V)'
^.>
y
Í7\
r < -I
'f^
i ."Ay.Tcn.w
Svatopluk Cech:
F.CK
PROSA
POUNÁ A
^o-
PÍLEŽITOSTNÁ
p NAKLADATEL F. V
TOPI PRAZE.
KNlMKUf Ef
<w
íl
SEBRANÉ SPISY
SVATOPLUKA CECHA^ Pokraování posmrtné.
-
Poádá Ferdinand Strejek.
DÍL XXVIIl.
PROSA
POUNÁ
A PÍPEŽITOSTNÁ.
v prazp: NAKLADATKL
F.
TOPI 1909.
KNIHKUPEC
POUNÁ
PROSA
A PÍLEŽITOSTNÁ. Napsal
SVATOPLUK
ECH
v PRAZE NAKLADATEL
p.
TOPI 1909.
KNIHKUPEC
^v)^;
Všechna práva vyhrazena.
11443^3
Tiskem „UNIE" v Praze.
PROSA
S v. Cech:
POUNA
Srliraiié spisy
XXVlll.
R píležitostná.
Do této knihy shrnuta prosa, již básník podle Doslovu svazkm Sebraných spis jako pouhé kompilace, píležitostné referáty atd." znova uveejniti vbec nehodlal, a n-
k 20
,,
pedešlých svazk pro zvláštní svj Vynecháno jest tu jen nkolik a drobných anonymních lánk, v jejichž nejvtší ásti citoval Svat. Cech prameny cizí. kolik prací, které se do
pvod a peklad
ráz
dobe
nehodily.
F. S.
„o
poesií a povaze lorda Byrona."
(Feuilleton
,,
Lord Byron
Pokroku"
!
Jméno
zo
to
dne
je
1.
ervna
1870.)
samo sebou
básní.
tehdy, když jsem byl spisy jeho ješt neetl, znívalo mi jméno to v uších jako píse minstrela v dáli, jejíchž slov jsem nerozeznával, ba i krásu nápvu jen tušil, a jež pece nevýslovným kouzlem jímala duši mou a vznášela ji ve svtlé výšiny poesie. když jsem seznal nadšená ta slova a cele poJiž
A
nebesky kídlo genia jal
jich
nápv,
tu
zašumlo nade mnou
odslonilo mi íši netušených krás, tu nebyl to všední minstrel. ped nímž jsem sklonil hlavu, ale vštec velebný, jemuž páska svcená ovlávala spanilé elo. jenž nad hukotem rozkyplého i
moe. nad lomozem všedního života, temenem brázd mraky, pl vysoké žalmy své. Excelsior! Orlím letem vynikl
Byron nad vrstevníky
tém
své.
vztrhl
s
sebou
básnictví jiašeho století. Celá škola nového romantismu pokulhává za ním. Za praporem jeho, s nhož heslo no\é zablesklo v udivené zraky, seadila se celá tma stoupenc, mezi nimi nejprvnjší pvci slovanští. Mickiewicz. Puškin, i Lermontov, Mácha nadchli se heslem tímto k vý-
veškeré
tvorm, jež na dlouho ostanou nejkrásnjšími kvty slovanského Parnasu. A pece není Byron až posud dostaten ocenn. Jako každý velduch, jenž vyboiv smlou nohou z obyejných kolejí^i novou si klestí dráhu, našel i on již za živobytí svého etných odprc. Vzbouil se proti stávajícím ádm',i vyšlo vil to, co druzí sotva mysliti si troufali,' odvalil kámen, jímžto byla šosácká škola poesii piklopila. Byron básník byl nemohla ho dosíci malomocná vrhli se na Byrona lovka, z\eliili záš stonásobn jeho vady,, lží a pomluvami zohyzdili záící obraz jeho,' oernili ho co vyvrhele lidstva, nazvali ho nevrcem. nemravníkem, prostopášníkem, ba šílencem, vyštvali ho z vlasti, vpálivše mu na hrdé elo znamení hanby. Ba, i školská kritika, jež zpoátku couvla, oslepena bleskem jeho zjevu, který nad ní rostl k netušené výši, probrala se zponcnáhla píliš
jejich
velikým,! že i
svého omráení a snažila se
zastíniti jeho slávu, subjektivismus, jednot\árnost \ýtAorm jeho nemravné zá'^ady. Tak se spolila poprášená theorie, závist, pietismus na jeho zhanobení a jim pracovali do rukou mnozí jeho ctitelé, kteí nepoznavše pravý význam spatovali démona ... jeho mermomocí v tyto snahy neostaly bez výsledku. Dosáhly toho, že v obecenstvu namnoze utkvl znetvoený obraz Byrona,' zakalený spoustou klep, ovšený pi nejmenším mnohými fantastickými cáry. Však v novjší dob poíná pronikati náhled jiný. Hanebný útok paní Stowe \ yvolal celý zástup nadšených jeho obhájc a zástup ten se množí každým dnem. Byron nepodlehne. Jeho jméno záiti bude poesií s jedno-
ze
vytýkajíc mu a podstírajíc
i
vný
nm
A
—
duché náhrobní desky v hucknellském kostelíku, daleko do moe asu. jak lampa majáku
— —
I u nás rozkoenily se na mnoze falešné ony náhledy o Byronovi. Mnozí lidé, kteí ho ani nertli, odsuzují ho po jiných, poktili ho s vysoká rozervancem a domnívají se. že ho tím navždy odbyli zárove s Heinem atd. Tím vtší zásluhy vydobyl si dr. Durdík vydáním svého spisu. Snaží se v nm. vyloupnouti ze spousty hyzdících pímtku vyrvati ho bapravý, nezkalený obraz básníka bám obojího pohhiNÍ" vylíiti velikolepý smr
—
—
,,
jeho poesie, její z\láštnosti, pvaby, její význam a psobení v literatue svtové, zvlášt pak i slo\anské. Úelu toho dosáhl úpln. Zabývaje se po delší as dkladnými studiemi dl Byronových. jejichž peklad, jak doslýchám, v rukopise chová, vnikl cele v tajemné hlubiny toho velducha angh("kého i obsáhl ho v celé \elikoleposti jeho. Výsledky tchto studií podává obecenstvu eskému mluvou kvtnatou, vplétaje etné ukázky z básní jeho ve vlastním,, ponejvíce zdailém pekladu.
Nejsem pítelem onoho písemnictví,, které jako cizopásek probíráním samostatných výtvor literárních se živí a které u na celou literaturu o literatue rozbujnlo. U nás, kde tvoivých sil poskroxnu. bylo by vzrstání toho smru zajisté jenom na škodu. To však se nedotýká díla p. Durdíkova. které je ^ každém ohledu oprávnným a
Nmc
xasným
a za
skutené obohacení literatury naší Ono rozptýlí mlhu pedsudk,
pokládati inusí. ktciii i u nás nad se
pra\ é
Byronem se rozestírala, rozšíí porozumní jemu a pobídne mnohého ku tení
jeho nesmrtelných dél, ímž zajisté kvete básnictví našemu.
Neteba pkná.
podotýkati,
že je
i
prospch
úprava knihy
vytéto
velmi
Ze
života slovanských
(Kalendá koruny
eské na
ob.
rok
národ. 1871,
s
obrázky.)
Slovinci jsou národ, který sice pes noc nebe nespadl,' však teprve v nedávné dob co národ uvdomlý na zápasišt svtové vystoupil domáhaje se svých pirozených práv a který odtud s úžasnou rychlostí ve vývoji svém pokrauje, pi emž si pede všemi nás Cechy za vzor a mravní oporu obral. Nejsou národ etný, úhmkem bude jich asi tolik,: co ítá národ moravský, a mimo to jsou po rozliných územích rakouských roztrženi, obývajíce Krajinu, jižní Korutany, jižní Štýrsko, z ásti Pímoí,, Gorici, Chorvátsko a Uhry avšak horlivý cit národní a živá snaha po sjednocení penese je pes vytené pekážky k žádoucímu cíli. Hlavní jádro Slovinc nalézá»se v Krajin. Kra jiná sama rozpadá se ve ti rzné ásti Stední Krajina utvoena je bohopustým Krasem/ moem tím kamenným, na jehož smutných výšinách darmo se poutník ohlíží po njaké stop vegetacemi po praménku horském, kterým by ochladil se ve strašném vede, zpsobeném odrážením se letního slunce od kamenných ploch. O deštivém poasí ovšem valí se voda s jekotem skalními rozsedlinami,. na nichž s
—
:
:
obyvatelé pro tento as tak zvané suché" mlýny staví. Hroznou na\ štévovatclkou tchto kamenitých jjláiií jest bóra (boue), prudký to a studený vítr, který po celém Krasu se rozbíhává,, unášeje s sebou kamení, vyvrácené stromy, ano i chatre, a nejvíce na Pomoí zuí. Však pustý tento a smutný Kras chová v útrob své celý bájený svt, plný velebných krás. Tam hloubí se ohromné jeskyn prostoupené divotvárnými* rznobarevnými sloupy krápníkovými, v nichžto hmí vodopády, v nichžto šumí tajemná jezera./ jejichž jediným bydlitelem je útlý mlok krajinský s hebínkem a ervenýma oima, míhající se stelhbit kišálovou vodou. Nevlídný, jako povrch Krasu, jest i obyvatel jeho Krašan. Neúrodnost domova jeho odsoudila ho chudob. \' neustálém zápasu s bórou pok hánívá po neschdných stezkách Krasu chudobokého kon neb soumara, jehožto skrovný náklad do jižních mst na trh pináší. Kroj Krašan jest tento Na nohou stevíce, dole hebíky pobité, neb podkovami okované, punochy a erné kožené spodky. Hlavu obruje si proti slunci a bóe kloboukem s nesmírn širokou stechou, který v as bóry pomocí devných špejl tak upra\uje, aby rohem k pedu obráceným jak ptaím zobákem vítr rozhánl. Na tle nosí ervenou vestu, krátkou kazajku a pes tuto erven lemovaný pláš (sukni). Ženy nosí jako Slovinky vbec na hlav bílý šátek/ který však neupravují v tak malebné záhyby jako ostatní, tmavý šat svtlými kvty prošívaný a ervené punochy. Hoení Krajina je prostoupená lesnatými horami a zárove plna romantických údolí, arokrás,,
vné
:
ných
jezer,
obydlená lidem bodrým, silným a pra-
obdaeným výtenými \lohami duševními. Prmysl tam kvete, obzvlášt slavná jest \'ýroba
covitým,
odtud daleko do ciziny vyváží. Názde na nejvyšším stupni odtud vyšli pední mužové národa slovinského. Dolení Krajina je ponejvíce plochá tu a tam jemné toliko pahorky, pokryté bujným stromovím, pívtivými vinohrady se táhnou. Oby\atelstvo je veselé, bezstarostné, pstuje nejvíce ovocnáství a vinaství. Víno tamjší je rozhlášené svou výteností zvlášt slynou dva druhy., tak zvané cividin železa, které se
uvdomlost
rodní
;
;
;
a refosio, pstované na pohoí Koljo, rozhraní to mezi Slovinci a Furlány. Zde prýští také z poetické, jemné mysli lidu nejhojnjší pramen pekrásných národních písní a báchorek. Národní kroj Slovincu jest vbec následující: Muži nosí klobouk se širokou stechou, který u bohatších šuhaj asto zlatou šrou s dlouhými,^ na ramena spadajícími stapci opásán bývá,, krátkou kamizolu, obyejn modré barvy, se stojatým límcem a lesklými knoflíky.: er\enou vestu s podobnými, hust seadnými knoflíky stíbrnými a piléhavé kožené kalhoty, dosahující jen po kolena
k vysokým, rovnž piléhavým botám. V zim rozmnožují odv svj dlouhým, až ke kotníkm sahajícím kožichem, který na zádech pestrými arabeskami a kvtinami ozdoben bývá. a nahrazují klobouk malou epicí, obšitou kožíškem. Nejúinnjším kusem ženského odvu jest vešátek,
který
Slovinky
práv
liký
bílý
jímž
si
v
malebné asy skládati a pvabu dodá\ati umjí,
tolik
co
ínianky
s\ ýiiii
šátky nebo*
Španlky
s\ýiiii ir.an-
tilami.
Masy
splétají \o
dva copy, ozdobené ernými,
ervenými a modrými stužkami, kteréžto copy u dí vek voln po šíji visí,, u vdaných pak lesklým mosazným hebenem na hlav pipevnny bývají. V hoení Krajin užívají místo šátk též bílého, tsn píiléhajícíiio e])ce. Ruká\y u košile skládají v malé liladké asy adra a šíji pokrývají pestrým šálkem hedvábným o dlouhém tepení. Takovéto šátky dávají obyejn zamilovaní hoši darem s\ým milenkám. Sukn bývaly druhdy asnaté, hndé, posázené chrpo\'ými a ervenými hedvábnými stužkami, nyní užívá se obyejných bavlnných neb hedvábných sukní. Na nohou nosí boty z bílé oví kže, okrášlené zelenými neb modrými eménky. V zim zahalují se ;
bu
v erné, které dotaké ženy v kožichy a sice sahují jen na kyle, v bílé, které spadají až pes kolena a jejichž šsky se obyejn na zad pekládají a zde k sob pipevují. Tento jest obecný sem a tam po krajinách nkteré kroj Slovinc',' úchylky se naskytují,- které ponebí a zamstnání s sebou pináší, na mnoze již íarci, zvlášt v mstech a v okolí jich setela dotíravá kultura cizí mnoho mnoho toho svžího národního pele, vytlaila starodávných, krásných obyej, zapudila i malebný ten kroj bud docela bud z ásti. Však již se poíná opírati Sloxinec tomu záhubnému nivelisu jícímu vlivu ciziny, stásá se sebe Nmškutary a povlaštence jak škodlivé cizopásky, více než kdy jindy lne k národním zvláštnostem svým a hájí svého sanio-
bu
a
rostlého, bujarého
cími
pímsky
ducha národního ped otra\ujíZvlášt mládež slo\inská
západu.
'
10
vyrstá v lepší té snaze, sílí se v národním sebevdomí, zaizuje sokolské spolky, kde tlo se k zápasu tuží, a etné tenáské spolky, kde nalézá duch národním rouše záživnou potravu. V mladistvých, bujarých tchto postavách,, ve statných šuhajích, \'
z
nichž jednoho piložený obrázek pedstavuje, spo-
ívá nadje, budoucnost Slovenie. Hle! s jakým to sebevdomím a spolu s jakou to slovanskou bodrostí hledí do svta z pod okytného klobouku! On hlavním a nejpknjším zjevem tábor, které nedávno po píkladu Cech houfn se poádaly a jednohlasn smle a nadšen své oprávnné požadavky vyslovily, jichž bohdá pi další vytrvalosti dosáhnou.
Následující v
van
zde Vlach
moe,
:
vyat je ze života SloCím na severu Nmec, tím
obrázek
Pímoí.
opanoval na mnoze
behy
Jaderského
v mstech, zbohatl, vede obchody en gros a Slovanu penechal obchod takový, jako zde na obrázku vidíme (Prodavaka hub v Pímoí j. Žena jede na oslu, vyvolávajíc své houby; v ruce drží tyi, na jejímžto konci heb pidlán, aby zboží své napíchnouti a kupujícímu v okno podati mohla. Takovýchto prodava cn detail v nejbídnjším slova smyslu lze spatiti velmi mnoho v pímoských mstech. Jsou to nejvíce Slovinci, kteí celou severní rozložil se
ást' Pímoí obývají, táhnouce se hluboko až k Jaderskému moi. Zvlášt Terst bývá tmito prodavai hojn navštvován. Slovinská dvata z okolí pinášejí sem na prodej kytice, ba zdaleka sestupuje sem
11
se skalmVli svých ííroš za
vý-^sin
trochu mléka,
Krašan, aby tu utržil bíclný hrachu, fizolí neb hrozn.
nco
Prostedkem komunikaním mu vychrtlý kii neb jenž jistým krokem po neschdných stezkách Krasu stoupá- z\on si z\'oncem na krku zavšeným
osel,
s\ \ru kížo\'é cest, aneb \lastní otužile noh\'. V druhém pípad sténává pod tíží naplnné krosny.
na
\'ru. perný to
výdlek
Dalmácie jest úzký, etnými zátokami rozeklaný zem na Jaderském moi s pilehlou houští ostrvk. Co do velikosti jest osmá v rakouských zemí; povrch její roMiá se kraji boleslavskému, jiínskému a králohradeckému dohromady. Celé toto území utvoeno je vlastn svahem vysoin horvatských a hercegovinských, které na západních hranicích vysokou, neschúdnou hradbu pedstavují, k moi pak dílem nenáhlými terasami, však nejvíce sráznými. velikolepými stnami spadají. Tyto nebetyné rozryté hory znesnadují obchod se sousedpruh
ad
ními zemmi, toliko úzké chodníky, klikaté stezky. po nichž asto jedin noha mezk bezpen stoupati mže, spojují Dalmácii s Hercegovinou a ernou
Horou. Ohromné ty hbety skalní jsou vtšinou holé, místy toliko sporým stromovím pokryté, nkdejší jejich pýchat bohaté, rozsáhlé lesy. spustošeny byly za vlády Benátan a chudé zbytky jejich poskytují nyní sotva potebného paliva. Podél úpatí tchto hor táhne se nízké pímoí. k jihu valn se sužující, místy úrodné, však nejúrodnjší, nejkrás-
njší
Boka
Kotorská,, spanilá lítými putkami; které srdnatí Dalmatinci, „sokolové horští", v prsmycích obemžených skal. vystupujících nad bujnou to
v
Kotorské.
zátoce
sokyn Bosporu.
proslula
nedávno
beh, s vojskem naším vítzn svedli. Podnebí Dalmácie jest celkem mírné a zdraví píznivé. V lét ovšem panuje asto veliké vedro,
zelení jejích
které
íkyy prameny
a cisterny vysušuje
a
tak
vody zpsobuje, jíž tu vbec pro ídkost les a povahu pdy na mále. Zima jest mírná; sníh a kamna tém neznámé. Divá bóra citelný nedostatek
zalétává
i
sem, avšak
slabší nežli
úinky
jsou zde o
její
mnoho
na kamenitých planinách Krasu. Za
to
vje zde
tak zv. sirocco (Jih), tento úhlavní nepítel lodník, buditel strašných bouí moských.
Obyvatelstvo Dalmácie jest ohromnou pevatoliko obyvatelstvo pobežních mst, Zadru, Šibeníku. Trohíru, Dubrovníku, Splitu sestává vtšinou z talián, kteí dialektem benátským
hou slovanské
;
1
mluví.
S 1 o \' a n é d alma t stí jsou kmene a náeí srbského, podeí hercegovského nejsprá\njší hcrcegovštinou mhuí Morlaši. obý\ající ^•ýchodní hor\kraje zadrského a splitského kteí vbec starosrbskou pvodnost nejvíce zacho\ali. Dalmatinci vbec jsou vzrstu vysokého, kostnatí, osmahlé pleti, erných jiskrných oí, stídmí, otužilí, veselí, obratní a srdnatí. Tyto poslední vlastnosti zle zakusilo \ojsko naše na nedávné výprav dalmatské. Však pi tom nejsou ukrutníky, jak je slovanožroutské noviny vyliovaly; jsou naopak dobrosrdení a velikomyslní. Ovšem i asem jižní krev v nich pekypuje k inuin krvavé pomsty je pudí. jak pi živé povaze jejich ;
dv
;i
n a stáleni nošení zbran ani jinak hýli nemže. Naproti cizincm jsou neclu\ri\i. \ sak necluvi'i\osl ta má asi své píiny. Kdo \'šak jen ponkud se nauí s nimi zacházeti, stane se jim v krátce milým ..bratrem" a sezná výtené vlastnosti jejich. Jsoul \obcování sdílní, srdení, rození eníci, provázejí hovor svj živými .drastickými posuky, milují hudbu a zpv. Hudební nástroje jejich jsou gusle. dudy
a tamburica. Alilo
jest poslechnouti,
když Dalma-
veera na koníku svém po píkré
stezce vystupuje, s tamburicou, svojí ..dangubicou" se bav a šedé skály dojemné ty z\uky sterou o/.vnou opakují. tinec
z
Kroj Dalmatincu je nejmalebnjší v celém Rakousku. Mužští nosí úzké pilehlé spodky, obyejn barvy modré., er\-ené vesty s etnými stíbrnými knoflíky neb se zlatými a stíbrnými mincemi a modré
neb
hndé
kazajky, olemované
mnohobarvými
šr-
kami. Ženské mívají pes bílou košili o širokých rukávech modrou kamizolku, Šnrovaku s ržovým neb bílým, asto stíbrným, zlatem, vlnou neb lasturkami posetým náprskem. Pod pestrým,^ mnohdy lesklými
olovnými knoflíky posázeným pasem
nosí
modrou
sukni s ervenou, zelenou, žlutou neb pestrou obrubou. Na nohou nosí ob pohlaví papue (druh stevíc) neb opánky, pleteninu z emínk. Hla\ u pokrývají mužští fescm nebo ervenou apkou, obrouaksamitem aneb benou, asto i pošívanou stíbrem neb zlatem. Stejné apky nosí též panny; ostatní ženské obvazují si hla\u plachetkou zpsobem práv tak malebným, jako Slo\'inky v Krajin. Vlasy proplétají si ženské nkdy i mužští, kteí naervenými stužkami. Dalmatinci mnoze nosí copy
emým
—
—
1
si pouze kníry, toliko popové nosí plnoNejhlavnjší pýchou a ozdobou jejich jsou zbran. Ony tvoí takoka ást jejich odvu a sice ástí na nížto si nejvíce zakládají, jíž nejvtší péi vnují, bez které by se nikdy neobešli. Dlouhé a bonad jich ramehat vykládané pušky trí
nechávají vous.
nem a Zbran
za
ozdobným pasem
ty bývají
asem
vn vzí
stále pár pistolí. velmi drahocenné apechází-
vají co rodinný šperk s otce na syna. Známo z posledních boj, s jakou houževnatostí Dalmatinci zbraní složili by radji hlavu svou svých se drželi než vrnou, zídka chybující pušku. I popové jejich nosí zbra, však s ní neumjí tak obratn a zrun zacházeti, jako ostatní Dalmatinci. O svatbách a jiných slavnostech, které se obyejn velmi hlun koná va jí: stílejí junáci z pušek, asto jeden druhému u samého ucha, což ale na tohoto práv tak psobívá, jako by mu byla moucha kolem ucha za-
—
bzuela. Obyvatelstvo Dalmácie sestává co do výživy hlavn z rolník., rybá a plavc. Stav hospodáství není však valn utšený. Pda Dalmácie jest jen sporyTni místy úrodná ostatek plodné pdy zaujímají rozsáhlé sice, však nejvíce chudé a suché pastviny. Nedostatek a špatná jakost píce zpsobuje slabý a drobný dobytek chce-li Dalmatinec dost malý náklad z místa dopraviti, musí zapáhnouti až i šest vol. Mimo to jest hospodáské náiní velmi chatrné rolník je nevzdlaný, nedbá o zlepšení pdy. o hnojení není ani ei. Za tmito píinami bývají tam hlad a mor neídkými hosty. Hlavní pramen v^ýživy jest rolníkovi oliva . maslica i
;
,
tém
15
a
a vinná réva. Olivového oleje vyrábí se, píprava jeho dosti špatná a nedostatená jest. každoron za 2Vi mihonu zl. Jakost vína dahiiatského jest výborná^ vynikat pedevším sladkostí a ohnm a
mohlo by pi lepiší píprav i uherské pediti. Zvlášt povstná jsou Marzamin v Boce Kotorské, mu:
škát, malvaz dobrovnický. maraskin zadrský. \'íno se pipravuje zpsobem velmi primiti\ním Na vinici piveze se kád. zvaná maštea (škopek piklopcná :
>,
víkem, v nmžto se tverhranný otvor nalézá. Na tento otvor postaví se jakýsi devný cedník, nazvaný koša. Místo lisu zastává polonahý hošík, který do košaru vleze a hrozny tam nasypané bosýma nohama do ,,maštei" vyŠlapává. Dobytou tak-
m-
to šávou naplují se pak kozí neb skopové chy, „mišica'" zvané, kterých se vbec k roznášení vína užívá, tomutío zvlášt, pokud jsou nové. zvláštní nepíjemný zápach udílejí. Mimo olivu a vinný daí se v Dalmácii mnohé stromy jižní, jako citronník a pomeran, moruše, vlaský oech, smokvo a mandlovník. Palma jen velmi zídka se nalézá.
a
ke :
Neúrodnost
pdy
odkazuje Dalmatince na Ja-
moe. mnohé tu
derské a
to
které vlast jeho po celé délce objímá zátoky a choboty tvoí. život Dalmatince Na rybáském lunu, na ko-
— Moe —
!
rábu projíždí se po
nm
otužilostí a neohrožeností.
s
podivuhodnou
hbitostí,
Námoníci
dalmatští prosebe nepatrnjší
slavení jsou cel>Tn sv^tem. Každá \esnika na pímoí má své ..molo", kamennou to hráz k ohrazení neb utvoení pístavu. Ve vtších mstech bývají tyto moly osvtleny a daleko do
moe
záícím majákem opateny.
16
Prmysl je v Dalmácii jako mnoho jiné velmi zanedbán sedlák hotoví si nejvíce všecku svou domácí potebu sám. O vzdlání lidu pramálo bylo peováno a sporé paprsky osvty rozptýleny tu byly jen po vlašských školách.- valné vtšin obyvatelstva zcela neužitených. Po dlouhý as nestávalo tu ;
—
mlo
ani jediné národní školy vše se povlaštiti. Avšak v novjší dob opeli se statení národovci a za nimi celý národ tomuto odnárodujícímu proudu, není pochyby, že ze zápasu toho za krátko vyjdou co \ ítzové. Co do vyznání jsou Slované dalmatští nejvíce katolíci; pravoslavní jsou Morlaši, pak obyvatelé i
kraj dubro\Tiického a kotorského. Pipojený
venkovanku s vodou (nosit tam vbec ženské veškerá bemena na hlav jako Slovinky) rolník pak stojí za zdí a hasí, k nádob sklonn, svou žíze.
z
obrázek
pedstavuje
okolí Zadru.i nesoucí na
hlav nádobu
;
Bosna
jest
provincií
íše turecké. Název
má
podle Bosny, nejvtší to z etných ek, které jí protékají. Na sever a na západ hranií s mocnástvím
rakouským, totiž s Vojenským Pomezím, Slavonií, Chorvaty a Dalmácií. Po\aha zem jest velmi hornatá; všemi smry skižují se tu táhlé, vysoké hbety, pokryté hustými lesy, které namnoze pralesm se podobají a z nichž hojn díví do Rakous, obzvlášt do chudé na lesy Dalmácie,^ se vyváží. V hor tchto spoívají veliké poklady zlato, stíbro, med,
ln
;
n olovo, železo a jiné
kovy
v hojnosti se
tam
nalézají.
Druhdy bývala Bosna hornictvím svým proslavena; dosud o tom svdí na mnohých místech staré opuštné doly, v nichž bezpochyby nmetí kovkopové pracovali, jak z etných slov nmeckých v bosenském jazyku užívaných souditi lze. Za panství tureckého hornictví tamjší valn kleslo. Znamenitá jest
ješt
výroba
železa,
jež
obzvlášt
vý-
ková
ocel dává a velikému potu v zemi výživu poskytuje. Hiotoví se zde též mnoho zbraní, mezi nimiž se chvojnické pušky nejlepší povsti tší. Pro vysoké horstvo,- pro množství les a vod jest podnebí Bosny chladnjší než okolních krajin; vrcholy hor bývají od íjna do kvtna snhem pokryty na nkterých místech zuívají strašné vichice, které nkdy i celé karaxany s sebou uná-
tený
;
šejí. Úrodností pevyšuje Bosna všechny provincie turecké však stín plmsíce,i tísnící všechny pomry, brání i rozkvtu hospodáství. Nedostatek \zd]ání, nejistota majetku, chatrná soudní ochrana, hrozné utlaování kesanské ásti obyvatelstva jsou hlavními pekážkami tohoto rozkvtu. Nejvtší bohatství jsou jejich stáda', hlavn z ovcí a koz sestá\ající. Pasou je na horách ozbrojeni |až po zuby, aby nevítaným hostm \' turbanech, kteí nezídka na tuná ta stáda laskominy dostávají, v pípad na cestu posvítiti mohli. Obyvatelé Bosny jsou vesms Slované, kmene a jazyka srbského. Však pi této jednostejnosti pvodu rozštpili se ve ti takoka národy, z nichž jeden druhý na smrt nenávidí v Turky ;
Bosák
:
(t. (t.
j.
mohamedány),
j.
pravoslavné).
latiníky
Sv. vcli. Sel.ranJ ^pisv XXVIII.
(t.
j.
katolíky) a Srby 2
18
Mohamedáni bosenští sestávají nejvíce z domácí, starobylé šlechty, která po dobytí Bosny Mohamedem II. se poturila, zaež jí tento statky a výsady její ponechal. Tito odpadlíci stali se beji, všechny úady agami a spahy, mají v rukou a pivlastnili si všecku lepší pdu, kterou jim kesané co pachtýi vzdlávají. S vírou zapeli i rod svj nespatuj í v kesanech rodné bratry, lišící se toliko vírou, nýbrž bídné daury (psy), kteíž jsou jen k tomu ureni, aby jim otroili. ,,Psa zabít je hích, ale kesana ubít zásluhou" jest u nich píslovím. Plovažují se za pány té bídné ráje (kesanského obavatelstva)y kterou libovoln týrají, utiskují a okrádají. Náboženský fanatisnius tchto rene-
tém
:
iní je strašnjšími samých Turk; na jihu tom písloví nebylo by turína, by nebylo poturence. S islámem pijali i šeredné necnosti jeho
gát
:
vyznava
pánovitost, ukrutnost, surovost, lenošení. požitcích,! kteréž Mohamed vyznavam svým dovoluje, dávají obliejm jejich ledbvitý ráz sytosti a omrzelosti. kroj jejich jest turecký. Však pece zachovali 1 vynikají udatností, v sob mnoho slov^anského upímností, dobrosrdeností, pohostinností, dávnými to ctnostmi Slovan; ba jazyk srbskýý nejryzeji se u nich zachoval. Užívají mnoho krásných starosrbských forem, jež u dávno zanikly, a :
Nemírnost ve smyslných
pedasn
:
e
kesan
mohla by tmtb býti vzorem, kdyby do ní ncvplétali k vli domnlému zušlechtní jejímu ture-
jejich
cká slova.
Pod tmito odrodilci úpí kesanská spolené toto utrpení nesmiuje v ní
ráje.
chovají oba k
sob
chrištjany (pravoslavné)
:
Však
latiníky
a
ješt
19
- Turzašlí, nežli ku spoicrnéiiju ullaroxatcli ku. Staletá poroba zlomila u nich jjuvodní bojovnost mírumilo\nými. a hrdost, i uinila je poníženými Však jsou otužilív \ytr\alí. a kdy toho teba, umjí Pi tom jsou poJurky. se srdnatostí miti s ku starším a drží ctiví, vrní danému slo\u, ucti\ a obyej, obzvlášt se houževnat zddných u nich veliké pravoslavní. Jest pak takových množství, dýšících nejxíce hlubokou poesií; mají oni mnoho s\átku a slavností, xcházejí spolu v pobratimstx a \' posestrimstx však též nech\alný oby-
\tší
-
i
í
mrav obyej í..
í
ej osvty, krviny (pomsty na vrahu
a jeho píbuzných) dosud mezi nimi nevyhynul. Jsou též velmi povriví, ve zlé duchy, \ikcxllaky, arodjnice, proti tmto kupují si ochranné prostedky, amulety a talismany. a sice nejen od pop a kaludjer, nýbrž od tureckých mnichu. Od Mohamedánu pijali také \íru v nezvratný osud; užívají stále poekadla: tako je sudjeno (tak je souzeno). Kroj jejich je velmi po-
ví
i
doben ernohorskému nosí opánky .neb papue, ásnaté široké spodk\- jako plundry., kamizolu pepásanou a na hlav f.éz. \' šak nejdležitjší ást jejich odvu tvoí zbroj. Bambitky, handžár (nž) a :
puška, nkdy i bohat \ ykládané, náležejí k denní jeho toalet. Bez nich nevydá se pastý za stádem, rolník na pole s nimi se Bosák nelouí leda až na loži a tu ješt s mnohým vrná jeho puška ulehá. jich také asto zapotebí, aby se ubránil pehmatm zpupných a bašibozuk (1 oupeživých to arnautských tlup) nebo soudní ochrany naproti Turku marn by se dovolával, vždy kadiové 'soudci) vesms jsou samí Turci. Pomry jsou velmi trudné. Nejvtší ást jich slouží co pach;
Má
ag
;
kesan
20
týi na statcích bej,, kteí
je
každou
chvíli odehnati
mohou. Vehká ást jich nemá ani žádné urité výživy, ba ani poádného obydh', žije porznu v lesích neb u cest v kolihách t. j. v bídných chatrích z proutí a kry udlaných. A z této poslední tídy jich každoron mnoho umírá hladem Vzdlání stojí v Bosn na velmi nízkém stupni, ani stopy. Turci ba lépe eeno, není tam po staví se mu vší mocí na odpor, nechtíce, aby ráje njakých vdomostí nabyla; avšak oni sami pokládají za uence již toho, kdo se nauil ísti korán a turecky mluviti: takový se již mže státi kadim. t. j.
nm
dle tureckých
názor schránkou všeho lovku O katolíky se v tom ohledu
tebného vdní.
posta-
tam rok od roku nové školy zanedbaní jsou pravoslavní; mnohý nich nezná ani otenáše. Kdo se nauí slabikovati,
rají
Františkáni, kteí
zizují. Nejvíce z
poloviním vdátorem, a kdo dokonce ,,psalmže býti již popem, a dále ani ctižádost akademická u nich nesahá! Ostatn tak všude pod panstvím tureckým. Nic-
ten
již
tir"
nkolikráte peetl, ten
mén
obepírá civilisovaný západ, jenž všude jinde
pochode osvty
roznáší, boící se íši osmanskou se všech stran podporami, kde jaká se namane. Taký div! Vždy jedná se tu o Slovany...
Z dležitých událostí rodinného života nejhojzajisté šperkem obdail slovanský duch národní s a t k y. Svatby obklopil nejvíce kvty své poesie, písnmi dojemnými u Jihoslovan clá literatura s\atebních písní a velikým množ-
njším
—
(
—
tém
21
stvím krásných xýznaniných obyej. Obyejové tito jsou nejen u jednotlivých národu slovanských, nýbrž i v jednotlivých krajinách rozdílní, však pece i tu
kmenové píbuzenst\
í
mnohých spolených
\'c
zvy-
cích se jeví.
Piložený obraz pedstavuje tebních gier,
nám
jeden ze sva-
obyej
výtený
v Piolšt. Kreslil ho Arthur Grotmalí polský.
Jako u nás uvádí se satek v Polšt návštvou, námluvami, kde se o hlavní i o všech vedlejších vcech umlouvají. Na Slovensku nazývá se prxní návštva ženichova v nevsty ..prcpakou". tu nesmí se o svatb ani zmínka uiniti, úel její jest jediné ten, aby si ženich ,,prepáil", prohlédl obxdlí své milenky.
dom
Když
ádné umluvilo, ustanoví se nichž svatební prvod sestává,
se bylo vše
den svatby. Osoby,
z
družiky a všem u Jihoslovan .,auš" zvaný. Tyto osoby berou se do kostela v následujícím poádku v* ele ženich na koni,, za ním družbové. rovnž na koních, pak nevsta a družiky ve voze, v nmžto hudebníci umístni jsou. plnící vzduch hlunými fanfárami. Než se z domu odebírají, žehnají rodiové snoubencm tmto, pi emž jim družba a družika rozliné dary pinášejí, jak na vyobrazení našem vidti, kde družika podává nco od drbeže, mládenec pak peivo, bohat fábory okrášlené. Wátivše se z kostela bývají od rosolí a vodkou pivítáni.\ naež zasedají k snídaní. Po snídaní následuje tanec, který víí až do obda. Tento poíná se pípitky. Hospodyn pijsou
ovšem
snoubenci',v družbové,
Slovanm nevyhnutelný tlampae :
i
di
ne\"st na zdraví-, tato pak ženichovi a všichni hosté opakují tytéž pípitky hlunou ozvnou. Mezi jídly jsou po stole vždycky roztroušeny drobeky a hrách. Mezi hostinou .,umí" ovšem pod okny nezbytná mládež, která tam rozpustile skotaí a o koláe, oknem jí podávané, malé bitvy utká\'á. Blokrajinci odbývají ty malé škemrálky lacinji oechy,i kterých vždy plná mísa rozhazují mezi píjí
n
na
stole se nalézá.
Po hostin epí se nevsta. Toto epeni nalézáme u všech Slovan na severu na jihu. U Slo\enc snímá se nevst „.parta", znak to panenství, jinde vneek',, a nahrazuje se epekem, pi nmž neschází pláe a moudrých nauení se strany žen. které nevstu strojí, jak by se ve stavu manželském i
mla. Po epeni dávají hosté novomanželm rozliné hudebníky dary. Však nejen novomanžele, nýbrž musí obdarovati a pedevším kuchaku, která o skriovný píspvek na vaeku prosí. Však za to musí také každý host plný uzlík zbytk od hostiny chovati
i
dom
odnésti.
Dležitý den ukonuje se opt tancem,, plným skok a výskání, trvajícím až do rána. V nkterých krajinách polských panují ješt zvláštní obyejové. Tak u Kašub náleží nevst,, aby pi svatb ženichovi rukaviky a šátek darem pinesla rukavikami pak podílí také knze a píbuzné ženicho\^. U Kurp znamená se každý dm, kde bydlí dve na vdaní, bílí se ze nad oknem, asto pomalují ji i pestrými kvty dvr pak posypává se pískem. Svatba u nich trvá celý týden. Celá ves ;
;
se
súastuje svatebního prvodu,
snou-
sledujíc
bence do kostela s korouhví, obrazy a bubnem, pi emž se prozpxují nábožné písn. *
Poslední
\-
ad
obrázk
našich pcd\ádí
nám
ruského pastuška., jenž pod obrazem matky boží hraje své dumky. Dumky jsou nev>-erpatelný poklad ruského národa. Prýští z vného zdroje poetického ducha národního a naplují širý vzduch mezi \'islou a \'olgou nákem., jásotem, steskem, líujnou veselostí. Ony se vznášejí nad širokou neobhlédnou stepí,, která se daleko rozvalila až k ernému moi. daleko daleko pokrytá travou a
—
—
Ony pláou nad mohylou osamlou, kovylem u spuchclého kíže, s šumnými vtry o závod chvjíce se s ranní mlhou nad vysokými tyemi stanic kozáckých, zpomínají dá\ných hrdin, slavných ataman; v kibitce uhánjí vlaštovím letem po moi buranu nad praska\"ým ohnm rozbojník rozlé.
.
.
;
;
hají se tichounkou nocí Písn ty plynou bezprostedn .
.
mocným, neupraxeným umlými
z duše, proudem pravidly, a pece
jaká to krása v nich. jaké to milé obrazy
prokypuje celá
síla
—
!
V
nich
básnického ducha Slovan!
Trojka. (Svtozor
z
r.
1871,
c.
4,
Vlastenecký kalendá na
r.
1872.")
Není chatrnjších cest, není bídnjších povoz, jako na Rusi; nicmén cestuje se tam s bájenou rychlostí. V zim ovšem není se. tomu co diviti,- tu
24
zapadá cesta v snhu a vtšina povrchu Rusi jest pak jedinou umrzlou plání snhovou, po níž vozka v lehkých saních s bleskem o závod uhánti mže. Avšak i na jae,^ kdy sníh taje a ony cesty, pi jichž pouhém spatení cestovatele mráz obchází, blátem a kalužinami ješt nesjízdnjšími iní, letí po nich ruský povoz jakoby po železniních kolejích. Krkolomnost takové jízdy lze sob pedstaviti,' když uvážíme, že jsou poštovské, tudíž nejlepší cesty upraveny místo ze štrku z dubových nebo bezových kmen, které za krátko se prolamují- prohnívají a tak hluboké rozsedliny tvoí; povozy pak že jsou jakoby schváln na postrach nezvyklého cestovatele vymyšleny. Lepší z nich ,,tarantas" zvaný složen jest následovn na dvou bezových tykách,, zastupujících péra. spoívá prkenný truhlík pro pasažéra a v pedu u voje druhý truhlík pro koího ,„jamšíka", zadní truhlík jest poloviní stechou opaten a celé to hamparátí pohybuje se o tyech nízkých kolesech, pipevnných devnými kolíky. Odmysli si poloviní stechu, kozlík a bezová péra a máš ,,tljegu". Jamšík tu sedí na provazích pepjatých pes truhlík anebo toliko na pedním jeho prkn, v hloubi truhlíku pak sedí cestovatel a drží, opírá se kde mže,, aby se v dobrém zdraví konce své jízdy dokal. Pravý Rus jest ovšem na takové povozy již zvyklý a jamšík v pedu zpívá si na nebezpeném svém sedadle bujnou veselostí; nezvyklý však cestovatel prává si z hloubi duše, aby ada bíz, jimiž ruské cesty obyejn ovroubcny bývají, dív tím lip byla u konce. Jinak ovšem v zim tu létají san po umrzlé snhové ploše lehce jako ptáky ledva brázdy za se:
ím
:
hou zanechávajíce. Obecný typ ruských saní jest K ní piipaženi jsou ti kon: prostední mezi dv voje pod devný oblouk, t. zv. ,,dugu", k nmuž pipevnn jest zvonec, postranní pak kkisají s hlavami od nho odvrácenými, jednoduchýv trojce mi postraky jsouce pivázáni k tyi, na upevn.né. Jede-li jamšík sám, postauje mu pouhá trojka: sedí neb stojí tu na holém prkn, ba možno na zemi, drže v rukou oprat všech tí íci koní. Pro cestovatele klade se na trojku svršek ,.kibitky", polokrytého, kocábkovitého to koáru. Trojka tato jest Rusovi nejoblíbenjší povoz: ona takoka srostla se srdcem jeho. Vtšinou národních písní ruských proznívá zvonec její tu vesele, tu smutn, podle toho, jak mysl vozkova práv naladna. Ten pilnul k ní, jako námoník ku své„trojka".
pi
tém
mu
korábu, a vdechl jí jaksi poetickou duši, jakož básnická mysl lidu nezkaženého vše kolem sebe oživuje. Ruský jamšík spoívá v jednoduchých rch sákách jako v objetí družky, naslouchá s hlubokou vnímavostí jednotvárnému zvuku jich zvonce a asem vylévá sám duši svou v prosté písni a v písni té nezapomíná též na svou trojku. Poslyšme zaátek jedné z nich
vbec
—
Vot jedt trojka udalaja v zdol po dorog stolpovoj kolokolrik dar \'uldaja
—
i
šuniit
uiiylo
pod dugoj
.
.
—
.
(Poštovskou cestou v širé kraje uhání trojka lehounká a družný zvonec dar Vuldaje
—
jí
pod obloukem
temn
lká.)
—
26
Obtí povry. o in
í
a
h k
c
pronásledování
v ze o d j s t \- í a j e lio a n s k ý c h. Píspvek k djinám lidského bludu. (Matice lidu roníku V. íslo 6, 1871.) r
e s
Ped m Co
1
u v
a.
žehnáním
nedovedlo osmnáct ..zbožných" .století a vymítáním,' podailo se „bezbožné"
osvt
dv
století posvítila ertu tak dkladn, ani vidu ani slechu není. Ped nedávroztahoval, jako by ani pána ném se ješt ve boha nebylo, posedal lidi a zvíata na potkání, odmunášel své obti za bílého dne',i nábožný rukama nohama ohánt, ba ani sel se proti nezstal prost jeho neplechy. Ohlédnme se o století nazpt: u\'idímev že tenkráte víra
že o
dm
za
nm
:
již
svt
lovk
nmu
Pán dv
a jeho mnohostranné psobení ve svt samé církve bujn kvetla a veškeré vrstvy spolenosti pronikala; že na ní netoliko surové, nevzdlané množství, nýbrž i tak zvané vyšší a vzdlanjší tídy lidu s vírou nezvratnou lply, že se o ní pední uenci v tlustých knihách rozpisovali, opatrní soudcové po celý život jí se zabývali., duchovenstvo ji s kazatelen hlásalo s hrzou uvidíme, že pro takový nesmysl statisíce nevinných obtí po hrozných mukách hroznou smrtí bylo utraceno. Kdož by se s hnvem a žalostí neodvrátil od divadla takového ? Kdož by tu nežehnal osvt, že pivodila zmnu tak blahodárnou? Kahánec volné myšlenky vynoil se ze tmy zpr\u mžikal nesmle jen, slab prokmitával ohromnou spoustou bludu, v
ábla
I>od záštitou
;
—
;
27
ale strážný
andl
rlox
cciistva nedal
mu
uhasnouti.
nad ním ochrannou perutí.i až se chabá jiskika rozhoela ve \'clebné slunccV které rozlilo po celém svt blahoplodnou zái svou a rozptýlilo i)íšerné chmury stedoxku. Mnoho jest dosud lidí. kteí vítzst\'í osvty nad mrákotou stedoxkou za \eliké neštstí prohlašují, kteí vychvalujíce do nebe staré zlaté asy, zásobu hanlivých slov vyerpávají, aby odsoudili novovkou osvtu a vzdlanost co dílo neznabožství. rejdm tchto dobe jest okazovati lidu rub tch starých zlatých asu, aby vychvalovanou tu dobu ádn seznati a poro\ ná\'aje ji s nynjší, vlastní úsudek si utvoiti mohl. \'yvolili jsme si jednu ze stinných stránek stedovku jeho názory o arodjství a nelidské pronásledování domnlých arodjník a arodjnic. Jest to pedmt v historii osvty veledležitý, však dosud nikoli s dostatek pro ni vykoistný-, o nmž Hartpole Lecky právem dí., že „úpadek jeho znamená vznikání a jeho zniení prxní vítzství ducha osvty v Evrop.'" Lépe než na jiných poznati lze na pedmte tomtoj jak hust mrákota duševní stedovké lidstvo obestírala, a jaké nestvry pedsudku a popovíval
Vi
tmá
:
vry
v ní se zrodily;
zárove okazuje
pedmt
tento
barvách nejkiklavjších mravní surovos, která vždy zatenmlosti duch po boku kráí. Divoký chtí pronásledování, bratr temného bludu, jeví se v nejhroznjší své podpb opíraje se o nelidské soudnictví onoho vku a nalézaje v církvi Kristov, Milujte se všichni v církvi s jediným pikázáním v
:
:..
vespolek", nejhorlixjší záštitnici, plní celou Evropu
28
zápachem spálených mrtvoí, skekem obtí svíjejících se v mukách strašHvých. Kdož by pi pohledu na takové obrazy nezvolal: Dkuji ti, bože, že jsem se nenarodil v
onch
zbožných
stoletích,, že
mohu
nemusím báti o zdravé své údy v tomtb bezbožném" vku, který lidi jinak smýšlející neklade už na skipec a nepee za
voln dýchati a
mysliti, že se ,,
živa vetché babiky. Však dílo osvty není ješt dokonáno,, pokroku lidskému otvírá se dosud pole daleké. Povra dosud v prostém lidu škodlivé své úinky jeví a straší tu a tam i v tak zvaných vzdlaných tídách v podob spiritismu, který si s duchy pomocí zázraných stolk a jiných vcí dopisuje,, mesmeris-
mu, který pomocí tak zvaného zvíecího magnetismu nemoci hojí atd. Mnohé zbytky stedovku jako
pedsudky stav,,, válka, žoldáctví, nelidský trest smrti, etné neduhy sociální a jiné ekají dosud svého odstranní. Svatou povinností každého z nás jest, abychom ve všech tchto smrech po svém zpsobu pokroku dráhy klestili', nedadouce se zastrašiti
ni
etnými pekážkami',
ni
hanou, ni
po-
tupou.
Mnoho jest lidí, kteí houževnat na všech staádech lpíce každému skutenému pokroku se protiví a tm, kdož k nmu elí, nejinak než zteštnc, nezralých snílk, blázn a podobn spílají. Hany tchto lidí bude rozumný lovk málo rých
dbáti,
zvlášt
pozná-li,
že starou
písniku
všech
obránc zakoenných blud hudou. Týmž jako oni zpsobem zastávali stedovcí inkvisitoi upalování arodjnic proti zmáhajícímu se odporu. Gerson, jinak uenec slavný, píše s potupou a opovržením
29
tch. kdož
O
neví
za hájky prohlašují.
uenc
nkterých
u
v erta a skutky arodjnic Tento hruhý hhid povstal prý
dílem
z
nedostatku
\íry,
dí-
lem ze slabosti a nedokonalosti rozumu. Inkvisitor Sprcnger píše o svých odprcích,, že prý nemají pevné methody (zpsobu )myšlenf.\ že slep v tem-
not
brzy tam, brzy
onam
tápají.
Když slavný Weyer
svou knihu o arodjství vydal,, kterou první prolomil hráz té záhubné a hnusné povry, \ystoupil
nmu
arodjnic Bodin se spisem. upálení jeho žádá. Mezi jiným praví tam ,,\'^ tomto skutku nepatrného doktora, který se protiví souhlasné víe celého století, který pohrdá mínním lidí nejmoudejších a duchem pochybnosti o vcech dokázaných viklá. jeví se vrchol lidské domýšlivosti,' vrchol lidské obmezenosti." proti
v
stihatel
nmž pímo :
podobají se novovcí Bodinové na zpátenické i v i ve ve vlastní neb cizí neomylnost. Nuž, kdo nahlédne na p. do djin arodjství, sezná jasn, jak se nejuenjší lidé, nejdvtipnjší soudcové, jak se neomylná církev
Jak
vidti,,
pedchdcm
vlas svým zarytosti -i v oné slepé
i
s
papežem
lidstvo
slep
dále
a co vlastním toho se pidrží. p
mže,
a
se celé naonen praví,
neuví
to ten neb nýbrž bude vždycky zkoumati a uva-
žovati,,
O
neomylným)^ ba jak
století mýliti
nemu, ponvadž
káže,
píše,
též
(n>Tií
po mnoho
ei
dve
\-
od u
a
rozumem
rozvoji
za
a
r
nejlepší
od
j
s
t
\'
uzná.
í.
arodjství, kouzelnictví sahá svými koeny do pradob lovenstva a provází toto
bokio
hluaž
30
k onomu stupni vývoje, kde na slunci vdy mlha každém úkazu povrivosti se rozptyluje a zákon pírody lo\'ku se jeví. Cím hloubji v djinách arodjství sestupujeme, tím více sbližuje se ono s náboženstvím^ tím hustji protká\ají se vtve obou, až pak nejdoleji ob v jediný mohutný pe se pojíce,, z téže pdy životní mízu ssajou. Knží a kouzelníci na nejnižších stupních lovenského
vný
\'
rozvoje jedno jsou. Toho dkaz podávají nám dnárodopis. Divochové afrití mají dosud své i knze-kouzelníky. kteí podivnými tretkami ovšeni, rozmanité kruhy do písku kreslíce a jistá slova íkajíce dešt dlají, hady krotí a j. v. Rovn zastávají místo knží u Mongol t. zv. šamani, koujepis
zelníci,
kteí duchy
zaklínají,
veští atd.
Nastíníme v následujícím, jak arodjství z pvodní souvilosti s náboženstvím vyšinuto bylo, jak se samostatn vedle nho rozvíjelo, jak bhem asu mezi ním a náboženstvím pomr nepátelský vznikl a stále se
sílil,
až
konen
církev
kesanská svtskou
mocí obrnná své nesetné hranice zapálila a do plamen tchto netoliko všechno, co jí arodjstvím tisíce úpln .nevinných lidí vmezapáchalo, ale tala. Zpedu jest teba, abychom krátce o pvodu náboženství promhu ili. z nhož arodjství vzniklo. i
Všeliké náboženství vzalo pvod svj z pocitu na píriod. Prvotní lovk pocioval na sob a spatoval kolem sebe úinky mohutných sil pírodních, ale nepoznával sil tchto, neml tušení o souvislosti onch úkaz, zákonník pírody byl pro nj uzaven sedmerou peetí. Jaký div, že jednotlivé zje\y pírodní za bytosti samostatné považoval a že závislosti
31
v pocitu své málomocnosti naproti nim jim se koil, píze jejicli sob získati a zachovali hledl llžíxal k tomu týchže prostedku jako v obcování s lidmi, 1
svými spolubratry: lichotil jim xelebením, udoboval je prosbami, podíí\al jim dary. Vždy jim co bytostem živým piítal také lidské vlastnosti a
—
vášn, ovšem dokonalejší a mohutnjší božské. Tak pedstavoval si slunce co dobrotivou záící bytost, zvolna po obloze se beroucí, v hromu a blesku spatoval projevy hnvného božství. Moe jevilo
mu
se
co hlado\'ý velikán, který
tisíce
tlam
dosud házejí Sumatrané ped \\plutím pokrmy do moe. aby hlad jeho utišili a sob je naklonili. Také Indiáni severoamerití házejí obti do víru a vodopád ek., aby kanot (lun) jejich
chtiv otvírá
:
nepohltily. Zemi ctili dávní lidé co matku všeho živoucího, která je trpliv na bedrách svých nosí; 'také
ji
asem
naklooxali
sob obtmi,
zahrabávajíce do ní
jednotlivce ze svého stedu. Z tchto lidských obtí, za dávna zemi inných, zachoval se až pozd do stedovku surový obyej',) dle nhož zazdívali do základ pe\ných stavení živé dít. S neživé pírody s ohromnými a mohutnými zjevy jejími pešla záhy božská úcta na pírodu oži\enou na zvíectvo. Nkterá zvíata ctil lo\'k pro neskrotnou jejich sílu, jiná pro zvláštní' užitenost. Nejvíce zkvetlo toto ctní zvíat u dá\ných Egyzbožovali býka, krokodila, i)táka ibise a j. i
pan:
Badatelé starožitností nalezli tam skvostné rakve alabastru, v nichž složeny byly kosti býk. Dosud mnozí divochové afrití jedovaté hady a severní divochové amerití jakož i Kamadálové cho\ají medvda v takové úct, že si netroufají vysloviti
z
ctí
32
jeho jméno. Pozdji zosobovány byly také úkazy na lidském tle; spaní,; nemoci pojímaly se co živé bytosti. Staí ímané mli zvláštní božství pro dtské nemoci, ba i pro sntivost obilí. Také dávní Slované pedstavovali si nemoci co živoucí bytosti, které lo-
vka
pepadají.
Tomu nasvdují etná
zaíkadla,
v nichž se nemocem domlouvám aby od nemocného domu, upustily a na jiné vci pešly. Na dvée v zimnicí trápený bydlín píše se dosud v nkterých krajinách, aby tam zimnice nechodila, že
nmž
nemocný doma. Takto klanli se dávní lidé pírod v jednotlivých úkazech jejích. Zjevy tyto byly hlavn dvojího druhu jedny naplovaly je hrzou, jiné vdností, láskou. Však hrza, strach mly na poátku pevahu. Báze uinila první bohy," praví trefn latiník. lovk na nejnižším stupni vývoje zaopatoval si hlavn lovem svou obživu, tento zpsob života pivádl jej ustavin do styk s dsnými, není
:
,,
samot zkázyplnými zjevy pírodními. V divoké lesní ,inad skalními propastmi vštili mu rachotem hromu, hukotem bystin a vodopád, vaním hladových šelem blízkost svou duchové zkázy. Tyto k nim strašné úkazy staly se mu prvními bohy modlil se nejprve ža ušetení. Tak vidíme u dá\ných Thora (DonSlovan Peruna, u dáAiiých Zeusa a Joviše co zosobnara), u Rek a nní hromu a blesku pední místo zaujímati mezi bohy. Na ostrovech Východní Indie, kde množství inných sopek (vrch ohe soptících) zkázou okolí hrozí, prokazuje obyvatelstvo sopkám tmto božskou úctu a knží jejich vystupují na kouící vrchole, aby ukryléh<j. vyslechli vli mocného ducha \' sopce ;
íman
Nmc
33
Lev, tygr, obrovští h.idoxú požísají dosud u mnohých divochu úcty božskc. Když bhem asu Hdc stáhl bydhšt zvoUvše a obce, íše založivše, ze zhoubné vhidy živlu více se vymanili a klidnjším zamstnáním (orbo'i a chovem dobytka) povahu svou zjemnili, nabyli v nich pevahy citové lásky a vdnosti ke všemu, co jim živobytí usnadovalo, užitek a rozkoš plodilo k té zemi, která jim hojnost potravy vydávala, k ekám, které jich role zúrodovaly, k zvíatm, která jim vzácné služby konala atd. Staí Slované ctili slunce a s nimi mnozí jiní národové jako na p. Peruané, kteí tuto poctu na slunenici co znak jasného božst\"í penesli. Baktrové, Medové, Parsové zbožiiovali blahoinný ohe. jemuž též Indové pod jménem Agni obti pinášeli. Egypané ctili eku Nil, která zemi jejich zúrodovala, ba i nilské bahno, z nhož :
i
jim bujné rostlinstvo k užitku \ znikalo. Indové eku Ganges, oba pak národové bylinu lotos, která jim koeny svými živnou potravu dá\ala a krásou kvtu svého zrak jejich potšovala. Baktrové,! Medové, Parsové chovali v nábožné úct psa,, který stáda jejich ped vlky opatroval. Také Egypané ctili psa, dále koku, která pole jejich škodlivých krys a myší sprošovala a ptáka ibise, který vejce krokodil kazil. Zabití tchto zvíat trestalo se smrtí. Dávní Slované ctili kon, které v posvátných hájích chovali, husy a jiná zvíata; pozdji zas\covali je svým bohm, jako kon S\'antovítovi, husu Kadihostovi atd. Tak vyvinula se v dávných náboženstvích ona dvojice dobrého a zlého (pvodn ve smyslu píznivého a nepíznivého lovku) božství, která na Sv. Cech: Sebrané spisy
XXVIIl.
3
34
starých Slovanu v rozdílu bohu a bsú, v Bl(zlém) výrazu došla. Nejosteji vyhranila se dvojice tato u starých Pernejvyšší bytosti Ormuzda šanu, kteí rozeznávali (dobrého bohaj a Ahrimana (.zlého bohaj, ustavin spolu zápasící, až na konec Ormuzd plného vítzství
p. u
bohu (dobrémj a Cernobohu
dv
dobude. Celý svt rozdlen
:
jest
mezi tyto
dv
moc-
svtlo, teplo, zdraví jsou úinky jedné, tma, zima, nemoc úinky druhé. L aké zvíectvo jest písn skupiny, dobrých a zlých, rozdleno. na
nosti
:
dv
V mnohobožství požívali dobí i zlí bohové rovné úcty. Moc obou budila v lovku obdiv; nád to poutala jej k jednm láska, vdnost, k druhým báze. Helmold vypravuje,, že dávní Slované polabští pi svých hostinách, podávajíce sob íši do kola, nad ní slova jistá na poest netoliko dobrému, ale i zlému duchu mluvili. k
Z poátku obraceli se lidé pímo, bezprostedn svým: velebili je, vysílali k nim prosby o
bohm
pomoc a ušetení,^ hledli obtmi získati píze jejich. Však záhy veteli s-e prostedníci mezi lid a bohy jeho. Jednotlivci vynikající bystejším rozumem nad ostatní a dobývající sob pomocí jeho i
vtší moci
i
hojnjších
se lidu co zvláštní
prospch
hmotných,
milákové bohu. Vida,
že
jevili
pe-
kážky pírodní snáze pekonávají a lepšího zdaru ve všem docilují, piítal nevdomý lid to, co umnjší duch a lepší známost pírody psobily, ochran a pomoci vyšších bytostí. Jest na bíledni, že jednotHvci tito nieho neinili, aby takovou domnnku vyvrátili, ale že ji spíše upevniti a sesíliti hledli vždy jim z toho kynul prospch rozmanitý. Rádi tudíž pijímali, ba nabízeli úad prostedník mezi
35
svtem nadpirozeným
lidem a nášeli
bohm
prosby,
pinášeli jim obti.
clili
Tak
je
:
ve jménu lidu
ped-
rozmanitými obady,
bhem asu
vyvinul se
stav
národ k nim, aby ve prospch jeho na bohy psobili. Povaha tchto boh byla se bhem asu zmnila lovk neklanl se už jednotlivým zjevm pírodním, nýbrž skrytým píinám tchto úkaz, jež si pedstavoval co bytosti lovku podobné, o\'šem mohutnjší a dokonalejší. Tak vznikli osobní bohové. Zprvu byla v lovku pedstava boha s úkazem pírodním, jemu piítaným tsn spojena, ale páska tato uvolovala se vždy
knžský.
\'e véeliké tísni utíkal se
:
více, až
konen
docela popustila a toliko
jisté
pí-
znaky boha na pu\odní jeho význam upomínaly. Tak pidáván bohu hromu klín hromový, bohu vody
bohu slunce vnec paprsk kolem hlavy a p. setení pvodního pírodního rázu nejvíce pi-
ryba.
K
splo vypodobování boh. Zprvu pohlížel ovšem lovk na tyto sochy z kamene a deva vytvoené prost co na obrazy boh svých, ale znenáhla stávaly se ony samy pedmty posvátné úcty lovk navykl pedstavovati si boha v podob urité sochy, stotožnil onoho posléze s touto a neklanl se jí už co obrazu, nýbrž co bohu samému, co modle. Tím odlouil své bohy úpln od pírody. Zmna tato nalezla v knzích horlivé podporovatele. Mohli tak pouze domnlé prostednictví mezi bohy a lidmi patrným, skuteným uiniti. I vidíme skuten, jak :
boh
asem
podzemních pístup mají, jak nkteré z nich i záslonami ped zrakem svtským peliv ukrývají. Lid jest takto od boh svých skuten odlouen a na prostednictví knží obrazy
chrámích
v polotemných,i
uzavírají,
kamž sami
i
jediní volný
36
poukázán. Tito otvírají mu vchod do božnicc toliko v jistých dobách; tam okazují mu bohy jeho mlhou vonného dýmu. v nejistém svtle kahanc a pochodní, které zvyšuje ustrašující dojem obrovských, podivn vytváených model. Knží pednášejí boprosby lidu a zvstují mu \li jejich. Také obti mohou se te klásti jedin prostednictvím knzi.
hm
Postavení, jaké si takto knží zjednali, bylo nad míru výhodné. Ve jménu boh mohli te lidu zákony dávati, mohli jej vlád své podrobiti. Obti bohm zasvcené ostávaly v rukou knží; nad to hledli si lidé rozmanitými dary vykoupiti prostednictví jejich. Tím umožnno bylo jim, aby bez starostí hmotných, v blahé neinnosti cetkami bujné obraznosti své bohy ovšovali a celou soustavu bájí pro lehkovrný lid vymýšleli aby dále v uzavených sborech rozliné vdy psto\ali,. jimiž se nad ostatním množ;
stvím ve
K tm
výhodném svém postavení udržovati mohli. vdy pírodní. pední
náležely v
ad
Lepší známost pírody zjednávala jim totiž možnost, aby inili vci, které se nevdomému lidu nadpirozenými zdály, tím pak aby upevovaU v víru v moc boh a ve spojení knží s íší nadpirozenou. Ovšem museli k tomu konci ony vdomosti svým výhradným majetkem uiniti, museli ostatnímu lidu pístup k nim zame/iti. 1 vidíme skuten, že knží všude, kde neobmczcné moci nabyli, lid v jisté písn ohraniené tídy rozdhli. z nichž každá toliko jistými vcmi se zabývati musela a v níž dti po rodiích zstávaly. Tyto ddiné tídy zovou se „kastami". Takové kasty na píklad u starých Ind byly: kasta bramín (knží), kasta vojín, kasta
nm
37
rolník, prmyslníku a obciiodník. kasta služebníku atd., nejníže pak kasta Páriu, která za neistou a mimo zákon považována byla. Nikdo nesml podniknouti práci njakou, která do jeho kasty nepatila. Kdokoli z nižší kasty se odvážil nahlédnouti do Vcd (pos\-átných knih Ind), jichž tení
bramínum vyhrazeno
tomu
vlil
se za trest
do
olej.
tém
byl
bylo.
Pechod z jedné kasty do druhé nemožným. Kdo se na p. bramínem státi
vaící
uší
na jednom míst státi a nos let ruce nad hlavou den mezi pti ohni o tom pochybovati dokal-li se kd
let
pozorovati, pak dxanáct sepjaté držeti, pak po celý
svj
;
co
,,
— a
—
tajnou
vdu"
pro sebe chovati a
jí
lid
nevdomý
šáliti.
Jak chyte knží používati
vech
vd
umli, vysvítá
pírodních k tomuto úelu ze zpráv, o zázracích a di-
onmi inných. Nauka
o zvuku vysvtluje
pirozen
všeliké hrozné neb líbezné hlasy^ jaké v rozlehlých chrámech jakoby z úst neviditelných neb z úst model slýchány byly egyptští knží používali klamu ješt hrubšího mlu\ili k lidu pímo ústním otvorem dutých soch. Nauka o svtle vyjímá v pochmurných z íše div rozliné zjevy chrámech a umní kouzelníka Santabarena. který císai Basiliovi Macedonskému \ykouzlil ped oi obraz \zdáleného syna, jenž onomu do náruí padl a v tom se rozplynul, se nyní každý za laciný peníz na di\ adlcch obdivo\ ati. Samohybné stroje (auzcela
;
:
boh
mže
3=?
podob chodících neb rukama s oltá obti sbírajících boh egyptských jsou dávno pekonány umlou kachnou Vaucamovou, která žrala, tomaty) v
sebe vydávala,
píšícími a kre-
trávila
i'
slícími
umlými dtmi Jakuba Droze
trus
ze
automatem Kempeleno\ým, jakož rami v šachy samy od sebe klíské íše s ské inily, že
i
i
a mluvícím lidskými figu-
hrajícími. Posvátné íše Bacchovy vínem se plnící jsou obyejné kej-
dvojitým dnem. Vdomosti hvzdámohli knží pedpovídati zatmní slunce a msíce z rozliných známek pirozených mohli též snadno úrodu neb neúrodu prorokovati. Z toho vyvinulo se hvzdopravectví, vštba a hádání vbec, dlání povtrnosti. ;
,
tch ár a kouzel provozuje se nyní po živnostensku od rozliných kejklí a profesor vyšší magie a zakládá se prost na silách pírody a na hbitosti lovka. Vtšina tch div
V onch
a
zázrak,
dávných asech by
byli
jist za kouzel-
níky a divotvorce jmíni bývali.
Zpsoby, v jakých se zdávna arodjství vyskytovalo, byly perozmanité. východních národ dlilo se arodjství v mantiku (vštectví) a v magii (kouzelnictví). První zahrnovala v sob hvzdopra\"ect\í (pedpoxídání osudu z bhu h\zd), vykládání sn. zaklínání mrtvých, hádání z hlek (o tomto zpsobu hádaství vypravuje také náš rukopis Králodvorský v básni „Jaroslav", kdež hadai a kouzelníci tatarští z rozštpené trsti štstí válené pedpovídají) hádání z prsten., z mis obtních, z me-
U
;
taných los a vržených kostok.i z vnitností zvíat obtních, ze žraní kuat, z letu a zj^evu pták a p.
3Q
Ma.cie ili koiizelnictví koná rozliné vci nadpirozené pomocí ar a kouzel, jako jsou divné kruhy a znaky, ísla a písmeny, talismany, amulety, zázrané byliny a j. Mágové mohou nápoje lásky a nesmrtelnosti pipravovati, pouhým dotknutím ženy plodnými initi, lidi ve zvíata promovati, s hvzdami.- sluncem a msícem po své libbsti nakládati, déš a vítr dlati, bouku zahánti a jiných nemožností více. Že kouzelnictví v dá\Tiých onch dobách všude s knžstvím spojeno bylo. dokazují všechny zprávy o knžských kastách a tídách starovku.
V
dávné
o jejíž kastovním zízení již jsme bramínové rozsáhlou mocí divotvor-
Indii,
se zmínih, byli
nou obdaeni. Umli pouhými slovy a posuky všeliké nemoci hojiti', hady kro^^iti, pohlaví dtí ped porodem urovati, vzduchem choditi a j.
Také knží starých Peršan zelníky. Zakladatel náboženství
sám
veliký arodjník vycházel z vyluzoval jiskry z hvzd a :
hlkou vali
byli
jejich'..
knží
perští
zárove kouZoroaster, byl
ohn
neporušen,
Po
bojo-
j.
nm
rozlinými kouzelnými prostedky
proti zlému duchu (Ahrimanovi). Zaklínali také duchy, vyvolávali mrtvé z hrob, vštili z mísy obtní.
U Chaldejských vyvinula se nejvíce astrologie (hvzdopravectví, hádání z bhu hvzd). Dále pedpovídali budoucí vci dali sny. Kouzelnými
z letu pták, z obtí a vykláprostedky odvraceli rozliné pohromy, zaklínali mrtvé, hojili nemoci a j. Krupobití zahánlo se tím. že tyry na znaku ležící dívky nohy do výšky zdvihše,' za modliteb knží stídav od sebe a dohromady je dávaly. V pozdjších a-
40
sech jmenovali se u
íman
všichni
cizí
kouzelníci
Chaldejci.
V dávném Egypte bylo všechno vyšší vdní majetkem ddiné tídy knžské, která ho výborn ve prospch svj používati umla. Lepší známostí
pírody, kterou co
,,
—
tajnou
vdu"
ostatnímu lidu
nepístupnou inila zvláštního (hieroi písma glyf, posvátných známek) užívajíc dovedla národ posvátnou hrzou k sob naplniti a nadvlád své podrobiti. Peetné sbory knží plnily zemi svými zázraky v polotemných chrámech pohybovaly modly rukama pomocí zvláštního stroje, jejž ídil :
knz
—
—
modlou ukrytý knží pipravovali kouzelný který zármutek zahánl, mnili vodu v krev,
za
;
nápoj, první doxede nyní každý sládek, druhé nejmizernjší kejklí; knží vštili z bhu hvzd, jejichž zpytováním se hlavn zanášeli, hojili nemoci léi\'ými silami bylin. Umli kousky znamenité, ale židovský divotvorce Aron je dle bible s pomocí boží pece zahanbil. pronikalo kouzelnict\í celou soustaxu
—
U Rek
náboženskou, ale zvláštní ohraniená tída knžíkouzelník se u nich nevyvinula. Bohové sami užíAali kouzelných prostedk Venuše, bohyn krásy, mla kouzelný pás. Hermes, posel boh, kouzelnou hl. X^štba tvoila podstatnou ást náboženství zvlášt proslavena byla vštkyn Pythia v Delfi^ která sedíc na zlaté tínožce nad kouícím otvorem v jeskyni, v divém nadšení nesouvislá slova pro:
nášela,
z
nichž
knží vštby
scstavo\
ali.
Ped poetím
války uchyloval Se sem každý vojevdce o radu a pinášel hojné dary. Vštby tyto byly obyejn temné nebo dvojsmyslné, pipouštjíce výklady opané.
41
Také pipravování léivých
i
záhubných nápoj,
za-
duch
a jiné druhy arodjství byly rozšíeny. Lid vil v etné démony., duchy to dobré nktcí \ podob krásných dí\ek zlé, z nichž jinochy svádli a po satku kre\' jiní vyssáv di. jiní klínání i
a játra jim sežírali atd. Také filosofové pijali \íru \' démony a uvedli ji v celou soustavu. utvoily se záhy sbory knžské, které se rozmanitými kouzly a arami zabývaly. Ale kouzelnictví toto nevypuelo ze stízlivé mysli národa
dti moili
etí
U ímanu
ímského
:
bylo k
podmanných
nmu
pineseno od rozliných a Etrusk. Jak ostatn zakoenilo., o tom vydává
národ',;
nm
hlavn Sabinu
záhy se v svdectví nejstarší zákon ímský t. zv. desíti tabulí, který zapovídá dlání bouek a krupobití, pehánní obilí z cizího pole na vlastní a jiné áry. Hlavní dva druhy knží-kouzelník byly augurové (ptako:
pravci a harupices (pozorovatelé obtí). Augurové vštili 1 letu pták a jich zpvu, ze žraní ikuat a z jiných znamení. Pozorování oblohy a pták dlo se obyejn na vyvýšeném míst za jasných nocí
augur sedl pi tom se zahalenou hlavou uprosted pozorovacího okresu, kterýž si byl s\ou ki\ou berlou naznail. Haruspices pisthovali se do íma z Etruveliké vážnosti. X^^ykládali rie a nabyli u neobyejné úkaz\' pírodní a vštili z vnitností obt-
íman
ních zvíat.
l'kony tchto kouzelník hrály \e \ eejném život dležitou úlohu. Nic dležitého nebylo podniknuto, aby se nebyla prvé z uxedených znamení vle boh vypátrala. Vojevdcové lirali do \álky s sebou vždy nkolik augur, za nimiž
íman
42
vezena posada s kuaty, kterážto posvátná zvíata hltavým žraním štstí, opakem neštstí vštila.
Prvé, nežli pistoupíme k
pevratm,
ke-
jež
sanství v názorech o arodjství zpsobilo, musíme se pozdržeti u národa židovského,: jehož stanovisko v té vci církev za své pijala. Židovství postavilo na místo pohanského mnohobožství jediného pravého boha, stvoitele nebe i ze-
m;
ale dvojici dobrého a zlého nemohlo zniiti. Vedle boha, pramene všeho dobrého, muselo pro i
zlé
storii
proti tana,
a
svt njaký
pramen hledati. I postavilo hio padlých andlech a prvotním híchu, najedinému dobrému bohu a jeho andlm Sa-
ve
ducha
zlého,
a
služebníky
jeho.
Satan,
vede s ním boj ustaviný, snaží se maiti zámry jeho a má ohromnou vtšinu lidstva (vedle hlouku vyvolených) ve své moci. mocnosti Nalézáme zde tedy skutenou dvojici dobré a mocnosti zlé. Kesanství vyvinulo názor Kristus zrušil následky prvotního híchu ten dále pro ty. kdož ústav spásy jíní v církvi založených používají, neutuchla pece moc áblova k nim, celý pak nekesanský svt jest v moci Satanov. Ani koncem svta nekoní se íše zla: nebo i pak vcházejí zatracenci do íše áblovy k mukám vným. svém, Mojžíš, upevniv jednobožství v národ snažil se zprostiti jej všech pímtk pohanských.
Bohu podízen
jsa,i
:
:
a
Byl nárdek národv
jsa
židovský,; zevšad mnohými mocnými v ustaviné s nimi styky
obklopen a
43
picházeje, \aln izorociýíh ži\lu \- sebe pijal a mohl snadno v náplav cizoty, kdyby jí hráz njaká nebyla postavena, utonouti. Takovou hráz postavili
zákonodárcové
ovšem na vniklou
židovští.
Pední zetel
obrátili
modloslužbu a vše,, co s ní souviselo, zvlášt na rozliné zpsoby ar a kouzel, které Židé od sousedních národ k sob penášeli. Prorok Ozeáš naíká, že ,.lid deva svého se dotazuje a hl jeho oznamuje jemu." Oz. 4, 12. Prorok Izaiáš napomíná židy. aby se nedotazovali na hadaích a vštcích., kteíž šepcí a šveholí, dále aby se neutíkali k mrtvým. Iz. 8, 19. Prorok Jeremiáš cizí
hada
praví: ..Neposlouchejte prorok svých, ani svých, ani svých, ani planetáú svých, ani kou-
sn
zelník svých!" Jer. 27, 9. Mojžíš napomíná svj národ: Nebude nalezen v tob, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheíí, ani vštec, ani ,,
planetník. ani arodjník, ani kouzelník, ani losník, ani zaklína', ani hada, ani ernoknžník." Mojž.
V. 18, 10, 11. A na jiném míst velí: arodjnici nedáš živu býti." Mojž. II. 22. 18. Ze ostatn asem- sami vdcové lidu k hadam se utíkali, dokazuje píbh o arodjnici endorské. K této žen, která mla ducha vštího, pišel král Saul a žádal ji, aby zemelého Samuela z mrtvých ,,
ona uinila. Avšak vdcové národa židoxského konali sami divy a museli je initi,, aby povrivý lid o svém vyšším poslání pesvdili. Mojžíš. Aron byli sami velicí kouzelníci. \"ždy je známo z bible, jak vítzn Aron s egyptskými kouzelníky závodil. Tito dlali po nkteré zázraky, ale když všechen prach zem ve hmyz promnil, nemohli toho dovésti. vyvolala, což
nm
44
AvšaTc divy, které duchovní vdcové židovští inili, vydávali tito za díla pomocí boží všechny
sami
:
pak ostatní za skutky ábelské. Oni jediní mohli však áry a kouzla pohan z boha zázraky initi pocházely z ábla. ;
Tento názor pijalo První
kesané
z
židovstva kesanství.
spatovali ve
svt dv sob
církev kesanskou, íši dítek božích, a pohanstvo, íši áblovu. Kesanstvo dosud pohanského néneetné, co malý ostrvek z jící, muselo na všech stranách odrážeti nával nepátelského živlu. Zdálo se mu, že Satan všechny své síly napíná, aby mladou církev Kristovu zhubil, že obec kesanskou stále obchází, hledaje, koho by
nepátelské íše
:
moe
vzduchu kolem sebe tušili kesané I ve legióny zlých duch, což pohnulo dávnou sektu Messalian, že z plivání náboženský obad uinila, jímž se vící vdéchaných ert zbavovati mohou*). pohltil.
V
ímských katakombách (chodbách podzemních,
v nichž se kesané za asu pronásledování skrývali a obady své tajn konali) nalezeny byly hroby okázalosti pohanských zvláštních vymíta ábla. obad, v kouzlech a \šbách pohanských knží a mág, v jejichž skutenost a pravost pln vili, v krutých pronásledováních, jimiž císaové pohanští spatovali o vyvrácení církve Kristovy usilovali,
V
'
*)
Vi
jedné historce
sv.
elioe
Velikého
nebylo jejich
poínání píliš nerozumné. Týž vypravuje o jedné jjptišce, která se v klášterní zahrad jirocházela a ne]ioznainenavši .se kížem svainu .sndla. Trest pro tikovou z ipomtlivost následoval v záptí; spolkla jejítiška v zelenin erta.
45
kesane
nesinírnou moc áblovu a pekelnou Celou velkcjlepou soustavu bohoslužby pohanské a vše, co k ní z daleka hledlo, pokládali za dílo ábelské. Boho\é pohanští jakožto odprcové pravého boha kesanského jevili se jim co zlí duchové, áblové, bez rozdílu, zda se jim zlé i dobré \lastnosti piítaly. Nejen Pluto, bh podsvtí. Mars, di\'oký buh ^'álky, Venuše, bohyn smyslné lásky, nýbrž Minerva, bohyn moul)r\ní
jeho
zU)l)u.
—
i
Diana, vzor cudnosti. Jupiter, pohanská pedstava Nejvyššího, byli erti. Rovnž náleželi k pokolení ábelskému všichni polobozi, jako nymfy a dryady (ecké rusalky a víly), které \oidy a lesy obý\ aly, dále faimové a siháni, lesní to bžkoxé, kteí z\lášt k obrazu erta, jak pozdji \' církvi zobecnl, za model posloužili. Ihli faunové vypodobováni co chlupatí, rohatí nnižíkové s ohonem a kozími nohami. Již sv. Antonín poustevník nalezl prý v poušti rohatého mužíka, Fauna neb Satyra, jehož za erta. Faunové strojili rádi úklady hezkým ženštinám, obzvlášt nymfám. Tato chlípnost faunii za\dala bezpochybx' mimo jiné podnt k nesmyslným bájím o tlesném obco\ání ert s ženami, které v pozdjších djinách arodjství tak vynikající úkol drosti,
ml
hrajou.
kesan
Tak nasáklo \- oích prvních ábelstvím celé pohanství, všechny jeho obady a obyeje. I divadlo bylo ertu zas\'ceno. (3 jedné kesance se vypravuje, že vešla v roztržitosti do divadla a že ji ihned pi vstoupení posedl zlý duch. X^ymíta kesanský káral ábla z takové opovážlivosti,i ale ten se vymlouval že prý kesanku nalezl ve svém
dom.
46
Z tohoto názoru vyplynul pomr prvních kek ímskému kouzelnictvív k magii. \^ili pevn, že mágové skuten nadpirozené vci konati mohou, ale vysvtlovali tuto moc ze spolupsobení zlého ducha kesanské zázraky naproti tomu djou se s pomocí boží. Rozdíl mezi obma záležel tedy jedin v pvodu. Mlo-li kesanstvo ob-
san
;
státi proti pohanstvu s jeho magií, která se rostoucí znemravnlostí a povrivostí lidu ímského hlavní onoho ástí stala a na mysl surovou mocn psobila, muselo ji jakousi protiváhou zdolati, muselo
samo divy tvoiti. Nalézáme skuten, že se letopisové prvního kesanstva zázraky jen jen hemží. Mnohdy závodili pímo kesanští divotvorci s pohanskými, jak toho mimo jiné dkazy nalézáme v život sv. Hilariona. Jeden kesan, jménem Italikus,
míval
hodnostáem z Gázy pemožen, ponvadž pohan kouzelnými prostedky svým koním síly dodával a kon odprcovy seslaboval. Konen utekl se astji s pohanským v jízd o závod, ale býval vždy
kesan o pomoc k sv. Hilarionu. Tento odevzdal mu džbán svcené vody, aby jí v den jízdy své kon pokropil. Italikus tak uinil a hle! kon jeho letli s rychlostí nadpirozenou do konce dráhy, ana zápež pohanova daleko za nima jako udeením neviditelné ruky v mrákotách se potácela. Cirkusem rozlehly se divé výkiky úžasu,] radosti a hnvu. Nkteí žádali, aby byl kouzelník kese
sanský usmrcen,
jiní
obrátili
se
následkem toho
zázraku na víru kesanskou. 2ivot
hemží se zázraky.
nemocných
;
krotil
nynjší kouzelníci
sv.
Hilariona
V
jediném msíci uzdravil 200 hady a dlal déš, práv jako
ernoch
vnitroafrických.
47
v
S vyteného stanoxiska jalo se kesanství, když vcleíši moci nabylo, magii pronásledovati.
ímské
Nestíhalo
jí
z
píin
poliiických, jako pohanští císa-
ové, aniž toliko nkteré druhy její, nýbrž elilo k vyhlazení pohanské magie vbec, co hlavního sloupu, jímž se pohanství o povrivou mysl lidu Povalením toho sloupu musela se sítiti opíralo. celá budova pohanství. Ale kesané ncoboili se rázem na svou ob. nýbrž brali se znenáhla, ale pevn k cíli svému. Zbra dalo jim do ruky samo zákonodárství pohanské. Bylo ono, zvlášt za pozdjších císa, nkteré škodlivé druhy magie zapovdlo; toho chopili se císaové kesanští a pestávajíce z poátku na dívjších zápovdích, rozšiovali obor zapovzené magie znenáhla vždy více, až do ní konen starobylé, podstatnou ást bohoslužby ímské tvoi
ící
obady
a
obyeje
zahrnuli a tím pohanství sa-
mému
smrtnou ránu zadali. Krátce po svém obrácení na víru kesanskou vydal Kostanlin nad míru písný zákon proti tajné magii. Každý hada, který by v dom nkterého obana postižen byl, ml býti upálen, všechen majetek jeho pechovávae zabaven a udava odmnn. Však již dv léta na to umírnil císa pod nátlakem veejného mínní svj zákon vyati jsou z dosahu jeho mágové, kteí svým umním nemoci hojí a rozliné pohromy od úrody polní odvracují. Císa Konstancius poínal si již bezohledn zapovšechny druhy magie, netoliko tajné, nýbrž veejné, která dotud pod záštitou ímského náboženství kvetla a z ásti podstatnou jeho ást tvoila, jako vštba z letu ptaího, ze žraní kuac, z vnit:
:
vdl
i
48
ím
postižené Mágy v j. cirku na pospas dáti,< po venkov zatené zmuiti a ukižovati. Který by tvrdošíjn zloin svj zapíral, tomu budiž háky železnými maso od kostí oderváno. Avšak již Julián zasta\'il toto pronásledování. Byl velikým pítelem náboženské magie a palác jeho byl shromáždištm hada. Hned pi nastoupení trnu obnovil hádání z vnitností zvíat obtních, kteréž byl Konstancius písn zapovdl. Kesané vypravovali, že pi té píležitosti ony vnitnosti podobu kíže s korunou okazo\ aly. iiostí
kázal
zvíat obtních a
dravcm
Také Jovián
ml
se
k mo.s^m shovívav, ale císa
Valentinián obnovil pronásledování jich a zakázal pod trestem smrti bezbožné modlitby a noní obti. Na východ pronásledoval císa Valens nejen mágy, nýbrž všechny, kdož se nepidali k sekt Arián. kteréž byl horlivým pívržencem. Již název -.filosof" byl zloinem a nepatrná provinní byla trestána smrtí. Jeden filosof byl odpraven. ponvadž paní svou v soukromém list napomínal,, aby nezapomnla veeje domu o\niti. Mladík jeden byl zmuen a na hrdle ztrestán,, ponvadž se domníže muže prjem hojiti, když se stídav mramorového sloupu a tla svého dotýká a pi tom val,
všechny samohlásky odíkává. Nicmén byla všechna tato pronásledo\'ání krutjší na papíe nežli ve skutenosti a obmezovala se vždy jen na nkteré ásti íše. Byla magie v mysl lidu tak pevné koeny zapustila, že jí ani nejpísnjší zákony vypleniti nemohly. Vzdor onm pronásledováním provozovali mágové umní své dále a lid pohanský lpl tsrdošijn na kouzelných obadech svých knží. Ostatn piítali kesané vždy
4^
vtšímu potu obadu pohanských magickou povahu, tak že na konec celou pohanskou bohoshižbu v obor tento zahrnuH. Císa Theodosias jednal první a bez obalu zapovdl pímo
tém
upímn
:
všechnu bohoslužbu pohanskou. Avšak tím nebylo ješt kesanst\í úplné \'ítzství zjednáno. Z mst bylo ovšem pohanství nadobro vytlaeno, ale na venkov udrželo se ješt dlouhý as, tak že se pohané v tom vku vbec pagani (venkované) jmenovali. Houžexnatá mysl lidu venkovského lpla na tch obadech a zvycích starodávných a nespouštla se jich, i když kesanství úplného vítzství dobylo; jménem jsouce kesané a snad i více, co se jim ustavin vštpovalo, že jsou všechny obady pohanstva službou áblovou, konali je po tajmu dále. Tak zachovalo se i po vyhlazení pohanství co soustavy náboženské množství jeho náhledu a
obad. Mnohé
z nich pijalo kesanství a podlojim význam od pxodního rozdílný, slouilo je s obady svými. Pemnohé z nich nebyly sice církví pijaty, ale trpny; tyto tvoí hlavní trs perozmanitých povr, které ani osvta nynjšího století z myslí prostého lidu úpln vymýtiti nemohla. Z tchto zbytku pohanství utvoilo se také jádro,
živši
kolem nhož pozdjší stíhatclé arodjst\í nechutné své smyšlenky nakupili. Mnohé obady ímských augur a jiné zpsoby pohanské magie a bohoslužby nalézají se mezi vcmi, které pozdjším a-
rodjníkm a arodjnicím za vinu kladeny bývaly. Podobn dalo se v zemích slovanských, kelti ckých nmeckých. Také u tchto národ byli knží a knžky zárove vštci a kouzelníky. Žecové (knzi) slovanského boha Triglava v mst Šttin (nyní i
Sv.
ech: Sebrané
spisy
XXVIU.
4
50
vodili posvátného erného kon pes devt kopí na zemi položených sem a tam; nezavadil-li o žádné nohou, bylo to dobrým znamením. Vštby té užíváno ped každou výpravou válenou. Vštkyní byla také eská knžka Libuša. U Kelt pedpovídali knží, druidové zvaní, budoucí vci z letu pták, ehtání koní, vnitností zvíat, skládání hlek a Nmci mli své alruny, vštkyn, z nichž nejj.
ponmeném)
slavnjší Veleda za proti
ímanm
asu císae
zajata byvši v
Vespasiana v boji okovech za ozdobu
íma
posloužila. Také ítzoslavného vjezdu do u tchto národ dobývalo si kesanství jen pona venkov v odzvolna, krok za krokem pdy lehlosti zachoval houževnatý lid ješt dlouho staré
\
:
bohy a uctíval je po dávném zpsobu. Tak vynesli žcci boha Triglava ve Volyni, když sv. Otto chrámy a modly pohanské v tchto krajinách boil, zlatou sochu onoho boha ven ze zem k njaké vesniance, která ji do dutého pn obrovského stromu uschovala a pouze malý otvor zanechala, kudy be potom ješt dlouho obti podávaly. Tak i v Cechách a jinde se dlo.
Kesanstvo prohlašovalo
i
zde, jako v Itcdii, po-
hanské bohy za ábly bez rozdílu,, zda jim ctitelé jejich dobré i zlé vlastnosti piítali. Tak nazval Karel Veliký saského boha Krodo, zrušiv r. 780 sochu jeho. velikým ertem, dle jiných áblem ropuch (Krodo, Krot ropucha). l\o\nž uinilo ke sanství ze skítk, ochranných to domácích, jejichž sošky hospodáové eští ješt za asu Kosmasa kronikáe (f 1125) v pístncích chovali, jim
=
bžk
se klaníce a s nimi se radíce, zlé duchy, diblíky, Ovšem prohlašovalo pak také tajné i)íšotky.
51
onch boh
služebníky áblovy a mapi nichž starodávné obady pohanské konali, v hustých lesích a v jeskyních se ukrývajíce, co reje ábelské nejhnusnjšími barvami. Tak zavdaly pohanské slavnosti, které druhdy nmecké knžky Alruny zvlášt v noci sv. \^alburgy ke cti bohyn Freji na horách odbývaly a které se ješt dlouho po zavedení kesanství tajn konávaly, podnt k bájím o snmích arod-
vrženct;
lovalo
noní schzky
za
jejich,
kde tyto hanebným zpsobem ertu holdují. Jako z bájesloví a bohoslužby ímské pijalo kesanství také mnoho z názor a obad pohanských Slovan a a pizpsobilo je duchu svému. Tak je ert kesanských Slovan holá obdoba rta (Cernoboha) pohanského. Dlouho stavovali si jej také s píznaky zlého toho boha a teprve pozdji pijal na sebe podobu Fauna italského (s rohy, ohonem a kozími nohami). Ostatní pak zbytky pohanství v tchto zemích jic,
Nmc
pe
zachovaly se co rozmanité povry,' které bohužel i za našich ovšem v podob kesanstvím ponkud zmnné mezi lidem bují. Tyto zbytky a památky pohanství tvoí valnou ást oné zpousty povr, která se nám v pozdjším arodjství pedstavuje. Z tajných schzek pohan v lesích a na horách k modloslužebným
as
obadm
se
snmové arodjnic; domácí skítkové
prose v šotky, erty chované v kapsáích a ve sklenicích a p. Mnohé tu také podvod neplechy inil. Prostý lid spatoval v nkteré moudejší žen, která stará podání pohanská znala neb jinak zkušenostmi a rozumem nad ostatní vynikala,! mocnou kouzelnici stali
mnili
52
a utíkal se k ní o pomoc a radu pinášeje hojné dary. Žena tako\á poznala hmotný prospch z takové povsti jí kynoucí a jala se lid v domnnce jeho utvrzovati, arujíc a vštíc mu po vli. K živlm kouzelným i jiným z pohanstva vzase živel vdecký. Svtská vda byla dávna u církve v nemilosti. Zvlášt byly jí pírodní vdy trnem v oku. Bála se z podstatných píin ducha bádavosti, který nehledal poznání boha v mrtvých písmech, ale v živém jeho díle v pírod. Církev prohlásila tuto \'du za bezbožnou a pstovatele její za vyuence dáblovy. Náhled takový došel v nevdomém, povrivém lidu plného souhlasu. Tento pokládal všechno, co obmezený rozum jeho pesahovalo* za nadlidské, nadpirozené a scházela-li tomu pee církevní, prost za ábelské. Vida lidi, kteí z píin jemu nepochopitelných do píbytk svých se uzavírali, kde místio bible tlusté knihy divného obsahu pozd do noci
tým pidružil z
—
ml
proítali:
je
za
ernoknžníky
a knihy jejich
návody k ernému umní, které jim sám ábel z pekla pinesl. Tato domnnka byla nad pochybnost stvrzena, choval-li podezelý samotá ve svém píbytku njaké náiní, jehož význam nepojímali, lahviky s rozlinými tekutinamiv kostry, vycpaná zvíata a p. Tyto vci. které stedovk za nezbytné za
náležitosti zají
ernoknžnické brlohy po\ ažoval,
se nyní v
pírodozpytcc.
nalé-
díln každého luebníka, v pokoji
A
což teprve, vytasil-li se
pekvapujícím výsledkem
s
njakým
s\'ého bádání?! Jakž nena p. nevdomý lid dvanáctého století v automatu (stroji, který v podob lidské jsa uzpsoben rukama nohama hýbá. ba i jednotlivé zvuky vy-
ml
i
53
povstný uenec Albertus Magnus zhoTomáš z Aciuina rozkotal), dílo ertovo spatovati ? Vždy ješt nedávno lidé nevdomí železnice a telegrafy za kusy ábelské považovali dáváX
jejž
tovil (a sv.
utvrzovali stedovcí uenci sami zhusta domnnce. Mnozí z nich libovali si v tom
Ostatn lid v této
pís\'itu kouzelném,' kterým ostatní postavu jejich odívali. Tito vydávali skuten výsledky svého studium za díla vyššího, nadpirozeného a používali vdomostí svých výhradn k tomu, aby lid balamutili. Neteba podotýkati, že pemnohé ziskuchtivost k tomu vedla. Pode jménem alchymist, astrologu, zázraných atd. potulovali se po své služby, chlua nabízeli urozeným bíce se, že jsou misti tajného umní, které ahvzd •sem sami ..erným" nazývali, že umjí z osudy pedpovídati, nápoje lásky pipravovati, kámen moudrosti hledati, zlato dlati a jiných nesmysl více. Byli to pedkové novjších .zázraných" pilula mastikáj vynálezc píšících stolk, magnctisér a jak se ti ., vyšší" spekulanti na kapsy lehko-
umní
léka
svt
pánm
bhu
ká
,
vrných lidí jmenují. Než valná ást uenc vila opravdu v jakési vyšší umní, jehož pomocí se vné zákony pírody rušiti mohou. Zabývali se všelikým kouzelným haraburdím v plném pesvdení o jeho podstatnosti. Klamali sami sebe. Vili pevn v mocný vliv tles nebeských na osudy lidské, v zázrané úinky rozmanitých lektva a dryákú a v zaklínání duch pomocí divných slov a figur. Byli práv synové své doby. Tehdáž nikomu ani na mysl nepišlo. aby pochyboval o možnosti vcí nadpirozených.
54
Ba asem vysedli tito mudrlanti za svými tlustými knihami vtší myšlenkové nestvry, nežli se zrodily v hlavách poteštných mnich. Dkazem toho je uení kabbalist, které po celý stední hojné pívržence ítalo. Inkvisice pronásledovala je horliv co arodjníky. Slovem kabbala vyrozumívá se tajné uení židovské, které prý Mojžíš Josuovi a tento 70 starším svil a jež se v podání rabínském zachovalo. Mnozí mli za to,, že je skryt obsaženo ve spisech starého zákona', hlavn v knihách Mojžíšových, a hledali k klí, což nazváno kabbalistikou, umním kabbalistickým. Než vedle židovských podání pijali kabbalisté též mnohé náhledy pozdjší filosofie ecké, zvlášt nauku její o démonech,, zlých i dobrých. Jak si tyto duchy pedsta\'ovali, vysvítá nejlépe ze spis eckého filo-
vk
nmu
sofa Michala Psella. Tento tvrdí, že je celý svt pln démon, kteí se asto lidem ukazují. Tak poskytly dokonávající pohanství a rodící se vda církevním základní kameny, na nichž bhem nkolika století celou nesmyslnou soustavu arodjství zbudovali. Vtšina tch zloin',, pro které v patnáctém, šestnáctém, sedmnáctém vku arodjnice upalovány bývaly, známa byla již v prvním tisíciletí našeho letopotu. Bouky a krupobití byly již tehdáž vše-
uencm
obecn arám jejich piítány. (Tomuto mínní opel Agobar, arcibiskup lyonský, v devátém století,
se
který též nkolik kabbalist ped smrtí ohnm zachránil, tak že bychom jej skuten za muže nad svou dobu svobodomyslného považovati museli, kdyby nebyl zárove s horlivostí neobyejnou židy pronásledoval.)
Zákonodárcové tehdejší vymovali
tre-
55
?ty
na arodjst\
í.
jako král Ostrogót Thcodo!Ích,
Lanoobard Lothar a Karel Vel ký. Mnoho arodj a arodjnic stalo se již v dívjších tchto dobách obtmi povry. Když na sklonku šestého slo král
jeden syn královny Fredcgundy po krátké letí nemoci zemeí. bylo více žen po strašných mukách dílem upáleno, dílem na kolo vpleteno, protože prý arami smrt princovu zpsobily. Zvlášt v dobách velikých obecných pohrom, jako moru, hladu atd. obtoval nev^domý lid vždy znanjší poet lidí co
arodj
a arodjnic své pove. Celkem však bylo pronásledování toto v prvním tisíciletí a na poátku druhého mírné za šest století nebylo tu tolik lidí pro arodjství utraceno, jako asto za jediný rok patnáctého a šestnáctého vku. Hlavní píina toho úkazu leží v iroiré duševní, jaká se od šestého do tináctého století nad kesanstvem rozestírala, nejsouc rušena ni slabounkým prkmitem náboženské pochybnosti. Církvi nehrozilo odnikud vážné nebezpeí a nevyzý:
prmrn tm
prostedkm. Obrovská podoba ji k rázným Satanova kolísala se ovšem co v stínu hrubší stín na obzoru kesanstva,, ale Satan ten byl ješt malomocný; zápas s ním byl ješt pro vící pravou valo
hrakou. Byla víra lidu tak pevná, že si troufali zahnati dabla kraptem svcené vody, znamením kíže, vyslovením jména Marie a p. ert zjevoval se všude v nejrozmanitjších podobách a strojil lidem úklady, ale pevaha byla ješt na stran vících. Legendy tchto dob hemží se porážkami ábla. Sv. Prokop vykoistil své vítzství nad dably zpsobem velmi užiteným: zapáhl je prost do pluhu a zorával s nimi kamenité plán. Legiony ert
56
chtly strašnými hrozbami sv. Maurovi a jeho prvodu vstup do kostela zameziti, ale nkolik slov svatého
muže zahnalo
ábelské
celé vojsko
ím
v
haneb-
ný útk. V kostele sv. Sabiny v okazoval se dlouho tžký kámen,, jímž ábel kdysi v malomocné zlob po sv. Dominikovi mrštil strážný andl odvrátil svou perutí zkázu od hlavy posvcené. Slabé dívky odolávaly vítzn všem. útokm a nástrahám ábelským. Z rozkazu Cyprianova pepadl ábel nkolikrát mladou nezkušenou kesanku a naléhal na ni veškerou silou své pekelné výmluvnosti, aby se zasnoubila s mladým, urozeným pohanem, který bažil po ruce její; ale pouhé znamení kíže zmailo ;
úinek chytrých jeho
slov, udusilo všeliké hnutí
slné lásky a zahnalo
ábla
zpt k mágovi, který
poslal. zbraní proti
byly
tisíce
vítzných
rženc, obrázk
jej
s
smy-
hanbou a potupou
V
rukou
na-
kesan
áblovi v podob
svatých, ostatk atd.
Veliké pohromy pírodní, jako mor, hlad, zekteré též za skutky áblovy z dopuštní božího pokládány byly., nemohly se ovšem zažehnati, ni svcenými amulety odvrátiti. V takových dobách brala povra na sebe hrozivjší ráz a rozpoutávala divoké vášn lidu. Vraždní žid a domnlých i arodjnic bývalo na denním
mtesení,
arodj
poádku. Knží sami
koistili z takových pohrom, dílem za trest boží pro bezbožnost lidu, neplacení desátku atd. je prohlašujíce, dílem štvouce lid na domnlé jich pvodce, obyejn židy a nemilé knžím osoby. Než tato pronásledování ])yla jen obasná a zanikala s mizící pohromou.
Ve dvanáctém aly
století nastal obrat. Tehdy pose jednotlivé paprsky staré osvty ecké a
57
prodírati z rumu. jejž nad ní ada surových nahromadila. Paprskové tito vnikah tu a tam do iré duševní noci. Byl to shibý zábesk budoucího dne, ale lidstvo bylo dosud pohíženo v hluboký sen; jen tu a tam probouzeli se jednotlivci a zaali se rozhlížeti v paprscích mladého jitra. Noní stíny rozprchávaly se kolem nich. Duch ponesmle a bez úspchybnosti zaal poprvé
ímské století
—a
—
viklati na pepevných pilíích církve. V'^ následujících stoletích vystupoval již smleji. Ve Francii vzbudil Abelard pod praporem nové filosofie
chu
pochybnosti o dležitých láncích víry a etné sekty vypo\ ídaly^ tam válku dosa\adnímu uení církve. V jižním Španlsku dorážel filosof Averroes bitkými zbranmi svého ducha rovn na vrouku kesanskou i mohamedánskou a budil mezi vícími
myšlenku o brzkém píští Antikrista. Bolestný duševní zápas nastal lovenstvu: nese ubrániti pochybností, ale pokládalo tyto za hích, za ponoukání ábelské. Církev prohlásila upímný blud za trestuhodný. O ztrnulou vrouku, zkamenlou ústavu její odrážely se bez úinku všeliké myšlenky oprav ve smyslu svobodomyslnjším. Ona žádala bezvýminené podrobení a stíhala kletbou každý svobodnjší ruch duševní. Bu-
mohlo i
dící se
odpor vybouil
ji
z
dlouhého spánku k nové
innosti. Zaala tuhý boj s dáblem, v jehož podozosobnila všeliký ten odpor proti ní se rodící. \'šak nebyl to již onen ábel, jejž tak hrav zahánla kížem, svcenou vodou nový tento duch odporu sáhal pímo na základy církve a otásal celou budovou její. Nastal zápas opravdový. S napnutím všech svých sil vrhla se církev v onen strašný boj,
b
;
58
V
nmž
celý
svt
krví lidskou zapla\ila, ale posléze
zbraním osvty pece podlehla.
Pechod
tento
z
míru, ze snášelivosti v kruté
pronásledování zrcadlí se jasn v círke\ním umní 12. století. Až dotud vypodobován byl Kristus co mladý muž s výrazem dobroty a klidu v oblieji. Nejastji pedstavován byl co dobrý pastý s ovekou zbloudilou na bedrách. V 11. a 12. století zmizel dobrý pastý a místo jeho zaujaly hrozné obrazy umuení Kristova a pos-ledního soudu. Obliej Kristv stával se písnjší, starší a smutnjší. Od tch dob praví výtený jeden badatel starožitností jeví se Kristus vždy truchlivjší a nkdy vru
—
—
hrozný.
Církev zaala také na mysl lidu vydatnjšími prostedky psobiti. Barvami dsnými líila mu peklo a tresty zatracenc a malovala mu ábla v podobách nejhroznjších. Obraz Satana stává se od té doby vždy potvornjším. Povrivý lid vssál do sebe ty náhledy, obraznost jeho naplnila se strašný-
mi tmi obrazy. Pocit híšnosti, strach
ped áblem
zmocnil se všech vrstev. Tenkráte povstali t. zv. flagellanti. náboženští zteštnci, kteí v etných tlupách Evropou táhli, dtkami obnažená tla svá do krve biujíce a kajícné žalmy zpívajíce.
Lid takto zpracovaný provázel s pochvalou pronásledování, jež nyní církev v rozmrech velkolepých zapoala. První, kdož na sob pocítili trestající kladla též církev rám církve, byli Albigensové. poprvé za vinu obcování s áblem.
Tm
V
požehnaných krajinách
jižní
sím osvty zkypelou pdu. Byly
se
Francie našlo
tam zachovaly
59
ímské
zbytky dávné vzdlanosti
i
ecké
a v lidu
od pírody bohat nadaném ujímala se každá myšlenka pokroku. Pilný tento lid vznesl se emesly a obchodem k nemalému blahobytu umní a vdy utšen etná a lidnatá msta, rozkvétaly v bdle stežící své starodávné republikánské zízení, stala se ohnisky nového ruchu duševního, sídly vzdlanosti a jemného mravu. Jaký div, že si k duším lohoto lidu snadno pístup zjednaly myšlenky oprav v církvi kesanské, která se byla bhem asu v ztrnulou, bezduchou spoustu formulí a promnila a jejíž knžstvo tehdáž v mravnosti nejnižšího a ve zpupnosti nejvyššího stupn bylo dostoupilo ? I povstaly tam záhy etné sekty náboženské a rozšišiovaly se odtud po Evrop. Obyejn zahrnují se pode jménem Albigensú. Nejetnjší mezi nimi byla sekta Valdens, kterou založil Petr Valdus. Všechny tyto sekty shodovaly se v odporu proti pílišnému obadnict\ í v církvi a hierarchické (hirarchie vláda knží) ústav její. Ducho\Tií vdcové Albigensú ;
nm
;
obad
=
nelišili se ni
ního
odvem,
ni
spsobem
života od ostat-
lidu.
Zpoátku nesetkávaly
se
tyto
sekty
s
žádný-
mi pekážkami knížata krajin tamjších páli dílem zásadám jejich, dílem pak vážili si jejich pívrženc, kteí poctivostí a mravností svou nad pravovrné kesany vynikali. Však brzy vyvstal jim strašný ;
nepítel v Innocencovi III., který r. 1198 na stolici papežskou dosedl. Ten vyzval plamennými slovy knížata, aby kacístvo ve svých zemích vyhubili, a poslal tam legáty, jež jmenoval zárove výhradními soudci v záležitostech kacíství základ to
—
svaté inkvisice.
60
Avšak dlouho nemohli inkvisitoi mezi statným lidem nieho poíditi, až konen papež Innocenc III. velikými sliby knížata francouzská k velkému kižáckému tažení do krajin kacíských pohnul. Nastalo neslýchané krveprolití. Nkolik set tisíc nešastných Albigens zahynulo pod meem kižák a na planoucích hranicích svaté inkvisice. Nejhroznjší osud stihl msto Béziers. Byli se vdcové kižáckélio vojska na tom usnesli, že obyvatele každého msta, které jim na první vyzvání brány neoteve, bez rozdílu pohlaví a stáí povraždí. Usnesení toto bylo v Béziersu svdomit provedeno. namítali, že snad mezi obyKdyž nkteí z vatelstvem také pravovrní katolíci žijí, zvolal jeden Pobijte všecko; však on z papežských legát své vrné mezi nimi najde !" Po té bylo veškeré oby-
vdc :
Bh
.,
vatelstvo Béziersu ubito; poet zavraždných páí se výstavné 20.000. Na konec promnili kižáci Raimund msto v hromadu ssutin a popele. VIL z Tulúsu. kterýž byl církvi vzdoroval, musel se po svém pokoení za\ázati', že každému, kdo kacíe soudu odevzdá', uritý roní dchod na doživotí platiti bude. Aby si matku církev opt naklonil, jal se
na
Hrab
to i pivedl cvikem tak daleko, že v jednom dni až 80 svých kacíských poddaných upálil. Dlouhá léta ádili kižáci v nešastné zemi a po jejich odchodu mla tam svatá inkvisice ješt po jikolik století plné ruce
sám Albigensy horliv pronásledovati
práce.
Aby vící tila,
k vtšímu hn\'u na kacíe podníobviovala církev Albigensy ze spolku s á-
blem a všelikých ohavností. Knží hlásali \ šudejt že Albigensové v náboženských svých shromážd-
61
nich ertu, který se tam v podob ropuchy, koky, kozla nebo bledého muže objevuje, holdují v jej líbajíce; že za jeho pítomnosti neslýchané ohavnosti páchají a na konec ábel se všemi tlesn obcuje, s muži totiž v ženské, a s ženami v mužské podob. Francouzové jmenovali dlouho arodjství dle Valdens (Vaudois^ nejhlavnjší to sekty albigenské) vbec vauderie. Jak dobe církev s tmito báchorkami pochodila, o tom svdí zpustošené, zápachem spálených mrtvol kacíských naplnné kraje jižní Francie, druhdy tak kvetoucí a ilým ruchem duševním oži-
i
vené. 1 použila téhož prostedku nkolik desítiletí po zdrcení Albi-gens jinde. Na severu, na bezích eky Vesery bydleli Stedingové, nárdek nmecký, klerý byl pilným vzdláváním úrodné pUdy pímoské znamenitého blahobytu dosáhl a starodávné svobody své v boji se sousedními pány a rytíi chrabe uhájil. Ale když pozdji také znemravnlé a lakotné knžstvo (mezi jiným byl jeden knžour chudobné žen, která mu za dosti skvle nezaplatila, obdržený od ní peníz veejn pi udílení svátosti místo hostie do úst vstrilj ze zem vyhnal, vzbouil proti papež IX. (1227—1241; divokou bullou celý kesanský svt. V bulle této viní Stedingy z ohavného ctní ábla a líí s velikou zevrubností šeredné obady, jaké prý ve svých shromáždních konají. Kdo má silný žaludek a koho cit nevole
zpov
nmu
eho
—
—
a ošklivosti avšak nikoli proti Stedingm po prvních ádcích nepemuže. petiž následující kus té roztomilé bully neomylného papeže ,,Když se nováek pijímá a poprvé do školy tch ohav:
62
ník
vejde,"
píše
otec
kesanstva,
,,
zjeví
se
mu
kterou mniozí též ropuchou nazývají. Té dávají nkteí hanebné políbení v i, jiní na hubu, pi emž jazyk a shnu zvíete do úst berou.
žába
jakási,
nkdy v obyejné vehkosti. asem tak veliké jako husa nebo kachna, však obyejn mívá velikost pece. Když se po té nováek dále ubírá, potká lovka píšern bledého, s oima zcela ernýma, tak opadlého a hubeného, že se zdá, jako by s nho všechno maso bylo zmizelo a již jen kže Toto zjevuje se
na kostech
emž
visela.
Toho musí nováek
políbiti,
pi
že je studený jako led. Políbením tímto mizí každá vzpomínka na víru katolickou ze srdce a když zase od stolu lovka. Na to sedají k vstávají, sestupuje dutou sochou, která obyejn v takových školách bývá, erný kocour velikosti procítí,
hodm
stedního psa pozpátku a s ocasem na zad pehnutým mezi shromáždné. Tohoto líbá nejdíve nováek do zadku, pak mistr a již poadem ostatní, avšak jen ti- kteí jsou dstojní a dokonalí; nedokonalí a ti, kdož se pokládají za nehodné, pijímají pozdravení míru od mistra. Když byli všichni svá místa
prpovdi odíkali a hlavy své smrem k ernému kocourovi nachýlili, praví mistr: „Ušeti nás" a pedíkává to nejblíže stojícímu, naež tetí odpovídá slovy: ,,Víme to, pane!" a tvrtý pipojuje ..Musíme poslušnými býti!" Po této rozmluv zhasínají xšechna svtla a shromáždní oddávají se vespolek smilstvu nejohavnjšímu bez ohledu na píbuzenství. Po skonení tchto ohavností, když se byly svíky opt rozsvítily a všichni svá místa za-
zaujali, jisté
ujah, \ystupuje z temného kouta, kterýž se ve školách tchto vyvrhel lovenstva nalézá, muž se
63
shora až k
bokm
skvoucí a záící jako slunce, dole
pak kosmatý jako kocour a záe od
nho
vycházející
osvtluje celou prostoru atd." \' líení tomto nalézáme již mnohé píslušnosti spolku ábelského, jak je pozdjší inkvisitorské spisy o arodjnících uvádjí. Až potud sloužila podobná obvinní papežm za vydatnou zbra k niení kacístva kladli celým sektám spolky s áblem za vinu. Stíhání jednotlivých spoleník áblových nebyla ješt žádná papežská bulla zahájila. Avšak nový pojem arodjství byl již ohranien. Již nebyly to jednotlivé rozptýlené zloiny více, nýbrž celá spousta tchto zlonakupila se kolem jediného temného jádra tlesného spolku s áblem, zakládajícího se na ádné smlouv. Bhem dvanáctého a tináctého sto:
in —
letí vyxinul se tento pojem arodjnice t. j. ženy, která s rozmyslem ve spolek s áblem a v tlesné s ním obcování vchází, s jeho pomocí vci nadpirozené konati a na zvláštních snmích arodjnic mu holduje. S ustálením tohoto pojmu poíná vedle pronásledování kací zárove pronásledování arodjnic. Poet arodjník od té doby
mže
ídne vždy mohla :
kací V
se
vtšina tchto
upalovati.
již
pod titulem
—
14. století navštívil Evropu píšerný host smrt. Dle vypotení jednoho lékae nmeckého zhubil strašlivý tento mor v šesti letech svého trvání 25 milion lidí, tudíž asi tvrtý díl obyvalelst\a Evropy. Mnohá veliká msta napolo vymela, celé krajiny byly prosty obyvatel. Povážíme-li, že za našich každý mor škodlivé povry rázem oživuje, pochopíme snadno, jak
erná
as
mocn
64
ona strašná pohroma na povrivou mysl stedovkého hdu psobiti a k pronásledování domnlých spolenic áblových jej podncovati musela. V nkterých krajinách rozšíila se domnnka,^ že židé studnice otrávili, a nesmírné množství žid bylo rozvztekleným lidem ubito. V Mohui padlo jich nkolik tisíc. Obecnji pokládán strašný mor za metlu boží flagellanti, kteí byli v pedešlém století té-
m
;
vynoili se opt v potu desateronásmiujíce kajícími žalmy a samovolnou rrýzní hnv Hospodinv pro híchy lidské. Nejvíce však posilnila erná smrt víru v nesmírnou moc áblovu. Tehdy vypukla a rozšíila se ve Flandersku a v Nmecku hrozná nemoc, druh to šílenosti, zanikli,
sobném,
pi
nmž
maždovali a za
lidí s .divnými posuky se bsného kepení a skeku
áblovu
Tmto
tisíce
shrio-
moc
šílencm
se zdálo, že tonou v proudech krve. Nejvíce zuila tato nemoc v diecésích kolínské a trevírské, kde pozdji upalov^ání arodjnic nejbujnji kvetlo. Až dosud odbývá se na blízku Trevíru každoron slavnost na památku strašného moru. té upevnila a rozšíila se hlásali.
V
dob
také pedstava o spojencích áblových. Polovypukliny v chrámích ze 14. století vypodobují zhusta lidi kleící ped áblem a klanící se mu. Soudy s arodjnicemi úžasn se rozmnožily. První krok od pronásledování kací k samostatnému stíhání arodjství uinil papež Jan XXII. (1316 1334) bullou, kterou pikázal stíhání a opravování kouzelník a zabavování jich majetku. Jaké jednotlivé druhy arodjství neb kou-
—
vbec stedovcí theologové rozeznávali, pouuje nás nejlépe eský spisovatel Matouš
zelnictví
o tom
65
Konený
(t 1622)
ve
svém ..Thealrum divinum"
(.božské komedii). \'ypoítává tíd osmero: vštce, planctáie., arodjníky, kouzelníky, losníky. zaklí-
nae, hadae a ernoknžníky.
\'štcové jsou ti, kteíž z nadšení d;il)lo\a tajného tajné neb budou( í vci pedpovídají. ri a n e t á i jsou ti, kteíž z opatování znamení nebeských, planet, o budoucích vcech, krajinách pedpovídají. a r o d j n c jistých figur, charakteru, okrslku. ar, slo\", z písma sv. vzatých nevážn, jiných povrných žehnání rozliných užívají povrn. Kouzelníci jsou, kteíž obzvlášt zrak hdský mámí, tak že se zdá hledícím pítomným, že se ty i jiné divné a k \"íe nepodobné a nemožné \"ci djí. Šlovou takoví též kejklíi. atd.
C
í
i
i
i
i
L o s n c asem uritým s áblem se shledávas ním v losy a punty divné \'cházejí, od nho rady a nauení berou a potom vynášejí své umní, když všeteným losu užíváním, toho tak neb jinak uvržením, položením, z toho ze všeho tajných vcí od boha dovídání sob pipisují. Zaklínai: satan jim k vli z ohn, z vody, z zem i skrze jiná stvoení odpovdi dává, v poslušenství jich stojí, jim hospodaí a \hod se iní, jehož oni také v truhle neb v sklenici,: neb v prstenu, neb vždy v za\^eného mají, jeho se doptáí
i,
jíce,
nem
emu Hadai,
vají a,
z
k
chtjí, užívají.
ze snu, lin na rukou, na t\ái, též jich lítání lidem vci budoucí zaslibovati, neb je dsiti a strašiti obyti
štbete ptaího,
bu
a tajné mají.
ej
Sv. Cecil
:
Sebrané spisy
XXVUl.
5
66
C e r n O kn ž 11 c i, ti z hrobu, z kostnic a od mrtvých, vyvolávajíce je, doptávají se na tajné vci." Ale arodjníci tito ustupují vždy více do po/;adí. Místo jejich zaujímají souložnice áblovy, arodjnice. V následujících létech spatujeme vedle nesíslných soud s arodjnicemi jen ídké pípady odsouzení arodjník. Papež Iniiocenc VIII., povstný svými kubnami, vytkl první v bulle své ze dne 5. prosince 1484 pojem arodjnice a otevel tím do koán bránu, kterou se lítice pronásledování na své nevinné obti vyítila. V bulle té praví Došly nás etné a velké žaloby, že v nkterých ástech Horního Nmecka, jakož i v mohuských, kolínských .trevírských, solnohradských a í
,,
bremských arcibiskupstvích, mstech, zemích, ádech a biskupstvích pemnoho lidí obojího pohlaví zapomínajíce spasení svého a víry kesanské se odíkajíce, s erty, kteí s nimi v podob ženské neb mužské obcují, zloád iní a svými árami, písnmi a zaklínáním a jinými ohavnými povrami a kouzelnými pestupky, nepravostmi a zloiny porody žen, mláata zvíat, plody zem, vinné hrozny a ovoce strom, jakož muže, ženy, zvíata, dobytek a jiné rozliné druhy zvíat, rovn vinohrady, ovocné sady, louky, pastviny, žito a jiné plodiny zemské kazí, ba muže, ženy, všeliký velký i drobný dobytek a zvíata ukrutnými, vnitními i zevnitními bolestmi a ranami trýzní a iní, aby mužové neplodili, ženy nepoaly, a mužové ženám a ženy mužm skutky manželské konati nemohli nad to víru samu, kterou ktem sv. pijali, zapírajíce, písahu danou ruší." Po té udílí papež, ,,aby mor kacíského zloádu i
;
67
a'jiných podobných zloinu jed svj na záhubu jiných ]ic\inných nerozsiox al,'" Jakubo\'i Sprenge rovi, Jindichu Krámerovi a Janu Gremperovi pro zem nmecké plnou moc, ,,aby proti onm a všem osobám, butež si stavu a dstojenství jakéhokoli, úad inkvisicc vykonávali a osoby, které by za vinny zloin shora uvedených uznali, podle velikosti zloinu kárali, do vazby jímali, na tle a majetku trestali."
Inkvisitoi chopili se
úadu
svého
s
píkladnou
horlivostí. Brzy složili také svou nauku o arodjství v knize, kterou nazvali ..Kladivo na arodjnice".
Je to kniha hnusná i strašná a rázy toho kladiva rozléhaly se brzy po celé Evrop a miliony ne-
vinných obtí umíraly pod ním. Podle této knihy, která papežského schválení došla, nastíníme uení církve o arodjnicích.
arodjníci, arodjnice jsou osoby, které uzaspolek zíkajíce se slavn s ertem ádný boha a víry kesanské a pijímajíce ábla za pána svého, zaež jim tento propjuje moc konati rozliné nadpirozené vci. Již spisovatelé Kladiva" snažili se vysvtliti nápadný úkaz, že je mnohem více arodjnic než arodjník, a shledali hlavní toho pí\írají
,,
iny v lehkovrnosti žen, v mkkosti a vnímavosti jejich mysli, ve vdomí slabosti, které je vábí k moc\chlípnosti'" nému spojenci, ,, nenasytné rozepisují se ..zbožní" jejich. této poslední spisovatelé ,,Kladiva" s obzvláštní zálibou.
konen
O
píin
Vbec
nakládali církevní spisovatelé odjakživa s krásnou pletí velmi nešetrn. Již sv. Jan Zlatoústý nazývá ženu nutným zlem, pirozeným pokušením, žádoucí ,,
záhubou, domácím nebezpeím, smrtícím kouzlem,
68
ozdobenou nepravostí." Pirozen vysvtluje se onen úkaz tím, že ert pravideln co mužský pedstavován byl (v ženské podob \yskytoval se mnohem ideji), a že tudíž spolek s ním hlavn ženským za tomu druží se \-tší povrivost \inu byl kladen.
K
žen a náchylnost k náboženskému blouznní, pak menší stálost v mukách, kterými z ní suroví soudcové vyznání, jaké jim bylo po chuti, snáze vynutiti mohli. Spolek s áblem je l)u úmyslný, vdomý, anebo bezdný. Poslední zpsob nespadá v obor arodjství a zove se posedlostí ábelskou. Tuto
stcdo\'k,
spatoNal
opíraje
se
o knihy
no\ho
každém dlouho trvajícím neb nevyléitelném neduhu a ml tudíž za posedlé mrzáky, slepce, hluchonmé, trpící na padoucí nemoc, šílence, blbce a p. Bda lékai', který by byl nkterý z tchto neduh svým umním \yléiti chtl! Byli by jej zákona,
v
bu
co spojence áblova neb co kacíe, který neví, že jsou tito ubožáci áblem posedlí vymítáním a že je tudíž jen církev upálili
ábl —
—
léiti
mže. Úmyslný spolek
s
ertem
uzavírá
se
ádnou
smlouvou. Tato iní se písemn, u tch pak. kdož psáti neumli, ústn. Clo\'k zapisuje se ertu vlastní krví pérem kohoutím.^ které byl ert s klobouku svého sal. Smlomou touto odevzdává áblu s\ou duši a spasení své a vymiujc si za to rozliné služby. Avšak musí se míti velmi na pozoru, aby jej chytrý ert neošidil. Tak zavázal se ábel knzi Ludvíkovi (iaufrydiovi, který byl za Ludvíka XI I L ve Francii pro arodjství odpraven, že jej uiní nejvyšším zemi, že mu zjedná kísku hodnostáem církexním \-
69
všech žen. jichž by se inu zachtlo, a že jej pi takovém živobytí po 34 léta ve zdraví zachová. Avšak obelstil knze, vepsav do smlouvy jeho místu íslo 34 let pouze 14 a zaslepiv jej tak, že nepozoroval. Ale asem vychytral naopak lovk na erta, jako ona baba v eské pohádce, která áblu za vystavní domu toho slíbila, kdo první práh pekroí, a pak ped sebou kohouta do domu \chnala. nebo jako sedlák onen, který slíbi\- ertu s\rchní ást úrody, epu zasázel, na druhé pak léto onomu spodní ást pipovdl a máku našil. Smlouva stvrzuje se slaxnou ])ísahou. Písahající \ezme do pra\é ruky oloupanou vrbo\ou hlku, položí dva prst\' le\é ruky na prsa a praví: •Jímám tuto bílou hul a zapírám syna Marie, boha a desatero pikázání.'' Protestante vynechávají slova: ,,syna Marie." Tzavírá-li se smlouva na blízku moe neb eky, klade ert obti své místo xrbové hlky piliny zvonoviny do ruky, kteréž lovk do
zmnn
vody více
hází,
mluv:
,,Jako
že se piliny ty nexrátí i já více k bohu a jeho smlouvající také prsteny.
ku zvonu, nevrátím se
sxatým."
asem vymují
Xýminkou
lovk povídá
uzavírá se
nkdy
na otázku ábloxu :
:
,,
smlouva již tím, že Chceš mne míti?" od-
,,Ano!"
Po složené písaze opatuje ert nového svého spojence zvláštním ábelským znamením. Znamení toto bývá rozmanité barvy a podoby a nalézá se na rozliných místech tla. Bodin i)raví Nkteí mají to znamení mezi itoma, jiní pod oboím, opt jiní na tajných a stydkých ástech tla." Spohninníci francouzského arodjníka Trois Echelles, které Karel IX. ze zem vypo\dl, byli prý vesms jako stádo :
,,
70
dobytka cejchem jakýmsi v podob zajeí apky" znamenáni. Inkvisitor Remigius uvádí dlouhou adu žen, které dal sám upáliti aktére prý vesms znamení ábelské na sob mly jedna na prsou, druhá na ele, tetí na vrchu hlavy, tvrtá na rameni, pátá na stehn atd. Mnohé prý se vymlouvaly, že mají to znamení již od narození nebo že pochází od njakého úrazu, poranní a p., ale když je dal zmuiti, vyznaly prý všecky, že je to znamení ábelské. Takové znamení prý obyejn nekrvácí a jehlou bodáno ani nejmenší bolesti nepsobí. Bezcitnost tuto lze vysvtliti dílem z rohovíte povahy takových znamení, dílem z povšechné bezcitnosti, jaká se asto u jistého druhu lidí choromyslných,, k nmuž znaná ,,
:
ádn
ást domnlých arodjnic patila, nalézá. Znamení ábelské vyškytá se také u dtí, které byly od knze s ertem spoleného poktny slovy: ,.,Nektím t ve jménu otce, syna a ducha sv., nýbrž ve jménu ábla." ábel navštvuje pak asto své spojence. Ženské v podob muže, ba podobu ctihodného knze i
na sebe prý
mže.
Sva
k híchu
byv ale pekvapen, odkudž když jej domácí vytáhli,, s líenými rozpaky vyznal, že je skuten biskup Sylvanus. Pravý biskup Sylvanus musel pozdji zázrak uiniti, aby mu oveky uvily^ že v tu dobu ve svém píbytku na modlitbách dlel a že to nkterý pekelník podobu jeho na sebe vzal, aby bezúhonnou povst jeho zakalil. vou výmluvností schoval se pod
svésti
postel,,
;
71
Ale ert mohl také podobu ženskou ua sebe a tak co ertice muže navštvovati. Inkvisitor Bodin vypravuje o jednom knzi* který ticet let, a o jiném, který tyicet let slinou ertici za kubnu ml. V jednom kláštee nmeckém svedl ert v sliné podob ženské tyi opaty po sob a svatí Sercnus a Equitius uchránili se stejného osudu jen tím, že na nich and! k žádosti ji:h jistcu operaci vykonal, která v nich všeliký neistý plamen udusila. Za královnu ertic pokládána byla LilitK dle rabínského podání první žena Adamova, která prý i krev kojenc ssaje. O ženských ertech zvlášt ve Skotsku mnoho se vypravovalo a v nejednom starším vzíti
bpise
tamjším doítáme
se
hokých
žalob na mladé
prý jich pemnoho vzí v tenatech „krásných dívek vzdušného toho plemene." Zhusta stotožována byla se zálety áblovými t. zv. mra, noní dušení. Stedovcí bohoslovci spatovali v ní pokusy áblovy o tlesné obcování s lovkem. Povra tato vyskytuje se u rozliných národ v rozmanitých podobách. Již staí ekové znali zvláštního démona, jménem Efialtes, který lidi ve snu dusil. U Slovan nazývají se mrami^ morousy, upíry, noními bludami, které na lovka ve spaní uléhají a krev mu z prsou cucají. Také na dti chodí prý mra; z této píiny maluje se asto ve hlavách a v nohou kolébky neb dtské zahání. postýlky noha", která prý Skoty,
že
„mí
mry
Mry
i>to jsou obyejn mrtví, kteí v hrob jakýsi póloviatý život vedou a v noci z vycházejí,, aby se krví živých sytily. Když se hrob takové píšery oteve, nalezne prý se tam mrtvola neporušená, nabobtnalá, kteráž kolem probodena a spálena býti
nho
72
ronniilí Slované lúneburští chovají po\ru,
musí.
že dít dvakrát odstavené, ume-li v pozdjších létech, v hrob vlastní prsa cucá, ímž prý nejbližším píbuzným znenáhla odnímá životní sílu. Však také živí lidé bývají mrami.' morousy lze prý je poznati po srostlém oboí. Tito lezou v pokoky, neb soukají se v podob stébla v noci do cizích píbytk; když se jí pislíbí, pijde si druhý den pro to. Kdo se chce uchrá;
dob
nco
mra
niti,
musí
mry
k
jísti
veei pimoudlá
jídla
aneb
se-
vzhru obrácenou na noc k nohoum položiti. Všechny tyto povry a nesmysly
keru ostím
do postele
zachovaly se bohužel až do dnešního dne a nalézají zvlášt mezi Jidem \ enko\'ským ješt dosti pí-
vrženc. Povídalo se, že arodjnice pot\orné své dli na místo nektátek jiným ženám podvrhují. Takové všt, t. j. podvržené dít arodjnickc, \yznamenává se neobyejnou žravostí. Podle Bodina ml jeden sedlák v Halberstadt všt, které své matce a pti kojným všecko mléko vycucalo a za tyry mlatce jedlo. Na radu knží vydal se sedlák na pou k parm Marii a vhbdil na cest své dít do '
vody,
kam
na vlastní
si
oi
pro
n
ihned
spatil.
Také
ábel
pišel, jak sedlák Luther,' který jinak ve-
likou lásku k dtem choval, poradil jednomu otci, aby s\é dít co plod ábelský do eky liodil. jistých nocích, obyejn v pedveer veli-
V
kých svátk kesanských
kesanské bohoslužby
—
jakoby na potupu
— zvlášt pak v
arovné
noci
shromažují se arodjnice na pustých místech k ábelskému reji. Rádné snmy odbývají se na uritých horách (v Nmecku Blocks-
filipo-jakubské,
73
bcrg.
Polsku L\ sá a Babí (jóra^; nuMiší tninibna lesních mýtinách, kÍ'ižo\atkách, hbito-
\'
ádné
vech, popravištích, v jeskyních, zboeninách, ba Cechách íká se obyejn ..na hrav kostelích. i nicích". Dle eské povry jedou arodjnice na hranice, když jde msíc v srp.
V
Na snmy
tyto pijíždjí povtím. Ubkroují heblo, lavici, vidle, peslici nebo povíslo a \-yjíždjí na nich jako na koních komínem do \ zduchu. Ab\- se takto do povtí vznésti mohly, musejí ony pedmty kouzehiou Nodikou pokropiti, anebo zvláštní mastí nohy a paže si namazati. Tato mas pipravuje se z mozku a sádla za\ raždných nektiíátek. hadu, ropuch, koptu a všelijakých arodjných bylin. Jí natírají též vdané arodjnice lalky uší svým mužm, aby tito tvrd spah, a kladou k nim na místo sebe košt do po stele. Mužo\é. kteí s\é ženy pi užívání kouzelné masti \yíhali a jí pak sami upotebili, zle toho octnu\še se na snme arodjnic, zvolali p\ káli hrzou jméno boží neb nkterého svatého, a ihned zmizelo píšerné shromáždní oni pak shledali pi svítání, že se nacházejí \' krajin úpln neznámé, nkolik set mil od domo\a. Xkdy pichází si ert sám pro s\ou milenku a unáší ji v podob kozla pes hory a doly. Že ert své milenk\' \zduchem nositi nuiže. dokazovalo se z písma s\atého. Vždy odnesl ábel Krista na \ž chránioxou, pro by tak nemohl jiným lidem uiniti? Prorok Habakuk nesen byl za vlasy z Judska do Babylonu podobn sv. FiPa\el \ytržen byl do tetího nebe. Jako lip. S\ tuto nebeští andlé s\até. mohli též padlí andlé totiž
pometlo,
:
;
;
.
74
arodjnice povtím
unášeti.
Ostatn
nazývá se
písm svatém ábel .„knížetem vzduchu". A\-šak asem naskýtala se jiná nesnáz. Inkvisitoi vynutili strašnými mukami na nkteré žen v
snmu arodjnic zúastnila, ale manodpisáhl, že se po celou noc od jeho boku
vyznání, že se žel její
nevzdálila. Než i tu vdli rady. Ovšem píí se všem
si
dmyslní
inkvisitoi
zákonm
pírody, aby jedno tleso zárove na dvou místech bylo, ale co je nemožné v íši div?! Vždy známy jsou dva píklady, že svatí zárove na dvou místech meškali. Když jednou sv. Ambrož v Milán mši svatou sloužil, klesla mu pojednou hlava na oltá a tlo jeho ostalo celé ti hodiny bez hnutí. Shromáždní vící ekali mlky na požehnání. Když konen svatý procitl, ujišoval je, že pisluhoval práv pi pohbu sv. Martina v Toursu, což se pozdji ztvrdilo. Podobný zázrak vypravuje se o sv, Klimentovi. Týž byl uprosted mše povolán,i aby vysvtli chrám v v
Pise.
Tlo
jeho ostalo
pi
oltái v
ím,
ale
dobu meškal svatý v Pise a zanechal na mramorové podlaze kostela tamjšího nkolik krpjí krve na památku toho zázraku. Ba uení bohotouž
slovci
dovolávali se
bez ostychu
i
jiného vzneše-
njšího zázraku, aby proklatou arodjnici upáliti mohli; poukazovali k tomu, že se tolik tisíc hostií po celém kesanstvu souasn v tlo Kristovo pro-
muje.
b
Opírajíce se o tyto zázraky tvrdili, že soert duplikát tla arodjnice zaopatiti aby ctihodné soudce ošálil.
také
mže,
Do shromáždní arodjnic bývá každá od svého rohatého milence uvedena; vznešenjší mohou se též v zakuklení dostaviti. Nejvyšší ert sedí v plo-
75
dob
kozla
s
ném
stole,
neb
lidským oblirejein na vysokém kamenv podob škaredého muže na po-
ebenového deva; oi jeho jsou se lesknou. Záící roh nad prostranství divné ielio elem rozesílá po celém s\tlo. arodjnice vrhají se po ped ním na kolena a líbají mu levou nohu a i; na to opakuji spolen písahu, kterou byly pi uzavení smlouvy s ertem vykonaly. Pak slouží nejvyšší ert v plném knžském ornáte ábelskou mši, mezi níž arodjnice své híchy, jako návštvu kostela, zachovávání postu a jiných pikázání církevních kajícn xyznávají, slibujíce, že nadále toliko nepravosti páchati budou. Byvše pokárány a trnitými metlami zbiovány, pijímají erné, podešvm se ))od()bající hostie a pijou z kalicha odporný nápoj. Mezi pisluhováním slibuje jim nejvyšší ert vtší radosti, nežli bh svým vyvoleným v ráji pozlaceném trnu
vehké, kulaté a
z
div
ad
skytuje.
Když byl nejvyšší ert jednu z pítomných arodjnic za královnu zvolil, poíná se ohavný kvas. Pi zái erných pochodní usedají všichni k rozloženým pokrmm, totiž k masu' zdechlin, chlebu, máslu, sýru a zelenin žádný z pokrm nesmí býti solen, \yjma chléb \' nedli peený. Tyto lahdky zapíjejí arodjnice vínem z kravských kopyt, arodjníci z koských hlav, královna arodjnic ze stíbrné mísy. Jídla i nápoje neoberstvují a neživí. Mezi jídlem smí se mluviti toliko o hnusných zloinech. Po skoneném kvasu zaíná divoký tanec kepící nejsou k sob obliejem, nýbrž zády obráceni. Hudebníky jsou dva erti, z nichž jeden místo houslí ;
;
76
na koskou hlavu a druhý na dutý koií ocas jako na píšalu hraje. Po každém kousku tkikou se arodjnice vespolek košaty a paUkami. Na to pijímají se do spolku arodjnice nové pistouplé, které byly mezi tancem v zevnjším kruhu stály a bílými hlkami ropuchy hlídaly. Nejvyšší ert napomíná ješt jednou všechny, aby hodn mnoho nepravostí páchaly, piln krev dtem cucaly a k píštímu snmu hojn lebek a kostí
z
né jeho
kesanských v dar
jídlo,
mrtvol, kteréž jsou zamilova-
mu
pinesly.
Na
to spálí nej-
ert sám sebe a popel jeho rozdává se mezi arodjnice co velernocný prostedek k arování. \'yšší
Tím koní
se
snm. arodjnice
vsedají
opt
na svá pometla atd. a pospíchají domii, aby tam byly ped ranním klekáním. A toto vše vypsáno je mnohem ješt podrobnji v knize od papeže schválené a tedy celému kesanstvu co pravdivé do-
poruené.
Hnusné tyto podrobnosti spoí\'ají vesms na vyznáních, která z tisíc arodjnic v muírnách b>la vynucena. V^alnou vtšinou jsou šeredné výkvty vlastní obraznosti ink\isitor, kteí je svým obtem ustavin pedíkávali a tyto tak dlouho niuzloili, až pozbyvše smysl strašnými mukami, meny na tle na duchu \ vzaly, co jim bylo pedíkáváno, neb alespo hla\'ou pikývly, což se také právn za vyznání pokládalo. Zloiny, jaké arodjnicím za \ inu kladeny byly, JSOU perozmanité. \'šechny zhoubné zjevy poNirné pocházely bud od samého erta neb jeho i
spojenc.
bouky
arodjnice mohly
a krupoliití dlati,
s
jimiž
pomocí áblovou kazily
osení
lidí
77
jim iicmihi Ii. N.i j()bo\a. káv s, Itali
(lf)kl;icl >
sužoxal a mezi jiným laké dum.
ho shromáždni
hýli.
luiklla se kniha božím patriarchu
tolio
i)o\ olcníiii
\trem
\
némž syno\'é Cechách
slioil. \'
je-
vy-
knz
Jan Št(4car Želetavský z Želetavy duchovní" ald., \ níž se obsahuje vymohou H arodjníci a arodjnice sami sNtlení, od sebe povtí, kroupy, boue, hromobití \zbuditi dal
1588
r.
spis ..Kniha .,
a vyvésti."
Spiso\atel dokazuje,
že
tak
initi
ne-
mohou, nýbrž jedin ccrt sám U^uch boufíj z dopuštní božího. \'kisatice. povtron, zatmní slunce a zemtesení byly tž za díla arodjnic prohlašo\ány. Roxnž nenastá\aly po\ odn a sucha bez piinní jejich. Xeúrodci. mor. n;ik;ižli\é nemoci, pád dobytka bývaly arami zpusoben\-. Nkteí mli za to, že taková neštstí \e \ iších rozmrecdi ábel sám
psobí, arodjnice pak jednotli\ osoby jimi
stí-
mohou. Nemoci a smrt všech vysoce postavených osob piítány byly zlosti arodj. Po koruno\'aci Alžbty anglické \olal k ní biskup Jewel s kazatehiy mimo jiné: ..Raiž se Milost Vaše pesvdhati
iti, jak úžasn poet arodjníku a arodjnic za posledních let v králo\'st\í \"ašem \zrostl. Poddaní Vaší Milosti chadnou až k smrti, tváe jejich blednou, maso zahní\;í, jejich stává se hrobo\"ou, duch se zatemuje. Modlím se bohu. aby kouzelnice sil svých nikd\- xýše nezkoušely, než na poddaných."
e
nemocí sužo\-ati niuže. dokazo\alo Joboxy a z písem no\ého zákona, posedlostí ábelskou rzné nemoci spojeny
Že ert se
kde
lidi
historie
z s
bývají.
78
Však arodjnice umly také léiti. Dosud pletou se, jak známo, moudré baby do emesla, žehnajíce, zaíká\'ajíce nemoci, odporuujíce rozliné domácí prostedky. Což teprve v stedovku, kde léka velmi poídku bylo?! O takových
lékam
doktorkyních z 16. století vypravuje výše jmenovaný knz Štelcar. Jedna prý dlá trunky ze sprosté vody, za které prý v roce více než padesát kop utrží a co jí jiného k tomu darují. Dále vypravuje o jiné dpktorkyni ve vsi ta jedny lidi moí, a jiné zase hojí. ,,Jsou prý takové ertovy doktorky:
n
v Praze. Jedna, kteráž se v komoe s ertem jíž on pomoc dává, jak lidi hojiti aneb nemocné initi má. Umí též skrze kouzla a áry dovésti, že se muž žen dostati musí, jakož i sob toho dovedla. Druhá má erta v sklenici,; kteréhož mnozí vidli, již on nauil lidi nemocné ve van i
radívá,
koením mýti
;
od
nho
též
nauena
jest,
že
hádá
lidem štstí i neštstí. Tetí má od erta herbá a divné koení, lektvae a trunky z prosté vody ty lidem k nezdraví více než ke zdraví podává; též hádá, štstí i neštstí pedpovídá a k vli frejíkám valáška pro frejíe jich posílá. tvrtá má slívá formy od erta z pekla pinesené a na z vosku šibenice a skrze to hádá, kdo komu ukradl zase slívá hroby z olova, oznamujíc skrze to, jak brzo kdo ume; má též herbá, jako i jiné, od erta z pekla pinesený, že zná koení, kterýmiž dveky laskavi byli; umí též mývá, aby mládenci na dobytku opravovati, jemuž více uškodí nežli zpomže, a jiné mnohé šebinky provozuje. Pátá též na vosk slívá, hádá a trunky mladým paním dlává, íiby pkné syny a dcery rodily, a toho za dv ne-
n
n
79
ho za ti kopy pl pinty prodává. Šestá, k niž jednou hrom udeil a synu jejímu hubu zkivil, ta netoliko erta v sklenici má, ale kámen od nho z pekla pinesený, na njž hádá a mnohé lživé vci lidem pedstírá, po dvoích panských jezdí a dov našich Hobytku opravuje, jakož ji ert nosil i
i
i
rách (Kutnách,) ped dvma lety, a loského roku též okolo Kouima to své lotrovství s áblem provozovala a víc svému mšci i kuchyni nežli dobytku prospla." \'idti z píklad tchto, jak výborn lakové baby z lehkovrnosti lidu tžiti umly. Ovšem toho asto bolestn pykaly; nebo kde je inkvisitoi do klepet svých dostali, neunikly co domnlé spojiž herbá a lenice dáblovy za živa upálení, kouzelných prostedk svých na škodu jiných neb
a
léení užívaly. Ostatn enichal stedovk síru také v lékaských receptech. Bda lékai, jemuž se podailo vyléení neobyejného nkterého pípadu. Jist byl ert jeho pomocníkem. Roku 1521 upálen byl k
v
né
Hamburku léka Veythes, ponvadž pomohl jedžen k šastnému porodu, kterýž byla porodní
bába za nemožný
prohlásila.
Nadarmo
byl by takový léka dokazoval, že se dalo všechno cestou pirozenou. Byl by tím sojen pitížil. Vždy tehdejší duchovenstvo práv proto léka nenávidlo (ai na shovívavost svtské
b
moci k nim naíkalo, že horliv pírodní vdy pstovali. Bylo bádání pírodovdecké samo sebou zloinem. Peiriscius, který domnlý krvavý déš pirozen co množství ervených zvíátek vysvtloval, byl by takovou opovážlivost málem smrtí zaplatil, ponvadž prý „toliko neznabozi v takových
sn
strašných znameních hnv boží poznávati nechtjí." Knz Jeroným Vitahs uil ješt r. 1668, ,,že jsou sopky východy, takoika komíny pekla. Ježto sv. otcové, jako Augustin, eho, Bernard, Izidor, Tertullian. Bonaventura, Petrus Damianus a jiní mínní to vyznávají, pímo bohu se rouhá, kdo popírá, že jsou sopky brány pekelné, jež buh po rúznu na zemi otevel, aby lidé poznali, že jsou místa, kde po smrti duše bezbožník tresty snášejí." Nejastji \ineny byly arodjnice z toho* že cizímu dobytku arují. Kdykoli se dobytek roznemohl, chudnouti poal, krávy nedojily neb špatné mléko dávaly, piítáno to arám nkteré zlovolné sousedky. Obzvlášt vilo se pevn, že arodjnice kravám cizím mléko ubírati mohou bud tak. že zavsivše rozsívku na bidlo, z cípu jejího mléko Filipa a Jakuba ped výklína stírají a takto kraujímají. \'eno v jiných a jiných nesmyslu více, jako že arodjnice obilí z cizího pole na vlastní pehánti mohou, že poudojí.
nebo
že
v
den
s\-.
chodem slunce s obilí do vám \lastníka obilí mléko hými árami
obilíi seno v sousedov stodole a zásoby v jeho špižírn kaziti mohou atd. Neplodnost žen mli také zhusta arodjníci a arodjnice na svdomí. Pemnozí snmové církevní a synody jako v Troyesu. v Lyon, Milán, Toursu, Burgosu, Xarbonn, Ferrae. S. Málo, Montecasinu, Orleansu, Grenobl vymili na zloin tento ukrutné tresty. Z nho obvinn byl poslední
arodjník
ve Francii upálený.
Dále svádly arodjnice nevinné jinochy a panny, vštpovaly jim zlé vášn a p. Sem náleží nápoj lásky, kterým se v každém jonáku neb dveti
81
láska k urité osob \zbuditi mže. Uvedli jsme již Stelcara zprávy o babách, které takový nápoj pipravovaly. Však i jinými prostedky se srdce ledové roztaviti. \' Cechách vyskytuje se povra, že hoch hákem ze žáby o sv. Jií chycené a v mraveništi zakopané kteroukoli dívku k sob pivábiti mže. Polské dvy získávaly si milence pomocí rozetených oí z živého holuba, které jim do nápoje dávaly. Všechny uvedené obžaloby pevyšuje nesmyslze
mže
arodjnice v dravou zv, obzvlášt pak \e vlky promovati a v této podob pocestné napadati, do píbytk vnikati a celá stáda ovcí trhati mohou. Knz Remigius praví, že arodjnice povahu zvíat na sebe berou, rovnajíce se tmto podobou i postavou,, tak že rychle jako vlci bhají a jako koky v noci do zavených se vkrádají." Lo\ci t\rdili, že se asem tlapy, které byli mednebo vlkm uali, v lidské ruce neb nohy promnily. Bda žen z arodjnictví obvinné, byla-li pi vyšetování na tle jejím jizva nalezena. ností ta, že se
dom
vdm
Jist že
ji
utržila
v
podob
vlí!
Povra
tato byla velmi rozšíena, ovšem hlavn \ krajinách, kde se mnoho \lku zdržo\"alo, jak v jurských horách ve Francii, v N,orsku, Irsku*), kde prý se obyvatelé Ossory jednou \' sedmi létech ve vlky promovali, v Pyrenejích, a východních zemích slovanských. Zde jmenovali se tito lidé v podob vlí vlkodlaci. Již starý djepisec ecký Herodot \>pra\'uje o Neurech ili Nuancch, kteí
ecku
*)
Delrio piše, že mli mnozí Irané vlky v uctivosti t.ik modlili a za kmotry svých étí je volili.
veliké, že se zi Sv.
ech:
n
Scl.r.iné spisy
XXVIH.
6
82
v nynjší \'olyni a Blorusi pebývali a bezpochyby národ slovanský byli, že se jednou do roka na kolik dní ve vlky promniti mohou. Pozoruhodné jest, že se povra o vlkodlacích práv mezi volyskými a bloruskými Slovany až podnes nejživji zachovala. Rusové a s nimi nkteí jiní národové ve dva druhy vlkodlak jeden jsou arodjnice samy, které na škodu lidí v podobu vlí se oblékají, druhé nevinní lidé, kteréž zlostná arodjnice ve vlky promnila. Promnu tuto mže arodjnice zpsobiti bud tím, že na hodí vlí kži, neb že je opásá koženým pasem popsaným zaklínacími slovy, neb konen, že je šlehne zeleným proutkem. Možnost takového petvoení dokazovali dmyslní inkvisitoi z písma svatého. ert sám mohl se v jakoukoli zvíecí podobu obléci, ehož dkazem had v ráji a stádo vep, do nichž áblové vešli; pro by nemohl tuto moc své spolenici pro-
n
ví
:
n
\^ stedovku mli vbec za to, že ábel zhusta zvíata posedá. Zvlášt považovali za posedlá zvíata dravá a neobyejnými schopnostmi nadaná. tanci vycviení medvdi byli jim áblové ve zvícírkevní ecí postav. Proto odsoudil jeden vedle též vodie takových medvd. Zachovala se též smšná stedovká historie o jednom psu, který byl posedlý zvláštním zlým duchem, jenž se jmenoval Pytho. Ostatn tvrdil ješt r. 1785 jeden církevní spisovatel, že v každém dravém zvíeti spatovati sluší vtleného ábla. Sv. Augustin prohlásil vlkodlactví za smyšlenku a jeden koncil (v Ancye) zatratil tu povru. všichni inkvisitoi zastávali Nicmén ji pozdji a pemnoho nevinných lidí jí obtovali. Nejhorlivjší
pjiti?
K
snm
mág
tém
83
pronásledovatel vlkodlak byl jeden soudce francouzský v 16. století, jménem Boguet. Týž odporuoval, aby se obyejné arodjnice ped upálením zaškrtily, vlkodlaci však aby byli za ži\a upáleni,
Ta
jest trest uení o arodjnicích, jak se nalézá ve spisech nábožných spisovatel stedovku. vru neví, má-li žasnouti více nad nesmírnou
lovk
duševní obmezeností a' potvornou obrazností, kter.í se v tchto spisech zrcadlí. nebo nad mravní zpustlostí a šerednou chlípností, kterou jsou navcskrz prosáknuty. Nejhnusnjší a nejstrašnjší knih tchto a jaksi zákonník krvežíznivých odsuzovatel arodjnic jest astji jmenované Kladivo na arodjnice", kteréž se více než dv století nad ubohým lidstvem vznášelo.
—
7.
,,
Druhdy jmenovala církev ten škvár .(.knihou nejsvtjší". nyní staví jej zajisté na nejodlehlejší a nejskrytjší místo svých knihoven. \^yškrtla arodjství ze seznamu svých nauk a nerada si pipomíná, že tolik století takové pove holdovala a pro ni tolik lidí na hroznou smrt vodila. A pece byli a jsou neomylní Pítel lidu ale okívá pi myšlence, jak znaný pokrok loxcnstvo uinilo v posledních stoletích a jaké blahodárné ovoce pináší os\ta, která mocí neodolatelnou bludy kácí a lovenstvo k vyšší vždy vede dokonalosti. Mnoho však ješt zbývá práce. Pilný pozorovatel zhrozí se nad spoustou blud a povr, které po dnes zdravý rozinn lidský zatemují a proto musí býti na dále pední úlohou \ šech lidumilu a pravých vlastenc šíiti svtlo osvty mezi lidem svtlo pravdy, vdy a rozumu. !
i
—
84
Pronásledování arodj a arodjnic v zemích kesanských. Svrchu uvedená bulla papeže Innocence Vlil.
dobu nejkrutjšíiio pronásledování arodj, zvlášt pak arodjnic. K vyzvání papežovu byly všude domnlé spolenice áblovy jímány, mueny a dle starého zákona Mojžíšova ,,Carodjnici nedáš živu býti" po zpsobu kací upalovány. Po všech zemích evropských vzplály hranice, na nichž nesíslné obti povry v mukách duši vypustily. zahájila
Zprvu náleželo arodjství ped stolici svaté inkvisice neb zvláštních soudc duchovních, pozdji peobor soud svtských. Druhdy ml šlo namnoze každý z knížat nmeckých svého zvláštního soudce, upalovae arodjnic. Však pronásledování to nebylo všude stejn prudké. V slovanských zemích nedosáhlo nikdy tch rozmr a toho stupn zuivosti jako v zemích nmeckých nebo románských,, kde poet ron upá\'
lených arodjnic asto tisíc dosahoval. Nejvíce kvetlo upalování arodjnic v NmecKladivo na aroku. Již hlavní pvodce spisu djnice", Jakub Sprenger, zastával úad papežského ,,
kacíské" a arodjství v krajipíkladnou horlivostí odsoudil každoron sta arodjnic k smrti v plamenech. nesmlé hlasy \^šak již tehdy ozývaly se nkteré ve prospch nešastných obtí. Právníci Alciatus a Ponzinibus popírali, že by arodjnice vzduchem na snmy jezdily a tam ábelské reje provádly. Dominikán Bartolomj de Spina vychrlil na inkvisitora
,í,zlosti
nách porýnských
s
:
a
n
proto ve zvláštním spise
svj hnv. Erasmus
Rotter-
85
dámský
prohlásil spolek s dáblern za smyšlenku inkvisitor a sepsal o tchto pernou satyru. Oldich
Molitoris prohlásil v knize,
pipsané arcivévod
Zik-
Rakouskému \yznání domnlých arodjnic za bezpodstatná. ponvadž prý spoívají na mámení smysl, any arodjnice výtvory své chorobné mundo\
i
pokládají. Avšak tyto pokiku: Upalte je!", který se tehdy s konce do konce povrivým Nmeckem rozléhal. Také zákonodárství svtské chopilo se té povry. Rád hrdelní císae Karla V. jedná v i. 109. o trestu arodjství a naizuje Jest-li kdo na škodu lidem áry tropil; budiž na hrdle ztrestán a takový trest prostedkem ohn vykonán. Kdyby pak nkdo kouzel užíval, však nikomu tím neuško-
obraznosti
za
moudré hlasy
skutenost
zanikly v
,,
:
dil,
.
potrestán budiž vedle okolností" atd. Cl. 44. téhož
zákona praví
:
,,Pakli
by se kdo nabídl,
že jiné lidi
kouzlm piuí, neb nkomu árami pohrozil a pohržka se splnila, neb s kouzelníky a kouzelnicemi dvrn obco\al, neb pi takových vcech, posu cích, slovech a skutcích nalezen bude, které ráz kouzelnický'' na majú a taková osoba by i jinak za arodje neb arodjnici vyhlášena byla dosta-
sob
:
tená
aby na jakožto podezelou z arodjství útrpné právo pipuštno bylo." Rovnž poínalo si zákonodárství jednotlivých zemí nmeckých. Tit. 90. virtemberského ádu zemského tresce „kouzelníky, zaklinae ábla, hadae a ty, kdož by to píina',
ým osobám o radu a pomoc picházeli", upálením. Pátý titul bádenského ádu policejního ustanovuje, aby ..kouzelníci, hadai, zaíkai a jiní podobní modlái", ze vypovzeni neb na hrdle trestájii byli. Mstské právo lubecké z r. 1726 tresce
k tako\
zem
86
arodjství
ohnm
neb
meem. Ješt mstské
právo
roztocké z r. 1757 ustanovuje „Kdekoli muž neb žena nkterá kouzelnictvím, hádáním neb travistvím se zabývá, a pi tom zastižena neb v tom usvdena bude, takové osoby butež dle velikosti kolem zloinu a spsobené škody upáleny :
bu
bu
lámány."
Z 15. století dochovaly se nás mnohé podrobné zprávy o soudech pro arodjnictví v Nmecku. Zmíníme se o nkterých. R. 1446 kázali inkvisitoi v Heidelberce nkolik žen pro kouzelnictví upáliti. Siejný osud stihl tam roku následujícího ženu- které se dr. Hartlieb s povolením falckrabte a v pítomnosti inkvisitora o spsobu. jakým déš a krupobití dlala, dotazovati chtl, však zámru toho se vzdal, uslyšev, že se umní tomu nikdo piuiti nemže, kdo prvé boha, svátostí a svatých se neodekne a tem ertm svou duši nezapíše. Ve Frankobrod byl r. 1486 kejklí, který o velkém trhu své kousky okazoval, uvržen.
jakožto
arodjník
Náboženská reformace v pítrž pálení
arodjnic
;
toto
do
eky Mohanu
16. století neuinila rozmohlo se naopak
v zemích protestantských k úžasným rozmrm. Šlechetný Thomasius, velý obhájce nešastných obtí povry, napsal o tom ,,Bylo se nadíti, že lidé reformací Lutherovou, která tolik papežských povr vykoenila, také mnišských a popských báchorek o spolku arodjník s ertem sproštni budou bohužel nestalo se tak. Ba pkné toto uení bylo za panování kurfita Augusta tmito jasnými slovy do zákonníku saského uveder)o: „Kdyby nkterá osoba, víry kesanské zapomnvši, s ertem do spoli
:
;
87
ku vešla, s ním obcovala neb jakékoli jednání mela, laková budiž, teba by nebyla nikomu arami uškodila, upálením se svta shlazena." Když ki'rfit saský, hlava knížat
luteránských, takto jedná, jaký i)ak povra v jiných zemích protestant-
div, že se tato
i
mocn
zakoeuje." Okaz tento nebude nikomu
ských
zná, že protestante s
s podivením, kdo rovnou zuivostí jako katolíci
všechno, co jim po chuti nebylo, pronásledovali, a že se duchovní vdcové jich nijak nad pedsudky a povry své doby nepovznesli. Luther sám byl nad
míru povrivý. Pedstava erta pronásledovala jej všude. Dosud ukazuje se na Vartburce skvrna inkoustová po kalamái> jímž Luther v rozhorlení po zjevu ábelském mrštil. Jindy zjevil se mu, jak sám vypravuje, ábel mezi pemítáním o jednom lánku víry a pinesl mu nový dkaz proti tomuto. Ba naposledy zevšednly mu zjevy ábelské, které neustále smysly jeho klamaly, tou mrou, že jednou v noci byv lomozem njakým ze sna vyburcován, ihned opt ke spaní se složil ka, že to jen ert byl velikým pítelem dítek, popo dom hmotí. radil pece jednomu sedláku, aby své dít co podložený plod ábelský v ece utopil. Spisy jeho hemží se povrami všeho druhu. Tak vypravuje zcela vážn o jednom knzi, jejž prý ert z modlitby vytrhoval
A
kvikaje za ním jako sele. V Torgav rozbíjel prý ve ert hrnce a mísy a házel je knzi farním na hlavu. Jinde sdluje historku o áblu, který v po-
dom
dob
obhájce
ped soudem enil.
Šílené,
blbce,
mrzáky pokládal za posedlé a nazýval lékae, kteí vc tu jinak vysvtlují, prost hlupáky. Také bolest v uších, která jej asto trápila, slepce, hluché a
88
prohlašoval za dílo satanovo. Ohnivá znamení ve vzduchu pocházejí prý rovn od ábla a bludiky, povtron atd. jsou prý ,,díla zlých duch, kteí ve vzduchu spolu skotaí". Dále uil Luther, že ert lidi vzduchem odvádí, s arodjnicemi dti plodí, krupobití, bouky, mor spsobuje a p. v. Na arodjnice zvlášt s vrchu. „Nechci míti s arodjnicemi žádné útrpnosti," praví pímo, žádám, aby byly vesms upáleny." Také ostatní reformátoi vzeli po krk v rozmanitých povrách. Slavný Melanchthon vyzýval pi zatmních slunce veejnými vyhláškami své posluchae, aby se modlili za odvrácení hrozícího nebezpeenství. Kalvin zachoval v Zenev zákony o arodjství v platnosti. Sasku ostalo i po zavedení reformace upalování arodjnic na denním poádku. R. 1572 bvla xe Cxikav kouzelnice upálena, která si vlastnost tuto sama osobovala. R. 1585 byly v témž ženy co arodjnice upáleny. A' polo\ici toho století bylo v Brandenburce pemnoho lidí obvinno', že pipravují jedy z had, umrlích kostí, hrobové prsti a p., které na otrávení lidí a zvíat do bran a na rozcestí házejí. R. 1572 obžalovali vévodkyni Zdeku (Sidonii) Brunšvickou, rozenou princeznu saskou, že ve spolku s áblem manžela svého Ericha otráviti chtla.
ml
,,
V
mst
dv
V
nejpovstnjší soud werdenod r. 1589 do 1592 a tím se skonil, že v sedmi dnech 48 žen po hrozných mukách k smrti odsouzeno a dílem za živa upáleno, dílem ped spálením uškrceno bylo. Vyšetující soudce oraví sám ve své zpráv ze dne 15. ledfelsský,
Bavorsku jenž
jest
trval
89
na 1592- kdyby se bylo vyšetování se stejnou horlivostí, s jakou bylo zavedeno, do konce provedlo, že by v celém hrabství málo žen bylo muírn a hranici ušlo. 2e trýznitelé ubohých žen pi konání spravedlnosti svých žaludk nezapomínali, dokazuje zvláštní sešit k soudním spism piložený s nápisem „Tuto samé rejstíky vydání, co se sežralo a vychlastalo (!), když ty ženy v zámku \\ crdenelsském vznny a upáleny byly." V posledním desítiletí 16. vku bylo ve vé\odství brunšvickém asto v jediném dni 10 až 12 arodjnic upáleno na popravišti ouhalo prý tolik :
;
to jako malý les vypadalo. jednom dni byly dokonce 133 obti upáleny. jak stará Jen tyry nejkrásnjší arodjnice byly
kolu \edle
sebe. že
V
—
—
kronika vypravuje než je katané do plamen uvrhnouti mohli, od erta vzduchem uneseny. V Ellingcn. jež náleželo ádu nmeckému, bylo r. 1590 v osmi msících více než 65 osob pro arodjství odpraveno. V íšském Nordlingen odsouzeny byly od r. 1590 94 ticet dv arodjnice. V Esslingen trvalo kruté pronásledování arodjnic od polovice 16. až do polovice 17. století. \' 17. století dosáhlo pronásledování v N-
—
mst
mst
rozmr nejstrašnjších. Vytkneme jen nkteré pozoruhodnjší procesy. V hrabství henneberském byly na zaátku onoho století 144 arodjnice odpraveny. ^" biskupství bamberském odsouzeno bylo mezi r. 1624 a 1630 k smrti plamenem 285 osob. etné hranice vzplály ve Frýburku a Offenburku. jakož i v Lindheimu ve Vettcrav. V biskupství vircburském bylo za ti léta (1627 29 více než 200 osob pro arodjství odpraveno. mezi jinými
mecku
—
90
ti kanovníci. 14
viká
a
nkolik dtí od
8.
do
12.
roku. Ve Fuld ádil povstný Baltazar Vosz, který se vychloubal, že pes 700 arodjnic upáliti dal, a nadjí se tšil, že ped svou smrtí plného tisíce dosáhne. msteku Biidingen v Isenbursku bylo r. 1633 asi 64, následujícího roku 50 arodjnic odHitzackeru v Hano\ersku zahynulo za praveno. jeden rok 10 osob v plamenech. Kroniká k tomu podotýká ..Mlo se za to, že musí mnoho lidí ne\ inn smrt podstoupiti a že se kat pi potápní" t. zv. zkoušce ili oist vodou, pi níž se arodjnice na vodu spouštly zstaly-li na povrchu, „podvodu dopouštl, aby jen byl to dkaz viny,. Neisse byly roku liodn mnoho \ydlal." 1651 ve zvláštní peci na blízku popravišt vysta-
V
V :
—
—
;
V mst
\né
42 ženy najednou upeeny. Za vévody Arnošta Pobožného v létech 1670—75 bylo v saském okresu Georgenthal 38 osob pro arodjství vyšetováno a vtšina k hranici odsouzena. V Solnohrade zavdal r. 1678 dobytí mor podnt k odpravení 97 osob; které prý onen mor arami zpsobily. Ani filosofické 18. století nemohlo hranic po-
vry uhasiti. R. 1713 odsoudila právnická fakulta vysokých škol tubinských staenu, která prý jednoho chlapce kouzelnými prostedky nemocným uinila, k smrti v plamenech. R. 1749 vyznala subl)riorka kláštera Unterzelle u Vircburku, Renata Sángcrova, na trápení, že je áblem posedlá. Rozsudek znl, aby byla obžalovaná za živa upálena, ale biskup vircburský zmírnil jej vzhledem k velikému mládí, v nmž odsouzená k arodjství svedena byla, v íen smysl, aby byla sata a mrtvola její
veejn
spálena.
Na
spáleništi
ml
jezovita
91
Gaar spasitelnou e, která pozdji tiskem vyšla na blízku hranice, na pod názvem ^Kesanská níž mrtvola saté arodjnice Maric Renaty dne
e
ledna 1749 u msta \'ircpurku spálena byla. shromáždnému lidu" atd. Ješt r. 1754 k bylo v Bavorsku tináctileté pro arodjstx sato a týž trest zastihl o léta pozdji v Landshut dívku trnáctiletou, která prý s ertem obcovala, lidem arovala a bouky dlala. Byly to poslední vraždy na domnlých arodjnicích v mecku soudem spáchané, ale v lidu zachovala se ohavná povra mnohem déle a \'yhlcdávala si ješt pozdji tu a .tam s\ých obtí. Tak byla na poátku našeho století jedna žena u pítomnosti faráe chrámu sv. -štpánského v Mohui jakožto a21.
etn
dv
dve
í
N-
rodjnice
ukrutn zbiována.
Rovn
zmrzail
asi
ped
20 lety povrivý lid ve Falcsku starou paní, kterou za arodjnici pokládal. Také svobodné S\'ýcarsko stalo se jevištm
dsných poprav pro arodjství. Mnohé píklady poskytují nám djiny Bazileje a kantonu St. Gallen. Zde prohlášen byl mimo jiné r. 1691 rozsudek, aby obžalované pravá ruka uata a ona na hranici u\ržena a takto za ži\'a v prach a popel obrácena byla. Zvlášt prudké bylo pronásledování v malém kanton Zugu. R. 1660 ztrávil tam ohe ve dvou msících 27 žen a ješt r. 1737 byl tam rozsudek pro arodjství vynesen. Blbé sedmnáctileté udalo se po rozmluv s jezovity v Luzernu samo u soudu co arodjnice. Na základ jeho výpovdí zateni a mueni byli jeden muž a osm žen a dívek. Udavaka byla jen sata šest žen pak bylo rozpálenými kleštmi trháno a na to dílem obšeno,
dve
;
92
dílem
Muž
upáleno.
a jeho
osmnáctiletá
dcera
petrpli všechna muka a byli co nevinní propuštni. Jedna chudá žena nechtla se také piznati, ale zahynula trýzní, hladem a mrazem ve svém žalái. V kanton Glarusu odpravena byla výrokem soudu poslední arodjnice v Evrop. R. 1782 obvinili tam jednu dveku, že dcko svých pán oarovala a pak opt odarovala. Nešastnice piznala se na trápení k tomu zloinu a byla meem popra-
Domnlý
vena.
hnul
se^
spoluvinník
samovraždou
její,
vážený oban, vy-
hrzám muírny.
V
Ženev,, která tehdy biskupovi poddána byla. 3 msících více než 500 arodjnic na hranici. V Savojsku ádily a ádí dosud rozliné druhy nemocí duševních, které po-
zemelo jednou ve
vrivost stedovká s arodjstvím smovala. V jediném msteku Valery umelo v kratiké dob 80
V
provincii Como dosáhla inkvisvého vrchole, když papež HaVI. 1523 pro tamjší inkvisici novou bullu
žen v plamenech. sitorská zuivost d^rián
o
arodjství vydal.
stále plné ruce
ron 100.
8 až 10 inkvisitor
práce a
mlo
tam
poet odsouzenc páí
se
na 1000, v pozdjších létech zídka mén než V benátské ásti Lombardská nedosáhlo pro-
následování onch rozmr, ponvadž žárlivá vláda benátská soudy inkvisiní obmezovala. R. 1629 byly v Bormio 34 z arodjství vinné osoby se schválením biskupa comského saty a spáleny. Ve Španlsku pokládalo se msto Toledo za hlavní sídlo kouzelník, ponvadž tam v 12. a 13. století vda mathcmatická znamenit kvetla. \'' zemi této zuilo pronásledování v nejmenších vesnikách. R. 1507 bylo v Calahorra více než 30 žen i
93
A
upáleno.
odtud
inkvisice. která R. 1536 bylo v
tem
150,
byli
krvavé ruce svate
Španlsku všemohoucí byla. Saragosse nkolik hranic zapáleno.
Roku 1527 vedeno úastenství na
neusychaly
ve
Na\ac vyšetování pro arodjnic. Obžalovaní, po-
bylo v
snmu
odsouzeni
k
200
ránám
biem
žalái. Zvlášt pamtihodný jest soud v Logamo r. 1610, který se tím skonil, že ást obžalovaných upálena byla. Obžaloba je vinila, že se ve shromáždních áblu klanli. Ješt r. 1780 byl jeden arodj, a r. 1781 v Seville malá dívice, kterou mimo jiné vinili, že vejce snášela, k upálení odsouzeni. Když Arago r. 1807 ve Valencii meškal, dala inkvisice jednu arodjnici medem natíti, peobsypati a na oslu. s obliejem na zad obrá-
a
k víceletému
ím
ceným '
Ve
mstem
voditi.
Francii spojeno bylo pronásledo\'ání aro-
pronásledováním kací. Když horlivostí moi krve onen soud nový pramen pronásledováním arodjství. Král Filip inkvisici za královský soudní z Valois prohlásil dvr a za píslušný ve vcech arodjství. Zvlášt kruté bylo pronásledování na jihu Francie. \' Carasson bylo v 1. 1320 50 více než 400 kouzelník odsouzeno a polovice jich odpravena. Roku 1357 oadlo tam obtí 31. \' téže dob bylo na sta poprav v Tulúzu \ykonáno. Rozšíenost arodjství v Bordeauxu vysvtluje de Lancre množstvím ovocných sad v tamjší krajin, ponvadž prý ábel zvláštní moc nad jablky má. R. 1578 vydal vrchní inkvisitor Mikuláš Eynnevirus první systematický návod pro soudce vzhledem k zloinu áro-
djství
s
inkvisice albigenské kacíství v úpln zaniklo, otevel si krvežíznivý
i
—
tém
•D4
djství.
Po
nm
djstxí všemi
hájil
dr.
Bodin skutenost aro-
zbranmi s\ého dvtipu
a s\é
ue-
takových muž množily se hranice povry na všech stranách. Zvlášt hrozné jsou podrobnosti vyšetování zavedeného v Laudun nosti.
Piinním
proti knzi Urbanu Grandicrovi. Týž byl obžalován, že uršulinky v Laudunu oaroval a dáblu vydal, a když zapíral, dal jej inkvisitor ukrutn muiti. Soud jeho a trápení \ ypíšem v dodatku obšírnji. Pronásledování sesilovalo se a ochabovalo dle
vtší neb menší povrivosti jednotlivých panovník. Za Ludvíka XI.. Karla VIII., Ludvíka XIL a Františka I. bylo mírnjší. Za Jindicha II. umelo r. 1549 sedm arodjník najednou v Nantesu na hranici. Velmi prudké bylo pronásledování za Karla IX. zlé pamti, který v hrozné noci bartolomjské z okna paláce na své protestantské poddané jak na zajíce stílel. Ani za Jindicha IV. neuhasly plameny pronásledování. \' první polovici sedmnáctého století ádil na jihu Francie soudce Boguet. který hlavn vlkodlaky pronásledoval a 600 osob z toho zloinu obvinných za živa upáliti dal. \' témž ase bylo v Douay 150 osob pro arodjství odpraveno, kardinál Mazarin pochválil r. 1642 biskupa z Evreux za horli\ost. jakou pi té píležitosti na jevo dal. Po té ídly ohavné soudy pro arodjství. R. 1672 naídil slavný Colbcrt, aby soudové žádných žalob pro arodjství už nepijímaly, a zmnil v mnohých pípadech trest smrti ve vyhnanství. Vsak ješt ujal se parlament rouenský pronásledovatel a podal králi adresu, v níž píkrými slovy naízení Colber-
95
tovo káral. R. 1681 obžalován byl z návodu ministra Louvoisc slavný maršálek Jindich z Luxembourgu, že je ve spolku s travii a s ertem. Soud jej
sice sprostil viny,
nn.
nicmén
byl dlouhá léta vz-
\'
posledních 20 létech sedmnáctého století upáleno bylo ve Francii již jen sedm arodj. Poslední ve Francii výrokem soudu utracený arodjník zemel v Bordeauxu r. 1718; byl obžalován, že árami jedno manželství bezdtným uinil. Po vyšetování zavedena, ale obté byla sice ješt žalovaní byli viny sproStni. Jak hluboko \ šak víra v arodjstxí v po\"rivé mysli lidu utkvla, dosvdují dv události z novjší doby. R. 1807 byl jeden žebrák od obyvatel msta Mayenne pro arodjství zaten, muen a za živa upálen. R. 1850 stáli ped soudem v Tarbesu manželé Souberviovi. jsouce obžaloxáni. že zavinili smrt paní Bedouretovy. \'e vyšetování piznali se, že považovali Bedouretovou za arodjnici, ponvadž prý jim jistý duchovní ekl. že Souberviové nemoc piarovala proto ji odvlékli do svého píbytku, drželi ji hodnou dobu nad hoící slámou a položili jí na ústa eavé železo. Nešastná žena skonala krátce na to v strašných bolestech. Manželé Souberviovi nedá\ali ped soudem ani nejmenší známky lítosti na jevo. Obhájce jejich poukázal k tomu, že zloin
dv
ten
jedin
z
povry
spáchali a že
ped nkolika
ješt církev sama podobným zpsobem arodjnice trestala. Na konec odsouzeni byli k ronímu platu 25 frank pro muže umuené a k tymsínímu vzení. Když duchovní Paramelle na desítiletími
základ vdeckých
studií
nedostatkem
vody
hých
ped
ticeti lety v mnonawštívriiých krajinách
9f.
Francie no\é prameny objevil, musel se asto ohrazovati proti
naení,
že je
arodjník.
Pro Nizozemsko vydal v J. 1592— 95 Filip IL španlský písné zákony proti zmáhajícímu se arodjství, ale zapovdl oistu vodou. Albert a Isabella obnovili r. 1606 tyto zákony a zmocnili zárove soudce, aby vinnému udavaj trest odpustil. Také vysoko na severu, ve Švédsku, odhaluje velmi pozd, strašlivý obraz. R. 1670 nám povra, bylo v M:oe žen 72 a 15 dtí pro arodjství odpraveno. Z poátku zdráhali se právníci položiti
a
výpovdi nedosplých dtí za základ vyšetování, knží trvali na tom, tvrdíce, že by duch svatý, který vždy est boží proti íši Satanov hájí, nedopustil, aby ty dti lhaly. Po strašném tomto ale
soudu utuchlo pronásledování. Ale teprve byl trest smrti pro
r.
1779
arodjství zrušen.
V
Anglii nabylo pronásledování arodjství teprve po zavedení reformace vtších rozmr. Ped r. 1541 setkáváme se jen s ídkými popravami pro onen zloin. Dne 30. kvtna 1431 upálili x^ngliané francouzské, nadšenou bojovv Rouenu, na nici za vlast, slavnou pannu orleanskou, obvinivše Nkolik rok na to obžas áblem. ji ze spolku loval kardinál Beaufort vévodkyni z Gloucestru, že se s arodjnicemi o bezživotí krále Jindicha VI. radila. Dala prý si z vosku podobu krále udlati, kterou pak nad malý ohe zavsila, aby s pozvolným ubýváním vosku též králi sil ubývalo. Vévodkyn odsouzena byla k církevnímu pokání a k vyhnanství na ostrov Man z domnlých pomocník jejích byl knz Bolingbroke obšen. Marie Gurdena duši král mainova upálena. Šeredný na tle
pd
;
i
07
III. obvinil ve shromáždní rad své poliodprce., že jej oarovali, a na dkaz toho vykasal si rukávy a okázal seschlé a vráskovaté ruce. Z 'obvinných byl lord Ilastings sa,, lord Stanley uvznn a Jane Sborová, milostnice pedešlého krále Eduarda í\^., musela bosou nohou mstem jíli a v kostele, svíku v ruce majíc, pokání initi. Vedle povstných tchto píklad zaznamenali nám sice letopiscovéi ped reformací ješt více ortel pro arodjství, ale pronásledování bylo celkem jak v této dob, tak i pozdji v AngHi u porovnání s pevninou a se sousedním Skotskem velmi mírné. Hutchison udává r. 1718 poet osob v 250 letech pro arodjství v íobou královstvích odpravených na nkolik tisíc, z tbho pipadá na Anglii pouze 140. V ísle tom nejsou ovšem zahrnuty obti,
Richard tické
které pi oist vodou utopeny nebo k .smrti umueny, nebo jinak než na hrdle trestány byly. Zavádním reformace rozdmychán byl žár náboženského pronásledování. Již arcibiskup Cranmer napomínal duchovní svého okrsku, aby piln po takových osobách pátrali, které se kouzelnictvím, arami, hádastvím a jiným od ábla vynalezeným umním zabývají. Za Jindicha VIII. bylo jen málo arodjnic odpraveno pod nástupcem jeho byly zákony o arodjství úpln zrušeny a teprve za vlády královny Alžbty obnoveny. Ale zákony tyto byly dosti mírné. Po první pestupek byly arodjnice,, kterým se nemohlo dokázati, že svými á;
rami nkomu uškodily, toliko pranýem a vzením potrestány a k smrti odsouzené umíraly na šibenici, nikoli pak na hranici, llžívání skipce bylo nezákonité. Sv.
Však
stihatelé
ech: Sebrané
spisy
arodjnic
XXVIU.
vymyslili rozliné 7
98
druhy trápení, kterými skipec pln nahrazovali. Pod záminkou, že hledají bezcitné ábelské znamení, bodali ubohé obti dlouhými jehlami po celém tle. Dovoleno bylo potápní obžaloxaných, pi -emž ty, které se na povrchu vody vznášely, za vinné, ty pak, které pod vodu klesaly, za nevinné se považovaly. Dále sml vyšetující soudce arodjnici nkolik nocí za sebou ve spaní zbraovati, aby ji k vyznání piml. Za kralovány Alžbty byl poet odpravených pomrn skrovný. R. 1576 bylo v .Essexu 17 osob k smrti odsouzeno, r. 1593 ve Warbois 3, staena, která se piznala, muž její a dcera, kteí až do Idonce zapírali. Pi té píležitosti založena byla nadací,
z
níž
ron
studující
boho-
královnin v Cambridge odmnu 40 šil. za pednášku o arodjství obdržeti ml. Když Jakub I. skotský po Alžbt na trn anglický vstoupil, nastaly pronásledovatelm arodjnic bohaté žn. Jakub, jinak nepítel Puritán, prosloví
na
koleji
a
niknut byl pochmurným duchem této sekty a pijal z ní zvlášt živou víru v ohromnou moc Satanovu. Napsal sám pojednání o arodjství a býval rád
pítomen výslechm arodjnic. Pikazoxal tmto, aby mu hrály nápvy, jež zaznívají pi ábelských prvodech. Nesmírn
ených
se radoval, když jeden z
mu-
krále Jakuba „mužem boúhlavním nepítelem nazývá. Hned
oznámil, že
ábel
žím" a svým po nastoupení trnu vydal nad míru písný zákon o arodjství, dle nhož se arodjnice již po prvním pestupku a teba by nikomu nebyly uškodily,
dv
vyšesmrtí trestaly. Obzvlášt povstná jsou tování v Lancashiru z r. 1613 a 1634, k nimž zavdalo podnt udání zlomyslného hocha z návodu
00
byl ješt v as odhalen šibenicí potupné smrti uchováno. Povra pronikhi brzy všechny vrstvy sir Tomáš Browne proanglické spolenosti. hlásil, že ti, kdo v iarodjství neví, ani v boha trojím zpneví. Uenec Bacon praví, že
ziskuchth^ého otce. a 17 žen tak ped
Podvod samou
Uený
lovk
sobem od náboženství odstupuje kacístvím, modlástvím a 'arodjstvím. Také nejslavnjší básník :
anig^lický,
Shakespeare, vssál do sebe
mnohý
z
po-
rivých tch
ži\l. Za doby republiky dosáhlo pronásledování nejvyššího stupn prudkosti. A' nkolika tch letech zahynulo v lAnglii více arodjnic než v celé pedHlavní toho píina cházející i následující dob. bylo ovšem panující uení puritánské, které svou pochmurnou písností jemnjší city v lidech dusilo a obraznost jejich dsnými obrazy Satana a pekla naplovalo. Jistý ^Matyáš líopkins potloukal se od r. 1645 pode jménem xrchního stihatele arodjnic hrabstvími Essex, Sussex, Suffclk, Norfolk a Huntingdon. Kdekoli vrchnost nkterá služby jeho pijala, vyslídil za byt, stravu, náhradu cestovních útrat a jistý denní plat všechny arodjnice okresu a 'vodil je na smrt. Nejvíce zuil v hrabství Suffolku. žádosti jeho \yslal tam parlament anglický komisi z nejvýtenjších knží presbyteriánských, která za jeden rok 60 osob pro arodjství obsiti dala. Mezi jinými obvinn byl též knz Lowes, osmdesátiletý to kmet, který po 50 let úad kazatele k úplné spokojenosti svých osadník zastával. Nešastný staec byl nkolik nocí po sob od spaní zdržován a trýznn. Dle zpráv puritánských vyznal \
K
na trápení, že
má
v
sob dva
erty, kteí
jej
ústa-
100
vin
k zlému pohádají, a že pomocí jednoho z nich jednu lo v hnoi potopil. Dle jiných zpráv hájil svou nevinu až do konce. Byl do vody uvržen, odsouzen a provazem odpraven. Týž osud stihl pozdji ukrutníka Hopkinse; jeden knz popudil lid proti a shluklý zástup ponoil „vrchního stihatele arodjnic" na zkoušku do vody; Hopkins plaval na povrchu a byl tudíž co arodjník odpraven. Tak uvázl na konec ve vlastní léce. Nicmén dostalo se mu stoupenc. Jeden Skot vyznal pozdji na šibenici, že více než 220 žen v obou královstvích za plalt 20 šil. (z jedné obti) z arodj-
nmu
ství obvinil
a k poprav dovedl.
Od
té
doby poíná
pronásledování ochabovati. R. 1682 byly ti arodjnice odpraveny, pak ješt nkolik r. 1712; byly to poslední obti povry- které v Anglii výrokem soudu zemely. R. 1712 obžalovalo také nkolik duchovních V Herfordshiru jistou Johanu Wenhamovou. Soudce mluvil ve prospch obžalované a projevil farái, který na sviou víru co duchovní tvrdil, že je Wenhamo\'á arodjnice, hluboké s\'c opiovržení. Ale ne\'zdlaní porotci prohlásili vinu obžalované. Než k pímluv osvíceného soudce byl trest její zmírnn. Teprve r. 1736, když luza jednu staenu pi oist vodou utopila, byly zákony o arodjství výslovn zrušeny. Že však stará povra v nkterých krajinách Anglie až po naši dobu se za-
nmž
nochovala, vysvítá z nedávného pípadu, o viny Times Izprávu ze dne 24. záí 1863 pinesly. Dle této zprávy byl v hrabství Essexu jeden staec od lidu co arodjník k smrti utrýznn. Mnohem rozsáhlejší a zuivjší než v Anglii bylo pronásledování arodjnic v sousedním Skot-
101
Tam
nabylo puritánské knžstvo moci neobcelému veejnému životu pee svého mraného, nesnášelivého ducha. Oni naplnili obraznost lidu dsnými výjevy pekla a libovali si nejvíce v onch místech starého zákona, kde židé bez milosti meem a ohnm své nepátele potírají. Knží skotští utlumovali v zárodku všeliký odpor prioti svému neútšnému uení, zamezovali každý veselejší, radostnjší ruch, vtírali se do nejtajnjsku.
mezené a
vtisklo
soukromého
života a zmocnili se Proti arodjnicím vystupovali s bezpíkladnou ukrutností. Již za královny Maric udaly se etné popravy a trest kouzelnictví byl zákonem zosten. Za jejího syna a nástupce Jakuba VI. dosáhlo pronásledování míry nejvyšší. Když se král na cestu do Dánska pro nevstu vyších
záležitostí
celého zákonodárství.
napomínal duchovenstvo, aby soudy obzvlášt vzhledem k arodjství podporovalo. Vysoká škola aberdeenská \ yzvala v slavné synod (roku 1693J všechny ducho\ní, aby v prvodu dvou nejstarších svého okrsku dkladné a tajné vyšetování vedli a všechny osadníky pod písahou vyslýchali, zda dal,
njakých arodjnicích vdomost mají. V kostezavšeny byly zvláštní schránky pro tajná písemná udání. Jakmile na sebe žena nkterá pode-
o
lích
zení
uvalila, lobžaloval ji zval osadníky, aby proti ní
knz
z
kazatelny a vy-
svdili. Soudy pro arodjství dostaly se brzy úpln do rukou duchovenstva.
ped
Knží
nimi
byli
lenové vyšetujících komisí,
inila se piznání
;
oni
byli
rozhodují-
sxdky a ídili muení nešastných obtí. Zpsoby toho muení vydávají nejlepší svdectví o kesanském milosrdenství, jak mu puricími
102
tánští a jiní
stedkem k
knží rozumli. Nejobyejnjším
pro-
proboubylo t. zv. zení". Pipjali totiž obžalované kolem oblieje jakési udidlo nebo kruh se tymi ostny, které do úst vnikaly, a upevnily jej ^•zadu etzem na stnu docílení vyznání
,,
ob
tak, že se položiti nemohla. \' tomto postavení udržována byla nkolik dní po sob a kdykoli ji vzdor eenému opatení spaní neb mdloba pemáhaly, bodali ji holomci dlouhými jehlami. Tito stídali se asto a neustali, pokud ubohou po celém tle od hlavy k pat nezbodali. hledajíce tak bez citné znamení ábelské. Užívání onch jehel a sídel bylo tak husté, že zhotovitelé jejich zvláštní cech ve Skotsku tvoili. Ponvadž se ve Skotsku na mnoze vilo, že arodjnice nevyzná, pokud se jí nápoj poskytuje, byla asto strašlivá žíze k muce této pidružena. Nkterým arodjnicím bylo pt. jedné až devt nocí za sebou ve spaní zbraováno. \'šak vedle pekelného toho prostedku mli "soudcové ješt jiná muidla v záloze. Nejhlavnjší byly t. z\. pennywinkis. v nichž se palce svíraly, španlské boty, jimiž se hnáty makaly a t. zv. caschielawis, železná forma, která se nad uhlim rozpalovala. V soudních spisech té doby doítáme se o ijednom muži, který byl po 48 hodin v caschic hrozném lawis pálen, a o jiném, který v tomto nedle stroji 11 dní a nocí z.trávil, jemuž po každodenn nohy ve španlských botách makány byly a jejž tak nelítostn zmrskali, že všechna kže
dv
tla jeho sedrána byla. Strašný píklad katanské surovosti zachoval se nám z doby po návratu Jakuba Ví. z Dánska. Lo, ve které se král do Skotska vracel, pekvas
io:5
pna
byla po cest
prudkou
bouí.
Král a pr-
za to, že boue ta arami vzbuzena byla. Jistý dr. Fian byl obvinn, že ji zpsobil, a piznal se na trápení k tomu zloinu. Než krátce na to odvolal své vyznání. Obnovili tedy muení.
\odí jeho mli
Hnáty jeho byly ve španlských botách na drobné kousky rozdrceny a všechny druhy muidel, které šipanlský zákon uvádl, osvdovaly na tle jeho hrozné
úinky
Nadarmo!
své.
osobn
Konen
napadl
trápení tomto pedsedal, nový prostedek. ,,Byli vzni" dle zprávy souvkého spisovatele ..nehty na všech prstech rozštípány a zvláštními kleštikami utrhány a pod každý nehet dva špendlíky až pod hlaviky vraženy." Nicmén vnikl ert tak hluboko do jeho srdce, že tvrdošíjn zapíral, k se byl díve piznal." Byl tudíž bez vyznání upálen. Kolik obtí ve Skotsku povra pohltila, nelze uriti, ale jisté jest, že byl poet jich nesmírn veliký. R. 1661 ustanoveno bylo 14 vyšetujících komisí. Roku následujícího nalézalo se 150 osob v obžalob pro arodjství. Jeden cestovatel vypravuje, že vidl r. 1664 \ Leithu devt žen pohromad v plamenech umírati; jiných devt bylo r. 1678 v jediném dni odsouzeno. Slavný djepisec anglický Macaulay zaznamenal: ,,V témž msíci (1697), v se žezlo zákona o ní *) škol dotklo, poali vládcové církve a státu ve Skotsku pronásledování, dstojná století desátého, horliv provádti: pronásledo\ ání arodjnic a nevících. Množství chukteí nemli jiné viny, leda že byli staí a králi,
který
pri
,,
emu
—
nmž
dv
as,
'')
Nedopatení
tiskové
ve vydání
z
r.
1871.
101
bídní, bylo obžalováno, že s áblem obcují. Tajná rada se nestydla vydati plnou moc k odsouzení 22
takových ubožák." Kapitán But, který r. 1730 Skotsko navštívil, vypravuje o jedné žen, která byla r. 1727 upálena. To poslední poprava toho druhu na skotské. R, 1722 stala se také ješt jedna poprava. Avšak víra v arodjství strašila ve skotských horách ješt dlouho po tom. R. 1773 uveejnili duchovní spojeného presbyteria" resoluci, v níž víru svou v arodjství osvdili a na vzmáhající se nevru naí-
pd
,,
'
kali.
Nejdéle setrvaly v Irsku zákony o arodjství v platnosti. Tamjší statut o arodjství zrušen byl teprve r. 1821, Také svobodnou pdu x'\meriky poskvrnila šeredná povra. Vystho válci z Anglie penesli ji do nové vlasti. Dva puritánští kazatelé v Massachussets, Cotton Mather a Parris, vzbudili tam pronásledování arodjství v dob, kdy v Anglii již dávno utuchlo. Zídili zvláštní komisi a získali ve vyšetovacím soudci Stoughtonovi povolný nástroj. Pod ranami bie ^ !na skipci vyznali mnozí ze zatených. Kdož se ubohých ujímali, prohlášeni jsou za nevrce a neznabohy. Mnoho lidí bylo uvznno, nkteí prchli ze zem a 27 domnlých spoleník a spolenic áblových bylo odpraveno. SOletý staec umakán byl k smrti hrozný to trest, jenž od té doby nikdy více v Americe vykonán nebyl. Duchovenstvo bostonské a charlestonskc uveejnilo adresu, v níž komisi za osvdenou horlivost vele dkovalo, projevujíc nadji, že horlivost ta nikdy
—
neoch^ne.
105
V
zemích slovanských nastalo pronásledování
arodjnic pozdji a nedosplo nikdy k
ným rozmrm, ními.
ovšem
Pojem
kouzelnice,
arodjnice
vštice,
dávna Slovanm znám,
z
již
onm
úžas-
jakých nabylo mezi národy západ-
sobe, v jaké jej církevní
uení
byl
oné zp-
ale v
ohraniilo, dostal se
k nim ze zemí západních, hlavn z Nmecka. Upalování arodjnic rozšíeno bylo nejvíce v Cechách a Polšt, s
Nmeckem
Do Cech uvedeno
sousedících.
arodjnic právy mstskými, jakož Koldinova „Práva mstská krábylo stíhání
eského v krátkou sumu uvedená" pokutu smrti na arodjství vymují. Však nejvíce vzmohlo se upalování arodjnic po bitv blohorské a kvetlo až do polovice pedešlého století. lovst\í
Nemohouce úplný obraz pronásledování toho pestaneme na nkterých píkladech ze spis listin šestnáctého vku.
podati,
a
Knz
Štelcar
Želetavský
z
Želetavy,
z
jehož
„Knihy duchovní" o arodjnicích jsme již nahoe nkolik výatk podali, vyi:)ravuje o nkolika obtech povry. L. 1543 užíval prý v njaké vsi u zámku Roupova a Merklína blíž msta Peštic v kraji plzeském zlý duch za nástroj velmi staré ženy, s kterouž povtím, krupobitím a hromobitím mnoho lidí, dobytka a osení potloukl. Vrchnost dala konen tu pomocnici
áblovu
zatknouti a žádala
ped
upá-
aby zpsobila na jistém míst hromobití. Baba se v to uvolila. Kat ji posadil na hrušku a ona tu kouzelná slova íkala. V tom udeil k ní hrom z erného mrana a rozrazil ji s tou hruškou na drobné kusy. lením na
ní,
i
106
L. 1572 užíval prý
ábel
za nástroj
svj njaké
Anny Lukšové
ve vsi Sloupnov u Bydžova a jako s manželkou Nauil ji arovati, lidi s ní obcoval. sušiti, povtí, krupobití a hromobití dlati atd. Když byla spálena, vzali prý erti z tla jejího duši
velikým povtím. L. 1578 byla prý v Horách Kutných njaká dcera Havla Judexa, ezníka, která se dablu poddala, již on tak vynauil kouzlm a arám, že umla
s
sklíiti a zase koho milence, jenž si ji nechtl vzíti, poslala erty, kteí s ním hodovali a po pl noci oknem jej vyhodili. Ta pak upálena byla v Králové Hradci. V klád jsouc, povolala k sob ábly as nimi mluvila, a oni pod ní pištli. Vložena byvši na hranici, opt na volala ze jména, pro jsou ji opustili, že jsou jí tak neslibovali. Rešel žaluje na povrivost eského liduvXVI. vku tmito slovy Nei, jako lidé nevící a povriví iní, kteí se dadí žehnati, lekovati a užívají k tomu mnohého žabího žehnání a divné povrivé modlitbiky a jakás dvorná slova brebcí. lidi
nemocné
chtla
zhojili.
initi, je sušiti a
Na
n
:
,,
Tu mnohý bží k trhlému a rouhavému židu. pobíhaje uené kesanské lékae. Jiný pak bží k nigramantikovi t. j. k ernoumlci, zaklínai, lekovai, žehnai, kajkléi a k jiným ertovským opicím, aby jen své nemoci mohl zbýti. Prvé se mnozí jednak sem, jednak tam na pouti slibovali již pak nyní všichni satanovi v z k chtí bžeti s tak roz-
tém
—
;
linými povrami, babskými lekováními, hadaskými klevetami a prostedky modláskými." Ze již tehdy cikáni v Cechách hádáním a všelijakými kouzly se zabývali, vysvítá ze slov Konec-
107
ného, jenž vrchnosti k vtší písnosti naproti „tomu toulavému a arodjnictví plnému lidu" vybízí. Pamtihodný píbh udal se r. 1587 v Chrudimi. Xejstarší dcera povstného boháe clirudimského Matje Mydlác, Dorota, byla po smrti prvního svého manžela, Jiíka Vaury, ruku svou podala neduživému, starému Adamovi Mlynái. to-
K
muto kroku pimla ji báze ped následky (za onoho vku velmi krutými) ix)klesku, jehož se byla za vdovství svého dopustila, a jehož ži\ý dkaz sama l)od srdcem nosila. Mlyná uznal to dít za vlastní. Avšak bujné, zhýralé žen znechutil se brzy nemilovaný muž a když tak brzy, jakž byla pro chorobu jeho doufala, neumíral, hledla sama konec jeho pispíšiti. Spojila se k tomu konci s temi babami Pastušinou, Slido^'nou a j\Irázko\ou, které tehdáž co arodjnice po okolí byly rozhlášeny. Tyto uily zprvu nevinným prostedkm, jimiž by se obtížji ného manžela zprostila (na p. aby mu zašila do podušky sušeného chleba, ímiprý smrt jeho urychlí a p.) ale když taková kouzla nepomáhala, sáhla Dorota k ráznjšímu prostedku otrávila pomocí onch žen svého muže. \"šak tento zloin vyšel brzo na jevo a pachatelky byly zateny. Tázány jsouce katem na trápení po trápení vyznaly se xšechny ze zloinu svého. Na to vynesen byl ortel, aby Dorota za živa zahrabána a baby Pastušina, Slidovna a Mrázkox a, které jí pi otrávení manžela kouzly a umním ábelským nápomocny byly, za živobytí u klu byly upáleny. Nález ten došel stvrzení vyšších míst a byl na to úpln vykonán. Mimo to prohlášen byl k zakroení J. M. C. rychtáe Buriana Kochanka z Kochanku veškerý statek po e;
:
i
108
en^ Dorot
zstalý nálezem mstské rady za propadlý a ztracený k ruce J. M. C. Velmi jasné svtlo na povrivost pedk našich a na zpsob, jakým tehdy arodjnice povstávaly, vrhá jedna episoda z ptky Solnických s Janem Katovcem a s páteli jeho, kterouž dst.
mšan
Ehrenberger na základ starých listin v asopise . Musea z r. 1848, sv. 3. na stránkách 258 271 vypsal. Podáme tu zajímavou episodu vlastními jeho p. Jos.
—
slovy.
O sv. Urbane o pístup do rady msta Solnice žádal Václav Véch, starší pi eznících, a prosbu takovou k rad uinil, aby z nájmu, závazkem, kteréhož on pole a pastviny pi ohradí tvrze Ješttické v užívání má, byl propuštn a ponvadž úrok již naped k dchodu obecnímu na celý rok byl ;
zapravil, aby ka, že on vati.
jemu alespo
z
ásti navráceno bylo,
nemže lidi a dobytek svj v šanc dáA když mu purkmistr pimlouval, aby jen pi
nájmu zstal, že nkteré osoby z prosted rady na Ješttice budou vypraveny, aby se narovnání a za škodu uinnou náhrada stala tu odpíral Vch a nechtl ka, že on nemže a že se pomsty obává. ,,Nebo". ekl, dovdl jsem se, od toho Ondráka, co íikdy na Ještticích pi volích sloužil, že šafáka ješttická umí s ertem a veliká arodjnice je. Ona prý pes devadesateré hony udlá, že krávy :
,,
nedojí a lidé vysýchají a
nem bohem zapovzené jakého asu opravdu se pi krávách dodlati v další jiájem
té
slechše purkmistr L.'
chadnou
a jiné zlé pá-
A
moje žena od ntratí a užitku též žádného nemžeme. A tak že on
vci.
se uvázati se obává."
pdy s
radou, takovou o
tom
To
vy-
výpov
100
ponvadž ta bezbožná arodjnice poddaná urozeného Jana Katovce, že on ji nebude chtít na soud vydati kdyby ale na gruntech mstských nkde postižena byla, pak že by pi tropení se jí po spravedlnosti od rady stalo dle práv mstských, od mistra Koldína sepsaných, jak se o takových babách na list 185. téhož práva mstského nachází. Ale pi nájmu aby on Vch zstal. V pondlí po sv. Václave, když práv rada msta Solnice v plnosti své v obecním dom shromáždna byla, strhl se neobyejný povyk po všem a veliký shon lidstva ped obecním domem. Tu jedni pes druhé kieli „Již máme tu ertovu uinili
:
jest
;
ár
mst
:
nám
požitky z dojaek kradla a dti psotníkem trápila! Upalte, upalte ji!" Hned v tu dobu vešel do radní sín Václav tovaryši svými a pi nich lovk s dvma nehrubý a šilhavý (byl to ten Ondráek, co nkdy na Ještticích pi volích sloužil) vedouce s sebou o nemalém násilí osobu ženskou, dobe ošacenou a pi nejlepších letech. se hned do kiku dal ,,Tu mále tu ertovou arodjnici, co ženu moji od kolika již síc otravuje a celému mstu na dojiv svými áry mstské, jak se za šíkodí. Zastihli jsme ji na babím litem honila, podivná slova odíkávajíc a své sestenici, co
Vch
Vch
:
m-
pd
ábelské kunšty
tropíc.
Pipuste na
ni
outrpné
právo, upalte ji!"
Ale žena omlouvala se, že ona pokojn cestou jdouc, sestru svou, selku v hoení Lukavici, navštíviti chtla, a na nic zlého nepomyslíc od tchto že pepadena jest a násiln do msta vleena. A že
muž
ona
jest
poddaná urozeného pána Jana Katovce
110
Ješttic a šafáka pi jeho dvoe; a kdyby ona takovou zlou arodjnicí byla, on pán její ddiný že by sám jediný žalobu na ni uvésti a o petení práva mstského na takový bezbožný skutek její kdekolivk pi rad požádati mohl. Ona však že žádná arodjnice není, alebrž kesanka pravovrná ,a že ona jako mšané solnití pod obojí Solnici všichni astopijímá, jakž ji tady v kráte pi stole božím vidti mohli a také vidli. Ale ten Ondráek poal jí trpce vyítati, že ona ábelská arodjnice je a on že o tom jistou povdomost má. Nebo když jsem na Ještticích sloužil, vídal jsem tam erného kocoura jen o málo menšího než roní tele. Ten se jen dvakrát za týhoden v ratejn ukázal a potvorn oima svítil; ale od veee muselo jemu každodenn jídla necháno býti. Když jsme jednou mouné šišky k veei mli, tu jemu ti nechány, jsou; ale že jednu dvka sndla, za to ten kocour po celou noc bouil a po ímse bhaje, íkal: „Jedna šiška, dv šišky, tetí šišku
z
mst
,,
dvka sndla !" A pak v
noci že živou
té
dvece
tak vlasy
mocí doesati nemohla." Také to ten Ondráek na šafáku mluvil, že ji o sv. Fihp a Jakube vidl na ožehu komínem letti a kterak opt jindy cíp od trávnice dojila a samá smetana že jí telcla; potom také že umí traky vaiti a lidem, aby schli, dtem, aby je psotník trápil a kravám aby ncdojily, že ví udlati. A tomu že tak a nejinae jest, že on to na svou duši bére a že by na tom mohl ihned umíti. Ale tomu všemu šafáka odporovala a že Ondráek ze msty tak na ni mluví dokládajíc; nebo když. lon na Ještticích slouži-l, tu že za asté krázcuchal, že
ona se
jich
111
deže se dopouštl a ona šafáka že ho pistihla. Aby pak na žádného kivé podezení nebylo, že ona ekla a ze služby od pana Katovce mu poto mohla. I také \'ch ze msty, že jí takovou vc zlou a hanebnou uinil a ona že niím vinna není a v arách se nezná, ale kesanka že je pravovrná, pod obojí jako mšané sohiití pijímající. A kdyby jich opatrnost páni purkmistr a rada na ni pro takovou kivou žalobu co zlého dopustili, že hnv obec i na boží na se popudí a všecko zlé na jejich že by pro takový skutek nespravedlivý pijíti muselo.
na
n
Než Vch napoád kiel: „Baba ábelská je, arodjnice je! Oblecte ji do kazajky, dejte jí ruvšak ona jinou kavice a pás, položte ji na žebík zpívati bude!" A luza pede dvemi rovnž vyvo-
—
nepestávala: „Neživte ji! upalte ji!" Purkmistr však chlácholil \'cha, že on se penáhliti nesmí a že vc taková povážení potebuje, a že toho odloženo býti musí prozatím ale že šalávati
;
fáka do vzení šatlavního odvedena bude. Než taková nelíbila se\'chovi a spolu sním nkterým osobám mstským prclilivým a mén roz-
e
vážlivým. purkmistrovu se co oni k odporu na strojili, vešel do rady urozený a statený pan Benjamin z Vlkánova, jemuž od msta Solnice šos se platil povykem takovým ze sídla svého na Kvasinách jsa pilákán. A když povstáním a hlav uklonním jej byli v rad uvítali tu on (jsa pán ku podivu moudrý) slovy laskavými k tomu je ml, aby šafáku od urozeného Jana Katovce bez ublížádná rarodjnico není žení propustili, že ona
A
výpov
:
112
a glejtem svým pro vtší bezpenost aby ji na Ješttice doprovoditi dali a to že jako poátkem bude všeobecného smíení se msta Solnice s panem Katovcem a s páteli jeho. Pro velikou vážnost pána z Vlkánova neodporoval žádný slovm tmto a tyi lidé od mstské stráže s píkami a jedna osoba radní za glejt šafáce jsou dáni, aby ona bez úrazu a škody k svému pánu ddinému na Ješttice navrácena býti
mohla." ,,
——
Také zákonodárství rakouské pijalo zásady Kladiva na arodjnice". V novém ádu práva ,,
útrpného a hrdelního", vydaného r. 1707 z naízení Josefa I., vnován jest šeredné pove následující odstavec: II. Art. XIX. § 3. ,,0 kouzedlnictví a arodjnictví" (v kterém také povrné hádání a žehnání, hrncv zakopávání, zámkv na stromy zamykání, takových do eky neb studnic uvrhování, arodjné stílení, vazby atd. se zavírají) jesti s patrnou neb potutedlnou s zlým duchem jednanou pomocí spáchaná zloinnost; v té nejpotebnjší otázky jsou: Odkud? jak dlouho a od kterého asu s zlým duchem svj závazek neb smlouvu a obecenství má ? na jak dlouhý as, zda-li písemn neb oustn ? jakou píležitostí ? ,kde a v kterém míst ? kdo jest pítomen byl, kde a jaké znamení toho jest ? jakým zp;
bu
sobem on neb ona arodjství provozovali? kdy, kde a jak asto, proti komu ? s jakou škodou a kterak zase tomu pomoci mohl a mohla ? od koho ? kdy a v í pítomnosti se tomu nauila atd. Pro skutené arodjství. které by bud patrným neb tajným závazkem a mající s zlým duchem smlouvou se stalo a tím lidem, hoVadm, na oseních zem-
ii;{
ských. vinohradech, zahradách, štpnicích se škoda inila, aneb také proti tm, kteí by vedle zapení víry kesanské zlému duchu se poddali, s ním zacházeli, aneb s ním tlesné spojení aneb obcování
byby žádnému byli neuškodili, náleží poohn, akoliv taková z podstatných píin a kdyby inkvisit neb inkvisitka nedá\no k tomu byla pišla, mladého vku, sprostý neb sprostá, opravdov toho litující a škoda tak velká nebyla, s pedmívali,
kuta
cházejícím hla\>' setnutím a tla spálením se zlehuje; naproti tomu hádání a povrné žehnání, též kozla posílání a na ježdní, které bez patrné smlouvy a závazku s zlým duchem se páchají, mže podle povahy a uznalosti zloinnosti trestáno býti však ne bez rozdílu, nýbrž toliko, když se to patrn pomocí zlého ducha stává, jina sice takový podle spravedlivého soudc uznání k pokut extraordinární odsouzen, aneb kdyby škoda neb okolostojinosti veliké nebyly, po vykonané písaze a veejném takových neestí odvolání a pípovdi tch budoucn se varování, celými neb polovinými metlami mrskáním potrestán a spolu z království neb zem na vnost vypovdn a kdyby poddaná osoba, neb jiná toho podstatná píina byla, dvou neb tíletním obecním dílem, jakož také ti, jenž by od tch zlých lidí radu a pomoc brali, strestáni býti
nm
meem
;
mají." z r.
(Peklad Kašpara Jana Kupce
z
Bílenberku
1708.)
R. 1739 vydány artikule, z nichž
kelný trest
nicí .Sv.
byly
lánek
v
Rakousku
vo janské
25. takto ustanovuje:
arodjství tresce se upálením vykonán bude na všech, kdož v noci pod zloin
áblem ech
:
,,
Pe-
týž šibe-
;
ustrojené kvasy a reje odbývají, roz-
Sebrané spisy XXVIII.
8
114
liné poxtí, hromobití a krupobití, ervy a
jiný
hmyz zpsobují." R. 1768 vydala císaovna Marie Teresie, na vládu svobodomyslný van Swieten blahodárn psobil, svj trestní zákonník, jímž upalování arodjnic zrušeno bylo. Zvláštní titul toho zákona jedná ,,o kouzclnictví, arodjnictví, hádaství a p." jejíž
§ 3. praví: ,,\'ubec známo jest, že povra v kouzelnictví a arodjství za minulých dob nad slušné meze vzrostla. Náchylnost obmezeného sprostého lidu k položila k tomu základ, nevdomost jakožto matka povry to podporovala a tak povstala u obecného lidu ona lehkovrnost,
povreným vcem
jakou pravé od nepravého nerozeznávaje takové pirozené náhody, umlosti ba i zcela pirozené úkazy jako boue, pád dobytka, nemoci atd. ertu a nástrojm jeho t. j. kouzelníkm a arodjnicím pipisuje atd." Nicmén ,,jsou-li vci neb zloiny, z nichž byl obžalovaný usvden, zcela nepochopitelné, a nelze-li je z ádné pirozené píiny vysvtliti, má se za to míti, že takový zloin, který po s
události, které pouze z neb hbitosti pocházejí,
zákonu pírody od lovka samého vyveden býti s vyjednaným spolupsobením a pispním satana z dopuštní božího se stal, tudíž vzhledem k osob, která takový zloin spáchala, skuten kouzelnictví neb arodjství v tom vzeti musí." Teprve v trestním zákonníku císae Josefa II. zanikla poslední stopa staletého bludu onoho. V Polsku bylo upalování arodjnic velmi obyzvlášt v 15. století. Za hlavní shromážejné dišt arodjných bab pokládaly se Lysá a Babí
nemže,
—
Góra.
lln
také k jihoslovanuni ohavnost tato se dodokazuje i. zv. statut poliky, v nmž se arodjství upálením tresce. U Rus byly též asem (arodjnice) na trnovém ohni upalovány. Úhrnný poet všech pro arodjství v zemích ?.Q
stala,
vmy
kesanských, odpravených vytknouti.
Na
jisto
lidí
mžeme
nelze
íci, že
ovšem urit
pi nejmenším
ink\isitoi spálili ntak Rcmigius 800 (zbsilec kolik set arodjnic tento udal se pozdji sám co arodjník a byl upálen); Remy, soudce v Nancy, stejný poet v 16 létech. Balthazar Yosz dal 700 lidí upáliti, Boguet 700 pouze pro vlkodlactví, Sprenger sta každoron. Povstný soudce nmecký Carpzow, který vlastno20.000 ortelu smrti sepsal, odsoudil prý 9000 arodjnic na hranici. Pi tom byl tak pobožný, že každý msíc k pijímání chodil a tiapadesátkrát celou biblí peetl. 7000 obtí upáleno bylo v Trevíru, 600 od jediného biskupa v Bamberce, 800 za jeden rok v biskupství vircburském. 400 osob shoelo pi jediné, velkolepé poprav v Tulúzu,
milionu dosahuje. Jednotlix
í
;
run
sídlu francouzské inkvisice. Kroniká jeden praví, že byly v Paíži popravy pro arodjství v nkte-
tém
rých msících nesetné. U nkterých míst tvoily kly k upálení arodjnic urené malé lesy. Dým z žároviš po\ry visel dlouho jako píšerný mrak nad Evropou, až jej slunko osvty s ostatními mraky a stíny vítzn rozptýlilo. Voigt vypoetl, že v 1100 létech 9,442.000 lidí z církevního popudu odpraveno bylo z ísla toho pipadá zajisté neskrovná ást na upálené arodjky. Zdá se vru, jako by byl nenasytný moloch inkvisice vedle ;
nr>
muž,
které co kacíe upaloval, laké druhé pohlaví svých inuírcn a hranic úaslným uiniti chtl a k tomu konci nesmyslné uení o arodjnicích vynalezl a do povrivé mysli lidu vštípil. lovk devatenáctého vku stží penese se v duchu nazpt na onen stupe lovcnského rozvoje, v nmž víra v arodjst\í mocn panovala a zuiv po obtech se shánhi. M> mžeme úkaz ten jedva pochopiti. Zmnil se práv duch asu tou mrou, že se v kruh stedo\kých názor ani \mysliti nedovedeme. Víra v divy a zázraky, která \- dob nadobro utuchla. jest hlavní naší známkou onch. \''da dímala \- plenkách a nalézala se z ásti ve služb bludu, l.idé nesnažili se vysvtliti úkazy neobyejné cestou pirozenou, nýbrž spato\-ali v nich ochotn úinky svta nadpirozeného. takové neobyejné úkazy naskytovaly se tehdy pi nízkém stupni a skrovné rozpírodních lovku pi každém kroku. šíenosti Jaký tu div, že nesmyslné bajky o ženách, které
tém
vk
A
vd
na poheblu povtím jezdí, s ertem obcují, bouky dlají, z loktuše cizí mléko dojí, u povri\"ého lidu stedovkého plné víry docházely ? \'^ této víe utvrzovali jej mnohdy domnlí arodjové a arodjky sami. Mnohá chytejší hlava koistila z panující povry ve svj prospch, vzbuzujíc a utvrzujíc v lidu víru ve své nadpirozené umní, kterýž pak penzi náklonnost její a pispní v nesnázích získati si hledl. Mnohá moudrá staena liojila lidi koínky a byli-
nami nasbíranými, však aby svému umní vtší váhy dodala, piiovala k nmu rozliné žehnání a íkání, pomocí svta nadpirozeného se honosíc. Jiná lid prost jalovými kouzly a hádáním podvá-
117
dla. dílnu ziskuchti\ ostí, dílem ctižádostí k toiiiii puzena. Byly takové, které samy sebe klamaly, v moc kouzel a ar svých více. Ba, u mnohých pešla náboženská blouznivost, která celý stedovk pronikala a odjakživa nejvíce u ženského pohlaví se jevila, v jistý druh šílenosti, v nmž pedstava Satana všechny ostatní pedstavy zastínila, tak že lo\-k takový vzduch kolem sebe peludy pekelnými naploval, za posedlého áblem a propadlého moci Satanov se považoval. Mnozí lékai zkoumali tento druh duševní choroby, který se i za našich vyskytuje, a našli, že z\lášt v nkterých krajinách ádí, a to práv v tch, kde druhdy arodjství neji
as
více kvetlo.
Pevný základ, na nmž blud onen spoíval a se tvoilo dále písmo svaté. Lid lpl na každé litee vírou, jíž neprokmitala ani jiskika pochybrozvíjel,
V nm hledal nezvratné dkazy pro všecko, nho erpal své náhledy o svt nadpirozeném
nosti. z
pirozeném. Jaký tu div, že uvil v arodjství, i jehož skutenost zákon Mojžíšv a žena Endorská tak jasn dokazovaly. K písmu družilo se podání církve, spisové otc církevních a pozdjších bohoslovc, v nichž se uení o arodjství šíe rozvádlo. Ani nejbystejší hlavy stedovku nemohly se povznésti nad tento temný obor myšlenkový. Slavný Tomáš z Aquina, Gerson, kanclé university paížské, Bodin, nejdkladnjší uitel státního práva po Macchiavellim,
— hájili skutenost arodjství \šemi
zbranmi svého mohutného ducha. Však ukrutné pronásledo\ání arodjnic nedlo se vždy
djství
z
istého
pes\dení.
Církcx' užívala v
namnoze co záminky, aby kacíe
aro-
tch
lis
zemích, kde soud sv. inkvisice uvésti nemohla, stíhala aneb jiné nenávidné osoby, proti nimž jiné zbran nemla, zahladila. Však byla k tomu nekalejší
pohnutka
—
i
ziskuchtivost.
Šlechetný knz Cornelius Loos praví ,,Soud pro arodjství je nová alchymie, kterou se z lidské krve zlato a stíbro dlá." A jezovita Spee vyznává: Každý má podíl ve výdlku. Na nkterých místech byl nejen pro svtské soudce, nýbrž i pro zpovdníky plat za každou arodjnici ustanoven tito popíjejí spolu z krve odsouzených." Sám :
,,
—
arci-katolický císa Ferdinand musel pípisem k biskupovi bamberskému, v jehož diecesi se nejvíce penz z upálených arodjnic dobývalo, naíditi, že
takovou
,,nad
míru
špinavou
konfiskaci" nadále
Kde
se statek odsouzené arodjnice prost zabaviti nesml, brali jej soudcové za náhradu útrat soudních. Na nkterých místech neml inkvisitor jiného dchodu, než 4 až 5 tolar za každou arodjnici.
trpti nelze.
Ovšem hledl si pak takový soudce piln svého výdlku a pál také tm, kdož mu v tom nápomocni
V Hechingen bylo ješt r. 1725 každému, kdo by arodjnici živou neb mrtvou dodal, pet zlatých pislíbeno. R. 1661 byla jedna vrchnost k zavedení vyšetování proti znanému potu muž, žen i dtí za tím úelem pohnuta, ,,aby se kostel a most znovu byli.
zíditi
a
vrné
služebnictvo milostivých
pán
lep-
ším platem opatiti se mohlo." Jednu ženu propuponvadž muž její žádného majetku nemá". stili, Za dvouhodinnou jízdu i)i pronásledování arodjnice poítal si jeden rychtá 22 tolary, které se na té honb „propily". Upálení 11 arodjnic dne 20. ,,
119
íjna 1639
vyneslo
biskupovi
vratislavskému 351
groš. tyry ortely vynesly biskupovi 336 tolar, svtskému soudu 154 tolary. Agrippa z Nettesheimu vypravuje, ,,že mnoho nešastník ron jistý poplatek odvádti muselo, aby nebyli znova k soudu potolar 23 groše, soudci a ostatním 73 tolary 7
Jiné
tahováni."
Vedle ziskuchtivosti byly jiné nekalé pohnutky. JNInohý urozený pán dal pvabnou ženu, která mu býti nechtla, co arodjnici upáliti. Chytí zloinci zbavovali se tak žalobník. Mnohdy schladila se tím zpsobem osobní záš. asem zprostil se jím manžel své nemilované polovice. Již staroeský spisovatel Rešel praví ,,Co medle muož horšího nad zlou ženu býti, kteráž vždycky svou jedovatou vypouští, laje, tupí, haní, klne, zloeí, epce, odmlouvá, zuby skípí, nohama i rukama mele a se vzteká? Co pak z toho pijde, když naposledy takové zlé ženy arodjnice a kouzelnice budou ? Tu teprva poznáš jich zlost ukrutnou, když jiné lidi jedem tráví, hubí, nakažují, povtí a krupobití dlají."
po vli
:
e
Však nejhlavnjší píina, pro
se
arodjnice
stedovku tak snadno nalézaly a množily, bylo muení obžalovaných. V hrozných mukách vyznala v
arodjnice všechno, co na
ni
soudcové chtli, a
udala jiné osoby jakožto své spoluvinnice, kteréž pak zateny a rovn skipcem k vyznání donuceny byly.
V knize astji jmenované Kladivo na arodjnice" obsahuje se také pouení, jak soudce na# arodjnici nastupovati má. A práv tato ást knihy bouí cit náš nejvíce, okazujíc bezednou propast ,,
120
mezi duchem uení Kristova a povahou pozdjších hlasatel jeho ono dýše láskou pouhou, tito chystají pérem, slovem, skutkem smrt a muka nešastným spolubratrm. A jakou smrt! jaká muka! :
zápisy soud sxtských zachvínevolí nad surovostí a nelidskou ukrutností, jaká vyzírá z každého jejich ádku. Zákonodárci a soudcové onch dob neváží lidský život výše psího nepatrný pestupek tresce se smrtí, namnoze pebolestnou. Každé msteko má své místo popra\ní a svou muírnu, kde nelidští soudcové chladn pohlížejí na své obti, v mukách vybraných se svíjející. Trápení toto je tak hrozné a trvá tak dlouho, že obžalovaný na konec radji
touce staré váme se hrzou a
:
všechno vyznává, co soudce ráí, a radji s vdomím nevinnosti na smrt se vydává, nežli by déle neb po druhé tako\'ou muku snášel. Kolik takových nevinn utracených má stedovké soudnict\í na svdomí! Mimovoln pipadají nám tu na mysl slova, která veršovec eský Smil Flaška z Pardubic o soudcích své doby napsal Divoet" hledicmy
na
koho bychom
toho
a
se
viec
z
kukly,
se shlukli,
bóh zapomene,
nám
v ruce dostane.
Nadali bychom se, že církev vnia nejvyššímu svému pikázání Miluj bližního svého jako sebe sama" všemožn o to usilovala, aby zjednala pr,,
chod
zákonm
lidskosti
v
souvkém
soudnictví.
Chyba lávky! Duchovní soudcové pedili naopak ukrutnoatí soudce svtské,
i^yVx
ješt dvtipnjší ve
vymýšlení muk. jimiž by obžalovaného k vyznání umli ješt lépe všechno tak zaíditi, al)\ jim ubohá z dráp neuklouzla. Na dkaz toho stjž zde nártek soudního ízení, jaké .^ncjsvtjší kniha" (tak nazývalo se,, Kladivo na arodjnice") proti arodjnicím odporuuje a jaké se u \šech soud duchovních svtských v hkmiích zásadách zachovávalo. Pední zásada byla, že je arodjství zloin kromobyejný, netoliko nad míru ohavný, nýbrž takový, že vyžaduje zvláštního soudce s rozsáhlou plnou mocí. Ckol soudce jest tak nesnadný, že se innost jeho obyejnými ády a pravidly soudními obmezovati nesmí. Vždy musí vypátrati zloin, který se páše ])od pláštíkem noci, na odlehlých a skrytých místech, bez svdk, s neviditelnými duchy. Nad to jest mu jednati s osobou lstivou. zatvrzelou, spoléhající na pomoc svého pekelného spojence. Tento pomáhá jí skuten všelikým zpsobem: uí ji vytákám, nabádá ji k zapírání, zadovedli, a
ob
i
—
i
ji proti domluv soudc a zpovdníku, otupuje tlo její proti bolestem, obluzuje soudce, svádí je k útrpnosti, oslabuje pamt a p. Soudce
tvrzuje
svdk
musí tudíž ustavin
s
áblem
zápasiti,
musí uskoky
moc jeho násilím pemáhati k tomu jest mu teba úpln volných rukou. Bodin praví: „Kdyby musel soudce pi tom njakého práxního jeho
ádu
lstí
a
;
šetiti, pevrátil by se božský a lidský zákon. Spíše písluší soudci, aby všemi prostedky, jaké jen vymysliti mže, pravdu vylákal." Povážíme-li, že za onch dob libovle soudcova vbec jen skrovn byla obmezena, zjeví se nám osud domnlé arodjnice v celé hrze a beznadj-
122
nosti své. Naproti ní nebyl soudce pražádným zákonem vázán, všechno záleželo na jeho osobním soudce tento proniknut by] uznání, jeho libovli. o vin obžalované, pokládal zapírání její za híšnou zatvrzelost, dkazy, jimiž nevin nost svou hájila, za uskoky a tuky ábelské soudce tento uvykl chladným okem pohlížeti na muka svých
A
pesvdením
;
obtí, považovati ukrutnost za píslušenství svého stavu, udušovati v sob násiln jiskru lidskosti soudce tento nevážil niím život lidský a vychloubal se potem osob, které dal odpraviti, jako lovec potem zastelené zve. Za hlavní úkol svj považoval docílení vyznání; jakými prostedky je na obžalované vymohl, na tom nezáleželo. Vru zdá se,
jakoby byli soudcové
dali
nkoho
tito za
hanbu sob poklá-
propustiti.
Soudce mohl vyšetování zavésti na základ udání aneb jen povsti, že se nkde arodjnice zdržují. „Kladivo na arodjnice" ustanovuje: ,,Inkvisitor vyzve zpedu vyhláškami na dveích kostelních každého, kdo by njakou z kacíství nebo arodjství podezelou osobu znal, neb nco podezelého u ní byl vidl neb o ní byl slyšel, aby takovou osobu ve 12 dnech pod písným pod trestem (je-li soudce duchovní, nech napíše
ního
:
trestem církevní klatby) soudci oznámil.
Aby
lidé
mže
se doložiti, že ten, kdo své udání nebude moci dokázati, nižádných zlých následk ,,Na nkterých mípro to obávati se nemusí." stech panoval chvalný obyej, že se v kostele zvláštní schránka nalézala, do které každý stoený lístek
spíše udávali,
—
jménem arodjníka neb arodjnice a s udáním uritého pípadu, místa, doby, svdk neb okol-
s
12:5
ností vložiti mohl."
asem
udavam
slibovala se
penžitá odmna. Mnozí inkvisitoi mli své špehouny, kteí se v krajin, kam velebný soudce zavítati
chtl,
naped
potulovali, lid proti
arodjni-
cím popuzovali a sami piln po tchto slídili, aby inkvisitor hned na poátku dostatenou zásobu obtí ml. Tak sloužil dominikánu Konrádovi z Marburku, který na poátku tináctého století v Nmecku ádil, za vyzvdac a kata jednooký a jednoruký padouch jménem Johannes a za hlavní obžalovatelku kací a arodjnic povstná nevstka.
Udaná arodjnice byla bez prtahu a tajn zatena, aby se nemohla pomocí svých ar zachrániti
anebo pipraviti.
Její
píbytek byl
dkladn
prohledán, aby se našla kouzelná mast, arodjnické náadí anebo písemná smlouva s áblem.
Co
sloužilo
za
dvod
podezení?
—
Všecko.
Bohatství a chudoba, slinost a škarednost, ctnost panenská ostýchavost i babská hovori nepravost, nost, k\etoucí zdra\'í i neduživost, bázlivost i odzkrátka všechno, co si lovk pomysliti vaha že. Velmi podezelá je osoba, která o arodjnici nkteré vdla a, jí neudala; však rovnž podezelá je ta, která píliš horliv udává, ,, nebo chce podezení se sebe na jiné svaliti". Nejistý pohled, ervené oi, zápach z úst jsou dvody podezení. Kdo do kostela nechodí, je podezelý kdo jej píliš pilnavštvuje, je ješt podezelejší. Špatná povst," praví Bodin, ,,jest již sama o sob dostateným dvodem, aby se pikroilo k útrpnému právu." OduNodnné je podezení, když nkdo na blízku chléva neb stáje kopal, v nmž krátce na to dobytek one-
—
n
m-
;
,,
124
když se u nkoho najdou kosti, ropuchy, ještrky, tuk, lj neb neznámé byliny; když nkdo léky anebo masti rozdával když nkdo jinému pohrozil na p. slovy: ,,Však toho budeš litovati!" atd. Velmi podezelá je osoba, která náleží k píbuzenstvu arodjnice již usvdené. Silné podezení uvaluje na sebe žena, která utekla, bud že se byla o hrozícím jí zatení dovdla, neb že nkdo z pátel neb píbuzných jejích byl zaten. K jezovitovi Speeoxi, který se vele nešastných obtí povry ujímal, utekla se jedna poestná zena, kterou nkdo z arodjství obvinil, v úzkosti své o radu. Spee jí poradil, aby se jen do svého bydlišt vrátila, že není proti ní žádného dvodu k podezení. Ubohá se vrátila, ale byla ihned pro podezelý útk zatena, muením k vyznání dohnána a upálena. Podezelá je dále osoba, která se leká neb jinak úzkostliv si poíná, když potká soudce neb kata. nebo když je za svdkyni pedvolána. Ješt podezelejší je, když srdnat ped soudce vstupuje neb
mocnl
;
;
—
dokonce \ e prospch obžalované svdí. Vbec stá\á se každý podezelým, kdo se jakýmkoliv zpsobem obžalované ujímá, kdyby jeho sestrou, matkou, ženou byla; nejvíce ovšem ten, kdo proti odsuzování arodjnic slovem nebo pérem brojí. Ten jii
st sám nejhorší kací a arodjník Také soudní obhájce arodjnice musel se míti na pozoru, aby !
sám vidla
v klepetech nemá míti
asem mže
nedu\ivých soudc
neuvízl. Zpra-
arodjnice žádného obhájce.
\^šak
soudce obhájce ustanoviti. V jakých mezích se takový advokát pohybovati musel, vy,,H;íjí-li s\ ésvítá z následujícího místa. Kladiva" ho klienta \íce, než se sluší, budiž za vinnjšího pojí
,,
:
15'.
Nažovihi než kouzelník sáni, za patrona arodjnic a kací, který je liorší než kacíský arodjník."
Ve vazb
je
arodjnice
pedmtem
ustaxi-
ného bedlivého pozoroxání. Z každého pohledu, po-
suku
jejího snaží se soudce a kat vyísti její vinu. Dává-li strach na jevo, nemá zajisté isté svdomí. Chová-Ii se klidné iai odhodlan, je jist prohnaná arodjnice, která se na pomoc áblovu spoléhá. Hned po zatení zavádí soudce s obžalovanou struný výslech. Kdyby se bez výslechu do vzení odvedla, ,,mohl by k ní ábel pijíti a ji pouiti". Pi tomto výslechu musí se míti soudce na pozoru, aby díve na arodjnici nepohlédl, než k ní mluviti pone tím byli prý již asto svdomití soudcové k útrpnosti svedeni. Nejlépe tedy jest, když piji holomek zády k soudci obrácenou do sín vede nebo ješt lépe pinese, aby se nohama podlahy nedotkla. Zprvu má soudce, který výslech tento sám bez zapisovatele vede, s obžalovanou žertovati, o lhostejných' vcech s ní mluviti, má se tváiti, jakoby obžalob žádné váhy nepikládal, a tak obžalovanou ukonejšiti. Jako mimochodem má se jí zeptati, kdo jsou její rodie, kde se dí\-e zdržovala atd. Znenáhla pistoupiti k uritjším dotazm, jako: pro se jí lidé tak bojí? pro té neb oné osob hrozila ? co onehdy pi bouce na poli dlala? pro její krávy víc mléka dávají než ostatní? atd. Nejdležitjší otázka jest, zdali v arodjnice? Nebo popeli to," praví ,, Kladivo", ,,což arodjnice obyejn iní, otážeš se jí dále: ,, Domníváš se tedy, že byly osoby pro arodjství upálené nevinn upáleny?" Tím je již chy;
mže
ví
cena;
,,
nebo
je
arodjnice práv pro
to,
že
áro-
ri6
djství
popírá.
Ostatn mžeš
ji
už
co
kacíku
upáliti."
Po skoneném výslechu kázal soudce obžalovanou do vzení odvésti. Vzení tehdejší bylo dstojnou pípravou k muírn. Pedstavme si tmavou, vlhkou díru, tak malou, že v ní lovk ani státi, ani ležeti, ba ani zpíma sedti nemohl, naplnnou výkaly pedchdc a šeredným hmyzem, v zim tak studenou, že obžalovaná, i když pozdji na svobodu vyšla, oznobeninami do smrti byla zmrzaena. asto pikovali vzn ku zdi tak, že ustavin v jisté poloze zstati musel; k tomu uvazovali jim na nohy veliké, tžké kameny neb železné koule, aby je ani skriti ani natáhnouti nemohli. K tomu hrozná samota neb ješt hroznjší spolenost kata a katových holomk, kteí ubohou hanou, potupou a vyhržkami obsypávali, s ní hrubé šprýmy a šašky tropili, ba nojlinusnjší zloiny bez trestu na ní páchali. V^ždy mohli všechno na erta svésti, který spolenici svou v žalái navštvuje. Tak sdluje inkvisitor Remigius Katein Latomii, upálené v listopadu 1587, uinil ábel, byla ješt nedosplá, v žalái po dvakráte násilí tak, že ji tam polomrtvou nalezli." Jaký div, že obžalované asto již ped ádným výslechem vyznaly, aby jen hrzy takových vzení Nebo toto smutné se zbavily. Kladivo" praví: dumání o samot a bída žaláe obmkují je a my inkvisitoi seznali jsme asto, že se srdnat ábla odekly a své zloiny vyznaly." K usvdení arodjnice bylo potebí dvou souhlasných, jinak tí svkiu Aby se na ni outrpné právo pustiti mohlo, k tomu dostaoval jediný sv-
ob
i
:
,,
,,
,,
a
127
dek. Ale jací to byli svdci! Každé svdectví jc platné, když zní v neprospch obžalované. Ani svdectví z církve vyobcovaných, psanc, nepoctivých sluh proti pánm, choti, dtí, rodi, pokrevních pátel nesmí býti zavrženo, ovšem jen proti, však nikdy ve prospch obžalované. Také usvdení
kivopísežníci mohou platn proti arodjnici svditi. Obhájce její jest povinen proti své klientce svditi a všechno soudci vyzradili, co mu potají svila. Také výpov arodjnice proti jiným považuje se za platné svdectví. ,,Pi arodjství tvoí výpovd arodjnic úplný dkaz, vzhledem k tomu, že krom arodjník a arodjnic, kteí se noních snnu^ úastní, nikdo o tch, kdož se k nim rovn dosta\ují, zprávu podati nemže." Nedostávalo-li se svdk, hledli soudcové obžalovanou k vyznání donutiti, a pomocí skipce a jiných muk podailo se jim to vždycky. Zpedu ale snažili 15 e docíliti vyznání po dobrém. Bylo takové vyznání neodvolatelné a tvoilo naproti odinkvisitor nezvratný dkaz o skutenosti arodjství. Zpovdník a soudco\é vymáhali na arodjnici takové vyznání všemi prostedky, jaké vymysliti mohli Nejprve domlouval jí duchovní, aby se dabla odekla a úplným vyznáním s\ou duši spasila. Jak si pi tom zpo\dníci poínali, vysvítá ze zpráv, které nám o nich s\rchujmenovaný Spee podal. Tento byl sám dlouho zpovdníkem arodjnic,
tém
prcm
pkn
seznal, že je arodjnictví hnusná povra. Týž vypravuje, že duchovní té doby ani slovíka útchy k uvznným nemluvili, nýbrž toliko
až posléze
12S
výhržkami
jim tvrdošíjných, zatvrzelých, posedlých, ropuch, dtí áblových spílali; že jim satan z oí svítí, že na vky zatraceny budou, jim íkali. Mnohé arodjnice stžovaly prý si na své zpovdníky a prohlásily, že chtjí radji muka skipce, než podruhé takové nadávky od svých zpovdníku snášeti. Po knzi jal se soudce na arodjnici naléhati. Prostedky, jakými vyznání docíliti hledl, byly dílem duchovní, dílem svtské. K prvním náleželo pokropení obžalované svcenou vodou, nápoj se svcenou solí, který jí ped výslechem podal, lístek popsaný sedmi slovy, jež Kristus na kíži mluvil, který jí kolem šíje zavsil atd. K druhým náležely domluvy, hrozby, uskoky všeho druhu. Dovoleno jest svésti obžalovanou k vyznání pislíbením mírnjšího trestu neb úplné milosti. ,,Mže se jí naznaiti," praví „Kladivo', ,,že tohko jistou dobu vznna bude slib ten musí ovšem soudce splniti a po uplynutí naznaené doby arodjnici teprve upáliti. jí také milost pislíbiti a pak jiného na svém míst ustanoviti, který nad ní ortel smrti božské vynese. Takové tuky dovoluje právo je dsili,
hanebných k
—
v,
;
áblem
—
Mže
i
lidské."
viklalo se ustavin na pevKat líil jí hrzy muírny nejernjšími barvami; pod záminkou spoluviny byli do vzení jejího najatí lidé uvedeni, kteí z ní vyznání vylákati hledli v noci byli k ní známí vpuštni, kteí jí slibovali, že ji osvobodí, zasvtí-li je do svého umní atd. Však soudce ml ješt vydatnjší prostedky po ruce. Holomci katovi zbraovali uvznné n-
Také mimo \ýslech
nosti obžalované.
;
129
kolik dní a nocí po sob ve spaní, bodajíce ji jehlami, kdykoli ji dímota pemáhala. Nad to trápili ji ukrutnou žízní, dávajíce jí pesolená jídla, však ani krpje vody. Když ubohá v takových nadlidských mukách vyznala, íkalo se, že vyznala v do-
brot.
Velmi obyejné byly pi zloinu arodjství oisty, zkoušky. Rozeznávaly se:
Oista ohnm. Obžalovaná musela lezo v ruce nésti, uritý poet vém uhlí kráeti nebo ruku do
Zstala-li
úpln neporušena,
t.
eavé
zv.
že-
bosá po eavaící vody ponoiti.
krok
byla nevinna.
Nejhustji užívalo se oisty studenou vodou. Pi té byla arodjnice s palci u nohou a rukou pes kíž sepjatými zvolna do eky neb rybníka spuštna. Klesla-li pod vodu, byla za nevinnou uznána; plaxala-li na povrcliu, byla na je\ vina její. Mlo se za to, že voda nic neistého ve své lno nepijímá. Druhý pípad zpsobovaly obyejn široké sukn, které obvinnou nad vodou udržovaly. Však asto dopouštl se kat podvodu, drže provaz tak, že se arodjnice ani potopiti nemohla. Vždy by se byl nerad pipravil o výdlek. Vážení arodjnice. \'ážila-li obžalovaná mén než 30 liber, pokládalo se to za neklamné znamení, že je arodjnice. Zde mohl se podvod ješt snáze provésti. Dkazem toho, že roku 1728 v Szegedin v
Uhrách jedna arodjnice
Pi
toliko jeden lot vážila. zkoušce jehlou svlékl kat arodjnici ve
vzení do nahá a hledal na tle jejím ábelské
zna-
mení. Dopátral-li se njaké bradavice, pihy, jizvy, byla vina její na jisto postavena. Nenalezl-li nieho, jist Sv.
jí
ert znamení smazal. Nalezené znamení
ech: Sebrané
spisy
XXVIII.
9
130
zkoumá
se jehlou nekrvácí-li, je arodjství dokázáno; krvácí-li, je to jen ábelská finta, aby se arodjnice nevyzradila. Spee sdluje, že míval kat duté jehly, jejichž pohyblivá špika se pi nárazu do vnit vmákla, tak že nebodaly. Ostatn mohl kat o výsledku bodáni zvstovati, co chtl vždy byl s nahou arodjnicí samoten. Znamení ábelské bylo prý bezcitné. Tato bezcitnost vysvtluje se pirozen dílem z povahy mnohých takových znamení, dílem z povšechné bezcitnosti v nkterých chorobách duševních a to hlavn v onch, které stedovk s arodjnictvím smšoval. Dr. Constans ;
:
píše o
jednom takovém pípadu
:
,,Aíohl
jsem
ne-
pod nehty jim zarážeti neb hluboko do ramene, do nohy neb kamkoli vnoovati, aniž bych byl vzbudil njaký pocit bolesti v nich." Což ostatn není nic neobyejného
mocné
štípati,
jehlou bodati, tuto
a v každé nemocnici nalézají se choré
s
podobný-
mi píznaky. Po vykonané zkoušce jehlou ostíhal kat arodjnicím hlavu však pouze mladým, na starých zídka se namáhal, na mužích nikdy. Dvod ostíhání byl ten, že prý arodjnice v úkrytu vlas prostedky proti mukám skipce chovaly. „Kladi;
vo" praví velmi rozhorlen, že prý stíhání, zvlášt
na tajných místech, mnozí za prostedek nepoestný pokládají. Po té byla arodjnice do muírny odvedena a zde oist slzami podrobena. Knz nebo soudce ,,Pro vložil jí totiž ruku na hlavu a zapísáhl ji hoké slzy Kristovy, které na kíži za nás prolil, pro svaté slzy Panny Ma*rie a^td., jsi-li nc\inna, prolij slzy, jsi-li virnia, ncprolij." Však i když a:
131
rodjnicc zaslzcla, málo jí to pomohlo; iiikvisilor pak usoudil, že jí ert oi a, líce slinou navlhil. Prvé než se pikroilo k útrpnému právu, jal se kat s velikým šramotem s\"é hrozné nástroje rozkládati a pipravovati,
tváe
se vztekle a hroze, že
žádného smilování (a slitování míti nebude, jestli obžalovaná ješt nyní dobro\olné nevyzná. asem musel také nkdo ve vedlejším pokoji úpti a kieti, jakoby na skipci visel. Tmi pípravami byla
mnohá nmení
zatvrzelá arodjnice tak zastrašena, že bez vyznala. Jezovita Spee \ypravuje o jednom muidle, jehož se asem ped \lastním trápením uží\alo. ,,Mají železný lis, jehož vnitní strana je opatena ostrými
hebeny nebo hlubokými rýhami. Do toho vtsnají holen, ponvadž jsou nejcitlivjší, a sešrubují lis tak pevn, že se maso v zadu na kolá rozmaká a v pedu krev vypryšuje; z ehož povstává bolest tak veliká, že jí ani .nejsilnjší chlap snésti nemže. A tomu íkají, že \yznal obžalovaný bez muení. Tak umjí muíce nemuiti." právo samo mlo nkolik stup. Marie Teresie z r. 1769 vypoítávají se ti. Však bývalo také deset až dvanáct ta-
V
Útrpné hrdelním
ádu
kových stup. Patíce na hrozné nástroje k muení, které se nám nyní museích a výsta\'ách okazují, stží uvíme, že je lidé na lidi \ymyslili. Nejobyejnjší jsou: Palenice, železné to šrouby, uvnit tupými hroty opatené, jimiž se palce do krve makaly. Španlské boty, železné to formy uvnit hrbo\-
laté,
v nichž se lýtka a
holen
s\íraly.
asem
byly
132
ješt železné klíny kladivem mezi formu a nohu vráženy.
Skipec. Vyšetovancc pivázán byl stehnama k dolejšímu konci žebíku, na jehož hoejším konci se nalézal válec, obtoený provazem. Provaz tento pipevnn byl k rukám mueného na zad spoutaným a vytáhl tyto až nad hlavu, tak že z kloub vystoupily. Jiný druh skipce skládal se z pouhých válc a provaz, jimiž muený, maje tžké závaží k nohám pipevnno, za ruce na zádech svázané náhle do výšky vztržen a po clivíli opt náhle, však aby nohama pdy se nedotýkal, dol spuštn byl. asto byl pi tom trýznný v bok a pod paží pochod-
nmi pálen. Ježek nebo špikovaný zajíc byl válec železnými pichlami opatený, pes njž obžalovaný nahoru a dol tahán byl, tak že ostny ustavin do zad jeho vnikaly. Stolice, jejíž sedadlo, lenoch a opradla množstvím hebík tlo ubohé obti, do ní vmáknuté, rozbodaly. Obojek, na nmž vyšetovanec do výšky vytažen byl, tak že se jen špikami nohou podlahy dotýkal. Když se dusiti zaal, byl spuštn a v malé chvilce
k nové muce vytažen.
Žínné šry, jimiž vzhru tak tuze ovíjely,
se ruce neb nohy od kotník že se žín hluboko do masa
zaezávaly.
podobný palcnicím, do nhož rukou kížem seveny byly. Pozoruhodné jest, že mnohá muidla pídatkem španlský" k vyvolené zemi svaté inkvisicc poukazují, kdež
Španlský
palce nohou
kozel,
\a(
,,
i;',s
je zajisté
nábožní mnichové k vtší
cti
a sláv boží
vymyslili.
Pomoská
'
pi níž se uzlovaté žínné bitkými lánky kolem skrání tak
epice,
šry neb etzy
s
pevn utahovaly, jak se to bez prolomení lební kosti uiniti mohlo. Lis, pevná to deska, která se na prsa obti na zemi roztažené položila a železnými váhami do lé míry, pokud by se jimi žebra úpln neprolomila, :
obtžkána
byla.
Šroub na kotníky, jímž se tyto makaly, pi emž kat ku zvýšení bolesti kladivem na šroub poklepával.
ješt
Vedle vypsaných nástroj muících známy byly pemnohé jiné, jako dánský pláš, španlská
apka,
železná rukavice, kolo atd.
kikem pány soudce
ejn
roubík do
Aby muení svým
neobtžovali, dával se jim oby-
úst.
Vynikající místo v útrpném právu zaujímalo muení ohnm. Jak jsme svrchu podotkli, býval muený na skipci zárove pod paží nebo v bok pálen, ,,až by znamenitý pryský ml". Jiné zpsoby muení ohnm byly smolné nálepky neb koalka zapalovaly se na rozliných místech tla; za nehty vrážely se špiaté tísky a zapalovaly se pak nohy mueného byly do bot olejem nasáklých obuty a tyto tak dlouho nad rezavým uhlím drženy, až je ohe úpln strávil maso jeho trhalo se rozžhavenými kleštikami roztavené olovo kapalo se mu do uší a p. :
;
;
;
Také mrskání metlami neb uzlovatými dtkami obyejn s ostatními zpsoby nuiení spo-
bývalo jeno.
134
Ostatn vymýšleli si soudcové a katani vždy nová a nová muka. Nkterá svdí o dvtipu vru satanském. Nkteí dávali na p. chodidla obžalovaného zraniti, do ran soli nasypati a pak hladové kozy k nim pipustiti, které je tak dlouho lízaly, až holé kosti na jev byly. Jiní uxázali svouob hlavou dol na prkno šikmo položené a kapali jí vodu smíšenou s octem, vápnem a j. pi zavázaných ústech do nosu neb pi zacpaném nose do úst, tak že s nesmírným namáháním po vzduchu lapati musila, aby se nezadusila. Než již dosti tch výmyslu ábelské ukrutnosli, jimiž nelidští soudcové sín spravedlnosti znesvcovali, jimiž zbsilí knží své zamilované uení o mukách pekelných na živých lidech, svých spolubratích znázorovali. Ve jménu spravedlnosti páchaly se nejhnusnjší zloiny, ve jménu Kristov pišlapalo se v prach nejvyšší jeho pikázání kázání lásky k bližnímu.
—
Onch druh muení
užívalo se v trestním vyale arodjnice trýznny byly s obzvláštní ukrutností, ponvadž se za to mlo, že je ábel proti bolestem otupuje. Na dkaz toho uvádlo se, že mnohé na skipci usínaly aneb se smály. Rozumnému jeví se úkazy tyto co mdloba
šetování
vbec
;
lovku spsoben
strašnými mukami. Však tehdy bylo všechno lsti ábelské piítáno. Ztratila-li muená na skipci e, uinil ji ert nmou, aby vy znáti nemohla. Zemela-li na trápení, nebyl tím riikdo než ert, který jí v stejném úmyslu krk za\ inen
neb
šílenost,
kroutil.
o
Tak teme na píklad
muení
jedné arodjnice ve
v
soudním zápisu
Wasungen
v
N-
r^r^
mcckii z(j dne 22. srpna 1668 „Když laklu chvíli posedla, bylo jí vyhrožováno, že se v muení pokraovati bude, lievyzná-li dobrovoln. Po tc byla trochu do výšky vytažena. Ale když tu nco, však nesrozumiteln, mku iti poala, a soudce domnívaje se, že :
vyznati hodlá, se, že
opt
vdomí
ji
se skipce ji sníti kázal, skledalo opustilo, proež ji kat vínem pichykdyž se ale dech její krátiti poal,
staným natel; byla na zemi položena, pi
emž ješt málo sebou hýbala a v krátce duši vypustila. Když ji kat bedlivji ohledal, seznal, že má krk nahoe v pli zlomený; jak se to stalo, nemže nikdo vdti. Muení trvalo z rána od 8. do 10., tedy dv hodiny. Bezpochyby zlomil jí sám ábel vaz, aby vyznání uiniti nemohla." K zpráv o tom na vyšší místa vznešené došlo následující rozhodnutí ,, Ježto dle zprávy Vaší mistr popraví pi muení ze zákonitých mezí nijak nevyboil a proti obžalo\ané rozliné dvody pode:
a
její, toliko všeobecn a zení jakož muení k dotazu katov uinné vyznání i
pi svdí,
sice
pi smrti její se sbhlých a pedchozích ohledání vysvitá, že jí ábel vaz zlomil z píin tchto dejte mrt\ olu ihned vyvézti a pod ježto dále z okolností
z
:
Podobný pípad udal se v msteku Butzbachu ve Wetterav. Jedna žena byla tam z arodjství obžalována a k smrti umuena. Vláda giessenská zpravila o tom dne 22. srpna 1673 lantkrabte hessendarmštadtského, tvrdíc, že té arošibenicí zakopati."
djnici
ábel na skipci
vaz zlomil, a navrhujíc, aby
tlo rasem na popravišt do\'leeno a tam
proklaté
veejn
spáleno bylo. Kníže schválil návrh ten
s
do-
datkem „aby hlava na šibenici nebo jinde byla vztýena a majetek arodjnice se zabavil." :
136
Že ábel také v Cechách pánm soudcm do emesla se pletl, dosvduje mimo jiné také jeden zápis v t. zv. smolné knize (sbírce soudních zápis hrdelních) msta Solnice. R. 1595 byl tam jistý Marnenáležit proti pánu tin Janouškov obžalován, že bohu i vrchnosti své od manželky i dítek s gruntv sirotích pry s jinou osobou sešel a utekl." Na trápení piznal se nejen k tomu skutku, ale i k nkolika krádežím. Soudcové nemajíce na tom dosti, chtli ješt více zloin" z ubohého vymuiti. Však v pátek tetího dne, když jest ml na žebík dán býti, shledáno jest bylo, že jest má krk napodíznutý a nemže mluviti." K veeru téhož dne, když se ponkud zotavil, byv znova tázán, piznal se ješt k tmto ,,
,,
vcem ,,že Plichta a Sklená pokradli ty šaty v Kvasinách šafái a jemu že dali košili starou. Item, že mu rychtá Uhiovský povídal, že Zuzka Maryšková umí s ertem, že pro Vochliku, kdy jen pichtla, poslala a on že jíti musel. Item, že k šel ábel a že jest ho navádl, aby se obsil a já že jsem nechtl. ert mi hned, když jsem sedl za kládou, hlavu dol sehnul a krk mi podezal skoepinou od hrnce." Co ert zaal, páni solnití do-
hrozným
:
nmu
A
konili
iny
:
(na
dali
„doeeného Martina
pímluvu)
meem
pro jeho
ztrestati a stíti."
zlé
.
Zákonem bylo ustanoveno, že nesmí muení nikdy déle než tvrt hodiny trvati. Však inkvisitoi dbali málo na zákon. Remigius vyznává bez ostychu, že dal nkteré arodjnice nkolik hodin za sebou muiti. Nkteí jiní soudcové muili dle svdectví oitého svdka ze sedmnáctého století obti své 2. 3 až 4 dni a noci za sebou.
i;i7
Jaké výše asem ukrutnost soudc dosáhla, okazuje následující výtah z jedné soudní listiny z r. 1631: ji na 1. Kat svázal arodjnici ruce, vytáhl žebík a muil ji tak, ,,žci jí to srdce v tle utrhnouti mohlo a nebylo tu žádného slitování" thotná byla, opakovalo se muem', hlava 2. její byla koalkou polita a zapálena; 3. síra byla jí pod paží a na krku zapálena; na to byla muená za ruce vzadu svázané 4. do stropu vytažena; 5. a po celé tyry hodiny vytahována a spou-
a
^
štna
ji
;
6.
svázali
7.
polili
8.
položili
jí
ruce nohy na záda koalkou záda a zapálili na záda tžké váhy a jí
jí
i
vytáhli
tak do výšky; 9.
položili
ji
opt na žebík;
dala jí pod záda ,, nehoblované prkno s pichlami" a vytáhli ji tak až do stropu 11. zavsili jí na nohy SOlibcrní závaží; 12. sešroubovali jí nohy tak, že jí krev z prst 10.
prýštla
pak byla šroubována na jiných místech posadil ji kat k novému trápení na lavici výhržkou, nevyznali, že bude k smrti umuena 13
14.
s
a spálena; 15. vytáhl ji opt za ruce, že již ani nedýchala; 16. byla karabáem v boky mrskána; 17. znova do svradla posazena a v 6 hodin ponechána;
nm
18.
karabáem strašn zmrskána; na tom
pro dnešek pestalo.
se
138
19.
Na
zejtí
poalo muení
znova.
Žena tato petrpla všecka muka a musela býti propuštna. Zajisté však nesla následky muení až do smrti na sob. Než málokdo byl tak pevný a otužilý valná vtšina zmuených prohlásila, že chtjí tisíckrát radji smrt než podruhé muení podstoupiti. Zákon nedo\ oloval, aby se muení bez nových závažných dvod podezení opakovalo. Však inkvisitoi umli si pomoci. „Kladivo na arodjnice" praví Opakovati nesmí se muení bez dležitých píin, ale smí se v pokraovati." Ostatn vyznaly obyejn arodjnice hned na prvním trápení všechno, co jim soudcové nebo kati pedíkávali že jsou arodjnice, že s ertem obcovaly, bouky dlaly -— zkrátka všechno, co tázajícím po chuti bylo. Obyejn vyptávali se jich soudcové na rozliné jim nemilé osoby a trápená arodjnice, aby se muk zbavila, udala je konen ;
:
,,
nm
:
všechny co své spoluvinnice. asem udávaly saz lítosti, hnvu. Z toho lze vysvtliti, pro se nikdo na soudní osoby a knze arodjnice útrpn dotazovati nesml. Nkdy uinila muená vyznání, o jehož nepravdivosti se soudcové ješt ped vykonáním ortele pesvdili. Však to nevadilo. Nechtli, aby se o nich íkalo, že nevinnou muili a odsoupesvdeni ia dali tudíž radji svou ob, dili
my
—
—
a
jsouce o
její
nevinnosti, odpraviti.
muená pro slabost mluviti, povakývnutí hlavou za ádné vyznání.
Nemohla-h žovalo se
již
Vyznání na skipci uinné mohlo se sice odpak se pokraovjlo v muení tak dlouho, až trápený znova vyznal. volati, ale
i::ft
Rozbila-Ii se všechna zbsilost soudc a kataiui skálopevnou mysl obžalované a nczemcla-li v rukou jcjicli, byla na nohou a rukou spoutána a do strašného žaláe uvržena, z nhož teprve po roce, pakli v tom ase nevyznala a nových dkazu neb svdk proti ní se neshledalo, svtskému soudu byla odevzdána. (j
Obyejný
trest
arodjství bylo upálení
za živa.
Nkteí
milosrdnjší soudcové dávali je díve uškrtiti, ale jiní hledli jim hokou smrt ješt pitížiti. Kázali je trhati rozpálenými kleštmi, ruce jim utíti, pytlík s prachem pod bradu jim uvázati, který se zárove s hranicí zapálil, tak že odsouzené obliej a oi spáleny byly, prvé než ohe ostatní tlo zachvátil. O milosti nebylo ani ei. Karel IX., král francouzský, daroval kouzelníkovi Trois-Echelles život pod výminkou, aby své spoluvinníky udal pro tuto shovívavost zemel krátce na to náhlou smrtí. Vždy oznámil již v starém zákon Hospodin ústy prorokovými králi Achabovi, že musí zemíti, ponvadž život jednoho zloince ušetil. Bajikteí inkvisitoi brojili proti lehím spsobm smrti, jako obšení, uškrcení ped spálením, sttí, poukazujíce k písmu starého zákona, kde se arodjnice kamenují, což prý je smrt ješt bolestnjší než upálení za živa. Krutost taková ospravedlovala se velikostí zloinu. arodjství je dle uení všech inkvisitor zloin nejhroznjší. Bodin vypoítává 15 rozliných zloin, které jsou v arodjství obsaženy a z nichž každý o sob na hrdle se trestati musí, jako ka;
cíství,
žda a
sodomitst\'í, j.
prznní
kr\e,
traviství, vra-
140
„Kladivo na arodjnice" uí, že
je
arodjnice
horší ábla, nebo tento nebyl po svém pádu nikdy více v prvotní stav nevinnosti navrácen, ovšem ale arodjnice ktem svatým. ert heší tudíž jen proti
svému
mu
stvoiteli,
arodjnice však zárove
proti své-
stvoiteli a vykupiteli.
Každá poprava arodjnice shromažovala davy kteí ji hanou a posmchem na poslední pouti doprovázely. K tomu družily se nábožné zpvy knží, osadník a školních dítek. Již do útlých duší dtských vštpoval se divoký duch pronásledování, již tyto otravovaly a zatvrzovaly se výjevy, od nichž lidu,
andl
lidstva s hrzou odvrací svou tvá. Pedstavna p. divadlo, jaké skotský hrab Mar co oitý svdek vypisuje. Nkolik žen polospálených vyrvalo se z objetí zvolna je trávícího, zápasilo chvíli nalidskou silou uprosted divák; však pokleslo brzy s výkikem úzkosti a hrzy, s divokým
me
si
ohn
ujišováním o své nevinnosti ve smrtelných nazpt do plamenného hrobu.
keích
Kdož by po petení pedcházejících stránek nesouhlasil s trefným úsudkem K. F. Kóppena o ,, Kladivu na arodjnice", svatém tom zákonníku nábožných nejzvrhlejší
upalova arodjnic: obraznost,
,,Co
nejdivoší,
nejprohnanjší
jezovitství,
nejodpornjší sofistika, nejpopštjší nelidskost, nejsurovjší ukrutnost, nejdravjší krvcžíznivost vymysliti mže, obsahuje tato kniha. Psal-li Drako své zákony krví, jest „Kladivo na arodjnice" psáno jedovatou slinou mnicha zšílelého zbsilostí náboženskou, lakotností, chlípností a katanskou ukrutností."
1
Koníme
11
toto líení slovy stízlivého
Hartpola
Žádná tída obtí (náboženské zbsilo sti) nepetrpla muka tak hrozná a žádnou útchou nezmímná. arodjnice nebyly jako kacíi naplnny náboženským nadšením, které duši v nebezpeích byly sílí a tlo proti mukám tém obruje. Ony Lecky-ho
:
,,
prosty pevné nadje v neskonale blaženství po smrti, která zpsobovala, že vytržení muenníci v plamenech šlehajících ohnivý vz Eliášv spatovali, který duši jejich k nebesm vznese. Jich netšil zármutek pátel, ani vdomí, že potomstvo památku jejich ctíti a slaviti bude. l^míraly opuštny, nenávidny, nikým nepolitovány. Celé lidstvo pokládalo je za nejhorší zloince. Jich vlastní píbuzní s hrzou odstupovali od nich, zavržených a zatracených. Po-
vra, kterou z mládí do sebe vssály, pojila se s klamnými názory stáí a hrzami jich stav, pemlou\ajíc je, že jsou vskutku otrokyn áblovy a že v krátce z muk pozemských k mukám pekelným sestoupí, které jsou rovn bolestné a nad to vné. K tomu jest nám uvážiti hrzu, jakou víra po všech vrstvách lidu šíila, úzkost matee, která spatovala, že osoba od ní uražená v okamžiku každý pedmt lásky
její fzniiti
mže, pedevším
jest
nám pozorovati
píšerný stín, jaký strach ped obžalobou na oslabené síly stáí vrhal a hokost, jakou k nmu vdomí opuštnosti a osamlosti pidružovalo. Všechny tyto strasti byly výsledkem jediné povry, kterou duch osvty zahladil."
Bojo\níci proti ohavné Po hrzách, jakými jsem listy,
s
radostí
pove.
naplnil pedcházející
chápu se péra, abych pedvedl te-
142
nái adu
statných bojoMiík pod praporem osvty a lidskosti proti ohavné pove, jejichž postav\z temného pozadí doby tím jasnji vynikají. Tito obráncové nešastných obtí povry dobyli sob tím skvlejších zásluh, ponvadž museli podnikati zápas nerovný, zápas s pemocným proudem asovým, ponvadž mnohým z nich na vytené dráze nekvetlo kvítí uznání, ale všem pipraveno bylo trní a bodláí zášti, léky a osidla potmšilých nepátel. Byli kaceováni, hanou a pomlu\ou obsypáváni, s místa na místo štváni, pikle odprc ztrpovaly jich soukromý život, nkteré dostihlo také rám rozjitených a uvrhlo je co patrony arodjnic a kouzelník do plamen onch, z nichž jiné vyprostiti chtli. Tak musel mezi jinými šlechetný dr. Flaet v Trevíru, protože se stíhaných arodjnic ujímal a proti odsuzování jich brojil, bolestnou smrt v plamenech podstoupiti.
tmá
dobu ped zavedením ádných zloin arodjství \ystupovaly tu a tam nkteré osvícenjší hlavy proti panující pove. AgoJiž
drahnou
soud na
bard, arcibiskup lyonský, opel se jí již v 9. století a zachránil nkolika kabbalistm život. Sla\ný léka a filosof italský Petr z Apona, jenž zemel rozázrak. ku 1305, popíral vbec skutenost i Však odprco\é jeho prohlásili jej za mocného kouzelníka. V 80. roce vku svého byl z arodjství obžalován. Obvinili jej, že nabyl svých vdomostí od sedmi duchu, které v jednom kišálu ukrýval. Však nešastný staec umel, než bylo vyšetování skoneno; inkvisitoi museli tudíž pestati na 3pálení jeho podobizny. Když Sprenger
ábl
d\mých
svj
inkvisitorský
úad
v
Nmecku
nastoupil,
se-
143
„blahodárná" jclm rinintsl na nkterých tuhým odporem. Ba nkteí knží prokazatelen své pochybnosti o skutenosti a-
lkala se
místech jevili
s
s
i
Shromáždní doktor university kolínské, r. 1487, zatratilo slavn t-Mito odpor proti zejmému uení církve, které ti roky ped tím v bulle papeže Inocencia VII. jasn vysloveno bylo. Asi ticet let na to vzbudily etné popravy arodj a arodjnic v severní Itálii veliké jitení lidu, které rodjství.
odbývané
ve zjexnou vzpouru proti na nkolika místech až inkvisitorm propuklo. Inkvisitor Spina ulevuje hoi svému nad tímto odporem tmito slovy: Nejvtší nevdomci, bezbožníci a nevrci nechtjí viti tomu, emu viti mají; však ješt více želeti sluší toho, že se vším vlivem svým o to zasazují, aby pekáželi niitelm nepátel Kristových." Krátce nato odvážil se v Nmecku mohutný jeden duch do soudní sín, aby tam vyrval nešastné obti z rukou nevdomých a nelidských soudc. Byl to slavný Kornelius Agrippa z Nettesheimu. Tento neobyejný lovk vyvinul své bohaté vlohy tou mrou, že vrstevníci jeho s povri\'ým úžasem k duševní velikosti jeho vzhlíželi. Pronikl bystrým duchem celý obor tehdejšího vdní: proslul zárove co bohoslovec, filosof, právník i léka. Pi tom nedal též tlu svému zakrnti. Co voják vyznamenal se v Itálii osobní udatností tak, že jej císa Maxi"milian I. na rytíství pasoval. Povaha jeho objevila se v nejkrásnjším svtle, když zastával úad \'rchního advokáta v Metách. Pronásledování arodjnic bylo tam tehdáž v plném kvtu; Agrippa vystoupil neohrožen proti nmu. Ale když jedné selce, kterou chtl inkvisitor Savin co arodjnici upáliti, žii
,,
144
vot zachoval, musel v rychlém život
ped
zlostí
mkvisitor
útku
zachrániti.
vlastní
svj
Však
zlost
pronásledovala jej až do hrobu, za hrob. Bruselu byl z arodjství obžalován, zaten a plný rok v žalái moen. Ochrana nkterých mocných píznivc uchovala jej sice potupné smrti na hranici zemel r. 1535 v Grenobl ale jeho nepátelé tato
i
V
—
—
sprznili a zohavili za to památku jeho. Katolíci i protestanti prohlašovali jej za arodjníka a roztrušo-
vali o s
nm nesmyslné bajky. Tvrdili, že
dáblem a
že prý šíje své vytáhl a
na smrtelném
z pi tom nou jeho záhuby. Jak málo
zvolal, i
žil
ve spolku
erného psa ten že je píi-
loži
rozumnjší
vrstevníci
jeho snahy osvíceného toho muže pochopovali, vysvítá
o
z
nm
pedmluv vydavatel k spism jeho, kde zárove filosofem áblem, bo-
praví, že byl
a vším jiným, a tvrdí, že uml také prý nikdy penz s dostatek neml. sob Komelius Agrippa co prxoií obhájce arodjnic nehynoucí zásluhy dobyl, byl výsledek jeho snažení dosud nepatrný u porovnání s psobením žáka jeho, Jana Weiera. Tento vnoval celý život svj boji proti ohavnému uení inkvisitor a sepsal první dkladné dílo na obranu domnlých arodjnic. Ovšem vane také tímto dílem bohoslovecký duch asu a stanovisko jeho nepovzneslo se ješt nad slepou víru v bibli. Úkaz tento nebude nám s podivením, uváží-
hem hrdinou zlato dlati,
A
a
že psal Weier v dob, kdy duch novovké osvty ješt nebyl narozen. Byl synem své doby. me-li,
Nebojoval dvody zdravého lidského rozumu, nýbrž bral své zbran z téže svaté zbrojnice, z níž inkvisitoi svá muidla vyštrl)ali. Z lé ]iíriny nemohl
1-15
nm
ti, kdož po v theologickém proti arodjství psali, hráz povry trvale prolomiti. vShlcdáváme naopak, že na\ zdor jeho spisu upalování arodjnic bujn se rozmáhalo. Byla nauka o arodjství toliko potvoniý výbžek onoho stínu, jejž ztrnulá soustava církve po mnohá století na smýšlení lidu vrhala. Dokud temnota tato
také ani on, ani
duchu
veškery mysli objímala, dokud jediná litera písma svatého veškery dvody rozumu a lidskosti vyvažovala, dotud byl všeliký boj proti onomu zloádu marný. Teprve, když osvta onu protiváhu odinila, objevilo se lidstvu pronásledování arodjnic v celé nesmyslnosti a šerednosti své. Tento pevrat dál se velmi pozvolna krok za krokem musela i osvta dobývati pdy. S tohoto hledišt piinili se o stržení hnusné soustavy arodjství všichni ti, kdož na ;
My vytkneme v následuony muže, kteí pímo proti uení církve o arodjství a proti odsuzování domnlých arochrámu osvty budovali.
jícím pouze
dj
a
arodjnic
vystupovali.
Jan Weier byl osobní léka vévody Viléma v Kleve. R. 1563 vydal v šesti knihách dílo proti arodjství. V úvodu vyzývá panovníky kesanské, aby zamezili další prolévání nevinné krve. Jak již nahoe povdno, nepovznesl se Weier nad stanovisko bohoslovecké leda že co protestant menší váhu podání církve pikládal. Popíral toliko, že by lidé s ertem ve spolek vcházeti mohli; domnlé arodjnice pokládal pouze za osoby, do jejichž tla ábel bez viny jejich vešel, zkrátka za posedlé. Lidi oarované souží prý ábel sám, neužívaje k tomu za nástroj nikoho, však aby hodn mnoho neštstí mezi lidem zplodil, vchází prý do ;
vdom
Sv. Cech: Sebrané spisy
XXVUI.
10
146
nkterých osob a pemlouvá je, že skuten na onch hdech ty zlomy spáchaly, z nichž je povst lidi viní. HlavTi voH prý ábel k tomu ženy a chorobou neb zármutkem sklíené, ponvadž slabou jejich mysl snáze obluditi mže. Tvrdí dále, že v knihách Mojžíšových slovo „arodjnice" všude ,,traviku" znamená, a že se dávní mágové, kouzelníci s novjšími arodjníky stotožovati nesmjí. Spis Weierv vzbudil mezi tehdejšími uenci velikou boui. V málo letech vyšel ve tech vydáních v Basileji a v Amsterodamu a byl r. 1569 do franiny peložen a pozdji pojednáním o kouzelnících a o vnitním zaízení pekla doplnn. Již ten-
doplnk ukazuje, jak hluboko ješt spisovatel v zatemnlých náhledech své doby vzel. Nicmén bohoslovci s nesmírnou rozhoeshrnuli se ností. První uchopil se péra slavný Bodin, spisoto
na
Republiky", jeden z nejvýtenjších souasaby to bezbožné dílo vyvrátil. Praví o Weierovi, že se „proti bohu pozdvihl", že „nikdo, kdo jen dost málo o est boží dbá, takové rouhání bez spravedlivého hnvu ísti nemže". Obviuje jej, že byl od Agrippy na arodjníka vyuen, a vyhrožuje mu soudem inkvisiním. Území onch knížat, kteí prý takového ábelníka bez trestu pod vládou svou ztrpí, navštíví prý rozhn\aný morem a hladem. Tak mluvily nejbystejší hlavy šestnáctého století Za Bodinem. vyítil se na Weiera celý dav protivník. Inkvisitor Bartolomj de Spina prohlásil, že prý ert k shromáždným arodjnicím ekl ,,Za krátko dosáhnete vítzství nad celým kesanstvem, ponvadž dr. Weier a žáci jeho vci naší nad míru posloužili." Jiný zuivec, Gorvatel
ných
,,
uenc,
bh
!
:
147
hausen, snažil se dokázati, že je Weicr ábel sáni, postavu na se vzal, aby který jen proto
loví
inkvisitorm arodjnic, svým úhlavním nepátelm, vydatnji bojovati molil. Tridentský koncil vadil spis Weierv mezi nejproklatjší knihy. \'šak s druhé strany dostalo se Weierovi také neohrožených nástupc, kteí však brzy pdu bohosloví opustili a dvody zdravého lidského rozumu na povru dorážeti poali. V Nmecku vystoupili: Profesor Heman Wittekind, který pode jménem Augustin Buchheimer proti arodjství psal, jezovita Tanner, knz Kornelius Loos, který do žaláe u\ržen byl, aby spis svj proti nauce o arodjství odvolal. Velmi vydatn psobil v tom smru jezovita Bedich Spee proti
(nar. 1596), který sám co zpovdník mnoho arodjnic k hranici doprovodil, až konen seznal, že jé ,,celá soustava arodjství toliko hnusný pedsudek." R. 1631 vydal knihu v tomto smyslu, ícterá
záhy valného rozšíení došla.
Mimo
jiné praví v ní:
nešastná tortura (muení) naše dobré Nmecko neslýchaným množstvím arodjnic naplnila, a bohem se dokládám, že jsem, se na to nedbá, od domnlých arodjnic slyšel výmluvy tak uspokojivé, že jakkoli jsem zbhlý ve
„Nemohu
zatajiti, že
a
scholastických disputacích ani stopa pochybnosti zstati nemohla." Když o jejich nevinn ve
mn
ho kanovník Filip z Schonbornu ptal, pro již ve tyiceti létech úpln sešedivl, odpovdl, že hoem nad odpravením tolika tisíc nevinných lidí. Pozdji zapovdl Bedich z Schonbornu, stav se kurfitem mohuským, stíhání arodjnic ve své zemi. Do šlépjí Speeových vstoupil Kristián Those
148
masius, nar. v Lipsku r. 1655. Ješt r. 1698 hlasoval co referent pro odsouzení jedné arodjnice. Námitky, které mu jeden ze soudc uinil, pohnuly jej k dkladnému bádání o tomto pedmtu, jehož výsledky složil v nkolika spisech. Dokázal v nich, že je arodjství holá smyšlenka a že obžalované z toho zloinu toliko muka skipce k vyznání a na hranici vedou. Stejné náhledy rozšioval pítel jeho, pastor Baltazar Bekker v Nizozemsku. Po nich zazáilo slunce osvty již mocn nad Nmeckem a zahnalo onu nejšerednjší chmuru stedovku. Ve Francii ujal se první nešastných obtí povry Montaigne. Osvícený tento spisovatel bojoval nejiž zcela jinými zbranmi než Weier, po dlouho vystoupil. On již dal na odpoinek celou tu adu svatých a nesvatých spisovatel starovku, o nž se dosud všichni uenci opírali, a postavil na místo jich zdravý rozum lidský. On byl první zástupce novovkého ducha osvty. Dvody jeho on dobe, že bible a zájsou ist riozumové. kony starých národ arodjství smrtí trestaly, že církevní spisovatelé skutenost toho zloinu hájili, že dlouho celý svt tuto víru choval, že uenci a
nmž
Vdl
soudcové zdánliv nezvratnými dkazy ji podporovali; ale na druhé stran byl proniknut pesvdením, že mže býti úsudek jednotlivc i celých Prohlásil mylný. za století národ celých mnohem pravd podobnjší vc, že nás smysly klamou, nežli že babika komínem na ko-
—
i
štti
svdk
vyjíždí,
a ve
spíše
že
uví
ve
Iživost
skutenost zloin, z jakých Ostatn," praví, klademe zase arodjnice viní. jisté píliš velkou váhu na svá mínní, když na zánežli
,,
,,
Mí»
klade jich své bližní za živa peeme." V duchu Montaignov psal Petr Charron své dílo „Moudrost". Po nich vystoupila již celá ada osvícených ve Francii, kteí rozžehli mocné svtlo netoliko nad vlastí svou, nýbrž nad ostatní Evropou. V tomto svtle nemohla se erná soustava arodjství udržeti.
muž
i
tmáové neostýchali se ovšem ješt pozdji svých hlas pozdvihovati, ale to soví houkání nepodsilo již nikoho. Aíczi náleží jistý abbé Fiard, který na poátku nynjšího století v obšírném díle dokazoval, že jsou filosofové a revolucionái francouzští potomci starých kouzelník, že jednali z ponuknutí áblova a že se úspch jejich zakládá jedin na moci Satanov. V Itálii musel Césare Beccaria, slavný brojitel proti muení a trestu smrti, r. 1764 ješt velmi opatrn o inkvisici mluviti. Ve svém spise ,,0 zloinech a trestech" pomíjí zloiny arodjství, které,' jak praví, Evropu lidskou krví zaplavily a ony hanebné hranice zídily, na nichž živá tla lidská plameny Jednotliví
n
,,
,,
strávena bývala."
Ve Španlsku pokusil se r. 1529 mnich Castanaga o zamezení poprav pro zloin arodjství. Po udusila všemohoucí inkvisice všeliký odpor. V Anglii vydal již r. 1584, kdy pronásledování
nm
arodjnic ješt vrchole Reginald Scott se velmi
ných
ujal.
spis
,,
své
zuivosti
nedosáhlo,
Odhalení arodjství", v
nmž
duchapln a vele ubohých pronásledovaOdhalil v
pravd
celou nicotu a nelidskost
proces s arodjnicemi, celou zpozdilost ohavné povry. Dokázal, že soudcové zcela libovoln a nes obtmi svými nakládají, mukami k vyznání dohánjí,
spravedli\ lidskými
že tyto nadže jsou spisy
150
nesmysl, smšných povr Zárove hledl protestantským Anglianm soustavu arodjství co vynález papeženc zhnusiti. Avšak navzdor jeho duchaplné obran vraždily se arodjnice dále a poet odpravených dosáhl zvlášt pod Jakubem I. výše neobyejné. iiikvisitor plny patrných atd.
Teprve pozdji roznítila filosofie Hobbesova nad Anglií nové svtlo a rozptýlila hustý mrak povry, jímž Puritáni tuto zemi obesteli. Pozdji psal proti nauce o arodjství ješt ranhoji Webster, který zárove nadpirozené úkazy starého a nového zákona pirozeným zpsobem vysvtloval. Egyptské kouzelníky prohlásil za obyejné kejklíe, ducha Samuelova, kterého arodjnice endorská z hrobu vy\'olala, za pevleeného pomocníka této, arodjnice zákona Mojžíšo\a za traviky, posedlé Nového zákona za šílené atd. '
Ku konci 17. století utuchla v Anglii víra v arodjství ve vzdlaných tídách nadobro. Bucklc naznauje obrat tento následovn „Tento znamenitý obrat v náhledech vzdlaných tíd národa padá v doliu mezi restaurací a revolucí, to jest r. 1660 vila ješt vtšina vzdlanc v arodjství, roku 1688 nevil v ze vzdlaných už nikdo." :
:
n
Urban G r a n d
i
e
r.
Aby tená jasn poznal, jak výborným stedkem k ukojení divokých vášm' arodjství kou knžstva bývalo, jak
toto ani
k provedení svých nekalých
jíro-
v ru-
hrubého pod\ odu
zámr
se
neštítilo,
bezohledn k lomu konci spravedlnost a lidskost nohama šlapalo, klademe tuto na konec povstný jak
151
soud pro arodjství kejkle
mocí
tmáú
jejich
V
doby, kdy \ccjnc
ješt
poalo, ale
malomocn
mínní
ped ohromnou
se sklánlo.
první polovici sedmnáctého století
couzském
Byl
z
prohlížeti
již
žil
ve fran-
mst
Loudunu knz Urban Grandier. výtené vlastnosti obdaen tamjší
pro své
sv. Petra a nad to prebendou kostele sv. Kíže. Takové vyzname-
výnosnou farou u
pi kollegiátním
—
—
Grandier pišel sem z Bordeauxu nání cizince vzbudilo mu závistníky mezi domácím duchovenstvem. Urban Grandier byl muž povahy hrdé a neústupné. Nehledl se k nim pipochlebiti, úlisným chováním zášti jejich usmíiti, nýbrž shlížel na 5 pohrdáním v plném vdomí své pevahy. Tím uinil si z malých velké nepátele. Však více než s\ou hrdostí popudil knžstvo svou svobodomyslností, jíž se ped nikým netajil. Byl sice nábožný, ale rozhodný nepítel všeho po-
n
božnstkáství své lidské slabosti nepokrýval škraboškou svatouška, nýbrž znal se k nim veejn, Takového knze nestrpla ovšem bez ostychu. cháska pokrytc, kteí jen v kalnu pohodln loviti m^ohli. nadlouho ve svém stedu. Nejúhlavnjšími ;
nepáteli jeho stali se loudunští karmelitáni. Ctihodní otcové tohoto ádu slynuli ped vystoupením Grandierovým v celém okolí co nejlepší kazatelé Grandier odvábil jim skvlou svou výmluvností vtší ást posluchastva a hrozby jejich ertem a peklem hmly nadále po prázdných prostorách! Však by by byli i hlas uražené samolibosti v sob udusili, Urban Grandier dopustil se ješt mnohem horšího zloinu, kterýž mu nikdy odpustiti nemohli vyzýval pímo lid, aby se od mnichu radji k svým farám :
152
kteí upímnji potebám jeho hovti budou. Ba. neohrožený knz popouštl své nehbosti k mniuzdu tou mrou, že ji i terem ízného svého vipu inil a konání jejich lidu se smšné stránky okazoval. Tím hodil karmelitánm rukavici pod nohy a oni ji zdvihli k záhub jeho. obrátil,
chm
—
K tmto nepátelm z duchovenstva, mezi nimiž nejzuivjší byli knz Mounier a kanovník MigTon, pidala jiná stránka Grandierovy osobnosti valnou posilu ze svtského obyvatelstva Loudunu. Urban Grandier
byl velmi krásný muž, vyso-
kého ztepilého vzrstu a jeho ohnivé, duchaplné oi rozncovaly v adrech žen a dívek nedovolené žádosti. Krásný knz neobroval k tomu své srdce proti stelám Milkovým, nýbrž vydával se samocht v milostná osidla. Jednal tak ze zásady. Byl proniknut pesvdením, že lovk s knžským talárem andlskou pirozenost neobléká, nýbrž slabým
lovkem
ostává,
podrobeným týmže nezdolatelným
zákonm pírody
jako ostatní. Byl pesvden o škodlivosti celibátu a mezi papíry jeho nalezeno bylo duchaplné pojednání ,, Proti bezženství knzi." Pipsáno bylo toto pojednání nejmenované pítelkyni a konilo se veršem :
Proniknešli jasným duchem tuto nauku moji, tvé isté svdomí se navždy upokojí.
pak
Mlo
se
vbec
za to, že
svdilo
toto
pipsání
jedné milence Grandierov, která pede všemi srdce jeho opanovala a s kterou prý i v tajném manželství
žil.
Však domnnka
mnnkou. Grandier sám
tíito
ostala
pouhou
choval své milostné
do-
pomry
v nejhlubším tajemství a ni nejhroznjší
muka
ne-
mohla jméno jediné z vyvolených jeho srdce pevésti pes mlelivý ret. Milostné pletky krásného knze rozhojnily pojeho nepátel. Žárliví manželé, starostliví otcové, nešastní sokové spikli se na záhubu jeho. Královský prokurátor Trinquant obžaloval jej, že svedl dceru jeho; ale ped soudem nemohl niím své celého tvrzení dokázati. Stav se tím terem
et
úsmšk
msta, zahoel ku Grandierovi divokou nenávistí. K nmu pidružil se advokát Menuau, který ml fa-
ráe
podezení, že sahá do manželských jeho práv. byl pedseda berního úadu Barot, jejž byl Grandier kdysi urazil. svtští, nepátelé smluVšichni tito, duchovní vili se o rozhodný krok proti Grandierovi. Pimli dva niemníky k tomu, aby zadali proti nenávidnému knzi žalobu, že s ženami a dívkami nemravobcuje, žádné víry nemá a nikdy z breviáe se nemodlívá. Však mezi tím, co se vyšetování proti obžalovanému vedlo, zavdal tomuto jeden ze spiklenc, bohatý šlechtic Duthibaut, píinu k žalob s jeho v
Tetí ve spolku tomto
i
n
Udeil totiž Graridiera, jenž se práv v knžském odvu do kostela ubíral, na veejné ulici n-
strany.
kolikrát holí do hlavy. Potupený knz pospíšil ihned do Paíže a prosil samého krále, aby mu zjednal zadostiuinní, což tento pislíbil. Tak srazily se ped soudem obe nepátelské strany. Po dlouhém kolísání sklonily se vážky spravedlnosti na stranu Grandierovu. Však nikoli zásluhou jeho duchovních soudc Biskup poitierský, jeho duchovni pedstavený, kázal jej uvrhnouti do !
154
smutného žaláe, ped soudem duchovním ležela kupa svdectví jemu nepíznivých, nepátelé byli již tak jisti svým koneným vítzstvím, že na faru jeho jednoho z píbuzných Barotových dosadili. Tu odvolal se knz Urban k parlamentu paížskému a tento naídil, aby pešlo vyšetování do rukou svtských. Opatení toto zpsobilo ve pi náhlý obrat. Ped soudem svtským vyšlo na jevo, že byli mnozí ze svdk proti Urbanovi podplaceni, že duchovní soudcové výpovdi nkterých v neprospch obžalovaného zkroutiH a zkomolili, ba že nkterá svdectví od zaátku do konce vymyslili. i
Biskup poitierský pozdvihl sice ješt s kazatelny hlasu svého ve prospch vci ztracené, vyzývaje všechny, kdož by o njakých pestupcích Urbanových vdomost mli, aby je k soudu udati neopomenuli. Nadarmo Nikdo nedostavil se k tomu vyzvání. Tak musel soud poitierský dne 25. kvtna 1631 Urbana Grandiera prozatím z obžaloby pro!
pustiti.
Však brzy dosáhl Urban plnjšího zadostiuinní. Pedstavený biskupa poitierského, osvícený arcibiskup bordeauxský, k nmuž se byl osoený knz odvolal, vyšetil znova sám celou záležitost a prohlásil dne 22. listopadu 1631 Urbana Grandiera za úpln nevinného a dosadil jej opt v dí-
vjší úad. místo, aby
dunských
Nadarmo mu \zdáHl protivník. jej
nabízel jiné výnosnjší dosahu rozhoených louHrdý Grandier chtl vítza piklm nepátelským na z
svého úpln užiti úkor na opanovaném bojišti setrvati. Aby své zahanbené odprce ješt více pozlobil, vrátil se z vzení svého do Loudunu v slavném pr-
ství
'
155
vodu, nesa v ruce palmovou ratolest. Pi s Dulhibautem provedl nyní horliv k žádoucímu konci. Nadarmo radili mu pátelé, aby od ní upustil. Grandier nechtl ani píd svého práva postoupiti. Duthibaut byl odsouzen, veejn pokárán a musel znané penžité pokuty lai \ šechny soudní n;i klady zaplatiti.
byli pokoeni, však nikoli Vzpamatovali se brzy opt a jali se s dvojnásobnou horlivostí nové úklady strojiti nenávidnému muži. Utrpnou porážkou vzrostla jejich nenávist; díve by se byli spokojili vypuzením Grandiera z Loudunu, nyní mohla planoucí jejich zloba toliko krví jeho uhašena býti. Úplné zniení potupná smrt ta byla hesla, jaká si zvolili k novému boji proti nmu. Zárove pouili se z prvního procesu, že proti odprci, jakým je Grandier, obyejnými cestami nieho nepoídí, že ani tmi nevinnými fintami, jako jsou falešné protokolly, podplacení svdkové a p. zloince z nho neuiní, nýbrž že musí sáhnouti k njakému neobyejnému prostedku. A tu vdli duchovní lenové spiknutí rady. Byl tehdy v církevních i svtských zákonech jeden zloin jakoby stvoený pro tento pípad, zloin, k nmuž nebylo ani teba ádných dkaz a
Nepátelé Urbanovi
zastrašeni.
!
!
:
svdk, ponvadž
se nenalézal než toliko v povrivých neb zlomyslných hla\ách soud. Byl to zloin arodjství. Odtud pevzali výhradn knží roz-
hoení
na hrdého a svobodomyslného Grandiera kroky proti tomuto'. Hla\ní mezi nimi zásluhy dobyl si svrchu dotený Mignon. další
Mignon stal se zpoxdníkem louduiiských urmíst zemelého pátera Moussauta. To-
šulinck na
156
muto nepály pomluvané
jeptišky ani v
hrob
po-
koje; šeptaly si, že duch jeho o plnoci v chodbách klášterních se prochází. Z poátku chovalo se to strašidlo dosti zpsobn a zjevovalo se toliko nejbázlivjším jeptiškám ale brzy poalo celý klášter hmotnými známkami své pítomnosti ze sna bouiti. O plnoci bouchalo to dvemi, klapalo okenicemi, šramotilo stoly a stolicemi, po chodbách šustily vzdušné kroky, pi zavených dveích vnikal duch do ložnice s trávnic, pehazoval jejich obuv a sukn a liboval si v jiných neslušných žertech. Na slabé ;
nervy nkterých jeptišek psobily ty noní pístrachy velmi mocn. K duševnímu rozilení pidružily se u nkterých a jiné chorobné úkazy, jaké se u starších nevdaných ženštin zhusta vy-
kee
škytají.
Chytrý Mignon, jehož mstivý duch byl naplnn myšlenkami o zahubení Grandiera, založil na tchto úkazech pekelný plán. Nejprve jal se tvrditi, že ony noní hlomozy nepocházejí od nebožtíka Moussauta, nýbrž od ert, kteí po kláštee bouí a nyní i tla nkterých jeptišek posedli. Co dvrník všech obyvatelek kláštera vdl bezpochyby lstivý páter pedobe, že ony strašidelné vci netropil ani duch Moussautv, ani erti, nýbrž nkolik mladších jeptišek, které v noci potichu vstávaly, okny inely, dvemi skípaly, náadím šramotily a jinak mladické svévoli své bázlivjší sestry strašily. Tyto nechtly ovšem hned pravdu vyjeviti, ponvadž by je písná dtka od starších jeptišek neminula, a pozdji, když Migiion na tom nevinném základ svou pekelnou stavbu vyvedl, netroufaly si tak uiniti z oprávnné bázn ped mstivým zpov
157
Ndníkem a jeho páteli. Ysuk jistá Marie Aubinova, tehdáž patnáctiletá stráMiicc \ kláštee, která ve srozumní s živými strašidly tmto dvée do ložnice sNvch družek vnit otvírala, tvrdila ješt ve vysokém
stáí, že byl tento rozpustilý žert
poátek
všech neblahých událostí, jejichž obtí se stal Urban Grandier. Jeptišky byly tedy dle tvrzení patera IMignona áblem, posedlé. Ale ert nevchází do lidí z vlastního popudu, tvrdil zpovdník dále, nýbrž bývá tam vždycky od nkterého kouzelníka poslán. K tomu konci uza\írá kouzelník s áblem zvláštní smlouvu. A kdo jest ten zlosyn, ten bezbožník, který nevinné, zbožné jeptišky oaroval a panenská jejich tla rejKdož jiný, rozhodl dišti zlých duch uinil? Mignon, než bohaprázdný, zlomyslný, nemra\ný Urban Grandier!
—
jeptišky u\ily skuten, posedlé, a vžily se chorou obrazností do této myšlenky tak, že pi spatení kíže neb uslyšení svatých jmen v pravd sebou zmítaly, jakoby pekelník jimi vládnoucí v nejvtších úzkostech byl. Jiným okázal ^lignon tu vc s takového hledišt, že milerády úlohu posedlých na sebe vzaly. Konvent uršulinck loudunských byl nedávno do založen a dotud velmi skrovné píjmy, nho dcery vznešených rodin francouzských vstoupily, mimo jiné píbuzné kardinála Richelieu, který
Nkteré obmczenjší
že jsou
áblem
ml
a
tehdy osudy Francie ídil, arcibiskupa bordeauxského a jiných vysoce postavených osob. Dchody jejich byly nicmén tak malé, že musely v najatém ostávati a vyuováním mstských dcerek jakož i pijímáním strávnic obživu si zaopatovati.
dom
158
Mignon odhalil chudým jeptiškám lákavou vv hlídku. Odehrajou-li zdárn tu komedii posedlosti, nabude klášter jejich valné povsti, z blízka a z daleka pohrnou se zbožní a z\daví poutníci do Loudunu a se všech stran sypati se budou milodary do kapes ubohých,
i
áblem trýznných
panen.
Ostatn vyplyne z toho nevinného podvodu nemalý prospch. V Loudunu žije mnoho
církvi
protestant, duch nevry a pochybnosti rozmáhal již i mezi katolickým obyvatelstvem. Okáže-li se však moc katolického knžstva pi vymítání ábl, tož nelze pochybovati, že ne\ící Tomášové zahanbeni umlknou a snad i nkolik kacíi^ do luna samospasitelné církve se navrátí. se
Také strany Urbana Grandiera upokojil svdomí svých ducho\ nich dcer. Bude prý tím jen míru msta a duševnímu blahu osadník poslouženo, když se tento \ ilný a bezbožný knz odstraní. Snad vzbudí sob také lítost nad spáchanými nepravostmi a navrátí se upímným pokáním k bohu; že podvod ten pod Grandicrem také hranici zanítiti mže, chytrý mnich prozatím jeptiškám nesdlil. A pozdji, když již se svou posedlostí na veejnost vy\-
byla jim cesta k návratu navždy zamešejdíství, jímž z nich vydávaly, dosti nevinného litovaly, nemohly se více vymknouti z rukou svého svdce, který je strašil trestem pro kivé obvinní a pomstou l'rbanovou. Ostatn dsil je již soud veejného mínní, které by je bylo co podvodnice a komediantky nemilosrdn zatratilo, kdyby byly ucouvly s dráhy nastoupené. stoupily, zena.
svého nkteré A potom lovka na smrt ohavnou
i
159
Migiioii zasvtil do svého plánu jen nckolik spolehlivjších jeptišek. XejhorH\jší a nejobratnjší jeho spojenkyn byla sama priorka, sliná to mladá dívka, dcera markýza z Cose a ne státního rady Loubardemonta. Ona hrála také mezi posedlými hlavní úlohu. Když byl takto mysli jeptišek piprax il, poal vybrané z nich v umní posedlosti vyuovati. Odbýval s nimi denn nkolikrát obad vymítání dabla, uil je, jaké odpovdi mají dávati, cviil je v ábelském se tváení a tlem trhání a lomcování. Když je ponkud do toho vpravil, pipouštl také nkteré obyvatele Loudunu za diváky ke svým vymítáním. Tak se roznesla brzy povst o posedlých jeptiškách a okolí. po celémi Nyní uznal Mignon za vhodné, aby celé pátelstvo se svým plánem seznámil. I svolal všechny spiklence do jedné vsi, do domu prokurátora Trinquanta. Tam uradili se o spolené jednání proti Gran
mst
dierovi na
novém základ.
Zpedu
jednalo se o to, aby v\nioženo bylo ke všemu, co následovati mlo, svolení biskupa poitierského. Úkol tento vzal na sebe jeden z jeho
miláku, fará Granger z \'enieru, jejž spiklenci proto do stedu svého pijali, ponvadž s Grandierem ve zjevném nepátelství nežil a tudíž co osoba na oko nestranná výborn k úelm jejich se hodil. Biskup dal se snadno pemluviti, ponvadž byl na Grandicra rozezlen, že se v procesu námi svrchu doteném soudu jeho nepodrobil. Z rozkazu biskupova odebral se páter Barre v slavné procesí z Chinonu do Loudunu, aby svému spolubratru ve spasitelném díle vymítání dáblu po-
ICO
máhal. Eepšího pomocníka nemohlo se Mignonovi dostati. Byl Barre rovn zlomyslná, ješitná, mstivá povaha. Oba pracovali nyní svorn k vytenému cíli. Plných trnácte dní cviili spolu krásné posedlé, aby s nimi se ctí ped širší obecenstvo pedstoupiti mohli.
Konen
zdálo se jim, že jsou jeptišky dostatek pipraveny opona mohla se vyhrnouti. Dne 11. íjna 1632 podal Granger baillimu*) Guillaumovi z Cerisey a loudunskému sudímu Cliauvetovi zprávu o dvou áblem posedlých jeptiškách v kláštee uršulinek a vyzval je, aby tu vc vys
—
šetili.
Oba úadníci odebrali se tudy do kláštera, kde pijal Mignon, odn v rochetku a štolu. Vypravoval jim hned, jak se vc má. Po trnácte dní byly prý jeptišky hroznými pístrachy sužovány a koposedli prý áblové tla priorky a dvou jeptišek. Za spolupsobení pátera Barre a nkolika karmelitán vypudil prý ty zlé duchy na osm dní, ale minulé noci vrátili se do priorky a jedné sestry zase a jsou prý nyní úpln posedlé. Certypriorce jmenuje se Astaroth, bratíek jeho v druhé jeptišce Jubilon. Tvrdil dále, že povstala první posedlost následkem ábelské smlouvy, jejíž znamení byly ti erné trny. Znamení druhé smlouvy bylo prý nkolik rží. je
nen
ob
Ponvadž jim zpovdník zárove oznámil, že posedlé jeptišky práv spjí, chtli již úadníci odejíti. Však tu pibhla jedna jeptiška s hora a zvolala, že se posedlé probudily a že jimi áblovo
ob
*)
níci,
Bailli
jmenovali se za tehdejší doby ve Francii úailpolitické a soudní záležitosti okresu.
spravující
161
divoce lomcují. Úadníci odebrali se tudysMignonem do hoejší svtnice, v níž priorka a sestra na postelích ležely. Krom ostatních jeptišek byli ve svtnici ješt pítomni kanovník Rousseau a ran-
hoji Manouri. Priorka byla rozhlášená krasavice. Ale v této poskytovala pítomným odporný a dsný pohled: tahy oblieje jejího byly hrozn zpotvoeny a tlo její zmítalo a svíjelo se zpsobem strašlivým. ústa vydávala pronikavý ryk. Však Mignon vložil srdnat dva prsty mezi její rty a po pedepsaných zaklínaích slovech zaal s áblem latinsky následující výslech: Mignon Z jaké píiny vešel jsi do tla této chvíli
Opnná
"
:
panny ?
ábel Z
nenávisti.
:
Mignon: Jaké jest znamení ábel Kvtiny. Mignon Jaké ?
tvé
smlouvy?
:
:
ábel Rže. :
Mignon: Kdo
ábel
poslal?
je
Urban. Mignon Dolož píjmení. ábel Grandicr. (Pi této, jakož :
:
:
zející
odpovdi
nerad, jen
z
i
pi pedcháábel
zajíkala se jeptiška, jakoby
nejtužšího
pinucení spojence svého
vyzrazoval.)
Mignon Udej :
stav jeho.
ábel Knz. Mignon Pi kterém :
:
ábel: Svatého
kostele Petra.
?
Mignon Jaká osoba pinesla :
ty
kvtiny ?
ábel: ábelská! Sv.
ech: Sebrané
spisy
XXVIU.
11
162
Podolknuuli sluší, že dle uení bohoslovc dábel exorcistovi (vymítai), když tento zaklínaích formulí
ádn
užil,
pravdu odpovídati musí.
Po skoneném výslechu vzpamatovala se priorka a požádala o njaké oberstvení. Bailli a sudí
píin
vytýkali Mignonovi, pro se netázal také po nenávisti; vymíta se omluvil tím, že mu všetené
otázky nejsou dovoleny.
Na
chtl Mignon také erta Jubilona rovnž velmi sliné dívce, svou
to
jeptišce,
v
druhé latinou všeliký
moiti; ale posedlá odmítala od sebe rukou výslech a volala: „Druhou! druhou!" Bezpochyby obával se Jubilon, že by pi zkoušce z latiny neobstál. Ostatn byla i Astarothova pekelná latina velmi smutná odíkávala priorka své kratiké odpovdi jako malá žaka slova svého slabikáe, s pízvukem nelatinským. A pece shodovali se ode dávna všichni exorcisté v tom, že ábel z posedlých v jakémkoli jazyku hovoiti mže. Dále vyšlo na jevo, že jeptiška pi všech dívjších zaklínáních, jimiž se vymítai Mignon a Barre toliko ped užším kruhem pátel blýskali, vždy jen tytéž latinské drobty od sebe dávala, což muselo mimovoln v každém rozumném lovku vzbuditi podezení, že se vbec celá latina Astarothova z tch nkolika slvek skládá. jak bu, podvodníci vystoupili s drzým Než elem na jevišt veejnosti a obvinili ústy priori;
bu
nými nenávidného odprce
z
nejstrašnjšího
zlo-
inu.
Veejného mínní
nebáli se mnoho, vdouce, že strana tmáu v boji proti svobodomyslnému knzi a lidem 'zdravého rozumu za nimi státi bude. Sedinii;i( ic sioieri bylo prahem velikého celá
pemocná
16:i
pevratu.
bystcjšíi h hlaxácli \rcl
A'
ševní k\iis,
z
kteréhož se
\'
již
i)ííštíin století
Iclidy du-
vyhranily
ony vznešené myšlenky, jimiž velduchové francouzští nesmrtelným leskem hlavu Francie obklopili a do dalekých konin Ka ropy paprsky nové osvty rozmetali. Xad Francií poínalo svítati. \'šak mocnosti temnoty,
vtíce
ranní vzduch, vzchopily se
práv
dobu k zimniné innosti. Pr\ní polovice sedmnáctého století byla ve Francii dobou nejtužšího pronásledování arodjnic; na\zdor odporu vzd\
tu
lanjších tíd, které byla kniha Montaignova, \yšlá r. 1588, pádnými svými dvody o nicot mnlého arodjství pesxdila, hnojili katanc vry pdu Francie popelem upálených obtí.
již
dopo-
Bailli a sudí loudunský byli rozumní, poctiví mužové. Oni prohlédli záhy ty hanebné pikle, zosnované na záhubu nevinného lovka a hledli je zmaili. Že Grandier navzdor tomu podlehl, nestalo
se vinou jejich.
Píští den utvrdil úadníky \- jejich náhledu. priorka dle tvrzení A-ymíta šesti cTábly najednou posedlá byla a také dle toho se tváila a svíjela, byla latina její chatrnjší, než pedešle. Na jednu otázku neumla odpovdti a zakoktala posléze
A
(konec), jakoby chtla íci. aby jí dal vejiž pokoj. dalším otázkám tvrdošíjn mlela. Nadarmo posta\ili jí na hlavu kalich se svcenou hostií, nadarmo zaklínali ji nejmocnjšími slovy ona sebou toliko trhala pi svatých jménech jakoby v strašných bolestech. Když jí Barre pikázal, aby tlo své do rukou božích odevzdala, odpovdla, že nemá k více moci, že je áblovo. Konené se utišila, rozhlédla se jasným okem ,,
finis"
lebný exorcista
K
:
nmu
*
164
po svtnici a pravila s úsmvem k Barreovi, že ji ábel opustil. Nyní se ústa její pojednou rozvázala. Vypravovala pítomným, jak byla oarována. Jednou v deset hodin veer, když v posteli ležela, chopilo prý se nco její ruky, otevelo tuto a vloživši do ní ti erné trny, opt ji zavelo. Ani ona, ani ostatní jeptišky nevidly prý nikoho, ale ti tmy ostaly v ruce, všechny sestry spatily prý je tam na jí
Když
nkdo
se jí z pítomných otázal, ní ped chvilkou dalo, odpovdla, že neví nieho. Barre ujišoval úadníky, že dal Grandier znamení ábelské smlouvy, totiž kytici rží a trny od svých lidí pes do klášterní zahrady pehoditi a odtud prý zaali áblové jeptišky sužovati. vlastní oi.
zda-li ví,
co se
s
ze
nco
Uprosted tchto hrozných zpráv zašramotilo za stnou a náhle vyskoila z krbu erná koka
a vydrápala se na vysoká nebesa jedné postele. Mnozí z pítomných ucounIí zdšeni ke d\eím domnívali se, že je to sám ábel ve zvíecí podob. Dva srdnatjší strhli koku s nebes a posadili ji na postel priorinu. Na to pistoupil Barre a jal se pekelného hosta zaklínati ale koka nevšímala si hrub toho, co se kolem ní dalo, nýbrž sedla tu tak klidn a spokojené, jakoby to bylo oblíbené její místeko. vyšlo na jevo, že je to oby;
;
Konen
ejná domácí koka. Za
to vylili si pátei zlost na uvadlých bílých ržích, znamení to, jak udávali, Grandierovy smlouvy s áblem, uvrhnuvše je do
ohn. že v
Barre pozval úadníl^y na druhý den se slibem, mluviti bude. Ale když se uritou hodinu dostavili, požádal je, aby v pro-
ert srozumitelnji
165
tjším dom posekali, že prý se jeptišky práv na sv. pijímání pipravují. Za hodinu vrátil se k nim se zprávou, že již sám z jeptišek ábla vypudil. Bailli pokáral jej ostrými slovy za to, že úadní osoby takoka aprílem vyvedl a k tomu proti xýslovnému naízení jeho jednal. Byl totiž bailli pedešlého dne naídil, aby se nadále posedlé jeptišky toliko za pítomnosti úadníkú zaklínaly. Barre odsekl, že všechny jeho kroky toliko k rozmnožení slávy boží smují a doložil, že prý se v osmi dnech stanou svdky veliké události, která vinu Grandierovu svtle dokáže.
Však uplynul plný msíc a pedpovídaná veliká událost se nestala. Bezpochyby poteboval ert tolik asu, aby se na svou úlohu náležit pipravil. Teprve dne 22. listopadu zaali opt áblové ubohými pannami lomcovati.
Urban Grandier byl již dne 12. íjna baillimu odevzdal spis, v nmž se ohrazoval proti hanebným patera Migpiklm. svých protivník. Nazval v nona pímo podvodníkem, který tu prhlednou pástvu na záhubu jeho utkal. Žádal tudy bailliho,
nm
dv
jeptišky oddliti, v soukromých domech aby ony ubytovati a kdyby se skuten známky posedlosti na nich objevily, jiným poctivým a nestranným exor-
cistm
je
sviti
kázal. Bailli
mu odpovdl,
že
Barre
rozkazu biskupova jednal. Na to odebral se Grandier do Poitiersu, ale biskup nepipustil jej ani k sob a odkázal jej na královské úadníky, aby tmto stížnosti své pednesl. Grandier podal tudy baillimu, novou žalobu pro veejné pohanní, které se mu stalo, a žádal jej za ochranu.
z
166
Jak jsme již svrchu podotkli, byl bailli muž byslrozraký a rozšafný. On ujal se rázn pronásledo^'aného. Nejprve zakázal exorcistm, aby se posedlých vyptávali o vci, které by se cti Grandierovy neb íkoli dotýkaly, a vbec všem obyvatelm Loudunu, aby Grandieroxi slovem neb skutkem ubližo\ ali. Pak naídil, aby byly priorka a svtská sestra každá zvláš v soukromých domech ubytovány a písné dohlídce podrobeny. Nikdo nemá míti k nim pístupu vyjma exorcisty a ti smjí toliko v pítomnosti rozšafných a nestranných osob úad svj konati.
Ale poctivý tento úadník setkal se
s tuhým sproštnu všech lidských zákon a ádu po\ažovala. Podporováni biskupem poitierským a stranou knžskou, zprotivili
odporem
anoci, která se
odedávna
za
Mignon a Barre rozkazm jeho, pravíce, že jim v tch vcech toliko duchovní pedstavený rozkazovati smí. Barre vykázal se spolu s rozkazem od biskupa poitierského mu daným, aby ve vymítání pokraoval. Rovn nechtly se jeptišky ustanovením bailliho podrobiti. Priorka prohlásila, že neuznává nad sebou jiného soudu než biskupského, že bez svolení svého duchovního pedstaveného nikdy z kláštera se vysthovati nesmí. Protest tento se
ábl
podporovali mnozí \ysoce ])ostavení mužové, kteí v kláštee své píbuzné mli, a vyhrožovali baillimu žalobou. Tento musel nové jednání stran oprávnnosti svých opatení zavésti a prozatím na pilné dohlídce k výkonm exorcistú pestávati. Že je dar jazyk v posedlých jeptiškách peskrovný, jevilo se den ode dne patrnji. Latina jejicii se nelepšila. K vyzvání Hatreov: ,,Kla se bohu,
167
odpovdla priorka latinsky: a když se jí otázal, komu se klaní, odvtila nesprávn Ježíš Kristus !" Jeden ze svtských písedících zvolal ,,Ten ábel nemá mnoho mluvnice v hlav!" Však Barre nedal se tím mýliti a opakoval rychle svou otázku v takové, aby se k ní první pád hodil: ,,Kdo jest, jemuž se klaníš?" Ježíši Kriste!' znla a vymíta svsil hlavu. Ješt bídnjší latinou odpovídala druhá posedlá; za to volala ustavin ,,Grandier! Grandier !" a vedla tak necudnc, že nikdo o áblu chlípnosti v jejím krásném tle pochybovati nemohl. Bailli prohodil, že by snad ábel lépe v než v latin odpovídal, aby jej tedy vymíta k odpovdím v oné pinutil. Ale nadarmo zaklínal Barre ábla, aby ecky promluvil ani slvko nevyšlo ze rt posedlé jeptišky, a když na ni vymíta usilovnji naléhal, probrala se najednou ze své posvému!"
Stvoiteli
„Klaním
se
tob !"
:
,
:
promn
odpov
,
ei
etin
ei
;
sedlosti.
Jindy žádal Skot Stracan, editel školy loudunské, aby ert slovo „voda" po Skotsku ekl. Priorka pomohla si z nouze odpovdí ,, Pílišná všetenost !" Když Stracan nicmén na žádosti své trval, zvolala jeptiška latinsky Inísto ,,Deus non vult" (Bh nechce) ,,Deus non volo!" (Bh nechci). Když :
vymítae na to upozornili, že rituál znalost cizích jazyk za hlavní známku posedlosti prohlašuje, odpovdl, že tomu v pravd tak jest a že též ábel v jeptišce sídlící velmi dobe skotsky umí, ale že jen tentokrát skotsky mluviti nechce. Za to že dovede
mnohem nesnadnjších vcí: vypote
prý ihned do jednoho všechny tajné híchy panabailliho. Úadník nedal se tímto ncmotornvm obratem od vci odvésti
168
a žádal, aby ert slovo ,,voda" alespo v hebrejštin ekl: tento jazyk že je ze všech nejstarší, že si jej tedy ert za sjvj dlouhý život úpln osvojiti mohl. Ale ani k této malikosti se ert neuvolil. Jeptiška mlela hodnou chvíli a pronesla na konec tichým,
chvjícím se hlasem nkolik slov; všichni blíže sto!" jící tvrdili, že znla francouzsky ,,Ach, odvolávám Však jeden karmelitán, který ve vzdáleném kout stál, ujišoval, že ekla hebrejsky Rozlila jsem :
:
,,
vodu."
K otázkám úadník odpovídali tito erti vbec liknav a chybn anebo mleli; za to odíkávali své odpovdi jako na kolovrátku, když se jich vymítai z vlastní vle dotazovali. Však úadníci neustávali se ptáti a dokázali tak brzo, že jsou áblové jeptišek netoliko v jazycích, nýbrž i jinak velmi nevdomí. Jednou stžoval si ábel v priorce na to, že je v kapli jistý protestant. Bailli vyzval exorcistu, aby se erta zeptal, kolik je protestant ve shro-
máždní ?
Odpov
byla dva Ale když pítomné shledáno jich devt. Jindy žádali úadníci, aby ábel udal, kde v tu chvíli Grandier mešká? ertova osvdila se nepravdivou. K otázce, za kterého biskupa byl Grandier :
!
protestanty sctli,
Odpov
odpovdl ábel zcela upímn: Nevím!" Zákon pedpisoval, aby také mínní léka o posedlých zapsáno bylo. Než lékai prohlásili, že povahu nemoci nikterak uriti nemohou, pokud jim nebude dovoleno, aby se ve dne v noci u posedlých zdržovali, jim sami pokrmy a nápoje podávali a nikoho krom úadník a nkolika jeptišek k nim vysvcen,
,,
•
nepipouštli. Z mítli
knží
píin snadno
pochopitelných od-
rozumnou
tuto žádost, a bailli
a jeptišky
169
nevystaoxal \íce
s\oii mocí,
aby zákonu piúchod
zjednal.
Na konec byl samým úadníkm pístup k posedlým zamezen. Tyto prohlásily totiž, že nechtjí býti více v pítomnosti bailliho a ostatních úadi
ník
vyslýchány. Bailli svolal ihned shromáždní \šech obyvatel Loudunu, v nmž bylo uzaveno, aby se úadníci k biskupoxd poitierskému a k vrchnímu prokurátorovi odvolali s prosbou o zmaení onch hanebných pikl proti Grandierovi. Vrchní prokurátor odpovdl, že je vc tato ryze duchovní a lže tudíž parlament (snm) o ní rozhodovati nemže. Biskup nedal žádné odpovdi a jmenoval pouze nkolik knží Grandierovi nepejících aby pi dalších zaklínáních pítomni byli. Nyní nemusely se tudy posedlé, k nimž bhem asu ješt nkolik jeptišek pibylo, všetených" otázek obávati a mohly své odpovdi k otázkám vyodíkávati. Tito pak mohli po míta se bez ostychu jeptišek o Grandierovi vyptávati a s uspokojením z úst posedlých nejstrašnjší žaloby na nho pijímati. Mezitím byla se povst o posedlých jeptiškách po celé Francii roznesla. Sama královna poslala do Loudunu svého almužníka Marescota, aby tu \ vyšetil. Svtští úadníci se obávali, že Mignon a Barre ahnužníka na svou stranu pitáhnou. I usnesli se na tom, že se navzdor protestm jeptišek a zákazu biskupovu k novému zaklínání dostaví. Ale pochodili velmi zle. Hned u brány klášterní oznámila jim jedna jeptiška, že nebudou roznesli, že je celá vpuštni, ponvadž prý po posedlost holá smyšlenka a podvod. Na to v\ šel jim
—
—
,,
pkn
ad
c ádn
mst
170
Barre
v
knžském odvu
v
prvodu almužníka
vstíc
a pravil, že jim sice vstup do kláštera nezamezí, ale že bude jednati docela po své vli; zná prý povinnosti vymítae a nedá prý si od nikoho pedpisovati, jaké otázky má posedlým dávati. Tato drzá popudila úadníky nejvýše; strhla se prudká hádka, která se skonila tím, že úadníci odešli volajíce, aby se Barre neopovážil ve svých zaklínáních cti se dotýkati. Barre rozkikl se za nimi, že jim nepísluší rozkazy mu dávati, a bouchl dvemi. Úadníci byli tedy prost z kláštera vyhozeni. Již zdálo se, že Grandier z osidla nepátelského více nevyvážné. Však po druhé \yprostil jej mocný píznivec, arcibiskup bordeauxský. Tento vyslal do Loudunu svého lékae, aby posedlé prohlédl. Mignon a Barre poznali ihned, odkud vítr vje, a uinili svá opatení. Dali se ihned do vymítání a vyhnali šma-
e
ní
hem všechny erty
—
arcibiskupskému lékai práv nosem. Když tento do kláštera vešel, uvítali jej potšitelnou zprávou, že podixným zpsobem všichni áblové ped chvilkou rázem z jeptišek vyšli. Grandier obával se právem, že po odchodu lékae arcibiskupova podvodníci své kejklc dále provozovati budou. Obrátil se tudíž na arcibiskupa s prosbou, aby celou vc písn a nestrann vy-
ped
šetiti dal.
Moudrý
prelát, v
nmž
ovšem
již
ku po-
divu náhlé uzdravení posedlých jeptišek podezení vzbuditi muselo, vyhovl té žádosti a vydal dne 27. prosince 1633 naízerfí, jehož podstatné kusy byly následující
Posedlé jeptišky butež ubytovány v soukrokterý arcibiskup vzhledem k nemajet-
mém dom,
171
z vlastních \uméz najme. Za spolebudiž jim pouze jedna spolehlivá, ábelství prostá jeptiška ponechána. Ti zkušení katolití lékai mají je ošetovati a piln zkoumati, nevznikla-li snad domnlá posedlost z choré obraznosti, husté krve a porušených šáv anebo netaj í-li se za ní zlomyslnost a podvod. V druhém pípad má se zavésti písné vyšeto\"ání, aby strjcové tch hapotrestáni byli. Kdyby se však nebných pikl na jeptiškách skuten známky nadpirozeného vlivu
nosti kláštera nici
ádn
zejména kdyby slova, jež sob vymítai do ucha pošeptali, nahlas opakovaly, kdyby oznamovaly vci, které se na vzdálených místech pihain zují, aniž vzniklo podezení, že byl oznámený naped umluven; kdyby rozprávku skládající se nejobjevily,
mén neb kou
z
:
8
— 10
konen
delších slov v cizích jazycích vedly
kdyby na rohožku položeny a na
ru-
nohou spoutány byvše, bez cizího piinní voln do \ zduchu se poxznésti a tam po delší dobu \znášeti se mohly; pak teprve smí se k xymítání l)ikroiti. Ve výkonu tomto mají se nadále dva od arcibiskupa ustanovení knží s Barrem stídati ale \ždy smí jeden toliko v pítomnosti druhého píslušné obady konati. Za svdky k tmto zaklínáním budou vždy bailli a sudí pozváni. Krom vytených osob nesmí nikdo s posedlými obcovati; zvlášt pak zapoxídá se všem duchovním pod trei
—
;
stem klatby, aby s nimi rozprávli, jich se dotýkali neb vbec do této vci se míchali. Div divoucí! Moudrý tento rozkaz \ yhujil posedlé jeptišky nadobro. erti jakoby se byli rázem do pekla propadli ani vidu ani slechu o nich v kláštee loudunském. Snad zvtili v arcibiskup-
—
172
ském rozkazu kousek zdravého rozumu a toho se jak známo, bojí jako samého pána boha.
erti,
Barre sebral své vymítací náiní a vrátil se s hlavou sklopenou na venkovskou faru. Peníze, které arcibiskup velikomysln na zvláštní byt pro pov sáku jeho a sedlé panny vnoval, ostaly
pkn
jeptišky v kláštee. Celé obyvatelstvo v Loudunu bylo na klášternice rozhoeno. Místo slíbených milodar sypaly se úštpky a výitky na hlavy jejich. Hubené píjmy jejich scvrkly se ješt více. Rodie nechtli více své dcery k sprostým komediantkám a kivým žalobnicím na stravu dávati a do školy posílati.
Nejhe jej
co
vedlo
se
pvodce svého
smch odprc
Mignonovi. Jeptišky vinily výitky pátel a po-
neštstí,
provázely
Znova utrpli
jej
protivníci
pi každém Grandierovi
kroku. citelnou
porážku. Ale ani po té nevzdali se nadje; jizlivá jejich záš nabyla tím nové potravy. Pátrali piln po nových prostedcích k pomst a štstí bylo jim pízni vo. Brzy získali mocného spojence. Státní rada Loubardemont, strýc krásné priorky loudunských uršulinek, pijel za jistou vládní záležitostí do Loudunu. Ihned obklopili jej nepátelé Grandierovi a rozdmychovati nenávist proti muži, jali se v který se stal píinou špatné povsti jeho netee. Vylíili mu celé vci tak, že nikoli nejapného podvodníka Mignona, nýbrž knze Urbana za jediného pvodce nynjšího trudného postavení jeptišek pokládati musel. Loubardemont zahoel proti osoenému prudkou nenávistí a pisáhl, že na zpupném knzi zostuzcní své netee pomstí. Však '
nm
prbh
173
zprvu musela vulc arcibiskupa bordeauxského, Graiidierova píznivce, mocnjší vlí zlomena býti a k tomu konci vyhlídl si všemohoucího lehdáž ministra, kardinála Richelicua. Aby jej proti (irandierovi popudil, použil osobní jeho nedutklivosti. Vyšla krátce ped tím perná satyra pod názvem: ,, Krásná ševcová neb ševcová loudunská," v níž se uvádl Richelieu co smšný galán, který své vyvolené rozliné nepkné kousky ze svého života vypravuje. Kardinál nemohl se nikterak spisovatele té satyry dopátrati. Okolnosti té použil Loubardemont k provedení svého zámru. Dal kardinála kiv zpraviti, že pisatelem nadeeného hanopisu není nikdo jiný než Urban Grandier, který prý si také prostednictvím jisté Hamonové s královnou matkou, Richelieuovou odprkyní, dopisuje. Tato seznámila prý jej s onmi kousky ze života kardinálova, které pak \-
satye na praný
Když
postavil.
byl kardinál takto proti Grandierovi po-
puzen vtiskl mu Loubardemont nejvhodnjší zbra na domnlého hanopisce do ruky. Podal mu lživou a pekrouccnou zprá\u o posedlých jeptiškách loudunských a tvrdil s nestoudným elem, že je Urban veliký arodjník, který se toliko pomocí svého pekelného umní z rukou spra\ed]nosti vymknul. Kardinál Richelieu umel se mstíti. Ihned opaten byl Loubardemont plnou mocí, aby proti Grandierovi a spoluvinníkúm jeho pro arodjství, spolek s dáblem a jiné zloiny proces zavedl. Udlena mu plná a neobmczená moc, aby s osobou obžalovaného nakládal, jak za dobré uzná, a žádných od-
por, protestu
a odvolání
s
jakékoli strany nedbal.
Irl
ZáioNcn \ yzývali se všichni úadov-é, aby Loiibai(lemonta, kdyby tolio poteba byla, brannou mocí podporovali. S jásotem
uvítali
nepátelé Grandierovi noxého
tímto plnomocenst\ ím do LoiiByli tam zatím pro blahodárnou jeho
spojence, když se
s
dunu vrátil. innost výborn pdu pipravili. Staí erti vrátili se do jeptišek a vzali s sebou hejno nových. \' krásném tle priorky ubytovalo se jich sedm najednou hle, tu pekelná jich jména v abecedním poádku Aman, Asmodi, Balaam, Behemot. Gresil, Tsaaka-
rum a Leviathan. .Vedle ní bylo v kláštee šest posedlých, šest od ábla všelijak sužovaných a ti oarované
jeptišky.
Ba
i
mst
ábelství; bylo v oarované a dv od
mimo šest
klášter rozežralo se
posedlých dívek,
dv
ábla trápené. Nápadné bylo. že mly za zpovdníka vesms Mignona. A ješt nápadnjší, že se mimo Loudun dv posedlé práv v Chinonu vyskytly, kde byl faráem Barre. Ihned po svém návratu do Loudunu naídil Loubardemont, aby byl Grandier nazejtí (dne 6. prosince 1633J asn z rána zaten. Uadník, jemuž byl rozkaz tento dán, nenáležel do potu nepátel Urbanových. I zpravil jej potajmu o hrozícím nebezpeí. Grandier podkoval mu za dobrou vli, ale prohlásil se, že neuprchne, že d\'uje ve svou ne\inu a v milosrdenství boží. byl zaten, práv když se k ranním služkostela ubíral. Nepátelé jeho dostavili se k tomu v plném potu jako k njaké slavnosti. Ubohý knz byl na milost a nemilost vydán v ruce jejich. ábelská rozkoš svítila z oí tch
Urban
bám božím do
t7íi
velebných a ncvckbných pánu, vidoucích tak dlou v( svých ho a tak asilovn pronásledovanou spárech. Svtští lenové ohavného spiknutí proti (írandierovi ustoupili nyní do pozadí a penechali dvrou zrunjším rukám s plnou ih'Io pomsty svých knžských pátel. Tito okázali své katanské vlohy ve svtle nejkrásnjším. Však neostali sami ve spasitelném díle celé hejno tmáii chtlo spolupsobiti pi divokém reji kolem spoutané obti, jejíž nejhroznjší zloin byl ten, že byla svobodomyslnjší a upímnjší než oni. Chtli se tu zárove okázati v nadplku moci své a podsiti svou strašnou pomstou všechny, kdož se ped nimi v tupé oddantv sti neplazili. Zvlášt mniši pospíchali sem z blízka z daleka, aby pomáhali hanobiti, týrati a katanonovati toho, jenž se opovážil odhalovati ped lidem kejkle jejich. Kutny všech barev a odstín vlály vesele k Loudunu. Každý chtl piložiti polínko na hranici Grandierovu, každý chtl záští své nasytiti I)ohledcm na bolestné jeho umírání. Smrt obžalovaného byla již naped ujednána a celý proces byl pouze ukrutná hra koky s myší. Soudcové nenamáhali se ani, aby alespo ped lidem libovolné své poínání pisteli rouškou zákonitosti bez ostychu šlapali do prachu \šechen zákon a ád, lidský i božský. \'eejn upláceli svdky proti Grandierovi a jiné zastrašovali hrozbami. Výpovdí ve prospch jeho svdících nezapisovali. Královský prokurátor Richard vloudil se o plnoci do jednoho domu, aby dv ženy ku kivému svdectví proti obžalovanému svedl. \^lastní jeho ze, advokát Foumier, který pi komisi úad královského prokurátora zastá^'ati muihned sel, byl onou podlostí tak rozhoen, že se
ob
:
i
:
176
místa s\ého vzdal. Loubardemont nepijímal žádných stížností a od\'Olání a zakázal soudním slupod písným trestem, aby takové spisy nadále pijímali. Ponvadž jim bratr Grandierv, muž to všeobecn vážený a rada soudu loudunského, svými spisy a kroky na obranu nešastného bratra veliké nesnáze psobil, obvinili jej ústy jedné posedlé jeptišky z kouzelnictví a uvrhli do žaláe, z nhož teprve po smrti Urbanov vyšel. Lékai, kteí posedlost se stanoviska své vdy posouditi mli, vyl^ráni byli vesms z lidí strannických, nepoctivých a nevdomých. Jaký div, že jednohlasn pozorované na jeptiškách úkazy za nadpirozené a všechnu lékaskou vdu pesahující prohlásili! K dodávání lék pro jeptišky ustanovil Loubardemont lékárníka Adama, kteréhož v prvním procesu Grandierov parlament pro kivé naení k církevnímu pokání
hm
odsoudil. Nyní mstil se mu Adam tím, že dodával jeptiškám prostedky rozilující, které vrozené jejich vlohy herecké vydatn podporovaly. Také biskup poitierský dopouštl se všelikého bezpráví. Zrusamovoln naízení svého duchovního pedsta-šil veného, arcibiskupa bordeauxského, a zakázal jakékoli odvolání k tomuto. V celé diecesi dal s kazatelen zloiny Grandierovy v nejsprostších výrazech vyhlásiti s doložením, aby každý, kdo o nich njakou vdomost má, za svdka k soudu se pihlásiti neobmeškal. Grandier vznn byl zprvu tyry msíce v zámku angersském. Modlitby a duchovní rozjímání byly tu jediným jeho zamstnáním. Kanovník Bacher, jemuž se tam ze všech svých skutených hích vynejlepší svdectví. zpovídal, podal o
nm
17^?
V byt
obžalovaného
zabaveno bylo nkolik
spis proti celibátu. Pi té píležitosti zabavili všechny listiny, jichž Grandier k obhájení svému použíti mohl.
dotený
básní a svrchu
Teprve dne 2. února 1634 zavedli Loubardemont a zástupce biskupa, Demourant, výslech s obžalovaným. Po sedm dní byl vyslýchán a neodporoval si ani jednou ve svých odpovdích. Jediné, k emu se piznal, bylo, že sepsal zabavené ono pojednání o bezženství knží. Na to odcestoval Loubardemont do Paíže a vrátil se po dvou msících
novým usnesením státní rady, jímž se všeliké odvolávání zapovídalo a všem parlamentm a soudm písn se zakazovalo, aby jakýmkoli zpsobem do procesu Grandierova zasahovaly. Když byl takto Loubardemont svou libovli proti všemu obmezení pojistil, dal Grandiera do Loudunu pevésti a do domu Mignonova zavíti. Zde špehovala lstivá žena soudního sluhy Bontema každý jeho krok a: donášela všechno, co vyslídila, za tepla posedlým jeptiškám, které tím vdomosti s
svých
ábl znan obohacovaly. Tak oznámila Bon-
temova dne
25.
dubna
priorce,
že
se
Urban pi
krájení chleba lehce do prstu ízl. Priorka vytasila se krátce na to v kostele s lístkem papíru, na bylo nkolik krpjí krve. Tvrdila, že
nmž
je to
znamení nové smlouvy,
jíž
Grandier
moc ábla
Asmodiho opt v ní obživil. Ihned vrazil státní rada Loubardemont do vzení obžalovaného, ale nenalezl na ani nejmenší stopy krve. Však za to pomstili se mu ihned jiným zpsobem. ert v priorce rozpomnl se, že tlo Grandierovo na pti místech tak znamenal, že je tam úpln nezranitelný. Druhého
nm
Sv.
ech: Sebrané
spisy
XXVIII.
12
dne byl Grandier obvyklým surovým zpsobem ohle dán. Úkol ten svil Loubardemont ranhojii Manourimu, který byl Mignonv synovec a švakr jedné z posedlých jeptišek. Ten vysvlékl ubohého do nahá, zavázal mu oi a ostíhal ho po celém tle. Na to ohledával je zvláštním hloubátkem na jednom konci špiatým, na druhém zakulaceným. Na místech, kde byl Grandier dle výpovdi nezranitelný, užíval tupého konce, na jiných obracel nepozorovan hloubátko v ruce a bodal Grandiera ostrou špikou až do kosti. Ohavné toto muení trvalo drahnou dobu, než se pan Loubardemont bolestných výkik své
obti
nasytil.
Hlavními svdky proti Grandierovi byli áblové v posedlých jeptiškách. A^ymítai prohlásili totiž, že otec lži, byl-li zaklínán, pravdu vyjeviti musí. Všechny výroky posedlých jeptišek, které tmto sami do úst kladli, hromadili tudíž co nezvratné dvody proti obžalovanému. Tak byli zárove žalobníky, svdky i soudci a k tomu žalobníky lživý-
ádn
mi,
svdky kivými
a soudci nespravedlivými.
Posedlé rozdleny byly na tyry skupiny a každá skupina mla své zvláštní vymítae. Barrc nebyl sice do potu tchto pijat, ale místo jeho vyplnil dstojn jeden františkán, páter Laktanc, který se drzostí a nestydatostí svou za vzor i)ravého exorcisty pasoval. Bh'ženec jeho byl kapucín Tranquillus. \'edlc tchto ozdobili ješt kapucíni Lukáš, Protasius a Eliáš a karmelitáni Saint-Thomas a Saint-Maturin nestoudná cela vavíny dobytých nad áblem vítzství. Ve tyech kostelích najednou koped oima etn shrománaly se výslechy
ábl
Dum
zdného
obecenstva. sprostých kejkh'i.
boží snížen byl na
boudu
Akoli se \sichni tito pátei a etní jejich po mocnící poctiv snažili, aby posedlým úkol jejich usnadovali, dopouštly se tyto den co den rozmanitých poklesk, které dobré vci" v oích obecenstva nemálo škodily. Páter Laktanc, maje na pamti asté rozpaky, jaké Barreovi zlomyslný ábel svou latinou zpsoboval, rozkázal tomuto, aby vždy jen francouzsky odpovídal. Odvodnil svj rozkaz tím, že prý se ert smlouvou Grandierovi zavázal, že latinsky odpovídati nebude ostatn jsou prý nkteí erti nad míru hloupí a nevdomí. \'šak jednou se zapomnl ,,
;
a otázal se priorky latinsky jak asto (quoties) se jí ábel v podob koky, psa, jelena a kozla okázal? Priorka odpovdla ,,Den jsem si nepamatovala." Domnívala se bezpochyby, že je v latin ,, quoties" (jak asto) a ,,quo dic" (kterého dne) jedno. Když se jednoho erta v priorce ptali, kam Grandier své arodjnické knihy uschoval, udal byt jedné dámy, kterou povst za milenku krásného knze vyhlašovala. Ihned byl udaný byt prohledán, však po knihách nebylo tam ani památky. Vymíta zaklínal ábla znova, aby pravdu vyjevil. ert se omluvil, že prý tam knihy v pravd byly, ale ze je ped chvilkou ne oné dámy odnesla. Posláno k netei, ale poslové našli ji v kapli se modlící a pi ni pouze modlící knížku. :
:
,
,
Jednoho dne ert tvrdošíjn mlel. Když jej nazejtí vymíta pro to peskoval, omlouval se tím, že prý musel vera v Paíži duši jistého lena parUinna poptávka lamentu do pekla dopraviti.
180
V Paíži a tu vyšlo na jevo, že tam toho dne žádný len parlamentu nezemel a žádný len toho jména, jaké ert udal, nežije, aniž kdy žil. Jindy,
když priorku kolem vzení Urbanova
místa hnouti své ruce z okna vystrkuje. Než okázalo se, že jsou okna vzení tak úzká, že Grandier ruku ani prostriti nemohl. vedli, zastavila se tato, tvrdíc, že se s
nemže, ponvadž arodjník
Na
velikých
sliby
div
byli
erti štdí, ale
pravidla nedokalo. Jednou prohlásil ert v priorce, že zejtra toho, kdo by skutenost posedlosti jeptišek popíral, až do stropu kostela vymrští. Na druhý den zvolal abbé Guillet hlasit v kostele, že neví vbec v posedlost a že se mu celé to ábelství jeptišek nad míru smšným jeví. Vyzval zárove chvástavého erta, aby na
splnní se obecenstvo
z
nm
svou hrozbu
splnil.
ert
jej
sice nechal
pkn
na
pokoji, ale pan Loubardemont chtl jej co kacíe zatknouti a byl by nepochybn své nábožné pedsevzetí provedl, kdyby mu nebyl bezbožný abbé
do
Itálie ujel.
jeden z ert v priorce ubyto stopy od zem pozdvihne. Však nadarmo napomínal jej páter Laktanc, aby slib svj splnil. Jednou zdálo se, že se pece k slíbenému kousku chystá. Jeden z divák nadzdvihl trochu priorinu sukni a tu bylo vidti, jak se jednou no hou usilovn o podlahu opírá. Však na tom pokusu ábel pestal.
V kvtnu
váných, že
ji
slíbil
d\
ert Beherit, chtje* bezpochyby tyto híchy svých spolubydlitel napraviti, slíbil, že Loubardemontovi epiku s hlavy zdvihne a po celý žalm
181
Miserere voln ve vzduchu držeti bude. veer shromáždilo se etné obecenstvo
V urený
v kostele a oekávalo netrpliv nevídanou vc. Než nadarmo zaklínal pater Laktanc Beherita, aby slibu svému dostál. ostala na hlav pana Loubardemonta jako pibita. ert nebyl tím tentokráte vinen, ale nkolik mladík, kteí zpozorovavše, že stolice Loubardemontova práv pod jedním otvorem v kostelním klenutí, jímž se obyejn svítilna spouštla, se nalézá, nepozorovan na vylezli a pomocníka ertova, když se tam s udicí na dlouhé žíni
epika
pdu
dostavil, zapudili.
Aby
pochybnosti, takovými nezdary v lidu vzburázem byly zaplašeny, uspoádal páter Laktanc dne 20. kvtna velkolepé vymítání ábl. Ti áblové najednou mli z panenského tla priorky vyjíti a pi s\ém odchodu k zahanbení všech nevících Tomáš po rán v levém boku posedlé a po otvoru v její košili, kazajce a šatu zanechati. Místa, kde zené,
známky objeviti mly, byla již naped urit vytena a délka ran otvor na vlas vymena. Slí-
se ty
i
bené divadlo pivábilo do kostela nesmírné množství divák. Nejprve prohledali znalci ped oima shromáždných tlo a odv priorky, zdali se na onom žádná rána, v tomto žádný otvor neb ukrytý ostrý nástroj nenalézá. Po dv hodiny sužoval vy-
—
míta ábly
—
byli to
—
Aman, Asmodi a
Gresil
—
otázkami ve frantin a latin a pinutil je konek odchodu z tla posedlé. Tato svinula se v klubko a trhala i škubala sebou zpsobem oko i cit urážejícím, až z ní pekelná cháska vyletla. Pak si z hluboká oddechla a vyskoila se zem, jakoby byla
n
procitla ze strašného snu, než za chvilku i>oklesla
ruce na inscu a vyala náhle ruku s prsty zkrvácenými. Když ji na to prohledali, nalezeny v kazajce a šatu jejím dva, v košili ti otvory ztlouští prstu a pod levým adrem ti nepatrné ezy. Rány tyto byly tak lehké, že ani kži nepronikaly, nejvtší mezi nimi pouze
opt, z
í-kížila
pod levého adra
zdélí
jeného
—
zrna.
Pítomný skotský šlechtic Marek Duncan, profesor filosofie a sla\"ný léka, vytkl hned v kostele exorcistm, že priorce ruce na zádech nespoutali, jak byli obecenstvu pislíbili. Pozdji vydal v Saumuru spis: ,, Proti posedlosti uršulinek loudunských", v pochybovšem se stanoviska své doby nosti s\"é o tom snesl. Zajímavé jsou jeho námitky proti ábelskému pU\o_du onch ran na tle priorky a v odvu jejím. ábel, vycházeje odnkud, nezanechává prý ezané otvory, nýbrž propáleniny kdyby ale výminkou pirozený svj nevydal, protrhl by si prost otvor a neužil by k tomu peroízku ani nžek, jimiž ony známky na tle a v odvu posedlé patrn byly uinny. Dále byly otvory v šatech 'a v košili mnohem vtší než rány, tak že prý se spíše zdá, že erti z do tla a nikoli z na venek pronikli. Nad to prý bije do oí, že nemusel ert vyniknuvší z tla dirkou tak nepatrnou ty veliké ot\ ory clo šat dlati a že by byl ve své úzkosti spíše pohodhijší (cstou pod košilí a sukní unikl.
—
nmž —
pedmtu
dr
ohe
;
vní
nho
Týž Duncan zahanbil podvodníky jiným zpsobem. Tito tvrdili, že šest nejsilnjších muž s to není, aby posedlou udrželi. Duncan dokázal to sám. Sevel pravou ruku priorinu tak pevn, že tou stra-
1«3
nou tla ani pohnouti nemohla. Vymíta poruil jí. aby se obrátila. Ona odpovdla: Nemohu, vždy mne drží za ruku I" „Puste ji," zvolal páter, ,,
—
mže
se ábelské lomcování jeviti, když jí Duncan vzkikl: ,,Má-li v sob svíráte!" ábla, musí býti silnjší než já." „Teba jste byl ,,jakž
—
lidy
—
výtený filosof," odvtil Laktanc, ,.jest závrka vaše pece nesprávná; nebo ert je mimo tlo lidské
mnohem
silnjší vás, ale vejde-li do tla lidského, jsou \ýbuchy jeho zloby silami toho tla obmezeny." Duncan byl priorku tak pevn stiskl, že známky toho nkolik dní na ramen nesla. Ostatn musel
smlý Skot pro svj svrchu uvedený spis mnohá pronásledování snášeti a jedin ochrana \znešeného píznivce, maršálka de Brezé, uchovala jej pomsty mocného Loubardemonta. Však ne pouze v Duncanovi, nýbrž v celém !
svrchu vypsané pedstavení a Gresilem vážné pochybnosti. Protestantské katolické obyvatelstvo Loudunu vinilo pátery hlasit z podvodu. Páter Laktanc použil na obhájení cti své a svých koleg saniého ábla. Zeptal se následujícího dne Balaama, jednoho z ert v priorce zbylých, pro jeho páni brati v tu chvíli z posedlé vylítli, když obecenstvo tvá a ruce její \'idti nemohlo, ímž v nevících pochybnosti vzbuzeny byly. Proto," odpovdl Balaam, ,,aby vtšina pítomných ve své neve a zatvrzelosti setrvala." Na základ ábelského toho
obecenstvu vzbudilo s
Amanem, Asmodim i
,,
výroku nemuseli se více exorcisté nieho strachopovedlo-li se jim nco, byl to oitý zázrak vati boží; nepovedlo-li se, zavinili to diváci svou ne:
vrou
a zatvrzelostí.
184
z
úst
Ze zdaených div byly nejvtší ty, že clábel priorjných jednou husí brk a podruhé hedbáv-
ný knoflík
vychrlil.
Posedlé jeptišky byly sice v soukromých domech ubytovány, ale lenové spiknutí a vymítai mli k nim volný pístup. Ba nkteí exorcisté podnikali se svými posedlými krasavicemi výlety na venkov, aby je tam na zdravém vzduchu úspšnji léiti mohli. Všechny protesty Grandierovy proti takovým zloádm byly marný. Jeden letní den uren byl k tomu, aby posedlé obžalovanému \aii postaveny byly Biskup poitierský pijel schváln k tomuto povznášejícímu divadlu do
Loudunu,
díve jednou žádal Grandier, aby jej zánkolika jinými stejn odnými knžími posedlým pannám, které ho osobn neznaly, pedstavili a tyto vyzvali, aby jim okázaly mezi pedstavenými onoho, který je oaroval. Odvolával se na podobný pípad z historie církevních otc. Na církevním snmu v Tyru obžalovala jistá žena kiv svaJiž
rove
s
tého Athanasia, že jí násilí uinil. Pítel jeho, knz Timotheus, dokázal nevinnost svatého následujícím zpsobem. Když nadeená žena v plném shromáždní žalobu svou opakovala, povstal se svého sedadla a oboil se na ni ,,Jak, ty se opovažuješ mne viniti, že jsem ti násilí uinil ?" ,,Ano,'" odpo\dla žena, „tys lupi mé nevinnosti a dobrého jména." Svaté shromáždní propuklo v hlasitý smích a tím bylo vyšetování skoneno. Žádosti Grandierov, aby se podobn oistiti mohl, nebylo vyhovno. Nyní poprvé tváí v tvá své posedlé žalobnice spatiti. Starožitný chrám svatého kíže stal :
ml
185
se
jevištm toho odporného výstupu. Nejprve ped-
pedmty
pravíce, ložih soudcové Urbanovi rozHné že jsou to znamení ábelských smluv, jimiž prý své erty do jeptišek posílal. Jeden z tchto pedspadl teprve v kostele se stropu do prosted
mtu
shromáždní. Jiným zabránil prý Beheritovi, ali> slíbený kousek s epikou pán Loubardemontox ou provedl. Urban odpovídal klidn a dstojn, že tch pedmt k niemu nepoužil a nikdy ped tím nevidl. Kdyby pravda bylo, že se s áblem smlouva uzavírati mže, on že to neumí. Po té vyítilo se ze sakristie jedenáct posedlých provázeno Ilupou kapucín, františkán a karmelitán. Jakmile dívky Grandiera spatily, obklopily jej radostn se tváíce, pitvorn k nmu se lísajíce a mistrem a pánem svým jej nazývajíce. Laktanc vyzval pítomné, aby s kajícnou myslí pihlíželi zázrakm, které bh na oslavu své církve skrze ábly konati bude a aby se za spásu ubohých jeptišek modlili. Na to oslovil Grandiera ,,Ty's dotud s\ cený knz a fará. Povinnost tvá káže, abys k rozmnožení slávy boží z posedlých ábly vypudil a tím trýze jejich ukonil. Nuže, pokus se o to, dá-li k tomu velebný biskup své svolení a perušili na tak dlouho klatbu, která na tob spoívá." Biskup sedící tu na vyvýšeném sedadle jako ímský imiperator v oekávání velkolepé štvanice, pikývl hlavou. Grandier pijal štolu a obadní knihu, poklekl ped biskupem na kolena a vyprosil :
a
si
jeho požehnání.
Nejprve piblížil se k seste Katein. Ale když aklínati, daly se ostatní do takového vesku, že musel umlknouti. Stejn zmaen byl pokus jeho
ji
poal
186
u
ostatiiícli.
I<'''1vž
sekla se smíchem:
f:ht-pl
,,Aj,
nriorku ecky zaklínati, odjak jsi chytrý! Vždy víš,
mnou a tebou hned z poátku umluabychom nikdy ecky neodpovídali!" Konen
že bylo mezi
veno,
po dlouhém domlouvání uvolila se posedlá, že mu bude v jakékoli ei odpovídati. Ale když se poal tázati, pehlušily jej opt všechny posedlé divokým veskem, hmotily kolem nho, svíjely a zmítaly se po zemi, dlaly kotrmelce, dorážely na Grandiera jako fúrie, klnouce mu jakožto pvodci svého trápení a hrozíce mu, že jej na kusy roztrhají. Byl to výjev, pi nmž se žádný z pítomných pocitu hrzy a ošklivosti ubrániti nemohl. Jediný Grandier stál pevn a klidn uprosted pekelné té vavy. Bez bázn, s ostrou výitkou tkvlo temné, pronikavé jeho oko na tváích rozsápaných jeptišek. Žádal snažn biskupa a soudce, aby k rozmnožení slávy boží a k oslavení církve dáblm pikázali, aby jej ihned uškrtili a tak svou moc k nmu dokázali, však aby se ho pi tom jeptišky dotknouti nesmly. Žádosti té nebylo vyhovno, ponvadž prý se ábel farái bezpochyby smlouvou zavázal, že tak neuiní.
Vymítai
utišili
na
chvíli
posedlé
a
spálili
všechna svrchu dotená znamení ábelské smlouvy Grandierovy. Po té rozzuil se znovu pekelný rej posedlých. Všechny sápaly se na obžalovaného, aby své nehty do nho zaryly. Urban pravil k nim klidn: .Nejsem am váš mistr, ani váš sluha; ale pro mne chcete uškrtiti, kdežto mne svým mistrem nazýváte?" Tím podráždil posedlé ješt více. Stží zdrželi je vymítai, aby se na bezbranného knze nevrlily ,
187
nm
pstmi vzíek svj na Nemohouce jinak, házely mu lítice hlavu, „lile, to jsou áblové, kteí a nehty
i
neschladily.
své trepky na si své podkovy
utrhávají!" zvolal Grandicr posmšn. Tím skonil se památný tento výstup. Ale když zuivost jeptišek, bezpochyby též rozcikijícími prostedky umle zancovaná, ponkud ochabla, dostavily se u mnohých výitky svdomí. priorcc probudily se tak mocn, že by byla
V
málem samovraždou 5\ou
posedlost ukonila. Vyhlavou nepokrytou, s provazem kosvíkou v ruce na dvr klášterní a stála tam plné dv hodiny v nejprudším lijáku. Když se na to dvée hovorny, kde vymíta jednu posedlou vyslýchal, otevely, vbhla do ní, padla nui Ck nohám a zvolala, že se chce káti za bezpráví, jaké na nevinném Grandierovi spáchala. Pak vybhla do zahrady, uvázala tam provaz na vtev jednoho stromu a byla by se jist obsila, kdyby JÍ v tom ostatní jeptišky nebyly zabránily. Také sestra Klára dohnána byla výitkami svdomí k smlému inu. Když ji jednou vymíta do kostela pivedl, dala se do usedavého pláe a Všechno, co jsem v posledních vyznala veejn trnácti dnech mlu\ ila, je lež a kivé naení všechno, co jsem udala, pedepsali mi pater Laktanc, ]Mignon a karmelitáni. Bude-li mi ochrana pislíbena, vynesu ješt více na jevo." Ihned od-
bhla
v košili, lem hrdla a se
s
•
:
,,
vlekli ji vymítai z kostela a týrali ji doma tak dlouho, až vyznání své od\olala. Ale když ji o nkolik dní pozdji opt do kostela pivedli a své kejklc znova s ní provádti chtli, pot\ rdila své dívjší vyznání. Po píkladu jejíni uinila také sestra
188
Anežka stejné vyznání a prosila s pláem všechny pítomné, aby ji z moci exorcist vyprostili. Knží pijímání. Ona namítala, že není dostaji k pipravena. Tu vnutil jí vymíta mocí hostii,
nutili
ten
Práv jen ábel vzbuzuje Ubohé dívky poznavše, že
v tob tento jim odnikud pomoc nekync, naíkaly si hlasit ,,Víme pedobe, co nás oekává, že nás budou pro toto vyco bu, nebudeme znání nelidsky týrati ale mluví z nich!' voa nesmíme mleti!" ,, ábel lali jednohlasn vymítai a odstranili je z kostela. Také jedna posedlá z msta, jménem Mogreteva, piznala se veejn v kostele, že Grandiera volaje
:
,,
odpor!"
:
;
—
bu
kiv
boha zkroušen za odpuštpokleknouc ped Loubardemontem a biskupem na kolena, zapísahala je hlasem úpnlivým, aby vyznání toto za pravdu pijali a její svdomí smrtí nevinného lovka neobtžovali. Loubardemont odpovdl jí hlasitým smíchem a biskup ujišoval pítomné, že je to nová finta satanova, aby srdce nevících ješt více zajatvrdil. Tak mluvili velební tito pánové týmž zykem, kterým každé slovo posedlých proti Grandierovi za jistou pravdu a za nezvratný dkaz proobvinila. Prosila ní takové nepravosti a
hlašovali.
stranické poínání pesvdvtšinu obyvatelstva loudunského,
Takové libovolné a ilo
konen
i
že je posedlost jeptišek holá šalba a soudní ízení proti Grandierovi nemotorná kukle, v níž se ukrývá nejjizlivjší osobní záš. Hlasité reptání proti poda nespravedlivým soudcm ozývodným valo se mstem. Nevole obyvatelstva vzrstala tím, že posedlé jeptišky ponenáhlu také jiné obyvatele
mnichm
a obyvatelky msta z nejvtších hnnebností viniti poaly. Jitení toto nabylo rozmru tak povážlivých, že královský komisa dne 2. ervence 1634 na všech rozích prohláškii nalepiti dal, v níž se všem obyvatelm Loudunu bez rozdílu stavu a dstojenství písné zapovídalo jeptišky neb jiné posedle osoby, jakkoli zlehovati a urážeti a to pod pokutou 10.000 livr, dle okolnosti i vtší, a pod jinými tresty.
—
Tím udušen
byl na
njaký as
všeliký odpor.
Avšak bezohlednost a zlomyslnost vymíta, kteí nejváženjší obyvatele Loudunu ústy jeptišek hasudímu za to, že se Grandiera nobili a baillimu tak vele ujali, nejhanebnjší úklady strojili, dohnala obanstvo k poslednímu zoufalému kroku. i
Dne
8.
sepsalo
srpna 1634 shromáždilo se na radnici
memorandum k samému
králi, v
nmž
a
proti
bezprávnému jednání exorcist protestovalo. Dokazovalo, že byly inny otázky jedin za tím úelem, aby se nejváženjší rodiny v mst potupily. Na pouhou výpov jedné posedlé vnikl Loubardemont do obydlí poestné paní a dal tam všechno prohledat], aby nalezl jakési kouzelnické knihy. Jiné dámy dal v kostele vyvolati a pak doma pi zavených dveích do nahá vysvléci, aby na nich nalezl ábelská znamení. Dále protestovalo proti tvrzení vymíta, že- ábel, byv ádn zaklínán, pravdu vyjeviti musí, oavolávajíce se na písmo svaté, na církevní otce a na sorbonnu, která náhled ten zatratila.
Brzy na to prohlášen byl v Loudunu králo\ ský dekret, jímž se ono usnesení obanstva erušovalo a jakožto vzpoura proti královským -
úadm
19Ó
nm
baillimu písné káralo. Zárove zapovídalo se \ a konšelm, aby nadále jakékoli shromáždní obaza úelem vcí, které v obor soudní komise náležejí, dovolili. Tím bylo obanstvo úpln libovli
n
exorcist vydáno.
K
vynesení ortelu nad Grandierem pipravovali se pokrytetí soudcové rozlinými náboženskými obady: dali v úmyslu tom mše sloužiti, uspoádali procesí a j., aby lid uvil, že jednají výhradn v prospch náboženství. vynesen byl ortel je v kláštee karmelitánském, v slavném sezení den z nejhroznjších ortel, které kdy ruka lid-
Konen
—
ská podepsala.
Znl slovo od slova takto: Ponvadž Urban Grandier ze zloinu kouzelnictví a z mnohých ji.,
ných zloin s dostatek usvden jest, má s hlavou nepokrytou, s provazem kolem hrdla, v ruce hoící svíci nesa, u dvojích dveí chrámových církevní pokání initi, boha, krále a vrchnost na kolenou za odpuštní prositi, po té na hranici vsazen, ke klu pivázán a se všemi dotud neznienými znameními ábelského spolku a kouzelnými znaky, jakož i s rukopisem pojednání proti bezženství knží od nho sepsaným za živa upálen a popel jeho do vtru rozmetán býti. Z jmní jeho, kteréž se má deska zakoupena a s tímto zabaviti, budiž nálezem na ní vyrytým v kostele uršulinek na vyvýšeném míst na vnou památku zavšena. Nad Grandier vykonáním to má
mdná
eený
tohoto nálezu
ádnému
muení podroben spoluvinník."
ped a mimoádnému
býti, aby udal jména svých
Idt
Jakmile byl tento nelidský ortel podepsán, piLoubardemont k jeho vykonání. Bylo to 18. srpna 1634. Z rána toho dne objevil se ve vzení nešastné obti jeden ranhoji v prvodu Manouriho, onoho bídníka, který byl pi hledání ábelských znamení podvodným hloubátkem tlo Grandicrovo tak nemilosrdn rozbodal. Když Grandier svého dívjšího muitele spatil, zvolal: Picházíš, kate, abys mne docela usmrtil? Zdaž jsi se nenamuil do sytá mého ubohého tla? Nuže, roztrhej si mne na kusy!'' Ale tentokráte pivolali soudcové k vykonání hanebné operace jiného ranhojie, jakoby se byli v posledním okamžiku za s\-ou strannickou vášnivost za-
stoupil
,,
stydli.
Ranhoji musel vzn znovu na celém tle Když jeden ze soudc žádal, aby mu také oboí ostíhal a nehty utrhal, odpovdl ranhoji s nevolí, že ho k tomu žádná moc na svt nepinutí. Urbana prosil pohnutým hlasem za odpuštostíhati.
„Vím
milerád," odpovdl tento, „že jste jediný, který se mnou ješt útrpnost má." ,,Vy nevidíte celé obecenstvo," pošeptal mu ranhoji do
ní.
ucha.
—
Ohledavše a probodavše ješt jednou nahé tlo své obti, oblekli ji muitelé do staré špinavé haleny a odvezli v zaveném voze do soudního domu. Tam byla již etná a vybraná spolenost shromáždna, aby spatila hrdého, krásného muže v nejhlubším jeho ponížení. Hrdost jeho byla zlomena, krása uvadla v temném žalái. Kleel tu s rukama spoutanýma, v rozedrané halen, líce maje vpadlé, oi vyhaslé. A ped ním pestil se sbor vznešených
192
dám
paní Loubardemontovou v ele a pohlížel a ošklivostí na zdrceného arodje. Soudcové byli jim postoupili svá kesla a šeptali si v pozadí jizlivé poznámky do ucha. Páter Laktanc a františkáni exorcisovali vzduch, zemi i kleícího Grandiera. Na to odkopl mu sekretá klobouk s hlavy a zvolal „Obra se, bídníe, a poko se ped umueným." Grandier poklonil se ped kížem s hlubokou uctivostí a šeptal vroucí modlitbu. Sekretá peetl mu ortel chvjícím se hlasem. Odsouzenec vyslechl jej klidn a promluvil na to k soudcm hlasem pexTiým ,, Dokládám se bohem otcem, synem i duchem svatým a blahoslavenou pannou, že jsem nikdy arodjníkem nebyl, nikdy svatých míst a vécí nezneuctíval a nieho o arodjství nevím, s
s
hrzou
:
:
krom
emu uí
kteréž jsem víry jiné, než jediné víry naší svaté matky, katolické, apoštolské, ímské církve. Zíkám se ábla a všeho, co k hledí, vyznávám spasitele svého a modlím se k nmu, aby krev jeho též pro mne na zmar prolita nebyla, abych pro nesmírné zásluhy jeho odpuštní svých dosáhl. Vás, milostiví pánové, snažn trestu, aby prosím o zmírnní pisouzeného hodiny na má duše v zoufalství nepoklesla." to žádal jej Loubardemont v tajné rozmluv, aby udal nkteré spoluvinníky jen pod tou výminkou toho,
vždycky
hlásal.
písmo
svaté,
Nikdy neml jsem
nmu
hích
mn Dv
;
mu zmírnní trestu. hrd: Nemám žádných slíbil
,,
Grandier odpovdl mu spoluvinník, ponvadž
jsem sám nevinen!" Hned po té rozmluv pikroeno k muení. Zpsob, jakým bylo vykonáno, pesahá ukrutností
\'X\
svou \secl)no, co kd\' zvíecí siiroNosl u dábclská \ tomto ol)oru \ykonala. Nohy Gran\ ybioiišcnost (liero\ y položeny byly iiuv.i dv silné (lc>ky a tyto provazy pcpi'\iK' utažen \-. Na to vráželi kladivem železné klíny mezi noh\' a ])rkna a sice ctyry pii ádném, osm pi mimoádném muení. Soudcox é a mniši nebyli s katem nikterak spokojeni. Loulíardemonl oboil se na, že i)ihoto\il klíny píliš slabé; žádal mennocí na ném, aby zaopatil silnjší, a neupokojil se dí\e, pokud kat písahou nestvrdil, že jsou to nejvtší jeho klíny. Pítomným františkánm a kapucínm, kteí nejprve nad klíny, kla-
divem a deskami své ymítaské kejkle provodili, aby prý ábel úinek tchto muidel oslabiti nev
mohl, zdálo se snad, že
trn poíná
;
nebo
si
kat
prohlásili,
pi muení že
píliš še-
ert nesvcenci
snadno vzdorovati nuiže, a vydravše kato\ kladivo z ruky, jali se sami ze všech sil klíny zatloukati. Strašná bolest zbavila Grand iera nkolikrát smyslu. Zdvojené rány probudily jej pokaždé opt. \'elební katané zaráželi klíny hloub a hloub a ustali teprve, když byly ob noh\ úpln rozdrceny a morek z hnát i
—
vypryšoval. A tito lidé však co dím ? tito netvorové udusili v sv ých kutnách poslední jiskru lidskosti osobovali si bezbožným jazykem jméno služebníku božích, neostýchali se tvrditi, že páchají takové neslýchané ukrutenství ve jménu boha milosrdenství a lásky! Grandiera vinili ze zneužívání svatých vcí. A sami tropili kejkle se vším, co sváto
—
v kesanstv u, a rouhali se slitovníku zpsobem nejohavnjším. Grandiera vinili ze spolku ábelského. A sami byli vtlení áblo\é, dokázali, že dovedou netoliko své bližní mukami pekelnými spasiteln ^5\
.
Cech: Sebrané spisy XXVIII.
13
10-:
dsiti, ale
i
muka taková
za živa
vlastnorun jim
pipravovati.
Urban snášel hrozné ony bolesti s trplivostí a stálostí podivuhodnou. Nenaíkal si, nelál svým muitelm. Modlil se hlasit a vroucnost té modlitby dojala jednoho z úedník tak mocn, že ji po napsal. Musel však Loubardemontovi pislíbiti, že ji nikomu neokáže. Když na Grandiera naléhali, aby se piznal, odpovdl ,, Nejsem arodjník ani bezbožník." Své ostatní poklesky vyznal upímn ale žádná bolest, žádná hrozba nevydobyla z nho jména ženštin, s nimiž obcoval.
nm
:
;
Zmueného
položili
v poradní
síni
na slámu
tam tyry hodiny ležeti. asem picházeli k nmu Loubardemont a pemlouval jej, aby njakou listinu podepsal \ šak nadarmo. Z ostatních nevšímal si ho nikdo. Po tvrté hodin odpoledne položili jej holomci na nosítkla a odnesli dol ke dveím soudního domu. a nechali
jej
—
Grandier ujišoval
provázejícího jej úedníka, že více že netíží jeho svdomí. Úadník zeptal se ho pohnut ,, Chcete, aby se za vás modlitby inily?" Tím prokážete mi velikou milost," odpovdl Grandier, ,, prosím vás za to.' y_šechno
nic
vyjevil,
:
Dali
mu
do ruky svíku
nesli mstem, pené a prosil je,
—
on
ji
políbil.
Když
pozdravoval lidi v ulicích nakuaby mu v modlitbách svých místeka popáli. Když prvod chrámu svatého Petra došel, poruil Loubardemont, aby odsouzeného s nosítek sali klee zde podruhé ortel svj vyslechnouti. Ale rozdrcené nohy nemohly ubohému více jej
:
ml
195
sloužiti:
iii)adl
trpliv a bez
na bicho. Ostal tak
ležeti,
ekaje
reptání, až jej pozdvihli.
nmu
pítel jeho, pater Grillau, Tu pistoupil k „Rozpome se, že a objav jej sle slzami, pravil Ježíš Kristus mukami a smrtí kíže k bohu, otci svému, povýšen byl. Peuj, šlechetný muži, jen o svou duši. Pináším ti požehnání tvé staré matky. Ona modlí se se mnou k bohu, aby ti prokázal mipijal.'' ,,Bu matce losrdenství a do ráje svého mé synem," odpovdl Grandier, ,,na hoké této :
t
cest potšuje mne pesvdení, že umírám nevinn dvuju v boha, že mi bude milostiv." Mniši pobídli holomky, aby tuto rozmluxu peNechtli, aby obecenstvo duševní stav obžalovaného poznalo. Nepopáli ubohému ani zpovdníka. Byl žádal o patera Grillaua a jednoho augustiána. Žádost tato byla zamítnuta: chtli mu vnutiti za zpo\dníky dva z onch mnich, kteí na v muíme tak kanibalsky záš svou chladili: kapucíny Tranquilla a Claudia. \'šak on se nechtl svým rušili.
nm
katanm
zpovídali.
kolem hranice poseto bylo diváky. Z daleka pospíšili do Loudunu, aby vidli smrt strašného arodje. Stží klestil si prvod vlnami lidu cestu. Množství holub poletovalo kolem hranice. Nadarmo snažili se soudní sluhové svými halapartnami, luza kikem je zaplašiti. Mnichm pišla více vhod veliká moucha, která ustavin koleni hlavy Grandierovy bzuela. Vysvtlovali lidu, že se Ona v hebrejštin dábel nazývá bohem much. moucha je prý ert, který Grandiera do pekla odŠiré prostranství
nese.
196
Kd\"z piu\od i)red hranicí stanul, piblížil se k odsouzenci fará troismoutierský, jeden z nepátel Odpouštím všem jeho, a prosil ho za odpuštní: ,,
svým nepátelm z celého srdce, doufaje, že bh mi odpustí." Také onen úadník, který byl modlitbu i
jeho v
muírn
odpuštní
za
k nému a chtl ho mi ncukivdil konal
opsal, pistoupil
prositi. ,,Vy jste
;
pouze svou povinnost." pravil k
nmu
Grandier. Poctivý tento úadník slíbil též odsouzenci, že mu popeje as, aby mohl k lidu promluviti a že jej dá ped zapálením hranice uškrtit. \'šak mstiví a susvou až do posledního vzdechu roví mniši, kteí s divokou sbsilostí pronásledovali, pekazili obojí. Nejprve byl Grandier železným kruhem ke klu upeMin. Na to jali se mniši vymítati dábla ze vzduchu a z díví hranice. K otázce jejich, chce-li nyní konen vyznati, odpovdl ,,\'yznal jsem již všecko; doufám, že budu ješt dnes u svého boha." Sekretá peetl mu ješt po tvrté ortel a napomenul jej znova, aby Nyznání uinil. ,,Co jsem vyznal na trápení, je ryzí pravda!" z\olal odsouzenec. Když chtl promluviti k lidu, nastíkali mu mniši tolik svcené vody do oblieje, že ani sloxa ze sebe vypraviti nemohl. Když chtl znova poíti, jeden mnich a líbal jej tak prudce piskoil k v ústa, že je otevíti nemohl. ,,To bylo jidášské po líbení!" zaúpl Grandier. Mniši obklopili jej a dali mu k ústm železný kíž. Polib, polib umueného!" volali ped lidem, a zatím rozráželi mu znamením spásy obliej a rty, že mluviti nemohl. \"zdal se konen. Poprosil toliko di\áky, aby se zau pomodlili ,, Zdrávas královno a Zdrávas Maria'". Ješt jednou tázali se ho xymitai: ,, Chceš se káti a jste
ob
:
'.
nmu
,,
lit-;
vyznati?" clier,
,,a
—
.,"\yznal
clinuju
jsem
boha
\'
a
šocko,'
\
ochetil
Ciian-
jeho milosrdenství."
Na pokynutí úadníkoxo rhtli n\ní holonici cKlsouzence uškrtiti. .Ale mniši byli do ureného k tomu proxazu potajmu tolik uzlu nadlali, že nel)> k poteb. Jiný pro\az nebyl po ruce. Františkáni, karmclitáni, dominikani Nolali jednmi ústy: „Ohe, 1
ohe !" ,,Tak se tedy plní, co mi b\lo pislíbeno!?" zvolal Grandier tikráte. Sám uchopil se provazu a chtl si kliku kolem hrdla položiti. Tu zatepal mu pater Laktanc hoícím \chtem ped a •vzkikl: ,, Nechceš se ješt ábla odíci? Jen ješt okamžik života ti „Neznám ábla; bože, milostiv!" zvolal Grandier. Zbsilý mnich zapálil sám, bez rozkazu úadníkova, hranici pod nešastnou obtí. ,,Ach, ote Laktanci," pravil k nGrandier jemným hlasem, ,,kde ostává láska? na nebesích, který mne i tebe souditi bude. Jest Zvu jeho soudnou stolici ode dneška za
oima
bu mn
vymen!"
mu
bh
t ped
mu mniši svcené vody do oblieje. Diváci byli milosrdnjší; se všech stran volali na holomky ..Tškrte jej!" \'šak již bylo l^ozd pro plameny nemohli se holomci více k nmu dostati. ,,Bože, v tebe doufám smiluj se nade mnou, msíc!" Znova nastíkali :
,
;
bože!" byla poslední slowa T^rbana Grandiera. Sho-
el
za živa.
Dílo mstivosii knžské b\lo dokonáno. \'šak nikoli! Museli podlou, blbou lží památku jeho ješt více zohyzditi. Nkolik dní i>o jeho smrti nalepili na NŠechny rohy otisky smlou\ >- (jrandiero\\ s áblem, kterou prý kdesi našli. Znla takto;
198
mj
pane a miste Já nížepsaný uznávám tebe, Lucifere, za svého boha, jemuž sloužiti chci až do smrti. Zíkám se každého jiného boha a Ježíše Kriímské, apoštolské církve a sta, všech svatých, všech jejích svátostí a všech modliteb, které by \ící za mne inili slibuju ti dále, že budu se mé síly staí, zlé initi a jiné k zlému svádti. Zíkám se bimování a ktu a veškerých zásluh Krista a svatých jeho. Kdybych tob sloužiti, tob se klanti a tikrát denn ti obtovati pestal, nalož s životem po své libosti. Prvopis té smlouvy nalézá se v pekle, v Luciferov kabinetu. Svou krví po ,
;
mým
depsal
:
Urban Grandier."
Dodati ješt sluší, že páter Laktanc práv za msíc po Grandierov smrti v strašných bolestech skonal.
V
redut.
(Lumír 1875,
.
3.)
Falstaff. Uf! as mne svedl, abych si vymnil za lehký volný talár ten pytel koudele. Dante. Sám jsi tomu chtl. Ostatn není ta osmilibemí božská komedie práv polehující okolností mého kostýmu, i
Falstaff. Vyslídil -jsi už svou paní? Dante. Ovšem. Vidíš tu královnu noci s plmsícem ve vlasech, od hlavy k pat odnou v erný atlas,
ruce
?
s
vjíem
pestrých fantastických
obrázk
v
19ít
Falstaff. A pvabná ta cikánka po jejím boku je slena Božena? Dante. Tak jest. Tváil jsem se ped nimi,
úmysln zavíral zrak i sluch všemu, co se vztahovalo k dnešní výprav; ale za to povolil jsem tvrthodinnou audienci a ta mi vypsala kostýmy jejich do nejskrytjší arabesky a pesky, že bych je pomocí toho zatykae našel mezi tisíci cikánek a královen noci. jakobych
Bt
Falstiaff. Upímn vyznávám, že se mi tvé konání naprosto nelíbí. \' posledním okamžiku pedstíráš nutnou pípravu k trestnímu líení, nutíš svou paní, aby šla sama s pítelkyní na redutu a pak se plížíš za nimi se všemi píznaky policejního vyzv-
dae. Zdá
se
mi vru,
že
by
ti
slušel nejlépe
kostým
mouenína benátského.
Dante. Žert, pouhý žert! Rád bych jen vidl, jak se umí baviti beze mne. A pak není to dozajista špatný masopustní šprým svádti k vlastní ženu. Pokusím se o to.
neve
Falstaff: Nerouhej
muíš pochybnostmi
se bohu! Hled, ty se o svém štstí, já pak se blažím
pochybnostmi o svém neštstí.
Dante. Smutné to blaho! Já na tvém míst jednal bych zcela jinak. Nemluvil bych kradmými pohledy a vzdechy, jako zamiloxaný panoš, ale ekl bych jí krátce a rovn, co na srdci.
mám
Falstaff. Vím naped,
že
by mne smíchem
odbyla. Což nepozoruješ, jak uštpan a kousav se mnou mluvívá, jak ráda mne do rozpak uvádí, jak horliv zpytuje mé slabé stránky, aby se mi
pi každé
píležitosti
vysmála
?
Z chování
jejího
mu-
200
mén
ostrovtipný psycholog poznati, že jsem by i lhostejným. Dante. Již lepší psychologové, než jsi ty, zoufali nad hádankou ženského srdce. Každá nemiluje jak bu, máte-li si slzou a vzdechem. Ostatn vyznati lásku, musíš ty uiniti zaátek. Dnes je k tomu píhodná doba v tomto zakuklení mžeš jí bez rozpíiku uiniti nejohnivjší \yznání. V nejhoršíni ]3ípad vysmje-li se ti, vysmála se Falstaffovi. (Zmnným hlasem.) Nuž, mé básnické požehnání na cestu já pjdu zkoušeti svatost své Beatrice. F a 1 s t a f f. (Zmnným hlasem. Provázej t
sil jí
'
bu
:
;
)
•
Virgil
Královna
noci. Hle, tamhle se batolí t\ uj vat a žárlivosti. C k án k a. A tamhle vzdychá tvj smutný Dante po své Beatrici. l'božáci netuší, že nám prozradil Josef již pedevírem do nejdrobnjších podrobností boiiomrzký jejich plán, nejmén pak tuší, že jim udala Bta obrácen naše kostýmy. Ty natáhni mého istého Falstaffa na skipec žárlivosti, já pak vyloudím na t\ ém de\ném seladonu njaké
nian/el ve i
básnické vvznání lásky.
I
Dante. Koím
se
ti,
spanilá noci,
básník
Krá
1
o
\-
n a
n (m
i.
kídloma snu unesla k
Clueš, iiolKÍm
abych
l
Beatrice?
patronko zlatýma
2Ul
Dante. Nikoli, spanilá masko, t>s Bcatiicc má. Skoda, že patíš jinému. K r á o v n a n o c i. manžel je ctihodný muž. Dante. Chladný tón tchto slo\- pipíná kídla mé nadji. Ctihodný." Nic než ctihodný! ekni lépe: všední, nudný, suchopárný, ekni: muž, k nmuž t pipoutah' okolnosti, nic \íce, jemuž patí
Mj
1
l\á ruka, nikoli t\é srdce.
Krá
1
o
\-
na noc
(pro sebe
i
do\. (Nahlas.) Dost již toho ten pavuinový \tip nesnese.
—
JVÍkuí tak opra\dalšího ro.zvleení
).
Nebu
ukrutnou, tušíš zajisté, kdo Dante. jsem. Hled, v umlé této jeskyni jsme ukryti ped všetenými zraky. Tvá družka baví se v protjším konci sálu. Chvíle je píznivá. Zašeptni jen slvkem, že optuješ mou lásku, podej mi jen bílou
ruku, abych
jí
sxil plamenným políbením
celý
žár své duše.
Královna noci
(pro sebe). Nemožno! NeAh, poznávám t již. Docházíš jako pítel manželu\ do našeho domu. ba napohled jako ctitel mé pítelkyn není-liž pravda ?
možno! (Nahlas.
I
—
Dante (Nahlas.) til
(pro sebe).
Dívka
ta je
každý tluk mého
porozumla
mým
Kýho ábla!
mi
lhostejná. srdce. Ostatn,
j^ohledum
a
.
vždy jsi již \ždy opmá, \ždy jsi ráda
\zdechuni,
tovala tvá ruka tajná stisknutí naslouchala mým šepotm, za
okna
To Jaroslav. Tob jen pla-
šera,
\e výklenku
.
Královna noci
(pro sebe).
Aluj bože, jas-
strašn jasno pede mnou! (Nahlas.) Ale jak odstraníme ty pekážky, které klade osud naší lásce ?
no,
202
Dante (pro sebe). Zmije! (Nahlas.) Což nám po nich? Což nám po shbech a povinnostech, po úsudku svta, po štstí manželov, po hlasu svdomí po všem, po všem! Královna noci (pro sebe). Hrozné! (Nalilas.) Pus mne, pus mne pichází cikánka!
—
—
(Odkvapí.)
Dante. Mé obavy se splnily! Skutenost pede mnou v hroznjší podob, nežli jsem
stojí tušil
dobách nejernjších. Jak se chvla ruka její mé, jak unyle plály zraky její otvorem masky. Kdyby nebyla pišla cikánka, byl bych snad okradl pítele, padoucha, o \šechno, co je po zákonu svtském božím mým nejsvtjším majetkem! v v
i
Cikánka. Podivno hrub královny noci a vsí !
Mj
manžel
se jako stín
si
na
nevšímá
mé
paty.
Podivno
Falstaff. Hádej mi z rukavice, krásná cikánko Cikánka. Tento šev mi praví, že trpíš na I
\
odnatelnost vtipu.
této uštpané odpovdi t po smích je lahodný jako zvonky, ale mé lásce zní truchliv jako hrana. Cikánka. Dle tchto nemotorných žert pozná-
Falstaff. Dle
znávám.
vám
Tvj
zase já tebe.
Falstaff. O, kdybys mi vidla do duše, jak málo je k žertm naklonna! Miluju t! Vím, že bysi se úsmšn neb chladn odvrátila ode mne,
20/
kdybych sal škrabošku
tu.
pod
jejíž
záštnou jsem
se odvážil vyznati tob nejhlubší své city. svému sluchu! (pro sebe). Že by miloval Boženu?! (Nahlas.) A^šak, co by
Nevím
Cikánka
tomu ekla královna noci? F a s t a f f. Co nám po ní ? Co nnie k ní poutá, než svazky obyejné zdvoilosti? Brániti by lásce 1
naší nemohla.
Cikánka nešastná
!
(pro sebe). Již není pochyby! ó, já (Nahlas.) Je to dobrá žena.
Fals^aff.
]\Iožná,
ale ty's
andl,
ty's
seraf,
a kdybys byla áblem, poslední krví srdce svého bych se ti zapsal. Cikánka (pro sebe). Déle toho nesnesu! (Nahlas.)
Opakoval bys
Falstaff.
to,
kdybych sala škrabošku?
Tisíckrát.
Cikánka. Nuže, bídníku! (Snímá škrabošku.) Ha, mlíš, kleíš tu zahanben ped ubohou, zrazenou ženou. Pry tu larvu, abych vidla, umíš-li se ješt stydt! (Strhne mu masku.) Co to? Pan Jaroslav
I
Falstaff (smutn). Bta nám
udala
opan
kostýmy. (radostn). A nám Josef. A štstí, které se tak netušené na usmálo, rozplasklo se jako pestrá bublina.
Cikánka
Falstaff.
mne
Cikánka. Zkuste je podruhé. Škrabošku na tvá. Tamhle pichází královna noci. Má vás za mého muže; použijete-li chyte této mýlky, mžete vyzvdti všechno. Já ustoupím za sloup.
•JO
Falstaff. Krásná brému skutku!
I
noci, jxxlej
mi ruku k do-
Krás o v na noci. K jakému? FaLstaff. ]\Iladík, kterého znáš. miluje dívku, kterou znáš také. \'šak mladík si netroufá vyznati dívce svou lásku. Nechtla bys pevzíti úkol prostednice
?
Královna
noci. Byl by to úkol nevdný. Pravda, dívka ta byla mladíku upímn naklonna, snad vroucnji, než tušíš, však on se stal navždy (
nehodným její lásky! Falstaff. A ím
Královna
?
noci.
Llial
jí
lásku a miloval
jinou.
Falstaff. Písahám jedinou
hvzdou
za
jeho života
nho,
že byla a jest
!
Dante (šeptem k Falstaffox ii. Zastelím hanebný svdce mé ženy Falstaff. O deset lah\í šampaského se zím, že tak neuiníš
t, vsá-
Dante. Co, ješt žerty! (Strašlivým hlasem.) Práv bije plnoc po zákonu krále Masopusta škrabošky dol (Trhá škrabošku s oblieje.) Falstaff a cikánka (jež byla pistoupila, ;
!
'
snímajíce škrabošky, se smíchem). .A sopust
žije král
Ma-
I
Dante se smíchem).
(dí\-á
A
nesnímáte škrabošku
Falstaff. \
\yje\en na oba, pak vy, sleno Boženo,
se ch\íli žije
Jest
!
A pro
?
to poslední
zhru, k šampaskému
!
i
její
\zdor.
Nyní
•jo:
Bahadur. (>biázek z (Kvty
\'ý(li()(lin'
1880.
s
Indie.*!
ohr.i/ky.)
I.
\'\trhl
jsem se napolo
z
objetí ranního snu a
zrak nuíj spoeinul ch\ilku na stn, \ vkládané nia lýnii zrcadly z rznobare\'ného skla, kolem nichž se \ inuh vkusné zlaté arabesky a s nimiž se stídaly plochy, pokryté pestrými malbami na omítce mal-
—
bami zcela zvláštního, samorostlého zpsobu, jež pedstavovaly podivná z\ íata a figury lidské neobyejných krojích. Zavel jsem opt oci s nejasnou pedsta\ou, \
odpoí\ám ve s\é stízlixé panické ložnici a že pipravuje matka v kuchyni vedle prosaické snídaní, ono vidní na stn pak že bylo jen posledním zamihnutím njakého' xzdušného paláce tisíce a jedné noci, do nhož mne byl prchající arodj vSen napo sled zanesl. Ale znenáhla zaal se mj duch proze
*)
V
tomto nártku chtl jsem skupiti nkteré zprávy zejména Francouze L. Rousseleta, o kraji
cizích cestovatel, :i lidu Rndžastanu
ft. j. oblasti ])cetných domorodých knížat pod vrchní vládou Anglie vtší neb menši ást panovnické své moci zachovavších) v celek, kterýž by I)odal alespo ástený obrázek oné zajímavé koniny. K \íili \tší souvislosti a živosti podávám tyto vrn z pramenu \/.atc
hindustánských,
podrobnosti vo form úryvku z fingované vlastní cesty po Hindustanu. kterou jsem bohužel jen v duchu astokráte konal. .Slabá belletristická ni, která se tím fingovaným cestopisným úry\'kcm lehce táhne, zakhtdá se na skuteném píbhu, o nmž se zmiuje nkolika slovy Rousselet ve své .,1." Inde Poznámka spisovatele. des Rajahs".
206
vdomí
pravého stavu vcí. Stelhbit vyopt cestu do Terstu, odtud do Kahýry, na to indychov modrými vlnami Rudého moe do Adenu, pak indickým oceánem do Bombayc, kam jsem piputoval, abych poznal zemi, k níž touha má jako k bájenému Cipangu rozpínala ode dávna své plachty, zemi, jejíž pouhé jméno ve vždy budívalo pedstavy ne\ídané krásy a nádhernosti, zemi, kde vznáší se nad obrovskými pomníky dávné vzdlanosti duch velikolepé poesie, která složila v posvátném sanskritu, praotci našich jazyk, tisíceré poklady své. Doba deš, trvající v Indii od polovice ervna do polovice íjna, zdržela mne v Bombayi; použil jsem této nucené zastávky, abych se jaks taks nauil obyejnému jazyku tuzemc, t. zv. ,,hindustani", bírati
k
konal v myšlenkách
mn
a
zárove
kteréž se
vnikl
mi
clo
tajemství
jevilo co
umní
fotografického,
velmi užitené vademecum.
V íjnu pak vydal jsem se s jediným indickým sluhou chut do Radžastanu, kde se ješt zachovala pravá ryzí Indie, neporušená vlivem anglických bavlná, kteí se již tak pevn zapedli v bohatém listu poloostrovu hindustánském, v tom krásném velikého leknínu, plovoucího na moi", t. j. svta dle poetického názoru indického. ,,
^^ Radžastanu spokojují se prozatím pouhou vrchní vládou nad množstvím domácích panovníku, ,,radž". Prošel jsem již nkolik tchto knížectví, jež byla z ásti založena, dávno ped Kristem, a jejichž panovnické rodiny odvozují pvod svj od samého Rámy a spravují zem své zákony, posv-
cenými ctihodným stáím
tisíciletí.
•Jit;
v Uhvuru (jak píšou jméno lo Anglipíše se také Alvar, tuzemci pak vyslovují je Eluer), hlavním království stejného jména, v jednom t palác královských, kterýž mi pohostinný ,,maharao radža" (t. j. veliký vévoda král dle našich pojm, dlících písn velkovévody a krále, malý nesmysl) za bydlišt propjil. Maharao ulwurský náleží k menším Anglii poplatným panovníkm indickým; roní jeho píjem z království obnáší pouze 9 milion frank. Pijel jsem veer ped tím do sídelního jeho msta s královskou poctou: píse o chodu do jeho vyslal mi vstíc prvního svého dvoana, Bahadura, s etnou skvlou družinou, která mne u veliké sláv, na slonu, ovšeném zlatotkanými látkami, doprovodila do Ulwuru. Knížata indická jsou vbec velmi pohostinná a zahrnují zejména evropské cestující úsluhami a poctami. Zde ležím tedy a palác tisíce a jedné noci, který jsem byl ped chvilkou do kouzelné íše snu odkazoval, obklopuje mne v makavé skutenosti. Za ložnici mou nemusil by se vru stydti žádný pohádkový princ! Zvolil jsem si za ni t. zv. ,,šich mahal"' ili palác zrcadel. Paláce indických velmož obsahují obyejn uprosted skupiny jiných budov zvláštní stavení, v shrnut bývá jako v\ohnisku všechen lesk nádhery, kterou oplývají jejich obydlí. Takové stavení nazývá se palácem zrcadlovým. Zde pokryty bývají stny zlatem, drahým kamením a rznobarvými zrcadly sem shrnuje klenotnictví, malíství a alounictví indické své divy nejvtší. Pokochav se nádherou, po stnách kolem rozestenou, sve-l se zrak na nízké keslo vedle
Nyní ležím
ané; asem
mst
—
dovdv
zem
nmž
;
mj
mém
208
mého
lože a i)outkvl tam na dvou fotografiích, výtžku posledních pedcházejících dnu mé cesty. Hle, fotografie ty pedstavují pouhé dv brány
—
bránu Tadže \ Age a bránu mausolea v Sepouhé podízené ástky dvou staveb indických, ale jsou to pazoury lví, z nichž samých již poznati lze \elkolepost a nádhernost architektury
kunde
,
—
indické.
Tadž a mausoleum v Sekunde poítají se mezi pední divy Indie. Oba tyto velkolepé pomníky jsou \ šak díla ducha Inohamedánského, hlásajíce bývalou slávu íše velkomogulské.
Tadž Jméno to má pro mne kouzelný zvuk. Hledím na bledou malou fotografii a \idím v du!
chu
ped
sebou íu \ysokou bránu, vypínající
se
nádhern uprosted dvou elegantních kiosk; vidím hrdé její prelí z ržového pískovec a bílého mraozdobené mosaikami z achátu a onyxu, po kryté v každé ásti své vkusnými výtvory umní ka menického a nesoucí na temeni svém tsnou adu filigránských kiosk. \" duchu vcházím opt branou touto do bujných sad a ,v pozadí tchto vynouje se pede mnou zjev, který tehdáž, když jsem ponejprv branou tou vešel, nohy mé V kouzelném ztrnutí zastavil a
nioru,
prsou mi \ynutil \ýkik nejmocnjšího pekvapení a jásajícího obdivu. Jako \ idina nadzemská obje\ilii se pede mnou nad \rc]iolky mohutných cypiš, od pošmourných je odrážejíc se ku podi\u jich B'kupení, záící velebná spousta Jbílého mra Tadž Teíito ohromný pomník jest mau moru
z
mocn
—
!
soleum, jež vysta\l šacli Džehan, jeden z nástupcu velikého Akbara, krásné choti své Mumtaz-Mahalf
2Ú\)
ili Tadž-Bibi, klerá zemela pi porodu princezny Džehanary. vStavba jeho trvala 17 let (od r. 1630 do 1647' a 20.000 dlníku b\ lo na ní nepetržité za-
mstnáno. Mausoleum to zd\ ihá se na ne\ysoké platform z ržového pískovce, zdélí 320 metr a z šíí 110 metr. Nádherná terasa z bílého mramoru z\ýší 5 metr slouží mu za podstavec. A^ každém rohu této terasy iSttrmí mramorový minaret s lehkoti kopulí do výše 150 hnetr. Mausoleum samo tvoí osmihran, jehož nejvtší strany mají v' šíce 40 metru na terasovitém jeho temeni zd\'iliají se v^ rozích tyi paxilony a uprosted majestátní bán, jejíž vrcholek \znáší záixý pozlacený plmsíc do xýšky 270 stop nad základy budovy. tyi hla\ní prelí osmihranu prolomena jsou vysokými saracénskými branami, ostatní pak strany dvnia adami velikých výklenku. Celá sta\ba od základ do \rcholku bán jest provedena z bílého mrámoru, vykládaného mosaikami, pokrytého nápisy, arabeskami a jinými ozdobami z drahého kamení, kteréž uspoádányjsou s takovým \kusem, že pes úžasné množst\"í svéi mohutný dojem celku nikterak neruší. Se shora dolu poseta jest budo\a \e všech ástech, vyjma jen majestátní kupoli, tmito drahocennými okrasami. Ba, Tadž pokládá se právem za jeden z ped-
ních div Indie! Osm dní chodil jsem se obdivovati nové divu tomu a každý den nacházel jsem na krásy a uové zajímavé pedmty studia. A nejsem snad jediným navštvo\atelem, kterého nadchl takovou mrou. Cestovatel Heber praví o inm ,,'raclž nikdy byl vystavn Titany a^ dokonen klenotníky nevyšla skínka jenmji a skvostnji ciselovaná
nm :
—
Sv.
ech:
Sehrán.' spisy
XXVIII.
14
210
rplivých rukou caiského umélce."
A
jiný cepíše: „Spatiti v, Indii pouze Tadž, bylo by pro stavitele neb umlce dostatenou náhradou za délku a obtíže cesty; žádné péro nemže spravedliv oceniti nedostižnou jeho krásu a ochromující velikost."
Z
stovatel
Tuto nádhernost zevnjšku pevyšuje ješt bá-
jená ozdobnost vnitku; strop, stny, náhrobní kavše samá mosaika^ kvty, ovoce, ptactvo, meny
—
provedené z drahého kamení. Kamenným mežovím oken vniká sem jen pitlumené tajemné svtlo. A promluvíš-li v té velebné krypt, odpovídá ti jako z íše nebeských duch divn lahodný ohlas, kterýž ].ze pirovnati jen k' echu baptisteria Pisanského. Zdrf)
jem ohlasu tohoto vznášející se choti šacha
je
ohromná dutina
bán mausolea,
práv nad sk\'Ostným náhrobkem
krásné
Džehana.
Dle pedpis moslimských má býti každé mausoleum opateno modlitebnou Jsa Mohamed, stavitel Tadže, provedl tudíž na západní stran platformy vedle mausolea velebnou mešitu z ržového pískovce s temi bánmi, jejíž barva pispla ješt více k vyniknutí snhové blosti hlavní stavby. Ale když byla mešita vystavna, nelíbil se mu celek pohešoval náležitou soumrnost. Aby té vad odpomohl, vystavl na opané východní stran platformy stavení mešit oné zcela podobné, ale nesloužící za modlitebnu, nemající vbec žádného jiného úelu, než aby dovršilo práv jen co pendant soumrnost celku. Nazval je proto Džavab, t. j. odpov, rozumj odpov na mešitu s druhé strany. Což íci máme o staviteli, který mohl vyyžiti co ;
•>n
—
pouhý jmak bezúelin pendant budovu, by tvoila pýchu Caihradu nebo Kahýry ?!
jež
Ubohá krásná Mumtaz Mahal Netušila zajisté, když jí, umírající, vypravoval šach DŽehan o krásách obrovského pomníku, jímž hodlá nad hrobem jejím zvniti nesmírnou svou lásku, jaké promny uvidí !
ten
pomník
bhu
dvou
Netušila, že za že se pivalí sveepí Džatové do starého jejich sídla Agry a, vyrvou obrovská stíbrná vrata ze skvostné brány, za níž dímati mla nerušený sen, že pozdji divocí Mharatové vrhnou se touto branou a škrabati v'
století!
krátko klesne sláva velikých
mogul,
vn
budou drahocenné mosaiky ku, že
konen
stízliví bledí
se stn jejího náhrobsynové dalekého evrop-
ského ostrova zncsvco\ati budou všetenými krok\' mohylu, houpati se ve skládacích sedadlech na samé terase jejího mausolea, píti tam nápoj, prorokem zapovzený, odfukovati kou papiros a zívati do rozkošného okolí, ba že promní ást jejíhjo velebného náhrobku \ hostinec pro c\Topské cejejí
stovatele
!
Jinak ovšem pochopila \ novjší dob vláda anglická povinnosti své tomuto pomníku lépe, než ped tím lord Bentinck-, který chtl rozprodati drahocenné jeho stav-ivo. Dala mausoleum opraviti a vyistiti a udržuje sady kolem, rozhojnivši je vzácnými rostlinami, ve stejném- stavu, jakému se tšily za doby šacha Džehana.
vi
—
Mausoleum
—
v Sekunde, jehož bránu jsem zana druhé fotografii, klade se rovnž právem mezi divy Hindustanu. K, místu tomu pohlíží s úctou celá Asie, Moslimovc Hindové; nebo zde odpojíchytil
i
lil
vají kosti
sUiMiého Akhaiíi, nejxétšílio
z'
panoxník
Indie.
Mausoleum jeho zchihá se uprosted \eiikého a krásného sadu, ohrazeného do tyhranu vysokou zubatou zdí. Na jižní stran této ohrady nalézá se mohutná estná brána, nádherný to pomník slohu pesného a vznešeného, kterýž jest sám o sob hoden návštvy cizích umlc, \xhod otvírá se do masivního tyhranného pavilonu, jehož prelí jsou prolomena vysokou, ladnými oblouky nahoe do špiky vybíhající branou, ozdobenou arabeskami a kvtinami z barvitého mramoru. Xíi terase pavilonu vypínají se lehké kiosky a z roh trí tyi ztepilé minarety z', bílého mramoru, jichž svrchní ást byla Ijohužel sražena kanonádou generála Lake r. 1803. Od Vchodu vede sadem kvhla\Tiímu prelí mausolea široká dláždná cesta ti jiné podobné cesty, konící ve stedu ostatních prelí, rozdlují s onou ;
první sad ve •
tyi
stejné; ásti.
Mausoleum samo
jest
podi\ná budova, kterouž
nelze porovnati s žádnou jinou stavební památkou Indie. Jest to druh pyramidy, rozdlené ve tyi patra rozliné výšky a spoívající na rozsáhlém tyhranném podkladu, vyvýšeném a prolomeném v každém prelí maurským obloukem. První ti patra pyramidy jsou obstavena hustyTni skupinami etných kiosk, z ržového pískovce s takovou elegancí a nžností provedených, že se domníváš vidti kou zelná,
ze
vzduchu utkaná
sídla
\íl.
Pohled na
ty
ržové zástupy vzdušných ozdobných kiosk, stsnných hust na terasách pyramidy kolem do kola, nelze v' plné jeho kráse pérem vylíiti. Nejhoejší patro obklopeno je zdí z' bílého mramoru s \ypouk-
I
2i:í
lými ozdobami. ?porí\ající na drobnjších kioscích L
léžc látky.
Dlouhá, úzká a tenniá chodba vede z hlavního \chodu mausolea do krypty, kde je umístna hrob-
—
mramoro\ý sarkofág" bez ozdoby, jejž tží pi sporém svtle, kteréž bá malými svými otvory do xnitku procezuje. Pod tímto prostým kamenem dímá vcný sen potomek Tamerlanv. veliký Akbar, jeden z nejmocnjších a nejbystejších vlada, jaké vidl svt. Tato prostá hrobka nebyla urena pro oi lidu. k
1
prostý
rozeznati lze
s
Parádní sarkofág, jemuž prokazuje lid úctu svou, na samém vrcholku pyramidy. Jest to ozdobná deska mramorová, pravý klenot indického umní, na níž se spatuje ^• polovypuklé práci, opleteno arabeskami, onch 96 slov, která slouží v náboženstojí
ství
muslimském ku
\
zývání Všemohoucího.
-
Picházejí sem etní poutníci a zhusta spatiti lze
ped
branou mausí)lea \ozíky a stany njaké
karavany.
Z hlubokého snní nad fotografiemi tchto pomne mj sluha, který mi oznamoval, zavítali do paláce poslové od vladae ulwurské-
nniíku vyrušil že ho. Chce-li
snad tená, abych
tohoto svého sluhu,
musím
mu
jej prositi
pedstavil také za odpu-
zpedu
chlapík s pkným oblivelikých oí zez veera úinn kontrastujeí,: ale jeho livTej není práv salonní skládá se z jakýchsi plovacích kalhot a z kusu látky, která je zadrhnuta na zpsob turbanu kolem jeho hlavy. Prostý Hindu nemá ostatn obyejn ani krátkých kalhot, nýbrž spokojuje se kusem látky, kterým si ovíjí bedra a jenž
štní lokaj muj :
ejem, jména
s
jehož
je sice statný
hndou
—
—
pletí
blmo
—
214
mu
spadá,
lena.
upevnn
jsa
mezi nohami,
asnat
po ko-
Odv
Mj
tento nazývá se ,,dhuti". sluha je dle našich evropských
pojmu
le-
noch, ale podle mítka indického dosti iperný jonák. Indití sluhové šetí totiž pracovní svou silou v té míe, že tam potebuje slušný Evropan, chce-li obsloužen, alespo osmi služebník, kteí býti praktikují zásadu dlení práce do takové krajnosti, že mu div neleští jeden výhradn pravou a druhý výhradn levou botu. jediný sluha z nouze Pravím-li tedy, že mi stail, vzdávám mu tím nemalou chválu. Ustrojiv se rychle vyšel jsem opovzeným hostm vstíc do verandy zrcadlového pavilónu, rovnž bohat vykládané a malbami ozdobené, jejíž
ádn
mj
'
pední strana, opatená adou štíhlých tyhranných sloup mramorových, se otvírala do vnitní zahrady
vodojem a vodotrysk, vzácných stroa kvtin. spatil jsem již ekajícího Bahadura s tlupou dvorních sluh, z nichž každý nesl na hlav objemnou mísu, naplnnou dary od knížete, ten ovoce, onen cukroví, tetí peenou drbež atd. Bahadur zvstoval mi pozdrav maharauv a na pokyn jeho mísy; já skládali mi sluhové k nohám po pak se jich dotýkal dle obyeje indického pravicí a jiikládal tuto k elu, na znamení své spokojenosti a vdnosti.
m Tam
paláce, plné
I
ad
Po tomto obadu p*r«pustil Bahadur sluhy, pojich jen nkolik k naší obsluze, a nabídl se, bude mým spoleníkem až do ustanovené hodiny,
nechav že
v kterou
mne
nabídnutí jeho
ml s
uvésti
radostí.
k audienci. Pijal
jsem
!15
Tento Bahadur, s nímž jsem se již pi verejším u\ítání seznámil, byl pravý Apollo indický. Cestovatelé, kteí navštívili jen Kalkutu neb jiná napolo anglická msta Hindostanu, nemohou mnoho vypravovati o kráse plemene indického. Vidí tam vychrtlé tmavé postavy s mdlým výrazem oblieje, odné namnoze jen njakým cárem špinavé látky jaký to kontrast ku statným svžím postavám v malebných krojích, k výrazným obliejm jemných rys, které nalézá cestující ve vnitním Hindostanu, kde zachoval ješt krásný arijský typ alespo ponkud svou ryzost. Bahadur byl jedním z nejkrásnjších pedstavitel tohoto typu, který jsem spatil. Byl to mladý muž ztepilé statné postavy, k níž se družily ruce a nohy díví útlosti. Ple jeho vykazovala onen svtlejší odstín hndožluíé barvy. kter>'m se honosí vznešenjší kasty indické nad tmavjším prostým. lidem, a barvitý tento stín nezaclánl ani pro oko evropské krásu jeho soumrného, oválného oblieje s podlouhlým jemným nosem, s velikýma ernýma oima, plnýma citu a ducha, s temným chmýím na tváích i brad a s ernými knírky nad malými ústy, v nichž se skvly ady pkných bílých zubu. Dva výrazy vracely se asto v jeho obliej nkdy piklánl dlouhé asy a pak mívalo jeho vzezení ráz milé snivosti a nhy však pojednou zdvihaly se hbit jeho asy nad planoucím okem a pak mnil se výraz onen mžikem v pohled smlého a hrdého bohatýra. ^ Tyto jeho pednosti zvyšoval drahocenný malebný kroj, v jakýž se odíval co bohatýr kšatrya a první dvoan knížete. Vznešení Hindové obklopují rádi svou postavu leskem etných klenot. I
tém
:
2I(i
Bahadur neinil výjimku. Nad vysokým jeho elem ovinuta byla kolem jemného havraního vlasu bílá, stíbrem protkaná látka na zpsob malého turbanu, sešinutého na pravé stran až k uchu, nad ním/ tuto malebnou pikrývku spínala ozdobná stíbrná agrafa; na druhé stran spadala s turbaiiu toho koleni oblieje hluboko na prsa perel, otoená druhým koncem svým kolem šíje. V uších vzely drobounké zlaté náušnice s blyštivými smaragdy. Dlouhá kamizola z lehounké, svtlé látky, s rozstiženými rukávy splývala k jeho kolenm, pepásána jsouc v bocích drahocenným, širokým šálem. Pod hí pak spadaly asnaté spodky ze stejné látky ke kotníkm, nad nimiž byly se\eny zlatým kruhem. Mimo to objaty byly dole nohy, jakož i ruce šrou perlí. Za obuv sloužily mu zlatotkané polostevíce s \'yhnutými zobáky, ozdobené na vrchu' irží z erxeného hedbáví, s démantem jako s krjíjí záivé rosy uprosted. Po boíku houpala se mu oblouko\'it zahnutá šavle, za pasem
šra
vzel
A
,, katar", dvojitá dýka indická. rukovt tépochvia šavle, obruba šatu vše poseto bylo zlatem, perlami a drahým kamením. ^ Bahadur tšil se také ídkému mezi krajany jeho stupjni vzdlanosti byl za mládí delší as po evropsku vychová\'án v Kalkut, uml dosti správn anglicky, znal také dávnou literaturu indickou, vykonal mnohé cesty po rzných koninách Hindustanu a spojoval s živou obrazností nemalý piro-
—
to,
;
zený ostrovtip. Vešli jsme spolu do zrcadlového paláce a spo-
leník
mj
vysvtlo\al mi úslužn mythologická vyobrazení na stnách. Pojednou svezl se zrak jeho
217
fotografie, které jsem byl nedávno prohlížel. se na n, tvá jeho se oživovala a ze rt !" jeho vydralo se zvolání ,,Oh, Tadž iKi
Zahledl
:
jsem se. tam také „Zda jsem byl v Tadži?" pravil Bahadur a již tón jeho hlasu jjrozrazoval, že je \ elým pítelem ctitelem toho ]3omníku. ,,0h, bývám tam asto. Vždy nemám odsud do Agry daleko. Není místa, které by mne bylo více okouzlilo." Jal jsem se vychvalovati nadšen krásu a nádheru mausolea. Bahadur naslouchal sni^•, kývaje na dkaz ?" optal
,,Byl jsi
i
souhlasu hlaxou. \^šak i)ojednou vil jsi tam také noc ?"
mne
perušil
:
,,Ztrá-
\
Když jsem odpovdl záporn, pokraoval s roKolik nocí jsem tam prodlel na terase pomníku, zabrán v hluboké snní já,Noc taková mine ti, jako bys naslouchal arokrásné, smutné a zárove sladké báji. Kolem tebe klid stoucím nadšením
:
,,
a mlení hluboké; jen \lny Džamn\- šplounají dole a uklání se tmavý vrcholek cypiše, jako b\ šeptal sousedu tajemnou zvst. Ze sadu vane k tob opojná jasmínu, oranžu a tisícerých k\tin. kolem tebe, nad tebou tznáší se ten tajemný,
asem
A
\n
ohromný pomník lásky v neposkvrnné blosti k jasVišnu. nekonené moné obloze, odkud k dro, duše svta, shlíží milióny záících oí." ,,Ale pece stírá noc s tohoto •pomníku" ..podstatnou ást jeho velkolepého namítl jsem kouzla, totiž moe klenot, jimiž se stny jeho za dne tpytí a v nichž se práv jeví nejlépe bezmrná štdrost lásky, která náhrobek ten vyvžila,"
nmu
—
—
218
„Pravda",
odpovdl Bahadur
v
zadumání.
Chtl naznaiti nad hrobem drahé bytosti horou nesíslných skvost velikost své ztráty. Shrnul tam ,,
poklady ze všech ástí rozsáhlé íše své, ze všech poslaly tam Pendžab jaspisy, Tibet tyrkysy, Jemen acháty, Ceylon lapis-lazuli, Arábie koraly, Bundelcund granáty, Pennah diamanty, Malwa horský kišál, Kolombo safíry. Malá Asie Ubohý šach Džehan chalcedony, Persie onyxy Byl by milerád dal desetkráte tolik, kdyby mu byla vrátila neúprosná Káli*) jeho sladkou cho, urvanou mu v plném kvtu mladosti a krásy! Ztratil bytost horoucn milovanou, ztratil ji, ale ped tím choval ji tisíckrát v náruí, líbal její sladká ústa, ítal v jejím oku vzájemnou lásku. Horší je osud, když se nám protnní celý svt se všemi svými krásami ve hrobku lásky, však ta, již milujeme, žije v ní, spanilá, svží, záící, na veky' pro nás nedo-
konc svta
:
;
—
stižná
—
Odmlel
se.
pi zvláštpekvapen do jeho
Já pak jsem pohlédl
ním bolestném tónu tchto
slov
tváe; byla pokryta stínem nevýslovné truchlivosti a zraky jeho upíraly se v prázdno s bolestn ztrnulým výrazem. Nebyl bych vil, že je ta svží, hrdá tvá schopna tak smutného výrazu. Jaké za ním vzí tajemství? Ci snad ranila Laksmi, bohyn lásky, srdce jeho jedovatým šípem nešastné milosti? Le v tom si pejel Hindu dlaní elo a obrás dívjším pívtivým výrazem v oblitil se ke eji a zvolal žertovn ,,\^šak nechme tchto truch-
mn
:
*\
Bohyn
smrti.
219
livých vcí a pamatujme na žaludek, který se hlásí o své právo!" Vstoupili jsme opt do verandy a na rozka-^ Bahadurv pinesli sluhové rozkládací sedadla a filig"ránský stolek, k nmuž jsme si usedli. Brzy objevily se ped námi stíbrné mísy s rozliným oberstvením a Bahadur, s jehož oblieje nedávný stín úpln zmizel, koenil náš kvas poutavým hovorem a žertem. Ba, roztomilý tento Hindu po-staral se i jinak o mou zábavu. Pošeptal jednomu sluhovi cosi do ucha, naež se tento vzdálil. Když pak jsme hostinu skoncovali, oživil se pd-
dv
spšn
jednou sad
ped
^
erandou pestrým rojem bohat
a malebné odných dívek, za nímž se brali smdí hudebníci s píšalami, poklicemi a jinými hudebními nástroji. Byla to tlupa bajadér, potem asi ticíti dívek. Tanec bajadér- bývá nerozlunou ástí každé indické hostiny a slavnosti. Knížata indická vydržují si obyejn zvláštní sbor dvorních tanenic jiné sbory tvoí píslušenství nkterých chrámu. Ostatní žijí na svou pst a jsou vždy ochotny, pispti za odmnu v soukromých píbytcích neb veejn svým umním k zábav host a obecenstva, jakož i k oslavení zvláštních píležitostí. Ale zpravidla nebývají tance jejich provanuty tím smyslným žárem neb tou nemra\Tiostí, jaké obyejn pedstava e\'ropská ku jménu bajadér pojí\"á; posuk\a pohyby jejich bývají mravn bezvadné, s lehkým toliko pídechem koketerie, a jejich kroj sluší s evropského stanoviska prohlásiti pímo za poestnjší, než kusý odv obyejné prosté ženy hindustánské. Tanec jejich nebývá ani tancem v pra-
mdnými
220
vém
slova smyslu
;
jsou to
rzné
posice a obraty
pohyby a posuky provázené zpvem. Nkdy iní ovšem z pravidla výjimku a provozují ped roztla,
jaeným indickým obecenstvem
tance jiného rázu, k nimž bývá Evropan zídka pii)uštén tyto podobají se pak našim baletln, ale jsou plny ohni\é smyslnosti \"ýchodu. Pi všech ostatních jííležitostech bývá tanec ba jader vžd>- cudný a vážný, ba zejména, nejsou-li tanenice ani hezké, mnohdy ani mladé tak málo poutavý, že se host evrolpský ;
— —
domnívá býti pítomen njakému pohebnímu obadu, k emuž pispí\á unylý jednotvárný nápv hudebního prvodu. Pile Víly, které Bahadur do sadu pikouzlil, byly vesms mladé a hezké a pvab jejich zvyšovaly malebné od\y rzných t\'ar a barev, záící hojnými klenoty. Nkteré mly hedbávné vyšívané spodky, jiné asnaté, zlatem lemované sukénky; koi
jednch vinulo se lehounké ,,sarri",*) jiné mly hoejší ást tla pokrytu piléhavou kazajekoii, s vyšívanými zlatými kruhy na adrech, tak kratikou, že zstávala spodní ást díku až pod bolky k sukni neb ispodkm úpln nahou. iNa hlavách mly malé, na stranu pošinuté apky. Celý tento odv záil démanty a jiným drahým kamením a nohy i ruce opínaly zlaté kruhy s rolnikami a šry leim
odv
*) Obyejný žen indických. Jest to velmi dlouhý noh\' a si)odní ást tla jako látky, který pokrývá ,,dhuti" mužských, zbývající ásti' pak se i)ehazuje na pravé rameno, zastíraje lak prsa, a koncem se ovinuje koleni hlavy, velmi úhledkterou, mimo obliej, ú]iln zakrývá. Jest to ný, cndnv a pohidlnv k nošeni; ale us].oíádání jeho je velmi
kus
odv
složilo.
'1-1\
pi každém kroku. V uších \' chi^"ípí nosu skvostné náušnice, nkteré zavšené tenké zlaté kruhy, ozdobené perlami. (tená usmje se snad již nad množstvím klenotu, které jsem po tch nkolika stránkách tak perel, zvonící a chic>líií
mly
i
štde
rozsypal.
Nemohu
za to:
jsem práv
v zemi,
zástra poadatele svta, když drahé kamení.) rozséval po Na terase ped verandou rozesten byl ohromný pestrý koberec, na jehož lemu usedli na bobek
nad
níž se protrhla
nm
hudebníci. Bajadéry, \zda\ se nám est. utvoily polokruh na koberci a jedna z nich vystoupila v ped; s vlajícím záxojem, pozdxihujíc jako k ol)jetí ruce; toila se jemn do kola s lehkým ch\-
adou
kteréž rozzvuovalo zlaté rolniky na jeji kolébá sladká, unylá provázen; oi její byly napolo za\'ené. Pak \ystoupila jiná houpala se ped námi na .špikách nohou v ladných vlnitých pohybech, které objevovaly polopruhledným, perlami protkaným ,,sarri" celý pvab bronzového jejího tla. Tak následovaly adou po sob, jedna naneb zápasníka, jiná ^'ííc podobujíc krotie prudce do kola jiná blížila se k nám s loudivými posuky a provázela hudbu zcela zvláštním koketním pohybem tla. Nejlépe líbil se mi umlý a graciésní tanec bajadér. který provedla poslední, nejkrásnjší Indická tato grácie byla odna jen zlatotkanou, piléhavou, toliko pod adra dosahující kazajkiou
ním tla,
jich nohou; zdálo se', že liudba, jíž byl tanec ten
;
had
;
,
/,
a krátkým ,,sarri", krásné její tlo pouze od bok ke kolenm zahalujícím, tak že se objevovala stední
ást
jejího
díku
v úplné bronzo\ é nahosti.
Rozumí
nescházely zlaté a perlové ozdoby na na štíhlých nohou a rukou. Nad havraním jejím vlasem bylo na temeni \odorovn upevnno dosti široké kolo z proutí, s jehož obruby visely ve stejných vzdálenostech od sebe nit, opatené na konci klikou, kteráž se udržovala otevenou pomocí sklenné perly. Takto yystrojena piblížila se k nám dívka s košíkem vajec v ruce, kterýž nám podala, abychom se pesvdili, že obsahuje skutená vejce, nikoli snad napodobená z jaké kehké látky. Hudba zanoto\ ala jednot\árný náp\' a tanenice zaala se toiti kolem vlastní osy s velikou rychlostí. Vzavši na to jedno vejce, vsunula je hbit do jedné kliky a stáhnuvši tuto, povyhodila vejce takto na niti upevnné lehce do výše. Následkem se,
že ani
jí
cele, hrdlu, v uších,
mén
n
odstedivé síly, spsobené bájenou rychlostí, s jakou se tanenice okolo vlastní osy toila, natáhla se nit s vejcem a toto vznášelo se v rovné na prodlouženém dotyném polomru proutného kruhu. Tak octlo se jedno vejce za druhým v klice a za krátko utvoila se kolem hlavy tanenice vodorovná aureola z vajec. Nyní stával se tanec rychlejším a rychlejším; s tží lze rozeznati tahy tancující díviny okamžik je kritický, nebo nejmenší chyba, nejmenší zastávka v rychlosti této muže spusobiti, že se vejce o sebe rozbijou. Ale jakž jinak ukoniti tanec ? Jak se zastaviti ? Není jiného prostedku, než vyjmouti vejce z kliek stejným slpsobem, jakým tam byly vpraveny. V tomto výkonu vrcholí umlost a nesnadnost toho tance. Jest zapotebí, aby tanenice jediným hbitým a zruným sáhnutím \ejce uchopila a k sob pitáhla. Kdyl)y jedinkrát neobratn do víí-
áe
;
223
rího kruhu zasáhla kdyby se jen nkteré niti dotkla, byl by rázem zrušen celý ten tanící vejcový vnec. ,
'
Naše bajadéra vyala šastn všechny; pak
stavila s;e
za-
rázem a popošla, nejevíc nijakou závra
po tom víení, tr\'avšim 25 až 30 minut, pevným krokem k nám a podala nám košíek s vejci, která byla ihned do mísy roztluena na dkaz, že se to všechno dlo bez nejmenšího uskoku. Obsypali jsme ji chválami. Na to opustily bajadéry palác, byvše hojn obdarovány. Ale krátce po jejich odchodu naskytla se nová zábava. Pišli dva „sapvallah"-ové, t. j. krotii hadu, kteí vedou též obclioQ zkrocenými wiácnjšími hady. 'Nabízeli nám mimo jiné vzácné druhy jednoho ,,gulabi" ili ružovéno hada, jetiož kže jest pokryta skvrnami korálové barvy, a jiný druh, jehož hlava a ocas JSOU k sob tak podobny, že lze s tží obojí rozeznati.
Ptal jsem se jich, mají-li ve svých koších také brejlovce. Had tento, zvaný též cobra capello (Naja tripudians) jest nejhroznjším plazem Indie. Jeho uštknutí je tak jedovaté, že následuje smrt ve tvrt
hodin. Jeden
z
kejklíu, statný to chlapík, mající na
podob
hlav peširokou plochou pokrývku,
v
strého tere, ozdobenou fantasticky
peím, odpo-
vdl
5
pe-
úsmvem ,,K emu bychom s sebou vlekli si mžeme opatiti kdekoli a kdykoli. :
hada, kterého
Žádáš •
si
snad jednoho, pane
?
Pinesu
ti
jej
za
hvilku."
Zvdavost má byla napnuta i kývl jsem proto hlavou. Pochyboval jsem velice, že lze jedovatého toho hada s tak malými okolky opatiti.
^
^ >
224
Kroti hadu
odložil
„languti" (úzký pás,
všechny své
šaly,
vyjma
otoený kolem beder a pokrý-
poJilavní, jenž tvoí jediný odv divokých v nkterých krajinách Indie; ostatní Indové nosí jej pod svrchním odvem), &. chopiv se své píšaly ku krocení had, zvané ,',tumrir*, vyzval mne, abych ho následoval. A^edl mne ped palác k místu, pokrytému kamením a kovím, a vyloudil z píšaly pronikavé zvuky, perývané jemnjšími modulacemi. Pi tom zkoumal, nahnut ku pedu, pozorným okem každý kámen a každou travinu. Za chvíli okázal mlky na jednoj místo i>ohlednuv tam, spatil jsem hla\ u hadí, \ztyující se z pod jednoho kamene. Rychle jako blesk ujDustil ,,sapvallah" píšalu a schváliv s nepodobnou k víe hbitostí hada. vymrštil jej do vzduchu a chytil ho za ocas v okamžiku, kdy dopadal k zemi. Avšak okázalo se, že je \ajíci
údy
kmen
;
to had úpln neškodný. Kroti had pokraoval klidn ve svém \ýzkumu. Následoval týž úvod s pí-
šalou, le za chvilku padla tato k zemi, plaz vyletl db vzduchu, padl zpt a Hindu presentoval mi s vítzoslavným posukem za ocas strašného brejlovce více než metr dlouhého. Ohyzdný plaz se svíjel a ale Hindu uchopil jej .stelhbit za zadní ást hlavy a otevev mu hubu, okázal mi hrozné ty zuby, z nichž kane smrt. Uinil tak na dkaz, že
kroutil,
nebyl kousek jeho nijakým kejklístvím, nebo hadi, které s sebou nosí ,,sapvallahové", bývají vždy je-
dových zub zbaveni. Vzav na to jakés klíštky, táhl hadu opatrn jedo\é zuby a podal mi jej
vyne-
škodného.
Po
této
honb
liné kousky, které
okazovali mi ,,sapvallahové" rozs hady provozují. Obyejný jest
225 len, že had vztyenou hoejší ástí tla s hudbou do taktu pohybuje. Jeden z tchto kousk upomíná živ na zázrak, jejž vykonal Mojžíš ped Faraónem. Kejklí, odloživ všechny své šaty, vyjma ,,languti", vezme hada neškodného druhu a položí jej do košíku, jejž pokryje prostradlem. Na to vstane a hází
rukama ve vzduchu, zpívaje pi tom arodjná slova, kteráž soudruh jeho na tamburin doprovází. Náhle uchopí pružnou hl, toí jí nkolik okamžik kolem hla\y a hodí ji pak prudce k našim nohám, kdež se nám domnlá hl pojednou objevuje co had. kterého byl kejklí do košíku ukryl. Kejklí snímá prostradlo a skuten košík je prázdný. Patrn hraje pi této di\'né promn hlavní úlohu obratnost a rychlost kejklíova, ale pes nejupjatjší pozornost nemohl jsem, jsem si kousek ten tikráte opakovati dal, postihnouti okamžik, kdy se promuje hl v hada. \^še provedeno bývá tak zrun, že by lehkovrní lidé písahali na skutenost oné promny.
—
a
IT.
Ustanovená hodina audience se piblížila. Ped palácem oekával mne povoz zvláštního druhu. Vypadal jako malá kaple nebo kiosk na kolách. Byl t. zv. ,.ra', v nmž vozívají se dámy indické, ideji mužští \-yšších kast. Nad sedadlem jeho vypíná se na tyech sloupcích lehká homolovitá kupole v ten zpsob, že pod ní \'Tiitek povozu na všechny tyi strany oteven zstává, ale pomocí záclon úpln zasten býti mže. Podivný ten povoz stál tu ve
to
Sv.
ech: Sebrané
spisy XXVIIl.
15
226
VŠÍ sláv, s pozlacenou kupolí, s hedvábnými záclonami, maje za pípež cha páry snhobílých volu s pozlacenými rohy, na pohled spíše povolán, aby vezl v slavnostním prvodu njakou modki mdickou, nežli k pijmutí mého smrtelného, neúhledného tla. Seznámil jsem se ped tím dvrnji s dvma jinými druhy indických povozu. První podobal se tvarem svým obrovské parádní posteli s nebesy, mající místo noh tyi nízká kola. Na tchto spoívala totiž bez pér neb jiného podobného pístroje tyhranná, mode natená, divnými kvty a bíižky pomalovaná archa, zdélí tí metr a zšíí dvou metru,
nad níž se vznášela na Štíhlých, umle vyezávaných sloupcích plochá stecha; s obruby její visely kolem do kola pestré opony, jichž pomocí se vnitek vozu dle libosti zastíti neb odestíti mohl. Nahoe ohrazena byla tato stecha nízkým zábradlím a široká plachta, na žerdích nad ní rozepjatá, inila z ní jaksi zárove podlahu hoejšího patra,; kde pl tuctu Hind, ást mého pr\'odu, na znaku neb na bichu odpoívajíc, kochalo se pedtuchou Nirvanny. Zá-
pež tvoily ti páry bílých vol. Povoz tento nazývá se ,,ópaja". t. j. ,,šeslinožka'', ponvadž mívá nkdy šest kol. Jest na pohled velmi malebný a dstojný a pipomíná se svými bílými voly slavnostní vz dávných král francouzských. Vlezl jsem do té archy s jakousi úctou a rozloživ se tam na mkkých polštáích, vyzíral jsem pod vyhrnutou oponou s rozkoší do pvabné krajiny, kterou jsem pi slavnostn zdlouhavém kroku naší rohaté zápcži dkladn prohlížeti mohl. Ale konen nasytil jsem se pvabu krajiny a ekal toužebn, brzy-li nás voli k obzoru dovlekou. Trvalo to vnost. Ale bda! další cesta
227
byla plná roklí a kamen a nemotorný náš povoz otásal se pi každém nárazu v základech s\ých, hroze každou chxíli úplným rozi)adnutím. Cítil jsem každý ten kámen na cest ve všech kostech. Když pak jsem byl po nkolika hodinách náležit vytesen a roztluen, zlepšila se opt na nkolik hodin cesta, ale krajina kolem byla jednotvárná a naše ,,šestinožka" lezla po ní housení zdlouha\ostí, že jsem brzy pocítil \šechna muka dlouhé ch\ íle. Opustil jsem ,,ópaju" a konal kus cesty radji pšky, ale úpal slunení pinutil mne, abych hledal ochranu pod její stechou. Ležel jsem tam tedy, muen nevýslovnou nudou, a kdyby se nebylo pede mnou na slunci tpytilo dvanácte mosaznými špikami ozdobených roh, byl bych pisahal, že jsou do našeho po\ozu zapraženy ti páry hlemýžd. Proklínal jsem v duchu ty flegmatické \oly, ten nemotorný stroj i vynálezce jeho Na štstí dovlékla nás ,,é)paja" posléze do malé poštovní stanice. S radostí vylezl jsem z útroby malebného kolosu a vsedl si do poštovního vozíku. Byl to nízký, erven natený truhlík na dvou ohromných kolách, ped nímž hrabala netrpliv kopytem trojice statných koní. Celek podobal se velmi povstné ruské trojce". Koí práskl do koní a vozík vyletl v oblaku prachu jako stela z i^oštovní stanice. Jakou rozkoš pocítil jsem pi této bleskorychlé jízd po hlemýždím chodu ,,ópaje" Ale tak píliš ,,
!
rychle bychom nemusili pece uhánt Truhlík, skákaje letmo pes kameny, metá mnou na právo, na levo. ke dnu, do výšky. Musím se pevn držeti jeho okraje, aby mne ten prak nevymrštil do povtí. Zuby c\ akají mi pi každém nárazu jen pozor. !
—
228
jazyk iiepekousl! A ted se sklání cesta a bystiny v jakousi propast. „Hej, vozko! Vyl le " \' pli slova cvakly dásn dohromady a hop hop skáe se mnou vozík pes balvany a bystiny do údolí a letí pak tímto dále, nepopívaje mi ani asu, abych ohledal své ubohé tlo, zdali zstalo v celosti po tom krkolonmém kousku. ,,Hej, vozko, vyl lezu na chvíli! Což nemžeš jet volnji?" Ale vozka, tmavohndý Hindu, zahalený v kus ervené látky, pokril rameny a práskl do koní. Ovšem že nemže Vždy musí obdržeti anglická poštovní správa v as dopisy a ta dbá málo o to, že si každou chvíli nkterý neb vozka zlomí nohu neb ruku pi té šílené jízd. Uznával jsem to, ale prosil jsem v duchu za odpuštní ctihodnou ,,ópaju" a jejího dobrého vynálezce. Od té doby pohlížel jsemí v Indii na všechno, co
abych
si
pes balvany
— — !
!
—
!
k
mlo
kola, s hlubokou nedvrou. Pohrdnul jsem tedy také skvostným ,,ratem", v jehož nitru se nad to mohla smstnati jen jediná osoba, a vsedl jsem po píkladu Bahadurov ma
kterýž mne brzy nkolika ulicemi špinavých a hemžením hndých, malebn odných postav donesl ku vchodu knížecího sídla. Sesedše s koní, vešli jsme obrovskou branou, ri níž vypínala se do každé stran krásná pagóda, do prostranného nádvoí, kde se však nalézaly pouze \nÍ7,ecí konírny a ada nízkých domk, v^ nichž pepodízené dvorní služebnict\'0. li ývalo Druhým portálem, ozdobeným pestrými malami na omítce, vešli jsme do jiného dvora, v nádherný palác, stavný ve vlašském slohu, ':ál a'e nedokonený. Když byla totiž hla\-ní stavba pro-
kon.
domk
nmž
•
229
stavitel k zevnjšímu vyozdobení paláce pistoupiti chtl, znelíbil se celek knížeti a všechny další práce jsou zastaveny. Od té doby dojeni stojí tu palác nedokonen a neobydlen, smutné zíceniny. Ve tetím nád\ oi spatili jsme konen vlastní veskrze z bílépalác pano\Tiíkúv, vystavný lio mramoru. Sloupové chodby se zubatými oblouky obklopují nádvoí, vydláždné bílým a erným mramorem, z nhož se \stupuje pímo do veliké sín audienní Sál tento proveden jest úpln dle vzoru
vedena a evropský
in
tém
sla\Tiého Devani Khasu \ Dighu, jednoho z nejkrásnjších výtvoru indického stavitelství. Jest to veliká, do nádvoí zcela otevená sí, prostoupená nkolika adami peozdobných nízkých sloup, nad hlavicemi spojených mohutnými, zubat vykrajovanými oblouky. Bohatá ozdobná práce kamenická na sloupech a obloucích tclito budí originálností, vkusností a jemností svou obdiv pozorovatele a celek iní dojem pímo arovný. Avšak co do nádhernosti pevyšuje audienní sí ulwurská ješt slavný svj vzor, jsouc provedena zcela z bílého mramoru, kdež to Devani Khas se skkidá pouze z pískovce. K podivení svému spatil jsem v nádraží tom
ped audienní
sváten odných
baa tanících v pestrých skupinách, uprosted nichž sedli na zemi hrající hudebníci. Otázal jsem se Bahadura, je-li to snad sbor dvorních tanenic. Bahadur odvtil, že má sice ,,maharao" dvorní bajadéry, jaksi svj dvorní baletní sbor, ale tyto zde že jsou volné tanenice z msta a okolí, shrojadér,
smjících
síní celý se,
roj
zpívajících
máždivší se k slavnosti ,,dasara". Jest to nejped-
230
néjší svátek indický. Zaíná dne 6. íjna a trvá defaet dní. Prvních devt dn, zovoucích se „naurátri" t. j. slavnost devíti nocí, zasvceno jest poct zbraní a koní. Mee, pušky a štíty snášeny bývají v tyto
dny na oltáe, kde na
n
bramínové vkládají žehnaruce; jezdci ozdobují své kon vnci a živými barvami a provádjí je sla\nostn ulicemi. V nocích pak odbývají se rozliné radovánky a bajadéry provádjí v píbytcích knížat a velmož náboženské tance. V desátý den ili vlastní ,,dasaru" koná se velkolepý slavnostní prvod na památku bitvy, v níž
jící
zvítzil
Ráma nad
králem Ceylonu, Ravanou.
Po celý as tchto s\átk požívají bajadéry neobyejné volnosti. Všechny dvée jsou jim oteveny. Obyejn shromaždují se v paláci nkterého \elmože, zaizují se tam zcela po domácku a žijí po
as
„dasary" na jeho útraty. Obyej tento vyznámou indickou legendou. V^^išnu sestoupil prý jednou na zem v podob krásného mladého muže. K veeru pišel do malého msteka, kde zaklepal na dvée bramína, žádaje za nocleh. Ale knz odbyl jej hrub. Stejn nevlídného odbytí dostalo se mu ve všech ostatních domech. Rozhnván vyšel z nehostinného msteka a chystal se opustiti zemi, kterou chtl za trest nelaskavosti obyvatel jejich zniiti. Ale v tom spa-
celý
Bh
svtlují tuzemci
bh
pod skupením strom osvtlené okno malé chaz níž se ozýval líbezný zpv. Chtje uiniti poslední pokus, zaklepal na dvée chatre. Tu objevila se na prahu mladá bajadéra a vyslechnuvši žádost cizincovu, uvedla jej laskav ku svému krbu a pipravila mu \eei. Když se nasytil, ba\ila ho zpvem a tancem a ustlala mu konen na vlastním til
tre,
231 loži. z vdnosti zjevil jí buh ráno pi odchodu, koho pohostila, a slíbil jí, že bude od toho dne požívati ochrany a vážnosti jeho ctitel. Kníže neoekával mne v obecném pijímacím sále, nýbrž v prostranné vnitní síni paláce, kde vyizoval obyejn v kruhu svých dvoanu vládní záležitosti. Dostali jsme se tam dlouhou chodbou, jejíž podlaha byla v plném slova smyslu pokryta rozmanitou obuví. Dle východního obyeje zouvá zde každý svou obuv, nežli se objeví ped obliejem panovníka. \'idli jsme tu úplnou výstavu všelikých výrobk indického obuvnictví, od sk\"ostného pozlaceného stevíce se špikou na stopu dlouhou až po trpaslií hed\ábný pantoflíek. Co zkušený dvoan byl by mi mohl Bahadur nepochybn dle této sbírky stevíc oznámiti hodnost, kastu a stáí všech osob, meškajících práv u radžy. Též prvodce mj zul zde svoje stevíce na mne co Evropana nevztahoval se ovšem tento' zákon výchpdní etikety. V vchodu do knížecí sín pijal nás vyfintný ,,ubdar" (dvorní sluha) a proklestil nám pomocí své zlaté berly množstvím prosebník, úadník a dvoan cestu k radžovi. Tento sedl v pozadí sín na devné, ozdobn vyezávané lavici, pokryté hedvábným polštáem. Sedadlo toto tvoilo jediný nábytek obšírné sín, jinak po stnách a na strop mosaikami alouny bohat okrášlené. Spativ mne, povstal radža a popošel mi nkolik kroku v ústrety když mne byl na to Bahadur obadn pedstavil, podal mi kníže ruku a požádal mne pívtiv, abych usedl na lavice po jeho pravici. Šeodan Sing, maharao radža uhvurský, uinil na mne svou osobností rozhodn píznivý dojem.
—
;
i
232
Spatil jsem mladikého muže drobné, ale pi tom ku podivu lepé postavy, jehož ruce a nohy pek\ apovaly nžností v pravd díví. Odn byl \olným zlatotkaným šatem svtlé barvy, kolem hrdla vinula se dvojitái perel a hlavu pokrývala lehká
šra
hedvábná látka, stoená vkusn na zpsob turbanu. Obliej jeho vynikal nevšední krásou a jemností
tah
a prozrazoval bystrého ducha; byl velmi sympatický. Ale kdož smí
pohled
jeho
dvovati
la-
hodnému vzezení tchto východních tyran, uvyklých
od kolébky,
aby
se
všechno sklánlo
pod
každým jejich vrtochem? Mladý tento vládce pocházel
z rytíského kmene Radžputu, ,,synú královských", kteí si osobují dnes v Indii název ,,Kšatry" (kasty vojenské), jim ho bramíni stále upírají, tvrdíce, že byla tato kasta již v pradávných dobách vzbouením všech ostatních kast pod vedením Parasuramy, jedné z inkarnací boha Višnu, úpln vyhlazena a že jsou Radžputové toliko potomci národa, který se teprve mnohá století po pvodním pisthování Ari do Hindustanu, pivalil v ty koniny a zde zbraní rozšioval vládu svOu nad pvodn pisthovalým národem arijským, s nímž ovšem postupem asu v jazyku a víe splynul. Bud jak bu, Radžputové jsou rození bojovníci a domohli se v Hindustanu veliké moci. V osmnáctém století vzbouil se jeden velmož radži)utánský, Pertap, proti velikému mogulu, sídlícímu v Delhi a urval od íše jeho kraj Mevatský, mezi Delhi la Džeyporem. Nástupce jeho poskytl mogulu pomioc proti Džatm a dosáhl za to uznání své samostatnosti a titulu ,,maharao radža".
a
233
Za
sídelní své ního zasáhnutí
msto zvolil Uhvur. Za doby prvAnglian v záležitosti indické, uchý-
se panovník ulwurský pod jejich prapor a zachoval tak v celosti svou íši, ovšem pod vrchní mocí Anglie, jíž odvádí ,,maharao" mírný poplatek. Seodan Sing vstoupil na trn ulwurský co tvrtý maharao radža, maje teprve trnácte let. Kníže jevil radostné pekvapení, když jsem jej oslovil bez pomoci tlumoníka v mateském jeho jazyku. Vyptával se mne na úel mé cesty, na pomry evropské a na dojem, jaký na mne uinila jeho zem. Když jsem mu vzdával díky za pohostinnost jeho, prohlásil, že mne ubytuje blíže sebe v sídelním svém paláci a že se musím v Ulwuru delší as zdržeti, abych s ním podnikl nkolik loveckých výprav do okolí. Když pak jsem chválil úslužného Bahadura, kýval Seodan Sing splokojen hlavou a sdlil se mnou pak šeptem, že je Bahadur prvním a nejmilejším jeho dvoanem, bez jehož rady nieho nepodniká. Ba každé ráno pi svém probuzení dává prý jej zavolati a neotvírá lil
oí, dokud
ped ním
vrný dvoenín, „aby mne píúsmvem. Ostatn doka-
nestojí
první osoba, kterou spatím, uinila na
jemný dojem," dodal s zoval také zpsob, jakým se chovali ostatní dvoané k Bahaduro\ sedícímu v uctivé vzdálenosti na podlaze, že se sloní na paprscích nejvtší pízn i,
panovníkovy. chvíli vyzval radža Bahadura, aby mne proostatními místnostmi paláce. Mohutná tato stavba má tyi patra, která však nejsou spojena schody, nýbrž znenáhla do výše stoupajícími chod-
Po
vedl
bami,
ímž
se
chtl patrn
stavitel zalichotiti
vy-
234
broušenému smyslu pro pohodlí, kterým jsou radžové obdaeni v míe svrchované. Hned v prvním pate pivábila mne vyhlídka na kamenný pavlán. Pode mnou, pímo na úpatí paláce rozprostírá se jasná hladina rybníka, k níž
beh
široké, kamenné stupn. vedou se zvýšených Rybník ten i vlastn okolí jelVo náleží k nejmalebnjším místm Indie. Po pravici zdvihá se nad ním vysoká skála, fantastický jehlanec mramorových balvan, promíchaných bujnou zelení a chrámy; po levici tpytí se na terase z ržového pískovce v bohatém rouše mosaikových ozdob mausoleum radžy Baktavara s lehounkými sloupy svých vzdušných kiosk a kížových chodeb, s elegantní svou kupolí, obklopenou tymi menšími bánmi, jako veliký záící klenot. Naproti sídlu knížecímu pak spadá kuželovitá hora Ulwurská se zubatou hradbou pevnosti na temeni a s jasn zeleným rouchem lesa na bocích srázn k hladin vodní, ponechávajíc mezi úpatím svým a rybníkem pouze úzké nábeží, po nmž se tísní dlouhou adou celý pluk nádherných palác a chrám, poskytujících svými okrouhlými stechami, posázenými po hebenu hustou adou blyštivých hrot, ozdobnými svými balkóny, nesetným množstvím štíhlých sloup a lehkými, k samé hladin rybníka pošinutými kiosky, noícími do vody
svj elegantní stín, — pohled, o nmž se snívá jen lovku, toucímu pohádky tisíce a jedné noci. Vnitek paláce obsahuje množství komnat, ozdobených sice vkusn, ale s ínenším pepychem, nežli jsem vídal u jiných knížat indických. Za to však
—
jak již poshrnuje ve své ,, zrcadlové síni", která neschází v žádném paláci indickém, jako
dotknuto
—
235
umní, že se každým jiným pa-
v záící perle tolik lesku, bohatství a v této ásti
smle miti muže
s
novnickým sídlem v Radžastanu. Dle obyeje zdejšího skládá se palác ten z nkolika stavení. Když jsem se Bahadura po významu jednoho z nich, které se mi pro ozdobnost svého zevnjšku zvlášt zalíbilo, otázal, peletí je dvoenín plachým pohledem a zamumlal, že jest to ,,zenanah". Slovo toto má stejný význam, jako turecké harém", znaíc obydlí žen, kteréž jsou u vznešených Hindu podrobeny bezmála témuž písnému ádu odlouenosti, jako ženy mohamedánské. Též ony uzaveny jsou ve zvláštní ásti domu, kam nesmí vniknouti cizí noha mužská, a neobjevují se s nezasteným obliejem u veejnosti. V novjší dob však ustupují tato písná pravidla namnoze vtší volnosti. Radžputové libují si v mnohoženství. Každý zá,,
možný muž toho kmene má nejmén ti
ženy. Ale ženy tyto nemají ono ponížené postavení, k jakému jsou odsouzeny obyvatelky harému tureckého. Radžput nedá vám nikdy hned odpov, jedná-li se o njaké dležitjší rozhodnutí; odchází díve do ,,zenanahu", aby se tam ploradil se svými ženami, mezi nimiž obyejn jedna požívá práv první vyvolené manželky a dvrnice jeho. Když jsme se ze své procházky palácem vrátili k maharaovi, byla malebnost obklopující jej družiny ješt zvýšena sborem dvorních bajadér, který se byl mezi tím ku shromáždní pimísil.
vi nmu
K
rozkazu knížete zablýskla se nejlepší
z
jeho
tanenic pede mnou svým umním. Ale nepobavila mne tím valn, nebo byl jsem již pesycen baletem,
236
který mi uspoádal Bahadur ped tím v mém obydlí a jehož nkteré kusy dxorní bajadéra opakovala. Na to následoval obad, kterým vznešení Hindové své hosty propouštjí: sluha podal mi na stí-
brné míse ,.pánsopari", smíšeninu arekových a betelu, kteráž není
pi prvním
oech
požití chuti pí-
jemné, alei .na niž si cizinec brzy pivyká. Jiný sluha pinesl kišálovou nádobu s ržovou vodou trochu na a Seodan Sing nalil mi jí vlastnto ruce a pokropil jí mé vousy. Propustil mne pak laskav s podotknutím, že se brzy opt uvidíme.
run
mne nazpt do mého obydlí. ješt, abych si prohledl jeho palác. Bylo to mohutné cihlové stavení s peste pomalovaným prelím. Do vnit vcházelo se jedinou uzounkou brankou. Vkroil jsem za ním do tmavé tsné prostory, v níž rozeznati bylo stží kakolmo do výše. Byly menné schody, vedoucí tak úzké, že jsem se pi vystupování dotýkal lokty Bahadur pro\
Cestou
ázel
piml mne
tém
chladných stn. Vzpomnl jsem si pi tom bezdky na tma\é, krkolomné schody, oblíbené v našich rytíských románech. Nahoe konilo toto romantické schodišt tžkými padacími dvemi, na které Bahadur prudce zaklepal. Dvée se zdvihly, divoký hndý obliej objevil se nad nimi a my jsme vystoupili do pošmourného pokoje, který se podobal strážnici. Stálo a sedlo tam nkolik ozbrojených
muž.
Pozdravili nás uctiv. udivení, jímž mne naplnil tento zvláštní vchod, a pravil s úsmvem: ,,Mj
Bahadur zpozoroval
—
dm
není-li náležit opaten proti nezvaným hostm pravda ? Jediný lovk mohl by zde celému stu vetelc vchod zabrániti. Opatení toto nepochází ode je
237
mne zddil :
ví,
nebudii-li
jsem
je
prost po
otcích. Kdc^ž
jim jednou za to vše
ostatn
povdným
?
2ijeme zde posud v podobných pomrech, jaké pa novaly u vás v Evriop za stedovku. Pozdržíš li se,
pane, v
IHwuru njaký as, pesvdíš se, jak z pochvy a jak obratn
snadno tu vyskakuje ocel
umjí
zdejší
dvoané
kouti a spádati pikle a ple-
tichy."
Takto mluvil potichu, veda nmc chodbami a sínichž jsem všude vidl skupení ozbrojenc
nmi, v nkteí
hráli v kostky, jiní zpívali ke zvukm njakého hudebního nástroje, jiní chrápali, roztaženi na špinavých kobercích. Po stejn strmých schodech, jaké vedly z pízemí do prvního patra, dostali jsme se do patra druhéht) a tak výše, až jsme kov pátém poschodí vystoupili na prostrannou terasu, která zaujímá celou šíku paláce a kolem níž jsou skupena pkná stavení se sloupovými chodbami, takoka malé paláce na temeni velkého vlastní to obydlí mladého \elmože. Kdežto se v evropských palácích \ykazují služebnictvu obyejn hoejší patra, pebýxá zde pán domu v nejhoejší jeho ásti. Tato ást bý\á zde totiž k bydlení nejpíjemnjší. Nedostupná výparm bazaru, otvírá istému vyššímu vzduchu volný pístup do svých komnat, a terasy její, chránné piioti slunci shora rozepjatými plátnými stechami, mní se \'e stinné, vzdušné salóny. Usedli jsme na pohovku v jedné verand s maurskými oblouky, jejíž stny byly pokryty zrcadly, obrazy a rozlinými ozdobnými tretkami. Sluhové pinesli rzná oberstvení na nízkém stolku, za nímž jsme se bavili hovorem až do veera.
nen
—
238
Mimo
jiné
oznámil mi Bahaur, že se odbývá
zítra
poslední den ,,dasary" velkolepý slavnostní prvod a pehlídka vojska, a že se pro mne zastaví, aby mne uvedl na místo, odkud bych mohl toto dipodívání skuten hodné nejlépe pevadlo hlédnouti. v
—
—
v
Když se setmlo, doprovodil nme Bahadur prvodu sluh, nesoucích pochodn k mému
obydlí.
Na ní
mne
zejtí probudilo
dl, rachot
bubn
a
již
asn
z
hluná hudba,
rána
hm-
rozléhající
mstem. Po obd dosta\il se Bahadur a uvedl mne k východu msta na lešení, které pro mne kníže v píhodném míst zíditi dal, abych si slavnostní prvod pohodln prohlednouti mohl. Stží proklestil mi k tribun cestu šumným davem, který se tísnil v ulici a netrpliv zaátek prvodu oekával. Všechny domy ovšeny byly prapory a ko-
se
berci
;
cestu pokrývalo kvítí.
Nikdy nevidl jsem dotud národní život indický barvách tak pkných a smaxých, jako toho dne. Pohled podobn malebný poskyto\aly v Evrop snad jen slavnosti stedovku. Zde tlaí se ku pedu tlupa venkovan s ohromnými plátnými turbany onde kupí se ženy, pvabn zahalené v hedbávné ,,sarri", ovšené ozdobami ze zlata a stíbra, ped krámky polonahých fakir, prodávajících bizarní bžky a vypravujících legendy. Jinde rokuje kruh bíle odných j^ísmák, s lxir\itým turbanem na hla-
v
v
a
s
mdným
u pasu. Tamo vyniká opíraje se o vysoké kopí Veselé bajadéry v asnatých
kalamáem
z
davu obrovský
s
blyštivým hrotem.
vojín,
I
239
spodkách prohánjí se, z\onírc rohiikami na svých nohou .mrštn šiunnými zástupy. Stále no\é \'ýje\ poutají mou pozornost \ teto smsi hndých tl a pestrých odvu, z níž se ozývá na všech stranách kik, zpv a hudba, ohlušující chaos zvuk, jaký neusl>išíš ani pi nejhlunjší >'
národní slavnosti evropské. Pojednou zaíná se hluk ten stišovati, všechny hlavy se \ztyují, všechny zraky obracejí se jedním
smrem. Prvod pipra\ují
mu
se
blíží.
Pší a jízdní ozbrojenci mlícím davem divák.
širokou dráhu
Prvod zahajují ady vojska, jízdného i pšího, vtšinou v turbanech, pod lesem dlouhých pik, jejichž ostré hroty se kmita\ blýskají na slunci. Za vojskem následuje, sed na mohutném slbnu, prapoeník knížecí, nad nímž vlaje obrovský, zlatotkaný prapor. Kolem nho jede tlupa vybraných jezdc, odných v kabáty z rudého sametu a asnaté bílé spodky, s dlouhou pikou na ramen a zahnutou šavlí po boku, s okrouhlým štítem z nosorožci kže za sebou na sedle. Dalším lánkem pru\iodu je velký hudební sbor, 'troubící \- rohy. pískající v dlouhé píšaly, inící ko\'o\ými mísami, tlukoucí na bubny všelikých tvar a rozmr, od páru velikých kotl, umístných na hbet slon a velbloudu, až po skromný bubínek u pasu, nad nímž se rozhání bubeník miniaturními palikami. Bohužel nebyly tyto hudební nástroje stejn píjemné sluchu, jako krásné na pohled. Nyní blíží se dlouhá ada pedních hodnonostáú vrchních knží, nejvyšších dvoanu a úed:
ník
knížectví. Každý z nich nohami v parádním sedadle,
sedí se skíženými zvaném ,,haodach",
240
hbet krásného slona, s nhož splývá tžká pokrývka sametová se zlatým tepením až k samé zemi a jenž stoupá vážn a slavnostn, jakoby byl pnoniknut vdomím dstojného svého úadu (vtšina slon tchto ozdobena je fantastickými malbami na rypáku a ele a nese na vrchu hlavy veliký chochol bílého peí. Nad sedadlem každého toho hodnostáe rozpíná se skvostný sluneník s vodorovnou stechou, s jejíž obruby visí kolem dokola dlouhé, drahocenné tepení. nai
;
A te nastal vák — blížil se,
zástupech
di-
obklopen tlupou jezdc na
vel-
zvláštní
ševel
v
hlavní lánek tohoto etzu nádhery. Ohromný slon, vtší všech pedcházejících, tém úpln zakrytý pod spoustou ozdob, pohyboval se voln vped jako oživlá hora ze zlata a diamant nad temenem jeho záil veliký zlatý ter v po-
bloudech,
dob
slunce se zlatými paprsky. Na hbet jeho hlasatel velikým kusem zlatotkané látky a provolával jméno a titule knížete, vychvaluje pi tom jeho moc a slávu. Zla mímitáhli tyi slonové skvostný dvojpiatrový vz, nad nímž se vypínaly ti pozlacené báni a po jehož stranách visely drahocenné látky. V hoejším pate toho vozu, zevšad inaharao oteveném, sedl ha radža, obklopen nkolika pedními dvoany, mezi nimiž jsem spatil také Bahadura, jenž se byl, umístiv mne na tribun, na toto své estné místo po boku knížete odebral. Dva sluhové povívali s obou stran
mával
trm
—
nad panovníkem vjíi .z pávích pér. Rozumí se samo, že pevyšoval tento vz, jiikož i šat osob, se nalézajících, nádherností svou vše pedv
nm
cházející.
241
Ped povozom kráeli muži s dlouhými tyemi, opatenými nahoe kovovým pístrojem, v nmž se pálilo- vonné koení; modravý dým valil se nich kolem vozu a dával celému tomu výjevu
is
jakýs mystický ráz. \''šechno množství divák padlo ped povozem vládcov
Te
následuje opt obrovský, stejn nádhern jako onen ped vozem knížecím (vystrojený slon, nesoucí však nad hlavou na míst zlatého slunce vielikou stíbrnou lunu. Na hbet jeho tpytí se skvostný ,,haodah", krytý postíbenou kupolí, s níž splývají stíbrotkané záclony, vnitek jeho úpln zastírající. Sedí v ,,rani" (královna, knžna), první a nejmilejší z manželek radžov-ých. Za ní jedou, rovnž na slonech, ale s menší nádherou,
nm
ostatní ženy jeho, plak pední dvoanky. Druhý oddíl vojska uzavírá tento malebný prvod.
na kon,' vyjel jsem s prvodem z mstbrány. njaké vzdálenosti od msta stojí ped velikou plání, na níž se odbývají vojenská cviení, krásný palác. Tam bral se prvod. Na 'tlerase paláce zízeny byly tribuny, lna nichž se \''sednuv
ské,
V
usadili hodnostái. Uprosted stály dva trny; na jednom usedl radža, na druhý postavena byla stíbrná socha boha Rámy. Práv maproti trnm tmto, v nevelké vzdálenosti od paláce, strml ohromný panák, hrub z proutí upletený, pedstavující obra Ravanu, krále Lanky, úhlavního Rámova nepítele. Lid pokryl celou plá, nechávaje pouze tsnou uliku od paláce k nohám tohoto panáka.
Nastala chvíle obecného mlení. Zraky všech upíraly se chvílemi na knížete a chvílemi na veSv.
ech: Sebrané
spisy XXVIII.
16
242 liíký plamennýl kotou slunce, chýlící se k obzoru.
zvolna
Zvolil jsem si místo ped palácem u rohu terasy, odkud jsem mohl pehlednouti všechny osoby na ní shromáždné. Chvíli pohešoval jsem mezi hledal ho nadarmo v okoh' nimi Bahadura. Zrak ,
mj
radžy.
Nejblíže u tohoto stál
jiný
starší
dvoan,
hubeným vrásitým obliejem,
jímž byl stále obrácen k radžovi. Višak brzy seznal jsem, že nevnuje tomuto svou pozornost, nýbrž pes ramena knížete v jiný bod terasy upjatýnV íhavým pohledem svým smuje. Pohlednuv tímto smrem, spatil jsem na druhém konci terasy v pozadí Bahadura, jenž tam stiál bezi pohnutí, lehce open o vkusné její zábradlí, vznášeje zrak svj k balkónu nad terasou. Tam byly se umístily ženy radžovy se služkami svými a pohlížely kradmo z. pod hedbávných záclon, jimiž: byl balkón obesten, na další
s
prbh
s]a,vnosti.
svýtm,
Každá zaujímala tam
jednu,
se služebnictvem
'etných komnatek, ve které byla tžkými oponami rozdlena. Vidl když sestupovaly se slon, ale jejich z:asteny hustými závoji. Mohl jsem z
prostora pavlánu
jsem je oblieje
sice,
bylyl
tedy pozorovati toliko jejich vzrst. Skuteným obdiivemi naplnila ímne ztepilá postava první manželky radžovy. Byla to postava útlá, díví, jako ze vzduchu utkaná, a když rozhrnuvši nžnými prstíky hedbávné záclony ,,(liaodahu", ku podivu drobnou nožkou v zlatém pantoflíku na stupátko, k boku jejího slona t)listavcné, lehce se vyhoupla, od.na JSOUC v asnatý, j)|od kolena sahající vrchní odv a široké spodky, tpytíc se od hlavy k pat zlatem
24;{
a démanty, domníval jsem
že vidím ve snách východní pohádky. Neustal jsem st()pt)\ati pohled starého dvoana na Bahadura a pohled tohoto k balkónu a v jedné chvilce se mi zdálo, že se náhle pozdvihla záclona jedné komnaty tam nahoe a že se pod ní okázal, jak luna pod oblakem, bez žárlivého
njakou
se,
líbeznou princeznu
nžný obliej, pekrásný i v tom lehkém stínu tmavší pleti indické, jehož temné veliké oi se setkaly s pohledem Rahadurovým. A\šak byl to snad pouhý pelud. \' píštím okamžiku visela
závoje
tam opt klidn záclona a v záhybu jejím bylo vidti jen útlou ruku, již opínal v pedloktí náramek z
velkých záivých perel. V tom zdvihl se radža
klesati za obzor.
s
trnu. Slunce zaalo
Když úpln zapadlo,
nachýlil
se
,,maharao" s terasy a zvolal velikým hlasem na jednoho dvoana, sedícího ped palácem na hbetu velblouda ,,Jdi otázat se Ravany, máme-li se pi:
k válce ?" Dvoan jel tryskem k' proutnému panáku a vrátil se s odpovdí zápornou. Pak následovaly jiné otázky a odpovdi, které mly za úel dokázati, že je armáda radžova nepemožitelná, la že zachovají nepátelé jeho mír z bázn peci válenými jeho pípravami. Mezi tím bylo se setmlo. Sluhové zapalovali na chystati
terase
pochodn.
V
rudé zái, kterou první
z
nich
po terase rozlila, zahledl jsem zvláštní výjev. Pod odestenou záclonou balkónu zjevila se nachýlená tvá a ruka. která upustila na terasu tpytivý pedmt. V píštím okamžiku zachytil jej Bahadur a schoval jej v záadí. Poznal jsem náramek z
perel.
244
Zárove
poznal jsem, že
mimo mne
výjev ten
upjat stíhal ješt zrak starého dvoana, v jehož vrásitém oblieji, rudou záí pochodn píšern osvtleném, se
jevil
zvláštní vášnivý výraz.
V tom zahmla dla, nkolik muž nmi piskoilo k figue obra Ravany, a proutný kolos, látkami, zaal se rozlétati
naplnný holavými s
Tím
byl
pochodji
taskavými prudkými výbuchy a rachotem
do povtí a
množství.
s
zapálili
ítiti
za
a
ohlušivého
kiku
obad skonen.
III.
V
noci po slavnosti bdl jsem velmi dlouho. usedl jsem k denníku, kterýž jsem byl
Pedevším
zanedbával po nkolik dn. Ale marn namáhal jsem se, abych soustedil prchavé myšlenky. Každý zvuk v ložnici a zvení upoutával mou pozornost. Indická noc vládne hojnou zásobou rozmanitých zvuk. V sad ped okny neozývá se pouze šumní strom a pleskání vody, cvrkání hmyzu a skehotání žab, mezi nimiž vyniká jedna podivným hlasem svým, dle nhož se jí dostalo názvu ,,,volská pištní rozliných létavc a asem žába", nýbrž zlovstné syení, podobající se tikání kuete, jímž i
se ohlašuje
zkušenému sluchu
brejloxec, ženoucí se
po vyhlídnuté koisti. Z dáli pak zaznívá žalostivé vytí šakal a vaní vtších šelem. V ložnici samé prozrazují ti jemné zvuky pítomnost tajemných spolubydlitel. Kdybys hledal, našel bys mnohou krásnou ještrku, mnohého pkného chameleóna a
hodinu ml bys pohromad sbírku stonožek, škorpion, obrovských huatých pavouk a jiného vzácného hmyzu rzných tvar a barev, snad jedoxatých had, které by ti mohl zá\idti leckterý e\ ropský kabinet prírodnický. Snad octla by se v této sbírce také njaká ,,biscobra", ohyzdná to ještrka, po krytá hustými ostny, jejíž dlouhý jazyk, rozdlený na konci ve dva tuhé hroty, vydává prudký jed, neb obrovská krysa indická, zvajiá ,,bandykut", za
i
která
pemáhá
i
nejsilnjší
koku. Kolem sxtla
lancí nejkrásnjší druhy noních motýlu, kteí sem voln vnikají nezastenými okny. pak zabloudí do vnitku obydlí, nalezne-li dostaten prostranný otvor, též upír indický, kterýž se zde zov(> ,,létavá liška". Jest to veliký netopýr, jehož erná kídla mají v rozpjetí více než ti stopy; tlo jeho pokryto jest hustou ervenavou srstí a hlava s prodlouženým enichem a tenkými špiatými zuby po doba se hlav liší. Z veera obletují upíi tito s', pískotem v etných rojích ovocné stromy, jichž plody se živí. Za dne visí v tlupách na nejvyšších vtvích, držíce se zadními nohami, hlavou dol, s kídloma svinutýma, tak že se podobají velikému ernému ovoci. Indové vypravují o nich známou báji, že ssají krev spícím lidem ale ve skutenosti jsou tato
Nkdy
;
zvíata škodlivá jen ovocným sadm, kteréž asem za jedinou noc úpln spustoší. Odloživ tužku na prázdnou stránku denníku, zadíval jsem se v myšlenkách na stny nádherné ložnice. Ale stna tato plnila ^se v míhavém paprsku lampy tajemným životem oi a txáe bžku, knížat, bajadér a vojínu, namalovaných tam skvoucími barvami, hrály podivným výrazem a rozilená :
246
moje obraznost našla mezi nimi obliej pítele Bahadiira ztepilou postavu mladé knžny íhavou tvá starého dvoana, ("elem snulo se mi zmotané pásmo romantických výjev, milostných i dsných Daleko po plnoci usnul jsem s myšlenkou i
.
.
i'
.
na perlový náramek.
asn
Pes
to vše probudil jsem se velmi a osedlati kon. Chtl jsem si prohlednouti prvodu, pohodln msto a nejbližší jeho okolí. Brzy octnul jsem se uprosted ruchu a lomozu msta. Zdá se, že je Ulwur velmi hust obydlen, Ulice hemží se lidem a ma bazarech klestí si chodec stží dráhu šumnou smsí malebných postav. Jsou v ní zastoupeny všechny národnosti a stavy,
dal bez
si
všechny kasty a sekty mnohotvárného indického obecenstva. Nastínil jsem již v pedešlém lánku povšechný ráz a vynikající ásti té živé mosaiky. V^elmi silnou dávkou zastoupen je v této smsi živel náboženský. etní bramínové, v bílých plátných odvech- s velikým bílým turbanem, procházejí se vážn davem; v tuném jejich oblieji zraí se spol:ojenost a pohrdání ostatním, nesvatým množstvím. K nim druží se knží sekty Džainu ti mají ústa vždy zahalena hustým závojem, aby nespolkli náhodou njaký hmyz a nedopustili se tak smrtelného híchu, a drží v ruce malé košt, aby si mohli oistiti místo, kam se hodlají usaditi a které snad ped nimi nevrec neb pária jioskvrnil svou pí;
tomností.
Zhusta vyskytují se mezi množstvím ,Jakiro\é" ili ,,gusainové', žebraví fanatikové náboženští, tvoící zvláštní kastu. Pohled na nebývá jiíjemný. Jsou to obyejn polonahé, píšern vy-
n
247 s posupnýni obliejem, \^ nmž míhrubými barvitými arami nakresleno znamení sekty, ku které se piznávají. Nkteí prodávají pitvorné bžky, jež byli vlastní rukou z hlíny uhntli; jiní sedí klidn na rozcestí a na stupních chrám, ekajíce mlky na almužnu a pijímajíce ji bez dík
chrtlé postavy vají
mdný
jako povinný žold. Jen chvílemi, když
déš
dobroinnosti po delší dobu ustává, upozorují na sebe kolemjdoucí, chestíce šrami kostných neb devných kuliek, jimiž jsou plece hlavy jejich hust ovinuty. Nkteí staví na odiv rozliná zmrzaení tla, jimž se byli v náboženské šílenosti podrobili. Jeden z nich zaryl se píšernou ohyzdností svého zjevu hluboko do mé pamti. Úpln nahé tlo bylo znesváeno blátem a popelem škaredý obliej, v nmž spatovalo se hrub namalované znamení sekty v podob rudého tíhranu, obklopen byl rozcuchaným šttinatým vousem a na hlav zdvihaly se vyhrnuté a nad temenem svázané vlasy na spsob špiaté mitry. Ale nejhroznjší ástí odporného toho zjevu byla levá ruka, docela uschlá a zmrtvlá, trící nad ramenem kolmo do vzduchu. Vztyené toto rám jevilo pouhý hnát s temnou uschlou kozí; nehty v zaaté psti byly vrostly do dlan a, prorostly až na druhou stranu ruky, z níž vynikaly jako zkivené drápy. Dutina mezi prsty a dlaní byla vyplnna prstí, tvoíc takto vásu, z níž vyrstala jakás posvátná bylinka. Nehybn vztyené rám dávalo mrzákovi tomuto vzezení hrozíi
;
cího hrivného proroka.
Takových fakir
s
odumelou rukou
potuluje
se v Indii velmi mnoho. Kdo se zmrzaení tomu podrobiti chce, bývá pivázán na sedadlo a vzty-
248
ená, natažená jeho ruka upevuje se k tyi, v pimené výši nad jeho hlavou vodorovn umístné; v této nepirozené posici setrvává tak dlouho, až po mnohých bolestech rám jeho úpln ztuhne a zmrtví, tak že nadále i bez vazby vztyeno zstává. Lid chová takové muenníky fanatismu v nemalé úct a pokládá je pímo za vtlení božstva. Místy spatiti lze též skupení nahých fakiru, kteí si v divokém tanci krátkými dýkami rozdírají tla, až posléze, když jim okolostojící naházeli k nohám dostatenou sumu penízk, od hlavy k pat pokryti etnými, jen lehkými ranami a zbroceni krví bez vlády poklesají k zemi. Ale vždy neodpuzují fakirové evropské oko divadlem tak odporným. Nkteí pedstavují se v dosti slušném odvu a zabývají se pouze prodáváním bžk, neb vypravováním svatých legend uprosted '
a
<
zbožn naslouchajícího davu. Nkdy nosí relikvie, upevnné na obou stranách krátké tye, která spoívá vodorovn na jejich ramen. Relikvie tyto bývají zahaleny zlatotkanou látkou a pod tyí visí zvonec, který zaznívá pi každém kroku fakirov a vyzývá tak množství k uctivému poodstoupení a k poskytnutí almužny. Mnohdy žijí ,,gusainové" pohromad v klášteích, jako u nás žebraví mniši. Tší se ostatn pízni nejen prostého lidu, nýbrž i radž, kteí je asto obsypávají pi dvorech svých poctami a hodnostmi. Nejeden z tchto žebrák vyšinul se Huzuri, praotec i na trn, jako na p. fakir Beni
vladaského rodu v Myhere. Pestrá kytice indických postav, stsnná mezi bazaru, nevydává vni práv líbeznou hlejsem ,se tedy vymknouti z hem^žení toho do
krámky
dl
;
249
klidnjších ástí msta. Nkolik širokých, dobe vydláždných ulic vede od rozliných bran Ulwuru k jeho stedu, kdež se spojují pod obrovskou baatou krytbou. Ostatn skládá se msto vtšinou z tsných uliek špinavých, hust k sob sražených domk. Však mezi tmi vypínají se tu a tam chrámy a paláce, jakož i úhledné píbytky bohatších obyvatel. Tyto bývají nkdy na cihlovém podstavku z deva vyvedeny a vyznaují se pknou ezbáskou prací na trámech a pestrými malbami boh, slon a tygr, jimiž bývá pokryta omítka jejich štítu. Pi nich strmí zhusta ztepilé vížky s etnými okénky. Se všech stran obklopují Ulvvur vysoké zubaté vrchy bujná zele rostlinstva, pokrývající srázné jejich boky, zdá se vznášeti nad mstem jako visuté sady a vrcholky jejich z bílého kemene, ozáené sluncem, podobají se tpytivým ledovcm. Vyjel jsem do pedmstí. Tam ustupovaly domy více a více skromným devným chatám, krytým korou, listím a slámou, majícím jeden, dva tsné otvory s mežovím hlek bambusových na míst oken. Ale jakou nádherou pekvapuje Evropana bujné rostlinstvo, v jehož stínech se ostýchav skrývají tyto píbytky chudých! Nad houštím akacií, tamarind, mango\níku a pemnohých jiných strom, jejichž listí rozmanitých tvaru a rozliných odstín zelenosti se snoubí místy v husté klenby rozpínají štíhlé arekové, tarové a jiné palmy pyšn s\é elegantní zelené vjíe a ,,banyan", ,,pipar' (ficus religiosaj a ,,nim", tito obi indického pralesa, rozkládají tu a tam široširé krovy svých hustých vtví, ;
ovnených nkdy rznobarvými, záivými kvty víjivých rostlin.
Zejména
staletý
banyan, jehož
po-
p-
250
vodní
kmen asem úpln
zmizel a jehož obrovské,
peširoko rozložené vtve spoívají kol do kola na adách vedlejších kmen jako na mohutných sloupech, mže býti prá\em pirovnán k velebnému pirozenému dómu. Cím dále za msto, tím více houstly davy strom a tím stydlivji ukrývaly se se pod nimi bídné chýše. Snad jsou to obydlí pári", vyvrženc indické spolenosti. Ubozí páriové" Hlubokou soustrastí naplnil mne hned první, kterého jsem v Indii spatil. Konal v bombayském hostinci, kde jsem se ubyto,,
,,
!
pi emž
služby nejnižšího druhu,
val,
se musil míti
na pozoru, aby nepotkal žádného píslušníka vyšší
i
kasty, lépe kasty vbec, ponvadž jsou páriové ze soustavy kastovní co neistí úpln vyloueni. Vlézal
tedy lehounce jako stín
oteveným oknem
zv
a
pi
polní. každém šramotu lekal se jako plachá K lítosti s tmito ubožáky pimísila se ošklivost, když jsem je zastihl jednou pi nenadálé hostin.
Kdysi z veera rozbil jsem s etným prvodem, jejž mi dal jeden radža na cestu, tábor v pusté krajin. Zahynul nám jeden velbloud trup jeho byl provazy pipoután k jiným velbloudm a odvleen na njakou vzdálenost od ležení. Za tvrt hodiny na to ozvala se s oné strany divná vava. Vybhl jsem ;
ze stanu
km
a zvláštní divadlo naskytlo se
dav nahých, vychrtlých, ohyzdných ruce byly až po lokty zbarveny krví a z :
mým lidí,
zrajichž
jichž úst
radostné skeky jako hlasy šelem, tvoil kolem zdechliny fantastický kruh. Nkteí ezali s ní krátkými šavlemi dlouhé prouhy masa; jiní rvali z trupu krvavé vnitnosti. Kolem plesaly ženy a dti nad bohatým, nenadálým lovem. Jaké štstí se draly
251
zpsobila párim koist, již urvali hyenám a šakalm, kteí obcházeli vyjíce opodál a musili se se pozdji spokojit zbytky šeredného kvasu! \' podobných myšlenkách a vzpomínkách jel jsem dále kolem ídnoucích chat a houstnoucího stromoví, až jsem se octnul na behu malé eky. Na stezce vinoucí se kolem íky, spatil jsem nedaleko ped sebou zvláštní prvod. tyi muži nesli na lehkých, nekrytých nosítkách nahou mrtvolu za nimi pak kráeli dva nosii s dlouhou tyí bambusovou, k níž byla pivázána jiná mrtvola, rovnž úpln nahá. Kolem mrtvol kepila tlupa polonahých
mdné
muž,
zpívajících veštiv a troubících v trouby. Za nimi ubíral se lhostejn hlouek a žen v roztrhaných odvech. Byl to pohební prvod. Brzy ohlásil mi též odporný zápach spákou blízkost pohebišt, vystupující leniny a Hintak nazvati místo, kde spalují Ize-li dové své mrtvé. Místo toto leželo pi samé ece, jsouc .ohrazeno vysokou zdí, na níž sedlo nkolik obrovských sup, kteíž se patrn hodlali súastniti pi tomto smutném obadu. Jaká to protiva, když jsem vzpomnl na poesii našich hbitov, zastínných vonnými lipami, porostlých kvetoucími kovinami, z nichž ozývá se za noci líbezná píse slavií hranice tam již hoely. Ale stží bylo již rozeznati obrysy mrtvol, na nich ležících. Nkolik prohrabávalo tyto hoící hranice dlouhými,
muž
a
inn
Dv
muž
železem okovanými tykami. Kolem po zdi sedli schouleni pátelé zemelých, žvýkajíce klidn betel a kouíce z podivných dýmek indických (,,hukah"). Dva hudebníci doprovázeli obad vískavým zvukem
252
mdných
trub. Pro ob práv pinesené mrtvoly zízeny byly nové dv hranice. Na tyto položili pak píbuzní nahé trupy a narovnali nad nimi drobnjší díví tak vysoko, až byly mrtvoly zcela zakryty. Po té odbyla se ceremonie spálení pi obou stejným zpsobem. Jeden z píbuzných pistoupil k hranici, bije se pstí v prsa a naíkaje hlasit; pak uchopil pochode a zapálil tyi rohy hranice, kteráž se rychle vzala plným plamenem. Ostatní pilévali do plamen oleje. Když všechno shoelo, pokropili spáleništ vodou a odhodili pozstatky spálené mrtvoly do íky. Ale všechny mrtvoly nespalují stejn peliv. Nkteré mrtvoly snad chudších lidí spalují jen ásten a spouštjí ohoelé trupy do vody. Krátce po mém píchodu pinesla chudá žena mrtvolu krásného dcka; chlap jeden vloužil pouze obliej jeho na chvíli do hoící hranice a spustil pak malbu mrtvolu do eky, kdež se na ni snesl houf orl, sup a jiných dravých pták. Mnohem poetitjší byl poheb dítte, jehož netušeným svdkem jsem se stal nedaleko Agry, na behu Džumny. Procházeje se kdys na blízku té eky, zaslechl jsem vzly-
—
—
kání a žalostný zpv. Piblíživ se potichu ku behu, spatil jsem, ukryt za kmenem obrovského stromu,
Na jednom z kamenných stup, vedou k ece, ve stínu zelených palmových a jiného bujného malebného rostlinstva, sedla vzlykající ženština, skrývajíc obliej do dlaní. Na nejnižším stupni, nad. hladinou eky, stály dv mladé Hindustanky. Jedna z nich, obnažena jsouc shora až po kyle, kleela tam nahrbena, zdvihajíc ramena k nebi, a zpívala žalostivým hlasem ukolénásledující výjev.
jež
vjí
253
ba\ku, jakou ženy indické uspávají své dti, stále chopila se košíku s natrhanými kvty a jala se voln vrhati do vody ohnivé jejich kalichy. Nemohl jsem pochopiti význam toho obadu, až jsem posléze, nakloniv se trochu, zahledl na hladin vody malou ošatku z proutí, v níž ležela mrtvola robátka. Pochopil jsem vše chudá matka, bezpochyby bazpívajíc,
:
sehnati peníze na hranici obadní, odhodlala se, že odevzdá své mrtvé dítko svatým \odám Džumny. Provázena sestrou a matkou lou-
jadéra.
nemohouc
ila se navždy s milákem. Neídila se pi tom žádným obadem náboženským; srdce vnuklo jí, aby zapla nad mrtvým dckem naposled obvyklou
ukolébavku a poházela je utrženými kvty, podobenstvím krátkého jeho života. Sestra, nahnuta k vod, zadržovala rukou drobounkou kocábku, nemohouc se odhodlati, aby penechala sladkou koist íhajícím netvorm vodním. Odporný zápach, dým, a prudký žár, vycházející z hoících hranic, odehnaly mne od pohebišt. Vrátil jsem se jiným pedmstím do Ulwuru. Ale na jednom míst toho pedmstí zastavil jsem na chvíli svého kon. Ve stínu mangovník a palem, obklopen malým, ale peliv pstovaným parkem anglickým, stál tam koketní letohrádek rázu poloevropského, poloindického. Stranou k ulici opaten byl vkusnou verandou, jejíž devné sloupce jen kradmo prohledaly spoustou úponkovitých bylin tropických, pekvapujících oko krásou a skvlostí svých rznobarvých kvtu. Ale vše to nebylo by mne zastavilo. Podobné letohrádky mívají též indití velmožové. Než tuto pekvapil mne zjev dívky, hebce rozložené na verand v pohodlném rákosovém se-
254
objemném obrázkovém asopise, spoíval v jejím klín. Svtlé evropské šaty módního stihu vlnily se kolem útlého jejího tla a jediným indickým pídavkem odvu toho byl mu-
dadle a toucí v jenž
selín, stroucí se
Byl to
zajisté
lehce jako bílá mlha kolem jemný muselín bundélský
hlavy. celé
—
z dechové této látky lze svinouti v uzlík ne vtší jablka. Pod touto clonou, jež zamžívala jen z ásti bohatý svtlý vlas, jevil se podlouhlý obliej nžných rys, nesoucí na sob zejm nyvý typus dcer Albionu. Lze pochopiti, že nemálo pekvapil tento zjev sliné Evropanky uprosted odlehlé koniny Radžastanu. Teprve po chvíli rozbesklo se mi v hlav. Hned po píchodu svém do Ulwuru byl jsem se pídil po agentu anglickém pi dvoe maharov, Mr. Claytonovi, abych mu odevzdal odporuující listy a jej požádal o jeho píze a záštitu, jakož i za další odporuení. Avšak pravili mi, že odejel do Agry v ústrety své choti a dcei, které za ním z Kalkuty pijeti a nadále s ním v Ulwuru bydleti mly. Jist to dcera Mr. Claytonova Též dívka, vyrušena krokem mého kon, pozdvihla ke z knihy oi. Jsem pesvden, že byla stejn pekvapena jako já. Ale jen jedno pohnutí a klidn pohlížela na mne krásná Anglianka, jakoby byl Evropan v Ulwuru zjevem zcela všedním. Chránil jsem se ovšem na vzájem, pozdraviti ji zdvoile neb dáti jí vbec na jevo své radostné pekvapení bylo by to smrtelnýnt pestupkem etikety. Vždy jsem jí nebyl dosud ani pedstaven Hrozní Angliané! Do všech konin svta nosí s sebou svj plumpudding, svou škrobenost, svou
šaty
m
mn
—
—
255
zapjatost, s
nimi
svou
malichernou etiketu!
teba v Sahae neb na
Setkáš-li se
severní toné,
budou
snad žádati, abys jim byl prvé pedstaven a neobjevil se
dámám
jejich jinak, než ve fraku, ruka-
bezvadném nákrníku. Alespo zde v II industanu Ipjí houževnat na tomto salonním oblenedbajíce ani za mák rozdílnosti zem a ku
vikách
a
—
'
ponebí.
dom
Zajel jsem tedy a vyparádiv se náležit, dal jsem se donésti v nosítkách k rozkošnému obydlí Mr. Claytona. Pijal mne nad oekávání pátelsky, pecístavil mne dstojné lady a své sliné dcei a pinutil mne, abych s nimi pojedl. Hostinu koenila nám zábava na spolenost anglickou dosti nenucená. Bylo mi píjemno, mluviti zde v daleké cizin o Evrop a jejím duševním život. Po desertu, kterýž se skládal vtšinou ze vzácného indického ovoce, odebrali jsme se s agentem do vzdušného pavilónu, jenž zastupoval pokoj kuácký. Tam rozmlou\ali jsme pi vonných doutnících o Plindustanu a jeho národech, o postavení Anglian v tchto
koninách. A'gent netajil, že tu spoívá panství britské na sopce, která mže kdys v úžasném výbuchu vyhoditi do povtí tu hrstku Evropan, velící nesetným spoustám cizího lidu, napohled sice mlky podrobujícího, ale v srdci stále jí nepátelBavil mne episodami z boj proti povstalým Indm a líil mi zejména živ zajetí posledního Timurovcc, vládnuvšího v Delhi. Byl pi za-
se
jí
ského.
tom sám pítomen. Nedaleko Delhi stojí mezi jinými zíceninami a zvtralými pomníky krásné mausoleum z bílého mramoru a ržového pískovce, pod jehož velebnou
jetí
256
bání odpoívá první veliký mogul, pravý zakladatel panovnického rodu Timurovc, Humajun. Vládce tento nalezl smrt v nádherné své knihovm, spadnuv se stupátka, když sáhal po knize do vysoké pihrádky. Popel jeho leží v doteném mausoleum
pod prostým neozdobným náhrobním kamenem. A práv zde u hrobu svého zakladatele divnou náhodou žalostn skonila dynastie, proslavená imeny Akbara, Šacha Džehana, Aurengzeba. Když dobyli Angliané Delhi r. 1857, vyvázl poslední Timurovec Mahomed Bahadur, kterýž co pouze titulámí vlada od povstalc na trn v Delhi skuten byl znovudosazen, zázrakem ze svého paláce, kde synové a vrní jeho bojovali do poslední krpje krve, a utekl se do mausolea Humayunova. Kapitán Hodgson, který byl vyslán, aby jej pronásledoval, našel nešastného starce, ležícího v slzách na hrob slavného svého pedka. Dal jej vyvésti z mausolea a dopraviti do Delhi. Z obav ped lidem indickým
tém
nedali ale
Angliané zajatého
knížete popraviti, tak skrovnou pensi, že za nkolik na to v Kalkut, kam byl internován, v bíd sice
vymili mu
rok
zemel.
Jméno uvedlo mi na jsem k
nmu
nešastného
Mohameda
Bahadurá
pam mého indického pítele.
Obrátil
rozprávku a Mr. Clayton sdlil mi,
sám mladému dvoanu naklonn a že má týž velmi blahodárný vliv na vrtkavého knížete, avšak zárove mnoho tajných nepátel u dvora. V tom ozvaly se ped pavilónem spšné kroky a v píštím okamžiku stanul bez ohlášení ve vchodu jeho statný Hindu v bohatém, ale pocuchaném a zaprášeném odvu; tvá jeho mla výraz tak prudže je
257
,,Co se že aí2:ent vyskoiv zvolal se stalo?" ,.y tuto chvíli snad louí se Bahadur s životem, l^ane." vyrazil ze sebe píchozí.
kého rozilení, stalo?
:
Co
K dalším otázkám vypravoval kvapnými, pervanými slovy tento sbh vcí Ráno, díve než se Bahadur ke dvoru dostavil, vešel do ložnice :
knížecí starý jeden dvoan, úhlavní nepítel milostníka radžova. Po delší chvíli vyšel s ním kníže u velikém rozilení a odebral se do ,,zenanahu". paláce žen. Pobyl tam dlouho a vrátil se s obliejem temným jako noc. Shromáždní dvoané ekali v síni pijímací. Bahadur stál mezi nimi již na estném míst svém nedaleko trimu. Ale radža nedošel trnu, nýbrž pistoupil k Bahadurovi a chohromovým hlasem piv jei za prsa, oboil se ..Bídníku. kam dal jsi perlový náramek?" Dvoan zblednul ped tímto .náhlým útokem a nemohl na chvilku ze sebe vypraviti slova. Radža pak tásl jím zuiv, mezi tím co se d\oanstvo kolem tohoto výjevu sestoupilo v ustrašený a zvdavý kruh. Ale pojednou rozesmeklo se prudkým oním pohybem roucho na prsou nešastného ministra a na nich objevil se zavšený perlový náramek. .,Aj zde dka/ tvého zloinu, hade!" vzkikl radža. vytrhnuv mu náramek ze záadí a mrštil osudným tím klenotem tak prudce na podlahu, že se perly po ní jsem rozkutálely. Bahadur zašeptal: ,,Nuže, ano vinen, ale pisahám ti. že jest ona nevinná a istá kníže dupnul jen nohou jako tyto perly zde !" a rozkázal zuivým hlasem pochopm, aby strhali
na
na
—
Le
s
dosavadního miláka jeho nádherná dvoanská odznaky jeho hodností, a vy\'edli jakož
roucha, Sv.
ech: Sebrané
i
spisy XXV:1.
1'
^
25R
bez odkladu na smr. Darmo prosili rozvážnjší knížete, aby se nepenáhloval, darmo vrhali se pátelé Bahadurovi k nohám radža velel pochopm, aby vinníka bez prtah do nádvoí vykonali. ,,V tuto odvedli a tam trest smrti na chvíli opustil jsem palác," konil píchozí dvoan, pítel to odsouzeného, své vypravování, ,,a pospíšil jsem k tob, pane. abys mocným slovem a vlivem svým zachránil Bahadurovi život a odvrátil radžu od skutku nešlechetného." jej
dvoané
mu
:
nm
Za chvilku na
to
uhánli jsme na koních
try-
skem k paláci knížecímu, trápeni obavou, že pijedeme pozd. Zpráva o katastrof u dvora byla se rozletlá bleskem po mst odevšad hrnuly se k paláci zvdavé zástupy a nádvoí byla již naplnna lidem, ku pedu se tlaícím a hlun rokujícím. Nám ustupoval ochotn s cesty, vda, že píchodem :
naším nastati
mže
nový dležitý obrat v
celé této
komnatám knížete pedsíni oznámily nám, že ortel práv vy-
záležitosti.
Došli jsme tak až ke
stráže v býti
konán
má. Chvátali jsme do prvního patra. Jdouce tam sloupovou chodbou k pavlánu, na nmž kníže meškal, zahledli jsme na malém postranním nádvoí u našich nohou výjev, který nám dokázal, že picházíme v okamžik rozhodný. V kruhu vojín, ozbrojených dlouhými pikami, stál tam ped velikým tyhranným kamenem odsouzený dvoan, obnažen shora až po pás, ruce maje vzadu svázané. Otevenou pak míží po jedné stran nádvoí pivádlo nkolik muž ohromného slona, na jehož šíji sedl ohyzdný ,,mahut" (prvodí slona) v erveném, fantastickém odvu.
2r.9
Maharao pod nohou
zvolil
slona.
ob
své prchlivosti smr pro Smrtí touto trestají se nejvtší
zloinci. A^ykonává se
zpsobem
následujícím. Od-
souzenec bývá spoután na rukou i nohou a pivázán za pás k zadním nohám slona, který jej pak vlee v rychlém bhu ulicemi msta za bránu. Tam odpoutávají nešastníka, pokrytého prachem a krví, neskonal-li již na hrozné cest, a kladou hlavu jeho na veliký plochý kámen, davše mu ped tím z vybroušené ukrutnosti napíti sklenici vody. Vyuený slon rozdrcuje mu pak hlavu ohromnou svou nohou. Radža bud že pocítil pece jakous útrpnost se svým bývalým milcem aneb že chtl bez odkladu hrozného pohledti na smrt jeho, ušetil svou vleení za msto a rozkázal, aby byla poprava v nádvoí vykonána. U vchodu k pavlánu stál „ubdar" s nastave-
a
ob
f
nou na pi stíbrnou holí. Ped námi zdvihl ji s hlubokou poklonou. Zd\ihli jsme tžkou záclonu mezi nimi a vešli na pavlán. \" tlup dvoan, stál starý intrikán, kterého jsem byl tehdáž na terase pi veerní slavnosti spatil, s vítzným výrazem \' sedl na nízké stolice s hedvábným oblieji, zeleným polštáem mladý kníže, jako ímský césar, ekající na krvavou hru cirku. Když nás spatil, vstal sice a popošel mám vstíc ale tvá jeho nejevila pekvapení píjemné. Tušil patrn, pro picházíme. Prosili jsme jej vele
—
—
;
za milost pro odsouzeného, dokládajíce, že snad ani \dna jeho náležit dokázána není. Ale radža zamra-
pi prvních slovech našich a vskoil prohlášeníni. že nechce, aby o té vci dále mluveno bylo, a že Bahadur zemíti musí. Tu il se hned
nám do
ei
2P0
došla nit trplivosti ráznému Britu i prohlásil pevn, že mu písluší veto v té vci, že práva svého užívá a že odsouzence bere pod svou ochranu. Bude-li pes to poprava vykonána, že opustí bez odkladu místo své u dvora radžova a že si pak bude moci kníže piísti nemilé následky, které z toho vzcjdou. ,,Ci, pane, co se ti líbí!" zvolal maharao prudce a odvrátil se od nás. Ta tam byla všechna verejší hladkost a píjemnost jeho: vzezení krvežíznivého dravce. Nedbaje dále naší pítomnosti, usedl na hedvábný polštá a pokynul rukou do nádvoí
ml
pochopové srazili tam odsouzence k zemi, položili krásnou hlavu jeho na kamenný špalek; ,,mahut" vzkikl popravce slon pozdvihl nad hlavou obti svou ohromnou nohu Odvrátiv zrak od konce hrozného di\adla, spchal jsem z paláce za rozileným agentem, pln lítosti nad osudem mladého ušlechtilého Inda a pln rozhoení proti jeho vrahu. Rozumí se, že jsem pohrdl dalším pohostinstvím ukrutného vladae. Pijal jsem nabídnutí agentovo a dal jsem bez prodlení dopraviti k svá zavazadla, abych s ním ješt téhož dne opustil Ulwur. Kvapil s odjezdem svým tím spíše, ponvadž mu zde hrozilo po výstupu s knížetem opravdové nebezpeí. Na krátko pivezl si Mr. Clayton cho a dceru do rozkošného ulwurského letohrádku. Ješt nebyl obsah všech etných krabic, které co nezbytné píslušenství tak elegantních dam s nimi pibyly, na svtlo vynesen a již nastalo opt sthování. Z veera vyjíždli jsme v prvodu ozbrojených sluh agento\"ých z Uhvuru. Trvali jsme v mlení. Vzpomínka na události dnešního dne a pohled na
—
.
nmu
.
.
2CA
namnoze ve tvánepály vzniku zábav.
výraz nepátelství, který se jevil
ích kolem jdoucích
Inclú,
Za branou prohodil agent, že mu brzy zjedná vláda ale anglická náležité zadostiuinní. Bezpochyby
—
pomže
ubohé obti knížecí prchlivosti?! Ohledl jsem se po krásných palácích msta s trpkým pocitem. Rozeznal jsem mezi nimi nádherný ,,zenacož
nah".
Co
dl jsem Jeli
to
stalo se asi s krásnou to nikdy.
knžnou? Nezv-
jsme dále k Age malebnou krajinou. Nazaskvla se hvzdami a nad tem-
stala noc. Obloha iiou spoustou lesa.
z jehož podrostu srŠelo množstx jiskivých svtlušek, odstiovali se na jasném nebi nádherné vrcholky palem. Jaký to krásný kraj í
Žel jen, že se hemží malebné ty lesy tisícerou krvelanou šelmou, 'tisícerým jedovatým plazem a že lid obývající tuto krásnou zemi, strádá v poutech nerozumného kasto\nict\ í, pod železnou metlou s\"eAle zdaž opravuje to všechno epých tyranii Anglii, aby místo domácích drobných krutovlád vkládala národu indickému na šíji osvtou a vzdlaností opentlené jamo své vlastní sobecké tyranie ?
—
!
i
Malíská (Kvty
1880,
epištola. s
obrázky.)
Milý píteli!
Odpus, ti
že
li
známo, že jsem
vám
posílám dopis lUustrovaný.
stylislou velmi necjbratným zachytiti se, že nedovedu slovem
ádn
;
Je obá-
pvab
262
nynjšího svého zpsobu života a vypomáhám si tedy kresbou. Rád bych, aby se vloudila závist do útroby tvé, vdechující pod rozepjatou vestou i košilí, v dusném pokoji kamenouhelný nimbus stovžaté matiky Prahy. Vidím t v tu chvíli jasn ped sebou a kdyby mi nebránila úcta k tob, vytím rozskípodobil bych t zde in margine i s paným pérem za uchem, i s tou dýmkou v melancholicky spuštném ikoutku úst, mnoucího si pošmourné elo, v nmž nechce zablesknouti spasná myšlenka Odkud má k tob zavítati, brachu ? Snad ne z toho sirého kvtináe s uvadlou, zaprášenou resedou v okn, nebo pes dvr z té neob-
—
.
.
.
vn
zastírá N^yhlídku hledné šedivé stny, která ti do svta jako nejhustší londýnská mlha? Život Jest mi tebe srden líto, píteli pražského literáta není nikdy závidní hodným, v srpnu pak nejmén. Vidím t v duchu, jak odkládáš beznadjn péro a vycházíš z dusného pojak dychtiv vyhledáváš koje na žhavou ulici, jak sedíš sporé oasy stínu na palivém chodníku, s kolleg-y svými v zakouené kavárn, Jak si tam vzdychajíce utíráte šátkem ela a bavíte se rozjímáním o bezedné nicot svých kritik, nebo sporem Píteli, nech Zolu a vyle si radji o Zolovi budeme tu tkati spolu krásnou písem ke rodou a ssáti med istých požitku z kvtnatých jejích ader, jako ti dva motýlové, jimiž jsem lákav okrášlil vstup svého dopisu.
mj
—
!
—
—— mn :
Pohle na fig. 2. Vidíš mou kreslicí mapu, otevenou a vnitkem hbetu vzhru postavenou do vysoké traviny. Divíš se asi, vida v ní krajinku, kterou jsem dokonil dávno ped svým výletem.
263
Pro
jsem tam nevystavil na odiv nkterou z nových Tonvadž prost žádných nemám.
Vc
prací svých ? má se takto
Kdybys
rozšíil
mou
vedlejší kresbu, spatil bys asi zde, kde nyní píšu,
opodál kreslicí oné mapy,
ušlechtilý, klidn snivý obliej, obklopený kvetoucími stébly lesních travin. Ležím tu na znaku, na stinném pokraji lesa. Sirokostechý klobouk, ozdobený kyticí pestrých zvonku, odpoívá na rozhalených mých prsou a krásné erné kadee splývají voln do trojlístk divokého jetele. Ruce mé skíženy jsou pod hlavou a pivené oi toulají se voln po krásné krajin. V'idím lány žlutých klasu, vidím jiné poseené a oživené ruchem žatvy; vidím luiny s adami vrb a s blýskajícím v dáli rybníkem, pi se kryje v olšoví starý mlýn s omšeným kolem; vidím eku, vinoucí se lesnatým údolím; vidím rozptýlené vížky vesnic a msteek a v pozadí tmavomodrou silhuetu horstva, vlnit na-
múj
nmž
stínnou na jasnjším modru nebeském. A asem sklání se zrak muj, unaven toulkou po krajin, k mikrokosmu rozmanit a nžn utvoených stébel a lístku, kvt a klásk, vkol mé hlavy, oživený veselým ruchem pestrobarevných motýl, much a brouk. Pi tom pak sním, popouštje zcela uzdu svým myšlenkám a hled v tom snní spoívá takové kouzlo, že se nemohu vymknouti z náruí jeho k umlecké práci. Nevím, cítíš-li ty pi básnickém tvoení njaký požitek; pochybuju o tom. Já jsem pi umleckém díle nikdy pravé rozkoše nepocítil. Ano, dokud se vznáší ped námi myšlenka v první svžesti své, v éthericky záivé své podob duševní, kocháme se jí jako krásným snem; ale
—
!
264
když ji chceme v plné arovné kráse její penésti z íše pedstav a snu v hrubou skutenost, imzí každým slovem neb rtem ást této rozkoše a nastupuje zvolna vystízlivní.
A
vše,
co následuje:
namáhání, abychom si hrubnoucí a blednoucí vidmu znovu pedstavili v pvodní záivé kráse její, marný zápas s nedostateností svých sil, abychom ji znázornili pérem neb šttcem v úplném vdku jejím plodí nám spíše každý jiný, než blažený pocit. Nuže a zde v tom božském zatiši jsem vru neschopen kaziti si marnými pokusy tvoení rozkoš, jakou mi psobí volná bezdná hra obraznosti ta piivabná píroda kolem, ten istý vzduch, nasycený koenitou vní jehlií, pryskyice a mateídoušky, jejž dýchám plnými doušky, ponouje mne v jakési opojení. Nic neruší mé snní. Jen srpy znjí z polí, jen kukaka zakuká asem z dáli, jen cvrek ozve se asem z trávy Hle, družina skákavého hmyzu prohání se kolem kreslicí mé mapy. Nkolik cvrku
—
;
.
a
brouk
dím na
tu
.
.
zastavilo se
tsn ped
ní a
ím
déle hle-
drobnou skupinu, tím živji mne upomíná
na skupení znalc, podrobující vystavený obraz své kritice. Hle, jak nachylují k sob tykadla, jakoby si sdlovali výsledky svého pozorování neb jakoby chtli ísti navzájem v oích svých nmý úsudek o mém nákresu. Dva umístili se na blízkém stéblu, jakoby tam byli \ypátrali nejvýhodnjší hledisko, a dva vyšinuli se dokonce na heben mapy, odkud zevlují tup na mou skizzu. Obraznost má mní znenáhla hmyz ten v povdomé figurky výstav; pedstavuj u si voavkami napuštné uvadlé šviháky, lorntující nestoudné bohyn na obrazech a cudné dívky, klopící zraky ped touto malovanou nahotou.
2()5
— ty enthusiasty obojího pohlaví, kteí peil každým obrazem mohiují svému vytržení sladce mroucím — toho venkovského ,,Aááá — neb ,,0 — óóó — !"
!''
pítele uméní, který se tulí k „znalcm" a hledí na nich vyzvdti skryté pro nho pvaby toho neb onoho obrazu toho starého holohlavého pána, který sedá celé odpoledne s katalogem v ruce v jednom kout a zrak svj upírá na jediný obraz, vážn, slavnostn, s pohrdlivými pohledy na pestré množství, stídající se kolem nho, až pak hlavu \ myšlenkách na prsa kloní a sladce, pevn nad katalogem usíná Však i klesají tžká víka, usínám také
—
— .
.
mn
.
Ano, Ubuul jsem, píteli, a ml jsam hrozný sen.*) Zdálo se mi, že se nalézám v okrouhlé lepenkové krabici s odklopeným víkem, uprosted kulatého stolu, kolem nhož sedla spolenost vážných, písn hledících pánu. \'ýznávám se, že mne uprosted slavného toho shromáždní sklíil pocit, jaký as mívá žába v kruhu vdátor, chystajících se k zajímavé \'ivisekci. Trapný tento pocit nebyl zmírnn poznáním, že jsem miziv malým u porovnání s kaž-
dým lenem
spolenosti, která na mne kolem do kola upírala nadlidsky veliké oi jako kruh obr
Hled
na lapeného trpaslíka. jich ústa, vmyslil jsem se
na
pevn sevená
je-
bezdky v postavení lidiek, které Rabelaisuv olbím vstril do úst s lupením salátu, do nhož se byli ukryli, a kteí ušli hrozící záhub jen tím, že uvízli v kotlavém jeho zubu. *)
na
sti.
Srovnej se zlomkem 332- 334.
,,
Pítelv
sen'"
v
XXV'. svazku
266
Ale brzy promnily se teskné obavy v iré zdKdyž jsem si totiž oblieje kolem dkladnji prohlédl, poznal jsem v nich nadlidsky zveliené tváe známých umleckých referent, pod jejichž kritickým nožíkem se byl svíjel již nejeden z mých obraz. Než jsem si povážlivost svého postavení úpln pedstaviti mohl, trhl nejstarší z nich, patrn pedseda shromáždní, zvoncem a promluvil takto „Schze je zahájena, pánové! Známo vám zajisté, za jakým úelem jsme se tuto sešli. Nabyvše pesvdení, že svými kritikami zbloudilé umlce na pravou cestu neu\'edeme, usnesli jsme se, že si vypstujeme sami vzorného malíe, který by nám maloval pro potšení a národu na oslavení. Chytil jsem exemplá, pánové, který se tuším hodí k provedení našeho zámru. Nuže, pistupme již k porad, šetíce pi tom poádku, programem vytknutého. Prvním z dvanácti jeho ísel je zevnjšek této osobiky." Po chvilce hloubavého mlení sáhl si jeden ze shromáždní na bradavici zvící slušné tykve, zdo„Zevnjšek tobící obrovský jeho nos, a pravil hoto individua musí se ovšem úpln petvoiti. Pohlete jen, pánové, na tento divoký, širokostechý klobouk, :který by se hodil spíše banditovi, než umlci Co by mli pedevším neúnaxným studiem pipravovati dráhu svénui nadání, nemají ti mladí pánové pilnjší starosti, než aby si poídili takovou širokou stechu myslí bezpochyby, že se ve stínu jejím budou samy sebou líhnouti geniální myšlenky Rubensovy. Charakterisuje to celý smr mladého malístva: vážného studia se štítí, ale za to snaží se, šení.
:
!
;
267
aby domnlou svou genianlost projevoval(> rozlizvlilostí mravu, podivným odvem a dlouhými vlasy ..." „S tímto náhledem nemohu souhlasiti," ozval se oste jiný referent, s jehož hlavy splývaly až do
nými výstednostmi
—
polovice zad žíovité erné vlasy. ,,Jcst zcela pochopitelno, že se umlec liší svým zevnjškem od všedního davu J est pochopitelno, že dává pednost malebnému odvu, teba by tento nevyho\oval .
.
.
zvrhlému vkusu množství
..."
„Vašemu vkusu se ovšem ten ínský širák zcela podobá!" zvolal jizliv muž s bradavicí. Vlasatý referent vyskoil jako podráždný lev, tom trhl pedseda opt zvoncem a krotil hro-
ale v
Mírnte se, pánové Považte, že máme sebou dvanáct ísel. Nerozšiujte zbyten debatu pi prxTiím, pomrn mén dležitém. Tamo pan kollega má slovo." „Nemám nieho proti tomuto klobouku," zaal rozvlán nový eník. „Ale piznávám se upímn, že by se mi líbila více asnatá sametová karkule, " jakou nosili nejslavnjší misti ,,To mu již radji poime paáckou epici!" vpadl zlomyslný referent s bradavicí. „Která by vám dobe slušela!" zasyel na vlasá, ped tím od nho uražený. ,,Vy jste pouhý írašká, jehož nebetyná domýšlivost úpln odpo." vídá bezedné jeho ne\ domosti
zící
boui:
,,
1
ped
.
.
„Ah, vy budete rozhodovat o vdomostech, vy, který nemáte ani pojmu o prvních základech esthetiky
." .
.
268
„Nepete se, pánové !" zvolal do toho jiný. ,,Máte oba své slabé straiiky; stanovisko, s jakého hledíte na umní, jest u vás obou stejn pochybené
—
„Ah, máme se snad pouiti z vaší esthetické rukovii, kiera je pravou anlliologií nejsmšnjších
——
nesmyslu INadarmo chlácholil pedseda, káral, prosil, klínal, poukazoval na dvanáct ísel programu hlas jeho zanikal v hté
za-
—
vav.
Keerenti vyskakovah s židlic s planoucíma hnvem oima, s pnou na rtu, jeden kiel pes druhého, obrovské jejich pst šermovaly nade mnou hroziv ve vzduchu, mohutné jejicli prsty zabíraly se odpúrcíím do vlas a zvonec pedsedv znl v tom lomozu a halasu jako zvonní na poplach uprosted boue. se dlaly mžitky ped ocima, krpje studeného potu vyvstávaly na mém ele náhle pekotil se stl a já jsem vyletl stemhlav
Mn
z
padající krabice
.
—
.
Probudil jsem se veer, blunce klesalo k ter plamenný a krajina soumrak. Poslední vuz, s
a jjromnul si oi. Byl již obzoru jako veliký zarudlý odívala se pozvolna v hndý vysoko narovnanými snopy, opouštl pole. hllas cvrku ozýval se kolem. V stal jsem, oklepal trávu se svých šat, vytekreslicí mapy vesnici. je chze vonnými lukaini, z nichž chlad a tu blíže, tu dále se ozývá
pal drobné
mnohonohé
a zastriv
pod
ji
enthusiasty jsem se
páži, ubíral
z
\oln k
Jak píjemná vane hbý veerní melancholický kvakot žabí Jak píjemná je plavba v houpavém prostém lunu pes eku, po níž hrají poslední záblesky hasnoucího dne a za níž se vábiv odstiují na I
2P9
blednoucí již záplav? oblohy obnosy ztemnlf ho stromoví a špiatá vížka di^xvné zvonice! I"^bírám se již veerním šerem do svého Tusciiliim. Tším se již na chutnou veei, kterou mi pinese vlastníma krásnýma rukama dceruška pana hostinského dívka, jejíž pvab ani pérem vypsati, ani tužkou
—
nastíniti
nemohu.
Touha znchluje mé kroky.
Již míjím starou která mne vítá dumným hlasem svého prsa moje loudí se poesie svatveerní, zvonce. vzpomínka na sla\nv hlahol pražských zvon, jejichž veerní hudbu jedna báse Krásnohorské tak ale zároxeii s touto vzpomínkou pekrásné líí plíží se do mé duše žal, žal nad tím, že ony pražské zvony brzy opt uslyším. Tak ti povdomo, neoplývá naše \'last velkodušnými mecenáši. Ale pes to nalézá eský umlec asem obtoxného pítele, maiícího pravideln obliej východního stihu, který ti poskytne prostedky ku krátkému umleckému výletu a vymíní si pouze, abys mu vdnost svou dokázal pozdji penecháním nkolika vý^tvor svého šttce. Také já jsem našel podobnou šlechetnou duši. Tako Jidáš Krista prodal jsem nešlechetn sám sebe židm za ticet stíbrných. Koupil jsem si pkný sáek, s polovice bíle a s polovice erven v^^^šívaný. a když jsem do nho krvavý mamon vtsnal, podobal se ten hladce rozpjatý sáek nejkrásnjšímu míšeskému jablku nebo buclatému líku zdravé venkovské dívky. Ale nyní okazuje, hochu, již kolkolem hluboké vrásky iako seschlá .^imní hruška nebo jako uvadlá t\"á ohvzdné babice pokrvtá er\-eným líváek schází vihled a za krátko idlem. Ba,
zvonici,
V
—
mj
270
nadejde
kdy
chvíle,
táhnouti mezi své ruky.
jej
budu moci bez obtíže proa prostedním prstem
ukazovákem
Mj mecenáš íhá již na mne, íhá jako pavouk na vypaseného zeleného koníka, jenž po krátké toulce kvtnatým luhem upadne do jeho tenat, ach ano, potmšilý ten pavouk tší se na mj umlecký tuk a bohužel zatepetám se již brzy v ošemetné jeho síti.
—
Tvj
a
t.
d.
Jaro.
(Kvty
1881,
s
obrázky.)
Sedím u okna a vyzírám na ulici. Neutšená vyhlídka! Venku plískanice, okna krám jsou osvtlena a po jejich hladké ploše mihají se hvzdiky padajícího snhu, ulicí kvapí málo jen lidí a chvílí drkotá spchající drožka po tvrdé dlažb. y pokoji mém je ticho, jen stereotypní tikot malých liodinek na psacím stolku zaznívá neúnavn šerem a chvílemi ozývá se hukot vtru až i v netopených
to
kamnech.
Oddávám
ada rok,
se
Je tomu již znaná vava huí mi kolem
vzpomínkám
co velkomstská
!
hlavy, vytiskujíc den ode dne více
z duše ten trovdechly jí naše družné strán a skromné, došky pokryté chaloupky se zahrádkami. Pipadá si tu lovk, jakoby nebyl více svj nechce viti, že byly doby, kdy prost jsa vného chvatu, neukojné snahy, pozíral na okolí své s du-
šek pelu,
jejž
;
vn
271
vrou, snoube ducha svého s krásou, kolem tak živ bující. Dávno uprchlý ty chvíle .
nho
.
Špinav
žlutou travou luní zmítal jarní vtík. se již zelenaly a na hlínovatých místech tlaily se první kvítky petrklíe z vlhké pdy. Modrá obloha klenula se vzdušným obloukem nad
Behy potok
vysokými,
bled zelenými modíny, po
jejichž
vt-
chumáe
fialových kvítk. Po údolí poletox ali a pokikovali veselé ejky i plativí jespáci. Vypadávalo to naše údolí jako kaleíjdo skop. Každý den jiný obraz a se zardlou lící cho-
vikách
dívali
tísnily
jsme dnes po
abychom
postihli
lovku
cáté
se
A mli
stráni,
lan
zítra
kolem vody
všechno, co píroda po
—
tisí-
pedkládala. jsme každý den svátek.
Nadešel duben. Po bruších a jabloních zazelenaly se první pupeny a za mlhavého jitra sedl u budky na staré oprýskané tešni první pár špak, hovící si neinn u prosted zástupu veštících vrab-
c. Druhého dne na vým mlázím u vody,
derouce se hustým pichlavyplašili jsme zástup šedých ubírající se krajinou naší vzhru do to,
ernohlávk, pohoí. Bylt tah ptactva v plném proudu. Nkolik
buk
a temn zelených smrin, vynívajících v mlází nad koviny, jejichž hlavy se smáejí ve vod, byly každého dne osídleny jiným družstvem. Tu slavík, tu modravá sýkorka, nžní zlatohlávkové, modenky a jiní, jiní hemžili se mlázím. Nestaili jsme ani vyptávati se nebožtíka starého kováe, jací že to byli ptáci, kteí dnes mlázím táhli. A minulo nkolik dní a v mlází skotaily šedé sýkory, pnkavy, ervenky stejn veselí jako ped tahem. Cizí
—
272
hosté odešli dále, a
zvdavosti
pnkavy jakoby
se posmívaly
naší.
po mekvten. Po stráních v lese ržové vonné kvítky šípku, pod kovinami, zdobeny temnou rýhovanou zelení list, chou-
Blížil se zích rozkvetly lily
i
se bílé kvítky jahod
i
chvjící se stonky ane-
monek. Kolem cesty plazily se ostružiny modré nezabudky s oranžovým stedem kvetly po lukách slovem sta u .potoka, na zahradách narcisky rozmanitých kvt. A když vysvitnulo z modrého nebe 'slunce, nastal na sad u velník život, že šla hlava kolem. Sta a sta velek rozlétlo se po okolí, bzuíce usadily se na jednotlivých kvítcích a vracely se dom se zásobou vosku, majíce nožiky žlutým pelem kvítk jako paliky olepeny. Strýc pišel po požehnání jedné nedle a nasadiv si drátnou kukli na hlavu, vyistil ouly, pi emž jsme se soudruhy v posvátné hrze opodál stáli, divíce se netušené odvaze strýce velae. Kdo by také nebyl znal nepíjemnou stránku veliek, které astokrát bolestn bodnuly odvážlivce, jenž nemaje co lepšího na práci, sevel prsty kvt náprstníku, \- je;
—
hož nitru vely bzuívají. v poli na oslunném náspu posázeném pryšci a jinými bylinami batolili se zemdlení meláci, hledajíce výhodné místo k založení nového domova. Po starém není více památky jedné rodin uškodila polní myš. jiné pasáci, kteí se do skladu medového prokopali a \'eliké žluté
Také
bodláky,
buky naplnné medem lan
vyssáli.
Na písku objevili se první stevlíci, neúnavn po oháté ]3d, \e vyhnilých leskli
se tesaíci, po
trá\
ploužili se
pobíhajíce vrb;ich za-
kovo\ým
le-
27"^
skem ovanuto májky a tu a tam šelestil odenými Jeden po drukidélky nkterý ospalý motýl. hém objevovali ,se tu, jakoby byli pišli z kraje pohádek, aby pítomností svou poctili a doplnili slavnostní dny, k nimž se chystala píroda. Jako sen pipadají dni ty lovku .\ není to všechno, co ine se pi vzpomínce do mysli naší. Nastaly dni, v nichž postehli na jsme istotnou pnka\'ku. nesoucí v zobáku kousek mechu, bled zeleného, jejž byla odloupla s kmene staré švestky, na konci sadu klidn umírající. Se
—
n
zatejeným dechem stanuli jsme, abychom
pohlíželi,
kam pnkava s kouskem mechu zalétne, abychom dovdli se, kde domov si chystá, kde hnízdo si spádá. Neminulo deset dní, znali jsme po celé vsi. po všech sadech všecka hnízda pnkaví. Stávali jsme celé chvíle pod stromem', na jehož hnízd sedla již pnka\a, vridli jsme vykukovati z hnízda jen hlaviku jeií. vidli jsme úzkostné oko její, jÍ!nž po nás pošilhávala, netušíc nic dobrého. Chudák, dobe tušila! Puzeni zvdavostí, \'^' šplhali isme se jednou na strom, vyplašili pnkavu, kteráž zkormoucena poodlétla na sousední jablo, projevujíc zoufalým „pink.oink" náladu svoji. Strach se tu zmocnil odvážlivc. Jednak úpnlivý náek pnkavin nás znepokojoval, jednak strach, že by otec nkterého pistihnouti mohl pi skutku, proti nmuž a pan uitel ve škole tak urit broNad také nezvítzí zvdavost jili. Však dtská Již jsme se sklonili nad uhlazené hnízdo, z
nás
otec
doma
mam
!
ím
!
vzali
do ruky malounké vaiíko pnkaví.
V
tom
ozval se šumot. kdosi se blíží. Leknutím pouštíme v-ejce z ruky, toto rozbilo se v pádu o nejbližší vtev Sy.
ech: Sebrané
spisy XXVllI.
18
274
hanb
své vidíme pod stromem souseda nemálo povídati, jak nám bylo, když nás potom z trestu pivázali ke stromu, na zkormoucená pnkava bolestn naíkala? Nikoliv! Tak asi pohlíží pali na vypálenou jím ves, jako my pohlíželi pozdji na osielé hnízdo pnkaví. Ba celé dny jsme stopovali nešastný párek, až k na-
a k
lajícího.
Mám
nmž
šemu potšení na jiném strom na novo poal hníuspoádav si takto novou šastnjší domác-
zditi,
nost.
Bda
pak soudruhovi, jenž pomýšlel stejným
zpsobem ukojiti zvdavost svou, jako my ped tím! Plaky vracel se k domovu. Což konen pnkavy Ubohé vystaily jen k zá!
bav
jediného jara. Již roku píštího vidli jsme, že není to žádné umní vypátrati, kde ptákové tito hnízdí \adti lze práci jejich z okna. V píštím jae obcházeli jsme mlází kolem vody, abychom vyslídili, kam zapadnul snášející strnad neb ížek; ba obcházeli jsme lesem, tlukouce do strom.
—
Jeden bušil do borovic, druzí stáli kolem dívajíce se, zdaž vylétne z ohrožené korunky stromové vyplašený brávník neb drozd. Nejstatenjší z nás vylezl pak na strom, aby zvdavcm oznámil, že nahoe je hnízdo s práv vylíhnutými mláaty. Naež pak spokojeni, že víme o pátém neb šestém hnízd téhož druhu, poznamenali jsme snesenou hromádkou kamení dležitý takový strom a kráeli dále, pátrajíce stejným zpsobem. Dopátravše se jednou toho, že hnízdí v kvetoucím práv hlohu na skalce v lukách poblíž lesa párek ervenek, plížívali jse se den co den k hnízdu tomu, až konen mláata dostala ospence a poala se odívati peím. Tu snesli jsme hnízdo s mláaty na zem, zatloukli i
275
kolem nho do kola husté špiaté kolíky, daly na tyto na honí kus drnu a pohlíželi pak s potšením, 'jak sameek i samika rostoucí mláata v ohrad naší krmí. Konec si domyslíte Jednoho odpoledne odnesli jsme si každý dosplé jedno mlád dom, knnili je z poátku sami, pak ale s potšením pohlíželi jsme, jak iperné mlád poíná se po komoe rozletovati a chytati mouchy, jichž prohánly se po komoe celé roje. Jako roj vel hemží se tu podobné a jiné vzpomínky v hlav. Vidíme se všude, v plátných nohavicích, lehounké kazajce, v epici s prýmkem bez starosti, bez strasti. Tu ploužíme se v l^ažiné trhajíce sítí, abychom si z nho uviU špiaté epice, tam sedíme u vrby, otloukajíce na prutu kru, abychom si z ní vyrobili píšalu. Tu plašíme káni tepetající se nad polem, aby postihla nkterou bezstarostnou myšku, tam vyháníme vlaštovky sedící u rybníka v rákosí. Tu skrýváme se v lese v houští u potoka nedvujíce cizímu muži ubírajícímu se lesem, onde zase poháníme s indiánským pokikem ápy, usadivší se v lukách a vykraující si maje:
—
státn po tráv
...
Ty tam
jsou doby ty ulicích rozžehují plynové svítilny a
Po mermomocí vyrušuje nás
zá
je-
snní, jemuž jsme se s takovou rozkoší byli oddávali. Jako piarovaná ..sedá na paže naše veškerá životní tíha, la bolestn vycházíme, abychom se vmísili mezi osamlé chodce na ulici. jich
ze
276
mj
Kde domov (Národní Listy
Kde domov Nejsem
mj
stižen
4.
.
.
.
února 1881.)
?
chorobnou
citlivostí, ale
oi mé
vláhou, když mi dnes pi vzpomínce na Josefa Kajetána Tyla náhle tato píse duší zašumla. Vynoily se pede mnou dnové krásnjší mladosti, kdy zvuel celý národ písní tou jako háj za jarní noci tlukotem slaviím, kdy jsem ji tolikrát zpívával uprosted nadšeného zástupu, stoje, s obnaženou hlavou, s okem jiskícím se a slzícím zárove. Nyní zaznívá ideji vždy bývalá naše zpvnost vbec ochabla. Ale pes to zstal a zstane zpv tento hymnou naší nejdojemnjší. Tklivé kouzlo jeho pro srdce eská neote se snad nikdy. Vždy možno íci, že je to práv slavií píse našeho nozalily
se
;
jara, že do ní vdechlo pedcházející ])okolení celou svou duši, zanícenou horoucím mla-
vého národního
distvým zápalem pro krásné myšlenky, z nichž vtšina teprv nad hrobem jeho dochází neb dojde
uskutenní. Vloudí-li se na rty naše úsmv nad leckterou stránkou v djinách našeho národního probuzení, nad leckterou naivností nebo pcpjatostí v dob blouznivého vlastenectví ped rokem osmatyicázaplašme jej! Nesluší nám. Tebas by se tým: stízlivjším zrakm našim mnohé jevilo malicherse tehdáž mysli zanícené nesly, teba ným, za bychom vrtli hlavou nad tím ustaviným, opakovaným, všude až do unavení proznívajícím refrénem vlasteneckým pes to vše musíme uznati,
—
ím
vn
:
277
spoívá v dob starélio onoho xlastencctví základ celého nynjšího rozvoje národního a vedle toho kus veliké, hluboce tkh\é poesie. Byla to práv doba abychom tak ekli první jinošské lásky k vlasti: lásky to blouznivé a horující, která tvoila ideální stedišt všeho myšlení a konání tchto nadšenc. Pojem vlasti, kterou nedávno teprve poznali, vznášel se ped nimi jako luzný obraz spanilé milenky, k níž se nesly všeliké sny a tužby jejich, Že
—
kolem níž se otáelo všechno jejich snažení, jejíž jméno nosili stále na rtech a jejíž krásu opvovali bez únavy v každé písni svojí. Každá malikost,
n
která souvisela s tímto ideálem, mla pro cenu neskonalou. Ostatn byl také kruh, v pro myšlenku svou psobiti mohli, \elmi úzce vymen. Stáli tu hrstka bezmocných a nemajetných lidí v stálém zápasu s mocnými a etnými nepáteli, uprosted neuvdomlého lidu, jejž teprve usilovn rozehívati musili tím horoucím zápalem svým pro národ a jazyk mateský. Blouznivá láska mladistvá musila ovšem ustoupiti asem stízlivjší lásce mužné ale jako tato vždy se osvžuje a sesiluje vzpomínáním na zašlé horování, tak sluší i nám stízlivjším namnoze snad až píliš stízlivým epigonm, abychom asto s pozornou a vnímavou myslí nazpt zalétali k onomu vlasteneckému jaru našeho nového žití národního. Najdeme tam postavy, ped nimiž staneme s obdivem a hlubokým pohnutím. Jak pedojemný je
nmž
—
—
;
—
—
mnohé ty vlastence, kteí uprosted svízel a zápas všeho druhu, v nouzi a bíd, s neúnavnou horlivostí, všemi silami svými až do hrobu pro ten svj vznešený, jediný ideál pracovali! Kteí pohled na
278
asto
celý
svj
život
obtovali vcem,
jež se
nám
nyní jeví jen jako nepatrné stupínky k nynjšímu rozvoji národnímu, ale bez nichž bychom tohoto rozvoje nikdy nebyli dostoupili! A jedna z nejvýznanjších a nejkrásnjších mezi postavami tmito jest Josef Kajetán Tyl. On byl jedním z nejhorlivjších tch rytí, kteí nosili
barvy zbožované milenky
vlasti.
Jí
obtoval
všechno, pro ni pracoval a lopotil se s neúmornou ilostí až do hrobu. Probouzeti lásku k vlasti všude, ve všech vrstvách národa, bylo jediným cílem jeho života.
Jak ve smru tom literárn psobil, neteba zde šíe líiti. Kdož z vás nepokochal se alespo v nkterých z té dlouhé ady pvabn psaných roa povídek jeho a nebyl roznícen tím horoucím vlasteneckým žárem, který sálal z každé jejich stránky! Tendence vlastenecká proniká tu všude a stále, že až Havlíek za dobré uznal, zajeti svým ostrým pérem nemilosrdn do toho pílišného vlastenení" ale Tylovi byla tato tendence vcí nejhlavnjší a jí byl by ochotn obtoval i svou literární slávu. Jak velkých zásluh si touto svou literární inností o probuzení národního vdomí v nejširších kruzích dobyl, jest vbec známo; ale také o písemnictví samo získal si Tyl co belletrista, redaktor a dramaturg zásluhy stejn veliké. Vedle literatury bylo hlavním ohniskem jeho neúnavné innosti divadlo a první trudné zaátky našeho dramatického umní jsou s jménem Tylovým nerozlun spojeny. Když teme o nesíslných trampotách a svízelích, s jakými bojovati musil pi snahách svých o zízení chudikého toliko stánku
mán
—
,,
279
eské
Thalii, tane
nám bezdky na
mysli, s jakými
kdyby zavítati mohl z chladného hrobu svého na hbitove plzeském opt do milé i*rahy, pohlížel na velkolepou budovu Národního pocity by as nyní,
divadla, kteroui nevídal zajisté ani v nejsmlejších svojich snech 1
Za
nedošel Tyl za svou horlivou práci vlasteneckou jiné odmny mimo tu, kterou nalézal ve vlastním nitioi svém. Nelze bez hlubokého pohnutí sledovati poslední roky pozemské jeho pouti. si jen v práv vyšlém zajímavém spise „O život a psobení Josefa Kajetána Tyla" od J. L. Turnovského poslední jeho dopisy, z nichž poznati lze jeho tehdejší nouzi a bídu, trpké jeho starosti o sousto chleba pro sebe a svou rodinu peteme si otištné v dopise tom líení jeho bytu, jenž ,,byl tako\ ý, jako toho nejbídnjšího proletáe v Podskalí, po jehož zdech se lilo potokem a v nmž sedl shrbený Tyl, ten proslavený Tyl, v županu dávno vybledlém, starém to kostýmu divadelním ." živa
Petme
.
,
Zemel
v nej\ tší
chudob
co koující herec.
Dnes tomu práv 73 rok, co se Tyl narodil, a 25 rok odpoívá již na hbitov plzeském. Ale milý jeho obraz vznáší se dosud v nezkalené nosti
ped
náini
Kde domov Mezi Cechy
domov Tvj
.
jas-
.
mj
?
— ano, v
srdcích
eských
jest
vný
280
Národové
o národech.
(Nártek
Hleme
z
r.
1881.)
pedevším, co soudí
Slovanech.
íká-li
jiní
národové o
nám Cechm Nmec
po-
smšn
„tvrdé palice" a „paliatí" eši, nemrzíme se proto; pravíme sami o sob: „Srdce z hubky, pev hlav kámen: kísni, hnedle bude plamen". zdívku „Stockbóhme" oplácíme ,, kovaným, litým
A
Nmcem;".' Ale zdvoilí sousedé mají pro nás Slovany vydatnjší prpovídky: „Kam pijde Slovan ,tese se každý hebík ped ním," uráží nás Nmec; my i ovšem odpovídáme nemenší urážkou „Ale kam pijde Nmec, vysthuje se každý hebík." V jiném nmeckém písloví lichotí se nám zcela bez obalu: „Der Pole und Bóhm haben einander lieb, kommt dazu ein Ungar, so sins drei rechte Dieb." Polákovi vyítá Nmec také nco jiného: „Ein Polack ohne Láuse, ein Feld ohne Máuse, ein Krieger ohne Klinge, sind drei seltne Dinge," a peje mu: „Zigeuner und Polen kann der Teufel zusam:
men
holen."
s Rusem nezachází Nmec onaeji. Pra„Ein Russe ohne Knut tut seltcn gut," a „Škrabeš-li Rusa, bruí medvd," což podobn, jenom ponkud zdvoileji vyjaduje Francouz poekadlem „Grattez le Russe, vous trouvercz le Tartare." Angliané chovají se k Rusm šetrnji, pezdívajíce jim toliko „bradatých dtí". Ostatn i Slované mezi sebou neiní si pílišné poklony. Záš Polák k Rusm propuká v písloví:
Ani
vit:
281
„S Moskalem za dobré bývej, ale vždy kámen za mívej 1" a „erta zaženeš kížem, ale ne Mo-
adry
skala".
Hanák íká
láci".
Ale
mnohem
Polákm
za to
„Poláci
:
—
tu-
he než Slo\ ané mají se N m c
i
poekadlech sousedních národ, zvlášt Slovan. Nmec'' znaí lo\ka tžko cháJiž samo jméno Halii u nás íká se: ,,Mluv s ním, pavého, a v
,,
\"
i
Nmec." Pídavku nmecký" dostalo se mnohým vcem, které jsou nám protivné, na p. nmecká myš". Žába sluje Slovákm .nmeckým rakem" a bodlák nazývá se na mnohých místech nmeckou když
je
,,
,,
,
,,
rží". Již dítky naše posmívají se: „Nmec brouk hrnce tlouk atd." a podobn polské: „Nmec dad
atd."
dva vyliuje svou nechu k NmŽáden neví, jak je atd." a jinde odbývá nápadníka Nmce posmchem: „A sem necho k nám, ty nmechno atd." Nevinné jsou ješt posmšky, jako: Smje se na to, jako Nmec na lívanec" u Hornolužian, Libuje si v tom, jako ert v nmeckém kroji," „Nmina je kozlu," Nikdo nepedí ženu láskou a Nmce psavostí" a ,,K vli spolenosti nechá se Nmec obsit" u Polák a Všemu svtu na
cm
Slovenská v písni:
mn
,,
,,
e
,,
,,
,,
posmch
dle
nmeckého zpsobu"
u
Rus.
Ale
Nmec
horší jest již ruské písloví ,,Kdo se jako narodil, toho potrestal buh již dostaten," nebo dokonce ,,Na srdci lehce, když vykleješ Nmce." Hluboká nedvra, splozená trpkými zkušenostmi, obráží se v našich píslovích: ,,Je Nmec,
282
nev!" „Nmec
v
eské rad, mol
v
„Nmec jako vrba, kde vsadíš, „Nmec bude tehdy Cechu páti, až še,"
drahém routu se ujme," se bude had
na led háti." Stejné smýšlení jeví Polák v píslovích „Pokoj jako mezi vlkem a ovcí" a „Co svt svtem, nebude nikdy Polák Nmci bratrem." :
s
Nmci
Chorvát míní: „Lepší turecké nepátelství než láska" a Slovan v Horním Slezsku varuje: „Mj na všechny vci pozor, aby ti je Nmci ne-
nmecká ukradli."
Zvlášt nestídmost a obžerství jsou vlastnosti, vytýkají, na p. jiní národové Poláci: „Poiski most atd." Ostatn Nmci sami se k této své národní nectnosti piznávají etnými píslovími jako: ,,Sachse, Bayer, Schwab und Frank, die lieben all' den Trank" a pod. jež
Nmcm
asto
praví: ,,Nmkyn patí do chlédo kuchyn a Francouzka do parádního pokoje." Polák naíká: „Co Wfoch wymysli, Francuz zrobi, Niemiec sprzeda, Polák gíupi wszystko kupi a Moskal ziupi," a pak ,,W-íoch przed szkoda, Niemiec w szkodzie, Polák po szkodzie przychodzi k sobie." Vlach „Gl" Italiani sono sagaci innanzi il fatto, Tedeschi nel fatto^,. Franccsi dopo il fatto.," U Poláka jest co \'lach to doktor, co Nmec to kupec, co Polák to hetman, akoliv jiné, u nás známé písloví praví Co Cech, to lietman.
Naše písloví
va,
eška
:
i
i
i
:
283
e
charakterisuje „ábel svedl Evu Eva Adama esky, Buh zatratil oba nmeandl je vyhnal z ráje po madarsku."
Polák
:
italsky,
cky a
Slovák zpívá: Kde Slovanka, tam zpv, kde Madarka, tam hnv, kde Nmky a, tam je faleš, kde
cigaka,
tam
Hóflerova (Zlomek
z
r.
je
krádež.
slza. 1882.)
Hlas uvázl mu v hrdle. Chvjící se ruce spoívaly na prsou a rty jeho se tásly. Víka sklánla a zdvíhala se keovit a pojednou vytryskla na ušlechtilou jeho tvá slza veliká, bohatá, záivá. Objevila se na bledé tvái jako krpj rosy na lupenu bílé rže. Stékala zvolna k chvjícím se rtm.
Snmovnou
ozývalo se tiché vzlykání a stkáni po-
hnutých snmovník. Vzpomínáte si zajisté na skvostnou humoretomu z etsku o podivínu, kterým odkázal svj ného vzdáleného píbuzenstva, jenž prolije ve shromáždní k tomu konci ustanoveném první slzu. K smíchu vás polehtal zajisté humorista líením namáhání, s jakýin strýxové a tety dležitou slzu darmo z oí nutili a na konec páli jste zajisté od
dm
dum chudému kandidátovi bohosloví, který pemítáním o svém bídném osudu šastn slzu onu
srdce
procedil.
284
On plakal On plakal nad universitou naší Ticet let pracoval pro smíení a hle nyní roniti musí hokou slzu nad zmaením své ticetileté práce vždy mají se o universitu bratrsky rozdliti oba kmeny naší vlasti. On pjde a miloval nás Cechy !
!
:
pece stejnou láskou jako své krajany. Vždy báneúnavn v historii naší, vybíral si tam stránky nejskvlejší a utíkal pímo pede vším, ím by nás dal
byl uraziti mohl. On plakal nad
eským národem
!
On
plakal,
navštvovati budou také eši místnosti, které Karel IV. jen pro Nmce ustanovil, že používati budou ústav a nadací, ba že snad i eští professoi obdrží nádherné byty a la Klebs. On plakal že
nad vdou, která pestane
mže
býti
vdou, ponvadž
pouze nmecká. On plakal jako Jeremiáš nad zkázou Jeruzaléma. Krokodilská slza býti
Konené. (Národní Listy
nám
se cíle
!
února 1882.)
vru
balvan Sisyfv. S jakým úsilím po léta vzhru a kolikrát vysmekl pod rukama, kdy jsme již již dostihovali
Byl to jsme
valili
12.
jej
Konen, konen
tedy
mžeme
si
setíti pot
vykonáním nadlidské práce. neumíme. Bývaly chvíle, kdy Ale vítali jsme boulivým jásotem záblesky šastnjší s
ela a
zajásati nad jásat již ani
budoucnosti
;
rozplynuly se
jsme po nich ruce, jako klamné obrazy
ale sotva rozpáhli
domnlé úspchy
285
poiišt. Odtud stali jsme se skeptiky. Tlumíme výkik radosti na rtech, když nová s\'dná vidina vynouje se na obzoru našem: nevímc v její skuse, aby za hluným plesem nenásledoval žalostný povzdech zklamání a posmch nepátel. Jsme již trpkými zkušenostmi poueni, že
tenost a bojíme
nenáležíme k milákm Štstny jako jiní národové, jimž padá zlaté o\orc samo do klína, víme, že nemá pro nás osud žádných dar z lásky, že vymknouti nmsíme každý drobet svých národních poteb klonotným úsilím ze zdráhavé jeho ruky. Každý z našich
úspch bývá výsledkem namáhání a tak perných, tak dlouholetých, že po dosažení jeho dere se nám z unavené hrudi na míst jásotu jen oddechnutí Ano, na každé vymoženosti naší lpí krvavý pot dlouhé mozolné práce. Vzpomeme si na všechny ty zoufalé boje, jimiž nám bylo dobývati nazpt každou pí odcizené pdy národní; vzpomeme si tch nesíslných tuhvch šarvátek o každou školu, každou hlavu protokolu, každý recepis, každou tabuli, každé bídné razítko poštovní; vzpomeme si. co stálo nás úsilí a obtí, než zbudovali jsme jediný skutených
boj
:
Konen
!
—
dstojný chrám dramatickému eskému umní když vypjal posléze skvoucí tém k nebesm,
—
a tu
musili jsme noc jediná rozbila nám jej v trosky zaíti znovu a kdož ví. kdy oddechneme si opt na ])rahu dokonené budovy: Konen!
Konen! brány
nyní, kdy otvírají se university Karlovy vysokému
voláme také
starosla\mé
uení eskému. Ješt
sice
skuhrá náni ta neodbytná,
mnohvm hokým zklamáním ^•yhýkaná uší:
Dosud tam
nejste!... Ale, nikoli,
skepsis do není po-
již
286
chybností, že za krátko uskutenna bude naše vroucí, dávná tužba. dosáhli jsme splnní požadavku, jehož oprávnnost byla tak zejmá, že již ani odprcové naši netroufali si setrvati na stanovisku holého odmítání a snažili se jen. aby nám vyplnní spravedlivé žádosti dle možnosti oddálili, ztenili a ztrpili. tedy držíme v ruce ovoce mnoholetých usilovTiých snah a boj, trpce vysloužené ovoce, jež tolikrát již ke rtm našim se sklánlo, ale ^ždy zase toužebné dlani unikalo, až jsme je klopotnou prací vydrali z nepejících rukou
Konen
Konen
svdn
osudu.
lovk
Te to pravé dítko bolestí. Pravda-li, že si toho, co snadno získal, pilne zajisté ná-
neváží
rod náš celým srdcem ku své mladé universit. Ano, národ vine ji k srdci jako drahého jedináka a písahá si v duchu, že peovati bude všemi silami o zdárný její vzrst a rozkvt. Ba, sami nepátelé jeví k novorozeátku péi nejnžnjší. Jeden upozoruje nás laskav na to, že nemáme žádné literatury vdecké a že tedy dítko zahynouti musí nedostatkem duševní výživy. A dr. Unger je zajisté v oboru eského písemnictví soudcem nad jiné povolaným. Na štstí lze o tom pochybovati, že je pan doktor stejn dkladn zasvcen do tajemství tvoení a že tedy další tvrzení jeho ,,duch si tvoí tlo ,nikoli naopak", náleží mezi pravdy 'nezvratné. Nechceme hloubati o této ponkud metafysické a vzdycháme jen, aby se nesplnilo strašli\'é ieho proroct\í kdož si tu nevzpomíná na velikého proroka, jehož jméno bylo Páumann?! že zstane universita naše tlem
vt
—
,
—
287
vdeckým ústavem bez vdecké literajako naše stední školství, kde panuje pímo dsná nouze o knihy dostatek známo
bez ducha, tury,
jak
s
práv
—
—
uebné Jiný poukazuje zase s lítostí na to, že eská universita nemže se státi zdárným sídlem vdy, ponvadž si nelze pomysliti pravé vdy bez nmectví. Nezbude nám tedy, než spokojiti se onou Iživdou, která je pístupna každému vzdlanému a vzdlání chtivému národu a neostýchá se choditi v rouše francouzském, anp:lickém. italském, ruském,
ba teba v maarské attile. Také horká slza skanula do kolébky naší university. Stekla po tvái ctihodného starce, který vždy byl vždy spravedlivým k národu našemu obral si za úkol životní okazovati svtu ve svtle nepedpojatého zkoumání historického nejskvlejší stránky našich djin a naše muže nejslavnjší. Po ticet let bylo jediným cílem jeho snah smíení obou národností v naší vlasti a nyní, na sklonku života, má se dožíti toho, že národ eský rozdlí
—
s národem nmeckým bratrsky o vysoké uení, zízené Karlem IV. pro všechny syny této zem zdaliž tu není pln odvodnna hoká slza, která se zatpytila na jeho tvái?! Avšak položme již stranou všeliké ty krásné \"ci, jež vložili nov narozené universit eské do vínku velikomvslní naši nepátelé Nekalme si jimi radost okamžiku, po nmž toužili jsme tak dávno a tak vroucn! Teba nedral se z úst hromový jáKosot, teba z nich vanulo jen povzdechnutí nen!" srdce naše v boulivém tlukotu cítí, že zstane 9. únor t, r. velepamátným dnem v našich
se
—
!
—
:
,,
288
djinách, že jím byla zahájena nová, bohdá utšená doba našeho rozvoje národního. Nyní teprve dospívá k hrdému krovu budova, jejíž základy otcové naši ve svatém zápalu, s mravení pílí snášeli, jejíž stny navzdor nepízni a zlob nepátel pod rukama tisíc nadšených dlník pozvolna, avšak stále vzrstaly; nyní teprve mže strom národnosti naší široko rozložiti vtve v isté, vznešené oblasti práce duševní a sloniti vrcholek svj voln a nádhern na paprscích osvty; nyní teprve
as
mže
obsypati se záivým tého vku naší literatury.
kvtem
a ovocem
zla-
Kéž myšlenka tato roznítí plápol nové, nechabnoucí horlivosti v srdcích našich, kéž vzpruží a zocelí síly všech eských rytí ducha, by povznesli brzy vysoko ped svtem prapor mladé eské university, prapor eské vdy, prapor eské cti!
Voják v eské K nákresm
písni národní.
Mik. Aleše. (Kvty 1882.
Není divu, že motivy vojenské ozývají se tak asto v naší písni národní. Vždy zasahuje da krve hluboko do života lidu, dotýkajíc se bolestn nejnžnjších pomr rodinných a milostných. Bez milosti
bére
rodim
syna,
kterého
s
tžkostí vy-
hocha milovaného; odvádí ho z rodné vísky v dalekou cizinu, kde oekává jej trudná služba vojenská a snad pedasná smrt na poli krvavém. chovali, a dívce
289
Smutné
louení odvedeného s otcem a s mat„tžko vychovala, z ruky na ruku pekládala". Se slzami v oích jí dkuje: Na stokrát dkuju Chovala, chovala, svý zlatý mamince, nevdla komu, je
kou, která ho
m
chovala v cicový peince.
že je
Na
mm na
když
vojnu
vychovala, vojnu.
vzali
m m
vzali,
ani se neptali, jak jsou mí starší tžko vychovali.
Rozžehnává se
Na koníka
sedám,
páteli
s
Prosím
vás,
kdo
tu jste,
nýko mi
ješt se ohlídám, koho jsem rozhnval, za to žádám:
odpuste, snad vás už nikdy víc
ncuhhdám.
Truchlivým pohledem louí se
s
místy známými
a milými Až
já
odtud
pry pojedu
pes
ten zelenej sad, ohlídnu se na vše strany, kde jsem bejval rád.
A ženu tice Ach,
!
což teprve, musí-li doma zanechati mladou slovy odporuuje ji své staré ma-
Dojemnými
:
má
rozmilá
matiko
!
já vás prosím velice ublížit nedejte
Bh
Dáli jí v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já já
a neubližujte mojí mladé manželce
jí jí
z
vojny
dom
pošlu,
pošlu
vyšívanou podušku.
Vyšívanou poduštiku a
ržový poví jan máš na památku, :
tu
mj že Sv.
ech:
zlatý obrázku,
jsem tebe miloval.
Sebrané spisy XXVIII.
19
290
Ale nejastji a nejtklivji vyliuje, jak pirapíse národní louení vojínovo s milenkou. Básník Jaroslav Kalina zaznamenal dle sdlení své matky jednu takovou píse, kterou prý švoležér Jan Róza v IMochovské hospod, stoje ped hudebníky, improvisoval dvátku svému na rozlouenou. \'idli se tenkrát naposled nebo Róza umel brzy na to v poli, následuje za milou Barborou, která se žalostí pro nho utrápila. Píse ta, jež se ostatn zeno,
;
zpívá dle Sušila také na ,,
Rozvij
se,
Morav, znla
rajská
rozvij,
takto
ržiko!
jsem t miloval, s tebou se vodíval, drahá perliko že
Kon
sedlejte,
pistole dejte
I
Ješt mi mou milou holku roztomilou ven vyvolejte!
Ven
a
vyvolejte,
a
já
ji
\idím
—
já s kuráží,
páni muzikái, na koni sedím."
Na kon sedal, Navra mi, má ,,
za palaš se bral milá,
—
holka roztomilá, co jsem ti zavdali" ,,
,,Zavdals mi, zavdals jeden prstýnek,
ješt
mj
si
mi
z
nj,
roztomilej,
vyloup' kamínek." ,,Já
"
ho nevyloup', on
a to na znamení,
moje potšení, že budeš plakati"
ti
sám
vypa
—
291
,,
,,Pro bych plakala, jiro. když Ticmám
pro?
Ješt mi pro tebe, potšení moje, stromek nevyrost.
Stromek nevyrost, jabka nezrajou
—
ješt mi pro tebe, potšení moje, hlavu zavijou." "
Náek
— —
opuštných dvátek
pio\ ází odjíždjíci
vojáky.
i
Když jsme na vraný
kon
sedali,
tenkrát panenky
pro nás plakaly.
jí
Mnohá chtla by jeti s milákem. On smutn ,což by tam dlala? Udlala bych
Udlala bych se bílým ptákem,
se
holubikou, vznášela bych se nad hlavikou.
táže se
vznášela bych se
ti
ti
nad kloboukem.
Idlala bych se ernou vránou, vznášela bych se
nad armádou.
Ale není to možné. Musí se rozlouiti. Objímají se naposled, ona mu podává na památku prstýnek, on ji tší, že jí ,, pošle psaníko nejedno v roce" a že „si ji pec vezme za rok, za dv, za ti léta, až zas z vojny pijede". Truba zatroubil, mládenec zia:
toil ješt bílým šátkem,
podkoviky klapaly, erné oi plakaly.
A
soudruh, jenž odjíždí
$
od nevrné milenky, zanotuje
trpím ješt bolem si
snad mezi zuby
•J92
erné
pro
oi,
pláete,
že vy jeho nebudete?
Nic neplate pro nho, Pán vám dá jiného.
Bh
Venku v polích, za kížem zastavuje se ješt nkterý, aby se rozlouil s dvetem, které tam potají na nho ekalo anebo jezdce až sem vyprovodilo,
i
Já už sedím na
mém
vraném,
vraném koníku;
pivete mn, kamarádi, mou holubiku a se se mnou rozžehná, bílou ruku
pes
pole
mi podá,
mne
vyprovodí
holubika má.
Provázela ho kus cesty a te se milenci louí vroucím políbením a slibem stálé vrnosti: S bohem, má milá. holka rozmilá,
Zajedu kdesi v hory a lesy, do cizí krajiny však tebe pedci
na koníka sedám snad tebe více,
mé
milé srdce,
milovati chci, srdce jediný.
mé
nikdy neuhlídám.
Vtšina jonák
jde s nechutí a tžkostí na vojsbírkách našich národních písní nalézáme po skrovnu míst, v nichž by se obrážela bojovná mysl, touha po cti, po cti válené a rozjitenost proti nepíteli. S tží lze poítati k nim popvky jako nu.
Ve
:
Alou, muziky
pudem do
I
S kuráží
patálie,
dívati se na nás bude královna Terezie,
20.T
Tato vzácnost pravých se u nás vysvtluje
písní
pomn'
a
bojovných snadno
novovkou soustavou
vojenskou. Zhusta vylicují písn, jak musili být jonáci násilím odvedeni na vojnu, jak je chytali a spoutané odváželi. ,.Na ^vojnu v:^ali, provazy svázali," naíká si odvedený a s krutou struností praví píse
m
moravská Vemte.
vemte puta,
drábi,
odvedeni ho za rekruta.
V
jiné
moravské
kon
šohaj v maštalence. vrané eše, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese, a nese mu dárek etaz, puta, zámek stojí
—
:
Tu máš,
milý šohajíku, císaský závdanek.
V
nkterých písních ohlašují ovšem vojáci, že se dali na vojnu sami. Ale pohnutkou nebývá bojovnost, nýbrž obyejn nešastná láska neb jiné ne-
pomry v domov. jedné dává se jonák na vojnu,
utšené
V jej
nutí ke
satku Nežli
ponvadž
se starou ženou. se
oženit,
škaredou ženu mít, lepší
je,
tatíku,
vojákem
V
jiné,
Rodiové
být.
žertovné, nechce být syn
Kdyby
chtjí.
knzem.
se trefilo
abych byl páterem! a já jsem sob umínil
kázání dlati: pišly by tam hezké innny,
býti švališerem.
musel bych se smáti,
— —
294
Kdyby
se trefilo
Kdyby
pannu zpovídati: já bych se moh omcjliti, chtl bych objíniati.
v noci
se trefilo
k nemocncnui já bych mohl zablouditi k dveti hezkému.
Mnohdy mli dobrovolníka na svdomí
lstiví
verbíi.
i
V Jiín pískají,
verbujou,
bubnujou
Honzíek zmámen šumnou hudbou, oblouzen úlisnými domluvami verbí, oslnn tpytem vojenských šat a zbraní, opojen vínem, pihlašuje se ku praa
poru ale na druhý den si snad ve svém pkném vojenském mundúru kdes po tichu zapláe. Ostatn, nkterému se opravdu zalíbil stav vo;
jenský.
Ta
Proto jsem se na vojnu dal. vojna mi se líbila koukni, holka, jak mi sluší kamizola zelená.
zelená kamizola
a vejložky
apka
žlutá,
erveny, tapec
zlatý
a knoflíky stíbrný.
Ach ovšem, ten pestrý, blyštixý šat vojenský leckterému udlal! Zvlášt oblíbena jest v národní písni jízda.
,,
Koníek
vraný,
pkn
osedlaný",
,,
mí-
krásných panen pár pistolí na nm" a po boku vojákova žena šavle ocelová" — tak vypodobuje si píse naše nejradji pístroj vojenský. Rozliné druhy jízdného vojska mají své zvláštn'
sto ,,
:
-
ctitele.
Ti dragouni zelení, to
jsou
mé potšení
zpívá jeden; druhý chválí
si
zase hulány:
Huláni, huláni,
malovaný dti
Kde ta
za
která panenka,
vámi
letí.
295
Jiného vábí úpraxa luisarská. Husai, husai, pkn(5 kon máte já s vámi pojedu, kterého mi dáte ? Kterého jiného, než toho vraného? já si ho osedlám a sednu na nho. Já si ho osedlám
Já
si
ho osedlám
ervenou dykytou, abys
mne
poznala,
bude ped bitvou. Já si ho osedlám až
zeleným brokátem, abys mne poznala, až pomaširujcm.
Až
pomaširujeni ti sta mil za Prahu
bílými povlaky, abys mne poznala, až pjdu s vojáky.
tam spatím, má tureckou armádu.
mil;í,
mašírování do cizí daleké zem nepátelské služba v míru bývá tžká. Ale „Na tej vojn tam je hojn," praví sice jedna píse moravská, ale v jiné žádá voják prostodušn není dobe na ní." z vojny .."\'yplate Moravská panenka doma pemítá, co as dlá na vojn její miláek.
To
.le
nejhorší.
i
m
—
Dybych byla vtákem. tak jak jsu panenku, letla bych do pole malenkú direnkú.
Letla bych do pole za celu armádu,
abych uvidla, co mj milý dlá.
On tam nic nedlá, on se dobe má, napájí
koníka
nového oková. A dyž ho napojí,
z
sám sebe pistrojí pipna sob palášek
a
po procházce chodí.
vojenský dosti idyllicky Maluje si a ržov. Ale slyšme naproti tomu, kterak jej voják líí v jiné písni: tedy život
,.^
U^Chceš-li, holka,
vdt,
i*
f^
jakej je
mj:
"
dm
pod tím šírým nebem to
daleky pole, to je ten
dm
Chceš-li, holka,
bílej
mj.
vdt,
jaká postel má: zelenej trávníek, jetelíek,
to je postel
má.
2P6 Chceš-li, holka,
vdt,
hceš-li, holka, vdt, jaká peina: tašku dám pod hlavu, pláštm se pikreju,
jaká strava má: ta
peen koská
a voda dunajská, to je strava má.
A
jiný
naíká
to si
s
utšenou
má
peina.
naivností:
Musím poád vartu státi, nesmím se žádného báti.
Avšak leckterý Nic že
a
jiní
Tší
mn
se tší:
to líto není,
sloužím císaovi ,,rádi
kon
pucujou, na
je veselý život vojenský,
mám
peci
se
nežli
švec a krejí.
vojn
kde
lepší
si
libujou".
,,mají
dvátek
jako koukolátek."
Mnohý tu na panenku v domov zapomíná. Ale nejeden chová vrn prstýnek, jejž mu nejmilejší pi rozchodu darovala, a pohlížeje z veera na hvzdiky, toužebn vzpomíná dalekého domova. Pekrásné hvzdiky. jak jste vy maliký! Což
jste ty noci
Jedna
vy mne tšívaly celiký!
Msíku jak jsi jak je
z vás nejvíce, ta jasná dennice: ta mne vždycky vodívnla k zlaté panence.
mé
v oblacích, ty vysoko!
má zlatá panenka ode mne daleko!
A
dáli Bh, že se vrný hoch po letech šastn z vojny: s jakým plesem letí mu vrná panenka vstíc, jak radostn vítají ho rodie, bratí,
navrátí
pátelé! Ale nkdy pichází zpráva truchlivá.
sestry,
297 l^ž
Mj
šedivý otec také pjde,
jdou kamarádi.
už jdou do Cech, každého uvítá
ale mne smutného víc nenajde.
jeho otec.
mne smutného
Kterak
má
najíti,
když už na roste
mém hrob
kvítí.
dom
z vojny, z bitev krvaŠvarní huláni jedou Dívina vybíhá jim v ústrety, hledá mezi nimi ale ach bda! její nejmilejší není mezi jednoho nimi. Vyptává se jich úzkostliv a zalomuje zoufale rukama nad zprávou žalostnou. Hoch její uml milovat, ale i statn bojovat. Škoda nejen nastokrát švarného hulána! .když sedne na kon, Huláni, huláni!
vých.
—
vrn
tak jako pták
malovaný dti
letí.
Letl do boje a nevrátil se z nho sklátila ho k zemi stela smrtící. Mnohý vojáek zahynul tam bídn v cizí zemi, daleko od domova. Pindi se podívat, Dyby si vdla, ;
jaký je hrob
mj
až sa
1
po
Mnohému
splnila
se teskná
rou odjíždl z domova: Peškoda na stokrát tý že
šlapat
vraný
k.
pedtucha,
Po tráv
I
Neumu
s
zelený,
po studený rose:
krve ervený,
bude vylita po tráv zelený
bude
mn
až
m mj koníek
po
poli roznese.
na zemi, umu já na koni až s nho upadnu, šavle mi zazvoní.
kte-
298
Staré brány v (Kvty
1883,
Nímburku. s
)
obrázky.)
Prastaré mésto Niml)urk leží malebn na vyvýšeném behu Labe, kteréž se tudy valí širokým Picházejíce s labské strany, spatujiž proudem. jeme zajímavé zbytky bývalých opevnní, jednu mnohohrannou a jednu okrouhlou vž hradební a staré náspy, vystupující z pívtivé zeleni terasovitých zahrad. Nedaleko eky stávala brána, vedoucí k mostu brána tato jest dávno již zboena a stejný osud potkal tu staré zdi mstské. Místo nich vidíme bujnou zele a nad touto šedivé stny 'ótického chrámu Narození P. Marie a velkolepou, r. 1882 od Bauma a Miinzbergera vystavnou školní budovu mstskou, stojící ásten na prostoru, jejž ;
zaujímal bývalý klášter dominikánský.
Projdeme-li mstem, dostaneme se ku staré Bobnické. Jenom spodek brány, gotický
blán
Ve
Kvtech"
jest sice jako autor podepsán Eduard zachovaly se dva koncepty, které dokazují, že celý lánek pochází od Svatopluka echa a že Ed. Herold poskytl mu krom obrázk jenom nkolik dat historických. Oba koncepty zaínají se úvodem, který ve ,, Kvtech" otištn nebyl a jenž zní: ,, Náležím do potu tch nepraktických' lidí, kteí nemohou bez bolesti pihlížeti, když praktická' pítomnost nelítostn nií nkterý památník minulých, teba byl památník ten již sebe chatrnjší a zvtralejší. Dva takové památníky rozlouí se snad brzy již se svtem a proto budiž mi dovoleno, abych je ped skonem jejich alespo ješt pérem a tužkou pedstavil soucitnému staré brány Nimburské, které rozhodtenástvu. Jsou to nutím kompetentních kruhii snad již letos navždy zmizí s povrchu zemského." *)
Herold,
,,
ale
,
vk
,
ob
29n
ýklenk,
nmž
spouštla se padací z cihel. Stecha a klenutí brány dávno již se sítily nebo byly stížený; zmizely také kamenné stupn, po nichž vystupovalo se z hradebních zdí k malým dvíkám. která tvoila vchod k hoejším sklepením vžním, k obydlí hlásného a strážc brány. Místo dvíek iiljlouk jojí a
míž. jsou
zeje
z
\
kamene
;
\'
ostatek skládá se
tam nyní ve zdi prázdný, erný otvor. Bobnická brána byla dležitou ástí ope\nní,
kteréž obepínalo
násp krále
ským
Ximburk dvojitým pásem hradeb,
píkop. Opc\'nní toto pocházelo \'áclava II.. kterýž Nimburk mstem a
z
doby
královuinil a hojnými svobodami a právy nadal. utekla se dcera jeho, spanilá knžna Eliška,
Sem ped úklady Jindicha Korutanského. Syn její Karel W. pak \dil se pohostinnému mstu za ochranu, kterou matce jeho poskytlo, mnohým dobrodiním. Ale po smrti velikého toho panovníka minuly krásné, pokojné asy. Roku 1421 poddali se Nimburští Pražanm a pijali nové uení. Musili na to brány mstské piln stežiti ped nepáteli své strany, jimiž byli nejen páni. králi oddaní, nýbrž pozdji též Táboi, kteí za vedení eniálního svého vdce s ne\mými Pražany zjevn se rozdvojili a válku proti nim zaali. R. 1424 obklíili sice Pražané Žižku v Kostelci nad Labem mocí velikou, že již se zdála záhuba jeho neodvratnou; ale v nejhorší tísni pispli mu bratí Boek a Viktorín z Kunštátu, jichž pomocí vybavil se z trudného postavení a ušel z Kostelce na pravý beh Labe. po se dal na pochod ku Podbra'
nmž
dm.
Pražané táhli stejným smrem po behu le\ém, chtíce na píhodném míst pejíti pes eku a
300
na Žižku udeiti. Ale 2ižka byl rychlejší i pešel sám u Podbrad na levý beh, než Pražané msta toho dostihli. Pan Boek vyjel jim tu za úelem vyjednávání vstíc, ale byl zrádn zajat a do Nimburka poslán. Než za krátko vyjíždl odtud branou Bobnickou, obklopen silnou stráží, kteráž jej pro-
vzení na Mlník. dní na to strhla se osudná pro Pražany
vázela do
Nkolik
bitva u Malešova, v níž slepý
vdce
jako vždy sla\Ti
Jednoho dne zvstovali hlásní na vžích Nimburských, že blíží se vojsko Táborské a za krátko vjel Žižka do msta, kteréž bez odporu podrobilo se moci slavného vítze. Od té doby zstalo vrno bratrstvu Táborskému a když po bitv u Ústí Táboi do íše nmecké vtrhnouti chtli, zvítzil.
s Korybutem však tomu odnorovali, stali také Nimburští zie\Tiými nepáteli Pražan. I bylo jim dobe hlídati brány mstské, nebo soused jejich, pan Boek z Kunštátu. pemnil se z pítele Tábor ve spojence Pražan, z kteréžto píiny jej Sirotci a Táboi již jednou ve hrad jeho Podbradském usilovn obléhali, avšak bez úsnchu. Nkolik dní po sv. Havle 1426 piblížil se pan
Pražané se
Boek
s
lidem svým potají k mstu, chtje se ho
náhlým pepadnutím. Jel sám s písaem svým naped a oba projeli šastn pedmstím až ku brán Bobnirké. kteráž byla práv v tu dobu otevena, vrazili bez váhání do msta. Ale hlída zmocniti
i
na vži, který zpozoroval ješt v
as Bokovu
dru-
opodál za pánem jedoucí, spustil za vetelci rychle padací míž a zatroubil na poplach. Zástup eledín z pivovaru, jenž nabíral práv vodu ve píkopu, pikvapil na znamení to ku brán a zabil žinii
301
pana Boka i jeho písae. Na památku vytesán byl kíž v pilíi na pravé stran brány, u místa, kde pan Boek padl. Roku 1482 vjel branou touto do Nimburka biskup pod obojí Augustin v prvodu kralohradeckých mšan. Roku 1508 usiloval zlopovstný rytí Kopidlanský zmocniti se brány Bobnické, avšak bez úspchu, naež zapálil pedmstí. Vtší nebezpeí hrozilo mstu za války ticetileté, když r. 1631 Sašové pod Arnheimem na bránu útoili a deštm ohnivých kulí msto zapálili. Ale mšanst\o s císaskou posádkou, jíž velel polní maršálek Rudolf z Tiefenbachu, hájilo náspy staten, tak že nepítel na konec s nepoízenou odtáhl. Na to prošla dv léta v pokoji. Avšak roku následujícího, v srpnu, když byly plodmy polní vtšinou již do stodol svezeny, došla zlá zpráva, že vojsko saské hodlá znova své štstí ped Nimburkem zkusiti. I byly na rychlo náspy a brány silnji opevnny a mšanstvo cviilo se piln ve zbrani spolen s císaským lidem, kterýž byl v posáddne 14. srpna objevil se pedvoj nekou. pátelský, za nímž následoval brzy hlavní voj s hojným dlostelectvem. O vzdání, k nmuž Sašové
mst
Konen
parlamentáem do msta vyslaným
vyzývali,
nechtl
ani velitel císaského vojska ani purkmistr strany k tuhéJan Bítovec a takž hotovily se slyšeti
ob
mu
boji.
V
úzkostlivém oekávání prošel
Nimburským
vnovali Sašové pípravám k útoku. na msto sypati déš ohnivých kulí a uinil brzy spousty tak veliké, že zavlál na vži bílý prapor. Vyslanec msta odebral se k veliteli
celý den, jejž Pak zaal se
302
saskému a nabízel vzdání pod výminkami. Ale velitel žádal, aby se vzdali na milost a nemilost. Vzkaz ten rozplamenil obležené znovu k zoufalému odporu usnesli se, že budou hájiti msto všemi silami, až by jim pišlo na pomoc vojsko císaské. Každý, kdo byl boje schopen, spchal na hradby veliké ásti již poboené, aby pomáhal odraziti nával obléhajících. Tito hnali již ped tím dvakráte útokem, avšak nepoídili nieho. Nastal útok tetí a boj strašlivý rozzuil se na hradbách. Nepítel utrpl hrozné ztráty, ale nahrazoval unavené a ztenené zástupy stále erstvými silami, ani zatím has
jitelé
násp, nemohouce stejným zpsobem ady
své doplovati, více a více umdlévali. Ješt bojov tom rozlehl se dsný pokik: Nevali zoufale pítel je v mst!"
—
Kik
,,
ten hlásal bohužel pravdu. Saso\é rozna hradbách bránu a vrazili do ne-
stíleli za boje
šastného msta. Na námstí strhla se ješt prudká mezi útoníky a císaskou posádkou jakož i ozbrojeným mšanstvem. Avšak i poslední zoufalý ten odpor byl marný. Všichni, všichni jsou porubáni a zuiví Sašové vnikli do dom, pobíjeli vztekle každého, kdo se jim pod ruku namanul, starce, ženy i dítky, a vyplenivše msto, odvezli hojnou koist na mnohých vozích. Pi obležení a dobytí Nimburku padlo na obou stranách celkem 2196 osob. spoívá Ba, staré zdivo kamenné, na nmž cihlová stavba brány a jehož pvod sahá do 15. století, mohlo by mnoho vypravo\ ati o statených
se
mšanech
zašlých dob.
30:i
Kež obrame se ji/ ke druhé starožitné brán Nimburské, ku brán Jirské. Také zde spatujeme, jako u brány Bobnické, dole kamenné zdi, na nichž six)ívá vžovitá stavba cihlová. Pod kamenným gotickým obloukem této brány \ yhrnulo se jednoho dne r. 1425 množství lidu za msto, pro\-ázcjíc tlupu ozbrojenc, kteí'í z rozkazu Sirotího hejtmana Jana Hvzdy vedli na smrt starého faráe Jiího a jeho kaplana Klimenta. Oba nešastníci byli do vysmolených sud zabednni a lak upáleni. Roku 1569 vystavn jest na míst ukrutné popravy té kostelík sv. Jií, jehož prostranný hbitov slouží nyní za pohebišt mstské. Za Jiíka Podbradského vtrhla branou Jirskou do msta jízda Matyáše Korvina, ale byla za krátký as vojskem Jana z Janovic zase vypuzena. Do msta, spustošeného r. 1634 od Sas, vtrhli pt let po jich odchodu dva švédské pluky a následujícího roku vjel sem touto branou švédský generál Banner se svými dstojníky, zvoliv si Nimburk za hlavní stan, kdežto vojsko jeho kolem msta se utáboilo. Pi svém odchodu spálili všechny mosty, \cdouLÍ pes mstské píkopy. Pozdji pišlo do Nimburka vojsko císaské, a
1741 navštívili jej Prusové, poškodili kostel Jií a odvezli s sebou na památku jeden zvon. Také v 19. století spatil 'Nimburk opt nezvané hosty pruské. Letošního roku budou prý ty staré brány shoeny. Každý pítel historických památek litoval by toho tím více, jelikož jsou brány Nimburské jedinými cihlovými stavbami toho druhu v Cechách, r.
sv.
ob
304
Veerní K
obrazu
Jar.
idylla,
Všína.
pusty. (Kvty
1883.)
Veer nachýlil se k širé, nepehledné pust. Žádný pahorek, žádný strom neruší jednotvárnost hndé roviny; jen tu onde trí z nejasné áry obzoru vysoké erpací bidlo nad opuštnou studní. Mír hluboký vkol. Pojednou oživila tu koninu malá karavana. Chatrné vozíky tažené hubenými koníky a pepiaté dravými plachtami; pod obruemi jejich scvrklé staeny v hadrech a polonahé iperné dti; vedle voz a za nimi statn sob vykraují muži a ženy, mladíci a dívky, štíhlých postav, sndých obliej a jiskrných oí, havraních kadeí a snhobílých zub, obleení namnoze bídn, ale vesms nápadn a vše to plno špíny, ale zárove plno mapeste lebnosti, plno živých barev a tpytivých tretek, jež míhají se na fantastických odvech muž, na rozhalených hndých adrech a v rozcuchaných erných vrkoích žen. A podivaiý prvod ten ozývá se smíchem a hluným hovorem, vískotem dtí a
—
chraptivým štkotem
ps
.
.
Kdož by neuhodl, že to eta zajímavého národa, který vyšel bh ví odkud a putuje svtem bez cíle a bez konce, národa, který jest zosobnním nezkrocené volnosti, postrachem usedlých, rozšafných lidí a vítaným zjevem pro básníky i malíe?! Jeho vlastí jest širý boží svt a hlava jeho ukládá se ke spánku tam, kde jej zastihne tichá hvzda veerní. Vždy nalézá tu ješt na zemi, rozdlené a rozmené sobectvím lidským ,njaký koutek, kde jako
nepovšimnutý nebo
trpný host
zíditi
mže
na
305
krátko svj nestálý krb, rozbíti svj dravý stan. Zde na širé pusté není ovšem starosti o píhodné táboišt. Zvoleno místo u moálu, ovroubeného rákosím, lirzy vypialo se tu nkolik stanu a kolem nich rozvinul se v zái plápolavých
—
oh
ilý, strakatý ruch. Jeden vozík popojel však trochu dále od ostatních. Náleží mladému cikánovi, který si ped nedávném založil samostatnou domácnost. Jest ovšem po cikánsku skromná: žena, dít, vozík, pes,
—
nco
k,
bídného hamparátí a dost. Vozík se zastavil. Cikánka slezla, uloživši dcko ve voze do mkkého sena. Pak nabrala vody do erného kotlíku, jenž na to zavšen na etze pod tyi v zemi zaražené a nahoe svázané tye. Veselý plamen zaplápolal pod kotlíkem. Jaký v obsah klokotá, bzuí-li snad nápv známé cikánské „o pti prstech" což nám po tom?l Jisto jest, že
nm
—
bude zdravým cikánským žaludkm chutnati jak náleží. Cikánky není prozatím u ohn potebí. Vlezla tedy zase do vozu, kamž ji volalo dcko vískavým pláem. Konej ší a uspává je tam ve svém náruí. Cikán švarná postava v malebném kroji uherském, s opentieným ikošem na havraních kuerách vypráhl zatím kon, pomohl žen pi zizovaní ohništ a svléknuv pak tsný kabátec s pestrými šrami, opel se pohodln o vuz, zahledl se do plamenu, šlehajících kolem slibného kotlíku. Teplý vánek veerní dýchá mu v rozhalená prsa. Šero houstne po široké pust a na nebi proskakují tu a tam kmitavé hvzdiky. Cikán hledí sniv do ohn, na pustu, k obloze. Jakýs neuritý, teskn
—
—
blahý pocit, štstí volnosti, kouzlo svatého klidu Sv. Cech: Sebrané spisy XXVllI
20
306
a veerní poesie vlní se jeho nitrem. Neviditelná
peru ehos tajemného, ukrytého tam kdesi daleko za šerým obzorem, vysoko nad bledou oblohou, jej a dotýká se lehce jeho duše. Bezdky staré sáhl do vozu a v rukou jevo objevily se tch dímá mluva jeho duše. Probudil housle. zalkala, zajásala a zvuí poji trhnutím smyce
ovívá
—
V
—
divnou ,neumle improvisovanou a pece ^tklivou hudbou. Tmto strunám svuje, jimi vylévá on své city a vášn jimi plesává i tesknívá, jimi toumodlí. žívá i zuívá. A ted se jimi neuvdomlá pobožnost je pece Tato prostá, dojemná. Rozumí jí sndá cikánka, tisknoucí tam usnulé dcko; zdá se jí rozumti ve voze k též hubený kii, jenž tu kloní hlavu nad voji jako v zamyšlení, a také chundelatý pes, hledící nepohnut do šeré pusty, jakoby naslouchal té cikánské modlitb houslemi a smycem Taková jest asi nálada idyllického výjevu, jejž mladý nadaný umlec staví ped zraky naše. :
—
adrm
.
.
Povést.
K
cyklu vyol. razení od Fclixo Jmnc Wcina.
Ped mnohými
(Kvty
1883.)
lety trnil na skále znamenitý pevné hradby a malebné vže pyšn rozhlížely se širou krajinou až tam, kde v modravé dálce objímal ji roznianit skupený vnec nesetných hor. S úctou i bázní vzhlíželi obyvatelé okolních ddin k mohutné budov, sídlu hrdého panstva, ktc-
hrad, jehož
307
réž jako
valo v
moc nadzemská
nkdy blahoinn,
osudy
A
vtrné \ýšc zasahoastji krut a záhubn
s té
ale
jejich.
r Pevné hradby promnily se v spoustu hrdého nkdy stavení zbylo nkolik polozboienych, zernalých zdí, sítil se vrcholek vže a zbytek její roztržen je ve dví hlubokou rozsedlinou jakoby proklán ranou obrovského mee. Menší vž u bývalé brány stojí ješt, ale kloní se jako vetchá staenka nad hrobem. Do komnat, stropu zbavených, nahlíží voln modrá obloha a vidí tam na rozpukaných stnách místo maleb, skvostu a drahých látek zele betanu a mechu, kvty planých rží a lesklé ještrky, kmitající se jako pestré blesky štrbinami oslonného kamení. Z ddin dole pohlížejí na zícený ten hrad jako na tajemný, smutný stín dávné, zapomenuté minulosti vyhynula v pokolení tom i památka mocných pánu hradních, ped nimiž se nkdy do prachu sklán*éli praddoxé jeho. Pusto a mrtvo je nahoe; hrobový klid panuje
tea
rozvalin, z
;
tu ve stínu pošmourných zícenin. A pece žije tam jedna pamtnice dávných dob, zapadlé slávy. Stává
snivé uprosted rozvalin a hledí prlomem omšené zdi do širého kraje. Xzpomínka její vrací kraji tomui tvánost bývalou, rysy dávno smazané perutí asu. Vidí rozlehlé temné hvozdy, dávno již pokácené, vidí rozsáhlé bujaré luiny, nyní rozdlené jako šachovnice v ruznobarvé tverce rolí; vidí na místé nynjších stízlivých mst s továrními komíny
m-
sta hrdá a malebná, opásaná mohutnými hradbami, vznášející k nebi tlupy strmých, ruznotvárných vži; vidí tam v dálce na vrcholcích hor, podobných mo-
dravým stínm, etné
bílé hrady, sídla jiných
moc-
á08
rod, z nichž nkteré žily ve svazcích pátelských, jiné v nepátelství s panstvem hradu ted roz-
iiých
vaienetio; avšak i tyto rody dávno již vynynuly neb opustily vysoká ona sidia, jež rozpadla se v pocíímurné trosky. Festejši zjevy oživovaly tehdáž krajinu pod vynikaly z ní hradem. Zivé barvy malebných jako vicí mák a ciirpa z oDilí, a asto zasvítily na slunci hroty kopí, pílbice a brnní rytíské dru-
odv
cválající na bujných koních širokou silnicí. Jaký život panovaval tehdáž nahoe! Jak asto sjíždla se do hradu šlechta z blízka i z daleka k váž' nym poradám o záležitostech veejných! Jak asto plnilo se nádvoí ruchem lovecké výpravy sokolové tepetali kidloma na ramenecli sokolníku, honci žiny,
:
jedva dovedli zkrotiti nedokavou smeku štkajících a panstvo v lepém odvu loveckém s luky a tesáky vystupovalo na bujaré, trkající oe. asem snlížela kytice puvabnycli paní a dv s pavlánu na pestrou sms a rozilující vavu nádherného sedání ... Bývaly však i doby smutné. Pán hradu s ozbrojenou družinou odejel na výpravu válenou a paní sedala za vrícím kolovrátkem opuštna ve své komnat, uprosted svých dítek a služebnic, vysílajíc oknem tesklivé pohledy v modrou dálku a stírajíc potají nejednu horkou slzu, která se jí drala z toužebného oka. Bývaly též doby úzkosti a hrzy. Krapožáry vesnic jem pehánly se vojenské davy a nkdy sehnala se osvtlovaly noní temnotu boue válená kolem samého hradu, ohnivé stely a kamenné koule zalétaly do nho a davy zuivých útoníku burácely k jeno liradDam.
oha
A
—
—
700
Ale v dobách zevnjšího khdu spatil hrad vvie\' radostných a milostných dic žalostné a strašlivé. Kolik obraz lásky nenávisti, odíkání pomsty, ctnosti nepravosti vvnouje se klínn i
\-cdle
i
i
i
7.
i
krv^avých a výbuch plamenné vášn pedstavuje se mysli tonoucí v upomínkách! Rozohnná obraznost kouzlí je z hrobu zapomenutí a piodí\á je útvarv bájnými. Tajemné stíny chvjí se rozvalinami. Hle! tam ta spanilá vzdušná postava na \'Tcholku zborcené vže to blostné roucho vlaiící strašlivým pádem do prominulosti,
kolik
skutk
—
—
—
píšerná obrnná postava nad ní ten chechto^ dábelskv Tak šepce Povst, mladá pamtnice dávných as. dlíc osamlá v šerých troskách a stíhajíc biouzniv
—
vn
——
—
—
nio
Slunce zašlo za daleké hory, soumrak rozpádal se po krajin. Netopýr, opustiv úkryt svj ve staré vži, zatepetal se šerým \'zdurhem nad hlavou pastýovou. Tento zahledl se na zíceninu. Jak podivnou jevila se mu v polo.svitu veerním! Zdálo se mu, že chvjí se plaché tajemné stíny kolem zboených zdí, že ernými skulinami stn upírají se významné pohledy, že chvstá se vetchý ten památník dávné minulosti sviti mu divná tajemství. Zaslechl ševel jakýsi z rozvalin. Sklonil hlavu do tichý hlas Povsti, jejž laškudlaní a slyšel šepot pastý poro:<jící vtík donášel k jeho sluchu.
na
i
—
A
uml
tajemné zkazce
její
.
.
Odtud chodíval astji k rozvalinám a naslouchával dlouho jejich šepotm. Trosky ty oživily se vidinami líbeznými i hrznými, poutalv jej mocným kouzlem a rozechvívaly nitro jeho ^'lnním tajemné poesie. vSrdce peplnné hledalo úlevy. Svil tajemství své soudruhovi. Ten vypravoval jiným, co slyšel, a brzy kolovaly ode rt ke rtm v širém okolí divné tv zkazkv, které snivá povst šepotá v zádumivých rozvalinách a šeptati bude dlouho, dlouho iešt. až poslední stopa hrdého sídla zmizí i
s
povrchu zem.
V K
V
vyobrazení
metelící.
Jar.
\''šína.
teplém pokoji rád
si
(Kvty
tená
1883.)
prohlédne
ta-
kový zimní obrázek a vyobrazená situace naladí snad ale nebylo by mu asi do leckoho k úsmvu
—
311
kdyby byl \- tu chvíli sám hlavní osobou podobncho výjevu. Však asi mnohý z vás zakusil pochybné slasti takové zimní projížky. Jste na píklad venkovským lékaem a máte bohudíky! dosti ro7s;lhlou praxi, která vás asem zavádí do \esnic od sídla vašeho slušn vzdálených. Sedíte úsmovii.
—
—
pohodln v teplém pokoji, odfukujete obláky a hledíte spokojen na snhové vloky, které pehánjí venku šerým vzduchem. Píjemný tento
kdysi
koue
se stav ,vcí se rázem píjezdem posla, který vás zve k nemocnému do vzdálené vesnice. Nelze odepíti. S povzdechem obrníte se huatou epicí, ádným kožichem a dkladnými btami a vlezete
mní
do prostých vesnických saní. Z poátku není vám píliš zle. Pemýšlíte o tom onom, nedbajíce hrub té bílé spousty kolem. Ale znenáhla stává se mesnhové vloky šlehají vám do telice nepíjemnou oí a zastírají všechnu vyhlídku. A prožluklá sanice nemá konce. Starostliv tážete se koího, zná-li dobe cestu ? Jakž by neznal Vaše pochybnost jej pímo jedete po urazila. Nu, dobrá! Jedete dále cestu. bílém pokro\ai, jenž zastírá každou stezku rozpustilá Zima proniká vaším hvuiatým brnním :
—
!
—
hra snhových
— —
i
chomák
stá\'á se nesnesitelnou. a podezelé píznaky se množí. Vaše pochybnosti v koího se vrací a vystupují dtklivji. Sebevdomí koího ochabuje, až se vám na konec zkroušen pizná, že neví sám kudy kam.
Jízda trvá
již
vnost
Tak! Bez kompasu vtom irém Snad si zaklejete, ale málo vám zbývá, než
jeti
nazdabh
vynoí njaký pevný bod, další operace.
moi snhovém.
to pomže. Nedále, až se z toho chaosu
o kterýž byste opeli své objevil se v me-
Konen! Konen
312
jako maják spásy starý, naklonný ukazovák. koímu vyklubati ze snhu poloitelný nápis s ubohými smilování a po mysleme si, že jim to devné rameno ukazuje k blízkému cíli svízelné pouti. telici
Stží podaí se .
.
.
:-
'
:
.
Mjme
I
I
(
'
I
I
1
František Doucha. (Kvty
1884,
s
podobiznou.)
František Doucha Jak milé ohlasy budí zvuk toho jména v nesetných srdcích eských Vždy si podmanilo již útlé du!še dtské; posud dýse nám z nho vstíc blaho pir\Tiího mládí, kouzlo šastných okamžik, které jsme ztrávili nad knížkou pestrých obrázk a prostých veršík prostých, ale dtské mysli tak poutavých a tklivých Kolikrát zašeptala tehdáž malá ústa s láskou a Vdností jméno, vytištné pod nápisem tch krásných knížek a kolikrát vynoila se za tím jménem v mladistvé obraznosti dobrotivá, otcovsky laskavá tvá šlechetného pítele dítek! A kdvž pak s myslí dosplejší duševní náš obzor se rozšioval, tu záilo nám zase jméno !
!
—
!
Douchovo ubrány, jíž vstupovali jsme s dechem utajeným do velechrámu lidského ducha ruka Dou:
chova odestírala !nám velkolepou poesii krále básník. Shakespeara, a podávala hoin jinvch kvt z širého luhu literatury svtové, jež s péí \'^omou a jemným vkusem penášela v sad písemnictví domácího. Horlivá ta 'ruka byla neunavme inná ve "služb snah ideálních, ve prospch svého národa, obohacujíc literaturu eskou tu pvodními pracemi \' rz-
M?.
ných oborech,
mravení Dnes
tu pelivými peklady, tu zase s pílí biblio'oTafické pehledy sestavujíc. pilná ta ruka. schromena chorobou, stží
p
udržuje zlato
—
—
lidskosti.
R. 1880 slavil Fr. Doucha své sedmdesáté narozeniny a za té píležitosti pinesly ., Kvty" jeho životopis a struný pehled literární jeho innosti. Dein 6. dubna t. r. pinesl Douchovi opt jinou slavnost 50leté jubileum jeho knžství. Slavil ji v kláštee minoritském u sv. Jakuba v Praze, jehož tiché zdi poskytují \'A'soce zasloužilému, nezištnému knzi\lastenci ve stáí skrovný útulek. Užíváme píležitosti té, abychom podali tenást\u ,, podobiznu ušlechtilého toho muže a pipojili velé pání, které sdílí s námi celý eský :
Kvt"
svt Kéž Doucha ješt dlouhá
léta zstane zachován národu a tší se s jasnou myslí zdaru vlasteneckých snah, jimž obtoval horlivou, nadšenou, :
vdnému
nezištnou práci celého života
Lipany.
K
cyklu vyobrazení od Fel. Jennewcinn.
(Kvty
1884.^
I.
Nejslavnjší dobou národa eského jest bez odporu doba husitská. Tu stanul jaksi národ náš v le-
31'
sku vítzném na výši djin svtových. Zasáhl tu netoliko v ze\-njší dje souasné, nýbrž ve vnitní, duchovní rozvoj lovenstva. V té velkolepé boui, jejíž hromový rachot otásl veškerou Evropou, kižují se zárove blesky nových smlých myšlenek, které pozdji mocn hýbaly spoleností národ evropských a z nichž nkteré teprve v dobách nedávných došly platnosti, nkteré pak dosud ku provedení neuzrály. V naukách rozliných sekt husitských a v ádech, jimiž bratrstva Táborská život svj spravovala, objevují se zárodky duchovních i sociálních pevrat novovkých. Byly to
mocn
i
puky nového
jara, ale vyrašily
ped asem
;
vtšina
opt zakrnla nebo
zanikla na dobro. Jednou z nejmohutnjších pák hnutí husitského vedle podnt náboženských a národních byla myšlenka demokratická. Lid pilnul s nadšením k novému uení a obhájil je svými cepy proti celému svtu v rukou vítzného lidu ocítila se pak záhy veškera moc veejná, a feudalismus, kterýž za posledních Pemyslovc v Cechách se zakoenil, ustoujich
záhy
;
tém
úpln s djišt. V dob, kdy eské zbran pil u Domažlic mnoholetý boj s katolickou Evropou na dobro rozhodly ve prospch kalicha a donutily ji vyhledávati cest smírných, dosáhl onen vnitní rozvoj svého vrcholu Cechy byly v tu dobu vskutku republikou, ovládanou cele živlem demokratickým. Ale odtud poíná se zárove úpadek vci demokratické v Cechách. Strana panská kísí se k novému životu a nalézá posilu netoliko v cizin, nýbrž i ve valné ásti obyvatelstva domácího, kteráž sytá jest ustaviných válek a touží po návratu spoádahnutí to podporováno jest ných v zemi :
pomr
;
:ii5
rozdrobeností a nesvorností strany derriokratické. jakož i ástenou zvrhlostí rot vojenských, do nichž vnikly asem živly cizorodé, vedené více žádostí boje a koisti, než prvotní ušlechtilou snahou. Tato slabá stránka okázala se zejména pi oblehání Plzn, kde zrada podniky obléhajících maila a nekáze Táborského vojska Prokopa Velikého k tomu pimla, že velení se vzdal a do Prahy v soukromí se i
uchýlil.
Strana
panská,
poznavši,
že
marný zstemou
ád
v zemi. dopo zavedení bývalých kud nepodaí se jí zlomiti odpor vojsk Táborských a Sirotích, sbírala síly k udolání strany demokratické mocí brannou. Sestoupili se v jednotu, zvolivše za správce zemského pana Alše Vešovského z Risenburka. a zapsali se spolen se Starým mstem Pražským k míru zemskému, k nmuž i strany
snahy
její
mly. Když nejprve Novomstští pistoupení k jednot odepeli, dobyto jest Nové msto útokem a celá Praha octla se po boku strany šlechtické. ostatní pistoupiti a polní roty své rozpustiti
Tu
i strana demokratická k rozhodProkop Veliký pevzal opt vrchní velení nad spojeným vojskem Tábor, Sirotk a mst, kteréž od obléhání Plzn upustilo a proti novému
nému
nepíteli ské,
sebrala se
boji.
domácímu
potem
asi
\elitelem Di\išem
se obrátilo. Spojené vojsko pan-
25.000
bojovník pod nejvvšším
Bokem
z
Miletínka, rozložilo se
po rozliných pohybech u vsi Lipan, vykávajíc tu vojsko nepátelské, kteréž v nedli ráno dne 30. kvtna 1434 v šiku váJeném k Lipanm se piblížilo ítajíc asi 18.000 branných.
316
Byla to chvíle ohromného dosahu diinného. síla eská, kteráž po tolik let odolávala veškeré Evrop a naplovala postrachem širý svt. stála tu rozštpena ve dva nepátelské tábory, uchvstané k bitv bratrovražedné. Nestály tu nroti sob již strany náboženské, nýbrž politické zde šlechta husitská i katolická s Prahou a všichni ti. kdož páli v Cechách smíru s církví a císaem jakož i ná\Tatu bývalých onde pak strana demokratická, zahrnujíc v sob Tábory, Sirotky a valnou vtšinu
Branná
:
ád —
mst. za
I
'
Felix Jennevein zvolil sob památnou tuto bitvu cyklu pti vyobrazení, z nichž první zde
pedmt
tenástvu svému podáváme. Pedstavuje okamžik. kdy bojovníci Táborští s vroucí nábožností, jevící se v obliejích
vyobrazené skupiny, Kristovou i krví k boji rozhodnému.
beským
—
tlem
pokrmem
—
posilují
nese
II.
Druhý obraz Jenneveinv uvádí nás již do proudu osudného boje. V popedí spatujeme skuobprosté ovšem pinu, která nám znázoruje vazišt vojska Táborského. Nkterý mistr, zbhlý v umní lékaském, kleí tu vedle swch nástroj ranhojiských a skínky lék k nmu pak pidružilv se dv jiné postavy, aby pomáhaly pi díle milosrdenství. Ale výraz jevící se v oblieiích a držení tla vyobrazené trojice hlásá zeteln, že v rozhodné bitv, jejíž obraz požárem blízkých ddin ozáený rozvinul se v pozadí, nastal obrat nepíznivý, ba snad již osudný pro vojsko bratrské. Mistr-ranhoji
— :
—
317
zdviliá
za
ním
ruce k nebi stojící
kleící spíná
beznadjný
s
zastírá
úpnlivou prosbou, postava si oDiiej, žena pak vedle
keovité ruce a
ze
tváe
její
mluví
žal.
vyliuje ve svých Djinách rozhodný „Stály nyní dvoje hradby vozové proti sobe: mstská 6rádová, panská Hradová, byly to pomry neobyejné, a vítzství nemohlo se dostati le tomu, komu se podailo vylouditi soupere ze hradeb jeho. V tom bylo štstí prizmvo Diviši Bokovi, zvlášt skrze opatrnost purkrabí Zvíkovskeho, Mik. Krchlebce, jenž vedl pední voje. Zprávy sice, které o této krvavé a rozhodné bitv nam zachovány, jsou tak zmatené a stranné, an každý pisatel snižil se preané sob a svým piísti zásluhu vítzství, že obrazu jasnno již nelze v podrobnosti podati: nicmén to jisté jest, že vojska bratrská ili mstská dala se oklamati, a proto ztratila bitvu. Když zajisté z obou hradeb stíleno proti sob nkterou chvíli, Krchlebec svým nkolikráte tak pohybovati se kázal, jakoby ve zmatek uvedeni byli; potom vykroiv ze hradeb, oboil se lichým outokem proti hradbám bratrským pímo, a když tito vystelili všecka dla l;'alacký
onen obrat tmito stovy
—
;
—
sva, kázal daii se opt na licho na outk, který tak velice podobal se outku opravdovému, že iáboi a birotci, javše se stíhati nepátele domnle po-
vystoupili z vozuv svých a hnali se dosti daleko za utíkajícími, áni tuto dobu pedvídavše, rychlou jízdou vrhli se stíhajícím v bok, i odrazili je od vozuv jejich otevených, do nichž veteli se mezi prvními Mikuláš Borotín, Arnošt Leskovec, Malovec a Janovský s lidmi s\ými. Pevaha potu ražené,
31S
bojovníkv jednoty panské dovršila vítzství
její
a porážku bratrstva; následovalo tu prý více zabíjení nežli bojování. Ale jak tuhý odpor byl se strany pemožených, o tom trvání osudného boje pes celý den a noc až do rána dne následujícího nejlepší dává svdectví." III.
Zap;adlo slunce, jež po celý den ozaovalo strašbratrm shaslo v rudé záplav a s ním zapadlo do proudu krve navždy slunce moci a slávy táborské. Vzešel msíc nad krvavé bojišt lipanské a pohlížel truchliv na poslední výjevy úžasné tragedie pansky drtil tu v nelítostném vraždní vítzný poslední davy božích bojovníku. Kozptýiené zbytky ráború i Sirotku klesaly po marném, zoufalém odporu. \'idti v šeru noním po rozlehlých polích píšerné chumáe bojujících; vidti hromady mrtvol a padlých koní, pokácené a rozbité vozy; slyšeti výkiky vzteku a bolesti, smrtelný chropot umírajících. na míst jednom, kde hluk boje již doznl nadobro, ostibují míhavé svity msíní pokleslý prapor kalicha a pod ním mrtvolu muže, jenž náležel mezi nejpednjší svého vku. Prokop Veliký! Jméno to zaznívalo jako hrom pomsty v uši nepátel, pi zvuku jeho tásli se národové a pipomínali si ten vítzství, Jimž rovných jiebylo y djinách. muž neobyejný, ten slavný vdce národa nepemoženého leží zde v krvi a prachu, bídný trup, zapomenutý a ztracený v té spoust mrt\ol. livý boj bratru proti
;
me
A
A
3Í0
O
posledních okamžicích Prokopových nedona potomky zpráv bezpených. Nevíme, jeli pravda, co vypravuje nedosti spolehlivý Eneáš Syl\ius, že Prokop padl v hrdinném boji uprosted nejhustšího da\ u nepátel rukou Viléma Kostky z l'ostupic, nkdejšího svého pítele. Víme jen, že zapadl s tisíci bratí v ohromném tom hrob Lipimském a že pádem jeho klesla na dlouhé vky volnost lidu eského a skonila se nejslavnjší velkolepá boue táborská. doba eských djhi stalo se
—
Poslední máj. Obraz minulosti.
^^Pltel
domoviny,
sv.
4
,
1886.)
Blížil se veer posledního kvtna. Krásný májový veer. Slunko, stojíc nízko nad obzorem, rozlévalo ješt kraj mou zaplavu stkvoucích záí, ale ohnivé jeho stely ztrácely již píkrý svj žár, a vzdálené vršiny kalily se zvoma šedomodravým ná-
dechem.
Na
zeleném kraji spoívala
záe jako
ta
mírná, klidná
úsmv
tichý spokojenosti na mladé, nevinné tvái. Ni hlásku, ni ruchu nepostehl jsi kolem; jen poslední píse skivana, tajícího se kdesi pevysoko v jasném blankytu, slab doznívala k zemi, jako líbezný ohlas nadpozemských zvukúv.
Ale kdo by byl zašel k jedné ásti té smavé by náhle ztrnul podšen. Byl by ml pocit, jakoby pojednou syící zmije vypjala se ped ním z koše pvabných rží.
krajiny, byl
32U
Hlel zde nad úvozem, vedle hustého šípkového kee, který se všecek zardívá kvty, leží na znaku mohutná postava mužská. Prostý šat její je rozedrán, zaprášen a potísnn krví; svalovitá pravice spoívá na prsou, jakoby tímala vybledlý kalich z
ervené
látky,
nm
pišitý
tam hrub na ošumlém
zrumnném
hndém
kabátci, krví, jako by se po natažená levice zarozlévala z kalicha toho ;
zem
ztuhlými prsty, jejichž mezerou vyniká rozrazil modrými kvítky; osmahlá, vousatá tvá, plína stín smrti, ale nezlomeného ješt vzdoru, pohlíží s pootevenými ústy zsinalých rt,
ryta je
do
dsn
vyteštným, sklenným okem k hasnoucímu
slunci.
Na
blízku mrtvoly ježí se mezi zlatými kvty pampelišek dlouhé, zkivené, krví zarudlé heby okovaného cepu. O nkolik krok dále mrtvola druhá. Za ní v rozdupaném, rozjetém, rozváleném obilí, jehož dosud zelenými stébly již se promodrává chrpa a zardívá vlí mák, vidti celý chomá padlých tl na právo, na levo jiné hromady mrtvých ... a celé širé prostranství až tam, kde vystupují ze ssutin ddiny šedivé sloupy dýmu, i dále za ddinou jest poseto mrtvolami, jednotlivými nebo v neladných .
.
kupách navršenými, mezi nimiž spatuješ i padlé kon, rozházené a polámané zbran, trosky rozbitých voz válených. Hrozný to obraz spousty a smrti, ale krásný májový veer protkává jej svými svžími barvami Poslední paprsky slunení naa zlatými tpyty. plují bojišt hravými lesky a kmity, tkajíce po nesetných kovových ploškách a hranách, po epelích a jílcích
me,
kování
íi
železných bodlinách
321
ceyi. po pilhárh. hebech štít v a tžkých vozových prken, krunýích a plátech, ostruhách udidlech n kovu temen, po nesetnvch sponách a etízcích, tu a tam po zlaté nebo stíbrné ozdob na odvu zelení rolí panském. A s peestí iamích kvtv a luk malebn se mísí odvy rozmanitých barev, rzné kožešiny, strakaté tásn a malování na i
štítech.
Hluboký, niím nerušený klid rozestíral se píse skivání ve výnade vším. Již umlkla sostech blanky-tu. Ale mír ten. který iinde blaze mysl konejšil, rozrušoval zde duši iakýmsi nepirozeným a dsným dojmem. Bvl to klid po výbuchu sopky, po hrozném pevratu pírodním, jenž zstaví ledové mlení smrti nad spoustou rozervaných skalin, rozmetaných ssutin. pohbených životv a ztuhlé lávv. Nedávno naploval tuto kraiinu úžasný ruch. i
zuila tu strašlivá
boue
bitvy. Stály zde proti
sob
dv a
ohromné hradby vozové, iako dvé blýskajících hmících mraen záhuby; dv mohutná vojska
hrdinská srazila se zde v rozhodném. jDOsledním zápase, v boii udatnosti a vzteklosti nevídané, neslvchané. Vždy bojovali tu Cechové proti Cechm, tu vesDolek hrdinové nikým dosud nepemožení, ped jichž pouhým jménem tásl se širý svt. Byl to boj titan proti titanm. A burácel s dsnou silou od rána do veera, napluje rachotem svým kraj, pokrývaje zemi potopou krve. Ani tma noní neutlumila šílené jeho vzteky. Po celou noc ozýval se jeho inkot, dupot, jek a ston, a tepn^e jitní slunce posledního máje. zniený vycházciíc v krvavých mlhách, ozáilo mrtvý Tábor a posupné, krví zbrocené vítze. Tito zápasili
Sv.
ech: Sebrané
spisy XXVIII.
21
322 s koistí a za nimi zstala zpustošená pole, pokrytá mrtvolami a troskami. Po celý den nevkroil živv lovk na bojišt, jako by se každý lekal prokletého místa bratrovraždy Ve spoust mrtvol zazníval tu a tam ston a chrapot umírajících odpovídalo jim toliko drsné ,,krá krá" erných pták, poletujících nad uchystaným kvasem. Konen zmlklo vše. Slunce zacházelo v nezkaleném lesku, jako by celý dlouhý den bylo nezíralo na takové divadlo! Jen obláky kolem nho plály nachem, jako odrazem krvavé záplavy dole. Cervenavé svity hrály po kmenech a v listí malého hájku na stráni a poslední zlato slunení tkalo po skupení mrtvol
odtáhli
.
;
na pokraji jeho. Patrn zuil zde nejlítjší boj. Hrdinové byli zde skáceni vedle sebe, pes sebe, na sob jako kmeny hustého lesa po zbsilém orkánu. A uprosted nich. napolo jimi zavalen, ležel mohutný muž rázných a dmyslných rys, kolem jehož lysé lebky veerní vtérek echral sporé zbvtky prošedivlých vlas. Hlava jeho spoívala na vyvýšené mezi hájku; celým zjevem zdál se jako mrtvý vojevdce, obhlížející odtud své padlé vojsko. Se ztuhlé jeho ztrnulé oi
tváe ncsetela smrt
—
Kam
velitelský výraz, a upíral se ten strašnv. mrtvý
hled? Co vidl? Vidl Ústí, Stíbro, Tachov. Dovidl prchající spousty nepátel a vímažlice? tznou zái kalicha, metajícího v širý svt blesky svatého hnvu a pomsty ? vidl ulice Basileiské a v nich ty zvdavé davy, ty matky, zdvihající do vvše své dítkv. aby spatili toho, který celv svt vidl nádoemohl a nikým nebyl pemožen ? herný snm té ohromné moci duchovní, která kdys
—
—
—
Í2'J
hrd kázala vyhlazení kacíského národa a nyní pokorn vítala posly jeho, aby je úlisným slovem naCi roztržen je ped tím mrtvým klonila k míru? zrakem
z/ivoi
vidí nejhlubší
budoucnosti a hnvivý, žalíístný duch porobu a pfjnížcní tolu) lidu, jejž po-
na vrchol slávy...?
vznesl
zašlo, zmizely poslední lesky s mrtvých tváí a poslední rudé kmity s lesních kmen. Soumrak slitoval se nad obrazem hrzy a zvolna zastíral rtu za rtou, barvu za barvou, až splynulo vSechno v mkké, hndé stíny, stroucí se neurit v zatmlou dálku. Píroda, klesajíc pozvolna v rozkošný sen, jemné oddyrhovala teplým dechem, napojeným vní kvt. Xa iasné cjbloze záil úzký stíbrný srp msíce. Cvrek ozval se pod strání a v hájku zaznly arovné zvuky slavík, zaplašený vera hlukem bitevním, vrátil se do známé houštiny a rokotal v sousedství smrti svou divukrásnou píseri
Slunce
:
—
louil se nejsladší hvmnou svojí s pvabkterý dokvetl práv na zípad ržfmi svého posledního veera. A s ním dokvetl máj eského lidu. i'oslední rumné kvty jeho jsou zde rozsypány po širém uvadlé kvty toho památného národního bojišti máje. jenž krátkou jen dobu záil eské vlasti, ale proslavil ji na vky. Rozkvétal krví a sla\ íky jeho ale byl to pece bujarý, krásný, byly houfnice ot.ojný máj našeho národa. Kdyby krcjnika naše f-hovala jen tuto hrstku list, dosti by jich bylo slávu jména eského. Nech nepítel pro ukazuje na krvavé cepy. rozkotané hrady a zpu"-toŠfné kraje, na ukrutné vraždní a zdivoilost duto byl jen divý kroj surového \éku, jehí)ž lásky
ným májem,
i
—
—
vnou
ch —
'21
cáry ^nedovedou zastíti a zakaliti velikolepé myšlenky, jež vystoupily v na jevišt svtové. Ten horoucí zápal pro svatý ideál, ta nezdolná boue šlechetného nadšení, ta nezlomná síla bohatýrského vzdoru kde že jest srdce básnické, jež nezabu-
nm
—
šilo
ped
by prudce
divadlem takovým
!
Rachotem
—
houfnic táborských otvírala se brána nového vku svoboda rovnost bratrství zahmlo nad svtem, který nechápal ješt velebných tch hesel. Myšlenky, které teprve po staletích uchvátily celou Evropu, ba i takové, které dosud marn hlásí se o právo svoje, zažehovaly již ela vážných tch knží a husitských a vládly, bohužel jen krátce, nadšenou obcí Tábora. Veta, na vždy veta je po máji tom Jediný, osudný den odplavil jej na vky vlnou krvavou. Tma zahalila bojišt. Snivé mlení poslední májové noci spoívá na tom ohromném hrob. Ci neutuchl v posud život veškeren? Hle, tam se pohybuje cosi slyšeti vzdechy a temný ston. bílého zdvihá se a vlaje výše od zem již možno rozeznati v temnu temnjší stín týí se zvolna z kupy mrtvol bílá plachetka nahoe vstí, že to postava vysoké ženy, která te pímo stojí na bojišti. Zdá se, že zdvihá rozestené ruce a v tom dobyl se z hrdla hrozný hlas, hlas zoufale zápasící s chropotem smrtelným a pece mohutn se rozléhající tišinou noní, jako poslední ev 1" umírající lvice: ,,Kdož jste boží bojovníci Strašn zaznl ten hlas do hluché noci. Nebyl to zpv, byl to spíše skek divokého hnvu a hoe znlo to jako zoufalá, kostmi pronikající a srdce rvoucí poslední otázka. Kdož jste boží bojovníci !
!
!
vdc
!
nm
.
.
.
Nco
—
—
.
.
—
—
—
321
A
tu pojednou zaaly se kolem zdvihati stíny jiné, dál a dále, hustji a hustji, až celé bojišt s boulivým šumotem oživilo se temnými postavami. Zraky nesíslné zaplály, korouh\c táborské rozvinuly se \zduchem, a probuzen mocným zpvem, tou zouNe, byl to pouhý pelud. Ty nefalou otázkou
—
probudí
již
nikdo
více.
I postava nad bojištm vztyená zmizela, znovu zapadla mezi mrtvé. Snad to nkterá z hrdinek táborských naposled setásla smrtelnou mdlobu, v horeném záchvatu posledním nadlidským úsilím vztyila zranné tlo a vydechla duši svou v písni, kterou tolikrát, v nadšeni stojíc na voze váleném, bc hímavým sborem muž notovala na postrach
nepátelm
.
.
Hrobové
Zpv
ticho opt na bojišti. noci, zoutalá otázka jste boží bojovníci?!
ozvny hluchou odpovdi .Kdož
zalehl bez se Není jich
nedokala
^
slavných bojovník božích Veta, navždy veta je po tch pravých, ryzích pedstavitelích boue liusitské, po tch prostých bonatýrecn lidu plamennélio nadšení a nezkrocené sily, bušícícn svými selskými cepy do starého svta poroby duševní i tlesné, boicích tvrze a výsady panské, hímajících více,
!
hesla volnosti rovnosti a bratrství a .vítzících svatým plápolem, který šlehal ze samého srdce národa, pímo z duše lidu. Boží bojovníci odešli na vky a zstali tu jen lidé srdcí mdlých, kteí stlaili ,
husitství na pouhou náboženskou ormulku, prodajní váleníci, kteí mrzce sloužili v žoldu jiných národ, hrabivé panstvo, které sevelo doma
myšlenku
lid
otrockými okovy a samo povoln sklánlo
šíje
326
ve jho cizoty, ažt strhlo za sebou celý národ do propasti hluboké nad nimi záí spaMrtvi jsou bojovníci boží. nilé hvzdy poslední májové noci na osudné bojišt .
.
A
Lipanské.
Pane, chra nás všech lad a (Rozhledy
literární,
pokyn!
1886.)
Potkal jsem onehdy jednoho kollegu spisoChvátal stedem ulice s hlavou sklonnou,
vatele. s
obliejem zamraeným,
s
pohledem do
zem
vry-
tým, klát prudce rukama, jichž prsty byly keozkrátka jako lovk, který bží vit seveny
—
k Vltav, aby se
Aha
za pak
,dostal! asi
?
utopil.
pomyslil jsem
Podotýkám,
že
si.
Kde pak
a
kritiky ze zásady z bázn, že se dotu
a díla ostatních spisovatel bud njakého škváru, kterým bych utratil
asi
netu
darmo bídn
as, neb njakého skvostu, který by mne
zase naplnil závistí.
„Kam bžíš jako šílenec? Což mne již neznáš, píteli?" zastavil jsem ho. Pohlédl na mne, jakoby se násilím probouzel z
njaké pochmurné
vidiny.
— " zabruel nnzut. „Odpus. Nenikoho ,ani sama sebe." znám vru stalo?" „A co, probh — co se všechno. Snad se „Pokej — ano — povím mi ulehí upímnou generální zpovdí. — Slyš tedy „Ah,
to's ty již
ti
ti
327
Chtje dosáhnouti ucjvtší
dokonalosti, k jaké vbec niuj talent dospli muže, byl jsem odjakživa velmi písným k sob .Již za doby prvních studentských pokusu zpytoval jsem úzkostliv každý svj výtvor a radil se o s páteli co nejbedlivji. Nech byl úsudek jiných jakkoli pevrácený, vždy jeho alespo zrnko pravdy la hledal jsem na snažil se vyhovti dle možnosti intencím posuzovatele. Mžeš si tedy pedstaviti, s jakou netrplivostí jsem po vydání první své knihy oekával hlasy veejné kritiky. Promluvily celkem pízniv. Bylo tu dosti velkopanských nad mladistvým snažencem, ale pece uznán blahosklonn nadjný talent a výtky inny hlavn jen form, posud nedosti uhlazené a vybroušené. Soustedil jsem tedy všechen zetel na formu. Hladil jsem, brousil, ciseloval a druhá kniha moje prohlášena ástí kritiky za vzornou, plnou elegance a lesku. Ale úsudek jiné ásti vrcholil v úvaliách Již dosti té oslující nádhery, tch záivých lak a pozlátkových cet, sebraných ze všech koutu svta! Stýská se nám po kráse prosté, nehledané, po zdravém doušku
nm
dn
úsmv
:
domácího vzduchu uprosted tch omamujících cizích parfumu. Vniknte v ducha našeho lidu, po-
rzné zjevy jeho života a zapjte nám naši dobrou, pravou píse eskou První ást úvah tchto dotkla se mne málo, ale za to druhá hluboko ve uvízla. Je v ní mnoho pravdy. Chci se vybaviti z cizích dojm a vniknouti v ducha domácího kraje, kde eká na ruku umného pstitele ješt tolik zanedbaných kvt, snad prostších, ale stejn krásných jako kvty cizí a pedevším samorostlých, pxodních, našich. zorujte
mn
328
Psal jsem v
jednm
novém tom smru
—
ale
bdaí
jsem neuhodil na pravý eský tón a
jiní
mé básn mdlým nápodobením národní jejíž prostou krásu umlý básník nikdy do-
nazývali
poesie, stihnouti nemže, a postrádali v nich .upímnosti citu, vzletu a síly myšlenek, moderních ideí, které
musí pronikati výtvory každého souvkého básníka.
Odtud pak
— ale ne, nebudu
ti
líit
dopodrobna
své martyrium. Sdlím ti jen osud poslední své knihy. Picházím práv z kavárny, kde jsem shltal asi tucet úvah o ní. Klerikální jeden list mi vytýká, že urážím náboženství a zjevn se pidávám ku praporu atheismu; zapísahá všechny básníky, aby opustili záhubnou dráhu a vrátili se k duchu pravé nábožnosti, bez níž literatura nikdy nevydá užiteného ovoce. V liberálním jednom listu viní mne zase z mysticismu a prohlašují nicotným každý plod básnický, který neuzrál na plném výsluní novovké osvty. Jeden nenalézá v mé knize dosti vlasteneckého zápalu, jenž má prohívati každou ádlvu eskéno spisovatele; druhému zase vadí v nkterých básních asové vlivy a politické tendence, jichž se vystí-
musí každé dílo v pravd umlecké. 1 etí klade srdce, abych iieholdoval prchavé mód a bral se smrem ideálnhn, který jedin zvítzí; tvrtý zase radí dútkliv, abych podával yždy jen život skutený beze vší plané píkrasy, a zasvcuje mne v jediné pravé zásady realismu. Ne, ušetím t ostatními. Povím ti jen že jsem na konec polohati
mi na
—
šílen vyrazil z kavárny, pronásledován jako fúriemi rad, z nichž jedna pes druhou kiela mi do uší své samospasitelné heslo."
davem tch
—
329
Literát ztrativ dech, na chvilku se odmlel ;pak mne za knoflík a z\olal skoro zui\ ,,Nuže, mluv! Pispj mi ,vyved" mne z toho labyrintu. \'íš
uchopil
:
snad také ty njakou radu ?" ,,\ ím jednu,'" odpovdl jsem, ,,a ta jest, abys ." neposlouchal rady pražádné a šel svou cestou tu Tak jsem nešastníkovi poradil, a vru, radu pokládám si za hích. Pry, pry se všemi radami, máme jich vru již po krk! Kam se našinec vrhne, kam pohled obrátí, všude íhá na nho njaký rádce a mentor. Každý novopeený filolog upozoruje nás otcovsky, že píšeme eštinou pímo barbarskou, a nabízí se obrousiti náš básnický jazyk na s\"ém nov \ynalezeném, jedin sprá\ ném brusu. Každý, kdo práv jakž takž odbyl zkoušku z esthetiky, astuje nás svou jedva ztrávenou ueností a dává na srozumnou, jaké skvosty jsme mohli místo svých škvár vytvoiti, kdybychom mli jeho vdecky \y broušený vkus a nedostižn jemný smysl pro pra\ou krásu. Každý, kdo náhodou dostal do ruky njakou literární historii a peetl nkolik domácích a cizích autor, seznamuje nás blahosklonn s výsledky své etby a ukazuje nám vzory, na nichž bychom se vzdlati mohli. A vedle tchto uených rádc a uitel trápí nás ješt legie jiných. Nakladatel nás upozoruje, jaké vci by šly nejlépe na odbyt redaktoi nás pouují, co se hodí nejlépe pro jejich abonnenty; literární spolky a nezištní soukromníci poskytují nám vypisos ochotou vdné poetické látky a motivy vatelé konkursu a udlovatelé cen neopomenou také pispti nám hlavní osnovou ze svého skrytého bás nického fondu. Každý pak vbec, kdo má k dispo.
i
;
;
.
330
njaký sloupec v našich nesíslných asopisech a k disposici jej má skoro každý rozsvcuje nám spásonosný kahánek své moudrosti. A nedosti na tom, že nás maltretuje radami celý svt, radíme si ješt sami mezi sebou. Nastávajícím spisovatelm se nedivím: ti vrou kvasem sici
—
—
,
nových svtoborných ideí, který vzhledem k úzkoprsosti redaktor nemá prozatím jiného prchodu. Ani vysloužilým literátm: ti se stávají zlomyslnými jak obstárlé panny. Avšak u spisovatel usedlých a dosud inných je to vru smšné. Jeden, který
má
dle svého pesvdení sám síly dost, aby rozplamenil celý národ, píše místo plamenných básní káravé epištoly k ostatním spisovatelm, aby již prozanechali klinkání o lásce a zahmli do strun rázným, nadšeným zpvem, jakého nám potebí. Druhý, jehož spisy bezmála nedotknuté plesniví u nakladatele, dává svým soudruhm pátelské pokyny, jak by mli psáti, aby knihy jejich šly na draku. Tetí, avšak dost o té smšné i žalostné vci!
bh
Spolen s nakladateli zabdovali jsme si nedávno trochu nad tím, že obecenstvo zaíná jaksi chladnouti k literatue a že nám následkem toho hrozí smutné asy. Huj, co se tu vyrojilo zase
—
rad a pokyn, návrh a pouení Vydávejte jen knihy rozhodn dobré (jaké píše navrhovatel \), zdravé a záživné (chuti a žaludky jsou jsou arci rozdíjné!), co možná nejlacinjší, teba na režném I
písnikáském papíe (ped nedávném
etb
blouznilo se
nepjte o sob navzájem samé chvalozpvy, uskrovnte své poteby, dejte se na emeslo ^užitenjší atd. atd. atd. Až mne hlava brní, vzpomenuli na to krupobití rad, které se na
jen o
salonní
!j,
331
nás sesypalo. sty
A
jaký vyplyne
nám prospch
ze spou-
rozkípaných pi tom per a prolitého inkoustu!
Však
víte všichni ...
kéž pinese vava ona aspo ten prospch, bude zoufalý vzdech, jejž mi vynutila, vzdech deroucí se z hlubokosti mé a snad i mnohých jiných spolutrpitel tžkosti Ode všech rad a pokyn vysvobod nás, Pane
Ó
že vyslyšen
:
Myslivec v eské písní národní.
K obrázkm Na
Mik.
Myslivec nemusí
by
se zvlášt vzí-li
jí
(Kvty
Pokej na
tý louce zelený
pasou se tam jeleni, pase je tam mysliveek v kamizolce zelený.
jakž
Aleše.
zastelím
ti
1887.)
m, má
milá,
jelena,
aby se ti zalíbila kamizolka zelená.
dvátku ani slibovati jelena; pkný myslivecký šat,
nelíbil
vnm
švarný jonák! „Ne, tak ráda kamizolku, jako ráda myslivce,' piznává se upímn dívka v téže písni národní.
Ale že hezký jeho kroj vydatn pomáhá mydobývati srdcí dívích, dokazuje obliba, s jakou naše píse národní líívá mysliveckou úpravu. Myslivec odívá se v krásnou zelenou barvu, jako les, který je životním jeho živlem. „Myslivec zelený," íká proto nejednou krátce píse národní. Na sob má .zelenou kamizolku", nosí zelený klobouk" a za ním péro nebo i kytku. slivci
,,
,
332 Myslivci už z lesa jdou, z lesa jdou,
hajný ješt v lese; každý kytku za kloboukem, jen se všechna tese.
zamstnání myslivcovo iní jej pro díviny I sympathickým. Toulá se krásným .zeleným hájekem", ,,zelen>an lesem", jehož svžím jehliím a lupením naše dívka tak ráda obetkává své sladké snní, jehož tiché šumní tak asto prochvívá ná,
rodní
píse milostnou.
Myslivec aiekoná njakou
všední, prosaickou práci, ale zabývá se ušlechtilým lovem, který mu pidává také zvláštní kouzlo pro
díví srdéka. 1'anímámo
mám
já
má
zlatiká,
ráda mysliveka:
mysliveek nabije a zajíka zabije.
Svdn
líí myslixec
noní ekanou
v
krásném
pírodním obrázku Není
lepší
na tom
svt
než zelený hájeek,
když se nad ním vyjasuje ten
A
pekrásný msíek.
ja tady se svou milou
ekám na
zv
zv
divou, zase na divou, na srnce,
jeleny a zajíce.
Jaký tedy div, že švarný myslivec uloví mnohou laku dvounohou Njaký sládek zpívá sice !
chlubn
333
Drobné ryby rybám, hezké holky mlynám; sládkm ješt hezejší, to jsou hoši pyšnjší; myslivcovi lecjakás, ucouraná až po pás
ale
z
tch
slov vyznívá jen
— špatn utajená
závist.
nejkrásnjší dvleckterá hezká stává se jeho koistí.
Myslivec dovede si získat átko. Nejen mnohá ,,smika",
„ernooká dívika"
i
ale
i
smrteln jí do srdéka,
Stelil
tenkrát
poznala
už
mysliveka kterak stílí prudce zrovna v její srdce, srnky.
spanilé
On dovede také odlouditi pannu .,jako rži" jinému hochovi, kterému se zaslíbila. Oklamaný milenec smutn pak zpívá Když jsem k vám chodíval
pes
lesy,
ty
pes ty lesy, ach, ouvej bývalas', má milá, i
veselejší,
ach, ale ale
ouvej! veselejší; jsi, holka, bledá, jsi, holka, bledá
te te
snad se ach,
srdéko
ti
vyspat nedá, ouvej vyspat nedá. !
—
33
Když jsem k vám chodíval na dvoreek, ach, ouvej na dvoreek, !
chodíval za tebou
mysliveek, mysliveek;
ach, ouvej
I
mysliveek mysliveek
nynko
míí
smutek
nosí,
ach, ouvej
Nevrný k
šel
šel
panenka smutek
!
myslivec
myslivcm
jejich
za lesy, za lesy;
!
nosí.
Prese všechnu
netají píse stálosti v lásce.
národní,
že
sympathii
málo
ví
Myslivci mají srdce snadno chytlavé. Výminkou mezi nimi morous, o jakém pje píse:
jest asi
šla má milá na traviku, vzala srpek i plachtiku.
Pišel na vzal
jí
ni
mysliveek, i srpeek.
plachtu
Z pravidla bývá myslivec k hezkým d\xátkúm \elmi shovívavý a bere jim leda sladké hubiky" nebo i celé srdéko. Mnohdy zahoí láskou a dovede upoutati dívku hned na první setkání. ,,
Když jsem šla jedenkrát pes hájeek, ach. pes hájeek potkal na cest
Sedli jsme spolu do veera, ach, do veera stelil mysliveek na jelena.
Slunéko
Nebyl
m mysliveek.
svítilo,
bylo teplo, ach, bylo teplo! tenkrát mé srdéko láskou kvetlo.
!
to jelínek,
byla lan, ach, byla lan! ,,Zpomeneš, panenko. brzy na m."
335
Ale jak snadno láska myslivcova vzniká, tak rychle
opt
a
iiletá,
když potom po
nebohá panenka
ase
'Nyníko však moje krása je pry, ach, krása je pry! mysliveek nejde milovat víc.
trávu žala, ach, trávu žala!
Kýž jsem mysliveka nepoznala!
Když
šaty
máchala
Mysliveek
u rybníka, ach, u rybníka Kýž jsem nepoznala
dvátko
jinou
v
!
komrce
hoce pláe.
mysliveka!
Než jsem
s
na procházce, ach, na procházce
Nechote, panenky,
já poznala
mysliveka,
pres hájeek,
mysliveka byla jsem ervená jak ržika. ach,
!
a
ach,
pes hájeek
!
vás tam nepotká
mysliveek.
Musí-li se míti podnes dvátko ped lovcem na pozoru, byla opatrnost taková za starých, zlatých as ješt potebnjší. Zvlášt když velmožní pánové v tírohých kloboukách, s pudrovaným copánkem, v pestrých, zlatem prošitých odvech vyjeli sob na veselý hon, kypíce bujností a panskou svévolí, která tehdáž ješt snadno trhala všelikou uzdu tu nebývalo radno hezké panence namanouti se jim v cestu.
as
:
Pojedeme na tovaryši tovaryši
lov,
na
lov.
mj, mj, mj,
mj
na loviky, na lovy
pes
ten hájek borový,
lovar>-ši
tovar>-ši
mj, mj, mj,
mj
Bží, bží
zajíc,
zajíc,
mj:
tovaryši chrty pusme
a
zajíka tovaryši
po
uloví,
mj
voli,
336
Budeme
Bží, bží srna, srna.
se dlit, dlit, tovaryši tob zajíc a srna, jelínek a panna, tovaryši
mj
tovaryši chrty pusme
a
tu
po
voli,
mn
srnu uloví,
tovaryši
Bží, bží
mj
jelen,
atd.
tob Bží, bží panna, panna,
^
tovaryši mj: chrty pusme po voli,
a
panenku tovaryši
U
ti
málo, málo,
mj
všechna
mn
zvina
švarná dívina,
tovaryši
mj!
uloví,
mj
mužské ásti našeho
lidu nepožívá myslivec jako u krásného pohlaví. Hlavní píjest asi ta, kterou naznauje píse
stejné
ina
mj
se tovaryši
Zdá-li
jelen,
mj
pízn
Vstávej, je
den
mysliveku bílý,
sedlák veze
fru fru
z
lesa
díví, díví,
boroviku vyjdi
mu
naproti
na cestiku
mit
Pistižený neví, že myslivec sám tak svdošetí svených les, jak písn od nich odhání
chudý
lid.
Pokej, mysliveku! povím na t, že
prodáváš díví na stojat, na stojat, na stojánce,
a peníze nosíš své Marjánce.
337
Ale
he iná se v národní písni hajný.
mnohem
Na tom
nenechává poctiv(^ho vlásku. Každá zmínka o svdí, jak velice jest u lidu nenávidn. Obyejným jeho titulem je ..šelma hajnej" a do rýmu
nm
hodí se
výborn Hajnej. hajnej. hajnej, šelma tajnej.
to je
Již o zpsobu, jakým hajný své služby nabyl, vyjaduje se píse velmi nevážn: .^elmo hajnej, hajnej, hajnej,
šelmo hajnej, hajnej. kdybys byl neprosil,
kuátka
nenosil,
však bys nebyl hajnej
A pvek
nepkn
jak svou službu vykonává,
líí po-
:
.Sedlák seká v lese. hajnýho vlk nese: ..Pokej ty sedlák. musíš dát sedmák
mn drobet devo celý; dej mn drobet hub.
Dej
dám
zelí,
ti
dám
ti
celej
dub."
Zkrátka, kde co o hajném v národní písni slyvšechno je nehezké. I dcera musí trpti za Selský synek nechce do lesa na díví, aby mu hajný nevzal ..sekeiku za dva zlatý a toprko za tolar" a dodává šíme, otce :
Než bych
dám
já to dal hajnýmu, to radši myslivci
myslivec má hezkou dceru a hajnej má opici. Sv. Cech: ?el'rané spisy XXVIII.
22
33S
Tato záš pronásleduje hajného ukrutným posmškem Hajnej už už
hajnej dej a
K
až
i
do rakve
je nebožtíkem, je nebožtík:
mu Pánbh jenou
slámu
ovesnou za žebík.
závrku podám ješt nkterá místa národ-
vnována zvíatm od mypronásledovaným. Prostý duch lidu pohižuje se tu v duši zvíecí, cítí s ní její radost i žalost. Vrána, kterou myslivec jen postelil, dotepá se do zeleného hájku a tam ních písní, která jsou
slivc
Sedla
si
zpívala .
si
na jedliku, písniku
„Myslivce, tralala že jsem já vyhrála
.
na tob, mysliveku
V
jiné
písni líí
Sednu
!"
ubohý zajíek své útrapy: si
v
jeteli
na kraji, poslouchám, kde
ti
psi
hafají bží-li ke hrkne to ve honem zas do lesa
mn, mn,
—
pospíchám já se ubohý
kam
podít
mám!
Ale nejpknjší jest a plnou jemnost slovanského citu projevuje píse o divoké husice nebo kaen, sestelené shry a padající do vody.
339
Kacna
divoká
,,Arh,
lotla s vysoká, pišel na ni stelec, stelil ji do boka.
z
mvij milý,
dolítala,
tch svých dtí tady zanechala Moje drobné dti
Urazil jí kídlo a pravou nožiku, smutn? zaplakala, spadla na vodiku.
Obrázky
Bože
už jsem už jsem
nedlají škody: plovou po Dunaji, napijou se vody."
rzných konin domácích.
(Kvty
1888,
Staré náspy
s
u
obrázky.)
Stešovic.
Nedaleko za Strahovskou branou, mezi Velkými Malými Stie§o\icemi (Tešovicemi), leží na \'ýšin dvorec Andlka. Vystoupíš-li tam, pekvapí t staré náspy, kterými je d\'orec kolem do kola jako tvrz njaká obehnán. Náspy jsou dvojité a mezi a
nimi táhne se hluboký píkop. V nm! i na valech rostou již statné stromy ovocné. Blízko dvorce na západ vypínají se uprosted polí ješt jiné podobné náspy. Za jasných jest s násp od. Andlky krásná, rozsáhlá vyhlídka. Vidíme velebný chrám Svatovítský, Hradany, Nový svt, zadní ásti mohutného paláce ernínského, Strahovský klášter a zelený Petín s kostelíkem. Za nimi ukrývá se v hlubin Malá Strana, ale jeví se ásti Starého a Nového '
!
dn
msta, mladá nedmstí Žižko\- a Vinohrady a v pozadí daleká krajina s modravými lesv na obzoru.
!
3Í0
Obrátíme-li zrak od Svatovítského chrámu na levo, pehh'žíme širokou, rozkošnou dolinu s Karh'nem, Bubny, Holešovicemi, Stromovkou, Trojí, v pozadí na východ lesnatý hbet Ladví a kostelík Prosecký, lna severu pak malebné skalnaté údolí Vltavy, jímž za Podbabou a Podhoí z dálky vyhledají Klecany. Na obzoru modrá se širokým polokruhem lehce nadechnutá silhouetta Stedohoí spatujeme Milešovku, a množství jiných, rznotvárných hor až po oba význané, úhledné kužele Bezdzu. Na západní stran jest rozhled skrovnjší tu vidíme pouze kostelík Nebušický, divokou Šárku, Bevnov a Hvzdu. Klidná tato krajina byla v minulém století astokrát jevištm krvavých boj. noci ze dne 25. na 26. listopad 1741 zmocnili se spojení Francouzové, Bavoi a Sašové. Prahy, a kurfit bavorský Karel Albrecht prohlásil se zde za krále eského. Po jeho odchodu do Nmecka, kdež dosáhl také korunv císaské, zstalo msto až do léta roku následujícího v klidném držení Francouz, jimž veleli maršálkové Belleisle a Broglio. Ale kdvž císaoMia Marie Terezie mírem vratislavským (dne 11. ervna 1742) jiného nebezpeného nenítele, pruského Bedicha II., na as se zbavila, vrhlo se její vojsko 'plnou silou na Francouze a Bavory a obklíilo Prnhu. Bellei^^le vvjednával dne 2. ervence v Komoanech o volný odchod, ale jednání se rozbilo a rakouské vojsko inilo pípravy k ádnému obléhání. Krajina ped Strahovskou branou vidla každv den krvavé srážky. Zdo Ic/ela vojska tsn proti sob. Rakušané zídili zde u dvorce Zá:
ip
:
V
ob
tém
3\l
verky a lomu mocné batterie Francouzové pak, kteí táboili i mimo msto v širokém oblouku od invalidovny pes Bubny, Holešovice, Letnou, Stromovku až k Dehnicm, opevnili se na výšin u dvorce Andlky u Stešovic dkladnými náspy, jejichž zbytky tain podnes spatujeme. Odtud znepokojovali stelbou z dl a výpady ustavin vojsko rakouské. Ale konen podailo se tomuto vypuditi je s oné výšiny, naež samo výhodnou tu posici zaujalo a prudkou palbu na francouzský tábor, mstské hradby u Straho\ské brány a tuto ást msta ;
zahájilo. 1 na jiných stranách ádila zhoubn dlostelba oblehatel a brzy zaali obležení strádati též nedostatkem potravin, takže se na konec skoro jen ko-
ským masem
živili; ale
pes
to hájili se
staten
a
podnikali zhusta prudké výpady. Pi jednom, zvlášt krvavém, dne 22. srpna, zmocnili se i jedné rakouské baterie ped Strahovskou branou, ale byli
po dvouhodinném tuhém boji nazpt do
msta
za-
tlaeni.
Na as uvolnilo se obleženým, když v polovici záí vtší ást oblehajícího vojska odtáhla od Prahy proti maršálku Mailleboisovi, který se blížil od Chebu s pomocným francouzským sborem. Ale Maillebois musil se brzo vrátiti s nepoízenou a v listopadu byla Praha znovu celým rakouským vojskem sevena. Však tepr\é vnitní nepátelé -— hlad, krutá zima a nemoci, ádící strašn mezi obleženými pemohli odpor stateného Belleisla. Nevzdal se však, nýbrž odlákav oblehatele líenými pípravami k výpadm na jiné strany, vyšel s vojskem svým v noci ze dne 16. na 17. prosinec Strahovskou branou
—
342
tajné z msta a po desetidenním strastném pochodu v nejkrutší zim, s velikými ztrátami dostihl Chebu. V Praze zstavil jen 6000 Francouz a Bavor, skoro
vesms nemocné a ranné, pod generálem Chevertem, jenž si konené pro tu ást svého mužstva, která vbec k pochodu byla zpsobilá, vyjednal estný odchod. Již
dne
2.
záí 1744
objevili se
opt
nepátelé,
tentokrát Prusové, ped Strahovskou branou a zídili batterie u tak zv. staré švédské hradby. Ale hlavní úkol pipadl jiným bateriím na východní stran msta, z nichž byla Praha po pt dní. prudce
bombardována, až se dne 16. záí rakouská posádka vzdala. Teprve koncem listopadu opustili Pruso\'é
msto. Tináct
let
na
to zkusila
Praha znovu pruskou
zlobu a to v míe ješt mnohem strašnjší. Po nešastné pro Rakušany bitv u Štrbohol 6. kvtina 1757, obklíil Bedich II. rakouské vojsko v hlavním
mst, nepodnikl však do 29. kvtna nieho, ekaje na tžká oblehací dla i stelivo. V té dob umili Rakušané nkolik výpad, mezi nimi jeden vtší za Strahovskou bránu, ské posice ma výšin u
i
pi
nmž
dobyli sice prubyli posléze zatlaeni.
Andlky,
pemoci nazpt do msta
ale
konen potebný dlostelecký maSaska pivezen, zaalo strašné bombardo-
Když byl teriál ze
nmž
vání Prahy, kteréž trvalo plných 21 dní a pi bylo do msta vypále^io 81.451 pum a dlových kulí. Pekelnou tou stelbou bylo 296 znieno a 584 více nebo poškoz'eno. Zvlášt trpl vandalskou zlobou Bedichovou velebný .chrám Svatovítský, na jehož lepé oblouky a pilíe chrlila spousty
mén
dom
313"
.oechová baterie zízená u dvorce Oet. i\ chovky za Strahovskou branou. Tato baterie byla sice dne 10. ervna od Rakušan dobyta, ale teprve slame vítzství Daunovo nad Bedichem u Kolína dne 18. ervna 1757 pineslo Praze vys\()l)ození z Stel,
.
',
,
krutého obejmutí Prus.
D
\
é
staré b
r
án
\-
bud
j
o
\
i
c
k
é.
Naše doba zniila a nií dosud mnohý ctihodný pomník zašlých asu zetelm užitku a pohodlí, jasnaze po moderní jednotxárnosti musí ustoukož ;
i
piti
mnohá
starobylá sta\'ba, pro pítele
umní
dra-
hocenná neb alespo zajímavá a historickými vzpomínkami posvcená. Z-viašt staré brány mstské byly a jsou namnoze dosud praktickým a starožitné malebnosti liehrub pejícím otcm mnohých našich venkovských mst ísolí v oích; jedna za druhou mizí po vlasti naší fi brzy snad již nebude žádný takový romantický zb>1:ek rušiti stízlivý, podle lineálu z holých tverc a ti''íhran sestavený
pkn
obraz
eských mst.
Dv takové stavební památky, staré brány bud-
jovické,
pedstavuje naše
illustrace.
Nahoe vidíme nkdejší Pražskou bránu^ která r.
Píseckou a pozdjší
1605 na míst staré, 1542 shoelé, v renaissanním slohu byla vystavna a již nemnoho let potom prudké útoky nepátel
r.
snášeti musila.
První krev tekla zde 30. ledna 1611. Toho dne zmocnili se totiž PasovŠtí msta uskokem, vyslavše k Budjovicm ve voze dva dstojníky, kteí za vy-
544
dolnorakouského obyvatelstva, pasovskou sužovaného, se vydávali a mstskou radu oklamati dovedli; když jim následkem toho Pražská brána byla otevena, vniklo do msta cele vojsko pasovské, jež na blízku, kryto noní temnotou, v záloze bylo ekalo. Pi tom padl kulí útoník mstský píotec známého pozdjšího vudce sa Šimon Plachý pražských student v boji proti Švédm, jesuity Jikterý z rozkazu nistské rady doího Plachého mnlé vyslance dolnorakouské branou provázel. Na míst, kde jej nenadálá smrt zastihla, dala jeho manželka Anna rozená Hiršová postaviti pomník s nápisem. slánce
sbí
—
—
,
R. 1618 oblelil Budjovice
vdce
stavovského
vojska, hrab Matyáš Thurn, ale neohroženost a vytrvalost velitele mstského ozbrojeného lidu, Hanuše Aulnera, zmaila všechno úsilí oblehajících. Kidyž císaské vojsko Budjovicm na pomoc pišlo, ležela jedna jeho ást v Pražském pedmstí a proto bývala po tu dobu Pražská brána až do 3 hodin v noci otevena; ale jakmile zaznl zvon v domikánském kostele, musil každý voják pospíšiti do msta,
naež
se
brána zavela.
Pozdji spatily Budjovice ješt nkolikrát vojska nepátelská, ale stará brána petrvala všechny boue, až konen v letech sedmdesátých podlehla
domácím nepátelm,
\
samé
radnici
mstské
sí-
dlícím.
Projdeme-li se od místa, kde
Pražská brána na právo krásnými sady smrem k Vltav, dostaneme se k malebné, pkné ásti msta, která za dívjších let, nežli se Budjovice v tuto stranu stávala,
i
345
rozšíily, bývala ješt malebnjší. Zde stály kdysi staré mlýny, odkud brána s vží za nimi strmící nazvána u mlýnu, rsa pra\o od této \že, kterou znázoruje dolejší ást našeho vyobrazení, za vysokou lomenicí staré solnice vypíná se velebný chrám Mariánský, pa-
devné
branou
mtník nmohých
pedních
vk.
Brána u pedních mlýn, mnohem starší než její pr\ c jmcno\aná družka, stala se na zaátku šestnáctého století svdkyní hrozné boue protižidovské. R. 1505 byli totiž nkteí židé budjovití obvinni, že kesanské dít zavražditi dali a krve jeho ke
svým
obadm
užili.
Obvinní
sice uprchlí, ale po-
zdji byla ást jich pochytána a na hranici upálena. Rok na to vzplanul hnv lidu znova a pozstalí židé vyhnáni jsou z msta úzkou branou u pedních mlýnu s takoxou zui\ostí, že mnozí, chtjíce uniknouti kyjm a halapartnám roziícených pronásledovník, v divokém úprku do vody spadli a tam zahynuli.
Thum Budjovice oblehal, byly a ostatní vže a hradby ozbrojenými mšany obsazeny. Tu shledáno jednou pi plnoní obchzce, že je brána u pedních mlýnu otevena. Aulner dal proto dva obecní starší, jimž hlídání brány bylo sveno, zatknouti jako zrádce s Thurnem srozumné. Ale pi výslechu vyšlo na jevo, že byl Aulner sám vinen, ponvadž oba starší pi banketu \ jeho dávaném tak dkladn na poctu Za doby, kdy
mstské brány
dom
si
zavdávali, že na
zavení brány úpln zapomnli.
34^
Cikáni.
Ku kresbám
Mik.
Nevím, kdy jsem
píse o nich
ale první
staikého
knze,
Aleše.
(Kvty
1888.)
se poprvé seznámil s cikány; slyšel jsem z úst ctihodného
jehož
vn
usmívavý
obliej
vlas astokrát vyzauje z mých dtských upomínek. Snad tehdáž vkem již trochu zdtinštl I snad bylo v duchu doby na zaátku v rámci bílých
let
padesátých
—
—
>
dovedla se upímn smáti zdá se mi, jakobych dosud vidl ,
že
takovým vcem iré veselí jeho oblieje, když zaal známou :
rodní
ná-
:
Vítr foukal, bláto bylo, cikán se narodilo .
.
a pak ji pouhou zmnou samohlásek pekládal do všech slovanských jazyk. Pokej, te ji zazpíváme rusky," pravívai s laškovným úsmvem ^ spustil „Vátar fákal, blata bála," a te srbsky: ,,Votor fokol, bloto bolo" a podobným laciným zpsobem polsky, rusínsky atd. A dobrý staeek smál se problematickému vtipu, až mu nkdy slzy splývaly po tváích. A mn, malému hochovi, bývalo to také ,,
nesmírné komické.
Pro
si
starý
fará
volil
ku
s\
ému panslavskému
práv onu píse,
nevím. Jestliže ho vábil motiv cikánský, neml v naší národní poesii velký výbr. Krom citované nalezneme v Erbenov sbírce žertu
jen
píse: „Jedou cikáni z Taliny, si jim pohádat dám:
já
z
Taliny,
Ml pohádejte mi, cikáni rozmilí, já dostati mám?
koho
a dv jiné cikánm vnované, z nichž nevyniká žádná ani ízností ani poetiností obsahu. Za to má cikán platnou roU v naší poesii umlé. Hned nám tu pichází na mysl Máchv poetický hrdinové jeho nejsou vlastn praví cikáni. román, Dále vzpomínáme Heydukových „Cigánských me-
a — Avšak
mnoho by nám bylo citovati, nebo o cikánu v literatue naší a v literatue vbec mohla by se napsati celá kniha. Skoro každý poeta zavadil alespo njakou slokou o tento motiv. A není divu. Nech stízlivý oban jakkoli soudí o sndých tulácích, o jejich zevnjší neistot a mravních vadách: na mysl básnickou musel vždy psobiti zvláštním, kouzlem originální, fantastický zjev nezkrocených syn volnosti a pírody, pohrdajících utkvlým ádem spoleenským, jeho zákonem i pohodlím, \"olících místo pevného bydla leiiký koovse mnící scenický stan, místo tsných stn nerii širého kraje pod sluneným nebo hvzdnatým lodií"
vn
stropem nebeským. K tomu druží se romantické šero neznámého, dalekého pvodu a divných povr i povstí, samorostlý, nevázaný mrav s píde-
chem divoké
poesie,
konen
i
to štíhlé,
pružné tlo,
ta temná ple svérázného oblieje, ten bujný havraní vlas, to erné, divn zádumivé i vášniv žhavé oko, i ty pestré hadry a laciné blýskavé cetky. Vždy leckterá cikánská krasavice, teba mla za odv jen roztrhanou plachtu a za jediný šperk ohrdlí z ervených korálu, nasbíraných na nejbližším kei dovedla oblouditi leckterého vzntlišípkovém
—
348
vého jinocha, že zamnil klidné a pohodlné bydlo domácí za klopotné toulky cikánské. Arci, náš venkovan nemá hrubé smyslu pro tyto poetické stránky cikánstva. Národní píse praví sice „cikáni rozmilíl" a „cikáneko má milál' ale ve skutenosti mnoho lásky k nim nikdy nebylo. Jevilo se to nejlépe, když zavznla vesnicí poplašná zvst, že jsou cikáni na blízku hospodá zabruel
—
:
njakou nepknou pivítanou, hospodyn shánla drbež a zavírala peliv vrátka, a když pak starý cikán zainel po návsi etzem, ovšeným kojist
lem tla, nebo mladý udeil na cimbál a cikánka lovila ruce k hádání, tu nevil nikdo, že zajímaví hosté obmezí svou innost na kování, hudbu a povrené kejkle. Bylo to jako nepátelské obležení a celá vesnice si oddechla, když pestrá karavana zmizela opt na obzoru. Mluvím v ase minulém, ponvadž jiaše prosaická vláda nedávno prou sndým tm nomáaum vydala rozliná dtklivá naízení, která snad navždy vyhostí do íše pouhých upomínek ony romantické karavany cikánské, které bývaly postrachem ddin, v jejichž blízkosti rozbily své dravé stany. Nebrali snad již dti, jak se za stará povídalo, ale za to prý všechno ostatní, co jim pišlo ve píhodné chvíli pod ruku. Ba, vyprávly se o nich ješt horší vci. Jisto jest, že venkovské obyvatelstvo toto obasné zpestení svého jednotvárného života snadno oželí.
Vzhledem k
onm
vládním opatením nevím,
pichází-li v as P. Josef Ješina, jenž zaal vydávati v Kutné po sešitech ,, Slovník
Hoe
cikánský a cikánsko-eský".
práv esko-
349
Ale to vím, že iedna ást venkovského obyvaobmezení cikánské volnosti pece by neschválila. Jest to strana malých, drobná mládež, nro kterou kousek zvláštnosti a malebnosti také stokrát více padá na váhu nežli všeliké dvody obecného prospchu a poádku. Pro tu bvval navzdor všemu broukání a láteení starých píchod cikán radostnou událostí. A nech jim staí o erném pronárodu namlouvali vcí neihorších, trochu pístrachu spíše jen zvyšovalo psobivost kouzla, iakým opádal malé diváky nevídaný rozbitý vozík s divným hap"«narátím a pestrými cáry. ty z\'láštní podoby nezvykle temné pleti, divoce rozcuchaných, nad uhel ernjších vlas, nánadn bílých zub a žhavých zrak, jejich malebné hadrv a trety, jejich ještrí pohyblivost a podivné konání. Dtská fantasie mla plné porozumní pro divoký pvab všech tchto podrobností, pro záplato\-anv špinavý stan, rozpjatý na umounných bidlech mezi vrbami u potoka, pro šlehající plamenv onotelstva
dál.
v nichž
tajemn syel na etzu zavšený ua-
zený kotlík, pravý kotlík arodinic, jehož obsah vzrušená obraznost skládala z nejnemožnjších ingrediencí, pro ten opar volnosti a svérázné poesie, rozestený kolem dýmavého cikánského ležení. A což teprve, když pišli ..ti praví" cikáni, odnkud z Uher, zdá se. že Uhrv mají pro cikáns nestvo týž vý7nam jako Hali nro židovstvo porušenou ješt malebností cikánskou, s odvv šnro\-anými s devnou dvmikou za zmuchlanvm ikošem. s hojností lesklých tret mezi nestrvmi hadrv, s rimbálem. tamburinem a jinvmi podivnými hudebními nástroji, a když s nimi dokonce pišel njaký
—
—
350
„cikánský vdce", o jehož velikých stíbrných knostíbné hlavici velitelské hole se vypravovaly bájené vci!
flících a
Ovšem, zjev našich cikán domácích, s eskými jmény, bhem asu valn sevšednl a vystízlivl. Ani hadry jejich namnoze již se neliší od ostat-
ei
ních hadr tuláckých. Arci, podle fysiognomie. a zpsob poznáš je vždy a z pravidla též pro nkteré zvláštnosti, kterou si zachoval ,,zmodernisovaný" jejich
odv.
Byl jsem jednou posluchaem pelíení, které se odbývalo se spoleností zlodjskou. Vidl jsem toliko záda obžalovaných a dle odvu jsem soudil, že jsou to obyejní chudí venkované. Ale tu mi napadl šátek na mladé obžalované ml barvai tak nápadn ohnivou a jevil posluchastvu okázale uprosted širokého zadního cípu obrázek tak vyzývav kiklavý, že na mne ihned uinil jakýsi exotický dojem. :
A
v tom obrátil
vdce
spolenosti k vyslýcha-
jícímu soudci pra\^ cikánský obliej a k otázce jeho sebevdomým
odpovdl
." „Jsme svtáci Nuže. snad již brzy nešastný ten kmen pestane býti volným obyvatelem širého svta. Neza.
.
pje mu píšt pvec útchu ,,Zdaž není krásný ten
tvj byt
?
Modrý mu blankyt písteííin, zeleno hory stny jeho. nebeská svtla lampy jsou, východ zánad ržový i
]iurpurovými jsou alouny
—
t
Ped
rozvalinou Karlova mostu. (Národní
Listy
6.
záí 1890.)
Nemohu se vzpamatovat z dojmu, jaký na mne uinil pohled na smutnou zíceninu starosla\Tiého Karlova mostu. Když jsem první zprávu o tom uslyšel, pomyslil jsem si jen: Hle, jakých až bájí se odvažuje rozilená fantasie lidu, aby zvtšila neštstí
již
dosti
veliké!
I zprávy pozdjší, o jichž pravdivosti tžko již bylo pochybovati, zdály se mi aspo pepiatými a teprve, když vlastními zraky spatil jsem zkázu velebné památky, musil jsem uviti v celý dosah rány osudné.
Bylo to divadlo .na které nezapomene nikdo ohromených divák. Stojím na houpajícím se etzovém most, dole valí se s dsivým hukotem ohromné, divoké proudy vod, s mrané oblohy lije se nepetržitý déš, šedé, smutné, zlovstné chmury zahalují všechno dokola, úžas, tesknota, zdšení jeví a tam ped se na tváích ustrnulého zástupu námi v tom vitém kamenném pásu, spojovavším pl tisíciletí srdce vlasti s hradem král eskvch, z
—
zeje široká, strašná trhlina,
jíž
jako v
bsné
vítzo-
sláv voln burácí rozkacená eka. Dva hrdé, lepé
— troska pilíe žalostn trí — 'pohled ten zatásl zajisté
oblouky zmizely v ní z
rozpnných
vln
každým srdcem eským. A na tom nebylo dosti. Když jsem odpoledne znovu zašel ped rozboený most, otvíral se tam ješt druhý prlom a mezi obma ohromnými otvory truchliv strml osielý, zpustošený pilí s osa-
352
mlými
sochami svatých s obou stran. Zvláštní dopíšerný a zárove hluboce tklivý, inily ty nepohnuté postavy svtc, hledících ztrnule v záhubu již dokonanou a snad ješt hrozící. Bezdky vzpomnl jsem na kamenné Musy, jejichž spanilá, klidná ada kdysi podobn shlížela na zdšené zástupy, píšern ozáena rudou záplavou požáru, který trávil práv dokonený nejskvlejší pomník našeho nového národního probuzení. A zde opt jiný živel, ješt strašlivjší a zhoubnjší, rozkotal nám jeden z nejvzácnjších odkaz dávné minulosti, velebný památník pedk, z jehož šedého zdiva mluvily k nám sláva i ponížení, radost i žal pti století. Kolikrát skvl se nádhernými prvody eských král za dob naší slávy a moci, kolikrát dunl hlomozem vítzných eských voj A kolik vídal pozdji truchlivých výjev naší Dorobv a bídy od tch dob, kdy zkrvácené hlavy blohorských muenník vyvšeny na jeho staré vži A všechno petrval, dožil se probuzení ušlapaného národa, dokal se dob, kdy eský lid znovu a hrd vzpímen hlásí se o svatá práva svoje jem,
!
i
—
te
jediný vzteklý náraz slepého živlu rozbíjí nám ten velkolepý dar ,,otce vlasti", ten drahocenný skvost, jejž uvykli jsme pokládati za neporušitelný démant v diadému naší královské Prahy. Vru, tžko uviti v tuto ztrátu. Tžko si pomysliti naši stovžatou matku mst bez této starožitné ozdoby. Vždy zajisté nic nesrostlo tak s pedstavou Prahy jako práv tato znamenitá památka. 1 v nejodlehlejší chat zemí eských, kde snad v myslí( li obyvatel vznáší se Praha jen jako nejasný, mlhavý zlatý sen, dobe ^dí o jejím sta-
tsn
353
rém kamenném most,
z
nczrušitelných
vné
kamen
a
vky zbudovaném, velikokouzelné malty pro lepém, peslavném a posvátném. Ano, posvátným je celému národu. Posvátným nejen vícím poutníkm, kteí k rok co rok z blízka z díili, ze všech zemí koruny eské zbožn putovali, ale posvátným každému Cechu bez rozdílu, jehož srdce chová jen jiskru úcty a lásky a djinám vlasti. k památce Jakkoliv tžké a kruté jsou ostatní rány, jež sesypaly se na nás pohromou posledních dn, tato jest zajisté ze všech nejbolestnjší. Kdož ví, jak dlouho, dlouho ješt budou bolest její v srdci našem oživovati ty zející prlomy, ty smutn trící kamenné pahýly a žalostné trosky uprosted Vltavy Zbývá nám jediná útcha. Jako národ náš zvítzil nad jedním živlem, vzkísiv opt z rumu a popele skvoucí chrám své umny, tak zacelí díve i pozdji zajisté i strašnou ránu jiným živlem nám zpsobenou vztyí znova kleslé hrdé pilíe a sklene opt zícené lepé oblouky staroslavného mostu Kar-
tm
nmu
i
pedk
:
lova
!
J. J.
Strossmayeroví. (1895.)
Muži veliký, ote a pastýi lidu Svého vznešený, jasná okraso a chloubo všeho Slovanstva! Všechny dítky Slavie, v kterémkoli kraji obývají, kterýmkoli jazykem hovoí, jakoukoli
a
a
Sv.
ech: Sebrané
spisy
XXVHI.
a
23
35
1
\ íru vyznávají, shiuiuáždny jsou dnes \ duchu kolem lebe a slovy nadšenýnii tlumoí Ti pocity srdcí radostn rozechvných. \' jásavém souz^'uku nesetných tch pozdrav pichyl vlídného sluchu Svého i k upímným slovm, jež zalétají k Tob ode behu \ltavy, z té zem tuhých boj a krušné práce, kde každé paže novou silou se vzpružuje, každé oko radostnou nadjí se nití a každé srdce zázran okívá zvukem jména Tvého, známého, milovaného, velebeného v nejskrovnjší chat eské. 1
Vždyt nenáležíš jen rodné zemi Své, která v Tomiluje a ctí syna svého nejzdárnjšího, dobrodince nej\ tšího, zastance pehorlivého a veleknze
b
opravdu ^•znešenéllo, k iob vzhlíží s radostnou pýchou, obdivem a láskou jako k nejskvlejší chloub, jako k nejdražšímu synu svému i celé širé Slo\anstvo, jehož xšechny dítky i Ty navzájem objíniáš velikým srdcem Svým. S jakou radostí a pýchou vzpomínáme zejména my Cechové pemnohých dkaz pízn a lásky, jež
osvdil
Jsi tolikráte národu našemu! Jakými díky jsme Ti spolu zavázáni za mravní
posilu a povzbuzení, kterých
klad
Tvj
nám
poskytl záící pí-
1
Tys nám jasným \zorem lásky k vlasti a návnoval Jsi všecken život Svj; vzorem nadšení pro vše krásné a dobré, jež pstil a podporoval Jsi všemi silami Svými; \ zorem obtavé horlivosti za své ideály 3. hrdinné stálosti ve svém pesvdení, na nmž trval Jsi neoblomn v dobách píznivých i zlých, nedbaje pekážek, protivenství, ni nepátel a chmurami vratké pítomnosti vždy pevn rodu, jimž
355
pozíraje k Svoje.
\
clikó
nu-ic'. jíž
/as\iil Jsi všechny kroky
Tys jednou z tch postav ^•znešených, jakých nebe jen po staletích dopívá národu, aby v sob ztlesnily nejkrásnjší jeho ideály, aby daleko vkol sebe rozlévaly zušlechující a blaživé svtlo, aby roze hí\aly srdce ohnm nebeskýni a staly se svtlými \ zory všem budoucím pokolením, pro \šechny asy budoucí. Ó kéž nám záíš ješt dlouho, Ty jasná hvzdo bratrského jihu Kéž mnohá ješt léta psobíš pro blaho, potchu a posilu Sxého národa a xšech jeho brati'í krevných a kéž dožiješ se plného zdaru Svých ušlechtilých snah! Je-li kdo hoden odmny takové, Tys pede všemi Sob zasloužil, aby oi Tvé spatily zaslíbené ono Kanaan, a nebude-li páno, aby vstoul>ila do nho tlesná noha Txoje, \elebný duch Tvj \ znášeti se bude nad šastnjším vSlovanstvem budoucnosti a žehnati s\orncnni. blahotvornému dílu l^íštích pokolení! !
\n
Slovenská (Kvty
literatura.* 1880.)
Pst svírá se hnvem, oko vlhne pohnutím a pece jiskí se zárove radostí, že vzešla nová jasná hvzda na obloze sloxanského básnictxí. \' tato *)
teratue, zjistiti.
Na konec pi
nichž
pipojuji referáty o se autorství Svat
eské
a slovenské lidalo
echa bezpené
356
mn
zstavila báse slova zahriiuju dojem, jaký ve „Herodes", tvoící perlu slo\enské sbírky básní od \''ajainského, xydané práv v Tur. sv. Martin.
Myslím, že nenašla posud ubohá Slova pvce, který by byl utisk a pohanní její tak dojemn a poeticky krásn vylíil, jako to uinil Vajanský v uvedené, nepíliš objemné básni. Jak troufají sob s tím nešastným dobrým nakládati zpupní
Maai
lidem slovenským Žádného prostedku neštítí se, aby jej oloupili o rodný jeho jazyk a sesílili na úkor jeho národnosti panovaný živel maarský. Jeden z nejzloinnjších tchto prostedk dal Va!
janskému podnt ku jmenované
básni.
Vidouce Ma-
ai,
jak hojn jsou Slováci dítkami požehnáni, kdežto jim samým pro slabou plodnost plemene jejich nenáhlé vyhynutí hrozí, vysílají své agenty do tichých vísek tatranských, aby tam sbírali drobný ži\ý materiál k vyplnní mezer v dorostu maarském. Niekdy jim vzali pastviny, luky a roviny všetky, a dnes už beru ostatok: tie milé spevavé dietky.
Tito agenti, jimžto platí moloch
maarský
za
každé slovácké dítko uritou odmnu, obcházejí v prvodu poddajných neb podplatných rychtá chudobné chaty, pemlouvají rodie a poruníky, slibují, že nadlají z dítek velikých pán, hrozí, užívají uskoku násilí, aby dosáhli svého úele. Nejlepší jejich pímluvkyní bývá ostatn bída, vrná tato družka slovenského kraje. Sehnavše takto houfec slováckých dítek, odvážejí je do krajin maarských, aby tam v dom bezdtných hospodá zapomnly rodného i
357
jazyka a promnily se v „ryzí" Maary, nkdy snad utiskovatele vlastního svého národa. trplivý ten lid mlí, nehýbá rukou, žádným erníkem, žádným sborem neklade proti tomuto skutenému lidokupectví, raffino\anému otrokáství híma\ý protest, v prsa jen zavírá svou bolest, svj vstává básník a zpvný ten hnv ale lid ulevuje si jeho písní. Se slzou v oku, s pstí
A
—
konen
zaatou vstává pvec a všechen hnv utýraného, potupeného národa propuká v úvodu jeho písn volá k obloze, by pomstila prznnou krev zuením svojím, volá k bohu, by ,,o skálu ostrú jích nemluvniatka cudzí vrah rozrážal," by ,,otcov jích lúpežnú
—
kostru k
z
tichých cintorov tyransky vyvázal,"
volá
nmu aj spevca, by v cite hlbokoni zúrenie slabým svojím spevom požehnaj hlasmoj, nech asu odolá, a žiarou svojou mstitcla dovolá
Nadchni
znietil
A po tomto výbuchu svatého hnvu ine se báse „Herodes". Ve duše jeho zpvná slza dvou družných chaloupkách chudého Pováží žijou dv krásné dítky: v jedné Anika jak ,,bílá fialka", v druhé Janík jak „majorán snivý". Jemu zemel otec, jí zemela matka. Otec její se toulá za výdlkem po svt, matka jeho lopotí se na polích. Dítky žijí v nevinné družb, šastny pi ovesném chlebe a suchých zematech, hrávají spolu v klubíku ostat-
—
z
ních dtí, naslouchají pohádkám ddeka Janíkova, „Trenianských lesov vanutie toulají se krajinou blaží jim dušiky prosté, za každým kríkom zeleným povicstka šumná jim roste, každá bublina na Wáhu
—
358
duhové svty jim tvoí, každé dýchnutie vetierka piesne jim donáša z hory." Ale pojednou objevuje se v tiché vísce jeden
z
onch agent maarských,
nhož
zvoHl básník pípadné jméno Herodes. Odtud zaíná hoe naší malé d\ojice. Byly s jinými dítkami penechány agentu, aby ,,z nich nadlal \elikých pán". Lidokupec v attile odvedl sehnaný houfec ubohých Slováat na železniní stanici; tam dali každému na prsa tabulku s íslem a vecpali je do vozu, \' se obyejn dopravuje skot a bra\ Matky plaíce chytají se koles vozu, dti bijí s úpním hlavikami do stn špinavé klece a tesou dvemi svého vzení marn! Vlak unáší je do xA.nika a Janík mají býti rozciziny. A co horší
pro
nmž
.
—
:
jiné maarské vsi. Ale \ystoupiti, pitiskla se zoufale k malému druhovi a ten držel se jí pevn, nedbaje ran karabáe, jímž chtli párek rozdliti. Dali je trženi,
když
každý odevzdán do
mla Anika
tedy oba do jedné vsi k ne\lídnému maarskému hospodái, který je od rána do veera s laním a bitím honí do práce. rodiiej íei ziiiK-nic, rodná ty pieseko, kde si ? Kde si ty viesko malebná, kde ste vy voavé lesy Vádnú srdienka tužením, slepnu tie oika v plái .\ch,
—
jak len to oko malunké tolko slz vydávat' staí.
Dítky, hynouce touhou po domoxii, rodné
ei
maarského
ho-
a lásce,
nemohouce
snésti
týrání
spodáe, rozhodly se, že spolu utekou, a tší se, že bh sám je uvede nazpt do rodné vísky, jako
359
,,spra\uje
z
jara
s\ým vánkem
let
vlašovek k rod-
nému
hnízdu". Prchají polem a lesem, vyhýbajíce se ddinám nožky jejich okrva\ ly kamením a trním, hlad sám divoký beár, pohnut lítostí a žíze je trápí pi pohledu na n, podává jim chléb a nápoj. Pak uvidly v dálce stanici železniní a spchaly tam \ bláhoxé nadji, že je tam odtud železný \'z, který je byl do ciziny unesl, odveze zase nazpt do rodné \si. Dorazily tam k veeru, schoulily se v koutek a usnuly. Pojednou probudily se a spatily, jak se v dálce svítí tmou ohnivé oi. Oi ty blížily se jako dva krvavé msíce, rostly a blýskaly se purpu;
—
dv
že dti strachem k sob se pitulily. Ale na to ]ioznaly s radostí stroj, který je kdys z domova odvezl a nyní zajisté nazpt donese. Když je strážník ode dveí vlaku odehnal, vlezly tajn pod jeden a zachytily se tam tšíce se v železném
rov,
vz
etz,
tom srubu sladkou nadjí, že srub jim ukoní strasti, že jich on letkom zanesie
do peknej slovenskej
Vlak
se rozjel
—
vlasti.
a nyní líí básník prost, ale
krásn dsnou tu jízdu dítek pod hmícím, letícím vlakem, jak Anice nožka ranná krvácí, jak síla její
ochabuje, kterak
ji
Janík chytá a
ji
tší
skoro už milá vletíme do peknej slovenskej vlasti.
—
Však i Janíka opouští síla vlak \letl do tunelu a když na druhé stran \^letl, ,,z oblaku
360
svého dýmného smutení krpje ronil, pod vozem etz krvavý hrobov inel a zvonil". Tla dítek se zbaviti
nemohla zlodeja úkladnej pasti,
duše však vojné letly do peknej velikej vlasti.
Zdržel jsem se déle pi této básni, ponvadž tklivou, prostou svojí krásou okouzlila. Ale není jedinou krásnou prací V^ajanského sbírky. Pozoruhodná je z ostatních zejména delší báse „Maják", v níž jeví básník nemalou epickou
mne skuten
sílu.
se básn Vajanského pknými myšlenkami, velostí citu,
Celkem vyznaují
ginálními
ori-
ne-
hledanými svžími obrazy, prost lahodnou, k duchu národní písn se blížící formou, místy íznou satyrou a zdravým humorem. Vane z nich vbec duch junácký, bujarý, nadšený pro vc lidskosti a Slovanstva, jež objímá celé od severních po Adrii, od Šumavy po Ural vroucí láskou svou. Sbírku básní svých vnoval Vajanský našemu Adolfu Heydukovi. Ku konci nemohu potlaiti nkteré otázky, které tato krásná kytice slovenských básní, z velebných Tater nám zaslaná, vzbudila v Imé duši. Jest navždy roztržena tsná páska, která pojila nás Cechy a Slováky v jeden mohutný národ eskoslovenský ? Nelze už nikdy obnoviti tuto jednotu národní a neprosplo by to \ám nám celému wSlovanstvu ? ,,Cech, brat náš. rodný jazyk nám nebere," pje Vajanský pravda: nebere a nechce bráti. Ale nemohla by se lahodná vaše dále roz\íjeti k básnickým plodm k zvláštním potebám národního vašeho života v mezích tsnjšího lite-
— —
snh
i
—
e
i
i
:?6i
rárního slouení s nánii a bývalé jednoty jazyka spisovného alespo v ostatních oborech? Nezazlíte mi zajisté tyto otázky, které mi klade na rty touha po tsnjším sblížení obou bratrských národ. Snad nalezena bude asem formule, která nás spojí. Probude odpoved vaše na ony otázky jakázatím, pijmeme každý \ynikající plod literárního koli vašeho života, jakoby byl naším. A proto vítáme též
—
s
a
upímnou
radostí
básn Vajanského
eská
literatura.
(Kvty 1879—1885.)
Leden
1879.
Zahájíme své zprávy o eském písemnictví struným pehledem pozoruhodných plodu, které nám pinesla poslední doba práv minulého roku. V tomto
obmezíme se na literaturu básnickou v užším smyslu. Leží ped námi ada sbírek, mezi nimiž k o svzbudily nejvtší sensaci N er udo vy ,,F mické". Jméno duchaplného, veskrze pvodního a sešitu
ísn
samostatného Nerudy jest etiketou, jež ruí za obsah nevšední a ízný. Ncsklamala ani tenkráte obeccnstxo, které sahalo po jeho Kosmických písních" tak dychtiv, že se objevila v dob trnácti dnu poteba druhého v\xlání. Úkaz to zajisté na trhu našem literárním neobyejný. Cyklus tento vábí již novostí pedmtu. Neruda zadí\al se do hvzdnaté ,,
oblohy, ale nikoli zrakem
lovka,
jenž
tam
vidí
362
pouze blankytný strop, posetý zlatými body a oživený bájemi oblohu prostého dtinného názoru lidského, jenž se bezdky zachovává i v poesii vzd-
—
—
ani zrakem lovka, jenž napovšechného vdomí o velikosti tch nebeských tl a nesmímosti svtového prostoru, ale zrakem lovka, jenž zbádal i ohromné podrobnosti úžasného toho obrazu a prohlédl dkladn tu jeho ást, již ozaují paprsky vdy lidské. Ale Neruda díval se tam zárove okem básníka myšlenky a pocity, které jím prochvívaly pi pohledu na divy kosmu, toužily po kvtném odvu písn a tak povstal \nec písní kosmických. Jsou to vskutku písn o kosmu, na jichž perutích poletujeme od hvzdy k hvzd, záivým rojem ohromných svt až tam vysoko, pevysoko, kde umdlévá lidská myšlenka a jen ,,slza vhrkne v oko" ale Neruda neztrácí se v tu hvzdnou nekonenost, stále \rací se k zemi zpt a život tch svt nahoe spádá se v kosmické jeho písni vždy s životem lovka a lidstxa. Pedstavuje nám tla nebeská jako lidské bytosti, po lidsku cítící, spiaté mezi sebou lidskými vztahy: jak to vyslovuje sám nejlépe v písni páté. A naopak erpá z velkého života svt útchy
laných básník
byl
jen
;
a
pouení pro malý
hvzdy
v
život lidský: vidí-li, jak ty ,, trýzní svá zlatá tcla", jak
ustaviné práci
vném
tam potírají u zápasu, erpá z toho pobídnutí k vytr\^alému boji za velké myšlenky, a prach rozbitých svt, pojících se v nebeském zákoutí k novému životu, „mlžina mlad skvoucí", volá k nmu, se
ovanutému mrazivou myšlenkou smrti, jásavou tchu ,,Zas vstanete s lící skvoucí!" Ton písní kosmických jest rozmanitý nkteré jsou plny hloubavé .
:
o63
k nadšeným hymnm, jiné prodchnuty jsou hhibokým opravdovým citem, jenž se dotýká tenáe zvlášt mocné, kde vzpomíná básník svaté lásky mateské. Všude íhá též humor, filosofie, jiné vznášejí se
Nerudv prvodce, ^orma
nerozluný
-jest
jadrná,
není zbyteného; roucho pkného verše piléhá tsn k soustedné myšlence. Celý pak cyklus nese na sob ráz originelnosti a samo-
úsená;
nic
tu
statnosti. Neruda je vždy svj. \' r c h 1 i c k ý \ydal \ poslední sbírk\- básní. ,,R o k na jih u" a
dob d\ nové Mythu c y klus
p r \ ý. TvUrí síla a snadnost mladého tohoto básníka jest \skutku podivuhodhá. Jest tomu jen nkolik málo roku. co se \ynoil jako meteor na obzoru našeho písemnict\í, a již leží i)ed námi šest objemných knih jeho \ erš. Zjev básníka toho psobil u mas mocí a kouzlem, jakými se hhisí y:enio\'é. jen praJeho básn \zbudil\ \ou boui obdi\ii a nadšení. A není tlivu. naše básnická zaleskla se v jeho verši, jako drahokam pod rukou mistrného brusie, nevídanou dotud hrou nových pekrásných svtel, barev a blesk. Verš jeho vytryskuje z duše nadšené voln a jasn jako odpuste mi obnošené u nás
e
poro\nání
— — kišálový pramen, jest
arovnou,
stále
se mnící hudbou, míhá se skvoucími barvami duhy, tu hmí. tam šumí, zvoní a še\'elí, skáe voln od rytmu k rytmu, mohutnými \odopady a peejemi i umlými kaskádami a proudí se s lepotou stejnou, i když pohrdá ozdobou rýmu, kterýž jest Ale ostatn jednou z nejsilnjších jeho stránek. AVchlický není pouhým virtuosem a verše. Obraznost nad míru bohatá a skvlá tká do verše
ei
364
toho obraz za obrazem a každý z nich ozáen je svtlem a prodchnut pelem, jakými odívá pedmty
skutenosti jen pravá božská poesie.
Všechny tyto pvaby oživuje konen vždy myšlenka krásná, vybleskující z ducha velkého, jenž tu nás vznáší do výše závratné na kídlech svého nadšení, tu ped námi odhaluje tajemné hlubiny tu hloubá nad vnými záhadami lidklidn heje na výsluní krásy a dobra a pi tom objímá zrakem svým celý širý obzor
svého
nitra,
stva, tu
se
novovké
vzdlanosti,
cítí
každý záchvv duševního
života naší doby, noí se vnímav v minulost lidstva a vznáší se toužebn a k dalekým jeho cílm. Všeliké tyto krásy poesie Vrchlického jeví se též v jeho dvou nejnovjších sbírkách. „Rok na jihu" zavírá v sob jaksi obrazy a dojmy, jež zstavil ^• duši básníkov pobyt v krásné Itálii, Vrchlický lne vroucím citem k pírod, nahlédá hluboko v tajemný její ruch a zdobí své básn tisícerými obrazy, jež vybírá smlou a šastnou rukou z nevybrané zásoby její a které v kouzelném osv-
nadjn
umlém
jeho poesie pece zachovávají svj svží, pirozený pvab. Tak dovedl i kouzlo jihu, kraj, lid, výrazných, barvitých, nebe, zachytiti v tlení
moe
ad
skvlých obrázk. Ve sbírce
této
nalézají
se
též
dv
práce prosou: „Flétna" a ,,Dcera Kimonova", dstojné sousedství verš, mezi nž je vetkal. Poslední sbírka: „Myth" cyklus první odzbrojuje ty, kdož vytýkali Vrchlickému neeskost, cizost smru a ducha. Promluvíme jen nkolik slov o té výtce cizoty, pokud se obrací s obzvláštním ostím proti novjší eské literatue. Ml-li by se básník každého národa pi volb látek obmezovati
výhradn
365
na meze své
hodnot hled,
a
ím
užší,
vlasti, bylo by lo jen na újmu celkové literatury národa. Poesie miluje volný rozdále, tun lépe, a nedá se zaarovati v uritý,
a
širší
Dále nelze
kruh.
novovkému
básníku za hích jiným, než jaký vane dávnými národními epy nebo prostonárodní písní. Jest ovšem velým páním naším, jako tch, kdož onu výtku iní, aby poesie naše prodchnuta byla duchem národním, duchem eským a slovanským. Ale nechutiti sob plody by sebe krásnjší, zavírati oi nad vybroušeností, bohatstvím a sk\ lostí, k jakým se domácí, národu v nich povznáší, nad rozšíením, kteréhož jimi domácí litepokládati, píše-li
též
duchem a tonem
e
e
—
ratura dosahuje, již z pedu jen proto, že nevolí veskrze domácí látky a nepíšou národním duchem, bylo by pepjatostí. Což rozprosteli na p. Byron a Moore lesku .nad písemnict\'ím anglickým, že sahali pro své látky do všech konc svta? Nejpak dvodné a prospšné jest poínání tch, kdož chtjí mermomocí literaturu naši roztidovat v národní eskou" a „cizí neeskou'. Máme dosti na svých politických stranách, k ješt vymýšleti strany na poli literárním, kde chceme pece všichni pracovati pro povznesení a rozšíení literatury národa, k nmuž planeme snad všichni stejnou láskou?! První cyklus „Myth" Vrchlického obsahuje látky pouze domácí „Šárku", „Legendu o sv. Prokopu" a ,, Kíž Božetchv''. Nejvtší a zárorozhodn nejlepší básní toho cyklu je prostední.
mén
mén ,,
emu
ve
a
Látka pr\Tií básn, tato celkem bájenou dobu naší vlasti skvlým leskem poesie ozauje, není jaksi dosti propracovaná. Ani pak „Kíž Božetchv",
a
3()()
koncepcí velikolepý a v jednotlivostech úchvatný, na té výši, jako Legenda o sv. Prokopu". Zdá se, že náleží první a poslední báse cyklu k starším pracím Vrchlického. Prokop" jest skvost, drahý, ryzí skvost eského básnictví. Ta velebná postava mohutného, drsného, zbožného, dtsky naivního mnicha uprosted rozkošné idylly života poustevnického, s laní po boku, s rojem vel nad blahou, mezi lesními králíky, klasický humor, rozprostený nad styky jeho s pitvorným rarachem, nestojí
,,
,,
—
skvostným
to
unikem v
gallerii
podob ábelských
—
lahodné líení pírody, bohatství obraz, jemné zášlehy satiry a nadšený duch eský, slozkrátka, je to báse vanský, který celkem vane vskutku geniální a adí o sob Vrchlického k prvním básníkm. Mimochodem podotýkám, že se honosí sbírky básní Vrchlického, které vydal J. Otto v salonní bibliotéce, i velmi pknou zevnjší úpravou. Ve stopách velkých poet shromažduje se vždy dav stoupenc. Tak má i Vrchlický znaný vHv na nejmladší naše pokolení básnické. Mnohé sledy toho \Lvu nalézají se v almanachu ,,Máji", jímž po zpsobu v naší novjší literatue již zdomácnlém 17 mladých veršovc souborn ped obecenstvo pedstoupilo. Nepravíme básník, neb tmito zajisté všichni nejsou. Ale nmozí z nich opravují, pokud ze sporých ukázek v almanachu a z prací jinde vyšlých souditi mžeme, k nadjím pkným. Nejlepšími pracemi almanachu jsou dle našeho úsudku „Dti" od Fr. Ulricha, „Stopy ve snhu" od Karla Lenského, v jehož pracích již díve uveejnných jsme shledali znané nadání, „Venecianka" od F. V. Kvapila, „Dub" od Ant. Trnavského, ,,Idylla to silné a
—
3r.7
stezky" od Aloise Skaini)\ a ckI
,.
lak klidn, dít, spis" se xytíbenost a no\jší naše hte
form je\ kterýchžto smrech
Fr. Siui)eckéh(). \\í
í
uhlazenost, v ratura vbec bez odporu znaný pokrok uinila, jen více samostatnosti! \' mnohých tch pracích zaznívají ohlasy cizí poesie, zejména Vrchlického nkde až píliš ncápadn. Vrchlickému zhasil kdesi déš cigaretu; Antonín Šnajdau nechává v rukou svého dona Quevedy též zhasnouti deštm cigaretu. Nechceme se však pouštti v podobný rozbor prací almanachu. Vítáme srden mladé poutníky na Parnas eský Nadaný Rud. vydal sbírku 1
„Pod
—
eským
Pokorný
nebem".
Poesie Pokorného jest prostá a milá, nevyznauje se sice velkou hloubkou, ani vysokým vzletem, ale sbližuje se velice duchu národní písn. Nejpknjší je cyklus .,V horách". Jsou to prosté kvty, vyrostlé vskutku z eské pudy, plod eským nebem, prodchnuté eskou myšlenkou a skropené rosou eského citu. Nkteré jsou jakoby pímo vyaty ze srdce našeho lidu, na p. rozkošná píse ,,Ctverlístek". Radili bychom básníku jen upímn: Vtší soustednost a písnjší výbr! Odporuujeme jeho sbírku, již každý tená s potšením prote, co nejveleji. Vydal ji nákladem vlastním.
—
V Brn
vyšla sbírka básní
Josefa Krato-
mlžináich". V básních tch dímá Kovelý cit, ale mVšlenky a obrazy nejsou nové. nen uvádíme k vli úplnosti dv knihovní tragedie „Satan" a „Kain" od Oldicha Kramáe (Oresitrofai. Autor má mnoho dobré vle, ale málo
chvíla
síly
,,V
básnické, zejména
—
vi
zvoleným
pedmtm.
368
Únor
1879.
Promluvíme krátce o
ad
knih, které obecenpodala v poslední dob zábavná prosa eská. této zastoupena jen malá ást pracovje v ník na tomto poli naší literatury, jeví se v ní pec jasn utšený rozkvt, k jakému dospla tato vtev stv^u
A
ad
eského
písemnictví.
Jakub Arbes vydal nákladem knihkupectví dra Grégra & Ferd. Dattla prvý díl svých „Romanett", v nmž obsaženy jsou ti již díve porznu Svatý Xaverius", „Sivooký déuveejnné práce mon" a „Newtonv mozek". Arbes je v literatue naší zjevem zcela zvláštním. Ohlížíme-li se po literaturách jiných národ, abychom našli zjev jemu podobný, utkvívá zrak náš bezdn na básníku „Havrana". Jako jiní, kdož o Arbesovi psali, pidružujeme i my k jménu tomu bezdky jméno Poe. Duševní to píbuzenství nelze popíti. Poe obírá si :
,,
:
se zvláštní oblibou látky chmurn fantastické a píšerné, rozechvívá rád ivy tenáovy podrobným líením dsných výjev, udržuje mysl jeho v zim-
niném
napnutí a vypjuje si velmi asto podklady svých mohutných effekt od pokroilé novovké vdy. Vše to nalézáme také u Arbesa. Ale nepipadá nám proto na mysl, abychom upeli Arbesovi pvodnost. JMení to napodobení prvního druhým, jest to prost píbuznost duch a vyplývající z toho podobnost názor životních. Základní tón prací Arbesových jest chmuniý. Pessimismus proráží jinii jako kižují se temný mrak. Ale na této erné smlé, duchaplné reflexe a maluje bohatá obrazNewtonov moznost. Originální, ba nkde (jako v
pd
,,
36í>
pímo
geniální základní myšlenka, veskrze nadmyslné sestrojení dje, psychologická pravdivost a hloubka, mistrné, nkdo sice ponkud píliš realistické (uvádíme co drobný píklad ohyzdný krucilix \' ,,Si\ookm démonu") a\ šak za to jinde úchvatné líení (na píklad noní výjev
ku")
pínavé,
velice
;
\'
chrámu
s\
atomikulášském ve ,,Sv. Xaveriovi" a ville Kinských v Newtonov pednosti tyto pojišují Arbesovi jedno
poátení výjevy ve mozku")
—
,,
eské
Druhý díl jeho v tisku. Na slovanský jih unáší nás sbírka Holekova ,,Za svobodu". Jsou to kresby z boj ernohorských a hercegovských proti Turkm, jak oznauje spisovatel sám sbírku. A jsou to vskutku kresby a sice kresby výtené, ba na mnoze mistrné.
z
prvních míst v
„Romanett" nalézá se
Nkdy
se stává
vru
bellestristice. již
portretistou. knížecí
jména k vylíení družiny
Jeho Bogdan Zimuni na píklad
Poukazujeme zena konci knihy. jest
jednou
z nej-
pknjších podobizen, jaké byly kdy nakresleny nkolika rtami péra. Jako živí stojí ped námi ti statní junáci slovanští ve svém malebném kroji. \^elé slovanské smýšlení vane každým ádkem této sbírky. Svží barvitost, bujarý junácký tón, vtip, rozkošný humor vyznaují všechny práce v ní obsažené a mluva Holekova jest jadrná, kvtnatá a ušlechtilá. Pednosti tyto ocenny byly též listy ruskými, které uveejnily peklady mnohých lánk Holekových s poznámkami pro spisovatele asto velmi lichotivými. Vydání této sbírky, kteréž obstaral spisovatel po marném hledání nakladatele (!) nákladem vlastním, sluší eskému tenástvu tím veleji odpoideji se u nás objevují knihy, které by ruiti,
ím
Sv.
ech:
Sebrané spisy XXVIII.
24
3?0 z oitého názoru autoru blíže seznamovaly s ži\otem ostatních národu slovanských. Druhý clil kreseb Holekových vyjde poátkem, bezna 1879. Sladkým tímto kouzlem, které vane dle ím-
nás
ského básníka z rodné zem, a zárove ostatními svými pvaby mile nás poutá sbírka Aloise J ir á s k a ,,P o v í d k y, z h o r", vydaná nákladem Theodora Mourka. Obsahuje vesnické povídky „Prutovský", „Dvorský", „Anár", ,,Záliš"', ,,Pro statek :
otc"
a „Divous". Spisovatel vybral si prosté potiché krajiny eské, z pohoí eskokladského, a vypravuje beze všeho bažení po efektu, ale více básnickým zpsobem jejich prosté píbhy. Nechce tenáe napínati ani oslovati; snaží se jen, aby vdechl do povídek s\ých poetickou duši toho kraje a lidu, z nhož povídky tyto zkvetly. Daí se mu to plnou mrou. Kde vetkává lehce, nkdy jen nkolika slovy obrazy pírody do svých povídek, cítíme, že tto nejsou ony obnošené kulisy, které se v mnohých jiných novellách dle poteby pestrkávají, ale cítíme svží její dech, že to je píroda skutená dýcháme vuni její, vidíme erstvou rosu na zeleném jejím listí. A také ti lidé jeho jsou nakresleni dle skutenosti, ovšem \' poetickém osvtlení. Zpsob,
stavy
z
:
jakým odhaluje vnitní život lidí tch, jeví hluboký asto dovede nkolika prostými slovy cit Jiráskv sáhnouti tenái do samého srdce. Perlou sbírky :
je ,,Záliš", historie originelního
šumae
s
houslemi
o tech strunách, jenž nalezl kdys na mezi siré dvátko, za dcerušku ji pijal a posléze nešastnou k ní láskou zahoel. Tato povídka mohla by se smle po bok postaviti nejpknjším toho druhu v jiných literaturách. i
371
Žofie Podlipská uveejnila lonní bibliotéce
pkný román
,,N a
1
v
Ottov
žo vs k
niká pravdi\ou a jemnou kresbou povah,,
ným a poutavým líením psychologickým ným zpsobem vypra\-ování.
ý".
sa-
Vy-
dmysla uhlaze-
„Matice lidu" podala tenáství svému po\ ídku pán z sic" od Ferdinand, a S c h u 1 z e. Jest to skuten vzorná povídka pro lid. Zpsobem prostému tenái snadn pístupným a pi tom co do vnitní hodnoty a mluvy klasickým poskytuje se ní lidu zába\a \- pravd ušlechující. Pehled svj uza\írámc románem ,,Xe dokonobraz", jejž uxeejnil nákladem knihkupe-
Doma
.,Starý
i
\'
ený
V
Antal Stašek. práci té jeví se originálnost, duchaplnost a bohatá obraznost velenadaného básníka. Vyniká zejména krásným, vysoce poetickým líením \'enkovského lidu a pírody, hloubkou a \zletem myšlenek a \ ýtect\
í
A. Mare^še
míe
v plné
ným líením duševních dj.
ervenec m
1879.
R o a n e 1 1 a. Sepsal J .\ r h e s. Díl druhý. Praze, nákladem knihkupect\ í dra Hrégra a Ferd. Dattla. Pronesli jsme svj úsudek o Arbesovi krátce již v únorovém sešitu, kde jsme upozornili tenástvo ,, na prv^ní díl jeho romanett. Sk\'lé \druvlastnosti jeho objevují se plnou i hém díle. í)bsahuje ti práce, z nichž sta.
V
Kvt"
mrou
\
íme co do ceny na pední místo Ukižovanou". ní rozvinul Arbes všechny vzácné pednosti své ,,
V
zvláštní
spisovatelské
individuality.
Nalézáme zde
372
pedevším neobyejnou, vysoce zajímavou látku a mistrné, od zaátku do konce poutavé a napínavé sestrojení dje. Líení místností a osob je silné, markantní a barvité. Psychologická stránka propracována je s velikou dmyslností a pilností. jen poukázati na postavu pátera Schneidera, jež se nám na první pohled jeví bizarní a fantastickou, ale na
Teba
konec
ped námi
stojí co povaha psychologicky a pirozená. Bujná obraznost a hloubavý rozum pracují v romanettu tom svorn etné reflexe vetkány jsou lehce do zábavné látky a nezadržují nikterak postup dje. vidti také na práci této zvláštní ,,arbesovský" ráz, který jej iní duševním píbuzným E. *A. Poe: zálibu v neobyejných, zejména píšerných látkách a neobyejné pojímání látek všedních. Arbes miluje nezvyklé, podivné obrysy a magické, píkré osvtlení. Jako ,,Santonie" v jeho áblu na skipci" ukazuje poesie jeho ráda vylíené pedmty v neobyejných kouzelných svtlech. Ale pi všem tom je pece líení jeho v základ svém vždy realistické. Umí místnost, osoby, dj nakresliti asto tak názorn a vrn, že je takoka ped sebou vidíme a hmatáme. Pisvdí mi zajisté každý, kdo pete v „Ukižované" líení boje u Villafranky, které jest ve své piléhavosti, jadrnosti a živosti vru klasickým, a líení místností a výjev v loretánském chrám. Nejskvlejším místem romanetta jest však výjev v polské vesnici u Tarnova. Neznáme v Arbesových prácech mohutnjší a úchvatnjší scény nad tu, která následuje za ukižováním krásné dívky Hrzný a pece poeticky velice krásný židovské obraz ukižované tvoí jaksi básnický motiv celé
úpln pravdivá
:
Zejm
,,
1
373
práce a míhá se cích se obrysech.
jí
od zaátku do
koue
v maní-
Níže klademe cenu druhého romanetta v tomto starší Arbeso\'y' práce „ábel na skipci", ar se i v ní jeví mnohé, shora uvedené pednosti jeho. Dle úsudku našeho zaujímá v ní reflexe píliš mnoho místa a není dj s tou pelivostí propracoxán, jakou u Arbesa jinde spatujeme. Akrobati" zakonují druhý díl romanett. Jak již z názvu vidti, zašel si Arbes v této práci do cirku, do spolenosti lidí, kteí vydávají pro zábavu obecenstva každodenn v nebezpeí svj život neb alespo své zdravé údy. Vstoupil mezi ne se svým bystrým pozorovacím nadáním a zahledl se hlu boko do jejich nitra. I \'ybral si mezi nimi ženštinu, která, puzena magnetickým kouzlem v kruh onch divTiých existencí, pro zvláštní tuto váše vše opustí a jí na konec zahyne. Považujeme však za nejlepší ást tohoto romarietta zaátek, kde líí autor pobyt s\njj ve vzení v eské Líp. Pi tom zdá se nám býti na míst, abychom upozornili ješt na jednu vynikající rtu Arbesových prací: volívá si rád pro svá romanetta domácí pdu, nejradji Prahu doa její okolí, jež líívá s velikou znalostí, mácí pedmty a pomry, píhody z vlastního života, vbec vci, jež seznati mohl z vlastního názoru neb z vypravování jiných osob. Konen teba uznati, že mívají práce jeho vždy za základ ušlechtidíle,
,
—
—
lou,
ist
lidskou tendenci,
smující
proti
všem
ne-
srovnalostem a neestem spolenosti. Nejnovji vycházejí ti rozsáhlejší i u strovaná díla, jež zasluhují odporuení. Jsou to: „I Ilustrované djiny literatury vše-
—
1
1
.'374
obecné"
od V. Petr, vycházející v sešitech po nákladem V. Steinhausera v Plzni. Pokud z prvního sešitu souditi lze, snaží se spisovatel, aby rozsáhlý materiál dkladn a pi tom, pokud možná, zajímav zpracoval. Zevnjší úprava je velmi pkná. První sešit ozdoben je etnými vybranými illustracemi. ,,Život zvíat" od A. E. Brehma v eském zpracování prof. dr. C. Kotala. Nakladatel 45
kr.,
—
Otto v Praze. Brehmovo dílo došlo v cizin pro dkladné a poutavé líení a pro skvostné s\c illustrace obecné obliby. J. Otto odhodlal se podati toto dílo v eském rouše našemu obecenstvu a dle prvního sešitu, práv vyšlého, lze souditi, že eské toto vydání zejména co do skvostné úpravy nmeckému úpln se vyrovná. etná vyobrazení v sešit tom obsažená, provedena jsou vesms výten. Nákladné to 'dílo vychází v sešitech po 60 kr. a íMythologie ili bájesloví Sepsal Cimrhanzl. Nákladem Vendelína Steinhausera v Plzni. Dobré to dílo, ozdobené etnými pknými obrázky. Zaujímá celkem 8 sešit po 30 kr. J.
své
—
man.
ek
Tma
Únor
1880.
Básn. Podáváme kratikou úvahu o tech sbírkách veršovanýcli prací co doplnk ku zprávám o básnické produkci minulého roku. Za almanahcm krátké dob ,,AlniaMájem" vyšel v
pomrn
,,
nah eské omladiny", uspoádaný
J. Hudcem, Jungem a Jaroslavem Kosinou a pedstavuakoli se tu práce nkterých pispvatel „Má-
V. A. jící,
i
375
je" spatují, manifestací jiného knihu naší nejmladší básnické generace. Nehledíme se stanoviska písné kritiky; \'ítáme vnm, jako jsme vítali v ..Máji", pr\'ní vystoupení nových mladých sil. proniknutých ušlechtilými snahami a chystajících se vstoupiti co svží záloha na kolbišt literární. Uspoádání takového alnianahu pináší to s sebou, že se tam jednak dostávají vedle mnohých jmen mnohé slabé práce, jednak že mnohý pispvatel zastoupen bývá ukázkou, z níž nikterak souditi nelze o básnické jeho individualit. Nkdy dostauje arci kratiká báse, abychom poznali rozhodné nadání. Tak myslím, že na píklad nikdo, kdo pete v alma-
na
nahu tom prosté drobné písn
Valaška" a ,.Aj, husy" od Josefa Kallusa, o skuteném nadání jeho pochybovati nebude. Naproti tomu obsahuje almanah ten jména, pod nimiž se nalézají ukázky dílem tak nepatrné, dílem tak nezralé, že si z nich netroufáme uiniti úsudek o povolanosti mladých autor. Uvedeme tedy jen nkteré práce, které se nám zdají svditi o talentu. Jsou to mimo dotené již písn Kallusovy ..Kostelní vž" od Jana Calvi, .,Své seste" od Josefa Háska (bohužel zemelého), ..Mistr Jan" od Jana Herbena, „Snubní veer" od Jana Hndce, ,,Na Kaku" a ,,Petr z Krava" od Frant. Chalupy. ..Poslední žrec" od Jaroslava Kosiny, „Kižák" od Ant. Koukla, ,,Z denníku Satana" od Karla I.egera ípouhý zlomek), ,,Na sboeništi" od M. A. Šimáka. Leden" od Aloise Škampy a ,,Car a bojar" od Václava Veverky. Avšak tím nechceme, jak shora eeno, všem ostatním povolanost upírati; o té rozhodne nejlépe další jejich tvoení. ...Almanah eské omladiny" zavírá v so:
,,
,,
376
b
též
píspvky
prosaické
:
zajímavý a
pkn
psaný
lánek „Z domácnosti A. S. Puškina", pojednání „Nkolik myšlenek o filosofickém idealismu a realismu a ,,
filosofii
Krásný sen"
Irma G e
vbec" od Jana Korce nehrub zdailou.
—
a novelletku
s s 1 o v a, která do téliož almanachu drobné básn podala, uveejnila ku konci minulého roku dosti objemnou sbírku svých básní pod názvem „I mmort elly". Písn Irmy ,Geis-
dv
i
slovy nejeví ani smlého vzletu, ni zvláštní hloubky, znamenité obraznosti, ale dýše z nich namnoze jemný cit, ušlechtilá snaha, nadšení pro svatou národa a lidstva a tyto vlastnosti iní nám básnický její zjev tím více sympatickým, skrovnjší je poet ženských sil na roli našeho písemnictví a vbec národní naší práce. Nejpknjší ástí její sbírky jsou cykly ,, Kvty z matina hrobu" a ,,Otin. Bol, rozervanost a zoufalost, s nimiž se setkáváme píliš hust v ostatních cyklech sbírky, náleží k slabým jejím stránkám; nedostává se. jim v básních samých dostateného odvodnní, aniž mohutného a krásného básnického výrazu. Poslední sbírka, o níž se tuto zmíniti chceme, jest „K y t k a z 'M o r a v y" od 1 a d i í r a Šastného. básních tchto snoubí se vlastenecká a náboženská tendence. Tato druhá vyniká tak siln, že tvoí pevládající ráz celé knihy, rozdlené ve ásti „Ozvny z dávných dob", jejichž látka
—
ni
vc
ím
dv
:
vtšinou erpána z prvních Morav, a „Povsti a báje", v kesanské legendy. Co do ceny práce této sbírky slabé avšak je
;
si
m
V
V
dob kesanství na nichž mají pevahu poetické jsou mnohé
pes
upíti autorovi básnického nadání.
to
netroufáme
Forma
je sice
377
místy nedbalá, avšak jadmost a plynnost tvoí pkné vlastnosti. Zdá se, že by Šastnému nejlépe svdily jednak látky ist prostonárodní, emuž zpracovaná pohádka slonasvduje velmi venská ,,0 dvanácti msíkách", jednak rozmarná didaktika ve zpsobe Marného kázání" dle Abrahama a Sancta Clara. její
pkn ,,
Bezen
1880.
Spisy B o h (1 a n a Jelínka verš o mi i prosou. Salonní l)il)Ii()téka. ("íslo Xl\\ Nakladel knihkupec J. Otto v Praze. S bole .tným pocitem odkládáme chudý odkaz ducha bohatého, jehož perut sklonila smrt, než je úpln rozepjal k smléjediná tenká mu letu. Odkaz chudý objemem knížka, ale obsah její okazuje zeteln, jak vzácnou, krásnou sílu ztratila v pedasn zemelém :
—
—
Bohdanu
Jelínkovi naše literatura. Sbírka tato naJaroslavu \'rchlickém, pítele zesnulélio, poadatele nad jiné povolaného s pietou a básnickým taktem vybrány jsou do sbírky jen práce zralejší a celek uspoádán tak, aby se objevil talent Jelínv plném svtle. Ovšem vidti jest v mnohých pracích, zejména ásti první, obsahující práce veršované, že básník nedospl ješt k plné zralosti a dokonalosti, ale všude jeví se literární postava zcela samostatná, vysoce originální, nadaná hloubkou myšlenek a velým citem, novostí a jemnou krásou obraz, po nichž je rozesten libý pel ušlechtilé, zádumivé duše. Místy ovšem proniká již oste choroba, žíravý bol ranného nitra. Nejoriginálnjší šla v
:
kv
.',78
mezi básnmi je poslední ,.Pi konvici", která bohužel zstala nedokonena. Ve fragmentu tom poznati lze nejlépe veliké nadání básníkovo. Prosaická ást sbírky obsahuje pt drobných prací: ,,0 Dublinském", ..Xa ekání'. Abraham'. ..Ddeek", „Lakomá" a .,Z ledu'. Jsou to vskutku drobné klenoty, nkteré ješt nezcela obroušené. ale záí \esms jiskrami nových, krásných myšlenek, kouzelným leskem r>zí poesie. Co v nich tklivosti a nhy. jaká síla i jemnost myšlenky v lehké a struné, však pece ku podivu pvabné a zcela pvodní form Jak zvláštní poetický názor pírody a lidí Za nejkrásnjší z tchto prací pokládáme arabesku ..Abraham". 'Ješt více snad nežli ást básnická budí v nás tyto prosaické drobotiny bolest nad ztrátou vysoce nadaného spisovatele, jakým se v nich .,
!
jeví
Bohdan
Jelínek.
Duben
1880.
ernohorské povídky. Od
HoJ o s. Dílu I. sv. 1. Tiskem Militkého a Xováka. Již dvakráte mli jsme píležitost promluviti ve ..Kvtech" o pracích Holekox-ých s plným uznáním
leka.
—
výtených jejich vlastností. ilý spisovatel postaral brzy promluviti po tetí aby nám bylo o a zárove aby zstalo v platnosti písloví Do tetice všeho dobrého. Po dvou svazcích sbírky „Za
se,
nm
:
to opt vlastním nákladem, pr\Tií svazek jiného cyklu povídek, jichž djištm je malá svým rozsahem, ale veliká svými syny a dcerami Cemá Hora. Povídky „Bitva u Fundiny r. 1876",
svobodu" vydal a
M9 „Gavran".
,,Alija
nutí na Cetyni práci ..Surogát tel,
ponvadž
r.
s.
a Ilija". ..Stane'' a ..eské spik1876". obsažené v této knize Wasilija" pouštíme zde mimo ze-
—
není
\-
—
prvním svazku ukonena
adí
se dstojné k pracím cyklu ..Za svobodu" pla stiností a svéží barvitostí lícení, poutavým spoádáním a poetickým nádechem látky, pknou invencí, iunácky bodrým tonem, krásnou jadrnou inluvou. \'šude jeví se též bujar\- humor jen tu a tam mel spisovatel zastihnouti nkteré triviální jeho výstelky, které však nepadají v celku na váhu. Zi\ nejzdailejší práce svazku toho pokládáme ..Bitva u Fundiny" a skvostný erotický obrázek ..Stáné'. n i h o \- n a pone \ \ cházeti redakcí Rudolfa Pokorného a nákladem Sl.i víka a Borového. Úelem tohoto podniknutí jest dle prospektu nám zaslaného: 1. zachovati literatue eské, do které poítati sluší také knihy slovenštinou psané, vše co dobrého ve Slovensku na tisk eká; 2. pinášeti nové znamenitjší práce spisovatel slovenských a to: zábavné a pouné slovenšti-
—
K
eskoslovenská
i eštinou, isté vdecké jenom eštinou 3. pinášeti nové znamenitjší práce zábavné i vdecké spisovatel eských. Slovenska se týkající. První svazek, který bude vydán v dubnu t. r.. pinese básn proslulého !ia Slovensku pvce Jana Botta. ..Knihovna eskoloxenská" vycházeti bude ve lhtách neuritých o d\ou až o tyech svazcích za rok a redakce slibuje, že pinese každý svazek celé jedno dílo a to stídav: naped slovenské, pak eské. Knihám slo\enským pidá\ ány budou slovníky životopisy \ ynikapro eské tenáe a podobizny jících spisovatel. Ke každému s\azku bude též pi-
nou
;
i
380
kládána jedna z Fajnorových písní s prvodem piana, složených na slova Adolfa Heyduka. Jakož z uvedeného patrno, hodlají vydavatelé záslužným tímto podniknutím uiniti krok k obnovení literárního svazku eskoslovenského. Myslíme, že je krok ten šastn volen a že dospti lze na této cest pi nej
menším k tsnjšímu sblížení, kteréž prospje obma bratrským národm. Proto budiž ..Knihovna eskoslovenská" vele odporuena eskému obecenstvu.
ervenec
1880.
R. E. Jamot (dr. Josef Thomayer) podal práv obecenstvu eskému dv knihy, jimž zajisté po petení nikdo neodepe zasloužené velé pochvaly. První z nich je sbírka kreseb, vydaná nákladem knihtiskárny Militkého a Nováka, pomocí „Lumíra", pod názvem ,,Píroda a lidé". Jest to skuten ada obrázk pírodních a \enkovských typ, jež penesl spisoxatel ze skutenosti na papír v neporušené pvodní svžesti jejich. V prvním oddíle procházíme se s ním voln tichým zákoutím šumavským a pozorujeme pírodu v celistvém jejím dojmu, i v každém nejmenším hnutí jejím. Vidíme krajinu šumavskou ve všech jejích promnách a náladách od prvního jarního kvítí až do vysokých závjí snhových, od prvního zábesku jitra až do jasné msíní noci, v divoké boui i svatveerním klidu. Jest to mapa barvitých nátrk, v níž zachyceny jsou snad všechny rozmanité výrazy, které se na tvái toho kraje vystídaly ped vnímavým, dumavvm jeho zrakem. Ale spisovatel nepestává
—
i
:
381
na té povšechné fysiognoniii krajiny, nýbrž seznamuje nás i se všemi význanými podrobnostmi. Po-
pírod
nejen vroucn pilnul, ale ji netoliko z vdeckých knih, nýbrž i z vlastního bedlixého pozorování. A má oko ku podivu bystré Jak oste a živ kreslí na píklad ty rozliné typy ptaí, jak dkladn seznamuje nás s jejich zjevem, povahou, zpsobem života a vzájemnými jejich vztahy mezi sebou a k ostatní pírod A pece ustupuje všude pírodozpytec do pozadí a v popedí jeví se nám umlec básník. \'ypisuje nám s vdeckou dkladností barvy toho ptactva, charakterisuje každý hlas v jeho lesním koncertu, ale ty barvy, ty hlasy jeví se pece jen co
znáváme, že k též
zevrubn probádal, !
!
—
harmonické souástky umleckého celku. Ve všech tchto nártcích vidíme, že si nevytkl spiso\atel za hla\'ní úel, aby se s námi podlil o výsledky svého bystrého a pilného pozorování pírody, nýbrž aby na základ tchto svých vdomostí vykouzlil ped oi naše poetické obrázky pírody, krásné a pravdivé zárove. Podailo se mu to plnou mrou. Každý z tch nártk jest malou básní v prozstavující v duši naší tutéž poetickou náladu, kterou vzbudilo ve spisovateli nazírání do tajemného života pírody. Druhý oddíl knihy objímá pt nártk, k nimž obral sob autor za pedmt patero se,
vynikajících typ z xenkovského našeho života, a vedle toho nártek o francouzských komediantech, kterýž ostatn tvoí jen jaksi pendant k pedcházejícímu vylíení komediant eských. Onch pt typ studoval spisovatel patrn ve svém rodném kraji pošumavském, ale je peložiti do kterékoli eské vesnice; nalézají se nezmnny po ce-
mžeme
382
lém našem venkov. Kdyby zstavil první oddíl v tenái ješt njakou pochybnost o neobyejn bystrém pozorovacím talentu Jamotov, o svdomitento druhý oddíl tosti a pesnosti jeho líení pesvdil by jej, že péro Jamotovo kreslí fotograficky vrn dle skutenosti a dovede zachytiti pedmt svj do poslední nejjemnjší rty. Ty postavy žijí! Ani jediné podstatné rty nepohešíme v podobizn toho obecního dareby, holubáe, komedianta, kramáe, jak vyrostli z eské naší pdy; však vedle toho zdá se nám, že není k nim ani rta pibásnna, že byli prost fotografováni dle nejvýraznjších pedstavitel svého druhu. Jsou to mistrovské kousky charakteristiky, provanuté rozkošným humorem. Bylo by si páti, aby se vytasil Jamot brzy s novou sérií takových figurek má jich Druhá Jamotova zajisté ješt dosti za rukou. kniha, na kterou chceme tenástvo své upozorniti,
—
—
;
',,Ctení o pti smyslech lovka", vyv Matici lidu". Nejlépe oceníme snad knihu tuto, ekneme-li, že jest tením \elice pouným a zárove vehce zábavným. Spisovatel protkal zde uený materiál, zpracovaný ostatn ve zpsobe pro laika nejpístupnjším, takovým množstvím zajímavých anekdot, historek a citátu, plodu to rozsáhlé zetenosti, takovou pekypující hojností \tipu a humoru, že se te jeho pouné dílko jako duchaplná causerie. jest šlé
práv
,,
Za svobodu.
Kresby
a hercegovských proti
leek.
z
Turkm.
boj ernohorských Sepsal Josef Ho-
III. Nákladem vlastním. Tiskem Militkého Nováka v Praze. — Odporuili jsme již nkolikrát spisy Holekovy. Úsudek, který jsme o dívjších
a
3R1
svazcích jeho prací, zejména pak o „ernohorských povídkách" pronesH. zstává nezmnn i pvi svazku tomto.
Srpen
1880.
Vyšehrad. Kruh epických básní od Julia Zeyera. Praha. Nákladem
knihtiskárny:
—
Otvíráme pomocí „Lumíra". \zá\i vehkým oekáváním knihu Zeyerovu s jméno jeho samo sUbuje dar nevšední ceny a v rukou spoívá nám první svazek verš výteného Militký a Novák,
—
prosaisty
otvíráme
mované jambické
ji
verše,
—
a zaínáme ísti ty nerýlahodn ])lynoucí a harmo-
nicky zvonící. Ctme a znenáhla ztrácejí se kolem nás stízlivé, ztrnulé rysy skutenosti a jeví se nám svt jiný, svt, jenž neídí se odmenými zákony pírodními, ale jímž vládne \'šemohoucí královna ale všechny ty poesie. Vidíme lesy, nivy, eky známé obrazy okazují se nám v jiném, arovném svtle, jež toliko sen a poesie rozlévají po svých út vorech, všechny ty obrysy vzrstají, petvoují se, splývají hrou obraznosti, kvty mní se v motýly, eky vystupují na beh v podob lepých dvic, zví-
—
Octli jsme se stávají se lidmi, lidé bohy rázem v íši báje. V té íši tajemné, jež objímala v dávných dobách lidst\o, tulící se s dtinskou myslí k pírod a naslouchající s hrzou a rozkoší podivným jejím zkazkám, kterým již nerozumí nynjší Ale snivá mysl dtská vrací se tam pokolení ráda ve zlatém voze pohádky a básník na kídlech
ata
.
.
poesie.
.
.
.
.
:í84
Zeyer zahloubal se do našeho eského mythu. Skrovné jen zbytky dostaly se na nás z té tajemné báje, vlající v šerém dávnovku kolem zlatého stolce Libušina nad eskými nivami a lesy, kde žil pohanský pedek náš v dtinném duševním styku se svými pírodními bohy. Ale Zeyerovi staily ty skrovné zbytky, aby je s poetickým dmyslem, ale zárove s hlubokou pietou doplnil a zaokrouhlil v pekrásný celek, po vtšin výtvor jeho vlastní, ale pece višude obestený zvláštním pelem eského slovanského mythu. Nebyla to práce snadná. Musil se pilným studiem pohroužiti do chudého bájesloví našeho, do bájesloví ostatních slovanských národ, musil vytušiti a pitušiti \'elice mnoho, aby vyplnil mezery nesouvislých, rozptýlených ástí ,musil básnickým bystrozrakem vniknouti v tajemné jejich šero. Na to mohl vystaiti jen básník veliký a takovým objevil se Zeyer znovu a pln ve svém veršoxaném cyklu, jako ped tím ve svých pracích prosou psaných. Pod rukou básníka mén nadaného byly by ty bájené postavy zstaly pro tenáe v neurité mlhavé vzdálenosti, anebo pozbyly svého mythického nimbu Zeyer nám je postavil ped oi ve zetel-
—
né, jen
tím lehkým stíljrným
dechem mythu
po-
zastené kráse a dovedl jim zachovati ráz skuten domácí. Užil tu plnou mrou své básnické tvrí síly a pece se nám zdá, jakoby jen umlecky zpracoval njaké hotové národní báje. ^K tomu zdaru platn pispla znalost jinonárodních bájí a hlujakožto persoboké vniknutí v ducha báje vbec nifikace pírody. Vizme jen, jak mistrn setkal v .Zeleném vítzi" nesouvislé zbytky mythu s vysoce poetickým líením pírody v arokrásný obraz
—
,
:;s5
probouzejícího
se
a prchajícího jara
!
Ale
pede-
mu pebohatá básnická obraznost, mže zde na pud báje pustiti voln uzdu.
vším pispla které
Ctme všechny ásti znamenitého cyklu toho se stejným zanícením až do konce, kde
pa
,
.tmavý
pošmurn na
stín
starý
Vyšehrad
a sín jeho zaúply tak, jak háj zakvíh', když jej slavíci ." a zlaté jejich písn opustí .
.
Neopustily jej dosud. Ten vnec Zeyerových básní rozestel nohou arovnou zá nad troskami Zeyer je básníkem ,nad nímž mže zaplesati jeho pítel eské literatury. .
.
.
Prosinec
1880.
Spis y K a r o 1 i n y S v 1 1 é. (Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla.) Díl práv vy-
ad
daný jest již pátým v sebraných spisu proslulé naší vypravovatelky. Obsahuje krátké novelistické rty ,,Ten národ" a „Okamžik", pak povídku tetiny obsahu ob,,Frantina", zaujímající pes jemné knihy. "\^ obou prv jmenovaných pracech pevládá tendence a z vtší ásti i reflexe nad lehce zosnovaným romantickým djem, který se jen jemn pizpsobuje tenoru základnímu a mnohdy ped ním i v pozadí ustoupá, zstavuje dojem kídové kresby. V pr\"ní novelce jest tendence vlastenecká, v druhé pak sociální. Snahy ty stlumoeny jsou slovy
dv
:
dv
plamennými, Sv.
ech:
jež
vkládá duchaplná autorka do úst
Sebrané spisy
XXVUI.
25
386
nosim
obou myšlenek, jak prostým horalm Šimonovi a Václavovi, tak i vznešené dám z bohatých kruh spolenosti, Alvín. Úchvatný zpsob
líení duševního života, stupující se místy v prorocký zápal, jemuž obdivujeme se v tak mnohém romantickém díle vyšedlším z péra Karoliny Svtlé, jest také hlavním pvabem tchto drobných prací, z nichž první vyniká mimo to i malebným popisem životního ruchu v horském zákoutí. Frantina náleží ke spism, které uinily jméno naší romancierky rázem slavným, k románovým arcidílm, k nimž poskytl jí pehojnou látku zapomenutý Ještd s celým malosvtem rozloženým v hlubokém stínu malebných jeho strání. Z jednoduché povsti, kterou zaslechla z úst lidu, zosnovala mistrným zpsobem romantický obraz, pekvapující smlou kresbou, povahy hlavní rekyn, bohatou scenerií a podivuhodným líením dávno zaniklých spoleenských doby, v níž odehrává se tragický dj povídky. O pvodu jejím vypráví sama autorka takto: ,, Velice mne zajímalo, když pi prviií mé návštv v Ještdských horách tchán mj, vykládaje o zlých asech minulých dodal tak zle že bylo, že musila jeden as i ženská rychtait, ponvadž každý, kdož pušku unesl, byl chycen a od pán na vojnu poslán. Byla rychtákou tou prý ,njaká Frantina', bohatá vdova, kteráž mla takové vtipy' a rozumy', jže by jí nebyl žáden mudrc pehádal. Za tou píinou pirovnávali ji biblái ke královn Sab a jiní zas k Marii Terezii. Do našeho kostela prý chodila, ale víry na:ší nebyla, íkali o 7ií, že je evangelická nebo jiná taková pohanka'. Zaslíbila se prý podruhé n-
pomr
:
,
,
,
387
jakému devai, který vsak k svatb se nedostavil. íkali, že ho loupežníci nkde ubili, ;'le pozdji
ala se trousiti povst, že ho asi odpravila sama, když na to pišla, kdo že on jest. Stopujíc bedliv její šlépje a sbírajíc po lidech, co ješt o ní vdli, jsem poznávala, že byla asi potomkyní njaké staré rodiny podobojí a snad poslední neuvdomlá vyzná vaka pantheistické víry nejkrajnjší strany nkdejších Táborit.^' Pbvaha Frantiny, sestrojená na tomto podklad starodávné povsti, píbuzná je velikým postavám,
tvrí duch
K. Svtlé již nkolikráte Ještdské, jmenovit ve Vesnickém románu" a v Kíži u potoka" týž neoblomný vzdor charakterisující anticky písné elo všech jejích reky tentýž sžíravý plajnen neskojené vášn, horující pod zdánliv zimnou pletí mramorových tch postav, ten nevýslovn mkký tah ženskosti, který chvílemi jen jako plachý paprsek rozjasuje naskrze mužné její rysy: \-^še to sluuje se v povaze Frantiny, vedle níž bledne celé její okolí. I v ostáním setkáváme se se všemi výraznými známkami prací Karoliny Svtlé tohoto druhu. K slovanskému jihu. Básn Elišky Krásnohorské. Nákladem knihkupectví dra. Myslíme-li klassiGrégra a F. Dattla v Praze. výtený myšlenko\'ý obnost ve smyslu nejlepiším sah ve form veskrze dokonalé, úmrné, umlecky propracované, pesn a pvabn k myšlence lnoucí mžeme nové tyto básn Elišky Krásnohorské právem nazvati výtvory klassickými, zlatou knihou písní, kterou literatura naše s hrdostí postaviti mže mezi plody své nejceímjší. Básn ty zrodily se jež vykouzlil z
tajemné
pdy
,,
,,
;
;
—
—
—
388
duchu, kterýž s plamennou láskou k vci slovanské spojuje ušlechtilý zápal pro všechny svaté ideály lidstva. Vznícena památným bojem, kterýž sprostil jih slovanský mrzkého jama osmanského, sáhla nadšená pvkyn do kovových strun varyta, aby písnmi tlumoila muka dlouholeté poroby, opvala svatý boj za svobodu a slavila vítzné hrdiny! A díví útlá ruka dovedla do strun tchto udeiti silou podi\uhodnou, že mníme z nich asem slyšeti samo inení handžár a hromový rachot boje. Ano síla, neobyejná síla, v myšlence, citu, líení, zvuku a barv jest vynikajícím znakeni tchto básní. Avšak \c vary-tu pvky,n naší dímají také struny jemných a nžných citu a kdykoli se jich umný její prst dotýká, znjí s celou vroucností a tklivostí, jakých je schopno srdce ženské. Obojí tato stránka její poesie okazuje se v nejvýraznjším slouení v pekrásné básni ,,Ti lebky". Ve sbírce zastoupen jest živel lyrický i epický a v obojím jeví se Krásno\
vn
horská stejn výtenou. adí se tu k sob myšlenky, jedna krásnjší druhé, uchvacující vzletem i hloubkou, mohutné i líbezné obrazy, pek\apující svou novostí a svžestí. Co pak se formy týe, jest Krásnohorská pravou mistryní; mluva její básnická zdá se nám jako mramor krásný a hladký, nikoH však chladný, nebo \'šude prohí\á a prozauje jej zápal její duše. jako mramor, v ncmžto však do\edc \>jáditi myšlenku svou do nejjemnjších záhyb a odstín. Ta dokonalá pesnost a pípadnost, ta vzácná umlost bez umlstkáství, ta pilnulost formy k myšlencs slo\ em, zvukem i rythem, to výrazné a pece vždy p\'abné charakterisování nálady jsou vru obdivu-
:)8í>
luidcbuost stejn mocné, snouhodný. Plastinosl bící se s ladnou barxitosít. i
Ten jest celkový dojem, jaký na nás nová sbírka Krásnohorské uinila. Jednotlivé z básní tchto nad ostatní vynášeti nebudeme. Jsou všechny krásné, každá ve svém zpsobu, mnohé úchvatn krásn. ernohorskou ukol Ale jednu pece luádíme ba\ku", tuto skvostnou, divukrásnou perlu, obe-
—
,,
stenou nádechem jihoslovanské poesie národní. Až dosud chvála a výtky? Nesnadno vytýkati vad, jsou to práce práv klaskde jich nenalézáme
—
—
se každý pítel radovati musí a jimiž se ped sické,
z
nichž
naší literatury jen po-
svtem právem
mžeme.
Po souši a po moi. Obrázky z cest J osefa Wiinsche. I. díl. \^ Praze. Nákladem knih tiskárny \'. B. echa. Wunsch je cestovatelem horlivým a cestopiscem výborným. Pozoruje na cestá( h svých velmi bedliv všechno, co zapsání hodno jest, a podává sebraný materiál zpsobem takovým, aby si tená netoliko vrný názor o krajin a lidech utvoiti, nýbrž \bec se všemi památnými a
pozoruhodnými vcmi dotyného msta neb kraje, s djinami jeho náležit seznámiti se mohl. Ale zárove podává pounou tuto látku zpsobem velmi zábavným, jenž zejména kypí zdravým a ja-
jakož
i
drným humorem,
ale v
nmž
poetická nálada dstojného
\
dochází také vážná
ýrazu.
Re
Wnschova
pesná a pkná. Mžeme knihu Wnschovu tenástvu tchto listu vele doporuiti a je ubezpeiti, že z ní erpati budou pouení a zárove
jest rázovitá,
zába\'u co nejpíjemnjší.
390
Poesie svtové, vydávané
tiskem a náklaGrégra v Praze, ses. 20. pináší básn Jul. Slováckého (II. (díl) ve velmi zdailém peklade Otakara Mokrého. Záslužnost práce pekladatelovy ocení nejlépe ten, kdo zná obtížnost pevádní básnických plod polských do eštiny. Sešit obsahuje delší básn Zmije", Václav" a ,,Hugo", pak devt z básní pozstalých.
dem
dra. EJd.
,,
,,
Leden
1881.
Jihoeské melodie
od
Otakara Mo-
krého. Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. — Kdo stopoxal dosavadní básnickou innost Otakara Mokrého rozliných zábavných asopisecli \-
a almanaších, pozoroval zajisté ustaviný pokrok tvoení jeho probíralo se obsahem i formou zmnohosHbných, ale nevy^kvašených ješt mladistvých zak stálé vtší umlecké vysplosti, zaokrouhleprvní sbírce, s kterou vynosti a vytíbenosti. stupuje práv na veejnost, podává tenástvu eskému objemem sice skrovnou, ale za to v pravd své poesie, vybranou kytici nejpknjších které si Musa jeho nasbírala na rodném eském jihu mezi rozvalinami, hlásajícími nejslavnjší doby minulosti naší. Jest to jaksi volná básnická pou
átk
Y
kvt
po historicky památných místech Pošumaví. S jemn propracovaným a poeticky svžím líením pírody, kteréž tvoí vynikající pvab básní tchto, spádají se obrazy dávných dj, upomínky na slavné doby husitské, s jejichž stopami se básník na pouti své pi každém kroku setkává. Celkem pevládá tklivý
391
elegický ton, ale místy piozuívá zápal horoucího nadšení mohutnými, úchvatnými akkord\', jako zejména v básních „U rodišt Chclického" a „Na pouti", které pokládáme vedle básn „Prachatický dóm", vynikající epickou silou, za nejzdailejší práce sbírky. Básnická forma je lepá, pesná, jemn vybroušená a pi tom originální; Mokrým vstupuje do kruhu našich poet básnická individualita svého zvláštního, samostatného rázu. Spje práv k plnému rozkvtu a opravuje k nadji, že ješt imiohým krásným, dílem obohatí básnickou literaturu naši.
Duben
1881.
Hloupý Honza. eské Ladislav Q u s. lllustroval
pohádky. Vypravuje Karel Krejík. Tiskem a inákladem Jos. R. Vilímka. V naší pohádce o hloupém Honzo\ i dímá poklad ryze eské prostonárodní filosofie, humoru a satyry, z nhož by naše umlá poesie s nemalým prospchem tžiti mohla. i
Ladislav Quis, jenž v literatue naší již zvuné jméno a zejména v oboru ballady zdárn inným jest, uinil první krok xq smru tom podávat nám pohádku tuto ve volném spracování veršovaném, pi emž k lepšímu zaokrouhlení a pointování látky též leccos z jiných našich báchorek a vlastní fantasie pidává. Práce jeho svdí o pilném studiu národních báchorek a vniknutí do ducha jejich; pointování je ostré a pkné, zejména v ísle 111. a XIII. na form chváliti sluší pesnost, jadmost a neobyejnou úsenost. O zdailých Krejíkových illustracích a krásné úprav zmínili jsme se již v jednom z pedcházejících sešit.
má
:
;
392
Ce
r
\
ene
c 1881.
„Lipany". Truchlohra
v pti jednáních od Národní divadlo v druhý slavnostní s\ j veer bylo vnováno našim velikým \ zpomínkám na století patnácté. Hrdinové a muedníci eští z té \né památné doby sestupují se v nkolik
Vácslava Vlka.
skupení. První z nich obsahuje trojici: Husa, Zižku a Prokopa Velikého. Rek kostnický a nepemožený mstitel jeho už dávno nalezli oslavu svou v básnictví našem, zejména v dramatické ásti jeho. Prokop Veliký zahájil vítzný \jezd národního ducha
našeho do nového chrámu domácího
umní
drama-
tického. Vru, skvlá to postava, jejímžto jménem jsme zasvtili dokonaný pomník národního znovuzrození svého Tradice lidu už dávno odla ji kouzlem básnickým veliké djepisné tajemství vznáší se nad posledním mohutným zazáením jejím. Užiti !
;
co stediska ve skladb dramatické, byla myšlenka velice šastná, cit a duch spchaly jí se zanícením vstíc. Básník nicmén nenazval truchlohru podle ní, nýbrž podle nejposlednjšího jevišt jejího života, podle místa katastrofy, osudné v djinách netoliko husitství, nýbrž celého národa eského. Lipany'" V. Vlkovy mají hlavní a sice vznešen tragickou myšlenku ze života Prokopova. Apoštol míru, hlasatel bratrství skonil co náelník šikúv válených uprosted bratrovražedné vavy, „Oba jsme pláli tomu život posvtit, by blud a lež a pyšné násilí v prach byly svrženy, by lovk lovku jen bratrem byl a naše Cechy jednou obcí bratrskou." jí
,,
pedn
393
Tak hovoí Prokop se s\oii chotí Blaženou, pišed do Prahy, aby zde smíil všechny strany v jediný národ. A jak skonil? Pod sudlicemi strany panské ii Lipan. V^elice tragický to spor mezi ideálem a skuteností, ano mezi vlastní vlí a vlastním inem. Na tomto sporu básník vzdlal umleckou skladbu plnou w.rušujících momentuv, plnou iichvatných rozhledv a pravd djinných, jež ne každému srdci eskému mluví jazykem plamenným, )sno\a dje vychází naskrze z jednoho podntu, charaktery rozestavují se po stupních, po nichž vede cesta toliko k jedinéniu vrcholu, k Prokopoxi. Djepisné pravdy šeteno v Lipanech s nejdokonalejší \ rností, mra\ ní povaha a veejné psobení osobností djinných líeny jsou tu se vší podrobnou znalostí vcí. Pi tom pak básník byl stále peliv druhého úkolu sv^ého zidealisovati skutenost a dj dávno minulý pisunouti k nám blíže pibásnnými stránkami kulturními a humanitními. Prokopova cho Blažena jest tu jaksi representantem onoho duchovního živdu, jenž ve platném psobení svém se penáší s pokolení na pokolení. Proto byli bychom si páli, aby její postava byla se dostala v truchlohe \Tko\' ješt více do popedí mravní dualism, jehož Blažena a Prokop od ])oátku jsou vlastními pcdsta\iteli, byl by je udržel ve své váze. když v prsou Prokopových, ano nad mrtvolou jeho válka zvítzila. Všechny už chvaln ocenné pednosti, ano výtenosti djepisných truchloher Vlkových objevují se v Lipanech" soustedny. Plastinost osob, dslednost dje, bohatá rozmanitost a prhlednost charakterv, lahoda mlu\y a nade
—
(
i
:
vn
;
i
i
—
,,
všechno ušlechtilý
smr umlecký
a mocný vzlet
394
vlastenecký. Tyto vlastnosti zajisté
boký a vážný dojem,
odvodují
hlu-
„Lipany" na divadelní
jejž
obecenstvo naše zpsobily a
jejž
také ve
tenái
za-
nechají. Zvláštní scénickou a slovesnou dokonalostí vynikají jednání druhé a tetí; z osob vedle Prokopa a Blaženy nejvíce poutá k sob naši pozornost Radoslav a Jarek.
Leden
1883.
NovelyJanaLiera. Kniha prvá. Díl L a II. Básnictví Salonní bibliotéky Ottovy íslo XXIV. nalézá v adách mladého v užším slova smyslu pokolení hojn nadšených pstitel a rychle sesiluje se odtud šik našich poet novými slibnými jmény. Stejn nelze mluviti o naší krásné prose. Zde vystupují nové platné síly mnohem ideji a bývají pak ovšem tím radostnji vítány od redakcí a obecenstva. S takovou radostí uvítán byl ped nkolika málo roky Jan Lier a nyní stojí už v pední pstitel naší belletrie. Živé a svižné vypravorázem strhne ve své hravé vlny a unáší vání, které t lehce proudem napínavého dje pi té hravosti dovedou a lehkosti i hloubka, síla a vzlet, jež delikátní kresba a svží rozechvt a uchvátit výrazná, avšak pi tom vždy umlebarvy líení jemný nádech humoru cky ladná charakteristika a satiry, tendence vystupující ochotn, ale nikoli dotírav, kvtnatá, uhlazená mluva a kolem všeho to asi ve hlavních libý opar skutené poesie rysech literární obraz našeho autora, tedy zajisté obraz, jaký si rázem dobývá srdcí tenástva. Své látky váží Lier z plného proudu života, jak jej
ad
—
—
—
t
—
—
t
—
—
—
395
vidl a vidí kolem, sebe s obzvláštní pak zálibou koistí z upomínek a zkušeností té doby živoiní, která jej seznámila se strastmi a slastmi železniních úadník. Uvedl tím do našeho písemnictví zcela ncívý žánr. Kdo pete povídky v knize Lierov obsažené („Lásky bol", „Na téže koleji", ,, Model" ,,U profilu 23", ,,Tré veer'", ,, Mefisto páté sekce", ,,Lipnická zábava", „Deset minut", ,, Vlasta" ,, Archeologická novelka") pipojí se dojista k naší chvále a bude se s námi upímn tšiti na další práce mla;
dého autora.
Vánoní
album Gustava Dórf la stává se, jak souditi lze z obou prvních roník, skuten sbírkou vybraných literárních dárk vánoních, jež lu spisovatelstvo eské podává eskému obecenstvu. Lístky toho album dýší pravou náladou vánoní; ale není to sbírka jen píležitostná, nýbrž kniha ceny trvalé, obsahující namnoze práce výborné. Staí prohlédnouti seznam pispvatel druhého roníku. Ctme tu jména: Irma Geisslova, Alois Jirásek, Heyduk, Vácslav Beneš-Tebízský, Aloi.s Skampa, V. ezníek, Augustin Mužík, Jakub Arbes,
Adolf
Jan Neruda, Karolina Svtlá, Jaroslav Vrchlický, J. K. Hraše, Fr. Chalupa, Gust. Dórfl, Otakar Jedlika, Fr. Doucha, Rud. Pokorný, J. L. Turnovský, Karel Kuera, Jan Lier a j. Iniciální obrázky, jež nakreslil k jednotlivým píspvkm Frant. Bíza, jsou invencí i provedením velmi zdailé.
Kvten
1883.
Staré zvsti od Jaroslava Vrchlického, „Poetický besed" íslo IV. Nakladatel Ed. Va-
39tí
—
léka v
Praze. Veliký básník náš podává v této knížce adu drobnjších výpravných básní, k nimž vybral sob motivy z nejrznjších stránek historie a bájesloví. V arovné stídají se ped
zmn
zrakem naším skvlé, na motivech onch mistrn zesnované obrazy tu z biblického pravku, tu z mythologie indické a klasické, tam z bájí nordických, z mohamedánství a kesanství, ze stedovku až z francouzské revoluce ale v každém z nich znázornna je vlastní vznešená myšlenka básníkova, ze všech mluví duch nejryzejší lidskosti. Knížka tato záí všemi vzácnými krásami, na které jsme poukázali za dívjších publikací geniálního a velei
;
plodného básníka. Klademe sem slova, jimiž proStaré zvsti" redaktor Poetických besed" Jan
vází
,,
,,
Neruda „Ticet básnických dl za deset let Ta bájená plodnost, kterou vyvinul Lopez de Vega nebo Calderon, pestává nám být bájenou, vidí:
me
obdivuhodnou ji se vyvíjet zrovna ped oima zstává ovšem tam i zde. Ticet básnických dl, z nichž každé o sob by stailo, aby založilo jméno básníka. Mezi nimi ovšem také nkteré peklady ale lze íci jaké! za peklad Danteho jsou v pyšné nmecké literatue jistá jména estn zapsána pro vždy, representuje peklad ten dobrou životní práci celého spisovatele a Vrchlický vykonává takovou práci jen jak by nota bene mistrn ji vykonává! mimochodem Ticet výborných šachoxních tahu ohni\ého hrá jich a veškeí proti\níci jsou šachmat ;
:
;
—
—
e —
!
Ml
Vrchlický dost, protivník tch dnes ale básnické jeho individualit neodpírá už nikdo rozmr velkých, A my jsme toho uritého mínní, že Vrchli;
3?!7
ckv v brzk' dobr
\ \
inkiic
ješt mnohem,
mnohem
výš."
Odporunjeme
..Toetické besedy"
opt
co nej-
veleji.
S
rpen
1883.
Básn Otakara Mokrého.
(^Salonní
bi
bHotéky ís. XXX. NakLadatel J. C^tto.) Sbírka tato obsahuje básn lyrické, rozdlené pod záhlaví .,Po hádky", „Italské z\n.iky" a „Rzné motivy", pak dru
hou
adu Jihoeských ,,
ozývá se
též epika,
melodií", v níž vedle lyriky Zlatá Kodelší básní
zejména
,,
runa". Lýru Mokrého xyznauje zvláštní mkkost a nžnost tonu, obesteného jemným nádechem eleg-ickým. Forma jeho verše jest prostá, ale jemn zvonivá mluva peliv uhlazená, obrazy hojn protkaná básník užívá k nim rád barev skvostných a tpytných, avšak lesk jejich bývá lehce pitlumen a omlžen tím dechem snivé jemnosti, který obechvívá veškeru jeho poesii. Rád zalétá pro své kvty do luhu cizích a bájných, ale nám líbí se nejvíce tam, kde líí pírodu, jak se objevila ve skutenosti jeho zraku s veškerou tou zvláštní, mile tklivou náladou, kterou do ní vložil básnivý jeho duch. Máme-li po obvyklém zpsobu vybrati „perliku" ze sbírky té, jmenujeme bez rozpak báse ,,Na moi" v oddílu Italské zvuky", která nám poslouží nejlépe za doklad k úsudku onomu. Stjž zde na ukázku ;
;
,,
Když vlny s chvatem šíleným do písku bily huíce, a s vncem asy zeleným drobounkých mušlí tisíce,
398
odných
v
vrhaly k až
blo
behm
milostn,
zpnným.
stíbrem vše
se zalesklo na pláni širé široké nikdy jsem plakat neslyšel
tak usedav žalostn, tím dojemnji plá ten znl, že propasti se zastesklo, tak nekonené, hluboké! Když laškovitých rybek roj se adil k t anci rozmarn a krab, obleen v divný kroj, se uklánl jim pitvorn, i nemotorný moský das, ucítiv v ploutvích nepokoj, se šklebil v tni nedvorn,
když lastur eta v hnízd as usedla vážn do kruhu v paprscích záíc nad duhu když racka bdný náek stich* a
pna
bílá jako sníh
rozmarným smíchem šumla: nikdy jsem smát se neslyšel tak vášniv, tak z divoká, tím ohnivji smích ten znl, že pustá plá jím zvuela, tak bezstarostná, široká!
Z lyrické ásti sbírky zdá se nám vbec oddíl Italské zvuky" nejlepším. Z jižních lesk a žár, do nichž nás tento oddíl zanesl, pecházíme krásnou ,,
básní
severu" ve svt nám bližší, k velebným Tater", a ,, Zlatý kámen", prodchnuté soucitem s ujameným lidem slovenským)
„K
Tatrám
(,,Báj
velým a pvabnému
Slovinsku, až pak staneme s básníkem Že i zde Musa jeho dovede si trhati kvty skutené krásy, dokázal již v první „Jihoeských melodií", a pednosti, kterým tehdáž do stalo se zasloužené pochvaly, jeví se stejnou
na domácí
pd.
ad
m-
399
ad
V
rou i v druhé. tchto svých „melodiích" uvádí nás básník obyejn na nkteré --ýznamné místo krásného eského jihu, vyhuje poeticky okolí náladu, jakou v i vzbudilo ,a jako sen vznáší se pak ped vnitním zrakem jeho nkterý památný zjev nebo dj eské minulosti, jehož svdkem bylo místo ono. A tu pistupuje k vyteným již vlastnostem básníkovým vroucí zápal pro zemi rodnou, pro vc svobody a pravé lidskosti, jenž prošlehuje nkdy plamenným nadšením. Tu také osvduje Mokrý své vynikající nadání epické v plastickém, krásném líení a ladném uspoádání dje. Dkakazem toho zejména báse Zlatá Koruna". Z ostatních básní toho oddílu vyniká zxlášt Husv Kámen" vzletností a ,,6. ervenec 1415" tklivou vroucností. Básní ,,Pan Jindich Strážský" proznívá pkný humor. Mokrý jest básnická individualita samo-
nm
,,
,,
svérázná.
statná,
íjen G
r
i
s
e
1
d
a.
1883.
Povídka veršem od Julia Zeye-
besedy. íslo VII. Redaktor: Jan hned Neruda. Nakladatel: Ed. Valeka.) krátce ,,Griselda" patí k nejlepšímu, se honositi eská literatura básnická. Arci, od geniálního básníka, jakým je Zeyer, oekáváme vždy výtvor daleko nad prostcdnost vynikající; ale krásy tak vzácné, jakou stkví se tato jeho práce nejnovjší, nemá ani Zeyer mnoho v bohatém slavovnci svém. Látkou svojí spoívá „Griselda" na pud domácí, kde stanul básník již díve svým velikolepým ra.
(Poetické :
eknme ím
mže
kvt
400
Vyšehradem". Tam pohížil se do mlhy bájí, v zamilovanou to oblast svého poetického tvoení; tam mohla fantasie jeho zcela po vli rozepnouti své ,,
ohromné perut a
zjeviti se
a nádhernosti své. pevnou historickou.
jarosti
pdu
doby
nám
v celé úžasné bu-
Zde vstoupil Zeyer na Uvádí nás do strašlivé
té,
Když Bílou Horu rozhnvaný Biíli byl pivalil co kámen náhrobní na propast, v kterou klesli živoucí
.
.
.
V
neštstí jeho Griseldy obrážejí se muka rovlasti, zmueného, zašlapaného, potupeného V jediný malý obraz vdechl všechny ty duševní boje, žaly, ohavnosti a hrzy, nevybouje však nikde ani linií z mezí krásy. A hluboce tklivý obraz ten pedstavuje se nám zárove ve vzorné umlecké soustednosti a ladnosti, pesný a úmrný jako
zervané národa.
dokonale vyhranný kišál. Žádná okrasa, žádná rta není tu pidána, která by nepilehala k vdí idei básn. Fantasie básníkova, krotíc jaksi ohnivkou svoji bujarost, nevybíhá tu nikde z rámce, jejž
ale v mezích rámce si vymil rozmysl umlecký toho rozsypala pece plné hrsti svých nejkrásnjších ;
kvt. Vizme ve struném nástinu dj básn. Mocnou a bohatou rodinu Castolár zasáhla krut katastrofa blohorská muž padl v boji a choti nezbylo než pidati se k ubohýlii zástupm eských exulant. Chtla však alespo ást rodinného bohatství zachrániti pro jediné dít své, malou Griseldu, kterouž odvádla s sebou do ciziny. Svila proto tem :
401
sluhm
svýiii úkol. aby zlato ze sklepu li radních pevezli tajn za ní do Nnier. Ale dva ze sluhv sklamali ošemetn její dvru, vydavše zlato v ruce proLichtensteinovy. Tetí, Adam Jesenský, vázel v cizin paní nešastnou, která tam vypila do dna trpký kalich vyhnanství. Jeden z kamen, jimiž vyluza žitavská kdysi u\'ítala nenávidné hnance, vracející se od bohoslužby konané v lesním úkrytu rodným jazykem, zasáhl skrá paní Castolárové ranou smrtící. Umírajíc požádala vrného sluhu, aby odvedl malou Griseldu nazpt do vlasti a žil tam s ní ve skrytu, dokud nevzejdou národu eskému dnové lepší, v nž pevm doufala. Sluha hledal v Cechách povyplnil pání to, ale mocných pátel, až konen paní Alena, majitelka dvoru truskovického, v osamlé ovárn útulek mu poskytla. Žena tato byla dcerou jednoho z onch zrádných sluh paní Castolárové a vdovou po druhém dvr truskovický pak koupen byl za výtžek jejich zrady z propadlého jmní Castolár. Pes to uchýlil se k ní v zoufalství svém starý Jesenský, znaje ji z let dívjších jako ženu dobrou a vda. že neschvalovala jednání svého otce a manžela. Po roce zemel staec ve svém úkrytu, ale ped smrtí vyjevil paní Alen (která však již díve tajemství to tušila), kdo jest malá jeho schovanka a zavázal ji písahou, že se ujme dcka opuštného. Svil jí zárove, že ást nesmírného rodinného bo hatství Castolár, tedy ddictví Griseldino, nalézá
vrn
esk
mam
;
se
dosud na
hrad Dínov, bývalém
sídle jejich,
ukryta za velikým obrazem paní Castolárové v
ném
sklepení,
býti odnesena. Sv.
ech>Sebrané
taj-
odkud pi náhlém útku nemohla spisy
XXVUl.
26
402
Griselda pijata do dvoru truskovického a záhy ji tam svazek nžného pátelství s malou Saloménou. dcerou paní Aleny. Než tato zahoela brzy krutou nenávistí k sirotkovi. Pipomínala jí Griselda stále nepravost otcov-u a manželovu a budila svou krásou, jíž Salomenu zastiovala, blouznivou láskou, jíž tato k ní lnula, uctivostí, s jakou se všichni ve dvoe k sirotku chovali, též její závist a e\Tiivost. K tomu pidružila se lakotná touha po skrytých pokladech na hrad Dínov. Paní Alena chovala se k dívce dále tvrdji a pemýšlela stále, jak by se jí zbavila. Pod záminkou, že spasiti chce duši dítka v kacíství vychovaného, zavezla ji posléze k jeptiškám Dušického kláštera. Ale Griselda, týrána jeptiškami, které z duše její vypletl chtly stálé vroucí vzpomínání na matku kacíku, uprchlá za kruté zimy z kláštera a lidé ze dvoru truskovického našli ji v lese na pohled mrtvou, obrácenou spojil
ím
tváí ke hradu Dínovu, planoucímu purpurem veerních ervánk. Avšak ve dvoe, kam ji donesli, procitla z mrákoty. Rozzuená paní Alena chtla ji vyhnati, ale obmkena ponkud domluvou staré služky Estery, která se dvete vždy ujímala, uinila Griseldu pasakou koz a dala ji odvésti do osamlé ovámy. Tam žila dívka spokojen ve sladkých snech dtství. Bible, již kdysi Jesenský v ovárbyl uschoval a kterou te nalezla, utvrzovala ji ve víe otc. Zárove rozkvétala Griselda ve spanilou dvu a jaro lásky zavítalo v duši její. Avšak bylo jí zdrojem krátké jen rozkoše, za to pak strastí nejhroznjších. Setkala se v lese s mladým HrrtAÍkem z Landsperku, synem vojenského nmeckého dobrodruha,
n
403
jenž dostal za laciný peníz hrad Dínov náhradu za skižby císai prokázané. Šv^arný muž okouzhl rázem její srdce; mívah tajné schzky a Griselda obtovala mu vše. Ale niemný Hertvík opustil dívku svedenou a zasnoubil se s bývalou družkou -
Saloménou. Paní Alena, propadnuvši již úpln moci zlého démona svého, docílila spojení to slibem, že odevzdá Landsperkm jmní dostatené, aby zapravili ohromné dluhy své a zachovali Dínov ve svém držení. Muka strašlivá zmítala srdcem ubohé Griseldy. když zvdla o zrad Hertvíkov. Dovdla se nyní také, že je Dínov po právu jejím ddictvím. V den satku Hertvíkova se Saloménou vloudila se do hradu, nesouc v šat ukryté kesadlo a na hlav její
\nec
z mechu a suchých vtvic uvitý. Umínila si, vykonati hroznou pomstu hrad Dínov zaplápolá požárem a pohbí v ssutinách svých lupie štstí jejího! "Vzešla do hradu pustou chodbou a dostala se do veliké sín. Zvuk blížících se krok zahnal ji tam v úkryt záclony, visící vedle obrazu její matky. Vešel mladý Landsperk s paní Alenou a Saloménou. Griselda vyslechla ze své skrýše paní Aleny, kteráž odevzdáxala ženichovi za vno své dcery veliký poklad Castolár, ukrytý v tajemném sklepení za obrazem slyšela dále, jak Saloména, zvdvši nyní o pvodu Griseldy, nadarmo matku a ženicha prosila i zaklínala, by nedopouštli se loupeže takové a odevzali poklad pravé ddice slyšela, jak paní ..AJena otevela skrýš a jak tam Hertvík zaplesal nad velikostí pokladu. Našli ive skrýši také sud s prachem. Hert\ík vyvalil jej do sín a zaxel pak opt kobku s pokladem. Odchá:
e
;
*
404
s Alenou ze sín, podotknul, že i kdyby vzal se prach v sud a sboil sí, kobka nedotknuta zstane, jsouc vytesána ve skále.
í?'eje
:
..Zatím zmítal dsný boj duší Griseldinou. Posléze vystoupila z úkrytu k Salomén, která zstala síni, zdrcena inem matky své a ženicha, rozplývajíc se v slzách. nyní vztyuje se Griselda v zái vznešené.^ City nejušlechtilejší zvítzily jiad žádostí pomsty. Žehná Salomén, peje štstí satku jejímu, daruje jí poklad, své ddictví, odpouští všem, žehná všem. tom pichází Hertvík a odvádí Saloménu. Griselda, která se byla zatím opt za záclonu ukryla, vychází do prázdné sín a klesá na
sama v
A
V
kolena ped obrazem matky své. Tu nenechá zde mezi cizími Klade ohe pod obraz, jiskry z nho zalétají do sudu s prachem a !
celý se
do jasné noci, hlásal že s matkou svou se
Dj
Dínov hrad
zachvl v základech, hrom burácel
lesm
všem,
sešla Griselda
.
.
.
plyne živým úchvatným proudem, množstvím pekrásných líení, jež mnohdy nkolika jen slovy vykouzlují ped námi obrázek pírodní \zácného pvabu. Se stránky psychologické provedena je zvláš mistrn povaha paní Aleny. City lásky a nenávisti, dtinné družby, lakoty a evnivosti, zápalu pro víru a národ, radosti a žalu, hnvu a odíkání docházejí v básni Zeyerov výrazu neobyejn krásného a mocného, jenž na mnohých místech zachvívá tenáem až do hloubi
obetkán
duše.
tento jsa
4óB
esky
cítící dojímá ovŠem „Griselda" obkaždého jiného tenáe uch\átí zajisté poetickou krásou svojí a zanechá v blaze oisující a povznášející dojem dokonalého díla um-
Srdce
zvlášt, ale
i
nm
leckého.
se a
Vzhledem k fonn dodáváme jen ješt, že báje veršem nerýmovaným, lib plynoucím
psána
lahodn zvuným.
Leden
Básn
1884.
Karla Kuery.
(Salonní
biblioté-
Redaktor Ferd. Schulz. íslo XXXI. Nákladem Otty v Praze.) Autor pedstupuje tu ped obe J. renstvo s první sbírkou svých verš. Ale není to ka.
autor mladistvý, podávající svtu s nedokavým chvatem první výbuchy jarní boue duševní - máme ped sebou zralého muže, který po letech s roz\ ahou vybral a sebral plody své literární práce. .Vrci, na tu slušnou adu let, po kterou jméno Kuerovo vyskytuje se v našich literárních asopisech, je sbírka jeho dosti skro^•ná. Ale skro\nost objemu nahrazuje vnitní literární váha této knihy mrou vrchovatou. Na základ motiv, jež básník erpal z nejrznjších stránek djin, je tu zosnována ada každá ho menších výpra\ných básní, z nichž nosí se hloubkou myšlenky, silou výrazu, umlecky pedladným zpraco\áním a duchaplnou pointou nostmi, které pojišují knize Kuerov trvale \ ynikajíc! místo v naší literatue. Forma není lehce utkána ze hravých tpyt a sladkých zvuk, ale spíše pracn tesána do tvrdého kamene, který však pod umlou a pilnou rukou básníkovou nabývá txarú
tém
—
406
poeticky krásných a pesn znázorujících každou jeho myšlenku. Celou sbírkou vane duch isté lidskosti a v básních, erpaných z historie domácí, je\ í se i neokázalé, ale velé vlastenectví, živý soucit s utrpením pedk, který mluví z básn „Kristina Poatovská" dojemn>^n steskem a z básn „Marie
Vítzná" hokou
ironií.
,,Nemohu vit, bez
in
pjde
že jak planá hruše
životem
má
duše
." .
,
tená jeho sbírky pomyslí kniha sama je skvlým inem literárním, plodem ceny veliké, a že Kuera zajisté i v budoucnosti mnohou závažnou službu prokáže našemu praví básník v epilogu a si,
že
již
tato
písemnictví.
Zpvy ada
knížecí. Básn Františka Kva-
Redaktor Jan Neiuda. Nakladatel Ed. Valeka. íslo X.). Hladká
pila.
první. (Poetické besedy.
forma, kvtnatá
e
a zvonivý verš byly
pednostmi básnických prací Kvapilových
již ;
díve
ale po-
strádali jsme v nich náležité hloubky a síly, jakož bylo tu rázovité a samostatné indi\'idualnosti knímnoho odlesk a ozvuk poesie cizí. .Vle ,,
—
i
Zpvy
nám
v nadání Kvapilov netušený poklad vlastní, samorostlé, bujae svží poesie. Sbírkou touto vyšinul se autor rázem mezi pední naše poety. Knížecí zpvy" opírají se o motivy erpané z ruských bohatýrských po\stí, ale zpracoxány jsou tak, že uznati je sluší zcela za vlastní dílo básníkovo. žecí"
odhalily
,,
Dj každé básn jest ryze umlecky a dvtipn /osnován na pkné, vtšinou výborné základní myšlence. Jak bohatá i nádherná je fantasie básníkova, dokazuje nejlépe „Ilja v pralese", jedna z ncjkrás-
40'í
njších prací cyklu. Forma jest záiv lahodná. Tšíme se na druhou adu tchto zpv a odporuujeme sbírku Kvapilovu každému píteH poesie co nejveleji.
Únor
1884.
Povídky a arabesky Otokara Mokrého. (Nová bibliotéka spis veršem i prosou. íslo III. Nakladatel: Jos. R. Vilímek.) Zvláštní ráz snivé jemnosti, jakým se vyznaují básn O. Mokrého, zraí se i v jeho prosaických pracích. Dj má v nich úkol vedlejší: sloužit' autorovi jen jaksi za lehkou nit, jíž poutá kytici obraz a dojm, vykvetších z myvzrušené. Vybírá i poádá je s jemsli básnicky ným vkusem, dbá hebkosti tvar a lahodné s\ žesti barev, pihlazuje peliv každou drsnou hranu a rozestírá po všem ten lehký závoj melancholie, do nhož se tak ráda halí snivá jelio Musa. Pozadí nártk ve sbírku tuto pojatých tvoí po vtšin upomínky a dojmy cestovní. V jednom uvádí nás do pvabného Pováží a spádá pod hradem Cachtickým prostý, romanticky zbarvený píbh s pochmurnou bájí, která se pojí k onm zíceninám v jiných kráíme s ním malebnými krajinami Korutan, Pímoí a Krajiny; „Indický princ" unáší nás do rozkošné Florencie dv „Pou do Kevlaaru" a Mladé snní" mají za jevišt pdu domácí, tichá zákoutí eského jihu. Pítel jemné poesie pokochá se tichým vdkem tchto prostých ;
;
:
,,
nártk.
Leden
1885.
ilý ruch panuje na literárním tržišti eském. Z hojného potu knih, které pinesl na redakní
408
náš stolek, vybírám si- pro dnešek adu prací básnických, abych je krátkými zprávami odporuil te-
nástvu „Kvt". Salonní bibliotéka (redaktor Ferdinand Schulz, nakladatel J, Otto) podala ve svém ísle XXXIV.
„Perspektivy", básn Jaroslava Vrchlického. Staí již toto jméno kouzelného lesku. Vrchlický jest náš básník nejvtší a
s
hrdostí
m-
žeme si íci, že díve i pozdji zaskví se jeho jméno na jednom z pedních míst i v pantheonu literatury svtové, „Perspektivy", oplývající všemi krásami jeho poesie, octnou se tedy zajisté v rukou každého vzdlance eského; avšak ani druhé dílo, jehož první sešit Vrchlický v období tomto uveejnil, ne mlo by scházeti ve knihovn žádného pítele literatury.
Jest
to
„Poesie italská nové doby
(1782—1882)", vycházející nákladem Jos. R. Vilímka v sešitech (tiMarchových po 36 kr.). Celkem vyjde asi 6 sešit. Žádná literatura nemže prospívati bez ilých styk s ostatním literárním svtem. O takové styky písemnictví našeho vzhledem k literaturám západním získal si Vrchlický zásluh znamenitých. Peklady a lánky, soustavn 3. s pílí neúnavnou snaží se penésti k nám, co nejlepšího v bohatých pokladnicích literatury francouzské a italské, a seznamovati nás stále se souasným jejich rozvojem. A má k takovému podnikání všechny potebné vlastnosti v míe vrchovaté, jsa vzdlání neobyejného, sám básník geniální, mistr formy, pekladatel nad jiné pelivý a svdomitý, snažící se vystihnouti všechny jemnosti originálu. Mistrovským kouskem jeho pekladatelského umní jest na p. satirická báse Giustiho „Hlemýž* v tomto sešit.
409
Mistr Adolf Heydíik zapl nám opt od srdce k srdci ve svých „Písních" (íslo 8. „Nové bibliotéky spis vešenii i prosou", \ydávané nákladem Jos. R. Vilímka). Jest to opt libovonný vnec tch prostomilých, rosných, eských kvítku, jaké se stále
sypou se
zlaté
lýry
Heydukovy. Jak
mu
je
pináší, vytryskují písn ty z ader ptaím zp vem; radost z pvabu pírody, stesk po ztraceném mládí, bol nad ranami osudu, útcha v písni, nadšení vlastenecké vyznívá z nich niedovým slovem a líbez nou hudbou. Ke knize pipojena jest velmi zdailá podobizna autorova. cit
Jiného rázu, ale rovnž výtená je sbírka téhož ,,N a pástkách", tvoící XVII. íslo „Poetických besed" (redaktor Jan Neruda, vydavatel Ed. Valeka). Jsou to ballady, jimž za podklad slouží povsti, jaké se nejradji vypravují po venkov našem. Fomia jest rázovitá, výborná. Z nkolika básní léto sbírky dýše orig-inální, neodolatelný humor uvádím zvlášt „Vinae", „Upoutaného raracha", a „Roubovanou bábu".
pvce
dj
Dojemnou episodu z velikých husitských zpracoval poeticky Otokar ve své „Husitské svatb" (Poetických besed íslo XIX.}. Zanícení vlastenecké, ušlechtilá mysl, jemný cit, v pravd básnický smysl pro pírodu, prostá, ale pkná forma vyznaují práce tohoto autora a je\'í se také v básni jmenované. Nejzdailejším zdá se mi proslov a doslov, pak poetické líení noci pi shledáních obou milenc a na konci. „Ze zašlých a nových dob" nazývá se sbírka básní od Jos. Kuchae, vydaná nákladem
ervinka
41 spisovatelovým. Básník ulevuje tu v dojemných elegiích žalu svému nad ztrátou drahých bytostí a zma-
štstím života. tená neubrání se tklivé poetchto zpvných vzdech, inoucích se pímo stísnných ader, ze hlubin opravdového citu.
eným sii
ze
Forma jest sice prostá, ale pkná, verš plynný a lahodný, vskutku zpvný. Jen píležitostné básn na konci nehodí se do rámce sbírky.
ob
Šimáek
Mladý básník M. A. vystoupil se sbírkou ,,Z kroniky chudých" (Nákladem knihkupectví F. Simáka). Hluboký, velý soucit s trpícím chudým lidem stal se zdrojem básní zde sebraných, z nichž nejlepší jsou ty, kde autor kreslí ostrými, výraznými rty tklivé obrázky ze života chudiny, jako „Rže s poupátkem", ,,Z dílny", Hlída stroj" a jiné. Šimáek je básník povolaný a k tomu originální. Piložili ješt bedlivji brus na svou formu, aniž by však setel její rázovitost, dosáhne zajisté ,,
rozhodných
úspch.
A naposled nechal jsem si knihu tžké váhy, knihu, jíž vychází nová hvzda nevšedního lesku Franna obloze básnické naší literatury. ,,B á s n tiška Táborského (Salonní bibliotéky íslo XXXV.) nazývá se prost ten velký in mladého
"
moravského
literáta.
teš
— teš — znenáhla ovane
t
cos jako erstvý dech les a hor, oi se zajiskí, duchem a srdcem zachvje kouzlo nových obraz a zvuk, a než se nadješ, tepetáš se v moci pravé, navzdor nkterým ozvukm svérázné, svží, vítzné nechci rozebírati pedpoesie. Nejsem kritikem nosti tchto básní, nechci initi výtek; pravím jen:
—
básník nevšední
síly
.
.
411
Ú
no
1885.
r
„Kabinetní knihovna" (nakladatel František
Ši-
máek) pi'inesla ve svém druhém svazku I. ást ,,Po\ídek" Alois a Jiráska. Jsou tu dv: „Krajanka" a „Hejtmanská sláva'. PrxTií uvádí nás do zaátku nynjšího století, na tiché šlechtické sídlo ve východních Cechách, jehož klid na as porušen dovozem ranných z bit\y u Slavkova, kteráž tvoí lehce
nastínné historické pozadí k poutavému, tklivému píbhu. Druhá povídka líí krásným, dojemným
zpsobem týra
poslední léta
sestárlého,
sešlého
boha-
— Jana TalaMsa. jenž kdysi cizinu slávou jména
svého plnil a po návratu do vlasti na toulavého žebravého rytíe poklesá, až pak pi hrdinské obran svého nkdejšího sídla, devné tvrze Ostrohské, nalézá dstojnou smrt. Známy jsou vzácné pednosti Jiráskova tvoení: staí, ekneme-li, že obé povídky patí k nejlepším, které vyšly z mistrného jeho péra.
Bezen
1885.
„Album výtených povídek eských pelože(Nakladatel Eduard Valekaj pineslo ve svém II. díle žaponský román „Gompai a K omurasaki" od Julia Zeyera. Nepochybujeme, že román Zeyerv opírá se o pilné studium vcí i
ných"
žaponských, ale neklademe na to zvláštní váhu. Spisovatel neml v úmyslu podati ve form románu pouný obraz žaponského kraje a lidu nýbrž použil jen vdomostí a vznt ,jež mu studium ono poskytlo, aby utvoil básnické dílo se zvláštním rázem a zbarvením toho Žaponska „podivného a fantastického, ;
412
k nám tak živ a barvit mluví z crepón, gázv a atlas, zástn a clon, z vjí, lak malovaných zlatem, z vás a mis zhotovených jemného smaltu", Žaponska poetických fialových
které z z z
vyšívaných
,,
pvabných kvt, graciósjejž autor sám tmito slovy úvodu naznauje, proveden byl zpsobem hodným velikého našeho básníka. Jako v arovném snu kocháme se mavým pásmem cizokrajných obraz a ržových horizont, ." Úmysl, ních pták .
.
a výjev, plných ku podivu
jemného duhového tpy-
lehce unášeni proudem poutavého dje, který se na konec zeuje a vzpíná tragickým ruchem, a odkládáme knihu s dojmem líbezné i silné, latu,
hodn povznášející básn. „Záhadné povahy" dií
a
nazývá se sbírka
rt povahopisných" od
dem
J.
eském
„stu-
Arbesa
(náklaLidé ge-
Brod). Jos. Miškovského v niální neb alespo velicí, jež práv jich neobyejnost pivedla v rozpor se souasnou spoleností, se a neblahými pomry skutenými; kteí vrstevníkm svým záili jasnou pochodní ducha a sami trpli v bíd a ponížení nebo propadli démonm, íhajícím ve vlastníni jejich nitru takového asi rázu jest ada postav, které nám Ar-
svtem zevnjším lidé,
—
v rysech vynikajících nakreslil ve s\é knize. Kean, Brower, Poe, Macchiavelli, Karpiski, St. básnictví, malíství, Simon, Almquist, Mirabeau herectví, politika, vda sociální mají tu zástupce znamenité. Autor líí je zpsobem duchaplným, ízným a velmi zajímavým, pólo beletristickým; nkteré z tchto rt podobají se malým novellám. Ve zpracování látky je všude vidti ducha hloubavého a bystrého, ruku obratnou a jistou.
bes
—
113
Povahou vella
z
svojí druží se
umleckého
života
tsn k této sbírce no„eský P a g a n n i" i
od téhož spisovatele (nákladem „Paleka"). V širším novcUistickém rámci líí zde Arbes velmi a poutax život zapomenutého eského umlce, Jakuba Schellera, jenž po mnohých svízelích mezi nejpednjší mistry houslí své doby se povznesl, ale na konec v bíd a povržení zahynul. Jinak platí o této práci vše, co jsme nahoe povdli o „Záhadných povahách". V oboi humoru uvádí nás sbírka ,,P r a ž s k é figurky, rázovité obrázky ze života" od Ignáce Herrmanna (nákladem vlastním). Knížka malá, avšak velice pozoruhodná. Sáhnte po ní po bavíte se výborn, zasmjete se upímn a nabudete pesvdení, že máme v Herrmannovi humoristu pímo znamenitého. Bystrým zrakem pozoruje
pkn
—
a studuje prostý život a líí bez básnické ozdoby, ale a s ízným, zdravým, neodolatelným humorem komické jeho zjevy. Snaží se zachytiti je pesn do nejjemnjších odstínil, což se mu daí tou mrou, že vidíte ped sebou nkolika ostrými rtami nakreslené, ale takka živoucí figurky z ulice se všemi a že slyšíte i jejich vlastní, skutenou zvláštnosti jargonu. Skutenost, pravda jsou Herr-
vrn
e
mannovi hlavním zetelem; aby se asem ani výraz, nad nimiž
je
postihl,
neštítí
se v první chvíli
nicmén musíte piznati tak a nejinak musí mluviti tyto fi gurky, mají-li býti pravdivým obrazem skutenosti. Ze se daí spisovateli také obrázky s vážnou tenTonda odvádí" a dencí, dokazují rty mi zlatku". Zkrátka: Hernnann, jehož práce nezapísnad pozastavíte, ale jimž
odvodnnost
:
,,
„Pj
414
školu Nerudovu, stává se jedním z nejlepších našich genrist. Všechny rty zde sebrané byly otištny ve Švandu dudákovi", jenž vychází ve volných lhtách redakcí a nákladem Herrmannovým. Ve prospch eského domu v Teplicích" vydala rají
,
,,
tamjší eská beseda svým nákladem almanach „Na pomezí". (V komisi knihtiskárny Jos. R. Vilímka.) Národové jiní mají v Teplicích své domy a špitály, svá divadla, chrámy a synagolgy" teme v úvodním lánku almanachu ,,jen my nemáme nieho, co by nám patilo, nemáme ani kamene, jenž pevn v zemi zasazen, naše domovské, nám upírané právo na této by hájil." eský má se státi nejen spoleenským stediskem pro Cechy v Teplicích usedlé a pro etné lázeské hosty eské, nejen sídlem eské besedy, které dosud národní fanatismus slušného písteší odpírá, ,,
—
pd
dm
nýbrž
cm
—
vi
representantem naší národnosti i tisícizinc, kteí Teplice každoron navštvují,
místem, kde by eský živel zdejší pstovati s etnvmi hostmi z ostatních kraj slovanských. Již tedy vzhledem k úelu, jemuž výnos knihy jest vnován, odporuujeme almanach ,,Na pomezí" co nejveleji avšak i pro svj bohatý a pkný obsah zasluhuje kniha tato hojného rozšíení. Mimo lánky, pouující tenáe o památných místech ponmeného eského severu, o útrapách eského živlu tamjsího, o jclio probuzení národním, o jeho potebách a nadjích, chová v sob almanach, jejž spoádal Jan Klecanda, i píspvky veršem od Heyduka. Vrchlického, S. A. Košála, M. A. Šimáka, Georgova a Ervína Špindlcra, pak povídky a J. zábavné rty od Jos. Rašína, Ed. Jelínka, Koldy jakož
i
mohl styky
;
415
Malínského. Jana Teštíka, J. L. Tumo^/ského, Hanuše Klímy a J. Klecandy. Také úprava knihy, ozdobené hojnými illustracemi od Bízy a Levého, jest
pkná.
Cer\en
1885.
Do kruhu
„Poetických besed" pistoupilo nz družných Tater S v etozar Hurban V a j a n s k ý, jenž podal v ísle XX. malou sbírku drobných básní slovanských ,,Z pod jama". Básnický význam \^ajanského ocenili jsme pi posudku dívjší jeho sbírky „Tatry a more", kde zvlášt vtší báse ,, Herodes" dojala nás mocn \aelostí citu a silou poetickou. Vroucí láska k lidu slovenskému, žal nad jeho utrpením a ponížením, hnv proti jeho katanm, nadje v lepší budoucnost to jsou hla\'ní pružiny poesie Vajanskcho a tyto ;^\ uky prozní\ají také \šude nynjší jeho sbírkou. Z Moravy v posledním ase ozývají se zpvné hlasy, které plní srdce radostí a velikými nadjemi.
nových lenu. Jeden
kolik
.
A
v nich
je
dechu sud
.
z
:
.
mnoho nových ton, mnoho erstvého
onch luh, kde
vrnji
život lidu zachoval si dokouzlo své vlastní, prostomilé poesie
u nás. Nedá\nio pijali jsme s nadšením básn Táborského a dnes vymáhá opt velé naše uznání
nežli
František
Procházka
svou „Písní o iPoetických besed". V prostikých ale lahodných slokách tonu národ pásmem nehledaných, ale milých ního, a svžích obraz plyne lehounce a poklidn tato významná, jemn przraná, na motivech prostoS.
nu", tvoící íslo
mavým
XXI.
,,
tém
4](\
národní báje zesnovaná allegorie Odkládáme tuto knížku s dojmem nejpíznivjším a s pevnou nadjí, že mladý talent, jehož první vážnjší krok provázen byl takovým zdarem, mnohým krásným kvtem obo.
.
.
hatí naši literaturu.
íslo XXIII. pináší epickou báse „Na dívKameni" od Otokara Mokrého. Je to práce výborná s poutavým, v pravd umlecky sestrojeným djem a s formou peliv vybroušenou, nesoucí všude na sob jemný poetický zákal. Mluva oplývá všemi pednostmi, které jsme za jiných píležitostí na tomto výteném básníku ocenili. Pokládáme báse tu za nejlepší výtvor Mokrého. Z dívjších pispvatel zavítal do „Poet. bepodruhé Jaroslav Vrchlický. íslo sed' XXII. pineslo jeho „Selské ballady", sbírku malých drahokam ohnivého žáru, posvcených plamenným vlasteneckým nadšením a láskou k uhntenému lidu. Co máme íci dále o nich? Co o jiných dvou knihách, které tento básnický obr zásvých znamenitých rove klade k úžasné již
ím
'
ad
výtvor, o sbírce ,,Jak táhla mrana" (Salonní bibliotéky íslo XXXVIII.) a velkolepé básni „T w ar d o Av s k i", po zrušené konfiskaci znovu vycož máme dané (nákladem Františka Simáka) íci ? Jen Ctte
—
:
Z celého
moe
krásy pít duše laná, a pouze kapek pár jsem chy,
má
touží
jak táhla
mrana.
Tyto verše klade Vrchlický v elo své nejnovjší sbírky a nám se zdá, ze roz vlnil po vlasti naší již
417
moe
krásy, z iiliož erpali budou poN /.nesení a jasnou rozkoš všechna píští pokolení. celé
Heyd uková výpravná báse ,,Pod vým Kamenem", která byla svého asu uveejnna, vyšla nyní o ..Kabinetní knihovny" (tiskem a
listech
mákai. tenái
,,
Kvtu"
sob
co
k
našem
Fr.
Ši-
rozkoší soudu nás
dítkám Heydukovy Zvlášt nkteré obrázky šumavské pírody zvati pravými perlami básnického líení. leží
svazek
4.
nákladem
protli zajisté
tuto práci vzácných krá.s, jež po
\Mtkov tchto
Múzy.
nejspanilejším
lze na-
Nedávno vystoupil Heyduk také s pekladem. Proslulý nmecký básník Rudolf B a b ach pohížil se do pokladu bájí slovanských a vybral z nho látku k poetickému skvostu, ku krásné výpravné básni ,,Zlatorog". Podkladem jejím jest povst horal slovinských o arovném zlatorohém kamzíku, který v ele bílých soudruhu s\'ých stežil svží sad Rojenic na Triglavu. Výtený peklad Heydukuv \yšel co 4. svazek ..Výboru cizojazyných dl básnických" (redaktor Lad. Šebek, nakladatel Jos. R. Vilímek).
um
vn
Dosud nemli jsme obšírnjšího, soustavného nové eské literatue. Mezeru tuto vypluje Bakovský spisem ,,Z e v r u bné djiny eského písemnictví doby noV é", jenž vychází po sešitech nákladem Františka Borového \ Praze. Dle ú\'odu bude spis ten obsahovati dva díly: I. období pedbeznoxé s oddíly: doba pípravná (1774—1820) a doba vlastenecká (1820—1848), II. období pobeznové s oddíly: doba pechodní (l848 1860) a doba nejnovjší. Celé dílo díla o
nyní
František
—
Sv.
ech: Sebrané
spisy
XXVIU.
^'
418
zaujme
asi
dvacet
msíních
sešitu
tíarchových.
Dosud
vyšlo jich osm. Záslužná ta práce, jež podává rozsáhlý, piln snesený materiál ve form jasné lehké, i širším kruhm pístupné, budiž odporui ena všem pátelm našeho písemnictví.
Srpen
1885.
Vlny v p r o u d u. ada básní od Elišky Krásnohorské. (Kabinetní kniho\'ny svazek VI. a nákladem Frant. Šimáka.) Forma klassická v nejlepším slova smyslu jako ulitá na myšlenku, vy pilo váná do nejnžnjší hrany, záící vzácným souladem jemných barev, z\onící dokonalou ale nejen harmonií rázných i lahodných zvuku mrtvá krása formy: ji oživuje duch mohutný, hluboký a spanilý, v ní plane pos\átné nadšení, z ní
Tiskem
;
—
roje myšlenkových padá hluboko do srdce srší
této velecenné sbírky, povznesení a zanícení.
jíž
jisker
—
ta
osluje
takový asi neodloží žádný
jest
—
ta
dojem
tená
bez
Rudolf Pokorný podal do ísla XXIV. „Poetických besed" (redaktor Jan Neruda, nakladatel Ed. Valeka) \ýpravnou báse „M r t v á z em", mající za podklad povst o píšerné paní Cachtické, která osvžoxala své vadnoucí \'nady krví povraždných slovenských dv. Povsti té použil Pokorný k allegorii, prosvítající lehce pásmem prostého dje. Krásná jeho báse, prodchnutá duchem národním a protkaná ohlasy slovenských písní, vyniká zvlášt svižným, originelním, v pravd poetickým líením Tater a slovenského života národního.
419
L istopad 1885. ,,U
splavu"
naz\al
Oldich
Kos tel c-
S.
ký sbírku svých huinoresek. kterou vydal nákladem Roberta Ržiky v Praze. Zaátek málo lákavý Poprvé na nádraží". je slabá rýmovaná humoreska Ale kdo zná Kostelcckého z dívjších prací, dá se s lepší nadjí do ostatních, nerýmovaných, a udh mu brzy se smíchem absolucí. Mohli bychom sice i tu leccos vytknouti. rozho\oiti se zejména o nkterých ruši\ých manýrách, jako je na píklad píliš asté opakování a nkdy nemínié rozpádání jedale bojíme se, aby nás autor notlivých motivu pomluvae" a utrhanehodil mezi ony kritické pedmlu\ slovy Daniele Adae", proti nimž se (•
,,
—
,,
,,
\"
ma
z
ekneme mu
Veleslavína ohrazuje, a
tedy
již
humorista od hlavy k pat. humorista plného, zdravého jádra a svého umí šastn \ymývlastního, samorostlého rázu šleti nové komické situace a podávati je zpsobem takovým, že mu neodolá bránice tenáova. Myslíme, že asem sám odloží neb na pravou míru uvede nkteré, shora naznaené xýstelky s\ é humoristické formy a že mnoho ješt pkného napíše eským duším k obveselení. F r. Procházka (teba rozeznávati od Fr. S. Písn o inu" v Poetických Procházky, autora besedách") vydal nákladem Jos Miškovského v eském Brod sv^é ..Humoresky". Zajímavý jest tu zejména díl prvý ,,Z jednoroní vojny", podávající humoristické obrázky z našeho \ojenského života \ míru. Procházka pozoruje byste, umí trefn zachvtiti význané rvsv svvch figurek a náležit ko-
vci píjenmjší. Kostelecký
jest
;
,,
,,
420 istiti Z komických jejich stránek. Ale plné nadání mladého autora nepoznáváme z této sbírky. Kdo chce poznati pravý jeho význam, musí proísti ty jeho práce, v nichž jemný humor snoubí se s tkli-
vou nité její
v nichž lahíxiné líení postihuje rozmapírfxly, tlumoí její nálady a snivé kouzlo, v nichž konené v perleové pedivo
poesií,
pvaby
líení leckdy nékolika jemnými nitkami vetkán dojímá vý dj, který by stail na celou historii, ale v tom lehounkém naznaení tím tklivéji a poetitji psobí. Za píklad uvádíme dojemné rozkošnou rtu „Vlaštovky", která \ edle jiných podobných jeho prací uveejnna byla \ tomto asopise. Fr. Procházka, jenž pstuje se zdarem také povídku historickou, jest vbec talent \zácný. opravdových, atsokých intencí, a slibuje mnoho pro naši krásnou literaturu.
OBSAH, po^mi a povaze.
»Cj 7,f.
života
Trojíc*
.
H-jfonw*
\r,ffik
»l/'>7in»if/<'.h
': .
^
nAcCid/'!
'-ÍÍ
,
.
.
'.'if.
.
*Y,gttAla
:
'-''i
'70
)»ro IClíí
tiítmo^
H/'>fl*rOTa
Voják
'/
mu
f.f.%U.é.
Ve/.wní
irtylla
Pov<^t
,
V
'/-^O
ía'í
«l'/.á
hrány 7
"-Xxtn
'if>
o náod^rh
ííároU>v<^
piar.i
nÁffAnt
MimbnUu
'Ak
.
'//ft
.
'04
piMty
•.'»6
,
"I
íiwrtelif.i
František fjourn-i
'12
Lipany
-li
Pí^<»lftíní
an«,
máj
í-.hraA
,
.
»
.
,
ná« 7<«r,h ra4 a r.^íyfiAf
.
.
'.!•> ',2/.
Myslivec v
eské
Obrázky
rzných konin domácích
z
písni národní
331 339
Cikáni
Ped
346
rozvalinou Karlova mostu
.
.
.
.
•
351
Strossmayerovi Slovenská literatura
353
eská
361
J. J.
355
literatura
n n
5r/
PG
*í-;'í*í
.'Ty. (.A:,'\m
•'^J.^0
i
M:
n
AI; 'iliCÍVJ,
