Svatopluk Gech: VÝLETY PANA BROUKA. WAKI AnATPL F. TOPI KNIHKUPEC

=00

ftO

-CO

\ý

^D

Svatopluk Gech:

VÝLETY

PANA BROUKA

WAKI AnATPL F.

TOPI

KNIHKUPEC

SEBRANÉ

SPISY

SVATOPLUKA CECHA, DÍL

IX.

VÝLETY PANA BROUKA.

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI KNIHKUPEC. 1901.

VtLETY PANA BROUKA Napsal

SVATOPLUK ECH.

V NAKLADATEL

PRAZK F.

TOPI KNIHKUPEC. 1901.

Tiskem eské

graf. sp»l.

»Unie« v Praze.

PRAVÝ VÝLET PANA

DO MSlCE.

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

BROUKA

Tato práce vyšla v prvním

(illustr.)

vydání

1144352

r.

1888; vydání tetí

r.

1897.

PEDMLUVA (k

vydání prvn'mu).

Nkdo

zaklepal prudce na dvée a nežli spíše zvolal Vejdte vrazil již do pokoje než veliký, ale slušn vypouklého bicha, na huaté plišové vest splýval tžký zlatý :

lovk

!

jsem

malý

nmž

etz

hodinek I

s

etnými pívsky v podob

jinak jevil jeho

odv

solidní krasocit

po od

plmsík. zámožného

pražského mšana a kruhovitá, ist oholená, v rzných odstínech ervené barvy záící tvá byla plna té ušlechtilé dstojnosti, kterou propjuje toliko knihovní vlastnictví típatrového domu. ,,Mám est mluviti s panem redaktorem?" zaal píchozí zdvoilými sice slovy, ale tónem, který nevstil nic dobrého. Hlasatelkami blízké boue byly také tlusté, zaervenalé ruce s masivními zlatými prsteny; nebo pravice tepetala se prudce ped mýma oima, a levice pohrávala si keovit s pívsky hodinek, že stíbrné ty plmsíky zvun o sebe cinkaly. ,,Ceho si pejete, pane?" odtušil jsem klidn. praž,,Jsem pan Brouek -— Matj Brouek ský mšan a majitel domu típatrového domíi bez krejcaru dluh. Mám dvanáct partají, samé

—

—

—

1*

:

poádné nájemníky — totiž až na jednoho malíe — jinak samé poádné nájemníky — mezi nimi

ale

—

radu vrchního zemského soudu vrchního, prosím. Požívám všeobecné vážnosti a nemohu strpti, aby se ledajaký pobéhlík otíral o mOu est, kterou jsem nenašel na ulici a nikomu neukradl ano! aby

m aby m

nazýval masti

—

mysti

—

— —

mystifi

—

hm hm

stavl na praný hloupými povídakam^i o

—

m-

na kterých není ani slova pravdy." Brouek Brouek " bruel jsem pro sebe a zpytoval svdomí, až mi napadl nešastný Výlet pán Broukv do msíce" od B. Rouška, fantastická cestopisná rta, kterou jsem loni ve slabé chvíli do Kvt" pijal. Byl jsem bohužel s tím Rouškem nikdo nemíchej si ho s obasným pseudonymem mladého básníka, jehož nedávno vydaná sbírka verš uinila znanou sensaci byl jsem tedy s tím Rouškem ponkud spátelen a ml i trochu útrpnost s jeho pochybnou existencí. Mohl si dobýt ve svt síci,

,,

—

—

,,

—

,,

—

teplého místeka a státi se užiteným lenem lidské spolenosti, ale das mu napískal, aby se dal do psaní verš a povídek, nesvdomití recensenti a pátelé ho pochválili a osud jeho byl speetn. mu arci prosvitlo s šedými vlasy (a pleší, ješt k tomu !) poznání, že prohloupil a zabloudil, ale již je pozd. Leckdy jsem mu íkal v dvrné chvíli ,,Milý Roušku, dej si už pokoj s tím psaním Uznáváš sám, že jsi byl odjakživa jen duch prostední a že ti nyní sestárlému selhává i ta špetka dvtipu a fantasie. Hle, jsou tu kolem spisovatelé, ped nimiž se v úct uklánií§, a ti, si jen, co se píše o ivŠech. Celá naše literatura je veliké nic, smšné fiasko, nafouklá bublina, kterou jsme si chválili jako pestro-

Te

!

skvoucí div a která se nám pojednou rozplaskla v trochu mydlinek. Tak se píše a pidává se rada: Zahote své dtinské foukaky, necht si své mýdlo a chopte se užitenjších vcí! Potebuje-h národ ,

etby, vyhoví mu zatím peklady z literatury svtové a naše kritické jeremiády, po ase pak možná, že pece nkdo eskou literární káru z bláta vytáhne. Známe sami ve svém užším kroužku nkolik hlav, které by mohly asem nco kloudného vykonati.' Vidíš, milý Roušku, tak se mluví o celém našem' hteráctvu co tu chceš tedy ty, který konen sám uznáváš, že nejsi žádné zvláštní lumen! Slyš, kamaráde, dbej mé upímné rady: Zanech jalového márání a ohlédni se po jiném! Jsi arci už

^

—

nem

hezky

stár, ale

snad se pece

nkde doškemráš

tep-

Neotálej, dej se do toho hned! Hle, ti svj nový erný odv jsme stejné velikosti teba i své salonní rukaviky a chceš-li, i svou bílou kravatu. Nelituj ponížených poklon, poukazuj na své skromtié zásluhy jsou bez fráse ve-

lého koutku.

—

pjím

—

—

—

skromné dlej hodn plativý obliej a snad si pece vzpomenou na nkterou prázdnou židli v njakém národním ústav, kterou by mohli milostiv lice

vyplniti

Tak

On hryzl

si

tvou neúhlednou osobou." mluvíval jsem nešastníkovi do duše.

pešlapoval obyejn mlky pede mnou, nehty a zatím již opt pemýšlel, jak by

—

mne njakou novou Tak dostal

m Jednoho dne

škrábanicí napálil. i

loni.

pibelhal se ten literární invalida ke s okem divn záícím a zaal blouzniti o nové vci, kterou hodlá napsati. Takovým bývá vždycky když se v jeho mozku vyhraní jakž takž obrys no-

mn

vého výtvoru. Hledíš-li pak clo jeho radostn vzrušené tváe, posloucháš-li jeho nadšená slova, uvíš opravdu, že chová v hlav dílo znamenit, kter teba jen hoditi na papír, aby rázem ztekl hrad nesmrtelnosti.

Tentokráte lioroval o njak ,, skvostn humosatie" nebo duchapln ko,, výtené mické fantasii" ci co to mlo býti, a pinášel prozatím první kapitolu, kterou mi hned peetl. Poznal jsem z ní, že byl hrdinou Rouškový nov práce jakýs Matj Brouek, pražský domácí pán, který se dostal resce" nebo

,,

hradanské hospdky ,,na vikárce" nepochopitelným zpsobem na mésíc. Co tam vidl a zažil, mlo

z

následovati v ostatních kapitolách. Nikdo nepope, že z oho zaátku mohlo se vyvinouti všechno a tudíž i skuten nco dobrého, a Roušek mluvil o tom budoucím v narážkách tak oslujících, blýskaje zárove oima tak mnohoslibn, až mi konen vnutil bláhovou myšlénku, že v opravdu vzí eský Sv.ift s Cervantesem a Rabelaisem pohromad. Ba omámil tou mrou, že jsem se od nho dal s osudnou první kapitolou hned eskortovati do tiskárny. Musil arci písahati, že celý ostatní rukojíis jistojist dodá v osmi dnech. Ale co jsou písahy Rouškový! Všechno dopadlo jak obyejné. Místo celého rukopisu dostal jsem za msíc s nouzí druhou kapitolu. A každou následující musil jsem z nho v poslední chvíli výhrožiti, vyžebrati, vybdovati. S hodnotou díla bylo ješt he. Originální, vtipná, skvlá práce zstala v hlav Rouškov a na papíe objevila se mdlá, nejapná míchanina špatn pochopených a nesprávn opsaných výatk z vdeckých knih (Roušek a vda i).

nm

m

"

"

vtip a zubožených reminiscencí na cizí Nešastný autor vyjevil mi už po tetí kapitole, že se mu celá vc nadobro zhnu3Íl:i, a mne spadl opravdu balvan s prsou, když konené svému politování hodnému plodu zlomil vaz náhlým závrkem, v nmž málo vtipn prohlásil celý výlet do msíce za bídnou mystifikaci, kterou mu pan Brouek žalostných humoristy.

na nos povsil. Potšil jsem se, že shovívavé tenástvo zamhouí oko a že celá ta vc klesne v zasloužené zapomenutí.

A

hle! tu stojí

pede mnou

živá, kárající

upo-

mínka na onen hích.

Pes to vše neubránil jsem se úsmvu lúedu na rozileného pana domácího. picházíte asi k vli té nešastné ,,Ah

— —

historii

pi

po-

msíní

,,Ano, k vli té pleskanici, která se mi teprve nyní dostala do rukou. Nestarám! se o všelijaké nevdl jsem ani, že je váš asopis na plátky ale vera pinesl pan officiál ke kohoutovi' svt

— —

tu

istou

vc

—

,

se, pane! Vaše rozilení je zcela zby,, Mírnte dotené. Náhodou jmenujete se také Brouek a náhodou jste také konce Matj Brouek ,,Náhodou?!" vpadl mi do ei pan Brouek v neumenšeném hnvu. ,,Snad mi nechcete namluvit, že má njaký druhý Matj Brouek také típatrový na Starém mst, že je také svobodný, že chodí se mnou ,na vikárku' k Wurflovi a ke ,kohouto\ i', he ?" že si koupil jako já knížku o msíci Proklatý zarazila. arci shoda Tak nápadná Roušek! K vli vtšímu pohodlí sebral i svého i

——

—

dm

m

—

'*

"

—

hrdinu prost v nejbližším hostinci i popis tváe dosti se shoduje ,,Ale milý píteli," chlácholil jsem rozzlobeného hosta; ,, kdyby nakrásn spisovatel byl užil vaší

—

vzácné osoby, což na tom ? Byl by to prost nevinný Vždy pece nikdo nebude myslit, že byste byl

žertík.

chtl nkomu vážn namluvit, msíci

—

,,Ale

odsekl

že

jste

meškal na

— já jsembylopravdunamsíci!"

drazn

pan Brouek, vypjav prsa a vztyiv

hlavu. si pedstavit, kterak jsem na nho vyHledal jsem v jeho oblieji známky žertu a nenašed jich, nabyl jsem pesvdení, že mám ped sebou šílence, který si popletl rozum tením Rouškový msíní slátaniny, což by nebylo nic po-

Mžete

valil oci.

divného.

mj

Ale kdož vylíí teprve úžas, když se pan vytasil s nezvratnými dkazy svého pobytu na msíci, kteréžto dkazy laskavý tená najde na posledních stránkách této knihy! Dlouho zdráhal jsem se uviti vci tak neslýchané, až konen dkazy ty nad slunce jasnjší zaplašily poslední stín pochybnosti. Pak uznal jsem ovšem za svou svatou povinnost nejen dáti panu Broukovi náležité dostiuinní, nýbrž podati zárove žasnoucímu svtu pravdivou zprávu o msíních jeho objevech a píhodách, kteréž se mají k pošetilým smyšlenkám Rouškový mystifikace jako dílo nesmrtelné k dtinské karikatue. Již vidím v duchu radostný poplach, jaký knížka moje vzbudí po národ našem, jakou závistí naplní niše odprce. Konen, konen podailo se lov-

Brouek

!

vk

dlila enstvu prolomiti hráz, která iiás tolik od ostatního obyvatelstva všehomíra na dalekém svt, kam dosud jen skrovnikou mrou vnikal zrak badajících hvzdá, stanula poprvé *) i noha lidská a to noha prostého obana eského, který tím' daleko pevýšil slávu samého Kolumba Na konec podotýkám, že jsem toto dílko sestavil

—

spolen

s

panem Broukem ve dlouhé

ad

konfe-

k nimž nám pan Wúrfl s nevšední ochotou své místnosti propjil. Jest to plod mnohých prorencí,

bdných nocí, které jsme nezištn obtovali prospchu lovenstva a sláv jména eského. Na královském hrad pražském, na vikárce v den sv. arch. Michala.

.s:

*)

V

jednom pražském žurnále potloukaly

se

sice

C.

letos

v dob okurek zprávy o njakém cizím turistovi na obžnici AmeVenuši; ale dostaí, povíme-li, že ty zprávy pocházely z

—

mj

msíní cestopis že byl (vyjma úvod a doušku za první kapitolou) napsán díve než onen americký humbug, což dosvdí nakladatel a illustrátor této knihy. riky!

Mimochodem

konstatuji,

1.

(Poetické líení noci a svatovítského chrámu.

muje se tesení.

s

—

Pessimistické rozjímání o zemi.

jakým

se dostal pan

—

-

tená

sezna-

—

Pelud zemPepodivný zpsob,

duševním životem pana Brouka

Brouek na msíc.)

Byla jasná letní noc. Velebný kolos svatovítský koupal ve stíbrné zái štíhlé svoje pilíe a kvtnaté fialy, své lehké oblouky s ozdobou kamenných krajek a vrhal na osvtlené svoje plochy fantastické stíny onch kamenných úpon a kmen, že vypadal jako bájený chrám duch, utkaný z kouzelných svit a mystického šera.

V

posvátném klidu dímala zde ta zkamenlá minulosti uprosted mrtvého okolí; jen ze dvou oken starého stavení v tsné ulice, táhnoucí se za chrámem podél Jeleního píkopu, záilo ješt pozdní svtlo a zavznly rušivé zvuky. Zavrzly totiž dvée vedoucí na ulici a z nitra ozvalo se: ,,No tedy s Pánembohem, pane Wúrfl!" Šastnou dobrou noc, pane domácí! Rate nás brzy zase navštívit !" odpovdl druhý hlas.

hymna

,,

Na ulici vystoupila ponkud hápavým krokem tajeplná postava mužská, zahalená -- Však nikoli!

11

Vidím, že jsem

z poetického, trochu romanticky zbar\cného úvodu bezdky shupnul do stízhvé prosy a proto mohiu již prost íci, že pan Brouek opustil

známou hradanskou hospdku ,,na vikárce" a svému obydlí, ležícímu nkde na Starém mst. Vracel se nad obyej pozd; ale nepipouštl si proto žádných starostí doma za gardinami oekávala ho pouze ,,sirá poduška", zvolna se vracel ku

—

kterou však zatvrzelý náš panic, básníkovi navzdor, nikdy ,,neskrápl hokými slzami".

Pan Matj Brouek

tm

je sioe

domácím pánem,

ale

mchm,

nenáleží dokonce k nadutým prázdným za jaké hladomiví spisovatelé z nízké závisti pány domácí šmahem vydávají. Má pirozený dvtip a

od terminu k terminu nazbyt asu, aby vdomosti své v nejrznjších smrech rozšioval. iní tak ovšem bez urité soustavy jako tkavý ochotník, dle nahodilých podnt a chvilkových libstek. Následkem toho kupí se v jeho knihovn velmi míchaná spolenost knížka o chovu kanárk vedle mystérií svobodného zednáství, egyptský sná vedle díla o moderních soustavách kanalisace, návod k domácí výrob likér vedle Hýnova Dušesloví zkušebného pouení o zákonu poplatkovém vedle djin španlské :

A

stejn pestrá sms vdomostí tísní v jeho hlav. Ale má pi tom zdravý a dosti veselý názor života, který jen výjimkou bývá zakalen inkvisice atd.

se

stínem pessimismu. Pak arci posuzuje velmi písn a nkdy s ízným sarkasmem denní události, nedostatky obecní správy, zízení spolenosti, nové zákony a jiné záležitosti veejné. Ostatn mnívá se i v takových pípadech jeho škarohlídství pozvolna v jasnjší a nadjnjší rozmar, astji se plní

ím

12

vysoká sklenice

obyejn mívá

s

lesklým cínovým víkem, za kterou

pouné pednášky. Dnes pišel náš hrdina k panu Wúrflovi v neobyejn pochmurné nálad, jejímž pvodem byl jeden z jeho nájemník, svého povolání malí; podrobnosti této afféry sotva by tenáe zajímaly a proto je pomíjím mlením. Ponvadž nenalezl pan domácí tentokrát v hostinci Wúrflov ani sourodé své

spolenosti, zasedl si mlky do kouta jako fakir a vytáhl z kapsy populární spisek o msíci, jejž sob následkem nové vdecké libstky cestou na Hradany koupil. Zabral se do té knížky a hle s každou kapitolou, kterou pravideln ukonil zvoláním ,, Ješt jednu, pane Wrfl," snášela se s nadzemských onch oblastí nová krpj balšámu v jeho rozrušenou duši. Když byla knížka konen dotena, shledal, že zbyl !

:

s hostinským samoten. Poruiv si novou zapedl se s panem Wrflem v živou debattu o soustav kráter msíních a pronesl na konec pevné pesvdení, že msíc navzdor nevícím uencm hostí živé bytosti, což pan Wrfl s nápadným mrknutím na hodiny drazn potvrdil. Pan Brouek zaal snášeti dvody pro svj náhled, ale pohledy hostinského na hodiny opako\ aly se tak hust a okázale, že host nemohl nepoznati

v

hospdce

sklenici,

i

tendence

jejich.,

douškem a Venku

Ukonil tedy svj výklad posledním

vyšel

do lunojasné noci. se ped chrámem.

zastavil

Byl patrn

uchvácen velebnou jeho krásou v magickém osvtlení msíním. Klonil se tu na právo, tu na levo, jako by krásné jednotlivosti vznešené stavby oceoval z rzných stran; chvílemi prohýbal se daleko na zad, jako by chtl prozpytovati nejvyšší hroty v ko-

13

runé kamenného obra, a chvílemi nachyloval se zase

hluboko v ped, jako by vzdával hold pokory velebnému jeho majestátu. Ale pojednou upoutal všechnu jeho pozornost zvláštní úkaz. Zpozoroval divnou nea pohyblivost obrys: pímky se jaksi kolíkivky se lámaly, pilíe pohybovaly se k sob a od sebe jako štíhlé kmeny lesní vtrem; sama vž úastnila se patrným kolísáním v obecném vzruchu, jejž tžko bylo vysvtliti jinak než náhlým jistotu

saly a vlnily,

Pan Brouek ucítil sám na sob podobné kolébání a jat bázní spchal odtud. Brzy však se upokojil. Úkaz onen byl zejm pouhý pelud. Zvolna kráel dále kolem svatojirského kostela mezi pošmournými budovami smrem

zemtesením

.

.

.

ke starým zámeckým schodm a prodlužoval si požitek romantické noní procházky astými oklikami s jedné strany ulice na druhou. Pohled jeho zatoulal se bezdky k obloze hvzdnaté a spoinul na krásném úplku. Klidn a sniv shlížela dol ta tajemná stíbrná tvá s neuritými rysy, jež vynikaly jen slab z osvtleného tere jako vtlaené kresby hostie. Pro pana Brouka mly arci nyní, co se stal hvzdáským ochotníkem, zcela jiný význam. Pedstavoval si v nich ohromná pohoí, rozsáhlé doliny, vyhaslé sopky, zející rozsedliny. Pes ustoupil opt brzy vdecký interes poetickému dojmu, s nímž se mísil pocit lehké bázn. Pan Brou-

to

ek ml totiž nkteré podivnstky, mezi nimiž byla utkvlá myšlénka, že náleží k lidem podrobeným tajemnému pitažlivému kouzlu msíce. Neml k domnnce své jiného podkladu mimo ten, že probudil se nkolikrát místo v posteli vedle ní na podlaze. Ale pes to zavíral vždy na noc peliv devné okenice,

!

14

aby nepronikla do

ložnice ani nitka potmšilé stíbrné píze, která by jej spícího mohla vytáhnouti kams na vtrné štíty a voditi po úzkých ímsách nad strašlivou propastí. I te prochvla jím na chvíli ona bláhová báze. Ale pak si pipomenul, že bdí, že v plném sebevdomí údy své ovládá a není tedy v onom bezbranném, trpném stavu, v nmž nebeský zákeník pepadává své obti. Upokojiv se, pohledl domnlému nepíteli smle v tvá a brzy smíil se s ním tou mrou, že v nalézal iré zalíbení. Obrat ten zrail se v úvahách, jež cestou polohlasn pronášel. Nevypadáš zle, ty bledý brachu tam nahoe Usmíváš se tak tiše a spokojen, jako bys neml ani zdání o starostech^ a trampotách, jejichž domovem jest naše zem Ó jist, že jsou tvoji obyvatelé šastnjší nežli my ubozí pozemšané. Na tob není asi dom, které by svým majitelm pinášely více svízel a mrzutosti než potšení, na tob není mizerných mazal a barvokaz, kteí patí do blázince nebo do kriminálu, a ne do poádného domu, kde

dom

nm

!

od nich domácí grešli inže neuvidí a za to zakusí zlosti, až ho svt omrzí. Ty neznáš jist advokátv a berních úad, tvoji bydlitelé neztrpují si navzájem živobytí uskoky a pomluvami, šejdístvím a darebáctvím všeho druhu. Na tob nevycházejí noviny, které by tenái každodenn kazily snídaní a bouily žlu politickými jcremiadam.i a polemikami, zprávami o uprchlých zlodjích a nevypátraných vraždách, o podvodných bankrotech a zasedáních íšské rady. nežh u nás nemže Ostatn na tob jakkoli, býti najisto. Na zemi je už k zoufání: všude lakotná rvaka o sousto chleba, boj stavu proti stavu, záš

a

he

15

národu proti národu, válka všech proti všem. Každý den njaké neštstí na dráze nebo njaký nový zákon lovk by už vru nejlépe uinil, kdyby dal

—

té blátivé kouli s

Pánembohem!

pessimistické samomluvy došel pan Brouek starých zámeckých schod. Pes nízkou zadíval se dol, kde tmla se spousta dom, z níž trely rznotvárné vže a vížky do jasné záe msíní. Avšak jen chvilku bavil se tímto pohledem; pak vzhledl opt ku msíci, jat nyní skuten jakousi kouzelnou pitažlivou mocí. Skoro se ostýchám napsati, co následovalo. Vím, že jsou vdecké pedsudky píliš mocné, než aby nkdo mé historii uvil a nenazval ji hloupou bá-

Za

této

ze

chorkou. Ale

vc na se

tm

líiti

ze a kráel s okem

stále

nemohu k vli pedsudkm

skuten

jinak, nežli jak se Pan Brouek vylezl

msíc upeným

na

sbhla.

Pod tou zdí táhne po svahu hradanského návrší njaká rozsáhlá zvolna po

ní.

panská zahrada, v hoejší píkejší ásti terasovit upravená a na jednom míst opatená dvojitými kamennými schody, jež v odstavcích od sebe se rozbíhají a zase sbíhají, vroubeny jsouce prolamovaným

kamenným zábradlím v barokovém vkusu. Vedou vzhru k malému zahradnímu domku, jenž vystavn u samé zdi. Možná, že mj popis není zcela pesný; ale nejsem Zolistou, abych k vli dokonalé vrnosti v nejlepším odložil péro a bžel díve na Hradany podívat se na ty schody a na ten domek. Pan Brouek kráel tedy po zdi k domku. Nevím, je-li stecha jeho nad onu ze tak málo povýšena, že se na ni lovk bez obtíže dostati mže. Jisto jest pouze, že pan Brouek na dotené steše jest

16

vskutku se

ocítil.

Vylezl na

její

heben

a posadiv se

tam rozkromo, obemknul železnou vtrnou korouhviku. Oko jeho bylo dosud nezdolnou mocí upoutáno k lun a se smsí hrzy a zvláštní rozkoše zaal brzy pociovat na celém tle psobení magické síly. Proti vli zaaly se rozkroené nohy zdvihati na zad, výš a výše, již nesedl jízdmo, nýbrž ležel na biše vodorovn na hebenu stechy, drže se rukama pevn korouhviky ale v zadu zdvihaly se zvolna jeho nohy do vzduchu, již zdvihal se dík; již celé tlo, taženo ;

i

vznášelo se kolmo, hlavou dol a nohama k nebesm, v povtí nad stechou pavilonu a toliko natažené ruce držely se keovit hrotu vtrné korouhviky. Avšak jejich síla byla slabá proti neznámé moci; pustily se posléze a Newtonova dvtipná vdecká stavba rozpadá se tím v bídné trosky pan Brouek p a d a 1 s úžasnou rychlostí silou nezdolnou,

—

—

—

nikoli k zemi, nýbrž

smrem

od

zem

nesmírného prostoru svtového. S dsným chvatem zapadala pod ním Praha

do do

hlubiny, mizela se všemi podrobnostmi krajiny v jednotvárném povrchu velikého kruhu, který se rozšioval víc a více ale pan Brouek nevidl již nieho, nebo smysly jeho obestela mrákota. již asi tuší z nadpisu, kam pan Brouek dopadl. Ano, pan domácí probudil se ze své mrá-

—

tená

koty

—

na msíci. Tuto první kapitolu a

ásten

i

druhou pevzal

autor s nkterými potebnými zmnami z falešného cestopisu Roušková, ponvadž se jakž takž shodovaly s pravdou. Ale všechno, pravšechno ostatní, co týž cestopis blábolí o msíních trpaslících a píhodách pana Brouka na lun, byly pouhé, istonité, ne-

:

17

smyslné a nestydaté výmysly Rouškový, jež dstojn korunoval kapitolou poslední, kdež neostýchal se pronésti toto podlé obvinní ,,Milí tenáové! Stal jsem se obtí mystifikace, která hledá sob rovné v djinách naší literatury. Slyšte Z celé historie výletu Matje Brouka do msíce jest pravda jen tolik, že lovk ten kdysi po plnoci skuten vyšel hápavým krokem z Wúrflovy hospdky na Hradanech, že klikatou poutí ku starým zámeckým schodm vnoval krásnému úplku zmatený monolog, že bezúeln vylezl na ze, dlící tyto schody od njaké vrchnostenské zahrady a že spadl nepadal však proti záko!

—

nm pírody nahoru

do širého prostoru

svtového, nýbrž zcela pirozen doldo eené panské zahrady, kde se k ránu pronejšedivjším rozmarem na svt. Vše, praostatní jest pouhá, irá, nestoudná lež, holá nejapná smyšlenka, kterou mi jmenovaný Matj Brouek s neslýchanou drzostí povsil na nos jedin za itím úelem, aby se mi ,,u kohouta" a ,,na vikárce" mezi dstojnými sebe pátely na vrch hlavy

budil

s

vím

vše

:

vysmál.

Dostalo se mi práv nezvratných dkaz, že bídný ten lhá o msíc nikdy ani z daleka nezavadil a že msícovatost jeho oblieje, jakož i záivost jeho nosu nesouvisí nikterak s nebeským oním svtlem, nýbiž s docela jiným.

ním

A

já

bloud

vil mu

nho

mohl

ábelský klam

tušiti

prsa

která vypadá jako vtlená Svatopluk

ech: Sebrané

jako písmu svatému, na-

oštpm uenc

stavoval za

spisy IX.

Arci, kdož za tou boubelatou tváí, svatá prostota, a za !

tma

^

18

vodnatýma, bled modrýma oima, které !" hlásat V sud pravda

zdají

se

;

Všechny své vlastní lži, kterými snažil se vydati v posmch osobu pana Brouka a veliké jeho objevy, neostýchal se takto zlopovstný onen Roušek k dovršení své drzosti pipsati na vrub napadené obti! Avšak ponechám již takové jednání spravedlivému soudu všech slušných lidí a podám tenástvu v následujících kapitolách pravdivé vylíení toho, co vše pan Brouek na msíci vidl i zažil a jak se

nazpt na zemkouli

dostal.

II.

— Neobyejné úkazy pírodní a pochybnosti pana — Zem msícem. — Falešné váhy na msíci. — Elerozjímání. — Pan domácí taní kankán. — Kam se až

(Procitnutí

Brouka. gické

dostaly Wíirflovy uzenky. s

eííektním

-

Logické kotrmelce pana

zakonením

Když mrákoty pana domácího minuly, ze leží

na

dn

Brouka

kapitoly.)

shledal,

Nad

sebou pak jasnými hvzdami

jakési skalní rokle.

uvidl pekrásnou noní oblohu s a srpovitým msícem. Ale srp ten byl úžasn veliký a tak podivn zbarvený, že pan Brouek nedv-

oval svým oím. Akoliv si je chtl pouze promnouti, udeil se do nich prudce rukama. A když potom usedl, podivil se, s jakou neobyejnou pružností skoro samo-

dk

se vztyila,

ba spíše vymrštila hoejší polovice

jeho tla. ,,Co se to

dje

se

mnou?"

pomyslil

si s

úžasem

a znovu rozhlížel se vkol. Nemýlil se prve. Sedí opravdu v okrouhlé rokli, jejíž dno uprosted se vypíná ve skalní kužel, tak že tvar kotliny dosti se podobá obrácené form na bábovky. Hornina, z níž 2*

20

záí v nejjasnjším svtle denním rozlinými krásnými barvami ale nahoe rozpíná se tmavá, ba erná obloha noní, v níž myriády hvzd planou bájeným leskem jako tpytné démanty, rozseté po smutením rouchu. Mezi nimi svítí onen podivný plmsíc pan Brouek nevidl jaktživ msíc tak veliký a k tomu není tenhle ani stíbrný ani zlatý, nýbrž ku podivu pestrý; málem bys ekl, že hledíš z povzdálí na pkný, zpola zastený glóbus. jest složena,

;

—

Pan domácí zavrtl prudce, že by

si

málem

hlavou, a to mimo vli tak byl vyvrtknul.

šíji

,,Pane Bože, co je to se mnou?" mluvil k sob pomaten. ,,Jsem dnes jako splašený, jako bych ml v tle tisíc ábl. A kde to jsem? Nebe plno hvzd a zde v té rokli bílý den jak to možná ? A tenhle msíc kdo vidl kdy takový hrozitánský a takový strakatý msíc Mám njaký zteštný sen anebo jsem ztratil rozum?"

—

—

!

Pan Brouek byl skuten jako v Jiíkov viKonen soustedil všechny myšlénky na otázku, co se.s ním dalo, než upadl v bezvdomí nebo spaní, které skonilo tímto úžasným procitnutím. dní.

Napjal pamt a brzy zachytil vdí nitku pisi rozmluvu s panem Wurflem o lun a zastávku ped svatovítským chrámem. Ostatní vzpomínky byly trochu kolísavé a nejisté, ale pece podailo se mu stopovati svoji pou ku starým zámeckým schodm, apostrofu, kterou vnoval msíci, chzi po hebenu zdi, slezeni zahradního domku a co následovalo, než úžasný pád do nesmírné hloubky i vlastn výšky pozbavil ho smysl. :

pomnl

—

"

21

A te byl

prošlehla

magickou

ten

mu

hlavou

silou, jíž se

hrzná myšlénka,

že

od jakživa tak obával, sku-

vytažen až na lunu, kterou za své zem tak nadšen velebil.

noní

pouti

na úkor

Bránil se té dobrodružné myšlénce. Vždy nikdy ani neslyšel ani neetl, že by byl msíc nkoho vytáhl výše než leda na štít njaké stechy. pak co by tomu eklo uení o pitažlivosti zem?

—

A

,,Ne, ne!" konejšil se, ,,je to myšlénka bláznovská! Vším je zajisté vinno jen to ertovské Wúrflovo pivo. Pokejme, podívám se na manšetu! Hm, deset árek Inu, ovšem, te je všechno

—

—

jasné."

Ale pece nebylo nic jasné. Co pan Brouek spatoval, mohlo arci za pozemských býti leda výtvorem chorobn podráždné obraznosti nebo

pomr

smyslového klamu; avšak pan domácí

cítil,

že

má

úpln stízliv, ba že navzdor onm desíti árkám na manšet netrpí ani nejmenší stopou njaké kocoviny. hlavu a smysly zcela v poádku, že

je

,,É !" zvolal a vyal si notný záhlavek, akoliv chtl jen lehce udeiti v elo, ,,snad mi pomže Sáhl do náprsní kapsy pro knížku o msíci, t níž u Wrfla etl, ale ruka zajela tam bezdky s takovou prudkostí, že podšívku protrhla a knížka trhlinou na klín vypadla. ,,Kýho výra!" zabruel pan domácí. ,,Což mám !" najednou rtu místo krve v žilách? Musím se krotit Ale navzdor tomu pedsevzetí pleskl se otevenou knihou, kterou chtl jen ku tení zvednouti, siln do nosu. Když ji chtl odšinouti, octla se zase až

se

—

22

na klín a dosti dlouho trvalo, než ji vpravil do náležité distance, aby mohl pohodln ísti. Utekl se k této knize, ponvadž ji na zemi peetl jen povrchn. Brzy našel tam, že na msíní obloze záí ve dne hvzdy s koulí nebo srpem zem svorn vedle slunce. A kde je toto ? Poobrátiv se trochu, spatil na hvzdnaté obloze skuten i slunce vlastn nespatil, ponvadž musil zavíti oi ped úžasn mocnou, oslepující jeho záí, úinkující jak ohromné, nad pomyšlení silné eleki

—

trické svtlo. Již

ten

nebylo pochybnosti, že pan

dostal se

Brouek

sku-

na msíc.

,,Ó bože, bože, co jsi to na mne dopustil?" zaúpl. ,,Na msíci! To strašné! To sahá vru nad lidský rozum. A pece nemohu o tom již pochybovat, 'i^ahle rokle je patrn jedním z tch drobných kráteíkú, kterými je místy povrch msíce tak hust obsypán jako dolíky po neštovicích. A tamhle ten plmsíc je vlastn zem. Ach, bože, kdo si mohl pomyslit, že budu jednou na ni pohlížeti s msíce, že se pro mne stane sama msícem a s výše nebeské bude se ukrutn posmívati mému neštstí!" Znovu dal se do knihy, najde-li tam snad njakou útchu, ale když se doetl, že pitažlivost msíce iní jen šestinu pozemské, že tudíž našich 6 kilogramu váží tam pouze jeden kilogram, odložil knihu s hlubokým povzdechem ,,Ach, nyní pochopuji, pro jsem se knihou praštil do nosu. Zdvihal jsem ji touž silou jako na zemi a ona je zatím zde na msíci šestkrát

—

:

lehí."

23

dále líiti sms trapných myšlének a nitrem Broukovým víily, a podám toliko závrek jeho samomluvy: ,,Zde tedy sedíš, chudáku, opuštn a samoten, na cizím, neznámém svt, více než 50.000 mil vzdálen od zem, na kterou se již nikdy více nevrátíš. Hle, tam pedaleko v nesmír-

Nebudu

pocit,

ném

jež

prostranství

nebeském na tom divném pl-

msíci, který je vlastn zemí, leží kdesi Praha, stojí tvj a snad klepe práv v tu chvíli hospodyn

dm

s

ranní kávou na tvoji ložnici

.

.

.

Nedouká

se,

ne-

dovolá se Dá vypáiti dvée postel nedotknutá, po pánovi ani stopy Nastane hledání po pátrání, vyšetování snad padne i na Wúrfla podezení, 7e mne obral a vyhodil nkam do Jeleního píkopu a koncem konc rozmnoží moje aféra hezkou již adu nevysvtlených vražd a neštstí. V mém krásném budou hospodaiti roztomilí moji píbuzní, které jsem na zemi míval nejradji hodn daleko od sebe. Peníze, kterými' jsem si pojistil slavný poheb, jsou marn vyhozeny. Ni prostý kížek nezstane po na zemi; památka moje zajde tam beze stopy. Leda že snad nkdy moji staí kamarádi, jdouce za jasné noci od kohouta" nebo od Wúrfla, mezi sebou prohodí: ,,Bylo to dnes pivko co ? Na tom by ani nebožtík Brouek neshledal chy.

.

:

.

.

.

—

mst

.

—

dom

mn

,,

biky

..."

zatím po

nmuž

A

nebudou

msíních

tušiti, že

ubohý Brouek šplhá

kráterech na krásném

úplku

—

^" na hvzdnatou oblohu Pan Brouek zaslzel a oddal se zcela svému žalu. Ale po chvíli ohlásil se jiný pocit nehorázný hlad. ,,Zde toho kamení se nenajím," pravil k sob pan domácí. Pedevším je teba, abych vylezl z té proklaté žumpy a rozhlédl se trochu dále po msíci."

k

sniv

vzhlížejí

:

,,

24

—

Vstal ba jako pružcový

pkn

mí

vstal Vyskoil, vymrštil se vysoko od pdy. A chtje se !

ke svahu kráteru, inil to vtrnými poskoky a smlými pirouettami, za které by se nemusil stydti ani Mošna. Jeho pozemští pátelé byli by

piblížiti

ustrnuli,

kdyby

byli

spatili

obtylou a rozšafnou

osobu pana domácího taniti nejsvižnjší paížský kankán. ,,Uf! Uf! Prožluklá msíní lehkost!" oddychoval si náš bezdný taneník, když pivedl své tlo jakž takž do rovnováhy. Vzpomnl si pi tom na odloženou knihu. Zvedl ji a vstril do pravé náprsní kapsy, ponvadž levá jak víme byla protržena. Ale tu zavadil o jakýs bahk. Vytáhl jej a vzkikl radostí. Za své poslední osudné návštvy u Wiirfla sndl dva párky vídeských uzenek s kenem. Ponvadž byly výtené, poruil si da apo a dal si zabaHti ješt tyi párky do papíru pro domácí požitek. Tyto tyi párky objevily se te ped radostným jeho

—

—

zrakem. Prohledal na našel

šením

tam i

neztratil

sice

i

ostatní kapsy.

nieho, ale

podivením, ani zbla

Na zub nepesvdil se s potže pi dsném pádu na msíc tobolka, hodinky s pívsky —

spch

již

:

—

tehdáž nebyly to ješt stíbrné plmsíky nž s vývrtkou, pivomr a gumová páska s porcelánovým knoflíkem k oznaení sklenice, zkrátka všechno bylo

na svém míst.

Pan Brouek dal

se

s

chutí

do uzenek.

Ale

ponvadž se mu lehké nohy ustavin plašily a jídlo pi tanci nevaln se daí, uvelebil se opt na zemi

25

i

vlastn na msíci, ovšem

píliš

prudkým nárazem

snad

vážn

s

náležitou opatrností, aby k sezení nejpotebniší

ás

nepoškodil.

Náš hrdina mžikem se náhle zarazil.

pece uenci ectva ani

slupl

Napadlo

mu

ti párky, totiž

:

ale u tvrtého ,,Což mají-li snad

pravdu, že není na msíci žádného

ím

zví-

pak živil? Ó, bože! Musil bych bídn zahynouti hladem a zá-

love

rostlinstva?

žízní,

ponvadž prý

bych

se tu

tu není také ani

krpje

vody, neku-li piva!"

Pi

té

myšlénce ztrnul pan domácí ledovým de-

chem hrzy. Ale za chvilku se vzpamatoval. ,,Ne, tak zle nebude! Uenci se mohou mýlit! Ba, vru, mýlí se šeredn se mýlí. Však jsem si myslil vždycky: což mohou páni professoi vdt o msíci, o který z nich žádný ani nohou nezavadil. A tu je dkaz povídají, že zem všecko k sob pi-

—

—

:

a mne pustila až na msíc Povídají dále, že prý není na msíci žádného vzduchu. Kdyby to byla pravda, nemohl bych zde dýchati a hle jsem

tahuje

!

—

!

dosud bohudíky živ a zdráv!" Tato úvaha potšila pana Brouka nad míru. ,,Tedy žádné píHšné strachy, Matji!" povzbudil se skoro vesele. ,,Ten poslední párek schováš sice pro kmotra Píhodu; ale na nejhorší nemusíš ješt pomýšlet. Je-li na msíci vzduch, je tu jist také voda, a je-li zde voda, jsou tu i byliny a dojista i zvíata. Ba, svou hlavu dávám v sázku, že zde žijí také njací rozumní tvorové, jako jsme my lidé na zemi. Vždy to dá rozum, že musí být msíc obydlen. K pak by jinak byl? Ci snad jen k tomu, aby nahlížel

emu

2b

necudn do oken hezkým dvátkm nebo aby svítil mokrým bratrm na cestu z hospody? A jsou-li na msíci rozumní obyvatele, musí

se také

ním

živiti

a nco píti. A že rozumní tvorové nepijí jen vodu, rozumí se samo sebou."

Tento logický circulus vitiosus rozjail pana tou mrou, že vyskoiv neopatrn, skoro na sáh do vzduchu vyletl. A když nazpt dopadl, zatmlo se náhle vkol nho a cosi zašumlo nad jeho hlavou.

Brouka

III.

(První

msían.

Zvláštnosti

—

msíní

—

Divné uvítání. echové na msíci! — eViiny a návští o první pozemské gramat'ce msítiny.)

Pan Brouek ])i/hlédl vzhru a spatil podivnou lidskou podobu, vznášející se nad ním v povtí na okídleném koni. Saíbrné podkovy a blostná kídla mohutného oe, ušlechtilý obliej ztepilého jezdce

vavínovým vncem v rozpuštných kadeích, s jakýmsi varitu podobným stíbrostrunným nástrojem v náruí a s jakýmsi dlouhým talárem, protkaným stíbrnými hvzdami vše to poskytovalo obraz velmi krásný, ale zárove ode všeho, co vídáme na s

—

zemi, naprosto rozdílný.

k

podobali se ukazují majitelé optických divadel, nežli útvarm, z masa a krve tak vzdušná, jemná, skoro przraná byla jejich tla, o nichž se mohlo plným právem užiti básnického rení ,že byla utkána z lehkých oblak a msíní záe.

totiž spíše

Jezdec i jaké

mlhovým obrazm,

nám

:

"

2b

Také jezdec zpozoroval patrn pana Brouka,

nebo

spustil

dol

se

a

sestoupil

kídlatého

s

blouše.

dn

Tak stáli oba naproti sob Brouek na kráteru, podivný zjev na jeho valu, a ponvadž tento :

nebyl vysoký, vidli si dobe do oblieje. Brouek spatil nyní zeteln tahy neznámého i podivil se pejemné, prsvitn bledé pleti jeho tváe spoívalo na ní cosi jako snivá, stíbrná zá luny. Postava odvrátila napolo hlavu a napáhla proti našemu hrdinovi dlan týmž zpsobem, jakým herec na jevišti couvá ped hrozným zjevením. ;

Pak zadrnkala

o struny svého varita a zvolala ustrto netvor, dsí

mj

zpívavým hlasem: ,,Ha, ký

—

nulý zrak ? noci mrak?"

Zda smysl klam

t

i vné

zplodil,

Rozumí

se, že takové pivítání panu Brouko\'i nelichotilo ale kritická situace velela potlaiti svou nelibost.

hrub ,,

mu

;

,,Jsem obyvatel zem," odpovdl tedy klidn, kterého zlý osud hodil na tento daleký svt. A mám

patrn est

Msían

—

obyvatelem msíce? probral se z uleknutí a ve tvái jeho

mluviti

s

zrailo se nyní jen veliké podivení. niv Ó,

?

,,Co slyším, ha! tys plodem charých Ký v naše svtlé stany penesl syn jsi jist, neb náš jasný byt

—

—

zem

by takou stvrou

zemských

t

zá

—

div ? jak moh'

!"

svou poskvrnit Po té zadíval se bedlivji na pana Brouka s netajenými známkami ošklivosti. Náš hrdina pravil s povzdechem: Nedivím se, že vypadám pro vás podivn. Vždy vy navzájem ,,

—

!

:

:

29

hm

— hm hm — "

— mn

Pan Brouek pokraoval nevinn „Ostatn vás ujišuju, že jsem se na msíc samovoln nedotel a že bych ze srdce rád na zemkouli se vrátil, jen kdybych vdl jak. Jakás neznámá síla odtrhla mne z istá jasná od zem s takovou prudkostí, že jsem pozbyl smyslv, a když jsem z omráspolkl

ení

navzájem štiplavou odvetu

procitl,

mnou njaký híchy

své,

a

byl jsem již zde. zázrak, kterýmž

anebo

si

ztropil

Bud

uinil

bh

se

jsem potrestán za ábel se mnou pekelný

žert."

Msían

se zamyslil a také

pan Brouek použil

pestávky, aby spoádal své zmatené myšlénky. Byv ped tím všecek zaujat neobyejným zjevem uvdomil si teprve nyní pekvapující faktum, že msían mluvil esky. Sice eštinou trochu zvláštní té

s

neobvyklým pízvukem,

ale

pece esky.

Msíc eskou pdou Jaká to zvst Jaká útcha !

!

pro náš ubohý národ Povrch msíce obnáší asi tináctý díl povrchu zemského a dle pozorování Broukových možno souditi, že jest dosti hust obydlen. Právem tudíž lze se domnívati, že poet populace msíní iní asi tináctý díl obyvatelstva zemkoule, tedy snad více než 100 milion a tyto miliony jsou rodní naši brati !

msían —

Rázem tedy stáváme se nejvtším národem evropským a smíme pohrdliv pohlížeti na Nmce, Francouze i Rusy který z národ tch mže se pochlubiti, že má bratry až na msíci, že jazyk jeho sahá až do hvzdných oblastí ? S jakou pýchou rozšííme svou národní hymnu o sloku

—

!

30

Kráter kde

jícny

zejí,

kužely z nich jasné

kde se šklebí

tisíc

njí,

rýh

po rovinách kruhových

—

ech

tam žije plém, na msíci domov mj! i

Nyní konen mžeme si v bezpeí oddechnouti po dlouhém krušném zápase o zachování své národ-

Mžeme

nosti. složiti ruce v klín a klidn pihlížeti, jak tajní i zjevní germanisatoi o pekot usilují o naše vyhlazení, ha v moudré umírnnosti sami

nmin

mžeme

do

koán

—

otvírati

všechny brány svého ná-

nebo kdyby nakrásn poslední Cech zmizel s povrchu zemského, národ eský tím pece nezahyne on bude žíti dále na msíci, kam rodního života

:

neproniknou bohdá nikdy ani agenti Schulvereinu, ani zákopníci státní ei, ba ani Moltke se svými armádami. Jinak by nám arci^možná komunikace s msícem pinesla též ohromné výhody. Považte si jen, kdyby nyní po návštv zaoceánských hostí zavítal k nám ješt divadelní balon z msíce. Jaké teprv nadšení by uchvátilo náš národ a jaký vztek by zalomcoval našimi odprci. A kdyby vláda tu msíní demonstraci zakázala, uinili bychom prost sami výlet na msíc, kde bychom pak mohli poádati prvody, odbývati tábory, eniti a banketovati po libosti srdce svého. Myslím, že by naši vdcové na vlád nám pátelské snadno vymohli, abychom smli vbec na msíci užívati všech práv základními zákony státními nám zaruených, jichž vykonávání na zemi je nemístné.

:íi

Pravil jsem, že je msíní eština trochu zvláštní. se dle zpráv pana Brouka nastíniti tyto

Pokusím

Nemohu

zvláštnosti.

svým

se arci zhostit obavy, že

výkladem nikomu se nezavdím. Mezi uenci vzbudí filologický pokus laika leda úsmv opovržení a širší obecenstvo pejedlo se práv ve sporu o rukopisy jazykozpytu až do ošklivosti. Obmezím se tedy na vci nejhlavnjší. Msíané pronášejí svou eštinu s divným zpíváním, protahováním, kroucením, vzlykáním, syením, šeptáním a burácením zkrátka zpsobem, jakým se náš jazyk na zemi nikde nemluví, leda snad na našich divadlech, kde nkteí herci snaží se také zejména v tak zvaných klassických kusech mluviti zpsobem všemu pozemskému mluvení co nejmén podobným.

—

—

—

msítiny vymýtil množství eštin obyejných, klada místo

Slovník zerhské

slov v ponich slova

mén

obvyklá neb docela nezvyklá, nebo všelijak Tak na píklad neíká se v msítin nikdy prost ,,oko", nýbrž- „zor" nebo „hled" (pi ženských zhusta ,, hvzdika" nebo pomnnka" je

opisuje.

—

,,

je

výhradn pi krásném pohlaví necharakteristickým znakem msítiny

nkterých

užívání

také

slov

!)

,,ústa", ale ,,rtové"

raly"),

nýbrž

(pi ženských

ne ,,zuby". ale jen

mrana",

,,

kadee", déš"

,, ,,

šry

;

maliny" nebo kovlasy", perel"; ne ,,

,,

,,

kštice",

,,

upiny", „temná

ne louka", nýbrž kvtnatý koberec"; ne ,,voda", nýbrž vláha", ,,t", „zrcadlo", kišál" ne obloha", nýbrž blankyt", „azur", ,,hvzdnatý baldachýn"; ne ,,bílý", „modrý", zelený", žlutý", nýbrž liliový", „safírový", smaragdový", zlatý" ne ,,šel", nýbrž kráel", „ubíral se" ,,

zlatý

;

,,

,,

,,

,,

;

,,

,,

,,

,,

,,

,,

;

,,

,,

32

(pi ženských „chvla se", nebo „vznášela se", což ostatn pi vzdušných msíankách pípadnjší, nežli pi sebe útlejších hrdinkách pozemských básník) ne usnul", nýbrž klesl v náru spánku" je

,,

,,

;

srostla v msítin tím neb oním podstatným tak, že tvoí obé nerozluný celek. ekne-li msían na píklad ,,omšený", nemže následovati nic jiného nežli balvan", jakož naopak tento nikdy bez omšenosti se neobejde. Takové srostliny jsou dále svží zele", hedvábná asa", ,, snivý zrak", „tajemné kouzlo", nedozírná propast", ,, andlská bytost" a t. d. a t. d. Msítina

a

Nkterá pídavná jména

d.

t.

s

,,

,,

,,

,,

má nkolik pozemské eštin i

zhola

neznámých

slov,

pravého smyslu se pan Brouek nedohádal, na píklad: „znoj", ,,tes", ,,chvit", „charý", „drásá". jichž

msían

,,romoní" a t. d. Nkterých slov užívají obzvláštní zálibou, vplétajíce to neb ono do každé vty; jsou to zejména výrazy: „peru", ,, pra-

s

tém

por", ,, démant", ,, ether", ,,hvzdaL", ,, kouzlo", „láska", vesmír", „vnost" a po„ideál", ,,taj", ,, vidina", ,,

dobná.

Nejhustji však užívají citoslovc: „ach",

,,hoj", „ha", „chachá", „bda" a t. d. ohledu mluvnickém sluší poznamenati, že msítina úzkostliv se vyhýbá všem formám na zemi bžným a pracn vyhledává tvary nejmén obvyklé. Neíká tedy nikdy „dcera", hosta", „dereš", „šepplane", nýbrž ,,dci', „host", „detají", ,,mže", ,,ó",

,,oj",

V

,,

,,

,,mž'", ,,plaje", nebo „plá". stavby vt se týe, ídí se msíní eština pravidlem, že sluší pirozený slovosled roztrhati a pemetati tak, aby stálo práci co možná nejvtší, shledati ty kusy opt dohromady a vypátrati pravý jejich smysl. XHiodným píkladem bude reš",

,,šepcí",

Co

konen

m-

33

vné

síní vta: ,,Po vysoké kmitavý ped starého chrámu oltáem lampy svit, plaché do pestrých mepaprsky, soumrakem se taje gotických oken potácel klenb." Zdá se vbec, že jest hlavní snahou mluviti a psáti tak, aby jim poslucha a tená roz-

kvt

msían

uml

co nejmén. Ale ponvadž by asi ta msíní hlubokomyslnost leckomu nebyla po chuti a jelikož krom toho, jak se zdá, msíané mluví v jambech a rýmech, kteréž mají u nás ješt upímných píznivc, podám v následujících kapitolách našich msíních

mén

ei

bratr vtšinou jen v obyejné pozemské prose. Ostatn podotýkám, že vyjde za krátko struná mluvnice msítiny; kterou naši pední filologové, pp. professoi Gebauer, Hattala a Kvíala (seadno dle abecedy) na základ materiálu panem Broukem sebraného v nkolika pátelských schzích se vzornou ochotou sestavili.

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

IV.

msíního

(Výklady krajina.

—

básníka a jeho

Pomníkové

batta o lásce.

—

aleje.

—

dobré

srdce.

—

Msíní

Vzájemné pedstavení.

Filosof ve výslužb.

—

—

De-

Poesie a prosa.)

Msían, probrav se z myšlének, vysoukal ze svého taláru jakousi tenkou látku v podob a velikosti ádného prostradla, záhadného urení. Pak pravil: „Ó. zaslepenosti pozemská! O trestu mluvíš, kde bys ml velebiti tajemnou píhodu, která t penesla sem?! Vz, že v nekoneném ebíku tvor, obývajících vesmír, jsme my msíané stup\ ysoko povzneseným nad hrubé obyvatelstvo zem, nesmírné bližším velebnénui praduchu svta. Tvoíme již pechod, abych tak ekl, od bytostí tlesných k pouhým duchm. Naše tlo není surový bahan hmoty, tížící a zdržující ducha jako tžká železná koule za patou spoutaného vzn, nýbrž jen lehký vzdušný obal, popívající vyššímu duchu našemu úplné volnosti. Jen porovnej, ubohý jyozemšane, ten sprostý masitý žok, v nmž se

nm

tém

]:)a(htíš,

s

mým jemným

Pi tom

vypjal se

tlesným pouzdrem!"

msían, rozpáhnuv

jako když ]){^dstupující provazolezec slibnou

ruce, atti-

35

tudou obecenstvu dává tušiti svoji pružnost, a pan Brouek byl v pravd udiven vzdušnou hebkostí štíhlého jeho tla, kteréž se pohybovalo s lehkostí pírka a pohrdati se zdálo všelikou oporou, jako by se vznášelo

\

olné v

Tím

uenc

je

povtí. tedy

nadobro rozhodnut dávný spor

msíci a místo fantastických, namnoze smšných domnnek máme dokázanou pravdu. Msíc není ani mrtvou škvárou, jak hlásali jedni, aniž chová jakýsi pochybný život jenom na dn svých kruhovitých plání nebo v njakých dutio život na

nách sublunárních, jak pipouštli jiní, nýbrž zahalen jsa jak uvidíme na celém povrchu v bohaté roucho bájené vegetace, má i vysoce organi-

—

—

sované, myslící a

cítící

Tito nejsou ani

obyvatele.

obi Pythagorejc, ani pitvorní trpaslíci novjších povída, nýbrž mají zcela velikost podobu lidskou i

od nás jen ušlechtilejším vzhledem a idší, lehí hmotou svého jemnjšího, éthericky lehounkého tla. Tento tlesný nádech," pokraoval obyvatel msíce, vyžaduje na nás tak málo služeb, že mžeme vnovati tém celý život své vznešenjší vnitní a

liší

se

,,

,,

bytosti, užívajíce jen istých rozkoší duševních, sloužíce jen svým jasným ideálm. Jak nízký a hrubý

naproti tomu život váš Známe jej dosti dobe. Následkem vtšího objemu zem, svých lepších dalekohled a bystejších zrak mžeme znamenitjší výtvory pozemského obyvatelstva a pohyby vtších jeho dav jakž takž pozorovati a vyšší náš dvtip dovede si na tom základ sestaviti dosti úplný obraz vašeho žití, vnovaného vtším dílem jen všední lopot neb ukájení smyslných chtí a zídka jen pro-

je

!

36

záeného poblesky ideálního s\cla. Nepochopuji, jaká moc t penesla na msíc, ale jisto jest, že se ti dostalo tím penesením vzácného vyznamenání a povýšení. Snajd. vyvolil t praduch svta k velikému

msíní

poslání, abys poznal vznešenjší život a po svém návratu stal se na zemi prorokem a šiitelem ušlechtilejších snah. jestliže se nevrátíš, blahoe osudu, že alespo ty sám mžeš oistiti a povznésti

A

svou hrubou pozemskou bytost na jasných paprscích dobia a krásy!" Pan Brouek nebyl píliš nadšen takovou vyhlídkou. Byl na zemi zcela spokojen se svým zpsobem života a netoužil nikterak po vcech, které se povznášely nad všední jeho požitky. Dobrý obd, ízný nápoj a náležité pohodlí staily mu úpln k vezdejšímu blahu. Knihovna jeho obsahovala jen takové spisy, které mohl ísti v píjemném klidu, beze všeho vzrušení a rozechvní. O básnících mluvíval jen s úsmvem sarkastickým a na divadle, které navštvoval jednou za uherský msíc, miloval jen rozpustilé frašky, nebo svižné operety s bohatou výpravou a hojným baletem. Byl epikurejcem, nechápajícím, jak se mže kdo rozilovati pro vci, jichž nelze vidti a hmatati, a mráz obcházel ho pi pouhé myšlénce, že by kdy pozemský život zamniti ideálními slastmi pouhého ducha. Msían vykládal si jeho mlení radostným pohnutím a dokonil laskav svou „Jsem patrn první msían, který se s tebou setkal, a pokládám

ml

e

:

pokyn nejvyšší bytosti, abych se stal tvým prvodcem na msíci a tvým uitelem na dráze k ideálnímu životu. Tvj surový zjev odpuzuje mne sice, ale mocnjší je v mém nitru útrpnost s tebou, ubohý.

to za

a?

bídný tvore 1 k nejnižšímu vyvrheli tvorstva sklání se soucitn láska a nekonené slitování." Hlas jeho udušen byl vzlykotem a proudy slz vyinuly na bledé tváe, kteréž ponoil na hodnou chvíli hluboko do onoho" záhadného prostradla. Dkuj vám srden," pravil pohnut náš hrdina a pomyslil si Zdá se, že má ten msían srdce neobyejn dobré a mkké. „Nuže, pozemšane, vystup nahoru a poj se mnou!" vyzval ho selenita. Když pan domácí z kráteíku vystoupil, byl pímo okouzlen obrazem, který se rozestíral kolem !

vná

i

,,

:

nho. Stál v krajin vskutku bájeného vzhledu a osvtlení. Jakž by se zastydli uenci, kdyby spatili pravý obraz msíní krajiny, kterou nám pedstavují jako vyprahlou kamennou pouš bez nejmenšího nádechu prsti, beze stopy vegetace, pokrytou jen nesíslnými krátery vyhaslých sopek, prorvanou hlubokými rozsedlinami a obklopenou divokými spoustami úpln nahých skal, pnoucích píšern k nebesm své bizarní,

žádným lesem nevnené, žádnou bystinou

nesvlažované, ni nejslabší známkou vegetace neoživené stny, hebeny, vrcholky a hrany! Obraz, v nmž milostiv jen pipouštjí neobyejné effekty, zpsobené rozmanitými fantastickými útvary a stkvoucími barvami rzných sopených hornin.

— —

Zatím Ó, že dostal se na msíc práv pan Brouek^ který nemá v sob ani nejslabší poetické žilky Ó, že nejsem poetou bohem posvceným alespo já, abych vytušil z chudých prosaických 1

38

drobt Broukova líení teba

jen mdlý odlesk arovné krásy, kterou spatil! Žel, nezbývá mi než penechati obraznosti tená, aby sama vyplnila ty nuzné obrysy, které v následujících ádcích zbžn nartávám nejapnou rukou. Krajina, jíž ubíral se náš hrdina s msíanem,

byla ozáena prazvláštním, nevýslovn krásným a magickým svtlem, pekonávajícím vše, eho na ob-

razech svých v effektech svtelných dostihli nesmrtelní misti. Toto osvtlení samo stailo, aby vdechlo i nejvšednjší krajin kouzelný pvab. Ale zde jevily se v tch arovných svitech a stínech tvarv a barvy, kterými na zemi ani nejbujnjší tropická píroda nikdy neopojila zraky lidské. Stíbrné kmeny, nesoucí skvostné koruny ohromných list smaragdových, pepodivn zpeených, cípatých a asnatých, svlace, proplétající všechno jako démantoví a safíroví hadi, kvty, podobající se zcela obrovským

motýlm, a motýlové

zcela podobní obrovským kvperleový vzduch, fialové a pomeranové stíny

tm,

rubínové houby zvýší chavodní s titanskými amethystovými ržemi bájených leknín, jantarový opar, pecházející v dálce v ultramarinovou mlhu s topasovým lesní,

lup,

z

nichž

opálové

svítily

tn

obzorem Ne! Odkládám bídný šttec.

Pozoruji, že ne-

dovedl jsem nastíniti než docela všední krajinu pozemskou. Ctte si jenom naše básníky a shledáte. že spatují perleový vzduch, opálovou vodu a topasový obzor v nejstízlivjší krajin eské. ,,A á to je krása!" ulevil svému obdivu

—

Ijan

Brouek.

39

!" volal nadšen mesían. ,,Ó, božská pírodo „V prachu koím se ped tebou, ty prazdroji nekonené krásy. O, velebná matko všeho žití, v slzách neskonalé vdnosti líbám obrubu tvého královského

——

."

-

roucha Klesnuv na kolena líbal trávu s keovitým vzlykáním u vytržení tak divokém, že ho pan Brouek chvilku za šílence pokládal a z hluboká si oddechl, když povážlivé to nadšení šastn minulo. Sli spolu dále rozkošnou krajinou. O chzi v pozemském smyslu nelze vlastn mluviti. Msían chopil se svého varyta a loud ze stíbrných strun líbeznou melodii, poskakoval k tomu v lehounkém tanením kroku, podoben králi Davidovi, když tanil kterého ped archou úmluvy. Také kídlatý vedl za stíbrnou otž, poskakoval za ním do taktu, což vypadalo velmi pkn. Pan Brouek skákal ne-

k,

s nimi, ale tanec jeho vymykal se všemu rhytmu a nebyla v ani stopa té lahodné grácie, s jakou hopkoval jeho prvodce. Krása proniká všechny, i nejvšednjší úkony našeho života," vysvtloval msían. Všechny naše pohyby odmeny jsou podle zákon esthetiky. A tak

volky

nm

,,

,,

mní

se

i

naše

chze

v rhytmický tanec, provázený

pípadnou hudbou." Brzy dostali se na širokou cestu, pi níž s obou ada njakých soch, táhnouc se jako pomníková aleje do nekonené dálky. Msían vysvtloval Broukovi, že na msíci podél cest nesázejí se stromy, nýbrž staví se pomníky znamenitých básník, filosof, malí, skladatel a jiných celebrit, aby chodci pi každém kroku ]X)vznástran stála

!

40

seli se

jednak

umleckým provedením

vzpomínkou na krásná „Ale kde naberete divil se Brouek.

soch, jednak

díla vytesaných veleduch. se tolika slavných

muž?"

mj

hrd

msían, ,,máme zlatý," odpovdl „Ó, jich nejen dosti pro všechny silnice, cesty a pšiny, nýbrž vybývá jich ješt tolik, že zaínáme sochami svých velikán zalesovati holé strán. My msíané jsme veskrze slavní. Jedni zvují se pérem, šttcem, dlátem, zpvem, hudbou; kdo sami v žádném tom oboru vyniknouti nedovedou, proslavu jí se vynalézáním nových umleckých smr, posuzováním a pouováním inných umlc, velebením tvrích velikán, naež se tváí, jako by oni sami jim k té ,velikostibyli dopomohli, nebo tepáním všeho všudy, aby budili domnní, že duchem vysoko vynikají nad veškeré svoje okolí zkrátka, stávají se vhlasnými kritiky a esthetiky a kdo ani nejbídnjší posudek napsati nedovedou, snaží se vyniknouti alespo jako mecenášové a píznivci umní." Pan Brouek mohl si pomyslit, jak vítaný poklad by se na msíci otevel našim illustrovaným aso-

tém

— ;

pism, jimž se pomalu již zaíná nedostávati pozemských eských celebrit pro první stránku. Ale nepomyslil šito, ponvadž se o takové asopisy hrub nestará, a ekl jen k sob No, dkuj u pkn, tedy samí umlci! Kam jsem se to dostal! Zdejším domácím pánm nezávidím ml jsem na zemi jen jednoho malíe a toho mi byl sám ert za nájem:

—

níka dlužen ,,Já sám jsem básníkem," pouoval ho dále msían, ,,a jméno Hvzdomír Blankytný rozléhá se, bez chlouby, zvirn po clem msíci." (

"

"

:

41

Jestliže

msían

zemšanu imponoval,

myslil, že tím básnictvím pozmýlil se velice.

Pan Brouek usmál se pohrdliv a prohodil jen ,,Hvzdomír Blankytný! To áké jméno!" Divíš se mu? To pece jméno zcela obyejné. ,,

Jak se ty jmenuješ?" ,,Tak s vysoká ne, jako vy," odvtil Brouek s drazem na tom zdvoilém plurálu. „Jen Mati

Brouek."

Brouek! Tedy jména svoje sbíráte vy ubozí pozemšané v nízkém prachu Vypjujete si je od bídného hmyzu! A jaké je tvoje povolání?" ,,

i

!

—

domácí pán." zase byl zklamán náš hrdina domnívaje že uiní svou odpovdí na msíana dojem. Blankytný tázal se totiž: Domácí pán? Co ,,Jsem

Te

se,

,,

je

to?"

,,Tak! To je pkné! Neznají zde pán!" zabruel pan Brouek potichu

,,Mám

dm,

,,Po

típatrový pražský

dom

se

neptám.

dm,

ani domácích a vysvtloval: bez dluh

Chci vdti, co

—

jsi

na

zemi konal." ,,To je otázka! Co jsem konal! Jako by neml domácí pán práce a starostí od rána do veera. Tu na tebe pibhnou, že kamna kouí, tu zase, že netee voda, pak zas abys hlídal toho proklatého malíe anebo bhal na úad Nemluv o takových nicotnostech. Po\z, ím jsi sloužil vným ideálm, v jakém oboru jsi roz-

—

,,

šioval íši krásy?"

"

"

:

42

Pan Brouek nemohl se ubrániti ,,To je zase moc pkná otázka! O krásu jsem se mnoho nestaral. Leda, že jsem dal bílit prelí, když to magistrát naídil." „Bílit! to jmenuješ sloužením kráse! Ó, vidím, že nemáte vy ubozí pozemšané ani nejslabšího tušení, co je krása. Ach, jak vás lituji, jak jste ne„Krásy?"

úsmvu.

—

A

šastni!"

A

msían, rozbaliv znovu dal se do hlasitého pláe.

onen velký kus

látky,

Pan Brouek se již rozzlobil. „To není lovk, huel do sebe. „Ted se dokonce rozpláe nad tím, že dávám bílit dm. Už pochopuju, pro bere s sebou místo kapesníku hned celé i)ro-

to je tvaroh!"

stradlo."

Msían,

vyplakav

se,

uinil

novou otázku

pozemšané ani nevíte, co je láska?" ,,Hoho! To abychom nevdli Snad nemyslíte, jsme svatí. Já sám vyvedl za mladých let leckterou

,,Snad vy

!

že

—

hloupost ,,Usta, bídníku, cit

usta Neznesvcuj božský svým hrubým dechem! Ne, ty's nikdy, nikdy !

ten ne-

miloval. Ty's neschopen toho svatého žáru." ,,No. mluvte si, co chcete. Ale jestli rozumíte svatým žárem to, co my na zemi proste jmenujeme namlouváním, mohl bych vám leccos povídati ze

—

let, a ješt nyní zde to mohu spatím-li švarnou holici, leckdy neodolám pokušení vzít ji za kulatou bradu nebo ji štípnout

svých mladších íci

—

—

do ervené tváiky ,,Ml, ohavníku! Ni slova více! Žasnu nad kostí, která se

nosti

mže

níz-

takto rouhati vznešené dstoj-

posvátného ženství."

"

43

,,x\jajaj Snad tu nemáte na msíci samé nesnad se dtklivé princezky! Posvátné ženství! dokonce modlíte ke svým krasotinkám?" !

i

,,Ovšem, že se modlíme ke svým andlm, ke svým svticím a bohyním nebo vz také, že tm korunám stvoení pikládáme jenom jména nejsvtjší. Vidím, že t musím pedevším pouit, jak

—

k tmto zázrakm nebeským. Zjeví-li tch perel veškerenstva, musíš padnouti na kolena a zlíbati lem její ízy. Vzneseš-li svých zrak k ní, musí záiti neskonalým obdivem, a mluviti nesmíš k ní jinak, než nadšenými hymse sluší chovati se ti nkterá z

nami." ,,A

to

—

chtlo

máte

klekat

pkné zpsoby To by ped ledajakou zástrou!" !

se

mi

Nemžeš-li pojmouti zlolajný jazyku ,, Zadrž, naše ušlechtilé mravy, alespo se jich nedotýkej svou mrzkou blasfemií. Prohlašuji, že nestrpím t ani chvilku déle po svém boku, neslíbíš-li, že budeš jed!

nati dle

mého pouení." teba tedy. Kdo chce

,,Nu, s

nimi

k

emu

výti.

—

Jen,

jsou-li

s

vlky

musí

žíti,

alespo vaše msíanky

,,Seraf, kterého za krátko spatíš, jest nedostižným souborem rajských vdk. Již patnácte let nyju horoucí touhou k té spanilé hvzd, šeptaje jitní zoe a lkaje veerním ervánkm líbezné jméno: Etherea!" ,,

Patnáct

byl bych té

let!

Pkn

dkuju.

Na vašem míst

kamenné slen dávno

zazpíval

jedno kvítí slunce nesvítí a tak dále."

:

Pro

"

44

,,

je

Kamenné? Etherea kamenná ?

ztlesnný

sklání ke

Ó, cherub tento

a blahé tušení mi praví, že liliový kalich své lásky."

cit

mn

i

ona

,,Tedy vám brání starý? Je to snad zámožný a myslí si, že njaký hladomivý písnic ci, tento zkrátka, že se nehodíte pro jeho dceru?" ,,Ó, vznešený ten muž ctí vysoko poesii a svil by mi svj klenot s radostí. Jest mým otcovským pítelem a neztrpím, abys mluvil nešetrn o velebném kmetu, který probadav hloubavým duchem všechny tajiny všehomíra, nyní v tichém útulku, vzdálen ruchu msíního, žije toliko štstí své anjelské dcery."

lovk

—

—

,,Ach

—

tedy

njaký

professor v pensi!"

Nevystihlý mudec, pravím ti, nejpednjší z našich filosof." ,,No busi! Ale te mi eknte: má-li vás ona ráda a není-li tatík proti tomu, pro si ji tedy k asu neberete za ženu?" ,,Ó. svatá prostoto pozemská! Tedy prosaickou ženitbou mám se pipravit o to sladké toužení, o ten božský ples a žal, o tu neskonalou poesii isté, ideální lásky? Což nevíš, že se závojem nevstiným strháme zárove nejkrásnjší sen svého života?" ,,Professor!

Nejsem sám advokát ženní; ale slyšte, je-li u vás všech takováhle láska v obyeji, odkud se pak berou ,,

—

Blankytný odvrátil se a zacpal

si

dlanmi

uši.

s

nevolí od pana Brouka naladil své varyto a

Pak

zaal k líbezným jeho zvukm zpívati nadšenou píse. Pan domácí, vznášeje se (ano, do slova vznášeje se) podle nho, oddával se zatím prosaickým úvahám. :

45

Msían mojí šer

—

—

pl: již

,,Ó,

hvzdný van již kane v duše ader plane vonná hudba

v kalich

sfér již cítím v rajském blízku její vlahý zor !" jak v perlách vodotrysku dálný meteor

Pan Brouek pemítal: Ubohý Matji, kam

jsi

na stará kolena Má to pánbh také divnou eládku na svých planetách. To jsme my na zemi pece jen chlapíci proti tm poteštným se to dostal

msíním

strašidlm.

^ého tla na

—

!

sob

!

Vždy

nemá

ani kus poctitaké zvíata podle se k té kídlaté kobyle, to

Jsou-li zde

nich Pokejme, pitoím která vypadá na pohled dosti pkn. Ach, ty bože Cítíš mezi prsty pavuinu místo masa Pomoz pánbh, jsou-li také msíní voli a skopci z takové rasy!" Msían pl: ,,Ó, jitenko ty rosná dumných perutí, ty škeble perlonosná, stinná labuti, an ó, knžko luzných taj,^zjev mi hvzdnou líc z bájných lásky kraj zpv ti blýská vstíc!" Pan Brouek pemítal Povídá, že mu starý peje a dcera také. nás tedy musejí uvítat ale ím, to je ta otázka. Aby takhle ti éterití msíané požívali jen vtrových pokroutek a limonády Za takovou snídani bych se podkoval.

—

!

mj

.

—

.

.

—

Ním

:

— !

pkn

—

v. architektura. — Velebný kmet. Msíní domácnost — dostaveníko všech umní. Oberstvení, prozatím sh'bené. Náklonnost msían ku kvtinám. Pan Brouek zaíná poBrouchybovat o jejich zdravém rozumu. — Msíní filosofie.

—

(Msíní

—

—

—

kv

krásný sen a trpké probuzení.

Konené

ukázal

zvolal: ,,Hle, ráj

—

msían

mých

Ševel andlských perulí.)

stranou

tužeb a

cíl

do výše a

naší pouti!"

Brouek. podivné. Na vysokém

,,Ten holubník?" podivil se pan

A

bylo to vskutku stavení sloupu, který tvar apí nohy, vznášela se v po-

ml

vtí budova

ne sice veliká, ale jevící bohatou smcs prazvláštních tvar. Byla to fantastická slepenina hranatých a kulatých partií, s odvážn vystrenými arkýi v podob drakv a jiných nestvr, s visutými galeriemi a kivými vikýi, se stechou v podob zvonu nahoru obráceného, s okrouhlými vížkami spirálovit toenými nebo nahoe zahnutými jako pazkrátka, pravá mícdianií c nejnemožstýské hole njších sloh. Ctihodný Lunobor vystavl si nasclnál s\ é sídlo v této výši, aby povznesen nad msíní hemžení ,,

!

47

hvzdných run všehomíra," vysvtloval Blankytný. ,,To jako v pohádce zámek na slepií noze! A ta výstavnost ajajaj ínský blázinec nemže být krásnjší. tu .stavíte, hehehe!" A pan Brouek opev dlan o kolena, zevloval vzhru s nevázaným chechtotem. ,,Cože? Ty pozemský barbare smíš se smáti výtvorm našeho stavitelství!" rozhorlil se msían. ,,Ty, který jsi bydlel na zemi bezpochyby v njakém vlím brlohu!" ,, Pomalu stou flintou, pane Blankytný! Naše píbytky jsou stokrát lepší než vaše. Alespo se nepodobají bláznovským iriárm, nýbrž mají své rovné tyry stny a svou poctivou tíhrannou stechu,

v nerušeném klidu noil zraky do

— Pkn

jak se sluší na

Vždy

!

rozumné domy."

si to myslil Tedy jenom na bídné kostky a JQhlance vzmohla se vaše architektura A dovedete žíti v celých mstech z takových tvercv a tíhranv, aniž byste zahynuli nudou! Ó, jak neskonale chudé a nízké jest vaše stavitelství proti našemu, kteréž mrtvé kamení jako hudbou bohv oživuje k vínému tanci a volným vzletem fantasie kouzli z nho nádherný pepych forem jako liány ,,

a

jsem

!

!"

kvty bájeného

pralesa ,,Jsem jen žádostiv, jak se dostaneme nahoru." ,,K

emu

bych

ml

svého Pegasa.

Sedni za

mne."

Msían

se na kídlatého blouše váhání vylezl za ním. rozepnuv na vybídnutí Vzhru, Pegase!" šumná kídla, mžikem vznesl je ku prahu stavení, a když

a

vyhoupnul

K,

Brouek po nkterém

,,

tam

sestoupili, spustil se

opt dol.

48

Chodbou picházel jim vstíc velebný staec v

temné íze,

nvadž roké,

z

které však bylo vidti jen málo, po-

pední ást tla zakrývaly dlouhé a šisnhobílé vousy a v zadu zase kadeavé vlasy celou

jako vlnící se mléko splývaly až na podlahu. Z blostné této záplavy vyzíral jen ušlechtilý obliej, jehož ple byla stejn jemná a przraná jako ple Blankytného. Vypadalo to, jako by stíbrná luna vyhledala z liliových oblak. Pod obrvín, podobným vlokám snhu, záily vážné zraky jako jasných hvzd a na hlav dstojn trnila vysoká epice, mající asi tvar jízdecké boty, obrácené podešvem na-

dv

horu

2i

špikou do pedu.

—

pvce posvcený, plesn vítán bud již pole kídlem racka na mou charou hru!" zpíval ctihodný kmet pekrásným basem. A když básník ped ním klesl na kolena, staec skloniv se k nmu objal jej tak, že Blankytný nadobro zmizel v jeho bílých vlasech a vousech jako pod snhovou závjí. ,,A kdo tvj divný soudruh, lahodn mi zjev! ,,Ó,

—

V nm,

zdá

se,

nekoluje našich

luh

krev!" zadekla-

moval pak staec, hled s úžasem na pana Brouka. Básník vypracoval se z blostné laviny a sdlil

vdl

kmetovi, co o našem píteli. Llinobor udiven kroutil hlavou, ale pozval pak oba hosty laskav dál. Chze chodbou byla dosti obtížná, ponvadž tam stálo tolik soch, krásných váz a jiných umleckých že musel pan Brouek míti dobrý pozor, aby nco nerozbil neb nerozšlápl. Také komnata, do které je hostitel uvedl, byla peplnna klenoty

pedmt,

umní. Hned pi vstupu upozornil je domácí pán na velikou umleckou cenu koberce na podlaze roze-

;

49

steného, do nhož byl vetkán obraz slavného mistra vyhnuli se tedy opatrn koberci, aby veledílo nepoškodili, ale museli pece kráeti po špikách, ponvadž mosaiková práce podlahy mla cenu znamenitou. Že bylo všude plno soch a stny plny vzácných maleb, rozumí se samo sebou. Ale i nábytek i

sám

skládal

se

\'eskrze

z

umleckých dl

:

skín

pedstavovaly mistrn vyezávané chrámky, kamna mla podobu njaké apokalyptické nestvry a malá alabastrová nádoba s pilinami, stojící v kout na podlaze a ukrytá za skupinou soch, lahodila oku tvarem rozkošné lastury. Lunobor uvedl své hosty ke stolu s drahocennou musivní prací a pokynul Broukovi na keslo, mistrné to ezbáské dílo, pedstavující dv sliné postavy ženské, jež držely v rukou mkký polštá sedadla, ^ilosof upozornil hosta na arovný rej líbezných amoret a grácií, plný smavého jasu a poetické nálady, jejž na plátný povlak polštáe vkouzlil šttec velikého mistra.

Jen s ostychem usedl pan Brouek na to arcia sotva že usedl, hned zase vyskoil, pekvapen tajemnou hudbou, která se ozvala pod ním. Msíané se usmáli a také panu Broukovi napadly hned podobné hudební hraky pozemské. ,,Máme na zemi také podobné žerty," pravil dílo

s

uzardním.

káral ho vážn starý msían. ,,U nás ,, Žerty?" není žertem. My tvoíme ze svých domácností malé svatyn krásy, kde všechny umny ve družném závodní pispívají k povznášení a zušlechování naší mysli. Já jsem arci jen skromn zaízen, jak na filosofa sluší. Jinde teprve poznáš umleckou to

S vatopluk^ech: Sebrané

í^pisy

IX.

4

50

nádheru

msíních

obydh'.

—

Dovolte však nyní.

abych se postaral pro vás o njaké oberstvení. Potebujete ho zajisté po dlouhé pouti. Zatím sáhnte si bez ostychu tamhle do mé knihovny,

drazí hosté,

libo-li."

Pan Brouek

arci s

potšením

propustil peli-

vého hostitele. Byl již zase pi chuti a slíbené oberstvení naladilo jej tedy píjemn. Usedl bez okolk do musikální lenošky, ba natáhl daleko ped sebe nohy a zaboil se nedbale do nesmrtelného polštáe, naslouchaje s požitkem umleckému výkonu svého sedadla. Na vlnách té hudby vznášely se ped okem jeho duševním rozmanité pochoutky

nejsvdnjšího vzhledu. sice vybral njakou knihu ale nyjící jeho zraky upíraly se na hluboké vzdechy svdily, že všechna jeho

Blankytný

téky, \

z

biblio-

dvée duše

a

letí

stíc blízké milence.

Po chvíli vstoupil kmet zase k nim a od\'edl do komnaty jiné, s vtším ješt pepychem umleckým zaízené, kde ekala tabule, pokrytá velkolepou historickou malbou na plátn, která pedstavovala ubrus. Ale jinak stály na ní posud jen ti skvostné vázy kišálové s arovn krásnými kvtinami, jakých pan Brouek co živ nespatil. Mudec požádal hosty, aby usedli, a vyzval pana Brouka, aby pivonl ke kytici ped ním stojící. Vskutku - píjemná^ vn!" pochválil náš

je

,,

1)1

vlina.

výbor nejvolnjších

,,Je to

msíních kvt,"

\

y-

s\llov;al hostitel.

,.Aááá ssaje

ílo

!"

cln^ípí

liboval

si

z.hoile pan

hhodechy neznámé

lirouek.

msíní

ílory.

51

V duchu však mínil: ,,0 kvtiny ti nestojím. Radji bych ichal njakou peínku!" Pravý filosof nepohrdá vezdejšími dary," pokraoval staec, von ku syé kytici. ,,Však jich nebudu již dlouho užívati. Útchou jest mi vdomí, že jsem vnoval celý svj' život zdárnému badání v nejvelebnjších mystériích všehomíra a že zstavím po sob drahocenný odkaz, který jsem ozdobil všemi msíními ctnostmi a do nhož jsem vdechl všechnu ušlechtilou podstatu svého ducha. Jest to moje spanilá dcera, v níž jsem vychoval záící vzor dokonaAvšak ty's dosud nepilosti pro msíní dvy. vonl, pvce!" Zamilovaný básník jen roztržit nachýlil se ku ,,

—

kytici a vzdychal dále.

A te

petu

jednu kapitolu své vám ,,Tak! esthétiky," oznámil msían. vyjímaje ze své ízy objemný rukopis. ,, Doufám, pozemšane, že budeš stejn spokojen i s touto duševní pochoutkou."

,,Dkuju pkn!" povzdechl si v duchu pan Brouek. Draze si koupím u toho msíního blázna svou snídani. Maji to zde prapodivný zpsob, pedítati hladovému hostu ped snídaním své msíní ,,

poteštnosti

!"

Zatím, co Lunobor zaal objasovati svou dekrásna, pesedával náš hrdina mrzut na kesle, lituje velmi, že není také obdaeno skrytým hudebním strojem jako pedešlé sedadlo. finici

Perioda za •periodou plynula nekoneným proudem z úst msíního filosofa, který perýval svou etbu jen nkdy dtklivým vybídnutím Ale vždy !" neicháš, pozemšane ichej pece bez okolk :

,,

!

4HC

!

52

naež pan Brouek \ždy k a

váze s kvtinami pivunel pro sebe zabruel: „Dokonalý blázen!"

etb

Pan Brouek ujišuje, že chvíli mudrcov naslouchal, ale že se mu nepodailo vypátrati v té spoust slov ani nejmenšího smyslu, emuž od srdce rád, ponvadž je msíní filosofie zajisté mnohem hlubší než pozemská a již té aby

vím as

rozuml Brzy omrzelo pana nedostižnou moudrostí

Brouka i

pachtiti se za tou

hádal radji, co

asi

bude

následovati. Kejklí P^antasus pemetal ped ním celou metelici talí s \íce lákavým obsahem. pojednou promnil se ten kejklí v erného sklepníka, s krásnými zlatými licousy, s ubrouskem na jedné a s talíem v druhé ruce. Zaznlo známé lahodné ,, Paprika, prosím!" a pan Brouek uvazoval

mén

A

:

spokojen snhobílý ubrousek kolem krku. Ta tam byla bájená komnata msíního mudrce a vkol usmívaly se povdomé zamoudlé stny se známými obrazy veselých piják: zmizely vázy s msíními kvty a místo nich stály na stole vedle kouící se si

papriky

pepenka

se slánkou a zamlžená

sklenice

zelenav zlatého moku s vysokou snžnou pnou. Pan domácí chopil se nedokav píboru a ,,Bda, na tvé ase uhostil se makový bžek a oloupil t o nejdležitjší ást mého dkazu!" zavznlo ped ním a vrátilo jej z libého pozemského snu do bledé msíní skutenosti. ,,Ano " koktal pan .Brouek, promyslím tíraje si oi a hled mrzut na msíní kvtiny ped tch pra sebou. Myslím, že mne omnmila tcli kouzelných kvtu,"

—

,,

—

vn

—

"

:

53

,, Možná," pipouštl staec. ,,Snad byla ta nezvyklá pro tebe píliš silná. Však jí brzy pivykneš. Ostatn, nechci, abys tím ztratil nejvzácnjší ást slíbeného duševního požitku petu ti kapitolu

vn

—

ješt jednou od zaátku." ,,Ne, ne, pane Lunobore, biánil se ,,Ó,

neiní mi

dkuju mnohokrát!"

pan Brouek úzkostliv. s

radostí to

petu tch

žádných

deset

obtíží," stál

arch

znova,

na svém obtavý

hostitel.

,,Ach, nikoli,

vás žádat

dusno

—

pane libomudrci, nemohu toho na

— a krom toho je mi jaksi divn —

njak

Na

štstí vytrhl tu pana Brouka Blankytný, pojednou vyskoil smrem ku dveím a poklesnuv tam na kolena, s rozestenou náruí zavolal Tvá peru ,,Již hudbu tvého roucha slyším, andli liliová blízko ševelí Ó, motýle ty rajský, ke v ržích pluj a u tvých nohou slastí shasne život jenž

—

mj

!"

—

—

mn

VI. (Etherická kapitola: Pavuina,

fialky,

rosa, zoufalství zrazené lásky,

motýlí kídla, sonety, jitní

romantický

útk oknem.)

Harmonicky naladné stžeje dveí vydaly nakkordv a do komnaty vdechla se (nemám vhodnjšího výrazu pro neskonale lehounkou její chzi) nejluznjší bytost, jaká kdy na pakolik líbezných

prsku jarní luny navštívila sen poetického jinocha. Sííc vni fialek a jasmínu, blížila se etherická podoba díví, vlastn pouhá záe v díví podob, se stínem vlnitých kadeí kolem svtlé hlavinky, kterou pokrýval azurový kvt bájeného zvonku, odná v pouhý nádech njaké prsvitné látky, s párem tepetavých motýlích kídel za rameny, pavuinové nožky majíc obuty do zlatých kvítk stevíníku podoba tak pejemná, že bezdky zatajil se ti dech, aby neodfoukl ten vzdušný útvar, tak pírkov lehounká, že

Hlete, moje péro, chtj íc vystihnouti tu pavuinovou nžnost, zabhlo do líení tak étherického,

!

:

55

Že

pro

tlesný

nezstavilo

zrak

na

papíe

ani

dechu Etherea, držíc v pavuinových rukou za štíhlé lodyhy dva veliké snhobílé kalichy kvtné, oslovila hosty hlasem, podobným echu andlské hymny Své písn pináším vám snivou

astru,

v níž rosa blýská jako slzy barda, jež voní jako aloe a narda

a nebojí se nízkých kritikastr.

Své písn perutí vás mkce zastu, plamenná je jako zraky Sarda, jež hebounká je jak srst leoparda a istá jako íše z alabastru.

jež

A

zní jak

Vesny

hudba Eolových

píšal,

když jásá do syringy, an zlaté kvty do vln sype dišfál,

jak

,

ples,

jak rozechví-li cherub

s

elem

síingy

svým kídlem zvonku nebeského kišál a nebem zavzní sladké cingylingy!

ped

rukama sepjatýma, podala jeden z obou bílých kvt, pitiskl jej horoucn ke rtm. Na to chvla se Etherea s druhým kvtem k panu Broukovi. Náš hrdina se piznává, že nemohl odepíti obdivu líbezné vidin, ale s vtší radostí že by byl pece uvítal neétherickou kuchaku s kouící se polévkovou mísou. Nicmén, pamtliv nauení Blankytného, spustil se ped ní na jedno koleno a zabruel nco jako: ,,Má úcta, sleno." Blankytný kleel

v

nmém

vytržení, a

když

ní s

mu

!

56

Etherea vznesla nad ním pavuinové ruce a

pla:

Ds

vane od tebe jak od Medúzy,

tvým pohledem tluk mého srdce skoral a pece zní mi v adrech sladký chorál a na rtech cítím políbení Muz}'.

Ach, do tvých

rys

jako v

moe hrzy

mj

duch se noí pro arovný koral, jak pod ledovou strží smlý horal když vyhledává amethystu drzy.

Tak dcko

otrnný nopal nachem a tak duši Gebra zve plamen svatý: Kídla sob popal svých

vábí

kvt

necha dromedár bílá dsné stopy, vní písk pec v náru poušt vichrem Tak, lví

žebra, opal, letí

zebra.

Pan Brouek naslouchal pobožn tm krásným a pijal pak bílý kvt, který mu Etherea s lahodným úsmvem podala. Držel jej za tenkou lodyhu rozpait v ruce, nevda, co s ním. ,,Zdá se, že jsou ti msíanc do kvtin zrovna sfantlí!" mínil

veršm

v duchu. ,,

Velmi hezká kvtina," pravil po

chvilce,

aby

vc njak ukonil. ,,A jak veliká To již není zvonek, ale zvon A je až po kraj plný rosy." !

!

nejistší jitní rosy," podotknul staec. „Pravého nektaru. Jen okus!" Pan Brouek podíval se na kmeta s úsmvem, vzdávaje povinnou da zdvoilosti domnlému cha,,Ano,

"

:

:

57

tinému

Ale hostitel vypadal zcela

žertu.

—

vážn

a

vybídl ho znovu laskavým: ,,Nuže? Náš pítel uinil mu tedy po vli a v rozpaitém úsmvu nad konáním tak dtinským srknul trochu z kvtného kalicha. Byla v vskutku pouhá rosa, irá voda bez chuti. Neubránil se rumnci studu, že se snížil teba žertem k takové smšné pošetilosti, a zastril si kvt mrzut do dírky kabátu, mumlaje pro sebe ,,Už je jisté, že tomu

nm —

—

:

peskoila koleka!" Etherea porouela se hostm sonetem

filosofovi

Již

prchám jako vánkem

le vrátím

se,

když bleskne duhou v jak živý

vn

kvtná, Hanu pavián,

jak motýl na reji

démant ve všech barvách

Pak zarokotá ebenová

vzletná.

flétna

mým

dechem thymianu, šttcem vzplane tanec Indián neb ménad ples neb kouící se Etna.

jak rajský drozd

mým

A kouzlem hlasu, které slavík dal mi, mých ret trylek vypuí jak iris, chci zakepit vám lehkou nožkou almy. z

I

tragédky

z

mé ezby

a pod

si

mým

Po tomto

pipnu

zlatý kyr>

vyjde Juno

dlátem

slibu

s

s,

tlem palmy

Isis a Osiris!

odechvla

se

z

komnaty na svých

motýlích kídlech.

Lunobor obrátil se s pýchou k panu Broukovi íkáš mému drahokamu? Není-li vybrou-

,,Nužc, co

58

šen do nejjemnjších hran v aroskvoucí zázrak vzdlanosti?

K vh tob

k obrazm z luh veškeí naši zemcož kdyby své sonety byla

snížila

zemských, které zná lépe zpytci

dohromady

—

se

nežli

protkala kouzelnými orchideami háj msíních A za chvilku vrátí se s harfou a flétnou, s paletou a dlátem, s ezbáským nožíkem a dramatickou maskou pak teprve užasneš nad její všestrannou dokonalostí a na perutích všech vzlétneš do závratných výsostí krásy. Já pak pinesu k dovršení toho duševního hodokvasu druhou kapitolu své esthétiky!" Také velebný kmet opustil po tch slovech komnatu a Brouek zalomil rukama nad hlavou: ,,Již vidím, že se tady nedostanu ani ke lžice úkropu. Ten staiý vlasá udlal si z nás prost blázny. A ted mám ješt poslotichat druhou kapitolu a drnkání na harfu ó, bože, kéž bych byl tisíc mil odtud!" V tom padl jeho zrak na msíního poetu a ztrnul novým leknutím. Msían svíjel se na podlaze jako ve smrtelných keích, rval si vlasy, drápal si prsa a tloukl jako !

—

umn

—

šílenec hlavou do stny. ,,Pro pána krále, co tropíte, pane Blankytný?" zvolal udšený pan domácí. ,,Co se vám stalo?" ,,Ty ptáš se ješt, vrahu mojich blahých

dn

hadím drápem královnu mých sn?! Ó, skoni dravá muka, milosrden bud a skvoucí epel dýky pono v moji hru!" úpl msían.

jenž's urval

,,Cože?

msíní

—

To

již

vrchol potrhlosti!

Chápu-li váš

dokonce, že jsem vám odloudil vaši Ethereu To mi vru ani ve snu nenapadlo a povím vám upímn, že takové zefýrové pvaby nejsou podle mého gusta. A pochybuju také velmi. žvást, myslíte !

59

uspokojiti její msíní vkus. Co tu šílenou myšlénku? Snad ty její spletené básniky, v nichž mne tuším i pojmenovala dromedárem?! Snad nemyslíte, že by se zamilovala do že

bych

já

mohl

vám vnuklo

lovka, kterého

teprve sotva jednou uvidla?!" krátký pohled staí, jeden plachý mžik Cha, by na vky šíp lásky v bezdno prsou vnik' Pry chá! bou' šílenství mne smýká, svátý list odsud, pry z tch dsných erné zrady míst!" pry? I s nejvtší radostí! Teba na ,, Odtud kraj svta z té filosofické peleše, z níž beztoho nekouká ani plesnivý suchar!" Msían pádil k oknu. ,,Tudy?" zvolal pan Brouek. ,,Ahá! Zahvízdnete bezpochyby na svého šemíka?" ,,Z takových míst a za takových okolností," pouoval jej Blankytný, ,, spouštíme se po rytíských pošerpách nebo po závoji zbožované dvy. svdek mých bolestí !" slouží z nouze tento A pivázav cíp onoho prostradla, které mu konalo službu kapesního šátku, k lepotvárné ímse ,,Ó,

— —

Mn

nmý

okenní, spustil se po

nm

—

stelhbit do hlubiny.

Pan Brouek rozpakoval se následovati krkolomnou cestou; ale v tom zdálo se mu, že zaslechl

dvemi kroky filosofa s rukopisem a líbezný akkord harfy. V zoufalé odhodlanosti uinil po píkladu Blankytného; jen že kluzké ruce neudržely látku, všecku prosáklou slzami, a pan domácí blena štstí pímo za poetu skem sklouzl do propasti na záda okídleného kon, který v okamžiku píštím vznesl se s obma vysoko do povtí. za

—

VII, íRozjímání o

Zem

msíankách

a

možném satku.

— Strašlivý nápad.

v úplku, v první a v poslední tvrti.

cesta na

msíc.

Msíní

—

Nžná

Jak dlouhá vzpomínka na osielé nájemníky.

— Obd

hodiny.

—

jednou za

tyi

— je

—

nedle.)

Vtrnou jízdou rozjímal pan Brouek za zády truchliv zadumaného soudruha o nedávném dobrodružství a své krušné situaci. ,,,Ach, Brouku, Brouku," bdoval v duchu, ,, strašn jsi potrestán za to, žes v okamžiku zaslepení leptal na svj osud pozemský. ti nebyla dobrá.

Te

Zem

nm,

sedíš na na tom svém krásném msíci! Jsi tady už ví jakou dobu a dosud jsi nezavadil ani o vrabí stehýnko! za to jsi vidl a slyšel tolik nesmysl, že ti jde hlava kolem. Pjde-li to tak

bh

A

zmsíatíš na konec sám. To s tou Ethereou také istá historie. Na zemi jsi s ženskými tolik let svatý pokoj a tady bys sob hned první den dále,

ml

je

udlal známost

!

A

s

takovou prsvitnou netýkavkou,

—

která snad nemá na sob ani lot poctivého masa to by tak bylo nco Ostatn kdož ví, jestli se ta pavuina opravdu do tebe nezamilovala. msíané mají city práv tak pomatené jako rozum. A kdož !

i

!

61

ví,

když tu

msíanky

s

ženskými dlají takové orace,

nevolí

samy muže

Aby

!

se tak

jestli si

dovdli,

jsem na zemi šastn obeplul pístav manželství, na stará kolena s nkterou námsínicí Mnoho by mne arci takoyá Etherea nestála vypadá, jako by se živila vzduchem, a traka sedmikrásek a pampelišek na její toilettu bych dostal za pakatel. A kdyby mne omrzela, odfoukl bych ji ke všem rohatým!" Ale pojednou pana Brouka zašly opt žerty. Oko jeho zabloudilo vzhru na oblohu, na záivý srp zem, a rázem zvlhlo. Vzpomnl si, jak asto, kráeje z hostince dom, v ržové nálad pohlížel na zlatý, tverácky se usmívající msíek, jak ješt nedávno z Hradan pohlížel na krásný úplnk. A tu probleskla mu hlavou strašná myšlénka. že

m

a spáhli

:

Pipamatoval si totiž kapitolu známé nám již knihy, kde bylo vylíeno, jak by vypadala naše pozorovateli s msíce. Stálo tam, že msíní den od plnoci do plnoci trvá 29 a pl pozemských, tedy skoro celý

zem

dn

tu dobu okazuje zem msíapodotknul autor knihy ve své ne-

pozemský msíc. Za

nm

(jsou-li jací,

tyi promny, které my pozemšané asu na msíci pozorujeme, jen obráceném poádku. Když mají totiž msíané

vdomosti)

tytéž

pibhem

stejného

že v

pro nás msíc neviditelný ili v novooni vidí naši zemi v úplku; když mají msíané jitro, vidíme my msíc v první tvrti, ale oni zemi v poslední; o msíní poledne máme my úplnk a msíané novozemí za msíního veera jeví se nám luna v poslední tvrti a Naposled spatil pan Brouek msíc v první.

plnoc, luní,

jest

ale

;

msíanm zem

!

! ;

62

úplku, na msíci bylo tedy tehdáž poledne a novozemí; nyní však spatuje z msíce zem již v poslední tvrti, je zde tudíž jitro a od oné doby ubhly ti tvrti msíního dne, tedy více než ti pozemské nedle! A zatím minul na zemi inžovní termin Hrozná ta myšlénka zasáhla pana Brouka jako blesk a málem by byl uleknutím spadl s Pegasa. Pokoušel se darmo zažehnati svj píšerný nápad. byla nepochybná. Pamatoval se náhodou dobe na to místo knihy a pipomenul si také ohromnou vzdálenost zem od msíce. Poštovní rychlík by tam dle onoho spisu dojel teprve za nkolik rok balon, kdyby urazil 50 mil za den, poteboval by k té cest skoro 3 léta, a na perutích prudkého vichru bychom ji vykonali pec teprve za pt msíc. Možná tedy, že pan domácí padal ne týdny, ale msíce neb v

—

Vc

dokonce roky. Dsné pomyšlení Termin minul," pedstavoval si pan Brouek, ,,a inže není vybrána! Pan rada deponoval ji snad k úadu, ímž by vznikly jen zbytené útraty, a ti ostatní nu, ti zkrátka neplatí. Byli by blázni, aby platili, když nemají komu. Taková trefa se jim tak ,,

—

vím

- bydlet bez terminu, bez brzo nehodí. To inže, to je áké bydlení by se roztrhal zlostí! Ti si asi libují, ti si mnou ruce! Krejí !

lovk

s ševcem slaví asi modrý pondlek celý msíc. Chtl jsem jim od terminu pirazit - to je nová škoda.

A

bude tam asi poádek Mohu si pomyslit, jaké je tam beze mne hospodáství. Vždy to snad není na svt, aby byli nájemníci bez domácího. Mohu si pedstavit, jak se tam roztahují a nafukují, jak mi otloukají rohy a tískají dvemi, jak peiny vyokna na ulici a koberce xyprašuii jeden \ršuií !

'/

63

druhému na

pus híchy

—

A

— bh

hlavu. pra ten pra ten vlasatý mazal s tím

—

mi od-

špiákem

na hlav, kterého

jsem chtl o terminu vyhodit domu, co ten asi tropí To se mu ješt nestalo, aby tak hezky a bez kik mohl zstat svou inži dlužen. Nebude vdt bujností co dlat. O, že mi pomáral celý svými tatrmany a možná dost, že si nasadil v pokoji králíky. Ten darebák je všeho z

!

dm

schopen. u

je píinou všeho mého neštstí. nebyl tehdáž rozertil, nebyl bych místo zábavy etl tu zpropadenou knihu,

Beztoho

m Wrfla

Kdyby

nebyl bych toužil ze zem pry a nesedl bych te na msíci. Dostanu-li se odtud nazpátek, bude mým prvním inem, že toho beliala vyhodím oknem i s jeho šttkami a barvikami, které jsou beztoho celým jeho nábytkem!" Ve svém vzteku máchl pstí msíanu kolem hlavy, že tento s leknutím na pana Brouka se ohlédl. Hlad, znovu se hlásící, pivedl na štstí pana domácího na jinou myšlénku. Vzpomnl si totiž, že nemohl jeho pád trvati roky, msíce, ba ani týdny, ponvadž by byl za tu dobu bez potravy jist zahynul hladem. Vždy vydrží virtuosové postu leda tyi nedle a kdo ví, jakými šejdy. A jak potom vypadají! Pan domácí nepozoroval však na sob, že by se byl njak spadl. sice hlad, ale jen takový, jaký míval i jindy ráno po plzeském a který byl mimo to snadno vysvtlitelný neobyejnou kommocí pi pádu na tolik tisíc mil a pi zplašeném msíním hopkování. Bylo zcela možné, že doletl na msíc za jediný den, nebo teba i za hodinu vždy ku píkladu svtlo nepotebuje k té cest ani plných d\ou vtein. y\le ta zem v poslední tvrti? I co!

Ml

—

!

64

onen výklad knihy o promnách zem na msíní je bezpochyby nes])rá\ ný. Což mohou uenci vdt, jak vypadá zem s msíce, když na nikdy

obloze

nm

nebyli

Možná tedy, že termín posud neminul," potšil pan Brouek. Ale byla to útcha slabá. Vždy bloudí po lun, odkud se teba nikdy na zem nevrátí, a kdyby nájemníci znali nynjší bydlišt svého domácího, mohli by na každý zpsob strouhati vzhru na msíc mrkviku. Ach, zem, zem Pan Brouek zadíval se opt na její polokruh, zdálo se mu, že tam rozeznává obrysy Evropy. S hlubokým pohnutím hledal v nich místo, kde asi leží Cechy a Praha. ,,Ach, zlatá Praha, ,,

se

!

i

drahé Cechy, milá zemkoule

Te

vidím teprve, za ni dkovat denn pánu Bohu. jde na ní leccos hatou místo ihý, je tam pece mezi svými, mezi poádnými lidmi a ne mezi blázže

!

mžeme

lovk

A

nivými tatrmany, kteí mají na místo tla babí líto a v hlav samé umní. I to jejich ešství je njaký humbug jací pak jsou to Cechové, u kterých za pl dne neuvidíš ani sklenici piva! A jejich vzdlání, kterým se poád vychloubají, není také zvláštní; je to vidti již z toho, že si všichni mezi sebou tykají jako eledínové. Chtl jsem Blankytnému to nezdvoácké ,,ty" opláceti ale lovk slušn vychovaný nedovede ani ze sebe vypraviti takovou hrubost. Ach, zem, moje zlatá žern! Kdybych mohl, po kolenou bych se k tob doplazil! Dá-li mi nebe, že se jednou opt do Prahy dostanu, chci tam býti obanem jako putika, domácím k pohledání, krejímu ani ševci nei^irazím, ba loho ne, na toho radji nevzpomínat! Clici tam snášet všechno bez :

;

i

:

65

reptání,

nezavadím

ani slovem o magistrát a berní zízení, jen mi i se dostal zpátky na tu naši krásnou, jejiž

úad, zastanu se všude každého veejného ba budu chváht naši pohtiku! Ach bože, dej,

abych

dinou, zlatikou zemi

Pohnutí

!"•

pemohlo Brouka

tak,

že hlasit za-

vzlykal.

Msían obrátil se k nmu se slovy Prosím, pozemšane, nerozdírej mi srdce svým lkaním. Víš, že jsem pomocníka svých žal nechal tam na ímse :

okenní

,,

neskonale Ethereu, slyš, chci svou nekonenou lásku, chci sob !" z krvácející hrudi vytrhnouti nebeský ten obraz Dejte mi svatý pokoj se svou Ethereou!" zahuel náš hrdina. ,,Dkuju bohu, že jsme šastn Miluješ-li tak

!

tob obtovati ,,

odtamtud

upláchli."

Básník, peslechnuv snad jeho slova, pokraoval ,,Zjevím ti upímn, že jsem po té kruté rán osudu. Šastné a tiché milování není dosti pízni vo umleckému tvoení. Za patnácte let své klidn nyjící lásky napsal jsem sice spousty zdailých verš, ale nyní teprve nabude moje poesie pravé hloubky a výše, kdy krev ranného srdce bude vytryskovati žhavými rubíny úchvatn rozervaných žalozpv."

vden

Pan Brouek pohlédl zatím na své hodinky,

je-li

as obda.

Ale shledal, že hodinky stojí, což nebylo arci divné po takovém pádu. Obrátil se tedy na msíana ,,Není snad již poledne, pane Blankytný? Moje hodinky se zastauž

:

vily."

do poledne

,,Ó,

sían.

,,

Vždy máme

Svatopluk

ech: Sebrané

jest daleko!" teprve ráno.

spisy IX.

odpovdl

m-

Patrn mýlíš 5

se

66

s

pozemským asem. Náš msíní den

trvá skoro

pozemský msíc, naše hodina více než pozemský den a naše minuta asi pl vaší hodiny." celý

,,Ach, pravda, blázní," pomyslil si

zapomnl jsem, že Brouek a nahlas

i

as

tady

„To mi budou zde moje hodinky málo Ovšem. Ukazují tu jen hrozn malinké oddíly pravil: platný."

,,

Ostatn, máme zde veejné, z celé jedné poloviny msíce viditelné hodiny, pravý ideál vžních hodin: visí totiž pímo na báni nebeské a mají tu výbornou vlastnost, že nepotebují žádného natahování ani žádných správek a jdou vždy s nejvtší pravidelností a pesností."

asové.

,,

Hodiny na nebi?" Vaše

zem je naším orlojem. úplnk, novozemí, první a poslední tvrt ukazují nám plnoc, poledne, veer a ráno, a dle pozvolného pibývání a ubývání zemského tere mžeme z hrubá urovati bh svých dlouhých msíních hodin. Avšak onen nebeský ciferník ukazuje nám i minuty. Jeví se nám, jako by byl skuten upevnn na jednom bodu oblohy, trvaje vždy na témž míst; ale ponvadž se za jeden váš den i neúplnou naši hodinu vždy jednou kolem osy své otoí, vystídají se v té dob ped naším zrakem pozvolna všechny ásti zemského povrchu. Vidíme na píklad v jistém okamžiku na zemském teri svtlé obrysy Evropy, Asie a Afriky, obklopené tmavším moem; ale znenáhla ,,Ano, tamhle jsou.

Její

i

mizejí ásti toho obrazu a místo nich objevují se postupn obrysy jiné, až asi za dvanáct zemských hodin pevniny starého svta nadobro se ztratí a místo nich Amerika s etnými ostrovy Tichého

konen

"

67

oceánu se ukáže. Tyto mnící se rysy ve tvánosti zem zastupují pro nás asi minutovou a v pozemském smyslu hodinovou rafii a shodují se ješt nejspíše

asomr." „Ale dovoke, dkuju "pkn za mají nkdy jen pl a nkdy dokonce níku. A což o tak zvaném novozemí, se soustavou vašich

hodiny, které jen tvrt cifer-

he?"

„Pravda, na tu vadu našich nebeských hodin jsem zapomnl. O novozemí vázne ovšem naše minutová ruika docela. Ale v první a poslední tvrti, tu vidíme pouze srp nebo polokruh zem, dovede pec naše bystré a cviené oko i v tom úryvku stopovati stídání se rozliných útvar zemských."

a

—

Zatím pepadla pana

Brouka nová

myšlénka,

mu

vlasy zježily hrzou. Petrhnu! výklad otázkou: ,, Poslyšte, snad neobdváte jen o své poledne? Snad nejíte jen tikrát za svj ty-

pi

níž se

msíanv

nedlní den?" Slova jísti a obdovati jsou v msítin neznáma," odpovdl Blankytný. ,,Ale vzhledem ku tvému pozemskému materialismu soudím, že tvoje otázka týká se výkonu, jejž my nazýváme osvžováním neb oberstvováním tla?" ,,I a to jmenujete jakkoli, jen když to pece ,,

znáte."

Výkon onen skuten odbýváme hlavn jen oznamoval msían, ,,a skrovnjší mrou ráno a veer — ,,To dsné! dsné!" zaúpl pan Brouek zoufale. ,,To ješt scházelo. Budu tedy snad obdvati ,,

o

poleclnách,"

nkde

za týden a

na píští

obd pokám

si

pak celý 5-

68

msíc ?!

I

to

hospodáství

aby

tisíc

láte do toho celého

msíního

!"

A v nejvtším vzteku mrštil pan domácí hodinkami, které dosud v ruce držel, na msíní nivu pod sebou,

že se

tam

asi rozbily

na padr.

Tím výbuchem byl hnv jeho ponkud ochlazen. Bylo mu pece líto krásných hodinek, a zabruel: ,,I

as

po nich, co by mi tady pomohly!"

VIII. (Nová nadje.

iny

a

nco

— Penžité

rozpaky.

pro pány poslance.

týrání sluchu.

—

Život v

—

— Dkaz o zbytenosti nmMsíní msto. - Spolek proti

msíních

knih.

—

ulicích.

— Nestídmé požívání

Hrozivý motýl.)

Novou nadji vzbudilo v panu Broukovi veliké msto, jehož fantastické vže se zatpytily na ob-

—

—

uvažoval jsou zajisté i reje msto v nichž poslouží hostm celé dopoledne njakou snídaní na vidliku. Ovšem za peníze pipamatoval si a sáhl pro tobolku. Nebrával s sebou veer do hostince nikdy

zoru.

Kde

staurace,

!

obnos a následkem

toho byla ástka, pozjeho tobolce po útrat u Wúrfla, velmi skrovná; staila sotva na dva dny. ,,To je te celé tvoje jmní !" ekl si trpce náš pítel. ,,Na zemi jsi byl zámožný lovk a tady budeš snad chodit s žebráckou mošnou. Na tvj pozemský ti na msíci ani žid krejcaru nepjí." Zárove mu napadlo: ,,A bezpochyby tady neudám ani z toho pakatele než tenhle stíbrný zlatník.

vtších stalá

v

dm

Z tch papírových si mohu snad udlat fidibusy. Nebo, kdož ví, má-li rakouský stát na msíci njaký

70

úvr.

A

—

pak

kdo

ví,

—

znají-li

rozumí

ale to se

samo sebou!"

Pece otázal se Blankytného nmecky?"

:

,,Vy zde

znáte

všichni

„Nmecky? Co je

je

to?"

Jakže? pro pána boha! Vy ani nevíte, co Ne, to není možná. Tropíte si nmecká ,

mne

e!

to ze

jen šašky." ,,Aha, vy na zemi

kerým jazykem? ,,

esky?

Jen

My

hovoíte bezpochyby nkolimluvíme jen esky,"

esky? A

nevíte ani, že je

njaká

nmina

na svt?" Tu již stál panu Broukovi rozum. Blankytný musil mu neuvitelnou vc znova potvrdit. ,,A to jsem se dostal do hezké krajiny!" bdoval ubohý pozemšan. ,,Jsou to pkní Cechové, ani potuchy. A ješt se když nemá žádný o Tak, ty papírové nestydí mluviti o svém vzdlání

nmin

!

—

mohu te skuten hodit za hodinkami. Neznají-h nminu, umjí maarsky ješt mén. Pece ml pravdu rukaviká Klapzuba, když huboval ,,u kohouta" na poslance, že nám nevymohli ani ta mizerná dv eská slova na zlatovkách. Te jsem zlatky

tím pipraven o ti porce sklenic

Ta

pen

a hezkých

i)ár

I"

nmina

vrtala

Broukovi hlavou

eknte

love,

tak,

že

tedy zde nemáte ani nmeckých zkoušek na universit? Nemluví u vás nmecky ani dámy na ulici, ani herci za kulisami, ani mladí doktoi, kteí se pipravují na budoucí státníky? A jak pak mluví zízenci na železnic ích, jaké pak máte nákladní listy a platební archy, hlavy protokolu a ix^štovní razítka?" otázal

se

znovu:

,,

mi,

71

Neznám ty vci, ale ujišuji t, že je u nás všechno jen eské/' Ale vždy nejsou takové vci bez ,,Jen^'ceské nminy ani možné. Máte to zde asi istý poádek. ,,

!

A

úady ?" Nemáme žádných úad."

což slavné ,,

,,Žá

žete

žíti

—

žádných

bez

úad?

Prosím

pak

vás, jak

m-

úad?"

,,Máme jen

kritické tribunály, které podle paraesthetik natahují na skipec a politerární výtvory.""

graf rozliných pravu jí

,,Ale berní ,,

Nevím, co

,,0,

úady pece máte?" to je."

pešastný

love! Nemohu

tomu

ani

uv-

it!" zvolal pan Brouek a dodal k sob ,, Tohle je na msíci jediná moudrá vc a mla by se vru také zavésti na zemi." Pak tázal se dále: ,,A co pak vojsko jáku? :

Armádní

e — ahá

—

Pece mi nebudete chtt

namluvit, že také dstojníci mluví esky?" ,, Nemáme žádného vojska, ponvadž se potýkáme toliko pérem a místo krve proléváme jen inkoust." ,,

Tohle není také špatné zaízení," pomyslil si Inkoust a brky jsou po ertech lacinjší

Brouek. nežli

!

,,

repetýrky a lidská krev."

Nyní vznášeli se již nad mstem. Jestliže Brouprve podivil se holubníku msíního filosofa, zamotala se mu te hlava z divadla, které vidl pod sebou. Byla to babylonská sms nejpodivnjších tvarv a sloh, pravá orgie stavitelské nevázanosti. Pan

ek

domácí pipomenul si, že nkdy za noci, když se brával dom od Wrfla nebo od kohouta", míval ,

72

prazvláštní zrakový pelud, který

promn

mu

jevíval

Prahu

v nevídané, pepodivné všechny domy stály na kivo, jeden sem, druhý tam, okna byla pemetána jako karty po karhanické rvace, balkony navštvovaly se navzájem pes ulici, štíty se protahovaly do úžasných výšek, stechy dostávaly velbloudí hrby a komíny rejdily po nich jako opice, kamenný most kroutil se jako had a sochy na hrály si ,, škatule, škatule, hýbejte se", Karlova ulice byla prov tunel a protahovala se zvolna jako dalekohled, do nekonené dálky, staromstská radnice zacházela se svou historicky památnou vží jako opilý ponocný se svou halapartnou ale to všechno byla jen usedlá hra proti fantastickému reji msíního :

nm

mnna

—

msta. Zde

mnl jsi vidti divoce pebujnlou gotiku chaotickou zmotaninou poernalých pilí a špiatých oblouk, roztodivných ornament a neibizarnjších nestvr, jaké kdy zplodila bujná fantasie s

stedovku; tam

zase arovnou nádheru maurského nebo pohádkový pepych indické architektury onde divy rokoka tu malebný' zlomek starých Benátek; tam kus Caihradu jsi vidti, nebo pi druhém pohledu jevily se ti jen pepodivné zkrouceniny a zkomoleniny všech tchto sloh a leckde byla slátána z rzných jejich živl pravá Chiméra architektonická, na píklad gotická katedrála s románským portálem a copovými vázami místo kížových kytek. Namnoze vymykala se ta msíní architektura ze všech slohových reminiscencf a pouštla obraznost bez uzdy do íše nemožnosti, kde také poctové s oblibou staví své pohádkové paláce, s ob1í1k)u tím vtší, ponvadž k tomu nepotebují nižádslohu,

;

;

— mnl

— 73

ných studií v djinách umní a podobných nevdných oborech. A každá vž v té smsi strmla v nedozírnou výši, každý oblouk byl úžasn smlý, každá bá velebná, každý arký závratný, každá chodba tajuplná, každá perspektiva kouzelná, vše velkolepé, ohromné, grandiosní, bájené.

A jako msíané bylo i to jejich msto jaksi vtrné, spíše vzdušnému tpytnému obrazu fáty morgany nežli skutenému mstu z kamene a cihel podobné. Ke konci sluší dodati, že všecko jen se hemžilo spoustou karyatid, sfing, okídlených lv, gryf, nestvrných chrli, kížových kytek, váz, fanvtrných korouhviek, že každou pí omítky pokrývaly pestroskvlé fresky a celý ten Babel zdál se šílen kepiti pi zvucích neslýchané hudby. Ba mohl jsi mysliti, že msto samo jest jediný kolosální hudební nástroj. soch,

tastických

Ozýval se velebný zvuk varhan, hlaholily obrovské zvony, tu z balkonu zaznívala loutna, tam v okn nyla flétna, jinde chestily kastanty a zvonil tamburin, opt jinde hmotil tamtam, bylo slyšeti šalmaje a cimbály, harfy a dudy, lýry a bubny každý pispíval vydatn po svém k obrovskému koncertu, z nhož vyznívaly také chorály valných zpváckých sbor a srdcervoucí árie. Ó, sluchu, odstrený pastorku mezi smysly! Po-

dm

myslil jsem si to tisíckrát a snad jsem to nkde již i napsal. Ale napsal bych stokrát znova, aby si toho povšimla macecha spolenost. Hle, strážci

konen

obecného blaha chrání úzkostliv zrak náš ped necudnými obrázky a krvavým masem eznických kár,

ich náš

je

zabezpeen ve slušné spolenosti

ped

!

!

74

nelibými zápachy; ale kdo chrání

mj

sluch

teba

v nejskvlejším salon ped hudebními neslušnostmi, za kter musím ješt vzdávati nadšenou chválu ?

Ba vru, sluch nemá žádné záštity, jest ve psí vydán každé holici, která si zamane státi se slavenou primadonou, každému zamilovanému flétnistovi, každému kloukovi, který si vzpomene jezditi svým nemotorným smycem po mém uchu od rána do veera. Jak mohu ku píkladu te soustediti mysl na msíní msto a vylíit náležit jeho divy, když krásná neznámá pod mými nohami v prvním poschodí vzala si do hlavy opakovati njaký Straussv valík tak dlouho, až ho konen pehraje bez chyby, což se patrn nestane nikdy Vele odporuuji svým spolutrpitelm založení spolku proti týrání sluchu, který by pracoval všemi zákonitými prostedky k tomu, aby zízena byla na míli cesty ode všech obydlených míst zvláštní hudební kolonie, kam by se navždy odkázala všechna tínohá i dvounohá uchu lidskému nebezpená hav. Odvolá-li se nkterý souspeženec té eládky na msíní msto, jehož musikální vavu jsem shora vylíil, budiž upozornn, že my pozemšané nemáme ušní bubínky tak zaízené jako obyvatelstvo msíce, ehož dkazy najde tená v nkteré z následujících kapitol tohoto cestopisu. Pegas letl nyní dost nízko, tak že mohl pan Brouek zahlédnouti s ptaí perspektivy též pouliní život msta. Arci zachytil krátkým peletem jen nkolik oku nápadnjších rys. Zvlášt podivil se masopustní strakatosti msíních kroj; pan domácí ve svém solidním pozemském odvu pohlížel s pohrdlivou útrpností na tu pestrou sms, v níž nebylo

!

75

jediného slušného sakka, císaského kabátu, svrchníku nebo fraku, nýbrž samé podivné rznobarevné ízy a hávy, kterých by žádný vzdlaný a poádný lovk na zemi beze studu nevzal na sebe. To jsme my, pozemští Cechové .pece jinší chlapíci pornyslil si s pýchou u nás najdeš i v nejbídnjší

—

—

vesnici jen slušné krejovské dílo, ty potrhlé amary bohudíky skoro vymizely a takovouhle msíní i

rnaškaru by na '

ulici

sebrala policie

Trochu podobná pozemské

jest

pro první pohled

msíanek; ale pihlédneš-li lépe, shledomnlé moderní pokrývky vlas jsou vlastn

úprava hlavy

dáš, že všelijaké lastury, škeble, houby, motýli, ptaí hnízda, veliké kvty svlac a macešek, chomáe strakatých per, ba i celí ptáci a podobné pitvorné vci. Jinak odívají se také v nesmyslné msíní ízy, obyejn snhobílé nebo zlatotkané, které vlají kolem nich

divnými asami a tásnmi. S nelibostí pohešil pan domácí na msíních,

dámách pikantních honzík a

ofin.

Opravu vlas

vbec

velmi nedbalou. Mají sice vesms vlnivé kadee, ale nepoutají je žádnými hebeny nebo jehlicemi, tak že padají, jak se jim líbí, temnými rueji na ramena, šíj a adra nebo jako zlatá gloriola tenosí

kolem hlavy. Pozoruhodné jest,

petají se

že všechno na msíanech vbec ustavin se pohybuje kadee vždy poletují, rty se chvjí, adra se dmou a roucha vlají. Vezme:

te-li

k tomu,

zvlášt

následkem své vzdušné lehkosti stále hopkují, taní a se vznášejí, promenáda po msíních Píko]:)cch že

msíanky

pochopíte, že poskytuje prazvláštní pohled.

"

I

jinak

lišily

se ty ulice

"

svým rázem nemálo od

pozemských.

V

Praze na píklad vyznaují stálou fysiognomii rozliných jiných obchod hlavn uzenái, hokynái, pekai, ezníci, materialisté, moukai, cukrái a jiní prodavai jedlých vcí, zejména však restaurace, hostince, plzeské pivnice, kavárny, sklady lihovin a podobné obchody, kterýchž je u nás bezmála více než advokátních kanceláí. V msíním rozhlížel se však pan Brouek nadarmo po takových závodech; místo nich postehoval tu jen obchody s kvtinami, sklady obraz a soch, obchody s hudebninaimi a nesíslná knihkupectví. ob nacházel se takový závod, ped nímž kupila se mrana zvdavých, a jehož dvée sotva staily prouvcházejících a vycházejících kupc. ,,To je tlaenice u tch vašich knihkupc," divil se pan Brouek. ,,U nás nebyl takový shon ani tehdáž, když se prodával životopis vraha Schenka!" ,,Ó, k našim knihkupcm je takovýhle nával každý den," pravil msían. Nestaí od rána do noci nositi objednané literární pamlsky do ítáren, pi závodu zízených, a prodávati knihy pes ulici ,,Aj, to zde epujete literaturu jako u nás v Praze plzeské," smál se pozemšan. ,,My zde práv žízníme po duševních oberstveních," odvtil s drazem, vážn jeho prvodce. ,,Již pede dnem, nežli jsou knihkupectví otevena, tlaívá se ped nimi dav nedokavcv, aby se ihned po ránu opojili njakým cyklem sonet, a sotva že ulic vedle

mst

Tém

dm dm

,,

—

jej

nali

doma

pohltali, již spchají na nkteré cpické básni

— zase,

aby

si

pochut-

"

"

77

„Pkná

to

snídan na vidliku," zabruel pro

sebe pan Brouek. ,,Ba mnozí prosedí v ítárnách celý den až pozd Ponvadž zhusta do noci," pokraoval msían. náruživí tenái, opojeni pílišným požitkem básní a román, dopouštli se noních výtržností, ukonuje se v ádných msíních knihkupectvích vydávání knih o plnoci, a tu ješt nkterý nenasyta poruí si najednou pt sbírek básní a neustane, dokud je nevyprázdní do poslední sloky." ,,

—

pestate už!" zvolal pan Prosím, pestate Brouek, jedva se drže smíchem na pegasu. ,,Ze v nkterých pivovarech zavírají o plnoci sklep, a ,,

že

si

dávají pijáci pinésti

pt

sklenic najednou, to

—

jsem nejen slýchal, nýbrž i sám zkusil ale knihy puknu smíchem!" pt knih najednou ,,Mn zase je k plái ten tvj smích z našich ušlechtilých vášní," pravil msían a zaal skuten zeteln hrubý materiObráží se v vzlykati. alismus vás bídných pozemšan, kteí tíhnete jen k mrzkým požitkm tlesným." ;

—

nm

,,

Pan Brouek byl tmi

Ml

slovy

opt upamatován

na svj ubohý žaludek. již vskutku notný hlad. ,, Plate si nade mnou, jak vám libo," ekl vzdo-

t

rovit, ,,já bych v chvíli pece dal pednost ádné snídani ped nejkrásnjší básní na svt. Snad bychom se mohli spustiti dol na njaké malé posilnní ,,Toho není teba," odpovdl msían. ,, Tamhle kyne nám palác spanilomyslného mecenáše Božidara Caroskvoucího, jehož bezmezná pohostinnost bohdá vyhoví tvé nestídmosti, nad níž skuten žasnu

—

—

!

78

To

pomyslil si Brouek. Žasne nad je dobré Snad nemyslí, že jsem se ml nestídmostí najísti jeho Etberey Jenom aby nás tam nepohostili zase jen zbrklou !

mou

!

,,

filosofií !"

pravil.

Caroskvoucí má vždy pro své hosty vydatné hmotné oberstvení." ubezpeoval jej msían. ,,Zdá se ostatn, že tam ješt dorazíme k jitní hostin, která se u našeho mecenáše odbývá trochu pozdji než jinde. Pokej, podívám se na nebeské hodiny." Obrátil se po srpu zemském na obloze, ale pi ,,Ó,

tom

zabloudil jeho zrak ,,N.astojte!

Brouek

Pohle!"

pohlédl

i

na

zad.

zvolal.

smrem, kam Blankytný

uka-

zoval, a spatil ve vzduchu cosi jako velikého motýla, letícího k mstu. ,,Nic ti nepraví. tvé srdce?" ekl msían. ,, Ne-

poznáváš ji? Nepo-^náváš Ethereu, jež na svých kídlech motýlích a na ])erutích milostné touhy chvátá za tebou?" ,,Ó bda !" zvolal pan domácí úzkostliv. „Jen rychle, rychle, snad jí ješt upláchneme!" Msían švihl pegasa dlouhou lodyhou snhobílých lilií, jež mu sloužila za biík, a kídlatý doletl mžikem k ohromnému, záícímu paláci, na jehož práh s nimi se snesl.

k

IX.

—

(Chrám všeumny a jeho nádhera níkem.

— ády

—

básnické.

en

z

kruhu

Mecenáš.

Hostina poet.

pvc.

—

—

Nešastný

—

Brouek

bás-

Náš hrdina vylounos.)

Blankytný pivázal pegasa k lazuritovému sloupu nádherného portálu a stoupal s panem Broukem, po kišálových stupních paláce. Vkol bylo tolik

bájeného

lesku, že

piveným, nemoha

pozemšan musil

stoupati

s

okem

záe. Blankytný zaízení velko-

snésti té oslující

Zatím vysvtloval

mu

lepé budovy: ,,Caroskvoucí nazval toto své vel-edílo ,

Chrámem Všeumny',

a to plným právem. Jak jsi shora pozoroval, bylo k rozkazu jeho vystav podob hvzdovité, a každý paprsek té hvzdy

zajisté

vno

jest rznému druhu umní. V jednom chová ne j výten jší básníky, v jiném znamenité malíe a jejich výtvory, v tetím sochae, opt jiný vnován je umní hudebnímu a jeho slavným zástupcm atd.

zasvcen si

hvzd

Zkrátka, v té ohnisku všechen

sousteuje

umlecký

se jako v

arovném

msíce. Uprosted ní pak sídlí sám veliký mecenáš, rozesílaje do všech tch paprsk oživující zái své štdrosti a vroucí

pízn. x\však

tu stojíme

lesk

již

ped

ním."

:

80

Vystoupili zatím do jakéhos ústedního vestipán obodil se již tou mrou, zái démant, perel a granát vychváleného mecenáše. Tento honosil se sice dosti slušným objemem jako snad všichni mecenášové; všehomíra ale jinak stejn ušlechtilý a vtrný zevnjšek jako ostatní msíané, které pan Brouek

Broukv

bulu, a zrak že mohl rozeznati v

—

—

ml

dosud spatil. „Vítej, zlatohlasá pnice Wargentinská," *) volal Caroskvoucí uchopiv Blankytného keovit za ob ruce a líbaje ho vroucn na elo. „Jaké štstí, že mohu sladkého drozda naší erotické lyriky pohostiti A kdo je tvj soudruh ?" dodal, pod svým krovem pohlížeje s úžasem na pozemšana. Divil se velmi, když mu Blankytný pedstavil hosta až z daleké zemkoule ku konci však zvolal Bezpochyby pozemský básník?" a než mohl pan Brouek s íievolí odmítnouti tuto smšnou insinuaci, pokraoval v radostném rozechvní ,,Ó, zajisté pi!

—

;

,,

:

t mj Chrám Všeumny,

vábil této mé

zajisté

pronikla

zá

umlecké hvzdy

až na tvj vzdálený svt. Ó, poj již, ukážu ti s radostí všechny její paprsky. Pedevším zajdeme do paprsk poetu. Zel jen, že vtšina mých slavík dosud se nevrátila ze svých jitních výlet na pegasech a ostatní se zapírají, ponvadž práv besedují se svými Musami; bylo by

zloinem vyrušovati je z jejich nesmrtelných prací. Avšak za nedlouho slétne se zpvná družina k rannímu hodokvasu. Zatím uvedu vás naped do hodovní sín." *)

Wargentin,

kytnýpocházel.

ohrazená rovina na msíci, odkud

asi

Blan

!

:

81

Položiv si prst na ústa a mrkaje výstražn po hostech, aby zachovali nejhlubší ticho, vznášel se

ped nimi po špikách dlouhou chodbou kolem etných dveí, za nimiž bylo tu a tam slyšeti šustní papíru, vrzání per a vzdychání. nyní bych vylíiti arovnou nádheru vestibulu, chodby a hodovny. Avšak malomocné péro klesá mi z ruky. O, vy všechny rubíny a safíry, smaragdy a topasy, opály a granáty, kterými naši marnotratní básníci a romanciéi tak štde ozdobují své verše a knížecí komnaty, vy stropy vysekané z jediného kusu lapis lazuli, vy nefritové sloupy, vy pebohaté inkrustace, vy démanty stokráte drahocennjší kohinúru, vy kouzeln isté perly zvící pštrosích vajec, vy cho-

A

ml

choly nejvzácnjších duhobarvých per

mi na pomoc, bych oné

tušiti dal

—

ó,

pispjte

tenái alespo matný

msíní

skvostnosti byl sice oslnn, ale bruel k sob „Nevím, nevím, nebude-li to njaká velkopanská hostina, kde je spousta stíbra a málo na a kde lokajové odnesou ti talí, než se chopíš vidliky. stín

Pan Brouek

nm

Známe

to." ,,Zde si prozatím

odpoite,"

zval

mecenáš

hosty,

,,mne pak laskav propuste na okamžik. Ó, mecenášské povolání je trudné Musím býti všude, nemám chvilky oddechu. Práv jsem si vzpomnl, že eká na mne v tuto chvíli pední z mých malí, jenž maluje moji podobiznu v nadživotní velikosti; !

musím sedni kyny sochai,

odložiti. Pak teba dáti nkteré pojenž modeluje pomník, kterým budu za živa oslaven. Dále chci vyzvati nkterého ze svých

hudebník, aby Svatopluk Cech:

složil

k odhalení toho pomníku

Sebrané spisy IX.

6

slav-

!

82

Konen

nostní kantátu. nitá látka k epopeji,

jejíž

napadla mi v noci znamemusím za dobré

zpracování

pamti sviti svému prvnímu básníkovi, Slunovítu Oblanému; za takovou dležitou píinou nerozpakuji se vyrušiti ho z nadšení, naež ho také vybídnu, aby se mnou pospíšil do vaší vzácné spoleZa malou tvrthodinku potom slétnou se všichni moji slavíci k jitní hostin." ,,Ze slov mecenášových mžeš poznati, že zaopatení v jeho Chrámu Všeumny má také své nepíjemnosti," pravil Blankytný po odchodu Caronosti.

skvoucího. ,,Jeho strávníci promarují vtšinu asu oslavováním šlechetného píznivce a posloucháním jeho rad. Následkem toho nemže sehnati dost básník prvního a druhého ádu a bere za vdk i ledajakou plevou. Vz, že naše msíní básnictvo tvoí

pesn

oddlených nkolika hierarchii nichž každý má svj zvláštní titul a své urité privileje. Básníci prvního ádu titulují se gevysoce nadaní', tetího nadaní', niální', druhého

jakousi

stup,

z

,

,

,

tvrtého ,oblíbení', pátého záslužní'. Prvnímu ádu vzdává se pocta pokleknutím, druhému poklonou, tetímu shovívavým úsmvem, oblíbených' si už nikdo nevšimne a záslužné' smí každý kopnout. Mne vadila nespravedlivá kritika mezi poety druhého ádu, ale v pravd nemže se miti se mnou žádný Imsíní básník, nejmén ten duchaprázdný Slunovít Oblaný, jehož banální prostednost jen kamarádskou kritikou a pochybeným vkusem obecenstva dotela se prvního ádu." Pouoval Brouka ješt dále, ale pan domácí uvažoval již o jiných vcech. Zase takové ekání mrzel se. A ješt není ani prostíno ,

,

,

I

"

83

Na, dlouhatánském stole, obklopeném peetnými kesly, nalézala se dosud jen sptousta ozdobných váz s rozkošnými kvty, na které pan Brouek nemohl již pohlédnouti bez ošklivosti a zlosti; ped

kaidým keslem stála jedna a pi ní vždy nžná alabastrová nádobka zvláštního tvaru a nejjemnjší práce umlecké. Pepenky i tyglíky s hoicí ? byla Zvdavý pozemšan prohlédl si jednu

—

prázdna. ,, Prosím vás," otázal se jsou tyhle hrnouleky?" ,,To jsou slzniky/*

emu

,,k

p:ik

— slzniky?

,,Slz

Jaká pak je to zase hloupost?" schránky na slzy." co pak na slzy? I ty moje umuení

,,Nu,

—

—

,,Na tu

msíana,

budeme plakat?" Budou se bezpochyby pedítat básn." ,,Bá ásn? Ale to aby už Slyšte, ,,

—

—

mn

se

mne dláte

blázna! Tedy mi každé sousto v ústech A mám njaký ten náprstek postního bouillonu snad ekati hodinu. Ta malá tvrthodinka je už hodn velká." ,,V tom se mýlíš, netrplivce. Zapomínáš opt tu všichni ze zase básn Pi tch se obrátí. ješt na zdá, že

si

!

na

msíní

stl.

Te ,,

as." udeil již pan

Jdte mi

se

Brouek

malá tvrthodinka potrvá tedy

—

vztekle

pstí na

svým asem do horoucího šest

hodin!

I

—

to

hrom Výbuch

!

Ta aby

jeho hnvu byl perušen návratem Caroskvoucího, jenž pivádl vytáhlého msíana, odného v jakýs podivný ornát s vetkanými zlatými hv-

zdami a kvty. 6*

!

84

Mecenáš klekl a zdvihaje ruce k majiteli ornátu slavnostn oznamoval ,,Zde veleknz msíní poesie, náš arcivštec, jehož jméno sluší pronésti jenom na kolenou, nejprvnjší náš génij a nejzdárnjší vychovanec a tlumoník mých básnických intencí, Slunovít :

Oblaný!" Blankytný pošeptal Broukovi: „Klekni!" a sám uvrhnul se ped Oblaným na kolena. Bodej! Budu ješt klekat ped takovým tatrmanem!" zahuel pro sebe náš hrdina, jehož nálada byla nyní nejhorší na svt. Oblaný vznesl nad kleícím párkem žehnající ruce a pravil pak blahosklonn Vstate, pátelé

spšn ,,

:

,,

A bu mi srden vítán, milý Blankytný. ti upímn k poslední sbírce."

Gratuluju

I potásl vlídn rukou básníkovi nižšího ádu, který koktal cosi o nesmírném štstí a neskonalém obdivu.

Pana Brouka poctil Oblaný jen zvdavým hledem a nedbalým kývnutím hlavy.

po-

,,A nyní vás prosím," zval hosty mecenáš, abyste usedli prozatím ke skrovnému oberstvení, Parnass." než se tu shromáždí celý Tvá pana Brouka o malé poznání se rozjasnila. Všichni usedli k tabuli a Caroskvoucí pišoupl ped každého jednu vázu s kyticí. ,,

mj

vn

!" liboval si Oblaný, ,,Ó, jaká lahodná ichaje ku svým kvtm. Rajský libodech !" chváhl jako u vytržení Blan,,

kytný,

in

totéž.

„Ááá!" ,,Ááááá!"

85

Doufám, že i mého pozemského hosta uspokojí skromná kytice?" obrátil se Caroskvoucí k panu Broukovi. ,,

tato

Tento škaredil se již zase jako noc a mrskl jen po kytici zuivým pohledem. Na to sepjal mecenáš k Oblanému ruce ,,Snad nezazlíš mi, velebný génie, požádám-li té pokorn, abys hostm a mne pipravil božskou rozkoš petením nkteré ze svých nových básní. Ó, poklekni se mnou, pozemšane, a pros veleducha, aby alespofi jediným paprskem své poesie oslnil tvou !" hrubou pozemskou bytost Pan Brouek se jen hrozn ušklíbl. Ale básník nepovšiml si patrn zlostné jeho vlídn hlavou a tahaje tváe nebo pokynul k ze svého ornátu objemný rukopis, ekl: ,, Nechci ti odepíti té chvilky povznesení, nešastný tvore! Petu jen prvních sto ghasel své sbírky Mlhoviny :

mým

nmu

;

hvzdné." A zaal hned ísti chvjícím se hlasem, s tváí roznícenou a zrakem zaroseným. Blankytný a mecenáš naslouchali s dechem utajeným, s výrazem, jako by polykali rajské pokroutky; asem vzdychali blažen nebo zdvihali oi k nebesm jako u vytržení nebo stírali slzy rozkoše, které jim perlily po nadšených tváích. Pan Brouek zatím stží tlumil výbuch rozhoení, ulevuje si alespo v duchu Jestli pak by lovka mrtvice neranila Vsadil bych se nevím o, Nežli bude ten že tu zase neuvidím ani kížalu. hastroš hotov se svou hvzdnou tasemnicí, bude po slzniky hladem a zlostí. Vru, tyhle slz slzniky nevíš opravdu, máš-li nad takovou hlou:

!

—

mn

1

—

!

—

tyhle slzpuknout smíchem nebo vztekem! se dobe k takové hostin. lovk by plakal krvavé slzy nad tím msíním pohostinstvím etba hvzdných mlhovin na štstí perušena vstoupením nové osoby, obleené v podobný ornát

postí

niky hodí

jako Oblaný.

Dnešní den zaCaroskvoucí vyskoil, volaje sypává mne štstím. Hle, jaký nový, pevzácný host !" vešel pod blaženou stechu mou On i Blankytný letli píchozímu vstíc a klesli ped ním na kolena. Pan Brouek popošel též ku dveím s myšlénkou, že snad bude nejlépe, upláchne-li z Chrámu Všeumny do njaké msíní restau:

race.

,,

nmu

a oslovil obrátil se práv k úzkostliv se ohlížeje po Oblaném: ,,Hle, pozemšane, náš arcivštec, veleknz naší poe!" sie, nejprvnjší génij msíní, Vtroboj Hvzdný Nyní popošel i Oblaný uvítat svého kollegu. Vzájemné vítání obou poet prvního ádu bylo velice pohnutlivé. S výrazem nadšeného obdivu padli ped sebou na kolena, pak zdvihl jeden druhého, pak od sebe odskoili a rozpáhH ramena, vrhli se druh druhu prudce do náruí a tiskli prsa na prsa tak pevn, jako by se chtli rozmakat, potom se zase chytli za ob ruce, svírali si je keovit a hledli sob do slzavých oí, kloníce hlavu te na právo, te na levo, jako by chtli vssáti do duše navzájem své drahé tahy se všech stran. „Nech se zulíbat za své poslední epos, nedo-

Avšak mecenáš

ho po

tichu,

miste!" blouznil jeden. jsem pouze nemotorný tvj Nesahám ti ani po kotníky," bránil

stižný

,,Ó,

žák, titane se druhý.

písn.

:

87

,,Ml. píteli, za

ml

!

Já naopak hledím

z

prachu

tvým orlím vzletem."

pozírám do tvé nevyhloubky." Zatím, co po té Hvzdný blahosklonn vzpimoval skroušen kleícícho Blankytného a gratuloval mu k poslední sbírce, odvedli mecenáš s Oblaným pana Brouka stranou a tento pravil mu šeptem „Abys nepojal nesprávných názorv o msíní literatue, pozemšane, vz, že Hvzdný ponkud vyniká jen pelivou formou, jíž umí odívati své slabé a všední myšlénky. Za to je ctižádost jeho nesmírn nedtklivá a z pouhé tedy útrpnosti ponechává se mu ád, který mu nenáleží!" ,,Jakž by mohl býti k emu, když není v mém Chrámu Všeumny a pod mým vedením?!" potvrdil rovn potichu mecenáš. ,,A já ve sladké závrati

stihlé

Pak požádal všechny hosty, aby usedli. Hvzdný, jda k tabuh kolem pana Brouka, poPicházíš odvedl jej stranou a ekl mu šeptem: k nám tedy až z daleké zemkoule? A bezpochyby ,,

studií v msíní literatue? Chci ti proto abys neposuzoval stav našeho písemnictví podle jak mi ekl Blanslabých verš, které jsi zde kytný ped chvilkou slyšel. Oblaný má sice ob as jakés takés myšlénky, ale neumí je obláeti v poetické roucho. Jen abychom neranili jeho nedtklivou ješitnost, trpíme ho ze soustrasti mezi sebou v prvním

za

úelem

íci,

—

—

ádu." Když usedli všichni za stolem, obrátil se mecenáš k novému hostu: Pedevším, vyvolence boh, ,,

musíš oberstviti svou tlesnou schránku."

"

"

Nu, snad

—

snad

konen pece

oddechl

!

si

Brouek. ,,Nuže, pátelé, chopte se svých kytic

dále hostitel.

Tu ,,

se

se

ty

,,I

pivo

pan Brouek

Pkn dkuju,"

dosti." Slovo ,,nos" mitému hostiteli

si

!"

mluvil znovu, pozemský hoste."

nezdržel.

vyjel oste.

,,Mj nos namlsal

již

pronesl

s

drazem, aby nesvdojinou, vnitní ást

pipamatoval

svého tla. Ale ulekl se až úinku svých slov. Nahrobové ticho. Blankytný, zdšen, pohlížel na oba básníky prvního ádu a ervenal se až po uši, Oblaný a Hvzdný klopili oi, hostitel šilhal nesmle po spolenosti a pesedal v. nesmírných rozstalo

pacích.

Brouek bezdky:

rozhlížel se udiven ,,Ano, nos

mj

— mj

kolem a opakoval nos

—

Ale Blankytný zarazil mu prudkým vztáhnutím ruky a výstražným p.osukem další slova na rtech a povstav rychle, všecek uzardlý, omlouval se ostatním: Kdybych byl mohl tušiti Prosím, uvažte shovívav, že to pozemšan „A že dosud nikdy nebyl v msíní spolenosti,"

—

,,

—

mecenáš vstávaje také. „Dovedu jej s Blankytným mezí malíe a prosím velebné vštce, aby zatím ztrávili chvilku vymováním svých nadhvzddoložil

ných tajemství." To vypadalo pro pana

Brouka

jako jemné

vyhození. Zmaten ubíral se z hodovny za mecenášem a Blankytným, netroufaje si ani poroueti se nn'skli oima, stahujíce vštcm, kteí jedva po

nm

rty

\'

pnmiku

osklixo^li a r.povržení.

"

"

"

:

89

Na chodb

pravil že

k

nmu

Blankytný nevrle

budu uveden do rakových rozpak tvými pozemskými nezpsoby!" „Nezpsoby? Co pak jsem vyvedl?" neštítí se takových „Jestliže vaše pozemská ohavných slov „Ohavných slov! Jakých ohavných slov? Vždy jsem pece neekl nic jiného, nežli že mj nos Oba msícané zdvihli proti nmu výstražn „Nenadal jsem

se,

e

—

—

ruku.

„Zadrž!" zvolal Blankytný.

,,A již

nikdy více

neposkvr tím šeredným slovem náš istý msíní vzduch!"

—

„Probh, jakým slovem? Snad snad dokonce nesmím mluviti o svém nose, hahaha?" „Ovšem, že nesmíš. A smutným svdectvím je pro tebe a pro pozemšany vbec, že teba teprv pouovati rozený

t

o tom, co

ti

má

vnukati vlastní pi-

cit."

„Tedy opravdu? Bez žertu? Ne, nemohu tomu uvit! Nos chudáek nos je tedy u vás vcí tak neslušnou, že nesmíte ani jméno jeho vyslovit? Ta nevinná ást oblieje, kterou nosíte pímo mezi oima všemu svtu na odiv? U nás na zemi

—

ani

konen také slova, jichž neužíváme v lepší spolenosti nebo k nimž alespo pidáváme omluvu ,s odpuštním'. Ale to je nco zcela jiného. To

JSOU

JSOU

—

této nepkné rozprávky. Pravím ti ihned opustím, jestliže mi neslíbíš, že již nikdy, nikdy více neproneseš ohyzdného toho slova !"

„Nechme

jen, že

t

"

90

„Je to sice smšné, nesmírn smšné, ale když ten výstupek tváe, i arký oblieje, i jak to mám tedy pojmenovat „I pouhé narážky na tu vc jsou neslušné." „Nuže, dobrá. Dám si pozor, aby se mi ten nevýslovný ubožák nepipletl do ei. Ale je-li vaše spoleenská tak choulostivá, že nesnese ani tajste-li takové netykavky, pak kové nevinné slovo obávám se velmi, že narazím každou chvíli ním." „To jest velmi pravd podobné," vmísil se do hovoru mecenáš. „Proto práv byl jsem nucen zba-

vám

—

e

—

viti t spolenosti onch dvou vznešených duch, kteí by nesnesli opakování takové sprostoty. x\však odvedu t mezi malíe, kteí jsou otrlejší v tch vcech."

X.

malí. — Broukova umlecká kritika a její následky. — Msíní atelier. — Klanní Výhoda živého msíního koloritu. se obrazm. — Zniující zpráva. — Msíané ideálem vegetarián. — Osudná definice uzenek. — Pan Brouek vpadádo Scylly, (Paprsek

—

chtje uniknouti Charybd.)

Mecenáš vedl pana Brouka a Blankytného z paprsku poesie do paprsku malíství. Náš hrdina byl by rázné protestoval proti tomu smru, nebo z dvodu nám známého choval k umní malískému nepekonatelnou nechu; avšak po novém sklamání v

hodovn

upadl v jakousi zoufalou resignaci, v níž poddával všemu jako vysílená obt. Nadje, že by vytžil z Chrámu Všeumny nco pro svj nešastný žaludek, vzdal se již nadobro, a jediná myšlénka prokmitávala chmurami jeho duše jak by unikl z té umlecké hladomorny. Pes ústední vestibul, v jehož centru stál v podob chrámku vystavný soukromý píbytek Caroskvoucího a od nhož jako paprsky ode hvzdy rozbíhaly se na všechny strany chodby s adami komnat, vnované jednotlivým umnám, ubírali se se už

:

92

do dlouhého korridoru

s

etnými atehery

malí

po

obou stranách.

Stny této chodby honosily se prazvláštní ozdobou byly úpln pomárány a pomazány divou sm:

nártk a karikatur. skvostné výstelky malíských veleduch !" pravil mecenáš, trochu se zardívaje a pozd již zastíraje svou ízou pohledu pana Brouka nejnápadnjší karikaturu, zobrazující jeho samého, mecenáše, v njaké nelichotivé a málo delikátní situaci. „Nkdy opravdu geniáln nevázané. ." pomyslil si pan BrouDobe ti tak, hlupáku ek Jeden takový mazal je pro domácího boží metlou; neku-li nasadit si jich do domu celé stádo a ješt k tomu zadarmo Ó, bože, když si pomyslím, sicí

bizarních

„Hle,

.

!

—

—

!

mj — bh

—

ten mi odpus híchy! vlasatý lotr také takhle ádí po stnách v a z vdnosti za to, že neplatí žádnou inži, zpotvoobliej na mé vlastní nové uje tam snad nkde vlastním ubohém majetku! omítce, na že

snad ten

mém dom

mj

mém

Vešli do prvního atelieru v právo, kde nalezli v podivnou plandu z šerého sametu, s vetkanými kivolakými vzorky, která by mu byla dávala vzhled velikánské mry, kdyby nebyla tuto podobu rušila pokrývka hlavy, klobouk njaké obrovské houby, vybíhající nahoe do vysoké špiky.

msíana, odného

Pi pohledu na tuto bizarní úpravu neubránil pan Brouek jizlivému pošklebku. No, ty vyTakovouhle mapovídal si v duchu padáš! ska ru by ani ten mj barvokaz nevzal na sebe, akoliv je ve svém istém mundúru zrovna stvoen pro opií divadlo!

se

—

—

"

93

„Zde

mj

nejgeniálnjší

malí Mlhomil Vzduš-

ný," pedstavoval Caroskvoucí,

,,a zde, miste, host daleké zemkoule, o kterém jsi ode mne již slyšel, s naším sla\'ným básníkem Hvzdomírem Blankytným. Oba prosí t snažn, -abys jim dovolil padnouti na kolena ped posledním tvým arcidílem." Malí micky odtáhl oponu, zastírající v pozadí z

atelieru veliký obraz. Z úst Blankytného vydralo se táhlé ,,ach!" neskonalého obdivu pak ihned klesl na kolena a sepjav ruce pohlížel ztrnule na obraz vypouleným zra;

kem, jakoby oslnn vidinou nadpozemské skvlosti. Žasneš, není-li pravda?" mluvil k nmu mecenáš s uspokojením. ,,Hle jen, jaká hloubka a velebnost myšlénky! Jaká síla a lahodnost koncepce! Jaká svrchovaná úmrnost v každé linii Mluv i ty mluv ty, pozemjestli t obdiv neiní nmým šane, co soudíš o tom nesmrtelném výtvoru?" Pan Brouek nebyl obrazem nikterak nadšen. Ml ve své pozemské ložnici dva lacino koupené ,,

barvotisky,

,,

Spící odalisku" a

Neapolském", které

livu

se

,,

mu

—

!

—

i

Západ slunce v líbily

zá-

stokrát více

než ta divoká klikatina ledajakých ar. Umírnil však svj úsudek a ekl: ,,No, prochází to, prochází. Jen myslím, že by neškodilo trochu barev, a pak se mi zdá, že je to vlastn teprve rozvrh k njakému obrazu

—

Blankytným uskoili podšeni malí však osopil se na pana Brouka, všecek rudý hnvem ,,0, pozemský nevzdlance Takový surový vkus tedy panuje na zemkouli Vaše malíství hraje si tedy posud jen s barvikami jako náš banální Duhoslav Žárný a jeho souspeženci Vaše dtinská

Mecenáš

s

;

:

!

!

!

!

!

94

mvsl libuje si tedy jen v barbarské strakatin A vaši bidilové piplají se s podrobnostmi svých obraz Vz, že u nás jen hudlai konají takovou nevdnou pravý msíní mistr spokojí se nkolika práci geniálními rty! Jsem pesvden, že jediná ára tohoto obrazu vyváží všechny vaše galerie pozemské. Lituji velmi, že jsem odestel svj obraz tvému tupému zraku, jenž není hoden ani zavaditi o takové !

—

dílo'"

A

ve zlobném rozilení zatáhl

opt

záclonu

ped

obrazem.

Odpus, miste,

že jsem uveídl do svatyn tvého toho politování hodného tvora a považ shovívav, že pochází z planety v každém ohledu zanedbané," chlácholil mecenáš rozhnvaného malíe. „Vidl jsi obdiv Blankytného a co mne se týe, víš dobe, jak neskonale zbožuji tvé arcidílo a že jseím nejhorlivjším pívržencem tvého smru." ,,

umní

Když

pravil Blankytný oste: oloupila mne o božský požitek! Nezanecháš-li svých pozemských nesvého przpsob, budu opravdu nucen zbaviti ,,Hle, tvá

atelier

opustili,

optná neomalenost

t

vodu." Jen kdyby už radji tu hrozbu provedl! pomyslil Neumí-li mne dovésti ani k šálku posi Brouek. lívky, po filosofských kurnících a bláznovských kostelích

Všeumny

a

si

bhá sám

mluviti v atelierech nco jiného nežli nadšené pochvaly," káral ho také Caroskvoucí. „Zde venku mohl jsi smle pronésti svj úsudek. Ostatn, u mne jsou zastoupeny všechny školy a smry. Milujcš-li barvy, zde naproti jich najdeš dosti."

„Ano,

jest

nezpsobné

95

Když vstoupili do protjšího atelieru, ulekl se až pan Brouek bájené strakatiny nejohnivjších barev, jimiž tam svítil kolosální obraz, zaujímající celou stnu. Kolorit jeho pozemského „Západu slunce v zálivu Neapolském" byl. velmi živý, ale k téhle záplav barev nemohl býti pirovnán ani z daleka. Celé ohromné plátno bylo popleskáno kde jakou kiklavou barvou, až z toho oi bolely. V pozadí pak duhové krajiny, kterou obraz pedstavoval, záilo nad šarlatovým lesem veliké smaragdové slunce a na tom sedl s rozestenými kídly ohromný netopýr.

„Jaký nápad!" pomyslil si Brouek. Ale jak když domnlý netopýr pojednou zatepetal poznal mužíka v šedé bund kídloma a když v nesmírn dlouhými, visutými rukávy, držícího s v jedné ruce paletu a v druhé šttec, jímž práv domaloval pomeranový obláek. Msíní malíi nanášejí totiž barvy tak siln, že mohou pi avé msíní lehkosti po hrbolech koloritu pohodln vylézti na vyšší ásti svých obraz a posaditi se tam na nkterém vynikajícím barevném effektu. Zde sedl malující mistr rozkromo na svém slunci a spustil se nyní pozadu po vysedlinách malby opatrn na podlahu.

užasl,

Když

nm

se

potom k hostm

obrátil,

ubránil se

náš hrdina navzdor syému kritickému položení jen stží hlunému výbuchu veselosti. Šat malív doploval totiž z pedu vhodn strakatost obrazu Podšívka bundy byla purpurová, spodní oblek fialový, cípatý nákrník peste kropenatý jako kídla vetenušky a hlavu s dlouhou ryšavou hívou pokrýval :

96

klobouk ohromné muchomrky, do jehož okraje bylo zatknuto vysoké péro páví. ,,Inu, krejcarová!" smál se pan domácí v duchu. S obrazem a malíem souhlasil také celý ate-

pedmt

zbarvelier. Byl peplnn úžasnou smsí ných co nejživji rznobarvými tulipány ve strakatých vázách, papoušky, kolibíky a flamingy, pardalími kžemi, drahokamy, nejpestejšími vjíi, mandrily v komediantských hazukách a podobnými :

vcmi ,,Zde mj nejgeniálnjší malí Duhoslav Záný," pedstavoval zase mecenáš, ,,a zde náš slovutný básník Blankytný s pozemšanem, o kterém jsi už slyšel. Práce Vzdušného se mu nelíbila, i pivádím jej k tob, aby poznal pravé msíní umní a tvj jedin nadšeným jak víš oprávnný smr, jehož jsem pívržencem." Odsouzení Vzdušného uinilo na Záného patrn milý dojem; usmál se na pana Brouka velmi

—

pívtiv.

—

m

nazpl do hodovny volá Caroskvoucí. ,,Ale mistr Žárný, až se pokocháte geniálním jeho arcidílem, sám vás laskav provede po ostatních atelierech." ,,Ó, toho není teba," mínil Žárný. ,,Co pak by tam vidli ? Rád svolím, aby zstali ped mým obrazem až do veera, a pak jim rozsvítím lustry, aby jej mohli prohlížeti také v effektech umlého osvt„Úkol

hostitele

pvc," pokraoval

lení."

Mecenáš

vzdálil se po Blankytný kleel zatím

té již

spokojen.

ped obrazem

a hla-

sit velebil nebesa, že mu popála dokati se dne, kdy mže kroužiti smrtelné oko v ten božský div.

"

07

Když dokonil své dithyramby, vybídl lí: ,,Nyní \'Sta a

jej

ma-

pohle odsud!"

„Ach!" ,,A

te

s

této strany!"

,,Ach, ach!"

Žárný honil hosty z kouta do kouta, ze pedu do zadu po celém atelieru, obšírné vykládaje skrytjší krásy obrazu, kteréžto výklady provázel básník vy

kiky obdivu. Když byl

konen

sám malí bháním unaven

a oba ochraptli, postavil ped obraz ti zaal: ,,Tak! Nyní nechme již slov

—

,,

n

— která beztoho nedovedou zachytit ani charý vložil poeta. — a dívejme se klidn až do veera," skoni!

stín té krásy, ,,

kesla

'

malí. Posadih se na kesla. Žárný uprosted. Obrace' hlavu stídav na právo i na levo, zarývaje oi líikotn do tváe tu Blankytného, tu pana Brouka, aby mu v nich neušlo ani nejmenší hnutí z povinného lichotného obdivu. Od pana Brouka odvracel se pokaždé neuspokojen.

Pana domácího bavil sice chvíli strakatý rej barev, ale pak ho ,, zevlování" na obraz omrzelo. Uvažo.val se všech stran své smutné postavení na msíci, zlobil se znova na prázdnou tabuli v hodovn a na slzniky, pemítal, dostane-li se pece k nja-

kému

soustu, vzpomínal se sladkobolnou touhou na pozemské porce peení a zelenav zlaté plzeské se smetanovou pnou, pedstavil si celý svj pozemský život od kolébky až k poslední vycházce do WiirSvatophik

ech:

Srnn

spisy IX.

'

98

—

flova hostince ale Blankytný s malíem nedádosud ani nejmenší známkou na jevo, že by hodlali ukoniti adoraci obrazu. Snad nemyslí, že budu s nimi skuten brejlat až do veera vali

nmou

tu malovanou koiinu! zlobil se v duchu pan Brouek. Vztek s muivou nudou stídaly se v jeho nitru a ke všemu obtžoval jej každou chvíli upjatý pohled malív, kterému pak naschvál ukazoval všelijaké podivné a záhadné posuky.

na

Konen A

zase hlad.

zvítzil nade všemi týravými pocity tu vzpomnl si pan domácí šastn

na párek uzenek, které si pro píhodu uschoval. Ve chvíli, kdy lakotný výbrí obdivu zase tvá Blankytného zpytoval, zakryl si stranou k nmu dlaní obliej a vytáhnuv spšn párek z kapsy, dal se chut do lahodného pokrmu pozemského, snad ach! posledního, jímž se pokochá v život. Ale v tom zavznlo nad ním radostné ,,Ach, ty :

pláeš, pozemšane? Tedy roztála tvrdá pozemská kra vítznou záí

konen

i

tvoje

mého obrazu!"

Byl se malí k nmu piplížil svou neslyšnou vzdušnou chzí a vyrušil jej tím výkikem z libého požitku.

Pan Brouek rozdráždn vyrušením, jakož i domalíovou, okázal bez ostychu svj párek a prudce odsekl: „I asa pláu! Jím."

mnkou

hnvným

úžasem Blankytný, v tvá tomu velebnému výtvoru genia dovedeš se oddávati té pozemské mrz-

„Jíš?!" zvolal jenž také piskoil.

s

„Tváí

kosti?!"

„Mrzkosti! Což je ukájení hladu mrzkostí? Ci snad vy msíané dokonce ne nejí nejíte?!"

—

—

—

"

99

„Ovšem

že

nejíme.

bohudíky zapotebí

Naše vzdušné tlo nemá

živiti se

surovou hmotou."

upíral chvíli ohromen na msíana ztrnulý zrak a spráskl pak ruce nad hlavou. „Opravdu že nejíte! Mi- bože, bože! Ale ne, to není možné. Vždy se musíte pece živiti."

Brouek

mj

ním

„Oberstvujeme se pouze vní, ambrovým chem kvt msíních," vysvtloval malí.

— To

„Vní

!

strašné!

Strašné!

A

de-

snad do-

koní^, ani nepijete?"

„Ovlažujeme

pouze

rty

istou jitní

rosou,"

pravil básník.

„Jsem ztracen !" zaúpl pan Brouek a zoufale chopil se za hlavu. „Tedy proto jsem se dostal na msíc, abych zde bídn zahynul hladem a žízní?!"

„Pro

bys zahynul?" tšil ho Blankytný,

„Což nejsme

útrpností.

my msíané

zcela

jat

dobe

vní a rosou ? Mžeš naopak dkovati nebesm. Jediným následkem nového zpsobu života bude totiž, že tvé hrubé tlo pozemské znenáhla nabude

živi

msíní

jemnosti a lehkosti

„Krásná útcha!

Dkuju

—

pkn

za tu souchoti-

náskou slávu! Proto jsem nemusel pilétnout až na msíc To jsem se mohl státi na zemi njakým I

A

jak dlouho to vydržím? Na zemi postí se virtuosové hladu nejdéle tyicet dní a pomáhají si pi tom' ješt všelijakým šejdembože,

škrabákem!

mj

Ó

bože!"

koínky msíních bylin." pestate! Koínky! Tmi ži-

„Jez tedy prozatím

„Prosím vili

vás, už

se leda poustevníci za starých

as

a kdož ví 7*

"

"

"

100

ješt, jaké to byly

A

koínky!

„A

což vy

pozemšané

bez

krpje

piva! nelDesích!"

Pane na

Polykat rosu jako rosnika.

neživíte se bylinami?"

„Leda blázniví vegetariáni! My ostatní rozumní lidé jíme maso — „Maso?" zdsil se Blankytný. „Což se tak lekáte? Snad nemyslíte, že lidské maso? Jíme jen maso skopc, telat

—

„Hrozné! Vy tedy bez lítosti vraždíte, trháte a hltáte živé tvory boží, kteí s vámi obývají zemi?"

Dláte ze svých tl aby vesmír snášel v

živé jejich

ln

hroby?

Je-li

možné,

planetu, potísnnou tohle je tedy zabité hrzy a ošklivosti uka-

svém kanibalstvím tak ohavným! A

zvíe?"

doložil s

posukem

nohou na zbytek párku, jejž Brouek prve leknutím na podlahu upustil. „Zvíe!" zasmál se zuiv pozemšan. ,,Jest to prost maso praseí, rozsekané na drobno a nabité zuje

do

ist vypraného

steva, které

—

Nedomluvil. Blankytný klesl ve mdlobácli na podlahu. Otrlejší malí s výkikem zdšení poklekl nad ním a snažil se vzkísit ubohého.

Pan Brouek pozoroval chvíli ustrnulým zrakem hrozný úinek neprozetelných slov -na útlou

msíní

bytost a

hbit vybhl

pak jako náhlým vnuknutím

stel-

z atelieru.

malí

s muchomrkami, hiby, špiholubinkami, smrži, šampióny a všemi možnými houbami na hlavách pustilo "se za ním, chtjíce ho zavleknouti do svých atelier, ale pan

Hejno

l
101

domácí jim šastn unikl a letl ke schodm,

ve-

Chrámu Všeumny. Ó bdal Na posledním schodu zakmitla se práv tepelavá motýlí kídla a pan Brouek zahledl pod lazurovým zvonkem líbeznou tvá Etherey.

doucín.

z

Zaboil tedy byl

spšn

zas

pouen pekelným evem

do paprsku hudby.

do

nejbližší

chodby, kde

a

hmotem,

že se dostal

XI.

—

— Chvalný obyej v msíních koncertech. Samovražedné myšlénky pana Brouka. — Básník posledního ádu. — Msíní hudba. — Nadpozemské zaízení msíních u§í. — „Boue«. Moská nemoc. — Pan Brouek prchá znovu. (Koncertní sí.

—

Náš hrdina vrazil do prvních pootevených dveí a rychle je zavel za sebou. Poznal, ze vnikl do parteru njaké koncertní sín, naplnné již etným posluchastvem. Vrhl sebou na jediné dosud prázdné sedadlo v poslední

ad. Tu pistoupil msían v jakési fantastické pravici. a vztáhl k

livrejiv

nmu

Biletá! pomyslil

si

pan Brouek. Chce bezpo-

chyby vstupné.

Nepotebné papírové

peníze byl za

jízdy rozezlen odhodil za hodinkami. z

kapsy zbylý stíbrák a podal

Ten

vzal

stíbrák

levicí

jej

povtrné

Vytáhl tedy biletái.

a prohlížel jej

vrt

hlavou. je

„Snad ani stíbro na msíci neplatí? vstupné vyšší?" ptal se pozemšan.

Ci snad

"

!

:

103

„Do naších koncert neplatí se žádné vstupné," odvtil msían. „My sami naopak platíme každému navštvovateli tento peníz."

A

vtisknul panu domácímu do dlan velikou zlatou minci, kterou držel v natažené pravici. Chtl

mu

Brouek máchl rukou na památku!" Poslední

také vrátiti stíbrák, ale

„Necht

si

to za diškreci,

slovo pronesl

Co mi dostanu

dojemným tónem.

n

jsou platný peníze, když tady za

nic, pranic,

ím bych ukojil

svj hlad

!

ne-

vzdy-

Zpráva o msíní výživ vní a rosou uvrhla do propasti iré beznadje. Hrozná ta zpráva zamstnávala všechny jeho myšlénky. Již si hrub ani nevšiml nového krásného zaízení msíního a nepemýšlel, mlo-li by se vyplácení dukát navštvovatelm koncert zavésti také na zemi. Hledl s hrzou vstíc neodvratné blízké smrti. Ajbišovými koínky a sladkým devem se neuživím žaloval nebesm a než bych pil rosu, to uvrhnu se radji po hlav do nkterého msíního chal.

jej

—

—

kráteru

Z tchto samovražedných myšlének

vyrušil jej

msían

chatrného zevnjšku. „Tys jisu ona pozemská rarita, kterou se Caroskvoucí každému na potkání chlubí," pravil. Nevypadáš, jakoby se ti u nás na msíci píliš líbilo. Ba, vru, jsou tu bídné, niemné, zoufalé pomry. Všechno všudy shnilé a pevrácené. Vezmi na píklad literaturu já jsem básník Byl to asi vštec posledního ádu, nebo neml na sob ani ornát ani talár, nýbrž jen jakousi ošumlou kostelnickou komži. soused,

,,

—

—

—

"

101

—

jsem básník a mohu ti nejlépe posvítit na naše pomry literární. Naše písemnictví je nejbídnjší na svt. Jen dtinské blábolení a smšná naivnost. Po vrcholu našeho Parnassu belhají invalidi a nedochdata. Ovšem je na msíci básník vztýil také tu a tam njaký talent" hlavu talent, jemuž ti zdejší niemnou kritikou ch\á!ení velikánové nejsou hodni rozvázat emínky obuvi ale ten se odstrkává, umluje, zašlapává, ubíjí hmotn i mravn. Pro toho nejsou tuné sinekury a prebendy jako v tomhle Chrámu N e umní našeho ,,

dsné

—

—

,,

;

—

istého mecenáše Ba vru, istý mecenáš, který dává u své tabule jen vont ke kytikám! potvrdil trpce \' duchu pan Brouek. Takhle bych dovedl já sám být mecenášem. našeho istého mecenáše," pokraoval msían, který zahrnuje svou pízní všelijakou chamumí pochlebovat, podkuora, jen když mu vat a tanit podle jeho noty. Žádný cti své dbalý talent se k takové ponižující roli nezahodí. To krásný ten mecenáš arci ví a proto básníku, jakým jsem na píklad já, své podpory ani nenabídne. Ostatn kupuje si mecenášskou glorii zpropaden lacino. Onehdy byl jsem od nho pozván k tabuli, a víš, co jsme mli? Trochu vyichlých fialek a náprstek odstálé rosy" Pan Brouek pohodil jen hlavou v zoufalém i

,,

— ,,

ádn

smíchu.

„Vi

pomrm

pochopíš, pozemtakovým šane, pro vbec už nic nepíšu a pro hodlám svou harfu navždy povsit na stnu. Stanu se bezpochyby kritikem. Pokej, pnk dám tm nafouldvm

105

Cist je proto nemusím, nebo u nás staí kriúpln, pohlédne-li na titulní list. Víš, netu od našich básník ze zásady nieho kdož by zabíjel as takovými jalovými nicotami?! Radji si nkdy poslechnu koncert arci jen k vli tomu mizernému dukátu, který se platí za návštvu," skonil pessimista s trpkým úsmvem.

nulám

!

tikovi

—

—

Musil skonit,

ponvadž hudebníci zaali

ladit

své nástroje, kterýžto pípravný výkon psobil již takový hluk, že nebylo slyšeti slova. Jen kiknutím

do ucha mohl soused panu Broukovi ješt vysvtliti, že je na programu ohromná skladba Boue" od slavného Harfobora Hromného. Pan Brouek zadíval se na spoustu hudebník a zpvák, která se tísnila na prostranném pódium ,,

v pozadí sín.

Nevdl, emu

se

má

více diviti, zda

nevídaným útvarm perozmanitých nástroj hudebních basám, jejichž bohat vyezávané hlavice ped:

stavovaly

bizarní

lun, harfám

v

oblieje jako pídy divošských apokalyptických nestvr,

podob

obrovským troubám majícím tvar stoených

hroz-

nýš s rozšklebenými tlamami a p., i fantastickým krojm i konen úžasné pohyblivosti a pružnosti msíních

kcncertist.

To bylo

spíše pedstavení Foites nežli koncertKapelník dával takt nejen hlavou a rukama, nýbrž nohama a celým tlem, flétisté táhli se za svými flétnami, jakoby mli gummové krky, pianisté hráli tak divoce, že nejednou ruce jejich octly se na pedálech a nohy tancovaly po klávesách, houslisté tepetali smycem a hlavou jako posedlí, že dlouhé jejich vlasy a potrhané žín jen jen se kmitaly kolem, zpváci a zpvaky kýklali hlavami, toili krky, i

.

106

zmítali sebou jako tanící hadi, svíjeli se hrozn, zkrucovali ústa a zraky nevídaným zpsobem. Zkrátka, byl to gymnastický rej, že z pecházel zrak. což teprve sluch! „Boue" se rozburácela a byl to vesk a tesk, skípání a bouchání, klinkot a inkot, halas a tartas bez míry a konce, chvílemi tak strašlivý, že pan Brouek zacpával si uši. Vzniklo v pesvdení, že sluchové ústrojí

—

nho

A

nm

msían

musí být úpln jinak zaízeno nežli naše pozemské. Nebo nejen že posluchastvo klidn snášelo tu pekelnou vavu, nýbrž tváilo se ješt k tomu, jako by poslouchalo hudbu andlských kr. Pan Brouek vida ty nadšené tváe a blažené slzy kolem, nadarmo snažil se zachytiti v tom hlomozu špetku krásy. Vše zdálo se naopak vypoteno, aby natahovalo sluch ná skipec a ducha ubíjelo dsnou nudou. Byla to jediná zvuková pouš, nekonená,

úmorn

jednotvárná, bez jediné zelené oasy. také andlé v nebi podobné symfonie," vzdechl si pan Brouek, ,,to chci se radji smažit v nejhlubším pekle!" „ Provozuj í-li

Dostával skuten z té „Boue" moskou nemoc. Vrtl sebou zoufale, proklínal skladbu i skladatele, umíral dlouhou chvílí a poád, bez ustání, bez konce valily se na jednotvárné vlny té ohlušující potopy Nemohl, nemohl to již déle vydržeti. Jako asy štván vybhl ven z koncertní sín.

—

.

.

XIL (Opt Etherea. — Poslední sonet. — Útk pana Brouka z Chrámu Všeumny. — Vzhru, pegase! — Lapený motýl. — Dsná jízda svtovým prostorem. — Meteor. — Pád. — Pan Brouek opt na zemi!)

Zacpávaje si uši ietl pan Brouek opt ke schoale pojednou klesly mu ruce a noha stanula jako pimrazena. Zoil totiž ped sebou Ethereu, která /vdla patrn o jeho pobytu v Chrámu Všeumny a pi je-

dm,

diném východu vestibulu vytrvale íhala. Rozestela mu vstíc pavuinovou náru a sala: Ó, sladký tvore, jehož máti Géa, mfij, ó, mj! Jak zefýrek to suslím a volám to jak svoje Alláh! Muslim,

jsi

že stínem

tvým

je

navždy Etherea!

Tys kvt mi dražší než Kytajci thea! Své loutn svím to a zlatým huslímj do himalájských ledovc to vbruslím, že tvou je navždy, navždy Etherea!

ple-

lOo

t do Alhambry Maurii, t láskou rovna boe t vtví svého lauru.

Chci unésti

tam a

ovíjet

vniti

Mnou budeš

opojen jak révou

a zlatou knihu svého

žití

Noe

zauru

''';)

tvým drahým jménem, sladším nad

Pan Brouek vzpamatoval

se

již

aloe!

pi

prvních

dvou slokách, odfoukl Ethereu stranou a skákal po schodech dol. Avšak slyšel pece i závrek sonetu, jejž líbezná vidina toužebn pronášela letíc v patách za ním.

Když pan Brouek vyskoil

z

brány paláce,

spatil tam hrabajícího nedokav kopytem pegasa, kterého Blankytný k portálovému sloupu pivázal. Mžikeni probleskla hlavou pana domácího spasná

myšlénka.

Stelhbit vyšinul se na kídlatého kon, kopnul podpatky do slabin a vzkikl: „Vzhru, pegase!" Pegas ihned rozepjal kídla a vznesl se s jezdcem vysoko do povtí. jej

Hled dol prnv

spatil pan

Brouek

Ethereu, která

vybhla a na svých motýlích k:^''-ídlech již již k letu za ním se strojila, ale v tom pichumclil se k ní veliký chomá bílých vlas a vous, z nhož ouhala napažená ruka s dlouhou tyí, ku které z

paláce

byla na konci

")

eím

zauru

pipevnna

zavru.

V

východních ech.

této

\x^liká

zelená sí.

form msitina

shoduje se

Tato

s

pod-

109

vzduchem a v píštím okamžiku tepetal se chycený etherický motýl v jemné tkanin. Patrn stíhal a dostihl v pravý as otec filosof vzorn vychovanou dceru, která by jej svým dobrodružným záletem bezmála byla oloupila o jedinou potchu zavlála

stáí a jedinou nášek.

posluchaku jeho esthetických ped-

Tak byl pan Brouek šastn zachránn ped Ethereou a zárove svitla mu peradostná nadje. Zpozoroval, že msíc pod ním zapadá hloub a hloub a pegas že letí ustavin výš a výše. Bezpochyby uvykl jako neokídlení pozemští jeho brati íditi smr své jízdy podle rozliných „hýl", ,,ehý!" a bených

— arci poetické msítin vhodn pizpso— a zvolání „Vzhru, pegase!" pedpisovalo

mu

smr

„hot

!"

asi

do výšky.

ho pan Brouek v tom smru co podporoval ustaviným opakováním onoho výkiku, boucháním do zad a jinými drastickými prostedky.

Rozumí

se, že

nejhorlivji

dsná

Za ním ve strašlivé hloubce nesmírný prostor nebeský s hvzdami, sluncem a rostoucím srpem zem a on tu v šíleném trysku prázdnem na bájeném blouši, letícím, jako lavina do bezedné propasti a Byla to

jízda.

zmenšující se msíc,

ped ním

šlehajícím jeho skrán vzepjatýma vichicí.

kídloma jako

snhovou

Úzkost a

hrza opanovaly pana domácího

tak,

k jeho vdomí další podrobnosti píšerného letu. Pamatuje se toliko, že pojednou ohnivá koule, patrn meteor, dsn zasršcla vzduchem a že nepronikly

110

perazila jedno kídlo pegasovo ten zaehtal bolestn, svsil po chvilce i kídlo druhé a zaal s neuvitelnou pímo rychlostí padati k zemi, blížící se víc a více. Dopadl na ni jako blesk a náraz dsného pádu ;

zbavil

pana

Brouka smysl.

XIII.

(Kon

c.)

Když náš hrdina opt vdomí nabyl, padly jeho zraky na svdné pvaby odalisky, dímající na kyprém, pestrém divanu, a když pohled obrátil na druhou stranu, pozdravilo jej karmínové slunce, zapadající za fialovou Neapolí do lišty pozlaceného rámce. Byl ve svém pokoji, ve své drahé pozemské ložnici.

Ležel z póla odstrojen na své posteli a byl by v té chvíli celý výlet do msíce pokládal za pouhý divoký sen, kdyby se nebyly hlásily následky dsného pádu krutá bolest hlavy a povšechná malátnost, spojená s pocitem ošklivosti. Veerní slunce svítilo do pokoje a vnilo záivou gloriolou hlavu staré hospodyn, sedící u okna pi stolku, na stála lahvice medicíny, ve které však pan Brouek záhy poznal svou baku puškvor:

nmž

cové.

Tato dobrá žena sdlila mu po rukou, jak se do postele dostal.

mnohém

spínání

]12

Struný obsah její zprávy, hojn protkané rznými výkiky a zbytenými úvahami, byl asi tento: K ránu nalezla policie pana Brouka ležícího na starých zámeckých schodech, ve stavu úplného bezvdomí. Byl v truhle („v truhle !" zdsila se znova hospodyn) odnesen na komisaství, a tam nabyl ponkud smyslv. Avšak tituloval strážníka, který se jmenuje prost Vidrholec, panem Blankytným, a když se ho ptali, ml-li u sebe hodinky a tobolku ponvadž mohl býti ve svém bezvdomí snadn okraden odpovdl tžkým jazykem, že hodinky leží bh ví kde na msíci, a tobolka že mu není beztoho nic platná, ponvadž nám íšská rada ani ta mizerná civ slova nepovolila, jak prý dobe ekl ruka-

—

—

viká

Klapzuba. Své jméno oznámil teprve po delším hloubání, na dotaz po stavu odpovdl, že býval domácím pánem, ale nyní že bude chodit po msíci žebrotou, jako své poslední bydlišt udal chrám všeumny, kde prý však hostu nepinesou ani talí drštkové polívky, a na konec prosil se slzami v oích, aby ho nechali klidn umít hladem. Na štstí pišel k tomu komisa, který znal pana Brouka z hostince, a dal pana domácího, jenž pozbyl

op^t

vdomí, v drožce

odvézti

To všechno mla hospodyn od ním

dom. strážníka, který

k tomu, pana domácího „jako kus deva" nahoru dí) jeho ložnice, kde spal odtud bez petržení až do veera. Zatím co hospodyn s nemístným pathosem líila své osobní dojmy a pocity z ranní události, pipamatoval s' pan Pjrouek urit li]n\ní ])rbh s

v drožce pijel, a z vlastního dodala

že odnesli

113

svého

bezdného sviti

za vhodné

Když snem,

se

msíc, ale neuznal ovšem tím povídavé staen.

výletu na se

s

že nebyl onen výlet pouhým pedevším po datum, a kdož vylíí

ujistil,

pídil se

jeho radost a podivení, když shledal, že nejen terale že uplynul od jeho vycházky na Hradany pouze jediný den, a celá jeho msíní cesta od pádu do prostoru svtového až do chvíle, kdy byl policií na starých zámeckých schodech nahodiny! Z toho poznal, lezen, trvala jen asi že jsou domnnky uencv o msíním ase úpln nesprávné nejsou tam delší dny a hodiny nežli

mín dosud neminul,

dv

:

u nás, nýbrž naopak rychleji než na zemi.

as

ubíhá na

lun mnohem

Jistota nepromeškaného terminu osvžila pana domácího zázran a sílící lék z baky nahoe dotené pekonal jeho mdlobu tém nadobro. Pocítil také opt chu k jídlu. Ale ponvadž se obával, že by jeho žaludek, zmuený msíním postem, nesnesl silnjšího pokrmu, poslal si toliko pro jednoho slaneka, kterého schrupl do poslední kstky, naež si vyšel na nkolik litr plzeského. Ó, bože, jak xTlu chutnal ten skvostný mok, s nímž ped krátkém nedoufal že se kdy více shledá! Jako ped hospodyní, mlel pan Brouek dlouho 1 ped ostatním svtem o svém msíním dobro-

družství

—

dílem ze skromnosti, dílem

z

obavy, že

kruh jeho pátel z hostince není ducha dosti vytíbeného a vážného, aby pokládali vypravování o cestách po msíci za více než za špatný hospodský

užší

a vydáním msíního cestopisu pro censtvo že by mohl snadno vzbuditi ješt

vtip,

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

širší

obe-

hlunjší <J

114

sensaci, než jistý, jeitiu cestou do Stamburka.

z

daleka známý pán svou

Jen nkdy v pozdních hodinách noních, uprosted rozjaené spolenosti, vyklouzly panu domácímu poznámky, po nichž ostatní s udivením na nho se zadívali. Tak na píklad prohodil jednou za ei o njakém výletu, že tam pivo chutnalo jako msíní rosa, a když jindy rukaviká Klapzuba po svém obyeji zase huboval, že je nás Cech beztoho málo a že pi takovéhle chabé obran zajisté brzy germanisaci podlehneme, zdvihl pan domácí mlky prst do výšky a tváil se tak po státnicku tajemn,

vdl

jakoby bezpen o njakém mocném protektoru ve vyšších sférách, který nedá Cechm zahynouti, teba by náš národ složil ruce na dobro do klína.

Jedinému panu Wrflovi svil své tajemství, pod peetí hluboké mlelivosti; ale pan vyzvonil bezWrfl to pod písahou zapírá pochyby ve slabé chvíli nco tomu istému B. Rouškoví, který pak tu vc k nepoznání znetvoenou a vlastními nejapnými smyšlenkami znesváenou hodil do svta, udlav si z pana domácího a jeho cesty do msíce zkrátka jen hloupý šprým, ba prohlásiv za lháe to všechno patrn zlojej na konec myslným návodem onoho nám již známého, dlouhými vlasy a špiatým kloboukem vynikajícího malíe, s nímž se asem potlouká po špatných krmách. a

to

—a

—

—

i

jiti

Tu ovšem nezbývalo panu Broukovi než obháveejn svou est msíní pravdu a já jsem i

neváhal ani okamžik, propjiti spravedlivé vci svoje

skromné

s(

hopnosti

stylistií ké.

115

Krom

tchto a

dvod

ných

jiných, v

pedmluv

vyznae-

posilovaly nás v obtížném tom

díle

také pohnutky loyální a vlastenecké.

Pan Brouek totiž myslí, že jeho cestopis upozorní slavnou vládu na ohromné výhody, jakých by získala zavedením njaké ádné komunikace s sícem. Podnik ten vyplatil by se dle jeho náhledu mnohem lépe nežli eská transversálka.

m-

Pedn

by staila k dobytí msíce skuten jen hrstka honvéd s vojenskou kapelou, ponvadž tam není žádného vojska a jelikož by msíané pro vzdušnou svoji útlost ani nejslabšímu útoku neododali; okupaní sbor mohl by si prost foukat, což umjí velmi dobe. Tím by pibylo Rakousku asi 650.000 tver. mil, tak že by se stalo na obrat ruky nejvtší íši na svt. Pes to nemyslí pan Brouek, že by takové zvtšení narazilo na odpor velmocí;

Maai

Bismark nepomýšlí as na anektování mpece dosud zahrnuta v povstné „sfée nmeckých zájmv".

nebo síce,

ani

a luna není snad

Ale hlavní jest, že by pomocí msíce mohla býti ve skutek uvedena éra smiovací a rozešena prožluklá eská otázka. Cechy by se nemusily rozetnouti ve dv, nýbrž pravá matka, naše národnost, penechala by je radji celé a byla by pesthována na msíc, který již pro svoji bližší polohu a kmenovou píbuznost tamjšího obyvatelstva, zvlášt pak pro zjištný úplný nedostatek výživných látek slavné vlád k onomu pesídlení mnohem lépe se hodí nežli na píklad planeta Venuše, kterou, tuším, ped nedávném nkdo za stejným úelem odporuoval.

konen

Nmcm

—

.

116

Na msíci mohli by pak Cechové zení státní

myšlénky rakouské

právnosti a stovat

si

voln

tam

i

po

bez poško-

užívati plné rovno-

rozvíjeti svou národnost, libosti své eské školství

ba

—

pto

po zavedení tak zvané neobligátní nminy do všech tíd zkrátka, stavti se tam teba na

se rozumí, že

—

ádn

hlavu, jen kdyby posýlali vojáky a dan, a nežádali na vlád nieho, pranieho, zvlášt žádných

penz na zvelebování nové vlasti, na zúrodování msíních kráterv a regulování msíních rýh, na podporování msíního zemdlství, prmyslu, obchodu, žádných stipendií pro msíní umlce, žádných píspvk na zakládání a vydržování potebných msíních škol a t. d., což by mohli zkrátka pomocí nadšených provolání sehnati sami mezi sebou dobrovolnými píspvky. Krom toho hodil by se msíc dle náhledu pana

Brouka výborn

za trestnickou kolonii,

kam by

se

mohli vyvážeti nejhorší zloinci. Poskytoval by zárove soudcm hojnou zásobu a stupnici odstrašujících trest. Žháství by se pokutovalo vzením v msíním atelieru, loupež odsouzením k etb msíních básní, úkladní vrahové by musili poslouchati msíní symfonie a bratro- neb otcovrahové došli by zasloužené odplaty pednáškami msíních esthe-

tik

.

.

Tak

tedy vzniklo naše cestopisné unikum, jemuž okolností zjednala také illustratora. Pan Broubyl totiž návratem na zem rozradován a tou mrou, že ponechal i známého nám malíe ve svém dom; ale ponvadž není nadje, že by talentovaný ten umlec kdy potebnou hotovost pro pana domácího uspoil, musil se dodaten zavázati, že

píze

ek

zmken

117

místo mazání na stny najatého pokoje svoje malíská allotria do této knihy uloží a tak všechnu zadrženou inži si odkreslí.

Mimochodem podotýkám, že pan domácí ani na prospch krejího a ševe na msíci uinný nezapomnl nezvýšil jim totiž nájemné — již proto, slib

ve

:

že byli

ped terminem

ješt

vysthováni

pro zdravotní ohledy vlhkých podzemních bytv. oekává snad ješt dkazy, které

ze svých

Ale tená jsem v pedmluv slíbil. Nuže, mám tch dkaz, povznášejících pravdivost Broukova cestopisu vysoko nade všechnu pochybnost, po ruce hned celou adu.

Vzezení pana Brouka. Pan domácí vypadá jako „lovk, který spadl s msíce". Jeho obliej, již okrouhlým tvarem svým msíci podobný, vydává zvláštní zái, která jest patrn zachovaným dosud odleskem msíního jasu. Není však nikterak stíbrná, sniv bledá, jak si obyejn básníci lunný svit pedstavují, nýbrž zahrává do ruda a fialová, což mže býti uencm dležitým pokynem pro správný rozbor vidma msíního. Zvláštní jest, že odlesk ten jeví se nejintensivnji ve stedu oblieje, na obtloustlém nose. 2. Msíní návyky pana Brouka. Mžeš je studovati nejlépe u Wúrfla nebo „u kohouta". Njaký as po píchodu jeho do hostince nepozoruješ na nic kromobyejného tu patrn jest si ješt jasn vdom, že mešká na zemi a má se na pozoru. Ale ím dále, tím hustji vyskytují se známky, nasvdující tomu, že se v mysli penáší nazpt na lunu. Domnívat' se, že má tlo jeho msíní váhu, že jest totiž šestkráte lehí, a že tedy musí své 1.

totiž

skuten

nm

;

118

pimen

pohyby

krotiti.

Následkem toho zaíná

zdvihati ruce pomaleji a pomaleji, aby se jimi snad neudeil do hlavy nebo nepolikoval své sousedy, bere sklenici opatrn, jakoby se bál, aby jí obyej-

ným uchopením nerozmákl neb do

stropu nevysedá s velikou zdlouhavostí, ba i jazykem volnji pohybuje, tak že jeho leckdy nazvati lze pímo blábolením. Zatrhuje v takových okamžicích také do msítiny, že asto jeho hlubokomyslné není ani rozumti, a jsem pesvden, že by pi tom promlouval i ve verších, kdyby jenom špetku básnického nadání. A pi chzi z hostince kolébá se a pešlapuje tak divn, že je patrno, kterak si mate dosud krok pozemský s chzí, jakou vyžadovala rozdílná povaha msíce. 3. Z vcí, které pan Brouek tehdáž u Wúrfla mrštil, vstává

e

i

ei

ml

pi sob ml,

nalezl pi svém procitnutí druhého dne jenom knihu o msíci, nž s vývrtkou a pásku s knoflíkem na oznaování sklenice. Za to hodinky a tobolku s papírovými penzi, které na msíci zahodil, tyi párky uzenek, které tam sndl, a stíbrný

—

msínímu biletái byly Litoval jen hodinek, za které si

zlatník, který dal diškrecí

skuten

ty

tam.

— —

však poídil hezí a správnjší nebo tam ty ukazovaly, jak jim kdy napadlo a pikoupil si vkusné pívsky v podob plmsík. 4. Pan Brouek našel a chová u sebe i msíní dukát, onen zlatý peníz, který mu byl vyplacen za návštvu koncertu. Odevzdal jej k obádání prof. Smolíkovi, ale dobrozdání tohoto pána prese všechnu úctu k našemu jinak zasloužilému uenci musíme to konstatovati dopadlo velmi chatrn. Je prý to pouze mosazný plíšek a podobá se prý

—

—

—

!

119

nápadn obyejné hostinské známce na obd. Patrn má msíní zlato njaké zvláštní nepozemské, panu professorovi arci neznámé složení, a týž pomohl si z rozpak prohlášením záhadného kovu za mosaz. A že na msíci zaámka na obd byla by velikou anomálií, nemusím snad ani tenái tohoto cestopisu šíe vykládati. Pan Brouek hodlá ve své závti vzácný peníz odkázati

mstskému museu.

Konen poslední a nejhlavnjší dkaz. tenáové 5. vdí, že pegasovi, který pana Brouka donesl nazpt na zem, bylo meteorem peraženo jedno kídlo. Následkem toho nemohl se již vznésti do povtí a zstal na zemi. Prudkým dopadem pochroumal si také jednu nohu, ale pes to odkulhal od zámeckých schod díve, nežli tam policie našla pana Brouka. Kudy všude se od té doby potloukal, nevím nkteí tvrdí, že byl vidn i na sesterské Morav ale jisto jest, že ho pan Brouek po ase k nemalému svému pekvapení našel s amputovaným i druhým kídlem a hrozn zuboženého ped povozem jednoho pražského drožkáe, kterému jej

—

z

—

vdnosti

za

bájen

levný peníz odkoupil.

Nuže — téhož pegasa obdržel jsem pak od pana Brouka darem za stylisování jeho cestopisu asem veejn kratší i delší výa podnikám na lety k nemalému obveselení svých pátel i nepátel •

nm

NOVY

EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA

BROUKA

TENTOKRÁT

DO PATNÁCTÉHO

STOLETÍ.

Tato práce vySla v prvním

(illustr.)

vydáni

r,

1889; vydáni druhé

r.

1891.

PEDMLUVA (k

Ped

rokem

Brouka knihu

vydání prvnímu).

sepsal jsem k vyzvání pana Matje o jeho podivuhodném výletu na

msíc, a znamenité objevy v

díle

mém

obsažené

vzbudily po celém národ zaslouženou sensaci. Ale zárove našlo se mezi kritiky nkolik zarputilých

Tomáš, kteí navzdor pádným mé knihy položeným tváili se

dkazm tak,

na konci jakoby celou

pana domácího do msíce pokládali za obyejnou spisovatelskou smyšlenku. Nehodlám se píti s tmito skeptiky za každou cenu, kteí by neuvili, ani kdvby jim pan Brouek spadl s msíce pímo na cestu

hlavu. Tito nevrci shledali v mé knize pouhou satiru; ale jedni tvrdili, že jest namíena proti lidem žijícím jen hmotnému požitku a nepístupným všemu ideálnímu snažení, ani druzí naopak obraceli její osten proti tm, kdož pro samou idealnost ztrácejí

pdu

skutenosti na dobro pod nohami. Pkná satira, k níž by autor musel napsati teprve komentá! Se svého kivého stanoviska inili pak oni kritikové mé domnlé satie nkteré výtky.

124

Jedni vytýkali jí jednostrannos, že prý se totiž zabývá po vtšin jen literárními a umleckými pomry. Jakoby satirik musel pokaždé proesati celý život spolenosti, jakoby si nemohl vybrati dnes tu, zítra onu jednotlivou stránku jeho a vnovati jí teba

Ostatn již volba výletního místa poetického, snivého svta msíního étherickým, rosou a vní se živícím obyvatelstvem; mohla tenái napovdíti, že tam autor hodlá pro-

celou

knížku!

Broukova s

—

—

pouze nejjemnjší duševní výkvty spoleenského života, nikoli též jiné, hmotnjší jeho stránky. Pro mnohé tchto posledních stránek hodil by se za

bírati

z:

jevišt

mnohem

lépe

Merkur, jehož objem ského a k nmuž si

Dobropán ili šestnáctkrát menší zem-

na píklad jest lze

tedy pimysliti obyvatele

zvýší palce.

Jiným kritikm nelíbil se píliš opotebovaný rámec snu. Nu, rámec byl by pi takové satie náramn vedlejší vcí. A pak se tážu: Potebuje-li autor z jakýchkoli dvod, aby jeho hrdina ocitl se na msíci ve snu, jak ho tam dostane? nebo pomocí njakého fantastického, nemožného pístroje, jaký na píklad Edgar Allan Poe našeltuším, v balonu z novin slepeném a Jules Verne

—

Bu

v obrovské, duté, z dla vystelené kouli. Jiné cesty naprosto neznáni, leda by autor ve svrchované spisovatelské svévoh svého hrdinu zkrátka na msíc hodil, nechávaje stranou všechny zákony pírodní. A tuto tetí cestu uznal jsem vzhledem k vyjetosti obou ostatních za nejmoudejší. Touto cestou, a nikoli ve snu, dostal se pan Brouek na msíc, jak to sám v mé knize jasn a zevrubn vypravuje, a spisovatel

nemže

za to, že oni kritikové více

uvili

125

ledajakým tlachm Broukovy hospodyn a

policej-

ního strážníka.

Opt jiný kritik vyetl mi, že prý se neNevím spravedliv dotýkám moravské kritiky. opiavdu kde- Ci snad' na tom míst, kde pravím že zubožený pegas ,,byl vidn až i na sesterské Morav?"

Již

slova

,,až

i"

týž pegas potloukal se také to nestailo, prohlašuju zde nji, že kritikou

mám ped

mohla

pouiti,

jej

že

po Cechách, a kdyby

dodaten

co nejslav-

moravskou

i

eskou

stejn hluboký respekt. Ale nejbolestnji dojal mne svým referátem kritik jednoho venkovského asopisu. Dostal se mu do rukou prospekt, v nmž nakladatel sliboval kupcm výletu do msíce" tolik vzácných duševních pochoutek, že se našemu kritikovi sbíhala slina v ústech. Oekával celý ohostroj sršících vtip, krvavou satirickou ež ve všech oborech eského života, skvostný hurnor a neodolatelnou komiku, pi níž bude rozkoší a smíchem skákati jak onen španlský dvoan, když etl dona Quixota, vbec kdož ví, co všechno oekával A tu máš! Místo všeho ,,

—

trochu toho ubohého tená usmívá leda mlhavé pseudosatiry na literáctvo, po kterém nikomu nic není, a na pomry umlecké, které nikoho nezajímají. Kdyby byl aspo spisovatel ku isvé cest na msíc vykoistil njakým zajímavým zpsobení nejnovjší výzkumy vdecké kritik jen trochu mdlé humoru a vtipu, útrpností, trochu

limonády,

pi kterém

se

—

upozoruje mne pi tom na duchaplný vdecký román o msíci z péra Julesa Vernea z takového lunopisu v rouše belletristickém byl by alespo tená vedle zábavy erpal njaké pouení. Ale ani

—

,

126

k tomu nedostávalo

se

povrchnímu, lehkomyslnému

autorovi píle a nadání.

Jaký potom div, že byl náš kritik Výletem do msíce" úpln zklamán a že také na tváích jiných tená ve svém okolí stejné zklamání zpozoroval! Proti tomuto útoníku mohu namítnouti, že jest tžko psáti po Verneovi vdecké romány, že také ,,

každý

nemže

býti Cervantesem a konen, že za píliš skvlé sliby a vzletný sloh svého nakladatele, který ze mne ve svém prospektu

nemohu pana

docela uinil

podobného.

Brán

našeho geniálního básníka" nebo

—— ,,

nco

nájezdm kritik, postavil jsem pochybené stanovisko, jako bych byl skuten napsal pouhou satirickou smyšlenku- Ale vtšina tenástva pijala zajisté mj cestopis bez jakýchkoli postranních a podezivých myšlének a byla snad i s formou jakž takž spokojena, nebo neoekává ode mne žádných oslujících duchaplností a slohových briliant. se

se proti jejich

schváln na

Tmto, skuten drahým

tenám

podávám

také druhý zpv své Broukiady, zprávu o nové, ješt podivuhodnjší cest našeho slavného lunozpytce, která snad bude mnohým i proto ješt vítanjší, ponvadž nemá tentokrát za jevišt vtrné oblasti nadpozemské, nýbrž naši drahou domovinu, naši královskou Prahu, jejíž nejslavnjší dj tu jako

vzkíšen slovem mocného zaklínae ze staletého hrobu v plné živosti vyvstává ped oima pozdních

potomk. Ale zklamaná tvá onoho venkovského leferenta a jeho spoluuoban pronásledovala mne po celý hoké rok ve dne v no( a také nyní budí ve i

mn

!

:

127

výitky svdomí. Bojím

se,

aby nkterý

z

tch pán

navzdor prvnímu zklamání nesáhl pece po mé nové knize a neutržil si zklamání druhé, snad ješt bolestnjší. Nemohu ani íci, jak nerad se nkomu šarlatansky vtírám a jak mne bodá žaloba, že jsern nkoho svým plodem napálil. Radji bych, aby mne neetl nikdo.

mj

Ze strachu, že by mohl hoditi mezi eské obecenstvo

pan nakladatel

vyudici s njakým na které by se snad chytil tato kniha urena není,

opt

neodolatelným vnadilem, nkterý z tch, pro nž napsal jsem si tentokrát prospekt sám ve form, jakou za nejvhodnjší uznávám, a to takové i

Výstraha Již nkolikrát ozvaly se právem na veejnosti káravé hlasy proti nesvdomitým nakladatelm, kteí po šarlatansku všelijaké literární smetí v bombastických prospektech jako drahocenná veledíla do nebes velebí a tím nejen obecenstvo podvádjí, nýbrž i literaturu samu poškozují, ponvadž pak oklamané obecenstvo i od knih skutené ceny a vbec od písemnictví domácího s nechutí a nedvrou se odvrací. Ba, lze tvrditi, že jsou všechny jakékoli prospekty nešvarem, nebo dobré knihy mají u nás jak známo bez takového dotrného i upozornní vždy odbratel až nazbyt. Loni udal se zvlášt kiklavý pípad dryánické reklamy; nakladatel F. Topi zaplavil totiž všechny zem koruny eské illustrovanými prospekty echovy knihy Pravý výlet pana Brouka do msíce'*, v nichž

vdom

—

,,

—

128

bezcenný literární škvár vychválil tak nestydat, že mu skuten mnozí sedli na vjiku a pak lehkovrnosti své trpce pykali. jeden asopis tuto nestoudnos veejn poi káral, chystá týž F. Topi i letos podobný atentát na tenástvo eské. Na štstí zvdli jsme o jeho úmyslech v as a mžeme je touto výstrahou pára-

tento

A

ly sovati.

Podailo

dotené

se

knihy,

nám

jejíž

opatiti

dryánický

sob vývsní

archy

titul

Nový epochální

výlet pana

Brouka

tentokrát do XV. století

každého vážného, soudného tenáe musí odporem. A což teprve obsah knihy! Jest to v pravd drzý pamflet na nejslavnjší list naší historie, na dobu husitskou, slátanina bez hlavy a paty, bez ducha

sám

již

naplniti

vcných nemožností a a vtipu, plná logických dsných anachronism, nad nimiž naši archaeoi

logové a djepisci sprásknou ruce nad hlavami. Každá stránka svdí, že spisovatel teprve v poslední chvíli peetl povrchn njaký spis o husitské dob, ale jinak že jest naprostý nevdomec -v oboru archaeologie a historie, nemaje ovšem ani nejslabšího porozumní pro ducha eských djin. O pouení nelze tedy mluviti, spíše o zmatení tenástva; avšak ani o zábav není /ci, nebo

:

129

kniha nudná, nepoutající ani djem ani povahopisnou neb jinou lícní; humor, do nhož' se nešastný autor místy nutí, budí jen úsmv soustrasti; satira, kterou snad na mysli, je naprosto nesrozumitelná, vyzývajíc leda k satie na vtipuprázdné literáty, kteí mermomocí chtjí býti satiriky; sloh je svrchovan nedbalý a hemží se na každé stránce hrubými poklesky proti duchu jazyka eského. Zkiátka, celé dílo vydává jasné svdectví, že jest nejvyšší as okiknouti drazn stárnoucího autora, aby již konen pestal k vli mrzkému shonu po honorái a kadidlu nesvdomitých chvaloeník zaplavovati eské obecenstvo nechutnými plody své je to

ml

sešlé

Musy.

ozdobena" jest kniha echova I tentokrát šerednými klikyháky a mazanicemi povstného svou netalentovaností a nedbalostí V. Olivy, bídného toho literárního škváru ovšem zcela dstojnými. Podailo se nám opatiti sob i nkteré špalíky tchto vyobrazení a mžeme tudíž podati nkolik ukázek na ,,

odstrašenou.

A

tento výplod zbídaelosti spisovatelské i malíské, jenž odpuzuje touž nevkusností a chatrností úpravy jako loský Brouek, prodává se za nestoudn pemrštnou cenu 30 kr. za sešit a zl. 310 za celé dílo, obsahující 21 tiskových arch a 114 illustrací!!

Avšak jsme pesvdeni, že naše výstraha dosáhne svého úelu a že nikdo, nikdo krvavý ten peníz za takovou sme nevyhodí. Budiž censtva

svorným heslem všeho

toucího

eského

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

*'

obe-

:

130

Slib si

„Nový

nm

dejme a v stjme, pana Brouka" nekupujme!

výlet

Komu bude kniha tato zaslána na ukázku, vra bez meškání nakladateli, jehož plnou firmu tuto ke konci na praný stavíme ji

F.

TOPI,

nakladatel a knihkupec v Praze, Ferdinandova

tr.

.

8.

Rozumí se, že ,,Nový výlet pana Brouka" nelze žádném ádném knihkupectví. Takovou výstrahu napsal jsem si tedy sám a ponvadž nejsem prost obavy, že by snad mj nakladatel pece mohl podložiti místo ní njaký chlubný prospekt, pojal jsem ji také do pedmluvy, aby se dostala tm, jichž se týe, do ruky alespo s prvním sešitem, který beze škody vrátiti mohou. *) dostati v

Vím arci, že ti, kdož chovají dvru v pana Brouka jeho interprety pérem a malískou tužkou, pes tuto výstrahu naše nové epochální dílo si opatí. O tch jsem také pesvden, že pijmou shovívav za vdk tím, co spisovatel mé jakosti poskytnouti mže, a že zejména s archaeologické stránky mé knize žádných výtek initi nebudou: piznávám se upímn, že jsem v oboru staroi

žitnickém úplný laik a že jsem' se k této práci žádnými vážnými studiemi nepipravil líím zde pouze, co pan Brouek vlastníma oima vidl a na vlastní uši slyšel, a to má pece stokrát vtší cenu, než

—

*) Bohužel neml jsem pi sepisováni tchto ádk ješt pravého pojmu o zchytralosti nakladatelské, kteráž moji pedmluvu prost pipojila až k poslednímu sešitu!

—

131

výpisky všech archaeologv a historik ze starých plesnivých hstin, které teba Ihou nebo dokonce jsou podvrženy. V se tedy moje kniha s dosavadním iDadáním neshoduje, to pan Tomek et consortes opraví. ve svých spisech

em

a vdn"

Na

královském

hrad

v den

sv.

pražském, na vikárce,

Tomáše V.

5-.

í.*)

*) Ponechávám v nynjším neillustrovaném vydání tuto pedmluvu jakož vbec oba Výlety pana Brouka úpln beze zmny, vzhledem k místm, týkajícím se illustrací vydání díi

i

vjších.

9*

I.

Teba dos^ cliti, že pan Brouek slávou, kterou zjednal epochální výlet na msíc, ani dost málo nezpyšnl. Zpráva o jeho úžasných výzkumech rozlétla se po vlasti a jméno Brouek chvlo se na

mu

každém rtu; ba, k vli nmu vjelo si do vlas nkolik redakcí a stran, z nichž každá drala se o jeho

píze

a podkládala

mu

svoje tendence.

Ale pan

Brouek moude a skromn mlel. Nestaraje se o vavu veejnosti, vybíral klidn dál svou inži veery jako díve mezi starými známými kohouta" nebo ,,na vikárce", ale zde ideji odvažoval se k panu Wúrflovi jen za novoluní nebo byla-li obloha mrany zastena.

a trávil své ,,u

—

Zkrátka, pan domácí nezmnil v niem neokázalý zpsob svého života. Nechodil do kaváren sbírat hold obdivu z oí mladistvých nadšenc a jda ulicí, tváil se, jakoby nepozoroval, že zraky všech na utkvívají s touž posvátnou úctou, s jakou patíval kdys italský lid na pvce „Inferna", hledaje na tvái jeho stopy pobytu pekelného. Pan Brouek nedal se ani fotografovati s okem v neuritou dálku upeným a se svým cestopisem v ruce, aniž sestavil pro asopisy n nauné slo\níky s\f)n skromnou auto-

nm

133

obligátním uitelem, který již v útlou duši vkládal všeho dobrého a krásného, aniž si uchystal do zásoby duchaplné sentence pro památníky, ba neuinil mezi pátely ani nejmenší narážku na okolnost, žé je tomu práv deset rok, co zaal choditi na vikárku zkrátka, nepijal ani jediné zvyklosti slavných lidí a piznal se mi, že vavín má pro nho cenu jen potud, pokud se jeho list užívá ke skopové na divoko. Zdržuju se déle pi této skromnosti pán Broukov, ponvadž je u nás nyní vlastností tak necbyejn vzácnou. Touha po sláv stává se znenáhla hlavním, všeobecným rysem naší spolenosti. Kdož dbá nyní o to, aby tiše psobil na své roli, ve své díln, na katede nebo za studovním stolkem, spokojen zdárným, by neokázalým ovocem své skromné práce?! Ten starosvtský druh lidí pomalu vymírá. Jediná snaha nynjšího pokolení smuje k zevnjšímu lesku a fanfárám slávy. Arci slávy nejrznjšího druhu. Studující pohrdá studiemi a shání se po vavínech básnických; uitel pokládá uitelství za své vedlejší povolání a baží státi se spisovatelem, ne-li redaktorem advokát penechává své klienty Pánubohu a stará se o vyšší politiku rolník zanedbává své hospodáství a cíere se o rzná výborství; emeslník zamuje verpánek pedsednickým keslem v rzných spolcích atd., atd. Národní statky, hmotné i duševní, pi tom smru valn neprospívají, ale za to máme v Cechách již takovou spoustu proslulých lidí, že trávíme skoro všechen svj as srdenými ovacemi, slavením ptiletých jubileí, poádáním slavnostních banket i vea podobnými užitenými vcmi. biografii s

sém

dtskou

—

;

;

írk

134

Jak hluboko srostla slávychtivos s veškerým naším životem, toho dkazy nalézáme v nesetných reních a titulaturách. Jiní národové, pozdravujíce voláním své zasloužilé neb oblíbené muže, pestávají na prostém pání, aby žili (což není zajisté mnoho) nebo nejvýše, aby dlouho žili. Nmci volají ,,hoch!" což je také velmi krotké, ba skoro dvojsmyslné pání. Ale u nás pozdravujeme každého, kdo teba nevykonal pranic jiného, nežli že se dožil svého padesátého roku, hned hromovým Sláva!" Jinde dává se nejváženjším korporacím nejvýše titul ,,chvalný" nebo ctný" u nás by každá pokládala za urážku, kdyby se jí odepelo uznání její slávy. Slavný je u nás každý výbor, klub a spolek; slavná každá redakce, komise a jednota; slavné ne-li dokonce veleslavné každé finanní editelství. Zkrátka, sláva rozléhá se na všech koncích a slávou hází se na všechny strany, jakoby to byla nejlacinjší vc na svt. Vru, že i

,,

,,

;

nechápu, odkud se u nás tolik slávy bere, pohlížím-li na naši pece jen skrovnou literaturu, na naši vdu v zaátcích, na nedostatky našeho prmyslu a obchodu, na náš dluhy petížený rolnický majetek a na politické naše postavení, o nmž radji pomlím. Odpuste mi nudné úvahy, k nimž zavedla mne

bezpíkladná skromnost' mého hrdiny.

Mnohý, kdo

se nepodí\'al ani do Kre, neku-li na msíc, chlubí se každémiu na potkání svými drahocennými zkuše nostmi. Však znáte takového lovka, který byl jednou v život za hranicemi nap. jen v Drážanech. Každá spolenost', v níž se octne, musí vyslechnouti alespo nkterou upomínku z jeho cesty. Prohote si teba nco o gorgonzolském sýru a již spustí:

135

Kdykoli slyším o gorgonzolském sýru, pánové, tu mi vždycky napadne drážanská Sixtinská madonna, ped níž jsem se spátelil s jedním starým podivínským Vlachem, který atd." Zkrátka, a se mluví o emkoli, drážanský cestovatel dovede na všechno šikovn nebo nešikovn zavsiti své Drážany. ,,

m-

Zcela jinak pan Brouek. On dotýkal se nerad a jeho rozprávky v hostinci toily se jako díve jen kolem vcí pozemských. Jenže nyní, vren svému slibu na msíci, zdržoval se všeho nepíznivého kritisování mstských a státních zásíce skoro

z téže píiny vyhýbal se te i rukavikái Klapzubovi, jako zlovolnému rýpalu. Ale jedna vc povážliv zviklala jeho píkladný optimismus. Byly to nov vydané zákony o exekuním ízení, které tak citeln zkracují práva ubohých domácích pán a vydávají je bez obrany v šanc zlovli nesvdo-

ležitostí;

mitých nájemník.

Akoliv panu Broukovi nkdy mráz po zádech pi pomyšlení na hrzy železné panny" a stedovké inkvisice, o níž dsiv pojednávala jedna pece kniha jeho skrovné bibliotéky, budilo v pobíhal

,,

nm

ono nespravedlivé zákonní ustanovení leckdy touhu po stalých, zlatých asech. Litoval, že falešná humanita vzala viteli možnost', vsaditi nesvdomitého dlužníka mezi žáby a krysy na dno njaké romantické vže a myslil si, že by tvrcení za živa nebylo pílišným trestem pro nájemníka, který ze zásady nájemné neplatí. Tyto a podobné úvahy staly se zárodkem, z nhož poznenáhlu v panu Broukovi vyklíila jakási záliba ve vcech minulých. Porovnávaje pítomnost'

136

pokud ji znal z vlastních upomínek, vypravování starých pensist a z nkolika rytíských román, které etl za mladých let, zaal s

minulostí,

z

—

k náhledu, že bylo za stará v mnohé píin lépe než nyní. Pro znbvuzavedení železné panny a španlské inkvisice by sice nebyl, ale kdyby každého zlodje povsili zkrátka jako tehdáž na nejbližší šibenici, uspoil by tím stát ohromné sumy na živení darebák, kterým se nyní staví paláce z kapes se kloniti

A

jakým právem nutí se nyní beztomu, aby platil krvavé pirážky na híšný školní pepych pro cizí dti! Díve stálo vyuování pakatel a pece mládež lovka slušnji pozdravila než nyní. Továrny neubíraly emeslníku výdlek a za to vytrval ti kabát pl století. A co železnice? Kolik forman a hospod mlo díve na silnicích pkné vyživení, a cestování po dostavníku bylo sice zdlouhavjší, ale za to jsi pece cesty užil a nemusel se báti vtšího neštstí, než leda zlomení nápravy. A jestliže ^za dávných dob loupežní rytíové s pacholky svými jocestné pepadali, mli alespo své brholy jenom na vysokých skalách a íhali za noci v pustých lesích; nyní však mají nejlepší domy uprosted samého msta a odírají nás všechny za bílého dne Není divu, že pi tomto smru myšlenek pan Brouek zabídal asem do romantické nálady, která mu díve vyjma snad mladistvé ony doby rytíských román bývala úpln cizí. Zvlášt asto budila se tato nálada, když vystoupil vzhru na Hradany a blížil se vikárce. Spisovatel této knihy se piznává, že i sám bývá opeden romantickým kouzlem, kdykoliv navštvuje zajímavý tento hostinrr. ubírám již se k poctivých

lidí.

dtný lovk k

.

.

—

A

—

nmu

1B7

zadem po starých zámeckých schodech branou pi erné vži, kolem vážného purkrabství a šedých vží památného kostela svatojirského, i pedem pes nové schody zámecké, kolem starýcli šlechtických dom a novjším zámeckým portálem; zasmušilé

kdykoli vstoupím na tetí hradní dvr velebný, kamenným lesem ozdobných pilív a oblouk k nebi strmící kolos dómu, vždy vyvstávají ze všech kout stíny tisícileté minulosti a naplují

Scamozziho

:

ped

mou mnou

vírem pochmurných i pestroskvlých vynouje se pede Z šera dávných

fantasii

obraz.

vk

kesanských chrám;

zástup prvních

vidím

kde snad posvátný plamen kamenný vidím kdysi šlehával v kole žrec; stolec, na nmž dávní Pemyslovci obouvali se v lýkové stevíce svého praotce. Ale pojednou mizejí tyto obrazy a na místo nich zdvihá se pede mnou chrám svatovítský, sice ješt pouhý nedokonený jeho kr, ale již velebn záící v lesku své nové nádhery a do nho vchází Karel ve zlatém panovobklopen stkvoucím prvodem nickém ornáte, knžstva a rytístva pak objevuje se vážná postava betlémského kazatele, jenž smle pibíjí své pozvání k disputací o kramaení odpustkovém na dvée chrámové tu kadeavá krásná hlava Jiího hrdé nese záivou korunu tam Vladislav polský kráí v plném majestátu; pak plní se nádvoí cizokrajnými postavám' ve španlských pláštících nebo temných ízách astrolog; te ve vozech, obklopených zástupy žoldné, blohorští muenníci konají smutnou cestu k Bílé vži a dále, dále snuje se promnlivé

tajemný pahorek

Žiži,

i

;

;

;

—

pásmo výjev radostných a a dsivých ...

žalostných,

velebných

:

133

Na chvilku prociuju ze sna minulosti a hledím zálibou na vzrstající zdi nové lodi chrámové, Ale jíž doba naše doplní velkolepé dílo Karlovo. tsná vikáská ulika znova mne unáší v zašlé asy. Vzpomínám na boulivé dje, jež v dobách nábose

ženských rozbroj tolikrát rušily klid kanovník pražských, jejichž kapitulní refektá stával práv asi tam, kde vítá t nyní Wúrflv skrornný hostinec.

Akoliv má

prosté,

nevysoké

to stavení z

vní

novovké

vzezení, pece kdykoli vstupuji do jeho nepravidelné pedsíky, vždy vzívám ješt v kouzelných poutech minulosti a oekávám, že pan Wrfel uvítá mne v malebném stedovkém kroji s pestrou karkulí na hlav, v kabátci s napouchlými, prostíhanými rukávy, v sukni kunovinou lemované, v piléhajících nohavicích, jedné žluté a druhé fialové, v ervených stevících s plsáhovými špikami a že pede mne místo stízlivé pllitrové sklenice postaví ohromný hlinný pohár s malováním stízlivé,

tsn

a

s

divnými

A

maásky

na víku.

ješt když sedím v hostinské jizb u hlubokého výklenku okna, z nhož jest obloukem krytého schodišt vidti dol na dvorek, ohrazený v pozadí tlustou hradní zdí, kde v širokém výklenku dv malá okna hledí do bujné zeleni Jeleního píkopu na právo strmí okrouhlá, malebná, romantická ía Mihulka: ješt tam, skloniv za sklenicí chmeloviny ve stinném kout hlavu do dlaní, dopádám sen minulosti jest mi, jakobych sedl pod gotickým sklepením njaké 'stedovké krmy a ekám, až otevru oi, že shledám se v nkterém století mi-

nulém ...

139

tená mi promine, že mluvím trochu déle sob. Vždy ví, s jakou sympathií lnou všichni autoi vbec ku své osob. Je skuten zvláštní, o

jak rádi se obírají sebou samými a s jakou pietou Nemluvím ani o lyrických se k osob své chovají. básnících, kteí se vnují z pravidla výhradn kultu svého šlechetného a drahocenného Já; nemluvím o cestopiscích, kteí cizích krajin a národ užívají vtšinou toliko za malebnou stafáž ku své zajímavé osobnosti, imponující tenái pi každém kroku v pravd gentlemanskou jistotou a vybroušeností,

a

teba asto bývala

dosti

komickou figurkou pro

domorodce, které sama líí jen ale již neobejde se bez s pohrdavým humorem vystoupení autora, všemi ctnostmi ozdobeného, ani žádná báse epická, žádný román, žádná novella nebo rta a brzy nadejde bezpochyby doba, kdy také dramatití spisovatelé vadí svou vlastní vdnou figuru mezi osoby svých kus. Ani uení spisovatelé nechovají se jinak. Alespo pod ádkou musí do svých studií a monografií vpraviti „spi'Sovatele tchto ádk" a z každé stránky vyzírá opradová úcta, jakou chovají k autoru tohoto poty spolucestující a

—

,,

jednání". Než, dosti

již

reflexí;

pistupme k dji!

Ve tvrtek dne 12. ervence t. r. (udávám pesné datum, ponvadž má v tomto cestopise zvláštní dležitost) vyšel si pan Brouek po delší dob opt jednou na Hradany.

Na ,,vikárce" bylo práv nkolik host a brzy rozproudil se obecný hovor, k nmuž látku p.,romantická skytovala jako zde tak asto minulost. Vždy tu v obvodu zámeckém všechno takoka žije a namnoze tyje z minulosti. Najdeš zde kanovníky a jiné duchovenstvo, mající z odkaz dávn zbožnosti službu a bydlo pi starobylé kathedrálc: najdeš tu sakristány, kterým týž velebný památník dává obživu a leckterý mimoádný píspvek z kapes umní milovných cestovatel najdeš zde nkolik zámeckých služebník, kteí v osielém hrad obcházejí jako teskné stíny pohynulé slávy; najdeš tu šlechtiny tereziánského ústavu, které nikterak neruší starožitný ráz okolí; najdeš zde chudinu, bydlící v trpasliích, z idyllicky nalíených, ke staié hradní zdi pilepených jeslikách Zlaté uliky, té uliky, kde bys našel asi práv tolik zlata

—

—

;

vní

jako v kelímkách Rudolfových alchymist, jejichž bývalé laboratoe sem jalová povst' položila, té

—

;

141

uliky, v níž snad leckterý novovký obyvaicl uepo všimnut hladoví v sousedství dsné romantických hladomoren, kam duše útlocitné zpropitným vstup si kupují, aby trnuly nad barbarstvím minulých najdeš tu rozmanité skromné obyvatelstvo jiných domk a dom, nalepených na šedivé, polozícené hradby a vže jen po tom nejhlavnjším, co patí k lepému a slavnému sídlu královskému, nadarmo

vk

—

se ohlížíš

.'

.

.

Dnešní zábavu

,,na vikárce" zahájily staré hradní a hrzné jejich žaláe. Pan Wrfel vypravoval, kterak se spustil jednou po rumpále do nejhlubšího sklepení Daliborky, do bývalé hladomorny, a co tam všechno spatil. Povzbuzen dojmem svého vypravování pidal zprávu o podzemních chodbách, které pi kopání základ pro novou stavbu chrámovou byly objeveny a do nichž samojediný vnikl. Po stupních dobe zachovaných sestoupil pod zemi a našel tam dv, bohužel zasypané chodby, z nichž jedna vedla patrn pímo pod vikárkou do Jeleního

vže

píkopu, druhá však

bh

ví

kam.

Poslední zvst úinkovala mocn na pana Brouka, pro nhož takové chodby mívaly odjakživa zvláštní píšern pikantní pvab. Chopil se tedy živ

nového pedmtu a vyslovil náhled, že ony podzemní chodby jsou bezpochyby pouhým útržkem celé sít tajných podzemních východ, jimiž králové v dob nebezpeí mohli z hradu vyváznouti v tu stranu, kam se jim práv nejlépe hodilo. Ani žádný obyejný hrad rytíský nelze si mysliti bez takových ix>dzemních opatení, neku-li staré královské asto ohrožov^ané nepátelskými útoky.

tak

sídlo,

U2

Njaký

který dnes na ,,vikárku" výklad pana domácího dvojsmyslným úsmvem a prohodil ironicky, že nám' bohužel historie nezachovala zpráv o nkterém králi, který by byl podzemní cestou z pražského hradu unikl. Pan Brouek odbyl naivní námitku podle zabloudil,

professor,

provázel

zásluhy. ,,Ale,

ale,

pane professore,"

výmluvn prstem na

pravil,

klepaje

si

elo, ,,snad nemyslíte, že byli

staí králové tak hloupí, aby nkomu vyzvonili, kudy z hradu utíkají?! Byly by to pkné tajné chodby, o kterých by professoi djepisu ve školách pednášeli. To je rozum! Vždy je známo, že i dlníci, kteí takové chodby kopali, mívali oi zavázané, a bývali hned po vykonaném díle odpraveni." Tyto zevrubné zprávy pan domácí z dotených již rytíských román, v nichž se doetl za mlada tolikerých podrobností o tajných chodbách, že mohl právem vystupovati jako znalec v tomto

tajn

ml

oboru podzemního stavitelství. Jiný host pidal se na jeho stranu a mínil, že as ty podzemní chodby zvlášt dobe se hodily králi Václavovi, který tudy mohl vycházeti s nerozluným katem na svá noní dobrodružství a v as poteby unikati nástrahám nepátelského panstva do nkterého ze svých dom uprosted msta. ,,Snad njakým prkopem pod eištm vltavským?" otázal se posmšn professor. Nebo jak po vdomo, ze tí královských dom Václava IV. ležely dva na Starém mst a tetí dokonce až na ,,

Zderaze."

„Velmi možná, že takovým prkopem!" odsekl pan Brouek, podráždn již pohrdli vým zp-

píke

143

sobem a tonem nadutého

professora. ,,i snad by takový tunel nikdo neprovedl? Dávno etl jsem o prkopu pod ekou Temží v Londýn

myslíte, že již

a tuhle stálo ve všech novinách, že chtjí prokopati veliký tunel pod moským dnem z Anglicka až do Francouzska. Prosím!" ,,AIe, ale, drahý pane Co je možno za našich " zaal za nynjší pokroilé techniky professor, usmívaje se dále svým hrdopyšným zpsobem ale Broukv spolubojovník perušil prudce tyto výklady. ,,Oho, snad nemyslíte, pane professore, že za stará neumli se zavrtat práv tak poádn do zem jako nyní O tom by vás mohly nejlépe pouit píbramské doly nebo teba kutnohorský Osel!" !

dn —

—

;

!

Bodej že každý osel!" dotvrdil rozdráždný pan Brouek, který náhodou o kutnohorském dolu toho jména neml tušení. ,,Sám bych vám mohl jmenovati rytíské hrady, od kterých vedly tajné chodby pod horanii a doly, skalami a lesy až k jiným nkolik hradm nkolik mil cesty vzdáleným ,,

mil

—

—

rozumíme, a to

je

nco

pod Vltavou. Na píklad k hradu Teufelsburgu

—

více než krátký tunel od hradu Eulensteinu až pamatuju-li se dobe

—

Ale tehdáž odbyly se takové vci v tichosti, kdežto nyní tropí se po celém svt pekelný povyk s ledajakou prokopnutou úžinou!" Neteba podotknouti, že také hrady Eulenstein a Teufelsburg, o jichž poloze nemohu tenáe pouiti, byly výtžkem mladistvé rytíské etby pán

Broukovy.

V živosti

debat, která nabývala každou chvilkou vtší a vášnivosti, úastnili se horliv všichni

144

pítomní, vyjma jediného pana Wíirfla, který jedva naplovati sklenice v enickém zápalu o pekot vyprazdované. Nejvtší práci míl s obma skJenioemi pana domácího. Brouek stává se totiž v poslední dob starostlivjším o své zdraví a dbá toho, aby pivo bylo odstálé, proež si dává pinášeti dv sklenice najednou, které se mu nyní výborn hodily k demonstrování polohy hrad Eulensteinu a Teufelsburgu. Posádky hradní pedstavoval obsah obou sklenic a tajnou podzemní chodbu pán stail

ádn

Broukovo

vlastní

hrdlo,

jímž

upláchla

obyejn

posádka Teufelsburgu díve, nežli mohl pan Wiirfel zásobiti Eulenstein novými silami. Ba, pan domácí vzpomnl si ješt na tetí hrad, jakýs Unkenfels, mající s onmi také podzemní spojení, a rozšioval své demonstace i tímto smrem, až ho professor dtkliv upozornil, že domnlý Unkenfels jest jeho (professorova ) vlastní sklenice a nemá pro dnes pranic co initi s tajnou chodbou pana domácího.

enický

boj skonil úplným vítzstvím pana za odprcem poražen dával se na útk, až posléze náš hrdina zstal na opanovaném lem, kterýdalší jeho výbojišti samoten s panem klady sice provázel naprostým souhlasem, ale pi tom vytrvale porovnával své remontoirky s nástnnými

Brouka. Odprce

Wrf

hodinami. tenái „Výletu do msíce" znají již význam tohoto konání a nepodiví se tedy, že pan domácí po chvíli zaplatil svj ád a svou známou msíní chzí opustil hostinskou svtnici.

Na neštstí byl pan Wrfel zamstnán odklízením spoust na bojišti a nevyprovodil proto jak obyejn vzácného hosta pedsíkou až na ulici.

145

nýbrž zvolal za ním jen „Šastnou dobrou noc, pane " s šelmovským dodatkem: ,,a pozor na

domácí

msíc !" Pravím: na neštstí, a ml bych spíše íci^ na nebo bez tohoto 'opomenutí pán Wurflova nebyl by asi pan Brouek zažil nového úžasného dobrodružství a nebyla by povstala tato kniha. štstí,

Ale

pikroím

k vylíení následujících za vhodné podati tenástvu nkteré místopisné zprávy, nepochybuji, že snad již každý uvdomlý Cech navštívil vkopamátné výudálostí,

než

uznávám

a

chodišt objev Broukových. Hostinec pana Wíirfla leží asi uprosted Vikáské uliky, naproti vzrstající nové lodi svatovítského chrámu. Zasklenými dvemi vchází se z ulice do nevelké pedsín, z níž vstupujeme na právo do hostinské svtnice, rovnž nevelké, avšak útulné, hledící dvma okny do Vikáské uliky a jedním ke dvorku pi Jelením píkopu. Vzhledem! k ohromnému významu této místnosti pro lunozpyt a domácí historii mohl bych podrobn vylíit nkolik stol se slánkami a pepenkami, vzorn ohmataného národního stelce a nkolik obraz s umleckého stanoviska snad nikoli nezajímavých, ale pedevším po dkladné restauraci volajících; než ponechám takovou svdomitost tm kollegm spisovatelm, kteí nemohou zavaditi o žádný, pro tenástvo úpln lhostejný brloh, aby nesepsali zevrubný inventá všech jeho svrchk, že by v ani nejpísnjší exekutor žádné mezery nenašel. V pozadí vedou dvée do jiné místnosti, nepístupné profánním návštvo vatelm hostince jenom pan Wúrfel, chce-li i

nm

;

Svatopluk Cech:

Sebrané spisy IX.

lU

146

obtovati domácím larm a penátm, vchází tam jako veleknz do nejvnitrnjší svatyn. Le vrame se již z hostinské svtnice do pedsín. V pozadí jejím otvírají se dvée do kuchyn a na právo vede druhý východ do krytého schodišt, v nmž dole po jedné stran vchází se do sklepa a po druhé na romantický dvorek, díve již vylíený. To struný soupis místností vikáriných jak by asi napsal v neryzejším slohu svtový cestovatel Vítanou pomckou bude tenái Josef Wúnsch. situaní plánek pilným illustratorem pidaný. Pan Brouek vyšel tedy z hostinské svtnice do pedsíky; ale co se dalo v nejbližších okamžicích, zstane snad navždy zahaleno clonou neproniknutelné záhady Wúrfel chová sice nezvratné pesvdení, že pan domácí bezpochyby ješt v hlubokých myšlénkách o sporné theorii tajných chodeb cestu si spletl a pedsíkou místo ke dveím na ulici, v opanou stranu ke schodm na dvorek vedoucím zamíil; ale pan Brouek odmítá rozhodn tuto domnnku. S jistotou ví ovšem tohko, že pojednou ustoupila pda pod jeho nohama a že po njaké srázn naklonné ploše s úžasnou rychlostí sjel do hlubiny. Když se ocitl opt na rovné a z ohromení se probral, ohmatal bezdky sebe a nejbližší okolí, zahalené v irou tmu. Na sob neshledal žádného úrazu, ale kolem sebe nahmátl jen vlhkou pdu a stejn vlhké a chladné

—

.

.

.

—

—

pd

zdivo.

Vzpomnl si, že má pi sob škatulku sirek, a rozžehnuv jednu, posvítil ped sebe. Spatil úzkou, nízkou chodbu, zasmušilého a zpustlého vzeziiní, se zdivem pokrytým plísní a místy zborceným. Konce

147

jejího pi plachém svtélku sirky nedohledí. Rozžehl druhou sirku ta pohlédl za sebe do chodby ústil :

tam otvor

jakési šikmé,

srázné šachty, jíž se byl do hlubiny svezl. Hoejšího ústí šachty nemohl dohlednouti, si nkolika sirkami do výše posvítil.

a

,,To je zase njaká istá .historie !" pemítal, kam to asi zapadl. Bezpochyby

potšil

se.

zabruel a do sklepa,

Arci nebývají ve sklepích takové úzké

chodby a dle trvání rychlého pádu šachtou ležel by ten sklep neobyejn hluboko. Avšak možná, že nynjší vikárka zddila njaké staré sklepy královské nebo prelátské z dob, kdy bývaly prý sudy chlapíci až tisícivderní a proto potebovaly také jinaích sklep než nyní- ,,I bodej že!" ujišoval sám sebe pan domácí. ,,Tou chodbou se dostanu do sklepa a nejsou-li tam dvée otevené, snadno se dovolám nebo dotluku Wiirfla, kterému hned vycinkám podle noty, že nechává svým hostm na cest beze všeho opatení takové šachty, v kterých si mohou snadno zlámati vaz." Vstal a tápal chodbou ku pedu. První leknutí minulo a myšlénky jeho držely se usilovn onoho nevinného výkladu nenadálé píhody. Spadl prost a na štstí bez úrazu njakým prduchem do sklepa a kdyby v nocleh nakrásn musel penocovati na kantnýi nebo na holé, vlhké zemi nebyl by sice píliš pohodlný, ale hrozné by také nebylo, vyspati se jednou ve spolenosti pátelských sud, takoka v náruí spíznného živlu, pímo pod epem, z nhož by si mohl pouhým vztáhnutím ruky louditi do úst lahodný pramen plzeského- Za trest neopatrnému Wurflovi užil by té píležitosti dkladn a dlouho by ješt dnešní dobrodružství poskytovalo

nm

—

10*

!

148

na vikái ce látku k veselé zábave. Pes to svítil do pedu s tlukoucím srdcem, hledaje nedokav v posupných tmách pívtivé obrysy sudu. x\le pátral nadaimo chodba zstávala stejn prázdná, stejn úzká a stejn nevlídná. Konen zhasl poslední paprsek nadje. Zmizela pedstava sklepa, jediná pedstava, v níž se jevilo pan domácímu podzemí útulným, a místo její zaujaly obrazy dsivé, které dotud mocí od sebe zaplašoval. Propadl se bezpochyby do njakých katakomb, do bludišt podzemních hrobek pod chrámem svatovítským Místo sympatických sud si

:

!

zamihly se v jeho rozrušené obraznosti ervotoivé rakve, setlelé rubáše, zpráchnivlé mrtvoly, šklebící se lebky a píšerné mumie Hrzou zježily se mu vlasy a bezdky coufal nazpt. Obratem ruky jevila se panu Broukovi situace v barvách nejernjších. Snažil se sice zapuditi pízraky hrobové a vzpomnl si na ony tajné chodby, o nichž ped chvilkou tak živ rokovali. i tato pedstava byla málo lákavá. Nahoe, za sklenicí piva v píjemné spolenosti se hovoilo o takových chodbách, ale jiná jest tápati v nich skuten, samoten. po plnoci, ví kde pod zemí! Náhle prošlehla mu mozkem spasná myšlénka! Že na ni nepipadl hned! Vždy se mže dovolati

— —

Le

pkn

bh

pomoci onou šachtou, jíž se dol svezl a která hoejším otvorem ústí zajisté nkde v místnostech vikárky samé nebo alespo v tsné blízkosti. Rychle dotápal se tedy nazpt k dolejšímu ústí šachty a vzkikl nahoru plnou silou svých zdravých plic: ,,Hej, pane Wurfel Paní Wrflová! Lidiky, kde ist( kdo

bu

!

149

mu

Naslouchal, volal znova, ale odpovídal jen vlastní hlas, odrážející se dutou, píšernou ozvnou ode stn šachty, ví jak vysoké. Pes to opakoval své marné pokusy až do ochraptní. Pak svsil bez-

bh

nadjn

hlavu.

Co te ? Nezbude pece než vydati se znova na výzkumnou cestu do chodby. Pravda, archeologické to bádání vábilo jej pramálo. Jeho zápal pro starožitnosti byl rázem ochlazen až na bod mrazu. Ostatn soudím, že by ani prof- Sedláek nebyl valn nadšen, kdyby z útulné hostinské jizby pojednou samoten se ocitl v nkteré podzemní hradní chodb, nevda, kudy se z ní dostane a dostane-li se vbec na svtlo boží. Není-li možná dovolati se šachtou pomoci a je-li chodba na druhém konci zasypána -^ Dsné pomyšlení! Pak jsi tu za živa pohben, nešastný Brouku, a eká t bídná smrt hladem, stokrát bídnjší než na msíci, kde by t alespo citliví msíané byli oplakali; zde však žádná duše soucitná t nepolituje, až si budeš hladem ohryzovati vlastní ruce, nikdo ti nezatlaí oi a snad nikdo nikdy nenajde ani tvé spráchnivlé kosti! Tak žaloval v duchu náš hrdina, vnikaje opt do chodby. Hlavou narážel o vynívající nebo zpola vypadlé kameny nízkého stropu, nohy smekaly se nebo klopýtaly pes hromádky ssutého na vlhké zdiva., ale zoufalý chodec, pohánn smrtelnou úzkostí, rychle postupoval dále. Po delší teprve chzi odpoinul si na chvilku a znovu pemítal o své trapné situaci. Ped tím zasvitla mu bludika, nové nadje že snad chodba vyjde do Jeleního píkopu; ale nyní šel již tak

pd

—

;;

160

dlouho, že by dávno musel býti venku, kdyby chodba vedla tínri smrem. Také v kamenné schody, po nichž tehda Wúrfel sestoupil, marno již bylo doufati ostatn, vždy Wúrfel pravil, že byly chodby u tch schod zasypány, a schody samy jsou asi dávno zazdny pod základy nové lodi chrámové. Ale což aby chodba skuten vedla do nkterého z bývalých královských v mst, jak nedávno proti nadutému professorovi dokazoval?! Z trvání bezjízdy sráznou šachtou soudil, že mohla snadno dosahovati až pod niveau dna vltavského a že tudíž

—

dom

dné

vodorovná chodba od ní vycházející mohla vésti pod eištm na Staré msto, kde snad ústí ve sklep nkterého starého domu, v nmž král Václav míval své sídlo

.

,

,

Chopil se toho nápadu jako tonoucí poslední trosky korábu a vydal se odhodlan na další cestu. Z poátku rozškrtával opt sirku za sirkou, ale pipomenul si v as, že by mohl takhle celou škatulku sirek vypotebovati, než by došel polovice cesty.

A

kdyby chodba nekonila východem na povrch ústila do labyrintu jiných chodeb nebo byla zasypána, co by si pak poal beze svtla v tch egyptských tmách ? Nechtl ani domysliti tu hrznou

zem, nýbrž

myšlénku. Rozhodl se tedy, že bude sirkami šetiti co nejvíce možná a že jich použije jen v pípadu naléhavé poteby. Obtíže cesty se tím arci ztrojnásobily. Musel s hlavou sklonnou opatrn hmatati po stnách a šinouti nohu za nohou s nejvtší opatrností nebo shora obával se vysedlých kamen a zdola jednak trosek, potmšilých studní a propastí, jednak had, ještr, bazilišk a jiného jedovatého plazU:

!

151

který s oblibou peleší v takových tajných chodbách, jak dobe z rytíských román nkolikrát již citovaných. Ke všemu tomu obletoval jej krvavý stín jakéhos Bertrama z Uhusteinu a jiných nešastník a nešastnic,- v podzemí zloinn utracených. Každý uzná, že bych mohl ješt dlouho koistiti z neblahé situace pana Brouka a vyplniti nkolik napínavých kapitol dalším obšírným líením píšerné podzemní pouti, pomocí všelijakých pekážek a nebezpeí, padajících kamen, zejících propastí, boj s krysami, klopýtání pes kostry a podobných zajímavých vcí. Ale nejde mi o to, abych napínal

vdl

ivy tenáovy na skipec, nýbrž hodlám stízliv líiti

pouhou pravdu.

eknu jen krátce, že pan Brouek dále tápal chodbou a že se mu zdálo, jakoby ta kížová cesta trvala již celou vnost. Však pojednou oživila se jeho nadje. Uslyšel nad sebou temný šum, jako proudní valných vod, a na rozpálené jeho elo dopadly studené krpje s provlhlého stropu chodby. Jeho domnnka byla tím potvrzena: patrn dostal se již do té ásti chodby, která vede pod Vltavským na Staré msto Oboden, s novými silami pokraoval ve své trudné pouti a choval již toliko jedinou obavu: aby Proto

eištm

otvor chodby nebyl nkde hluboko pod zemí zasypán nebo neústil do njaké zazdné krypty nebo

konený

ztracené stoky.

Sumot nad jeho hlavou utichl; byl patrn již pod Starým mstem. S tlukoucím srdcem, v napjatém oekávání rychle postupoval dále. Tu náhle vrazil nohou na njakou pekážku; spšn rozsvítil

152

sirku a kdož vylíí radostné jeho pohnutí, když spatil omšené kamenné schdky, vedoucí z chodby

kamsi nahoru!

Nedokav vystupoval po nich do výše, svit na cestu sirkami. Schdky byly toité a stoupání po nich tedy dosti nepohodlné- Posléze vystoupil do tsného, nízkého prostoru a spatil iDed sebou ervotoivá, pavuinami hust opedená dvíka, pobitá ozdobnými, ale ezem valn již rozežranými pruty. V zámku rovnž zrezavlém trel rezavý veliký klí pepodivného tvaru. ó štstí si

—

—

!

Pan Brouek

zkusil nejprve, jsou-li

dvée

ote-

veny. Nebyly. Chtl tedy otoiti klí. Ale marn namáhal se, až mu krpje potu vyvstávaly na cele.

Klí

byl jako srostlý se

zámkem

v jedinou rezavou

hmotu. Konen, když si ovinul šátkem ruku a napjal všechny síly, povolilo staré železo se strašným skípotem. Tahal dvíka k sob; avšak neotvírala se dvíka se náhle v tuto 'stranu. Zatlail tedy na otevela a pan Brouek pykal za svou neopatrnost' tím, že spadl do njaké prohlubn, na štstí s malé výšky, tak že se jen trochu na kolenou narazil. Co spatil, bylo Zdvihl a posvítil si kolem. tak neoekávané, že mu pekvapením sirka z ruky vypadla. Zakmitlo se ped ním v míhavém svtélku nco jako arovný obraz z pohádky. nebyl to pelud. Stál v malém, Rozžehl opt nízkém sklepení, ale prostor ten záil všecek jako plná skí nejvzácnjších klenot. A byly to klenoty skuten. Stny byly veskrze posázeny jaspisy, kišály, ametisty, chalcedony a jinými rznobarvými vzácnjší pak drahé polodrahokamy na zlaté kameny démanty, rubíny, granáty, safíry, srna-

n—

—

pd;

:

153

jiné blýskaly se na zlatých a stíbrných pílbách, krunýích, rukojetích a pochvách štítech, pásech, elenkách, sponách, prstenech, nádobách, mísách a pohárech, kížích a páteích, na brokátových královských talárech a jiných odvech z rozliné vzácné látky, krumplovaných perlami, kterážto nádhera byla kolem z ásti po stnách rozvšena, z ásti úhledn rozestavena po

lagdy a

me,

krásn malovaných neb umle vykládaných

truhlách, zlatými nebo stíbrnými pruty a heby pobitých a patrn jiné ješt poklady obsahujících, dílem i na podlaze, kteráž sama se skládala z dlaždiek stídav pozlacených a postíbených. Jen ke svatyni svatého kíže na Karlštein, v níž otec vlasti do malého prostoru jako do arovného ohniska shrnul vše, co v íši své nejdražšího, nejkrásnjšího a nejsvtjšího, mohl jsi pirovnati tuto oslující místnost. Ale kdežto onde

ml

sám císa obuv

zouval, chtl-li vejíti k modlitbám svatyn, kde odpoívaly v ne j svt jší ochran drahocenné svátosti a klenoty zemské, byla tato kobka patrn jen schránou svtských poklad, a majetník picházel sem asi jen, aby se pokochal pohledem na obraz bájené nádhery, kterou zde jako vybranou ukázku a výstavu svého bohatství sou-

do

záící

stedil.

Není

divu,

že byl

pan Brouek objevením

té

úžasné skvostnosti nesmírn pekvapen. V celé Praze nevdl a neslyšel o žádné takové klenotnici, která pece cenou skvost zde nahromadných zajisté zastiovala i pokladnici kapucín v loretánském kláštee na Hradanech. Hned mu napadlo, že ho snad podzemní chodba uvedla do tajné klenotnice

154

krále Václava, která zstala ukryta až do této chvíle,

kdy

Brouek

zvláštní náhodou objevil. myšlenky pojala ho tém závra. Je-li tak, musí mu pipadnouti nejmén pokladu, a jiz desetina tch skvost uiní ho boháem nesmírným. Znovu rozškrtnul sirku a povšimnuv si nyní též drahocenné zlaté lampy, visící na stíbrných etízcích ji

Z tomu

té

ás

se stropu,

zapálil její knot.

Rozhoel

se

skuten

a dosti jasn osvtloval nevelikou prostoru. Pan Brouek mohl se nyní pohodln kochati pohledem na skvoucí poklady. Dotýkal se jich, nkteré bral do ruky, odhadoval v duchu cenu toho bohatství, která rostla do výší závratných. Rázem zapomnl na všechny úzkosti a dsivé myšlenky, které ho ješt ped chvilkou v podzemní chodb skliovaly. Byl jako u vytržení. Pi té prohlídce posunul i trochu dvíka do vnit otevená a tu byl pekvapen znova. Shledal totiž, že vnitní jejich strana pedstavovala njaký obraz ve skvostném zlatém rámu, který, když se dvíka zavela, pilehl na stnu tak, že nikdo neTím mén, ponvadž nemohl v tušiti veej. dosahoval až k podlaze, nýbrž byl jako každý jiný obraz umístn ve výši, arci pro nízkost' klenotnice jen asi ve výšce okna, následkem ehož také pan Brouek ml tak lehký pád. V okamžiku, když pan Brouek dvíka úpln zavel, uchvátil ho divný pocit. Hlava mu zavíila, vdomí zastelo se mlhou; bylo mu, jakoby njaká vichice bleskurychlým, závratným letem jej unášela do dálky. Ale trvalo to práv jen okamžik.

nm

155

Záchvat zmizel a pan Brouek zabruel jen, si na hlavu: ,,Kýho ábla! Zdálo se mi, jakobych omdlíval nebo dokonce uchovej Nebylo jakoby se o mne pokoušela mrtvice by divu po všem tom rozilení! Ale díky Bohu, sahaje

— Bh .

!

—

.

.

není to nic." Pohledl znovu na obraz, který pedstavoval njakého krále s velikým psem u nohou, patrn krále Václava Pan domácí shledal v tom zejmé potvrzení své dívjší domnnky. Ale podivil se svžesti té malby, jež vypadala skoro jako nová. Zvláštní vc! Tam na druhé stran dvíek všechno ervy provrtáno a ezem rozežráno zde však barvy tak erstvé, jakoby byl malí teprve nedávno obraz dokonil. A také všechny pedmty v klenotnici lesknou se jako nové; ani roucha nejsou dost málo porušená nebo vybledlá. Ci by to pece nebyla klenotnice krále Václava, nýbrž njakého nynjšího boháe, kteAle dorému teba patí bývalý královský .

—

mnnka

A

dm?

neobstála. tu vypadalo všechno jako nové, mly pece ty klenoty, zbran, šaty vesms tvar, stih a ráz starodávný, jakého takové výrobky nyní nikde nemají; novovká klenotnice to tedy není. sbírka starožitností? Tu by zase ty \ci nemohly vypadati vesms tak úpln neporušené, zejména roucha. Posléze vysvtlil si podivuhodnou zachovalos stálou uzaveností a zvláštní povahou sklepení; slyšel jednou, že v nkterých takových tato

A

pedmt

kobkách i mrtvoly po Snad se sklepení

staletí

zstávají neporušeny.

as

krále neotevelo od Václava, pomyslil si dále a pi té myšlénce ho lehce zamrazilo. Krále Václava znal ze své etby a z doto

_

156

—

ovšem nikoli historického krále slechu velmi dobe Václava, ale toho lenivého, s ohromným erným psem v záptí as kmotrem katem po ruce. Ped stavil si ho, jak sem asi naposled podzemní chodbou kráel, aby se pokochal pohledem na tajný poklad, jak potom dvíky za obrazem skrytými vyšel a z v zámku otoil klí, kterého se od té doby nedotkla žádná ruka lidská, až teprve po staletích ruka Broukova. Bezdky ucouvl, pohlížeje úzkostliv na obraz; zdálo se mu na okamžik, jakoby to

vní

píšerný král se svým strašným psem v otvoru otevených dveí. Ale nikoli Dvée byly zaveny a na nich pouhý obraz, který patrn byl zde umístn proto, aby zakryl východ do tajné chodby vetelci, kter'ý by se do

sám

živý

hroziv

stál

!

klenotnice dostal. Tu se teprve rozhlédl pan Brouek po druhém východu z klenotnice. Byl na to v úžasu nad ob-

jeveným pokladem úpln zapomnl. Snadno obhlédl nevelký prostor, ale nikde nespatil dveí, ba ani jediného okénka. Tu padl však jeho pohled na obraz ve zlatém, drahokamy posázeném rámu, pedstavující njakou královnu a upev-

nný práv

naproti obrazu krále ve stejné výši. Shodoval se i velikostí úpln se svým protjškem. Byly zde jen tyto dva obrazy a panu Broukovi napadlo ihned, že asi také za tímto druhým ukryty jsou dvée. Zatahal siln za rám, pak tlail jej zase na venek, ale obraz sebou nehýbal. Na chvíli skrušilo pana Brouka strašné pomyšlení, že klenotnice nemá žádného jiného východu

a že se nalézá teba v nitru njaké skály daleko od píbytk lidských, tak že mu pece nezbude než

157

zemíti hladem uprosted všeho toho bohatství, což by nebylo o nic píjemnjší nežli smr v podzemní chodb. Ale pojednou zpozoroval, že je rám na jednom míst trochu ohmatán. Piložil tam ruku, ó radosti! pohnula hmatal, makal a v tom se jedna ozdoba, a když ješt silnji pitlail, otoil se celý obraz na zad a ve stn objevil se otvor východu. Pan Brouek vyhoupl se do nho a posvítil sirkou do prostoru za ním. Spatil dlouhou chodbu s obrazy a okny, složenými z drobných, rznobarvých tabulek. Díky bohu! oddechl si z hluboká. Vrátil se však ješt do klenotnice. Nemohl se s ní jen tak rozlouiti. Nyní, když ml východ již pojištný, pocioval z nálezu teprve rados plnou a nezkalenou. Byla to královská odmna za všechno

—

—

co té noci vytrpl. Ale pec odolal pokušení nacpat si hned kapsy hrstmi klenot. Je-li to skuten tajný poklad, však

mu

neutee. aby ho zase

Teba

jen

dobe

zapamatovat

si

místo,

našel.

Zhasiv lampu, vystoupil tedy z klenotnice na posvítil si na zevnjší stranu obrazové veeje. Shledal, že pedstavuje také obraz njaké královny bezpochyby jednu z obou manželek Václavových, snad tu, kte:á byla ohromným psem královým na Karlštein zardousena. Když pan Broujako ek veej zavel a pimákl, vypadala i z pouhý obraz, jichž adou byla chodba ozdobena. ,,Již to je docela jisté!" zajásal v duchu pan domácí. ,,To tajná klenotnice krále Václava, umístná v nkterém jeho pražském dom, k níž vedla tajná chodba z hradanského zámku a jejíž

chodbu a

—

vní

158

druhý východ byl tak opatrn ukryt, že zstala neznáma všem pozdjším majitelm domu. Tisíce lidí prošlo tisíckrát touto gallerií a žádný neml ani nejmenší potuchy, jaké bohatství se ukrývá za tímto obrazem." Umínil si, že prozatím nechá drahocenné tajemství pro sebe a teprve uváží, má-li se

nynjšímu

domu sviti a s ním se rozdliti, i radji sám njakým šikovným zpsobem celý poklad si majiteli

osvojiti, což

by

zajisté bylo zcela

Pesvdil se ješt zrakem opt pevn ku stn piléhá a

po právu.

hmatem, že obraz tudíž podezení žáda tiše ubíral se chodbou, do i

ného vzbuditi nemže, níž drobnými tabulkami oken padalo trochu

msí-

ního svtla.

Kráel sice opatrn, ale nelámal si hlavu myšlenkami, co by se stalo, kdyby ho tu nkdo v cizím po plnoci pistihl, ani jak se odtud dostane na ulici. Všecka jeho mysl byla zaujata a radostn

dom

opojena nalezeným pokladem. V závratném reji míhaly se jeho duchem paláce, letohrádky, pyšné ekypáže, premovaní sluhové, tabule nejvzácnjších pochoutek, svdné krasavice a jiné podobné zjevy, které by se asi také tenái za takové píležitosti chumelily hlavou; ke cti svého hrdiny musím však dodati, že si také vzpomnl na svou hospodyni, kteiou dá se skrovnou pensí na odpoinek, na všechny své známé, kterým vystrojí zadarmo na vikárce velkolepé vepové hody, ba i na Ústední matici, které vnuje velkodušný dar dvaceti zlatých. Zatím došel k njakým schodm a sestoupil po nich do tsné, dlouhé chodbiky, na jejímž konci nalezl železná vrátka. Byl mile pekvapen, když

159

shledal, že nejsou

zamena, a když, vykroiv z nich, erné štíty dom a za nimi

nad sebou hvzdnaté nebe. spatil

Mají tu krásný poádek! zabruel, ale v duchu blahoeil neznámému domovníkovi, že se jeho ne-

hrav z diomu. opt pod boží oblohou, na

dbalostí dostal se

Byl tedy

volné

ulici!

III.

Oddechnuv si ádn na erstvém vzduchu, uznal pan Brouek pedevším za potebné zapamatovat si zevnjšek domu, který v sob skrýval píští jeho bohatství.

Pohlédl proto za sebe do výšky, avšak shledal, z níž práv vyšel, jest pouze peklenutá úzká ulika, vedoucí mezi dvma domy k jiné veliké budov v pozadí, která je patrn bývalým dvorem krále Václava. PosvJJ:il si tedy jenom na branku a spatil na ní krásn tepané ozdoby, z nichž mu zvlášt napadlo nkolik pták ve vncích, zcela podobných onm, kteí jsou vyobrazeni na staromstské mostecké vži. Pak se rozhlédl, aby poznal také ulici. Než, že

chodbika,

akoliv znal Prahu skrz na skrz, nemohl se orienV úzké ulici byla tma; avšak nahoe odstiovaly se v zái msíné zeteln obrysy vysokých špiatých štít, podivných arký s vížkami a pavlaemi, skládajíce fantastický obraz, na jaký se pan

tovati.

Brouek

ze

svých pražských potulek

marné

roz-

pomínal. ,,Jsem bezpochyby nkde v židovském mst," hovoil k sob. Nebo tam jsou ješt, možná, takové ,,

:

161

zanedbané kouty, do kterých jsem posud Vru skandál, že smí uprosted moderního msta strašit taková rachotina. Mluví se poád o regulaci a byly prý také už njaké plány vystaveny; ale myslím, že se jí dokáme jako té pramenité vody, kterou bych jim ostatn, pro svou osobu, ješt nejspíše odpustil. Njaký Napoleon by ml pijít, jako tehda Ž v Paíži, postavit se stran dla a sestílet všechno na hromadu to by byla nejlepší regulace! Akoliv, co je plátno regulovat na jedné stran, když se jinde vyhazují peníze na opravu všelijakých starých bran a vží a kaplí, kterých máme v Praze posud až hanba a které zahrazují pasáži jen proto, aby na mohl tu a tam zevlovat nkterý potrhlý cizinec- Co by tu mohlo státi krásných, výnosných inžovních dom! Ale to máme z toho, že rozhodují na radnici všelijací nepraktití doktoi a professoi." ztracené,

ani já nezapadl.

—

ty

n

Jak vidti, zstal pan domácí navzdor svým ob-

asným starožitnickým libstkám velým pívržencem: moderního pokroku. Popošel nkolik krok a zaal resonovati znova ,,A tma je tu jako v pytli. Znamenité hospodáství. Ani jednu svítilnu nenechají hoet. A to jmenujou pak osvícenou správou msta. K emu máme obecní plynárnu? K emu platíme krvavé pirážky? Nejdeš- li se slepicemi spát, mžeš si v postranních ulicích rozbít nos nebo perazit žebra. Ba, vru že tu jde o zdravé kosti. Za takové dláždní by se stydli

v nejposlednjším venkovském hnízd.

I

hrome!"

Divoký ten výkik byl vzbuzen objemnou kado níž náš chodec z nenadání vpadl, že

lužinou,

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

11

162

záhadná tekutina s hlasným žbluknutím a šplíchnutím vysoko kolem nho vystiklá. ,,Tohleto dám do novin!" zvolal pan Brouek ve spravedlivém rozhorlení. „Hned po ránu a kdyby mne to ptku stálo. To již pesahuje všechny meze. Takové rybníky uprosted ulice. A jaký zápach! Mám spodky na msíc napuštny tou voavkou. A pak se ješt mluví o veejném zdravotnictví. Rád bych vdl, k emu platíme mstské fysikátory net jak se ti darmochlebové jmenují. Leda pro sekaturu vysthují nájemníky ze poádných mšan. sklepních byt, že tam trochu tee ze zdí, a tady ví v jaké se mže lovk na veejné ulici utopit

Mn

bh

neesti."

Rozžehl sirku a posvítil

si

na zem.

hle! Vždy tu každý vylévá na ulici No, pokej, slavný mapomeje a co se líbí. gistráte, na tohle posvítíme v lokálce, kterou si nedáš za rámeek. Jak se vyspím, dojdu k rukavikái policii také piKlapzubovi, aby mi to sestavil. solíme. Jsem jist, že sem za celou noc žádný strážník pece je tahle tma jako stvoena ani nepáchne. pro špatné lidi, kteí tu mohou lovku zakroutit krk, ani se nenadá." Zatím došel nároží a pohledl pátrav do píní

„I

hle

mu

A

A

uhce na

levo. „I tady tma jako v tunelu!

A

všechno jako

Nikde lovíka, kterého bych se mohl vymelé. zeptat, kde vlastn jsem. Pravý skandál, musí-li se starý Pražan ve svém rodném mst vyptávat po cest jako svatojanský poutník. Myslil jsem, že znám v Praze každý a zatím kouká na mne už druhá ulice, jakobych byl znovu zapadl nkam na msíc.

dm

163

Nikde v Praze pece jsem nevidl takovou adu divných štít a klikatých stech, tolik vžiek a pavlaí. Není jinak dostal jsem se do nkteré koniny, kde jsem delší as nebyl a kde zatím páni podle nynjší stavitelé nastavli zase haldu bláznivé mody! Díve jsme vyhnali zkrátka tyry rovné zdi, na postavila se tíhranná stecha

—

dom

a byl

dm,

n

jak se sluší a patí.

Nahoe njaký

— —

ten

komín a v pedu dv, ti ady rozumných oken byla radost se podívat. Ale te všude samá vž, balkony, sloupy, plno všelijakých tatrman, ba i

strakatého malování, až

lovku oi

pecházejí.

takový architekt neví, jakby hloupým lidemJ tahal peníze z kapes!" Inu,

Z té filipiky vyrušil pana Brouka zjev míhavého svtla, které se zakmitlo ped ním ve tmách píní ulice. Zprvu myslil, že to nárožní svítilna, ale brzy poznal v tkavém svtélku prostou runí lucernu, kterou njaký chodec nesl ped sebou. Opravdu, daleko jsme to v Praze dotáhli Pro ,,

vnou

!

hanbu msta

svítí

si

tu

skuten

již

lidé

lucernami po ulicích jako v njaké Zapadlé Lhot," huboval pan domácí, ale v duchu se radoval z ob-

živ bytosti, jejíž pomocí konen zjistí jméno skrytým pokladem pro nho tak pedležité, a pak nejkratší cestou pospíší do svého domu, po

jevení ulice,

jehož útulné ložnici se

mu

také

již

upímn

stýskalo.

Zrychlil tedy kroky, zamíiv pozdnímu, i lépe snad asnému chodci v ústrety. Ale když se asi na padesát krok k sob piblížili, stanul pojednou protichdce a zadíval se pátrav do tmy smrem, kde také Brouek bezdky se zastavil. Pekvapil 11*

164

pana domácího zevnjšek neznámého, pokud

se jevil

v matných, poletavých paprscích lucerny. ,,KýhG výra!" pomyslil si. ,,Tb njaká maškaraKde se tu asi vzala ? Vždy nemáme pece v ervenci masopust. A slavný poheb se také neodbýval, aby to byl nkterý v hostinci zbylý spolkový praporeník. Ci snad to utekl nkterý statista z divadla i se svým

strakatým kostýmem?" Zatím, co náš hrdina takto uvažoval, zamíil muž s lucernou spšnými kroky na protjší stranu ulice.

,,Aha!" pomyslil si pan domácí. ,,Snad se pede stydí za svj komediantský oblek, anebo myslí, že jsem strážník. Ale takhle mi neuklouzne." Zaboil také na druhou stranu, tak že se šikmé

mnou

dráhy obou musely sraziti u protjšího domu. Ale než tam dospl, opel se již podivný chodec zády o ze domu a napáhnuv proti panu Broukovi ruce, !" vzkikl hrozebn ,Jsi-li dobrý, stuoj Pan Brouek bezdky couvl, zaražen hrozivým pohybem a výkikem neznámého, jakož i nezvyklým !" rázem jeho ei, zejména tím podivným stuoj Pomyslil si, že má chlapík bezpochyby pitkou tžký jazyk. Ale pak náhle zpozoroval v jeho napažené pravé ruce njakou bodnou zbra, která nevypadala, jakoby byla jen divadelní. I J couvl ješt dále a zvolal pólo kárav, pólo chlácholiv ,,Snad nemyslíte, že jsem njaký pobuda, který má zbroušeno na vaši tobolku. Schovejte jen tu svou kosinku a bute rád, že ji žádný strážník nezahlédl; nebo pochybuju velmi, že máto povolení k nošení takových nebezpených hraek. Akoliv nám skoro nezbude, než abychom peovali :

,,

:

165

sami o svou bezpenost', když: policie trpí na ulicích takovouhle egyptskou tmu, která zrovna vybízí ke všem špatnostem. Ale já jsem poádný, pokojný

mšan,

který se vás chtl jen zeptat, kde to vlastn

jsem."

Za ei Broukovy ohledl se svtlonoš nkolikrát na piavo a na levo, jakoby hledal njakého nevi-

Potom sklonil trochu dýku, ditelného spoleníka. ale nezmnil své odpuzující držení tla a pravil hlasem, který neztratil mnoho z dívjší píkrosti: ,,Sotn rozomiem, co bebceš. Ej, zda-li hodný mštnín túlá bez svtla po puolnoci mstem jako !" zlodj ? Razi tob, stul kabelku a chutn jdi ote mne

s

A j)ro j3ánaboha ten již

— pomyslil

si

pan Brouek

—

má horší výfecnos než njaký skleniká. To nemže býti z piva. Zdá se, že spolek pro po-

vznesení návštvy cizinc pece zaíná psobit. Tenhle musí být hodn z daleka, bezpochyby z Bosny nebo "z^Dalmácie ti nosí také takový bláznovský oblek a mluví také takovou pokaženou slovanštinou.

—

,,I

vždy pjdu bez kiku!"

toho bych se od vás

ponvadž

t

pravil nahlas.

,,

Bez-

— od tebe dovdl starého asa, bh

ví odkud do Prahy pivála. a ješt divnjšího (bez urážky!) jsi Bosák nebo Dalmátinec, který chodí ocet nebo nože, nebo snad

náhoda

ei

Podle tvé divné obleku soudím, že tu s

prodává

medvdem."

,,V hrdlo lžeš!" rozkikl se muž s lucernou. ,^Vziž, že jsem usedlý pražský mštnín a vrný ech. Ale ty jsi jist cizozemec pobhlý, ježto mluvieš nkakú zmtenú takým ruchem a odieváš

eí

potvorným."

s

^^^^ "^'V,

^^

166

te toho je dost!" zvolal pan Brouek. opravdu pražský mšan, dláš svou maškarou a svými hloupými šprýmy mšanstvu jen ostudu nebo patíš do Kateinek, mezi blázny." ,,Mliž, lote ohavný!" opáil vztekle divous. Písahám pánu bohu, blázny ty dávati nebudeš a sám jsa horší blázna. Však viem, ktož jsi. Ha! Zrádce jsi nešlechetný, biic Antikristóv, zpyták a špehé ciesae Zikmunda. Vlúdil jsi s do msta, aby nad námi zradil Však buoh dá, ,,No,

,

Jsi-li

mn

,,

že zdráv nevyjdeš."

Nenadálé obvinní z vyzvdaství pekvapilo pana domácího tou mrou, že na ostatní nadávky zapomnl a chvíli všecek byl popleten. ,,Jaké to zase hloupé ei!" zvolal to nesmysl!

konen.

,Já

Vyzvda

.vyzvda! Jaký

císae Zikmunda Jakého Zikmunda ? Jaktživ jsem o žádném pravda totiž císai Zikmundovi ani neslyšel ale ten žil ví etl jsem o nkde nco ped kolika sty lety, tuším ješt za Žižkových as." Nyní zahledl se zase neznámý v ustrnutí na !

— —

nm

—

—

bh

pana Brouka. ,,Za

Žižka

Žižkových asuov!" vzkikl. ,,Co

žije

a

tam na Vítkov hoe

s

pleteš,

Tábory

an

aká

Zikmunda!"

To je dobré. Žižka leží zemi a snad ani z té jeho kže, kterou si prý Táborité po jeho smrti potáhli buben, nezbývá už ani cípek. Žižka prý žije! To by to u nás jinak hrálo. Ten by tu, holeku, ml co ,,Haha, Žižka prý

]hi

hezkých pár

žije!

set let v

poádat svým palcátem,

—

a

jestli

by dávno nesedl

as

jsou na bourání V^áclava nebo za našich zámk a pálení klášter zpropadené paragrafy. Ale,

u

sv.

"

167

nešlapte si na rozum, love! Kdyby Žižka žil, byl by starší, než sám Methusalem. Nevím sice, kdy se narodil, ale to vím, že byl živ ješt ped bitvou na Bílé hoe a na to datum se náhodou dobe pamatuju bylo to roku šestnáct set dvacet nu a nyní máme rok osmnáct set osmdesát osm! Neznámý byl by úžasem bezmála upustil svítilnu. Vyteštil na pana Brouka oi a vypravil trhan ze sebe: ,,Tisiec osmdesáte osm set osm? Haha! Již znamenám, že tvé hlav nenie zdrávo. Každý, ktož rozom dobrý jmá, povie tob, že nynie rok ot narozenie božieho tisiec sta ale,

ješt

— —

—

—

—

—

—

tyi

dvadcátýl" ,,

Tisíc

— tyi sta dvacet?" vykikl pan domácí.

love, že máš ped sebou blázna sám dokonalý blázen." ,,Ej. nebudu se meškati s šielencem," pravil pohrdhv neznámý a rychlým krokem ubíral se dáls. ,,Bua myslíš,

nebo

jsi

se ješt ohledl a pak vzdaloval se spšn okolní tmou, jíž toliko svítilna jeho jako bludika kmitav se tepetala, dokud nezmizela za

Nkolikrát

splývaje

rohem *

muže

s

ulice. *

Za úelem živjší

s

lucernou (v

nmž

barvitosti podal asi

dvtipný

jsem

tená

již

ei

neznámého

uhodl dávného

z 15. století) ve staroeštin tak, jak mi je pan Brouek upamatování diktoval. Neshoduje-li se ledy v nich nco s nanedostatené pašimi staroeskými mluvnicemi, pitte to mti pana Brouka, nebo nemluvnickému mluveni onoho starého Pražana, který se asi po gramatice ohlížel práv tak málo jako Pražané nynjší. Marn ostili jste si proto tužky, vy uení pánové, kteí snížíte-li se kdy k nám bídným beletristm eským, iníte tak jen za tím úelem, abyste nám dokázali bezednou naši nevdomost'. Vy byste arci chtli, abych k vli tm nkolika staroeským stránkám navštvoval rok vaše pednášky a pro-

Pražana z

bu

168

Pan Brouek díval se za ním tup, až z obzoru jeho unikl. !" pravil k sob s viritostí. ,,Mohl jsem ,, Blázen to poznati už z tch divných hadr, které na sob. Ale má prazvláštní motanici v hlav. Myslet, že píšeme nyní rok trnáct set dvacet to vru nesmysl k pohledání. Ostatn, jsou prý blázni, kteí sebe pokládají za papeže nebo krále, nosí papírové koruny, vidí v holém kumbálku nádhernou trnní sí a v dozorcích blázince své ministry pro by nemohl býti také pomatenec, který se penesl o nkolik století nazpátek a všechno si zaizuje podle té bláznivé myšlenky? Poídil si divadelní oblek z njakého rytíského kusu, chodí v noci po ulicích s lucernou, ponvadž za Žižkových sotva mli plynové osvtlení, a drmolí také jakous hamatilku, která má býti starou eštinou. Je to k popukání! ten ubožák myslí ješt, že blázním já. Divím se jen, že ho nechávají v té maškae jen tak bhat po Praze, se zbraní k tomu. A je to mrzutá náhoda,

ml

—

—

as

—

A

práv na takového šílence." Zatím popošel dále ulicí a spatil ped sebou za rohem zákmit njaké záe. Pospíšil tam, ale náhle vrazil do njaké pekážky a pekotil se s hlasným že jsemx trefil

zaklením. studoval babylonskou vž iuko])is, iukunabulí, gramatik, rukovti, monografii, habilitanich a bfih vi jakých jiných spisíi. Ale já i)nznávám se skroušen, že mi opravdové studium nevoní a že i)íšu radji jen tak lcdal)ylo do mlhy a modra. Ostatn jest možná, kdybych nco napsal podle professora X., že by v tom souhlasí Ijrofessor Y. shledal irý nesmysl, a že i to, v všickni nynjší uenci, za deset let bude náležeti k bludm dáno odsou zeným, jakž toho známe píklady. i

em

169

Když shledal

s

se zdvihl a sirkou na pekážku posvítil, ustrnutím, že je to silný etz, pepjatý

na pi: pes

ulici.

Tohle svt nevidl," ádil, mna si poblácenou rukou obražené koleno. ,,Tó již není nedbalost', ale hotové darebáctví. etz pes ulici! Tohle již volá do nebe A kdyby k tomu povsili alespo njakou lucei nicku, ale ne, nastraží to jako naschvál v nej,,

!

hlubší

etz

—

tm, aby si poplatníci polámali nohy a pes ulici! No pokejte, tím etzem

ruce.

vám^ zacinkám, až vás budou uši brnt. Na to se podíváme, smí-li nám obec za naše krvavé peníze ješt zatahovat ulice etzem. A vbec než bych se zlobil v takovém Kocourkov, to prodám radji svj barák a budu svého bohatství užívat ve Vídni nebo v jiném poádném mst, kde by se stydli míti ulice na

etz ích." Jak patrno, pipomenul si pan Brouek byl tím ponkud udoben.

opt

svj poklad a

Podlezl pod nešastným etzem a kráel opatrdále. Ulice zahýbala tu oste na právo a na konci jejím spatil jasné, plápolavé svtlo. Brzy rozeznal velikou hranici díví, která hoela uprosted ulice a kolem níž se míhaly fantastické stíny etných postav.

nji

,,I

podívejme se!

stoka. Proto snad

To

celé vojsko

etz.

meta

nebo

A

co tam asi kutí? Snad dokonce neprovádjí po tichu a pod poklikou tu novou kanalisaci, o které se poád mluví a píše, aby nás jednou z istá jasná píjemn pekvapi ten

.

Ouha!"

•

.

.

•

170

V myšlenkách vrazil zase do neho, v emž poznal jakýs dkladný, železem pobitý šrak. Pijal nové pekvapení už jen

to

,,

si

Hezky.

Není

myslí obec, že

s

jizlivým

humorem.

etz, ješt klády. vSnad neuškodí trochu tlocviku!

dosti

nám

Vilímku a Beznovský, kde jste?"

V

tom zpozoroval však

cosi, co jej pekvapilo Všiml si podivn vžaté brány, jejíž silhouetta, z ásti onou hranicí ozáená, uzavírala ulici a podle níž s obou stran se ernala zubovitá hradba. Pravil si urit, že nikde na Starém Mst, ba vbec v Praze není takové brány a hradby. Duchem jeho zavíily trapné pochybnosti Což jestli

ješt

mnohem

více.

:

není v Praze, jestli proletl onou ábelskou šachtou až nkam na druhou stranu zemkoule, mezi protinožce! Dostal-li se z vikárky na msíc, pro by se z té zakleté místnosti nemohl propadnouti teba až do pekla?! ani

Trapné myšlénky promnily

se

pímo

v ustrnutí

a zdšení, když prodlel zrakem na podobách kolem hoící hranice, dílem sedících, dílem stojících, které mohl odtud již dobe rozeznati. Byli to vtšinou statní a hranatí mužové divokého vzezení, odní dílem v hrubé haleny, dílem v pestré šaty podivného stihu, dílem v jakési železné nebo drátné brnní; jedni mli na hlavách okrouhlé pílby, jiní podi/n toené epice neb nevídané klobouky, opt jiní rznobarevné kukly, a píšcrnos toho skupení, z ásti ozáeného rudým odleskem hranice, zvyšovaly pro

pana Brouka strašné zbran: halapartny, mee, palice s dlouhými železnými bodlinami, okované a množstvím hebík posázené cepy .

.

•

171

Ped tím zlobil se sice pan Brouek na rozliné obecní nepoádky, kteréž mu zpsobily nkolik malých nepíjemností; ale v pozadí tch lehkých chmur záila stále myšlénka na píští velké bohatství a nedopouštla, aby radostn rozjaená jeho nálada vážn a do opravdy se zkalila. Nyní však zmizel rázem onen radostný pocit a celou duši zachvátilo ohromné zdšení. Chvíli hledl pan domácí okem hizou vypouleným bez pohnutí, jako zkamenlý na strašlivou spolenost'. Pak zaal po tichu couvati, až zaskoil lychle za roh blízké poboní ulice. Odtud vyhlédl ješt jednou opatrn k podálnému ležení ozbrojenc: ale rychle zatáhl opt hlavu, nebo se mu

zdálo,

že

dsná

spolenost'

k nmu hrozivé oblieje a chápala aby jej pronásledovala.

obrátila se

smrem

svých zbraní,

V šíleném strachu ubíhal náš hrdina odtud, a teprve po delším bhu, když za sebou nieho neslyšel, klesl bez dechu na široký patník.

IV. Chvíli ležel

pan Brouek na patníku jako omrá-

sms myšlénekTi hromotluci u brány a jejich zbran, zvlášt ty cepy ty z musea známé strašné cepy husitské lázem vnutily mu nestvrnou myšlénku, že snad lovk s lucernou pece pravdu a že^ on (pan Brouek) stal se náhle souasníkem Zižkovým. en. Ale hlavou jeho víila divoká

—

—

ml

A

bizarní ta

domnnka

nalézala

mocnou Dodporu

v neznámé vžaté brán, zubaté zdi, starožitném kroji a divné eštin domnlého blázna, v neosvtlenosti a podivném vzezení ulic, v etzu a šraku, v úplné neporušenosti klenot a maleb ve starém královském. Bránil se arci vší mocí té myšlenkové nestve. Napadla mu povídka o mladém mnichu, který v lese prospal sto let a jako blovlasý kmet pišel nazpt

dom

kde se k nmu nikdo nechtl znáti pouhá báchorka, ale pece ješt stokrát možnjší, než aby nkdo se octnul ve století dávno minulém To holý nerozum. Není možno, aby as se zastavil, neku-li aby šel nazpátek. A kdyby skuten as o nkolik století skoil na zad, nemohl by v pan Brouek žíti již proto, že by se teprve do

kláštera,

je to

nm

17?)

—

století pozdji narodil Až se mu hlava toho nesmyslu. Pak mu zase napadlo, že snad cestou od Wúrfla nkde na patníku usnul a neobyejn živý sen. Cesta podzemní chodbou, poklad ach! i poklad krále Václava muž s lucernou a všechno ostatní bylo pouze divokým, strakatým snem, z nhož se nyní probudil. Avšak ani vysvtlení to neobstálo. Noní tma byla zatím již ustoupila prvnímu šeení letního dne. Hustá erná rouška promnila se v lehký šedivý závoj, v nmž byly již patrný nejen hoejší kontury, nýbrž i všechny hlavní rysy okolních pedmt. A závoj byl každým okamžikem prhlednjší, klesal s níže a níže. Co však panu Broukovi odestíral, naplovalo jej úžasem a zoufalostí. tenái jeho cesty do msíce pamatují se snad na místo, kde jsem konstatoval, že míval pan domácí na svých noních cestách z hostince k domovu zvláštní zrakový pelud, který mu jevíval pražské ulice v divném zmatení a zpitvoení, všechno zkivené, klikaté, nemožn protáhlé nebo skiené, ba i zdvojené, ale to bývalo za klamného

o

nkolik

zatoila

z

ml

!

—

—

dom

svitu

msíce

a

mstských

svítilen.

Nyní však vidl podobný obraz ve stízlivém svtle denním.

Vidl

domy

rozmanité

velikosti

a

podoby,

nkteré i z póla devné, s nemotornými širokými nebo nevídan špiatými stechami, plno rozmanitých výstupk, arký s vížkami a divnými kamennickými ozdobami, pavlaí kamenných i devných, otevených i krytých chodeb, nkde vedoucích vysoko od domu k domu jako vzdušný most, okna nejrozlinjší velikosti a podoby, namnoze

174

velmi malá až i pouhým štrbinám podobná, v nich místo skla po vtšin jen njaké neprhledné blány nebo mázdry, tu a tam divn spletené a všelijak okrášlené míže železné, místo dveí domovních namnoze zaokrouhlené nebo zašpiatlé branky a fortny, na stnách množství vytesaných ozdob a figurek, pestré malování, všude do ulic3

dom

ouhající železné tye, na nichž se houpaly tu železná rukavice, tu podivný klobouk, tu devná peslice a jiné odznaky emesel neb obrovské devné i železné hrušky, hvzdy a jiná znamení domovní vše dohromady poskytovalo obraz tak pestrý, rozmanitý a zvláštní, že byl pan domácí jako v Jiíkové vidní.

—

Te

zase

nco

nemohl již pochybovati, že se s ním stalo stejn neobyejného jako tehdáž, když tak

Ale pece z Hradan na msíc zabloudil. vzpíral se dosud pipustiti, že by byl nyní zase zabloudil do daleké minulosti, bez mála o pt století nazpt. Byla to myšlénka píliš absurdní. Pes to vmyslil se bezdky do té nemožné situace a pravil si, kdyby tohle skuten byla dávná Praha, že by se v ní snad pece musel vyznati, ponvadž lutéž zajisté alespo námstí a hlavní ulice polohu jako nyní. Prohlédl si bedlivji okolí. Stál u malého

nenadále

mly

nárožního

domku pi vchodu do kivé

dky pohledl na ze domku dm, hledaje nápis uliky;

uliky. Beza pak na protjší nárožní avšak po nápisu nebylo

ani stopy. Obrátil se tedy k ulice zády a pohlížel na jin strany. Od uliky na Icvo prostíralo se malé námstí, na stálv \cdle sebe dvr dlouhé adv jakýclisi

nmž

!

175

budek, v nichž pan domácí dle rozliných známek poznal masné krámy. „Kdybych byl na Starém

mst," ulice ulice

;

pravil k sob, „mohla by tohle býti Masná pak by musela býti tuhle na právo Stupartská a ta ulika za mnou byla by Týnská ulice

—

ale je to všechno hloupost'!" Pece pohledl na právo k domnlé Štupartské A vskutku vypínal ulici, hledaje kostel sv. Jakuba. se v té stran vysoký kostel, jen že ml prelí zcela jiné.

Po této bezvýsledné prohlídce uvažoval náš hrdina chvilku, co init dále. Konen se rozhodl, že se pustí na zdabh ulikou, kterou dle dívjší své hypotésy nazval Týnskou. Porozhlédne se oále a dopídí se snad brzy njaké po neznámém

mst

jistoty.

Kráel tedy ulikou. Po pravé stran upoutal jeho pozornost' nejprve dm, jehož veliké dvée byly pak následoval po té stran celé železem pobity; dvorek druhého, uvnit mezi jinými zastreného pan Brouek se zarazil. Na prelí domu a pak domu následujícího bylo vytesáno veliké vozové kolo, skuten pekvapující natené ervenou barvou.

—

Tb

shoda

Pan domácí znal totiž Týnskou ulici velmi dobe, ponvadž tam míval jednoho dlužníka, kterého bezpotukrát návštvou

domu

svojí oblažoval.

Všiml

si

v ní

erveného kola", kteréžto znamení je na nápadným zpsobem vypodobnno. „Tohle je podivné, podivné!" bruel nyní pro sebe. Jakoby to skuten byla Týnská ulice. I ta khkatos se shoduje. Arci vypadají ty domy

také pokaždé

,,

nm

,,u

—

176

všechny jinak I

poád

se

;

mi

rok

ale za pt set se mnoho zmní plete do hlavy ten nesmysl!"

—

pes odmítnutí bláhové domnnky blížil se pan Brouek východu uliky s velikou napjatostí, Ale

nespatí-li

tam Týnský chrám. z uliky a hle!

—

velebný Týnský ním! Poznal jej urit, záil ozdobností a novostí, jakoby byly práv teprve jeho zdi dostavny. ohlédl se pan domácí ješt stranou a hle tu byl vytesán nad klenutou brankou domu veliký, pozlacený prsten a vedle byla zamená brána mohutného stavení, které sice vypadalo trochu jinak než nynjší Týnský dvr,, ale patrn nebylo niím jiným. Pan Brouek sáhl si k elu. Hlava se mu za,,u kola" „u prstenu" toila jako v závrati. Týnský kostel a pijde-li tudy ješt na StaroJiž

vyšel

kostel vypínal

a

skuten ped

se

Man

!

—

—

mstské námstí

.

.

Dm

—

•

Skoro se potácel ulikou podél chrámu

Po-

a byl nový, jako

stranní portál dotvrzoval totožnost', práv teprv vytesaný, bez nejmenší

úhony a mezery v pebohatém vnci ozdob ornamentálních i figurálních, v jemném, istém zpracování svém vypadaNa právo našel tutéž úzkou jících jako z cukru. uliku, která vede ke Kozí ulici a Dlouhé tíd. Pak minul po té stran dm! s neznámým oznaením: ó Bože Ano, velikou sedmibarvou duhou ale te to je námstí Staromstské, a kdyby o tom po;

chyboval, tenhle s

známý nárožní

— dm Týnské

!

uliky

pesvdil by ho na dobro. Vzezení Staromstského námstí o sob mohlo

velikým bílým zvonem

arci buditi pochybnosti.

Domy

vypadaly stejn po-

177

divn jako ty, které dotud spatil; ba, byly ješt bohatší arkýi, vížkami, pestrým malováním a rozmanitými okrasami; uprosted nestál známý sloup Mariánský, ale za to zdvihalo se na severní stran námstí njaké

lešení

s

velikým klem, k

byl pidlán železný kruh, a loztrhaný, strakatý prapor;

s

ob

nmuž

nhož visel njaký vže Týnské shlížely

do námstí pes domy ped kostelem stojící, ale vypadaly spíše jako dva obrovské široké pilíe, ponvadž jim chybly dosud nejhoejší ásti a stechy. Na druhé stran však vypínala se vž radjiž v plné nice — arci s trochu jiným vrcholkem sláv i s ozdobnou arkýovou kaplí. Radnice sama mla ovšem zcela jiné vzezení a místo chybjící novjší ásti její s pavlánem stály až k ulice vedle nynjšího Kronovského domu ješt ti domy.; pod radnicí pak a tmito sousedními domy táhla se podsice

—

loubí, v nichž bylo vidti budky a sklípky njakých ale v hlavních rysech shodovala se poloha, rozmry, uspoádání námstí a situace ulic do

krám:

nho

úpln

obrazem nynjšího Staromstského námstí, že nemohl pan Brouek vzhledem ke všem pedcházejícím pozorováním déle o totožnosti

ústících tak

s

pochybovati.

Zdrcen klesl na kamenné sedátko, stojící za sloupem podloubí nárožního domu ped kostelem

Snad se proti domu ,,u bílého zvonu". také úmysln uchýlil do toho úkrytu nebo navzdor tomu, že se ped chvílí teprve rozbesklo asné ervencové jitro, pestili se již tu a tam chodci v malebném starodávném kroji po námstí a ped radnicí stál zástup ozbrojenc, který na pana Brouka neinil o nic lepší dojem než ona stráž u brány.

Týnským,

;

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

^'^

:

178

„Tedy pece," uvažoval ubohý pan Brouek, „pece! Je to nemožné a pece! Když o tom pemýšlím, div se mi hlava nerozskoí. Ale co mé zdravé oi vidí, co mohu hmatat rukama, tomu pece musím uvit. Jsem tedy najednou o pár set rok zpátky. Dívám se na domy, které vlastn již dávno nestojí nebo alespo v téhle podob nestojí, sedím na sedátku, o kterém dobe vím, že po nezbylo na tomto míst ani potuchy, jsem mezi lidmi, kteí vlastn dávno již v prach a popel se promnili a kteí se pece tamhle živi a zdrávi ve svých dávno rozpadlých a zetlelých šatech procházejí. A já sám,

—

nm

skuten rok trnáct set dvacet, nemohu ponvadž se teprve za tyi sta a více let narodím a pece cítím, že jsem živ, a vím zcela je-li

nyní

býti živ,

uiit,

—

jsem vera, dne 12. ervence 1888, sedl u Wúrfla! Z takové motanice by se lovk vru zbláznil. Ale snad jsem opravdu blázen. Snad žiju a žil jsem ustavin za Žižkových a ml jsem pi tom tutéž fixní ideu, z které jsem' nedávno že

—

as

nakl onoho lovka totiž

s

utkvlou myšlenku,

A mj

dm

lucernou, jen že že žiju o

pt

obrácen

set let

pozdji.

byl pelud, moje hospodyn pelud, Wrfl pelud, všechno, všechno holá fantasie mého churavého mozku, z níž se teprve nyní probírám ve svtlém okamžiku. Ale to je zase všechno holý nesmysl: Vždy pece tuhle na sob kabát od Nerada, tady je jeho firma a Nerad pece není husita; tuhle v kapse tramwayový lístek a tramway máme v Praze teprve vlastn mli jsme teprve i vlastn budeme míti I !" aby už do toho A pan Brouek v zoufalé zlosti bil se pstmi

—

mám

—

—

mám

—

—

as

!

179

do ela, smál

se

keovit

a poínal

si

opravdu jako

šílenec.

A není divu Vždy autorovi samému se toí hlava z té matenice a duch jeho teskné hledí vstíc následujícím kapitolám, kde bude mu taniti meový tanec mezi pítomností a minulostí, v némž utrží leda krvavé šrámy. Ó bute milosrdní tentokrát, vy pánové, kteí pokládáte eského spisovatele za ubohého lotra na pranýi, po némž každý smí metati úšklebky a blátem pro zábavu obecenstva, které si leda pomyslí Dobe mu tak pro píše :

as

:

—

12-^

v. ,,Což tuto iníš? Kto jsi?" zavznlo oste nad zoufalým panem domácím. Brouek zdvihl tupé oi a bezdky vstal. Spatil ped sebou vysokého, statného muže pkné, dlouhým vousem obrostlé tváe, v odvu skuten malebném. epici zvláštního tvaru, dlouhý modly pláš s ervenou podšívkou, v pedu rozhalený, tak že bylo pod ním vidti piléhavý erný kabátec, ozdobený uprosted na prsou vyšitým erveným kalichem, níže cosi jako krátkou, ke kolenm

Ml

sukni, bílou, dole obroubenou úzkým kovaný kožešiny, šikmo kolem stíbrný pás, s kabelou, zavšenou po pravé a úzké s dlouhým po levé stran, zelené nohavice a nízké ervené boty, vybíhající v ostré špiky. splývající

lemem

z

bok

erné

meem

,,

Prosím

rok trnáct odix)vdi.

vás,

set

eknte

konen

mi,

máme te

opravdu

dvacet?" otázal se pan domácí místo

,,I ovšem," potvrdil muž, ohlednuv se udiven na právo na levo. „Ale koho s tážeš krom mnn, jsa tu se mnú sám druhý?" i

181

Panu Broukovi nyní

zasvitlo,

pro

také

se

lovk s lucernou pi jeho oslovení na všechny strany Jest patrné, že ti nevzdlaní staí Cechové nemají o zdvoilém vykání ani potuchy. Nebo, že se dostal skuten mezi staré Cechy, o tom nemohl

ohlížel.

již

pochybovati.

(Doufám, že jsem svou staroeštinou neznalce dosti oslnil, znalce pak dosyta pozlobil, a že mi proto tenáové dovolí, abych ostatní svých Staroech podal prostou novoeštinou, leda tu a tam nkterým starožitným slovem neb obratem kojiž

ei

ennou.)

—

povzte povz mi ješt," ptal se dále Brouek, ,,jsi opravdu, ím se zdáš, nejsi pouhý pelud?" Pelud? Nevím, co tím chceš íci. Jsem Jan eený Domšík a íkají mi také Janek od zvonu, to od mého domu tuto, na nmž vidíš vytesaný ,,A

zoufalý pan

,,

zvon."

Pan Brouek si pomyslil, že se pramálo hodí pro domácího pána obláet se po rytísku a nosit po boku takový sáhodlouhý rože; ale útchou nm bylo, že se tedy setkal alespo s poádným lovkem, s kollegou, a ne s ledajakou nájemnickou chamradí. Za

to prohlížel

si

ho staroeský domácí

s

patrnou

nedvrou. ,,Ale

kdož pak

cizozemec jakýs zableskly hroziv.

—

jsi

ty?" pokraoval oste.

a snad

—"

,,E, žádný cizozemec!" ohradil „Jsem Cech a Pražan k tomu."

Oi se

,,

Jist

Domšíkovy

pan Brouek.

éK

"

" 182

Vždy

mluvíš esky, až ohavno ijoslouhadry by nevzal na sebe poctivý Pražan." Pan Brouek stží spolknul nevoli nad tím, že lovk is takovým strakatým masopustním oblekem, za který by se každý vzdlanec devatenáctého století stydl, smí tak pohrdli mluviti o jeho solidním', moderním šat. Ale uznal, že musí pedevším vyvrátit podezení staroeského kollegy, který ho snad také pokládá za špehouna. Co má íci? Kdyby ekl pravdu, odkud pichází, spatoval by v tom onen bud nejapný šprým nebo tlachání blázna, kterého by dal zavíti do blázince a pan Brouek slýchal o bývalých blázincích hrozné vci. napadla mu jakás takáš výmluva. ,,Víte víš, milý píteli," zaal nejistým hlasem, ,, nebyl jsem dlouho v Cechách potloukal jsem ,,Lžes.

chati a takové šeredné pladry a

v

—

Konen

— svt —

—

po ,,To jist dávno tomu, co jsi odešel z domova?" ,,I ba dávno," lhal pan Brouek dále. ,,Byl jsem ješt malý hoch se

—

—

„A

jak se to stalo?"

Hm —

—

hm Jak? Jak se to stává: komedianti mne ukradli a odnesli." Pan domácí zapýil se až do temna pi té ,,Jak?

komedianti

—

ku které se v okamžitém nedostatku lži, onaejší výmluvy ve své tísni utekl. snižující

,,

Pro

—

zastesklo se mi na stará staré písloví: Všude dobe,

víš

vždy znáš

nejlíp."

A

unesli? že byl jsi stále se vracíš nyní?" zkoumal dále Janek

,,Pro? Inu, to kolena

doma

t

Svtobžníci

v cizin? od zvonu.

"

183

,,A mluvíš pravdu?" zvolal Domšík, hled mu pronikavé do oí. Jsi tedy pravý Cech? Nejsi pyta z vojska Zikmundova?" Místo odpovdi zdvihl pan Brouek slavn ti prsty k nebesm. Vždyc na ty dv vci mohl pí,

s istým svdomím. Staroech byl patrn pesvden a

sahati

nji:

,,Jak

se

ptal se vlíd-

jmenuješ?"

„Matj Brouek." ,,Brúek?

Jist pezdívka, kterou

oni byl?" Pan Brouek musel s lítostí zapíti svého otce a na svém poctivém, váženém píjmení nechati hanu komediantské pezdívky, aby snad Jankovi nenapadlo pátrati po jeho píbuzných, z ehož by mohly nastati všelijaké zmatky. ,,A pišel jsi teprve nyní do msta?" vyzvídal ješt Domšík. tuláci.

Nevíš-li, jak se nazýval

ti

tvj otec a

dali

ím

—

i

,,Ano, vlastn vera ,, Zajisté pozd veer? Neb za svtla neprošel bys v 'tomto odvu do msta. jist vešel jsi branou

A

koskou nebo

svinskou?"

Pan domácí

vzhledl na tazatele, nechce-li ho Janek od zvonu vysvtloval vážn, ze jsou ob jmenované brány nejmén steženy, ponvadž na polední stran neleží nepítel. Brouek uznal v duchu blahodárnos našich nynjších kommisí pro pojmenování ulic a pak zavrtala se mu do hlavy zmínka o nepíteli. ,,Na té stran že neleží nepítel?" pravil. ,,Ty mj bože, což je Praha obležena?" ,,Jak že? Možno-li, že nevíš o nesmírném vojsku kižáckém, sebraném ze všech národ a pronárod

snad

uiážeti, ale

"

184

svta, s nímž Zikmund již dve nedle leží ped Prahou na stran plnoní, od hradu Pražského až k Holí-

šovicm?!" Nyní teprve porozuml pan Brouek obvinní poz vyzvdaství a žaloval v duchu s tžkým vzdechem: Tak! To ješt scházelo! Není dost na

m

rarach zanesl do starodávné Prahy ješt tom, že se to muselo státi zrovna v dob, kdy ji obléhá ten tu ke všeniu zažiju bomzloeený Zikmund. bardování a budu snad rád, najím-li se koského masa, ne-li neho ješt horšího Domšík zatím vysvtloval dále „Nezavíráme máme sice bran, ale stežíme je piln a v pozor na všechny lidi podezelé, které zvláštní zízenci k tomu ustanovení písn zkoumají a ven bys za svtla neušel. Kde vyvádti dávají. :

Te

1

:

mst

Tm

jsi

hospodou?" ,,

Nikde.

Bloudil jsem celou noc po ulicích."

jsi rychtáe s konšely?" Jakého rychtáe? Jaké konšely?" Chodí s hlkami Janek od zvonu ekl vlastn po staroesku ,,s holkami", z ehož povstalo malé nedorozumní, až pak draznjším prodloužením „s holkami" a pidanou promnou „s huolkami" mravné udivení

,,A nepotkal

—

,,

,,

Broukovo zažehnal. ,,S hlkami postíbenými, které jsou znamením jejich úadu. Vz, že máme od stará zákon: když u veer vyzvoní rychtáv zvonec, tehdy nemá nikdo jíti

bez svtla ulicemi, nechce-li být jat a trestán

rychtáem neb podrychtáím, který v noci se svými biici chodí po mst. V as jwteby provází ho také nkolik konícl n<'b sf)us('d i)ís(«žných. I nyní koi

185

a

mimo to má dozo piln tyto noní hlídky, dvanácte hejtman, osm volených od nás Pražan, tyi pak od Táborv a ostatních pespolních, kteížto hejtmane ídí vojenské vci a peují zejména o stežení bran. a zdí mstských. Jest vru zázrak, že jsi se v tomto podezelém obleku nejen do msta dostal, ale i celou noc chzí po ulicích ztráviti mohl, na žádnou poncku nebo stráž nenají se

nad

mstem

naraziv/*

Nyní poznal zase pan zajisté

pro

Brouek, ihned

pro noní zbra;

tušil v panu domácím, jdoucím beze svtla, n-

chodec nesl lucernu a

tasil

jakého zákeníka. Jsou to krásné pomry v té staré Praze! Sotva jsem do ní mrknul pomyslil sob ná& hrdina. okem, a již zaínám litovat každého slova, které jsem

~

—

kdy ekl

proti naší

devatenáctého

správ obecní. Ó zlatá Praho Když si pomyslím, že bych

století!

ml

pokaždé „ke kohoutovi" nebo na Hradany lucernou a potom každému na sebe svítit, odkud jdu a kdy se vracím dom! A kdybych ji by nkde ztratil, vyspal bych se v base! A vypadaly naše živé ulice za tmy, až by se v nich kmitaly a tepetaly roje takových svatojanských mušek a bludiek! ,,A pro jsi nehledal noclehu v nkteré hospod ? Nemáš-h penz?" otázal se staroeský mšan. Brouek hned neodpovdl. Dotaz uvedl mu na mysl nový svízel. Ml sice v tobolce nco penz, ale poídí tu s nimi asi stejn jako na msíci. Husité nebudou chtít bezpochyby také rozumti ani ani maarštin. A tu mu napadl zase poklad nedávno nalezený, Ach, bože, v divokém bhu od se vlíkat

s

pkn

nmin

18G

brány zapomnl docela na kontrolu ulic a kdož ví, branku s ptáky v té bohopusté míchanici a strakatin stedovkých dom. A kdyby ji našel, kdož ví. dostane-li se podruhé k pokladu, jenž patrn není opuštný a zapomenutý, nýbr^ patí ješt králi Václavovi, ktený snad dosud žije, nebo jinému stedovkému bohái, který ho tam ukryl v tom boulivém husitském ase. A konen, co by mu bylo plátno bohatství v obleženém mst, z kterého bude teba rád, dostane-li se s holým životem. Ach, s radostí by obtoval všechny ty klenoty, aby se z divokého stedovku dostal nazpt do spoádané, vzdlané Prahy moderní Poklad krále Václava byl tedy pouhým luzným snem, který mu zazáil na okamžik jen proto, aby tím bolestnjší bylo pronajde-li

bu

!

citnutí.

Skutená

žalost'

zachvívala

hlasem

pana

do-

mácího, když konen odpovdl: „Mám sice njaký pakatel, ale jsou to peníze, které zde neudámJsem žebrák, hotový žebrák." „Proto tedy tvé zoufalé konání ped chvílí,' když jsem t pozoroval oknem svého domu?" pravil Domšík útrpn. ,,Utš se. milý- Však bude lép2. Prozatím bud mým hostem." Pojednou se však zarazil, jakoby si pipomínal dležitou vc, a zvolal opt písnji „Ale poslouchej, Matji, jsi pod obojí?" ,,Pod obojí?" opakoval pan Brouek s podivením, nechápaje smysl otázky. ,,Pijímáš-li pod obojí zpsobou ?" doplnil Janek od zvonu. ,,Pod obojí zpsobou?" opakoval znovu pan domácí a mnul si elo; nechápal dosud nieho. :

"

!;

187

„Nerozumíš-]i?~" zvolal onen již netrpliv. ,,Tážu pijímáš-li také pod zpsobou vína?" ,,Ach, tak !" oddechl si s úsmvem pan Brouek, domnívaje se, že chápe a že dotaz Jankv souvisí s pohostinstvírn díve nabídnutým. V duchu se,

konen

e

si ekl, že jest staroeská náramn šroubovaná jakých tu oklik místo krátké otázky piješ-li víno Ale nahlas odpovdl vesele: ,,I to se rozumí, že jsem pod obojí. Pod obojí, haha dosti dobrý nápad Bodej bych nepil také víno, píteli ale mámil íci pravdu, dobrá chmelovina je mi pece nade všechno." Domšík couvl skoro leknutím a napáhl proti ruku Chceš-li ,,Usta, rouhavý jazyku smích pobíjeti svatou vrou naší?" Ale v tom se rozpomenul a pokraoval mírnji: :

—

;

!

nmu

:

!

pravil jsi, žes od malá pebýval v cizích možná proto, že nevíš o pravd boží mistrem Janem Husí, Jeronýmem Jakoubkem ze Stíbra a ,,

Ovšem,

zemích

;

jinými mistry nám hlásané. Ale jist slyšel jsi, kterak oba svatí muenníci naši ukrutn jsou upáleni v Kostnici od papeže, biskup a jiných knží Antikristových." ,,0

pro

tom jsem, pravda,

vlastn Husa

nco slyšel a etl. Ale dobe nevím. Tuším,

upálili, to

že si rozlil ocet s pány pátery. Vyskoil povídal jednou, že prý Hus byl kací ,,Hub kací?" rozkikl se Domšík, zajiskiv divoce oima a chopiv rukoje svého mee. ,,Hus, který nám kázal pravé slovo boží, který chtl oistiti církev od všelikých bludv i mrzkých nálezkv lidských a ji navrátiti k apoštolské ryzosti prvotní, Hus, který káral pýchu, lakomství a nemravnos zlých

—

—

!

188

knéží, až

zuivou

kiv vnou

jejich mstivostí

a smi ti ohavnou usmrcen na

—

odsouzen potupu zem kací, pravíš, jest

jména eského Hus že jest rouhai nešlechetný?!" Pi tom dotiral prudce na Brouka, skípaje zuby a potrhávaje rukojetí mee, že oaien všecek se tesa bázUv couval a v úzkosti koktal ,,Ale vždy nepovídám já, že byl Hus kací povídal to jednou pi piv Vyskoil, když se dostal do hádky s Klapzubou, kterému nkdy žertem íkáme husita A Vyskoil je krejí — má práci v seminái to se ví, že musí být klerikální, když je od klerik živ. Ale já nemám konen nic proti Husovi vždy jsem sedal ,u kohouta' zrovna pod jeho obrazem." Akoliv Domšík té omluv jen z ásti rozuml, byl hnv jeho pece ukrocen. Odtáhl ruku od mee a ptal se živ Chceš tedy odstoupiti blud papeženských a státi se vyznavaem uení Husova?" To byla choulostivá otázka. Pan Brouek v roznaší a

:

—

.

—

-

;

:

pacích

mlel

pravil

si

,,

a škrabal se za ušima.

v duchu.

,,

Jaktživ

,,

Pkná historie !"

se

jsi

o náboženské

te

vci hrub

nestaral a picházíš do takové bryndy Státi se husitou, dkuju Takovým husitou, o jakých jednou žertovn mluvil pan doktor Rieger na radnici takovým husitou, který pronásleduje biskupy dobe peené a šavnatým zelím obložené, takovým jsem také z plného srdce, alespo až do sv. Martina. Ale abych snad tento njaké hlouposti s vírou proti páterm — tento

pkn.

—

—

snad dokonce

s

— dkuju pkn.

jaké prý

ginovérci

ti

lidé

mli

—

—

pánm

njakým takovým ohebíkovaným A vlastn ani dobe nevím,

cepem s

—

Jenom jsem slyšel, že ." nedlali žádné velké orace

náboženství.

.

.

189

mu pebhl mráz po zádech, když si vzpomnl na nkteré historky, které o tom slyšel a óetl. Janek od zvonu díval se zatím netrpliv na rozpaitého Brouka, a nedokav se odpovdi, pokraoval hlasem opt nevlídným: ,,Zdá mi se, že nechceš pichýliti srdce k istému zákonu božímu a že hodláš setrvati v bludech svých. Je-li tomu tak, vyjdi rychle z msta, nebo vz, že netrpíme v Praze žádného pod jednou. Vyvedu t sám ped bránu, nebo jinak snadno by se mohlo státi, že bys zdráv odtud nevyváži. Ostatn, tam venku ti asi také dobe nebude. Setkáš-li se s nmeckými kižáky, zle toho požiješ; nebo upalují bez milosti každého Lecha, kteiv se jim dostane do rukou, nedbajíce, je-li husita nebo katolík." Vyhlídka tato mla žádoucí úinek. Vždy neíkám," pravil pan domácí úzkostliv, ,,že jsem proti vaší víe. Myslím si také, že nemuseli Husa hned upálit a že vbec celá inkvisice nestála Až

•

,,

za

nic.*'

také pijímati pod obojí zpsobou? pijímati tlo a krev Pána našeho pod zpsobou chleba a vína, jak to Kristus o poslední veei ustanovil a jak také apoštolé i první kesané ,,A chceš

Chceš

inih?" „I

pro pak bych

To pece nemže

V

být

nedlal, co dlali apoštolov?

žádným híchem."

se pan Brouek touto sofistickou omluvou, nýbrž dodal si ješt: Však tak

duchu

nespokojil

brzo k pijímání

nepjdu!

Janek od zvonu byl jeho odpovdí úpln usmíen. Všechna nedvra zmizela z jeho oblieje,

190

zraky

pívtiv

zazáily a pravice vztáhla se pá-

k panu Broukovi. ,,Nuže Matji, nyní mi srden vítán! Jsi náš a budeš s námi brániti svobodu zákona ])ožího. Poj se mnou do mého domu; pozdji ti ješt lépe vyložím uení našich mistr. Zajisté jsi ospalý prochodiv celou noc?" Piznávám se, že bych si opravdu rád na njakou hodinku schrupnul." Prospíš se u mne. Poj již!" Vedl pana Brouka do svého domu, který stál, jak již eeno, práv naproti, trochu do zadu zastren, tvoe druhý roh Týnské ulice do námstí a který na témž míst stojí podnes, arci v jiné podob, ale posud se starodávným znamením zvonu. Nebyl típatrový jako nyní, nýbrž toliko dvoutelsky

bu

—

,,

,,

ml

patrový a vysokou, v tupou špiku vybíhající stechu jako njaká vž, v kteréžto podob se tuším ješt spatuje na Sadelerov vyobrazení staré PrahyKlenutou brankou s kamennými sedátky po obou stranách vešli do jakés prostranné, ale pošmourné sím', a z ní vystoupili po úzkých kamenných schodech do jiné, cihlami dláždné sín v prvním pate, v níž stálo nkolik nemotorných, pobitých a pomalovaných truhel, hrubá almara, sprostý stl s lavicemi, a kde na všech stranách bylo vidti dvée do jiných místností, dv velikými trámci i

pi zatarasené, jiné jest mj palác," pravil

kladkami na závorami.

se

zámky neb

,,Tuto staroeský domácí ^án. Host pohledl na nho s úsmvem. ,,Cemu se smješ?" ptal se Domšík ponkud uražen. ,,Ci shledáváš, že je ta sí malá a špatná?

191

Ovšem, takovou nemohu míti jako má u píklad pes námstí vdova po Mikuláši Nastojte v bývalém dom Kížovském, který náleží mezi

taní naproti

domy sí úpln." pražské

,,I

jsem se vím.

mn

staí tahle

slušná je," pochválil nucen host. jen, žes mluvil o paláci."

,,A což již

Ale

nejnákladnjší.

se nejmenuje taková

Ty

znáš bezpochyby

z

sí

,,Smál

palác?

ciziny jen

Však,

nmecké

pojmenování mázhauz. Nejlépe by ovšem bylo íkati jen prost po esku veliká neboli svrchní sí"

—

—

To je dobré ekl si pan Brouek takhle by dovedl každý podruh zstávat po knížeku! Sprostá, cihlami dláždná sí se starým selským hamparátím je u nich palác! Rád bych vdl, jak teprv íkají

poádnému

pokoji!

,,Moje žena a dcera nejsou ješt ustrojeny," ,, Uvedu tedy rovnou do zadní komoice, kterou pro hosty."

t

piavil Janek-

mám

Vedl hosta mázhúzem na devnou pavla, s níž bylo vidti do dvorku. Host podivil se jeho venkovskému vzezení. Byla to uinná selanka. wStály tam rozliné stáje, chlívky a kurníky; na hnojišti váleli se šttinái po smetišti vykraoval si statný pasa kohout uprosted etného harému slípek a stranou rozestíral také pyšný páv nádherný vjí svých okatých per, duhou hrajících na jitním, slunci. ;

Tohle zaízení musel pan Brouek v duchu poa závidl staroeským domácím volnost, jakou smjí využitkovat svj dvorek, který ve

chválit s

192

Škrobeném devatenáctém století je pro majitele pražského domu vru irým pepychem. Na konci pavlae odšoupl Domšík devnou závoru hrubých, žlutou hUnkou natených dveí (Pkný vchod do hostinského pokoje! pomyslil si Brouek) a pobídl hosta do ,,komoice", malé, nehrub svtlé klenuté místnosti, také jen cihlami dláždné, s devným táflováním po dolejší ásti stn a s rozliným divným hamparátím. istá ložnice pro hosta! pravil k sob zklamaný pan Brouek. Nemá to ani poctivé podlahy jenom cihly jako v nejsprostší venkovské ratejn! A v okn opravdu i bože! v okn ani kousek skla zalepeno maštným ^ všechno papírem nebo ím! Že se ten lovk nestydí! To je potom hostinský pokoj dvoupatrového domácího pána! Ani nábytek neuinil na hosta dojem píznivý. Zase taková malovaná selská truhla, jedna nenatená nízká stolice pedpotopního tvaru, podivné hlinné nádoby na pohci a konen dva pedmty, které nelze jen tak odbyti slovem. Jeden vypadal jako veliké lešení s ohromnou posadou, strmící až do stropu- Dole stál dlouhý a široký podstavec, do nhož bylo vpraveno nkolik zasouvacích truhlík, jeden nad druhým; nad tím podstavcem vypínaly se v rozích tyi vysoké sloupce, nesouc^; nahoe jakýsi strop s širokou ímsou a zu-

—

— mj —

—

—

tém

bovatým cimbuím, vše ze deva rozmanit vyezáno a pomalováno. Mezi sloupci pak splývaly od cimbuí dol asnaté pestré záclony, z nichž pední byla poodhrnuta tak, že se jevila uvnit vysoko narovnaná spousta dvojbarevné pruhovaných pein a i^odušek.

193

Lože bylo tak vysoké, o

tech velikých

že

k

nmu

vedlo stupadlo

stupních. *

„Tuto si mžeš odpoinouti," pravil' hostitel, na postelní monstrum. Bodej, polezu nkam do stropu!" vyjelo nevrlému panu Broukovi z úst. „Abych ve spaní vypa a zlomil si vaz! A budu se dusit uprosted Ne, brachu léta v té babylonské vži pein nežli na takovou palandu, to si radji lehnu na ukazu-je ,,

—

!

podlahu." ,,Na podlaze bys

mínil ležel snad nedobe," klidn Janek od zvonu (Snad! Krásný hostitel! pomyslil si s nevolí host) a uvedl pana Broulca k vý-

klenku, v stranice

nmž-

stála postel druhá, menší, jejíž pona podlaze, ale nad níž

spoívaly

pímo

se také vypínaly sloupce s

nebesy a záclonami.

,,

Ne-

nm

miluj eš-li velikého lože, zde máš prosté. Budeš v jisté dobe spáti. Šaty lehací jsou ádné: prostradlo kmentové, isté, peina a duchna pernatá, polštá prašný, cýše nedávno pevleené. Kdyby ti svtlo *

Neteba upozorovati na ohromnou

dležitost, kterou

a následující zprávy Broukovy o staroeské domácnosti mají pro naši kulturní historii. Ale zvláštní zmínky jest hodno, že tyto zprávy oitého svdka ve mnohých vcech až nápadné se shodují s údaji knihy v tchto dnech dotištné a snad také již vyšlé „V mšanské svtnici starodávné" od dra Zikmunda tyto

s nártky od Hanuše Schwaigera (nákladem Aloisa Wiesnera), což skvlé vydává svdectví o dkladnosti studií autorových. Ponvadž pan Brouek ve svém kritickém postavení nemohl se vnovati zevrubnému bádání archeologickému a leccos asi pehledl neb nesprávn si zapamatoval, doporuuji citovanou knihu všem, kdož by hledali obšírnjšího pouení o staroeském bytu a jeho zaízení. Poznámka k vydání druhému: Kniha tato skuten vyšla r. 1889.

Wintera

—

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

lo

"

""

194

pekáželo, zasti postel koltrami. A nechceš-li svrchní peiny, pikryj se dekem nebo ulehni jen tak v šatech chodicích."

„Ale po vyspání musíš se pevléci," dodal. „Ve svém potvorném šat bys nemohl vyjíti mezi lidi. Zddil jsem jeden odv, který se bude asi hoditi na tvou postavu. Jest sice bez mála tyicet rok stár

—

„tyicet rok!"

„Ten musí pece

host.

žasl

vypadat, že by ho už ani žid nechtl zadarmo." „Jest cele dobrý, skorém jako nový-" „Jist žertuješ? by vaše sukna musila být železná a vaši krejí by pomírali hladem."

To

„Ó, naši krejíi jsou není

A

pece mnoho.

jen v truhle. a nohavice.

hledám

—

dobe

ten

živi.

odv

nmu

tyicet rok

dlouhý

as

ležel

Náleží k kukla, pláš, kabátec A sukni njakou pro tebe také vy-

„Sukni?!" zhrozil se pan Brouek. ,,Co ti to nechceš pestrojit za ženskou?" Domšík vyvalil na hosta udivením oi. Ale ten ohrazoval se dále ,,Ne, píteli, se sukní mi dej svatý pokoj Musím-li už ze sebe dlat maškaru, bohu porueno; ale do sukn, holeku, nedostaneš. Vždy bych se musel hanbou propadnout, kdyby se nkdo z mých známých dovdl, že jsem já Brouek pražský domácí pán !" chodil v sukni! ,,Co mluvíš? Hanba že je chodit v sukni, kterou vidíš na a do které se odívá každý slušný muž?" „Ah tohle jmenujete také sukní? Já myslil, že míníš

napadá? Snad

m

:

m

!

—

mn — —

—

—

"

!

195

,,Snad ženskou sukni? Rci, kde jsi vzel ve že ani nevíš o mužských sukních? Vždy je nosí v Nmecku, ve Francouzsku i jinde. Poádný lovk stydl by se chodit bez sukn, jen tak v nohavicích, jako ty!"

svt,

,,No, to je pro mne skuten nová vc, aby se stydl chodit v kalhotách. Ale jaká pomoc Musí-li to být, vezmu na sebe i to, íkáte sukn ale eknu ti upímn, že se i ta mužská

nkdo

emu

—

sukn divn na mužského

hodí."

Nebudu se s tebou o to píti. Každý rád cizí zpsob haní a svj chválí. Sob ježek kadeav, praví staré písloví. Nechme proto marných eí. Pinesu ,,

hned ony

šaty. Nemáš-li také hlad a žíze?" Prozatím dkuju. Chce se mi jenom spát." Pán domu odešel, zstaviv hosta neveselým úvahám o tom, že bude na stará kolena chodit

ti

,,

v maškae. Zárove pemáhalo jej nevyspaní, namáhání a rozilení dnešní noci tou mrou, že uprosted svých žalostných meditací dkladn zíval.

Šla

mu

již

ze

všeho hlava kolem.

chvilce vrátil se Domšík s šaty a klada je na truhlu, pravil: ,, Myslím, že ti ten odv dobe pjde na tlo. Jest sice trochu po stáru. Nohavice nosili tehdáž dvojí barvy; jednu budeš míti zelenou a druhou ervenou

Po

—

„I

mj

ty spasiteli!"

ruce nad hlavou.

,,

nejlíp

bude pece, když

šaty

já

.a

sprásknul

pan Brouek

Uctiv dkuju. si

Poslyš, píteli, ty necháš svoje krásné

taky svoje-"

,,Chceš-li mermomocí, budiž. že ve svých šatech budeš na

Ale pravím tob,

posmch celému mstu. 13*

1^6

Zvlášt naši pomocníci venkovští, nepátelé všech

neobyejných kroj jako marnosti lidské, nepkn uvítají; vždy bylo teba písného zákazu Žižkova, aby Táboi v ulicích pražských na potkání "nestíhali mužm valousy a pannám copy, ženám pak netrhali

t

Krom

ozdobné závoje. toho víš, co jsem ti pravil v tomto poo jímání podezelých; jiné, spatí-li tvoiném šat, sotva dovedeš pesvditi jako mne, že nenáležíš k nkterému pronárodu z ležení Zikmundova tam za ekou."

t

—

s

,,I dlejte už se mnou, co chcete," tedy povzdechem oddal se Brouek svému osudu. Vytáhnu ti ješt okno, neb zdá se mi, vm tu ,,

dusno," navrhnul úslužný hostitel a pošinul hoejší Ponvadž zstaly zalepenou okenici do výšky. zárove dvée oteveny, ocitl se host, který zatím již kabát svlékl, v ostrém proudu ranního vzduchu, navzdor letní dob v tuto asnou chvíli dosti svižného. Víme, že pan Brouek v posledním ase ]:)edliv opatruje své zdraví, a pochopíme tudíž nevoU, s jakou zvolal: „Pro pána, píteli, co dláš? Vždy si mohu v tom prvanu ulovit notnou rýmu." ,,V prvanu? Co je to?"

,,Mj bože

—

neví, co jen

prvan! Vždy pece

jak to táhne."

cítíš,

,,Co táhne?"

Prosím t, netrop si z^ mne šašky! Co táhne? Vzduch táhne. A fouká dnes tak ipern, že by nebylo divu, kdybych si nco chytil." ,,

,,Nastojte, povtí se bojíš?!" žasl ,,Co živ, nikdy jsem neslyšel,

Domšík.

a smál se aby se kdo

197

bál istého božího povtí, neku-H erstvého ranního který je v lét naopak veUce píjemný. Ale nechce3-h, staniž se po tvém." vrt hlavou spustil zase okenici. Pan Brouek zatím, naíkal v duchu: jsi se to dostal, Matji! Nevdí v tom nevzdlaném století ani, co je prvan jsem již za našich kíž; co si teprve ponu s prvanem zde ? Štstí ješt, že jsem vera nezapomnl nacpat

vtíku,

A

Kam

si

Ml

!

as

vný

bavlnku do ,,

Dobe

uší.

spi,

Matji!" porouel

se hostitel.

,,Dkuju, Janku!" odsekl host se zvláštním drazem na tom prostém: Janku!" huel pro sebe, „Jak ty mn, tak já tob" když Domšík odešel. Cist mají zpsoby! Matji!" ,, Janku!" Pkné oslovení pro domácí pány! ,, Janku!' Našinec tak nepojmenuje rád ani kon, neku-li majitele dvoupatrového domu. potrestal, že jsem chválil staré asy. Není nad naše vzdlané devatenácté století! V tomto mínní byl utvrzen, když si musel pracn zouvati botu o botu. Nemají tu ani zouvák bruel - a to potom jmenují komoicí pro hosty! Pi zouvání shledal na jedné bot žalostný úraz. Podpatek s kusem podešve byl napolo odtržen od svršku. Bezpochyby následek klopýtání pes kamení v podzemní chodb a bhu po krásném husitském dláždní. Musí dát botu do správky a zatím nezbude mu než choditi ví v jaké starožitn škorni! Podíval se ješt na hodinky a shledal, že ukazují na pl druhé. Jakž by se nezbláznily, když sám as ,,

—

—

,,

Bh

m

—

i

bh

198

rozum a zabhl se o pt století nazpátek! v ervenci slunce vychází asi o tvrté hodin, usoudil, že bude asi pl páté. Lehl si odstrojen na postel a za chvilku usnul. Poslední myšlenka, která mu divokým vírem nedávných dojm prokmitla mozkem, bylo toužebné pomyšlení, kéž by se tak probudil na své pohodlné ztratil

Ponvadž

posteli ve své útulné ložnici a shledal, že byl celý

výlet

do stedovku pouhým škaredým snem

1

VI.

Spánek asi tyhodinný osvžil pana Brouka zázran. Byste vyskoil z postele a rozhlížel se vkol; zakabonil se sice, když místo pívtivých stn své obrazy „odalisky" a

ložnice

s

spatil

pošmourn

njak

chvíli vpravil se

myslí než

ped

zdi

,,

zálivu neapolského" komnaty, ale po

stedovk

do svého osudu

s

mužnjší

usnutím.

„Dostal jsem se z msíce nazpt," konil adu úvah, kterými se hledl potšiti, ,,a dostanu se také odtud. A njak se tou husitskou melou také

konen mže

protluku. Co se mi pece vím, že jsem za nkolik set že budu za nkolik set let

—

i

státi?

zase

let

Vždy

—

žil

vlastn, že

nebudu si tím motat hlavu!" V tom padl zrak jeho na strakatinu ležících na truhle.

.

i, .

-

I,

máme

,,Ah, tady trpce. ,,Ale jaká

ml na

ten masopust,"

pomoc

—

zažertoval

musímie do toho.

pravdu. Jaký kroj, tak se stroj nadlení."

!

odv, si

Janek

Podíváme

se

to

Hiábnuv do

pestré smsi, vytáhl z ní nohavice.

"

200

,,A na mou-t vru!" zvolal s mrzutým smíchem. jedna ervená jako krev a druhá zelená skutku jako brál. Ajajaj To je krása, že by lovk z kže vyletl! Pak íkají, že byli staí Cechové moudí a rozšafní. Tady se podívejte na tu rozšafnos! Pl zelené, pl ervené A tohle má vzít na sebe rozumný lovk a pražský mšan. I to aby Mrštil zlostn nohavicemi o podlahu.

—

,,V

!

—

!

Potom

strakatiny na truhle žlutý velikého, fialového, do eho nevdl kudy kam. Obrátiv to nkolikrát bez výsledku na rzné strany, odhodil záhadný šat nevrle zpt na truhlu a chopil se zase pohozených nohavic. Se zoufalou odhodlaností zaal si je navlékati. Slo to dosti tžce a nkolikrát proklel nepraktický jejich stih, nebo sužovaly se dol v pravé píšaly. je dostal pec na sebe; arci padly mu na tlo až píliš tsn, jako tricot, že se pi každém pohybu bál, aby nepraskly. Ale byly patrn z látky velice solidní a navzdor ctihodnému stáí dosti zachovalé. Na konec si prohlédl svj ervenozelený

vytáhl

kabátec a pak

ze

nco

Konen

•

podstavec

Zaal

s

keovitým smíchem

se rozhlížeti

a zlostn odplivl. po toilettních potebách. Pi

tom podrobil znovu posmšné kritice ohromnou postel se stupadlem, nemotornou truhlu a stolici, okenice zalepené

njakou

hlinné nádoby na

blanou, jakož

polici,

tvarm

jejichž

vzdal ironickou pochvalu nebo ,,I safra porte!"

V malém

i

sprosté

dobrodružným

.mnohým

,,Aj aj

!"

výklenku vyšukal ješt hrubý železný

svícen s kouskem hosty!" zahuel) a pak pedmt, v

svíky (,,V pokoji pro prancmotorným kratiknotem,

lojové s

nmž

na první pohled

tušil

schránku

:

201

na posejpátko, ale brzy poznal pesýpací hodiny, jaké vídal na vyobrazeních ducha asu. ,Jak sem taková hloupost pichází, ví bh," Kdyby si radji byli vzpomnli na opravzabruel. ,,

div hodiny!" Dlouhým kusem

bílé látky, pestrými kvty a ptáky vyšívané, jež visela vedle dveí na bidélku, na obou koncích smšnými figurkami ozdobeném,

byl inventá komoice úpln vyerpán. Po toilettním stolku nikde ani stopy. Po zrcadle se také marn rozhlížel. ,,Inu, vzor hostinského pokoje!" shrnul ješt jednou své dojmy a vyšel z ložnice, aby se alespo njaké vody na umytí dopídil. S pavlae spatil na dvorku mezi drbeží zvraštlou, hrbatou staenu, v pestrých šatech stedovkých tak bizarn zakuklenou, že upomínala na babu arodjku z pohádky. Pan Brouek se jí až ulekl a prohodil k sob „Taková ježibaba hned po ránu to není dobré

—

-

znamení!" Ale pak zavolal dol: ,,Hej, babiko, njaké umyvadlo nebo lavór nebo jak to po staroesku jmenujete!" Starucha vyteštila vzhru oi, stála chvilku jako zkamenlá, pak spráskla suché ruce nad hlavou a rychle odbelhala do domu. Brzy na to objevil se na pavlai Domšík. Podávaje Broukovi ruku, pravil srden: ,,Spal jsi dobe? Stará služebnice Kedruta, která ješt nevdla o tvém píchodu, pibhla práv všecka vydšena, že njaký divous kií na ni podivná slova s pavlae. Jaké je tvoje pání?" „Rád bych se umyl."

"

: !

202

„Hned ti pošlu medenici s vodou; runík visí v komoici na obrtlíku. Chceš-li, pošlu také heben nebo chvoštišt „Chvo chvoštišt? K to?"

—

—

emu

na vlasy." „Chvoštišt na vlasy!!" Pan- Brouek sepjal ruce a zdvihl oi k ,,Aj,

ne-

besm. ekl

Chtl ješt nco vykiknouti, ale rozmysliv se jen suše: „Dkuju. Krom vody nepotebuju

nieho." Hostitel odešel a host vraceje se do ložnice, opakoval si nkolikrát: „Chvoštišt na vlasy!!" Vytáhl z kapsy své vesty, ležící na stolici, elegantní kartáek na vlasy s hebínkem i zrca-

délkem a pohlížeje

na tém nžn,

šeptal

si

Kdybych neml tohle s sebou, musel bych se uesat njakým košttem snad Má prý také heben. Bude to asi heben heblo na kon a bezpochyby se tím hebelcuje celý ,,

Zlaté

devatenácté

století!

—

dm."

Vyav ze svých šat také ostatní drobnosti, zejména hodinky s etízkem, tobolku, nožík, klí od bytu, škatulku se zbytkem sirek a dopola vyostatn kouený „krátký" doutník (pan domácí protestuje totiž proti nedávjen svátení kuák

—

nému

zdražení

doutník

—

tím, že sestoupil s portorik

všechno na okno. Ješt byl prohledáváním kapes zamstnán, když vešla do komory Kedruta, nesouc vyzáblýma rukama \elikou, nemotornou kovovou nádobu s vodou. Vešla plíživé jako stín a šourajíc se pes komoru, vzhledala ze spod vrásitého, pitvorn zakukleného

na krátké)

položil zatím

:

203

plaše k oknu po panu Broukovi, pi emž se tásly kostnaté ruce tak, že voda vyšplichovala pes okraj nádoby. Postavila medenici na truhlu a kradouc se zpátky ke dveím, ohlížela se po panu domácím úzkostliv, jakoby se bála, že jí skoí Také" on stopoval kosým poz nenadání do týla. hledem pohyby bizarního zjevu, až hrbatá staena

ela

jí

za dvemi, strašidlo!"

zmizela ,,

naež

si

ulevil

zabruením

Uinné

Po té pistoupil k medenici a shledal, že babizna vedle ní také položila s jedné strany kus hrubého, erného mýdla a s druhé jakýs tyhranný plíšek. „áble, co je zase tohle?" hádal, otáeje plíšek mezi prsty. ,,Snad si tím nemám oškrábat jazyk?!" zpozoroval, že jedna plocha je hladce vyleštná, tak že se v ní matn obrážel jeho udivený obliej. Položil si ukazováek na nos a hvízdnul s po-

Konen

tupným úsmškem. „Ipse vtip se:

zrcádko!

Staroeské

toaletní

Co je pravda není nad husitskou eleganci zrcadlo a noblessu to mýdlo se hodí také spíš na drhnutí podlahy než na lidskou kži." Ale kdylz se umyl a pomocí svého moderního pístrojíku uesal, nabyla zase vrch pedešlá jasnjší nálada. Dostal také chu na ranní požitek krátkého. Zapálil si zbytek doutníku a klidn odfukoval :

!

!

A

modravé obláky vonného dýmu, užiti

Ize-li

pi

té

sort

obvyklých epithet.

Pi

tom oblekl se zvolna do žlutého ale s ostatními ástmi stedovkého si rady. Dal se tedy prozatím do obouvání.

kabátce,

odvu nevdl Tu všiml

!

204

A

znovu zející rány na levém pérku. neznal dosud stedovkou obuv, pocioval proti ní nepecož mela snad na svdomí konatelnou antipatii kniha o stedovké inkvisicl, jejíž nepohodlné španlské boty v zstavily hluboký dojem — rozhodl se proto, že bude nejlépe poslati porouchanou obuv k ševci, aby ji na ychlo sešil.

si

— nm

i

Otevel tedy dvée a zavolal: ,,Kekruto!" Za chvíli protáhla staice opatrn do vnit scvrklý obliej a hoejší polovici hrbatého tla, práv v okamžiku, kdy pan Brouek, drže obma rukama roztrženou obuv a hoící doutník v koutku úst, vy-

pouštl do zakouené svtnice nový dýmový oblak. Babice vyteštila oi a chvilku hledla na jako ztrnulá, jevíc v oblieji nejvtší zdšení; pak náhle udlala vyzáblou rukou ped sebe do vzduchu kíž a s výkikem dala se na útk, tesknuvši dvemi za sebou. ,,

mi

Hloupá baba!"

ped nosem

šidlo nebojí?

zlobil se

jako stelená.

Kdyby

—

z ní

—

pan Brouek. „Utee Snad se mne to stra-

nkdo

dostal strach, nebylo

by divu ale já Tohle se mi ješt nestalo já Trdlo Bezzažehnává jako zlého ducha pochyby nemá všech pt pohromad. abych hledal Jánka po dom nebo ekal, až se mu zráí podívat se zase na hosta." Nevrle odložil doutník a zaal znovu pehazovati :

!

—

m

starožitné šatstvo. tom vešel pán domu, jaksi do ladn, ale stanul zaražen, rozhlížeje se po

V

.

.

•

Te

smíchu na-

dýmu kolem

chípmi. „Co konáš?" ptal se. „Pro vykuuješ komoru lakovým ohavným zápachem ?"

a pohybuje

í

205

za

,,Inu,

pár krejcar od eráru

kadidlo

ne-

dostaneš."

Donišík rozhlížel se dosud po komoe, hledaje bez pochyby zdroj nelib, páchnoucího koue, a tu zpozoroval drobnosti, ležící na zídce v okn. „Nastojte, jaké divné vci máš tuto!" zvolal a zaal

je prohlížeti.

Tobolku minul, klí jen

zbžn

prohlédl,

ale

nožík ohledával bedliv',' až postehl a zotvíral želízka ve stence složená. „ Ajhle, jaká divná a vtipná práce !" obdivoval se. ,,Ti nožíky v jediné násadce, do které mohou býti uschovány. A kterak to všechno jest útlé a sliné! Vidím, že jsou cizí nožíi umlejší našich: ti nerobí takových mistrných kousk." Po té vzal do rukou hodinky s etízkem a prohlížel je

pozorn.

„Co

jest

to?" ptal se

„Vždy pece

vidíš

konen.

—

hodinky."

Hodinky? Hodinky?" Pan Brouek zdvihl ruce k nebesm a sklonil potom v sepnutí tak prudkém, že mu až prsty ,,

je

v

kloubech zapraštly. „Je-li

pro boha. je

možná? Ani hodinky neznáte? Prosím t love Podle- eho pak poznáváš, kolik :

hodin?"

,,Tb z hrubá snadn uhodnu a chci-li míti jistotu, pohlednu na slunení orlojík, který jsem si poídil ve svtnici na zdi v okn, a tuto mám' také orlojík sypací." Ukázal na pesýpací hodiny ve výklenku. „A to máte znamenité asomry! Ale poslyš nevsíš mi nco na nos? Nejde mi ani do hlavy, že by mohli lidé žíti bez hodin, bez poádných hodin

—

"

206

koleky, nebo o sluneních hodinách a té pesejpací hlouposti škoda mluvit." Hodiny se strojem? Mluvíš zajisté o velkých orlojích, jaké bývají na vžích. Takové máme ovšem také: na radnici, na kostelích ,,Tedy máte hodiny nebo jak jim íkáte orloje pouze na vžích? A v pokoji na stn nic, kapesní také žádné? A což, jsi-li nkde venku v polích nebo lesích, kde si nemžeš dobhnout k njaké vži? Tuhle pesypovací lucernu pece s sebou na cestách nenosíš byly by to krásné kapesní hodinky!" ,,V domech bys ovšem umlých orloj se strojem našel málo, leda v nkterém kláštee nebo snad u nkterého boháe, který nelitoval nákladu na takovou vzácnou vc. Ale pro smích jest mi, co pravíš o kapesních orlojích. Obrem by musel býti a kapsá míti jako svt, kdo by chtl nositi pi sob celý orloj se všemi hídeli a koly i závažím 1" „Tak?! Tuhle máš celý ten orloj pohromad se všemi koleky a závaží není dokonce teba." Již díve vymknul pan Brouek hodinky lehce z rukou Jankových, vida, jak neomalen s nimi se obíiá. Nyní odklopil zadní jejich píklopky a stril mu otevený stroj pod oi. Staroech zahledl se udiven do hodinkového ústrojí a déle tam pohlížel, tím vtší úžas jevil se na jeho tvái. ,,V pravd !" podivoval se- ,,Plno tu rozmanitých koleek a jak peumle uspoádaných! Kterak to všechno ku podivu útliké a drobounké Rci, z které zem picházíš, že tam umjí robiti takové vci zánepodobá se ani dílu lidskému. Nezrané?

se strojem a ,,

—

—

—

—

—

ím

!

To

"

207

vcím, by ruka loví dovedla vypilovati tyto zoubky, které sotva oko rozeznává." „Však mají proto hodinái lupu." ,,Lupu?" ,,No, zvtšovací sklo, které ukazuje na píklad nu, teba jako dm," blechu tak velikou jako

—

pepínal pan Brouek. Janek od zvonu zavrtl hlavou a zpytav po^ hledl na nhoPoslouchej, hosti: Slyše tvé divné ei a vida trpaslií orlojík, málem že také netuším vci nad-' pirozené. Smál jsem se ped chvílí, když stará Kedruta, která má hlavu plnou pohanských povr a všude vidí pístrachy, sotva dechu popadajíc pibhla do svtnice s dsivou zvstí, že chrlíš ze sebe ,,

dým

a jiskry, dokládajíc, žes jist kouzelník,

sám neistý duch

ne-li

—

,,Vaše Rekruta jsem dlal? Tohle!"

je

hloupý strašpytel.

Víš co

Pan Brouek vzal do úst vyhaslý zbytek doutníku a rozškrtnul sirku, aby si zapáhlKdyž sirka zapraskla a plamének vyšlehl, ucouvl Domšík s leknutím a vztáhl ruce jako na obranuPotom zvolal: ,,Co jsi uinil? Odkud pišel ten

ohe?" Brouek

sirku upustil. ani sirky! ,,Jest ,,

I

byl touto otázkou tak

Dobrou noc

ti

pekvapen,

povzdechl

Kterak

že

Neznají

pokraoval tazatelpan domácí otevel

v té truhlice?"

napadá!"

A

škatulku. ,,

si.

1

ohe

co

!

jsi

tedy zapálil dívko?"

"

"

"

208

„Jednoduše tak!" A pan Brouek rozškrtnul na škatulce novou sirku. ,,Pepodivné! Rci, jak možno vytáhnouti oheii z prázdné krabiky holým dívkem?" ,,I, to je náramn pirozená vc hm hm Pan domácí uvázl v. rozpacích. Z dlouhé chvíle ítal asto nápis na škatulkách švédských sirek a kdosi mu vyložil, že ,,utan svafvel och fosfor" znamená ,,bez fosforu a síry". Z eho jiného se však zapalují, nemohl si nyní vysvtlit sám. ,,A z eho pochází ten smrdutý kou?" vyzvídal

—

—

dále- ,, Zdali z tch dívek?" „I toto! Tuhle z doutníku." ,,A pro pálíš takové šeredné koení?"

Staroech

Pan Brouek poznal, že staí Cechové ani o tabáku nevdí a že by jim tžko vysvtlil, pro kouí, zvlášt takovou sortu. Vždy nkdy sám nepochopoval, pro tak vlastn iní. Radji tedy mlel. ,,

Divím

takovou!

mi

v

nm

se,

Dým již

Pi tch

jak mžeš strkati do úst ohavnost' tento v pravd peklem zapáchá, že

—

nevolno slovech otevel Domšík

dvée do koán

a pokraoval vážn: ,,Vím, že vtip lidský mnohé divné vci vymyslil a snad ješt divnjších vymyslí i kárám ty, kdož nemohouce vystihnouti vc njakou, volají: Cáry a kouzla! Ale nechci píti, že druhdy se i vci nadpirozené psobením dábelským. Byl jsi mezi lidmi toulavými, kteí rádi se obírají rozlinými poboky a možná, že t nauili též umní

djí

ernému

——

bys l^ckn osvíceném ..Snad

nevil !

—

našem osvíceném rozpomenul se hned pan Brouek v

209

a zaal svou obranu jinak: ,,Ale vždy jsem ty sirky sám nedlal, vždy jsem je koupil!" si jen koupil, však nedobe iníš ,, Nech zabývaje se vcmi takovými. Já ti vím, že nemáš co initi s arodjstvím a možná, že jsou tyto vci pouhé kejkle, na oklamání lidí chyte smyšlené. Ale jiní snadn by soudili jinak a zlým bys toho zažil. Na kouzelnictví jest pokuta upálení za živa. Proto uposlechni mé rady a odho od sebe to pekelné koení i kouzelnou skíku!" ,,I

s

radostí

—

je

beztoho už prázdná."

A

host

otevenými dvemi, hue povrivost je vru najsem sám už dostával strach

vyhodil škatulku i doutník pro sebe „Ta stedovká :

kažlivá z

— bh

ví,

že

tch ubohých Sákerhets Tándstickor !" ,,A nyní se ustroj

jej

i

v ostatní roucha!" pobízel

hostitel.

,,Byl bych to již udlal, kdybych vdl, jak do nich. Povz mi ku píkladu, co s touhle fialovou

plandou?" ,,To jest klok," vysvtloval s úsmvem Janek od zvonu. ,,Ale tím zahalíš se až naposled-" S pomocí jeho pipevnil si pan domácí ke kabátci objemný" kapsá, oblekl se v blankytnou

opásal se kovovým pásem s pivšenou tobolkou a vzal na všeckno podivný pláš, který Janek pojmenoval klokem. Pi každém kusu poctil v duchu staroeské krejí ironickou gratulací a na konec uložil peliv do kapsáe a tobolky drahocenné drobné relikvie devatenáctého vku. Ale na truhle zbylo ješt nco hndého, soukenného, ehož úel nemohl naprosto uhodnouti. sukni,

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

14

210

,,To je snad zástra k té sukni, co?" tázal se sarkasticky. Janek od zvonu srden se rozesmál. ,, Ale vždy je to kukla. Pohled!" vzav hndou látku z rukou hostových, upravil si ji na hlav tím zpsobem, že z ní vyhledal pouze jeho smjící se obliej. Pan Brouek dal se také do smíchu, jen že trochu kyselého. ,,Moc krásné!" chváhl ironicky. ,, z toho

A

lovk

kouká jako kvona z kukan. Takový epec docela hodí k té babské sukni s kapsáem."

se

Alespo budeš míti hlavu ochránnu proti erstvému povtí, jehož se tak bojíš," mínil hostitel s úsmvem, pipevuje kuklu na hlavu pana Brouka, ,,

jehož obliej se v ní pýil studem a

zlostí.

na obuv jsme zapomnli!" zvolal ješt Domšík, pelétnuv ustrojeného zkoumavým pohledem od hlavy k noze. ,, Chtl jsem práv poslat Redutu k obuvníkovi, aby mi tohle na rychlo sešil," oznamoval Brouek, ,,Ale hle!

ukazuje roztrženou botu.

Domšík hotova, tím spíše

zbran,

prohlásil, že správka- sotva dnes bude jelikož i emeslníci v tuto dobu než díla si hledí; ale napadlo mu, že

mén,

zde v komoe za truhlou také jedny zddné škorn, které by se snad Broukovi hodily.

má

Tento

zmil plachým pohledem

starožitné boty,

Domšík z úkrytu vytáhl. Mly náramn dlouhé špiky a byly také dvojí barvy: k ervené nohavici

jež

zelená a k zelené ervená.

Staroech doporuil praví staré písloví.

je

slovy

:

,,Vše

Nedbej, že jsou

vhod dobro, po starém

211

zpsobu. Díve nosívali z marnivosti svtské takové pedlouhé špiky a slyšel jsem, že ped lety na hrad Košálu v Litomicku hrom rytíi a jeho manželce do stevíc uhodil a ty dlouhé nosce jim urazil.'* Ml by uhoditi do všeho! pomyslil si pan Brouek a vida nezbytí, navlekl starodávnou obuv. ,,Nyní jsi pece lovku podoben," pravil uspokojením hostitel. „Zbývá ti jedno, vybrati sob nkterou zbra, kterými jsem hojn zásoben." Kdybych stál ,,I, se zbraní mi dej svatý pokoj! o vojenskou marnost a parádu, mohl jsem se dáti dávno k mstským ostrostelcm nebo granáts

níkm." ,,Však z

my

nenosíme zbraní pro marnost', než

poteby." ,,Z

jaké

poteby? Pro boha, snad

ped druhým? Co pak

že nejste jisti

Praze tak nebezpeno, že se neodvažujete ani ve dne aeozbrojeni

jeden

je tu v

na ulici ? Což nemáte policii, která by chránila pokojného obana proti lotrovin?" „O lotry nebží. Zdali jsem ti nepravil, že Zikmund s vojskem svým leží ped mstem?" ,,Ah, zapomnl jsem na to zpropadené obležení. Je to náramn smutná vc, ale zbra by mi pi tom asa pomohla. Takovým bláhovcem nebudu, abych se postavil proti vojsku a pokojného lovka nechají snad také s pokojem; ne-li, bránit se nebudu, ponvadž bych nic nepoídil a darmo vojáky ješt více podráždil. To poruím radji duši Pánu Bohu a

nechám

se rozsekat." ,,Cg pravíš? Zajisté žertuješ.

Nevím,

by který

muž tak hanebn smýšlel a sám hanbu svou znával.

Nebyl bys hoden ani

té

sukn

vy-

ženské, proti

212

které jsi í^e tak bránil. Možno-li, že bys muž jsa a zdravé maje paže, bez obrany jako skot schýlil šíji pod vrahv? Nikoli. Zmužile pjdeš s námi v boj proti žoldném Zikmundovým." ,,Ale dovoL co je po Zikmundovi? Máte-li vy s níin nco, vyite si to sami a necht na pokoji lovka, kterého se ta záležitost' pranic netýká. Já jsem tu cizinec a picházím do té celé ošklivé vci jako Pilát do kréda." Domšík prudce ustoupil a hosta plamenným pohledem, zvolal hnviv ,,Ha, tedy jsi

me

mn

me :

pece

vydávaje se za pravého

lhal,

echa!

Kiv

písahal Hle, Zikmund nešlechetný, syn nehodný peslavné pamti krále Karla, tak zapomnl se na svém rodu a své cti, že sebral ohromné vojsko cizozemc proti vlastnímu lidu svému a jako katan zpupného íma pichází sem, aby ohnm a meem vyplenil víru naši, rozšlapal práva naše, vydal nás na potupu celému svtu a touž nectnou pravicí, která zrádn vydala plamenm svatého mistra našeho, ne jako laskavý vládce, než jako zuivý tyran mocí sob vložil na mrzké elo velebnou korunu svatováclavskou který tu vrný syn té zem nezahoel by spravedlivým hnvem a nevytrhl na odvrácení té zhouby a potupy který pravý Cech mohl by íci, že není jeho ta pe, a sloze ruce v klín lhostejn pihlížeti, ani jeho bratí radostn nasazují statky a hrdla v boji nerovném a rozhodném! Již poznávám, že pijal jsem zrádce pod stechu jsi

!

:

me

!

svou."

Ustrašený

i)an

Brouek

zakoktal:

,,Ale co

ti

napadá? Vždy jsem také Cech a nemám nic proti vlastencm sám jsem vystílel hezkých pár krejcar ;

!

2lB

že je ten národním stelcem Je-li pravda, Zikmund takový darebný lovk, jak povídáš, peju mu ze srdce, aby dostal poádný výpirask." Ovšem, tvoje nevdomost' je ti omluvou," pi.

.

.

,,

znal Staroech. ,, Zapomnl jsem zase, že nevíš, co se dje v Cechách. Nuže, nyní znáš naši pi a budeš

námi

ve svatém boji." ~~ milý píteli, co pak vám budu pláten? Jsem starý chlap a neumím se zbraní zacházet. Ani za mladých let pi odvodu nechtli, že jsem pioskonohy, že mám tlustý krk a ví co ješt. Mnoho nechytli a velkou parádu bych byste si na vám také nedlal. A vbec se divím, že nutíte také civilisty do zbraní; k pak máte ádné vojsko?" ,,Mluvíš-li o najatých žoldnéích, tch nemáme. My sami jsme vojsko. Všickni vrní pražští mšané, emeslníci, podruzi, bohatí i chudí, mladí i staí, s

státi

,,Ale

m

bh

mn

emu

kdo zbra unésti mže, všickni jsme vzhru na obranu svého msta, kalicha, cti a svobod zem eské. A z venkova pichvátali nám na pomoc Táboi, Žatetí, Lounští, Slánští a jiní, tisíce lidu selského, pobivše železem své cepy a vymnivše své otky za oštípy a sudlice; i ženy a panny spchají s nimi srdnat v boj, ba pacholata malá, jichž ruka sotva kamenem umí louiti všickni jsouce hotovi, radji položiti život svj, než poddati se nepíteh. A ty, muž silný a zdravý, chtl bys zbable i

—

boji se vyhnouti?"

e

Tato novou ránu.

Do

Domšíkova zadala panu domácímu

horšího už jsem se nemohl dostat v duchu. Myslil jsem, že vedou ádnou vojnu a oni zatím dlají jen revoluci. Brouku,

hoekoval

—

!

:

214

Brouku, ani v nejošklivjším snu ti nikdy nepišlo na mysl, že se jednou dostaneš mezi povstalce Arci, dlouho ta rebelie asi nepotrvá. Dopadne to jako v roce osmatyicátém. Až jim vojsko rozstílí nkolik barikád, rozutíkají se do všech konc a ty venkovské gardy nejdív. A pak zane vojenský soud pracovat olovem a oprátkou ... Co si mám ten zhorka poít eknu-li ,,ne", dost možná, že nakvašený Janek pece probodne. A kdybych i zdráv oekává sotva nco odtud vyšel, dole na námstí !

!

m

:

m

lepšího.

mu

Tanula sice níž neleží vojsko, že

na mysli Svinská brána, za by tudy mohl upláchnouti do Nuslí nebo do Vršovic a tam pokati, až bude povstání potlaeno; ale pochyboval, že by v& svém obleku z tnsta vyvázl zajisté by ho cestou nkde

—

a snad utloukli jako domnlého cizáka a nepítele. A konen, kdož ví, jak teprve vypadá zadrželi

staroeský venkov S tžkým srdcem rozhodl se tedy, že prozatím Domšíkovi na oko vyhoví a vyká vhodnou pík^žitost, aby se mu njak vysmekl z klepet, než boj skuten zane. Pravil tedy s líenou zmužilostí ,,Když jdete všichni, nezstanu pece sám za pecíl '

Takové slovo muži sluší," ekl Staroech usmíen. ,,Ale slyš! Není radno, ni v žertu mluviti u nás ony zbablé ei, které jsi prve mluvil; snadno Nyní pojd bys za utržil ránu železným cepem. se mnou do svtnice, kde moje žena s dcerou uchystaly snídaní nebo spíše již malý obd, neb za nynjší doby vycházejíce z domu nikdy nevíme, kdy ,,

n

s(»

zase vrátíme."

—

2l5

Host byl tomuto obratu od vojenských vcí ke velmi povden. Byl již notn vyhladovlý. Sel tedy chut za hostitelem, hrub si ani nevšímaje, jak špatn se mu kráelo v tsných

kuchyským

nohavicích a pedlouhých škorních. Byl zvdav na staroeskou kuchyni. Dle dosavadních zkušeností ve stedovku neoekával píliš jemn a vybrané pípravy ale za to nadál se jadrné podstatnosti, ku které mu již kucha hlad pidá všeho žádoucího koení. ;

Ponkud

ho jen

dámám: nech

tísnila

cokoli

myšlenka na pedstavení

eknou

spanilé

tenáky,

za-

panu Broukovi bývá všude jinde volnji než v dámské spolenosti.

tajiti

nemohu,

že

VII.

Vstup našeho hrdiny do staroeského salonu nebyl píliš dstojný, zakopl totiž o práh a upadl pes dlouhé špiky svých škorní, pi emž se zárove zamotal do asnatého kloku tak, že by se byl bez pomoci Jankovy sotva zase dostal na nohy. Všecek hoe ve tvái, škubal kuklou, která se mu pádem svezla až na ústa, a jen jako v mlhách spatil ped sebou dva píjemné ženské oblieje.

Také

z

jejich

stedovké úpravy

zachytil pro-

zatím toliko neuritý dojem malebnosti a z libozvuné staroeštiny obou vyrozuml jediné, že jest ze srdce vítán, naež uznal za svou povinnost, zkusili se v galantní poklon a zamumlati: ,,Ruku líbám, milostpaní!" a „Má úcta, sleno!" ,,Co mluvíš o milosti a pro se klaníš, jako bys ped knžnami stál?" pokáral ho vlídn Janek od zvonu. ,, Vždy tu jen moje žena Mandalena a moje dcera Kunhuta, jíž íkáme krátce Kuka. Stiskni pátelské pravice, které ti podávají, a bud mezi námi jako ve vlastní rodin." Pan Brouek stiskl rozpait ruce staroeských (lam a byl rád, když se vzdálily ze svtnice, ab\ vykonaly poslední píjiravy k rannému obdu.

217

rozhlédl se voln po svtnici po chvilce výsledky svého pozorování v úsudek, že není nemístnou skromností, nazývá-li Domšík svj parádní pokoj (nebo do takového zajisté uvedl hosta ku stolování) prost svtnicí. Byla sice ponkud prostrannjší nežli komoioe, ale stejn skoup osvtlená a rovnž jen cihlami ty- a osmihrannými dláždná; kolkolem podél šedých stn, tu a tam peste tkanými látkami obvšených, táhly

Teprve

a shrnul

nyní

již

prosté devné lavice, jako nyní jen nkde v selských jizbách nebo venkovských hospodách; v jednom kout stál pi nich stejn prostý devný stl bez židlic, v jiném ohromná ka^chlová kamna podivné podoby; ostatní nábytek skládal se z malovaných truhel a nemotorné almary na polici leskly se cínové mísy a rozmanité íše; z malé zavírací ahiiárky ve zdi, kteráž byla práv otevena, vyhledalo nkolik starožitných knih v tlustých kožených deskách a s kováním. Dodáme-li, že svtnice byla nepravidelná, plna kout a výklenk, že skrovný rozestaven nábytek y ní byl ledabylo, a každý skoro kus jiné, k tomu živé barvy, tak že dohromady inily dojem velmi pestrý, tož zajisté pisvdí tená panu Broukovi, že salon Jánka se

;

nesoumm

—

od zvonu

mnohem

selské jizb než

spíše

se

podobal

modernímu mstskému

Ovšem

starosvtské pokoji.

byly tu i vci, o kterých se ani naší selské svtnici nikdy nesnívá Okna, umístná ve lilubokých, po dvou stranách sedátky opatených výklencích, nebyla zasklena tabulemi, nýbrž množstvím rznobarvých sklenných koleek, olovem spojených, jaké nyní vídáme leda v kostelích, a po stnách byly zase tu a tam rozvšeny jako ve zbroj:

218

nici divné,

rozmanité

zbran a kusy brnní, k nimž

malovaný

postavený v jednom hostu z devatenáctého století pramálo imponovalo, pece zevrubnjší jeho prohlídce všude jevilo snahu po se družil

i

veliký

Pravda

kout.

okrase, nkde dlaha byla sem

štít,

také, že zaízení svtnice,

a

skvostnosti. Již sama cihlová potam posypána erstvým kvítím, které vydávalo píjemnou vni; pestrá ozdoba kvt a pták byla vetkána do koberc na stnách a najedinou malována na jedné truhle, kdežto ostatní každá jinou, natené — mly alespo jen barvou, i

—

a

pkn

propletené a všelijak okrášlené kování almara a trnož prostého stolu byly divn, ale vyezávané; a mohutná kamna, sice bez glasury, ale rozlinými barevnými hlinkami vypestená, vypadala skoro jako malý hrad, jsouce na vrcholu korunována ;

pkn

ozdobným cimbuím. Domšík, vida pozornost, jakou host výtvoru staroeského hrníství vnuje, vysvtlil mu, že dal na míst dívjšího zaazeného krbu za pkný peníz postaviti tato kamna, která nyní mnoho picházejí do obyeje. ,,I

tato

sklenná koleka

do oken," dodal ,,

že to ,,

dal jsem patrnou chloubou.

s

sob

vsaditi

Hezké jsou," pochválil nucené Brouek; vypadá trochu jako v kostele."

Ovšem bývala díve sklenná okna

,,jen

toliko

v nynjší dob nkteí bohatší mšané, nelitujíce velikého nákladu, poizují sob tuto drahocennou okrasu i ve svtv

kostclích," pravil

nicích."

hostitel;

,,ale

219

—

drahocenné?*' Žasl host. poizují u vás jen bohái? bože, co pak dávají ostatní do oken?" „Soudím podle tvé ei, že jsi byl v njakých dalekých zemích, kde je sklo lacinjší a proto sklenná okna v obyeji u nás však i v sousedních zemích nespatil jsi do nedávná v oknech nieho krom blan a mázder, pergamenu, plátna nebo rohoviny a dosud shledáš oken z drahých skelných koleek jen poídku. Já sice nejsem veliký bohá, ale kiásná tato vzácnost zalíbila se mi tou ,,Sklo

,,

sklo

Sklenná okna

že

že

je

si

Mj

;

dom

že jsem nelitoval obtovati pknou ástku svého stateku na sklenná okna ve svtnici."

mrou,

Pan Brouek

si

umínil, že se

nebude

již

niemu

proto zavrtl jen hlavou a prohodil: ,,Ale co pak jsou platný v okn neprhledné blány a diviti;

mázdry?

Vždy

i

tmihle slepenými stípky tžko

rozeznáš, co se dje na ulici." „Chci-li to zevrubn vidti, otevru prost okno," odpovdl Domšík a skuten tak uinil. Host byl nemálo pekvapen divadlem, které se mu oteeným oknem naskytlo. Spatil pod sebou Staromstské námstí s tmi divnými domy, které si prohlížel již za úsvitu; ale nyní bylo širé prostranství

mezi tmito domy všecko naplnno hustými zástupy lidu, valnou vtšinou ozbrojeného, jehož rozmanité odvy slévaly se v takovou strakatinu živých barev, že z ní až oi pecházely. Ve smsi malebných rouch a rznotvárných klobouk i epic blýskaly se na okrouhlé pílby, pancíe, drátné a slunci též šupinaté brnní, malované štíty, jakož i nesíslné zbran jilce sekery, kování samostíl, hebíky okovaných cep, bodliny tžkých palcát. Nad :

me,

:

220

hlavami pak trelo do vzduchu množství dlouhých oštp a tu a tam vlály korouhve pestré nebo erné s erveným kalichem. Na jednom miste, kde bylo vidti uprosted zástup erné ízy a bílé komže knžské, vznášel se do výše na tenké, dlouhé holi záivý tei, obklopený kolem do kola lesklými paprskovitými cípy, že se podol5al obrovské slunenici. A živé to moe vlnilo se a víilo, šumlo a huelo stei ohlasy hovor a kik splýval s inením zbraní a hmotem krok v temnou vavu, z níž chvílemi zeteln vyráželo nkteré pronikavé nebo hímavé zvolání.

Hostu šla dlaly se

oima

z

toho všeho hlava kolem a mžitky.

ped

mu

vojsko naše," pravil pán domu, ukazuje ,, ozbrojené mšanstvo pražské a pomocný venkovský lid. V pravd však toliko ást našeho vojska; ostatek jest v ulicích, u bran i na zdech mstských a Žižka s Tábory stojí na hoe Vítkov, aby Zikmund nemohl tam se usaditi a tudy Prahu, vojskem kižáckým a královskými posádkami na hrad Pražském na Vyšehrad se tí strau již ,,Hle,

jaksi

pyšn dol,

i

sevenou, cele obklíiti. Medle rci, hledí-li tento jakoby se bál jeho kižáckých rot?"

lid,

Host musel mlky doznati, že ti lidé dole nevypadají jako bázlivci, ba piznal se v duchu i sob,

—

—

naopak nahánjí alespo jemu dkladný Ale pak si v myšlenkách dodal, že arci svým div^okým revolucionáským vzezením a tmi

že

resjKíkt.

šerednými zbranmi mohou nikoli

ádn

zablesknou

xojsko.

bodáky

zastrašiti

civilistu,

ale

Jen pokejme, až se proti nim a zabouchají dla, asa pak

221

poídí s tím starým železným hamparátím, s tmi ponocenskými pikami a selskými cepy. Vždy vidíš na první pohled, že je to všelijaká sebranka, která nemá snad o disciplin a vojenském držení ani potuchy. Ani ti nestojí tam v ad, každý klátí rukama

mu libo a vypíná teba bicho místo prsou. Tamhle má jeden dokonce hrb jako chalupu na

jak

zádech a tuhle belhá s pikou šedivý ddek to snad bude i naše domobrana vypadat onaeji! V tom napadlo panu Broukovi, že by mohl vlastn vdt, kterak to povstání proti králi Zikmundovi skoní. Mohl by se toho doísti v každém eském djepise. Jen že djepisu zde nemá a v pamti své nalézá jen velmi povrchní a neuritá data, z nichž podobá ;

se

jistot jen to jediné,

Nmcm

že

slepý

vdce Táborit

naklepal a sám nikým nebyl poražen. Ale^ zárove mu pišla na mysl historka, kterak prý Žižka jednou, octnuv se v úzkých na

mnohokrát

kom

obrácen pikovati njaké hoe, podkovy dal a za tmy unikl nepátelm, kteí ho pak ani po stopách jeho kostva stíhati nemohli. Kdož ví, nebylo-li to práv na té Vítkov hoe, neupláchne-li Žižka se svými Tábory chyte Zikmundovi a nezstaví-li Prahu samé sob, které pak vojsko kižácké hrakou dobude ? Pan Brouek nyní velice žehral, že nedostalo se mu ve škole ádného pouení o domácích djinách, a písahal si, vrátí-li se nazpt do !

devatenáctého století, že popíchne Klapzubu k uveejnni Zaslána v novinách, jímž vyzve eský poslanecký klub, aby vpravil do nového Liechtensteinského zákona školského odstavec, že na eských školách má se vyuovati zvláš dkladn djinám husitským,

222

Janek od zvonu ukazoval hostu nkteré vynihejtmany, knéze a jiné osol)y v zástupech dole a k jeho dotazu vysvtlil mu, že onen ]3aprskový lesklý kotou, trící na žerdi nad hloukem kneží, jest \ elebná s\ átos. Pan Brouek, zavrtv nkolikrát hlavou nad husitskou monstrancí, ptal se dále, jaké velení má to povstalecké vojsko, a když Domsík udixen na nho pohledl, uinil mu svou otázku srozumitelnjší dodatkem, v jaké ei husitští thistojníci (pi tom titulu se pohrdliv usmál) rozkazují svému mužstvu? Ale tu Staroech teprve všecek ustrnul. ,,Zda jsi pozbyl rozumu, že se takto tážeš?" Jakou eí by nám rozkazovali, ne-li naší? z\ola1. Rci, kde \ širém svt hejtmane vojenští velí jazykem kterému lid jejich nerozumí?" Pan Brouek si potichu povážliv hvízdnul, ale kající

,,

s ádn komandovaným \ieným vojskem nebude hrakou.

l)()znamenal jen, že boj \y(

a

Domsík pisvil, že bude zápasení asi perné velikou pesilu nepátel, ale pouil hosta, že lid pražský není v díle váleném tak necvieny, jak se domnívá. Vždy tu každý od malika uí se zacházeti se zbraní a mšanstvo musí nejen hájiti svého msta, nýbrž má ode dávna i povinnost úastniti se ve válených výpravách zemských, pi menších skrze najaté žoldnée, pi dležitjších však osobn. Již v panských bouích za krále Václava nejednou musilo se chopiti zbraní a od smrti jeho podobá \)V()

se

Praha

dokázali

tém

stále

mšané

vojenskému

ležení;

loni

svou statenos v bojích

s

i

letos

králov-

skými posádkami na hrad Pražském i na Vyšeco den svádjí vítzné msíci

hradi, a v tomto

tém

223

šarvátky s vojskem Prahu obléhajícím. Také Hd selský vycviil se již v boji a teba jen cepy a sudlice, pece již nkolikrát se zdarem elil silnjšímu a lépe ozbrojenému nepíteli. Z pak zvlášt Žižka slavn se osvdil, poraziv loni s temi sty svého lidu dva tisíce bojovník Svamberkových u Nekme, letos v beznu stejn ohromnou pesilu pyšných železných pánv u Sudome a v kvtnu trojí vojsko královské u Poíí na Sázav.

ml

vdc

Host peslechl vtší ást' tchto výklad,

ana

jeho pozornost' byla obrácena jinam.

Do svtnice vrátila se totiž Kuka, nesouc jídelní nádobí a veliký snhobílý, na obrub vyšíváním a tásnmi ozdobený ubrus, zaala prostírati na stl v rohu. Pan domácí prohlédl si teprve nyní dívku pozornji a shledal, že je roztomilá. tenáky, které snad pana Brouka s nevolí vadily mezi zarputilé odprce dam, iní mu kivdu. i

že si nelibuje v dámské spolenosti, ale toho spoívá spíše v jistých ohledech a formalitách, které s takovou spoleností bývají spojeny, nežli v dámách samých. Tyto o sob ovšem, jsou-li krásné budívají dosti asto, by jen z odmené dálky, sympatickou jeho pozornost' a kde nejde o dámy v písném slova smyslu, kde tudíž dotených ohled a formalit není teba, tu dovede býti nejednou i roztomilým ve styku s ženskými. Piznal se tuším již ve svém cestopise na msíc, že ,, vy vedl za mladých let leckterou hloupost'" a že dosud, ,,spatí-li švarnou holici, leckdy neodolá pokušení vzít ji za kulatou bradiku nebo

Pravda,

píina

—

ji

štípnout do

ervené tváiky".

!

—

224

Pro

zstal pes to panicem až do let velmi nechci dopodrobna zkoumati. Najisto mohu tvrditi jen tolik, že ani nepísahal vnou vrnost njaké zemelé milence, ani nebyl odcizen nejsladším radostem života nevyléitelným hoem zklamané lásky. Pro takové vci nemá smyslu. usedlých,

Skoro se mi zdá, že vedle pedstavy muennického kesla v parádním pokoji, ped šálkem aje s piškotem, v kole zábavných starých tet s falešnými kadeemi a bitkými jazyky, vného líbání ruky matince a klanní se na všechny strany, ustaviného prošení a dkování s povinným blaženým úsmvem, úslužného nošení všelijakých pokrývek a psík, nutného rozjaení pi nudných spoleenských hrách a líeného vytržení pi falešné he ha pian, skrení se v elegantní erni a nevyspání o plesích, útrat a sterého nepohodlí na krásných, nezapomenutelných výletech že vedle pedstavy celého toho pedpeklí ženitby odstrašila jej od pístavu manželského hlavn obava ped blouznivým vlnobitím cit, kterýmž nutno k cíli se proplaviti: tanuly mu na mysli vzdechy a nyvé pohledy, kytice rží a milostné lístky, šepoty o liliích a hvzdách, klesání na kolena, horoucí písahy a jiné podobné vci, o nichž se doetl v románech. Konen pimla ho snad k celibátu vyhlídka do rozliných píjemností manželství spanilým samého; avšak tato vc je pro mne tenákám píliš choulostivá a proto nechci do ní,

—

i

vi

jak

eeno, vniknouti hloubji. Bud jak bud, kouzlu ženské

krá.sy o sob není hrdina nepístupen. Ovšem, pro vdky tíhnoucí více k éthernosti, jejichž nedostižný vrchol poznnl na msíci, neumf se nadchnouti; ale jinak .

mj

mén

225

má

plné

porozumní a uznání pro

všeliké

druhy

ženského pvabu.

Nyní musil si však doznati, že dosud žádná dívka neuinila dojem tak všestrann píznivý, jako dcera Domšíkova. "Tlo ani píliš štíhlé, ani nad potebu boubelaté, než práv nejlepší; obliej mírn plný, lahodného útvaru a isouké pleti; tváinky líbezn rumné a erstvé jako broskev, pímo k nakousnutí; jiskrné hndé or; všecko zdravé a mladistv pružné kdož by se tu podivil, že obstála ped soudnou stolicí Broukovou bez výtky jediné. Ba i starožitnou úpravu nejen že jí odpustil, nýbrž shledal naopak, že jí ty ržové šaty, v pkných záhybech kolem ztepilé postavy splývající, v kylích zlatou páskou obemknuté a dole sobolinou lemované, ten asnatý jasnomodrý pláštík, pod hrdlem stíbrnou sponou sepjatý, i ten vnec z rzných tpytných cet a perel kolem hndých kadeí sluší znamenit, každým zpsobem lip, než moderním krasotinkám chumáe vlas sesané až do oí a neforemné podkladky šat vzadu, což, nota bene, není mj, nýbrž pán Broukv úsudek. Ostatn, kdo by chtl poznati nkolik roztomilých ukázek staroeské mody, prohledni sob drobnomalby ve Štítného Nauení kesanském a potom' rozhodni sám.

na

—

Nikdo nebude

míti

panu Broukovi za

zlé,

že

pesléchaje výklady Domšíkovy, stále pokukoval stranou po dívce úpravou stolu zamstnané, a že sledoval svižné její pohyby s upímným zalíbením. A když setkavši se pohledemi s jeho upenými zraky, dlouhé asy sklopila a ješt živjším nachem

mkké

Svatopluk Cech: Sebrané spisy IX.

x5

226

v líci zahoela, tu bylo mu, jakoby jiskry jejích oí také jeho krev byly zanítily mladickým ohnm. Ješt potom, když svtnici zase opustila, ovládal ho píjemný onen dojem tou mrou, že hostitel jen stží dovedl obrátiti jeho pozornos na veliký kl, který trel na severní stran námstí a jehož si pan domácí již za úsvitu povšiml. ,,Vidíš-li tam na pranýi ty vlající cáry?" mluvil z VarStaroech. ,,Tot roztržená korouhev tenbeika, zavšená tam na potupu vrolomného pána, jenž ne(iá\mo ješt hlásiv se k obráncm kalicha nejhorlivjším a k odprcm krále Zikmundi nejkrajnjším, ve chvíli rozhodné pro mrzký propch své osoby a svého stavu vc naši opustil a v kvtnu hrad Pražský nepátelm zrádn vydal.*' ,,Vartenberka neznám," prohodil pan Brouek. ?" ,,A což ostatní šlechta? Co Schwarzenberg ,,§varcenberka neznám zase já." a ,,No ten, kterému patí Krumlov a ví co všechno." nepatí Svarcenberko\ i, ,, Krumlov a I ten je zrádce nýbrž Oldichovi z Rožmberka. ošemetný. S poátku horlil také pro kalich, ale nyní stal se úhlavním jeho nepítelem. Vz, nevím Mnozí pijali sice v upímnost našich pánv. kalich, ale to vtšin jich nebrání, aby se nechýlili ve jho krále Zikmunda, téhož, který nejen se za-

eka

bh

Tebo

Tebo

písáhl vyhladiti uení Husovo, ale i prohlašuje, že zkrotí odpor náš, by proto celou zemi zhubiti a eské kraje jiným národem osaditi ml! A již opravdu svolal do" zbran proti nám celý svt. Již nebží pouze o víru, než o národ sám. A co iní v tu chvíli rozhodnou naše panstvo? Ty, kteí dnes

227

jdou

s

neinn

na prstech spoítáš. Ostatní hledí na boj náš nerovný aneb stojí DÍed Prahou

námi,

po boku Zikmundov, v ležení našich vrah. Zdali mohou Cechové praví a upímní ? O v, našim pánm není nade vše est' a dobro národa, ale vlastní zisk a kde uvidí prospch svého stavu, tam hotovi budou i s cizím nepítelem spoliti se proti lidu svému." Pana domácího nudila již ta staroeská politika a proto radji odstoupil od okna, které Domšík po té takto jednati

zavel. ,,Máš zajisté již hlad?" pravil k hostu. ., Nevím, jak ti budou chutnat po cizozemských naše

krm

eské. Rád-li jíš kuru?" ,,Kru!" zvolal v ustrnutí host. ,,Pro se divíš? Zdalis také zapomnl, jak se jmenuje drbež, která sedá na hadách a s kokotem nebo-li^ kohútem bhá po dvoe?" slepice?" pravil pan Brouek, jehož obUcj ,,Á se rázem rozjasnil. ,,Už jsem se skoro domníval, že snad žvýkáte — " Nechtl ani v myšlenkách šerednou pedstavu doplniti; vždy byla skoro ješt

—

—

horší než

kuchyn msíní.

Slepice nebo-li kúra," potvrdil Domšík. neboj se staré, houževnaté slepice; budeš míti ,,

Akoliv odraný žák ve starém kratochvilném dání podkonímu se chlubí:

,,.\k'

kue. sklá-

od stravy s mámy pyšn, masa, kur dosti pielišn

—

vím, že se

nemohu ped hostem

pyšniti sprostým

kuetem," 15*

"

228

To slyším ponejprv. kuátko znamenitá vc !" nynjších boulivých dob a v tom obležení

,,Kue Pro

mne ,,Za

že je sprosté jídlo?

je

nemžeme si vybíhati. Drahota jest náramná. Díve bývalo kue za pl groše — ,,Za pl groše!" žasl pan Brouek. Píteli, ,,

nech špatných vtip!"

„Tob

i

pl

groše

jest

mnoho, pravda-li?

V

ci-

zemích jsou asi kuenci ješt lacinjší. U nás nyní stojí na trhu celý groš Já chovám arci kury na dvoe. Však lepších vcí mnohdy ani na trhu nedostaneš. Neplatit' u nás v tchto dnech staré písloví Pán peníz všady jest. Dobe, že kuata rád jídáš. Hanbím se ti íci, že máme druhou krmí lososa." Lososa!" vzkikl rozradovaný host. Lososa! zích

!

!

:

,,

,,

To

bude knížecí tabule !" Ješt se mi posmíváš!" vyítal hostitel. Snad ke všemu ne,,já že se ti posmívám? ekneš, že je také losos sprosté jídlo? Já sám jedl lososa jedinkrát ve svém život a to ješt pi takovém hloupém banketu, kde se lovk pro samé oslavování ,,

ani k

poádné

porci nedostane."

„To

nepodobno k víe!" zvolal hostitel v úžasu. ,,U nás jest losos tak hojn, že sobe i ele vymiuje, aby jí lososina nebyla dávána k obdu astji než dvakráte za týden." ,,M.i bože, to žijete bezpochyby iako v té bájené zemi. kde peení holubi lítají do úst a víno tee ekami," podivoval se radostn host, jemuž sliny

sbíhaly se v ústech.

,,Vhod

Mám

jsi

mne

dobrý med."

upamatoval.

Co chceš

píti?

"

"

229

,,Med!" vyrazil ze sebe pan Brouek, obliej se mžikem opt zaškaredil.

jehož

Domácí medovinu. Doufám, že ji pochválíš." Host zatepal odmítav rukama a pak je sepjal Pro" boha t prosím, píteli, k dojemné p 'osb už nikdy pede mnou ani to slovo nevyslov ítal jsem o t vaší je mi špatn už pi pouhém jménu. Dkladn jsi mi toho lososa zkazil. V^ mi spíše bych se napil teba i vody!!" ,,Nepiješ-li rád medu, pošlu ti pro jiný nápoj. Ráno jsi pravil, že jest ti chmelovina milejší vína; ,,

:

,,

!

—

:

—

pošlu tedy pro pivo

—

Pan Brouek sebou prudce trhnul, oi se mu zajiskily, ruce chopily se rukou Domšíkových a z úst vyhrklo:

,,Tedy ho máte?"

—Ovšem

„Pivo? bílé, staré

a

,,I

že

jakékoli, jen

máme, Pražské když ho máte!

i

Svídnické,

Te

je vy-

hráno, píteli! Vždy jsem už myslil, že se tady k nedostanu." ,, Pošlu Kedrutu do Pekla." „Do pekla?" otázal se udiven host, akoliv mu zárove hlavou kmitla myšlenka, že tam jmenovaná skuten patí. „V Pekle nazývá se pivovar v píní ulice za mým domem," vysvtlil Domšík. ,Je v té uzouké, tmavé ulice v pravd jako do podsvtí zapadlý, ale vaí v dobré staré pivo." Pán domu vyšel, aby poslal p 'O nápoj, a Brouek mna si ruce opakoval radostn ,,Mají ho !"

nmu

vn

nm

:

V

tu chvíli zapomnl na husity, na Zikmunda, na obležení, na všeliká strádání a nebezpeenství, která hrozila v patnáctém století, a promnlivý

mu

2B0

jeho rozmar, již zjevem staroeské krasavice napravený, nabyl opét jasnjších barev.

Po

Domšík do svtnice

chvi'ce vrátil se

s

man-

želkou a dcerou, kteréž pinášely pokrmy na stl. Pan Brouek všiml se te i Mandaleny a shledal, že je to statná paní pkné dosud tváe, jíž slušel práv tak jako dcei starožitný odv a zvlášt veliký bílý závoj, v malebných záhybech kolem hlavy upraveným a bílou páskou k elu pipjatý. Kuka pinesla ješt vodu v medenici s runíkem a mlky držela obé ped hostem, který chvilku v rozpacích na to pohlížel a pak pravil ,,Ó dkuju, :

umyl jsem 'se již v komoici." Divný zpsob, mýt se v jídeln ale

vida,

ostatní

že

svj úsudek

:

jen

ruce

Podívejme se

u tabule jako vrchnost dlají po jídle.

;

si

!

ekl

si

v duchu,

opláchli,

Oplachujou

zmnil

ruce jen že to vrchnosti tuším !

si

Hostitelé pobídli hosta ke stolu a postáli chvilku v tiché modlitb. Pan Brouek uznal sice za slušné následovat jejich píkladu,, ale modlil se jen rukama, si zvdav ustrojení staroeské tabule. Jeden ubrus pokrýval vrch stolu, druhý ovázán i snad lépe obvšen byl kolem dokola, splývaje v boaž hatých záhybech od okraje stolního k podlaze. Na stole stály tyi cínové talíe a nkolik podivných nádob vtších i menších, jedna s po-

prohlížeje

tém

lévkou, jiná se

solí, jiné s

rozliným peivem.

Krom

toho ležely na stole tyi lžíce, podobné spíše lilubokým lopatkám, a dva nemotorné nože. Konen všiml si host ješt malovaného tatrmánka, který na strop tenounkým drátkem zavšen, vznášel se nad prostedkem stolu, jako nyní nkde na venkov

231

holubiky z pouchu a pestrých cetek nad kamny. Trochu jako za stará o selském posvícení!" shrnul host v duchu výsledky svého pozorování, zakonuje kížem líenou modlitbu. „Stl v kout u stny, ,,

takové sprosté talíe! A Kuka byla notn Místo dvou ubrus mla radji položiti ubrousky na stl a na vidliky také zapomnla!" Dobré chutnání peju," pronesl sedaje. Ostatní pohledli na, jakoby dobe nerozumli, lavice,

roztržitá

:

,,

a

Domšík

starostí;

pravil s úsmvem: ,,0 naši jen bude-li tob chutnat."

chu nemj

jest okín s polévkou," ukazovala dom,ácí „Však naliju ti radji sama." „O dkuju," šeptal pan Brouek, ochotn do-

„Tuto

paní.

mu nalila vrchovatý talí polévky, jejíž slibn zamlouvala. „V cizin jsi zajisté uvykl jídati z talée," soudil Domšík. ,,U nás dosud mnozí jídají z okín a za dívjších dob masité pokrmy kladli prost i na pouštje, aby

vn

se

peené

mu

placky."

do silné polévky a shledal, že má trochu nezvyklou, ale výbornou. Litoval jenom nepraktického tvaru lžíce, který mu jedení nemálo stžoval. ,,Nuže, chutnala ti, milý hosti?" tázala se Mandalena, když dojedl. ,,Chceš-li, naliju ti ješt jednou." ,,0 dkuju. Je znamenitá!" Pan Brouek vyprázdnil i druhý vrchovatý talí s plnou chutí. Rozeháté tváe leskly se mu krpjemi potu a libým uspokojením. Postrádal nyní jedin ubrousku. Byl z devatenáctého století zvyklý uvázat si pokaždé ped jídlem peli\'c kolem krku istý ubrousek s cípy trícími

Host

chu

sice

pustil se

"

:

232

vzadu v podob velikých bílých uší a tato stolní bývala nejmilejším jeho výkonem. Zde však

toiletta

ím

Tu zahledl, kterak si otíti ústa. nemetl ani, hostitel k dolejšímu, kolem stolu obvšenému ubrusu se nahnul a v jeho záhybech rty sob osušil. ,,Ah, takové to je!" ekl si host s úsmvem. „Nedlají tu velkých okolk. Nuže, nebudu se také ostýchat."

A

pomohl

He bylo

která

stejným zpsobem.

si

peenými a již rozkrájenými kuaty, následovala. Domšík pobídl hosta, aby si bral. s

obou

nož

a dával pohledem, patra

po

ku svému

Ten pitáhl

lehce

na ubrusu

ležících

talíi jeden

z

v

tkajícím, na srozumnou, že pece nemže hrábnouti do mísy rukou. Ale hostitelé se ne^oNezbylo mu tedy než pímo požádati vtipovali. „Pí ošil bych o vidliku podivením. opáil Domšík s „Vidliku?" „Kuko, pines hostu z kuchyn vidHci Pro váháš ? Pines ji, an si toho peje." Dívka pinesla nco, co se mohlo spíše nazývati stole

—

!

vidlemi. s z

„Dkuju," pronesl ze zdvoilého zvyku host, ale úžasem bral do ruky mohutné, tžké držadlo,

nhož

vybíhaly

dv

dlouhé, silné, železné vidlice.

„Ty. ustavin prosíš a dkuješ, jako žebrák," jookáral ho vlídn Janek od zvonu. „Jsi naším hostem a vším,

eho

Nepros

itedy a

si

peješ, posloužíme

nedkuj

ti

ze srdce rádi.

za každou

malicherilost." „Prosím," zašeptal nenapravitelný host, v roz]:)ací(h otáeje nestvrný nástroj.

Ohromná vidHka rozkraovala jako Kolos rhodský

a

(^Iníli

trxnlo,

se

nad mísou

než zachytila

:

233

jednou nohou nemotorn kídlo kuátka. A pak kepila na talíi tak nejapn, že byla obava, aby si pan Brouek nevypíchl oi. Cítil, že zraky ostatních s podivením na spoívají a stával se tíri nemotornjším, když tu zpozoroval, kterak Domšík druhé kídlo prost rukou z mísy vylovil a také jen pomocí rukou a zub obírati zaal. rozbesklo se mu A pro pána krále! v hlav jedí holýma rukama jako divoši! Tohle naje patrn jen veliká kuchyská vidlika pro U stolu pichování a rozkrajování celé peené. To je pece trochu slouží jim místo vidliek prsty jinak -— alespo pi kueti mnoho. Akoliv je to skorém praktitjší než párat se s vidlikou a nožem, které beztoho lovk, je-li pozván do njaké škrobené spolenosti, pi nynjší pevrácené mode neví jak vzít do ruky. Odloživ nemotornou vidlici, inil jako hostitel a shledal, že výten peené kue husitských dob chutná práv tak dobe jako moderní, teba že bylo jedeno bez vidliky. V tom pootevely se s vrzotem dvée a jimi vztáhly se do svtnice dv vyzáblé, žluté ruce s velikým žbánem. Postavivše jej na podlahu, rychle zase

nm

—

—

—

opt

—

—

zmizely.

má z tebe naše Kedruta!" a ostatní smáli se s ním. ,, Musíme posluhovat sami." Hloupá baba! poctil ji po tichu pan Brouek. ,,Viz,

zvolal si

!

,,Ve

jaký strach

Domšík

Pán domu nalil do dvou pohár a vybídl hosta jméno boží, pipijme si na zdraví, milý Matji!"

234

Pan Brouek piukl

si, ale nenapil se jen tak byl to okamžik pedležitý. S radostí pijal díve zvs, že mají stedovcí Cechové také pivo, ale zbyla ješt závažná otázka, jaké. Nejsou-li to njaké starodávné kalné patoky. Pil tedy s pozorností a rozvážností, píslušící tomu dležitému okamžiku. Ze zvyku otel nejprve okraj poháru, pohladil nádobu a vznesl ji proti svtlu ale ponvadž byl pohár neprhledný, postavil jej zase, uinil dnem jeho po stole kruhovitý pohyb a zdvihl jej teprve k pití; pil s okem pimhoueným, zvolna, maje v oblieji výraz vážné soustednosti a napjaté zkoumavosti; po prvním doušku uinil- malou pestávku, v níž držel pohár trochu od úst, a zavev oi docela,

ledabylo.

Vždy

;

okazoval v nepohnuté tvái tajemnou hloubavost sfingy; tak setrval nkolik okamžik a pak napil se podruhé, po emž pootevely se již oi a na líci zjevil se mnohoslibný zásvit; hned na to pisadí' pohár do tetice k ústm a pil, pil nyní bez petržení, zdvihaje nádobu! i hliavu výše a výše, až obrátil se pohár dnem vzhru a hlava co nejdále nazad, oi pak jako ve zbožném vytržení k nebesm, že bylo vidti skoro jen blmo jejich. Konen postavil prázdnou íši rázn na stl, pejel si rukou žaludek, chvilku obracel jazyk v ústech, zamlaskal rtoma a upíraje na Jánka od zvonu nadšený pohled, ulevil si táhlým: „Ááááá! To je pivko! Všechna a sláva Ten váš pekelný sládek vaí opravdu

es

!

crtovsky ízný nápoj."

A

znovu pomlaskával jazykem a rtoma.

Ostatní s

úsmvem

stopovali jeho složitý pijácký a Janek prohodil nyní žertovn

^__^_^

\ýkon :

,,Tší

235

mne, že ti chutná. za koštée."

Ale

slyš,

„Za koštée? Co pak

„Kdo

se živí tím, že

,,A to

je

je

ty bys dobe

se hodil

to?" ptal se

Brouek.

vinárníkm vína

znamenitá živnost!

okouší."

Ale bezpochyby

jen žertuješ?" „Nežertuji. Vždy jeden strýc jest koštéem vín a živí se tím velmi dobe. Žertem íkáme, že nosí štít svého emesla na oblieji, emuž bys porozuml, spate barvu jeho tváí a nosu. Avšak jest k umní tomu potebí velmi citlivého jazyka a nemalé zkušenosti." ,,A jsou také koštéi piv?"

mj

.

Piva nejsou tak vzácná ni rozmanitá každý." Pan Brouek neekl nieho, ale pomyslil si, že Byl nyní v nálad skoro se Janek náramn mýlí. ,,

Nejsou.

a dovede

je rozeznati

V

výtené.

uchu zvonil

pivo vaí, tam se pravil,

že

by

již

si

mu

bylo souzeno, aby v

„Kde

se

a v myšlénkách

si

stále refrén:

dobe daí"

ani nezoufal,

kdyby

tom patnáctém

mu teba

století

nadobro

Arci, musel by si zvykat na mnohé nepohodlí a zvlášt to povstání proti Zikmundovi je prožluklá vc; ale každá vojna má svj konec a v pokoji by se tu snad pece nežilo špatn. Pivo znamenité, kuchy dobrá, kue za pl groše ro by se mohl míti jako prelát. Zejména kdyby neušel poklad krále Václava! Ale i bez toho by se njak uživil, zvlášt pi té bájené láci. Mohl by si teba zaíditi koštéství piv však by starým ukázal, jaký rozdíl je také mezi pivem a pivem, a k jaké uvízl.

—

mu

—

citlivosti

A

miže

v nejhorším

i

Cechm

v tom smru jazyk cviený vyspti. pípadu dá se teba i na koštéství

236

Ve vínech se sice píliš nezná a je trochu stár; snad není pece zmeškáno a pi pilném cviku mohl by za pl roku dostati za vyuenou. Provozoval by to emeslo opravdu s chutí a možná, ze l^y si za nkolik let vydlal na njaký domek nebo by se mohl také do nkterého piže vín.

ale

Tu

pan Brouek pece zarazil. Byla že teba jen myšlenkou zavadil o

se

obyejná vc,

neže-

Zažehnal sice satanáše, ale zraky jeho hledaly opt Domšíkovu dceru, na kterou byl pro vážné záležitosti svého žaludku a hrdla pozapomnl. Pinášela práv velikou nádobu s lososinou a

nitbu.

stavíc

ji

pívtiv ho

,,Be sob, miska šalešná." dobrého?" ptal se host.

na stl,

pobídla:

milý hosti, a chceš-li šalšc,

Co pak je to také omáka." tak! Tedy šalše. To

,,Šalše ,,

?

íkáme

,,Ach

Jsem

tuto

si

musím pamatovat.

omáká."

Nauil jazykm?" „Abych ,,

Nemám

jsi

se zajisté \o

svt

rozliným cizím

píliš mnoho jich neumím. ei. Ale nmecky umím ])ohudíky

se piznal,

hlavu na

jakž takž."

,,Pro pravíš bohudíky?" ,,

lovk má

pece bohu dkovat

za každou

e,

zvlášt za nminu. Nebo té potebujeme pi každém kroku." „Co zase pravíš?" vpadl do rozmluvy Domšík. kterou umí.

„Nmecké

A

ei

že

potebujeme pi každém kroku?

Nemá jí potebí ani sedlák^ a robotz v eském kraji, ani zeman ve své tvrzi a pán na svém hiad mezi lidem eským, ani eský mšan, a emeshiík nebo kupec, leda by mu bylo vyjíždti Kdo

jí

potebuje?

237

za

svým obchodem do Nmecka, a

kových?" Zase pichází se svou pohtikou!

kolik

—

je

zlobil

ta-

se

duchu Brouek, jenž se oddal práv s pietou vzácnému požitku výborného lososa. Jakoby nemohl v

—

mluviti o povtrnosti, o jídle a

pití,

o

byt

a jiných

rozumných vcech! ,,Proc tedy pravíš, že potebuješ nmeckého jazyka?" hartusil Janek od zvonu dále. „Snad v Míšni nebo v Rakousích nebo kde jinde jsi pe!" býval mezi Nmci, ale nikoliv u nás rozmrzel na rušitele Pan Brouek se již lososích požitk tou mrou, že zapomenuv docela na století, v nmž se nalézal, oste si vyjel: ,, Prosím t, komu pak to povídáš ? Myslíš snad, že neznám Prahu? Jen se projdi po Píkopech, nebo si sedni do tramwaye, nebo zajdi do mstského parku, do Stromovky, kamkoli na živjší místa, a všude uslyšíš budou uši brnt. Paniky a sleinky nminy, až na ulicích skoro ani jinak nemluví než nmecky. Vždy každá chce ukázat své vyšší vzdlání a každý moudrý eský otec posílá své dcery do nmeckých škol, ústav, klášter, ne-li doma, alespo za hranice. Pravda, že nmina po njaký as ustupovala, ale nyní se zase o pekot nejen v Praze, nýbrž i na venkov. Znám to z vlastní skušenosti i z vypravování jiných. Alespo v honoraním kumbálku za šenkovnou potšíš se i v nejbídnjší vesnici druhým zemským jazykem." Mohl voln domluviti, nebo posluchastvo bylo úžasem všecko ztrnulé. Teprvpo chvíli zvolal Staroech ,,Ej, hlava mi se mate tvými nemoudrými slovy. pleteš jako rohoži. Jak mžeš hovoiti

t

nmí

:

e

238

vk

v cizin?! Snad ti nkdo O Cechách, proživ celý vypravoval, jak u nás díve bývalo, a tu ješt pravdu se lží smíchal. Pravda jest, že u královského dvora jazyk nmecký záhy byl oblíben; pravda, že i panstvo v cizot sob libovalo, dávajíc hradm svým! i sob jména nmecká a po cizích obyejích dychtiv se opiíc pravda, že zaslepení králové naši cizozemce valem do zem uvádli a hýkali, až msta vtší všecka v podruí se dostala a sama eských k hovoru a mravu cizímu chýliti se zaala, kterýmiž píinami již již se podobalo, že jazyk slovanský' i v zemi této bude vyhuben jako v krajinách severních. Ale vci obrátily se jinak. Lidu selského cizota se nedotkla a pravda není, že by kdy v eských vesnicích nmecký hovor byl se ozýval; také zemane a rytíi, lepší v tom panstva vyššího, zstávali vždy Cechy vrnými a nkteí, jako šlechetný rytí Štítný i knihy jazykem eským skládali, lásku k budíce a proti cizot^ hlas svých pozdvihujíce; i v mstech vzmáhali se Cechové víc a více proti cizozemcm, kteí potem vždy slabší, toliko svým bohatstvím, svými výsadami, zpupným násilím a pízní královskou svoji moc nepirozenou zachovati sob na as dovedli, ale posléze všude ;

mšan

Nmc

ás

nmu

zem

musili ustoupiti. Toho již té nebylo, aby kdo jako starý kroniká pi korunování krále Jana ped sto lety íci mohl, že v ulicích pražských více nmc( kého, nežli eského mluvení bylo slyšeti, a holá nepravda jest, co jsi pravil, že by eští Pražané své dcery do nmeckých ** škol a klášter posílali „Nikdy bych se neuila jazyku našich úhlavních ohniv. nepátel!" zvolala

pravým dítkám od

let

—

Kuka

239

,,

Kdyby potebí

šanská

cizí

e

bylo,

aby prostá dccrki

umla," pokraoval

její

m-

otec ,,dal

ji uiti latin nebo kterékoli jiné ei, ale nikdy jazyku, který všude pohrdav nad náš se vypíná a jej zahubiti usiluje. Což by zaplesali naši nepátelé, kdybychom sami jejich dítkám svým vnucovali, kterouž oni násilím a lstí v Cechách panující uiniti

bych

e

marn

se snažili.

sob

proti

Tu

pomáhali;

bychom sami zhoubcm svým nebo kdyby zase moci nad

dosáhli, mnohem snáze by lidi nestatené a pošetilé mezi námi, nmecky již umjící, cele k sob pichýlili a v bídné odezance pevrátili. vždy, šíí-li se valn v lidu známos jazyka cizího, kazí se tím a hyne jazyk domácí, jakož jsme i v Cechách poznali. Protož Hus velice horlil proti dvojení a napsal: jako Neemiáš slyšav, ano dítky

námi

A

ei

Vrn,

židovské mluví odpolu azotsky a neumjí židovsky, proto je mrskal a bil též nyní hodni by byli mrskání :

Pražané i jiní Cechové, jenž mluví odpolu esky a odpolu nmecky." ,, Mžeme se chlubiti, že panny a zeny eské vroucn lnuly a lnou k jazyku mateskému, piln ítajíce v naueních Štítného a jiných knihách eských a dychtiv pijímajíce uení kazatel eských, zvlášt mistra Husi, který jim svoji Dcerku sepsil a ješt ze žaláe kostnického ped smrtí srdená pozdravení vzkazoval," mluvila dívka, všecka uzardlá horlivým zápalem. ,,To je všechno hezké," ozval se znovu host. ,,Ale nmina je pece druhý zemský jazyk a pak tu máme rovnoprávnos." Jazykem eské zem jest drahý náš jazyk svatováclavský," drazn odvtil pán domu. Skrovní ,,

,,

210

poetem

Nmci

jsou

nauiti

tu se

ro-clní

pisthovalci a na

ei

národa, který je pohostinn pijal. oni myslí naopak. Však my je proto vyhladiti nechceme. I nyní za obležení donich

bylo

Le

pouštíme

Nmcm,

k uení Husovu

se hlásícím,

aby

bez nátisk v Praze pebývali a služby boží jazykem svým konali. Však tch je hrstka nepatrná. Ostatní nechtí se spokojiti rovným právemj s námi, ale chtjí námi vládnouti. že mezi nimi a námi není žádného srovnání v míru, ponvadž oni nikdy neustanou po panství nad- námi bažiti a nás k obran Nové msto nutiti. Viz jen, kterak si vedli v Praze a Hradany byly od svého založení eské; i Menší msto, do nhož král Otakar místo Cech násilím vyplížených uvedl, pirozeným bhem vcí v moc Cech se vrátilo; avšak na Starém mést bohatí pisthovalci nmetí do nedávná houževnat se drželi panství neprávem nabytého, zpupn a krut utiskujíce etnjší obyvatelstvo domácí. O všecky úady a konšelství se dlili, pravého echa mezi sebe nepouštjíce; knihy mstské jen nmecky vedli a naízení svá jen nmecky vydávali; nmeckými Cech cizím jazykem žoldnéi lid eský strašili; souzen býval na radnici, odkud vyhostili každé sloxo eské. Co krušného úsih' stálo, než tu Cechové do\ mohli se svých práv pirozených! Darmo naídil spravedlivý císa Karel, že na soudech mstských má se jednati esky a že pouzí Nmci píšt konšely býti nesmjí; Nmci dovedh zmaiti toto naízení, lani do knih svých mstských jeho nezajisavše. Ješt samí Nmci a mli /ped osmi lety iDyH konšelé smlosti dostatek protiviti se pomocí najatých nmeckých náboženským snahám eského obyva-

V,

!

Nmce

/

(

\

tém

I

odnc

241

avšak již marn. Dali sice v boui pro odti eské jinochy, ale rozhoení lidu odstrašilo je od jiných násilných a také útok jejich na Hulsa i na Betléra zstal planým nábhem. Drazné pak stížnosti obyvatelstva eského pohnuly krále Václava, že rozkázal, aby píšt polovice konšel byli Cechové, polovice Nmci. Ale tu ješt podrželi nmetí konšelové tolik moci, že mohli jedva telstva,

pustky

stíti

in

dv

nedle potom schladiti své záští na dvou nejhorlivjších vdcích eského mšanstva, vydavše *' katu mého otce nebožce a Nedokonil, ponvadž pan Brouek leknutím upustil lžíci s chutnou lososí šalší na podlahu. byl odpraven?" vy„Jakže? Tvj otec byl

—

—

razil ze sebe.

ped sedmi lety sat krájeem." A to jsem se dostal do pkné rodiny trnul host a hned mu napadlo, že snad má na tle šaty popraveného. Otásl se ošklivostí i hrzou a zdálo se mu, že na svém starožitném odvu pozoruje krvavé „Byl

spolu

s

z

rozkazu konšel

ekem

!

stopy.

Ale Domšík pokraoval Zemel jako muenník pro svou píchylnost' k uení Husovu a jazyku eskému. * Chovám vrn jako svatou pa:

,,

* Tato slova potvrzují domnní Tomkovo, že Jan Ortlv od bílého zvonu, jinak Domšík eený, a kráje suken sati jsou „neznámo pro jaké viny, právem neb neprávem piítané, ano zdá se, že dílem z podnt strannických, teba ponkud z národního záští proti echm. Dle jmen soudíc byli sati oba Cechové." tená, který zajisté ví Jankovi od

enk

Nmc

i

sob výhrady „zdá se", „dilem", opatrného historika.

zvonu, odstraní

kud

i"

i

Svatopluk Cech: Sebrané spisy IX.

,,

teba ponlo

:

242

matku

šat zkropený drahou krví, který jsme svlekli mrtvoly ku pohbení nám vydané." Tyhle šaty nejsou tedy po nm?" oddechl si pan Brouek, zarývaje dosud ruce do kloku, jako by jej chtl strhnouti a odhoditi daleko od sebe. s

,,

mém

„Nikoli; ty jsou po ddu. Roucho mého otce nebožtíka ani by se nehodilo na tebe, ponvadž byl vysoký jako já."

Po

hovoil

chvilce

Janek

od

zvonu

dále

skutek ohavný byl koncem nmeckého panství v Praze. Král Václav ssadil všecky tehdejší konšely a od té doby nabyli Cechové rozhodné pevahy i na radnici staromstské. Když pak lid eský po upálení mistra Jana svatým hnvem vzplanul proti jeho odprcm a po smrti krále Václava zbran se chápal proti Zikmundovi, tu Nmci pražští houfn ,,Oneii

z Prahy k nmu, doufajíce, že s vítzným vojskem královským v msto dobyté se vrátí a znovu krutým jamem spoutají národ povalený; avšak pozstalé, krom hrstky tch, kteí pijali uení Husovo, musili jsme sami vypovdíti z msta, zjevné abychom nemli ve vlastním stedu tajné spojence nepátel. Nyní ekají tam venku v ležení králov jako vlci hltaví, aby se v patách kižáku vrhli mezi rozvaliny a mrtvoly udolané Prahy —

prchali

i

i

ale

vím

a v

dým

pevn,

že

Bh

obrátí všecky

spravedlivý ochrání nás

nadje

jejich!"

talí zbavil pana Brouka nudné a nechutné rozprávky. Mandalcna opt pobízela on pak chválil vele a na oitý hosta, chutná-li mu dkaz nakládal sob, pokud talí stail. V duchu však si stžoval Ten potrhlý výstedník mi skoro

Vyprázdnný

;

:

243

pokazil celou chu. Musí se vytasit zrovna pi jídle s katem a stínáním! v pravd byla chu jeho dosud dobrá a

Le

mu

výbornos pokrmu a nápoje brzy

vrátila

i

dobrou

náladu.

A když

—

potom dívka hostu

s

—

lahodným

úsmvem

patrn za desert ješt na vybranou nabízela ,,piroh", nadívaných „rohák", konfektii z Rudolfovy apotheky u lilium (tehdáž prodávalo se cukroví v lékárnách) a „varmuže", byl již tak rozjaen, že se vzmohl i na galantní slova: ,, Nejsem pítelem sladkostí, ale vám nemohu odepíti. Nu,

vezmeme

si

lákav." ,,To

z

teba

té

jablek

varmuže.

a jiného

Vypadá po ertech ovoce,"

vysvtlovala

Kuka.

Uinná manna!" liboval si host. ,,To jSte vy sama pipravovala, sleno?" ,,Kdo ? Co pravíš?" ,,Tos ty sama uchystala?" váhav opravil se ,,

—

je

sob

Hle, co v devatenáctém století asu, než si vymžeš sladké tykání, jde ihned na první setkání, samo sebou!

host a pomyslil

teba okolk

a tady to

:

a

vn

Kouzlo ženské krásy! Ty vítzné, proti nechrání ani talár filosofský ani žínné roucho askety, ni halena žebrácká, ni šediny stáí, nic, nic

nmuž na

svt

— pro bychom zapírali, žes opedlo Brouka navzdor jeho usedlosti a po-

tom

také pana

navzdor obavám a starostem, obklopoval temný, divoký stedovk! Stavíc okín s varmuží opt na stl, dotkla se náhodou ruka dvina ruky hostovy a ten kratiký teplý styk sladce rozplamenil jeho krev. Sladkos

kroilým letm, kteiými

jej

16*

'244

po varmuži sdružila se s pocitem ješt medovjším, se blažen pimhouily a elem snulo se pásmo ržových myšlének Starý je sice hodn potrhlý a ta historie s jejím ddekem také se mi pranic nelíbí ale ona za nemže. A je to dve jako lusk, hezké, zdravé, milé, umí vait a hledí si do-

oi

:

—

mácnosti;

n

není jako ty naše fifleny, které

umjí

jen

binkat na piano ... K tomu jediná dcera A barák je slušný, dvoupatrový, solidn stavný, ale arci hodn po stáru a zanedbaný až hanba až bych položil nové podlahy, vybílil a vymaloval pokoje, z venku otloukl všelijaké ty hlouposti a dal na prelí njaký veselý nátr, byl by to švihák mezi tmi staroeskými budníky. Jenom kdyby to povstání bylo brzy u konce. Je-li mi souzeno, abych kdo ví, tady v tom patnáctém sto^.etí zstal, kdo ví Píliš stár ješt nejsem co bych neudlal Hm, To koštérství vín by nebylo taky špatné .

.

.

.

.

.

—

—

.

.

.

.

hm

.

.

.

.

.

dum nemile ho vyrušil Domšíkv nasycen, milý hosti, vyjdeme do msta." byl pan Brouek syt, nechtlo se mu nikterak od stolu, z milé spolenosti, do divoké husitské Prahy. Vhod otáslo jím nehorázné kýchnutí i pravil vstávaje: „Vida, následek toho prvanu v komoici. Ulovil jsem si rýmu. Bude skoro lépe, když zstanu doma a ješt se trochu v posteli vypotím." „Zaínáš-li zase žerty nehodné? Vz, že nyní Žižka, chvíli co chvíH oekáváme boj rozhodnýusadiv se na Vítkov hoe, zmail úmysl králv Prahu obklíiti a hladem udolati. Pravil jsem ti, že jest nyní u nás draho a že nelze dostati vzácZ píjemných

hlas

Jsi-li

A

:

,

"

:

245

néjších vcí;

—

krom

ale chleba a jiných hojnost',

—

obyejných poteb

máme

ano zatím vojsko nedostatkem i nejvšednjších pokrm. Proto Zikmund snad již dnes, snad zítra odhodlá se k útoku, k jehož odražení bude nám potebí rukou všech a tu bys chtl v posteli leniv si hovti?" písn mluvil Domšík a jeho slova padala ledovou sprchou na milostn roznícenou hlavu hostovu. Již si jedva povšiml spanilé Kuky, kteráž mu s pívtivým úsmvem opt medenici k umytí rukou

kižácké

soli

trpí

—

pinesla.

Když krátkou modlitbou obd skonili, odvedl Domšík hosta stranou a pravil, ukazuje na zbran po

stn

rozvšené „Vol sob zbra, tuto

O

jich

máš

dosti

na výbr."

byl zcela jiný výbr, nežli ped chvilkou místo lákavé varmuže, piroh a rohák hledly tu na pana Brouka strašné nástroje válené, na nichž domníval se vidti tu a tam stopy uschlé krve. bože,

to

:

dsiv, že pece ješt ucouvl snad snad bych mohl posluhovat u ranných v nemocnici nebo nebo psát v njaké vojanské kancelái mám dost pkný Blýskaly se tak

a zakoktal

rukopis

:

,,Ale

—

—

—

—

—

„Nyní potebujeme jen tchto per," odpovdl drazem Domšík, udeiv rukou na svj me. „A ranné ošetují naše ženy a panny; to není

s

práce

pro

muže.

Nuže,

již

vol

^

snad

tento

emdih?"

A

zatoil palicí s dlouhými železnými bodlinami tak bez okolk, že pan Brouek leknutím uskoil.

216

—

„ abych se tím ,,I dkuju," vypravil ze sebe, snad popíchal sám!" jsi-li dobrý stelec." „Nuže, tento samostíl „Ne, nikdy jsem nezastelil ani vrabce." „Ci snad tento me?" Nerad bych se vláel s takovým závažím

—

—

,,

vždy bych

to ani neunesl."

co chceš. Snad tuto sudlici?" mi tedy s pánem bohem!" pravil ji „1 dej s povzdechem rcsignace pan Brouek, pijímaje dlouhý oštp, s železným hrotem a d\ ema háky pod ním. Vypadal pro nho ješt nejmí dsiv, ponvadž mu pipomínal nejneškodnjší zbra na svt ponocenskou halapartnu. ,,Chceš-]i tak brnní a pilbu?" tázal se dále ,,Rci tedy,

:

jeho muitcl.

„Bodej žcleznni ,,

l)y(:h se

lirnc i!

ješt

Mám

potil

a pachtil v takovém

dost na tchle kukani."

Pancí také nechám doma, ale pilba bude soudil Suiroech a zamnil svou apku

dobra.'

okrouhlou helniic Ženské zatím

í.

sklidily

se

stolu

a

pistoupily

k nim. ,,Ach, že nesmím jako Táborky po boku vašem do boje," povzdechla si dívka. „Pro tvou ruku není zbra," pra\ jí otec. „Ty il

nejsi tak otrlá a tvrdou lopotou otužilá jako naše v Praze dosti, venkovanky. „Však nás

muž

abychom

staili

Dojde-li k boji,

ranné-"

na obranu bez ty pomáhej v

rukou

mst

ženských. ošetovati

247

,,Ach milý choti a pane mj, vra se mi zdráv!" zasteskla si Mandalena a prudce objavši manžela, vzdychajíc vinula se k nmu.

„Ženo!" pokáral

na

její

elo nžné

ji

Domšík,

Pak

políbení.

ale

zárove

vtiskl

objal a políbil také

dceru.

Na

to podaly ženské

i

hosti ruku, kterouž

Mandalen na veliké její pekvapení zdvoile a Kunce s významným pohledem stiskl.

on

políbil

Vycházeje ze dveí, ml nemalý svízel se svým dlouhým devcem, ale dostal se šastn ven, až na to, že pi náhlém obratu dolejším koncem sudlice ponkud nešetrn o Kuku zavadil a s truhly množství narovnaného nádobí smetl, kteréž se vtšinou na podlaze rozbilo v stepy.

VIII.

ml

Také na nízkých schodech náš hrdina potíž se svou sudhcí, která stále vrážela do zdi. Venku ocitli se v hustých zástupech ozbrojeného lidu, kterými jen s tží ku pedu se dostávali. Zvlášt starosti se svou zbraní, nevda, náš sudliník kterak by ji držel nejvhodnji; srážela se každou chvíli s jinými oštpy, ba i hlavy kolcmsto jících a jdoucích ohrožovala, zaež se mu dostalo nejednou

ml

zlostného okiknutí. káravých pohled neb Janek od zvonu pozdravoval se tu a tam se známými a když došli k polední stran radnice, upozornil soudruha na mstský orloj, který však vypadal zcela jinak, než dosud zachovaný umlý orloj mistra Hanuše z konce patnáctého století, a na velký zvon, jímž zvonívalo se na poplach; ale pan Brouek neml asu na pozorování, ponvadž tu byla tlaenice nejvtší a tudíž svízel se sudlicí ješt horší, tak že si nkolikrát zabruel: Ccrt mi byl to rahno dlužen! Konen vyvázli ponkud z tísn na Malém námstí, kdež mohl host již více pozornosti vnovati svému okolí. Poskytovalo v pravd obraz neobyejn malebný- Kolem ta sms dom rzné velikosti. i

249

klenutými podsínmi, s arkýi, pavlaemi, daleko stechami, byla pokryta všelijakou divnou prací kamenickou nebo ezbáskou; v malých oknech, nkdy podvojných, tu a tam tpytila se rznobarevná, v prostedku vypouklá koleka sklenná, olovem spojená, ale vtšina oken byla ješt potažena toliko neprhlednou mázdrou na prelích pestila se vymalovaná znamení domovní, z nichž panu Broukovi zvlášt napadla na jednom lilie, kteréžto znamení na témž až podnes je zachováno, a na jiném velicí pštrosové v barvách kiklavých vymalovaní. Uprosted Malého námstí pak sedly ženy v pestrých starodávných rouchách, prodávajíce rozliné druhy ovoce, jehož ervené, modré a jiné šavnaté barvy také nemálo pispívaly k živému koloritu místa, závodíce v té píin s ums

vystrenými

;

dom dom

lými

dom

vnci

z

rznobarvých

suken,

ze

zlatého a

stíbrného dracounu a jiných tpytných cetek zrobenými, jejichž prodavai mli své stoliky a budky po pravé stran námstí a dále podloubím až proti námstí Linhartskému, kde stál njaký kostel se

hbitovem. ,,I lile! vy máte ovocný a kvtináský tih na malém Ryneku !" divil se pan Brouek. „Ovocný a vnenický," opravil Domšík. ,,Tuto kupují si naše panny ozdobné vnce na hlavy. Ale

nyní jest výdlek vneník skrovný, neb ani dcery naše v tomto nebezpeí msta nemají chuti a asu na hledání ozdob a které by pece mly, ty bojí se Tábor, nepejících takovým marnostem svtským. Vidíš tu pouhý stín trhu, jak bývá jindy. Mnozí prodavai chopili se zbraní a kupujících je také málo. Jindy bývá na všech stranách kolem radnice

"

250

velmi živo rozmanitým trhem. V podloubích pod východní stranou radnice mají své kotce a stoky

kramái, kožešníci a

pláteníci;

na

jižní

stran pro-

podloubích pod radnicí pekai a ped ní kuchai své zboží; naproti jsou tandléi; tuto Vyklad jeho byl perušen kikem jedné staré ovocnáky, které pan Brouek z nedopatení svou sudlicí smetl hromádku nejkrásnjších letních jablek, zaež ihned vychrlila hojnou zásobu staroeských nezdvoilostí „Ha, darmopichu šeredný, kterak že se oháníš svým oštípem! Nemáš-li oí, trpasleku bichatý, i neumíš-li nésti sudlici, protivo dávají

—

\

na

:

Dokám

na šibenici visneš, Bééé!" A lítá babizna, ve svém strakatém zakuklení strašidlu podobná, podpírajíc boky a skreným tlem do pedu se nahýbajíc, bekala na pana Brouka protivná: larvo lotrovská!

se toho, že

Bééé!

ohyzdnými posuky„Mliž, domudnice!" okikl ji Domšík a soudruha pobídnul: „Poj dále! Mezi tmito cti nedobudeš. Piavdu jsem slyšel v jedné studentské he velikononí, že zlá baba horší nežli ert:

s

rta se odžehnati muože — ra zlé baby uchovati, Bože!" Hodnou

chvíli

slyšeli

za

sebou hanlivý

kik

prodavaek a halas dtí, které ve svých strakatých stedovkých šalikách ješt kus cesty za Broukem poskakovaly jako rej pitvorných gnom. Náš hrdina si pomyslil, že pražské hokyn za pt století mnoho se nezmnily, a litoval jen znovu: mi napískal, abych si vybral to bidlo!

as

251

„Zvlášt hokyn mají zlé jazyky," mínil Domšík, kde ženy prodávají, zídka kdy bývá bez máme na písný zákon. Když se totiž vády, dv hokyn nebo prodavaky svadí a budou rychtáem jaty, má za trest jedna žernovky kamenné nositi od šatlavy k prani a druhá ji bsti, a pak zase ona této stejn initi od pranée k šatlav." Staroech vedl pana Brouka dále na Linhartský plácek, kde býval tehdáž kurný trh, a ukázal mu kostel svatého Linharta se hbitovem, pi nmž stály krámky uzdá. Upozornil jej také na blízký kostel matky boží na Louži, který stál v rohu uliky, vedoucí z Linhartského plácku na nynjší námstí Mariánské. Z námstí Linhartského vedl hosta ke kostelu Cestou uvítalo je z nejbližší dlouhé sv. Mikuláše. ulice po pravici hluné bušení a klepání; prvodce vysvtlil panu Broukovi, že to ulice Ostrožná ili Platnéská, nazvaná tak podle hotovitel ostruh a plát, kteí s helméi, uzdái a jinými podobnými emeslníky v ní svou hmotnou živnost provozují. Na levo pi vchodu na Mikulášské jiámestí, které Domšík nazýval Starým kurným trhem, mile se znamením pekvapil pana Brouka známý ,,a

trh,

n

a

dm

zelené žáby. Veliký kostel sv. Mikuláše

ml

zcela jinou po-

dobu než pozdjší stavba Dienzenhoferova, nyní bohoslužb pravoslavné vnovaná. Vedle nho byl hbitov a farní. Na západní stran námstí upozornil Domšík hosta na rozsáhlou kollej Všech Svatých a dále na plnoc za ulicí Svatovalentinskou, v níž pan Brouek dle polohy poznal nynjší Kaprovou, na pvodní

dm

252

dm

Lazara sídlo uení pražského, bývalý císaem Karlem universit darovaný.

žida,

Vedle toho domu podivil se host pevné, železem pobité brance, kterou byla úzká, na sever jdoucí

ulika uzavena. Prvodce ho pouil, z šesti

stran

forten židovských, jimiž okrsek jest chránn. Z dalších slov

že je to jedna žid se všech

Domšíkových

poznal pan Brouek, že tehda židovské msto zaujímalo mnohem skrovnjší prostor než nyní a že

dob ješt stále zužovalo, ponvadž židé mimo tvr usazovati se nesmli, ale naopak domy

se v té svoji

židovské leckdy do rukou kesanských se dostávaly. Náš hrdina si pomyslil, kterak že od té doby vci se obrátily židovské msto se rozpínalo, pevné branky mnily se v pouhé dráty, konen protrhlo židovstvo i tuto lehkou sí a Janek od zvonu iDy se podivil, kdyby penesen do moderní Prahy spatil hebrejské oblieje v oknech nejpknjších v hlavních ulicích a v každém druhém krám po :

dom

celém

mst.

Oba

naši chodci putovali dále starou T^rahou,

mn

avšak není možno sledovati podrobnosti jejich zajímavé pouti, ponvadž by tím kniha moje vzrostla bylo milo. více, než by nakladateli a snad i Kdož by chtl v duchu vykonati sám takovou procházku, vezmi Tomkv Djepis Prahy a jeho Zánebudeš-li kkidy starého místopisu Pražského litovati pracného studium a pibereš-li na pomoc arodjku fantasii, vyvstane ped tebou z ptistyletého hrobu celá dávná Praha, ulice za uUcí,

tenám :

dm

za domem, ve své plné stedovké malebnosti, ve své starožitné rozmanitosti a pestrosti, s ilým ruchem tržním, s pošmournými hbitovy koleni

253

peetných kostel a kostelík, z nichž mnohé zmizely, mnohých pvodní ryzí krása nevkusem

již

pozdjších k nepoznání byla zhyzdna a leckteré v žalostném zpuštní a rozvalení za skladišt ob-

vk

chodník a brlohy vetešník musí propjovati zbytky své gotiky velkolepé. Zde vytknu pouze, že naši chodci po delší toulce dostali se na kižovatku ulic, z nichž jedna v nkteré vzdálenosti etzem pepjatá pipomínala panu Broukovi noní dobrodružství. Prvodce mu vysvtloval, že vojenští hejtmane mnohé ulice na zdrženi nepátel, kdyby do msta vnikli, etzy a

šraky

dali

pepažiti.

Koncem kvtna

pitáhl

královským na pomoc oddíl eského panstva pod jednou, veza s sebou i sekery na petínání onch pekážek; ale Žižka porazil je u Ovence a s jinou koistí

i

sekery jim pobral.

Minuvše tuto ulici, která se tehdáž jako nyní jmenovala Dlouhá, kráeli naši poutníci na sever ulicí Hrnískou, jak ji jmenoval Janek od zvonu; pan Brouek poznal v ní dle polohy nynjší ulici Kozí.

i

Náš hrdina pekládal dosud sudlici s ramene na rameno; nyní bolela ho již ob, i nfesl ji kolmo, opíraje se jí v chzi o zem jako holí, to byla španlka velmi nepohodlná. Pi tom tázal se v duchu

a

všech rozumných

lidí,

se pí o nic za nic s

není-li

nejvtší nesmysl pachtiti

takovým stožárem, a

koncem svého

tloukl do-

ratišt zlostn o kostrbaté dláždní. Nedávaje pozor na pdu, udeil pojednou devcem do prosted objemné kalužiny, že na všechny strany vystiklá a jeho klok i nohavice pokropila, práv jako se mu stalo v noci. lejším

ádn

251

Nelitoval sice pranic vypjeného odvu, ale nemohl pece potlaiti hlasnou nevoli nad neistotou ulic, která se mu v denním svtle jevila ješt horší, než tušil za noní potulky. Ulicí tekla strouha, do

dom;

níž sbíhaly se stružky z starého i erstvého bláta, smetí,

všude bylo hojn step, kuchyských

odpadk

a ješt horších vcí. Interpelloval proto Jánka od zvonu. Ale staroeský mšan pokril jen ramenoma. „Kdož by dbal v nynjším boulivém ase takových malicherností," pravil. Jindy peujeme dosti o istotu msta. Jest naízení, že má každý svá prasata chovati v dom, že nemá vylévati na ulici hrnce s neistotou, ani vyhazovati do ní mrchy a že jest povinen, ve tech dnech po provolání istiti ped svým domem; je-li bláta píliš mnoho, dává ho nkdy obec sama vyvážeti z ulic na behy vltavské. Pravda jest ovšem, že mnozí naízení tch ani v dobách pokojných nedbají." Citovaná naízení o istot ulic (hodící se dobe za pendant k jednomu rýmovanému stedovkému „galanthomu" nmeckému, dle nhož se nesluší ve spolenosti pi jídle šárati sob nožem v zubech a utírat sob ubrusem nos) pimla pana Brouka, že odprosil znova v duchu novoeské pány na radnici pro všechny výtky, které jim kdy inil. Kdyby tak oni moderní Pražané, kteí se durdí na mctae, halící je za dne v nejživjších ulicích v husté oblaky dusivého prachu, na hromady bláta a snhu, zdobící nkdy trochu déle obrubu chodník, a na podobné lapálic kdyby tak tito choulos^ivci jednou nahlédli do Prahy patnáctého století, že by nebesm na kolenou dkovali za svoji pelivou správu obecní! ,,

—

o

255

Pojednou zarazil se pan domácí. Zahlédl totiž na právo v uiici branku, jejíž veej mimo jiné zdobilo nkolik z kovu tepaných pták ve vncíchBlanka uzavírala vchod do úzké, peklenuté uliky, vedoucí mezi dvma domy k jinému velikému stavení za nimi zkiátka, všechno nasvdovalo tomu, že našel z nenadání východišt své noní toulky. Píteli, nevíš, kam vede tahle branka?" otázal

—

,,

dychtiv. „Tato branka?" pravil Janek od zvonu. ,, Jist povšiml jsi sob rozsáhlého prelí domu ped vchodem do této ulice. To bývalý dvr krále Václava, zvaný u erného orla, jehož zadní ást' se rozkládá za všemi tmito domky po levici, podél celé ulice Hrníské, majíc sem postranní východ touto peklenutou ulikou a brankou." ,,A král Václav tady již nebydlí?" ptal se pan se

Brouek nedokav. jsem ti již nepravil o jeho smrti?! Zemel rokem, náhle rain mrtvicí, a nyní jest tento opuštn. Asi ped týdnem ubytovali jsme v ást' Táborských pomocník, ale nedávno vyvedl je Žižka z msta na horu Vítkovu." ,,A te je královský prázdný?" ,,Což

dm

ped

nm

dm

„Zcela prázdný."

Zpráva Domšíkova vzrušila nemálo pana doBájený poklad byl opt v jeho moci! Nikdo patrn pro náhlou smr královu o tajné skrýši nezvdl, nebo jinak by v tchto boulivých asech poklad jist byl býval pesthován na místo bez-

mácího.

penjší;

Táboi

On

nm' a mže snadno

ani jediný ví o

do prázdného domu.

nevyslídili

Mže

si

skryté

k

bohatství-

nmu vniknouti

alespo nacpati plné

256

kapsy nejdražších klenot a dá-li bh, že se navrátí do století devatenáctého, bude mít alespo z divokého husitského dobrodružství krásnou výslužku, leda by se ty klenoty promnily v suché listí ale to se stává jen v báchorkách A konen, kdyby mu bylo i souzeno, aby do smrti uvízl ve stedovku ani zde není takové bohatství k zahození. Pán peníz všady jest jak pravil Domšík a každým zpsobem bude píjemnjší živiti se jen stiháním coupon nežli

—

.

.

.

—

—

—

njakým emeslem, teba by

to bylo koštérství vín.

Janek od zvonu musel hosta pobídnouti, aby šel dále.

Kráeli pes Starý uhelný trh, nynjší Kozí námstí, a pak ulicí od nho na sever vedoucí, jež konila po pravé stran zahradou velkolepého kláštera sv Anežky. Domšík sdlil Broukovi, že klarisky odtud v nynjších bouích se pesthovaly na Panenský Týnec, a vypoítával pražské kláštery, které od husit dílem byly zboeny, dílem zpustošeny, dílem po vypuzení nenávidných mnich k jiným, úelm obráceny- Pan Brouek v duchu to boení a pustošení neschvaloval ale pisatel tchto práv vzpomíná, kterak klášter blahoslav. ;

ádk

Anežky, pevzácný ten klenot starého stavitelského osvíhusitskou, v asech cených" vandalsky byl zohaven a ve špinavé sklady hadr promnn, kterýž osud potkal i jiné drahé památky domácí k hanb doby, pyšnící se svou láskou k a k umní. Když naši chodci vyšli za klášterní zahradou

umní, petrvavší boui

,,

ddm

na

beh

vltavský, byl

divadlem, které

pan Brouek

ped ním

velice pekvapen Naproti se rozestíralo.

:

2ž,í

za ekou zdvihala se strá Letenská, pokrytá z vtší ásti zbytky vinic, nedávno asi zpustošených. O nynjší Mariánské bašt a královském letohrádku Belvederu nebylo ani potuchy; všade po výšinách tchto táhly se jen vinice a zahrady až ku, hradu pražskému, který vypadal zcela jinak než nyní. Pan domácí poznal sice ernou a Bílou vž, Daliborku, ob vže kostela sv. Jií, akoli všechny ty vže jiným detailem od nynjších se stechou, lišily zvlášt mu napadla stecha erné vže, tpytící se na slunci, jakoby byla kryta zlatem ale vž sv. Víta vru tžko bylo poznati byla vyšší než nyní a nemla vrcholek baatý, nýbrž vysokou,

bu

bu

—

—

:

špiatou stechu šindelovou. Také kostel byl kryt šindelem a táhl se ješt na západ za vž, jakoby byla Mockrova nová stavba již provedena nebo spíše jakoby tam byl chrám sv. Víta pilepen na zbytek jiného kostela, nebo ta západní ást' jevila jiný sloh a mla také svou zvláštní vž. I královský zámek poskytoval obraz naprosto jiný a za hradem chybl výrazný Schwarzenberský za to byla nynjší

dm

;

Hradanská tvr opevnna mohutnými hradbami jako pevnost. A což teprve Malá Strana, jejíž arci jen inalou zaujímá bylo odtud vidti; zdálo se, že mnohem menší prostor než nyní, jsouc obehnána silnou, místy však poboenou hradební zdí s množstvím vží, ale podobala se ohromnému zboeništi a spáleništi. I Strahovský klášter nahoe vypadal jako obrovská zícenina. Ke kamennému mostu a dále nebylo odtud

ás

Však pan domácí pohešil etzovou lávku, most Františka Josefa a viadukt státní dráhy. vidti.

Svatopluk

i

ech: Sebrané

spisy.

IX.

i

7

2&d

Tento celý obraz peletí arci jen zbžným ponebo všechna jeho pozornost' brzy se soustedila na hebenu Letné. Spatil tam divadlo nehledem,

vídané.

msto

ze

Po celé dlouhé výšin táhlo se cosi jako samých bud a stan, nad nimiž vlály ne-

síslné praporce a korouhviky, erveným kížem A všecko ležení jen se hemžilo bojovníky, dílem v rznobarevných šatech, dílem v kovovém odní. Pílby, krunýe, nesetné zbran strašliv se blýskaly v paprscích sluneních. Ze zástup trelo veliké množství dlouhých kopí, ozdo-

znamenané.

bených

též

korouhvikami

s

erveným kížem;

místy tvoila hust sražená kopí pravý les. Tu a tam bylo vidti njaké stroje z pák, a klád sestrojené; Domšík vysvtloval, že jsou tam založeny hrubé samostíly, veliké praky, lotachy a jiné stroje na metání ohnivých soudkv a šíp, tžkých kamen v a jiných boicích stel do msta. Ukazoval také místa, kde jsou postaveny dla, tarasnice, srubnicc, houf nice a jiná tžká stelba prachem, jíž mají nepátele množství veliké. Zikmund nedovolil však dosud užiti hrubé stelby, na domluvu prý eských pán v jeho ležení, aby si nekazil bez

etz

poteby

vlastního

msta.

Dále piavil Domšík, že ovšem také Pražané mají houfnice i vtší dla, z nichž mohou odpovdíti nepátelm leckterou kouli kamennou nebo železnou. Pražka prý vysteluje kamenné koule až SOliberní a Jaromika, Rychlíce, Hovorka, Trubaka ne mnohem lehí. „Tuto máme jen nkteré menší pušky,** dodal, ukazuje na nkolik malých dl zvláštního tvaru, umístných nedaleko ped nimi na behu. I na této piažské stran bylo živo stály zde .zástupy ;

259

bojovník

i

zvdavc, ile

kamsi na protjší beh,

spolu rozmlouvajících a

smrem

k Malé Stran

sob

ukazujících.

Brouek

Pan

pedstavoval

si

vojsko

Zik-

mundovo sice zcela jinak, podobnjší ádné armád novovké ale pes to bylo mu nevolno ped leskem tch nesíslných starožitných zbraní a v dostelu onch prak a dl, nech to byly teba jen njaké ;

pedpotopní, nemotorné hmoždíe. Tiskl se proto s malou duší nazad a držel se co nejblíže u rohu klášterní zahrady, aby pro pípad nebezpeí rychle

ním hledal ochranu. Soudruh mu zatím sdloval, že tábor na Letné je toliko ást' Zikmundova vojska: leží tu Nmci bavorští a rýnští. Druhé ležení s vojskem knížat míšeských rozestírá se za nimi blíže královské obory za

u Ovence; na polích u Holíšovic má své stanovišt lid Albrechta rakouského a na druhé stran, nejblíže u hradu pražského je tábor tvrtý, skládající se hlavn z a Slezák. K tomu sluší ješt piís silné královské posádky na hrad pražském a na Vyšehrad.

Uhr

„Ale to musí být lidu !" zvolal pan Brouek. Ovšem. Tolik bojovník z rozliných konin kesanstva nebylo snad nikdy pohromad," potvrzoval Janek od zvonu. „Málem celý svt kesanský stojí tu proti nám; na volání papežovo a za slíbenými odpustky shrnuly se k Zikmundovi ohromné davy kižák z blízkia, i z daleka: Nmci, Uhi, Valaši, Francouzové, Angliané, Spanlé, Holanané, a pemnozí jiní národové, též Chorváti, Bulhai, Rusíni, Polané a jiní jazyka slovanského ,,

IV*

\

"

260

i

s

nevrnými Cechy, všeho všudy

tisíc

ozbrojenc." ,,Sto

padesát

tisíc

—

jist sto padesát

to hrozné

!

A

kohk

je

vás?" ,,

Všeho obyvatelstva px^ažského

poítalo se za krále Václava

asi

s

ženamii

i

Kdtimi

sto tisíc. Avšak cizích kupc, po-

odchodem nmeckých studentv a klesnutím obchodu v nynjších bouhvých dobách,

útkem nebo vypuzením

mšan

nmeckých

i

ne-

vrných Cech, pehojného duchovenstva svtského i eholního s rozhcnou eledí, mnohých dvoan a panských služebník i jiným zpsobem ztenil se onen poet znamenit a nechybím snad, poítaje na stran naší všech k boji zpsobilých muž i s venkovskými pomocníky jedva ptinu proti onomu potu

kižák." ,,Mj bože

— jeden proti pti!

A

k tomu skoro

jen samí emeslníci a sedláci, jak jsi povídal! eknete mi pak, lidiky, co vám napadlo, postavit se proti takové pesile!" Domšík se zakabonil. „A co jsme mli initi ? Snad Zikmundovi se vzdáti?" ,,íká se: Hlavou neprorazíš! a: Nemžeš-li peskoiti, podlez! Vždy se nemusíte vzdáti hned na milos a nemilos. Možná, že by vám na pímluvu té eské šlechty povolil njaké ústupky hanbím se za to a všemi silami stavl jsem se proti tomu vz, že Pražané již dvakráte se poddávali nešlechetnému králi, žádajíce toliko za svobodné pijímání kalicha. víš-li, jak Zikmund

ze

„Vz

—

—

—

A

pijal posly naše? Na potupu nechal je drahnou dobu ped sebou kleeti a pak osupil se na hanlivými, bez výminky odklizení všech a

n emi etz

2GI

Stak

a po druhé, pi jednání na Horách vydání všech zbraní naizuje. Tu poznali ovšem i nejopatrnjší mezi námi, že nezbývá než chopiti se mee. Nyní, maje pi sob ohromn vojsko kižácké tím mén by byl ochoten v emkoli nám povoliti. touhou krut potrestati náš odpor a do koene vyhladiti uení Husovo. A kdyby snad i na oko pistoupil k žádostem našim, v, že dosáhna. moci nad námi, své sliby vrolomn by z

Kutných,

ulic i

Hoí

zrušil,

jako

neestn

zradil vlastní

svj

glejt mistru

Husi daný." Pan.

není

Brouek mlel, vda,

moudré ei;

žan, kteí tak šílen Je to iré bláznovství.

hrav umaká

že s

duchu

ale v

lál

vrhají

se

Tch

Jankem od zvonu zaslepenosti Pra-

do

jisté

sto padesát tisíc

záhuby.

kižák

hrstku povstalc a ta dlostelba na

msto na padr tom upozornil je kik a ruch zástup ped nimi na protjší beh, kam již díve všichni pohlíželi a sob ukazovali. K ece, asi v místech nynjší jesuitské zahrady, byl tam sestoupil silný zástup Letné rozstílí celé

.

.

.

V

žoldné

královských

smrem

k Malé Stran.

a

nyní

spšn

postupoval

Domšík vysvtlil rychle soudruhovi, že to a:i kláštera Svatotomského nebo z domu Saského u mostské vže, které s nkolika málo pevnými budovami zbyly z Menšího msta, v bojích Pražan z

s

královskou posádkou na

hrad pražském úpln

zboeného a vypáleného, nkterý odvážný houfec vybíhá k potýce s nepítelem. A skuten objevil se brzy proti žoldném skrovný hlouek husit, jen v obyejných šatech a pouhými cepy

mšan

ozbrojených,

i

strhla se

zuivá šarvátka. Zástupové

262

na staiotnstském behu provázeli boj svých prosoudruh hlasným voláním a z tch, kteí stáli u samé Vltavy nejzáze na levo, kde byly njaké mlýny a dva jezy táhly se pes eku, skákali mnozí do lun, ke behu pivázaných, aby pispli onm na pomoc. Avšak než cdrazili ode behu, byl krátký tjších

boj

ekou

za

již

rozhodnut.

Hlouek neodných

svými železnými cepy na velikou pesilu obrnných kižák tak zuiv, že pobiv nkteré, ostatní na útk do úvozu nad Bruskou zahnal a vítzn do Menšího msta se vracel, provázen jásotem Pražan na pravém behu. Ale také naproti, na Letné nastal povyk. Kižáci shrnuli se až na okraj výšiny, hrozili Pražanm zbranmi a pstmi, napínali samostíly a vedli sob jako posedlí. Bylo vidti zuivé posuky rozšklebených jejich obliej. Mnozí pikládali také dlan k ústm, kiíce cosi na druhý beh, a brzy

husit

dotíral

tém

doléhal

ev

zeteln ku Pražanm

Nmc:

sterohlasý

posmšný

Hus, Hus, Kaer, kaer!" Záiove rozstoupil se dav u jednoho stroje a pojednou vylétlo z nho množství pevelikých šíp, zamíených do nejhustšího zástupu Pražan, kteí však rychle se rozskoili, tak že toliko dva lehce byli poranni. Jeden z tch šíp zafrel Broukovi blízko kolem hlavy a zarazil se za ním do zdi zahradní, že zdrobené zdivo daleko se rozlétlo Panu domácímu leknutím vypadla sudlioe t ruky a chvilku stál jako bez života. Pak úprkem pádil odtud ulikou podl klášterní zahrady a zastavil se teprve za protjším rohem zahradní zdi, kde mnl se v bezpeí ped hmeckými stelami. Byl blcd jako stna a nohy se pod ním tásly, že si musel

„Ha, ha!

.

.

.

263

kámen u zdi. Chvjící se rukou utíral udšeného oblieje bohaté krpje potu. Za

sednouti na si

s

chvíli objevil se ped ním Domšík, drže jeho sudlici v ruce. ztratil ,,Kde vzíš?" zvolal. ,,Po výstelu jsem na chvilku s oí a potom nadarmo jsem se po tob ohlížel; našel jsem jedno na zemi tvoji

Nmc

t

sudlici."

,,Snad nemyslíš, že jim tam zstanu za ter, prošpikovali svými šípy jako svatého Sebastiana!" horlil pan Brouek. Janek od zvonu se usmál, ale pak souhlasil ,,Máš bezmála pravdu. Co bychom tuto inili? Pouhým

aby

m

:

as a k ádnému boji na stran nedojde. Odtud budou královští leda hrubou stelbou podporovati útok s jiných stran. Prozatím ulevují si bláhov jen posmšným kikem, jímž ani cihla s našich stech nespadne, a nkdy takovou neškodnou prškou šíp, jakou na nás práv poslali z nkterého totachu nebo hrubého samostílu. škádlením škoda maiti

té

Dokud je nenapustí sirou, neovinou smolným plátnem a nezapálí na cestu, mžeme je vítati pouhým smíchem Nuže, tu máš svou sudlici a .

.

.

pojdme dále!" S nevlídným pohledem pijal pan domácí sudlici, kterou by se byl ze srdce rád navždy rozžehnal; ale za to ochotn uposlechl druhého vyzvání a vzdaloval se od místa nebezpeí tak rychle, že mu Domšík sotva stail. s

Když

ech

konen

krok

uvolnili,

pokraoval

Staro-

„Onde za ekou mohl jsi v hovoru dívjším vidti, jak málo Pražané se bojí Zikmundova vojska. každý den vytrhne jich takový houfec proti

Tém

:

264

nepíteli,

mnohem jených

bez

odní,

s

silnjší zástupy

pouhými cepy, a zahání

dobe obrnných

a ozbro-

A také naši venkovští pomocníci Sudome a jinde, že hrstka jich umí

kižák.

dokázali již u porážeti celá vojska železných

O

rytí. slabší jsme a válenými potebami, to vrchem nahrazuje náš horlivý zápal i doufám pevn v Boha, že nás neopustí ve svat pi souzeno-li pece jinak, umeme alespo s vdomím, že bránili jsme svých statk nejdražších a cti své zmužile do posledního dechu."

potem

;

Pan Brouek hrub neposlouchal

tuto re, cele svými trampotami. Proklatá sudlice ho tsné nohavice škrtily, škorn tlaily a polední

jsa zaajat tížila,

shmce

pálilo,

že

jazyk znova práhl

valil

se

s

nho ustavin

pot a

žízní.

tém

Nevšímal si nieho kolem sebe, až teprve, když došli k njaké brán, ped níž po levé dotazu stran strmla rozsáhlá, krásná budova. jeho vysvtlil Domšík, že jsou na konci ulice Celetné, ona budova že jest druhý královský dvr, nazývaný u sv. Benedikta, a brána že vede na Nové

K

mu

msto, na píkop. Celetné ulice na Píkopy?" zvolal pan Brou„Ale to by tu musela být Prašná brána!" „O Prašné brán nevím," odpovdl Domšík. „Této íkáme prost brána proti sv. Ambroži neb od rána, ponvadž vede na východ." Pan Brouek poznal, že tedy Prašná vž tehdáž nebyla ješt vystavna, a rychle prošel branou, jsa zvdav, jak asi vypadala za husitských dob nejelegantnjší promenáda pražská, ]>yšné ,,Z

ek.

Píkopy.

265

Netušil

mnoho

elegance, ale i skrovné velice sklamáno. Vystoupili z

oekávání bylo

jeho

brány na most. který vedl pes široký píkop, a co pan

Brouek

za

ním

spatil,-

bylo tak naprosto rozdílno

ásti msta, že stanul v ustrnutí. Na místech, kde se nyní táhnou od Prašné vže

od

nynjšího

obrazu

té

úpravné Píkopy, nebyla vbec žádná ulice, nýbrž po pravé stran trela mohutná zubovatá ze, ohrazující staromstskou stranu proti Novému mstu jako ohromnou pevnost' a vinoucí se jak Domšík vysvtloval odtud podél celého' Starého msta až k nábeží. Ped touto hradbou táhl se i hluboký píkop, petržený jediné u východu nynjší ulice Havíské, kde byla ve hradební zdi fortna prolomena a píkop ped fortnou zasypán; z nynjší ulice na Mstku, tehdáž branou uzavené, vycházelo se pes píkop po most, na nmž stály proti sob dva domky, zamezující další vyhlídku v nynjší ulici

—

—

Ovocnou a

dále.

na protjší, novomstské stran s^ála proti hradbám staromstským dlouhá ada dosti výstavných, avšak svou stedovkou rozmanitostí nynjším stízlivým budovám Píkopským zcela nepodobných. nimi tekla po celé délce Toliko

dom,

Ped

nynjšího korsa pražského strouha špinavé vody. kdo „Mj bože! pomyslil si pan domácí by v této divoin mohl tušiti budoucí Píkopy!" V duchu zaletl nazpt i vlastn vped do vku devatenáctého a ped ním vynoilo se skvlé korso, oživené zástupy elegantních pán a dam, oslujících a koketujících, stavících se na odiv a navzájem se kritisujících, skipci a hlkami šermujících, drahými

—

—

266

látkami

šustících

a

líbeznou

nminou

šveho-

...as

hlubokým povzdechem vrátil se do husitské doby. Posupné hradby strmí tam, kde za jasnými okny nádherné kavárny sedávali, i vlastn budou sedati dlouhonosí spekulanti, a strakatina podivných staroeských dom tlaí se tam naproti, kde bude se pyšniti hotel u erného kon a lících

dm

nmeckého kasina. Plav asi v tu

dm

stranu ukázal

Domšík

se slovy:

onen náležel Žižkovi, dokud býval služebníkem krále Václava." Vedl hosta cbále smrem k Poíí. Pi tom ukázal mu na pravé stran dvouvžatou Horskou bránu na konci nynjší Hybernské ulice a veliký klášter sv. Ambrože, který stál na míst nynjší hlavní celnice, v levo pak, na západní stran nynjšího Josefského plácku a Elišiny tídy. Staromstské hradby a píkopy, které se také na té stran ,,Hle,

táhly až k ece.

V

hradební zdi byly tu blízko sebe fortna z královského dvora, blány na konci ulic Svatobenediktské (nynjší Ki álodvorské) a Dlouhé, pak ješt jedna brána u Vltavy. Domšík podotknul, že nyní hradby a brány Starého msta proti Novému nemají žádného významu, ponvadž jsou ob msta za jedno; proto steží se a to jediné v noci z onch bran toliko dv nejkrajnjší u Vltavy. Brouek hádal, že na své noní pouti piblížil se k jedné z tch dvou, totiž ku brán na konci Dlouhé tídy. Zahnuli do ulice, vedoucí ku brán Poíské.

tyi prchody;

totiž

Muenník sudlice kráel opt v myšlenkách pochmurných. Trpl velmi rozlinými svízeli, které jsme nahoe uvedli, a rozvažoval, nebylo-li l>y na

267

aby

ase,

nepohodlnému

hostiteli

njakou

lstí

upláchl a maje nyní stedovký šat na sob, sám ve staré Praze štstí sob hledal nebo nkterou branou z ní se vykradl.Pojednou byl z myšlenek vyrušen nešastnou sudlicí, která kdesi ve výšce v emsi uvázla. Po-

hlednuv do výšky shledal, že se hákovit výbžky hrotu zapletly do jakýchsi železných kudrlinek, které na železné tyi nad brankou jednoho domu do ulice visely.

huboval host. znamení krmy," pouil ho Janek od zvonu, pomáhaje mu vyplésti sudlici z kudrlinek železné tye, na jejímž konci pan Brou„Jaká ,,

Vždy

je

tohle zase hloupost'!"

vidíš

—

ek

tepive nyní zpozoroval houpající se vnec chvojový, pestrými fábory vyzdobený. Obliej Broukv se po vy jasnil jako zázrakem.

m

„Opravdu, hospoda!" zvolal. ,,A sama si jakoby tušila, že mám pekelnou žíze- To zrovna pokynutí osudu, abychom vešli." Budiž, jsi-li žízniv, vejdme na poháík," volil Domšík emuž jsem upímn povden, ponvadž myslím, že tenástvo má suchopárného líení dávných pražských ulic práv do sytá. zadržela, ,,

—

ír

IX.

Klenutou brankou vešli do domu a náš sudliník opatrn svou zbra úzkou chodbikou a dvemi na právo, nyní v lét dokoán otevenými, do stinného sklípku s klenutým stropem, jehož ]>kná žebra byla dole ozdobena vytesanými pitvornými hlavikami. pronesl

Nad

prostotou

hospdky

se

pan Brouek

již

nepozastavil. Na cihlovou podlahu byl již zvyklý; nepodivil se také, že nábytek skládal se pouze ze dvou hrubých devných stol se skíženými nohami, nenatených a nepokrytých, stojících v obou rozích vedle jediného okna, jdoucího na ulici, a ze dlouhých prasprostých lavic, z nichž za stoly

ty

dv

byly pibity a dv, s dlouhým lenochem, pistaveny. Okno dotené bylo v hlubokém výklenku tlusté zdi jako v tunelu umístno atak male, že jím vnikalo do vnit na stoly jen skrovniké polosvtlo, kdežto ostatní svtniky byla zahalena v tajemný soumrak tak bylo v lét; což asi teprve v zim, kdy okeniku, nyní zcela prázdnou, snad pece zalepili proti mrazivé slot njakou blanou.

ke

z

zdi

pedu ke stolm

—

ás

269

Na polici nade dvemi stály hlinné misky á hrnce a na jakémsi stoku v tetím rohu rozmanité devené, hlinné a cínové poháry, žbány, hubatky; tvrtý kout zaujímala mohutná pec. Nápadn lišila se staroeská hospdka od našich úplným nedostatkem pavého tabákového dýmu, bez nhož si nyní pravou krmu ani mysliti nemžeme. Ú jednoho stolu sedli ti mužové, u druhého hubený bezvousý mladík v šerém zedraném odvu s ošumlou zelenou kuklou; na hrdle mu visela špinavá mošna, za širokým pasem zastreny jakési deštiky s nkolika husími brky a na pivšeno cosi jako malou, zaernnou kaditelniku,

ml

nm

bezpochyby stedovký kalamá. Kdo si pipamatuje líení ubohého školáka ve staroeské básni o podkoním. a žáku, pozná v osamilém pijáku jeho blížence.

muž

Když naši pátelé vešli, vstal jim jeden z vstíc a vítal se pátelsky s Jankem od zvonu. ,, Podíval jsem se k poíské brán, je-li na té stran co nového," pravil, ,,a tu jsem se rozhovoil a seznámil tuto s Miroslavem zlatníkem od vás ze Starého mésta a tuto s Vackem Bradatým z našich pomocník žateckých. Všickni v tom vedru žízniví jsouce, pobídli jsme se vespolek na pohár a dobrou vli ve jméno boží. Zavdej si z mého a pisedni k nám se svým soudruhem." ,, Matj, zvaný Brouek, host z dalekých zemí, ale Cech a Pražan rodilý," pedstavoval Domšík svého tovaryše, kterýž zatím s hlubokým oddechnutím sudlici opatrn do kouta postavil. „Vítej, Macku!" pozdravovali pana Brouka mužové a podávali mu své poháry.

mj

2^0

On

se trochu zakabonil nad tím více než kaale jsa již uvyklý stedonezpsobm, upil drobátko z jedné íše i shledal, že obsahuje njaké temn zaervenalé, silné víno chuti zvláštní, avšak píjemné.

marádským oslovením,

vkým

„Dopij

!"

pobízel ho Miroslav zlatník.

Pan Brouek ml ádnou žíze a proto bez odmluvy vyprázdnil objemnou íši jedním douškem, „Ej, pitel jsi dobrý," zvolal Vacek Bradatý. Tu byla shovívavost' pana Brouka v koncích. „Pytl bych si pece vyprosil," odsekl uražen. „Co se škaredíš?" podivil se Vacek. ,,Z toho-li se hnváš, že dobrým pitelem t nazývám? Dobrý dobrý bitel! íkává se u nás na Zatecku. pitel

—

A

vru,^ umíš-li se tak bíti, jako umíš píti, pišel Protož, jak praví staré jsi do Cech práv vhod. písloví: Pí a smíchu nepropíjsj, milý Macku!" „Jmenuju se píjmením Brouek a kestním jménem Matj," významn pronesl rozdurdný do^ud Novoech, nedotýkaje se íše, kterou Žatean k nmu pišoupl. Nyní rozhnval se Vacek. „Pro nepijímáš pocty ode mne?" zvolal s rozjiskeným zrakem. „Zda-li proto, že pouhý sedlák, jsem?" „Nerozumíte sob, brati," chlácholil oba Janek od zvonu. „Mj host byl mnohá léta v cizin, Vacku, a ledacos pozapomnl z eské ei. Ty pak hoste vz, že u nás Macek není pohanou. Takto mníme všechna jména kestná v obyejném hovoru. Tuto mj píbuzný Vojtch jest zámožný mšan novomstský a každý mu íká toliko Vojta od páv jako mne Janek od zvonu; tuto Miroslav se nepohorší, i

27l

ho Mirkem;

kestního jména Václav z Matje Macek." „A což nemáte píjmení?" tázal se pan domácí, ponkud usmíen. ,,Máme také asto; po otci jako Pavel Petrv, nebo po emesle jako Miroslav zlatník, nebo po dom jako Vojta já, nebo po nktsré vlastnosti jako tuto Vacek Bradatý po svém dlouhém vouse, nebo pezdívky rozliné." ,,Ale to mívá u vás otec jiné píjmení nežli nazveš-li

stává s€

obyejn Vacek

z

a

bu i

syn!"

Ovšem že mívá. Jen málokdy zstává nkteré píjmení stále v rodin Než nyní zavdej si z Vackova poháru a ty, krmái, pines i nám njaký ,,

.

.

.

nápoj."

mám jedno medovinu." ,,Medo " vyrazil ze sebe pan Brouek s posukem nejvtší ošklivosti a vstav na pólo, obrátil se po své sudlici, jakoby se chystal k odchodu. „Což ti med nechutná?", durdil se krmá. „Víno mi došlo;

—

mj

„A pece

dopil do dna již druhý pohár." Ukázal na íši Vackovu, kterou byl práv pan domácí k vybídnutí svého soudruha vyprázdnil. Pan Brouek vyvalil oi. „Tohle tohle to že byla medovina?" „I ovšem. Což pak neznáš medoviny!" divili a smáli se Staroechové. ,,Nyní již vím, pro jsi se u mne tak bránil proti ní," pravil Domšík. Domníval jsi se jist, že to pouhý nekvašený med, jaký vytéká z plást. Ó medovina jest lahodný domácí nápoj a škoda, že jí za našich dob víc a více milovníkv ubývá." jsi

—

,,

!

2'iÚ

Novoech se piznal, že si dosud povstný rytíský nápoj pedstavoval jako druh sladké kolomazi, a vzdal jí za to nyní nejlichotnjší chválu. Rozmar jeho zaal se vbec lepšiti. Po svízelné pouti se sudv tsných škorních a po vedru na ulici bylo píjemno hovti sob ve stinné, chladivé hospdce a také vypité dva poháry pisply snad k osvžení licí,

tlesnému i duševnímu. V myšlenkách si arci povzdechl: Do jaké lenosti

jsi

se to dostal!

t

Kdyby

od Wíirfla a od kohouta vidli

s

spo-

tak tvoji známí

takovou eládkou

pohromad Ba vru,

ti známí by divn byli pohlíželi na staroeské hospdky. Tu sedl opilbený Domšík, jehož zevnjšek již známe; tu jeho novomstský píbuzný Vojta od páv, hranatý silák, mající krom pílby i kruný a krom m33 krátký železný mlat, jenž ležel ped ním na stole; tu staromstský zlatník Miroslav, bodrý, trochu k tlouštce náchylný padesátník, v podobných šatech jako Domšík, jenže bez pílby, s podivn, jako šnekovit

hosty

i

stoenou epicí, kterou sal s pololysé hlavy a povsil na roh svého štítu, stojícího za ním u zdi podle veliké kuše, kdežto místo mee ml po boku jen široký, zlatem

ozdobený tesák

Vacek Bradatý,

býí

tu žatecký neveliký, ale širokoplecí, ;

venkovan s

krátkou

ohromnýma rukama a s vousem sáhajícím až po pás, v hrubém slamném klobouce nemotorného tvaru, v jakési režné halen až pod kolena šíjí, s

kožených opánkách, ozbrojen toliko velikou palicí, hojn posázenou dlouhými heby. tomu tverolístku vhodn se družil sám pan Brouek v kukle a kloku, onen ošumlý holobradý

splývající a v

K

:

273

mladík školského vzezení u druhého stolu a konen ramenatý bichá brunátného, oholeného oblieje, v rozepjatém kabátci a krátké sukni, s tesákem pi pasu, práv pinášející nové poháry. Pan Brouek musel pipíti též Vojtovi od páv

krmá,

a byl tetím pohárem již mile rozjaen. Než zárove dostavila se nová chu. za sukni a poZachytil odcházejícího žádal o jídelní lístek, le upozornn udiveným jeho pohledem na svj novoeský poklesek, opravil se hned otázkou, mají-li nco v kuchyni? ,,Kimí nemám žádných, krom slané ryby," od-

krmáe

povdl krmá. Host poruil si tedy slanou rybu. Neoekával mnoho, ale pece zvolal zklamán nad pineseným pokrmem Vždy je to docela obyejný sice

:

herink

,,

!"

„Také tomu tak íkáme," potvrdil krmá. jest ,,Již v poekadlech pana Flašky psáno Nesázej blázna nad herinky," podotknul iMiroslav zlatník. ,;Ale mli bychom dbáti napomenutí Husova a vymítnouti to slovo nmecké, jako šorce, hynstkopy, pancíe, mazhauzy, mentlíky a jiné cizí nestvry, prot« nimž horlil náš svatý mistr," dodal Vacek Bradatý. „Ale dovol," obrátil se k pan Brouek, „jsi-li takový Cech, nemáš asi tam v žatci mezi kovanými Nmci ustláno na ržích?"

nmu

—

,,Co pleteš v Žatci kovaní Nmci!?" žasl Vacek. „O, by všude po Cechách byli takoví upímní Cechové jako Žatetí! Nejsem z msta, než z ddiny za Žatcem, ale ješt daleko za námi jest Svatopluk Cecil

;

Sehrané spisy IX.

lO

:

274

mj

všecko eské. Jen pohle na klobouk," doložil s úsmvem, „a vzpome na staré, žertovné písloví Poznáš Pehmiše v slamném klobúce!" Po chvilce otázal se Miroslav zlatník „Rci, Matji, jak o nás Ceších mluví v cizích zemích!" Abych pravdu ekl," zabruel pan domácí za svým slanekem, ,,moc oblíbeni nejsme." „Tomu rád," usmál se Vojta od páv. Výmluvným toho dkazem jest za ekou ono vojsko kižácké, se všech konc svta proti nám :

,,

vím

,,

sebrané." ,, Slyším,

že

v

cizin

kací nám

netoliko

báchorky ohavné na nás vymýšlejí, jako bychom se klanli zlému duchu v podob bílého beránka nebo erného brouka," vmísil se do rozmluvy krmá. „Mor na lháe ošemetné!" zvolal Janek od spílají,

ale

i

zvonu. Blahoslaveni, „Jest napsáno ve svatém tení když vám bude láno," pravil Vojta od páv, ,,a znáš písloví: Mnoho by bylo plátna míti, by chtl každému ústa zastíti. si tam za horami mluví, co jim libo; však tuto v zemi eské dáme bohdá každému hanci odpov, že onmí na vky!" ,,Kdož by se pece nermoutil, že jméno eské zleheno a potupeno jest po všem kesanstvu !" od:

A

s povzdechem Miroslav zlatník. „Ha, pravíš to, jakobys litoval, že odmítáme jho Zikmundovo a vrn pi kalichu stojíme," vy-

poroval

ítal Vojta.

m

„O vrnosti k uení Husovu nikdo nesmí pochybovati a jak smýšh'm o Zikmundovi, dosvduje toto," hájil se drazn Miroslav, ukazuje na

"

275

svou kuši a pavezu. „Avšak žel mi pece, že koruny eské ddic jako úhlavní vrah bojuje proti nám a že církev odpírá istému zákonu božímu." „Což tu initi než do poslední krpje krve brániti meem pravdy té proti církvi, králi a svtu celému !" zvolal novomstský mšan. ,,Také já jsem hotov položiti život za ni," hájil se dále zlatník. „Ale bojím se, že ani vítzství naše nezastaví záhubných zmatkv, hrnoucích se na zemi tuto z ^podtržení starých zemských ádivj a z nových rozliných uení, která den co den ze smlé mysli knží našich, ba i laik se rojíce, již i mezi námi obránci kalicha žalostné rznice plodí." „Tak, tak!" ozval se tenkým, ostrým hlasem hubený mladík u druhého stolu, vstávaje. ,,To koenné zlo i nenabyté ohavení zem naší, že mnozí lidé všetení a zvlášt ti knží Táborští den ode dne nové bludné nálezky vynášejí a rozsévají proti istému uení našich mistr pražských." Po tch slovech zavznlo bouchnutí tak silné, že pan Brouek leknutím všecek se zatásl. To Vacek Bradatý udeil svou ohromnou pstí na stl, naež hnviv zvolal na mladíka: „Z eho chceš, ty žáku holobradý, trestati knží táborských?" ,,A holou bradu mám, však v písmech jsem ,

sbhlý a chtl bych s

bakalái

i

dovésti svtlé z

že

hádati o thesi jakoukoli hájil se žák. ,,Chci písem svatých, z otcv církevních,

z

knih mistra Husi

knží

se

chlubn

mistry,"

i

z

traktátv samého Viklefa, kesanské pravé víe

táborští všickni proti

—

bloudí a zvlášt „Mliž, protivo

nevlídná!" okikl ho prudce Vacek. ,,Trus všeteným rozumem svým ve škole, 18*

"

"

276

rozbijí ješt mnohou metlu bezovou. držím uení knzi táborských a nedám na kdykati nikomu, nejmén tob, partéko hubená!" Nechej žáka s pokojem," ujal se mladíka Miroslav zlatník. „Sám vím, že Táboi bloudí, uchylujíce se od uení Husova a vymýšlejíce smlé novoty rozliné, které netoliko navždy od církve obecné by nás odtrhly, ale i zvrátily všecek starodávný dobrý ád. Již nechtjí míti krále nad sebou ani pána jiného, práva pán, panoší i rušíce a statk zboží jim odjímajíce. Nad to boí a pálí netoliko kláštery, než i chrámy hozi, oltáe rozmetávají, ornáty trhají, posvátné náadí tískají, sochy i kosti svatých rouhav potupují ,, Ponvadž modloslužba jest, klanti se kostem trouchnivým a loutkám rukou lidskou utvoeným," prudce odmlouval Vacek. „A není-li psáno v písm, že pijde as, kdy lidé nebudou se modliti ani v Jerusalem ani na hoe Garizim, ale modliti se budou v duchu a pravd? Tato doba pišla již nám, pravdu poznávajícím. Nám neteba chrám, ani oltá, my kdekoli modlíme se v srdci svém. Aniž nám teba bludných ustanovení lidských; nosíme istý zákon boží psaný v srdcích svých. V íši boží není pán ani chlap, než toliko bratí a sestry, milující sebe vespolek a svorn se dlící o všechny poteby pozemské. Ale tvé srdce, zlatníku, lpí na mrzkém kovu více než na pravd nebeské. Ty bojíš se, by vyplenním híšné marnosti svtské nebyl ukrácen tvj zisk a proto hájíš i drahocenných monstrancí, pozlacených sošek a skvostn krumplo-

kde

Vz,

ti

že

n

o

i

hbet já se

,,

mšan

i

—

my

vaných ornát

—

277

„Poctivy výdlek za hích sob nekladu," rozhorlen namítal Miroslav. „Ale pro zisk nehájím monstrancí a ornát^ než jedno pro est boží a dstojnost' mše svaté, kteréž slouží drahý kov leskem, rukou Stvoitele pidaným."

Práv jsi povdl," pispl mu nedokav na pomoc žák a zaal mluviti jako v uené disputaci, vážn se tváe a po píkladu snad nkterého starého, šedobradého mistra palcem a ukazovákem pravé ,,

ruky jezd po hubených tváích od oí až pod bradu, jakoby si skuten hladil dlouhý plnovous Takto velí ád kesanský pi mší sloužení, kterýž složen jest z nejušlechtilejších pravd a modliteb svatých jako z perel svatých drahých a z kusv zlatých a z drahého kamení pravdy a víry kesanské, proež mu i zevnjší drahocenná ozdoba právem božským písluší. A co zvlášt zavržení ornátv se týe, :

.,

v tom zmtenci oni táborští netoliko šeredn bloudí, svého Viklefa potupují, jenž sloužil až do smrti i mši s ornátem a v knihách de Eucharistia v kapitole " tvrté svtle praví, že ,,Jdižiž se svou nedopeenou moudrostí!" petrhnul jeho výklady Vojta od páv. ,,Vz, i já srovnávám se ve mnohém s Tábory." ,,Však vás Novomstské brzy docela v Tábory pevrátí zuivý knz Jan Želivský, který k nim tíhne," zvolal Miroslav zlatník. ale

,,Siyš,"

vzkikl Vojta podráždn, sic odpovím, že budou

mi nedotýkej,

,,

knze Jana

nkomu

boky

teštiti!"

,,Ustate, pátelé !" konejšil vádu Janek od zvonu. „Není doba k hádání; nyní teba nám všem

"

:

278

lovk proti hrozícímu nepíteli. Však stojíme všickni stejn o kalich a svobodu zákona

býti za jeden

em

jiném se rzníme, to nebudiž rovnáno božího a v vádou v krm, ale vážným rozmlouváním knží

Do

doby nikdo nikomu nespílej pro ornáty." „Ale ornátové náležejí mezi stžejné ády círOvšem, kevní," vedl dále svou neodbytný žák. jejích Táboi i církev samu potupují a ze všech se v^^trhují, nevážíce toho, co praví Bda v kaoitole ,,Quicumque" a svatý Augustin v kapitole ,,Omnis catholicus" a v kapitole „Ita fit" a k témuž v kapitole „Sic enim". Hm, hm. Et ponitur Uvázl a vyav deštiky z pásu, zaal je piln obou

stran.

té

zmtenc, nejmén

,,

ád

—

prohlížeti.

„Co soudíš ty o mešních ornátích?" obrátil se Miroslav zlatník k panu Broukovi. Tento utužil zatím svoji novou známost' s medovinou a nalézal pi ní ím dále, tím rozmilejší vlastnosti. Dí-li staroeské písloví: „Chmel hrdina", mlo medovinu nazvati snad ješt vtší hrdinkou.

Novoeskému pijákovi se zdálo, že každým douškem vlévá se do jeho žil ohnivjší krev a do srdce vlivstedovku

vcem

vstíc.

A

krm

všechny

pístrachy

tém bojovn budoucím

s

poátku

se mrzel

na Staroechy,

neznají rozumnjší rozprávky než a dokonce o náboženství, pocítil znenáhla velikou chu vmíchati se do toho sporu. Vackova

že ani v o politice

sám

zapomínal na a zrak jeho záil

odvaha;

njší

rána pstí o stl ho sice na okamžik zastrašila, ale nový doušek vrátil mu bojovného ducha, tak že nyní na otázku zlatníkovu odpovdl velmi rozhodn Divím sc vru, lidiky, že se mžete o takovoii ,,

"

279

vc Tak

ješt hádati. Co pak by byla mše bez ornátu! ji slouží snad leda berani

—

V

tom stalo se okamžiku

s

panem Broukem nco,

co

ím

ani dobe nechápal, ale pojednou vzalo za své všechno jeho medové lirdin-

v prvním

Železná ruka sevela ho v týle, ped ním zakmitla se palice s dlouhými heby a do uší zamu vzteklý hlas ,,Dám ti berany, Machomete

ství.

hml

:

neistý!"

as

a

krm

hrozil pesmutný konec, v zachytil s jedné strany Domšík zuivého za ruku s palicí a s druhé strany za-

Episod ješt v

venkovana kroil chlácholiv

krmá.

Na kik

štstí zalehl v tomi z ulice do a lomoz. Vacek bezdky pustil

a všichni naslouciiali

rány zvonu. ,,To na

radnici

;

krmy šíji

zmatený

Broukovu

hlukem venku bylo zvoní

na poplach!"

slyšeti

zvolal

Domšík.

Krmá,

jenž zatím vybhl na chodbu, vrátil rozilen, hlásaje: „Kižáci pejeli pes Vltavu na polt Špitálské a míí k Poíské brán!"

se

Rázem zapomnli jednmi ústy:

tém

všichni hosté na spor a zvolali na n!" chápiijíce ,, Vzhru

se zbraní.

žák dosud piln pevracel deštiky. zaskoiv do temného pozadí, vrátil se odtud k nmu s devnou, hebíky posázenou a etzem ku krátkému držadlu pipevnnou koulí. Jediný

Krmá

„Ej, školáku," vzkikl, chvíli nejlepší I"

,,tu

máš dvod pro

tuto

280

bych

„Mníš,

se

disputací?" opáil žák

neuml ohánti hrd a schvátil

i v takové nabídnutou

zbra.

Domšík razil již s

Co

mže

si

vytáhl

mšec

penzi, ale

s

vytaseným tesákem na

krmá

vy-

ulici.

panem Broukem v tu chvíli dlo, neurit pipamatovati jenom nejasn se mu

se s

;

zdá, že Janek od zvonu vtiskl sudlici do jeho ruky a že hrozný Vacek za ním máchal svou ohebíkovanou palicí. Jest arci skoro jisté, že máchání to neplatilo panu Broukovi, nýbrž kižákm, s nimiž se nedokavý bojovník v duchu již mil; ale pan domácí se domnívá, že hluboký respekt ped

Nmcm

touto palicí byl hlavní pobídkou, která ho v tsném klubku ostatních host dopravila z krmy ven na ulici.

Celou

šíí valilo se již jako dravá, rozbojechtivé množství Pražan, kiících, tlaících se, máchajících zbranmi všeho druhu, nedbajících varovného volání nkterých vdc, a strhlo i hlouek z krmy vybhší rázem její

vodnná eka

do svého boulivého, neodolatelného proudu. Pan Brouek byl jím nesen ku pedu nevda ani jak. Piznává se, že v té chvíli byl skoro bez ducha, bez myšlenky cítil jen smrtelnou úzkost a nesmírnou hrzu; byl prý jist bled jako kída, vlasy se mu ;

ježily,

ba

i

elo

kryl studený pot, kolena se mu cvakaly.

zuby prý

mu

tásla,

Náš hrdina (nyní mohu jej tak pojmenovati plným právem) byl v pravém slova smyslu vystren blízkou Poískou branou od bojovných dav, s

ohromným kikem: „Hr, Praha!"

proti nepíteli

se ženoucích.

V

panu Broukovi všechny ostatní city ustoupily té chvíle smrtelné úzkosti, která ho mocí pudila od bojišt opaným; ale prudký nával hustých zástup za ním nutil jej dále a dále v ped,

smrem

kdežto s obou stran svírali ho jako v kleštích Janek od zvonu a Vojta od páv. Tak dostal se branou na most, vedoucí za ní pes široký píkop mstských hradeb, a byl vleen

ješt kus dále rovinou, která se za Poískou bra;tiou na míst nynjšího^ Karlina mezi ekou a horou Vítkovou, nyinjším Žižkovem, a nazývala se polem Špitálským. Byla tu vtšinou pole v tu dobu ped asem již posekaná a jen nco rozptýlených domk se zahrádkami; tiS,n pod sráznou strání Žižkova táhla se vtší zahrada a vinnice. Na hebenu Žižkova bylo vidti dva tyhranné devné sruby a mezi nimi táborské vojsko pod ernou ko-" rouhví s erveným kalichem. prostírala

282

Nás hrdina nevnoval arci okolí hrub pozornost prach, vybouený kvapícím davem na Mroké cest, která se od brány polem Špitálským táhla, kalil mu zraky zárove s nevýslovnou bázní, kt^rá elo jeho pokrývala krpjemi chladného potu. Avšak po njaké chvíh uvolnily se alespo jeho ;

pohyby. Za branou mohl se totiž tlum kvapících bojovník šíe rozvinouti, roztrhal se v houfce, puk i v jednotlivce, kteí v divokém úprku druh druha pedstihovali. Janek od zvonu i novomstský mšan brzy nechali za sebou našeho sudliníka, který z dobrých píliš nechvátal. Tiskl se na právo nedbaje nárazv a štilc, jichž se mu dostávalo od zadních, kterým v bhu pekážel. Konen se mu podailo z nejhustšího proudu kvapících vyplésti se

dvod

do pole stranou. Zpátky do msta ovšem nemohl, nebo brána Poíská a brána Horská na konci nynjší Hybernské ulice chrlilV stále nové davy ozbrojenc na bojišt; avšak zahlédl vinnici pod Žižkovem a pud sebezachování hnal ho tímto smrem, kde mohl snad nalézti bezpeného úkrytu. Pojednou však zpozoroval, že vyvalil se proti Pražanm na poli Špitálském nový ohromný oblak i

prachu, z nhož blýskalo železné brnní a množství kopí a Tryskem pijíždl dav jezdcv, od hlavy k pat železem odných, s vlajícími chocholy na pílbách, jedni napahujíce dlouhá kopí, na nichž se tepetaly korouhviky s erveným kížem, jiní máchajíce dlouhými mei. S kikem strašlivým uhánli tak proti husitm a v tom nestvmém železném zakuklení, kterým nabývali píšerného, pro pana Brouka zcela neobyejného vzezení, nezdáli se na-

me.

.

:

283

šému hrdinovi ani lidmi, nýbrž hroznými letícími pízraky. Krev stydla mu v žilách a hrzou na okamžik ztrnul jako k zemi pikován. Jezdci setkali se již s prvními zástupy Pražanv a panu Broukovi zjevil se hrzné krásný obraz v oblacích prachu chumelili se pší i jezdci, míchaly se pestré odévy Pražan s lesklým brnním Némc, rudé kalichy, vyšité na šatu onéch, s ervenými kíži na kižáckých korouhvikách, hívy

ko

vlály,

mee

a hroty kopí se kmitaly, ježaté železné cepy a palcáty lítaly vzduchem a strašlivý tesk a inkot tchto zbraní spojoval se s kikem bojujících, s dupotem a rzaním v ohlušující vavu. Než Pražané bránili se jen krátce; byli vytrhli z msta v úplném nepoádku, rozptýlili se píliš, pední zástupy vzdálily se od zadních a srazily se proto se zdrcující pesilou nepátelské jízdy. Nkolik jich padlo; ostatní, vidouce marnost odporu, dali se na útk, vnášeli zmatek do zadních davv a strhovali i tyto k nepoádnému ústupu; jezdci s vítzným rykem bouili ku pedu jako hromonosné železné mrano, porážejíce Pražany k zemi a ženouce zmatené ped sebou Již ped neblahým obratem boje nabyl pan Brouek opt smyslv a pokraoval ve svém divokém úprku k vinnici; ale v tom zamíila smrem k jedna z onch železných píšer a než mohl hrzné nebezpeí pojmouti, zableskl se nad ním hrot smrtonosného kopí

ko

.

nmu Ó

ádn

—~

neochotným nosiem svým do horoucích propastí posílaná a tam na vltavském již ošemetn opuštná, ty spoustou

stokrát

behu

.

zlatá sudlice, ty

284

urážlivých názvv a porovnání obsypávaná tys nyní jediná velkomysln zachránila život mého hrdiny! :

nkde

Stojíš-li

v

nkterém museum mezi rezavou

husitskou, což rád bych k tob putoval a zulíbal tvé ervotoivé ratišt, že zachovalo národu nejvtšího cestovatele a vydatný zdroj honoráv a slávy! zbrojí

vdn

mn

Ano, v osudném okamžiku slavn jsi se osvdila, proslulá zbrani božích bojovník hrdina totiž v klopýtl pes tebe a jak dlouhý tak široký natáhl se na zemi pres tvé devce, s železným

— mj

bhu

jezdcem pak

k

mocným skokem peletl pes

o

padlého,

kopytem nezavadiv, a vrazil do zástupu jiných pražských bojovník. Ano, pan Brouek byl mezi tmi nkolika paani

dlými, o nichž se historie, vypisujíc tento krátký boj,

zmiuje avšak historie neví, že jeden z tch padlých vstal, ovšem nikoli hned. Nebo hodnou chvíli zstal náš hrdina jemuž domácí djiny za tuto malou opravu k díkm jsou zavázány bez pohnutí ;

opt

—

—

jako bezduchý. V prvním okamžiku ztratil prý leknutím opravdu vdomí, a když ho zase nabyl, setrval ve své nepohnutosti z dobré píiny soudil totiž, že ani nejlítjší nepítel nebude tak nemilosrdným, aby bodal ješt do mrtvoly. Taje i dech, naslouchal bojujících, která se na štstí vzdalovala od nho ku brán. odváži] se mrknouti okem v tu stranu i shledal, že jezdcové dosud ženou husity ped sebou a všechen svj zetel jen do pedu obracejí. To dodalo mu tolik hrdinné odvahy, že osmlil se pošoupnouti zlehounka tlo o poznání dále, naež opt napodobil mrtvého, až po novém mrknutí po nepíteli opakoval ležeti

:

vav

Konen

285

svj manévr. Tak

plazil S3 jako had po biše dále k vinnici, pomáhaje si co nejopatrnji lehkými pohyby loktv a kolen, aby posunování jeho

smrem

nejmén znatelné. Pi tom pomýšlel pedevším na úkryt ve vinnici, zárove uzrálo v nm pesvdení, že uiní nej-

bylo co

ale lépe, odsthuje-li se z ohrožené Prahy prozatím na pohoru Vítkovu k Žižkovi, jehož pevný tábor skytne ochranu alespo do té chvíle, dokud povstání

mu

v Praze nebude udušeno. S tímto úmyslem smýkal se opatrn dále a byl již blízko vinnice, když ohlednuv se nazpt, zoil novou pekvapující zmnu na bojišti. Nové, valné zástupy Pražanv, avšak tentokrát spoádané a hejtmany svými vedené, vytrhly z bran Poíské i Horské a nepátelská jízda, ani jich nedokavši, pojednou obrátila své kon nazad a ujíždla k ece.

V tom uslyšel pan Brouek smrem od vinnice a mžikem

blízké ztrnul

kroky a hlasy

opt

v živou

mrtvolu.

Od slyšel

vinnice picházeli dva ozbrojení

zeteln

„Hle,

mužové a

již

jejich rozmluvu.

Nmci bedou

jeden. „Jist chtl jak se budou míti

zase

pes eku,"

Zikmund jediné k obran."

pravil

zkusiti Pražany,

,,A poátek nebyl dobrý," dodal druhý muž. Vysuli se píliš dychtiv, bez hejtman svých, nejsouce k boji zízeni a pední speili se s jízdou mnohem silnjší, která je proto snadn mohla odbiti. Však jim to bude alespo nauením pro podruhé. Hle, tuto leží jeden, i zdá se, že ješt živ." Pan Brouek, usoudiv dle píchozích, že ,,

—

ei

"

286

jsou Táboi, procitl nadobro ze své zdánlivé smrti a s tžkým povzdechem napolo se vztýil.

Zoil

ped

sebou vysokého, ramenatého muže,

velitelského vzezení, s pílbou na hlav a s železstál muž tla štíhlého ným mlatem v ruce vedle a bledé tváe, však vášniv planoucích erných oí. erný jeho šat, erný birýt, havraní vlasy a vousy tvoily píkrou protivu ku bledosti pleti a inily na _

;

a pod

tém

píšerný po boku ml dlouhý pažím njakou knihu v tlusté kožené

Brouka dojem

me

nho

;

vazb. „Jsi-li porann?" tázal se muž s mlatem. „Možná, že jsem utrpl njaký vnitní úraz," zasténal pan Brouek, ,,nebo jsem byl snad omrá-

en

—

je okrvaven," upozornil ho muž. „Okrvaven?" zvolal s hrzou náš hrdina a rázem vyskoil. S úžasem spatil na kloku krev a zaal

„Hle, tvj klok

se rychle ohledávati, zdali neutržil

snad pece

njakým

ta-

jemným zpsobem ani necítil

poranní; ale neshledal nieho, co by dsivé té domnnce nasvd-

ovalo. Tato krev na kloku pana domácího zstane asi navždy hádankou nerozešenou. Byla-li to snad rozlitá, která na fialovém kloku medovina v krvi se podobala, nebo-li šíp nkterého Pražana zasáhl nepátelského kon práv v tom okamžiku, když letl pes padlého I^rouka, a vystikla-li pi tom krev jeho na klok, neb-li dokonce Broukova sudlicc, padajíc,, njakým podivným obratem kon poranila a zpsobila ten zázrak: tyto obrázky vadí bezpozáhady. chyby Klio mezi své „Kde máš zbra?" ptal se dále muž s mlatem.

krm

vné

"

287

„Nevím vru, kam

podla," zapel pan Brouna štstí dosti vzdálenou, s níž nehodlal se více shledati. „Napáhl jsem ji a povzbuzen šastným ng-padem, kterým si pomohl z rozpakv, osvdil netušené nadání k epickému básnní dalším líením „ napáhl jsem ji proti míil vrazil jsem ji jezdci, který tryskem ke vší silou koni do boku se vzepjal — sl a „A kopytem t omráil," doplnil muž. ,,Me pak bud uvízl koni v boku nebo ti vypadl z ruky a nkdo

ek nevdn

svou

se

sudlici,

:

—

jej

—

— mn

k

—

zvedl."

S

•

!

„Takové hrdina. dále se

— —

potvrzoval srdnat náš jsem byl omráen, nevím, co se

to asi bylo,"

„Ponvadž

mnou dlo."

„A kterak

jsi

zabloudil až sem, tak daleko od

ostatních?"

„Bžel jsem naped a chtl jsem na kižáky se strany," Ihaljiž bez okolk pan Brouek, kterého tato kritická chvíle obdaila neobyejným dvtipem.

„Aj, ty chytrosti válené vymýšlíš, že bys hejtmanem býti mohl," usmál se muž s mlatem. ..Ale i

zdá

se, že jsi

v

pravd pacholek

nemáš hrub bojovného." Náš hrdina pijal sice

titul

statený,

a vzezení

pacholka

s nelibostí,

mu

uznání jeho statenosti, pi nmž se skromn zapýil. Nyní, kdy nejhorší nebezpeí minulo, pocítil v sob skuten cosi jako jiskru hrdinství a podíval se na oba muže již skoro beze strachu. „Ale pro mluvíš tak chatrn esky?" vyzvídal onen. „Jsi-li z té hrstky pražských kteí se ale

náhradou bylo

Nmcv,

pichýlili

k uení Husovu?"

"

"

:

288

Pan Brouek ohradil

se

proti

naknutí

z

n-

mectví a znovu opakoval svou báchorku o dlouholetém pobytu v cizích zemích, odkud se teprve ne-

dávno vrátil. „Abys pomáhal krajanm v tžkém boji?" ptal se muž s mlatem, jehož oi vlídn zazáily. Brou-

—

ek nesmle

pisvdil. „Opravdu mi se líbíš, brachu!

—

Co

myslíš

ty,

knze Václave ?" „Rci, pidržuješ-li se uení pražských mistrv," otázal se pana Brouka táborský knz. Jak víme, umínil si náš hrdina, že pejde na

as

od Pražan k Táborm, a proto

odpovdl

—

„Abych pravdu ekl, Pražané se, mi tuze nelíbí naež po šastném vnuknutí, vzpomenuv si na hádku v hospdce, rychle dodal ,,A jsem také proti orná-

tm —

:

Tím „Proti

dobyl

si

rázem srdce táborského knze.

mešním plachtám a všem ostatním zbytkm

ímské modloslužby !" zvolal pochvaln. „Tak-li tomu, nepatíš mezi Pražany, ale mezi nás. Hejtman Chval uznal i tvou statenost budeš ádným bratrem Táborem!" „Ovšem, poj s námi tuto na Vítkovu horu,"

—

/

V

pisvdil Chval. Brouek souhlasil a kráel s Chvalcm Repickým z Machovic, hejtmanem táborským, a proslulým knzem Václavem Korandou, jejichž plná jména pozdji vyzvdl, po stezce mezi vinohrady, s ásti zpustošenými, vzhru na nynjší vrch Žižkov.

XI.

Hejtman Chval stoupal naped, Koranda však ním po boku nastávajícího Tábora, vy-

držel se za

mu své náhledy o zavržitelnosti post, církevních svátk, latiny pi mši, vzývání svatých, modliteb za zemelé a jiné kusy uení táborského. kládaje

Pan Brouek

stával se

ím

dále

posluchaem

plamenná muka oistcová, která knz obšírnými dvody odkazoval do íše bájí, nedovedla ho rozeháti a v duchu posílal nudného spoleníka nkam do sousedství popíraného oistce. Nebyl mu Koranda vbec hrub sympatický. To hubené tlo, bledé tváe, horen svítící oi a k tomu ten ohromný po boku ne, tohle nebyl spoleník po vkusu pana domácího. istý velebníek, prohodil k sob. roztržitjším; ani

—

me

Knz

petrhl pojednou svj výklad a zastaviv své plamenné oi tak pronikav, ze náš hrdina leknutím až se zachvl.

se,

upel

na

„Pro na randa písn. Svatopluk

mne

ech: Sebrané

tak

divn

spisy IX.

hledíš?" otázal se Ko19

2§Ó

„i nic, velebný

pait pan Brouek.

pane

—

nic,"

máte kapitální zabiják u pasu." „Zdaž mi chceš vytýkati oi zvolal knz.

—

omlouval se

„Pomyslil jsem

—

si

jen,

rozže to

mým meem?"

— ?"

vám já ti já oi vypíchnout „Já koktal všecek pomaten náš hrdina, který neml ovšem ani tušení o staroeské frási, v níž ,, vytýkati nkomu oi" znamená prost tolik jako v novoeštin „nkomu nco do oí vyítati." „Vz, že sice i já si pipínám v dobách, kdy snad jedno rameno rozhodnouti mže svatý boj pro zákon Pán," pravil Koranda slavn; ,,ale kdyby došlo na tuto potebu nejhorší a ruce mc, boží služb zasvcené, poskvrnily se lidské krve prolitím, tu nikdy již nedotkly by se kalicha s velebnou krví Kristovou!" (Staí letopisové nás pouují, že se Koranda skuten zachoval podle slov k panu Broukovi pronesených. Tento knz táborský, jenž na památné hromad u Kížk první volal k lidu, že potebí jest, aby již nechodili s poutnikou holí, ale s v rukou; který dlel v tuhém boji u Sudoa v jiných bojích etných: který tak liorliv vodil ozbrojený lid na kláštery a nabádal k dílu zkázy; kterého ješt mnohem pozdji Eneáš Sylvius, setkav se s ním již starcem v Táboe, nazval ,, starým ábla nástrojem" týž Koranda pestal ješt téhož roku 1420 až do své smrti sloužiti mše proto, ponvadž na Pibenicích s jinými se bránil házeje s vže kamení dol na nepátele a tudíž se domníval, že pi

ním

me

meem

me

:

tom nkoho se svta sprovodil.) Po episod s meem pokraoval knz ve svých náboženských výkladech; ale pan Brouek pestal

2&Í

již

nadobro poslouchati. Ducha jeho zamstnávaly

jiné

vci.

ím

se chut do vrchu, ale výše tím více klesal na mysli. Picházely mu na všechny pravdivé i nepravdivé historky, které kdy slýchal o Žižkovi ty heby, které prý hrozný slepec vrážel do tonsur knžských, ty obti, jež prý vlastnorun palcátem zabíjel, a jiné, které dal v jedné sakristii za živa upáliti a p. Hledl tedy s úzkostí stále vzrstající vstíc okamžiku, až

Z poátku bral

vystupoval,

pam

:

bude pedstaven strašnému vdci Tábor. Na hebenu hory, na samém kraji jeho ku Praze obráceném, stál tyhranný devný srub se stílnami a vynívajícím shora podsebitím, obehnaný zdí z kamení a hlíny, jakož i píkopem. Chodci zahnuli však pod tímto srubem na zadní, jižní strá hory, k nynjšímu Žižkovu obrácenou. Odtud bylo již vidti i druhý devný srub, též na hebenu hory v nkteré vzdálenosti od prvního na východ vystavný a rovnž zdí a píkopem chránný. Vedle nho zdvihala se jakási vž v rohu jedné z ohrazených vinnic, pokrývajících tuto jižní strá. „Chceš-li se státi vojenským, jak možno se domnívati podle tvého útoku v bok u Žižky budeš míti školu nejlepší," pravil s Chval epický k panu Broukovi, když se plahoili po píkré stráni zpustošenou vinnicí vzhru na heben. „Hle, kterak rychle a lacino si tuto zídil znamenitou tvrz, jak vtipn se tu ohradil a okopal!

vdcem

Nmcv,

úsmvem

leží na úzkém hebenu hory mezi obma chránno jimi na východ a západ; od plnoci mu bezpenou obranou srázná, zhola nepístupná

Naše vojsko sruby, je

strá a také k

této polední

stran

jest,

jakož vidíš 19*

29á

sklon hory dosti píkrý, i vadí tu také nepíteli vinnice a jejich kamenné ohrady. Žižka svým bystrým jedním okem všechno umí nejlépe vyhlídnouti a

všeho k

zámrm

niná dobe

se

svým

mu

použiti;

hle,

ona

i

hodila k lepšímu

vž

vin-

opevnní

vý-

chodního srubu." Zatím dostoupili blízko ku hebenu, vyšli z vinnice pes rozboenou ze a pan Brouek spatil ped sebou vojsko táborské. Byly tu rozloženy mezi obma sruby husté davy

muž,

žen

i

výrostk v nejpestejší smsici.

ás muž mla ena

krunýe a pílby; vtšina byla

Malá oble-

jen v kabáty kožené neb

soukenné, krátké sukn, nohavice a škorn neb opánky, tkanicemi k nohám pipevnné, nkteí v haleny nebo plášt,

na hlav pak mli kukly, nemotorné klobouky nebo huaté epice. Mnozí nesli na kabát pišitý kalich z

erveného sukna. Zbranmi

kopí,

mla nebo

jejich byly sudlice, palcáty, samostíly, mee; podlouhlé veliké štíty devné, vtšinou kozí plátnem potažené a pomalované. Zbraní vý-

ás

okované cepy,

rostk byl kožen.ý runí prak na louení kamen. Ženy a dívky byly bu prostovlasé nebo mly na hlavách dlouhé plachetky, páskou k elu pipoutané, na tle jen režné košile a prosté sukn, z ásti kabátce nebo plášt, a byly vtšinou tváí stejn opálených jako mužové, tl statných,

oí

jiskrných a

smlých.

Nkteré okraji hory,

zástupy

stály

dosud

odkud byly patrn

na

plnoním

prbh

boje na Špisedli, živ rozmlouva-

tálském poli sledovaly; jiní o šarvátce práv ukonené; nkterý poet žen,

jíce

mužv

i

výrostk pak byl

již

opt zamstnán

u srub,

293

kdež dokonoval poslední ásti zdí, na obranu tam zdlaných. Mezi zástupy bylo také vidti nkolik knží, veskrze vousatých a šatem jen málo od ostatního množství se lišících nkteí nesli bibli pod paží nebo i kalich v ruce. A nad celým tím pestrým, malebným obrazem vlál na vysoké žerdi dlouhý erný prapor s erveným kalichem. Chval z Machovic uvedl nového Tábora k vojevdci, tehdáž ješt jednookému, kterýž práv s železným palcátem v klín na velikém balvanu jako na prestolu sed, s výstupku hory pátrav pohlížel pes Vltavu na ležení nepátel, do nhož se nmecká jízda zatím již navrátila. Cím blíže pan Brouek picházel, tím vtší úzkost pocioval ped setkáním se strašným vdcem táborským, a když konen ped Zižkou stanul, oi strachem zakaleny tak, že nemže vylíiti ani podobu ani šat jeho, ehož sluší litovati tím více, ponvadž ve starých památkách dosud marn hledáme podobiznu" nepochybn vrnou nejvtšího hrdiny národního. Pepamátné setkání Jana Žižky s Matjem Broukem odbylo se velmi krátce. Chval pravil ,,Vedu ti nového Tábora, brate Žižko já a knz Koranda setkali jsme se s ním dole na poli Špitálském, kdež s Pražany mužsky bojoval, a na žádost jeho pijali jsme ho mezi bratry." Tesoucí se Brouek cítil, kterak bystré jedno oko Žižkovo zpytav na spoívá, a pak slyšel jeho zvuný, velitelský hlas: ,,Zdá mi se, žes dosud bichu svému sloužil více nežli bohu. Však u nás ;

ml

:

:

nm

!

294

pozbudeš

brzy

híšného

tuku.

Jaké

jest

tvoje

jméno ?"

„Matj Brouek," chvjícím

1

L

stží

vyslovil

pan domácí

se rtem.

„Nuže, brate Matji, hejtman Chval pijme t mezi své cepníky a vycvií t k boji po našem zpsobu; nyní jdi a pomáhej pracovníkm na zdech!

Zdráv bu!" Chval odešel s Broukem k zástupu cepník, kteí pozdravem a nkteí stiskem ruky uvítali nového bratra, a pak jej dovedl mezi ženy a muže na zdi pracující.

brate; mžeš podávati kaa vrátil se k cepníkm.

„Jsi chlapík silný,

meny," rozkázal Bratr

Matj

mu

byl sice rád, že

má pedstavení mu pidlený Pkné pivítání

u Zižky odbyto, ale úkol na uvítanou

naploval

—

jej

pramalým potšením.

huel do

— Mám

sebe. podávat kameny jako Ani se to pro vojáka nesluší. Skoro se

nádenník mi zdá, že jsem vyvedl notnou hloupost'. Pražané znají pece uctíti hosta. Janek od zvonu je sice jinak potrhlý, ale na špatné pohoštní krom té komoice si nemohu naíkat. Mohl jsem nyní po šarvátce sedt klidn u medoviny v nebo za plným stolem u Domšík. Ba že jsem prohloupil, !

—

—

poádn

krm

prohloupil

Brzy poznal také, že nebyla jeho práce žádnou Musel zdvihati balvany, že se pod nimi až prohýbal, a starý, šedobradý Tábor, jménem bratr Stach, kterému Žižka dohled na pracovníky svil, pohádal jej ustavin k pospchu. Utrmácen již cestami po Praze, ruchem šarvátky a lezením na

hrakou.

!

295

Vítkovu horu, musel nyní v úpalu slunením robotit, až ho všecky údy bolely a po rozžhavených tváích stékaly potky horkého potu. K tomu smály se ješt Táborky jeho hlubokým povzdechm a žalobným posukm. Jaktživ ani nezavadil o sprostou práci a te se musel trmácet jako nejbídnjší pomaha na stavb. On, majitel típatrového domu Kdyby ho vidli jeho známí pi takové lopot Bylo mu do pláe. !

!

Když byla

konen

práce hotova,

tém

svalil se

úna-

vou jako žok do trávy na pokraji píkré severní strán. S trpkou výitkou pohlížel na ruce rozedené, plné puchý krví podlitých. Když si ponkud oddechl a veerním vánkem se ochladil, zadíval se smutn dol do krajiny. Vzpomnl si, kterak ješt nedávno, v devatenáctém století, zabloudil procházkou na Žižkov a jak práv s tohoto místa spokojen pohlížel na stelbu a cviení vojenská u invalidovny, na živé pedmstí karlínské, na jasnou eku, po níž se vlekly nemotorné staré lod, komi tažené, na veselou krajinu s Libní, továrnami holešovickými, Stromovkou, vínorodou Trojí a to

pívtivou Pelc-Tyrolkou. Mj bože, jaká zmna! Nyní vidí ped sebou tutéž krasamou v malebné oklice zatoenou Vltavu,

hrozná

jinu, tu za ní v pozadí lesnaté Ladví a dlouhé površí, táhnoucí se odtud až k Podbab všechno je totéž ale jak zcela jinak vypadá pece ta krajina ve století

—

—

patnáctém Místo invalidovny a Karlina holá plá s nkolika rozptýlenými domky; vzadu po výšinách od

:

296

nepatrné vesniky Libn až k Podbab samý jen vinohrad; místo holešovických továren tohko široká role u malé vesniky a na nich vojenský tábor; jiné veliké tábory na Letné, u Ovence a Stromovky, tehdejší královské obory, i blíže u hradu Pražského všechna ta krajina za ekou jest pokryta vojenskými boudami a stany, hemží se bojovníky a kostvem, ježí se kopími, blýská se všelikými zbranmi, tepetá korouhvemi a kmitá ervenými kíži. Jediné to velkolepé mraveništ válené!

—

Pan Brouek teprve nyní pln poznal moc, které

troufají

si

strašlivou eliti zaslepení Pražané a ta

hrstka Tábor. Nemohl ani pochopiti takovou bláhovost' a pravil sob, že minuli se zajisté všichni s roz-

umem. Starý bratr Stach, který se posadil vedle nho, ozval se pojednou, jakoby etl v jeho myšlenkách „Žasneš nad potem nepátel, brate, a snad i soudíš, že pošetilci jsme ekajíce vítzství nad silou jako já, takovou. Ha, nebyl jsi v boji u nevidl jsi tu strašnou blýskavici železných pán proti nám hrstce neodných sedlák, jejichž hradbou jedinou bylo dvanácte voz a Hospodin Více než pt jich bylo na jednoho našince a na Ale svých nás chtli rozebrati kopyta kázal slunci, aby ped asem zapadlo za horu, a ve bili še nepátelé sami mezi sebou i rozprášeni Tys nebyl jsou cepy našimi v útk hanebný brate; tys neslyšel hrozný teskot nau šich cep, když jsme u Poíí tepali vojska královv Pána Boha, že doufání pevné ská ...

Sudome

Bh

ko

.

.

.

.

.

Bh

.

tm

.

.

.

Nekme,

A

i

mám

Zikmund nešlechetný dá hbet ped námi

s

tmi

297

Mišáky, Durynky, Bavoíky a vším tím zlostným pokolením nmeckým, i se svými Uhaty a všemi tmi pronárody svta Hospodin je s námi a žehná zbraním našim, ponvadž vidí v istá srdce naše a ví, že nebojujeme pro zisk ni slávu, než na obranu své zem a svaté pravdy." .

Bratr

Matj

—

.

.

jakž nyní

—

budeme jmenovati

údm,

i

pohovl

nm

my

pana Brouka ztrmáceným

sice

ale za to ozval se v jiný, tvrdošijný nepítel: hlad, což nebude divné nikomu, kdo uváží všechny jeho trampoty od asného obda u Domšíka a že od té doby požil jediného slaneka. Zaal netrpliv toužiti po veei a znovu litoval svého

odpadnutí od Pražan, pomýšleje na dobrou kuchyni pelivé Mandaleny a málo oekávaje od táborské polní menáže. Trpce si vyítal, že vc tak dležitou neuvážil.

Sdílný bratr Stach po chvíli pokraoval

„BlahoPánu, že dopál mým starým oím uvidti dobu spásy. Trávil jsem život v lopot a ponížení; vidl jsem, kterak pán utiskuje poddaného, bohatý chudého, jak bratr bratra vydírá bez milosti, jenom po vlastním zisku a pohodlí se shánje, po híšných rozmailostech svta vidl jsem, jak i knží, v ústech majíce lásku k bohu a bližním, srdcem lnou k bídným rozkoším pozemským a milují toliko sami sebe, bažíce po moci a bohatství, hýíce a svatokupíce. Slyšel jsem, že slujemi neestí staly Sie i nejvyšší vrcholy kesanstva i pravil jsem sob, že blíží se asové, kdy v nepravostech zahyne svt Ale tu vzešla hvzda nad Betlémem, nebeská hvzda, v jejsem zaplesal vstíc jitru vykoupení jíž zái :

eím

;

.

.

.

.

.

.

!

298

A

tyto mé oi mistra poslaného, uši mé slyšely z istých jeho rt slova pravdy ... A když zvs o muennické smrti jeho doletla ke mn, tu zatásl jsem pstí, zaskípal zuby, okoval svj cep a navždy opustil chatr i role svá. Jediná mi zbyla touha: dáti život svj za pravdu boží. Stará moje ruka sotva zdvihá cep a pece již ve tech bitvách máchal jsem jím v nejprvnjší. a stely nepátel jakoby se vyhýbaly mé šedivé hlav ni krpj krve neprocedil jsem dosud za víru svou. Však nyní praví mi vnitní hlas, že uzím boj ze všech nejstrašnjší a že v konen najdu slavnou smr za kalich a zákon

tam na hrádku Kozím spatily

bohem

vné

ad

Mee

;

nm

Pán!" „Kdy pak budeme veeet?" ponkud nevhod ozval se bratr Matj. Staec chvilku pekvapen zíral na nho, nemoha se vpraviti v náhlý ten obrat od vcí nebeských k nejhrubší pozemskosti. Pak vyal mlky z kabely u pasu veliký kus erného chleba se sýrem a podávaje obé Broukovi, pravil ,, Pijmi veei mou. slábne Jedva jsem se jí dotekl. Starý žaludek den ode dne více a již hrub nedbám o pokrm pozemský. Však i toho má každý v našem táboe dostatek. Ovšem jen pokrm nejsprostší; nebo híchem by bylo krmiti pochoutkami tu blátivou schránku duše a budoucí pytel erv." Bratr Matj pijal chléb se sýrem váhav a zaškaredil se nad nimi jako noc. to je krásná veee láteil v duchu kus komisárku erného jako zem a houževnatého jako podsev! k tomu sýr ba, kdyby to alespo byl poctivý sýr ale hanba mluvit. Myslel jsem, že budou mít pece :

mj

— —

—

A

A

—

—

299

kousek masa

s

njakým komisním knedlíkem

Brouku, Brouku, kam

jsi

.

.

.

dal rozum!

Fllad ho donutil, že se pustil pece do tvrdého chleba, po ho rozbolely dásn, a že s odporem sndl také sýra, který zanechal v jeho ústech nepíjemnou chu a palivou žíze.

nmž

ás

„Kde pak mysln.

tu dostanu

nco

k

pití?" ptal se malo-

Bratr Stach odepjal od pasu a podal

devnou

mu

kulatou

nádobku.

Bratr Matj pijal ji nedviv a drobátko pihnul; ale hned ji odtrhl od úst a zvolal s ky!" selým obliejem „Vždy je to istá voda Ovšem, erstvá boží vodnka. Naerpal jsem si

:

,,

ji

ped

chvilkou dole ze studánky."

„A piva tu nemáte ?" „Mli jsme dnes, ale již došlo. Žižka dbává také, aby mli brati stídmý doušek piva na posilnnou. Ovšem na pochodech píváme obyejn jen vodu. Ale jdeme-li do nkterého msta pátelského, tu Žižka leckdy naped psává: ,My k vám bohdá brzy pijdeme; jedno mjte chléb, pivo, obrok pipravený,' a brati chystají k našemu píchodu, co mohou. Každý rád obtuje vše, co má, na spolenou potebu. Vždy jsme jedna rodina božích dítek. Rytí rovn se sedlákem, všichni v našem vojsku jsme brati. Žádný nechce se vypínati nad druhého, aniž lépe žíti ostatních. Každý stará se o všechny. Všichni prodali jsme své statky a ddiny a každý vysypal stržené peníze do kádí, na Táboe k tomu pipravených, z nichž platíme spolené poteby."

kom

300

Hovorný staec umlknul, vyrušen hlaholem zvon, který se ozval z dola. Bylo se zatím slunce schýlilo k západu a zamodralý obzor zbarvil se jemnými odstíny erveni a zlata. Hndý soumrak zaal obestírati rozsáhlé tábory kižácké na pláních za Vltavou. Z mst pražských pak zahlaholil veerní pozdrav, nejprve z jedné, pak z druhé, pak z jiných vží, tu jasnji, tam temnji, v rozmanitých mohutných a lahodných hlasech, splývajících v ohromnou hymnu, slavnou a dojemnou. ,,To jaksi dlouhé a slavné klekání," prohodil bratr Matj. „Slaví pedveer nedlní," vysvtlil bratr Stach. „Pedveer nedlní? Vždy je dnes teprve pátek!" zvolal bratr Matj, vzpomínaje si urit, že

ml

vera ped svým nešastným výletem na Hrad-

any

obvyklý tvrtení hrách s uzeninou. „Mýlíš se; sobota je dnes, den svaté Markéty," odvtil Stach. „Práv proto je dnes pátek. Vždy jsem si vera ve tvrtek po vzpomnl, ale pak jako na své

obd

híchy zapomnl, že bych ml cestou na Hradany koupit njaký dárek své hospodyni ku dnešním

Matj a tiše si jx)svátek! Stach znovu setrval na svém a Brouek se dále nehádal, mysle si, že s asem spletli se i svatí. Byl také již ospalý po denním trmácení. Nyní pišla v jeho vzpomínkách i komoicc ke cti, ba posada s nebesy a pruhovanými peinami budila žádostivý jeho vzdech. Jak by tam nyní, dobe nav té bezsycen a napojen, hovl unaveným jmeninám," odmlouval bratr vzdechl

:

Pkn

slavím

její

i

údm

pené,

tiché arše,

na

mkkých

duchnách prachových

áoi

—

kdežto zde musí spáti na holé, tvrdé zemi, pod širým nebem, uprosted divokého, ozbrojeného Hdu. Rozhodnul se již na dobro, že pi nejbližší vhodné píležitosti i tábor Žižkv opustí, nkde v krských lesích se ukryje a hned po udušení vzpoury do Prahy se vrátí. Tahle spolenost se pro nho naprosto nekdyby hodí. S každým otrapou se bratíkovat alespo slušn pili na to bratrství Ale takhle Bratr tu, bratr tam a pak t postaví ke zdi, abys podával kameny! Živit se erným chlebem, zapíjet vodou, spát na holé zemi a když ke groši pijdeš, hodit jim dkuju za takové živobytí! ho do kád S tím odhodláním pitáhl si pevnji kuklu, aby mu nco nevlezlo do ucha, zabalil se do kloku a

—

!

!

— pkn

ku spaní. Hovor a šum v táboe práv

chystal se

utichl,

ale

hned

vášnivý hlas, jenž bezdky vymáhal pozornost' každého. I bratr Matj obrátil se a spatil Korandu stojícího na balvanu po shrnuli. Také Stach uprosted bratí, kteí se k opustil své místo vedle Brouka a pistoupil blíže ke kazateli. V posledních paprscích sluneních záila tu štíhlá postava bledého knze, z jehož roznícených ruce hroziv oí jakoby sršely blesky a jehož byly napažený dol smrem k táborm kižák. Mluvil o draku ryšavém, sedmihlavém a sedmikorunném ze Zjevení svatého Jana, jenž pichází zahubit zrozeátko ženy hvzdné, novorozenou

na

to

zavznl

silný,

nm

nmu

ob

Pravdu

To

lovk

.

.

je

po

zdímnout!

.

—

kázání v noci, když si chce nádennické robot alespo s pokojem

nápad té

zlobil se bratr

Matj.

á02

zakuklenou hlavu ješt klokem á si na druhou stranu. Avšak mohutná, plaKorandova pronikala i dvojím píkrovem menná a pimla bratra Matje po mnohém obracení se strany na stranu konen k tomu, že rozezlen radji obalil

obrátil se

e

opt

se posadil

Pes

ob

a toliko

uši

dlanmi

zacpal.

Korandv

i pizvukující výa sester. Zatím setmlo se již. Dole po Letné, po pláních Holešovických a Oveneckých zaplanuly nocí etné ohn v leženích kižák a také zde na temeni Žižkova rozžehli Táboi

to slyšel hlas

kiky nadšených bratí

ohn strážné. Osvtlovaly píšern nkteré skupiny poslucha, uprosted nichž nejasn se míhala postava zaníceného kazatele, pnoucího ob ruce vzhru, jakoby horoucím zápalem svým chtl se veliké

vznésti

ku hvzdnatému

nebi.

Posléze ukonil své kázání, za nímž ozval se boulivý souhlas nadšeného posluchastva.

Díky bohu! oddechl

si

bratr

Matj

a znovu se

uložil.

I

Ale v tom rozlehl se zpév: Kdož

jste boží bojovníci a zákona jeho, prostcž od líoha pomoci a doufejtež v nho,

že konené s ním vždycky zvítzíte.

Z poátku zpíval jen hlouek, ale brzy vpadaly nové a nové hlasy, takže druhá sloka znla již mohutným, hímavým sborem:

8oš

Ten

Pán

velí se nebáti

záhubci tlesných, velí i život ztratiti

pro lásku bližních svých, protož posilte zmužile srdcí svých.

Mj

bože!

Ani vyspat se a zlobil se v duchu zou-

Takové hulákání!

lovk nemže bdoval

tu falý bratr

!

Matj.

Ale musel poslouchati ješt

i

následující sloky

písn táborské: Kristus vám za škody stokrát víc slibuje; pakli

vný

pro

kdo

stojí,

život složí,

bude: blaze každému, kdož na pravd sejde. míti

Protož stelci, kopidlníci ádu rytíského, sudliníci a cepníci lidu rozliného,

pomntež

všickni

na Pána štdrého.

Nepátel se

nelekejte,

na množství nehlete

A dále, dále znla z tisíce hrdel ta píse neumlá, však jadrnou silou a vroucí vírou naplnná, ta píse samým Zižkou prý složená, ped jejímž pouhlaholeni pozdji valné voje na útk dále hímala tu velebn a nadšen

hým vzdáleným se

dávaly

—

Bo4

s

hebenu Vítkovy hory daleko do umlklé noní

krajiny.

Posléze doznla a tábor Žižkv uložil se ke I bratr Matj došel dlouho kýženého klidu, chvíli jen ješt vyrušován a pak ve sny ukolébán njakými žalmy, které starý bratr Stach vedle nho spaní.

tiše

prozpvoval.

Našemu

hrdinovi zdálo se o ryšavém, sedmi-

hlavém draku a žen hvzdné, která se však poznenáhla promnila v pvabnou Domšíkovu dceru .

.

.

XII.

Ó

vn

památného dne Ty, skrovný voj hrdin, jakých málo se zaskvlo v djinách lidstva, kteréž's okázalo svtu, sec jest národ malý, vede-li jej horoucí nadšení, ob-, slunce velikého,

!

kteréž's ozáilo

tu jící radostn statek i život za svaté pesvdení, ty pochodni nebeská, kteráž zaplápolala's nad horou

pedk

ovnila Vítkovou, abys ela bohatýrských glorií slávy nesmrtelné ó slunce, jehož odlesky ješt po staletích rozehívají k silnjšímu tluku mdlá

—

srdce

potomk

:

kolik zanícení chovati

mže

nitro

eské, kolik slov úchvatných a plamenných jazyk náš, všechna by mla splynouti v ódu velebnou, vítající tvj triumfální vzchod na zlatém a purpurovém obzoru Ale s asem zmnili se i lidé. Nesíslnkrát vzešlo jako tehdáž krásné letní slunce nad Vítkovem, však nikdy již neozáilo božích bohatýr a po staletích svítí na pokolení malé, bez pravdy a síly, bez nadšení cedícího poslední krpj krve za drahý ideál, na pokolení, které již sotva rozumí a velkému inu pedk a usmívá se zvsti o jako staré, divné pohádce, kterou již nudno poslouchati. Ne!

ví

nm

i

Svatopluk

ech:

Sebrané spisy IX.

^0

306

schopno jsouc onch velkých obtí a zápal, vymlouvá se na jiné asy a pomry, zapovídá si vyprávní o slavném skutku minulém a skládá pi tom ruce v klín nebo robí trety ó zapadlé slunce

—

naší

síly,

t

dovede

opt

zda vyjdeš uvítat

ným zvonním

a najdeš

básníka, jenž prázd-

i

plamenným nadšením a ne slov

a

malichernou

karikaturou

jako já!

„Vstávej,

Brouek

brate Matji

— již as

!"

oi

a spatil nad sebou vrásité líce bratra Stacha, který mu podával tžký, hebíky posázený cep a kus chleba se sýrem. Bratr Matj pijal obé s tžkým povzdechem a le nebudu zevrubn vyliovati toto nedlní dopoledne našeho hrdiny, které patí k jeho nej-

protel

si

—

trudnjším svátením upomínkám. Jen tolik podotknu, že dnes nepodával sice kaale poslouchal kázání knzi táborských s nábožným zpvem bratí a pijímal — nerad to vypiznávám, ale konen musí pravda na svtlo jímal také pod obojí zpsobou, obyejem táborským, totiž u prostého, ubrusem pokrytého stolu, za nímž stál knz bez ornátu, odbývající krátký obad pouze

men,

—

jazykem eským.

V

poledne podaly sestry táborské bratru Matji

—

janedlní obd, jehož souástky byly „kyselo" kýsi druh polévky, o jejíž jakosti pan Brouek ze šetrnosti k dávným pedkm zachovává hluboké kus vaené hovziny, režný chléb a námlení

—

307

—

alespo na míru bratra Matje pouhý všelijakého piva. náprstek Ale když se po oddával dumám nejchmurnjším, probleskla jimi pojednou myšlenka slibující spásu. Napadla mu totiž podzemní chodba, jíž se z devatenáctého do patnáctého století dostal, a k tomu pidružilo se pomyšlení Což kdyby toutéž chodbou bylo možno dostati se nazpt? Pisvdující odpov jevila se mu tak samozejmou, že radostn vyskoil a div hlasit nezajásal. Pak ochladila ovšem jeho nadji pochybnost', možno-li jen tak chodbou ze století do století pecházeti. Ale hned zase si pravil Jisté jest, že jsem tou chodbou do minulosti pro by nemohla zpsobiti také zázrak zabloudil opaný? Pišla mu na mysl víivá závra, která ho pojala, když zavel dvíka, vedoucí z podzemní chodby do klenotnice krále Václava; vzpomnl si také, že tato dvíka byla na jedné stran ervotoivá a zrezavlá, na druhé však úpln nová o, že tvoila ona pehradu mezi obma vky a když dvíka za sebou zavel, tu ocítil se závratným letem o pt století nazpt. Nyní uiní rovnž a bude zase v moderní Praze arci, z poátku vlastn jen pod ní, v oné podzemní chodb, vedoucí od Kozí ulice pod Hradany a tam nastane opt otázka, jak se dostane vysokou, sráznou šachtou nahoru na povrch zem. za dne se tam asi pec nkoho dovolá nu, v nejhorším tom pípad vrátí se a ne-li, zkrátka do husitské Prahy i spíše, zásobí se naped njakými potravinami a zstane v podzemní chodb jako v bezpeném úkrytu až do té chvíle, kdy bude msto dobyto a první vztek nepátelského vojska schlazen; pak zajisté zavládne opt pokoj a poprstek

—

obd

:

:

—

—

—

Le

—

—

20*

b03

ádek, a bude

i v tom patnáctém století alespo Byl by nejradji ihned Táborm unikl, ale v tu chvíli práv bylo to nejmén možné. Zižka zpozoroval totiž njaké podezelé pohyby v nepátelském ležení a rozkázal bratím, aby byli pohotov. Následkem toho sestavovali se rychle stelci, sudliníci, cepníci a bojovníci jiného druhu na vykázaných sob místech. Cás cepník pod vedením Chvalovým postavila se u srubu západního. Mezi

snesitelný

tmito byl

.

.

i

život

.

—

bratr

Matj

;

stál sice

v poslední

na samém pokraji severní strán, ale sráznost zed srubu za ním a šik bojovník, mezi ním a strání hust seadný, nedaly myšlence na

ad, této, jižní

útk

v této chvíli ani vzniknouti. Za to mohl se svého stanoviska dobe pozorovati všecko, co se dje dole na Špitálském poli a dále za ekou. Tam bylo již vidti na všech stranách zlovstný ruch. Oddíly jezdc i pších mnily svá stanoviska, tu se rozdlujíce, tam se spojujíce a poádajíce v šiky. Zvlášt ilé proudní bylo v táboe Míšanv u Ovence a v ležení Albrechta rakouského vedle nich.

Pražané netušili patrn také nic dobrého; nehusté jich davy stály na zdech mstských i v branách, k boji pipraveny a bedliv pozorujíce pohyby vojsk nepátelských.

bo

—

—

vrhli se Konen asi ke tvrté hodin míšeští jezdcové s Uhry a Rakušany, potem asi 25 tisíc bojovník, do Vltavy a brodili se rychle na druhou stranu. Opodál za ekou zstaly ti šiky kižák v záloze. Z msta ozýval se hromový kik bylo pozorovati, že nepítel a zvonní na poplach i

:

309

také na jiných stranách, od hradu pražského a od Vyšehradu, chystá se k souasnému útoku. Bratru Matjovi bylo, jakoby nastával soudný den. S hrzou pozoroval, kterak se Špitálské pole plní nepátelským vojskem, a na chvilku jen vzpímila ho poznámka Chvalova „Ti mají namíeno na Poíí; sem k nám by se na koních nedostali!" Ale nepítel nezamíil ku Praze, nýbrž valný poet jezdc rozjel se tryskem ve smru opaném na východ. „Milí bratí!" rozlehl se táborem rázný hlas Žižkv. „Tuším, že nastala chvíle rozhodnutí. Brzy :

bohdá ukážeme vrolomnému králi, jak umíme se o boží a svou pi proti všem rotám Antikristovým. Již hrnou se na nás ti nepátelé pravdy a

bíti

zhoubcové eské zem.

Protož doufajíce v Boha, Držtež se každý šiku svého a pozorujte svých hejtman. Pán ra vás posilniti!"

bute

hotovi

!

Bh

„Zvítzíme nebo umeme!" rozlehlo se táborem a zase zavznl hímavý zpv: „Kdož jste boží bojovníci

." .

.

Práv

když zvuela bojovn poslední sloka

A

s

bra

tím vesele zkiknte, kouc: Na n! hrr na

n!

svou rukama chutnejte,

Bh

náš Pán! zkiknte,

bite, zabité,

žádného neživte!

vmísil se do ní divoký se strany východní, kde

kik a teskný hlahol trub míšeská jízda po mírnji

gklonném svahu vzhru

byla vyjela a nyní po he-

310

benu hory úprkem

se

hnala na srub v

té

stran

stojící.

Táboi nenadáh

se tak náhlého a silného útoku strany; domnívali se, že nepátelé spíše horu obejdou a pak od jihu neb zárove s nkolika stran

s té

na tábor udeí. Nenadálý, prudký náraz útoníkv uvedl proto neetné hajitele srubu ve zmatek, že vtšina jich, podšena a zastrašena dsným kikem Míšan, blýskavicí dlouhých kopí a deštm stel, na útk se dala a nepítel hned prvním návalem nejen vž vinninou u srubu dobyl, nýbrž i píkopu se zmocnil. Již první jeho davy, sešedše s koní, s vítzným rykem drápaly se vzhru na ze srubu, v nmž zstala toliko skrovná hrstka Tábor s dvma ženami a jednou pannou. Ti, nemajíce zbran stelné, metali jen kameny s podsebití srubu i se zdi na útoníky a hrdinsky se bránili; zvlášt vynikala jedna žena vysoké postavy, rozpuštných a kolem sndé šíje poletujících erných vlas, která stojíc na zdi srubu, jako titanka obnaženýma, svalnatýma rukama veliké kameny nad hlavu zdvihala a zuiv metala na dorážející Míšany. Ostatní hajitele již couvali, však ona zvolala velikým hlasem: ,,Ped Antikristem nesmí kesan vrný ustoupiti!" a nemajíc po ruce již kamen, holýma rukama pustila se v zápas s obrnným kolohnátem, který se práv vydrápal na zed le v tom zaryl se jí oštp jiného Míšiiana do hrudi hrdinka klesla a v pádu strhla s sebou i odprce dol mezi rozlícené útoníky. V nejvtší té tísni pišla obráncm srubu vydatná posila, Žižka s ástí svého lidu pospíšil do srubu, sám první vystoupil na zed a hromovým hla-

—

sem

—

pobízeje ostatní, prudce máchal

svým palcátem

!

311

na

\

Míšany vzhru

šediny strany, srážeje

Náhle poklesl za nohy a táhl se zdi roucí.

:

nkterý nepítel

—

se de-

chopil

jej

zdálo se, že je ztracen. tu objevil se vedle. Žižky staiký bojovník táborský kolem vpadlých skrání, s nichž apku urval ruch bitevní, jako sníh poletovaly ídké, bílé kadee stará kostnatá ruka mladistvou ješt silou zamávla tžkým cepem a pádnou ranou povalila Míšana ostatní cepníci vtáhli vdce nazpt Žižka byl zachránn. Ale zárove proklály míšeské zbran vetchá prsa starochova horoucí pání šedého bratra Stacha bylo splnno

Le

již

— — —

—

—

S dsným teskotem dopadaly nyní táborské cepy na lebky nepátel, kameny s deštm stel sypaly se na n, že s kikem a bolestným stonem couvali od srubu, jehož píkop se naplnil mrtvolami. Zatím Žižka, vida, že první útok na srub jest odražen, vrátil se s nho k ostatním lidem svým a pravil k hejtmanu Chvalovi ,,Dej se potichu a rychle s cepníky svými tudy vinnicemi" ukázal zkrváceným palcátem na jižní strá „a chop nepítele v boku!" Chval jen kývl a spšn vykonal rozkaz. Dal :

—

—

svým cepníkm potebné nauení a v ele boil tiše na strá mezi vinnice.

jich vy-

Bratr Matj pi dosavadním prbhu boje nevycházel ze smrtelných úzkostí; tásl se na celém tle tak, že i strašný, heby pobitý cep kýklal se za jeho ramenem. Byl by se jist poradil s Vakem, kdyby to jen trochu bylo bývalo možné. Ješt štstí, že stál dosti opodál od vlastního jevišt bitvy. Když nyní Chval s cepníky zatoil se mezi vinnice, ovládla bratrem Matjem jediná myšlenka:

312

—

již proto, že nimusí prchnouti stj co stj žádná moc svta podruhé živého do bitvy jej ne-

že

dostane.

Zámr jeho byl usnadnn tím, že nalézal se v poslední ad. Sotva že tato sestoupila do vinnice, vyskoil bez rozmýšlení prlomem polozboené vinniné zdi a pádil úprkem po stráni dol, smrem od bojišt. Zaslechl za sebou výkik: „Zrádný zbablce!" i zdálo se mu, že nkdo bží tsn za ním a každou chvíli koncem palcátu již dosahuje jeho zad, což ho tím více pohádalo k zoufalému, zbsilému bhu.

Tu hlasy,

zaslechl kdesi stranou za kovinami dva bezpochyby venkovan, pozorujících boj na

hoe: „Tuto bží nkterý Nmec." „Tábor je to; vždy má cep na ramen." „Zajisté posel Zižkv ku Pražanm." Tou rozmluvou vzpamatoval se bratr Matj. Poznal,

že

domnlý

cep, kterýž, do zad.

Ohlednuv bezpeí.

aby

pronásledovatel jest vlastní jeho

rozkýván divokým úprkem, tepal ho se,

Táboi

nepozoroval za sebou žádného nezamstnáni bitvou, než

byli píliš

stíhali uprchlíka.

Slova venkovan vnukla mu zárove výbornou myšlenku. Ano, vydá se za posla Žižkova a tak dostane se bez pekážky nejbližší branou do Prahy; tam pak pospíší do domu Jankova, pevlee se opt do svých vlastních šat, které ukryje pod širokým a dlouhým klokem, i zamíí rychle k domu královskému u erného orla .

.

.

313

nebžel, nýbrž jen rychle kráel ku blízké levici táhly se k ní opt vinnice, za nimiž blýskaly se zbran nepátel na Špitálském Již

Horské brán. Po

poli.

Nad

pi ní a na zdech pozorujících boj na Vítkov

branou, na obou vžích

mstských bylo plno

lidí,

hoe, a když bratr Matj ku brán

se piblížil, roze-

panuje mezi nimi veliké hoe a zdšení. Vidl, jak tam ženy a starci lomí rukama nebo je spínají prosebn k nebesm; slyšel také plá, náek a modlení úpnlivé. Patrn pozorovali, že nepítel na Vítkov hoe vítzí, a skládali poslední nadje že

znal,

toliko v

pomoc

boží.

Ale dole v otevené brán jevil se zástup, z jphož jiskivých oí zírala neohrožená bojechtivos. Pražsklý knz v komži a v ostatní církevní úprav nesl tu na vysoké hlce blyštivou svátost' téže divné podoby, jakou pan Brouek poznal již na Staro-

mstském námstí; ped ním stálo pachole, také v komži, zvoníc runím zvoncem; za ním pak tísnili se v brán bojovníci s kušemi v rukou. V pozadí bylo vidti zástupy cepník. Když bratr Matj došel k mostu, jenž vedl pes hradební píkop do brány, zvolal na nho knz:

„Kdo

jsi?'*^

m

„Posílá Žižka," smle odpovdl bratr tj, ale hlas jeho se pece trochu tásl.

na

„Jak

jest

„Zle,

moc

na pomoc,"

Ma-

hoe ?"

zle.

Žižka vzkazuje, abyste

mu

pišli

lhal samozvaný posel srdnat dál. se chystáme do boje."

„Práv „Musím ješt k

Matj ostýchav.

nkomu

do msta," dodal bratr

314

„Propuste Žižkova posla,"

jovníkm

a

tito

ochotn

knz k boMatj hodn staženou,

obrátil se se rozstoupili. Bratr

prošel branou do msta s kuklou aby ušel pozornosti Jánka od zvonu a verejších kdyby snad byli mezi bojovsoubesedník v níky u této brány. Zaboiv za roh nejbližší píní uliky, z hluboká si oddechl, vida, že les dokonale se zdaila. Pesvdiv se, že ho nikdo nepozoruje, zhostil se ješt v nejbližším prázdném prjezde nepohodlas táborskou tou zbraní skládáme ného cepu my s nho hodnos bratra Matje a budeme se i v píští, pedposlední kapitole opt jen zabývati

krm,

—

s

pouhým, milým panem Broukem.

XIII.

S ulehenou plecí myslí chvátal pan Brouek Ale brzy zabloudil v neznámých ulicích stedovké Prahy, takže teprve po dobré hodin šastn dostilil domu u bílého zvonu. Cestou potkával jen málo lidí patrn byla valná vtšina u bran a zdí mstských. Také Jankv byl jako vymelý. Ani v prjezde, ani na paláci nepotkal pan Brouek nikoho a nezaslechl ani známky života. Domšík byl zajisté mezi bojovníky pražskými a ženské meškaly bezpochyby také nkde u brány, nebo na zdi mstské, oekávajíce výi

dále.

;

dm

sledek boje.

Pan domácí pospíšil tedy pes pavla do komoice. Byla otevena; když vešel, spatil v ní starou Kcdrutu, kropící podlahu a postel z njaké cínové nádobky.

Když ho

zoila, stanula chvilku jako pimranejvtší hrzou v oblieji; pak sebou trhla a rychle jako vyplašený netopýr unikla kolem nho

zena, z

s

ložnice.

Proklatá modláka — že tu po mn vykrápla svcenou vodou!" — rozzlobil se pan Brouek. ,,

316

vní

Ale v tom zalehl sem z opt mohutný hlahol zvon a pobídl pana Brouka tušícího v poslední zvonní na poplach proti vítznému snad již nepíteli aby si pospíšil s pevlékáním.

—

nm

—

Rychle tedy svlékl stedovký odv, odhodil konen s ošklivostí a ulehením i erveno-zelené nohavice do kouta a pevlekl se do svých, ted dvojnásob milých šat moderních, které ležely vycídny na truhle. Našel vedle nich i své boty; porouchaná byla náležit spravena a ob nov podraženy. S uspokojením obul se do nich, odhodiv dvojbarevné škorn s nevolí do kouta k nohavicím. Pesthoval pak ješt své hodinky a ostatní movitosti z kapsáe a stedovké tobolky nazpt do svých poctivých kapes a na konec zahalil se od hlavy k pat do kloku, aby zakryl svou novovkou úpravu. S posupným výsmchem spoinul pi odchodu jeho zrak na ohromné posad s truhlíky a stupátkem, zdrtil pesýpací hodiny ve výklenku pohledem nejhlubšího opovržení a bez nejmenšího žalu, ne-li radostn, rozlouil se s pošmournou komoicí. Tiše plížil se pavlaí a mázhauzem kolem zavených dveí svtnice, u nichž mu pece trochu prudeji zabušilo srdce pi vzpomínce na slinou Jankovu dceru. lahodný obraz její píhodami na Špitálském poli a na Vítkov do pozadí byl zatlaen, pece dosud milostn záil v toužebném jeho nitru. Avšak ani obraz ten nedovedl jej zadržeti v surovém stedovku. Rychle sestupoval z mázhauzu po schodech a bez pekážky dostal se z domu. Ponvadž bylo na námstí opt více lidí, dal se z opatrnosti na zad ulicí Týnskou a potom uzoukou, pošmournou ulikou píní, která vede v levo

A

!

317

Chvátal nedokav, kochaje se již ulici. peblahým pomyšlením dostane-li se skuten z královského domu podzemní chodbou nazpt pod vi-

ke Kozí

:

kárku a do zlatého si

století

zpsobem všechny skvosty

.

.

v

,,

Pekle"

ulici

Václava každým

své kapsy naplní nejvzácnjšími

.

Minul njaký pivovár šíkova vypravování nám

k

devatenáctého! Umínil

také, že nyní v klenotnici krále

—

a vyšed

z

Hrníské, nynjší

—

patrn onen

již

povdomý

uliky, namíil

již

Kozí, aby se dostal

z

Dom-

pivovár

napí známou

postranní brankou do zadní ásti královského domu u erného orla. Na pedsevzetí, že se zásobí na výpravu do tajné chodby potravinami, zapomnl v ne-

dokavém spchu svém

Le

docela.

Po celou cestu Týna píní ulikou slyšel jako díve v komoici hlahol zvon, však stále silnjší, jakoby zvon za zvonem po celé Praze vpadal do toho hímavého chorálu: nyní uslyšel také kik, hluk a inkot z Dlouhé tídy a spatil, že lidé z námstí spchají v tu stranu. skou

najednou se

zarazil.

ulicí

Chtl

rychle

pebhnouti ke Kozí

ulici, ale

bylo

pozd. Z Dlouhé tídy vyrazilo nkolik jezdc, máchajících dlouhými kopími, na nichž se tepetaly korouhviky s erveným kížem. Vítzní kižáci Pan Brouek, seznav, že prchnouti již nemže, ve smrtelných úzkostech klesl na kolena a zvolal nmecky: „Milos! Jsem Nmec! Jsem katolík!" „Zabte skoro

esky

Nmce

papežencel" vzkikli jezdcové ústy a jeden napáhl kopí po

jednmi

panu domácím.

"

818

Ten uskoil a zvolal te esky: „I pro pána vždy nejsem Nmec ani katolík jsem Cech

boha

—

!

a husita!" Jezdci v udivení zastavili kon a valný pší dav ozbrojených i neozbrojených muž, žen i dtí, který se zatím vyvalil za nimi z Dlouhé tídy jako bouící pestrá eka, obklíil ubohého se všech stran. „Pro jsi tedy volal nmecky, žes Nmec a pod jednou?" vzkikl jeden z jezdc, který se zdál býti

vdcem

ostatních.

—

—

„Myslel jsem myslel jsem že jste nmetí kižáci podle tch korouhviek," koktal strachem

—

pan Brouek.

Ty jsme ukoistili na Špitálském poli, práv nám popál slavného vítzství. Ale ty jsi Nmec. Vždy ani dobe esky neumíš!" „Ne — ne! Písahám, že nejsem Nmec — byl jsem jen dlouho v cizin — Dosvdí vám to Dom,,Haha!

kde

Bh

—

—

Janek od zvonu „Janek od zvonu? Ten položil dnes život svj za pravdu a vlas, vytrhnuv s námi Staromstskými v prvních adách z brány Poíské a smrteln byv rann v krátkém boji pod Vítkovou horou. Jsi-li opravdu Cech i husita, kterak že smíš vysloviti jméno hrdinovo týmiž mrzkými ústy, kterými pro bídný strach smrti práv jsi zapel rod svj i víru svou?!" „Skolte lotra! Ubijte zbablce!" kiel dav kolem a zuiv vrhal se na Brouka. Ten chtl uprchšík

nouti, ale

nkdo

prudkým

škubnutím^'

slál

pojednou

že zástupu zachytil jeho klok, jenž s se svezl, a pan domácí

nho

ped udiveným množstvím

moderním obleku.

ve svém

""

:

B19

Úžas na chvilku

zarazil

útoníky;

tu a

tam

ozval

se také chechtot.

„Hle, hle, co se vyklubalo z nevinného kloku!" vdce. „Chceš-li ješt nyní lháti, že jsi našinec? Spíše zdá mi se, že patíš k té pobhlé zbi kižácké,

zvolal žes

vyzvda Zikmundv!" „Písahám,

Pražan

—

že

nejsem

vyzvda! Jsem Cech

a

„Ej, nuž, jsi-li Pražan, náležíš k soudu našemu. Kat a skipec vyzvdí jej a vete na radnici

Svažte

na

nm

!

pravdu."

Pan Brouek, slyše o katu a skipci, zesínal jako mrtvola. Klesl opt na kolena a v úzkosti hrozné koktal: Smilování! Nejsem Pražan! Jsem sice v Praze rodilý, ale dal jsem se k Táborm sám Žižka vám to jsem cepník hejtmana Chvála potvrdí „Ha ha. Tábor takový zbablec!" „Ješt „Hybti tob, kižáku a si blázny iní z nás!"

—

,,

—

—

—

lote ohavný!"

—

—

— Takové

—

i

jiné

výkiky hnvu znly

a pan Brouek byl by zle pochodil, kdyby nebyl znova hlas ukrotil rozkacené množství „Ustate! Hanebník ten promnil se sice za malou chvilku z a katolíka v echa a husitu, po té z Pražana v Tábora a kdož ví, ve ješt se promní, i zasluhuje smrti již pro tyto nestoudné, zbablé lži; avšak vydává-h se za Chvalova cepníka,

vkol

vdcv

Nmce

odevzdáme ho na soud Táborm." „Však prý Žižka práv s Pražany vjíždí Horskou branou do msta," zvolal nkdo z lidí, kteí sem pichvátali z námstí Staromstského. Pan Brouek byl tedy jen svázán a vleen strkán na námstí. i

320

Tam hrnuly se také již z Celetné ulice a odjinud pestré davy, živ rozmlouvajíce, druh druhu nové podrobnosti skonené bitvy vypravujíce, mnozí hlasit plesajíce, nebo písn vítzné prozpvujíce. Bylo vidti starce na zemi kleící a ruce s horoucím dík inním k nebi spínající. Panny pinášely zelené ratolesti a erstvé kvítí, jež pijíždjícím a picházejícím bojovníkm v cestu metaly nebo na pílbice a apky pipínaly. Na všech obliejích záila nesmírná radost a v etných oích tpytily se slzy blaha. Samo slunce, již k západu se klonící, zdálo se, jakoby svítilo svátením, radostným jasem, i domy záily jak v blaženém usmívání. Všev cko msto rozléhalo se plesem, do nhož zvony se všech vží pražských mísily hímavou, jásavou svoji

a

nmž

hymnu. Ozbrojenci s nešastným Broukem stanuli na rohu Celetné ulice, kde kupilo se lidu nejvíce. Na vysokém patníku, jenž ml podobu ohromné, nestvrné hlavy, stál tam njaký úastník nebo svdek celé bitvy a práv líil naslouchajícím davm daleko zvuným, radostn pohnutým hlasem šastný obrat její.

Ubohý pan Brouek

ve svých úzkostech smrtelbohužel smyslu pro jeho a proto uvádím zde strun jen to, co nám o slavné bitv boží na hoe Vítkov historie zaznamenala. Jak víme, podobalo se tam již zle k porážce; ale bystrý vojevdce v as pispl hajitelm ohrožesvého lidu vinniného srubu na pomoc a vyslal cemi po stráni polední, aby vpadli do boku nepátelského vojska na hebenu hory. Ti vyítili se nenadále od jihu i od východu na Míšany, kteí pro

ných

e

neml

ás

321

horského hebenu a píkros strán ani svými se otáeti ani na pší útoníky rozjeti se nemohh a tlaeni jsou k vysokému srázu plnonímu. Nemohouce odolati strašlivému hromobití táborských cep, jezdec za jezdcem i s komi káceli se do hlubiny, v pádu vazy a údy sob lámajíce. Také ti nepátelé, kteí s byli sesedli a na srub doráželi, nemohouce couvati pro nával zadn jších a ustavin zasypáváni kameny a deštm šíp se srubu, dílem do propasti jsou sráženi, dílem v zoufalém útku sami dol se vrhali a vtšinou s rozbitými hlavami nebo roztíštnými údy na balvanech nebo úpatí vysokého srázu ležeti zstávali; z tch konen, kteí zbyli na hoe, jedni boje se vzdávajíce na zem sedali a toliko štíty proti kamenm a stelám se srubu pršícím se chránili, jiní marn se úzkost' s

komi

o

bránili proti rozlíceným cepníkm, jejichž pádná zbra se strašlivým svistem a teskotem jako smrtící železné hromobití na hlavy jejich dopadala.

Kižácké vojsko dole na Špitálském poli, vidouc úžasnou tu metelici táborských cep na hebenu hory, vidouc obrnnce a kon s vysokého srázu stemhlav se kotící a jiné po mírnjším svahu v šíleném úprku dol prchající, vidouc netušenou tu krvavou porážku Míšan na vrchu, bylo zachváceno náhlým zdšením a když v tom bojechtivé zástupy Pražan a selských jejich spojenc, vytrhnuvše již ped šastným obratem boje na Vítkov z bran Horské a Poíské, hroziv do boku jeho zamily, majíce v ele nadšeného bledého knze, nad jehož hlavou veliký paprskový kotou s velebnou svátostí tepetav se blýskal v zái slunení jako svtlý zjev nadpozemský a jehož hlasnou modlitbu

—

i

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy IX.

21

322

provázel zvuk zvonce, jímž

odné, ped

svátostí

kadeavé

potásalo

Nmcv

:

pachole, komží

tu pohnulo se po-

i Uhr jako mrano ohromdo nhož náhlý uragan zabouil a v divokém zmatku dalo se valem na útk. V úplném nepoádku

jednou vojsko né,

nazpt k ece a vrhalo se hromovým: „hr, Tábor!" vrchu za nimi, s boulivým ,,hr,

a šíleném chvatu uhánlo o pekot do jejích vln. S hnali se

Táboi

s

:

Praha!" vpadli jim Pražané v bok, v divé chumelenici valila se spousta prchajících a stíhajících k Vltav, jezdci s pšími v tsných chomáích, okované cepy lítaly vzduchem, v oblacích vydupaného prachu blýskala se ostí sudlic, ohromný lomoz, ehtot, kik, ston a jásot naploval, širé prostranství pod Vítkovou horou, a také eka rozbouila se v celé šíce pívalem jezdc, brodících se v úprku a zmatku na druhou stranu. Množství mrtvých kižák pokrýutovalo krvavé pole Špitálské a nemalá jich nula také ve vlnách vltavských. A na takový obraz musel hledti s protjšího behu král Zikmund, týž pyšný a prchlivý král, který ped chvílí krutou radostí již naped mnul sob ruce, pevn jsa pesvden, že ohromnou svojí pesilou rázem zlomí vzdor smlého národa a rozšlápne hlavu nenávidného kacístva. Za hodinu jaká zmna! Nyní rval sob zoufale bradu, tásl se hnvem, lítostí a hanbou, vida tuto neslýchanou, potupnou porážku svého valného, vybraného, dobe odného voje v boji proti takové menšin prostých venkovan, ozbrojených jen cepy a jinou podobnou, z nouze poízenou zbrojí. Ohromné vojsko, sebrané s požehnáním papežským ze všech národ a zemí kesanstva, muselo se dívati na ten hanebný útk

Hus!

hr,

ás

323

svého nejlepšího oddílu a poslouchati vítzný jásot

mšan!

hrstky kacíských sedlák a nedávTak asi líil eník na patníku ného boje a zakonil .své vypravování nadšeným zvoláním „Veleben budiž Hospodin za slavné vítzství, kteréhož dopáti ráil hrstce lidu svého nad té

prbh

:

ohromným množstvím zpupných nepátel !" Vzdali jsme Bohu díky již na bojišti samém, ,,

pokleknuvše tam na krvavé zemi a prozpvujíce hluný chvalozpv," ozval se nkdo z dav nov pišlých. „Ale a chvála náleží také Zižkovi, kterýž svým udatenstvím a vtipem boj jia hoe Vítkov k nenadálému vítzství obrátil. Brati, jmenujme ode dneška horu tuto horou Žižkovou pro vnou pa-

es

mátku slavné jeho bitvy!" „Tak! tak!" pizvukovalo bouliv množství.

„Ces

a chvála bratru Žižkovi!"

V

tom pihrnul se ulicí Celetnou nový, valný píboj lidu a vítzný jeho jásot pehlušil hlasy davu ped nárožím nakupeného. Zvolna bral se tudy k námstí hlavní voj Pražan s ástí vojska táborského a

samým

Žižkou, vítáni a provázeni zástupy starc,

dtí a jiných obyvatel pražských. Prvod ten uprosted malebných stedovkých dom poskytoval obraz neobyejn pestrý, mocného ruchu plný, žen,

v

pravd

úchvatný. vyšlapoval si hrd zástup osmahlých hoch táborských se svými runími praky a k nim družilo se množství dítek mstských, nesoucích v ruce zelené ratolesti, namnoze i malými meíky drobného pedvoje a oštípky máchajících. jiskila se pýchou a veselím, a svží, jasné hlásky horliv prozpvovaly neumlou sice, ale z vroucího

V pedu

Oka

21*

:

324

citu vyplynulou píse, kterou táborský knz apek v radostném zanícení hned na bojišti na oslavu vítzství složil. Nyní kráel sám v ele dítek a pedzpvoval jim svoji skladbu Dietky! bohu zpievajmy, jemu est, chválu vzdávajmy i

s starými,

neb

Nmce

Mišnny,

Uhry, Šváby, také Rakušeny,

pobhlé echy rozehnal ot dietek malých sem, mnoho tam k utšeni svých milých stálých. Milý ote! pijmiž chválu ot echov vrných! zarmútil, zastrašil

i

mnoho

Za dtmi kráela velebná postava onoho pražského knze, který bojovníky mstské do bitvy vedl; v rukou držel dosud na tenké, vysoké žerdi blyštivou svátost a ped ním bral se zvonící žáek. Za knzem pak jel na bujném blouši jednooký vdce Tábor, pod korouhví s kalichem, kterou nad ním nesl jeden bratr, následován valným davem bojovník táborských pražských. Hrzný a zárove unášející byl pohled na ten zvláštní prvod, na tu pestrou sms rozmanitých odní a rouch dosud prachem pokrytých a krví potísnných, na ty tváe nadšené a vítzným jasem záící, na tu spoustu zkrvavených sudlic a cep, ježících se a trících nad vlnami té boulivé živé eky, z níž se ozývaly inivé zvuky zbraní, hmot kroej, dusot koní, zpv a plesné pokiky, splývajíce s mohutným hlaholem pražských zvon v jedinou velkolepou hymnu radosti a slávy. i

Stedem nejhlunjší oslavy byl arci bratr Žižka. Dívky házely erstvé kvítí ped jeho kon, matky

325

zdvihaly vysoko své dítky, ukazuiíce jim božího s žehnáním ruce, jáhrdinu, starci vznášeH k sot a chvála odevšad burácely mu vstíc.

nmu

nmž

jedva držel Práv na blízku zástupu, v úastník této se na nohou nejnešastnjší, slavnosti, náš ubohý spoutaný Brouek, zastavil a zvolal po svém proŽižka na chvíli svého stém, jadrném zpsobu povzneseným, zvuným hla-

bezdný

kon

nhož se ozývala síla upímná zbožnost'

hlubokého zápalu bratí Nechvaltež mne, ale chvalte Toho, jehož jsme my všichni pousem,

z

a vroucí,

:

ryzího, ,,Milí

!

hými nehodnými nástroji. Milostivý bh povalil slanaše, protivníky bou rukou naší nepátely své pravdy svaté a našeho jazyka eského i slovenského. Pán všemohoucí, svatá naše záštita, porazil a zetel mrzkou pýchu jejich. Jemu bud proto est' a chvála na vky vkv, amen!" „Amen amen !" zaburácelo kolem jako jednmi i

!

ústy.

Tu

padl zrak

Zižkv na spoutaného Brouka.

„Jakého tu máte zajatce?" tázal se. „Jali jsme ho v mst," oznamoval vdce jezdc,

Nmec

že jest že tak volal ze strachu, ,,an volal,

papeženec. Omlouval se, maje nás podle ukoistných

korouhviek s kížem za nmecké kižáky. Jistil pak, že jest Cech a husita, zprvu vydávaje se za Pražana, jsme ho chtli vésti na radnici, pravil zase, mezi Tábory. Protož vedeme jej k tob, abys nad ním soudil sám." Jedno oko táborského vdce pronikav spoinulo na zajatci, žíla na ele Žižkov nabhla a mohutný jeho hlas zahml: „Ha, nepoznal jsem ho ale když že náleží

326

díve v pitvorném tom pestrojení! Pohle, brate Chvále, není-li to zrádce ten ošemetný, kterého jsme boji na Špitálském poli mezi sebe pijali a který dnes, ve chvíli nejtžší s hory Vítkovy zba-

vera po

ble

utekl!"

„Vru, doucí v

!"

vzkikl Chval z Machovic, je„Ani já nepoznal jsem dvorné mumraji. Padouch ten vera

že jest

prvodu

za Žižkou.

ho díve v té nestoudnými lžemi mne a knze Korandu zaslepil, že jsme ho mezi bratry pijali. Bájil drze, že na Špitálském s Pražany staten bojoval a že po mnohých letech z ciziny se vrací, aby rodákm pomáhal v tžkém zápasu. Dnes mužnost' svou na hoe Vítkov skutkem nejlépe dokázal a kdokoli jen v tuto chvíli na pohlédne, pozná ihned, jaký jest hrdina!

Haha!" Zraky všeho množství spoívaly s opovržením, úžasem a hnvem na zajatci pepodivn obleeném, kterýž neml v okamžiku tom opravdu ani špetky bohatýrského vzezení. Byl bled jako kída a tásl se na celém tle jako osykový list. V tom prodral se zástupem zavalitý vousatý venkovan v režné halen a hrubém slamném klobouku, s pokrvácenou tžkou palicí v ruce. „K Táborm že se pidal nešlechetník ten po boji verejším?" kiel venkovan, v nmž asi tená poznal Žateana Vacka Bradatého. „Slyšte: Malou chvíli ped bojem tím, pišed jako host Jánka od zvonu do krmy mezi nás, když jsme se tu o knžské plachty svadili a potkli, ornát horliv se zastával a Táborm beran spílal, že bych byl málem tuto ztrestal." pohanu palicí svou na

nm

:

827

„A nám hned po boji pravil, že ornáty zamítá a proto od Pražan ustupuje," zvolal hejtman Chval v nejvtší nevoli.

„Nevím, by Praha mohla zroditi takovou ohavu!" ozval se z davu Vojta od páv jako nový svdek proti Broukovi. „V hrdlo zajisté lhal, namluviv nebožci Jankovi od zvonu, že jest Pražan rodilý a že z ciziny se vrací. Jist cizák jest nebo pobhlík bez domova, který lstiv vloudil se do Prahy a do táboru Žižkova, aby tu špehéské služby konal Zikmundovi." „Zabte lotra!" zaburácelo vkol rozlíceným

dom

lidem.

„Písahám — písahám — že nejsem špe— Kdyby tu byl jen Domšík Jsem Cech Pražan — Milos — milost'!" úpl pan Brouek,

houn a

!

padaje na kolena a jektaje zuby.

„Bud kdo bu,

smrti nejohavnjší jsi hoden, rozhodl Žižka. „A jsi-li v pravd Cech, tím spíše musí vyhladiti spravedlivý hnv rodák, jimž pro hanbu jen žiješ a potupu. Hned poprvé vida tebe, soudil jsem, že sloužíš více bichu svému nežli bohu, ale nyní poznávám, že nemáš boha žádného, že nic není tob sváto a draho krom mrzkého prospchu bídného tla tvého, pro kterýž hotov jsi každému po libosti zapíti boha, pravdu, bratry, matku, rod a jazyk Budiž vyhlazen s této zem, kteréž jsi ohasvj.

zbablce

a

pokryte niemný!"

t

—

vou a poskvrnou

!"

„Smilování!" sténal pan domácí, šoupaje se po kolenou, a pak náhle v zoufalém odhodlání zakoktal

„Pro boha

patím

—

—

slyšte

do vašeho

—

pátelé

vku

—

Vždy

vždy jsem

ani nese narodil

328

V devatienáctém

—

a

se

mezi vás

století

—

jsem váš pra-pfav^nuk dostal jsem

jenom zázrakem nepochopitelným

—

!"

do daleké minulosti Pekvapené davy pohlížely na chvíli v

nmém

ustrnutí.

Konen promluvil Žižka ,,Ha, babský strach pomátl tvj rozum. Sílená jest myšlenka, že by lovk dalekých píštích pišel mezi dávné pedky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div toho bohdá nikdy nebude, abychom takové mli :

vk

—

potomky !" Máchl prudce rukou nad odsouzencem a pobídl znovu blouše k jízd. „Upalte ho!" dodal hnvivý Chval a jel dále za Žižkou

s

ostatním

prvodem.

„Upálíme ho!" vzkikl zuivý dav a shrnul na ubohou, nevinnou

se

ob.

„Slitujte se! Smilujte se!" žebronil

úpnliv pan

Brouek. !"

nemáme smilování „Marn skuhráš Bradatý. o bídný život svj, jehož bohem jediným byl zajisté bich a svatyní plný sud." „Tak-li tomu, budiž sud i rakví jeho!" navrhoval nkdo z davu. „Pro zbablce a zrádce

zvolal

tvrd Vacek

„Dobe

díš

!

bouliv množství

Upalme ho

v

sud !" pisvdovalo

a

Péro klesá mi z ruky. Zdráhá se dokresliti píšerný výjev. Ale povinnost' spisovatelská velí, abych provodil svého hrdinu až do strašného konce stedovkých jeho dobrodružství a doplnil tou šerednou rtou svj vrný obraz dávné doby, v níž ku skvlým záím družily se tím temnjší stíny.

329

Útlocitné tenáce však radím, aby peskoila konec této kapitoly; vždy asi již dosavadní útrapy dobrého pana Brouka vyloudily nejednou vláhu soustrasti na její asy. Jenom tená pevnjších nerv sleduj mne pi smutném posledním úkolu a mj pi tom na pamti, že tehdejší doba nebyla tak i

uhlazená a choulostivá jako náš osvícený vk, v sice statisícové umírají v

mukách na

nmž

bojišti, ale

kat

pedstavuje se odsouzenci v rukavikách. Ani v krva vých románech nesetkáváme se již s exekucemi toho druhu, jaká vykonána byla dne 14. ervence 1420 v Praze na panu Broukovi a dne 21. srpna 1421 v Roudnici stejným zpsobem na smlém novotái Martinu Houskoví i Loquisovi a jeho tovaryši knzi Prokopovi.

Ostatn mohu následující dj naznaiti jen nkolika hlavních, píšerných rysech. Pan domácí pipomíná si tuto katastrofu jen mlhav jako nejv

strašnjší sen svého života; úzkosti smrtelné kalily smysly, že jen kuse a nejasn vnímal všechny okolnosti strašného dje. Polomrtev byl dovíeen za kiku a láni davu ku

mu

pranýi na Staromstském námstí

—

lid snesl tam za chvíli hromadu polen a slámy praata pivalila zaslechl ješt jako v mrákotách, že veliký sud vyvalili sud ten z Pekla (pivovar ten byl nyní hoden svého jména!) ozval se praskot dev, vyšlehly rudé plameny a píšern ozáily strakatý stedovký dav, jímž se prodrala hrbatá ohyzdná babice, ímsi nad hlavou máchajíc a zlobn spílajíc: „Dobe tak! Upalte zlého arodjníka! Hle, tuto vrhám k na hranici pekelnou krabiku s kouzelnými slovy a ábelské koení, kterým zaaroval náš že stal

—

—

—

nmu

dm,

330

píbytkem

neštstí. Jdi k satanu, ohavný kouzelzapsal ernou duši svou." Na to podnikl pan Brouek ješt poslední marný zápas s lítými katany, kteí ho svázaného vstrili do sudu naposled zdálo se mu, že zahlédl v oteveném okn domu Domšíkova smutnou tvá spanilé pak objala jej tma, zabušily palice, vrážející nad ním víko v otvor sudu, sud zaal se s ním valiti blíže k praskajícímu ohni. Mrákoty obestely jeho mysl a jen jako vzdálená hvzda zamihla se tmi chmurami ješt líbezná pedstava Domšíkovy dcery; zakalený duch upjal se k ní bláhov jako k poslednímu zásvitu nadje a z prsou vydral se chroptivý, zoufalý hlas: ,, Kuko! Kuko!"

se

níku, jemuž

jsi

—

—

Kuky

—

XIV. „Božínku, co pak to tady

kuká?"

ozval se

nad

panem Broukem povdomý hlas a když hlavu povznesl, zoil ustrnulou tvá pana Wúrfla, naklonnou k otevenému sudu.

—

„I pro všechny svaté pan domácí!" trnul hostinský, spráskaje ruce nad hlavou. ,,Mj ty spasiteli, jak pak se ráili dostat do sudu?" (Pan Wúrfel totiž

nkdy

po starém,

ctihodném zpsobu jeŠt

oniká.)

Pan Brouek neodpovídal; díval se jen vyjena nho, jakoby se nemohl vzpamatovat, kde jest a co se s ním dje. ,,Líbjí pece vylézt, pane domácí; vždy je tam plno neesti," pobízel ho starostlivý Wurfí. Ale pan Brouek prozatím opatrn vystril jen

ven

hlavu a rozhlédl se úzkostliv kolem. Spatil sice kus stedovku, totiž okrouhlou romantickou vž Mihulku, ale jinak

zjev, které Shledal, že je

nýe

a

ped

nieho

z

tch dsných dávnovkých

ped

chvilkou ješt obklopovaly. sice v prázdném sudu, ale nikoli u pra-

jej

hoící hranicí na

stedovkém staromst-

332

ském námstí, uprosted hrozivých zástup

husit-

ských, nýbrž na tichém dvorku útulné „vikárky". Oddechl si z hluboká, jakoby se mu ohromný balvan ;s prsou svalil, a s pomocí Wíirflovou vylezl údy jako pelámané a v hlav pracn ze sudu. Také jeho odv byl neistotou cítil muivou tíhu. v sudu šeredn zpoízen. vypadají, pkn!" konstatoval vyítav hostinský. „A zdá se, že si ulovili .taky krásnou !" celou noc v mokrém sud rýmu. Inu, není divu, ,,£, tu jsem si ulovil v íkomoici a pi tom istém noclehu na Žižkov," odsekl mrzut pan domácí.

Ml

,,

Pkn

—

„V komoici? Na Žižkov?" opakoval

s

úžasem

hostinský a díval se na hosta, jakoby pochyboval, má-li všech

pt pohromad.

Ale pan Brouek nepouštl se prozatím do nijakých vysvtlení, nýbrž ohlížel se po svém klobouku, který byl šastn také za sudem na zemi nalezen, arci ve stavu neblahém. Wúrfl odvedl pana domácího do hostinské svtnice a pivedl i paní Wúrflovou, naež oba o závod ulevovali nejvtšímu tak neobyejnou.

svému udivení nad píhodou

Konen

vyslovil hostinský doo níž jsem se zmínil již v kapitole druhé. Pan domácí spletl prý si v noci nejspíše cestu a nevyšiel pedsíkou na ulici, nýbrž zabloudil na opanou stranu 'ke schodm, po nichž bezpochyby divnou njakou náhodou na dvorek a do starého, vysloužilého sudu se dostal, kterýž tam s vyraženým hoejším dnem v kout stojí a k chytání dešové vody i jiným podobným slouží. Jinak prý ta vc státi se nemohla, leda by

mnnku,

úelm

333

pan Brouek podruhé na msíc byl zabloudil a odtamtud psobením njaké pitažlivé síly pímo do eeného sudu nazpt byl spadl. Náš hrdina odpovdl na tyto theorie jen rázným zavrtním hlavy, ale hlasu ze sebe nevydal. Zatím co paní Wíirflová nco pro zahátí a posilnní v kuchyni chystala, svlékl pan domácí k vybídnutí hostinského své zubožené šaty a zahalil se prozatím v pán Wíirflv župan. Za té asné doby ::—

náš moderní Diogenes opustil totiž svj sud k osmé ranní nebylo pro štstí na vikárce ješt

hodin

—

žádných host. Teprve když pan Brouek chutnou snídaní na vidliku se oberstvil, dv sklenice plzeského vyprázdnil a do svých vycídných šat znovu se oblekl, rozvázala se za tetí sklenicí mlelivá jeho ústa. Arci mohl prozatím nastíniti jen hlavní obrysy svého podivného dobrodružství. Pan Wúrfl naslouchal sice v nmém úžasu, ale zárove vrtl nedviv hlavou a na konec ohradil se rozhodn proti tomu, že by nkde v jeho místnostech hostinských nebo na blízku byla njaká šachta, kterou by se jeho hosté mohli propadati do stedovku. K jeho žádosti kladu sem s ohledem na bázlivjší hosty vikárky výslovný jeho protest a dodávám,

pozdji sám pan Brouek bedlivým místním ohledáním o naprosté bezpenosti vikárky a jejího okolí pesvdil; ale pes to trvá on na svém a ponechává všem znalcm podzemního stavitelství na uváženou, mohl-li se z hostince Wúrflova do hluboké tajné chodby pod Vltavu vedoucí dostati jinak nežli že se

i

njakou

šachtou.

334

Pan Brouek lituje, že ústí tajemné chodby tak pojednou beze stopy zmizelo avšak lituje toho jediné vzhledem k ohromnému pokladu krále Václava z nhož ostatn pro pípad, že bude pece nalezen, zákonný podíl jemu jako prvnímu objeviteli náležitý šlechetn vnuje spolku eských spisovatel „Máj", ímž dobývá si o spisovatelstvo jist vtší zásluhy nežli njakou z oblíbených úvah o nynjší krisi literární. Jinak nemá ani nejmenší chuti podívati se eenou šachtou podruhé do patnáctého století a neradil by ani tenái k takovému výletu. Navzdor kuatm po pl groši, nadbytku lososiny, medovin a jiným nkterým výhodám stedo-

—

;

vku zstavila doba husitská v panu domácím dojem rozhodn nepíznivý, nejen pro nedostatek sirek a vidliek,

mení asu

posejpátkem,

chvošata na

sukn a podobné barbarské hlouposti, ješt mnohem horší vci. Pan Brouek nemá nieho proti tak zvanému

vlasy, mužské ale i pro jiné,

pokud zstává v rozumných mezích; a si Cechové mluví mezi sebou esky, chodí do eského divadla, zakládají eské sbírají spolky, poádají národní slavnosti a teba ovšem nikoli u domácích na vlastenecké podniky nemohou si dopán, kteí za nynjších zlých páti takových zbytených výdaj. Ostatn pan vlastenectví,

s

pánem bohem

—

i

as

Brouek sám, jak bylo již na jiném míst eeno, vystílel na vikárce hezkých pár krejcar národním stelcem pro Ústední matici a byl také dvakráte na národní slavnosti, kde vypil zcela v tichosti piva za

pt

chlubných národovc. Ale chtíti jako husité, aby lovk z vlastenectví nebo vbec pro njaké zásady vydával v nebezpeí

jmní aneb dokonce svj

život, to pece hotové Každý rozumný lovk musí jen chváliti, pan Brouek pešel od Pražan k Táborm, když

své

šílenství.

že se arci

mu

zdálo, že si tím své postavení polepší (bylo to krásné polepšení !) a že se vydával ped domn!

za Nmce, aby svj život národu zachoval. Pro podobné vci hrozí nyní nejvýše papírový novináský praný, který pro ustaviné vzájemné zrádcování našich politik skoro již

lými

nmeckými kižáky

pozbyl veškeré úinnosti. Kdybychom te každého, kdo takto jedná, vrazili místo do novin po husitsku hned do sudu, stalo by se brzy v Cechách bednáství

nejvýnosnjším emeslem. Husité byli zkrátka poteštní výstedníci: daleci tiché, spolené práce národní, libovali si jen v okázalém bouchání houfnicemi a palcáty, dopouštli se nedstojných demonstrací a kompromitovali svou zbrklostí eský národ v nejvyšších kruzích. Národové docházejí svých cíl toliko klidnou rozšafností, jakož nejlépe dokazuje píklad Maar, kteí svou vzornou umírnností dosáhli všeho, eho si jen" mohli páti. Proto dobe iní ti mezi námi, kdo nás ustavin k mírnosti napomínají; vždy jsme my Novoechové, jak známo, píliš ohniví a divocí, a kdybychom druh druha nedrželi, bh sám ví, co

bychom ve

své bezohledné ráznosti Nejvíce však poškodili husité

ztropili!

eskou vc

nmin

ve

svém nerozumném odporu proti tím, že netoliko moc druhého zemského jazyka v Cechách na

Nmc

asy zlomili, ale i celou spoustu odtud vypudili a tím všeliké píležitosti k nmecké konverdlouhé

ádn

nmecky nenikdo nauí. Kdež jsme mohli jinak býti! Dnes by zajisté saci se zbavili, bez níž se

:

každý Cech mluvil již nmecky jako když biem práská a nebylo by teba, aby Vlastimilové o zachování a rozšíení nmeckého jazyka mezi Cechy tak

namáhav

peovali. tchto pro celý národ pedležitých zkušeností vytžil pan domácí z výpravy do stedovku pro sebe jen nkteré linguistické drobnosti.

Krom

Udeením sedmé na „orloji" bývá te pravideln „u kokota" (vikárce se od památného ervence jaksi vyhýbá), oklepá tam na mazhauze" sníh ,,

„kloku" a ,, škorní", z jídelního lístku vybírá si s oblibou smaženou ,,kuru" nebo jazyk s polskou „šalší", bere si k tomu slaný roháek" a pi osmém ,,poháíku" zaíná blouzniti o jablkové ,,varmuži". asem zamyslí se pak hluboce, zapadá v tichou melancholii, z jeho prsou derou se tžké vzdechy a nzkrátka, kdy zatpytí se i slza v jieho zraku, jevívá všechny píznaky nešastné lásky. Domnívám se, že ho v takových okamžicích zachvacuje beznadjná touha po staroeské medovin neb dokonce po spanilé Kunce, v kterémžto druhém pís

,,

—

bu

pad

by byl arci nejnešastnjším milovníkem na a za své zatvrzelé panictví potrestán zpsobem tak ukrutným, že by ani spanilomyslné tenáky ukrutnjší pokuty vymysliti nedovedly.

svt

Vedle

Brouek

onch

morálních výsledk pinesl

stedovku

si

pan

jedinou hmotnou výslužku novou podrážku svých bot. Je mu tím milejší, ponvadž ji má zcela zadarmo; pohledávka husitského ševe je totiž dávno promlena. Hospodyn (kterou mohl pan domácí ku jmeninám pece mile pekvapiti dárkem v podob kartounové zástrky, ponvadž se nepochopitelným zpsobem již dne 13. ervence, tedy ze

337

ped výroním dnem

bitvy na Žižkov, do novovku upozornila ho sice, že podrážka eená vypadá zcela jako ona stará, s níž si pan Brouek den ped tím na Hradany vyšel, ale pan domácí vítzn navrátil)

mítl, že arci

výrobek patnáctého

vbec

století

nemže

vy-

pouhá existence té podrážky svdí o bájené dkladnosti staroeských obuvník. Trvanlivost' tato iní skoro již zoufalým padati jako nový a že

jistého professora, který

si

již

husitské podešve, až bu-

—

dou roztrhány, vyžádal ku vdeckému probádání kdož prý mže vdti, nenajde-li se v nich njaký nový proužek našich rukopis, ím.ž by neblahý spor rázem šastn byl ukonen. Ale podešve nechtjí a nechtjí se roztrhati a proto

dlouho ješt ekati na

budeme

bh

ví

pana professora.

Svatopluk

ech: Sebrané

jak

konenou Obranu doteného

spisy IX.

aa

OBSAH, Strana

Brouka do msíce výlet pana Brouka tentokráte

Pravý výlet pana

Nový epochální

do patnáctého

století

1

121

Svatopluk Sebrané spisy

PG 5038

^ ech,

II

1B99 díl 9

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY