Svatopluk Èech: VÝLET PANA BROUÈKA DO PATNÁCTÉHO STOLETÍ

Svatopluk Èech: VÝLET PANA BROUÈKA DO PATNÁCTÉHO STOLETÍ

I. Tøeba dosvìdèiti, že pan Brouèek slávou, kterou mu zjednal epochální výlet na mìsíc, ani dost málo nezpyšnìl. Zpráva o jeho úžasných výzkumech rozlétla se po vlasti a jméno Brouèek chvìlo se na každém rtu; ba, kvùli nìmu vjelo si do vlasù nìkolik redakcí a stran, z nichž každá drala se o jeho pøízeò a podkládala mu svoje tendence. Ale pan Brouèek moudøe a skromnì mlèel. Nestaraje se o vøavu veøejnosti, vybíral klidnì dál svou èinži a trávil své veèery jako døíve mezi starými známými U kohouta nebo na Vikárce, ale zde øidèeji odvažoval se k panu Würflovi jen za novoluní nebo byla-li obloha mraèny zastøena. Zkrátka, pan domácí nezmìnil v nièem neokázalý zpùsob svého života. Nechodil do kaváren sbírat hold obdivu z oèí mladistvých nadšencù, a jda ulicí, tváøil se, jako by nepozoroval, že zraky a všech na nìm utkvívají s touž posvátnou úctou, s jakou patøíval kdys italský lid na pìvce „Inferna“, hledaje na tváøi jeho stopy pobytu pekelného. Pan Brouèek nedal se ani fotografovati s okem v neurèitou dálku upøeným a se svým cestopisem v ruce, aniž sestavil pro èasopisy a nauèné slovníky svou skromnou autobiografii s obligátním uèitelem, který již v útlou dìtskou duši vkládal sémì všeho dobrého a krásného, aniž si uchystal do zásoby duchaplné sentence pro památníky, ba neuèinil mezi pøáteli ani nejmenší narážku na okolnost, že je tomu právì deset rokù, co zaèal choditi na Vikárku, zkrátka, nepøijal ani jedné zvyklosti slavných lidí a pøiznal se mi, že vavøín má pro nìho cenu jen potud, pokud se jeho listù užívá ke skopové na divoko.

Zdržuji se déle pøi této skromnosti pánì Brouèkovì, ponìvadž je u nás nyní vlastností tak neobyèejnì vzácnou. Touha po slávì stává se znenáhla hlavním, všeobecným rysem naší spoleènosti. Kdož dbá nyní o to, aby tiše pùsobil na své roli, ve své dílnì, na katedøe nebo za studovním stolkem, spokojen zdárným, by neokázalým ovocem své skromné práce?! Ten starosvìtský druh lidí pomalu vymírá. Jediná snaha nynìjšího pokolení smìøuje k zevnìjšímu lesku a fanfárám slávy. Arci slávy nejrùznìjšího druhu. Studující pohrdá studiemi a shání se po vavøínech básnických; uèitel pokládá uèitelství za své vedlejší povolání a baží státi se spisovatelem, ne-li redaktorem; advokát pøenechává své klienty Pánubohu a stará se o vyšší politiku; rolník zanedbává své hospodáøství a dere se o rùzná výborství; øemeslník zamìòuje verpánek pøedsednickým køeslem v rùzných spolcích atd. atd. Národní statky, hmotné i duševní, pøi tom smìru valnì neprospívají, ale zato máme v Èechách již takovou spoustu proslulých lidí, že trávíme skoro všechen svùj èas srdeènými ovacemi, slavením pìtiletých jubileí, poøádáním slavnostních banketù i veèírkù a podobnými užiteènými vìcmi. Jak hluboko srostla slávychtivost s veškerým naším životem, toho dùkazy nalézáme i v nesèetných rèeních a titulaturách. Jiní národové, pozdravujíce voláním své zasloužilé nebo oblíbené muže, pøestávají na prostém pøání, aby žili (což není zajisté mnoho) nebo nejvýše aby dlouho žili. Nìmci volají „hoch!“, což je také velmi krotké, ba skoro dvojsmyslné pøání. Ale u nás pozdravujeme každého, kdo tøeba nevykonal pranic jiného, nežli že se dožil svého padesátého roku, hned hromovým „Sláva!“, jinde dává se nejváženìjším korporacím nejvýše titul „chvalný“ nebo „ctìný“. U nás by každá osoba pokládala za urážku, kdyby se jí odepøelo uznání její slávy. Slavný je u nás každý

výbor, klub a spolek; slavná každá redakce, komise a jednota; slavné, ne-li dokonce veleslavné, každé finanèní øeditelství. Zkrátka, sláva rozléhá se na všech koncích a slávou hází se na všechny strany, jako by to byla nejlacinìjší vìc na svìtì. Vìru, že nechápu, odkud se u nás tolik slávy bere, pohlížím-li na naši pøece jen skrovnou literaturu, na naši vìdu v zaèátcích, na nedostatky našeho prùmyslu a obchodu, na nᚠdluhy pøetížený rolnický majetek a na politické naše postavení, o nìmž radìji pomlèím. Odpuste mi nudné úvahy, k nimž zavedla mne bezpøíkladná skromnost mého hrdiny. Mnohý, kdo se nepodíval ani do Krèe, neøku-li na Mìsíc, chlubí se každému na potkání svými drahocennými zkušenostmi. Však znáte takového èlovìka, který byl jednou v životì za hranicemi, napø. jen v Drážïanech. Každá spoleènost, v níž se octne, musí vyslechnouti alespoò nìkterou upomínku z jeho cesty. Prohoïte si tøeba nìco o gorgonzolském sýru, a již spustí: „Kdykoli slyším o gorgonzolském sýru, pánové, tu mi vždycky napadne drážïanská Sixtinská madona, pøed níž jsem se spøátelil s jedním starým podivínským Vlachem, který atd.“ Zkrátka, a se mluví o èemkoli, drážïanský cestovatel dovede na všechno šikovnì nebo nešikovnì zavìsiti své Drážïany. Zcela jinak pan Brouèek. On dotýkal se Mìsíce skoro nerad a jeho rozprávky v hostinci toèily se jako døíve jen kolem vìcí pozemských. Jenže nyní, vìren svému slibu na Mìsíci, zdržoval se všeho nepøíznivého kritizování mìstských a státních záležitostí; z téže pøíèiny vyhýbal se teï i rukavièkáøi Klapzubovi jako zlovolnému rýpalu. Ale jedna vìc povážlivì zviklala jeho pøíkladný optimismus. Byly to novì vydané zákony o exekuèním øízení, které tak citelnì zkracují práva ubohých domácích pánù a vydávají je bez obrany všanc zlovùli nesvìdomitých nájemníkù.

Aèkoliv panu Brouèkovi nìkdy mráz po zádech pobíhal pøi pomyšlení na hrùzy železné panny a støedovìké inkvisice, o níž dìsivì pojednávala jedna kniha jeho skrovné bibliotéky, budilo v nìm pøece ono nespravedlivé zákonní ustanovení leckdy touhu po starých, zlatých èasech. Litoval, že falešná humanita vzala vìøiteli možnost, vsaditi nesvìdomitého dlužníka mezi žáby a krysy na dno nìjaké romantické vìže, a myslil si, že by ètvrcení za živa nebylo pøílišným trestem pro nájemníka, který ze zásady nájemné neplatí. Tyto a podobné úvahy staly se zárodkem, z nìhož poznenáhlu v panu Brouèkovi vyklíèila jakási záliba ve vìcech minulých. Porovnávaje pøítomnost s minulostí, pokud ji znal z vlastních upomínek, z vypravování starých penzistù a z nìkolika rytíøských románù, které èetl za mladých let, - zaèal se kloniti k náhledu, že bylo za stara v mnohé pøíèinì lépe než nyní. Pro znovuzavedení železné panny a španìlské inkvisice by sice nebyl, ale kdyby každého zlodìje povìsili zkrátka jako tehdហna nejbližší šibenici, uspoøil by tím stát ohromné sumy na živení darebákù, kterým se nyní staví paláce z kapes poctivých lidí. A jakým právem nutí se nyní bezdìtný èlovìk k tomu, aby platil krvavé pøirážky na høíšný školní pøepych pro cizí dìti? I døíve stálo vyuèování pakatel, a pøece mládež èlovìka slušnìji pozdravila než nyní. Továrny neubíraly øemeslníku výdìlek a zato vytrval ti kabát pùl století. A co železnice? Kolik formanù a hospod mìlo døíve na silnicích pìkné vyživení, a cestování po dostavníku bylo sice zdlouhavìjší, ale zato jsi pøece cesty užil a nemusel se báti vìtšího neštìstí než leda zlomení nápravy. A jestliže za dávných dob loupežní rytíøové s pacholky svými pocestné pøepadali, mìli alespoò své brlohy jenom na vysokých skalách a èíhali za noci v pustých

lesích; nyní však mají nejlepší domy uprostøed samého mìsta a odírají nás všechny za bílého dne. Není divu, že pøi tomto smìru myšlenek pan Brouèek zabøídal èasem do romantické nálady, která mu døíve - vyjma snad mladistvé ony doby rytíøských románù - bývala úplnì cizí. Zvláštì èasto budila se tato nálada, když vystoupil vzhùru na Hradèany a blížil se Vikárce. Spisovatel této knihy se pøiznává, že i sám bývá opøeden romantickým kouzlem, kdykoliv navštìvuje zajímavý tento hostinec. A již se k nìmu ubírám zadem po Starých zámeckých schodech branou pøi zasmušilé Èerné vìži, kolem vážného purkrabství a šedých vìží památného kostela svatojirského, èi pøedem pøes Nové schody zámecké, kolem starých šlechtických domù a novìjším zámeckým portálem Scamozziho, kdykoli vstoupím na tøetí hradní dvùr pøed velebný, kamenným lesem ozdobných pilíøù a obloukù k nebi strmící kolos dómu: vždy vyvstávají ze všech koutù stíny tisícileté minulosti a naplòují mou fantasii vírem pochmurných i pestroskvìlých obrazù. Z šera dávných vìkù vynoøuje se pøede mnou zástup prvních køesanských chrámù. Vidím tajemný pahorek Ziži, kde snad posvátný plamen kdysi šlehával v kole žrecù; vidím i kamenný stolec, na nìmž dávní Pøemyslovci obouvali se v lýkové støevíce svého praotce. Ale pojednou mizejí tyto obrazy a namísto nich zdvíhá se pøede mnou chrám svatovítský, sice ještì pouhý nedokonèený jeho kùr, ale již velebnì záøící v lesku své nové nádhery, a do nìho vchází Karel ve zlatém panovnickém ornátu, obklopen skvoucím prùvodem knìžstva a rytíøstva; pak objevuje se vážná postava betlémského kazatele, jenž smìle pøibíjí své pozvání k disputací o kramaøení odpustkovém na dvéøe chrámové; tu kadeøavá krásná hlava Jiøího hrdì nese záøivou korunu; tam Vladislav Polský kráèí v plném majestátu; pak plní

se nádvoøí cizokrajnými postavami ve španìlských pláštích nebo temných øízách astrologù; teï ve vozech, obklopených zástupy žoldnéøù, bìlohorští muèeníci konají smutnou cestu k Bílé vìži - a dále, dále snuje se promìnlivé pásmo výjevù radostných a žalostných, velebných a dìsivých... Na chvilku prociuji ze sna minulosti a hledím se zálibou na vzrùstající zdi nové lodi chrámové, jíž doba naše doplní velkolepé dílo Karlovo. Ale tìsná Vikáøská ulièka znova mne unáší v zašlé èasy. Vzpomínám na bouølivé dìje, jež v dobách náboženských rozbrojù tolikrát rušily klid kanovníkù pražských, jejichž kapitulní refektáø stával právì asi tam, kde vítá tì nyní Würflùv skromný hostinec. Aèkoliv má prosté, nevysoké to stavení zvenèí støízlivé novovìké vzezøení, pøece kdykoli vstupuji do jeho nepravidelné pøedsíòky, vždy vìzívám ještì v kouzelných poutech minulosti a oèekávám, že pan Würfel uvítá mne v malebném støedovìkém kroji: s pestrou karkulí na hlavì, v kabátci s napouchlými, prostøíhanými rukávy, v sukni kunovinou lemované, v tìsnì pøiléhajících nohavicích, jedné žluté a druhé fialové, v èervených støevících s pùlsáhovými špièkami, a že pøede mne místo støízlivé pùllitrové sklenice postaví ohromný hlinìný pohár s malováním a s divnými maòásky na víku. A ještì když sedím v hostinské jizbì u hlubokého výklenku okna, z nìhož jest obloukem krytého schodištì vidìti dolù na dvorek, ohrazený v pozadí tlustou hradní zdí, kde v širokém výklenku dvì malá okna hledí do bujné zeleni jeleního pøíkopu a napravo strmí okrouhlá, malebná, romantická Mihulka: ještì tam, skloniv za sklenicí chmeloviny ve stinném koutì hlavu do dlaní, dopøádám sen minulosti - jest mi, jako bych sedìl pod gotickým sklepením nìjaké støedovìké krèmy, a èekám, až otevru oèi, že shledám se v nìkterém století minulém...

Ètenáø mi promine, že mluvím trochu déle o sobì. Vždy ví, s jakou sympatií lnou všichni autoøi vùbec ku své osobì. Je skuteènì zvláštní, jak rádi se obírají sebou samými a s jakou pietou se k osobì své chovají. Nemluvím ani o lyrických básnících, kteøí se vìnují zpravidla výhradnì kultu svého šlechetného a drahocenného Já; nemluvím o cestopiscích, kteøí cizích krajin a národù užívají vìtšinou toliko za malebnou stafហku své zajímavé osobnosti, imponující ètenáøi pøi každém kroku vpravdì gentlemanskou jistotou a vybroušeností, aè tøeba èasto bývala dosti komickou figurkou pro ty spolucestující a domorodce, které sama líèí jen s pohrdavým humorem, - ale již neobejde se bez vystoupení autora, všemi ctnostmi ozdobeného, ani žádná báseò epická, žádný román, žádná novela nebo èrta, a brzy nadejde bezpochyby doba, kdy také dramatiètí spisovatelé vøadí svou vlastní vdìènou figuru mezi osoby svých kusù. Ani uèení spisovatelé nechovají se jinak. Alespoò pod øádkou musí do svých studií a monografií vpraviti „spisovatele tìchto øádkù“ a z každé stránky vyzírá opravdová úcta, jakou chovají k „autoru tohoto pojednání“. Než dosti již reflexí; pøistupme k dìji!

II. Ve ètvrtek dne 12. èervence t. r. (udávám pøesnì datum, ponìvadž má v tomto cestopise zvláštní dùležitost) vyšel si pan Brouèek po delší dobì opìt jednou na Hradèany. Na Vikárce bylo právì nìkolik hostù a brzy rozproudil se obecný hovor, k nìmuž látku poskytovala - jako zde tak èasto - romantická minulost. Vždy tu v obvodu zámeckém všechno takoøka žije a namnoze tyje z minulosti. Najdeš zde kanovníky a jiné duchovenstvo, mající z odkazù dávné zbožnosti službu a bydlo pøi starobylé katedrále; najdeš tu sakristány, kterým týž velebný památník dává obživu a leckterý mimoøádný pøíspìvek z kapes umìní milovných cestovatelù; najdeš zde nìkolik zámeckých služebníkù, kteøí v osiøelém hradì obcházejí jako teskné stíny pohynulé slávy; najdeš tu šlechtièny tereziánského ústavu, které nikterak neruší starožitný ráz okolí; najdeš zde chudinu, bydlící v trpaslièích, zvenèí idylicky nalíèených, ke staré hradní zdi pøilepených jeslièkách Zlaté ulièky, té ulièky, kde bys našel asi právì tolik zlata jako v kelímkách Rudolfových alchymistù, jejichž bývalé laboratoøe sem jalová povìst položila, - té ulièky, v níž snad leckterý novovìký obyvatel nepovšimnut hladoví v sousedství dìsnì romantických hladomoren, kam duše útlocitné spropitným vstup si kupují, aby trnuly nad barbarstvím vìkù minulých; najdeš tu rozmanité skromné obyvatelstvo jiných domkù a domù, na, lepených na šedivé, polozøícené hradby a vìže, jen po tom nejhlavnìjším, co patøí k lepému a slavnému sídlu královskému, nadarmo se ohlížíš... Dnešní zábavu na Vikárce zahájily staré hradní vìže a hrùzné jejich žaláøe. Pan Würfel vypravoval, kterak se spustil jednou po rumpále do nejhlubšího sklepení Da-

liborky, do bývalé hladomorny, a co tam všechno spatøil. Povzbuzen dojmem svého vypravování pøidal zprávu o podzemních chodbách, které pøi kopání základù pro novou stavbu chrámovou byly objeveny a do nichž samojediný vnikl. Po stupních dobøe zachovaných sestoupil pod zemi a našel tam dvì, bohužel zasypané chodby, z nichž jedna vedla patrnì pøímo pod Vikárkou do jeleního pøíkopu, druhá však bùhvíkam. Poslední zvìst úèinkovala mocnì na pana Brouèka, pro nìhož takové chodby mívaly odjakživa zvláštní pøíšernì pikantní pùvab. Chopil se tedy živì nového pøedmìtu a vyslovil náhled, že ony podzemní chodby jsou bezpochyby pouhým útržkem celé sítì tajných podzemních východù, jimiž králové v dobì nebezpeèí mohli z hradu vyváznouti v tu stranu, kam se jim právì nejlépe hodilo. Ani žádný obyèejný hrad rytíøský nelze si mysliti bez takových podzemních opatøení, neøku-li staré královské sídlo, tak èasto ohrožované nepøátelskými útoky. Nìjaký profesor, který dnes na Vikárku zabloudil, provázel výklad pana domácího dvojsmyslným úsmìvem a prohodil ironicky, že nám bohužel historie nezachovala zpráv o nìkterém králi, který by byl podzemní cestou z pražského hradu unikl. Pan Brouèek odbyl naivní námitku podle zásluhy. „Ale, ale, pane profesore,“ pravil, klepaje si výmluvnì prstem na èelo, „snad nemyslíte, že byli staøí králové tak hloupí, aby nìkomu vyzvonili, kudy tajnì z hradu utíkají?! Byly by to pìkné tajné chodby, o kterých by profesoøi dìjepisu ve školách pøednášeli. To je rozum! Vždy je známo, že i dìlníci, kteøí takové chodby kopali, mívali oèi zavázané a bývali hned po vykonaném díle odpraveni.“ Tyto zevrubné zprávy mìl pan domácí z dotèených již rytíøských románù, v nichž se doèetl za mlada tolikerých po-

drobností o tajných chodbách, že mohl právem vystupovati jako znalec v tomto oboru podzemního stavitelství. Jiný host pøidal se na jeho stranu a mínil, že as ty podzemní chodby zvláštì dobøe se hodily král Václavovi, který tudy mohl vycházeti s nerozluèným katem na svá noèní dobrodružství a v èas potøeby unikati nástrahám nepøátelského panstva do nìkterého ze svých domù uprostøed mìsta. „Snad nìjakým prùkopem pod øeèištìm vltavským?“ otázal se posmìšnì profesor. „Nebo, jak povìdomo, ze tøí královských domù Václava IV. ležely dva na Starém Mìstì a tøetí dokonce až na Zderaze.“ „Velmi možná, že takovým prùkopem!“ odsekl pøíkøe pan Brouèek, podráždìn již pohrdlivým zpùsobem a tónem nadutého profesora. „Èi snad myslíte, že by takový tunel nikdo neprovedl? Dávno již èetl jsem o prùkopu pod øekou Temží v Londýnì a tuhle stálo ve všech novinách, že chtìjí prokopati veliký tunel pod moøským dnem z Anglicka do Francouzska. Prosím!“ „Ale, ale, drahý pane! Co je možno za našich dnù - za nynìjší pokroèilé techniky –“ zaèal profesor, usmívaje se dále svým hrdopyšným zpùsobem; ale Brouèkùv spolubojovník pøerušil prudce tyto výklady. „Oho, snad nemyslíte, pane profesore, že za stara neumìli se zavrtat právì tak poøádnì do zemì jako nyní! O tom by vás mohly nejlépe pouèit pøíbramské doly nebo tøeba kutnohorský Osel!“ „Bodej že každý osel!“ dotvrdil rozdráždìný pan Brouèek, který náhodou o kutnohorském dolu toho jména nemìl tušení. „Sám bych vám mohl jmenovat rytíøské hrady, od kterých vedly tajné chodby pod horami a doly, skalami a lesy až k jiným hradùm nìkolik mil cesty vzdáleným – nìkolik mil – rozumíme, a to je nìco více než krátký tunel pod

Vltavou. Na pøíklad od hradu Eulensteinu až k hradu Teufelsburgu - pamatuju-li se dobøe – Ale tehdហodbyly se takové vìci v tichosti, kdežto nyní tropí se po celém svìtì pekelný povyk ledajakou prokopnutou úžinou!“ Netøeba podotknouti, že také hrady Eulenstein a Teufelsburg, o jichž poloze nemohu ètenáøe pouèiti, byly výtìžkem mladistvé rytíøské pánì Brouèkovy. V debatì, která nabývala každou chvilkou vìtší živosti a vášnivosti, úèastnili se horlivì tamní, vyjma jediného - pana Würfla, který myl sklenice vyprazdòované. Nejvìtší práci mìl s obìma sklenicemi pana domácího. Brouèek stává se totiž v poslední dobì starostlivìjším o své zdraví a dbá toho, aby pivo bylo øádnì odstálé, proèež si dává pøinášeti dvì sklenice najednou, které se mu nyní výbornì hodily k demonstrování polohy hradù Eulensteinu a Teufelsburgu. Posádky hradní pøedstavoval obsah obou sklenic a tajnou podzemní chodbu pánì Brouèkovo vlastní hrdlo, jímž upláchla obyèejnì posádka Teufelsburgu døíve, než staèil pan Würfel zásobiti Eulenstein novými silami. Ba, pan domácí vzpomnìl si ještì na tøetí hrad, jakýs Unkenfels, mající s onìmi také podzemní spojení, a rozšiøoval své demonstrace i tímto smìrem, až ho profesor dùtklivì upozornil, že domnìlý Unkenfels jest jeho (profesorova) vlastní sklenice a nemá dnes pranic co èiniti s tajnou chodbou pana domácího. Øeènický boj skonèil úplným vítìzstvím pana Brouèka. Odpùrce za odpùrcem poražen dával se na útìk, až posléze nᚠhrdina zùstal na opanovaném bojišti samoten s panem Würflem, který další jeho výklady sice provázel naprostým souhlasem, ale pøitom vytrvale porovnával své remontoirky s nástìnnými hodinami. Ètenáøi “Výletu do Mìsíce“ znají již význam tohoto konání a nepodiví se tedy, že pan domácí po chvíli zaplatil svùj øád a svou známou mìsíèní chùzí opustil hostinskou svìtnici.

Na neštìstí byl pan Würfel zamìstnán odklízením spoust na bojišti a nevyprovodil proto jak obyèejnì vzácného hosta pøedsíòkou až na ulici, nýbrž zvolal za ním jen „Šastnou dobrou noc, pane domácí –“ s šelmovským dodatkem: „A pozor na Mìsíc!“ Pravím: na neštìstí, a mìl bych spíše øíci: na štìstí, nebo bez tohoto opomenutí pánì Würflova nebyl by asi pan Brouèek zažil nového úžasného dobrodružství a nebyla by povstala tato kniha. Ale než pøikroèím k vylíèení následujících událostí, uznávám za vhodné podati ètenáøstvu nìkteré místopisné zprávy, aè nepochybuji, že snad již každý uvìdomìlý Èech navštívil vìkopamátné východištì objevù Brouèkových. Hostinec pana Würfla leží asi uprostøed Vikáøské ulièky, naproti vzrùstající nové lodi svatovítského chrámu. Zasklenými dveømi vchází se z ulice do nevelké pøedsínì, z níž vstupujeme napravo do hostinské svìtnice rovnìž nevelké, avšak útulné,.hledící dvìma okny do Vikáøské ulièky a jedním ke dvorku pøi Jelením pøíkopu. Vzhledem k ohromnému významu této místnosti pro lunozpyt a domácí historii mohl bych podrobnì vylíèit i nìkolik stolù se slánkami a pepøenkami, vzornì ohmataného národního støelce a nìkolik obrazù z umìleckého stanoviska snad nikoli nezajímavých, ale pøedevším po dùkladné restauraci volajících; než ponechám takovou svìdomitost tìm kolegùm spisovatelùm, kteøí nemohou zavaditi o žádný pro ètenáøstvo úplnì lhostejný brloh, aby nesepsali zevrubný inventáø všech jeho svrchkù, že by v nìm ani nejpøísnìjší exekutor žádné mezery nenašel. V pozadí vedou dvéøe do jiné místnosti, nepøístupné profánním navštìvovatelùm hostince; jenom pan Würfel, chce-li obìtovati domácím lárùm a penátùm, vchází tam jako veleknìz do nejvnitønìjší svatynì.

Leè vrame se již z hostinské svìtnice do pøedsínì. V pozadí jejím otvírají se dvéøe do kuchynì a napravo vede druhý východ do krytého schodištì, v nìmž dole po jedné stranì vchází se do sklepa a po druhé na romantický dvorek, døíve již vylíèený. To struèný soupis místností Vikárèiných - jak by asi napsal v nejryzejším slohu svìtový cestovatel Josef Wünsch. Pan Brouèek vyšel tedy z  hostinské svìtnice do pøedsíòky; ale co se dálo v nejbližších okamžicích, zùstane snad navždy zahaleno clonou neproniknutelné záhady... Würfel chová sice nezvratné pøesvìdèení, že pan domácí – bezpochyby ještì v hlubokých myšlénkách o sporné theorii tajných chodeb – cestu si spletl a pøedsíòkou místo ke dveøím na ulici v opaènou stranu ke schodùm na dvorek vedoucím zamíøil; ale pan Brouèek odmítá rozhodnì tuto domnìnku. S jistotou ví ovšem toliko, že pojednou ustoupila pùda pod jeho nohama a že po nìjaké sráznì naklonìné ploše s úžasnou rychlostí sjel do hlubin. Když se ocitl opìt na rovné pùdì a z ohromení se probral, ohmatal bezdìky sebe a nejbližší okolí, zahalené v èirou tmu. Na sobì neshledal žádného úrazu, ale kolem sebe nahmatával jen vlhkou pùdu a stejnì vlhké a chladné zdivo. Vzpomnìl si, že má pøi sobì škatulku sirek, a rozžehnuv jednu, posvítil pøed sebe. Spatøil úzkou, nízkou chodbu, zasmušilého a zpustlého vzezøeni, se zdivem pokrytým plísní a místy zborceným. Konce jejího pøi plachém svìtélku sirky nedohlédl. Rozžehl druhou sirku a pohlédl za sebe: do chodby ústil tam otvor jakési šikmé, srázné šachty, již se byl do hlubiny svezl. Hoøejšího ústi šachty nemohl dohlédnouti, aè si nìkolika sirkami do výše posvítil. „To je zase nìjaká èistá historie!“ zabruèel a pøemítal, kam to asi zapadl. „Bezpochyby do sklepa,“ potìšil se. Arci nebývají ve sklepích takové úzké chodby a dle trvání

rychlého pádu šachtou ležel by ten sklep neobyèejnì hluboko. Avšak možná, že nynìjší Vikárka zdìdila nìjaké staré sklepy královské nebo prelátské z dob, kdy bývaly prý sudy chlapíci až tisícivìderní a proto potøebovaly také jinaèích sklepù než nyní. „I bodej že !“ ujišoval sám sebe pan domácí. „Tou chodbou se dostanu do sklepa, a nejsou-li tam dvéøe otevøené, snadno se dovolám nebo dotluku Würfla, kterému hned vycinkám podle noty, že nechává svým hostùm na cestì beze všeho opatøeni takové šachty, z kterých si mohou snadno zlámati vaz.“ Vstal a tápal chodbou kupøedu. První leknutí minulo a myšlénky jeho držely se usilovnì onoho nevinného výkladu nenadálé pøíhody. Spadl prostì a na štìstí bez úrazu nìjakým prùchodem do sklepa, a kdyby v nìm nakrásnì musel pøenocovati - nocleh na kantnýøi nebo na holé, vlhké zemi nebyl by sice pøíliš pohodlný, ale hrozné by také nebylo, vyspati se jednou ve spoleènosti pøátelských sudù, takoøka v náruèí spøíznìného živlu, pøímo pod èepem, z nìhož by si mohl pouhým vztáhnutím ruky louditi do úst lahodný pramen plzeòského. Za trest neopatrnému Würflovi užil by té pøíležitosti dùkladnì a dlouho by ještì dnešní dobrodružství poskytovalo na Vikárce látku k veselé zábavì. Pøesto svítil si dopøedu s tlukoucím srdcem, hledaje nedoèkavì v posupných tmách pøívìtivé obrysy sudu. Ale pátral nadarmo: chodba zùstávala stejnì prázdná, stejnì úzká a stejnì nevlídná. Koneènì zhasl poslední paprsek nadìje. Zmizela pøedstava sklepa, jediná pøedstava, v níž se jevilo panu domácímu podzemí útulným, a místo její zaujaly obrazy dìsivé, které dotud mocí od sebe zaplašoval. Propadl se bezpochyby do nìjakých katakomb, do bludištì podzemních hrobek pod chrámem svatovítským! Místo sympatických sudù zamihly se v jeho rozrušené obraznosti èervotoèivé rakve,

zetlelé rubáše, zpráchnivìlé mrtvoly, šklebící se lebky a pøíšerné mumie. - Hrùzou zježily se mu vlasy a bezdìky couval nazpìt. Obratem ruky jevila se panu Brouèkovi situace v barvách nejèernìjších. Snažil se sice zapuditi pøízraky hrobové a vzpomnìl si na ony tajné chodby, o nichž pøed chvilkou tak živì rokovali. Leè i tato pøedstava byla málo lákavá. Nahoøe, za sklenicí piva v pøíjemné spoleènosti pìknì se hovoøilo o takových chodbách, ale jiná jest tápati v nich skuteènì, samoten, po pùlnoci, bùhvíkde pod zemí! Náhle prošlehla mu mozkem spasná myšlénka! Že na ni nepøipadl hned! Vždy se mùže dovolati pomoci onou šachtou, jíž se dolù svezl a která hoøejším otvorem ústí zajisté buï nìkde v místnostech Vikárky samé nebo alespoò v tìsné blízkosti. Rychle dotápal se tedy nazpìt k dolejšímu ústí šachty a vzkøikl nahoru plnou silou svých zdravých plic: „Hej, pane Würfel! Paní Würflová! Lidièky, kde jste kdo! Pomóóóóóóc!“ Naslouchal, volal znova, ale odpovídal mu jen vlastní hlas, odrážející se dutou, pøíšernou ozvìnou ode stìn šachty, bùhvíjak vysoké. Pøesto opakoval své marné pokusy až do ochraptìní. Pak svìsil beznadìjnì hlavu. Co teï? Nezbude pøece než vydati se znova na výzkumnou cestu do chodby. Pravda, archeologické to bádání vábilo jej pramálo. Jeho zápal pro starožitnosti byl rázem ochlazen až na bod mrazu. Ostatnì soudím, že by ani prof. Sedláèek nebyl valnì nadšen, kdyby z útulné hostinské jizby pojednou samoten se ocitl v nìkteré podzemní hradní chodbì, nevìda, kudy se z ní dostane a dostane-li i se vùbec na svìtlo boží.

Není-li možná dovolati se šachtou pomoci a je-li chodba na druhém konci zasypána - Dìsné pomyšlení! Pak jsi tu za živa pohøben, nešastný Brouèku, a èeká tì bídná smrt hladem, stokrát bídnìjší než na Mìsíci, kde by tì alespoò citliví Mìsíèané byli oplakali; zde však žádná duše soucitná tì nepolituje, až si budeš hladem ohryzovati vlastní ruce, nikdo ti nezatlaèí oèi a snad nikdo nikdy nenajde ani tvé zpráchnivìlé kosti! Tak žaloval v duchu nᚠhrdina, vnikaje opìt do chodby. Hlavou narážel o vyènívající nebo zpola vypadlé kameny nízkého stropu, nohy smekaly se na vlhké pùdì nebo klopýtaly pøes hromádky z zesutého zdiva, ale zoufalý chodec, pohánìn smrtelnou úzkostí, rychle postupoval dále. Po delší teprve chùzi odpoèinul si na chvilku a znovu pøemítal o své trapné situaci. Pøedtím zasvitla mu bludièka nové nadìje - že snad chodba vyjde do Jeleního pøíkopu; ale nyní šel již tak dlouho, že by dávno musel býti venku, kdyby chodba vedla tím smìrem. Také v kamenné schody, po nichž tehdy Würfel sestoupil, marné již bylo doufati; ostatnì, vždy Würfel pravil, že byly chodby u tìch schodù zasypány, a schody samy jsou asi dávno zazdìny pod základy nové lodi chrámové. Ale - což aby chodba skuteènì vedla do nìkterého z bývalých královských domù v mìstì, jak nedávno proti nadutému profesorovi dokazoval?! Z trvání bezdìèné jízdy sráznou šachtou soudil, že mohla snadno dosahovati až pod niveau dna vltavského a že tudíž vodorovná chodba od ní vycházející mohla vésti pod øeèištìm na Staré Mìsto, kde snad ústí ve sklepì nìkterého starého domu, v nìmž král Václav míval své sídlo... Chopil se toho nápadu jako tonoucí poslední trosky korábu a vydal se odhodlanì na další cestu. Z poèátku rozškrtával opìt sirku za sirkou, ale pøipomenul si vèas, že by

mohl takhle celou škatulku sirek vypotøebovati, než by došel polovice cesty. A kdyby chodba nekonèila východem na povrch zemì, nýbrž ústila do labyrintu jiných chodeb nebo byla zasypána, co by si pak poèal beze svìtla v tìch egyptských tmách? Nechtìl ani domysliti tu hrùznou myšlénku. Rozhodl se tedy, že bude sirkami šetøiti co nejvíce, možná a že jich použije jen v pøípadu naléhavé potøeby. Obtíže cesty se tím arci ztrojnásobily. Musel s hlavou sklonìnou opatrnì hmatati po stìnách a šinouti nohu za nohou s nejvìtší opatrností; nebo shora obával se vysedlých kamenù a zdola jednak trosek, potmìšilých studní a propastí, jednak hadù, ještìru, baziliškù a jiného jedovatého plazu, který s oblibou peleší v takových tajných chodbách, jak dobøe vìdìl z rytíøských románù nìkolikrát již citovaných. Ke všemu tomu obletoval jej krvavý stín jakéhosi Bertrama z Uhusteinu a jiných nešastníkù a nešastnic, v podzemí zloèinnì utracených. Každý uzná, že bych mohl ještì dlouho koøistiti z neblahé situace pana Brouèka a vyplniti nìkolik napínavých kapitol dalším obšírným líèením pøíšerné podzemní pouti, pomocí všelijakých pøekážek a nebezpeèí, padajících kamenù, zejících propastí, bojù s krysami, klopýtání pøes kostry a podobných zajímavých vìcí. Ale nejde mi o to, abych napínal èivy ètenáøovy na skøipec, nýbrž hodlám støízlivì líèiti pouhou pravdu. Proto øeknu jen krátce, že pan Brouèek dále tápal chodbou a že se mu zdálo, jako by ta køížová cesta trvala již celou vìènost. Však pojednou oživila se jeho nadìje. Uslyšel nad sebou temný šum, jako proudìní valných vod, a na rozpálené jeho èelo dopadly studené krùpìje s provlhlého stropu chodby. Jeho domnìnka byla tím potvrzena: patrnì

dostal se již do té èásti chodby, která vede pod øeèištìm vltavským na Staré Mìsto! Zbodøen, s novými silami pokraèoval ve své trudné pouti a choval již toliko jedinou obavu: aby koneèný otvor chodby nebyl nìkde hluboko pod zemí zasypán nebo neústil do nìjaké zazdìné krypty nebo ztracené stoky. Šumot nad jeho hlavou utichl; byl patrnì již pod Starým Mìstem. S tlukoucím srdcem, v napjatém oèekávání rychle postupoval dále. Tu náhle vrazil nohou na nìjakou pøekážku; spìšnì rozsvítil sirku, a kdož vylíèí radostné jeho pohnutí, když spatøil omšené kamenné schùdky, vedoucí z chodby kamsi nahoru! Nedoèkavì vystupoval po nich výše, svítì si na cestu sirkami. Schùdky byly toèité a stoupání po nich tedy dosti nepohodlné. Posléze vystoupil do tìsného, nízkého prostoru a spatøil pøed sebou èervotoèivá, pavuèinami hustì opøedená dvíøka, pobitá ozdobnými, ale rezem valnì již rozežranými pruty. V zámku rovnìž zrezavìlém trèel - ó štìstí! rezavý veliký klíè pøepodivného tvaru. Pan Brouèek zkusil nejprve, jsou-li dvéøe otevøeny. Nebyly. Chtìl tedy otoèiti klíè. Ale mamì namáhal se, až mu krùpìje potu vyvstávaly na èele. Klíè byl jako srostlý se zámkem v jedinou rezavou hmotu. Koneènì, když si ovinul šátkem ruku a napjal všechny síly, povolilo staré železo se strašným skøípotem. Tahal dvíøka k sobì, avšak neotvírala se v tuto stranu. Zatlaèil tedy na nì - dvíøka se náhle otevøela a pan Brouèek pykal za svou neopatrnost tím, že spadl do nìjaké prohlubnì, na štìstí s malé výšky, takže se jen trochu na kolenou narazil. Zdvihl se a posvítil si kolem. Co spatøil, bylo tak neoèekávané, že mu pøekvapením sirka z ruky vypadla. Zakmitlo se pøed ním v míhavém svìtélku nìco jako èarovný obraz z pohádky.

Rozžehl opìt - nebyl to pøelud. Stál v malém, nízkém sklepení, ale prostor ten záøil všecek jako plná skøíò nejvzácnìjších klenotù. A byly to klenoty skuteènì. Stìny byly veskrze posázeny jaspisy, køišály, ametysty, chalcedony a jinými rùznobarvými polodrahokamy na zlaté pùdì; vzácnìjší pak drahé kameny: démanty, rubíny, granáty, safíry, smaragdy a jiné blýskaly se na zlatých a støíbrných pøílbách, krunýøích, rukojetích a pochvách meèù, štítech, pásech, èelenkách, sponách, prstenech, nádobách, misách a pohárech, køížích a páteøích, na brokátových královských talárech a jiných odìvech z rozlièné vzácné látky, krumplovaných perlami, kterážto nádhera byla kolem zèásti po stìnách rozvìšena, zèásti úhlednì rozestavena po krásnì malovaných neb umìle vykládaných truhlách, zlatými nebo støíbrnými pruty a høeby pobitých a patrnì jiné ještì poklady obsahujících, dílem i na podlaze, kterហsama se skládala z dlaždièek støídavì pozlacených a postøíbøených. Jen ke svatyni svatého Køíže na Karlštejnì, v níž Otec vlasti do malého prostoru jako do èarovného ohniska shrnul vše, co mìl v øíši své nejdražšího, nejkrásnìjšího a nejsvìtìjšího, mohl jsi pøirovnati tuto oslòující místnost. Ale kdežto onde sám císaø obuv svou zouval, chtìl-li vejíti k modlitbám do záøící svatynì, kde odpoèívaly v nejsvìtìjší ochranì drahocenné svátosti a klenoty zemské, byla tato kobka patrnì jen schránou svìtských pokladù a majetník pøicházel sem asi jen, aby se pokochal pohledem na obraz bájeèné nádhery, kterou zde jako vybranou ukázku a výstavu svého bohatství soustøedil. Není divu, že byl pan Brouèek objevením té úžasné skvostnosti nesmírnì pøekvapen. V celé Praze nevìdìl a neslyšel o žádné takové klenotnici, která pøece cenou skvostù zde nahromadìných zajisté zastiòovala i pokladnici kapucínù v loretánském klášteøe na Hradèanech. Hned

mu napadlo, že ho snad podzemní chodba uvedla do tajné klenotnice krále Václava, která zùstala ukryta až do této chvíle, kdy ji Brouèek zvláštní náhodou objevil. Z té myšlenky pojala ho témìø závra. Je-li tomu tak, musí mu pøipadnouti nejménì èást pokladu, a již desetina tìch skvostù uèiní ho boháèem nesmírným. Znovu rozškrtnul sirku, a povšimnuv si nyní též drahocenné zlaté lampy, visící na støíbrných øetízcích se stropu, zapálil její knot. Rozhoøel se skuteènì a dosti jasnì osvìtloval nevelikou prostoru. Pan Brouèek mohl se nyní pohodlnì kochati pohledem na skvoucí poklady. Dotýkal se jich, nìkteré bral do ruky, odhadoval v duchu cenu toho bohatství, která rostla do výší závratných. Rázem zapomnìl na všechny úzkosti a dìsivé myšlenky, které ho ještì pøed chvilkou v podzemní chodbì sklièovaly. Byl jako u vytržení. Pøi té prohlídce posunul i trochu dvíøka dovnitø otevøená a tu byl pøekvapen znova. Shledal totiž, že vnitøní jejich strana pøedstavovala nìjaký obraz ve skvostném zlatém rámu, který, když se dvíøka zavøela, pøilehl na stìnu tak, že nikdo nemohl v nìm tušiti veøej. Tím ménì, ponìvadž nedosahoval až k podlaze, nýbrž byl jako každý jiný obraz umístìn ve výši, arci pro nízkost klenotnice jen asi ve výšce okna, následkem jehož také pan Brouèek mìl tak lehký pád. V okamžiku, kdy pan Brouèek dvíøka úplnì zavøel, uchvátil ho divný pocit. Hlava mu zavíøila, vìdomí zastøelo se mlhou; bylo mu, jako by nìjaká vichøice bleskurychlým, závratným letem jej unášela do dálky. Ale trvalo to právì jen okamžik. Záchvat zmizel a pan Brouèek zabruèel jen, sahaje si na hlavu: „Kýho ïábla! Zdálo se mi, jako bych omdlíval nebo dokonce - bùh uchovej ! - jako by se o mne pokoušela mrtvice... Nebylo by divu po všem tom rozèilení ! Ale díky bohu, není to nic.“

Pohledl znovu na obraz, který pøedstavoval nìjakého krále s velkým psem u nohou, patrnì krále Václava. Pan domácí shledal v tom zøejmé potvrzení své døívìjší domnìnky. Ale podivil se svìžesti té malby, jež vypadala skoro jako nová. Zvláštní vìc! Tam na druhé stranì dvíøek všechno èervy provrtáno a rezem rozežráno - zde však barvy tak èerstvé, jako by byl malíø teprve nedávno obraz dokonèil. A také všechny pøedmìty v klenotnici lesknou se jako nové; ani roucha nejsou dost málo porušená nebo vybledlá. Èi by to snad nebyla klenotnice krále Václava, nýbrž nìjakého nynìjšího boháèe, kterému tøeba patøí bývalý královský dùm? Ale domnìnka tato neobstála. Aè tu vypadalo všechno jako nové, mìly pøece ty klenoty, zbranì, šaty vesmìs tvar, støih a ráz starodávný, jakého takové výrobky nyní nikde nemají. Novovìká klenotnice to tedy není. A sbírka starožitností? Tu by zase ty vìci nemohly vypadat vesmìs tak úplnì neporušené, zejména roucha. Posléze vysvìtlil si podivuhodnou zachovalost pøedmìtù stálou uzavøeností a zvláštní povahou sklepení; slyšel jednou, že v nìkterých takových kobkách i mrtvoly po staletí zùstávají neporušeny.

Snad se sklepení to neotevøelo od èasù krále Václava, pomyslil si dále a pøi té myšlence ho lehce zamrazilo. Krále Václava znal ze své èetby a z doslechu velmi dobøe - ovšem nikoli historického krále Václava, ale toho lenivého, s ohromným èerným psem vzápìtí a s kmotrem katem po ruce. Pøedstavil si ho, jak sem asi naposled podzemní chodbou kráèel, aby se pokochal pohledem na tajný poklad, jak potom dvíøky za obrazem skrytými vyšel a zvenèí v zámku otoèil klíè, kterého se od té doby nedotkla žádná ruka lidská, až teprve po staletích ruka Brouèkova. Bezdìky ucouvl, pohlížeje úzkostlivì na obraz; zdálo se mu na okamžik, jako by to sám živý pøíšerný král se svým strašným psem hrozivì stál v otvoru otevøených dveøí. Ale nikoli! Dveøe byly zavøeny a na nich pouhý obraz, který patrnì zde byl umístìn proto, aby zakryl východ do tajné chodby vetøelci, který by se do klenotnice dostal. Tu se teprve rozhlédl pan Brouèek po druhém východu z klenotnice. Byl na to v úžasu nad objeveným pokladem úplnì zapomnìl. Snadno obhlédl nevelký prostor, ale nikde nespatøil dveøí, ba ani jediného okénka. Tu padl však jeho pohled na obraz ve zlatém, drahokamy posázeném rámu, pøedstavující nìjakou královnu a upevnìný právì naproti obrazu krále ve stejné výši. Shodoval se i velikostí úplnì se svým protìjškem. Byly zde jen tyto dva obrazy a panu Brouèkovi napadlo ihned, že asi také za tímto druhým ukryty jsou dvéøe. Zatahal silnì za rám, pak tlaèil jej zas navenek, ale obraz sebou nehýbal. Na chvíli zkrušilo pana Brouèka strašné pomyšlení, že klenotnice nemá žádného jiného východu a že se nalézá tøeba v nitru nìjaké skály daleko od pøíbytkù lidských, takže mu pøece nezbude než zemøíti hladem uprostøed všeho toho bo-

hatství, což by nebylo o nic pøíjemnìjší nežli smrt v podzemní chodbì. Ale pojednou zpozoroval, že je rám na jednom místì trochu ohmatán. Pøiložil tam ruku, hmatal, maèkal a vtom ó radosti! - pohnula se jedna ozdoba, a když ještì silnìji pøitlaèil, otoèil se celý obraz nazad a ve stìnì objevil se otvor východu. Pan Brouèek vyhoupl se do nìho a posvítil sirkou do prostoru za ním. Spatøil dlouhou chodbu s obrazy a okny, složenými z drobných, rùznobarevných tabulek. „Díky bohu!“ oddechl si zhluboka. Vrátil se však ještì do klenotnice. Nemohl se s ní jen tak rozlouèiti. Nyní, když mìl východ již pojištìný, pocioval z nálezu teprve radost plnou a nezkalenou. Byla to královská odmìna za všechno, co té noci vytrpìl. Ale pøec odolal pokušení nacpat si hned kapsy hrstmi klenotù. Je-li to skuteènì tajný poklad, však mu neuteèe. Tøeba jen dobøe zapamatovat si místo, aby ho zase našel. Zhasiv lampu, vystoupil tedy z klenotnice na chodbu a posvítil si na zevnìjší stranu obrazové veøeje. Shledal, že pøedstavuje také obraz nìjaké královny - bezpochyby jednu z obou manželek Václavových, snad tu, která byla ohromným psem královým na Karlštejnì zardoušena. Když pan Brouèek veøej zavøel a pøimáèkl, vypadala i zvenèí jako pouhý obraz, jichž øadou byla chodba ozdobena. „Již to je docela jisté!“ zajásal v duchu pan domácí. „To tajná klenotnice krále Václava, umístìná v nìkterém jeho pražském domì, k níž vedla tajná chodba z hradèanského zámku a jejíž druhý východ byl tak opatrnì ukryt, že zùstala neznáma všem pozdìjším majitelùm domu. Tisíce lidí prošlo tisíckrát touto galerií a žádný nemìl ani nejmenší potuchy, jaké bohatství se ukrývá za tímto obrazem.“ Umínil si, že prozatím nechá drahocenné tajemství pro sebe a teprve uváží, má-li se nynìjšímu majiteli domu

svìøiti a s ním se rozdìliti, èi radìji sám nìjakým šikovným zpùsobem celý poklad si osvojiti, což by zajisté bylo zcela po právu. Pøesvìdèil se ještì zrakem i hmatem, že obraz opìt pevnì ku stìnì pøiléhá a tudíž podezøení žádného vzbuditi nemùže, a tiše ubíral se chodbou, do níž drobnými tabulkami oken padalo trochu mìsíèního svìtla. Kráèel sice opatrnì, ale nelámal si hlavu myšlenkami, co by se stalo, kdyby ho tu nìkdo v cizím domì po pùlnoci pøistihl, ani jak se odtud dostane na ulici. Všecka jeho mysl byla zaujata a radostnì opojena nalezeným pokladem. V závratném reji míhaly se jeho duchem paláce, letohrádky, pyšné ekypáže, premovaní sluhové, tabule nejvzácnìjších pochoutek, svùdné krasavice a jiné podobné zjevy, které by se asi také ètenáøi za takové pøíležitosti chumelily hlavou; ke cti svého hrdiny musím však dodati, že si také vzpomnìl na svou hospodyni, kterou dá se skrovnou pensí na odpoèinek, na všechny své známé, kterým vystrojí zadarmo na Vikárce velkolepé vepøové hody, ba i na Ústøední matici, které vìnuje velkodušný dar dvaceti zlatých. Zatím došel k nìjakým schodùm a sestoupil po nich do tìsné, dlouhé chodbièky, na jejímž konci nalezl železná vrátka. Byl mile pøekvapen, když shledal, že nejsou zamèena, a když, vykroèiv z nich, spatøil nad sebou èerné štíty domù a za nimi hvìzdnaté nebe. „Mají tu krásný poøádek!“ blahoøeèil v duchu neznámému domovníkovi, že se jeho nedbalostí dostal tak hravì z domu. Byl tedy opìt pod boží oblohou, na volné ulici!

III. Oddechnuv si øádnì na èerstvém vzduchu, uznal pan Brouèek pøedevším za potøebné zapamatovat si zevnìjšek domu, který v sobì skrýval pøíští jeho bohatství. Pohlédl proto za sebe do výšky, avšak shledal, že chodbièka, z níž právì vyšel, jest pouze pøeklenutá úzká ulièka, vedoucí mezi dvìma domy k jiné veliké budovì v pozadí, která je patrnì bývalým dvorem krále Václava. Posvítil si tedy jenom na branku a spatøil na ní krásnì tepané ozdoby, z nichž mu zvláštì napadlo nìkolik ptákù ve vìncích, zcela podobných onìm, kteøí jsou vyobrazeni na staromìstské mostecké vìži. Rozhlédl, aby poznal také ulici. Než, aèkoliv znal Prahu skrz naskrz, nemohl se orientovati. V úzké ulici byla tma; avšak nahoøe odstiòovaly se záøi mìsíèné zøetelnì obrysy vysokých štítù, podivných arkýøù s vížkami a pavlaèemi, skládajíce fantastický obraz, na jaký se pan Brouèek ze svých pražských potulek marnì rozpomínal. „Jsem bezpochyby nìkde v Židovském Mìstì,“ hovoøil k sobì. „Nebo tam jsou ještì, možná, takové ztracené, zanedbané kouty, do kterých jsem posud ani já nezapadl. Vìru skandál, že smí uprostøed moderního mìsta strašit taková rachotina. Mluví se poøád o regulaci a byly prý také už nìjaké plány vystaveny; ale myslím, že se jí doèkáme jako té pramenité vody, kterou bych jim ostatnì, pro svou osobu, ještì nejspíše odpustil. Nìjaký Napoleon by mìl pøijít, jako tehdហv Paøíži, postavit se ètyø stran dìla a sestøílet všechno na hromadu - to by byla nejlepší regulace!

Aèkoliv, co je platno regulovat na jedné stranì, když se jinde vyhazují peníze na opravu všelijakých starých bran a vìží a kaplí, kterých máme v Praze posud až hanba a které zahrazují pasáži jen proto, aby na nì mohl tu a tam zevlovat nìkterý potrhlý cizinec. Co by tu mohlo státi krásných, výnosných èinžovních domù! Ale to máme z toho, že rozhodují na radnici všelijací nepraktiètí doktoøi a profesoøi.“ Jak vidìti, zùstal pan domácí navzdory svým obèasným starožitnickým libùstkám vøelým pøívržencem moderního pokroku. Popošel nìkolik krokù a zaèal resonovati znova: „A tma je tu jako v pytli. Znamenité hospodáøství. Ani jednu svítilnu nenechají hoøet. A to jmenujou pak osvícenou správou mìsta. K èemu máme obecní plynárnu? K èemu platíme krvavé pøirážky? Nejdeš-li se slepicemi spát, mùžeš si v postranních ulicích rozbít nos nebo pøerazit žebra. Ba, vìru, že tu jde o zdravé kosti. Za takové dláždìní by se stydìli v nejposlednìjším venkovském hnízdì. I hrome!“ Divoký ten výkøik byl vzbuzen objemnou kalužinou, do níž nᚠchodec znenadání vpadl, že záhadná tekutina s hlasným žbluòknutím a šplíchnutím vysoko kolem nìho vystøíkla. „Tohleto dám do novin!“ zvolal pan Brouèek ve spravedlivém rozhorlení. „Hned po ránu, a kdyby mne to pìtku stálo. To již pøesahuje všechny meze. Takové rybníky uprostøed ulice. A jaký zápach ! Mám spodky na mìsíc napuštìny tou voòavkou. A pak se ještì mluví o veøejném zdravotnictví. Rád bych vìdìl, k èemu platíme mìstské fysikátory neb jak se ti darmochlebové jmenují. Leda pro sekaturu poøádných m욝anù. Mnì vystìhují nájemníky ze sklepních bytù, že tam trochu teèe ze zdí, a tady se mùže èlovìk na veøejné ulici utopit bùhví v jaké neøesti.“ Rozžehl sirku a posvítil si na zem.

„I hlehle ! Vždy tu každý vylévá na ulici pomeje a co se mu líbí. No, poèkej, slavný magistráte, na tohle posvítíme v lokálce, kterou si nedᚠza rámeèek. Jak se vyspím, dojdu k rukavièkáøi Klapzubovi, aby mi to sestavil. A policii také pøisolíme. Jsem jist, že sem za celou noc žádný strážník ani nepáchne. A pøece je tahle tma jako stvoøena pro špatné lidi, kteøí tu mohou èlovìku zakroutit krk, ani se nenadá.“ Zatím došel nároží a pohledl pátravì do pøíèní ulice nalevo. „I tady tma jako v tunelu! A všechno jako vymøelé. Nikde èlovíèka, kterého bych se mohl zeptat, kde vlastnì jsem. Pravý skandál, musí-li se starý i Pražan ve svém rodném mìstì vyptávat po cestì jako svatojanský poutník. Myslil jsem, že znám v Praze každý dùm, a zatím kouká na mne už druhá ulice, jako bych byl znovu zapadl nìkam na Mìsíc. Nikde v Praze pøece jsem nevidìl takovou øadu divných štítù a klikatých støech, tolik vìžièek a pavlaèí. Není jinak - dostal jsem se do nìkteré konèiny, kde jsem delší èas nebyl a kde zatím páni stavitelé nastavìli zase haldu domù podle nynìjší bláznivé módy. I døíve jsme vyhnali zkrátka ètyøi rovné zdi, na nì postavila se tøíhranná støecha a byl dùm, jak se sluší a patøí. Nahoøe nìjaký ten komín a vpøedu dvì tøi øady rozumných oken byla radost se podívat. Ale teï všude samá vìž, balkony, sloupy, plno všelijakých tatrmanù, ba i strakatého malování, až èlovìku oèi pøecházejí. Inu, takový architekt neví, jak by hloupým lidem tahal peníze z kapes!“ Z té filipiky vyrušil pana Brouèka zjev míhavého svìtla, které se zakmitlo pøed ním ve tmách pøíèní ulice. Zprvu myslil, že je to nárožní svítilna, ale brzy poznal v tìkavém svìtélku prostou ruèní lucernu, kterou nìjaký chodec nesl pøed sebou.

„Opravdu, daleko jsme to v Praze dotáhli! Pro vìènou hanbu mìsta svítí si tu skuteènì již lidé lucernami po ulicích jako v nìjaké Zapadlé Lhotì,“ huboval pan domácí, ale v duchu se radoval z objevení živé bytosti, jejíž pomocí koneènì zjistí jméno ulice, skrytým pokladem pro nìho tak pøedùležité, a pak nejkratší cestou pospíší do svého domu, po jehož útulné ložnici se mu také již upøímnì stýskalo. Zrychlil tedy kroky, zamíøiv pozdnímu, èi lépe snad èasnému chodci v ústrety. Ale když se asi na padesát krokù k sobì pøiblížili, stanul pojednou protichùdce a zadíval se pátravì do tmy smìrem, kde také Brouèek bezdìky se zastavil. Pøekvapil pana domácího zevnìjšek neznámého, pokud se jevil v matných, poletavých paprscích lucerny. „Kýho výra !“ pomyslil si. „To nìjaká maškara. Kde se tu vzala? Vždy nemáme pøece v èervenci masopust. A slavný pohøeb se také neodbýval, aby to byl nìkterý v hostinci zbylý spolkový praporeèník. Èi snad to utekl nìkterý statista z divadla i se svým strakatým kostýmem?“ Zatím co nᚠhrdina takto uvažoval, zamíøil muž s lucernou spìšnými kroky na protìjší stranu ulice. “Aha!“ pomyslil si pan domácí. „Snad se pøede mnou stydí za svùj komediantský oblek, anebo si myslí, že jsem strážník. Ale takhle mi neuklouzne.“ Zaboèil také na druhou stranu, takže se šikmé dráhy obou musely sraziti u protìjšího domu. Ale než tam dospìl, opøel se již podivný chodec zády o zeï domu, a napøáhnuv proti panu Brouèkovi ruce, vzkøikl hrozebnì: “Jsili dobrý, stuoj!“ Pan Brouèek bezdìky couvl, zaražen hrozivým pohybem a výkøikem neznámého, jakož i nezvyklým rázem jeho øeèi, zejména tím podivným “stuoj!“ Pomyslil si, že má chlapík bezpochyby pitkou tìžký jazyk. Ale pak náhle zpozoroval

v jeho napøažené pravé ruce nìjakou bodnou zbraò, která nevypadala, jako by byla jen divadelní. Ucouvl ještì dále a zvolal polo káravì, polo chlácholivì: „Snad si nemyslíte, že jsem nìjaký pobuda, který má zabroušeno na vaší tobolku. Schovejte jen tu svou kosinku a buïte rád, že ji žádný strážník nezahledl; nebo pochybuju velmi, že máte povolení k nošení takových nebezpeèných hraèek. Aèkoliv nám skoro nezbude, než abychom peèovali sami o svou bezpeènost, když policie trpí na ulicích takovouhle egyptskou tmu, která zrovna vybízí ke všem špatnostem. Ale já jsem poøádný, pokojný m욝an, který se vás chtìl jen zeptat, kde to vlastnì jsem.“ Za øeèi Brouèkovy ohledl se svìtlonoš nìkolikrát napravo a nalevo, jako by hledal nìjakého neviditelného spoleèníka. Potom sklonil trochu dýku, ale nezmìnil své odpuzující držení tìla a pravil hlasem, který neztratil mnoho z døívìjší pøíkrosti: „Sotnì rozomiem, co bebceš. Ej, zdali hodný mìštìnín túlá sì bez svìtla po puolnoci mìstem jako zlodìj ? Razi tobì, stul kabelku a chutnì jdi ote mne!“ „A propánaboha,“ pomyslil si pan Brouèek, „ten má horší výøeènost než nìjaký sklenièkáø. To již nemùže býti z piva. Zdá se, že spolek pro povznesení návštìvy cizincù pøece zaèíná pùsobit. Tenhle musí být hodnì z daleka, bezpochyby z Bosny nebo z Dalmacie - ti nosí také takový bláznovský oblek a mluví také takovou pokaženou slovanštinou.“ „I vždy pùjdu bez køiku!“ pravil nahlas. „Beztoho bych se od vás od tebe dovìdìl starého ïasa, ponìvadž tì náhoda bùhvíodkud do Prahy pøivála. Podle tvé divné øeèi a ještì divnìjšího (bez urážky!) obleku soudím, že jsi Bosòák nebo Dalmatinec, který tu prodává ocet nebo nože, nebo snad chodí s medvìdem.“

“V hrdlo lžeš!“ rozkøikl se muž s lucernou. “Vìziš, že jsem usedlý pražský mìštìnín a vìrný Èech. Ale ty jsi jistì cizozemec pobìhlý, ježto mluvieš nìkakú zmìtenú øìèí a odievᚠsì takým rúchem potvorným.“ „No teï toho je dost!“ zvolal pan Brouèek. „Jsi-li opravdu pražský m욝an, dìlᚠsvou maškarou a svými hloupými šprýmy m욝anstvu jen ostudu nebo patøíš do Kateøinek, mezi blázny.“ „Mlèiž lotøe ohavný!“ opáèil vztekle divous. “Pøísahám pánu bohu, blázny ty mnì dávati nebudeš, a sám jsa horší blázna. Však viem, ktož jsi. Ha! Zrádce jsi nešlechetný, biøic Antikristóv, zpyták a špehéø ciesaøe Zikmunda. Vlúdil jsi sì do mìsta, aby snad nad námi zradil. Však buoh dá, že zdráv nevyjdeš.“ Nenadálé obvinìní z vyzvìdaèství pøekvapilo pana domácího tou mìrou, že na ostatní nadávky zapomnìl a chvíli všecek byl popleten. „Jaké to zase hloupé øeèi!“ zvolal koneènì. „Já vyzvìdaè! Jaký to nesmysl! Vyzvìdaè císaøe Zikmunda! Jakého Zikmunda? Jaktìživ jsem o žádném císaøi Zikmundovi ani neslyšel – totiž - pravda – èetl jsem o nìm nìkde nìco – ale ten žil bùhví pøed kolika sty lety, tuším ještì za Žižkových èasù.“ Nyní zahledìl se zase neznámý v ustrnutí na pana Brouèka. „Za Žižkových èasuov!“ vzkøikl. „Co pleteš, an Žižka žije a tam na Vítkovì hoøe s tábory èaká Zikmunda !“ „Haha, Žižka prý žije! To je dobré. Žižka leží již hezkých pár set let v zemi a snad ani z té jeho kùže, kterou si prý táborité po jeho smrti potáhli buben, nezbývá už ani cípek. Žižka prý žije! To by to u nás jinak hrálo! Ten by tu, holeèku, mìl co poøádat svým palcátem, aè jestli by dávno nesedìl u sv. Václava, - nebo za našich èasù jsou na bou-

rání zámkù a pálení klášterù zpropadené paragrafy. Ale, ale, nešlapte si na rozum, èlovìèe! Kdyby Žižka ještì žil, byl by starší než sám Methusalem. Nevím sice, kdy se narodil, ale to vím, že byl živ ještì pøed bitvou na Bílé hoøe, a na to datum se náhodou dobøe pamatuju - bylo to roku šestnáct set dvacet - nu, a nyní máme rok osmnáct set osmdesát osm…“ Neznámý byl by úžasem bezmála upustil svítilnu. Vytøeštil na pana Brouèka oèi a vypravil trhanì ze sebe: „Tisiec - osm set - osmdesáte - osm? Haha! Již znamenám, že tvé hlavì nenie zdrávo. Každý, ktož rozom dobrý jmá, povie tobì, žet nynie rok ot narozenie božieho tisiec ètyøi sta dvadcátý!“ „Tisíc ètyøi sta dvacet?“ vykøikl pan domácí. “Buï myslíš, èlovìèe, že mᚠpøed sebou blázna, nebo jsi sám dokonalý blázen.“ „Ej, nebudu sì meškati s šielencem,“ pravil pohrdlivì neznámý a rychlým krokem ubíral se dále. Nìkolikrát se ještì ohledl a pak vzdaloval se spìšnì, splývaje s okolní tmou, jíž toliko svítilna jeho jako bludièka kmitavì se tøepetala, dokud nezmizela za rohem ulice. Pan Brouèek díval se za ním tupì, až s obzoru jeho unikl. „Blázen!“ pravil k sobì s urèitostí. „Mohl jsem to poznati už z tìch divných hadrù, které mìl na sobì. Ale má prazvláštní motanici v hlavì. Myslet, že píšeme nyní rok ètrnáct set dvacet - to vìru nesmysl k pohledání. Ostatnì, jsou prý blázni, kteøí sebe pokládají za papeže nebo krále, nosí papírové koruny, vidí v holém kumbálku nádhernou trùnní síò a v dozorcích blázince své ministry,- proè by nemohl býti také pomatenec, který se pøenesl o nìkolik století nazpátek a všechno si zaøizuje podle té bláznivé myšlenky? Poøídil si divadelní oblek z nìjakého rytíøského kusu, chodí v noci po ulicích s lucernou, ponìvadž za Žižkových èasù

sotva mìli plynové osvìtlení, a drmolí také jakous hamatilku, která má býti starou èeštinou. - Je to k popukání! A ten ubožák myslí ještì, že blázním já. Divím se jen, že ho nechávají v té maškaøe jen tak bìhat po Praze, se zbraní k tomu. A je to mrzutá náhoda, že jsem trefil právì na takového šílence.“ Zatím popošel dále ulicí a spatøil pøed sebou za rohem zákmit nìjaké záøe. Pospíšil tam, ale náhle vrazil do nìjaké pøekážky a pøekotil se s hlasitým zaklením. Když se zdvihl a sirkou na pøekážku posvítil, shledal s ustrnutím, že je to silný øetìz, pøepjatý napøíè pøes ulici. „Tohle svìt nevidìl,“ øádil, mna si poblácenou rukou obražené koleno. „To již není nedbalost, ale hotové darebáctví. Øetìz pøes ulici! Tohle již volá do nebe! A kdyby k tomu povìsili alespoò nìjakou lucernièku, - ale ne, nastraží to jako naschvál v nejhlubší tmì, aby si poplatníci polámali nohy a ruce. Øetìz pøes ulici! No poèkejte, tím øetìzem vám zacinkám, až vás budou uši brnìt. Na to se podíváme, smí-li nám obec za naše krvavé peníze ještì zatahovat ulice øetìzem. A vùbec, než bych se zlobil v takovém Kocourkovì, to prodám radìji svùj barák a budu svého bohatství užívat ve Vídni nebo v jiném poøádném mìstì, kde by se stydìli míti ulice na øetìzech.“ Jak patrno, pøipomenul si pan Brouèek opìt svùj poklad a byl tím ponìkud udobøen. Podlezl pod nešastným øetìzem a kráèel opatrnìji dále. Ulice zahýbala tu ostøe napravo a na konci jejím spatøil jasné, plápolavé svìtlo. Brzy rozeznal velikou hranici døíví, která hoøela uprostøed ulice a kolem níž se míhaly fantastické stíny èetných postav. ,,I podívejme se! To celé vojsko metaøù nebo stokaøù. Proto snad ten øetìz. A co tam asi kutí? Snad dokonce neprovádìjí potichu a pod poklièkou tu novou kanalizaci,

o které se poøád mluví a píše, aby nás jednou zèista jasna pøíjemnì pøekvapi... Ouha!“ V myšlenkách vrazil zase do nìèeho, v èemž poznal jakýs dùkladný, železem pobitý šraòk. Pøijal to nové pøekvapení už jen s jizlivým humorem. „Hezky. Není dosti øetìzù, ještì klády. Snad si myslí obec, že nám neuškodí trochu tìlocviku! Vilímku a Bøeznovský, kde jste?“ Vtom zpozoroval však cosi, co jej pøekvapilo ještì mnohem více. Všiml si podivné vìžaté brány, jejíž silueta, zèásti onou hranicí ozáøená, uzavírala ulici a podle níž s obou stran se èernala zubovatá hradba. Pravil si urèitì, že nikde na Starém Mìstì, ba vùbec v Praze není takové brány a hradby. Duchem jeho zavíøily trapné pochybnosti: Což jestli ani není v Praze, jestli proletìl onou ïábelskou šachtou až nìkam na druhou stranu zemìkoule, mezi protinožce! Dostal-li se z Vikárky na Mìsíc, proè by se z té zakleté místnosti nemohl propadnouti tøeba až do pekla?! Trapné myšlénky promìnily se pøímo v ustrnutí a zdìšení, když prodlel zrakem na podobách kolem hoøící hranice, dílem sedících, dílem stojících, které mohl odtud již dobøe rozeznati. Byli to vìtšinou statní a hranatí mužové divokého vzezøení, odìní dílem v hrubé haleny, dílem v pestré šaty podivného støihu, dílem v jakési železné nebo drátìné brnìní; jedni mìli na hlavách okrouhlé pøílby, jiní podivnì toèené èepice nebo nevídané klobouky, opìt jiní rùznobarevné kukly, a pøíšernost toho skupení, zèásti ozáøeného rudým odleskem hranice, zvyšovaly pro pana Brouèka strašné zbranì: halapartny, meèe, palice s dlouhými železnými bodlinami, okované a množstvím høebíkù posázené cepy... Pøedtím zlobil se sice pan Brouèek na rozlièné obecní nepoøádky, kteréž mu zpùsobily nìkolik malých nepøíjem-

ností; ale v pozadí tìch lehkých chmur záøila stále myšlénka na pøíští velké bohatství a nedopouštìla, aby radostnì rozjaøená jeho nálada vážnì a doopravdy se zkalila. Nyní však zmizel rázem onen radostný pocit a celou duši zachvátilo ohromné zdìšení. Chvíli hledìl pan domácí okem hrùzou vypouleným bez pohnutí, jako zkamenìlý na strašlivou spoleènost. Pak zaèal potichu couvati, až zaskoèil rychle za roh blízké poboèní ulice. Odtud vyhlédl ještì jednou opatrnì k podálnému ležení ozbrojencù: ale rychle zatáhl opìt hlavu, nebo se mu zdálo, že dìsná spoleènost obrátila smìrem k nìmu hrozivé oblièeje a chápala se svých zbraní, aby jej pronásledovala. V šíleném strachu ubíhal nᚠhrdina odtud a teprve po delším bìhu, když za sebou nièeho neslyšel, klesl bez dechu na široký patník.

IV. Chvíli ležel pan Brouèek na patníku jako omráèen. Ale hlavou jeho víøila divoká smìs myšlének. Ti hromotluci u brány a jejich zbranì, zvláštì ty cepy ty z musea známé strašné cepy husitské rázem vnutily mu nestvùrnou myšlénku, že snad èlovìk s lucernou mìl pøece pravdu a že on (pan Brouèek) stal se náhle souèasníkem Žižkovým. A bizarní ta domnìnka nalézala mocnou podporu v neznámé vìžaté bránì, zubaté zdi, starožitném kroji a divné èeštinì domnìlého blázna, v neosvìtlenosti a podivném vzezøení ulic, v øetìzu a šraòku, v úplné neporušenosti klenotù a maleb ve starém domì královském. Bránil se arci vší mocí té myšlenkové nestvùøe. Napadla mu povídka o mladém mnichu, který v lese prospal sto let a jako bìlovlasý kmet pøišel nazpìt do kláštera, kde se k nìmu nikdo nechtìl znáti, - je to pouhá báchorka, ale pøece ještì stokrát možnìjší, než aby nìkdo se octnul ve století dávno minulém. To holý nerozum. Není možno, aby se èas zastavil, neøku-li aby šel nazpátek. A kdyby skuteènì èas o nìkolik století skoèil nazad, nemohl by v nìm pan Brouèek žíti již proto, že by se teprve o nìkolik století pozdìji narodil - Až se mu hlava zatoèila z toho nesmyslu. Pak mu zase napadlo, že snad cestou od Würfla nìkde na patníku usnul a mìl neobyèejnì živý sen. Cesta podzemní chodbou, poklad - ach, i poklad krále Václava! -, muž s lucernou a všechno ostatní bylo pouze divokým, strakatým snem, z nìhož se nyní probudil. Avšak ani vysvìtlení to neobstálo. Noèní tma byla zatím již ustoupila prvnímu šeøení letního dne. Hustá èerná rouška promìnila se v lehký šedivý zá-

voj, v nìmž byly již patrny nejen hoøejší kontury, nýbrž i všechny hlavní rysy okolních pøedmìtù. A závoj byl každým okamžikem prùhlednìjší, klesal s domù níže a níže. Co však panu Brouèkovi odestíral, naplòovalo jej úžasem a zoufalostí. Ètenáøi jeho cesty do Mìsíce pamatují se snad na místo, kde jsem konstatoval, že míval pan domácí na svých noèních cestách z hostince k domovu zvláštní zrakový pøelud, který mu jevíval pražské ulice v divném zmatení a zpitvoøení, všechno zkøivené, klikaté, nemožnì protáhlé nebo skrèené, ba i zdvojené, ale to bývalo za klamného svitu mìsíce a mìstských svítilen. Nyní však vidìl podobný obraz ve støízlivém svìtle denním. Vidìl domy rozmanité velikosti a podoby, nìkteré i zpola døevìné, s nemotornými širokými nebo nevídanì špièatými støechami, plno rozmanitých výstupkù, arkýøù s vížkami a divnými kamenickými ozdobami, pavlaèí kamenných i døevìných, otevøených i krytých chodeb, nìkde vedoucích vysoko od domu k domu jako vzdušný most, okna nejrozliènìjší velikosti a podoby, namnoze velmi malá, až i pouhým štìrbinám podobná, v nich místo skla povìtšinì jen nìjaké neprùhledné blány nebo mázdry, tu a tam divnì spletené a všelijak okrášlené møíže železné, místo dveøí domovních namnoze zaokrouhlené nebo zašpièatìlé branky a fortny, na stìnách domù množství vytesaných ozdob a figurek, pestré malování, všude do ulice èouhající železné tyèe, na nichž se houpaly tu železná rukavice, tu podivný klobouk, tu døevìná pøeslice a jiné odznaky øemesel neb obrovské døevìné i železné hrušky, hvìzdy a jiná znamení domovní, vše dohromady poskytovalo obraz tak pestrý, rozmanitý a zvláštní, že byl pan domácí jako v Jiøíkovì vidìní.

Teï nemohl již pochybovati, že se s ním stalo zase nìco stejnì neobyèejného jako tehdáž, když tak nenadále z Hradèan na Mìsíc zabloudil. Ale pøece vzpíral se dosud pøipustiti, že by byl nyní zase zabloudil do nìjaké minulosti, bezmála o pìt století nazpìt. Byla to myšlenka pøíliš absurdní. Pøesto vmyslil se bezdìky do té nemožné situace a pravil si, kdyby tohle skuteènì byla dávná Praha, že by se v ní snad pøece musel vyznati, ponìvadž zajisté alespoò námìstí a hlavní ulice mìly tutéž polohu jako nyní. Prohlédl si bedlivìji okolí. Stál u malého nárožního domku pøi vchodu do køivé ulièky. Bezdìky pohledl na zeï domku a pak na protìjší dùm, hledaje nápis ulièky; avšak po nápisu nebylo ani stopy. Obrátil se tedy k ulièce zády a pohlížel na jiné strany. Od ulièky nalevo prostíralo se malé námìstí, na nìmž stály vedle sebe dvì dlouhé øady jakýchsi budek, v nichž pan domácí dle rozlièných známek poznal masné krámy. „Kdybych byl na Starém Mìstì,“ pravil k sobì, „mohla by tohle být Masná ulice; pak by musela býti tuhle napravo Štupartská ulice a ta ulièka za mnou byla by Týnská ulice, ale je to všechno hloupost!“ Pøece pohledl napravo k domnìlé Štupartské ulici, hledaje kostel sv. Jakuba. A vskutku vypínal se v té stranì vysoký kostel, jenže mìl prùèelí zcela jiné. Po této bezvýsledné prohlídce uvažoval nᚠhrdina chvilku, co má èinit dále. Koneènì se rozhodl, že se pustí nazdaøbùh ulièkou, kterou dle døívìjší své hypothesy nazval Týnskou. Porozhlédne se dále po neznámém mìstì a dopídí se snad brzy nìjaké jistoty. Kráèel tedy ulièkou. Po pravé stranì upoutal jeho pozornost nejprve dùm, jehož veliké dvéøe byly celé železem pobity. Pak následoval po té stranì dvorek druhého, uvnitø mezi

jinými zastrèeného domu a pak - pan Brouèek se zarazil. Na prùèelí domu následujícího bylo vytesáno veliké vozové kolo, natøené èervenou barvou. To skuteènì pøekvapující shoda! Pan domácí znal totiž Týnskou ulici velmi dobøe, ponìvadž tam míval jednoho dlužníka, kterého bezpoètukrát návštìvou svojí oblažoval. Všiml si v ní také pokaždé domu U èerveného kola, kteréžto znamení je na nìm nápadným zpùsobem vypodobnìno. „Tohle je podivné, podivné!“ bruèel nyní pro sebe. „Jako by to skuteènì byla Týnská ulice. I ta klikatost se shoduje. - Arci vypadají ty domy všechny jinak; ale za pìt set rokù se mnoho zmìní - I poøád se mi plete do hlavy ten nesmysl!“ Ale pøes odmítnutí bláhové domnìnky blížil se pan Brouèek východu ulièky s velikou napjatostí, nespatøí-li tam Týnský chrám. Již vyšel z ulièky - a hle, velebný Týnský kostel vypínal se skuteènì pøed ním! Poznal jej urèitì, aè záøil ozdobností a novostí, jako by byly právì teprve jeho zdi dostavìny. Manì ohlédl se pan domácí ještì stranou a hle, tu byl vytesán nad klenutou brankou domu veliký pozlacený prsten a vedle byla zamèená brána mohutného stavení, které sice vypadalo trochu jinak než nynìjší Týnský dvùr, ale patrnì nebylo nièím jiným. Pan Brouèek sáhl si k èelu. Hlava se mu zatoèila jako v závrati. Dùm U kola - U prstenu - Týnský kostel a pøijdeli tudy na Staromìstské námìstí... Skoro se potácel ulièkou podél chrámu. Postranní portál dotvrzoval totožnost, aè byl nový, jako právì teprve vytesaný, bez nejmenší úhony a mezery v pøebohatém vìnci ozdob ornamentálních i figurálních, v jemném, èistém zpracování svém vypadajících jako z cukru. Napravo našel tutéž úzkou ulièku, která vede ke Kozí ulici a Dlouhé tøídì.

Pak minul po té stranì dùm s neznámým oznaèením: velikou sedmibarvou duhou; ale teï - ó bože! Ano, to je námìstí Staromìstské, a kdyby o tom pochyboval, tenhle známý nárožní dùm Týnské ulièky s velikým bílým zvonem pøesvìdèil by ho nadobro. Vzezøení Staromìstského námìstí o sobì mohlo arci buditi pochybnosti. Domy vypadaly stejnì podivnì jako ty, které dotud spatøil; ba, byly ještì bohatší arkýøi, vížkami, pestrým malováním a rozmanitými okrasami; uprostøed nestál známý sloup mariánský, ale zato zdvihalo se na severní stranì námìstí nìjaké lešení s velikým kùlem, k nìmuž byl pøidìlán železný kruh a s nìhož visel nìjaký roztrhaný, strakatý prapor; obì vìže týnské shlížely sice do námìstí pøes domy pøed kostelem stojící, ale vypadaly spíše jako dva obrovské široké pilíøe, ponìvadž jim chybìly dosud nejhoøejší èásti a støechy. Na druhé stranì však vypínala se vìž radnice - arci s trochu jiným vrcholkem již v plné slávì i s ozdobnou arkýøovou kaplí. Radnice sama mìla ovšem zcela jiné vzezøení a místo chybìjící novìjší èásti její s pavlánem stály až k ulièce vedle nynìjšího Krenovského domu ještì tøi domy, pod radnicí pak a tìmito sousedními domy táhla se podloubí, v nichž bylo vidìti budky a sklípky nìjakých krámù: ale v hlavních rysech shodovala se poloha, rozmìry, uspoøádání a situace ulic do nìho ústících tak úplnì s obrazem nynìjšího Staromìstského námìstí, že nemohl pan Brouèek vzhledem ke všem pøedcházejícím pozorováním déle o totožnosti pochybovati. Zdrcen klesl na kamenné sedátko, stojící za sloupem podloubí nárožního domu pøed kostelem Týnským, proti domu U bílého zvonu. Snad se také úmyslnì uchýlil do toho úkrytu; nebo navzdory tomu, že se pøed chvílí teprve rozbøeskloèasné èervencové jitro, pestøili se již tu a tam chodci v malebném starodávném kroji po námìstí

a pøed radnicí stál zástup ozbrojencù, který na pana Brouèka neèinil o nic lepší dojem než ona strហu brány. „Tedy pøece,“ uvažoval ubohý pan Brouèek, „pøece! Je to nemožné - a pøece! Když o tom pøemýšlím, div se mi hlava nerozskoèí. Ale co mé zdravé oèi vidí, co mohu hmatat rukama, tomu pøece musím uvìøit. Jsem tedy najednou o pár set rokù zpátky, dívám se na domy, které vlastnì již dávno nestojí nebo alespoò v téhle podobì nestojí, sedím na sedátku, o kterém dobøe vím, že po nìm nezbylo na tomto místì ani potuchy, jsem mezi lidmi, kteøí vlastnì dávno již v prach a popel se promìnili a kteøí se pøece tamhle živi a zdrávi ve svých dávno rozpadlých a zetlelých šatech procházejí. A já sám, je-li nyní skuteènì rok ètrnáct set dvacet, nemohu býti živ, ponìvadž se teprve za ètyøi sta a více let narodím - a pøece cítím, že jsem živ, a vím zcela urèitì, že jsem vèera, dne 12. èervence 1888, sedìl u Würfla! Z takové motanice by se èlovìk vìru zbláznil. Ale - snad jsem opravdu blázen. Snad žiju a žil jsem ustaviènì za Žižkových èasù a mìl jsem pøitom tutéž fixní ideu, z které jsem nedávno naøkl onoho èlovìka s lucernou, jenže, obrácenì: totiž utkvìlou myšlenku, že žiju o pìt set let pozdìji. A mùj dùm byl pøelud, moje hospodynì pøelud, Würfel pøelud, všechno, všechno holá fantasie mého churavého mozku, z níž se teprve nyní probírám ve svìtlém okamžiku. Ale to je zase všechno holý nesmysl: Vždy mám pøece tuhle na sobì kabát od Nerada, tady je jeho firma - a Nerad pøece není husita; tuhle v kapse mám tramvajový lístek a tramvaje máme v Praze teprve - vlastnì mìli jsme teprve - èi vlastnì budeme míti - I ïas aby už do toho - - !“ A pan Brouèek v zoufalé zlosti bil se pìstmi do èela, smál se køeèovitì a poèínal si opravdu jako šílenec. A není divu: Vždy autorovi samému se toèí hlava z té matenice èasù a duch jeho tesknì hledí vstøíc následují-

cím kapitolám, kde bude mu tanèiti meèový tanec mezi pøítomností a minulostí, v nìmž utrží leda krvavé šrámy. Ó buïte milosrdní tentokrát, vy pánové, kteøí pokládáte èeského spisovatele za ubohého lotra na pranýøi, po nìmž každý smí metati úšklebky a blátem pro zábavu obecenstva, které si leda pomyslí: Dobøe mu tak - proè píše!

V. „Což tuto èiníš? Kto jsi?“ zaznìlo ostøe nad zoufalým panem domácím. Brouèek zdvihl tupì oèi a bezdìky vstal. Spatøil pøed sebou vysokého, statného muže pìkné, dlouhým vousem obrostlé tváøe, v odìvu skuteènì malebném. Mìl èepici zvláštního tvaru, dlouhý modrý pl᚝ s èervenou podšívkou, vpøedu rozhalený, takže bylo pod ním vidìti pøiléhavý èerný kabátec, ozdobený uprostøed na prsou vyšitým èerveným kalichem, níže cosi jako krátkou, ke kolenùm splývající sukni, bílou, dole obroubenou úzkým lemem z èerné kožešiny, šikmo kolem bokù kovaný støíbrný pás, s kabelou, zavìšenou po pravé, a s dlouhým meèem po levé stranì, koneènì úzké zelené nohavice a nízké èervené boty, vybíhající v ostré špièky. „Prosím vás, øeknìte mi, máme teï opravdu rok ètrnáct set dvacet?“ otázal se pan domácí místo odpovìdi. ,,I ovšem,“ potvrdil muž, ohlednuv se udivenì napravo i nalevo. „Ale koho se tážeš kromì mne, jsa tu se mnú sám druhý?“ Panu Brouèkovi nyní zasvitlo, proè se také èlovìk s lucernou pøi jeho oslovení na všechny strany ohlížel. Jest patrné, že ti nevzdìlaní staøí Èechové nemají o zdvoøilém vykání ani potuchy. Nebo že se dostal skuteènì mezi staré Èechy, o tom nemohl již pochybovati. (Doufám, že jsem svou staroèeštinou neznalce již dosti oslnil, znalce pak dosyta pozlobil, a že mi proto ètenáøové dovolí, abych ostatní øeèi svých Staroèechù podal prostou novoèeštinou, leda tu a tam nìkterým starožitným slovem neb obratem koøenìnou.)

„A povìzte – povìz mi ještì,“ ptal se dále zoufalý pan Brouèek, “jsi opravdu, èím se zdáš, nejsi pouhý pøelud?“ „Pøelud? Nevím, co tím chceš øíci. Jsem Jan øeèený Domšík, a øíkají mi také Janek od Zvonu, to od mého domu tuto, na nìmž vidíš vytesaný zvon.“ Pan Brouèek si pomyslil, že se pramálo hodí pro domácího pána oblékat se po rytíøsku a nosit po boku takový sáhodlouhý rožeò; ale útìchou mu bylo, že se tedy aspoò setkal s poøádným èlovìkem, s kolegou, a ne s ledajakou nájemnickou chamradí. Zato prohlížel si. ho staroèeský domácí s patrnou nedùvìrou. „Ale kdožpak jsi ty?“ pokraèoval ostøe. „Jistì cizozemec jakýs - a snad - “ Oèi Domšíkovy zableskly se hrozivì. „E, žádný cizozemec!“ ohradil se pan Brouèek. „Jsem Èech a Pražan k tomu.“ „Lžeš. Vždy mluvíš èesky, až ohavno poslouchati, a takové šeredné pladry a hadry by nevzal na sebe poctivý Pražan.“ Pan Brouèek stìží spolknul nevoli nad tím, že èlovìk s takovým strakatým masopustním oblekem, za který by se každý vzdìlanec devatenáctého století stydìl, smí tak pohrdlivì mluviti o jeho solidním, moderním šatì. Ale uznal, že musí pøedevším vyvrátit podezøení staroèeského kolegy, který ho snad také pokládá za špehouna. Co má øíci? Kdyby øekl pravdu, odkud pøichází, spatøoval by v tom onen buï nejapný šprým nebo tlachání blázna, kterého by dal zavøíti do blázince, a pan Brouèek slýchal o bývalých blázincích hrozné vìci. Koneènì napadla mu jakás takás výmluva. „Víte - víš, milý pøíteli,“ zaèal nejistým hlasem, „nebyl jsem dlouho v Èechách - potloukal jsem se po svìtì -“ „To jistì dávno tomu, co jsi odešel z domova?“

,,I ba dávno,“ lhal pan Brouèek dále. „Byl jsem ještì malý hoch - “ „A jak se to stalo?“ „Jak? Jak? Hm - hm jak se to stává: komedianti - komedianti mne ukradli a odnesli.“ Pan domácí zapýøil se až do temna pøi té snižující lži, ku které se v okamžitém nedostatku onaèejší výmluvy ve své tísni utekl. „Svìtobìžníci že tì unesli? A byl jsi stále v cizinì? Proè se vracíš nyní?“ zkoumal dále Janek od Zvonu. „Proè? Inu, to víš - zastesklo se mi na stará kolena - vždy znᚠstaré pøísloví: Všude dobøe, doma nejlíp.“ „A mluvíš pravdu?“ zvolal Domšík, hledì mu pronikavì do oèí. „Jsi tedy pravý Èech? Nejsi pytaè z vojska Zikmundova?“ Místo odpovìdi zdvihl pan Brouèek slavnì tøi prsty k nebesùm. Vždy na ty dvì vìci mohl pøísahati s èistým svìdomím. Staroèech byl patrnì pøesvìdèen a ptal se vlídnìji: „Jak se jmenuješ?“ „Matìj Brouèek.“ „Brúèek? Jistì pøezdívka, kterou ti dali oni tuláci. Nevíšli, jak se nazýval tvùj otec a èím byl?“ Pan Brouèek musel s lítostí zapøíti svého otce a na svém poctivém, váženém pøíjmení nechati hanu komediantské pøezdívky, aby snad Jankovi nenapadlo pátrati po jeho pøíbuzných, z èehož by mohly nastati všelijaké zmatky. „A pøišel jsi teprve nyní do mìsta?“ vyzvídal ještì Domšík. „Ano, èi vlastnì vèera –“ „Zajisté pozdì veèer? Neb za svìtla neprošel bys v tomto odìvu do mìsta. A jistì vešel jsi branou Koòskou nebo Svinskou?“

Pan domácí vzhledl na tazatele, nechce-li ho snad urážeti, ale Janek od zvonu vysvìtloval vážnì, že jsou obì jmenované brány nejménì støeženy, ponìvadž na polední stranì neleží nepøítel. Brouèek uznal v duchu blahodárnost našich nynìjších komisí pro pojmenování ulic a pak zavrtala se mu do hlavy zmínka o nepøíteli. „Na té stranì že neleží nepøítel?“ pravil. „Ty mùj bože, což je Praha obležena?“ „Jakže? Možno-li, že nevíš o nesmírném vojsku køižáckém, sebraném ze všech národù a pronárodù svìta, s nímž Zikmund již dvì nedìle leží pøed Prahou na stranì pùlnoèní, od hradu pražského až k Holíšovicùm?!“ Nyní teprve porozumìl pan Brouèek obvinìní z vyzvìdaèství a žaloval v duchu s tìžkým povzdechem: „Tak! To ještì scházelo! Není dost na tom, že mì rarach zanesl do starodávné Prahy, ještì se to muselo státi zrovna v dobì, kdy ji obléhá ten zloøeèený Zikmund. Teï tu ke všemu zažiju bombardování a budu snad rád, najím-li se koòského masa, ne-li nìèeho ještì horšího!“ Domšík zatím vysvìtloval dále: „Nezavíráme sice bran, ale støežíme je pilnì a v mìstì máme pozor na všechny lidi podezøelé, které zvláštní zøízenci k tomu ustanovení pøísnì zkoumají a ven vyvádìti dávají. Tìm bys za svìtla neušel. Kde jsi hospodou?“ „Nikde. Bloudil jsem celou noc po ulicích.“ „A nepotkal jsi rychtáøe s konšely?“ „Jakého rychtáøe? Jaké konšely?“ „Chodí s hùlkami –“ Janek od Zvonu øekl vlastnì po staroèesku s „hólkami“, z èehož povstalo malé nedorozumìní, až pak dùraznìjším prodloužením „s hólkami“ a pøidanou promìnou „s huolkami“ mravné udivení Brouèkovo zažehnal.

„S hùlkami postøíbøenými, které jsou znamením jejich úøadu. Vìz, že máme od stara zákon: když u veèer vyzvoní v rychtáøùv zvonec, tehdy nemá nikdo jíti bez svìtla ulicemi, nechceli být jat a trestán rychtáøem neb podrychtáøím, který v noci s biøici chodí po mìstì. V èas potøeby provází ho také nìkolik konšelù neb i sousedù pøísežných. I nyní konají se pilnì tyto noèní hlídky, aè mimo to má dozor nad mìstem dvanácte hejtmanù, osm volených od nás Pražanù, ètyøi pak od táborùv a ostatních pøespolních, kteøížto hejtmané øídí vojenské vìci a peèují zejména o støežení bran a zdí mìstských. Jest vìru zázrak, že jsi se v tomto podezøelém obleku nejen do mìsta dostal, ale i celou noc chùzí po ulicích stráviti mohl, na žádnou ponùcku nebo strហnenaraziv.“ Nyní poznal zase pan Brouèek, proè noèní chodec nesl lucernu a proè ihned tasil zbraò; tušil zajisté v panu domácím, jdoucím beze svìtla, nìjakého zákeøníka. „Jsou to krásné pomìry v té staré Praze!“ - pomyslil sobì nᚠhrdina. – “Sotva jsem do ní mrknul okem, a již zaèínám litovat každého slova, které jsem kdy øekl proti naší správì obecní. Ó zlatá Praho devatenáctého století! Když si pomyslím, že bych se mìl po každé ke Kohoutovi nebo na Hradèany vlíkat s lucernou a potom každému na sebe svítit, odkud jdu a kdy se vracím domù! A kdybych ji nìkde ztratil, vyspal bych se v base! A pìknì by vypadaly naše živé ulice za tmy, až by se v nich kmitaly a tøepetaly roje takových svatojanských mušek a bludièek!“ „A proè jsi nehledal noclehu v nìkteré hospodì? Nemášli penìz?“ otázal se staroèeský m욝an. Brouèek hned neodpovìdìl. Dotaz uvedl mu na mysl nový svízel. Mìl sice v tobolce nìco penìz, ale poøídí tu s nimi asi stejnì jako na Mìsíci. Husité nebudou chtít bezpochyby také rozumìti ani nìmèinì, ani maïarštinì. A tu mu napadl zase poklad nedávno nalezený. Ach bože, v di-

vokém bìhu od brány zapomnìl docela na kontrolu ulic a kdož ví, najde-li branku s ptáky v té bohapusté míchanici a strakatinì støedovìkých domù. A kdyby ji našel, kdož ví, dostane-li se po druhé k pokladu, jenž patrnì není opuštìný a zapomenutý, nýbrž patøí buï ještì králi Václavovi, který snad dosud žije, nebo jinému støedovìkému boháèi, který ho tam ukryl v tom bouølivém husitském èase. A koneènì, co by mu bylo platno bohatství v obleženém mìstì, z kterého bude tøeba rád, dostane-li se s holým životem. Ach, s radostí by obìtoval všechny ty klenoty, aby se z divokého støedovìku dostal nazpìt do spoøádané, vzdìlané Prahy moderní! Poklad krále Václava byl tedy pouhým luzným snem, který mu zazáøil na okamžik jen proto, aby tím bolestnìjší bylo procitnutí. Skuteèná žalost zachvívala hlasem pana domácího, když koneènì odpovìdìl: „Mám sice nìjaký pakatel, ale jsou to peníze, které zde neudám. Jsem žebrák, hotový žebrák.“ „Proto tedy tvé zoufalé konání pøed chvílí, když jsem tì pozoroval oknem svého domu?“ pravil Domšík útrpnì. „Utìš se, milý. Však bude lépe. Prozatím buï mým hostem.“ Pojednou se však zarazil, jako by si pøipomínal dùležitou vìc, a zvolal opìt pøísnìji: „Ale poslouchej, Matìji, jsi podobojí?“ „Pod obojí?“ opakoval pan Brouèek s podivením, nechápaje smysl otázky. „Pøijímᚠpod obojí zpùsobou?“ doplnil Janek od Zvonu. „Pod obojí zpùsobou?“ opakoval znovu pan domácí a mnul si èelo; nechápal dosud nièeho. „Nerozumíš-li?“ zvolal onen již netrpìlivì. „Tážu se, pøijímáš-li také pod zpùsobou vína?“

„Ach, tak!“ oddechl si s úsmìvem pan Brouèek, domnívaje se, že koneènì chápe a že dotaz Jankùv souvisí s pohostinstvím døíve nabídnutým. V duchu si øekl, že je staroèeská øeè náramnì šroubovaná; jakých tu oklik místo krátké otázky, piješ-li víno! Ale nahlas odpovìdìl vesele: „I to se rozumí, že jsem pod obojí. Pod obojí, haha - dosti dobrý nápad! Bodej bych nepil také víno, pøíteli; ale mám-li øíci pravdu, dobrá chmelovina je mi pøece nade všechno.“ Domšík couvl skoro leknutím a napøáhl proti nìmu ruku: „Ustaò, rouhavý jazyku! Chceš-li smích pobíjeti svatou vìrou naší?“ Ale vtom se rozpomenul a pokraèoval mírnìji: „Ovšem, pravil jsi, žes od mala pøebýval v cizích zemích; možná proto, že nevíš o pravdì boží mistrem Janem Husí, Jeronymem, Jakoubkem ze Støíbra a jinými mistry nám hlásané. Ale jistì slyšel jsi, kterak oba svatí muèeníci naši ukrutnì jsou upáleni v Kostnici od papeže, biskupù a jiných knìží Antikristových.“ „O tom jsem, pravda, nìco slyšel a èetl. Ale proè vlastnì Husa upálili, to dobøe nevím. Tuším, že si rozlil ocet s pány pátery. Vyskoèil povídal jednou, že prý Hus byl kacíø-“ „Hus – kacíø?“ rozkøikl se Domšík, zajiskøiv divoce oèima a chopiv rukoje svého meèe. „Hus, který nám kázal pravé slovo boží, který chtìl oèistiti církev od všelikých bludùv i mrzkých nálezkùv lidských a ji navrátiti k apoštolské ryzosti prvotní, Hus, který káral pýchu, lakomství a nemravnost zlých knìží, až zuøivou jejich mstivostí køivì jest odsouzen a smrtí ohavnou usmrcen na vìènou potupu zemì naší a jména èeského, - Hus že jest kacíø, pravíš, rouhaèi nešlechetný?!“ Pøitom dotíral prudce na Brouèka, skøípaje zuby a potrhávaje rukojetí meèe, že onen, všecek se tøesa, bázlivì couval a v úzkosti koktal: „Ale vždy nepovídám já, ze byl

Hus kacíø, - povídal to jednou pøi pivì Vyskoèil, když se dostal do hádky s Klapzubou, kterému nìkdy žertem øíkáme husita... A Vyskoèil je krejèí - má práci v semináøi - to se ví, že musí být klerikální, když je od klerik živ. Ale já nemám koneènì nic proti Husovi; vždy jsem sedal u Kohouta zrovna pod jeho obrazem.“ Aèkoliv Domšík té omluvì jen zèásti rozumìl, byl hnìv jeho pøece ukrocen. Odtáhl ruku od meèe a ptal se živì: „Chceš tedy odstoupiti bludù papeženských a státi se vyznavaèem uèení Husova?“ To byla choulostivá otázka. Pan Brouèek v rozpacích mlèel a škrabal se za ušima. „Pìkná historie!“ pravil si v duchu. „Jaktìživ jsi se o náboženské vìci hrubì nestaral a teï pøicházíš do takové bryndy! Státi se husitou, dìkuju pìknì. Takovým husitou, o jakých jednou žertovnì mluvil pan doktor Rieger na radnici, - takovým husitou, který pronásleduje biskupy dobøe peèené a šavnatým zelím obložené, takovým jsem také z plného srdce, alespoò až do sv. Martina. Ale abych snad - tento - nìjaké hlouposti s vírou - tento - proti pánùm páterùm - snad dokonce s nìjakým takovým ohøebíkovaným cepem - dìkuju pìknì. A vlastnì ani dobøe nevím, jaké ti lidé mìli náboženství. Jenom jsem slyšel, že prý s jinovìrci nedìlali žádné velké orace...“ Až mu pøebìhl mráz po zádech, když si vzpomnìl na nìkteré historky, které o tom slyšel a èetl. Janek od Zvonu díval se zatím netrpìlivì na rozpaèitého Brouèka, a nedoèkav se odpovìdi, pokraèoval hlasem opìt nevlídným: „Zdá mi se, že nechceš pøichýliti srdce k èistému zákonu božímu a že hodlᚠsetrvati v bludech svých. Je-li tomu tak, vyjdi rychle z mìsta, nebo vìz, že netrpíme v Praze žádného podjednou. Vyvedu tì sám pøed bránu, nebo jinak snadno by se mohlo státi, že bys zdráv odtud nevyvázl. Ostatnì, tam venku ti asi také dobøe ne-

bude. Setkáš-li se s nìmeckými køižáky, zle toho požiješ; nebo upalují bez milosti každého Èecha, který se jim dostane do rukou, nedbajíce, je-li husita nebo katolík.“ Vyhlídka tato mìla žádoucí úèinek. „Vždy neøíkám,“ pravil pan domácí úzkostlivì, “že jsem proti vaší víøe. Myslím si také, že nemuseli Husa hned upálit a že vùbec celá inkvisice nestála za nic.“ „A chceš také pøijímati pod obojí zpùsobou? Chceš pøijímati tìlo a krev pána našeho pod zpùsobou chleba a vína, jak to Kristus o poslední veèeøi ustanovil a jak také apoštolé i první køesané èinili?“ „I proèpak bych nedìlal, co dìlali apoštolové? To pøece nemùže být žádným høíchem.“ V duchu nespokojil se pan Brouèek touto sofistickou omluvou, nýbrž dodal si ještì: „Však tak brzo k pøijímání nepùjdu!“ Janek od Zvonu byl jeho odpovìdí úplnì usmíøen. Všechna nedùvìra zmizela z jeho oblièeje, zraky pøívìtivì zazáøily a pravice vztáhla se pøátelsky k panu Brouèkovi. „Nuže, Matìji, nyní buï mi srdeènì vítán! Jsi nᚠa budeš s námi brániti svobodu zákona božího. Pojï se mnou do mého domu; pozdìji ti ještì lépe vyložím uèení našich mistrù. Zajisté jsi ospalý, prochodiv celou noc?“ „Pøiznávám se, že bych si opravdu rád na nìjakou hodinku schrupnul.“ „Prospíš se u mne. Pojï již!“ Vedl pana Brouèka do svého domu, který stál, jak již øeèeno, právì naproti, trochu dozadu zastrèen, tvoøe druhý roh Týnské ulice do námìstí, a který na témž místì stojí podnes, arci v jiné podobì, ale posud se starodávným znamením zvonu.

Nebyl tøípatrový jako nyní, nýbrž toliko dvoupatrový a  mìl vysokou, v tupou špièku vybíhající støechu jako nìjaká vìž, v kteréžto podobì se tuším ještì spatøuje na Sadelerovì vyobrazení staré Prahy. Klenutou brankou s kamennými sedátky po obou stranách vešli do jakés prostranné, ale pošmourné sínì a z ní vystoupili po úzkých kamenných schodech do jiné, cihlami dláždìné sínì v prvním patøe, v níž stálo nìkolik nemotorných, pobitých a pomalovaných truhel, hrubá almara, sprostý stùl s lavicemi a kde na všech stranách bylo vidìti dvéøe do jiných místností, dvì velikými trámci èi kladkami napøíè zatarasené, jiné se zámky neb závorami. „Tuto jest mùj palác,“ pravil staroèeský domácí pán. Host pohledl na nìho s úsmìvem. „Èemu se smìješ?“ ptal se Domšík ponìkud uražen. „Èi shledáváš, že je ta síò malá a špatná? Ovšem takovou nemohu míti, jako má u pøíklad tam naproti pøes námìstí vdova po Mikuláši Nastojte v bývalém domì Køížovském, který náleží mezi pražské domy nejnákladnìjší. Ale mnì staèí tahle síò úplnì.“ „I slušná je,“ pochválil nucenì host. „Smál jsem se jen, žes mluvil o paláci.“ “A což se nejmenuje taková síò palác? Však, již vím. Ty znᚠbezpochyby z ciziny jen nìmecké pojmenování mázhúz. Nejlépe by ovšem bylo øíkati jen prostì po èesku veliká neboli svrchní síò.“ „To je dobré,“ øekl si pan Brouèek, „takhle by dovedl každý podruh zùstávat po knížecku! Sprostá, cihlami dláždìná síò se starým selským hamparádím je u nich palác! Rád bych vìdìl, jak teprv øíkají poøádnému pokoji!“ „Moje žena a dcera nejsou ještì ustrojeny,“ pravil Janek. „Uvedu tì tedy rovnou do zadní komoøice, kterou mám pro hosty.“

Vedl hosta mázhúzem na døevìnou pavlaè, s níž bylo vidìti do dvorku. Host podivil se jeho venkovskému vzezøení. Byla to uèinìná selanka. Stály tam rozlièné stáje, chlívky a kurníky; na hnojišti váleli se štìtináèi; po smetišti vykraèoval si statný paša kohout uprostøed èetného harému slípek a stranou rozestíral také pyšný páv nádherný vìjíø svých okatých per, duhou hrajících na jitøním slunci. Tohle zaøízení musel pan Brouèek v duchu pochválit a závidìl staroèeským domácím volnost, s jakou smìjí využitkovat svùj dvorek, který ve škrobeném devatenáctém století je pro majitele pražského domu vìru èirým pøepychem. Na konci pavlaèe odšoupl Domšík døevìnou závoru hrubých, žlutou hlinkou natøených dveøí („Pìkný vchod do hostinského pokoje!“ pomyslil si pan Brouèek) a pobídl hosta do „komoøice“, malé, nehrubì svìtlé klenuté místnosti, také jen cihlami dláždìné, s døevìným táflováním po dolejší èásti stìn a s rozlièným divným harampádím. „Èistá ložnice pro hosta!“ pravil k sobì zklamaný pan Brouèek. „Nemá to ani poctivé podlahy, jenom cihly jako v nejsprostší venkovské ratejnì! A v oknì - i mùj bože! opravdu v oknì - ani kousek skla - všechno zalepeno maštìným papírem nebo èím! Že se ten èlovìk nestydí! To je potom hostinský pokoj dvoupatrového domácího pána!“ Ani nábytek neuèinil na hosta dojem pøíznivý. Zase taková malovaná selská truhla, jedna nenatøená nízká stolice pøedpotopního tvaru, podivné hlinìné nádoby na polici a koneènì dva pøedmìty, které nelze jen tak odbýti slovem. Jeden vypadal jako veliké lešení s ohromnou posadou, strmící témìø až do stropu. Dole stál dlouhý a široký podstavec, do nìhož bylo vpraveno nìkolik zasouvacích truhlíkù, jeden nad druhým; nad tím podstavcem vypínaly se v rozích ètyøi vysoké sloupce, nesouce nahoøe jakýsi

strop s širokou øímsou a zubovatým cimbuøím, vše ze døeva rozmanitì vyøezáno a pomalováno. Mezi sloupci pak splývaly od cimbuøí dolù øasnaté pestré záclony, z nichž pøední byla poodhrnuta tak, že se jevila uvnitø vysoko narovnaná spousta dvojbarevnì pruhovaných peøin a podušek. Lože bylo tak vysoké, že k nìmu vedlo stupadlo o tøech velikých stupních. „Tuto si mùžeš odpoèinouti,“ pravil hostitel, ukazuje na postelní monstrum. „Bodej, polezu nìkam do stropu!“ vyjelo nevrlému panu Brouèkovi z úst. „Abych ve spaní vypad a zlomil si vaz! A budu se dusit uprostøed léta v té babylonské vìži peøin! Ne, brachu, nežli na takovou palandu, to si radìji lehnu na podlahu.“ „Na podlaze bys ležel snad nedobøe,“ mínil klidnì Janek od Zvonu („Snad! Krásný hostitel!“ pomyslil si s nevolí host) a uvedl pana Brouèka k výklenku, v nìmž stála postel druhá, menší, jejíž postranice spoèívaly pøímo na podlaze, ale nad níž se také vypínaly sloupce s nebesy a záclonami. „Nemiluješ-li velikého lože, zde mᚠprosté. Budeš v nìm jistì dobøe spáti. Šaty lehací jsou øádné: prostìradlo kmentové, èisté, peøina a duchna pernatá, polštáø prašný, cíše nedávno pøevleèené. Kdyby ti svìtlo pøekáželo, zastøi postel koltrami. A nechceš-li svrchní peøiny, pøikryj se dekem nebo ulehni jen tak v šatech chodicích.“ „Ale po vyspání musíš se pøevléci,“ dodal. „Ve svém potvorném šatì bys nemohl vyjíti mezi lidi. Zdìdil jsem jeden odìv, který se bude asi hoditi na tvou postavu. Jest sice bezmála ètyøicet rokù stár-“ „Ètyøicet rokù!“ žasl host. „Ten musí pøece vypadat že ho už ani žid nechtìl zadarmo.“ „Jest cele dobrý, skorem jako nový.“

„Jistì žertuješ? To by vaše sukna musila být železná a vaši krejèí by pomírali hladem.“ „Ó, naši krejèíøi jsou dobøe živi. Ètyøicet rokù není pøece mnoho. A ten odìv dlouhý èas ležel jen v truhle. Náleží k nìmu kukla, pl᚝, kabátec a nohavice. A sukni nìjakou pro tebe také vyhledám-“ „Sukni?!“ zhrozil se pan Brouèek. „Co ti to napadá? Snad mì nechceš pøestrojit za ženskou?“ Domšík vyvalil na hosta udivením oèi. Ale ten ohrazoval se dále: „Ne, pøíteli, se sukní mi dej svatý pokoj! Musím-li už ze sebe dìlat maškaru, bohu poruèeno; ale do suknì, holeèku, mì nedostaneš. Vždy bych se musel hanbou propadnout, kdyby se nìkdo z mých známých dovìdìl, že jsem já Brouèek - pražský domácí pán chodil v sukni!!!“ „Co mluvíš? Hanba že je chodit v sukni, kterou vidíš na mnì a do které se odívá každý slušný muž?“ „Ah - tohle jmenujete také sukní? Já myslil, že míníš-“ „Snad ženskou sukni? Rci, kde jsi vìzel ve svìtì, že ani nevíš o mužských sukních? Vždy je nosí v Nìmecku, ve Francouzsku i jinde. Poøádný èlovìk stydìl by se chodit bez suknì, jen tak v nohavicích, jako ty!“ „No, to je pro mne skuteènì nová vìc, aby se nìkdo stydìl chodit v kalhotách. Ale jaká pomoc! Musí-li to být, vezmu na sebe i to, èemu øíkáte suknì, - ale øeknu ti upøímnì, se i ta mužská suknì divnì na mužského hodí.“ „Nebudu se s tebou o to pøíti. Každý rád cizí zpùsob haní a svùj chválí. Sobì ježek kadeøav, praví staré pøísloví. Nechme proto marných øeèí. Pøinesu ti hned ony šaty. Nemáš-li také hlad a žízeò?“ „Prozatím dìkuju. Chce se mi jenom spát.“ Pán domu odešel, zùstaviv hosta neveselým úvahám o tom, že bude na stará kolena chodit v maškaøe. Záro-

veò pøemáhalo jej nevyspání, namáhání a rozèilení dnešní noci tou mìrou, že. uprostøed svých žalostných meditací dùkladnì zíval. Šla mu již ze všeho hlava kolem. Po chvilce vrátil se Domšík s šaty, a klada je na truhlu, pravil: „Myslím, že ti ten odìv dobøe pùjde na tìlo. Jest sice trochu po staru. Nohavice nosili tehdហdvojí barvy; jednu budeš míti zelenou a druhou èervenou-“ „I mùj ty spasiteli!“ spráskl pan Brouèek ruce nad hlavou. „Uctivì dìkuju. Poslyš, pøíteli, nejlíp bude pøece, když si nechᚠsvoje krásné šaty a já taky svoje.“ „Chceš-li mermomoci, budiž. Ale pravím tobì, že ve svých šatech budeš na posmìch celému mìstu. Zvláštì naši pomocníci venkovští, nepøátelé všech neobyèejných krojù jako marnosti lidské, nepìknì tì uvítají; vždy bylo tøeba pøísného zákazu Žižkova, aby táboøi v ulicích pražských na potkání nestøíhali mužùm vousy a pannám copy, ženám pak netrhali ozdobné závoje. Kromì toho víš, co jsem ti pravil o jímání podezøelých; jiné, spatøí-li tì v tomto potvorném šatì, sotva dovedeš pøesvìdèiti jako mne, že nenálež k nìkterému pronárodu z ležení Zikmundova tam za øekou.“ „I tedy - dìlejte už se mnou, co chcete,“ s povzdechem oddal se Brouèek svému osudu. „Vytáhnu ti ještì okno, neb zdá se mi, že tu dusno,“ navrhnul úslužný hostitel a pošinul hoøejší zalepenou okenici do výšky. Ponìvadž zùstaly zároveò dvéøe otevøeny, ocitl se host, který zatím již kabát svlékl, v ostrém proudu ranního vzduchu, navzdory letní dobì v tuto èasnou chvíli dosti svižného. Víme, že pan Brouèek v posledním èase bedlivì opatruje své zdraví, a pochopíme tudíž nevoli, s jakou zvolal: „Pro pána, pøíteli, co dìláš? Vždy si mohu v tom prùvanu ulovit notnou rýmu.“

„V prùvanu? Co je to?“ „Mùj bože - neví, co je prùvan! Vždy pøece cítíš, jak to táhne.“ „Co táhne?“ „Prosím tì, netrop si ze mne šašky! Co táhne? Vzduch táhne. A fouká dnes tak èipernì, že by nebylo divu, kdybych si nìco chytil.“ „Nastojte, povìtøí se bojíš?!“ žasl a smál se Domšík. „Co živ, nikdy jsem neslyšel, aby se kdo bál èistého božího povìtøí, neøku-li èerstvého ranního vìtøíèku, který je v létì naopak velice pøíjemný. Ale nechceš-li, staniž se po tvém.“ A vrtì hlavou spustil zase okenici. Pan Brouèek zatím naøíkal v duchu: „Kam jsi se to dostal, Matìji! Nevìdí v tom nevzdìlaném století ani, co je prùvan! Mìl jsem již za našich èasù s prùvanem vìèný køíž; co si teprve poènu zde? Štìstí ještì, že jsem vèera nezapomnìl nacpat si bavlnku do uší.“ „Dobøe spi, Matìji!“ porouèel se hostitel. „Dìkuju, Janku!“ odsekl host se zvláštním dùrazem na tom prostém „Janku!“ „Jak ty mnì, tak já tobì –“ huèel pro sebe, když Domšík odešel. – „Èisté mají zpùsoby! ‚Matìji!‘ ,Janku!‘ Pìkné oslovení pro domácí pány! ,Janku!‘ Našinec tak nepojmenuje rád ani konì, neøku-li majitele dvoupatrového domu. Bùh mì potrestal, že jsem chválil staré èasy. Není nad naše vzdìlané devatenácté století!“ V tomto mínìní byl utvrzen, když si musil pracnì zouvati botu o botu. „Nemají tu ani zouvák,“ bruèel, „a to potom jmenují komoøicí pro hosty!“ Pøi zouvání shledal na jedné botì žalostný úraz. Podpatek i s kusem podešve byl napolo odtržen od svršku. Bezpochyby následek klopýtání pøes kamení v podzemní chodbì a bìhu po krásném husitském dláždìní. Musí dát

botu do správky a zatím nezbude mu než choditi bùhví v jaké starožitné škorni! Podíval se ještì na hodinky a shledal, že ukazují na pùl druhé. Jakž by se nezbláznily, když sám èas ztratil rozum a zabìhl se o pìt století nazpátek! Ponìvadž v èervenci slunce vychází asi o ètvrté hodinì, usoudil, že bude asi pùl páté. Lehl si poloodstrojen na postel a za chvilku usnul. Poslední myšlenka, která mu divokým vírem nedávných dojmù prokmitla mozkem, bylo toužebné pomyšlení, kéž by se tak probudil na své pohodlné posteli ve své útulné ložnici a shledal, že byl celý výlet do støedovìku pouhým škaredým snem!

VI. Spánek asi ètyøhodinný osvìžil pana Brouèka zázraènì. Bystøe vyskoèil z postele a rozhlížel se vùkol; zakabonil se sice, když místo pøívìtivých stìn své ložnice s obrazy odalisky a zálivu Neapolského spatøil pošmourné zdi støedovìké komnatky, ale po nìjaké chvíli vpravil se do svého osudu s mužnìjší myslí než pøed usnutím. „Dostal jsem se z Mìsíce nazpìt,“ konèil øadu úvah, kterými se hledìl potìšiti, „a dostanu se také odtud. A nìjak se tou husitskou melou také protluku. Co se ti koneènì mùže státi? Vždy pøece vím, že jsem za nìkolik set let zase žil - èi že budu za nìkolik set let - èi vlastnì, že... I, nebudu si tím motat hlavu!“ Vtom padl zrak jeho na strakatinu odìvù, ležících na truhle. „Ah, tady máme ten masopùst,“ zažertoval si trpce. „Ale jaká pomoc - musíme do toho. Janek mìl pravdu. Jaký kroj, tak se stroj! Podíváme se, na to nadìlení.“ Hrábnuv do pestré smìsi, vytáhl z ní nohavice. „A na moutì vìru!“ zvolal s mrzutým smíchem. „Vskutku jedna èervená jako krev a druhá zelená jako brèál. Ajajaj! To je krása, že by èlovìk z kùže vyletìl! Pak øíkají, že byli staøí Èechové moudøi a rozšafní. Tady se podívejte na tu rozšafnost! Pùl zelené, pùl èervené! A tohle má vzít na sebe rozumný èlovìk a pražský m욝an. I to aby -“ Mrštil zlostnì nohavicemi o podlahu. Potom vytáhl ze strakatiny na truhle žlutý kabátec a pak nìco velikého, fialového, do èeho nevìdìl kudy kam. Obrátiv to nìkolikrát bez výsledku na rùzné strany, odhodil záhadný šat nevrle i zpìt na truhlu a chopil se zase pohozených nohavic.

Se zoufalou odhodlaností zaèal si je navlékati. Šlo to dosti tìžce a nìkolikrát proklel nepraktický jejich støih, nebo zužovaly se dolù v pravé p횝aly. Koneènì je dostal pøec na sebe; arci padly mu na tìlo až pøíliš tìsnì, jako trikot, že se pøi každém pohybu bál, aby nepraskly. Ale byly patrnì z látky velice solidní a navzdor ctihodnému stáøí dosti zachovalé. Nakonec si prohlédl svùj èerveno-zelený podstavec s køeèovitým smíchem a zlostnì odplivl. Zaèal se rozhlížeti po toaletních potøebách. Pøitom podrobil znovu posmìšné kritice ohromnou postel se stupadlem, nemotornou truhlu a stolici, okenice zalepené nìjakou blanou, jakož i sprosté hlinìné nádoby na polici, jejichž dobrodružným tvarùm vzdal ironickou pochvalu mnohým „Aj aj!“ nebo „I safraporte!“ V malém výklenku vyštrachal ještì hrubý železný svícen s kouskem lojové svíèky („V pokoji pro hosty!“ zahuèel) a s pranemotorným kratiknotem, pak pøedmìt, v nìmž na první pohled tušil schránku na posejpátko, ale brzy poznal pøesýpací hodiny, jaké vídal na vyobrazeních ducha èasu. „Jak sem taková hloupost pøichází, ví bùh,“ zabruèel. „Kdyby si radìji byli vzpomnìli na opravdové hodiny!“ Dlouhým kusem bílé látky, pestrými kvìty a ptáky vyšívané, jež visela vedle dveøí na bidélku, na obou koncích smìšnými figurkami ozdobeném, byl inventáø komoøice úplnì vyèerpán. Po toaletním stolku nikde ani stopy. Po zrcadle se také marnì rozhlížel. „Inu, vzor hostinského pokoje!“ shrnul ještì jednou své dojmy a vyšel z ložnice, aby se alespoò nìjaké vody na umytí dopídil. S pavlaèe spatøil na dvorku mezi drùbeží svraštìlou, hrbatou staøenu, v pestrých šatech støedovìkých tak bizarnì zakuklenou, že upomínala na babu èarodìjku z pohádky.

Pan Brouèek se jí až ulekl a prohodil k sobì: „Taková ježibaba hned po ránu - to není dobré znamení!“ Ale pak zavolal dolù: „Hej, babièko, nìjaké umyvadlo nebo lavór nebo jak to po staroèesku jmenujete!“ Starucha vytøeštila vzhùru oèi, stála chvilku jako zkamenìlá, pak spráskla suché ruce nad hlavou a rychle odbelhala do domu. Brzy nato objevil se na pavlaèi Domšík. Podávaje Brouèkovi ruku, pravil srdeènì: „Spal jsi dobøe? Stará služebnice Kedruta, která ještì nevìdìla o tvém pøíchodu, pøibìhla právì všecka vydìšena, že nìjaký divous køièí na ni podivná slova s pavlaèe. Jaké je tvoje pøání?“ „Rád bych se umyl.“ „Hned ti pošlu medenici s vodou; ruèník visí v komoøici na obrtlíku. Chceš-li, pošlu také høeben nebo chvoštištì-“ „Chvo - chvoštištì? K èemu to?“ „Aj, na vlasy.“ „Chvoštištì na vlasy!!“ Pan Brouèek sepjal ruce a zdvihl oèi k nebesùm. Chtìl ještì nìco vykøiknouti, ale rozmysliv se, øekl jen suše: „Dìkuju. Kromì vody nepotøebuju nièeho.“ Hostitel odešel a host, vraceje se do ložnice, opakoval si nìkolikrát: „Chvoštištì na vlasy!!“ Vytáhl z kapsy své vesty, ležící na stolici, elegantní kartáèek na vlasy s høebínkem i zrcadélkem, a pohlížeje naò témìø nìžnì, šeptal si: „Zlaté devatenácté století! Kdybych nemìl tohle s sebou, musel bych se uèesat nìjakým koštìtem! Má prý také høeben. Bude to asi høeben - snad høeblo na konì a bezpochyby se tím høebelcuje celý dùm.“ Vyòav ze svých šatù také ostatní drobnosti, zejména hodinky s øetízkem, tobolku, nožík, klíè od bytu, škatulku se zbytkem sirek a dopola vykouøený „krátký“ doutník (pan

domácí - ostatnì jen sváteèní kuøák, protestuje totiž proti nedávnému zdražení doutníkù tím, že sestoupil s portorik na krátké), položil zatím všechno na okno. Ještì byl prohledáváním kapes zamìstnán, když vešla do komory Kedruta, nesouc vyzáblýma rukama velikou, nemotornou kovovou nádobu s vodou. Vešla plíživì jako stín, a šourajíc se pøes komoru, vzhlédala zespod vrásèitého, pitvornì zakukleného èela plaše k oknu po panu Brouèkovi, pøi èemž se jí tøásly kostnaté ruce tak, že voda vyšplichovala pøes okraj nádoby. Postavila medenici na truhlu, a kradouc se zpátky ke dveøím, ohlížela se po panu domácím úzkostlivì, jako by se bála, že jí skoèí znenadání do týla. Také on stopoval kosým pohledem pohyby bizarního zjevu, až hrbatá staøena zmizela za dveømi, naèež si ulevil zabruèením. „Uèinìné strašidlo!“ Poté pøistoupil k medenici a shledal, že babizna vedle ní také položila s jedné strany kus hrubého, èerného mýdla a s druhé jakýs ètyrhranný plíšek. „Ïáble, co je zase tohle?“ hádal, otáèeje plíšek mezi prsty. „Snad sis tím nemám oškrábat jazyk?!“ Koneènì zpozoroval, že jedna plocha je hladce vyleštìná, takže se v ní obrážel jeho udivený oblièej. Položil si ukazováèek na nos a hvízdnul s potupným úsmìškem. „Ipse vtip se: zrcátko! Staroèeské toaletní! Co je pravda: není nad husitskou eleganci a noblesu! A to mýdlo se hodí také spíš na drhnutí podlahy než na lidskou kùži.“ Ale když se umyl a pomocí svého moderního pøístrojíku uèesal, nabyla zase vrch pøedešlá jasnìjší nálada. Dostal také chu na ranní požitek krátkého. Zapálil si zbytek doutníku a klidnì odfukoval modravé obláèky vonného dýmu, lze-li pøi té sortì užíti obvyklých epithet.

Pøitom oblekl se zvolna do žlutého kabátce, ale s ostatními èástmi støedovìkého odìvu nevìdìl si rady. Dal se tedy prozatím do obouvání. Tu všiml si znovu zející rány na levém pérku. Aè neznal dosud støedovìkou obuv, pocioval proti ní nepøekonatelnou antipatii - což mìla snad na svìdomí kniha o støedovìké inkvisici, jejíž nepohodlné španìlské boty v nìm zùstavily hluboký - dojem - i rozhodl se proto, že bude nejlépe poslati porouchanou obuv k ševci, aby ji narychlo sešil. Otevøel tedy dvéøe a zavolal: „Kekruto!“ Za chvíli protáhla staøice opatrnì dovnitø scvrklý oblièej a hoøejší polovici hrbatého tìla, právì v okamžiku, kdy pan Brouèek, drže obìma rukama roztrženou obuv a hoøící doutník v koutku úst, vypouštìl do zakouøené svìtnice nový dýmový oblak. Babice vytøeštila oèi a chvilku hledìla naò jako ztrnulá, jevíc v oblièeji nejvìtší zdìšení; pak náhle udìlala vyzáblou rukou pøed sebe do vzduchu køíž a s výkøikem dala se na útìk, tøesknuvši dveømi za sebou. „Hloupá baba!“ zlobil se pan Brouèek. „Uteèe mi pøed nosem jako støelená. Snad se mne to strašidlo nebojí? Kdyby z ní nìkdo dostal strach, nebylo by divu: ale já - já - Tohle se mi ještì nestalo! Trdlo! - zažehnává mì jako zlého ducha... Bezpochyby nemá všech pìt pohromadì. Teï abych hledal Janka po domì nebo èekal, až se mu uráèí podívat se zase na hosta.“ Nevrle odložil doutník a zaèal znovu pøehazovati starožitné šatstvo. Vtom vešel pán domu, jaksi do smíchu naladìn, ale stanul zaražen, rozhlížeje se po dýmu kolem a pohybuje chøípìmi. „Co konáš?“ ptal se. “Proè vykuøuješ komoru takovým ohavným zápachem?“

„Inu, za pár krejcarù od eráru kadidlo nedostaneš.“ Domšík rozhlížel se dosud po komoøe, hledaje bezpochyby zdroj nelibì páchnoucího kouøe, a tu zpozoroval drobnosti, ležící na zídce v oknì. „Nastojte, jaké divné vìci mᚠtuto!“ zvolal a zaèal je prohlížeti. Tobolku minul, klíè jen zbìžnì prohlédl, ale nožík ohledával bedlivì, až postøehl a zotvíral želízka ve støence složená. „Ajhle, jaká divná a vtipná práce!“ obdivoval se. „Tøi nožíèky v jediné násadce, do které mohou býti uschovány. A kterak to všechno jest útlé a slièné. Vidím, že jsou cizí nožíøi umìlejší našich: ti nerobí takových mistrných kouskù.“ Poté vzal do ruky hodinky s øetízkem a prohlížel je pozornì. „Co jest to?“ ptal se koneènì. „Vždy pøece vidíš - hodinky.“ „Hodinky? Hodinky?“ Pan Brouèek zdvihl ruce k nebesùm a sklonil je potom v sepnutí tak prudkém, že mu až prsty v kloubech zapraštìly. „Je-li možná? Ani hodinky neznáte? Prosím tì proboha, èlovìèe - podle èehopak poznáváš, kolik je hodin?“ „To zhruba snadnì uhodnu, a chci-li míti jistotu, pohlednu na sluneèní orlojík, který jsem si poøídil ve svìtnici na zdi v oknì, a tuto mám také orlojík sypací.“ Ukázal na pøesýpací hodiny ve výklenku. „A to máte znamenité èasomìry! Ale poslyš - nevìsíš mi nìco na nos? Nejde mi ani do hlavy, že by mohli lidé žíti bez hodin, bez poøádných hodin se strojem a koleèky, nebo o sluneèních hodinách a té pøesejpací hlouposti škoda mluvit.“

„Hodiny se strojem? Mluvíš zajisté o velkých orlojích, jaké bývají na vìžích. Takové máme ovšem také: na radnici, na kostelích –“ „Tedy máte hodiny nebo - jak jim øíkáte orloje pouze na vìžích? A v pokoji na stìnì nic, kapesní také žádné? A což, jsi-li nìkde venku v polích nebo lesích, kde si nemùžeš dobìhnout k nìjaké vìži? Tuhle pøesypovací lucernu pøece s sebou na cestách nenosíš - byly by to krásné kapesní hodinky!“ “V domech bys ovšem umìlých orlojù se strojem našel málo, leda v nìkterém klášteøe nebo snad u nìkterého boháèe, který nelitoval nákladu na takovou vzácnou vìc. Ale pro smích jest mi, co pravíš o kapesních orlojích. Obrem by musel býti a kapsáø míti jako svìt, kdo by chtìl nositi pøi sobì celý orloj se všemi høídeli a koly i závažím!“ „Tak?! Tuhle mᚠcelý ten orloj pohromadì se všemi koleèky - a závaží není dokonce tøeba.“ Již døíve vymknul pan Brouèek hodinky lehce z rukou Jankových, vida, jak neomalenì s nimi se obírá. Nyní odklopil zadní jejich pøíklopky a strèil mu otevøený stroj pod oèi. Staroèech zahledìl se udiven do hodinkového ústrojí, a èím déle tam pohlížel, tím vìtší úžas jevil se na jeho tváøi. „Vpravdì!“ podivoval se. „Plno tu rozmanitých koleèek a jak pøeumìle uspoøádaných! Kterak to všechno ku podivu útlièké a drobounké! Rci, z které zemì pøicházíš, že tam umìjí robiti takové vìci zázraèné? To nepodobá se ani dílu lidskému. Nevìøím, by ruka èlovìèí dovedla vypilovati tyto zoubky, které sotva oko rozeznává.“ „Však mají proto hodináøi lupu.“ „Lupu?“ „No, zvìtšovací sklo, které ukazuje na pøíklad blechu tak velikou jako - nu, tøeba jako dùm,“ pøepínal pan Brouèek.

Janek od Zvonu zavrtìl hlavou a zpytavì pohledìl na nìho. „Poslouchej, hosti: Slyše tvé divné øeèi a vida tento trpaslièí orlojík, málem že také netuším vìci nadpøirozené. Smál jsem se pøed chvílí, když stará Kedruta, která má hlavu plnou pohanských povìr a všude vidí pøístrachy, sotva dechu popadajíc pøibìhla do svìtnice s dìsivou zvìstí, že chrlíš ze sebe dým a jiskry, dokládajíc, žes jistì kouzelník, ne-li sám neèistý duch –“ „Vaše Kedruta je hloupý strašpytel. Víš, co jsem dìlal? Tohle!“ Pan Brouèek vzal do úst vyhaslý zbytek doutníku a rozškrtnul sirku, aby si zapálil. Když sirka zapraskla a plamének vyšlehl, ucouvl Domšík s leknutím a vztáhl ruce jako na obranu. Potom zvolal: „Co jsi uèinil? Odkud pøišel ten oheò?“ Brouèek byl touto otázkou tak pøekvapen, že sirku upustil. „Dobrou noc!“ povzdechl si. „Neznají ani sirky!“ „Jest oheò v té truhlièce?“ pokraèoval tazatel. „I co ti napadá!“ A pan domácí otevøel škatulku. „Kterak jsi tedy zapálil døívko?“ „Jednoduše tak!“ A pan Brouèek rozškrtnul na škatulce novou sirku. „Pøepodivné! Rci, jak možno vytáhnouti oheò z prázdné krabièky holým døívkem?“ „I, to je náramnì pøirozená vìc – hmhm…“ Pan domácí uvázl v rozpacích. Z dlouhé chvíle èítal èasto nápis na škatulkách švédských sirek a kdosi mu vyložil, že „utan svafvel och fosfor“ znamená „bez fosforu a síry“. Z èeho jiného se však zapalují, nemohl si nyní vysvìtlit sám. „A z èeho pochází ten smrdutý kouø?“ vyzvídal Staroèech dále. „Zdali z tìch døívek?“ „I toto! Tuhle z doutníku.“

„A proè pálíš takové šeredné koøení?“ Pan Brouèek poznal, že staøí Èechové ani o tabáku nevìdí a že by jim tìžko vysvìtlil, proè kouøí, zvláštì takovou sortu. Vždy nìkdy sám nepochopoval, proè tak vlastnì èiní. Radìji tedy mlèel. „Divím se, jak mùžeš strkati do úst ohavnost takovou! Dým tento vpravdì peklem zapáchá, že mi v nìm již nevolno -“ Pøi tìch slovech otevøel Domšík dvéøe do koøán a pokraèoval vážnì: „Vím, že vtip lidský mnohé divné vìci vymyslil a snad ještì divnìjší vymyslí, i kárám ty, kdož nemohouce vystihnouti vìc nìjakou, volají: Èáry a kouzla! Ale nechci pøíti, že druhdy dìjí se i vìci nadpøirozené pùsobením ïábelským. Byl jsi mezi lidmi toulavými, kteøí rádi se obírají rozliènými poboòky, a možná, že tì nauèili též umìní èernému —“ „Snad bys nevìøil v našem osvíceném -“ ,Pìknì osvíceném!‘ rozpomenul se ihned pan Brouèek a zaèal svou obranu jinak: „Ale vždy jsem ty sirky sám nedìlal, vždy jsem je koupil!“ „Nechsi jen koupil, však nedobøe èiníš, zabývaje se vìcmi takovými. já ti vìøím, že nemᚠco èiniti s èarodìjstvím, a možná, že jsou tyto vìci pouhé kejkle, na oklamání lidí chytøe smyšlené. Ale jiní snadnì by soudili jinak a zlým bys toho zažil. Na kouzelnictví jest pokuta upálení za živa. Proto uposlechni mé rady a odhoï od sebe to pekelné koøení i kouzelnou skøíòku!“ „I s radostí - je beztoho už prázdná.“ A host vyhodil škatulku i doutník otevøenými dveømi, huèe pro sebe: „Ta støedovìká povìrèivost je vìru nakažlivá - bùh ví, že jsem sám už dostával strach z tìch ubohých Säkerhets Tändstickor!“ „A nyní se ustroj i v ostatní roucha,“ pobízel jej hostitel. „Byl bych to již udìlal, kdybych vìdìl, jak do nich. Povìz mi ku pøíkladu, co s touhle fialovou plandou?“

„To jest klok,“ vysvìtloval s úsmìvem Janek od Zvonu. „Ale tím zahalíš se až naposled.“ S pomocí jeho pøipevnil si pan domácí ke kabátci objemný kapsáø, oblekl se v blankytnou sukni, opásal se kovovým pásem s pøivìšenou tobolkou a vzal na všecko podivný pl᚝, který Janek pojmenoval klokem. Pøi každém kusu poctil v duchu staroèeské krejèí ironickou gratulací a nakonec uložil peèlivì do kapsáøe a tobolky drahocenné drobné relikvie devatenáctého vìku. Ale na truhle zbylo ještì nìco hnìdého, soukenného, èehož úèel nemohl naprosto uhodnouti. „To je snad zástìra k té sukni, co?“ tázal se sarkasticky. Janek od Zvonu srdeènì se rozesmál. „Ale vždy je to kukla. Pohleï!“ A vzav hnìdou látku z rukou hostových, upravil si ji na hlavì tím zpùsobem, že z ní vyhlédal pouze jeho smìjící se oblièej. Pan Brouèek dal se také do smíchu, jenže trochu kyselého. „Moc krásné!“ chválil ironicky. „Èlovìk z toho kouká jako kvoèna z kukanì. Takový èepec se docela hodí k té babské sukni s kapsáøem.“ „Alespoò budeš míti hlavu ochránìnu proti èerstvému povìtøí, jehož se tak bojíš,“ mínil hostitel s úsmìvem, pøipevòuje kuklu na hlavu pana Brouèka, jehož oblièej se v ní pýøil studem a zlostí. „Ale hle, na obuv jsme zapomnìli!“ zvolal ještì Domšík, pøeletnuv ustrojeného zkoumavým pohledem od hlavy k noze. “Chtìl jsem právì poslat Redutu k obuvníkovi, aby mi tohle narychlo sešil,“ oznamoval Brouèek, ukazuje roztrženou botu. Domšík prohlásil, že správka sotva dnes bude hotova, tím ménì, jelikož i øemeslníci v tuto dobu spíše zbranì než

díla si hledí; ale napadlo mu, že má zde v komoøe za truhlou také jedny zdìdìné škornì, které by se snad Brouèkovi hodily. Tento zmìøil plachým pohledem starožitné boty, jež Domšík z úkrytu vytáhl. Mìly náramnì dlouhé špièky a byly také dvojí barvy: k èervené nohavici zelená a k zelené èervená. Staroèech doporuèil je slovy: „Vše vhod dobro, praví staré pøísloví. Nedbej, že jsou po starém zpùsobu. Døíve nosívali z marnivosti svìtské takové pøedlouhé špièky a slyšel jsem, že pøed lety na hradì Košálu v Litomìøicku hrom rytíøi a jeho manželce do støevícù uhodil a ty dlouhé nosce jim urazil.“ „Mìl by uhoditi do všeho!“ pomyslil si pan Brouèek, a vida nezbytí, navlekl starodávnou obuv. „Nyní jsi pøece èlovìku podoben,“ pravil s uspokojením hostitel. „Zbývá ti jedno, vybrati sobì nìkterou zbraò, kterými jsem hojnì zásoben.“ „I, se zbraní mi dej svatý pokoj! Kdybych stál o vojenskou marnost a parádu, mohl jsem se dáti dávno k mìstským ostrostøelcùm nebo granátníkùm.“ „Však my nenosíme zbraní pro marnost, než z potøeby.“ „Z jaké potøeby? Proboha, snad že nejste jisti jeden pøed druhým? Copak je tu v Praze tak nebezpeèno, že se neodvažujete ani ve dne neozbrojeni na ulici? Což nemáte policii, která by chránila pokojného obèana proti lotrovinì?“ „O lotry nebìží. Zdali jsem ti nepravil, že Zikmund s vojskem svým leží pøed mìstem?“ „Ah, zapomnìl jsem na to zpropadené obležení. Je to náramnì smutná vìc, ale zbraò by mi pøi tom ïasa pomohla. Takovým bláhovcem nebudu, abych se postavil proti vojsku, a pokojného èlovìka nechají snad také s pokojem; ne-li, bránit se nebudu, ponìvadž bych nic nepoøídil a dar-

mo vojáky ještì více podráždil. To poruèím radìji duši pánu bohu a nechám se rozsekat.“ „Co pravíš? Zajisté žertuješ. Nevìøím, by který muž tak hanebnì smýšlel a sám hanbu svou vyznával. Nebyl bys hoden ani té suknì ženské, proti které jsi se tak bránil. Možno-li, že bys, muž jsa a zdravé maje paže, bez obrany jako skot schýlil šíji pod meè vrahùv? Nikoli. Zmužile pùjdeš s námi v boj proti žoldnéøùm Zikmundovým.“ „Ale dovol, co je mnì po Zikmundovi? Máte-li vy s ním nìco, vyøiïte si to sami a nechte na pokoji èlovìka, kterého se ta záležitost pranic netýká. Já jsem tu cizinec a pøicházím do té celé ošklivé vìci jako Pilát do Kreda.“ Domšík prudce ustoupil, a mìøe hosta plamenným pohledem, zvolal hnìvivì: „Ha, tedy jsi pøece lhal, vydávaje se za pravého Èecha! Køivì jsi pøísahal! Hle, Zikmund nešlechetný, syn nehodný pøeslavné pamìti krále Karla, tak zapomnìl se na svém rodu a své cti, že sebral ohromné vojsko vlastnímu lidu svému a jako katan pøichází sem, aby ohnìm a meèem vyplenil víru naši, rozšlapal práva naše, vydal nás na potupu celému svìtu, a touž nectnou pravicí, která zrádnì vydala plamenùm svatého mistra našeho, ne jako laskavý vládce, než jako zuøivý tyran mocí sobì vložil na mrzké èelo velebnou korunu svatováclavskou: který tu vìrný syn té zemì nezahoøel by spravedlivým hnìvem a nevytrhl meè na odvrácení té zhouby a potupy, který pravý Èech mohl by øíci, že není jeho ta pøe, a slože ruce v klín lhostejnì pøihlížeti, ani jeho bratøí radostnì nasazují statky a hrdla v boji nerovném a rozhodném! Již poznávám, že pøijal jsem zrádce pod støechu svou.“ Ustrašený pan Brouèek zakoktal: „Ale co ti napadá? Vždy jsem také Èech a nemám nic proti vlastencùm; sám jsem vystøílel hezkých pár krejcarù národním støelcem... Je-

li pravda, že je ten Zikmund takový darebný èlovìk, jak povídáš, pøeju mu ze srdce, aby dostal poøádný výprask.“ „Ovšem tvoje nevìdomost je ti omluvou,“ pøiznal Staroèech. „Zapomnìl jsem zase, že nevíš, co se dìje v Èechách. Nuže, nyní znᚠnaši pøi a budeš s námi státi ve svatém boji.“ „Ale - milý pøíteli, copak vám budu platen? Jsem starý chlap a neumím se zbraní zacházet. Ani za mladých let mì pøi odvodu nechtìli, že jsem ploskonohý, že mám tlustý krk a bùhvíco ještì. Mnoho byste si na mnì nechytli a velkou parádu bych vám také nedìlal. A vùbec se divím, že nutíte také civilisty do zbraní; k èemupak máte øádné vojsko?“ „Mluvíš-li o najatých žoldnéøích, tìch nemáme. My sami jsme vojsko. Všickni vìrní pražští m욝ané, øemeslníci, podruzi, bohatí i chudí, mladí i staøí, kdo zbraò unésti mùže, všickni jsme vzhùru na obranu svého mìsta, kalicha, cti a svobod zemì Èeské. A z venkova pøichvátali nám na pomoc Táboøi, Žateètí, Lounští, Slanští a jiní, tisíce lidu selského, pobivše železem své cepy a vymìnivše své otky za oštípy a sudlice; i ženy a panny spìchají s nimi srdnatì v boj, ba i pacholata malá, jichž ruka sotva kamenem umí louèiti, všickni jsouce hotovi radìji položiti život svùj než poddati se nepøíteli. A ty, muž silný a zdravý, chtìl bys zbabìle boji se vyhnouti?“ Tato øeè Domšíkova zadala panu domácímu novou ránu. „Do horšího už jsem se nemohl dostat!“ - hoøekoval v duchu. – „Myslil jsem, že vedou øádnou vojnu, a oni zatím dìlají jen revoluci. Brouèku, Brouèku, ani v nejošklivìjším snu ti nikdy nepøišlo na mysl, že se jednou dostaneš mezi povstalce! Arci, dlouho ta rebelie asi nepotrvá. Dopadne to jako v roce osmaètyøicátém. Až jim vojsko rozstøílí nìkolik barikád, rozutíkají se do všech koncù a ty venkovské gardy

nejdøív. A pak zaène vojenský soud pracovat olovem a oprátkou... Co si mám poèít! Øeknu-li ne, dost možná, že mì ten zhorka nakvašený Janek pøece probodne. A kdybych i zdráv odtud vyšel, dole na námìstí mì oèekává sotva nìco lepšího.“ Tanula mu sice na mysli Svinská brána, za níž neleží vojsko, že by tudy mohl upláchnouti do Nuslí nebo do Vršovic a tam poèkati, až bude povstání potlaèeno; ale pochyboval, že by ve svém obleku z mìsta vyvázl, zajisté by ho cestou nìkde zadrželi a snad utloukli jako domnìlého cizáka a nepøítele. A koneènì, kdož ví, jak teprve vypadá staroèeský venkov! S tìžkým srdcem rozhodl se tedy, že prozatím Domšíkovi naoko vyhoví a vyèká vhodnou pøíležitost, aby se mu nìjak vysmekl z klepet, než boj skuteènì zaène. Pravil tedy s líèenou zmužilostí: „Když jdete všichni, nezùstanu pøece sám za pecí!“ „Takové slovo muži sluší,“ øekl Staroèech usmíøen. „Ale slyš! Není radno ni v žertu mluviti u nás ony zbabìlé øeèi, které jsi prve mluvil; snadno bys za nì utržil ránu železným cepem. - Nyní pojï se mnou do svìtnice, kde moje žena s dcerou uchystaly snídaní nebo spíše již malý obìd, neb za nynìjší doby vycházejíce z domu nikdy nevíme, kdy se zase vrátíme.“ Host byl tomuto obratu od vojenských vìcí ke kuchyòským velmi povdìèen. Byl již notnì vyhladovìlý. Šel tedy chutì za hostitelem, hrubì si ani nevšímaje, jak špatnì se mu kráèelo v tìsných nohavicích a pøedlouhých škorních. Byl zvìdav na staroèeskou kuchyni. Dle dosavadních zkušeností ve støedovìku neoèekával pøíliš jemné a vybrané pøípravy, ale zato nadál se jadrné podstatnosti, ku které mu již kuchaø hlad pøidá všeho žádoucího koøení.

Ponìkud ho jen tísnila myšlenka na pøedstavení dámám: nech cokoli øeknou spanilé ètenáøky, zatajiti nemohu, že panu Brouèkovi bývá všude jinde volnìji než v dámské spoleènosti.

VII. Vstup našeho hrdiny do staroèeského salonu nebyl pøíliš dùstojný, zakopl totiž o práh a upadl pøes dlouhé špièky svých škorní, pøi èemž se zároveò zamotal do øasnatého kloku tak, že by se byl bez pomoci Jankovy sotva zase dostal na nohy. Všecek hoøe ve tváøi, škubal kuklou, která se mu pádem svezla až na ústa, a jen jako v mlhách spatøil pøed sebou dva pøíjemné ženské oblièeje. Také z jejich støedovìké úpravy zachytil prozatím toliko neurèitý dojem malebnosti a z libozvuèné staroèeštiny obou vyrozumìl jediné, že jest ze srdce, vítán, naèež uznal za svou povinnost, zkusiti se v galantní poklonì a zamumlati: „Ruku líbám, milostpaní!“ a „Má úcta, sleèno!“ „Co mluvíš o milosti a proè se klaníš, jako bys pøed knìžnami stál?“ pokáral ho vlídnì Janek od Zvonu. „Vždy tu jen moje žena Mandalena a moje dcera Kunhuta, jíž øíkáme krátce Kunka. Stiskni pøátelské pravice, které ti podávají, a buï mezi námi jako ve vlastní rodinì.“ Pan Brouèek stiskl rozpaèitì ruce staroèeských dam a byl velice rád, když se vzdálily ze svìtnice, aby vykonaly poslední pøípravy k ranému obìdu. Teprve nyní rozhlédl se volnì po svìtnici a shrnul již po chvilce výsledky svého pozorování v úsudek, že není nemístnou skromností, nazývá-li Domšík svùj parádní pokoj (nebo do takového zajisté uvedl hosta ku stolování) prostì svìtnicí. Byla sice ponìkud prostrannìjší nežli komoøice, ale stejnì skoupì osvìtlená a rovnìž jen cihlami ètyø-

a osmihrannými dláždìná; kolkolem podél šedých stìn, tu a tam pestøe tkanými látkami ovìšených, táhly se prosté døevìné lavice, jako nyní jen nìkde v selských jizbách nebo venkovských hospodách; v jednom koutì stál pøi nich stejnì prostý døevìný stùl bez židlic, v jiném ohromná kachlová kamna podivné podoby; ostatní nábytek skládal se z malovaných truhel a nemotorné almary; na polici leskly se cínové mísy a rozmanité èíše; z malé zavírací almárky ve zdi, kterហbyla právì otevøena, vyhlédalo nìkolik starožitných knih v tlustých kožených deskách a s kováním. Dodáme-li, že svìtnice byla nepravidelná, plna koutù a výklenkù, že skrovný nábytek v ní byl ledabyle, nesoumìrnì rozestaven a každý skoro kus jiné, k tomu živé barvy, takže dohromady èinily dojem velmi pestrý, tož zajisté pøisvìdèí ètenáø panu Brouèkovi, že salon Janka od Zvonu mnohem spíše se podobal starosvìtské selské jizbì než modernímu mìstskému pokoji. Ovšem byly tu i vìci, o kterých se ani naší selské svìtnici nikdy nesnívá: okna, umístìná ve hlubokých, po dvou stranách sedátky opatøených výklencích, nebyla zasklena tabulemi, nýbrž množstvím rùznobarevných sklených koleèek, olovem spojených, jaké nyní vídáme leda v kostelech, a po stìnách byly zase tu a tam rozvìšeny jako ve zbrojnici divné, rozmanité zbranì a kusy brnìní, k nimž se družil i veliký malovaný štít, postavený v jednom koutì. Pravda také, že zaøízení svìtnice, aè hostu z devatenáctého století pramálo imponovalo, pøece zevrubnìjší jeho prohlídce všude jevilo snahu po okrase, nìkde i skvostnosti. Již sama cihlová podlaha byla sem tam posypána èerstvým kvítím, které vydávalo pøíjemnou vùni; pestrá ozdoba kvìtù a ptákù byla vetkána do kobercù na stìnách a namalována na jedné truhle, kdežto ostatní - jedinou jen barvou, aè každá jinou natøené - mìly alespoò pìknì pro-

pletené a všelijak okrášlené kování; almara a trnož prostého stolu byly divnì, ale pìknì vyøezávané; a mohutná kamna, sice bez glazury, ale rozliènými barevnými hlinkami vypestøená, vypadala skoro jako malý hrad, jsouce na vrcholu korunována ozdobným cimbuøím. Domšík, vida pozornost, jakou host výtvoru staroèeského hrnèíøství vìnuje, vysvìtlil mu, že dal na místì døívìjšího zaèazeného krbu za pìkný peníz postaviti tato kamna, která nyní mnoho pøicházejí do obyèeje. „I tato sklenìná koleèka dal jsem sobì vsaditi do oken,“ dodal s patrnou chloubou. „Hezká jsou,“ pochválil nucenì Brouèek; „jenže to vypadá trochu jako v kostele.“ „Ovšem bývala døíve sklenìná okna toliko v kostelích,“ pravil hostitel; „ale v nynìjší dobì nìkteøí bohatší m욝ané, nelitujíce velikého nákladu, poøizují sobì tuto drahocennou okrasu i ve svìtnicích.“ „Sklo - sklo že je drahocenné?“ žasl host. „Sklenìná okna že si poøizují u vás jen boháèi? Mùj bože, copak dávají ostatní do oken?“ „Soudím podle tvé øeèi, že jsi byl v nìjakých dalekých zemích, kde je sklo lacinìjší a proto sklenìná okna v obyèeji; u nás však i v sousedních zemích nespatøil jsi do nedávna v oknech domù nièeho kromì blan a mázder, pergamenu, plátna nebo rohoviny a dosud shledᚠoken z drahých skelných koleèek jen poøídku. Já sice nejsem veliký boháè, ale krásná tato vzácnost zalíbila se mi tou mìrou, že jsem nelitoval obìtovati pìknou èástku svého stateèku na sklenìná okna ve svìtnici.“ Pan Brouèek si umínil, že se nebude již nièemu diviti; proto zavrtìl jen hlavou a prohodil: „Ale copak jsou platny v oknì neprùhledné blány a mázdry? Vždy i tìmihle slepenými støípky tìžko rozeznáš, co se dìje na ulici.“

„Chci-li to zevrubnì vidìti, otevru prostì okno,“ odpovìdìl Domšík a skuteènì tak uèinil. Host byl nemálo pøekvapen divadlem, které se mu otevøeným oknem naskytlo. Spatøil pøed sebou Staromìstské námìstí s tìmi divnými domy, které si prohlížel již za úsvitu; ale nyní bylo širé prostranství mezi tìmito domy všecko naplnìno hustými zástupy lidu, valnou vìtšinou ozbrojeného, jehož rozmanité odìvy slévaly se v takovou strakatinu živých barev, že z ní až oèi pøecházely. Ve smìsi malebných rouch a rùznotvárných kloboukù i èepic blýskaly se na slunci též okrouhlé pøílby, pancíøe, drátìné a šupinaté brnìní, malované štíty, jakož i nesèíslné zbranì: jilce meèù, sekery, kování samostøílù, høebíky okovaných cepù, bodliny tìžkých palcátù. Nad hlavami pak trèelo do vzduchu množství dlouhých oštìpù a tu a tam vlály korouhve pestré nebo èerné s èerveným kalichem. Na jednom místì, kde bylo vidìti uprostøed zástupu èerné øízy a bílé komže knìžské, vznášel se do výše na tenké, dlouhé holi záøivý terè, obklopený kolem dokola lesklými paprskovitými cípy, že se podobal obrovské sluneènici. A živé to moøe vlnilo se a víøilo, šumìlo a huèelo: sterohlasý hovor a køik splýval s øinèením zbraní a hømotem krokù v temnou vøavu, z níž chvílemi zøetelnì vyráželo nìkteré pronikavé nebo høímavé zvolání. Hostu šla z toho všeho hlava kolem a pøed oèima dìlaly se mu mžitky. „Hle, vojsko naše,“ pravil pán domu, ukazuje jaksi pyšnì dolù, „ozbrojené m욝anstvo pražské a pomocný venkovský lid. Vpravdì však toliko èást našeho vojska; ostatek jest v ulicích, u bran i na zdech mìstských a Žižka s tábory stojí na hoøe Vítkovì, aby Zikmund nemohl tam se usaditi a tudy Prahu, vojskem køižáckým a královskými posádkami na hradì pražském i na Vyšehradì se tøí stran již se-

vøenou, cele obklíèiti. Medle rci, hledí-li tento lid, jako by se bál jeho køižáckých rot?“ Host musel mlèky doznati, že ti lidé dole nevypadají jako bázlivci, ba pøiznal se v duchu i sobì, že naopak nahánìjí - alespoò jemu - dùkladný respekt. Ale pak si v myšlenkách dodal, že arci svým divokým revolucionáøským vzezøením a tìmi šerednými zbranìmi mohou zastrašiti civilistu, ale nikoli øádné vojsko. Jen poèkejme, až se proti nim zablesknou bodáky a zabouchají dìla, ïasa pak poøídí s tím starým železným hamparátím, s tìmi ponocenskými pikami a selskými cepy. Vždy vidíš na první pohled, že je to všelijaká sebranka, která nemá snad o disciplinì a vojenském držení ani potuchy. Ani tøi nestojí tam v øadì, každý klátí rukama, jak mu libo, a vypíná tøeba bøicho místo prsou. Tamhle má jeden dokonce hrb jako chalupu na zádech a tuhle belhá s pikou šedivý dìdek; to snad bude i naše domobrana vypadat onaèeji! Vtom napadlo panu Brouèkovi, že by mohl vlastnì vìdìt, kterak to povstání proti králi Zikmundovi skonèí. Mohl by se toho doèísti v každém èeském dìjepise. Jenže dìjepisu zde nemá a v pamìti své nalézá jen velmi povrchní a neurèitá data, z nichž podobá se jistotì jen to jediné, že slepý vùdce táboritù mnohokrát Nìmcùm naklepal a sám nikým nebyl poražen. Ale zároveò mu pøišla na mysl historka, kterak prý Žižka jednou, octnuv se v úzkých na nìjaké hoøe, podkovy koòùm obrácenì pøikovati dal a za tmy unikl nepøátelùm, kteøí ho pak ani po stopách jeho koòstva stíhati nemohli. Kdož ví, nebylo-li to právì na té Vítkovì hoøe, neupláchne-li Žižka se svými tábory chytøe Zikmundovi a nezùstaví-li Prahu samé sobì, které pak vojsko køižácké hraèkou dobude? I pan Brouèek nyní velice žehral, že nedostalo se mu ve škole øádného pouèení o domácích dìjinách, a pøísahal si, vrátí-li se nazpìt do devatenáctého století, že popíchne Kla-

pzubu k uveøejnìní Zaslána v novinách, jímž vyzve èeský poslanecký klub, aby vpravil do nového liechtensteinského zákona školského odstavec, že na èeských školách má se vyuèovati zvl᚝ dùkladnì dìjinám husitským. Janek od Zvonu ukazoval hostu nìkteré vynikající hejtmany, knìze a jiné osoby v zástupech dole a k jeho dotazu vysvìtlil mu, že onen paprskovitý lesklý kotouè, trèící na žerdi nad hlouèkem knìží, jest velebná svátost. Pan Brouèek, zavrtìv hlavou nad husitskou monstrancí, ptal se dále, jaké velení má to povstalecké vojsko, a když Domšík udivenì na nìho pohlédl, uèinil mu svou otázku srozumitelnìjší dodatkem, v jaké øeèi husitští dùstojníci (pøi tom titulu se pohrdlivì usmál) rozkazují svému mužstvu. Ale tu Staroèech teprve všecek ustrnul. „Zda jsi pozbyl rozumu, že se takto tážeš?“ zvolal. „Jakou øeèí by nám rozkazovali, ne-li naší? Rci, kde v širém svìtì hejtmané vojenští velí jazykem, kterému lid jejich nerozumí?“ Pan Brouèek si potichu povážlivì hvízdnul, ale poznamenal jen, že boj s øádnì komandovaným a vycvièeným vojskem nebude hraèkou. Domšík pøisvìdèil, že bude zápasení asi perné pro velikou pøesilu nepøátel, ale pouèil hosta, že lid pražský není v díle váleèném tak necvièený, jak se domnívá. Vždy tu každý od malièka uèí se zacházeti se zbraní a m욝anstvo svého musí nejen hájiti svého mìsta, nýbrž má odedávna i povinnost úèastniti se u váleèných výpravách zemských, pøi menších skrze najaté žoldnéøe, pøi dùležitìjších však osobnì. Již v panských bouøích za krále Václava nejednou musilo se chopiti zbraní a od smrti jeho podobá se Praha témìø stále vojenskému ležení; loni i letos dokázali m욝ané svou stateènost v bojích s královskými posád-

kami na hradì pražském i na Vyšehradì a v tomto mìsíci témìø co den svádìjí vítìzné šarvátky s vojskem Prahu obléhajícím. Také lid selský vycvièil se již v boji, a tøeba mìl jen cepy a sudlice, pøece již nìkolikrát se zdarem èelil silnìjšímu a lépe ozbrojenému nepøíteli. Z vùdcù pak zvláštì Žižka slavnì se osvìdèil, poraziv loni s tøemi sty svého lidu dva tisíce bojovníkù Švamberkových u Nekmìøe, letos v bøeznu stejnì ohromnou pøesilu pyšných železných pánùv u Sudomìøe a v kvìtnu trojí vojsko královské u Poøíèí na Sázavì. Host pøeslechl vìtší èást tìchto výkladù, ana jeho pozornost byla odvrácena jinam. Do svìtnice vrátila se totiž Kunka, nesouc jídelní nádobí a velký snìhobílý, na obrubì vyšíváním a tøásnìmi ozdobený ubrus, i zaèala prostírati na stùl v rohu. Pan domácí prohlédl si teprve nyní dívku pozornìji a shledal, že je roztomilá. Ètenáøky, které snad pana Brouèka s nevolí vøadily mezi zarputilé odpùrce dam, èiní mu køivdu. Pravda, že si nelibuje v dámské spoleènosti, ale pøíèina toho spoèívá spíše v jistých ohledech a formalitách, které s takovou spoleèností bývají spojeny, nežli v dámách samých. Tyto o sobì - ovšem, jsou-li krásné! - budívají dosti èasto, by jen z odmìøené dálky, sympatickou jeho pozornost, a kde nejde o dámy v pøísném slova smyslu, kde tudíž dotèených ohledù a formalit není tøeba, tu dovede býti nejednou i roztomilým ve styku s ženskými. Pøiznal se tuším již ve svém cestopise na Mìsíc, že „vyvedl za mladých let leckterou hloupost“ a že dosud, „spatøí-li švarnou holèici, leckdy neodolá pokušení vzít ji za kulatou bradièku nebo ji štípnout do èervené tváøièky“. Proè zùstal pøesto panicem až do let velmi usedlých, nechci dopodrobna zkoumati. Najisto mohu tvrdit jen tolik,

že ani nepøísahal vìènou vìrnost nìjaké zemøelé milence, ani nebyl odcizen nejsladším radostem života nevyléèitelným hoøem zklamané lásky. Pro takové vìci nemá smyslu. Skoro se mi zdá, že vedle pøedstavy muèenického køesla v parádním pokoji, pøed šálkem èaje s piškotem, v kole zábavných starých tet s falešnými kadeøemi a bøitkými jazyky, vìèného líbání ruky matince a klanìní se na všechny strany, ustavièného prošení a dìkování s povinným blaženým úsmìvem, úslužného nošení všelijakých pokrývek a psíkù, nutného rozjaøení pøi nudných spoleèenských hrách a líèeného vytržení pøi falešné høe na pianì, škrcení se v elegantní èerni a nevyspání o plesích, útrat a sterého nepohodlí na krásných, nezapomenutelných výletech - že vedle pøedstavy celého toho pøedpeklí ženitby odstrašila jej od pøístavu manželského hlavnì obava pøed blouznivým vlnobitím citù, kterýmž nutno k cíli se proplaviti: tanuly mu na mysli vzdechy a nyvé pohledy, kytice rùží a milostné lístky, šepoty o liliích a hvìzdách, klesání na kolena, horoucí pøísahy a jiné podobné vìci, o nichž se doèetl v románech. Koneènì pøimìla ho snad k celibátu i vyhlídka do rozlièných pøíjemností manželství samého. Avšak tato vìc je pro mne vùèi spanilým ètenáøkám pøíliš choulostivá, a proto nechci do ní, jak øeèeno, vniknouti hloubìji. Buï jak buï, kouzlu ženské krásy o sobì není mùj hrdina nepøístupen. Ovšem, pro vdìky tíhnoucí více ménì k ethernosti, jejichž nedostižný vrchol poznal na Mìsíci, neumí se nadchnouti; ale jinak má plné porozumìní a uznání pro všeliké druhy ženského pùvabu. Nyní musil si však doznati, že dosud žádná dívka neuèinila naò dojem tak všestrannì pøíznivý jako dcera Domšíkova. Tìlo ani pøíliš štíhlé, ani nad potøebu boubelaté, než právì nejlepší; oblièej mírnì plný, lahodného útvaru a èisouèké pleti; tváøinky líbeznì rumìné a èerstvé jako bros-

kev, pøímo k nakousnutí; jiskrné hnìdé oèi; všecko zdravé a mladistvì pružné - kdož by se tu podivil, že obstála pøed soudnou stolicí Brouèkovou bez výtky jediné. Ba i starožitnou úpravu nejen že jí odpustil, nýbrž shledal naopak, že jí ty rùžové šaty, v pìkných záhybech kolem ztepilé postavy splývající, v kyèlích zlatou páskou obemknuté a dole sobolinou lemované, ten øasnatý jasnomodrý pláštík, pod hrdlem støíbrnou sponou sepjatý, ten vìnec z rùzných tøpytných cet a perel kolem hnìdých kadeøí sluší znamenitì, každým zpùsobem líp než moderním krasotinkám chumáèe vlasù sèesané až do oèí a neforemné podkladky šatù vzadu, což, nota bene, není mùj, nýbrž pánì Brouèkùv úsudek. Ostatnì, kdo by chtìl poznati nìkolik roztomilých ukázek staroèeské módy, prohledni sobì drobnomalby ve Štítného Nauèení køesanském a potom rozhodni sám. Nikdo nebude míti panu Brouèkovi za zlé, že pøesléchaje výklady Domšíkovy, stále pokukoval stranou po dívce, úpravou stolu zamìstnané, a že sledoval svižné její pohyby s upøímným zalíbením. A když, setkavši se pohledem s jeho upøenými zraky, mìkké dlouhé øasy sklopila a ještì živìjším nachem v líci zahoøela, tu bylo mu, jako by jiskry jejích oèí také jeho krev byly zanítily mladickým ohnìm. Ještì potom, když svìtnici zase opustila, ovládal ho pøíjemný onen dojem tou mìrou, že hostitel jen stìží dovedl obrátiti jeho pozornost na veliký kùl, který trèel na severní stranì námìstí a jehož si pan domácí již za úsvitu povšiml. „Vidíš-li tam na pranýøi ty vlající cáry?“ mluvil Staroèech. „Totì roztržená korouhev Èeòka z Vartenberka, zavìšená tam na potupu vìrolomného pána, jenž nedávno ještì hlásiv se k obráncùm kalicha nejhorlivìjším a k odpùrcùm krále Zikmunda nejkrajnìjším, ve chvíli rozhodné pro mrzký prospìch své osoby a svého stavu vìc naši opustil a v kvìtnu hrad pražský nepøátelùm zrádnì vydal.“

„Vartenberka neznám,“ prohodil pan Brouèek.“ A což ostatní šlechta? Co Schwarzenberg?“ „Švarcenberka neznám zase já.“ „No ten, kterému patøí Krumlov a Tøeboò a bùhvíco všechno.“ „Krumlov a Tøeboò nepatøí Švarcenberkovi, nýbrž Oldøichovi z Rožmberka. I ten je zrádce ošemetný. Z poèátku horlil také pro kalich, ale nyní se stal úhlavním jeho nepøítelem. Vìz, nevìøím v upøímnost našich pánùv. Mnozí pøijali sice kalich, ale to vìtšinì jich nebrání, aby se nechýlili ve jho krále Zikmunda, téhož, který nejen se zapøisáhl vyhladiti uèení Husovo, ale i prohlašuje, že zkrotí odpor náš, by proto celou zemi zhubiti a èeské kraje jiným národem osaditi mìl! A již opravdu svolal do zbranì proti nám celý svìt. Již nebìží pouze o víru, než o národ sám. A co èiní v tu chvíli rozhodnou naše panstvo? Ty, kteøí dnes jdou s námi, na prstech spoèítáš. Ostatní hledí neèinnì na boj nᚠnerovný aneb stojí pøed Prahou po boku Zikmundovì, v ležení našich vrahù. Zdali takto jednati mohou Èechové praví a upøímní? O vìø, našim pánùm není nade vše èest a dobro národa, ale vlastní zisk, a kde uvidí prospìch svého stavu, tam hotovi budou i s cizím nepøítelem spolèiti se proti lidu svému.“ Pana domácího nudila již ta staroèeská politika, a proto radìji odstoupil od okna, které Domšík poté zavøel. „Mᚠzajisté již hlad?“ pravil k hostu. „Nevím, jak ti budou chutnat po cizozemských naše krmì èeské. Rád-li jíš kuru?“ „Kùru!“ zvolal v ustrnutí host. „Proè se divíš? Zdalis také zapomnìl, jak se jmenuje drùbež, která sedá na høadách a s kokotem neboli kohútem bìhá po dvoøe?“

„A - slepice?“ pravil pan Brouèek, jehož oblièej se rázem rozjasnil. “Už jsem se domníval, že snad žvýkáte —“ Nechtìl ani v myšlenkách šerednou pøedstavu doplniti; vždy byla skoro ještì horší než kuchynì mìsíèní. „Slepice neboli kura,“ potvrdil Domšík. „Ale neboj se staré, houževnaté slepice; budeš míti kuøe. Aèkoliv odraný žák ve starém kratochvilném skládání podkonímu se chlubí: od stravy sì mámy pyšnì, masa, kur dosti pøielišnì -vím, že se nemohu pøed hostem pyšniti sprostým kuøetem.“ „Kuøe že je sprosté jídlo? To slyším ponejprv. Pro mne je kuøátko znamenitá vìc!“ „Za nynìjších bouølivých dob a v tom obležení nemùžeme si vybírati. Drahota jest náramná. Døíve bývalo kuøe za pùl groše –“ „Za pùl groše!“ žasl pan Brouèek. „Pøíteli, nech špatných vtipù!“ „Tobì i pùl groše jest mnoho, pravda-li? V cizích zemích jsou asi kuøenci ještì lacinìjší. U nás nyní stojí na trhu celý groš!! Já chovám arci kury na dvoøe. Však lepších vìcí mnohdy ani na trhu nedostaneš. Neplatí u nás v tìchto dnech staré pøísloví: Pán peníz všady jest. Dobøe, že kuøata rád jídáš. Hanbím se ti øíci, že máme druhou krmí lososa.“ „Lososa!“ vzkøikl rozradovaný host. „Lososa! To bude knížecí tabule!“ „Ještì se mi posmíváš!“ vyèítal hostitel. „Já že se ti posmívám? Snad ke všemu neøekneš, že je také losos sprosté jídlo? Já sám jedl lososa jedinkrát ve svém životì a to ještì pøi takovém hloupém banketu,

kde se èlovìk pro samé oslavování ani k poøádné porci nedostane.“ „To nepodobno k víøe!“ zvolal hostitel v úžasu. „U nás jest lososù tak hojnì, že sobì i èeleï vymiòuje, aby jí lososina nebyla dávána k obìdu èastìji než dvakráte za týden.“ „Mùj bože, to žijete bezpochyby jako v té bájeèné zemi, kde peèení holubi lítají do úst a víno teèe øekami,“ podivoval se radostnì host, jemuž sliny sbíhaly se v ústech. „Vhod jsi mne upamatoval. Co chceš píti? Mám dobrý med.“ „Med!“ vyrazil ze sebe pan Brouèek, jehož oblièej se mžikem opìt zaškaredil. „Domácí medovinu. Doufám, že ji pochválíš.“ Host zatøepal odmítavì rukama a pak je sepjal k dojemné prosbì: „Proboha tì prosím, pøíteli, už nikdy pøede mnou ani to slovo nevyslov! Èítal jsem o té vaší - je ni špatnì už pøi pouhém jménu. Dùkladnì jsi ni toho lososa zkazil. Vìø mi: spíše bych se napil tøeba i vody!“ „Nepiješ-li rád medu, pošlu ti pro jiný nápoj. Ráno jsi pravil, že jest ti chmelovina milejší vína; pošlu tedy pro pivo –“ Pan Brouèek sebou prudce trhnul, oèi se mu zajiskøily, ruce chopily se rukou Domšíkových a z úst vyhrklo: „Tedy ho máte?“ „Pivo? Ovšemže máme, pražské i svídnické, bílé, staré“ „I a, jakékoli, jen když ho máte! Teï je vyhráno pøíteli! Vždy jsem už myslil, že se tady k nìmu nedostanu.“ „Pošlu Kedrutu do Pekla.“ „Do pekla?“ otázal se udiven host, aèkoliv mu zároveò hlavou kmitla myšlenka, že tam jmenovaná skuteènì patøí. „V pekle‘ nazývá se pivovar v pøíèní ulièce za mým domem,“ vysvìtlil Domšík. „Je v té uzouèké, vìènì tmavé uliè-

ce vpravdì jako do podsvìtí zapadlý, ale vaøí v nìm dobré staré pivo.“ Pán domu vyšel, aby poslal pro nápoj, a Brouèek mna si ruce opakoval radostnì: „Mají ho!“ V tu chvíli zapomnìl na husity, na Zikmunda, na obležení, na všeliká strádání a nebezpeèenství, která mu hrozila v patnáctém století, a promìnlivý jeho rozmar, již zjevem staroèeské krasavice napravený, nabyl opìt jasnìjších barev. Po chvilce vrátil se Domšílk do svìtnice s manželkou a dcerou, kteréž pøinášely pokrmy na stùl. Pan Brouèek všiml se teï i Mandaleny a shledal, že je to statná paní pìkné dosud tváøe, jíž slušel právì tak jako dceøi starožitný odìv a zvláštì veliký bílý závoj, v malebných záhybech kolem hlavy upravený a bílou páskou k èelu pøipjatý. Kunka pøinesla ještì vodu v medenici s ruèníkem a mlèky držela obé pøed hostem, který chvilku v rozpacích na to pohlížel a pak pravil: „Ó dìkuju, umyl jsem se již v komoøici.“ „Divný zpùsob, mýt se v jídelnì!“ øekl si v duchu, ale vida, že ostatní jen ruce opláchli, zmìnil svùj úsudek: „Podívejme se! Oplachujou si ruce u tabule jako vrchnost; jenže to vrchnosti tuším dìlají po jídle.“ Hostitelé pobídli hosta ke stolu a postáli chvilku v tiché modlitbì. Pan Brouèek uznal sice za slušné následovat jejich pøíkladu, ale modlil se jen rukama, prohlížeje si zvìdavì ustrojení staroèeské tabule. Jeden ubrus pokrýval vrch stolu, druhý ovázán èi snad lépe ovìšen byl kolem dokola, splývaje v bohatých záhybech od okraje stolního témìø až k podlaze. Na stole stály ètyøi cínové talíøe a nìkolik podivných nádob vìtších i menších, jedna s polévkou, jiná se solí, jiné s rozlièným peèivem. Kromì toho ležely na stole ètyøi lžíce, podobné spíše hlubo-

kým lopatkám, a dva nemotorné nože. Koneènì všiml si host ještì malovaného tatrmánka, který na stropì tenounkým drátkem zavìšen, vznášel se nad prostøedkem stolu, jako nyní nìkde na venkovì holubièky z pouchu a pestrých cetek nad kamny. „Trochu jako za stara o selském posvícení!“ shrnul host v duchu výsledky svého pozorování, zakonèuje køížem líèenou modlitbu. „Stùl v koutì u stìny, lavice, takové sprosté talíøe! A Kunka byla notnì roztržitá: místo dvou ubrusù mìla radìji položiti ubrousky na stùl, a na vidlièky také zapomnìla!“ „Dobré chutnání pøeju,“ pronesl sedaje. Ostatní pohledli naò, jako by dobøe nerozumìli, a Domšík pravil s úsmìvem: „O naši chu nemìj starostí; jen budeli tobì dobøe chutnat.“ „Tuto jest okøín s polévkou,“ ukazovala domácí paní. „Však naliju ti radìji sama.“ „O dìkuju,“ šeptal pan Brouèek, ochotnì dopouštìje, aby mu nalila vrchovatý talíø polévky, jejíž vùnì se mu slibnì zamlouvala. „V cizinì jsi zajisté uvykl jídati z taléøe,“ soudil Domšík. „U nás dosud mnozí jídají z okøínù a za døívìjších dob masité pokrmy kladli prostì i na peèené placky.“ Host pustil se do silné polévky a shledal, že má chu sice trochu nezvyklou, ale výbornou. Litoval jenom nepraktického tvaru lžíce, který mu jedení nemálo ztìžoval. „Nuže, chutnala ti, milý hosti?“ tázala se Mandalena, když dojedl. „Chceš-li, naliju ti ještì jednou.“ „Ó dìkuju. Je znamenitá!“ Pan Brouèek vyprázdnil i druhý vrchovatý talíø s plnou chutí. Rozehøáté tváøe leskly se mu krùpìjemi potu a libým uspokojením. Postrádal nyní jedinì ubrousku. Byl z devatenáctého století zvyklý uvázat si po každé pøed jídlem peèlivì kolem krku

èistý ubrousek s cípy trèícími vzadu v podobì velikých bílých uší a tato stolní toaleta bývala nejmilejším jeho výkonem. Zde však nemìl ani èím si otøíti ústa. Tu zahledl, kterak hostitel k dolejšímu, kolem stolu ovìšenému ubrusu se nahnul a v jeho záhybech rty sobì osušil. „Ah, takové to je!“ øekl si host s úsmìvem. „Nedìlají tu velkých okolkù. Nuže, nebudu se také ostýchat.“ A pomohl si stejným zpùsobem. Hùøe bylo s peèenými a již rozkrájenými kuøaty, která následovala. Domšík pobídl hosta, aby si bral. Ten pøitáhl lehce ku svému talíøi jeden z obou nožù na ubrusu ležících a dával pohledem, pátravì po stole tìkajícím, na srozumìnou, že pøece nemùže hrábnou do mísy rukou. Ale hostitelé se nedovtipovali. Nezbylo mu tedy než pøímo požádati: „Prosil bych o vidlièku -“ „Vidlièku ?“ opáèil Domšík s podivením. „Kunko, pøines hostu z kuchynì vidlici! Proè váhᚠ? Pøines ji, an si toho pøeje.“ Dívka pøinesla nìco, co se mohlo spíše nazývati vidlemi. „Dìkuju,“ pronesl ze zdvoøilého zvyku host, ale s úžasem bral do ruky mohutné, tìžké držadlo, z nìhož vybíhaly dvì dlouhé, silné, železné vidlice. „Ty ustaviènì prosíš a dìkuješ jako žebrák,“ pokáral ho vlídnì Janek od Zvonu. „Jsi naším hostem a vším, èeho si pøeješ, posloužíme ti ze srdce rádi. Nepros tedy a nedìkuj za každou malichernost.“ „Prosím,“ šeptal nenapravitelný host, v rozpacích otáèeje nestvùrný nástroj. Ohromná vidlièka rozkraèovala se nad mísou jako Kolos rhodský a chvíli trvalo, než zachytila jednou nohou nemotorné køídlo kuøátka. A pak zase køepèila na talíøi tak nejapnì, že byla obava, aby si pan Brouèek nevypíchl oèi.

Cítil, že zraky ostatních s podivením na nìm spoèívají, a stával se tím nemotornìjším, když tu zpozoroval, kterak Domšík druhé køídlo prostì rukou z mísy vylovil a také jen pomocí rukou a zubù obírati zaèal. „A pro pána krále!“ – rozbøesklo se mu v hlavì - „jedí holýma rukama jako divoši! Tohle je patrnì veliká kuchyòská vidlièka pro napichování a rozkrajování celé peèenì. – U stolu slouží jim místo vidlièek prsty! – To je pøece trochu mnoho. Aèkoliv – jinak – alespoò pøi kuøeti – je to skorem praktiètìjší než párat se vidlièkou a nožem, které beztoho èlovìk, je-li pozván do nìjaké škrobené spoleènosti, pøi nynìjší pøevrácené módì neví jak vzít do ruky.“ Odloživ nemotornou vidlici, èinil jako hostitel a shledal, že výteènì peèené kuøe husitských dob chutná právì tak dobøe jako moderní, tøebaže bylo jedeno bez vidlièky. V tom pootevøely se s vrzotem dvéøe a jimi vztáhly se do svìtnice dvì vyzáblé, žluté ruce s velikým džbánem. Postavivše jej na podlahu, rychle opìt zmizely. „Viz jaký strach má z tebe naše Kedruta!“ zvolal Domšík a ostatní smáli se s ním. „Musíme si posluhovat sami.“ „Hloupá baba!“ poctil ji potichu pan Brouèek. Pán domu nalil do dvou pohárù a vybídl hosta: „Ve jménu božím, pøipijme si na zdraví, milý Matìji!“ Pan Brouèek pøiukl si, ale nenapil se jen tak ledabyle. Vždy byl to okamžik pøedùležitý. S radostí pøijal døíve zvìst, že mají støedovìcí Èechové také pivo, ale zbyla ještì závažná otázka, jaké. Nejsou-li to nìjaké starodávné kalné patoky. Pil tedy s pozorností a rozvážností, pøíslušící tomu dùležitému okamžiku. Ze zvyku otøel nejprve okraj poháru, pohladil nádobu a vznesl ji proti svìtlu; ale ponìvadž byl pohár neprùhledný, postavil jej zase, uèinil dnem jeho po stole kruhovitý pohyb a zdvihl jej teprve k pití; pil s okem pøihmouøeným, zvolna, maje v oblièeji výraz vážné soustøe-

dìnosti a napjaté zkoumavosti; po prvním doušku uèinil malou pøestávku, v níž držel pohár trochu od úst, a zavøel oèi docela, ukazoval v nepohnuté tváøi tajemnou hloubavost sfingy; tak setrval nìkolik okamžikù a pak napil se po druhé, po èemž pootevøely se již oèi a na líci zjevil se mnohoslibný zásvit; hned nato pøisadil pohár do tøetice k ústùm a pil, pil nyní bez pøetržení, zdvihaje nádobu i hlavu výše a výše, až obrátil se pohár dnem vzhùru a hlava a hlava co nejdále nazad, oèi pak jako ve zbožném vytržení k nebesùm, že bylo vidìt skoro jen bìlmo jejich. Koneènì postavil prázdnou èíši ráznì na stùl, pøejel si rukou žaludek, chvilku obracel jazyk v ústech, zamlaskal rty, a upíraje na Janka od Zvonu nadšený pohled, ulevil si táhlým: Ááááá! To je pivko! Všechna èest a sláva! Ten vᚠpekelný sládek vaøí opravdu èertovsky øízný nápoj.“ A znovu pomlaskával jazykem a rty. Ostatní stopovali jeho složitý pijácký výkon s úsmìvem a Janek prohodil nyní žertovnì: „Tìší mne, že ti chutná. Ale slyš, ty bys dobøe se hodil za koštéøe.“ „Za koštéøe? Copak je to?“ ptal se Brouèek. „Kdo se živí tím, že vinárníkùm vína okouší.“ „A to je znamenitá živnost! Ale bezpochyby jen žertuješ?“ „Nežertuji. Vždy jeden mùj strýc jest koštéøem vín a živí se tím velmi dobøe. Žertem øíkáme, že nosí štít svého øemesla na oblièeji, èemuž bys porozumìl, spatøe barvu jeho tváøí a nosu. Avšak jest k umìní tomu potøebí velmi citlivého jazyka a nemalé zkušenosti.“ „A jsou také koštéøi piv?“ „Nejsou. Piva nejsou tak vzácná ni rozmanitá a dovede je rozeznati každý.“ Pan Brouèek neøekl nièeho, ale pomyslil si, že se Janek náramnì mýlí. Byl nyní v náladì skoro výteèné. V uchu zvonil mu stále refrén „Kde se pivo vaøí, tam

se dobøe daøí“ a v myšlénkách si pravil, že by si již ani nezoufal, kdyby mu tøeba bylo souzeno, aby v tom patnáctém století nadobro uvízl. Arci, musel by si zvykat na mnohé nepohodlí a zvláštì to povstání proti Zikmundovi je prožluklá vìc; ale každá vojna má svùj konec a v pokoji by se tu snad pøece nežilo špatnì. Pivo znamenité, kuchyò dobrá, kuøe za pùl groše, to by se mohl míti jako prelát. Zejména kdyby mu neušel poklad krále Václava! Ale i bez toho by se nìjak uživil, zvláštì pøi té bájeèné láci. Mohl by si tøeba zaøíditi koštéøství piv - však by starým Èechùm ukázal, jaký rozdíl je také mezi pivem a pivem a k jaké citlivosti mùže i v tom smìru jazyk cvièený vyspìti. A v nejhorším pøípadu dá se tøeba i na koštéøství vín. Ve vínech se sice pøíliš nezná a je trochu stár, ale snad není pøece zmeškáno a pøi pilném cviku mohl by za pùl roku dostati za vyuèenou. Provozoval by to øemeslo opravdu s chutí a možná, že by si za nìkolik let vydìlal na nìjaký domek nebo by se mohl také do nìkterého pøiže— Tu se pan Brouèek pøece zarazil. Byla neobyèejná vìc, že tøeba jen myšlenkou zavadil o ženitbu. Zažehnal sice satanáše, ale zraky jeho hledaly opìt Domšíkovu dceru, na kterou byl pro vážnìjší záležitosti svého žaludku a hrdla pozapomnìl. Pøinášela právì velikou nádobu s lososinou, a stavíc ji na stùl, pøívìtivì ho pobídla: „Beø sobì, milý hosti, a chcešli šalše, tuto miska šalešná.“ „Šalše? Copak je to dobrého?“ ptal se host. „Øíkáme také omáèka.“ „Ach tak! Tedy šalše. To si musím pamatovat. Jsem omáèkáø.“ „Nauèil jsi se zajisté ve svìtì rozlièným cizím jazykùm?“ „Abych se pøiznal, pøíliš mnoho jich neumím. Nemám hlavu na øeèi. Ale nìmecky umím bohudíky jakž takž.“

„Proè pravíš bohudíky?“ „Èlovìk má pøece bohu dìkovat za každou øeè, kterou umí. A zvláštì za nìmèinu. Nebo té potøebujeme pøi každém kroku.“ „Co zase pravíš?“ vpadl do rozmluvy Domšík. „Nìmecké øeèi že potøebujeme pøi každém kroku? Kdo jí potøebuje? Nemá jí potøebí ani sedlák a robotìz v èeském kraji, ani zeman ve své tvrzi a pán na svém hradì mezi lidem èeským, ani èeský mìštan, a øemeslník nebo kupec, leda by mu bylo vyjíždìti za svým obchodem do Nìmecka, a kolik je takových?“ „Zase pøichází se svou politikou!“ zlobil se v duchu Brouèek, jenž se oddal právì s pietou vzácnému požitku výborného lososa. – „Jako by nemohl mluviti o povìtrnosti, o jídle a pití, o bytì a jiných rozumných vìcech!“ „Proè tedy pravíš, že potøebuješ nìmeckého jazyka?“ hartusil Janek od zvonu dále. „Snad v Míšni nebo v Rakousích nebo kde jinde jsi pøebýval mezi Nìmci, ale nikoliv u nás!“ Pan Brouèek rozmrzel se již na rušitele lososích i požitkù tou mìrou, že zapomenuv docela na století, v nìmž se nalézal, ostøe si vyjel: „Prosím tì, komupak to povídáš? Myslíš snad, že neznám Prahu? Jen se projdi po Pøíkopech, nebo si sedni do tramvaje, nebo zajdi do Mìstského parku, do Stromovky, kamkoli na živìjší místa, a všude uslyšíš nìmèiny, až tì budou uši brnìt. Panièky a sleèinky na ulicích skoro ani jinak nemluví než nìmecky. Vždy každá chce ukázat své vyšší vzdìlání a každý moudrý èeský otec posílá své dcery do nìmeckých škol, ústavù, klášterù, ne-li doma, alespoò za hranice. Pravda, že nìmèina po nìjaký èas ustupovala, ale nyní nìmèí se zase o pøekot nejen v Praze, nýbrž i na venkovì. Znám to z vlastní zkušenosti i z vypravování jiných. Alespoò v honoraèním

kumbálku za šenkovnou potìšíš se i v nejbídnìjší vesnici druhým zemským jazykem.“ Mohl volnì domluviti, nebo posluchaèstvo bylo úžasem všecko ztrnulé. Teprv po chvíli zvolal Staroèech: „Ejhle hlava mi se mate tvými nemoudrými slovy. Øeè pleteš jako rohoži. Jak mùžeš hovoøiti o Èechách, proživ celý vìk v cizinì?! Snad ti nìkdo vypravoval, jak u nás døíve bývalo, a tu ještì pravdu se lží smíchal. Pravda jest, že u královského dvora jazyk nìmecký záhy byl oblíben; pravda, že i panstvo v cizotì sobì libovalo, dávajíc hradùm svým i sobì jména nìmecká a po cizích obyèejích dychtivì se opièíc; pravda, že zaslepení králové naši cizozemce valem do zemì uvádìli a hýèkali, až mìsta vìtší všecka v podruèí Nìmcù se dostala a sama èást m욝anù èeských k hovoru a mravu cizímu chýliti se zaèala, kterýmiž pøíèinami již již se podobalo, že jazyk slovanský i v zeni této bude vyhuben jako v krajinách severních. Ale vìci obrátily se jinak. Lidu selského cizota se nedotkla a pravda není, že by kdy v èeských vesnicích nìmecký hovor byl se ozýval; také zemané a rytíøi, lepší v tom panstva vyššího, zùstávali vždy Èechy vìrnými a nìkteøí, jako šlechetný rytíø Štítný, i knihy jazykem èeským skládali, lásku k nìmu budíce a proti cizotì hlasù svých pozdvihujíce; i v mìstech vzmáhali se Èechové víc a více proti cizozemcùm, kteøí poètem vždy slabší, toliko svým bohatstvím, svými výsadami, zpupným násilím a pøízní královskou svoji moc nepøirozenou zachovati sobì na èas dovedli, ale posléze všude pravým dítkám té zemì musili ustoupiti. Toho již od let nebylo, aby kdo jako starý kronikáø pøi korunování krále Jana pøed sto lety øíci mohl, že v ulicích pražských více nìmeckého nežli èeského mluvení bylo slyšeti, a holá nepravda jest, co jsi pravil, že by èeští Pražané své dcery do nìmeckých škol a klášterù posílali-“

„Nikdy bych se neuèila jazyku našich úhlavních nepøátel!“ zvolala Kunka ohnivì. „Kdyby potøebí bylo, aby prostá dcerka m욝anská cizí øeè umìla,“ pokraèoval její otec, „dal bych ji uèiti latinì nebo kterékoli jiné øeèi, ale nikdy jazyku, který všude pohrdavì nad nᚠse vypíná a jej zahubiti usiluje. Což by zaplesali naši nepøátelé, kdybychom sami jejich øeè dítkám svým vnucovali, kterouž oni násilím a lstí v Èechách panující uèiniti marnì se snažili. Tu bychom sami zhoubcùm svým proti sobì pomáhali; nebo kdyby zase moci nad námi dosáhli, mnohem snáze by lidi nestateèné a pošetilé mezi námi, nìmecky již umìjící, cele k sobì pøichýlili a v bídné odøezance pøevrátili. A vždy, šíøí-li se valnì v lidu známost jazyka cizího, kazí se tím a hyne jazyk domácí, jakož jsme i v Èechách poznali. Protož Hus velice horlil proti dvojení øeèi a napsal: ,Vìrnì, jako Neemiᚠslyšav, ano dítky židovské mluví odpolu azotsky a neumìjí židovsky, proto je mrskal a bil: též nyní hodni by byli mrskání Pražané i jiní Èechové, jenž mluví odpolu èesky a odpolu nìmecky.´“ „Mùžeme se chlubiti, že panny a ženy èeské vroucnì lnuly a lnou k jazyku mateøskému, pilnì èítajíce v nauèeních Štítného a jiných knihách èeských a dychtivì pøijímajíce uèení kazatelù èeských, zvláštì mistra Husi, který jim svoji Dcerku sepsal a ještì ze žaláøe kostnického pøed smrtí srdeèná pozdravení vzkazoval,“ mluvila dívka, všecka uzardìlá horlivým zápalem. „To je všechno hezké,“ ozval se znovu host. „Ale nìmèina je pøece druhý zemský jazyk a pak tu máme rovnoprávnost.“ „Jazykem Èeské zemì jest drahý nᚠjazyk svatováclavský,“ dùraznì odvìtil pán domu. „Skrovní poètem Nìmci jsou tu pozdní pøistìhovalci a na nich bylo nauèiti se øeèi národa, který je pohostinnì pøijal. Leè oni myslí naopak.

Však my je proto vyhladiti nechceme. I nyní za obležení dopouštíme Nìmcùm, k uèení Husovu se hlásícím, aby bez nátiskù v Praze pøebývali a služby boží jazykem svým konali. Však tìch je hrstka nepatrná. Ostatní nechtí se spokojiti rovným právem s námi, ale chtìjí námi vládnouti. Vìø, že mezi nimi a námi není žádného srovnání v míru, ponìvadž oni nikdy neustanou po panství nad námi bažiti a nás k obranì nutiti. Viz jen, kterak si vedli v Praze! Nové Mìsto a Hradèany byly od svého založení èeské; i Menší Mìsto, do nìhož král Otakar místo Èechù násilím vypuzených Nìmce uvedl, pøirozeným bìhem vìcí v moc Èechù se navrátilo; avšak na Starém Mìstì bohatí pøistìhovalci nìmeètí do nedávna houževnatì se drželi panství neprávem nabytého, zpupnì a krutì utiskujíce èetnìjší obyvatelstvo domácí. O všecky úøady a konšelství se dìlili, pravého Èecha mezi sebe nepouštìjíce; knihy mìstské jen nìmecky vedli a naøízení svá jen nìmecky vydávali; nìmeckými žoldnéøi ]id èeský strašili; Èech cizím jazykem souzen býval na radnici, odkud vyhostili každé slovo èeské. Co krušného úsilí stálo, než tu Èechové domohli se svých práv pøirozených! Darmo naøídil spravedlivý císaø Karel, že na soudech mìstských má se jednati èesky a že pouzí Nìmci pøíštì konšely býti nesmìjí; Nìmci dovedli zmaøiti toto naøízení, ani do knih svých mìstských jeho nezapsavše. Ještì pøed osmi lety byli konšelé témìø samí Nìmci a mìli smìlosti dostatek protiviti se pomocí najatých odìncù nìmeckých náboženským snahám èeského obyvatelstva, avšak již marnì. Dali sice v bouøi pro odpustky stíti tøi èeské jinochy, ale rozhoøèení lidu odstrašilo je od jiných èinù násilných a také útok jejich na Husa i na Betlem zùstal planým nábìhem. Dùrazné pak stížnosti obyvatelstva èeského pohnuly krále Václava, že rozkázal, aby pøíštì polovice konšelù byli Èechové, polovice

Nìmci. Ale tu ještì podrželi nìmeètí konšelé tolik moci, že mohli jedva dvì nedìle potom zchladiti své záští na dvou nejhorlivìjších vùdcích èeského m욝anstva, vydavše katu mého otce nebožce a-“ Nedokonèil, ponìvadž pan Brouèek leknutím upustil lžíci s chutnou lososí šalší na podlahu. „Jakže? Tvùj otec byl - byl odpraven?“ vyrazil ze sebe. „Byl z rozkazu konšelù pøed sedmi lety sat spolu s Èeòkem krajeèem.“ „A to jsem se dostal do pìkné rodiny!“ trnul host a hned mu napadlo, že snad má na tìle šaty popraveného. Otøásl se ošklivostí i hrùzou a zdálo se mu, že na svém starožitném odìvu pozoruje krvavé stopy. Ale Domšík pokraèoval: „Zemøel jako muèedník pro svou pøíchylnost k uèení Husovu a jazyku èeskému.* Chovám vìrnì jako svatou památku šat zkropený drahou krví, který jsme svlekli s mrtvoly ku pohøbení nám vydané.“ „Tyhle šaty nejsou tedy po nìm?“ oddechl si pan Brouèek, zarývaje dosud ruce do kloku, jako by jej chtìl strhnouti a odhoditi daleko od sebe. „Nikoli; ty jsou po mém dìdu. Roucho mého otce nebožtíèka ani by se nehodilo na tebe, ponìvadž byl vysoký jako já.“ Po chvilce hovoøil Janek od Zvonu dále: „Onen skutek ohavný byl koncem nìmeckého panství v Praze. Král Václav ssadil všecky tehdejší konšely a od té doby nabyli Èechové rozhodné pøevahy i na radnici staromìstské. Když pak lid èeský po upálení mistra Jana svatým hnìvem vzplanul proti jeho odpùrcùm a po smrti krále Václava zbranì se chápal proti Zikmundovi, tu nìmci pražští houfnì prchali z Prahy k nìmu, doufajíce, že s vítìzným vojskem královským v mìsto dobyté se vrátí a znovu krutým jaømem spoutají národ povalený. však i pozùstalé, kromì hrstky tìch,

kteøí pøijali uèení Husovo, musili jsme sami vypovìdíti z mìsta, abychom nemìli ve vlastním støedu tajné i zjevné spojence nepøátel. Nyní èekají tam venku v ležení královì jako vlci hltaví, aby se v patách køižákù vrhli mezi rozvaliny a mrtvoly udolané Prahy, - ale vìøím pevnì, že Bùh spravedlivý ochrání nás a v dým obrátí všecky nadìje jejich!“ Vyprázdnìný talíø zbavil pana Brouèka nudné a nechutné rozprávky. Mandalena opìt pobízela hosta, chutná-li mu; on pak chválil vøele a na oèitý dùkaz nakládal sobì, pokud talíø staèil. V duchu však si stìžoval: „Ten potrhlý výstøedník mi skoro pokazil celou chu. Musí se vytasit zrovna pøi jídle s katem a stínáním!“ Leè vpravdì byla chu jeho dosud dobrá a výbornost pokrmu a nápoje brzy mu vrátila i dobrou náladu. A když potom dívka hostu s lahodným úsmìvem nabízela - patrnì za desert - ještì na vybranou „pirohù“, nadívaných „roháèkù“, konfektù z Rudolfovy apotéky U lilium (tehdហprodávalo se cukroví v lékárnách) a „varmuže“ , byl již tak rozjaøen, že se vzmohl i na galantní slova: „Nejsem pøítelem sladkostí, ale vám nemohu odepøíti. Nu, vezmeme si tøeba té varmuže. Vypadá po èertech lákavì.“ „To z jablek a jiného ovoce,“ vysvìtlovala Kunka. „Uèinìná mana!“ liboval si host. „To jste vy sama pøipravovala, sleèno?“ „Kdo -? Co pravíš?“ „Tos ty sama uchystala?“ váhavì opravil se host a pomyslil sobì: „Hle, co v devatenáctém století je tøeba okolkù a èasu, než si vymùžeš sladké tykání, a tady to jde ihned na první setkání, samo sebou!“ Kouzlo ženské krásy! Ty vìènì vítìzné, proti nìmuž nechrání ani talár filosofický ani žínìné roucho askety, ni halena žebrácká, ni šediny stáøí, nic, nic na svìtì tom, proè bychom zapírali, žes opøedlo také pana Brouèka navzdory

jeho usedlosti a pokroèilým letùm, navzdory obavám a starostem, kterými jej obklopoval temný, divoký støedovìk! Stavíc okøín s varmuží opìt na stùl, dotkla se náhodou ruèka dìvina ruky hostovy a ten kratièký teplý styk sladce rozplamenil jeho krev. Sladkost po varmuži sdružila se s pocitem ještì medovìjším, oèi se blaženì pøimhouøily a èelem snulo se pásmo rùžových myšlének: „Starý je sice hodnì potrhlý a ta historie s jejím dìdeèkem také se mi pranic nelíbí, ale ona za nì nemùže. A je to dìvèe jako lusk, hezké, zdravé, milé, umí vaøit a hledí si domácnosti; není jako ty naše fifleny, které umìjí jen bøinkat na piano... K tomu jediná dcera... A barák je slušný, dvoupatrový, solidnì stavìný, arci hodnì po staru a zanedbaný až hanba, ale až bych položil nové podlahy, vybílil a vymaloval pokoje, zvenku otloukl všelijaké ty hlouposti a dal na prùèelí nìjaký veselý nátìr, byl by to švihák mezi tìmi staroèeskými budníky. Jenom kdyby to povstání bylo brzy u konce. Je-li 1i souzeno, abych tady v tom patnáctém století zùstal, kdo ví - kdo - ví, co bych neudìlal... Pøíliš stár ještì nejsem...To koštérství vín by nebylo taky špatné... Hm, hm...“ Z pøíjemných dum nemile ho vyrušil Domšíkùv hlas: „Jsili nasycen, milý hosti, vyjdeme do mìsta.“ Aè byl pan Brouèek syt, nechtìlo se mu nikterak od stolu, z milé spoleènosti, do divoké husitské Prahy. Vhod otøáslo jím nehorázné kýchnutí, i pravil vstávaje. „Vida, následek toho prùvanu v komoøici. Ulovil jsem si rýmu. Bude skoro lépe, když zùstanu doma a ještì se trochu v posteli vypotím.“ „Zaèínáš-li zase žerty nehodné ? Vìz, že nyní chvíli co chvíli oèekáváme boj rozhodný. Žižka, usadiv se na Vítkovì hoøe, zmaøil úmysl králùv Prahu obklíèiti a hladem udolati. Pravil jsem ti, že jest nyní u nás draho a že nelze dostati vzácnìjších vìcí; ale chleba a jiných obyèejných po-

tøeb kromì soli máme hojnost, ano zatím vojsko køižácké trpí nedostatkem i nejvšednìjších pokrmù. Proto Zikmund snad již dnes, snad zítra odhodlá se k útoku, k jehož odražení bude nám potøebí rukou všech, a tu bys chtìl v posteli lenivì si hovìti?“ pøísnì mluvil Domšík, a jeho slova padala ledovou sprchou na milostnì roznícenou hlavu hostovu. Již si jedva povšiml spanilé Kunky, kterហmu s pøívìtivým úsmìvem opìt medenici k umytí rukou pøinesla. Když krátkou modlitbou obìd skonèili, odvedl Domšík hosta stranou a pravil, ukazuje na zbranì po stìnì rozvìšené: „Vol sobì zbraò, tuto jich mᚠdosti na výbìr.“ O bože, to byl zcela jiný výbìr nežli pøed chvilkou: místo lákavé varmuže, pirohù a roháèkù hledìly tu na pana Brouèka strašné nástroje váleèné, na nichž domníval se vidìti tu a tam stopy uschlé krve. Blýskaly se tak dìsivì, že pøece ještì ucouvl a zakoktal: „Ale snad - snad bych mohl posluhovat u ranìných v nemocnici - nebo - nebo psát v nìjaké vojanské kanceláøi - mám dost pìkný rukopis-“ „Nyní potøebujeme jen tìchto per,“ odpovìdìl s dùrazem Domšík, udeøiv rukou na svùj meè. „A ranìné ošetøují naše ženy a panny; to není práce pro muže. Nuže, již vol snad tento øemdih?“ A zatoèil palicí s dlouhými železnými bodlinami tak bez okolkù, že pan Brouèek leknutím uskoèil. „I dìkuju,“ vypravil ze sebe, „- abych se tím snad popíchal sám!“ „Nuže, tento samostøíl - jsi-li dobrý støelec.“ „Ne, nikdy jsem nezastøelil ani vrabce.“ „Èi snad tento meè?“ „Nerad bych se vláèel s takovým závažím, vždy bych to ani neunesl.“ „Rci tedy, co chceš. Snad tuto sudlici?“

„I dej mi ji tedy spánembohem!“ pravil s povzdechem resignace pan Brouèek, pøijímaje dlouhý oštìp, s železným hrotem a dvìma háky pod ním. Vypadal pro nìho ještì nejmíò dìsivì, ponìvadž mu pøipomínal nejneškodnìjší zbraò na svìtì: ponocenskou halapartnu. „Chceš-li také brnìní a pøilbu?“ tázal se dále jeho muèitel. „Bodej bych se ještì potil a pachtil v takovém železném hrnci! Mám dost na téhle kukani.“ „Pancíø také nechám doma, ale pøilba bude dobrá,“ soudil Staroèech a zamìnil svou èapku okrouhlou helmicí. Ženské zatím sklidily se stolu a pøistoupily k nim. „Ach, že nesmím jako táborky po boku vašem do boje,“ povzdechla si dívka. „Pro tvou ruku není zbraò,“ pravil jí otec. „Ty nejsi tak otrlá a tvrdou lopotou otužilá jako naše venkovanky. Však nás mužù v Praze dosti, abychom staèili na obranu bez rukou ženských. Dojde-li k boji, ty pomáhej v mìstì ošetøovati ranìné.“ „Ach milý choti a pane mùj, vra se mi zdráv!“ zasteskla si Mandalena, a prudce objavši manžela, vzdychajíc, vinula se k nìmu. „Ženo!“ pokáral ji Domšík, ale zároveò vtiskl na její èelo nìžné políbení. Pak objal a políbil také dceru. Nato podaly ženské i hosti ruku, kterouž on Mandalenì na její veliké pøekvapení zdvoøile políbil a Kunce s významným pohledem stiskl. Vycházeje ze dveøí, mìl nemalý svízel se svým dlouhým døevcem, ale dostal se šastnì ven, až na to, že pøi náhlém obratu dolejším koncem sudlice ponìkud nešetrnì o Kunku zavadil a s truhly množství narovnaného nádobí smetl, kteréž se vìtšinou na podlaze rozbilo v støepy.

VIII. Také na úzkých schodech mìl nᚠhrdina potíž se svou sudlicí, která stále vrážela do zdi. Venku ocitli se v hustých zástupech ozbrojeného lidu, kterými jen stìží kupøedu se dostávali. Zvláštì nᚠsudlièník mìl starost se svou zbraní, nevìda, kterak by ji držel nejvhodnìji; srážela se každou chvíli s jinými oštìpy, ba i hlavy kolemstojících a jdoucích ohrožovala, zaèež se mu dostalo nejednou káravých pohledù neb i zlostného okøiknutí. Janek od Zvonu pozdravoval se tu a tam se známými, a když došli k polední stranì radnice, upozornil soudruha na mìstský orloj, který však vypadal zcela jinak, než dosud zachovaný umìlý orloj mistra Hanuše z konce patnáctého století, a na velký zvon, jímž zvonívalo se na poplach; ale pan Brouèek nemìl èasu na pozorování, ponìvadž tu byla tlaèenice nejvìtší a tudíž svízel se sudlicí ještì horší, takže si nìkolikrát zabruèel: „Èert mi byl to ráhno dlužen!“ Koneènì vyvázli ponìkud z tísnì na Malém námìstí, kdež mohl host již více pozornosti vìnovati svému okolí. Poskytovalo vpravdì obraz neobyèejnì malebný. Kolem ta smìs domù rùzné velikosti, s klenutými podsínìmi, s arkýøi, pavlaèemi, daleko vystrèenými støechami, byla pokryta všelijakou divnou prací kamenickou nebo øezbáøskou; v malých oknech, nìkdy podvojných, tu a tam tøpytila se rùznobarevná, v prostøedku vypouklá koleèka sklenìná, olovem spojená, ale vìtšina oken byla ještì potažena toliko neprùhlednou mázdrou; na prùèelích domù pestøila se vymalovaná znamení domovní, z nichž panu Brouèkovi zvláštì napadla na jednom domì lilie, kteréžto znamení

na témž domì až podnes je zachováno, a na jiném velicí pštrosové v barvách køiklavých vymalovaní. Uprostøed Malého námìstí pak sedìly ženy v pestrých starodávných rouchách, prodávajíce rozlièné druhy ovoce, jehož èervené, modré a jiné šavnaté barvy také nemálo pøispívaly k živému koloritu místa, závodíce v té pøíèinì s umìlými vìnci z rùznobarevných suken, ze zlatého a støíbrného dracounu a jiných tøpytných cetek zrobenými, jejichž prodavaèi mìli své stolièky a budky po pravé stranì námìstí a dále podloubím až proti námìstí Linhartskému, kde stál nìjaký kostel se høbitovem. „I hle, vy máte ovocný a kvìtináøský trh na Malém ryneèku!“ divil se pan Brouèek. ,,Ovocný a vìneènický,“ opravil Domšík. „Tuto kupují si naše panny ozdobné vìnce na hlavy. Ale nyní jest výdìlek vìneèníkù skrovný, neb ani dcery naše v tomto nebezpeèí mìsta nemají chuti a èasu na hledání ozdob, a které by pøece mìly, ty bojí se táborù, nepøejících takovým marnostem svìtským. Vidíš tu pouhý stín trhu, jak bývá jindy. Mnozí prodavaèi chopili se zbraní a kupujících je také málo. Jindy bývá na všech stranách kolem, radnice velmi živo rozmanitým trhem. V podloubích pod východní Stranou radnice mají své kotce a štoky kramáøi, kožešníci a pláteníci; na jižní stranì prodávají v podloubích pod radnicí pekaøi a pøed ní kuchaøi své zboží; naproti jsou tandléøi; tuto-“ Výklad jeho byl pøerušen køikem jedné staré ovocnáøky, které pan Brouèek z nedopatøení svou sudlicí smetl hromádku nejkrásnìjších letních jablek, zaèež naò ihned vychrlila hojnou zásobu staroèeských nezdvoøilostí: „Ha, darmopichu šeredný, kterakže se oháníš svým oštípem! Nemáš-li oèí, trpasleku bøichatý, èi neumíš-li nésti sudlici, protivo protivná! Doèkám se toho, že na šibenici višneš larvo lotrovská! Bééé! Bééé!“

A lítá babizna, ve svém strakatém zakuklení strašidlu podobná, podpírajíc boky a skrèeným tìlem dopøedu se nahýbajíc, bekala na pana Brouèka s ohyzdnými posuòky. „Mlèiž, domudnice!“ okøikl ji Domšík a soudruha pobídnul: „Pojï dále! Mezi tìmito cti nedobudeš. Pravdu jsem slyšel v jedné studentské høe velikonoèní, že zlá baba horší nežli èert: Èerta sì odžehnati muože raè zlé baby uchovati, bože!“ Hodnou chvíli slyšeli za sebou hanlivý køik prodavaèek a halas dìtí, které ve svých strakatých støedovìkých šatièkách ještì kus cesty za Brouèkem poskakovaly jako rej pitvorných gnomù. Nᚠhrdina si pomyslil, že pražské hokynì za pìt století mnoho se nezmìnily, a litoval jen znovu: „Ïas mi napískal, abych si vybral to bidlo!“ „Zvláštì hokynì mají zlé jazyky,“ mínil Domšík, „a trh, kde ženy prodávají, zøídka kdy bývá bez vády, aè máme na nì pøísný zákon. Když se totiž dvì hokynì nebo prodavaèky svadí a budou rychtáøem jaty, má za trest jedna žernovky kamenné nositi od šatlavy k pranéøi a druhá ji bùsti, a pak zase ona této stejnì èiniti od pranéøe k šatlavì.“ Staroèech vedl pana Brouèka dále na Linhartský plácek, kde býval tehdហkurný trh, a ukázal mu kostel svatého Linharta se høbitovem, pøi nìmž stály krámky uzdáøù. Upozornil jej také na blízký kostel Matky Boží na Louži, který stál v rohu ulièky, vedoucí z Linhartského plácku na nynìjší námìstí Mariánské. Z námìstí Linhartského vedl hosta ke kostelu sv. Mikuláše. Cestou uvítalo je z nejbližší dlouhé ulice po pravici hluèné bušení a klepání; prùvodce vysvìtlil panu Brouèkovi, že to ulice Ostrožná èili Platnéøská, nazvaná tak podle hoto-

vitelù ostruh a plátù, kteøí s helméøi, uzdáøi a jinými podobnými øemeslníky v ní svou hømotnou živnost provozují. Nalevo pøi vchodu na Mikulášské námìstí, které Domšík nazýval Starým kurným trhem, mile pøekvapil pana Brouèka známý dùm se znamením zelené žáby. Veliký kostel sv. Mikuláše mìl zcela jinou podobu než pozdìjší stavba Dienzenhoferova, nyní bohoslužbì pravoslavné vìnovaná. Vedle nìho byl høbitov a dùm farní. Na západní stranì námìstí upozornil Domšík hosta na rozsáhlou kolej Všech svatých a dále na pùlnoc za ulicí Svatovalentinskou, v níž pan Brouèek dle polohy poznal nynìjší Kaprovou, na pùvodní sídlo uèení pražského, bývalý dùm Lazara žida, císaøem Karlem universitì darovaný. Vedle toho domu podivil se host pevné, železem pobité brance, kterou byla úzká, na sever jdoucí ulièka uzavøena. Prùvodce ho pouèil, že je to jedna z šesti forten židovských, jimiž okrsek židù se všech stran jest chránìn. Z dalších slov Domšíkových poznal pan Brouèek, že tehdá Židovské Mìsto zaujímalo mnohem skrovnìjší prostor než nyní a že se v té dobì ještì stále zužovalo, ponìvadž židé mimo svoji ètvrt usazovati se nesmìli, ale naopak domy židovské leckdy do rukou køesanských se dostávaly. Nᚠhrdina si pomyslil, doby vìci se obrátily: Židovské Mìsto se pevné branky mìnily se v pouhé dráty, koneènì protrhlo židovstvo i tuto lehkou sí, a Janek od Zvonu by se podivil, kdyby, pøenesen do Prahy, spatøil hebrejské oblièeje v oknech nejpìknìjších domù v hlavních ulicích a v každém druhém krámì po celém mìstì. Oba naši chodci putovali dále starou Prahou, avšak mnì není možno sledovati podrobnosti jejich zajímavé pouti, ponìvadž by tím kniha moje vzrostl a více, než by nakladateli a snad i ètenáøùm bylo milo. Kdož by chtìl v duchu vyko-

nati sám takovou procházku, vezmi Tomkùv Dìjepis Prahy a jeho Základy starého místopisu Pražského: nebudešli litovati pracného studium a pøibereš-li na pomoc èarodìjku fantasii, vyvstane pøed tebou z pìtistyletého hrobu celá dávná Praha, ulice za ulicí, dùm za domem, ve své plné støedovìké malebnosti, ve své starožitné rozmanitosti a pestrosti, s èilým ruchem tržním, s pošmournými høbitovy kolem pøeèetných kostelù a kostelíkù, z nichž mnohé již zmizely, mnohých pùvodní ryzí krása nevkusem pozdìjších vìkù k nepoznání byla zhyzdìna a leckteré v žalostném zpuštìní a rozvalení za skladištì obchodníkù a brlohy vetešníkù musí propùjèovati zbytky své gotiky velkolepé. Zde vytknu pouze, že naši chodci po delší toulce dostali se na køižovatku ulic, z nichž jedna v nìkteré vzdálenosti øetìzem pøepjatá pøipomínala panu Brouèkovi noèní dobrodružství. Prùvodce mu vysvìtloval, že vojenští hejtmané mnohé ulice na zdržení nepøátel, kdyby do mìsta vnikli, øetìzy a šraòky dali pøepažiti. Koncem kvìtna pøitáhl královským na pomoc oddíl èeského panstva podjednou, veza s sebou i sekery na pøetínání onìch pøekážek; ale Žižka porazil je u Ovence a s jinou koøistí i sekery jim pobral. Minuvše tuto ulici, která se tehdហjako nyní jmenovala Dlouhá, kráèeli naši poutníci na sever ulicí Hrnèíøskou, jak ji jmenoval Janek od Zvonu; pan Brouèek poznal v ní dle polohy nynìjší ulicí Kozí. Nᚠhrdina pøekládal dosud sudlici s ramene na rameno; nyní bolela ho již obì, i nesl ji kolmo, opíraje se jí v chùzi o zem jako holí, aè to byla španìlka velmi nepohodlná. Pøitom tázal se v duchu všech rozumných lidí, není-li nejvìtší nesmysl pachtiti se pro nic za nic s takovým stožárem, a tloukl dolejším koncem svého ratištì zlostnì o kostrbaté dláždìní. Nedávaje pozor na pùdu, udeøil pojednou døevcem doprostøed

objemné kalužiny, že na všechny strany vystøíkla a jeho klok i nohavice øádnì pokropila, právì jako se mu stalo v noci. Nelitoval sice pranic vypùjèeného odìvu, ale nemohl pøece potlaèiti hlasnou nevoli nad neèistotou ulic, která se mu v denním svìtle jevila ještì horší, než tušil za noèní potulky. Ulicí tekla strouha, do níž sbíhaly se stružky z domù; všude bylo hojnì starého i èerstvého bláta, smetí, støepù, kuchyòských odpadkù a ještì horších vìcí. Interpeloval proto Janka od Zvonu. Ale staroèeský m욝an pokrèil jen rameny. „Kdož by dbal v nynìjším bouølivém èase takových malicherností,“ pravil. „Jindy peèujeme dosti o èistotu mìsta. Jest naøízení, že má každý svá prasata chovati v domì, že nemá vylévati na hrnce s neèistotou ani vyhazovati do ní mrchy a že jest povinen ve tøech dnech po provolání èistiti pøed svým domem; je-li bláta pøíliš mnoho, dává ho nìkdy obec sama vyvážeti z ulic na bøehy vltavské. Pravda jest ovšem, že mnozí naøízení tìch ani v dobách pokojných nedbají.“ Citovaná naøízení o èistotì ulic (hodící se dobøe za pendant k jednomu rýmovanému støedovìkému „galanthomu“ nìmeckému, dle nìhož se nesluší ve spoleènosti pøi jídle šárati sobì nožem v zubech a utírat sobì ubrusem nos) pøimìla pana Brouèka, že odprosil znova v duchu novoèeské pány na radnici pro všechny výtky, které jim kdy èinil. Kdyby tak oni moderní Pražané, kteøí se durdí na metaøe, halící je za dne v nejživìjších ulicích v husté oblaky dusivého prachu, na hromady bláta a snìhu, zdobící nìkdy trochu déle obrubu chodníkù, a na podobné lapálie, - kdyby tak tito choulostivci jednou nahlédli do Prahy patnáctého století, oè že by nebesùm na kolenou dìkovali za svoji peèlivou správu obecní!

Pojednou zarazil se pan domácí. Zahlédl totiž napravo v ulici branku, jejíž veøej mimo jiné zdobilo nìkolik z kovu tepaných ptákù ve vìncích. Branka uzavírala vchod do úzké, pøeklenuté ulièky, vedoucí mezi dvìma domy k jinému velikému stavení za nimi, zkrátka, všechno nasvìdèovalo tomu, že našel znenadání východištì své noèní toulky. „Pøíteli, nevíš, kam vede tahle branka?“ otázal se dychtivì. „Tato branka?“ pravil Janek od zvonu. „Jistì povšiml jsi sobì rozsáhlého prùèelí domu pøed vchodem do této ulice. To bývalý dvùr krále Václava, zvaný U èerného orla, jehož zadní èást se rozkládá za všemi tìmito domky po levici, podél celé ulice Hrnèíøské, majíc sem postranní východ touto pøeklenutou ulièkou a brankou.“ „A král Václav tady již nebydlí?“ ptal se pan Brouèek nedoèkavì. „Což jsem ti již nepravil o jeho smrti?! Zemøel pøed rokem, náhle ranìn mrtvicí, a nyní jest dùm tento opuštìn. Asi pøed týdnem ubytovali jsme v nìm èást táborských pomocníkù, ale nedávno vyvedl je Žižka z mìsta na horu Vítkovu.“ „A teï je královský dùm prázdný?“ „Zcela prázdný.“ Zpráva Domšíkova vzrušila nemálo pana domácího. Bájeèný poklad byl opìt v jeho moci! Nikdo patrnì pro náhlou smrt královu o tajné skrýši nezvìdìl, nebo jinak by v tìchto bouølivých èasech poklad jistì byl býval pøestìhován na místo bezpeènìjší; ani táboøi nevyslídili skryté bohatství. On jediný ví o nìm a mùže snadno k nìmu vniknouti do prázdného domu. Mùže si alespoò nacpati plné kapsy nejdražších klenotù, a dá-li bùh, že se navrátí do století devatenáctého, bude mít alespoò z divokého husitského dobrodružství krásnou výslužku, leda by se ty

klenoty promìnily v suché listí, - ale to se stává jen v báchorkách… A koneènì, kdyby mu bylo i souzeno, aby do smrti uvízl ve støedovìku, - ani zde není takové bohatství k zahození. Pán peníz všady jest - jak pravil Domšík a každým zpùsobem bude pøíjemnìjší živiti se jen støiháním kuponù nežli nìjakým øemeslem, tøeba by to bylo koštérství vín. Janek od Zvonu musel hosta pobídnouti, aby šel dále. Kráèeli pøes Starý uhelný trh, nynìjší Kozí námìstí, a pak ulicí od nìho na sever vedoucí, jež konèila po pravé stranì zahradou velkolepého kláštera sv. Anežky. Domšík sdìlil Brouèkovi, že klarisky odtud v nynìjších bouøích se pøestìhovaly na Týnec, a vypoèítával pražské kláštery, které od husitù dílem byly zboøeny, dílem zpustošeny, dílem po vypuzení nenávidìných mnichù k jiným úèelùm obráceny. Pan Brouèek v duchu to boøení a pustošení neschvaloval; ale pisatel tìchto øádkù právì vzpomíná, kterak klášter blahoslavené Anežky, pøevzácný ten klenot starého stavitelského umìní, pøetrvavší bouøi husitskou, v èasech „osvícených“ vandalsky byl zohaven a ve špinavé sklady hadrù promìnìn, kterýž osud potkal i jiné drahé památky domácí k hanbì doby, pyšnící se svou láskou k dìdùm a k umìní. Když naši chodci vyšli za klášterní zahradou na bøeh vltavský, byl pan Brouèek velice pøekvapen divadlem, které pøed ním se rozestíralo. Naproti za øekou zdvihala se stráò letenská, pokrytá z vìtší èásti zbytky vinic, nedávno asi zpustošených. O nynìjší Mariánské baštì a královském letohrádku Belvederu nebylo ani potuchy. všade po výšinách tìchto táhly se jen vinice a zahrady až ku hradu pražskému, který vypadal zcela jinak než nyní. Pan domácí poznal sice Èernou a Bílou vìž, Daliborku, obì vìže kostela sv. Jiøí, aèkoli všechny ty vìže buï støechou, buï jiným detailem od nynìjších se lišily - zvláštì mu napadla støecha vìže,

tøpytící se na slunci, jako by byla kryta zlatem -; ale vìž sv. Víta vìru tìžko bylo poznati: byla vyšší než nyní a nemìla vrcholek baòatý, nýbrž vysokou, špièatou støechu šindelovou. Také kostel byl kryt šindelem a táhl se ještì na západ, za vìž, jako by byla Mockrova nová stavba již provedena nebo spíše jako by tam byl chrám sv. Víta pøilepen na zbytek jiného kostela, nebo, ta západní èást jevila jiný sloh a mìla také svou zvláštní vìž. I královský zámek poskytoval obraz naprosto jiný a za hradem chybìl výrazný dùm Schwarzenberský. Zato byla nynìjší hradèanská ètvr opevnìna mohutnými hradbami jako pevnost. A což teprve Malá Strana, jejíž arci jen malou èást bylo odtud vidìti; zdálo se, že zaujímá mnohem menší prostor než nyní, jsouc obehnána silnou, místy však poboøenou hradební zdí s množstvím vìží, ale podobala se ohromnému zboøeništi a spáleništi. I Strahovský klášter nahoøe vypadal jako obrovská zøícenina. Ke Kamennému mostu a dále nebylo odtud vidìti. Však pan domácí pohøešil i Øetìzovou lávku, most Františka Josefa a viadukt státní dráhy. Tento celý obraz pøelétl arci jen zbìžným pohledem, nebo všechna jeho pozornost brzy se soustøedila na høebenu Letné. Spatøil tam divadlo nevídané. Po celé dlouhé výšinì táhlo se cosi jako mìsto ze samých bud a stanù, nad nimiž vlály nesèíslné praporce a korouhvièky, èerveným køížem znamenané. A všecko ležení jen se hemžilo bojovníky, dílem v rùznobarevných šatech, dílem v kovovém odìní. pøílby, krunýøe, nesèetné zbranì strašlivì se blýskaly v paprscích sluneèních. Ze zástupù trèelo veliké množství dlouhých kopí, ozdobených též korouhvièkami s èerveným køížem; místy tvoøila hustì sražená kopí pravý les.

Tu a tam bylo vidìti nìjaké stroje z pák, øetìzù a klád sestrojené; Domšík vysvìtloval, že jsou tam založeny hrubé samostøíly, veliké praky, totachy a jiné stroje na metání ohnivých soudkùv a šípù, tìžkých kamenùv a jiných boøicích støel do mìsta. Ukazoval také místa, kde jsou postaveny dìla, tarasnice, srubnice, houfnice a jiná tìžká støelba prachem, jíž mají nepøátelé množství veliké. Zikmund nedovolil však dosud užíti hrubé støelby, na domluvu prý èeských pánù v jeho ležení, aby si nekazil bez potøeby vlastního mìsta. Dále pravil Domšík, že ovšem také Pražané mají houfnice i vìtší dìla, z nichž mohou odpovìdíti nepøátelùm leckterou koulí kamennou nebo železnou. Pražka prý vystøeluje kamenné koule až padesátiliberní a Jaromiøka, Rychlice, Hovorka, Trubaèka ne mnohem lehèí. „Tuto máme jen nìkteré menší pušky,“ dodal, ukazuje na nìkolik malých dìl zvláštního tvaru, umístìných nedaleko pøed nimi na bøehu. I na této pražské stranì bylo živo: stály zde zástupy bojovníkù i zvìdavcù, èile spolu rozmlouvajících a kamsi na protìjší bøeh, smìrem k Malé Stranì sobì ukazujících. Pan Brouèek pøedstavoval si vojsko Zikmundovo sice zcela jinak, podobnìjší øádné armádì novovìké; ale pøesto bylo mu nevolno pøed leskem tìch nesèíslných starožitných zbraní a v dostøelu onìch prakù a dìl, nech to byly tøeba jen nìjaké pøedpotopní, nemotorné hmoždíøe. Tiskl se proto s malou duší nazad a držel se co nejblíže u rohu klášterní zahrady, aby pro pøípad nebezpeèí rychle za ním hledal ochranu. Soudruh mu zatím sdìloval, že tábor na Letné je toliko èást Zikmundova vojska: leží tu Nìmci bavorští a rýnští. Druhé ležení s vojskem knížat míšenských rozestírá se za nimi blíže Královské obory u Ovence; na polích u Holíšovic má stanovištì lid Albrechta Rakouského a na druhé stranì, nejblíže u hradu pražského, je tábor ètvrtý, skládající

se hlavnì z Uhrù a Slezákù. K tomu sluší ještì pøièísti silné královské posádky na hradì pražském a na Vyšehradì. „Ale to musí být lidu!“ zvolal pan Brouèek. „Ovšem. Tolik bojovníkù z rozlièných konèin køesanstva nebylo snad nikdy pohromadì,“ potvrzoval Janek od Zvonu. „Málem celý svìt køesanský stojí tu proti nám; na volání papežovo a za slíbenými odpustky shrnuly se k Zikmundovi ohromné davy køižákù z blízka i z daleka: Nìmci, Uhøi, Valaši, Francouzové, Anglièané, Španìlé, Holanïané a pøemnozí jiní národové, též Chorváti, Bulhaøi, Rusíni, Polané a jiní jazyka slovanského i s nevìrnými Èechy, všeho všudy jistì sto padesát tisíc ozbrojencù.“ „Sto padesát tisíc, to hrozné! A kolik je vás?“ „Všeho obyvatelstva pražského s ženami i dìtmi poèítalo se za krále Václava asi sto tisíc. Avšak odchodem nìmeckých studentùv a cizích kupcù, poklesnutím obchodu v nynìjších bouølivých dobách, útìkem nebo vypuzením m욝anù nìmeckých studentùv a cizích kupcù, poklesnutí obchodu v nynìjších bouølivých dobách, útìkem nebo vypuzením m욝anù nìmeckých i nevìrných Èechù, pøehojného duchovenstva svìtského i øeholního s rozliènou èeledí, mnohých dvoøanù a panských služebníkù i jiným zpùsobem ztenèil se onen poèet znamenitì a nechybím snad, poèítaje na stranì naší všech k boji zpùsobilých mužù i s venkovskými pomocníky jedva pìtinu proti onomu poètu køižákù.“ „Mùj bože - jeden proti pìti! A k tomu skoro jen samí øemeslníci a sedláci, jak jsi povídal! Øeknìte mi pak, lidièky, co vám napadlo postavit se proti takové pøesile!“ Domšík se zakabonil. „A co jsme mìli èiniti? Snad Zikmundovi se vzdáti?“

„Øíká se ,Hlavou zeï neprorazíš!´ a ,Nemùžeš-li pøeskoèiti, podlez!’ Vždy se nemusíte vzdáti hned na milost a nemilost. Možná, že by vám na pøímluvu té èeské šlechty povolil nìjaké ústupky -“ „Vìz - hanbím se za to a všemi silami stavìl jsem se proti tomu - vìz, že Pražané již dvakráte se poddávali nešlechetnému králi, žádajíce toliko za svobodné pøijímání kalicha. A víš-li, jak Zikmund pøijal posly naše? Na potupu nechal je drahnou dobu pøed sebou kleèeti a pak osupil se na nì øeèmi hanlivými, bez výminky odklizení všech øetìzù a šraòkù z ulic a po druhé, pøijednání na Horách Kutných, i vydání všech zbraní naøizuje. Tu poznali ovšem i nejopatrnìjší mezi námi, že nezbývá než chopiti se meèe. Nyní, maje pøi sobì ohromné vojsko køižácké, tím ménì by byl ochoten v èemkoli nám povoliti. Hoøí touhou krutì potrestati nᚠodpor a do koøene vyhladiti uèení Husovo. A kdyby snad i naoko pøistoupil k žádostem našim, vìø, že dosáhna moci nad námi, své sliby vìrolomnì by zrušil, jako neèestnì zradil vlastní svùj glejt mistru Husi daný.“ Pan Brouèek mlèel, vìda, že s Jankem od Zvonu není moudré øeèi; ale v duchu lál zaslepenosti Pražanù, kteøí tak šílenì se vrhají do jisté záhuby. Je to èiré bláznovství. Tìch sto padesát tisíc køižákù hravì umaèká hrstku povstalcù a ta dìlostøelba na Letné rozstøílí celé mìsto na padr... Vtom upozornil je køik a ruch zástupù pøed nimi na protìjší bøeh, kam již døíve všichni pohlíželi a sobì ukazovali. K øece, asi v místech nynìjší Jesuitské zahrady, byl tam sestoupil silný zástup žoldnéøù královských a nyní spìšnì postupoval smìrem k Malé Stranì. Domšík vysvìtlil rychle soudruhovi, že to asi z kláštera Svatotomského nebo z domu Saského u mostecké vìže, které s nìkolika málo pevnými budovami zbyly z Menšího Mìs-

ta, v bojích Pražanù s královskou posádkou na hradì pražském úplnì zboøeného a vypáleného, nìkterý odvážný, houfec m욝anù vybíhá k potýèce s nepøítelem.A skuteènì objevil se brzy proti žoldnéøùm skrovný hlouèek husitù, jen v obyèejných šatech a pouhými cepy ozbrojených, i strhla se zuøivá šarvátka. Zástupové na staromìstském bøehu provázeli boj svých protìjších soudruhù hlasným voláním a z tìch, kteøí stáli u samé Vltavy nejzáže nalevo, kde byly nìjaké mlýny a dva jezy táhly se pøes øeku, skákali mnozí do èlunù, ke bøehu pøivázaných, aby pøispìli onìm na pomoc. Avšak než odrazili ode bøehu, byl krátký boj za øekou již rozhodnut. Hlouèek neodìných husitù dotíral svými železnými cepy na velikou pøesilu obrnìných køižákù tak zuøivì, že pobiv nìkteré, ostatní na útìk do úvozu nad Bruskou zahnal a vítìznì do Menšího Mìsta se vracel, provázen jásotem Pražanù na pravém bøehu. Ale také naproti, na Letné nastal povyk. Køižáci shrnuli se až na okraj výšiny, hrozili Pražanùm zbranìmi a pìstmi, napínali samostøíly a vedli sobì jako posedlí. Bylo témìø vidìti zuøivé posuòky rozšklebených jejich oblièejù. Mnozí pøikládali také dlanì k ústùm, køièíce cosi na druhý bøeh, a brzy doléhal zøetelnì ku Pražanùm sterohlasý posmìšný øev Nìmcù: „Ha, ha! Hus, Hus! Kacer, kacer!“ Zároveò rozstoupil se dav u jednoho stroje a pojednou vylétlo z nìho množství pøevelikých šípù, zamíøených do nejhustšího zástupu Pražanù, kteøí však rychle se rozskoèili, takže toliko dva lehce byli poranìni. Jeden z tìch šípù zafrèel Brouèkovi blízko kolem hlavy a zarazil se za nim do zdi zahradní, že zdrobené zdivo daleko se rozlétlo... Panu domácímu leknutím vypadla sudlice z ruky a chvilku stál jako bez života. Pak úprkem pádil odtud ulièkou podél klášterní zahrady a zastavil se teprve za protìjším

rohem zahradní zdi, kde mnìl se v bezpeèí pøed nìmeckými støelami. Byl bled jako stìna a nohy se pod ním tøásly, že si musel sednouti na kámen u zdi. Chvìjící se rukou utíral si s udìšeného oblièeje bohaté krùpìje potu. Za chvíli objevil se pøed ním Domšík, drže jeho sudlici v ruce. „Kde vìzíš?“ zvolal. „Po výstøelu Nìmcù ztratil jsem tì na chvilku s oèí a potom nadarmo jsem se po tobì ohlížel; našel jsem jedno na zemi tvoji sudlici.“ „Snad nemyslíš, že jim tam zùstanu za terè, aby mì prošpikovali svými šípy jako svatého Šebastiána!“ horlil pan Brouèek. Janek od Zvonu se usmál, ale pak souhlasil: „Mᚠbezmála pravdu. Co bychom tuto èinili? Pouhým škádlením škoda maøiti èas a k øádnému boji na té stranì nedojde. Odtud budou královští leda hrubou støelbou podporovati útok s jiných stran. Prozatím ulevují si bláhovì jen posmìšným køikem, jímž ani cihla s našich støech nespadne, a nìkdy takovou neškodnou prškou šípù, jakou na nás právì poslali z nìkterého totachu nebo hrubého samostøílu. Dokud je nenapustí sirou, neovinou .smolným plátnem a nezapálí na cestu, mùžeme je vítati pouhým smíchem... Nuže, tu mᚠsvou sudlici a pojïme dále!“ S nevlídným pohledem pøijal pan domácí sudlici, s kterou by se byl ze srdce rád navždy rozžehnal; ale zato ochotnì uposlechl druhého vyzvání a vzdaloval se od místa nebezpeèí tak rychle, že mu Domšík sotva staèil. Když koneènì krok uvolnili, pokraèoval Staroèech v hovoru døívìjším: „Onde za øekou mohl jsi vidìti, jak málo Pražané se bojí Zikmundova vojska. Témìø každý den vytrhne jich takový houfec proti nepøíteli, bez odìní, s pouhými cepy, a zahání mnohem silnìjší zástupy dobøe obrnìných a ozbrojených køižákù. A také naši venkovští pomocníci dokázali již u Sudomìøe a jinde, že hrstka jich umí porá-

žeti celá vojska železných rytíøù. Oè slabší jsme poètem a váleènými potøebami, to vrchem nahražuje nᚠhorlivý zápal, i doufám pevnì v Boha, že nás neopustí ve svaté pøi; souzeno-li pøece jinak, umøeme alespoò s vìdomím, že bránili jsme svých statkù nejdražších a cti své zmužile do posledního dechu.“ Pan Brouèek hrubì neposlouchal tuto øeè, cele jsa zaujat svými trampotami. Proklatá sudlice ho tížila, tìsné nohavice škrtily, škornì tlaèily a polední slunce pálilo, že valil se s nìho ustaviènì pot a jazyk znova práhl žízní. Nevšímal si témìø nièeho kolem sebe, až teprve, když došli k nìjaké bránì, pøed níž po levé stranì strmìla rozsáhlá, krásná budova. K dotazu jeho vysvìtlil mu Domšík, že jsou na konci ulice Celetné, ona budova že jest druhý královský dvùr, nazývaný u sv. Benedikta, a brána že vede na Nové Mìsto, na pøíkop. „Z Celetné ulice na Pøíkopy?“ zvolal pan Brouèek. „Ale to by tu musela být Prašná brána!“ „O Prašné bránì nevím,“ odpovìdìl Domšík. „Této øíkáme prostì brána proti sv. Ambroži neb Od rána, ponìvadž vede na východ.“ Pan Brouèek poznal, že tedy Prašná vìž tehdហnebyla ještì vystavìna, a rychle prošel branou, jsa zvìdav, jak asi vypadala za husitských dob nejelegantnìjší promenáda pražská, pyšné Pøíkopy. Netušil mnoho elegance, ale i skrovné jeho oèekávání bylo velice zklamáno. Vystoupil z brány na most, který vedl pøes široký pøíkop, a co pan Brouèek za ním spatøil, bylo tak naprosto rozdílno od nynìjšího obrazu té èásti mìsta, že stanul v ustrnutí. Na místech, kde se nyní táhnou od Prašné vìže upravené Pøíkopy, nebyla vùbec žádná ulice, nýbrž po pravé stranì trèela mohutná zubatá zeï, ohrazující staromìstskou

stranu proti Novému Mìstu jako ohromnou pevnost a vinoucí se – jak Domšík vysvìtloval – odtud podél celého Starého Mìsta až k nábøeží. Pøed touto hradbou táhl se i hluboký pøíkop, pøetržený jediné u východu nynìjší ulice Havíøské, kde byla ve hradební zdi fortna prolomena a pøíkop pøed fortnou zasypán; z nynìjší ulice Na mùstku, tehdហbranou uzavøené, vycházelo se pøes pøíkop po mostì, na nìmž stály proti sobì dva domky, zamezující další vyhlídku v nynìjší ulici Ovocnou a dále. Toliko na protìjší, novomìstské stranì stála proti hradbám staromìstským dlouhá øada domù, dosti výstavných, avšak svou støedovìkou rozmanitostí nynìjším støízlivým budovám pøíkopským zcela nepodobných. Pøed nimi tekla po celé délce nynìjšího korsa pražského strouha špinavé vody „Mùj bože!“ pomyslil si pan domácí, „kdo by v této divoèinì mohl tušiti budoucí Pøíkopy!“ V duchu zaletìl nazpìt èi vlastnì vpøed do vìku devatenáctého a pøed ním vynoøilo se skvìlé korso, oživené zástupy elegantních pánù a dam, oslòujících a koketujících, stavící se na odiv a navzájem se kritizujících, skøipci a hùlkami šermujících, drahými látkami šustících a líbeznou nìmèinou šveholících... a s hlubokým povzdechem vrátil se do husitské doby Posupné hradby strmí tam, kde za jasnými okny nádherné kavárny sedávali, èi vlastnì budou sedávati dlouhonosí spekulanti, a strakatina podivných staroèeských domù tlaèí se tam naproti, kde bude se pyšnit hotel U èerného konì a dùm nìmeckého kasina. Právì asi v tu stranu ukázal Domšík se slovy: „Hle, onen dùm náležel Žižkovi, dokud býval služebníkem krále Václava.“ Vedl hosta dále smìrem k Poøíèí. Pøitom ukázal mu na pravé stranì dvouvìžatou Horskou bránu na konci ny-

nìjší Hybernské ulice a veliký klášter sv. Ambrože, který stál na místì nynìjší hlavní celnice, vlevo pak, na západní stranì nynìjšího Josefského paláce a Elišèiny tøídy, staromìstské hradby a pøíkopy, které se také na té stranì táhly až k øece. V hradební zdi byly tu blízko sebe ètyøi prùchody; totiž fortna z královského dvora, brány na konci ulic Svatobenediktské (nynìjší Králodvorské) a Dlouhé, pak ještì jedna brána u Vltavy. Domšík podotknul, že nyní hradby a brány Starého Mìsta proti Novému nemají žádného významu, ponìvadž jsou obì mìsta zajedno; proto støeží se, a to jediné v noci, onìch bran toliko dvì nejkrajnìjší u Vltavy. Brouèek hádal, že na své noèní pouti pøiblížil se k jedné z tìch dvou, totiž ku bránì na konci Dlouhé tøídy. Zahnuli do ulice vedoucí ku bránì Poøíèské. Muèedník sudlice kráèel opìt v myšlenkách pochmurných. Trpìl velmi rozliènými svízeli, které jsme nahoøe uvedli, a rozvažoval, nebylo-li by na èase, aby nepohodlnému hostiteli nìjakou lstí upláchl, a maje nyní støedovìký šat na sobì, sám ve staré Praze štìstí sobì hledal nebo nìkterou branou z ní se vykradl. Pojednou byl z myšlenek vyrušen nešastnou sudlicí, která kdesi ve výšce v èemsi uvázla. Pohlednuv do výšky shledal, že se hákovité výbìžky hrotu zapletly do jakýchsi železných kudrlinek, které na železné tyèi nad brankou jednoho domu do ulice visely. „Jaká je tohle zase hloupost!“ huboval host. „Vždy vidíš - znamení krèmy,“ pouèil ho Janek od Zvonu, pomáhaje mu vyplésti sudlici z kudrlinek železné tyèe, na jejímž konci pan Brouèek teprve nyní zpozoroval houpající se vìnec chvojový, pestrými fábory vyzdobený. Oblièej Brouèkùv se povyjasnil jako zázrakem.

„Opravdu, hospoda!“ zvolal. „A sama si mì zadržela, jako by tušila, že mám pekelnou žízeò. To zrovna pokynutí osudu, abychom vešli.“ „Budiž, jsi-li žízniv, vejdìme na poháøík,“ svolil Domšík èemuž jsem upøímnì povdìèen, ponìvadž myslím, že ètenáøstvo má suchopárného líèení dávných pražských ulic právì dosyta.

IX. Klenutou brankou vešli do domu a nᚠsudlièník pronesl opatrnì svou zbraò úzkou chodbièkou a dveømi napravo, nyní v létì dokoøán otevøenými, do stinného sklípku s klenutým stropem, jehož pìkná žebra byla dole ozdobena vytesanými pitvornými hlavièkami. Nad prostotou hospùdky se pan Brouèek již nepozastavil. Na cihlovou podlahu byl již zvyklý; nepodivil se také, že nábytek skládal se pouze ze dvou hrubých døevìných stolù se zkøíženými nohami, nenatøených a nepokrytých, stojících v obou rozích vedle jediného okna, jdoucího na ulici, a ze ètyø dlouhých prasprostých lavic, z nichž dvì za stoly ke zdi byly pøibity a dvì, s dlouhým lenochem, zpøedu ke stolùm pøistaveny. Okno dotèené bylo v hlubokém výklenku tlusté zdi jako v tunelu umístìno a tak malé, že jím vnikalo dovnitø na stoly jen skrovnièké polosvìtlo, kdežto ostatní èást svìtnièky byla zahalena v tajemný soumrak, tak bylo v létì; což asi teprve v zimì, kdy okenièku, nyní zcela prázdnou, snad pøece zalepili proti mrazivé slotì nìjakou blanou. Na polici nade dveømi stály hlinìné misky a hrnce a na jakémsi štoku v tøetím rohu rozmanité døevìné, hlinìné a cínové poháry, džbány, hubatky; ètvrtý kout zaujímala mohutná pec. Nápadnì lišila se staroèeská hospùdka od našich úplným nedostatkem èpavého tabákového dýmu, bez nìhož si nyní pravou krèmu ani mysliti nemùžeme. U jednoho stolu sedìli tøi mužové, u druhého hubený bezvousý mladík v šerém zedraném odìvu s ošumìlou zelenou kuklou; na hrdle mu visela špinavá mošna, za širokým

pasem mìl jakési destièky s nìkolika husími brky a pøivìšeno cosi jako malou, zaèernìnou kaditelnièku, bezpochyby støedovìký kalamáø. Kdo si pøipamatuje líèení ubohého školáka ve staroèeské básni o podkoním a žáku, pozná v osamìlém pijáku jeho blížence. Když naši pøátelé vešli, vstøíc a vítal se pøátelsky s Jankem od Zvonu. „Podíval jsem se k Poøíèské bránì, je-li na té stranì co nového,“ pravil jeden, „a tu jsem se rozhovoøil a seznámil s Miroslavem zlatníkem od vás ze Starého Mìsta a tuto s Vackem Bradatým z našich pomocníkù žateckých. Všickni v tom vedru žíznivi jsouce, pobídli jsme se vespolek na pohár a dobrou vùli ve jméno boží. Zavdej si z mého a k nám se svým soudruhem.“ „Matìj, zvaný Brouèek, host zemí, ale Èech a Pražan rodilý,“ pøedstavoval Domšík svého tovaryše, kterýž zatím s hlubokým oddechnutím sudlici opatrnì do kouta postavil. „Vítej Macku!“ pozdravovali pana Brouèka mužové a podávali mu své poháry. On se trochu zakabonil nad tím více než kamarádským oslovením, ale jsa již uvyklý støedovìkým nezpùsobùm, upil drobátko z jedné èíše i shledal, že obsahuje nìjaké temnì zaèervenalé, silné víno chuti zvláštní, avšak pøíjemné. „Dopij!“ pobízel ho Miroslav zlatník. Pan Brouèek mìl øádnou žízeò a proto bez odmluvy vyprázdnil objemnou èíši jedním douškem. „Ej, pitel jsi dobrý,“ zvolal Vacek Bradatý. Tu byla shovívavost pana Brouèka v koncích. „Pytlù bych si pøece vyprosil,“ odsekl uražen. „Co se škaredíš?“ podivil se Vacek. „Z toho-li se hnìváš, že dobrým pitelem tì nazývám? ,Dobrý pitel - dobrý bitel!´ øíkává se u nás na Žatecku. A vìru, umíš-li se tak bíti, jako

umíš píti, pøišel jsi do Èech právì vhod. Protož jak praví staré pøísloví: Pí a smíchu nepropíjej, milý Macku!“ „Jmenuju se pøíjmením Brouèek a køestním jménem Matìj,“ významnì pronesl rozdurdìný dosud Novoèech, nedotýkaje se èíše, kterou Žateèan k nìmu pøišoupl. Nyní rozhnìval se i Vacek. „Proè nepøijímᚠpocty ode mne?“ zvolal s rozjiskøeným zrakem. „Zdali proto, že pouhý sedlák jsem?“ „Nerozumíte sobì, bratøi,“ chlácholil oba Janek od Zvonu. „Mùj host byl mnohá léta v cizinì, Vacku, a ledacos pozapomnìl z èeské øeèi. Ty pak, hoste, vìz, že u nás Macek není pohanou. Takto mìníme všechna jména køestná v obyèejném hovoru. Tuto mùj pøíbuzný Vojtìch jest zámožný m욝an novomìstský a každý mu øíká toliko Vojta od Pávù jako mnì Janek od Zvonu; tuto Miroslav se nepohorší, nazveš-li ho Mirkem; z køestního jména Václav stává se obyèejnì Vacek a z Matìje Macek.“ „A což nemáte pøíjmení?“ tázal se pan domácí, ponìkud usmíøen. „Máme také èasto, buï po otci jako Pavel Petrùv, nebo po øemesle jako Miroslav zlatník, nebo po domì jako Vojta i já, nebo po nìkteré vlastnosti jako tuto Vacek Bradatý po svém dlouhém vouse, nebo pøezdívky rozlièné.“ „Ale to mívá u vás otec jiné pøíjmení nežli syn!“ ,,Ovšemže mívá. Jen málokdy zùstává nìkteré pøíjmení stále v rodinì... Než nyní zavdej si z Vackova poháru a ty, krèmáøi, pøines i nám nìjaký nápoj.“ „Víno mi došlo; mám jedno medovinu.“ „Medo -“ vyrazil ze sebe pan Brouèek s posuòkem nejvìtší ošklivosti, a vstav napolo, obrátil se po své sudlici, jako by se chystal k odchodu. „Což ti mùj med nechutná?“ durdil se krèmáø. „A pøece jsi dopil do dna již druhý pohár.“

Ukázal na èíši Vackovu, kterou byl právì pan domácí k vybídnutí svého soudruha vyprázdnil. Pan Brouèek vyvalil oèi. „Tohle tohle - tohleto že byla medovina?“ „I ovšem. Cožpak neznᚠmedoviny?“ divili a smáli se Staroèechové. „Nyní již vím, proè jsi se u mne tak bránil proti ní,“ pravil Domšík. “Domníval jsi se jistì, že to pouhý nekvašený med, jaký vytéká z plástù. Ó, medovina jest lahodný domácí nápoj a škoda, že jí za našich dob víc a více milovníkùv ubývá.“ Novoèech se pøiznal, že si dosud povìstný rytíøský nápoj pøedstavoval jako druh sladké kolomazi, a vzdal jí zato nyní nejlichotivìjší chválu. Rozmar jeho zaèal se vùbec lepšiti. Po svízelné pouti se sudlicí, v tìsných škorních a po vedru na ulici bylo pøíjemno hovìti sobì ve stinné, chladivé hospùdce a také vypité dva poháry pøispìly snad k osvìžení tìlesnému i duševnímu. V myšlenkách si arci povzdechl: „Do jaké spoleènosti jsi se to dostal! Kdyby tì tak tvoji známí od Würfla a od Kohouta vidìli s takovou èeládkou pohromadì!“ Ba vìru, ti známí by divnì pohlíželi na hosty staroèeské hospùdky. Tu sedìl opøilbený Domšík, jehož zevnìjšek již známe. tu jeho novomìstský pøíbuzný Vojta od Pávù, hranatý silák, mající kromì pøílby i krunýø a kromì meèe i krátký železný mlat, jenž ležel pøed ním na stole; tu staromìstský zlatník Miroslav, bodrý, trochu k tlouštce náchylný padesátník, v podobných šatech jako Domšík, jenže bez pøílby, s podivnì, jako šnekovitì stoèenou èepicí, kterou sòal s pololysé hlavy a po vìsil na roh svého štítu, stojícího za ním u zdi podle veliké kuše, kdežto místo meèe mìl po boku jen široký, zlatem ozdobený tesák; tu žatecký venkovan Vacek Bradatý, neveliký, ale širokoplecí, s krátkou

býèí šíjí, s ohromnýma rukama a s vousem sáhajícím až po pás, v hrubém slamìném klobouce nemotorného tvaru, v jakési režné halenì až pod kolena splývající a v kožených opánkách, ozbrojen toliko velikou palicí, hojnì posázenou dlouhými høeby. K tomuto ètverolístku vhodnì se družil sám pan Brouèek v kukle a kloku, onen ošumìlý holobradý mladík školského vzezøení u druhého stolu a koneènì krèmáø, ramenatý bøicháè brunátného, oholeného oblièeje, v rozepjatém kabátci a krátké sukni, s tesákem pøi pasu, právì pøinášející nové poháry. Pan Brouèek musel pøipíti též Vojtovi od Pávù a byl tøetím pohárem již mile rozjaøen. Než zároveò dostavila se nová chu. Zachytil odcházejícího krèmáøe za sukni a požádal o jídelní lístek, leè upozornìn udiveným jeho pohledem na svùj novoèeský poklesek, opravil se hned otázkou, mají-li nìco v kuchyni. „Krmí nemám žádných, kromì slané ryby,“ odpovìdìl krèmáø. Host poruèil si tedy slanou rybu. Neoèekával sice mnoho, ale pøece zvolal zklamán nad pøineseným pokrmem: „Vždy je to docela obyèejný herink!“ „Také tomu tak øíkáme,“ potvrdil krèmáø. „Již v poøekadlech pana Flašky psáno jest: Nesázej blázna nad herinky,“ podotknul Miroslav zlatník. „Ale mìli bychom dbáti napomenutí Husova a vymítnouti to slovce nìmecké, jako šorce, hynstkopy, pancíøe, mazhauzy, mentlíky a jiné cizí nestvùry, proti nimž horlil nᚠsvatý mistr,“ dodal Vacek Bradatý. „Ale dovol,“ obrátil se k nìmu pan Brouèek, „jsi-li takový Èech, nemᚠasi tam v Žatci mezi kovanými Nìmci ustláno na rùžích?“

„Co pleteš - v Žatci kovaní Nìmci!?“ žas1 Vacek. „Ó, by všude po Èechách byli takoví upøímní Èechové jako Žateètí! Nejsem z mìsta, než z dìdiny za Žatcem, ale ještì daleko za námi jest všecko èeské. Jen pohleï na mùj klobouk,“ doložil s úsmìvem, „a vzpomeò na staré, žertovné pøísloví: PoznᚠPehmiše v slamìném klobúce!“ Po chvilce otázal se Miroslav zlatník: „Rci, Matìji, jak o nás Èeších mluví v cizích zemích!“ „Abych pravdu øekl,“ zabruèel pan domácí za svým slaneèkem, „moc oblíbeni nejsme.“ „Tomu vìøím rád,“ usmál se Vojta od Pávù. „Výmluvným toho dùkazem jest za øekou ono vojsko køižácké, se všech koncù svìta proti nám sebrané.“ „Slyším, že v cizinì netoliko kacíøù nám spílají, ale i báchorky ohavné na nás vymýšlejí, jako bychom se klanìli zlému duchu v podobì bílého beránka nebo èerného brouka,“ vmísil se do rozmluvy krèmáø. „Mor na lháøe ošemetné!“ zvolal Janek od Zvonu. „Jest napsáno ve svatém ètení: Blahoslaveni, když vám bude láno,“ pravil Vojta od Pávù, „a znᚠpøísloví: Mnoho by bylo plátna míti, by chtìl každému ústa zastøíti. A si tam za horami mluví, co jim libo; však tuto v zemi Èeské dáme bohdá každému hanci odpovìï, že onìmí na vìky!“ „Kdož by se pøece nermoutil, že jméno èeské zlehèeno a potupeno jest po všem køesanstvu!“ odporoval s povzdechem Miroslav zlatník. „Ha, pravíš to, jako bys litoval, že odmítáme jho Zikmundovo a vìrnì pøi kalichu stojíme,“ vyèítal Vojta. „O mé vìrnosti k uèení Husovu nikdo nesmí pochybovati, a jak smýšlím o Zikmundovi, dosvìdèuje toto,“ hájil se dùraznì Miroslav, ukazuje na svou kuši a pavézu. „Avšak žel mi pøece, že koruny èeské dìdic jako úhlavní vrah bojuje proti nám a že církev odpírá èistému zákonu božímu.“

„Což tu èiniti než do poslední krùpìje krve brániti meèem pravdy té proti církvi, králi a svìtu celému!“ zvolal novomìstský m욝an. „Také já jsem hotov položiti život za ni,“ hájil se dále zlatník. „Ale bojím se, že ani vítìzství naše nezastaví záhubných zmatkùv hrnoucích se na zemi tuto z podtržení starých zemských øádùv a z nových rozlièných uèení, která den co den ze smìlé mysli knìží našich, ba i laikù se rojíce, již i mezi námi, obranci kalicha, žalostné rùznice plodí.“ „Tak, tak!“ ozval se tenkým, ostrým hlasem hubený mladík u druhého stolu, vstávaje. „To koøenné zlo i nenabyté ohavení zemì naší, že mnozí lidé všeteèní a zvláštì ti knìží táborští den ode dne nové bludné nálezky vynášejí a rozsévají proti èistému uèení našich mistrù pražských.“ Po tìch slovech zaznìlo bouchnutí tak silné, že pan Brouèek leknutím všecek se zatøásl. To Vacek Bradatý udeøil svou ohromnou pìstí na stùl, naèež hnìvivì zvolal na mladíka: „Z èeho chceš, ty žáku holobradý, trestati knìží táborských?“ „Aè holou bradu mám, však v písmech jsem zbìhlý a chtìl bych se hádati o thesi jakoukoli s bakaláøi i mistry,“ chlubnì hájil se žák. „Chci dovésti svìtle z písem svatých, z Otcùv církevních, z knih mistra Husi i z traktátùv samého Viklefa, že knìží táborští všickni proti køesanské pravé víøe bloudí a zvláštì -“ „Mlèiž, protivo nevlídná!“ okøikl ho prudce Vacek. „Trus všeteèným rozumem svým ve škole, kde ti o høbet rozbijí ještì mnohou metlu bøezovou. Vìz, že i já se držím uèení knìží táborských a nedám na nì kdykati nikomu, nejménì tobì, partéko hubená!“ „Nechej žáka s pokojem,“ ujal se mladíka Miroslav zlatník “Sám vìøím, že táboøi bloudí, uchylujíce se od uèení Husova a vymýšlejíce smìlé novoty rozlièné, které netoli-

ko navždy od církve obecné by nás odtrhly, ale i zvrátily všecek starodávný øád. Již nechtìjí míti krále nad sebou ani pána jiného, práva pánù, panoší i m욝anù rušíce a statkù i zboží jim odjímajíce. Nadto boøí a pálí netoliko kláštery, než i chrámy boží, oltáøe rozmetávají, ornáty trhají, posvátné náøadí tøískají, sochy i kosti svatých rouhavì potupují -“ „Ponìvadž modloslužba jest, klanìti se kostem trouchnivým a loutkám rukou lidskou utvoøeným,“ prudce odmlouval Vacek. „A není-li psáno v písmì, že pøijde èas, kdy lidé nebudou se modliti ani v Jerusalemì ani na hoøe Garizim, ale modliti se budou v duchu a pravdì? Tato doba pøišla již nám, pravdu poznávajícím. Nám netøeba chrámù, ani oltáøù, my kdekoli modlíme se v srdci svém.Aniž nám tøeba bludných ustanovení lidských; my nosíme èistý zákon boží psaný v srdcích svých. V øíši boží není pánù ani chlapù, než toliko bratøí a sestry, milující sebe vespolek a svornì se dìlící o všechny potøeby pozemské. Ale tvé srdce, zlatníku, lpí na mrzkém kovu více než na pravdì nebeské. Ty bojíš se, by vyplenìním høíšné marnosti svìtské nebyl ukrácen tvùj zisk, a proto hájíš i drahocenných monstrancí, pozlacených sošek a skvostnì krumplovaných ornátù -“ „Poctivý výdìlek za høích sobì nekladu,“ rozhorlenì namítal Miroslav. „Ale pro zisk nehájím monstrancí a ornátù, než jedno pro èest boží a dùstojnost mše svaté, kteréž slouží drahý kov leskem, rukou Stvoøitele pøidaným.“ „Právì jsi povìdìl,“ pøispìl mu nedoèkavì na pomoc žák a zaèal mluviti jako v uèené disputaci, vážnì se tváøe a po pøíkladu snad nìkterého starého, šedobradého mistra, palcem a ukazováèkem pravé ruky jezdì po hubených tváøích od oèí až pod bradu, jako by si skuteènì hladil dlouhý plnovous: „Takto velí øád køesanský pøi mší sloužení, kte-

rýž složen jest z nejušlechtilejších pravd a modliteb svatých jako z perel svatých drahých a z kusùv zlatých a z drahého kamení pravdy a víry køesanské, proèež mu i zevnìjší drahocenná ozdoba právem božským pøísluší. A co zvláštì zavržení ornátùv se týèe, v tom zmìtenci oni táborští netoliko šerednì bloudí, ale i svého Viklefa potupují, jenž sloužil až do smrti mši s ornátem a v knihách De eucharistia v kapitole ètvrté svìtle praví, že-“ „Jdižiž se svou nedopeèenou moudrostí!“ pøetrhnul jeho výklady Vojta od Pávù. „Vìz, i já srovnávám se ve mnohém s tábory.“ „Však vás Novomìstské brzy docela v tábory pøevrátí zuøivý knìz Jan Želivský, který k nim tíhne,“ zvolal Miroslav zlatník. „Slyš,“ vzkøikl Vojta podráždìn, „knìze Jana mi nedotýkej, sic odpovím, že budou nìkomu boky tøeštiti!“ „Ustaòte pøátelé!“ konejšil vádu Janek od Zvonu. „Není doba k hádání; nyní tøeba nám všem býti zajeden èlovìk proti hrozícímu nepøíteli. Však stojíme všickni stejnì o kalich a svobodu zákona božího, a v èem jiném se rùzníme, to nebudiž rovnáno vádou v krèmì, ale vážným rozmlouváním knìží obou stran. Do té doby nikdo nikomu nespílej zmìtencù, nejménì pro ornáty.“ „Ale ornátové náležejí mezi stìžejné øády církevní,“ vedl dále svou neodbytný žák. „Ovšem, táboøi i církev samu potupují a ze všech øádù jejích se vytrhují, nevážíce toho, co praví Beda v kapitole, Quicumque’ a svatý Augustin v kapitole ,Omnis catholicus’ a v kapitole ,Ita fi a k témuž v kapitole ,Sic enim’. Hm, hm. Et ponitur -“ Uvázl, a vyòav destièky z pásu, zaèal je pilnì prohlížeti. „Co soudíš ty o mešních ornátích?“ obrátil se Miroslav zlatník k panu Brouèkovi.

Tento utužil zatím svoji novou známost s medovinou a nalézal pøi ní èím dále tím rozmilejší vlastnosti. Dí-li staroèeské pøísloví: „Chmel hrdina“, mìlo medovinu nazvati snad ještì vìtší hrdinkou. Novoèeskému pijákovi se zdálo, že každým douškem vlévá se do jeho žil ohnivìjší krev a do srdce divnìjší odvaha; zapomínal na všechny pøístrachy støedovìku a zrak jeho záøil témìø bojovnì budoucím vìcem vstøíc. Aè z poèátku se mrzel na Staroèechy, že ani v krèmì neznají rozumnìjší rozprávky než o politice a dokonce o náboženství, pocítil znenáhla sám velikou chu vmíchati se do toho sporu. Vackova rána pìstí o stùl ho sice na okamžik zastrašila, ale nový doušek vrátil mu bojovného ducha, takže nyní na otázku zlatníkovu odpovìdìl velmi rozhodnì: „Divím se vìru, lidièky, že se mùžete o takovou vìc ještì hádati. Copak by byla mše bez ornátu! Tak ji slouží snad leda berani -“ Vtom se stalo s panem Brouèkem nìco, co v prvním okamžiku ani dobøe nechápal, ale èím pojednou vzalo za své všechno jeho medové hrdinství. Železná ruka sevøela ho v týle, pøed ním zakmitla se palice s dlouhými høeby a do uší zahømìl mu vzteklý hlas: „Dám ti berany, machometo neèistý!“ Episodì v krèmì hrozil pøesmutný konec, aè ještì vèas zachytil s jedné strany Domšík zuøivého venkovana za  ruku s palicí a s druhé strany zakroèil chlácholivì krèmáø. Na štìstí zalehl vtom z ulice do krèmy zmatený køik a lomoz. Vacek bezdìky pustil šíji Brouèkovu a všichni naslouchali; hlukem venku bylo slyšeti rány zvonu. „Tot na radnici zvoní na poplach!“ zvolal Domšík. Krèmáø, jenž zatím vybìhl na chodbu, vrátil se rozèilen, hlásaje: „Køižáci pøejeli pøes Vltavu na pole Špitálské a míøí k Poøíèské bránì!“

Rázem zapomnìli všichni hosté na spor a zvolali témìø jednìmi ústy: „Vzhùru na nì!“ chápajíce se zbraní. Jediný žák dosud pilnì pøevracel destièky. Krèmáø zaskoèiv do temného pozadí, vrátil se odtud k nìmu s døevìnou, høebíky posázenou a øetìzem ku krátkému držadlu pøipevnìnou koulí. „Ej, školáku,“ vzkøikl, „tu mᚠdùvod pro tuto chvíli nejlepší!“ „Mníš, bych se neumìl ohánìti i v takové disputací?“ opáèil žák hrdì a zchvátil nabídnutou zbraò. Domšík vytáhl mìšec s penìzi, ale krèmáø vyrazil již s vytaseným tesákem na ulici. Co se s panem Brouèkem v tu chvíli dìlo, mùže si urèitì pøipamatovati; jenom nejasnì se mu zdá, že Janek od Zvonu vtiskl sudlici do jeho ruky a že hrozný Vacek za ním máchal svou ohøebíkovanou palicí. Jest arci skoro jisté, že máchání to neplatilo panu Brouèkovi, nýbrž Nìmcùm køižákùm, s nimiž se nedoèkavý bojovník v duchu již mìøil; ale pan domácí se domnívá, že hluboký respekt pøed touto palicí byl hlavní pobídkou, která ho v tìsném klubku ostatních hostù dopravila z krèmy ven na ulici. Celou její šíøí valilo se již jako dravá, rozvodnìná øeka bojechtivé množství Pražanù, køièících, tlaèících se, máchajících zbranìmi všeho druhu, nedbajících varovného volání nìkterých vùdcù, a strhlo i hlouèek z krèmy vybìhnuvší rázem do svého bouølivého, neodolatelného proudu. Pan Brouèek byl jím nesen kupøedu, nevìda ani jak. Pøiznává se, že v té chvíli byl skoro bez ducha, bez myšlenky; cítil jen smrtelnou úzkost a nesmírnou hrùzu; byl prý jistì bledý jako køída, vlasy se mu ježily, èelo kryl studený pot, kolena se mu tøásla, ba i zuby prý mu cvakaly.

X. Nᚠhrdina (nyní mohu jej tak pojmenovati plným právem) byl v pravém slova smyslu vystrèen blízkou Poøíèskou branou od bojovných davù, s hromovým køikem „Hr, Praha!“ proti nepøíteli se ženoucích. V panu Brouèkovi všechny ostatní city ustoupily té chvíle smrtelné úzkosti, která ho mocí pudila smìrem od bojištì opaèným; ale prudký nával hustých zástupù za ním nutil jej dále a dále vpøed, kdežto s obou stran svírali ho jako v kleštích Janek od Zvonu a Vojta od Pávù. Tak dostal se branou na most, vedoucí za ní pøes široký pøíkop mìstských hradeb a byl vleèen ještì kus dále rovinou, která se za Poøíèskou branou prostírala na místì nynìjšího Karlína mezi øekou a horou Vítkovou, nynìjším Žižkovem, a nazývala se polem Špitálským. Byla tu vìtšinou pole v tu dobu pøed èasem již posekaná a jen nìco rozptýlených domkù se zahrádkami; tìsnì pod sráznou strání Žižkova táhla se vìtší zahrada a vinice. Na høebenu Žižkova bylo vidìti dva ètyøhranné døevìné sruby a mezi nimi táborské vojsko pod èernou korouhví s èerveným kalichem. Nᚠhrdina nevìnoval arci okolí hrubì pozornost; prach, vybouøený kvapícím davem na široké cestì, která se od brány polem Špitálským táhla, kalil mu zraky zároveò s nevýslovnou bázní, která èelo jeho pokrývala krùpìjemi chladného potu. Avšak po nìjaké chvíli uvolnily se alespoò jeho; pohyby. Za branou mohl se totiž tlum kvapících bojovníkù šíøe rozvinouti, roztrhal se v houfce, pak i v jednotlivce, kteøí v divokém úprku druh druha pøedstihovali. Janek od Zvonu i novomìstský m욝an brzy nechali za sebou našeho sudliè-

níka, který z dobrých dùvodù pøíliš nechvátal. Tiskl se napravo nedbaje nárazù a štilcù, jichž se mu dostávalo od zadních, kterým v bìhu pøekážel. Koneènì se mu podaøilo z nejhustšího proudu kvapících vyplésti se do pole stranou. Zpátky do mìsta ovšem nemohl, nebo i brána Poøíèská a brána Horská na konci nynìjší Hybernské ulice chrlily stále nové davy ozbrojencù na bojištì; avšak zahlédl vinici pod Žižkovem a pud sebezachování hnal ho tímto smìrem, kde mohl snad nalézti bezpeèného úkrytu. Pojednou však zpozoroval, že se vyvalil proti Pražanùm na poli Špitálském nový, ohromný oblak prachu, z nìhož blýskalo železné brnìní a množství kopí a meèù. Tryskem pøijíždìl dav jezdcù od hlavy k patì železem odìných, vlajícími chocholy na pøílbách, jedni napøahujíc: dlouhá kopí, na nichž se tøepetaly korouhvièky s èerveným køížem, jiní máchajíce dlouhými meèi. S køikem strašlivým uhánìli tak proti husitùm a v tom nestvùrném železném zakuklení, kterým nabývali pøíšerného, pro pana Brouèka zcela neobyèejného vzezøení, nezdáli se našemu hrdinovi ani lidmi, nýbrž hroznými letícími pøízraky. Krev stydla mu v žilách a hrùzou na okamžik strnul jako k zemi pøikován. Jezdci setkali se již s prvními zástupy Pražanù a panu Brouèkovi zjevil se hrùznì krásný obraz: v oblacích prachu chumelili se pìší i jezdci, míchaly se pestré odìvy Pražanù s lesklým brnìním Nìmcù, rudé kalichy, vyšité na šatu onìch, s èervenými køíži na køižáckých korouhvièkách, høívy koòù vlály, meèe a hroty kopí se kmitaly, ježaté železné cepy a palcáty lítaly vzduchem a strašlivý tøesk a øinkot tìchto zbraní spojoval se s køikem bojujících, s dupotem a ržáním koòù v ohlušující vøavu.

Než Pražané bránili se jen krátce; byli vytrhli z mìsta v úplném nepoøádku, rozptýlili se pøíliš, pøední zástupy vzdálily se od zadních a srazily se proto se zdrcující pøesilou nepøátelské jízdy. Nìkolik jich padlo; ostatní, vidouce marnost odporu, dali se na útìk, vnášeli zmatek do zadních davù a strhovali i tyto k nepoøádnému ústupu; jezdci s vítìzným rykem bouøili kupøedu jako hromonosné železné mraèno, porážejíce Pražany k zemi a ženouce zmatené pøed sebou... Již pøed neblahým obratem boje nabyl pan Brouèek opìt smyslù a pokraèoval ve svém divokém úprku k vinici; ale vtom zamíøila smìrem k nìmu jedna z onìch železných pøíšer, a než mohl hrùzné nebezpeèí øádnì pojmouti, zableskl se nad ním hrot smrtonosného kopí – Ó zlatá sudlice, ty neochotným nosièem svým stokrát do horoucích propastí posílaná a tam na bøehu vltavském již ošemetnì opuštìná, ty spoustou urážlivých názvù a porovnání obsypávaná: tys nyní jediná velkomyslnì zachránila život mého hrdiny! Stojíš -li nìkde v nìkterém museum mezi rezavou zbrojí husitskou, což rád bych k tobì putoval a vdìènì zulíbal tvé èervotoèivé ratištì, že zachovalo národu nejvìtšího cestovatele a mnì vydatný zdroj honoráøù a slávy! Ano, v osudném okamžiku slavnì jsi se osvìdèila, proslulá zbrani božích bojovníkù, - mùj hrdina totiž v bìhu klopýtl pøes tebe a jak dlouhý tak široký natáhl se na zemi pøes tvé døevce, kùò s železným jezdcem pak mocným skokem pøeletìl pøes padlého, ani kopytem oò nezavadiv, a vrazil do zástupu jiných pražských bojovníkù. Ano, pan Brouèek byl mezi tìmi nìkolika padlými, o nichž se historie, vypisujíc tento krátký boj, zmiòuje; avšak historie neví, že jeden z tìch padlých opìt vstal, ovšem nikoli hned. Nebo hodnou chvíli zùstal nᚠhrdina - jemuž domácí dìjiny

za tuto malou opravu k díkùm jsou zavázány - bez pohnutí ležeti jako bezduchý. V prvním okamžiku ztratil prý leknutím opravdu vìdomí, a když ho zase nabyl, setrval ve své nepohnutosti z dobré pøíèiny. Soudil totiž, že ani nejlítìjší nepøítel nebude tak nemilosrdným, aby bodal ještì do mrtvoly. Taje i dech, naslouchal vøavì bojujících, která se na štìstí vzdalovala od nìho ku bránì. Koneènì odvážil se mrknouti okem v tu stranu i shledal, že jezdcové dosud ženou husity pøed sebou a všechen svùj zøetel jen dopøedu obracejí. To dodalo mu tolik hrdinné odvahy, že osmìlil se pošoupnouti zlehounka tìlo o poznání dále, naèež opìt napodobil mrtvého, až po novém mrknutí po nepøíteli opakoval svùj manévr. Tak plazil se jako had po bøiše dále smìrem k vinici, pomáhaje si co nejopatrnìji lehkými pohyby loktù a kolen, aby posouvání jeho bylo co nejménì znatelné. Pøitom pomýšlel pøedevším na úkryt ve vinici, ale zároveò uzrálo v nìm pøesvìdèení, že uèiní nejlépe, odstìhujeli se z ohrožené Prahy prozatím na horu Vítkov k Žižkovi, jehož pevný tábor mu poskytne ochranu alespoò do té chvíle, dokud povstání v Praze nebude udušeno. S tímto úmyslem smýkal se opatrnì dále a byl již blízko vinice, když ohlednuv se nazpìt, zoèil novou pøekvapující zmìnu na bojišti. Nové, valné zástupy Pražanù, avšak tentokrát spoøádané a hejtmany svými vedené, vytrhly z bran Poøíèské i Horské, a nepøátelská jízda, ani jich nedoèkavši, pojednou obrátila své konì nazad a ujíždìla k øece. Vtom uslyšel pan Brouèek blízké kroky a hlasy smìrem od vinice a mžikem strnul opìt v živou mrtvolu. Od vinice pøicházeli dva ozbrojení mužové a již slyšel zøetelnì jejich rozmluvu. „Hle, Nìmci bøedou zase pøes øeku,“ pravil jeden. „Jistì chtìl Zikmund jediné zkusiti Pražany, jak se budou míti k obranì.“

„A poèátek nebyl dobrý,“ dodal druhý muž. „Vysuli se pøíliš dychtivì, bez hejtmanù svých, nejsouce k boji zøízeni, a pøední speøili se s jízdou mnohem silnìjší, která je proto snadnì mohla odbíti. Však jim to bude alespoò nauèením pro podruhé. - Hle, tuto leží jeden, i zdá se, že ještì živ.“ Pan Brouèek, usoudiv dle øeèi pøíchozích, že jsou táboøi, procitl nadobro ze své zdánlivé smrti a s tìžkým povzdechem napolo se vztýèil. Zoèil pøed sebou vysokého, ramenatého muže, velitelského vzezøení, s pøílbou na hlavì a s železným mlatem v ruce; vedle nìho stál muž tìla štíhlého a bledé tváøe, však vášnivì planoucích èerných oèí. Èerný jeho šat, èerný birýt, havraní vlasy a vousy tvoøily pøíkrou protivu ku bledosti pleti a èinily na Brouèka dojem témìø pøíšerný; po boku mìl dlouhý meè a pod pažím knihu v tlusté kožené vazbì. „Jsi-li poranìn?“ tázal se muž s mlatem. „Možná, že jsem utrpìl nìjaký vnitøní úraz,“ zasténal pan Brouèek, “nebo jsem byl snad omráèen -“ „Hle, tvùj klok je okrvaven,“ upozornil ho muž. „Okrvaven?“ zvolal s hrùzou nᚠhrdina a rázem vyskoèil. S úžasem spatøil na kloku krev a zaèal se rychle ohledávati, zdali snad pøece tajemným zpùsobem neutržil poranìní; ale neshledal ani necítil nièeho, co by dìsivé té domnìnce nasvìdèovalo. Tato krev na kloku pana domácího zùstane asi navždy hádankou nerozøešenou. Byla-li to snad medovina v krèmì rozlitá, která na fialovém kloku krvi se podobala, nebo-li šíp nìkterého Pražana zasáhl nepøátelského konì právì v tom okamžiku, když letìl pøes padlého Brouèka, a vystøíkla-li pøitom krev jeho na klok, neb-li dokonce Brouèkova sudlice, padajíc, nìjakým podivným obratem konì poranila a zpùsobila ten

zázrak. Tyto otázky vøadí bezpochyby Klio mezi své vìèné záhady. „Kde mᚠzbraò?“ ptal se dále muž s mlatem. „Nevím vìru, kam se podìla,“ zapøel pan Brouèek nevdìènì svou sudlici, na štìstí dosti vzdálenou, s níž nehodlal se více shledati. „Napøáhl jsem ji -“ a povzbuzen šastným nápadem, kterým si pomohl z rozpakù, osvìdèil netušené nadání k epickému, básnìní dalším líèením: „- napøáhl jsem ji proti jezdci, který tryskem ke mnì míøil, - a vrazil jsem ji vší silou koni do boku - kùò se vzepjal a-a-“ „A kopytem tì omráèil,“ doplnil muž. „Meè pak buï uvízl koni v boku nebo ti vypadl z ruky a nìkdo jej zvedl.“ „Takové to asi bylo,“ potvrzoval srdnatì nᚠhrdina. „Ponìvadž jsem byl omráèen, nevím, co se dále se mnou dìlo.“ „A kterak jsi zabloudil až sem, tak daleko od ostatních? „Bìžel jsem napøed a chtìl jsem na køižáky se strany,“ lhal již bez okolkù pan Brouèek, kterého tato kritická chvíle obdaøila neobyèejným dùvtipem „Aj, ty i chytrosti váleèné vymýšlíš, že bys hejtmamem býti mohl,“ usmál se muž s mlatem. „Ale zdá se, že jsi vpravdì pacholek stateèný, aè vzezøení nemᚠhrubì bojovného.“ Nᚠhrdina pøijal sice titul pacholka s nelibostí, ale náhradou bylo mu uznání jeho stateènosti, pøi nìmž se skromnì zapýøil. Nyní, kdy bezpeèí minulo, pocítil v sobì skuteènì cosi jako jiskru hrdinství a podíval se na oba muže již beze strachu. „Ale proè mluvíš tak chatrnì èesky?“ vyzvídal onen. „Jsili z té hrstky pražských Nìmcùv, kteøí se pøichýlili k uèení Husovu?“

Pan Brouèek ohradil se proti naøknutí z nìmectví a znovu opakoval svou báchorku o dlouholetém pobytu v cizích zemích, odkud se nedávno vrátil. „Abys pomáhal krajanùm v tìžkém boji?“ ptal se muž s mlatem, jehož oèi vlídnì zazáøily. Brouèek nesmìle pøisvìdèil. „Opravdu ni se líbíš, brachu! – Co myslíš ty, knìže Václave?“ „Rci, pøidržuješ-li se uèení pražských mistrùv,“ otázal se pana Brouèka táborský knìz. Jak víme, umínil si nᚠhrdina, že pøejde na èas od Pražanù k táborùm, a proto odpovìdìl: „Abych pravdu øekl, Pražané se ni tuze nelíbí -“ naèež po šastném vnuknutí, vzpomenuv si na hádku v hospùdce, rychle dodal: „A jsem také proti ornátùm.“ Tím dobyl si rázem srdce táborského knìze. „Proti mešním plachtám a všem ostatním zbytkùm øímské modloslužby!“ zvolal pochvalnì. „Tak-li tomu, nepatøíš mezi Pražany ale mezi nás. Hejtman Chval uznal i tvou stateènost - budeš øádným bratrem táborem!“ ,,Ovšem, pojï s námi tuto na Vítkovu horu,“ pøisvìdèil Chval. Brouèek souhlasil a kráèel s Chvalem Øepickým z Machovic, hejtmanem táborským, a proslulým knìzem Václavem Korandou, jejichž plná jména pozdìji vyzvìdìl, po stezce mezi vinohrady, zèásti zpustošenými, vzhùru na nynìjší vrch Žižkov.

XI. Hejtman Chval stoupal napøed, Koranda však držel se za ním po boku nastávajícího tábora, vykládaje mu své náhledy o zavržitelnosti postù, církevních svátkù, latiny pøi mši, vzývání svatých, modliteb za zemøelé a jiné kusy uèení táborského. Pan Brouèek stával se èím dále posluchaèem roztržitìjším; ani plamenná muka oèistcová, která knìz obšírnými dùvody odkazoval do øíše bájí, nedovedla ho rozehøáti a v duchu posílal nudného spoleèníka nìkam do sousedství popíraného oèistce. Nebyl mu Koranda vùbec hrubì sympatický. To hubené tìlo, bledé tváøe, horeènì svítící oèi a k tomu ten ohromný meè po boku - ne, tohle nebyl spoleèník po vkusu pana domácího. „Èistý velebníèek,“ prohodil k sobì. Knìz pøetrhl pojednou svùj výklad a zastaviv se upøel naò své plamenné oèi tak pronikavì, že nᚠhrdina leknutím až se zachvìl. „Proè na mne tak divnì hledíš?“ otázal se Koranda pøísnì. „I nic, velebný pane, nic,“ omlouval se rozpaèitì pan Brouèek. „Pomyslil jsem si jen, že to máte kapitální zabiják u pasu.“ „Zdaž mi chceš vytýkati oèi mým meèem?“ zvolal knìz „Já - vám - já ti - - já oèi vypíchnout?“ koktal všecek pomaten nᚠhrdina, který nemìl ovšem ani tušení o staroèeské frázi, v níž „vytýkati nìkomu nìèím oèi“ znamená prostì tolik jako v novoèeštinì „nìkomu nìco do oèí vyèítati“. „Vìz, že sice i já meè si pøipínám v dobách, kdy snad jedno rameno rozhodnouti mùže svatý boj pro zákon Pánì,“

pravil Koranda slavnì; „ale kdyby došlo na tuto potøebu nejhorší a ruce mé, boží službì zasvìcené, poskvrnily se lidské krve prolitím, tu nikdy již nedotkly by se kalicha s velebnou krví Kristovou!“ („Staøí letopisové“ nás pouèují, že se Koranda skuteènì zachoval podle slov k panu Brouèkovi pronesených. Tento knìz táborský, jenž na památné hromadì U køížkù první volal k lidu, že potøebí jest, aby již nechodili s poutnickou holí, ale s meèem v rukou; který dlel v tuhém boji u Sudomìøe a v jiných bojích èetných; který tak horlivì vodil ozbrojený lid na kláštery a nabádal k dílu zkázy. kterého ještì mnohem pozdìji EneᚠSylvius, setkav se s ním již starcem v Táboøe, nazval „starým ïábla nástrojem“: týž Koranda pøestal ještì téhož roku 1420 až do své smrti sloužiti mše proto, ponìvadž na Pøibenicích s jinými se bránil, házeje s vìže kamení dolù na nepøátele, a tudíž se domníval, že pøitom nìkoho se svìta sprovodil.) Po episodì s meèem pokraèoval knìz ve svých náboženských výkladech; ale pan Brouèek pøestal již nadobro poslouchati. Ducha jeho zamìstnávaly jiné vìci. Z poèátku bral se chutì do vrchu, ale èím výše vystupoval, tím více klesal na mysli. Pøicházely mu na pamì všechny pravdivé i nepravdivé historky, které kdy slýchal o Žižkovi: ty høeby, které prý hrozný slepec vrážel do tonsur knìžských, ty obìti, jež prý vlastnoruènì palcátem zabíjel, a jiné, které dal v jedné sakristii za živa upáliti, a podobnì. Hledìl tedy s úzkostí stále vzrùstající vstøíc okamžiku, až bude pøedstaven strašnému vùdci táborù. Na høebenu hory, na samém kraji jeho ku Praze obráceném, stál ètyøhranný døevìný srub se støílnami a vyènívajícím shora podsebitím, obehnaný zdí z kamení a hlíny, jakož i pøíkopem. Chodci zahnuli však pod tímto srubem na zadní, jižní stráò hory, k nynìjšímu Žižkovu obrácenou.

Odtud bylo již vidìti i druhý døevìný srub, též na høebenu hory v nìkteré vzdálenosti od prvního na východ vystavìný a rovnìž zdí a pøíkopem chránìný.Vedle nìho zdvihala se jakási vìž v rohu jedné z ohrazených vinic, pokrývajících tuto jižní stráò. „Chceš-li se státi vùdcem vojenským, jak možno se domnívati podle tvého útoku v bok Nìmcùv, u Žižky budeš míti školu nejlepší,“ pravil s úsmìvem Chval Øepický k panu Brouèkovi, když se plahoèili po pøíkré stráni zpustošenou vinicí vzhùru na høeben. „Hle, kterak rychle a lacino si tuto zøídil znamenitou tvrz, jak vtipnì se tu ohradil a okopal! Naše vojsko leží na úzkém høebenu hory mezi obìma sruby, chránìno jimi na východ a západ; od pùlnoci je mu bezpeènou obranou srázná, zhola nepøístupná stráò a také k této polední stranì jest, jakož vidíš, sklon hory dosti pøíkrý, i vadí tu také nepøíteli vinice a jejich kamenné ohrady. Žižka svým bystrým jedním okem všechno umí nejlépe vyhlídnouti a všeho k zámìrùm svým použíti; hleï, i ona vìž vinièná dobøe se mu hodila k lepšímu opevnìní východního srubu.“ Zatím dostoupili blízko ke høebenu, vyšli z vinice pøes rozboøenou zeï a pan Brouèek spatøil pøed sebou vojsko táborské. Byly tu rozloženy mezi obìma sruby husté davy mužù, žen i výrostkù v nejpestøejší smìsici. Malá èást mužù mìla krunýøe a pøílby; vìtšina byla obleèena jen v kabáty kožené neb soukenné, krátké suknì, nohavice a škornì neb opanky, tkanicemi k nohám pøipevnìné, nìkteøí v haleny nebo pláštì, na hlavì pak mìli kukly, nemotorné klobouky nebo huòaté èepice. Mnozí nesli na kabátì pøišitý kalich z èerveného sukna. Zbranìmi jejich byly sudlice, kopí, okované cepy, palcáty, samostøíly, meèe; èást mìla podlouhlé veliké štíty døevìné, vìtšinou koží nebo plátnem potažené a pomalované. Zbraní

výrostkù byl kožený ruèní prak na louèení kamenù. Ženy a dívky byly buï prostovlasé nebo mìly na hlavách dlouhé plachetky, páskou k èelu pøipoutané, na tìle jen režné košile a prosté suknì, zèásti kabátce nebo pláštì, a byly vìtšinou tváøí stejnì opálených jako mužové, tìl statných, oèí jiskrných a smìlých. Nìkteré zástupy stály dosud na pùlnoèním okraji hory, odkud byly patrnì prùbìh boje na Špitálském poli sledovaly; jiní sedìli, živì rozmlouvajíce o šarvátce právì ukonèené; nìkterý poèet žen, mužù i výrostkù pak byl již opìt zamìstnán u srubù, kdež dokonèoval poslední èásti zdí, na obranu tam zdìlaných. Mezi zástupy bylo také vidìti nìkolik knìží, veskrze vousatých a šatem jen málo od ostatního množství se lišících; nìkteøí nesli bibli pod paží nebo i kalich v ruce. A nad celým tím pestrým, malebným obrazem vlál na vysoké žerdi dlouhý èerný prapor s èerveným kalichem. Chval z Machovic uvedl nového tábora k vojevùdci, tehdហještì jednookému, kterýž právì s železným palcátem v klínì na velikém balvanu jako na prestolu sedì, s výstupku hory pátravì pohlížel pøes Vltavu na ležení nepøátel, do nìhož se nìmecká jízda zatím již navrátila. Èím blíže pan Brouèek pøicházel, tím vìtší úzkost pocioval pøed setkáním se strašným vùdcem táborským, a když koneènì pøed Žižkou stanul, mìl oèi strachem zakaleny tak, že nemùže vylíèiti ani podobu, ani šat jeho, èehož sluší litovati tím více, ponìvadž ve starých památkách dosud marnì hledáme podobiznu nepochybnì vìrnou nejvìtšího hrdiny národního. Pøepamátné setkání Jana Žižky s Matìjem Brouèkem odbylo se velmi krátce. Chval pravil: „Vedu ti nového tábora, bratøe Žižko; já a knìz Koranda setkali jsme se s ním dole na poli Špi-

tálském, kdež s Pražany mužsky bojoval, a na žádost jeho pøijali jsme ho mezi bratry.“ Tøesoucí se Brouèek cítil, kterak bystré jedno oko Žižkovo zpytavì na nìm spoèívá, a pak slyšel jeho zvuèný velitelský hlas: „Zdá mi se, žes dosud bøichu svému sloužil více nežli bohu. Však u nás brzy pozbudeš høíšného tuku. Jaké jest tvoje jméno?“ „Matìj Brouèek,“ stìží vyslovil pan domácí chvìjícím se rtem. „Nuže, bratøe Matìji, hejtman Chval pøijme tì mezi své cepníky a vycvièí tì k boji po našem zpùsobu; nyní jdi a pomáhej pracovníkùm na zdech! Zdráv buï!“ Chval odešel s Brouèkem k zástupu cepníkù, kteøí pozdravem a nìkteøí stiskem ruky uvítali nového bratra, a pak jej dovedl mezi ženy a muže na zdi pracující. „Jsi chlapík silný, bratøe; mùžeš podávati kameny,“ rozkázal mu a vrátil se k cepníkùm. Bratr Matìj byl sice rád, že má pøedstavení u Žižky odbyto, ale úkol na uvítanou mu pøidìlený naplòoval jej pramalým potìšením. „Pìkné pøivítání,“ huèel do sebe. – „Mám podávat kameny jako nádeník! Ani se to pro vojáka nesluší. Skoro se mi zdá, že jsem vyvedl notnou hloupost. Pražané znají pøece uctíti hosta. Janek od Zvonu je sice jinak potrhlý, ale na špatné pohoštìní kromì té komoøice si nemohu naøíkat. Mohl jsem nyní po šarvátce sedìt klidnì u medoviny v krèmì nebo za plným stolem u Domšíkù. Baže jsem prohloupil, poøádnì prohloupil!“ Brzy poznal také, že nebyla jeho práce žádnou hraèkou. Musel zdvihati balvany, že se pod nimi až prohýbal, a starý, šedobradý tábor, jménem bratr Stach, kterému Žižka dohled na pracovníky svìøil, pobádal jej ustaviènì k pospìchu. Utrmácen již cestami po Praze, ruchem šarvátky a lezením na Vítkovu horu, musel nyní v úpalu sluneèním

robotit, až ho všecky údy bolely a po rozžhavených tváøích stékaly potùèky horkého potu. K tomu smály se ještì táborky jeho hlubokým povzdechùm a žalobným posuòkùm. Jaktìživ ani nezavadil o sprostou práci a teï se musel trmácet jako nejbídnìjší pomahaè na stavbì. On, majitel tøípatrového domu! Kdyby ho vidìli jeho známí pøi takové lopotì! Bylo mu témìø do pláèe. Když byla koneènì práce hotova, svalil se únavou jako žok do trávy na pokraji pøíkré severní stránì. S trpkou výèitkou pohlížel na ruce rozedøené, plné puchýøù krví podlitých. Když si ponìkud oddechl a veèerním vánkem se ochladil, zadíval se smutnì dolù do krajiny. Vzpomnìl si, kterak ještì nedávno, v devatenáctém století, zabloudil procházkou na Žižkov a jak právì s tohoto místa spokojenì pohlížel na støelbu a cvièení vojenská u Invalidovny, na živé pøedmìstí karlínské, na jasnou øeku, po níž se vlekly nemotorné staré lodì, koòmi tažené, na veselou krajinu s Libní, továrnami holešovickými, Stromovkou, vínorodou Trojí a pøívìtivou Pelc-Tyrolskou. Mùj bože, jaká to hrozná zmìna! Nyní vidí pøed sebou tutéž krajinu, tu samou v malebné oklice zatoèenou Vltavu, za ní v pozadí lesnaté Ládví a dlouhé površí, táhnoucí se odtud až k Podbabì, - všechno je totéž - ale jak zcela jinak vypadá pøece ta krajina ve století patnáctém! Místo Invalidovny a Karlína holá pláò s nìkolika rozptýlenými domky. Vzadu po výšinách od nepatrné vesnièky Libnì až k Podbabì samý jen vinohrad; místo holešovických továren toliko široká role u malé vesnièky a na nich vojenský tábor; jiné veliké tábory na Letné, u Ovence a Stromovky, tehdejší Královské obory, i blíže u hradu pražského - všechna ta krajina za øekou jest pokryta vojenskými boudami a stany, hemží se bojovníky a koòstvem, ježí se kopími, blýská se všelikými zbranìmi, tøepetá korouh-

vemi a kmitá èervenými køíži. Jediné to velkolepé mraveništì váleèné! Pan Brouèek teprve nyní plnì poznal strašlivou moc, které troufají si èeliti zaslepení Pražané a ta hrstka táborù. Nemohl ani pochopiti takovou bláhovost a pravil sobì, že minuli se zajisté všichni s rozumem. Starý bratr Stach, který se posadil vedle nìho, ozval se pojednou, jako by èetl v jeho myšlenkách: „Žasneš nad poètem nepøátel, bratøe, a snad i soudíš, že pošetilci jsme, èekajíce vítìzství nad silou takovou. Ha, nebyl jsi v boji u Sudomìøe jako já, nevidìl jsi tu strašnou blýskavici železných pánù proti nám, hrstce neodìných sedlákù, jejichž hradbou jedinou bylo dvanácte vozù a Hospodin Bùh. Více než pìt jich bylo na jednoho našince a na kopyta koòù svých nás chtìli rozebrati… Ale Bùh kázal slunci, aby pøed èasem zapadlo za horu, a ve tmì bili se nepøátelé sami mezi sebou i rozprášeni jsou cepy našimi v útìk hanebný... Tys nebyl u Nekmìøe, bratøe; tys neslyšel hrozný i tøeskot našich cepù, když jsme u Poøíèí tepali vojska královská... A doufání pevné mám v pána Boha, že i Zikmund nešlechetný dá høbet pøed námi s tìmi Míšòáky, Durynky, Bavoøíky a vším tím zlostným pokolením nìmeckým, i se svými Uhøaty a všemi tìmi pronárody svìta... Hospodin je s námi a žehná zbraním našim, ponìvadž vidí v èistá srdce naše a ví, že nebojujeme pro zisk ni slávu, než na obranu své zemì a svaté pravdy.“ Bratr Matìj - jakž nyní i my pana Brouèka budeme jmenovati - pohovìl sice ztrmáceným údùm, ale zato ozval se v nìm jiný, nepøítel: hlad, což nebude divné nikomu, uváží všechny jeho trampoty od èasného obìda u Domšíka, a že od té doby požil jediného slaneèka. Zaèal netrpìlivì toužiti po veèeøi a znovu litoval svého odpadnutí od Pražanù, pomýšleje na dobrou kuchyni peèlivé Mandaleny a málo

oèekávaje od táborské polní menáže. Trpce si vyèítal, že vìc tak dùležitou neuvážil. Sdílný bratr Stach po chvíli pokraèoval: „Blahoøeèím pánu, že dopøál mým starým oèím uvidìti dobu spásy. Trávil jsem život v lopotì a vidìl jsem, kterak pán utiskuje poddaného, chudého, jak bratr bratra vydírá bez milosti, jenom po vlastním zisku a pohodlí se shánìje, po høíšných rozmaøilostech svìta; vidìl jsem, jak i knìží, v ústech majíce lásku k Bohu a bližním, srdcem lnou k bídným rozkoším pozemským a milují toliko sami sebe, bažíce po moci a bohatství, hýøíce a svatokupèíce. Slyšel jsem, že slujemi neøestí staly se i nejvyšší vrcholy køesanstva, i pravil jsem sobì, že blíží se èasové, kdy v nepravostech zahyne svìt... Ale tu vzešla hvìzda nad Betlemem, nebeská hvìzda, v jejíž záøi jsem zaplesal vstøíc jitru vykoupení... A tam na hrádku Kozím spatøily tyto mé oèi mistra Bohem poslaného, uši mé slyšely z èistých jeho rtù slova vìèné pravdy... A když zvìst o muèenické smrti jeho dolétla ke mnì, tu zatøásl jsem pìstí, zaskøípal zuby, okoval svùj cep a navždy opustil chatrè i role svá.jediná mi zbyla touha: dáti život svùj za pravdu boží. Stará moje ruka sotva zdvihá cep, a pøece již ve tøech bitvách máchal jsem jím v øadì nejprvnìjší. Meèe a støely nepøátel jako by se vyhýbaly mé šedivé hlavì; ni krùpìj krve neprocedil jsem dosud za víru svou.Však nyní praví mi vnitøní hlas, že uzøím boj ze všech nejstrašnìjší a že vnìm koneènì najdu slavnou smrt za kalich a zákon Pánì!“ „Kdypak budeme veèeøet?“ ponìkud nevhod ozval se bratr Matìj. Staøec chvilku pøekvapen zíral na nìho, nemoha se vpraviti v náhlý ten obrat od vìcí nebeských k nejhrubší pozemskosti. Pak vyòal mlèky z kabely u pasu veliký kus èerného chleba se sýrem, a podávaje obé Brouèkovi, pravil: „Pøijmi veèeøi mou. Jedva jsem se jí dotekl. Starý žaludek mùj

slábne den ode dne více a již hrubì nedbám o pokrm pozemský. Však i toho má každý v našem táboøe dostatek. Ovšem jen pokrm nejsprostnìjší; nebo høíchem by bylo krmiti pochoutkami tu blátivou schránku duše a budoucí pytel èervù.“ Bratr Matìj pøijal chléb se sýrem váhavì a zaškaredil se nad nimi jako noc. „A to je krásná veèeøe!“ láteøil v duchu, „kus komisárku èerného jako zem a houževnatého jako podešev! A k tomu sýr – ale hanba mluvit. Myslel jsem, že budou mít pøece kousek masa s nìjakým komisním knedlíkem... Brouèku, Brouèku, kam jsi dal rozum!“ Hlad ho donutil, že se pustil pøece do tvrdého chleba, po nìmž ho rozbolely dásnì, a že s odporem snìdl také èást sýra, který zanechal v jeho ústech nepøíjemnou chu a palèivou žízeò. „Kdepak tu dostanu nìco k pití?“ ptal se malomyslnì. Bratr Stach odepjal od pasu a podal mu kulatou døevìnou nádobku. Bratr Matìj pøijal ji nedùvìøivì a drobátko si pøihnul; ale hned ji odtrhl od úst a zvolal s kyselým oblièejem: „Vždy je to èistá voda!“ „Ovšem, èerstvá boží vodìnka. Naèerpal jsem ji pøed chvilkou dole ze studánky.“ „A piva tu nemáte?“ “Mìli jsme dnes, ale již došlo. Žižka dbává také, aby mìli bratøi støídmý doušek piva na posilnìnou. Ovšem na pochodech píváme obyèejnì jen vodu. Ale jdeme-li do nìkterého mìsta pøátelského, tu Žižka leckdy napøed psává: ,My k vám bohdá brzy pøijdeme; jedno mìjte chléb, pivo, obrok koòùm pøipravený,´ a bratøi chystají k našemu pøíchodu, co mohou. Každý rád obìtuje vše, co má, na spoleènou potøebu. Vždy jsme jedna rodina božích dítek. Rytíø rovnì se sedlákem, všichni v našem vojsku jsme bratøi.

Žádný nechce se vypínati nad druhého, aniž lépe žíti ostatních. Každý stará se o všechny. Všichni prodali jsme své statky a dìdiny a každý vysypal stržené peníze do kádí, na Táboøe k tomu pøipravených, z nichž platíme spoleèné potøeby.“ Hovorný staøec umlknul, vyrušen hlaholem zvonù, který se ozval zdola. Bylo se zatím slunce schýlilo k západu a zamodralý obzor zbarvil se jemnými odstíny èerveni a zlata. Hnìdý soumrak i zaèal obestírati rozsáhlé tábory køižácké na pláních za Vltavou. Z mìst pražských pak zahlaholil veèerní pozdrav, nejprve z jedné, pak z druhé, pak z jiných vìží, tu jasnìji, tam temnìji, v rozmanitých mohutných a lahodných hlasech, splývajících v ohromnou hymnu, slavnou a dojemnou. „To jaksi dlouhé a slavné klekání,“ prohodil bratr Matìj. „Slaví pøedveèer nedìlní,“ vysvìtlil bratr Stach. „Pøedveèer nedìlní? Vždy je dnes teprve pátek!“ zvolal bratr Matìj, vzpomínaje si urèitì, že mìl vèera pøed svým nešastným výletem na Hradèany obvyklý ètvrteèní hrách s uzeninou. „Mýlíš se; sobota je dnes, den svaté Markéty,“ odvìtil Stach. „Právì proto je dnes pátek. Vždy jsem si vèera ve ètvrtek po obìdì vzpomnìl, ale pak jako na své høíchy zapomnìl, že bych mìl cestou na Hradèany koupit nìjaký dárek své hospodyni ku dnešním jmeninám,“ odmlouval bratr Matìj a tiše si povzdechl: „Pìknì slavím její svátek!“ Stach znovu setrval na svém a Brouèek se dále nehádal, mysle si, že s èasem spletli se i svatí. Byl také již ospalý po denním trmácení. Nyní pøišla v jeho vzpomínkách i komoøice ke cti, ba i posada s nebesy a pruhovanými peøinami budila žádostivý jeho vzdech. jak by tam nyní, dobøe nasycen a napojen, hovìl unaveným

údùm v té bezpeèné, tiché arše, na mìkkých duchnách prachových kdežto zde musí spáti na holé, tvrdé zemi, pod širým nebem, uprostøed divokého, ozbrojeného lidu. Rozhodnul se již nadobro, že pøi nejbližší vhodné pøíležitosti i tábor Žižkùv opustí, nìkde v krèských lesích se ukryje a hned po udušení vzpoury do Prahy se vrátí. Tahle spoleènost se pro nìho naprosto nehodí. S každým otrapou se bratøíèkovat - kdyby alespoò slušnì pili na to bratrství! Ale takhle! Bratr tu, bratr tam a pak tì postaví ke zdi, abys podával kameny! Živit se èerným chlebem, zapíjet vodou, spát na holé zemi, a když ke groši pøijdeš, hodit jim ho do kádì, pìknì dìkuju za takové živobytí! S tím odhodláním pøitáhl si pevnìji kuklu, aby mu nìco nevlezlo do ucha, zabalil se do kloku a chystal se ku spaní. Hovor a šum v táboøe právì utichl, ale hned nato zaznìl silný, vášnivý hlas, jenž bezdìky vymáhal pozornost každého. I bratr Matìj obrátil se po nìm a spatøil Korandu stojícího na balvanu uprostøed bratøí, kteøí se k nìmu shrnuli. Také Stach opustil své místo vedle Brouèka a pøistoupil blíže ke kazateli. V posledních paprscích sluneèních záøila tu štíhlá postava bledého knìze, z jehož roznícených oèí jako by sršely blesky a jehož obì ruce hrozivì byly napøaženy dolù smìrem k táborùm køižákù. Mluvil o draku ryšavém, sedmihlavém a sedmikorunném ze Zjevení svatého Jana, jenž pøichází zahubit zrozeòátko ženy hvìzdné, novorozenou Pravdu... „To je nápad - kázání v noci, když si chce èlovìk po té nádenické robotì alespoò s pokojem zdøímnout,“ zlobil se bratr Matìj. Obalil si zakuklenou hlavu ještì klokem a obrátil se na druhou stranu. Avšak mohutná, plamenná øeè Korandova pronikala i dvojím pøíkrovem a pøimìla bratra

Matìje po mnohém obracení se strany na stranu koneènì k tomu, že rozezlen radìji opìt se posadil a toliko obì uši dlanìmi zacpal. Pøesto slyšel hlas Korandùv i pøizvukující výkøiky nadšených bratøí a sester. Zatím setmìlo se již. Dole po Letné, po pláních holešovických a oveneckých zaplanuly nocí èetné ohnì v leženích køižákù a také zde na temeni Žižkova rozžehli táboøi veliké ohnì strážné. Osvìtlovaly pøíšernì nìkteré skupiny posluchaèù, uprostøed nichž nejasnì se míhala postava zaníceného kazatele, pnoucího obì ruce vzhùru, jako by horoucím zápalem svým chtìl se vznésti ku hvìzdnatému nebi. Posléze ukonèil své kázání, za nímž ozval bouølivý souhlas nadšeného posluchaèstva. „Díky bohu!“ oddechl si bratr Matìj a znovu se uložil. Ale vtom rozlehl se zpìv. Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a doufejtež v nìho, že koneèné s ním vždycky zvítìzíte. Z poèátku zpíval jen hlouèek, ale brzy vpadly nové a nové hlasy, takže druhá sloka znìla již mohutným, høímavým sborem: Tent’ pán velí se nebáti záhubcí tìlesných, velít’ i život ztratiti pro lásku bližních svých, protož posilòte

zmužile srdcí svých. „Mùj bože! Takové hulákání! Ani vyspat se tu èlovìk nemùže!“ bìdoval a zlobil se v duchu zoufalý bratr Matìj. Ale musel poslouchati ještì i následující sloky písnì táborské: Kristus vám za škody stojí, stokrát víc slibuje; pakli kdo proò život složí, vìèný míti bude: blaze každému, kdož na pravdì sejde. Protož støelci, kopidlníci øádu rytíøského, sudlièníci a cepníci lidu rozlièného, pomnìtež všickni na pána štìdrého. Nepøátel se nelekejte, na množství nehleïte - A dále, dále znìla z tisíce hrdel ta píseò neumìlá, však jadrnou silou a vroucí vírou naplnìná, ta píseò samým Žižkou prý složená, pøed jejímž pouhým vzdáleným hlaholem pozdìji valné voje na útìk se dávaly, dále høímala tu velebnì a nadšenì s høebenu Vítkovy hory daleko do umlklé noèní krajiny. Posléze doznìla a tábor Žižkùv uložil se ke spaní. I bratr Matìj došel dlouho kýženého klidu, chvíli jen ještì vyrušo-

ván a pak ve sny ukolébán nìjakými žalmy, které starý bratr Stach vedle nìho tiše prozpìvoval. Našemu hrdinovi zdálo se o ryšavém, sedmihlavém draku a ženì hvìzdné, která se však poznenáhla promìnila v pùvabnou Domšíkovu dceru...

XII. Ó slunce velikého, vìènì památného dne! Ty, kteréžs ozáøilo skrovný voj hrdinù, jakých málo se zaskvìlo v dìjinách lidstva, kteréžs okázalo svìtu, seè jest národ malý, vede-li jej horoucí nadšení, obìtující radostnì statek i život za svaté pøesvìdèení, ty pochodni nebeská, kterហzaplápolalas nad horou Vítkovou, abys èela bohatýrských pøedkù ovìnèila glorií slávy nesmrtelné, - ó slunce, jehož odlesky ještì po staletích rozehøívají k silnìjšímu tluku mdlá srdce potomkù: kolik zanícení chovati mùže nitro èeské, kolik slov úchvatných a plamenných jazyk náš, všechna by mìla splynouti v ódu velebnou, vítající tvùj triumfální vzchod na zlatém a purpurovém obzoru! Ale s èasem zmìnili se i lidé. Nesèíslnìkrát vzešlo jako tehdហkrásné letní slunce nad Vítkovem, však nikdy již neozáøilo božích bohatýrù a po staletích svítí na pokolení malé, bez pravdy a síly, bez nadšení, cedícího poslední krùpìj krve za drahý ideál, na pokolení, které již sotva rozumí a vìøí velkému èinu pøedkù a usmívá se zvìsti o nìm jako staré, divné pohádce, kterou již i nudno poslouchati. Neschopno jsouc onìch velkých obìtí a zápalù, vymlouvá se na jiné èasy a pomìry, zapovídá si vyprávìní o slavném skutku minulém a skládá pøitom ruce v klín nebo robí trety - ó zapadlé slunce naší síly, zda vyjdeš opìt a najdeš i básníka, jenž dovede tì uvítat plamenným nadšením, a ne prázdným zvonìním s1ov a malichernou karikaturou jako já! „Vstávej, bratøe Matìji, - již èas!“ Brouèek protøel si oèi a spatøil nad sebou vrásèité líce bratra Stacha, který mu podával tìžký, høebíky posázený cep a kus chleba se sýrem.

Bratr Matìj pøijal obé s tìžkým povzdechem a - leè nebudu zevrubnì vylièovati toto nedìlní dopoledne našeho hrdiny, které patøí k jeho nejtrudnìjším sváteèním upomínkám. Jen tolik podotknu, že dnes nepodával sic kamenù, ale poslouchal kázání knìží táborských s nábožným zpìvem bratøí a pøijímal - nerad to vyznávám, ale koneènì musí pravda na svìtlo - pøijímal také pod obojí zpùsobou, obyèejem táborským, totiž u prostého, ubrusem pokrytého stolu, za nímž stál knìz bez ornátu, odbývající krátký obøad pouze jazykem èeským. V poledne podaly sestry táborské bratru Matìji nedìlní obìd, jehož souèástky byly „kyselo“ - jakýsi druh polévky, o jejíž jakosti pan Brouèek ze šetrnosti k dávným pøedkùm zachovává hluboké mlèení -, kus vaøené hovìziny, režný chléb a náprstek - alespoò na míru bratra Matìje pouhý náprstek - všelijakého piva. Ale když se po obìdì oddával dumám nejchmurnìjším, probleskla jimi pojednou myšlenka slibující spásu. Napadla mu totiž podzemní chodba, jíž se z devatenáctého do patnáctého století dostal, a k tomu pøidružilo se pomyšlení: Což kdyby toutéž chodbou bylo možno dostati se nazpìt? Pøisvìdèující odpovìï jevila se mu tak samozøejmou, že radostnì vyskoèil a div hlasitì nezajásal. Pak zchladila ovšem jeho nadìji pochybnost, možno-li jen tak chodbou ze století do století pøecházeti. Ale hned zase si pravil: „Jisté jest, že jsem tou chodbou do minulosti zabloudil, - proè by nemohla zpùsobiti také zázrak opaèný?“ Pøišla mu na mysl víøivá závra, která ho pojala, když zavøel dvíøka, vedoucí z podzemní chodby do klenotnice krále Václava; vzpomnìl si také, že tato dvíøka byla na jedné stranì èervotoèivá a zrezavìlá, na druhé však úplnì nová, - oè, že tvoøila ona pøehradu mezi obìma vìky, a když dvíøka

za sebou zavøel, tu ocítil se závratným letem o pìt století nazpìt. Nyní uèiní rovnìž a bude zase v moderní Praze arci, z poèátku vlastnì jen pod ní, v oné podzemní chodbì, vedoucí od Kozí ulice pod Hradèany, tam nastane opìt otázka, jak se dostane vysokou, sráznou šachtou nahoru na povrch zemì. Leè za dne se tam asi pøec nìkoho dovolá, a ne-li, - nu, v nejhorším tom pøípadì vrátí se zkrátka do husitské Prahy èi spíše, zásobí se napøed nìjakými potravinami a zùstane v podzemní chodbì jako v bezpeèném úkrytu až do té chvíle, kdy bude mìsto dobyto a první vztek nepøátelského vojska zchlazen; pak zajisté zavládne opìt pokoj a poøádek, a bude život i v tom patnáctém století alespoò snesitelný... Byl by nejradìji ihned táborùm unikl, ale v tu chvíli právì bylo to nejménì možné. Žižka zpozoroval totiž nìjaké podezøelé pohyby v nepøátelském ležení a rozkázal bratøím, aby byli pohotoví. Následkem toho sestavovali se rychle støelci, sudlièníci, cepníci a bojovníci jiného druhu na vykázaných sobì místech. Èást cepníkù pod vedením Chvalovým postavila se u srubu západního. Mezi tìmito byl i bratr Matìj; stál sice v poslední øadì, na samém pokraji severní stránì, ale sráznost této, zeï srubu za ním a šik bojovníkù, mezi ním a jižní strání hustì seøadìný, nedaly myšlence na útìk v této chvíli ani vzniknouti. Zato mohl se svého stanoviska dobøe pozorovati všecko, co se dìje dole na Špitálském poli a dále za øekou. Tam bylo již vidìti na všech stranách zlovìstný ruch. Oddíly jezdcù i pìších mìnily svá stanoviska, tu se rozdìlujíce, tam se spojujíce a poøádajíce v šiky. Zvláštì èilé proudìní bylo v táboøe Míšòanù u Ovence a v ležení Albrechta Rakouského vedle nich.

Pražané netušili patrnì také nic dobrého; nebo husté jich davy stály na zdech mìstských i v branách, k boji pøipraveny a bedlivì pozorujíce pohyby vojsk nepøátelských. Koneènì asi ke ètvrté hodinì - vrhli se míšenští jezdcové s Uhry a Rakušany, poètem asi 25 tisíc bojovníkù, do Vltavy a brodili se rychle na druhou stranu. Opodál za øekou zùstaly tøi šiky køižákù v záloze. Z mìsta ozýval se hromový køik a zvonìní na poplach i bylo pozorovati, že nepøítel také na jiných stranách, od hradu pražského a od Vyšehradu, chystá se k souèasnému útoku. Bratru Matìjovi bylo, jako by nastával soudný den. S hrùzou pozoroval, kterak se Špitálské pole plní nepøátelským vojskem, a na chvilku jen vzpøímila ho poznámka Chvalova: „Ti mají namíøeno na Poøíèí; sem k nám by se na koních nedostali!“ Ale nepøítel nezamíøil ku Praze, nýbrž valný poèet jezdcù rozjel se tryskem ve smìru opaèném na východ. „Milí bratøí!“ rozlehl se táborem rázný hlas Žižkùv. „Tuším, že nastala chvíle rozhodnutí. Brzy bohdá ukážeme vìrolomnému králi, jak umíme se bíti o boží a svou pøi proti všem rotám Antikristovým. Již hrnou se na nás ti nepøátelé pravdy a zhoubcové Èeské zemì. Protož doufajíce v Boha, i buïte hotovi! Držtež se každý šiku svého a pozorujte svých hejtmanù: Pán Bùh raè vás posilniti!“ „Zvítìzíme nebo umøeme!“ rozlehlo se táborem a zase zaznìl høímavý zpìv: „Kdož jste boží bojovníci...“ Právì když zvuèela bojovnì poslední sloka: A s tím vesele zkøiknìte, økouc: Na nì! hrr na nì! braò svou rukama chutnejte, Bùh nᚠPán! zkøiknìte, bíte, zabíte, žádného neživte!

vmísil se do ní divoký køik a tøeskný hlahol trub se strany východní, kde míšeòská jízda po mírnìji sklonìném svahu vzhùru byla vyjela a nyní po høebenu hory úprkem se hnala na srub v té stranì stojící. Táboøi nenadáli se tak náhlého a silného útoku s té strany; domnívali se, že nepøátelé spíše horu obejdou a pak od jihu neb zároveò s nìkolika stran na tábor udeøí. Nenadálý, prudký náraz útoèníkùv uvedl proto neèetné hajitele srubu ve zmatek, že vìtšina jich, podìšena a zastrašena dìsným køikem Míšòanù, blýskavicí dlouhých kopí a deštìm støel, na útìk se dala a nepøítel hned prvním návalem nejen vìž viniènou u srubu dobyl, nýbrž i pøíkopu se zmocnil. Již první jeho davy, sesedše s koní, s vítìzným rykem drápaly se vzhùru na zeï srubu, v nìmž zùstala toliko skrovná hrstka táborù s dvìma ženami a jednou pannou. Ti, nemajíce zbranì støelné, metali jen kameny s podsebití srubu i se zdi na útoèníky a hrdinsky se bránili; zvláštì vynikala jedna žena vysoké postavy, rozpuštìných a kolem snìdé šíje poletujících èerných vlasù, která stojíc na zdi srubu, jako titánka obnaženýma, svalnatýma rukama veliké kameny nad hlavu zdvihala a zuøivì metala na dorážející Míšòany. Ostatní hajitelé již couvali, však ona zvolala velikým hlasem: „Pøed Antikristem nesmí køesan vìrný ustoupiti!“, a nemajíc po ruce již kamenù, holýma rukama pustila se v zápas s obrnìným kolohnátem, který se právì vydrápal na zeï, - leè vtom zaryl se jí oštìp jiného Míšòana do hrudi – hrdinka klesla a v pádu strhla s sebou i odpùrce dolù mezi rozlícené útoèníky. V nejvìtší té tísni pøišla obráncùm srubu vydatná posila. Žižka s èástí svého lidu pospíšil do srubu, sám první vystoupil na zeï, a hromovým hlasem pobízeje ostatní, prudce máchal svým palcátem na všechny strany, srážeje

Míšòany vzhùru se deroucí. Náhle poklesl: nìkterý nepøítel chopil jej za nohy a táhl se zdi - již zdálo se, že je ztracen. Leè tu objevil se vedle Žižky staøièký bojovník táborský kolem vpadlých skrání, s nichž èapku urval ruch bitevní, jako sníh poletovaly øídké, bílé kadeøe stará kostnatá ruka mladistvou ještì silou zamávla tìžkým cepem a pádnou ranou povalila Míšòana - ostatní cepníci vtáhli vùdce nazpìt Žižka byl zachránìn. Ale zároveò proklály míšeòské zbranì vetchá prsa starochova - horoucí pøání šedého bratra Stacha bylo splnìno! S dìsným tøeskotem dopadaly nyní táborské cepy na lebky nepøátel, kameny s deštìm støel sypaly se na nì, že s køikem a bolestným stonem couvali od srubu, jehož pøíkop se naplnil mrtvolami. Zatím vida, že první útok na srub jest odražen, vrátil se z nìho k ostatním lidem svým a pravil k hejtmanu Chvalovi: „Dej se potichu a rychle s cepníky svými tudy vinicemi“ -ukázal zkrváceným palcátem na jižní stráò - „a chop nepøítele v boku!“ Chval jen kývl a spìšnì vykonal rozkaz. Dal svým cepníkùm potøebné nauèení a v èele jich vyboèil tiše na stráò mezi vinice. Bratr Matìj pøi dosavadním prùbìhu boje nevycházel ze smrtelných úzkostí; tøásl se na celém tìle tak, že i strašný, høeby pobitý cep kýval se za jeho ramenem. Byl by se jistì poradil s Vaòkem, kdyby to jen trochu bylo bývalo možné. Ještì štìstí, že stál dosti opodál od vlastního jevištì bitvy. Když nyní Chval s cepníky zatoèil se mezi vinice, ovládla bratrem Matìjem jediná myšlenka: že musí prchnouti stùj co stùj - již proto, že nižádná moc svìta po druhé živého do bitvy jej nedostane.

Zámìr jeho byl usnadnìn tím, že nalézal se v poslední øadì. Sotvaže tato sestoupila do vinice, vyskoèil bez rozmýšlení prùlomem polozboøené vinièné zdi a pádil úprkem po stráni dolù, smìrem od bojištì. Zaslechl za sebou výkøik „Zrádný zbabìlèe!“ i zdálo se mu, že nìkdo bìží tìsnì za ním a každou chvíli koncem palcátu již dosahuje jeho zad, což ho tím více pobádalo k zoufalému, zbìsilému bìhu. Tu zaslechl kdesi stranou za køovinami dva hlasy, bezpochyby venkovanù, pozorujících boj na hoøe: „Tuto bìží nìkterý Nìmec.“ „Tábor je to. Vždy má cep na ramenì.“ „Zajisté posel Žižkùv ku Pražanùm.“ Tou rozmluvou vzpamatoval se bratr Matìj. Poznal, že domnìlý pronásledovatel jest vlastní jeho cep, kterýž rozkýván divokým úprkem, tepal ho do zad. Ohlednuv se, nepozoroval za sebou žádného nebezpeèí. Táboøi byli pøíliš zamìstnáni bitvou, než aby stíhali uprchlíka. Slova venkovanù vnukla mu zároveò výbornou myšlenku. Ano, vydá se za posla Žižkova a tak dostane se bez pøekážky nejbližší branou do Prahy; tam pak pospíší do domu Jankova, pøevleèe se opìt do svých vlastních šatù, které ukryje pod širokým a dlouhým klokem, i zamíøí rychle k domu královskému U èerného orla... Již nebìžel, nýbrž jen rychle kráèel ku blízké Horské bránì. Po levici táhly se k ní opìt vinice, za nimiž blýskaly se zbranì nepøátel na poli. Nad branou, na obou vìžích pøi ní a na zdech mìstských bylo plno lidí, pozorujících boj na Vítkovì hoøe, a když bratr Matìj ku bránì se pøiblížil, rozeznal, že panuje mezi nimi veliké hoøe a zdìšení. Vidìl, jak tam ženy a starci lomí rukama nebo je spínají prosebnì k nebesùm; slyšel také pláè,

náøek a modlení úpìnlivé. Patrnì pozorovali, že nepøítel na Vítkovì hoøe vítìzí, a skládali poslední nadìje toliko v pomoc boží. Ale dole v otevøené bránì jevil se zástup, z jehož jiskøivých oèí zírala neohrožená bojechtivost. Pražský knìz v komži a v ostatní církevní úpravì nesl tu na vysoké hùlce blýštivou svátost téže divné podoby, jakou pan Brouèek poznal již na Staromìstském námìstí; pøed ním stálo pachole, také v komži, zvoníc ruèním zvoncem; za ním pak tísnili se v bránì bojovníci s kušemi v rukou. V pozadí bylo vidìti zástupy cepníkù. Když bratr Matìj došel k mostu, jenž vedl pøes hradební pøíkop do brány, zvolal na nìho knìz: „Kdo jsi?“ „Posílá mì Žižka,“ smìle odpovìdìl bratr Matìj, ale hlas jeho se pøece trochu tøásl. „jak jest na hoøe?“ „Zle, moc zle. Žižka vzkazuje, abyste mu pøišli na pomoc,“ lhal samozvaný posel srdnatì dál. „Právì se chystáme do boje.“ „Musím ještì k nìkomu do mìsta,“ dodal bratr Matìj ostýchavì. „Propuste Žižkova posla,“ obrátil se knìz k bojovníkùm a tito ochotnì se rozstoupili. Bratr Matìj prošel branou do mìsta s kuklou hodnì staženou, aby ušel pozornosti Janka od Zvonu a vèerejších soubesedníkù v krèmì, kdyby snad byli mezi bojovníky u této brány. Zaboèiv za roh nejbližší pøíèní ulièky, zhluboka si oddechl, vida, že lest dokonale se zdaøila. Pøesvìdèiv se, že ho nikdo nepozoruje, zhostil se ještì v nejbližším prázdném prùjezdu nepohodlného cepu - a s táborskou tou zbraní skládáme i my s nìho hodnost bratra Matìje a budeme se v pøíští, pøedposlední kapitole opìt jen zabývati s pouhým, milým panem Brouèkem.

XIII. S ulehèenou plecí i myslí chvátal pan Brouèek dále. Ale brzy zabloudil v neznámých ulicích støedovìké Prahy, takže teprve po dobré hodinì šastnì dostihl domu U bílého zvonu. Cestou potkával jen málo lidí; patrnì byla valná vìtšina u bran a zdí mìstských. Také dùm Jankùv byl jako vymøelý. Ani v prùjezdu, ani na paláci nepotkal pan Brouèek nikoho a nezaslechl ani známky života. Domšík byl zajisté mezi bojovníky pražskými a ženské meškaly bezpochyby také nìkde u brány nebo na zdi mìstské, oèekávajíce výsledek boje. Pan domácí pospíšil tedy pøes pavlaè do komoøice. Byla otevøena; když vešel, spatøil v ní starou Kedrutu, kropící podlahu a postel z nìjaké cínové nádobky. Když ho zoèila, stanula chvilku jako pøimrazena s nejvìtší hrùzou v oblièeji; pak sebou trhla a rychle jako vyplašený netopýr unikla kolem nìho z ložnice. „Proklatá modláøka - že tu po mnì vykrápìla svìcenou vodou!“ - rozzlobil se pan Brouèek. Ale vtom zalehl sem zvenèí opìt mohutný hlahol zvonù a pobídl pana Brouèka - tušícího v nìm poslední zvonìní na poplach proti vítìznému snad již nepøíteli -, aby si pospíšil s pøevlékáním. Rychle tedy svlékl støedovìký odìv, odhodil koneènì s ošklivostí a ulehèením i èervenozelené nohavice do kouta a pøevlekl se do svých, teï dvojnásob milých šatù moderních, které ležely vycídìny na truhle. Našel vedle nich i své

boty; porouchaná byla náležitì spravena a obì novì podraženy. S uspokojením obul se do nich, odhodiv dvojbarevné škornì s nevolí do kouta k nohavicím. Pøestìhoval pak ještì své hodinky a ostatní movitosti z kapsáøe a støedovìké tobolky nazpìt do svých poctivých kapes a nakonec zahalil se od hlavy k patì do kloku, aby zakryl svou novovìkou úpravu. S posupným výsmìchem spoèinul pøi odchodu jeho zrak na ohromné posadì s truhlíky a stupátkem, zdrtil pøesýpací hodiny ve výklenku pohledem nejhlubšího opovržení a bez nejmenšího žalu, ne-li radostnì, rozlouèil se s pošmournou komoøicí. Tiše plížil se pavlaèí a mázhauzem kolem zavøených dveøí svìtnice, u nichž mu pøece trochu prudèeji zabušilo srdce pøi vzpomínce na sliènou Jankovu dceru. Aè lahodný obraz její pøíhodami na Špitálském poli a na Vítkovì do pozadí byl zatlaèen, pøece dosud milostnì záøil v toužebném jeho nitru. Avšak ani obraz ten nedovedl jej zadržeti v surovém støedovìku Rychle sestupoval z mázhauzu po schodech a bez pøekážky dostal se z domu. Ponìvadž bylo na námìstí opìt více lidí, dal se z opatrnosti nazad ulicí Týnskou a potom uzouèkou, pošmournou ulièkou pøíèní, která vede vlevo ke Kozí ulici. Chvátal nedoèkavì, kochaje se pøeblahým pomyšlením: dostane-li se skuteènì z královského domu podzemní chodbou nazpìt pod Vikárku a do zlatého století devatenáctého! Umínil si také, že nyní v klenotnici krále Václava každým zpùsobem všechny své kapsy naplní nejvzácnìjšími skvosty... Minul nìjaký pivovar - patrnì onen z Domšíkova vypravování nám již povìdomý pivovár V pekle -, a vyšed z ulièky, namíøil již napøíè k ulici Hrnèíøské, nynìjší Kozí, aby se dostal známou postranní brankou do zadní èásti královského domu U èerného orla. Na pøedsevzetí, že

se zásobí na výpravu do tajné chodby potravinami, zapomnìl v nedoèkavém spìchu svém docela. Leè najednou se zarazil. Po celou cestu Týnskou ulicí a pøíènou ulièkou slyšel jako døíve v komoøici hlahol zvonù, však stále silnìjší, jako by zvon za zvonem po celé Praze vpadal do toho høímavého chorálu; nyní uslyšel také køik, hluk a øinkot z Dlouhé tøídy a spatøil, že lidé z námìstí spìchají v tu stranu. Chtìl rychle pøebìhnouti ke Kozí ulici, ale bylo pozdì. Z Dlouhé tøídy vyrazilo nìkolik jezdcù, máchajících dlouhými kopími, na nichž se tøepetaly korouhvièky s èerveným køížem. Vítìzní køižáci! Pan Brouèek seznav, že prchnouti již nemùže, ve smrtelných úzkostech klesl na kolena a zvolal nìmecky: „Milost! Jsem Nìmec! Jsem katolík!“ „Zabte Nìmce papežence!“ vzkøikli jezdcové èesky skoro jednìmi ústy a jeden napøáhl kopí po panu domácím. Ten uskoèil a zvolal teï èesky: „I pro pána vždy nejsem Nìmec ani katolík! jsem Èech a husita!“ Jezdci v udivení zastavili konì a valný pìší dav ozbrojených i neozbrojených mužù, žen i dìtí, který se zatím vyvalil za nimi z Dlouhé tøídy jako bouøící pestrá øeka, obklíèil ubohého se všech stran. „Proè jsi tedy volal nìmecky, žes Nìmec a podjednou?“ vzkøikl jeden z jezdcù, který se zdál býti vùdcem ostatních. „Myslel jsem myslel jsem - že jste nìmeètí køižáci podle tìch korouhvièek,“ koktal strachem pan Brouèek. „Haha! Ty jsme ukoøistili na Špitálském poli, kde Bùh právì nám popøál slavného vítìzství. Ale ty jsi Nìmec. Vždy ani dobøe èesky neumíš!“ „Ne ne! Pøísahám, že nejsem Nìmec - byl jsem jen dlouho v cizinì - Dosvìdèí vám to Domšík - Janek od Zvonu “

,,Janek od Zvonu? Ten položil dnes život svùj za pravdu a vlast, vytrhnuv s námi Staromìstskými v prvních øadách z brány Poøíèské a smrtelnì byv ranìn v krátkém boji pod Vítkovou horou. Jsi-li opravdu Èech i husita, kterakže smíš vysloviti jméno hrdinovo týmiž mrzkými ústy, kterými pro bídný strach smrti právì jsi zapøel rod svùj i víru svou?!“ „Skolte lotra! Ubijte zbabìlce!“ køièel dav kolem a zuøivì vrhal se na Brouèka. Ten chtìl uprchnouti, ale nìkdo ze zástupu zachytil jeho klok, jenž prudkým škubnutím s nìho se svezl,a pan domácí stál pojednou pøed udiveným množstvím ve svém moderním obleku. ڞas na chvilku zarazil útoèníky tu a tam ozval se také chechtot. „Hle, hle, co se vyklubalo z nevinného kloku!“ zvolal vùdce. „Chceš-li ještì nyní lháti, že jsi našinec? Spíše zdá mi se, že patøíš k té pobìhlé sbìøi køižácké, žes vyzvìdaè Zikmundùv!“ „Pøísahám, že nejsem vyzvìdaè! Jsem Èech a Pražan -“ „Ej nuž, jsi-li Pražan, náležíš k soudu našemu. Svažte jej a veïte na radnici! Kat a skøipec vyzvìdí na nìm pravdu.“ Pan Brouèek, s1yše o katu a skøipci, zesínal jako mrtvola Klesl opìt na kolena a v úzkosti hrozné koktal: „Smilování! Nejsem Pražan! - Jsem sice v Praze rodilý, ale dal jsem se k táborùm - jsem cepník hejtmana Chvala sám Žižka vám to potvrdí -“ „Haha, tábor - takový zbabìlec!“ - „Ještì si blázny èiní z nás!“ - „Hybìti tobì, køižáku a lotøe ohavný!“ - Takové i jiné výkøiky hnìvu znìly vùkol a pan Brouèek byl by zle pochodil, kdyby nebyl znova hlas vùdcùv ukrotil rozkacené množství: „Ustaòte! Hanebník ten promìnil se sice za malou chvilku z Nìmce a katolíka v Èecha a husitu, poté z Pražana v tábora a kdož ví, veè ještì se promìní,

i zasluhuje smrti již pro tyto nestoudné, zbabìlé lži; avšak vydává-li se za Chvalova cepníka, odevzdáme ho na soud táborùm.“ „Však prý Žižka právì s Pražany vjíždí Horskou branou do mìsta,“ zvolal nìkdo z lidí, kteøí sem pøichvátali z námìstí Staromìstského. Pan Brouèek byl tedy jen svázán a vleèen i strkán na námìstí. Tam hrnuly se také již z Celetné ulice a odjinud pestré davy, živì rozmlouvajíce, druh druhu nové podrobnosti skonèené bitvy vypravujíce, mnozí hlasitì plesajíce nebo písnì vítìzné prozpìvujíce. Bylo vidìti starce na zemi kleèící a ruce s horoucím díkù èinìním k nebi spínající. Panny pøinášely zelené ratolesti a èerstvé kvítí, jež pøijíždìjícím a pøicházejícím bojovníkùm v cestu metaly nebo na pøílbice a èapky pøipínal. Na všech oblièejích záøila nesmírná radost a v èetných oèích tøpytily se slzy blaha. Samo slunce, aè již k západu se klonící, zdálo se, jako by svítilo sváteèním, radostným jasem, v nìmž i domy záøily jak v blaženém usmívání. Všecko mìsto rozléhalo se plesem, do nìhož zvony se všech vìží pražských mísily høímavou, jásavou svoji hymnu. Ozbrojenci s nešastným Brouèkem stanuli na rohu Celetné ulice, kde kupilo se lidu nejvíce. Na vysokém patníku, jenž mìl podobu ohromné, nestvùrné hlavy, stál tam nìjaký úèastník nebo svìdek celé bitvy a právì líèil naslouchajícím davùm daleko zvuèným, radostnì pohnutým hlasem šastný obrat její. Ubohý pan Brouèek ve svých úzkostech smrtelných nemìl bohužel smyslu pro jeho øeè, a proto uvádím zde struènì jen to, co nám o slavné bitvì boží na hoøe Vítkovì historie zaznamenala.

Jak víme, podobalo se tam již zle k porážce; ale bystrý vojevùdce vèas pøispìl hajitelùm ohroženého srubu na pomoc a vyslal èást svého lidu vinicemi po stráni polední, aby vpadli do boku nepøátelského vojska na høebenu hory. Ti vyøítili se nenadále od jihu i od východu na Míšòany, kteøí pro úzkost horského høebenu a pøíkrost stránì ani s koòmi svými se otáèeti, ani na pìší útoèníky rozjeti se nemohli a tlaèeni jsou k vysokému srázu pùlnoènímu. Nemohouce odolati strašlivému hromobití táborských cepù, jezdec za jezdcem i s koòmi káceli se do hlubiny, v pádu vazy a údy sobì lámajíce. Také ti nepøátelé, kteøí s oøù byli sesedli a na srub doráželi, nemohouce couvati pro nával zadnìjších a ustaviènì zasypáváni kameny a deštìm šípù se srubu, dílem do propasti jsou sráženi, dílem v zoufalém útìku sami dolù se vrhali a vìtšinou s rozbitými hlavami nebo roztøíštìnými údy na balvanech nebo úpatí vysokého srázu ležeti zùstávali; z tìch koneènì, kteøí zbyli na hoøe, boje se vzdávajíce na zem sedali a toliko štíty proti kamenùm a støelám se srubu pršícím se chránili, jiní marnì se bránili proti rozlíceným cepníkùm, jejichž pádná zbraò se strašlivým svistem a hukotem jako smrtící železné hromobití na hlavy jejich dopadala. Køižácké vojsko dole na Špitálském poli, vidouc úžasnou tu metelici táborských cepù na høebenu hory, vidouc obrnìnce a konì s vysokého srázu støemhlav se kotící a jiné po mírnìjším svahu v šíleném úprku dolù prchající, vidouc netušenou tu krvavou porážku Míšòanù na vrchu, bylo zachváceno náhlým zdìšením, a když vtom i bojechtivé zástupy Pražanù a selských jejich spojencù, vytrhnuvše již pøed šastným obratem boje na Vítkovì z bran Horské a Poøíèské, hrozivì do boku jeho zamìøily, majíce v èele nadšeného bledého knìze, nad jehož hla-

vou veliký paprskový kotouè s velebnou svátostí tøepetavì se blýskal v záøi sluneèní jako svìtlý zjev nadpozemský a jehož hlasnou modlitbu provázel zvuk zvonce, jímž kadeøavé pachole, komží odìné, pøed svátostí potøásalo: tu pohnulo se pojednou vojsko Nìmcù a Uhrù jako mraèno ohromné, do nìhož náhlý uragan zabouøil, a v divokém zmatku dalo se valem na útìk. V úplném nepoøádku a šíleném chvatu uhánìlo nazpìt k øece a vrhalo se o pøekot do jejích vln. S hromovým „Hr, Tábor!“ hnali se táboøi s vrchu za nimi, s bouølivým „Hr, Hus! Hr, Praha!“ vpadli jim Pražané v bok, v divé chumelenici valila se spousta prchajících a stíhajících k Vltavì, jezdci s pìšími v tìsných chomáèích, okované cepy lítaly vzduchem, v oblacích vydupaného prachu blýskala se ostøí sudlic, ohromný lomoz, øehtot, køik, ston a jásot naplòoval širé prostranství pod Vítkovou horou, a také øeka rozbouøila se v celé šíøce pøívalem jezdcù, brodících se v úprku a zmatku na druhou stranu. Množství mrtvých køižákù pokrývalo krvavé pole Špitálské a nemalá jich èást utonula také ve vlnách vltavských. A na takový obraz musel hledìti s protìjšího bøehu král Zikmund, týž pyšný a prchlivý král, který pøed chvílí krutou radostí již napøed mnul sobì ruce, pevnì jsa pøesvìdèen, že ohromnou svojí pøesilou rázem zlomí vzdor smìlého národa a rozšlápne hlavu nenávidìného kacíøstva. Za hodinu jaká zmìna! Nyní rval sobì zoufale bradu, tøásl se hnìvem, lítostí a hanbou, vida tuto neslýchanou, potupnou porážku svého valného, vybraného, dobøe odìného voje v boji proti takové menšinì prostých venkovanù, ozbrojených jen cepy a jinou podobnou, z nouze poøízenou zbrojí. Ohromné vojsko, sebrané s požehnáním papežským ze všech národù a zemí køesanstva, muselo se dívati na ten hanebný útìk svého nejlepšího oddílu a poslouchati vítìzný jásot té hrstky kacíøských sedlákù a m욝anù!

Tak asi líèil øeèník na patníku prùbìh nedávného boje a zakonèil své vypravování nadšeným zvoláním: „Veleben budiž Hospodin za slavné vítìzství, kteréhož dopøáti ráèil hrstce lidu svého nad ohromným množstvím zpupných nepøátel!“ „Vzdali jsme Bohu díky již na bojišti samém, pokleknuvše tam na krvavé zemi a prozpìvujíce hluèný chvalozpìv,“ ozval se nìkdo z davù novì pøišlých. „Ale èest a chvála náleží také Žižkovi, kterýž svým udatenstvím a vtipem boj na hoøe Vítkovì k nenadálému vítìzství obrátil. Bratøi, jmenujme ode dneška horu tuto horou Žižkovou pro vìènou památku slavné jeho bitvy!“ „Tak! Tak!“ pøizvukovalo bouølivì množství. „Èest a chvála bratru Žižkovi!“ Vtom pøihrnul se ulicí Celetnou nový, valný pøíboj lidu a vítìzný jásot jeho pøehlušil hlasy davu pøed nárožím nakupeného. Zvolna bral se tudy k námìstí hlavní voj Pražanù s èástí vojska táborského a samým Žižkou, vítáni a provázeni zástupy starcù, žen, dìtí a jiných obyvatelù pražských. Prùvod ten uprostøed malebných støedovìkých domù poskytoval obraz neobyèejnì pestrý, mocného ruchu plný, vpravdì úchvatný. Vpøedu vyšlapoval si hrdì zástup osmahlých hochù táborských se svými ruèními praky a k nim družilo se množství dítek mìstských, nesoucích v ruce zelené ratolesti, namnoze i malými meèíky a oštípky máchajících. Oèka drobného pøedvoje jiskøila se pýchou a veselím a svìží, jasné hlásky horlivì prozpìvovaly neumìlou sice, ale z vroucího citu vyplynulou píseò, kterou táborský knìz Èapek v radostném zanícení hned na bojišti na oslavu vítìzství, složil. Nyní kráèel sám v èele dítek a pøedzpìvoval jim svoji skladbu:

Dietky, Bohu zpievajmy, jemu èest, chválu vzdávajmy i s starými, neb Nìmce, Míšnìny, Uhry, Šváby, také Rakušeny, pobìhlé Èechy zarmútil, zastrašil i rozehnal ot dietek malých mnoho sem, mnoho tam k utìšení svých milých stálých. Milý otèe! Pøijmiž chválu ot Èechóv vìrných! Za dìtmi kráèela velebná postava onoho pražského knìze, který bojovníky mìstské do bitvy vedl; v rukou držel dosud na tenké, vysoké žerdi blýštivou svátost a pøed ním bral se zvonící žáèek. Za knìzem pak jel na bujném bìlouši jednooký vùdce táborù, pod korouhví s kalichem, kterou nad ním nesl jeden bratr, následován valným davem bojovníkù táborských i pražských. Hrùzný a zároveò unášející byl pohled na ten zvláštní prùvod, na tu pestrou smìs rozmanitých odìní a rouch dosud prachem pokrytých a krví potøísnìných, na ty tváøe nadšené a vítìzným jasem záøící, na tu spoustu zkrvavených sudlic a cepù, ježících se a trèících nad vlnami té bouølivé živé øeky, z níž se ozývaly øinèivé zvuky zbraní, hømot kroèejù, dusot koní, zpìv a plesné pokøiky, splývajíce s mohutným hlaholem pražských zvonù v jedinou velkolepou hymnu radosti a slávy. Støedem nejhluènìjší oslavy byl arci bratr Žižka. Dívky házely èerstvé kvítí pøed jeho konì, matky zdvihaly vysoko své dítky, ukazujíce jim božího hrdinu, starci vznášeli k nìmu s žehnáním ruce, jásot a chvála odevšad burácely mu vstøíc.

Právì nablízku zástupu, v nìmž jedva držel se na nohou nejnešastnìjší, bezdìèný úèastník této slavnosti, nᚠubohý spoutaný Brouèek, zastavil Žižka na chvíli svého konì a zvolal po svém prostém, jadrném zpùsobu povznešeným, zvuèným hlasem, z nìhož se ozývala síla ryzího, hlubokého zápalu a vroucí, upøímná zbožnost: „Milí bratøí! Nechvaltež mne, ale chvalte Toho, jehož jsme všichni pouhými nehodnými nástroji. Milostivý Bùh povalil slabou rukou naší nepøátele své i naše, protivníky pravdy svaté a našeho jazyka èeského i slovenského. Pán všemohoucí, svatá naše záštita, porazil a zetøel mrzkou pýchu jejich. Jemu buï proto èest a chvála na vìky vìkùv, amen!“ „Amen! Amen!“ zaburácelo kolem jako jednìmi ústy. Tu padl zrak Žižkùv na spoutaného Brouèka. „Jakého tu máte zajatce?“ tázal se. „Jali jsme ho v mìstì,“ oznamoval vùdce jezdcù, „an volal, že jest Nìmec papeženec. Omlouval se, že tak volal ze strachu, maje nás podle ukoøistìných korouhvièek s køížem za nìmecké køižáky. Jistil pak, že jest Èech a husita, zprvu vydávaje se za Pražana, ale když jsme ho chtìli vésti na radnici, pravil zase, že náleží mezi tábory. Protož vedeme jej k tobì, abys nad ním soudil sám.“ Jedno oko táborského vùdce pronikavì spoèinulo na zajatci, žíla na èele Žižkovì nabìhla a mohutný jeho hlas zahømìl: „Ha, nepoznal jsem ho døíve v pitvorném tom pøestrojení! Pohleï, bratøe Chvale, není-li to zrádce ten ošemetný, kterého jsme vèera po boji na Špitálském poli mezi sebe pøijali a který dnes, ve chvíli nejt잚í s hory Vítkovy zbabìle utekl?“ „Vìru, že jest!“ vzkøikl Chval z Machovic, jedoucí v prùvodu za Žižkou. „Ani já nepoznal jsem ho døíve v té dvorné mumraji. Padouch ten vèera nestoudnými lžemi mne a knìze Korandu zaslepil, že jsme ho mezi bratry pøijali. Bájil

drze, že na Špitálském s Pražany stateènì bojoval a že po mnohých letech z ciziny se vrací, aby rodákùm pomáhal v tìžkém zápasu. Dnes mužnost svou na hoøe Vítkovì skutkem nejlépe dokázal, a kdokoli jen v tuto chvíli naò pohlédne, pozná ihned, jaký jest hrdina! Haha!“ Zraky všeho množství spoèívaly s opovržením, úžasem a hnìvem na zajatci pøepodivnì obleèeném kterýž nemìl v okamžiku tom opravdu ani špetky bohatýrského vzezøení. Byl bledý jako køída a tøásl se na celém tìle jako osikový list. Vtom prodral se zástupem zavalitý vousatý venkovan v režné halenì a hrubém slamìném klobouku, s pokrvácenou tìžkou palicí v ruce. „K táborùm že se pøidal nešlechetník ten po boji vèerejším?“ køièel venkovan, v nìmž asi ètenáø poznal Žateèana Vacka Bradatého. „Slyšte: Malou chvíli pøed bojem tím, pøišed jako host Janka od Zvonu do krèmy mezi nás, když jsme se tu o knìžské plachty svadili a potkli, ornátù horlivì se zastával a táborùm beranù spílal, že bych byl málem tuto pohanu palicí svou na nìm ztrestal.“ „A nám hned po boji pravil, že ornáty zamítá a proto od Pražanù ustupuje,“ zvolal hejtman Chval v nejvìtší nevoli. „Nevìøím, by Praha mohla zroditi takovou ohavu!“ ozval se z davu Vojta od Pávù jako nový svìdek proti Brouèkovi. „V hrdlo zajisté lhal, namluviv nebožci Jankovi od Zvonu, že jest Pražan rodilý a že z ciziny domù se vrací. Jistì cizák jest nebo pobìhlík bez domova, který lstivì vloudil se do Prahy a do táboru Žižkova, aby tu špehérské služby konal Zikmundovi.“ „Zabte lotra!“ zaburácelo vùkol rozlíceným lidem.

„Pøísahám - pøísahám - že nejsem špehoun – Kdyby tu byl jen Domšík! Èech a Pražan - Milost - milost!“ úpìl pan Brouèek, padaje na kolena a jektaje zuby. „Buï kdo buï, smrti nejohavnìjší jsi hoden, zbabìlèe a pokrytèe nièemný!“ rozhodl Žižka. „A jsi-li vpravdì Èech, tím spíše musí tì vyhladiti spravedlivý hnìv rodákù, jimž pro hanbu jen žiješ a potupu. Hned po prvé vida tebe, soudil jsem, že sloužíš více bøichu svému nežli Bohu, ale nyní poznávám, že nemᚠBoha žádného, že nic není tobì svato a draho kromì mrzkého prospìchu bídného tìla tvého, pro kterýž hotov jsi každému po libosti zapøíti Boha, pravdu, bratry, matku, rod a jazyk svùj. Budiž vyhlazen s této zemì, kteréž jsi ohavou a poskvrnou!“ „Smilování!“ sténal pan domácí, šoupaje se po kolenou, a pak náhle v zoufalém odhodlání zakoktal: „Proboha - slyšte - pøátelé - - Vždy ani nepatøím - do vašeho vìku - vždy jsem se narodil v devatenáctém století - jsem vᚠprapravnuk a jenom zázrakem nepochopitelným dostal jsem se mezi vás - do daleké minulosti!“ Pøekvapené davy pohlížely naò chvíli v nìmém ustrnutí. Koneènì promluvil Žižka: „Ha, babský strach pomátl tvùj rozum. Šílená jest myšlenka, že by èlovìk dalekých pøíštích vìkù pøišel mezi dávné pøedky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, - toho bohdá nikdy nebude, abychom takové mìli potomky!“ Máchl prudce rukou nad odsouzencem a pobídl znovu bìlouše k jízdì. „Upalte ho!“ dodal hnìvivý Chval a jel dále za Žižkou s ostatním prùvodem. „Upálíme ho!“ vzkøikl zuøivý dav a shrnul se na ubohou, nevinnou obì. „Slitujte se! Smilujte se!“ žebronil úpìnlivì pan Brouèek.

„Pro zbabìlce a zrádce nemáme smilování!“ zvolal tvrdì Vacek Bradatý. „Marnì skuhrᚠo bídný život svùj, jehož bohem jediným byl zajisté bøich a svatyní plný sud.“ „Tak-li tomu, budiž sud i rakví jeho!“ navrhoval nìkdo z davu. „Dobøe díš! Upalme ho v sudì!“ pøisvìdèovalo bouølivì množství a – Péro klesá mi z ruky. Zdráhá se dokresliti pøíšerný výjev. Ale povinnost spisovatelská velí, abych provodil svého hrdinu až do strašného konce støedovìkých jeho dobrodružství a doplnil tou šerednou èrtou svùj vìrný obraz dávné doby, v níž ku skvìlým záøím družily se tím temnìjší stíny. Útlocitné ètenáøce však radím, aby pøeskoèila konec této kapitoly; vždy asi již dosavadní útrapy dobrého pana Brouèka vyloudily nejednou vláhu soustrasti na její øasy. Jenom ètenáø pevnìjších nervù sleduj mne i pøi smutném posledním úkolu a mìj pøitom na pamìti, že tehdejší doba nebyla tak uhlazená a choulostivá jako nᚠosvícený vìk, v nìmž sice statisícové umírají v mukách na bojišti, ale kat pøedstavuje se odsouzenci v rukavièkách. Ani v krvavých románech nesetkáváme se již s exekucemi toho druhu, jaká vykonána byla dne 14. èervence 1420 v Praze na panu Brouèkovi a dne 21. srpna 1421 v Roudnici stejným zpùsobem na smìlém novotáøi Martinu Houskovi èi Loquisovi a jeho tovaryši knìzi Prokopovi. Ostatnì mohu následující dìj naznaèiti jen v nìkolika hlavních, pøíšerných rysech. Pan domácí pøipomíná si tuto katastrofu jen mlhavì jako nejstrašnìjší sen svého života; úzkosti smrtelné kalily mu smysly, že jen kuse a nejasnì vnímal všechny okolnosti strašného dìje. Polomrtev byl dovleèen za køiku a lání davu ku pranýøi na Staromìstském námìstí - lid snesl tam za chvilku hromadu polen a slámy - praèata pøivalila veliký sud zaslechl

ještì jako v mrákotách, že vyvalili sud ten z Pekla (pivovar ten byl nyní hoden svého jména!), ozval se praskot døev, vyšlehly rudé plameny a pøíšernì ozáøily strakatý støedovìk, dav, jímž se prodrala hrbatá ohyzdná babice, èímsi nad hlavou máchajíc a zlobnì spílajíc: „Dobøe tak! Upalte zlého èarodìjníka! Hle, tuto vrhám k nìmu na hranici pekelnou krabièku s kouzelnými slovy a ïábelské koøení, kterým zaèaroval nᚠdùm, že stal se pøíbytkem neštìstí. Jdi k satanu, ohavný kouzelníku, jemuž jsi zapsal èernou duši svou.“ - Nato podnikl pan Brouèek ještì poslední marný zápas s lítými katany, kteøí ho svázaného vstrèili do sudu - naposled zdálo se mu, že zahlédl v otevøeném oknì domu Domšíkova smutnou tváø spanilé Kunky, pak objala jej tma, zabušily palice, vrážející nad ním víko v otvor sudu, sud zaèal se s ním valiti blíže k praskajícímu ohni. Mrákoty obestøely jeho mysl a jen jako vzdálená hvìzda zamihla se tìmi chmùrami ještì líbezná pøedstava Domšíkovy dcery; zakalený duch upjal se k ní bláhovì jako k poslednímu zásvitu nadìje a z prsou vydral se chroptivý, zoufalý hlas: „Kunko! Kunko!“

XIV. „Božínku, copak to tady kunká?“ ozval se nad panem Brouèkem povìdomý hlas, a když hlavu povznesl, zoèil ustrnulou tváø pana Würfla, naklonìnou k otevøenému sudu. „I pro všechny svaté - pan domácí!“ trnul hostinský, spráskaje ruce nad hlavou. „Mùj ty spasiteli, jakpak se ráèili dostat do sudu?“ (Pan Würfel totiž nìkdy po starém, ctihodném zpùsobu ještì oniká.) Pan Brouèek neodpovídal; díval se jen vyjevenì na nìho, jako by se nemohl vzpamatovat, kde jest a co se s ním dìje. „Líbìjí pøece vylézt, pane domácí; vždy je tam plno neøesti,“ pobízel ho starostlivý Würfel. Ale pan Brouèek prozatím opatrnì vystrèil jen hlavu a rozhlédl se úzkostlivì kolem. Spatøil sice kus støedovìku, totiž okrouhlou romantickou vìž Mihulku, ale jinak nièeho z tìch dìsných dávnovìkých zjevù, které jej pøed chvilkou ještì obklopovaly. Shledal, že je sice v prázdném sudu, ale nikoli u pranýøe a pøed hoøící hranicí na støedovìkém Staromìstském námìstí, uprostøed hrozivých zástupù husitských, nýbrž na tichém dvorku útulné Vikárky. Oddechl si zhluboka, jako by se mu ohromný balvan s prsou svalil, a s pomocí Würflovou vylezl pracnì ze sudu. Mìl údy jako pøelámané a v hlavì cítil muèivou tíhu. Také jeho odìv byl neèistotou v sudì šerednì zpoøízen. „Pìknì vypadají, pìknì!“ konstatoval vyèítavì hostinský. „A zdá se, že si ulovili taky krásnou rýmu. Inu, není divu, celou noc v mokrém sudì!“ „É, tu jsem si ulovil v komoøici a pøi tom èistém noclehu na Žižkovì,“ odsekl mrzutì pan domácí.

„V komoøici? Na Žižkovì?“ opakoval s úžasem hostinský a díval se na hosta, jako by pochyboval, má-li všech pìt pohromadì. Ale pan Brouèek nepouštìl se prozatím do nijakých vysvìtlení, nýbrž ohlížel se po svém klobouku, který byl šastnì také za sudem na zemi nalezen, arci ve stavu neblahém. Würfel odvedl pana domácího do hostinské svìtnice a pøivedl i paní Würflovou, naèež oba o závod ulevovali nejvìtšímu svému udivení nad pøíhodou tak neobyèejnou. Koneènì vyslovil hostinský domnìnku, o níž jsem se zmínil již v kapitole druhé. Pan domácí spletl prý si v noci nejspíše cestu a nevyšel pøedsíòkou na ulici, nýbrž zabloudil na opaènou stranu ke schodùm, po nichž bezpochyby divnou nìjakou náhodou na dvorek a do starého, vysloužilého sudu se dostal, kterýž tam s vyraženým hoøejším dnem v koutì stojí a k chytání dešové vody i jiným podobným úèelùm slouží. Jinak prý ta vìc státi se nemohla, leda by pan Brouèek po druhé na mìsíc byl zabloudil a odtamtud pùsobením nìjaké pøitažlivé síly pøímo do øeèeného sudu nazpìt byl spadl. Nᚠhrdina odpovìdìl na tyto teorie jen rázným zavrtìním hlavy, ale hlasu ze sebe nevydal. Zatím co paní Würflová nìco pro zahøátí a posilnìní v kuchyni chystala, svlékl pan domácí k vybídnutí hostinského své zubožené šaty a zahalil se prozatím v pánì Würflùv župan. Za té èasné doby nᚠmoderní Diogenes opustil totiž svùj sud k osmé hodinì ranní - nebylo pro štìstí na Vikárce, ještì žádných hostù. Teprve když pan Brouèek chutnou snídaní na vidlièku se obèerstvil, dvì sklenice plzeòského vyprázdnil a do svých vycídìných šatù znovu se oblekl, rozvázala se za tøetí sklenicí mlèelivá jeho ústa. Arci mohl prozatím nastíniti jen hlavní obrysy svého podivného dobrodružství. Pan Würfel naslou-

chal sice v nìmém úžasu, ale zároveò vrtìl nedùvìøivì hlavou a nakonec ohradil se rozhodnì proti tomu, že by nìkde v jeho místnostech hostinských nebo nablízku byla nìjaká šachta, kterou by se jeho hosté mohli propadati do støedovìku. K jeho žádosti kladu sem s ohledem na bázlivìjší hosty Vikárky výslovný jeho protest a dodávám, že se pozdìji sám pan Brouèek bedlivým místním ohledáním o naprosté bezpeènosti Vikárky a jejího okolí pøesvìdèil; ale pøesto trvá i on na svém a ponechává všem znalcùm podzemního stavitelství na uváženou, mohl-li se z hostince Würflova do hluboké tajné chodby pod Vltavu vedoucí dostati jinak nežli nìjakou šachtou. Pan Brouèek lituje, že ústí tajemné chodby tak pojednou beze stopy zmizelo; avšak lituje toho jediné vzhledem k ohromnému pokladu krále Václava - z nìhož ostatnì pro pøípad, že bude nalezen, zákonný podíl, jemu jako prvnímu objeviteli náležitý, šlechetnì vìnuje spolku èeských spisovatelù „Máj“, èímž dobývá si o spisovatelstvo jistì vìtší zásluhy nežli nìjakou z oblíbených úvah o nynìjší krizi literární. Jinak nemá ani nejmenší chuti podívati se øeèenou šachtou po druhé do patnáctého století a neradil by ani ètenáøi k takovému výletu. Navzdory kuøatùm po pùl groši, nadbytku lososiny, medovinì a jiným nìkterým výhodám støedovìku zùstavila doba husitská v panu domácím dojem rozhodnì nepøíznivý, nejen pro nedostatek sirek a vidlièek, mìøení èasu posejpátkem, chvošata na vlasy, mužské suknì a podobné barbarské hlouposti, ale i pro jiné, ještì mnohem horší vìci. Pan Brouèek nemá nièeho proti tak zvanému vlastenectví, pokud zùstává v rozumných mezích; spánembohem a si Èechové mluví mezi sebou èesky, chodí do èeského divadla, zakládají èeské spolky poøádají národní slavnosti

a tøeba i sbírají na vlastenecké podniky ovšem nikoli u domácích pánù, kteøí za nynìjších zlých èasù nemohou si dopøáti takových zbyteèných výdajù. Ostatnì pan Brouèek sám, jak bylo již na jiném místì øeèeno, vystøílel na Vikárce hezkých pár krejcarù národním støelcem pro Ústøední matici a byl také dvakráte na národní slavnosti, kde vypil zcela v tichosti piva za pìt chlubných národovcù. Ale chtíti jako husité, aby èlovìk z vlastenectví nebo vùbec pro nìjaké zásady vydával v nebezpeèí své jmìní aneb dokonce svùj život, to pøece hotové šílenství. Každý rozumný èlovìk musí jen chváliti, že pan Brouèek pøešel od Pražanù k táborùm, když se mu zdálo, že si tím své postavení polepší (bylo to arci krásné polepšení!), a že se vydával pøed domnìlými nìmeckými køižáky za Nìmce, aby svùj život národu zachoval. Pro podobné vìci hrozí nyní nejvýše papírový novináøský pranýø, který pro ustavièné vzájemné zrádcování našich politikù skoro již pozbyl veškeré úèinnosti. Kdybychom teï každého, kdo takto jedná, vrazili místo do novin po husitsku hned do sudu, stalo by se brzy v Èechách bednáøství nejvýnosnìjším øemeslem. Husité byli zkrátka potøeštìní výstøedníci: daleci tiché, spoleèné práce národní, libovali si jen v okázalém bouchání houfnicemi a palcáty, dopouštìli se nedùstojných demonstrací a kompromitovali svou zbrklostí èeský národ v nejvyšších kruzích. Národové docházejí svých cílù toliko klidnou rozšafností, jakož nejlépe dokazuje pøíklad Maïarù, kteøí svou vzornou umírnìností dosáhli všeho, èeho si jen mohli pøáti. Proto dobøe èiní ti mezi námi, kdož nás ustaviènì k mírnosti napomínají; vždy jsme my Novoèechové, jak známo, pøíliš ohniví a divocí, a kdybychom druh druha nedrželi, bùh sám ví, co bychom ve své bezohledné ráznosti ztropili!

Nejvíce však poškodili husité èeskou vìc ve svém nerozumném odporu proti nìmèinì tím, že netoliko moc druhého zemského jazyka v Èechách na dlouhé èasy zlomili, ale i celou spoustu Nìmcù odtud vypudili a tím všeliké pøíležitosti k nìmecké konversaci se zbavili, bez níž se nikdo øádnì nìmecky nenauèí. Kdež jsme mohli jinak býti! Dnes by zajisté každý Èech mluvil již nìmecky, jako když bièem práská, a nebylo by tøeba, aby vlastimilové o zachování a rozšíøení nìmeckého jazyka mezi Èechy tak namáhavì peèovali. Kromì tìchto pro celý národ pøedùležitých zkušeností vytìžil pan domácí z výpravy do støedovìku pro sebe jen nìkteré linguistické drobnosti. Udeøením sedmé na „orloji“ bývá teï pravidelnì „U kokota“ (Vikárce se od památného èervence jaksi vyhýbá), oklepá tam na „mázhauze“ sníh s „kloku“ a „škorní“, z jídelního lístku vybírá si s oblibou smaženou „kuru“ nebo jazyk s polskou „šalší“, bere si k tomu slaný „rohlíèek“ a pøi osmém „poháøíku“ zaèíná blouzniti o jablkové „varmuži“. Èasem zamyslí se pak hluboce, zapadá v tichou melancholii, z jeho prsou derou se tìžké vzdechy a nìkdy zatøpytí se i slza v jeho zraku zkrátka, jevívá všechny pøíznaky nešastné lásky. Domnívám se, že ho v takových okamžicích zachvacuje beznadìjná touha buï po staroèeské medovinì, neb dokonce po spanilé Kunce, v kterémžto druhém pøípadì by byl arci nejnešastnìjším milovníkem na svìtì a za své zatvrzelé panictví potrestán zpùsobem tak ukrutným, že by ani spanilomyslné ètenáøky ukrutnìjší pokuty vymysliti nedovedly. Vedle onìch morálních výsledkù pøinesl si pan Brouèek ze støedovìku jedinou hmotnou výslužku: novou podrážku svých bot. Je mu tím milejší, ponìvadž ji má zcela zadarmo; pohledávka husitského ševce je totiž dávno promlèe-

na. Hospodynì (kterou mohl pan domácí ku jmeninám pøece mile pøekvapiti dárkem v podobì kartounové zástìrky, ponìvadž se nepochopitelným zpùsobem již dne 13. èervence, tedy pøed výroèním dnem bitvy na Žižkovì, do novovìku vrátil) upozornila ho sice, že podrážka øeèená vypadá zcela jako ona stará, s níž si pan Brouèek den pøedtím na Hradèany vyšel, ale pan domácí vítìznì namítl, že arci výrobek patnáctého století nemùže vypadati jako nový a že vùbec již pouhá existence té podrážky svìdèí o bájeèné dùkladnosti staroèeských obuvníkù. Trvanlivost tato èiní skoro již zoufalým jistého profesora, který si husitské podešve, až budou roztrhány, vyžádal ku vìdeckému probádání, - kdož prý mùže vìdìti, nenajde-li se v nich nìjaký nový proužek našich rukopisù, èímž by neblahý spor rázem šastnì byl ukonèen. Ale podešve nechtìjí a nechtìjí se roztrhati, a proto budeme bùhvíjak dlouho ještì èekati na koneènou obranu dotèeného pana profesora.