Svatopluk Úech: PESTRÉ CESTY CECKÁCH. NAKLADATEL. F. TOPiC KNIHKUPEC V PRAZE

Svatopluk Úech:

PESTRÉ CESTY

PO CECKÁCH.

NAKLADATEL F.

TOPiC

V PRAZE.

KNIHKUPEC

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLDKA ECHA. Pokraování posmrtné.

-

Poádá Ferdinand

Strejek.

DÍL XXVI.

PESTRÉ CESTY PO CECHÁCH,

v PRAZE NAKLADATEL F.

TOPI 1909.

KNIHKUPEC

PESTRÉ CESTY PO Cechách. Napsal

SVATOPLUK ECH.

^ v PRAZE NAKLADATEL

F.

TOPI 1909.

KNIHKUPEC

\^

MQV 301965

Titul svazku inl by vlastn zníti

nebo

chách",

iZ Pestrých cest po Ceobjemnou práci svou zúplna nedokonil, místo zamjšlených ti, a krom toho zaa-

spisovatel

vydav

toliko dva díly zeny byly nkteré ásti

I. dílu pvodních !>Pestrých cest po espoleník«, jež vycliázely s illustracemi Viktora Olivy v letech 1890—1892 nákladem F. Topie v Praze, do pedcházejících svazk Sebraných spis, a to do V. sv. na str. 83 164 upomínky básníkovy z dtství (Z cesty Václava Maliny do minulosti), do sv. X. na str. 253—278 pojaty básn »Z cestovního denníku Jana Vraného« do cyklu »Z potulek»< (Na Humprecht, Malomstská idylla, Kost, Na Valdštejn, Trosky) a úvodní básefi k »Pestrým cestám po echách«, nadepsaná »echám«, zaazena byla do »Druhé ady ver? piležitostných« ve

chách pana

Brouka

a

—

sv.

XXIV.

na str, 258—251. Pro »Pestré cesty po Cecháchir

napsati

pvodn

Furiosa a Betislava Boubín>kého«,

Tšínské« však zaal psáti »Violy

ml

.Svat.

ech

v úmyslu

také "Kutnohorské procházky a fantasie Orlanda

nkolik parodických básri

ivahy »Dra Dagoberta .Špiky«. Když II. díl P. c. po ., satiru »Matj Brouek na výstavx, vsunul »básnický souboj« Orlanda Furiosa a Betislava Boubínského do této práce a k ostatním ástem vbec již se a ironické

nevrátil.

f. S.

11443^9

TISKEM 2>UNIE« V PRAZE.

!

(Pr ospe kt.)

Velectný pane nakladateli nemile pekvai Vy „Kde je pan otázkou pen Brouek?" která tyto dni v tuném inserátovcm rámci tvrdošíjn obtžovala tenástvo našich denních listu. My oba jsme arci pesvdeni, že tajemným inserentem byl nkterý z hojných ctitel pana domácího, kteí se již nemohou dokati nového jeho vystoupení na veejnost; ale v obecenstvu na-

Jako

já,

byl Jste zajisté

przran

tajemnou

:

kteí pvodce onch inserátu ba dokonce snad v nejtsnjší Vaší blízkosti, což se Vás musí dotýkati tím bolestnji, ponvadž ze všech vcí na svt krom ne-

šlo se as dosti lidí, hledali zcela jinde,

poádných odbratel zpsob reklamy.

nejvíce

všeliký

nenávidíte

A

co eknete teprve tomu, sdélím-li Vám, že se vedle onch inserátu povalují po kavárnách a hostincích i zvláštní lístky, v podob navštívenek, s

týmž dtklivým dotazem po panu Broukovi?!

Že tyto lístky neznámého pvodu bloudí v Praze po venruky do ruky a že valem rozlétly se i

7.

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

1

:

kove ? Za oitý dkaz pikládám k dopisu svému jednu takovou navštívenku, která zabloudila vera až do mé literární poustevny. !

i

Musím

Vám

piznati, že mi ten lístek zkacelou dnešní noc. Dotrná slova ,,Kde je pan

zil

se

:

Brouek?" pronásledovala mne matenicí divokých sn. Bhal jsem ulicemi, kde tato otázka šklebila se na mne na každém rohu s ohromného plakátu a s nesetných tabulí, jež nosili mezi davem na žerdích veejní posluhové. Uchýlil jsem se do kav^árny a beru do rukou asopisy. AIj bože! Úvodní lánek ,, Národních List" má tuný nadpis ,,Kde pan Brouek ?" sahám k nmecké ,, Politice" i tam záí v ele první stránky veliké

—

:

—

„Wo

ist

roda",

,,

Herr Brouek?"

eská

— —

Stejn „Hlas Ná-

—

Politika", ,,Cech"

zkrátka všech-

ny naše žurnály nechaly boje o vídeské punktace a sjednotily se ve svorné, dtklivé otázce po panu Broukovi. Zmámen vybíhám opt na ulici, ale

tam

vítá

msíním s

mne

fantastický povoz, tažený schromlým Pegasem a vyfintný husitskými palcáty,

nhož pan Wrfel

kostýmu

s

luznou

známém stedovkém Etheréou neúnavn metají do ve svém

hluících zástup spoustu modrých, ervených, žlutých, zelených list s nápisem: ,,Kde je pan Brouek?" Chci uniknouti do postranní ulice, ale v tom slyším Váš hlas, zvoucí mne, abych k dovršení effektu ztrávil nkolik dní s Olivovými kresbami za sklem vaší výkladní skín Zdšen pádím odtud. Vy v patách za mnou a již cítím v týle železnou Vaši ruku ... V tu chvíli jsem se na štstí probudil, pokryt jsa všecek potem' smrtelných .

úzkostí.

.

.

Tento hrozný sen

jest

píinou mého

dopisu.

V"ím sice, a shora již jsem napsal, že Jste nepítelem všehké reklamy stejn rozhodným jako já ale dbaje písloví: ,,Cert nikdy nespí", obracím se k V^ám pec ješt s výslovnou žádostí, abyste v tomto pípad Svým zásadám vren zstal a krom prospektu a prostého oznámení v novinách nieho nepodnikl pro hojnjší odbyt našeho díla. A prospekt upravíme tak, aby si nikdo do naší kniliy nesliboval více, než podati chceme a žeme. \'ždy jsem pesvden, že stejn jako já nedbáte o hojné rozšíení její, nýbrž o uspokojení teba neetných. Ba, bude nám píjemnji

—

i

m-

tená

kroužku vlídných, dvivých, není-li pravda? shovívavých odbratel Zárove osmluji se navrhnouti Vám hned ob\

takovém

užším

—

sah prospektu, v nmž bez jakýchkoli vnadidel a bliktr strun objasním vznik, smr a program našeho nového díla, ponechávaje sob širší rozvedení do pedmluvy spisu samého. Hned po vydání druhého cestopisu Brouko\a zaalo se ozývati pání, aby pan domácí do tetice všeho dobrého brzy opt podnikl njakou xýzkumnou cestu. Dávány také hned rady vzhledem k žádoucímu smru píští výpravy. Jedni na píklad ale výlety odporuovali nkteré budoucí století \- tomto smru \ ykonalo již tolik romanopisc, l)ásniku, uenc, politikv a utopist, že pozbyl na-

—

prosto

pvabu

originálnosti.

\'^tšina

hlas

radila,

aby se pan domácí tentokrát podíval do pekel. Autor slyšel sám na mnohých stranách lichoti\'é vyzvání, aby ,,už se svým panem Broukem šel ke všem ertm!" Návrh ten byl dosti svdný a po

nkterý as konal pan domácí skuten vážné pípravy k infernálnímu výletu radil se s odborníky o poízení asbestových podešv a nespalného odvu, koupil se starý Pekelný žaltá a vymnil také :

s p. Alfonsem Šastným v Padaov. Ale pozdji vzdal se té myšlenky nadobro. Vždy i cesta do pekel jest píliš vyjetá a hodí se spíše theologm, s nimiž pan Brouek nehodlá konkur-

nkolik dopis

rovat.

I

návrhy etných rádc. Ale jedna myšlenka, pocházející náhodou ode mne, dovedla ho pece upoutati. Vzpomnl jsem si, že vc nejlepší asto bývá nejblíže, a napadlo mi, že by snad takový bystrý pozorovatel a trefný posuzovatel, jakým jest pan domácí, našim zvláštním eským interessm nejvíce prospl výzkumnou cestou po vlasti samé. Ale p. Brouek dlouho mému návrhu odporoval a namítal zejména, že samoten nestaí na úkol tak veliký. Konen odzbrojil jsem ho nabídkou, že mu tedy opatím spolupracovníky. I podailo se mi získati hned celou adu znamenitých sil, z nichž uvádím pouze: slovutného uence p r o f Vojtcha B o i vo j e K o s 1 1 i v éh o, známého cestopisce a novellistu Václava Malinu, duchaplného dra. D a g o b e r ta S p i k u, neprávem zapomenutého staršího básníka J a n a Vraného a geniální mladé literáty O r 1 a n,d a

Stejn zamítal

i

jiné

.

1'

u

r

i

o

s

a

a'

Betislava Boubínského,

v

je-

jménech tená asi uhodne básnické pseudonymy. tenáky potší zajisté zpráva, že získali jsme

jichžto

také si.

cituplnou a

spanilomyslnou spolupracovnici,

Violu Tšínskou.

Tito cestovatelé vzali na sebe úkol, že vyjedou vyjdou ze svého spoleného stediska Prahy rznými smry, každý do jiné koniny naší vlasti, a že ze svých cest dle možnosti asto budou zasílati dopisy s podrobným vylíením svých píhod a po-

i

kterýžto materiál pak moje nepatrnost jako zvolený redaktor celého díla vhodn uspoádá, po pípad zpracuje a k tisku upraví. typografické úhlednosti takového díla velmi pispívají Azletné proslovy a jiné veršované práce, zorování,

K

na vhodných místech vkusn vetkávané.

A pon-

vadž nyní v Cechách o poety není nouze, získal jich hned nkolik, ásten shora vyjmenovaných, pro takovou výzdobu naší cestopisné sbírky.

jsem

Illustrování díla

ochotou

konen

Viktor Oliva,

Broukových

již

pevz'ál

s

obvyklou

dívjších cestopisu

z

chvaln známý.

Tšilo by mne, kdybyste

použil tohoto návrlui

prospektu a doplnil jej pouze obvyklým oznámením lht vycházení a ceny sešit.

Ve Vinohradech, dne

11.

íjna 1890.

Svatopluk Cech.

úvodní kapitola^ trochu

dlouhá,

ale

pro

tenáe

nezbytná.

Známo jest, s jakou poch\'alou oba neobyejné Matje Brouka na msíc a do patnáctého století byly pijaty toucím obecenst^'em slušnou*) výlety

i

ástí domácí kritiky. Hned po vydání druhého jeho cestopisu zaalo se ozývati pání, aby pan domácí do tetice všeho dobrého brzy opt podnikl njakou výzkumnou cestu. Dávány také hned rady vzhledem k žádoucímu smru píští výpravy. Jedni na píklad odporuovali nkteré budoucí století ale výlety v tomto smru vykonalo již tolik romanopisc, básník, uenc, politikv a utopistú, že pozbyl naprosto pvabu originálnosti. \^tšina hlas radila, aby neohrožený cestovatel tentokrát se podíval do pekel. Autor sám slyšel na mnohých stranách lichotivé vyzvání, aby ,,už se svým 'panem Broukem šel ke všem ertm!" Návrh ten byl dosti svdný

—

—

—

kritika taková, *)£Slušnou nazývá se jak známo která pednosti pvodního díla nadšen velebí a slabé jeho stránky pokiývá pláštm vlastenecké sho\'ívavosti.

11

a po nkterý as konal pan domácí skuten vážné pípravy k infernálnímu výletu: radil se s odborníky o poízení asbestových podešv a nespalného odvu, koupil si starý Pekelný žaltá a vymnil také nkolik dopis s p. Alfonsem Šastným v Padaov. Ale pozdji vzdal se té myšlenky nadobro. Vždy i cesta do pekel jest píliš vyjetá a hodí se spíše theologm, s nimiž p. Brouek nehodlá konkurrovat.

návrhy etných rádc. Ale jedna myšlenka, pocházející náhodou ode mne, dovedla ho pece upoutati. Vzpomnl jsem si, že vc nejlepší bývá asem nejblíže, a napadlo mi, že by snad takový bystrý pozorovatel a trefný posuzovatel, jakým jest pan domácí, našim zvláštním eským interessm nejvíce prospl výzkumnou cestou po vlasti samé. Ale pan Brouek nechtl o tom prý by se podkoval, s poátku ani slyšeti. jichž se o letních venkovské beky, píti všelijaké nedlních výletech nabažil tou mrou, že obmezuje své venkovské partie na \'inohradský Kravín.

Stejn zamítal

i

jiné

Pkn

Ale nedal jsem se poátením nezdarem odstrašiti a domlouval svému slaxnému píteli tak dlouho, až mu zbyla na konec jediná námitka, že samoten nestaí na úkol tak veliký. Vida, že by nadobro byl zmaen, spokojil jsem jinak zámr se alespo ásteným jeho provedením a zlomil poslední odpor pana domácího nabídkou, že mu tedy zaopatím spolupracovníky a že budu spokojen, pevezme-li alespo nkterou dležitjší partii.

mj

Co jsem

mne

pijal zprvu toliko

brzy rozlinými

pvaby.

z

nouze,

zaujalo

;

1^

Rozestev na stole ped sebou obšírnou mapu Cech, zaal jsem v duchu nastiovati obrysy budoucího díla, srkaje pi tom ernou kávu, jíž mne štdrý pán domu vlídn pohostil naše konferen-

—

ce odbývala se totiž v panické domácnosti Broukov. Stará hospodyn nesdílela arci jeho vlídnost naopak — obliej, s jakým pede mne postavila úhledný hrneek s asovým nápisem: love, nezlob se", inil píkrou protivu k tomu vyzvání a pipomenul mi tvá arodjnice, podávající své obti njaký pekelný lektvar. Pozoruji vbec již od msíního výletu pán Broukova, že paní Mar,,

mn

kyta spatuje ve jakéhos Mefista, jenž poestného pána jejího svádí k neblahým výstednostem. Pes to byla její káva výtená a rozševelila

píjemn mou fantasii. Na stízlivé aly se míhati pvabné krajinky, zele brzy

map

za-

luk stí-

šerem les a v pozadí modraly se lehké silhuety hor; l pod mého prstu, ležícíiio uprosted mapy na erné skvrn, která pedstavovala Prahu, vynoilo se v nejistých obrysech nkolik lidských figurek a rozcházelo se od toho stedu zem rznými smry, do všech paprsk vtrné hvzdy vidl jsem je kráeti po silnicích, jeti v železniních dala se

s

;

vozech a doklepávajících dostavnících, zastavovati v malomstských hotelích a vesnických hospodách, baviti se pestrou smsí zjev a píhod, zažívati rozliná dobrodružství cesty jejich rozbíhaly se od srdce otiny všemi smry k její obrub jako vlákna pavuiny, spojovaly se vlákny pínými a z\olna opádaly lehounkou sítí celé Cechy ;

.

.

.

Pan Brouek svým hmotným basem rozfoukl vzdušnou pízi. Nahnul se jiiž díve s druhé strany

13

nad mapu a trochu neobratn

jezdil

po

masitým

ní

prstem.

pimákl ho na

Náhle

jeden bod

mapy

a pravil „Bodej že! Tam bych se mohl podívat!" ,,Aj, snad jste již vyvolil smr své cesty?" znla moje radostná a zvdavá otázka. myslím, že tohle bude opravdu nej,,No ." lepší odpovídal váha\ pan domácí a táhl prstem od Prahy k jihozápadu, kdež rázn stanul na koleku, znaícím pední eské msto v onch kon:

.

.

.

.

.

inách.

smrem k Plzni?" Myslím si, mám-li už kousnout do toho t\ rdého venkovského oíšku, že bude tohle ješt nejmoudejší." ,,K Plzni. Nu, dobrá. Je to vskutku šastná ,,Tedy ,,

volba. Cesta vede

tém

nejryzejší

eskou

krajinou,

posvcenou upomínkami z nejdávnjších dob našeho národa a zárove plnou svérázných pvabu. Plze sama je msto každém ohledu vysoce dležité a v okoh' možno se ješt pokochati posled\'

ními doblesky malebného národního kroje. Jen po-

—

pohrozil jsem žertovn -- „jen pozor, pane domácí, aby se nestalo njaké neštstí Taková pružná, kyprá Plzenaka s kídloma snhobílé holubiky za rumnnou t\áikou a s širokými, krátkými suknmi nad jadrným lýtkem v ervené puiicose Od kamen, kolem nichž paní Markyta ústa cosi kutila, ozxalo se zakašlání tak zvláštní, že jsem bezdky umlkl a tím smrem se zadíval. zor"

!

—

vín

Stará hospodyn jevila všechny známky dlouho tlumené vnitní boue, kteráž se konené chystá

14

bu

k výbuchu. Ale zbytek netroufalosti neb sama prudkost rozilení zavíraly erupci té východ, tak že paní Marky ta hodnou chvíli jen po vzduchu lapala, chraptiv odkašlávala a pak jen nkolikrát: ,,Inu

—

—"

ze sebe vyrazila, ovšem povážlivým, že i pan Brouek od

inu

s pízvukem tak mapy vzhlédl a

své dobrácké oi udiven na ni vyvalil. ,,Co pak, paní Marky to? Co pak vám peletlo pes nos?" tázal se starostliv. ,,Inu vlastn do toho nic není já jsem jenom služebná osoba ale myslím si, když chce mít nkdo zábavu, ji hledá mezi sob rovnými a nepivádí takové spoádané pány darmo do lidských hub!" Vyrážela tyto vty dosud s obtíží, kouskovit a mrskla pi tom bodavýma oima nkolikráte v tu stranu, kde jsem sedl.

— mn

—

—

a

,,Jaké lidské huby ? Kdo koho pivádí do lidských hub?" tázal se pan Brouek v neblahém tušení a vstav od stolu pistoupil k paní Markyt. Ta odhodlala se zatím na všechno její valila se nyní jako uvolnná láva širokým palivým ;

e

proudem. ,,lnu, co bych to neekla? Nemá-li nkdo kouska svdomí, musím já milostpánovi otevít oi. Byli jsme živi ve svatém pokoji, mli jsme všude vážnost, a ted po lovku zrovna prstem ukazujou. U kupce, u pekae, u ezníka kam se hneš, všude máš msíc na talíi a všelijaké hlouj)é ousmšky k toinu. A to s tmi neznabohy na Zižkov byla teprve krásná vc! A ješt se nechat vymalovat v takové maškae, s cepem na ramen jako njaký mlatec To se tak zrovna sluší pro domácího

—

!

"

.

15

pána hanby, !

Jestli

ml

si

nkdo

jiný

nic

nedlá

ze

svtské

by alespo nechat na pokoji slušné a Všude pak abys poslouchal takové etl prý v njaké ei! Jako dnes u hokynáe knize, že by žádný lovk ani pt minut na msíci nevydržel, ponvadž prý tam není žádný vzduch. Já jsem konen nerozumná osoba ,,To jste !" rozkikl se pan domácí, kterýž byl

poádné

lidi.

—

—

—

rostoucím hnvem jejím slovm naslouchal. ,,To i s tím svým hokynáem. paní Marky to, ten tomu rozumí! Hokyná bude Bodej hokyná \ ykládat o msíci vždy je to zrovna k smíchu!" Pan Brouek udeil se nkolikrát do hlavy a žuzaal pecházeti po pokoji tak prudce, že panu s ervenými stapci daleko za ním poletovaly a jeho k\to\ané pantofle bouliv šustly a klas

jste,

—

—

—

šry

paly.

—

Zaražená hospodyn hledla chvíli bez hnutí za ním a pak spustila z tóniny zcela jiné: ,,No, když tedy milostpán myslí, že jsem pro nho hloupá Tolik let jsem mu a poctiv sloužila, opatro\ala jsem ho jako velkononí vajíko, žili jsme až pišel nkdo spolu jako dv zrnka v klásku No, a nahuel milostpánovi jiné vci do hlavy

vrn

—

.

.

.

jaká pomoc! Jsem ted hloupá. Musím ustoupit njaké mladší, ta bude milostpánovi lip rozumt. Stará muže sebrat svuj raneek a jít do svta hledat " A paní Markyta zaala si kousek chleba jinde

—

vzlykat do zástry Dobré srdce pana .

.

domácího bylo rázem ob-

mkeno. Zastavil se ped ní a s drsností enou zvolal: ,, Nesmysly! Ivdo pak

pouze líám ekl, že

již \

16

hloupá? Vy sama jste povídala, že jste nerozumná, a msíci vru rozumíte zrovna tolik jako ten váš muclrlantský hokyná. Za to rozumíte jak náleží kuchyni, prádlu a hospodáství. Jsem s vámi tenjste

—

—

—

docela spokojen. Ale jako já se vám nepletu do praní a vaení, nemla byste se také vy starat o moje o moje cestování a nejmén poslouchat lecjakého hokynáe, který rozuiní msíci jako to

—

koza

petrželi."

bych

konen

cestování nic

nemla,"

,,No, já

mu

tomu

proti

pravila

—

proti

to-

hospodyn

napolo již udobena. ,,Ale když potom milostpána odani mi to z úst nechce v obecní truhle nesou to se na policii a když prospí celou noc v sud pece nesluší pro takového pána a zdraví to také

—

!

—

—

nemže

sloužit!" ,,lnu, kdo cestuje,

musí nco zkusit. lovk nesmí myslet jenom na sebe. Kdybych depl ustavin doma, bylo by to arci pohodlnjší; ale co by tento vda? Co národ, já ku?" z toho mla Pan Brouek pronesl tato slova hlasem slavnostn jaká pak neslušnost Tupovzneseným. Ostatn officiál mi povídal pan ,,u kohouta", že jeden hle starý ímský jenerál byl zabednn do sudu a stal se proto pece slavným. A jeden anglický princ Princ No, tak \ idal prý se v sud pochovat

— —

—

,,

!

.

.

.

!

díte."

,,To je všechno možná. Ale když tedy milost-

pán na tch svých cestách

tolik

zkusil,

nkdo jiný vyjede do svta nebo kam pán má svj dm, má v nm všechno tu

jako v

ráji

;

k

Trantarie! Jestli

emu

tam

a

si

te

libo. Milost-

pohodlí, žije

se trmácel zas do njaké nkoho lákají ty krátké sukn líy

17

—

— a

jede sám a nesvádí jiné lidi, kteí mají ješt stud v tle a vdí, co se patí a co fi!

si

tam

nepatí na poestné pány v takovém vku." Trochu moc eí, paní Markyto!" rázn opáil pan Brouek. Pedn nejedu do žádné Trantarie, nýbrž jen do Plzn; ta pece. neleží kraj sv,,

,,

ta.

A

co se

— — —

—

týe tch

sukní " dodal, trochu se jsou zkrátka hlouposti. Podívám se

zapýiv ,,to tam jednoduše na návštvu. Mám v Plzni dobrého Salzmann se známého vzdáleného píbuzného kolikrát. A abyste to vdla. Zval jmenuje ráno si sednu na dráhu vbec, jaká pak cesta a k snídani na vidliku jsein v Plzni." Akoliv jsem dobe tušil, kdo byl onen tajemný nkdo", na nhož paní Markyta za svého kázání vyslala tolik jedo\atých šípu, nevmísil jsem se nikterak v domácí spor pana Brouka ale nyní musel jsem ho pece upozorniti, že by pouhá tíhodinná projíždka do Plzn a nazpt vlastivd ne\'aln prospla. Poukazoval jsem na množství pa-

—

—

m

,,

;

luátných vrch s pvabnými vyhlídkami a staroslavnými hrady, které podél této cesty lákají vníma\ého poutníka. Ale v té vci jsem narazil na tuhý odpor. ,,A to myslíte opravdu?" zvolal pan domácí, hled na mne skoro s ustrnutím. ,,Pak uctiv dkuju. To se necháme radji doma. Ne, pítelíku, na vrchy mne nedostanete za celý svt Ješt kdybych takové povtrné nohy jako tenkrát na !

ml

mesici

—

,,Milostpán je poslední as trochu špatný nn nohy,' piložila polínko hospodyn.

:

18

—

—

nkdy mne drobátko pokouobmezeníni pan Brouek. Bezpochyby to mám od toho prvanu a trmácení v patze náctém století Ale kdyby ani toho nebylo se zásady na žádný kopec nepolezu. Díve jsem ješt nkdy vyšplhal na Žižkov, ale te mívám toho dost, když se jednou za as dopachtím do Kra\ ína nebo na Vikárku. A to alespo vím, pro se tam trmácím. Ale abych k vuili njakým starým ,,No

šejí,"

totiž

potvrdil

s

.

.

,,

—

.

zdem nebo dokonce vyhlídkám že ti

mám

vztek,

do domu

když

lovk

—

mu

— —

Víte-li

to slovo jen slyším?

—

najal by

si

byt

—

— A

—

pak,

Pijde

místnosti

najednou se líbí inže není pemrštná se postaví do okna a spustí Všechno je hezké ale vyhlídka, vyhlídka! Holá ze, stechy, úzká ulice... Skoda, škoda...' Není-li pak to k zlosti? Jako by si ti lidé najímali byt jen proto, aby mohli :

,

—

A

kdyby alespo takový protiva najmout vyhlídku', ale to prohlíží naped hodinu malování, podlahu, kamna, dvee a pak si teprve vzpomene, že nemá v oknech dvacetikrejcarovou panoramu .... Zkrátka a dost !" s vyhlídkami a vršky mi dejte svatý pokoj Vida, že jest odpor jeho nezlomný, prohlásil jsem, že tedy hrady a vyhlídky vylouím z jeho cestovního programu, ale na delším trvání cesty a zevlovat oknem. hned ekl ,Jdu :

si

zastávkách v jednotlivých stanicích že musím pece trvati, ponvadž jest toho nezbytn potebí ke studiu lidu, kraje atd. pan domácí nechtl ani na to pistoupiti. Zbyten by prý se tím zdražila cesta a na stanicích by musel píti buh ví jaké patoky; k jídlu by isi také málo kde co kloudného dostal.

Le

"

19

Rozumí

hospodyn

použila i této píležitosti, aby mi dala pocítit osten sv^ého nepátelství. pak by to bylo !" posilovala svého ,,K pána v odporu. ,,]Milostpán by si ješt na tch venkovských zastávkách pokazil žaludek a musel by snášet všelijaké nepohodlí, spát v cizích peinách' a kdo ví v jakém nepoádku vždy známe ty ven!" kovské pokojské a panské Pan domácí se zamyslil a zadíval na chvíli kamsi do vzduchu. Pojednou zvolal mimo vše oekávání: ,,Vem to neš! Udlám tedy ty zastávky. musí pro vdu pinést njakou ob. Pravda, že je poteba, abych trochu okoukl tu venkovskou Sibirii, už pi tom zakusím njaké to nepohodlí a svízele s panskými Stiskl jsem vele jeho ruku a dkoval mu s pose,

že

emu

;

lovk

a

hnutím jménem byl

patrn

dojat

—

vdy ;

a vlasti. Také pan Brouek zdálo se mi dokonce, že se jeho

zraky lehce zarosily.

Když hospodyn uinila ješt poslední pokus prádlem, které prý není pichystáno, vskoil jí do ei: ,,Už toho necht být, paní Markyto! Vždy asu je dost. Ale nepojedu zejtra ani pozejtí erstvého od epu, pro poháík doskote ted mi abychom si po tom dlouhém rokování trochu jazyk s

.

.

.

ovlažili."

(Jak ctitelm p. Brouka povdomo, libuje si od svého výletu do stedovku \- nkterých archaismech. Tato záliba obohatila také jeho domácnost doteným ,,poháíkem", totiž tílitrovou hlinnou

nádobou starožitné fagony, nyní tak oblíbené.) úasPo odchodu hospodyn s poháíkem odmítl jsem s díky prohlášením, ze tenství na

nm

—

:

20

—

zaal jsem se poroueti. pívám teprve na veer Když jsem pi tom panu domácímu znovu dekoval a pipomenul, že hned zanu hledati vhodné spolupracovníky, klepl se pojednou na elo a zvolal ,,Vida nco mi napadá. Mám od Hromnic za

—

nájeniníka v druhém poschodí jednoho professora vypadá jak náleží ueKostlivý se jmenuje dovolenou na njaké cesty. prý zrovna a dostal podíval?" Což abyste se k Kostlivý „Kostlivý ", vzpomínal jsem, ale kdoži pak zná všechny naše uence Spatoval jsem

—

—

n

nmu

—

;

—

!

dom

pana Brouka však v okolnosti, že bydlil v slibný pokyn osudu a práv dovolenou, a žie prohlásil jsem, že hned rady pana domácího upo-

ml

slechnu.

Vystoupil jsem do druhého patra a stanul

pede

dvemi, na nichž byla pilepena navštívenka se jménem ,,Prof. Vojtch Boivoj Kostlivý" a nad rukojetí

zvonítka cedulka

hostí,

s

nápisem

aby zvoncem hlomozn

sebou polehouku

:

,,

Žádám pánv dvee za

netrhali a

zavírali."

Na mé

šetrné zazvonní otevela ^^elice boubelatá panika v pikantním kuchyském úboru a k mé otázce, je-li pan professor doma, podívala se na hodiny v pedpokoji visící a pravila s pívtivým!

úsmvem

Schází sic ješt minuta, ale pro minutu Prosím, rate !" A buclatou runebude snad zle kou ukázala vlídn na postranní dvee. Na mé zaukání ozvalo se uvnit hlasité, úse:

,,

.

né

.

.

,,Vkrotež!" Když jsem vstoupil, padl hned hled na dlouhý, hubený obliej mdlé :

vhodn doploval

velice

ídký

mj první popleti, kterouž rámec tém bezbar-

21

vých vous a vlas. Avšak rysy tváe byly urit, ba oste ohranieny a mly výraz hluboce \'ážný. Obliej byl naklonn nad psacím stolem a hledl blyštivými brejlemi na kapesní hodinky, spoívající v dlouhé, hubené ruce. Vysoké elo bylo ponkud zakabonno, a když se písné oi od hodinek pes brejle na mne obrátily, sklíila upomínka na strašné okamžiky školních let, kdy jsem se asem nepipraven ocitl ped kathedrou nemilosrdného examinátora. Professor Kostlivý vložil hodinky do stojánku na psacím stole, narovnal své brejle, sal pomalu plátné erné rukávce, uvázané vpodloktí a chránící pi psaní rukávy košile a kabátu, zdvihl se od stolu a popošel mi vážn vstíc. Když se zdvihal, byl jsem až pekvapen délkou štíhlého tla, jehož nekonené nohy se zvolna vysoukaly z pod stolu, kdež'

m

bh

jak nalezly místo. Prosil jsem za prominutí, jestliže vyrušuji, a ví

doložil,

mého

že

mne

k této

návštv

povzbudila rada

Matje Brouka. mi promlouvati?" otázal

píznivce, pana

„S

kým

jest

se pro-

fessor suše, upíraje na mne ostrý, zpytavý pohled. Pedstavil jsem se a pipojil prosebný dotaz,

mže-li mi pan professor vnovati nkolik okamžik v dležité pro

mne

záležitosti.

Písná tvá uencova vnutila se do záhyb ponekud pívtivjších. ,,Jest mi libé, že vás poznávám," pravil zdvoile, akoliv toho netajím, že práce moje vde,,

cké nedopívají, abych sledoval za pokroky vrstevnické krásné neb alespo krásnou nazývané slovesnosti. Posadtež sel" Sv.

ech:

S*-brané spisy.

XXVI.

2

22

uinil takovým tónem a provázel takovým pohybem ruky smrem k jedinému volnému sedadlu v pokoji (ostatní byla cele zaujata knihami a papíry), že mne znovu stísnila reminiscence ze školáckých dob, a když professor, usednuv opét na své keslo u psacího stolu, brejle opatrn snímal a na spoustu papír ped sebou ukládal, bylo mi skuten, jako bych sedl opt ve škamn, oekávaje trapný okamžik zkoušky. Kostlivý, pohrávaje si jednou rukou s okuláry druhou podpíraje svraštné elo, upel na mne a, v oekávání písné oi. Musel jsem zaíti. Dosti zajíkav roz\'inul jsem ped ním plán své^ ho podniknutí.

Vyzvání

to

nmém

Za mé

ei

trval

uenec

\'

pozorném

klidu, ko-

naje toliko nkteré nepatrné pohyby, z nichž mohl jsem leda nejist hádati na jeho souhlas i nesouhlas pohrával si s brejlemi, upíral oi tu na mne, tu do stropu, asem stahoval oboí, nkdy povzdechl nebo lehce zakašlal a nkolikrát sotva znateln ký\l nebo zavrtl hlavou. Posléze chopil se tužky s náramn dlouhou a zaostenou špikou však se pamatujete na ty strašné družky katalog a zaal ji keovit otáeti v prstech, jakoby se již nemohl dokati, aby mi vlepil známku bezpochyby ne:

—

!

—

—

valn píznivou. Když jsem domluvní, zachoval ješt chvíli trapné mlení; pak odložil tužku s rázným uknutím na otel kapesním šátkem opatrn na nos a zaal.

stl,

Nepu

—"

brejle,

posadil

si

je

Brejle nebyly dosud náležit prhledný, dal se tedy šátkem znovu do nich, pi emž pokraoval „Nechci toho píti, že jsem se ,,

toho

:

23

doinil delší dovolené, jíž hodlám užiti ku výzkumné cest na severovýchod vlasti naší za dležitým vdeckým úelem. xVejsem na vahách podliti se s vámi o zámr svj." Uenec zkoumal chvilku okuláry proti svtlu, naež zaal vykládati ,,Není vás zajisté tajno, píteli milý, jaké ptky, tytýž potržky nedávno po:

pvodu

našich nejstarších rukopisúv. Filopalaeografie, chemie, archaeologie, logie, historie, vstaly

z

mathematika podávaly všezodpoilým stranám, ji( hž Kostlivý dechl na pravé sklo brejlí jedna rukopisy bídnými padlky býti pravila a všem v vícím obmezencLi dávala, druhá naopak " pro„pravosti rukopisv háfessor dechl na levé sklo jila a popram venkoncem nevlastenectvím oi vy" uenec týkala. Avšak nikoho na obou stranách nenikoho mnul horlivé kapesníkem ob skla napadlo, aby ze své studovny zašel k živému temenisku, z nhož bohatý ten pramen devnodobé poesie ped sedmdesáti lety vyvel, aby obádali nalezišt rukopisv a vyhledávali dukazv pravosti aesthetika, ba vrchem likterakých zbraní

—

i

obma

—

'"

—

,,

n

—

—

^

,,

v nejbližším okolí."

Professor Kostlivý postavil si definitivTi na nos a' vyslal jimi na

konen mne

brejle vítzný po-

hled.

Z ostatních jeho výklad podám jen krátkou tres, nebo obsahovaly vci obecn známé. Známo jest, že dne 16. záí 1817 Václav Hanka ve vži dkanského chrámu Královédvorského mezi starými husitskými šípy nalezl dvanácte listu a dva proužky slavného rukopisu. O tom, kam se ostatní ást" rukopisu podla, podává zprávu svdectví Jos. Alizara,

24

který za svého mládí od

staikého

již

tehdáž ko-

Vaury slyšel, že týž jako hoch u jednoho starého knze vidl ti našemu rukopisu podobné knížky, kteréž prý se po smrti toho knze do kostelní vže dostaly, kde prý se z nich vyezávaly listy k ovinování svíek, k zalepování štrbin na

stehiíka

varhanách a k jiným potebám. On sám, Vaura, hubil prý pozdji tímto zpsobem staré ony rukopisy, až konen zbytek jediné pozstalé knížky za almaru mezi šípy byl pohozen a tam nepozoro\-án se zachoval. O tuto zprávu

opel Kostlivý svj pedležitý zámr. badatelský ,,Jest vru s nemalým podivením," vysvtloval, místo komissí luebnických a jiných nebyla zízena komissí k místní ohledané varhan, jejichž štrjakož jsem toho biny za svdectvím Vaurovým rukopisu byly odstiženými proužky prve dotekl zalepovány, a k nejbedlivjší prohledané veškera ,,že

—

—

chrámu, nenašlo-li by se tam nkterého z pergamentových odstižkv, jimiž oltání svíky bývaly ovijediným novány. Uvážíme-li po prvé, že by snad i

takovým odstižkem dkaz

pravosti k místu byl do-

veden uvážíme-li po druhé, že by snad šastným nálezem nkolika takových odstižkv zpv o vyhnání Polanv byl doplnn aneb nkterý novotný skvost starobylé sbírky vyjeven; u\'ážíme-li po tetí, že by touto zpsobou, nemén pilným a soustavným bádáním ve Dvoe Králové a v okolí snad i nco ze ztracených prvých dvou knih našeho ruko" Pi každé mnohoslibné periody popisu ložil se dlouhý, suchý ukazováek professorv na nos a zabodl pak tuto vtu oblouko\átým pohybem ;

i

—

vt

'

25

do stolu

ped

tetí vtou sraženy jsou nosu a Kostlivý, zmaten touto pí-

sebou; ale

zárov^e brejle s hodou, ztratil ostatní

s

lánky dkazového etzu

bývá dle zkušenosti nejmén sedm), tak že uvážíme-li byl nucen pistoupiti hned k závtí: (jichž

,,

—

všechno, nelze nám zajisté nepodi\iti se, že od nalezení rukopisu po sedmdesáte let nikdo ku \ ci takové dležitosti zetele svého neobrátil. Ale jsem té nadje, že doposaváde není zmeškáno. Vypravuji se práv na cestu do Dvora Králové, a skrývá-li se tam kdekolivk njaký zbytek pevzácné památky, budiž pod nejhlubšími základy, budiž .na nejvyšší makovici msta, bylo by mu vzeti toto

mé \ytrvalé a soustavné pátrání venkoncem nevyneslo na svtlo

W drápech sama Lucifera, aby ho boží!"

Pi tom

zdvihl své okuláry jako

ku písaze

\y-

soko nad hlavu.

Neskrýval jsem

ped uencem

nadšení, jaké ve vzbudily jeho výklady. U\'domil jsem si hned, jaké ohronmé ceny nabýti naše dílo pispním hádavého professora a s jakým napjetím bude eská veejnost stopovati jeho \'ýpra\u z,a ztraceným rukopisem. Žádal jsem jej tedy slovy nejúinnjšími, aby alespo odpadky své výzkumné cesty, které se mu nebudou hoditi do uené knihy, profánní zkušenosti a píhody své pouti krátce, smím-li tak íci: hoblo vaky své vdecké práce vnoval našemu podniknutí a zárove uenou svoji výpravu spojil s cestopisnou obhlídkou rozkošného Pojizeí, vzácných krajiny Hruboskalské a Prachovské jakož vbec krásného Podkrkonošská.

mn

mže

—

pvab

26

mi úzkobiti s asem, vdecké výprav mé vytýeným; ale jelikož poprvé podnikání vaše s nkteré stránky v pravd mi se zamlouvá; jelikož po „Jest

—'

Než, ostatní dvody z nedostatku místa zde vynechávám a \y lupu ji pouze radostné jádro, že professor k mé žádosti skuten se naklonil, uiniv pouze výhradu ,, Avšak nemohu toho zamleti,

druhé

—

:

mj

ba nerad se ovšuje eknu bez ohrádky: pohrdá etami a kudrlinkami slohu zábavným eeného a že byste do mne marn se nadíval šavnatých lícní krajinových, poutav vypravovaných neb \tipn \ymyšlených cestovních píhod, kvtinatých pirovnání a jinakých básníských že

v /l

píkras.

pesný vdecký

ti

Za tchto vívavý

stil

slov zahrál po jeho vážné tvái sho-

úsmv.

Proti této námitce vytasil jsem se s návrhem, že mu tedy pidám na cestu soudruha belletristu. když se professor povážliv zakabonil, doložil na mysli, jsem rychle, že spisovatel, kterého není žádný zbrklý, všelikými zhoubnými módními

A

mám

výstednostmi nakažený mladík, nýbrž usedlý již, starší veršovec neškodného domácího smru, naež teprve Kostlivý

váhav

svolil.

Pijav blahosklonn hold mých velých dík, propustil mne s laskavým: ,,Jdtež s bohem!" Belletrista, kterého jsem vyhlédl prof. Kostlivému za cestovního soudruha, byl mj dobrý známý Jan Vraný, neprávem zapomenutý starší básník. Když jsem se k nmu s tím návrhem odebral, jevil sice jakýsi bázlivý ostych ped hlubokou ueností budoucího spoleníka, ale \'yhlídka na delší pou krásnými krajinami pekonala všechny obtíže.

27

Na

zaal jsem

se ohlížeti po síle, která by doplnila oddíl p. (cestu od Prahy k Plzni) vylíením všech podél této routy ležících hrad a to

Broukv

jiných znamenitostí, které pan domácí pro vzdálenost od železniní trati nebo vyvýšenost pdy zá-

sadn vylouil ze svého programu. Šastná náhoda seznámila se slenou V^iolou Tšínskou, velou ctitelkou Broukových cestopisných dl, kteráž ochotn se uvolila vzíti onen úkol na nžná bedra svá. Pan domácí pijal sice její spolupracovnictví, ale jediné s tou podmínkou, bude-li slena cestovati alespo v mílové distanci od nho a zaídili svj cestoxní plán tím zpsobem, aby se dráhy jejich v žádném bodu kižovati nemohly. Pro mne galantního lovka bylo ovšem dosti nesnadnou úlohou, upraviti podivínský ten \zkaz pro slenu Molu tak, aby se s ním smíila.

m

K tomuto šastnémy tverlístku pidružily se brzy jiné znamenité síly, z nichž u\ádím pouze známého cestopisce a novellistu Václava Malinu, duchaplného dra. Dagoberta Špiku a geniální mladé literáty Orlanda Kuriosa a Betislava Boubínského, :

jménech nické pseudonymy. v jejichžto

asi

tená

hned uhodne bás-

Tito cestovatelé vzali na sebe úkol, že vyjedou vyjdou ze svého spoleného stediska Prahy rznými smry, každý (prof. Kostlivý ve spolenosti J. Vraného a p. Brouek ve \ zdáleném prvodu si. Violy Tšínské; do jiné koniny naší vlasti, a že budou ze svých cest dle možnosti asto zasílati dopisy s podrobným vylíením svých píhod a pozo-

i

rování, kterýžto materiál

pak

pisatel

tchto

ádk

28

jakožto zvolený redaktor celého díla vhodn uspoádá, po pípad zpracuje a k tisku upraví. K typografické úprav takovéhoto díla velmi pispívají vzletné proslovy i jiné veršované práce, na vhodných místech vkusn vetkávané. A ponvadž nyní v Cechách o poety není nouze, získal jsem jich hned nkolik pro básnickou výzdobu naší cestopisné sbírky, jak z hoejšího seznamu jmen již patrno.

konen

pevzal s obvyklou ochotou Viktor Oliva, z dívjších cestopis Broukových již chvaln známý. I

Ilustrování

díla

Pvodn

bylo ustanoveno, že vydáme první sešit svého díla hned, jakmile dojdou primí dopisy cestovatel, a že v budeme nepetržit v uritých, krátkých lhtách pokraovati tím zpsobem,' aby tenástvo jako v njakých cestopisných noví nach mohlo stopovati souasn dráhy našich spolupracovník. \^idli jsme již v duchu, kterak do vlasti naší vrátí se doby války francouzsko-nmeccké a ruskoturecké a v každé tetí domácnosti rozhostí se veliká mapa Cech, na jiíž nedokav se chvjící prsty zabodávati budou špendlíky s rznobarevnými vlajkami na oznaení postupu jednotlivých našich bohatýr. Nepíznivé okolnosti zmaily bohužel náš záa pošmuly vydávání až do zimy, kdy naši cestovatelé po svých letních toulkách dá\mo již odpo-

nm

tém

mr

civaji.

Ale ponvadž soudím, že i pouhá illuse souasve tenái alespo nosti vzbuditi onoho živého interessu, s jakým jsem svého asu já sám referáty a bulletiny svých spolupracovník, dle ujed-

mže

ás

29 z cest mi zasílané, dychtiv oekával a proítal, setrval jsem co do úpravy díla pi pvodním programu a podávám tuto materiál pes léto nastádaný zcela v té form, jako bychom teprve mli jaro a jakoby naši touristé svou výpravu práv zaínali.

nání

slovy smr a povahu našeho díla, které snad nejlépe budou

K

závrku osvtlím ješt nkolika

\yznaceny negativn tím, uvedu-li, pro koho tato

urena není. Nevydáváme ji 1. pro kritiky. Hany nežádá

publikace

si snad nikdo hrub se nedona svt a chvály za našich káš. Ta tam je zlatá doba eské kritiky! V^zpomínám s tesknou rozkoší onch minulých drahých dn, kdy náležela ješt etba literárních posudk k vcem pro literáta nejpíjemnjším; vzpomínám si, v jakém blahém oekávání jsme po vydané knize zacházeli do kavárny a s jakým labužnictvím jsme si tam znovu a znovu pochutnáxali na tch vzácných perlách nevyro\Tiané istoty a krásy", na tch zlatým dlátem z aroskvoucích jitních oblak vy-

as

,,

,,

tesaných vidinách" a jiných stylistických pochoutkách, jimiž nás kritikové v rozmanitých novinách o závod astov^ali. Nkdy ovšem jsme zakabonili elo, když si referent dovolil pojmenovati naši báse jen tak ,, perlou", bez nevyrovnané istoty a krásy" avšak tako\é ostré kritiky bývaly vzácností. Kritikové chovali se k nám tehdáž pokorn a ponížen až hrza. Jestliže se nkdy odvážili tu a tam nco nám vytknouti, pidáv^ali jist tisíceré omluvy, jako: „Neubírajíce nieho z úchvatné krásy tohoto arcidíla, do\olujeme si jen pronésti skromný

—

,,

30 ,, Vysoce vážený auodpustí, že si troufáme projeviti své osobní, snad omylné zdání, že by tato pekrásná lícen ,, Daleko budiž ješt získala, kdyby atd." nebo nás, abychom chtli raditi takovému nepekonanému velmistro\'i formy, ale vznášíme k jen skromný dotaz, nebyla-li by arovná harmonie jeho rythm ješt zvýšena tím, kdyby atd." Není divu, že jsme pi takové kritice trochu '(ipyšnli. Ale naše pýcha je krut potrestána. i.ože, jak se list obrátil Kdo se chce státi slaveným kritikem, musí pedevším ozdobiti svj pas nkolika spisovatelskými skalpy. A to je nesmírn

náhled, že by snad atd." nebo

nám

tor

:

nmu

Mj

te

!

snadné. Není k tomu potebí žádného vcného rozó nikoli Staí, boru na základ pilných studií aby zkrátka buršikc>sn prohodil, že se mu ,, fukání" toho neb onoho básníka ,,už pejídá" neb:0 že by naši souasní spisovatelé literatue posloužili

—

!

obsil na nejbližší vrb". Takový výrok není arci pranic tžký, ale kdo jej dal do tisku, stává se již slovutným kritikem. Vyšlapuje si po ulici jako lovk, který provedl veliký in a na jehož brvách visí život a smrt bližních. A potkáme-li my ubozí literáti takového velmožného pána, smekáme již z daleka co nejpokornji a vznášíme k nmu bázliv oi s nmou prosnejlépe,

kdyby

každý

se

,,

—

,,Pardonnuj m!" Ano: ,,pardonnuj !" nebo více pro nás takový pán uiniti nemže, nežli že nás milostiv ,, nechá bžet". Podrží-li si nás jenom na chvilku pod svým kritickým nožem, potom již dobrou noc Rozumí se, že nás opravdov a vážn nerozbírá, nebot takový duševní velikán nemže pece o nás obmezených hlupácích mluviti

bou

:

—

!

!

31

útrpným úsmvem,

lehkou ironií, s potitranným mrkáním na tenáe, kterého ba\'í na útraty naší božské nairnosti. To pochopuji úpln; ale myslím si, že by snad páni kritikové pece mohli \'úi nám ubožákm trochu krotiti svj duchaplný vtip. Vždy našinec pi vší své obmezenosti pece nkdy postihne a bolestn ucítí takový geniální úsmšek. A pak si myslím, že by se k nám mohli choxati pece trochu zdxoileji. Místo perel a drahého kamení sypou se na nás te leckdy zcela sprosté poliky a štulce. Což divu, že lovk, který je zvyklý lepšímu zacházení, radji se chrání pijíti kritiktun na oi s njakou noxou, samostatnou knihou jako na píklad já, který se již takoka obmezuji na pouhé redigování a stylisování Broujinak, než

s

s

—

kových a jiných cizích prací. Prosím tenáe, aby mi odpustil tento dlouhý sermon ve prospch kollegu spisovatel, a ke kritikm volám ješt jednou Milost, milost, pánové Cím hojnji vás bh obdail dmyslem, vzdláním a \tipem, tím soustrastnji máte se sklánti k naší :

duševní chudob. rozplašíte

kom pak

A

považte

:

jestliže

nadobro spisovatelstvo svého

vystílíte revíru,

a

na

budete osvdovati svj žíhavý sakasm a sršící, oslující esprit ? 2. pro literáty. Práv jsem se jich sice kollegiáln ujal, však za tenáe si jich nežádám. Jsou skorém horší resonéi než kritikové. Štstí ješt, že vtšinou neítají nieho, co sami nenapsali. A druhé štstí, že si úsudky své neíkají do oí. Prosím vás tedy, milí pátelé spisovatelé, abyste ve svých kroužcích a kon\entiklech tímto mým dílem se ncobírali. Vím, velmi dobe vím všechno, co byste

32

vytýkali. Zejména vím, že jsem osudn prohloupil, sebrav si za spolupracovníky všelijaké Vpra-

mi tam

né a Maliny, Orlandy a Boubínské

pkn

—

mohl jsem

k vám, poprosit vás a snad byste se byli naklonili propjiti podniknutí svá osvdpéra. Takhle ovšem jest moje dílo literárné

dojíti

mému

ená

úpln bezcenné.

Omlouvám se jediné tím, že jsem skuten na seriosní umleckou práci nepomýšlel a že jsem si proto ani netroufal požádati vás o pispní k dílu, kteréž nehodlá se bráti v záivých stopách nkterého velikého zahrajiiného vzoru, aniž vbec nésti se nkterým z nejmodernjších, práv veškerou cizinou hýbajících a tudíž i eského spisovatelstva jediné dstojných smr. 3. pro a pátele vdy. Archaeolog a historik marn by tu hledali zevrubný po-

uence

každé zíceniny s dlouhými adami letopot a jmen držitel; kdo žádá pouení takového, má Sedlákovy Hrady a zámky eské". Geolog darmo by se tšil na zajímavé zlomy vrstev a botanik na radostnou zvst, že tam a tam roste Campanula bononiensis nebo Struthiopteris germanica. Jestliže snad nkterý spolupracovník takových vcí mimochodem se dotkne, uiní tak jen ze zvláštní ochoty pis

,,

vdecký výzkum Cech ponecháváme spolenostem k tomu povolaným a z veejných prostedk dotovaným. 4. pro cestující z povolání a rozkoše. Kdo chceš znáti rozliné ústavy, prmyslové závody, a bez praejudice ostatním. Soustavný

stavební a jiné památnosti, hostince a cestovní píležitosti, vyhlídky a výlety té které krajiny, kup sob ivnáova ,, Prvodce po království Ce-

vdné

33

ském."

A

kdo

touží

po zevrubnjším vylíení a znáposlouží monumentální

zornní kraj eských, tomu Ottovy „Cechy". 5.

pro politiky. O

politickou

etbu

jest

u nás v Cechách více než s dostatek postaráno a také politické cestování dosti se tu pstuje, zejména v dob voleb. Naše dílo nehodlá tedy nositi díví tžko do lesa. Ale s druhé strany je za našich politice naprosto se vyhnouti a dosti nesnadno nalézti spolenost Cech bez politických differencí,

as

a

doznati dlužno,

že

poslední

dobou následkem vívci potšitelný obrat.

deských punktac nastal v té I v kruhu mých spolupracovník jsou zastoupeny rzné politické náhledy a kdo by tedy nesnesl tu a tam trochu mladoeského boucharonství nebo staroeského šosáctví, zsta si radji pi svém samospasitelném jednobarevném žurnálu. 6.

pro

malomstské pedáky

a lokálhledali

výe ní patrioty. První by zde marn svých rozmanitých zásluh a druzí by nám vytkli asi nejednu híšným mlením pominutou kašnu a stelnici, nebo i leckterou nesprásnost. Proto radím, aby každý tená radji peskoil ta místa naší knihy, která se dotknou jeho domova a známého okolí. Moji cestovatelé nemají vbec asu ani chuti, aby dkladn studovali místní pomry ostatn, kdyby se za tím úelem doptávali u každého jednotlivého obyvatele na ostatní a snesli ty referáty na

—

hromadu, objevilo by se zajisté, že dotyné msto jest hotová Sodoma a Gomorrha, v níž leda každý ten zpravodaj pokládá sebe za jediného spravedlivého. Místní rozmíšky a klepy nehodláme však pod-

34

kvetou po našem venkov tak

pórovati;

již

dost

utšen.

milovníky zdravého, jadrného, bránicí otásajícího humoru, ll^pozorujeme dtkhv, že naše kniha bude z nemalé ásti 7.

p

r

o

rozmarný

zcela vážná a vzbudí asi místy jen

(ne-li

úsmv. pro útlou a dosplejší mládež, kruhy rodinné a nez kažený národ. Moji cesto-

soustrastný) 8.

vatelé jsou sice daleci nemravných úmyslv, ale nezáí také tou liliovou ízou andlské nevinnosti, do jakéž by u nás rzní strážcové cnosti nejradji veškeré spisovatelstvo oblékli. Abychom tedy pedešli obvyklé výtky s této strany, prohlašujeme hned z pedu, že dílo naše není ureno ani pro školní dítky, ani pro díví ústavy, ani k veerní v rodinném kruhu (pro kruhy rodinné mohou u nás skuten psáti jen andlé!), ani pro náš ryzí, nezkažený lid, žijící pod omšenými krovy tichých,

etb

nm

kišálov

bohužel neznámých vísek líbeznou selanku, kterou bychom za žádný svt nechtli otráviti njakými moderními jedy. 9. pro pedanty vbec. Jako inívají všichni nepoádní lidé, spílám pedant každému, kdo jen takové ponkud písnji dbá náležitého poádku. tenáe netroufám' si pozvati k odbírání našeho díla. Obávám se, že by odsoudili již samu neuritost jeho a pílišnou volnost v uspoádání nebude kniha naše ani pouhou sbírkou cestopis, ani románem, vbec žádným pesn ohranieným, jednolitým útvarem slovesným, nýbrž volnou, pestrou míchaninou prosy a verš, zábavné i nezábavné látky, bez uritého skladu a ladu, bez jednotného plánu a pevného

istou, rajsky

A

;

35

programu.

Krom

toho

musím

se piznati, že ces-

mých spolupracovník není dosud úpln proveden a že vzhledem na vrtkavost osud a povah lidských nemohu nikterak ruiti, že bude vbec ukonen, což ostatn píliš nevadí pi takové volné tovní úkol

cestopisné mosaice, kterou škody uzavíti kdekoli.

tenáové musí odhodlání sviti

možno bez podstatné

naší knize v slepém jako proudu, nesoucímu je k nese

tudíž

známým behm.

A náe jící

dvivé,

jen takové zvu, aby laskax

vlídné, shovívavé tepro\ázeli mé cestu-

duchem

hrdiny.

Na

Král. Vinohradech, dne

1.

listopadu 1890.

Svatopluk Cech.

Spolená

cesfa prof.

Vojtcha Boivoje

Kosílivého a Jana Vraného.

1.

Z

Prahy do C a k o v

i

c.

Byl krásný jarní den r. 1890, kdy professor Kostlivý o sedmé hodin ranní ubíral se k nádražní budov dráhy císae Františka Josefa. Na plecích mu visel dkladný a k puknutí nabobnalý cestovní vak a také štíhlé tlo uencovo mlo dnes dosti kypré tvary, což zpsobily bohat nadité kapsy dlouhého jarního svrchníku, kterýž byl majiteli skoro nepohodlným; nebo s bezoblané, pekrásn modré oblohy hálo jarní slunko bezmála již letním ohnm. Na ramen nesl objemný, peliv složený plaid, a službu holi konal mu tlustý

tém

dole

ádn

okovaný deštník. Valná vtšina kovin a strom

v mstském parrozvinuté, ale mla-

ku byla již odna v listí úpln distv jemné jako první jinošské chmýí. Na n-

kterých však listy teprve se dobývaly z pupenc jako zelení motýlkové z kukly.; na jasanech visely

37

sbalené ješt chomáky listové. Srdce plesalo pi pohledu na tu erstvou, mladou zele, z níž po riiznu záily ist bílé, zlaté, ervené kvty, jednotliv, v ržikách nebo hroznech. Také miniaturní bezový háj tepetal již drobným, lesklým lupením a temná zele jehlinatých stromku byla na špikách vtví jako pokropena jasn zelenými tekami nových puku. Ze záhonu smály se rznobarevné tulipány.

zem

Kostlivý vskutku okíval tím lahodným obravesny, jenž v tuto ranní dobu nebyl ješt oži-

ven svou obyejnou zaplacených keslech

sem tam

i

stafáží.

Ješt

tu

nesedly na

nekonenou adou

židovské a štbetající nmecky

kesanské paniky,

nmecké romány pezrálé bonny nevykládaly tu ješt z\unou nminou (zdali jste si již povšimli zvláštního úkazu, že nmecké obyvatelstvo pražské vbec hovoí nápadn hlasit ?} andílnebo toucí

km

;

ervených sametových kakulkách pvaby neprochás umlým vodopádem zeli se tu Herrmanové podezele zahnutých nos, ba, v tu ani Thusneldy s berounským pízvukem dobu asného jara nebyla dosud ani oživena zajímavá opií klec, kolem níž uslyšíš v pražském mstském sad ješt nejspíše trochu eštiny. v

slavného rybníku

;

;

astokrát, pohlížeje skoky opií, snažil jsem v

mst,

tu se

na pitvorné posunky a

rozešiti záhadu, pro které dle statistických \ýkaz chová tak

malou ást obyvatelstva nmeckého, nmina pece pevládá na místech tak hlun se rozléhá a nkde veejných. Leccos ovšem té píin vysvtluje okolnost, že hlavní podporou pražského nmectví i

\

jsou židé, kteí spíše než prostí Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

kesané mohou 3

si

dopávati procházek, projíždk a zábav na lepších veejných místech. Ale to pece jen ástené vysvtlení. Což jsou Cechové pevahou tichošlápkové nebo misanthropové, plížící se jen stínem postranních ulic, i jsou snad zarytí nemluvové nebo se ostýchají

dámy

—

veejn

A zvlášt eské skoro vzácností, Je

hovoiti nahlas?

kde pro boha jsou ? na ulici, v tramwayovém voze, v obchodech eské zvuky z úst elegantnji ošacené sleny nebo paní. Což jsou ešky vesms puritánkami, odprkynmi všeliké marné ozdoby toaletní ? Ci snad eské dámy dokonce mluví na veejnosti jen nmecky? asto jsem takto rozvažoval ped onou klecí, ale opice v ní smšn rejdící záhad tchto mi ovšem uslyšeti

nevysvtlily.

Vná nmina

v pražských ulicích znechutila mi konen naši stovžatou matiku tou mrou, že jsem si umyslil pesthovati se nkam na venkov,

kde bych mohl pozapomenouti na výbojné cizáctví, které na nás po staletí tak usilovn dotírá. Ale ó bda! nech jsem putoval na východ i na západ, k jihu i k severu, všude pronásledoval neodbytný cizí hlahol mj sluch a v nejzapadlejší Lhot našel se vždy alespo njaký soudní sluha na odpoinku, který si liboval v úadní ei a k vli nmuž ostatní vesnická honorace obas lámala nminu, jak umla. Konen ustal jsem od marného hledání, a ryzí, nminou neprohlodaná eská krajina vznáší se ped mým toužebným vnitním zrakem jak ono nedostižné bájené Dorado, k je-

—

i

hož vyhledání španlští dobyvatelé nadarmo podnikávali dobrodružné výpravy. Ale pece nevzdal jsem se poslední jiskry nadje a proto vložil jsem všem

39

svým spolupracovníkm na

srdce,

aby

se

na svých

cestách také piln ohlíželi, není-li snad pece nkde v Cechách ukryt njaký koutek, kde možno /tráviti alespo nkterý den bez nminy.

k uenému cestovateli. V rozlehlém vestibulu nádražním oekával professora již cestovní jeho soudruh. Rozliné okolnosti zpsobily, že se mohli osobn shledati teprve zde, ped sa-

Než vrame

mým

odjezdem.

se

A

tu bylo

s

podivením, že Vraný

ihned, na první pohled, Kostlixého urit poznal. Sotva že professor do vestibulu vstoupil, chvátal mu vstíc prostední postavy, asi tyicetiletý, oblieje tu a tam již vráskami lehce zbrázdného, kadeavých vlas a hustých, temnohndých vousu, nkde již stíbrnou nitkou protkaných. Ten-

lovk

muž, belletrista mnou za uencova poetického prvodce vybraný, pospíšil mu tedy hned v úst rety s otázkou: ,,Mám est s panem professorem Kostto

—

?" livým ,,Tím se býti piznávám," odpovdl uenec. ,,A ve vás správn snad se dohaduji pana Jana Vpraného?" ,,Ano, týž, kterého píznivá náhoda na njaký as uinila nehodným stínem vaší slo\ utnosti," od-

povdl Vraný

vesele.

'

Kostlivý podal mu shovívav ruku, ale zmil ho trochu udiveným p>ohledem. Belletrista neml totiž ani cestovního vaku ani svrchníku; stál tu pouze v jarním kabátku, s lehkou holí v ruce, ja-

koby byl uchystán toliko na krátkou procházku za bránu. Vraný porozuml onomu pohledu a vysvtlil

uenci, že zásadn zamítá všelikou pítž a že radji nkolikrát zmoknouti a mrznouti, než by

volí

1(1

vláel a opatroval s nepohodlným deštníkem a svrchníkem. Potebné isté prádlo bude si cestou radji kupovati a špinavé poštou posílati, než by se obtížil nenávidným za\'azadlem chce zkrátse

dom

;

ka cestovati voln a lehce jako pták. Kartáek na vlasy s hebenem a denník s tužkou jsou celou jeho cestovní výzbrojí. Professor zaal vrtti hlavou, ale v tom s leknutím ucítil, že zstal státi v prvanu, -kterým vzdušné prostory tohoto nádraží nad jiné jsou požehnány. Rychle odtáhl tedy soudruha k pokladn Severní dráhy, kdež si koupili lístek tetí tídy do Mladé Boleslavi a Kostlivý k tomu ješt tlustou knihu železniních jízdních ád, kterou musil nésti pod paží, ponvadž v jeho kapsách nebylo již ani nejmenšího místa.

,,Nedomnívejtež se, že pro láci jediné volím tetí tídu," poznamenal uenec. Spíše tak iním chtje obcovati zdravému jádru našeho národa, ry,,

zímu prostému

lidu."

Ponvadž se našim cestovatelm nechtlo do dusné ekárny tetí tídy, procházeli se dlouhou chodbou

ped

ní.

Kostlivý naznaoval hlavní body

budoucí pouti a s drazem prohlašoval, že od Mladé Boleslavi všecku ostatní cestu vykonají pšky; rozehíval se patrným nadšením, mluv o krásách pírodních, istém vzduchu, stycích s nezkaženými vesniany a svižné, volné chzi pes hory a doly, ímž po letech opt jednou tlo své znamenit osvží a

ducha potší. Proud utšených jeho eí perušil Vraný upozornním, že jest ekárna již prázdna a. tedy as, aby vstoupili do \laku. Prošli rychle ekárnou ke

41

kolejím a vstoupili do kupé, ^ jehož šesti oddleních byla bohužel všechna místa pi oknech již místa pi chodbice, obsazena a zbývala jen stedem vozu procházející. Ale jedva že se tam usadili naproti sob, vyskoil professor jako hadem uštknut, a zvolav ,, Deštník jsetm nkde zapomnl!" pospíchal z vozu. V nejvyšší as, když vlak již již chystal se k odjezdu, vrátil se s deštníkem šastn u pokladny nalezeným a klesl všecek udýchán na sedadlo. Sevel deštník mezi kolcnoma, položil plaid a knihu jízdních ádu na klín a zaal si utírati pot s oblieje. Avšak pojednou opt sebou trhl a požádal tlustého pantátu, sedícího vedle pi okn ,,Za," dávaje zárove vztažením ruky na vemež si

dv

:

:

—

srozumnou, ,,

Vždy

že je

po pípad sám tento výkon obstará. horko jako v ervenci," namítl oslo-

vený. ,,Ale

prvan

jest

vezdy škodliv a já jsem vše-

cek opocen," naléhal Kostlivý

již

—

netrpliv.

,,No, tedy s pánem bohem " váhav povoloval tlustý dobrák; ,,ale je vru škoda toho erst" vého vzduchu - a nefouká ani nejmenší

\tíek~

Le

pohled Kostlivého nabyl již takové i)íssoused bezdky, s povzdechem okno uzavel. Professor sal upokojen klobouk a otíral si dále šátkem zpocené skrán avšak seznal brzy, že se

nosti, že

;

upokojil

ped asem.

\'ztáhl ruku smrem k druhému a tetímu oddlení po téže stran vozu a požádal dúlkli\ Prosím pánv, aby pozavírali ostatních oken po této stran; vrchem dosti, jsou-li zdtvírána po stran :

i

jedné."

,,

42

se k vli nkomu smažit!" druhého oddlení za ostatní njaký ezník v ervenomode kostkované bavlnné kazajce, v pokrvácené záste, se silnou, nenatenou, spíše klacku podobnou holíj jíž byl na hoejším konci provleen usmolený emínek. Masitý, hrubý obliej pokrývalo strništ prošedivlých vous, a zkivený koutek širokých úst svíral keovit nemotornou dýmku se strakatým vyobrazením koupajících se, na štstí málo svdných ženštin na umounné por-

„A bodej! Budem

odsekl

z

culánové hlavice. ,,Kdo se bojí vzduchu,

a

zstane doma nebo

a cestuje pod sklenným šturcem," dodal jakýs kivonosý mužík z tetího oddlení a byl odmnn sympathickým úsmvem ostatních, kteí byli patrn vesms na stran vzduchomil. Bledý obliej professora Kostlivého pokryl se

rumncem ,,Jest

nevole.

mi venkoncem

nízké

politovati

úrovn

vašeho vzdlání," pokáral nejapného vtipálka, projimiž jevující se již ve škaredých germanismech, przniti rodnou svoji mluvu sob za porok nekla,,

dete." ,,A to

bych

si

vyprosil," ohradil se nyní

mužík

škaredé gerstejn rozilen, pokládaje snad ty manismy" za úštpek na svj ki\'ý nos. ,,U rážet se nenechám od nikoho nejmí od njakého potrhlého Poláka, rozumíme?" a bašta!" roz,,I škoda eí! Nezavem' hodl ezník a na dotvrzenou udeil holí tak rázn ,,

—

—

tém

podlahy, že professor se ulekl a chystanou odvetu za ,, potrhlého Poláka" (co chtl ki-

do,

43

vonosý odprce chopitelnou

s

mu

tím Polákem, bylo

bezdky

zhola nepo-

spolkl.

Vtom

zaznlo ve dveích: „Lístky, pánové! Fahrkarten, meine Herren!" a professor vytáhl matobolku, aby z ní vyal jízdní lístek. Zárove však uznal za vhodné, k vyízení pr\-anové zále-

n

žitosti

dovolati

drazn

oslovil

se

úední

Vstal proto a ,, Prosím, pane pro-

autority.

konduktéra:

—

vlaku, abyste pouil tchto pánv " titul ten pronesl s nádechem ironickým ,,že vedle ustanovení jízdného ádu, žádá-li toho jediný cestující, jest pozavírati všech oken po té stran, odvoditeli

kud

vítr

—

vje."

Uenec

pipravil se totiž s obvyklou dkladností na cestu také prostudováním paragraf želez-

niního jízdního ádu. Konduktér utkvl zkoumavým zrakem na professorovi, vyšetil zbžným pohledem na okna situaci a pravil, usmívaje se Ovšem, ovšem Ale dnes není pece o vtru ani potuchy. Vzduch se ani nehýbá a horko je jako v erxenci Fahrkarten, meine Herren! Lístky, pánové!" (Dle mých zkušeností ustálila se na železnicích :

,,

.

.

.

—

\-

eském

V

kraji následující praxe vlaku h'stky obojím

máhá prvodí

:

tetí

tíd

vy-

zemským jazykem; v druhé o prosí nmecky a jen v tom pípad, uslyší-li eský hovor a je-li práv v dobré míe, zamumlá polohlasn také cosi eského; do

n

pr\-ní tídy mé zkušenosti nesahají. Že v nmeckém území Cech konduktéi pestávají na oslovení nmeckém, rozumí se samo sebou.) Professor byl by zajisté opravil nesprávný konduktérský výklad železniního ádu, ale jiná vc za-

44

ujala náhle jeho myšlenky. Prsty, hmatající ve zvláštní pihrádce tobolky po jízdním lístku, nenahmátly totiž nieho. Prohledal ostatní pihrádky, sáhl do pravé, do levé kapsy u vesty se stejným neúspchem. Sal rychle klobouk a podíval se za stuhu lístku tam nebylo. Hmatal v kap-

—

—

marn

sách kalhot, kabátu svrchníku. V líci jeho zrailo se již' vážné znepokojení. Pohledl na sedadlo podlahu, prozkoumal znova stuhu klobouku a v^yšetii zbžn i jeho \Tiitek, hledal opt v tobolce, vest, kalhotách, kabátu Zatím prvodí vlaku vztahoval k již ruku. Ale Kostlivý pokraoval s rostoucí úzkostlivostí svém ve hledání, vraceje se znovu a znovu jak i

i

nmu

bývá sah

—

—

k tobolce, klobouku a kapsám, jejichž objiž do nejmenší podrobnosti na jisto po-

pece

stavil.

,,Snad v bot, v bot, \ašnosti

ezník

!"

upozoroval

pokryteckým úastenstvím. Jestli ho ten prvan neodnes' oknem," mstil se kivonoska v pozadí. Ale professor, zaujat svou starostí, neslyšel tch sarkastických poznámek, ani tlumeného smíchu obecenstva, jež zimuiné jeho konání stopovalo se s

,,

zjevnou škodolibostí. Konduktéra omrzelo ekání.

,,Kam jedete, pane?" otázal se. ,,Do Mladé Boleslave," zahuel professor, tepaje deštníkem a protásaje plaid. ,,No, podívám se zatím dál a potom se tu znova zastavím; ncbudc-li pak lístek ješt nalezen,

—

45

musíte arci zaplatit po druhé a k tomu padesát

krejcar píplatku.''

kam

podl!" bruel Kostlivý a spoinul na soudruhovi pohledem tázavým a jak se tomuto zdálo zárove vyítavým, akoliv ,,Roztodivno,

se

—

—

náš básník byl sob vdom leda té jediné viny, že nejevil úastenství dosti velého s trapnými rozpaky uencovými. Avšak i tato vina byla omluvitelná. Sedla vedle nho pi okn, naproti onomu tkistému, dobrosrdenému obanu, mladiká dívka, bezpochyby jeho dcera, která brzy upoutala ži\ou pozornost básníkovu. Po prvním zbžném pohledu odbyl ji sice v duchu triviálním, ale úsen výrazným slovem: žabka Než zlomyslný xrtoch pírody utvoil nás muže tak, že nám ženské tváe ani po tyicetiletém, ba teba delším pozorování úpln nze všedn jí a že nkdy nepohrdneme ani studiem !

i

smšn

mladého exempláe. 1 Vraný zahledl se po do s\'é sousedky. Konstatoval pede-

chvíli bedlivji

vším filigránsky útlý, nezvlášt vysoký, ale pece jaksi vzletn do výšky tíhnoucí vzrst, ku kterémuž dojmu také siln pispívalo mladicky svižné, nenucené pímé držení obdélné hla\y, na níž jemný erný vlas živého lesku vyesán byl \zadu nad štíhlým, ist bílým týlem vzhiiru pod klobouek smlého moderního tvaru. Dále shledal Vraný, že i podlouhlý její obliej zasluhuje povšimnutí; ba, po chvilce vzdal nžnému profilu vedle sebe všechnu est. Táhlá linie útlého, rovného nosu byla bezvládn krásná svží ústa ušlechtilý tvar brada mohla býti ponkud menší, ale pece slušela dobe k celku, ba dodávala pídechu pikantní rázovitosti. ;

mla

mu

Pojednou všiml

si

oboí.

;

Mj

bože!

To

není oby-

46

ejné erné díví oboí Jaký

—

to skutená

vzácnost.

nartnutý, tenký, velkolep rozklenutý oblouk, hodný nejkrásnjšího ideálu východních pvc! (tená mj na pamti, že to s geniální lehkostí

Vraný

jest

básníkem

starší školy.)

Cím

déle náš spisovatel na sousedku pohlížel, tím více divil se, ze uinila pi prvním shlédnutí tak malý dojem. Snad spoívalo vysvtlení práv v tom, že byla tak mladiká a filigránská. Vzpomnl si na kvítek, kolem nhož kráíme nevšímav a jehož krásu oceujeme teprve, když se bedlivji do nho zahledíme. Ani její odv nevyzýval k pozornosti. Zmínil jsem se sice o smlém tvaru jejího klobouku, ale tím byla vinna jen panující práv móda; ostatn byl šat její sice modern mstský, ale dosti jednoduchý a skromný. pece vzbuzoval nyní i ten živou, zálibnou pozornost Vraného až dol po nžnou botku, na níž mu neušla ani

na

A

ada

ozdobných knoflík.

Pravil si v duchu, že to jist vesnická sleinka, dcera tohoto tlustého, dobráckého obana naproti,

nmž

njakého pana

otce ze mlýna nebo záBezpochyby teprve loni dokonila své vzdlání v nkterém pražském ústavu a byla se opt jednou s otcem podívat na Prahu. Nabyla potebné míry mstského brusu, ale nepozbyla zdravé venkovské svžesti. Pi tom zdá se napolo ješt dhlavy, ve zpsobech a ckem; ale v držení tla celém zjevu má zárove jakýsi tah dstojné velké dámy, což v psobivém kontrastu roztomile sluší té mladiké, útlounké postav. Dáma v dtské miniatue! A jak istou, svží má ple! Ano, všechno v

tušil

možného

rolníka.

i

47

na

hezké

—

—

rozhodoval se náš pozorovatel a nech ekne kdokoli co chce, n se líbí, jak se mi dá\Tio žádný zjev ženský nelíbil. A stalo se ješt nco jiného. Upjaté jeho pozorování mlo známý úinek. Sousedka obrátila k celý obliej a zpod onch smle rozklenutých erných oblouk upely se na nho dv záivé erné oi. Jen okamžik na spoinuly a zalení je

m

nmu

nm

tly pak mimo nj dále, oknem do krajiny; ale v jerozkošném temnu zamihly se mu všechny ty radostné, veselé tpyty a lesky, jakými se obráží svt v tako\ém polodtském oku, hledícím ješt do svta prismatem duhových, arovných tuch a nadjí. nenapravitelné pírody Jaké šašky Ó, tropí\á si ješt ze starých, usedlých lidí! \^eršovec zapomnl na první nitky babího léta ve svých kadeích na hlubokou propast, dlící životní jeho jese od toho jedva rozpuklého jarního kvtu, a s celou smšností zamilovaného stáí hltal pohyby její ruky a hlavinky. když nyní tlumila smích, k nmuž ji ponoukaly rozpaky vážného professora. Z bláhového opojení vytrhlo konen Vpraného nepímé oslovení uencovo. Uznal ted za nutné, projeviti mu alespo radou své úastenst\'í, a prohodil, co mu práv napadlo: ,,Snad za kloboukem?" ,,A]e vždy jste pece vidl, že jsem klobouk jich

vn

!

i

—

obádal nejmén desetkráte!" odtrumfl professor ješt více podráždn neplatného rádce, snímaje pes to po jedenácté klobouk a hmataje za jeho stuhou. „Ale nkde jest dozajista. Teba jen zachovati chladné krve" napomínal sám sebe ,,a jíti ped se s rozvahou a systematicky. Dosud hledal jsem pekotn a bez soustavy. X^yprazdujmež po

—

—

48

poádku kapsá

za

kapsáem

a zjisujmež

zevrubn

jejich obsah." Jal se vytahovati

obsah kapes a klásti jej kus po kuse na sedadlo. adu zahájily kapsy spodk, z nichž vyal tobolku, velký klí domovní a menší klí od bytu, papírovou kabelku s perským práškem, uzavený zavrtávací kalamá, devný hib s jehlami a nitmi, g'umu a peetítko s peetním \oskem. Vci, obsažené ve vest, totiž kapesní nž, hodinky s klíkem, kartáek na vlasy, klíek od vaku, závitek slepovacích

proužk

a lupu (na zkou-

mání starých rukopis), vybral pouze hrstí a zase zastril. Za to pibyly z obou vnitních a jedné zevnjší kapsy kabátu, pak z jeho šos ke hromádce na sedadle následující pedmty: dkladný zápisník s tužkou, dalekohled s pipevnným kompasem, heben, klubko špakátu, krabika s chininovými kapsulemi, pouzdro na brejle, kladívko na nerosty, Rukopis Králodvorský, dva páry rukaviek, nžky, kapesní šátek, ploská cestovní sklenice, mýdlo ve staniolovém obalu, násadka na péra a škatulka ocelových per, sloupek a škatulka sirek. Povstalou pak tím hromadu zvtšilo pt kapes jarního svrchníku tlustým ,,ivnáovým prvodcem po království eském", velikou mapou Cech a nkolika mapami generálního štábu, pohodlnou cestovní epicí, párem elegantních pantofli, houbou lufou, obálkou s visitkami, kartákem na zuby a velikým papírovým balíkem, kterýž se pi vytahování otevel a v se objevila kupa snhobílé bavlnky na zacpávání uší. Netroufám si zkoušeti trplivost tenáovu ciutmerací pedmt, jež professor na to ješt i z ces-

nmž

"

49

tovního vaku jako z nevyerpatelné kouzelné torby na svtlo vynášel a z nichž každý vítán byl s roszdvoile tlumenou, tu bezohledn toucí stále, zvunou veselostí žasnoucího diváctva. Zatím zastavil vlak ve \^ysoanech. Kostlivý urychlil svou práci, ale pece nebyl ,s obsahem vaku hotov, když vagón opt se rozjel a konduktér do

u

kupé se

vrátil.

„Hned vci

slední

!

z

Hned !"

uenec

a vyhazoval povaku. Lístku mezi nimi nebylo. Zaal zvolal

pehazovati ješt nelad na sedadle nakupený ale bavlna, rozdlavši se zatím úpln, zachytila se na rozliné pedmty, a když tyto sem tam pcmctával, táhla se za nimi jako pej v bílých chumáích a vlokách na všechny strany. Koletn professora vypadalo to brzy jako v pazdern. Když pak do toho i prášek na hmyz žlutavým oblakem se rozletl, ;

Kostlivý jakous pilku, kterou práv v ruce ,,Ej radji zadržel, zlostn na hromadu a zvolal poslyštež na píští staplatím znovu. Avšak nici pesthuji se do druhé tídy." Peletl pi tom veselou spolenost v kupé pohledem hlubokého opovržení. ,,Do druhé tídy jak je libo " pravil méfamiliárním tónem konduktér a pitlumil také posmšný výraz oblieje. ,, Pinesu hned lístek a v Satalicích rate pestoupit. Budeme tam za chvil ku a stojíme tam jen minutu. Rate si tedy pospíšit s tímhle vánoním bazarem," doplnil kivonosý ,, mužík. Kostlivý zachoval dstojný klid a ekl jen Vrahodil

—

—

n

—

nému

:

—

!

—

—

— :

,,

Pikyvuji pece Horácovi pravícímu:

(Jdi

50 et arceo. Aniž hodlám vydati zdrasvého v šanc tomuto prvanu. Pestoupíte-liž so

profanum vulgus ví

mnou ?" Vraný odpovdl zdvoilým,

ale

rozhodným

porem.

záI

Uenec zaal

sthovati chaos na sedadle nazpt do kapes a vaku. Ale nebyl ani s polovicí té práce hotov, když parostroj opt zapískl a konduk-

novým

lístkem ve dveích se objevil, volaje: ,, Zerstva tedy pestoupit Jsme v Satalicích." Professor jal se házeti v zimniném chvatu všechno ostatní ledabylo do vaku, ale pi tom roztrhla se zase obálka s navštívenkami a déš lesklých bílých lístk rozletl se po podlaze. Nemohl ovšem drahocenné lístky zstaviti na pospasy smíšené spolenosti tetí tídy, aby snad nkterý ten tér s

!

honák neb olejká pomocí

jich

neprovedl osudné

honbu

qui pro quo, a proto zahájil šílenou sitkami.

za

vi-

Konduktér s mrzutým smíchem spráskl ruce nad hlavou a zvolav: ,,No, tohle tady ekat nemPestoupíte tedy až v Cakovicích!" vyrazil dveí. Za okamžik uhánl vlak znovu dále. Pomocí belletristy a soused ezník zdvihl a ped odevzdáním tiše peslabikoval jednu navštívenku podailo se professorovi sebrati rozprchlé lístky a pak i sirky, které :následovaly špatného jich píkladu. Také bavlnná chumelenice byla jakž žem.

opt

ze

—

i

—

opanována a práv ostatní vci konen ve vaku umístny, když lokomotiva optn zapískla. Kostlivý, dav soudruhovi prozatím s bohem a pelétnuv ostatní spolenost jen krátkým zdrcujícím pohledem, chvátal se svými zavazadly ke dveím. takž

i

:

51

,,

Sláva bohu!"

vítal

honem!

„Ted jen Jedna mmuta!" volal za ním, nepodkovav pující.

„Porouím

se,

ho konduktér práv vstuCakovice! Cakowitzl

—

dole a professor ítil se ani ezníkovi za zdvoilé pane professor Kostlivec! Šastnou již

cestu!"

Na schdkách pipamatoval v

kupe knihu

ád;

jízdních

si,

že

ale nebyl

——

zapomnl by se tam'

pro cennjší pedmt. s lístkem a sousedka Vraného zavinily, propásli naprosto pozorování cestující že oba naši krajiny až do Cakovic, která však na štstí náleží k nejmén malebným vlasti naší. vrátil ani

Nehoda

2.

ína

v

Cechách.

Jakkoli sluší litovati nemilých zkušeností prof. Kostlivého s obecenstvem tetí tídy, jsme jim pece k díkm zavázáni, že mu zjednaly hned na zaátku cesty zajímavé dobrodružství.

Když totiž vstoupil i spíše konduktérem byl vstren do kupé druhé tídy, upustil tam samým pekvapením deštník a hledl chvilku v nmém úžasu na své nové spolucestující. Sedli tu tyi lidé, z nichž jeden neposkytoval zvláštního, ale tím více za to ostatní. Jeden nic erné sametové z tchto, nejbližší u professora, spodky, žlutou sukni a zelenou jakous plandu; na hlav nesl nízký, okrouhlý kašket beze štítku, pod nímž vzadu splýval dlouhý cop, erný jak uhel ze

ml

;

52

sndého, širokého, bezvousého obheje pokukovala dosti joviáhi erná, šikmo proti sob ležící oka. Druzí dva mli podobné oblieje a na sob stejnou strakatinu. Prof. Kostlivý byl ovšem v ethnografii dosti sbhlý, že tušil ihned v zajímavém trojlístku syny ,, nebeské íše" ale nechtlo mu živou mocí do hlavy, jakým divem ten kus Cíny spadl tak z isla ;

jasná sem do železniního vozu mezi Cakovicemi a Mšicemi. Snad budou i tenái v udivení kroutiti hlavou a nkterý nebo i mezi tenái bývají špatní lidé snad si dokonce pomyslí, že za tmi exotickými hosty vzí njaká libstka mistra Olivy. Ujišuji však, že náš illustrátor je v té zcela bez viny a že jsem ani já tu strakatou trojici necitoval z daleké Asie ze záliby v bizarních cizokrajných zjevech nebo abych jí zpestil chudou ponkud routu mezi Cakovicemi a Mladou Boleslavi. Co se konen týe prof. Kostlivého, jest on mužem píliš vážným a fantasie píliš dobe vychované, než aby si vymýšlel takové žerty na ošálení

—

—

píin

tenáv, nehled

odprcm

ani k tomu, že náleží k úhlavním všelikých cizokrajných motivu v naší li-

teratue. Zkrátka, oni ti synové ,,íše stedu" jsou pravé ínské zboží od špiek svých poctivých cop až

po zobáky svých nefalšovaných ínských trepek. Ostatn, následkem velkolepé innosti Stakova iniportérského závodu, není u nás skutená ína již takovou vzácností jako díve, kdy jsme ji znávali jen z imitovaných ínských maleb na míšeském porculánu. Ba, redaktor tohoto díla

ped

tím,

dne

4.

kvtna

ml

sám rok

1889, píležitost prohled

53

nouti

si

docela

blízka ti

z

skutené a

živoucí

í-

any, nebo

jel do Mladé Boleslavi týmž vlakem, toho dne císaští ínští státní sekretái z Pekingu, pánové Li a Cengi, v prvodu sekretáe ínského vyslanectva ve Vlídni, p. Liena, podnikli výlet z Prahy do Josefova Dolu ku prohlídce tamjší továrny, o emž každému tenái volno z tehdejších asopiseckých zpráv se pesvditi. Když se professor ze svého pekvapení probral, pocítil živou touhu, vykoistiti dle možnosti neoby-

v

nmž

ejné

toto setkání. Obrátil se tedy na tvrtého, evropsky

lena spolenosti

se

zdvoilou

nmeckou

odného

(mohl bych

íci francouzskou, ale tená by se skepticky usmál) otázkou: ,,Tito pánové jsou zajisté íané?" :

,, Ovšem," odpovdl oslovený týmž jazykem, dodal esky: ,, Slyšel jsem však prvodího vlaku mluviti s \"ámi esky a proto dovolíte krajanu, aby s Vámi též hovoil svojí mateštinou, kteréž užívá zde tím radji, ponvadž se do vlasti práv na krátký as vrátil po mnohaletém pobytu v da-

ale

leké cizin." ,,Aj, picházítc-li také

z Cíny?" Cíny nikoli, nýbrž se strany zcela opané, ze San Franciska v Kalifornii, kamž jsem byl ped ,,Z

léty

osudem

zavát.

Ve

styku

s

tamjší ínskou

ko-

rozmnožil jsem svj dosti bohatý linguistický repertoir také troškou ínštiny a náhoda seznámila s tmito copatými pány, kteí v San Francisku uinili první zastáv^ku na své cest pes Severní Ameriku do Evropy, již podnikají z rozkazu ínské vlády za úelem prozkoumání rozliných našich politických, vojenských, vdeckých a prmyslových zalonií

m

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

4

54

povahy málo usedlé, pijal jsem ochotn abych je provázel jako tlumoník na té cest kolem svta. Poskytnuta mi tak alespo možnost, podívati se opt jednou do vlasti. Oninp dva jsou vyšší státní úedníci a tento zde, pan Tai " tlumoník mrkl po joviálním sousedu Kostlivého zaujímá jaksi místo tajemníka a zapisoízení. Jsa

jejich nabídnutí,

—

—

,,

vatele výpravy. Je to vynikající

ínský

literát."

duše pál bych sob, srozumti se s tmito Asijci a dovdti se dojmuv, jaké Cechy vbec a Praha zvláš do nich uinily." Milerád nabízím Vám své tlumonické služby. Tento zpsob hovoru je sice trochu nepohíodlný, ale z nouze Vám pece vyhoví. Pedevším Vás ped,,Ó z té

stavím." ,,Jsem professor Kostlivý z Prahy." Tlumoník promluvil k pestrým svým spolenínkolik ínských slov a ukázal na professora, který se zdvoile uklonil. Tito spojili ruce na prsou a poklonili se na vzájem jemu, tváíce se

km

íanm

pi tom velmi vážn

a

slaoukým

hlasem

cosi še-

ptajíce. ,,

Dkují Vám,

že jste

paprskem svého oblieje

ozáil své mladší, pošetilé bratry, jak stereotypní zdvoilou frází ínskou sami sebe titulují," vysvtloval tlumoník. Ostatn, lež té zdvoilé skromnosti není horší, nežli naše evropské zahazování se za sluhu každému, kdo nás poctí svou známostí." Professor zapedl na to prostednictvím zámoského krajana delší konversaci s íany, jejichž otázky a odpovdi podáváme pouze v tom struném, všech kvtnatých floskulí ínské zdvoilosti zbaveném zpsobu, jak je tlumoník pekládal. Vlastn ,,

55

vedl Kostlivý rozmluvu jen s Taiem, který jakožto literární zpra\odaj výpravy jevil se mu nejdležitjším. Oba mandarinové jen mlky piky\ovali, nikoli nepodobni v tom svým pohyblivým porculárLovým kollegm na našich skíních, a vplétali leda tu a tam kratikou poznámku, nehodnou hrub za-

znamenání.

P

r

o

f

.

Kostlivý: Jak Praha vám

se

líbí,

pá-

nové?

T a Neveliké msto, ale pvkné. Má mnoho zajíma\ých starých pagod. V novjší její výstavnosti není arci nic zvláštního; zdálo se mi, jako by sem i

byly

:

peneseny

— jen leda —

s

malými promnami a ve

skrovnjších rozmrech tytéž budovy a ady dom, které jsme vidli v jiných, velikých mstech západních. Ostatn snad vás neurazím, eknu-li upímn, že se mi evropské stavitelstx valn nezamlouvá. Naše štíhlé mnohopatrové vže, naše vyhnuté stechy s tmi draími ozdobami, jimž se smjete, í

i

líbí se

mi

více,

než vaše

ohromné kamenné kostky,

ímsami a piklopené stízlivými polokoulemi nebo jehlanci. Zajímavjší jsou jen vaše starší stavby kdyby tch Praha nemla, nestála by hrub polepené ;

za podívanou.

Kostlivý: Vkus

rozliný a každému své nejlepší. Naši cestopiscové na oplátku nepo

P

r

o

f

.

chlebují vašim

je

mstm,

vypisujíce jejich ulice úzké, dusné, neúpravné a neisté. a Tai: Ani v Praze neužili jsme mnoho jsou-li zde ulice úpra\njší a širší, mají za to dvory málo píjemnosti a pvabu. Vaše stavení jsou okázalá pouze na venek, vyfintná a nalíená jen pro uliní dav. My však pokládáme ulice toliko za ve-

vn,

56

ejné

nebo bazary a nezdobíme své nýbrž pro sebe kdo chce poznati' naše ozdobné stavby, musí vejíti do zátiší našich dvor. A vždy také najde zahradu nebo alespo zahrádku v každém obydlí je alespo koutek, kde možno okáti pohledem na trochu zelen, a jasné vody. V Praze však je málo zahrad; navštívili jsme jeden rozsáhlý tverec dom, kde bylo množství dláždných dvor, ale ni jediného sLébla trávy. P r o f Kostlivý: Avšak etl jsem kdesi, že vaše sady mívají málo stromv a stínu. T a A což vy zizujete své sady pro stín ? V Praze jsem toho nepozoroval. Ostatn úprava \ašich veejných zahrad líbí se mi dosti. Zvlášt ty dlouhé ady ozdobných sedadel s nápisy. Pak ty snivé kiosky, poloskryté v zeleni. Také ty všelijak sestavené omšené kameny a strusky, ty záhony v podob mis a košík, ty podivné híky z rznobarevného netesku, ty rybníky, ostrvky a vodopády.

domy

cesty,

pro

tržišt

cizí,

;

;

kvt

.

i

:

V té píin mohou se vaši sadai smle miti se svými kollegy v jiných evropských mstech. Mile mne pekvapily zejména na cementových stnách mstského rybníku ty vytesané ryby, žáby a želvy. Ale pece by vaši zahradníci mli ješt chodit k našim do uení. Zdaž nkterý z nich dostihl té ínské finessy, aby vypstoval na píklad v kvtinovém hrnci jedli úpln vzrostlou, ale pouze na pí vysokou, nebo aby otvoru branky zahradní dal podobu bichaté ajové konvice s pimalovaným na zdi uchem, víkem a hrdlem, na níž ozdobné malování jest nahrazeno zelení a pestrostí skutených a kvtin, prosvítajících tím koncovitým otvorem z nitra sadu?

ke

!

57

Prof. Kostlivý: Jest mi potchou, že Praha alespo do nkteré míry vám se zamkuila. Tai: Víte-H, že jednou vcí pipamatovala mi náš Peking

?

Prof. Kostlivý: Aj ? Tai: Mysh'm tou, že v

ní také

žijí

národové

dvojí národnosti.

Prof. Kostlivý: Jedna ovšem tohko skrovným pomrn potem.

Tai: Nenmecká? Prof.

nmecká

Kos

1

1 i

\-

ý

Ó

:

nikohv, nikoh\'

!

Prá\

iní tohko malý zlomek obyvatelst\a.

Tai: Opravdu ? A opak. Arci mohl jsem

mn

se zdálo, že se snadno mýliti.

tomu

na-

Neumím

nmecky te,

a soudil jsem jen podle sluchu. Ale slyštuto Váš krajan pravil nám, že oba národo\ é,

Cechách žijící, usta\'in se hašteí a s\áí? Prof. Kostlivý: Pebudiž bohu žel, že nemohu nepisvditi. Tai: Divím se velmi, že vaše vláda neiní tomu konec. U nás v užíváme proti tako\ým tenicím jednoduchých prostedk. V Pekingu na oddleni píklad jsou prost Mandžuové od v

ín

ían

vysokou, tlustou zdí jimiž po

obma

s

pevnými, železnými branami, zameziti všeliký styk mezi

pípad možno

národy.

Prof. Kostlivý:

I

naše vláda

pomýšlí

již

na podobné opatení, hodlajíc tolikéž oddliti Cechy a Nmce v této zemi takovou ochrannou zdí

—

Tai:

Ajhle, vaše vláda jest tedy

moudrá!

Prof. Kostlivý: Jedno že tato ze není stavna z kamen v a cihel, nébrž z rozliných

vyzá-

!

58

kov,

jimiž

nmecké Ta

i

:

— —

eštin a os

vstup bude zahrazen do ásti

nmin

— Nmin

do ásti eské

brány v ý To nikoliv. P r o f. K 1 té zdi zstanou oteveny. T a Jak že ? Ale mandarinové v eské ásti budou pece Cechové ? P r o f K o s 1 \ ý Mohou býti ovšem pvodu eského, ale mezi sebou v úad nesmjí mluviti i

1 i

:

1 i

:

:

.

nmecky.

ani psáti jinak než

Ta

i

:

To

nerovnost

Prof. Kostlivý: Nkterou mrou v pravd Avšak Cechové za to budou moci ped

nerovnost.

Nmci

se holedbati, že jsou snášelivjší a spravedli-

vjší, šetíce nosti,

na

arci

pi Ta

aspo

pokud

jí

ve své ásti úplné rovnoprávvzhledem k nám samým není

jednota státní správy i

:

Co

jest

to

—

?

Professor dle možnosti objasnil záhadný poale tlumoník snažil se marn uiniti tuto desrozumitelnou. finici Z rozpak vytrhlo je krátké stanutí vlaku v sících, kde íané, jako na všech stanicích, vyhledali zvdav oknem, dokud nevyjeli opt do volné krajiny. Za to professor byl úpln ztracen pro všechunášel. ny zjevy domácí, kolem nichž jej parní Marn zamihla jsi se na levo v dálce, ty ble-

jem

;

íanm

M-

o

modravá

dá,

silhueto

posvátného ipu, nadarmo

problesklo Labe v širokém, žírném údolí a zakývla od severu šedivá, rázovitá vž starobylého chrámu professor meškal daleko, daleko odmlnického

—

mnohopatroNé vže, rozpínající nad každým patrem fantastickou stechu s vyhnu-

tud

i

vidl

štíhlé,

;

.

;

59

tými cípy, na nichž blyštivé zvonce klátily se vtrem vidl tsné ulice cizotvárných domk, hemžící se copatými postavami v pestrých odvech vidl podivné lodi s žebrovatými, rznobarevnými plachtami, ;

podobnými draím kídlm vidl stny komnatek, polepené prouhami papíru se zlatými klikyháky, lakované stolky a strakaté porculánové šálky, kvetoucí trpaslií stromy v hrncích a sklenné poklopy, ;

sloužící

za klece

lotosy v

erných

cvrkm

vidl ženy se zlatými \-lasech a s liliputánskýma nožka-

ma

;

na vysokých špalících Z hebounké, pestroskvlé píze, do které stízlivá: obraznost uencova na chvíli se zamotala, vyprostil jej nyní zase Tai, otázav se ho skrze tlumoníka Znáte francouzské spisy našeho rodáka .

:

.

,,

Ceng-ki-tonga ?" P r o f K o s i v ý Poznal jsem tres nkterých jeho dl z výatkv a struných úvah v našich asopisech. Zdají mi se býti etivem dosti zají't

.

1

:

mavým. Tai: Sám neetl jsem tchto knih, neznaje francouzsky; ale slyším, že staten bojují proti

pedsudkm

a nechutným báchorkám, cestopisci o nás íanech rozšíili. Vím, že našinec v oích mnohého po z vás je dosud pitvorné monstrum, které se živí krysami a vyhazuje své novorozené dítko bez milosrdenství na ulici; že považujete dosud naše ženy

rozliným

které neznalí nebo

lživí

svt

za ubohé otrokyn, kterým zmrzaujeme nohy, aby nemohly uiniti kroku ze svého alounového vzení a že i ti ^vropanc, kteí pestali viti lmto a podobným povídakám, rádi si pedsta\T.ijí Cíiiana jako

vrchol

bizarnosti

a

šmšnosti.

Ponkud

to

arci

!

60

omlouvá

veliká rozdílnost vašeho a našeho životního

názoru a vkusu, alespo nynjšího. Vy se smjete copm, akoliv ješt ddové vaši, jak jsme poznali v evropských obrazárnách na obrazích z tch dob, s touto ozdobou hlavy dstojn si vykraovali a dosud prý leckdo i ve vaší Praze nosí dlouhý cop, ovšem dle možnosti ukrytý, jak nám alespo jeden Pražan vypravoval P r o f Kostlivý: Ó zvrhlosti nevyrovnané, kteráž nehrozí se takovými šerednými klevetami hyzditi ped cizinci rodné msto Tuším, z jakých kruhv vyšel padouch, kterýž vypravoval vám tuto ošemetnou báji o pražských copech, a iním díky osudu, že mohu zabrániti, aby taková lež nevplížila se do vašich cestovních zápiskv. Vztež, pánové, že po copu, krom na hlavách ženských, není v celé naší stovžaté Praze ani nejmenší potuchy Tai: Rozhorlení Vaše práv dokazuje, že ani Vy nejste prost onch evropských pedsudk, lO nichž jsem prve mluvil. Což by bylo njakou hanbou, kdybych ve svém ínském cestopise vypravoval, že si Praha dosud zachovala starý, poestný cop ? A tak jest i s jinými vcmi. Vy vtipkujete o škrobené a malicherné prý obadnosti našich spoleenských styk, a sami nevycházíte z poklon, nucených a titrných zdvoilstek, ba máte prý celé zákonníky

našim

—

.

!

úsmv

barv rukaviek a držení malíku pi pití kávy. Vám zdá se komickým náš zpsob jedení pomocí

o

dvou hlek, kdežto my zase s tží se zdržujeme smíchu, hledíce na vaše nejapné zápolení s nožem a vidlikou. Vy se smjete stihu a barvám našich odv, netušíce, jak smšný jsou naopak nám ty vysoké erné roury na vašich hlavách, ty podivné

—

61

PrOf

.

vají se ani

Ta

i

Kos

1 1

i

v ý

Ony erné

:

roury nezamlou

pravému eskému vkusu.

Promite mé upímnosti,

:

soudím-li,

že

Cechové nemají vkusu žádného. P r o f K o s 1 1 v ý Co že pravíte ? Ta Totiž, mysh'm, žádného vlastního vkusu. Když jsme dleh v Paíži, byla nám tam smšná zvláštní úprava mužských vous a podivná forma ženských pokrývek hlavy. A hle za nkolik dní po našem píjezdu do Prahy vyskytly se tu pojednou tytéž komické vousy a tytéž pit\'orné ženské klobouky. Když jsme se tomu divili, vysvtlil nám tuto váš krajan, že úpravu svého zevnjšku vždycky mníte podle paížského vkusu. Ale nedosti na tom. Kdykoliv jsme se tlumonickým jeho prostednictvím ptali nkterého echa, pro zde dláte to neb ono tak a ne jinak, vždycky odpovídal: ,Ale vždy to dlají práv tak v Paíži nebo v Londýn,' a na otázku, pro to neb ono zde není zavedeno, byla i

.

i

:

:

!

N-

odpov:

,Ale vždy toho nemají ani v mecku, ani ve Francii, aniž kde jinde.' Z toho soudím, že se vám líbí z krátká všechno, co se líbí Francouzm, Anglianm nebo a že se vám nelíbí nic, co nemá odporuenky onch jiných národu. máme svj vlastní ínský vkus a ídíme se jím, nedbajíce, co tomu neb onomu jista

Nmcm,

My íané

eknou národové

\y však patrn žádného vlasthího vkusu nemáte, nýbrž úzkostliv se jen ohlížíte, co dlají jiní, abyste to dlali také. Nasvdují tomu nejen vaše odvy, nýbrž okrasy vašich dom, vaše náadí a náiní do nejmenších podrobností, váš celý zpsob žixota všechno \idli jsme na vlas stejné v jiných západních zemích. A domnívám se. jiní

;

i

—

tém

;

62

Že

ani

vaším

s

umním

vbec,

vaší

s

literaturou

není jinak. I tu asi pouze ekáte, kde co nového se v cizin navrhne nebo vytvoí, abyste to hned do Cech zavedh a dle možnosti napodobili. P r o f Kos tlivý: Žel, že jest mi pitakat!

vrn

.

v

nkterém smru vašim náhledm. Ovšem bych

aby náš národ obevel se proti sousedm njakou neprostupnou zdí, nebo jako údu velikého ústrojenstva vzdlaných národv e\ropských jest mu stále býti úastnu všeosvtového ruchu, nemá-li v úzkoprsé uzavenosti a soblibosti zakrnti a ztrnouti jako jako jako na píklad vyhynulý národ Aztek. Ale sám toužím do upíhšené záliby krajanv svých \e všem cizím bez výbru. nechválil,

njakou in

—

—

—

Omlouvá nás arci dlouhovké škodlivé vlévání cizoty, jíž jsme byli násilím podrobeni a kteráž usilovala, vyzouti nás venkoncem z národní naší samobytnosti. citli

Teprve

k novému

semnictví

znak

i

ped nkolika životu

a

již

acky zaínáme

desítiletími

pece

i

pstovalti

v

jsme pro-

umní

i

pí-

svj osobitý

ráz.

ei

Tai:

Lituji, že jsme pro neznalost a kráttoho zvláštního rázu poznati nemohli. Ve výkladních skíních pražských obchodník marn jsme se ohlíželi po eských zvláštnostech. Za to mile se nás dotklo, množství ínských umleckých pedmt, arci namnoze a mnohdy nejapn napodobených, které po píklad jiných západních mst zde vábí k sob hojn milovník a obdivovatel zdá se, že navzdor pedsudkm proti nám ínské umní vítzn si klestí cestu do Evropy. Myslím, že byste vbec od nás mnoho prospšného mohli pijmouti, ku píkladu hned písmo.

kost

asu

i

onm '

:

U3

P r O f K o s 1 1 v ý (s úsmvem) Písmo ? Bez pikrytí \yznávám, že prá\ v té píin nejmén bych se dohádal njakých prospchiu'. Ta i: Hlete, projeh jsme Severní Amerikou vtší ásltí Evropy a na té cest poznah jsme i

.

:

i

mnoho

tak zvaných

\

zdlaných národ,

totiž

vzd-

laných v užším smyslu \ašem, jenž mimo e\ropskou žádné jiné vzdlanosti neuznává. A co jsme shledali? \'šude skoro týž zpsob staveb, odvu, nábytku zkrátka celého ži\ota. a nástroj, prací a zábav

—

A

ím

\zdlanost pokrauje, tím více ješt rozdíly mezi národy mizejí. Jest rozdíl tch již nyní tak málo, že vru nechápu, pro k vli nim národové evropští ustavin se hašteí a krvavé boje mezi sebou svádjí. P r o f K o s 1 1 v ý Zapomínáte rznosti jazyka,

nám,

pra\ili

že

i

.

kterýž

e—

práv

Ta

\

íce

:

vlastní duší národnosti.

jest

«

pouhý hlahol, pKJuhý šat myšlenek a cit že jest duší národa? Aj, to bychom mý íané mohli íci, že naše duše vzí ve šttci a ernidle, jimiž malujeme na papír znaky svých slov. P r o f K o s 1 v ý Ó v tom s Vámi nesnáším se naprosto. jest živé ústrojí národa, slouené i

:

e

.

a

i

^amou jeho

tytýž se

na roven

T

1

i

mrtvou

s :

U

vás

:

podstatou, aniž

ji

lze postaviti

literou.

možná

že litera je mrtva, u nás

písmena vyznauje pouze bezvýznamnou hlásku, naše znaka celé slovo, i spíše úplnou pedstavu a myšlenku. A práv tím by prosplo pijetí našeho písma evropským národm. Pak by slova u každého z nich mla sice rzný zvuk, ale znaky slov by byly u \ šech stejné, všem srozumitelné. Pes rznost jazyku mli byste jedinou písemní nikoli. \'aše

'

t>4

e, která by zajisté duševní sjednocení vaše dokonala a hlavní píinu rznic mezi vámi odstranila. Prof. Kostlivý: Ale kolika let úmorné námahy bylo by potebí, nežli by naše mládež jen ohromné uivo vašeho písma obsáhla T a i Vždy slyším, že vaše mládež mnohá léta trudn uiti se musí jazykm národ dávno vyhynulých, jazykm, jimiž na svt již nikdo nemluví ani nepíše. by tu bylo užitenjší, nauiti se písmu, jež by vás sblížilo s nejvtším národem živým a ped vámi rozevelo ohromný, bájený poklad jeho literatury, za nkolik tisíciletí nastádaný a stále se rozmnožující? :

O

Poznámka tlumoníkova:

Pozorujete, že

pílišná skromnost není národní ínskou vlastností. Avšak ve vci samé nemáme vždycky práva k pohrdlivým úsmškm. Cteme-li na píklad, co CengKi-Ton'g- píše o ínském písm, zdá se nám, že ínský spisovatel vnuje dobrou poloviku své práce

na pelivé a úhledné malování onch klikyhák a že snad nkdy obtuje radji myšlenku, jen aby mohl své písmo vyšperko\'ati njakým zajímavým stapekem nebo hákem. Ale rcete, není nco podobného i v našich literaturách? Nespokojuje se tu mnohý spisovatel i tená pouhou úhledn vypulérov^anou skoápkou bez myšlenkového jádra? Prbhem asu vytvoila se tu spousta obraz, obrat a frází ustálených jak ony typy ínského písma, a literát mže prost pestávati na jich vhodném vybírání, oprašování, leštní a kombinování. Což na tom, že seten s nich dávno všechen pel skuteného života, že spisovatel pi svém ,,operleném smaragdovém koberci" myslí mnohem spíše na klenotnický

!

!

65

krám a všechno jiné, nežli na skutenou louku, práv jako snad leckterý ínský písemník ani ve snách si

nevzpomene na skutenou horu, když pozorn šttcem vytahuje ty ti kolmé áry, které znaí v ínském písm

a zálibn ji

íany

nejProfessor zatím pemítal, jak by etiny, lépe pouil o nesmírné dležitosti latiny a ale v tom, bezdky vyhlédnu\- oknem do pedu, s udivením zvolal: ,,Ajta, Mladá Boleslav!"

Za hovoru s íanem, arci obtížným tlumoením každé ei velmi zdržovaného, dospl mimo

tém

nadání

již

cíle

své

jízdy.

3.

Mladé Boleslavi do Sobotky.

Z

I krajina od Cakovic do Mladé Boleslavi peletla kolem našich cestujících bez povšimnutí. Profesftoru Kostlivému, ínou zcela zaujatému, se nedivím ale že Vranému celá tato ást rodného kraje propadla se v erných oích mladistvé sousedky, nelze nikterak omluviti. Zmýlil jsem se v tomto domnle usedlém, akademicky dstojném veršovci, vybrav ho za Suencova tovaryše. Avšak pozd ibycha ;

honit

Pravda, ztratili

;

mnoho na té cest až k Jizee (netam pece mezi Byšicemi a. Vruticí

ale je

jedno údolíko, které peletem rád zachytíš v pamti. Jako líbezná selanka zamihnou se v okn \-laku ty svží luiny s hustými, malebnými skupinami olší a vrb, jimiž probleskuje pknými oklikami Klo-

!

66

koský potek,

ty šedé chalupy v bujném stromoví a v pozadí na kopcích borové a modínové lesíky. v tuto dobu byly nad to behy potoka pozlaceny kvetoucím blatouchem a stromy ovocné posnženy

A

májovou nádherou Arci, Jcdyž pak starý Košátecký zámeek, na okamžik jen vyhlédnuv z hustého stromoxí svou romantickou branou se zvtralými znaky, jako chvilkový pelud za námi zanikne, zívá opt jednotvárná krajina s obou stran, kterou pozdji oživí jen lehké modravé stíny dvojhlavého Bezdze a jiných hor na vzdáleném obzoru. Ale ted jako švihnutím kouzelného proutku zmnil se obraz Na pravici hluboko pod vámi probleskla Jizera z kyprých luk mezi lesnatými stránmi - pekvapeným zrakem lan se vpíjíte v nenadálé krásy. Nevlídn shlíží na právo do švarného veselého údolí holé, pusté .zboeništ Starého Stranová, v jehož skrovné kamenné koste zahnízdila se chudobná vesnická obydlí ale na levo za krásným píným údolím, plným ovocného lesního stromoví, trí malebn statná vž Nového Stranová s ozubeným cimbuím. Kdo máš smysl pro takové vci, nespokoj se pouhým pohledem, nýbrž

—

:

-

;

i

ui

zde zastávku a projdi se pknou cestou \'zhru k tomu zpustlému hnízdu rokoka. Již z dola pobavíš se pohledem na postranní otevené loggie, na ty vzdušné oblouky, pnoucí se ve dvou adách nad sebou od vže k zadnímu kídlu a shora ozdobené kamennými vázami a jinými okrasami v copovém slohu; zalíbí se ti také rozlehlý hospodáský dvr, zastínný mohutnými, košatými lipami, clo nhož vcházíš starobylým, širokým prjezdem jako do njaké pev-

67

vhodn naladí t mstek s dvma polokruho\ ými výstupky uprosted a s kamenným, prolamovaným zábradlím, jenž vede pes píkop, prov zelené sady, do \ nitra zámeku; a jestliže práce zedníku, kteí to zpustlé panské sídlo poslední dobou opravují a znova sta\'í, ješt ti dovolí pístup k zadnímu kídlu s nepravidelnými komnatkami, jejichž vybledlé malování pedstavuje rokokové dámy v odvu antických bohy a jejich kavalíry, pestrojené za ímské rytíe s chocholy rúznobarvého peí na pílbách, nebo podivné krajiny, kde nemožné zelené stromy kvetou ohromnosti

;

mnný

ásten

nými ervenými ržemi:

tu zajisté uprosted té sešlé barokové nádhery zamilinou se ti v duchu peste odné postavy v pudrovaných píeskách a páru kách, které asi v tom útulném panském hnízdeku slavily

mnohý

A

hedbávím

veselý,

skými bonmoty

koenný

Vraný všiml

si

na

kvas

šustící a francouz.

.

stanici

.

Stránoxské pouze

která otoením hlavy v hustých emýci vlasech se uvolnila a již bílé, útlé prsty graciosn vpravily nazpt do patiných mezí. Professor Kostlivý pak \yhledl oknem teprve, když odjíždli ke stanici Boleslavské.

ozdobné

jehlice,

Krajan tlumoník

zalétal již díve pohledem do údolí Jizerského a zvolal te: ,, Rozkošná krajinka! Cechy jsou pece krásné!" Po té vyložil se z okna,

aby mohl pohodlnji obhlédnouti ,,A nevábili

pvabné

pd

lek zstal již na rodné sbíraje svá zavazadla. ,,Nenahýbat se tak daleko!" ozval se z

vní

okolí.

Vás otina, abyste zanechaje

konduktérv

hlas.

tou-

?" otázal se professor,

nmecky

68

,,No, no, jste píliš starostliv," opáil americký krajan. ,,A pro mne oslovujete nmecky?" ,,Což pak mohu vdt, že pán je Cech?" omlouval se mrzut konduktér. ,,A v druhé umí

tíd

pec každý nmecky." ,,Ah tak!" pisvdil

Nmce by eské pravda?"

ironicky Amerikán. ,,A oslovení darmo podráždilo, ncní-li

Musím

Vás, pane, znova napomenout, abyste z okna. Je to zakázáno. Mžete si to peíst uvnit vozu," zahuel konduktér, vzdaluje se. ,,To vru nžná starost o cestující," posmíval se tlumoník, odstoupiv od okna. ,,A kde pak je tu napsáno to otcovské napomenutí?" Professor ukázal na dosti nápadný nápis u okna arci pouze nmecký. ,,A]e to je zase jen pro Nmce," zlobil se feámoský krajan. Cechm patrn správa dráhy s ra,,

se

nevyhýbal

—

,,

dostí dovoluje,

aby

si

po

libosti 'sráželi

vné

hlavy.

—

Ne, milý pane, tohle bodáni nmeckými jehlami a honní pod nmecké caudinské jho málo mne láká k trvalému návratu do Cech. Stal jsem se v

Americe choleritjším a pi každém kroku mi

bh

tady kypí žlu. Myslil jsem, ví jaké pokroky jste uinili za ta léta, že najdu Prahu ryze eskou a sa germanisace v Cechách již již dokonávající zatím však vidím, že vám cpou nminu na všech stranách jako díve a že se chut nmíte sami. Ba, je snad nežli v dob, kdy jsem Cechy opouštl. eština zmizela zatím i s tch bankovek a státovek, jimiž platíte do Vídn, až se ohýbáte není snad kousku úedního papíru, na kterém by vám nedemonstrovali aspo svrchovanou pový-

—

he

;

"

69

šenost o

nminy

vesnicích, kde nebylo clí\e ani slechu, zi:'ídily se nmecké školy a

nmin

;

ve

nm-

se eskými dítkami; neobligátní prý ina Niuicuje se na eských školách s obzvláštní horlivostí, ba jsou prý eští paedagogo\'^é, kteí nemají na tom ješt dosti a odporuují národu heslo: Chtjí-li zmrzaiti, zmrza se radji sám Ne,

naplují

t

!

.

.

.

milý pane, mám-li již poslouchati ustavin cizí e, l)odrobím se tomu radji v daleké cizin, kde to není alespo našich od\kých nepátel!"

e

,, Pozíráte na vci tyto brýlemi píliš ernými," namítal professor. ,,Není lze neuznati, že pes to prese vše uinili jsme utšených pokrokv mnohý-

smry

mi

—

\laku a volání konduktérovo: ,,Jimg!" pervalo bohužel obranu prof. Kostlivého, s nímž si krom toho plaid zahrál na schovávanou, až konen po drahné ch\íli vytažen byl z úkrytu pod sedadlem. Obávaje, se proto zmeškání, rozlouil se uenec jen rychlým stiskem ruky s americkým krajanem a Cíiíany. Vraný stál. již na perronu a pozoroval neodvratn jedno okno tetí tídy, z nhož vyhledal dohrosrdený široký obliej staršího muže vedle hezké txáinky díví. Stanutí

bunzlau

!

Mladá Boleslav

Kostlivý odbyl v ekárn dkladnou revisi svých zavazadel a pak teprve vyšel opt na perron, kde zástup lidí zvdav a z ásti posmšn zevlo-

lovka

podixném pestrém odvu s širokým hndým obliejem a s erným copem v týlu, hledícího z okna druhé tídy a s žoviálním úsmvem \al

na

odfukujícího Sv.

v

dým

ech: Sebrané

spisy.

cigarety. XXVI.

5

70

V

tom práv vlak po ptiminutové zastávce hnul se k odjezdu a professor zamávl kloboukem zdvoilý pozdrav, na njž odjíždjící ían pátelským posukem podkoval. Zárove mávl také Vraný kloboukem k jinému vozu, z nhož mu bodrý staroch potepáním ruky a hezká dívina lehkým úklonem hlavy dík svj vzdali. Brzy zmizely v dáli poslední kotoue dýmu z ulétlého parostroje. píteli, dobrodružství zajímavého ,, Okusil jsem, velmi," zaal uenec, sejmuv brejle a šina je do pouzdra; ale brejle vzdorovaly jeho úsilí a když pátraje po závad pouzdrem zatepal, vypadl z nho

pohešovaný

jízdní lístek.

„Nastojte, kde ho konec I" zvolal uenec v nevrlém úžasu. ,,Nadivno mi velice, jakž mohl zablouAch, již vzpomínám: Chtl diti do této schrány jsem u železnin pokladny uschovati svých oních skel, avšak nedojípkou natkl jsem je optn na nos a místo nich ukryl jsem do pouzdra jízdní lístek. Nyní arci pozd by bylo achkati a božekati. nelituju nikolivk onoho pehmatu, neOstatek bo za dvojnásobné to jízdné dostalo se mi spolenosti, za kterou bych rád uinil záplatu ješt mno-

—

—

hem

vtší."

A

m-

Kostlivý vypravoval cestou od nádraží k stu horliv o svém ínském dobrodružství soudruhovi, který však nenaslouchal s náležitou pozorností, stále posud se ohlížeje smrem, kde rozplývaly se poslední zbytky dýmu z ulétlého vlaku.

Takto kráeli ke skalnatému ostrohu, na nmž malebn se vypíná dávný Boleslavský hrad se starobylou hradbou. Romantický jeho dojem rušily

71

jenom novo\'ké vojenské spodky, \y\šenc tu a tam z hradních oken. Píkrými pošmournými uhkami a schody \ ystoupili vzhru do msta, kde je hotel Vysoký" ,,

zvábil

do svého

nitra.

Tam

upoutal pozornost jejich jeden stl, nad nímž záil nápis ,,Stl Pravdy". Stna za stolem byla ozdobena obrazy Havlíka, Žižky a Husa, slo\ anskou trikolorou, rudobílými kokardami a dvma fotografiemi vlastenecké spolenosti, která se

len

patrn

tu

scházívá. diskrétnosti neptali

Z

úelech

ponkud

se naši cestovatelé po této spolenosti, ale jsou-li stanovy její jen

stn

tou trojicí obrazu na stuh, nelze nieho proti ní namítati. Jest u nás sice namnoze módou mluviti s ironickým úsm\em o národním ,,fanglikáství" a smšném ,,spolkaení", ale pošklcbek takový jest

a

s

v souhlasu

s

bar\ami pitknutých

oprávnn toliko \'i nkterým výselkúm, nikoli vi vci samé. Lid není hromadou stízlivých filosof, na které by dovedly psobiti pouhé, holé citu se zamlouvajíidey bez vnjšího, jeho oku cího roucha, bez význaných emblém a okras. Práto t. zv. ,,fanglikáství" vykonalo u nás znamenitý kus vlastenecké práce. A co se spolk týe ovšem, ubíjí li spolek dlouhé hodiny vášnivými debatami o spolkoxém peetítku, trhá-li celé msto ve dva nepátelské tábory pro volbu Petra nebo Pavla za pedsedu a pokládali za nejvyšší svj lioj na to ideál poízení skvostného praporu vyplývají prost samy spolky satiry; ale luavkou s z povahy lidské, byly dávno ped námi a budou snad Jen mají-li kloudný úel. i

v

—

—

vn.

!

72

Co se týe záhadného mladoboleslavského ,, StoPravdy", budí svým názvem dosti vážné myšlenky, zárove však pochybnost, sluší-li název ten bráti v doslovném znní. Nebo, eknte sami: Jest možno, aby se teba jen u jediného stolu na svt scházela spolenost, která by mezi sebou mluvila a projevovala jedin a upímn všecko to, co každý len vpravd myslí a cítí? Domní\'ám se, že tako^'ý stl náleží práv tak do íše bájí jak onen^ kouzelný stolek, ktei-;y šastného majitele svého na pouhý povel ,, Prosti se !" zásoboval bezplatn vším, co jen hrdlo ráilo. Naši cestovatelé ncpátrali ^'šak po tajemství ,, Stolu Pravdy", nýbrž pojídali paprikáš a zapíjeli jej pivem. Prof. Kostlivý vedle toho piln zkoumal na rozložených mapách cestu od Boleslavi k Sobotce, nejbližšímu cíli jejich pouti. Uenec práhl již tou mrou po \madách pšího cestování irou venkovskou krajinou a po stycích s ryzími vesniany, kteí arci nemají pranic spoleného s onou zlopovstnou spoleností ve tetí tíd, že usneseno, aby Mladou Bolesla\' prohlédli teprve na zpátení cest. Lituju, že z té píiny prozatím z památného msta, jehož krásu slaví i naše píse národní, nemohu tenái podati nic než ony vojenské lu

:

—

spodky na bývalém hrad a tajemný ,,Stl Pravdy" ve jmenovaném hotelu. Naši poutníci opustili tedy po krátké zastávce Mladou Boleslav a dali se po silnici k Sobotce. Kostlivý byl radostn rozjaen. Pehodiv svrchník pes ruku a složený plaid pes rameno, vykraoval si pružn jako mladík, ba chvílemi máchal vesele deštníkem. ,,Ó, toho lahodného vzduchu!

i

i

73

Té

jeho istoty a svžesti nevyrovnané!" volal pes tu chvíli a lakotn vdechoval velebený plyn hlubokými doušky. Zárove ncustáxal nadšen vychvalovati púvabnost krajiny, kteréžto nadšení dlužno arci pipsati na vrub dnešní \zntli\é nálad uencov, jakož i okolnosti, že již dlouho nevidl širého venkovského obzoru. \'e skutenosti krajina tato není sice zlá, ale k dithyrambm pece nevyzývá. Za poutníky ovšem poskytovaly dosti malebný obraz mohutné staré vže Mladé Boleslavi, pak stranou podi\"ná Putna, tato kulatá, bleskem rozísnutá, hroziv nachýlená vž dáxníého sídla Alichalovic, a v dáli velebný

Bezdz

s

vzorky

rolí,

vžatou zíceninou na

vyšší homoli ale ped poutníky nebylo krás píliš hust naseto. Po levici za holou, nudnou krajinou vidíš lesnaté pahrbky Babu a Ddka, dále za nimi píke spadající táhlou stnu Mužského a špiatý vršek, vystupující jako roh z jeho plochého hbetu; po pravici táhne se od Mladé Boleslavi daleko na východ nevysoké, vlnité návrší Chlomek, s ídkým a nízkým lesem listnatým, z nhož tu a tam vyzírají rozptýlená stavení. Takový je s obou stran rámec táhlé, jednotvárné roviny, pokryté jen prostými jejichž

stedem bží

;

silnice

s

malými

dosud kaštany, které neposkytují žádného stínu a v této asné dob roku teprve se zaínaly odívati puící zelení. Nkolika vesnikami a dvma vtrnými mlýny je docelen obraz, jehož nejzajímavjší stafáží je v pozadí silhueta Trosek, bled, avšak oste nad východním obzorem se rýsující. Prazvláštní, fantastický, cizotvárný dojem iní zde v té skromné domácí krajin ony dv družné, špiaté

74

s této strany jako dva zuby obrov-' ské pily, nebo jakoby tam v dáli byl ukryt ohromný koráb, vypínající nad obzor na dvou šikmo stojítíhranné latinské plachty. cích stožárech vrch v této krajin bezdky vyzývají Jména

skály, vypadající

dv

k hádavému pemýšlení.

Panna

—

odkud

Ddek, Mužský,

se tu vzala celá ta

Bába,

kamenná

ro-

dina? Pochází z pradávných dob, kdy dtinský ješt žil v dvrném spojení s pírodou a v této skupin vrchu skuten spatoval patriarchální rodinu tajemných, oduševnlých bytostí? Ci shledala živá obraznost lidu v jednom tom vrchu podiobu dda ai dala pak nejbližším vrchm jména k této pedstav se hodící ? Ci názvosloví to ukrývá v sob sledy dávného kultu pohanského, upomínajíc na, jiné eské vrchy týchž nebo podobných jmen: Dda,.

lovk

i

Babku, Velbabku atd. ? Jsem pesvden, že badavý duch prof. Kostlivého zastavil se pi tchto záhadách a že asem vdu naši obohatí dkladným jich rozešením, kteréž arci vymyká se z rámce našeho

neueného

díla.

Prozatím nezabýval se professor ethymologií, 5iýbrž Miímal jen s rozkoší vzdálené a blízké krásy okolí. Pravil jsem, že krajina tato neoplývá zrovna ])vaby ale slunný májový den kouzlil do ní vdky, po kterých byste tam v jinou dobu pátrali. Pistnatý porost táhlých vršin po levici byl ;

marn

odn

mladikým, erstvým lupením a dával jim vzezení vlnitého pásu

z

nejkrásnjších,

ragd. Touž líbeznou

zelení

smav

záících smausmívaly se pruhy

vzešlého již osení mezi ernými líchami rolí teprve zoraných. I modra\-é a zasedlé stíny vzdálených hor zdály se krásnjšími, svžejšími než jindy. Všechno

!

75

dtinsky vesele v májovém slunci, dostunejvyššího bodu bezoblané lazurové V istém vzduchu jubilovali o závod skiklenby. vani leckterého bylo vidti, an se vznáší výše níže nad zeleným osením, tepotaje kmitav kídloma, chvílemi na jednom míst trvaje, chvílemi trochu se povznášeje a zase klesaje, pak opt vysoko vzlétaje, jakoby po neviditelných strunách víivými trylky výše a výše stoupal k nebesm. lesklo se

pující.-m

práv

;

zvolal prof. Kostlivý po chvíli. ,,Ó vizte spanilou tuto pampelišku, Leontodon taraxacum A vedle tpytí se blejší snhu Bellis perennis a tuto ajta i zlatá Primula veris kterakou na-* matkou prvosenka zabloudila sem, daleko stinného lesa?" ,,Stojte

!"

—

!

—

S nadšením upozoroval na každé bílé, žluté, modré oko, záící v zeleném lemu silnice. !" Pán pozdravoval te zase ,, Pomáhej prostosrdené oráe na blízkém poli, kterýž s váhavým ,,Dejž to Pánbh!" trochu udiven na professora vzhlédl a ješt hodnou chvíli zrakem ho pro-

Bh

vázel.

O

kus dále moduloval pípadn své pozdravení v ,, Pozdrav Pánbh !" nebo obstárlý vesnian zvolal tam již: Padla!" a vypráhnuv se ženou volka a kravku z pluhu, oddal se polednímu odpoinku. Žena podojila kra\ku, muž dal zvíatm píci a oba usednuvše pak na pluh, pustili se do frugalního obda, erného chleba s mlékem. Vraný jen stží dovedl odtrhnouti professora od bukolického výjevu. Týž stále se obracel, pohlížeje znovu a znovu na vábné skupení. ,,Ó té božské

—

,,

patriarchální prostoty

1"

ulevoval

svým citm. „Ó

což

IC

tmto utšeným prostolidínm pravých, istých rozkoší vesnického žix^ota! Po acké, blahoplodné práci na zddné roh domácí, za hbých skiváncích zpv^anek, stolem uinivše pkih, zasedají k daru vlastního políka, chlebu sice režnému, ale chutnjšímu velmožských hodokvasv, a táž kravnka, kteráž jako do^rná druha pomáhala jim piln robotícím, uháší nyní žíze jejich lahodným zdrojem svého žírného vemene Z toho srdce pisvduji slovm básníovým Beatus ille, ciui procul negotiis paterna rura bobus exercet suis. Mluvtež, možno-li nad tuto pomysliti sob zámluvnjší látky závidím

o

!

:

—

pro vázanou tvorbu slovesnou?!"

Pi tom upel

na Vraného výmluvný pohled, tlumoící pevnou nadji, že básník ihned papíru a tužky se uchopí a svého Pegasa k letu pobídne.

Na

tom za nimi Picházelo od msta rychlými kroky nkolik rolník, živ spolu ho\'oících a rukama rozkládajících. Z nkterých až sem doznívajících slov bylo možno souditi, že picházejí od njakého stání. štstí pro veršovce ozval se v

hlasitý hovor.

Kostlivý vytáhl rychle denník s tužkou naslouchal. Avšak venkované, pišedše blíže, ustali v rozprávce, minuli mlky cizí pány a teprve kousek dále zaali opt hovoiti. Následkem toho zaslechl professor toliko následující slova jednoho, kteráž svdomit vepsal do svéhoi denníku: ,,... Takový slovo mi ek, a jak krásn, takový slovo sem od nho ješt neuslyšel a snad jak živ neuslyším ." ,, Hodlám ^•no^-ati pozor i prostého lidu," vysvtloval Kostlixý, schovávaje zase svj zápisník Prof.

a

nenápadn

.

.

ei

s

hubenou

koistí.

,,Po prvé to

ponkud pispje

"

77

nkterým materiálem k domácí

dialektologii a po druhé lze tudy obohatiti písemnou ryzími, jadrnými reními prostolidovými. Vizte, kterak zvláštní

e

tchto nkolika slovech vyráží na po\rrh Znamenejte jen to silné ,a jak krásn', tu lepou synekdochu takové slovo',

myšlenková

síla

a prostolcpos

i

v

!

,

ten úinný enický obrat ,a jakživ neuslyším' Jest v pravd s podivením, odkud berou se v lidu takové trefné a spanilé tropy, jichž by lze bylo užiti za vzory pi školních výkladech nauky slohové. Jak bude teprve, až podaí se našemu úsilí vštpiti v ústa prostého národu místo triviálních kazimluvv a zkomolenin správné tvary takové slovo' a ,,ekl", tytýž pesné vazby jako zde takového slova jsem !

,

,

neuslyšel' ,,

Nevím, nevím, nestane-li se opak toho," mínil Soudím, že nelze za živa balsamovati

\'raný.

na

1"

e

,,

mní

Každý živý jazyk a rozvíjí se dle svých vlastních, \nitních zákon a to

tisíciletí.

ustavin

v ústech samého lidu, nikoli na katedrách a ve studovTiách uených pán. Ani jazyk písemný, nemá-li práv ztrnouti v seschlou, nehybnou mumii, nemže se uzavírati tomu ži\ ému proudní a díve

a

pozdji podléhá bezdky vlivu ei obecné. Snad není daleka doba, kdy nejen definitivn budem psát bez titrných ,,ti" a nemotorných ,,me", ale kdy také naše nedotknutelné ,,ý" ustoupí lidovému ,,ej" a stane se archaismem, jakým vlastn již

i

—

\'

tom náš

filologický nihilista umlkl. Zpozo-

ho Kostlivý neposlouchá. A to bylo skutené štstí; nebo jinak byl by professor dozajista celou ostatní cestu až do Sobotky vyplnil káráním a napravováním prostoekého nedouka. rovali, že

"

78

Uenec stál sice za ei Vraného bez pohnutí na jednom míst, ale nevnímal pošetilých jeho výklad, nýbrž byl cele zaujat bujarým, mladýni stromem tešovým vedle silnice, na který pohlížel jako v blahém vytržení. Strom tento ml dosud jen ídké, zelené listy, ale byl všecek obalen kvtem jako okrouhlými hustými obláky ze samých liliov bílých, nádhern záících kalich, kolem nichž poletovaly bzuící vely.

erstv

epozete

,,0

ejná

jest

na tu nevyslovitelnou lepotu chudá, aby

—

!

Oby-

Vraný, obávaje se, že by si professor optn' mohl vzpomenouti na jeho zpvný dar, perušil ho

radji upozornním na vzdálenjší krásy. Byli totiž zatím dostoupili místa silnice, s nhož se otvírala na sever a východ široká vyhlídka. V dáli na severu' modral se velebný Ještd, blíže k východu táhl se hbet Mužského s lesnatými Hruboskalskými vrchy, ped nimiž na kuželovitém pahorku blal se Vyskeský kostelík. Jižnji trely nad obzor divotvárné

Trosky a panorama vrchy a

to

malebn

uzavíraly jiné ješt

lesy.

,,Ach ano, božské pochutnání lanému zraku!" Kostlivý, pevšuje tlustý cestovní vak' s levého boku na pravý a svrchník s pravého lokte na levý. ,, Dávno již tomu^ co nedostalo se mi takových vzácných požitkv a rozkoš tohoto dne potrvá navždy v mé pamti. Jak mile sob tuší mysl, jak souihjlasil

sob

nohy, zbaveny ústrkv kostrbatého dláždní, v chzi po mkkém prachu silnice, jako peím se ubírajíce A všemu tlu jest blaze v té svtelné koupeli jarního vzduchu, jehož teplotu libý vtérku libují

1

:

:

V9

vn

píjemn umruje. Ó chtl bych takto putovati! A z dáh ký\'ají nám požitky ješt \'tší mnohoó což tužba moje nedokav zapolétá k shbným modrým horám a hvozdm", dodal, utíraje si objemným kapesníkem šíji, tváe a skrán, jež

van

onm

navzdor

,,

libému vtérku"

perlily se

hojným potem,

což asi psobila jágerianská spodní obálka a bohatá nápl etných kapes, jíž byl professor Kostlivý se všech stran obalen jako peený holub nádivkou.

Brzy na to došli první vesnice, Židnovsi. Kostlivý

zbožn zahledl se tu na jednu starou chalupu' s prkenným štítem v prelí a s pavlaí po stran, kde výbžek doškové stechy spoíval na devných sloupcích.

Uleviv svému pohnutí Šolcovým veršem ,, Chaloupky naše, butež požehnány!" vytáhl zápisník a zaal nartávati obrysy baráku, vykládaje pi tom soudruhovi, jak veledležité pro vlastenský národopis je studium tchtlo staroeských sta-

Když pak, dokoniv nártek jedné, zaal nastiovati jinou chalupu a vesnická mládež poala vení.

kolem záhadného kreslíe, dal mu Vraný šetrn na u\áženou, že nemohou vykresliti všechny vesnice po cest a že ostatn chalupy v ddinách, dále od msta budou zajisté ješt ryzejší, návrh, aby se ,podívali do protjší hospody. Uenec liknav zastril zápisník a vešel za Vpraným do pedsíky hostince, nad jehož vchodem se se nakupovati

i

pyšnil nápis

,,

Obanský klub". Z pedsín vešli na dvemi do veliké vzdušné svt-

právo otevenými

nice, která sloužívala zajisté i

nejen politickým, nýbrž

tanením rejdm. Professorovi

se nápis

onen

hrub

80

kte/ak ponenáhlu bé za své prostbnašeho venkova! Klub v Zidnovsi Jindy chodili v bázni boží po prostu do hromady, nyníko \idí se jim na\.št\o\ati klul^. Není dosti nechutného opiení se po cizáckých nemravech i v tiché ddiny vniká tento ohyzdný nešvar."

nelíbil. „Hleclte,

milá

ryzost'

!

—

mšákv

na jménu hrub nezáleží a že by nebylo ani žádným neštstím, jestliže obané Židnovští ve svém klubu skuten pstují politiku. Ideálem jeho že není nikterak bývalý sedlák, ry-

Vraný

zejší sice

mínil, že

krojem a zpsoby

života, ale trící za to

se v duševní obmezenosti i zatemnlosti a hrbící v otrocké poníženosti ped každým panským drá-

bem. Kostlivý chystal se k odvet, ale v tom objevila se ve dveích statná žena s pozdraveni: ,, Pkné

vítám

!

Pivo

,,Tak

odpovdl sklenici

?"

jest,

,,

—

pozdrav Pán Bh!" Pedem pinestež nám po

panímámo

professor.

chmeloviny. Strádáme

žízní."

Žena hledla ješt chvilku jaksi nechápav na (zího pána a sama si pak potvrdivši ,,Pivo. Hned !" :

zmizela v pedsíni.

Kostlivý uzavel peliv všechna okna jizby a podrobil zaízení její kritickému rozboru. Bylo pra-

jednoduché. Jen lavice u stny a stl se židlemi. V oknech pelargonie a fuchsie, místo nichž by byl radji vidl bazalky a jiné ryzímu eskému lidu oblíbenjší kvtiny. Na stnách viselo nkolik tuctových obraz, které rozhodn odsoudil zimní krajina, švýcarská krajina a jezdkyn v rokokovém odvu. :

81

Trpkými slovy upozornil \'raného na niemnou

tuto

\olbu a mínil, že by mu tisíckráte byli milejší Ježíšek a sv. Jan Ktitel jako kuerax á dcka nai oblácích z rží, jak visívají proti sob V ryzeeských vesnických jizbách.

Vraný

prohodil,

jemu

že

by se zas více

líbil

Žižka s Husem nebo jiný vlastenecký obraz k tomu diplom Ústední Matice školské.

a

V tom vešla žena s pi\em a belletrista chopil se sklenice. Ale professor Kostlivý, piskoiv k nmu, zadržel prudce jeho ruku. ,,Pro búh, ustate!" zvolal. ,,Chcete-li pedasjiou smrtí zaplatiti s\ou nerozvážli\os? Již tím jste pochybil, že jste hned usedl v léto stinné prostoe.

Ml

—

vcházeje upnouti alespo kabát vizte mne obleknuvšího ped vstupem i svrchník a procházeti se chvíli, jako iním já, abyste poncjste

!

—

A nyní, skrán maje dosud potem obronny, chcete-li zavražditi sebe douškem studeného nápoje ? Pedevším teba nám neho požiti. Panímámo, Ize-li u vás dosíci eho k obdu ?" ,,To nemohu posloužit. Pro koho bysme tady v Židno\'si chystali obdy?!" — ,,Mánie jen chleba s máslem jestli by pánové chtli — nebo synáhlu ochladí.

—

—

"

reky ,,Ej.

celistvého

budiž! Jakkolivk bych sob byl dopál obda. \'zduch venkovský tráví oit. Po-

na titrobu nkolika ízkv uzené kýty vedle nádobky aje a v Boleslavi Mladé ped polednem papriného masa a pece jsem doposud neskrovné chuti. Tož tedy, milá druho, pinestež žil

jsem

chléb

—

z

jitra

máte

zajisté

erný?"

/

"

82

,,Ó

ne!" ohradila se žena. ,,Máme pekaský, do-

brý,*; z Boleslavi." ,,Lidé, lidé, jací že jste!

Již /pohrdají

i

samo-

a zdravým božím darem domácím a kupují vyrobenin mstských z ledajaké nešvarné smsi uhatlaných Radji vezmu sob (nkterou z tchto housek slaných." A professor (vybral

uhnteným živným

!

si

v

kmínovou housku z drátného košíku na \stole. " oznámila váhav 'žena. ,,Máme také uzenice ,,Uzenice? Snad že uzenky?" ,,I párky ne. Uzenice, buty. Uzenky nám prádojed' sobotecký Vaura s Karáskem."

—

Kostlivému pojednou nápadn se Kterak že se zove ten lovk?" ,,

Žena tázav

na

oživily

oi.

zvolal.

pohlédla.

,,Jak že se jmenuje ten muž, kterýž vám dojedl tch uzenek?" opakoval Kostlivý. Karásek ,,No ten druhý?" naléhal pro,,Ale ten druhý fessor již netrpliv. Vaura. Je krejí, ze Sobotky." Zraky Kos tlivého se jiskily. ,,A nepisthoval-li se do Sobotky odjinud?" tázal se dychtiv. ,,Nepochází-li ze Dvora 'Králové?" ,,To asi ne. Jako malá holice vídala jsem

— —

—

,,

jeho tatíka

—

i

byl taky usedlý v Sobotce."

pekaské], doPaní hostinská v Židnovsi jist ekla, z ostychu ped professorem Kostlivým poloviatosti netroufal si ve svém cestopisném referáte zachovati pravdu do posledních konsekvencí, se nahoe tváil jako hotový filologický sansculotte. Takových neškodných revolucioná má naše doba v každém oboru množství úžasné. *)

bu

br ej," ale Vraný nebo z vlastní chabé

a

,,

"

83

že alespo ten piDvora Králové ?" „Inu, možná to je. Ale neslyšela jsem nic o tom. Pán bezpochyby zná njaké Vaurovic z toho Králového Dvora ?" dodala s ženskou zvdavostí. ,,

Avšak

pece možná,

jest

sthoval se tam

,,Z

vého,"

ze

!

Králové Dvora, milá druho, nikoliv Králoopravil

—

uenec.

ji

,,C7enitivus

possessivus,

Dvr,

který náležíval králové eské. mi dobe znám jeden Královénikoliv sice osobn, nebo zedvorský \'aura mel bez pochybování drahnou dobu ped mým na-

panímámo

—

Pravda, že

jest

—

rozením, ale z historie nalezení našeho slavného rukopisu, ve kteréž jest osobou pevelmi dležitou, ba, mým piinním nabyti mže jména nesmrtelného jakožto svdek pravosti téhož rukopisu nevyvratitelný. Za kterouž píinou ovšem rád bych zv-

dl, jeli zdejší Vaura nkterakým potomkem aneb jiným píbuzným onoho památného soujmenovce." ,,Jdete-li pánové, do Sobotky, mžete ho snaddohonit. Zastaví se jist cestou ješt v nkteré no hospod. Jede se soboteckým Karáskem, který ml y Boleslavi njaké ízení. Mají fasukový vz a šimla s fuksou. Ten Vaura je malý, starý, ale zachovalý, s erveným nosem ,, Dobrá. Tož chut dojdte pro ty uzenice, abychom pojedíce jich radji znova vykroili na cestu.

—

tchto uzenáských výrobkuv pítelem obzvláštním, ale to mi se líbí, že jich nazýváte slovem tak lep a ryze esky vytvoeným." Pi tom zapsal si do denníku slovo uzenice" srovnej tlaenice, beranice, pidal do závorek a

Nejsem

sice

,,

:

,,

harfenice atd." Kostlivý neml v hostinci

:

již

stání.

Když byly

84

Lizenice sndeny, dopil a zaplatil. Jediné, co tu ješt shledal pozoruhodného, byla malá, roztomilá myška, jež bez ostychu po rozsáhlé místnosti pobíhala a patrn žila v idyllickém s jednookou kokou, k hostm i vlastn k jejich uzenicím se lísající, která ji ^rci snadno mohla ignorovati, zamhourila-li jedno oko. Professor usoudil z toho, že na blaženém venkov zvíata žijí ješt v dvrnjších stycích s lovkem a že jsou i mezi sebou prosto-

pímí

v/ dv ecnejsi. v

•

Také pou k nejbližší vesnici, Sukoradm, vykonána bez pamtihodných píhod. Své cestovní píslušenství umístil prof. Kostlivý vhodnji tím zpsobem, že cestovní vak s pravého boku pesthoval

opt na

levý, plaidem malebn drapoval svá záda a svrchník za\'sil vzadu na okovanou špiku deštníku, který nesl na pravém rameni. Šátek potem již prosáklý nahradil erstvým a utíral si jím piln obliej a šíji. Šlo se mu takto výborn shledal toliko, že hornina, jíž použito k vyštrkování silnice, za Židnovsí mla \'tší hutnost a ostejší lom, pak že mu obuvník na\ zdor dtkli\'ému píkazu neuinil boty náležit volné. Ale tato vc nekalila jeho výtenou náladu, rozjaenou nyní ješt nenadálým objevem první stopy, slibující, že povede ho již odtud bezpen k samému cíli výpravy. Pokládal za omen nejpíznivjší, že náhodou tak zvláštní na samém zaátku pouti vyhouplo se ped ním jméno, do nhož práv skládal nejvtší nadje ve zdar velikého svého podniknutí, i vyhledal proto dychtiv po voze s bloušem a hndkou. Ale silnice ptíd nimi byla prázdna. \'aura bezpochyby dostihl již ;

Sukorad,

85

Tes

to

hned k

bli,

opt

nezamíil professor, když vesnice donýbrž xnoval se pedevším

hostinci,

Prohlásil rozhodn k soudruho\i, že nehodlá propustiti ani jediné ddiny bez náležitého obhlédnutí, ponvadž každý, na prMií pohled i nepatrný detail se státi dle-

studiu

eských

chalup.

mže

píspvkem k domácímu národopisu. Naskytl se mu hned znamenitý píklad.

žitým

Všiml

prkenném

štít jedné chalupy jsou proíznuty dva ot\ory v podob kalichu, nalezl stejnou ozdobu i na štítech vedlejších a vzpomnl si, že také v Židnovsi spatil tyto kalichovité výkrojky. Upozornil na \"raného a pravil v radostném vzrušení ,,Hledtež u píkladu, jaký drahocenný poznatek vz( hází mi z tchto kalichovatých štítových prezkv! Nejsou-liž patrnými svdomími a stopami de\ního, husitského xrovyznání našich pedkv? Fiiicové protireformace povalili soch mistra Husi, \\hladili na zvonech jeho jméno, rozbili na chrámích kamenné kalichy a snažili se vyrvati \ šech avšak tyhle sledu\ bývalé \íry z pamti národu drobné kalichy na chudých štítech vesnických ušly slídivých jejich zrakuv a podnes svdí starému vrouení, kdy bez pochybnosti obyvatelé tchhle chat si,

že v

n

:

—

nevdí, ímže byli praddové jejich." Zahlédl také malý výstupek stechy ped špic kou; jednoho štítu a poznamenav, že na spodní ploše toho výstupku bývají starožitné nápisy, pistoupil tsn ped chalupu a zadíval se hádav vzhru, ale strážný pes, tuše v tom konání buh \í jaký podezelý úmysl, vyrazil zuiv štkaje ze stavení a dorážel na professora s hroziv vycennými

dávno

již

tesáky tak prudce, že Kostlix^ všecek Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

podšen 6

dal

"

86

se na rychlý ústup, a když i hafani z jiných stavení s nepátelským štkotem sbíhati se zaali, úprkem se uchýlil do blízkého hostince. Prudce rozilen, utíraje si s ela pot uhatim a snad i úzkostí hojn vytrysklý, ve spravedlivém

tém

si Vranému do chatrné pée zákonodárství o veejnou bezpenost. ,,Hrozno jest pomysliti, že zdraví nébrž život klidného poutníka doslovn ve psí jsou vydány zlé vli ledajaké šelmy niemné. Dávno již býti snmem uhlasován; zákon, že netoliko v mst, lale tytýž i po venkov nikdo nesmí chovati psv bez náhubkv, leda etzem bezpen upoutaných. Kdož mi za to, zachce-li se takovému surovému netvorovi mého lýtka" Vraný s úsmvem pohlédl na tak zvaná lýtka štíhlého soudruha ,,a odpykám-li toho bolestným po-

rozhoení stžoval

i

ml

—

—

ranním ne-li dokonce vzteklinou, kteréžto píšerné nemoci prý ani Pasteur v Paíži bezpen neumí eliti?!"

Teprve po chvíli upokojil se tou mrou, že zaal prohlížeti hostinskou jizbu, která se mu dosti zamlouvala podlahou s ásti prkennou a s ásti cihlou vou, natenými trámy ve strop a obrazem sv. Anny na stn, k nmuž arci tvoila pendant trochu podivný podobizna dra. Julia Grégra. Zárove vzpomnl si také na stíhaného Vauru.

hnd

medle, pacholíku," oslovil hocha, pinádv sklenice piva. Vraným u hostinské objednané, ,,jel-li tudy sobotecký Vaura?" Hoch zevloval na professora s otevenými ústy. ,,Aj. vidno Mlád a hlup jsi ješt, synku. Nuže, popros své paní matee ,,Má matee —'' opakoval v udivení hoch. ,,Rci šejícího

:

—

—

"

"

87

panímámy — „Jaké panímámy?" ,,Své matinky, Nerozumíš-li nechápave esky?" „Mé maminky? Ale vždy já mám pece jen jednu maminku!" zvolal hoch s širokým úsmvem. ,,0 tom tvého pouení nepotebuji!" zvolal pro,.Abys poprosil

!

podráždn; ale hned si pipomenul: „Aha, dohaduji se, odkud tvá nechápaxost. Tyt", ne-

fessor již

již

šastníce, zajisté nevíš, že sloveso prositi dle poetných dokladii ze starých doljrých spisovatelv táhne za sebou genitiv, že tudíž správnji jest íkati prosím Avšak} matky své' nežli prosím matku svou' snad tento staec dá nám zprávu, o kterouž jde." Dodatek týkal se starého jakéhos výmnkáe, který práv s uctivým pozdravem vešel a v kout ,

.

,

.

.

usedl.

,,Nemžete-li zal

s

se ho Kostlivý,

námi

sdlili, vaší

,,jel-li

dobrý starce,"

ddinou

otá-

sobotecký-

\'aura?" ,A^aura ?" odtušil \cnko\an, mrkaje udi\eno ha professora dobráckýma oima. ,,A o\'šcm že jel, ped malou pl hodinkou se soboteckým Karáskem Mli šimla a fuksu." ,,Díky, dobrý muži a povzte mi, nejste-li

(

—

—

vy zde evangelíci?" ,,Evandlíci?" opáil staroch s vtším ješt udivením a vytrhl i ze zubu krátkou devnou dýmku, která se ped tím zdála sroslá s koutkem jeho Katolíci jsme. \^ Sukoúst. ,,Kdež pak evandlíci radech nejsou žádní evandlíci a nikdy tu žádný pokejme no, asisponi nebyl. Já tu jsem !

asisponi ticet

let

— —

'

—

—

"

"

88

„Posekejte maliko!" zarazil tok jeho ei professor, jiske oima a vynímaje denník. „Jak že

ekl? — Asisponi?" Venkovan neporozuml

jste to

•

brých ticet

—

rok!

„Dobrá! Nyní

a proto ujišoval: Asisponi

—

,,

Do-

jsem to zcela zeteln," pochvaloval professor a v radostném spchu rtal do denníku následující zápisku „Asisponi ^'- aspo. slyšel

:

(Perla!!)"

nco špatn

„Snad jsem

smle ništi

staroch a škrabal se

ek' ?" tázal se rozpait v šedivém

na dvojité brad. „Nikoliv! Správné slovo

nestr-

—

jste ekl a jak (Professor tžil tu již z prosté venkovan, které ped Židnovsí potkali abychom ukázali jeho horlivost, budeme v jeho eech tyto \ýpjky z pochycených lidových rení vyznaovati

ei

krásn!"

;

tenám

proloženým písmem.) Staroch byl sice touto velou, sotva náležit pochopenou chválou trochu upokojen, ale pošilhá\'al pece podeziv po denníku neznámého pána a po chvilce pronesl: Pánové jsou snad od

a

,,

úadu?" Omýlená! ,,Já myslím ,,

po

Pro

—

že

tch evandlících ,,

úpln

si

—

s

z

Prahy!

úsmvem

To

je

domníváte?"

zapisujou

—

Nejsme úadníci

,,Á

kýval

se toho

jsme

jiná!"

hlavou,

jako

z

—

a že se ptali

Prahy,

píteli."

venkovan a by nyní všechno

zvolal

bylo vysvtleno. ,,Tak jest, z Prahy, a cestujeme za vdeckými úely. Po evangelících tázal jsem se proto, ponvadž

"

Sf)

mi v oi padly kalichovité výezky ve chaluf)." ,,A to

— to je jen tak — oni

štítech vašich

tou nás tesai jinak

než jako po stáru, \ínie. .\lc cvandlíci tady nikdy žádní nebyli." Kostlivý poznamenal tiše k belletristovi ,,Nesvých? pravil-liž jsem, že již nevdí o víe Ale ^pravost" mého náhledu svtle dokazují jeho slova, že to tesai dlají po stáru!" A obrátil se zase k venkovanu: „Vy snad nenávidíte evangelíkv?" tentoc ne„I to to! Pro pak bych je

neumjí udlat,

:

pedk

—

—

návidl? Znám evandlíky odjinud a vyjití. Víra jako víra. Jsme všickni

je s

nimi dobré

lidé."

pochválil ho nadšen professor. ,Jsem radostn pekvapen, ba uchvácen vznešeností ušlechtilých zásad, které tu v neúhlednc

,,\'ýborn, zlatý muži

!"

slupce podáváte."

dodal šeptem k soudruhovi. ,,Hle, jaké netušené poklady hluboké moudrosti vísek! skrývají se pod slamnými krovy našich Není-liž tento mudec v halen vtší leckterého vymi, že se hluhlášeného filosofa z povolání ? boce klaním snášelivosti a ryzí lidskosti, povívající z prostých slov tohoto vesnického myslivína." ,, Mudec v halen" vypil zatím sklenku pcrlovky, kterou mu hostinská pinesla, a stával se ,,Slyšel-li

jste?"

Vte

ím

dále hovornjším.

„Dobrý

lovk

je

v

každé víe dobrý,"

A

filoso-

ekne ,,a zlého také víra nenapraví. knz takovému nerudoví, aby byl hodný, nic to nebude plátno foval dále,

—

„Posekejte chviliku!" vskoil mu opt do ei Nerudovi jste ekl. tak-li ?" A nartnuv

Kostlivý.

,,

!

90

spšn

do denníku novou koist, projevil starochovi svj obdiv ,,Vy ne\'da samé perly mluvíte, ut:

seny clovece Staroch byl patrn potšen tímto pochlebenst\ ím a nechtje perlami svými skrbliti, po chvilce pátelský, když se napije pokraoval: Jeden ten íká, že není žádný Pánbh, že je to všecko píroda, že máme my chudáci už na zemi peklo a bohatí lidé nebe. Ale já si myslím, že nkdo musel pánové odpustjí, že jsem' pec to všecko stvoit tak prostoeký já co na srdci, to na jazykti eknu špatné každému v oi, ale po stran nic ." Professor si zapsal ,,v oi" a zapisoval piln starochovy, která se dále vše pozoruhodné z astji perlovka perlila z jeho rt tím štdeji, svlažovala jeho rty. Když pak venkovan, pešed od filosofie k hospodáství, naíkal na špatnou úrodu to bych ped Zasejeme zlato a sklidíme slovy: tma pánama nikdy ani neek co " tu zapsal si Kostlivý ješt: ,.ped tma pánama (duál !)" a pravil tiše Vranému: ,,Ocenil-li jste náležit vzácný esthétický jemnocit tohoto lovka a tu znamenitou nickou zámlku?!"

—

mj

,,

—

—

—

i

.

ei

,,

.

ím

— —

e-

sice pisvdil, ale mínil, že bude teba pomýšleti na další cestu. Kostlivý rozlouil se s vesnickým libomudrcem

Vraný

velmi nerad významným hlubokým pohledem a velým, dlouhým stiskem ruky, slíbiv, že jej na zpátení cest ješt jednou k delší besed vyhledá. Venku však roz jaení Kostlivého rázem minulo.

Vraného, aby se drželi v pimené vzdálenosti od vesnických barák s obou stran, kráel tsn pi nm, pecházel tu na pravou, tu na levou

Piml

91

jeho stranu a byl

nápadn

zamlklý. Spisovatel

darmo

iej upozoroval, kterak se mu zdá, že ony vykrojené kalichy ve štítech mají nahoe malý polokruhovitý výstupek jako \ ycní\'ající hostii a že nad prelím jednoho zdného domku jest i kamenný tako\ý kalich s hostií, marné ukazoval mu

na vyezávané lišty štít, na kužclo\'ité ozdoby jejich professor jako hluch vrcholku a jiné zvláštnosti vrhal jen tu na pra\'o, tu na levo plaché, úzkostlivé pohledy na vrata a prahy chalup a pi tom držel okovanou špiku s\'ého deštníku šikmo ped sebou nebo si jí poklepával xzadu po místech, kde lidé

—

obyejn

mívají lýtka.

Teprve za

oddechl si z hluboká a nabyl opt své míry, že se rozehál k poetickému výroku, kterak ,,z póza obzoru svodnji a svodnji povyhlédají ernavé hvozdy." Ale pes to se dívjší hovorvsí

i

nost jeho nevracela;

dobýval se jen

obuvníkv Vak i

as

zpvn

sevených jeho rt ,,Ó tchhle

asu povzdech

od

:

!"

plaid

pesthoval nkolikrát

se strany

na

stranu a na svrchník i deštník vyzrál dmyslným zaízením takto: Zavsil kliku svrchníku na zahnuté držátko deštníku a umístil je na ramen tak. že vzájemn svou tíží držely se v rovnováze a popály rukám jeho odpoinku. Ale povzdech ,,Ó :

tchhle obuvníkv

!"

opakoval se astji, až pak pro-

ídkými chumáky nerozvia blavými palikami kvtových puk,

fessor u jedné švestky

tého ješt

listí

s

ku podivu žádné pozornosti, kroky své zastavil a bez okolk zasednuv celý kopec .klatých pampelišek na okraji silnice, tsné boty s punochami vyzul. Zavsil boty ke svrchníku na deštník

nevénovav

jí

i

;

92

njakou chvíli kráel 'bos se zejmým ulehením, ale brzy vyklouzlo ze rt bolestné ,,Ou !" i usedl zase, aby ohledal s\'ou patu, do níž se zaryl njaký a

mu

kamének. Vytáhl své kladívko na nerosty a prozkoumav složení blízké silniní hromádky, vyslo^'iI se — obouvaje si zno\u boty velmi oste ostrý

—

•

o silniních orgánech, volících jako naschvál za štt pravé horniny nejvtší hutnosti a nejostejšího lomu. Tetí vesnice, Martinovi ce, leží sice od Sukorad jen co by kamenem dohodil, takže štkot zeteln z ní bylo slyšeti ale našim poutníkm protáhla se cesta velice; nebo professor prohlásil, že bývají také vesnické stodoly a zahrady studia, a navrhl, aby za tím úelem Marti-

tém

ps

;

vdnými

pedmty

humen

novice zadem, kolem

obešli.

Mešká-li tam

^^aura, mohou na pokati na silnici za vsí a v nejhorším pípad vyhledají ho veer nebo zítra v Sobotce samé. Odboili tedy kus ped ddinou na levo od silnice a dali se po mezích zadem kolem

—

vesnice. málo se

Nebyla

to cesta pohodlná, a professor ne-

na lakotu rolník, piorávajících obou stran do krajní možnosti. Prb

horšil

úzké meze s nepravidelnost polí musili krom toho uiniti zatáku tak dalekou, že nebylo z té vzdálenosti o studiu zajímavých stodol a zahrad hrub ei. Pot stékal Kostlivému již ruejemi s ela a když konen pipadl na šastnou myšlenku, rozepnouti nad sebou deštník na ochranu proti žha\ým paprskm slunením, nevdl si zase rady s plaidem a svrchníkem nejvíce však týraly ho \'ýrobky nesvdomitého ševe, kteréž

se

mu

staly

pravými španlskými botami

stedovkých muíren.

Konen,

když se doklopotili za Martinovicemi

93

opt k silnici, která tu probíhá pkným lesem, rozestel professor beze slova svj plaicl po mladém, svžím mechu ve stínu borovic, upravil k tomu z vaku a svrchu íku podušku a sprostí v se svých španlských škorní, jak dlouhý (,,a široký" se pi dobe nehodí), vrhl sebou na improvsované lože. Milé uvolnní zmuených nohou, pohova po svízelné pouti, píjemný chládek a poesie lesní brzy osvdily zázranou moc. Kostlivý zaal se zálibn rozhlížeti vkol a brzy rozvázala se i znova jeho za-

nm

mlklá ústa.

'

hlasit, jak píjemno jest odpoívati na sameto\ém koberci, v erst\'ém, lib páchnoucím dechu a lahodném chladu lesním, pohlížeti pi tom na chvjící se temnozelená mrana jehlií nad sebou, jimiž prozauje modro nebes, a naslouchati jemnému, snivému jejich šumní. Upozornil také Vraného na krásnou velikých hluchých fial, na snžnou bl erstvých sasanek a na rzné pvabné barvy jiného jarního kvítí, jež náhle objevoval u sv'é hlavy na všech stranách, jakoby práv tepr\ jeho pítomnost byla vyloudila z jejich spanilé, zvdavé hlavinky. ,,Líto mi v pravd," dodal, ,,že opominul jsem pibrati na cestu

Liboval

si

mod

tsn

pdy

i

botanické pouzdro."

Vraný, open zády o kmen borovice, díval se také na záiv bílé hvzdy sasanek, úinn se odrážející od erstvé zeleni list cípat rozstíhaných a tvoící hustá souhvzdí kolem nízkého doubí, jež jiokrývaly dosud skroucené, suché, hndožluté lupeny od minulého podzimku; ale duch jeho zalétal bezdky k jinému jarnímu kvtu Mocí dávno .

.

.

.

94

mu

nepocítnou vlála nota májová .

srdcem divná rozkoš

i

tesk-

.

Professor upozornil ho posléze, že by mohl zastávky použiti k tomu, aby strun zapsal zkušenosti 'dosavadní pouti. Vraný s po\'zdechem usedl a vyav nkolik lístk papíru tužku, dal se do i

psaní.

I

i

Kostlivý zatím, vyhledav mezi cestovními zásobami mýdlo a kelímek jakési masti, mydlil dkladn vnitek svých bot a natíral své ztýrané nohy léivým tukem, jehoŽ blahodjný úinek zejm se obrážel ve výrazu jeho tváe. Pi tom napomínal chvílemi Vraného, aby nezapomnl na ten neb onen

dležitý

moment

cesty.

Konen

byl poeta se svou prací hotov a povstal s návrhem, aby kráeli dále; ale Kostlivý prohlásil, že uzrál v úmysl jiný. Již prý ponkud užil a bohdá ješt užije pšího cestování; avšak pro dnešek nehodlá dále trmáceti své nohy v tsné obuvi a poká, až tudy pojede vz Karáskv s Vaurou nebo jiný povoz, který by ho svezl ostatlní kus cesty do Sobotky. Tam si koupí boty jiné a zítra za rozbesku ranního budou s osvženými silami vesele pokraovati v rozkošné pouti.

nm

pvab

Vrajiý souhlasil, vyhradiv

si

jen,

že

on sám

dokoná cestu do Sobotky pšky. Professor po nkterých námitkách svolil.

Práv

ukonili svou poradu, když se na silnici ozvalo hrení a brzy na to smrem od Martinovic

bloušem a hndkou, jist Vaurou, kteí patrn v Mar-

se objevil povoz, tažený

tedy

vz Karáskv

s

tinovicích iiinili delší zastávku.

:

95

pi tom pohledu

ívostlivý

Hbit a

sebral svá zavazadla, obul

netrpli\ ekal na píjezd na pokraji

stoje

oživl jako zázrakem. i

\"Ozu.

nešastné boty Oeká\'al jej

deštníkem ^•ýznamn po-

silnice, s

zdviženým, a z\'olal na dojíždjící: „Statež, dobí lidé!" tak dkliv, že bezdky rázem zasta\ili. \ jednom z obou na voze uhádl professor ihned Vauru. Zadíval se s pietou na majitele jména tak významného. Krejí byl obstárlý, ale velice ilý mužík, s tr\'alou ervení v hubeném oblieji a z\lášt na dlouhém, rovném nose, který skoro peníval táhlá ústa. Za smíchu protahovala se ješt dále k uším a nos naklánl se ješt hlouzárove pak tvoily se s obou stran bji pes od chípí ke koutkm úst a od tch ku brad d\ hluboké obloukovité rýhy, že celá tvá ponkud upomínala na známou karrikaturu londýnského „Punche". Byl oholen až na dva krátké prošedivlé proužky licousú od uší do ple dásní a neustále

muž

n

tém

;

mžoural šibalsky oima.

nmu

zem býti

:

Professor Kostlivý obrátil se k s dota,,Správn-li \'ás panem V^aurou ze Sobotky

pokládám

?"

Oslovený pestal mžourati oima a zaal je zvolna rozšiovati, až posléze skoro k neuvení zvelieny utkvly na neznámém pánovi ale hned smrštily se zase, zamrkaly vesele a mužík odpovdl ,,Nec€stuju inkognito, vašnosti, a proto hrd vyznávám, že jsem Sobotan, jehož jméno jest Bartolo;

mj

V^aura. ,,

A

s

kým

jest

Professor Kostlivý

,,Ah,

z

mi páno

— ?"

Prahy."

vzácná est!" zaševelil \'aura jako

\-

ucti-

no

vém

pohnutí a smeknuv hluboce, poklonil se s pepjatou zdvoilostí. Hned první jeho slova, tak nezvyklá v ústech obyejného venkovského emeslníka, byla dkazem, že pod neúhlednou jeho slupkou vzí néco zvláštního. Mluvil a tváil se, jakoby parodoval mluvu a mimiku malého jevišt. Celým konáním svým nehodil se vbec do šablony poestného krejíka; byl bys ho spíše vadil asi tak do prosted mezi sestárlého koujícího herce a vysloužilého lokaje.

ím

mohu

posloužiti

Hlavní svoji

záležitost

vašnostem?" otázal se. vyjevím Vám pozdji. Nyní pedem iním dotaz a prosbu jste-li náchylní, ovšem za slušnou záplatu, svézti mne do Sobotky?" Krejí zadíval se na professora s vtší ješt bedlivostí ia mžoural oima ím dále silnji. ,,Jsem, yašnosti, sám cizopasníkem tohoto prostého, ale dobrého lovka nicmén troufám si ,,A ,,

:

'

i

;

jeho platy,

jménem

že Vás sveze rád i bez zátuhle vážený jeho loket pote-

ujistit,

akoliv by

jí

boval." Mrštil

pi tom palcem po svém sousedovi, dosti ošumle vypadajícím obanu, který jen pihlouple se usmíval a hlavou kýval. ,,Ale nerate z toho lokte

:

souditi,

že

je

pan

Karásek njaký nuzák," pokraoval Vaura. ,,Byl v Boleslavi jen za jakousi bramborovou záležitostí a takové návštvy neodbývají se u nás na venkov v salonní toalet. Nuže, rrrate!" Ceremonielním pohybem ukázal professorovi na pytle zeniat, narovnané za nimi na voze. Náležel patrn k rozšíenému druhu šprýma, kteí se považují za rozené šašky osítatních, ale

—

;

97

svými vtipy mnoho

si

hlavu nelámají; berou

je

bez

výbru, jak se jim práv namanou. Jsou to namnoze banáhiosti, jimž samým by se nikdo neusmál komika spoívá jen ve zpsobu, tonu ei, posuncích, s jak>TOÍ je tito hdé udávají. Nkdo mže vypravovat nejveselejší anekdoty, aniž vyloudí na rtech poslucha nejslabší úsmv jiný dovede roz;

poutati álností.

hlunou

—

veselost

ledajakou hluchou

trivi-

'Oba moji cestující se tedy prozatím rozlouili, umluvivše si s pomocí Vaurovou hostinec v Sobotce, kde se zase shledají, a professor vlezl do vozu. Když Karásek mlasknutím a planým švihnutím své koníky piml k dalšímu poklusu, obrátil se \^aura starostliv k uenci ,,Sedí se vašnostem dobe na zematech? Jestli tam vzadu ctné pedály iiemají místa, jen je rate bez okolk prostriti tuhle mezi námi." ,,Díky nenedostává se potebného místa." ,,No, jen když se ne ne ne " Vaura se na hodnou chvíli zakuckal a pak uhodil na vlastní :

!

Mn

— — — ,,Ale — smím-li

jádro své interpellace se tázat, pane professorc, jaká tedy záležitost obrátila vašnostin mranopozor na moji nepatrnost ?" :

Žertovným tónem tchto slov zejm prokmioekávání dojmu, jakým asi pekvapí uence homérovský obraz v ústech prostého venkovského krejíka. Ale professor odpovdl jen vážn: Hnedle než dovolte mi pedkem s Vámi všechno sdlím nkolik .otázek." „Jsem všecek ucho, vašnosti !" A jako na dutalo ješitné

,,

;

98

kaz prodloužil Vaura smrem k uenci s\é ucho roztaženou dlaní. „Nepochodíte-li Vy i rod \^áš ze Dvora Králové?" ,,Z Králové D^'ora? Nikdy!" odvtil Vaura emfaticky. ,,Ci hm pokejme! A ovšem že rodokmen ponkud souvisí s Králové Dvorem a to skrze jednu obstíarožnou tetu, kterou jsem však bohudíky ve svém život vidl ped ticíti lety ponejprv a naposled." ,,Tudyž máte opravdu píbuzné ve Dvoe Králové! ?" zvolal Kostlivý s rozjiskeným okem. ,,Ó dobrý muži, nesnadno jest Vám tušiti, jak radosten jsem zprávou Vaší Ale povztež medle, z jakého dvodu iníte díky bohu, že jste vidl svou paní I

—

—

mj

!

tetu jakživ jedinkráte ?" ,,

Ponvadž

dotená moje tepodobala Sekšpýrov

a jelikož, vašnosti,

již tehdáž na vous arodjnici Stentorské a

tinka

se za ticet let

nepibylo." ,,A

ím

jí

asi

krásy

<

jest,

ím

zabývá se

táž

Vaše píbuzná?"

,,Cím se zabývá, urit íci nemohu; ale neukivdím jí asi, eknu-li, že se úastní vá za krásných msíních nocí závod na košatech a za dne svým dvojseným jazykem pemílá celou slavnou obec Královédvorskou. Ale jinak jest poestniou vdovou po mém vlastním strýci s otcovy strany, kterýž byl svého emesla rate odpustiti švec, i spíše píštipká, i ješt spíše vyrábitel krpcí a

—

—

trepek, vulgo pantofli a

bakor."

,,A kostelníkem nebyl žádný Yáš píbuzný?" ,,Ne, pokud vím, služebníkem chrámovým nebyl žádný náš Saprlot mé staré lebce míhá

—

!

V

"

"

99

—

se cosi jako pavuinka njakého zdání I bodej že již, vašnosti, jako staré síto Inu, když má hla\'U poád obtžkánu sta!

— Mám

pam

lovk

svým balvanem

rostmi jako Sisyfus tím

—

—

,,Dovoltež, Sisyfos nenosil svého balvanu na hlav, nébrž válel jej do vrchu." ,,I nosil nebo válel, to je ert jako ábel, vaš-

—

—

Ale co pak jsem chtl vlastn íci? Aha, už si vzpomínám. Stran toho kostelníka. Tedy za onch mladosti radostné, když mi bylo dopáno spatiti tváí \' tvá svoji nezapomenutelnou tetinku, vyprávla mi také cosi o jakémsi kostelníku \'aurovi, vlasttn o jeho vdov, kterou prý jako vzdálenou pátelskou v methusalemském jejím stáí k sob vzali z píbuzenské a kesanské lásky, i srozumitelnji eeno v nadji, že po ní zddí njakou schovanou punochu stíbrák. Ale nahrábli toho, vašnosti, nahrábli jako hrábmi bez; kolík. Všeho všudy prý nkolik dravých plachetek a njaké staré lejstro Lejstro?" vykikl professor a vztáhl proti krejímu chvjící se ruce. \^aura nepozoroval jeho hnutí; ve smíchu nad nezdaeným ddictvím kýval prudce hlavou a opakoval ,,Ano, lejstro, vašnosti. Njaké staré íkání, slastn jen kus íkání, nebo pedek a zadek byl prý odtržen. To se rozumí, že moji drazí píbuzní pemodlili ty modlitbiky s kraje do kraje, vlastn nosti.

dn

:

—

,,

:

zobraceli

list

pece njaký

za listem, neukrývá-li se za nkterým Ale, ó bda, papírový andlíek.

—

pusto a prázdno bylo nad vodami!" ,,A co uinili Vaši píbuzní s dotenou knížkou?" vyrazil ze sebe professor dychtiv.

"

100

,,Co

s ní

dlali? No, to se rozumí, že

si

ji

na památku vázat do sametu a zlata. Strýc prý jí upoteboval k výrob podešv do svých krpcí Mla prý silný paa škorní, pantofl a bakor

aiedali

pír

— ,,

.

.

.

— pergamen!" zvolal Kostlivý zou-

Silný papír

zalomiv rukama, bdoval: ,, Takového tedy osudu dostalo se nejdrahocennjší památce našich pedkv Nepebrané poklady devní poesie surov rozšlapány v niemných trepkách nevážnými nohafale

a

!

!"

mi nevdomých potomkv Krejí vyvalil na oi, nemoha nikterak pochosouvislost jeho náku se smšnou pozstalostí staré kostelnice. Položil si ukazováek na ervený nos a vzhlížeje zpytav k uenci, kolébal hlavou se strany na stranu. Kostlivý vyrušil ho z pemítání slovy ,,Zdá mi se, píteli, že jste dosáhl vyššího školního ulovení, nežli jakého se po výtce dostává lidem povopiti

:

Vašeho. Asisponi tak soudím z eí Vašich, zamleti ovšem nelze, že v citátech svých dopouštíte se ledakterých, až i hrubých pokléskv, zau píkladu arodjnici Endorskou se StenAvšak položme toho za hbet. torským hlasem Prese vše soudím, jakož jsem toho již dotekl, že nepostrádáte jakéhosi stupn vzdlanosti." lání

a

muje

.

.

.

,,To si niyslím také, vašnosti! Vždy se musím pochlubiti, že jsem dokonce absolvoval první latinskou školu a že bych byl bezpochyby absolvoval všech osm, kdybych nebyl hned v první propadl naisto. potom jsem se oddal studium života, ovšem toho s rukávy, nebo jsem se stal u svého nebožtíka otce adeptem s\'obodného umní krejíského,

A

101

výše nesly se mé touhy. Upláchl jsem z domu otcovského do náruí koující Thálie a klidil jsem bobkové vnce po všech koninách koruny svatováclavské. Ale když se moje sláva jednou neopatrn piblížila krajin Sobotecké, objevil se nenadále niuj dobrý otec jako duch z propadlišt na prknech znamenajících svt, strhl se mne rytíský háv a poastoval mne nkolika políky, o nichž nebylo v mé roli ani nejmenší zmínky. Tak jsem hamižn zamnil a pilbici zase

Ale

jinnni,

tém

me

prosaickým náprstkem a jehlou. Ale po dvou letech vydal jsem se znovu na bludnou pou za h\zdou umní a nucené pausy své dramatické innosti vyploval jsem rzný-mi profánními výkony, jež vašnostem nejlépe dosvdí mnohostrannost mého nadání njaký as mydlil jsem nevinné obti krvežíznivého holie, jednou byl jsem famulusem a somi

:

m-

naiTibulem^ cestujícího professora vyšší magie, síc zastával jsem také úad lokaje, v kterémžto oboru jsem již na jevišti klidíxal s\é nejskvlejší vavíny, ba musím se vašnostem piznati, že jsem klesl v jedné chvíli až na polykae nož a hoící smly. teprve když i tato smla došla, vrátil jsem se v „chodeckém plášti, samý cár" kajícn k rodnému prahu. Ale pes to byl bych asi po tetí zkusil svá orlí kídla, kdyby mne ach jedna

mn

A

!

Sobotecká krasavice ržovými a trnovými pouty hymnickými nebyla navždy pipoutala k té venkovské nud a krejovské misericordii, v níž génius mj opelichal a sešel nadobro." Jak vidti, bylo koení té žertovné ei velmi laciné a vyichlé ale smšné pathos a stále se stídající pepjaté posuky, jimiž pi každé pi;

vt

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

7

102

mený

neb radosti poneznámých ochotnických neb koovdle známých nických vzor parodoxal, psobily tak neodolatehi, že ani vážná t\á prof. Kostlivého tu a tam úsmvýraz pýchy, hn\'ii,

lítosti

i

vu se neubránila. dodal krejí po krátkém oddechu, ,,mimo nadání podal jsem A^ašnostem svou celou životní tragikomedii a zatím dosud nemám ani zdáníka, co mi vlastn pan professor chce." Ale nedovdl se toho ani ted. Kostlivý obrá,,Znáte-liž rukopis til se k toliko s otázkou ?" královédvorský ,,Ale, ale, vašnosti, jakž bych neznal náš slavBiFiý rukopis? ,Z rna lesa vystupuje skála'... voj zave jarým turem' ... ,Ha, ty naše slunce, VyVyšehrade itvr Hospodine, pomiluj ny' bijme se, napijme se' Jakž bych, vašnosti, neznal náš drahocenný rukopis!!" ,,\''idí mi se ovšem, že Vaše znalost není ven a ven pesná, ale pomimež toho. Nuže, vzte, že ást onoho devnodobého skvostu bezpochyby, anobrž jist vzala za své vandalstvím V^ašeho zachovejme chladné krve! Vedle sv^dectví Jos. Alizara z r. 1863 svrchueený kostelník Vaura \'ypraA'oval mu r. 1826, že rukopis v kostelní vži nevdomky vytrháváním listv k ovinování svíek a jiným takovým potebám kostelním niil, až prý kozbytek rukopisu dost;al se mezi husitské šípy za skí, kdež jej Hanka našlel. Nezdá mi se tudíž podobným ku pravd, že by týž kostelník ješt ji nou ástku rukopisu u sebe, ve svém byt byl choval, a že by tudíž ony \'aším strýcem do podešvv trepek barbarsky vpchované domnlé modlitbiky ,,Alc nastojte,"

nmu

:

,

.

.

.

,

.

.

.

.

.

,

.

— Le

nen

i(i;{

útržkem i úlonkem naší památky. Proti tomu lze \šak zase namítnouti, že snadn kostelníkoAa cho neb dítky mohly bez jeho vdomí ped objexením rukopisu nkterou ástku téhož z kostela domu k jakýmkoliv úelm zanésti, kdež pak namátkou teba do njaké truhly zablotidivše, až do smrti vdovy kostelníkovy nepovšimnuty se dochovaly. Totožnosti pisvduje zejména silná látka onch domnlých modlitbiek, oit pergamen, dobe za A-ýpl podešvin- se hodící A taíc-H tomu, není prese vše poslední nadje ztra'cena Kdož ví, neuniknul-li pece asisponi nkterý lístek záhuby, kteréhož dopíditi se budsi u Vaší paní tety, budsi tytýž v nkteré staré obuvi mému úsilí snad bude dopáno !" ,,Vašnos zabrala se do jakýchsi hamletovských monolog, jichž smysl je pro mne zasten pythickou rouškou/" oz\al se Vain"a. ,,A hle my jsme zatím \ Obrubci, kdež navrhuju krátkou siestu v hostinci, ponvadž se mi žízn nikdy nenedostává." Budiž!" svolil professor. Dostane se V^ám tamo ode mne žádoucího vysvtlení a zárove sv'olíte, pánové, abych jakožto skrovnou odvetu za službu poskytnutou vzal na se záplatu vašich byly totožný

s

!

—

:

!

,,

,,

mn

útrat."

;

Když pozdji Vraný Obrubcem se ubíral, spatil tam ped liostincem prázdný \uz s bloušem a hndkou. —

—

i

Až sem sahá cestopisný materiál, který rni byl následujícího dne prof. Kostlivým ze Sobotky zaslán s tímto dopisem:

!

104

Mnou

náležit

ctný pane redaktore

Zápisky pana Vraného (píloha

I.)

pouí Vás

o dojmech a píhodách naší spolené cesty až do lesa za Martinovici nemaje asu ani chuti, abych tyto zápisky prohlédl a po 'stránce jazykové poopravil, smítám se sebe v té všelikou odpovd;

nos.

píin

—

Z tchto zápiskv a

z

mého dodatku (píloha

II.) srozumíte dáleji, jaká šastná náhoda hned na zaátku cesty svedla mne s jedním soboteckýra jmenovcem a vzdáleným píbuzným onoho v historii naší rukopisné památky proslulého královédvor-

ského kostelníka Vaury, a kterak již první naše rozmluva ped Obrubcem nadhodila mi peslibnou ni, jíž veden bohdá z temného bludišt pochyb nezvratnou pravdu vynesu na svtlo boží.

Naše jízda do Sobotky protáhla se mrou netušenou, nebo netoliko v Obrubci, nébrž i v následujících dvou vesnicích ped Sobotkou obmeškali jsme se z míry dlouho: v Hoením Bousov za iielem pokrmení a napojení koní a v Oseku nevím již z jaké píiny. Ale nelituji toho nikoliv; nebo jednak dána mi tudy píležitos, záplatou útrat za

odmniti se dobrým tm lidem i pokrmy prokázanou sob službu, jednak dopáno mi \ besedách s vesniany, v hostincích shromáždnými, nahlédnouti tytýž hloubji v ducha i mravy nanápoje za

šeho

lidu.

Konen

doteného již Vauru k tomu, aby stal se úastníkem mé rukoovšem na mj náklad

chýliti

—

poštstilo se mi za té jízdy pi-

pisné výpravy,

—

z

ehož sob vzhledem k

jeho pí-

105

buzeiiským královédvorským vztahm a z jiných píin tuším užitkúv neskrovných. Pvodem vypsaných prtahv dojeli jsme Sobotky teprve pozd nocí a když jsem v prvodu

Vaurov vstoupil do smlu\eného hostince, shledal jsem tam piana Vraného s hostinským již úpln osamotnélého a s netrplivostí mne ekajícího. Byl jsem. pemožen cestovními svízeli tou mrou, že mentinoii ani nevím, co jsme ješt mluvili a konali; jediné pamatuji, že jsem pedstavil panu \^ranému našeho budoucího spolucestovatele a že Vaura za telecí peení, která prý jest jeho krmí nejoblíbenjší a kterou jsem mu proto na své útraty pedložiti kázal, hlun se veselil vyhlídkou na spolenou naši pou a hledání ztracených rukopisv. \^raný vytasil se však s návrhem, abych jej tu v PoJizeí zstavil a s Vaurou sám druhý dáleji ke Dvoru Králové putoval, emuž jsem odpíral ze mnohých dvodv, aniž umím povdti, jaký byl konec ilého rokování našeho. Ale když jsem se dnes po desáté hodin vnáší sp(jlené hostinské ložnici probudil, shledal jsem lože Vraného prázdno a na kesle u mé postele vedle zápiskv (píloha I.) lístek jeho rukou psaný (píloha III.), z kteréhož lístku snadn si vyberete, že týž pan \'raný z mé spolenosti ošemetn se vyzul.

Nechci té vci klásti na dh)uhá povísla a jen krátce vyznávám, že taková nešetrnos nemálo domrzela. Byl bych snad nyníko v chobotu, kdyby nebylo šastné náhody, která mi již naped zjednala prvodce jiného. Vaura jest sice muž letory ponkud z míry živé a vzdlání nedosti vytíbeného

m

!

106

ale jinak mi se povahami svými, zvlášt snadností uctivou ke v obcování prostému lidu, ve zdar píchylností a dtinskou mého podnikání dosti zamlouvá.

nemén

takm dvrou

Následkem nez\yklých námah verejších

míe

mn

vstal

pociuji netoliko boles hlavy, nébrž i nechutenství jakési a mdlobu tla povšechnou. Proto pestial jsem na struném zaznamenání mé rozpravy s Vaurou ped Obrubcem (píloha II.); krajinu od této ddiny až do Sobotky snad pan \'raný Vám vypíše.

jsem v

nedobré

;

Dnes ohlédnu se jediné Sobotkou a dopeju si žádoucího odpoinku zítra však vydám se za pomoci boží se svým novým prvodcem, který již ped hodinou u mne se pihlásil, s oberstvenými silami pšky ped se do Turnova, odkud hodlám zamit! pímo železnou drahou do Dvora Krá;

jiiži

lové.

Rozliné pekážky a svízele hromadí mém zaátku mé pouti,*) ale nedovedou mne od vzneseného cíle. Per aspera ad

se na saodchýliti astra

S tím se Vám uctivé poruena iním. S pílohami I.. II. a III. Prof.

Vojtch Boivoj

Kostlivý.

metla nás ueacúv, zapoinntlivos všedních vcí, již mne dotekla: pozoruji práv, že má zavazadla ulehila se nejen o knihu železniných jízdných ádv. nébrž o kladívko na nerosty, kteréž jsem oit zstavil u prozkouPlané silnin hc macíky ped iMarlinovici. *)

ponkud

I

se

i

!

Lístek \'raiiého, k doi)isii loiímto piložený, laklo:

znl

Slo\'Utný pane

Rád bych

sice dále tžil z

pouné

\^aší

spole-

poetických \'ašich rad a pokyn, kouzlem neodolatelným vábí mne do svých zelených dol a modravých les, kdež

nosti,

zejména

z

ale pojizerská víla již

mi bude nejlépe samotnému. Odpuste, že nemoha dosáhnouti souhlasu \^ašeho, opouštím V^ás tajné jako zlodj, používaje pevného ranního spánku Vašnostina. Peje \'ám plného zdaru na mnohoslibné pouti

Váš nehodný Jan \'raný.

Piznávám tšila.

se, že

Sliboval jsem

mne si

tato tolik

dv

psaní málo popísné sdružení do

védy a hravé poesie, že jsou mi špatnou náhradou za jich rozlouení hluché \tipy a nechutné šašky nového prvodce uencova, který nedovede rozesmáti nikoho, kdyby nám v Cechách nyní bylo \'ubec do smíchu. Kdybych byl chtl v tchto \ážných asech žerto\ati, sám bych se byl ohlédl po njakém spolupracovníku se skuteným humorem, s tím pravým, zdravým humorem, který je ješt vzácnjší než pravá, zdra\ á opravdovost bez bom,bastu a sentimentálnosti. Nebyl bych vzal za vdk lecjakým tatrmanem, jichž je sit venia verbo u nás .skorém více než vných kazatel a \šeho naprax o\-atel. Ale co init ? Zaruil jsem svým spolumusím tedy hovti praco\ níkum úplnou \olnost i

—

— ;

\

KiS

každému z

nho

jejich

vrtochu

a

trpli\ ekati, co

se

vykkibe.

Jsem vbec nespokojen s prvním referátem svých cestovatel, o nmž lze právem íci Multa, vylíeno sed non multum. Vidím, že není v vlastn pranic více než kratiký ten kousek cesty z Mladé Boleslavi do Obrubce, tedy sotva na práh slavného eského ráje".

nm

:

,,

Mohu

zprávu jejich doplniti jen ješt nkolika drobty. Za ti dni došel mne totiž dopis od \^ranéh>3 s chatrnou omluvou zrady na profesorovi spáchané a s nkolika veršovanými listy z cestovního denníku. Podávám je v oddílu následujícím, dobe vím, že tenástvu našemu, sbírkami verš se všech stran zasypávanému, nehrub se zavdím. A den pozdji dodala mi pošta peobjemný balík, z nhož se vyklobal ohromný plaid, jakýs denník a pak dopis jednoho turnovského liostinského, v nmž mi oznamoval, že v jeho hostinci ony vci zapomnl njaký vysoký, hubený pán, který v prvodu malého lovka s erveným nosem pedevírem pozd veer u nho se ubytoval a dnes ráno na dráhu odejel. Opomenuli zapsati se do knihy cizinc a proto posílá prý zapomenuté dva pedmty na zda na mou adresu, kterou našel na prAní stránce piloženého denníku. Rukopis a obsah denníku potvrdily mé tušení, že náleží professoru Kostlivému. Našel jsem tam filologické zápisky, které již v pedcházejícím vypsání cesty až do Obrubce jsou vetkány, pak n-

a

bh

poznámek, týkajících se jízdy od Obrubce k Sobot ce, které \'šak mlhu, nad touto

kolik dalších

:

109

druhou polovinou cesty

se vznášející, jen skro\

n

rozptylují.

Podávám

je

zcela tak, jak byly professorem

chvatn, v pestrém nelad do denníku nartány oit, že les vkol obrubán. Po ,,Obrubec pravici pozstatek boru ohrazuje obzor, po levici v dálce vidti \rchol Mužského, kterousi šedivou vž beze stechy (o že Valcov!), Ještd a jiné hory. Trosek v pedu nevidti. Za Obrubcem nudná jízda do vrchu. Nahoe po levici prvá ddinka s lyzími podkrkonošskými chatami štíty široké, s obou stran daleko vynívající nade spodek prelí, kterýž jinak trámy nateny jest vodorovn pruhován ern a bíle, tam ermezi nimi, tu výpln jinak a ven a bíle, onde žlut a zelen a jinde jinak a jinak. ,,Bani bani !" volají v této krajin na housátka. \'yhlídka dále s vrchu široká kotlina s rozptýlenými ddinami, na právo oblouk rozmanitých hvozdnatých chlumv, na levo v dáli Vyske s bílým kostelíkem a jiné vrchy, ped námi za kotlinou na lesnatém pahorku dalelvo vidomé znamení Sobotky, starý lovecký zámek Humprecht, prý od Humprechta ernína za vzorem kterési turecké vže zbudovaný. Cesta pochyluje se k Hoenímu Roupcsovu. Opt militké pruhované chaty, le novotné štíty v nechutné zpsobe švýbohužel!

—

:

—

!

:

—

—

i

=

kanovník. ,Ve mlejn.' (lád nevdomky dbá libozvuku a nkteí nedoukové chtjí mocí mermo nevyslovitelným drsnostem; k veeru." v mlýn, v stínu a t.p. !). ,K vícerou' Poslední ti zápisky jsou patrn filologickým carské. ,Kanouník'

=

hovoru vesnian v Bousovském hoZa nimi následují v denníku ješt njaké za-

výtžkem stinci.

z

lln

modrchané klikyháky, které jsem však nedovedl

i

nastalé již veerní šero rozilení uencovo nad

píinou

nezetelnosti drkotání vozu i radostné

rozluštiti ani lupou.. Bylo-li

té

njakým dležitým

neumím po\dti. Tím tedy prozatím koní

mj

objevem,

chudý materiál.

Nezbývá než trpliv ekati, až mi professor z

Králové Dvora,

kam

zajisté

již

dorazil,

zašle

vypsání

své další cesty ze Sobotky do Turnova a snad již njakou zprávu o svém pátrání po slavném rukoi pise. Pak pošlu také za ním nešastný plaid, jehož asi bolestn již postrádá.

n

Pedbžné

návští

M

Brouka.

Doufáme,

že všichni páni pcdantoxé povšimli si odstavec pi'-cdmluvy, kterým jsme je ped odbí raním tohoto díla varovali; není náni tedy teba omlou\'ati se široce, pro \' oddílu pana Brouka od pvodního programu ponkud se uchylujeme.

Hned po

naší loské konferenci zaal .sice pan domácíi konati vážné pípravy k cest do Plzn; a zatím co jeho hospodyn piln prala, žehlila, šila a spravovala, navštvoval horliv rozliná místa, která mají s Plzní stálé spojení a kde mohl tudíž erpati z nejlepších pramenu užitené informace. Oba provádli svj úkol s tako\ou dkladností, že za onch pípraA' z nenadání minula vesna a na^ stalo léto. Letní doba je však nejmén píhodná k cestování, nebo neprší-li, svítí slunce a smažení se na letním slunci není žádnou píjemností, zejména pro tlnatého pána a na \enko\, kde

t

muže nejkrásnjší žíze pepadnouti zrovna nkde Z té píiny odložena výpra\^a na niírnjší a lahodnjší poátek jesen. První dni záí ustano\eny definitivn za

uprosted širých

as

odjezdu.

polí

nebo

lesu.

;

112

Zatím pokraoval náš cestovatel neúnavn ve svých pípravných plzeských studiích a paní Markyta doplovala obezele cestovní jeho výbavu. Kozmírnila se letní vedra, po Jiinkách astry rozvily své sniv záící kvty, již i slunenice toily po slunci nádherné, zlat oásnné tere a blížil se den, kdy pan Brouek hodlal doputovati na Smíchovské nádraží a zamíiti odtud k dalekému západu. O cest 'na Smíchov iníme zvláštní zmínku proto, ponvadž není v našem pípad výkonem tak snadným, jak by se zdálo pan domácí musí ji totiž vykonati pšky a to ješt oklikou pes kamenný iost. Tramwaye neužívá pan Brouek ze zásady. Jest rozhodným odprcem cizokrajného podniku, jehož správa nemá ani tolik slušnosti, aby uvážila, že každý lovk neumí se súžiti na objem matematické áry. Krom toho Jednou, vraceje se z vý-

nen

;

:

letu ma ,,vikárku", zapomnl výminkou na své zásady a maje toho veera zvlášt špatné nohy, stží jen Vydrápal se na stupátko tramwayového vozu avšak nestoudný konduktor vylouil ho z jízdy na základ nevím jakého paragrafu svých instrukcí jeho, pražského mšana a majitele típatrového^ domu Faktum Již osQbní est nedovoluje mu od té chvíle, aby kdy více užil toho niemného dopravního prostedku. A ponvadž drožka je pepychem, jakého sob majitel domu za nynjších zlých dopáti nemže, nezbývá našemu cestovateli než vzíti na pomoc své vlastní, bohužel poslední dobou trochu neochotné nohy. K oné zacházce pak nutí ho zásadný odpor proti mostnému. Pokládá pímo za hanebné vydí-

—

!

!

as

hii

ání, že pražští mšané ke všem krvavým pirážkám mají ješt platiti zvláštní, teba sebe skrovnjší poplatek, aby se dostali pes vodu z jedné ásti msta do druhé, a písahal si, že od nho žádný mostní výbrí ani jediného krejcaru neuvidí. Proto ignoruje všechny pechody vltavské krom staroslavného památce laskavého mostu Karlova a žehná

vdn

,,otce vlasti",

který pojistil pozdním

spo

potomkm

ale-

jednu cestu, jíž se mohou dostati bez mrzkého obolu na druhý beh. Všechno bylo tedy pichystáno a nezbývalo než vykroiti praxou nohou na xelikou cestu. Avšak netušená dsná pohroma, která v tu dobu stihla naši vlast, zhatila i panu domácímu všechny dalekosáhlé zámry a nadje. Onen potmšilý živel, k nmuž pocioval vždy nejrozhodnjší antipatii, jako na odvetu rázem zmail výpravu tak horliv a peliv chystanou. Ješt tkví v živé pamti nás všech ta hrozná katastrofa. Bylo by híchem, abychom zamleli di\^y

—

obanských

cností,

které pan

Brouek

zcela

neokázale a nezištn konal v tchto osudných dnech. Nedbaje bláta \- ulicích ani dešt, padajícího nepetržit s mraných nebes na zasmušilé msto, nedbaje ani neslýchané tlaenice zvdavc, kterou se mu bylo prodírati, byl od úsvitu do noci jia nohou, stále pední na všech ohrožených místech, pozoroval napjat ádní rozlícené Vltavy, mil bedliv každou árku, o kterou stoupala, upozor-

oval na každé tšil,

hrozící nebezpeí,

radil,

varoval,

pohádal, vytýkal bezohledn všechny chyby

a všeliká opomiiiutí, jichž se dopustily kompetentní orgány svou lehkomyslností a liknavostí, povzbu-

11

ke služb pevozní vyslané, by se byl sám nabídl za bázlivého slabšího pohlaví do pomocných

zoval a pou6o^al

lidi

ba nechyblo mnoho,

že

penášee lun. Pro samé

starosii o zájmy obecné v tu dobu kterýž arci ani neza\'adil o svj vlastní

skoro dm, na štstí stojí v té ásti Starého msta, nikdy žádná povode nedosáhne.

A konen

musil na

\

lastní

nárazem divokých vln Prahy, vkopamátný Karlv most

oi

bortí a ítí se jící

ž,alostný

prlom

\'

té

kam bohdá

!

spatiti, jak starožitný klenot Když \'idl ze-

hrdé stavb, po

krát velební panovníci ve skvoucím

níž

prvodu

toli-

ubírali

^'rného msta nebo eští bohatýi v záící táhli do vítzného boje a po níž on, pan Brouek sám, tolikráte v ržové nálad vracel se z útulné ,,vikárky" když pohešil dv nejkrásnjší z tch posvátných soch, které \iídným pose do zbroji

dom

;

hledem tak asto provázívaly noní jeho pou:

tu za-

pehlubokým pohnutím. S troskami tch oblouk, pilí a soch byl na veliký jeho zámr. \ntavy pohben

rosily se jeho zraky

dn

i

Ano, výprava jeho byla tou katastrofou zmanebo pan Brouek dlouho, ne-li na vždy za svého živobytí doká dvodn pochyboval, že se njakého obecného usnesení v té píin, neku-li skuteného obnovení jediné s uvedeného zásadního stanoviska pro nho pístupné komunikace mezi obma behy vltavskými. (Koncese, jíž osobám

ena na

—

nemajetným výminen se dovoloval bezplatný pechod po železném most, nebyla mu ovšem nic platná nebo tou mrou si pece pražský domácí ,

pán zadati nemže, aby se vydával za žebráka

a

nr,

doprošoval se milostí u lecjakého mostního \ýbrího, který je placen z jeho vlastmi kapsy.)

Pevozu parníkem píila

se

nepekonatelná

ne-

k \od a všemu, co s ní soua proti návrhu, aby pejel na Smíchox' dráhou

chu pana domácího visí,

spojovací

z

nádraží

cis.

Františka Josefa,

stál zase

dlouhý tunel vinohradský, nebo o podzemních cestách nechce pan Brouek po svém posledním zná-

mém

dobrodružst\'í ani slyšeti. Ostatn zatvrdil se ve své zásad tou mrou, že zkrátka prohlásil ,,A však jato všechno stojí peníze, holeku! Já kožto pražský píslušník a poplatník svaté právo žádati, aby mi obec poskytla možnost, dostati se na druhou stranu! Tady sedím a nehnu se díve, dokud nevykoná mstská správa svou povinnost !" :

mám

zadarmo

Takto stala se mu pojednou celá zavltavská s cílem obmýšlené cesty, IMzní, konstrana Cech inou zhola nedostižnou. A než jsme k tomuto nei

utšenému \ýsledku

p>orad svých dospli, ustoupil

to krátký úsmv babího léta chmurám pokroilého podzimku a nastalé drsnjší poasí zmailo výpravu pro ten rok naprosto.

mimo

A

letos?

Alimo vše nadání bylo optné bezplatné spojení Starého msta s Malou stranou pomocí prozatímního devného mostu s bájenou rychlostí nepro\edeno a náš spolupraco\jen usneseno, nýbrž ník mohl by se konen bez pekážky vydati na Každý vlastenecký tená svou cestu, kdyby uhodne snadno, pro je irou nemožností, aby letos pan Brouek Prahu opustil. i

——

ík;

Nemusel bych ani pronésti to slovo, které nám bzuí stále kolem uší, záí s každého rohu, napl-

uje

noviny, zatlauje vše ostatní a prosycuje letos veškeren eský vzduch.

Na obzoru našem objevilo se nco z brusu nového a národ chopil se toho s obvyklým zanícením pro každou novotu, v nmž se jeví dobrá, ale ;isten i slabá stránka jeho povahy. Pilne snadno s náhlým nadšením, které zachvacuje k všechny jako nakažlivá horeka, šíí se rychle po kraji jako stepní požár, ale nejednou stejn rychle uhasíná a mizí beze stopy. Byl as, kdy celé Cechy o pekot oblékaly se do amar, podbradek nebo pemyslovek, la te pohlížíme ve svých cylindrech a fracích leda se shovívavým úsmvem na poslední, vystízlivlé zbytky kroje, pod nímž kdysi naše

nemu

hrd

se vypínala a zraky nadšen záily. celá koruna eská deklarací a funJednou damentálkami zdálo se, že boui tu nezažehná nic na než toliko splnní našich spravedlivých požadavk a hle z nenadání pešla sama sebou a fundamentálními lánky zabývají se leda moli a politití historikové. tak bývá v malých i velkých vcech. Kolik takových záchvat vystídalo se již za naší pamti Pele mele beru z té pestré

prsa tak

hmla ;

svt

—

!

A

!

—

malicherné, jak mi práv napadají. Mli jsme dobu besed, dobu demonstrac, dobu polského horování, dobu ruiských mluvnic, dobu tábor, dobu divadelních vlak, dobu poešování desítek, dobu pamtních list atd. atd.

spousty nkteré, vážné

i

Nyní máme výstavu. Je dávno známá, ale u nás nová. A

to

vc

vc

odjinud již rozhodn dobrá.

pravým eským znakem \ýsledky dosud namnoze pod cizími etiobíhaly svtem, pi^ehlednouti jednou své

Pedstaviti cizin

eské

s

práce, které

ketaiiii

vlastní \'ýrobní síly, potšiti se z jejich rozvoje a to myvzpružiti se zárove k pokrokm novým šlenka zasluhující úpln toho zápalu, s jakým jsme se jí uchopili. Jest si jen páti, aby nadšení to vodilo do Prahy nepetržité valné proudy hostí ze všech konc vlasti a potr\'alo až do konce výstav-

—

ního

díla.

Nuže, v

'

'

dob, kdy každý uvdomlý Cech

pospíchá k mstu Libušinu a také širá cizina vysílá by jediný pan v té sem své zástupec jako naši nevraživí stávku Brouek dlati výstavní

—

dob

ml

krajané nmetí? Toho bohdá nebude. Byla by také pošetilost, toulati se za výzkumy po kraji v ase, kdy celý venkov bude se sthovati do naší stovžaté

matky mst.

ped otevením

výstavy zašel si pan domácí nkolikrát k výstavišti a prohlížel z vní onu každým dnem se rozmnožující a zvolna ve tpytný háv pozlacených kopulí, barevného skla a rzného inalování se odíxající pestrou sms perozmanitých budov a budovek, která prý ho ponkud upomíná msíní msto. Zvlášt na známé jeho vzdal své uznání originální myšlence, znázorniti obrovskou homolí cukru denní spotebu té látky v Cechách, akoliv by se mu ješt více bylo zaJiž

tenám

mlouvalo podobné znázornní denního výkonu eských hrdel. Takový nebetyný sklenný pohár byl by nad to znamenit vyhovl zálib moderní architektury \- té prhledné hmot a mohl výškou svojí Sv.

och: Stbrané

spisy.

XXVI.

8

118

snadno zahanbit

i

sla\nou Eiffelovu

vž

výstavy

parizske.

Do

Brouek píliš nechvátá. pežene boue prvního nadšení,

výstavy samé pan

eká moude,

až se

nedopává kritickému pozorovateH, khdn chladn prozírati k jádru vcí.

která

a

Z toho dvodu nesúastnil se ani slaxnosti zahajovací a se skeptickým úsmvem naslouchal ve svatodušních dnech blouznivým zprávám rukavikáre Klapzuby a jiných známých, kteí do veerní ibesedy ke ,, kohoutovi" picházeli pímo z výstavy rozjaeni, pobláceni nebo zaprášeni, torturou v ^peplnné škrceni.

Ostatn

napolo rozmakáni

tramwayi \'

dob, kdy

tyto

ádky

a

za-

píšeme, nejsou

posud ani dva nejdležitjší body výstavního programu provedeny svtelný vodotrysk nemetá ješt do vzduchu kouzelnou hru svých duhových paprsk a balón Kyselka" nevznáší dosud smlé vtroplavce a slávu Mattoniho do výsostí nebeských. A práv :

,,

o tento posléze se

náš bývalý

jmenovaný

msíní

pedmt

výstavy zajímá

cestovatel nejvíce.

Pan Brouek

chválí poadatelstvo, že tmito ástmi programu vyhovlo rozumnjším navštvovatelm, kteí nehodlají zabíjeti

a nkolika jinými

i

as

ze\'lováním na všelijaké nezajímavé stroje, výrobky, plodiny, sochy, obrazy a podobné vci, kteréž se 'Vystavují z prožluklé povinnosti jen proto, že se o výstav pece nco vystaviti musí. Za to v pí-

in

vstupného ,,Ah,

—

pan domácí

<

litl

by nepochybn, aby

se

i

IHt

naopak ješt

prémie navštvovateluni \ýstavy, jako pi onom koncert na msíci ?" pomyslí si

\ \

plácc>la

tenáové. Chyba lávky! Pan J3rouek

asi

byl

by ustanovil

vstupné y š š í, mnohem avšší, nejmén tynásobné a to ješt bez obmezení dobroinnosti, nebo pi vci takového národního \ ýznamu nehledl by nikdo na njaký ten zlatý. Jest pesvden, že mluví tím z duše všem navštvovatelúm výstavy; jeho osobn se arci otázka vstupného netýká, ponvadž bude míti jakožto referent Pestrých cest" volnou \stupenku. ',v

,,

Jeho cesty po výstavišti budou se pesn hov rámec našeho díla, nebo v ruchu výstavním budou se tohoto léta jako v pestrém kaleidoskopu obrážeti všechny smry a zjevy eského života. iperný redaktor a nakladatel musí krom toho vždy íhati, aby lapil za tepla to, co práv širokou veejnost nejvíce zajímá, po píkladu tch pán skladatel, kteí zvst o njakém no\ém \ynálezu nebo diti

sensaní

léb

ihned

vítají

Kdisonovou polkou nebo

Kneippovým xalíkem.

Ovšem vyskytnou

se chuti.

i

lidé,

kterým nebude prá\

Budou mluviti o mlkosti, na chytání obecenst\'a a bezprávn ujímající nn'sta pracím hlubšího jádra a skutené ceny. Ale pan Brouek je vysoko povznesen, nad (takové pedsudky a také redaktor se piznává, že iS pokroilým vkem hodil pes palubu leckterou asovost po vypotené pouze

tato

z\;anou ryze umleckou aspiraci a že se již píliš neroziluje, zpsobí-li svtu literám ínni srdenou radost njakým nepodaeným dílem, tše

taik

ani

!

120

biblickým, sedmkrát. se

ze

i

nejspra\edlivjší heší

denn

Tím zakonujeme díl první a voláme jménem Broukovým k jeho pátelm Na shledanou mezi di\'y eského prmyslu a umní :

n

!

Brouek na

M.

výsfavé.

I.

—

—

Omhiva redakce. (O dopravních prostedcích na výstavu. Co našt;mu \ýsta\nímii cestopisu konen miino vše nadání pece Pípravy Spiknutí ,,u kohouta" pomohlo na svtlo boží. Dráha elektrická.) Kritika na lanové dráze. na cestu.

—

—

—

—

záí 1891 vstoupil pan Brouek do vozu lanové dráhy, vedoucí na Letnou, a náhoda uinila jej sousedem pvabné dámy, která v prvodu d\ou pán jela také na výstavu

V

nedli dne

13.

— —

tenástvo

chytá redaktora za ruku.

Oho Tak !

tam nedostaneš Pedevším povz, jaký pak je to zpsob My ekáme den ode dne, týden za týdiiem, celé msíce na slíbený výstavní referát a ty sedíš zatím se svým panem Broukem nkde na ivikárce, vypravíš ho konen za tyi msíce (!!) šastn na výsta\ u a picházíš nám se svým výstavdnes, když už je dávno ním prvodcem milostiv pedmlusáhodlouhých po všem. Jindy si libuješ v lacino se

!

:

—

vách a te najednou chceš vpadnouti jen tak beze všeho :in mcdias res. Takhle nám neuklouzneš. mžeš-li Naped se zodpovídej

—

122

Již

\

idím,

mi

že

nezbý\-á,

než kousnouti

do

loho kyselého jablka. Pravda, je po výstave. Jako pestroskvlá bublina rozpraskl se pvabný obraz, kterým jsme se tam v Královské oboe kochali od jara do jesen. Ze smavé výstavní nádhery zbyla jen smutná kostra, vlastn jen zbytky kostry prázdný prumyslo\'ý palác, prázdné budovy umlecké a retrospektivní výstavy, ást prázdných pavilón, která snad pjde za rozebranými a odklizenými již soudruhy, než se :

ádky dostanou do rukou tenástva ostatek ohava zpuštní rozrýpaná pda, zpustošené tráv-

tyto je

;

:

níky, rum, škaredá

aloun, odházené

sms trám

a

zátky a stepy

latí, .

.

.

bedny, cáry

(3sielo staré,

krásné stromoadí, kam letos pesthovalo se korso mstské, kde šumly a jásaly nesetné davy, když ve vzduchu uprosted té dvojí ady mohutných, rozložitých kaštan magicky zasvitla šerem dlouhá šra elektrických s\'tel, když koruna svatováclavská v pestrém lesku svých drahých kamen zaplála na vysokém temeni prmyslového paláce a svtelný vodotrysk otevel svj bájený, obrovský kvt z mnících se stíbrných, zlatých, rubínových, smaragdových, 'snifírových plamen; te tam jen podzimní prohání spustlou alejí poslední žluté listy Všechna krása, všechna sláva polní tráva! Ale pes to soudíme, že náš výstavní spis není opozdilý. 'Nebylo naprosto potebí, aby pan Brouek s\ ým píkladem vybízel a svým líením navnaoval obecenstvo k návštv výstavy každý z našich te-

vítr

ná

.

.

,

;

popudu a který ucítil potebu vysvtlujícího nebo zábavného prvodce, ml jich spoustu na \'ybranou v knihách aso>n(avštívil

ji

z

\lastního

i

!

123

pisech. il

Co

lu

bylo

dkladných

výsta\ nich

zprav-

vtipem sršících causerií, co výstavních obrázk, bonmot, anekdot, ba i básní

klepu, potulek, lelku,

tom smru nemusel a nad to ani nechtl pan domácí konkurovat. Nemá bohudíky potebí, aby pro mrzký novináský honorá a lepší ztrávcní sní\'

dan

obda

ledajakých abonentu musel se rozilovati vlasteneckým nadšením, každý den vymysliti alespo jeden uvážení hodný návrh nebo sehnati vezmi kde \ ezmi obligátní nešvar, který zasluhuje nejostejšího pokárání, slídit po novin-

nebo

sbírat klepy, petvaovati se duchaplným a nutit se do vtipu, s kterým pan Brouek ze zásady nemá co initi. Chová proti vtipm, jimiž se obyejn všelijaká žebrota otírá o slušné lidi, hluboce zakoennou antipatii a zdržuje se jich sám

kách a

dle možnosti. On vyšel si na výsta\u pro svou vlastní zkušenost a

'

pkn

pohodln

jen

zábavu jako zámožný, neodvislý soukromník, jemuž není pranic po výstavním výboru, po tch i onch novinách, pio, oné politické stran a konen ani po tenástvu, skládajícím se u nás bez toho po vtšin z ledajakých pochybných existencí, které žijí z ruky do úst a krom njaké té knihy nemají, co by si na nich domácí vzal. A nikomu navzájem není nic po tom, kdy se pan Brouek za své peníze na výstavu vypravil, co tam dlal nebo nedlal, vidl nebo nevidl, a eho si tam ze své kapsy dopál. )n nikomu také nevtírá své soukromé úsudky, nevnucuje nikomu své dílo, neprosí se o žádnou chválu a vyprošuje si každé Ic cení nosu. Kdo bude sklamán, a pite vinu sám sob: pro kupoval zajíce v pytli! té

(

i

124

Ostatn komu se nebude líbiti text, mže se potšit a komu by ani ty nevyhovly, dej .si do skvostných desek, které máme ve

illustracemi knihu vázat

všech barvách lacino na sklad, a pošli za

vánoní nebo novoroní

ji

nkomu

idárek.

Pan Brouek tedy vydává toto dílo hlavn jen nebrání nikomu, kdo pro své vlastní potšení, by ílio chtl íia jeho výstavních toulkách v duchu provázeti. Výstava je sice ve skutenosti ta tam, ale v myslích hašich trvá dosud v celé své tpytné nádhee a bude tam záiti ješt dlouho. Každý z nás dosud alespo jednou ob den pive v toužebném snní na chvilku oi a znovu ociuje se uprosted toho (nezapomenutelného obrazu: vidí živ a ze-

a

teln tu okouzlující

sms

malebných budov a bu-

dovek, divy nahromadné v nich, svží trávníky a rozkošné kvtinové záhony kolem, pestré proudy zástup na písitých cestách a stezkách, omamující ruch a shon, radostné rozjaení na tisícerých lících všechny podrobnosti té skvostné scenerie, záící

—

pímo pohádkového arovných efektech veerního osvtlení. A.

oslniv za dne a nabývající kouzla v

mnohý

zajisté i po vší té letošní záplav výstavních referát, psaných vtšinou nesvdomitými novináskými zpravodaji nebo pepjatými a nezkušenými mladíky, rád si tam ješt jednou zajde po boku poádného, lisedlého lovka, který nemá jen tuhle, ale také tuhle.

—

Tolik prozatím na výtku tenástva. A ponvadž padlo zároveií slovo o pílišném spchu in medias res, pošineme tedy bez ostychu zaátek své historie ješt trochu nazad a vylííme také sbh

vcí, jímž náš cestovatel do \ozu lanové dráhy se '

dostal.

Pro

traniwaye, vdí tenáové již z prvního dílu naší knihy. Ostatn, tramway v dob \'ýstavy! Ó, vy spolutrpitelé, kteí j^te se nemohli vydati na milost a nemilost výstavní hrabivosti našich drožkáú a fiakristu, zajisté vás brní ješt ve xšech kloubech pi v^zpomínce na ty rozkošné jízdy, které vás makav pesvdovaly, že lichá jest nauka o neprostupnosti tles. Závistiv pohlíželi jste

nepoužil

slanek ped kupeckými

krámy, kolem nichž vás unášel ten dopravní lis, nesoucí na sedadlech, mezi nimi, vpedu, vzadu, na stupátkách, na každém emenu a každé skob divoce promíchanou sms muž, žen a dtí ve všech možných i nemožných posicích; ba, i zvení po obou stranách visely chomáe a hrozny akrobat, chytajících se keovit kde kterého výstupku a pokládajících za štstí, jestliže mohli alespo špikou jedné nohy balansovati na okraji vozu. Byl to vhodný dopra\ní prostedek do oistce, nikoli na výstavu. A jaké výjevy se odehrávaly - - takhle zii krásné nedle nebo nkteré lákavé slavnosti výstavní na Josefském námstí, když onen tramwayový moloch vychrlil svj zpola upeený a zpola udušený obsah do tlaenice nedokavc, kteí již jako hladoxí dravci na koist íhali na nový v^agon, do nhož se zde muselo pestupo\ati nebo na správ tram waye nemohl pece nikdo žádati, aby zaídila pímé spojení s vý.stavou, z níž mla jen škodu! Když oekávaný vagón pijel, mohl si divák živ pedsta\'iti hrzné výjevy z potopy, kdy chumle zoufalc rvaly se o poslední, z hhavých vod vynína sudy

—

—

126

\',ající

jak

\'i-cliolek skalní.

hrav

A

filosof jiiohl tu pozorovati,

rozvazují se všechny

ády

civilisace a ví-

tzí vrozen zvíecí pudy lovka. V^ždy víte, jak jsme tu všichni s bezohlednou surovostí pracovali lokty a podpatky, holemi a deštníky, kterak nejlépe Vychovaní pánov sráželi krásnou ple barbarsky se stupátka a nejslušnjší dámy usedaly bez okolk lia klín komukoli. Humanita, slušnost, zdvovšiechno kleslo zdeptáno v té ilost, mrav, stud šílen vav. Lidský egoism objevoval se tu v iré

—

divošsk

íijahot.

A což teprve z veera ped výstavištm! ,, Pekelný" Breughel musel by mi pjiti svj šttec, abych zachytil jen stín toho, co se dlo na tamjší zastávce tramwayové pod milosrdným kídlem soumraku.

Vozkov

a

prvodí

tramwaye, utýraní

celo-

denní lopotou v peplnných vagónech, dopávali si na noc trochu osvžující zábavy a \plétali v inferživly groteskní komiky: ujíždli bez nální ten rej zastávky jkolem nedokavého obecenstva, které se ví kam do za nimi muselo úprkem honiti až kon klidem Stromovky, vypahovali s olympickýni z naplnného práv vagónu, vyhánli pasažéry z jedPolicejní noho vozu a nepouštli je do druhého strážníci, kteí stávali s uznání hodnou precisností v tchto toístech, mohli by nejlépe vyprav^ovati o zajímavých scénách, které tu mli píležitost skoro den co den tiše pozorovati pro ukrácení dlouhých hodin mrzuté služby. Nejšastnjší byli ješt ti výstavní hosté, jimž se podailo vyšplhati se na stechu nkterého z tch nkohka starožitných', rachotivých omnibus a doví stavu íku, které výstavní spekulace vytáhla i

bh

.

.

.

bh

127

jakých zapomenutých kolen a vetešnických brlohu. Mohli tu s po\ ýšeného stanoviska rozjímati o po-

z

krocích nioderního dopravnictví Po této bezdné odboce k choulostivé kápi tole výstavních kommunikaních prostedk dostá.

.

.

slíbenému zaátku. V iwedenou již záí 1891 \ stal Brouek o trochu dí\e než obyejn a pistoupiv roxnou k oknu, jaksi se zaradoxal. Ale hned nato zahuel nevrle: ,,1 \ždy Leje to jen mlha. Zvedne se a bude hezky. tošní rok je obrácen na ruby: \' let jsme mrzli a mokli, a podzimek máme jednu krásu," doložil s povzdechem. Když hospodyn pišla s ká\ou, \ elmi se podivila, že je milostpán již úpln obleen a to peli\ji než jindy. ,,Kam pak dnes tak asn, milostpane ?" ,ule\ ila ženské z\éda\osti. ,,Na výstavu," odsekl pan 'Brouek tak ledabylo, jakoby vc ani nestála za e. Hospodyn však sepjala ruce nad hla\ou: ,,Na výstavu?!" ,,Co pak spínáte ruce? Jakoby to bylo buh \í co! Dost smutné, že \'ám dosud také nenapadlo, ix>dívat se tam. Ci snad myslíte, že to ti pánové \ ystavujou jen pro sebe? Každý uvdomlý Cech, který má špetku tento, pospíchá na výstavu, aby

\áme

se

'ku

nedli dne

13.

—

tam potšil

rozvoje naší no, naší tento. Pijíždjí lidé až z Polska, z Ameriky, z Moravy a búh ví odkud, a našinec by tak málo národ-

se

z

ml

ního tento, aby zstal doma, když

ped nosem

?"

tiiá

výstavu zrovna

128

tenái dívjších

Broukových už pan domácí oním mnohovýznamným „tento''

vdí, že vyjaduje

publikací

obyejn

všechny vci, povznesené nad pravidehiý obor jeho myšlenek. Vskutku také byla jeho filippika pouhou parafrásí slov, která poslední dobou asto ,,u kohouta" slýchal a proti nimž sám ješt do verejška vedl tuhou opposici. Nemžeme tu již zamleti, že by výstavní náš plán bezmála se byl rozplynul v páru, což zavinilo nkolik' píin, které tená doleji pozná ia výkonný výz nichž alespo jednu hned uvádíme bor výstavní dopustil se té beztaktnosti, že pi rozdlování volných vstupenek našeho referenta mimo vše 'nadání naprosto ig^noroval. Panu domácímu nešlo o nkolik tch šesták, ale ponvadž výkonný výbor volné vstupenky rozdával plnými :

hrstmi každému na potkání, byl urážlivý úmysl onoho pominutí píliš na jev. Prvotní nadšení Broukovo pro výstavu chladlo víc a více každým dnem marného ekání, že výbor zapomntlivost svou napraví, a promnilo se konen v rozhodnou antipatii. Nechtl již o výstav ani slyšeti. Arci bylo prc-ivedení té negativní vle pranesnadné, nebo neslyšeti o výstav mohl letos v echách jen hluchý lovk. prvním Ikroku na ulici slyšel jsi o ní,

Pi

holi Tiedovedl

t

bez výstavního žvástu ani nati pedložila s doutníky nejnovjší výstavní 'no\'inku, i\^ (každém krám dávalo se hádavkem tucet výstavních anekdot, na železnici místo obvyklého ,, odkud?" a ,,kam?" znlo jen ,,z výstavy?" mebo ,,na výstavu?" a mnohý, venkovský honoraní kroužek prý dokonce pro výstavu i na karty zapomnl. Ba i povtrnost si letos odpoimydliti, trafikantka

129

nula,

nebo kde

se

dva

lidé

sešli,

spustili

hned

o výstav.

A

kdo by se byl uzavel ve svém pokoji, tomu podstrila alespo roznašeka novin pod rohožku celou bpoustu (výstavní etby. Kdykoliv pan Brouek] sviij asopis (jehož jméno z rozliných dvod zamlíme) otevel, mrštil jím zlostn na stl a nkolikrát hrozil již zcela opravdov, že se pedplatí na Bohemii" nebo ,,Tagblat Domnívaje se, že alespo tiché Hradany z,,

.

tím výstavním morem ušeteny, zavítal po pestávce k veliké radosti pana Wrfla opt na vikárku. Ale byl i tam šeredn zklamán. ,,No, už jsem myslil, že pana domácího ped koncem výstavy neuvidíme!"' uvítal ho pan Wrfel a výstaly delší

stava

bzuela

mu

i

v

tom posvátném

zátiší

usta-

vin

kolem! uší. jako neodbytná moucha. I denní spolenost u kamen míchala; ji do spád. Náš spolupracovník poznal, že by si leda musil znovu vy-

na msíc, aby jí unikl. Odevzdal se tedy s resignací svému osudu a vrátil se na své místo pod obraz Husv ,,u kohouta", byl nkterý veer ped tím, po prudké potyce s ostatními denními hosty, slavn písahal, že ho tam nikdo více neuvidí. Rozumí se, že ona rozmíška rýpal Klapzubá vznikla také pro výstavbu. rád ho totiž dráždil tímto nenávidným thematcm a v onen veer zpsobilo jeho zlomyslné popichování úplnou roztržku. Když se pan Brouek po létnouti

a

Vný

nk(jlikadenní passivní oposici trochu rozpait opt ,,u kohouta" objevil, položeny mu ovšem zlaté mosty a slaveno smíení. O výstav mluveno sice dále \ následujících dnech, ale ruka\iká Klapzubá se i

130

mírnil a pan domácí stavl se tostech, jakoby neslyšel.

pi takových

píleži-

nmu

spiknutí, Potichu však zosnováno proti které zapsobilo v jeho názorech rázem netušený obrat a pomohlo našemu výstavnímu reefrátu, naci nímž jsme v duchu již udlali kíž, šastn na svtlo

bv ozi. /

Spiknutí to umluveno v sobotu dne 12. záí mezi denními hosty ,,u kohouta" ped píchodem v jeho zdar byla tak silná, Piana Brouka a že k návrhu pana officiála uspoádána ihned krejcarová sbírka na zakoupení nedlní výstavní vstupenky pro pana domácího. Následkem úcty, jaké náš spolupracovník nejen u svých užších soustolovníkú, nýbrž u všech hostí této místnosti požívá, sebrán rázem potebný obnos, k nmuž pispl i kuchyský personál vdoviným grošem, a sklepnice doskoila hned pro vstupenku do vedlejší trafiky.

dvra

1

Sotva že pan

schoval, objevil se

officiál

vstupenku prozatím

u-

ve dveích pan Brouek, povsil

svou pilbu" s .klokem" na obvyklý hebík, stiskl pravici všem úastníkm svého stolového po kruhu, potepal píxitiv rukou i ke vzdálenjším stolm a usednuv na své místo, poruil si z jídelního lístku jazyk s polskou ,,šalší". Mluveno pak o všeli'^em, arci také o výstav, ale rozhodný útok odložili spiklenci na dobu, Ikdy pan Brouek po sedmém ,,poháíku" zaal jeviti ponkud jaejší náladu. Hluný spor o njaký valát pivábil ho na chvíli k tarokám do zadního kouta a když se vracel ke svému stolu, zvolal pan officiál, na oko horliv a s vážnou tváí, jakoby pokraoval v zaatém sporu, ,,

ad

,

!

131

k ruka\ikári zubo

,,A t\

:

dxaašedesát

jist:

vím urit,

já

pane

,,Xe, upri\clu se mýlíte,

to

\'íni

!

Klapzuba. ,,Ani pomyšlení!

že

tisíc

ívlap-

litr."

pes sedmdesát

tisíc,"

rdil

Pesn

—

d\a a šedesát."

—

ale v deo to se nepu sítkách jste se zmýlil. Sedmdesát, pravím já." Slibnost sporného pedmtu svedla našeho spolupracovníka k otázce ,,Jaké litry, pánové ?"

„Možná,

že

dva

:

Vína nebo piva, to Mluvíme o tom sudu na sedmdesát ,,No, litry.

je

zcela jedno.

tisíc litru,"

vy-

svtloval Klapzuba. ,,0 jakém sudu ? Bezpochyby njaké žerty, pánové ? Kdež by se vzal sud na sedmdesát tisío litr!" ,,l*an

ejn

;

Klapzuba

arci trochu nadsazuje, jako oby-

eený

sud opravdu nepojme, nýbrž litru, jak jsem povídal," opra-

tolik

jen tlvaašedesát vil

pan

itisíc

officiál.

,,Ani šedesát tisíc litru nepojme žáchtý sud na svt!'' odbyl i jeho se \ ší rozhodností pan Brouek. Považte jen, kde ,,To by byl sud jako celý by se vzaly takové dužiny ? Nesmysl. Prosím \ás,

dm.

vám povsil na nos ten obro\ský humbug? Snad jste to etli v njakém americkém páno\é, kdo pak

asopise, ne

?"

pane domácí, což jste opravdu ni( neslyšel o titanském sudu na výstav?" zxolal v li eném úžasu Klapzuba. ,,Na výstav ? Jdte už k asu s celou výstavou Aha zase zaínáte? Nemáte bezpochyby dost tch ustaviných chvalozpv na krásu výstavy, že si ,,Ale,

—

ale,

"

132

ješt vymýšlíte takové báchory pro dti a snad ke

všemu

myslíte, že jim

uvím?!"

ei

Opozdilý host, který zaslechl jen poslední obou stran a nebyl do spiknutí zasvcen, byl by málem pokazil všechno. Upozornil totiž pana domácího ,,Ale ovšem že je takový sud na výstav. Mžete si to peísti v no:

vinách."

Na

štstí u

Brouka

nepochodil. ,,V novinách!

Pak to ovšem tnusí být pravda! Prosím vás, love, to stojí teba stokrát v noviodkud pak jste? nách, já povídám, že je to nesmysl a punktum! Rád

A

bych vidl povoz a potah, kterým by takový sud dopravili na výstavu! Jen považte, co to je: dva." A ,pan domácí zadíval se ašedesát tisíc litr rozjiskeným zrakem sniv do vzduchu, jakoby tam vidl celý ten oceán zlatého moku a smetanové pny. .

„Vsate

mu

hlasu

že se

pan

,,S

a

.

se tedy," zvolal Klapzuba, dávaje svévzezení výraz vítzného pesvdení,

Brouek

radostí

!

,,0 soudek ,, Platí."

sázky neodváží.

O plzeského." chcete."

ruka tleskla zvun doí Klapzubovy. nastavené pravice Hned na to však drazn pipomenul ,,Ale to na vlastní oi se ví, že musím ten sud vidt

A Broukova

vidt

—

—

:

chcete. Vždy je proto každý moihl podívat. ">

„To mžete, kdy výstav, aby se

na

,,Ááá, takhle s

vámi nehraju

!

Na

výstavu

na

vám

nepjdu." šlo

,,Ale jak pak vás m,áme jinak pesvdit ? Kdyby na píklad o výstavní medo\ inu, ipohli ]:>ychom

133

várn pinésti kalíšek nebo teba celou láhev, ale sud na chaašedesát tisíc litr já zstávám arci pi svém, že jímá více než sedmdesát tisíc, ale když jste pijal sázku i na ten menší poet, zstame tedy takový sud nemžeme pec do\alit z výpi stavy k vám." Brouek neodpovdl na tuto námitku, nýbrž otázal se živ: ,,Co to mluvíte zas o medo\in ?

—

nm —

'

í

Jaká medovina?"

,,Mj bože, ani o té spodáském pavilón!"

nevíte?!

O medovin

,,Bude to asi istá medovina

v ho-

!"

,,Ó nikoli, výborná medovina podle staroeského receptu, na které jsem si sám nkolikrát

znamenit pochutnal," ujišoval officiál. Vidíte, pane domácí, co máte ze své výstavní stávky! Od svého výletu do patnáctého století ustavin blouzníte o medovin jak o korun a perle všech nápoj a když vám ji výstava piaruje v náš stíz,,

livý

vk, ani o tom nezvíte." Náš spoluprac-o\ník upel na oba podzírav oi,

zaal si tiše poln izdoxat a bubnoval prsty po stole. Jestli myslíte, že vám ,,Ó nejsem dnešní, pánové na ten med jako medvd vlezu do pasti, ^mýlíte !

se velice. Beztoho jste i ten obrovský sud na mne nastražili jen proto, abyste dostali na výstavu a pak se mi ješt pro mou lehkovrnost notn vysmáli. Známe se!" Officiál tváil se uraženým. ,,Což nás pokládáte všechny za dti, pane domácí, abychom tropili takové nejapné šprýmy?" pravil vážn. ,, Vždy jsme s panem Klapzubou zaali tu sudovou debattu sami mezi sebou, když jste tamhle u tarokáe kibicoval,

m

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

9

"

134

zvdli jsme

o vaší pozdjší pítomnosti teprve, když jste se do našeho sporu sám z vlastního popudu eknte mi, co pak budeme míti z vaší vmíchal. výstavní pouti, abychom tak o ni stáli a k vli ní vymýšleli njaké lži Myslíte, ,že by pan Klapzuba obtoval soudek plzeského jen pro to potšení, aby vás uvidl na .výstav ? Nepjdete-li tam, nám tím pranic neudláte a výstavy .také neubude bude to jen vaše vlastní, škoda." už toho nechme!" .navrhoval s dráž,, Pánové, divým klidem rukaviká. ,,Pan domácí zkrátka ustupuje od své penáhlené sázky a iní dobe. Vždy pi lepší rozvaze a je-li jen trochu obeznámen s e-

a

A

!

;

,

meslem bednáským, musí uznati, že sud takových rozmr není žádným zázrakem a že „Nesmysl je!" vskoil jiiu Brouek rázn do ei. „A vašeho pouení ,o sudech nepotebuju dokonce v tch znám se ]épe než vy v rukavikách. abyste snad nemysleli, že se vytáím Ale ostatn — Ne, pece nemohu. Nemohu strit z té sázky urážlivé jednání tch pán od výstavy klidn do

—

;

— — •

kapsy a ješt jim donášet vstupné

—

!"

Hlete, sama náhoda vás tam chce jriíti. Práv ped Vaším píchodem ukazoval nám pan officiál výstavní vstupenku, kterou dnes na ulici našel."

„Ó

není-li jiné

pekážky

!

^

,,Ano, zde jest," potvrdil officiál, vyjímaje

z to-

bolky vstupenku z krejcarové sbírky zakoupenou. Nedlní vstupenka, s couponem, zcela neporušená. Já jí nepotebuju, ponvadž jsem si vera znovu koupil celý blok. Uinil jsem tedy pánm návrh, abychom ji vylicitovali na njaký národní úel ale hlasy o tom úelu se rozcházely a bez vás nechtli ,,

;

"

i:}5

jsme se definitivn rozhodnout. Vida, málem bych na to byl zapomnl. Avšak ted není potebí žádné další debatty. Jsem jist souhlasem všech pánu a vy sám, pane domácí.) pes vškeru svoji skromnost musíte uznati, že nemže tato vstupenka národu lépe prospti, než stane-li se klíem, který vám oteve bránu výstavní a naší literatue vyhlídku na no\ ý drahocenný skvost."

kdyby nešlo ani o ten

—

—

o ten skvost ,, vždy by byla pravá kul rukaviká žhavé železo hanba, abyste se na výstavu nepodíval Každý Cech, který má jen špetku národní uvédomlosti, pospíšil již dávno, aby se potšil z netušeného rozvoje naší umlecké a výrobní síly, putovali sem valem našinci z královst\'í, z Moravy, Slezska i z ciziny, až z daleké Ameriky, byli tu zástupci všech bratrciských národ slovanských, pijíždjí houfn zinci a vy, jenž máte na výstavu jen nkolik krok, choval byste tak málo vlasteneckého citu, že byste se v té vci pipojil k našim odvkým, ..A

—

!

i

—

vi

nevinné výstav úhlavním nepátelm, kteí ukázali nám svou starou, známou tvá, plnou posupné zloby a jizlivého záští?!" i

„A

považte, jak se to hodí!" dodal k té ukázce Klapzubova politického krasoenictví \'cnéjší pan officiál. ,, Zítra bude na výsta\é doesná. Z Rako\nicka a Lounská pijedou chmelai a rolníci na vo-

ovnených chmelem,

šuhajové v národním kroji ponesou chmelové tye, švarné dívky s chmelovými vnci na hlavách budou tanit a zpívat, celá výstava bude tonout v samém chmelu, jásotu a veselí. V takový slavný den tam pec nesmíte chybt." zích,

136

Náš spolupracovník skládal ješt chvilku zamyšlen vstupenku, po které byl již za ei Klapzubovy bezdky vztáhl ruku, a pak ji náhle zastril do kapsy s rozhodným: ,,I tedy s pánem bohem!" Hluný potlesk zaznl celou místností a kdyby pan domácí byl jen o trochu lehí, jist by ho byli nosili na ramenou. Sám tenástvu již známý hotovitel klerik Vyskoil, který se po petení Broukova Výletu do 15. století" pesthoval k jinému stolu, pišel si s bývalým husitou piuknout. Pevrat v názorech Broukových byl tak rozhodný, že se ješt téhož veera pro výstavu opt rozehál. Prohlásil, že tam .nepjde jen za píinou, sporného sudu, nýbrž z prožluklé vlastenecké po^'innosti tak dležitému národnímu dílu. Ovšem hned také doložil, že ze svých dosavadních spravedlivých výtek nieho neodvolává a že se nedá zaslepiti žádným povrchním tpytem, nýbrž neúprosn hledti bude k jádru vcí. Na konec umluvil stolový kruh zevrubnji pod,,

i

vi

sázky. Ponvadž náš referent oznámil, že se vydá na cestu hned z rána a že hodlá dkladné prohlídce výstavy vnovati bez vyrušení celý den, ujednali si s ním officiál a Klapzuba dostaveníka o pl šesté hodiny veer u sporného sudu, kdež se zjistí výsledek sázky a kdež oba prve jmenovaní zárove urovnají svou soukromou differenci

mínky

pesn

nkolika

Návrh, aby hned toho dne po návratu dotených tí pán z výstavy slavena byla na útraty poražené strany spolená pitkaj narazil na odpor pana Brouka, jenž si umínil vytrvati na výstavišti až do výstražného signálu zlopovstného dunidla a s tajeplnou tváí zamítal všeliký závazek tisíc

litr.

137

pro následující hodiny noní. Ustanoveno tedy, aby vyhraný, pokud se týe prohraný soudek kterýžto ponkud abstraktní pojem urivyprázdnn byl teprve v pondlí veer a tji to na vikárce, kamž se dostaví za tím úelem celý i

—

vymen

—

pátelský kroužek Broukova stolu, k nmuž se krejí Vyskoil pro tento zvláštní, významný pípad ovšem s výhradou svého náboženského pei

—

svdení

—

z

vlastního

popudu

optn

pidal.

Hospodyn, která o veerních píbzích ,,u kohouta" nieho nevdla, mla ovšem nazejtí, v nedli ráno píinu, sprásknouti ruce nad hlavou, když uslyšela, že milostpán z isra jasná podnikne \ýlet a to hned celodenní na výsta\'u. Ale chlebodárce nepopál jí dlouhé audience, nýbrž hartusil, aby mu rychle pomohla pi posledních pípravách na cestu. Kdyží jí podával k vyprášení svrchní

—

kabát, by] pekvapen promaštným papírovým balíkem, vyuhujícím z jeho vnitní kapsy: z\dav jej otevel a spatil celou krásnou tvrt peené huse upamatoval, že si vera ,, kohouta", slyše o drapro dnešní potebu toto malé vademecum. Nyní byl ten užitený cestovní zákusek jako nalezen a náš spolupracovník, strkaje balík opt do kapsy, pochváHl se za verejší pro-

sy; po delším

pemýšlení

ped svým odchodem od hot na výstavišti, koupil

zíravost.

Následkem nezvykle asného pivstání se dnes

již

po deváté hodin na

octnul

ulici.

Na Staromstském námstí potkal jednoho známého, který se pozastavil nad jeho neobyejn svižným krokem.

138

,,Kam tak

z

ostrá,

pane domácí?" volal mu,

vstric.

,,Na výstavu, píteli, na výstavu!" odvtil nedbale náš cestovatel, jakoby se to rozumlo samo sebou, a kráel bez zastávky dále, dávaje celým'

vzezením na srozumnou, Nedbslechl

již

nemá asu

nazbyt. ani druhé otázky, kterou pítel že

ním

poslal: ,,Ale kudy pak tady na výstavu?" Dotaz ten byl arci oprávnn. Lakota msta, kteí se neostýchali postavit i na devný, z nouze ledabylo sbitý most z Františku na Letnou

za

otím

své omrzelé výbrí, pinutila zásadného odprce mostného k daleké oklice pes Karlv most na Malou Stranu a odtud cestou po úpatí Letné k Hole-

šovické

silnici.

Podrobností té pouti pomíjíme a pidružujeme k panu Broukovi teprve opt za obanskou plovárnou, na cest pod Letnou. Kdo uváží délku jeho okliky a pamatuje se, jak dkladn hálo slunce se

toho dne, podiví se zajisté, že náš poutník již o pl dvanácté Malou Stranu za sebou. Arci otíral již horliv šátkem zpocené elo a chze jeho ztratila valnou ást oné svižnosti, jíž se známý na Staromstském námstí obdivoval. Když dospl k restauraci pod Letnou, zabloudil plachým pohledem v loudivý stín jejích strom, ale podiva v se na hodinky, zmužile kráel mimo. Ne-

ml

tu od místa, pipomenouti nevícímu tenái slavné muže, kteí v dobách rozhodných pro svj veliký cíl úpln zapomínali na spánek, pokrm a

bude

všechny poteby hmotné. Ale svdnému pokynu blízké lanové dráhy na Letnou pece neodolal. Byla mu sympatická již jako

139

konkurentka nenávidné tramwaye a další putování Holešovickou silnicí slibovalo tak málo rozkoše, že se odhodlal, zkrátit si cestu pomocí nových kommunikaních prostedk pes Letnou ke Stromovce. A tak dostal se tedy do vagónu lanové dráhy po bok oné pvabné dámy, která naše vypravování slibzahájila. Avšak neekej nikdo, že bude následovati

n

njaké milostné dobrodružství: nahodilé setkání^ s touto dámou a jejími prvodci pineslo panu Broukovi málo píjemnosti spíše na opak. Když se totiž vagón rozjel do vrchu, prohodila jeho sliná sousedka: ,,]Mj bože, kdyby se tak petrhlo lano, kam bychom asi letli?"

—

,,

Možná,

že

až

nkam

pod Vltavu, jako

ne-

pamti pan Brouek," odpovdl jeden z obou pán ji provázejících, otíraje s úsmvem svj eleblahé

uml velmi efektn šermovati. Tato zmínka zapcdla ho v literární rozhovor s druhým pánem, který se honosil krásným vousem, vybíhajícím po francouzsku v úhlednou špiku. Rozumí se, že jejich kritika neoplývala úctou k pisateli tchto ádk, nebo takoví pánové s francouzskými vousy a skipci bývají z pravidla duchapln zlogantní skipec, jímž

myslní.

Peskoíme zaátek které se dotýkalo

toho rozhovoru až k místu,

bezprostedn našeho

hrdiny.

Ubohý autor! Zajisté netušil, když svého Brouka poprvé vesele pouštl do vtrných oblastí, ,,

mu

že vaz."

na

ta

potmšilá stvra jednou nadobro zláme

„Inu, co chceš, píteli? Svj konec má všechno i spisovatelský vzlet a vtip,"

svt

—

,

140

„Ale to je práv nejhorší, že se zdá, jakoby jeho nešastný Brouek neml míli žádného konce! První jeho výlet mohl svým groteskním nápadem druhý ješt jakž takž sneslo toho onoho pobaviti, nai vnjší tenástvo a kdyby byl autor svého hrdinu i

pohbil v onom Wúrflov sudu, z opus zrodilo, mohli jsme nad ním nouti rukou Requiescat in páce ždibce banální myšlenky vysoukati !

:

svazk

—

to

již

pílišné!"

nhož

se celé to

shovívav máchAle chtt z toho ješt ví kolik

bh

^

,,Jak jsem pravil. Když fantasie ochabuje a tvoivosti ubývá, chytají se literární invalidi z nouze každé plevy nápadu a piplají se s ní, dokud vbec možno. A nejhorší je, že to musí odpykati obecenstvo. Jedny pivábí jméno autorovo, mající dobrý zvuk z dívjších as, jiné polapí nakladatel obrázkovým vnadidlem nebo skvostnými deskami a bu-

ben reklamy vykoná ostatek. A na konec válí se v našich domácnostech ledajaká sme, zatím co díla skutené ceny marn ekají na odbratelstvo. by se vru zíditi njaký chorobinec pro sešlé literáty, kde by mli z milosrdenství slušné zaopatení a nemuseli obtžovati obecenstvo; aby nejedli svj chléb zcela zadarmo, mohli by se pidržovati k lepení obálek nebo jiná užitené práci." ,,Máš dobrý nápad! K vli eufemismu mohl by se ten ústav nazvati teba akademií nebo tak njak. A místo lepením obálek mohli by se tam zamstnávati volbami a schzemi. Ale žerty stranou Pohlížím na onu vc ješt s jiného stanovi-

Ml

!

ska. Pozbývá-li spisovatel obraznosti a vynalézavosti, by alespo bedlivjší prací a pilnjším stunahrazovati, pokud to vbec možno, své nediem

ml

141

Ml

by dkladn studovati skutený židostatky. vot a vno\ati nejvtší píli pesnému jeho zobrazení. Ale pohodlnjší jest ovšem, místo líení skutených, živých lidí z krve a masa vzíti prost takovou opotebovanou papírovou patronu, jakou jest na píklad pan Brouek, a petíti ji ledabylo e-

meslnickým šttcem." Nedomluvil, ponvadž práv vagón dokonal svou krátkou dráhu, stanuv u ekárny ped restaurací na Letné. Pasažéi vystoupili a brali se k e-

kárn dráhy

elektrické. Brouek vystoupil také a za ostatními tak spšn, jak dovolovaly jeho nohy, nápadn zrudlý v oblieji, se zejmými znám-

kráel

kami rozilení. Když ped tím pán

v kupé ponejprv tak z nenadání pronesl jeho jméno, škubl sebou zardv se a napjal sluch. Když pak ho druhý pán poctil titulem potmšilé stvry, která zlámala autorovi \az." trhl sebou ješt prudeji a \yteštil na mluvícího oi, a když konen týž pán ho pojmenoval .opotebovanou papírovou patronou", vztáhl již energicky ruku a formuloval v duchu slova slavného ,,

protestu, ale než vulkán, pracující v jeho nitru, dospl k výbuchu, stanul již vagón a páni s dámou opustili

svižn kupé.

Dostihl jich teprve v ekárn elektrické dráZamíil pímo k nim a hlasem, jehož chvní prozrazovalo vnitní rozruch, oslovil je bez okolku ,, Dovolte, pánové jsem Brouek Matj Iir(juek, pražský a majitel domu." Jeden z pán upustil pekvapením elegantní skipec, jímž byl práv v rozhoxoru s dámou šermoval, a druhý, chytiv se za dlouhou špiku francouz-

hy.

—

mšan

—

:

142

ského vousu, vypoulil široce oi na pana domácího. I dáma pohlížela ustrnule na lovka, který se z cista jasná tak neobvyklým zpsobem pedstavil. bývá ponkud jak známo Pan Brouek stísnn ve spolenosti dam a proto zavinila as jen upená pozornost krasavice, že pokraoval dosti neJsme konen souvisle „Všechno má své meze nestvru bych stv^oil ale nás Pánbh jak každý, a si pece pkné vyprosil a potmšilou teprv malíem pokoj taky nejsem, abych petíral šttkou njaké patrony, akoliv bych se za poctivé emeslo

—

—

:

—

nikdy nestydl

—

tém

—

Rozumíme?"

Pánové probrali a zvolali

—

se zatím

souasn:

Brouek? Skutený,

živý

z

prvního pekvapení

,,Jak že? Vskutku? Pan pan Brouek?"

m

ped chvil,,No, snad ne papírový, jak jste kou poctili. Snad mi nebudete ješt te upírat, že jsem z krve a masa?" ,,Toto poslední by vám ovšem mohl jen slepec upíti !" piznal pán s francouzským vousem, jehož úsmvu. skuten žije a Brouek tedy Hleme pan není pouhým výplodem zvetelé spisovatelské fantasie a Wrflova piva, jak jsme se domnívali," dodal druhý, nasadiv si opt skipec a pohlížeje jím zvdav na msíního cestovatele. ,,I ovšem. V^^ždy vás již poznávám, pane domácí. Alespo mistr Oliva vzal svou figurku ze skutenosti. Hned jak jste vstoupil k nám do vagónu, napadla mi vaše podobtvá

se

již

rozšíila k veselému

,,

nost s Olivovým Brou'kem a proto pipletla se mi na jazyk ona zmínka o nešastném Cechov díle." „S Cechem si dlejte, co chcete," prohlásil pan Brouek, již ponkud uchlácholen. ,, Nejsem s ním

:

143

vlastní

Poád míchá

do mých cestopis svou drahocennou osobiku a vykládá své zpozdilé

také spokojen.

zbyten stojí haldy drahéprofessori nevynalézali páni ho papíru. Vru, kdyby každý rok novou správnou eštinu, že potom lovk rozumy, které nás docela

ze starších škol ani neví, umí-li

ješt

esky nebo ne —

psal bych si své cestopisy radji nedává nikomu práva, aby mne všechno sám. Ale to

kdyby toho nebylo,

xeejn

ostouzel a urážel."

,,Ale

vždy

pane domácí, že se naše

slyšíte,

výtky nevztahovaly na vaši ctnou osobu, nýbrž spisovatele, který nedovedl z tak znamenitého prototypu udlati více nežli šablonovitou karrikaturu. ^ ždy jsme ani nevdli, že jste vbec na svt a blahoeíme nyní upímn náhod, která

výhradn na

nám

zjednala potšení a est vaší známosti."

A muž pívtiv

v —

A

již

skipcem

vztáhl pravici, kterou tento bez hnvu pijal.

když

se

k panu Broukovi

—a

ponkud

váha-

dáma líbezným hlasem dodala

i

„Opravdu mne

velice

tší,

že

jsem vás poznala,

pane domácí," a když mu pi tom s okouzlujícím úsmvem podávala útlou ruku v hebké rukavice tu pan Brouek, hluboce uzardlý, odmnil se jí poklonou tak široce vykrouženou, že by byl jist pozpátky upadl do jakési prohlubn, zející, nevím za jakým úelem, mezi kolejemi práv uprosted ekárny, kdyby ho nebyl pán s francouzským vou-

sem vas

zachytil.

Pozoruhodné jest ostatn, že se panu Broukovi pcxlobné nehody pihazují pravidlem ve spolenosti to jest jednou z píin, pro které dámské. Snad rozumj se styku s dámami dle možnosti vyhýbá i

—

144

dámami

arci s

v užším smyslu, nikoli

s

krásnou

pletí

vbec. Zatím pijel od Stromovky vagón a naplnil se Pan Brouek pisedl již na dobro usmíen k novým známýni. Tajemná síla elektrická, s níž dosud málo se zabýval, ipipáhla rázem nového ctitele ku svému triumfálnímu vozu; náš spolupracovník litoval, že píjemná jízda po elektrické drá-

'

pasažéry.

ze trvala jen tak

smšn

krátce.

Neunáší t tu supající železný drak, chrlící déš a mrana smrdutého dýmu, nýbrž letíš jako pod istým, etherickým kídlem neviditelná nadzemské bytosti. Zárove dkuješ bohu, že nemusíš pohlížeti na ubohé kon, nai)ínající zoufale všechny svaly pod ranami neúprosného bie, kterýžto pohled již sám o sob staí, aby citlivému lovku navždy znechutil jízdu po tramwayi. Zajisté jedete také do výstavy?" otázal se po ch\'íli pán se skipcem. ,,I ovšem." Býváte tam asi denním hostem, pane domácí, není-li pravda?" Ale co bych lhal Piznám se ,,No totiž vám bez muení: Jedu tam dnes ponejprv." ,,Jak že? Poprvé? Opravdu? Ale to není ani možné. Zajisté jen žertujete. Teprve v druhém milionu A zatím trápili a trápí se dosud nesetní vaši ctitelé na skipci netrplivého oekávání, kdy je konen obdarujete slíbeným výstavním referátem !" eknu vám bez obalu: Nechyblo mnoho, že bych byl výstavu vbec nechal výstavou."

jisker

,,

,,

—

!

,,

„Co že?!"

—

—

145

upímné, sliboval jsem si od výstavy zcela jiného. bylo ped ní povyku v novinách, že cizinci zaplaví celou Prahu a že snad Pražanm nezbyde než utáboit se v barácích nkde ped napískal Matji, jáku, mohl stem. tu mi bys pinésti také njakou prázdný pokoj po jednom malíi, pkný pokoj, svtlý, kladn pro\traný nájemník se žádný nehlásil Zkrátka, snesl jsem tam s pudy trochu hamparátí, které jsem za lepších našeho zákonodárst\í zabavil \ šelijaké holot pro nezaplacenou inži, a hajdy k ubytovacímu komitétu s nabídkou, že penechám pokoj za ti zlaté denn to je pece pakatel pro cizince S tžkým srdcem složil jsem zlatky zápisného s chutí bych ,,Inu,

To

nco

m-

A

as

:

ob. Mám

d-

—

—

as

—

!

d\

si

na na

ei

Vte

jsem

—

vzpomenu a ekám mi nebo ne nkolik trichtý

napolikoval, když na cizince.

n

—

—

i

koupil a louskal každé ráno \'šelijaké ,,voulez vous" a ,,good morning" kde to te udám, ví sám Pánbh Celé dni jsem se díval z okna, brzo-li se ped mým domem objeví njaký kostkosi

—

!

vaný Anglian nebo

nco podobného

ubytovacího komitétu.

zinc

se

A

víte-li,

s

poukázkou

pánové, kolik

ci-

mi pihlásilo do dneška?"

V

tónu, jakým byla tato otázka pronesena, spoívala již zdrcující odpov.

Zkrátka vyhodil jsem ty d\ zlatky oknem," pokraoval pan Brouek ve své obžalob. Kdybych je byl vnoval na Matici nebo na ernohorce, pišlo by to alespo do novin a mohl jsem si k tomu ješt dát vytisknout njaké pkné heslo, teba ,Síla lví, vzlet sokolí' nebo nco takového. A tak po nich ,,

,,

:

116

kohout nezakokrhá. A co máme my domácí " vbec z výstavy? A co pražští hostinští? A co Ostatní výtky Broukovy byly uaty stanutím vagónu ped vchodem do Stromovky. Náš zpravodaj se obával, aby mu snad noví známí nenabídli prvod po výstavišti, nebo intence, s jakými picházel na výstavu, inily mu nepohodlným každý prvod vbec, neku-li pr\'od, v nmž by byl zastoupen i živel dámský. Proto ztratil se pan Brouek rychle v zástupu, nedav jim ani s bohem. ani

II.

—

Tumyket. (Celkový pohled na výstavišt. Lichotivé uvítání. Reklama pro dra Zátku. výstavy retrospektivní.)

—

— První dojmy. — — Zbžná obhlídka

Za ruchu výstavního nebylo žádnou

vzácností, že vídal jsi ulice a cesty vedoucí k výstavišti nápadn býoživeny i v dobách, kdy za obyejných teprve nedávno odzvonilo vají pusty. Tak i nyní. poledne, putovalo již dosti lidí na výstavu a na terase za vchodem Stromovky stál hlouek vnímavjších, prodlévaje na chvíli ped krásným pohlenim pidružil se dem, který se odtud naskytuje. pan Brouek, vykávaje, až nebezpení páni s dá-

pomr

A

K

mou znanjší

kus pedejdou.

—

Jak asto krajinný obraz, který jsme vídali od malikosti bezpotukráte, teprve v pozdjším vku objevuje nám své pravé vdky! Kolikrát pisatel jako studentík pohlížel bez úastenství tchto

ádk

147

zákoutí ped branou msta! 0\šcm tehdáž málo co blízkého a pítomného dovedlo okouzlili ducha, jemuž svižná fantasie tpytnými barvami malovala kdes v tajemné, daleké dáli obrazy, proti nimž bylo tak nechutn stízlivé všecko, co zrak spatoval ve skutenosti okolní. Byly to doby, kdy prvTií veršbvané pokusy unášely nás v kon-

na

to

pvabné

bu

iny úpln neznámého zempisného položení, neb alespo na behy Quadalquiviru ne-li ješt dále, a kdy naše poesie, opak bájeného Antéa, rázem v nic se rozplynula, dotkla-h se jen

lemem

vzduš-

ného roucha známé hroudy domácí. Pešla mnohá léta, nežli ta Praha, jejíž staré budo\y nejednou budívaly ve nudu neb dokonce odpor, odhalila pede mnou svoji celou velebnou krásu a nežli jsem poznal, že Cechy vbec chovají v sob stokrát více pvab, nežli jim piznává cizina a nežli z ásti tu-

mn

šíme

my

sami. ta podívaná s terassy KráJak roztomilá je lovské obory Ten rozlehlý, krásný sad se svými staletými stromy, za ním tpytný pás Vltavy a v pozadí starý Trojský zámek, zpola uschovaný v zeleni, vinohrady, rozptýlené bílé domky mezi stromy, rolemi a nad skalnatými srázy rozmanit prohýbaného návrší, jež na západ širou dolinu obepíná dalekým malebným obloukem. A do toho rozkošného rámce vetkal nám letošní rok ješt to pestrolesklé pohádkové msto, které vzniklo jako švihnutím kouzelného proutku a jako pelud snad brzy opt zanikne nadobro. V^šak nikoli. Kdyby s posledním pavilónem snad i ten hrdý prmyslový palác zmizel s povrchu zem, pec ješt po mnohých letech pamtník toho krásného obrazu, stoje v zai

!

.

148

myšlení zde na té zelené terasse, zahlédne tam dole tpytné, vzdušné jeho obrysy .

.

Akoliv pan Brouek, jak tenái práv

poznali,

posud zcela nepeniohl svou dvodnou trpkost proti podniku výstavnímu, byl pece nový obrat v jeho smýšlení tak pronikavý, že i na nho psobil obraz výstavišt nezteneným dojmem. Nemohl odolati, aby sám sob v duchu nevzdal píslušnou ást pochvaly za skvlé národní dílo. Pi pohledu na pestré výstavní msto, jehož nenáhlý vzrst sice svého asu stopoval, ale jež teprve nyní se mu objevilo v celé své oslující nádhee, vzedmula se pýchou jeho prsa a s elem hrd vztyeným sestupoval po široké sadové cest dol ku hlavnímu vchodu výstavišt. Když potkal spolenost nmecky hovoících cizinc, zmHlete, il je s vysoká pohledem, který pravil: jací jsme chlapíci! Žloutnete asi závistí nad tím, co vykonaly náš talent, naše píle, naše nadšení." A pi slovech v duchu pronesených ,,n á š talent, ,,

:

naše

píle

a

:t.

d."

klepal

si

pan domácí

pyšn

na prsa. když zaslechl úryvek z rozhovoru té nmecké hezké to je," spolenosti: ,,Inu, zapíti nelze pijal uznání to s radostným uspokojením a vytáhnuv tobolku, pidal si jako zvláštní vlasteneckou prémii celý zlatý do pihrádky, kamž byl doma oddlil dosti pkný obnos, urený na dnešní výstavní útratu. Teba doznati, že pan Brouek v tomto ohledu nikdy neskrblívá.

A

Hle!

—

Tu

již

rozpíná se

nádhern ped ním

vy-

soký pestrý oblouk hlavního výstavního vchodu jako triumfální brána, zVouc;^ jej k vítznému vjezdu.

;

HO

Ku pokladn hrnulo

se již dosti lidí, \ sak Brousvou vstupenku a zamíil k otevenému postrannímu vchodu. Tam jej odkázali k tourniquetu ve hlavní brán.

ek

vytáhl

hrd

,,Turnyket!" bruel si cestou. ,,Zase njaká nová hloupost, která se nemže íci po esku. Fontaine to aby každému navstlumineuse, balon captif !" vovateli ke vstupence pidali francouzský slovník

—

Milý dojem uinily na pana domácího zelené haluzky chmelové, kterými si výstaMií zízenci u vchodu na poctu dnešní doesné ozdobili kabáty ale jeho nechu proti tourniquetu okázala se do jisté míry oprávnnou. Nevdl kudy kam a zatoil se mezi pohyblivými pehradami tak nešastn, že dostal jimi štulec ze pedu i ze zadu a málem by si byl pelomil deštník. Octnuv se na druhé stran, zahuel: „Mli sem už radji postavit hrazdu, aby se hosté vhupovali na výsta\u sokolským pemetem Ale jen k4yž se to jmenuje turnyket!" !

tená poznává, že pan Brouek dosud vzí v zastaralém purismu. V novjší dob právem opt vítzí práv tak náhled, že jsou cizí slova vzdlané potebná jako zámoské koení našim pokrmm.. Píoskytují netoliko nejvhodnjší prostedek, aby se našinec zablýskl svým vyšším vzdláním a jemnjnabývá jimi teprve ším brusem, nýbrž sama náležité moderní íznosti a elegance. Bez nich nelze si na píklad ani mysliti duchaplné causerie pokuste Tlach? Žvást? se peeštiti hned její název co by si bez nich poala novjší vda? Pozorujte jak opt piln špikují mladí uenci své jen, chápají se každé spisy cizími slovy a jak

ei

e

—

;

A

vdn

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

10

—

150

novinky v tomto oboru! Malý píklad. Ped nedávném, kde se vzalo, tu se vzalo, vyskytlo se pojednou u nás slovo ,,folkloristika". A dnes tete již hezké to slovo nezbytn v každé druhé uené neb uené se tváící publikaci, jakoby bylo jakousi zednáskou formulí, podle níž se poznávají pstitelé pravé

písné

duchem asu. — Nemilé zkušenosti pi vstupu byly rázem hlazeny prvním dojmem uvnit lyýstavišt. Náš vdy, kráející

s

zare-

ferent rád vyznává, že byl obrazem hlavního výstavního prostranství v pravd oslnn. Ten ohromný

dlouhý tverec vhloubeného trávníku uprosted,

kte-

rý asi v leckteréin píteli kuleníku vzbudil lasko-

miny na olbímskou stré

partii karambolu, úhledné pearabesky a obrazce, vetkané kvítím do obruby

toho živého zeleného sukna, malebné kulisy rznotvárných budov s obou stran, vyfintných tu sgrafitem, onde malbami, tam sochami a v pozadí za kovovou sochou bohatýra, na bujném oi hrd vztyeného, ta strmá, vzdušná kupole mohutného prmyslového paláce, k tomu ty nezvyklé vysoké žerd pro elektrické žárovky a ty nesetné prapory a praporeky, odevšad povívající vše to, oživeno pestrými skupinami sváten odných i naladných zástup, hemžících se po širokých písitých cestách rozsáhlého toho jevišt, a prozlaceno smavou záí slunení, tvoilo okouzlující scenerii, plnou zajímavých tvar, barev, jasu a radostného ruchu. Myslím, že každý z nás alespo poprvé vzrušen byl tím zvláštním, pro našince tak novým divadlem. Již ob nejbližší budovy podobaly se úvodu do íše div. Stízlivá administrace v idyllickém letohrádku s balkonem! a fjalntastickou vížkiou a naproti dokonce

—

!

151

pošta

—

jmm

pvabného

ano skutená c. k. pošta, k tomu jcšte inspekcí, v bohatém rouše sgrafitových policejní s ornament a ve slohu, hodícím se spíše pro hnízdeko njakého blouznivého snílka íNáš poutník neml však asu, odclá\ati se do-

prospektu. Delší procházka na palivém slunci soustedila jeho myšlenky na jediný pocit, který nyní již velitelsky domáhal se ukojení. Otíraje si operlené elo šátkem, rozhlédl se pátrav po nejbližším okolí, ale mrzut ukonil bezsodovýslednou pehlídku pavillonem dr. Zátky vou vodou arci žádný rozumný lovk žíze nehasí. Uznal proto za dobré, vzíti na pomoc nkterý z tiskopis, které veejní posluhové horliv vstupujícím na výstavišt nabízeli. Koupil si plán výstavy' a dal se navnadit i hlavním katalogem, ehož ale hned potom litoval, nebo shledal, že nižádná lidská kapsa není na rozmry jeho zaízena a že jej tedy musí nésti pod paží. Zato Prvodce Ottova, a jak se dále jmenovaly \'ilímkova, Hynkova^ rozhodn zamítl o prvodu nechtl dnes ani sly-

—

—

—

;

šeti.

nm

Rozestel objemný plán

ped

sebou a

jezdil

po

prstem, hledaje nejbližší cestu k nkteré z tch výstavních znamenitostí, o které mu nyní pedevším šlo. Ale ze studia svého byl vyrušen nenadálým oslovením. Vzhlédnuv, div neupustil pekvape-

ním

plán.

Ped

ním

stáli

dva pánové v bezvadné salonní

To

by erni, s rukavikami a bílými kravatami. jednou z nao sob nebylo nic obzvláštního, nebo šich vymožeností jest, že se u nás v poslední dob bílé kravaty rozmohly mrou netušenou; ale oba •

152

mli zárove jakési úadné slavnostní vzezení, jinými slovy: vypadali práv tak, jak z pravidla vypadají lenové každého nezábavného komitétu. A z uctivé schýlenosti jednoho usoudil k tomu náš referent, že je druhý sám hrab Zedwitz, pedseda výkonného výstavního výboru. V domnnce té byl utvrzen korunkou, kterou zpozoro^'al na knoflíku jeho manšety. Neumím definovati pocit, který nás tísní a zárove blaží u pítomnosti osoby, obklopené nimbem jakéhokoliv erbu vím jen, že i leckterému zarytému pánové

;

demokratovi bezdky páte se nakivuje,

oi

se za-

mlžují a slova sladce zmírají v uctivém šepotu. Nikoniu nebude proton divno, že pam Brouek ve zmatku nad nenadálou ctí z uvítací ei, kterou ho pán s korunovanou nianšetou poctil, pochytil jen ,, veliké dílo", ,, utšený rozkvt", ,, netušený rozvoj", ,, vyšší píze" a p. a že na podkování zamumlal nco, z eho bylo slyšeti jen polozetelná slova ,, excellenci", ,, jasnosti" a ,,mou nepatrnou osobu". A podnes neví ani, jestli tou excellenci a jasností neprohloupil, nebo následkem skrovného styku našehoi mšanstva s aristokracií je v titulaturách šlechtických irým laikem. Ostatn, my Cechové a titule Do nedávná zela tu v naší národní spolenosti nejcitelnjší mezera. Valné vtšin starých vlastenc se o titulech ani nesnilo a já sám pamatuju doby, kdy se zdálo holou nemožností, aby na nkterého vynikajícího našince !

njaký onaejší

krom

vdce", pevýteníka", ,,národovce", nebo podobného pochybného vyznamenání, pro které vám ani žádný sklepník v hostinci nepomohl do svrchníku. Od té skanul dáka",

,,

titul

,,

,,

"

153

doby jsme ovšem ti

snadno, že v

znan

pokroili. Nyní stane se

njaké schzi vlastenc pojednou

„pane vládní rado" zde a ,,pane tajný rado" tam a že ti zanou jiní radové lítati kolem uší, až se v tob samým respektem zatají dech. A jist byli bychom pokraovali dále, snad mohli se z nás bhem asu státi samí vládni a tajní radové, kdyby uslyšíš

—

Avšak nechám omrzelé politiky. Domnlý i skutený pan hrab odmítl Broukovu poznámku o nepatrné osob blahosklonným

úsmvem

Mžeme

si píliš skromný, pane. pokládati za obzvláštní est, že k nám zavítal také slavný cestovatel do msíce a do krátké pomlce, kterou tu vznešený eník Odkud mne zná ? uinil, pomyslil si náš referent Také z Olivových obrázk? Ale jak se mu naše kniha mohla dostat do ruky? Pan Brouek sice vdl, že jsou již skuten nkteí eští šlechticové,, kteí umjí dobe esky, ale že by také ítali eské neml dosud knihy, nešlo mu pece jen do hlavy. aristokratické kruhy, které jsou nás že u tušení, ani

:,,Jste

—

V

:

On

dychtiv kupují všechny eské spisy, nejen dobré, chatrnjší, vdouce dobe, že literatura maléale ho národa potebuje vlídné shovívavosti a všestrani

né podpory. Proto byl by s elegantní postavy ped sebou Idcz rozpaku strhnul hrabcí gloriolu. kdyby mu nebyla práv opt zasvítila do oí zlatá korunka na manšetovém knoflíku. do patnáctého ano do msíce a do ,,

—

—

století," doložil pán. Broukovi probleskla

uhodl il se

—

'

te

hlavou myšlénka, že

píinu eníkova krátkého uváznutí. ZapýExcellenci — snad ráí a zašeptal nesmle :

,,

"

154

vdti stvím

——

že

—

že to s

mým

jednodenním

husit'

,,Ó, ano, vím, vím," pisvdooval onen, usmívaje se shovívav. ,,A pílišných sympatií k asi nemáte. Ale vida naše retrospektivní výstava!" doložil, obrácen ke druhému pánovi. ,,Ta bude asi našeho^ hosta nejvíce zajímati. Ty starožitné zbran, knihy, skvosty a jiné vzácné relikvie

—

—

stedovku!" Druhý pán ,,

Upímn

se

mlky

lituji,

že

nmu

—

poklonil.

vám nemohu sám

nabíd-

svj prvod," pokraoval etné práce — zvlášt nyní, kdy

nouti

—

první. ,,Ale pese kvapem blíží nutí mne zíci se

nejvýznamnjší den výstavy takového potšení a penechati vás laskavé péi tohoto pána. Nuže, zatím porouím se vám, pane Brouku, a peju si, aby vás naše krásná výstava v

niem

nesklamala."

Pan Brouek ucítil na okamžik ve své ruce jemnou rukaviku a neví ani, kam se potom jeho excellence podla; nebo svrchní polovice jeho tla octla se na hodnou; chvíli v takové poloze, že mohl vidti jen špiky svých bot.

He

nemže

jest, že s naprostou jistotou ani íci, zdali mluvil skuten s panem hrabtem. Jest o tom arci pro sebe pesvden, ale písahati by

pece nechtl. I ten manšetový knoflík je pouhým' indiciem, nikoli pesným dkazem náš pítel vlastn ani neví, kolik špiek miá hrabcí koruna, a na manšetovém knoflíku se každý obchodní cestující pasovat na rytíe. Jest tedy prese vše možná, že pan :

mže

Brouek namáhal velmi želel, nebo

svou páte nadarmo, ehož l)y výstavní výbor zasloužil si jinak

155

nejmén, aby ledajakým jeho tené poklony.

lenm vysekával zby-

Proto také, když kouzlo urozené blízkosti minulo, zamžoural dosti nevlídn po druhém pánovi a jen váhav následoval jeho vedení. ,,Nuže podíváme se pede vším do retrospektivy," pravil ochotný cicerone. ,,i snad máme zaíti protjší výstavou umleckou, kdež se presentuje velmi estn naše malíství a sochaství?" Pan Brouek odmítl rozhodn druhý návrh. není nepítelem pkných obraz, což dokazují známý ,, Západ slunce v zálivu neapolském" a Spící odaliska" v jeho ložnici, nemže pece utlumiti svou nechu k cechu malískému, zaež se tento podkuje jednomu nehodnému svému lenu. A krom toho pejedl se náš cestovatel všelikého umní již

A

,,

a

dkladn

na msíci. Ale ani do výstavy retrospektivní nebral se píliš radostn. Starožitné zbran zstavily v málo utšené vzpomínky a celý stedovk (vyjímaje leda medovinu a spanilou Kuku) ztratil pro nho všechnu pitažlivost. A vbec, jestli výkonný výbor výstavní myslí, že tmi uvítacími oracemi svou chybu napravil, jest na velikém omylu volná vstupenka byla by bývala panu domácímu stokrát mi-

nm

:

než (jinak bez urážky a s náležitým respektem) celý pan hrab Zedwitz i s tím nežádaným prvodem, který mu poslali na krk. Kdyby byl lejší,

prvodce alespo lovk, s nímž by mohlo rozumn pojednat, ale co s takovým škrobeným patronem ve fraku a rukavikách! S povzdechem vstoupil pan Brouek po jeho boku do dlouhého stavení na právo. ten nevolány se

i5r>

U vchodu zadrželo jej nco, co se v prvním; okamžiku na vlas podobalo milostnému dobrodružství. Spatil tsn ped sebou roztomilou díví tvá, k nmu nahnutou, jakoby mu chtla po-

dvrn

vyznání lásky. Úmyslu tomu nasvdoval nyvých oí, který vpíjel se do i pohled krásných, nho s itakovou svdnou nhou, že náš panic stydhv sklopil zraky. Tu teprve si povšiml, že slena drží v natažené juce vjí ervenomodrých papírových proužk. ,,Smím vám nabídnouti výstavní los, pane? Prosím, rate mi odkoupiti jeden!" šveholila tak sladce a s úsmvem tak okouzlujícím, že pan Brouek navzdor svému s klamání neodolal a povdomé pihrádce své tobolky o zlatník ulehil. Máš po piekl si trpce v duchu. lepšení Siréna odmnila se mu novým zamilovaným pohledem a tvrdila, že na koupený los zcela jist pipadne hlavní výhra 100.000 zlatých. Pan domácí, ukládaje peliv do tobolky drahocenný papír, pijal její ujišování se zjevnou skepsí. Ale konen vzdechl si pro útchu ,,Kdož !" a s resignací odevzdal se opt prvodci, ví který ho již netrpliv pobízel k pokladm, vyloženým vkol v zasklených skíních. jej od skín ke Byl to jakýsi Vševd. skíni, vysvtloval mu s velikou znalostí jejich praehistorický obsah. Pouoval jej o skrených kostrách, ukazoval mu primitivní nástroje z kostí, kamenné palstafy, bronzové fibule, stepy popelnic a jiné rozmanité nádobí a náiní praobyvatel eské zem. Byly to vci velmi zajímavé, ale pan Brouek' pece radji studoval po oku zaízení místnosti. šeptati

!

:

—

'

Vod

157

chválu. všechnu jeho praktinosti Stály zde vitriny nejen pi stnách, ale také adami napí uprosted sín, tak že tu mezi nimi povstávaly postranní uliky, dobe kryté výškou tchto skíní, kde nahoe byly sestaveny na odiv obrovské kancionály s fošnovými deskami v umle ozdobené kži a jiné úctyhodné výrobky dávného

Vzdává

ivuibaství.

Dospli k rohu jedné píní skín a prvodce zasvcoval ho v rozvoj domácího mincovnictví, který tu byl velmi názorn pedstaven úplnou sbírkou starých eských mincí v chronologickém poádku. Úslužný vykladatel, nachýliv se nad zasklenou pi-

mu

ádek

praehistorických zlatých penízk s podivnými znaky, vypravoval djiny jejich nálezu, pešel k nejstarším mincím eských panovník, upozoroval, kterak se více a více zdokonalovaly, až nastal zase hluboký úpadek v tak zvaných brakteatech. Ale když pozdvihl od skín

hrádku, ukázal

nejprve

tváe svého posluchae vyetl soustrast s tmito nemotornými prohloubenými plíšky, spatil vedle sebe místo boubelatého oblieje Broukova vrásitou, hrbolatou tvá njaké venkovské babiky, která se ochotnému vykladai odmovala výmluvným kroucením šedivé hlavy, malebn zahalené kvtovaným, na babku vázaným šátkem. hlavu,

aby

z

'

Pan Brouek ky polehounku odtahoval za roh skín a použiv olš;a mžiku, kdy prvodce v obdivu nad skvlou dobou eských groš na posluchae zcela zapomnl, vklouznul áo zadní píní uliky a prošel jí spšn na druhou stranu sín, naež podél stny hustými skupinami návštvníku hbit se proplétal ku pedu. byl se za

numismatické pednáš-

158

Když

se po chvilce ohledl na zad, zpozoroval, že pán s bílou kravatou již pátrav vykukuje za roprobhl hem druhé skín po téže stran. nejbližší poboní ulikou, tedy zase mezi skvost-

ipern

nými staroeskými kancionály, na stranu opanou a v rychlém obratu zamíil již pímo do ústední sín pavilónu. Tam peletí jen plachým pohledem

obrnné rytíe, stedovké samostíly, štíty, sudlice, emdihy a palcáty, které beztoho znal dostaten ze svého výletu do patnáctého století, a chvatn prošel i druhým kídlem budovy k východu, kde negalantním máchnutím ruky odehnal rozkošnou blondýnku, která tu opt s okouzlujícím úsmvem a

pohledem nabízela výstavní

losy.

Venku

se ani nezastavil, nýbrž pro vtší bezpenost zahnul hned stranou do zákoutí za budovou retrospektivní výstavy. teprve, ped pavilónem plynáren, popál si krátkého oddechu. Stíraje pot s ela, ohlížel se nazpt k východu retrospektivy, mezi níž a Prmyslovým palácem celé prostranství již se hemžilo valnými zástupy a proudy návštvník, jichž pestrost zvyšovalo i nkolik rudých ha-

Tam

náckých koženek a skupina živ zbarvených polských konfederatek. Ale náhle sebou trhnul; zdálo se mu, že zahlédl v té živé mosaice bílou kravatu, nad níž dv bystré oi slídiv kroužily vkol. Bez rozmýšlení se obrátil, probhl pavilónem plynáren a kvapn uchýlil se do nejbližšího útulku, který se mu naskytoval za devnou a plátnou ohradu :

American-baru. arci ponkud zbžKritický výsledek svého ného studia retrospektivní výstavy shrnuje náš referent v povzdechu Samý missál, samý ornát, sa-

—

:

159

monstrance Takové vci patí do chrámu Pán a nikoli na výstavu, kam lovk nepicházel, aby se naladil k pobožnosti, nýbrž s docela, docela jinými úmysly! Konen uznává pan Brouek za vhodné, napraviti své opomenutí: porouí se totiž dodaten na tomto míst svému neznámému prvodci a dkuje mu zdvoile za ochotu, arci nevítanou. Vzdává slavnému výkonnému výboru svj povinný dík za lichotivé uvítání, jakého se nedostalo ani leckteré mnohohlavé deputaci z dalekých kraj; ba pipojuje spláceje zlé dobrým i svou gratulaci k pochvalným projevm eského obecenstva a vyzname-

má

!

i

—

—

jeho lenové horlivou, obtavou, svízelnou inností svou v plné míe zasloužili jen že si pidávali zbuhdarma i starostí a prací zbytených, jako práv v tomto pípad.

náním

s

hry, kterých

si

—

III.

—

—

(American bar. eská chalupa. Pán Broukv výlet do mladosti. Konopištská hospoda.) -

V

—

Amcrican-baru

klesl

Brouek na

nejbližší

sedadlo, odložil na stl obtížný hlavní katalog a zaal znovu kapesním šátkem na ele, tváích a šíji pracovati tak horliv, že pozbyl na chvilku zraku sluchu pro své okolí. Když ze strakaté, již provlhlé tkaniny se probral a zamlženým ješt zrakem ped sebe pohlédl, trhnul sebou v leknutí a vypoulil široce na podivný erný ()i)liej, který k v hluboké poklon zdvihal blmo ve-

konen

i

nmu

!

160

likých oí z pod ebenového ela, vroubeného hustými kudrnami jako ernou oví vhiou, zatím co temná ruka kladla ped nho njaký list. Pan domácí není ovšem takovým ignorantem v zempisu, aby si byl záhy neuvdomil, že nemá ped sebou

rohatého s pekelným úpisem, nýbrž pouhého ernocha, kterého podnikaví majitelé baru získali za íšníka, a zárove za vnadidlo své amerikánské výstavní udice. Pes to odplivl si rázn po svém leknutí a zamruel to Pánbh všeliiakou elád:

ku na svt Z podaného

Má

mu

lístku seznal, že zbloudil.

Ale

jaká už pomoc Žízie jeho vzrostla retrospektivním studiem do té míry, že se odhodlal zkusiti slep nkterý z tch amerických ledových nápoj, které ho jinak valn nevábily svými neznámými názvy, tu mezi anglickými vtroušena byla i nkterá eská jména, nalíená na srdce vlastenecké. poradil íšník, ukazuje er„eské kvítko?" ným prstem na jednu takovou položku lístku. ,,Kýho výra, vy umíte také esky?" otázal se pekvapen pan domácí. ,,Yes, etwas esky," pochlubil se ernoch, svit v laškovném úsmvu skvoucím blem zdravých zu!

a

svdn

b

í

mezi tlustými, vyhrnutými

Panu Broukovi

erné

prolétlo

chlapisko zabloudilo k

rty.

myslí

nám

:

bh

Hleme,

td

kterého na tch nkolik výstavních konce svta jenom síc a pece osvojilo si alespo tolik eštiny, že by mu mohl závidti nejeden vysoce postavený státní úedník, který v Cechách uprosted nás prožil celý vk. Arci, mezi sklepníkem a státním úedníkem je bílý ínebo erný, je tu rozdíl a jaký! Sklepník,

a

ví z

m-

! ;

161

pro nás a musí se za naše peníze s námi dorozumt páni úadníci však slouží pouze státu a my poplatníci existujeme jen proto, aby mohli bráti náležité služné a mli co psát. Píšou-li japansky nebo ínsky, po tom je nám práv tak málo, jako rozumjí-li našim žádostem a stížnostem i dávají-li si je pekládat nkterým zametaem kanceláe. Vždy ne-

aby ku píkladu každý Nmec, který se chce státi úedníkem v Cechách nebo pro Cechy, musil se nauiti bezcenné eštin, které nemže potebovati nikde než leda jen ve svém Pan domácí pochválil kývnutím hlavy ernochovu snaživost, ale navržené eské kvítko" odmítnul rázným máchnutím ruky, ponvadž mu tento název pipomínal známou msíní rosu v kalichu kvtinovém. Více zamlouval se mu název následujícího nápoje Bivoj", ale když pošinul palec o položku níže, zvolal již bez rozmyšlení: ,,To se rozumí, že pal-

mžeme pece

žádat,

úad

,,

,,

,

cát'

!"

ernoch ktl

schválil volbu radostnou

pro objednaný nápoj. Pan Brouek prohlédl

rican-baru.

Voln

Peneslo

jej

poklonou a

nyní zaízení Amevskutku do jiného svta. si

shry modrá obloha do ohrazeného

shlížela v jehož

stedu se vypínal vzdušný stánek s podivnou baatou stechou, bambuscných tyí, z krytou vkusn skupenými suchými listy palmový]:;rostoru,

rozestavenými vkol ve stínu nkolika strom, trely vysoké žerd, s nichž vlály vedle hvézdnaté zástavy Unie jiné strakaté prapory s prapatrným ctihodným podivnými znaky, imponujíce stáím a stopami mnohých bouí, jimiž se na výstavu

mi

;

mezi

stoly,

i

i

162

šastn

ohrada kolem prostoru pak byla vyzdobena tu a tam indiánskými tomahavky, štíty a kopími, ba i njakými šklebivými fetiši, jichž vlasy a vousy pedstavovala táse suchých palmových list. >ía krytém pódium po jedné stran baru zasedla práv družina hudebník, kteí zvláštním rázem sndých obliej a neobyejným stihem bílých, pestrými okrasami prošívaných rovnž se hlásili jako hosté z daleké ciziny. Z rozmluvy u vedlejšího stolu dovdl se pan Brouek, že jsou to Rumuni, kteí díve bývali hlavním magnetem a rozjaujícím ohniskem šumné výstavní vinárny Gallyho a pozdji se sem pesthovali. Odvolal v duchu jednu kivdu, kterou výstav inil. Nedostatkem cizinc patrn netrpla. Hle, pl svta je zastoupeno již na této skrovné prostoe: naši

probily

;

odv

Amerika

jej

hostí,

Afrika

mu

posluhuje a hudbu

k tomu obstarává Evropa nejstrakatjší kapelou, jakou mohla sehnati. Se všech stran zemkoule slétlo se tažné ptactvo,

pivábeno záivým majákem

naší výstavy.

Myšlenka O' ptactvu pipomenula mu viaticum, které cestou k výstavišti rozlinými koupmi ješt rozhojnil. Odbyl si ovšem anticipando již na Malé Stran jakýsi malý obd, ale bude dobíe, požij e-li aspo njakého sousta ped studeným nápojem. noval k tomu úelu známou nám tvrtku husy.

V-

Když papírový její obal na stole rozestíral, zpozoroval na hladké kamenné jeho desce njakou máraninu.

Obíraje husí nohu,

tužkou nartané

ádky:

peetl

následující

si i

:

!

163

RUMUNSKÁ ZPÉVAKA.j (Píteli Betislavu Boubínskému.)

Mrak, blesk, noc, den,

žár, uhel, peklo, ncbt;,

sen hvzdy, vzešlé temnem nad jezero, checht, hašiš, epopej a rotnanzero, chtán hydry, která vesmír stebe

vné

z

To všechno šílí, chlemtá, tvých oí mystických, ó

pálí, zebe, jihu dcero,

že jako nad propastí páví pero zpilý duch se zmítá kolem tebe.

muj

Spleen

mraný

muk

v duši,

i

slastí

stero,

rád v závrati bych navždy pohbil sebe v noc oka tvého, sndá bajadero,

Ty

seslaný mi

s

nebe erný chlebe,

mé v temný mramor psané desatero, v mé rakve eben z turmalinu hebe I

i

Orl.indo Furioso.

—

Dost hezká básnika posuzoval pan Brouek, vnikaje svým kapesním nožem \' ncpodajné pletivo husích svalu. Skoro jako znlka sleny Etherey Jen bych rád vdl, není-li ten Orlando Furioso njaký uhlí? (Po známém obyeji spisovatel ítá pan Brou!

—

!

ek

toliko své vlastní cestopisy a neml proto ani tušení o existenci Betislava Boubínského a Orlanda Furiosa, obou \ ynikajících spolupracovník naší cestopisné sbírky, s nimiž se tu tak nenadále na vý-

stav setká\áme.) Musí to být pece hezké pokraoval pan domácí ve svém rozboru básn a husy když si mže

—

—

164

lovk asem

zabásnit.

Mn samotnému bývá nkdy

ml

zapomenout na všechny pirážky a vylítnout si nkam do modra mezi skivánky. Ovšem, našinec si toho nemže dopát. Ale takovému básnickému vtroplachu je hej Nemusí tak njak, jakoby ch

!

o nájemníky, o plyn a vodu,> o zboená kamna a prohnilé podlahy když mu napadne, sedne si do chládku, vytáhne papír s tužkou a zazpívá si jako tS.lavíek. Arci, zcela bez pemýšlení to pece nejde. Je vidt, že také básnictví za naší doby ustavin pokrauje jako všechno ostatní. Vzpomínám si dosud na veršíky z naší staré ítanky starat

se

;

nkam

:

Nenaíkej v své chudosti, jak bys jen své vady zel, že ti Tvrce v nemilosti statk zemských odepel

,,

— osti", —osti", ,,

,,zel",

mj

—

—

a hrálo to jen Jako tady: .^nebe", tím by mohl být už

,,pel"

Ale te, ty bože! ,,stebe", ,,zebe", ,,tebe" s každý vrchem spokojen; ale což.

-

toto!

Dostaneš

(ná-

davkem ješt ti takové krásné rýmy a dostal bys jich bezpochyby plný tucet, kdyby neplatilo také o rýmovnících: ,,Kde nic není, ani ert nebere". ku podivu jest, co všechno musí nynjší básník

A

ádk

do tch nkolika mizerných vecpat. lovk se ani nevyzná ve všech tch turmalinech, propastech, nocích a mracích jen tolik se mi zdá, že za všemi tmi temnotami vzí njaká ernooká cikánka. Ah, ovšem Alespo nápis té zmotaniny

—

!

je

srozumitelný jak se patí. Jist že najdu tamhle

na pódium

tu r

umunskou zpvaku, do

které se

165

ten chlapík zahledl a jíž tu hned na stole zanechal veršované vyznání lásky. Prohledl si pozornji hudebníky. Nejdíve mu padl do oka hubený ahoun pro zvláštní dechový nástroj, jakési z delších a kratších primitivních píšal sestavené varhánky. jejichž spojenými otvory jako na zkoušku sem tam smýkal po širokých ústech dále zaletl jeho zrak pes nkolik jiných originálních hlav ku pkné tvái mladého muže s temnými, zádumivými zraky, nad nimiž rozpínala se nápadn veliká, nad koenem nosu srostlá, jako ha\'raní kídlo erná oboí a za tímto ;

tém

pkným

upírem

— —

Pan Brouek

tiše

si

za-

hvízdnul a zakýval hlavou Ahá Ano, tam v pozadí veliké vyhledaly ze sndého ženského oblieje erné oi, které i jeho samotného na chvíli pomátly. Ale v tom zaujala jiná, dležitjší vc jeho po!

:

dv

ernoch pinášel mu objednaný palcát". nepívtiv zadíval se do íše zaržovlé te-

zornost.

Dosti

,,

kutiny, v níž hust plavaly kousky ledu. A co je tohle? podivil se vysoké, tenké rource.i ouhající

—

Njaký

rákos nebo Ale co stéblo jakési neobyejn tlusté slámy jako za chlapeckých Snad pece nebude s tím ? let, když leže na biše u potoka, se stéblem slámy v ústech Rozpait rozhlédl se kolem i zdálo se mu, že zachytil na nkolika stranách pohledy, stopující napjat jeho konání. Oho Zárove si pipomenul, že tu sedí ped tváí tí dílu svta a proto, nedbaje sv^é žízn, klidn postavil opt záhadnou slámku do íše a bubnoval jako v myšlenkách všemi prsty 2

obsahu íše. Vytáhl

ji

—

—

—

——

!

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

1 I

.

166

po

Stole,

piln však pi tom pošilhávaje po

vedlej-

ších stolech, kde trely také takové rourky ze sklenic jiných host. nahnul se jeden ku svému stéblu Ameriko, proslavená svými pevolnosti, Ó kotnými pokroky, svou vychytralostí a praktiností, jak hluboko jsi klesla té chvíle v oích Broukových Co netroufal si díve ani domysliti, tu to máme! Srkají své bryndy sjamkou jako hrající si

Konen

.

.

zem !

malé dti. Krásný pokrok istá civilisace A s tím svým znamenitým vynálezem neostýchají se pijíti snad aby nás dokonce pouili, k nám na výstavu jak máme prakticky pít Po ertech praktické A pan domácí pedstavoval si s potupným úsmškem, jak dlouho by trvalo, než by takovou slámkou vytahal svou obvyklou veerní míru. Ale konen pomyslel si, že s vlky nutno výti. S pošklebkem sarkastickým na tvái vzal rourku elegantn mezi dva prsty, nachýlil k ní ústa a vtáhl první lok. Pak pozvedl hlavu, obrátil oi k nebesm a pohyboval chvíli jazykem v pootevených ústech Brrr! A tu sladkou limonádu opovažují se pojmenovat palcátem! Žižka by se nad tím v hrob obrátil. Takovým palcátem by neporazil ani vrabce. Proti tomuhls jsou ješt pány všechny ty neškodné palcáty, kterými se tak rádi ohánjí všelijací básPan Brouníci a politití eníci. Krásný zaátek ek si ekl, že má s husitstvím rozhodné neštstí. Byl by splakal nad svou žízní nepamatoval již dávno takovou jako práv dnes !

!

—

!

.

.

!

.

!

— !

Ale ni

musí

temným

státi

tu

zaplatit

beku

ovšem nenechá. Vždy za peníz. S obliejem tedy dále, tahal bez pe-

nekesanský

jako noc srkal

<

.

167

plnou silou, aby radji už byl hotov. Pi tom neubránil se uzardní pomýšleje, jaký obraz

tržení

poskytuje, sed tu nad v ústech jako kloue, které

asi z

mydlinek.

se slámkou koule tpytné dlá

sklenicí si

dn

nic palcátu" nezbylo na než trocha ledu, ízek citrónu (!) a zelený list njaké bylinky (!!), odhodil pan Brouek s opovržením rourku na zem a položil melancholicky hlavu

Když

posléze

z

,,

do dlan. Pojednou škubnul sebou, jakoby jím byla projela elektrická jiskra. Svérázná hudba rumunská spustila tak ohniv a svižn, že jej rázem strhla do svého jarého, boulivého proudu. Tvá se mu rozjasnila, oi zajiskily, hla\a kývala do taktu, prsty bubnovaly prvod po stole a také nohy zaaly pošlapovat, jakoby k tomu obstarávaly pedály.

A

tcd pedstoupila okrouhlené tvary tím

zpvaka, jejíž s\udn zaúinnji vynikaly v bílém,

rUznobarvými arabeskami protkaném národním šat rumimském. Její zpv jakoby vytryskoval z hlubin vášnivé touhy, kteráž zdála se také zachvívati celou postavou a sálati z velikých erných oí, plných jižního žáru. Pan Brouek již úpln pochopil temné hlubiny Orlandovy básn. ty nyjící oi jakoby se upíraly práv na nho. Ohledl se za sebe; ale ne on, skuten on sám je vyvoleným terem toho loudivého pohledu. Pocítil zvláštní tíse, pivel oi, ale rusalí kouzlo vnikalo sluchem neodolateln do jeho duše a Na štstí pro stízlivost našeho referátu tuto stízlivost (v peneseném smyslu) zvolil sob

A

—

.

.

—

168

pan Brouek oproti vnému jednotvárnému nadšení ostatních referent za vdí hvzdu své výstavní pouti na štstí tedy zdvihl se jeden z Rumun a s talíem v ruce zaal koledovati po hostech. Pan doinácí hbit polapil ernocha, kmitnuvšího se práv kolem, zaplatil svj ád, sebral hlavní katalog a vzdálil se z American-baru tak

—

ve svém chvatu div neporazil jakéhos vousatého vrátného nebo hérolta s ohromnou ervenobílou šerpou a erveným baretem, kterého podnikatelé baru, nemajíce dosti na ernochovi, nastražili u druhého vchodu své výstavní pasti. Venku zdvihl si náš referent pkný, erstvý vrcholík chmelu s bohatými šištikami, nkým zde utroušený, a vetkl si jej do dírky kabátu, aby tím významným, krásným emblémem také pispl k oslav dnešního velikého dne. Pan Brouek, rozhlédnuv se po skupin budovek za American barem, div nespráskl ruce nad hlavou. Nechtl skoro uviti svým oím. Spatil totiž ped sebou polodevné, slámou kryté stavení, za které by se v pokroilejších eských krajinách stydl i nejposlednjší baráník. Stny z hrubých trám, mezi nimiž se táhly prouhy obílené hlíny prkenný štít, na špici s okrouhlým výstupkem doškové stechy sprostá vrata s šindelovou tískou ped nimi stejn primitivní studna s okorychle,

že

—

;

;

—

;

zkrátka, vem'; vzadu pedpotopní devná pavla zcela sprostá selská chalupa, jaké bohudíky straší už jen v zanedbaných odlehlých koutech našeho venkova, o které slušný cestující nezavadí. tady to postaví na výstavu, zrovna ped oi cizincm!

A

A

ješt

si

napíšou švabachem na

štít,

že ta ostuda

!

1C9

pomocí Pána boha všemohoucího a nákladem výkonného výboru výstavního léta Pán 1891 dne 15. Aprilis." Ješt kdyby byli na„vyzdvižena

psali

jest

prvního

s

apríle

A

když pan domácí dále pozoroval máji se strakatými fábory u vrat, sprosté slunenice v zahrádce ped okny, ohrazené obyejným plotem, naivní ezby na trámech a kiklavé kvty na malovaných devných okenicích, tu zbarvil již ohnivý rumnec studu jeho líce. Hanbil se za národ ped cizinci a byl by snad onomu americkému vousai s baretem se sebe svalil všelikou zodpovdnost za tento výstavní skandál, kdyby mu \' tom nebylo pišlo na pam, že již díve sem tam ledacos zaslechl o eské chalup na výstav. Ale tato pipomínka nedovedla ho zcela udobiti. Smíil se tehdáž jen po mnohém vrtní hlavy s podivnou myšlenkou

vi

poadatel

\

ýstavy,

ale

takhle

si

pece

její

pro-

vedení ani v nejhorších obavách nepedstavoval. Když tady už chtli mít selské stavení, pro se neohlédli

nkde

v okolí Prahy

;

byli

by tu

našli dost

poádných kamenných a cihlových domku, za které by se alespo našinec nemusel hanbit. A jestliže mermomocí chtli míti devnou chalupu, mohli ji pece trochu vyonait njakým švýcarským štítem. Co pak jsou platný všecky odborné školy, když se vkus našeho venkova na samé výstav zase kazí takovým niemným haraburdím! S nechutí vešel pan Brouek na dvr chalupy. Trpce usmál se nad obílenými špalky jež mly bezpochyby pedstavovati ouly v chudobné zelnici, ohrazené hrubými kládami, zakýval ironicky hlavou ped neobarveným devným holubníkem

—

—

:

;

170

a piklopil si dlaní ucho, nehrub potšené drsnými zvuky dud, jimiž staec v opentlené vydrovce, koženkách a pestrém staroselském úboru, sed v kout dvora, astoval návštvníky chatre, kteí za to házeli mdáky do plechové misky vedle nho. Ale v tu chvíli práv dudák ustal a drže v rukou njaký lístek, prohlížel zkoumav jeho líc i

rub. ,,Á

smšn ,,I

se lekl,

tou

—

partes, z partes?" otázal se ho popan domácí. jeden pán mi to hodil do misky už jsem že je to padesátka, ale zdá se, že si ze mne z

—

odpovdl

máranicí udlal jen dobrý den,"

mrzut dudák. „Ukažte!"

Pan Brouek tyto

vzal

mu

papír

z

ruky a peetl

ádky

DUDY

\'

ESKÉ CHALUP.

(Píteli

Ó mne v a v a

Orlandu Furiosovi.)

dudy, vaší notou švarnou, tkli\ou blaží

ní boží

dd

fyzí

zpvánky,

obilíko šumí nivou

rodný blankyt jásá ski\'ánky, plesn zvoní srp, až srdce skáe, lib vrí hudba vetene, pod rukou panímány do krajáe proud mléka zurí z kravky vemene vám zasvcuji vroucn zpv svj chudý, ó dudy, dudy, zlaté naše dudy! ní

—

Ó

zlíbat chtl bych, zlíbat tisíckráte vaše píšaly a starý mch, v nmž poklady sn rodných ukrýváte, jímž doušky mateí vlá zdravý dech

ty

'

!!

! •

171

tam švitoí stech eských vlašovnky, tam plesá ryzí píse šuhaje a žežulkami teskní dvulenky,

—

když srdékem jim láska zahraje Ó kudy jdu, jen po vás toužím všudy, vy naše švarné, acké, zlaté dudy

Ó

dále,

vn

s

drahou rodnou nivou

nech nech

líbezné se snoubí zkazky dud, vylévají písní sladce tklivou náš pravý, ryzí, eský ples a trud Dál, acké dudy, hute arným tu libou, zlatou domovenky báj,

mchem

nám srdce rozjate svým zvukem le vrah podest jím zpu]Dnou cizácký,

láj

—

pudy ó dudy, dudy, dudy

Ach, vydudejte

mor

švarným,

s

naší otné

Betislav Boubínský.

nal

,,Za vaši muziku je toho až dost," poznamepan domácí, vraceje dudákoxi poetické zpro-

pitné.

S obavami vešel do chalupy.

ten,

A

shledal sku-

že je vnitek dstojným sokem zevnjšku. Byl tu sklad všelijaké selské \'eteše, nad jakou by se útrpn zasmál již i nejstarší venkovský ddeek. Pan Brouek byl za svých pacholetských let jednou na posvícení v ddin, od Prahy dosti vzdálené. Jeden jeho píbuzný býval tam mlynáem, ješt panem otcem" starého rázu. Živ pedstavuje si dosud lesklou, skrovnými jen šedinami ovnenou lysinu a vrásité, zaervenalé tváe toho vážného, ale srdeného ,,Staroecha" a pkný, mkce zaokrouhlený, pívtivý obliej tetin, pod hladce piesaným, lehce prošedivlým \lasem, zahaleným v hedvábný, na babku uvázaný šátek. Z posvícen,,

172

ského výletu k

Brouek zárove

tmto

píbuziiýni zachoval

si

pan

sice leckterou píjemnou vzpomínku, ale se pamatuje, s jakým pohrdáním již tehdáž

jako hoch pohlížel na sprostné, staros\'tské zaízení jejich domácnosti.

Vzpomíná na

to

jako dnes.

Vz

zastavil

na

dvoe ped nízkým stavením, z nhož vzácným pražském hostm vybhli vstíc všichni domácí. Nastalo srdené vítání a objímání, za nhož jen malý Brouek ponkud váhav se ml k sestenikám,

odným po sprostu ve kvítkované sukn, v erné kacabajky s úzkými ruká\'y a s varhánky v zadu a v pestré šátky s dlouhými tásnmi, uvázané kížem pes prsa, na nichž se tpytil dukátek, zavšený na hrdle. Piznává se, že navzdor všemu tomu jedna z onch sestenic svžím rumncem hezounkých tváiek a sladkým ohnm jasných oek vznítila v jeho chlapeckém srdci první nejasnou pedtuchu milostných pocit. Hosté vešli do sín, kde nech spousty kolá vábiv lahodily

píjemné

kuchyn. Na

vn

již

se

peení

levo bylo vidti pavá a frivá hudba chlapci vzduch byl nasycen jemným se rozletoval po celém

z

na dlouhých prkusmívaly a ichu bublající a syící

do mlýnice, tak se

jejíž kla-

líbila,

a

jejíž

bílým práškem, který dodávaje lehkým pudrovým pídechem zejména vlasm oné sestenice zvláštního pikantního pvabu na právo vcházelo se do svtnice, která byla upravena vtšinou ješt po starém, sprostém vkusu a jejíž lec-

tém

stavení,

;

které píslušenství pipamatovala panu ta veteš ve výstavní chalup.

Broukovi

173

U dveí

ješt cínová kropenka jako tuto; na levo od nich byla nemotorná pec s lá\kou dokola na pra\"o almárka a police s podobnými tana téže líi, mísami, sklenicemi a lžícemi jako zde stran v zadním rohu prostý nenatený stul s lavisela

;

;

hrubými židlicemi nad ním na stn devný, stáím již zaernalý krucifix a rozliné obrazy svatých, namnoze stejné ceny jako ty, které zde v imivicí a

;

tované výstavní chalup urážejí jeho vkus, vytíbený odaliskami a neapolskými západy slunce. A týž devný truhlík na sul, jako zde, visel tam u dveí vedoucích do zadní svtniky domácí mohli si tu mimochodem osoliti chléb nebo zemata, kdežto arci pro hosty stála devná, íškovitá slánka na stole vedle nakrojeného pecnu. Ostatek svtnice vyplovaly jednoduché, vysoko nastlané postele a pomalované truhly; v almárce, vhloubené do stny, ležela vedle jiných pokladu prastará bible v odraných kožených deskách, jejíž devoryty malého Brouka nemálo zajímaly, by dnes již stží obstály ped jeho zjemnlým esthetickým soudem. Jinak ovšem pohlížel již tehdáž pražský hoch s útrpností a pohrdáním na to prostodušné, staromodní okolí, s nímž ho smíily jen chutné koláe všeho druhu, dopolední potulky s bratranci a sestenkami rozsáhlou zahradou s dozrávajícími švestkami a zejména nekonená posvícenská hostina. Ty ;

a

peste kvtované hlinné talíe a mísy, nakupené ve výstavní chalup, oživují v panu Broukovi pedstavu onch hus, kachen, kuat, selat a jiných mas

peených

rznými omákami,

které se tehdáž veselou posvícenskou spoleností stídaly bez ustání až do pozdní noci, v

i

s

podobných nádobách

ped

!

174

panu domácímu posud

sliny se sbíhají v ústech a zraky se rozjiskují blaženou vzpomínkou. Za to valn píjemných reminiscencí ty ernebudí v pruhované peiny, pod jichž dklada nou vrstvou se pak až do rána dusil v nepokojném

Že

nm

mode

ven

spánku. dtství! Pan Brouek zalétá k nim s tichým steskem a leckdy zarosí se oi jeho hlubokým pohnutím, když si vzpomene, jakým rozkošným koením mu tehdy svží chlapecká chu koenila nejedno prosté jídlo. i\ch, ten božský žaludek mládí již se mu nevrátí nikdy

Dávno minulé

Na sel

však

zlaté

asy

vzdor tmto sladkobolným upomínkám mui vnitní stránku výstavní chalupy rozhodn

odsouditi. I onen ku starým zvykm lnoucí ,,pan otec" byl by se asi usmíval a lysou hlavou vrtl nad rozliným tím hamparátím a haraburdím, nad tmi neomalen vyšívanými koutnicemi a pokrývkami, nad tmi podivnými držadly na loue a železnými kesadly, za která by se již tehdáž byli stydli a které do naší doby elektrického svtla teprve se hodí jako pst na oko. Náš referent vbec zde všechen ten brak vystavili nechápe, k a jak to mohou ješt vychvalovat, ba i básn na to skládat. Ci snad chtjí dokonce, aby naši venkované zase jedli ze devných talí, svítili louemi a nosili beranice s fábory, koženky, holubiky, strakaté kordulky a celou tu pedpbtopní parádu, v níž strašily devné figuríny ve výstavní chalup A cizincové si ke všemu snad pomyslili, že je náš venkov skuten dosud tak hanebn pozadu, jak to vidli zde.

emu

!

175

Jestliže však poadatelé chtli jenom na odstrašenou znázorniti, jak vypadával za stará náš selský píbytek, mli to dle náhledu Broukova zejm na chalup samé vyznaiti a vysta\'ti \'edle ukázku nynjšího rolnického obydlí eského. Mohli si \ziti

njakou zámožnjší venkovskou domácnost, je dosti v našich vesnicích, a zaíditi v pkném zmenšeném \ydani pražského inžoxního domu za \zor

jak jich

nebo ve \'kusné švýcarské ville hezké pt)koje s moderním nábytkem a s figurínami skoro bezvadn pomstsku odných majitel; ženské by sedly u piana nebo studovaly módní asopisy, zatím co hla\a rodiny by se probírala dopisech berního úadu nebo ve výtahu z knih pozemkových tyto listiny by se arci musely umístiti tak, aby do nich navštvovatelé nemohli nahlédnouti. Procházka eskou chalupou" našeho referenta tedy málo potšila. \'rtl hla\ ou nad kraslicemi s d\'

—

,,

!"

tinskými kresbami, ulevil

ped zavšeným

ironickým ,,Ajajaj svatým duchem", \yrosi

na nitce beným z prázdného vejce, pozlátka a pestrých papírových kídel, a sepial dokonce ruce nad malovanou kolébkou, v níž leželo devné nemluvn v pestré karkulce a peince, za hraku majíc loutku, která byla udlána z cumlu, ovázaného strakatým hadíkem a opateného místo rukou papíro\ými proužky. selského

Usmál

,,

se

vyšívání,

také ukázkám naivního staropomýšleje, jak ubohým býval

zdobícího se tmi smšnými srdéky, trojlístky, tulipány a ptáky. Hned za chalupou padlo mu do oka jiné podobné stavení s velikým chvojovým vncem a nápisem ,,Konopištská hospoda" na devném štít.

vkus

lidu,

176

Tomu

odpustil

již

spíše

starosvétské

vzezení

a

vnec psobil na dokonce ;zvláštsympatickým kouzlem. Pan Brouek je pítelem tch starých dobrých vnc, které alespo v plechovém napodobení až do nedávná tak hojn chvojový onen

níni

se vyskytovaly v ulicích pražských.

V

té

vci

ne-

s moderním proudem, který smítá výmluvné emblémy a petvouje sousedské

souhlasí nikterak ty prosté

hospdky

s útulnými šerými kouty v elegantní restauranty, v nichž se skoro bojíš usednouti na vzácný povlak skvostných pohovek a odhoditi na etkvina lesklou parketovou podlahu, v nichž se všechno tpytí nádherou, kterou si musí host draze zaplatiti, a kde si netroufáš naparádného sklepníka, majícího vzezení místodržitelského rady, vypeskovati za špatné pivo, které ti jako z milosti pinese. Bylo záhodno paralysovati nešastný ,, palcát" sklenicí ádného nápoje. Pan Brouek usedl tedy na selskou židlici za jeden z prostých stol, roze-

ek

ped hospodou

ve stínu akát. Obsloužil ho íšník ve spodkách po kolena zeleném kabátci, vyfintný pestrými fákrátkém a

stavených

bory.

Bezpochyby jste se nakazili sousedstvím?" prohodil uštpan pan domácí, mrsknuv okem a palcem po eské chalup", v jejíchž oknech bylo vidti strakaté figuríny starodávných sedlák a ,,

,,

selek.

íšník pokril

jen

ramenoma a odešel pro pivo práv pisedl k témuž stolu.

jinému hostu, který si Byl to elegantn odný pán, kterého pan Brouvousy upraek v duchu vadil mezi cizince. vené a la Gontran nebo Gaston z Journalu Amu-

Ml

177

nesmírn vysoký

sant,

bát

nápadn tsný

karafiátem v knoflíkové dírce a

s

více

cylindr,

v ruce držel

;

K

ztlouští

htil

žluté

zákenického

kaste-

kyje.

nemalému pekvapení pana domácího

oslovil jej bezvadnou eštinou. Byl zaslechl žert se sklepníkem a tázal se oste ,,Vám se snad naše eská chalupa dokonce nelíbí?"' „A vám se bezpochyby líbí?" opáil pan Broutónem, projevujícím, že v opravdovost :

ek

neví

dotazu.

mi

„Zda-li se

ped

stanu ,,

líbí!

Bývám u

vytržení, kdykoli

tímto ryzím klenotem naší

istý klenot!" zasmál

se

výstavy."

potupn náš

refe-

devný

.Takový a doškový barák, který by se hodil leda do njakého zapomenutého hnízda, kde dávají lišky dobrou noc, ale nikdy na výstavu." tomto quodli,, Práv sem se hodí \ýbom. betu cizích sloh je to zvuk našinský, pvodní a samorostlý. A nenáleží bohudíky dosud zcela minulosti. Ješt nacházíme dosti takových roztomilých stavení po eském venkov. Ve vaší krajin bezpochyby již nadobro ustoupily ne\kusným výrent.

,

V

tvorm nynjších venkovských

stavitel a

mistr

zednických?"

Pan Brouek pohlédl oste na šviháka a vil

s

drazem

:

,,Jsem

pražský

mšan

a

pramajitel

domu." ,;Ah,

odpuste,

.

.

.

Tedy Pražan a pan domácí.

pochopuji, že máte více smyslu pro xýnosné inžovní domy, nežli pro starobylé chalupy. A bezpochyby nelíbí se vám také ani za mák ony ukázky lidového umní, národní ornamentv, \yšívání, Již

kroje ?"

"

:

178

vMluvme si upímn, pane. Snad mi nechcete namluvit, že ,sám shledáváte njaké umní v tch kolekách, srdíkách a jiných hloupostech, které ledajaká stará bába na plachetce vyšila nebo nkterá selská holice kudlou na pomlázce vyškrabýt rádi, že se nyní továrny vkusbala? ?

,

Mžeme

nými vzorky samy starají o to, aby náš venkov nebyl vzdlanému lovku pro posmch. A co se týe selských koženek a kokrhel Prosím, než vynesete svj soud, prohlédnte si laskav tamhle tu skupinu," vskoil mu do švihák, ukazuje stranou. Šla kolem spolenost mladík a dívek v národních krojích. Byly to švarné venkovské postavy a teba že bylo na jejich úboru znáti, že je pouze píležitostným (a nikoli veskrze pesným) nápodobením národního kroje z rzných eských a moravských krajin, poízeným toliko ku dnešní slavnosti doesné, slušely jim pece výborn ty krátké koženky, rznobarevné kamizoly a opentlené vydrovky. zvlášt pak dívky vypadaly roztomile ve zlatých epekách a blostných holubinkách, v pestrých, zlatem prošívaných živtkácii a napouchlých snžných rukávech, s vlajícími rznobarvými fábory kolem do kola. Všechny mly chmelové ky-

—

,,

tiky na adrech nebo

ei

i

chmelový vnec v ka-

deích.

Pan Brouek sledoval

mlky

pohledem barvitou

skupinu, až poslední fábor zmizel za eskou chalupou, a piznal pak s okem sni\ pihmoueným ,Je-li ženská k svtu podobna, sluší jí všecko. Ostatn, kdyby se místo vleek mly zavésti takové krátké sukn, hlasoval bych pro to sám obma

179

— —

A

rukama. Ale jinak pak, co je všechno plátno! Naši venkované obléknou se \ám snad jednou za rok, k njaké slavnosti do tak zvaného národního kroje, jako se lidé pevlékají k vystoupení na ochotnickém divadle nebo do maškarního plesu, ale to snad sám do opravdy nemyslíte, že by se kdy vrátili k brslenkám a holubinkám svých strakatým pentlím a prababiek, k a vyšívaným tulipánm, za kterýnii by se i \' Praze každý s posmchem ohlédl, neku-li \e \'ídni a !" jinde v cizin Švihák usmíval se ironicky. ,,Ah, ovšem, o to jde hlavn, aby se nám nevysmáli domácí a cizí šosáci. Proto pry se vší malebnou barvitostí a svží pú\odností Proto iní dobe naŠi vesniané, že odívají se nemotornými karrikaturami ne\kus-

tm

praddek

!

ných mstských oblek. Vru krásný je pohled na takového venkovského šuhaje, kterýž v úprav svého zevnjšku obírá si za ideál njakého pobudu z

páté

tvrti

pražské.

by se náš venkovský lid krásn strojil, nechci také tvrdit. \'ždy nemají na venkov žádných Alottlu. Ale dlají alespo co mohou, aby vypadali podle nynjšího svta. Já se také neoblékám podle nejnovjšího žurnálu, ale proto pece bych spíše všem svým nájemníkm odpustil inži, než bych si vyšel na ulici ve svatebním fraku s\ ého nebožtíka otce. Jaký kroj, tak se stroj pra\ staré dobré písloví." ,,Ano, jaký kroj, tak se stroj !" opakoval onen s dívjší trpkou ironií. ,,Nei se tím, co sám uznáváš za dobré, ale dlej prost to, co dlají jiní. Tato moudrá zásada vyhubí poznenáhla kde ,,Inu, že

!

í

"

:

180

jaký svží a pestrý kvt pvodnosti a promní na konec svt v jednotvárnou a jednobarevnou pouš, v níž uniformované lovenstvo zhyne nudou. Snad nkdo namítne, že šat je vcí malichernou. Ale s tím nesouhlasím na prosto. Dle mého pesvdení zevnjší úprava souvisí tsnji s \'nitní podstatou

lovka,

nežli

soudím, že

se

se krasocit celých

mrou

A

obecn

nemže

myslí. každou býti lhostejno, uráží-li a kazí-li

národ nevkusnými nápady n-

kterého krejího nebo módního tatrmana, podle nichž se ve slepém opiení obléká celý svt." ,,,Ale dovolte, pane, vám práv sluší takové výklady nejmén," namítl oste pan domácí a zmil šviháka výmluvným pohledem od hlavy k pat ,,Když se vám tak velice protiví nynjší moderní šat, pro pak vy si místo cylindru nepostavíte na hlavu opentlenou vydrovici a místo pantalon neobléknete koženky?" Švihák na chvilku v rozpacích se zarazil. ,,Ah, to je nco zcela jiného," zaal se pak hájiti. ,, Mluvili jsme o venkovském kroji, který se pro nás Msta nemla u nás nikdy mšáky arci nehodí Piznávám ovšem, že zvláštního národního kroje .

.

.

.

.

.

do nhož mne nutí spoleenské postavení a tyranie vševládné módy, proti níž byl by bohužel bláhovým odboj jednotlivce Odpuste, pane, nechci vás urazit, ale pipadá mi to, jakoby kazatel, který pro tloušku sotva dovede vystoupit na kazatelnu, zaal hímat proti nestídmosti. Vy sám jednáte si o pekot, kde jakou podle novou módu nkterý krejí nebo tatrman se

mi

nelíbí ten šat,

—

,,

— za hranicemi

—

vymyslí, a venkovanm vašich slov chcete vyítat, že se nedrží starého kroje nebo do-

181

nmu

Dobe

povídal onehdy starých není malovaných žbánú nic než selských truhel a pouhá bláhová móda, která k nám pišla z ciziny; až se jí tam nabaží, hodí i našinci ty bareNmá stepy Má úcta!" zpátky na smetišt, odkud je zvedli. Ukoniv takto vítzn šrtku s obhájcem eské chalupy, zaplatil pan Brouek svj ád a ubíral se

konce že se k pan rada, že

i

to

nevrací

!

sbírání a vychvalování

—

dále.

—

Redaktor tohoto díla popál sice náhledm svého spolupraco\'níka volného prchodu, ale nerad by, aby tenái mlení jeho \ykládali za souhlas. Pochybuje sice také, že kdy znova oživené národní kroj, ale jemu jest ho upímn líto. On nezávidí cestovateli budoucí doby, který od Gibraltaru až po Archangelsk nespatí jiného kabátu, nežli jaký bude líbí míti sám na sob. Mluvte si co chcete :

mn

se rozmanitost nejen v duchovém život, ale i v zevnjším zjevu lidské spolenosti. Mnohotvárnost a mnohobarvost to jaro, mládí, život chudoba to zima, stáí, smrt. Je-li spráxna t\ aru a barev tato theorie, stárne lovenstvo valem Jako blížící se zima stírá s chudnoucí krajiny barvu za barvou, splyne všechno v jednotvárnou bl nebo až

— —

;

:

konen

še, tak zaniká všechna samorostlost a rozmanitost kroj, obydlí, obyej a život celého vzdlaného lidstva vpravuje se pozvolna v jedinou nudnou šablonu. Ci to jen stav pechodní, i po té zim rozkvete nová bujará, pestrá vesna? Jsou snad nkteré zjevy našeho života již známkami toho píštího jara? Máme snad jako první jeho fialky vítati ty malebné hasiské pilby, jichž veselým tpytem se usmívá šírý eský kraj ? Tu Sv.

pch: Sebrané

spisy.

XXVI.

12

182

Švarnou úpravu našich statených vysloužilc? A sám zda nezželelo se mu chudosti a nudnosti našeho moderního šatu, že ji zaíná o pekot zpestovati smlými tvary klobouku, bohatým zlatým tepením, výložkami všech barev a bohatýrskými kordy ? Nevím, kdo vymýšlí a schvaluje tyto rozmanité uniformy, ale podle neobyejné jejich \-kusnosti soudím, že je k tomu zízena zvláštní komisse státních esthetik. Již upravila vláda podle svého vkusu zevnjšek všeho, co s ní jakkoli souvisí, i lze doufati, že postará se asem i o nás ostatní. Ale možno také, že i tento všeobecný erární kroj budoucnosti zstane pouhým snem jako jiná proroctví o píštím vku. S jistotou mnohem vtší lze bohužel pedpovídati, 1) že národní kroj dí\-e i pozdji zanikne i v tch krajinách moravských, kde dosud jako na vzdory našemu blaseovanému, nervósnímu vku kvete veselými barvami polních stát

—

kvt;

2) že za to v etných museích a sbírkách soukromých nakupí se spousty pestrých živtk a šátk s národním vyšíváním, k nimž bude zbožn

putovati snad ješt totéž pokolení, které je odložilo; 3) že budou o jejich svérázné kráse blouzniti a nevkus moderních kárati esthetikové v oblecích, hodících se nejlépe za doklad jejich tvrzení; a 4) že naši potomci nebudou jiní nežli my, kteíž nejen nosíme šaty, jichž nevkusnosti

odv

konen

se smjeme, nýbrž zachováváme úzkostliv i jiné formy, jež jsme dávno prohlásili za titrné a zpozdilé a ídíme se v život spoleenskými ády, jež na eništích a v knihách zatracujeme jako liché a niemné.

>

183

IV.

— Železný dm. — \ysthovalecké myšlenky — Pavilóny Gottwaldv a Jaromského. — Kvtena. — Pavilóny Hospodáové a Hauptv. — Pomník Dobrovského. — Ovoce. — Pavilón papírnický. — Pavilón msta Prahy. — Pavilón záložen. — \'iktorinova vinárna a restaurace (Turecká kavárna.

pana domácího.

Smíchovského akciového pivovaru.

Hned

za Konopišskou hospodou zastavil Broukroky stan z rudé kltky, okrášlené zlatými pil-

kovy msíci a hvzdami,

byla ovšena také ohrada, uzavírající volný prostor po obou stranách stanu. Nápis ,, Turecká kavárna" ohlašoval nový kus cijíž

zího svta, penesený sem z dalekého Východu. Pan domácí není sice básníkem, ale mívá pece chvíle, kdy operutný fantasie unáší jej v koniny, plné pohádkového tpytu, a zejména arovný orient bývá zhusta jeho poetických snu. Positivních

o

pedmtem

vdomostí o

nm

nabyl hlavii z malovaných štítu rozliných obrazu ve zpsobu známé Spící odalisky", kterou si poídil do své ložnice. Leckdy ocituje se v duchu na kyprém, kvtovaném koberci, se skíženýini nohami, s asnatým turbanem na hlatrafik a z

v

dlouhým ibukem

,,

aroskvoucí komnat s \yhlídkou na purpurové vlny Bosporu a les liliov bílých minaretu, obklopen zástupem pvabných Fatim a Zoraid, které jej dílem ovívají •obrovsk>TTii vjíi ze pštrosích per, dílem ho baví graciósním východním tancem, zvoníce pi každém pohybu zlatými ozdobami svých kotníku a elenkami ze tpytných penízku, od nichž dlouhé mušelínové závoje malebn vlají kolem ztepilých postav. Ale samo sebou se rozumí, že všechno dje se v neja

s

vtší poestnosti.

v ústech,

v

181

Toto východní kouzlo oválo jej nyní z rudého stanu a ponvadž krom toho uznal, že nebude na škodu, vyrovnati spor živl tak rznorodých, jakým byly palcát a Konopišské, íškou silné erné kávy, odhodlan pozvedl oponu vchodu. V ohrazeném, shora nepokrytém prostoru, do nhož vstoupil, stály titrn malé stolky a stoliky neobvyklého tvaru, postené strakatými koberci. Ponvadž se rozpakoval sviti své tlo takové dtské híce, uchýlil se radji do vnitra stanu, z jehož pozadí mu kynula pružná orientálská pohovka. Ale když, usedaje na ni, výstavní katalog neopatrn položil na filigránský stl, pekotil se tento .pod nezvyklým benienem a pikvapivší odaliska mla dosti práce, nežli vše opt do poádku uvedla. Ano, odaliska, skutená odaliska, krojem i celým zjevem podobná východní krasavici jeho ložnice, pichvla se, aby obsloužila pana domácího nechybl jí ani tpytný penízkový ocelek s vlajícím ;

závojem.

Broukova básnivá obraznost rozehrála se co nejpíjemnji. Jeho východní sen byl vyplnn. Sedl tu ne sice s podloženými nohami, nebo takovou posici mohl si jen ve snu dovoliti, ale pece na pestrém orientálském divanu, obklopen divným východním náadím, srkaje rozohující mokku z nžné nádobky, kterou ped nho postavily vysoko

tém

—

obnažené, liliové ruce úslužné Fatimy, a sniv odfukuje vonný dým bohat ozdobeného ibuku, který mu k jeho žádosti ochotn pinesla a vlastní rukou zažehia. Jaká poesie po škaredé prose té sprosté chalupy tam venku Pro nám bylo souzeno naro!

!

185

tom nechutném, stízlivém eském kraji bez palem, fáty morgany. mešit a harému Skoro tak povzdechl si pan Brouek, když zabloudil okem k postrannímu východu stanu. Tam zela citelná mezera v arovné pízni východního pe-

diti

se v

ludu. Místo purpurových \ln Bosporu a snhobílých minaretu \idel tu v pozadí uouzené komíny Holešovických továren a blíže stízlivou ohradu výstavišt, sestrojenou z železných tyí, po nichž se z

vní

a

sliných otroky,..

drápala vzhru otrhaná mládež, zevlující z"\'dav na divy turecké kavárny a šklebící se mu neucti\ pímo do oí. Radji pimhouil zraky a tkal dále pvabné vidiny z cypiší^ rží, vodotrysku

Po hnul po

mu

ch\íli zpozoro\'al, že ibuk vyhasl. Sáfidibusu, ležícím na stolku, ale když jej chtl

na plaménku sxérázného východního kamu do oí písmo v záhybech složeného papíru. Rozestel fidibus a peetl na

zapáliti

hánce, padlo následující

nm

ádky:

H U RIS KA

T

I"

R

F.

C

K É K A \' Á R X

V.

/Píteli Betislavu Boubínskému.)

Jak

Iblis

tmí

se

v íšce

žhavotoká

záí

hluboká

mokka,

Tvých

Má a

v

v

lící

perlou

ze

mokka. temnu brv Tvých vítzného soka mokka,

žárnosti

jen

stín

je

tvého oka

mokka.

Mne

unáší jak

peru ptáka Roka

mokka

! .

!!

18(3

v

kde se pod palmami loká

dál,

niokka.

Tam

se

Chci

kštici

Tam

posvtí

mnou

le,

Tvé být

ó huri štihloboká,

vn

mokka za otroka,

mokka mne Tvého na proroka mokka

ghasel mých tryskne medosloká

a

mokka Orliindo Furioso.

to

,,I

roztrhl s básnmi!" zapálil si ghaselou ibuk. zabral se myšlenkami znovu do

se

pytel

zahuel

pan Brouek a

Pak

východu

a rozimioval ,, Kdyby ani nebylo palem a jiných vcí, už ten klid Každý takový Turek hoví si na svém koberci a kouí svou dýmku tak spokojen, Eh, hloujakoby (Oka mokka mokka post .) jakoby mu nebylo prapranic po niem, co se dje za tymi cípy jeho koberce. Tam v tch koninách patrn lovk lovku ješt dává pokoj. jsem sice etl, že jsou také Staroturci a Mladoturci, ale nedovedu si ani pedstaviti rvaku takových dvou živých strakatých žok. Za to u nás tu nemusí ani strkat prsty do politiky, aby poznal, jak si umíme navzájem oslazovat život Zpropadená rýmovasloka (Mokka oka :

!

.

!

.

.

.

—

—

—

—

—

.

Nkde

lovk

—

ka!)

.

.

.

pokoje, proslavil

.

.

Jako já ku píkladu. Ml jsem ješt trochu pokud mi zlý duch nenapískal, abych se ;

te — Na každý krok a každou sklelovk dal pozor a ješt aby poslouchal

ale

!

aby si každou chvíli všelijaké narážky a pošklebky, jako nedávno na lanové dráze. as mi byl tu slávu dlužen! A^ru, že bych nejradji sebral svých pt švenici

187

.

Stek dost!)" .

.

.

—

(Sloka

Stává se nkdy, že

vc, které

se živou

na které

nemžeme

si

— Te

oka

toho

nám mizne nemžeme

mocí

mám práv

v hlav njaká zbaviti jméno, :

vzpomenouti, hádanka, kterou

nápv, který nám bzuí tvrdošíjn v uchu, nebo nco podobného. Tak usadil se v mozku Broukov OrlandUv ghasel a mlel tam marné snažíme

se rozešiti,

—

—

na,,oka" ,, sloka", bez ustání své ,,mokka" pínaje proti vli dvtip jeho, aby pimyslil ješt njaké pkné slovo do rýmu.

Chtje se sprostiti ciotrné pedstavy, odložil prudce ibuk a kývl na odalisku. Z obavy, aby se snad rozmluvou s ní neoloupil o krásnou illusi, podal jí jen mlky zlatník, ukázav na vyprázdnnou íšku a na ibuk. Odaliska dodala mu drobné, a pan Brouek, položiv po musulmansku dla na elo, opustil tureckou kavárnu. Nedaleko odtud upoutal jej domek z \lnitého plechu. Zkoumal s interesem odborníka jeho zaízení á byl nkterými jeho pednostmi zaujat v té míe,

zaal opravdov uvažovati,

že

nebylo-li

by

místo svého kamenného domu poídil železný. Ten by snad pece vzdoroval nájemníkm, že by nemohli svévoln otloukati kde jaký roh a boiti stny zatloukáním bezúelných skob a služky by se pak mohly šplíchati ve vod celý den jako moské panny, bez obavy, že potee dolejším nájemníkm za krk; i hmyzu by se tu snad konen lovk zbavil a kdyby pana domácího omrzely magistrátní sekatury, naložil by svj barák zkrátka na železnici a pesthoval by

výhodné, aby

heb

;

si

188

se

s

ním teba

—

inu,

teba do Caihradu, nebo

ješt dále.

Nutno doznati, že magistrát nebyl jediným pvodem koovnické touhy, která pi pohledu na železný tak náhle v panu Brouko\'i vznikla a odtud asto se obno\uje. tená povšiml si asi již v turecké kavárn erných jeho myšlenek o sláv; tyto myšlenky nevymizely mu bohužel z hlavy zárove s rozilující mokkou, z níž se tehdáž zrodily. Mnohdy od té chvíle, sed veer za svou sklenicí skloní pojednou hlavu melancholicky do dlan

dm

a zahloubá se v teskné rozjímání. Vbec pozorovati lze na v poslední dob nápadné- zmny. To již není ten bodrý, klidný, tlesným i duševním zdravím kypící pan Brouek, který se pedstavil tenástvu \' našem prvním cestopise. Jeho humor ztrpknul a zhoknul v jeho chování jeví se asem nervosní neklid a chorobná nedutklivost. Nkdy mívá výraz úzkostlivé nejistoty, jakoby se obával, že ho mže zastihnouti odkudsi nenadálá pohroma. asto inívám si trpké výitky, pro jsem pana domácího z milého hostinského zátiší vytáhl na fo-

nm

;

rum veejnosti. Vždy jsem pece znal z blízkých píklad až píliš dobe temný rub slávy. I pan Brouek zakouší již trn, jimiž bývá propleten každý vavínový vnec. Z poátku lahodilo mu, když jméno své ítal s lichotivými epithety v asopisech a pi každém kroku se potkával s dkazy obecné pozornosti a pízn ale z nenáhla zaalo mu býti nevolno na estném pódiu veejnosti. Omrzelo jej, ísti a vidti sebe ustavin ve výkladních skíních knihkupc, v inserátech, prospektech, na plakátech, ba na dopisních papírech poptávky ;

i

;

189

veerních spolubesedníku po msíci a stedovku, nyní nemu díve pochlebovaly, budí v vrlost a podezení; pochvalné zmínky o svých cestopisech pijímá s nedvrou a leckdy zdá se mu, jakoby postehoval na rtu takových chvaloeníkú jakýsi podivný úsmv; každý šepot u vedlejšího stolu zaíná jej rozilovat, nebo domnívá se, že tam zasléchá svoje jméno v prvodu škodolibého zkrátka, pan Brouek rozšuškání a chichotání nemohl se tou zvláštní chorobou, která díve i pozdji navštvuje všechny lidi proslavené. Xejxíce však ho mrzí, že vyskytují se v asopisech, knihách, ba na jevištích všelijací Lži-Broukové, kteí se piživují z jeho populárnosti nebo dokonce rUznými nejapnými šprýmy si ho dobírají. Ondy, dovdv se zase o podobném plagiátu, pibhl ke všecek rozilen a žádal, abych na-

nm

které

—

i

mn

psal proti ,,Ale

tomu rázné necht je,

ohrazení.

pane domácí," chlácholil jsem ho. Považte, že je dosti spisovatel, kteí žijí výhradné z toho, co nkdo jiný napíše. Napíše-linco dobrého, hned jsou tu jedni, aby napsali podle jeho receptu ješt nco lepšího napíše-li nco slabého, vrhají se na to jiní, jako laní vlci na koist, aby se na útraty ubohého autora pochlubili svou vtipnou ironií a žíhavým sarkasmem. Kdybyste znal gaudium, jaké taková veselá poprava eského literáta ,,

;

psobí popravím

i

druhé sort, kdyby

obecenstvu, odpustil byste i této vás jednou vypjila k takové

si

kratochvíli." ,,Co je mi po tom, jak se baví mezi sebou literáti," zvolal rozkvašený pan domácí. ,.Já žádným spisovatelem nejsem a nemže mi býti Iho-

190

když se mi kladou do úst nesmysly, které jsem nikdy nemluvil, a vypravují se o vci, o kterých se mi nikdy ani nezdálo!" stejno,

mn

upímn nevšímejte si toho. V Cechách musí lovk zvyknouti ledaemu." „Dkuju pkn. Aviibec — " pan Brouek vzty,,

Radím vám

:

—

il prudce hlavu a pohlédl mi pronikav do oí ,,mám toho všeho již dost Chci míti konen svatý pokoj. Víte, co udlám? Složím jednoho rána své vci a eknu krásným eským Po!

pomrm

tm

rouím

se

pkn

!"

Z pochopitelných hrozby nemálo.

Ó

pokoji!

O

dvod

ulekl

:

jsem se této

klide dlouhý a hluboký!

Práhnu

sám po tob jako spálená vedrem bylina po rosné noci a piznávám se, že také nejednou toužebn snívám o daleké dálce, nejradji takhle o njaké ztracené výsp korálové v Tichém oceánu ale bohužel ;

nemám

kídel, abych odletl na ten blažený ostrov svých sn. Musím zstati doma a co

pkn

—

bych si tu, probh, poal bez pana Brouka! Napjal jsem tedy všechny síly, abych jej odvrátil od neblahého úmyslu. Tentokrát se mi to sice podailo; ale kdož ví, jak bude dále? Upozoruji proto \^šechny své pány kolegy, že my s panem Broukem sami toho dosti o sob napíšeme a žádné výpomoci nepotebujeme, i prosím je snažn, aby již z ohled humánních pana domácího žádnými pomluvami nebo úšklebky nedráždili ani nešetrnými narážkami nebo beztaktními poznámkami (jako na píklad o všelijakých literárních ,,

škvárech" a ,,bohopusté reklam") život mu neztrpovali. Beztoho schází v poslední dob vihled

191

musím ho dtkliv napomínati, aby šetil s\"ého drahocenného zdraví. A což kdyby konen skutkem uinil svou hrozbu a z Cech navždy se vysthoval? Myslím^ že by ani naší veejnosti nebylo lhostejno, kdyby pan Brouek tak pedasn zmizel s eského a

obzoru.

Avšak vrame

penosném

se na výstavu, kde v železném j-^prvé vznikly tyto vystho\alecké

coii

myšlenky.

Na konec ekl si opatrný pan Brouek, že se na tu vc ješt vyspí, a vyhlížel si prozatím v blízkých pavilónech Jaromského a Gottwaldov železný nábytek, jaký by se nejlépe hodil do takového plechového píbytku. Pan domácí není pílišným ctitelem k\tin a pokládá umlé jich pstní za pepych, slušící jen tomu, kdo mže vyhazovati peníze oknem. Zazlívá poadatelstvu výsta\y, že se zachovalo tak otimsky k zelinám užiteným. Ten obrovský zelený tverec na pedním prostranství výstavišt nebyl sice špatný, ale jak imposantn by byl teprve vypadal na tomto míst ohromný záhon zelných hlá\'ck, kaskupené zeleniny, která pusty, mrkve a jiné jako by toho nebyla poskytla jen pastvu zdálo-li se jim snad, že by neslupouhý trávník. šelo jízdnému králi Jiíkovi, aby vztahoval velitelskou ruku nad šikem zelných hlávek, mli kuchyské kvten vykázat jiné dstojné místo a nikoliv obmezit ji jako z milosti na nkolik malých záhonu v zastreném cípu výstavišt. co tam bylo ? Ani poádná kytka karfiólu, který je panu Broukovi nejmilejší ze všeho kvítí.

pkn

krom

oím

A

smšn A

192

Ale pes to vše neodolal zcela kouzlu spanilých meík, pelargonií, heliotrop, begonií a jiných ozdobných kvtin, které tuto ást výstavišifi rží,

mnily

v líbezný sad.

Voln prošel smavým, vonným prostorem až k pavilónu Hospodáové, kde vzdal tiché díky nebesm, že mže s pokojnou myslí pohlížeti na nejskvostnjší a nejmodernjší dámské odvy. Našeho panice zajímal skorém více pebohatý výbr Jiinek v záhonu ped tímto pavilónem, nesoucí na odiv nesetné krásné kvty všech možných barev a barevných odstín. Na sedace u té jiinkové skupiny odpoinul si na chvilku. Hled ped sebe k zemi, zpozoroval, že tu nco do písku nartáno. ,,Na mou vru — zase verše!" zvolal s nevolí, a jakž takž rozluštil pískový zápis. VÝSTAVNÍ JIINKY. Orlandu Furiosovi.)

(Píteli

Ó dudy váš

milé,

dosud zlatým ptencem

semo m mnohobarvých libý

hlahol

pvab

zalétá,

cizokrajných vncem rod jiin oplétá Ó nad ves arolesk té pyšné chásky, rouch skvostn cifrovaných, cizích jmen, dražší stokrát prosté sedmikrásky, náš ryzí eský hemánek a rmcn, a jak mé srdce roztesknné po stráních rodných, nikdo neví, kde ambrové své dýchá libovn

kde

—

mn

stn

douška

mateí!

Jak sliná je ta naše fialinka, ukrývá se cudn v travnku,

jež

:

193

jak milostná

mel

je

také

dtelinka,

hude lásky píseku, jak i ten bodlák zpsoby má bodré a šuhajík ten švarný, vlí mák, když s galánekou charpou v kytli modré nám v zítku božím taní rejdovák, a v zemžlui, bedrníku, vese jak sladko snít, když zazní na buku, až zrak se rosí, hru se blahem tese Ku ku ku! Boubínský.

kdy

jí

Betislav

Pan Brouek shrnul svj posudek v lakonické Blázni byli, kordy mli!" a bral se dále. Nedaleký pavilón Hauptv svdn ho vyzýval, aby okusil tekutého granátu mlnického nebo jasné labské perly", ale náš referent, maje na mysli etné :

,,

,,

dležité úkoly dnešního dne, mužn odolal nástraze a dal se nazpt mezi rozkošné záhony rUží, míe k zadnímu oddlení pavilónu zahradnického. Uprosted ržového onoho sadu zdvihalo se na podstavci poprsí Dobrovského. Jak známo, referoval svého asu pan Brouek s posmškem o pomníkové horece na msíci a nebýval nikdy pítelem takových sochaských oslav, ale v poslední dob zmnil s\j názor úpln a schvaluje rojzhodn budování dstojných pomník slaveným cestovatelm a jiným opravdu vynikajícím lidem. Bádal tedy, ím si ne-

známý onen muž na výstav, ale jen pi slov zahvízdnul.

V

z

zasloužil takového vyznamenání podpisu nevyetl nic kloudného;

„slavistik"

(sic!)

jaksi

potmšile

si

zadní ásti zahradnického pavilónu byla práv výstava ovoce. Pan Brouek nepožívá sice již dávno sladkých dar Pomony, ale zachoval si k ní pece platonickou lásku, kochaje se rád alespo pohledem

194

na boubelatá, uzardlá jablka,

pvabné

tvary

zla-

tových hrušek a líbezný modravý nebo zaržovlý budí nádech rznobarevných sliv, které v truchlosladké upomínky na nejvzácnjší požitky dávného mládí. Dopál si proto krátké procházky lá-

nm

kavou kollekcí a prodlel zamilovan zrakem na leckteré lib zažloutlé královn máslovek a leckterém obrovském, purpurov žíhaném ,,can Alexandru", kteréžto jméno bylo mezi vystavenými jablky tak nápadn hojn zastoupeno, že dvtipný pan domácí povážliv zakroutil hlavou.

Tém

ješt více líbilo se mu zahradnické oddlení venku pod širým nebem, kde upraven byl miniaturní rozkošný sad z vybraných zákrslík, jejichž vtve se sklánly tíží hojných, nádherných plod. Na okamžik mihla se mu hlavou myšlenka, že by s pavlae jeho domu byl mnohem pknjší pohled na takovou smav bující, teba jen trpaslií zahrádku, nežli na kižující se provazy s rozmanitým prádlem, vlajícím jako plachtoví korábu nad špinavým dláždním dvorku, vného jevišt ženských spor a šarvátek. Arci zaplašil hned máchnutím ruky dobrodružný nápad. Povšiml si na konec ješt s pochvalným uzná-

ním hrušových a jabloových zákrslík, jež zahradnické rozvedlo v živé ploty nebo na

umní špalí-

rech natáhlo a propletlo v nezvyklé podoby, a podivil se, když uvidl na jedné takové sadaské híce zárove zralé ovoce i práv rozpuklé erstvé

kvty.

V konin

za

oddlením zahradnickým zahledl

se na vysokou, ze železných tyí vzdušn sestrojenou pyramidu, na jejímž vrcholku se otáelo lehké,

195

pohybli\ých tenkých desek sestavené kolo. Nápis na pyramid nevysvtlil mu nieho o jejím úelu a také na výstavním plánu nalezl pod malým vyobrazením té konstrukce pouhé jméno ,,Kunz".

Z

—

emu

pak jinému

se s tebou katalog a zaplahoím!" vzpomnl si na výstavní al s kraje pevraceti jeho listy. Ponvadž mu obsah byl píliš dlouhý, dal se hned do dílu prvního a peletaje spšn zrakem nápisy jednotlivých kavodpitol mumlal tu a tam pro sebe: „Horopis ruch dostav obyvatelstva podnebí stvo výkonný výprotektor penžnictví pravní vcné roztídní do bor výbory skupinové aha, te pozor orientaní úvody skupin hm, podle hospodáství ta polní hospodáství štlesnictví kže dále vž nevypadá ,J

pravda

k

—

— — — —

—

—

— —

—

—

—

!

—

— — — alounické výrobky ze deva tiny odvnictví — hornictví — hasiství — inženýrství a stavitelství — Holá, tady to bude! Jen že tu máme —

—

!

—

—

živnosti

osvtlování plynem, zase haldu zvláštních rubrik elektrotechnika, stavby pozemní, stavby silnin a železnicové, stavbv mostu a železných konstrukcí :

—

Sláva

!"

Brouek doetl se v tomto oddílu pozpráv o starodá\-ném Juditin mostu v Praze, o stedovkých mostech v Písku a Roudnici, o všelijakých novjších mostech, viaduktech, stechách, elevatorech, ale železnou pyramidu s vtrným kolem hledal tu nadarmo. Arci pelétl tepn^e tvrtinu kaPan

uných

talogu, ale toho bolela

Stril

ml

na

ho

již

jej

té práci

ruka,

tedy radji

vrchem

v níž

dosti a

krom

katalog držel.

opt pod

paždí a zeptal

196

mimojdoLicího obana cotohleto pedstavuje?"

,,

Nevíte snad, pítelíku,

Kunzv vtrný

motor na vodovody."

se

,,To je

„Dkuju." Pan domácí spokojiv

:

se

po tomto výkladu prav-

dpodobnou domnnkou, že má ped sebou nový njaký pokus zásobování Prahy pitnou vodou, usmál

vní

nkolik a pehlednuv na rychlo z sousedních pavilónk s nezajímavým kamennickým, terracottovým a podobným zbožím, opustil tuto skuposady pinu, v níž byly hodný referátu pouze se zlatými bažanty, vodojem se zlatými rybkami a se trpce

dv

veliké

kamenné hiby.

Zahýbaje k paláci prmyslovému, stanul ped podivnou budovou na právo. Vypínala se na vyvýšené trávníkové terase a tvarem svým pipomínala mu obrácený truhlík na vápno. Nemla oken a stny její byly s hry dol peste pomalovány prapodivnými lidskými figurkami, zvíaty, rostlinami, a rznými klikyháky, jakými asi náš referent za školáckých let pi nudných výkladech pana uitele zdobíval pod lavicí svou poetní tabulku. Brzy rozluštily ovšem záhadu jejich vzdlanému panu Broukovi dva štíhlé obelisky u vchodu budovy trící a dole u schod dv egyptské sfingy. S pevným pesvdením, že najde u\nit mumie a jiné zajímavosti z íše faraón, vystoupil nahoru, ale linašel tam jen samý papír, toho upímn nepopsaný, ale pece jen pranezajímavý papír. Avšak nech cokoli soudí náš referent, piznati teba, že práv výrobku tomu náleží v našem vku místo nejpednjší. Vždy možno íci, že valná ást toval sice

:

197

nynjších

tráví

lidí

svj

Sotva ruky slabiká a valnou vtšinu svého

ve skutenosti.

nám do

cpou

život více na papíe než že se nauíme žvatlati, již

jinošského vku nudíme a muíme se, skreni ve škamn, všelijakými ítankami a písankami. A jak mnohý z nás i po tch nkolik hodin, které mu vybývaly denn k oddechu od aorist a logarithm, toulal se zase jen po papíe, potištném básnmi a romány, nebo sám zásoboval podobnými papírov>'mi výrobky redakní koše. A když vystupujeme ze škol do tak zvaného praktického života, co nás tu oekává ? Jeden vrátí se ihned zase do školy jako uitel, nebo profesor a moí žáky celý den papírovým uivem, sebe pak ostatní as pípravou, opravováním úkolv a vyplováním všelijakých zpráv tai formulá, o jichž stálou zásobu se starají iditelé, inspektoi a jiné vyšší úady pro ^imlé rozmnožování papíru; druhý zahrabe se do brlohu zaprášených soudních akt, z nhož vyleze teprve s bílou hlavou, aby se mohl ješt nkolik let v pioklidu vnovati svým hemerroidám a jiným podobným píjemnostem; tetí ztráví celý život psaním cifer a pepoítá\áním bankovek, které

dtského

i

tém

jsou jinak papírem ješt nejkloudnjším; tvrtý zase od rána do noci reky svých román nebo novel, kteí zstávají papírovými, i kdyby je vyezával z nejhrubší naturalistické lepenky atd. atd. O významu novináského papíru nechci se ani široce rozepisovati. A vezmme papír dopisní: JMa oddanými piáteli lidem, jimž zstáváme se na ulici dávno vyhýbáme, on nkdy jediný zachovává pouto lásky synovské nebo bratrské, na

bývá

nm

nm

vrn

asto milenci odbývají

Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXVI.

si

všecko své milostné ^3

198

—

Ó rcete blouznní du život papírový?!

i^o

všem tom,

nežijcmc-li oprav-

Jist podivil se asi každý navštvovatel papírnického pavilónu, že výroba té pedležité látky spoívá výhradn v rukou neeských. Vždy papír práv pro nás má význam neobyejný. Papírem literaturou probudili jsme se k životu

tém

—

— —

rznými peticemi, protesty, papírem domáhali jsme se a deklaracemi svých práv politických a na papíe vedli jsme dosud hlavn svou houže\Tiatou, neoblomnou opposici proti vládám vídeským na papíe dosáhli jsme národní rovnoprávnosti, a kus roztrženého papíru jest nejvtší naší vymožeností státoprávní. A netoliko význam, i spoteba papíru jest u nás ohromná. Jaké veejné i souspousty stráví ho na píklad naše

národnímu

;

memorandy

—

;

vné

kromé

sváry, a co papíru,

nkdy

nejlepších

druh,

—

vzponaše krásné písemnictví do roka meme si jenom na zuící dosud epidemii pamtních list A hadr máme v Cechách také víc než dosti shltá

i

!

— pro nechopí se tedy eské ruce tohoto dležitého

výnosného odvtví prmyslového ? Jsem jist, že by zejména mladí lyrikové všemi silami obtovn podporovali rozkvt eských papíren. A jak chut by se pak teprve rozpádaly takové Ale takto reflexe, do jaké jsem se tu zase dostal radji ušetím papíru a podívám se s panem Broua

!

kem

dále.

Opustiv pavilón papírnický, vytáhl náš poutník plán výstavišt, aby se zase trochu orientoval. Ve skupin pavilón na právo nejvíce vynikala statná a 'bohat ozdobená budova v pozadí, v níž pan Brouek podle plánu s nemalou nevolí konsta-

!

199

msta

Prahy. Umínil si, pra\da, \' patnáctém století a tuším také již na msíci, že bude shovívavjším k obecní zpráv, ale její ustaviné chyby a pevrácenosti nutí jej stále k novým a novým výtkám. Tak i zde. ,,Rád bych vdl, co tam xystavují?" tázal se sama sebe a pedsta\ il si v dutoval pavilón

—

zaínaje od njakého \odojemu až k njakým procesním aktm dlouhou adu vcí, které zamlím, aby snad v nkom ncxznikla domnnka, že se pan Brouek dal mezi klubisty. ,,A jak si to vyšperkovali," zlobil se dále. Našinec lituje penz, musí-li si jednou obílit dum, když to magistrátu napadne, a tady si pánové z našich kapes

chu

—

,,

bezúelnou kolosální sta\bu, malo\'anou a pozlacenou se všech stran jako archa úmlu\y Jakoby esali na radnici zlato s kouzelného osla z pohádky a ne s nás ubohých, již do krve odra ných poplatník!" \ystaví zcela

Rozumí se, že neml chuti rozjititi se ješt více zexrubnjší prohlídkou mstského pavilónu. Také bližší pavilón Živnostenské banky a záložen odbyl jen poznámkou: Kdyby radji platili slušnjší úrok!" a prodlel konen zrakem na obou nejbližších stavbách, ped zadním vchodem do pravého kídla PrUmyslo\ého paláce. ,,

Xa pra\o

tpytil se veselými bar\ami útulný

pozývaje našeho poutníka na \lastenské mélniiny; ale pochodil stejn jako ped tím vinárna Hauptova. Lepší vyhlídky mla ozdobná restaurace Smíchovského akciopavilón

\'iktorinU\-,

pohár

mén

vého pivovaru po \"

tuto

stranu;

ale

a pan Brrjuck zamíil pojednou se zarazil.

levici

již

200

Zahlédl totiž nedaleko od ní ped Prmyslovým palácem procházející se vysokou, štíhlou postavu se svtlými licousy, ve tpytném, švarném stejnokroji úednickém, v níž poznal jistou vysoce postavenou osobnost. Na výstavu jíti a tuto postavu nespatiti, bylo umním. Obyejn spiatil jsi ji nkolikrát na místech nejrznjších, tu na plzeském u Petzolda klidn (a možno-li pi ní slova toho užíti) si pochutnávající, tu v t. zv. Panské ulici se skupinou kavalír živ gestikulující, tu v balónové ohrad vzestup ,, Viktora Huga" blyštivým sklíkem napjat stopující, a výstavní referát bez "éto postavy nebyl by ani úplným. Pes to mohl by nkdo redaktora podezívati, že setkání Broukovo s onou vysokou (ve dvojím smyslu) osobností (vhodný pendant k nkdejšímu setkání pana domácího s Žižkou !) nastrojil z pohnutek velmi przraných. Na obranu musí redaktor, nerad, dotknouti

tém

a

pomr

se svých soukromých. Je to sice neobvyklé v díle tak vážném, ale redaktor nedbá hrub obvyklostí. Ostatn ubezpeuje, že nevede ho pi tom ani stín ješitnosti, což asi sám uzná po petení následujících však se nechutí

tená ádk. Komu

všechny osobní projevy a i>otyky, nech

peskoí

laskav ti odstavce. Nuže, autor marn by zapíral, ponvadž to bylo asu v asopisech uveejnno, že již ped mnohými lety dosáhl jednoho ze státních stipendií, každoron pro umlce veejn vypisovaných, kterýchž ped ním užil Hájek s jinými a po ada nejastji jmenovaných eských spisovatel. Tato stipendia neplynou sice z kapes ministerstva, sv^ého

nm

.

201

nýbrž z kapes poplatnictva, zejména také eského, a nejsou urena pro zakupo\ání politickélio pesvdení, nýbrž pro podporu iniudc( kých snah všech rakouských národu, tudíž i eského ale autor spatoval v udlení toho stipendia obz\láštní milost vládní a odsloužil se adou spis (od ,,Lešetínského kováe" až po Jitní písn"), veskrze prosáklých odporným servilismem a byzantinismem. Zárove v nezízené ctižádosti a ziskuchti\ osti praco\al neosobní agitací, intriimavn zimninou písemní kami, kamarádskou reklamou, obcházením si kritikv umleckých porot, plazením se ped bohatými mecenáši, antišambrováním u mocných pán zkrátka všemi prostedky o dosažení rzných vyznamenání, hodností, titulu a sinekur. Za tím úelem dopra\il také peklady nkterých svých spis podloudné do ciziny, kterých pak doma chyte .,užil za reklamu", jak trefn praví asopis dolcji uvedený. Za jeden takový peklad dostalo se nedávno pekladateli od ministra vyuování jakési podpory, ímž byl autor tím radostnji pekvapen, ponvadž v té vci sám pražádného kroku neuinil a teprve z novin o všem se dovdl. S nadjn toužícím zrakem a loyáln zkivenou páteí vzhlížel nyní k vyšším oblastem, odkud mohou skanouti mnohé drahocenné \ýhody a pocty, ba ve smlých snech již se luzn kmitalo ped ním cosi jako ;

,

i

i

—

tm

ád

,,pro

litteris

et

artibus"

.

.

všechny smlé nadje. Jeden asopis, vycházející v Praze na obranu eských menšin v území uzaveném',' a nutící k obranám eské spisovatele v území oteveném asopis tento vylíil autora ve své zpráv o ministerském

Avšak pojednou

zhatily se

—

202

dktu výslovn mezi ádky v celé té podlosti, k níž se shora skroušen pizná\áme, dodáxajícc však, že náš dotený lánek úplné napravil. Ano, autor prohlašuje slavn, že jest po onom lánku opt u'pímným vlastencem, že jest rozhodným ne-

onom

i

pítelem nynjšího systému vládního,

pesvdení

své

za

jidášský peníz

ani

že

za

neprodá

njaké

vyznamenání shry, které se mu arci nenabízí a po tomto prohlášení stží nabídne, že netouží vbec po žádných poctách a hodnostech, n>brž chová již toliko jediné pání: aby ml svatý pokoj a pak — aby obecenstvo zamhuovalo milosrdn oko nad jeho pozdními plody, které nepíše z mrzké ctižádosti, ehož snad nejpádnjším dokladem jest toto

—

dílo.

Naše prohlášení podobá se arci nechutné osobní polemice, ale kde zstane eský tená za našich

as

takovou polemikou ušeten? Najdete ji pojiž i v každé novelle a básni, arci obratn poukrytou a zaobalenou. My podáváme ji zde upíím*

malu

n

a bez obalu a

jako

konen mžete

ji

paijmouti také

pouný kus autobiografie eského literáta. — Pan Brouek není ovšem téhož smýšlení, jaké

projevil redaktor na konci svého prohlášení; jemu by dokonce nebylo proti mysli njaké makavé, blyštivé vyznamenání, kterého si svými cestopisy dávno zasloužil. Ale prese všecku svoji loyalnost netoužil v této chvíli po styku s onou vzácnou osobností. Slyšel, že vysoký tento pán piln se zabývá eskou literaturou, a obával se, že by mu dokonce snad mohl nabídnouti svj vznešený prvod po výsta\išti. Tato pocta by mu sice byla velmi lichotila, avšak píila se naprosto jeho výstavním zánirm, proež

!

203

nechal restauraci Smíchovského pi\ o\ aru na le\ ici a zamíil ro\n do praxého kídla Prmyslového paláce.

V.

Prmyslového

(Divy

paláce.

—

Pod korunou Svatováclavskou.)

tenái

asi oekávají, že jim náš referent v jassousta\aiém pehledu nartne hlavní jysy utšeného a skvlého obrazu, jnnž kvetoucí Jiáš

ném

a

prmysl osloval návštvníky ústedního paláce. Ale tentokrát budou tenái zklamáni, ponvadž sám pan Brouek v paláci tom jedva se poohlédnul a Bohu dkoval, když byl opt na erstvém vzduchu.

Vždy

tom hlavním nedlních slavnostních dn a pan domácí zácpou u vchodu dostal do se pamatujete, jak bývalo v

ohnisku výstavy za

Když

se

vnit, zatepetala se bice,

útlá

mu ped

díví ruka

s

hrstí

oima, jako

bílá holuvýstavních los, ale

v okamžiku píštím zmizela za ním v návalu nového obecenstva, který jej zanesl daleko ku pedu. Od té chvíle neví ani dobe, co se s ním dlo. Byl strkán na právo, byl smýkán na levo, jedna vlna vrhala jej ku pedu, druhá na zad zkrátka, pestal být pánem s\é vle a stal se híkou mnohohlavého da\u, který v úžasné tlaenici a zmateném šumu proudil všemi smry v ulikách mezi nesetnými vitrínami. již

—

pomr

Za takových nemohlo býti ovšem ani ei o soustavném pehledu. Jako vrak bez plachet a kormidla, zmítaný sem tam zvlí b()uli\ý( h vln,

204

potácel se bez plánu a cíle divy Prmyslového pa láce a za té svízelné, bohudíky nepíliš dlouhé Odysseje neprobral se ani z oiiiániení, které se ho zmocnilo uprosted toho divého ruchu a shonu, uprosted té ohromné pestré a lesklé spousty nejrznjších tovar. Byl skoro jako v Jiíkov vi-

dní.

Z poátku chtl

zachytiti

vdí

ni

v

tom

laby-

katalogu a zaal jej znovu studovati, tentokrát od zadu. Zpevracel nesíslné listy inserát a našel konené ped nimi abecední seznaní vystavovatel s íslicemi, dle nichž mohl v knize vyhledati poádné íslo vystaveného pedmtu a píslušnou skupinu. Uinil zkoušku s nejbližší výstavní skíní, ale než si mohl uvdomiti, jak obtížná a zdlouhavá by byla taková práce orientaní, vyrazil mu proud návštvník, valící se kolem, papírový ten balvan z ruky a pan Brouek zachránil jen s tží drahocennou pomcku. rintu.

Chopil se

hlavního

Následkem všeho toho pestává náš referent na skrovném výbru jen nkolika málo ai skupin, k nimž jej ten onen proud obecenstva náhodou dostrkal a pi nichž neproniknutelnou tlaenicí byl donucen nj,akou chvíli se pozdržeti. I z tch zaznamenává jen takové, které se mu jevily hodnými zvláštní pozornosti. Ostatn, kdyby podá] referát sebe dkladnjší, jist by mu vyetl každý druhý tená njakou vc, které si ml ješt povšimnouti, a kdyby chtl uspokojiti všechny vystavovatele, musel by napsati pouze o Prmyslo vém paláci knihu tlustší, než byl sám hlavní katalog. Nemže se ani pidržeti jakéhos uritého po-

pedmt

2ori

pedmt

adu; nebo

vidl, a neví sám, kde který co se mu v tom zmateném kolotání namanulo díve, co pozdji. Vybírá tudíž pedmty nejvýznamnjší pele mele tu z té, tu z oné strany paláce. Pedevším asi zajímaly každého rzné žbány, poháry, íše a podobné výrobky keramické, sklenné, devné a z jiných látek namnoze velmi umle a vkusn zhotovené. Náš referent dovoluje si tu nkolik znaleckých poznámek a pokyn, za které mu snad budou povdni vyrábitelé i konsumenti. pokud se týe materiálu. Pan Brouek oceuje sice výhody patriarchálních korbel a jiných devných nádob, z nichž nkteré na výstav vzbudily jeho obdiv krásnou prací ezbáskou také hlinné a kovové poháry, cínové hubatky a plecháe ale pes to vše hodily se takové mají své pednosti neprhledné látky jen do onch starých zlatých as,

Pedn

;

—

kdy obecenstvo ješt s dtinnou dxrou pilo teba po tm všechno, co jim pan starý uvail a šenký natoil. Avšak dob moderní, dob skepse a všestranného pokroku véd., s\dí jediné sklo. A nejlepší je sklo prosté hladké, úpln przrané; všeliké rýhování, dolíkování a barvení je zloád, který budí hned z pedu nedvru. Zbytené okrasy se

vbec neodporuují není rozumné :

zdraž()\'ati jimi

tolikerým úrazm a jíž náchylné k úzkostlivému opatrování. Jeli naprosto potebí njaké ozdoby, hodí se nejlépe krátký veršík (k nmuž arci není teba ani vzletu Orlanda Kuriosa ani nhy Betislava Boubínského) nebo významný nápis, jakým byla ku píkladu dmyslná devisa ,,Já piju rádi" na jednom vystaveném poháru.

nádobu, která vydána se užívá

jest

obyejn v nálad málo

:

2CG

V pravd

oslující dojem uinily na pana Brouze zlata, stíbra a ka bohaté kollekcc drahokam. Bylo mu, jakoby se byl ocitl v nkterém z tch zaarovaných zámk, jejichž skvoucí nád-

pedmt

herou jej astokráte chva provádla za dtských let. Zdálo se mu, že ani ve známé klenotnici krále Václava nespatil tolik drahocenného tpytu a lesku. Jeho zrak nemohl se vybaviti z kouzelných pout, kterými jej znovu a znovu pitahovaly ty spousty démant, safír, rubín, granát a jiných vzácných kamen, záících arovnou hrou nejkrásnjších barev. A píjemno jest nám konstatovati, že zvlášt naše domácí drahokamy získaly sob jeho píze.

O

jeho šlechetné mysli svdí, že si pi tom vzposkoro chu, koumnl na paní Markytu a že piti jí v odmnu dlouholeté vrné služby njakou broži z krásn zeleného vltavínu s vínkem drobných

ml

eských granát do kola. Vru, není-li rozkoš pohlížeti na pekrásný, živý, dovádivý žár tch zkamenlých ervených jisker?!

A

kdybyste zašli v kraj kolem sivého Kozákova, jehož skalnatou útrobu povs lidu napluje bájenými poklady, kdybyste tam v tom pvabném Pojizeí, do nhož nejlakotnji se vtírá píboj ci-

pkn

vešli pod omšenou slamnou stechu pruhovaných chaloupek, roztomilých na pohled hnízdeek trpké chudoby, kdybyste v nich vidli ty zmoené podoby, které sedají od úsvitu do noci u brusiského kola, aby si hlazením tch tpytných kaménk uhájili nuzný život, a k nimž dostavuje se krutá bída, když jim vysychá tento skrovný praže byste jiným šperkem nezdobili men obživy drahé než tím žhavorudým eským pysebe a své

zoty,

:

o

!

207

ropem, skropeným horkými krpjemi potu a bohužel i nejednou slzou našich strádajících bratí a sester

i

Od Kozáko\a k suknu

je

k Humpolci, od safír a granátu notný skok. ale \' upomínkách PrUmyslo\ého paláce pidružují se

sice

Broukových z onm bezprostedn textilní výrobky Humpolecké. Nkterá z tchto dkladných suken pipomenula mu historku o s\'atebním kabát ddo\. k

as

ješt vnuk pyšn si v nmž za starých zlatých vyšlapoval k oltái. A pi tom nebyla vystavená sukna nikterak ,,humpolácká". Umínil si, že pi nejbližší objedná\ce uhodí na svého krejího, aby mu pedložil xzorky humpoleckých látek. Páni \' Li bérci a Brn nestojí o nic eského; pro^ bychom jim tedy vnucovali své peníze?

Pan Brouek není sice národním \ ýstedníkem. ale v poslední dob piznává se i na poli národohospodáském k heslu: .,Svj k s\ému!" \'yjímá jediný obor,

kam na

prosto nesluší boj ten zaná-

pronajímání byt, nebo inže stejn milá od Nmce jako od echa. šeti:

totiž

jest

mu

Provádní oné národní hospodáské obrany zahájil prozatím sirkami. Dal výhost svým proslulým švédským sirkám (z jedné nmecké továrny) a za-

al

kupovati zápalky z moravské Tešti, jichž si krabiky jsou ozdobeny vyobrazením ackého Sokola a sdruženými znaky Cech, Moravy a Slezska

korunou

Svatováclavskou. Ale jednou oznátrafikantka, že vláda prodej tchto státu mila mu nebezpených sirek v trafikách zapovdla, ponvadž by mohly v eských odbratelích vzbuditi my

pod

208

šleiiku, že

ony ti

zem

bývaly

nkdy

spojeny pod

njakou eskou korunou. Trafikantka nabídki mu místo nich sirky pruské cké rodiny císaské a

s

podobiznami

len nme-

nmeckých generál,

slav-

ných z r. 1866. Pan domácí arci nabídku zamítl a kupuje si nyní novjší „eské zápalky", jichž prodej dosud není zakázán, jsou jejich krabiky demonstrati\Ti ozdobeny dvojicí bloervených pra-

a

por. Zdá

se však bohužel, že pan Brouek svj vlastenecký sirkový sport nebude dlouho pstovati. Proslýchá se totiž cosi o brzkém zavedení sirkového státního monopolu, který by ovšem eštin i na sirkových krabikách nadobro odzvonil, jako se stalo na papírových penzích a pozdji na mnohých jiných vcech, ku píkladu na platebních poukázkách poštovní spoitelny. Tato jest zízena pro všechny národy rakouské a eský obchod spotebuje do roka spousty jejích poukázek, ale navzdor tomu neposkvrnila je dosud ani jedinou eskou písmenkou. Rázný Klapzuba odepel jednou pijetí takové poukázky, poznamenav na ní, že neví, co znamenají slova: ,,Zahlungsanweisung", ,,Zwei Monate giltig", ,,Coupon von der Partei abzutrennen", ,,Den obigen Betrag empfangen za haben bestátigt" a že nehodlá vbec svým podpisem stvrditi nco, emu nerozumí. Ale z Vídn došlo ho vyízení, že by se tam kanceláská manipulace náramn stížila, kdyby mli vydávati také eské poukázky, jinými slovy: mil

liony poplatnictva, pro které je státní poštovní spoitelna zízena, nech se uí nmecky a nežádají na., nkolika úednících, aby si k vli nim inili nepohodlí s eštinou. K takovému d\odu musel i rádi-

209

Klapzuba

a byl ješt rád, že ho úcdn nedonutili k podepsání nesrozumitelné poukázky penz ovšem bez podpisu také nedostal a musel žádati dlužníka, aby mu zaplatil jiným kalní

iinilkiiouti

;

zpsobem. Avšak esk>in eníkm na íšské rad by se ta \c snad pece hodila. Arci konstatují tém \ každém sezení množst\ jiných podobných í

6902

210

nádraží Kutnohorském pro jízdu do áslavi. O ryzí eskosti této krajiny nebude snad ani žádný Nmec pochybovati. Bez poznámky po-

známých na

dávám

zde

vrné

zachií strany pední illustraci významnou jako malou, ale

facsimile

i

toho h'stku našich pomr.

Le, kdybychom

s

panem Broukem zabedli

do této nevyerpatelné látky, vzrostla by kapitola v celou velikou knihu. Proto pecházíme radji k vcem choulostivým, jakými jsou zajisté boty a stevíce. V obuvnické ásti výstavy povšiml si náš referent sádrových odlitk noh pro braní míry, ale pohešil podobné znázornní všelikerých deformit lidské nohy, vznikajících nošením elegantní moderní obuvi. Mohla to býti kollekce velmi bohatá a zajímavá. Dále uznává sice, že se domácí obuvnictví staroeských škorní neblahé paméti v neod jednom ohledu zdokonalilo, ale co do trvanlivosti zstávají nynjší výrobky daleko za solidností stedovké práce ševcovské, což dosvduje nejlépe jeho známá husitská podrážka, která se dosud neroztrhala, chodívá každý den Klimentskou ulicí.

mén

as

a

Tím by byla ob kídla paláce odbyta avšak ponechal si pan Brouek pedmt nejvíce konec na jednom kout levého pozoruhodný, jejž objevil ;

\-

Byl to veliký, huatý medvd, který za každý desetník, vložený do jeho nitra, hlavou pohnul, zamruel a vkladateli vrátil krásný dukát. Jediná vada mistrovského díla spoívala v tom, že byl eený dukát asi z téhož zlata, jako onen, jehož kídla.

se

panu Broukovi dostalo

msíního

koncertu.

odmnou

za

návštvu

211

V

Ústední dvoran povšiml si v jedné vitrin skvostných \azcb na své (Broukovy) vlastní cestopisy, kteréžto nedostižné vazby bez odporu zastiují všechno, co dosud v oboru knihaském u nás i v cizin bylo vytvoeno. I leccos jiného lákalo v této místnosti k bedlivjšímu prohlédnutí, ale jedna vc vadila delšímu pobytu. Zahnízdila se tu celá lovecká spolenost sliných prodavaek výstavních los a zatahovala kolem host neproniknutelnou lé: prchaje ped jednou, letl jsi pímo do nárue jiné. Pro galantního lovka, jakým je pan Brouek, není žádnou píjemností, odmítat za každým krokem prosbu milostn loudících oí a sladce ševelících rt proto radji vytáhl koupený již los a nesl jej okázale v ruce. Ale ani to nepomohlo; musel odolávati úlisným domluvám, aby si pikoupením druhého losu pojistil vyhlídku na ob hlavTií výhry. Za tako\ých okolností není di\ u, že hledl dostati se co nejdíve z této koniny. Zavadil proto ;

jen krátkým pohledem o arovné lesky briliantu ustanovených za první hlavní výhru beztoho rozhodl se hned z pedu, že místo drahocenného toho šperku dámského pijme radji hoto\é peníze, teba se znanjší srážkou, zastavil se na okamžik ped roz-

—

košným rokokovým boudoirem v pavilónu Skramlíko\ a vnoval zbžnou pozornost roztodivným sklenným pístrojm Kavalírovým. Pi zajímavém stroji

pán

mícím

nejnepatrnjší prohyb ohromného kamenného prahu, byl by se pece déle pozdržel, nebo pekvapilo jej velice, jak siln se pošinul citlivý ukazováek stroje, když palec ku ploše balvanu jen dost málo pitlail ale z tchto v-

Fric,

i

—

212

deckých pokus byl rázem vyplašen vem pána s bílou kravatou, který se jako pízrak vynoil ze zástupu opodál.

optným z cista

zje-

jasná

Pan Brouek pochopil mžikem kritinost

situace nejbližší cestou,

a shledal jedinou spásu v útku která se mu naskytovala vzhru po schodech na galerii ústední budovy. Jinudy byl by stží nepozorován vyváznul. Rychle tudíž vystoupil na galerii a když se ho tam výstavní zízenec optal, chce-li se podívati až do kopule, rozhodl se bez rozmýšlení i k tomuto smlému pbdniku tam se asi úslužný pronásledov^atel za ním drápati nebude. Nelitoval ani zvláštního vstupného, které musel za tím úelem zaplatiti. Ale když pak vystupoval po úzkých toitých schodech do výše, láteil v duchu na jejich nekonenost, i na tíhu hlavního katalogu, která mu stoupání ješt ztrpovala, stíral si horliv pot, oddychoval jako a byl by se jist v pli cest navrátil, kdyby nebyl chtl za drahé vstupné :

—

mch

neceho

uziti.

Konen

vystoupil vzhru na klenbu, spojující oba pední postranní pylóny ústední budovy. Mezi nimi vypíná sie nad klenbou ješt lehká železná

konstrukce stední vže, do jejíž kupole opt vedou toité schody, kterými možno vystoupiti až na samé tém paláce pod obrovskou korunu svatováclavskou, vévodící významn celému obrazu výstavnímu jakožto is^kutený sted a vrchol všech našich snah. Stejné asi myšlenky prolétaly hlavou každého z nás, když potšivše se na výstavišti pehlídkou našich pokrok ve \^šech oborech práce hmotné i duševní, %a. šera veerního upjali jsme zrak na onen

!

213

do temna s výše pyšného výstavního kvt našich vzletných sn, arostkvoucí paláce jako jako plamenný protest proti všem, kdož usilují vyrvati ze srdcí a myslí našich tento posvátný klenot, který nám není pouhým odznakem moci královské, ale symbolem národní jednoty a celistvosti otiny. A mnohému z nás pipomenul onen pohled také, že pod touto korunou sešli jsme se k závodm práce toliko my, národ eský, a že i s toho hlediska v obraze výstavním vrn se obrážely pomry naší zem. Pro nmecké obyvatelstvo Cech byla eská koruna spíše znakem pohoršení, odpuzujícím je od závod výstavních. Na í stran je právo? My prohlašujeme Tato zem celá jest naše jako tisícileté ddictví po pedcích našich, a vy jste pouze pisthovalci, bud dobrovoln pijatí nebo nám vnucení, ba namnoze naše vlastní krev, odcizena nám a z ásti teprv nedávno, postupem nemnohých pímo ped našima oima. A jaké vbec máte právo trhati ten tisíciletý celek, zbudovaný krví a prací našich pedk, živý dosud a nikým neporušený, zákonnými píslušníky a jehož jste od staletí v nmž chceme bratrsky uznávati úplnou roxnost národnosti vaší? Oni však namítají: Co nám po vet chých pergamentech ? Co nám po historickém hara burdí? Nad všechny mrtvé zákony a smlouvy minulosti platí živé právo národnosti, urovati své osudy po své vli. My nechceme býti pívskem té koruny, které neuznáváme a kterou nenávidíme Jaké tu srovnání mezi nimi a námi ? Kdybychom s krvácejícím srdcem vskutku se zekli ponmených kraj otiny, v nichž každá vesnice, každý vrch, každý potok s\ým jménem hlásá, skvost, záící

:

vk

Sv.

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

14

!

;

214

pda

o

že by rozpínaví sousedé vzhledem k nám rázem zapomnli na velebené právo národnosti, že by nám i v našem ryze eském kraji dále vnucovali své jho, ba že by žc

je

to

vlastní

naše

:

k vetchým pergamentm a historickému haraburdí, snažíce se z nich dokázati, že jsme po právu píslušníky a parohy velké Germanie Ó proti^mé farisejství nejen u národa jednoho, ale všude, všude, kam se ohlédneme po dnešní osvícené, jediným lesem bodák se ježící Evrop. Každý tváí se tu jako vtlené právo, zatím co s meem v ruce chrání svj lup, nebo se chystá na jiný. Kormutlivý jest pohled na ten všeobecný plemenný boj, ale pímo hnus jímá pítele pravdy z tch licomrných frází o pxávu a spravedlnosti, osvt a svobod, jejichž falešnými etami celá ta hrabivá spolenost osvžuje své iré, bezohledné sobectví. Ve jménu svatého práva národnosti sahá Vlach po Trentinu a chce zárove s Terstem shráb-

chut

sahali

—

—

slovanského obyvatelstva jako spousty paladýn osvty a svobody tváí se Madar, který surovým, barbarským násilím rdousí ubohou Slova ve jménu lidskosti osvobozuje Anglian erné otroky ohnivou vodou" vyhlazuje celé a zárove meem však byla by to národy nešastných divoch, Vru, obraz píliš dlouhá galerie šeredných vzpíná se hnvem ruka, aby v cáry rozervala všechny ty lživé prapory vzletných nápis a vmetla je ve tvá pokrytcm na trnech, v ministerských keslech, za zelenými stoly diplomat, na enických tribunách i za stoly redakními, kde se leckterý úvodní lánká" rozehívá i k nadšeným hymnám na svaté ideály, že by nkdy tená málem nouti

;

i

,,

——

.

,,

.

.

215

iniil v jejich opra\dovost. ,,V boji o zisk a slávu našeho plemene je nám vhodnou zbraní každé právo bezpráví," byla by pravá devisa nynjších národních zápas, ne sice krásn znjící, však alei

spo upímná. Není to smšnou sebechválou, pra\íme-li, nás že nemže nikdo z farisejství usvditi. Odprcové naši '

Nyní oplývají

arci ústa vaše samou spravedlností a ro\moprá\'ností, ale kdybyste nabyli sice

volají:

námi ve své eské korun práv tak, jako Maai se Slováky. My úmysl takový ovšem popíráme, ale kdybychom jej skryt chovali, hešili bychom pouze v myšlenkách. Skutkem neuki\clili jsme dosud nikomu. My nemáme na s\'domí žádných poznaských Poláku, ani šlesvických Dán, nemlu\' ani o nesmírné mohyle Slovan polabských. My se pouze bráníme, od zoufale bráníme proti ohromné pesile útoných nepátel a moci,

zatoili

byste

s

i

vk

bývalého slavného lesku uchránili jsme si jen tuto posvátnou korunu, v níž spatujeme záruku jasnjší opt budoucnosti a pod níž se snad v lepších dobách národní snášeli\osti a spravedlivosti \míru dohodneme se s\ými krajany jiného jaz

zyka.

i

—

Nevím,

zdali kroužily

takové myšlenky, ale

hlavou

Broukovou práv

jisto jest, že náleží

mezi koru-

náe. Jako loyální oban ví pevn slibu mocnáío\u, že dá se korunovati za krále eského', a peje si vele, aby se toho ješt dožil. V^zpomíná si dosud na líení pešcské korunovace a je pesvden, že_ by pražská byla stejn velkolepá, ponvadž svatý

Živ

Štpán

není o nic vzácnjší sxatého Václava. pedstavuje si všechen ten slavnostní lesk a

.

216

Šum, jímž by se naplnila Praha a zvlášt staroHradany, kde by se protekcí pana Wúrfla

slavné

obad

dostal v tsnou blízkost korunovaspatil za svého života alespo jednoho korunovaného krále eského, což se mu nepodailo ani v patnáctém století, kde arci lovku zajisté

ních.

Rád by

husitským cepem na ramene tžko bylo uvidti z blízka krále Zikmunda, který ostatn svou korunovaci odbyl velmi naspch a ledabylo. Tentokrát bude zcela jinae. Pan Brouek sní o celém s

peeném ervené

volu, o kašnách, z nichž potee bílé a víno, o dešti penz rozmetávaných mezi

o selských svatbách, o nekonených prvodech, banketech, slavnostech a radovánkách Ale pes to vše neml chuti, zakoupit si šplháním ví po kolika ješt schodech potšení, aby spatil korunu svatého Václava pímo nad svou hlavou. úpln dosti na posavadním lezeckém výko nu a pivívaje si šátkem chládek na obnažené, spocené skrán, bavil se pohledem do hlubiny pod sebou na mravení hemžení nesetných, pitvornc zmenšených lidských figurek, jimiž se již hust pestilo celé volné prostranství ped palácem, jako lid,

.

.

bh Ml

vykládáno živou mosaikou. Ale když chtl fofrujícímu šátku pispti na pomoc kloboukem, který držel v druhé ruce, slétl tento neobratným mávnutím dol mezi obecenstvo ped palácem. Na štstí nemusel za ním pospíšiti s holou hlavou. Tže z nemilých zkušeností, opatuje se toti? pan domácí v poslední dob na každou delší vycházku rozlinými malikostmi, které by se mu hodily pro pípad, kdyby jeho cesta mla njaký nei

"

217

prbh. Tak uinil tentoponvadž se njakým nedopa-

píedvídaný a neobyejný kráte

—

tím spíše,

tením snadn mohl

—

i

octnouti

teba

i

\'

koši

vý-

stavního balonu a mimo jiné zastril si doma do kapsy pohodlnou cestovní epici, kterou nedávno u jednoho známého klobouníka koupil. Tento ži\nostník, dvrný pítel a politický souspeženec ru-

kavikáe

Klapzuby, není sice pro své rýpalství a

šprýmaství panu domácímu píliš po chuti, ale má dobré zboží a proto zašel k nmu vzácný zákazník s\é pání pednesl, zamyslil se klobouník na chvilku a pak jako rozradován dobrým nápadem, chvatn vytáhl ze své zásoby jednu epici, okrouhlou, nahoe zploštlou a ponkud rozi

tentokráte.

Když

lehounké snhobílé látky. Tohle je \ skutku nejlepší, co vám mohu odporuiti, pane domácí," vychvaloval ji horliv. Vkusná, jednoduchá, roz umná žádná z tch blázno\ských apek, v jakých strašívají na železnicích židovští obchodní ce stující. A pohledte, jak praktická! Bílá její barva chrání nyní v lét nejlépe proti paprskm slunením a látka je sice trvanlivá, ale pi tom lehouká jako pavuina, že snad nenosí lehích ani šíenou,

z

,,

,,

—

—

Pan Brouek pferval konec chvalozpx u

nm

nevr-

lým posukem, pedvídaje v njaký hloupý msíní vtip. Ale epice se mu líbila. Mela sice tvar ponkud neobvyklý, jakého dosud nevidl, ale tvar

ponvadž cena byla epici spokojen dom.

jinak zcela solidní, a

odnesl

si

Nyní,

pi

té

i

píhod

hned výborn. Posadil lému sestupu.

ji

levná,

kloboukem, hodila se mu na hlavu a ml se k rych-

s

218

Ale pojednou stanul jako pimrazen. Vynoili' se z hlubin schodišt lesklý cylindr a pod ním objevila se pívtivá tvá úslužného lena výkonného výboru, který ho tedy pece pronásledoval až do

práv

tchto

výsostí.

Ztrnule zahledli se na sebe; nejen tvá Broujevila nelibé pekvapení, i len výboru zdál se býti velmi zaražen. A po malé chvilce již se obrátil á jakoby nebyl pana domácího pozoroval, spšn zmizel opt ve hlubinách schodišt.

kova

Pan Brouek byl tím nenadálým obratem ješt více pomaten. „Což skuten nepoznal?" myslel si. ,,Snad v té epici? Ale ne, to není možná. Vždy

m

mi hledl do tváe dost

upen

ped

jsme spolu chodili. Krom toho vítal hned u vchodu výstavišt jako známého. To by musela být moje epice jako kouzelná karkule v pohádkách, pod níž se

lovk

stá\ á neviditelným.

mn

a

m

chvílí

Vidl mne dobe,

ale

znáti. Pro asi ? A k emu ke vystoupil pak sem nahoru ? Vždy se pece nedrápal po tolika schodech jen pro to potšení, aby mohl hned zase lézti dol!" Pemítaje o záhadné píhod, sešel druhými schody nazpt do ústední d\orany. Tam ekal již njaký pán, drže v ruce jeho klobouk, a když pana domácího spatil, zamil hned k nmu s velmi pívtivým a zdvoilým pozdravem.

patrn nechtl

,,

se

Vidl jsem venku,

jak

vám klobouk

sletl dolii

a jak jste jej nahradil svou apkou," pravil, podávaje panu Broukovi ztracenou pokrývku hlavy. Klobouk spadl práv k mým nohám pokal jsem s ním tedy zde na vás, až sestoupíte." ,,

i

219

Pan domácí podkoval vybraným

,,Merci!" kterého jako stejn mezinárodního ,, Pardon!" rád užívá

vi

neznámým osobám, aby na veejných místech snad eským oslovením neurazil píslušníka druhé národnosti.

prosím!" odmítal díky zdvoilý pán a dodal srden Velmi rád jsem posloužil bratru z daleka. !" Zdrastvujt Stiskl panu Brouko\i pátelsky ruku a rozlouil se s ním velým pohledem. Pan domácí, strkaje svou bílou cestovní epici opt do kapsy, kroutil hlavou nad zvláštní pívti I slova vostí a srdeností neznámého lovka. „bratr" a ,,z daleka" vrtala mu mozkem. A záhadné ,, zdrastvujt" nebo ,,zdravstvujte", nebo jak to znlo, neuml si vysvtliti jinak, než leda jako noxou vymoženost nejvybranjší eštiny. Ale nechal konen pemýšlení a pokryv hlavu zase kloboukem, vyšel zadním východem O stední budovy. pro upokojení ihned sdluji, že se pan Brouek od té ch\'íle již na výstavišti nesetkal ani s oním, ani s jiným lenem výkonného výboru. ,,Ó

:

,,

tenám

VI. (ústední Matice.

—

Ochutná várny.

—

Balón.)

Po širokých stupních sestupoval náš poutník na promenádu, táhnoucí se podél severního prelí Prmyslového paláce. I nový prospekt, jaký odtud poskytovala zadní ást výstavišt,

220

se

líbil

mu

jak

nestvmé bedn

né,

torn

v

pozadí,

jejíž

A

navzdor té ohrombalónové, ouhající nemoúel nám zstal neroze-

náleží.

líbila se jist pemnohému z vás fantastických stech, bání a vží i s tou obrovskou homolí cukru, to divné msto pavilón, rozložené za širokým hledištm veerních produkcí svtelného vodotrysku a za mohutným stromoadím, v bila as hlavní tepna zevnjšího života výstavního. A v tento den zvlášt valila se stromoadím pravá eka vlnících se hlav a rznobarevných pro nastávající slavnost, jejíž ohnisko se nalézalo v nejzazším kout výstavišt, byla v tuto chvíli vbec celá zadní ást výstavního msta ténabita obecenstvem.

senou hádankou,

ta

sms

nmž

odv;

m

—

Pímo ped

ktesebou, u svtelné fontány ráž arci nyní za dne místo kouzelné hry vysoko šlehajících a rozkošnými kaskádami spadajících tekutých rubín, smaragd, safír, amethyst, kišál, stíbrných a zlatých pršek, ukazovala jen stíspatil zlivou sms ouhajících kovových rour náš poutník kiosk trpasliích rozmr, kolem nhož se tlail hustý dav obecenstva. Pistoupiv blíže, poznal, že je to pokladnice !na píspvky pro Ústední Matici školskou. •

—

,, Matice, Matice, poád Matice," povzdechl si náš referent. ,Jsem žádostiv, kdy už bude té žebroty konec. Jednou na divadlo, podruhé na Husv pomník, po tetí na Slováky, ikaždý den si vymyslí

nkdo njakou

novou sbírku

!

Zažebrá-li

si

na

ulici

otrhaný nuzák bez výdlku a s kopou hladových dtí, hned ho chytne strážník za límec a je to zcela

:

221

V

poádku

;

ale

komu napadne

vzít

na sebe

amaru

a do ruky subskripní arch nebo pokladniku s ervenobílým praporekem, ten smí obtžovat lidi bez trestu a ješt abys klopil svj desetník s radostným pohnutím, nechceš-li se dostati do novin. Co je mi plátno, že jsem si dal Žebrota se zapovídá', ,

zaklepat na

do prjezdu tunou literou když mi mže každou chvíli

sbratel. Mli chodit po dvou a v plesovém obleku,

dvée nkterý obtavý

by alespo s takovými vyizuje dotynou záležitost domovník už dole u schod." (tenám snad tato zmínka ješt lépe vysvtlí antipatii pana domácího proti bílým kravatám.) ,,Do mého pokoje se arci málokterý z takových vlasteneckých koledníkú dostane, ponvadž má v tom ohledu paní Markyta své instrukce a v nejhorším pípad je odbyde radji ze svého. Ale což, kdo nemže uiniti podobná opatení? Pro má odnášeti majetný lovk vlastevšelijakých pisálk a uitel, necké tento kteí neznají cenu penz a nevdí, jak tžce se vybírá inže? Dejte každému z nich po pražském domu a uvidíte, že jim hned zajde chu vymýšlet si každý den novou sbírku na erta ábla. Vlastenectví Kdo pak dá nco za to, že jsem Cec*h? Kdybych si poídil nejkrásnjší ervenobílou pokladniku s nápisem ,,Na zdar Matji Broukovi!" a poslal ji po tch národních kiklounech, jislré že bych v ní nenašel ani zlámanou grešli!" Budiž podotknuto, že sem tyto úvahy klademe jen k výslovné žádosti pana Brouka, jest pesvden, že tím jednou promluvil z duše valné ásti

mj

nebo

—

—

mn

!

:

vlasteneckého obecenstva. Ale jinak není pan domácí

nikterak

proti

222

Matici. Vždy je známo, že sám na vikárce vystílel nejeden krejcar matiním stelcem. Myslí si jen, že by snad vlastn náleželo vlád, aby zizovala ze státních penz školy, kde jich je poteba. Ba, zdá se mu, že to ani není hezké, když se doma i za hranicemi sbírají almužny na školst\'í, které pece patí do rozpotu ministra vyuování. Pochybuje, že by této exellencí bylo píjemno, aby se na píklad také její ministerský plat shánl

Ústední

veejných milodar. Nepehlíží ovšem svízel prožluklé otázky jazykové. Ta by se arci nejlépe rozešila zákonem Kvíalovým. Ale s tím nemže zase \'láda souhlasiti. O nmiecké školy by nebyla staz

páni ministi jsou skoro veskrze Nmci a již z vlastenectví zizovali by je tedy ochotn kdekoli a kdykoli, teba telegrafem. Avšak nikdo nena vlád žádati, aby eskými školami sama rost

;

mže

oban, kteí nerozumjí tm peetným úedním formulám, jež pro zjednodurozmnožovala poet

manipulace musí

šení

býti a zstati nmecké. Pan obtížích a zdá se mu, že jímž by se rázem odklidily: školy tak, aby každé dítko,

Brouek pemýšlel o tchto pipadl na prostedek,

Nech

zaídí se eské vycházející ze tvrté tídy, umlo dokonale nmecky Nkterý eský poslanec by tento dodatek ve snmu navrhnouti a jist že by pak velkostatkái i Nmci pijali Kvíalv návrh bez debaty. A velmi možná, že by pak Schulverein sám pispíval státu na zizování eských škol, neb alespo \ y!

plácel

ml

odmny eským uitelm

s

nejlepší

berlín-

skou výslovností. Ba, snad by pak íšský snm nmecký pispl každoron spátelenému. Rakousku njakým miliónem na podporu eskéhb školstxí. i

'22.^

Do

té

doby nenamítá pan Brouek nieho

proti

l^stední Matici a peje si jen, aby se sbírky na ni konaly všude týniž slušným a moudrým zpsobem, se jako u fontány na výstavišti. Takoxý kiosk postaví teba v každé ulici. Ten nikoho neobtžuje a nikomu nepekáží kdo nechce, nemusí ho ani zpozorovati. Ovšem, ješt lépe by bylo, kdyby se takové pokladnice postavily nkde na odlehlejších místech slušný lovk vykonává své záslužné skutky radji stranou a bez mnohých svdku. Tento vystavení matiní kiosk, upomínající na husitské ,,kád", do nichž pro spolenou potebu bratí s nadšením házeli své peníze a šperky, zamlouval se našemu referentu rozhodn. Se zalíbením prohlížel si vtipné zaízení \kusné pokladnice o tech oddleních, v nichž mohlo se za sklem stopovati poz\olné stoupání vrstvy tu mdných penz, tu stíbrných a tu papírových. Hodnou clníli bavil se pohledem na menší i vtší píspvky, které z obtavých rukou sklouzaly do toho neb onoho oddlení, a když jeden dosti chudobn odný lovk, bezpochyby dlník, desetníkem v mozolovitc pravici

a

;

;

nejapn tápal po píslušném otvoru, pispl pan domácí na pomoc a vlastnorun vpravil jeho dárek do prostedního oddlení, odmniv se jaksi

mu za

Ústední Matici chudému dárci pívtivým

po-

hledem. S povzneseným srdcem obrátil se pak od zástupu pispvatel, aby si prohlédl prmyslový palác také od zadu. Zrak jeho utkvl na jakémsi podloubí, táhnoucím se podél obou postranních kídel paláce. Rady vkusných buffet v pozadí, vyfintné hezké prodavaky, vábiv z nich vyhlédající upro-

224

Sted pestré spousty rozmanitých lahví, soudk, íšek, zákusk a pamlsk, rozjaené zástupy obecenstva, kupící se koleni nich, proudící podloubím nebo sedící u sklenic, kalíšk a talí za stolky, v nebo venku pod širým nebem postavenými, vše to pouilo pana Brouka, že má ped sebou

nm —

i

proslulé výstavní ochutnávárny.

Ochutnávárny Slovo, jehož vynálezce nedojde odpuštní ani na tomto ani na onom svt, slovo, upomínající na šest holštýnských koní, táhnoucích po hrbolatém dláždní do vrchu nekonený nákladní vz a budící pece tolik milých upomínek svým nechutným zvukem Každý z vás uložil si zajisté mezi listy pamti aspo jednu nezabudku rozkošné chvíle, ztrávené v nkterém koutku tch nžných, smavých arkád, kde jako s vláce s révou malebné !

!

guirlandy uzenic a uzenek vnily vzdušné oblouky, kde šumly rozjaené davy, kde vesele zvonily íše a prý

asem

stínu štíhlých

i

milostné šepoty sladce ševelily ve

sloup.

Pan Brouek

ocitl

se

v rozpacích

ped

refe-

rentským úkolem, který ho zde oekával. Na právo šíe hledl, na levo byste zrak otáel, ale nevdl kudy kam, v ohromujícím návalu tolikerých mocných a skvlých dojm. Když zmil ty dv pedlouhé ady od konce le\'ého kídla až do konce kídla pravého, zajiskily mu sice radostn zraky, ale

zárove

oddílu

poznal, že náležité prostudo\'ání tohoto výstavy za jedné návštvy pesahuje síly bytosti lidské. Musel tedy pestati na pou-

kehké hém zbžném njších

probrání na zkoušku alespo nejslib-

jednotlivostí.

225

Vedlo by ho píliš daleko, aby zde podával

výpro svou zamlklost i jiný sledky svých studií. dvod. Jako pi rozdávání volných lístk, bylo naii

Má

zapomenuto ních,

a

si

pi

sestavování rUzných jury výstavzajisté dobe povšimli kapitoly v jeho stedovkém cestopise. Ne-

i

pánové

o ,,koštéství" chce tedy své soukromé odbornické úsudky nikomu vnucovati. Dotýká se pouze dvou \cí, které se vztahují zevnjšímu zaízení ochutnáváren. k zazlívá poadatelstvu, že skrblilo místem práv pi této skupin. Vykázalo jí pouhý chatrný pílepek Prmyslového paláce, rozmru tak bylo sotva místa pro poobmezených, že v ádný stl a že stail jedva lelkujícím flaneurm, kteí podloubí ochutnáváren pokládali za Píkopy, tak že tu tžko bylo soustediti se bez vyrušení na klidné ochutnávání. Za druhé Našemu referentu nevadily sice nikterak sliné víly, které z buffet se usmívaly a ochutnávae venku úslužn obletovaly, ale pro píští jubilejní výstavu radí jim, aby od sebe rázn odstrašovaly mladé hejsky, kteí se okolo nich hemžili jako vosy kolem cukru a budili jen pohoršení u starších, usedlých a spoádaných host. Než, pes tyto d\' výtky ne\áhá prohlásiti, že pokládá toto oddlení za perlu celé výstavy. Zmínili jsme se již na zaátku o radostn vzrušujícím dojmu, jaký výstava inila na každého eského návštvníka. Pan Brouek zacho\al si dosud celkem rozvážlivý chlad ale nyní zmocovalo se jeho znenáhla blahé rozjaení a vzrstalo v této ásti výstavy každým krokem, i spíše každým pesednu-

Pedn

nm

:

;

i

;

226

tím od stolku ke stolku. Než došel do konce ocliutnáváren, byl již v pravd opojen sk\ lým zdarem našeho výstavního díla. Již v zastávce Pardubické vidl všechno své okolí v ržových barvách zdálo se mu, že se usmívají nejen rusalky ochutnáváren, nýbrž i hosté, všechny oblieje vkol, ba i zástupy tpytných pavilón v pozadí. A než došel do Sezemic, byl by objímal celý svt, nevyjímaje ani hezkou mladou Moravanku, u které se náhodou za stolem octnul. Nahoe jsme poznali, že pan domácí nemá náležitého porozumní pro svérázný vkus lidu; ale zde zamhouil oi nad erveným, kvítkovaným šátkem, uvázaným na babku nad velikými, naškrobenými, snhobílými rukávy košile, jež dmuly se jí jako dva malé balóny kolem oblých ramen a jsouce nad loktem staženy, dole opt se rozšiovaly v bohaté krajkoví, jako v kalich velikého kvtu nad asnatým bílým a peste obšívaným ohrdelcem, pod nímž záila kordulka množstvím ohnivých barev, stíbra a zlata nad krátkou sukní s etnými záhyby ba i nad vysokými botami, sahajícími až nad kolena odpustil to všechno k vli pkné, svižné postav a zvlášt k vli hezkému oblieji, který se všecek smál jarou ;

na

ob

;

tém ;

;

veselostí.

—

—

Z rozmluvy, kterou vedla se svými rodii statným rolníkem v kulatém erném klobouku, ts-

né a krátké bílé kamizole s ervenými výložky a stapci téže barvy, v piléhavých erných nohavicích s modrým vyšíváním a ve vysokých lesklých botách, pak s pívtivou jeho ženou, odnou v podobný šat jako dcera vyrozuml pan Brouek, že se ta moravská krasavice jmenuje Maruša a

—

liz

na výstax u

že pijeli

njaké

z

\esnice v okolí Vele-

hradu.

Pan domácí ve své rozjaené nálad seznámil se mžikem s moravskými hosty. Že tu nepodává SVJ živý rozhovor s nimi, má jediný dvod v obav, aby nepohoršil pán dialektolog. Jsou to písní pánové a s krutou radostí vrhli by se na jeho linguistický pokus. Ostatn ani redaktor nemá chuti konati za nho ;namáhavá studia v oboru náeí a podeí moravských, zaež by se mu v nejpíznivjším pípadu dostalo alespo té výtky, že nepostihl pravého ducha lidové ,ei. A v té píin tžko se

brániti.

nkterých ísti, že

Je vín.

s

tím

stejná

Každou

chvíli

potíž,

jako

s pravostí se nkde dospisovatele vane

mžete

pracemi toho neb onoho

eský duch, ale hned vedle varuje vás jiný ped tmito padlky a prohlašuje, že vskutku pravý, nezfalšovaný eský duch vane pouze u nho, naež vystoupí tetí s prohlášením, že jedin a výhradn jeho firma má pravého, ryzího eského ducha na sklad. A konené pomyslí si obecenstvo, že pravý

i

ten tetí

klame a

že

vého eského ducha.

snad ani není žádného prastejn má se vc s pravým

s pravým eským humorem eských vcí. —

eským citem, stou jiných

A

a se spou-

Pan Brouek smíil se s národním krojem na svižné postav Marušin tou mrou, že ho zaaly zajímat dokonce jeho podrobnosti. S horlivostí i

pravého národopisce vyptával se po jednotlivých jeho souástech a ustal teprve, když Maruša uený ten výslech s .uzardním a smíchem násiln petrhla.

Pak obrátil rozprávku na výstavu a byl potšen nadšenou chválou, kterou jí moravští hosté vzdávali. Ale když chtl vdti, co se jim líbilo nejvíce, piznali se, že vlastn dosud po výstavišti jen zcela povrchn se poohlédli a že v tolikerém lesku a šumu nevdí kudy kam. Náš referent, který sám tak úzkostliv prvodu se vyhýbal, nabídl se za prvodce, což s povdkem pijato. jim tom zaznlo ze rt ^Marušiných hlasité pan Brouek slyšel to citoslovce zcela ,,Jejda!" zeteln a chce ho brániti proti všem dialektologm zaznlo tedy hlasité ,,Jejda!" jež tlumoilo mocný podiv a bylo provázeno zvuným zatlesknutím pružných dívích dlaní. Všichni obrátili se smrem, kam hledly její jiskící se oi, a spatili, kterak nad

obtav V

—

—

ohradou balónovou práv ohromná zahndlá koule rychle se vznášela vzhru do vzdušných oblastí. Balón ,,Godard" nastupoval svoji vtrnou pou. Slybylo dole potlesk a jásot obecenstva a s hry z koše balónu pozdravoval smlý vtroplavec diváky máváním ervenobílého praporce, rozmetávaje zárove njaké papírky, jejichž blavé sprchy zvolna se snášely k zemi. Pohled tento dojal mocn i samého pana Broušeti

ka.

Vná

touha lovenstva, vznésti se

z

po-

zemského prachu do jasných modrých výsostí, projela mu pojednou celým tlem, v nmž beztoho posnad následkem nad&ení ze zdaru výstavy cioval neobyejnou lehkbst a vzletnost, že mu bylo, jako by se mohl pouhým odrazem nohy vymrštiti vysoko do vzduchu. Závistiv pohlížel za obrovskou bubli-

—

—

nou, nesoucí se v istých oblastech vzdušných vesele

smrem

k

Podbab. Jaká

rozkoš, vznésti se

do mo-

220

dru voln jako pták, nechati pod sebou všechny všední starosti a letti nkam Pánubohu do oken! Za svého msíního dobrodružství projel se sice poádn povtím, ale tehdáž konal svou vzduchoplavbu bezdky a skoro bez vdomí, tak že z ní

nieho

neužil.

Litoval proto opravdu, že mu pan Godard upláchl pímo ped nosem a potšil se jen p'ipo-

mínkou, že zstal na výstavišti ješt pan Surcouf s

druhým balónem ,,\'iktorem Hugem". Moravský trojlístek sdloval si zatím hluboké

na

uinilo nevídané dosud divadlo, a projevoval o vzduchoplavb náhledy tak naivní, že pan Brouek uznal za svou povinnost, pispti jim na pomoc svými vdomostmi. Objasnil jim theorii balónu poukázáním na obecn známý \epový mchý, jejž snad i moravská mládež pomocí brka \zduchem napluje, a který spoívá na týchž v-

dojmy, jaké

deckých principech. za tchto výklad své íše a se k odchodu. Její nastávající prvodce upozoroval sice, že ochutnávárny nejsou ješt u konce, ale Moravan prohlásil, že ji? s dostatek svou uvidt. Pan Broužíze uhasili a že chtjí ješt ek, jemuž se i ruka tásla blahým rozechvním

Moravská rodina dopila

mla

nco

nad krásou výstavy, našel šastn kapsu s hodinkami a po bedlivém pátrání podailo se mu zjistiti, že jest již bezmála tvrt na tyi, naež musel doznati, že má sám nejvyšší as, vydati se na další pou. Všichni tedy zaplatili a pan domácí vedl své chránncc pedevším k romantické budov na právo, již díve upoutala jeho pozornost a v níž i bez katalogu konstatoval njaký rytíský hrad, dosti

která Sv.

ech: Sfbrané

spisy.

XXVI.

15

230

podobný povstnému, bHkací

známému

tenám

jeho dívjších pu-

Eulensteinu.

Za tení následující kapitoly pocítí asi iiinohý tená osten závisti, že se mu na výstavišti nedostalo prvodce tak znamenitého, jakému se tšila moravská rodina, prvodce, který jí nejen všechno co nejdkladnji vysvtloval, nýbrž i na leccos ji upozornil, o i^e snad žádnému jinému navšt-

em

vovateli výstavy ani nezdálo.

VIL

—

— Malý — Dvacet

—

Školská výstava. (Rytíský hrad. Sob a kamzíci. prmysl. Skluzavka. Ješt jednou malý prmysl. tisíc mil pod moem.)

—

—

Akoli

k

vzdálenost od Sezemické ochutnávárny rytískému hradu byla nepatrná, trvala jim ce-

ba pímo opojný dojem, jaký na pana Brouka uinilo pedcházející oddlení výstavy, operutil sice i jeho nohy k bujarým rytmm, ale promenádou za Prmyslovým palácem valilo se tolik obecenstva, že mohl jen oklikami ku pedu a že ho všecka opatrnost sta

dosti

dloujib.

Radostn

rozi_lující,

neuchránila nkolika srážek, naež byl zdržován disku ssemi, í nepozornost nebo neobratnost píhodu zavinila. Ostatn i Moravané, sami jsouce ve svém rázovitém kroji pedmtem pozornosti^ omeškávali se každou chvíli pozorováním nkterého jim nezvyklého zjevu. '

konen

Když budovou

s

cimbuím

stanuli ped mohutnou |sedou a gotickými vížkami, vysvtlil

;

231

jim pan doiiKÍcí, že je to pendant k eské chalup jako tam bylo znázornno staré selské obydlí, vystavili zde ukázku dávného sídla panského. Rozhovoil se o lidomornách, železných pannách a jiných náležitostech rytíských hrad tak živ, že moravská rodina s bázní pistupoxala ku z\oditému hradnímu mostu, u nhož stál jakýsi vrátný nebo hérolt v divokém stedovkém úboru. Nevím, pamatuje-li se tená na svízelný a ne-

tém

bezpený pechod po visutém onom most náš referent alespo pešel jen s obtíží po té vratké a kolísavé lávce, a nechyblo mnoho, že by byl stem;

hlav sletl do propasti.

Nepíznivý dojem uinilo na pana Brouka

vy-

vstupného ve brán hradní, což rozhodné pohostinného stedovku a píilo se všemu rytískému mravu. Z malé hradní pedsín vstoupili na právo do njaké kobky, kde byla tma jako v pytli. S nedvrou, k níž jej opravovaly reminiscence z rytíských historií za mlada ítaných, vstupoval pan domácí do této místnosti, která byla skorém nepívtivjší než sklepní byty v jeho vlastním dom, a ponvadž se v té píšerné temnot obá\ al nenadálého pádu do nkteré podzemní cbodby, nebo dokonce mezi hady a ještry na dn hladomorny, bírání rušilo

illusi

;

galantn naped spanilou Maruši, a tepr\e když bez nehody prošla, vydal se opatrn za ní. Dotápali se do jiné polotemné komnaty a tu nejen Maruša, nýbrž její rodie vzkikli pekvapením. I náš referent, když se ponkud rozhlédl místností, stanul jako ztrnulý úžasem. Tam, kde mla býti zadní stna komnaty, otvíral se volný pustil

i

232

pohled na msto, s jakýmsi divokým shonem Hdí v popedí, a tato scéna psobila tím mocnji náhlým pechodem zraku z dosavadní temnoty doplného, oslnivého svtla, jímž byla zaplavena. Pan Brouek chytil se za hlavu. Poznal Hrad-

—

kde se to Stranu, kamenný most tu všechno vzalo? Kdyby stna hradní byla prolomena, jak se na okamžik domní^'al, mohl by uvidti leda Tróji nebo Pelc-Tyrolku, ale kdež by tomu spatil v popedí se íu namátly Hradany ? na most výjev, který se nikterak nehodil do spolidí \' podivádaného života pražského ných oblecích rval ;s.e tu zcela do opravdy mei a ba, ležel tu již tekla již krev bambitkami jeden mrtvý, zkrátka, zuila zde skutená bitva tak otužilý v bojích patdsiv, za pan domácí bezdky ucoufl nazad. náctého Vleku

any, Malou

!

K :

Chumá

—

—

•

—

— a

Zatím co tyto myšlenky probíhaly jeho hlavou, poznamenal bodrý Moravan s patrným obdi\-em, že to vypadá vru jako skutené. ,,A snad nemyslíte, že je to obraz?" ohradil se pan Brouek. „Pohlete jen tady v pedu na vždy to kamení, na ten kus deva, na tu helmici bych vám mohl podat " Moravan doznal po bystejším pihlédnutí, že ty vci nejsou vskutku jen malované. Njaký pán, který stál vedle a hovoru jejich naslouchal, pravil te s úsmvem: ,,To je diorama bratí Liebscher. Skutené pedmty, v popedí vhodn umístné, napomáhají klamu ži\'otnosti, kterým takový obraz do jisté míry na diváka pj.i

sobí."

—

—

)

233

Pan Brouek

zahuel a pood\edl své chránnce stranou, jakoby jim chtl ukázati obraz s jiného hlediska, vlastn však, aby je vzdálil od nevolaného, všeteného pouovatele. Vidl nyní sám dobe, že krom nkterých pedmt v popedí všechno ostatní je pouhá malba, a jen ržo\á mlha, jíž mu pedcházející radostné dojmy zrak obestely, byla píinou, že se mu v pr\ním okamžiku skoro zachtlo rozbhnouti se k panu Wúrflovi na donmlé skutené Hradany, Ale pece mohou si páni Liebscherové velmi na tom zakládati, že dovedli ošáliti, teba toliko na ch\ilku, samého pana Brou-

ka.

cosi

i

—

Upozoroval nyní bez vyrušení mora\ ský

troj-

na jednotlivé pednosti znamenitého díla, že ku píkladu nelze ani rozeznati, kde pestává skutené kamen:í a kde zaíná malované zdivo lístek

na

nm

mostní.

Maruša perušila jeho esthetický rozbor otázkou, co asi obraz pedstavuje. Brouek bezdky hmátl po hlavním katalogu, ale hned si vzpomnl, že by mu v tom šeru málo byl pláten, a po krátkém rozmýšlení pouil polichu Moravanku, že je to nepochybn výjev z roku osmar tyicátého, kdy studenti vystavli na Kamenném most barrikádu a bránili se proti Windischgrátzovým granátn,íkum. Dívka se pozastavila nad nezvyklým oblekem bojujících, ale pan domácí jí vysvtlil, že v roce osmatyicátém studenti i jiní lidé nosili všeliké nevídané kroje vlastenecké. ]\Iaruši se sice provedení obrazu líbilo, ale zobrazený strašný výjev to vraždní, ta krev,

—

!

234

—

mrtvola v popedí natažená, vše to dotýkalo se nemile jejího citlivého srdce. Její zbožná matka pak byla zvlášt pohoršena zohaveným krucifixem na most a prohlásila, že se na to nemže déle dívati. Opustili tedy romantickou budovu, která jnašeho referenta úphi zklamala; pro výstavu obraz se pece rytíské hrady nestavly a po ste-

nem

dovkém ohlížel se v ní nadarmo kdyby tam nkam byli alespo pto hosty postavili známý ze ;

všech historických povídek cínový pohár s medovinou Cesta do nižší zadní ásti výstavišt vedla naše poutníky kolem ohrazeného, lesními stromky posázeného prostoru, v nmž se chovala zv. Zvdli od svého ochotného prvodce, že tu mají ped sebou poátek pražské zoologické zahrady. Padl jim do oka jeden statný kus blavé srsti s divnými parohy, a

pan Brouek pouil své chránnce,

že to

zvíe až odnkud se severního pólu, které se jmenuje sob a živí se hlavn islandským mechem. Moravan vrtl v udivení hlavou, a když mu byli dva drobnjší kusy, poskakující ile opodál, pedstaveny panem domácím jako kamzíci, namítl je

nesinle,

ejní

že

srnci,

kamzíci vypadají zcela jako obyti kterých vidl dosti.

káral ho pan Brouek, klepaje si prstein na elo, ,,snad nemyslíte, že by dali na výstavu obyejnou zv, kterou mžete vidt v každé ,,Ale,

ale,"

oboe?!" Odtud zahnul pan Brouek

se svou spoleností na prostranství na levo a nahlédl do plánu, aby seznal význam rozsáhlé, ale dosti prosté prkenné

235

budovy o tech oddílech, táhnoucí chod.

—

se

tu

na vý-

Minul nejbližší oddlení, poznav z nadpisu, že pouze školská výstava, a byl by stejn odbyl

je to i

následující

oddíl,

vnovaný malému prmyslu,

kdyby Moravan se ženou a dcerou nebyli již vstoupili do vnit. Nezbylo mu než následovat za nimi, ale dal jim na srozumnou, že není asu nazbyt, a že se nesmjí zdržovati každým pavilónem, chtjí-li na výstav nco uvidti. Pes to nabídl galantn Maruši svj hlavní katalog. Dívka sice namítla, že ho nepotebuje, ale k optnému naléhání pjjala jej pece. Nepoužila sice t knihy, nesouc ji pouze pod paždím^ ale pan Brouek byl i s tím spokojen. Vykonal i bez katalogu svj ciceronský úad strun sice, ale svdomit. Pidržuje si nos, pobídl je k útku ped skupinou: výstavou kozí, usní a šttin, vysvtlil jim, pospíchaje kolem následující skupiny, že jsou to rozlin koáry, a pouil je hned na to, ichaje na \šechny strany, ze se ocitli ve skupin voavek, pi emž vyznal, že nade všechny libodechy rží, fialek, jasmín, ambry a pižma milejší jest mu dobré peené. Ostatní obsah pavilónu odbyl hromadným jmneni šmejdu, který se nehodil do Prmyslového paláce, a byl rád, když moravskou trojici, jež ve své naivnosti od vystavených stží se mohla odtrhnouti, východem na druhém konci šastn opt dostal na volný vzduch. nejbližší

vn

pedmt

mu

podkováním hlavní kapívtivým pokynem vybídl, aby si

Maruša vracela talog, ale on ji hf) jen ponechala,

dokud

s

jí

bude

libo.

236

em

Pímo ped

nimi objevilo se nco, v pan bez výstavního plánu a katalogu na první pohled poznal proslulou skluzaxku. Práv rozjel se obsazený vagónek dolu po šikmé ploše za hlasného výkiku líené bázn, jenž se .rozlehl pTavideln pri každém výjezdu z úst krásnjší ásti cestujících a nemálo pispíval k zábave divák, kteí hust kolem nakupeni, s úsmvem sledDvali let vozíku dol, nahoru, zase dol a nahoru po vlnit zprohýbané dráze, jakož i bezdné komické pohyby úastník

Brouek

i

na pohled krkolomné jízdy. Jen rozjaení výstavnímu dlužno piísti, že rozšafný pan domácí zachvácen byl náhle mladistvou bujností a touhou po dobrodružstvích. Zárove zachtlo se mu uslyšeti opt ono dtinsky upímné ,,Jejda!" ze svžích rt hezké Moravanky. Uinil proto návrh, aby také okusili kluzaského sportu. Manželský párek namítl s úsmvem, že už takové vci pro nejsou, a také Maruša zdráhala se chvíli, ale pak zajiskila podnikax oima a s veselým smíchem svolila. Hrd vedl si tedy pan Brouek krásnou spolenici ke kase skluzavky a kavaté

n

lírsky zaplatil

i

za ni desítikrejcaro\ý jízdní lístek.

Ale když za ní vystupo\'al vzhru do výjezdního pavilónku, litoval pece trochu své penáhlenosti. Již nyní, stoupaje po bezpených schdkách do té nepatrné výšky, pocítil malou závra jakž bude teprve pi tom kivolakém ábelském letu po kolejnicích, které k tomu snad ani nejsou ládn vyzkoušeny a komissieln schváleny! A pak zdálo se mu nedstojno pražského domácího pána, aby se ukazoval zevlujícímu obecenst\ u v nevážné roli, jakou hráli úastníci té dtinské zábavy. Za své

—

:

2:v>

cesty na msíc a clo 15. století ocítil se sice astokrát v situacích a polohách, které se málo hodily pro usedlého pražského mšana, ale tenkráte odehrály se ony výjevy bud beze svdku, nebo ped bytostmi, které nemají žádného spojení se z1>toí jaupokojil se tím, zyky nynjší Prahy. Ale že v povznesené nálad výstavní odpustí se i nejváženjší osob trochu mladické svévole. Srdnat posadil se tudíž do \ozíku vedle švarné Moravanky a vyzval ji, aby se za divoké jízdy jen pevn k pitiskla. Maruša odvtila se smíchem, že se nebojí, ale pan Brouek položil pece, když znamení k odjezdu zaznlo, v rytískou ochranu lehce ruku kolem jejího pasu. Sám zamhouiv oi, poruil se svému osudu, když vozík stelhbité dol se rozejel, za ob\yklých ženských \'ýkikú, k nimž pimísilo se skuten i Marušino veselé

konen

nmu

„Jcjda!"

Pro ty, kdož jízdy po skluzavce sami neokusili, vylíí pan domácí nkolika slovy pocity, jaké se ho pi tom zmocnily. Nejel sice nikdy po moi, ale tak asi pedstavuje si v malém pocity cestujících na palub lodi, vzhru a dol smýkané vlnami boulivého oceánu. Pirovnání to jest tím tref nj ší, ponc\adž pan Brouek za s\é jízdy po skluza\ce ucítil i lehký záchvat moské nemoci, tak že byl opravdu rád, když po skonení krkolomné projíždky stanul opt na pevné A tu ješt chvilku nemotorn se potácel, práv jako námoník, když s kolísavé

pd.

paluby pestoupí na pevnou zemi. Když se na pe\nin opt akklimatisoval, nastala krátká porada, kam nyní? Pan Brouek upozornil s\é rhránnce na útulnou selskou hospodu" v po,,

!

238

blíží

skluzavky, ale

Moravan

namítal, že teprve ne-

dávno žíze svou náležit uhasili v Sezemické ochutnáváme a že by se mli spáse podívati na druhou stranu, kde se lidé hrnou do veliké devné budovy.

Broukovi se ta bouda nikterak nezamlouvala a skuten seznal z výstavního plánu, že je v ní vystaven opt malý prmysl. To pana domácího již popudilo. Samý prmysl Oož to nebylo až k omrzení již v Prmyslovém paláci? Výstava není pece k tomu, aby tam lovk lelkoval jen ped samými výklady všelijakého zboží, kterých má v Praze plné ulice Na štstí povšiml si vedlejšího pavilónku Vejtrubova, zvoucího plakátem na rozliné divy agioskopie a mikroskopie, z nichž práv bylo na programu svdné íslo: ,, Dvacet tisíc mil pod moem". Jeho obraznost, vhodn již naladná boulivým kymácením a hourácením po skluzavce, rozševelila se nevídanými zázraky hlubin moských. Podíval se již vysoko do hvzdných oblastí pro by také nenahlédl v tajemné lno bezedného oceánu?! !

;

:

Podailo se mu pemluviti moravský trojlístek, dali panu Vejtrubovi pednost ped omrzelým prmyslem. Zaplatili vstupné a vešli do jakéhos úpln tmavého prostoru, v nmž se jakž takž dotápali k lavicím, ureným pro obecenstvo malého hledišt. Pan Brouek usadil se vedle Maruše a upjal zraky do popedí, kde v temnu záila svtlá plocha pro mlhové obrazy, prozatím však ješt aby

prázdná.

Pivel oi

a zamyslil se. ví, jak se mu v té chvíli pipletla na mysl Domšíkova Kuka. Spatil její pkný, svží obliej

Bh

!

23)

pod

vncem

a zdobných cet, prosvítajících hndých kadeí, spatil její ztepilou postavu, jíž tak mile slušely ržové, sobolinou lemované šaty, blankytový pláštík a celá ta malebná stedovká úprava, i zdálo se mu, že slyší opt libozvunou staroeštinu, jíž mu nabízela nezapomenutelnou lososinu s chutnou šalší a sladkou varmuži. Ale ku podivu Jakkoli mu vytanula na pamti v celé své kráse a svžesti, nepovzdychl si dnes toužebn, nýbrž poroxiiával ji v myšlenkách s moravskou krasavicí, jejíž jadrná, sliná podoba v tak svdné blízkosti, po jeho boku halila se v neproniknutelné, le tím jen více dráždící temno. Pedstavoval si její hezkou, zdravou tvá, její veselé, upímné oi, její švarnou postavu, která sprostnému národnímu kroji inila tak úinnou reklamu, že se perel

vlnkami

:

tsn

pan Brouek bílé

již

málem nadchl pro

ty

naškrobené

rukávce, pro tu tpytnou kordulku, pro ty krátké

sukn a že té selské úprav skoro dával pednost ped romantickým úborem starodávné patricijské dcerky. Nad to byla Kuka navzdor všemu pece jen vzdušný fantom minulosti, kdežto zde sálal vedle nho bujarý ohe skuteného, živého tla, z n-

hož proudilo do jeho žil opojné fluidum pouhým dotekem toho naškrobeného rukávu, šustícího pi o jeho kabát. Posate se nakaždém hnutí ped vedle takového rukávce do útulné temnoty a potom teprve zdvihnte kámen na mého mladého hrdinu Ale co to pojednou šumí a šplýchá kolem nho? Snad nepracují k dovršení moského efektu skutenou vodou? Pan Brouek pohledl na svtelnou plochu v popedí a ztrnul úžasem. Nebyla to plocha,

svdn

vn

;

240

byl to zející otvor, vzrstající rychle clo ohromných a chrlící jako tlama Behemotova do hledišt spousty vod. vlastn nebylo to hledišt v svtle, které sem zárove vnikalo oním otvorem, jevil se vkol širý prostor, bez divák, bez sedadel, neomezený stnami, prostoupený sem tam obrovskými rudými kmeny, jejichž fantastické

rozmr

mavém

A

rozvtvení bylo obsypáno ržovými, nachovými a fialovými kvty. Pan domácí již nesedl, nýbrž stál, zaboen nohami do kyprého písku, obklopen przranou vláhou, která lnula odevšad k jeho tlu, vlnila se kolem jeho tváí a sahala do nedohledné výšky nad jeho hlavou. Již nebylo pochyby, že se octnul zázrakem na samém dn oceánu. Táž potmšilá náhoda, která již dvakráte s ním provedla rozpustilou hru, uchystala mu opt podivuhodné dobrodružství, mnohem úžasnjší a nebezpenjší obou pedešlých. Tam dostal se alespo mezi myslící a cítící bytosti sob rovné nebo poale jak mu bude zde samotnému v té nesmírné vodní poušti, oživené jenom divnými nmými tváemi, dravými netvory 3, zlovolnými píšerami Prozatím vidí arci mezi koralovými vtvemi prohánti se pouze roztodivné ryby, živé prsvitavé zvonce pekrásných barev, purpurové hvzdýše a jiné neškodné stvry moské, na které se pamatuje z obrázk školního pírodopisu a z výkladní skín pán Fricova obchodu s pírodninami. Ale co chvíli mže se ped ním rozevíti ko-

dobné

;

!

nm

tlama velryby, aby na s mén šastným koncem opakovala historii Jonášovu, nebo pepiluje ho v pli zuivý piloun, nebo umaká ho strašný polyp ohromnými chapadly, i vláká jej do svých losální

241

nkterá sxdná moská panna. A jaký ži\ot oekáxá ho vbec v koninách, kde není daleko osidel

široko nic, pranic jiného

krom

vody!

Zoufale rozhlédl se vkol a tu hle z koralové houštiny vynoil se úsmMiý obliej mora\'ské krasavice. Plula k s rozpaženou náruí, ale jen !

nmu

hoejší polo\"ice jejího tla nila puxabné lidské tvary, kdežto dolejší vybíhala v šupinatý rybí ocas. Avšak její laškoMi loudivý pohled okouzloval jej tak, že rázem zapomnl na všechny obavy a rozestev též bezdky ramena, pospíšil jí vstíc. Marn! Práv když ji chtl již již obemknouti, otoila se stelhbit a s nezbednyin smíchem prchajíc, vmetla mu mrsknutím ohyzdného ocasu v obliej celou smrš zpnné vody, že stanul na chvíli oslepen. Protíral si oi a když konen prohlédl, spatil opodál v šeru ped sebou osvtlenou plochu a shledal, že sedí opt v hledišti V>jtrubova optického pavilónku.

I

tenástvo oddechne si zajisté z hluboká pozná\ajíc, že nehrozí mu njaký ,,Xový \ýlet pana Brouka, tentokrát na dno oceánu" ale že jde o pouhý sen krátkého odpoledního spánku, který pana domácího pepadl v píjemné posici po boku svdné Moravanky. Mén píjemné bylo poznání, že zatím moravská rodina pavilón opustila, nedavši ;

mu

bohem. Vedle sebe nahmátl pouze hlavní katalog, který by byl s radostí Maruši ponechal teba na památku; ale když potom chtl klobouk, jejž za spaní držel mezi kolenoma, posaditi opt na hlavu, našel krasložený list papíru. Snad mu na v ani

nm

s

nm

:

!

!

242

savice, nechtíc

opt

ho

buditi,

udala místo, kde se

s

ní

shledá?

Ponvadž

tmav, pospíšil z pavilónu a venku rozbalil chvatn papír. Nebylo divu, že se mu pi tom chvly ruce list od sliné dívky s pozváním k dostaveníku — to byl druh korrebylo hledišt

:

spondence, o kterém pan

Brouek dosud

v zamilovaných románech! Ale vzrušení jeho bylo zbytené, obsahoval jen tyto verše

jen ítal

nebo

papír

KRÁSNÁ MORAVANKA. (Píteli O Ó dudy

r

1

a n d u

zlaté,

juž neroní v mé le za to vesská

Fu

r

i

p

s

o v

i.)

vaše zkazka švarná ucho sladký med, dva lepotvarná

svým ryzím vdkem opájí mj Ó jak mi srdce v irou rozkoš

hled. topí

košulenka bloskvoucích as, na babku, ty jaré copy tch pyšný duhojas

ta

ten šátek a fábor

Kde v žírném zlat klas vlím mákem hanácké kvetou plundry ervené, kde Slovae syn bodrý za širákem s vonikou snoubí ety sklenné, kde acký Valach jásá na fujaru u istých zdroj libé žinice, tam zkvetla's, dívko prostomilých ar, pod pércem hebkým družné orlice.

Dech vonný svžích posestených luh v náš neseš suchopár

znešvauje kvtnou

—

Jen

žel,

ó

žel,

duhu svým hrubým svodem nemotorný mcj, že

že

pohledu tvých oek rozmilého drze mlsat medný hodokvas zaplaš dotravce otylého vyslyš nyjící mé tužby hlas

smí

Ó a

tvoji

z

—

;

243

Ó pole ke mn, holubnko schyl

nám

na

zlatá,

mé

hrudí zlatou hlavinku, hnízdkem bude slámou krytá chata

sádkem slunenic a barvínku pod nízkým krovem obemšené stechy ves zapomenem svta znoj a trud se

budem' vrkat milostnými vzdechy do líbezného plesu rodných dud! a

Betislav Boubínský.

Pan domácí, zklamán ve svém oekávání, byl by nepochybn báse netenu zahodil, ale nadpis upoutal jeho pozornost. ,,Snad se ten blázen nezamiloval do Maruše? by si chytila!" pravil sám k sob a etl s potupným úsmškem první sloky, které domnnku potvrzovaly. Nad tetí slokou se trochu zarazil a když báse doetl, vrátil se znovu k té sloce, ta ji te pozornji a prodlévaje zvlášt pi slovech .nemotorný mel" a ,,dotravce otylého". Pozvolna zaal rudnouti v oblieji a škubati hnviv brvami, až pak roztrhal celou báse zlostn na drobné kousky a metaje tyto na ,, Darebák Pqzem, ulevoval svému pobouení tkám-li ho nkde, vypoádám s ním toho meláka, !" že mu bude týden bzuet v makovici

To

dv

,

:

!

VIII.

—

—

—

Dílky Fonograf. Dámská kapella. (Výstava antikváská. Van Houtenovo kakao. na výstav. Vinárna Gallyho.

—

—

—

Chmelový uzenky.)

Pan Brouek neliodlal navzdor Betislavu Boubínskému své nové známé zstaviti bez kormidla a vesla výstavnímu

vlnobití a

rozhlížel

se

tudíž

po

211

zástupech vkol, hledaje \' nich ohni\ é barxy moravského kroje. Postehnuv cosi podobného ve vchodu tetí píné budovy, naproti ekárn skluzavky, pospíšil v tu stranu. Vstoupil do eené budovy a nenašed své chránnce v prvním oddlení, kde stály jakési tiskaské stroje, vešel do místnosti následující, která ho na chvíli pozdržela svým nápadn chudobným a ošu-

mlým

vzezením. Všude jinde na výstav pásl se zrak na úhledných tvarech a pestrém lesku rozmanitých co nejefektnji skupených, ale zde stály pouze zasklené pulty, v nichž ležely toliko zcela opotebované knihy. Pan obyejné, více nebo

pedmt,

mén

Brouek

po delším hádání na úsudku, že je to asi výstava antikváská, a pomyslil si, že tato živnost nevaln se hodí na výstavní závodišt. Tázal se v duchu tch neúhledných, sešlých titulních list, co na nich má studovati ? Jak' brzy u tiás nejkrásnjší kniha ošumí? I nanohý jiný uinil bezpochyby stejnou otázku. ustálil

se

Dech pomíjej ícnosti vanul teskliv

z té

spousty senakupila se

žloutlých list, jež za poslední století v háji našeho písemnictví. Každý ten zvetšelý svazek dobu svého jara, kdy v neposkvrnné bli vlhkého dosud papíru, v istém lesku z brusu nové obálky, s erstvou ješt vní tiskaské erni byla-li poprvé se objevil na svtle veejnosti. city, jakými autora, s svého kniha první zárove to s jakým vírem obav a nadjí provázel ji do svta! A snad jednomu pinesla hned trpké sklamání, jinému opojný pohár slávy, jejž radostn vinul k laným rtm, netuše, kolik hokosti skrývá se asto na jako leckterá ta kniha pozvolna vetšela, jeho dn.

ml

A

A

215

tak vadla a hasla ponenáhlu

záe

jejího

pvodce snad pišly ;

duševní sxžest a doby, kdy sevšednl

i

a znechutil se obecenstvu, kdy literární pítel za pítelem odvracel se od nho, až snad na konec zprotivil se i sob sám' a rád by byl vyhladil všechny stopy své jalové a pobloudilé spisovatelské in-

Snad musel k závrku ješt

sehráti truchlosmšnou roli spisovatel za živa mrtvých, literárních mumií, kterým již jen prostoduchá pieta vzdává obnosti.

—

spisovatel, kteí jsou vyklé bezvýznamné pocty již jen ctni, ale nikoli teni. O tuší málo kdo, co takovou zaprášenou vrstvou knih provívá trpkých vzdech zranné ctižádosti, zmaených nadjí, truchlivé resignace Avšak co je nám po nich, po tch osobních bolestech a rozkoších autor Jen knihy jejich vidíme ped sebou a tituly tchto vodí nám ta která ducha našeho oblažila pouze na pam, a k rozvoji našeho písemnictví pispla. A hle kolik tu z tch knih podobá se vskutku opadaným klesly v prach zapomenutí a suchým lupenm beze stopy, jako zctlcli již dávno v zezetlejí v mi pvodcové jejich. Pi"šlo pokolení nové a také to jest již zpola zapomenuto, ba i z nynjší, dosud žijící generace, kolik tu již smutn haraší uschlého, zavátého listí! Ale jsou pece knihy, které nezajdou se svou dobou, aby ustoupily pupencm nového literárního zeleny petrvají mnohé genejara, nýbrž race, odolají píboji nových škol a smr, vrtomnící se mckly, a snad i nkteré, jež zdály se svého asu uvadlými, po mnohých letech teprve !

!

ím

!

—

nm

vn

chm

ku potše budoucím. Jest

se zazelenají

málo, Sv.

tch

knih nesmrtelných,

ech: Sebrané

spisy.

XXVI.

jichž

jich

ovšem

údlem 16

jest

210

ona pravá sláva, které se pvodce jejich v krátkém život lidském dožíti nemže. Ale ani ostatní, neslavné, nezajdou beze sledu. Jen když pisply ním k osvžení a potše své doby, nech potom jako to suché, sežloutlé listí klesnou k zemi, kde stanou se mrvou, z níž strom literatury erpá mízu pro novou, svží zele budoucí. Uprosted tch zasklených skíní s adami ošumlých knih poznali jsme, jak obtížná je výstava literatury. Malba, socha, prmyslový výrobek mohou se pedstaviti diváku a vyzvati jeho úsudek ale kniha? Pro toho, kdo již díve neznal její obsah, je to pouze výstava papíru, tisku a vazby. A znalci posloužil by k rekapitulaci a pehledu lépe pouhý,

—

—

i

—

souistavn a ptrakticky spoádaný katalog. Vystaviti možno leda kvantum té které literatury, nikoli však její jakost a na té záleží pece nejvíce. A také co do kolikosti jest výsledek pochybný, nemže-li pozorovatel jednak initi porovnání s rozsahem literatur jinonárodních, jednak srovnávati množství produkce v jednotlivých oborech, za rzných dob, u jednotlivých spisovatel atd. Kdyby tudíž užitenost knihové výstavy vbec byla uznána, odporuovalo by se uspoádání co nejsnadnji pehledné a pesn systematické a zárove pidání vhodných diagram a tabulek, znázorujících literární produkci dle jednotlivých period, odvtví atd., jaklož i mniožujících srovnávájií s písemnictvím ji-

ných národ.

Až za sto let bude se poádati druhá jubilejní výstava, mohou si ploadatelé povšimnouti tchto pokyn. Arci, dochová-li se k nim tato naše kniha, mnohých. Cákanynjpochybujeme z o

emž

dvod

247

spisovatel \' nesmrtelnost jest vbec \elire slabá. Neujme-li se jich zákonodárství písnjšímdohledem na papírnickou výrobu, nedožije se valná vtšina knih ani prmrného lidského vku. Nedávný í^ích

v Athenaeu dokázal, že za nynjší jakosti papíru obrátí se mnohá kniha díve v prach a popel,

lánek

Jsou to smutné vyhlídky pro literáty, kteí se nemohou nadíti nového vydání alespo vždy po dvacíti letech. A kolik jest takových ? Smry literární stídají se nyní již skorém rychleji než dámské módy. Nejmodernjší spisovatel stává se obratem ruky antikvo\aným ,,klassikem", kterého už jen houževnatí professoi odporuují gymnasiálním žákm. Už jsme se sami dožili nkolika literárních revolucí a ikdož ví, zdaž se nestaneme ješt svdky, jak po nynjším realistickém a naturalistickém smru nastoupí teba perioda transcendentálního blouznní a nejétheritjší sentimentálnosti. nežli její autor.*)

Z tchto dvod mli by naši aspiranti nesmrtelnosti peovati hlavn o bytelný papír co na ;

nm

napíšou, je skoro lhostejno, ponvadž beztoho naše nejkrásnjší myšlenky budou za sto let pe-

nad níž pokroilý pravnuk pokrí ramenoma. žilou veteší,

jen

útrpn

Výstava literatury za sto let! Bylo by to vdné rejdišt píro bujnou fantasii. Už její objem. Snad

prozetelnost onou stále bídnéjší jakostí pai:)íru stará se práv o to, aby píští generace neutonuly v bez*) Jeden 'z našich literárních^^kolleg, kteí na podobné vci íhají jako hladový pavouk na mouchy, ulovil a vyplundroval papírnický ten motiv díve, než se tato kapitola dJStala do tisku; proto musili jsme se bohužel uskrovniti ve svých úvahách o papírové té kalamit.

!

!

248

mezné záplav literární. Pravdpodobné jest, že nynjší již dosti ilá tvoivost literární rok od roku jaká bájená sp'ousta knih ješt bude vzrstati, nahromadila by se tu v Cechách za budoucích sto let Tu by pro výstavu literatury nestail ani celý Prmyslový palác. A zachovají-li se naše nynjší spisy k té píští výstav, rádi bychom vidli, jak na bude pohlížet literární znalec r. 1991 Možná, že s úsmvem shovívavým pelétne zbžn oima ty

—

n

!

ady

vybledlých, položetlelých relikvií zastaralého, nemotorného tisku,' prostoduché staromodní úpravy, a že pobaví posluchae nkolika drobty svých bohatých literárn -historických vdomostí, jako ku píkladu, že tu ten dávno zaplomenutý básník tšil se njaký as neobyejné populárnosti, že tahle odraná knížka uinila svého asu velikou sensaci, že onde poklidn vedle sebe leží zástupci dvou nepátelských škol, t. zv. národní a cizí, jichžto existenci však novjší badatelé v oboru literární historie popírají atd. Souditi lze arci, že nkteré jméno záiti bude ješt i v onom budoucím vku nezkaleným leskem neb alespo požívati ješt jakés tasnad esthetik té doby pronese míkés vážnosti, nní, že vadí jednomu j,archaistický ráz a vzhledem k nynjší vybroušenosti verše neohrabaná dosud forma", jiného že ,,iní modernímu tenái pionkud nezáživným dá\mo pekonaný, ,starosvtský, t. zv.

a

realistický smiir a p.

Ale

nechme jalových

fantasií

a

vrame

se

Nenašel své moravské známé v celé této budov, v níž byla vystavena velmi smíšená spolenost, ku píkladu vedle literatury bakterie, zaízení ochranné stanice, plány jatek, ka-

k panu Broukovi.

nalisace a zlužitkování

odpadk

249

Marn

ohlížel se po nich také v davech obecenstva, které plnily volné prostranství za tou budovou. Umínil si však, že bude vytrvale pátrati dále,

nebo nemohl

se spáteliti s myšlenkou, že by se švarná Maruša jako nkdy Kuka opt mla rozplynouti v pouhou vzdušnou vidinu. Pobádalo jej i cosi jako hrot žárlivosti, nebo pomýšlel s nevolí, že snad potrhlý Betislav Boubínský, proti nmuž od poslední básn pocioval hlubokou antipatii, plouží se jako stín ve stopách sliné Moravanky neb ji dokonce nudí svou námésíní spoleností. Zahájil výzkumnou cestu prohlídkou nejbližších pavilón po obou stranách slavného stromoadí. Navštívil nejprve restauraci pana Povolného, kde mimochodem svlažil vyprahlé opt hrdlo a poslechl si iperný kousek zajímavé družiny mladých, hezkých hudebnic ve vkusném bloerveném stejnokroji, kterou by byl za jiných okolností jist podrobil delšímu studiu. Odtud zašel na druhou stranu strouinil komický domoadí k fonografu, kde jem nehybný kroužek poslucha, pidržujících si k uším jakési hado\ité rourky a tváících se za ví jaké krásné hlubokého ticha, jakoby slyšeli vci, kdežto náš referent je pesvden, že slyšeli práv tolik co diváci té smšné nmohry. Pochopuje, že se mže pi\o pomocí tlakostrojc rozvádt kauukovými rourami, ale že by se mohly podobným Bismarkovy a kuplety Mošzpsobem epovat novy, nejde mu nikterak do hlavy. Cestou ku protjšímu pavilónu pozdržel ho zvláštní prvod, který se práv stromoadím ubíral. Jako dlouhá barvitá stuha províjela se tu dvojstupem seadná družina školních dítek davem obe-

mu

na

bh

ei

!

250

které jim ochotn ustupovalo s cesty a s patrným zalíbením pohlíželo na roztomilý výjev. Byla vskutku rozkoš popatiti na tolik nevinných, veselých dtských tváiek, záících radostným vzrušením. V pedu, provázeni svým uitelem, kráeli hoši za iperným kluinou, který v ele prvodu pyšn nesl na žerdi tabulku se jménem vesnice, odkud malí poutníci pocházeli za hochy ubírala se dvátka v prvodu uitelky. Výborná byla myšlenka tchto dtských poutí výstavních Neškodilo by, aby naše vychovatelství vbec hojnji si oblíbilo zpsob peripatetický. Snad se censtva,

;

usmje paedagog

našiemu nápadu, ale kdož

ví,

nebu-

vk

naopak diviti soustav vyuovací, píští která odsuzovala svží, puící tílka dtská po celý térok a tolik hodin denn k nehybnému sedni 'v tsných lavicích dusné školní svtnice, jež tímto zpde-li se

m

sobem navzdor všem zdravotnickým opatením a zdokonalením pece jen se podobá trochu muírn. Nebylo by dobe, osvžiti ponkud tento suchopár istým vzduchem, erstvou zelení a volným pohybem pod širým nebem, vnovati za píhodné doby ást onch hodin pravidelným vycházkám a asem delším výletm, což by nejen zdravotnímu stavu dítek prosplo, ale spojeno s výkladem uitelovým snad zámrmi vzdlávacím asto lépe by posloužilo!, nežli diagramy^ a jiné išíkolské pomcky k názornému i

i

vyuování ? Jako na píklad tuto na výstav. Pipamatujme si, jak hlubokou a trvalou stopu zstavila v nás leckterá vycházka do okolí nebo vesnická slavnost nebo jiná podobná událost z našeho dtství a jak nejedná taková upomínka ješt v podveer žití nás blaží svým s\'žím jitním leskem. Nuže, jak

!

251

radostn žasnoucí oka vssála do Miíniavých, vzntlivých duší dtských uprosted lesku, ruchu a jásotu výstavního, kde spatila oslující ukázky všeho toho, ím se mžeme pochlubiti v oboru práce hmotné i duševní, a, kde zancoval je odlesk té vlastenecké hrdosti a radosti, jíž záily oblieje dosplých navštvovatel Brouek souhlasí s tmito náhledy redakce jen do jisté míry. Sám se s dtmi nerad obírá a v dom pokládá ty malé kiklouny a kazisvty dokonce za hotový zloád, proti nmuž by se páni domácí mli ohraditi kartelem, dle nhož by pijímali pouze bezdtné nájemníky ale jinak není zásadným nepítelem dítek a peje jich každému, kdo si libuje v tom drahocenném pepychu. V zásad není ani proti náležitému vychování dítek, jen kdyby stát dotyné náklady vymáhal pouze od rodi a nechával na pokoji kapsy s\'obodných poplatník, kterým není pranic po cizích capartech. A potom neschvaluje, že se pi nynjší školské soustav vyhazují nekesanblahodárný bude

asi

dojem,

jejž

i

;

ské peníze za holé zbytenosti. Leckterý pražský inžovní musí se schovati ped ledajakou školou, nejen v Praze, ale i po venkov není-li irý nerozum, plýtvati penzi na školní budovy, které pranic nevynášejí?! Za dívjších spokojovali se kantoi s platem až smšným a byli za to hezky skromní, vzdávajíce est, komu náleží, kdežto nyní všelijaký uitýlek chodí si lip než leckterý majitel domu a div nepožaduje, aby ho našinec naped pozdravil. A výsledky nákladného moderního systému ? Za dob, kdy pan Brouek chodíval do školy, neuilo se tam ani polovice nynjších zbyteností

dm

—

as

252

a za to vštpovala se náležitá káze mietlou a rákoékou náš referent sám vzpomíná na mnohou spasitelnou ránu a lituje každé, která šla mimo nuže, a na panu domácím jest nejlépe vidti, že tehdejší methoda nesla ovoce dobré. Kéž by se nynjší školy mjohly svého asu pochlubiti podob-

—

vdn

—

nými výsledky! Za tchto vy chovatelských úvah došel k vinárn Gallyho a pipojil se k hustým zástupm zvdavc, které ji obyejn obklopovaly studujíce prhlednými po vtšin stnami zajímavý a mnohdy velmi bujarý

život,

jaký

\'

Na chvilku zazahledl uvnit široký bílý

ní panovával.

nebo

jiskil jeho zrak,

rukávec a tpytný živtek ale hned shledal, že to není spanilá Moravanka, nýbrž íšnice v napodobeném národním kroji. Litoval toho tím více, ponánvadž visely z podobizny oblíbených pražského hurodních zipévák" a pedstavitel moru", panu BroukoAÍ zvláš sympatického; takto musel se odíci umleckého požitku a pátrati dále :

vní

,,

,,

po nevrné

krasavici.

Odebral se k nejbližšímu pavilónu po téže stran, stejn obleženému zvdavým davem. Byla to proslulá ochutná\'árna Van Houtenova kakaa. Stží jen uinil si hradbou zevloun prlom, aby mohl nahlédnouti do vkusn a bohat zaízeného salónku, kde mezi hust obsazenými stolky jako motýlové poletovaly známé Holandanky ve svých originelních snhobílých epekách, s podivnými zla-

tými okrasami, pritknutými ke skráním po obou stranách, které našemu referentu ponkud nevhodpipomenuly klapky na hlavách koských.

n

:

!

253

Pan Brouek zaslechl již o pímoských vílách a brzy našel mezi nimi tu, která byla slavena jak pro svoji krásu, tak pro své nezrušitelné holandské flegma. Mladistvá, útlá postava, svží, pívtivý obliej, isté, blouké pleti, jemný rumnec tváí, dlek dtsky nžné brady, jasné modré oi, v tichém úsmvu záící pod ist bílým, zlatorusými kadeemi vroubeným elem, jemuž roztomile slušely ty zlaté ozdoby po stranách a svérázný snžný epeek dokola vše to jako z cukru, dýšící práv holandskou istotností a poádností, ui-

dv

—

nilo na pana domácího rozhodn i nedivil se nikterak, když jiasel

píznivý dojem, na stn vedle

okna tužkou nartané \erše

KAKAOVÁ ELEGIE. (Píteli Betislavu Boubínském u.) Tobc, druhu, ve stuh duhu láska duši zavíjí,

má

však jata zdobou zlata isté skráni lilii, oka perlou, zlatem vlas v

z

epeka blojas

pod

\lnícím

se

na

šíji.

Ultramarín

oceánu, racka hoí moe tulipán, co já z íšky porculánu

nad

sniv

Iním

piju

—

úbl

kakao

.

.

ó

.

Bím

nudy, davu trudy, nervósní ten žár i mráz k nožek áru, gazel páru, chtl bych s dum svých stásti v ráz a s ní lett v dálné dyny,

vtrné kde pnou se mlýny nad pomoím klidnýrh krás.

!

!

254

Po smaragdech oceánu smýká ó

opál vln se tam s Ní v

—

moi

tulipán s jitra k noci, s šera k ránu chtl bych píti kakao .

.

.

Le ó hoe, tužeb moe darmo k Ní se valí ach Strž je kletá nazpt metá

—

roztíštny v slzný prach. v adrech neroztaví srdce tepot žhavý jak zvon hmící na poplach.

Led

Jí

mého

V nachovou hloub oceánu perle pny láká ó Slz mých deštm z rána k ránu v tulipánu z porculánu hokne smutné kakao.

—

I

Orlando Furioso.

Pan Brouek

pomyslil, že nešastná láska povstnou nevzntnedokazuje Orlandova nikterak beztoho tu povst krásné Holananky livost potrhlí pisálkové podobní, jen lidé jemu rozšíili a ledajací mladí floutkové, s kterými si ovšem nechtla zadati. Ale kdož ví, jak by vci byly dopadly, kdyby se k ní byl pitoil njaký vážný a spoádaný lovk se slušným postavením Pan domácí ml skoro chu uiniti takový pokus avšak nechtl se Z9,tím úelem lodvážiti koflíku kakaa, které v již na pouhý pohled budilo hlubokou nedvru. krásu její K tomu byla ona Holananka, filitrochu vkus pece ochotn uznával, pro jeho gránská! a piroto vydal se radji na další pout, porovnávaje cestoiu v duchu útlá její raménka s bujarým vdkem mladé Moravanky. Pohled na nejbližší pavilón obrátil jeho myšlenky od Marušiných oblých si

—

!

;

nm

a

ramenou na

vlastní žaludek.

,

;:

255

Skrovné viatikum, z domova pinesené, a dávno nestailo k nahrazení ádného obda, a a proto byl uinil krátkou labužnickou zastávku Domácnosti", kde již v ochutnávárnách, v jídeln ho dstojná, ctihodná paní obsloužila zákuskou, jež sice chutností svou byla ke cti eskému kuchaalespo pro skému umní, ale svými rozmry pana Brouka živ upomínala na písloví: Dobrého po málu", tak že nyní opt s potšením uvítal ohromnnu vepovou hlavu a vnco\ napodobených obrovských uzenic, jimiž byla delikátn vyfintna parou pracující uzenáská dílna pana Chmela, již ztrávené,

,,

—

—

,,

í

jménem s\ým našemu

referento\i sympatického. Velmi líbilo se mu zaízení dílny, kde na bíle dni ped zraky obecenstxa dala se celá výroba zboží, kteréž s jakýmsi zednáským tajemnústkástvím vznik svj

rádo obklopuje mystickým šerem. Zde mohl konsument stopovati všechny fáse zajímavého vývoje, jimiž syrová, krásná vepovina s bájenou rychlostí se mnila v loudivé, kouící se uzenky, podávané koupchtivým ihned s krajíkem chleba a kenem na vkusném tácku z papírové massy. Pan domácí sndl dva párky s náležitou chutí, jíž mu nezkazila asi následující báse, kterou objevil na dn svého papírového tácku

a

POSLÁNÍ ORLANDU FURIOSOVI. Mým údlem jsou naše dudy prosté s ninrou mne blaží fujara,

co v rukou Tvých, ó všeho svta hoste, loutna, tantam, gong a kytara Ty smle sháníš cizorodé krásy na bezích Ebra, Temže, Rodanu, na svazích And, ve vlasti Kalidasy

zní

i

pod cípatou stechou

ían —

256

však nikde sladší nespatil nad krásu, jež mi v našem

jsi,

druhu,

svitla luhu.

Co všechny severu a jihu dcery, co ecké Héry, ímské Venuše, co almy, hurisky a bajadery

ped

vnadou

libou

zlaté

Maruše

Nad všechny turbany, jež nad jižní vjíe a mantily

mn jež

tpytné kordulky

je

perlou

?

svítí,

skromné

kvítí,

ruce Její peste vyšily,

a srdéko, jež do šáteku tkala, by v uzlíek mé srdce zavázala.

Ó kdybys znal ty prostomilé áry. Tvá píse nechala by cizích tret, z alp, tunder, oás, vír Niagary by k rodným lánm' pospíšila zpt, zde zamnil bys tamburinu cizí zal medozvuké mchy skromných dud, našinské zpvanky a zkazky ryzí bys k Její chvále neúnavn a já Tvým pním zmámen v luzné mdlob

hu

rád v

odmnu

bych penechal

Ji

Tob

I

Betislav Boubínský.

Pan Brouek aby

níka,

se

mu

litoval jen, že tu nezastihl básodsloužil za povdomého meláka.

Pi své chutné svain pamatoval i na paní Markytu schoval vkusný papírový tácek jako malý dárek z výstavy pro vrnou hospodyni. Pojednou zarazil jej neobyejný ruch v hustých zástupech obecenstva. Poptávkou zvdl, že se to :

>

blíží slavnostní p'rvod eských' chmela. Tento dležitý odstavec dnešního programu nemohl náš

referent propásti a proto pipojil se k tajícím vstíc velkolepému divadlu.

davm,

chvá-

!

257

IX. (Prvod eských chmela.)

Ano, v pravd velkolepý byl \ jezd bohatýrského krále Chrnla na jubilejní výstavu. Pijíždl ze své staroslavné íše za vážným Cbánem, pbd modravými, malebnými hradbami šírotáhlého Stedohofí a Rudohoí, z vyvoleného Rakovnicka a Lounská, kde v nepehledných šicích stojí vojska jeho statných, štíhlých bojovník, pyšn ozdobených zelenými bandalíry, chocholy a vnci. Pijíždl v plné sláv,

s

nádherným komonstvem svých dvoan,

hrd

a vesele, nebo vdl, že pijíždí mezi tisíce svých ,,\'iných milých", kteí ho uvítají v upímném nadšení zpsobem, dstojným jeho významu pro náš veškeren eský život. Chmel vine se tsn kolem národního kmenu našeho a; íprotkává svými smaragdovými úponkami hust všechny jeho haluze, listy, kvty a plody. Chmel mli bychom právem zvoliti za svou národní rostlinu místo lípy, jež dává toliko mdlý odvar pro lékárny našich vesnických babiek, kdežto chmel koení nám divotvomý nápoj, hojící, omlazující a rozveselující mysli naše. A jak hodí se k odvkému svazku obou sesterských zemí bratrské to '

pkn

sdružení eského Chmela s moravským Jemínkem, drsné hokosti s mkkou sladkostí, jejichž svorný spolek vždy vykonává vci veliké

Slavné djiny chmelové úzce jsou spojeny s historií eského národa. Samo jméno nektaru našeho svdí, že vznikl na domácí, a že již nejdávnjším našim býval obyejným nápojem.

pedkm

pd

258

Psaní slcpcho vdce dokazuje, že nápoj ten oberjiž hrdinné obránce kalicha po svízelích válených. Za slabého Jagellonce mísil se nejednou král Chmel do^ boulivých jednání snmovních i krvavých rozbroj domácích a v pozdjších klidných dobách zlatého vku" dosáhla i jeho íše utšeného rozkvtu; vždy zamilované jeho sídlo, staroslavný Riakovník, mohlo se tehdáž chlubiti poekadlem „Unus papá Rornae, una cerevisia Racostvoval i

,,

:

Dsné

pohromy, jež potom zastihly naši vlast, zpustošily i jeho državu a teprve naším znovuzrozením vrátily se i jemu lepší asy. Sláva eské chmeloviny šíí se již celým svtem a v nejnovjší zaíná opt náš vrný Rakovník se spoleným Lounském piroti odrodilému Žatci vysoko vztyovati zelený, mnohoslibný panýr ryze eského chmelaství, jemuž bohdá pokyne vítzství. co íci o významu chmele pro souasný život eský? Cím je našemu prostému lidu, okazuje dlouhá ada písní, kterými opvuje ,,pivo, pivo, pivo ervené". Arci, ,,když se to piveko pní, písnika daleko není," omlouvá se, ale obsah tch písní jasn projevuje, jak vroucn lne k oblíbenénápoji, jehož jméno po zpsobu nžných milujících nejradji zdrobuje. ,,Kde se pivo vaí, tam se .dobe daí," pje s velým pesvdením a nkterý zpvák pokládá dokonce chmelovánu za hlavní, ne-li jedinou vnadu vezdejšího života: ,,Proc bychom veseli nebyli, když nám Pánbh piveko, a po smrti nebe." peje, dává nám na Ani do toho nebe se leckterému bez' chmeloviny nechce i rozvažuje melancholicky, kdo že bude pivo což teprve, ,, kdyby pít, až on bude v hrob hnít ?

nae."

krut

dob

A

mám

mu

svt

A

259

to

—

ty

pixeko skonalo, co by nás sirotk zstalo!" — Avšak dosti celá kapitola nestaila by nám na chmelové výhonky poesie lidové. ;

Ale nejen prostý lid, i naše intelligence oddána je tlem duší králi Chmeloví. Zajdte do kte-

mstské

pivnice a ze všech titul uslyšíte tam nejastji ,,pane professore !" a „pane doktore !' Nejinak je s umním. Dosvdí to každý, kdo se jen ponkud rozhlédl v našich kruzích malíských i sochaských o významu chmeloviny pTO naši hudbu a zpvné umní nemusím se teprve rozpisovati. Žíze muzikant je píslovím a slova ,,pti" a ,,píti' nemají také nadarmo píbuzný zvuk. Naši básníci nejsou ovšem tak upímní jako píse národní: ve svých verších znají krom nektaru pouze krev révy a libovonnou mokku. Pokrytci Za to naší prose vytýká se v novjší dob, že je nasáklá pivním oparem hostinc. Spisovatelé namítají, kde že jinde mají studovati náš život ? mají zcela pravdu. V pivnicích bije skuten hlavní tepna našeho spoleenskéhio; a veejného života. Tam petásají se palivé denní otázky a eší se sociální problémy; tam zasedají areopagy, soudící o všech souasných záležitostech a vynikajících osobnostech tam tvoí se strany, koterie a družstva ku vzájemnému fedrování a proslavování tam líhnou rékoli

;

!

A

;

len

nesetné

;

soukromé, veejné, politické, divadelní a jiné, bez nichž by naše tetky a kmotry mužského pohla\í umely dlouhou chvílí toliko vzhledem k umní a literatue jsou ve všech tchto smrech mocnými sokynmi pivnic hrozná všem nepítomným zákoutí kaváren. Chmelo\ina je živnou mízou našeho bujarého spolkového ruchu. Ona se

ty klepy

—

260

rozncující duší našich slavností a spoleenských zábav. A kam by se bez ní podla politika? Nech je

narazíme kdekoli, nemžeme zamleti domnnku, že by úpadkem chmelaství také íznost našich politických diskussí rázem ochabla a híašle schze toho druhu ztratily valnou ást své živnosti a zajímavosti. Ba, kdybychom chtli býti zcela upímnými, snad bychom pipsali chmelu alespo ást zásluhy o leckterý vlastenecký dar, zaslaný od té oné obtavé spolenosti, a mnohé jiné vci, pi nichž se obyejn mluvívá jen o probudilosti a nadšení. Po všem tom smle mžeme íci,i že chmelová šáva v pravd koluje všemi žilami a cévami našeho národního organismu.

Víme, že náš chmelný dithyramb leckomu nebude po chuti a že zejména naše upímné ocenní významu chmeloviny pro náš národní život zpsobí pohoršení na mnoze i v tch kruzích, kde bychom našli nejlepší doklady svého tvrzení. Kdybychom totéž mohli tvrditi o šáv ušlechtilé" révy, nieho A pece by nenamítali ale pivo, sprosté pivo není ten theoretický odpor proti chmelovin niím jiným nežli smšným a pošetilým pedsudkem. Pro-

—

,,

!

zcela naše, jen proto sklízí doma nevdk a pohrdání, kdežto za hranicemi vítzn zatlauje révu na všech stranách a roznáší slávu jména eského dále nežli všechny úspchy naší politiky, naší vdy a našeho umní. to,

že pivo jest

naše','

Redakce však nechce pokrytecky zapírati své city k milému králi Chmelu, který tak asto vzpružuje chabnoucí síly její a dává jí zapomenouti rozliných literárních svízel, a proto vítá s panem

!

261

Broukem triumfální zelený vítzi

jeho vjezd hlasným

:

Evoe,

Hle! stedem jásajících zástup blíží se již pednejprve jezdec v barvitém staroselském kroji s ovnenou standartou za ním ve dvou liliputánských vozech, tažených zápeží osl a kozl, hezounká malá dvátka s holubinkami a tpytnými živtky dále eta statených rolník v koženkách a vydrovkách na bujných oích, jejichž hívy voj

malebného prvodu

:

;

;

jsou propleteny

duhovými stuhami.

A

pak

již

zaíná

nekonená ada voz, postených bloervenými

a

modrobílými látkami, okrášlených nesetnými stejnobarevnými praporeky, naplnných švarnými dívkami a junáky v národním úboru rzných kraj eských moravských, jenž záí smsí nejrozmanitjších ohnivých barev zlatého a stíbrného vyšívání, že každý ten vz vypadá jako sluncem pozlacený, bohatý záhon nejkrásnjších duhov pestrých kvt. Ped každ>Tn vozem nese jezdec na žerdi tabulku i

i

s

jménem

vesnice, jejíž skupina následuje, a podle

obou stran kráejí chasníci s tykami, obalenými bujným chmelem. Tlumy tch tyek kývají se do dálky nad celým dlouhým prvodem, že se zdá, jakoby se to blížila oživlá nekonená chmelnice. O ponky chmelové kolébají se též na vozích, chmelové vneky a kytice zelenají se na hlavách a adrech esaek družiek, na kamizolách, beranicích a klochmel, bujarý chmel protkává, boucích jonák vní, obklopuje svou svží zelení a bohatou úrodou svých zlatov nadechnutých smaragdových šištiek celý ten malebný výjev, plný svérázného živozu

s

i

—

vota a jarého veselí. Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXVI.

17

262

Rozjaení divák stoupá každým novým vozem,

ad

objevuje, každým novým jménem který se v vesnice, které tou na blížící se kolísavé standart, a znenáhla uchvacuje zástupy skutené nadšení. se jiskí, ze rt znjí jásavé pozdravy, ruce mávají pokrývkami obnažených hlav nebo se dychtiv vztahují, aby urvaly za ozdobu prsou i klobouku nkterou haluzku s tyrs chmelových, které k nim úastníci prvodu s hrdým úsmvem blahopejn naklánjí. to znjí zvuky veselé hudby, písn družiek ve vozích i zpv zástup kolem.

Oi

V

Pana Brouka nesmí nikdo viniti z pepjatého kolem jecitlivstkáství ale v té chvíli zašumlo ho skrání plamenné kídlo nadšení a nitrem jeho i

zavlálo radostné pohnutí tak mocn, že mu až slzy vstoupily do rozjiskených zrak. Bylo mu, jakoby ten úchvatný triumf chmelu, drahého domácího zcela

ásten

jemu samému. Zapomínaje na dstojnost domácího pána, mával klobou-

chmelu,

platil

jako zbsilý a zdravil prvod z plných plic hromovým ,,Na zdar!" Jásot obecenstva dostoupil nyní vrchole. Pijíždí dlouhý vz s královnikami. Jest to výbor mladistvých krasavic, jedna roztomilejší druhé, v nejskvostnjším národním úboru, plném rozkošných barevných záí a zlatých blesk. A v tom duhojasu kývá pívtiv na všechny strany bohatá kytice hezounkých hlaviek, svží oblieje se radostn usmí-

kem

a erná oka svítí laškovn a nžné, bílé ruky povívají hedbávnými šáteky. Ten roztomilý obraz pímo elektrisoval každého a sám pan Brouek byl jím okouzlen tou mrou, že frenetickým voláním slávy nadobro ochraptl. vají,

modrá

!

.

263

Pejely královniky, písn, a za nimi následují

prostonárodní \ozy s esakami a opt esai jednotlivých vesnic, tažené bílými voly s pozlacenými rohy Bezdky pively se zraky leckterého diváka a duch zalétl tam k vesnicím, mezi lesy chmelných tyek, oživené idyllickými výjevy esání. Bohaté vncoví bujné zeleni s hojnou úrodou zlatozelených hlaviek" kývá malebn na všech stranách, klesá pod rukama esajících k zemi a píjemn dráždí ich svou silnou, opojivou vní. A mezi temn zeleným lupením vynikají živ zbarvené národní kroje esaek a zpívajících starodávné písn lidu ó jak rád si duch k tomu vesnickému výjevu znovu pikouzluje bývalou svéráznost a pestrost lidoxého života, kterou dávno již setel nelítostný as. Jak želí tolikeré samorostlé poesie beze stopy zahynulé a jak by zaplesal, kdyby mohla opt povstati z hrobu a své duhové tpyty rozsypati v šedivou nudu naší stízlivé doby, kde originálnost a krása zponenáhla zbudou jen ve kni.

zpívajíce

.

tm

,,

pkn

esa,

—

i

hách

poetii

Dstojné je zakonení skvlého prvodu. Dva páry mohutných \olú táhnou ohromný sud, ped nímž statná postava chmelae s malebným skupením peste odných dítek allegoriclcy znázoruje eské chmelaství a pivovarnictví na sud pak trní i

;

Gambrin, maje na sob piléhavý stedovký oblek, každou nohavici jiné barvy a pijímá blahosklonjásavý hold svých vrných manu. Hlasové ústrojí pana Brouka bylo již vítáním královniek úplné pemoženo: úastnil se tudíž tchto ovací pouhými posuky, ale tak ohnivé výmluvnými, že byla

n

264

obava, aby po zpsobu indických náboženských blouznivc neu vrhnul se pod kolesa triumfálníhb

vozu zbožovaného krále.

Hodnou ch\'íli díval se ješt za prvodem, konhož valily se nesmírné davy obecenstva jako vlny vzboueného moe, nesoucího a kolébajícího

leni

na svých peejích ten ohromný sud s veselým Gambrinem a ped ním tu nedohlednou adu okrášlených voz s kolísavým lesem zelených stožár. Uvažoval, má-li se vrhnouti také do tch proua chvátati s prvodem k napodobenému selskému statku, o kterém vera ,,u kohout" slyšel, že tam pantáta s panímámou chmelaskou chasu uvítají a že se tam doesná ukoní tancem a družnou pitkou. Ale pomyslel si, že by nebylo žádnou píjemností, tlaiti se v té spoust lidu a že by si v ní ztžka vybojoval místo, odkud by mohl nco vidti. A bude lépe pro studování pravé povahy lidu, podívá-li se na doesnou trochu pozdji, až se chasa po odbytých slavnostních eích a formalitách volnji oddá samorostlému veselí.

d

i

Rozlouil se tedy prozatím s komonstvem krále Chmela v nálad tém poetické. Hlavou víily mu smaragdové vrcholíky chmelové, líbezné oblieje tpytných královniek, pestré praporce, fábory, sud že nes Gambrinem. Litoval v tu chvíli opravdu,

má

básnického daru Orlanda Kuriosa nebo Betislava Boubínského., aby ztlumoil své city vzletnýsklápomyslel si mi verši. Hle, ti chlapíci dají verše na všechno možné, ale práv pro nejlepší nemají smyslu. Jsem jist, že si té doesné ani nevšimli Chmel je jim bezpochyby sprostý. Mají v bia-

—

—

2(?ó

v

—

a pece nemohu si pedstaviti krásnjšího života básnického nežli sedti ve stínu a rozkošné vni zelené chmelnice, s pnivým žbánem jemenové šávy po ruce a skládati básn \- duchu krásné národní Kde je sládek, taon je mládek Takhle bych vru 'sám chtl prozpívat život a místo pomníku s lýrou dal bych si pak zasaditi na hrob chmelový ke, jehož sma-

samé rže.

lilie,

hyacinty

vn .

.

:

.

ragdo\é úponky by líbezn kynuly a vonly ješt v

muj

vný

sen.

X. (Teboské dojmy

a fantasie.)

m

Sud Gambrinúv uvedl panu Broukovi na paonen bájený velesud, který se stal pvodem jeho dnešní výpravy na výstavu. \^zpomnl si na dostaveníko, jež si ustanovili s officiálem a Klapzubou na pl šesté veer u doteného dvaašedesátitisícilitrového obra. Vytáhl hodinky a shledal s potšením, že má ješt asi pl druhé hodiny asu. Mohl se ješt nerušen po zbývající ásti výstavy poohlédnouti a pozdji také na veselý rej ped statkem chmelaským se podívati. Ale pedevším bylo teba osvžiti hrdlo, ochraptlé vítáním pr'

vodu a sprahlé vedrem

prachem v té strašné enici. Uchýlil se proto do pivnice Teboské, k ho vlna rozjaeného obecenstva donesla. Starobylé

i

tla-

níž

msto jihoeské, rozkvetlé ve stínu mu po jmén dosti známo, ne

ptilisté rže, bylo sice

svým proslulým archivem,

ale svými

mi rybníky

se slavnými candáty a zvlášt

vovarem, o

nmž

pronikly k

nmu

ohromný-

svým

pi-

pochvalné zvsti.

26fi

Chopil se tedy rád píležitosti, aby s ním uinil dvrnjší známost. Ale vc nebyla tak snadná, jak by se zdálo. Akoliv ped pavilónem restauraním, stojícím na právo pod zadní terassou Prmyslového paláce, spousta stol a židlic zaujímala hodnou ást prostranné arény mezi stromoadím a svtelným vodotryskem, byly všechny do posledního místeka již obsazeny a také uvnit pavilónu marn ohlížel se po prázdné židli. ástené vysvtlení podávala sice poloha restaurace na blízku svtelné fontány, ale zajakost nápoje nemalou ást zásluhy. jisté mla tu Pan domácí umínil si proto tím pev^nji, že stj co stj uiní zde alespo malou zkušební zastávku. Avšak bylo tžko nalézti pevný operaní bod. Kde tady nco vynívalo aneb jen stailo k umístní sklenice, všechno, pravšechno muselo již z nouze sloužiti za sedadlo nebo stl i podezdívka a schody pavilonu byly již hust obsazeny hosty, šastnými, že nemuseli alespo stojíce píti krušn uloven,ou sklenici všude mezi stoly stáli a bloudili bez rady lidé, bud ma,rn pátrajíce po prázdné židlici nebo ekali dychtiv íhajíce, až se nkterá uprázdní však také nadarmo, nebo šastnjší majitelé židlic sedli na nich jako pibití; sklepníci, lítající s náruemi sklenic bez dechu tou spoustou lidu,i odpovídali k interpelacím jen zoufalým pokrením rai

;

;

—

menou.

konen

zahledl náš referent v kout u restaurace prázdný soudek. Hbit odvalil jej na píhodné místo, postavil dnem vzhru a chtl si tom objevil následující již sednoutiy když na kidou napsané verše

Ale

dn

:

'

!

267

POSLÁNÍ BETISLAVU BOUBÍNSKÉMU. Ke mne le na písn oi letem racka, druhu Slyším hmní oceánu, ležím v moi tulipán, hledím v ader hlubou ránu, která hoí, hoí, hoí, hoí jako pekla sluj.

mj

1

S osudem svým potmšilým zahrál jsem si makao, vše jsem vsadil v jednu kartu, prohrál duši, s kletbou na rtu klesám lásky na standartu, hoce kvílím, kvílím, kvílím, kvílím Zrádné kakao :

V

jeho

hndou, sladkou

vlnu

spádal jsem sto zlatých dum, když mi zásvit v ader šero serafských co kídel péro vdk tvj, tulipán dcero a ted kinu, kinu, kinu, kinu marným lásky snm.

Ó spš, druhu

!

v duši mou Tjvým Do strun zlatých

pi slaviím

—

Klid se vrátí zpvným rtem. pono ruku,

jejich

tluku

usnu v ód tvých arozvuku,

budu

spáti,

spáti

nekoneným snem

spáti,

spáti, .

,

.

Orlando Furioso

Aby snad neparadoval na výstav se zvláštním té básn na míst pro poetickou pul)likaci nejnevhodnjším, smazal ji pan Brouek peliv,, naež teprve usedl na improvisovaný prestol, položil otiskem

208 letní svrchník pes kolena a pravicí opel se o deštník, hotov hájiti této své posice do posledního dechu. Prvnímu sklepníku, který se kmitl kolem, vyrval rázn pnivou sklenici a umístil ji rovnž na kolenou, užívaje za podložku hlavního katalogu.

svj

Oddechl si pak uspokojen, zdvihl sklenici proti svtlu a shledav barvu nápoje pny v úplném poádku, uinil hluboký, pehluboký doušek. Z dvod již známých zdržuje se náš referent tentokráte znaleckého posudku. Mžeme jen tolik íci, že za první sklenicí rychle následovala druhá a že nad tetí v jeho oblieji zaal se rozhosovati týž výraz istého blaha a lásky k veškerenstvu, který okrášlil jeho rysy v ochutnávárnách. Pohlížel na tu sms ;a spoustu lidiek všeho stáí, pohlaví a stavu, zde uprosted záivé scenerie výstavní družn sedících kolem stol s pnivými íšemi, na tu míchaninu nejrznjších obliej, jevících vtšinou totéž klidné veselí, jaké se uhosovalo v jeho duši, a hlavou jeho zaaly se snouti reformatorské myšlenky, které smovaly k tomu, založiti na celém svt jedinou íši nezkaleného míru i

i

a

stesti.

Hle! jak se tu svorn veselí všichni

pro by

tak nemohlo býti

i

jindy a stále

ti ?

lidé

—

—

ptal

duchu pan Brouek a rozpádal vdné thema Pro by tak nemohlo být po celé Praze, po celých Cechách a konen na celé zemkouli ? Co je vlastn píinou vného sváru ? Že každý se v dále.

—

poteby o jiné. Kdyby každý národ peoval

stará se bez

jen o sebe a nechával jiné s pokojem, nezbylo by potentátm než schovati do krabiek své zamilované vojáky, kte-

2fi9

rážto pošetilá hraka stojí poplatnictvo tak nekesanské peníze. Což na píklad nemohou být šastni, dokud nepohltí nás Cechy,, Slovince a ví jaké jiné národnosti, na které mají ješt

Nmci

bh

laskominy

?

A my echové

sami

— což je teba, abychom

si

ustavin navzájem ztrpovali život ? Pan domácí chápe sice. jak píjemný jest pocit, mženic-li bližnímu zpsobit

hodn

krušnou chvíli, zejména rodák rodáku, krajan krajanu,/ soused sousedovi, kollega kollegovi; ale nebylo by pece lépe, kdybychom té rozkoše užívali stídmji. Snad by mnohý pece tuto svou choutku držel na uzd, kdyby nebylo tolik rozmanitých kosmetických prostedk, jimiž se mže pi tom nalíiti jako bojovník pro tu neb onu krásnou ideu. Nikdo konen nepiznáwá se rád, že mu psobí potšení, init jiným lidem hodn mnoho píkoí a nepí-

Ale jinak je, má-li nkdo jiné náhledy politického odprce na píklad mohu bez ostychu zasypati nejhrubšími urážkami; pívržence jiného umleckého smru mohu snižovat a hanobit po libosti také ve jest dosti sporných otázek, pro které možno spoluvdci vyísti nejhorší vci na vbec najde se v každém oboru snadno njaké heslo k utvoení strany, pod jejímž praporem pak možno vesele chystat peklo na zemi všem ostatjemností.

nežli já

;

vd

;

svt

;

ním.

Druhý žije

tolik

hlavní

lidí,

koen

zla

že mezi námi zabýv'ají jinými. ale za to íhají,

je ten,

kteí se výhradn

Sami nedlají nic nebo skoro nic kde se šustne známka njaké cizí innosti, aby hned pikvaili se svým posuzováním, odsuzováním a podezíváním. Zkuste na píklad kutit cokoli ped

;

270

Zante teba

zatloukat njaký kl. Ihned jako vosy zvtivší z daleka cukr, vyskytnou se ví odkud tito lidé, obklopí vás se všech stran a zakrátko uslyšíte rad a posudk více, nežli vám bude milo. Jeden vytkne, že je kl píliš slabý, druhý zase, že je kladivo málo silné, tetí shledá,

svým domem.

bh

kl na kivo nebo na nepravém míst, tvrtý usoudí, že nemáte ani pojmu o zatloukání kl, odkudsi zaletí k vám tvrzení, že jste kl i kladivo nkde ukradli, a za hodinu dovíte se o eech, kolujících po celém mst, že zarážíte kl ped obsili svou svým domem proto, abyste na že zarážíte

nm

tchyni.

Pan domácí

obviuje zvlášt noviny, pro mír a shodu obanže prý nepracují náležit stva. Rvou-li se samy mezi sebou, nelze proti tomu ovšem nic namítati. To je zcela v poádku. Kdyby (ne já!)

mst

na píklad dva listy vycházející v jednom slušn k sob se chovaly, bylo by to práv takovým divem pírody jako dva spátelení kohouti na jednom smetišti. I politiky a prý uchají podle linebo kdo se dává na politiku, má vdd, bosti že tam nekyne mnoho cti a potšení. Také magistrátu a mstské rad neškodí sem tam njaký klofec tu by pan Brouek sám nkdy s radostí pomohl. A konen i vládu a si hladí í3roti srsti ta ví už sama, jak s nimi zatoit, zdá-li se jim trochu ;

—

píliš

živ o svobod

by prý

—

Le

alespo ostatní lidi toto ,,prý" dosti asto opakovat! nechat na pokoji. Takhle prý každý, kdo

— nemohu

mly nco zbuduje,

tisku.

pedláždí, sepíše, promluví, njaký hlasovací lístek odevzdá, zkrátka cokoli vykoná, musí být pipraven, že probudí se druhého dne jako nej-

271

vtší hlupec nebo

lotr království

eského. Ba

i

ten.

kdo nedlá

pranic, brává noviny jen s bázní do ruky. ponvadž se snadno státi, že tam z cista jasná najde své jméno ve spojení s rozlinými ne-

mže

hezkými vcmi. Zvlášt na rubriku „Zasláno" mrkne každý nejdív úzkostliv jen po oku a teprve, když tam nezahlédne nic podezelého, odváží se na ni pak arci s chutí. Z lokálek mly by se ponechat jen ty, které se týkají obyejných nevinných denních událostí, na p. neštstí, samovražd a hádek mezi novinái samými; v ostatních, zvlášt vtším písmem vytištných, nevzí pravideln nic dobrého. Mají-li už noviny takovou potebu, trhati a drchati nkoho vždy je tu rubrika ,,Ze soudní sín" tam a si po libosti srdce svého protepávají skutené niemy a padouchy, kterým to patí. Pes to vše neiní Brouek novinám žádných návrh, s nimiž by beztoho nepochodil. Sám vyznává, že by se nepedplatil na fádní asopis, který by ze svého programu vylouil všechny osobní jizlivosti a pikantní klepy. Klevety jsou pro náš národní

—

—

:

potebou naprosto nezbytnou. Kdyby se njakým zázrakem podailo, vyplcti je z eské spole-

život

zachvátila by jist populaci epidemie sebesebevražd z omrzelosti života. Bez onolio koení ztratily by politika, literatura, divadlo, spoleenský život, celé pozemské bytí všechen svj pvab pro nesetné naše klepny obojího pohlaví.

nosti,

vražd

—

Noviny jsou zkrátka takové, jakými je míti chceme. Obrážejí se v nich jako v zrcadle naše vlastní chyby. S nápravou museli bychom zaíti u

samých

sebe.

:

272

A co

:

pro zaátek odporuuje

Brouek alespo n-

aby se ve spoleenské zábav

pítomným mrtvých.

provádla

táž

zásada,

O nepítomných nesml

zhledem k

ne-

která platí

o

\

by nikdo mlu-

leda dobré. Kdyby na píklad nkdo spustil „Víte již o výpo\ di paní *** (té neb oné hereky) ?" a zárove uinil ten známý mnohoslibný posunk, pi se všechny uši labužnicky natahují, hned by nkterý len spolenosti pestupníka pokáral zvuným tlesknutím dlan o stnu, kterýmžto zpsobem na ,,vikárce" a snad i jinde zažehnávají prastaré anekdoty a prášilovská dobrodružství. Z poátku viti

nmž

by arci následkem toho u mnohého stolu panovalo hrobové ticho, ale asem by snad pece poznali^ že možno bavit se jinými vcmi nežli špatností nepítomných soudruhi a jiných lidí. Dále mohly by se mnohé vci vyizovati jinak nežli novinami. Kritik, jemuž by se nelíbila njaká kniha, napsal by místo posudku pro asopis pozvání autorovi k dostaveníku na nábeží a sdlil by mu tam za krátké procházky,, jaké nedostatky v knize shledal a jak by vlastn autor ml psáti. Tak by kritikovi byla uspoena práce s duchaplnou stylisací posudku a spisovateli veejná hanba. Divadelní recensent nemusel by po pedstavení chvátati do redakce, nýbrž mohl by druhého dne prost navštíviti tu neb onu hereku v jejím boudoiru a íci jí mezi tyrma oima, co proti ní má. Jist by pak jeho kritika byla nejen formáln uhlazei

njší, nýbrž

i

vcn

mírnjší.

A

dorozuml výkon hned veer s

herci

by se pátelsky o vadách jejich pi veselém pikniku v nkteré restauraci. V hostincích by se vbec snadno mohly urovnati mnohé

!

273

spory a nechuti, které zbyten rozbuují naši veejnost. Ovšem by jakost nápoje musila být pimená. Jist by na píklad takovému smiovarímu pokusu neodolala ani nejlítji rozvadná dvojice

uenc,

a

kdyby teba

i

byli filologové.

Z poátku

sedli v rovném úhlu od sebe a diskutoby vali by pes ramena slovy, z nichž každé rovnalo by se otrávené dýce ale až by si všechno jak náleží povdli, jist by se znenáhla úhel stával špiatjším, vzezení obou lidštjším, diskuse vcnjší. Pibýváním árek na tácku by pak tváe jasnly více a více, až by z nenadání A. uhodil soudruha lehce pes koleno, což by mu B. oplatil jemným plesknutím do zad; tím by led byl nadobro prolomen a uené hádání skonilo by bezpochyby po plnoci velým bratrství. Tím by se objetím a pipitím na vc vyídila pro oba mnohem prospšnji a estnji, nežli sáhodlouhými Zaslány" nezúastnným kollegm a ásten i širšímu obecenstvu by tím arci

;

vné ,,

arci ušla

píjemná zábava,

;

ale

by musel pinésti každý. Pan Brouek chtl by se

njakou malou

ob

aby jednou dle jeho receptu všichni naši politikové, uenci, literáti, umlci a jiné notability poskytovali takový obraz, jaký se radostným jeho zrakm jevil tam ve výstavní Teboni pod chmelovou berlou mocného krále

dožíti,

Jemínka XI.

(Zmeškání dostaveníka boj.

—

s

Setkáni

s

—

Básnický souprofessorem Kostlivým.)

officiálem a Klapzubou.

Pan Brouek zabral

se

do tchto myšlenek tak

hluboko, že ani nepozoroval, kolikrát se vystídala

274

ped ním a jak

rychle za nich ubíhal as. Teprve když se uprázdnilo místo u jednoho stolu a pan sklenice

mu

tam sthoval

se svého soudku, pišla opt na mysl jeho sázka, i vytáhl rychle hodinky. S leknutím shledal že liž minula šestá. Zmeškal tedy

domácí

se

;

dostaveníko u obrovského sudu a Klabzuba ciálem jsou

píchodu

!

již

asi

s offi-

bh

Domnívají

ví kde, nedokavše se jeho se bezpochyby, že uznal svou

sázku za ztracenou a snad tší se již na veselé oslavení výhry na jeho útraty. Byla to mrzutá vc. Co dlat? Má jíti pece a konstatovati alespo sám objem sporného sudu? Ale je-li sud menší, moWou piu to zítra upíti, a má-li skuten míru jimi udanou, darmo si pokazí konec dnešního krásného dne vdomím své prohry. A nad to musí opustiti teplé místeko, které si zde ve stínu ptilisté rže tak lopotn vybojoval, a pustiti se na zdabh na kolotavou plavbu, která kdož ví pivede-li ho do pístavu tak útulného a píjemného. Nadobro pak zdržela jej na míst zvst, pochycená z rozhovoru nahodilých soustolovník, že rázem šesté hodiny všechny obsažnjší pavilony se uzavírají. K emu by marn obcházel mezi zavenými pavilony a na konec snad propásl to jediné pozoruhodné, co mže ješt uvidti, ba snad vbec nejskvlejší íslo výstavy: pedstavení svtelné fontány Beztoho již všechna sedadla ped vodotryskem byla obsazena zvdavci, kteí tu sedli jako pibiti, bylo dosud plné denní svtlo a do zaátku aroskvoucího divadla hodn daleko. I v prostoe kolem sedadel a v aleji stály již husté davy, eka!

a

na píští divy. Ml opustiti tak pohodln všechno bude vidti jako jíce

trphv

židlici,, s

s

níž

placeného

,

275

zstavit ji za koist nkterému íhajících závistivcú kolem a vrátiti se teprve, až obecenstvo {ješt hustji se tu nakupí a všechnu vyhlídku na vodotrysk mu zahradí? Ze všech tchto zekl se dalších po-

kesla z

v divadle,

tch

dvod

po výstavišti a poruil si veei, pi emž na rubu jídelního lístku objevil následující verše: tulek

BÁSNICKÝ SOUBOJ. Pylade, tvých verš smlé kídlo lehce by poechralo kade jí^ k hrdlu navléká mé písn sídlo zá perel nesmrtných na zlatou ni;

Ó

—

té

—

nuž doznej, má že krasší milky tvojí, jak palmy vjí krasší jetele, neb k souboji se chystej ducha zbrojí, svých verš skižme skvoucí epele! O. Furioso.

a

Rád v milky obranu pijímám tvé zpurné

mj tichý zpv, a po tvé loutn cizích zdob mj zažene t v útk

své ladím dudy vyzvání,

domácku chudý,

se ubrání, hlahol rodný, žežule a plesá íž,

v nmž teskní v nmž s dtelinkou skromnou libek svodný tvou zpije skrá, že blažen onmíš. B. Boubínský. Již

z

pochvy nadšení

me

tasím,

sloku,

hvzdným ve slaVn píse má jak lvice jak ocel bitkou

zákalem, v skoku, zem vííc deptá zlatým sandálem, a zasype t rózem poušt pískem, sfing itroskami a strží pávích pér,

hvzd metelicí, a deštm lotos

s

lastur z

vodotryskem

ruk bajader. O. Furioso.

!

276

Má píse šušká báje našich les, v ní vánkem suslí eská travika. jak eský strumen zurí v jai-ém plesu a sladko smje se jak hrdlika, le také dupnout zná si podkovnkou, až poskokem se tese podlaha, a cepem husitským též nad hlavnkou 'zná hrzodsn mávnout na vraha. B. Boubínský. '

hvzdném sny své soukám nesmrtelných bezdné hlubiny a stéblem zpvu v nekoneno foukám Já na rumpálu

z

dum

své aroskvoucí vidin bubliny

—

O. FuriosQ.

Já píšalku ze.

svží

J

bájnou pootloukám

si

kry eské

vrbiny

a na ní výskám, teskním, pískám, ze srdce k srdci zkazku otiny

—

broukám B. Boubínský.

jjoznáváme oba, beznadjn bychom zápas bezmezný, svých verš krásou pemoženi stejn, druh druhu vijem' vnec vítzný. Nuž podejme si ruce s bratskou láskou Již

že

vedli

a v dud i harfy družném hlaholu sfing troskami rodnou sedmikráskou o slávy trn se dlme pospolu i

O. Furioso. B. Boubínský.

Pan domácí po petení té básn sepjal ruce tak výrazn, až klouby zapraskaly,] a chtl vznésti oi k nebesm, pi emž jeho zrak setkal se s blahosklonným pohledem vyouhlého pána, ke stolu práv poznal professora Kostlivého. se blížícího, v „Aj, i pan domový na výstav?" pravil uenec dobrotiv a dodal, ukazuje na jídelní lístek ,,A sprá-

nmž

:

vn-li pojímám sepjatí vašich rukou, ceny jeví se vám zde býti lupílišeny, tak-li?" „I má úcta, pane professore," vítal Brouek váženého svého nájemníka, a ponvadž šastnou náhodou práv vedlejší host se zdvihl k odchodu, okupoval prázdnou židlici hned pro Kostlivého, který se

na

ní

dstojn

usadil.

,,Ceny tu nejsou na výstavu píliš zlé," odpovídal úslužný domácí pán na professorovu otázku,

nápoj mohu vašnostem s pokojným svdomím odporuit. Ale rate se podívat !" A pišoupl k obrácený jídelní lístek. Professor pohlédl zbžn na lístek a prohodil pohrdliv „Znamenám, že bude mi ísti okus v vázané, na seznamu pokrmv venkoncem nemístný." patrn z pouOistil nato své brejle a vyav z náprsní kapsy tenkou tužku s velmi hého zvyku protáhlou a zaostenou špikou, dal se do tení. Brouek vyzvídal dojem etby z jeho tváe. Byla nyní velmi písná, a s oima zabodávala se zárove tužka tu a tam do ádk, pod nimiž zvolna pejíždla. asem vzepjalo se hroziv oboí nebo se nakivil potupn ret nkdy rozkolébala se povážliv hlava nebo vydral se z prsou hluboký vzdech. A místy zarývala se tužka rázn do papíru nebo inila dtklivé otazníky, vykiníky, kížky a ,,a

nmu ei

:

—

—

;

jiná

znaménka.

Když takto proetl první sloku Furiosovu, zatásl hlavou a lítostiv pohledl na pana Brouka. Teprve po njaké chvíli odhodlal se s povzdechem pokraovati ve tení. Nad slokou Boubínského tvá jeho sice ponkud se rozjasnila, ba kývl Sv. Cech: Sebrané spisy.

XXVI.

18

278

dvakráte i pochvaln hlavou, ale na konec projevil pece zavrtním, že není náležit uspokojen.

Druhá sloka Orlandova jej pímo rozilila trhal tém za každým ádkem, poškleboval se ;

sebou

jizliv, pracoval tužkou chvíli do prázdna

dl

zimnin a když doetl, hlejako ztrnulý.

Následující sloka Boubínského jen málo jej uchlácholila a když dospl k Orlandov ,, hvzdnému rumpálu", mrštil nadobro ,, Básnickým soubojem'" a upel kalné zraky na pana domácíhbí s výitkou ítak bolestnou, že tento uznal za vhodné upozorniti professora, že on (pan Brouek) není

autorem tchto verš. ,,Vím, že povahy vaše netíhnou k poesii," upokojil ho prof. Kostlivý. Ostatek, pravá poesie venkoncem daleka jest takových zvlilých výhonk v nezízené obrazivosti, od nichž s nevolí a politováním jest se odvrátiti každému píteli naší slovesnosti. Ó byste vdl, militký pane domu, kterak želím pevráceného, za nicotnými bliktry a mátožnými bludikami prostopášn tkajícího smru, jímž zavlékají ubohé naše písemnictví tací znešvaovatelé našeho Parnasu!" Zvlášt ten blázen s dudami a s mateídouškou," piložil polínko pan Brouek, který dosud ,,

,,

Boubínskému neodpustil urážlivého

,,n-iela".

,,0 nikolivk, tento práv ponkud mi se zamlouvá svou skromnjší a domátjší zpsobou pní," odporoval prof. Kostlivý, ,,a nepokárati nelze, že poskvruje své varito ty týž hrubými poklésky jazykovými, jako u píklad neústrojnou složkou ,hrzodsn', vazbou ,žná si dupnout' a jinými. Také íiiísto

,

vyzvání'

mnohem pípadnji by

se hodil

do

279

jeho básn výzev'. Koenné zlo jest, že mnozí takoví ctižádostivci chapiají pe lýry ochotnji nežH uebnice mhivnické." ,

Tímto zpsobem petásali pan Brouek

s

pro-

fessorem dále naše literární a jiné pomry a Kostlivý chtl se práv rozhovoiti oiKrálov Dvoe, když oba zpozorovali, že jest již as, aby soustedili pozornost svou jinam.

XII. (Fontaine lumincuse a nenadálý konec.)

Zatím šero sneslo se nad výstavištm, zahoely žárovky svým zvláštním svtlem, v nmž divné výstavní msto fantasii navštvovatele unášelo v kouzelná sídla východních báchorek. Jen kolem fontány bylo temnji a tam tísnila se již celou širou prodéle netrplivji oestorou hlava na hlavu, divadlo. budoucí kávajíc

ím

Ješt bylo tu šumno, živo, ve stromoadí stsdavy zvolna pohybovaly se d\ma opanými

nné

proudy, tlaenice na volných prostorách pímo ped vodotryskem a kolem sedadel víila sem tam rzavšak nými smry jako rojící se mrano vel pojednou zastavilo a ztišilo se všechno první mohutný paprsek záivé vody vznesl se bleskem do výše, zdánliv až nad samu kopuli Ústedního pa-

—

:

láce.

panu Broukovi zatajil se dech a zraky jeho s rostoucím obdivem sledovaly bájenou hru nesetných sdružených vodotrysk, šlehajících vzhI

v

_

280 ru, padajících zpt, rozmanit se proplétajících, rozvše to v ustatišujících se v pršky perel a jisker nejrozkošnjších, nejnádhernjších baviné rev. Tu jakobys vidl nebetyný chochol z obrov-

—

zmn

ských rznobarevných pér, tu zase strmou horu v nichž obráz prsvitných ledovcových homolí, žejí se stídav všechny arovné záe nejkrásnjšího západu, nyní opt nesetné kaskády stíbra, zlatého prachu, safír, rubín, smaragd, amethyst a všeho drahého kamenj., a ted zase široko rozvinutý, velkolepý kalich ohromného bájeného kvtu, záící promnliv celou stupnicí peskvostných barevných ton, o jakých nesní se ani kvten tropi-

ckého pralesa.

Sám

professor vyjádil se, že ,, nelze nepodisestrojené a zraky lib dojímavovati se této jící podívané". Pan domácí pak musel doznati, že skutenost pedstihla daleko vše, co i jemu samému fantasie k tomuto odstavci výstavního programu malovala. S rozkoší pásl zraky na tch barvitých záích, jež neustále se stídaly a když o jedné myslel, že už krásnjší ani býti nemže, vždy opt nádherným leskem následujících ješt byly zastínny. Radostné jeho vzrušení stupovalo se znenáhla v opravdivé vytržení. Odpustil nyní vodotrysku ochotn francouzské jméno a nelitoval ani dost málo, že obtoval svou sázku, jakož i zadní polovici výstavišt korun celé výstavy, tomuto úchvatnémohl se svého místa, mu divadlu, jehož u krajního stolu za Teboskou pivnicí nej blíže k fontán, zcela pohodln stopovati. Ba, zapomnl docela i na svou sklenici, práv nevím po kolikáté

umn

prbh

znovu naplnnou.

::

281

Veery na výstaxišti dokazovaly zejm, že jsme zpvnýiii národem. Zdálo se, že blýska\ice tch oslujících záí nutn musí být provázena burácejícím hlaholeni. Výkon toho tisícihlasého sboru nebýval sice s umleckého stanoviska vzorný, a lecprozrazoval, že všichni úinkukterý hlas v pouze vlasteneckým nadšením; nebyli rozníceni jící ale celkem bylo nedosti dvodnio a k tomu mamo, vzpírati se bezdnému projevu vzrušených cit Radostný obdiv nad bohatstvím výstavy, pýcha nad tímto dkazem netušené národní síly, vzdor proti všem, kteí v nezkrotném záští snaží se maiti každou naši snahu a neustávají vnucovati nám své potupné jho vše to, málo dbajíc obvyklých pravidel, pi té záivé veerní apotheose výstavního vytryskovalo z peplnného nitra zpsodíla bem svdícím naší eské povaze zpvem, boulivýin hlaholeni vlastenecké písn.

nm

—

man

:

i

Tak

dnes. Zaala jedna skupina, pidávaly se hlasy jiné a brzy rozléhal se boulivý zpv širým prostranstvím. i

Prof. Kostlivý byl tím dojat nemile. Vztáhl ruku výstražn k nejbližší skupin a ze rt jeho za\znlo písné „Sssst !" jakým kárával ve škole nemístný šepot zadních lavic.

když ani hlasnjší „Ticho!" zpváky nezastrašilo, obrátil se rozhorlen k panu Broukovi Pokárání hodným nešvarem, tytýž neslušností vidí mi se býti takovýto neúmrný, uši týrav projíma-

A

,,

Pjil

ladn zvuící, po zákonech hudebního krásna umlecky zízený

jící

zpv

halas a tartas.

bych, že

sboro\ý by se hodil k tomuto

zrakm

lahodí-

"

282

ímu

svtelnému vidu

vavu

jest

;

nám se rdíti Abychom

takovouto nevázanou u pítomnosti cizincv."

ale za

k vli njakému Nmci na své výstav !" ozval nebo sosáku nesmli se rázn jeden ze stolového kruhu a hned spustil ,,To tak!

si

zazpívat

z

plných plic: ,,Hej

Slované..."

Ostatní písedící, pohlížejíce Kostlivého, dali se také do zpvu.

s

posmchem

Professor potrestal všechny pohledem opovržení, vstal a dstojn odcházel.

na

nmého

Brouek dal svým sousedm mrknutím a významným posukem za odcházejícím na jevo, že s ním nemá pranic spoleného, a když vytáhlá postava s dlanmi k uším piloženými v davu zmizela, odekl se ho drazn slovy ,,Víte, pánové, uenec — takto poádný nájemník, jen co je pravda; z:

mém dom

náhodou jsem se s ním tady Zazpísešel. Bodej, abychom si nesmli zazpívat Vzdor nkomu vám si také. Vzdor na Pan domácí, povstav, udeil pstí na stl, až sklenice zainely. Na neštstí zapomnl, že ležel ped ním klobouk, jejž nedávno sejmul, aby trochu nyní dopadla mohutná ochladil rozpálené skrán pokrývku hlavy, již na ubohou silou jeho pst vší stává v

a

—

!

;

pádem

s

kupole Prmyslového paláce trochu po-

chroumanou, a znetvoila ji k nepoznání. Brouek chtl škodu alespo z nejhoršího napraviti, ale ml dnes ruce jaksi neohrabané klobouk vypadl niu z dlaní a zakutálel se kamsi pod stl. Pan domácí nechal jej prozatím dole, vytáhl svou bílou ,,furažku", posadil si ji na hlavu a zanotoxal bezmála evem lvím: :

"

283

„Hrom a peklo, marné vaše nám jsou vzteky — —

proti

V

tom

ucítil

—

na svém

když se obrátil Ne! Péro zdráhá se

Pan Brouek

ramen pádnou

ruku a

vylíiti, cu následovalo.^

dostal se sice

—

jak

známo

—

jednou do styku s orgány veejné bezpenosti, ba byl dokonce v obecní truhle dopraven na komisaství; ale to stalo se v jeho vlastní prospch, když omráen pádem s msíce poteboval soucitné pomoci. Nyní však ukázala mu stráž veejného poa tžce zaádku svou hnviv zamraenou t\ sáhla jej kárající rukou jako pestupiiíka zákon a škdce obecného blaha.

již

á

Divíte se asi, že toto poslední dobrodružství

našeho cestopisce nebylo v novinách registrováno mezi podobnými pípady, které se za doby výstavní nezídka udávaly. Na vys\tlenou musím poukázati k oblíbenosti, jaké pan Brouek požívá v asopisech všech domácích stran a frakcí bez rozdílu jen v té sluší zajisté hledati píinu, že naše žurnalistika onu sensaní událost pominula úpluým ;

mlením. Pan domácí

neht>dlá se

dodaten

pochlubiti

podrobnostmi své policejní avantury ale nemá také žádné píiny, hanbiti se za ni ped eskou veejností. Dává na uváženou tm, kdož se snad škodolib usmívají, že teba za krátko každý ráznjší ;

Cech

kam

mže

se octnouti ješt na jiných místech, než se dostal on. Vždy jest dosud v živé pamti

doba, kdy svobodomyslní Nmci rakouští pouovali nás o pravé svobod zavíráním, pokutováním, stan-

284

ným právem

a podobnými argumenty,, dstojnými .národa velkých myslitel". Kdož ví, nezvítzí-li opt brzy v Rakousku vc svobody, té pravé nmecké ,

—

sxobody a Iplak Nu, Brouek

to

má

již

naped

odbyto.

Do-

umí také trpti za své politické pesvdení. Nevyítá nikomu své muennictví, ale doufá pevn, že národ podrží na pamti svj estný dluh a že neopomene skutkem dokázati mu svou vd-

kázal, že

nost.

Pan domácí chce za to sloužiti dále národu i vlastn do toho hrdla, nebo až do tch hrdel nemá jich bohužel více k disposici. Z celé té píhody mrzí ho jediné že si na komisaství udlal trochu špatné oko. lovk neví totiž, kdy mže ty pány zase potebovat. Vážnji poškodila ona píhoda Broukovo vý-

—

:

stavní dílo. Nejmén dva, ti další sešity, v nichž mohl náš referent až do z:ahoukání píšerného ,,dunidla" zažíti a pozorovati na výstavišti ješt ledacos, padly za obt horlivosti policejní.

tím vtší, ponvadž tato naše kniha v níž vystupuje pan Brouek na vetéto ejnost. tenáové všimli si zajisté publikace již na nkolika místech roztrpené jeho sláv a veejné innosti. Nyní rozhodl nálady se nadobro a neodvolateln, že vzdá se navždy své touristické a publicistické dráhy. Nemá prý toho bohudíky zapotebí, aby se namáhal pro jiné a sklízel za to na konec všelijaké nepíjemnosti.

Škoda

jest

jest poslední,

prbhem

vi

Já, literární jeho pomocník, hodnutí, ale v hloubi duše panu

lituji

sice toho roz-

domácímu

závidím.

285

Jaká by

abych se mohl také jednoho probuditi s vdomím, že nemusím již nikoho oblažovati mistrovskými svými výtvory, že mohu jíti do kavárny bez obavy ped rznými štulci kritik, že mohu s klidnou podzimní resignací jíti na procházku v nkteré osamlé, žloutnoucí stromoadí za mstem a tšiti se na tichý pokojík s praská vými kamny a pohodlnou lenoškou, v níž se budu bato byla slast,

jitra

viti

etbou

jiných

spisovatel,

ovšem

jen

cizích.

Ale povinnost mi velí, vytrvati až do konce. Aj, to by každý dovedl, v dob své síly a svého štstí tšiti se z jarého tvoení a zevnjších úspch, ale v dob, kdy pociujeme úbytek sil, vyhlédnout si nejvhodnjší chvíli, abychom ustoupili estn s arény a zasedli na pohodlné keslo diváka, ne-li dokonce na soudcovskou stolici. A potom, jak mohl bych dobro\olným odstoupením a upláchnutím své staré pátele a spolupracovníky pipraviti o zaslouženou slast, aby se pokochali divadlem na mou pozvolnou, žalostnou agónii. Ne, takové ukrutnosti se nedopustím. \'ím zárove, jak potebni jsou staí, sešlí spisovatelé pro zdravý rozvoj literární, jednak jakožto odstrašující píklady staré školy a chvilková stavidla bujarého moderního ruchu, jichž poráže-

ním mohou epigoni cviiti své mladistvé síly, jednak jakožto všáky na rozliné hodnosti a zevnjší pocty, k

emuž

se takové literární

mumie

hodí vý-

born, kdežto mladému pravému talentu jediná báse, která se mu zdaí podle pání, je stokrát mivšechny hodnosti a titule. \'ytrvám tedy až do té chvíle, kdy mi dá obecenstvo šetrné na srozumnou, že mých služeb v žádném smru již nepotebuje. Do té chvíle pak lejší nežli

vrn

-Svatopluk ech: Sebrané spisy XXVI.

19

;

286

odsloužím se za jeho soucitnou shovívavost nejlépe, když ho budu co nej ideji svým tvoením oblažovati. A hned nyní naskytuje se mi píležitost k takové moudré reserv. Ó jak se chválím za opatrnou klausuli v úvodu „Pestrých cest", kdež jsem tenáe varovn upo'

že moje dílo snadno mže zistati pouhým torsem a že ámítám se seb'e v té píin již naped všecku odpovdnost Ped 3 lety (hrozím se sám, jak ten as ubíhá!) pistupoval jsem sice ku své práci s onou radostnou horlivostí, která se mne zmocuje na zaátku každého nového podniknutí zornil,

!

ale uvažuje obtíže takové složité cestopisné publikace a znaje již ze zkušenosti svou vrtkavost, vyhradil jsem si hned z pedu estný ústup a tato výhrada není pro mne nyní zlatem k zaplacení. Hle, již nastala pestávka dosti dlouhá v naší sešitové

tenástvo

bezpochyby

pomyslilo, že nechám pana Brouka v polovici výstavy a že nejen nezvdí nieho o dalších osudech prof. Kostlivého, Jana Vraného a Václava Maliny, nýbrž vbec ani se neseznámí s geniálními literáty Orlandem Furiosem a Betislavem Boubínským, s ducha-

publikaci a

si

již

plným drem. Dagobertem Špikou a jemnocitnou Violou Tšínskou, na kterou se asi zvlášt tenáky tšily. A musím se loyáln piznati, že ona dlouhá pausa nestala se vinou mých spolupracovník cestopisné jejich zásilky docházely správn a hroma;

dily se

na

mém redakním

stole

;

ale

mn najednou

pišla doba, kdy jsem nemohl na péro ani se podívati, kdy jsem nemohl napsati ani vlastního ádku, neku-li zabýv^ati se pracemi jiných. Bývají takové dlej co dlej, pomoci není. doby

—

!

287

A

za ta ti léta nahromadila se pede mnou taková hora rukopis, že již vážn pochybuji, podaí-li se mi kdy vbec, profárati ji celou a vynésti

všechny

její

poklady na svtlo

boží.

Však alespo

jeden, tetí díl bych rád ješt podal veejnosti; jen naši kritikové se asi že s tím píliš nespchám dovtípí pro. Dokud není dílo celé, pouštívají se jen pespíliš nedokaví referenti do Ped novým rokem bychom neradi zaali, nebo nenáležíme k tm, kteí zneužívají posvátné nálady vánoní, aby se dotírali nežádan>Tni zásilkami štdroveerními a novoroními v podob bohat \ypravených a skvostn vázaných knih na ukázku. Avšak nkterý msíc po novém roce vyjde najisto tento tetí díl a prosíme tudíž vrné tenáe, kteí navzdor všemu od nás dosud se neodvrátili, o ztrpcní do

—

nho

té

nedaleké doby.

Jenom pan I3rouek porouí

se jim už nadobro. že povsí definitivn, rozhodl se Jak ne\'dné spiso\atelské emeslo na hebík a že se bude nadále výhradn vnovati svému domu a s\ ým soukromým studiím, po nichž nikomu nic není. zaix)mcProsí eské obecenstvo, aby laskav díve tím lépe a nevyrušovalo ho svou nulo zvdavostí u Wrfla a ,,u kohout", kdež hodlá ostatek svého života tiše a neokázale psobiti ve prospch naší milené vlasti. již

eeno,

na

ím

OBSAH. Strana

Prosfekl

5

Úvodní kapitola Spolená cesia j>rof. V. B. KostUvého a Jana Vraného Z Prahy do akovic

ína

v

echách

10 .

.

.

36 36 51

•

Z Mladé Boleslavi do Sobotkj' Pedbžné návští M. Brouka M. Brouek na výstav I. Omluva O dopravních prostedcích na výstavu. redakce. Co našemu výstavnímu cestopisu konen mimo vše nadání pece pomohlo na svtlo boží. Kritika Spiknutí >u kohouta*. Pípravy na cestu. na lanové dráze. Dráha elektrická ... ... II. Celkový pohled Turnyket. na výstavišt. Lichotivé První dojmy. —Reklama pro dra. Zátku.

65 111

121

—

—

—

—

—

—

—

121

obhlídka výstavy retrospektivní Pán Broukv American bar.— eská chalupa.

146

Konopištská hospoda do mladosti. Železný dm. VysthovaIV. Turecká kavárna. Pavilóny Gottlecké myšlenky pana domácího. Kvtena. — Pavilcjny Howaldv a laromskcho. Pomník Dobrovského. spodáové a llauptv.

159

uvítání. III.

výlet

—

—

Zbžná

—

.

—

—

—

— —

—

—

—

Strana

—

—

Pavilón papirnický. Pavilón msta Prahy. Viktorinova vinárna a restauPavilón záložen. race Smíchovského akciov. pivovaru

Ovoce.

—

—

.

—

Divy Prmyslového paláce. Pod korunou Svatováclavskou VI. Ústední Matice. Ochutnávárny. Balón Rytíský VII. Školská výhrad. Sob a kamzíci. stava. - Malý prmysl. Skluzavka. —Ješt jednou malý prmysl. Dvacet tisíc mil pod moem VIII. Výstava antikváská. - Dámská kapella. — Fonograf. Dítky na výstav. Vinárna Gallyho. Van Houtenovo kakao. Chmelový uzenky V.

— —

—

X.

—

—

.

.

.

.

.

XI. Zmeškání

dostaveníka

Básnický souboj. XII. Fontaine

a fantasie

—

.

.

243 257

....

265

s officiálem a Klápzubou.

—

Setkání s professorem Kostlivým

lumineuse a nenadálý konec

DDD

230

—

—

Prvod eských chmela Tíebuské dojmy

203 219

—

—

.

—

IX.

183

....

273 279

Svatopluk Sebrané spisy

PG 503B

Cech,

C4.5

1899 díl 26

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY