TITA MACCIA PLAUTA MENAECHMOVÉ. Přeložil JOSEF KRÁL. V PRAZE NAKLADATEL A. STORCH SYN, KNIHKUPEC Staroměstské náměstí č. 4

TITA MACCIA PLAUTA MENAECHMOVÉ Přeložil JOSEF KRÁL. V PRAZE 1890. NAKLADATEL A. STORCH SYN, KNIHKUPEC Staroměstské náměstí č. 4

Komedie tato, kteráž co do vtipu a obratné osnovy děje náleží k nejlepším komediím Plautovým, jest – jako i ostatní komedie Plautovy – volným vzděláním některé z četných komedií řeckých, které se zakládaly na omylech, povstávajících podobností bratří blíženců. Z jistých známek lze souditi, že Plautus (254-184 př.Kr.) vzdělal v této komedii hru Poseidippovu zvanou Omoioi (doplnit řecky). Kdy komedie Plautova složena byla, rovněž nevíme; i tu lze pouze souditi z jistých, ač velmi nespolehlivých známek, že náleží snad k starším pracím básníkovým. Komedie ta jest čistě situační; nicméně i charakteristiky osob dbáno v míře velmi slušné. Žertovnost jejího obsahu byla toho příčinou, že napodobována a vzdělávána byla nad míru často. Téměř všechny větší literatury mohou se vykázatí jedním neb několikerým jejím zpracováním (srov. Reinhardstoettner, Plautus. Spätere Bearbeitungen Plautinischer Lustspiele, Leipzig 1886, str.490). Nejznámější jest spracování Shakespearovo v „Komedii omylů („Comedy of errors“). Překlad, jejž tguto podává, zakládá se na vydání Ritschlově a Schoellově (T. Macci Plauti Comoediae, tom. III., fasc.V.). Odchylky od tohoto vydání jsou naznačeny v poznámkách. Partie dialogické, jež byly přednášeny prostě nebo s průvodem hudebním, překládány jsou přízvučně, partie zpívané (cantica vlastní), časoměrně. Hojné elise, které 1

verš latinský připouští a které jsou toho příčinou, že verš latinský pojmouti může mnohem více obsahu než náš, a metra lyrická, nesnadná pro češtinu i při překládání časoměrném (např. bakchie a kretiky) nutila mne k tomu, abych překládal volněji, než jest mým zvykem. Neníť ostatně předností žádného překladu, dbá-li více slov než myšlenek. Obsah (argumentum) a prolog, kterýž i u této komedie nepochází od Plauta a jest slátaninou dvou prologů z různách dob, a to kusou a nesouvislou, nepřeložil jsem úmyslně. Proto překlad začíná se v 77.

MENAECHMOVÉ. OSOBY: Peniculus (Smeták), parasit Menaechmus I. Menaechmus II. (Sosicles) bratři dvojčata Erotium, nevěstka Culindrus, kuchař Erotiin Messenio, otrok Menaechma II. Služka choti Menaechma I. Choť Menaechma I. Lékař Otroci Menaechma I. Plavci z lodi Menaechma II Děj se koná v Epidamnu. Jeviště představuje místo před domem Menaechma I a Erotie.

Jednání první. Peniculus Mně mládež Smeták přezděla z té příčiny, že při jídle vždy čistě stoly umetám. / A jiní zase nazvali mne Věšákem, že tam se věším pevně, kde je hostina. /1 1

V textu jest mezera. Doplňuji ji se Schoellem: „sunt vero item alii, qui me Peudiculum vocant, ideo quia cena ubist quasi vinctus pendeo.“ 2

Kdo do okovů dává lidi zajaté a poutem svírá nohy prchlým otrokům, ten po mém soudu jedná velmi nemoudře. Neb má-li chudák v bídě také bídu tu, tím víc má chuti k útěku a šizení. Vždy totiž nějak z okovů se vyprostí: buď kruh, ač spoután, přepiluje pilníkem, buď hřeb vyrazí kamenem.2 To marno vše! Když chceš si koho udržet, by neprchl, tu jídlem jej a pitím musíš připoutat: jen přikovej mu zobák k stolu plnému!3 Když dost mu k snědku, dost mu k pití předložíš, by podle chuti každý den se nasytil, pak neprchne, i kdyby mu šlo o hrdlo. Jen tímto poutem snadno si ho udržíš. Neb velmi houževnatým poutem jídlo jest; Čím víc je táhneš do délky, tím poutá víc. Tak k Menaechmovi, jemuž dávno přiřknut jsem,4 jdu já a dobrovolně se mu spoutat dám. Tu nenají se pouze host, než vykrmí a zotaví: jeť výborným on lékařem. Jest takým muž ten: sám jest jedlík veliký a hody dává královské. Tak strojí stůl, dá na mísy vždy takou jídel hromadu, že bera svrchu, na lehátku musíš stát.5 Však dlouho jsem se psotil v době poslední ; A tím, co mi draho, doma jsem se zdržoval, A drahé pro mne vše, co jím a kupuji. Však, že již řady drahoušků mých seřídly,

2

Vyrazí hřeb, jímž okov jest uzamčen.

Držím se staršího Ritschlova a Fleckeisenova čtení: apud mensam plenam tu hodimini rostrum deliges. 3

4

Penikulus naráží na zvyk římský, dle něhož odsouzený dlužník, neplatil-li, býval praetorem přiřknut žalobníku, odveden a vězněn v jeho domě. 5

Římané u stolu neseděli, nýbrž leželi. 3

Jdu k němu teď.6 Však někdo dvéře otvírá. Aj, toť je Menaechmus sám! Z domu vychází. Menaechmus I. Peniculus Menaechmus (vystoupí z domu, maje pod svým svrchním rouchem oblečeno roucho ženské a mluví ke své ženě do domu). Nejsi-li hloupá nebo zlá, zarputilá neb potrhlá, 110 7 ráda nemáš mít, co vidíš, tvůj že nemá muž rád. Jest-li však tak si vést ještě jednou budeš, dám se rozvést s tebou, otci vrátím tě zpět! Neb kdykoli z domu jíti hodlám, hned zdržuješ mne, voláš se a ptáš, Kam vycházím a proč? Mám-li snad kde co dělat? 115 8 pro co jdu ven? co nesu pryč? schůzku zdaž mám s někým? Toť tu celníka mám v domě! Neb povědít tobě o všem musím, cožkoli podnikám. Nad vší míru jsem ti hověl. Řeknu však, jak teď chci jednat. Když já ti služky, zásoby, 120 i šperky, purpur, len, vlnu dávám že máš na všem vždy dost: rozumna buď, chraniž se zla! Však přestaneš mne hlídati ! (Stranou) Abys však mne nehlídla nadarmo, já schválně dnes Objednám si děvče, jinam slíbím přijít k obědu! Peniculus Člověk ten chce ženu trýznit, avšak vskutku trýzní mne. Obědvá-li mimo dům svůj, mstí se mně, ne ženě své.

125

6

V.105.n. nejsou dosud zhojeny. Držím se tu staršího (ač nejistého) čtení Ritschlova (ve v. 107, čtu tedy. sed quoniam cari). Parasit vtipkuje se slovem carus, které znamená i „milý“ i „drahý“ (protivou k laciný) a chce patrně říci: „Poslední dni meškal jsem doma a musil jsem jísti, co jsem doma měl, a toho, ježto pro mne vše jest drahé, arci nebylo mnoho. Nyní, když zásoby mé se kloní ke konci, musím hledati obživu jinde. 7

Metrum těchto dvou veršů není jisté; pokládám je za řady choriambické (-vvzastupuje –v-); ve zpěvu tom (kantiku) střídají se jinak kretiky (--v-- ) a daktyly, iamby a trocheji. Jednotlivé oddíly kantika, tuto i jinde, označeny jsou vysunutím veršů. 8

Choť Menaechmova má tušení, že manžel věci její odnáší své milence. Proto ptá se, zdali něco neodnáší a zdali nejde k nějaké schůzce, smluvené s milenkou (ve v. 116 čtu s Schoellem: quid foris pegigerim). 4

Menaechmus Sláva! Konečně jsem hádkou ženu od vrat odehnal! Kde ženatí jsou milovníci? Proč mi všickni nepřejí, Proč nenosí mi dary za to, že jsem statně bojoval? (Ukazuje na plášť, který má pod rouchem.) Tento plášť jsem vzal své ženě; nesu jej své milence. Tak obratně se musí šidit vychytralá slídička! To krásný čin, to statečnost, to vtip, to skutek mistrovský! Lup na prospěch svých spojenců jsem nepříteli odnesl.9 Peniculus Hej, mladíku! Zdaž pak z lupu také mně se dostene?

130

135

Menaechmus Běda! Octnul jsem se v léčce! Peniculus V bezpečnosti. Neboj se! Menaechmus Kdo jest? Peniculus Já. Menaechmus O ty moje štěstí, moje pohodlí! Vítej! Peniculus Vítej! Menaechmus Což pak děláš? Peniculus Ruku tisknu ochránci. Nepřítelem míní Menaechmus svou ženu, spojenci milenku, lupem plášť. Před tímto veršem jest v rukopisech verš interpolovaný, jejž jsem nepřeložil. 9

5

Menaechmus Nemohl jsi věru víc mi vhod přijít, než přicházíš. Peniculus Toť můj zvyk. Vím vždycky dobře, kdy přicházím komu vhod.

140

Menaechmus Nechceš pěkného cos vidět? Peniculus Ký to kuchař uvařil? Poznám hned, zda v něčem chybil, jak jen zbytky uvidím.10 Menaechmus Rci mi, zda´s kdy obraz viděl nástěnný, jak unáší Catamita orel nebo Adonea Venuše? 11 Peniculus Často. Co však jest mi do těch obrazů? Menaechmus Nuž na mne hleď! 145 (Ukazuje na plášť, jejž má pod svým svrchním rouchem.) Zdali se jim nepodobám? Peniculus Proč ´s se takto vystrojil? Menaechmus Řekni, že jsem roztomilý.

12

Peniculus 10

Parasit míní, že Menaechmus slovy „pěkného cos“ naráží na nějaké jídlo.

11

Catamitus = Ganymedes, jenž unesen byl do nebes orlem Diovým, jako kdys Adoneus (= Adonisú Venuší. Menaechmus naráží na dekorativní malby nástěnné, tehdáž patrně v Římě dosti obvyklé. I on jako orel Diův a Venus jest lupičem, odnes své ženě plášt. 12

Roztomilým nazývá se Menaechmus, hledě k tomu, že tak vtipným nápadem ženu obelstil. 6

Kde pak budeme dnes jíst? Menaechmus Řekni jen, co tobě káži. Peniculus Věru: muž jsi roztomilý. Menaechmus Což pak ze svého nic k tomu nepřidáš? Peniculus A šprýmovný. Menaechmus Dál jen! Peniculus Nic dál, dokud nezvím, zač mám tobě lichotit. Hádal jsi se s ženou; proto pozor mám dnes před tebou.

150

Menaechmus Bez vědomí manželky mé /jinde budem hodovat: / zabijeme den a tryznu slabit budem vesele.13 Peniculus Dobře tak|! Nuž brzo-li pak hranici mám zapálit, Neboť dobrá polovina dne již věru mrtva jest.14

155

Menaechmus Zdržuješ se sám svým tlachem. Peniculus Oko vyraž mi, až ven

13

Verše tyto jsou porušeny. Slova v závorkách / / , tuto i jinde, doplněna jsou z domyslu. Menaechmus i Peniculus (ve v. následujících srovnávají den, jejž chtějí ztráviti hodem („zabíti“), s nebožtíkem, jenž se pálí na hranici a k jehož poctě slaví se tryzny. 14

Jest již poledne a nutno spěchati, máme-li dne náležitě užíti. 7

vyleze mi patou,15 jestli muknu proti vůli tvé. Menaechmus Pojď sem ode dveří! Peniculus Budiž! Menaechmus Ještě dále! Peniculus A proč ne? Menaechmus Ještě dále pokroč směle od klece té lvice tam. Peniculus Na mou věru, po mém soudu dobrý byl bys otěžník.16

160

Menaechmus Proč? Peniculus By za tebou choť nešla, stále hledíš za sebe. Menaechmus Nuž, co myslíš?

17

Peniculus Já? To myslím, co je tobě po chuti. Menaechmus Můžeš-li pak podle vůně, jestli k čemu přičichneš, 15

Slova per solum vykládám dle Spengela. Taková hyperbola není u Plauta neobvyklá. 16

Vozatajové při závodech v cirku pilně musili se ohlížeti za těmi, kdo za nimi jeli, aby je nepředstihli. 17

Menaechmus chce se parasita zeptati, poznává-li, odkud vzal roucho ženské, které má na sobě; uvádí tedy touto otázkou otázku širší ve v.163 n. Parasit připne k této otázce hned své pochlebování. 8

Hádat, komu je to vzato? Peniculus Věru ihned můj to nos vyčenichá mnohem lépe, nežli celý věštců sbor.18

165

Menaechmus (dávaje mu čichati k plášti). Nuž čichni k tomu plášti. Po čem páchne ? (Peniculus uskočí) Nevoní? Peniculus K hornímu jen kraji dlužno čichat roucha ženského; neboť dole čich uráží nesmytelným zápachem. 19

Čichej, Smetáku, jen tuto.

Menaechmus Upejpáš se? Peniculus Páchne to.20

Menaechmus Nuž, co z něho páchne? Řekni! Peniculus Krádež, děvče, snídaní!

170

Menaechmi / Budiž vystrojen ti hod dnes, že ´s to tak hned uhodl; neb jsem vskutku přede chvílí plášť ten ženě ukradl./ 21 Donesu jej k Erotii, milence sví. Snídaní dám hned uchystati sobě, jí i tobě. Peniculus Výborně!

18

Slova ta, v rukopisech kusá, přeložil jsem celkem dle doplňku Schoellova.

19

Tj. k dolnímu kraji, který mu Menaechmus strká pod nos.

20

Čtu se Seyffertem olet za rukopisné decet.

21

Z těchto dvou veršů zachováno jest v rukopise Ambrosianském (= A) několik písmen; ostatek přeložen dle doplňku Schoellova. 9

Menaechmus Tam do bílého rána spolu budem popíjet.22

175

Peniculus Výborně! Jak´s pěkně mluvil! Zaklepám již? (Chce klepat na dveře Erotiiny.) Menaechmus Zaklep jen! Nebo počkej! Peniculus Od úst mých jsi vzdálil pohár na míli.23 Menaechmus Klepej jemně! Peniculus Bojíš se snad, že jsou dvéře hlíněné? 24 Menaechmus Počkej ještě, počkej, probůh! Hle zde sama. Neníliž samo slunce zatemněno vnadami této dívčiny?

180

Erotium, Peniculus, Menaechmus I. Erotium (vyjdouc z domu) Vítej Menaechme, má duše! Peniculus A já? Erotium Co mi do tebe? Peniculus 22

Čtu z horšími rukopisy potabimus m. poterimus.

23

Svým otálením vzdaluješ mne od požitku (hodu), který nás očekává.

24

Po tomto verši vypadl verš, z něhož z A zbylo pouze jediné písmeno. 10

Dívka ta jak s náhradníkem se mnou jedná vojenským.25

184

Menaechmus Jak mi protivna má žena, když tě zřím, má rozkoši.26

189

Peniculus (stranou) Ale přece v roucho její nějaké jsi oblečen. Erotium Co to jest?

190

Menaechmus Má růže, tvoje kořist, ztráta ženina. Erotium Takto snadno nad jinými milci mými vítězíš. Peniculus (stranou) Záletnice lísají se, dokud vidí, jaký lup. Kdybys milovala ho, již měla´s ukousnout mu nos.

195

Menaechmus Smetáku, můj plášť mi podrž! Zaslíbený svléknu lup. 27 (Svlékne svůj plášť a začíná svlékati roucho ženské, která má oblečeno pod svým pláštěm.) Peniculus

25

Náhradníci (adscriptivi) přidělováni byli neozbrojení legiím a nastupovali,bylo-li třeba, na místo padlých. Byli tedy přespočetní a ovšem v menší vážnosti, než vojáci vlastní. 26

Před tímto veršem jsou v rukopisech ještě tyto, dle správné domněnky Lagenovy později vložené: Men Pro sebe jsem ustrojiti dal dnes bitku u tebe. Er Dnes se stane tak. Men V té bitce oba budem popíjet O kom shledá se, že s číší lépe zná se potýkat, Toho k svému pluku přičti; pobav se s ním tuto noc. 27

Plášť, jejž ženě ukradl, Menaechmus srovnává dříve i tuto s kořistí válečnou, která bývala zaslibována bohům. Proto nazývá lup svůj „zaslíbeným“. 11

Dej ho sem! Však v plášti ženském pak mi, prosím, zatanči.28 Menaechmus Já a tančit? Blázníš věru! Peniculus Nevím, kdo z nás blázní víc. Netančíš-li, plášť jen svlékni. Menaechmus (svlékaje plášť). Plášť ten jsem dnes ukradl s velkým nebezpečím. Peniculus Myslím, že ani sám Hercules s menším nebezpečím nevzal Hippolytě kdysi pás.29 Menaechmus (dávaje plášť Erotii). Vezmi jej: neb jediná jsi ty mé vůli povolná.

200

Peniculus (stranou) Takým duchem má být prodchnut každý řádný milovník, aspoň ten, jenž na mizinu přijít chce co nejrychlej. Menaechmus Za čtyři jsem miny plášť ten choti koupil před rokem.

205

Peniculus (stranou) Čtyři miny, jak je vidno, ztraceny jsou nadobro. Menaechmus Víš, co chci, bys obstarala? Erotium Vím a obstarám, co chceš.30 28

Tanečníci na divadle oblékali se v pallu, oděv ženský, Proto žádá parasit, aby Menaechmus, jenž po svlečení svého pláště oblečen jest v plášť ženský, tančil. 29

Hippolyta byla královna Amazonek. Pás její z rozkazu Eurystheova Herakles měl přinésti dceři jeho. Herakles zmocnil se ho teprv po prudkém boji s Amazonkami. 30

Erotium snadno může uhodnouti, že Menaechmus i dnes, jako jindy, chce u ní hodovati. 12

Menaechmus Obstarat nám třem dej tedy ve svém domě snídani. Na trhu kaž nakoupiti k tomu něco lahůdek: pěkný kousek vepřovinky nebo kýtu uzenou, neb hlavičky selat nebo něco toho spůsobu, abych, až to na stůl přijde, dostal z toho hlad jak vlk.31 Ale brzy.

210

Erotium Hned to bude! Menaechmus My teď na náměstí jdem; Hned tu jsme a budem píti, než se to vše uvaří. Erotium Přijď, kdy chceš. Vše bude jistě hotovo. Menaechmus Jen popil si!

215

(k parasitovi) Ty pojď ke mnou! Peniculus Jdu a dobře budu tebe hlídati; Neboť za poklady světa nechtěl bych tě ztratit dnes. (odejde s Menaechmem) Erotium (volá do domu). Ihned zavolejte z domu Culindra sem kuchaře. Erotium. Culindrus. Erotium Vezmi peníze a košík. Tři ti dávám nummy zde. Culindrus 31

Vykládám v. 210 n., nejspíše porušené, stejně se Schwabem. Snad jsou v. 209-212 přípiskem, pocházejícím z jiné komedie. 13

Dobrá. Erotium Jdi a nakup, co by pro tři lidi stačilo; Ani mnoho, ani málu. Culindrus Jací pak to lidé jsou? Erotium Já a Menaechmus a jeho parasit. Culindrus Toť deset jich! Neboť parasit – ten snadno osm lidí zastane. Erotium Řekla jsem ti hosti. Tvoje věc je ostatní. Culindrus Jen jdi!32 Vše jest hotovo; zvi ke stolu! Erotium Vrať se brzo! Culindrus Hned tu jsem. (Erotium odejde do svého domu, Culindrus na trh.)

Jednání druhé. Menaechmus II. Messenio (vystoupí s plavci, nesoucími zavazadla; Messenio má vak a měšec s penězi). Menaechmus 32

Čtu s Büchelerem ilicet za licet. 14

Dle mého soudu, Messenio, největší Jest slast plavcům, zahlédnou-li na moři břeh v dálce. Messenio Ještě větší slast to zajisté, když ku břehu se blíže zříš svou otčinu. Však, prosím, proč jsme přišli do Epidamnu? Či, jako moře, obíháme ostrovy? Menaechmus Chci najít sourozence, bratra vlastního. Messenio A kdy pak konec bude tomu hledání? Šest let již tomu, co se po něm sháníme. Již Hispanii, Massilii, Istrii, I Illyrii, Velké Řecko, pobřežní vše kraje Italie, celou Adrii33 jsme objeli. I jehlu věru dávno již¨ bys našel, kdybys hledal ji tak dlouhý čas. Vždyť hledáš nebožtíka mezi živými. Již dávno, kdyby živ byl, byl by nalezen. Menaechmus A proto hledám někoho, kdo mohl by to stvrdit, kde by věděl, že je nebožtík. Pak nebudu již namáhat se hledáním; však jinak neustanu, dokud budu živ. Vždyť dobře vím, jak drahý mému srdci jest.

235

240

245

Messenio Suk hledáš v síti. Odsud domů raději se vraťme, ač-li nechceme psát cestopis. 34

Menaechmus

33 34

Adriatické moře. Podnikáš věc marnou. 15

Té moudrosti své zanech, bojíš-li se ran!35 Již netrap mne víc; nestane se, jak chceš ty! Messenio (stranou) Hm! Z této řeči vidím, že jsem otrokem; neb méně slovy více říci nemohl. Však přece nezdržím se, abych nemluvil. (K Menaechmovi) Slyš, Menaechme! Když na měšec náš popatřím, jsme velmi letně vyzbrojeni na cestu. Ať, když se domů nevrátíš, jen nevzdýcháš, až utratíš vše, bratra svého hledaje. Jsouť takový tu lidé. V Epidamnu zde jsou pijáci a rozkošníci velicí; i taškářů a pochlebníků přemnoho v tom městě bydlí; nad zdejší pak děvčata prý není lichotnějších nikde na světě. A proto městu tomu Škodov přezděli, Že nikdo téměř bez škody sem nepřijde.36 Menaechmus Však dám si pozor! Nuž dej mi měšec sem! Messenio A co s ním chceš?

250

260

265

Menaechmus Tvá řeč mi strachu nahání. Messenio Proč? Menaechmus Bys mi škodu nezpůsobil v Škodově. Ty´s, Messenio, velký děvčat milovník, A já zas člověk prchlivý a dráždivý.37 Dej měšec sem a obojímu zabráním: 35

Čtu s Brixem: dictum hau facessas doctum, si caveas malo.

36

V originálu je hříčka slovní s jménem města Epidamnus a damnum (škoda).

37

Čtu s Lipsiusem animi perciti m.a. perditi.

270

16

bys ty nic nevyvedl, já se nezlobil. Messenio Zde vezmi, schovej měšec. Já jsem tomu rád. (Dá mu měšec) Culindrus (vyjde s nalezenými věcmi v košíku). Menaechmus II. Messenio. Cullindrus Jak dobře jsem a podle přání nakoupil! Svým hodovníkům dobré hody ustrojím. Však, hle, zde vidím Menaechma. Mně svrbí hřbet. Dřív stolovníci obcházejí před vraty, než já se vracím z trhu. Jdu s ním promluvit. Buď zdráv, Menaechme.

275

Menaechmus Pozdrav bůh, ať ´s kdokoliv! Culindrus Co, prosím tě, to povídáš? Což neznáš mne?38 Menaechmus Ba věru neznám. Culindrus Kde jsou hosté ostatní? Menaechmus A jaké hosty hledáš? Culindrus Kde tvůj parasit? Menaechmus Můj parasit? Culindrus (stranou) 38

Doplňuji kuse zachovaný verš ten dle Schoella. 17

Aj, člověk ten jest pomaten. Messenio (k Menaechmovi) Což neřekl jsem, že tu plno taškářů? Culindrus /Ty žertuješ. Což parasita nečekáš?/39 Menaechmus A po jakém to parasitu mém se ptáš?

285

Culindrus Nu, po Smetáku. Messenio Ten mám schován ve vaku.40 Culindrus Jdeš ke snídani příliš záhy, Menaechme; já vracím se teď z trhu. Menaechmus Rci mi, mladíku, Co stojí tady odkojená selata, jež k oběti se hodí. Culindrus Nummus. Menaechmus Dám ti jej. A dej se očistiti za mé peníze.41 Jdi! Dobře vím, že na mysli jsi pomaten, Když´s na obtíž mně cizinci, ať´s kdokoliv. 39

290

Mezeru doplňuji dle Schoella.

40

Messenio pojímá jméno Peniculus (Smeták; v.v.77n.) žertovně jako jméno vlastní, nýbrž jako jméno předmětu. 41

Selat užívalo se k obětem očistným; zvláště obětována při šílenosti, jež pokládána byla za trest boží. K obětem takovým užívalo se selat už odkojených, tedy alespoň dva měsíce starých. 18

Culindrus Jsem Culindrus. Což jméno mé ti neznámo? Menaechmus Ať s Culindrus,ať Colindrus, jdi na kolo.42 Já neznám tě a ani nechci tebe znát.

295

Culindrus Ty Menaechmus se zoveš. Menaechmus Ano, pokud vím. Když tak mne zoveš, mluvíš jako rozumný. Však odkud znáš mne? Culindrus Odkud pak bych já tě znal, Když Erotium, paní má, tvou milenkou?

300

Menaechmus To není pravda; rovněž nevím, kdo jsi ty. Culindrus Kdo jsem, ty nevíš, já, jenž číš ti plnívám, Když popíjíš zde u nás? Messenio Ó že nemám nic, Čím rozrazil bych hlavu tomu chlapíku: Menaechmus Ty mně že číši plníváš, ač do dneška Jsem Epidamnu nikdy neviděl?

305

Culindrus Že ne? 42

Čtu se Schwabem Colindrus (m.ruk.Coriendrus), ač konjektura ta je nejistá. Při nejistotě čtení lze těžko vypátrati, jakou hříčku Plautus slovy Culindrus – Colindrus zamýšlel. 19

Menaechmus Ne, nikdy, na mou věru! Culindrus (ukazuje na dům Menaechmův). Což pak nebydlíš v tomto domě? Menaechmus Aby ďas je, kdo tam bytují! Culindrus Ba věru blázná. Laje sobě samému. Slyš, Menaechme! Menaechmus Co chceš mi? Culindrus Řiď se radou mou A za nummus, jej´ž před chvílím mi slíbil dát, Ač máš-li rozum, dej si přinést podsvinče! Neb ty zajisté nejsi dost zdráv na mysli, Když, Menaechme, tak laješ sobě samému.43 Menaechmus Jak pošetilý člověk ten a protivný!

310

Culindrus (stranou) Tím způsobem on často se mnou vtipkuje; Jest samý žert, když nemá choť svou na očích. (k Menaechmovi) Slyš! Menaechmus Což pak chceš mi? Culindrus Zdaž pak, já řku, pro vás tři, 43

Držím se tuto Ritschla, jenž v 314 přestavil za v,. 311. O myšlence, kterou toto Culindrus pronáší, srv. Pozn. 41. 20

Tvé děvče, tebe, parasita, nakoupil jsem dost či snad mám přikoupiti?

320

Menaechmus O jakých To mluvíš dívkách, parasitech? Messenio (ke Culindrovi) Což pak snad jsi posedlý, že tak ho týráš? Culindrus Co mi chceš? Já tebe neznám; s tím zde (ukazuje na Menaechma) hovořím, jejž znám. Menaechmus Již věru dobře vidím, že jsi pomaten.

325

Culindrus Hned bez prodlení bude jídlo hotovo, a proto neodcházej odsud daleko. Je libo něco? 44 Menaechmus Bys se k ďasu odklidil! Culindrus Snad lépe, abys vešel a se posadil, než žárem Volcanovým45 jídlo uvařím. Jdu dovnitř, řeknu Erotii, že jsi zde; ať odvede tě, abys nestál před vraty. (Odejde do domu) Menaechmus Již odešel? Nu konečně! 44

Culindrus chce už odejíti, proto ptá se Menaechma, zdali co poroučí, než odejde. 45

Volcanus, bůh ohně. 21

(K Messenionovi) Ba poznávám, že měl jsi pravdu. Messenio Dobrý jenom pozor dej! Zde, tuším, jakás milostenka přebývá, jak blázen, jenž teď odešel, nám pověděl.

335

Menaechmus Však divím se, jak známo jest mu jméno mé? Messenio Co na tom divno? Toť zvyk všechněch milostnic, že posílají do přístavu otroky a služky své. Když cizí koráb připluje, hned vyzvídají vlast a jméno cizince. Pak přitočí a přilepí se k člověku, a svedou-li ho, oberou ho do naha. Teď v přístavu tam stojí koráb loupežný, a před tím, trvám, dobrý třeba pozor mít.46

345

Menaechmus Tvá rada věru dobrá. Messenio Teprv potom zvím, že dobře jsem ti radil, jestli poslechneš. Menaechmus Mlč chvilku, jen; neb dvéře právě zavrzly. Chci vidět, kdo to vychází. Messenio Já zatím vak ten složím. (K plavcům.) Hlídejte jej, nohy korábu!47

46 47

Loupežným korábem míní Messenio Erotii. Žertovně m. veslaři. 22

Erotium, Menaechmus II, Messenio. Erotium (vyjde z domu a mluví do domu ke služce) Nech tak vrata jen, nezamýkej a jdi! Uvnitř přichystej, obstarej Vše, co nutno. Zapalte vonidla také a lehátka pokryjte! 48 /Nechať skvěje dům se celý. / Býváť bytu čistotnost vnadou milencům. Pobyt milý milcům škodou, nám prospěchem. (Ohlíží se po Menaechmovi) Před domem prý jest, pravil mi můj kuchař. Kde jest ten, z něhož zisk přehojný a prospěch mám, /jenž mne víc v lásce má, nežli vlastní choť./ Z těchto příčin jest hoden, by měl prvé v mém domě místo. Hned nyní půjdu, první přivítám jej. (K Menaechmovi) Věru velmi divím se, dušinko milá, že tu před vraty dlíš, ač můj ti je dům vždy otevřen spíš, než tvůj. Vždyť i ten dům tvůj jest. /Vstup/ Vše již je hotovo, jak´s rozkázal, jak´s míti to chtěl, vše v pořádku je u mne, čekat nemusíš. Připraven již hod, jak´s rozkázal. Je-li již libo tobě, zasedněm!49 Menaechmus (k Messenionovi) S kým mluví tato žena?

355

360

365

Erotium S tebou přece. Menaechmus Neměl jsem nikdy s tebou nic a nemám. Erotium 48

Koberci k hostině.

49

V úpravě kantika toho držím se Schoella a doplňuji podle něho i mezery. Verše, z nichž se skládá, jsou anapaestické, iambické, trochejské a kretické. 23

Ty jsi ze všech jediný. jejž mnou Venus oblažila, ovšem, jak jsi zasloužil. Neb jen ty mi život činíš štědrostí svou příjemným.

370

50

Menaechmus Žena tato, Messenio, blázní neb jest opilá, Mluvíc s takou důvěrností se mnou, mužem neznámým. Messenio Neřekl jsem, že se takto děje zde? Toť pouhý dešť; když tři dny však zůstanem tu, kroupy tě tu potlukou. Také jsou tu záletnice: všecky peněz mámičky. Dovol však, bych promluvil s ní. Ženo, já řku!

375

Erotium Co pak chceš? Messenio Kde´s poznala toho muže? Erotium Tam, kde poznal mne též on, V Epidamnu. Messenio V Epidamnu? Jeho, jenžto poprvé do města dnes toho vkročil? Erotium Aj, ty děláš žerty jen! Milý Menaechme, proč nejdeš dovnitř? Tam ti bude líp. Menaechmus Žena ta mne, na mou věru, pravým jménem nazývá. Nemohu si vysvětliti tuto věc. Messenio Tvůj měšec jí 50

Venus, bohyně lásky. Erotium staví se, jakoby Menaechmovi jedinému byla věnovala svou lásku. 24

Zavoněl, jejž v ruce držíš. Menaechmus Dobře´s věru připomněl.

385

Vezmi jej! (Dá Messenionovi měšec.) Hned zvím, zda mne víc, či můj měšec miluje. Erotium Pojďme dovnitř ke snídani. Menaechmus Díky za tvou laskavost! Erotium Proč´s mi tedy přede chvílí kázal strojit snídani? Menaechmus Snídani jsem kázal strojit? Erotium S parasitem chtěl´s tu jíst.51 Menaechmus S jakým, k ďasu, parasitem? Věru blázní žena ta! Erotium Se Smetákem. Messenio Ký to Smeták? K oprášení obuvi? Erotium Ten, jenž s tebou před nedávnem přišel, když jsi přinesl Plášť mi darem, jejž jsi odňal choti své. Menaechmus Co povídáš? Já že plášť ti dal, jejž odňal své jsem choti? Neblázníš? Na mou věru, tato žena jako valach v stoje sní. 51

395

Čtu s Rfitschem: tibi tu et. 25

Erotium Jak si můžeš smích jen strojit ze mne a mně upírat, Co se stalo? Menaechmus Což pak jsem já učinil a upírám? Erotium Že´s mi dal dnes plášť své ženy. Menaechmus To upírám opětně. Nemělť já jsem nikdy ženy ani nemám. Co jsem živ, Do bran toho města nikdy nohou svou jsem nevkročil. Na lodi jsem snídal: z ní jsem vyšed tebe potkal!

400

Erotium Ach! Totě hrůza! Jaká loď to, o níž mluvíš? Menaechmus Dřevěná, Často pochroumaná, často opravená kladivem. Jest jak dílna kožešníka, kůl v ní stojí na kolu.52 Erotium Prosím tě, již nech těch žertů, pojď již se mnou do domu. Menaechmus Jiného ty, ženo, hledáš, známého, mne nikoliv. Erotium Což pak tebe, Menaechme, snad neznám, syna Moschova, jenž, jak říkají, se zrodil v Syracusách Sicilských. Kde byl králem Agathocles, druhý po něm Pintia, Třetí Liparo, jenž vládu při své smrti odevzdal Hieronu, jenž teď vládne?

405

410

Menaechmus 52

Koly v dílně kožešnické určeny byly k vyvěšení a sušení koží. 26

Pravdu, ženo, díš. Messenio Což snad odtamtud ta žen přišla, pro Jova, že zná tě tak? Erotium Pojď již, Menaechme můj milý, vstup konečně do domu.53 Menaechmus Věru, mkyslím, nelze déle zdráhati se. Messenio Nečiň tak! Veta po tobě, když práh překročíš.

415

Menaechmus Buď zticha jen! /Přestaň napomínat; raděj ustup trochu na stranu!/54 Pěkný žert to! Přesvědčím jí, ať si praví cokoliv, Mohu-li tu pohostinství užít. (K Erotii.) Schválně odpíral jsem ti, ženo, před chvílí. Bál jsem se, by tento zde (ukazuje na Messeniona) o plášť a o snídani choti mé ale neřekl. Nyní, je-li libo, vstupne. Erotium Parasita nečekáš? Menaechmus Nečekám a nestojím oň ai za mák. Přijde-li Nechci, aby k nám byl vpuštěn. Erotium Ráda, jak chceš, učiním. Víš-li však, zač chci tě prosit? Menaechmus 53

Uznávám tu s Ladewigem mezeru.

54

Mezeru poznal Ladewig. 27

Co ti libo, poroučej!

425

Erotium Plášť, jejž dal´s mi přede chvílí, dones, prosím, k pasíři; Až jej opraví a nově, jak si přeji, okrášlí.55 Menaechmus Větu, máš ty dobrý nápad! Nebude pak k poznání; nepozná ho choť má, kdy tě na ulici spatří v něm. Erotium Proto vezmi jej jen ssebou při odchodu. Menaechmus Milerád.

430

Erotium Vstupme dovnitř! Menaechmus Hned jdu s tebou. S tím (ukazuje na Messeniona) chci ještě promluvit. Hej, Messenio, sem přístup! Messenio (přistoupí k němu) Co ti libo? /Menaechmus Však ty víš! Messenio Co chceš počíti? Menaechmus Buď zticha! Messenio 55

Pasířem (phrygio) míněn tu řemeslník, jenž vyšíval uměle oděv.Okrášlením míní také Erotium nové vyšívání na plášti. 28

Rád bych věděl, o co jde?/56 Menaechmus Což jest toho třeba. Messenio Třeba. Menaechmus Vím, co řekneš mi!57 Messenio Tím hůř! Menaechmus Dobrý lov to! Vyvedl jsem chytrý kousek! Rychle jdi a ty plavce odvěď odsud do nějaké hospody; sám pak hleď, bys před západem slunce přišel pro mne zas.

435

Messenio Neznáš tyto záletnice, pane! Menaechmus Mlč, pravím / a jdi!/58 Má, ne tvá to bolest bude, jestli hloupost vyvedu. Pošetilá jest a hloupá, jak jsem shledal, žena ta; zde jest pro nás kořist. (Odejde s Erotií.) Messenio Běda! Odcházíš? Jest ztracen již! Zpropadeně! Vleče člun již chycený loď loupežná.59 Však já pošetilec, jenž chci pána svého mistrovat! Koupil mne, bych poslouchal ho, ne bych mu snad poroučel. (K plavcům.) Pojďte se mnou, bych se mohl vrátit v čas dle rozkazu.

440

445

56

Doplňuji mezeru celkem podle Schoella, ač toto doplnění jest velmi problematické, jako všecka jiná. Slovy „však ty víš“ DÁVÁ Menaechmus Messenionovi na srozuměnou, aby odešel. 57

Tj. že mne vyhlásíš za ničemu.

58

Doplňuji mezeru podle Ritschla.

59

Srv. V. 344 n. 29

(Odejde s plavci.)

Jednání třetí Peniculus Přes třicet mi let již sice, přece však jsem nespáchal nikdy kousek nešťastnější ani hlopupější než dnes, když jsem vmísil se já bídák do zástupu v hromadě.60 Menaechmus, co zevluji tam, odkradl se ode mne, odešel až k milence své, nechtěje mne s sebou vzít. Bozi, zničte jej, kdo první vymyslil si hromady, Které práci těm jen činí, kdo mají už práce dost. Neslušelo se ty k tomu vzíti jen, kdo mají čas, a je pokutami trestat, scházejí-li v hromadě? * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *61 Dost je lidí, kterí jedí jednou jen za celý den, kteří nejsou zváni, nezvou, nemají nic na práci. Ti by měli k hlasování choditi a do hromad.62 Tu bych věru o snídaní nebyl se dnes připravil, kteréž vonělo tak jistě, jako že jsem na živu. Půjdu; těším se, že aspoň něco zbytků dostanu. Co to vidím? Menaechmus zde z domu kráčí ověnčen!63 Jest již po hostině. Věru včas jsem přišel pro něho!64 Pozor dám, co bude dělat. Pak ho půjdu oslovit. (Ukryje se stranou.)

450

455

460

465

Menaechmus II. (vyjde mezi řečí Peniculovou z domu Erotiina s věncem na hlavě a s pláštěm v ruce.) Peniculus.

60

Míní se hromada lidu, která konala se na náměstí (forum), kam byl parasit s Menaechmem odešel. 61

Tu vypadly nejspíše dva verše, z nichž v ruk.A zbylo tak málo slov a písmeno, že smyslu hich těžko jest se dopátrat. 62

„Hlasováním“ míní parasit římská comitia, „hromadou“ contio.

63

Při hostině Řekové i Římané se věnčili.

64

Parasit srovnává se ironicky s otrokem, jenž přicházhí pro svého pána, aby ho domů odvedl. 30

Menaechmus (mluví do domu) Buď bez staropsti! Neboť ještě dnes ti v čas plášť tento vkusně upravený přinesu. Tak změněn bude, že ho ani nepoznáš. Peniculus Teď k pasíři plášť nese, když je po hodu, když víno vypil, parasita nevpustiv. Však nejsem já to, za také-li příkoří se nepomstím. Jen počkej, co ti nadrobím!

470

Menaechmus Ó nesmrtelní! Komu více v jeden den jste dobra prokázali mimo nadání? Jáť nasnídal se, napil, seděl s děvčetem a plášť odnesl, jejž už více nespatří. Peniculus Co mluví, nelze vyslechnout mi z úkrytu.65 Menaechmus Ten plášť vzal prý jsem ženě své a dal jej jí. Já znamenaje, že se mýlí, počal jsem hed přisvědčovat a se tvářit, jako bych ji znal: ať cokolivěk řekla žena ta, to též jsem říkal. K čemu třeba mnoho slov? Tak dobře neměl jsem se nikdy laciněj.

480

485

PENICULUS Jdu k němu teď; rád bych mu notně zatopil. Menaechmus Kdo jest to, jenž jde ke mně? Peniculus Jak se omluvíš, ty větroplachu, vídáku a ničemo, t ohavo a podvodníku daremný? Čím zavinil jsem, že´s mne takto potrestal? 65

490

Po tomto verši jest v některých rukopisech interpolovaný verš, jejž jsem nepřeložil. 31

Ty´s vykradl se přede chvílí z náměstí a beze mne jsi v břich svůj pohřbil snídani, jež také pro mne bylo. Jaká smělost to? Menaechmus Co máš, prosím tě, se mnou, mladíku, že tak mně nadáváš? Což nevíš, že jsem cizinec? Či chceš, bych zlé tvé hubě zle se odměnil?

495

Peniculus 66

Ba věru, že´s se mi již odměnil.

Menaechmus Rci, prosím Tě, jak jmenuješ se, mladíku? Peniculus Jen posmívej se, jako bys to nevěděl! Menaechmus Já, pokud vím, jsem věru nikdy do dneška tě neviděl a neznám tě. Ať kdokoliv však jsi, jdi, prosím, nebuď mi víc na obtíž.

500

Peniculus Ty že mne neznáš? Menaechmus Neznám. Nezapíral bych. Peniculus Což spíš, Menaechme? Menaechmus Nespím věru, pokud vím. Peniculus Což neznáš svého parasita, Menaechmus Mladíku, 66

505

Peniculus míní tím, že připravil jej o snídani. 32

tvůj mozek, jak už vidím, není v pořádku. Peniculus Nuž odpověz! Zda dnes jsi nevzal ženě své a nedaroval Erotii tento plášť? Menaechmus Já ani ženy nemám, ani nedal jsem Plášť Erotii ani nevzal. Neblázníš?

510

Peniculus Toť věru hrůza! Což jsem tě snad neviděl, Jak´s v ženském plášti z domu šel? 67

Menaechmus Hrom do tebe! Jsi necuda a myslíš, že jím každý jest? 68 Že já jsem, tvrdíš, oblečen byl v ženský plášť?

515

Peniculus To, na mou věru, tvrdím já. Menaechmus I sper tě kat, Neb dej se očistiti, chlape bláznovský!69 Peniculus Víc nikdo mne již neuprosí, abych tvé vše, jak se sběhlo, nepověděl manželce. Ty urážky se tobě špatně vyplatí; Já pomstím se, že sám jsi snědl snídani. (Odejde do domu Menaechma I.)

520

Menaechmus 67

Slova occisast haec res (vše jest ztraceno, marno, musí vyjadřovat nevoli Peniculovu nad tím, že z Menaechma nemůže vynutiti přiznání. Výklady dosavádní (např. Brixův) jsou nemožné. 68

Necudi (cinaedi) míní Menaechmus tanečníky, kteří v ženském plášti vystupovali a prováděli oplzlé tance (srv.197n). 69

Srv. v.288 n. 33

Co jest to? Každý, koho spatřím, šašky jen si strojí ze mne! Avšak dveře zavrzly! Služka. Menaechmus II. Služka (vystoupí z domu, nesouc v ruce zlatý náramek). Má paní dává snažně prosit, Menaechme, bys zároveň vzal k zlatníkovi tento skvost a přidal k němu zlata asi uncii a dal jí z něho udělati nový kruh.70

525

Menaechmus Rci paní své, že, jak si přeje, obstarám i to i všecko jiné podle libosti. Služka Zda znáš ten kruh? Menaechmus Ne. Vím jen, že je ze zlata.

530

Služka Toť onen kruh, jejž jednou, jak jsi povídal své manželce jsi potají vzal ze skříně. Menaechmus To nestalo se nikdy! Služka Což´s to zapomněl? Když o tom nevíš, tedy vrať jej! Menaechmus Posečkej! Ba vím to už. Toť právě ten, jejž jsem jí dal. Služka Tak jest.

535

Menaechmus 70

Míní se náramek v podobě kruhu, jaký paní římské nosily na levém rameni. 34

A kde jsou náramky, jež dal jsem s ním? Služka Těch nedal´s jí. Menaechmus Ba věru dal, však potají. Služka Mám říci, že to obstaráš? Menaechmus Jen řekni tak. I náramek i plášť jí spolu přinesu.

540

Služka Dej náušnice, prosím tě, mi udělat, Můj Menaechme, jen dvounummové perličky,71 Bych ráda viděla tě, když nás navštívíš. Menaechmus I ano! Dej sem zlato, já dám za práci. Služka Dej sám je, prosím. Pozděj ti je nahradím. Menaechmus Dej ty je! Pozděj dvojnásob je nahradím. Služka Však já ho nemám. Menaechmus Dáš tedy, až budeš mít. Služka

71

Míní se náušnice v podobě kapek; dvounummové = za dva nummy (=drachmy). Drachma platila za našich 40 kr.

35

Co libo ještě?72 Menaechmus Řekni, že to obstarám, (stranou) že prodám to co nejdřív třeba za babku. (služka odejde) Už odešla? Ba ano. Dvéře zavřela. Mně přejí, pomáhají všichni bohové! Proč váhám však, než mine chvíle příhodná, a neodcházím z těchto záletnických míst? Spěš, Menaechme! Jdi rychle odsud, utíkej! Ten věnec sejmu, odhodím zde na levo, by myslili, že šel jsem tudy, budou-li mne stíhat. Svého vyhledám hned otroka a řeknu mu, jak jsou mi bozi příznivi. (Odhodí věnec na levo a odejde na pravo.)

550

555

Choť Menaechma I. Peniculus (vystoupí z domu Menaechma I.). Choť Mám dále já tu žíti v takém manželství, když muž mi, co mám v domě , tajně vykrádá a donáší to milence?

560

Peniculus Co nemlčíš? Však dopadneš ho, uvidíš! Jen za mnou pojď! Teď opilý a věnec maje na hlavě plášť, jejž ti vzal dnes doma, nesl k pasíři. Hle, zde je věnec, kterýž měl. Zda tedy lžu? A tou šel stranou, chceš-li za ním v patách jít. Však hle! Zde sám se vrací, věru právě vhod, však pláště nemá.

565

Choť Co s ním nyní počít mám? Peniculus 72

Obvyklá fráse těch, kdo chtějí od někoho odejíti. 36

Co činíš jindy. Vymluv mu! Choť To myslím též. Peniculus Sem ustupme. Zde číhej na něj v úkrytu! (Ustoupí oba stranou)

570

Menaechmus I. Choť Menaechma I. Peniculus Menaechmus Jaký mrav to hloupý a obtíže velké plodící, a jak všickni, kdož moc mají, nad jiné zvlášť mravem tím se řídí! Klientů co nejvíc chce z nich míti každý. Nepátrá, zda řádní lidé jsou či zlí; po jmění spíš ohlíží se, než zdaž klient jest počestný muž, Řádný a nuzný klientem je špatným, Dobrým však ničemník, peněz má-li hojnost. Zákonů, pravdy, práv kdož nešetří nijak, jen vždy plodí patronům potíž, Co dal jim kdo, zaprou, že dal, dychtiví svárů, lakotní, znalí úskoků,73 již lichvou a přísahou křivou bohatnou. Žalob stále stíhá je hojnost. Když k soudu jsou voláni, též volán je k soudu jich patron.74 Mně také nějaký dnes takto klient obtížným byl. Co zamýšlel jsem, K tomu nezbylo již mi ni chvíle; tak on zdržoval mne pořád jen a meškal. Jáť u aedilů pro hojné skutky zlé, kteréžto spáchal, Jsem ho jájil; sestrojil jsem zchytralé podmínky těžké. Víc řečí či snad méně, než jsem měl, Jsem činil; neboť chtěl jsem odročit

575

580

585

590

73

Po tomto slově vypadlo jiné, nejspíše míry v--, z něhož v A zbyla jen dvě písmena, Schoellův doplněk (luxantur) jest pravdě nepodobný. Čekáme tu spíše adjektivum. 74

Po tomto verši následují v rukopisech dva verše, nejspíš interpolované, které jsem nepřeložil. 37

líčení aneb sázku spůsobit. Což však on spáchal? Dal rukojmím mně!75 Nikdo usvědčen nebyl tak zřejmě před soudem, pokud vím. Na vše skutky zlé svědectvím byl trojím důkaz veden. Bohové zatraťte jej, že dnes mi takto den celý zkazil! Mně též zatraťe, dnes že jsem vůbec na náměstí vkročil! Pěkný zkazil jsem sám si den. Dal ustorjit jsem snídani; milenka, vím, čeká na mne již. V tu chvíli, jak jsem byl hotov, od soudu jsem domů spěchal. Hněvá se na mne teď, tuším. Smíří ji dár můj, plášť, kterýž ženě své v pravou jsem chvíli vzal a své milence dal darem.76

595

600

Peniculus (k choti Menaechmově) Co pravíš tomu teď? Choť Se špatným jsem zasnoubena špatně. Peniculus Slyšíš-li, co praví tu? Choť 75

Nesnadné toto místo přeloženo dle úpravy Schoellovy. – Menaechmus hledí zachrániti svého klienta, jemuž hrozí prozřejmé zločiny odsouzení, tím, že hledí vymoci buď odročení pře, buď přijetí soudní sázky (sponsio). Při sponsio obě strany složily jistou částku peněz a podle formule, „ shledá-li se ta nebo ona podmínka (condicio) případnou či nic, chce složené peníze ztratiti, “ rozhodnuto bylo nejprve o této otázce. Kdo v ní zvítězil, vyhrál i při. Ježto rozhodnutí záviselo často na volbě podmínek, sestrojil Menaechmus v prospěch svého klienta podmínky těžké, krkolomné a zchytralé. Klient však volí místo toho spůsobu pře raději spůsob pravielný, při které arci pro četné svědky musil býti odsouzen. Proto nabídl také Menaechma za rukojmí. 76

Kantikum toto skládá se z taktů bakchejských (v—a –v), kretických (-v, trochejských, anapaestických a iambických. 38

Slyším. Menaechmus Tam vejdu, kde jest vždy mi dobře. Peniculus Čekej! Bude hůř teď.77 Menaechmus / Kdo zde mluví? Co to vidím? S parasitem mým tu choť moje stojíc přede dveřmi o mně cosi hovoří./78 Mrzuta jest. To mne hněte. /Přece však jí oslovím./ (K choti) Rci, má choti, co tě trápí? Peniculus (k choti) Lichotí ti, šlechetník.

605

Menaechmus Na obtíž mi nebuď, prosím. Mluvím s tebou? (Chce obejmout choť) Choť Ruce pryč! Zanech toho lichocení! Přestaň! Menaechmus Proč se zlobíš tak na mne? Choť Ty máš vědět! Peniculus Ví to, bídák! Toť jen přetvářka! 77

Verše ty jsou anapaestické septenáry, přeložené časoměrně.

78

Mezeru tuto oznávám a doplňuji celkem dle Ritschla. Následující v. 604-645, jsou v rukopisech omylem přestaveny. Držím se jich, učiněného Ritschelm, jež smyslu lépe vyhovuje než domněnka jiných badatelů, kteří shledávají ve verších těch stopy dvojí recense. 39

Menaechmus Spáchal co snad který otrok? Odmlouvají tobě snad otroci neb služky? Pověz! Potrestám ho! Choť Hlouposti!

610

Menaechmus Snad přec nezlobíš se na mne? Choť Hlouposti! Menaechmus Já ti věru neublížil. Choť Hm, zas mluvíš hlouposti. Menaechmus Co se, choti, sběhlo? Choť Mne se tážeš? Menaechmus (ukazuje na Penicula) Mám se toho ptát? Co se stalo? Choť Plášť tvůj? Menaechmus Plášť tvůj? Choť Plášť můj kdosi – Děsíš se?

615

Menaechmus

40

Neděsím se nic – (stranou) až na to, že se plaším pro ten plášť.79 Peniculus To máš za to, že ´s sám snědl snídani. (K choti) Jen na něho! Menaechmus (k Peniculovi) Neumlkneš? Peniculus Neumlknu! (K choti) Kývá, abych nemluvil. Menaechmus Nikterak já, na mou věru, nekýval ni nemrkal. Peniculus Je to drzost! On, co vidíš na své oči, upírá.

620

Menaechmus Jovu přísahám a bohům, choti, máš-li na tom dost, že jsem nekýval mu. Peniculus To ti věří už. Však vrať se zpět.80 Menaechmus Kam pak vrátit se mám? Peniculus Myslím, k pasíři. Jdi, přines plášť! Menaechmus Jaký plášť? Peniculus Už mlčím, když jsi zapomněl, co´s vyvedl. Choť Myslil´s, že tvé hanebnosti utajeny zůstanou. 79

V originále je slovní hříčka se slovem pallor (strach) a palla (plášť).

80

Vrať se zpět, tj. k plášti, od něhož pořád řeč a pozornost odvádíš.

625

41

Plášť ten věru stát tě bude mnoho. Já tě naučím! Peniculus Já tě naučím! Snaž jednou snídani zas beze mne! Pal se směj mi přede dveřmi spilý s věncem na hlavě. Menaechmus Nesnídal jsem věru dosud ani sem (ukazuje na dům Erotiin) jsem nevkročil. Peniculus Zapíráš to? Menaechmus Zapírám to! Peniculus Je to drzost úžasná! Neviděl jsem před nedávnem s čerstvým věnce na hlavě? stát tě u vrat, neděl´s, můj že mozek není v pořádku? Nezapíral´s, že mne neznáš? Netvrdil´s, že´s cizinec?

630

Menaechmus Po rozchodu s tebou teprv nyní domů přicházím. Peniculus Znám tě! Nemyslil´s, že já bych mohl se ti pomstíti! Všecko ženě tvé jsem řekl.

635

Menaechmus Cos jí řekl? Peniculus Nevím sám! Té se ptej! Menaechmus Co jest to, ženo? Co ti muž ten namluvil? Co to jest? Co mlčíš? Mluv přec! Choť 42

Jako bys to nevěděl! Ó jak nešťastná jsem žena! Menaechmus Nešťastná? Proč? Pověz mi! Choť Mne se ptáš? Menaechmus Však neptal bych se, kdybych věděl proč. Peniculus Ó ten Bídák, jak se přetvařje! Nezapírej! Zná to již. Všecko jsem jí řekl.

640

Menaechmus Co´s jí řekl? Choť Když se nestydíš A když nechceš sám se přiznat, tedy slyš a pozor dej! Plášť mi ukraden byl z domu. Menaechmus Plášť že mi byl ukraden?

645

Peniculus (k choti Menaechmově) Hle, jak slov se chytá, lotr! (K Menaechmovi) Jí byl plášť vzat, tobě ne! Kdyby byl vzat tobě, byl by věru dobře uschován. Menaechmus (k Peniculovi) Co mi s tebou? (K choti) Co to pravíš? Choť Z domu že mi zmizel plášť. Menaechmus Kdo ho ukradl? 43

Choť Ví nejlíp ten to věru, kdo ho vzal. Menaechmus A kdo je to? Choť Je to jakýs Menaechmus. Menaechmus Ten ničema!

650

Jaký Menaechmus? Choť Ty´s sám to! Menaechmus Já? Choť Ty! Menaechmus Kdo mne viní tak? Choť Já! Peniculus A já! A Erotii dal jsi jej, své milence. Menaechmus Já že dal jej? Peniculus Ty, ty, pravím. Mám sem špačka přinésti, by to po nás stále říkal?81 My už toho máme dost! 81

V originále: vin adferri noctuam, quae tu tu usque dicat tibi (máme přinést výra, který by stále pokřikoval tu tu, tj. ty, ty). V češtině nelze hříčku tuto přeložiti doslovně. 44

Menaechmus Jovu přísahám a bohům, choti, máš-li na tom dost, Že jsem nedal nic!

655

Peniculus My věru přísaháme, že to lež. Menaechmus Vždyť já plášť jí nedaroval, nýbrž jenom zapůjčíl. Choť Já přísám bůh, nepůjčuji pláště tvého nikomu ani roucha. A´t si žena ženské roucho půjčuje, mužské muž. Však proč pak domů nepřinášíš plášť mi zpět.

660

Menaechmus Přinesu ti jej zas nazpět. Choť Máš-li rozum, učiň tak! Neb když plášť mi nepřineseš, nepustím tě domů víc. Jdu již domů. Peniculus Jak pak mně se za mé služby odměníš? Choť Odměním se ti, až tobě kdo co z domu ukradne. (odejde domů) Peniculus To nestane se as nikdy; nemám, co by mi kdo vzal. Bozi, zatraťte vás oba! Na náměstí pospíším; neboť vidím, že jsem zhola dohrál v této rodině. (odejde) Menaechmus Má choť myslí, že mne trestá, když mne z domu vyhání. Jako bych já mnohem lepší jinde neměl útulek! Tobě nejsem milý; dobrá! Milým budu milence.

665

670 45

Ta mi neuzavře dvéře, ta mne zavře u sebe. Půjdu, poprosím ji, aby vrátila mi daný plášť. Jiný koupím jí a lepší. (Klepe několikrát na dvéře domu Erotiina) Hej! Kde pak tu vrátný jest? Otevřete a Erotium vyvolejte z domu ven! Erotium. Menaechmus I Erotium (otevře dveře a vychází) Kdo mne hledá? Menaechmus Muž, jenž sobě škůdcem víc než tobě jest.

675

Erotium Milý Menaechme, proč stojíš před vraty? Vstup! Menaechmus Posečkej! Víš-li, proč jsem přišel? Erotium Vím to. Chceš se u mne pobavit, Menaechmus Ne! Však prosím tě, plášť onen, jejž jsem dal ti před chvílí, zas mi vrať! Má žena všecko, jak se stalo, zvěděla. Plášť ti koupím dvakrát dražší, jak si jenom budeš přát.

680

Erotium Tobě před chvílí jsem dala plášť ten, bys jej k pasíři donesl, i šperk, bys dal jej u zlatníka předělat. Menaechmus Ty že´s plášť a šperk mi dala? To se nikdy nestalo! vždyť jsem já, dav plášť ti onen, na náměstí odešel. Teď se vracím, teď tě vidím prvně zas. Erotium Však rozumím.

685 46

Hledíš oloupit mne o to, co jsem tobě svěřila. Menaechmus Neprosím tě, chtěje tě snad ošidit. Vždyť pravím ti, že vše zvěděla má žena. Erotium Neprosila jsem tě já o plášť. Ty´s jej ze své vůle přinesl a daroval. Teď ho žádáš na zpět zas. Dobrá! Měj si jej, jdi, odnes jej, nos jej ty aneb tvá žena, nebo si jej schovejte! Avšak od té chvíle práh ten nepřekročíš, neklam se! Jinou ženu sobě najdi, již bys mohl šáliti.82 (Odejde do domu) Menaechmus Jak jest na mne rozzlobena! Já řku, hej, jen posečkej! Vrať se! Což pak nepostojíš,l nevrátíš se kvůli mně? Odešla a zamkla dvéře! Teď jsem vyhnán odevšad. Nemám víry ani doma ani u své milenky. Půjdu k přátelům a poptám v té se věci na radu.

690

700

Jednání čtvrté

Menaechmus II. Choť Menaechma I. Menaechmus (vyjda, nesa plášť Erotiin i šperk). Jak velikou jsem hloupost vyvedl, že dal jsem Messenionovi měšec s penězi! Ten jistě do nějaké krčmy zapadl. Choť Dám pozor, brzo-li se vrátí domů muž. Však hle, zde stojí. Na štěstí mi nese plášť. Menaechmus Jsem zvědav, kde se Messenio toulá teď. Choť Jdu k němu, přivítám ho podle zásluhy. 82

V rukopisech následují tu dva verše interpolované, které jsem nepřeložil. 47

(k Menaechmovi) Což nestydíš se s tímto pláštěm choditi mi na oči, ty ohavo? Menaechmus Co stalo se, co jest ti, ženo? Choť Nebojíš se, nestydo, i slovo špetnout aneb se mnou hovořit?

710

Menaechmus A co jsem spáchal, že se bát mám promluvit? Choť Ty tážeš se mne? Je to drzost nestoudná! Menaechmus Což nevíš, ženo, u Řeků proč Hecuba se nazývala čubkou? Choť Věru nevím, proč.

715

Menaechmus Že činívala Hecuba, co činíš ty: kde koho shlédla, pouštěla se do něho; a proto právem začali ji čubkou zvát.83 Choť Tvé hanebnosti déle snášet nemohu. Až do smrti chci raděj žít bez muže, než tyto tvoje hanebnosti snášeti.

720

Menaechmus Co mně do toho, můžeš-li se s mužem snést či hodláš-li ho opustit? Či jest to snad zde zvykem bavit klepem cizí příchozí? 83

Hekabe, choť Priama, krále Trojského, byla dle báje proměněna ve psici. 48

Choť Co klepem? Déle toho věru nesnesu; chci bez muže žít raděj než tvůj snášet mrav.

725

Menaechmus I na mou věru, pro mne žij si bez muže tak dlouho třeba, co vlást bude Juppiter!84 Choť Však věru již sem otce svého zavolám a povím mu, jak hanebně si počínáš. (Volá do domu) Jdi, Decio, a otce mého vyhledej, ať s tebou rychle přijde; že tak třeba jest. (Otrok z domu vyšlý odkvapí) (K Menaechmovi) Já odhalím tvé hanebnosti!

730

Menaechmus Nešílíš? Mé hanebnosti? Choť Kradeš pláště ženě své a zlato z domu, a pak ke své donášíš je milence.85 Zda snad to také klepy jsou?

735

Menaechmus Aj, věru, ženo, smělá jsi a ničemná. Ty směle tvrdíš, že jsem plášť ti odňal, jejž Mi jiná dala, abych dal jej opravit. Choť Však před chvílí jsi nezapíral, že´s ho vzal. 84

V následující části jsou některé verše v rukopisech přestaveny. Držím se srovnání jich Ladewigova, pokládaje je za lepší než mínění Schoellova, jenž po v.728, uznává dvě mezery. 85

Držím se tu čtení Vahlenova a Müllerova: pallas atque aurum meum domo suppilas tu.. 49

Teď strkáš mi jej pod nos. Což se nestydíš? Menaechmus Znáš, prosím tě, snad, ženo kapky nějaké, Jichž užil bych, bych strávil tuto smělost tvou? Jáť věru nevím, za koho mne pokládáš.86 Tak málo, jako Porthaona, tebe znám.87 Choť Mně vysmíváš se. Otci mému věru však Se nevysměješ. Tad yjde. Jen pohleď sem! Což neznáš ho? Menaechmus Tak znám jej jako Calchanta.88 Až do dneška jsem neznal tebe ani jej. Choť Ty ani mne ni otce mého nechceš znát?

750

Menaechmus A řeknu totéž, kdybys děla přivedla. Choť Tak nestoudně si vésti tvůj jest věru zvyk. Stařec. Choť Menaechma I. Menaechmus II. Stařec Jak věk můj připouští a jak věc to žádá, urychlím kročej svůj, popílím si cestou. Cítím však, kterak chůze jest již mi těžká. Hbitost již mi schází a stáří mne tíží. Jsou mé údy těžké a již sil nemám dost. Jaké břímě těžké je stáří! Přináší 86

Čtu s Meckerem a Titschlem: quem tu med hominem esse arbitrere nescio.

87

Porthaon, otec Oinea, krále aitolského, děd Deianeiřin.

88

755

Kalchas, známý věštec řecký před Trójou. 50

Přehojné a zlé strasti, jak jen zavítá. Tu svízel vyčíst všecku, jest věc nemožná. To však mysli mé působí péči velkou, Jaká věc se as sběhla, má že dcerka Prosí najednou, abych přišel k ní. Nepraví však, jaká věc to vlastně jest. Proč volá mne, což to žádá.89 Co ve všem vězí tom, začínám tušit již. S mužem hádka nejspíš jakás dnes se strhla. Vedou tak si manželky vzdorné a s velkým věnem, jež chtějí, muž by byl jich služebník. I muž však kolikrát vinen sváry bývá. Avšak jen do jisté musí míry snášet To manželka, ač tehdy žádá jen otce, by přispěl, kdy hádkou vinen jest její muž. Za nedlouho zvím, jak se věc má. Vidím ji Zde před dveřmi. Muž též její jest rozezlen. Jak věc se má, tušil jsem. Oslovím ji. Choť Jdu mu vstříc. Buď vřele vítán, otče můj!

760

765

770

775

Stařec Zdráva buď! Zda vhod přicházím? Zda mne dáváš volat vhod? Proč jsi mrzuta? Proč muž tvůj stojí hněviv opodál? Nevím, jaké mezi sebou svedli jste zas šarvátky. Pověz, kdo z vás obou vinen, zkrátka: jen ne mnoho slov! Choť Na mně není viny žádné. To ti, otče, pravím hned. Avšak nemohu tu déle žíti ani vytrvat. Proto odveď si mne domů.

780

Stařec Co to značí? 89

Kantikum toto mimo v. 762-763, a iambický v.774. jest bakchejské. V. 762-763 nejsou ještě náležitě metricky upraveny. Držel jsem se tu Brixe, jenž v.762 a 763 pokládá za bakchejský dimetr a iambickým penthemimerem (v-v-v), v.764 z a kretický dimetr s katalektickou trochejskou dipodií (-v-v-), v.765 za trochejský dimetr. 51

Choť Na posměch jsem tu, otče. Stařec Komu? Choť Tomu, jemuž´s dal mne, manželu. Stařec Tu to máme! Hádka! Což jsem častokrát ti nepravil, Aby nikdy nikdo z vás mi nepřicházel s žalobou?

785

Choť A jak, otče můj, se tomu vyhnout mohu? Stařec Mne se ptáš? /Máš-li rozum, víš ty sama dobře, jak si vésti máš./90 Ale nechceš. Často jsem ti radil muže poslouchat, nepátrat, co dělá, kam vychází, co podniká. Choť Ale on zde milenku má v sousedství. Stařec A dobře má! Pro tu slídivost tvou, věř mi, ještě více přilne k ní.

790

Choť A tam popíjí. Stařec Snad méně kvůli tobě bude pít tam anebo kde mu libo? Hrome, jaká drzost to! Toť bys mohla též mu bránit nepřijímat pozvání k obědu a k sobě nezvat nikoho! Chceš, aby muž 90

Mezeru doplňuji dle Ritschla: pol si sapias, satis tu pro te, quid opus sit facto, scias. 52

sloužil tobě? Toť bys mohla práci mu snad uložit, aby seděl s děvečkami, s nimi vlnu přebíral? 91 Choť Muži svému a ne sobě přivedla jsem zastánce. Můj jsi otec, jeho hájíš. Stařec Jestli se čím provinil, Ještě více vymluvím mu, než jsem tobě vymluvil. Když tě dobře šatí, skvosty, děvečky a zásoby pořádně ti dává, líp jest, ženo, nabýt rozumu.

800

Choť Ale on mi doma z truhel béře zlato, pláště mmé. Mně je krade, šperk a šat můj tajně nosí nevěstkám. Stařec Jedná-li tak, jedná špatně. Ne-li, špatně jednáš ty, viníc nevinného.

805

Choť Ještě nyní šperk a plášť má, jejž té dal (ukazuje na dům Erotiin); zpět jej nese, že jsem o všem zvěděla. Stařec Od něho zvím, jak se věc mám. Půjdu k němu, zeptám se. (přistoupí k Menaechmovi) Rci mi, Menaechme, proč hádku máte? Věděl bych to rád. Proč jsi mrzut? A proč ona podál stojí hněviva?

810

Menaechmus Kdožkoli jsi, jakkoliv se, starče, zoveš, Juppiter mocný svědkem mým a bozi – Stařec 91

Přebírání a česání vlny, předení a tkaní bylo zaměstnáním žen v domě. 53

Proč se takto zaklínáš? Menaechmus Že jsem nějak neublížil ženě té, jež viní mne, že jsem vzal a odnesl jí z domu toto roucho – Choť Lže! Menaechmus Jestliže jsem práh kdy domu, v němžto bydlí, překročil, ze všech nešťastníků ať jsem nešťastníkem největším.

816

Stařec Máš-li rozum, když si žádáš neštěstí, když zapíráš, že jsi nikdy v dům, v němž bydlíš, nevkročil, ty bláznivý! Menaechmus Co to, starče, pravíš? V onom domě že mé obydlí?

820

Stařec Zapíráš to? Menaechmus Ovšem. Stařec Totě k smíchu, že to zapíráš.92 Což jsi se snad vystěhoval v noci dnes? (k choti) Pojď, dcero, sem! Což jste se dnes stěhovali? Choť Kam pak, pro boha, a proč? Stařec Já to nevím. Choť 92

Čtu s Vahlenem a Studemundem: immo hercle ridicule negas. 54

Šašky si jen dělá z tebe. Nechápeš? Stařec Již jsi dost se nažertoval, Menaechme! Teď k věci zas.

825

Menaechmus (zlostně) Co je mně do tebe, prosím? Kdo a odkud jsi? Co jsem tobě udělal neb té zde (ukazuje na choť Menaechma I.), jež mne týrá všemožně? Choť Hle, jak vyvaluje oči! Na čele a na skráních jak mu nabíhají žíly! Viz, jak jiskří se mu zrak! /Věru zdá se mi, že náhlá šílenost ho popadla./94 93

830

Menaechmus (stranou, otevře udivením ústa s živými posuňky) Aj, ti myslí, že jsem šílen, ač jsou sami šílení. Choť Protahuje se a zívá! Co mám činit, otče můj? Stařec Sem, má dcero, pokud můžeš, nejdál odstup od něho. Menaechmus (stranou) Když mne tito za šílence mají, nejlíp učiním, budu-li se bláznem stavět, abych pryč je odehnal. (nahlas) 95 Hejsa, hejsa, Bromie! Kam mne voláš na lov do lesa? Slyším tě sic, nemohu však z tohoto se místa hnout. Neboť z levé strany ta mne hlídá, psice zběsilá, vzadu špinavý ten kozel, kterýž ve svém životě často nevinného zničil muže křivým svědectvím.

93

835

840

Čtu s Schoellem: oculos turgere.

94

Uznávám tuto mezeru a měním rukopisný pořádek veršů dle Acidalia a Ritschla. Pořádek veršů rukopisný, přijatý i Schoellem nevyhovuje smyslu. 95

Bromius = Bacchus. 55

Stařec Běda hlavě tvé! Menaechmus Hle, ty mně věštbou kážeš, Apollo,96 abych vypálil jí oči pochodněmi žhnoucími. Choť Veta po mně, otče; hrozí, že mi oči vypálí. Stařec Běda, dcero! Choť Co tu činit? Stařec Mám snad sluhy zavolat? Půjdu, přivedu je, by ho popadli a svázali doma, dřív než horší zmatek spůsobí.

845

Choť Tak soudím též. Menaechmus (stranou) Nenapadne-li mne něco, ti mne v dům svůj odvlekou. (nahlas) Vybízíš mne, abych pěstí jen jí rozbil obličej, jestliže mi ihned z očí ke všem ďasům nepůjde? 97 Učiním, jak chceš, Apollo! (žene se po choti Menaechma I) Stařec (k choti Menaechma I.) Rychle utec do domu,

850

ať ti nenatluče. Choť Prchnu. Otče, střez ho, prosím tě, 96

Apollo, bůh věštby.

97

Čtu s Ritschlem: maxumam in malam crucem.

56

Aby neodešel. Zdali život nemám nešťastný? (odejde do domu) Menaechmus (stranou) Tu jsem zahnal. Odstraním teď ničemného Tithona, Vousatého, třesavého Cucinova rozence.98 (nahlas) Kážeš mi, bych jeho údy, hnáty, kosti napadrť Rozbil touto holí, kterou v ruce drží. (chce mu vyrvati hůl)

855

Stařec (zdvíhaje hůl) Bude zle, Dotkneš-li se mne anebo blíž-li ke mně přistoupíš! Menaechmus Učiním, co kážeš. Chopím dvojsečné se sekyry, Na kousky mu jeho tělo rozsekám až na kosti. Stařec (stranou) Věru musím opatrným být a dobrý pozor dát. Strachuji se z jeho hrozeb, že mi nějak ublíží. Menaechmus Mnoho, Apollo, mi kážeš. Chceš zas , aby čtverospřeží bujnou vzal a neskrocenou, na vůz, abych vystoupil; abych potřel bezzubého, smrdutého, starého toho lva. Jsem na voze již. Bodec mám i opratě. Běžte, koně, ať se dupot vašich kopyt rozléhá. Hleďte, by vám nezemdlela rychlým během hbitost noh. (dělá při tom, jako by jel na voze)

860

865

Stařec Ty mi hrozíš čtverospřeží? Menaechmus 98

Menaechmus srovnává starce s Tithonem, synem Cucinovým (Cucinus = Kyknos), jenž unesen byv kdysi Zoří, stal se jejím chotěm. Zoře (Eos, Aurora) vyprosila mu od bohů nesmrtelnost, ale nikoli věčné mládí. Proto nesmrtelný Tithonos stal se vetchým kmetem, ale dle jiných bájí vysílením proměnil se ve cvrčka. 57

Apollo, ty znova zas Kážeš mi, bych na něho se vyřítil a zabil jej. Avšak kdo to za vlasy mě odtud z vozu strhuje, Rozkaz tvůj a výrok brání Apollinův vykonat? Stařec Jak prudká to a těžká věru choroba: /Jak/ pro boha /jest lidské zdraví nestálé!/99 Tak zdráv byl ještě před chvílí ten šílenec, a z nenadání zastihla ho nemoc zlá. Jdu, abych rychle lékaře mu zavolal. (odejde) Menaechmus Zda konečně již z očí pryč mi odešli ti, kdož mne nutí, abych šílel, ač jsem zdráv? Proč nejdu na loď, dokud prchnout mohu zdráv, /bych z těchto zmatků vyvázl co nejrychlej?/ 100 (k obecenstvu) Vás všecky prosím, vrátí-li se stařec sem, Jen neprozraďte, kterou prchám ulicí. (odejde)

870

875

880

Jednání páté Stařec Kříž seděním mne bolí, oči hleděním. Tak na návrat jsem dlouho čekal lékařův, než protiva se vrátil od svých nemocných. „Že Aesculapiovi nohu zlomenou a rámě obvazoval Apollinovi“.101

885

99

Uznávám tu mezeru a doplňuji ji dle Schoella: ut incerta salus est hominum, di vostram fidem. Schoellův doplněk prvého verše (exanimis cubat) není však šťastný. 100

Doplňuji mezeru dle Ritschla: facesso hercle ex his turbis iam quantum potest.

101

Jsou to slova chlubného lékaře, kterým omlouvá svůj pozdní návrat. Aesculapius, bůh lékařství, syn boha Apollina. 58

Jsem na rozpacích, sochař-li či lékař jest.102 Však hle, tu kráčí. Zrychli krok svůj mravenčí! Lékař. Stařec. Lékař Co ´s pravil, že mu schází? Starče, povídej! Je posedlý či šílí? To bych věděl rád! Má vodnatelnost či je stižen spavicí? Stařec Však proto přivádím tě, bys to řekl mně a jeho abys uzdravil. Lékař Toť snadná věc! Že uzdravím ho, přislibuji na svou čest. Stařec Chci, abys velikou mu péči věnoval.

895

Lékař Však navzdychám se denně aspoň tisíckrát. Tak velikou mu péči, věř mi, věnuji. Stařec Hle, on sám jest. Pohleďme, co počíná. (ustoupí s lékařem) Menaechmus I. Stařec. Lékař. Menaechmus Věru tento den byl pro mne nešťastný a neblahý! Činy mé, jež utajit jsem mínil, všecky vyzradil parasit, jenž ostudu mi spůsobil a velký strach,

900

102

Stařec vysmívá se chlubnému výroku lékařovu, právě, ýe spíše jest as sochař než lékař, hojil-li zlámaniny Apollinovy a Aesculapiovy. Neboť, ježto tak činiti nemohl bohům, spravoval patrně porouchané sochy jejich. 59

ten můj Ulixes, jenž tolik pánu svému uškodil.103 Tomu chlapu život vyrvu jistě, jako že jsem živ! Však já hlupák! Jeho život mým jest vlastně živote, Mým je nákladem a stravou živen: jen ho vyženu.104 Pěkně jednala i tato (ukazuje na dům Erotiin), podle zvyku záletnic. Že jsem od ní plášť požádal, bych jej vrátil manželce, Řekla, že mi jej už dala. Jaký jsem to nešťastník!

905

Stařec Slyšíš-li co mluví? Lékař Jest prý nešťasten. Stařec Jdi k němu teď! Lékař (jde k Menaechmovi, jenž dělá nevrlé posuňky, drže cíp pláště v ruce) Zdráv buď, Menaechme! Co tak si obnažuješ rámě své? 910 Což pak nevíš, že tím nemoc svou si jenom zhoršuješ? Menaechmus Jdi mi ke všem ďasům! Lékař (k starci) Zdaž pak pozoruješ? Lékař Jak by ne?

103

Menaechmus parasita svého, jenž býval mu v mnoha věcech rádcem a pomocníkem, srovnává s Ulixem, jenž byl rovněž ve válce Trójské rádcem náčelníka výpravy řecké, krále Agamemnona. 104

Rukopisné čtení anima privabo virum nepodává uspokojiného smyslu. Ćtu s Schoellem: iam mei privabo virum. 60

Ani vědrem čemeřice nelze zhojit nemoc tu!105 Poslyš, Menaechme! Menaechmus Co chceš mi? Lékař Odpověz mi, nač se ptám. Červené či bílé víno piješ? Menaechmus Aby spral tě kat!

915

Lékař Na mou věru počíná již bláznit! Stařec /Dej mu léku jen!/ K čemu otázky jsou tyto? /Lékař (k Menaechmovi) Odpověz!/106 Menaechmus Proč neptáš se, Zdali červený či žlutý chléb jím či snad růžový, jím-li ptáky šupinaté, ryby pernaté? Stařec (k lékaři) Ó ach! Slyšíš, jako střeštilosti mluví? Proč pak nedáš mu Rychle lék nějaký, než jej prudčí chytne bláznění?

920

Lékař Počkej! Ještě na něco se vyptám. 105

Čemeřicí (helleborus) hojilo se ve starověku šílenství. Šílenství Menaechmovo jest tak veliké, že ani sebe více čemeřice k zhojení jeho nestačí. Čtu s Schoellem: ellebori iumento, ač čtení to nezdá se mi zcela správné: ale hodí se k smyslu místa více, než čtení jiná. 106

Upravuji pořad veršů a doplňuji mezeru podle Scholla: /Se. Quin fac tuom/ a /Me. Quin tu dic./ 61

Stařec Zničí mne tvůj tlach. Lékař (k Menaechmovi) Pověz mi, zda nebývají oči tvé snad strnulé? Menaechmus Jak? Což o mně, ničemníku, myslíš, že jsem kobylka? Lékař Rci mi, zdali necítíš snad někdy v břiše kručení?

925

Menaechmus Nemám kručení, když syt jsem; mám kručení, mám-li hlad. Lékař Dal mi odpověď, jež věru nesvědčí, že šílen jest. Spíš až do samého rána? Neusínáš nesnadno? Menaechmus Spím /až do samého rána, když se hodně napiji. Lehce usínám,/ když dluh jsem věřiteli zaplatil.

930

/Lékař (stranou) Mluví rozumně. (k Menaechmovi) A v noci netrápí tě těžké sny?/107 Menaechmus Znič tě Juppiter a bozi pro tvé věčné otázky! Lékař (k starci) Nyní začíná již šílit. Podle slov těch pozor měj! Stařec Vždyť teď mluví jako Nestor proti řečem dřívějším. Neboť nedávno svou ženu vzteklou psicí nazýval. 108

107 108

935

Mezeru jednoho nebo dvou veršů doplňuji z domyslu, jak souvislost místa žádá. Nestor, král Pylský, účastník výpravy do Troje, znám byl svou moudrostí. 62

Menaechmus Co jsem řekl? Stařec Bláznil´s, já řku – Menaechmus Já? Stařec Ty! Tyť jsi také mně Vyhrožoval, že mě na zem čtverospřeží povalíš. /Menaechmus A kdo viděl, že jsem tak ti hrozil? Kdo mne viní tak?/109 Stařec Já to viděl na své oči; já tě z toho viním též.

940

Menaechmus Já zas vím, že ukradl jsi zlatý věnec Jovovi.110 Já vím, že´s byl pro tu krádež do žaláře uvržen. Já vím, po svém propuštění že´s byl mrskán ve vidlích.111 Já vím dál, že´s zabil otce, že jsi prodal matku svou.112 Mám-li rozum, když tak pádně urážky tvé oplácím?

945

Stařec Probůh, lékaři, čiň rychle, co uznáváš za dobré. Nevidíš, že muž ten blázní? Lékař Víš, co bude nejlepší? Dej ho donést ke mně! 109

Doplňuji mezeru s Vahlenem: quis se dicit haec me facere vidisse aut quis arguit..

110

Věnec, jenž byl jako posvátný dar uložen v chrámě Jovově.

111

Vidle (furca) měly podobu písmene V; bývaly otrokům, kteří měli být trestáni, kladeny na hrdlo; k oběma koncům jich uvazovány ruce otrokovy. 112

Prodal, t. do otroctví. 63

Stařec Myslíš? Lékař Jak by ne? Tam léčit jej Mohu zcela podle vůle. Stařec Učiň, jak ti libo jest. Lékař (k Menaechmovi) Čemeřici budeš píti, věř mi, aspoň třicet dní.

950

Menaechmus Já tě pověsím a budu bičovat tě třicet dní.113 Lékař (k starci, stranou) Přiveď lidi, by ho ke mně donesli. Stařec A kolik as? Lékař Podle toho, jak ho vidím šílit, čtyři, o nic míňStařec Hned tu jsou. Dej pozor na něj, lékaři! Lékař Já raděj Domů půjdu připravit vše, čeho potřeba. Ty dej od sluhů jej donést ke mně. Stařec Hned tam je. Lékař 113

Často trestáni otroci tak, že byli vysoko přivázáni a pak ostrými důtkami (důtkami se zasazenými hroty) bičováni. 64

Jdu. (odejde) Stařec S bohem buď! (odejde) Menaechmus Odešel můj tchán i lékař. Již jsem sám. Ó jove, proč tito lidé náhle nyní tvrdí, že jsem šílený? Já přec od narození jsem churav nebyl ani den. Neblázním ni nepouštím se do svárů ni do rvaček. Zdráv, jak vím, jsem sám i jiné: znám je, s nimi hovořím. Či snad blázni ti, kdo křivě o mně dí, že blázním sám? Co teď činit? Chtěl bych domů. K tomu žzena nesvolí. Sem (ukazuje na dům Erotiin) však nepustí mne rovněž. To jsem pěkně pochodil! Počkám tady. Na noc aspoň snad mne pustí do domu. (usedne si na lávku před domem a sdřímne)

960

965

Messenio. Menaechmus I Messenio Je zkouškou služebníku dobrému, jenž dbá, hledí řádně, všímá si statků svých pánů, když tak, jak kdy pán přítomen jest, aneb líp statek, jejž svěřen má, chová s pečlivostí. Musí více šetřit nohou svých a zad, než o břich svůj a chřtán dbát, když řádným chce být.114 To v paměť si vštip, že nic neváží sobě pán otroků špatných, kteří jsou nešlechetní, liknaví. Bití, pouta zlá, Trýzeň v mlýně, hlad, zemdlenost, přeukrutný mráz: To odměnou lenosti jest;

970

975

114

Chce-li býti řádným, musí více báti se ran a pout, než starati se o to, aby se dobře měl. V.966-971 tohoto kantika jsou bakchejské (v--). 65

Zle zlých se trestů těch bojím.115 Z těchto příčin poctivým být líp je než špatným. Nenávidím bití, mnohem však snáze výtky snáším, 980 mnohem raděj chci z mouky jíst, než mouku v mlýně mlíti; pročež pořádně, s rozvhou plním, co pán poroučí. Sloužím vždy tak, by mým při tom se vedlo dobře zádům. Tak jest mi dobře. Však jiní, jak mní, že nejlíp čiňtež. Já jsem takým, jak mám být.116 Takovým jsa, chybám vždy se vyhnu a jsem všude k službám pánovi svému;117 985 Nebojím se pranic trestů. Brzo pán mně splatí věrné moje služby.118 Jak kázal, vaky v hospodě jsem umístil a sluhy, A jdu mu vstříc. Teď zaklepám, by věděl, že jsem přišel, bych jej z propasti té zhoubné bez pohromy vyvedl.119 Bojím se však, že jsem přišel pozdě, kdy již skončen boj. (klepá na dvéře Erotiiny) Stařec. Menaechmus I. Otroci. Messenio Stařec (vyjde s několika otroky; k otrokům) Pro bohy a lidi prosím, byste mého rozkazu, kterýž dal jsem vám a dávám, dbalí byli s rozvahou. Toho muže na svých rukou doneste hned k lékaři, jestli vážíte si vskutku hnátů aneb hřbetů svých.120

990

115

Práce v mlýně (pohánění kamenů mlýnských) byla velmi těžká a ukládána zpravidla otrokům za trest; v mlýně měli se otroci mnohem hůře než doma, majíce často i nedostatek potravy a vydáni jsouce všeliké nepohodě. Proto zmiňuje se Messenio i o hladu a mrazu jakožto trestech otroků.Ve verších těch, metricky snad dosud ne dost spořádaných, držím se Brixe a Christa. V.972 jest bakchejský (v--), v. 973a 975 iambický, v.974 trochejský (dle Christa), v.976 n. jsou opět bakchejské, v. 978 n. opět iambické. 116

Držím se až do v.983 celkem úpravy Ritschlovy (jen ve v.981n čtu s rukopisy: molitum quam molitum praehibeo). Od v.984 držím se celkem úpravy Schoellovy (až na to, že ve v.984 čtu s Ritschem: Id si adhibeam). Verš 979 jest trochejský (sotva neporušený). Verše 980-983 jsou iambické septenáry, v 984 jest rovněž iambický. 117

Po tomto verši v rukopisech následují dva verše vzaté z Plautovy Mostellarie, jež jsem nepřeložil. 118

Verše 985n. jsou anapaestické. Těmito verši končí se kantikum.

119

Ve v.989 čtu s Geppertem: atque eum, neuznávaje před tím veršem mezery.

120

T.j. nechcete-li dostati výprask. 66

Čím on vyhrožuje, toho nikdo z vás ať nehledí! Co stojíte a otálíte? Už měl býti vyzdvižen. Já půjdu k lékaři. Tam počkám na váš příchod. (odejde)

995

Menaechmus (vida, že otroci k němu běží) Běda mně! Co děje se to, co ti lidé ke mně běží, pro boha! Co chcete mi? Co hledáte? Co kolem mne se stavíte? (otroci ho chopí a odnášejí) Kam nesete, kam vlečete mne? Epidamna občané, Ó pomozte mi, probůh, prosím! Pusťte mne hned z rukou svých. 1000 Messenio Ó nesmrtelní bozi, co to na své oči tady zřím? Zde neznámí mně muži pána odvláčejí hanebně! Menaechmus Zda osmělí se kdo mi přispět? Messenio Já se, pane osmělím, Jak čin ten bídný, nečestný! Ó Epidamna občané, Hle za dne v městě pokojném mně na ulici pána, jenž sem přišel jak muž svobodný, pryč nesou.121 (k otrokům) Pusťe /mi ho hned!/ Menaechmus (k Messenionovi) Mladíku, ať kdokoli jsi, prosím tě, pojď na pomoc,122 nedopusť, by takou zřejmou křivdu na mně spáchali. Messenio Pomohu ti, obráním tě, přispěji ti podle sil, 121

Uznávám tuto mezeru pro mitti istunc a doplňuji ji se Schoellem slovy: actutum volo. 122

Doplňuji se Schoellem po quisquis es: Adulescens. 67

nedopustím, abys zhynul. Lépe, zahynu-li já. Vyrvi, pane, oko tomu, jenž tě drží za rámě; Tomu já zas tváře zryji, ranami je poseji. Špatně pochodíte, že jej unášíte. Pusťte ho!

1010

Menaechmus Už mu držím oko. Messenio Z důlků jenom vyrvi mu je ven! Darebáci! Zlodějové! Loupežníci! Otroci Běda nám!

1015

Slitování! Messenio Tedy pusťte! Menaechmus Co to na mne saháte? (k Messenionovi) Řež je pěstí! Messenio Rychle odsud! Ke všem ďasům, prchněte! (Otroci prchají. Poslednímu dá Messenio ještě ránu) Tu máš! Odměnu měj za to, že jdeš z boje poslední. Velmi dobře, podle chuti jsem jim tváře zmaloval. Věru, pane, přikvapil jsem zrovna v čas ti na pomoc.

1020

Menaechmus Bozi vždy ti dobře čiňtež, hochu, ať jsi kdokoliv; Bez tebe bych věru nebyl dožil se dnes večera. Messenio Proto, pane, chceš-li dobře jednat, dáš mi svobodu. Menaechmus Já tě propustit mám?

68

Messenio Pane, zachránil jsem tě. Menaechmus Co to? Hochu, mýlíš se! Messenio A v čempak? Menaechmus Jovu otci přísahám, že tvým pánem nejsem.

1025

Messenio Mlčíš! Menaechmus Vždyť to není žádná lež. Otrok můj mi nikdy takto neposloužil, jak ty mně. Messenio Díš, že nejsem tvůj: nuž dovol, svoboden bych odešel. Menaechmus Pro mne buď si na svobodě, jdi si, kam ti libo jest. Messenio Dovoluješ? Menaechmus Dovoluji, mám-li právo nad tebou.

1030

Messenio Zdráv buď, patrone můj! „Velmi, Messenio, těším se, že jsi na svobodě.“ – „Díky.“ 123 Prosím tě však, patrone. 123

Otrok na svobodu propuštěný volil si za svého ochránce (patrona) vždy svého bývalého pána. Propuštěnci přálo štěstí slovy: „Těší mne, že ´s svoboden!“ Messenio maje radost ze svého náhlého propuštění, činí, jako by mu jiní k propuštění gratulovali, a za tyto líčené gratulace také hned děkuje. 69

Zrovna tak, jak dokud byl jsem otrok tvůj, mi poroučej; Ve tvém domě bydlet budu, domů vždy tě provázet.124 Menaechmus (stranou) Sotva! Messenio Do hospody zajdu, zavazadla, peníze přinesu. Jest ve tvém vaku dobře měšec s cestovným uschován. Ten přinesu ti.

1035

Menaechmus Přines jej jen rychle sem! Messenio Vrátím ti jej nedotknutý, jak´s mi dal jej. Počkej jen! (Odejde) Menaechmus Mnoho divného se stalo dnes mi divným způsobem. Tak i ten, jejž pustil jsem teď na svobodu, praví, mým že jest otrokem a chce mi měšec přinést s penězi.125 Jest-li přinese jej, řeknu, svoboden by šel, kam chce, Aby, až se uzdraví zas, nechtěl zpět ty peníze. Tchán i lékař tvrdí o mně, /že jsem blázen. Ale proč za blázna mne pokládají, nepravili./126 Podivno! Mně to všecko zrovna jako sen nějaký připadá! Ke své milence teď půjdu, ač se hněvá. Požádám znova o vrácení pláště, bych jej domů přinesl. (Vejde do domu Erotiina)

1039 1041 1045

Menaechmus II. Messenio. Menaechmus 124

Messenio chce i jako propuštěnec konati služby otrocké, k nimž náleželo pána na vycházkách jeho provázeti. 125

Po v.1039 následuje v rukopisech verš z jiné komedie, jak se zdá, přejatý, jejž jsem nepřeložil. Ve verších těch držím se úpravy Langenovy, již podržuje Brix. 126

Po insanire uznávám mezeru a doplňnuji se Schoellem: predicabam nec tamen quor pro insano haberent me. 70

Osměluješ se mi tvrdit, smělče, že jsem viděl tě od té chvíle, co jsem řekl, bys mi přišel vstříc? Messenio Vždyť jsem u toho tě osvobodil domu, když tě lupiči čtyři unášeli. Volal´s lidi, bohy na pomoc: v tom jsem přiběhl a vyrval jsem tě silou pěstí svých. Za to, že jsem zachránil tě, daroval´s mi svobodu. Když jsem řekl však, že půjdu pro vaky a penízhe, předešel ´s mne rychle, chtěj zapřít, co jsi učinil.

1050

1055

Menaechmus Já tě na svobodu pustil? Messenio Ano! Menaechmus Věru spíše sám otrokem se stanu, než bych dal kdy tobě svobodu. Menaechmus I. Messenio. Menaechmus II. Menaechmus I (vyjde z domu Erotiina a mluví do domu) Jen přísahejte, jak si chcete, nedokážete mi přec, Že odnesl jsem plášť vám dnes a zlatý kruh, vy bídnice!

1060

Messenio Ó nesmrtelní, co to vidím? Menaechmus II Co vidíš? Messenio Tvou podobu! Menaechmus II Co se děje?

71

Messenio Tvůj to obraz. Nemůže být věrnější. Menaechmus Na mou věru podoben mi velmi. Známť svou podobu. Messenio Rád bych oslovil jej. Menaechmus II Oslov! Messenio Zdráv buď, ať jsi kdokoliv.127 Menaechmus I Také ty, jež´s zachránil mne, zdráv buď, ať jsi kdokoliv.

1065

Messenio Mladíku, rci, prosím, ač-li je ti libo, jméno své. Menaechmus I Zasloužilo´s ses o mne; proto nesmí mi být nelibo Učinit, co žádáš. Slovu Menaechmus. Menaechmus II Já rovněž tak. Menaechmus I Sicilan jsem ze Syracus. Menaechmus II To věru i má je vlast.128 Menaechmus I Co to od tebe zde slyším? 127

V rukopise A bylo tuto více veršů než v rukopisech ostatních. Doplňuji tu se Schoellem: Mes. Est lubido adire hominem. Men II. Adeas. Mes. Salve multum, quisquis es. Také v.1065 překládám dle návrhu Schoellova. 128

Čtu s Ritschelem: eadem pol patriast mihi. 72

Menaechmus II Pravdu! Messenio (ukazuje na Menaechma I) Znám to; můj to pán! Otrokem jsem toho, myslil jsem však, onen že můj pán. Za tebe jsem dřív měl toho; (ukazuje na Menaechma II) tomu jsem též pomohl. (k Menaechmovi II) Prosím, promiň, řekl-li jsme nerad co ti hloupého.

1070

Menaechmus II (k Messenionovi) Zdá se mi, že blázníš. Což pak nemáš více v paměti, že ´s dnes se mnou na korábu připlul? Messenio Věru, pravdu máš, 1075 Ty´s můj pán. (k Menaechmovi I) Ty sluhu hledej! (k Menaechmovi II) Zdráv buď ty! (k Menaechmovi I) ty s bohem buď! (ukazuje na Menaechma II) Pravím, Menaechmus že ten jest, Menaechmus I Tím jsem já. Menaechmus II Co značí to? Ty´s Menaechmus? Menaechmus I Ano, pravím. Moschus můj se otec zval. Menaechmus II Ty´s že z mého otce zrozen? Menaechmus I. Ne, mladíku, ze svého Tvého otce nikterak ti nechci brát ni upírat.

1080

73

Messenio Nesmrtelní, nenadálou naději mou vyplňte! Tušení-li neklame mne, jsou ti oba blíženci, Neboť téhož otce oba jmenují i tutouž vlast. Zavolám sem pána stranou. Menaechme! Oba Menaechmové Co chceš? Messenio Vždyť jen Jednoho z vás volám. Kdo z vás připlul se mnou dnes? Menaechmus I Já ne!

1085 Menaechmus II

Ale já. Messenio Nuž tebe hledám. Ustup sem! Menaechmus II Zde jsem. Co jest? Messenio (stranou k Menaechmovi II) Muž ten jest buď pouhý taškář aneb vlastní bratr tvůj. Neboť dva jsem lidi nikdy neviděl tak podobné; neníť mléko mléku, vejce vejci, věř, tak podobné; jak´s ty jemu a on tobě. K tomu tutouž jmenuje vlast i téhož otce. Lépe jít k němu a vyptat se.

1090

Menaechmus II Dobře ´s věru připomenul; jsem ti za to povděčen. Pomáhej mi dál jen, prosím. Svoboden buď, shledáš-li, že je to můj bratr. Messenio Doufám. Menaechmus II 74

V totéž doufám také já. Messenio (k Menaechmovi I) Jak jsi pravil? Řekl´s, tuším, že se zoveš Menaechmus?

1095

Menaechmus I Ano Messenio Také tento slove Menaechmus. A pravil jsi, že´s se v Syracusách zrodil v Sicilii. Tak i ten. Pravil´s dále, že´s měl otce Moscha. Rovněž tak i ten. Chcete nyní prokázati službu mně i sobě též? Menaechmus I Zasloužil jsi, bych ti ve všem, co si žádáš, povolil. Jako bys mne koupil, chci ti sloužit, ač jsem svoboden.

1100

Messenio Dokáži vám, jakož doufám, že jste oba blíženci, z matky též a téhož otce narození v tentýž den. Menaechmus I Divný jest tvůj slib. Kéž také vykonáš, co slibuješ! Messenio Vykonám. Však nyní oba, nač se zeptám, povězte.

1105

Menaechmus I Ptej se, jak jen chceš. Vše řeknu, nic, co vím, ti nesmlčím. Messenio (k Menaechmovi I) Menaechmus jest tvoje jméno? Menaechmus I Ano. Messenio (k Menaechmovi II) Sloveš tak i ty? Menaechmus II 75

Ano. Messenio Díš, že otec tvůj byl Moschus? Menaechmus Ovšem. Menaechmus II Také můj. Messenio (k Menaechmovi I) Ty jsi Syracusan? Menaechmus I Ovšem. Messenio (k Menaechmovi II A co ty? Menaechmus II Já tolikéž! Messenio Dobře dosud shodují se známky. Nuže dále jen.129 (k Menaechmovi I) Jakou nejstarší jsi vlasti zachoval si vzpomínku?

1110

Menaechmus I Jak jsem s otcem na trh vyjel do Tarenta; potom pak, jak jsem, ztrativ v hluku lidí otce, sem byl zavezen. Menaechmus II Ochraniž mne, Jove Mocný! Messenio Co pak křičíš? Zticha buď! (k Menaechmovi I) 129

Jest velmi pravděpodobným míněním Goetzovm, že v.1099-1110 jsou pozdějším přídavkem. 76

Kolik let ti bylo, kdyý tě otec s vlasti ssebou vzal.

1115

Menaechmus I Sedm. Neb mi tehdáž právě první zuby padaly. Od těch dob jsem otce svého neviděl. Messenio Což? Kolik pak Měl váš otec tehdáž synů? Menaechmus I Jak se pamatuji, dva. Messenio Kdo byl starší, ty či druhý? Menaechmus Stejně staří oba dva. Messenio Jak to možno? Menaechmus I Dvojčata jsme byli. Menaechmus II Bozi, chraňte mne!

1120

Messenio (k Menaechmovi II) Raděj umlknu, když nedáš pokoj. Menaechmus II Mlčím. Messenio Pověz mi, měli jste snad oba totéž jméno? Menaechmus I Ne. Já Menaechmus slul, jak nyní, druhého však nazývali Sosiclem. 77

Menaechmus II Vše je zjevno. Nemohu se zdržet, bych ho neobjal. (k Menaechmovi I) Budiž vítán, blíženče, můj bratř! Já jsem Sosicles.

1125

Menaechmus I Jak se stalo však, že pozděj nazván jsi byl Menaechmus? Menaechmus II Když se donesla k nám zpráva, (žes byl otci uloupen, A že v Tarentu náš/ otec /časnou smrtí/ zahynul,130 Děd náš jméno moje změnil; dal mi totiž jméno tvé. Menaechmus I Věřím, že, co díš, je pravda. To však rci mi -

1130

Menaechmus II Ptej se jen! Menaechmus I Jak pak slula naše matka? Menaechmus Teuximarcha. Menaechmus I Opravdu. Vítej, když tak z nenadání po mnoha tě létech zřím! Menaechmus II Ty též vítej, bratře, jejž jsem v svízelích a klopotách Hojných dosud hledal. Jak se těším, že jsi nalezen! (bratři se objímají) Messenio (k Menaechmovi II) Proto tedy jeho (ukazuje na Menaechma I) jménem zvala ta nevěstka.

1135

130

Že jest tu v rukopisech mezera, poznal Pontanus. Doplňuji ji podle kontextu celého místa. 78

Myslila, že´s on, jak soudím, když tě zvala k snídani. Menaechmus I Ovšem. Dal jsem dnes si u ní uchystati snídani Bez vědomí manželky své. Plášť, jejž vzal jsem v domě svém,131 dal jsem jí. Menaechmus II (ukazuje na plášť, jejž drží v ruce) Zda ten to, bratř, jejž zde držím? Menaechmus I Ten to jest! Jak se dostal k tobě? Menaechmus II Děvče, jež mě zvalo k snídani, pravilo, že jsem jí dal jej. Dobře jsem se nasnídal, napil, pobavil se. Pak /mi odevzdala/ tento plášť /se šperkem, bych na svůj náklad dal je znova upravit./132 Menaechmus I Rád jsem, že mým přičiněním měl jsi se tak dobře dnes. Ta když zvala tebe, jistě myslila, že jsem to já.

1140

1145

Messenio (k Menaechmovi II) Dáš mi jistě bez zdráhání svobodu, jak´s sliboval. Menaechmus I Spravedlivo jest, co žádá, bratře. Prosím, učiň tak! Menaechmus II (k Messenionovi) Svoboden buď! Menaechmus I (k Messenionovi) Já ti přeji, Messenio, k svobodě! Messenio

131

Čtu s Ritschlem: quoi qum pallam.

132

Doplňuji s Camerariem a Ritschlem, uznávaje tu mezeru: mihi dedit, quae meo sumptu iuberem sibi reconcinnarier. 79

Třeba ovšem také peněz, mám-li zůstat svoboden.133 /Menaechmus II Neboj se! V té věci se ti rádo stane po vůli./ 134 (k Menaechmovi I) Když se nám tak všecko, bratře, podle přání zdařilo, Vrátíme se oba domů.

1150

Menaechmus I Bratře, učiním, jak chceš. Dražbu zařídím a prodám, vše, co mám. Však kje mně teď Zatím, bratře, pojďme. Menaechmus II Budiž! Messenio Mám k vám prosbu nějakou. Menaechmus I Jakou? Messenio Vyvolavačem mne učiňte! Menaechmus I I budiž. Messenio Zdaž Hned mám vyvolati dražbu?

1155

Menaechmus II Ano, na sedmý však den. (odejde s Menaechmem I do domu) Messenio 133

Messenio dává tím pánu svému na srozuměnou, že bez malé peněžité pomoci nebude se moci na svobodě uživiti. 134

Mezeru, kterou tuto právem označil Ritschl, doplňuji z domyslu. 80

Sedmého dne z rána dražbu konat bude Menaechmus. Prodají se dům i pole, nábytek i sluzi. Vše za babku se prodá tomu, hotově kdo zaplatí. Prodá se i žena, když se kupec najde nějaký. Sotva, myslím, padesátý díl as ceny utrží při dražbě. / A proto dobře, koupí, kdo má peníze.135 S bohem diváci, teď buďte, hlasitě nám tleskejte! (odejde)

1160

135

Uznávám tu mezeru a doplňuji ji se Schoellem: vix credo auctione tota capiet quinquagesi /mam aeris quod meret: habebis vili rem si habessi / s aes. 81

82

83