OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * čtení na pokračování * příběhy * poezie * informace * Betlémské světlo * knihovnička

OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * čtení na pokračování * příběhy * poezie * informace * Betlémské světlo * knihovnička * polemika _______________________________________________________________________________________________________________________________ T

Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání! Zhřešili jsme a provinili jsme se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a vůbec všemu lidu země. Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba až do tohoto dne…“ Daniel 9, 4 – 7a

Modlitba, vytrysklá z hloubi srdce, je pokorná a čistá. Nehledá vlastního uspokojení a seberealizace. Dává nám také nahlédnout do našeho intimního vztahu k Bohu, který je čistá Pravda. To nám zjevuje i modlitba Danielova (přečtěme si oddíl v Daniel 9, 4-10). Každý z nás vidí na druhém i své chyby a poklesky. Proč říkat: "Jak je tento úředník nebo tamten ministr zkorumpovaný, nečestný a jedná bez skrupulí sobecky!“ Vždyť i já utvářím běh světa, třebas nevýrazné. Obraz lidské společnosti, která hraje nefér hru a podvádí, je i obrazem mého vztahu ke spravedlnosti a to dokonce té nejvyšší - božské! Prorocký duch musí znovu zavanout v Církvi a já jej mám zaslechnout a uposlechnout, i když mi za to nikdo nebude tleskat. Prorok Daniel je nám dobrým příkladem. Nechtějme být falešnými proroky, kteří chlácholí tento svět lacinými sliby. Jsme to my křesťané - a křesťanští skauti a skautky, kteří nejen za sebe, ale také za všechny své bratry a sestry i za cele své okolí (bez ohledu na jejich konkrétní vyznání) na modlitbách stojí před Stvořitelem a v pokoře se za ně "přimlouvají". Pane, dej nám pokorného ducha v modlitbě, kající smýšlení a odvahu bojovat s největším nepřítelem - naším starým Já, kterému chceme denně umírat, aby tvá spravedlnost naplnila zemi! G. Tomáš Biňovec – At-pui

Tato vstupní slova i jejich výzvu si jistě bez váhání můžeme vztáhnout i na sebe ve skautských oddílech, ve kterých zvláště pečujeme o duchovní výchovu. Váže se na naše čtení na pokračování o modlitbě. Redakci NDS potěšilo, že br. At-pui, ačkoliv již nemůže být členem odboru duchovní výchovy Junáka, protože má své důležité povinnosti duchovního správce katolické farnosti u sv. Ludmily v Praze - Vinohradech, je stále svým „skautským srdcem“ s námi. Bude-li to v jeho možnostech, jistě nám opět nějakou svojí úvahou poslouží. _____________________________________________________________________ Zobrazený symbol kruhového kříže představuje zeměkouli i celý vesmír a jeho poselství znamená: KRISTUS JE SPÁSA SVĚTA.

1

Jednání ODV v lednu mělo na pořadu: - Betlémské světlo 2002 proběhlo opět s účinnou podporou Českých Drah; díky obětavosti skautek a skautů nachází velmi dobrý ohlas u obdarovaných i veřejnosti – v dalším čísle NDS se vrátíme k dojmům z roznášení Betlémského světla - k poradě vedoucích oddílů se zvýrazněnou duchovní výchovou při XIII. semináři ELŠ se přihlásili první zájemci – o skutečném průběhu bude informace v únorovém čísle NDS - zvýšení předplatného NDS již nelze odkládat – ODV se až do odvolání bude snažit jako „řádné“ předplatné udržet „základní“ mírně

zvýšenou sazbu 110,- Kč/rok; další příspěvky na podporu NDS – avšak bez tzv. „sponzorského předplatného“ – bude další existence zpravodaje vážně ohrožena - v souvislosti s výší předplatného se ODV opět pozastavuje nad tím, že zhruba ¼ odběratelů stále s předplatným čeká na konec roku nebo dokonce až na seminář ELŠ v následujícím roce (a nejsou to zdaleka jen předplatitelé důchodci); to práci redakce ztěžuje a značně ohrožuje zvláště včasné odesílání výtisků poštou - ODV rovněž projednal svůj rámcový program do prázdnin 2003

Nové stránky „www.skaut.cz“ aneb jak nalézt naše informace Jak pravidelní návštěvníci skautských internetových stránek již vědí, od počátku roku 2003 už není „stará“ SKAUTSKÁ KŘIŽOVATKA v provozu. Ale nezoufejme – k našim informacím se dostaneme z hlavního menu takto: a) na první stránce vybereme vpravo „Ústředí Junáka“ b) na další stránce zvolíme vlevo „odbory a komise“ c) v okénku vybereme „duchovní“ a dále již postupujeme v podstatě stejně, jako jsme byli zvyklí dříve.

________________________________________________________________________ Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová 5. Modlitba společenství Následující úvaha vypadá velmi prostě a jednoduše. Lidé se sejdou k modlitbě. Tak co je v tom za vědu? Snad jenom to, že modlitba ve společenství ještě není modlitbou společenství. Modlitba ve společenství je právě to jednoduché: člověk se pomodlí svou modlitbu a ostatní k tomu řeknou (nebo neřeknou) „Amen“. V tomto případě je to spíše náhodné setkání zbožných individualistů, nikoli modlitba společenství. Problém je v tom, že základním předpokladem přechodu od individualismu, praktikovaného ve skupině, je právě existence společenství. Být společenstvím znamená být ochoten jít s druhými kus cesty, vzdávat se své svobody ve prospěch svobody druhých, sdílet s druhými nejen požehnání, ale i pády a selhání, být ochoten přijímat druhé takové, jací jsou, s jejich chybami, s tím, čím člověku lezou na nervy, být ochoten toto vše vydržet. Protože ti druzí mi za to stojí. Opravdové společenství však dnes namnoze v církvi chybí. Lidé se sejdou 2

k nedělním bohoslužbám v nedělních šatech, Přechod mezi jednotlivými částmi určuje s nedělními úsměvy. Potom se zase co předsedající. nejrychleji rozejdou. V takovém “společenství” Jinou formou modlitby společenství může být i se těžko modlí, ale každý ale každý začátek je breviář (týká se více katolických církví), pokud těžký. Náš Pán zaslibuje, že stačí, aby se sešli se nestane nudnou rutinou. dva či tři v jeho jménu (Mt 18,19-20). Ve všech případech se osvědčuje, aby na Existuje-li již někde zárodek společenství, je začátku jednotliví účastníci krátce sdělili, s čím otázkou, jak se společně modlit. Katolický do společenství přicházejí: mají-li specifickou prostor řeší své rozpaky často růžencem. I tato prosbu či dík, znají-li někoho, za něhož je třeba modlitba však může být pláštíkem pro se modlit atd. uspokojování vlastních tužeb. V mnoha Specifickým způsobem modlitby společenství farnostech jsou outsidery ti, kdo se této modlitby je tzv. „modlitební stráž“. Bývá zpravidla neúčastní. Přitom se lze setkat i s tím, že za organizována v případě mimořádných událostí zvukové kulisy předříkávající si stařenky jistého (vážná nemoc člena společenství apod.). Může nejmenovaného kostela vyměňují informace o mít podobu jak modlitby společenství, tak i poklescích svých bližních. modlitby osobní v určeném časovém úseku, Zkusme to tedy jinak. Modlitba společenství který je vhodné vybírat uvážlivě. Je-li člověku, potřebuje vždy nějakého předsedajícího (a který denně vstává ve 4 hodiny do práce, určen nemusí to být ordinovaný služebník církve). Jeho k modlitbě čas od jedné do dvou v noci, asi se úkolem je sledovat čas, trochu i téma modlitby a dlouho modlit nevydrží. délku vstupů jednotlivých účastníků. Hodlá-li V poslední době existuje i mezicírkevní totiž někdo ve své modlitbě obsáhnout dějiny modlitební řetěz, do něhož se zapojují jednotlivá spásy od stvoření světa po dnešek, může to sice církevní společenství. Je jim určen jeden den, vypadat zbožně, ale ostatní se budou nudit, nebo kdy by tématem jejich modliteb měla být nejen usnou. Je tedy lépe se účastnit vícekrát kratším situace v ekumenickém prostoru, ale v našem vstupem. Podobně by jednotliví účastníci měli státě obecně. Tématem modliteb je pak školství, alespoň trochu sledovat modlitbu druhých. zdravotnictví, zákonodárství atd. Vypadá sice zbožně se patnáctkrát modlit za Účast v „modlitební stráži“ i v „modlitebním pana X., ale je lépe připojit své „Amen“ ke řetězu“ musí vždy zůstat dobrovolná, nelze ji vstupu druhého a modlit se za dalších 14 nařídit, jinak bude celá věc spíše potřebných. kontraproduktivní. Je možné, aby se společenství modlilo formou Zkusme využít následující období k přemýšlení krátkých modliteb jednotlivých účastníků, ale o tom, zda jsme součástí nějakého společenství a některým společenstvím se osvědčuje více proč. Můžeme uvažovat i o tom, jaké to naše strukturovaná modlitba (chvály, díky, prosby). společenství je, co a jak by se v něm dalo zlepšit, Předsedající modlitbu začíná a každý z účastníků čím můžeme konkrétně přispět my a jak pak vstupuje jednou dvěma větami, k níž se celé umenšovat všudypřítomný individualismus. společenství připojí aklamací “chválíme Tě, Často stačí málo, ale musí být někdo, kdo je Pane”, “děkujeme Ti, Pane”, “Amen” či “Pane, ochoten prošlapávat cesty. smiluj se” (aklamace může být i zpívaná). ______________________________________________________________________ V oldskautské World gazette Mondiale č. 4 z roku 2002 ses. Faouzia Kchouk, generální sekretářka ISGF (Mezinárodního svazu skautek a skautů – organizace pro dospělé), na prahu nového roku 2003 nabádá k tomu, aby oldskautky a oldskauti pěstovali humor. Uvádí k tomu jeden příběh od anonymního autora:

Žabí závody

Stalo se kdysi, že se konal žabí závod. Závodící měly dosáhnout vrcholu vysoké věže. U věže se sešlo mnoho lidí, aby závod sledovali a žabám fandili.

3

Závod začal. Avšak lidé, kteří se tu sešli, vůbec nevěřili, že je možné se na vrchol té věže dostat a stále volali: "Je to moc obtížné! Nikdy se tam nedostanou." Postupně žáby umdlévaly, až na jednu, která vytrvale skákala výš a výš. A lidé bez přestání volali: "Je to moc obtížné! Nikdy se tam nedostanou." Žáby závod jedna za druhou vzdávaly, až na tu jednu, která se těžce probojovávala výš a výš. Nakonec to docela vzdaly i ty poslední - až na tu jednu jedinou - ta se po nesmírné námaze skutečně dostala na vrchol. Ostatní chtěly mermomocí vědět, jak to dokázala. Po závodě se jedna osmělila a přistoupila k ní s otázkou, jak to, že je všechny předběhla. A tu se ukázalo, že ta vítězka je - hluchá! Poučení: neposlouchejme lidi, kteří mají ten špatný zvyk, že ničemu nevěří - protože přímo v duši udusí druhým i tu největší naději. Pamatujme si také, jakou moc mají slova, která slyšíme nebo čteme. Takže, prosím, dívejte se na svět POZITIVNĚ. Poznámka na závěr:

není tato výzva platná pro všechny, bez ohledu na věk?

_____________________________________________________________________________________ 1

december 2002 Ještě na „oldskautskou notu“ – z tohoto zdroje citujeme zajímavou informaci k Betlémskému světlu: „V talianskej Florencii koluje ešte v dnešných časoch legenda, ktorá hovorí, že keď sa v roku 1096 vyberali na prvú križiacku výpravu, ktorá mala oslobodiť Boží hrob od mohamedánov, jeden z mládencov sa vystatoval, že do rodnej Florencie, ak mu Pán Boh dá zdravie, donesie z Betlehema živý plamienok odpálený z večného svetla horiaceho v bazilike narodenia Ježiša Krista. Po troch rokoch sa mládenec pre Vianocami vrátil dokaličený do Florencie so zapálenou sviecou. Keď jeho druhovia dosvedčili, že skutočne pochádza z baziliky v Betleheme, vypukla v meste veľká radosť a každá rodina chcela mať na sviatočnom stole živý plamienok z Betlehema. Na túto legendu si spomenuli v roku 1986 pracovníci v rakúskom meste Linz, keď pred Vianocami začínali organizovať charitatívnu akciu „Licht im Dunkel“ (Svetlo v temnotách). Vyslali do Betlehema jedno telesne postihnuté dieťa, aby v jaskyni narodenia odpálilo z večného svetla plamienok, ktorý potom lietadlom dopravili do Rakúska. Toto svetlo mieru sa malo udeľovať ako poďakovanie obyvateľom Rakúska za dary, poskytnuté v rámci vtedy najväčšej charitatívnej akcie Svetlo v temnotách...“ Redakci NDS potěšilo, že touto informací může doplnit obsáhlou historii Betlémského světla, kterou v čísle 112 otiskla z pera hlavního organizátora v rámci Junáka, br. Jana Svobody - Broučka. 4

Z balíčku pro střediska jsme také vybrali Novinkou v letošním rozvozu je ŠTAFETA. „z dokumentačních důvodů“ tuto výzvu: Tou bychom chtěli zjistit, kam všude se Milé setry a bratři, Betlémské světlo letos dostalo. Prosíme vás, tímto dopisem zdravím všechny, kteří se zašlete nám tuto informaci! A použijte k tomu účastníte rozvozu Betlémského světla. Jmenuji libovolný kontakt z níže uvedených. Na se Stanislava Vachová, moje skautská přezdívka telefonech budeme trvale k dispozici od 21. 12. je Teti a společně s Janem Svobodou - Broučkem do 15:00 hodin 24. 12. 2002 (později pouze působíme v 1. středisku "Řehoře Mendla" Brno, záznamníky). V případě naší chvilkové které má na starosti rozvoz BS po naší vlasti. nepřítomnosti použijte záznamník nebo hlasovou Mám na vás velkou prosbu: na příští rok, schránku. Z vašich zpráv se pokusíme sestavit k 15tiletému výročí dovozu Světélka k nám do informační mapu rozvozu Betlémského světla republiky, bychom chtěli sestavit Almanach a naší vlastí. Tento dopis budeme dávat také proto vás prosím o všechny materiály, které o rozvozcům Světla 21. 12. 2002 s sebou na jeho jeho rozvozu ve vašem regionu máte. Ať už jsou větší rozšíření po republice. to výstřižky z novin, fotografie z předávání či Slíbené kontakty platící v letošním roce pro zápisy z kronik ze všech minulých let. Prostě od akci ŠTAFETA: té doby, co jste se zapojili do jeho předvánočního email: [email protected], [email protected]; roznášení. Budete-li tedy pevná linka: 543 245 134, 543 241 301 mít něco k uveřejnění, (i záznamník); mobil: 605 468 682 (T-Mobile) zašlete to prosím na níže 723 872 753 (Eurotel), poštovní adresa pro uvedený kontakt. Za příspěvky do Almanachu: Stanislava Vachová, odměnu za vaši pomoc, Úvoz 56, 602 00 BRNO v případě uveřejnění Za organizátory se stiskem levice děkuje příspěvku v Almanachu, Stanislava Vachová - Teti, vám bude dodána jeho CD 1. středisko "Řehoře Mendla" Brno verze. V případě požadavku vrácení zaslaných materiálů je toto (zvýraznění redakce NDS) nutno uvést. _____________________________________________________________________________________ Skautská symbolika „Světla betlémského“ upravený výňatek ze zprávy dodané redakci NDS na konec roku 2002 Krátce před Štědrým dnem převážela „Betlémské světlo“(BS) štafeta skautů do Brna a odtud rychlíkovými spoji hvězdicovitě do celé ČR… Pro přerovský region (Kojetín, Přerov, Lipník a Hranice) byl letos směrodatný rychlíkový spoj, jedoucí na trati Brno-Bohumín – vlak č.433 „BESKYD“ s příjezdem do Přerova dne 21.12. v 07.05 hodin. Obdobně jako u nás se BS rozdává i v SRN, Švýcarsku a Itálii. V ČR se akce BS ujali skauti, v sousedním Rakousku též hasiči a sportovní spolky. Mezinárodní skauting se této služby s úspěchem začal ujímat i v zámoří, především v USA. „BETLÉMSKÉ SVĚTLO“ signalizuje „všem lidem dobré vůle“ sváteční symbol vánočního POKOJE a MÍRU, který byl respektován též za první světové války i na frontových liniích a vojákům na obou frontách vléval do duší pocit naděje - vrátit se jednou do svých domovů, mezi své rodinné příslušníky, přátele a blízké … Pro BS si mohli na přerovské vlakové hlavní nádraží přijít (kromě skautů) i řadoví občané města, nebo si ho odnést z farního kostela sv. Vavřince v sobotu 21.prosince. Každému zájemci byl k dispozici nejen po ranní a večerní bohoslužbě, ale také během celých vánočních svátků. Kdokoliv z občanů našeho regionu si mohl odnést symboliku BS do svých domácností a rozsvítit jím svíčky u betlémů a na vánočních stromcích. „Betlémské světlo“ bylo také možné získat od 21. prosince i v našem bytě v Domě s pečovatelskou a ošetřovatelskou službou na Jižní čtvrti I/25 v Přerově (přízemní byt č. 013). - Oldskaut A L B I _____________________________________________________________________________________ 5

Loňského roku byl nově opraven kostel sv. Jakuba ve vsi Svatý Jakub. Klub kutnohorských oldskautů, který tam uspořádal výlet, pozval i své přátele Sokoly a bratry oldskauty z Kolína a Čáslavi. Kostel, zasvěcený svatému Jakubovi, synu Zebedeovu, snad býval i součástí poutní cesty do španělské Compostely, však se také nazýval Malá Compostela. Byl založen Marií, vdovou po odbojném moravském pánu Slaviborovi a jejími syny Slaviborem a Pavlem na znamení pokání za manžela a otce, aby z něj alespoň po smrti sňali kletbu. Svatý Jakub ležel na panství Mariina bratra Miroslava z Cimburka. Byl vysvěcen dne 19. listopadu 1165 Danielem XIII. Pražským biskupem za přítomnosti krále Vladislava I a královny Judity. Stručně trochu historie: na svatojakubské tvrzi žil na přelomu 16. a 17. století Vilém Konecchlumský z Konecchlumu, direktor stavovský, jeden z 27 pánů popravených na v obnovené podobě i s reliéfy postav biskupa Staroměstském náměstí v Praze, pohřbený Daniela, svatého Jakuba s oběma syny v Třebomíně. Jeho náhrobek dnes zdobí interiér zakladatelky, krále Vladislava, biskupa Zdíka a kostela. V roce 1742 císařovna Marie Terezie žehnající postavou Krista nad vchodem, na z věže svatojakubského kostela pozorovala bitvu románský sloh nezvyklými. u Chotusic. Svatý Jakub, který stojí nedaleko Kutné Hory, V 19. století hraběnka Kateřina d´Arco z Itálie se vyplatí navštívit a připomenout si dobu na návštěvě u svého bratra, majitele zdejšího prvních našich králů. novodvorského panství, zde zemřela a byla Realitu 21. století připomíná jen zcela nový pochována. Rokokový náhrobek na jejím hrobě oltář a zařízení interiéru, když po opakované patří k těm nejkrásnějším v interiéru kostela. návštěvě zlodějů v kostele nezůstalo vůbec nic Přestože kostel sv. Jakuba byl ve 20. století z původních předmětů, a také zvuk letadel ozdobou většiny učebnic historie jako symbol z blízkého vojenského letiště. románského slohu, pomalu chátral, až první roky Psáno v listopadu 2002 – Ladislav Marek. nového století daly kostelu zaskvět se ____________________________________________________________________________________ _ Redakce zpravodaje „Na dobré stopě“ všem čtenářům i přispěvatelům ze srdce přeje skautského ducha, odvahu a vytrvalost, i dostatek humoru a dalšího „vybavení k vyplutí“ do roku 2003 ! 6

O přátelství (z básnické sbírky „Jen tak“ autorky Aleny Břeňové)

Přátelství je víc než láska, když nevíme, kudy kam, je vždy nablízku člověk, který nám věří, který v nás vidí to nejlepší, to, čím doopravdy jsme.

Přátelství je víc než něha, je soucit, je sounáležitost, je podpora na cestě k cíli, kterým je smíření sama se sebou a nalezení místa ve svém srdci, kam se budeme utíkat pro bezpečí.

Přátelství je víc než štěstí, když bloudíme po cestách, kde pro nás není místo Přátelství a kde o nás nikdo nestojí. je víc než láska a něha a štěstí. Tvůj přítel Přátelství vždy věrně po Tvém boku, je láska, je s Tebou, která prozařuje naše životy ať se děje, co se děje. a povznáší nás k Pánu. _____________________________________________________________________________________

PLNÍME OPRAVDU TŘI ZÁKLADNÍ POVINNOSTI? (Zamyšlení nad nedostatky duchovní výchovy v našem skautingu.) Je to zarážející a politováníhodné: skauting ponechává ladem právě to nejdůležitější pole svého působení! A netýká se to jen skautingu našeho, jemuž lze jako omluvu, jen ovšem částečnou a postupně už jen pokryteckou a opravdových skautů nedůstojnou, uznat několik okolností: že totiž žijeme v zemi silně ateizované, v zemi s následky mravních deformací jak z doby totality, tak z nejnovější doby nekritického a někdy i hloupého přejímání všeho amorálního, co přichází - nabízeno vtíravou rukou trhu - z bohatého Západu. Nedostatek účinného působení v oblasti, o níž zde bude řeč, jeví se zřetelně i v tzv. společnosti blahobytu. Ba, nejvíce právě tam! Oč tedy jde? Jde o to, že skauting by měl své krásné heslo "Buď připraven" naplňovat v duchu tří hlavních povinností, vepsaných do základů skautství R. Baden-Powellem, tím, že vyzbrojí mládež, o kterou nám především jde, preventivními zásadami i radami, jak se chránit před nebezpečím všeho druhu. Ano, v oblasti fyzické existence člověka to skauting zajisté činí: učí, jak se vyhýbat fyzickým nebezpečím všeho druhu i jak přežít v mezních situacích. Dojde-li už k fyzickému úrazu, jak se zachovat při první pomoci atd. To je tedy v pořádku a je to i chvályhodné: skauti a skutky jsou od dětství varováni před jedovatými rostlinami, houbami, hady, jsou varováni před nebezpečím blesku při bouřkách v krajině a před nebezpečím úrazu či omrzlin v horách, před nebezpečím, číhajícím na plavce v neznámých vodách atd. atd. Ale to vše se týká jen těla, zatímco oné nejdůležitější, nejcennější složce lidské bytosti - duši - a její ochraně před tisícerým nebezpečím v divokých a ne vždy čistých vodách života – není, až na nepatrné výjimky - věnována preventivní nauka, jak se chránit i bránit, téměř žádná. A dodejme hned, že je to i tím, že jde o vskutku obtížný výchovný úkol, na který mnohý mladý vůdce - často i vrstevník nebo věkem nepříliš vzdálený, nezkušený člověk prostě nestačí! Řeknete: ochranou lidské duše jsou přece některé body skautského zákona! To je pravda - ale samotná formulace dotyčných bodů - například "Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích", vyznívá jen jako definice hotového stavu: skaut takový a takový je. Ale mladému člověku, který nezkušeně, zvídavě a někdy i rozpačitě stojí na prahu života, třeba otevřeně objasňovat mnohá nebezpečí, která přináší dnešní doba a její nedobré sugesce přes media

7

a přes špatné vzory mnoha lidí, kteří stojí v centru pozornosti, často právě pro svou amorálnost. Je třeba otevřeně říkat mladým lidem, že tisíckrát horší než hadí uštknutí je uštknutí scestnými, často až deviantními vzory a nabídkami. Tělo, v němž po uštknutí zmijí koluje nebezpečný jed, se ubrání i vyléčí mnohem snáze, než duše otrávená jedem pornografie nebo nakažená infekcí zvrácených hodnotových měřítek – takových, kde peníze, moc, sláva a sex (ten promiskuitní, nemající s láskou nic společného, a dnes propagovaný až ke zvrhlým formám) stojí klamně na prvních místech! A tak se poctivě ptejme: dělá náš skauting v tomto ohledu dost pro ochranu mladých (a nejen těch mladých!) duší? Asi sotva, porovnámeli množství knih a příruček, týkajících se problematiky kultivace těla, jeho obratnosti, otužování, zocelování a zdravotní ochrany, s minimem pozornosti, kterou věnují skautští vychovatelé všech stupňů kultivaci duchovní stránky lidské bytosti a její ochraně před zhoubnými vlivy. Troufne si snad někdo tvrdit, že mravní nákazy, ohrožení a přímo zhouby duše je dnes méně než kdykoliv dřív?! Nedomysleli jsme skautské ideje a cíle, jestliže heslo "Buď připraven" aplikujeme jen na fyzické záležitosti! Nedorostli jsme vznešených cílů skautství, jestliže za zněním tří principů - zmíněných a dnes tak často u nás zamlžovaných povinností k Bohu, bližním a sobě (a v tom pořadí, jak je Baden-Powell jmenoval, nikoliv, jak jeden čelný činovník v TV uváděl, totiž nejdřív povinnost k sobě, pak ke společnosti - a nakonec, velmi mlhavě, k "něčemu co nás přesahuje"…!), tedy: jestliže za zněním tří základních povinností neslyšíme i příkaz v tomto duchu mládež vést, vychovávat a chránit! Chceme-li nejen udržet, ale zdokonalovat a prohlubovat náš český skauting jakožto výchovné hnutí, musíme pro to dělat daleko, daleko víc! Nesmíme se ani ohlížet na jiné země, kde snad úpadek mravních kritérií je podobný, nesmíme se ani dát ukolébat potěšujícím faktem, že některé naše oddíly pracují v tomto ohledu přece jen lépe, nesmí nám stačit ani konstatování, že velký kus dobré práce ve zmíněném smyslu koná už řadu let např. ELŠ, její Lesní škola i její každoroční semináře, nebo časopis "Na dobré stopě" a podobně. Tato dobrá znamení jsou jen jako modrojasné trhliny na obloze zatažené černými mraky nevíry ve vyšší smysl života, nevíry ve věčné hodnoty, ke kterým je třeba směřovat veškeré naše úsilí - tedy i skauting. Bratři a sestry, udržme a pozvedněme náš skauting, tuto nádhernou výchovnou metodu i šanci pozvednout mravně celý národ! Nepromarněme, nevzdejme tuto ohroženou šanci! Je povinností každého z nás, kdo jsme se kdysi zavázali činovnickým Slibem k plnění čestného úkolu výchovy (ano, výchovy, nikoliv jen k vedení a organizováni všelijakých akcí, akciček a

8

zábaviček! Cílem nejsou mělké atrakce, ale lidská důstojnost, kultivovaná výchovou a sebevýchovou!), abychom se k věci vyslovovali, věc duchovní výchovy hájili a prosazovali, abychom hledali a realizovali nejvhodnější a nejúčinnější metody, jak ochránit mladé duše před všudypřítomným Zlem. Neboť, jak praví Evangelium: "Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?" (Lukáš 9,25) Ladislav Rusek - Šaman (psáno v srpnu L.P.2002)

Necítí snad někdo, že by se „slušelo“ br. Šamanovi oponovat a dokázat, že všechno je jinak a lépe? Není zvláště dnes zapotřebí „ten správný optimismus? Jenže - kde vzít důkazy k takovému optimismu? Slýcháme např. argument, že každá skautské akce už svým pojetím je jaksi „v pořádku“ a automaticky „je lepší“ než řada jiných a tedy není třeba se trápit vyzdvihováním zrovna duchovních věcí. Jindy opravdu vidíme na programu skautského „podniku“ bod, který se týká „péče o duši“ (abychom to pojmenovali s klasikem) a také účastníci se to většinou pochvalují: např. jak krásná byla chvíle putování se svíčkami na místo meditace... Ostatně – namítnou ti přemýšliví – máme-li duši a jestli je podle bratra Šamana (a vůbec podle křesťanské kultury) tím, co je na člověku to nejcennější, pak se ta duše sama stará, aby nepřišla zkrátka! Každý to přece zná: ozývá se v našem svědomí! A se svým svědomím přece konec konců každý musí „vycházet po dobrém“. Pokud jsem dosti věrně reprodukoval některé obvyklé zdrženlivé reakce na snahu zvýraznit „duchovní rozměr skautingu“, pak jsem dokázal jen jedno: že má br. Šaman pravdu v tom, že na prvním místě napořád máme „péči o sebe“ a věci

bližních i „působení Boží“ přicházejí, žel jaksi zkrátka. Anebo je to jinak? Co když člověk vlastně nemá jinou možnost než sebe i svět vidět a poznávat jen skrze „okénko své duše“? Nebo to tak úplně neplatí? Praxe „fyzického života“ tomu v mnoha případech dosti odporuje - život se přece dá žít „normálně“ bez velkých starostí o duši. Jak vidno, pochybností se nelze jen tak snadno zbavit: co kdyby tomu bylo přece tak, že nejvíc záleží na tom, co není vidět? A. de SaintExupéry, kterému se vlastně připisuje ono upozornění na „něco, co nás přesahuje“, vyjádřil značně znepokojivě to, k čemu nabádal (zdánlivě pokojně) T.G.M., když říkal, že „věčnému věčné nemůže být lhostejné“. Nezbývá zřejmě, než se snažit pořád a stále o „odpor“ vůči „jednoduchým řešením“. A protože „pozdě bycha honiti“ bude platit zřejmě i v roce 2003, přijměme raději dobrou radu, že je dobré vracet se stále k tomu nejtěžšímu: k preven­ tivním snahám předcházet příčinám, než abychom jen pracně napravovali důsledky. Kéž by se dařilo, aby i zpravodaj NDS svým malým dílem nadále mohl přispívat.

Znovu prosíme odběratele, aby se spojili s redakcí NDS (tel. 281865223) anebo raději zaplatili – jako ostatně již řada předplatitelů – svůj příspěvek na rok 2003 spolu s poplatkem na 2004 a nenechávali redakci v současné nepříjemné situaci, kdy se naše finanční prostředky vůčihledně tenčí. Všichni, kdo zaplatili více, mají svoje předplatné již převedeno na rok 2003, a to s „výhodou“ toho, že pro ně již neplatí o 10 % zvýšené předplatné. Doufáme, že je pochopitelné, že se i nadále nebráníme přijímat vyšší částky i na jeden rok – pokud to předplatitel výslovně redakci sdělí. Apelujeme také na ty, kdo mají ještě dluh z roku 2002, aby zaplatili již vyšší sumu 110,-Kč. 9

Rozhovor s br. Jiřím Navrátilem, místostarostou Junáka Otázka redakce NDS: Milý bratře místostarosto, tys byl v minulém roce účasten za Junáka na XV. jednání konference pro katolické skauty v řecké Tesalonice/Soluni - jak k tomu došlo? Odpověď:

Junák jako člen ICCS (Mezinárodní katolické skautské konference) obdržel toto pozvání na dny 10.-13. července 2002. Využil jsem příležitosti, že jsem se účastnil za Junáka světové konference WOSM rovněž v Soluni a po dohodě s ODV jsem se konference také zúčastnil.

Otázka: Odpověď:

Co to je ICCS a kolik má členů? ICCS je „permanentní konference“ katolických skautských vůdců a činovníků, poskytující příležitosti k výměně zkušeností z pohledu katolické víry a zkušeností s duchovní výchovou ve skautingu. Setkání, o kterém hovoříme, bylo příkladem činnosti v jejím rámci. ICCS má ústředí v Římě. V roce 2002 měla ICCS celkem 50 členských asociací, z toho 19 v Evropě vč. Izraele a Palestiny; Junák je jednou z členských asociací v Evropě.

Otázka:

Existuje také obdobná „konference“ pro katolické skautky a jestliže ano, jak se jmenuje?

Odpověď:

Ano, je to ICCG - Mezinárodní konference katolických skautek - Junák je také jejím členem. Myslím, že o jednom jejím semináři onehdy referovala ses. Zuzana Vankeová.

Otázka:

Ale vraťme se k tématu - co konkrétně bylo na pořadu v Soluni?

Odpověď:

Ústřední téma znělo: „Nové výzvy, nová angažovanost katolických skautů“. Materiály, které jsem přivezl, jsem předal redakci NDS pro další využití. Mezi nimi jsou i krásné písně - doporučuji redakci NDS, aby některé pro čtenáře 10

reprodukovala. Předal jsem rovněž brožurku s názvem „Evangelium a skautský život“ - jistě bude také využita. Otázka:

Je zřejmé, že je řada zemí v Evropě, kde jsou skautské katolické asociace samostatné - liší se jejich život a práce s mládeží opravdu tak podstatně od praxe v ČR, kde jsou oddíly se zvýrazněnou duchovní výchovou např. podle praxe římskokatolické církve organizovány zcela v rámci „normálních“ středisek?

Odpověď:

Myslím, že čtenář NDS odpověď vlastně zná. Myslím tím otiskované informace o katolických skautských svazech anebo čtení na pokračování, která většinou vycházejí z osvědčené praxe zahraničních tzv. „čistě“ katol. skautských svazů. Jiným jistě charakteristickým znakem katolických oddílů ve světě i u nás je, že děti slouží v rámci mše sv. jako ministranti, ale také se účastní akcí Charity apod. U nás se někdy dostává program takových oddílů do nesouladu s akcemi jejich středisek, protože dávají přednost akcím např. spojeným s církevními svátky, poutěmi apod. Takové problémy přirozeně samostatný katolický skautsky svaz ve světě svaz nemá. Na druhé straně je však pro samostatné katolické svazy organizačně náročnější uskutečňovat „skautské bratrství“ jako praktickou, „ekumenickou“ spolupráci. Konají za tím účelem např. i podobné akce jako jsou naše semináře ELŠ.

Otázka:

Jakou měl seminář vazbu na XV. Světový den mládeže v r. 2000? A kdy se bude konat další?

Odpověď:

Účastníci semináře obdrželi původní program XV. SDM 2000, obsahující papežské poselství, příklad spolupráce ICCS a ICCG při vigilii 17 srpna 2000 a např. také modlitbu B.P. (v závěru tohoto rozhovoru je její překlad). Další SDM se bude konat v srpnu 2005 v Německu.

Otázka:

Mohli bychom my v Junáku použít něco z praxe ICCS?

Odpověď:

Již jsem doporučil písně. Kromě toho v dovezených materiálech jsou zajímavé podněty k sociálně-kulturním aspektům výchovy - doporučoval bych je postupně dát čtenářům NDS a prostřednictvím ODV i Junáku k dispozici. Nechci tím říci, že zvláště duchovní odborky Junáka bude třeba podle nich přepracovávat, ale jistě by tyto písně byly použitelné v rámci ELŠ a DELŠ nebo i v kategorii „MZS+H“. V přivezených podkladech semináře je i pořad bohoslužby, který by možná mohl posloužit jako jeden ze vzorů pro naši praxi.

Otázka:

Můžeš, prosím, uvést alespoň to nejdůležitější z výchovných aspektů semináře?

Odpověď:

Myslím, že to je především těžiště přednášky prof. Teódulo Garcia Regidora z Madridu s názvem „Nové výchovné výzvy“; v ní účastníky v úvodu upozornil, že pojem „challenge=výzva“ má synonymum „dare=odvážit se“ - tak snadno a bez okolků se totiž jakákoliv obtížná situace, vyžadující odezvu a řešení napjaté situace dnes označuje tímto pojmem. Autor upozorňuje, že jedním z faktorů, které ovlivňují nejvíce potřebu výchovy, je tzv. globální a strukturální změna společnosti. V reakci na to se objevuje: 11

- transformace kultury v souvislosti s kolapsem sociálních institucí a vznikem nových forem vlastnictví - v souvislosti s tím dochází k poznání, že výchova má rovněž funkci „socializace“ - fenomén „megapolis“ - velkých městských konglomerací, jež ovlivňují sociální koexistenci co do struktury i životního stylu - přinášejících „rizikovou společnost“ - velké ovlivnění rodinného života jak co do jejího složení tak funkce, opět spojených s velikými riziky. Snahy, které tomu čelí, se orientují na „zlepšení výkonu“, „obnovení ztraceného pořádku“ anebo obnovení „kultury práce“. „Nový humanismus“ ve smyslu nového zprostředkování vztahů mezi osobami (interpersonálními vztahy) a sociálními vztahy by dle autora měl oslovovat všechny, kdo pečují o spirituální rozměr skautské výchovy (služby ve prospěch království Božího na zemi). Z toho doporučuje odvodit nové cíle skautské výchovy v křesťanském pojetí. Za redakci NDS děkuje za rozhovor, který se uskutečnil částečně osobně a částečně „korespondenčně“, Kamzík Poznámka: je dobře, že redakce NDS „nevzdává“ občasné rozhovory, a nejen to - rád bych poděkoval za instruktivní zpracování tohoto interview. J. Navrátil ____________________________________________________________________________________ Příloha: modlitba Baden-Powella:

perspektivu, jasnější pohled na vše, co nás čeká a co vytváří příležitosti, které se nám otevírají. Tímto způsobem bychom chtěli pokračovat v posílené víře plnit naše poslání podporovat ideály i sílu humanity a díky hlubšímu pochopení pomáhat radostně naplňovat životem Tvoje přikázání míru a dobré vůle na Zemi. Otče, vyslyš naše prosby!

Otče nás všech, dnes jsme se sešli zde před Tebou. Jsme velké shromáždění pocházející z miriády vzdálených zemí, zastupující mnoho ras, avšak jsme jedno v rámci našeho bratrství před Tebou, Svatý Otče. Prosíme Tě, abychom při svém sdílení se zde z moci Tvého svatého Ducha mohli získat širší

NĚKTERÉ PÍSNĚ ZE SOLUNĚ

12

____________________________________________________________________________________ Dům stojí ve tmě tma stojí okolo jen jedno okno svítí někdo řekne – zoufalství někdo řekne – naděje a váhy nejsou po ruce jen – rozhodnutí.

Jakub S. Trojan ____________________________________________________________________________________ 13

Nechte si vidličku Když bratr Jim zaslechl v telefonu hlas Marty, vždycky se mu na tváři objevil úsměv. Nejen, že byla jedna z nejstarších členek kongregace, ale byla rovněž i jednou z nejvěrnějších. Zdálo se, že z tetičky Martie, jak ji všechny děti oslovovaly, všude vyzařuje víra, naděje a láska. Tentokrát měl ale pocit, že se v jejích slovech skrývá neobvyklý tón. "Pane kazateli, mohl byste se u mě dnes odpoledne zastavit? Potřebuji s vámi mluvit." "Samozřejmě. Budu tam kolem třetí. Vyhovuje to tak?" Jak tak seděli naproti sobě v tichu jejího malého obývacího pokoje, Jim se dozvěděl příčinu toho, co vycítil v jejím hlase. Marta mu sdělila, že u ní doktor právě objevil v minulosti nezjištěný nádor. "Říká, že mám asi šest měsíců života." Martina slova byla bezesporu vážná, ona však zůstávala nevýslovné klidná. "Moc mé mrzí..." ale než mohl Jim větu dokončit, Marta ho přerušila. "To není třeba. Bůh byl ke mně dobrý. Prožila jsem dlouhý život. Jsem připravená odejít. Vy to víte." "Ano, vím," zašeptal Jim a konejšivě přikývl. "Ale já s vámi přesto chci mluvit o svém pohřbu. Přemýšlela jsem a je zde několik věcí, o nichž vím, že bych si je přála." Ti dva dlouhou dobu tiše rozmlouvali. Hovořili o Martiných oblíbených církevních písních, o úryvcích z Písma svatého, které pro ni v průběhu let mnoho znamenaly, a o množství vzpomínek, které spolu za těch pár let Jimova působení ve společenství Central Church sdíleli. Když se zdálo, že už

probrali téměř všechno, tetička Martie se odmlčela, pohlédla na Jima s jiskřičkou v oku a dodala: "Ještě něco, kazateli. Až mě budou pochovávat, chci mít v jedné ruce svoji starou Bibli a v druhé vidličku." "Vidličku?" Jim si sice byl jistý, že slyšel správně, ale velmi ho to překvapilo. "Proč chcete být pohřbená s vidličkou?" "Přemýšlela jsem o všech těch církevních večeřích a banketech, kterých jsem se za všechna ta léta zúčastnila," vysvětlovala. "Ani bych je všechny nedokázala spočítat. Ale jedna věc mi utkvěla v paměti. Když se na těch velmi pěkných shromážděních už skoro dojedlo, obsluha nebo hostitelka přišly sebrat špinavé nádobí. Ještě teď slyším ta slova. Při těch nejlepších hostinách se ke mně totiž vždycky někdo naklonil nad rameno a zašeptal: "Můžete si nechat vidličku." "A víte, co to znamenalo? Následoval moučník! Ne nějaký aspik nebo puding ani zmrzlina ne. Na ty člověk nepotřebuje vidličku. Šlo o ty dobré věci, jako je čokoládový dort nebo třešňový koláč! Když mi řekli, že si můžu nechat vidličku, věděla jsem, že to nejlepší teprve přijde!" "A přesně o tom chci, aby lidé na mém pohřbu mluvili. No, mohou také mluvit o všech těch dobrých časech, co jsme spolu prožili. To by bylo pěkné. Ale až budou chodit kolem mé rakve a budou se dívat na mé pěkné modré šaty, chci, aby se jeden druhého ptali: ,Na co ta vidlička?´ Chci, abyste jim to řekl. Chci, abyste jim řekl, že jsem si nechala vidličku, protože to nejlepší teprve přijde."

J. Canfield a M. V. Hansen "Slepičí polévka pro duši", vydal Health Communications Inc., Florida – USA (převzato z příručky Mana pro tento den, 4. čtvrtletí 2002) ____________________________________________________________________________________________

14

Nejlepší přání Náčelník Čirokézů měl čtyři syny. Všichni se narodili na stejný den. K jejich patnáctým narozeninám pro každého z nich chystal velký dar. Rozhodl se, že každému synovi splní to, oč požádá. Již dlouhou dobu se na tento den připravoval a pro každého ze svých synů chystal to, o čem věděl, že bude nejvíc potřebovat. Svoje syny dobře znal - vždyť každý den je sledoval laskavýma očima, ochraňoval je i učil. Již patnáct let ... Konečně nastal ten slavný den. Před náčelníka předstoupil první syn. Na svého otce se podíval tvrdým, přímým pohledem a řekl: "Neprosím tě, otče, o nic. Jsem dost velký na to, abych se o sobe postaral sám." Náčelník mu překvapeně odpověděl: "Ale vždyť ti mohu nabídnout dary, o kterých nemáš ani tušení. Takové dary, jaké by rád přijal každý statečný bojovník." Avšak syn odmítl: "Jiný - možná. Ale já ne!" Otočil se k otci zády a odešel. A již před náčelníka nedočkavě vběhl druhý syn. "Já tě, otče, žádám o nejrychlejšího koně a tvou ručnici. Ještě dnešní noci se chci vydat na výpravu do údolí Zlaté řeky." "Ach, synku," smutně se zeptal náčelník, "proč chceš svůj život zbytečně vydávat v takové nebezpečí? Vždyť z údolí Zlaté řeky se dosud žádný člověk nevrátil živý." Ale já se vrátím", sebevědomě odpověděl druhý syn", a u všech táborových ohňů se bude o mé výpravě hovořit. A já budu slavný!" Náčelník opět smutně pokýval hlavou a dal pokyn, aby přivedli nejrychlejšího koně a přinesli jeho ručnici. Pak se ještě jednou obrátil ke svému druhému synovi a řekl: "Zklamal jsi mě svým přáním. Pro tvou statečnost a sílu jsem měl připravený jiný dar." Ale druhý syn ho již neposlouchal. Rychle naskočil na koně a tryskem zmizel v dáli...

Před náčelníka se postavil třetí syn. Chvíli rozpačitě stál a nic neříkal. Až po chvíli se ozval jeho hlas: "Dosud jsem, otče, příliš nepřemýšlel o tom, jaký dárek bych si od tebe měl přát. Teď mě napadá, že by bylo krásné, kdyby moje teepee stálo stranou od tábora, na kraji palouku, kde začíná sosnový háj. Ráno se tam budu moci pozdravit se sluncem jako první - a když se bude Slunce ukládat ke spánku, jako první mu zamávám. Ve dne budou mými přáteli barevní motýli a zpěvaví ptáčci. Potok v trávě mě bude svým bubláním probouzet a vůně sosen mi poví pohádku na dobrou noc." Náčelník se usmál a řekl: "Je vskutku zvláštní tvoje přání, mé dítě. I pro tvé citlivé a pozorné srdce jsem měl připravený jiný dar. Ale stane se ti, jak sis přál." Nakonec předstoupil před náčelníka poslední, čtvrtý syn. Dlouze se mu zadíval do očí a řekl: "Mým největším přáním, otče, je být stále s tebou. Toužím jít tvou cestou. A věřím, že to s tvou pomocí dokážu." Náčelník pokýval hlavou a pravil: "Ano, ty jediný žádáš dar, na který měl právo každý můj syn. Tvé přání prozradilo, že ty jediný jím opravdu jsi."

povídek 1987

Ze samizdatového sborníku "Duch a život", Praha

_____________________________________________________________________________________

15

Jedno zamyšlení nad nedostatkem času… Myslím, že rok 2003 nám stěží přinese úlevu v jedné věci: nedostatku času. Ano, přiznávám, patřím také k těm, kdo si na nedostatek času stýskají. Před koncem roku 2002 se mi přihodilo, že jsem strávil – považte – celé dva dny mimo svůj byt a neměl jsem tam televizi. Ale – měl jsem tam knížky, a tak jsem se ponořil do povídek K. Čapka – a také jsem tím pádem mohl nad lecčím přemýšlet. Objevil jsem velkou a známou věc: moc času mi „krade“ televize! U knížky mohu strávit stejný čas a ještě si třeba něco vypsat – u televize to prostě nestíhám. Jaký jsem udělal závěr? Ne – neudělal jsem novoroční předsevzetí „už nikdy televize“. Teď jsem však už zase doma a televize poslušně nabízí, co má. A ejhle, má co nabídnout: zrovna v neděli 5. ledna jsem po Křesťanském magazínu ještě u aparátu počkal a sledoval jsem pořad o péči o děti s Dawnovým syndromem. A užasl jsem nad tím, jak někteří rodiče – samozřejmě především maminky – dokáží „vzdorovat“ obvyklému soudu zdravotníků: „toto dítě je vychovatelné, ale ne vzdělatelné“, a nevzdat se. Příklady toho, co dokážou tyto děti s trpělivou pomocí dospělých, mne doslova vyvedlo z míry. Takže vidíte – také televize je někdy tak dobrá, že ještě druhý den dobře vím, co mně oslovilo. Naši skautští pedagogové ostatně již mnohokrát doporučovali, abychom nemluvili „proti“ televizi, ale s dětmi hovořili o tom, „co nám dává“. Abychom v rozhovoru dětem pomáhali pěstovat tu schopnost, aby to co viděly, také uměly zhodnotit. Nu, co říkám, s dětmi!? Mravokárce mi hned připomene se vztyčeným prstem: „všichni a všechno přece mají hodnotit a nenechat si to pro sebe!“ Nu, dobře, co mí tedy nejvíce utkvělo v paměti? Jeden z těchto „postižených“, kterého napřed maminka začala vzdělávat a jenž se už dnes sám vzdělává a dokonce píše knížky, dostal od reportérky otázku: „co je pro tyto děti to nejdůležitější?“ A jeho odpověď mne velice udivila: „nejdůležitější je něha!“ Něha? Vždyť v průběhu pořadu uváděl potřebu vzdělání, společenství se stejně postiženými i se „zdravými“, láskyplné vztahy – a teď něha! Uhádli jste – brzo to reportérka vysvětlila. Ale i to vysvětlení mne zaujalo, protože mi objasnilo, proč se tito naši bližní stále sebe navzájem i svých dospělých či „normálních“ sourozenců, přátel a vychovatelů dotýkají, drží za ruce, rozdávají polibky a “tulí se k sobě“. A následně se mi vybavilo, kolikrát jsem ještě jako vůdce tábora „nahrazoval“ těm malým maminku a „utěšoval je“. Ale až dodnes jsem tuhle „službu“ neměl spojenou s pojmem „něha“. Ano – snažil jsem se být „něžný“ – teď mi to však „utkvělo v mysli“: jak my skautky a skauti chápeme NĚHU v našem „výchovném systému“? Aby mi bylo správně rozuměno: nehoruji pro další odborku pro vlčata a světlušky! Prostě mi to nedá, abych se sebe a teď i čtenářů NDS docela vážně nezeptal, jak něhu vůči našim bližním zařadit do výchovy. Bude z toho anketa? Nevím. Ale vzpomínám si teď, když vím jak je něha důležitá, že když jsem byl ještě malý, tak mi nechyběla, a proto po tolika, tolika létech cítím velkou vděčnost…

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16