Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY NA STŘEDNÍ ŠKOLE
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Mgr. Dita Janderková, Ph.D.
Brno 2010
Ing. Veronika Vondrušková
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Sociálně patologické jevy na střední škole vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Dity Janderkové, Ph.D. a s použitím pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Brně dne 30. května 2010
....................... Ing. Veronika Vondrušková
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Ditě Janderkové, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům z vybraných středních škol, kteří vyplnili dotazník a poskytli doplňující informace, které mi byly nápomocny při zpracování bakalářské práce.
VONDRUŠKOVÁ, V. Sociálně patologické jevy na střední škole. Bakalářská práce. Brno : Mendelu, 2010.
Abstrakt Bakalářská práce pojednává o výskytu sociálně patologických jevů na středních školách se zaměřením na problematiku šikany. Teoretická část práce se zaměřuje na výčet základních sociálně patologických jevů, jako jsou patologické závislosti, záškoláctví, xenofobie, rasismus a také šikanování a jiné formy násilného chování. Následně se blíže věnuje šikaně. Jsou popsána jednotlivá stádia a druhy šikany, možnosti jak rozpoznat její projevy a v neposlední řadě, jak má vypadat první pomoc pedagogů a rodičů při odhalení šikany. Nakonec je zdůrazněna nezbytnost prevence sociálně patologických jevů s důrazem na šikanu. Jako zdroj těchto informací posloužila dostupná odborná literatura a internetové odkazy týkající se daného tématu. Cílem praktické části je zjistit aktuální stav šikany na vybraných středních školách pomocí pedagogického průzkumu. První z vybraných škol je obchodní akademie, druhou školou je pak gymnázium. Pedagogický průzkum zahrnuje dotazníkové šetření s žáky prvních a čtvrtých ročníků a individuální řízený rozhovor s pedagogy vybraných škol. Výsledky z dotazníkového šetření jsou zpracovány do tabulek a grafů a jsou doplněny o údaje získané z rozhovorů.
Klíčová slova Sociálně patologické jevy, šikana, prevence, pedagogický průzkum, dotazník, rozhovor.
5
VONDRUŠKOVÁ, V. Socio-pathological phenomena in secondary school. Bachelor work. Brno : Mendelu, 2010.
Abstract The bachelor work deals with the incidence of socio-pathological phenomenon in secondary schools with the intention of the issue of bullying. The theoretical part focuses on list of basic socio-pathological phenomena, such as pathological addiction, crime, truancy, xenophobia, racism, and also bullying and other forms of violent behavior. Then the work specifies bullying.
There are
described
the various stages and types of bullying, ways to recognize its symptoms and finally the way in which the first aid of educators and parents at bullying detection is to look. Finally, there is emphasized the necessity of socio-pathological phenomena prevention with an emphasis on bullying. As the source of information served the available literature and web links concerning the topic. The aim of the practical part is to determine the current state of bullying in selected secondary schools through educational research. The first from selected schools is a commercial academy, the other one is a grammar school.
Pedagogical research
includes the survey of students of the first and the fourth year-classes and a controlled individual interview with teachers of selected schools. Results from the survey are processed into tables and graphs and they are supplemented with data obtained from interviews.
Key words Socio-pathological phenomena, bullying, prevention, pedagogice research, questionnaire, interview.
6
Obsah 1
ÚVOD....................................................................................................................................................... 9
2
CÍLE PRÁCE ........................................................................................................................................ 10 2.1
Hlavní cíl ....................................................................................................................................... 10
2.2
Dílčí cíle ........................................................................................................................................ 10
3
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ.................................................................................... 11
4
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................................................ 13
5
4.1
Sociální patologie .......................................................................................................................... 13
4.2
Výčet sociálně patologických jevů ................................................................................................. 13
4.3
Charakteristika sociálně patologických jevů ................................................................................. 14
4.3.1
Patologické závislosti .................................................................................................................... 14
4.3.2
Kriminalita, delikvence a vandalismus .......................................................................................... 18
4.3.3
Záškoláctví..................................................................................................................................... 19
4.3.4
Xenofobie, rasismus a antisemitismus ........................................................................................... 20
4.3.5
Šikana ............................................................................................................................................ 22
4.4
Prevence sociálně patologických jevů ........................................................................................... 28
4.4.1
Instituce v systému prevence.......................................................................................................... 29
PRAKTICKÁ ČÁST............................................................................................................................. 30 5.1
Dotazníkové šetření ....................................................................................................................... 30
5.1.1
Složení respondentů ....................................................................................................................... 30
5.1.2
Struktura dotazníku........................................................................................................................ 30
5.1.3
Administrace dotazníků.................................................................................................................. 31
5.1.4
Zpracování dotazníků .................................................................................................................... 31
5.1.5
Výsledky pedagogického průzkumu ............................................................................................... 32
5.2
Řízený rozhovor ............................................................................................................................. 42
7
5.2.1
Cílová skupina ............................................................................................................................... 42
5.2.2
Výsledky interview ......................................................................................................................... 42
6
DISKUZE............................................................................................................................................... 45
7
ZÁVĚR................................................................................................................................................... 48
8
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.................................................................................................. 50
9
POUŽITÉ ZDROJE.............................................................................................................................. 51
10
11
9.1
Bibliografické zdroje ..................................................................................................................... 51
9.2
Elektronické zdroje ........................................................................................................................ 52
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ........................................................................................................ 54 10.1
Tabulky .......................................................................................................................................... 54
10.2
Grafy.............................................................................................................................................. 54
SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................... 54
8
1 ÚVOD Důležitou součástí lidského vývoje a procesu socializace jedince je výchova. Při výchově dětí a mládeže nemůžeme pominout společenskou situaci, ve které vyrůstají. A jaká je kultura dnešní doby? Současná euroamerická kultura se nachází v krizi. Často se mluví o ztrátě hodnot a morálních zábran. Tradiční hodnoty se neuznávají, nové nejsou zakotveny, chybí řád. Vše navíc umocňuje stále se zrychlující vnímání času, ve kterém žijeme. Mění se pojem vzdálenosti. Vlivem televize, internetu, cestování je vše dosažitelné hned a bez rozdílu. Vědecký a technický pokrok nejde ruku v ruce s morálkou a mravnost mu je mnohdy překážkou. Dochází k problémům s vytvářením identity, jejíž součástí je i vědomí příslušnosti k rodině, národu. Zvyšují se nároky a není čas myslet na to, kdo jsme, co chceme a kam jdeme. Chybí smysl života. Výsledkem je chaos (Široňová, in Šišková, ed, 2008). Všechny tyto vlivy dávají živnou půdu pro vznik sociálně patologických jevů. V teoretické části své bakalářské práce se zaměřím na charakteristiku sociálně patologických jevů na střední škole. Mezi ty se řadí patologické závislosti, kriminalita, delikvence a vandalismus. Patří sem také záškoláctví, xenofobie, rasismus, antisemitismus a v neposlední řadě i šikanování a jiné formy násilného chování. Co vede žáky k projevům agresivity a násilnému chování? Dle mého názoru problém spočívá v deformované podstatě myšlení žáka. Mládež v dnešní době drtivou většinu svého času tráví zábavou na počítači, především hrami na internetu. Žijí v imaginárním světě a myslí si, že tento svět funguje i v realitě. Přestávají vnímat rozdíl mezi světem virtuálním a reálným. Nové přátele získávají pomocí různých online chatů, kde jim pomyslná anonymita umožňuje vydávat se za někoho jiného. Ztrácí kontakt s reálným životem a vzniká u nich problém navazovat skutečné vztahy. Na druhou stranu si neuvědomují možné následky svých činů. V rámci praktické části své práce jsem se rozhodla zabývat se blížeji šikanou na středních školách. Přestože se nejedná o pozitivní téma, není možné před ním zavírat oči a problémy nevidět. Je zapotřebí poukázat na možnosti prevence a předcházet tak katastrofickým důsledkům neřešených problémů.
9
2 CÍLE PRÁCE Bakalářská práce se zabývá výskytem sociálně patologických jevů na středních školách, se zaměřením na problematiku šikany. V teoretické části práce se nejprve zaměřím na výčet základních sociálně patologických jevů, jako jsou drogové závislosti, alkoholismus, kouření, kriminalita, virtuální drogy (televize, počítač, video), patologické hráčství (gambling), záškoláctví, xenofobie, rasismus a také šikanování a jiné formy násilného chování. Jednotlivé jevy budu popisovat a stručně analyzovat. Dále se budu zaměřovat na jeden z klíčových sociálně patologických jevů vyskytujících se v dnešním školství a tím je šikana. Popíši jednotlivá stádia a druhy šikany, možnosti jak rozpoznat její projevy a v neposlední řadě, jak by měla vypadat první pomoc pedagogů a rodičů při odhalení šikany. Nakonec bych chtěla zdůraznit nezbytnost prevence sociálně patologických jevů. Jako zdroj těchto informací bude sloužit dostupná odborná literatura a internetové odkazy týkající se daného tématu. Praktická část bude zaměřena na pedagogický průzkum prováděný na vybraných středních školách v Brně, kde zmapuji situaci ohledně výskytu šikany.
2.1 Hlavní cíl Hlavním cílem bakalářské práce je seznámit se s problematikou sociálně patologických jevů.
2.2 Dílčí cíle K dosažení hlavního cíle je potřeba dosáhnout nejprve cílů dílčích: -
charakterizovat vybrané sociálně patologické jevy, které se na střeních školách nejčastěji vyskytují,
-
popsat prevenci sociálně patologických jevů s důrazem na šikanu,
-
v rámci empirické části zjistit aktuální stav šikany na vybraných středních školách.
10
3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Data potřebná pro zpracování práce budu čerpat z různých zdrojů. Pro část teoretickou to budou především literární zdroje, legislativní předpisy a internetové odkazy týkající se daného tématu, které uvedu v seznamu použitých zdrojů. Čtenáře seznámím s pojmy týkající se zvolené problematiky s cílem zpracovat poznatky dle vytyčených cílů. Ke zjištění aktuálního stavu šikany na vybraných středních školách v rámci praktické části bude proveden pedagogický průzkum. Použita bude kvantitativní metoda dotazníkového šetření podpořená kvalitativní metodou řízeného polostandardizovaného rozhovoru, kde budu zjišťovat názory na danou problematiku z řad vyučujících. Dotazník je jeden z nejběžnějších nástrojů pro sběr dat u různých typů průzkumů. Skládá se ze série otázek předložených respondentům. Cílem je získat názory a fakta od respondentů (Kotler, 2007). Metoda rozhovoru (interview) je založena na přímém dotazování. Jedná se tedy o verbální komunikaci výzkumného pracovníka s respondentem nebo s více respondenty. Podle
struktury
otázek
rozlišujeme
rozhovor
standardizovaný
(strukturovaný),
polostandardizovaný a nestandardizovaný (nestrukturovaný). Standardizovaný rozhovor probíhá podle přesně daných otázek. Předem připraveny jsou i alternativy odpovědí. Dalo by se říci, že se jedná o dotazník zadávaný ústní formou). Polostandardizovaný rozhovor rovněž nabízí respondentovi alternativní odpovědi. Výzkumník navíc klade doplňující a upřesňující otázky. Při nestandardizovaném rozhovoru tazatel klade otázky, ale nemusí dodržovat připravené schéma pořadí a obsahu otázek (Foret, Stávková, 2003). Zpracování těchto metod bude provedeno na základě analýzy1 a komparace2 s využitím standardních produktů Microsoft Office.
1
Českým ekvivalentem je rozbor, tzn. členění komplexní a složité problematiky na dílčí problémy, zkoumání
vztahů mezi nimi (Analýza [online], 2006). 2
Komparace neboli srovnání je logicko-myšlenkový proces, kterým zjišťujeme shody a rozdíly mezi jevy.
Nezbytnými složkami jsou analýza a syntéza (Komparace [online], 2006).
11
Pedagogický průzkum probíhal v průběhu měsíce března roku 2010 na dvou středních školách. První z nich byla obchodní akademie, kde jsem absolvovala povinnou praxi. Druhou školou pak bylo církevní gymnázium. Konkrétní názvy středních škol nebudu uvádět, z důvodu zachování anonymity. Pro podání anonymního dotazníku jsem měla vždy svolení od vedení školy. Výsledky pedagogického průzkumu budou vyjádřeny v celých číslech a zpracovány v tabulkách a graficky znázorněny. Další část bakalářské práce bude věnována zamyšlení a diskuzi nad výsledky pedagogického průzkumu. Diskuze je na závěr doplněna o srovnání vybraných škol a praktická doporučení při řešení šikany s odkazem na odbornou literaturu. V závěru práce shrnu své poznatky na základě syntézy3.
3
Logické spojení dílčích částí v celek (Syntéza [online], 2006).
12
4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1 Sociální patologie Tímto pojmem můžeme označit veškeré nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy. Souhrnně pojem definuje veškeré společensky nebezpečné formy deviantního chování. Navíc pak tento termín označuje vědní disciplínu zkoumající příčiny vzniku a existenci těchto nežádoucích jevů. Pojem byl poprvé použit v 19. století anglickým sociologem Herbertem Spenserem k vyjádření podobnosti mezi patologií sociální a biologickou, tedy k vyjádření podobnosti problémů společnosti a organismu. V současnosti se tento výraz nahrazuje termínem sociální deviace či sociálně patologický jev (Mühlpachr, 2001).
Podle Pokorného a kol. se „sociálně patologickým jevem obecně rozumí takové jednání jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem zákonů, předpisů a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve svém důsledku pak vede k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím“ (Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A., 2003, s. 9).
4.2 Výčet sociálně patologických jevů Sociálně patologické jevy se mnohdy klasifikují podle stupně jejich závažnosti či nebezpečnosti. Toto dělení slouží pouze pro názornost. Zjistit přesné hranice mezi jednotlivými problémy je mnohdy velmi složité. Mühlpachr (2001) dělí sociální deviace, neboli sociálně patologické jevy, do následujících kategorií: 1. Negativní společenské jevy – jsou charakteristické pro moderní společnost. Míra jejich nebezpečnosti či závažnosti je nízká, stejně tak i jejich konečný dopad na společnost. Společností jsou víceméně tolerovány. Patří mezi ně nezaměstnanost, fluktuace, bída, nemocnost, úrazovost, rozvodovost, atd.
13
2. Asociální společenské jevy – sem řadíme problémy jako výtržnictví, vandalismus, šikana, činnost sekt, projevy xenofobie a rasismu, extremistická hnutí, apod.
3. Sociálně patologické jevy (v užším slova smyslu) – do této kategorie se řadí čtveřice jevů s nejvyšší mírou společenské nebezpečnosti a závažnosti a to je kriminalita, závislosti, prostituce a sebevraždy.
Mezi sociálně patologické jevy podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy patří (Metodický pokyn Čj. 14 514/2000-51, Čl. I, MŠMT): -
patologické závislosti – drogy, alkoholismus, kouření, patologické hráčství (gambling), virtuální drogy (televize, počítač, video),
- kriminalita, delikvence a vandalismus, -
záškoláctví,
-
xenofobie, rasismus a antisemitismus,
-
šikanování a jiné formy násilného chování.
4.3 Charakteristika sociálně patologických jevů V rámci této kapitoly charakterizuji sociálně patologické jevy, které se nejčastěji na středních školách vyskytují, podle výčtu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. U některých patologických jevů popíši rizikové faktory a způsob řešení daného problému.
4.3.1 Patologické závislosti Jedná se o závislosti, při kterých dochází k nekontrolovanému nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. Mezinárodní klasifikace nemocí udává, že při závislosti má pro jedince užívání nějaké látky, nebo pokračování v rizikovém chování přednost před jiným jednáním, kterého si dříve cenil více. Může dojít k tomu, že dá závislosti přednost před různými zájmy, koníčky, mezilidskými vztahy, prací, apod. Jedinec si touhu po rizikovém chování uvědomuje, i když si ji nemusí přiznávat. Mnohdy se může snažit své chování kontrolovat, nebo i zastavit (Závislost [online], 1999).
14
V minulosti se hovořilo o závislosti pouze v souvislosti s drogami, alkoholem a tabákem. V dnešní moderní společnosti lze mluvit o závislostech v souvislosti s životním stylem. Výskyt závislostí se zvyšuje především u dětí a dospívající mládeže. Mezi patologické závislosti dnešní doby můžeme vedle „klasických“ řadit také hraní na automatech, sexuální chování, sledování televize, ale také různé závislosti na jídle, hubnutí, závislost na sektách, kultech a další. Vznik závislosti je možný u většiny látek nebo chování, které dodávají intenzivní pocit úlevy a potěšení nebo zbavují bolesti. Pokud je tento přínos spojen se škodami na zdraví nebo společenských vztazích, pak se jedná o patologickou závislost. Člověk v tomto případě ztrácí schopnost přínosy a rizika racionálně hodnotit (Mülpachr, in Pipeková a kol., 1998). 4.3.1.1 Příznaky patologické závislosti Abychom mohli patologickou závislost diagnostikovat, je zapotřebí, aby byl přítomen některý z následujících příznaků závislosti (Závislost [online], 1999): -
silná touha (chuť, chtíč, bažení) vůči předmětu závislosti,
-
potíže se sebeovládáním ve vztahu k předmětu závislosti, tj. například užívání látky i přes jasné vědomí o její škodlivosti (tělesné, duševní, společenské, finanční),
-
vytlačování a zanedbávání jiných potřeb,
-
zvyšování potřeby – závislá osoba „snese“ stále větší množství, účinek je ve vztahu k množství stále menší, proto se zvyšuje potřeba,
-
abstinenční (odvykací) příznaky, popř. potřeba užívání odvykacích látek.
4.3.1.2 Dělení patologických závislostí podle předmětu závislosti 1. závislost na psychoaktivních látkách (včetně alkoholu, tabáku, léků), 2. závislost na činnosti, -
patologické hráčství (gambling) – potřeba hrát hry (i počítačové),
-
kleptomanie – potřeba krást,
-
hypersexualita – závislost na sexu narušující sociální fungování člověka a okolí,
-
workoholismus – závislost na práci,
3. patologická závislost na osobě, -
žárlivost či patologická závislost na vztazích,
15
4. patologická závislost na věcech, -
závislost na informacích,
-
oniomanie – patologická závislost na nakupování,
5. závislost na sektách (Závislost [online], 1999). 4.3.1.3 Protektivní (ochranné) faktory vzniku závislosti Termínem protektivní (ochranné) faktory jsou vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které snižují pravděpodobnost výskytu projevů rizikového chování. Protektivní faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec – rodina – škola – vrstevníci – společnost (Elliottová, 1997; Závislost [online], 1999). -
Jedinec – mezi ochranné faktory na úrovni jedince patří zdravé sebevědomí, stabilní sociální zázemí, dobrý zdravotní stav, adekvátní sociální vazby, sociální dovednosti, schopnost zvládat stresové situace.
-
Rodina – mezi tyto faktory řadíme stabilní socio-ekonomický status, dostatek vzájemné citové vazby rodič – dítě, jasná pravidla odpovídající věku dítěte, dostatečná péče a přiměřený dohled, prostor pro kvalitní zájmy a záliby, možnost otevřené komunikace, jasné postoje ve vztahu k rizikovému chování např. k návykovým látkám.
-
Škola – mezi ochranné faktory na úrovni školy patří především jasně stanovená pravidla týkající se projevů rizikového chování např. pravidel ve vztahu k návykovým látkám zakotvená ve školním řádu, aktivní zapojení žáků a jejich rodičů do aktivit školy, efektivní Minimální preventivní program, návaznost školních aktivit na kvalitní způsoby trávení volného času.
-
Vrstevníci – mezi tyto faktory patří nesouhlas s rizikovým chováním, např. protidrogové postoje vrstevnické skupiny, respekt vůči členům vrstevnické skupiny.
-
Společnost – mezi ochranné faktory na úrovni společnosti patří stabilní ekonomická situace, dostatek příležitostí k uplatnění při studiu nebo v zaměstnání, jasně stanovené normy a hodnoty ve vztahu k projevům rizikového chování, vyvážený 16
přístup společnosti k projevům rizikového chování např. k protidrogové politice, aktivní zapojení obyvatel a organizací do prevence. 4.3.1.4 Rizikové faktory vzniku závislosti Rizikové faktory jsou na rozdíl od projektivních faktorů vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které zvyšují pravděpodobnost výskytu projevů rizikového chování. Rizikové faktory lze opět rozdělit do několika úrovní: jedinec – rodina – škola – vrstevníci – společnost (Elliottová, 1997; Závislost [online], 1999). -
Jedinec – mezi rizikové faktory na úrovni jedince patří poruchy chování, nízká výkonnost, handicap, neadekvátní sociální vazby, pro-rizikové chování, prodrogové postoje, chybné vnímání škodlivosti rizikového chování (např. škodlivosti drog), raný začátek experimentování s návykovými látkami, zvědavost.
-
Rodina – zde se řadí historie závislosti v rodině, pro-rizikové chování v rodině (např. pro-drogové postoje), nedostatek vzájemné citové vazby rodič – dítě, rizikové chování rodičů či sourozenců, užívání drog rodiči či sourozenci, nejasná pravidla.
-
Škola – mezi rizikové faktory na úrovni školy patří neefektivní program primární prevence, nejasná pravidla týkající se rizikového chování např. návykových látek, aktivity zaměřené především na výkon a konkurenci žáků, nepřátelská atmosféra, podceňování spolupráce s rodiči.
-
Vrstevníci – mezi rizikové faktory na úrovni vrstevníků řadíme užívání drog vrstevníky, extrémní postavení ve skupině, pro-rizikové chování vrstevnické skupiny, vazba na rizikové skupiny nebo organizace a další.
-
Společnost – mezi rizikové faktory na úrovni společnosti patří snadný přístup dětí/dospívajících ke všem formám rizikového chování, např. k drogám (včetně alkoholu a tabáku), aktivní nabídka návykových látek, pro-rizikové normy a hodnoty chování ve společnosti, společenský stres, špatná ekonomická a sociální situace ve společnosti, náhlá změna společenského klimatu.
17
4.3.2 Kriminalita, delikvence a vandalismus 4.3.2.1 Kriminalita mladistvých Jedlička a Koťa ve své publikaci uvádí, že „kriminalitou rozumíme souhrn sociálně podmíněných aktivit, které mají relativně četný výskyt, ve zvýšené míře ohrožují společnost a jsou prohlášeny platným zákonodárstvím za trestné činy, respektive přečiny“ (Jedlička, Koťa, 1998, s. 104). Kriminalita mládeže (juvenilní delikvence) se týká osob ve věku 15 – 18 let. Období dospívání je považováno za kritické. Formují se v něm hlavní rysy osobnosti. Velký vliv na osobnost mají vrstevníci, popř. party, kterých je jedinec členem. Vymanit mladého člověka z vlivu takové party je často velmi obtížné. Trestná činnost dětí a mladistvých se liší od trestné činnosti ostatních věkových skupin pachatelů. Je to dáno stupněm tělesného a duševního vývoje, zkušenostmi i motivy k páchání trestné činnosti. Mládež má tendenci páchat trestnou činnost se spolupachateli ve skupině (Kriminalita, delikvence, vandalismus [online], 1999). 4.3.2.2 Delikvence Delikvence zahrnuje širší problematiku než samotná kriminalita. Jedná se o chování týkající se nejen kriminality. Označuje jakoukoli činnost, která porušuje nejen právní, ale i společenské normy. Takové jednání zahrnuje také činy, které nejsou tzv. trestné, jako jsou například přestupky a trestná činnost osob mladších 15 let, kdy nelze trest z důvodu nízkého věku uložit (Fischer, Škoda, 2009). Při zacházení s delikventy je skutečně obtížné, ne-li nemožné, poskytnout návod na to, co je správné a co nikoli (Rauchfleisch, 1999). 4.3.2.3
Vandalismus
Jako vandalismus je označováno neúčelné, logicky nezdůvodnitelné ničení určitých hodnot, v užším smyslu pak jako poškozování a ničení hodnotných předmětů v soukromém či společném vlastnictví. Pachatel nemá k takovému chování zpravidla žádný motiv, nepřináší mu ani žádný materiální zisk. Důvodem je pouze odreagování. Zpravidla k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog (Fischer, Škoda, 2009). 18
4.3.3 Záškoláctví Dle příspěvku Vodákové je záškoláctví poruchou chování, která bývá často spojována s negativním postojem ke škole, s nepřijetím normy pozitivní hodnoty vzdělání, ale může být také projevem šikany nebo reakcí na neprospěch žáka ve škole (Vodáková, Záškoláctví [online], 2009). 4.3.3.1 Kategorie záškoláctví (Kyriacou, 2003) 1. Pravé záškoláctví Žák do školy nechodí, rodiče s jeho chováním nejsou srozuměni. 2. Záškoláctví s vědomím rodičů Žák do školy nechodí, ale rodiče jsou o tom informováni. Navíc vědí, že k tomu nemá žádný oprávněný důvod. Žák například strávil jeden den tím, že pomáhal rodičům v práci nebo se doma staral o někoho nemocného. Někteří rodiče nechávají doma dítě sami. 3. Záškoláctví s klamáním rodičů Takový typ uplatňují žáci, kteří dokážou své rodiče přesvědčit, že je jim tak špatně, že nemohou jít do školy, i když jsou ve skutečnosti v pořádku. Rodič vystaví žákovi omluvenku ze zdravotních důvodů. Tuto kategorii je obtížné rozlišit od záškoláctví s vědomím rodičů. Pro některé rodiče je stručné prohlášení o tom, že dítěti není moc dobře, dostatečné k tomu, aby omluvenku napsali.
4. Útěky ze školy V tomto případě jsou žáci ve chvíli zapisování prezence ve škole přítomni. Během dne pak ale na hodinu nebo dvě odejdou. Někdy zůstávají v prostorách školy, jindy odejdou na krátkou dobu pryč. 4.3.3.2 Příčiny záškoláctví Mezi příčiny záškoláctví Vodáková řadí: -
negativní vztah ke škole – chybí pozitivní vztah ke vzdělání,
-
strach ze šikany,
19
-
volba špatného studijního směru,
-
lenost,
-
vliv party a kamarádů,
-
rodinné problémy.
4.3.3.3 Řešení záškoláctví Při vyšetřování záškoláctví je velmi důležité zjistit příčinu, která dítě vede k útěku ze školy, a jaký postoj dítě ke škole má. Teprve na základě tohoto zjištění je možné dále pracovat. Dalším důležitým úkolem je získání rodičů žáka ke spolupráci, nikoliv k boji mezi školou a žákem. Výchovný poradce po poradě s rodiči může žáka odeslat k vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, která může doporučit řešení dané situace. Důležitým faktorem pro hodnocení je také četnost záškoláctví, způsob jeho provedení a plánování (Vodáková, Záškoláctví [online], 2009). Ráda bych zdůraznila, že poruchou chování není klasifikováno takové záškoláctví, které je uskutečňováno na základě strachu ze šikany.
4.3.4 Xenofobie, rasismus a antisemitismus 4.3.4.1 Xenofobie Slovo xenofobie pochází z řeckého slova xénos (=příchozí) a fóbos (= úzkost, bázeň). Vyjadřuje tedy strach z někoho, kdo přichází z ciziny, strach z něčeho cizího. Bývá základem různých nenávistných ideologií, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus, fašismus, apod. Pramení z ní pronásledování cizinců a stojí v pozadí vytváření segregovaných území. Xenofobie se zvyšuje v době ekonomické či politické krize. Cizí objekt se tak stává obětním beránkem a označován za původce a příčinu zla (Frištenská, in Šišková, ed., 2008).
20
4.3.4.2 Rasismus Rasismus můžeme definovat mnoha způsoby. Jedna z definic říká, že rasismus je vědomým nebo nevědomým předsvědčením o přirozené nadřazenosti jedné rasy nad druhou. Problém však spočívá v tom, že tato definice předpokládá existenci různých „ras“. Rasismus však existuje i přesto, že nejsou žádné „rasy“ (Brander, ed., 2006, s. 333).
Z obecného hlediska lze za rasismus považovat chování, slovní projevy nebo praktiky, které zvýhodňují nebo znevýhodňují lidi kvůli jejich barvě pleti, kultuře nebo etnickému původu. Skrytější formy rasismu jsou stejně škodlivé jako jeho otevřené projevy. K projevům rasismu může docházet v kterékoli organizaci (Brander, ed., 2006).
S rasismem se lze setkat na různých úrovních: -
na osobní úrovni se projevuje jako osobní postoje, hodnoty a přesvědčení o nadřazenosti vlastní „ rasy“;
-
na interpersonální úrovni se projevuje jako chování vůči druhým, v němž se odráží přesvědčení o nadřazenosti vlastní „rasy“,
-
na
institucionální
úrovni
se
projevuje
v
zákonech,
zvycích,
tradicích
a praktikách, Institucionální rasismus se projeví tehdy, když určitá organizace neposkytne lidem kvůli jejich barvě pleti, kultuře nebo etnickému původu odpovídající profesionální služby, -
na kulturní úrovni se projevuje v hodnotách a normách sociálního chování, které hodnotí jiné kultury jako méněcenné a povyšuje vlastní kulturní zvyklosti na normu, s níž by se měly jiné kultury poměřovat.
4.3.4.3 Antisemitismus Pod pojmem antisemitismus se skrývá nenávist a odpor k Židům nebo předsudek proti nim a to buď náboženský, etnický nebo rasový. Může se projevovat od individuální nenávisti až k násilné perzekuci (Šišková, ed., 2008).
21
4.3.5 Šikana Mezi sociálně patologické jevy, které se na střední škole objevují nejčastěji, patří bezesporu šikana. V následující kapitole se proto budu podrobněji věnovat tomuto „skupinovému onemocnění“, jak ho nazývá známý etoped a psychoterapeut Michal Kolář (Kolář, 2001). Dalším odborníkem je i Pavel Říčan, který tvrdí, že „šikanu nestačí odsuzovat, nestačí ji ani potírat. Především je třeba ji rozumět“ (Říčan, 1995, s. 11). Zabývat se budu nejen samotnou definicí šikany, ale také popíši, jak šikanu rozpoznat z chování žáka, definuji jednotlivé druhy šikany a vyjmenuji stádia jejího vývoje. V neposlední řadě se zaměřím na prevenci a způsob řešení šikany na středních školách. Problematikou šikany se budu zabývat také v rámci praktické části své bakalářské práce, kde budu zkoumat její aktuální výskyt na vybraných středních školách. 4.3.5.1 Definice šikany Fundovanou
definici
šikanování
podává
Ministerstvo
školství,
mládeže
a tělovýchovy. To šikanu charakterizuje jako „jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bytí, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků“ (Metodický pokyn Čj. 28 275/2000-22, Čl. I, MŠMT). 4.3.5.2 Druhy šikany Kolář (2001) ve své publikaci rozděluje šikanu z pohledu tří základních dimenzí, a to na šikanu: 1. přímou a nepřímou, 2. fyzickou a verbální, 3. aktivní a pasivní. 22
Podle těchto základních dimenzí pak podává konkrétní příklady kombinací jednotlivých druhů šikany. Tab. 1: Klasifikace typů šikany Druhy šikanování
Projevy šikanování
Fyzické přímé aktivní
Agresoři oběť škrtí, kopou, fackují.
Fyzické aktivní nepřímé.
Hlavní agresor navádí své „spojence“ k útoku na oběť šikany, popř. ničí oběti věci.
Fyzické pasivní přímé.
Agresor zabraňuje oběti např. přístupu k lavici.
Fyzické pasivní nepřímé.
Agresor odmítá oběť pustit do třídy, na toaletu, i přes požádání.
Verbální aktivní přímé.
Urážení, zesměšňování oběti.
Verbální aktivní nepřímé.
Agresor šíří pomluvy na adresu oběti, zpodobňuje ho na různých zesměšňujících kresbách, atd.
Verbální pasivní přímé.
Agresor ignoruje oběť, neodpovídá na pozdrav, atd.
Verbální pasivní nepřímé. Zdroj: Kolář, 2001
Spolužáci se nezastávají oběti, i když je obviněna neprávem.
4.3.5.3 Jak rozpoznat šikanu Jak rozpoznat šikanující chování? Mnohdy se hodnotitelé mýlí. Za šikanu považují to, co vůbec šikanou není, a naopak přehlížení to, co lze za šikanu již považovat. Kde je tato pomyslná hranice? Je zapotřebí rozlišovat dva základní termíny: šikana a teasing. Teasing je takové chování, které šikanu zdánlivě připomíná. Jedná se například o nevinné škádlení chlapců a děvčat navzájem jako projev zalíbení, které projevují touto cestou. Je to normální projev chování dospívajících dětí a mládeže. Šikana se na druhou stranu projevuje agresivitou a manipulací, kdy jeden nebo více žáků opakovaně týrá vybranou oběť (Martínek, 2009). Příznaků či počátečních projevů šikany existuje celá řada. Jsou mnohdy velmi těžce rozpoznatelné. Navíc se šikana většinou děje v nepřítomnosti pedagoga. Proto je důležité všímat si tzv. varovných signálů. Je v nich zpravidla obsaženo skryté volání oběti o pomoc. Elliottová (1997) popisuje, čeho všeho se oběti šikany mohou bát, popř. jak se projevují. Oběť šikany například: -
projevuje nechuť chodit do školy,
-
bojí se chodit do školy nebo ze školy sama, 23
-
dožaduje se, aby rodiče pro ni jezdili autem do školy,
-
na cestě do školy mění trasu,
-
zhoršuje se v prospěchu ve škole,
-
vrací se domů s poškozeným oděvem nebo knihami,
-
chodí domů vyhladovělá, protože jí byla šikanujícím sebrána např. svačina,
-
projevuje se nezúčastněně, náhle se začíná zadrhávat v řeči,
-
v krajních případech se pokusí o sebevraždu,
-
mívá na těle nevysvětlitelné modřiny, škrábance či řezné rány,
-
neustále „ztrácí“ peníze nebo osobní věci,
-
dožaduje se zvýšení kapesného,
-
odmítá se svěřit s jakýmkoli trápením,
-
začíná sama šikanovat sourozence nebo jiné děti,
-
projevuje neopodstatněnou zlobu vůči rodičům.
4.3.5.4 Stádia šikany (Kolář, 2001) Šikana pro svůj rozvoj potřebuje živnou půdu. Její rozvoj je vždy záležitostí celého kolektivu. V souvislosti s tím je třeba upozornit, že šikana není záležitostí pouze agresora a oběti, ale jedná se o onemocnění celé skupiny. Podmínky pro vznik šikany mohou být zcela běžné a nenápadné. Abychom byli schopni toto skupinové onemocnění léčit, je nezbytné porozumět mechanismu vývoje šikany. Umět tedy rozlišit mezi plynule na sebe navazujícími pěti stádii. Jednotlivá stádia vyžadují různé způsoby zásahu.
a) Počáteční stádium – porucha vztahů ve skupině, posměšky, izolace, pomluvy Mnozí lidé se domnívají, že ke vzniku šikany je zapotřebí působení jiných sociálně patologických jevů, které šikanu pak podporují. Není tomu tak. Šikana se může objevit téměř v každé skupině. Stačí, aby jeden ze skupiny začal být méně oblíbený, někým „silnějším“ odstrkován, začal se nacházet na tzv. sociometrickém chvostu. Může pak dojít k mírné, převážně psychické formě násilí. V této fázi se neoblíbený člen necítí dobře, ostatní se s ním nebaví, pomlouvají ho, pronášejí na jeho adresu nepříjemné žertíky, ponižují ho. Tento zárodek šikany učitelé i rodiče mnohdy nerozeznají nebo nevěnují pozornost signálům, které se zdají být na první pohled tak banální a neškodné.
24
b) Druhé stádium – fyzická agrese, manipulace s věcmi V této fázi se k psychickým formám násilí přidává i lehká forma fyzické agrese. Důvodů vzniku fyzické formy agrese bývá několik. Podnětem mohou být situace, kdy je jedinec vystaven náročné situaci, jako je písemná práce. Dalším důvodem může být konflikt s učitelem nebo jen nuda. Někteří jedinci takovéto situace špatně snáší a někdy začnou svou zlost ventilovat. Svou moc uplatňují na obětním beránkovi k pobavení sebe i ostatních. Snížená imunita skupiny vůči šikaně může být způsobena také lhostejnými vztahy, nepříznivými postoji k šikanování (sympatie, souhlas), nepřátelskou atmosférou, apod. Dalším důvodem pak může být i nepříjemná shoda náhod. V stejné třídě se sejde několik agresivních jedinců, kteří k uspokojování svých potřeb používají násilí na úkor nejzranitelnějších článků kolektivu. Zážitek ze strachu utlačovaného jedince se stává pro agresory natolik zajímavým, že ho chtějí zažívat stále častěji. Pokud se ve třídě neobjeví skupinka žáků, kteří toto chování nebudou podporovat a mají alespoň minimální moc ji zastavit, může se agresivita vůdce šikany prohloubit až do třetího stádia. V případě, že se skupinka jednotlivců, která v zásadě násilí odmítá, objeví, může dojít k zastavení těchto pokusů o šikanování. Agrese se projevuje příkazy ze strany agresora. Oběť je například donucena klanět se, uklízet za agresory, předvádět zesměšňující scénky a provádět další rozkazy. Patří sem i na první pohled nevinné braní svačiny, ale také plivání na oblečení, zákaz mluvení s kamarády, močení do bot a další formy, které slouží k pobavení agresorů.
c) Třetí stádium – utvoření agresivního jádra V tomto stádiu nastává rozhodující okamžik, zda se najde ve skupině nějaká pozitivní síla, která by oslabila agresivní jádro. Pokud tomu tak nebude, může dojít k vývoji agrese do vyšších stádií. V této fázi se agrese stupňuje. Řadíme sem vysoké stádium psychické šikany, ale také projevy poměrně tvrdé fyzické šikany.
25
d) Čtvrté stádium – normy agresorů jsou v kolektivu přijímány Pokud nedojde k vytvoření pozitivní podskupiny, začne se projevovat agresivní jádro v celé své síle. Kolektiv přijímá normy agresorů. Mírní a ukáznění žáci se začnou chovat jako ovce, které nemají svůj názor. Mnohdy protože ho mít nechtějí, jindy proto, aby se sami nestali oběťmi. V tomto stádiu je velmi obtížné pro pedagoga takové skupinové klima očistit, jeho vliv je minimální. Proto je nezbytné, aby se do řešení takové situace zapojili i odborníci. V této fázi se objevují velmi drastické formy šikanování, např. škrcení, věšení, vyhazování z okna, svazování a mnohé další praktiky.
e) Páté stádium – dokonalá forma šikany Pokud nepřijde pomoc zvenčí a šikana se nezačne řešit, může situace přerůst do stádia tzv. dokonalé šikany. Jedná se o situaci, kdy jsou normy agresorů přijaty a respektovány všemi. Žáci ve skupině jsou rozděleni na pomyslné dva tábory, které lze označit jako otrokáře a otroky. Agresorům chybí jakékoliv zábrany. Nic jim nestojí v cestě. Mohou si s oběťmi nakládat dle libovůle. Pro toto stádium je příznačná absolutní poslušnost vůči agresorům. Dochází k němu spíše ve věznicích a výchovných ústavech než na středních či základních školách. Ale i zde se takové případy vyskytly. Oběť není schopna sama sebe bránit a útočiště hledá v nemoci či záškoláctví. Nezřídka dochází k psychickému zhroucení či pokusu o sebevraždu.
Výše uvedená stádia popisují vývoj především fyzické formy šikany. Je ale důležité upozornit, že i forma psychické šikany je velmi nebezpečná. I u těchto šikan agresoři nejprve testují terén, ve svých praktikách přitvrzují, až nakonec stejně jako u fyzické šikany vyžadují přijetí postojů, norem a hodnot šikanování všemi žáky. Podoba této formy je jiná. V popředí stojí většinou nepřímá a přímá verbální agrese, tedy psychické násilí. Zraňuje „jen“ slovem a izolací a méně pak fyzickým násilím. Pokud se zde objeví i fyzická forma, jde spíše o násilí nepřímé (např. poškozování věcí oběti apod.). V praxi se dokonce stává, že se žádná podoba fyzická agrese po celou dobu nevyskytne, a přesto se může jednat o pokročilou totalitní podobu šikanování.
26
4.3.5.5 Prevence a postup při řešení šikany Primární prevence šikany spočívá zejména v předávání informací žákům, ale i samotným učitelům, výchovným poradcům, vychovatelům, ředitelům a školních inspektorům, že šikana není pouze neškodná legrace a zábava. Všichni účastníci by měli být seznámeni především s negativními důsledky šikany, a to jak pro její oběti, tak pro její pachatele. Za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a agresivity odpovídají ředitelé škol a školských zařízení. Dostatečnou informovanost všech pedagogických pracovníků školy o dané problematice, prevenci sociálně patologických jevů a dořešení jednotlivých případů šikany zajišťuje školní metodik prevence. Ten při řešení šikany spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou (dále PPP), střediskem výchovné péče a dalšími odbornými pracovišti poradenských a preventivních služeb v regionu, které poskytují odbornou konzultaci a psychoterapeutickou péči. Pokud již k problému došlo, je zapotřebí nastavit další fázi preventivního programu, tedy sekundární prevenci. V rámci sekundární prevence se doporučuje rodičům obětí i agresorů návštěva v oddělení střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále SVP) nebo v nestátní organizaci, která má obdobnou náplň činnosti jako SVP. Další postup školy může spočívat v doporučení rodičům dobrovolně umístit dítě na pobytové oddělení SVP, případně dobrovolně umístit žáka do místně příslušného diagnostického ústavu. Při závažnějších případech šikany může škola podat návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte, aby zahájil řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. Oběti šikanování by měla být nabídnuta psychoterapeutická péče PPP nebo jiného poradenského pracoviště. Je důležité, aby každé dítě vědělo, že se v případě potřeby může kdykoli anonymně svěřit na Lince bezpečí. V rámci terciární prevence dochází k oddělení agresora od oběti šikany a ke změně klimatu na škole. Klima školy by se mělo stát otevřenější vůči problémům a mělo by být důvěryhodné. Důležité je stanovení jasných pravidel, norem, ale i sankcí. Smysl terciární prevence spočívá v zabránění dalšímu asociálnímu nebo antisociálnímu chování. Náplní tohoto stupně prevence je spolupráce s SVP nebo dalšími výše uvedenými institucemi, které se zabývají problematikou prevence sociálně patologických jevů (Říčan, Janošová, 2010; Prevence, YMCA [online], 2006-2009).
27
4.4 Prevence sociálně patologických jevů Pojem prevence pochází původně z medicíny a zahrnuje v sobě soustavu opatření, které mají předcházet rizikovým projevům chování, jako jsou patologické závislosti, zločiny, sociální konflikty, násilí, ekologické katastrofy apod. Taková opatření se nazývají preventivní-ochranná (Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A., 2003). Prevenci sociálně patologických jevů považuji za velmi důležitý aspekt celé této problematiky. Dělíme ji do tří základních oblastí:
1. Primární prevence Primární prevencí se rozumí veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Primární prevenci dále dělíme na specifickou a nespecifickou primární prevenci. Nespecifická primární prevence je zaměřená všeobecně a je základem celého preventivního systému. Jedná se o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj jejich osobnosti. Tento typ prevence by existoval i za absence sociálně patologických jevů. Specifická primární prevence je pak realizována v rámci jednotlivých podpůrných programů pro rizikové skupiny či pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Součástí specifické primární prevence jsou tzv. Standardy specifické primární prevence, které vedou ke zkvalitnění preventivních aktivit. Příkladem může snaha předejít prvnímu setkání dětí s drogami (Prevence rizikového chování, MŠMT [online], 2009).
2. Sekundární prevence Sekundární prevence předchází vzniku, rozvoji a přetrvávání rizikového chování. Jedná se především o včasnou intervenci, poradenství, sociální péči a léčení. Cílovou skupinou je taková část obyvatelstva, u které se dá předpokládat, že se její chování stane sociálně patologickým. Zaměřuje se také na skupinu obyvatelstva, která se do takové situace
již
dostala
(Strategie
prevence
sociálně
patologických
a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009-2012, MŠMT).
28
jevů
u
dětí
K sekundární prevenci jsou zřizována střediska výchovné péče pro děti a mládež, která poskytují kromě ambulantní a internátní péče i poradenské služby. Dále jsou to různé speciální programy a aktivity jako například Peer programy, Programy v přírodě Dobrovolnická pomoc, Projekt LATA apod. (Fischer, Škoda, 2008).
3. Terciární prevence Terciární prevence se zaměřuje na osoby, které nejsou schopny či vůbec ochotny se rizikového chování vzdát. Cílem je realizace specifické intervence a jednotlivých opatření vedoucích ke změně rizikového chování (Zábranský, 2003). V rámci terciární prevence se snažíme minimalizovat škody plynoucí z rizikového chování.
4.4.1 Instituce v systému prevence Dle metodiky MŠMT patří do systému prevence sociálně patologických jevů jednotlivé instituce a organizace veřejné správy a další subjekty. Jedná se především o: -
MŠMT a jeho vybrané přímo řízené organizace,
-
odbory školství, mládeže a tělovýchovy na krajských úřadech (s platností od 1. 1. 2001),
-
základní, střední a speciální školy,
-
školní družiny, školní kluby, domovy mládeže,
-
střediska pro volný čas dětí a mládeže,
-
pedagogicko-psychologické poradny a střediska výchovné péče,
-
školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy (Metodický pokyn Čj. 20 006/2007-51, Čl. III, MŠMT).
29
5 PRAKTICKÁ ČÁST V rámci empirické části bakalářské práce jsem provedla pedagogický průzkum s cílem zjistit aktuální stav šikany na vybraných středních školách. Aby byly výsledky průzkumu relevantní, bylo zapotřebí zahrnout do šetření pokud možno co největší počet respondentů. Pro získání informací byl použit standardizovaný dotazník. Jedná se o kvantitativní nástroj využívající metody statistického měření, pomocí kterého je možné získat dostatečné množství informací vedoucí po vyhodnocení k určitým zobecňujícím závěrům. Pedagogický průzkum jsem prováděla na dvou středních školách. Jedna z nich byla obchodní akademie a druhá gymnázium. Konkrétní názvy středních škol nebudu uvádět, z důvodu zachování anonymity. Pro pracovní verzi budu uvádět zkratky OA pro obchodní akademii a GYM pro gymnázium.
5.1 Dotazníkové šetření 5.1.1 Složení respondentů Hlavní cílovou skupinou respondentů jsou žáci vybraných středních škol. Anonymní dotazník byl předložen žákům vždy prvního a čtvrtého ročníku. Tento výběr jsem provedla se záměrem srovnat výsledky v jednotlivých ročnících. 5.1.2 Struktura dotazníku Pro sestavení otázek zahrnutých v dotazníku jsem se inspirovala knihou Michala Koláře (2001) – Bolest šikanování. Díky tomu nebylo nutné používat ověřování metody. Dotazník4 obsahoval 14 otázek. Otázky byly zpravidla uzavřené. Jedna otázka byla otevřeného charakteru a zjišťovala, jak žáci chápou pojem šikana, co za šikanu považují. Ostatní otázky zjišťovaly zkušenosti se šikanou, zda se s ní setkali v přímé nebo nepřímé podobě a spokojenost jedinců s kolektivem ve třídě a jejich vzájemné vztahy. Dotazník vyplnilo 96 respondentů.
4
Viz příloha 1.
30
5.1.3 Administrace dotazníků Žáci jednotlivých ročníků byli nejprve seznámeni se záměrem šetření. Vzhledem k tomu, že byl dotazník zaměřen na poměrně citlivé téma, bylo důležité zajistit anonymitu a diskrétnost odpovědí jednotlivých respondentů. Byli tedy informování o tom, že vyplnění dotazníku je dobrovolné a anonymní. Byli upozorněni, aby v žádném případě na dotazník nevypisovali své iniciály ani jiné informace prozrazující jejich totožnost. Jedinými identifikačními znaky bylo pohlaví, škola a ročník, který navštěvují. Žáci byli také poučeni o způsobu vyplňování dotazníku. Po dobu vyplňování dotazníku jsem byla ve třídě přítomna a žáci měli možnost podávat doplňující otázky. Důležité pro mě bylo porozumění daným otázkám ze strany žáků, proto jsem si pochopení jednotlivých otázek ověřovala. Rozmístění žáků jsem uzpůsobila tak, aby v maximální možné míře měli možnost odpovídat anonymně, bez vlivu spolužáků. Vyplněné dotazníky žáci vložili do připravených obálek, které jsem si osobně vybrala tak, aby spolužáci neměli možnost nahlížet do výsledků svých kolegů a byla tak zaručena diskrétnost jejich odpovědí. 5.1.4 Zpracování dotazníků Dotazníky jsem rozdělila nejprve dle škol, ročníků a pohlaví. Jednotlivé kategorie jsem zpracovávala zvlášť. Na každé z vybraných škol jsem podala dotazník vždy do jedné třídy čtvrtého ročníku a jedné třídy ročníku prvního. Záměrně jsem vybrala stejný počet dotazníků z obou škol. Tabulky jsem rozčlenila dle jednotlivých kategorií. Pomocí programu MS Excel jsem zpracovala statistická data a vyhodnotila absolutní a relativní četnosti, se zaokrouhlením na dvě desetinná místa. Hodnoty jsem uvedla pro každou skupinu zvlášť tak, abych je mohla porovnávat. Vyhodnocení některých otázek jsem graficky znázornila. Následně jsem výsledky slovně okomentovala. Tyto komentáře jsem v diskuzi rozšířila o objektivní hodnocení a srovnání s odkazy na odbornou literaturu.
31
5.1.5 Výsledky pedagogického průzkumu Z každé školy se mi podařilo získat 48 kompletně vyplněných dotazníků. Dohromady se tedy zúčastnilo 96 žáků. Pro další možnosti srovnání jsem oslovila vždy stejný počet dívek a chlapců bez ohledu na to, zda se jednalo o 1. nebo 4. ročník. Dotazník vyplnilo 30 dívek a 18 chlapců z každé školy.
Otázka č. 1: Jsi rád/a v této třídě? Tuto úvodní otázku jsem zvolila proto, že jsem chtěla nejprve před otázkami týkající se šikany zmapovat míru spokojenosti žáků v rámci kolektivu, se kterým tráví velkou část svého dne a který je zároveň formuje. Dotazovaní měli za úkol ohodnotit míru své spokojenosti dle stupnice od jedné do pěti. V následující tabulce jsou vyjádřeny relativní četnosti odpovědí s ohledem na školu a pohlaví jednotlivých respondentů. Tab. 2: Spokojenost s třídním kolektivem Jak jsi rád(a) ve třídě? 1 2 3 4 5 SUMA Zdroj: Vlastní zpracování
GYM dívky chlapci 53,33% 66,67% 46,67% 11,11% 0,00% 11,11% 0,00% 11,11% 0,00% 0,00% 100% 100%
OA dívky chlapci SUMA [%] 46,67% 44,44% 52,08% SPOKOJENOST 23,33% 38,89% 31,25% NEURČITO 26,67% 16,67% 13,54% 3,33% 0,00% 3,13% NESPOKOJENOST 0,00% 0,00% 0,00% 100% 100% 100%
Pro snadnější kategorizaci jsem si rozdělila odpovědi na 3 části. Známka „1“ a „2“ znamená celkovou spokojenost. Nižší míru spokojenosti určuje známka „3“. Nespokojenost pak hodnocení „4“ a „5“. Z tabulky vyplývá, že respondenti obou škol jsou v rámci kolektivu, do kterého patří, z velké části spokojeni. Známku „1“ volí v 52,08 % a známku „2“ ve 31,25 %. Míru nespokojenosti vyjádřili pouze tři studenti z celkového počtu 96 studentů obou škol. Navíc negativní hodnocení v podobě „5“ nezvolil žádný z respondentů.
32
Otázka č. 2: Máš ve třídě dobrého kamaráda? Tento dotaz úzce souvisí s otázkou předchozí. Vzhledem k tomu, že velká část respondentů je v kolektivu třídy spokojena, nejsou následující výsledky v tabulkovém vyjádření překvapivé. Tab. 3: Přátelství v kolektivu Máš ve třídě dobrého kamaráda?
dívky
chlapci
ANO
59
36
NE
1
0
SUMA
60
36
Zdroj: Vlastní zpracování
Jak tabulka ukazuje, pouze jeden dotazovaný odpověděl, že kamaráda ve třídě nemá.
Otázka č. 3: Jsou ve třídě nějaké party? Patříš do některé? Otázka číslo 3 je poslední otázkou týkající se kolektivu třídy. V následující tabulce nabízím kompletní rozbor absolutních četností jednotlivých odpovědí dle pohlaví, třídy i školy. Tab. 4: Party a podskupiny v dané třídě GYM 1. ROČNÍK
OA 4. ROČNÍK
1. ROČNÍK
4. ROČNÍK
dívky chlapci dívky chlapci dívky chlapci dívky chlapci Jsou ve třídě nějaké party? ANO
7
4
11
4
17
9
12
8
NE
12
4
0
6
1
1
0
0
ANO
7
4
11
4
11
8
12
8
NE
12
4
0
6
7
2
0
0
SUMA
19
8
11
10
18
10
12
8
Patříš do některé?
Zdroj: Vlastní zpracování
33
Ve všech třídách, pokud byli žáci přesvědčeni, že ve třídě existují nějaké party, automaticky vypovídali, že do některé z nich patří. Rozpor v odpovědích nastal pouze u jedné třídy 1. ročníku OA. Výsledky naznačují problémy v kolektivu. Sedmnáct dívek odpovědělo, že jsou ve třídě party, ale sedm z nich se necítí být jejich členy. Rozpor se objevuje také u chlapců téže třídy, i když není tak zřejmý.
Otázka č. 4: Co je podle Tebe šikana? Čtvrtá otázka dotazníku byla první, která se týkala přímo problému šikany. Jednalo se o otázku otevřeného charakteru. Záměrem bylo zjistit, jak žáci vnímají samotný pojem „šikana“ a co si pod ním představují. Názory byly různé. Nyní bych ráda uvedla alespoň některé z nich.
GYMNÁZIUM: Zde jsem se setkávala s velmi negativními ohlasy na tento pojem. Skupina vždy šikanu jako takovou odmítla a považovala ji za „hroznou“. Jeden ze studentů například uznal, že šikana je závažný problém, který se však vyskytuje spíše na základních školách. Nepřipouštěl variantu, že by k něčemu takovému mohlo docházet v jeho třídě. Téměř 60 % studentů gymnázia šikanu označilo za psychické nebo fyzické napadání slabšího jedince ve skupině. Jako akcent přidávali dlouhodobější trvání a opakované pokusy. Mezi další časté odpovědi na pojem „šikana“ mohu uvést např.: -
ubližování druhému člověku (spolužákovi),
-
zesměšňování, ponižování, zákeřné chování,
-
nucení člověka do něčeho, co nechce,
-
nadávky, urážky a posmívání ve velké míře,
-
utlačování druhého,
-
dokazování agresora, že je „drsňák“ prostřednictvím násilí.
34
OBCHODNÍ AKADEMIE: Na obchodní akademii až 65 % dotazovaných definovalo pojem „šikana“ podobně jako na gymnáziu. Tedy jako psychické a fyzické ubližování druhému jedinci. Setkala jsem se však i s názorem, že šikanuje ten, kdo někomu dělá něco, co se mu nelíbí. Nicméně v tomto případě se ještě nemusí jednat o šikanu v pravém slova smyslu. Jak praví jedno přísloví: „Nemůžeme se zalíbit lidem všem“. Abychom někoho šikanovali, musíme mu vědomě ubližovat. Někteří žáci považují i drobnou urážku za šikanu a omezování osobní svobody jedince. V mnoha případech zdůrazňují bezbrannost oběti. Dále definují šikanu jako: -
narážky, útoky, ponižování a bití druhého,
-
omezování osobní svobody druhého,
-
buzerace, psychický teror,
-
vyčleňování jednice z kolektivu a jeho úplné ignorování.
Otázka č. 5 + 6: Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo? Byl/a jsi někdy svědkem šikanování někoho jiného? V těchto otázkách jsem se snažila zmapovat výskyt šikany na dané střední škole a osobní zkušenosti žáků s touto problematikou. Tab. 5: Procentuální zastoupení svědků či obětí šikany v jednotlivých školách Odpověď
GYM
OA
Celkem
ANO
20,83%
54,17%
37,50%
NE
79,17%
45,83%
62,50%
Celkem
100%
100%
100%
Zdroj: Vlastní zpracování
Z výsledků tabulky vidíme, že více než 1/3 (37,5 %) respondentů vypověděla, že byla svědkem nebo obětí šikany. Dále je patrné, že studenti obchodní akademie se setkali s šikanou mnohem častěji než studenti gymnázia.
35
Graf 1: Procentuální zastoupení svědků či obětí šikany dle ročníků a pohlaví Zdroj: Vlastní zpracování
Z grafického vyjádření vyplývá, že chlapci se setkali s šikanou častěji než dívky a také to, že míra šikany je vyšší u studentů čtvrtých ročníků v porovnání s ročníkem prvním. Na následující otázky odpovídali pouze respondenti, kteří byli obětí nebo svědky šikany a mohli tak adekvátně vypovídat.
Otázka č. 7: Kdo byl ten, kdo ubližoval Tobě nebo dané oběti? V rámci této otázky jsem zjišťovala osobu agresora. Nejprve jsem se dotazovala, zda agresor byla dívka (žena) nebo chlapec (muž). Tab. 6: Osoba agresora dle výpovědi jednotlivých pohlaví Agresor
Výpověď
dívky
chlapce
SUMA
SUMA [%]
dívka
9
9
18
40,91%
chlapec
12
14
26
59,09%
21
23
44
100%
SUMA Zdroj: Vlastní zpracování
Z tabulky vyplývá, že osobou agresora je téměř z 60 % chlapec (muž) a ze 40,91 % je to dívka (žena).
36
Z další škály možností měli respondenti vybrat vztah, který agresor vůči oběti měl nebo má. Vybírat mohli mezi spolužákem, studentem školy, kterou oběť navštěvuje, studentem jiné školy, nebo učitelem. Pokud nabídka respondentovi nevyhovovala, mohl uvést konkrétní osobu, která agresorem byla.
Graf 2: Osoba agresora Zdroj: Vlastní zpracování
Z grafu je zřejmé, že agresorem je nejčastěji spolužák oběti (64 %). Další, poměrně častou, skupinou agresorů jsou studenti stejné školy, kterou oběť navštěvuje. Možnosti, vypsat jinou osobu agresora než byl nabízený výčet, využil pouze jeden žák. Ten uvedl za osobu agresora sám sebe. Na následujícím grafu demonstruji výpovědi respondentů na otázku zjišťující osobu agresora ve srovnání jednotlivých škol.
Graf 3: Osoba agresora v rámci jednotlivých škol Zdroj: Vlastní zpracování
37
Za velmi důležitou a varovnou považuji výpověď jednoho žáka, který uvádí, že osobou agresora byl sám učitel. I přesto, že se jednalo o jedinou výpověď, padá stín také na samotný učitelský sbor, který by měl jít naopak příkladem a proti šikaně bojovat, nikoliv být tím, kdo ubližuje.
Otázka č. 8: O jaký druh šikany se jednalo? V této otázce respondenti měli vypovídat, s jakým druhem šikany se setkali. Do fyzické formy šikany můžeme řadit např. bytí, kopání, fackování a další druhy fyzického ubližování. Mezi psychickou formu šikany pak řadíme hrubé nadávání, urážení, zesměšňování, ponižování, atd.
Graf 4: Forma použité šikany dle výpovědí jednotlivých pohlaví a škol Zdroj: Vlastní zpracování
Graf nám zobrazuje absolutní četnosti výpovědí respondentů na otázku, jakou formu šikany agresor uplatňoval, popř. uplatňuje a to v porovnání jednotlivých škol a pohlaví. Četnost koresponduje s výskytem šikany ve vybraných školách. Z výsledků 5. a 6. otázky vyplynulo, že výskyt šikany na vybrané obchodní akademii je vyšší než na gymnáziu. Pokud bychom se však zaměřili na samotnou formu šikany, jednoznačně převládá psychická forma, která je v mnoha případech velmi těžce rozpoznatelná. Nejvyšší četnosti dosahuje volba psychické šikany u dívek. V návaznosti na výsledky odpovědí sedmé otázky můžeme říci, že pokud byla agresorem dívka, zpravidla používala psychickou formu šikany. Z šetření tedy vyplývá, že se dívky uchylují spíše k psychické než fyzické formě násilí. Pouze u jednoho případu 38
respondent vypověděl, že dívka jako agresor použila fyzickou šikanu. Naopak u chlapců jsou výpovědi smíšené. Setkávají se s oběma formami šikany. Lze také říci, že chlapci v roli agresora používají nejen psychickou formou šikany, ale také fyzickou formu ohrožování druhého člověka. V této kategorii dosahují mnohem vyšší míry než dívky.
Otázka č. 9: Jak často k šikaně docházelo? Díky odpovědím na tuto otázku jsem získala informace o rozsáhlosti šikany, resp. její frekvenci. Respondenti měli vybrat jednu ze čtyř nabízených možností. Škála se pohybovala od denního intervalu, přes týdenní, měsíční, až po výjimečné napadení ze strany agresora. Cílem bylo zjistit relativní četnost variant. Tu znázorňuje následující graf.
Graf 5: Relativní četnost intervalů, ve kterých docházelo k šikaně Zdroj: Vlastní zpracování
Nejvyšší procento (32 %) obsadila varianta s týdenní frekvencí. Situace, kdy docházelo k šikaně téměř každý den, obsadilo sice čtvrté místo (15 %), nicméně i tak zaujímá celkem podstatnou část. Tento výsledek vypovídá o tom, že se nejednalo o nahodilou formu šikany, nicméně o opakované trýznění oběti ze strany agresora
Otázka č. 10: Kde k šikaně docházelo? Touto otázkou jsem se snažila získat informace o místech, kde se šikana odehrává. Lokalizace rizikových míst je důležitá vzhledem k nastavení preventivních opatření. Respondenti mohli uvést neomezený výčet míst, kde se s šikanováním setkali.
39
Graf 6: Místo výskytu šikany Zdroj: Vlastní zpracování
Mezi nejrizikovější místa výskytu šikany patří třída. Ta tvoří téměř 1/3 všech výskytů, kterou dotazovaní určili. Poměrně vysoké zastoupení měly chodby (16 %) a prostory šaten (13 %). Často dochází k patologickému jevu šikany také cestou do školy či ze školy (10 %). Nemalý podíl zaujímají místa, jako jsou toalety a prostor v jídelně, v tělocvičně či na hřišti.
Otázka č. 11 – 14: Zkusil/a jsi bránit sebe nebo svého kamaráda? Svěřil/a ses někomu s tímto problémem? Pomohl ten, komu jsi to řekl/a? Byl potrestán ten, kdo ubližoval? V těchto otázkách jsem zkoumala, jakým způsobem se oběti, popř. svědkové šikany s touto problematikou vyrovnávají. Zda se pokusí o obranu nebo se alespoň někomu svěří. Zároveň bylo zapotřebí zjistit, jak byl případ řešen, zda někdo oběti pomohl a viník byl potrestán či nikoliv. Pro větší přehlednost a možnost srovnání jednotlivých škol uvedu výsledky odpovědí výše uvedených otázek v následujících grafech dohromady.
40
Graf 7: Gymnázium – otázky č. 11 – 14 Zdroj: Vlastní zpracování
Graf nám opět ukazuje poměr žáků, kteří byli svědky či oběťmi šikany k počtu celkových dotazovaných žáků. „Pouze“ 9 ze 48 dotázaných žáků uvedlo, že mají osobní zkušenost se šikanou. Pět z devíti svědků čí obětí šikany se snažilo sebe nebo oběť bránit. Kromě dvou případů žáci šikanu nahlásili a informovaný téměř ve všech případech kvalifikovaně zasáhl a oběti pomohl. Na druhou stranu z grafu vyplývá, že pouze ve čtyřech případech z devíti byl agresor potrestán.
Graf 8: Obchodní akademie – otázky č. 11 – 14 Zdroj: Vlastní zpracování
41
Výsledek dotazníkového šetření ukazuje, že 26 (54 %) žáků ze 48 dotazovaných se osobně setkalo se šikanou. Zarážející je výsledek počtu těch, kteří se snažili oběť bránit. Pouhých 15 % svědků šikany se o obranu pokusilo, Stejně malé je i procento těch, kteří šikanu nahlásili. Ze šesti nahlášených případů dokázal informovaný pouze třikrát oběti pomoci. Nejvíce alarmující jsou počty případů, kdy byl agresor potrestán. Z celých 26 případů šikany byl agresor potrestán pouze třikrát.
5.2 Řízený rozhovor 5.2.1 Cílová skupina Hlavní cílovou skupinu žáků nelze vnímat jako izolovanou. Denně jsou v kontaktu se svými učiteli, kteří svým způsobem mohou ovlivnit jejich chování, názory a postoje. Proto pro dokreslení výsledků šetření byl proveden řízený rozhovor s učiteli daných škol. Interview jsem provedla se třemi učiteli z každé z vybraných škol. Rozhovor probíhal individuálně po vyučování nebo ve volné hodině v kabinetě. Před rozhovorem jsem měla připravené otázky5, které jsem pak kladla učitelům. Jejich odpovědi jsem si poznačila do záznamového archu. Byly položeny otázky směřující k získání informací o postupu řešení jednotlivých případů šikany na střední škole a zjištění názorů pedagogů na tuto problematiku. Rozhovor tak sloužil pro zjištění doplňujících informací. Otázky byly voleny tak, aby korespondovaly s otázkami z dotazníku a dokreslovaly tuto problematiku z pohledu učitelů. 5.2.2 Výsledky interview Během rozhovoru se mi podařilo získat mnohé cenné informace objasňující přístup školy k šikaně. Ze tří pedagogů na každé škole se setkali se šikanou vždy dva učitelé. Z toho usuzuji, že tato problematika není tak zanedbatelná, za jakou ji mnozí považují. Na obou vybraných středních školách působí kvalifikovaní výchovní poradci, kteří jsou v postupech řešení šikany náležitě, dle výpovědí jednotlivých učitelů, proškoleni.
5
Viz příloha 2.
42
GYMNÁZIUM: Na gymnáziu se jeden z pedagogů během své patnáctileté setkal s psychickou formou šikany, kdy agresor zesměšňoval a ponižoval na chodbě svého spolužáka. Situace byla ihned řešena a výsledkem bylo vyloučení agresora z gymnázia. Učitel JK se domnívá, že je v této problematice podceněn aspekt prevence. Považuje za důležité zvýšit ostražitost pedagogů, sledovat žáky při dozoru, častěji nahlížet do jednotlivých tříd v rámci přestávek a ověřovat si informace od žáků. JK tvrdí, že „je důležité při jakýmkoliv náznaku šikany tvrdě, ale kvalifikovaně zasáhnout. Není možné nechat v takovýchto případech viníka bez potrestání“. Učitel jazyka českého a dějepisu VK s téměř třicetiletou pedagogickou praxí se setkal dokonce s fyzickou formou šikany. V tomto případě agresor bezdůvodně napadl žáka z nižšího ročníku víceletého gymnázia, který do něj omylem v prostorách šaten narazil. Pedagogický sbor byl o případu srozuměn od samotné oběti a jeho rodičů. Okamžitě byla svolána pedagogická rada, která většinově rozhodla o vyloučení agresora ze školy. Podle pana VK „je zapotřebí neustále nenásilným způsobem vštěpovat morální zásady a otevřeně se studenty o této problematice hovořit“. Kategoricky odsoudit zlo a v případě výskytu doporučoval použít nejvyššího možného trestu v rámci pravomoci školy a agresora vyloučit. Zavedl by také povinnou výuku etiky. Posledním dotazovaným byla paní KK. Ta vypověděla, že se během své pětileté praxe ve školství se šikanou osobně nesetkala. Na druhou stranu však přiznává, že tento problém může nastat a v případě jeho výskytu je zapotřebí kvalifikovaně zasáhnout a šikanu zastavit. Jak sama vypověděla: „nemyslím si, že je zcela možné předejít veškerým projevům šikany na všech školách, ale je důležité riziko alespoň zmírnit“. Zastává názor, že by se měla posílit preventivní složka v podobě zvýšeného dozoru studentů mimo vyučovací hodiny, tedy o přestávkách, ve volných hodinách, ale také na školních výletech a akcích pořádaných školou.
OBCHODNÍ AKADEMIE: Na obchodní akademii jsem se setkala s ne příliš pozitivním ohlasem na téma šikana z řad učitelů. I přesto, že dva učitelé přiznali, že o šikaně ví, nechtěli podávat podrobné informace. Vypovídali, že je to záležitost výchovného poradce a toto téma je pro ně
43
víceméně „tabu“. Podle jejich názoru spočívá prevence na jejich škole v tom, že se o šikaně pokud možno raději nemá mnoho mluvit. Jsou přesvědčeni, že častá konverzace na toto téma s žáky zhoršuje situaci a vede naopak k vyššímu výskytu šikany. Měla jsem možnost získat výpověď jedné z velmi zkušených vyučujících na této škole. Paní DS v rámci své profesní dráhy strávila dvacet let jako učitelka na středních školách a odborných učilištích. Přiznává, že problematika šikany na odborných učilištích je poměrně rozšířená. Pokud se jednalo o výskyt šikany na vybrané obchodní akademii, byla přesvědčena, že se šikana na jejich škole vyskytuje ve velmi malém měřítku, pokud vůbec. Uvedla pouze jeden příklad, u kterého zároveň upozornila, že informace, které mi o případu sděluje, zná pouze zprostředkovaně. Jednalo se o psychickou formu šikany, kdy agresor cestou do školy či ze školy opakovaně psychicky napadal svého spolužáka. Na třídního učitele se obrátili všímaví spolužáci a učitel v rámci třídní hodiny tento problém rozebral a formu psychického násilí odsoudil. Dle výpovědi přitom nebyly označeny osoby, aby nedošlo k poškození oběti. Při otázce, jakým způsobem by se dalo šikaně na školách předcházet, odpověděla: „změna by měla nastat nejen u žáků samotných, ale také v přístupu ze strany učitelů-pedagogů. Právě ti svým všímavým přístupem mohou odhalit prvotní náznaky šikany a zabránit jí“. Nepřímou zkušenost se šikanou měla i paní MK. Ta na vybrané obchodní akademii působí posledních pět let, nicméně ve školství se pohybuje více než patnáct let. V jejím „případu“ spolužák oběti nafotil v nevhodné chvíli na toaletách svého spolužáka. Fotografie pak rozšiřoval a využil je ke svému pobavení a k zesměšnění a ponížení oběti. Paní MK vypověděla, že přesně neví, jakým způsobem byl protivník potrestán. Každopádně na otázku zjišťující názor na možné způsoby prevence proti šikaně vypověděla, že po této zkušenosti by byla natolik radikální, že by hlasovala, aby byl do školního řádu zapracován dodatek o zákazu používání mobilních telefonů ve škole. Třetí dotazovaná osoba vypověděla, že si nemyslí, že by byla problematika šikany natolik rozsáhlá, aby se jí běžný kantor zabýval. „V rámci našich časových možností a povinností je téměř nemožné ještě sledovat, jak se žáci ve škole cítí a řešit jejich problémy. Sama jich mám dost.“ Jako účinný způsob prevence vidí ve striktním dodržování školního řádu a v podpoře spolupráce rodičů a školy.
44
6 DISKUZE Při zpracovávání své bakalářské práce jsem měla možnost provést pedagogický průzkum u žáků dvou vybraných středních škol a zmapovat tak aktuální stav šikany na těchto školách. Bylo mi umožněno setkat se i s pedagogy daných žáků. Díky nim jsem zprostředkovaně získala pohled na problematiku šikany z řad učitelů. Na základě těchto podkladů mohu vybrané školy z několika hledisek srovnat, přestože vím, že se jedná o poměrně malý vzorek respondentů. V rámci dotazníkového šetření jsem zjišťovala nejen aktuální stav šikany, ale také spokojenost žáků v rámci kolektivu. Spokojenost v rámci kolektivu Z výsledků vyplynulo, že respondenti obou škol jsou v rámci kolektivu, do kterého patří, spokojeni. Výsledek dotazování na spokojenost v kolektivu považuji za velmi pozitivní a jsem přesvědčena, že do jisté míry ovlivňuje i výsledky dalšího šetření zaměřujícího se na samotnou šikanu. Tato míra spokojenosti se odráží pak v poměrně nízké úrovni osobní zkušenosti respondentů se šikanou v roli oběti. Pokud by bylo více respondentů oběťmi šikany, pravděpodobně by nevypovídali, že jsou v rámci kolektivu spokojení. Nyní se zaměřím na hodnocení otázek týkající samotné šikany. Osoba agresora Z výsledků sedmé otázky je zřejmé, že agresorem je nejčastěji spolužák oběti. Z toho vyplývá, že třídní kolektiv obsahuje velmi často nezdravé jádro, které je zapotřebí léčit. Znamená to tedy, že agresoři napadají stejně staré jedince, i když možná po psychické či fyzické stránce slabší. Další častou skupinou agresorů jsou studenti stejné školy, kterou oběť navštěvuje. Zde zpravidla dochází k napadání mladšího žáka starším tak, jak tomu ukazuje například výpověď pedagoga VK z gymnázia. Jeden z respondentů dokonce označil za osobu agresora sám sebe. Této výpovědi si vážím. Respondent měl odvahu přiznat se, i když pouze anonymně. Jsem přesvědčena, že počet přiznání by mělo být ve skutečnosti mnohem víc vzhledem k počtu výpovědí, že osobou agresora je spolužák oběti. I přesto, že jsem během vyplňování dotazníku
45
podávala dodatečné instrukce a prosila o pravdivost odpovědí, musím připustit, že výsledky z dotazníků bývají zatížené chybou způsobenou lživou výpovědí jednotlivých respondentů. Ne vždy jsou odpovědi relevantní a pravdivé. Respondent má k dispozici vysokou míru anonymity a může se tedy rozhodnout, zda odpoví pravdivě nebo pravdu „upraví“. I přesto, že se společnost domnívá, že hrubé násilí a šikanování je doménou nerozvážných mladíků dokazujících si svou sílu a moc na téměř bezbranných obětech, ukazuje se, že i procento dívek v roli agresora není zanedbatelné (40,91 %). Domnívám se, že agrese ze strany dívek se projevuje spíše na poli psychické šikany. Jak je známo, jedná se právě o formu šikany, kterou lze velmi těžce identifikovat a útočníka obvinit, pokud jsou úroky skryté, propracované, a tedy zákeřné. Místo výskytu šikany Mezi nejrizikovější místo výskytu šikany patří třída. Procentuální zastoupení činí téměř třetinu všech odpovědí. Proto je důležité stanovit taková preventivní opatření, která by minimalizovala možnosti agresorů ubližovat obětem. Jednou z možností může být například zvýšený pedagogický dozor ve třídách a především eliminace tzv. výukových oken, kdy třída má ve svém rozvrhu volnou hodinu. Myslím si, že právě v těchto hodinách mají agresoři bez dozoru vyučujícího téměř beztrestný prostor ublížit oběti, která má mnohdy málo možností se bránit. Často dochází k patologickému jevu šikany také cestou do školy či ze školy. Prevence tohoto místa je nelehká, protože se incidenty odehrávají mimo budovu školy a škola má díky tomu malé kompetence zasáhnout. Důvěra svědků ve své okolí, pomoc obětem Zde bych chtěla upozornit na výsledky šetření na obchodní akademii. Ukázalo se, že až 54 % žáků se osobně setkalo se šikanou. Dle mého názoru je to procento natolik velké, že by bylo zapotřebí se problematikou šikany na této škole zabývat hlouběji. Hledat příčiny a nastavit účinná preventivní opatření. Z výsledků také vyplynulo, že existuje velmi malé procento svědků, kteří se s šikanou obrátí na své okolí. Navíc výpovědi ukazují, že např. ze šesti nahlášených případů dokázal informovaný pouze třikrát oběti pomoci. Lze se ptát? Proč se žáci obchodní akademie v tak nízkém počtu svěřují jiným osobám? Obávají se odvety ze strany agresorů nebo jsou k nastalé situaci lhostejní? Další okolností může být i fakt, že velmi málo informovaných dokáže kvalifikovaně oběti pomoci, proto
46
považují tuto cestu za zbytečnou. Nejvíce alarmující jsou počty případů, kdy byl agresor potrestán. Z celých 26 případů šikany byl agresor potrestán pouze třikrát. Zde by bylo velmi vhodné nastavit tvrdší pravidla pro agresory. Zřejmě vyšetřování jednotlivých případů není natolik kvalifikované, aby dokázalo agresory usvědčit z jejich viny a náležitě potrestat. Proto bych doporučovala se při výskytu šikany obrátit na odborníky z pedagogicko-psychologické poradny nebo jiných institucí zabývající se šikanou. Srovnání vybraných škol v přístupu k řešení šikany Díky rozhovoru s učiteli daných škol jsem získala cenné informace ohledně přístupu k problematice šikany na dané škole. Pokud bych měla tato dvě školská zařízení srovnat na základě získaných informací, mohu říci, samozřejmě s jistou mírou zjednodušení, že přístup vybraného gymnázia je zodpovědnější, než je tomu na obchodní akademii. Přístup gymnázia, které jsem navštívila, je natolik přísný, že jakmile je zachycen případ šikany, je uplatněno nejtvrdší kárné opatření ve formě vyloučení studenta – agresora ze školy. Řešení jednotlivých problémů se šikanou na obchodní akademii se mi jeví jako málo kvalifikované. Jako příklad uvedu výpověď vyučující paní DC, která se nepřímo setkala s psychickou formou šikany na této škole a popisuje i způsob řešení tohoto konkrétního případu. Třídní učitel, který byl informován skupinou svých žáků, že se ve třídě objevila šikana, řešil tuto situaci pouze v rámci třídy. Projevil nesouhlas s jakoukoli formou šikany, aniž by označil agresora a potrestal ho. Domnívám se, že tímto způsobem řešení mohlo dojít k sekundárnímu útoku agresora. Ten mohl být podrážděn tím, že někdo (potenciálně oběť) si na jeho chování stěžoval. Souhlasím s postupem, že by veřejně neměla být označena oběť. Nicméně bych v tomto případě doporučovala obrátit se na vyšší orgány a záležitost náležitě prošetřit s ohledem na maximální ochranu oběti s cílem potrestat agresora. Podobně k takovému postupu nabádá i etoped a psychoterapeut Dr. Michal Kolář, který se problematikou šikanování zabývá déle než dvacet let (Kolář, 2001). Ještě jednou však podotýkám, že tyto závěry usuzuji pouze na základě informací, které jsem získala. Abych mohla kvalifikovaně zhodnotit situaci, muselo by dojít k mnohem hlubšímu šetření a to bohužel přesahuje rámec této bakalářské práce.
47
7 ZÁVĚR
Sociálně patologické jevy, včetně šikany, se ve společnosti objevují stále častěji. Ohrožují tolik potřebný mravní základ společnosti, který lze získat kvalitní výchovou především v rodině, ale i ve škole. Škola má sloužit k rozvíjení schopností a dovedností dítěte. Navíc je zapotřebí, aby naučila dítě samostatnosti, toleranci, ale zároveň schopnosti mít vlastní názor. Především by však měla být bezpečným místem, kde nebude prostor pro jakoukoli formu násilí. Ve své práci jsem se zaměřila na problematiku sociálně patologických jevů, které se na středních školách vyskytují, abych poukázala na rizika a škody, které tyto jevy způsobují v třídním kolektivu. V teoretické části své bakalářské práce jsem charakterizovala jednotlivé sociálně patologické jevy, které se na střeních školách dle metodiky MŠMT vyskytují. Pozornost jsem věnovala systému prevence sociálně patologických jevů s důrazem na preventivní opatření šikany, jako jednoho z nejčastěji se vyskytujících patologických jevů na školách. Cílem empirické části bakalářské práce bylo zjistit aktuální stav šikany na vybraných středních školách v Brně. První z nich byla obchodní akademie, druhou školou pak bylo gymnázium. Informace pro toto zjištění byly získány pomocí pedagogického průzkumu. Pedagogický průzkum probíhal v průběhu měsíce března roku 2010 formou dotazníkového šetření s žáky prvních a čtvrtých ročníků a individuálního řízeného rozhovoru s pedagogy vybraných škol. Výsledky provedeného pedagogického průzkumu byly popsány v praktické části. Dotazník vyplnilo 48 respondentů z každé školy. Dohromady jsem tedy získala 96 kompletně vyplněných dotazníků. Z odpovědí dotazníkového šetření vyplynulo, že více než 1/3 (37,5 %) respondentů byla svědkem nebo obětí šikany. Výsledky ukazují, že studenti obchodní akademie se setkali s šikanou mnohem častěji než studenti gymnázia. Na obchodní akademii bylo svědkem nebo obětí šikany 54,17 % žáků. Na gymnáziu se jednalo o „pouhých“ 20,83 % žáků. Dle výpovědí byl za osobu agresora označen z 59,09 % chlapec (muž) a ze 40,91 % dívka (žena). Nejčastěji se jednalo o spolužáka oběti (64 %). Další častou skupinou agresorů jsou studenti stejné školy, kterou oběť navštěvuje. Z výsledků šetření vyplynulo, 48
že agresoři častěji používají psychickou formu šikany. Mezi nejrizikovější místo výskytu šikany patří třída. Zde dochází k šikaně nejčastěji. Procentuální zastoupení činí téměř třetinu všech odpovědí. Mezi další riziková místa se pak řadí chodby, prostory šaten, ale také toalety a prostory v jídelně, v tělocvičně a na hřišti. Z výsledků také vyplynulo, že existuje velmi malé procento svědků, kteří se s šikanou svěří třetí osobě. Díky tomu pak problém šikany není řešen a viník není potrestán. Interview jsem provedla se třemi učiteli z každé školy. Byly položeny otázky směřující k získání informací o postupu řešení jednotlivých případů šikany na dané střední škole a zjištění názorů pedagogů na tuto problematiku. Ze srovnání vybraných škol vyplynul rozdílný přístup a pohled na problematiku šikany. Přístup vybraného gymnázia se jeví jako zodpovědnější, než je tomu na obchodní akademii. Na závěr je nutné upozornit, že platnost pedagogického výzkumu je ovlivněna několika faktory. Jedním z nich je ne zcela otevřený přístup některých učitelů během odpovědí na otázky týkající se šikany. Vzhledem k tomu, že se otázky týkaly poměrně citlivého tématu, lze navíc předpokládat, že i výsledky dotazníkového šetření jsou do jisté míry zkreslené. Důležitým aspektem, který omezuje platnost výzkumu, resp. možnost vytvářet zobecňující závěry, je také poměrně nízký počet respondentů. Přesto se domnívám, že vytyčené cíle své bakalářské práce jsem splnila. Podle mého názoru bychom agresivitu dětí a mládeže neměli přehlížet. Měli bychom se snažit problémům předcházet. Je zapotřebí zvýšit efektivitu prevence nejen šikany, ale všech sociálně patologických jevů. Prevenci je nutné provádět systémově a uceleně. Jenom tak budeme moci vytvářet podnětné školní prostředí omezující výskyt rizikových skupin agresivních dětí.
49
8 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
GYM
gymnázium
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
OA
obchodní akademie
PPP
pedagogicko-psychologická poradna
SVP
střediska výchovné péče pro děti a mládež
50
9 POUŽITÉ ZDROJE 9.1 Bibliografické zdroje •
BRANDER, P., ed. Kompas – Manuál pro výchovu mládeže k lidským právům. 1. vyd. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-827-3.
•
ELLIOTTOVÁ, M. Jak ochránit své dítě. Praha : Portál, 1997. 173 s. ISBN 80-7178-157-6.
•
FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. Praha : TRITON, 2008. 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0.
•
FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie: Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Praha : Grada Publishing, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3.
•
FORET, M., STÁVKOVÁ, J. Marketingový výzkum. Jak poznávat své zákazníky. Praha : Grada Publishing, 2003. 155 s. ISBN 80-247-0385-8.
•
KOLÁŘ,
M.
Bolest
šikanování.
1.
vyd.
Praha
:
Portál,
2001.
255
s.
ISBN 80-7178-513-X. •
KOTLER, P. Moderní marketing. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 1041 s. ISBN 978-80-247-1545-2.
•
KOŤA, J., JEDLIČKA, R. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1998. 167 s. ISBN 80-7184-555-8.
•
KYRIAOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 152 s. ISBN 80-7178-945-3.
•
MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha : Grada Publishing, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5.
•
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
•
PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6.
51
•
POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence sociálně patologických jevů: Manuál praxe. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s., 2003. 186 s. ISBN 80-86568-04-0.
•
RAUCHFLEISCH, U. Doprovázení a terapie delikventů. 1. vyd. Boskovice : Albert, 1999. 88 s. ISBN 80-85834-83-9.
•
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi: Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9.
•
ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2991-6.
•
ŠIŠKOVÁ, T., ed. Výchova k toleranci a proti rasismu. 2. vyd. Praha : Portál, 2008. 280 s. ISBN 978-80-7367-182-2.
•
ZÁBRANSKÝ, T. Drogová epidemiologie. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 95 s. ISBN 80-244-0709-4.
9.2 Elektronické zdroje •
Analýza
[online].
31.
3.
2006,
[cit.
2010-03-16].
Dostupné
z
WWW:
. •
Komparace [online]. 27. 3. 2006, [cit. 2010-03-16]. Dostupné z WWW: .
•
Kriminalita, delikvence, vandalismus [online]. 1999, [cit. 2010-05-17]. Dostupné z WWW: .
•
Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (Čj. 28275/2000-22, Čl. 1), MŠMT [online]. 2000, [cit. 2010-05-17]. Praha : MŠMT, 2000. Dostupný z WWW: .
•
Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (Čj. 20006/2007-51), MŠMT [online]. 2007,
[cit.
2010-05-17].
Praha
:
MŠMT,
2007.
Dostupný
z
WWW:
.
52
•
Metodický pokyn k prevenci sociálně patologických jevů (Čj. 14514/2000-51), MŠMT [online]. 2000, [cit. 2010-05-17]. Praha : MŠMT, 2000. Dostupný z WWW: .
•
Prevence rizikového chování, MŠMT [online]. 2009, [cit. 2010-05-17]. Praha : MŠMT, 2009. Dostupný z WWW: .
•
Prevence, YMCA [online]. 2006-2009, [cit. 2010-05-17]. Dostupné z WWW: .
•
Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009-2012, MŠMT [online]. 2009, [cit. 2010-05-17]. Praha : MŠMT, 2009. Dostupný z WWW: .
•
Syntéza
[online].
2.
4.
2006,
[cit.
2010-03-16].
Dostupné
z
WWW:
. •
VODÁKOVÁ, J. Záškoláctví [online]. 6. 10. 2009, [cit. 2010-05-17]. Dostupné z WWW:.
•
Závislost
[online].
1999,
[cit.
2010-05-17].
.
53
Dostupné
z
WWW:
10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ 10.1
Tabulky
Tab. 1:
Klasifikace typů šikany.................................................................................................................. 23
Tab. 2:
Spokojenost s třídním kolektivem ................................................................................................. 32
Tab. 3:
Přátelství v kolektivu ..................................................................................................................... 33
Tab. 4:
Party a podskupiny v dané třídě..................................................................................................... 33
Tab. 5:
Procentuální zastoupení svědků či obětí šikany v jednotlivých školách........................................ 35
Tab. 6:
Osoba agresora dle výpovědi jednotlivých pohlaví ....................................................................... 36
10.2
Grafy
Graf 1:
Procentuální zastoupení svědků či obětí šikany dle ročníků a pohlaví .......................................... 36
Graf 2:
Osoba agresora............................................................................................................................... 37
Graf 3:
Osoba agresora v rámci jednotlivých škol ..................................................................................... 37
Graf 4:
Forma použité šikany dle výpovědí jednotlivých pohlaví a škol ................................................... 38
Graf 5:
Relativní četnost intervalů, ve kterých docházelo k šikaně ........................................................... 39
Graf 6:
Místo výskytu šikany..................................................................................................................... 40
Graf 7:
Gymnázium – otázky č. 11 – 14 .................................................................................................... 41
Graf 8:
Obchodní akademie – otázky č. 11 – 14 ........................................................................................ 41
11 SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1:
Dotazník......................................................................................................................................... 55
Příl. 2:
Otázky polostrukturovaného řízeného rozhovoru.......................................................................... 57
54
Příl. 1: Dotazník Milé žákyně, milí žáci, dovoluji si Vás oslovit a požádat o vyplnění dotazníku. Tento dotazník je zcela anonymní a bude sloužit ke zpracování mé bakalářské práce na téma Sociálně patologické jevy na střední škole. Věnujte mu prosím pár minut času, popřemýšlejte a odpovězte pravdivě na každou otázku. Děkuji za spolupráci. Ing. Veronika Vondrušková Škola: ................................................................................................................................................... Třída: …....................................... Pohlaví: muž / žena
Jak vyplňovat dotazník: Podtrhněte nebo zakroužkujte odpověď, která Vám nejvíce vyhovuje. U některých otázek to může být i více odpovědí. Nepodepisujte se! 1. Jsi rád/a v této třídě?
ANO
Oznámkuj známkou od jedničky do pětky
1
2
NE 3
4
5
2. Máš ve třídě dobrého kamaráda?
ANO
NE
3. Jsou ve třídě nějaké party?
ANO
NE
ANO
NE
Patříš do některé?
4. Co je podle Tebe šikana? ....................................................................................................................................
5. Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo? ANO
NE
6. Byl/a jsi někdy svědkem šikanování někoho jiného? ANO
55
NE
7. Kdo byl ten, kdo ubližoval Tobě nebo dané oběti? - dívka (žena)
- spolužák
- chlapec (muž)
- student školy, kterou navštěvuješ - student jiné školy - učitel - někdo jiný
8. O jaký druh šikany se jednalo? -
fyzická šikana (např. různé druhy fyzického ubližování, jako je bytí, kopání, fackování atd.).
-
psychická šikana (např. hrubé nadávání, urážení, zesměšňování, ponižování atd.).
9. Jak často k šikaně docházelo? -
Téměř každý den.
-
Téměř každý týden.
-
Asi jednou do měsíce.
-
Méně častěji, výjimečně.
10. Kde k šikaně docházelo? Ve třídě – Na chodbě – V šatně – Na WC – V jídelně – Cestou do školy a ze školy – V tělocvičně, na hřišti. Pokud jinde, kde? ......................................................................................................
11. Zkusil/a jsi bránit sebe nebo svého kamaráda?
ANO
NE
12. Svěřil/a ses někomu s tímto problémem?
ANO
NE
13. Pomohl ten, komu jsi to řekl/a?
ANO
NE
14. Byl potrestán ten, kdo ubližoval?
ANO
NE
Zdroj: Vlastní zpracování
56
Příl. 2: Otázky polostrukturovaného řízeného rozhovoru 1. Setkal/a jste se s nějakou z forem šikany za dobu svého působení ve školství?
2. O jakou formu šikany se jednalo? -
fyzickou šikanu (např. různé druhy fyzického ubližování, jako je bytí, kopání, fackování atd.).
-
psychickou šikanu (např. hrubé nadávání, urážení, zesměšňování, ponižování, posmívání, atd.),
-
oba druhy šikany.
3. Kde k šikanování docházelo? (např.: Ve třídě – Na chodbě – V šatně – Na WC – V jídelně – Cestou do školy a ze školy – V tělocvičně, na hřišti).
4. Kdo byl ten, kdo ubližoval dané oběti? -
spolužák,
-
student školy, kterou oběť navštěvovala,
-
student jiné školy,
-
osoba z okolí bydliště oběti,
-
někdo jiný.
5. Jak došlo ke zjištění a jakým kárné opatření bylo provedeno?
6. Jakým způsobem podle Vás by se dalo šikaně na školách předcházet?
7. Jakou cestou se o šikaně nejčastěji dozvíte? Zdroj: Vlastní zpracování
57