Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Dětská prostituce a její povědomí v sekundárním odborném školství Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavel Vyleťal

Vypracovala: Ing. Vendula Kupsová

Brno 2014

Zadání bakalářské práce

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Dětská prostituce a její povědomí v sekundárním odborném školství vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: …………………………………….. podpis

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji Mgr. Pavlu Vyleťalovi, vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení, rady a konzultace, které mi poskytl během zpracování bakalářské práce.

ABSTRAKT

Tématem bakalářské práce je problematika dětské prostituce. Cílem bakalářské práce je zjistit úroveň povědomí o dětské prostituci u žáků sekundárního odborného školství. Dětská prostituce je v současnosti velký problém.

V teoretické části práce je řešen vznik dětské prostituce, její historie, rozdělení dětské prostituce v České republice a ve světě, její formy, příčiny a následky. Je popsáno komerční i nekomerční zneužívání dětí a řešení problematiky dětské prostituce v sekundárním odborném školství.

Praktická část se zabývá úrovní informovaností žáků středního odborného školství o problematice dětské prostituce. Praktická část je založena na průzkumném šetření, které bylo prováděno na 2 středních školách. Data získaná za pomoci metody dotazování, techniky dotazníku, byla vyhodnocena jednoduchými statistickými metodami. V závěru práce je vyhodnoceno průzkumné šetření.

Klíčová slova: dětská prostituce, sexuální násilí, prevence, komerční sexuální zneužívání dětí, sekundární odborné školství, školní vzdělávací program

ABSTRACT

The topic of the bachelor´s work is the issue of child prostitution. The target of the bachelor´s work is to find out the level of awareness of child prostitution for the pupils of the secondary vocational education. Child prostitution is currently a big problem.

In the theoretical part of the work, the origin of child prostitution, its history, the dividing of child prostitution in the Czech Republic and in the world, its forms, causes and consequences are dealt with. Both commercial and non-commercial exploitation of children and the solution of child prostitution issue in the secondary vocational education are described.

The practical part deals with the level of knowledge of pupils of the secondary vocational education of child prostitution issue. The practical part is based on the exploration research that has been carried out at 2 secondary schools. The data acquired with the help of the questioning method, technique of questionnaire, was evaluated using simple statistical methods.

Key words: child prostitution, sexual violence, the prevention of, commercial sexual exploitation of children, the secondary vocational education, the school education program

OBSAH 1 ÚVOD……………………………………………………………………. 8 2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE………………………………………….. 9 3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ …………………………. 10 4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY……………….......... 11 4.1 Vznik prostituce …………………………………………………………. 12 4.2 Historie prostituce ………………………………………………………. 12 4.3 Rozdělení dětské prostituce a její formy ………………….................... 16 4.3.1 Rozdělení dětské prostituce …………………………………….. 17 4.3.2 Formy dětské prostituce ………………………………………... 19 4.4

Komerční zneužívání dětí …………………………………………….. 20 4.4.1 Formy komerčního zneužívání dětí ……………………………. 20 4.4.1.1 Dětská prostituce ……………………………………………... 21 4.4.1.2 Dětská pornografie …………………………………………… 22 4.4.1.3 Obchod s dětmi ………………………………………………. 22

4.5 Příčiny dětské prostituce ………………………………………………… 24 4.6 Následky dětské prostituce ……………………………………………… 24 4.6.1 Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte …… 27 4.7 Právní normy v oblasti dětské prostituce ……………………………….. 28 4.7.1 Úmluva o právech dítěte ……………………………………….. 28 4.7.2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník …………………………. 29 4.8 Prevence dětské prostituce ………………………………………………. 30 5 PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE …………………………… 32 6 DISKUSE ……………………………………………………………….. 49 7 ZÁVĚR ………………………………………………………………….. 52 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ………………………………….. 53 9 SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………... 56 10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ………………………………………. 57 11 PŘÍLOHY

7

1 ÚVOD Národní informační centrum pro mládež (2008) uvádí, že se dětská prostituce vyskytuje právě v těch místech, kde je i nejvyšší výskyt prostituce dospělých. Prostituční scéna je spojena s mnoha doprovodnými jevy, které ohrožují vnitřní bezpečnost země a jsou proto většinou společnosti vnímány velmi negativně. Jde zejména o závažnou trestnou činnost jako je drogová kriminalita, obchodování s lidmi a právě komerční sexuální zneužívání dětí.

Ať už se jedná o komerční nebo nekomerční sexuální zneužívání dětí, tak jde v současné moderní době o velký problém. Pro malé děti i mladé lidi je důležité prostředí, ve kterém vyrůstají. Stabilní rodinné zázemí hraje nejdůležitější roli. Většina rodin se snaží své děti vychovávat co nejlépe a vštěpovat jim slušné chování. V České republice počet sexuálně zneužívaných dětí neustále narůstá. Boj proti tomuto druhu trestné činnosti není zrovna jednoduchý, protože tato nezákonná činnost je vysoce organizovaná a není vůbec snadné ji odhalit. Děti jsou nabízeny různými osobami, včetně vlastních rodičů. Nelze opomenout i fakt, že děti, popř. mladiství, poskytují sexuální služby dobrovolně. Právě žákyně a žáci středních odborných škol představují skupinu, která je prostitucí ohrožena. A může se stát, že to bude právě učitel odborného výcviku, kterému se může dítě svěřit nebo může tento problém, byť čistě náhodně, odhalit.

Světová zdravotnická organizace vymezuje dítě jako lidského jedince od narození do 18 let (ne od početí) a podle Úmluvy o právech dítěte (Příloha č. 1), která byla přijata dne 20. listopadu 1989 v New Yorku, se dítětem rozumí osoba mladší 18 let, pokud nedosáhla zletilosti dříve (v České republice nabytí zletilosti manželstvím). Podle současné legislativy platné v České republice se dítětem rozumí osoba mladší 18 let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Za mladistvou je pak považována osoba, která již dovršila patnáctý rok věku, ale nepřekročila osmnáctý rok věku.

Praktická část práce se zabývá úrovní informovanosti žáků středního odborného školství o problematice dětské prostituce, která byla zjišťována formou krátkého dotazníkového šetření.

8

2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Bakalářská práce je vypracována na téma „Dětská prostituce a její povědomí v sekundárním odborném školství“. Cílem bakalářské práce je utvoření reálné představy týkající se povědomí žákyň a žáků středního odborného školství o problematice dětské prostituce.

Dílčím cílem teoretické části práce je zpracování charakteristiky problematiky dětské prostituce, její historie, současný vývoj a seznámení se s aktuální platnou legislativou, která tuto problematiku upravuje.

Dílčím cílem praktické části je zjistit povědomí a úroveň informovanosti žáků středního odborného školství o dětské prostituci, jejich reálné představy o tom, který druh prostituce je dle žáků častější a kdo především dá dítěti nabídku k sexu za úplatu. V rámci prevence a zlepšení informovanosti pak žáci obodují způsoby, kterými by se k nim informace k této problematice měly dostávat.

Domnívám se, že povědomí žáků a žákyň je na dobré úrovni, ale jejich názor na to, kdo především dá dítěti nabídku k sexu za úplatu, může být zcela odlišný od budoucích zjištěných skutečností.

V závěru práce je vyhodnoceno splnění cílů bakalářské práce.

9

3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. Teoretická část bakalářské práce se zabývá současným stavem řešené problematiky a je zpracována na základě informačních zdrojů, které jsou dostupné laické i odborné veřejnosti. V úvodu teoretické části je popsán vznik prostituce, její historie i současnost. Dále je popsáno rozdělení dětské prostituce, její formy, příčiny a následky. Je vymezeno nekomerční a komerční zneužívání dětí. Komerční zneužívání dětí se dělí na tři části, kterými jsou dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi. V následujících kapitolách jsou uvedeny právní normy, ve kterých je problematika dětské prostituce řešena, prevence dětské prostituce a řešení této problematiky na úrovni středního odborného školství.

Praktická část bakalářské práce je tvořena průzkumným šetřením, kde je využita metoda dotazování, technika dotazníku. Cílem průzkumného šetření je zjistit úroveň informovanosti žáků středních odborných škol o dětské prostituci. Pro průzkumné šetření byla původně zvolena pouze tištěná podoba dotazníku, ale na základě požadavku jedné ze škol, byl dotazník převeden i do elektronické podoby a respondentům

byl

distribuován

v podobě

internetového

odkazu.

Elektronické

dotazování je nejmladší způsob dotazování a v současnosti také jedna z populárnějších forem dotazování. V tomto případě si respondent sám určí, zda a kdy dotazník vyplní. Cílovou populací pro průzkumné šetření jsou žáci 1. - 4. ročníků středních odborných škol. Dotazník obsahuje 12 otázek, přitom u desíti otázek respondent volí jedinou odpověď a u dvou otázek má určit pořadí jednotlivých možností. První tři otázky jsou obecně identifikační a vztahují se k osobě respondenta – zda se jedná o žáka či žákyni, místa bydliště a ročníku, který aktuálně navštěvuje. Následující otázky se již vztahují k problematice zneužívání dětí a slouží ke zjištění názorů respondentů k tomuto tématu. Získaná data jsou následně vyhodnocena jednoduchými statistickými metodami a zobrazena pomocí grafů a tabulek.

10

4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Problematika nekomerčního i komerčního zneužívání dětí je v současnosti velkým problémem. Dětskou prostituci, obchodování s dětmi a dětskou pornografii můžeme označit za vysoce organizovanou činnost, protože osoby, které se aktivně podílejí na nabízení dětí k prostituci, jsou si velmi dobře vědomy toho, že se dopouští trestné činnosti. Dětská prostituce je označována jako sociálně patologický jev, pro společnost nežádoucí, protože porušuje normy dané společnosti. Toto chování člověka je charakterizováno nezdravým životním stylem, porušováním či nedodržováním zákonů, předpisů a morálních hodnot.

Dětská prostituce negativně ovlivňuje sociální zdraví dětí. Sociální zdraví můžeme chápat jako pěstování a navazování kontaktů s dalšími lidmi, komunikaci ve společnosti, schopnost odpočívat a prožívat pozitivní i negativní životní události. „Sociální zdraví člověka nejlépe vystihuje schopnost pozitivně prožívat různé sociální situace, akceptovat sám sebe takového jakým je, přijímat následky a souvislosti vyplývající ze vztahů k blízkým i cizím osobám. O míře sociálního zdraví každého dítěte spolurozhodují biologická a sociální genetická dispozice, schopnost zvládat obtížné životní situace a stres, přiměřeně vyladěná sebekoncepce, vybavenost komunikativními dovednostmi a existence osobní sociální sítě. K manifestaci prvních indikátorů sociálněpatologického chování je třeba, aby šlo o současný či kumulativní výskyt několika faktorů a jejich dlouhodobý vliv. Potom hovoříme o sociálních toxinech. Sociální toxiny jsou rozděleny do šesti základních skupin: - Příčiny v rovině celospolečenské. - Příčiny na úrovni individuálních predispozic dítěte. - Příčiny na úrovni rodinných predispozic. - Příčiny na úrovni ekologických predispozic. - Příčiny na úrovni kulturních predispozic. - Příčiny jako predisponující životní okolnosti“ (Vaníčková, 2007, s. 40-41).

Prostituci obecně, tedy i prostituci dětí, označujeme jako rizikové chování, při kterém dochází k prokazatelnému nárůstu rizik pro člověka i celou společnost. Jedná se zejména o rizika zdravotní, sociální a výchovná.

11

4.1 Vznik prostituce „Slovo prostitut/prostitutka pochází z latinského „prostituere“ a označuje někoho, kdo se vydává na obdiv, kdo se nabízí k veřejnému smilstvu nebo kdo vystavuje své pohlavní orgány. Tento výraz se začal používat k označení lidí, kteří si sexem vydělávali až v pozdním středověku“ (Vaníčková, 2007, s. 9).

Prostituce je stará jako lidstvo samo. I proto je často označována jako „nejstarší řemeslo“ a má bohatou historii. Každá společnost měla k prostituci jiný postoj. I v současnosti je možné spatřovat rozdílnost názorů v jednotlivých zemích. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (1993) v Zásadách zákona o potírání pohlavních nemocí a o boji proti prostituci, kuplířství, obchodování se ženami a dětmi uvedla, že prostituce „je definována jako profesionální sexuálně-erotická činnost prováděná za úplatu. Může se jednat o heterosexuální nebo homosexuální styk nebo jiná sexuální aktivita prováděná ženou či mužem při citové lhostejnosti s častým střídáním partnerů.“ Prostituci lze rozdělit podle subjektu, který sexuální služby poskytuje, na: • mužskou, • ženskou, • dětskou. Dalším důležitým rozlišením je prostituce dobrovolná a nedobrovolná.

„Jak ukazují dějiny prostituce, jsou vlastně dějinami dětské prostituce, a to zejména zorným úhlem pohledu dnešní společnosti, která označuje za dítě každou lidskou bytost mladší 18 let (OSN, 1989)“ (Vaníčková, 2007, s. 9).

4.2 Historie prostituce Starověk Dle Ringdala (2000, in Vaníčková 2007) byla první prostitutka kněžka. Objevuje se v jednom mezopotamském eposu, starém přes 4 tisíce let, který byl pojmenován po svém hlavním hrdinovi, Gilgamešovi. Gilgamešův epos, který vznikl v době starobabylonské 1 800 let př. Kr. je tedy nejstarším příběhem o prostituci v dějinách.

12

Největší rozmach prostituce nastal právě ve starověku, kde se rozvíjela především ve větších městech, na vesnicích nebyla příliš známá. V minulosti ženy k prostituci velmi často vedla touha po vyšším výdělku i lepším společenském postavení. Často byly mladé ženy i dívky k prostituci nuceny, v tomto se historie prostituce od současnosti neliší.

Vaníčková (2007) zmiňuje, že prostituce neměla vždy a všude stejné místo a nejvíce se vyskytovala ve vývojových mezidobích, jako tomu bylo za dob římského císařství, v 19. století v západní Evropě a jihovýchodní Asii dnes. Dnešní prostituce má své kořeny ve středověku a vykazuje všechny znaky světa marginální, sociální subkultury. Status prostituující osoby v sobě nese i riziko trvalého vyloučení, vykořenění z komunity a společnosti, protože její subkultura se výrazně vzdaluje od dominantní kultury a širší společnosti, ačkoli od ní není nikdy úplně oddělena.

Ve starém Řecku to byla právě prostituce, která ovládala v různých podobách všechny oblasti lidského života.

Dle Duffoura (2003, in Vaníčková 2007) u Babyloňanů ve staré kolébce lidstva panoval jeden “nestoudný” zákon, který říkal, že každá domorodá žena se musí jednou za život odebrat do Venušina chrámu a tam se oddat cizinci. Žena, která sem jednou přišla, nesměla odejít dříve, dokud jí některý cizinec nevložil do dlaně či nevhodil do klína peníz a pak s ní tělesně neobcoval. Žena musela být po vůli prvnímu muži, který ji obdaroval, potom se vrátila domů a už nikdy se nenechala nikým svést. Tato tzv. posvátná prostituce se rozšířila i na ostrov Kypr.

Jak uvádí Vaníčková (2007) mimo posvátnou prostituci existovala tzv. prostituce pohostinná, která byla součástí pohostinnosti k bližnímu a byla známá u všech národů staré civilizace. Znamenala, že když kdokoliv počínaje žebrákem, lovcem, hostem překročil práh domu či stanu, stal se roven pánu-členu rodiny a měl tak právo na všechny projevy pohostinnosti. Jednou z forem pohostinnosti bylo, že muž ochotně přenechal hostu svoji postel i ženu. V té době Féničané obětovali této pohostinnosti oběť nejvyšší, panenství své dcery. Tento potupný stav pohostinné prostituce trval až do 4. století n. l.

13

V Řecku měla posvátná prostituce díky Solonovi jistou prioritu. Solon byl athénský státník, který proslul svojí moudrostí, založil první státní veřejný dům, s cílem chránit řecké ženy a dívky. Dle Duffoura (2003, in Vaníčková 2007) v Řecku, v době před naším letopočtem, vznikly první školy, které vyučovaly umění prostituce a zasvěcovaly do tajů řemesla. Starší prostitutky, které přišly o svoji obživu, našly své uplatnění ve vyškolování mladých prostitutek, které samy rekrutovaly.

Ve starověku došlo k uvolnění rodinných svazků a díky tomu také k rozmachu promiskuity napříč celým společenským spektrem, a jak uvádí Vaníčková (2007) bylo právě staré Řecko dobou vytvoření různých kategorií prostituce, v té době tří od sebe se odlišujících především ve standardu služeb. Vysokým společenským postavením se honosily hetéry, u kterých vedle erotického umění hrálo významnou roli vzdělání, taneční a hudební nadání, znalost jazyků a společenská zběhlost, protože spíše než o prostitutku šlo o společnici vzdělaných mužů. Hetéry jsou do jisté míry v dnešní době srovnatelné s luxusní kategorií prostitutek a jsou často příslušnicemi vyšší společnosti. Kromě sexuálních služeb nabízejí dokonalé služby společenského doprovodu a partnerství. Hetéry byly jediné ženy, které muži považovali za plnohodnotné.

V žádné době a v žádném městě nehrály lehké ženy a prostitutky větší roli než v Athénách a Korintu ve zlatém věku řecké kultury. Ve starém Řecku ovládala prostituce všechny oblasti života. Hlavně ji používali v boji proti homosexualitě. V instituci nevěstince bylo viděno blaho a klid lidu. Athény trpěly prostituci, protože jim z ní plynuly nemalé finanční prostředky, z nichž financovaly loďstvo a nákladnou výzbroj. „Nevěstky byly pro stát tak důležité, že si musely vyžádat zvláštní povolení, když chtěly překročit athénské hranice, a poskytnout záruky, že se vrátí" (Chmelík, 2003, s. 56).

Jak uvádí Ringdal (2000, in Vaníčková 2007) ve 3. století n. l. se první křesťanský císař Konstantin stal prvním zákonodárcem v dějinách, který vytvořil právní zabezpečení pro osamělé prostitutky a prostituty, kteří byli vlastníky svých domů. Další císař Justinián se oženil s Theodorou, která v mládí pracovala jako prostitutka. Jako císařovna se začala starat o chudé malé dívky a přispěla k zákazu zaměstnávání nezletilých dětí v nevěstincích a zlepšení života všech žen ve Východní říši. Všem 14

ženám včetně otrokyň se tak dostalo zákonné ochrany před násilím. Theodora se díky svému přístupu stala první reformátorkou prostituce v dějinách. „V Římě určovalo právo nevěstkám výjimečné postavení a prostitutky často byly u zrodu důležitých státních ustanovení" (Chmelík, 2003, s. 57).

Středověk Počátek tohoto období prostituci velice přál, ve velkých městech existovaly veřejné domy, ve větších městech byl zájem mít nad prostitucí veřejný dozor. Prostitutky byly přítomny tam, kde se vyskytovalo větší množství lidí. Prostituce ve středověku byla velmi ovlivněna křesťanstvím, které vyzývalo k cudnosti, odříkání a pohlavní zdrženlivosti. V druhé polovině tohoto období se rozšířilo násilí páchané na ženách, úcta k ženě byla minimální a výjimkou v této době nebylo ani skupinové znásilnění. „V 15. století Evropu zachvátila epidemie syfilis, na kterou navázalo morální obrození motivované spíše strachem než poznáním. Proto byla většina veřejných sexuálních institucí uzavřena a prostituce byla zdiskreditována“ (Vaníčková, 2007, s. 19).

Novověk Od 15. století byly kurtizány vzdělané ženy, emancipované, uměly číst, psát, zpívat. Prostitutky platily daně a musely být označené zpravidla červenou stužkou nebo odznakem na rameni. Prostituce byla vytěsněna do určitých lokalit, aby se zabránilo šíření epidemie syfilis. „Syfilis mařila veškeré potěšení z kurtizán a byla mnohem účinnější než všechna nařízení zakazující prostituci" (Chmelík, 2003, s. 58).

V 18. století byla prostituce velmi oblíbenou oblastí zábavního průmyslu a na provozu veřejných domů se podílela nezanedbatelná část obyvatel. Prostituce byla už v tomto období zdrojem nemalých finančních prostředků. „Na přelomu 19. a 20. století nezletilé prostitutky zůstávají běžnou zvyklostí ve všech evropských městech. Nejsmutnějším jevem dětské prostituce té doby se stává kuplířství vlastních rodičů, které právě v tomto období dosáhlo svého největšího rozmachu a nejodpornější formy“ (Vaníčková, 2007, s. 19).

15

Od 20. století po současnost Období obou světových válek vedlo k rozmachu prostituce, ale prostituce se stala méně veřejnou. Před veřejnými domy byla přednost dávána diskrétnějším hodinovým hotelům. Jak uvádí Vaníčková (2007) se poválečným fenoménem prostituce staly call-girls a jejich existence přispěla ke změně struktury prostituce ve druhé polovině 20. století. Ve veřejném domě v tomto období pracovala pouze každá desátá prostitutka, část působila v zábavných podnicích, ale největší část přijala jako kontaktní prostředek telefon (dnes Internet). Sex na zavolání se rozšířil i mezi prostituty.

Chmelík (2003) zmiňuje, že i přes různost názorů na problematiku legalizování prostituce převažuje ve společnosti negativní postoj, a prostituce je hodnocena jako amorální jev. Nejvíce ohroženým okruhem obyvatel jsou děti a mládež. Převládá však i nechuť podřídit provozování prostituce zákonným pravidlům, které by chránily společnost, zejména však mládež, před sociopatogenními vlivy prostituce, ale i osoby před různými pohlavními chorobami. Dále uvádí, že pro tuto situaci je příznačný patový jev, ve kterém na jedné straně převládá negativní postoj k provozování prostituce, na druhé straně však nebyla nalezena vůle prostituci regulovat zákonnými prostředky.

4.3 Rozdělení dětské prostituce a její formy Zneužívání dětí lze rozdělit na nekomerční a komerční zneužívání dětí. Dětskou prostituci řadíme do komerčního sexuálního zneužívání dětí a je definována jako: „využívání dětí pro sexuální účely za peníze či jinou odměnu nebo výhodu“ (World Congress against Commercial Sexual Exploitation of children, 1996). Prostituce dětí a mladistvých je stále častější, přesto je nejznámějším druhem ženská prostituce, následuje mužská a až poté prostituce dětí. „Dětská prostituce je odcizením dětství, ztrátou nejtěžší, která zanechává na osobnosti dítěte stigma, jeho rysy odpovídají věku, ve kterém dítě prodávalo svoje tělo. Řada dospělých má falešnou představu o dětské prostituci, o jejích příčinách a motivech, nerozumí poptávce a jen těžko chápe pojem dobrovolné prostituce dětí a všechny souvislosti, které tato skutečnost odkrývá či jen lehce poodhrnuje oponu“ (Vaníčková, 2007, s. 10).

16

Je vysoce organizovaná. Osoby, zapojené do obchodu s dětmi jsou velmi často rodinní příslušníci, či přátelé a známí. Člověk, který vyhledává děti (chlapce i dívky) či mladistvé k uspokojení svých sexuálních potřeb, bývá označován jako „pedofil“. Pedofilie, resp. pedofilní chování, je definováno jako: „Parafilie (sexuální deviace), u které jde o erotické (erotosexuální) zaměření na objekty v prepubertálním věku (tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání). Nejčastěji je zde zaměření na děti ve věku pěti až dvanácti let. Pedofilové jsou lidé, kteří preferují jak fyzickou nezralost objektu, tedy nepřítomnost sekundárních pohlavních znaků (chybění pubického ochlupení a prsů u dívek, u homosexuálních pedofilů například nepřítomnost ejakulace, ochlupení), tak i jeho dětské chování. Název pochází z řeckého pais (hoch, dítě) a z řeckého philós (milovník). Pedofil je tedy milovník dětí. Rozeznáváme pedofilii heterosexuální, homosexuální a bisexuální (ambisexuální)“ (Weiss, 2005, s. 14).

Vaníčková (2007) označuje dětskou prostituci za jednu z forem sociálně patologického chování dětí a mladistvých, která vzniká působením sociálních toxinů a často tvoří spojené nádoby s drogovou scénou. Společným jmenovatelem je emocionální traumatizace dětí a následná deprivace. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že deprivanti plní ulice a jsou snadným úlovkem těch, kdo je chtějí využít ke svému prospěchu, obohacení či zábavě.

4.3.1 Rozdělení dětské prostituce Dětskou prostituci rozdělujeme na dívčí a chlapeckou. Dle informací a studií, které jsou v současnosti dostupné, tvoří většinu komerčně zneužívaných dětí dívky. Jako důvod bývá uváděno, že jsou snadněji ovlivnitelné známým mužem. Děti se prostitucí snaží získat finanční prostředky na finančně náročnější věci, ale i drogy a automaty. V posledních letech je stále častějším důvodem i získání finančních prostředků na potraviny.

Dívčí prostituce „Dívky provozující prostituci jsou profilovány podle místa svého původu a to také předurčuje zájem o ně a jejich cenu. Ruku v ruce s tím se vžilo stereotypní označení, které se dále viktimizuje a přispívá ke stigmatizaci“ (Vaníčková, 2007, s. 72).

17

Nemalá část dívek však provádí prostituci zcela dobrovolně. Častým důvodem je právě rychlejší získání vyšších výdělků, za které si pořizují drahé a luxusní věci. Nejčastější věk dívek, které vstupují do prostituce, je kolem 13-ti let. Jak uvádí Vaníčková (2007) je dívčí prostituce nejvíce rozšířena v ulicích, v salonech a bytech. V pouliční prostituci se pohybují dívky na útěku z domova nebo výchovných ústavů, jsou mezi nimi i nezletilé dívky a najdeme mezi nimi početně zastoupené dívky z romských rodin. Dívky na ulici nabízejí rychlý, laciný a anonymní sex, pro cizince bez možnosti verbální domluvy. Přestože většinou praktikují chráněný sex, někdy se neubrání agresi zákazníka, který požaduje sex bez ochrany, a proto jsou zdrojem i objektem pohlavně přenosných chorob. Často se pohybují mezi delikventní subkulturou. Najdeme je v příhraničních oblastech, proslulá je trasa E55 – Dubí, Teplice a Cheb.

Tabulka č. 1 zobrazuje národnostní složení prostitutek v česko-německém pohraničí. Nejvyšší 60 % zastoupení mají prostitutky z ČR, následují prostitutky ukrajinského původu. Naopak nejmenší zastoupení mají prostitutky z Maďarska a Bulharska.

Tabulka č. 1 - Národnostní složení prostitutek v česko-německém pohraničí Četnost (%)

Národnost česká

60

ukrajinská

18

ruská

8

slovenská

5

běloruská

3

lotyšská

2

maďarská

1

bulharská

1

nezjištěno

2 Zdroj: Malinová (1999, in Vaníčková 2007)

Chlapecká prostituce Chlapeckou prostituci dělíme na heterosexuální a homosexuální prostituci, ale její provozování nemá žádný vztah k sexuální orientaci chlapců. 18

Vaníčková (2007) uvádí, že heterosexuální chlapecká prostituce se v České republice téměř nevyskytuje na ulici, v omezené míře se s ní můžeme setkat v salonech, ale její dominantou je kategorie bytové prostituce ať privátní nebo organizovaná agenturami. A obdobně, jako tomu je v případě dívek, i u chlapců se rozvíjí nová privátní prostituce chlapců. Homosexuální chlapeckou prostituci můžeme rozdělit na salonní prostituci – gay kluby, eskort služby a novinkou jsou i „veřejné domy“ výhradně pro homosexuální klienty, kde se můžeme setkat i s dospívajícími chlapci, nicméně stejně jako v případě dívek, zviditelněnou formou chlapecké prostituce je homosexuální pouliční prostituce, která také vyvolává nejvíce diskuzí. Chlapci, kteří se vydávají na dráhu homosexuální prostituce, většinou nejsou homosexuálové, ale tato praxe je jim vnucena jako forma obživy a je také jako „byznys“ vnímána a není projevem jejich sexuální orientace. Nejčastější věk, kdy chlapci vstupují do prostituce, je kolem 17. roku. Je tedy vyšší než u dívek.

Chlapeckou prostitucí v Praze se zabýval i jeden z pořadů České televize „Pološero – Stíny města“ (2011, režie: Alena Hynková). V pořadu je uvedeno, že dříve byla chlapecká prostituce doménou Hlavního nádraží. Dnes se tito chlapečtí prostituti přesunuli do obchodních center a luxusních hotelů.

4.3.2

Formy dětské prostituce

Formy dětské prostituce vymezuje příručka vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (2009) “Komerční sexuální zneužívání dětí: Jak zamezit komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí (MPSV, [online]. 2009): -

prostituční chování dětí přinucením osoby blízké (nejčastěji členem rodiny),

-

prostituční chování dětí přinucením osoby cizí,

-

prostituční chování dětí „dobrovolné“ pro jejich obživu na ulici,

-

prostituční chování dětí „dobrovolné“ pro obživu jejich rodiny,

-

prostituční chování „dobrovolné“ za peníze,

-

prostituční chování dětí „dobrovolné“ pro zábavu a „zvýšení“ prestiže.

19

4.4 Komerční zneužívání dětí „Komerční sexuální zneužití dětí je závažné porušení lidských práv a je kriminálním jednáním proti dětem (a jejich právům) dochází přes obchodní transakci. Velmi zjednodušeně se tím rozumí zneužití dítěte se sexuálním podtextem, které je zcela nebo alespoň zčásti motivováno finančním či jiným materiálním důvodem. V každém případě platí, že zneuživatel (vykořisťovatel) porušuje takovým jednáním základní práva, důstojnost, autonomii, fyzické i duševní blaho dítěte“ (Blatníková, 2009, s. 20).

Tabulka č. 2 vymezuje rozdíly mezi sexuálně zneužitým dítětem a komerčně sexuálně zneužitým dítětem. Tabulka č. 2 - Rozdíl mezi sexuálním a komerčním sexuálním zneužitím dítěte a jeho možné projevy Sexuálně zneužité dítě

Komerčně sexuálně zneužité dítě

Bezmocné

Disponuje určitou mocí

Zatajuje emoce

Vyjadřuje emoce

Utajuje před nejbližšími kamarády

Před kamarády nemá tajemství

Lidé v okolí hovoří o tom, že SZ je zlé

Lidé v okolí hovoří o KSZ jako o dobrém

Podpora ze strany komunity

Negativní postoj ze strany komunity

Nedostává peníze

Dostává peníze

Bývá hůře oblečené

Je velmi dobře oblečené

Je v rozpacích, stydí se

Necítí rozpaky, nestydí se

SZ dítětem neplánované

KSZ bývá dítětem plánované

Je v systému školství, zdravotnictví

Je mimo systém

Použité zkratky: SZ = sexuální zneužívání, KSZ = komerční sexuální zneužívání;

Zdroj: MPSV (2012)

4.4.1 Formy komerčního zneužívání dětí Komerční zneužívání dětí má tři formy – dětskou prostituci, dětskou pornografii a obchod s dětmi. Vaníčková (2003) uvádí, že v roce 1996 se ve Stockholmu konal 1. světový kongres prosti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí, na kterém byla konsensuálně přijata definice. Komerční sexuální zneužívání dětí (Commercial Child Sexual Abuse) je definováno jako „použití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo odměnu v naturáliích mezi dítětem a zákazníkem, dítětem a prostředníkem nebo

20

dítětem a agentem nebo jinými osobami, které vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely“.

4.4.1.1 Dětská prostituce Jak již bylo uvedeno v kapitole 4.3, je dětská prostituce vysoce organizovaná činnost, při které dochází k využívání dětí pro sexuální účely za peníze či jinou odměnu nebo výhodu. Dětská prostituce se na našem území soustřeďuje do větších měst a příhraničních oblastí (převážně s Německem a Rakouskem). „Dětská prostituce je jednou ze tří forem komerčního sexuálního zneužití podle definice

Stockholmského

světového

kongresu

proti

komerčnímu

sexuálnímu

vykořisťování dětí. Ve skutečnosti je také důvodem pro existenci třetí formy komerčního sexuálního zneužívání dětí, kterou je obchod s dětmi“ (Vaníčková, 2007, s. 61).

Graf č. 1: Počet sexuálně zneužívaných dětí v roce 2011

Zdroj: MPSV (2012)

V grafu č. 1 je zaznamenán počet případů zneužívaných dívek a chlapců, který byl oznámen orgánu sociálně-právní ochrany dětí v roce 2011. Nejvyšší počet případů byl nahlášen u dětí ve věku 6 až 15 let, z toho 475 případů se týkalo dívek a 113 případů chlapců. Nejnižší počet hlášených případů sexuálního zneužití byl u dětí od 1 roku do 3 let, a to 9 dívek a 5 chlapců.

21

4.4.1.2 Dětská pornografie Za dětskou pornografii můžeme obecně označit takový druh pornografie, kde je hlavním aktérem dítě nebo děti jako sexuální objekt. Může se jednat o fotografie, krátká videa či filmy.

4.4.1.3 Obchod s dětmi K obchodování s dětmi dochází za různým účelem. Pro obchodníky s dětmi je dítě pouze zboží. Děti se nejčastěji prodávají za účelem sexuálního zneužívání, na práci či na orgány. Výjimkou není ani prodej dětí párům, které nemohou mít vlastního potomka. Neplodné páry se tímto způsobem snaží obejít zdlouhavé a náročné řízení o adopci. Přitom na práci a na orgány jsou prodávány děti především v Africe a v jihovýchodní Evropě.

Jak je uvedeno v Národní strategii (2012) boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 2012 – 2015 bylo v letech 2008-2011 zjištěno 82 případů obchodování s lidmi, z toho se v 31 případech jednalo o případy kvalifikované dle § 232a odst. 1 či 168 odst. 1 TZ – šlo o obchodování s lidmi mladšími 18ti let. V roce 2008 bylo takto kvalifikováno 8 případů, v roce 2009 šlo o 2 případy, v roce 2010 se jednalo o 9 a v roce 2011 dokonce o 12 z 19 zjištěných trestných činů této formy obchodování. Kromě dvou případů pracovního vykořisťování se jednalo o obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Graf č. 2: Zjištěné trestné činy: obchodování s dětmi 2008-2011

22

V grafu č. 2 je uveden počet zjištěných trestných činů (§168 odst. 1 Trestního zákona) obchodování s dětmi v letech 2008-2011. Nejvyšší počet zjištěných trestných činů byl v roce 2008, naopak nejnižší byl zjištěn v roce 2009.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v roce 2009 vymezilo ohrožené skupiny obchodování s dětmi, a to: -

děti ulice,

-

děti z velmi chudých rodin,

-

děti s osobní zkušeností s jakoukoli formou interpersonálního násilí včetně pasivní formy zanedbání,

-

děti z rodiny, kde je závislost rodiče na alkoholu či drogách,

-

děti s poruchami chování či se sociálně patologickým chováním,

-

děti pohybující se v marginalizované sociální subkultuře,

-

děti pohybující se v oblasti sexuálního průmyslu byznysu,

-

děti uprchlíků,

-

děti s postižením.

Finanční prostředky, které jsou získány z obchodování s dětmi, jsou srovnatelné se ziskem z obchodu se zbraněmi nebo drogami. Šance dětem ([online]. 2012) uvádí, že počty zneužívaných dětí v České republice každým rokem rostou, přičemž zdaleka ne všechny případy sexuálního zneužívání vyjdou najevo. Oběti zneužívání si bohužel často nechávají toto tíživé tajemství pro sebe. Nejohroženější skupinou jsou děti ve věku 3-6 let a dívky ve věku 12-15 let.

Za nejrizikovější období můžeme označit období přechodu na střední školu. Dostupné statistiky jsou zpracovávány z případů, které jsou oznámeny Policii ČR a orgánům sociálně-právní ochrany dětí. Skutečné množství případů je však prakticky nezjistitelné a lze předpokládat, že je vyšší, než jsou uváděné počty.

Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) definuje obchodování s dětmi jako „přesun osob mladších 18-ti let za účelem jejich vykořisťování prostřednictvím násilí, výhrůžek nebo falešných slibů.“ Dále uvádí, že „obchodování s dětmi je globálním problémem, který je spojen s dalšími vážnými zločiny a korupcí.

23

Finančně se jedná o velmi výnosnou činnost – podle odhadů organizace EUROPOL se roční zisk z prodeje dětí pohybuje okolo 12 miliard dolarů.“

4.5 Příčiny dětské prostituce Mezi příčiny vzniku dětské prostituce řadíme nízkou míru senzitivity vůči pornografii, nedostatek vzdělání, dysfunkci rodiny, domácí násilí, deficit v naplnění základních potřeb dětí, chudobu i osobní zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství. Jako jednu z dalších příčin můžeme identifikovat i systémové násilí. Vaníčková (2007) uvádí, že při rozvoji dětské prostituce se významně uplatňuje právě systémové násilí. Systémové týrání je součástí syndromu zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN), ke kterému dochází paradoxně v institucích, které mají dětem pomáhat. Můžeme tak vnímat neprávem oddělené dítě od rodičů a umístěné do ústavní výchovy, dlouhodobý pobyt dítěte v ústavní výchově, nedůvěru ve výpověď dětí při řešení ohrožující situace, nadužívání formální autority bez respektu přirozené osobnosti a spontánního chování dítěte, manipulaci s dítětem, vleklé – řadu let trvající spory o porozvodové uspořádání a svěření dítěte do péče a výchovy, ale také nízkou profesionalitu odborníků. Uvedené situace v samém důsledku vedou k rozvoji sociálního traumatu, dítě sekundárně viktimizují a stávají se pro něho velmi zatěžující. Není výjimkou, že právě systémové násilí často spouští dětskou prostituci. Jako možné příčiny dětské prostituce tedy můžeme označit chudobu, osobní zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství, u dětí pak i nedostatek v naplňování jejich základních potřeb. Můžeme sem zařadit i dysfunkce rodiny, domácí násilí, absence vzdělání, ale i předsudky a mýty.

4.6 Následky dětské prostituce Následky dětské prostituce jsou nedozírné pro lidskou psychiku a její budoucí vývoj. Může se jednat o nechtěné těhotenství, nákazu závažným onemocněním jako je AIDS, různé typy žloutenky, drogová závislost, apod. Osoby provozující dětskou prostituci jsou sociálně zranitelnější. Jak uvádí Vaníčková (2007) dítě, které z přinucení nebo dobrovolně provozovalo prostituci, bylo primárně traumatizováno samotnou prostitucí, kterou téměř vždy doprovází sekundární viktimizace, jež má různou podobu. Může se jednat o sexuální násilí, kam patří i vynucení sexu bez ochrany, vynucení odmítaného způsobu sexuálního 24

styku, znásilnění, přinucení k sexu s více zákazníky současně atd. nebo se může jednat o tělesná potrestání, která následují po neuposlechnutí příkazu až jisté formy mučení včetně využívání sadomasochistických praktik. Děti – častěji dívky – které jsou nabízeny kuplířem, jsou vystaveny komplexu násilí, kde dominující formu má násilí psychické a citové s cílem je totálně ovládat. Dětské osoby provozující prostituci jsou ohroženy násilím nejen ze strany kuplířů, ale také ze strany zákazníků a obecně lze konstatovat, že se častěji stávají obětí násilí i v sociálně subkultuře, ve které se pohybují.

Následky sexuálního zneužívání jsou silně traumatizující a postihují všechny oblasti dětské psychiky. Následky se mohou projevit v narušení vztahu jedince k sobě samému, v prožívání, chování, nedůvěrou k lidem i v postojích. Uvádí se, že čím byl nižší věk zneužívaného dítěte, tím je způsobené trauma hlubší. Každá z obětí je poškozena jinou měrou, některé trpí dočasně a jiné trvale. Poškození, které bylo způsobeno sexuálním zneužitím, nemusí být rozpoznáno ihned, může se projevit i po několika letech. „Právě u dětských obětí sexuálního zneužití často dochází k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy jako jednomu z následků a lze ji definovat: (posttraumatická stresová porucha, z angl. posttraumatic stress disorder) se rozvíjí po určité závažné, traumatické události. Tou může být například válečný konflikt, těžká autonehoda, povodeň, požár nebo náhlé úmrtí dítěte. V podstatě jde o cokoli, co dotyčný jedinec vyhodnotí jako extrémně negativní a závažné. PTSD vzniká asi u jedné třetiny osob, které byly součástí takové události. Na rozdíl od akutní reakce na stres, která se rozvíjí bezprostředně po dění, trvá u PTSD doba latence (klidu) relativně dlouho – kolem půl roku. Individuálně to může být méně i více (pár měsíců až několik let). Teprve po této době se projeví příznaky posttraumatu“ (Peterková, [online]. 2013).

Vaníčková (2007) dále uvádí,

že posttraumatickou

stresovou

poruchu

charakterizují tři okruhy. Kde první okruh je znovuprožívání (náhlé a smutek vyvolávající vzpomínky na bolestnou událost, opakované stresující sny připomínající trauma, znovuprožívání obzvláště bolestných a ohrožujících situací a prudká fyzická reakce při vzpomínce či asociaci takové události). Jako další okruh označuje vyhýbání se (vyhýbání se myšlenkám, komunikaci a pocitům, které události připomínají, neschopnost se těšit z činností, které dříve byly zdrojem radosti, odcizení rodině 25

a blízkým osobám). Třetí okruh je vegetativní labilita (problémy se spánkem, nekontrolované výbuchy hněvu a podrážděnosti, problémy se soustředěním, nadměrná lekavost). Posttraumatická stresová porucha se tedy může projevovat strachem z lidí, poruchami spánku, depresí i různými závislostmi (alkohol, drogy). Rozvoj poruchy nezávisí na pohlaví ani věku jedince, rozhodující roli má trauma, po kterém se porucha rozvine. Téměř vždy se rozvine po únosu, mučení či znásilnění. U jiných porucha vzniká jen za určitých okolností (např. loupež či dopravní nehoda).

V současnosti v této oblasti působí řada institucí, která je nápomocna obětem sexuálního násilí. Mezi tyto instituce můžeme zařadit například AIDS centra, která vznikají při krajských nemocnicích, Nadace Naše dítě, ADRA či Bílý kruh bezpečí. Nadace Naše dítě měla v letech 2007-2012 projekt: „Internet Hotline Nadace Naše dítě“ a od roku 2007 provozovala první českou internetovou horkou linku ve spolupráci s veřejností, Policií ČR a provozovateli internetových služeb. Jejím cílem bylo čelit šíření dětské pornografie a dalšího nelegálního obsahu internetem. Tabulka č. 3 - Souhrnné statistiky Internet Hotline 2007-2012

Zdroj: www.nasedite.cz (2012) 26

V tabulce č. 3 je uvedena vytíženost Internet Hotline v letech 2007 až 2012. Nejvíce oznámení přijala v roce 2009, nejméně pak v roce 2007. Z tabulky je patrně, že nejčastějším důvodem kontaktování Internet Hotline byla právě dětská pornografie, pornografie zobrazující násilí a neúctu k člověku, zoofilie, pedofilní zájem a pornografie dostupná dětem. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán v roce 2011 a to 1047 případů, které se týkaly dětské pornografie, 13 případů pornografie zobrazující násilí a neúctu k člověku, 18 případů pedofilního zájmu a 15 případů pornografie dostupné dětem.

4.6.1. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (Syndrom CAN, Child Abuse and Neglect) „Syndrom CAN je obvykle definován jako poškození fyzického, psychického nebo sociálního stavu a vývoje dítěte, které vzniká v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby a které je v dané společnosti a kultuře hodnoceno jako nepřijatelné. Příznaky syndromu CAN vznikají následkem aktivního ubližování nebo nedostatečné péče“ (Bechyňová, 2007, s. 9). Jedná se tedy o vědomé zanedbávání či poškozování dítěte rodiči či jinými dospělými osobami především v oblasti tělesné, citové a psychické. Syndrom CAN zahrnuje komerční sexuální zneužívání dětí, zneužívání dětí organizovanými skupinami či sexuální turismus.

Dunovský (1995) uvádí tři rizikové faktory a to: 1) rizikoví dospělí (zpravidla primární vychovatelé dítěte), kdy se jedná o jedince s poruchami osobnosti (psychopatie), mentální retardací, jedince psychicky nemocné, jedince s neurotickými obtížemi (frustrace se mění v agresi), matky s poporodní depresí, alkoholiky, toxikomany, mladí, nevyzrálí a nevyspělí rodiče, sexuální devianti-pedofilové, muži sexuálně hyperaktivní, ambiciózní a nároční rodiče, workoholici, apod. 2) rizikové děti – odlišnosti dítěte: nízká porodní váha, lehká mozková dysfunkce, mentální retardace, vývojové opoždění, smyslové vady, dále pak děti dráždivé, neklidné, zlostné, provokativní x apatické, plačtivé, úzkostné. Jedná se i o děti, které nesplňují očekávání rodičů, tj. s lehce sníženými intelektovými schopnostmi, děti ve škole neprospívající, děti tělesně neobratné, nešikovné, holčičky výrazně ženských tvarů, jemné, koketní, mazlivé, apod. 27

3) rizikové situace – styk rizikového dítěte s rizikovým dospělým, náhradní rodinná péče, rozvod, manželské neshody, neplánované otěhotnění (nechtěné dítě, hmotná bída, stres), brutalita v médiích a vysoká tolerance k násilí.

Prevencí syndromu CAN je dostatečně informovaná veřejnost, školy, obce i rodiče. Spolupráce státních i neziskových organizací.

4.7 Právní normy v oblasti dětské prostituce Zákazníci i kuplíři si jsou velmi dobře vědomi toho, že se dopouštějí trestné činnosti. Dětská prostituce se vyskytuje v místech, kde je i vysoký výskyt prostituce dospělých. Stát i nestátní organizace se s tímto druhem prostituce snaží bojovat. V České republice se této problematice věnuje především Ministerstvo vnitra ČR. Města a obce se na svém území snaží omezit prostituci pomocí obecně závazných vyhlášek.

Základním dokumentem, který se zabývá dětskou prostitucí, je Úmluva o právech dítěte. Česká republika patří mezi státy, které tento dokument přijaly. Dalším důležitým právním předpisem je Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů, který částečně vyjadřuje ochranu dětí před sexuálním zneužíváním v několika paragrafech.

4.7.1

Úmluva o právech dítěte (Příloha č. 1) Článek 1 Úmluvy o právech dítěte zmiňuje, že pro účely této úmluvy se dítětem

rozumí každá lidská bytost mladší 18-ti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.

Prostituce dětí je v uvedeném dokumentu řešena ve čtyřech článcích. V Článku 32 ve dvou bodech. V Článku 34 je uvedeno, že státy se podpisem zavázaly chránit dítě před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. Článek 35 ukládá státům přijímat všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoliv účelem a v jakékoli podobě. V Článku 36 Úmluvy o právech dítěte je uvedeno, že státy

28

jsou povinny chránit dítě před všemi ostatními formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.

4.7.2

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Trestní zákoník je platná právní norma trestního práva hmotného. Nový trestní

zákoník nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010. V jeho první části (§1-139) je definována časová a místní působnost trestních zákonů, základy trestní odpovědnosti, účastníky trestného činu, okolnosti vylučující protiprávnost činu, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, zahlazení odsouzení, zvláštní ustanovení o některých pachatelích (např. mladiství) a výkladová ustanovení. Druhá Zvláštní část trestního zákoníku, která je vymezena §140 – 418, popisuje skutkové podstaty jednotlivých trestných činů včetně těch proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, proti rodině a dětem, proti životnímu prostředí, hospodářské aj. Prostituce jako taková je řešena v § 189 Kuplířství a § 191 Šíření pornografie. Dětské prostituce se pak týkají zejména tři paragrafy § 192 Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, § 193 Zneužití dítěte k výrobě pornografie a § 202 Svádění k pohlavnímu styku.

V poslední době se několikrát objevily snahy udělat z prostituce „normální“ zaměstnání. Tímto se zabýval i portál Idnes.cz ([online]. 2014), který uvedl, že největším problémem je stále nastavení určitých pravidel, a proto dodnes není problém prostituce vyřešen. Nový zákon by řešil i to, že pokud by v daném podniku pracovaly dívky nedobrovolně, či bez příslušného povolení, měl by stát pravomoc tento podnik zavřít. Správcem registru prostituce by se mělo stát Ministerstvo průmyslu a obchodu. V navrhovaném zákoně by byl jasně stanoven i věk osob, které mohou prostituci provozovat. Jak uvádí Národní informační centrum pro mládež (2004) v zásadě existují tři přístupy, jak může stát na prostituci reagovat: •

reglementace – prostituce bude podřízena státnímu dozoru, vznikne průhlednější prostředí, které omezí aktivity organizovaného zločinu v oblasti prostituce,

•

abolice – stát se zaměří na průvodní jevy prostituce (obchod se ženami, kuplířství), problém prostituce jako takové zůstane neřešen,

•

represe – prostituce bude kriminalizována, problém však nebude vyřešen, protože se přesune do ilegality. 29

4.8 Prevence dětské prostituce Dětská prostituce není snadno odhalitelná, a tak se jen malé procento dostane na povrch. Současná školní prevence řeší sexuální rizikové chování v rámci preventivních programů, které jsou základní strategií prevence sociálně patologických jevů školy a školského zařízení. Vaníčková (2007) vidí prevenci ve vytváření světa přátelského k dětem, ochraně a péči o jejich bezpečnost. Pro rodiče, vychovatele a blízké osoby dětí uvádí 7 rad, které v každodenním životě dítěte znamenají vlastně zájem a respekt a ty se současně stávají prevencí komerčního sexuálního zneužívání dětí: komunikace s dítětem jako součást každodenní rutiny, osobní seznámení se s kamarády a přáteli dítěte včetně kontaktních dat, stálý kontakt s učiteli zaměřený na chování dítěte a případné změny, přiměřená očekávání od dítěte vzhledem k jeho věku a jeho specifickým potřebám, mít pro dítě vždy čas a naučit se mu naslouchat, dát mu pocit důležitosti v našem životě, naučit dítě umět si říct o pomoc a podporu, při podezření, že dítě udržuje „rizikové“ kontakty, nenechat bez povšimnutí jména, adresy, popis vzhledu, společných činností, místa schůzek, atd.

Školní preventivní program (školní preventivní strategie) je dlouhodobá strategie prevence sociálně patologických jevů, kdy „Prevencí sociálně patologických jevů rozumíme cílevědomým, plánovitým a komplexním posilováním forem zdravého životního stylu minimalizovat výskyt a důsledky těchto jevů“ (Pokorný et al., 2003, s. 9). Tato strategie vychází z Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Č. j.: 20 006/2007-51). V rámci školního preventivního programu je řešeno nejen předcházení sexuálnímu zneužívání dětí, ale i předcházení záškoláctví, šikaně, kyberšikaně, vandalismu, drogovým závislostem, domácímu násilí apod. Školní preventivní program je součástí školního vzdělávacího programu a jsou v něm jasně definovány krátkodobé i dlouhodobé cíle.

30

Prevencí sociálně patologických jevů se zabývá i Ministerstvo vnitra České republiky ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Pod záštitou Ministerstva vnitra ČR je to v rámci projektu „Prevence sociálně patologických jevů“.

Sexuální rizikové chování je na středních odborných školách řešeno v rámci minimálních preventivních programů. Minimální preventivní program je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR vymezen jako: „konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program škola zpracovává na každý školní rok. Je vypracován školním metodikem prevence. V minimálním preventivním programu jsou uvedeny kontakty na potřebné instituce a odborníky. Na vybraných středních školách, kde byl distribuován dotazník, byla problematika dětské prostituce a zneužívání dětí probírána v rámci sexuální výchovy, která je zařazena již v 1. a 2. ročníku studia. Žákyním a žákům jsou pro řešení krizových situací k dispozici školní metodik prevence a výchovný poradce. Školy spolupracují s Policií České republiky, krizovými centry, s kurátory i odborem sociálních věcí.

31

5

PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE Tato část se zabývá informovaností žáků středního odborného školství o dětské

prostituci.

Dotazníkové šetření bylo prováděno u žáků a žákyň dvou středních odborných škol v Brně a okolí. Průzkumným vzorkem byli žáci prvních až čtvrtých ročníků těchto škol.

Pro sběr dat bylo zvoleno písemné dotazování. Dotazník byl distribuován v písemné i elektronické podobě. Písemná podoba dotazníku je v příloze č. 2 – Vzor dotazníku. Pro rozeslání dotazníku pomocí Internetu byl dotazník převeden pomocí Google Docs do elektronické podoby a rozeslán žákům a žákyním formou odkazu. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné.

V dotazníku byly použity uzavřené otázky. V úvodu dotazníku jsou pokyny pro jeho vyplnění, jeho účel, informace o tom, že jeho vyplnění je zcela anonymní a všechny údaje budou využity pouze pro účely bakalářské práce. U každé otázky má respondent zvolit pouze jednu odpověď, která se nejvíce přibližuje jeho názoru (povědomí).

Průzkumu se zúčastnilo celkem 135 respondentů.

32

Otázka č. 1 - Pohlaví dotazovaných

Otázka č. 1: Pohlaví dotazovaných

45,19% 54,81%

Žáci: 54,81% (74) Žákyně: 45,19%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 3: Pohlaví dotazovaných

Dotazník byl vyplněn celkem 135 respondenty, z toho bylo 74 žáků (54,81%) a 61 žákyň (45,19%). Za první ročník vyplnilo dotazník celkem 39 respondentů – z toho bylo 20 žákyň a 19 žáků. Z druhého ročníku vyplnilo dotazník celkem 38 respondentů – 19 žákyň a 19 žáků. Nejvíce respondentů bylo z třetího ročníku – celkem 41, z toho 20 žákyň a 21 žáků. Naopak nejméně respondentů bylo zastoupeno 4. ročníkem – pouze 17, z tohoto počtu bylo 15 žáků a 2 žákyně.

Tabulka č. 4 - Zastoupení žáků jednotlivých ročníků Ročník

1.

2.

3.

4.

∑

Žákyně

20

19

20

2

61

Žáci

19

19

21

15

74

∑

39

38

41

17

135

33

Otázka č. 2 - Místo bydliště

Otázka č. 2: Místo bydliště

42,96% Město: 57,04%

57,04%

Vesnice: 42,96%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 4: Místo bydliště

Druhá otázka se týkala místa bydliště respondentů. Žáci a žákyně měli zvolit, zda bydlí ve městě nebo vesnici. Ze 135 dotazovaných pochází 77 (57,04%) z města a 58 (42,96%) z vesnice.

Z prvního ročníku pochází 23 respondentů z města a 16 z vesnice. 1. ročník

Město

Vesnice

∑

Žákyně

11

9

20

Žáci

12

7

19

∑

23

16

39

Podobné zastoupení je i u druhého ročníku – 22 dotázaných pochází z města a 16 z vesnice. 2. ročník

Město

Vesnice

∑

Žákyně

10

9

19

Žáci

12

7

19

∑

22

16

38

34

Ze třetího ročníku pochází ze 41 respondentů 27 z města a 14 respondentů bydlí ve vesnici. 3. ročník

Město

Vesnice

∑

Žákyně

15

5

20

Žáci

12

9

21

∑

27

14

41

Ze 17 respondentů čtvrtého ročníku žije ve městě 5 respondentů a 12 pochází z vesnice. 4. ročník

Město

Vesnice

∑

Žákyně

0

2

2

Žáci

5

10

15

∑

5

12

17

Otázka č. 3 - Ročník studia

Otázka č. 3: Ročník studia

12,59% 28,89% 1. ročník: 28,89% 30,37%

2. ročník: 28,15% 3. ročník: 30,37% 28,15%

4. ročník: 12,59%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 5: Ročník studia

V otázce č. 3 měli žáci a žákyně zvolit ročník studia, který právě studují. Z celkového počtu 135 žáků a žákyň, kteří vyplnili dotazník, bylo nejnižší zastoupení žáků 4. ročníků – pouze 17 (12,59%). Naopak největší počet dotazníků vyplnili žáci 3. ročníku – celkem 41 žáků (30,37%). Z 1. ročníků vyplnilo dotazník 39 žáků a žákyň (28,89%), z 2. ročníků 38 (28,15%). 35

Otázka č. 4 - Dětskou prostituce považujete za: Nabízené odpovědi: •

Výdělečnou činnost.

•

Hrubou podobu násilí na dětech.

•

Zdroj příjmů na financování drog, alkoholu, automatů (závislosti).

Otázka č. 4: Dětskou prostituci považujete za: 5,93% Výdělečnou činnost: 5,93%

17,04%

Hrubou podobu násilí na dětech: 77,94% 77,94%

Zdroj příjmů na financování drog, alkoholu, automatů (závislosti): 17,04%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 6: Názor na dětskou prostituci

Ve čtvrté otázce měli respondenti vybrat možnost, která se nejvíce přibližuje jejich názoru na dětskou prostituci. První možností bylo, že se jedná o výdělečnou činnost. Druhou odpovědí, že se jedná o hrubou podobu násilí na dětech a třetí, že se jedná o zdroj příjmů na financování drog, alkoholu, automatů a jiných závislostí. Nejvíce žáků zvolilo druhou z nabízených možností – dětskou prostituci považují za hrubou podobu násilí na dětech. Celkem tuto odpověď zvolilo 104 žáků (77,94%). 23 žáků (17,04%) považuje dětskou prostituci za zdroj příjmů na financování drog, alkoholu a automatů. 8 žáků (5,93%) považuje dětskou prostituci za výdělečnou činnost.

36

V jednotlivých ročnících byly odpovědi u 4. otázky, kde: a) výdělečná činnost, b) hrubá podoba násilí na dětech, c) zdroj příjmů na financování drog, alkoholu, automatů (závislosti) zvoleny následovně: 1. ročník

a)

b)

c)

∑

Žákyně

0

17

3

20

Žáci

0

14

5

∑

0

31

3. ročník

a)

Žákyně

a)

b)

c)

∑

Žákyně

3

14

2

19

19

Žáci

3

11

5

19

8

39

∑

6

25

7

38

b)

c)

∑

4. ročník

a)

b)

c)

∑

0

18

2

20

Žákyně

1

1

0

2

Žáci

0

18

3

21

Žáci

1

11

3

15

∑

0

36

5

41

∑

2

12

3

17

2. ročník

37

Otázka č. 5 - Co je podle Vás hlavní příčinou dětské prostituce? Nabízené odpovědi: •

Chudoba.

•

Sexuální zneužití v dětství.

•

Dysfunkce rodiny (domácí násilí).

•

Nízké vzdělání.

•

Vidina vysokého výdělku.

V páté otázce měli žáci určit pořadí, co považují za hlavní příčinu dětské prostituce. Možnost, kterou považovali za nejčastější příčinu, měli ohodnotit 5 body, velmi častou 4 body, průměr 3 body, méně častou 2 body a nejméně častou příčinu 1 bodem.

Otázka č. 5: Co je podle Vás hlavní přičinou dětské prostituce? 20,69%

Chudoba: 23,01%

23,01%

14,86% 19,80%

Sexuální zneužití v dětství: 19,80% Dysfunkce rodiny (domácí násilí): 21,63%

21,63%

Nízké vzdělání: 14,86% Vidina vysokého výdělku: 20,69% Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 7: Hlavní příčiny dětské prostituce

V této otázce bylo nabídnuto 5 možných příčin – chudoba, sexuální zneužití v dětství, dysfunkce rodiny (domácí násilí), nízké vzdělání a vidina vysokého výdělku. Za hlavní příčinu dětské prostituce nejvíce žáků zvolilo chudobu (23,01%), za druhou nejčastější příčinu zvolili dysfunkční rodinu (21,63%). Na třetím místě zvolili jako příčinu vidinu vysokého výdělku (20,69%). Jako méně častou příčinu dětské prostituce žáci považují sexuální zneužití v dětství (19,80%) a jako nejméně častou příčinu považují nízké vzdělání (14,86%). 38

Otázka č. 6 - Dovedete si představit, že byste tíživou životní situaci (nedostatek finančních prostředků) řešil/a právě prostitucí? Nabízené odpovědi: •

Ano.

•

Ne.

•

Nevím.

Otázka č. 6: Dovedete si představit, že byste tíživou životní situaci (nedostatek finančních prostředků) řešil/a právě prostitucí? 8,15% 16,30% Ano: 8,15% Ne: 75,56% 75,56%

Nevím: 16,30%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 8: Řešení tíživé životní situace prostitucí

V šesté otázce měli respondenti odpovědět, zda si dokáží představit, že by právě prostitucí řešili tíživou finanční situaci. Ze 135 dotázaných na tuto otázku odpovědělo 102 (75,56%) záporně. 11 (8,15%) dotázaných kladně a 22 (16,30%) zvolilo odpověď „nevím“. Žáci v jednotlivých ročnících zvolili odpovědi následovně: Ano

Ne

Nevím

∑

Žákyně

0

17

3

20

Žáci

1

15

3

19

2. ročník Žákyně Žáci

∑

1

32

6

39

Ano

Ne

Nevím

Žákyně

0

16

Žáci

0

∑

0

1. ročník

3. ročník

∑

∑

Ano 5 2 7

Ne 10 15 25

Nevím 4 2 6

19 19 38

∑

4. ročník

Ano

Ne

Nevím

∑

4

20

Žákyně

1

1

0

2

17

4

21

Žáci

2

11

2

15

33

8

41

∑

3

12

2

17

39

Otázka č. 7 - Který druh dětské prostituce je podle Vás nejčastější? Nabízené odpovědi: •

Dívčí.

•

Chlapecká.

•

Stejnou měrou (50%:50%).

V sedmé otázce měli respondenti zvolit, který druh dětské prostituce považují za nejčastější. Zda je to prostituce dívčí, chlapecká nebo oba druhy shodně.

Otázka č. 7: Který druh dětské prostituce je podle Vás nejčastější? 19,26%

Divčí: 77,78%

2,96%

Chlapecká: 2,96% 77,78% Stejnou měrou (50%:50%): 19,26%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 9: Který druh dětské prostituce je častější

Ze 135 respondentů zvolilo 105 (77,78%) dívčí prostituci jako nejčastější. 26 respondentů (19,26%) se domnívá, že oba druhy mají stejný podíl a 4 respondenti (2,96%) zvolili chlapeckou prostituci jako nejčastější. Odpovědi žáků a žákyň v jednotlivých ročnících: 1. ročník Žákyně Žáci

∑ 2. ročník Žákyně Žáci

∑

Dívčí 18 14 32

Chlapecká 0 1 1

(50%:50%) 2 4 6

Dívčí 15 16 31

Chlapecká 0 0 0

(50%:50%) 4 3 7

40

∑ 20 19 39

∑ 19 19 38

3. ročník Žákyně Žáci

∑ 4. ročník Žákyně Žáci

∑

Dívčí 16 14 30

Chlapecká 0 0 0

(50%:50%) 4 7 11

Dívčí 1 11 12

Chlapecká 1 2 3

(50%:50%) 0 2 2

∑ 20 21 41

∑ 2 15 17

Otázka č. 8 - Kam se podle vás dětská prostituce nejvíce soustřeďuje? Nabízené odpovědi: •

Hlavní město.

•

Města.

•

Vesnice.

•

Do příhraničních oblastí.

V osmé otázce měli respondenti vybrat, kam se podle nich soustřeďuje dětská prostituce. Zda do hlavního města, ostatních měst (Brno, Plzeň, apod.), do vesnic nebo do příhraničních oblastí.

Otázka č. 8: Kam se podle Vás dětská prostituce nejvíce soustřeďuje? 28,15%

12,59%

Hlavní město: 12,59% Města: 54,07% 54,07%

Vesnice: 5,19%

5,19% Do příhraničních oblastí: 28,15%

Graf č. 10: Kam se dětská prostituce nejvíce soustřeďuje 41

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Ze 135 respondentů zvolilo 73 (54,07%) město jako hlavní dějiště dětské prostituce. Naopak nejméně respondentů vybralo vesnice – 7 (5,19%). Podle 17 respondentů (12,59%) se dětská prostituce soustřeďuje do hlavního města. 38 respondentů (28,15%) vybralo příhraniční oblasti.

Zvolené odpovědi v jednotlivých ročnících u otázky č. 8, kde: a) hlavní město, b) města, c) vesnice, d) do příhraničních oblastí, byly následující:

1. ročník Žákyně Žáci

∑

3. ročník Žákyně Žáci

∑

a) 2 3 5

b) 9 9 18

c) 0 2 2

d) 9 5 14

a) 2 1 3

b) 8 13 21

c) 0 1 1

d) 10 6 16

∑ 20 19 39

∑ 20 21 41

2. ročník Žákyně Žáci

∑

a) 4 3 7

b) 11 14 25

c) 1 2 3

d) 3 0 3

∑ 19 19 38

4. ročník a) Žákyně 0

b)

c)

d)

∑

0

1

1

2

Žáci

2

9

0

4

15

∑

2

9

1

5

17

42

Otázka č. 9 - Kdo podle Vás dá především dítěti nabídku k sexu za úplatu (peníze, cigarety, alkohol, dražší věc, apod.)? Nabízené odpovědi: •

Rodič.

•

Jiný příbuzný.

•

Kamarád.

•

Cizí osoba.

Devátá otázka se zabývá tím, kdo podle respondentů dá především dítěti nabídku k sexu za úplatu (peníze, cigarety, alkohol, dražší věc, apod.). Respondenti mohli vybrat opět pouze jednu ze čtyř nabízených možností – rodič, jiný příbuzný, kamarád nebo cizí osoba.

Otázka č. 9: Kdo podle Vás dá především dítěti nabídku k sexu za úplatu (peníze, cigarety, alkohol, dražší věc, apod.) 0,74% 11,11% 12,59%

Rodič: 0,74% Jiný přibuzný 11,11% Kamarád: 12,59%

75,56%

Cizí osoba: 75,56%

Graf č. 11: Kdo dá dítěti nabídku k sexu za úplatu

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

102 respondentů (75,56%) zvolilo cizí osobu. 17 respondentů (12,59%) zvolilo jako osobu, která dá především dítěti nabídku k sexu za úplatu, kamaráda. 15 respondentů (11,11%) vybralo jiného příbuzného. Pouze 1 respondent (0,74%) za tuto osobu vybral rodiče.

43

Odpovědi žáků a žákyň v jednotlivých ročnících: 1. ročník Žákyně Žáci

∑ 2. ročník Žákyně Žáci

∑ 3. ročník Žákyně Žáci

∑ 4. ročník Žákyně Žáci

∑

Rodič 0 0 0

Jiný příbuzný 1 3 4

Kamarád 0 2 2

Cizí osoba 19 14 33

Rodič 0 0 0

Jiný příbuzný 3 1 4

Kamarád 2 6 8

Cizí osoba 14 12 26

Rodič 1 0 1

Jiný příbuzný 1 3 4

Kamarád 1 5 6

Cizí osoba 17 13 30

Rodič 0 0 0

Jiný příbuzný 1 2 3

Kamarád 1 0 1

Cizí osoba 0 13 13

44

∑ 20 19 39

∑ 19 19 38

∑ 20 21 41

∑ 2 15 17

Otázka č. 10 - Kdo z Vašeho pohledu nejvíce vyhledává dětskou prostituci v ČR? Nabízené odpovědi: •

Občané ČR.

•

Občasné jiných států.

•

Stejnou měrou (50%:50%).

•

Nevím.

V desáté otázce měli respondenti vybrat osobu/y, které nejvíce vyhledávají dětskou prostituci na území České republiky.

Otázka č. 10: Kdo z Vašeho pohledu nejvíce vyhledává dětskou prostituci v ČR? 3,70% Občané ČR: 3,70%

26,67%

Občané jiných států: 46,67% 46,67% Stejnou měrou (50%:50%): 22,96%

22,96%

Nevím: 26,67%

Graf č. 12: Kdo nejvíce vyhledává dětskou prostituci

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Ze 135 respondentů právě 63 respondentů (46,67%) se domnívá, že tento druh prostituce nejvíce vyhledávají občané jiných států, 36 respondentů (26,67%) zvolilo odpověď „nevím“ a 31 respondentů (22,96%) se domnívá, že tento druh prostituce vyhledávají občané ČR i občané jiných států stejnou měrou. Nejméně respondentů 5 (3,70%) za tyto osoby považuje právě občany České republiky.

45

Odpovědi žáků v jednotlivých ročnících: 1. ročník Žákyně Žáci

∑ 3. ročník Žákyně Žáci

∑

a) 0 0 0

b) 9 5 14

c) 5 5 10

d) 6 9 15

a) 0 3 3

b) 11 11 22

c) 7 4 11

d) 2 3 5

∑ 20 19 39

2. ročník Žákyně Žáci

∑

∑

4. ročník Žákyně Žáci

20 21 41

∑

a) 1 1 2 a) 0 0 0

b) 10 11 21 b) 1 5 6

c) 4 3 7 c) 1 2 3

d) 4 4 8 d) 0 8 8

∑ 19 19 38

∑ 2 15 17

Otázka č. 11: Kde by podle Vás bylo nejlepší získávat informace k dětské prostituci? Nabízené odpovědi: •

Od rodičů.

•

Ve škole.

•

Vlastní iniciativa.

•

Neziskové organizace.

V jedenácté otázce měli respondenti bodově ohodnotit, kde by podle nich bylo nejlepší získávat informace k této problematice. Nejvíce bylo možné dát 4 body u zdroje informací, který považují za nejlepší, 3 body dobrého zdroje, 2 body u méně dobrého zdroje a pouze 1 bod informačnímu zdroji, který považují za nejméně vhodný.

Otázka č. 11: Kde by podle Vás bylo nejlepší získávat informace k dětské prostituci? 12,54% 29,90%

15,21%

Od rodičů: 12,54% Ve škole: 15,21% Vlastní iniciativa: 42,35%

42,35%

Neziskové organizace: 29,90%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 13: Nejvhodnější zdroj informací

46

Za nejvhodnější zdroj žáci považují informace získané díky vlastní iniciativě z knih, z denního tisku a z internetu (42,35 %). Jako druhý nejvhodnější zdroj zvolili žáci informace od neziskových organizací s 29,90 %. Ve škole by si přálo potřebné informace získávat 15,21% žáků. Jako

nejméně

vhodné

žáci

považují

získávání

informací

od

rodičů

(12,54%).

Otázka č. 12 - V rámci prevence a zlepšení informovanosti k problematice dětské prostituce byste nejvíce uvítali? Nabízené odpovědi: •

Www stránky se souhrnnými informacemi.

•

Informační letáčky.

•

Přednášky, besedy (ve škole, i mimo školu).

V rámci prevence a zlepšení informovanosti o této problematice měli respondenti v poslední otázce zvolit zdroj, který považují za nejvhodnější a nejvíce by tento způsob informovanosti uvítali. U této otázky byly nabídnuty 3 možnosti. Jako první to byly www stránky se souhrnnými informacemi, druhou možností byly informační letáčky, třetí pak přednášky a besedy ve škole i mimo školu.

Otázka č. 12: V rámci prevence a zlepšení informovanosti k problematice dětské prostituce byste nejvíce uvítali: 32,60%

Www stránky se souhrnnými informacemi: 32,60% Informační letáčky: 2,96%

64,44%

2,96%

Přednášky, besedy (ve škole, i mimo školu): 64,44%

Zdroj: vlastní průzkumné šetření

Graf č. 14: Jaký druh informací je nejlepší

47

Ze 135 respondentů zvolilo jako nejvhodnější zdroj 87 žáků (64,44%) přednášky a besedy. 44 respondentů (32,60%) považuje za nejvhodnější zdroj www stránky se souhrnnými informacemi. Pouze 4 respondenti (2,96%) zvolili informační letáčky.

Zvolené odpovědi v jednotlivých ročnících: 1. ročník Žákyně Žáci

∑ 2. ročník Žákyně Žáci

∑ 3. ročník Žákyně Žáci

∑ 4. ročník Žákyně Žáci

∑

Www stránky 5 7 12

Letáčky 0 0 0

Přednášky 15 12 25

Www stránky 6 8 14

Letáčky 1 2 3

Přednášky 12 9 21

Www stránky 5 5 10

Letáčky 0 0 0

Přednášky 15 16 31

Www stránky 0 8 8

Letáčky 1 0 1

Přednášky 1 7 8

48

∑ 20 19 39

∑ 19 19 38

∑ 20 21 41

∑ 2 15 17

6 DISKUSE Dotazníky pro žáky středních škol vyplnilo celkem 135 respondentů, z toho bylo 61 žákyň a 74 žáků. Dotazník byl distribuován v 1. až 4. ročnících dvou středních oborných škol v Brně a okolí. Dotazníkové šetření mělo celkem 12 uzavřených otázek.

V otázce č. 4 respondenti jasně zvolili, že dětskou prostituci považují za hrubou podobu násilí na dětech. Naopak nejméně respondentů dětskou prostituci považuje za výdělečnou činnost. Z odpovědí také vyplývá, že většina respondentů je přesvědčena, že pokud se dítě stane obětí prostituce, není to jeho vina, nenese na tom žádný podíl nebo spoluúčast. Prostituce je podle nich nedobrovolná a jsou k ní donuceni. Jen asi pětina respondentů si myslí, že oběti prostituce s tímto jednáním alespoň částečně souhlasí pod vidinou snadného zisku finančního prostředků.

Cílem páté otázky bylo zjistit, co je podle respondentů hlavní příčinou dětské prostituce. Z odpovědí vyplývá, že jako hlavní příčinu vidí respondenti chudobu v rodině a dysfunkci rodiny. Dle jejich názoru je většina obětí dětské prostituce ze sociálně slabých rodin a důvodem je vylepšení finanční situace rodiny. Vaníčková (2007) zmiňuje, že právě ekonomická chudoba zemí třetího světa je živnou půdou pro dětskou prostituci a obdobný vliv můžeme vystopovat až k našim hranicím, respektive i do našich regionů postižených vysokou nezaměstnaností, vysokou migrací, vyšším výskytem sociálních rizikových faktorů, zejména ve spojitosti s konfrontací bohatého světa. To je také vysvětlením, proč je prostituce v České republice lokalizována do příhraničních oblastí především s Německem a Rakouskem. Vaníčková (tamtéž) dále uvádí, že se stále častěji setkáváme se situací, kdy děti samy jsou ochotné přistoupit k jakékoli sexuální aktivitě za peníze, ač nežijí v chudobných podmínkách. Z odpovědí vyplývá, že povědomí o hlavní příčině dětské prostituce, mají respondenti na dobré úrovni. Protože získání finančních prostředků nebo dražších věcí je nejčastější uváděná příčina prostituce.

V šesté otázce se měli respondenti zamyslet nad tím, zda by řešili svoji tíživou finanční situaci právě prostitucí. Z odpovědí vyplývá, že celé ¾ respondentů si vůbec nedokáže představit, že by tíživou finanční situaci řešilo právě prostitucí. Pouze 8,15% respondentů si dokáže představit, že by prostituce byla řešením finanční nouze. 49

Vaníčková (2007) uvádí porovnání dat studií z let 2001 a 2004, kdy obě studie byly zaměřeny na zjištění dominantního zdroje informací o sexu a sexualitě. Reakce dětí na otázku: „Dovedeš si představit, že bys nějakou situaci ve svém životě řešil prostitucí?“ uvádí tabulka č. 5. Tabulka č. 5 - Reakce dětí na otázku: „Dovedeš si představit, že bys nějakou situaci ve svém životě řešil prostitucí?“ Odpověď

Dívky

Chlapci

2001

2004

2001

2004

Nikdy

81,5%

79,1%

75,0%

75,4%

Nevím

14,8%

14,9%

9,1%

13,5%

Ano

3,7%

6,0%

15,9%

11,1% Zdroj: Vaníčková (2007)

Podle zvolených odpovědí v sedmé otázce vyplývá, že podle valné většiny respondentů je nejčastější dívčí prostituce. Chlapeckou prostituci uvádějí pouze necelá 3%, a to i přes to, že např. v Praze je chlapecká prostituce velkým problémem, ale zatím o tomto nemají respondenti větší povědomí. Většina respondentů, je toho názoru, že se dětská prostituce soustřeďuje většinou do měst, vzhledem k tamní anonymitě. Vesnici jako dějiště dětské prostituce uvádí pouze 5%, důvodem může být i to, že ve vesnicích se většina obyvatel osobně zná a o prostituci by se ihned dozvěděli příslušné orgány. Dalším významným dějištěm dětské prostituce jsou příhraniční oblasti, kde velmi často žijí sociálně slabé rodiny.

Devátá otázka se zabývala tím, kdo především dá dítěti nabídku k sexu za úplatu. Většina respondentů (75,56%) uvádí cizího člověka, naopak pouze 0,74% respondentů uvedlo rodiče. Opak je bohužel pravdou. Tuto smutnou skutečnost potvrzuje i Zuzana Baudyšová z Nadace Naše dítě (2012), že dlouhodobě nejčastěji dochází k násilí na dětech v úplných rodinách, které jsou na první pohled spořádané, s matkou i otcem. Dále uvádí, že právě tyto případy je nejtěžší odhalit, protože děti samy často své rodiče kryjí a nechtějí přiznat nebo se svěřit, jaké hrůzy doma prožívají. Uvádí, že se jedná o téměř 41% všech zjištěných případů sexuálního a fyzického násilí, ke kterému dochází v úplných rodinách. Necelých 36% tvoří zjištěné násilné činy, ke kterým došlo v neúplných rodinách bez otce.

50

Výše uvedené skutečnosti částečně vyvracejí i názor respondentů z páté otázky, kde byla označena jako jedna z hlavních příčin dětské prostituce dysfunkční rodina. Skutečnost, že velmi často jsou to právě nejbližší osoby, které zneužijí dítě, dokládá i graf č. 15, který zobrazuje statistiku z roku 2011. Nejčastějšími osobami, které zneužijí dítě, jsou sice podle něj osoby cizí, ale následují otec či partner matky. Nejméně často pak partnerka otce, nevlastní sourozenec a jiné zodpovědné osoby (učitel, vychovatel). Jedná se o případy, které byly nahlášeny orgánu sociálně právní ochrany dětí.

Graf č. 15: Osoby sexuálně zneužívající dítě

Zdroj: Nadace Naše dítě (2012)

Poptávka po dětské prostituci podle respondentů přichází především ze zahraničí. Odpovědi korespondují s odpověďmi zvolenými v osmé otázce, kdy právě města a příhraniční oblasti jsou místa s nejvyšším výskytem občanů jiných států.

Otázka č. 11 řešila, kde by respondenti nejraději získávali informace k problematice dětské prostituce. Z uvedených odpovědí vyplývá, že děti se o takto citlivých tématech nechtějí příliš bavit s rodiči a upřednostňují vlastní iniciativu (42,35%) nebo informace od neziskových organizací (29,90%). Respondenti by nejvíce v rámci zlepšení dostupnosti informací uvítali různé besedy a přednášky k problematice dětské prostituce. Naopak za nejméně vhodný způsob považují informační letáčky. Uvedené odpovědi znamenají, že mají respondenti zájem o tomto problému diskutovat se spolužáky i odborníky a být dostatečně informováni. Nestačí jim pouze statistiky a povšechné informace z letáků.

51

7 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala problematikou dětské prostituce a jejím povědomím u žákyň a žáků sekundárního odborného školství. Teoretická část práce podala informace o dětské prostituci, jejím rozdělení, příčinách, následcích a prevenci. Praktická část práce byla založena na průzkumném šetření, ze kterého vyplynulo, že povědomí žákyň a žáků středního odborného školství o dětské prostituci je na dobré úrovni. Domnívám se, že cíle bakalářské práce, které byly stanoveny v jejím úvodu, byly splněny. Téma dětské prostituce je velice citlivé a vzhledem k tomu, že to může být právě učitel, který se o zneužívání dítěte dozví, je důležité, aby věděl, jak v takovém případě postupovat. Učitel si musí uvědomit, že je velice důležité, aby věděl, jak má na situaci reagovat v případě, že se mu dítě svěří. A to i v případě, že osobou nebo osobami, které dítě zneužívají, jsou rodiče nebo blízcí rodinní příslušníci. Učitel musí umět s dítětem komunikovat a zároveň mu šetrně sdělit, že o skutečnosti musí informovat příslušné osoby a Policii ČR.

Zuzana Baudyšová z Nadace Naše dítě (2012) uvádí statistiky smutných případů týrání a zneužívání dětí, které jsou každoročně vyšší a dokládají dvě skutečnosti. První je, že v České republice je bohužel násilí na dětech v řadě domácností součástí výchovy. Na druhé straně zvyšující se počty odhalených případů jsou výsledkem všímavosti veřejnosti a zájmu pomoci bezbranným dětem. Podle Baudyšové k těmto skutečnostem přispívá i fakt, že je u nás zákonem stanovená tzv. oznamovací povinnost, a čím dál více spoluobčanů není lhostejných k utrpení dětí.

A řešení problému dětské prostituce? Ředitelka Dětského fondu Organizace spojených národů Carol Bellamyová (2001) uvedla: „Nulová tolerance znamená konec pašování dětí, jejich prodeje, výměny, věznění a mučení. Znamená to likvidaci všech těch příšerných aspektů sexuálního vykořisťování dětí“ (BBC Česká redakce. [online]. 2001).

52

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BECHYŇOVÁ, Věra a kol. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. 1. vyd. Praha: IREAS, 2007, 229 s. ISBN 978-80-86684-47-5.

BLATNÍKOVÁ, Šárka. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí. 1.vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, 140 s. ISBN 978-80-7338091-5.

DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRICH, Zdeněk a Zdeněk MATĚJČEK. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1 vyd. Praha: Grada, 1995, 245 s. ISBN: 80-7169-192-5.

CHMELÍK, Jan. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. 1 vyd. Praha: Portál, 2003, 201 s. ISBN 80-7178-739-6

POKORNÝ, Vratislav, Anton TOMKO a Jana TELCOVÁ. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 3. vyd. rozš. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003, 186 s. ISBN 80-86568-04-0.

VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, c2007, 141 s. ISBN 978-80-247-2218-4.

WEISS, Petr. Sexuální zneužívání dětí. 1. Vyd. Praha: Grada, 2005, 264 s. ISBN 80247-0929-5.

Internetové zdroje Boj proti obchodu s dětmi [online]. Praha: UNICEF ČESKÁ REPUBLIKA. 2014 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.unicef.cz/aktualne/4956-boj-proti-obchodu-sdetmi

Internet Hotline Nadace Naše dítě [online]. Praha: Nadace Naše dítě, 2013 [cit. 201403-15]. Dostupné z: http://www.nasedite.cz/cs/projekty/internet_hotline

53

Komerční sexuální zneužívání dětí: Jak zamezit komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2009 [cit. 2014-02-15] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7289/KSZD.pdf

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 20122015 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2012 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/material-obchod-s-lidmi-pdf.aspx

Pološero. Život není černobílý [online]. Praha: Česká televize. 2011 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/211562222000017polosero-stiny-mesta/

Pražské centrum primární prevence. Manuál pro tvorbu minimálního preventivního programu [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 2010 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/16437/download/

Prostituce-charakteristika [online]. Praha: Národní informační centrum pro mládež, 2006, 26. 3. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/prostitucecharakteristika

Psychologie. Posttraumatická stresová porucha. Psychoweb.cz [online]. Jaroměř: PhDr. Peterková Michaela, 2009-2014 [cit. 2014-03-08]. Dostupné z: http://www.psychoweb.cz/psychologie/posttraumaticka-stresova-porucha--ptsd---posttraumaticky-stres/

Šance dětem. Pomáháme dětem, které neměly v životě štěstí [online]. Praha: Šance dětem, 2012, 25. 12. 2013 [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz

Unicef bojuje s dětskou prostitucí [online]. Praha: BBC česká redakce, 2001, 17. 12.2001 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/lupasvet/334.shtml

54

Zákon o prostituci čeká ve sněmovně. Nejspíš bez šance na přijetí [online]. Praha: Idnes.cz, 7. 5. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/prazsky-zakon-o-prostituci-dpc-/prahazpravy.aspx?c=A140507_2062928_praha-zpravy_mis1

Zásady zákona o potírání pohlavních nemocí a o boji proti prostituci, kuplířství, obchodování se ženami a dětmi [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1993, 25. 5. 1993 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t0405_00.htm

Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

55

9

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 – Úmluva o právech dítěte Příloha č. 2 – Vzor dotazníku

56

10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 - Národnostní složení prostitutek v česko-německém pohraničí Tabulka č. 2 - Rozdíl mezi sexuálním a komerčním sexuálním zneužitím dítěte a jeho možné projevy Tabulka č. 3 - Souhrnné statistiky Internet Hotline 2007-2012 Tabulka č. 4 - Zastoupení žáků jednotlivých ročníků Tabulka č. 5 - Reakce dětí na otázku: „Dovedeš si představit, že bys nějakou situaci ve svém životě řešil prostitucí?“

Graf č. 1: Počet sexuálně zneužívaných dětí v roce 2011 Graf č. 2: Zjištěné trestné činy: obchodování s dětmi 2008-2011 Graf č. 3: Pohlaví dotazovaných Graf č. 4: Místo bydliště Graf č. 5: Ročník studia Graf č. 6: Názor na dětskou prostituci Graf č. 7: Hlavní příčiny dětské prostituce Graf č. 8: Řešení tíživé životní situace prostitucí Graf č. 9: Který druh dětské prostituce je častější Graf č. 10: Kam se dětská prostituce nejvíce soustřeďuje Graf č. 11: Kdo dá dítěti nabídku k sexu za úplatu Graf č. 12: Kdo nejvíce vyhledává dětskou prostituci Graf č. 13: Nejvhodnější zdroj informací Graf č. 14: Jaký druh informací je nejlepší Graf č. 15: Osoby sexuálně zneužívající dítě

57