MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŢIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
SOUČASNÝ POHLED ŢÁKŮ STŘEDNÍCH ŠKOL NA PROBLEMATIKU ETICKÝCH NOREM CHOVÁNÍ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
PhDr. Kristina Marešová, CSc.
Roman Ondra Brno 2010
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma ,,Současný pohled ţákŧ středních škol na problematiku etických norem chování“ vypracoval samostatně a pouţil jen pramenŧ, které cituji a jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Bakalářská práce je školním dílem a mŧţe být pouţita ke komerčním účelŧm jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně Brno dne………....……………………... Podpis studenta…………………………
Poděkování Děkuji paní PhDr. Kristině Marešové, CSc., vedoucí bakalářské práce, která mi umoţnila zpracovat mnou vybrané téma a poskytla mi velmi cenné rady a doporučení a připomínky, které přispěly k dokončení mé bakalářské práce. Také děkuji svým rodičŧm za trpělivost a vytvoření příznivých podmínek pro vypracování mé bakalářské práce.
Abstrakt
V teoretické části bakalářské práce je hlavním cílem vysvětlení pojmu etika a pojmŧ, které s ní souvisejí a seznámení s pravidly etických norem chován, které mají zásadní význam při výkonu pedagogické praxe. Praktická část práce je zaměřena na zjištění současného stavu etických norem chování na vybraných středních školách. Při zpracování bakalářské práce byly informace získané studiem odborné literatury s problematikou etiky a kultury školy porovnány se současným stavem etických norem chování na vybraných školách aby bylo moţné navrhnout doporučení ve formě etického kodexu. Klíčová slova: etika, pedagogická etika, kultura školy, mravní kodexy
Abstract
In the theoretical part of the bachelor's thesis will be central in efforts to explain the concept of ethics and the concepts associated with it and become familiar with the ethical standards of conduct said in pedagogical practice and to highlight their importance in the performance of teaching experience. The practical part of this work will focus on establishing the current state of ethical standards of conduct the selected hight school in Brno. The work of bachelor will receive information by studying literature dealing with issues of ethics and culture of the school. Key Words: ethics, educational ethics, school culture, moral codes
OBSAH: 1 2 3
4
Úvod.................................................................................................................................. 7 Cíl práce ........................................................................................................................... 8 Materiál a metody zpracování .................................................................................... 9 Současný stav řešené problematiky ........................................................................ 10
4.1 Co je to etika? ............................................................................................................ 10 4.2 Čtyři základní přístupy etiky ..................................................................................... 11 Deskriptivní etika ............................................................................................................. 11 Normativní etika ............................................................................................................... 11 Metaetika .......................................................................................................................... 11 Aplikovaná etika .............................................................................................................. 12 4.3 Pŧvod dobra a zla ...................................................................................................... 13 4.4 Významní představitelé etiky v dějinách................................................................... 14 4.5 Etika povolání ............................................................................................................ 20 4.5.1 Etické kodexy ..................................................................................................... 21 4.5.2 Učitel a profesní etika ........................................................................................ 22 4.5.3 Obecné normy profesní morálky, vztahující se k povolání učitele .................... 25 4.5.4 Normy profesní morálky ve vztahu učitele k ţákŧm ......................................... 26 5 Praktická část ................................................................................................................ 27 5.1 Gymnázium pod Svatou Horou ................................................................................. 28 5.2 Střední prŧmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno ............................. 30 5.3 Dotazníkové šetření ................................................................................................... 32 6 Diskuse ........................................................................................................................... 45 7 Závěr ................................................................................................................................ 48 8 Seznam pouţité literatury .......................................................................................... 49 9 Seznam tabulek 52 10 Seznam grafŧ ................................................................................................................ 53 11 Seznam příloh ............................................................................................................... 54 Příloha č. 1 Dotazník ....................................................Chyba! Záloţka není definována.
~6~
1 ÚVOD Povolání učitele vţdy patřilo mezi nejvýznamnější v kaţdé společnosti. Stejně je tomu i v současnosti. Prestiţ tohoto povolání musí být odvozována od nárokŧ a poţadavkŧ ze strany společnosti vytvořených v prŧběhu historie za účelem výchovy a vzdělávání lidí. Vzhledem k významu, které učitelství má v rozvoji moderních společností, stává se předmětem rozsáhlého studia, v němţ se stále více do popředí dostává utváření a fungování role učitele ve společnosti z hlediska etických norem pŧsobení nejen ve škole, ale také mimo ni. Výzkum ukázal, ţe úspěšní učitelé se ve srovnání se svými méně úspěšnými kolegy dŧkladněji připravují na vyučování, ale také tráví více času v rámci mimoškolní činnosti, kde mají moţnost projevovat větší zájem o jednotlivé ţáky a systematicky u nich rozvíjet etické normy chování. Kaţdá společnost klade vysoké poţadavky na učitele, od kterého vyţaduje nejen hluboké vědomosti, ale také vysoce morální osobní vlastnosti. Za ty nejdŧleţitější povaţujeme čestnost, upřímnost, zásadovost, spravedlnost, svědomitost a cílevědomost tak, aby byl učitel ţákŧm příkladem také v oblasti etické. Samozřejmostí je, mít rád své ţáky stejně jako svoji práci a kvalitně plnit svoje povinnosti ve výuce. Tyto předpoklady, které jsou v současné době zvláště nezbytné pro výkon tohoto krásného, ale i náročného povolání mě motivovaly k volbě tématu současný pohled ţákŧ středních škol na problematiku etických norem chování, které zpracovávám jak z teoretického hlediska, tak i z hlediska praktického.
~7~
2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je formou literární rešerše v teoretické části vysvětlit čtenářŧm především pojem etika, morálka a popsat jejich základní principy. V kapitole Významní představitelé v dějinách se věnuji ţivotu a dílu těchto významných lidí. Problematice současného stavu etických norem chování v pedagogické praxi je věnována kapitola Etika povolání. V praktické části je cílem pomocí dotazníkového šetření na vybraných školách popsat, jak ţáci vnímají své chování i chování svého pedagoga z hlediska dodrţování etických norem a vyhodnotit výsledky dotazníkového šetření. Cílem mojí bakalářské práce Současný pohled ţákŧ středních škol na problematiku etických norem chování je tedy v teoretické části vysvětlit především pojmy etika, morálka a jejich základní úkoly a připomenout díla významných představitelŧ v dějinách. Cílem praktické části je popsat názory studentŧ na etické názory chování. Popsat jak sami studenti vnímají svoje chování a jednání a jak vnímají chování svého pedagoga z hlediska dodrţování etických norem. Praktická část byla realizována metodou dotazníkového šetření na gymnáziu Pod Svatou Horou a na Střední prŧmyslové škole a Vyšší odborné škole technické Brno. Dotazník byl sestaven s vyuţitím serveru http:// www.dotazník-online.cz/ a publikace BLÍŢKOVSKÝ, Bohumír, et al. (2000)
~8~
3 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ V teoretické části bakalářské práce je hlavní metodou deskriptivní zpracování teoretických poznatkŧ, provedené na základě studia odborné literatury zabývající se problematikou etiky. Takto získaný informační materiál v teoretické části své práce je vyuţit v praktické části při dotazníkovém šetření. Při něm byl pouţit nestandardizovaný dotazník, který vyplnili studenti dvou odlišných středních škol. Získané informace byly vyhodnoceny graficky a tabulkově a bylo provedeno porovnání v odlišnosti odpovědí. Při zpracování textu bakalářské práce byl vyuţit textový editor Microsoft Word 2007. Na zpracování tabulek a grafŧ vpak tabulkový procesor Microsoft Excel 2007.
V prŧběhu zpracování bakalářské práce jsem pouţíval především metodu pozorování, popisu, srovnání, analýzy a syntézy.
~9~
4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
4.1
Co je to etika?
Etika, neboli teorie morálky, je filozofická věda o mravnosti jako stránce ţivota společenského člověka, o pŧvodu a podstatě morálního vědomí a jednání. Etika je tedy filozofická disciplína, zkoumající morálku a morální konání včetně jeho norem, a proto je disciplínou praktické filozofie. S takovou a mnoha podobnými definicemi se setkáváme ve většině encyklopedií. Samotný pojem etika pochází z řeckého ethos, které vyjadřuje povahový rys, zvyk, obyčej, zpŧsob myšlení, či postoje jednotlivcŧ a skupin. Etika vyčleňuje etický kodex. Je to souhrn pravidel chování v dané společnosti. Jsou to základní pravidla slušného chování. Mnoho povolání má svŧj vlastní etický kodex. Například lékaři, právníci, publicisté. Rozdíly v chování jsou i u lidí, vyznávajících odlišná náboţenství (Příkaský, 2000). Morálku mŧţeme charakterizovat jako společenský jev, který odráţí mezilidské vztahy a lidskou činnost z pohledu dobra a zla. Etika je teorií morálky a mravnosti. Je nositelkou lidských vlastností, obsahuje souhrn veškerých kladných hodnot a pomáhá vyhnout se špatnému chování. Mírou morálky ve společnosti je mravnost. Vývojem lidského společenství se poţadavky na mravnost mění. Etika zkoumá vzájemné vztahy lidí k ostatním lidem, ke společnosti, ale i k sobě samému (Gluchman, 1997). Za zakladatele etiky jako filozofické disciplíny je povaţován Aristoteles, který popsal její základy ve své knize, věnované synovi Nikomachovi, a proto se toto dílo nazývá Etika Nikomachova. Od Aristotelových dob je etika chápana jako praktická část filozofie. Etika nemá za úkol soudit a odsoudit člověka, ale posoudit, s čím se v jeho jednání mŧţeme ztotoţnit a naopak. Pomáhá určit zda byl skutek dobrý či zlý. Etika je tedy filozofická disciplína, která se snaţí převést všechno, co známe jako mravní povinnosti, ctnosti, pravidla nebo hodnoty na společný základ. Také se zabývá správným uspořádáním lidských skutkŧ na základě rozumových pravidel (Fiala, 2001).
~ 10 ~
4.2
Čtyři základní přístupy etiky
Deskriptivní etika Popisuje mravní rozhodnutí a hodnoty, které zastává konkrétní společnost. Deskriptivní etika je nejen sociologii, ale také psychologii morálky. Klíčové je to, ţe v deskriptivní etice neusuzujeme, co je správné nebo nesprávné, pouze jen popisujeme daný jev nebo situaci (Thomson, 2004).
Normativní etika Normativní etika se zabývá zkoumáním norem, kterými se řídí ve svém mravním rozhodování lidé. Zabývá se otázkami, které se týkají povinností (co by člověk měl dělat) a hodnot (co nám utváří dobrý ţivot). Normativní etika se na rozdíl od deskriptivní etiky zaměřuje na výrok o určitém chování a pokládá otázku: ,,Je správné to dělat?“ Například u tématu trestu smrti deskriptivní etika popíše počet takto vykonaných trestŧ v dané společnosti. Normativní etika se oproti tomu bude zabývat otázkou zda je správné vykonávat tyto tresty. V normativní etice se ptáme na normy, podle kterých lidé odlišují správné a nesprávné věci a činy (Thomson, 2004).
Metaetika Jako metaetiku někdy označujeme diskuzi o jazyce, která patří do teorie etiky. ,,V prŧběhu 20. století se filozofové začali ptát místo jednoduché otázky: ,,Je to správné?“ otázkou: ,,Co znamená, kdyţ řeknu, ţe je něco správné?“ Metaetika znamenala snahu zjistit, co lidé svými výroky skutečně míní (Thompson, 2004, str. 12).“
~ 11 ~
Aplikovaná etika Aplikovaná etika je nejdŧleţitější oblastí etiky. Mezi nejvýznamnější okruhy aplikované etiky patří: -
Etika ţivota a smrti
-
Lékařská etika
-
Etika sexuality a vztahŧ
-
Feministická etika
-
Bioetika
-
Právní etika
-
Etika ţivotního prostředí
-
Obchodní etika
Aplikovaná etika se tedy zabývá zkoumáním mravních rozhodnutí a hodnot v ţivotě a v dané situaci a profesi (Thompson, 2004).
~ 12 ~
4.3
Původ dobra a zla
Základním tématem etiky je otázka dobra a zla. Na otázku, odkud pochází dobro a zlo, se lidé snaţí odpovědět odnepaměti. Existuje mnoho myšlenkových názorŧ, které se snaţí na tuto otázku odpovědět. Dualistické soustavy, jako například Manicheismus, který zaloţil Mání, charakterizují dobro a zlo jako dvě rovnocenné síly. Domnívají se, ţe svět byl stvořen pomocí dvou protichŧdných mocností. Dobrá stvořila ducha a zlá stvořila hmotu. V prŧběhu dějin mezi těmito mocnostmi dochází k boji (Příkaský, 2000). Například buddhisté, brahmanisté a další východní náboţenství jsou toho názoru, ţe na zemi existuje pouze dobro.Zlo je vnímáno jako iluze stvořená člověkem, která nám brání poznat dobro. Existuje dobro, ale i svoboda odmítnout ho, a tak vytvořit zlo. Tímto zpŧsobem je zlo chápáno v křesťanské a ţidovské tradici. Symbolicky je zlo popsáno v knize Mojţíšově, kdy zlo vzniká porušením Boţího řádu (Přikaský, 2000). Většina myslitelŧ z novodobé historie však usuzuje, ţe zlo a dobro jsou pouze lidské, relativní a neobjektivní pojmy. Například Thomas Hobbes je názoru, ţe vznik zla a dobra je dŧsledkem lidských zákonŧ. Jeden z největších představitelŧ novodobé filozofie Imanuel Kant tvrdí, ţe ve světě i mimo něj není myslitelné nic, co lze povaţovat za dobré, vyjma dobré vŧle (Příkaský, 2000). Kaţdý z nás má určité ponětí o dobru a zlu. Dobro obecně chápeme jako něco, co nás obohacuje a rozvíjí. Naopak zlo pociťujeme jako zátěţ, která zpŧsobuje utrpení. Dobro má tedy kladnou orientaci, neboť podporuje ţivot, přináší radost a uţitek jednotlivci, rodině, společnosti. Zlo je proti tomu orientované záporně, omezuje ţivot, vyvolává smutek a bolest. Pojem dobra a zla je ale poněkud relativní, stává se, ţe to, co chápeme jako zlo, mŧţe být pro nás pravým opakem. Nejjasnější příklad mŧţeme vidět u dítěte v pubertě, tedy v období vzdoru. Takový jedinec často povaţuje výchovu rodičŧ či vzdělávání se ve škole za nepříjemné tudíţ za zlé. Nedokáţe však usoudit, ţe výchovou a vzděláváním se zlepšují jeho kvality, a tím se stává uţitečnějším pro společnost. Výchova a vzdělání mu slouţí k jeho dobru.
~ 13 ~
4.4
Významní představitelé etiky v dějinách
Sokrates asi 569 – 399 př. Kr.
Významný řecký pedagog a etik. Narodil se v Athénách jako syn sochaře a porodní asistentky. Povolání svého otce, kterému se vyučil, brzy opustil, aby se mohl zcela věnovat novému zpŧsobu vyučování, k němuţ se cítil být povolán. Vyučoval bezplatně a byl ţiv z pohostinnosti svých ţákŧ a přátel. Vyučování tvořil pouze rozhovor, hra otázek a odpovědí. Sokrates byl neoprávněně postaven před soud a posléze odsouzen k smrti vypitím jedu. Sokrates nesepsal ţádný spis. Jeho dialogy sepsal aţ jeho ţák Platon. Sokrates byl v ţivotě, učení a pŧsobení veden zásadou, ţe mravní přesvědčení, má-li řídit ţivot jednotlivce, nesmí být zaloţeno pouze na vnější autoritě (boţské nebo zákonné), nýbrţ musí vycházet z nitra, z mravního vědomí kaţdého jednotlivce. A toto mravní vědomí se snaţil Sokrates vštípit svému národu svým ţivotem a smrtí (Milotová, 2006).
Platón 427 – 347 př. Kr.
Řecký filozof, zakladatel objektivního idealismu. Osm rokŧ byl Sokratovým ţákem, který ho rozhodujícím zpŧsobem navţdy ovlivnil. Pod otřesným dojmem učitelova odsouzení a jeho popravy opustil své rodné město. Roku 387 před Kristem otevřel ve své zahradě v Athénách školu, která ještě celá století po jeho smrti měla existovat jako ,,platonská Akademie.“ Zde vyučoval bezplatně okruh ţákŧ shromaţďujících se kolem něj. Platón napsal více jak 40 spisŧ a ve většině se zabýval etickou výchovou. Platónova etika je zaloţena na hledání spravedlnosti. Platón zastává tři zásady svého etického myšlení -
Abychom byli šťastní musíme vědět co je správné a dělat co je správné.
-
Veškeré zlo je výsledkem neznalosti. Nikdo záměrně nedělá to, o čem vím, ţe je nesprávné.
-
Všechny ctnosti jsou v základu stejné.
Mezi významné spisy zabývající se etikou patří Gorgiás tento spis je věnován rétorice a mravnosti a poukazuje na to, ţe největší lidská ctnost je dobro člověka.
~ 14 ~
Nejrozsáhlejším dílem Platóna je spis Politeiá (Ústava) Platón v Ústavě vyloţil své názory na optimální uspořádání obce. Největší část Ústavy zabírá popis ideálního zřízení obce, které bude podle Platóna usilovat o spravedlnost a společné dobro pro všechny (Gluchman, 2003).
Aristoteles ze Stageiry 384 – 322 př. Kr.
Aristoteles byl nejuniverzálnější a největší antický myslitel, zakladatel logiky a řady dalších vědních disciplín. Narodil se v Stageiře v Thrákii, v dnešním severním Řecku. Později se stal vychovatelem Alexandra Velikého. V Athénách otevřel vlastní filozofickou školu zvanou Lykeion (Lyceum). Aristoteles se zamýšlel nad tím, jak být zároveň dobrým člověkem a dobrým občanem, kdy nedochází k rozporu mezi ctností politickou a lidskou. Podle Aristotela bychom měli konat vše s rozmyšlením a na základě logického uvaţování. Největším štěstím je podle Aristotela konání dobra pro obec, vlast a obyvatele a to nezjištně (Příkaský 2000). Problematikou etiky se Aristoteles zabývá ve svém díle Etika Nikomachova. Autor dílo rozděluje na deset částí, přičemţ kaţdá z částí pojednává o jiné lidské ctnosti. Podle Aristotela jsou 3 zpŧsoby ctnostného ţivota, který přináší štěstí. -
Spokojený ţivot na základě dobra,
-
politická aktivita v ţivotě a konání dobra pro společnost,
-
vzdělání. Marcus Tullius Cicero 106 – 43 př. Kr.
Významný římský politik a státník, proslulý řečník, filozof a spisovatel. Narodil se v rodině náleţející k jezdeckému stavu a dostalo se mu dobrého vzdělání. Věnoval se zejména rétorickým a filozofickým studiím. Po zavraţdění Caesara v roce 44 před Kristem proslul svými 14 řečmi, takzvanými Filipikami, kterými zahájil v senátu taţení proti soustřeďování moci v rukou Marca Antonia. Marcus Antonius pak prosadil, aby do vydaných proskribčních seznamŧ byl zařazen i Cicero. Ten byl při pokusu o útěk zavraţděn. Cicero se stal zakladatelem akademického skepticizmu. Byl toho názoru, ţe etické chování nemŧţe být dobré bez znalosti filozofie. Cicero se ve svých projevech
~ 15 ~
a spisech poměrně často zmiňoval o výchově. Doţadoval se rozvoje mravnosti a lidských schopností. V problematice politické etiky, kterou se zabýval hlásal, ţe kaţdý politik by měl být eticky na výši. Cicero je autorem spisŧ jako například Tuskulské rozhovory pro Marka Bruta, Výklady o Akademii jsou to dvě knihy, které vysvětlují etické otázky. Otázkami dobra a zla se Cicero zabýval zejména ve spisu O nejvyšším dobru a zlu. Spis obsahuje tři rozmluvy o etických otázkách podle rŧzných filosofických škol. Cicero filosofii a její součást etiku velmi chválil jako lékařku těla i duše (Gluchman, 2003).
Tomáš Akvinský 1225 – 1274 Tomáš Akvinský byl křesťanský teolog a filozof, jeden z nejvýznamnějších středověkých myslitelŧ. Narodil se ve šlechtické rodině. V pěti letech byl dán na vychování k benediktŧm na Monte Cassino. Během pobytu v rodné Itálii se podrobně seznámil s Aristotelovým dílem, které značně ovlivnilo jeho filozofické zaměření. Vrchol vědecké dráhy Tomáše Akvinského představuje jeho pobyt v Paříţi v letech 1269 – 1272. Tomáš Akvinský se stal ve své době nejuznávanějším učitelem teologie. Zemřel cestou na koncil v Lyonu. Nejznámnější etické dílo Tomáše Akvinského je Summa teologická. Kniha nabádá k tomu, abychom se řídili přirozeným mravním zákonem a to je láska k Bohu. Podle Tomáše Akvinkského člověk potřebuje z etického hlediska k dobrému ţivotu ctnosti. Těmi jsou moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost, víra, naděje a láska (Milotová, 2006).
Niccoló Machiavelli 1469 – 1527 Niccolò Machiavelli byl italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik. Stal se florentským státním sekretářem. V roce 1513, krátce po návratu rodu Medicejŧ, byl obviněn ze spiknutí proti nim, uvězněn a mučen, poté propuštěn a vykázán z Florencie. Na svém statku se pak věnoval studiu antické literatury. Nejslavnější Machiavelliho dílo Vladař se zapsalo do dějin a myšlenky v něm obsaţené daly základ budoucí politické vědě. Dílo obsahuje velmi pravdivý a realistický pohled na politiku a mezinárodní vztahy. Machiavelli například píše, ţe samozřejmě v ideálním světě by měl kaţdý panovník dodrţovat své slovo, ale jelikoţ se tak běţně neděje, měl by chytrý panovník vědět a rozpoznat, kdy je pro něho a jeho stát výhodnější od daného slibu upustit. Na rozdíl od dosavadního prosazování dobra Machiavelli povaţoval za naprosto
~ 16 ~
běţný prostředek prosazování cílŧ násilí. Ve Vladařovi také radí, kdy a jak by se mělo násilí pouţívat.
Dále
také
uvádí,
ţe
násilí
sice
mŧţe
být
omluvitelné,
ale
pouze
v případě, kdy není ţádné jiné cesty, ale má se pouţívat pouze v minimální moţné míře (Milotová, 2006).
Martin Luther 1483 - 1546 Martin Luther bývá označován za představitele reformační etiky. V letech 1501–1505 Martin Luther studuje na univerzitě v Erfurtu filozofii. Poté studuje na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapisuje na studia práv, krátce poté vstupuje do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Přechází na Wittenbergskou univerzitu, kde přednáší filozofii,
později
i
teologii.
V
roce
1512
se
stává
doktorem
teologie
a začíná s kazatelskou činností. Dne 31. října 1517 uveřejňuje 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, kterými zejména kriticky reagovaly na praxi odpustkŧ. Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly kvŧli tehdejší všeobecné nespokojenosti s církví velký ohlas. Reformátor Luther v letech 1921-22 pobývá na hradě Wartburg. Zde překládá Nový zákon a poté od roku 1524 začíná Luther opět přednášet. Překlad Starého zákona Luther dokončuje v roce 1534. Umírá v Eislebenu dne 18. února 1546 ve věku 62 let. Spis Řeč o dobrých skutcích je základem reformační etiky. Luther v něm vyslovuje, jak při zdŧraznění výhradně spásného významu víry zachovat poţadavek křesťanské poslušnosti a propojení víry s jednáním člověka v kaţdodenním ţivotě. Dobré skutky jsou jen ty, které přikázal Bŧh, nejvyšším skutkem je víra. Co nevychází z víry, je špatné. Víra se mŧţe uskutečňovat jen v činech a je naplněním prvního příkazu Desatera (Gluchman, 2003).
Jan Amos Komenský 1592 - 1670 Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 v Uherském Brodě nebo jeho okolí. V letech 1611-13 studoval na univerzitě v Herbornu a 1613-14 v Heidelbergu. Po návratu pŧsobil jako učitel na bratrské škole v Přerově. Snaţil se o sepsání všech vědomostí, které získal na univerzitách v cizině.
~ 17 ~
V roce 1616 se stal knězem a 1618 správcem německého bratrského sboru a školy ve Fulneku. Uchyluje se do polského Lešna, kde se stává brzy představeným na gymnáziu. V Lešně vzniká myšlenka reformy školství a vyučovacího procesu. Píše česky své první pedagogické spisy: Informatorium školy mateřské a Didaktika. Jeho další cesty vedly do Švédska, poněvadţ si od této mocnosti sliboval osvobození českých zemí. Roku 1650 odchází do Uher, kde vydává spis Pansofická škola, píše učebnici Škola hrou a Svět v obrazech a také se zabývá definitivním plánem pansofie. Roku 1654 se vrací zpět do Lešna, které je roku 1656 vypáleno. Poţár zničil nejen velkou knihovnu Komenského, ale také mnoţství jeho prací v rukopise, které byly teprve v přípravě k vydání Jan Amos Komenský umírá v Amsterdamu roku 1670 (Milotová, 2006). Mezi nejvýznamnější filozofická a současně etická díla J. A. Komenského patří Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. V úvodní části Komenský vybízí k poradě, která by měla zastavit řešení problémŧ válečnou cestou. Zdŧrazňuje, ţe mír není záleţitostí jednotlivcŧ, ale všech lidí a zdŧrazňuje také, ţe je třeba pokračovat v jeho hledání, ale novými nevyzkoušenými cestami. Kniha obsahuje také návrhy jak napravit jednotlivce, celé rodiny, školy, církve, státy aţ po celosvětovou společnost prostřednictvím společenských institucí, mezinárodních orgánŧ pro vědecký pokrok a osvětu. Cílem těchto institucí by mělo být vyjasnění sporných záleţitostí pro spravedlivý mír ( Slanař, 2006). J. A. Komenský viděl veškerý pŧvod zla ve snaze sobecky se zabývat jen sám sebou. Východisko viděl v tom, ţe se přiblíţíme Bohu. Labyrint světa a ráj srdce je dílo, ve kterém Komenský vyuţil svých záţitkŧ z cest. Poutník při putování světem hledá práci. Na cestě ho doprovází Všezvěd Všudybud. Ten ho nabádá, aby se spokojil se vším, co spatří. Radí mu, aby nic nekritizoval, ţe si tím ušetří nejednu nepříjemnost. Další, kdo se k nim připojil je Mámení, které poutníkovi nasadí rŧţové brýle, které zkreslují pohled na svět. Poutník ale nepodlehne. Společně vstupují do města, které se doslova hemţí lidmi. Kaţdý pospíchá za svou prací, ale kaţdá jejich práce je podvod. Lidé chodí s maskami na obličeji a často je mění. Ovládá je touha po zisku, dobrém postavení ve společnosti a bezstarostném ţivotu. Poutník přichází na to, ţe všude panuje podvod. V zoufalství nad ubohým stavem společnosti chce poutník prchnout ze světa, na výzvu boţí se uzavírá v ráji svého srdce (Milotová, 2006). Mezi další filozofická díla vnichţ J. A. Komenský řeší etické otázky patří Anděl míru, Hlubina bezpečnosti, Plán vševědy
~ 18 ~
Podle Jana Amose Komenského se dobrý ţivot dá ţít pouze při neustálém vzdělávání, které je východisko k všeobecnému míru a k všeobecné nápravě věcí lidských (Slanař, 2006). Immanuel Kant 1724 - 1804 Immanuel Kant bývá spolu s Aristotelem a Hegelem řazen k největším filosofŧm dějin. Immanuel Kant byl pruským filozofem, jenţ je povaţován za jednoho z nejvýznamnějších evropských myslitelŧ, posledního z představitelŧ osvícenství, který ovlivnil pozdější romantické a idealistické filozofy 19. století. Celý svŧj ţivot proţil Kant v Královci ve východním Prusku. Své první práce psal Kant latinsky. Jeho hlavní práce Kritika čistého rozumu je psaná jiţ německy. Kantŧv konec byl lidsky velmi smutný, neboť ke konci svého ţivota má tato velká postava problémy sestrojit i jednoduchou větu. Kantova etika vychází z lidské svobody, kterou se snaţí obhájit proti názoru, ţe lidské jednání je determinováno příčinami, podobně jako je pohyb těles určen přírodními zákony. Kant proto dělí skutečnost na „říši přírody“ čili nutnosti, kde platí přírodní zákony, a „říši svobody“, kde platí rozumově zdŧvodněné zákony mravnosti. V jeho díle Základy metafysiky mravů Kant říká, ţe jednání člověka se nejčastěji řídí jeho náklonnostmi, čímţ se ostatně neliší od jiných ţivočichŧ a za toto jednání si nezaslouţí ţádnou chválu. Na druhou stranu je dobré se rozhodovat a jednat z povinnosti, coţ je „nutnost jednání z úcty k zákonu“. Mravní jednání je tedy jednání z povinnosti čili na základě imperativŧ (Gluchman, 2003). K dalším eticky zaloţeným dílŧm patří Kritika čistého rozumu, K věčnému míru, Kritika soudnosti, Kritika praktického rozumu. Podstata díla Immanuela Kanta je uloţena v jeho proslulé větě, která se stala jeho ţivotním krédem: ,, Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“ Imannuel Kant Jean Paul Sartre 1905 - 1980 Jean-Paul Sartre byl francouzský existencionalistický filozof, publicista a spisovatel, který odmítl Nobelovu cenu, na kterou byl navrţen v roce 1964. V popředí jeho zájmu je zachycení jedince v extrémních a dramatických situacích, v nichţ se projevuje jeho povaha, jednání
~ 19 ~
a uvaţování. Sartre věří, ţe je člověku dána schopnost svobody a být svobodný znamená jednat. Svým konáním člověk vyjadřuje to, co chce v ţivotě vykonat a jakými prostředky toho dosáhnout a za svŧj ţivot je tedy plně zodpovědný. Sartre napsal filozofická díla Bytí a nicota, Existencialismus je humanismus, Kritika dialektického rozum. Jean Paul Sartre vyznával názor, ţe kaţdý by měl ostatním povolit takovou svobodu, jakou by sám chtěl mít (Příkaský 2000).
4.5
Etika povolání
,,Rostoucí zájem o etickou problematiku určitých profesí souvisí s poznáním, ţe k výkonu některých povolání je nutný, vedle profesní kvalifikace, dovedností a návykŧ, které pracovník získává v dŧsledku odborné přípravy na své budoucí zaměstnání, ještě zvláštní osobní vztah, hluboká vnitřní angaţovanost na zvolené profesi ( Dorotíková, 2003, s. 30).“
S tím souvisí i cílená reflexe hodnot, které tato povolání představují a o něţ usilují. Nejde přitom jen o etické, ale i o hodnoty správného myšlení, kultivovaného vyjadřování, sociálního cítění, hodnoty politické a mnohé další. „Ţivotní“ povolání je zvláštní modus profese, která je spojována s posláním, sluţbou, a i s tím, co se někdy v řeči etiky nazývá éthosem povolání. Člověk se v něm seberealizuje, proţívá ho jako svŧj osud. Takováto profese má obvykle jisté mravní charizma, jímţ na sebe upozorňuje a které zakládá její společenskou prestiţ ( Dorotíková, 2003).
Existují profese, o nichţ mŧţeme hovořit jako o zaměstnání, ke kterému musí být člověk povolán. Mezi ně řadíme takzvaná vztahová povolání. Tímto označením máme na mysli taková povolání, která jsou zaměřena na člověka, například lékaře, učitele, politika, novináře, soudce a mnohé další.
U vztahových povolání je náročná nejen specializovaná příprava, ale především osobní předpoklady. Tato povolání ovlivňují ve velké míře myšlení a jednání druhých a to je
~ 20 ~
řadí mezi povolání náročná na vědomí, mravní závaţnosti profesních rozhodnutí a odpovědnost ( Dorotíková, 2003).
Kaţdé specializované povolání upoutává jistými charakteristickými rysy, svým éthosem. Éthos je pojem s velkou tradicí, mající mnohoznačný obsah. Význam éthosu je především v jeho mravní stránce. Adjektivum etický pochází právě z tohoto substantiva, představujícího určitý typ mravnosti, mravního uvaţování, cítění, jednání, věrnosti, odvahy a sebeobětování. Bez těchto vlastností si jen stěţí představit vrcholné výkony právě v těchto specializovaných profesích. Etika jako filozofická disciplína nám mŧţe pomáhat při vymezení rámce mravní problematiky, určit povahu a charakteristiku mravních soudŧ a usuzování v rámci mravní rozpravy. Z těchto vymezení mohou vyjít úvahy, jejichţ teoretické představy aplikujeme na praktické problémy (Dorotíková, 2003).
Z potřeby prakticky řešit problémy povolání vznikla profesní etika, jako soubor mravních zásad mající bezprostřední vztah ke zvláštním úkolŧm povolání a jsou obecnými normami. 4.5.1 Etické kodexy
Kaţdé společenství je z podstatné části tvořeno danými mravními zásadami a pravidly (normami), ta odráţí vztahy mezi jednotlivci, kteří jsou součástí daného společenství. Pravidla mají objektivní základ a formulují tyto vztahy tím, ţe výslovně vymezují mantinely přípustného a tolerovaného chování (Dorotíková, 2003).
Mravní kodex je soubor obecných usměrňujících pravidel, které vystihují nejpodstatnější rysy platné morálky, a má funkci ideálního modelu chování. Obsahem těchto kodexŧ jsou zásady, které mají formu soudŧ a jsou návodné. Tyto soudy nám říkají, ţe je ţádoucí, aby naše jednání bylo v souladu s tím, co daná zásada označuje za mravně správné.
~ 21 ~
4.5.2 Učitel a profesní etika Profesní etika aplikuje obecné etické normy na konkrétní činnost, na etiku učitelské profese. Morálka učitelského povolání je systém norem, na základě kterých se posuzuje jak mravnost profesionálního myšlení, jednání a postojŧ, tak i mravnost učitele v jeho osobním ţivotě a v pedagogických situacích.
Tyto mravní normy jsou kritériem, kterým učitel posuzuje svoje ţáky, ale také kolegy. Avšak porušení těchto norem nemá na viníka právní dopady. Jedná se jen o porušení mravní profesionální cti. V případě nevhodného morálního jednání se učitel zodpovídá ţákŧm, rodičŧm, kolegŧm, nadřízeným, ale především sám sobě. V některých profesích se porušení dobré pověsti mŧţe trestat aţ odebráním diplomu (Holoušová, 2008).
V souvislosti profesní práce a povolání se objevuje nutnost o vytvoření etického kodexu profesí, obsahující odpovědnosti a normy, které by člena profese zavazovaly. Tento kodex by měl zabezpečit kvalitu práce profese, ale i ochranu členŧ proti nekompetentnímu posuzování práce v profesi. ,,Všechny profesní etiky zobecňují zkušenosti z typických, často se opakujících situací. Svět jednání, cílŧ, prostředkŧ, dŧsledkŧ je nejen sférou rozumu a očekávání, ale i místem emocí a náhodného. Proto vţdy budou vznikat mimořádné a vypjaté situace, ve kterých jednající poznají, ţe i ty nejobsaţnější a nejkonkrétnější normy jsou neurčité a málo funkční a budou muset ustoupit od stanovených strategií. Výsledek mŧţe být překvapením pro ně samé (Dorotíková , 2005, s. 82).“
Povolání učitele je druhem povolání, ke kterým mimo profesní kvalifikace, dovedností a návykŧ, získaných učitelem během přípravy na zaměstnání, patří ještě zvláštní osobní vztah k této profesi. Tyto povolání jsou náročná jak na specializovanou přípravu, tak i na osobní předpoklady a nazýváme je jako vztahová povolání (Holoušová, 2008).
~ 22 ~
J. Koťa (2003) se pokusil sestavit poţadavky profesní morálky na ,,ideálního“ učitele. Tyto poţadavky jsou brány spíše jen jako podmět k zamyšlení, protoţe ţádný učitel se nemŧţe stát ideálním pedagogem. Koťa uvádí, ţe učitel by měl: 1. Mít rád děti a mládeţ a umět s nimi přiměřeně komunikovat. 2. Být dobře informován, všeobecně vzdělán a měl by disponovat dostatečným mnoţstvím vědomostí ve svém oboru. 3. Být flexibilní, přizpŧsobivý, tj. měl by mít schopnost rychle reagovat a adaptovat se na měnící se situace ve výuce, současně by měl být dŧsledný. 4. Být optimistický, přátelsky laděný, duševně vyrovnaný, schopen proţít nejen sám radost z učení, ale i předávat ji ţákŧm. 5. Být vzorem a modelem chování v kaţdodenních rolích. 6. Umět přenášet teoretické poznatky do praxe. 7. Být dŧsledný. 8. Umět se vyjadřovat jasně a stručně. 9. Být otevřený vŧči druhým i světu. 10. Být trpělivý a vytrvalý. 11. Být vtipný a umět si udělat legraci sám ze sebe. 12. Mít dostatečnou dávku sebedŧvěry. 13. Projít pestrou přípravou na profesní dráhu, coţ mimo jiné znamená i rozvíjet své koníčky a zájmy. Tyto ,,doplňující vědomosti“ umoţňují učiteli vést zájmovou činnost ţákŧ, a navíc tím sám sebe chrání před tzv. burnout syndromem, který často postihuje učitelské povolání. 14. Být vhodně upravený a dodrţovat zásady osobní hygieny.
~ 23 ~
,,Povolání učitele nemá na rozdíl od zahraničí v České republice ţádný psaný etický kodex jako je tomu u mnohých ostatních profesí například u lékařŧ, zdravotních sester, právníkŧ a dalších. Příkladem mŧţe být New York State Code of Ethics for Educators. Je to americký kodex pro učitele. Ten obsahuje následující ustanovení: Pedagogičtí pracovníci rozvíjejí intelektuální, tělesný, emocionální, sociální a společenský potenciál kaţdého studenta. Pedagogičtí pracovníci vytvářejí, podporují a zachovávají vhodné prostředí k výuce. Pedagogičtí pracovníci se dále vzdělávají a rozvíjejí své schopnosti. Pedagogičtí pracovníci spolupracují s kolegy a dalšími profesionály v zájmu vzdělávání studentŧ. Pedagogičtí pracovníci spolupracují s rodiči a místní komunitou, budují dŧvěru k nim a respektují právo na soukromí. Pedagogičtí pracovníci rozvíjejí intelektuální a etickou stránku studentovy osobnosti (Škrabánková, 2008, s. 164.).“
R. Sárközi (Britské listy, 21.2.2005) vytvořil další etická ustanovení: Pedagogičtí pracovníci nesmějí zneuţívat svoje postavení vŧči studentŧm. Pedagogičtí pracovníci se hlásí k ideálŧm demokracie a v tomto duchu pŧsobí na výchovu studentŧ. Pedagogičtí pracovníci přistupují ke svému povolání jako k poslání. Pedagogičtí pracovníci jsou morálně bezúhonní a jsou si vědomi skutečnosti, ţe jejich jednání je vzorem pro studenty. Pedagogičtí pracovníci neupřednostňují ţádného studenta, jsou spravedliví a aplikují rovný přístup ke všem studentŧm.
~ 24 ~
W. Březinka (1996) navrhuje obecné morální normy, které se vztahují k profesní práci učitelŧ, a také normy, vztahující se ke vztahu k ţákŧm.
4.5.3 Obecné normy profesní morálky ve vztahu k povolání učitele 1. Učitelé musí znát povinnosti vyplývající z jejich povolání. Základní úkolem je naučit a pomáhat osobnímu a sociálnímu rozvoji kaţdého ţáka. Specifikem učitelské práce je velká míra svobody při rozhodování, která však vyţaduje stejnou míru zodpovědnosti. Nejde jen o volné uplatnění pedagogické svobody, ale také o vědomí plné zodpovědnosti za výběr a realizaci rozhodnutí. 2. Učitelé se musí věnovat svému povolání s plným nasazením. Učitel se musí snaţit odvést profesionální činnost na hranici svých moţností. 3. Učitel si má osvojit a udrţovat vysoký stupeň profesní zpŧsobilosti. Povinností je stále vzdělávání se, rozvíjení profesionality v kognitivní, psychomotorické i osobněcharakterové oblasti. a) Učitel si musí osvojit minimálně ty poznatky a schopnosti, které dále předává svým ţákŧm. Učitel musí být nejméně vţdy krok před svými ţáky. Poznatky některých ţákŧ převyšují standard a učitel si musí udrţet schopnost přijímat a uplatňovat nové poznatky a dovednosti tak, aby byl pro ţáka tím, kdo vede k dalším a novým poznatkŧm. b) Učitel má usilovat i o zkvalitnění svých pedagogických metod, při kterých ale bude zohledňovat ověřené vědecké poznatky. Etický přístup v učitelově práci znamená, ţe pouţívání nových metod nesmí být experimentováním, ale vyuţíváním ověřených postupŧ. c) Učitel má usilovat o zdokonalování a získávání těch charakterových vlastností, které profese vyţaduje. Jsou to především: - kladný vztah k ţákŧm, - sebekázeň, - trpělivost, - duševní svěţest, - schopnost vcítění se do vnitřního ţivota ţákŧ.
~ 25 ~
d) Naopak by učitel měl bojovat s těmi charakterovými vadami, které ztěţují dobré plnění jejich úkolŧ. Mezi takové vady řadíme: - podléhání depresivním náladám, - malichernost, - sklon k uráţlivosti, - mstivost, - panovačnost, - pohodlnost, - upřednostňování oblíbených ţákŧ, - nespravedlnost (Řezníček, 2004).
4.5.4 Normy profesní morálky ve vztahu učitele k ţákům 1. Učitel má dbát na dobro kaţdého svého ţáka. Učitel také musí respektovat práva ţákŧ jako jednotlivcŧ bez poškození zájmŧ všech ostatních. Tuto zásadu má uplatňovat při následujících normách. a) Učitel má myslet na tělesné dobro ţákŧ a chránit je před ohroţujícími vlivy. Kromě nejzákladnějších zásad zdravého vývoje, psychologie a zdravého zpŧsobu ţivota je má varovat před perspektivou nezdravého zpŧsobu ţivota jako je kouření, drogy, alkohol a další. b) Učitel se má starat o duševní zdatnost. Zprostředkovává vědomosti a dovednosti, a tím přispívá k jejich duševnímu rozvoji. Dŧleţitou součástí je i podněcování osobního a sociálního rozvoje ţákŧ. c) Učitel má pomáhat mravnímu rozvoji. Morálka má mít kořeny v rodině. Škola a učitel jen korigují deformace v morálním vývoji ţákŧ, a to je jeden z nejtěţších úkolŧ učitele. d) Učitel má myslet na duševní dobro. Musí respektovat právo svých ţákŧ i rodičŧ na výběr náboţenství a světového názoru.
~ 26 ~
5
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části bakalářské práce se věnuji problematice etických norem chování na
středních školách. Pomocí dotazníkového šetření budu zjišťovat jak ţáci vnímají problematiku etiky a jaké mají o etice povědomí. K prŧzkumu jsem si vybral dvě zcela odlišné střední školy, které se nachází v jiné části České republiky. První ze škol se nachází ve středočeském kraji ve městě Příbram a jedná se o Gymnázium pod Svatou Horou. Druhá střední škola se nachází na Moravě, přímo v její metropoli, ve městě Brně. Jedná se o Střední prŧmyslovou školu a Vyšší odbornou školu technickou na Sokolské ulici. Na těchto dvou školách jsem ţákŧm předloţil dotazník, který obsahoval otázky týkající se etiky, jejího postavení ve společnosti a názorŧ ţákŧ na chování pedagogických pracovníkŧ i ţákŧ samotných. Dotazníky jsem rozdal ţákŧm třetích a čtvrtých ročníkŧ. Z mého pohledu jsem se domníval, ţe tito ţáci jsou na dané škole dostatečně dlouho a mohou zhodnotit chování jak pedagogických pracovníkŧ, tak i své a vědí, jak jejich škola funguje a jaké je v ní klima. Na kaţdé škole bylo rozdáno padesát dotazníkŧ. Z těchto dotazníkŧ vyhodnotím kaţdou zadanou otázku, kterou následně znázorním v grafické podobě a v podobě přehledné tabulky. Z takto získaných poznatkŧ získám přehled, jak ţáci vnímají své chování, chování pedagogických pracovníkŧ a jaké mají obecné povědomí o etice. V závěru své práce se pokusím v diskuzi navrhnout postup, jakým by se na těchto školách dala případná záporná komunikace mezi ţákem a učitelem řešit, a jak by bylo moţné ţákŧm zlepšit povědomí o problematice etického chování.
~ 27 ~
5.1 Gymnázium pod Svatou Horou
Gymnázium pod Svatou Horou, dále jen GpSH se nachází ve středočeském městě Příbram. Příbram je město ve Středočeském kraji, leţí 60 kilometrŧ jihozápadně od Prahy v oblasti pod Brdy na říčce Litavce. Vedle několika poznámek ve staročeských legendách pochází první skutečná zmínka o Příbrami z roku 1216. Jiţ koncem 13. století Příbram proslula těţbou stříbra. Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. V barokním období vznikl svatohorský komplex poutní kostel Panny Marie obklopený čtvercovým ambitem s rohovými kaplemi a bývalou rezidencí Jezuitŧ, který je v dnešní době hojně vyhledávaným poutním místem. Rozmach dolování pokračoval od 17. století, v 18. století bylo vybudováno pět hlubinných dolŧ u Příbrami na Březových Horách. V dole Vojtěch byla v roce 1875 poprvé na světě dosaţena hloubka 1 000 m. Za socialismu význam Příbrami vzrostl díky těţbě uranu. Zdejší doly byly ale v 50. letech také součástí systému táborŧ nucených prací. Hornickou historii dnes připomíná Hornické muzeum Příbram, jedno z největších hornických muzeí v České republice spravující také rozsáhlý skanzen. Západní dominantu města tvoří zalesněný hřbet hory Třemošná (778 m) v Brdech. V Příbrami v současné době ţije 35 tisíc obyvatel.
~ 28 ~
Od roku 1894 sídlila v Příbrami také Vysoká škola báňská, která byla roku 1945 přemístěna do Ostravy. Mezi vzdělávací instituce v Příbrami patří sedm základních škol. Z toho jedna vychází z programu waldorfské pedagogiky, dále pak dvě gymnázia, střední prŧmyslová škola, obchodní akademie, střední zdravotnická škola a učiliště a od roku 2005 je zde otevřena pobočka Vysoké školy evropských a regionálních studií (VŠERS), která sídlí v Českých Budějovicích. Samostatné gymnázium pod Svatou Horou vzniklo v roce 1994 oddělením od základní školy. V roce 2002 se v dŧsledku změn v zákonech stal zřizovatelem gymnázia Krajský úřad Středočeského kraje. V současné době navštěvuje školu ve dvou studijních oborech 281 ţákŧ, kteří jsou rozděleni do deseti tříd. Gymnázium nabízí svým ţákŧm dva studijní obory. Šestiletý studijní obor, který má všeobecné zaměření a dále pak čtyřletý obor, který má zaměření na ţivé jazyky. Všeobecné zaměření je určeno pro ţáky ze sedmých tříd ZŠ. Je vhodné pro zájemce o další studium, především pro ty, kteří se nedokázali ke studiu rozhodnout jiţ v páté třídě, případně pro ty ţáky, u kterých se studijní předpoklady objevily později. Studenti získají všeobecný základ pro studium na VŠ. Zvládnutí moderního programového vybavení je jednou z dŧleţitých náplní předmětu informatika. Široká volba volitelných předmětŧ umoţní zaměření s ohledem na zájmy a budoucí profesní orientaci. Zaměření na ţivé jazyky je čtyřletý obor, který ţákŧm umoţňuje rozšířenou jazykovou výuku. První cizí jazyk je vyučován pětkrát týdně českými i zahraničními lektory a ţáci mají moţnost si vybrat z angličtiny nebo němčiny. Po dvou letech je alespoň jeden z vybraných předmětŧ vyučován nejen v českém, ale částečně i v anglickém i německém jazyce. Druhým ţivým jazykem mŧţe být angličtina, němčina či francouzština a dobrovolně pak i ruština. Kvalitní všeobecný základ, nadstandardní výuka cizích jazykŧ a zvládnutí moderního programového vybavení je dobrým předpokladem pro studium na VŠ nejen v ČR, ale i v zahraničí.
~ 29 ~
5.2 Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno
Střední prŧmyslová škola a Vyšší odborná škola technická, dále jen SPŠ se nachází v centru moravské metropole na ulici Sokolská v Brně. Brno je svou rozlohou 230,19 km2, a počtem obyvatel 404 177 druhé největší město v České republice. První nálezy dokladŧ lidské činnosti v brněnské oblasti jsou přibliţně z paleolitu a byly nalezeny v oblasti Stránské skály. První doloţené slovanské osídlení je z doby kolem 5. aţ 7. století n. l. V roce 1641 se Brno stalo hlavním městem Moravy. K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad Špilberk a katedrála svatého Petra a Pavla (známá spíše jako Petrov). Druhým dochovaným hradem na území Brna je hrad Veveří, tyčící se nad brněnskou přehradou. Brno je významným administrativním střediskem a centrem české justice. Sídlí zde mimo jiné Nejvyšší správní soud a Ústavní soud České republiky. Brno je rovněţ i centrem vzdělanosti. Nachází se zde jedenáct univerzit s dvaceti šesti fakultami. Po ukončení povinné školní docházky si ţáci mohou vybrat z 67 středních škol, gymnázií, konzervatoří a jazykových škol. Samotná historie Střední prŧmyslové školy a Vyšší odborné školy technické sahá aţ do roku 1885, kdy vznikla jako první prŧmyslová škola na území Moravy a Slezska.
~ 30 ~
Tehdy jestě se sídlem na dnešní ulici Grohova. S rozvojem prŧmyslu přibývalo zájemcŧ o studium a budova školy během krátké doby přestala kapacitně vyhovovat a tak roku 1900 započala stavba na dnešní Sokolské ulici, kde škola sídlí dodnes. V roce 1996 získala škola akreditaci vzdělávacího projektu vyšší odborné školy a byla zahájena výuka na VOŠ. V současné době navštěvuje Střední prŧmyslovou školu 1137 ţákŧ, kteří jsou rozděleni do 43 tříd. Škola ţákŧm nabízí studium v osmi studijních oborech zakončených maturitní zkouškou. Dále škola nabízí jeden studijní obor VOŠ.
Studijní obory SPŠ
Strojírenství - všeobecné Strojírenství - počítačová grafika Strojírenství - informační systémy Strojírenství - automatizace a informatika Strojírenství - počítačové řízení NC a CNC strojŧ Ekonomika a podnikání Technické lyceum Výtvarné zpracování kovŧ a drahých kamenŧ
Studijní obory VOŠ Počítačová podpora v řízení podniku
~ 31 ~
5.3 Dotazníkové šetření Návratnost dotazníků Tabulka č. 1 Návratnost dotazníků Počet respondentů
Procenta
Rozdáno
100
100
Nevráceno
25
25
celkem
75
75
Na kaţdé střední škole jsem rozdal 50 dotazníkŧ, celkem tedy 100 dotazníkŧ, ze kterých se mi vrátilo 75 vyplněných. Návratnost Dotazníkŧ byla tedy 75%. Otázka č. 1 Tabulka č. 2 Pohlaví Jsem: GpSH Příbram Dívka Chlapec Celkem
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
28 11 39
71,8 28,2 100
0 36 36
0 100 100
Graf č. 1Pohlaví
SPŠ Brno
GpSH Příbram
0,0%
0,0%
0,0%
28,2% Chlapec
Chlapec
Dívka
Dívka
71,8%
100,0%
~ 32 ~
V první otázce jsem zjišťoval pohlaví respondentŧ. Na GpSH převaţovaly dívky a to 71,8 procenty. Na SPŠ převaţují chlapci a to celými 100 procenty. Převaha chlapcŧ na SPŠ je dána technickým zaměřením této školy, na které je převaha chlapcŧ.
Otázka č. 3 Tabulka č. 3 Potřeba správného a ohleduplného chování k životu Myslíte si, ţe je správné a ohleduplné chování potřebné k ţivotu? GpSH Příbram SPŠ Brno Ano Ne Celkem
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
35 4 39
89,7 10,3 100
32 4 36
88,9 11,1 100
Graf č. 2 Potřeba správného a ohleduplného chování k životu
GpSH Příbram 10,3%
SPŠ Brno 11,1%
Ano
Ano
Ne
Ne
88,9%
89,7%
U otázky č 3 jsem zjišťoval, jaký mají ţáci postoj k potřebě správného a ohleduplného chování v ţivotě. Z prŧzkumu vyplynulo, ţe na obou školách si ţáci ve většině myslí, ţe toto chování je potřebné k ţivotu. Na GpSH si tento fakt myslí 89,7 procenta respondentŧ a na SPŠ je to 88,9 procenta respondentŧ.
~ 33 ~
Otázka č. 4 Tabulka č. 4 Etika je: Etika je věda která se zabývá: GpSH Příbram Pravidly stolování Drogami a jejich následky Představou správného chování a jednání Celkem
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
1
2,6
0
0
0
0
0
0
38
97,4
36
100
39
100
36
100
Graf č. 3 Etika je:
GpSH Příbram 2,6% 0,0%
97,4%
SPŠ Brno
Pravidly stolování
0,0% 0,0%
Pravidly stolování
Drogami a jejich následky
Drogami a jejich následky
Představou správného chování a jednání
Představou správného chování a jednání
100,0%
U otázky č. 4 jsem zjišťoval, jaké mají ţáci povědomí o etice a jestli ví, čím se etika zabývá. Na GpSH ţáci správně odpověděli v 97,4 procentech a na SPŠ ţáci správně odpověděli v celých 100 procentech.
~ 34 ~
Otázka č. 5 Tabulka č. 5 Výuka etiky Etika se v našem ročníku vyučuje GpSH Příbram
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
28
71,8
32
88,9
Ne
11
28,2
4
11,1
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 4 Výuka etiky
SPŠ Brno
GpSH Příbram 11%
28,2 %
Ano
Ano
Ne
Ne
71,8%
89%
V otázce číslo 5 jsem zjišťoval, zda ţáci mají výuku etiky. Samostatný předmět etika se na těchto školách nevyučuje. Etika je součástí předmětu Základy společenských věd. Na GpSH odpověď Ano označilo 71,8 procent respondentŧ a na SPŠ 89 procent respondentlŧ.
~ 35 ~
Otázka č. 6
Tabulka č. 6 Neformální komunikace s učitelem Bavíte se se svým učitelem i neformálně o tématech, které se školou nesouvisí? GpSH Příbram SPŠ Brno Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
13
33,3
11
30,6
Spíše ano
9
23,1
11
30,6
Spíše ne
14
35,9
7
19,9
Ne
3
7,7
7
19,9
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 5 Neformální komunikace s učitelem
GpSH Příbram
SPŠ Brno
7,7% 33,3%
19,9% 30,6%
Ano
35,9%
Spíše ano Spíše Ne Ne
Ano
19,9%
Spíše ano
30,6%
Spíše Ne Ne
23,1%
V otázce číslo 6 jsem zjišťoval, zda se ţáci mohou se svým učitelem bavit i neformálně a tím si tak vylepšovat vzájemné vztahy. Cílem otázky je zjistit, jak se ţáci a pedagog dokáţí bavit i na neformální úrovni.
~ 36 ~
Na GpSH odpovědělo 35,9 procent respondentŧ Spíše Ne a 33,3 procent Ano. Dále pak 23,1 procent Spíše Ano a 7,7 procent Ne. Na SPŠ odpovědělo shodně 30,6 respondentŧ na moţnost Ano a Spíše Ano a 19,9 procent uvedlo Spíše Ne a Ne. Otázka č. 7 Tabulka č. 7 Objektivnost hodnocení Myslíte si ţe je hodnocení vţdy objektivní? GpSH Příbram
SPŠ Brno
Počet respondentů
Procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
0
0
4
11,1
Spíše ano
13
33,3
10
27,8
Spíše ne
19
48,7
12
33,3
Ne
7
18
10
7,8
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 6 Objektivnost hodnocení
SPŠ Brno
GpSH Příbram
Ano
9,8%
0%
13,9%
Spíše ano Spíše Ne
18%
Ne
33,3% Ano
48,7%
Spíše ano
41,6%
Spíše Ne Ne
~ 37 ~
34,8%
U otázky č. 7 jsem se dotazoval respondentŧ, zda si myslí ţe hodnocení je vţdy objektivní. Cílem bylo získat informace, jaký je pohled ţákŧ na objektivnost hodnocení ve škole. Odpověď Ano byla odpovězena v 13,9 procentech a to u SPŠ. Odpověď Spíše Ano označilo 34,8 procent respondentŧ na SPŠ a 33,3 procent na GpSH. Nejpočetnější byla odpověď Spíše Ne a to V 41,6 procentech respondentŧ na SPŠ a v 48,7 procentech na GpSH. Odpověď Ne označilo 9,8 procent respondentŧ na SPŠ a 18 procent na GpSH. Otázka č 8 Tabulka č. 8 Důvěra k učiteli v případě problému Můţete se na svého učitele obrátit, kdyţ máte jakýkoliv problém a poţádat ho o pomoc? GpSH Příbram SPŠ Brno Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano Spíše ano Spíše ne
8 20 7
20,5 51,3 17,9
18 10 4
50 27,8 11,1
Ne
4
4
11,1
Celkem
39
36
100
10,3 100
Graf č. 7 Důvěra k učiteli v případě problému
GpSH Příbram
SPŠ Brno 11,1%
10,3%
20,5% Ano
17,9%
11,1%
Spíše ano Spíše Ne
50,0% Ano Spíše ano
Ne
27,8%
51,3%
Spíše Ne Ne
~ 38 ~
Otázka č 8 zjišťovala, zda mají ţáci dŧvěru ke svému učiteli a zda se na něj nebojí obrátit v případě potíţí. Cílem této otázky bylo zjistit, jak dŧvěřují ţáci svému učiteli. Odpovědi na tuto otázku vyšli na obou školách kladně. Na GpSH odpověděli ţáci v 20,5 procentech Ano a v 51,3 procentech Spíše Ano. Na SPŠ odpověděli ţáci 50 procenty Ano a 27,8 procenty Spíše Ano. Na odpověď Spíše Ne odpovědělo na GpSH 17,9 procenta respondentŧ na SPŠ 11,1 procent. Odpověd Ne byla označena na GpSH v 10,3 procentech a u SPŠ v 11,1 procentech. Otázka č. 9 Tabulka č. 9 Chování žáků k učiteli Chovají se ţáci k učiteli vţdy upřímně? GpSH Příbram
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano Spíše ano
1 16
2,6 41
2 6
5,6 16,7
Spíše ne
17
43,6
8
22,2
Ne
5
12,7
20
55,5
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 8 Chování žáků k učiteli
GpSH Příbram 12,7%
2,6%
SPŠ Brno 5,6% Ano
16,7%
Spíše ano Ano Spíše Ne Spíše ano
Ne
43,6%
55,5%
Spíše Ne
41,0%
Ne
22,2%
~ 39 ~
Otázka č. 9 zjišťovala chování ţákŧ k učiteli. Cílem bylo od ţákŧ získat sebereflexi o tom, jak hodnotí své jednání k učiteli. Na GpSH ţáci odpověděli v 2,6 procentech Ano, v 41 procentech Spíše Ano, v 43,6 procentech Spíše ne a v 12,7 procentech Ne. Na SPŠ bylo nejvíce odpovědí Ne a to v 55,5 procentech, dále pak odpověď Spíše Ne v 22,2 procentech, Spíše Ano označilo 16,7 procenta ţákŧ a Ano označilo 5,6 procenta respondentŧ.
Otázka č. 10 Tabulka č. 10 Vzájemný respekt žáků a pedagogů Myslíte si, ţe se ţáci a učitelé navzájem respektují? GpSH Příbram
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
1
2,6
4
11,1
Spíše ano
24
61,5
8
22,2
Spíše ne
11
28,2
14
38,9
Ne
3
7,7
10
27,8
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 9 Vzájemný respekt žáků a pedagogů
GpSH Příbram 7,7%
SPŠ Brno
2,6%
11,1% Ano
27,8%
Spíše Ano
Spíše Ano
28,2%
Ano Spíše ne
Spíše ne
Ne 22,2%
Ne 61,5%
38,9%
Otázka č. 10 zjišťovala, jak ţáci vnímají vzájemný vztah mezi ţáky a pedagogy. Cílem této otázky bylo zjistit, co si ţáci myslí o vzájemném respektu mezi ţákem a pedagogem.
~ 40 ~
Na GpSH byla nejčastější odpověď Spíše Ano 61,5 procenta, dále pak Spíše Ne 28,2, Ne 7,7 a odpověď Ano označilo 2,6 procent respondentŧ. Na SPŠ byla nejčastěji označena odpověď Spíše Ne 38,9 procent. Dále odpověď Ne 27,8 procent, Spíše Ano 22,2 procent a odpověď Ano označilo 11,1 procent respondentŧ.
Otázka č. 11 Tabulka č. 11 Co změnit v chování Kdyby jste měli moţnost něco změnit v chování ţákŧ a učitelŧ, co by to bylo? GpSH Příbram SPŠ Brno Počet respondentŧ
procenta
Počet respondentŧ
procenta
Nevyplněno
15
38,5
20
55,5
Vzájemná Tolerance Lepší vzájemná komunikace Vzájemný respekt Vstřícnost k ţákům Spravedlivost
1
2,6
2
5,6
2
5,1
4
11,1
8
20,5
3
8,3
2
5,1
0
0
1
2,5
0
0
Zodpovědnost 2 ţáka Objektivnost 3 pedagogů 1 Empatie
5,1
1
2,8
7,7
0
0
2,6
0
0
Upřímnost
0
0
2
5,6
Ostatní
4
10,3
4
11,1
Celkem
39
100
36
100
~ 41 ~
Graf č. 10 Co změnit v chování
GpSH Příbram
SPŠ Brno
nevyplněno tolerance
Nevyplněno 38,4% 10,3% 2,6%
55,5% 11,1% 2,8% 5,6%
Vzájemný respekt
7,7%
Tolerance Komunikace
Vstřícnost
5,1% 2,6% 5,1% 20,5%
komunikace
8,3%
Vzájemný respekt
11,1%
Upřímnost
Spravedlnost
2,6% 5,1%
Zodpovědnost žáka Objektivnost
5,6%
Zodpovědnost žáka Ostatní
Empatie Ostatní
V otázce č. 11 bylo ţákŧm umoţněno volně napsat to, co by chtěli změnit v chování pedagogŧ, ale i v chování ţákŧ. Cílem této otázky bylo zjistit, jak ţáci vidí své i pedagogovo chování, a co by na něm změnili. Na GpSH
ţáci nejčastěji uváděli vzájemný respekt 20,5%, Objektivnost 7,7%,
Vstřícnost a Zodpovědnost ţáka 5,1%. Do pojmu ostatní jsou zařazeny nereálné změny. Na SPŠ ţáci nejčastěji uváděli zlepšení Vzájemné komunikace 11,1%, Vzájemný respekt 8,3%, Tolerance a Upřímnost shodně 5,6%
~ 42 ~
Otázka č. 12 Tabulka č. 12 Úcta k učiteli Respekt a úctu mám i k učiteli, kterého nemám rád: GpSH Příbram
SPŠ Brno
Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
30
76,9
28
77,8
Ne
9
23,1
8
22,2
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 11 Úcta k učiteli
SPŠ Brno
GpSH Příbram 22,2%
23,1% Ano
Ano
Ne
Ne
76,9%
77,8%
V otázce číslo 12 ţáci odpovídají na otázku, zda si váţí i neoblíbeného pedagoga. Cílem této otázky je zjistit, zda ţáci chovají úctu i k učitelŧm, s kterými moc nevychází. Na obou středních školách byly výsledky podobné. Na GpSH odpovědělo Ano 76,9 procent ţákŧ a na SPŠ 77,8 procent ţákŧ.
~ 43 ~
Otázka č. 13 Tabulka č. 13 Důvěra k pedagogům v případě nehody Pokud se mi ve škole stane nehoda vím, ţe se o mě učitelé postarají a pomohou mi: GpSH Příbram SPŠ Brno Počet respondentů
procenta
Počet respondentů
procenta
Ano
36
92,3
36
100
Ne
3
7,7
0
0
Celkem
39
100
36
100
Graf č. 12 Důvěra k pedagogům v případě nehody
GpSH Příbram
SPŠ Brno 0,0%
3,3%
Ano
Ano
Ne
Ne
96,7%
100,0%
Poslední otázka byla zaměřena na dŧvěru ţáka v učitele. Cílem této otázky bylo zjistit, zda ţáci mají dŧvěru v učitele a vědí, ţe při potíţích bude o ně postaráno. Na GpSH odpovědělo Ano 96,7 procent ţákŧ a na SPŠ celých 100 procent ţákŧ.
~ 44 ~
6 DISKUSE Vzájemná tolerance a úcta mezi pedagogem a ţákem je nedílnou součástí vzdělávacího procesu. Je dŧleţité mít vymezené normy chování, které budou závazné jak pro ţáky tak i pedagogy. Při dodrţovaní takto stanovených zásad mŧţeme docílit zlepšení školního klima a tím napomoci kvalitnější výuce. Cílem práce bylo zjistit, zda ţáci vědí, co skrývá pojem etika a jak vnímají vzájemné chování mezi pedagogy a ţáky. K prŧzkumu byly vybrány dvě odlišné školy. Účelem bylo zjistit, jaký mají ţáci pohled na etiku na gymnáziu a na střední odborné škole zaměřené na strojírenství. Další velký rozdíl v respondentech je v pohlaví, jak znázorňuje graf č. 1 na gymnáziu v Příbrami bylo z celkových vyplněných dotazníkŧ 71,8% dívek. Naopak v Brně bylo celých 100% chlapcŧ. Je to především tím, ţe na strojírenské obory se ve větší míře hlásí chlapci. Je moţné tedy pozorovat odlišnosti v odpovědích dívek a chlapcŧ. V otázkách č. 3 – 4 jsem zjišťoval, zda ţáci mají představu co je etika a zda je její vliv potřebný k ţivotu. Ţáci na obou školách odpověděli s malými odchylkami totoţně. To je dobrý signál toho, ţe ţáci vědí co je etika a čím se zabývá. Otázka č. 5 byla zaměřena na výuku etiky a zda se na škole vyučuje. Na gymnáziu odpovědělo kladnou odpovědí 71,8% ţákŧ. Na SPŠ kladně odpovědělo 89% respondentŧ. Malé procento odpovědí Ne je zpŧsoben ţáky niţších ročníkŧ, kteří vyplňovali dotazník a výuka etiky je čeká v dalším ročníku. Dodatečným dotazováním bylo zjištěno, ţe výuka etiky probíhá pouze jako součást jiného předmětu a ne jako samostatný předmět. Z mého pohledu by bylo vhodné zavést výuku etiky jako samostatného předmětu alespoň na všech gymnáziích, ze kterých se mnohdy ţáci hlásí na humanitní obory. Zde by ţáci mohli vyuţít své získané vědomosti. Skupina otázek č. 6, 7 a 8 se zaměřila na neformální komunikaci s učitelem, objektivnost hodnocení a dŧvěru v pedagoga. Cílem těchto otázek bylo zjistit jaký mají ţáci k učiteli vztah. Na otázku, zda ţáci komunikují s učitelem i o neformálních tématech odpověděla nadpoloviční většina respondentŧ na obou školách kladně. Na gymnáziu 33,3% Ano a 23,1% Spíše Ano. Na SPŠ odpověděli shodně 30,6% Ano a Spíše Ano. Z mého pohledu je neformální komunikace s pedagogem dŧleţitá k utuţování vzájemné dŧvěry, na kterou byla zaměřena otázka č. 8 a č. 13. Větší či menší dŧvěru v učitele v případě osobních problémŧ má 71,8% ţákŧ na gymnáziu Pod Svatou Horou. Na SPŠ je to 77,8% respondentŧ. Při nehodě na učitele spoléhá 92,3% ţákŧ z GpSH a 100% ţákŧ z SPŠ.
~ 45 ~
Sedmá otázka byla zaměřena na objektivnost hodnocení ţákŧ. Dle mého předpokladu ţáci odpovídali ve větší míře záporně. Přesněji na gymnáziu odpověď Spíše Ne 48,7% a odpověď Ne 18%. Na SPŠ odpověď Spíše Ne 41,6% a odpověď Ne 9,8%. V odpovědích se pravděpodobně odrazila představa ţákŧ, ţe jsou nedostatečně ohodnoceni. Myslím si, ţe by se takovéto situaci dalo předejít, kdyby bylo aplikováno slovní hodnocení, které je výstiţnější neţ klasické. Další moţnost je ta, ţe se pevně dají pravidla hodnocení a tím se zajistí větší objektivita. Otázky 9 a 10 jsou zaměřeny na hodnocení vlastního chování respondentŧ. V deváté otázce ţáci odpovídali, zda se chovají vţdy k učiteli upřímně. Na obou školách převládají odpovědi Spíše Ne a Ne. Na SPŠ dokonce odpověď ne označilo 55,5% respondentŧ. Desátá otázka se zaměřila na vzájemný respekt. V odpovědích GpSH a SPŠ vznikl první větší rozpor. Zatímco u Gymnázia pod Svatou Horou převaţovaly kladné odpovědi a to v 89,5 procentech. Naopak u SPŠ převaţovaly odpovědi záporné v 66,7 procentech. Ve výsledcích se pravděpodobně promítlo pohlaví respondentŧ, kde v čistě chlapecké třídě pravděpodobně vznikla semknutá skupina, která se brání autoritě pedagoga. Do jedenácté otázky respondenti volně odpovídali, co by si přáli změnit ve svém i pedagogově chování. Cílem otázky bylo zjistit, co by ţáci změnili na svém chování a na chování pedagoga. Nejvíce ţákŧ by si přálo, aby panoval vzájemný respekt mezi učitelem a ţákem. Druhá nejčastější odpověď je zlepšení vzájemné komunikace. Dále pak větší vzájemná tolerance, objektivnost a vstřícnost. V další otázce bylo úkolem zjistit, zda ţáci mají úctu a respekt i k neoblíbeným učitelŧm. Předpokládal jsem, ţe vlivem malé oblíbenosti povolání učitele budou ţáci odpovídat spíše odpovědí Ne. Na obou školách ale zcela shodně převaţovala odpověď Ano mám respekt a úctu i k neoblíbeným učitelŧm, a to v 76,9 procentech na Gymnáziu pod Svatou Horou. Ţáci na SPŠ odpověděli Ano v 77,8%. Výsledky prŧzkumu by mohly poslouţit pedagogŧm při tvoření školního řádu, do kterého by mohly být zaneseny poznatky, které pomohou zlepšit školní klima, ale hlavně vztahy mezi pedagogy a ţáky. Řád by mohl obsahovat následující doporučení jak pro pedagogy, tak pro ţáky.
~ 46 ~
Doporučení pedagogům -
Vţdy být připraven pomoci ţákŧm s jakýmkoliv problémem
-
Chovat se tak, aby byl pedagog příkladem nejen pro své ţáky, ale také veřejnosti a to i ve svém volném čase
-
Přistupovat k ţákŧm individuálně a s ohledem na jejich současný psychický a fyzický stav
-
Komunikovat s ţáky a to nejen v hodinách, a všímat si jejich chování tak, aby včas mohl odhalit moţný patologický jev, či jiné potíţe ţáka
-
Inspirovat a motivovat ţáky v prŧběhu studia
-
Objektivně hodnotit ţáky a při hodnocení nepodléhat okolním vlivŧm a vlastním náladám
Doporučení žákům -
K pedagogovi se chovat s respektem a úctou a to i mimo školní budovu
-
Chovat se tak, aby svým chováním a jednáním nepoškozoval sebe ani svoji školu
-
ve škole se vţdy chovat podle pravidel slušného chování a dodrţovat pokyny pedagogŧ.
-
Mimo školní budovu ctít etické zásady chování a být vţdy připraven pomoci jak svým přátelŧm , tak i ostatním občanŧm
-
Případné neshody s pedagogem řešit vţdy přímo a vţdy dbát na své postavení a na pravidla slušné komunikace
Osobně si myslím, ţe by velmi pomohlo vytvoření kodexu, který by byl závazný a mohl by tak pomoci, při řešení konfliktŧ ve škole, nebo jim zcela předejít.
~ 47 ~
7 ZÁVĚR
V prŧběhu zpracování tématu sem se věnoval nejen historii etiky jako vědy, kde jsem se zmínil o nejvýznamnějších osobnostech historie etiky, které pomáhaly tuto vědu formovat a zabývali se jí. Zaměřil jsem se ale také na praktické vyuţití etiky a to především v pedagogické praxi. Cílem bakalářské práce bylo popsat, jak je dŧleţité řídit se nejen ve škole, ale i v ţivotě etickými kodexy. Bohuţel školství v České republice nemá prozatím písemně dán ţádný kodex učitele. Nad tímto faktem by bylo dobré se pozastavit a udělat vše pro to, aby takový kodex vznikl, a tím pomohl jasně formulovat vzájemné vztahy na pedagogické pŧdě. Dotazníkovým šetřením jsem zjišťoval, jak ţáci na středních školách vnímají chování nejen svých pedagogŧ, ale i sebe samých. Poloţenými otázkami jsem zjišťoval, jaký mají vztah ke svému učiteli, co by na jeho i svém chování změnili a jakou mají dŧvěru k pedagogŧm. Ze zjištění také vyplynulo, ţe mají ţáci výuku etiky pouze jako součást jiného předmětu. Osobně si myslím ţe by se etika měla vyučovat jako samostatný předmět. Tím by ţáci získali nejen větší přehled o historii této vědy, ale dokázali by si osvojit i pravidla správného chování, které jsou bezpodmínečně nutné k ţivotu.
~ 48 ~
8
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. vyd. 1. Praha : Portál, 2004. 168 s. ISBN 80-7178-806-6. POL, Milan ; RABUŠICOVÁ, Milada; NOVOTNÝ , Petr a kol.. Demokracie ve škole. vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 124 s. ISBN 80-210-4210-9. PLACHETKA, Jiří. Velký slovník citátů a přísloví. Praha : Akademia, 1996. 401 s. ISBN 80-200-1132-3. PŘÍKASKÝ, Jiljí V. Učebnice základů etiky. vyd. 1. Kostelní vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000. 134 s. ISBN 80-7192-505-5. GLUCHMANOVÁ, Marta ; GLUCHMAN, Vasil . Profesijná etika učiteĺa. Brno : Tribun EU, 2009. 235 s. ISBN 978-80-7399-827-1. DOROTÍKOVÁ, Soňa, et al. Profesní etika učitelství. Praha : Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, 2003. 105 s. ISBN 80-7290-102-8. FRANIOK, Petr ; KNOTOVÁ , Dana . Učitel a žák v současné škole. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 415 s. ISBN 978-80-210-4752-5. BREZINKA, Wolfgang. Filozofické základy výchovy. Vyd. 1. Praha : Zvon, 1996. 213 s. ISBN 80-7113-169-5. BURIAN, Antonín. Kultura projevu. Vyd. 1. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1996. 119 s. ISBN 80-7157-147-4. SMEJKAL, Vladimír; BACHRACHOVÁ, Hana. Velký lexikon společenského chování. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. 354 s. ISBN 978-80-247-1560-5. SCHÖNFELDT, Sybil. Dobré mravy opět v kurzu. Blanka Pscheidtová. Vyd. 1. Praha : Ikar, 2005. 294 s. Přeloţeno z němčiny. ISBN 80-249-0582-5.
~ 49 ~
SÁRKÖZI, Radek. Pedagogická komora a etický kodex učitele. Britské listy [online]. 21.2.2005, [cit. 2011-05-02]. Dostupný z WWW:
. ISSN 1213-1792. HŦRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Kultura mluveného projevu : Strategie umění komunikace. Vyd. 1. Praha : Regis, 1994. 24 s. ISBN 80-7068-087-3. FUCHS, Eric . Co dělá naše jednání dobrým? : uvedení do etiky. Vyd. 1. Jihlava : Mlýn, 2003. 171 s. Překlad z francouzštiny . ISBN 80-86498-03-4. GLUCHMAN, Vasil. Človek a morálka . Vyd. 1. Brno : Doplněk, 1997. 203 s. ISBN 80-85765-95-0. PELCOVÁ, Naděţda; HOGENOVÁ, Anna. Éthos ve výchově, umění a sportu . Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta,, 2009. 253 s. ISBN 978-80-7290-387-0. HEJNA, Dalibor. Etická výchova. Vyd. 1. Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyně, 2006. 42 s. ISBN 80-7044-750-8. REMIŠOVÁ, Anna. Etické kódexy . Vyd. 1. Bratislava : Ekonóm, 1998. 127 s. ISBN 80-225-0952-3. BLÍŢKOVSKÝ,
Bohumír;
KUČEROVÁ,
Stanislava;
KURELOVÁ,
Milena
.
Středoevropský učitel : na prahu učící se společnosti 21. století : v zdělávací situace, profesní činnosti a podmínky učitelů České, Slovenské a Polské republiky. Vyd. 1. Praha : Konvoj, 2000. 251 s. ISBN 80-85615-95-9. LINHARTOVÁ, Dana. Psychologie pro učitele. 1.vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000. 257 s. ISBN 80-715-7476-7. LINHARTOVÁ, Dana. Pedagogická komunikace pro učitele. Vyd. 1. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001. 74 s. ISBN 80-7157-556-9. HAVLÍK, Radomír ; KOŤA, Jaroslav . Sociologie výchovy a školy. Praha : Portál, 2002. 184 s. ISBN 978-80-7367-327-7.
~ 50 ~
Dotazník - online [online]. 2007 [cit. 2010-04-20]. Jak na dotazník. Dostupné z WWW: . KOLÁŘ, Zdeněk ; ŠIKULOVÁ, Renata . Vyučování jako dialog. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2007. 132 s. ISBN 978-80-247-1541-4. SLANAŘ, Otakar, et al. Obsahy a rozbory děl. Vyd. 1. Třebíč : Petra Velanová, 2006. 255 s. ISBN 80-902571-7-8.
NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2005. 172 s. ISBN 80-247-0738-1. PRAŠKO, Ján; PRAŠKOVÁ, Hana. Asertivitou proti stresu. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1697-8. BUREŠ, R. Základy etiky. Praha : S & M, 1991. 31 s. ISBN 80-900096-5-4. FIALA, B. Etika. Opava : Slezská univerzita, 2001. 107 s. ISBN 80-7248-138-X. ŘEZNÍČEK, J. Didaktika a učitelská etika v praxi. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta,, 2004. 26 s. ISBN 80-7290-149-4. MILOTOVÁ, Dagmar; DVOŘÁKOVÁ, Zuzana ; POLÁŠKOVÁ, Taťána . Literatura : přehled středoškolského učiva. vyd. 2. Třebíč : Petra Velanová, 2006. 207 s. ISBN 80-902571-6-X. GLUCHMAN, Vasil, et al. Dejiny etiky I. : starovek až začiatok novoveku. Vyd. 1. Prešov : Filozofická
fakulta
PU
Prešov,
2003.
~ 51 ~
150
s.
ISBN
80-8068-180-5.
9 SEZNAM TABULEK Tabulka č.1 Návratnost dotazníkŧ Tabulka č 2 Pohlaví Tabulka č 3 Potřeba správného a ohleduplného chování k ţivotu Tabulka č. 4 Etika je Tabulka č. 5 Výuka etiky Tabulka č. 6 Neformální komunikace s učitelem Tabulka č. 7 Objektivnost hodnocení Tabulka č. 8 Dŧvěra k učiteli v případě problému Tabulka č. 9 Chování ţákŧ k učiteli Tabulka č. 10 Vzájemný respekt ţákŧ a pedagogŧ Tabulka č. 11 Co změnit v chování Tabulka č. 12 Úcta k učiteli Tabulka č. 13 Dŧvěra k pedagogŧm v případě nehody
~ 52 ~
10 SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Pohlaví Graf č. 2 Potřeba správného a ohleduplného chování k ţivotu Graf č. 3 Etika je Graf č. 4 Výuka etiky Graf č. 5 Neformální komunikace s učitelem Graf č. 6 Objektivnost hodnocení Graf č. 7 Dŧvěra k učiteli v případě problému Graf č. 8 Chování ţákŧ k učiteli Graf č. 9 Vzájemný respekt ţákŧ a pedagogŧ Graf č. 10 Co změnit v chování Graf č. 11 Úcta k učiteli Graf č. 12 Dŧvěra k pedagogŧm v případě nehody
~ 53 ~
11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník
~ 54 ~