MASARYKOVA UNIVERZITA PRˇI´RODOVEˇDECKA´ FAKULTA U´STAV MATEMATIKY A STATISTIKY
Bakala´rˇska´ pra´ce
BRNO 2013
JANA MORAVCOVA´
MASARYKOVA UNIVERZITA PRˇI´RODOVEˇDECKA´ FAKULTA U´STAV MATEMATIKY A STATISTIKY
Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice v ekologii Bakala´rˇska´ pra´ce
Jana Moravcova´
Vedoucı´ pra´ce: doc. RNDr. Bedrˇich Pu˚zˇa, CSc.
Brno 2013
Bibliograficky´ za´znam Autor:
Jana Moravcova´ Prˇ´ırodoveˇdecka´ fakulta, Masarykova univerzita ´ stav matematiky a statistiky U
Na´zev pra´ce:
Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice v ekologii
Studijnı´ program:
Matematika
Studijnı´ obor:
Aplikovana´ matematika pro vı´ceoborove´ studium - Ekonomie
Vedoucı´ pra´ce:
doc. RNDr. Bedrˇich Pu˚zˇa, CSc.
Akademicky´ rok:
2012/2013
Pocˇet stran:
ix + 31
Klı´cˇova´ slova:
Ekologie; Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice; Hutchinsonu˚v model; Model preda´tora a korˇisti; Alleeho efekt; WangerskyCunningham; Volterra, Nicholsonu˚v bzucˇivkovy´ model; Model mouchy doma´cı´
Bibliographic Entry Author:
Jana Moravcova´ Faculty of Science, Masaryk University Department of mathematics and statistics
Title of Thesis:
Functional differential equations in ecology
Degree Programme:
Mathematics
Field of Study:
Applied mathematics for multidisciplinary study - Economics
Supervisor:
doc. RNDr. Bedrˇich Pu˚zˇa, CSc.
Academic Year:
2012/2013
Number of Pages:
ix + 31
Keywords:
Ecology; Functional differential equations; Hutchinson model; Predator-prey model; Allee effect; Wangersky-Cunningham; Volterra; Nicholson blowfly model; Housefly model;
Abstrakt V te´to bakala´rˇske´ pra´ci se veˇnujeme aplikacı´m funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic v populacˇnı´ ekologii. V pru˚beˇhu poslednı´ho stoletı´ vy´znam teˇchto rovnic vy´znamneˇ vzrostl, stejneˇ tak jako mı´ra jejich vyuzˇitı´ v aplikacı´ch v sˇiroke´ sˇka´le veˇdnı´ch oboru˚. Cı´lem pra´ce je prˇedstavit funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice jako vhodny´ na´stroj prˇi popisova´nı´ ru˚zny´ch situacı´ v oblasti teoreticke´ ekologie a strucˇneˇ naznacˇit mozˇnosti rˇesˇenı´ teˇchto rovnic.
Abstract In this thesis we study applications of functional differential equations in population ecology. During the last century, the importance of these equations has significantly increased, as well as their use in applications in a wide range of scientific fields. The goal of this thesis is to introduce functional differential equations as a suitable instrument for describing various situations in the field of theoretical ecology and to give a brief indication of methods for solving these equations.
Podeˇkova´nı´ Na tomto mı´steˇ bych chteˇla podeˇkovat vedoucı´mu me´ pra´ce, panu doc. RNDr. Bedrˇichu Pu˚zˇovi, CSc.
Prohla´sˇenı´ Prohlasˇuji, zˇe jsem svoji bakala´rˇskou pra´ci vypracovala samostatneˇ s vyuzˇitı´m informacˇnı´ch zdroju˚, ktere´ jsou v pra´ci citova´ny.
Brno 28. kveˇtna 2013
.......................... Jana Moravcova´
Obsah ´ vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . U
ix
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Klasifikace funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Vlastnosti funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Vlastnosti funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic se zpozˇdeˇnı´m . . . . . ˇ esˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, metoda kroku˚ . . . . . . . . . . . 1.3 R 1.3.1 Za´kladnı´ prˇ´ıstupy k rˇesˇenı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Pocˇa´tecˇnı´ u´loha, pocˇa´tecˇnı´ mnozˇina a pocˇa´tecˇnı´ funkce . . . . . . . . . . 1.3.3 Veˇta o existenci a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.4 Metoda kroku˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 1 2 2 3 3 3 4 5
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu 2.1 Hutchinsonu˚v model . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Model s omezeny´mi zdroji . . . . . . . . . . . 2.3 Modely s rovnicemi neutra´lnı´ho typu . . . . 2.4 Dalsˇ´ı modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
............................. ...................... ...................... ...................... ......................
7 7 10 11 12
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Modely dvou druhu˚: preda´tor a korˇist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.1 Volterru˚v model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.2 Wangerskyu˚v-Cunninghamu˚v model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.3 Fa´zoveˇ strukturovane´ modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1.4 Alleeho efekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Modely dvou druhu˚: dalsˇ´ı interakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Souteˇzˇenı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Mutualismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Parazitismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Modely n druhu˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Modely neutra´lnı´ho typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Proble´m rˇ´ızenı´ v ekologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14 14 14 16 17 18 18 18 19 19 20 21 21
Kapitola 4. Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Na´borovy´ model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23 23
– vii –
4.2 Du˚kaz existence a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´ . . . 4.3 Manua´lnı´ analyticky´ vy´pocˇet metodou kroku˚ 4.4 Vy´pocˇet v matematicky´ch programech . . . . 4.4.1 Wolfram Mathematica . . . . . . . . . . . 4.4.2 Matlab . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
23 24 25 26 27
Za´veˇr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
Seznam pouzˇite´ literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
´ vod U Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice jsou prˇedmeˇtem zkouma´nı´ jizˇ velmi dlouhou dobu. Uzˇ na pocˇa´tku 20. stoletı´ neˇkterˇ´ı vy´znamnı´ matematici poukazovali na vy´znam deˇdicˇny´ch charakteristik ve fyziologicky´ch i jiny´ch modelech. Jednı´m z matematiku˚, kterˇ´ı se funkciona´lnı´mi rovnicemi zaby´vali, byl naprˇ´ıklad Vito Volterra. Tento vy´znamny´ matematik rˇesˇil proble´m integro - diferencia´lnı´ch rovnic v modelu viskoelasticity a pozdeˇji take´ napsal knihu, ktera´ se stala za´kladnı´ literaturou pro studium zpozˇdeˇny´ch efektu˚ v modelech interakce zˇivocˇisˇny´ch druhu˚. Nejveˇtsˇ´ıch objevu˚ se ale v te´to oblasti dosa´hlo azˇ beˇhem poslednı´ch padesa´ti let. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice se mezitı´m rozsˇ´ırˇily do velke´ sˇka´ly oboru˚, jako je naprˇ´ıklad fyzika, biologie, epidemiologie, medicı´na, mechanika, ekonomie a dalsˇ´ı. Dnes na´m mu˚zˇe prˇijı´t zvla´sˇtnı´, zˇe trvalo tak dlouho, nezˇ byla mysˇlenka obycˇejny´ch diferencia´lnı´ch rovnic aplikova´na na funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice. Podle Halea [7] to bylo zpu˚sobeno tı´m, zˇe funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice vyzˇadovaly novy´ prˇ´ıstup, cozˇ nebylo v mnoha prˇ´ıpadech akceptova´no. Avsˇak bez novy´ch na´padu˚ a nove´ho prˇ´ıstupu bylo te´meˇrˇ nemozˇne´ dosa´hnout vy´sledku˚. Cı´lem te´to pra´ce je uve´st funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice jako zpu˚sob modelova´nı´ a zmapovat jejich vyuzˇitı´ v modelech popisujı´cı´ch populace zˇivy´ch organismu˚. V prvnı´ kapitole se zevrubneˇ veˇnujeme teorii funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, jejich typu˚m, zpu˚sobu˚m rˇesˇenı´, konkre´tneˇ pak metodeˇ kroku˚. Nezabı´ha´me do slozˇiteˇjsˇ´ı teorie, uka´zˇeme si pouze to, co da´le v textu vyuzˇijeme. V druhe´ kapitole se jizˇ zaby´va´me konkre´tnı´mi modely popisujı´cı´mi populaci jedine´ho druhu. Nejprve popı´sˇeme za´kladnı´ modely (Hutchinsonu˚v a Wangerskyho-Cunninghamu˚v) a pote´ jejich ru˚zne´ modifikace (uvedeme naprˇ´ıklad Nicholsonu˚v bzucˇivkovy´ model nebo model mouchy doma´cı´). Trˇetı´ kapitola se podobny´m zpu˚sobem zaby´va´ modely vı´cedruhove´ populacˇnı´ dynamiky. V prvnı´ cˇa´sti uvedeme modely preda´tora a korˇisti, ktere´ jsou steˇzˇejnı´mi modely teoreticke´ ekologie. Da´le si kra´tce popı´sˇeme dalsˇ´ı vztahy, ktere´ mohou mezi dveˇma druhy nastat. V poslednı´ch cˇa´stech kapitoly rˇesˇ´ıme multidruhovou dynamiku a proble´my rˇ´ızenı´ v ekologii. Cˇtvrta´, poslednı´ kapitola, je vı´ce prakticky zalozˇena´. Uvazˇujeme v nı´ za´kladnı´ na´borovy´ model obsahujı´cı´ linea´rnı´ funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnici. Cı´lem te´to kapitoly je naznacˇit, jak lze model vypocˇ´ıtat pomocı´ metody kroku˚ a v programech Wolfram Mathematica a Matlab. V te´to pra´ci pouzˇ´ıva´me standardnı´ho matematicke´ho znacˇenı´. Modely prˇevzate´ z odborne´ literatury se snazˇ´ıme uva´deˇt v pu˚vodnı´m tvaru, z toho du˚vodu se znacˇenı´ mezi jednotlivy´mi modely lisˇ´ı.
– ix –
Kapitola 1 Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice V te´to kapitole se zevrubneˇ veˇnujeme teorii funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, jejich vlastnostem a zpu˚sobu˚m rˇesˇenı´. Protozˇe je tato pra´ce veˇnova´na aplikaci funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, nebudeme rozebı´rat slozˇiteˇjsˇ´ı teorii, nebot’ je natolik rozsa´hla´, zˇe by stacˇila na celou pra´ci. Teorii rozebranou do podrobnostı´ je mozˇno najı´t naprˇ´ıklad v [9] nebo v [11].
1.1
Klasifikace funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic
Funkciona´lnı´ rovnice jsou rovnice obsahujı´cı´ nezna´mou funkci pro ru˚zne´ hodnoty argumentu. Touto vlastnostı´ se lisˇ´ı od obycˇejny´ch diferencia´lnı´ch rovnic, ktere´ spojujı´ hodnoty nezna´me´ funkce a neˇjaky´ch jejı´ch derivacı´ pro jeden a ten samy´ argument. Myshkis a Kolmanovskii [9] uva´dı´ neˇkolik prˇ´ıkladu˚ funkciona´lnı´ch rovnic: x (2t) + 2x (3t) = 1, x (t) = t 2 x(t + 1) − [x(t − 2)]2 a nebo x(x(t)) = x(t) + 1. Rozdı´ly mezi hodnotami argumentu˚ v rovnici nazy´va´me argumentove´ odchylky. Podle toho, jak vypadajı´ argumentove´ odchylky, mu˚zˇeme funkciona´lnı´ rovnice deˇlit na rovnice s diskre´tnı´mi odchylkami, se spojity´mi odchylkami, nebo kombinovany´mi odchylkami v prˇ´ıpadeˇ, zˇe jsou neˇktere´ odchylky v rovnici diskre´tnı´ a neˇktere´ spojite´. Tyto rovnice pote´ nazy´va´me integra´lnı´ a integro-funkciona´lnı´ rovnice (v prˇ´ıpadeˇ, zˇe se v rovnici objevujı´ jak spojite´ odchylky tak i konstantnı´, potom je rovnice integro-diferencˇnı´). Kombinacı´ funkciona´lnı´ch rovnic a diferencia´lnı´ch rovnic logicky zı´ska´me funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice, neboli rovnice s vychy´leny´m argumentem. Tyto rovnice mu˚zˇeme da´le deˇlit na integro-diferencia´lnı´, diferencia´lnı´-diferencˇnı´ rovnice a podobneˇ, podle druhu odchylky. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice je mozˇno klasifikovat na trˇi druhy, jak popisujı´ na za´kladeˇ Kamenske´ho ve sve´ monografii Marusˇiak a Olach [11]. Vycha´zı´me z nejobecneˇjsˇ´ı skala´rnı´ diferencia´lnı´ rovnice ve tvaru x(n) (t) = f (t, x(t), ...x(n−1) (t), x(h0 (t)), ..., xm (hm (t))),
(1.1)
kde hi , i = 0, 1, 2, ..., m jsou spojite´ funkce definovane´ na intervalu J ⊂ R a splnˇujı´ podmı´nku hi (t) ≤ t,hi (t) nenı´ ekvivalentnı´ t,
t ∈ J, i = 0, 1, ..., m. –1–
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice
2
Potom pokud m < n, nazy´va´me funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnici rovnicı´ zpozˇdeˇne´ho typu (se zpozˇdeˇny´m argumentem), pro m = n rovnicı´ neutra´lnı´ho typu a v prˇ´ıpadeˇ, zˇe m > n, rovnicı´ prˇedbı´hajı´cı´ho typu (s prˇedbı´hajı´cı´m argumentem).
1.2
Vlastnosti funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic
V te´to cˇa´sti uvedeme neˇktere´ z vlastnostı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic: nejprve dveˇ obecneˇjsˇ´ı vlastnosti a pote´ specificˇteˇjsˇ´ı charakteristiky rovnic se zpozˇdeˇny´m argumentem. ˇ ekneme, zˇe funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice je periodicka´ s periodou T > 0, pokud R je invariantnı´ vzhledem ke zmeˇneˇ t 7→ t + T . Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice je autonomnı´, jestlizˇe je invariantnı´ vzhledem k t 7→ t + T pro vsˇechna T ∈ R.
1.2.1
Vlastnosti funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic se zpozˇdeˇnı´m
Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice s after-efektem1 se objevujı´ prˇedevsˇ´ım v modelech biologicky´ch, ekologicky´ch, fyzika´lnı´ch a ekonomicky´ch. V rovnicı´ch teˇchto modelu˚ je vyja´drˇena skutecˇnost, zˇe zmeˇna stavu v cˇase t je ovlivneˇna nejen stavem prˇ´ıtomny´m, ale i stavy minuly´mi. V praxi jsou tyto rovnice te´meˇrˇ vy´hradneˇ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ rovnice zpozˇdeˇne´ho typu a rovnice neutra´lnı´ho typu. Na´sledujı´cı´ vlastnost se ty´ka´ prˇedevsˇ´ım rovnic Volterrova typu2 , ale mu˚zˇeme ji rozsˇ´ırˇit i na ostatnı´ funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice s after-efektem. Uvazˇujme naprˇ´ıklad rovnici Zt x(t) ˙ = f t, K(t, θ , x(θ )) dθ , h(t) ≥ 0. (1.2) t−h(t)
Pokud h(t) naby´va´ pouze konecˇny´ch hodnot, pak rˇekneme, zˇe rovnice ma´ konecˇny´ afterefekt. V prˇ´ıpadeˇ, zˇe h(t) ≡ ∞, ma´ rovnice nekonecˇny´ after-efekt. Pokud sup h(t) < ∞, pak ma´ funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice omezeny´ after-efekt, v opacˇne´m prˇ´ıpadeˇ, tzn. zˇe sup h(t) = ∞, je after-efekt neomezeny´. V prˇ´ıpadeˇ, zˇe doba after-efektu je interpretova´na jako sup h(t), konecˇnost (nekonecˇnost) doby after-efektu odpovı´da´ jeho omezenosti (neomezenosti). Kdyzˇ t − h(t) → ∞ pro t → ∞, rˇekneme, zˇe rovnice absolutneˇ zapomı´na´ minulost. Da´ se tedy rˇ´ıci, zˇe pravou stranu rovnice prˇi dostatecˇneˇ velke´m t neovlivnˇujı´ prˇedchozı´ rˇesˇenı´ x. O teˇchto rovnicı´ch se take´ neˇkdy rˇ´ıka´, zˇe majı´ sla´bnoucı´ pameˇt’. Naopak v prˇ´ıpadeˇ, zˇe t − h(t) 9 ∞ pro t → ∞, minulost nenı´ zapomenuta (mluvı´me o fenome´nu reziduı´). Uvedena´ rovnice (1.2) je prˇ´ıkladem nelinea´rnı´ funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice zpozˇdeˇne´ho typu, avsˇak funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice s after-efektem obecneˇ majı´ stejnou vlastnost: mı´ra zmeˇny procesu za´visı´ na soucˇasnosti i minulosti, ale ne na budoucnosti. 1 Pojem
pouzˇ´ıvany´ Kolmanovsky´m a Myshkisem, jedna´ se o zpozˇdeˇnı´ v argumentu (veˇtsˇinou diskre´tnı´) za´visı´ integra´l na hodnoteˇ nezna´me´ funkce x na neˇjake´m podintevralu (−∞,t]. 2 Rovnice Volterrova typu je takova ´ integro-diferencia´lnı´ rovnice, zˇe pro kazˇde´ uvazˇovane´ t
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice
1.3
3
ˇ esˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, metoda R kroku˚
Tuto sekci kapitoly veˇnujeme zpu˚sobu˚m rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic.
1.3.1
Za´kladnı´ prˇ´ıstupy k rˇesˇenı´
Kolmanovskii a Myshkis [9] uva´dı´ dva za´kladnı´ prˇ´ıstupy k rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic. Za´veˇry obou prˇ´ıstupu˚ jsou ve vy´sledku identicke´, autorˇi prˇesto uda´vajı´, zˇe prvnı´ zpu˚sob se vyuzˇ´ıval prˇi tvorbeˇ za´kladnı´ teorie problematiky funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, v praxi se naopak vı´ce pouzˇ´ıva´ druhy´ zmı´neˇny´ zpu˚sob. Doda´vajı´, zˇe je mozˇno prvnı´ zpu˚sob rˇesˇenı´ prˇemeˇnit na druhy´ a opacˇneˇ. Autorˇi vycha´zı´ z funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice zpozˇdeˇne´ho typu s diskre´tnı´m zpozˇdeˇnı´m v za´kladnı´m tvaru: x(t) ˙ = kx(t − h),
(1.3)
kde k, h jsou konstanty, k 6= 0. Lze videˇt, zˇe v prˇ´ıpadeˇ rovnosti h = 0 se jedna´ o obycˇejnou diferencia´lnı´ rovnici. Pro na´sˇ prˇ´ıpad vsˇak budeme uvazˇovat h > 0. Nasˇ´ım cı´lem je vysˇetrˇit rˇesˇenı´ x na intervalu α ≤ x ≤ β . Jedna´ se tedy o zobrazenı´ z [α, β ] → R, kde β < α − h. Potom pro t z intervalu [α, α + h) platı´, zˇe t − h < α, prava´ strana rovnice tedy nenı´ definovana´. Autorˇi navrhujı´ na´sledujı´cı´ dveˇ mozˇnosti rˇesˇenı´. Prvnı´ prˇ´ıstup. Uvazˇujme neˇjake´ rˇesˇenı´ x z rovnice (1.3) takove´, zˇe platı´ pro vsˇechna t ∈ [α, β ], ale pro t − h < α nahradı´me pravou stranu rovnice x(t − h) hodnotami neˇjake´ pocˇa´tecˇnı´ funkce φ definovane´ na intervalu α − h ≤ t < β . Potom prˇedpokla´dejme, zˇe pro (1.3) platı´ x(t − h) = φ (t − h) pro t − h < α. Funkce φ je bud’ urcˇena, nebo je mozˇno ji zkonstruovat z dodatecˇny´ch podmı´nek. ˇ esˇenı´ x z rovnice (1.3) na intervalu [α, β ] povazˇujeme za funkci Druhy´ prˇ´ıstup. R definovanou na tomto intervalu, ktera´ ovsˇem vyhovuje rovnici (1.3) pouze na intervalu α +h ≤ t ≤ β. V obou prˇ´ıpadech je trˇeba uve´st, z jake´ trˇ´ıdy funkcı´ pocha´zı´ rˇesˇenı´ a v jake´m smyslu musı´ rˇesˇenı´ rovnici vyhovovat.
1.3.2
Pocˇa´tecˇnı´ u´loha, pocˇa´tecˇnı´ mnozˇina a pocˇa´tecˇnı´ funkce
Vysveˇtleme si pojmy pocˇa´tecˇnı´ mnozˇiny a pocˇa´tecˇnı´ funkce. Uvazˇujme syste´m zpozˇdeˇny´ch funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic se zpozˇdeˇny´m argumentem x0 (t) = f (t, x(t), x(t − τ(t)),
t ≤ a,
(1.4)
kde f ∈ C[a, ∞) × Rn × Rn ; Rn ), τ ∈ C([a, ∞), R+ , limt→∞ (t − τ(t)) = ∞. Zvolme bod t0 ∈ [a, ∞). Tento bod oznacˇ´ıme jako pocˇa´tecˇnı´ bod. Mu˚zˇeme definovat vztah
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice
4
t−1 = inft≤t0 {t − τ(t)}. Necht’t−1 > −∞. Potom definujeme pocˇa´tecˇnı´ mnozˇinu Et0 na´lezˇ´ıcı´ k syste´mu (1.4) jako interval [t−1 ,t0 ]. Zacˇa´tecˇnı´ mnozˇina za´visı´ na volbeˇ t0 . Proto musı´ by´t prˇi rˇesˇenı´ konkre´tnı´ch prˇ´ıkladu˚ pocˇa´tecˇnı´ bod da´n. Spojitou funkci φ ∈ C(Et0 ; Rn ) definovanou na Et0 nazy´va´me pocˇa´tecˇnı´ funkcı´. Cı´lem pocˇa´tecˇnı´ (neˇkdy te´zˇ nazy´vane´ Cauchyovy pocˇa´tecˇnı´ nebo pouze Cauchyovy) u´lohy pro funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice prvnı´ho rˇa´du je nale´zt rˇesˇenı´ syste´mu rovnic vzhledem k dane´ pocˇa´tecˇnı´ funkci na neˇjake´ mnozˇineˇ J = [t0 , T ]. Tı´mto rˇesˇenı´m je na J spojiteˇ diferencovatelna´ funkce x, ktera´ vyhovuje syste´mu (1.4) pro vsˇechny t ∈ J.
1.3.3
Veˇta o existenci a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´
Veˇta o existenci a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´ je jednou ze za´kladnı´ch veˇt teorie rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic. Na zacˇa´tek vsˇak prˇipomenˇme Lipschitzovu podmı´nku Definice 1.1. Necht’funkce f ∈ C(J × R2n , Rn , J = [t0 , T ), T ≤ ∞. Rˇekneme, zˇe funkce f splnˇuje Lipschitzovu podmı´nku na J s konstantou L, jestlizˇe pro libovolne´ body (x, y), (x, ¯ y) ¯ ∈ Rn × Rn a t ∈ J platı´ k f (t, x, y) − f (t, x, ¯ y) ¯ k ≤ L (kx − xk ¯ + ky − yk) ¯ .
(1.5)
Nynı´ jizˇ mu˚zˇeme uve´st upravenou veˇtu z [11] Veˇta 1.1. Necht’funkce f ∈ C([a, T ) × R2n , Rn , τ ∈ C([a, T ), R+ ), T ≤ ∞, necht’ f splnˇuje Lipschitzovu podmı´nku vzhledem k druhe´mu a trˇetı´mu argumentu a necht’t0 ≥ a a φ ∈ C(Et0 = [t−1 ,t0 ], Rn ) je dana´ funkce. Potom existuje cˇ´ıslo h1 takove´, zˇe za´kladnı´ pocˇa´tecˇnı´ u´loha ma´ pra´veˇ jedno rˇesˇenı´ x(t, φ ) na intervalu [t0 ,t0+h1 ]. Du˚kaz je mozˇno najı´t v [11]. Veˇta 1.1 ma´ neˇkolik du˚sledku˚. Uved’me si zde ten, ktery´ se ty´ka´ funkciona´lnı´ch rovnic zpozˇdeˇne´ho typu. Du˚sledek 1.1. Uvazˇujme linea´rnı´ syste´m se zpozˇdeˇny´m argumentem ve tvaru k
x0 (t) + ∑ Ai (t)x(t − τi (t)) = g(t),
T ≥ a,
(1.6)
i=0
kde x = (x1 , x2 , ..., xn )T , τ0 (t) ≡ 0, Ai jsou matice typu n × n i = 0, 1, 2...k, Ai ∈ C([a, ∞), Rn×n ), i = 0, 1, ..., k g ∈ C([t0 , ∞)Rn ), τi ∈ C([a, ∞)R+ ), limt→∞ (t − τi (t)) = ∞, i = 1, 2, ...k. Necht’t0 ≥ a a φ (t) ∈ C([t−1 ,t0 ], Rn )je dana´ funkce, kde t−1 = min inft≥t0 (t − τi (t)); i = 1, 2, ...k. Potom za´kladnı´ pocˇa´tecˇnı´ u´loha pro (1.6) a x(t) = φ (t) pro t ∈ Et0 = [t−1 ,t0 ] ma´ pra´veˇ jedno rˇesˇenı´ na intervalu [t0 , ∞). Podobny´ du˚sledek se ty´ka´ i rovnic neutra´lnı´ho typu. Mu˚zˇeme ho najı´t opeˇt v [11].
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice
1.3.4
5
Metoda kroku˚
Metoda kroku˚ je nejzna´meˇjsˇ´ım zpu˚sobem rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, a to i prˇes to, zˇe na´m te´meˇrˇ nikdy neda´ prˇesne´ rˇesˇenı´. V za´sadeˇ se jedna´ o prˇevedenı´ dane´ funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice na obycˇejnou diferencia´lnı´ rovnici. Princip te´to metody uka´zˇeme na rovnicı´ch s konstantnı´m zpozˇdeˇnı´m, pote´ naznacˇ´ıme, jak je mozˇne´ metodu kroku˚ aplikovat na rovnice neutra´lnı´ho typu a dalsˇ´ı funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice. Uvazˇujme nejjednodusˇsˇ´ı funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnici zpozˇdeˇne´ho typu s diskre´tnı´m zpozˇdeˇnı´m: x(t) ˙ = f (t, x(t), x(t − τ)), (1.7) kde t ≥ t0 , τ > 0 je konstanta. Prˇedpokla´dejme, zˇe x(t) = ϕ0 (t) pro t0 − τ ≤ t ≤ t0 . Funkce ϕ0 je neˇjaka´ dana´ spojita´ funkce definovana´ na intervalu [t0 − τ,t0 ], ze ktere´ budeme vycha´zet. Necht’t ∈ [t0 ,t0 + τ]. Potom t − τ ∈ [t0 − τ,t0 ] a proto se z funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice se zpozˇdeˇnı´m stane obycˇejna´ diferencia´lnı´ rovnice. x(t) ˙ = f (t, x(t), ϕ(t − τ)),
t0 ≤ t ≤ t0 + τ.
(1.8)
Tuto rovnici rˇesˇ´ıme jako obycˇejnou diferencia´lnı´ rovnici s podmı´nkou x(t0 ) = ϕ0 (t0 ). Jedna´ se o klasickou obycˇejnou diferencia´lnı´ rovnici prvnı´ho rˇa´du, jejı´mzˇ vyrˇesˇenı´m definujeme x(t0 + τ), x(t0 − τ) = ϕ0 (t0 − τ). K rˇesˇenı´ mu˚zˇeme pouzˇ´ıt obvykle´ postupy. Pokud da´le prˇedpokla´da´me, zˇe t0 + τ ≤ t ≤ t0 + 2τ, potom t − τ ∈ [t0 ,t0 + τ]. Protozˇe x(t0 − τ) zna´me z prvnı´ rovnice, dostaneme obycˇejnou diferencia´lnı´ rovnici. x(t) ˙ = f (t, x(t), ϕ1 (t − τ)), kterou rˇesˇ´ıme pro [t0 + τ,t0 + 2τ] s pocˇa´tecˇnı´ podmı´nkou x(t0 + τ). Tı´mto zpu˚sobem pokracˇujeme da´le, azˇ k x(t) ˙ = f (t, x(t), ϕn (t − τ)) pro t0 + nτ ≤ t ≤ t0 + (n + 1)τ s podmı´nkou x(t0 + nτ) = φn (t0 + nτ), kde ϕ j je rˇesˇenı´ dane´ pocˇa´tecˇnı´ u´lohy na intervalu t0 + ( j − 1)τ ≤ t ≤ t0 + jτ, j = 0, 1... Metodou kroku˚ mu˚zˇeme nejen urcˇit rˇesˇenı´ x(t) na neˇjake´m konecˇne´m intervalu, ale za´rovenˇ i doka´zat existenci rˇesˇenı´ v okolı´ bodu (t0 , ϕ(t0 ), pokud ϕ a f jsou spojite´ na dane´ oblasti, ve ktere´ se meˇnı´ jejich promeˇnne´, a take´ jednoznacˇnost rˇesˇenı´, jestlizˇe funkce f splnˇuje podmı´nku garantujı´cı´ jednoznacˇnost rˇesˇenı´ rovnice. x˙ = f (t, x(t), ϕ0 (t − τ)) bez zpozˇdeˇnı´ argumentu, naprˇ´ıklad Lipschitzovu podmı´nku vzhledem k druhe´mu argumentu. Smith [17] ve sve´ publikaci uva´dı´ veˇtu o existenci a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´ pomocı´ metody kroku˚. Pro tuto veˇtu uvazˇujme rovnici (1.4). Hleda´me rˇesˇenı´ obycˇejne´ diferencia´lnı´ rovnice y0 (t) = f (t, y(t), φ (t − τ)), y(t0 ) = φ (t0 ), t0 ≤ t ≤ t0 + τ. (1.9)
Kapitola 1. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice
6
Veˇta 1.2. Necht’ f (t, x, y) a fx (t, x, y) jsou spojite´ v R3 ,t0 ∈ R, a necht’φ : [t0 − τ,t0 ] → R je spojite´. Pak existuje σ > t0 a jednoznacˇne´ rˇesˇenı´ rovnic (1.4) a (1.9) na intervalu [t0 −τ, σ ]. Vy´sˇe popsanou metodu lze aplikovat na dalsˇ´ı typy funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic zpozˇdeˇne´ho typu (naprˇ´ıklad na funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice se spojity´m zpozˇdeˇnı´m, na singula´rnı´ prˇ´ıpady3 nebo na prˇ´ıpad, kdy jsou v rovnici ru˚zna´ zpozˇdeˇnı´), ale i na funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice neutra´lnı´ho typu, funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice prˇedbı´hajı´cı´ho typu cˇi na rovnice, ve ktery´ch posunutı´ za´visı´ na nezna´me´ funkci nebo jejı´ derivaci. Pro rovnice neutra´lnı´ho typu mu˚zˇeme metodu kroku˚ pouzˇ´ıt v prˇ´ıpadeˇ, zˇe se mnozˇina Ht0 neskla´da´ pouze z jedine´ho bodu. Meˇjme nejjednodusˇsˇ´ı rovnici neutra´lnı´ho typu x˙ = f (t, x(t), x(t − τ), x(t ˙ − τ)),
τ > 0.
(1.10)
V tomto prˇ´ıpadeˇ musı´ by´t dana´ funkce ϕ0 spojita´ a navı´c mı´t spojitou (nebo po cˇa´stech spojitou) derivaci. V prvnı´m kroku metody zı´ska´me rovnici bez vychy´lene´ho argumentu x˙ = f (t, x(t), ϕ0 (t − τ), ϕ˙0 (t − τ)),
t0 ≤ t ≤ t0 + τ,
x(t0 ) = ϕ0 (t0 ).
(1.11)
V dalsˇ´ıch krocı´ch pokracˇujeme obdobneˇ jako u funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic zpozˇdeˇne´ho typu. Podrobne´ vysveˇtlenı´ rˇesˇenı´ vsˇech druhu˚ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic metodou kroku˚ a ilustrativnı´ prˇ´ıklady lze najı´t naprˇ´ıklad v [11] cˇi [9].
3 viz
[11]
Kapitola 2 Modely jednoho biologicke´ho druhu V te´to kapitole si nastı´nı´me aplikaci funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic v ekologii obecneˇ. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice jsou vyuzˇ´ıva´ny naprˇ´ıcˇ cely´m spektrem oboru˚. Da´le uvedene´ modely a aplikace jsou jen strˇ´ıpkem jejich pouzˇitı´. Procˇ je vsˇak lepsˇ´ı uzˇ´ıt v biologicko-ekologicky´ch modelech funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice nezˇ obycˇejne´ diferencia´lnı´ rovnice? Prˇenos signa´lu˚ v biologicky´ch syste´mech je u´zce spojen s dlouhodoby´mi procesy, jako je narozenı´, ru˚st, vy´voj a smrt. Vy´voj biologicke´ho nebo ekologicke´ho syste´mu za´visı´ tedy nejen na stavu, ktery´ mu˚zˇeme pozorovat v prˇ´ıtomnosti, ale i na deˇjı´ch, ktere´ probeˇhly v cˇase jine´m, nejcˇasteˇji v minulosti. Funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice na´m dovolı´ tyto charakteristiky zapojit do modelu˚ - a to obycˇejne´ diferencia´lnı´ rovnice nedoka´zˇ´ı. Navı´c je mozˇno zohlednit i dalsˇ´ı faktory, jejichzˇ ”minulost”mu˚zˇe ovlivnit vy´voj syste´mu. Mu˚zˇe se jednat o vlastnosti samotne´ho syste´mu, jako je ru˚znorodost sta´rˇ´ı jedincu˚, de´lka zˇivota cˇi doba interakce, nebo o za´sahy z vneˇjsˇ´ıho prostrˇedı´, jako vyuzˇitı´ pesticidu˚, znecˇisˇt’ova´nı´ prostrˇedı´, ktere´ mu˚zˇe ve´st ke zvy´sˇenı´ u´mrtnosti nebo snı´zˇenı´ reprodukcˇnı´ch schopnostı´ v budoucnosti, rozdı´lnost prˇ´ırodnı´ch podmı´nek a podobneˇ. Obecneˇ tedy mu˚zˇeme do modelu˚ promı´tnout takove´ vlastnosti a uda´losti, ktere´ syste´m ovlivnı´ s cˇasovy´m zpozˇdeˇnı´m.
2.1
Hutchinsonu˚v model
Modely jednoho biologicke´ho druhu jsou nejjednodusˇsˇ´ı z ekologicky´ch modelu˚, proto je uva´dı´me hned na prvnı´m mı´steˇ. K popsa´nı´ populace, kde populacı´ rozumı´me syste´m zˇivy´ch organismu˚ zˇijı´cı´ch v dane´m prostrˇedı´, bylo vyvinuto mnoho modelu˚ s funkciona´lnı´mi diferencia´lnı´mi rovnicemi zpozˇdeˇne´ho a neutra´lnı´ho typu s after-efektem. Prvnı´ modely meˇly podobu logisticky´ch modelu˚, ty byly da´le modifikova´ny. Prˇedpokla´da´me, zˇe hustotou jednodruhove´ populace, ktera´ na´s zajı´ma´, je neˇjaka´ spojita´ funkce N(t) (nebo x(t)). Znamena´ to, zˇe populace je natolik velka´, zˇe nemusı´me pocˇ´ıtat s jednotlivci, a zˇe se generace prˇekry´vajı´, tedy zˇe populace obsahuje jednotlivce ru˚zny´ch generacı´. Smith [17] uva´dı´ klasicky´ logisticky´ model bez zpozˇdeˇnı´, ktery´ popisuje ru˚st jedne´ populace: N 0 (t) = N(t)[b − aN(t)], (2.1) kde a je mı´ra porodnosti, b mı´ra u´mrtnosti. Tato rovnice prˇedpokla´da´, zˇe hustota populace negativneˇ ovlivnˇuje mı´ru ru˚stu dı´ky u´padku prostrˇedı´ (nenı´ tolik potravin, prostrˇedı´ se –7–
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
8
znecˇisˇt’uje a podobneˇ). Mysˇlenka, zˇe snı´zˇenı´ kvality prostrˇedı´, ktere´ zpu˚sobuje vysoka´ hustota populace, ma´ za na´sledek snı´zˇenı´ porodnosti, vedla k vytvorˇenı´ modelu s afterefektem: N 0 (t) = N(t)[b − aN(t − r)], (2.2) kde a, b, r > 0 a r je zpozˇdeˇnı´. Dalsˇ´ıch neˇkolik odstavcu˚ vycha´zı´ z jine´ formulace logisticke´ rovnice, ktera´ je beˇzˇneˇjsˇ´ı, tzv. Pearl-Verhulstovy rovnice: x(t) 0 , (2.3) x (t) = rx(t) 1 − K kde x(t) znacˇ´ı velikost populace, r rozdı´l mezi mı´rou porodnosti a mı´rou u´mrtnosti a K je kapacita u´nosnosti populace. Pearl-Verhulstova rovnice je prototypem modelu˚ dynamiky jednodruhovy´ch populacˇnı´ch syste´mu˚. Jak uva´dı´ Ruan [13], logisticke´ modely jako (2.3) prˇedpokla´dajı´, zˇe tempo ru˚stu populace v kazˇde´m cˇase t za´visı´ na relativnı´m pocˇtu jednotlivcu˚ v tomto cˇase. V praxi vsˇak nenı´ proces reprodukce okamzˇity´. Uvazˇujme naprˇ´ıklad druh velmi male´ho kory´sˇe (konkre´tneˇ hrotnatku), ktery´ klade sva´ vejce. Velikost snu˚sˇky je dana´ nejen mnozˇstvı´m dostupny´ch potravin v dobeˇ vylı´hnutı´ maly´ch kory´sˇu˚, ale za´visı´ take´ na mnozˇstvı´ obzˇivy beˇhem doby, kdy se vajı´cˇka v teˇle kory´sˇe vytva´rˇela, tedy prˇedtı´m, nezˇ byla nakladena. V cˇase mezi teˇmito dveˇma obdobı´mi mohou by´t zdroje obzˇivy zkonzumova´ny novy´mi jedinci, kterˇ´ı se zatı´m vylı´hli a zveˇtsˇili tak populaci. Model popisujı´cı´ takovou situaci se nazy´va´ Hutchinsonova rovnice nebo zpozˇdeˇna´ logisticka´ rovnice (poprˇ´ıpadeˇ je oznacˇova´na take´ jako Wrightova rovnice). V modelu se prˇedpokla´da´, zˇe doba od tvorˇenı´ vajı´cˇka po vylı´hnutı´ cˇ´ıta´ τ jednotek cˇasu. Model pote´ vypada´ na´sledovneˇ: x(t − τ) , (2.4) x(t) ˙ = rx(t) 1 − K kde x(t) uda´va´ velikost populace, r je rozdı´l mezi mı´rou porodnosti a mı´rou u´mrtnosti, K znacˇ´ı kapacitu u´nosnosti populace. τ > 0 je konstanta. Dokazˇme si, zˇe model (2.4) ma´ rˇesˇenı´, a zˇe toto rˇesˇenı´ je jednoznacˇne´: rxy x(t − τ) 1. Spojitost funkce: f (t, x, y) = rx(t) 1 − . Je zjevneˇ videˇt (z tvaru = rx − K K funkce), zˇe funkce f (t, x, y) je vsˇude spojita´. 2. Spojitost zpozˇdeˇnı´: Nebot’τ je konstanta, je spojite´ vsˇude. 3. Spojitost pocˇa´tecˇnı´ funkce: Funkci je trˇeba volit z C([t−1 ,t0 ], R) 4. Lipschitzova podmı´nka: | f (t, x, y) − f (t, x, ¯ y)| ¯ = |rx 1 − Ky | − rx¯ 1 − Ky¯ = |r x − x¯ − Kr (xy − yx¯y) ¯ |≤ ≤ r|x − x|... ¯ ≤ L(|x − x| ¯ + |y − y|) ¯ pro L dostatecˇneˇ velke´, aby omezovalo absolutnı´ hodnotu 1. parcia´lnı´ derivace funkce f podle x a y. Potom jsme v souvislosti s Veˇtou 1.1 doka´zali, zˇe Hutchinsonova u´loha ma´ jedine´ rˇesˇenı´. Podobny´m zpu˚sobem lze doka´zat Veˇtu 1.1 i pro rovnice ostatnı´ch modelu˚ uvedeny´ch v textu.
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
Wangersky a Cunningham v [21] interpretujı´ Hutchinsonu˚v model ve tvaru K − N(t−τ) dN(t) = bN(t) dt K
9
(2.5)
jako matematicky´ popis populace rostoucı´ konstantnı´ mı´rou reprodukce b k hodnoteˇ nasycenı´ K se autoregulacˇnı´m syste´mem dany´m (K −N)/K, ktere´mu reakce na zmeˇny prostrˇedı´ zpu˚sobene´ prˇiblı´zˇenı´m se populace k hodnoteˇ nasycenı´ trva´ konecˇnou dobu τ. Autorˇi da´le uvazˇujı´, zˇe v modelu je implicitneˇ vyja´drˇeno druhe´ zpozˇdeˇnı´. Konkre´tneˇ se jedna´ o prˇ´ıpady, kdy je N v pomeˇru ke K relativneˇ male´. Toto zpozˇdeˇnı´ vyjadrˇuje dobu, nezˇ zacˇne proces reprodukce. Wangersky a Cunningham navrhujı´ explicitnı´ za´pis druhe´ho zpozˇdeˇnı´: K − N(t−τ2) dN(t) = bN(t−τ1) (2.6) dt K nebo ve zjednodusˇene´ podobeˇ dN(t) = bN(t−τ1) − cN(t−τ1) N(t−τ2) , dt
(2.7)
kde c = b/K, τ1 vyjadrˇuje zpozˇdeˇnı´ reprodukce a τ2 je zpozˇdeˇnı´ reakce. Hutchinsonu˚v model byl neˇkolikra´t vyuzˇit k vysveˇtlenı´ experimenta´lnı´ch situacı´. Jednou z nich byl model popisujı´cı´ populaci australsky´ch bzucˇivek (konkre´tneˇ rodu Lucilia cuprina). Tento model nazy´va´me Nicholsonu˚v bzucˇivkovy´ model. Nicholson se experimentem zaby´val po obdobı´ dvou let a zkoumal vy´kyvy ve velikosti populace. Vypozoroval pravidelnou periodickou oscilaci kazˇdy´ch 35-45 dnı´. Aplikujme jeho pozorova´nı´ na Hutchinsonu˚v model. K reprezentuje stupenˇ dostupne´ potravy, τ je prˇiblizˇny´ cˇas, nezˇ larva dospeˇje, r, tedy vlastnı´ ru˚st populace, je jediny´m nezna´my´m parametrem. V modelu se vsˇak objevujı´ velke´ nesrovnalosti. Vezmeme-li jako pozorovanou periodu 40 dnı´, zpozˇdeˇnı´ je pote´ dle modelu 9 dnı´; ve skutecˇnosti vsˇak je zpozˇdeˇnı´ kolem 15 dnı´. Hutchinsonu˚v model bylo tedy trˇeba modifikovat. Necht’x(t) znacˇ´ı populaci sexua´lneˇ vyspeˇly´ch jedincu˚. Potom x0 (t) = R(t) − D(t), (2.8) kde R(t) znacˇ´ı mı´ru zveˇtsˇenı´ dospeˇle´ populace v dane´m okamzˇiku a D(t) reprezentuje celkovou mı´ru u´mrtnosti v te´mzˇe cˇase. K vyja´drˇenı´ R(t) je du˚lezˇite´ si uveˇdomit, zˇe je trˇeba zva´zˇit vsˇechny populace v ru˚zny´ch fa´zı´ch v zˇivotnı´ historii dane´ho druhu a da´le prˇedpokla´dat, zˇe vsˇem vajı´cˇku˚m trva´ τ cˇasovy´ch jednotek, nezˇ se vyvinou v dospeˇle´ jedince, zˇe mı´ra, ve ktere´ populace produkuje vajı´cˇka, za´visı´ pouze na jejı´ soucˇasne´ velikosti, a v poslednı´ rˇadeˇ take´ zˇe pravdeˇpodobnost, zˇe se z vejce vylı´hne dospeˇly´ jedinec, za´visı´ jen na velikosti konkurence ve stejne´m veˇku. Nynı´ prˇedpokla´dejme, zˇe pru˚meˇrna´ plodnost na jedince klesa´ exponencia´lneˇ prˇi zveˇtsˇenı´ populace, tedy R(t + τ) = θ (x(t)) = bx(t)e−γx(t) , kde b je maxima´lnı´ dennı´ produkce vajı´cˇek na osobu a γ −1 znacˇ´ı velikost, ve ktere´ je mı´ra produkce maxima´lnı´. a prˇedstavuje dennı´ mı´ru u´mrtnosti na hlavu. Prˇedpokla´dejme, zˇe δ je neza´visla´ na cˇase a hustoteˇ populace a zˇe D(t) je pouze funkcı´ velikosti dospeˇle´ populace v dane´m cˇase:
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
10
D(t) = φ (x(t)) = ax(t). Dosazenı´m teˇchto dvou rovnic do (2.8) a posunutı´m zpeˇt rovnice R(t + τ) dostaneme konecˇnou rovnici pro model, ktery´ doka´zˇe popsat celou populaci: x0 (t) = bx(t − τ)e−γx(t−τ) − ax(t),
t ≥ t0 .
(2.9)
Podobny´ experiment byl proveden na populaci mouchy doma´cı´ (Musca domestica). Jak uva´dı´ Ruan [13], k popsa´nı´ populace tohoto druhu byl vytvorˇen model x0 (t) = bx(t − τ)[k − bzx(t − τ)] − ax(t).
(2.10)
Znacˇenı´ v rovnici je obdobne´, jako v rovnici (2.9): x(t) prˇedstavuje pocˇet dospeˇly´ch jedincu˚, a > 0 mı´ru u´mrtnosti dospeˇly´ch, cˇasove´ zpozˇdeˇnı´ τ > 0 je doba mezi nakladenı´m vajec a vylı´hnutı´m dospeˇly´ch jedincu˚, b > 0 je pocˇet nakladeny´ch vajec na dospeˇle´ho jedince, k > 0 je maxima´lnı´ mı´ra prˇezˇitı´, tedy zˇe se z vajec stane dospeˇly´, a konecˇneˇ z oznacˇuje snı´zˇenı´ prˇezˇitı´ prˇi nakladenı´ kazˇde´ho dodatecˇne´ho vajı´cˇka. Zajı´mave´ je, zˇe tento model nebyl nikdy analyticky vyrˇesˇen. Je pouze zna´mo, zˇe chova´nı´ rovnice je velmi podobne´ chova´nı´ rovnice (2.9). Podrobny´ popis modelu najdeme v [18] Nicholsonu˚v bzucˇivkovy´ model a model mouchy doma´cı´ jsou prˇ´ıklady modelu˚, ktere´ se zameˇrˇujı´ na prˇ´ıru˚stky dospeˇly´ch jedincu˚ v populaci. Nazy´va´me je na´borovy´mi modely. Ruan uva´dı´ model, ktery´ byl navrzˇen jako za´kladnı´ model pro jednodruhove´ populacˇnı´ modely se zpozˇdeˇnı´m tohoto druhu: x0 (t) = R(x(t − τ)) − D(x(t)),
(2.11)
kde R a D znacˇ´ı ”na´bor”do dospeˇle´ populace a mı´ru u´mrtnosti dospeˇle´ populace (v tomto porˇadı´). τ je doba dospı´va´nı´.
2.2
Model s omezeny´mi zdroji
Na´sledujı´cı´ model je za´kladnı´ model dynamiky jednodruhovy´ch populacˇnı´ch syste´mu˚. Modelem se snazˇ´ıme popsat populaci v cˇase t. Specia´lnı´m prˇedpokladem tohoto modelu je, zˇe zdroje jsou jen omezeneˇ obnovitelne´. Model je dany´ rovnicı´ totozˇnou s (2.4): x(t) ˙ = γ 1 − K −1 x(t − h) x(t), (2.12) kde x(t) uda´va´ velikost populace, respektive pocˇet druhu˚ v dane´m biologicke´m syste´mu (tuto velicˇinu povazˇujeme za spojitou), h znacˇ´ı interval spotrˇeby potravin danou populacı´, K uda´va´ pru˚meˇrnou velikost populace za urcˇite´ obdobı´ a konecˇneˇ γ je tzv. Malthusu˚v koeficient linea´rnı´ho ru˚stu. Uvazˇujme h. Pokud h = 0, pak rovnice (2.12) je zna´mou logistickou rovnicı´. V prˇ´ıpadeˇ, zˇe h > 0, zdroje obzˇivy v cˇase t jsou da´ny velikostı´ populace v cˇase t − h. Model (2.12) je velmi zjednodusˇeny´ a nebere v u´vahu jevy jako je migrace, veˇkove´ rozdı´ly, interakci jednoho druhu s jiny´m a podobneˇ. Se stejnou rovnicı´ se mu˚zˇeme setkat v literaturˇe i v jine´ podobeˇ. Polozˇme x(t) = K[1 + y(t − h)]. Potom rovnice modelu vypada´ na´sledovneˇ:
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
11
y(t) ˙ = −γτy(t − 1)[1 + y(t)]. Model (2.12) byl modifikova´n ru˚zny´mi zpu˚soby tak, aby zohlednˇoval i dalsˇ´ı fenome´ny, naprˇ´ıklad migraci, interakci s druhy jine´ populace, veˇkovou nehomogenitu, rozpty´lenı´, prostrˇedı´ a podobneˇ. Vy´sˇe uvedeny´ model navı´c uvazˇuje diskre´tnı´ zpozˇdeˇnı´. To je ovsˇem velmi zjednodusˇeny´ prˇ´ıstup, cˇasteˇji se v modelech uvazˇuje zpozˇdeˇnı´ spojite´. Prˇi vy´pocˇtu soucˇasne´ hodnoty syste´mu lisˇ´ıcı´ho se v cˇase se tak dajı´ zohlednit vsˇechny minule´ hodnoty. Dalsˇ´ı model popisujı´cı´ populaci s prˇedpokladem omezeny´ch zdroju˚ potravin popisuje na za´kladeˇ F. E. Smitha [16] Ruan [13]. Vycha´zı´ z klasicke´ logisticke´ rovnice bez zpozˇdeˇnı´, tedy z x 1 dx = r 1− , x(t) dt K kde r je rozdı´l mezi mı´rou porodnosti a mı´rou u´mrtnosti, K znacˇ´ı kapacitu u´nosnosti populace. V experimentu s hrotnatkou velkou (Daphnia magna) se uka´zalo, zˇe pru˚meˇrny´ ru˚st 1 dx nenı´ linea´rnı´ funkce. Smith dospeˇl k za´veˇru, zˇe mı´ra ru˚stu na jedince populace nenı´ x(t) dt proporciona´lnı´ k za´soba´m potravin, ktere´ nejsou pra´veˇ konzumova´ny. To vedlo k vytvorˇenı´ modelu 1 dx F = r 1− , (2.13) x(t) dt T kde F vyjadrˇuje mı´ru, ve ktere´ populace biomasy x konzumuje zdroje, T je mı´ra, ve ktere´ populace spotrˇebova´va´ potravu v rovnova´ze K. Prˇedpokla´da´ se, zˇe F za´visı´ na hodnoteˇ x a da´ se vyja´drˇit na´sledujı´cı´m zpu˚sobem: F = c1 x + c2
dx , dt
c1 > 0, c2 ≥ 0.
dx = 0, x = 0 a T = F. Tedy platı´, zˇe dt c1 T = c1 K. Po dosazenı´ do rovnice a jejı´m zjednodusˇenı´ za prˇedpokladu, zˇe c = , zı´ska´me c2 rovnici modelu bez zpozˇdeˇnı´ K − x(t) 1 dx =r . (2.14) x(t) dt K + rcx(t) Kdyzˇ dojde k nasycenı´ populace, mı´ra ru˚stu
Tuto rovnici nazy´va´me modelem populace s omezeny´mi zdroji obzˇivy. Pozdeˇji byl tento model modifikova´n do podoby s cˇasovy´m zpozˇdeˇnı´m τ > 0: dx K − x(t − τ) = rx(t) . (2.15) dt K + rcx(t − τ)
2.3
Modely s rovnicemi neutra´lnı´ho typu
Modely populacı´ jednoho druhu se dajı´ vyja´drˇit i pomocı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic neutra´lnı´ho typu. Jako prˇ´ıklad zde uvedeme model, ktery´ lze najı´t v [15] nebo v [9]. Jedna´ se o modifikaci Hutchinsonova modelu (2.4). F. E. Smith se na za´kladeˇ vy´zkumu
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
12
x(t) hrotnatky Daphnia Magna domnı´val, zˇe ru˚st na hlavu r 1 − z logisticke´ rovnice ru˚stu K (x(t) + ρ x(t)) ˙ bez zpozˇdeˇnı´ by meˇl by´t nahrazen vy´razem 1 − , nebot’rostoucı´ populace K zkonzumuje spı´sˇe vı´ce (ρ > 0) nebo me´neˇ (ρ < 0) potravin nezˇ dospeˇla´ populace, podle jednotlivy´ch druhu˚. To vedlo k vytvorˇenı´ modelu. (x(t) + ρ x(t)) ˙ . (2.16) x(t) ˙ = rx(t) 1 − K Pokud uvazˇujeme prˇ´ıpad, ve ktere´m druh konzumuje zdroje a trva´ τ jednotek cˇasu, nezˇ se zdroje obnovı´, lze pouzˇ´ıt model s funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnicı´ neutra´lnı´ho typu se zpozˇdeˇnı´m: (x(t − τ) + ρ x(t ˙ − τ)) . (2.17) x(t) ˙ = rx(t) 1 − K τ zde prˇedstavuje zpozˇdeˇnı´ v mı´rˇe ru˚stu na jedince.
2.4
Dalsˇ´ı modely
Ve vy´sˇe uvedeny´ch modelech jsme prˇedpokla´dali, zˇe cˇ´ım vysˇsˇ´ı je hustota populace, tı´m jsou teˇzˇsˇ´ı podmı´nky pro prˇezˇitı´ a snizˇuje se mı´ra ru˚stu. Existujı´ vsˇak biologicke´ syste´my, kde tento prˇedpoklad neplatı´. Jsou to zvı´rˇata, ktera´ zˇijı´, lovı´ a bra´nı´ se ve smecˇka´ch cˇi skupina´ch, zvı´rˇata ktera´ lovı´ ve formacı´ch a nebo majı´ silneˇ rozvinutou kooperaci uvnitrˇ komunity. Prˇ´ıkladem mohou by´t naprˇ´ıklad mravenci, vlci, antilopy. Jev, kdy mı´ra reprodukce jednotlivce klesne, kdyzˇ hustota cele´ populace klesne pod urcˇitou hladinu, nazy´va´me Alleeho efekt - podle veˇdce, ktery´ se vztahy a charakteristikami teˇchto druhu˚ zaby´val. Alleeho efekt lze rozdeˇlit na dva druhy - na silny´ Alleho efekt a slaby´ Alleeho efekt. Prvnı´ z nich implikuje, zˇe existuje neˇjaka´ prahova´ hladina populace, naprˇ. b, zˇe pro x < b 1 dx 1 dx > 0, kde znacˇ´ı populacˇnı´ ru˚st na hlavu. Pokud se tedy populace nacha´zı´ je x dt x dt 1 dx pod prahovou hladinou, druh vymrˇe. Naopak pro x > 0 je > 0. Prˇ´ıpad, kdy s nı´zkou x dt populacı´ populacˇnı´ ru˚st na hlavu klesa´, ale je kladny´, nazy´va´me slaby´ Alleeho efekt. Aleeho efekt vsˇak neodpovı´da´ prˇedpokladu˚m modelu˚ vycha´zejı´cı´ch z logisticke´ rovnice. Byl proto vytvorˇen model novy´, ktery´ by jiny´m podmı´nka´m vyhovoval. Model zobrazuje mı´ru ru˚stu na jednotlivce jako kvadratickou funkci hustoty: x0 (t) = x(t) a + bx(t − τ) − cx2 (t − τ) , (2.18) kde a, c > 0, τ ≥ 0 a b jsou rea´lne´ konstanty. Modelovat lze i na za´kladeˇ nehomogenity prostrˇedı´, ktere´ vede k rozpty´lenı´ populace. Byla vytvorˇena rˇada tzv. difuzivnı´ch modelu˚. Kolmanovskii a Myshkis [9] uva´dı´ jako prˇ´ıklad tento model: ∂ N(t, x) ∂ 2 N(t, x) −1 =D + γ 1 − K N(t − h, x) N(t, x), ∂t ∂ x2
(2.19)
Kapitola 2. Modely jednoho biologicke´ho druhu
13
kde N(t, x) prˇedstavuje hustotu populace v cˇase t a mı´steˇ x, D je difuznı´ koeficient, ostatnı´ koeficienty odpovı´dajı´ koeficientu˚m z rovnice (2.12), h, K jsou pozitivnı´ konstanty. Na za´veˇr uvedeme model, ktery´ nezna´zornˇuje cˇasovy´ posun, ale zmeˇnu v mı´steˇ. Z ∞ ∂ N(t, x) ∂ 2 N(t, x) =D +γ 1− K(y)N(t, x − y)dy N(t, x). (2.20) ∂t ∂ x2 −∞ Tato rovnice neobsahuje after-efekt.
Obra´zek 2.1: Alleeho efekt, prˇevzato z [12]
Kapitola 3 Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚ V prˇedchozı´ kapitole jsme se zaby´vali vy´vojem populacı´ pouze jednoho druhu, nynı´ se zameˇrˇ´ıme na vza´jemnou interakci vı´ce druhu˚. Pochopenı´ vztahu˚ z te´to kapitoly je velmi na´pomocne´ prˇi hlubsˇ´ım studiu multidruhove´ populacˇnı´ dynamiky. Druhy mezi sebou v prˇ´ırodeˇ zˇijı´ v ru˚zny´ch vztazı´ch. Nesetka´vajı´ se pouze prˇi lovu korˇisti dravcem, ale take´ mezi sebou vza´jemneˇ souteˇzˇ´ı o potravu a teritorium cˇi zˇijı´ v symbio´ze, at’ uzˇ se jedna´ a o parazitismus cˇi mutualismus. Na dalsˇ´ıch rˇa´dcı´ch se zameˇrˇ´ıme na modely prˇedevsˇ´ım vztahu preda´tor - korˇist, ale nastı´nı´me si take´ modely popisujı´cı´ vza´jemne´ souteˇzˇenı´ cˇi parazitismus. Na u´vod kapitoly si uvedeme model vytvorˇeny´ V. Volterrou, ktery´ uva´dı´ v [3] Cushing. Jedna´ se o model se zpozˇdeˇnı´m popisujı´cı´ obecneˇ interakci dvou druhu˚: Z ∞ Z ∞ 0 Ni (t) = Ni (t)( bi − dii Ni (t − s)dhii (s) + di j N j (t − s)dhi j (s) , (3.1) 0
pro 1 ≤ i, j ≤ 2,
0
i 6= j, kde R∞ 0
dhi j (s) = 1,
1 ≤ i, j ≤ 2.
Ni j (t) v modelu znacˇ´ı neˇjakou mı´ru populace i-te´ho druhu v cˇase t, bi prˇedstavuje vlastnı´ cˇistou mı´ru porodnosti i-te´ho druhu v neprˇ´ıtomnosti jaky´chkoliv omezenı´, dii ≥ 0 je koeficient inhibice meˇrˇ´ıcı´ sebeomezujı´cı´ vlivy i-te´ho druhu a di j , kde i 6= j je interakcˇnı´ koeficient uda´vajı´cı´ velikost vlivu j-te´ho druhu na mı´ru ru˚stu i-te´ho druhu.
3.1
Modely dvou druhu˚: preda´tor a korˇist
Po kra´tke´m u´vodu a popsa´nı´ za´kladnı´ Volterrovy rovnice se nynı´ podı´va´me blı´zˇe na vztah preda´tora a korˇisti, ktery´ je jednı´m z nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch te´mat teoreticke´ ekologie. Modely popisujı´cı´ tzv. pred-prey vztahy majı´ dlouhou historii. Modely se zpozˇdeˇnı´m uvazˇoval jako prvnı´ Vito Volterra, podobny´m smeˇrem se neza´visle na neˇm vydal i Alfred Lotka.
3.1.1
Volterru˚v model
Volterra v textu Variations and fluctuations in the numbers of coexisting animal species [15] uvazˇuje dva koexistujı´cı´ druhy, jejichzˇ mı´ry ru˚stu jsou (v prˇ´ıpadeˇ, zˇe druhy´ druh neexistuje) – 14 –
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
15
ε1 > 0 a −ε2 < 0. Uvazˇujme prˇ´ıpad, kdy se druhy´ druh zˇivı´ na prvnı´m druhu. Volterra vycha´zı´ z modelu bez zpozˇdeˇnı´: dN1 = N1 (ε1 − γ1 N2 ) (3.2a) dt dN2 = N2 (−ε2 − γ2 N1 ) , (3.2b) dt kde N1 , N2 znacˇ´ı velikost populacı´ a γ1 , γ2 jsou pozitivnı´ konstanty. Bez prˇ´ıtomnosti preda´tora (tedy druhe´ho druhu) by populace korˇisti rostla tempem ε1 N1 v cˇasove´m intervalu dt. V tomto cˇase ale docha´zı´ take´ k interakci s druhy´m druhem, a to proporciona´lneˇ k N1 N2 dt. Pocˇet jednotlivcu˚ zkonzumovany´ch preda´torem v cˇasove´m intervalu dt je take´ proporciona´lnı´ tomuto mnozˇstvı´, podle konstanty γ1 . V modelu neuvazˇujeme jake´koliv jine´ omezenı´ nezˇ konzumaci preda´torem. Podobneˇ mu˚zˇeme uvazˇovat i o populaci preda´tora, tedy o druhe´m druhu. Prˇedpokla´da´me, zˇe se preda´tor zˇivı´ vy´hradneˇ jedinci z populace prvnı´ho druhu. Syste´m rovnic (3.2) je pote´ mozˇno prˇepsat jako dN1 = ε1 N1 dt − γ1 N1 N2 dt, dN2 = −ε2 N2 dt − γ2 N1 N2 dt.
(3.3a) (3.3b)
ˇ ´ıkajı´ na´m naprˇ´ıklad, zˇe Volterra si uveˇdomil, zˇe tyto rovnice nezohlednˇujı´ neˇktera´ fakta. R u´bytek korˇisti v cˇasove´m intervalu dt je vy´sledkem mnozˇstvı´ jedincu˚ dravce prˇ´ıtomny´ch v tomto same´m cˇase. Ale ru˚st populace preda´tora v intervalu dt nenı´ determinova´no mnozˇstvı´m jedincu˚ v tomto cˇase, ale spı´sˇe v minuly´ch cˇasovy´ch intervalech. Necht’ Z ∞
φ (ξ )dξ = f (t − τ),
(3.4)
t−τ
kde φ (ξ )dξ vyjadrˇuje cˇa´st jednotlivcu˚ z veˇkove´ho intervalu (ξ , ξ + dξ ). To znamena´, zˇe cˇa´st podı´l jednotlivcu˚ z N2 prˇ´ıtomny´ch v cˇase t, kterˇ´ı zˇili jizˇ v cˇase τ bude f (t − τ)N2 (t). Mnozˇstvı´ potravy, kterou beˇhem doby (τ, τ + dτ) preda´tor zkonzumoval, je podle Volterry mozˇno vyja´drˇit jako γ f (t − τ)N2 (t)N1 (τ)dτ, kde γ je pozitivnı´ konstanta. Nebot’ γφ (t − φ τ) f (t − τ)N2 (t)N1 (τ)dτ = F(t − τ)N2 (t)N1 (τ)dτ (3.5) a nebot’ mnozˇstvı´ musı´ by´t secˇtena prˇes cely´ interval prˇed soucˇasny´m cˇasem t, zı´ska´me integra´l: Rt
−∞ F(t − τ)N2 (t)N1 (τ)dτ,
vypada´ rovnice preda´tora v konecˇne´m tvaru na´sledovneˇ: Z t dN2 = N2 (t) −ε2 + F(t − τ)N1 (τ)dτ . dt −∞
(3.6)
Abychom dosa´hli symetrie mezi rovnicemi (3.3a) a (3.6), uvazˇujeme v konecˇne´ fa´zi syste´m rovnic Z t dN1 = N1 (t) ε1 − γ1 N2 (t) − F1 (t − τ)N2 (τ)dτ , (3.7a) dt −∞ Z t dN2 = N2 (t) −ε2 + γ2 N1 (t) + F2 (t − τ)N1 (τ)dτ . (3.7b) dt −∞
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
16
Syste´m rovnic (3.7) pote´ tvorˇ´ı syste´m popisujı´cı´ vztahy preda´tora a korˇisti. Ruan [14] na za´kladeˇ Brelota uva´dı´ modifikovanou verzi tohoto modelu: Z t x(t) ˙ = x(t) r1 − a11 x(t) − a12 F(t − s)y(s)ds (3.8a) −∞ Z t y(t) ˙ = y(t) −r2 + a21 G(t − s)x(s)ds − a22 y(t) , (3.8b) −∞
kde r1 > 0 je mı´ra ru˚stu korˇisti prˇi absenci preda´toru˚, a11 > 0 autoregulacˇnı´ konstanta korˇisti, a12 > 0 popisuje lov korˇisti preda´torem, r2 > 0 je mı´ra u´mrtnosti preda´tora prˇi absenci korˇisti, a21 > 0 je mı´ra konverze (prˇemeˇna biomasy korˇisti na biomasu preda´tora) pro preda´tora a a22 > 0 znacˇ´ı vnitrˇnı´ boj o potravu mezi mezi preda´tory. Funkce F(t − s) a G(t − s) jsou neza´porne´ kernely definovane´ a integrovatelne´ na intervalu [0, ∞) ktere´ meˇrˇ´ı prˇ´ınos lovu uskutecˇneˇne´ho preda´tory v minulosti na mı´ru zmeˇny populace korˇisti a preda´tora (v tomto porˇadı´). Reprezentujı´ tedy vliv minule´ populace korˇisti na soucˇasny´ stav obou druhu˚. Ruan da´le uva´dı´, zˇe v prˇ´ıpadeˇ, zˇe F(t − s) = δ (t − s − τ1 ), G(t − s) = δ (t − s − τ2 ), kde δ znacˇ´ı Delta funkci1 , τ1 , τ2 jsou pozitivnı´ konstanty, se syste´m rovnic zjednodusˇ´ı na Volterrovy-Lotkovy rovnice x˙ = x(t) [r1 − a11 x(t) − a12 y(t − τ1 )] , y˙ = y(t) [−r2 + a21 x(t − τ2 ) − a22 y(t)] .
(3.9a) (3.9b)
Uvazˇujme, zˇe v neprˇ´ıtomnosti preda´tora mı´ra ru˚stu korˇisti odpovı´da´ zpozˇdeˇne´ logisticke´ rovnici. Pote´ je mozˇno modifikovat Volterru˚v model na´sledovneˇ: Z t x˙ = x(t) r1 − a11 F(t − s)x(s)ds − a12 y(t) , (3.10a) −∞
y˙ = y(t) [−r2 + a21 x(t) − a22 y(t)] .
3.1.2
(3.10b)
Wangerskyu˚v-Cunninghamu˚v model
Wangersky a Cunningham [22] cˇa´stecˇneˇ pochybujı´ o prˇ´ıstupech, ktere´ vyuzˇil pro sve´ modely bez zpozˇdeˇnı´ Volterra. Konkre´tneˇ kritizujı´ klasicky´ model preda´tora a korˇisti bez zpozˇdeˇnı´ x˙ = bx − K1 xy, y˙ = K2 xy − dy, kde x, y jsou populace korˇisti a preda´tora (v uvedene´m porˇadı´), b je mı´ra ru˚stu populace korˇisti, K1 koeficient vlivu predace na x, K2 koeficient vlivu predace na y a d je mı´ra u´mrtnosti y. Wangersky s Cunninghamem kritizujı´ vy´raz K1 xy, ktery´ rˇ´ıka´, zˇe jediny´m du˚vodem u´mrtı´ korˇisti je predace a tato predace je linea´rneˇ proporciona´lnı´ soucˇinu obou populacı´, stejneˇ jako ru˚st populace preda´tora. Tvrdı´, zˇe model s tı´mto vy´razem popisuje idea´lnı´ populaci, ktera´ doka´zˇe okamzˇiteˇ reagovat na zmeˇny v prostrˇedı´. Ve skutecˇne´ prˇ´ırodeˇ vsˇak oba druhy potrˇebujı´ urcˇitou cˇasovou prodlevu. Podobneˇ model zpochybnˇoval 1 Delta
funkce znacˇ´ı Diracovu delta funkci
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
17
i F. E. Smith. Autorˇi tedy navrhujı´ novy´ model zahrnujı´cı´ zpozˇdeˇnı´ reakce preda´tora na zmeˇnu v populaci korˇisti. x˙ = bx(t) − K1 x(t) y(t) , y˙ = K2 x(t−τ) y(t−τ) − dy(t) .
(3.12a) (3.12b)
V tomto modelu zmeˇna v pocˇtu preda´toru˚ za´visı´ na pocˇtu korˇistı´ a preda´toru˚ v minule´m cˇase. Da´le platı´, zˇe pokud jsou spolu korˇist a preda´tor ve vza´jemne´ interakci linea´rnı´ povahy, predace nemu˚zˇe by´t jediny´m krite´riem ru˚stu korˇisti ve stabilnı´m syste´mu. Abychom mohli uvazˇovat syste´m s linea´rnı´ interakcı´ a modely, kde je vı´ce limitujı´cı´ch faktoru˚ ru˚stu korˇisti nezˇ predace, zahrnujı´ autorˇi do rovnice korˇisti vy´raz za´visejı´cı´ho na hustoteˇ: Kx − x(t) x˙ = bx(t) − K1 x(t) y(t) . Kx Model pote´ po zjednodusˇenı´ vypada´ na´sledovneˇ: 2 x˙ = bx(t) − cx(t) − K1 x(t) y(t) , y˙ = K2 x(t−τ) y(t−τ) − dy(t) .
(3.13a) (3.13b)
. Wangerskyho-Cunninghamu˚v model lze vyja´drˇit i jako [9]: x˙1 (t) = a1 x1 − a(t) − a2 x1 (t)x2 (t) − a3 x12 (t) x˙2 (t) = −a4 x2 (t) + a5 x1 (t − h)x2 (t − h).
3.1.3
(3.14a) (3.14b)
Fa´zoveˇ strukturovane´ modely
Veˇtsˇina modelu˚ preda´tora a korˇisti je modelova´na za prˇedpokladu, zˇe vsˇichni jedinci korˇisti jsou vystaveni stejne´mu nebezpecˇ´ı. To je ve skutecˇne´m sveˇteˇ pomeˇrneˇ nesmyslna´ domneˇnka. Existuje mnoho druhu˚, jejichzˇ ohrozˇenı´ za´visı´ naprˇ´ıklad na veˇku. Jedinec musı´ projı´t nedospeˇlostı´, beˇhem ktere´ je vychova´va´n svy´mi rodicˇi. Zˇivot tvora je proto dvoufa´zovy´ - jedinec procha´zı´ sta´dii vy´voje a dospeˇlosti. Veˇtsˇina zna´my´ch modelu˚ se zaby´va´ lovem dospeˇly´ch jedincu˚ korˇisti preda´tory. Avsˇak v poslednı´ dobeˇ se za´jem obracı´ i k tzv. stage-structured modelu˚m. Prˇ´ıklad fa´zoveˇ strukturovane´ho modelu mu˚zˇeme najı´t naprˇ´ıklad v [20]: x˙1 (t) = ax2 (t) − (b + r1 )x1 (t), x˙2 (t) = bx1 (t) − r2 x2 (t) − b1 x12 (t) − a1 x2 (t)y(t), y˙ = a2 x2 (t − τ)y(t − τ) − ry(t) − b2 y2 (t),
(3.15a) (3.15b) (3.15c)
kde x1 (t), x2 (t), y(t) prˇedstavujı´ hustotu nedospeˇle´ populace a dospeˇle´ populace korˇisti a hustotu populace preda´tora v cˇase t. Parametr a > 0 prˇedstavuje mı´ru porodnosti korˇisti, a1 > 0 mı´ru ukorˇisteˇnı´ preda´torem, a2 /a1 > 0 je mı´ra prˇemeˇny obzˇivy do reprodukce preda´tora, b > 0 je mı´ra transformace nedospeˇly´ch jedincu˚ korˇisti v dospeˇle´, b1 (b2 ) > 0 je mı´ra konkurence uvnitrˇ dospeˇle´ populace korˇisti (preda´tora). r > 0 znacˇ´ı mı´ru u´mrtnosti preda´tora, r1 (r2 ) > 0 je mı´ra u´mrtnosti nedospeˇle´ (dospeˇle´) populace korˇisti a τ ≥ 0 prˇedstavuje zpozˇdeˇnı´ vzhledem k brˇezosti preda´tora.
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
18
Model ma´ na´sledujı´cı´ pocˇa´tecˇnı´ podmı´nky: x1 (θ ) = φ1 (θ ) ≥ 0, x2 (θ ) = φ2 (θ ) ≥ 0, y(θ ) = φ3 (θ ) ≥ 0, θ ∈ [−τ, 0) φ1 (0) > 0, φ2 (0) > 0, φ3 (0) > 0, (φ1 (θ ), φ2 (θ ), φ3 (θ )) ∈ C([−τ, 0), R3+0 ), kde R3+0 = {(x1 , x2 , x3 ) : xi ≥ 0, i = 1, 2, 3}. Podobneˇ lze modelovat i ru˚znorodost v populaci preda´tora.
3.1.4
Alleeho efekt
Poslednı´m modelem, ktery´ si v te´to podsekci uvedeme, je model, kde v populaci korˇisti pu˚sobı´ silny´ Alleeho efekt. Uvazˇujme model preda´tora a korˇisti bez zpozˇdeˇnı´: dx x c1 xy = rx 1 − (x − b) − , (3.16a) dt K x+a c2 xy dy = − dy − hy2 , (3.16b) dt x+a x(0) > 0, y(0) > 0, kde r > 0 je vlastnı´ mı´ra ru˚stu, K > 0 kapacita populace, c1 > 0 mı´ra ukorˇisteˇnı´, a > 0 polovicˇnı´ konstanta dosazˇenı´ nasycenı´, b > 0 pra´h prˇezˇitı´ korˇisti, c2 = ec1 > 0 mı´ra prˇemeˇny biomasy korˇisti do biomasy preda´tora, d > 0 mı´ra u´mrtı´ preda´tora a h > 0 je mı´ra konkurence uvnitrˇ druhu preda´tora. x, y znacˇ´ı populaci korˇisti a preda´tora v tomto porˇadı´. Nebot’uvazˇujeme populaci korˇisti se silny´m Alleeho efektem, musı´ by´t 0 < b < K. Protozˇe prˇemeˇna biomasy korˇisti na biomasu preda´tora nenı´ okamzˇita´, zavedeme do modelu, konkre´tneˇ do rovnice preda´tora, zpozˇdeˇnı´ τ. Abychom redukovali pocˇet promeˇnny´ch, vytvorˇ´ıme nove´ promeˇnne´: x c1 y rτ rt = tˆ, = x, ˆ = y, ˆ = τ. Potom odstraneˇnı´m strˇ´ısˇek zı´ska´me b K c2 K b x β xy dx = x(1 − x) −1 − ≡ F (1) (x, y), (3.17a) dt L x+α dy c2 x(t − τ)y = − γy − δ y2 ≡ F (2) (x, y), (3.17b) dt x(t − τ) + a c2 b db hc2 ,γ = ,δ = . r r rbc1 x(θ ) = φ (θ ) ≥ 0, y(θ ) = ψ(θ ) ≥ 0, θ ∈ [−τ, 0], φ (0) > 0, ψ(0) > 0, kde φ (θ ), ψ(θ ) jsou spojite´ ohranicˇene´ funkce na intervalu [−τ, 0]. kde L = Kb , α = Ka , β =
3.2
Modely dvou druhu˚: dalsˇ´ı interakce
Na na´sledujı´cı´ch rˇa´dcı´ch si nastı´nı´me modely popisujı´cı´ vza´jemnou interakci druhu˚ jine´ formy nezˇ preda´tor-korˇist.
3.2.1
Souteˇzˇenı´
Prvnı´ z modelu˚ popisuje souteˇzˇenı´. Souteˇzˇenı´ z ekologicke´ho a biologicke´ho hlediska mu˚zˇeme deˇlit na dva druhy: mezidruhove´ a souteˇzˇenı´ uvnitrˇ druhu. Mezidruhove´ souteˇzˇenı´
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
19
nasta´va´ prˇedevsˇ´ım tehdy, kdyzˇ jsou omezeny zdroje potrˇebne´ k prˇezˇitı´ vı´ce druhu˚. Druhy mezi sebou pote´ usilujı´ o zı´ska´nı´ teˇchto zdroju˚. Souteˇzˇenı´ uvnitrˇ druhu je podobne´, avsˇak probı´ha´ mezi jednotlivci dane´ho druhu. Ti spolu souteˇzˇ´ı o korˇist, vodu, slunce cˇi teritorium. Zde uvedeme jako prˇ´ıklad model uveden v [1]: Z 0 du/dt = u γ1 − a1 u − b1 K1 (s)v(t + s)ds , (3.18a) −T Z 0 dv/dt = v γ2 − a2 K2 (s)u(t + s)ds − b2 v , (3.18b) −T
kde u(t), v(t) jsou populace dvou dany´ch druhu˚ v cˇase t, s je zpozˇdeˇnı´. Dalsˇ´ım modelem popisujı´cı´ souteˇzˇenı´ dvou druhu˚ je syste´m rovnic Lotkova-Volterrova typu s diskre´tnı´m zpozˇdeˇnı´m: x0 (t) = x(t) [b1 − a11 x(t − τ11 ) − a12 y(t − τ12 )] , y0 (t) = y(t) [b2 − a21 x(t − τ21 ) − a22 y(t − τ22 )] ,
(3.19a) (3.19b)
kde parametry odpovı´dajı´ parametru˚m z (3.9) a syste´m splnˇuje pocˇa´tecˇnı´ podmı´nky x(t) = φ1 (t) ≥ 0 t ∈ [−τ, 0] φ1 (0) > 0 y(t) = φ2 (t) ≥ 0 t ∈ [−τ, 0] φ2 (0) > 0 a τ = max{τi j }.
3.2.2
Mutualismus
Dalsˇ´ım druhem interakce je mutualismus, tedy stav, kdy si urcˇite´ druhy navza´jem poma´hajı´. Model, ktery´ je uveden v [8] popisuje takzvany´ fakultativnı´ mutualismus. V modelu jsou uvazˇova´ny populace dvou druhu˚, mezi nimizˇ nenı´ zˇa´dna´ interakce. Pokud ale tyto druhy sdı´lejı´ spolecˇne´ prostrˇedı´, populace jednoho druhu zvysˇuje mı´ru populacˇnı´ho ru˚stu druhe´ho druhu a naopak. Fakultativnı´ mutualismus je tedy stav, kdy druhy mohou zˇ´ıt neza´visle na sobeˇ, ale jejich souzˇitı´ zvysˇuje ru˚st jejich populacı´. Model je Lotkovy´m-Volterrovy´m syste´mem. Gopalsamy a He [8] uva´dı´ model v na´sledujı´cı´m tvaru: dx(t) = x(t) [r1 − a11 x(t − τ) + a12 y(t − τ)] , dt dy(t) = y(t) [r2 + a21 x(t − τ) − a22 y(t − τ)] , dt
(3.20a) (3.20b)
kde a12 , a21 > 0. Syste´m splnˇuje pocˇa´tecˇnı´ podmı´nky x(s) = φ (s), y(s) = ψ(s), s ∈ [−τ, 0] φ , ψ ∈ C ([−τ, 0] , R+ ), φ (0) > 0, ψ(0) > 0. V modelu x(t), y(t) reprezentujı´ velikost populacı´ v cˇase t. Koeficienty majı´ stejny´ vy´znam jako v rovnici (3.9).
3.2.3
Parazitismus
Poslednı´m druhem interakce, ktery´ zde uvedeme, je parazitismus. Na´sledujı´cı´ integrodiferencia´lnı´ rovnice se da´ zarˇadit i do prˇedchozı´ kapitoly. Model uvedeny´ v [7] popisuje populaci parazita prˇizˇivujı´cı´ho se na hostiteli, anizˇ by ho zabil. Parazit zˇije cely´ zˇivot na
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
20
jednom jedinci. Odolnost hostitele za´visı´ na mı´rˇe vystavenı´ populaci parazitu˚. Tento model se te´zˇ rˇadı´ mezi populacˇnı´ rovnice jednoho druhu. Z t dN(t) N = rN 1 − − N(s)G(t − s)ds . (3.21) dt K 2 Cˇas t v tomto modelu je doba, kdy na nic netusˇ´ıcı´ho hostitele zau´tocˇ´ı parazit.
3.3
Modely n druhu˚
Do te´to chvı´le jsme se zaby´vali vztahy dvou druhu˚. Nynı´ si prˇedstavı´me obecny´ model popisujı´cı´ populaci nekonecˇneˇ mnoha druhu˚. Model nezohlednˇuje imigraci a emigraci. Necht’ ui (t, x) je hustota populace i-te´ho druhu v cˇase t a mı´steˇ x ∈ D ⊂ Rn , i = 1, ..., N, a necht’di meˇrˇ´ı mı´ru rozptylu a mu˚zˇe za´lezˇet na t, x, ui (t, x). Potom je model v na´sledujı´cı´m tvaru: Z ∞ N n ∂ ui (t, x) ∂ ∂ ui (t, x) =∑ + bi (ui (t, x)) ∑ u j (t − s, x)dKi j (s), ∂t ∂ xk 0 j=1 k=1 ∂ xk
(3.22)
kde (t, x) ∈ [t0 , ∞) × D,
i = 1, ..., N
a syste´m splnˇuje ohranicˇujı´cı´ podmı´nky ∂ ui (t, x) = 0 na [t0 , ∞) × ∂ D ∂ν a pocˇa´tecˇnı´ podmı´nky ui (t0 , x) = φi (t0 , x)na (−∞, 0] × ∂ D. Lze modelovat ru˚zne´ interakce mezi druhy. Prˇ´ıkladem modelu n-druhu˚ souteˇzˇ´ıcı´ch mezi sebou je syste´m integro-diferencia´lnı´ch rovnic uvedeny´ v [5]: Z 0 n dui (t) = ui (t) ri − aii ui (t) − ∑ ai j ki j s(u j )(t + s)ds , (3.23) dt −T j=1 j6=i
kde i = 1, ..., n
ui (s) = φi (s) ≥ 0,
s ∈ [−T, 0].
T je pevneˇ dana´ kladna´ konstanta a φi jsou ohranicˇene´ integrovatelne´ neza´porne´ funkce.
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
3.4
21
Modely neutra´lnı´ho typu
Tak jako v prˇ´ıpadeˇ modelu˚ jednoho druhu, lze modelovat interakci i pomocı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic neutra´lnı´ho typu. Kuang uvazˇuje v [10] na´sledujı´cı´ model LotkovaVolterrova typu, ktery´ popisuje interakci dvou druhu˚ v uzavrˇene´m prostoru: Z 0
x(t) ˙ = x(t) −τ1
g(x(t + s))dµ1 (s) − x(t)ρ
Z 0 −τ2
x(t ˙ + s)dµ2 (s) −
Z 0
− x(t)q(x(t)) y(t + s)dµ3 (s) −τ3 Z 0 Z y(t) ˙ = y(t) a + b x(t + s)q(x(t + s))dµ4 (s) − c −τ4
0
−τ5
(3.24a) y(t + s)dµ5 (s) (. 3.24b)
Tento syste´m v sobeˇ skry´va´ neˇkolik specia´lnı´ch prˇ´ıpadu˚. Prvnı´m z nich je model preda´tora a korˇisti Gausova typu s neutra´lnı´m zpozˇdeˇnı´m: x(t) ˙ = rx(t) [1 − (x(t − τ) + ρ x(t ˙ − τ))/K] − y(t)p(x(t)), y(t) ˙ = y(t) [−α + β p(x(t − σ ))] ,
(3.25a) (3.25b)
kde α, β , σ jsou pozitivnı´ konstanty, p(x) je funkcˇnı´ odpoveˇd’ preda´tora pro preda´torske´ druhy y s ohledem na druhy korˇisti x. Dalsˇ´ı model ”ukryty´”v syste´mu (3.24) popisuje souteˇzˇenı´ mezi druhy: x˙ = r1 x(t) [1 − k1 x(t) − αx(t − τ1 )) − β x(t ˙ − τ0 ) − c1 y(t − τ2 )] , y˙ = r2 y(t) [1 − c2 x(t − τ3 ) − k2 y(t − τ4 )] .
(3.26a) (3.26b)
vsˇechny parametry v modelu kromeˇ β pokla´da´me za kladne´. Gopalsamy [4] uva´dı´ Lotku˚v-Volterru˚v syste´m ve tvaru syste´mu funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice neutra´lnı´ho typu ve formeˇ: " # 2
2
N˙i (t) ri − ∑ αi j N j (t − τi j ) − ∑ βi j N˙ j (t − σi j ) , j=1
i = 1, 2
(3.27)
j=1
Prˇedpokla´da´me na´sledujı´cı´ pocˇa´tecˇnı´ podmı´nky: Ni (t) = ϕi (t); N˙i (t) = ϕ˙i (t); i = 1, 2, t ∈ [−µ, 0] ϕi (0) > 0; i = 1, 2. ϕi ∈ C([−µ, 0], R+ ) ∩C1 ([−µ, 0], R+ ) kde µ = max[τi j , σi j ], i, j = 1, 2.
3.5
Proble´m rˇ´ızenı´ v ekologii
Poslednı´ sekci te´to kapitoly veˇnujeme kontrolnı´m proble´mu˚m v ekologii. Jedna´ se o modely, ktere´ berou v u´vahu neˇjaky´ u´myslny´ za´sah u(t) do syste´mu. Mu˚zˇe se jednat o pouzˇitı´ pesticidu˚, postrˇiku˚ proti sˇku˚dcu˚m, ale i o jake´koliv jine´ cˇinnosti, ktere´ ovlivnı´ populaci. V [9] jsou popsa´ny prˇ´ıpady pouzˇitı´ pesticidu˚ v ra´mci modelu˚ preda´tora a korˇisti. Prvnı´ model popisuje pouzˇitı´ pesticidu˚ na populaci korˇisti. Uvazˇujme WangerskyhoCunninghamu˚v model (3.26). Potom modifikovany´ model pro uzˇitı´ pesticidu˚ na populaci
Kapitola 3. Interakce vı´ce biologicky´ch druhu˚
22
korˇisti vypada´ na´sledovneˇ: x˙1 (t) = [a1 − a2 x2 (t) − a3 x1 (t) − b1 (t)u(t)] x1 (t) x˙2 (t) = −a4 x2 (t) + a5 x1 (t − h)x2 (t − h), b1 ≥ 0.
(3.28a) (3.28b)
Podobneˇ je mozˇno popsat i prˇ´ıpad, kdy pesticidy u´cˇinkujı´ pouze na preda´tory: x˙1 (t) = [a1 − a2 x2 (t) − a3 x1 (t)]x1 (t))] x1 (t), x˙2 (t) = −a4 x2 (t) + a5 x1 (t − h)x2 (t − h) − b2 (t)x2 (t)u(t),
(3.29a) b1 ≥ 0. (3.29b)
Logicky, pokud pesticidy u´cˇinkujı´ na oba druhy, projevı´ se kontrola u(t) v obou rovnicı´ch.
Kapitola 4 Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu V te´to kapitole si naznacˇ´ıme, jak dany´ model vypocˇ´ıtat manua´lneˇ pomocı´ metody kroku˚, a na´sledneˇ vypocˇ´ıta´me model s konkre´tnı´mi u´daji pomocı´ matematicky´ch programu˚ Wolfram Mathematica a Matlab. Za´meˇrneˇ pro jednoduchost volı´me za´kladnı´ na´borovy´ model, nebot’ je jeden z ma´la modelu˚, ve ktere´m jsou funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice linea´rnı´ povahy.
4.1
Na´borovy´ model
V na´sledujı´cı´m prˇ´ıkladu budeme uvazˇovat na´borovy´ model ve tvaru: x0 (t) = Rx(t − τ) − Dx(t),
(4.1)
kde konstanta R ≥ 0 znacˇ´ı ”na´bor”do dospeˇle´ populace a konstanta D ≥ 0 mı´ru u´mrtnosti dospeˇle´ populace.
4.2
Du˚kaz existence a jednoznacˇnosti rˇesˇenı´
K naplneˇnı´ prˇedpokladu˚ Veˇty 1.1 o jednoznacˇne´ existenci rˇesˇenı´ pocˇa´tecˇnı´ u´lohy pro rovnici je trˇeba oveˇrˇit platnost na´sledujı´cı´ch podmı´nek: 1. Spojitost funkce: f (t, x, y) = Rx(t − τ) − Dx(t). Je zjevneˇ videˇt, zˇe funkce f (t, x, y) je vsˇude spojita´. 2. Spojitost zpozˇdeˇnı´: Nebot’τ je konstanta, je spojite´ vsˇude. 3. Spojitost pocˇa´tecˇnı´ funkce: Funkci je trˇeba volit z C([t−1 ,t0 ], R) 4. Lipschitzova podmı´nka: | f (t, x, y) − f (t, x, ¯ y)| ¯ = |Ry − Dx − (Ry¯ − Dx)| ¯ = | − Dx + Dx¯ + Ry − Ry| ¯ ≤ ≤ D|x − x| ¯ + R|x − y| ¯ ≤ max(D, R) [|x − x| ¯ + |y − y|] ¯ = L [|x − x| ¯ + |y − y|] ¯ Je tedy doka´za´no, zˇe rovnice (4.1) ma´ rˇesˇenı´ a toto rˇesˇenı´ je jednoznacˇne´.
– 23 –
Kapitola 4. Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu
4.3
24
Manua´lnı´ analyticky´ vy´pocˇet metodou kroku˚
Nynı´ jizˇ mu˚zˇeme rovnici rˇesˇit. Naznacˇ´ıme analyticky´ vy´pocˇet rˇesˇenı´ na intervalu [0, 2τ] a prˇedpokla´dat, zˇe pocˇa´tecˇnı´ funkce je φ (t) = x(t) = 200 ∈ [−τ, 0]. Tedy φ (0) = x(0) = 200. 1. krok: t ∈ [0, τ] ˇResˇ´ıme nehomogennı´ linea´rnı´ diferencia´lnı´ rovnici 1. rˇa´du: x0 (t) = 200R − Dx(t) Nejprve homogennı´ cˇa´st: x0 = −Dx dx = −Dx dt dx = −Ddt x Z Z dx = −Ddt x ln|x| = −Dt + ln|K| x = Ke−Dt . Nynı´ nehomogennı´ cˇa´st, ve ktere´ povazˇujeme K za funkci K(x), K ∈ C(R): x = Ke−Dt x0 = K 0 e−Dt + K(−D)e−Dt Dosadı´me do pu˚vodnı´ rovnice a pocˇ´ıta´me: K 0 e−Dt − KDe−Dt = 200R − DKe−Dt K 0 e−Dt = 200R K 0 = 200ReDt 1 Dt K = 200R e +c , D c ∈ R. Obecne´ rˇesˇenı´ je tedy: x(t) = 200Re x(t) = 200
−Dt
1 Dt e +c D
R + 200Rce−Dt D
c ∈ R Doplnı´me podmı´nku x(0) = φ (0) = 200 a vypocˇ´ıta´me konstantu c: R + 200Rc D 1 1 c= − R D
200 = 200
(4.2)
Kapitola 4. Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu
ˇ esˇenı´m rovnice (4.2) na intervalu [0, τ] (oznacˇme x1 ) tedy je R R 1 1 x1 (t) = 200 + 200R − e−Dt . D R D . 2. krok: t ∈ [τ, 2τ]. Opeˇt rˇesˇ´ıme nehomogennı´ linea´rnı´ rovnici 1. rˇa´du: 1 1 R −Dt 0 − e − Dx(t) x (t) = R 200 + 200R D R D
25
(4.3)
(4.4)
Homogennı´ cˇa´st vyjde stejneˇ jako v 1. kroku, proto budeme hned pocˇ´ıtat nehomogennı´ cˇa´st. Opeˇt povazˇujeme K za funkci K(x), K ∈ C(R).: R 1 1 0 −Dt −Dt −Dt Ke − KDe = R 200 + 200R − e − KDe−Dt D R D D 0 21 Dt K = 200R e + −1 D R 1 Dt D 21 K = 200R e + t −t +c D D R c ∈ R. Obecne´ rˇesˇenı´ rovnice tedy je: 1 Dt D e e + t −t +c (4.5) D R Po doplneˇnı´ podmı´nky x1 (τ) = 200 DR + 200R R1 − D1 e−Dτ vypocˇ´ıta´me konstantu c: R 1 1 1 Dτ D −Dτ −Dτ 21 200 + 200R − e =e 200R e + τ −τ +c D R D D D R 1 Dτ D 1 1 Dτ Dτ c= e + 2− − e − +τ R R R D R −Dt
1 200R D 2
Celkovy´m rˇesˇenı´m rovnice (4.4) na intervalu [τ, 2τ] (oznacˇme toto rˇesˇenı´ x2 ) je tedy: 1 Dt D 1 Dτ D 1 1 Dτ Dτ −Dt 21 x2 (t) = e 200R e + t −t + e + 2 − − e − + τ . (4.6) D D R R R R D R Pokud chceme rˇesˇit rovnici na delsˇ´ım intervalu, pokracˇujeme stejny´m zpu˚sobem, jaky´ byl v prˇ´ıkladu naznacˇen azˇ dokud nedosa´hneme pozˇadovane´ de´lky.
4.4
Vy´pocˇet v matematicky´ch programech
Vypocˇteˇme si nynı´ na´borovy´ model s konkre´tnı´mi u´daji v programech Mathematica a Matlab. Je trˇeba upozornit, zˇe dana´ cˇ´ısla jsou smysˇlena´. Cı´lem prˇ´ıkladu je uka´zat, jak mu˚zˇe rˇesˇenı´ vypadat, nezkouma´me vsˇak zˇa´dny´ konkre´tnı´ biologicky´ druh. Vzorove´ prˇ´ıklady mohou slouzˇit jako na´vod k rˇesˇenı´ dalsˇ´ıch obdobny´ch u´loh. Prˇedpokla´dejme da´le, zˇe R = 1, 78, D = 0, 82, τ je zpozˇdeˇnı´ a pocˇa´tecˇnı´ funkce je opeˇt x(t) = φ (t) = 200 pro [−τ, 0].
Kapitola 4. Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu
4.4.1
26
Wolfram Mathematica
Program Wolfram Mathematica ma´ dva na´stroje pro vy´pocˇet funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic, prˇedevsˇ´ım pro rovnice zpozˇdeˇne´ho a neutra´lnı´ho typu. Je mozˇno v neˇm naprogramovat metodu kroku˚ (nebo si dany´ ko´d najı´t v uzˇivatelske´ prˇ´ırucˇce) nebo vyuzˇ´ıt funkce NDSolve, na´stroje pro hleda´nı´ numericke´ho rˇesˇenı´ dane´ diferencia´lnı´ rovnice. NDSolve rˇesˇ´ı rovnice zpozˇdeˇne´ho a neutra´lnı´ho typu, ve ktery´ch je zpozˇdeˇnı´ konstantnı´. Pomocı´ funkce Plot pote´ program vykreslı´ graf rˇesˇenı´. Ko´d pro prˇ´ıklad s na´borovy´m modelem s vy´sˇe uvedeny´mi koeficienty vypada´ takto: sol1=NDSolve[{x’[t]==1.78 x[t-2]-0.82 x[t],x[t/;t≤ 0]==200},x{ t,0,15}] sol2=NDSolve[{x’[t]==1.78 x[t-4]-0.82 x[t],x[t/;t≤0]==200},x,{t,0,15}] sol3=NDSolve[{x’[t]==1.78 x[t-10]-0.82 x[t],x[t/;t≤0]==200},x,{t,0,15}] sol4=NDSolve[{x’[t]==1.78 x[t-13]-0.82 x[t],x[t/;t≤0]==200},x,{t,0,15}] Plot[{ Evaluate[{x[t]}/.First[sol1]], Evaluate[{ x[t]} /.First[sol2]], Evaluate[{x[t]}/.First[sol3]], Evaluate[{x[t]} /.First[sol4]]}, {t,0,15}, PlotRange− >All, PlotStyle− > {Thick,Dashed,Dotted,DotDashed}] Nejprve jsme naprogramovali pomocı´ na´stroje NDSolve rovnice s ru˚zny´mi zpozˇdeˇnı´mi a pote´ vykreslili graf se vsˇemi cˇtyrˇmi rˇesˇenı´mi, viz obr. 4.1. 10000 8000
Sol1 Sol2 Sol3 Sol4
6000 4000 2000
2
4
6
8
10
12
14
Obra´zek 4.1: Na´borovy´ model, R = 1, 78, D = 0, 82, τ = 2, 4, 10, 13. Vytvorˇeno programem Wolfram Mathematica 9. Program Mathematica doka´zˇe by´t velmi interaktivnı´. Kromeˇ numericke´ho rˇesˇenı´ dany´ch rovnic umı´ pocˇ´ıtat rovnice te´zˇ symbolicky. Jednodusˇe v nı´ jdou take´ vytvorˇit parametricke´ grafy, v nichzˇ mu˚zˇeme lehce pozorovat zmeˇny rˇesˇenı´ prˇi zmeˇna´ch koeficientu˚, zpozˇdeˇnı´ cˇi pocˇa´tecˇnı´ funkce.
Kapitola 4. Vy´pocˇty za´kladnı´ho na´borove´ho modelu
4.4.2
27
Matlab
Program Matlab patrˇ´ı k nejlepsˇ´ım matematicky´m programu˚m, proto rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic patrˇ´ı k jeho funkcı´m. Zpu˚sob programova´nı´ proble´mu k rˇesˇenı´ je odlisˇny´ od programu Mathematica. Pro vy´pocˇet rovnic s konstantnı´m zpozˇdeˇnı´m slouzˇ´ı funkce DDE23. Ko´d pro rˇesˇenı´ nasˇeho prˇ´ıkladu vypada´ pak na´sledovneˇ: function nabor sol= dde23(@rovnice,[2],@rovnicehist,[0, 10]); figure plot(sol.x,sol.y) title(’Recruitment model:tau=2 ’); xlabel(’time t’); ylabel(’solution y’); end function dydt=rovnice(t,y,Z) ylag=Z(:,1); dydt=1.78.*ylag-0.82.*y; end function s=rovnicehist(t) s=200 end Program opeˇt vykreslı´ graf rˇesˇenı´, viz obr. 4.2.
Obra´zek 4.2: Na´borovy´ model, R = 1, 78, D = 0, 82, τ = 2.Vytvorˇeno programem Matlab R2012b. .
Za´veˇr Na prˇedcha´zejı´cı´ch stra´nka´ch jsme si prˇedstavili funkciona´lnı´ diferencia´lnı´ rovnice jak z teoreticke´ho, tak i z prakticke´ho hlediska. Sezna´mili jsme se s klasifikacı´ teˇchto rovnic, definovali, kdy jsou tyto rovnice rˇesˇitelne´, a jak se k jejich rˇesˇenı´ dopracovat. Na´sledneˇ jsme si uka´zali aplikaci teorie v praxi, a to v podobeˇ za´kladnı´ch modelu˚ jednodruhove´ teoreticke´ ekologie. Popsali jsme si Hutchinsonu˚v model a jeho modifikace a kra´tce se zaby´vali te´zˇ dalsˇ´ımi modely popisujı´cı´ populace jednoho druhu. V na´sledujı´cı´ kapitole jsme si detailneˇji rozebrali Volterru˚v prˇ´ıstup ke steˇzˇejnı´mu proble´mu teoreticke´ ekologie modelu preda´tora a korˇisti. Uka´zali jsme si i jiny´ prˇ´ıstup k problematice v podobeˇ modelu Wangerskyho a Cunninghama a kra´tce jsme se veˇnovali i ostatnı´m interakcı´m mezi druhy. V poslednı´ kapitole jsme se vı´ce zameˇrˇili na praktickou stra´nku. Strucˇneˇ jsme uka´zali, jak rˇesˇit metodou kroku˚ za´kladnı´ na´borovy´ model, a pote´ jsme naznacˇili, jak lze prˇi rˇesˇenı´ funkciona´lnı´ch diferencia´lnı´ch rovnic vyuzˇ´ıt matematicky´ software. Pra´ce byla pojata jako resˇersˇnı´, cı´lem bylo zmapovat vyuzˇitı´ dane´ho typu rovnic v aplikacı´ch v ekologii. V prˇ´ıpadeˇ za´jmu o hlubsˇ´ı studium doporucˇujeme obra´tit se na citovanou literaturu.
– 28 –
Seznam pouzˇite´ literatury [1] Al-Omari, J. F. M., Gourley S. A. Stability and Traveling Fronts in Lotka-Volterra Competition Models with Stage Structure. SIAM Journal on Applied Mathematics[elektronicky], 2003, vol. 63, cˇ. 6, s. 2063-2086. Stazˇeno z (30. 4. 2013) [2] Burton, T. A. Volterra Integral and Differential Equations[elektronicky], se´rie Mathematics in Science and engineering, vol. 167. New York: Academic Press, Inc., 1983. ISBN 0-12-147380-5. Cˇteno online na (15. 4. 2013). http://books.google.cz/books?id=06tQ7y9odZYC&printsec= frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false [3] Cushing, J. M. Periodic Solutions of Two Species Interaction Models with Lags. Mathematical Biosciences[elektronicky], 1976, vol. 31, cˇ. 1-2, s. 144156. Dostupne´ na http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/ 0025556476900468. [4] Cushing, J. M. Time Delays in Single Species Growth Models. J. Math. Biology[elektronicky], 1977, cˇ. 4, s. 257-264. Stazˇeno z (23. 4. 2013). http://math.arizona.edu/~cushing/ TimeDelaysInSingleSpeciesGrowthModels%20JMB77.pdf [5] Gopalsamy, K. Stability and Oscillations in Dela Differential Equations of Population Dynamics[elektronicky]. The Netherlands: Kluwer Academic Publishers, 1992. 513 s. ISBN 0-7923-1594-4. [6] Gopalsamy, K., Ahlip R. A. Time Delays in N-species Competition - I: Global Stability In Constant Environments. Bull. Austral. Math. Soc. [elektronicky],1983, vol. 27, s. 427-441. Dostupne´ na adrese (5. 5. 2013): http://journals.cambridge. org/download.php?file=%2FBAZ%2FBAZ27_03%2FS0004972700025934a. pdf&code=3000f9aa7d078520f111c69b82140018 [7] Hale, J. History Of Delay Equations. In Delay Differential Equations and Applications[elektronicky]. O. Arino, M. L. Hbid, E. Ait Dads. Netherlands: Springer, 2006. ISBN 978-1-4020-3647-7. 582 s. [8] He X., Gopalsamy, K. Persistence, Attractivity, and Delay in Facultative Mutualism. Journal of Mathematical Analysis and Applications[elektronicky], 1997, cˇ. 215, s. 154-173. cˇ. cˇla´nku AY975632.
– 29 –
Seznam pouzˇite´ literatury
30
[9] Kolmanoviskii, V., Myshkis, A. Applied Theory of Function Differential Equations. Netherlands: Kluwer Academic Publishers, 1992. 648 s. ISBN 0792355040. [10] Kuang, Y. Delay Differential Equations With Applications in Population Dynamics, [elektronicky], se´rie Mathematics in Science and engineering, vol. 191. San Diego: Academic Press, Inc., 1993. ISBN 0-12-427610-5. [11] Marusˇiak, P., Olach, R. Funkciona´lne diferencia´lne rovnice. Vyd. Zˇilina: Zˇilinska´ univerzita, 2000. 133 s. ISBN 80-7100-714-5. [12] Pal, P. J., Saha, T., Sen, M., Banarjee, M. A delayed predator–prey model with strong Allee effect in prey population growth. Nonlinear Dynamics[elektronicky],2012, vol. 68, cˇ. 1-2, s. 23-42. Online ISSN 1573-269X. [13] Ruan, S. Delay Differential Equations in Single Species Dynamics. In Delay Differential Equations and Applications[elektronicky]. O. Arino, M. L. Hbid, E. Ait Dads. Netherlands: Springer, 2006. ISBN 978-1-4020-3647-7. 582 s. [14] Ruan, S. On nonlinear Dynamics of Predator-Prey Models with Discrete Delay. Math. Model. Nat. Phenom[elektronicky], 2010, vol. 4, cˇ. 2, s. 140-188. Stazˇeno z ˙ (29. 42012): http://www.math.miami.edu/~ruan/MyPapers/Ruan-MMNP2009. pdf [15] Scudo, F. M., Ziegler, J. R. The Golden Age of Theoretical Ecology: 1923–1940, se´rie Lecture Notes in Biomathematics, vol. 22. Berlin-Heidelberg: Springer, 1978. ISBN 978-3-540-08769-4. 492 s. [16] Smith, F. E. Population Dynamics in Daphnia magna and a New Model for Population Growth. Ecology[elektronicky],1963, vol. 44, cˇ. 4, s. 651-663. Stazˇeno z: http:// www.jstor.org/stable/1933011 [17] Smith, H. An Introduction to Delay Differential Equations with Applications to the Life Sciences[elektronicky]. New York: Springer Science+Business Media, 2011. 172 s. e-ISBN 978-1-4419-7646-8. [18] Tang, X., Zou, X. On Positive Periodic Solutions of Lotka-Volterra Competition Systems with Deviating Arguments. Proceedings of the American Mathematical Society[elektronicky], 2006, vol. 134, cˇ. 10, s. 2967-2974. Stazˇeno z (30. 4. 2013):http: //www.jstor.org/stable/4098154 [19] Taylor, Ch. E., Sokal, R. R. Oscillations in Housefly Population Sizes Due to Time Lags. Ecology[elektronicky],1976, vol. 57, cˇ. 5, s. 1060-1067. Stazˇeno z (19. 4. 2013):http://www.jstor.org/stable/1941071 [20] Wang, L., Xu, R., Feng, G. A stage-structured predator-prey system with time delay. Journal of Applied Mathematics and Computing[elektronicky], 2010, vol. 33, cˇ. 1-2, s. 267-281. Online ISSN 1865-2085.
Seznam pouzˇite´ literatury
31
[21] Wangersky, P. J., Cunningham, W. J. On Time Lags in Equations of Growth. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America[elektronicky], 1956, vol. 42, cˇ. 9, s. 699-702. Stazˇeno z (19. 4. 2013): http: //www.jstor.org/stable/89743 [22] Wangersky, P. J., Cunningham, W. J. Time Lag in Prey-Predator Population Models. Ecology[elektronicky], 1957, vol. 38, cˇ. 1, s. 136-139. Stazˇeno z (18. 4. 2013): http: //www.jstor.org/stable/1932137 [23] Zhen, J., Ma, Z. Stability for a Competitive Lotka-Volterra System with Delays. Nonlinear Analysis[elektronicky], 2002, cˇ. 51, s. 1131-1142. Stazˇeno z (17. 4. 2013):http: //7y.nuc.edu.cn/jinzhen/paper/Jinzhen_nonlinear.pdf