MASARYKOVA UNIVERZITA. Slovácká svatba v obci Ratíškovice

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Slovácká svatba v obci Ratíškovice Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce:

Autor práce:

doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.

Veronika Foltýnová

Bibliografický záznam FOLTÝNOVÁ, Veronika. Slovácká svatba v obci Ratíškovice: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra hudební výchovy, 2012. Vedoucí bakalářské práce doc.

PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Slovácká svatba v obci Ratíškovice“ pojednává o tradiční svatbě v této obci. Práce zahrnuje její chronologický průběh. Velmi důleţitá je přítomnost slovního a písňového projevu a jeho zápisu do notové podoby. Součástí práce je obrazová příloha, která zachycuje celý průběh tradiční slovácké svatby.

Annotation Traditionelle Hochzeit in dem Ort Ratíškovice.

Klíčová slova Ratíškovice, svatba, ţenich, nevěsta, svatební druţba.

Schlüsselwörter Ratíškovice, die Hochzeit, der Bräutigam, die Braut, der Brautführer.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. --------------------------------V Brně dne 20. 4. 2012

Veronika Foltýnová

Poděkování Zde bych velmi ráda poděkovala své vedoucí, doc. PhDr. Juditě Kučerové, Ph.D., za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat všem svým respondentům za poskytnuté informace, především paní Ireně Bařinové, která mi poskytla část svého osobního archivu, a všem těm, kteří mi byli jakkoliv nápomocni.

Obsah Úvod ......................................................................................................................................................... 7 1. Charakteristika obce Ratíškovice ........................................................................................................... 9 1.1. Etnografické zařazení obce Ratíškovice ...................................................................................................9 1.2. Tradiční obživa a zaměstnání .................................................................................................................10 1.3. Kulturní instituce v obci Ratíškovice ......................................................................................................10 2. Slovácká svatba v Ratíškovicích ........................................................................................................... 12 2.1. Svatební přípravy ...................................................................................................................................14 2.1.1. Námluvy. .........................................................................................................................................14 2.1.2. Ohlášky ...........................................................................................................................................15 2.1.3. Zvaní na svatbu. ..............................................................................................................................16 2.1.4. Svatební přípravy. ...........................................................................................................................17 2.1.5. Svatební oděv. ................................................................................................................................18 2.2. Loučení se svobodou – „svíca“ ..............................................................................................................20 2.3. První svatební den .................................................................................................................................26 2.3.1. Ranní přípravy ................................................................................................................................26 2.3.2. U domu nevěsty..............................................................................................................................27 2.3.3. Poděkování rodičům za vychování .................................................................................................28 2.3.4. Průvod do kostela a zpět. ...............................................................................................................31 2.3.5. Zatahování ......................................................................................................................................32 2.3.6. U svatebního domu ........................................................................................................................33 2.3.7. Svatební hostina .............................................................................................................................35 2.3.8. Doba večeře a před ní. ...................................................................................................................38 2.3.9. Čepení nevěsty. ..............................................................................................................................38 2.3.10. Večerní zábava. ............................................................................................................................43 2.4. Druhý svatební den ................................................................................................................................49 2.4.1. Převážení peřin ...............................................................................................................................50 2.4.2. Instrumentální hudba. ....................................................................................................................51

5

2.5. Zajímavosti o tradiční slovácké svatbě v Ratíškovicích ..........................................................................51 Závěr ....................................................................................................................................................... 53 Použité prameny a literatura ................................................................................................................... 55 Seznam příloh ......................................................................................................................................... 57 Obrázková příloha ................................................................................................................................... 58 Seznam respondentů .............................................................................................................................. 75 Resumé; Resümee ................................................................................................................................... 75

6

Úvod Při výběru tématu pro mou bakalářskou práci mi bylo od počátku jasné, ţe se bude týkat folkloru, lidové tradice a lidových písní. Od malička se věnuju lidové hudbě aktivním působením v cimbálových muzikách a folklorních souborech, kde jsem se seznámila s lidovou písní a vším, co k ní patří. Pocházím z hudební rodiny, jejíţ tradice pochází od sběratele lidových písní Josefa Řiháka, který spolupracoval s Leošem Janáčkem a věnoval se sběru písní na Kyjovsku. Toto úzké sepětí s lidovou hudbou se nese naším rodem dodnes.1 Téma mé bakalářské práce je úzce spjato se vzpomínkou na mou prababičku Amálii Kristovou, pocházející z obce Milotice. Vzpomínám si na jedno z jejích posledních vystoupení na Národopisném festivalu Milotice. Jeden z programů se věnoval tématu slovácké svatby a moje stařenka tam zpívala sólovou svatební píseň. I kdyţ je to dávno, myslím, ţe právě tady bylo zaseto semínko mé obliby ve svatebních a milostných písních, ale i v baladách z našeho regionu. Proto mé rozhodnutí padlo na téma slovácké svatby v Ratíškovicích. Mým cílem je přiblíţit svatební obřad, tak jak se tradoval v obci Ratíškovice. Nejdříve bylo zapotřebí sesbírat daný materiál: písně, texty, tance, hry, fotografie a popis jednotlivých krojů a jeho jednotlivé částí. Práce vychází z vlastního výzkumu a ze studia archivních materiálů a sbírkového fondu. Písně od sběratelů - Jan Polášek, František Dobrovolný a Josef Kračmer, kteří u nás zapisovali, a netištěné rukopisy Milady Bimkové jsou uloţeny v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky, brněnské pracoviště. Některé písně jsou obsaţeny v knize Olgy Hrabalové Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Vycházela jsem ze srovnání jak archivních, tak i tištěných záznamů. Po té jsem na podkladě studia odborné etnologické a historiograficky zaměřené literatury i údajů pamětníků sestavila přehled o průběhu svatby – včetně slovesných a písňových projevů, které se váţí ke konkrétním obřadním momentům svatby. Součástí teoretické přípravy bylo také studium regionálně zaměřené literatury. Největším zdrojem mi byla nově vydaná monografie Ratíškovice minulostí slovácké obce, kde se danou problematikou zabývali odborníci - etnologové (Martin Šimša, Jan Krist, Martina Pavlicová, Lucie Uhlíková) na základě výzkumu provedeného v naší obci. Dále kniha Ratíškovice, minulost a přítomnost obce, jejíţ autorka je Marie Frolcová – Macková. O svatbě se zmiňoval i Václav Frolec ve své diplomové práci Hmotná kultura v hornické oblasti dubňanské. Svatbě v kyjovském regionu se věnuje publikace Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku od Jiřího Petrů a Františka Synka. 1

Například můj strýc Petr Šrahulek je primášem Cimbálové muziky z Milotic a diriguje Chrámový sbor ve stejné obci. Já jsem vystudovala hru na cimbál na konzervatoři v Brně, zpívala jsem v Dívčím pěveckém sboru Střední pedagogické školy Kroměříţ a občas hrávám s různými hudebními tělesy, např. se souborem Collegium musicum, který působí zde na fakultě, atd. Také další členové naší rodiny jsou hudebně aktivní. V etnologické oblasti bych chtěla zmínit významnou osobnost naší rodiny, je to PhDr. Jan Krist, který je ředitelem NÚLK ve Stráţnici.

7

Svatební hry a tance jsem nalezla v monografii Milady Bimkové Lidové tance z Kyjovského Dolňácka. S překladem místního nářečí mi pomohl slovník Ratíškovské nářečí aneb ratíškovština od Stanislava Kadlčíka. Inspirací a zdrojem mi byly také dva filmy věnované tradiční slovácké svatbě v Ratíškovicích. Jeden vznikl v rukou ROH filmového krouţku Ratíškovice s názvem „Eště svaďba nebyla…“. Druhý film „Uţ je nevěsta začepená“ je dílem brněnského pracoviště Československé televize. Na začátku práce krátce představuji obec Ratíškovice, její polohu, tradiční obţivu a zaměstnání a kulturní činnost obce. Dále se práce zabývá jen tématem svatby v Ratíškovicích. Nejprve všeobecně o svatbě, kdy se svatba konala, kdo všechno se svatby zúčastňoval a bliţší popis důleţitých osob svatby. Struktura práce se dále ubírá chronologicky. Nejdříve byly svatební přípravy, které zahrnovaly úklid domácnosti, přípravu jídel a oděvů. Samotné svatbě předcházelo loučení se svobodou. Svatba se skládá ze dvou dnů. První den zahrnuje ranní přípravy, vítání hostů, poţehnání rodičů, obřad, průvod na obřad a zpět, hostina, čepení nevěsty a večerní zábava. Následuje druhý den s vozením peřin. Na závěr popisuji instrumentální hudbu, která hrávala na svatbách a ještě zajímavosti tykající se tradiční svatby v Ratíškovicích. Součástí práce je také obrazová příloha, která zachycuje především obřadní momenty svatby, její postavy a účastníky, kroje a jeho jednotlivé části s místním názvem a popisem.

8

1. Charakteristika obce Obec Ratíškovice patří svým počtem 4027 obyvatel (k 1. 1. 2005) k největším vesnicím v České republice. První literární zmínka o obci Ratíškovice pochází z let 1131 – 1141. Četné archeologické nálezy v této lokalitě však svědčí jiţ o mnohem starším osídlení. K nejvýznamnějším památkám obce patří kostel sv. Cyrila a Metoděje, který byl postaven v letech 1855 – 1857, pak například nová radnice z roku 1993. Dokladem výtvarného umění je např. hřbitovní brána, architektura a výzdoba nově vystavených vinných sklepů Slavín (vede tudy Moravská vinná cyklostezka), kapličky, kříţe, některé zachované domy nebo socha sv. Urbana na Slavíně. Ratíškovice jsou kulturně velmi ţivá obec. Během roku se udrţují a oţivují různé církevní, výroční a rodinné zvyky, např. Vánoce, Velikonoce – mládenci si obléknou kroje a chodí ke svým dívkám a kamarádkám po „šlahačce“2, hody. Kaţdoročně se koná pouť na sv. Cyrila a Metoděje (oba jsou patroni zdejšího kostela). Významnou událostí je Festival slováckých dechových hudeb, který oslavil jiţ své 43. výročí existence. Další kulturní události jsou Zpívání pod Náklem – setkání muţských sborů, Den matek a jiné. Všechny tyto akce jsou většinou doprovázené hudbou, písní a tancem, které vytváří občané obce s láskou k tradicím a folkloru.

1.1. Etnografické zařazení obce Ratíškovice Obec Ratíškovice se nachází na jihovýchodní Moravě v části etnografického regionu Slovácko, v oblasti subregionu kyjovské Dolňácko. Tento mikroregion se podle typů kroje dělí na severní a jiţní část. Tyto části se od sebe liší krojem buď úplně, nebo jen částmi kroje, nářečím a také průběhem svatby. Ratíškovice patří do části jiţní, zvané Jihokyjovsko. Na následující mapě 3 je území Jihokyjovska vyznačeno červenou barvou, Ratíškovice pak zelenou.

2

Šlahačka – pomlázka. Výřez z mapy v knize: Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 1519. Úplná mapa je vloţena v obrázkové příloze. 3

9

1.2. Tradiční obživa a zaměstnání V Ratíškovicích bylo do první poloviny 19. století hlavním zdrojem obţivy a zaměstnáním zemědělské hospodaření. Jinak se zde objevovala jen některá řemesla a obchod. Téměř do konce 19. století se v zemědělství pouţívala trojhonná soustava.4 Nejvíce se pěstovalo ţito, méně pšenice, oves a ječmen.5 Ve druhé polovině 19. století se půda začala vyuţívat intenzivněji. Zaváděly se nové plodiny jako řepa, jetel, vojtěška, proso, brambory, kukuřice apod. Pěstovalo se i zelí, tykve, fazole, okurky, rajská jablíčka a další zelenina pro vlastní potřebu, vinná réva pak vzhledem k velkému nedostatku orné půdy jen zcela výjimečně. Rolníci z Ratíškovic si pořizovali vinice spíše v sousedních vinařských obcích, zvláště v Miloticích a Dubňanech.6, 7 K zemědělskému hospodaření patřil také chov dobytka a domácích zvířat jako jsou ovce, kozy, koně, vepři, drůbeţ a králíci. Z chovu dobytka se v obci objevoval chov býků, volů a nejdůleţitější z nich byla kráva. Kráva byla chována hlavně pro mléko a mléčné výrobky a pak na prodej, někdy byla vyuţívána jako taţný dobytek. Funkci taţného dobytka však měli hlavně voli a koně. Dobytek se pásl na rozsáhlých pastvinách a polích, kterých bylo díky málo úrodné půdě v okolí Ratíškovic hojně, ale také na úhorech. Od druhé poloviny 19. století a především počátkem 20. století lidé, kteří se nemohli uţivit v zemědělství, odcházeli pracovat do rozvíjejícího průmyslu a do dolů.8 Lidé, kteří nebyli zaměstnáni ani v dolech ani v průmyslových závodech, se ţivili přivýdělkem na velkostatcích, pracemi v lese, příleţitostným nádenictvím, různými podomáckými pracemi, například výrobou březových košťat. Někteří se vydali na sezónní práce do Rakous a do Uher, 9 jiní i do velkých měst jako je Vídeň či Brno. Značný podíl mezi těmi, kteří zůstávali doma, však měli ti, co se věnovali rukodělným pracím.10

1.3. Kulturní instituce obce Ratíškovice Kulturní, hudební a folklorní činnost zaštiťuje v naší obci spolek Osvětová beseda. Její spolky a členové se významně podílejí na kulturním dění obce. Pod Osvětovou besedu patří: 4

Trojhonná soustava - pozemek byl rozdělen na tři díly, kdy se střídalo osetí ozimu a jaře a poslední pozemek odpočíval – úhor. 5 Frolec, V.: Hmotná kultura v hornické oblasti dubňanské. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 1958, s. 71. 6 Krist, J.: Zaměstnání a obţiva. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 493 – 494. 7 Moravský zemský archiv. Státní okresní archiv Hodonín, fond Vlastivědný materiál okresu Hodonín, sk. B, kart. VI, inv. č. 29, Souhrnný vlastivědný materiál, 1924 – 1928, s. 7. 8 Frolec, V.: Hmotná kultura v hornické oblasti dubňanské. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 1958, s. 69 a 236 – 237, pozn. č. 117 – 119. 9 Moravský zemský archiv. Státní okresní archiv Hodonín, fond Vlastivědný materiál okresu Hodonín, sk. B, kart. VI, inv. č. 29, Souhrnný vlastivědný materiál, 1924 – 1928, bod 1.2 10 Krist, J.: Zaměstnání a obţiva. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 525

10

Mužský pěvecký sbor; ţenský pěvecký sbor - Robky ze Séčky; folklorní soubor – Ratíškovská Dolina; dětský folklorní soubor – Rosénka; Cimbálová muzika Náklo; mládeţnická dechová hudba - Veselá muzika; maňáskové divadlo – Beruška; Sbor pro občanské záležitosti; a také spolky: Klub důchodců a Česko-francouzská společnost.

11

2. Slovácká svatba v Ratíškovicích Svatba patří k významným okamţikům lidského ţivota. Tradiční obřad provází mnoho tanečních, hudebních i slovesných jevů. Rovněţ tradiční slovácká svatba v Ratíškovicích obsahuje tyto prvky. Mnohé z těchto tradičních projevů spatříme ještě i na dnešních svatbách. Značná část z nich však také zanikla a dále zaniká. Dříve11 většina lidí z obce proţila celý svůj ţivot ve své vesnici. Proto všechny tradice, zvyklosti a události, jejichţ charakter je v kaţdém regionu odlišný, proţívali spolu se svými rodinnými příslušníky, přáteli a se spoluobčany obce. K těmto událostem patří bezesporu i svatba. Sto, stopadesát i více svatebních hostů nebylo nijak neobvyklé, dnes je takový počet hostů spíše výjimka. V dnešní době vzniká nebo se přejímá řada nových tradic. Svatba se řídí mimo jiné i módními trendy, které nás ovlivňují především ze zahraničí. Hlavním aktérem svatby se stává samotná nevěsta, která si svatbu naplánuje podle svých vlastních představ. Svatba jako taková dnes nemá pevný řád. Záleţí na kaţdém člověku, zda si zvolí jen obřad nebo zařadí do svatby nějaké průvodní zvyky a tradice.12 Nejvíce svateb se konalo v masopustu, tj. od Tří králů (6. ledna) do vlastního „fašaňku“,13 dále pak v období od Velikonoc do začátku hlavních polních prací („v provody“14) a na podzim před začátkem Adventu, tj. „v nové vína.“15 Svatebními dny bývala středa a čtvrtek. Po druhé světové válce se v důsledku zaměstnanosti většiny muţů v továrnách a dolech stala hlavním svatebním dnem sobota. Svatba tak trvala dva dny, sobotu a neděli. Dnes je většinou jen v sobotu, v neděli uţ se rodina příliš neschází. A nekoná se v rodičovském domě, ale v pronajaté restauraci. To samozřejmě ovlivňuje samotný průběh svatby a její přípravu.16 Do svazku vstupoval ţenich většinou po ukončení vojenské sluţby. V druhé polovině 19. století činil věk u ţenicha aţ 26 let, počátkem 1. republiky asi 24 let, v sedmdesátých letech 20. století asi 22 let.17 Věk tedy postupně klesal, dnes věk ţenicha ani nevěsty nehraje důleţitou roli. Často se snoubenci berou po ukončení střední nebo vysoké školy. Od dívky se ţádalo kromě plnoletosti dalších sedm „p“. Měla být poctivá, poboţná, 11

Dříve - Do 2. poloviny 19. století, kdy začali obyvatelé Ratíškovice pracovat i mimo obec. Viz. Tradiční obţiva a zaměstnání str. 7. 12 Srov. Havlíková. L.: Současná svatba na Hodonínsku na pozadí tradičního obřadu. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 2011. 13 Fašaňk - název v pro masopust, který se uţívá jak v Ratíškovicích, tak i v okolních obcích. 14 V provody - neděle následující po neděli velikonoční je neděle Provodní. Od této doby do začátku polních prací se často konaly svatby. 15 V nové vína - Čas kdy se čistí nové víno, uţ se dá konzumovat a můţe se nalévat při svatebním veselí. 16 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 686 17 Tamtéţ, s. 686.

12

pracovitá, poslušná, přívětivá, pravdomluvná a peněţitá (bohatá).18 Kaţdá tradiční svatba se musí drţet určitých pravidel, na jejich dodrţování dbá svatební druţba, starší mládenec a starší „drúţka“. Tyto důleţité postavy jsou mluvčími ţenicha a nevěsty a řídí celý průběh svatby. Důleţitou roli mají také rodiče, svědkové, mládenci a „drúţičky“, křtící a biřmovací kmotři, všichni ti, kteří se podílejí na přípravě obřadu a také hosté. Svatební družba – po ţenichovi a nevěstě to bývala nejdůleţitější postava svatby. Svatební druţba byl hlavní organizátor svatby, zástupce ţenicha a jeho rodiny. Řídil celý průběh svatby, staral se o hosty, během svatby měl určité promluvy. Svatebním druţbou bývali většinou ţenatí muţi, kteří museli být dobří řečníci, zpěváci a tanečníci. Mohl jím také být biřmovací kmotr. V obci to mnohdy byli určití „ţenáči“, kteří funkci svatební druţby vykonávali. V Ratíškovicích k takovým patřil například pan Josef Blaha19. Svatebního druţbu rozeznáme podle jeho znaku, coţ v Ratíškovicích byla nazdobená hůl. Ţenich a nevěsta si museli svatebního druţbu obstarat dlouho před svatbou. Postupem času se postavení svatebního druţby změnilo, aţ téměř zaniklo a jen velmi málo z jeho funkcí na sebe přebral starší mládenec. Starší mládenec – dobrý přítel ţenicha či svobodný mládenec z blízké rodiny. Byl ţenichova pravá ruka, pomáhal mu s přípravami svatby, v určitých momentech byl ţenichův zástupce a společník. Během svatby pak byl pomocník svatebního druţby a také pomocník starší druţky. Poznali bychom ho podle znaků: kytička rozmarýnu na „kordulce“20 a velká vonička a kosárky za kloboukem. Starší družka – nevěstina nejlepší kamarádka. Na svatbě tvoří pár se starším mládencem. Pomáhá nevěstě se svatebními přípravami a také při obřadu. Nejdůleţitější úkol má při vítání svatebního průvodu před domem nevěsty. Svědkové – dříve to byli někteří z kmotrů nevěsty a ţenicha. Na důleţitosti nabrali v průběhu 2. poloviny 20. století. Dnes je to někdo z přátel, rodiny nebo známých. Původně byli jen svědky právoplatnosti sňatku v kostele, ale během 1. republiky přebírali spolu se starším mládencem některé povinnosti druţby. Dnes by měli navíc organizovat a řídit svatební průvod a měli by asistovat při „odprášání“21 a následném poţehnání rodičů snoubenců. Pokud se ovšem tyto vůbec konají.22 Křtící kmotři – většinou je to někdo ze sourozenců jednoho z rodičů, kteří na sebe při křtu berou zodpovědnost rodičů, kdyby se s nimi „něco“ stalo. Nevěsta dostávala od kmotřenky 18

Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 247 – 248. Blaha, Josef (1901 – 1993) – významná osobnost meziválečného folklorního hnutí. Jeden ze zakladatelů Slováckého „krúţku“ v Ratíškovicích. 20 Kordulka - krojová vesta zdobená flitry, vyšíváním a červenou stuhou. 21 Odprášání – odprošení a poţehnání rodičů v domě ţenicha i nevěsty před obřadem. 19

13

jako dárek parádní čepec, svatební strom a velký svatební koláč. Od „kmocháčka“23 obraz svaté rodiny. Kmotřenka zastupovala nevěstinu matku a také řídila obřad čepení. Biřmovací kmotři – blízcí příbuzní rodiny. Biřmovací kmotřenka také zastupovala matku nevěsty. Nevěstě dávala čepec na čepení označovaný jako „parádní.“24

2.1. Svatební přípravy Svatebnímu obřadu předcházelo období příprav. Nejdříve se musel ţenich s nevěstou seznámit. Většinou se mladí lidé seznamovali na společenských zábavách, kterým se u nás říká muzika. Jenomţe aby spolu mohli mladí chodit, musel mít kaţdý z nich poţehnání rodičů. Jak se rodičům ţenich nebo nevěsta nelíbili, tak pečlivě dohlíţeli na to, aby se mladí nescházeli. Často matka dceru doprovázela na muziku, aby viděla, s kým se baví. Zřetel byl brán také na to, co kdo dostane, zda dostane řádné věno. „Pola s polama sa braly, majetky s majetkama,“ vzpomínala jedna z místních pamětnic Drahomíra Klimešová.25 Kdyţ se rodičům ţenich nebo nevěsta líbili, mohli spolu pak „stávat v ţúdru.“26 2.1.1. Námluvy Ţenich se s kamarádem nebo kmotrem vydal do domu rodičů nevěsty, ţádat o její ruku. Kdyţ s nimi promluvil pár slov, jednoduše se zeptal: „Prosím Vás, já by sem sa Vás chtěl optat, esli mně ju dáte.“ Rodiče samozřejmě dělali nejdřív drahoty. Říkali: „Ale synku, dyť ona sa mosí napřed naučit vařit, zvářat27, chleba péct…“ Ţenich jim však odvětil: „Šak ona sa to naučí.“ Rodiče mu ji nakonec dali se slovy: „Dyţ sa ti líbí a chceš si ju vzít, toţ si ju vem!“28 Někdy se stalo, ţe si ţenich nebyl jistý souhlasem nevěstiných rodičů se sňatkem. Otázka sňatku se tedy obcházela v řeči například předstíraným zájmem o koupi jalovice. Byla to moţnost odejít z nepodařených námluv se ctí. Věno nevěsty mělo alespoň zčásti nahradit to, co dědic hospodářství musel vyplatit svým sourozencům jako jejich podíly. Dohoda se pak stvrdila uzavřením svatební smlouvy.29 Nejvíce svatebních smluv je v naší obci zachováno z 19. století. Ve 20. století se údajně nesepisovaly, moţná snad nějaké bohatší rodiny, sedláci a jiní. V dnešní době se svatební smlouva stává opět 22

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 690. Kmocháček – kmotr. 24 Synek, F. – Petrů, J.: Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha 1995, s. 8. 25 Drahomíra Klimešová (rozená Černohlávková, 1915 – dosud), bytem 21 Ratíškovice. Záznam učinila Irena Bařinová dne 26. 5. 2009. 26 Ţúdro - vysunutý výklenek vstupních dveří zdobený slováckým ornamentem. 27 Zvářat - speciální způsob praní konopí před tkaním, a to za pomoci dřevěného popela a vařící vody. Technika je popsána v knize Krist, J.: Zaměstnání a obţiva. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 528 – 529. 28 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 23

14

trendem. Texty svatebních smluv ze dne 4. 2. 1832 a 9. 1. 1801:30

Svatební smlouva Dnes dole psaného dne a roku staly se následují svatební smlouvy ku přítomnosti svědků a to na způsob tento mezi Šimonem ¼ láníkem a vlastním synem Petra Nesvadby jakoţto ţenichem strany jednej a mezi Magdalenú, vlastní dceru Poldi Tomana jakoţto nevěstú strany druhej, oba z Ratíškovic. 1. Zadává nadjmenovaný ţenich svojej nevěstě ze svého čtvrtlánického gruntu 20 zl. 2. Zadává otec svojej dceři Magdaleně jednu měřicu roli na Vacenovsku leţící a tomu 80 zl. na penězích. 3. Tak ale nevěsta zadává svému ţenichovi ze svého podílu téţ 20 zl. Kdyby se ale stalo, ţe by jedna neb druhá strana do dna a do roku odemřela, tak tá pozústalá celý ten zádavek k svojej ruce potahovat bude. V Ratíškovicích dne 4. Februara 1832 Šimon Nesvadba ţenich Petr Nesvadba ţenichův otec Josef Kreml ţenichův svědek

Magdalena Toman +++ nevěsta Polda Toman nevěstin otec Jakub Vacenovský svědek – pudmistr

Přiloţeno potvrzení, ţe ţenichovi je připsána louka na panství Stráţnice

Svatební smlouva ţenicha Jiřího Gajdíka a nevěsty Františky, pozůstalé po Franci Mackovi Jak ţenich svojej nevěstě, tak taky nevěsta svému ţenichovi a Bůh dá manţeli – slibuju víru, lásku a svornost manţelskú do smrti zachovati. Ţenich upisuje nevěstě 40 zl., které ona bude mít na jeho majetku, matka nevěstina věnuje nevěstě také 40 zl. Franz Kordula – rychtář a svědek

Jan Příkaský – pudmistr

9. ledna 1801

2.1.2. Ohlášky Dříve byla většina obyvatel obce věřící, proto se ţenich a nevěsta chodili připravovat na sňatek k panu faráři na faru, tato příprava se nazývá „katechismus“. V kostele pak byla jejich svatba tři neděle po sobě ohlašována, to jsou tzv. ohlášky. Nevěsta nesměla být v kostele při ohláškách přítomna. Všichni by se na ni dívali a někdo z lidí by ji mohl uřknout, proto se na mši svatou vydala i se ţenichem do některé ze sousedních obcí. Do své obce mohla přijít aţ na odpolední nedělní 29

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 687. Marie Frolcová- Macková (1922 – 2011) soukromý archiv – předpokládaný opis originálu. K dispozici poskytla Irena Bařinová. 30

15

poţehnání. Přišla parádně oblečena, a to kaţdou neděli jinak. První neděli v červené „štofce“31, černém „fěrtúšku“32 a v černých rukávcích. Druhou neděli v bledé „delince“33, modrém „fěrtúšku“ a v bílých rukávcích. Třetí neděli v „květovici“34, ve vyvazovaném fěrtůšku a v „přesrukávech“35 – po kaţdé v šátku na roţky36.37 2.1.3. Zvaní na svatbu Následující neděli po ohláškách neboli dvě neděle před svatbou, byli na svatbu zváni přespolní hosté, to jsou hosté z okolních obcí. Týden před svatbou obdrţeli pozvání místní obyvatelé, nejbliţší příbuzní, jako jsou například kmotr a kmotřenka. Pozvání bylo nutné pro účast na svatbě, které se bylo potřeba učinit zásadně třikrát. Ještě počátkem 20. století zval ţenich s druţbou a starším mládencem.38 Ve vsi (po „dědině“) se chodilo zvát pěšky a přes pole se jezdilo s koňmi. Starší druţba pronáší obřadní řeč: „Vzácní páni ušlechtilí, přišli jsme k vám v této chvíli jako řada stromů, vyslaní od panny nevěsty a pana ţenicha, který tu s nama stojí, abyste se za ně nestyděli a jich ve středu v deset hodin do chrámu Páně doprovodili.“39 A ještě slavnostní řeč pana Josefa Blahy, který často býval svatební druţbou: „Páni vzácní, ušlechtilí, přátelé naši všecí milí, laskavo nás vítajte a za zlé nám nemějte, ţe sme k zvaní, a to z nenadání, do vašeho vešli domu, jako řada silných stromů. Vyslaní jsme za zvěsty, od paní nevěsty, aj pan ţenich, který tady stojí, vyslovuje úctu svoji. A na mňa vzácnú prosbu vkládá a vás všeckých v tomto domě ţádá, abyste sa za ňho nehaňbili, a co vzácní hosti, v miléj upřímnosti jejich svaťbu oslaviti chtěli. Znám já lásku teho domu, proto pevně věřím tomu, ţe tú prosbu vyslyšíte a isto istě sa dostavíte.“40 Tato řeč se opakovala v kaţdém domě, ve kterém ţenich a druţba zvali. Pozvaní hosté návštěvu ţenicha a staršího druţby samozřejmě očekávali, ale předstírali překvapení. Kdyby však nebyli pozvaní, velmi by se zlobili. Ţenicha a druţbu s úctou pohostili a svou účast jim přislíbili. Kromě toho ve čtvrtek v týdnu před svatbou zvala nevěsta se starší druţkou druţičky, v sobotu zase ţenich se starším mládencem chlapce.41 Tento způsob zvaní se dnes jiţ nedodrţuje. Na svatbu zve ţenich spolu s nevěstou osobním či korespondenčním 31

Štofka – druh krojové sukně, která se v Ratíškovicích nosí; viz. obrázek č. 6. Fěrtúšek – je bohatě ručně vyšívaná zástěra. Má několik druhů: černý - viz. obrázek č. 6, modrý - viz. obrázek č. 7, nebo vyvazovaný - viz. obrázek č.8. 33 Delinka - druh krojové sukně, která se v Ratíškovicích nosí; viz. obrázek č. 7. 34 Květovica - druh krojové sukně, která se v Ratíškovicích nosí; viz. obrázek č. 8. 35 Přesrukávy – druh rukávců, které jsou bílé, ale na rukávcích mají černou výšivku. Jsou tedy vyšité přes rukávy, od toho je odvozen název přesrukávy - viz. obrázek č. 8. 36 Šátek na roţky - způsob uvázaní červeného tureckého šátku. Pouţívá se také název zarejdění - viz. obrázek č. 6. 37 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 38 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 688. 39 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 40 Národopisný film „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965. 41 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 32

16

doručením svatebního oznámení a pozvánky, ve které je napsáno: „Srdečně Vás zveme ke svatebnímu stolu.“ 2.1.4. Svatební přípravy Ke svatebním přípravám patřil bezesporu úklid celého domu, všude muselo být čisto. K hlavním pracím patřilo: umýt okna, vybílit dům vápnem s novou modrou „obrovnávkou“42, vymalovat „ţúdro“, uhrabání a sypání čistého písku okolo domu, hlavně u vchodu do domu, a to v podobě slováckých ornamentů. Důleţité byly také přípravy na svatební hostinu. Ty probíhaly dlouho předem, protoţe se musely vytvořit zásoby potravin. Muselo se obstarat maso - vykrmily se husy nebo kačeny, a kdyţ byla velká svatba, zabilo se prase někdy i kráva, nebo se zajelo pro maso do města Kyjova či Hodonína. Hospodář – svatební otec, musel obstarat k pití dobré víno a slivovici. Členové z pozvaných rodin také něco přinesli, byly to převáţně suroviny s niţší trvanlivostí jako mléko, tvaroh, máslo a vajíčka. K přípravě jídel jsou pozvány vyhlášené kuchařky. Den před svatbou se kuchařky scházejí a přinášejí nezbytné náčiní a nádobí: necky, vařečky, hrnce, mísy, talíře, vidličky, noţe, lţíce apod. Nejprve nadělají „lukší“43 a pak se dávají do pečení koláčů a masa.44 Svatební koláče byly velké, nadívané tvarohem, navrchu s povidly a drobenkou („posýpátkem“), pečené v holé peci. Dlouho si je starší lidé pamatovali: „Koláče byly chutnější neţ fčíl. Uprostřed byla jamka plná masného, enom sa pily. Dnes nadělajú drobků a nikde nic.“45 Důleţitou osobou při přípravě a realizaci proto bývala hlavní kuchařka. Často šlo o ţenu, která buď pobývala dříve „ve světě“ nebo slouţila v bohatších rodinách, a která dovedla vše potřebné zorganizovat, zařídit, uvařit a ochutit.46 Při svatebních přípravách pomáhalo celé příbuzenstvo a známí. Původně kaţdá pozvaná hospodyně napekla doma koláče a zanesla je i se syrovým masem do svatebního domu. První den „svatbovali“ všichni u ţenicha, druhý den u nevěsty, třetí den se vozily peřiny. Stávalo se, ţe jedna strana pomlouvala druhou, a tak bylo rozhodnuto, aby si kaţdý své hosty uctil sám.47 Připravit se musely také kroje, buď opravit nebo pořídit zcela nové, ať uţ nevěsta se ţenichem, svatební rodiče či svatební hosté, mnozí z nich si na svatbu pořídili něco nového. Druţičky pomáhaly nevěstě přichystat voničky z krušpánku nebo rozmarýnu s bílou stuhou 42

Obrovnávka - spodní malba domu, technicky sokl. Lukše - nudle do polévky. 44 Frolec, V.: Hmotná kultura v hornické oblasti dubňanské. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 1958. 45 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 46 Krist, J.: Zaměstnání a obţiva. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 546. 47 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 248. 43

17

pro svatební hosty. Pro mládence připravily svatební „rúcha“, coţ jsou svatební praporce s tureckým šátkem, připevněné k ţerdi a na vrcholu ozdobené kytičkou z kvítí a rozmarýnu či krušpánku. Tento praporec slouţí k ochraně před chladnem a někdy se za ním před zraky ostatních schová i pěkná hubička. „Rúcho“ je znakem velké obřadnosti. V Ratíškovicích se pouţívají „rúcha“ také při tanci „Slovenská“ z Ratíškovic. 2.1.5. Svatební oděv Ratíškovický kroj je řazen do krojové oblasti milotsko-dubňanské. Kroj z této lokality se nosí v obcích Ratíškovice, Vacenovice, Svatobořice - Mistřín a město Dubňany. V daných vesnicích se liší většími či menšími rozdíly, které byly dány různým vývojem kroje. Vývoj a kompletní popis kroje z Ratíškovic popsal v nové publikaci Martin Šimša.48 Svatební oděv náleţí ke kroji svátečnímu, lidé si v tuto obřadní chvíli oblékali, to nejlepší, co vlastnili nebo si nechávali ušít kroj či určité části nové. Nejčastěji si nové součásti kroje obstarávali ţenich a nevěsta. Mládenci a svatební hosté měli oblečen kroj sváteční, svatební druţba se od nich lišil nazdobenou holí, která byla jeho znakem. K mládencům a druţičkám, kteří vytvořili pár, na svatbách patřilo nošení „rúch“. Druţičky měly oděv určený ke svatebnímu obřadu. Měly hodně práce jiţ od časného rána, protoţe se musely jít „zadrúţit“. „Drúţení“ je znak pro svobodné dívky, druţičky. Znamená obřadní úpravu dívčí hlavy, která se nosila zejména na svatbu nebo na pohřeb svobodných lidí. K této speciální úpravě hlavy měly druţičky oblečeny rukávce s obojkem (ozdobný vyšitý límec), na „tkadlích“49 vyšitých modro-černě nebo černě. Na rukávcích byla oblečená „kordulka“, k tomu spodní sukně („spodničky“) se svrchní zelenou sukní lemovanou na dolním okraji dvěma modrými stuhami. Nakonec se uvázala zástěra - „fěrtúšek“. Ratíškovické „drúţení“ se liší od okolních obcí svou barvou, a to červenou, ta je stejná jen v sousedním městě Dubňany. V ostatních obcích, jako jsou například Vacenovice a Milotice, je jeho barva bílo-růţová. Úprava hlavy je stejná; většinou ji prováděla některá ze schopných ţen v obci. „Drúţení“ se skládá z těchto částí: asi 5 m dlouhé a 5cm široké červené stuhy; z vyztuţené stuhy pošité korálky, která je asi 30 cm dlouhá. Dále z části nazývané „kotůlka“ – růţice z červených pentlí, našitých na lepenkovém kolečku, s korály uprostřed.50 Další část je „ohrada“ umělý věnec s umělým kvítím a nakonec věneček také z umělého kvítí připevněný k červené stuze, pošité korálky a flitry. Nevěsta má také „drúţení“, ale její věneček je myrtový. Liší se i ohrada, která je menší, je 48

Šimša, M.: Odívání. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 582 - 614. „Tkadle“ – vyšité volánky na rukávcích. Jsou vyšité podle druhu rukávců buď modro-černě, černě či bíle. 50 Svobodová. V.: Ratíškovská „drúţka“. In Historický sborník č. 13. Krajské muzeum v Gottwaldově 1956, s. 107. 49

18

také z myrty a umělých pomněnek.51 Martin Šimša popisuje obřadní oděv ţenicha a nevěsty v nové publikaci obce: „Ţenichovo oblečení se nijak výrazně nelišilo od běţného svátečního oděvu, ovšem s tím rozdílem, ţe bývalo zvykem pořizovat při této příleţitosti všechny jeho součásti nové. Košile na první svatební den – „zdavky“ bývala na ňadrech i rukávech povětšinou vyšitá bíle, v další dny se nosila jiţ černě vyšívaná. V „puntu nohavic“ se naposledy objevil zastrčený vyšívaný šátek, který ţenatí muţi, podobně jako „kosárky“, po svatbě jiţ nenosili. Klobouk býval ozdoben rozměrnou kytkou („perem“) z umělých květin a kruhovou rozetou z červených pentlí, jíţ se říkalo zrcátko. Celek dotvářela pera, dříve paví, později bílé kohoutí „kosárky“. Oděv ţenicha doplňoval navíc ještě v osmdesátých letech 19. století i dlouhý modrý soukenný kabát „mentlík“, který měl ţenich lemovaný černým beránkem a nevěsta liščí koţešinou.“52 Nevěstin kroj popisuje takto: „ Nevěsta si ve svatební den oblékala černou zadní sukni, na spodním okraji lemovanou dvěma modrými stuhami, a k ní bílý plátěný, později brokátový „fěrtúšek“, vyšitý několika pásy rozměrných bílých květů a lemovaný širokou krajkou. Rukávce byly z jemného bavlněného plátna – „valérové“ později „etamínové“. „Kadle“, „přesrukávy“, „přířamky“ i „obojek“ byly vyšity bíle „na hvězdy“. „Kordulka“ byla běţná jako ve svátek. Obvyklou úpravou hlavy je „drúţení“, pro tuto příleţitost s věnečkem a „ohrádkou“ z rostlé myrty a umělých pomněnek. Těhotným nevěstám byla tato ozdoba odepřena a namísto ní nosily turecký šátek uvázaný „na roţky“. „Drúţení“ nosila nevěsta celý první den svatby aţ do půlnoci, kdy jí je kmotřenka a starší druţka sundala a na hlavu uvázala „čepec“ vdaných ţen.“53 Ve druhý svatební den si nevěsta oblékla běţný sváteční kroj: černě vyšité rukávce a obojek, červenou sukni „květovicu“, která byla později nahrazena „pávkou“54 a k tomu vyvazovaný „fěrtúšek“.55 Sváteční, tedy i svatební kroj ţenicha byl během druhé poloviny 20. století nahrazen konfekčním oblekem. Objevovaly se tedy svatby, kdy ţenich byl oblečen „po městsku“ a nevěsta v kroji. Podobný vývoj jako u kroje ţenicha nastal i v oblečení nevěsty, kdy byl obřadní svatební kroj nahrazen většinou bílými svatebními šaty.

51

Přesný popis celého obřadu „drúţení“ najdeme v publikaci: Svobodová. V.: Ratíškovská „drúţka“. In Historický sborník č. 13. Krajské muzeum v Gottwaldově 1956, s. 105 – 115. 52 Šimša, M.: Odívání. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 610 – 611. 53 Tamtéţ, s. 611. 54 Pávka = druh červené slavnostní sukně, která nese název podle výšivky květu, jeţ připomíná paví pera. Dříve byla častější sukně zvaná „ květovica“, která má květy vyšity ţlutě. Postupem času byla „pávkou“ vytlačena, ale můţeme ji spatřit i dnes.

19

2.2. Loučení se svobodou – „svíca“ V předvečer svatebního dne přicházeli svobodní mládenci a děvčata ţenichovi a nevěstě zazpívat. Tím se rozloučili s jejich svobodou. Zahrát přišli i muzikanti z dechové hudby, ti však nechodili do domu. Zahráli před domem nejprve nějakou mariánskou písničku, například: K nebesům dnes zaleť písní56 a Kde v údolí, pak tři nebo čtyři písničky – polku, valčík. Přihlíţející si mohli i zatancovat. Muzikanti za to dostali pohoštění v podobě vína a koláčků. Aţ po tom zazpívali mládenci a děvčata. Nejprve se hrálo a zpívalo u ţenicha, potom u nevěsty.

Kde v údolí je starší poutní mariánská píseň, která se nachází jiţ jen ve starých kancionálech a můţe mít i k padesáti slokám. Melodicky je shodná s písní Slyš jaký to nad řekou,57 zapsanou v kancionále novějším. Nejprve uvádím variantu novou a pak první sloku starší verze. 55

Šimša, M.: Odívání. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 611. Kancionál. Společný zpěvník českých a moravských diecézí. Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství Praha 1993, s. 561 – 562. 57 Tamtéţ, s. 571. 56

20

Kde v údolí „Kde v údolí ku řece hora má sklon, všem poselství andělské zvěstuje zvon.“ Velmi často zpívanou „svícovou“ písní je píseň: Svoboda, svoboda, svoboděnka.58 Zpívaly se samozřejmě i jiné písně.

Josef Kračmer zapsal v Ratíškovicích píseň Lúčení, lúčení59, která má shodný nápěv jako lidová píseň Loučení, loučení, ale text je jiný. Dle obsahu textu, bych ji také zařadila ke „svícovým“ písním. 58

Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012 podle Národopisného filmu „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965. 59 Text je uloţen: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, brněnské pracoviště (dále jen EÚ AVČR) A 1020/ 70, zapsal Josef Kračmer v Ratíškovicích, zpívala Františka Holečková. Nápěv písně jsem zapsala, tak jak píseň Loučení, loučení znám.

21

1. Lúčení, lúčení, coţ je to věc těţká, kdyţ sa musí rozlúčiti a od sebe rozejíti s mamičkú dceruška. 2. Matka na dcerušku ţalostně pohlédá a dceruška svéj mamičce tyto slova povídá: 3. Neplačte, mamičko, ţe od vás preč půjdu, šak ja přeca aţ do smrti vaša dcéra budu. 4. Neplaču já o to, ţe pujdeš ode mňa, ale to mé srdce trápí, jak se tobě povede. 5. jak by sa mně vedlo – dobře, má mamičko, to jsem sobě oblíbila, co jsem sama ráda měla, co ţádalo srdéčko. 6. S tebú sa já lúčím, sestřičko, bratříčku, ale za to já vás prosím neopusťte rodičů! 7. S tebe sa já lúčím, ty svobodný stave, vám já, panny a mládenci, smutně dávám vale. 8. S váma já sa lúčím, vy rodiči stáři, a na kolena padám jakoţto nehodná dcéra: dajte mně poţehnání! 9. Ţehnaj ti Bůh s nebe, mé ditě rozmilé – a vy, páni muikanti, vemte svoje inštrumenty a hrajte nám vesele! V archivu jsem nalezla písně A já bych sa ráda vydávala60 a Dybych já věděla,61 které se obsahem textu váţí k okruhu „svícových“ písní. Jsou vedeny jako svatební a jsou to především písně dívčí.

60

EÚ AVČR, A 1009/ 259, zapsal Jan Poláček v Ratíškovicích 1954, zpíval Jan Vlasák (*1882). Píseň k párovému točivému tanci „vrtěná“. 61 EÚ AVČR, A 1240/29, zapsal Jan Poláček v Ratíškovicích 1954, zpívala Kateřina Kovaříková (*1886).

22

K nim bych přiřadila také píseň Fúká větr po dolině.62 Je to starobylá obřadní píseň, která má dvě verze ţatevní a svatební, kdy ţatevní verze přechází do verze svatební.63 62

EÚ AVČR, A 1020/91, zapsal Josef Kračmer v Ratíškovicích 1906, zpívala Františka Holečková (*1866). Píseň se nachází v monografii Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 604. 63 Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 604.

23

Píseň ţenicha, který se loučí se svobodou a děkuje rodičům za jeho vychování Věrús mně, muziko.64

V Ratíškovicích se na svících se velmi často zpívali a zpívají přejaté písní z jiných regionů či obcí. Nejčastěji je to z regionu Podluţí, kde mohu jmenovat píseň Po dolině tichý větřík povívá 65 nebo píseň od Fanoše Mikuleckého Svitaj, Bože, svitaj, či všeobecně známá píseň Ej od Buchlova větr věje. Zpívaly se písně, které ke svíci patřily, jaké si kdo vzpomněl a hlavně se nesmělo zapomenout na nevěstinu a ţenichovu nejmilejší píseň. 64

EÚ AVČR, A 1020/75, zapsal Josef Kračmer v Ratíškovicích 1906, zpívala Františka Holečková (*1866). Píseň se nachází v monografii Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 655. 65 První datovatelný zápis z pozůstalosti Františka Hřebačky- Mikuleckého: Po dolině tichý větřík povívá, Rukopis, 6. 10. 1939. In: Havlík, M.: Písňová a literární tvorba Františka Hřebačky- Mikuleckého. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 2006, s. 23.

24

Zvyk svíce pochází z doby, kdy se běţně svítilo loučemi a jen o slavnostních událostech, jako je svatba, se pouţívala svíce. Říkalo se, ţe velikostí svíce, se měřila štědrost rodičů ţenicha i nevěsty, neboť předsvatební oslava trvala do chvíle, neţ svíce dohořela. Původní

náplní

svíce

bývala příprava věnců na označení domů a kytiček svatebčanů.66 Jan Krist se při výzkumu v naší obci setkal s tvrzením, ţe se zde svíce nikdy nekonala a začalo se s ní aţ v průběhu 2. světové války a po ní. Tyto informace občanů jsou však nesprávné. Od svíce se začalo upouštět v průběhu 1. světové války a po ní z důvodů ekonomických a úsporných. Za druhé světové války byly zakázány taneční zábavy a kaţdá příleţitost ke scházení mladých a jejich zábavě byla vítána. Tím se začala svíce obnovovat. Po válce zde byl patrný i silný vliv členů Slováckého krúţku.67 S tímto tvrzením jsem se setkala také - například paní Jaroslava Blahová68, která vzpomínala, ţe první svíci v Ratíškovicích měla ona. Svíci jí přišly zazpívat děvčata, bez muziky, a pak šly asi zpívat k ţenichovi, to uţ si nepamatovala. Její svatba se konala dne 17. 5. 1942. V rozhovoru manţelů Tomanových69 zaznělo, ţe v době jejich mládí (ve válečném období) bývala svíce jen u ţenicha. U nevěsty se zavedla aţ později. Jejich svatba se konala 15. 11. 1944. Dělo se tak z důvodu 2. světové války, protoţe v tomto období muselo být na muziku povolení. Jejich svatba se konala v období hodů70, proto jim na svatbě hráli muzikanti od kolotoče. 66

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 692. Tamtéţ, poznámka č. 79. 68 Jaroslava Blahová (rozená Kříţková, 1923 – 2012), bytem 608 Ratíškovice. Záznam učinila Irena Bařinová dne 25. 7. 2006 69 František (*1920) a Marie Tomanovi (rozená Příkaská, 1924 – 2011), bytem č. 111 Ratíškovice. Záznam učinila Veronika Foltýnová dne 17. 11. 2009. 70 Hody - posvícení. V Ratíškovicích se slavily neděli po dušičkách, v posledních 20 – ti letech se slaví druhý či první víkend v říjnu, tedy k datu, který se váţe k vysvěcení ratíškovického kostela. 67

25

Nevěstiny kamarádky, svatební druţičky, se v předvečer svatby od nevěsty dozvěděly, který mládenec jim byl na svatbu přidělen. Mládencům se muselo zase sdělit, pro kterou druţičku měli ráno ve svatební den přijít.

2.3. První svatební den 2.3.1. Ranní přípravy Časně ráno musí starší mládenec se starší druţičkou ozdobit věnci vstup do svatebních domů. Věnce bývaly původně ze smrčí, dnes se pouţívá „asparát“ (asparágus) ozdobený bílými stuţkami, uprostřed bývají zavěšeny tři věnečky z rozmarýnu.71 Ráno přišli do kaţdé pozvané rodiny v obci určení mládenci s opětovným pozváním, pak se vydali pro svou druţičku. Druţička mládence obdarovala voničkou za klobouk a „rúchem“.72 Kdyţ mládenec „rúcho“ převzal, zavázal se k tomu, ţe se bude starat o svou druţičku. Musel dbát na to, aby nestála v koutě, i kdyţ by hostem na svatbě byla jeho „galánka“. „Kdyţ si chtěl mládenec na svatební zábavě zatančit s jiným děvčetem, například se svojí nejmilejší, musel první tanec věnovat své druţičce povinně, pak jí musel najít tanečníka – „zavést ji“ a potom teprve si směl vyhledat jinou tanečnici,“ vypráví Josef Blaha v roce 1950.73 Starší mládenec se vydal do domu křtících a biřmovacích kmotrů, vyřídit jim pozvání na svatbu. To bylo druhé v pořadí a bez něhoţ by si nikdo nedovolil přijít. Hosté se přicházejí nasnídat, kaţdý ke svým příbuzným. Ke snídani dostávali cukroví, bábovky, koláče, nebo také zabijačku. K pití se podával čaj, slivovice nebo víno. Ve 2. polovině 20. století se při ranním pohoštění objevily i pokrmy z masa (např. párky, klobásky, aj.). Po vydatné snídani a před odchodem ţenicha pro nevěstu předstoupil starší druţba před ţenichovy rodiče a poděkoval jim jeho jménem za vychování. Ţenich před rodiče poklekl a ti mu dali své poţehnání – udělali mu kříţek na čelo a políbili ho. Před ţenichovým domem jiţ vyhrávali muzikanti: Čí je to svatbička, čí je to veselí…,74 pak se celý průvod, v čele s ţenichem a starším druţbou, vydal k domu nevěsty. Od 2. poloviny 20. století svatebního druţbu nahrazuje starší mládenec. 71

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 692 V problematice nošení „rúch“ na svatbě jsem se setkala s různými informacemi. „Starší druţka měla dvě „rúcha“: jedno bílé a druhé červené. Do kostela vedla nevěstu pod bílým, z kostela pod červeným „rúchem“ na znamení, ţe v kostele nechala svoji nevinnost.“ Tak se píše ve vzpomínkách paní Dekařové, zaznamenaných M. Bimkovou v roce 1961. Václav Frolec ve své diplomové práci z roku 1958 píše: „Na chudobnějších svatbách bývalo jen jedno „rúcho“ a nesl je starší mládenec v čele svatebního průvodu. Na bohatších svatbách měli „rúcha“ většinou všichni mládenci.“ Manţelé Tomanovi vzpomínali, ţe „rúcha“ se uţívala dlouho před nimi. Později se „rúcha“ vůbec nenosila, ani druţky s mládenci, jejich nošení zcela zaniklo. 73 Bimková, M.: Z vyprávění Joţky Blahy v r. 1950. Rukopis 1961. 74 Nápěv melodie je zapsán podle stejnojmenné písně ze sousední obce Milotice, která je zaznamenána v monografii: Synek, F. – Petrů, J.: Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha 1995, s. 67. Text je zaznamenán dle zpěvu v národopisném filmu „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965. 72

26

2.3.2. U domu nevěsty U domu nevěsty zazněla píseň: Pochválen buď Ježíši, nevěsto hotová jsi.75

Svatební hosté a ţenich se starším mládencem přistoupili ke dveřím. Ţenich zabouchal nebo zaklepal na dveře. Na toto znamení vyšla starší druţka, se dţbánkem v ruce, nazdobeným kytičkou. Ujala se řízení obřadu a přivítala všechny slovy: „Vítám Vás svatební hosté u tohoto domu. Vím, ţe hledáte poklad vzácný, který je tu mezi námi. Máte mezi sebou ţenicha, který si pro tento poklad pospíchá. Vám, mládenci, připíjám přes červenú růţičku, abyste se nestyděli za svou druţičku. Néni to na rok, ani na dva, je to jen na den, na dva, nevěsty a ţenicha svaďba. Milému ţenichovi nevěstu

27

rádi dáme a k oddavkám jich doprovodíme. Vás, svatební hosty, zveme k nám do domu, rodiče nevěsty vás vítajú!“ 76 Jiný text: „Vítáme Vás, vzácní hosti milí, kterak ste sa k temuto domečku přiblíţili. Vím, ţe hledáte poklad, který je v temto domečku samém, uprostřed mládenců a panen. Vy máte mezi sebú ţenicha, který si pro tento poklad pospíchá. My Vám ho chceme dáti a do chrámu Páně doprovoditi. Vám, švarní mládenci, připijám přes červenou růţičku (zvedne víno), abyste se nehaňbili za svoji druţičku. Ten, který jí po chuti nemá, ať se s tím nehonosí, ţe na této svaďbě byt nemosí. Není to na rok ani na dva, je to jen na den, na dva, našeho ţenicha a nevěsty veselá svaďba!“ Pak vesele zajuchá a napije se ze sklenky, potom dá napít („zavdat“) ţenichovi a staršímu mládencovi. Mezitím ostatní druţičky připínají svatebním hostům svatební kytičky z rozmarýnu nebo krušpánku. Ţenichovi připne svatební voničku nevěsta aţ v domě.77 Touto uvítací řečí, s menšími změnami, vítá starší druţička svatební hosty i dnes. Tak nám ukazuje záznam ze svatby manţelů Smaţenkových78: „Vítáme Vás, vzácní hosté milí, kteří jste se k tomuto domu přiblíţili. Vím, co hledáte v tomto domě samém, uprostřed nás mládencú a pannen. Vy máte mezi sebou ţenicha, který si pro tento poklad pospíchá, my mu jej s radostí chceme dáti a do chrámu Páně doprovoditi. Není to na rok, nebo na dva, je to jen na den nebo na dva, naší nevěsty a ţenicha svatba!“.79 2.3.3. Poděkování rodičům za vychování Jedná se o jeden z nejváţnějších obřadních momentů celé svatby, snoubenci prosí za odpuštění a děkují za vychování svým rodičům. V tento váţný moment převládá velmi dojemná atmosféra. Tato chvíle je v naší obci i jejím okolí nazývána „odprášání rodičů“. Ţenich se starším mládencem vešli do domu nevěsty. Původně rodiče ţenicha neopouštěli vůbec svůj dům, starali se, aby bylo vše připraveno, aţ přijdou svatebčané od oddavek. Postupně však začali doprovázet syna do kostela a tak se dostali i do domu nevěsty. Tam se totiţ konalo „odprášání“ nevěsty a ţenicha a poţehnání snoubencům rodiči.80 Starší mládenec poţádal rodiče, aby se posadili. Starší druţka přivedla nevěstu a ţenicha, kteří se postavili před rodiče, a pronesla úvodní řeč: „Kdyţ mě tato nevěsta na svatbu zvala, tak mě prosila, abych Vás rodiče za ni odprosila. Ty můj starší mládenečku, udělej mně malou sluţbičku. 75

Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012. Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 - 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. 77 Tamtéţ; 78 Manţelé Michal a Martina Smaţenkovi, svatba se konala dne 19. 9. 2009. 79 Havlíková. L.: Současná svatba na Hodonínsku na pozadí tradičního obřadu. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 2011. 80 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 693. 76

28

Prostři jim bílé šátky pod kolena, aby jejich vina odpuštěna byla.“

81

Mládenec rozprostřel bílé

kapesníky a nevěsta se ţenichem na ně před rodiče poklekli. Starší druţka pokračovala dál: „Já Vás, mamičko a tatíčku, prosím poprvé, čím Vám táto nevěsta ublíţila, abyste jí odpustili.“ Rodiče většinou odpověděli: „Odpusť jí Pán Bůh.“ „Já Vás rodiče prosím podruhé, čím Vám nevěsta a ţenich ublíţili, abyste jim odpustili a oběma rodičovské poţehnání do manţelství dali.“82 Rodiče udělali ţenichovi a nevěstě na čele kříţek, popřípadě řekli pár slov nebo napomenutí a tím bylo „odprášání“ skončeno. Jiná řeč starší druţky: „Kdyţ mě tato nevěsta na svatbu zvala, tak mě prosila, abych Vás rodiče za ni odprosila. Ty můj starší mládenečku, udělej mně malou sluţbičku. Prostři jim bílé šátky pod kolena, aby jejich vina byla odpuštěna. Maminko a tatínku, Vaše dcera Vám děkuje za vychování, za starání a za všechna milá pohlazení. Prosí Vás, abyste jí odpustili, čím Vás někdy zarmoutila, a do ţivota jí a ţenichovi poţehnání dali.“ Rodiče mohou přidat k poţehnání a kříţku na čelo ještě políbení. Děti jim na oplátku políbí ruce. „Nevěsto a ţenichu, postavte se a slyšte! Končí Vám bezstarostné mládí, nastává nového ţivota zrání. Vám rodiče, děkují za udělené poţehnání, o pomoc a dobrou radu do dalšího ţivota ţádají. Vás všechny svatební hosty zvu k oddavkám, kde budeme svědky jejich vzájemného „Ano“. Tím si lásku a věrnost slíbí a přede všemi potvrdí.“83 Část textu se objevuje i v národopisném filmu „Eště svaďba nebyla“: „Tatíčku a mamičko, dovolte mi slovíčko. Já chci místo dcery Vaší, nad zlato a stříbro draţší, vrúcnú prosbu promluviti, on jí nedá mluvit cit. Toţ můj starší mládenečku, udělej mně malú sluţbičku. Prostří jim bílé šátky pod kolena, aby jim jejich vina byla odpuštěna.“84 Velmi krátkou řeč mi sdělil Jan Kordula85: „Dřív neţ z domu vykročíme, jednu věc si vyprosíme, poklad řeší naše statky, poţehnání otce, matky.“ Poté mládenec poprosil rodiče o poţehnání snoubencům. Bylo velmi časté, ţe svatby se nedoţili oba rodiče. Uvádím proto řeč, která se pronášela k jednomu z rodičů: „Dříve neţ k svatebnímu obřadu odejdeme, pro nevěstu a ţenicha o poţehnání poprosíme. Kdyţ mě tato nevěsta na svatbu zvala, tak mě prosila, abych za ni mamičku odprosila. Ty můj starší mládenečku, udělej mně malou sluţbičku, prostři snoubencům bílé šátky pod kolena, aby jejich vina byla odpuštěna. Vás mamičko, prosím po první, čím Vám tato nevěsta ublíţila, abyste jí odpustila. Prosím Vás podruhé, čím Vám ţenich a nevěsta ublíţili, abyste jim odpustila. Neţ poprosím o poţehnání, chci vám poděkovat za jejich vychování. Těţko se vychovávají mamičce 81

Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 - 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. 82 Tamtéţ. 83 Tamtéţ. 84 Národopisný film „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965.

29

děti bez tatíčka, kdyţ mu roste na hrobě bílá růţička. Proto nevěsta aj ţenich děkují za všechny starosti a trápení, děkují také za všechna milá pohlazení a pokárání, a do dnešního dne vychovávání. Nakonec Vás prosím, abyste jim dala své svaté poţehnání. Kdyţ jsme si poţehnání vyprosili, můţeme k svatebnímu obřadu odejíti.“86 Kdyţ nastala situace nedoţití jednoho nebo obou rodičů, zpívala se při „odprášání“ píseň Smutná noc, tmavá noc87 či druhá varianta Tmavá noc, smutná noc.88

85

Jan Kordula (1948 - dosud), bytem Ratíškovice 188. Záznam učinila Veronika Foltýnová dne 14. 4. 2012. Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 - 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. 87 EÚ AVČR, A 1020/85, zapsal Josef Kračmer v Ratíškovicích 1906, zpívala Františka Holečková (*1866). Píseň se nachází v monografii Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 624 – 625. 88 EÚ AVČR, A 1061/22 (20), zapsal František Dobrovolný, Magnetofonový záznam Československého rozhlasu Brno, 7. 1. 1956, zpívala Kateřina Kovaříková (*1886). 86

30

Všichni se pomalu chystali k odchodu na svatební obřad a druţičky k tomu pějí: „Spánembohem, mamičko, spánembohem, tatíčku, spánembohem, dome můj. Jak mně bude, jak mně bude, Bože můj!“89 2.3.4. Průvod do kostela a zpět Průvod se vydal na svatební obřad do kostela v tomto pořadí: v čele šly děti, pak hudba, mládenci v párech s druţičkami, nevěsta se starším mládencem, ţenich se starší druţkou a ostatní.90 Při cestě do kostela, se v průvodě nezpívalo ani netančilo, hrála jen muzika v pochodovém rytmu. Starší druţička měla cestou do kostela kolem krku zavěšeny dva rozmarýnové věnečky spojené bílou stuhou, které při oddavkách pokládala spolu se starším mládencem na hlavy snoubenců. Cestou z kostela uţ je měla kolem krku nevěsta.91 Dříve se s tímto symbolem dalo setkávat dost často, protoţe věnečky bývaly součástí velkých svatebních fotografií novomanţelů, kam se zasklily na památku.92 Stalo-li se, ţe ţenichovi či nevěstě zemřel některý z rodičů, zavítali po obřadu na hřbitov. U hrobu rodičů se za ně pomodlili a nevěsta poloţila na hrob kytici.93 Pak se odebrali k ostatním svatebčanům, kteří netrpělivě čekali před kostelem. Po mši svaté se ještě museli novomanţelé i se svědky řádně zapsat do matriky na faře, tak jako je tomu i dnes. Po povinnostech je čekali nedočkaví gratulanti, aby jim srdečně popřáli 89

Toman, F.: Veselá je dědina. Praha Vyšehrad 1981, s. 102. Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 693. 91 Tamtéţ, s. 691. 92 Navrátilová, A.: Rodinné obyčeje. In: Jančář, J.: Lidová kultura na Moravě. Stráţnice – Brno 2000, s. 177. 93 „V Ratíškovicích a okolí po oddavkách kladli na hroby rodičů věnce nebo kytice, „aby sa aj mrtví s něma radovali.“ Václavík A.: Výroční obyčeje a lidové písně. Nakladatelství československé akademie věd. Praha 1959, s. 169. 90

31

k sňatku. Po gratulacích se seřadil průvod, ale pořadí se trochu změnilo. V čele šly opět děti, za nimi mládenci, muzikanti, druţičky, ţenich a nevěsta a nakonec ostatní svatebčané. Průvodem se sborově nesla píseň: Čí je to svatbička, čí je to veselí a další jiné pochodové a taneční písně. 2.3.5. „Zatahování“ Svatební průvod byl však přerušen, několik maskovaných („nahastrošených“) ţen zatarasilo cestu mašlí a poţadovali výkupné. Vše patřičně komentovaly: „Ţenichu, ţenichu, vedeš si přespolní nevěstu, vyplať sa, nech pro tebe naše děvčata neplačú.“ nebo další: „Kmucháček křtící, ten sa nedajú zahaňbit, hodili pětku, nevěstě na kolébku“ a jiné: „ Strýc Kordula sú velice hrdý, hodili samé nové, ţenichovi přidali na nové koně.“

Ţenich i svatebčané měli pro tuto příleţitost

nachystané drobné kovové peníze, které házeli jako výkupné do hrníčku. Výše obnosu, který házeli, se řídil podle toho, jakou příbuznost měli k novomanţelům. Kmotři dávali více, zrovna tak ţenich, ostatní podle uváţení. „Zatahování“ platila jen muţská část průvodu. Paní Antošová zapsala, jak říkával její otec: „Mamo, nachystaj drobné, budú zatahovat, toţ nechť mám co házat do taléřka.“ 94 „Zatahování“ nemuseli platit hudebníci ani děti. Dalším zvykem bylo „uchytnutí“ nevěsty. Jedna ţena šla gratulovat a začala u ţenicha, druhá honem nevěstu chytila a odvedla do domu nebo za vrata. Tam si ţenich musel jít nevěstu hledat a vyplatit. Někdy za vraty čekala ţena přestrojená za nevěstu a vnucovala se ţenichovi, se kterým chtěla pokračovat v průvodu. Ozvalo se veselé povolávání od svatebčanů, za “jakú“ rachotinku vyměnil „svoju“ nevěstinku. Výkupné bylo jen pár korun, spíše symbolické. Kaţdá mamička si přála, aby její dcera byla vícekrát „uchytnutá“, tím se nevěstě vzdávala čest, ţe je vzácná. Tetičky hned říkaly: „Víš, jak byla tá vaša Mařka vzácná, v kaţdéj ulici ju někdo uchytl.“95 „Zatahování“ neprováděli svatební hosté, ale běţní obyvatelé obce. Někdy těch zatahujících skupin bylo i více. Zatahovali například mládenci, zejména kdyţ se nevěsta vdávala přes pole, děvčata (naopak ţenich se ţenil jinam), i ţenatí i vdané. Dříve se očekávalo, ţe ţenich zaplatí vědro piva. Místní chasa tak propouštěla nevěstu ze svého středu a ţenich si ji vykoupil pro sebe.96 V Ratíškovicích neexistují doklady o pouţití masek při zatahování. Zatahující skupiny vybrané peníze pouţívaly pro sebe. Proto často zatahující byli z těch nejchudších sociálních vrstev a zatahování pro ně znamenalo vítaný příjem. V současnosti se vybrané peníze věnují do kostela nebo přímo nevěstě.97

94

Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 - 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. 95 Tamtéţ 96 Srov. Navrátilová, A.: Rodinné obyčeje. In: Jančář, J.: Lidová kultura na Moravě. Stráţnice – Brno 2000, s. 178. 97 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 694.

32

2.3.6. U svatebního domu Dnes se nechodí k domu, kde budou novomanţelé bydlet, jak tomu bylo dříve, ale do restaurace ke svatební hostině v místě sňatku i přes pole. Před zamčeným domem zazpívali svatebčané píseň“ Šťastnú cestu jsme dnes měli98. Na dveře pak zatloukl starší mládenec, aby svatebčanům otevřeli. V písni se zpívá: „za nevěstu si zvolili.“ Kdyţ však se šlo do svatebního domu, kde bydlela nevěsta, tak se zpívalo: „za ţenicha si zvolili.“

Dříve zahajoval zpěv svatební druţba písní Otvíraj sa první bráno, otvírajte, tato, mamo,99 kterou opakoval třikrát. Aţ po něm zpívali svatební hosté. Jan Kordula vzpomněl tuto zahajovací píseň Otevřite nebo né,100 kterou uvádí i Aneţka Antošová. 98

Synek, F. – Petrů, J.: Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha 1995, s. 67. Zapsal Jiří Petrů v Miloticích 1986, zpíval Václav Šťastný (nar. 1922). Melodie je v Ratíškovicích totoţná, snad jen rytmus můţe být trochu jiný, ale protoţe se jedná o píseň táhlou, záleţí na osobním písňovém projevu. Píseň jsem si ověřila u pana Jana Korduly (nar. 1948), bytem 188 Ratíškovice. V Ratíškovicích se údajně zpívají jen první dvě sloky. 99 Píseň Otvíraj sa první bráno, otvírajte, tato, mamo je uvedena v: Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 250. Píseň jsem však nalezla jen v monografii Synek, F. – Petrů, J.: Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha 1995, s. 65, kde je zápis ze Svatobořic. Jak a zda jsi tyto písně podobné či shodné nemohu určit. 100 Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 – 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012, zpíval Jan Kordula (nar. 1948), bytem 188 Ratíškovice.

33

Zpravidla je vítaly kuchařky se slovy: „Vítáme vás ze slova boţího do teho domu svatebního.“ Neţ mohli novomanţelé vejít dovnitř, byli podobeni řadě zkoušek. Měli v nich dokázat svou pracovitost, šikovnost, pohotovost, pořádnost, čistotnost. Nevěsta musí zametat, látat a zašívat, ţenich pak štípat dříví apod. Svatebčané sledovali, jak to vše provádějí a nešetřili komentáři. Často se uţívala také figurína dítěte a s odůvodněním, ţe ji zde zanechala cikánka z města, kde ţenich předtím pobýval v učení nebo na vojně. Dítě nutily nevěstě, ale ta to odmítala. Nakonec však stejně musela dítě pochovat, aby ukázala, jak se umí starat o děti.101 Zkrátka záleţelo na nápaditosti a vynalézavosti kuchařek. O veselost a humor však nebylo nouze. Paní Drahomíra Klimešová102 ve svém vyprávění vzpomněla píseň: Tluču, tluču, otevřete103, která také mohla před domem zaznít.

1. Tluču, tluču, otevřete, nechal jsem klouček u děvčete. :/ 2. Děvče spalo, já taky spal, někdo mně kllbúček z hlavěnky vzal. :/ 3. Nevzal, nevzal, (nechal, nechal), můj stárečku, visí tam v komůrce na hřebíčku. :/ 4. Já jsem ho tam pověsila, abych se s klubúčkem potěšila. :/ Před domem se tančil tanec „Slovenská“ z Ratíškovic104, buď v půlkruhu, nebo i v zástupu, kdy všichni tanečníci byli obrácení čelem k muzikantům. Jejich umístění řídil svatební druţba podle 101

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s.694. Drahomíra Klimešová (rozená Černohlávková, 1915 – dosud), bytem 21 Ratíškovice. Záznam učinila Irena Bařinová dne 26. 5. 2009. 103 Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012. 104 Slovenská = V Ratíškovicích se místo názvu Slovenská objevuje téţ název „čapavá“. Tento tanec se netančil jen o svatbách, ale zahajovaly se s ním i taneční zábavy. O fašaňku to byl první tanec po skákání na konopě. 102

34

situace. Tanec Slovenská byl na svatbách tanec zahajovací. Tento tanec je v Ratíškovicích jedinečný tím, ţe se tančil „pod rúchy“ při písni V Ratiškovských dolinách105.

Tento tanec je párový, kdy jednotlivé páry tvoří půlkruh anebo zástup. Druţka a mládenec stojí vedle sebe, dívka po pravé straně. Na levém rameni má mládenec přehozené „rúcho“, druţka pak drţí v pravé ruce, asi ve výši ramen, volný horní cíp „rúcha“. Vnitřní ruce mají za zády navzájem překříţené. Tento postoj je při tanci i zpěvu stejný. Při zpěvu mají oba vnější nohu vykročenou vpřed a pohupují se v kolenou. Následuje otáčení dvojic střídavě vlevo a vpravo na místě klidnou chůzí s podřepem na výkročné noze.106 Popis se vztahuje ke způsobu tance, který se tančil na svatbách. Při jiných příleţitostech se tančil a tančí bez „ rúcha“, tím pár vytváří jiný postoj drţení a tance. Na dnešních svatbách probíhá vítání téměř ve stejné podobě. Někdy se stává, ţe známí či kamarádi ušijí scénku novomanţelům přímo na mí\ru. Se vstupem do domu byl spojen moment předání darů rodičům. Rodiče je přivítali a děti předaly dar v podobě koláče, později dort a víno. Nevěsta téţ prosila o přijetí: „Mamičko milá, přijmite mňa za céru a mějte mňa rádi jak vašého syna.“107 2.3.7. Svatební hostina Před samotným obědem se svatební hosté rozcházeli do svých domovů, aby poklidili domácí zvířectvo, a aby se převlékli do obyčejnějšího kroje, kromě druţiček. Slavnostní kroj si ponechali 105

Kompletní popis tance je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 55 - 57. 106 Tamtéţ. 107 Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 250.

35

k večeři a na večerní zábavu. K obědu je přišli opět pozvat mládenci, to bylo třetí zvaní. Pro nejvzácnější hosty, to jsou křtící a biřmovací kmotři, přišli ţenich a nevěsta. Oběd se konal přibliţně ve 13 či 14 hodin. Svatební hostina se konala zvlášť u nevěsty a zvlášť u ţenicha, nebo byla hostina v domě, kde měli novomanţelé začít spolu bydlet. Rozdělenou svatební hostinu měli např. manţelé František a Marie Tomanovi, jedna hostina byla u Příkaských (dům nevěsty) a druhá u Tomanů (dům ţenicha). Menší večerní taneční zábavu měli společnou, ale jen v doškové stodole108, na které jim hrális muzikanti od kolotoče.109 Před obědem nalila kuchařka do misky trochu polévky a nesla ji do světnice. Zakopla o práh a miska se rozbila. Druhá kuchařka, nesoucí přikrytý talířek, zakopla o slámu a rozsypala kosti, určené novomanţelům.110 První kuchařka u toho pronášela řeč: „Různo, chaso, rozstupte se, drúţka na stůl mísu nese, lavky pěkně k stěnám, muţi ke svým ţenám. Neráda dvakrát volám, abych nespadla na cestě k roztomiléj nevěstě.“111 Rozbité střepy měly novomanţelům přinést štěstí a obrané kosti je symbolicky nabádaly k šetrnosti. Okázalost svatební hostiny byla závislá na společenském postavení a na moţnostech rodiny. Novomanţelé na něm zaujímali čestná místa. Seděli v koutě za stolem pod svatými obrázky spolu s křtícími a biřmovacími kmotry. Hostina byla zahájena vţdy společnou modlitbou, jídla nosili na stůl mládenci. Ţenich s nevěstou museli jíst společně z jednoho talíře. Jedla se slepičí nebo hovězí polévka, po ní vařené maso, knedle a smetanová, někdy i křenová omáčka. Jako druhý chod velké koláče, pivo, víno a kořalka. Od přelomu 19. a 20. století se místo koláčů podávalo pečené vepřové maso, knedle a zelí, po druhé světové válce smaţené vepřové řízky a bramborový salát.112 Dnes se často k obědu předkládá vývarová polévka a svíčková omáčka s vepřovým masem a knedlíkem. Není to však pravidlo, kaţdý svatební pár si volí svatební menu dle své chuti a představ. O zábavu při svatební hostině se staral svatební druţba, ale s vtipným říkáním mu pomáhali starší mládenec i starší druţička. Zahajovací modlitba: „Otče náš, jenţ jsi na nebesích, posvěť své jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“ 108

Stodola - v Ratíškovicích i v okolních obcích se uţívá název „mlatevňa“. Její název je odvozen od místa, kde se mlátilo obilí a uchovávala sláma či jiné plodiny. Došková, znamená, ţe stodola byla z došku (svázaný snop slámy či rákosí). 109 Manţelé František a Marie Tomanovi měli svatbu dne 15. 11. 1944. Bylo to v období války, kdy byly všechny taneční zábavy zakázány. Často se však v menším obsazení právě takto neoficiálně svatby slavily. Na svatbě jim hrály muzikanti od kolotoče, protoţe v té době se v Ratíškovicích konaly hody, ty byly později přesunuty na 2. víkend v říjnu. 110 Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 250. 111 Národopisný film „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965. 112 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s.695.

36

113

Dále následovala modlitba: „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; poţehnaná ty mezi ţenami a poţehnaný plod ţivota tvého, Jeţíš. Svatá Maria, Matko Boţí, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“114 Ještě se pronesla modlitba, která se modlila a modlí před jídlem: „Poţehnej, Pane, tyto dary, které máme z tvé štědrosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“ 115 Kdyţ poobědvali svatební hosté, mohli jíst ti, kteří obsluhovali, tedy mládenci. Jejich obsluha zanikla v polovině 20. století. Od té doby obsluhují kuchařky. Oběd končila společná modlitba.116 Ještě na přelomu 19. a 20. století se v závěru svatební hostiny vybíraly peněţité dary nevěstě do nové domácnosti. Vybíralo se na povijan („poviják“), na kolébku. V Ratíškovicích to mělo podobu „házání do koláča“,

117

kdy starší mládenec obcházel svatebčany s talířem či mísou

přikrytou svatebním koláčem, který byl uprostřed vykrojen. Tímto otvorem do něj hosté házeli peníze. Starší druţička vybrané peníze vysypala nevěstě do klína se slovy: „A ty, nevěsto, nastrč klín, nech je do roka dcera nebo syn.“ 118 Svatební koláč, stejně jako svatební strom, darovala nevěstě její kmotřenka. Svatební koláč byl poměrně velký, stromek byl do něj zapíchnut. Někdy to však místo stromu bylo jen několik větví nahoře svázaných. Jinak svatebním stromem bývala jedlička nebo borovička. Strom byl ozdoben pentlemi, ovocem, zvláště jablky a různými figurkami z pečeného těsta nebo perníku. Přírodní stromek byl později nahrazen stromkem umělým. To uţ se na jeho výzdobě uplatňovaly i kupované perníčky a čokoláda.119 Po návratu svatebního průvodu z kostela byl koláč se stromkem, zvaný téţ „výsluţka“, připraven na pokrytém stole před domem nevěsty. Druţba zde za něj poděkoval a mládenci jej pod dohledem starší druţky odnesli do domu.120 Marie Macková – Frolcová píše, ţe podle pamětníků byl poslední rostený strom roku 1876 při svatbě Matěje Antoše z Dubňan. Svatební strom byl podle vypravování stařečka tak vzácný, ţe kterási nevěsta mu dala přednost před jalovicí.121 Pečivo a cukroví ze stromku se na talíři posílalo jménem nevěsty svatebčanům podle jejich 113

Kancionál. Společný zpěvník českých a moravských diecézí. Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství Praha 1993, s. 11. 114 Tamtéţ, s. 12. 115 Tamtéţ, s. 25. 116 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 696 117 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 696 118 Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 251. 119 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 696 120 Tamtéţ. 121 Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 250 – 251.

37

důleţitosti. Rozesílání řídila starší druţka, roznášel starší mládenec.122 Ţenichovi poslala nevěsta perníková srdce, rodičům beránka a ovečky. Za tyto dary byl do talíře poloţen větší finanční obnos, protoţe jiné dary se v té době nedávaly. Jen biřmovací kmotřenka poslala nevěstě parádní čepec. Jinou výsluţku roznášel František Blaha jako starší mládenec při svatbě Petra Macka v roce 1891. Bylo to jablko se zapíchnutou větvičkou rozmarýnu zdobeného červenou stuţkou. Vybrané peníze předala starší druţička opět nevěstě s uţ zmíněným říkáním. Posílání výsluţky bylo někdy součástí pozdního oběda, jindy aţ večeře.123 2.3.8. Doba večeře a před ní Po obědě se svatební hosté odebrali opět domů, aby se připravili na večerní taneční zábavu, která se konala ve svatebním domě. V domě se tančilo všude tam, kde bylo místo, např. ve stodole, na dvoře i kolem hnojiště nebo v prostorech domu. Bimková zapsala vzpomínku paní Dekařové: „Dávno, kdy nebývaly hospody, tančívalo se o svatbě doma uprostřed izby. Stával na prostředku slúp, tančívalo se okolo něho. Muzikanti byli tři: gajdy, husle a basa. Gajdoš s hudcem sedávali na peci, aby nezabrali moc místa, basista stál vedle pece.“ 124 Jan Krist o taneční zábavě napsal: „Koncem 19. století se rozšířil zvyk chodit tancovat do hospody. Záleţelo na počtu svatebních hostů a velikosti sálu. Do hospody se šlo většinou za doprovodu muzikantů. Aţ do svatebního sóla nesměli ti, kdo na taneční zábavu přišli ve všedním kroji, vůbec tancovat, pokud si je vzal někdo ze svatebčanů. Sál patřil jen svatebním hostům. Pak starší mládenec vyhlásil sólo, „svaďba“. Postupně zaváděl partnerky ţenichovi, otcům, kmotrům, sourozencům novomanţelů. Svobodní chlapci a děvčata, kteří nebyli na svatbě, je v tanci postupně zvadali na ţidlích nad hlavu a dávali jim připít. Pořadí zvedání muselo být stejné jako při zavádění do sóla. Za to dostávali od tanečníků víno nebo kořalku. Totéţ nebo peníze pak tito dávali i muzikantům“ 125 K večeři se na svatebním stole objevily tyto pokrmy: polévka, vepřové maso s knedlíkem, chlebem a zelím. Na přání mohlo být podáno i jídlo z obědového menu. Po večeři se rozesílala jiţ zmíněná výsluţka. Večerní hostina bývá zakončena čepením nevěsty. 2.3.9. Čepení nevěsty Čepení nevěsty patřilo k nejdůleţitějším obřadním momentům celé svatby. V tento okamţik přešla nevěsta symbolicky mezi vdané ţeny. Odloţila svůj věneček, který je znakem svobodných 122

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 696 Tamtéţ. 124 Bimková. M.: Z vyprávění o svatbě jak to slýchávala paní Dekařová od své tety, která byla narozená kolem r. 1840 v Ratíškovicích. 1961. Pojmy v nářečí: Izba – světnice, 2. pokoj. Slúp – sloup. Gajdy - moravské dudy, hrál na ně gajdoš. 123

38

dívek, a z rukou své biřmovací kmotřenky a starších ţen přijala slavnostní čepec, který je znakem pro ţeny vdané. Dnešní situaci zhodnocuje Jan Krist: „Dnes uţ se „čepení nevěsty“ koná jen zcela výjimečně, protoţe krojované svatby, na nichţ se provádí, uţ takřka vymizely. Upadá i znalost tohoto významného svatebního obřadu.“126 Před nevěstu, sedící v rohu místnosti za stolem, byla rozprostřena plachta. Velmi často k tomu byla pouţita úvodní plachta (tzv. „úvodnica“).127 V tento obřadní moment ji nikdo jiný kromě vdaných ţen, které čepení prováděly, nesměl vidět. Obřad byl zahájen písní: Sedajte drúžky za stoly128 nebo V ratiškovských dolinách.

Za zpěvu ostatních ţen kmotřenka nevěstě sundala z hlavy její „drúţení“: věneček, červené pentle, ohradu, „kotúlku“, zkrátka celé „drúţení“, jak je popsáno v ranních přípravách. Nevěsta si jej pak vloţila do připravené krabice a později uschovala, třebas pro svoji dcerku. Nevěstě se rozpletly a zase učesaly vlasy. Nejprve se jí na hlavu uvázala „drndula“129a aţ po tom jí kmotřenka vloţila na hlavu svůj svatební dar, „parádní“ čepec. Zpěv pokračoval písní: S pánem Bohem, kamarádky130 či S pánem Bohem, s pánem Bohem,131 která je zapsaná i ve zdobnější variantě.132 125

Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 697 Tamtéţ, s. 699. 127 „Úvodnica“ – plachta, kterou matka dítěte nosila ovinutou kolem těla ke křtu nebo k úvodu. Pouţívala se taky při čepení nevěsty. 128 Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012 podle filmu „Uţ je nevěsta začepená“, Československá televize, Brno 1980. 129 „Drndula“ – obyčejný plátěný čepec pro ţeny a dívky, který se vkládal pod slavnostní čepec či turecký šátek. V sousedních obcích Milotice a Vacenovice je to „drnda“ a ve Svatobořicích –Mistříně „gargula“, coţ se u nás pouţívá jako sváteční čepec pro větší děti. 130 Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 625. 131 EÚ AVČR, A 1061/23, zapsal František Dobrovolný, Magnetofonový záznam Československého rozhlasu Brno, 7. 1. 1956, zpívala Hedvika Voříšková (*1931). Píseň se nachází v monografii Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 626. 132 EÚ AVČR, A 1061/9, zapsal František Dobrovolný, Magnetofonový záznam Československého rozhlasu Brno, 7. 1. 1956, zpívala Terezie Tomanová (*1901). Píseň se nachází v monografii Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a 126

39

Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 626 – 627.

40

Po dokončení začepení se zazpívala píseň: Kopa sena, kopa sena133 a Dones nám, ženichu, skleničku,134 tím přešla teskná nálada do té veselejší.

133

Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012 podle filmu „Uţ je nevěsta začepená“, Československá televize, Brno 1980. 134 Tamtéţ.

41

Ţenich ţenám za „čepení nevěsty“ zaplatil vínem. Její místo za plachtou zaujal muţ, převlečený za ţenu. Ţeny začaly zpívat píseň: Jedú kupci, jedú z Brna.135

Na scéně se objevil zmíněný kupec; jednalo se o muţe převlečeného za ţida. Ţid měl zájem koupit jalovičku, s sebou v pytli nesl staré hrnce, kterými třískal o zem – vyjadřoval tím, ţe má mnoho peněz. S ţenami smlouval o ceně jalovičky. Vyptával se, jaké má kravička nohy, rohy a na všelicos ostatní, aţ nakonec zaplatil poţadovanou cenu. Kupci však kolem krku skočil převlečený muţ a ne poţadovaná dívka. Všichni ostatní se bavili tím, jak byl kupec doběhnut, proto raději utekl. Říkání ţida a ţeny ze scénky: Prodávání falešné nevěsty při čepení. Ţid: „Nakupuju, vykupuju, prodávám. Co máte na prodej? Staré péří, mladú kozu, hus lebo húsera, vydělat dám grajcara.“ Ţena: „Nabízáme mladú, mladú, co dáš, ţide za ňu?“ Ţid odvětí: „Dám vám zlatku, přidám aj pár grajcarú, enom ňa nechte pochytnút nohu.“ Ţena hned reaguje: „Za zlatku nedáme, rači ju doma necháme. Dyţ ešče přihodíš, moţeš si chytnút aj výš.“ Ţid chytne po noze a noha kopne: „Dyť to máte jakési kopavé. A jaké má veménko?“ Ţena na to: „Mladá je ţide, mladá a 135

Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012 podle filmu „Uţ je nevěsta začepená“, Československá televize, Brno 1980.

42

divoká, uţ sa jí po druhéj zuby řeţú. Přidaj ocasného, nech sa dlúho nesmlúváme.“ Ţid: „Já podívat sa chcu na celú, přidám aj na kacabaju.“ Ţena odpoví: „Toţ daj všecky peníze, co máš v měchu, odnést moţeš aj na chrbtu.“136 Po čepení a veselé scénce následovalo sólo pro nevěstu, ve kterém musela předvést všechny „parádní“ čepce, které dostala darem. Především ty od biřmovací a křtící kmotřenky. V rukopisu paní Antošové137 jsem nalezla poznámku o tom, ţe existoval zvyk, kdy se kuchařky snaţily ukrást ţenichovo péro za kloboukem. Ten si jej pak musel vykoupit, např. sladkým likérem.138 2.3.10. Večerní zábava Večerní zábava se často protáhla dlouho do noci. Většinou končila po odchodu novomanţelů, kteří byli za celý den unaveni. Zábava byla protkána tradičními písněmi a tanci našeho regionu, ale i tanci obecně známými jakou jsou polka a valčík. Typickým párovým tancem pro náš region je skočná, dále slovenská, vrtěná a muţský tanec verbuňk. Všeobecně známá píseň Vdávala mamička,139 obsahující svatební téma, se v Ratíškovicích také často hrávala.

2. Udělám se ptáčkem, malým jarabáčkem a poletím k mamulce. :/ /: Sednu na větvičku, proti okénečku na šípkovou růţičku. :/ 3. Nejmladší cérečka u okénka stála a na ptáčka volala. :/ /:Kšo, kšo, malý ptáčku, malý jarabáčku, nepolam tu růţičku.:/ Jako příklad vrtěné uvádím píseň, Oženili sme sa milí braši,140 která obsahuje svatební i 136

Scénka: Svíca a svatba s čepením, z pořadu k 850. výročí Ratíškovic v roce 1991. Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 – 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. 138 Tamtéţ. 139 Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012, zpívala Marie Tomanová (rozená Příkaská, 1924 – 2011), bytem č. 111. 140 EÚ AVČR, A 1061/15(17), zapsal František Dobrovolný, Magnetofonový záznam Československého rozhlasu Brno, 7. 1. 1956, zpívala Terezie Tomanová (*1901). Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012. 137

43

vojenskou tématiku. Tuto píseň jsem nalezla v archivu AV ČR, v zápisu Františka Dobrovolného, kde jsem se v zápisu setkala s kvintolami a triolou. Při bliţším zkoumání jsem přišla k závěru, ţe tento způsob zápisu lépe vystihuje charakter a „skrytý“ rytmus tance neţ jak je tomu u zápisu ve 2/4 taktu. V tomto metru se totiţ většina písní, jak skočných tak i vrtěných, v dnešní době zapisuje. Pro srovnání uvádím zápis dnešní, tak jak ho znám já, i zápis Dobrovolného, který na tento problém narazil také.

Originální zápis Františka Dobrovolného:

44

Párová hra „Ovčácká“141 se v Ratíškovicích hrávala o svatbách, o fašaňku a o hodech. Při hře se pouţila nazdobená hůl, na svatbě se místo hole pouţilo „rúcho“. Chlapci a dívky si podali ruce kříţem zezadu ve výši pasu. V tomto drţení zpívali a tančili. Během zpěvu se páry rozestavěli po obvodu kruhu za sebou. Jeden hoch měl úlohu „ovčáka“ a stál uprostřed kruhu a přes pravé rameno měl hůl či „rúcho“. Muzikanti několikrát zahráli k tanci. Ovčák mezitím chodil v kruhu, po dohrané sloce však udeřil holí o zem a pustil ji („rúcho“ zabodl do země). Pak nastala výměna tanečnic. Ovčák se při tom snaţil chytit k tanci nějakou dívku. Ten, kdo zůstal sám, přebral úlohu ovčáka. Hra se pak opakovala.

Hra, která byla oblíbená nejen v Ratíškovicích, ale v celém našem regionu se jmenuje „Mašina“142. Motiv melodie, připomínající rozjezd vlaku, začínal klarinet, po dvou taktech se k němu přidali ostatní nástroje (cimbál, housle, basa). Po úvodní melodii se zahrál kvapík jedenkrát aţ dvakrát. Aţ kvapík dozněl, zavolalo se jméno stanice, klidně i tam, kde vlak nejezdí, například: „Vacenovicééé! Přestupovát!“ Klarinet předvedl zapískání vlaku a hra začala nanovo. Určil se vedoucí pár, který představoval mašinu, stál tedy vpředu a hlásil stanice. Mohlo se i určit, kam aţ vlak pojede. Při jízdě do kopečka vlak zpomaloval, z kopečka naopak zrychloval, někdy i brzdil. Kdyţ se vyskytla stanice, kde se přestupovalo, měnil se vedoucí pár. Celá hra se tančila v kruhu, ve volném prostranství se jezdilo všelijak. 141

Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 229 -231. 142 Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 241 - 242.

45

„Holúbek“143, způsob a účel této hry popisuje Milada Bimková: „Holúbek se hrává před ukončením taneční zábavy. Účelem této hry je, aby se rozešli jeden po druhém ze sálu. Hoch, po něm děvče a tak postupně se vyřadí z kola všichni. Chlapci se nevrací po přetančení sóla na své místo do kruhu, ale odchází ven, kde počkají na milou dívku, aby ji doprovodili domů. Hoši se pak, aţ zavedou děvčata domů, postupně vrací do hospody a zde společně pokračují s muzikanty ve svých hrách a tancích, bez diváků.“144 Celá hra probíhala takto. Chlapci a dívky si stoupli čelem do kruhu, chytli se za ruce a předzpívali píseň. Jeden hoch stál uprostřed a v ruce drţel šátek. Při zpěvu ostatní chodili volně po kruhu, hoch si zatím vybral děvče. Po zpěvu před něj rozprostřel šátek, na který oba poklekli a políbili se. Pak vstali a zatančili si v kruhu sólo – „třasák“. Ostatní netančili, jen přihlíţeli. 143

Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 237 - 238. 144 Tamtéţ.

46

K zábavě patřily i ţertovné popěvky, tance a hry, jejichţ dokumentaci se v naší obci a okolí věnovala Milada Bimková. Tyto hry se prováděly často pozdě po půlnoci, kdy v hospodě zůstávali mládenci a muzikanti. Oblíbenou hrou chlapců v Ratíškovicích je „Ševcovská“145. „Ševcovská se hrává obyčejně na svatbách. Chlapci zeberú kuchařkám v kuchyni vařejky. Dyţ neprší, hrajú ševcovskú venku na dvoře, a dyţ néni akorát po ruce ţidla, vyzvú nekerého, kerý hru nezná, aby udělal klekačky stoličku. Nechajú ho kleknút tak, aby hlavú a zadkem byl obrátěný k postranním. Ten, u kerého má zadek, tříská ho pořádně po něm, místo ševca po ruce. Kdo je chytrý, klekne si čelem dopředu nebo dozadu.“146 Chlapci si prý mohou i prozpěvovat, avšak nápěv nebyl uveden. Pravděpodobně tedy „pobrukovali“ jen na několika tónech na právě smyšlený popěvek, nebo text pouze říkali: 1. Šiju, šiju botičky, šiju, šiju botičky, natahuju dratvičky, natahuju dratvičky. nebo 1. /: Dál sem si já čiţmy podšit, abych mohl výšej skočit: / „Kohúti sa hádali, hádali, hádali a potom sa poprali, poprali o slépku.“147 Zpívalo se ve stejnojmenné hře. Zúčastnili se jí nejméně čtyři chlapci, větší počet musel být dělitelný čtyřmi. Chlapci tančili v kruhu, levým bokem do středu. Tanec pokračoval tak, ţe bez drţení různě poskakovali a tleskali. Muzikanti jim tanec zrychlovali. 145

Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 123. 146 Tamtéţ; Zapsáno podle Joţky Blahy – Mlynáře v Ratíškovicích v září 1950. 147 Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 131.

47

Hra „Žabská“ se v Ratíškovicích hrála a hraje dodnes. Chlapci předzpívají píseň před muzikanty. Během zpěvu utvoří kruh čelem do středu, dají ruce v bok, dřepnou si. Muzikanti zahrají píseň několikrát, kdyţ chlapci vstanou z dřepu, začne hudba zrychlovat.148

Hra, kterou se často končívala hodová nebo svatební taneční zábava, se nazývá, „Kdo nedělá to, co já“.149 Dva chlapci se tajně domluvili, kdy se tato hra začne. Na znamení jeden uzavře dveře a ten druhý začne zpívat: „Kdo nedělá to, co já, to, co já, platí litr piva!“ Muzikanti pak bez zpěvu opakovaně hráli píseň „Šly panenky silnicí…“. Vedoucí z chlapců si sedl doprostřed místnosti a začal si zouvat holínky, všichni museli opakovat po něm. Poslední platil pivo. Potom následovalo svlečení košile, ten kdo byl první, prchal ven a ostatní jej pak následovali. Venku prováděli různé vylomeniny a naschvály. Pod vedením prvního se vrátili do hospody, i oknem, tam se začali oblékat. To však nebylo vůbec lehké, protoţe jeden z těch dvou, kteří se domlouvali na začátku, zasukoval rukávy, tkaničky od bot. Muzikanti vyhrávali aţ do konce hry, která končila buď společenskou únavou všech zúčastněných, nebo zásahem úřední moci. 148

Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 132. 149 Kompletní popis hry je zaznamenán v monografii: Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 124 - 125.

48

2.4. Druhý svatební den Druhý svatební den byl zahájen snídaní, ke které byly podávány stejné pokrmy jako předchozí den. Ještě na počátku 20. století snídani předcházely netradiční činnosti. Nad ránem prováděli svobodní mládenci menší krádeţe v domech svatebních hostů. Sebrali jim různá hospodářská vybavení (kolo od vozu, pluh, brány, puténku, trakař apod.150) i menší domácí zvířata. Po poledni vyhlásili maskovaní hosté bubnem draţbu, která se konala ve svatebním domě, sem se totiţ všechny získané věci svezly. Aţ na místě kaţdý zjišťoval, co mu bylo odcizeno a musel svou věc vykoupit. Nashromáţděné peníze byly předány novomanţelům. S vykupováním odcizených předmětů je spojen tanec „Holénka“, který je variantou tance „Funty“. „Neţ chlapci majiteli odcizený předmět vydají, zazpívají mu stojíce v půlkruhu a zatančí s ním holénku. Hosta propustí, aţ vyplatí vrácený předmět, tak se holénka opakuje se všemi hosty.“151 Tanec probíhá tak, ţe chlapci stojí v půlkruhu, drţí se zezadu v pase, předzpívají píseň, pak se pustí. Potom poskakují – cifrují a tleskají po holínkách. Dva uchopí jednoho, většinou hosta, kaţdý z jedné strany za řemen, a vyhazují jej 8x vysoko. Pak jej pustí. Všichni začnou opět cifrovat a host spolu s nimi, kdyţ to nedovede, přihlíţí.152 Další činnost popisuje Jan Krist: „Chlapci také ráno obcházeli svatební hosty, aby jim v maskách kovářů „podkúvali zedrané boty“ po muzice nebo prováděli jako holiči holení. Nejen muţů, ale i ţen. Také zde se vybíraly peníze pro novomanţele.“153 Jan Krist také přibliţuje svatební hostinu druhého dne: „K obědu se předkládaly zbytky jídel z prvního svatebního dne. Teprve v průběhu druhé poloviny 20. století se v neděli jedla třeba kuřata nebo smaţené vepřové řízky s bramborovým salátem. Faktem je, ţe druhý svatební den mívala jídla vţdy uţ jen jeden chod.“154 150

Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 253. Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008, s. 117. 152 Tamtéţ. 153 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s.700. 154 Tamtéţ. 151

49

2.4.1. Převáţení peřin Původně se jednalo o převezení celé výbavy ţenicha nebo nevěsty do svého nového bydliště. Tento zvyk se vyvinul do podoby „převáţení peřin“, coţ byla vlastně jediná peřina, nazdobená červenou stuţkou. Na svatbách se tento obyčej objevoval ještě v 2. polovině 20. století. Vození peřin probíhalo na voze taţeném koňmi či krávami, na jehoţ konci vozu bylo připevněno „páté kolo u vozu“, na něm byly připevněny figuríny, představující tanečníky. Kdyţ nebylo povozu, chodily ţeny s peřinou pešky a při tom zpívaly píseň: Vozíme peřiny malované155.156

Jan Krist nám situaci přibliţuje blíţe: „Ţeny byly doprovázeny celým průvodem maškar. Důleţitou roli zde měly masky ţenicha a nevěsty (vţdy převlečeni opačně muţ a ţena), „páté kolo u vozu“ a řada dalších postav. Maškary komunikovaly s přihlíţejícími diváky a v případě potřeby bránily peřiny. Ty se totiţ snaţili ukrást buď přihlíţející, nebo svatebčané z druhé strany. U domu smlouvaly ţeny obou rodin o cenu peřiny. Snaţily se toho vyuţít k jejímu uloupení, aby tak získali výkupné. Smluvní cena, za kterou ji nakonec prodaly druhé straně, bývala pouze symbolická, zpravidla sklenka vína, kořalky apod.“157 Vlastní výbava se převáţela aţ po svatbě. Podle mínění obyvatel měla být nevěsta „vyšacená“ na 10 roků. K výbavě patřilo šest „rubáčů“, šest kusů rukávců, šest prostěradel, šest ručníků, šest „travnic“ a ubrusů na „nošky“. Většinou dostala i truhlu a postel, za první republiky i „kostn“ (komoda), prádelník se čtyřmi přihrádkami. Ţenich měl mít peřinu, patery třaslavice a košile z konopí.158 Následující neděli po svatbě se konávaly tzv. „popravky“, kdy se nejbliţší rodina sešla na „přátelský oběd“.159 155

Zapsala Veronika Foltýnová v Ratíškovicích 2012, zpívaly Marie Tomanová (rozená Příkaská, 1924 – 2011), bytem č. 111 a Jaroslava Blahová (rozená Kříţková, 1923 – 2012), bytem 608 Ratíškovice. 156 Srov. Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 700; Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 253. 157 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s.701. 158 Frolcová Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990, s. 253. 159 Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s.701.

50

2.4.2. Instrumentální hudba František Bartoš160 charakterizuje instrumentální hudbu na Slovácku v 19. století takto: „Hanák při basi, cigáň při grmli a Slovák při gajdách.“ Muzika byla často ve sloţení: gajdy, dvoje housle. Gajdoši hrávali hodně na svatbách, ale i na hodech nebo o fašaňku (masopust). Během poloviny 19. století vystřídal gajdy malý cimbál. V 19. století byli cimbalisté téměř v kaţdé druhé obci, někdy i více současně. Tím začaly vznikat cimbálové muziky ve sloţení dvoje housle, basa, malý cimbál. V 19. století ještě někdy basu nahradil ozembuch.161 V Ratíškovicích však byla situace jiná. Nejstarší zaznamenanou instrumentální sestavou, která v Ratíškovicích hrávala, byla muzika „gajdošská“ – gajdoš, houslista, basista. Tuto sestavu později vystřídala kapela „hudecká“ – housle, viola, basa, klarinet. Od poloviny 19. století postupně vznikaly kapely dechové. Z nich nejstarší zaznamenaná se sešla pod vedením Františka Jursy v roce 1853. Od 60. let 19. století hrávaly kapely smíšené, tzv. „štrajch“. Obsazení bylo velmi pestré: smyčcové nástroje, dechové dřevěné – flétna, klarinet, ţesťové nástroje – trubky, lesní rohy, pozoun, a buben.162 Sloţení kapel bylo proměnlivé, muzikanti se mezi sebou střídali a navzájem si vypomáhali. Týkalo se to především kapel štrajchových a dechových i hudeckých. Sloţení muzikantů nebylo jen z místních muzikantů, ale i ze sousedních obcí, proto zde uvádím vzpomínku Josefa Měchury z Vacenovic (narozen 1885): „Kdyţ byla svatba, byla muzika obyčejně v hospodě. Točili se při ní i staří lidé. Muzikantů bylo málo, přibírali se proto z okolních vesnic. Stávalo se, ţe kdo chtěl mět svatbu s muzikú, musel ji i o měsíc odloţit, pro nedostatek muzikantů.“163

2.5. Zajímavosti o tradiční slovácké svatbě v Ratíškovicích V roce 1946 byl v Ratíškovicích oficiálně zaloţen Slovácký krúţek, ve stejném roce se zúčastnila skupinka lidí z Ratíškovic I. celostátních národopisných slavností ve Stráţnici, kde provedla ukázku staré ratíškovské svatby. Na základě tohoto vystoupení pořádal Slovácký krúţek ve dnech 19. a 20. října 1946 slováckou svatbu v Praze, kdy došlo ke skutečnému sňatku v chrámu sv. Víta. „Ţenich byl Jan Toman z č. 307, nevěsta Josefa Dobešová čís. 316, kteří byli církevně oddáni Dr. Šeborem. Svědkem byl primátor hlavního města Prahy Dr. Václav Vacek. Svatební průvod procházející s „rúchama“ z chrámu sv. Víta celou Prahou aţ na Vinohrady uchvátil a 160

Bartoš, F.: Lid a národ. Sebrané rozpravy národopisné a literární. Svazek druhý. Velké Meziříčí 1885, s. 74. Uhlíková, L.: Hudba. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 762. 162 Tamtéţ, s. 763 – 765; Bimková, M.: Lidová hudba a hudebníci v Ratíškovicích. Netištěný rukopis. Archiv obce Ratíškovice. 163 Uhlíková, L.: Hudba. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 766 – 767; Srov. Rygar, F.: Vacenovice. Z duchovního ţivota obce. Vacenovice 2005, s. 93, 99 – 100. 161

51

nadchl všechny praţské občany.“164 Československou televizi Brno zaujal svatební obřadní moment „čepení nevěsty“, tím vznikl popud na vytvoření filmu „Uţ je nevěsta začepená“ v roce 1980. Autorem tohoto scénáře je významný etnolog, rodák z Ratíškovic, Václav Frolec.

Slovácký krúţek se také zaslouţil o rekonstrukci ratíškovické svatby, která se konala v roce 1965. V následujícím roce, tj. 1966, byla svatba místními filmaři zaznamenána v podobě zvukového barevného filmu. Torzo tohoto dokumentu se podařilo zachránit aţ počátkem devadesátých let 20. století.165 Poslední krojová svatba se v Ratíškovicích konala 22. 6. 1974. Ţenich byl Antonín Uhlík a nevěsta Marie Grufíková. Také bych chtěla zmínit svatbu Pavla Zemánka z Ratíškovic, který se loni ţenil v ratíškovickém kroji. Svatba se konala ve Stráţnici 20. 8. 2011, protoţe jeho manţelka Karolína Zemánková, rozená Vičarová, odtud pochází. Nevěsta si oblekla kroj stráţnický. V Ratíškovicích patří v současné době ke zvykům členů souboru Dolina, ţe při svatbě některého z členů se ostatní členové ustrojí za mládence a druţičky s „rúchy“ a zúčastní se obřadu. 164

Stanislav Zemánek (* 1926). Záznam učinila Irena Bařinová dne 11. 8. 2006. Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010, s. 702; Viz. Národopisný film „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965; Srov. SOkA Hodonín, Kronika obce Ratíškovice, s. 736 – 737. 165

52

Závěr Na začátku mé bakalářské práce jsem si kladla za cíl uspořádat průběh svatebního obřadu, včetně slovesných i písňových projevů tak, jak se tradoval u nás v obci. Práce to nebyla jednoduchá, protoţe dnes uţ mnoho lidí, kteří zaţili tradiční slováckou svatbu, neţije. A ti, kteří ţijí, ji znají v jiné podobě, neţ jejich předci. Týká se to především těch, jeţ měli nebo se zúčastnili svatby v první polovině 20. století. Výpovědi dnešních pamětníků mohou být často nepřesné a na informace od mladší generace, se jiţ nelze spolehnout. Důvod je zcela prostý. Tradiční slovácká svatba má svůj vývoj. A proto svatby, které proběhly v první polovině 20. století, jsou jen závěrečnou fází tradičních slováckých svateb v naší obci. V tento moment je důleţitý pohled etnologa. Naštěstí naše obec nedávno prošla procesem výzkumu etnologů, za účelem vydání monografie o obci s názvem Ratíškovice minulostí slovácké obce, ze které jsem i já hojně čerpala. Mohla jsem si tak spolehlivě ověřit získané informace a fakta. Mým přáním je, aby tato práce pomohla občanům z Ratíškovic představit si průběh tradiční slovácké svatby. Snad by podle tohoto textu mohlo dojít i k následné rekonstrukci svatebního obřadu, protoţe v práce obsahuje nejen chronologický průběh, ale i velmi důleţitý slovní a písňový projev. Právě slovní a písňový projev, a jeho notový zápis, jsou v této práci největším přínosem. V takové podobě totiţ nebyl pro danou lokalitu dosud zpracován. Texty, vztahující se k určitým obřadním momentům svatby, často mají i několik variant. I přesto jsem se snaţila uvést tyto varianty všechny. Texty jsou zaznamenány v ratíškovském nářečí, které se u nás dosud uţívá. Obsahující písně jsou nedílnou součástí svatby a jejích obřadů. Dalo by se říci, ţe písně dotvářejí správnou atmosféru daných momentů, z nichţ mnohé by bez doprovodných písní ani nebyly těmi obřadními momenty, jakými jsou. Písně jsem nečerpala jen z literatury, ale i ze zápisů sběratelů lidových písní, které jsou uloţeny v archivu. Další písně jsem získala díky ţijícím informátorům nebo z digitálních nahrávek. Řada těchto písní je zapsána zcela poprvé. K dokonalejší představě tradiční slovácké svatby je nápomocna obrázková příloha, ve které jsou zachyceny důleţité svatební momenty nebo části kroje. V práci někdy rovněţ komparuji dřívější situaci s dobou dnešní. Je potřeba si uvědomit zánik či vznik nového obyčeje či tradice. Ovšem pohled na dnešní svatbu je velmi obtíţný. Je to dáno tím, ţe svatba se dnes koná podle individuální představy daných jedinců. I kdyby se našel někdo, kdo by chtěl mít svatbu v tradičním duchu, nemůţe docílit dokonalé „kopie“. To vše je dáno celkovým vývojem populace a prostředí, ve kterém ţijeme. Tato situace se týká i mé osoby, poněvadţ mi při setkání s respondenty byla často poloţena otázka, zda budu mít také krojovou svatbu. Nejdříve jsem o tom neuvaţovala, ale postupem času se mi začala tato myšlenka zamlouvat. I kdyţ to odporuje mé původní představě svatby na zámku. Nahrává tomu i fakt, ţe jsem díky této 53

práci darem obdrţela černou svatební sukni pro nevěstu. A zcela náhodou objevila starou svatební zástěru, která pravděpodobně patřila mé prababičce. Otázka provedení vlastní tradiční slovácké svatby zůstává tedy otevřena.

54

Použité prameny a literatura Literatura: Bartoš, F.: Lid a národ. Sebrané rozpravy národopisné a literární. Svazek druhý. Velké Meziříčí 1885. Bimková, M.: Lidové tance z kyjovského Dolňácka. Město Kyjov 2008. Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010. Frolec, V.: Hmotná kultura v hornické oblasti dubňanské. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 1958. Frolcová - Macková, M.: Ratíškovice, minulost a přítomnost obce. MNV Ratíškovice 1990. Havlík, M.: Písňová a literární tvorba Františka Hřebačky- Mikuleckého. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 2006. Havlíková. L.: Současná svatba na Hodonínsku na pozadí tradičního obřadu. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy university. Brno 2011. Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998. Krist, J.: Obřady, obyčeje a zvyky. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010. Krist, J.: Zaměstnání a obţiva. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010. Kancionál. Společný zpěvník českých a moravských diecézí. Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství Praha 1993. Navrátilová, A.: Rodinné obyčeje. In: Jančář, J.: Lidová kultura na Moravě. Stráţnice – Brno 2000. Rygar, F.: Vacenovice. Z duchovního ţivota obce. Vacenovice 2005. Svobodová. V.: Ratíškovská „drúţka“. In Historický sborník č. 13. Krajské muzeum v Gottwaldově 1956. Synek, F. – Petrů, J.: Slovácká svatba na kyjovském Dolňácku. Praha 1995. Šimša, M.: Odívání. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010. Toman, F.: Veselá je dědina. Praha Vyšehrad 1981. Uhlíková, L.: Hudba. In: Břečka, J.: Ratíškovice minulostí slovácké obce. Obec Ratíškovice 2010. Václavík A.: Výroční obyčeje a lidové písně. Nakladatelství československé akademie věd. Praha 1959. 55

Prameny nevydané: Aneţka Antošová (rozená Šupálková, zvaná „Matějíčková“, 1929 - 2000), bytem Ratíškovice 794, Netištěný rukopis ze dne 31. 12. 1975. Archiv obce Ratíškovice. Archiv in Etnologický ústav Akademie věd České republiky, brněnské pracoviště, signatura: A 1009 Jan Poláček, A 1020 Josef Kračmer, A 1061 František Dobrovolný, A 1240 Jan Poláček; Z 23 Bimková, M., Seehák, J.: Muziky a muzikanti, Z 24 Bimková, M.: Taneční prostředí, příleţitosti, uspořádání a průběh tanečních zábav. Moravský zemský archiv. Státní okresní archiv Hodonín o fond Vlastivědný materiál okresu Hodonín, sk. B, kart. VI, inv. č. 29, Souhrnný vlastivědný materiál, 1924 – 1928. o fond Obecní úřad Ratíškovice, inv. č. 95, Kronika obce Ratíškovice od r. 1918. Scénka: Svíca a svatba s čepením, z pořadu k 850. výročí Ratíškovic v roce 1991. Soukromý archiv Dana Mokrá. Soukromý archiv Irena a Petr Bařinovi. Soukromý archiv Marie Frolcová- Macková. Soukromý archiv Veronika Foltýnová. Soukromý archiv Ţofie Jánošová.

Záznam na DVD: Národopisný film „Eště svaďba nebyla…“. Filmový krouţek ZK ROH Ratíškovice 1965. Film „Uţ je nevěsta začepená“, Československá televize, Brno 1980.

Elektronické zdroje: www.ratiskovice.com www.rajce.idnes.cz www.rdolina.info

56

Seznam příloh: OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA: 1) Mapa folklórního regionu Kyjovské Dolňácko 2) Novomanţelé František a Marie Tomanovi 3) Soubor Ratíškovská Dolina 4) Svatba Kordulova 5) Svatební smlouva 6) Oblečení nevěsty na první neděli po ohláškách 7) Oblečení nevěsty na druhou neděli po ohláškách 8) Oblečení nevěsty na třetí neděli po ohláškách 9) Kuchařky na svatbě 10) Kuchařka Dobešová při vaření knedlí 11) Míchání těsta na koláčky 12) Výroba koláčků 13) Zdobení vchodu 14) Mládenci s „rúchy“ 15) Mládenec a druţička se svatebním „rúchem“ 16) Svatební „rúcho“ 17) „Drúţení“ pro druţičku 18) Ţenich a nevěsta 19) Druhy nevěstiny svatební zástěry 20) Nevěsta jiţ jako vdaná ţena 21) „Odprášání“ rodičů 22) „Odprášání“ rodičů 23) Krojovaná svatba před kostelem 24) Zatahování 25) „Rúbání uhlí“ 26) Čepení nevěsty 27) Čepení nevěsty 28) Zdobení a vození peřin 29) Slovácká svatba v Praze 30) Dnešní svatby s tradicemi

57

OBRÁZKOVÁ PŘÍLOHA:

1. Mapa folklórního regionu Kyjovska a Ţdánicka.166

166

Hrabalová, O.: Lidové písně z Kyjovska a Ţdánicka. Město Kyjov 1998, s. 1519

58

2. Novomanţelé František a Marie Tomanovi, 15. 11. 1944167

3. Soubor Ratíškovská Dolina při fotografování svatby do knihy Vladimíra Ţidlického 27. 6. 2010 168

167 168

Archiv obce Ratíškovice: fotografie č. TM 111 10. Soukromý archiv Irena Bařinová.

59

4. Svatba Kordulova169

5. Svatební smlouva z 30. 10. 1870 170

169

Archiv obce Ratíškovice: fotografie č. MM 861 16. Soukromý archiv Drahomíra Klimešová.

170

60

6. Nevěsta měla první neděli po ohláškách (3 týdny před svatbou) na poţehnání oblečeno: červená „štofka“171, černý „fěrtúšek“172 a černé rukávce173 s „obojkem“174. A pokaţdé k tomu měla šátek na roţky.175 171

Soukromý archiv Veronika Foltýnová. Soukromý archiv Dana Kovaříková. 173 Soukromý archiv Veronika Foltýnová. 174 Soukromý archiv Dana Kovaříková. 175 Soukromý archiv Veronika Foltýnová. 172

61

7. Nevěsta měla druhou neděli po ohláškách na poţehnání oblečeno: bledá „delinka“, modrý „fěrtúšek“ a bílé rukávce s obojkem.176

8. Nevěsta měla třetí neděli po ohláškách na poţehnání oblečeno: „květovica“177, vyvazovaný „fěrtúšek“178 a „přesrukávy“179 s příslušným „obojkem“180. 176

Soukromý archiv Dana Mokrá. Soukromý archiv Ţofie Jánošová. 178 Tamtéţ. 179 Tamtéţ. 180 Soukromý archiv Dana Mokrá. 177

62

9. Kuchařky na svatbě181

10. Kuchařka Dobešová při vaření knedlí182

181 182

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. FF 16 14. Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. VJ 874 10.

63

11. Míchání těsta na koláčky183

12. Výroba koláčků184

183 184

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. KV 726 066. Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. HF DPS 07.

64

13. Zdobení vchodu185

14. Mládenci s „rúchy“186

185 186

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. KV 471 050. Tamtéţ – fotografie č. KT 408 82.

65

15. Mládenec a druţička se svatebním „rúchem“. 187

16. Svatební „rúcho“.188

17. „Drúţení“ pro druţičku (zleva): červené stuţky, na nich „kotúlka“, červená stuha s flitry, „ohrada“ – věnec s umělým kvítím a uprostřed něj malý věneček s červenou stuhou pošitou flitry.189

187

Soukromý archiv Irena Bařinová. Tamtéţ. 189 Soukromý archiv Veronika Foltýnová. 188

66

18. Ţenich a nevěsta.190

19. Dva druhy nevěstiny svatební zástěry a na fotografii č. 18 je další druh.191 190 191

Soukromý archiv Irena Bařinová. Soukromý archiv Veronika Foltýnová a Dana Mokrá.

67

20. Nevěsta jiţ jako vdaná ţena.192

192

Soukromý archiv Veronika Foltýnová.

68

21. „Odprášání“ rodičů – svatba Nesvadbovi193

22. „Odprášání“ rodičů při fotografování svatby do knihy Vladimíra Ţidlického 27. 6. 2010194

193 194

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. VP 377 13. Soukromý archiv Irena Bařinová.

69

23. Krojová svatba před kostelem při fotografování svatby do knihy Vladimíra Ţidlického 27. 6. 2010195

24. Zatahování196

195 196

Soukromý archiv Irena Bařinová. Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. GM 813 19.

70

25. „Rúbání uhlí“ – jeden z úkolů pro ţenicha před svatebním domem197

26. Čepení nevěsty.198

197 198

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. GR 693 44. Tamtéţ - fotografie č. KV 154 02.

71

27. Čepení nevěsty.199 199

Soukromý archiv Irena Bařinová.

72

28. Zdobení a vození peřin.200

200

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. VF 47 008 a č. KV 154 09.

73

29. Slovácká svatba v Praze.201

30. Dnešní svatby s tradicemi: 1. Pavel a Karolína Zemánkovi202 2. Martina a Michal Smaţenkovi203

201

Archiv obce Ratíškovice – fotografie č. DM 806 13. www.hawel.rajce.idnes.cz. 203 www.rdolina.info. 202

74

Seznam respondentů Dana Mokrá (rozená Kovaříková, 1976 – dosud), bytem Příční 1341 Ratíškovice. Drahomíra Klimešová (rozená Černohlávková, 1915 – dosud), bytem 21 Ratíškovice. František (1920 - dosud) a Marie Tomanovi (rozená Příkaská, 1924 – 2011), bytem č. 111 Ratíškovice. Irena Bařinová (rozená Vacenovská, 1966 – dosud), bytem 425 Ratíškovice. Jaroslava Blahová (rozená Kříţková, 1923 – 2012), bytem 608 Ratíškovice. Jan Kordula (1948 - dosud), bytem Ratíškovice 188. Pavel Zemánek (1981 - dosud), bytem Bačovského 4 Brno. Ţofie Jánošová (rozená Tomanová, 1929 – dosud), bytem Ratíškovice 250.

Resumé Tato bakalářská práce nám přibliţuje průběh tradiční slovácké svatby v obci Ratíškovice. Obsahem práce není jen chronologický přehled jednotlivých obřadních zvyků a momentů, ale jsou zde popsány i věci a situace, které se svatby bezprostředně týkají. Patří sem popis příprav, kroje, jednotlivých postav a způsobu provedení daných obřadních momentů. Velmi důleţitou součástí je slovní projev, zachycen v místním nářečí, a také notový zápis písní, úzce se váţících k tradiční slovácké svatbě.

Resümee Diese Arbeit von

Bakkalaureus bringt uns einen Verlauf der traditionellen Hochzeit in der

Gemeinde Ratíškovice in Slovácko. Der Gehalt ist nicht nur eine chronologische Übersicht über die verschiedenen Bräuche und Zeremonien Momente, aber es gibt auch Dinge und Situationen beschrieben, die direkt mit Hochzeiten zu tun haben. Enthält eine Beschreibung der Vorbereitungen, Kostüme, Charaktere, und jeder Ausführung der feierlichen Momente. Ein sehr wichtiger Teil des Wortes Rede, im lokalen Dialekt erobert, und die Notation von Liedern, mit einem Gewicht von nahe an einer traditionellen Hochzeit in Slovácko.

75