MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Rodinná výchova v kontextu soužití párů z různých zemí. Bakalářská práce
Brno 2013
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Dušan Klapko, Ph.D.
Eliška Ţemlová
Bibliografický záznam ŢEMLOVÁ, Eliška. Rodinná výchova v kontextu soužití párů z různých zemí.: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2013, 61 s., přílohy 14 s., Vedoucí práce Mgr. Dušan Klapko, Ph.D.
Anotace Bakalářská práce „Rodinná výchova v kontextu souţití párů z různých zemí“ pojednává o problematice souţití párů, kde je kaţdý jedinec z jiné země, o společné výchově jejich dítěte a v neposlední řadě o integraci do společnosti. Také se zaměřuje na zjišťování jazykových bariér a kulturních rozdílů. Praktickým přínosem je výzkum, který je zaměřený na oblast zjišťování problémů v souţití párů, v jejich výchově a ţivotě.
Annotation The Bachelor thesis „Family Education in Context of Cohabitation of Couples from Different Countries“ deals with the issues of couples living together where each individual comes from different country, with the joint education of their child and last but not least with the integration into the society. It also focuses on the detection of language barriers and cultural differences. The benefit of the thesis is the research which is focused on area of identifying problems in such couples´ coexistence, in their upbringing and life.
Klíčová slova Cizinci, smíšená manţelství, smíšené páry, děti smíšených manţelství, Češi, Italové, komunikace, jazyková bariéra.
Keywords Straingers, intermarriage, mixedcouples, children of intermarriage, Czechs, Italians, communication, language barrier.
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 20.4.2013
Eliška Ţemlová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Dušanu Klapkovi, Ph.D za cenné rady a podnětné připomínky, které mi při zpracování diplomové práce poskytl. Také děkuji informantům za spolupráci a poskytnuté informace.
Obsah Úvod…………………………………………………………………………….......8 I. Teoretická část…………………………………………..………………...……9 1. Smíšené páry……………………………………………………………………...9 1. 1
Etnická a rasová homogamie……………………...………….……….....9
1. 2
Heterogamie…………………………………………………………….10
1. 3
Manţelství……………………………………………………………....10
1. 4
Děti smíšených párů…………………………………………………….11
1.4.1 Výchova dětí ze smíšených párů……………………………………….12 1.4.2 Integrace dětí ze smíšených párů do školek a škol…………………….13 2. Vybrané faktory interkulturního souţití…………….…………………………….14 2. 1
Gender – obecný přehled………………………………………………14
2. 2
Současná rodina: různorodost a proměnlivost…………………………16
2. 3
Nesezdaná souţití………………………………………………………16
2.3.1 Typy nesezdaného soužití……………………………………………....17 2. 4
Jazyková bariéra………..………………………………………………18
2.4.1 Interkulturní komunikace………………………………...……………..18 2. 5
Sociokulturní odlišnost………………………………………………...20
2.5.1 Sociokulturní odlišnost u dospělých……………………………………21 2.5.2 Sociokulturní odlišnost u dětí……………………………...…………...22 2. 6
Informace poskytované cizincům v ČR………………..………………22
2.6.1 Práva a povinnosti cizinců………………………………………….….22 II. Empirická část………………………………………………………………....25 3. Výzkum………………………………………………………………………….25 3. 1
Cíl výzkumu…………………………………………………………...25
3. 2
Výběr účastníků výzkumu……………………………………………..26
3. 3
Strategie výzkumu……………………………………………………..26
3. 4
Metoda sběru dat………………………………………………………27
3. 5
Analýza dat…………………………………………………………….29
3. 6
IPA…………………………………………………………………….30
3.6.1 Proces analýzy dat…………………………………………………….31 3.6.2 Výsledky IPA rozhovoru s Kristýnou…………………………..……...34 3.6.3 Výsledky IPA rozhovoru s Hankou…………………………………....41 3.6.4 Výsledky IPA rozhovoru s Giovannim………………………………...48 3.6.5 Výběr kolektivních a individuálních témat…………………………....54 Závěr……………………………………………………………………………….55 Resumé…………………………………………………………………………….57 Seznam použité literatury………………………..……………………………….58 Seznam příloh……………………………………………………………………..61 1. Příloha – přepis rozhovoru s prvním respondentem 2. Příloha – přepis rozhovoru s druhým respondentem 3. Příloha – přepis rozhovoru s třetím respondentem
Úvod Cizinců v České republice přibývá. Důvody jsou různé, počínaje studiem na českých univerzitách, pracovními příleţitostmi, či seznámení se s českým partnerem a následné odstěhování se za ním. Díky neustále se zvyšujícímu počtu cizinců (Italů) na území ČR, se zvýšila potřeba informovanosti, sociální integrace a zlepšování vztahů s majoritní společností. Součástí integrace je tedy kaţdodenní začleňování cizinců do naší společnosti, přijetí jejich způsobu ţivota, odstraňování vzniklých bariér či jejich akceptování. Tomu napomáhají i častěji vznikající smíšená partnerství či manţelství, rodinná souţití, multikulturní výchova dětí. Jiţ v začátcích psaní mé bakalářské práce jsem se mohla přesvědčit, ţe toto téma je aktuální a pro veřejnost stále zajímavé. Cílem celé práce je vymezit problémy ve smíšeném manţelském či partnerském souţití, zjistit, co je jejich příčinou a důsledkem, ale také se zaměřit na výchovu dítěte, které v takovémto souţití vyrůstá. Bakalářskou práci jsem rozdělila do dvou částí. První z nich se skládá teoreticky zaměřených kapitol, které nám nastiňují problematiku multikulturního souţití. První kapitola začíná obecným přehledem genderu, můţeme se zde dočíst, jak to bylo s postavením rodiny dříve a jak je to nyní, kdy se u nás začali rozšiřovat smíšené páry a v jakém důsledku to bylo. V teorii jsou rozebraná typy nesezdaného souţití, a jak se tyto typy liší od manţelství, ale také začleňování dětí ze smíšeného manţelství do školek a škol. Také je zde kapitola zaměřená na jazykovou bariéru, sociokulturní odlišnosti, které se liší u dětí, ale i u dospělých a v neposlední řadě na informovanost cizinců na území ČR.
Druhá
část
bakalářské
práce
je
výzkumná.
Zde
jsem
se
pomocí
polostrukturovaných rozhovorů a výpovědí tří respondentů, kteří si okusili smíšené partnerství, pokusila zjistit, jaké jsou hlavní úskalí souţití těchto informantů, jaké pociťují problémy ve svém vztahu, výchově dítěte, ale i ţivotě v hostitelské zemi. Získaná data byla následně rozebrána pomocí Interpretativní fenomenologické analýzy.
8
I. Teoretická část
1. Smíšené páry
1.1 Etnická a rasová homogamie Etnická homogamie byla jiţ dobře prozkoumaná (Moţný, 2006). V závěru bylo poukázáno na individuální volbu jedince. Některé společnosti však smíšené sňatky přímo zakazovali. A nebylo tomu tak pouze v dřívějších dobách, ale takovéto zákony platili aţ do šedesátých let, například v USA. Od let sedmdesátých se počet smíšených sňatků rapidně zvýšil, ale takového počtu jaké vykazují dnes, zajisté nevykazoval. Smíšená manţelství byla typická pro západoevropské země (Francii, Anglii či Holandsko), které byly bývalými koloniemi. „Od počátku sedmdesátých let se k nim přidaly tradičně liberální skandinávské země, takţe Evropa patří ke kulturním oblastem s poměrně velkým podílem etnicky smíšených párů; netolerance k nim se povaţuje za kulturně pokleslé chování“ (Moţný, 2006, str. 133). České země jsou v tomto ohledu brzděny předsudky, které se u nás dokonce tradují. Dle homogamie si lidé hledají partnery sobě podobné, se stejnými zájmy, přibliţně stejné věkové kategorie, stejné víry.
U cizinců jsou ale tyto moţnosti omezené,
převáţně díky jiné kultuře, ţivotu v jiné zemi, kde je jedinec značně omezen. Důleţitá je národnostní otevřenost, tolerance k jinému národu a přijímání společnosti. Jako méně určující sloţka je uváděna jazyková příbuznost a ţivotní styl (Hernová, 1997).
9
1.2 Heterogamie „Partneři si prý mají být natolik podobní, aby si mohli navzájem porozumět, a natolik odlišní, aby se mohli milovat“ (Šmolka, 2005, str. 12). Heterogamní manţelství je opak od manţelství homogamního. V heterogamním manţelství jsou rozdíly zaloţené na věku, vzdělání, postavení, náboţenství či rase. Obvykle je pro jeden vztah typické i více aspektů zároveň. Nutno říci, ţe takoví partneři se těţce seznamují. Jsou natolik odlišní, ţe většinou nevyhledávají stejná místa. K seznámení nedochází tudíţ tolik často, jak u homogamních párů. Rostoucí počet heterogamního manţelství souvisí s rostoucí mobilitou obyvatelstva. Z toho, ţe se mobilita rozšířila aţ v posledních letech vyplívá, ţe heterogamní manţelství uzavírají mladší generace. Zajímavá jsou data ČSÚ z roku 2011, která tento jev jiţ delší dobu sledují. Ty udávají, ţe v posledních letech u nás došlo k poklesu uzavírání smíšeného manţelství. Převaţují sňatky cizinců s Češkami. V roce 2010 jich bylo uzavřeno 2 403. Oproti tomu stojí manţelství cizinek s Čechem, kterých se uskutečnilo 1 707 (ČSÚ, 2011, online).
1.3 Manželství Na uzavření manţelství smíšeného páru má vliv mnoho aspektů. Jedním z nich je i rodina kaţdého účastníka. Pro rodinu je často rozhodující sociální status partnera. Pro vyšší třídu jsou typické zábavy zvyky, které jsou většinou i finančně náročnější. Jedná se většinou o bankety, společenské večírky, dostihy. Děti se věnují sportům jako je tenis, plavání, motoristické sporty. Pro niţší třídu jsou pak typické vesnické akce, tancovačky, diskotéky, děti navštěvují kolektivní krouţky a veřejné prostory (Mareš, 2003). Takto ovlivňované manţelství názory rodiny je označováno jako tradiční výběr. Jako protiklad k tradičnímu výběru stojí výběr moderní. Moderní výběr se vyznačuje tím, ţe se zde jedná pouze o sympatie a náklonnosti dvou jedinců neboli páru. Ti mají při výběru volnost, záleţí pouze na jejich kritériích, lásce, intimitě (Katrňák, 2008). 10
Další sloţkou ovlivňující manţelství je náboţenství, které můţe mít dost limitující charakter při volbě partnera. K uzavření manţelství s cizincem pak dochází dle podmínky stanovené zákonem č. 94/1963 sb. o rodině, tj. svobodném rozhodnutí účastníků konání. Pokud jeden z účastníků neovládá český jazyk, k obřadu je přizván překladatel, tzv. tlumočník.
1.4 Děti smíšených párů Cizinec do hostitelské země přichází jiţ s narozenými dětmi, nebo se mu dítě rodí aţ na českém území, s českým partnerem. Ty pak získávají česká občanství, takţe nelze určit jejich přesný počet. Cizí zem se po příchodu jedince stává jejím útočištěm a místem, kde je odehráván výchovný proces. Děti jsou tedy nepřímo nuceni přijímat tradice, kulturní vzorce, modely chování a normy společnosti. Také jsou rychle zapojovány do procesu učení se jazyka hostitelské země. Výchova dítěte ve smíšeném páru je většinou sloţitější, neţ v páru nesmíšeném. Dítě se pohybuje mezi různými zvyky, mnohdy neví, ke které straně přilnout. V dítěti se odehrává vnitřní boj, který můţe mít za následek, ţe se dítě doma necítí nikde, nepřilne k ţádným tradicím, neosvojí si ani jeden způsob ţivota. Osvojený jazyk mnohdy nenapomáhá k osvojení si příslušné kultury, norem chování, tradic. Děti cizinců jsou však často ovlivňovány kolektivem, kamarády, spoluţáky, coţ jim napomáhá ke snazšímu začlenění se do hostitelského systému a přilnout ke zvykům země. Děti se pomocí ostatních dětí snáze naučí jejich mateřský jazyk, očekávané vystupování (a to nejen ve školním prostředí), otevřou se okolnímu prostředí, moţnostem, ale i celému systému. Pokud kaţdý z rodičů uznává své zvyky, tradice, jazyk, dochází k tvorbě bikulturních a bilingvidních rodin (Hernová, 1997). Dítě partnerů, kde kaţdý jedinec je z jiné země, jsou po celou dobu konfrontovány s myšlenkou, ţe se rodina můţe přestěhovat do rodné země druhého jedince. Tím pro děti vzniká jistá nejistota. Společnost přijímá děti ze smíšených párů zatím spíše negativně. Mohou za to i reklamní agentury, které děti cizinců vyhledávají pro své kampaně, jsou pro ně jednoduše zajímaví. Další aspektem je v dnešní době více se rozšiřující tzv. fiktivní 11
otcovství, kde se jedná o to, ţe matka za finanční obnos do rodného listu dítěte napíše místo biologického otce jméno cizince, který pak automaticky získá pobyt na území dané země. Děti s rozvedenými smíšenými rodiči jsou také často spojováni s únosy do zahraničí. Většinou protiprávně rodič unese své dítě do jeho rodné země. Tímto činem se dopouští několika přestupků, takţe vzniká stíhání a kolotoč právních aktů a vymáhání dítěte zpět k matce. Na takovéto nezákonné přemísťování dítěte, by měla dbát Úmluva o právech dítěte, kterou by se měl kaţdý občan řídit.
1.4.1 Výchova dětí ze smíšených párů Na všechny děti, které pobývají na území ČR déle jak 90dní se vztahuje povinná školní docházka. Tyto děti by měli mít stejná práva jako jejich spoluţáci a to bez ohledu na rasu, náboţenství, jazyk, apod. Informace o vývoji počtů dětí-cizinců v českých mateřských školách můţeme najít ve Statistických ročenkách školství. Pro představu ve školním roce 2009/2010 byl celkový počet dětí v Mateřských školách 314 008, z toho celkem cizinců 3 963, kde cizinci ze států EU dělali 1 040, cizinci z ostatních evropských států 1 389 a cizinci z ostatních států světa 1 534. Ve srovnání s ostatními evropskými státy, je v České republice počet dětí cizinců ve školkách menší. Výchovu dětí cizinců ovlivňuje několik faktorů. Nejčastěji jsou to prostředí, rodina, bilingvismus, sociální faktory, apod. Jedním z nich je i dědičnost. Předpoklady pro výchovu získané od našich předků nám pomáhají formovat osobnost nového jedince. Sociální faktory nutno ještě doplnit o vztahy mezi členy rodiny. Díky nim si dítě osvojuje důleţité informace, které později můţe uplatnit ve vztazích k okolí, vrstevníkům, v budoucnu k partnerům a své rodině. Dalším silným sociálním faktorem je schopnost dítěte srovnávat se s ostatními jedinci, umět se motivovat a schopnosti vyrovnat se s úspěchem a neúspěchem (Říčan, 2008). Výchova, díky které si dítě osvojuje návyky, je nepřímo podmíněná prostředí, ve kterém se odehrává. Příroda, společnost, estetická úprava okolí, pomáhá k dobrému zvládnutí výchovného procesu.
12
Dominantní postavení ve výchově nese však rodina. Proto je nesmírně důleţitá úzká provázanost mezi rodiči a dítětem, dobré vztahy, důvěra, apod.
1.4.2 Integrace dětí ze smíšených párů do školek a škol Pro děti je vstup do školky či školy velkým krokem. Je tedy třeba, připravit jim co nejpřirozenější prostředí, aby změna nebyla tolik markantní. To samé platí i s dětmi cizince. Pokud dítě neumí vůbec česky, je komunikace velmi obtíţná a první dny náročné jak pro dítě, tak pro pedagoga. Můţe docházet i na pocity frustrace. Pedagog je nucen si poradit s vlastní bariérou, utvořit pro dítě příjemné a bezpečné prostředí, zaměřit se na přístup ostatních spoluţáků k novému ţákovi, popřípadě jej zlepšovat a připravit se na moţné vzniklé problémy, které mohou být způsobeny i odlišnými kulturami. Je nutné nenápadně dítě do kolektivu zapojit (Průcha, 2010). V prvních těţkých dnech při socializaci cizího dítěte do třídy, můţe dojít k tzv. tichému období. V tomto období dítě odmítá komunikovat novým jazykem, spíše jen poslouchá a seznamuje se s ním. Na pedagogovi teď leţí tíha komunikace s dítětem. Nesmí na něj tlačit, aby se dítě nezaleklo. Proto se v této fázi navrhuje komunikace přes různé obrázkové kartičky, kreslením, piktogramy a dalšími neverbálními signály. Pokud rodič ovládá řeč, měl by dítěti ze začátku přetlumočit nově vzniklé situace, aby dítě snáze chápalo. Můţe tomu být i naopak. Dítě jazyk umí, rodič ne, takţe je vhodné domlouvat se přes dítě. Dítě si tlumočením osvojuje souvislosti slov a bilingvní stránku. Společným výsledkem rodičů a pedagogů by mělo být osvojení si klíčových kompetencí dítěte a jeho bezstarostné dětství. Nejjednodušší a nejúčinnější komunikačních kompetencí je hra. Díky hře si dítě trénuje mozek, osvojuje i drobnou motoriku, představivost i běţné denní úkony. Aby byly kompetence dobře rozvíjeny je důleţité, aby byla hra řízená, organizovaná pedagogem. Hra na rozvoj komunikace, můţe být pouhé vyprávění či cílený rozhovor, artikulační, rytmické a sluchové cvičení. Další aktivitou, která kromě jazyka rozvíjí i estetickou stránku dítěte, je zpěv a přednes. Na větší slovní zásobu se pak pouţívají
13
říkanky, hádanky, hry se slovy (Šmělová, 2004). Děti sami si pak osvojují komunikaci a různé ţivotní situace ve hře na doktory, obchod, nebo třeba na rodiče. To, jestli se u dítěte vyvíjí řeč dobře, poznáme nejlépe kolem třetího aţ čtvrtého roku. To dítě zvládá nejlépe vyjadřovat své myšlenky s formální přesností. Nastává období tzv. intelektualizace řeči, které trvá aţ do dospělosti. V tomto období se neustále učíme nová slova, jejich významy, souvislosti, zpřesňujeme si gramatiku a rozšiřujeme celkovou slovní zásobu (Klenková, 2006). U dětí cizinců, kteří nejsou v denním kontaktu s rodilým mluvčím, se můţe jazyk vyvíjet s obtíţemi. Prvotní obtíţí můţe být vývojová dysfázie. Jedná se o centrální poruchu řeči, kdy můţe dojít k negativnímu intelektovému vývoji. V předškolním věku je nejčastější porucha dyslalie, kdy se jedná o narušení výslovnosti jedince. Pak je pro děti typická koktavost a breptavost. U koktavosti dochází k nedobrovolnému přerušování řeči, které je narušeno špatnou koordinací mluvních orgánů. Řeč pak působí kostrbatě, neplynule. U breptavosti se pak jedná spíše o špatnou fonetickou plynulost. Dítě není schopno mluvit v jedné rytmické rovině, vyjadřuje se překotně (Klenková, 2006).
2. Vybrané faktory interkulturního soužití
2.1 Gender – obecný přehled „Lidé se definují mnoha různými způsoby – a jedním z těch nejzákladnějších je, kdyţ řeknou „jsem muţ“ nebo „jsem ţena“, kdyţ se vymezují z hlediska pohlaví“ (Renzetti, Curran, 2003, str. 20). Odlišnosti mezi muţem ţenou pak obnášejí určité chování, hraní tzv. genderových rolí. Tyto role nepřímo zastává kaţdý muţ i ţena, od kterých se očekává určité vystupování, forma chování. V dřívějších dobách, byla ţenská 14
role ve většině států Evropy chápána jako domácí. Ţeny zůstávaly v domácnosti a staraly se o děti. Nyní je tomu jiţ jinak, ţeny se dostaly na úroveň muţů. „Prudký nástup ţen do výdělečných zaměstnání, vzestup počtu rozvodů a zvyšující se podíl rodin se ţenou na místě “přednosty domácnosti“ i vzestup ţenského sebevědomí však učinil ztotoţnění statusu muţe se statusem rodiny neudrţitelným“ (Moţný, 2006, str. 96). V jistých zemích však apelují na starší, domáčtější typ. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe to takto funguje u zaostalejších zemí světa. Ale je tomu váţně tak? A bylo takto po celou dobu? Nebylo. V Itálii navázali na moderní způsob a ţeny byly samostatně výdělečně činné. Jedná se tedy spíše o návrat k starším tradicím. Opakované módní návraty se projevují nejen v oblečení, ale prolínají se i do ostatních odvětví. A Itálie je jasným příkladem toho, ţe jde s trendy. Návrat ţen do domácnosti, starání se o potomka a udrţování tzv. tepla domova, je v Itálii chápáno jako nějaká „nálepka luxusu“. Muţ, který dokáţe po finanční stránce dobře zabezpečit rodinu, by nenechal svoji ţenu někde zaměstnanou. Podle mého názoru, se Itálie potýká spíše s opačným problémem. Ten nastává tehdy, vydělává-li ţena více, neţ její muţ. Italové jsou dominantní, charakterní typy, kteří tento jev velmi těţce nesou. Výsledkem je pak ztroskotání takového manţelství. Místní ţeny jsou si toho vědomy, snaţí se proto svým partnerům určitou „nadvládu“ ve vztahu dopřát. Alespoň pocitovou. Jak se tedy můţeme dočíst v knize Ţeny, muţi a společnost, dva dospělí lidé plní úkoly ve specializovaných rolích, tj. roli expresivní a instrumentální. „Instrumentální rodinná role v sobě soustřeďuje vedoucí a rozhodovací pravomoci. Vykonává ji ten z partnerů, který rodinu ekonomicky zajišťuje, tedy tradičně manţel – otec. Matka – manţelka se ujímá expresivní rodinné role, coţ znamená, ţe se stará o domácí práce, o děti a o uspokojení citových potřeb rodinných příslušníků“ (Renzetti, Curran, 2003, str. 214).
15
2.2 Součastná rodina: různorodost a proměnlivost V dnešní době jsou ve vyspělých zemích nejtypičtější rodiny se dvěma ţiviteli nebo jeden rodič – samoţivitel. Proč je to tedyv Itálii jinak (Jandová, 2008)? V Itálii se za rodinu totiţ povaţují i nesezdané páry, kde spolu partneři ţijí „na hromádce“ a vychovávají společné dítě. Takovýchto rodin stále přibývá. V důsledku sňatků byl definován pojem sňatkový trh, coţe je jakási metafora, která říká, ţe v kaţdé společnosti najdeme páry, které potenciálně směřují k manţelství. Do sňatkového trhu však spadají i ti jedinci, kteří zájem o sňatek nemají, či dokonce ti, kteří provozují nesezdané souţití. „Skutečnost, ţe taková souţití přestala být sociálně dehonestovaná (vţdycky byly páry, které ţili „na hromádce“ nebo „ na psí kníţku“, jak se nesezdanému souţití u nás tradičně říkalo), sňatkový trh neruší, jen ho činí méně průzračným. Ve společnosti pořád existuje prostor, ve sterém se setkávají páry a probíhají vyjednávací tanečky“ (Moţný, 2006, str. 118).
2.3 Nesezdaná soužití Nesezdaná souţití se u nás rozšiřují od devadesátých let dvacátého století, kdy klesl počet svateb, nebo se odkládali do vyššího věku, jak to jiţ bylo moderní, ale také kvůli rozvodovosti. Dříve byl nejvyšší počet nesezdaného souţití v západních zemích. Naopak nejniţší výskyt se objevoval v zemích jiţní Evropy. Rozdíly se postupem času eliminovaly. Oproti dřívějšímu způsobu ţivota, kdy u mladého páru byla svatba důleţitým, někdy dokonce nutným krokem ve vztahu, nyní partneři ţijí nesezdaně, soustředí se spíše na kariéru a ve svatbě ţádný podstatný krok nevidí. Tento jev vyplývá i z čím dál tím častější rozvodovosti a problémům u páru. Podle mé zkušenosti, italská společnost souţití na tzv. „psí kníţku“ uznává. Nesmí-li se však jednat o striktně zaloţenou věřící rodinu. Nutno tedy říci, ţe pokud je svatba na pořadu dne, odehrává se v kostele. Menšiny, které uznávají jinou víru, ţe je ta křesťanská, najdeme v Itálii pomálu, coţ je rozdíl oproti ostatním evropským zemím. Starší generace zde své náboţenské zvyky přenesla na mladší více, neţ kde jinde. Mezi 16
páry dochází ke svatbám tedy i z úcty k starším rodinným příslušníkům. Postupem času, kdy dochází ke generační obměně, se ale častěji přechází na nesezdaný způsob ţivota.
2.3.1 Typy nesezdaného soužití Nesezdanému souţití náleţí dva typy, a to alternativa k manţelství a předstupeň manţelství. Alternativa k manţelství se popisuje jako konečná fáze souţití, kdeţto předstupeň manţelství jako přechodná fáze souţití před uzavřením manţelství. V praxi je však obtíţné tyto dva kroky prokázat. (Minaříková, Petrousek, Vodáková, 1996). Ivo Moţný definuje faktické manţelství, které představuje alternativu manţelství především pro lidi ve středním a pokročilém věku, pro rozvedené či ovdovělé. Jedinou formalitou faktického manţelství je, ţe se účastníci přihlásí ke společnému bydlišti. Předstupněm manţelství je snoubenecké souţití, které se v dnešní době vyskytuje hlavně u mladých lidí. Opačným typem souţití můţe být souţití svobodných párů, které na sňatek nedbají. Samostatně stojí souţití rozvedených, kde osoba ţije s novým partnerem v nesezdaném souţití (Moţný, 2006, str. 120 – 126). Ladislav Rabušic, (2008) definoval tyto typy souţití: porozvodové, snoubenecké, dočasné a souţití namísto manţelství. Souţití porozvodové je typem souţití, kde spolu ţijí jiţ dříve rozvedení partneři, kteří nechtějí uzavírat další manţelství. Souţití snoubenecké je souţití, kde pár zamýšlí uzavřít v blízké či vzdálenější době sňatek. Souţití dočasné se vyskytuje u dvou mladých lidí. Toto souţití můţe být také u jedinců, kteří jsou po rozvodu a zatím nepomýšlí na nový sňatek. Z tohoto vztahu můţe vzniknout manţelství. Posledním typem je souţití namísto manţelství. To se vyskytuje u mladých párů, které nechtějí vstoupit do manţelství (Pírková, diplomová práce, 2012). K nesezdanému souţití se partneři uchylují také třeba z ekonomického hlediska, kdy nechtějí vynaloţit náklady na svatbu, řešit předmanţelské smlouvy atd., z hlediska právního, ale také z hlediska třídního, kdy partner náleţí jiné společenské třídě, neţ jeho protějšek.
17
2.4 Jazyková bariéra Jazyková bariéra je jednou z nejmarkantnějších překáţek ve smíšených vztazích. Díky ní ke smíšenému manţelství většinou nedojde. Touha ke společnému souţití je díky jazykovým kritériím sniţována, partnerovi se nedostává určité míry pochopení. Jazykové nároky se v dnešní době neustále zvyšují. Lidé jsou schopni komunikovat v cizím jazyce, ale ne na kaţdodenní úrovni. V zahraničí se domluvíme, známe základní fráze, ale ţivot s partnerem v cizí zemi a cizím jazyce obnáší mnoho dalších potřeb. Bohuţel i jazykové kurzy člověka většinou neposunou do úrovně, aby mohl v jiném jazyce ţít běţný ţivot. Jako čeština, tak i ostatní jazyky mají svůj slang, nářečí. Právě tím mluví místní domorodci a to je také to, co se v jazykových školách většinou nevyučuje. Oproti mluvenému projevu, který ještě není tak těţké si osvojit, stojí projev psaný. Ten způsobuje problémy i slovansky mluvícím zemím, pro které není osvojení si jiného slovanského jazyka takovým problémem. Uvádí se, ţe velmi dobré komunikační úrovně lze dosáhnout po půl roce aţ dvou letech, kdeţto akademické úrovně, při které se pouţívají odporné termíny po pěti aţ sedmi letech. Překonat jazykovou bariéru je tedy dlouholetý proces, na kterém většina vztahů ztroskotá.
2.4.1 Interkulturní komunikace Podle J. Průchy (2010, s. 16) je „interkulturní komunikace (intercultural communication) termín označující procesy interakce a sdělování, probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichţ jsou komunikačními partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboţenských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů.“ Kaţdý komunikant má svůj vlastní styl komunikace, který je podporován tradicemi určité skupiny obyvatelstva. Odlišnosti stylů komunikace poznáme i podle drţení těla, energie, jaká z člověka vyzařuje, tónu hlasu, očního kontaktu, pohybů a celkového vystupování jedince. Příkladem mohou být polibky na tváře, které jsou typické pro jiţní státy. Počet polibků je pak určován místními tradicemi. Pro někoho jsou tyto tradice 18
nezvyklé, ne-li aţ nepříjemné. U takovýchto jedinců můţe docházet k nepochopení, vnitřnímu zmatku, uraţení či vyloţení si situace jinak, neţ byla myšlená. Mnohdy tedy díky neznalosti jiné kultury dochází k trapným momentům. Při komunikaci s cizinci je třeba dávat si pozor, já uţíváme gesta, na jejich význam i na ostatní neverbální projevy. Neznamená to, ţe bychom se museli naučit, jak cizinci vnímají jednotlivá gesta, ale důleţité je být si vědomi moţného nedorozumění a tomu se také snaţit předcházet. Podstatné je uvědomit si, ţe naše kultura, která obsahuje i pravidla komunikace a chování ve společnosti, není jediná, a ţe odlišnost kulturního chování je něco zcela běţného, nezávislého na hodnotách kultur (Šmolka, 2005). Někomu to, ţe si nemohou úplně vše sdělit, vyhovuje. Jedná se spíše o muţe, kteří nemají potřebu své partnerce veškeré dojmy a záţitky sdělovat. Proto jsou také ţeny ty, které se častěji přizpůsobují partnerově jazyku. Pro ţeny jsou tyto situace dost motivující, aby si cizí jazyk osvojily co nejrychleji. Největší problém nastává, kdy spolu pár komunikuje v úplně odlišném jazyce, neţ je jeden z jeho rodných. Většinou je to z toho důvodu, ţe jazyk protějšku neovládá a netouţí do něj být zasvěcen, takţe spolu komunikuje tzv.“ alternativou nejmenšího zla“, angličtinou. Pokud oba účastníci jazyk perfektně ovládají, vztah můţe fungovat bez problémů. Ty nastanou aţ ve chvíli, kdy se do komunikace připojí další osoba (obvykle kamarád či rodinný příslušník). Pokud spolu pár vychovává společné dítě, bývá bilingvální přístup k dítěti spíše výhodou. Mnoho českých rodičů projevují snahu, aby jejich ratolesti uměli plynule více jazykům jiţ od raného dětství. Touţeného výsledku však dosahují velmi obtíţně. Kdeţto u smíšeného páru to jde snáze. Dítě od malička poslouchá obě řeči od rodilého mluvčího. Rodiče se pak většinou na dítě snaţí mluvit oběma jazyky v jedné situaci. Dítě pak díky dané situace snáze pochopí propojitost a význam slov. Na takovýto typ výchovy je nahlíţeno velmi kladně. Lenka Fořtová, ředitelka anglické školky Flowergarden tvrdí: „Jsem přesvědčená, ţe děti se mohou pohybovat ve vícejazyčném prostředí jiţ od narození a při dodrţení několika zásad je to pro ně výhradně přínosné. Moje desetiletá praktická zkušenost mě přesvědčila, ţe děti, které jsou vystavené působení více jazyků, nejenţe nemají problém 19
je rozlišit, ale dokáţí plynule přecházet z jednoho jazyka do druhého (i třetího) podle toho, s kým právě mluví. Navíc, jsou-li v kontaktu s rodilými mluvčími, jejich výslovnost v době, kdy začnou cizí jazyk aktivně pouţívat, je v podstatě na úrovni rodilých mluvčí daného jazyka". Lenka Fořtová také uvádí, ţe u dětí můţe nastat tzv. tiché období. Jedná se o stav, kdy dítě proţívá ostych, je pro něj nesmírně těţké v cizím jazyce komunikovat. Toto období můţe trvat týden, ale i několik měsíců a je velmi důleţité, aby rodiče své děti k mluvení nenutili a nechali je, ať se sami rozhodnou, v jakém jazyce chtějí momentálně komunikovat. Bilingvní děti jsou prý více flexibilní, dokáţou pochopit, ţe jejich jazyk a kultura můţe být odlišná od ostatních, jiným kulturám jsou tedy otevření, lépe chápou cizí umění a tradice, výhodu mají nejen v budoucím zaměstnání (lepší pracovní pozice), ale i v běţném ţivotě. Lepší předpoklady mají také pro učení se dalším jazykům. Učení jazyků oddaluje stárnutí mozku a degeneraci mozkových buněk. Té prý bilingvní děti mají vyšší sebevědomí (Multiglot, 2010, online).
2.5 Sociokulturní odlišnost Odlišný původ s sebou přináší také odlišné zvyky, vzorce chování, tradice, normy, obyčeje a hodnoty. Setkání místního obyvatelstva s kulturně odlišnou skupinou spolu se občas neobejde bez potíţí, často dochází i k tzv. kulturnímu šoku. Většinou platí, ţe čím vzdálenější země tím, tím má vzdálenější kulturu, více odlišné tradice od těch našich a tím větší můţe být i kulturní šok. Kulturní šok je: „Souhrnu pocitů ze ţivota v cizím prostředí, pocitů z neznámých, nečekaných či nepříjemných, nových reakcí či podnětů, s nimiţ se najednou člověk neustále v cizině setkává, někdy říkáme kulturní šok. Šok má u kaţdého různou dobu trvání i míru intenzity, v závislosti na míře daných kulturních rozdílů i individuálních vlastností jedince. Je vyvolán příchodem a delším pobytem v prostředí, které je sloţeno z naprosto nových podnětů (jiná strava, jiné podnebí, jiné zvyky, jiný jazyk, jiné společenské zřízení), ale i faktem, ţe cizinec
20
nemůţe v komunikaci s ostatními vyuţít to, co získal v procesu socializace ve své domácí kultuře“ (Inkluzivní školka, 2012, online). Také rodina jako celek je vnímána v různých kulturách odlišně. Někde se traduje starší pojetí rodiny, tj. rodiny co nejširší. Spadají tam i vzdálenější příbuzní. Jinde uţ jsou jako rodina bráni pouze nejbliţší členové, jedná se tedy většinou o velmi malé uskupení. Jinak je i vnímáno v různých kulturách postavení muţe a ţeny. Nahlíţeno odlišným způsobem můţe být i na školství či trávení volného času. Je tedy pouze na jedinci, jak se s odlišností vyspořádá a do jak míry ji bude respektovat. „Základní premisou kulturního relativismu je vnímání kultur v jejich jedinečnosti, v kontextu, ve kterém vznikaly a fungují, včetně vlastních norem, hodnot a idejí, a bez srovnávání s kulturou naší, která se vyvíjela v kontextu odlišném. Z kulturního relativismu vyplývá důleţitost nahlíţet na jednotlivé kultury jako na rovnocenné. Neexistují kultury vyšší ani niţší, protoţe jednoduše neexistuje měřítko, dle kterého by se dalo srovnávat. Cizincům mohou připadat naše zvyklosti stejně nepochopitelné, nelogické a "hloupé", jako nám ty jejich, a to z prostého důvodu - vyvíjely se v jiném prostředí a odpovídaly na odlišné společenské faktory, ale i například na jiné přírodní podmínky a podnebí“ (Inkluzivní školka, 2012, online). Sociokulturní odlišnost je různá v určitém věku. Rozdělit ji můţeme na sociokulturní odlišnost vyskytující se u dospělých a sociokulturní odlišnosti, jaké se vyskytují u dětí.
2.5.1 Sociokulturní odlišnost u dospělých U dospělého člověka je sociokulturní odlišnost velmi ovlivňovaná tím, jak dlouho ţije na určitém území, jak je starý, v jakém se pohybuje prostředí, jak má rozvinuto vnímání a chápání, jak se vyrovnává s novými situacemi či těţkosti apod. Dospělý člověk je schopen si vybudovat určitý obranný mechanizmus, nebo se nepříjemnému prostředí a situacím jednoduše vyhýbá. Dospělá osoba je také schopna si v cizím prostředí najít příslušné kamarády, další cizince nebo lidi sobě podobné. Můţe si mezi vztahy s osobami vybírat, pokud chce, můţe vyhledávat výzvy, překonávat své osobní hranice. 21
2.5.2 Sociokulturní odlišnost u dětí Sociokulturní odlišnost u dětí se projevuje jinak, neţ u dospělých. Malé děti nemají moţnost si vybrat, s kým se budou stýkat a s kým ne. Nemohou si většinou vybrat zemi pro svůj ţivot, prostředí, kde budou vyrůstat. Děti jsou většinou do cizího prostředí začleněni ze dne na den. Rodiče je dají do školky v příslušném městě a neptají se, jak se tam dítě bude cítit. Hodně přizpůsobivé, temperamentní děti se s takovýmito změnami vypořádají většinou dobře. Problémy nastávají spíše u slabších povah. Dětem nesoulad s novým prostředím způsobuje mnohdy nejrůznější bloky, mohou se dokonce stát obětí šikany. Při návštěvě dětí nejrůznějších zařízení (školky, školy, zájmová centra) je třeba spolupráce rodiny s odbornými pracovníky, zaměstnanci.
2.6 Informace poskytované cizincům v ČR Dostupné informace pro cizince, kteří přichází do hostitelské země, tvoří jednu z dalších bariér. Člověk si toho není tolik vědom, ale přístup k informacím v cizí zemi je srovnáván k jazykové bariéře, která je povaţovaná za jednu z bariér hlavních. Osoba, která vyrostla v určité kultuře si neuvědomuje, ţe je jiţ obklopena jistým informačním rámcem, podle kterého v určitých situacích i jedná. Často si to uvědomí, aţ kdyţ se daný rámec změní.
2.6.1 Práva a povinnosti cizinců Informace o fungování českého státu, práva a povinnosti jedince, by měl kaţdý návštěvník hostitelské země automatiky přijímat a chovat se podle nich. Ne vţdy ale je toto závazné pravidlo dodrţováno. Cizinci mnohdy spoustu informací neznají. České školství se od cizineckého také liší. České děti na nástup do školy připravují rodiče, ale děti cizinců nemá kdo připravit. Nevědomost rodičů, jak české školství funguje, je velká. Proto právě dobrá informovanost o fungování školství by mohla 22
pomoci. „Cizincům v různé míře mohou chybět i základní informace, jejichţ uţitečnost či nezbytnost si řada českých občanů ani nemusí uvědomovat, protoţe je nám prostředí školy důvěrně známé. Nemusí jim být jasné ani zadávání úkolů, práva a povinnosti ţáků a studentů, práva a povinnosti rodičů, apod. Neví si rady např. s výběrem škol v České republice nebo s tím, jak jsou u nás školy uspořádané, jaké existují střední a vysoké školy, jakou mají úroveň, jaká je struktura oboru a organizace studia, prázdniny, atd. Navíc nemusí být informováni o právu na bezplatnou povinnou školní docházku, v jejich původní zemi to můţe být naprosto odlišné“ (Inkluzivní školka, 2012, online). Předání informací mezi sebou, je základním předpokladem pro dobrou orientaci cizinců. Kaţdý rodič přikládá například chystání a přípravě svých ratolestí do školy jiný význam. Neliší se to pouze národnostně, ale také podle vrstev, okruhů, ve kterých se určitá rodina pohybuje. Proto je důleţité propojení rodičů v různých kruzích a výpomoc cizincům. Několik typů, jak pomoci cizincům s jejich informovaností a se začleněním: a) „informační letáky v jazyce příchozích, které jsou v nejčastějších jazykových mutacích, jsou do začátku tím nejzákladnějším informačním balíčkem. Jestliţe mají rodiče i ţáci cizinci informace o organizaci školního roku, povinnostech, pomůckách, druţině atd., můţe to spolupráci mezi školou, rodiči a ţákem cizincem jen zefektivnit“ (Inkluzivní školka, 2012, online). b) mapky vyrobené v jazyce cizince, různé barevné nápisy, popisky. c) tlumočníci, ti jsou nedílnou součástí v začátcích cizinců a mohou být napomocni i učitelům. d) „podpora a patronát spoluţáků, kteří jsou ţákům cizincům průvodci v jejich novém světě, je neodmyslitelná část, patřící ke kultuře a klimatu školy. Spoluţáci si rozdělí nebo jsou jim rozděleny role, které plní vůči nově příchozím a kaţdý zodpovídá za oblast, která je mu přidělena. Ţáci cizinci pak nejsou ve škole sami a mají se vţdy na koho obrátit“ (Inkluzivní školka, 2012, online). e) spolupráce rodičů s majoritou, která poskytne také informace. Rodiče je někdy potřeba k většinové společnosti navést, seznámit je. 23
Malá informovanost jedince můţe být zapříčiněna i tím, ţe se jedinec po příjezdu do hostitelské země upne na minoritní společnost. Tou většinou bývají osoby stejné národnosti, které v zemi pobývají jiţ delší dobu, ale jejich informovanost můţe být minimální. Proto je důleţitá provázanost mezi majoritou a minoritou. Dobrým prostředníkem k navázání takových vztahů mohou být děti, škola, kulturní zařízení.
24
II. Empirická část
3. Výzkum
3.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu mé bakalářské práce je zmapovat nejčastější manţelské či partnerské problémy ve smíšených párech, zjistit, jaké je fungování role otce a matky, kde je kaţdý jedinec z jiné země. V celé práci se zaměřuji na souţití česko-italských párů. Podstatou mé práce je zjistit identitu jedince v rodině, zmapovat tzv. tradiční názory Italů i Čechů v rámci mých respondentů. V rámci svého výzkumu se věnuji internacionálním konfliktům u smíšených párů, snaţím se zjistit nejčastější problémy partnerů, které jsou způsobeny odlišností národností a kultur. Dále poukazuji, jaké mají problémy, které se u mých respondentů vyskytují, dopad na psychický vývoj jedince, na vztah, popřípadě na společné dítěte. Jako výzkumné cíle jsem si stanovila: 1. Zmapovat hlavní partnerské problémy v souţití smíšeného páru. 2. Zmapovat fungování role otce a matky u česko-italských manţelských či partnerských párů. V rámci výzkumu jsem si přichystala několik výzkumných otázek. Kaţdý respondent je ve svém vyprávění osobitý, proto se nedá jasně drţet scénáře. Otázky jsou rámcové, dají se přizpůsobit respondentovu vyprávění.
Hlavní výzkumné otázky: 1. Co povaţují smíšené páry za edukační problémy spojené s výchovou jejich potomka? 25
2. S jakými rodičovskými rolemi se smíšené páry ztotoţňují, resp. je odmítají? 3. Které stereotypy spojené s národnostním podtextem pouţili ve svých výpovědích zkoumané smíšené páry? 4. Mají případné stereotypy s národnostním podtextem odraz i v názorech na výchovu u zkoumaných smíšených párů?
3.2 Výběr účastníků výzkumu Výzkum jsem zaměřila na česko-italské páry převáţně proto, ţe k souţití takto smíšených párů dochází poměrně často. Vzhledem k cíli výzkumu jsou příběhy účastníků zásadní. Proto byli vybráni konkrétní adepti.
Rozhovory byly pořízeny
s třemi informanty. Skupinu informantů tvořili dvě ţeny a jeden muţ. Dvě ţeny, z nichţ jedna ţije v ČR s italským partnerem a druhá v Itálii s taktéţ italským partnerem, znám osobně. S těmito páry jsem v blízkém kontaktu, takţe jsem měla moţnost se s nimi několikrát setkat před samotným zahájením výzkumu, pozorovat jejich souţití, dokonce se pohybovat v jejich italském prostředí. Rozhovory s respondentkami byly prováděny při osobní schůzce a nahrávány. Rozhovor s muţem byl pořízen přes skype. Respondent je Ital, který s Češkou ţil, proběhla svatba, narození dítěte, ale nastaly problémy a pár se rozvedl. S informantem k osobnímu kontaktu došlo, seznámili jsme se, ale kvůli jeho odstěhování se do Itálie, jsme jednali přes jiţ zmíněnou sociální síť.
3.3 Strategie výzkumu Hendl (2008, s. 39) popisuje strategie výzkumu jako obecný metodologický přístup k řešení výzkumné otázky, kde rozlišujeme dvě hlavní kategorie, tj. kvantitativní a kvalitativní. Hendl také vysvětluje metodu IPA, kterou jsem si zvolila pro analýzu dat. Dále s pomocí ostatních autorů popisuje charakteristiky kvalitativního výzkumu. Jako jednu z hlavních charakteristik uvádí, ţe vše je zaloţeno na dlouhodobějším přímém kontaktu s respondentem. Intenzivní kontakt mezi jedinci, či v terénu je zde nepochybně 26
důleţitým. „Tyto situace jsou obvykle banální nebo normální, reflektující kaţdodennost jedinců.“ Kvalitativní metoda tedy vyuţívá rozhovory, pozorování, analýzy, které jsou nejvíce schopny tazateli přiblíţit kaţdodenní ţivot tázajících. Jako hlavní úkol zde můţeme uvést, ţe se jedná o uvedení do obrazu rodiny/páru, objasnit, proč se co děje, proč jeden jedinec v jisté situaci jedná tak, jiný zase onak, co je k jistému jednání vede. Nejedná se zde o zobecnění výsledných vzorků, ale na poukázání jedinečnosti. Důleţitost se tedy klade na to, co pozorovatel nejen vyzkoumal, ale také jak zachytil okolní dění, atmosféru, pocity a zkušenosti jedince.
3.4 Metoda sběru dat Cílem mého výzkumu je nejen zmapovat fungování role otce a matky, ale také zjistit dobré i špatné zkušenosti ze souţití smíšených párů. Je třeba dbát na citlivost tématu, proto jsem zvolila flexibilní metodu sběru dat a vybrala si polostrukturované rozhovory. „Hlavní skupinu metod sběru dat v empirickém výzkumu tvoří naslouchání vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí.“ (Hendl, 2008, s. 164). Rozhovory patří k nejlepším metodám kvalitativního sběru dat, ovšem také mezi náročné metody. To je zejména proto, ţe při rozhovoru je tazatel v přímém kontaktu s tázajícím, takţe během rozhovoru uplatňuje také pozorování. „Bez kvalitního pozorování není moţné provádět kvalitní interview“. (Miovský 2006, s 155-157). Polostrukturovaný rozhovor spočívá v tom, ţe je daný jakýsi scénář, tj. rámcové otázky, ke kterým by bylo dobré se dopracovat, ovšem tazatel můţe otázky v průběhu rozhovoru podle situace měnit, přizpůsobovat, nějakou si přidat, nebo jen měnit jejich pořadí. Původní počet otázek se tedy můţe rapidně zvýšit, ale také sníţit, kdyţ respondent vykládá příběh a palčivou otázku zodpoví v rámci jiné, před samotným dotázáním. K polostrukturovanému rozhovoru můţeme přiloţit i doplňující otázky, které se při provádění analýzy ukazují jako uţitečné. Pomocí nich můţeme lépe pochopit kontext, vţít se do situace. 27
„Vytvoření plánu rozhovoru předem nás nutí myslet explicitně o tom, co si myslíme nebo doufáme, ţe můţe rozhovor pokrýt. Navíc umoţňuje přemýšlet o potíţích, které mohou nastat, například u otázek dotýkajících se citlivých témat a promyslet způsoby, jak takové obtíţe zvládnout“ (Smith a Osborne 2003, 59). Tazatel by měl rozhovorem spíše jen provázet, ne striktně diktovat otázky. Toho jsem se snaţila drţet. Moje rozhovory tedy měly podobnou strukturu: Při setkání s respondentem jsem se nejprve snaţila navodit příjemnou atmosféru, zjistit jak se mu daří apod. Poté jsem ho stručně obeznámila se svým záměrem. Zopakovala mu, proč s ním rozhovor vedu, ţe bude součástí výzkumu k mé bakalářské práci. Neopomněla jsem dodat, ţe se rozhovor bude skládat z několika otázek, ţe jeho odpovědi na otázky budou zcela anonymní, ţe rozhovor bude překódovaný. Vysvětlila jsem mu, ţe rozhovor je nahráván a nahrávky mohou být doloţeny k práci. Ujistila jsem se, ţe ţádný z jiţ zmíněných faktů mu nevadí. Rozhovor s prvním respondentem probíhal tak, ţe se nechával spíše tázat. Další byl spíše volnější, jeho vlastním vyprávěním. Tázání se tedy lišily, ale vţdy jsem se snaţila dospět ke stejnému cíli a zajistit tak pro sebe dostatek uţitečného materiálu. Závěr rozhovoru se nesl v poklidném duchu. Zjistila jsem respondentovi pocity, zeptala se, jestli mu byla nějaká otázka nepříjemná, či naopak se mu nějaká líbila a zdali by mi nechtěl něco doplnit. Poté jsme se buďto rozloučili, nebo pokračovali v osobní konverzaci.
Kaţdý rozhovor jsme nahrávali na diktafon, přičemţ přibliţná délka jednoho rozhovoru byla cca třicet minut. Některý byl kratší, jiný zase delší. Nahrané rozhovory byly poté doslovně přepsány. Na konec kaţdého rozhovoru jsem zařadila reflexi, ve které jsem popsala pocity, které mi přišlo, ţe tázající během rozhovoru zaţíval. Jednalo se o pocity kladné i negativní. Problémy v souţití páru jsou citlivé téma, snaţila jsem se respondentům povídání zpříjemnit. Kdyţ jsem viděla, ţe jsou hodně smutní a nějaká otázka jim dělá problém, navrhla jsem menší pauzu, šli jsme si třeba uvařit kafe, aby se trochu zklidnili.
28
3.5 Analýza dat Ústředním výzkumným cílem metody IPA je pochopit osobní zkušenosti respondentů. A spíše neţ měření četnosti významů se pokusit pochopit obsah a jejich sloţitost. Rozhovory, které jsem doslovně přepsala, se poté jeden po druhém analyzovaly. Průběţně jsem se vracela k nahrávkám. Proces analýzy byl u jednotlivých rozhovorů velmi obdobný (Smith, 2009, s.79–80): „1. analýza proţitkových tvrzení, popisu a porozumění kaţdého z respondentů, řádek po řádku z textového přepisu rozhovoru, 2. rozpoznání vynořujících se vzorů (témat) v tomto proţitkovém materiálu, zdůrazňování konvergencí a divergencí (rozdílů a shod), jedinečných nuancí a společných prvku, 3. otevření dialogu mezi výzkumníkem, daty a výzkumníkovými psychologickými poznatky o tom, co to muţe znamenat pro účastníky, ţe se zabývají takovými věcmi v daném kontextu (v tomto bodě začíná převaţovat interpretativní fáze IPA), 4. rozvinutí struktury, rámce či gestaltu, který ilustruje vztahy mezi tématy, 5. organizace tohoto materiálu do podoby umoţňující, aby se dala vysledovat cesta od úvodních poznámek v přepisu, přes úvodní podoby shluku a rozvoje témat, aţ k finální struktuře témat, 6. sepsání kompletní narace, zdokumentované detailně okomentovanými citacemi surových dat, která provádí čtenáře skrze celý proces interpretace, obvykle po jednotlivých tématech, a případně doprovázené vizuální pomůckou ve formě diagramu či tabulky pro lepší přehlednost, 7. reflexe vjemu, konceptu a procesu, se kterými výzkumník do procesu získání a zpracování dat vstupoval a které se objevovaly v jeho průběhu.“ Toto jsou obecné fáze, které lze operacionalizovat do určitých kroků, které Smith (2009) popisuje a uvádí zejména k tomu, aby slouţily jako praktické návody pro 29
výzkumníka. Tyto fáze si můţe výzkumník různě měnit, modifikovat do své chtěné podoby. Vše ale můţe probíhat pouze za předpokladu, ţe principy metody IPA zůstanou zachované a důleţité fáze zde budou obsaţené. Smith a Osborn (2003) zdůrazňují, ţe IPA je metoda, která má pracovat pro výzkumníka samotného, ne obráceně a je moţné si ji přizpůsobit.
3.6 Interpretativní fenomenologická analýza (IPA) Na analýzu dat jsem pouţila metodu interpretativní fenomenologické analýzy (dále jen IPA). Při pouţití této metody je důleţité, aby vzorek osob, které prezentují své zkušenosti, sytil výzkumný problém a zároveň byla analýza propracována do hloubky. Samotný autor metody IPA, Jonathan Smith (Smith & Osborn, 2003) doporučuje velikost vzorku od dvou do deseti lidí. Já počet svých respondentů zúţila na tři osoby. Věkové rozmezí u mých respondentů se pohybovalo mezi 23–40 lety, jedná se tedy o mladé účastníky. „Interpretativní fenomenologická analýza (IPA) je metoda v nedávné době vyvinutá a s rostoucím úspěchem vyuţívaná jako přístup v kvalitativním bádání.“ (Smith a kol., 2009, s. 1-3). Dříve se jednalo pouze o psychologickou metodu, nyní se však IPA vyuţívá také v lékařských a sociálních vědách. Interpretativní fenomenologická analýza bývá často spojována se jménem Jonathana Smithe, který v roce 1996 vydal esej, ve které se zaměřil na zařazování kvalitativní výzkumné strategie do psychologie. Konkrétně se zaměřil na zkušenostní proţitek osoby. IPA se zaměřuje na lidskou zkušenost. Dává prostor účastníkovi konání na proţívání, pozvolné vyprávění a opětované vţití se do situace. Jedinec je nepřímo nucen se nad svým jednáním zamýšlet. IPA je ovlivněna filosofickými teoriemi, které se vytvářely v minulosti. Čerpá z fenomenologie, hermeneutiky a idiografie. (Smith a kol., 2009, s. 11). „Koncem 19. století byly fenomenologie a hermeneutika povaţovány za alternativy ke kvantitativním metodám a později se z nich v sociálních vědách vyvinuly speciální výzkumné metody.“ (Hendl, 2008, s. 70). 30
3.6.1 Proces analýzy dat Své tři získané rozhovory jsem nejprve přepsala. Poté jsem je postupně začala analyzovat. Při analýze dat jsem si vybrala publikaci od Jonathana Smithe (2009, s. 82100), ve které jsou rady, jak správně analyzovat. Definuje šest kroků, ve kterých bychom měli docílit touţených výsledků. Krok 1.: Nahraný rozhovor jsem si opakovaně pouštěla a snaţila se vcítit do respondentových pocitů. Při poslechu jsem si poznámky psala bokem na zvláštní papír. Vícekrát jsem si také pročítala přepsaný rozhovor, hledala souvislosti mezi odpověďmi, Zapisovala změny nálad, které šly z nahrávky vycítit. Krok 2.: K dalšímu čtení jsem si vzala papír se svými poznámkami. Barevným fixem jsem si v přepsaném textu podtrhávala pro mě důleţité informace, které tvořili záchytné body v celém rozhovoru. Smith (2009, s. 83) ve svém textu uvádí, ţe nejsou ţádná pravidla pro to, jaké informace bychom si měli značit, barevně zdůrazňovat. Vše záleţí na naší individualitě. Přirozeně jsou to ale poznámky popisné, poznámky o jazyku respondenta, uţití metafor v textu, zdůrazňování slov, tón hlasu, kontext myšlenek, zaměření se na podobnosti, označování myšlenek v minulém čase, vzpomínání, apod. Tyto poznámky jsem se během opakovaného čtení textu snaţila najít a podtrhat si je. Barevně jsem si rozlišovala potřebné informace. Krok 3.: Vytvořené poznámky jsem se snaţila zkompletovat. Pokusila jsem se hlavní body textu spojit do nového celku a svépomocí vytvořit text nový, přepsaný. Snaţila jsem se v něm zachytit respondentovo cítění jeho ţité situace, coţ bylo dost náročné. Výsledkem se tedy staly mnou přepsané a přeformulované respondentovi pocity a myšlenky. Krok 4.: Hledání souvislostí mezi tématy, zhotovení si tabulky. Pojmenování si propojených jevů. Snaţila jsem se sepsat si vzniklé situace a ty následně pojmenovat a zařadit do nadřazených témat. V praxi to pak vypadalo tak, ţe jsem měla na levé straně papíru spoustu výroků, postřehů, myšlenek, které jsem musela zesumírovat, protřídit. Přepsané myšlenky jsem si rozřadila do odstavců, ke kterým jsem pak na pravou stradu
31
napsala nadřazený pojem, definici. Tato část přepisu pro mě byla celkem náročná, nebyla jsem schopna odhadnout pojem, který by nejlépe situace vystihoval. Krok 5.: Kdyţ jsem dokončila jeden případ, následovala pauza a aţ poté jsem se vrhla na případ další. Smith zdůrazňuje, ţe kaţdý případ musí mít individuální přístup, výzkumník musí jeden nejprve uzavřít a aţ poté se vrhnout na další případ. Jedná se zde o to, ţe by mělo dojít k novému sledu myšlenek, nové zainteresovanosti do případu. Prolínání myšlenek ze všech rozhovorů by mohlo vést k nezdárnému konci výzkumu. Snaţila jsem se tedy zaměřit na kaţdý rozhovor zvlášť a v této fázi nehledat souvislosti mezi nimi. Krok 6.: Finálním krokem poté je zamyslet se komplexně nad všemi případy a hledání společných znaků. Tento krok je moţné podniknout a poté, co si analyzujeme kaţdý případ zvlášť. Po projití všech rozhovorů jsem se tedy pustila do této fáze. Zjistila jsem, ţe jednotlivé rozhovory mají velmi podobný obsah, problémy v souţití párů se většinou shodují. Smith (2009, s. 101) radí pokládat si následující otázky: „Jaké je propojení napříč případy? Jak téma jednoho případu pomáhá osvětlit druhý případ? Která témata jsou nejpřesvědčivější?“ Snaţila jsem se na tyto otázky zaměřit, výsledky jsem si sepsala na čistý papír a hledala další souvislosti. IPA umoţňuje nahlíţet na kaţdý případ zvlášť, vidět jeho individualitu, ale také následné prolínání se případů. Velký prostor je zde nabídnut výzkumníkovi, který se dle své kreativity můţe sám angaţovat do případu.
32
SYROVÁ DATA PŘEPISU
ÚVODNÍ POZNÁMKY
V roce 2007, zdruba po dvou letech souţití, se nám narodil syn a pak aţ v
Narození syna=>kvůli tomu naplánování svatby
roce 2009 jsme se vzali tady v Itálii. Kvůli synovi. Nějak jsme se svatbou
Svatba v Itálii=>kvůli italské národnosti syna
nespěchali, nebylo to pro nás důleţité, ale po narození syna jsem zjistila tvrdou realitu, která je v Itálii. Jelikoţ syn má
První národnost italská, aţ po tom česká
první národnost italskou, narodil tam, ale pak má i českou. V Itálii o všem co se
O dítěti rozhodoval manţel, italské zákony neumoţňují velká práva cizinkám (je to možné?).
dělo okolo dítěte, nechali rozhodovat mého manţela, v té době vlastně ještě přítele a jelikoţ on byl Ital a já cizinka, i kdyţ jsem byla matkou dítěte, neměla jsem moc práv. Takţe to mě přimělo ke
(Svatba pouze kvůli dítěti a právům ženy jako matky?)
svatbě. Představa, ţe kdyby se nám s manţelem něco stalo, syna by nedostala v té době do opatrovnictví moje matka, ale musel by zůstat podle italských zákonů
Syn by podle zákonů musel zůstat v Itálii.
v Itálii, to pro mě byla hrozná představa. Hlavě asi proto, ţe v té době jsem tam ještě nikoho neznala a aby dostal mého syna někdo cizí? Nepředstavitelné!!!
To spíš já mám s komunikací problémy. Italsky umím celkem obstojně, ale někdy mám problém vyjádřit se tak, jak bych chtěla. Špatně chápu významy slov a manžel mi to těžko vysvětluje. V češtině jsem bohužel také pár výrazů už zapomněla. Nebo né, že bych je úplně zapomněla, ale spíš Pozn.: Jiný typ písma mi vyskakují slova= rozhovor italská.s jiným respondentem
33
Komunikační problémy=>jazyková bariéra; nechápavost významů slov
3.6.2 Výsledky IPA rozhovoru s Kristýnou Rozhovor s Kristýnou trval zhruba hodinu. Prvotní seznámení proběhlo po internetu přes skype, první schůzku jsme měli v Brně, v příjemném prostředí kavárny. Takový typ výzkumného šetření jsem realizovala poprvé, z čehoţ mohou vyplývat některé nedostatky, které se mohou objevit ve výzkumném postupu. Při analýze dat jsem dávala velký pozor, aby se ve výsledném textu neprojevovala moje zainteresovanost. IPA se snaţí prozkoumat účastníkovu zkušenost, ale připouští, ţe do textu určitým způsobem zasahuje i sám výzkumník se svojí zkušeností. Ta ale nesmí převládat. Na kaţdém účastníkovi výzkumu byl zajímavý jeho komplexní příběh, nejen úryvky se vztahovými problémy.
Aktuální stav: Kristýna ţije s italským partnerem jiţ sedm let. Čtyři roky jsou manţelé. Mají spolu pětiletého syna, kterého vychovávají v Itálii, kde spolu bydlí v bytě. Kristýna mluví italsky a pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Jejich syn navštěvuje italskou školku.
34
POZNÁMKY
SYROVÁ DATA PŘEPISU
KONTEXTUALIZACE
Po roční známosti, kdy jsem - po roce vztahu
Kristýna neměla práci, její
končila jako au-pair u rodiny
přítel
a chodili jsme spolu. A nějak vyplynulo ze situace, že já
- ţádná velká domluva, vyplynutí ze situace
zůstanu v Itálii. Bylo to asi - pravděpodobně kvůli hlavně proto, že manžel má manţelově prácí už dlouho dobu práci v Itálii a já neměla nikdy touhu vrátit se do Česka. Přišlo
- netouţila po návratu do
ano,
netrvala
na
ţivotě v Česku, tak zůstala v Itálii. Nadřazené vlivy Začátek žití v Itálii
ČR
nám nějak automatické, že já - touha po dobrodruţství teda zůstanu tam. Itálie je tak nějak
svým
Vyplynulo ze situace, ţe
způsobem
zůstane,
kouzelná a pro mě to bylo v té
době
přišlo
jí
to
automatické; ţádná debata
malinko
o jevu.
dobrodružství, které jsem v té
Podřazené vlivy
době vyhledávala.
Přehled hlavních témat z rozhovoru s Kristýnou: Hlavní téma rozhovoru s Kristýnou vzniklo tak, ţe jsem se snaţila podobné otázky shlukovat k sobě, vytvořit vţdy takový komplex, který bude obsahovat další podotázky. Hlavní témata jsou čtyři. Ty také tvoří jakési pomyslné nadřazené celky, které mám seřazené chronologicky, jinak by komplexně nedávaly smysl. Jsou to jakési hlavní mezníky v Kristýnině ţivotě po odjezdu do Itálie. Niţší podotázky pak podrobněji vysvětlí, jak se s prostředím seznamovala, vyrovnávala, jaké byli její pocity apod.
35
1. Odjezd do Itálie a) Seznámení s partnerem b) Jazyková bariéra c) Seznámení s rodiči 2. Společné souţití a) Výběr země na společný ţivot b) Sestěhování se c) Práce, kamarádi 3. Narození syna a) Plánování svatby b) Učení dítěte více jazykům c) Mezinárodní výchova d) Vztah a komunikace dítěte s prarodiči 4. Harmonie => přizpůsobování se a) Strava b) Domácnost c) Výchova
d) Volný čas
Popis tématu: Odjezd do Itálie a) Seznámení s manželem Kristýna o sobě říká, ţe nikdy nebyla typ, co by seděl doma. Měla chuť cestovat. Po pobytu v Londýně chtěl jet do Francie, ale „moje kamarádka mě přemluvila, ať s ní jedu na rok do Itálie.“ V zahraničí jiţ dříve zajímavé muţe potkala, ale aţ v Itálii, kde byla tou dobou zhruba měsíc, poznala svého budoucího přítele, později i manţela. „Bylo to na jedné diskotéce. Týden před tím tam i moje kamarádka potkala svého budoucího chotě.“ 36
b) Jazyková bariéra Kristýna přiznává, ţe její italština byla limitovaná. Její nový partner anglicky vůbec neuměl, ovládal pouze italštinu. „Ze začátku jsme se domlouvali rukama a nohama, takže bylo na mě naučit se rychle italsky.“ c) Seznámení s rodiči Po ročním vztahu vzala Kristýna svého přítele do Česka. Rodiče o jejím vztahu věděli od začátku, na cizince byli připravení. „Maurizio na ně udělal velký dojem, mamka si ho hned zamilovala.“ V této části rozhovoru bylo zdůrazňováno, ţe aţ nyní si začali oba jazykovou bariéru pořádně uvědomovat. V Itálii, kde byl partner doma, vnímal vše jinak, neměl potřebu se nijak přizpůsobit. „Moje mamka na něj mluvila pouze česky, jinak neumí, takže Maurizio nevěděl, co po něm chce a mě v té době překládání ještě moc nešlo. Taťka mluví trochu španělsky, takže si trochu rozuměli. Ale bavit se mohli pouze o obecných věcech.“ Partneři začali tušit, ţe to nebude jednoduché a objevily se mezi nimi první vztahové problémy. „Začaly takové ty trapné chvilky ticha, které nesnáším. V té době jsme mlčeli často. Neměli jsme si o čem povídat, protože naše slovní zásoba byla omezená. To je ale naštěstí už pryč.“
Popis tématu: Společné soužití a) Výběr zemi na společný život Po roční známosti, kdy Kristýna bydlela pořád u rodiny, kde pracovala jako au-pair a s Mauriziem se vídali pouze přes víkendy, došlo na rozhodnutí, ţe začnou ţít spolu. Hledali si malý jednopokojový byt. Prý vyplynulo ze situace, ţe zůstane Kristýna v Itálii a do Čech se nevrátí. „Bylo to asi hlavně proto, že manžel má už dlouhou dobu práci v Itálii a já nikdy neměla touhu vrátit se do Česka.“ b) Sestěhování se Zhruba po měsíci hledání, našli Kristýna s Mauriziem ideální byt. Nastěhovali se. Byt měli v podnájmu. Kristýna stále pracovala u rodiny, kam denně dojíţděla. „Manžel mě tenkrát donutil přihlásit se na místní školu, takže jsem začala studovat, ale pořád 37
jsem ještě pracovala pro stejnou rodinu. Tu, kde jsem ze začátku i bydlela.“ Kdyţ Kristýna oznámila rodičům v ČR, ţe v Itálii zůstává, prý je to moc nepřekvapilo a těšili se s ní. Mauriziovi rodiče jiţ několik let neţijí, takţe z jejich strany také problém nenastal. Z osobní zkušenosti Kristýna tvrdí, ţe: „Ze začátku mi to přišlo jednodušší, že jsem se s jeho rodiči nemusela seznamovat. Bála jsem se, co by na mě jako cizinku říkali. Nedomluvila bych se s nimi. Teď mě ale moc mrzí, že jsem je nepoznala, neslyšela historky z Mauriziova mládí, že neuvidím předem, jaký bude za nějaký čas, jestli jako jeho otec… A hlavně syn nemá druhé prarodiče, tak mě to mrzí.“ c) Práce, kamarádi Kristýna po třech měsících přestala u rodiny dělat au-pair a začala pracovat v místní nemocnici jako zdravotní sestra. Základy jazyka se prý naučila rychle, šlo o našprtání odborných nemocničních výrazů, ale i tak měla ze začátku v práci jako cizinka s neúplnou mluvou problémy. „Musela jsem se ze začátku hodně snažit. Brala jsem jakékoliv záskoky, dělala jsem přesčasy a stejně jsem si nebyla jistá, jestli si místo udržím. V Itálii je celkem dobré zdravotnictví, doktoři zde jsou hodně ceněni, ale sestry jsou tu brány jako pomocné povolání a ještě k tomu cizinky.“ Kristýna měla potřebu setkávat se s kamarády, které ale v té době v Itálii moc neměla. „Vídala jsem se jen s tou kamarádkou, jak jsme do Itálie spolu přijely. Chodili jsme spolu se svými partnery na večeře a párty, ale nevídali jsme se často, hlavně proto, že já dělala i noční a přes den spala. Nevycházelo to časově. Italové působí jako velmi kamarádští lidé, ale k sobě si moc blízko ostatní nepouštějí. Hlavně manželovi kamarádi a jejich ženy spolu žertovali a bavili se v jejich slangu, který jsem ještě v té době neovládala. Často jsem si připadala dost odstrčená.“
Popis tématu: Narození syna a) Plánování svatby Po dvou letech společného bydlení se Kristýně a Mauriziovi narodil syn. Těhotenství to bylo plánované. Byli zamilovaní, zajištění a chtěli se rozrůst. Za další 38
necelé dva roky se pak vzali. Na svatbu ze začátku nespěchali, ale okolnosti je k tomu podle vyprávění Kristýny přinutili. „Po narození syna jsem zjistila tvrdou realitu, která je v Itálii. Jelikož syn má první národnost Italskou, protože se tam narodil, tak má českou až jako druhou. Vše, co se dělo okolo dítěte, musel v Itálii řešit manžel, v té době ještě přítel. Já, přestože jsem matka, jako bych byla bezprává. To mě přimělo k neprodlenému řešení svatby. Představa, že kdyby se nám něco s manželem stalo, syna by nedostala do péče má matka s otcem, ale musel by zůstat podle Italských zákonů tam a první příbuzní, kteří by ho dostali, byli až manželova sestřenice, se kterou jsme byli v kontaktu velmi málo, to pro mě bylo nepředstavitelné.“ b) Učení dítěte oběma jazykům Kristýna syna učí oběma jazykům. Lépe řečeno ona ho učí česky a Maurizio Italsky. Dle jejího názoru je lepší, kdyţ kaţdý na dítě mluví svou rodnou řečí a nesnaţí se o řeč partnera, protoţe nikdy nebude mít takový přízvuk a správnou výslovnost, jako rodilý mluvčí. Tento systém funguje. Jejich syn má teď pět let a oběma jazykům rozumí i oběma mluví plynule. c) Mezinárodní výchova Syn mluví oběma jazyky. V Itálii navštěvuje místní školku, kde prý ţádné problémy nemá. Učitelky ze školky komunikují spíše s manţelem, ale ţádné problémy se neřeší. Ve školce nijak nezlobí a líbí se mu tam. Dvojjazyčnost je zde brána spíše jako výhoda. „Onehdy přišel malý s tím, že řekl kamarádům, dejte mi to auto. Ti na něj civěli s otevřenou pusou a chtěli to vysvětlit. Přišlo mi, že si připadá důležitě. Nejen jak to říkal mě, ale jak ho znám, tak určitě i v té školce. Bude asi trochu chlubílek. Po tatínkovi...hahaha.“ d) Vztah a komunikace dítěte s prarodiči Dítě s prarodiči komunikuje v českém jazyce. Na velké letní prázdniny jezdí k prarodičům do Čech, kde si češtinu skvěle oţiví. Občas přijedou prarodiče na návštěvu do Itálie. Přes rok s nimi vnuk komunikuje přes skype. „Máme takovou tradici, že ve středu večer tak hodinku na skypu povídáme.“ Kdyţ přijedou z Itálie do
39
Čech celá rodina, s komunikací je u Maurizia stále problém. „Naši s Mauriziem komunikují hlavně přes syna, ten figuruje jako malý slovník.“
Popis tématu: Harmonie => přizpůsobování se a) Strava Dítě má rádo obě kuchyně, takţe tomu stravu Kristýna nijak přizpůsobovat nemusí. Maurizio česká jídla jí. „Manžel má českou kuchyni celkem rád, není snad nic, co by vyloženě nesnášel a nesnědl. Nebo spíš jsme na něco takového ještě nenarazili.“ Nejvíce ale doma jedí jídla na italský způsob. „Když neudělám aspoň jednou za tři dny těstoviny či pizzu, tak to vyžaduje.“ Ze zkušenosti Kristýna ví, ţe je nejlepší dělat kompromisy, takţe kdyţ je případně nějaký problém, tak si uvaří kaţdý sám na co má chuť. b) Domácnost Maurizio občas vaří, celkem rád uklízí, ale hlavně se stará o syna. Oba mají sluţby na směny, takţe se v hlídání, vyzvedávání ze školky apod. pravidelně střídají. „Pomáhá mi dost, ale dalo by se říci, že domácnost obstarávám z šedesáti procent já a ze čtyřiceti on.“ V Itálii je zvykem, ţe v domácnosti zůstává výhradně ţena a partner rodinu ţiví a pracuje. Kvůli financím, ale také proto, ţe Kristýna jako cizinka je na práci zvyklá a má své jisté kariérní potřeby, tak pracují oba dva. Ze zkušenosti ví, ţe jí to takto vyhovuje, nemohla by být bez kontaktu s okolím. „Jsem holka do větru. Potřebuji společnost. Manžel by byl radši, kdybych byla zavřená doma, ale už si začíná zvykat, že to já asi nikdy pořádně nebudu.“ c) Výchova Na výchově syna se podílejí oba stejnou měrou. Díky sluţbám v práci s ním tráví kaţdý zhruba stejný čas. Jejich dítě je bezproblémové, přesto se ve výchově občas neshodnou a nastane mezi nimi problém. Kristýna je prý mnohem přísnější, co se výchovy týče. Nad dítětem drţí pevnou ruku a má striktní pravidla. „Maurizio synovi vše dovolí, jen občas na něj křikne. Je takovej pohotovější a hravější. Což malej 40
miluje.“ I přes to jsou ale výchovné problémy malé a vţdy se rozumně dohodnout, takţe chtějí v budoucnu dalšího potomka. d) Volný čas Díky směnám v práci moc volného času nemají, ale kdyţ mají volný víkend, jedou na rodinný výlet. Jinak ve svých volných chvilkách Kristýna ráda čte, nebo jede s kamarádkou na poznávací zájezd. Maurizio chodí na fotbal, prý je obecně sportovně nadaný, takţe sportuje hodně. Sportům učí i jejich syna.
Je tedy Kristýna v Itálii spokojená nebo není? Na tuto otázku odpověděla, ţe se jí v Itálii ţije dobře. „Nějak jsem si tak zvykla, že už si nedovedu představit něco jiného, nebo žít ze dne na den zase v Česku s místními poměry.“ Má ráda místní podnebí i stravu. „Jen občas mám problémy s jejich burokrazií a taky jsem si pořád nezvykla na to, jak mají na všechno čas. Nemám ráda nedochvilnost a ta je tu na denním pořádku.“ Do Česka by se ráda vrátila aţ na důchod. Ale rodina jí samozřejmě chybí. I hlídání od prarodičů by uvítala, coţ není prakticky moţné. Italského partnera by za českého prý neměnila. „Problémy jsou všude, jen je potřeba je řešit a u nás je to teda hodně i o ústupcích.“
3.6.3 Výsledky IPA rozhovoru s Hankou Rozhovor s Hankou jsem prováděla na vícekrát. Znám ji, její situaci, přítele i celou její rodinu osobně. V průběhu výzkumu jsme se potkaly třikrát. Navštívila jsem ji i v jejich rodinném prostředí v ČR a jela s nimi na návštěvu přítelova příbuzenstva do Itálie. Myslela jsem si, ţe vést rozhovor se velmi známou osobou bude nejjednodušší, ale opak byl pravdou. Kamarádi se nechtějí se svými osobními partnerskými problémy svěřovat tak, jak lidé cizí, kde je celá situace více anonymní. Rozhovor s Hankou byl na etapy a čas dohromady dal okolo dvou hodin. Veden byl u ní doma. 41
Aktuální stav: Hanka ţije se svým přítelem jiţ šest let. Bydlí spolu v bytě v České republice. Vychovávají spolu pětiletého syna. Hanka pracuje jako sekretářka, její přítel Nicola podniká. Syn Marek chodí do školky.
SYROVÁ DATA PŘEPISU
POZNÁMKY
KONTEXTUALIZACE
Asi když měl Mareček půl - zhruba po půl roce od
Hana chtěla, aby se její
roku. Ozval se mi, že by chtěl narození
expartner potkal se svým
malého
synem, touţila po tom ho
vidět,
jestli
se
můžeme potkat. Já byla ráda, ale doma mi to zakázali.
- řekl, ţe by chtěl vidět dítě, ne Hanku
vidět, šla do rizika i přes zákaz matky.
Mamka byla proti. Řekla mi, - zákaz od rodičů že když se na nás vykašlal, tak má smůlu, že mi bez něj
- porušení zákazu
bude líp. Ale potkali jsme se - chtíč vidět ex-partnera a od té doby vídali.
Nadřazené vlivy Návrat k partnerovi
Situace se odehrála aţ po půl
roce
od
porodu,
probírala ji doma s rodiči.
Podřazené vlivy
42
Přehled hlavních témat z rozhovoru s Hankou: Hlavní témata rozhovoru s Hankou jsou obdobná, jako témata z prvního rozhovoru, tedy v rozhovoru s Kristýnou. Snaţila jsem se drţet podobného scénáře, aby se ve výsledném shrnutí projevili stejné prvky, souvislosti mezi příběhy a obdobné problémy, které by pak bylo moţno stručně vymezit. Rozhovor s Hankou se od Kristýny liší v tom, ţe Hana není sezdaná, ale hlavně ţije s Italským partnerem v České Republice. 1.) Seznámení a) Seznámení s partnerem b) Seznámení partnera s rodiči c) Seznámení partnerem s rodiči 2.) Vztah a) Společné bydlení b) Jazyková bariéra 3.) Narození syna a) Vztah dítěte s prarodiči b) Učení dítěte oběma jazykům c) Mezinárodní výchova 4.) Harmonie => přizpůsobování se a) Strava b) Domácnost c) Výchova d) Volný čas 43
Popis tématu: Seznámení a) Seznámení s partnerem Hanka se s přítelem seznámila na diskotéce, kde byla s kamarádkami. „Byl to skoro jako zjevení. Mezi místníma vydlákama se objevil někdo stylově oblečený, upravený, vyvoňaný. No úplně jiný level. Vzhledově mě zaujal určitě na první pohled, stejně jako moje kamarádky.“ Hanka s Nicolou zašli na drink. Od té doby se potkávali pravidelněji. „Já ho evidentně taky zaujala. No modrooká blondýna pro něj byla něco jiného. Ale ze začátku mi náš vztah z jeho strany přišel spíš jako pobavení. Rozkoukával se v Česku a chtěl se bavit.“ b) Seznámení partnera s rodiči Asi po dvou měsících vzala Hanka Nicolu domů k rodičům. Představení se prý trochu obávala. Její rodiče jsou přírodnější, ţijí starším způsobem ţivota, prostě přesný opak jejího nového stylového přítele. Hančina maminka ze vztahu moc nadšená nebyla. Seznámení ale prý proběhlo v pořádku, aţ na malé jazykové bariéry. „Ujišťovala jsem naše, že se s ním domluví, že česky umí. Nicola základní slovíčka ovládal, ale neuměl skloňovat, časovat, no naši z něho byli zmatení. Automaticky jim tykal, říkal fráze typu: „hej ty poslouchej mě“a to se našim moc nelíbilo.“ c) Seznámení partnerem s jeho rodiči Nicola Hanku do Itálie nevzal. Za půlrok jejich vztahu letěl na návštěvu jednou a chtěl jet sám. O tom, ţe v Česku nějaký vztah má, ale prý věděli. „V Itálii se před tím nikdy nebyla, takže jsem s ním chtěla jet, ale hlavní slovo má u nás Nicola, takže jsem prostě zůstala doma.“ Nicola však u nás podniká spolu s jeho bratrem. Došlo tedy na seznámení aspoň s ním.
Popis tématu: Vztah a) Společné bydlení Hanka s Nicolem spolu po třech měsících začali bydlet. Bylo to na domečku, kde ţil 44
Nicola se svým bratrem. „Ze začátku jsem přespávala u něj na baráku jen o víkendech, po chvíli respektive denně.“ Po půlročním vztahu Hana zjistila, ţe je těhotná. Těhotenství bylo neplánované, spíše náhoda. „Jednou večer jsem mu to řekla. Byl v šoku. Pořád opakoval, že to není možný a že jsem tvrdila, že prášky beru. Já je ale opravdu brala, někdy jsem možná zapomněla to jo, ale snažila jsem se o pravidelnost.“ Nicola se na Hanku vykašlal. Řekl, ţe dítě ještě neplánoval, tím pádem nechce. Tak se Hana odstěhovala a vrátila domů, kde měla dle jejích slov peklo. Na interrupci bylo pozdě, dítě se rozhodla si nechat. b) Jazyková bariéra Hana s Nicolem spolu komunikovali v jazyce českém. Hana umí kromě češtiny anglicky, ale její přítel jen italsky a česky. Jeho čeština je však lámaná, do teď nerozumí určité spojenosti slov, jejich významu. Hana se musela naučit mluvit v prvním pádě, mluvit v jednoduchých větách apod. Kdyţ se Nicola naštval, nebo se hádali, křičel schválně italsky, aby nerozuměla. Naučit se jeho rodný jazyk po ní nevyţadoval. „Ze začátku bylo naše dorozumívání celkem problematický. Základní slovíčka znal, ale žádnou hlubší debatu jsme vést nemohli. Tak jsme se dorozumívali rukama nohama.“ Postupem času se jazykové problémy trochu smazaly. Nicola uţ umí skloňovat a rozlišuje jednotné a mnoţné číslo, ale jak sám tvrdí, čeština je pro něj velice náročná.
Popis tématu: Narození syna a) Vztah dítěte s prarodiči Hana byla posledních pět měsíců v těhotenství sama. Nicola s ní ukončil veškerou komunikaci, nezajímal se. Hana na tom byla ze začátku psychicky špatně, časem se se situací vyrovnala, rodiče ji začali podporovat. U porodu byla Hanina maminka, která má od mala se svým vnukem Markem hodně spjatý vztah. Hana Nicolu po porodu informovala, on se stále nehlásil. Hana ţila u rodičů, kteří jí malého často hlídali, aby si mohla přivydělat. Hanini rodiče Marka vychovávali spolu s ní, berou ho jako svoje další dítě. Malý Marek je na ně hodně vázaný. Kdyţ měl Marek čtyři měsíce, jeho otec se ozval. „Napsal mi smsku, že by Marečka rád viděl. Řekla jsem to mamce, ta s tím 45
nesouhlasila. Že když se na nás vykašlal, tak má smůlu, že mi bez něj bude líp. Já však podlehla a s Nicolou jsem se potkala.“ Bývalý pár se začal znovu vídat. b) Učení dítěte oběma jazykům Hana s Nicolem spolu začali opět ţít a vychovávat jejich dítě. Přestěhovali se do bytu, Hana byla na mateřské dovolené, Nicola je ţivil. Hana na dítě mluvila česky, jeho otec italsky. Kaţdý ho učil svůj rodný jazyk. „Mě Nicola donutil chodit do jazykovky na italštinu, abych rozuměla, co si s malým povídá. Vadilo mi, když jsem nevěděla, o čem se baví a on nám rozuměl.“ Marek se učil italsky dobře. Svého tatínka si oblíbil, zdědil po něm temperament, rád se prý předvádí, takţe mu italština vyhovuje. S babičkou se zase učí české básničky a tradice. c) Mezinárodní výchova Hana s Nicolou Marka vychovávají tak, aby měl vztah k oběma kulturám, znal tradice, jedl obě stravy a ovládal oba jazyky. Jiţ také byli na návštěvě v Itálii, kde Marek strávil se svou italskou babičkou a dědečkem dva týdny o letních prázdninách a týden o vánočních. Prarodičům rozumí, vztah si s nimi vybudoval pěkný a babičce do Itálie telefonuje. „Marek je v podstatě takový malý Ital. Tatínek ho stylově obléká a učí italské móresy, takže se chová velice temperamentně. Ale poznám na něm, že více tíhne k domovu, Česku a mým rodičům. Jsem za to ráda. Já v Itálii bydlet nechci a on mi tam snad neuteče“ Marka se pár snaţí vychovávat i odlišnými styly výchovy. Hana striktněji, Nicola volněji.
Popis tématu: Harmonie => přizpůsobování se a) Strava Hana vaří italská jídla, která chutnají i více synovi. Nicola k české kuchyni moc netíhne, tvrdí, ţe je na něj těţká. Občas sní naše typické jídlo u tchýně. Marek jí ve školce čeká jídla s obtíţemi. V jídle se vrtá, moc ho nesní. Doma nejedí sladké buchty. Z desertů je preferováno italské tiramisu a panacota. Hana s přizpůsobením stravy
46
souhlasila, chuť Itálie jí vyhovuje, ale občas si sama pro sebe něco typického pro Česko udělá, nebo upeče táč. Ze své zkušenosti ví, ţe nemá cenu doma něco měnit. b) Domácnost Po finanční stránce se na vedení domácnosti hlavní měrou podílí Nicola. Kromě svého podnikání si s bratrem nyní otevřel i obchod se speciálními potravinami přímo z Itálie. Hana se kromě své práce stará doma o čisté prostředí. „Ve vaření se střídáme. Nicolovi to jde i líp jak mě. Ve svém obchůdku si nakoupí a potraviny doma rovnou zpracuje. Ještě občas zapne pračku, ale prádlo většinou spíš obarví, než vypere. Já pak ještě žehlím a dělám takové ty ženské práce. Marka ze školky vyzvedává babička, moje mamka, která s ním jde i do cvičení.“ c) Výchova Na výchově Marka se podílí ještě Markova česká babička. Nicola malému vaří a bere ho sportovat, Hana s ním kreslí a učí ho číst a psát. „Ve výchově děláme každý něco. Dost se o Marečka stará i moje mamka, což je skvělé. Máme chvíli s Nicolou čas pro sebe aspoň. Taky jezdíme jako rodina dost na výlety.“ Nicola nad Mrkem moc pevnou ruku nedrţí, coţ Haně trochu vadí. Naučil ho drţet kaţdodenní odpolední siestu, coţ se prý hodí ve školce, ale všude spí aţ moc dlouho a večer ponocuje. „Nicola ho až moc extravagantně oblíká. Marek má všechno nejlepší, což podle mě není vůbec potřeba. Nechci, aby si na to moc zvykal.“ Hana říká, ţe jinak se jí multikulturní výchova zamlouvá více, neţ jen tradiční česká. d) Volný čas Volný čas tráví pár jak spolu, tak i kaţdý po svém. „Já chodím na kurz italštiny, abych rozuměla jeho rodině. Pak si ráda čtu, zajdu s přáteli na kafe a trávím čas s rodinou.“ Nicola pak chodí na fotbal, hraje za jejich město. Také si zajde do posilovny a pravidelně do sauny. Rád hraje i tenis, chodí s přáteli posedět. Nicola tedy navštěvuje více sportovišť, provozuje více aktivit. „To mi moc nevyhovuje, ale myslím, že je to hlavně tím, že má Nicola více volného času a v Itálii je to tak normální, že muž si dělá, co chce a lítá kde chce.“
Hana díky práci a starostem o domácnost moc
volného času nemá a večery tráví s Markem. 47
Je Hana s italským partnerem v Česku spokojená a chtěla by s ním další dítě? „Spokojená jsem, miluju ho a neměnila bych.“ Na otázku ohledně dalšího potomka Hanka odpověděla, ţe nyní určitě ne a i do budoucna si kvůli své předchozí zkušenosti není pevně jistá. „Člověk má pořád myšlenky na to, co bylo. Časem to přebolí, už jsem mu i odpustila, že nás opustil a chová se teď velmi dobře a Marka miluje, ale i tak ze strachu asi zatím ne. Je to už sice pět let, ale člověk se moc nemění. Ale jsem ráda, že si Nicola uvědomuje, co udělal a i před našima a mýma známýma se neustále dost snaží. Snad se nic do budoucna nepokazí. Žijeme si teď dobře, Marek je skoro bezproblémový, jsme spokojená ´rodina´“
3.6.4 Výsledky IPA rozhovoru s Giovannim Rozhovor s Giovannim byl prováděn výhradně přes skype a to díky jeho pobytu v Itálii. Trval zhruba čtyřicet pět minut. S Giovannim jsem se osobně jiţ setkala, takţe osobní seznámení proběhlo, ale na přímý rozhovor čas bohuţel nebyl.
Aktuální stav: Giovanni do Čech přijel kvůli studiím. Seznámil se tu se svojí budoucí ţenou, se kterou poté zplodili dítě a ţili v ČR. Nyní je rozvedený a čerstvě se vrátil zpět do své rodné země, Itálie.
48
SYROVÁ DATA PŘEPISU
POZNÁMKY
KONTEXTUALIZACE
Naši nechtěli, abych si Alenu - nesouhlas rodičů
Giovanni velmi ovlivňován
vzal, že ji nerozumí a že s výběrem partnera
rodinou, ta striktně
budoucího vnuka budou málo
nesouhlasila s jeho
vídat. Snažili se mě přesvědčit, že italská žena by pro mě byla lepší varianta. Moje
rodina
- přesvědčování, ovlivňování - špatné chování
je
z vyšších
výběrem partnerky. Přesto upřednostnění partnerky před rodinou.
přítelkyně
společenských kruhů, Alena, - špatný vliv i na
Nadřazené vlivy
její rodina i chování se jim Giovanniho chování nelíbilo, řekli mi, že tady žiju pod svojí úrovní a i se podle
Životní volba
- pocit zklamání
toho začínám chovat. Byl jsem - nutnost volby mezi tehdy
z celé
situace
velmi partnerem a rodinou
zklamaný. Přišlo mi to jako
Chování pod úroveň, pocit prázdnoty a zklamání.
volba mezi mojí rodinou a Alenou. Podřazené vlivy
Přehled hlavních témat z rozhovoru s Giovannim: Opět jsem se snaţila o podobné otázky, jaké jsem měla v předchozích rozhovorech, ale u Giovanniho jsem podle jeho příběhu, který mi lámanou češtinou vyprávěl, musela otázky nejvíce přizpůsobovat. Rozhovor s tímto respondentem byl zajímavý v tom, ţe kvůli jeho manţelským problémům se v rozhovoru projevovala spousta negativních zkušeností a překáţek, které informátorky z předchozích rozhovorů vidí spíše pozitivně. 49
1.) Seznámení a) Seznámení s partnerkou b) Seznámení partnerkou s jejími rodiči c) Sestěhování se 2.) Svatba a) Plánování svatby b) Příjezd italského příbuzenstva c) Narození dítě 3.) Překáţky a) Jazyk b) Odlišnost kultur c) Výchova dítěte 4.) Harmonie => přizpůsobování se a) Strava b) Domácnost c) Volný čas
Popis tématu: Seznámení a) Seznámení s partnerkou Giovanni se s přítelkyní seznámil v Česku, kde studoval. Nejprve se potkávali jen ve škole, poté i soukromě. Takto se stýkali asi půl roku. Společná řeč v cizím jazyce jim 50
dělala problémy. „Snažil jsem se naučit česky něco, ale moc mi to nešlo. Angličtinu ovládám dobře, Alena průměrně, celkem jsme se domluvili.“ b) Seznámení partnerkou s jejími rodiči Giovanniho rodiče do Česka nejezdili, došlo tedy na seznámení pouze z jedné strany, ze strany jeho partnerky. Giovanni ze své zkušenosti, kterou jiţ v hostitelské zemi načerpal, věděl, ţe starší generace anglicky moc neumí, tudíţ očekával, ţe bude komunikace s partnerčinými rodiči náročná. „Vůbec jsem nerozuměl, oni mě také ne. Alena se snažila překládat, ale všechno se jí moc nechtělo, takže na mou otázku na co se rodiče ptají nebo o čem spolu mluví, řekla, že nic. Seděl jsem v jejich domě a mlčel. Necílit jsem se příjemně.“ c) Sestěhování se Partnerka Alena byla v univerzitním městě na koleji, takţe po půl roce vztahu se nastěhovala ke Giovannimu, který měl byt v podnájmu. Ţili spolu dalšího půl roku a Giovanni dostudoval. Jeho prvotní plán vrátit se zpět do Itálie, kvůli Aleně zrušil. „Byl jsem zamilovaný, nechtěl jsem bez ní být. A tak jsem na naše výročí požádal Alenu o ruku. Plánovali jsme svtabu, ale do teď nevím proč, když jsme si neměli co říct.“
Popis tématu: Svatba a) Plánování svatby Alena chtěla mít svatbu doma, v Česku a na radnici. „Moje rodiče byli proti, jsou věřící a chtěli pro mě tradiční italskou svatbu, kde bude celá rozsáhlá rodina. Snažili se můj názor změnit, ale já chtěl Aleně splnit její přání.“ Kvůli svatbě mezi párem docházelo prý hodně ke sporům. „Jednou po další česko-italsko-anglické hádce jsme ji málem zrušili.“ b) Příjezd italské rodiny K seznámení Giovanniho rodiny s Alenou a tou její došlo aţ den před svatbou. Rodiny si nerozuměli. Kaţdý se bavil se svým dítětem a atmosféra byla hustá. „Naši 51
nechtěli, abych si Alenu vzal, že ji nerozumí a že budoucího vnuka budou málo vídat. Snažili se mě přesvědčit, že italská žena by pro mě byla lepší varianta.“ Alena se prý k budoucí tchýni a tchánovi i nechovala adekvátně. „Moje rodina je z vyšších společenských kruhů, Alena, její rodina i chování se jim nelíbilo, řekli mi, že tady žiju pod svojí úrovní a i se podle toho začínám chovat. Byl jsem tehdy z celé situace velmi zklamaný. Přišlo mi to jako volba mezi mojí rodinou a Alenou.“ c) Narození dítěte Po svatbě se partnerské neshody urovnaly. Manţelé našli nejen společnou řeč, ale i kamarády. „Další problémy se objevily až když Alena otěhotněla. Mluvila o všem jen se svojí matkou, mě se nesvěřila, jen mi něco vyčítala. Dítě nebylo v plánu a ona ho i tak brala.“ Po narození dcery se manţelé spolu snaţili vycházet co nejlépe a jejich vztah udrţet. První rok ještě o záchranu manţelství bojovali, po jedné velké hádce se dohodli, ţe nejlepší řešení bude rozvod.
Popis tématu: Překážky a) Jazyk Giovanni s Alenou po celou dobu jejich vztahu prakticky nedokázali najít společnou řeč. Giovanni se prý snaţil český jazyk naučit, ale byl na něj náročný. Alena se o naučení italštiny prý vůbec nesnaţila a i v angličtině nezaznamenala ţádné pokroky. Giovanni tento přístup hodnotí negativně a bere ho jako jedno z hlavních úskalí ztroskotání vztahu. Při hádkách a telefonátech s rodinou kaţdý mluvil svým jazykem, který protějšek neznal. „Chvílemi jsme si v tom dělali i naschvály. A to i s kamarády. Bylo to hrozné období.“ b) Odlišnost kultur Na rozdíl od předchozích respondentek, se odlišnost kultur mezi Alenou a Giovannim velmi projevovala. Nemohli najít společné souznění, nedělali kompromisy. „Alena nebyla věřící a nechápala mou potřebu víry. Také nesouhlasila s mými odpoledními kavárnami, když jsem měl siestu. Chtěla, aby bylo všechno podle ní a její 52
rodiny. Co řekla její matka, bylo svaté. Měla ráda zimu, já potřeboval do tepla. Chtěl jsem cestovat, ona s dítětem nikoliv. Hádali jsme se vážně úplně o všem.“ c) Výchova dítěte První měsíce společné výchovy byly bez problémů. Neshody přišly, aţ kdyţ dítě začalo vnímat. Giovanni poté rezignoval a přestal Aleně do jejího výchovného stylu mluvit. Po rozvodu bylo dítě svěřeno do péče matky, bývalí manţelé se na tom i tak dohodli. Giovanni, který jiţ tři měsíce bydlí ve své rodné Itálii, se s dcerou vídá jednou za dva aţ tři měsíce. Výţivné platí, snaţí se i starat a zjišťovat po sociální síti informace, které mu Alena ne vţdy ochotně poskytuje. Giovanni je rozhodnutý, ţe svou dceru naučí italsky. Přes skype se na ni snaţí svým rodným jazykem mluvit. Také počítá s tím, ţe jak vyroste, bude si ji brát na prázdniny do Itálie.
Popis tématu: Harmonie => přizpůsobování se a) Strava Podle Giovanniho výpovědi, byly kvůli stravě nemalé problémy. Alena uměla vařit jen určitá česká jídla. Italská neměla zájem se učit. „Česká kuchyně mi moc nechutná. Je dost mastná. Kupoval jsem si svoje potraviny. Občas mi je koupila i Alena. Večeřel jsem hodně saláty s nicotou a nebo prosciuto. Vše jsem si chystal sám. Dostat jídlo servírované od Aleny, to bylo tak jednou za mesic.Na obědy jsem chodil do restaurací, pizzerek. Když jsme o víkendu byli oba celý den doma, ale mi udělala těstoviny, ale víc neuměla. Takže jsem víkendy trávili taky spíše v restauracích. Kvůli jídlu jsme se doma dohadovali dost, ale s restauracemi problemo neměla.“ b) Domácnost Kdyţ Giovanni studoval a byl na pronajatém bytě ještě sám, chodila mu jednou týdně uklízet paní na úklid. Ta u nich pracovat zůstala i po tom, co se pár sestěhoval. Jejím úkolem bylo urţet domácnost v čistotě. Prát prádlo a ţehlit Giovanni uměl, to si dělal sám. „Alena obstarávala jen vaření, mytí nádobí a nákupy. Později se tedy ještě starala o naši dceru. O prádlo jsem se staral já. Mám rád vše jemné a řádně nažehlené. 53
Alena nebyla zvyklá vše žehlit, jen to nejnutnější, s čím já nesouhlasím. Další spory byly o psovi, nábytku, a podobně.“ Společné hospodaření v jedné domácnosti bylo podle Giovanniho výpovědi horší a horší. c) Volný čas Giovanni s Alneou trávili volný čas kaţdý spíše po svém. Bylo to prý díky jiným zájmům, kamarádům, stylu ţivota, ale i komunikaci. „Alena chodila s kamarádkami posedět. Já trávil čas s těmi svými, později s kolegy z práce. Chodil jsem do posilovny a běhat. Spolu jsme jezdili snad jen nakupovat oblečení, občas na bowling. Ani do kina jsme nemohli. Problem byl i s filmy doma. Celkově to nějak vázlo… .“ Volný čas v začátcích jejich vztahu trávili prý spolu, příjemnými procházkami, welness centry. Postupem času kvůli problémům společně trávený čas omezovali.
Nejaktuálnější informace od Giovanniho: Giovanni si našel čerstvě v Itálii přítelkyni, se kterou se podle jeho slov seznamují. Alena o ní uţ ví. Sama také prý není. Ex manţelé jsou v kontaktu přes sociální síť, jednou za čas osobně, kdy Giovanni dojede za dcerou. Podle jeho slov ho mrzí, jak to celé dopadlo, mezinárodní ţivotní styl prý není nic pro něj. Se svou dcerou si kontakt udrţet plánuje.
3.6.5 Výběr kolektivních a individuálních témat V individuálně analyzovaných rozhovorech, jsem hledala společná témata, která se v nich vyskytují. I přesto, ţe kaţdý z účastníků výzkumu měl odlišný příběh, snaţila jsem se do všech rozhovorů zahrnout obdobné otázky, aby poté bylo moţno vymezit společné znaky, které se v příbězích vyskytly. Pomocí rámcových otázek, kterých jsem se při dotazování drţela, jsem v rozhovorech našla odpovědi na své výzkumné otázky. U informátorů se vyskytly i zcela opačné výpovědi. Ty jiţ nejsou pro výzkum natolik irelevantní, ale do výsledné části výzkumu budou také zahrnuty. 54
Závěr Tématem bakalářské práce byla „Rodinná výchova v kontektu souţití páru z různých zemí“. Teoretická část se věnovala jednotlivým dimenzím (integrace, předsudky, výchova dítěte ze smíšeného páru, smíšená manţelství, jazyková bariéra, apod). Cílem bylo zmapovat fungování role otce a matky, kde je kaţdý jedinec z jiné země, konkrétně byla práce zaměřena na česko-italské páry.
Podstatou práce bylo
také zjistit identitu jedince v rodině, zmapovat tzv. tradiční názory Italů i Čechů v rámci mých respondentů. Snaţila jsem se nalézt odpovědi, do jaké míry se tato smíšená manţelství liší od klasických. Nejprve jsem se mnohonárodnostní problematiku snaţila pochopit, pomocí dostupných materiálů nastínit, jaké aspekty se v problému integrace mohou vyskytnout. Výzkum byl tvořený polostrukturovanými rozhovory se třemi respondenty. Rozhovory byly analyzovány pomocí Interpretativní fenomonologické analýzy. Rozhovor se skládat z předem promyšlených rámcových otázek, které obsahovaly příslušné podotázky. Ty se pak přizpůsobovaly respondentově vyprávění. Je patrné, ţe český jedinec v partnerství významně přispívá k začleňování cizince do společnosti, k integraci, tento vliv je chápán jako pozitivní. Partneři svým protějškům podávají příslušné informace, navazují kontakty s ostatními členy majoritní společnosti. Čeští příslušníci se jazykově přizpůsobují svým protějškům, učí se bilingvnímu ţivotu. Vícejazyčnost je chápána jako plus i ve výchově společného potomka, který se díky ní lépe socializuje, rozvíjí i otevírá společnosti. Největší problémy se pak objevili hlavně v prvotní jazykové bariéře a výchově potomka. Italští jedinci preferují volnější typ výchovy, čeští respondenti striktnější. Cizinci se ztěţka učí českému jazyku, pro Čechy je italština snazší. Italové také rádi dodrţují popolední siesty, coţ českým respondentům překáţí. Podle výpovědí respondentů se ukázalo, ţe čeští jedinci se v páru přizpůsobují více, neţ jejich italští partneři. Děti ze smíšených párů nevykazují ţádné negativný symptomy, které by mohly být způsobeny multikulturní výchovou. Prokázala se pouze vyšší míra temperamentu, předvádění se. Rozdíl se prokázal ve styku s prarodiči a následné komunikaci s nimi. 55
Vztahy s majoritou jsou sporné. Odlišnosti jsou podle míry osvojení místního jazyka. Respondenty multikulturní vztah obohatil, dobré zkušenosti pak převaţovaly nad špatnými. Na základě těchto závěrů je zřejmé, ţe smíšené souţití má spíše pozitivní vliv, partneři jsou se svými protějšky spokojeni, neměnili by. V konečném důsledku se ukázalo, ţe místní jedinci při integrace cizinců v hostitelské zemi pomáhají, ale nejdůleţitější je jejich vůle a míra chtivosti zapojovat se a přizpůsobovat. Velkou roli ve smíšeném souţití také hraje dělání kompromisů. Tento výzkum by mohl být rozvíjen dál. Bylo by zajímavé zjistit, jak se k vymezeným problému stavějí další moţní účastníci. Sociální pedagogiku by tento jev mohl zajímat a to v důsledku sebepojetí jedinců, kteří se setkali s neúspěchem, či selhali v roli otce nebo matky a to následkem smíšeného manţelství. Toto téma, na které jsem se rozhodla udělat výzkum, by mohlo být obohaceno o názory nejbliţších rodinných příslušníků, popřípadě nových partnerů jedinců, či jiţ starších dětí jedinců. Na dané zkušenosti bychom získali více pohledů, coţ nám tento výzkum neumoţňoval.
56
Resumé Bakalářská práce „Rodinná výchova v kontextu souţití párů z různých zemí“. Předmětem této bakalářské práce je kvalitativní výzkum, který se zabývá zjišťováním problému v partnerském či manţelském souţití, kde je kaţdý jedinec z cizí země. Také se zjišťují problémy ve výchově dítěte z takového rodičovskéhopáru. První část práce se zabývá teorií, jak to bylo se souţitím smíšených párů dříve a jak je to nyní, předsudky, informovaností cizinců, jazykovou bariérou, mezinárodní výchovou dítěte. Druhá část práce je kvalitativní výzkum zaměřený na tuto problematiku. Zde jsou metodologicky zpracované polostrukturované rozhovory tří respondentů, kteří ţijí ve smíšeném manţelství či jiném souţití, nebo si takovouto zkušeností prošli v minulosti. Získané informace jsou zpracovány pomocí Interpretativní fenomenologické analýzy.
Sumarry The Bachelor thesis „Family Education in Context of Cohabitation of Couples from Different Countries“. The subject of this thesis is quantitative research which deals with the problem of identifying problems in a partner or a matrimonial coexistence where each individual comes from different country. It also identifies problems in such married couples´children´s upbringing. The first part deals with the theory of coexistence of bilinqual couples in the past and nowadays, with the prejudices, awareness of foreigners, language barriers and international upbringing of the child. The second part of the thesis is a quality research focused on above mentioned problems. This part contains methodologically processed semi-structured interviews of three respondents who are either living in multi-ethnic marriages or who had lived through such experience in the past. Information gained from this research are processed by Interpretative fenomenological analysis.
57
Seznam použité literatury 1. BLATNÝ, M. a PLHÁKOVÁ, A. Temperament, inteligence, sebepojetí: nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Vyd. 1. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2003, 150 s. ISBN 80-86620-05-0. 2. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Cizinci v České republice: foreigners in the Czech Republic. Praha: Český statistický úřad, 2011. ISBN 978-80-250-2139-2. 3. FUČÍK, P. a RABUŠIC L. Partnerství, rodičovství, rodina. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 2008, 132 s. ISBN (Broţ.). 4. HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999, 278 s. ISBN 80-246-0030-7. 5. HERNOVÁ, Š. Češi, Slováci a Poláci na Těšínsku a jejich vzájemné vztahy. Šenov: Talia, 1997, s. 64-76. ISBN 80-86101-03-7. 6. JANDOVÁ, Z. Ženská próza v italské moderní literatuře. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2008, 130 s. ISBN 978-80-246-1458-8. 7. KATRŇÁK, T. Spřízněni volbou: Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. ISBN 978-8086429-98-4. 8. KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 224 s. ISBN 80-247-1110-9. 9. MAREŠ, P., POTOČNÝ, T. Modernizace a česká rodina: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech 15.-17. října 2003 Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 75-94. ISBN 8086598-61-6. 10. MOŢNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, 311 s. ISBN 80-86429-87-8. 11. PÍRKOVÁ, A. Sňatečnost a nesezdaná soužití . současná situace v rozvojových a vyspělých zemích. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. s. 23. 58
12. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-885-6. 13. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001. 296 s. ISBN 80-7178-579-2. 14. RENZETTI, C. M., CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, 642 s. ISBN 80-246-0525-2. 15. ŘÍČAN, P. Psychologie. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-406-9. 16. SMITH, J., FLOWERS, P., LARKIN, M. (2009). Interpretative Phenomenological Analysis: Theory, Method and Research. London: Sage., 2009. 225 s. ISBN 9781412908337. 17. ŠMELOVÁ, E. Mateřská škola – teorie a praxe I. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 168 s. ISBN 80-244-0945-8. 18. ŠMOLKA, P. Výběr partnera: Pro zadané i nezadané. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1080-3. .
59
Internetové zdroje 1. Obyvatelstvo: Sňatky podle státního občanství snoubenců v roce 2010. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2012-01-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/AA002293B2/$File/1413111108.pdf 2. Sociokulturní odlišnost dostupná z http://www.inkluzivniskola.cz/kdo-odkudprichazi-do-cr/kulturni-sok 3. Výhody dvojjazyčnosti dostupné z http://www.multiglot.eu/dvojjazycnost_vyhody.html
60
Seznam příloh 1. Přepis rozhovoru s prvním informantem 2. Přepis rozhovoru s druhým informantem 3. Přepis rozhovoru s třetím informantem
61
1. Příloha – přepis rozhovoru s prvním informantem Jak jste se seznámila s nynějším manželem? Po dvouletém pobytu v Londýně, kde jsem dělala au-pair, jsem se vrátila domů a měla na mysli jet do Francie pro zdokonalení francouzštiny, ale moje kamarádka mě přemluvila, ať s ní jedu na rok do Itálie, kde jsme měly v plánu cestování a naučení se italštiny. Asi po měsíci, co jsem zde byla, jo byla jsem opět v rodině jako au-pair, jsem poznala mého manţela, který se mi představil jako Maurizio. Bylo to na jedné diskotéce. Týden před tím tam moje kamarádka poznala i svého manţela. Jak jste se ze začátku domlouvali? Jelikoţ moje italština byla molto limitovaná, domlouvali jsme se ze začátku nohama a rukama, jelikoţ manţel jako většina Italů anglicky neuměl. Takţe bylo na mě, naučit se velmi rychle italsky… Kdy proběhlo první seznámení s Vašimi rodiči? Asi po ročním vztahu jsem ho vzala poprvé do Česka. Rodiče o mém vztahu věděli od začátku a jelikoţ jsem uţ i před tím měla přítele cizince a jelikoţ věděli o mé touze cestovat, asi byli na to, ţe jim přivedu dom cizince nějak připravení. Teda aspoň mamka. Co na přítele rodiče říkali? Maurizio na ně udělal velmi dobrý dojem a moc se jim líbil. Mamka mi ho pochválila hned, taťka si ho musel asi trochu proklepnout. Ale všechno dopadlo dobře a naši z něj jsou nadšení do dnes. Jak Vašimii rodiče s přítelem komunikovali? Moje mamka italsky nemluví a komunikuje s ním česky. Teď uţ většinou přes syna. Otec trochu umí italsky, španělsky umí taky, takţe si s ním trochu popovídá. Baví se ale většinou o obecných věcech, kde zná slovní zásobu. Kdyţ se manţel zeptá na něco pro něj nevšedního, tak neví a přijde mi, ţe je pořád trochu vyvedený z míry. Kdy jste se rozhodli žít společně a kde? Po roční známosti, kdy jsem končila jako au-pair u rodiny a chodili jsme spolu. A nějak vyplynulo ze situace, ţe já zůstanu v Itálii. Bylo to asi hlavně proto, ţe manţel má uţ dlouho dobu práci v Itálii a já neměla nikdy touhu vrátit se do Česka. Přišlo nám nějak automatické, ţe já teda zůstanu tam. Itálie je tak nějak svým způsobem kouzelná a pro mě to bylo v té době malinko dobrodruţství, které jsem v té době vyhledávala.
Co manželovi rodiče? Jak proběhlo představení? Manţelovi rodiče uţ několik let neţijí. Nepoznala jsem se. V té době mi to přišlo jednodušší. Bála jsem se, ţe by mě jako cizinku nevzali, neuměla jsem jejich jazyk, tak bych se s nimi ani nedomluvila. Bylo to pro mě lehčí. Ale teď, kdyţ máme syna, je to problém. Nebo to takto aspoň vnímám. Nemá druhou babičku a dědu, po kterých se ptá, nemám hlídání a jsme v Itálii celkem sami. Manţel je jedináček, takţe nemáme ţádnou blízkou italskou rodinu. I kdyţ v Itálii mě občas přijde, ţe jsou všichni jako jedna rodina…Hahaha… Co se událo po Vašem sestěhování? Manţel mě tenkrát donutil přihlásit se na místní školu, takţe jsem začala studovat, ale pořád jsem ještě pracovala pro stejnou rodinu. Tu, u které jsem ze začátku bydlela a musím říct, ţe se občas navštěvujeme dodnes. Přeci jen to byli moji první defakto kamarádi v Itálii. V roce 2007, zdruba po dvou letech souţití, se nám narodil syn a pak aţ v roce 2009 jsme se vzali tady v Itálii. Nějak jsme se svatbou nespěchali, nebylo to pro nás důleţité, ale po narození syna jsem zjistila tvrdou realitu, která je v Itálii. Jelikoţ syn má první národnost italskou, narodil tam, ale pak má i českou. V Itálii o všem co se dělo okolo dítěte, nechali rozhodovat mého manţela, v té době vlastně ještě přítele a jelikoţ on byl Ital a já cizinka, i kdyţ jsem byla matkou dítěte, neměla jsem moc práv. Takţe to mě přimělo ke svatbě. Představa, ţe kdyby se nám s manţelem něco stalo, syna by nedostala v té době do opatrovaní moje matka, ale musel by zůstat podle italských zákonů v Itálii, to pro mě byla hrozná představa. Hlavě asi proto, ţe v té době jsem tam ještě nikoho neznala a aby dostal mého syna někdo cizí? Nepředstavitelné!!! V jakém jazyce spolu s manželem, popřípadě i synem komunikujete? Mluvíme spolu Italsky. Musela jsem se přizpůsobit. Maurizio česky docela rozumí, ale s mluvením má problém. Zná jen klasické dobrý den, nashledanou, prosím, díky apod. A i to, kdyţ nepouţívá, tak mu musím oţivit. Syn má teď pět let a italsky komunikuje plynule. Česky také docela umí. Na velké prázdniny ho posílám na dva měsíce sem k mamce, takţe si tu pravidelně tu češtinu dost oţivuje. To spíš já mám s komunikací problémy. Italsky umím celkem obstojně, ale někdy mám problém vyjádřit se tak, jak bych chtěla. Špatně chápu významy slov a manţel mi to těţko vysvětluje. V češtině jsem bohuţel také pár výrazů uţ zapomněla. Nebo né, ţe bych je úplně zapomněla, ale
spíš mi vyskakují slova italská. I teď musím mluvit pomalu a soustředit se, jinak bych na vás spustila italsky. Hahaha… Syna tedy od mala učíte oběma jazykům? Ano, od narození na něho mluvím česky. Myslím si, ţe je to tak správně, protoţe i kdyţ mluvím dobře italsky, není to můj rodný jazyk a nikdy nebudu mluvit dokonale. Nikdy nezískám správný přízvuk atd. Myslím si, ţe by se ode mě náš syn nenaučit italsky správně, takţe já s ním komunikuji pouze česky a manţel pouze italsky. A musím říct, ţe se to zatím osvědčilo. Mluvené slovo zvládá dobře v obouch jazycích. Jen po těch dvou měsících v česku mi přijde, ţe to má pak pomotané. S Vašimi rodiči tedy komunikuje česky? Ano, s nimi česky. I kdyţ občas prý spustí něco italsky, ale pak jim řekne překlad. Hahaha… On je vlastně takový náš překladač. Kdyţ já něco nevím italsky, řekne to manţelovi za mě. Ten kdyţ je občas s námi v česku, tak s mými rodiči komunikuje vlastně jen přes syna nebo přeze mě. Jak často se syn vídá s prarodiči? Tak dvakrát aţ třikrát do roka. O prázdninách, nebo kdyţ nás navštíví v Itálii. Pro mě je to lepší, kdyţ dojedou oni. Je to jednodušší, neţ cestovat s dítětem sem do česka a brát si dovolenou. Jinak přes skype si telefonují kaţdý týden. Máme takovou tradici, ţe ve středu večer tak hodinku povídáme. Kde jste zaměstnaná? Ještě v období mateřské jsem si dálkově dodělala bakaláře v lékařském oboru. Nyní pracuji jako zdravotní sestra v místní nemocnici. Dělám na směny, manţel taky, takţe si syna tak řečeně přehazujeme. Kaţdý je s ním chvilku. Kdo je ve Vašem páru živitelem? Ţivitel je spíše manţel, ale je to jen taková nálepka. V Itálii je totiţ zvykem, ţe pracuje jen muţ, ten vydělává a ţena je doma a stará se o domácnost. Mně tohle moc nevyhovuje, potřebuji být mezi lidmi. A pracuji také proto, abychom na tom byli po finanční stránce líp. Manţel by byl radši, kdybych byla s malým doma a měla i více času na sebe, ale mě to takto vyhovuje. Kdo ve Vašem páru a jak tráví volný čas? Díky směnám moc volného času není, ale kdyţ uţ nějaký je, tak se akorát tak stihnu postarat o domácnost, vyţehlit, uklidit. Kdyţ mám volný víkend, ráda vyrazím na výlet
nebo poznávací zájezd. Taky si ráda čtu. Manţel chodí na fotbal, má ho hodně rád. Obecně má rád sporty všeho druhu. Dá se tedy říci, že domácnost obstaráváte zcela vy? Manţel je docela zručný. Pomáhá mi v hodně věcech. I uklízí a docela rád. Ale dalo by se říci, ţe domácnost obstarávám z šedesáti procent já a ze čtyřiceti on. Jak je to u vás s jídlem, přizpůsobujete partnerovi a synovi stravu? Malej je skvělej, dalo by se říct, ţe sní úplně všechno co mu dám. Manţel má českou kuchyni taky celkem rád, není snad nic, co by vyloţeně nesnášel a nesnědl. Nebo spíš jsme na něco takového ještě nenarazili. Kdyţ ale neudělám aspoň jednou za tři dny těstoviny, tak je vyţaduje. Také jíme velmi často pizzu. Tu Mauricio miluje a také umí velmi dobrou připravit. Jak hodnotíte život v Itálii? Líbí se Vám tam, nebo byste byla raději v česku? Ţije se mi v Itálii dobře, mám ráda jejich podnebí i stravu. Jen občas mám problémy s jejich burokrazií a taky jsem si pořád nezvykla na to, jak mají na vše čas. Nemám ráda nedochvilnost a ta je taky na denním pořádku. Do česka bych se ráda vrátila aţ na důchod. Rodina mi chybí hodně, hlavně teď prarodiče na hlídání, ale uţ jsem si tak nějak zvykla. Zavedli jsme si tu systém, který nám vyhovuje, tak bych ho zatím neměnila. Máte pořád rozdílné styly života, nebo se postupem času smazaly? Dalo by se říct, ţe jsme si našli takovou tu střední cestu mezi nimi. Nějaké rozdíly tam pořád jsou. Teď se neshodneme třeba ve výchově syna. Já jsem mnohem přísnější ve výchově. Manţel synovi vše dovolí, jen občas na něj křikne. Je takovej pohotovější a hravější, coţ malej miluje. Někdy moţná i ohledně toho jídla. Ale jinak asi nic. Je teda fakt, ţe to bylo hodně o přizpůsobivosti. Hlavně té mé, hahaha. Hodně jsem toho musela vydrţet, přece jen manţel nějaký ten italský temperament má, ale vyhovuje mi to tak, zvykla jsem si a neměnila bych. Takže kdybyste si teď mohla vybrat mezi Čechem a Italem, tak by to byl opět Ital? Určitě. Nějak jsem si tak zvykla, ţe uţ si nedovedu představit něco jiného a i ţít teď ze dne na den zase v Česku s místními poměry. I kdyţ co se týče toho jazyka, tak to by bylo určitě jednodušší. To uţ bych znovu zaţívat nechtěla. Ale teď uţ to tak neberu a jsem spokojená. Problémy mají všechny páry. O národnost nejde. Má Váš syn nějaký problém, třeba ve školce, s tím, že je ze smíšené rodiny?
Nemá. Spíš naopak bych řekla. Onehdy přišel s tím, ţe řekl dej mi to auto a kamarádi na něj civěli s otevřenou pusou a chtěli to vysvětlit. Přišlo mi, ţe si připadá důleţitě. Nejen jak to říkal mě, ale jak ho znám, tak určitě i v té školce. Bude asi trochu chlubílek. Asi po tatínkovi, hahahah…. :) Učitelky ho berou taky dobře, jakýkoliv problém s nimi ale řeší manţel. Spíš jsou ale rády, ţe není tak temperamentní a zlobivý. Projevuje se tak akorát, je to respektive moc hodné dítě. Chcete s manželem dalšího potomka? Určitě chceme další dítě. Uţ na tom pracujeme, tak snad se brzy zadaří a bude nás víc!
2. Příloha – přepis rozhovoru s druhým informantem Jak ses seznámila s Tvým partnerem? Šla jsem s kamarádkami na místní diskotéku. Kluky z našeho města uţ znám, tak jsem si myslela, ţe mě nemůţe nic překvapit. Nijak zvlášť jsem se ani nechystala. Ale opak byl pravdou. Tancovaly jsme a najednou jsem ho uviděla. Byla mezi místníma vydlákama jako zjevení. Úplně jiný level. Krásně upravený, navolaný, vyfiklý…no prostě mě zaujal na první pohled, tak jsem po něm pokukovala. Já se mu asi jako blondýna s modrýma očima taky líbila, tak jsme se začali stýkat. Šli párkrát ven, na kafe a pak spolu začali chodit. Jak to bylo s komunikací? Uměl česky? Jojo, česky uměl. Nebo aspoň na diskotéce a kafi mi to tak přišlo, ale dlouhé rozhovory se s ním vést nedali. Museli jsme se bavit a jednoduchých běţných věcech a ještě k tomu v prvním pádě. Jakmile jsem začala skloňovat a časovat, byl mimo a ptal se mě, co to znamená. No nebylo to jednoduché. Já italsky neumím vůbec nic, anglicky málo, takţe ta čeština byla jediná varianta. Kdy proběhlo seznámení s Tvými rodiči? Naši věděli, ţe se s ním stýkám, mamce jsem toho hodně řekla, ale on se seznamovat nechtěl, přišlo mi, ţe náš vztah bral ze začátku jako pobavení. Byl cizince, co se u nás přece jenom teprve rozkoukával… A naše jsme potkali, kdyţ jsme byli venku, přece jen je to malé město, takţe seznámení bylo takové neoficiální spíš. Automaticky jim tykal, říkal fráze typu: „hej ty poslouchej mě“a to se našim moc nelíbilo. Takže žádné delší povídání s rodiči nebylo? Ne, jen jsme se pozdravili a já je představila a šli jsme zase kaţdý svou cestou. Mamku to trochu štvalo, protoţe jsem jim tvrdila, jak umí česky a bůhví co všechno, tak tomu nerozuměla. Hlavně kdyţ jsem u něj pak často začala přespávat. Jak se Váš vztah vyvíjel dál? No tak jsem zjistila, ţe jsem těhotná. Jednou večer jsem mu to řekla. Byl v šoku. Pořád opakoval, ţe to není moţný a ţe jsem tvrdila, ţe prášky beru. Já je ale opravdu brala, někdy jsem moţná zapomněla to jo, ale snaţila jsem se o pravidelnost. Nicola se na mě
vykašlal. Tenkrát mi řekl, ţe si dítě ještě nepředstavoval, nepočítal s tím, není připravený atd., přestal se mou komunikovat, ozývat se a já se vrátila k našim. Co na to rodiče? Mamka ho proklínala a hodně mi nadala. Měla jsem v té době doma peklo. Na potrat bylo pozdě, tak jsem si dítěte musela nechat. Naši se nakonec umoudřili a ţe mi budou pomáhat. Ex přítel se vůbec neozval, nezajímal ani u porodu nebyl? Ne, vůbec nic, nezájem. U porodu se mnou byla mamka a jsem za to teď ráda. Hodně mi v té době pomohla. Byla jsem na tom psychiky blbě. Kdy došlo ke společnému návratu? Asi kdyţ měl Mareček půl roku. Ozval se mi, ţe by chtěl malého vidět, jestli se můţeme potkat. Já byla ráda, ale doma mi to zakázali. Mamka byla proti. Řekla mi, ţe kdyţ se na nás vykašlal, tak má smůlu, ţe mi bez něj bude líp. Ale potkali jsme se a od té doby vídali. Co na to Vaši? No co se mnou měli dělat. Já si vţdycky dělala co jsem chtěla. Ale nakonec to ta nějak o´dopadlo. Jen Nicola se musel před našima hodně snaţit. Do teď musí. Je vidět, ţe ho to mrzí. Ale o malýho se stará dobře. Je dost po tatínkovi, podstatě takový malý Ital. Tatínek ho stylově obléká a učí italské móresy, takţe se chová velice temperamentně. Ale poznám na něm, ţe více tíhne k domovu, Česku a mým rodičům. Jsem za to ráda. Já v Itálii bydlet nechci a on mi tam snad neuteče Žijete spolu? Ano, nastěhovali jsme se k Nicolovi na barák, kde ţil se svým bratrem. S tím mě také seznámil. Takţe jsem znala aspoň nějakého příbuzného. Měl přítelkyni, takţe jsme chodili ven ve čtyřech. Marka hlídala často mamka. Hodně ji přilnul k srdci, bere ho jako své další dítě.
Na seznámení s Nicolovými rodiči nedošlo? Tenkrát ne. Do Itálie letěl jednou a to chtěl sám. Ale po narození malýho uţ jim vše řekl a pak na seznámení došlo. Ale to uţ jsem byla braná spíše jako matka jejich vnuka, neţ přítelkyně syna. Co komunikace s nimi? No snaţila jsem se naučit pár frází, ale nešlo to. Spíš jsem mlčela, občas něco přeloţil Nicola. A hodně si hráli s Markem. Jaká je situace u Vás teď? Ţijeme spolu jen my 3 v pronajatém bytě a vše funguje. Nicola dělá pokroky, česky uţ umí líp, ale pořád ne ideálně. Často mu vysvětluji souvislosti a významy. Hodně mi pomáhají naši. S Nicolovými rodiči se vídáme jednou za čas, spíše o Vánocích nebo prázdninách a nebo si telefonujeme. Pracujete oba? Jo. Nicola kromě podnikání otevřel obchůdek s italskýma specialitama. Já chodím na zkrácený úvazek dělat sekretářku. Marek chodí do školky, kde ho vyzvedává mamka, která s ním jde i do nějakého krouţku. Hodně mi pomáhá, nevím, co bych bez ní dělala. Kdo je ve Vaší dvojici živitelem? Nicola. Vydělává podstatně víc a i mu to tak vyhovuje. Je hodně dominantní a má u nás hlavní slovo. Ale zbytečně moc Markovi kupuje a hodně ho stajluje. Malej chodí oblíkaný jak nějaký model Učíte syna oběma jazykům? Jasně, uţ od mala. Já na něj mluvím česky, Nicola italsky. Marek komunikuje plynule oběma jazyky. Umí básničky i písničky v italštině, počítat, no prostě všechno. Mnohem víc jak já! Ale jsem za to ráda a myslím, ţe i on bude aţ vyroste. Kdo ve Vašem páru a jak tráví volný čas? Já chodím do kurzu italštiny, abych rozuměla jeho rodině a co si vykládají mezi sebou s Marečkem. Pak ráda čtu, zajdu s přáleti na kafe a lehnu si, ale na to moc času není.
Nicola hodně sportuje. Hraje za místní muţstvo fotbal, chodí na tenis, plavat, občas bere i Marka. Také se chodí hodně saunovat. Spolu pak jezdíme na výlety a nákupy. Vyhovuje ti to takto? Moc ne, Nicola má kaţdý večer nějaký koníček a já jsem doma s malým, ale je to asi tím, ţe se o ně´j doma víc starám a nemám tolik času. Takţe Nicola má nejen víc časlu, ale v Itálii je to tak normální, ţe muţ si dělá, co chce a lítá kde chce. Jak máte rozdělenou práci v domácnosti? Já se starám úklid bytu, vaření a praní. I kdyţ Nicola také občas zapne pračku. Většinou ale jen obarví prádlo Pak ještě dost vaří. Nakupuje si ve svém obchůdku potraviny, které pak i zpracuje. S malým si hraje. Tvoří u Vás rozdílnost národností nějaký problém? Kaţdný máme jiné zvyky. Největší problém je asi jazyková bariéra. Hlavně u mě a jeho rodiny. Pak mi ještě nevyhovuje jeho kaţdodenní siesta a ponocování dlouho do noci, coţ se učí i Marek. Máte pořád rozdílné styly života, nebo se u Vás časem smazaly? Asi smazaly, ale je to hodně o kompromisech, které jsou hlavně z mojí strany. Nicola má rád hlavně jejich kuchyni, ale s tím problém nemám, taky mi vyhovuje. Děláme často špageti, pizzu, těstoviny. Jen já miluju sladké, buchty a on ne. Z dezertů jíme pana cotu a tiramisu. Ale já si občas pro sebe něco upeču, třeba táč. České jídlo pak jí u našich, kde se snaţí, ale doma moc ne. Marek uţ tyto móresy chytá taky, coţ mi vadí! Co styly výchovy? V Itálii chtějí, aby děti neplakali a furt se jen smáli. Takţe Nicola s malým dělá kraviny a všechno mu koupí. Rozmazluje ho. Já nad ním pak drţím pevnější ruku, snaţím se ho uskromnit. Ale hodně mi pomáhá i mamka, která zastává tradiční styl výchovy. Takţe Marek je fakt vychovávaný multikulturně Někdy si ho vezme i na noc, tak pak máme s Nicolou aspoň čas na sebe.
Chtěla by ses přestěhovat do Itálie? Ne nechtěla. Ráda tam jedu na výlet, ale ţivot si tam nedovedu představit. Hlavně kvůli jazyku, který pořád moc neovládám a taky kvůli našim, jsem trochu mamánek a nechtěla bych být bez nich a kamarádů. Ale Nicola se k návratu domů také moc nemá. Podnikání tu má dobře rozjeté, tak snad k tomu nedojde! Co svatba a nebo další potomek? Zatím určitě ne a v budoucnu nevím. Uţ jsem mu odpustila jak nás opustil, ale nezapomněla jsem a měla bych asi zase strach. Jednou stačilo! A i kdyţ se teď moc snaţí, dobře o nás stará a jsem spokojená, tak o tom zatím fakt neuvaţuji.
3. Příloha – přepis rozhovoru s třetím informantem Jak jste se seznámil se svojí partnerkou? Potkával jsem ji na přednáškách ve škole. Byla jiný obor ale. Moc mě zaujala, chvíli jsem jí sledoval, ona se po mě taky dívala, tak jsem ji pak oslovil. Snaţil jsem se naučit česky něco, ale moc mi to nešlo. Angličtinu ovládám dobře, Alena průměrně, celkem jsme se domluvili. Kdyţ jsme pak začali randit a stýkali se tak půl roku, tak nám delší debata šla hlavně po sklence alkoholu Ze začátku jste se tedy domlouvali anglicky? Pořád jsme se domlouvali a i domlouváme anglicky. Česky se mi naučit nepodařilo, Aleně italsky taky ne. Ale debata mezi námi vţdycky vázla. Kdy jste se sestěhovali? Asi po půl roce. Ona bydlela na koleji, já na bytě. Občas u mě přespávala a bylo to období zamilovanosti, tak jsme chtěli být dost spolu, takţe jsem ji řekl, ať jde ke mě. Bydleli jsme pak spolu dalšího půl roku, neţ jsem dokončil školu a přemýšlel o cestě zpět do Itálie. Nakonec jsem zůstak kvůli Aleně v Česku. Co seznámení s rodiči? Alena mě seznámila zhruba po dvou měsících. Uměli jen česky, tak to bylo sloţité. Vůbec jsem nerozuměl, oni mě také ne. Alena se snaţila překládat, ale všechno se jí moc nechtělo, takţe na mou otázku na co se rodiče ptají nebo o čem spolu mluví, řekla, ţe nic. Seděl jsem v jejich domě a mlčel. Necílit jsem se příjemně. Bylo mi trapně, ale naštěstí jsme je ze začátku moc nenavštěvovali. A seznámení s Vašimi rodiči? Naši do Česka moc nejezdili. Stavili se jen jednou a to na seznámení nedošlo. To proběhlo, aţ kdyţ jsme plánovali svatbu a moji rodiče nesouhlasili. Naši nechtěli, abych si Alenu vzal, ţe ji nerozumí a ţe budoucího vnuka budou málo vídat. Snaţili se mě přesvědčit, ţe italská ţena by pro mě byla lepší varianta. Ale Alena se to nesnaţila nijak ulehčit! Moje rodina je z vyšších společenských kruhů, Alena, její rodina i chování se jim nelíbilo, řekli mi, ţe tady ţiju pod svojí úrovní a i se podle toho začínám chovat. Byl jsem tehdy z celé situace velmi zklamaný. Přišlo mi to jako volba mezi mojí rodinou a Alenou. Nevěděl jsem co mám dělat, hodně jsem přemýšlel, nechtěl jsem naše zklamat, zradit, nic. Bál jsem se, ţe ji k sobě vůbec nepustí. Ale risknul jsem to.
Alena měla dobré přesvědčovací prostředky. Ale jednou po další česko-italskoanglické hádce jsme ji málem zrušili. To jsme se tenkrát hodně pohádali! Co následovalo po svatbě? Pak bylo celkem dobré období. Asi jediné… Málo jsme se hádali a Alena zjistila, ţe je těhotná. Měl jsem radost snaţil jsem se, aby byla v klidu a měla co nejlepší pohodlí. Pak se objevily další problémy. Alena mluvila o všem jen se svojí matkou, mě se nesvěřila, jen mi něco vyčítala. Dítě nebylo v plánu a ona ho i tak brala. Kdyţ se dcera narodila, snaţila se i Alena aby to fungovalo, ale marně. Rok jsme to přetrpěli a pak se rozhodli pro rozvod. Kdo dostal dítě do péče? Alena, ale s tím jsem i počítal, ţe mi ho s její matkou nenechají. Ale aspoň na vídání malé jsme se rozumě dokázali dohodnout. Jak máte kontakt s dítětem teď? Snaţím se jezdit kaţdé dva měsíce do česka. Jinak s Alenou komunikuji přes sociální sítě a mobil. Ale ne vţdycky je ochotná. O malé mi občas něco řekne a ukazuje mi ji na skypu, kde se na ni snaţím mluvit, aby mi jak bude starší, rozuměla. Jinak jim posilám peníze a moc se těším, aţ bude malá větší a budu ji moct mít tady v Itálii. Počítáte s dcerou tedy i do budoucna? Určitě! Moc se na to těším. Jste pro multikulturní výchovu? Určitě ano! Máme společné dítě, tak chci, aby mělo i společné zvyky. Jako od kaţdého z nás. Chci, aby uměla italsky, domluvila se s mojí rodinou, aby poznala Itálii, italské speciality a naši víru. Vím, ţe ji bude Alena vychovávat jejím stylem, ale budu se snaţit, aby měla i část mě Jak jste se v Česku stravoval? Kdyţ jsem byl ještě sám, tak úplně v pohodě, s Alenou pak hůř. Česká kuchyně mi moc nechutná. Je dost mastná. Kupoval jsem si svoje potraviny. Občas mi je koupila i Alena. Večeřel jsem hodně saláty s nicotou a nebo prosciuto. Vše jsem si chystal sám. Dostat jídlo servírované od Aleny, to bylo tak jednou za mesic.Na obědy jsem chodil do restaurací, pizzerek. Kdyţ jsme o víkendu byli oba celý den doma, ale mi udělala těstoviny, ale víc neuměla. Takţe jsme víkendy trávili taky spíše v restauracích. Kvůli jídlu jsme se doma dohadovali dost, ale s restauracemi problemo neměla!
Co domácí práce? Měli jste je nějak rozdělené? Na úklid bytu jste měli uklízečku. Alena obstarávala jen vaření, mytí nádobí a nákupy. Později se tedy ještě starala o naši dceru. O prádlo jsem se staral já. Mám rád vše jemné a řádně naţehlené. Alena nebyla zvyklá vše ţehlit, jen to nejnutnější, s čím já nesouhlasím. Další spory byly o psovi, nábytku, a podobně. Pořád přibývali další a další. Dělala Vám potíže odlišnost kultur? Ano! Alena nebyla věřící a nechápala mou potřebu víry. Také nesouhlasila s mými odpoledními kavárnami, kdyţ jsem měl siestu. Chtěla, aby bylo všechno podle ní a její rodiny. Co řekla její matka, bylo svaté. Měla ráda zimu, já potřeboval do tepla. Chtěl jsem cestovat, ona s dítětem nikoliv. Hádali jsme se váţně úplně o všem. Volný čas jste spolu trávili? Občas jo. Ale díky jazyku to bylo špatný, neměli jsme moc společných kamarádů, tak chodil kaţdý zvlášť. Alena chodila s kamarádkami posedět. Já trávil čas s těmi svými, později s kolegy z práce. Chodil jsem do posilovny a běhat. Spolu jsme jezdili snad jen nakupovat oblečení, občas na bowling. Ani do kina jsme nemohli. Problem byl i s filmy doma. Celkově to nějak vázlo… .“ Jako na welness a nákupy jsem jí vyhovoval, občas ještě procházky, ale jinak radši kaţdý sám. Největší problém vydutě tedy v jazykové bariéře? Nevím jestli největší, protoţe problému jsme měli fakt hodně, ale určitě to vše jen zhoršovalo. Nechápali jsme se, neuměli dohodnout, občas něco v angličtině i vyznělo hůř, tak se urazila, pořád telefonovala s matkou a já nevěděl o čem. Chtěl jsem se češtinu naučit, ale je to moc obtíţný jazyk, nešlo mi to a nebyl moc čas. Alena měla času spoustu, ale neměla o italštinu zájem. Ani o cestu do Itálie, navštívit moje rodiče, nic! Prý by jim nerozuměla… No moţná ten jazyk byl největší problém, kdyţ se na to tak dívám. Došlo to dokonce do takového stádia, ţe jsme si v tom dělali i naschvály. A to i s kamarády. Bylo to hrozné období. Uţ bych to nechtěl vrátit. Takže zpět do Česka byste už nechtěl? Jezdím tam teď za malou a na výlety a návštěvy kamarádů mi to stačí. Je to hezká země, ale doma je doma. Chci se usadit tady v Itálii a dokázat něco, za co na mě bude má rodina pyšná.
A do dalšího smíšeného vztahu byste šel? Asi uţ ne. Mám na to špatné vzpomínky. Moţná kdyby uměla perfektně italsky, ale i tak se bojím kulturních propastí. Italky mi vyhovují asi líp. A co další potomek? No pokud se zamiluji, tak ano. Dcera mi chybí, chtěl bych dítě vídat kaţdý den. Ale nechci uţ nic uspěchat. Chci si dítě pak uţít a ne řešit jen problémy!