Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky
Mladí politici jižní Moravy (soubor příběhů pro iDNES.cz) Young politicians of South Moravia (The Collection of stories for iDNES.cz) Bakalářská práce
Marek Osouch
Brno 2016
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 20. května 2016 _______________________ Marek Osouch 2
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Rudolfu Burgrovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při psaní práce. Poděkovat bych chtěl také členům jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz i všem ostatním, kteří mi při psaní této práce pomohli. 3
Anotace Tato bakalářská práce na téma Mladí politici jižní Moravy má za cíl vytvořit soubor publicistických textů s využitím žánru story, které by potenciálně mohli vyjít v jihomoravské rubrice webového portálu iDNES.cz. Publicistické texty formou žánru story mají přinést čtenářům příběhy mladých lidí mezi 18 a 26 lety, kteří se v tomto věku vydali do politiky. Texty mají odpovědět na otázky, jaké věci je motivovaly k aktivní participaci na politickém dění v Jihomoravském kraji. V první části práce se autor zabývá politikou v České republice a problematikou angažovanosti mladých lidí v politice. Druhá část poté rozebírá žánr story z hlediska teoretický pravidel, další se zabývá metodami a pravidly tvorby publicistických textů pro online média. V následující kapitole je možné se dovědět o portálu iDNES.cz a využití žánru story v tomto médiu. V poslední části práce jsou vzniklé texty kriticky reflektovány, zda naplňují teoretická pravidla i pravidla uplatňovaná v jihomoravské rubrice portálu iDNES.cz a zda by tedy mohly v daném médiu vyjít.
Klíčová slova tvůrčí bakalářská práce, žurnalistika, publicistika, story, iDNES.cz, jižní Morava, politický systém ČR, politická participace, mladí politici, kritická reflexe
4
Annotation This bachelor thesis with the topic Young politicians of South Moravia aims to create a set of journalistic texts with the use of czech genre story which could be potentionally published in the South Moravian section of website iDNES.cz. Journalistic texts are bringing stories of young people between 18 and 26 years who participate in politics in this age. Texts answer to the question which things motivate them to active participation in politics in the South Moravia. In the first part, the author deals with politics in the Czech Republic and the issue of political participation of young people. The second part analyzes the czech genre story in terms of theoretical rules, the other deals with the methods and rules of creating journalistic texts for online media. In the next chapter there is possible to find information about the portal iDNES.cz and use of the genre story in this medium. In the last part there are incurred texts critically reflected, if they include theoretical rules and the rules applied in the South Moravian section of portal iDNES.cz and whether they could be published in this medium.
Keywords creative bachelor thesis, journalism, feature, South Moravia, political system in the Czech Republic, political participation, young people in politics, critical reflection
5
Obsah I. ÚVOD ....................................................................................................................................... 9 II. TEORETICKÉ VYMEZENÍ TÉMATU ......................................................................................... 10 2.1. Co je politika? ................................................................................................................ 10 2.2. Politické strany .............................................................................................................. 11 2.3. Politický systém ............................................................................................................. 11 2.4. Politický systém České republiky ................................................................................... 12 2.5. Politické strany v České republice ................................................................................. 13 2.6. Jihomoravský kraj a jeho samospráva ........................................................................... 14 2.7. Politická participace ....................................................................................................... 16 2.7.1. Úbytek členů politických stran v České republice .................................................. 17 2.7.2. Politická participace mladých lidí............................................................................ 18 2.7.3. Mladí lidé v českých politických stranách ............................................................... 21 2.7.4. Mládežnické organizace .......................................................................................... 21 2.8. Mladí politici v zastupitelstvu Jihomoravského kraje .................................................... 22 2.9. Příprava na krajské volby 2016 ...................................................................................... 23 2.10. Shrnutí kapitoly............................................................................................................ 23 III. TEORETICKÉ VYMEZENÍ ŽÁNRU ........................................................................................... 25 3.1. Publicistika ..................................................................................................................... 25 3.2. Story ............................................................................................................................... 25 3.3. Story v angloamerickém prostředí ................................................................................ 27 3.4. Shrnutí kapitoly.............................................................................................................. 28 IV. METODY TVORBY TEXTU ..................................................................................................... 29 4.1. Pravidla psaní žánru story.............................................................................................. 29 4.2. Metody psaní pro online médium ................................................................................. 31 4.3. Postupy při psaní politických témat .............................................................................. 32 6
4.4. Shrnutí kapitoly.............................................................................................................. 33 V. CÍLOVÉ MÉDIUM .................................................................................................................. 34 5.1. Sběr dat v redakci .......................................................................................................... 34 5.2. Online portál iDNES.cz ................................................................................................... 35 5.3. Jihomoravská redakce Mladé fronty DNES a iDNES.cz/brno ........................................ 36 5.4. Charakteristika portálu iDNES.cz/brno .......................................................................... 38 5.4.1. Žánr story na webu iDNES.cz/brno ......................................................................... 39 5.5. Shrnutí kapitoly.............................................................................................................. 41 VI. KRITICKÉ REFLEXE ................................................................................................................ 42 6.1. Kritická reflexe story s Kristýnou Švarcovou ................................................................. 43 6.2. Kritická reflexe story s Pavlem Horáčkem ..................................................................... 44 6.3. Kritická reflexe story s Filipem Zachariašem ................................................................. 45 6.4. Kritická reflexe story s Tomášem Pokorným ................................................................. 46 6.5. Kritická reflexe story se Zdeňkem Bačíkem ................................................................... 47 6.6. Kritická reflexe story s Petrem Striou ............................................................................ 48 6.7. Kritická reflexe story s Terézií Iškovou .......................................................................... 49 6.8. Kritická reflexe story s Kristýnou Delmar ...................................................................... 50 6.9. Kritická reflexe story s Ondřejem Kotasem ................................................................... 51 6.10. Celková reflexe a diskuse ............................................................................................. 52 6.11. Shrnutí kapitoly............................................................................................................ 54 VII. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 55 PŘÍLOHY .................................................................................................................................... 56 AUTORSKÉ TEXTY .................................................................................................................. 56 Story s Kristýnou Švarcovou .............................................................................................. 56 Story s Pavlem Horáčkem ................................................................................................. 59 Story s Filipem Zachariašem ............................................................................................. 62 7
Story s Tomášem Pokorným ............................................................................................. 64 Story se Zdeňkem Bačíkem ............................................................................................... 66 Story s Petrem Striou ........................................................................................................ 68 Story s Terézií Iškovou....................................................................................................... 70 Story s Kristýnou Delmar................................................................................................... 73 Story s Ondřejem Kotasem ............................................................................................... 75 ROZHOVORY ......................................................................................................................... 78 Rozhovor s Petrem Škardou .............................................................................................. 78 Rozhovor s Václavem Trávníčkem .................................................................................... 84 Rozhovor s Martinou Vyroubalovou ................................................................................. 87 PŘEHLED LITERATURY............................................................................................................... 90 Knižní publikace .................................................................................................................... 90 Elektronické publikace .......................................................................................................... 92 Další elektronické zdroje ...................................................................................................... 93 Závěrečné práce ................................................................................................................... 96 Rozhovory ............................................................................................................................. 97 Autorské texty ...................................................................................................................... 97 SEZNAM TABULEK .................................................................................................................... 98 JMENNÝ REJSTŘÍK ..................................................................................................................... 99
Celkový počet slov: 14 946 slov Rozsah tvůrčí části: 5673 slov
8
I. ÚVOD Politika je všude kolem nás a ovlivňuje naše denní životy. Na politickém kolbišti se rozhoduje o tom, jaká pravidla bude společnost dodržovat, co se bude dít. V České republice dostávají k těmto rozhodnutím legitimitu jednotliví členové všech zastupitelských orgánů od místních zastupitelstev až po český parlament. Letos na podzim proběhnou po čtyřech letech volby do krajských zastupitelstev. Ačkoliv má politika vliv na každého jedince, u lidí je toto slovo často spojováno s něčím negativním, špinavým a nedůvěryhodným. V mnohem větší míře se tak děje u mládeže, která ještě nedisponuje volebním právem, ale i u mladé generace mezi osmnácti a šestadvaceti lety. Aktivně formou členství v politické straně, na nichž český politický systém stojí, se do politiky nechtějí zapojovat. Přesto však existují v České republice, včetně Jihomoravského kraje, jedinci, kteří do politiky vstoupili hned na prahu dospělosti. Naším cílem je vytvořit publicistické texty s mladými politiky jižní Moravy s využitím žánru story, aby odpovídaly teoretickým pravidlům žánru a také pravidlům, která jsou dána cílovým médiem, což je jihomoravská rubrika webového portálu iDNES.cz. V publicistických textech se budeme snažit získat odpovědi na otázky, co mladé lidi motivovalo na rozdíl od většiny vrstevníků ke vstupu do politiky, co už v politice všechno zažili a jak dále se chtějí v politice angažovat. První kapitola práce se zabývá tématem politiky, českého politického systému a politické angažovanosti mladých lidí v České republice. Čerpali jsme z politologických publikací a výzkumů, které se zaměřují na přístup mladých lidí k politice. Druhá část popisuje žánr story, který využijeme pro psaní publicistických textů, a následně se zaměříme na metody a pravidla, která se uplatňují při psaní žánru story a psaní pro online médium. Zdroji těchto kapitol jsou české a ve větší míře anglicky psané knihy o publicistických žánrech. Další kapitola rozebírá portál iDNES.cz a jeho jihomoravskou rubriku, pro kterou naše texty směřujeme. Pro sepsání této kapitoly jsme zvolili rozhovory s členy jihomoravské redakce Mladé fronty DNES a iDNES.cz, jejíž redaktoři jihomoravskou rubriku na webu naplňují. Poslední kapitola obsahuje kritické reflexe jednotlivých publicistických textů.
9
II. TEORETICKÉ VYMEZENÍ TÉMATU 2.1. Co je politika? Naše práce pojednává o mladých politicích na regionální úrovni, a proto je důležité se seznámit s prostředím, do kterého vstupují, s tím, čeho se zúčastňují, a také přímo s pojmem politika. Musíme si říci, co se skrývá pod tím, když někdo řekne, že je dané téma politické. V současné době je politika definována jako názorový střet různých aktérů kolem určitého tématu, které se tím stává tématem politickým. Tento střet se odehrává ve veřejném prostoru, kde se k němu všichni aktéři daného systému mohou vyjadřovat. Jednotliví aktéři, kteří mají na téma různé názory, si je mezi sebou vyměňují, ve veřejném prostoru tedy spolu komunikují, což je ústřední prvek politiky. Za pomoci argumentace a přesvědčování, někdy i doprovázené záměrným klamáním, je dosahováno konečného rozhodnutí, které je akceptováno většinou aktérů, přičemž menšina toto rozhodnutí respektuje a je pro ni jako pro ostatní taktéž závazné. Důležitými prvky politiky jsou tedy moc a autorita, díky nimž může většina donutit menšinu k respektování přijatých rozhodnutí (Blackwell 2000, s. 378). Současné pojetí politiky se nejvíce podobá realistickému pojetí z doby filosofa Niccolò Machivelliho (Blackwell 2000, s. 278-279). Politika ovšem nebyla vnímána v lidské historii pouze jako střet aktérů a vítězství toho, který získá politickou moc. Ve starověkém Řecku vnímali Platón a Aristoteles politiku jako činnost, která by měla zajistit dobrý život v obci1 (Blackwell 2000, s. 18-19, 358-359). Po realistickém pojetí, které se objevuje ve 13. století, přichází další významný proud až v 19. století, který se nazývá marxistický nebo též historicko-dialektický.2 V této práci se budeme držet současného pojetí politiky jako názorového střetu aktérů, kteří společně diskutují a přijímají rozhodnutí závazná pro všechny.
1
Toto vidění politiky se označuje za normativně-ontologický přístup. V politice má jít o nalezení správných norem bytí (tj. ontologie). Tento přístup dále rozpracovali ve 20. století Eric Voegelin a Leo Strauss (Novák a kol. 2011, s. 43). 2 Marxistický či historicko-dialektický přístup vnímá politiku jako odvozenou z ekonomických struktur. Stát je podle představitelů tohoto přístupu určen k zániku, jelikož nabízí možnost vykořisťování jedné sociální třídy druhou. Někteří proto nepovažují tyto názory za jiný přístup k politice, ale za kritiku politiky jako takové (Novák a kol. 2011, s. 43).
10
2.2. Politické strany Jak jsme naznačili v předchozí kapitole, politiku tvoří aktéři, kteří spolu komunikují a dospějí ke kolektivnímu rozhodnutí. Aktéry, kteří v dnešní době tvoří politiku, ovšem nejsou jedinci, ale politické strany3, které svou ideologií a programem hájí určité názory. Lidé souhlasící s těmito názory do politických stran vstupují, případně volí danou politickou stranu ve volbách. Ačkoliv v současnosti se mnoho politických stran chce sousloví politická strana vyhnout, převážně z toho důvodu, že si je lidé spojují s nedůvěrou a dalšími negativními vlastnostmi, jedná se stále o politické strany, přestože ve svém názvu mají slovo unie či hnutí 4(Strmiska a kol. 2005, s. 12). Politická strana bez ohledu na užitá slova v názvu je totiž organizace, která usiluje o zisk moci a dosazení vlastních lidí do veřejných úřadů, tedy zastupitelských orgánů a vlády. K tomu využívá institut voleb, čímž se liší od nátlakových skupin či občanských sdružení, které chtějí prosadit určité požadavky, ale nechtějí do stranického systému vstoupit (Strmiska a kol. 2005, s. 11; Novák a kol. 2011, s. 548-549).
2.3. Politický systém Politické strany, které usilují o moc jakožto nezbytnou složku prosazování svých rozhodnutí v politice, existují v rámci určitého politického systému. Tento systém má svá pravidla, podle kterých se jednotliví aktéři musejí chovat, aby byl systém funkční. Politický systém zůstává funkční díky přenosu informací pravidel a hodnot prostřednictvím socializace (Cabada a kol. 2007, s. 176). Tato pravidla se v historii postupně vyvíjela a dodnes se liší v jednotlivých demokratických státech euroamerické kultury.5
3
Politické strany začaly vznikat v průběhu 19. století a dělí se podle toho, zda vznikly na parlamentní půdě či mimo ni. V parlamentu vznikaly v tom období převážně konzervativní a liberální strany, mimo něj poté hnutí opírající se o sílící dělnictvo, které dalo vzniknout socialistickým a sociálnědemokratickým stranám (Strmiska a kol. 2005 s. 13-14). 4 Příkladem může být v Česku hnutí ANO 2011. 5 Politologové rozlišují řadu politických systémů, ve kterých jsou pravidla nastavena vždy trochu jinak. Základem dělení politických systémů je dělení na základě vztahu exekutivy a legislativy, kdy politologové rozlišují parlamentní a prezidentský systém. Další kategorií může být semiprezidentský systém, který ovšem není všeobecně přijímán (Hloušek a kol. 2011, s. 79).
11
2.4. Politický systém České republiky Politický systém založený na určitých pravidlech, která musejí političtí aktéři dodržovat, funguje také v České republice. Za základní ústavní zásady, na kterých český politický systém stojí, jsou považovány: svrchovanost lidu, demokracie, většinový princip a jeho omezení, právní stát, lidská práva, dělba moci a parlamentní systém vlády (Vodička, Cabada 2011 s. 171-172). Ústava České republiky dále říká, že politický systém v České republice je založený na svobodné soutěži politických stran, které respektují demokratické zásady (Ústava ČR, čl. 5). V nejvyšší české právní normě je tedy zakotvena existence politických stran a mají nezastupitelnou roli v politickém systému. V České republice funguje zastupitelská – nepřímá – demokracie, jak vyplývá z parlamentního způsobu vlády uvedeného v ústavě. Přesto však počítá ústava také s prvky přímé demokracie, mezi které se řadí zejména referendum. Na celostátní úrovni zákon o obecném referendu neexistuje6, na krajské a komunální úrovni ovšem ano7(Vodička, Cabada 2011, s. 182-183). Hlavní roli, kterou má český občan v politickém systému, je volební právo. Přímou volbou lidé v České republice ustavují parlament skládající se z Poslanecké sněmovny a Senátu. Přímo také volí prezidenta republiky, zastupitele samosprávných krajů a obcí (Ústava ČR, čl. 54, čl. 102). Aktivním volebním právem disponují čeští občané po dosažení věku 18 let. Pasivní volební právo, které umožňuje lidem kandidovat do zastupitelských úřadů, je ovšem omezeno. Věková hranice 18 let totiž postačuje ke kandidatuře pouze do obecních a krajských zastupitelstev. Do Poslanecké sněmovny můžou kandidovat lidé starší 21 let. Do Senátu a na úřad prezidenta republiky až od 40 let (Vodička, Cabada 2011 s. 397-398, Ústava ČR, čl. 57). 6
Vláda premiéra Bohuslava Sobotky si zákon o obecném referendu dala jako jeden z hlavních bodů svého programu. Zákon před uzávěrkou této práce projednávala Poslanecká sněmovna v rámci prvního čtení (psp.cz 2016). 7 Na místní úrovni je k závaznosti výsledků referenda splnit dvě podmínky: musí se ho zúčastnit alespoň 35 procent všech oprávněných voličů a zároveň pro vítěznou variantu musí být nejméně 25 procent všech oprávněných voličů (Vodička-Cabada 2011, s. 184). Na krajské úrovni není nutné splnit určitou hranici účasti, ale stačí, aby bylo pro vítěznou variantu 25 procent oprávněných voličů. Na krajské úrovni ovšem ještě žádné referendum neproběhlo, zákon je totiž platný teprve od roku 2011 (Vodička, Cabada 2011 s. 182).
12
2.5. Politické strany v České republice Za hlavní aktéry českého politického systému, jak stojí v ústavě, jsou považovány politické strany. Současný stranický systém se začal vyvíjet po pádu komunistického režimu v roce 1989. Devadesátá léta byla obdobím, kdy vznikala a zanikala spousta politických stran, které se postupně vyprofilovaly z osy komunismus versus antikomunimus do osy socioekonomické, která dělí strany na pravicové, středové a levicové. Na pravici se postupně vyprofilovala dominantní Občanská demokratická strana (ODS), ve středu menší Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) a na levici se stala hlavním pólem Česká strana sociálně demokratická, zkráceně ČSSD (Strmiska a kol. 2005, s. 444, 449). V systému také stále působí a má podporu zhruba 13 procent voličů radikálně levicová Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která vznikla v roce 1990 jako územní organizace KSČ a po jejím zániku se stala KSČM přímou pokračovatelkou KSČ (Vodička, Cabada 2011, s. 283). Do parlamentních voleb v roce 2010 se dalo mluvit o postupné konsolidaci stranického systému, kdy v něm byly pokaždé přítomny čtyři hlavní strany – KSČM, ČSSD, ODS a KDU-ČSL – doplněné o jednu nebo dvě menší strany (Balík a kol. 2010, s. 33). S volbami 2010 ovšem začaly ve společnosti sílit antistranické postoje a tradiční strany, které dosud dominovaly stranickému systému, začaly ztrácet podporu. Naopak se vynořovaly nové strany a hnutí, které získaly hned napoprvé podporu více než 10 procent voličů, což byly ve volbách v roce 2010 Věci veřejné a TOP 09. ČSSD a ODS získaly ve volbách v roce 2006 dohromady 67,7 procent hlasů, o čtyři roky později jen 42,3 procent (Balík a kol. 2010, s. 37). Tento trend ještě více posílily předčasné parlamentní volby v roce 2013, kdy ČSSD sice volby vyhrála, její zisk byl ale za dobu existence samostatné České republiky nejnižší a také to byl nejnižší výsledek vítězné strany v polistopadové historii (Havlík a kol. 2014, s. 144). ODS propadla na svůj historicky nejnižší výsledek – 7,7 procent (Havlík a kol. 2014, s. 145). Nové strany, kterým bylo hnutí ANO 2011 a Úsvit, získaly podporu čtvrtiny voličů, přičemž hnutí ANO 2011 získalo téměř 20 procent hlasů. Český stranický systém se tak začal
13
překreslovat, čímž zmizela i jeho relativní stabilita trvající v České republice od poloviny 90. let (Havlík a kol. 2014, s. 159). Na rozdíl od Úsvitu, který se rozpadl na dvě politické strany, je hnutí ANO 2011 stále jednotné a dlouhodobě se drží téměř ve všech předvolebních průzkumech u různých výzkumných agentur na prvním místě.8 V komunálních volbách, které se konaly na podzim roku 2014, získalo hnutí ANO 2011, nejvíce hlasů ze všech parlamentních stran9 (volby.cz 2016a). Podzimní krajské volby budou další a poslední zkouškou před volbami do Poslanecké sněmovny plánovanými na rok 2017, kde budou moci politické strany své síly porovnat.
2.6. Jihomoravský kraj a jeho samospráva České politické strany se tedy pohybují v rámci českého politického systému, který ovšem nemá pouze jedno centrum, odkud je vše řízeno, ale veřejná moc je rozdělena mezi stát a dva druhy samosprávných celků, což jsou obce a kraje, které mohou samostatně spravovat své záležitosti (Vodička, Cabada 2011 s. 381). My se budeme v této práci zajímat převážně o samosprávný Jihomoravský kraj. Jihomoravský kraj10 je jedním ze čtrnácti vyšších samosprávných celků, které existují v České republice od roku 2000, kdy vešel v účinnost ústavní zákon, který vyšší samosprávné celky zaváděl. Na podzim téhož roku se také konaly první volby do zastupitelstev kraj (Vodička, Cabada 2011 s. 386). Účast u těchto prvních voleb byla ale velmi nízká, volit dorazilo pouze 34 procent voličů (Vodička, Cabada 2011, s. 397). Volby se od té doby konají pravidelně každé čtyři roky; zatím tedy proběhly čtyřikrát a letos budou popáté. Kandidovat mohou lidé
8
Například: http://www.sanep.cz/sid=oe2kn6ia7d8180tgnmf9dabrg2/pruzkumy/volebni-preference-kveten2016-publikovano-16-5-2016/ nebo http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7548/f3/pv160421.pdf 9 Hnutí získalo nejvíce hlasů z politických stran, v absolutních číslech je ovšem překonali nezávislí kandidáti. Rozsáhlou sídelní strukturu nedokázalo tři roky staré hnutí dostatečně pokrýt svými kandidáty. To se ovšem nedaří ani tradičním stranám s dlouhou historií (volby.cz 2016a; Vodička, Cabada 2011, s. 394) 10 Jihomoravský kraj se rozprostírá na více než sedmi tisících kilometrech čtverečních jižní Moravy, jehož centrem je Brno. (Vodička, Cabada 2011, s. 396).
14
podobně jako do Poslanecké sněmovny pouze v rámci kandidátních listin, nikoli jako nezávislí kandidáti11 (Vodička, Cabada 2011, s. 395). Mezi samosprávné orgány patří jako v jiných krajích zastupitelstvo kraje, pod něž spadají nejdůležitější kompetence, jako je například schvalování rozpočtu nebo zásad územního rozvoje. Krajské zastupitelstvo může také podat návrh zákona do parlamentu (Vodička, Cabada 2011 s. 395). Hejtman, který stojí v čele kraje, a rada kraje jsou orgány, které vychází ze zastupitelstva a jež volí zastupitelé. Oba orgány jsou zastupitelstvu odpovědné. Posledním orgánem je krajský úřad, který jako jediný vykonává kromě samostatné působnosti také přenesenou působnost státní správy (Vodička, Cabada 2011, s. 397). V roce 2000 vyhrála krajské volby v Jihomoravském kraji Čtyřkoalice, někdejší seskupení čtyř stran – ODA, KDU-ČSL, US a DEU. Krajskou koalici sestavila se stranou ODS a získala většinu 36 zastupitelů z 65. Hejtmanem se stal Stanislav Juránek z KDU-ČSL (Vodička, Cabada 2011, s. 399). Na postu hejtmana setrval i po volbách 2004, kdy koalici sestavila po rozpadu Čtyřkoalice už jen KDU-ČSL s ODS. Mandátů ale měly v zastupitelstvu obě politické strany o tři více ve srovnání s předchozí krajskou koalicí (Vodička, Cabada 2011, s. 401). Změna v čele kraje nastala v roce 2008, kdy volby vyhrála ČSSD a kdy se hejtmanem stal Michal Hašek. Koalici vytvořila ČSSD s ODS, čímž strany získaly většinu 37 zastupitelů (Vodička, Cabada 2011, s. 402). Tato koalice netrvala však celé čtyři roky, ale jen dva. V roce 2010 ČSSD sestavila novou koalici s KDU-ČSL (kr-jihomoravsky.cz 2010). ČSSD a KDU-ČSL, které jsou si ideově a programově blíže než ČSSD s ODS12, sestavily koalici i po volbách v roce 2012, které vyhrála opět ČSSD. Přehledné výsledky krajských voleb shrnuje tabulka na konci této kapitoly. Vzestup nových hnutí se nejspíš projeví i v podzimních krajských volbách, které se budou konat ve dnech 7. a 8. října 2016, a ovlivní současné složení zastupitelstva (Ovčáček 2016).
11
Kandidátní listina je jedna pro celý samosprávný kraj, který je tak jedním volebním obvodem. Volič ovšem může kandidátům na kandidátní listině udělit preferenční hlas, a to maximálně čtyřem kandidátům. Pokud kandidát získá více než pět procent preferenčních hlasů, přesouvá se na první místo. Je-li více takových kandidátů, řadí se podle počtu získaných hlasů. Mandáty se rozdělují mezi politické strany, které získají více než pět procent z celkového počtu hlasů (Vodička, Cabada2011 s. 398). 12 V kapitole pojednávající o českých politických stranách je zmíněno, že ČSSD je pólem na levici a ODS na pravici, zatímco KDU-ČSL leží mezi oběma stranami.
15
Nakolik to bude výrazná proměna, je zatím těžké říci. Výsledek voleb může ovlivnit mnoho faktorů, které nelze v současné době vůbec předvídat. Tabulka č. 1: Výsledky krajských voleb v Jihomoravském kraji
Politická strana/Rok
volby 2000
volby 2004
volby 2008
volby 2012
ČSSD
13,45 %
11,93 %
34,84 %
27,01 %
KSČM
20,8 %
19,14 %
14,41 %
18,65 %
ODS
18,22 %
25,8 %
15,88 %
9,21 %
26,18 %
23,89 %
17,03 %
KDU-ČSL Čtyřkoalice
31, 64 %
-
-
-
Zelená pro Moravu
-
5,08 %
-
-
TOP 09 a STAN pro JMK
-
-
-
5,86 % Zdroj: volby.cz
2.7. Politická participace Pro dobré fungování demokracie je nezbytné, aby se na ní podíleli všichni občané, tedy aby politicky participovali na ustavování volených orgánů. Mezi politickou participaci nepatří pouze volby, ale také aktivní členství v politických stranách a zájem občanů zastávat veřejný úřad v podobě křesla v zastupitelském orgánu. Pasivita občanů může mít za následek demokratický despotismus. Tento termín poprvé použil Alexis de Tocqueville13 a vysvětlil ho slovy, že lidé v takovém zřízení budou více usilovat o rovnost než o svobodu, budou se hnát za malichernými prožitky a nad nimi bude jedna centrální moc, která bude k naplňování těchto prožitků přispívat (Henrie 1995, s. 110). I přes Tocquevillovo varování a skutečnost, že bylo v průběhu 20. století zavedeno všeobecného volební právo pro muže i ženy, pozorují experti v demokratických zemích včetně České republiky během posledních dekád nezájem lidí o politiku, setrvalý pokles volební účasti a úbytek členů politických stran (Bhatti 2012, s. 262; Kölln 2015, s. 707). 13
Alexis de Tocqueville byl francouzský politický teoretik, který při návštěvě Spojených států zkoumal tamní demokracii a politický systém. Řadu výhod viděl v americkém systému ve srovnání s francouzským v nastavení místní samosprávy, díky níž je politika lidem blíže, což přináší vyšší účast lidí na politickém životě. Účast lidí na politice je přitom nezbytná, nesmí se nechat pouze politikům a lidé budou lhostejní k občanským povinnostem (Blackwell 2000, s. 523).
16
S příchodem nových technologií a nových komunikačních kanálů se odborníci začali zajímat o stoupající oblibu a zapojení lidí do virtuálních sociálních sítí, kde spolu komunikují a vyjadřují své názory a také sympatie k politikům nebo politickým stranám. V roce 2008 v amerických prezidentských volbách využili tvůrci internetové kampaně sociálních sítí a tím i potenciálu lidí na nich pro šíření myšlenek (Storsul 2014, s. 17). Lidé příspěvky sdíleli a postupně rozšiřovali pro další a další okruhy lidí.
2.7.1. Úbytek členů politických stran v České republice Velká část české populace nahlíží na politiku negativně. Téměř dvě třetiny respondentů ve výzkumu Lukáše Linka a Štěpána Pecháčka vidí u politiků jako důvod vstupu do stran snahu získat výhodné pozice, kontakty a peníze (Linek, Pecháček 2005, s. 73). Toto vidění světa politiky je jedním z důvodů úbytku členů politických stran a nárůst antistranických postojů, kterých jsme v České republice svědky od parlamentních voleb 2010, kdy se do Poslanecké sněmovny dostala strana Věci veřejné. ODS během posledních deseti let ztratila téměř 10 tisíc členů a kromě ČSSD ztrácely i další české politické strany, které mají v současné době své zástupce v Poslanecké sněmovně a které existovaly i v roce 2005. Pouze ČSSD počet členů vzrostl z 16 328 na 23 802 v roce 2012. Od té doby ale počet členů klesá. Stále jich má však více než v roce 2005 (Linek, Pecháček 2005, s. 61; idnes.cz 2015a; idnes.cz 2015b). Změnu členské základny shrnuje následující tabulka. Tabulka č. 2: Vývoj členské základny politických stran
Politická strana
Počet členů v roce 2005 Počet členů v dubnu 2015
ODS
23 138
17 607
KDU-ČSL
44 308
27 357
KSČM
94 396
49 000
ČSSD
16 328
21 501 Zdroj: Linek, Pecháček (2005); idnes.cz
17
2.7.2. Politická participace mladých lidí Předmětem řady výzkumů ve světě včetně České republiky je také politická angažovanost mladých lidí, kteří vstupují do dospělosti nebo stojí těsně jejím dosažením. Tito lidé budou jednou stát jednou v čele svého státu a zemi řídit, jak v současné době činí starší generace. Ve světě jsou často tyto výzkumy zaměřeny na sociální média, jak je zmíněno už dříve. Sociální sítě, převážně Facebook, poskytují politickým stranám novou platformu pro šíření svých aktivit (Storsul 2014, s. 26). Právě na těchto sítích konzumují mladí lidé z velké části mediální obsah a čím dál častěji je pro ně hlavním komunikačním kanálem. Lidé mohou oznámení politiků nebo politických stran na sociálních sítích sdílet nebo vyjádřit podporu formou označení políčka „to se mi líbí“. Odborníci proto říkají, že sociální sítě jsou pro politické strany nezbytné a důležité, pokud si chtějí zajistit podporu a zájem mladých lidí (Storsul 2014, s. 17). Aktivita na sociálních sítích však nemůže nahradit skutečnou politickou angažovanost, která se musí projevit formou volební účasti nebo členstvím v politické straně. Terri Towner (2013) uvádí, že sociální média nepůsobí na mladé lidi nijak dramaticky odlišněji, než jak působí tradiční média na starší generaci. Změnil se tedy pouze kanál, kterým mladá generace informace přijímá. Towner (2013) vidí v některých druzích nových médií ovšem i potenciál, který může politickou participaci mladších ročníků zvýšit. Politické strany se tak novým trendům přizpůsobují a prostřednictvím sociálních sítí komunikují. Pro mladou generaci jsou sociální sítě jednoduchou cestou, jak se politiků na cokoliv zeptat. Příkladem úspěšného využití sociálních sítí a získání mladých voličů je prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, který dokázal během posledních několika týdnů před prvním kolem voleb získat spoustu příznivců – právě mladých – a tím vyřadit z postupu do druhého kola do té doby favorizovaného Jana Fischera (Šedo a kol. 2013, s. 82). Participaci mladých lidí v politice v České republice se ve velké míře věnuje Jan Šerek z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2009 představil Jan Šerek svůj výzkum o smysluplnosti politické angažovanosti, do něhož byli zapojeni mladí lidé ve věku kolem 18 let (2009, s. 297). Respondenti v tomto výzkumu uvedli, že smysl angažovanosti vidí jednak jako pomoc druhým, ale také jako úsilí o splnění vlastních zájmů. Prostředí, ve kterém se politika odehrává, je pro ně ovšem odtržené 18
(2009, s. 301). Někteří dokonce přichází s tvrzením, že vstup do politiky může změnit jejich chování k horšímu a bude na ně nahlíženo také negativně, protože i jejich okolí na politiku nahlíží jako na špinavé, zkorumpované prostředí. Východisko k participaci nevidí mladí ani v občanském sektoru. Podle nich sice není zkažený, ale má příliš slabý vliv (2009, s. 302-303). „Objevuje se například úvaha, že se nemá cenu angažovat v lokální politice nebo občanském sektoru, protože celostátní politika poskytuje mnohem větší vliv. Na druhou stranu je však celostátní politika často vnímána jako extrémně špinavá a odtržená, což brání angažovanosti i v této oblasti.“ (Šerek 2009, s. 302) K podobným závěrům dochází Jan Šerek i u dalších výzkumů. Politické prostředí je vnímáno negativně, kde by se člověk v očích druhých jen poškodil. Čeští adolescenti nevidí v politické angažovanosti ani občanskou odpovědnost (Šerek, Macek 2010, 169-171). Podle posledního výzkumu z roku 2015, který směřoval na mladistvé kolem 16 let, jsou odpovědi velmi podobné jako u osmnáctiletých. Necelé dvě pětiny respondentů se o politiku nikdy nezajímaly, ani nemají žádný názor a další necelá pětina o ní nepřemýšlí, protože na ni má stejný názor jako okolí. Jen patnáct procent o politice přemýšlí a má na ni jasný názor. Většina také odpověděla, že neuvažuje vstoupit do politické strany nebo zastávat vládní úřad, což souvisí s nedůvěrou v tyto instituce (Šerek, Macháčková, Scott 2014, s. 8-11). K těmto závěrům nedochází ale pouze Šerek. Výzkum pod vedením Tomáše Houška v rámci Národního institutu dětí a mládeže srovnával názory mladých lidí v letech 1998 a 2006. V roce 2006 byli lidé kritičtější k politice než v roce 1998. Politické strany, vláda a poslanci zaznamenali veliký propad důvěryhodnosti. Politické strany a parlament měly v době výzkumu důvěru jen zhruba třetiny mladých ve věku od 15 do 30 let. „Zatímco roku 1998 bylo možné vysledovat určité procento mladých lidí, kteří byli nespokojení, v roce 2006 nespokojení mladí lidé převažovali.“ (znv.nidv.cz) Česká rada dětí a mládeže kromě obecné nedůvěry mladých v politiku dále upozorňuje, že ačkoliv jsou na mnoha základních a středních školách ustavovány školní parlamenty, nejsou skutečným diskusním polem, ale jen formální platformou. Školy ani nedokážou žákům vysvětlit politickou participaci jako společenskou odpovědnost a zcela normální součást života. Mladí lidé tak nemají snahu se nějak angažovat, ani nevědí, kde by případně mohli (strukturovanydialog.cz 2014). 19
Odborníci z České rady dětí a mládeže chtějí proto klást větší důraz na občanskou roli ve společnosti a politickou participaci, o níž by se mělo více diskutovat ve školách, což může mít skutečně pozitivní výsledky (strukturovanydialog.cz 2014). Poslední výzkum Jana Šerka totiž také zjistil, že na školách, kde se klade větší důraz na občanské znalosti, žáci o politice častěji přemýšlejí, mají na ni jasnější názory a cítí větší odpovědnost jako občané (Šerek, Macháčková, Scott 2014, s. 15). Nezájem mladých o politiku vidí také nezisková organizace Člověk v tísni, která v rámci svého programu Jeden svět na školách pořádá od roku 2010 takzvané studentské volby, v nichž se studenti s volebním procesem seznamují. Hlavním cílem, který si organizátoři kladou, je právě zvýšení zájmu mladých o účast ve volbách a také zvýšení zájmu o věci veřejné (jsns.cz 2015a). Na podzim roku 2015 představil portál Jeden svět na školách projekt s názvem „Hledá se LeaDr.“ Zaměřil se na mladé lidi ve věku mezi 17 a 25 lety a klade si opět za cíl zvýšit atraktivitu politiky u mladých. „Atraktivní formou soutěže kombinované se vzděláváním chceme mladé lidi motivovat k zájmu o komunální politiku a občanský aktivismus. Chceme jim ukázat, že když mají skutečný zájem, dobrý nápad a ví, jak ho uskutečnit, mohou mnohé změnit k lepšímu.“ (jsns.cz 2015b) Mladí lidé mají tedy, jak potvrzují mnohé výzkumy, velmi nízký zájem o politickou angažovanost. Nechodí k volbám, protože nevěří, že tím dokážou něco změnit k lepšímu, a celkově politice a politickým stranám nedůvěřují. Přesto však lze najít mladé politiky, kteří s dovršením plnoletosti vstoupili do politické strany a jsou členy obecního zastupitelstva nebo mají jinou funkci v rámci politické strany. V této práci budeme za mladého politika považovat člena politické strany, kterému je mezi 18 a 26 lety, tedy podle českých zákonů může být studentem a využívat výhod s tím spojených14. Je to také doba života mladých lidí, ve kterém se převážná část z nich rozhoduje, co budou chtít v životě dělat.
14
Například možnost slevy na dani pro studenta – viz Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb.
20
2.7.3. Mladí lidé v českých politických stranách S úbytkem členů a nedůvěrou mladých lidí v politiku se nezbytně pojí i postupné zvyšování průměrného věku členů politických stran. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 měla nejvyšší průměrný věk svých kandidátů ČSSD – 49,8 let. KSČM, která je vnímaná jako strana s nejstarší členskou základnou, skončila s průměrem 49,1 let nejen za ČSSD, ale dokonce ještě za Stranou práv občanů Zemanovci (SPOZ). Největší množství kandidátů se nacházelo mezi 40 až 59 lety u hlavních parlamentních stran včetně nového hnutí ANO 2011. Neúspěšné strany, které zůstaly mimo parlament, jako je Strana zelených, Piráti a Svobodní, lze označit za mladé, jelikož jejich kandidáti byli většinově ve věku od 21 do 39 let (Havlík a kol. 2014, s. 123). Kdybychom se podívali na komunální volby od roku 2002 do posledních voleb v roce 2014 například v okrese Blansko, který je jedním z méně lidnatých okresů Jihomoravského kraje, za to s mnoha malými samosprávnými obcemi, uvidíme, že mladých členů politických stran, kteří ve volbách kandidovali, postupně ubývá. V roce 2002 bylo dohromady všech stranických kandidátů v okrese Blansko více než 700. Mladých mezi 18 a 26 lety bylo na kandidátních listinách politických stran 23, což jsou v poměru ke všem stranickým kandidátům tři procenta. V posledních komunálních volbách v roce 2014 bylo všech stranických kandidátů kolem 600. Mladí straničtí kandidáti do 26 let netvořili ani dvě procenta, konkrétně jich bylo dvanáct (volby.cz 2016b, volby.cz 2016c). Rozdrobené osídlení na Blanensku nedokážou politické strany, které jsme označily za mladé, dostatečně pokrýt. Nemají tak rozsáhlou lokální strukturu jako tradiční strany, a nemají proto v obcích s několika stovkami či tisíci obyvateli zastoupení. Pouze Strana zelených dokázala v komunálních volbách v roce 2014 kandidovat ve dvou obcích – ve Svitávce a Boskovicích (jihomoravsky.zeleni.cz 2014).
2.7.4. Mládežnické organizace S mladými lidmi se však snaží hlavní české politické strany pracovat a nalákat je do svých řad. Slouží jim k tomu mládežnické organizace, které jsou více či méně provázané s jednotlivými politickými stranami.
21
Nejrozšířenější strukturu mají Mladí konzervativci, kteří se hlásí k ODS a pomáhají jí při volbách, a dále také Mladí sociální demokraté, kteří spolupracují s ČSSD (konzervativci.cz 2016; mladi.cz 2016). Ke KDU-ČSL se hlásí dvě mládežnické organizace. Jednak Mladí křesťanští demokraté a dále jsou to Mladí lidovci (mladikd.cz 2016; mladilidovci.cz 2016). Dvě mládežnické organizace sdružují také mladé komunisty. Jednou z nich je Komunistický svaz mládeže, který byl rozhodnutím soudu v roce 2006 rozpuštěn, nicméně o tři roky později bylo toto rozhodnutí zrušeno (ksm.cz 2016). Vedle něj existuje v České republice také Svaz mladých komunistů Československa. Obě organizace otevřeně hájí a obhajují komunistický režim, který v Československu trval až do Sametové revoluce v roce 1989 (komsomol.cz 2016; ksm.cz 2016). Méně rozšířenými už jsou mládežnické organizace Strany zelených a TOP 09 – Mladí zelení a TOP tým (mladizeleni.cz 2015; toptym.cz 2016). V roce 2015 k nim přibylo také Mladé ANO (mladeano.cz 2016). Na úpadek angažovanosti mladých lidí mládežnické organizace reagují, a proto v listopadu 2015 Mladí konzervativci, lidovci, křesťanští demokraté, zelení, sociální demokraté a TOP tým uzavřeli společnou asociaci, která si klade za cíl navrátit důvěru v politické strany a posilovat u mladých lidí povědomí o významu politické angažovanosti (toptym.cz 2015).
2.8. Mladí politici v zastupitelstvu Jihomoravského kraje Podíváme-li se na zastupitelstvo Jihomoravského kraje, v posledních krajských volbách v roce 2012 neuspěl nikdo mladší nejen 26 let, ale ani 28 let. V součtu kandidovalo 1211 lidí, z nichž do 26 let bylo 84, což představuje zhruba 6,9 procenta. Odečteme-li ty, kteří nejsou členy stran, budou kandidáti mezi 18 a 26 lety představovat opět zhruba stejný poměr – 6,7 procenta. V absolutních číslech jich bylo 48 ze 710, z nichž většina byla na kandidátních listinách politických stran, které se do krajského zastupitelstva vůbec nedostaly. Mezi nimi Dělnická strana sociální spravedlnosti nebo Svobodní (volby.cz 2016d). Politické strany, které tvoří zastupitelstvo Jihomoravského kraje, což jsou ČSSD, KSČM, KDUČSL, ODS a TOP 09, daly možnost ucházet se o krajský mandát dvanácti kandidátům do 26 let. ODS a také KSČM měly po čtyřech kandidátech do 26 let, TOP 09 měla tři, KDU-ČSL 22
jednoho. Jihomoravská ČSSD neměla takto mladého nikoho. Její dva nejmladší kandidáti měli v době voleb 28 let (volby.cz 2016d).
2.9. Příprava na krajské volby 2016 S nadcházejícími krajskými volbami na podzim 2016 ve dnech 7. a 8. října politické strany postupně sestavují své kandidátní listiny. Před čtyřmi roky jich v Jihomoravském kraji kandidovalo 23, mandát získalo ale pouze pět z nich. Osmnáct uskupení nezískalo nutných pět procent hlasů (volby.cz 2016e). Vzhledem uzávěrce této práce k 20. květnu 2016, vycházíme z informací ohledně příprav na krajské volby známých do tohoto data. Poslední předvolební průzkum z března 2016 před uzavřením této práce favorizoval jako vítěze nadcházejících krajských voleb v Jihomoravském kraji ČSSD. Do zastupitelstva by se dále dostala KDU-ČSL, KSČM, ODS a hnutí ANO 2011. (sanep.cz 2016) Kandidátní listiny jednotlivé politické strany nezveřejnily. Většinou se v médiích pouze objevila zmínka o lídrovi. Výjimkou tvoří ČSSD, která zveřejnila seznam všech kandidátů, ovšem bez údajů o věku (cssd.cz 2016). Zda a kolik bude na kandidátních listinách mladých politiků, jsme se tak nemohli dovědět. Většinou jsme tyto informace zjistili až při rozhovorech s námi vybranými mladými politiky, kterých jsme se zeptali, zda do krajského zastupitelstva kandidují, či nikoli. Na základě těchto informací můžeme říci, že alespoň jednoho mladého kandidáta bude mít ODS, KSČM, volební koalice Svobodných a Strany soukromníků a také volební koalice Strany zelených a Pirátů.
2.10. Shrnutí kapitoly Politický systém České republiky je založen na volné a svobodné soutěži politických stran. Politické strany jsou základními organizacemi, které se účastní politiky a které rozhodují o podobě veřejného prostoru. Jejich členská základna ovšem postupně klesá. Lidé se nechtějí organizovat a vstupovat do politických stran, protože je pro ně politika špinavým prostředím a protože ji mají spojenou se špatnými vlastnostmi. 23
Čeští voliči proto hledají naději u antistranických uskupení, které získávají ve volbách čím dál větší procento hlasů. Mezi nimi je kupříkladu hnutí ANO 2011. Dá se očekávat, že toto uskupení zaznamená úspěch také v nadcházejících krajských volbách na podzim roku 2016. Pasivita v politice platí obzvlášť pro mladou generaci. Přesto však v ní lze najít jedince, kteří se o politiku zajímali od malička a do politické strany vstoupili krátce po dovršení plnoletosti. Jejich příběhy o vstupu do politiky a participaci na ní jsou cílem této práce.
24
III. TEORETICKÉ VYMEZENÍ ŽÁNRU 3.1. Publicistika Cílem této práce je zpracovat příběhy mladých politiků, k čemuž nám nejlépe poslouží publicistika, nikoli zpravodajství. Ve zpravodajství je hlavním úkolem předat informace a fakta, která nejsou ovlivněna osobními postoji a názory autora. Hlavní zásadou zpravodajství je vyvážené a nestranné informování (Osvaldová 2007, s. 241). Naším úkolem ovšem nebude dát čtenářům informačně nasycený a vyvážený text, který by spadal do zpravodajství, ale poutavě napsat příběh daného mladého člověka, proč se dal na dráhu politiky, co ho na ní láká. Do publicistiky nepatří pouze názorové texty, ale spadají do ní právě i příběhy lidí založené na emocích (Čuřík a kol. 2012, s. 73).
3.2. Story Publicistickými žánry nejsou, jak jsme zmínili, pouze komentáře a názorové texty na politické dění nebo recenze v kulturní rubrice. Čím dál častěji se v médiích objevují publicistické reportáže nebo texty popisující osudy a životní příběhy různých lidí.15 V českém prostředí se pro příběhy lidí zažil anglický termín story16 (Čuřík a kol. 2012, s. 73). Právě tento žánr využijeme i pro zpracování příběhů mladých politiků jižní Moravy. Žánr se v českých médiích vyskytuje, teorie je na jeho definice ovšem skoupá. Jako jeden z prvních v České republice definoval žánr story Jaroslav Bartošek, který jej zařadil mezi nové žánry, které zde do té doby nebyly (Bartošek 1997, s. 65). V publikaci Nové trendy v médiích ovšem dochází autor na základě rozhovorů s novináři k závěru, že zcela nové žánry se v českém prostředí neusadily, ale spíš se forma některých žánrů posunula, na což měla vliv svobodu tisku a oproštění se od ideologie po pádu komunistického režimu v roce 1989 (Čuřík a kol. 2012, s. 66).
15
Například na portálu iDNES.cz vychází seriál s názvem Cizinci v Brně, který líčí příběhy cizinců, kteří žijí v Brně, jak se do Brna dostali a jak hodnotí Českou republiku. Zatím poslední díl vyšel 30. dubna 2016. 16 Lze také najít slangový výraz storka.
25
Žánr story lze definovat slovy, že se soustředí na vylíčení pocitů a příběhů lidí, kteří se ocitli v nějaké neobvyklé situaci či jsou něčím zajímaví. V redakcích se také žánr využívá k doplnění a ilustraci zpravodajského tématu (Čuřík a kol. 2012, s. 72-73). „Příběh získal významné místo na hranici zpravodajství a publicistiky. Doplňuje obecná sdělení o podstatě události vylíčením prožitků a pocitů zúčastněných jednotlivců. Příběh je malý epický útvar s neutrálním pásmem autora a s mírně emotivním a jazykově specifickým pásmem autora. Obě pásma jsou zřetelně oddělena.“ (Bartošek 1997, s. 65) Podobnou definici navrhla ještě také v roce 2000 Petra Marková, která zkoumala žánr story v deníku Mladá fronta DNES. „Story prezentuje příhody obyčejných lidí na pokraji velkých událostí, tedy lidí, kteří se dostali do bezprostředního kontaktu se specifickými fakty, ocitli se v nevšední situaci či lákají svým zajímavým povoláním nebo koníčkem.“ (Marková 2000, s. 11) Definice Markové je přesnější a podrobnější, čímž definuje několik druhů story: příběhy lidí v neobvyklé situaci, na pokraji velkých událostí a zážitky a příběhy lidí se zajímavým povoláním nebo zálibou. Na základě těchto definic lze říci, že story nepatří mezi zpravodajské žánry, jelikož není vyváženým textem s obsahem informací a faktů, ale velkou roli v ní hrají emoce a prožitky daného člověka. „Líčení konkrétního příběhu bývá dramatické a citově laděné, což výrazně napomáhá čtivosti textu.“ (Marková 2000, s. 11) Žánru story si všímá také Eva Minářová, která ho kvůli nedostatkům definic nedokáže zařadit do určité stylistické kategorie. „Uvedené dělení žánrů […] nezachycuje celou žánrovou problematiku. Nevšímá si například útvarů hybridních […], opomíjí také nové masmediální útvary na pomezí zpravodajství a publicistické sféry, některé s průvodní beletrizací nebo v mluvené formě dramatizované. Patří k nim například příběh (story), fraška […] aj.“ (2011, s. 253) Už Bartošek v 90. letech nezařadil story do kategorie beletrizující či analytické publicistiky, ale do nových žánrů, jak je zmíněno dříve. Marková (2000) řadí story spíše mezi beletrizující žurnalistické žánry. Ve story lze ovšem najít také prvky zpravodajství, zábavní žurnalistiky nebo publicistiky, ke které má žánr story podle ní nejblíže. Lucie Kučerová (2008) výše zmíněné autory doplňuje, že žánr story je psán vyprávěcím stylem, což vypravěči – novináři – umožňuje postupovat při psaní textu vždy originálně a 26
jinak, než jaké jsou zažité postupy při psaní zpravodajství. Autor může story psát chronologicky, ale může i různě přecházet, aby zdůraznil pointu a čtenáře u článku udržel.
3.3. Story v angloamerickém prostředí Přestože novináři nevnímají story jako nový žánr, jeho původ leží v anglické a americké žurnalistice, odkud se jeho varianty a prvky do českých médií dostaly (Čuřík a kol. 2012, s. 67). Nabízí se proto možnost využít anglických či amerických definic story, abychom si kvůli jejich nedostatku v českém mediálním prostředí lépe představili, co se pod pojmem skrývá a jak daný žánr vypadá.17 Obdoby české story jsou v angloamerických médiích nejčastěji nazývány slovy human interest, kam se řadí příběhy lidí, kteří dokázali překonat nepřízeň osudu, dostali se do nějaké neobvyklé situace či dosáhli nějakého životního úspěchu (Taylor in Keeble 2005, s. 122). Wheeler dává článkům, ve kterých autor píše o lidech, kteří dokázali překonat nějaké neštěstí, název triumph over adversity nebo triumph over tragedy (2009, s. 4). K české story je možné také přiřadit profily lidí, kteří jsou něčím zajímaví, mají neobvyklé povolání nebo zálibu (Pape, Featherstone 2006, s. 83, 88; Wheeler 2009, s. 4; Taylor in Keeble 2005, s. 122). Podle Sharon Wheeler (2009) je jedním ze znaků angloamerických profilů subjektivní popis daného člověka. V české žurnalistice také existuje profil, nicméně jedná se o informačně nasycený článek o daném člověku, o jeho kariéře a životě. Od životopisu se liší tím, že jsou v profilu zmíněné události, ve kterých se daný člověk dostal do mediální pozornosti. Úkolem novináře je v takovém článku předat čtenáři o dané osobě co nejvíce informací (Osvaldová a kol. 2007, s. 158). Na základě této definice lze říci, že profil není laděný emočně jako story. Všechny zmíněné žánry angloamerické žurnalistiky patří do společné zastřešující kategorie feature, která zhruba odpovídá českému vymezení publicistických žánrů (Taylor in Keeble 2005, s. 118; Čuřík a kol. 2012, s. 69-70).
17
V angloamerické žurnalistice ovšem slovo story je označením pro jakýkoliv článek (Čuřík a kol. 2012, s. 68).
27
3.4. Shrnutí kapitoly Žánr story náleží do publicistiky a na základě českých definic žánru story a jejich anglických obdob můžeme říci, že story se má zabývat neobvyklými osudy lidí, kteří zažili v životě nějaké útrapy. Taková témata dokážou ve čtenáři vyvolat emoce, které jsou nezbytné také u profilu angloamerické žurnalistiky. Na rozdíl od českých profilů pojednávají angloamerické o lidech s neobvyklým povoláním nebo zálibou. V angloamerické žurnalistice tak dostaneme obdobné kategorie pro story jako dříve zmíněné typy Petry Markové. První z nich jsou lidé s neobvyklým osudem, zážitkem či životními útrapami, které dokázali překonat, do druhé následně spadají lidé zajímaví svými koníčky. Našim příběhům mladých politiků odpovídá tato druhá kategorie, v angloamerické žurnalistice je to tedy kategorie profilů.
28
IV. METODY TVORBY TEXTU Psaní konkrétního žánru má v médiích svá určitá pravidla. My si je rozdělíme do tří hlavních kapitol. V první se zaměříme na pravidla psaní žánru story, v další se podíváme na metody psaní pro online médium, jelikož online médium je naším cílovým médiem, a ve třetí části se podíváme, jaké postupy se uplatňují při psaní textu o politických tématech. Předmětem našich textů budou totiž mladí politici jižní Moravy.
4.1. Pravidla psaní žánru story Zaměříme-li se na psaní story, není v českém prostředí nijak podrobně zpracovaná metodologie, jak story psát. To souvisí i s minimem definic žánru story. Budeme proto vycházet převážně ze zahraniční literatury. Psaní žánru story předchází jako u jiných článků fáze získávání informací, ať už jsou písemné nebo ústní. Při získávání ústních informací formou rozhovorů s člověkem by si měl novinář předem zjistit, co lze dohledat, třeba i v textech konkurenčních médií. Získá tím alespoň nějaké znalosti o dané osobě, čímž pro něj bude rozhovor jednodušší (Ruß-Mohl 2005, s. 117; Wheeler 2009, s. 62-63). Text může být kvalitní jen v případě, že autor bude na setkání dobře připraven a o respondentovi si zjistí maximum možného. Jen v takovém případě dokáže být autor dobrým soupeřem či partnerem, který může na základě zjištěných informací jít do detailů a zjistit něco nového, než dosud od respondenta zaznělo (Dočekalová 2006, s. 55). Přímé setkání a osobní rozhovor je u story důležitý a totožný s postupy při psaní žánru rozhovor. Způsobem zpracování získaného materiálu se story od rozhovorů už však liší. Navíc součástí story nejsou jen fakta, která dotyčný sdělí nebo která si zjistíme, ale také, jak uvádí Magurie (2015) nebo Wheeler (2009), pro žánr profil je důležitý popis vzhledu a chování dané osoby během rozhovoru. Vložením popisu chování dávají možnost překročit autorovu rovinu v neutrálním pásmu. Může tak subjektivně hodnotit daného člověka. Naopak Susan Pape a Sue Featherstone uvádí, že subjektivní názor a ich forma nemá v žánrech spadajících pod feature žádný prostor (2006, s. 49). 29
Při rozhovoru je třeba zapůsobit pozitivně a pro osloveného člověka připravit příjemnou atmosféru. Autor nemá pouze klást předem připravené otázky, ale má také naslouchat a reagovat na zajímavé informace, které zazní (Dočekalová 2006, s. 56). Petra Marková dále říká, že u story je základem příběhová linka, nezbytné jsou přímé řeči zpovídané osoby či osob, díky nimž získává čtenář jejich názory, dojmy a životní zkušenosti. Role autora je pouze v rovině stylistické, sám by do story neměl pronikat (2000, s. 51). Obecně pro kategorii feature je důležité, aby v ní byly jednotlivé prvky vyvážené a žádný nebyl v textu dominantním. V textu by nemělo být příliš mnoho citací, ani by se však autor neměl příliš zaobírat vyprávěním a popisem. Při psaní textu by si měl autor klást otázky, jak na daný odstavec nebo větu bude reagovat čtenář. „Jak na to čtenář zareaguje? […] Zaujme tento odstavec čtenáře nebo se rychle přesune k jinému?“18 (Sumner, Miller 2013 s. 5) Novinář by měl tedy v prvé řadě myslet na čtenáře, pro nějž text píše, a chtít, aby si ho přečetl od začátku do konce. Důležitý je u angloamerických žánrů v kategorii feature podobně jako u zpravodajství už úvod textu, kterým je třeba zaujmout. Úvody se dají rozdělit do dvou hlavních kategorií. První z nich je kategorie, ve které jsou úvody psány vyprávěcím stylem. Autor se pokouší čtenáře postupně vtáhnout do děje. Ve druhé kategorii jsou úvody, jejichž přečtením se čtenář ihned dozví nějakou část děje, ale neví nic dalšího. Může se jednat o otázku nebo třeba citaci, kterou autor začne text (Pape, Featherstone 2006, s. 67-69). Lucie Kučerová dělí úvody u story na mnohem více kategorií. Ve své práci zmiňuje mezi hlavními úvody typ kontrastový, popisný, detailový, reportážní, autorský, chronologický a dramatizující (2008, s. 97-101). U všech je jeden úkol – upoutat čtenáře, aby si text přečetl. Čtenáře je třeba tedy do textu nejen vtáhnout, ale následně ho musí autor také u článku udržet a nenechat „utéct“, což může být způsobeno tím, že autoři zapomínají jednotlivé odstavce mezi sebou propojovat (Pape, Featherstone 2006, s. 71). Čtenář se poté v takovém textu může lehce ztratit.
18
„How will the reader react to this? […] Will this paragraph fascinace the reader or send her quickly to another article?“ (Sumner, Miller 2013, s. 5)
30
Zatímco ve zpravodajství se texty píšou obvykle v minulém čase, zejména uvozovací věty k citacím, u feature se otevírá možnost použít i přítomný čas a často se tak děje (Pape, Featherstone 2006, s. 75). Vzhledem k tomu, že autor využívá vyprávěcí styl a má jeho text nabídnout čtenáři něco odlišného od zpravodajství, dá se očekávat, že přítomný čas dokáže člověka více upoutat. Podíváme-li se na profily, jak o nich hovoří Sumner a Miller, dozvíme se, že by správný profil měl být kombinací čtyř základních prvků: autentického portrétu člověka, propojení, respektive přiblížení dané osoby čtenáři, dále upoutání čtenáře a nakonec přínos nových a zajímavých informací čtenáři. (2013, s. 173). Ačkoliv je nezbytné vybrat dobré téma, respektive zpovídanou osobu, aby svým příběhem čtenáře zaujala, u story je především důležité, jak dobře dokáže autor formulovat věty, jak originálně a poutavě dokáže psát, aby čtenáře článkem zaujal. K tomu musí mít nezbytně řadu informací, a to nejen myšlenky dané osoby, ale právě i popis gestikulace či mimiky. Autor se však musí vyvarovat příliš velkých subjektivních názorů, například v hodnocení dané osoby a jejích postojů.
4.2. Metody psaní pro online médium Naše texty směřujeme do online média, a tak je nezbytné se seznámit také s pravidly, která v online prostředí fungují, zda a jak se liší od tradičních médií. Část autorů říká, že online žurnalistika není příliš odlišná od tradičního psaní žurnalistických textů. Na druhé straně stojí teoretici, kteří říkají, že internet přinesl do světa médií nový rozměr v podobě interaktivního, multimediálního prostředí, neomezeného prostoru a rychlosti zpracování informací (Čuřík a kol. 2012, s. 16-17; Ward 2002, s. 18; Foust 2005, s. 9-13). My se budeme držet tohoto druhého pohledu. Novinář píšící pro online médium je multimediálním novinářem, musí tak zvládat více věcí od psaní, focení až po natáčení videí, dokonce sám publikuje článek, aniž by ho kontroloval editor (Čuřík 2012, s. 19-21).
31
V online prostředí musí novinář přejít na jiný styl práce, pokud do té doby psal v tradičním tištěném médiu. Na webu musí být článek výstižnější a stručnější než v novinách, významnou roli hraje titulek, aby donutil čtenáře článek otevřít a přečíst. Často je totiž titulek jedinou informací, kterou před zobrazením celého článku čtenář vidí (Čuřík a kol. 2012, s. 23-24). Teoretici online žurnalistiky navíc zjistili, že čtenář online obsahu je jiný než čtenář tradičních médií. Uživatelé jej místo čtení spíše „skenují“, čtení z obrazovky je více unavuje a nevěnují se mu tolik jako tištěným novinám (Foust 2005, s. 144-145). Čtenáře mediálního obsahu na internetu je proto třeba zaujmout, k čemuž slouží právě výstižné a stručné věty včetně titulku. Také odstavce se píšou pro přehlednost krátké a text se rozděluje mezititulky (Čuřík a kol. 2012, s. 25). Podíváme-li se přímo na žánr story v online médiu, od story v tištěném médiu se neliší. Měla by tedy stále čtenáře vtáhnout do děje a dát mu možnost identifikovat se s aktérem. Navíc ovšem story je možné doplnit dalšími prvky, které online prostředí nabízí (Čuřík a kol. 2012, s. 26). Novinář při své práci vychází z pravidel tradiční žurnalistiky, nicméně by měl příspěvky na web obohatit o různé grafické prvky v podobě infoboxů nebo citátů, dále fotografiemi nebo videem (Čuřík a kol. 2012, s. 24).
4.3. Postupy při psaní politických témat Politickým tématům se dává v žurnalistice hlavní prostor. Novináři, kteří píšou o politických tématech, se často dostávají při své práci do těsné blízkosti neoblíbených, nedůvěryhodných politiků, a proto můžou čtenáři nahlížet na novináře jako na jednoho z nich (Kuhn, Nielsen 2013, s. 23). Ve zpravodajství je proto zvlášť u politiky důležitá nestrannost a vyváženost jednotlivých textů (Čuřík a kol. 2012, s. 37). V publicistice je politika v novinách především tématem názorových stran v komentářích a glosách. Novináři tedy na základě pozorování a informací témata a chování politiků hodnotí a předávají své postoje čtenářům (Čuřík a kol. 2012, s. 74). Při rozhovoru s politikem, což je totožná fáze získávání informací i u žánru story, je třeba uvážlivě volit otázky a nechytat ho při každé příležitosti za slovo. Může se totiž zvednout a odejít. Ze zamýšleného rozhovoru potom není nic. Politici také často chtějí novinářům říci 32
nějaké informace mimo záznam a chtějí proto vypnout diktafon (Šídlo in Osvaldová a kol. 2009, s. 63).„Jestli to v tu chvíli uděláte, má vás přesně tam, kde chtěl, stáváte se jeho spiklencem.“ (Šídlo in Osvaldová a kol. 2009, s. 63) Novinář musí mít tedy kritický odstup, ale zároveň na něj nesmí otázkami útočit jako jeho nepřítel. Při následném přepisování nahrávky z diktafonu jsou dvě varianty jak postupovat. Novinář nemusí celou nahrávku doslovně přepsat, během poslechu už může některé pasáže vynechávat. V následné úpravě může spojovat výroky z různých částí rozhovoru, které k sobě patří nebo je možné věty krátit (Šídlo in Osvaldová a kol. 2009, s. 65-66). Na autorizaci rozhovoru by novinář u politika neměl přistoupit, i když bude říkat, že jen zkontroluje fakta a čísla. Nezkontroluje totiž jen faktické údaje, ale bude chtít zpětně upravit své ostřejší výroky za mírnější (Šídlo in Osvaldová a kol. 2009, s. 65-66).
4.4. Shrnutí kapitoly Politika není příliš častým tématem pro žánr story. Je totiž hlavním tématem zpravodajství a následně i názorových stran. Do story se tak už dostávají nepolitická témata. My se ovšem pokusíme využitím žánru story téma politiky odlehčit. Přiblížíme čtenářům osudy mladých lidí, jejichž hlavní ctižádostí je věnovat se politice. Při psaní story je důležité upoutat čtenáře a přinést mu nové a zajímavé informace. Důležitý zejména u online média je titulek a úvodní odstavec článku. Čtenáři webových portálů totiž často vidí pouze titulek. Pokud je nezaujme, článek neotevřou a číst nebudou. Doprovodnými prvky textů na webu jsou fotografie, videa nebo infoboxy.
33
V. CÍLOVÉ MÉDIUM Pro naše texty o mladých politicích jižní Moravy jsme si jako cílové médium zvolili iDNES.cz. V následujících kapitolách si vysvětlíme, jak toto médium funguje a jaká se v něm uplatňují pravidla pro psaní žánru story.
5.1. Sběr dat v redakci Pro zjištění informací o našem cílovém médiu, kterým je jihomoravská rubrika webového portálu iDNES.cz, jsme museli přistoupit k rozhovorům se členy krajské redakce MF DNES a iDNES.cz, která sídlí v Brně v České ulici. Vývoj v médiích je totiž neustálý a dynamický a jakákoliv dřívější data jsou již zastaralá.19 Cílem rozhovorů tedy bylo zjistit, jakým způsobem funguje jihomoravská redakce MF DNES a iDNES.cz, jaká pravidla a postupy využívají při psaní story a jak musí vypadat článek určený pro webový portál iDNES.cz. Výzkumníci, kteří se soustředí na výpovědi předem vybraných jedinců, využívají při svém vědeckém zkoumání kvalitativních metod. Kvalitativní výzkum stojí na získávání dat pomocí delšího intenzivního kontaktu. Výzkumník se snaží o pochopení a porozumění zkoumané věci, jak lidé v jednotlivých situacích jednají a co dělají (Hendl 2016, s. 46-48; Disman 2011, s. 304). „Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí.“ (Disman 2011, s. 304) Naše rozhovory jsou pouze rešeršní, nikoli přímo výzkumné, přesto jsme se některých vědeckých metod kvalitativního výzkumu drželi. Našim rešeršním rozhovorům nejvíce odpovídá metoda polostrukturovaných rozhovorů, které stojí mezi strukturovanými a volnými rozhovory (Hendl 2016, s. 168). „Vyznačuje se definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pružností celého procesu získávání informací.“ (Hendl 2016, s. 168) Výzkumník se
19
Poslední rozhovory v jihomoravské redakci MF DNES a iDNES.cz dělala pro svou bakalářskou práci Karolína Křenková (2016). Ty se uskutečnily v červenci 2015, tedy ještě před personální změnou na pozici vedoucího redakce a před změnou struktury deníku MF DNES ze dvou sešitů do jednoho.
34
tedy nedrží předem připravené osnovy, ale reaguje na nové skutečnosti, které se během rozhovoru dozví, ale do osnovy rozhovoru je nezařadil. Kvalitativní výzkum má stejně jako ostatní metody své výhody i nevýhody. Za hlavní výhodu je označováno získání hloubkového popisu zkoumaných případů, naopak nevýhodou je, že se vůbec nedají nebo jen těžko jeho závěry zobecňovat (Hendl 2016, s. 48-49). Pro naše rozhovory, které proběhly v březnu 2016, jsme vybrali tři členy jihomoravské redakce. Jako první byl vybrán vedoucí redakce Petr Škarda, protože redakci řídí a je tedy dobrým respondentem na popis fungování redakce a zaměření jednotlivých médií, pro které redaktoři zpracovávají materiály. Druhým naším respondentem byla redaktorka iDNES.cz Martina Vyroubalová, která pracuje z jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz. Specializuje se tedy na web a má tak největší povědomí o tom, jak mají články určené pro iDNES.cz vypadat. Je také autorkou úspěšného seriálu Cizinci v Brně za využití žánru story, který také my využijeme pro vylíčení příběhů mladých politiků jižní Moravy. Jako třetího respondenta jsme zvolili webového editora jihomoravské rubriky iDNES.cz Václava Trávníčka20. Jihomoravskou rubriku na iDNES.cz má na starosti, a má proto největší zkušenosti s tím, jaká pravidla musí článek určený pro jihomoravskou rubriku splňovat, aby byl dostatečně úspěšný u čtenářů.
5.2. Online portál iDNES.cz Jako cílové médium pro naše texty o mladých politicích jižní Moravy jsme si zvolili iDNES.cz, což je jedno z nejčtenějších českých online médií, které přináší zprávy už od roku 1998. Každý den dubnu 2016 zaznamenala statistika Net Monitor v průměru 1,7 milionů návštěv na iDNES.cz a tím ho řadí v České republice na druhé místo v návštěvnosti zpravodajských webů za server Novinky.cz (netmonitor.cz 2016).
20
Po našem výzkumu ovšem na pozici webového editora skončil a koncem dubna místo něj nastoupil Robin Krutil.
35
Server iDNES.cz je velmi širokým a pestrým webem s mnoha tematickými rubrikami zaměřenými například na cestování nebo bydlení. Za nejdůležitější část webu považují sami provozovatelé ovšem zpravodajství (mafra.cz 2015). Zpravodajství iDNES.cz se od ostatních webů liší tím, že denně přináší také relativně podrobné zpravodajství z jednotlivých krajů České republiky včetně Jihomoravského. Každý kraj má svou vlastní rubriku. Jelikož naše texty jsou pouze o politicích jižní Moravy, budeme naše texty směřovat pro jihomoravskou část iDNES.cz. Přímo pro rubriku zpravodajství z Jihomoravského kraje neexistují veřejné statistiky návštěv, pouze celkové návštěvnost zpravodajství z regionů. V dubnu se držela ve všední dny na počtu kolem 300 tisíc, o víkendu padala zhruba na polovinu (netmonitor.cz 2016). Tabulka č. 3: Průměrná denní návštěvnost iDNES.cz
Průměrná denní návštěvnost
Duben 2013
Duben 2014
Duben 2015
Duben 2016
iDNES.cz
2 259 382
2 141 849
2 117 234
1 690 636
Regiony iDNES.cz
228 787
263 567
292 893
253 592 Zdroj: Net Monitor
Ačkoliv je iDNES.cz samostatným médiem a má své vlastní redaktory, čím dál více se jeho redakce propojuje s Mladou frontou DNES, která stejně jako iDNES.cz patří do vydavatelského domu MAFRA (mafra.cz 2015). Od roku 2011 existuje společná editorna iDNES.cz a Mladé fronty DNES uprostřed newsroomu, čímž obě redakce neustále komunikují, co vydají okamžitě na webu, nebo naopak co bude nejdříve v tištěném vydání (Čuřík a kol. 2012, s. 173). Zvlášť to platí právě u krajských redakcí Mladé fronty DNES, jejichž strukturu portál iDNES.cz využívá, jak bude podrobněji zmíněno v následující kapitole. Díky krajské síti může zpravodajský web přinášet regionální zprávy, které nedokážou celostátní servery s jednou pražskou redakcí pokrýt.
5.3. Jihomoravská redakce Mladé fronty DNES a iDNES.cz/brno Jihomoravská redakce Mladé fronty DNES má celkem 16 členů, z čehož sedm lidí plní funkci redaktora, dále je to několik editorů, vedoucí redakce a fotograf. Posledním členem je webový editor, jehož prací je se denně starat o jihomoravskou část iDNES.cz. Webový editor
36
ovšem není jediným člověkem, který web naplňuje. Pro danou část webu píší i všichni redaktoři jihomoravské MF DNES (Škarda 2016, Trávníček 2016). Jihomoravské redakce obou médií jsou tedy plně propojeny a jejich redaktoři musí být schopni psát pro web i tisk.21 V jihomoravské části MF DNES ovšem nejsou totožné zprávy s těmi, které se umísťují na iDNES.cz. Pokud se jedná o aktuální zprávu ze dne, je zpracována okamžitě pro web. Tento postup ovšem komplikuje práci redaktorům pro tištěnou MF DNES, kdy nevytvářejí do novin na další den totožnou zprávu, jaká vyšla už předchozí den na webu. Snaží se najít jiný úhel pohledu, nějak zprávu pro tisk doplnit (Škarda 2016). „Konkrétně u nedávného převozu obrazu Madony jsme psali do pondělních novin článek, ve kterém jsme se ptali historika, v čem je ten obraz tak vzácný. Stále se totiž o něm mluví, ale nikdo neví proč, co symbolizuje, čím je tak významný.“ (Škarda 2016) Redaktoři jihomoravské MF DNES a iDNES.cz se scházejí v redakci každý pracovní den v půl desáté na poradě, na které hodnotí noviny toho dne, plánují noviny na další den a články na web na daný den. Jednotliví redaktoři si rozdělí práci a postupně shromažďují informace, aby zhruba do třinácté hodiny měli jasno, zda článek budou schopni napsat, či nikoli. V jednu hodinu odpoledne je totiž odpolední porada, na které by už mělo být jasno, jestli vše, co si ráno redaktoři naplánovali, platí, či zda se neobjevila nějaká nová událost, kterou by neměli zapomenout reflektovat v novinách na další den (Škarda 2016). Sledovat aktuální dění je jedním z hlavních úkolů webového editora, jehož funkcí je také dávat články na web. Nemůže proto opustit redakci a pro případ, že se něco děje v terénu, musí vyslat některého z redaktorů (Trávníček 2016). Webový editor články určené web také upravuje do podoby, která je požadována. „Už to není čisté zpravodajství. Velkou roli hraje infotainment, pracuje se hodně s emocemi v titulku a perexu, aby si člověk článek rozklikl.“ (Trávníček 2016)
21
Navíc redaktoři MF DNES píší také texty pro týdeníky 5plus2 a dodávají obsah rádiu Impuls (Škarda 2016).
37
5.4. Charakteristika portálu iDNES.cz/brno Zmínili jsme, že jihomoravská část iDNES.cz je portálem, který zveřejňuje především aktuální, rychlé a krátké zprávy reagující na události během dne. Na daný web se ovšem s odstupem času dostanou také články, které vyšly v Mladé frontě DNES (Škarda 2016). Naopak, pokud vychází nějaký úspěšný seriál na iDNES.cz, několik odstavců vychází také v jihomoravské příloze Mladé fronty DNES (Trávníček 2016). Propojenost obou krajských redakcí je vysoká, ale výstupy jednotlivých médií se snaží proto co nejvíce odlišit, aby si zbytečně nekonkurovaly. Každé médium cílí také na jiného čtenáře. Zatímco jihomoravská redakce MF DNES cílí především na čtenáře z jižní Moravy, a to převážně Brna, kde má nejvíce čtenářů, cílovým čtenářem krajské iDNES.cz není jen Jihomoravan, ale kdokoliv v České republice. Titulky textů musí být proto přitažlivé i pro čtenáře z jiných částí České republiky – z Liberce, Karlových Varů apod. (Škarda 2016, Trávníček 2016) „Když se něco například stane ve Znojmě, což není nijak velké a populární město, tak ho do titulku nedám, ačkoliv by se to nabízelo. Spíš se titulek trochu přepálí. Čtenář se dozví až po několika větách, že se to stalo ve Znojmě. Je to přizpůsobené tomu, aby si text přečetl i člověk z Liberce.“ (Trávníček 2016) Zaměřením na čtenáře z celého Česka chtějí na webu docílit vyšší čtenosti, než kdyby příspěvky cílily jen na krajského čtenáře. Čtenost je u webu jedním ze dvou hlavních pravidel, za jejíž dostatečné plnění je zodpovědný převážně webový editor, který web naplňuje jednotlivými texty. Druhým pravidlem je poté tzv. zpravodajská povinnost, což je informování o skutečnostech, které jsou důležité právě pro daný kraj. Například se může jednat o komplikace v dopravě způsobené nehodou uprostřed Brna. Informování o dané věci je důležité z hlediska blízkosti, nicméně čtenost takového článku nebude tak úspěšná jako částečně zábavná zpráva z policejního zpravodajství. Krimi a černá kronika jsou totiž na webu nejčtenějšími tématy. Zprávu z černé kroniky si přečte, respektive klikne na titulek, třicet tisíc lidí, zatímco článek o nehodě v Brně bude zajímavý jen pro zlomek čtenářů (Trávníček 2016). Zábavnost zpráv, infotainment, začíná do webového zpravodajství pronikat stále více právě kvůli požadavkům čtenosti. I tím se liší od novinového zpravodajství, kde často redaktoři reflektují a analyzují dění v politice – na hejtmanství nebo brněnském magistrátu v případě 38
jihomoravské přílohy MF DNES. Témata z politiky jsou proto hlavní náplní novin. Tyto články se později dostanou i na web, nicméně jejich čtenost není tak výrazná jako například u zpráv z černé kroniky (Škarda 2016).
5.4.1. Žánr story na webu iDNES.cz/brno Na webu iDNES.cz nevychází pouze zpravodajské články, ale také publicistika, kam patří i žánr story. Tento žánr využívají také v jihomoravské redakci MF DNES a iDNES.cz. S rozhovory je to nejčastější publicistický žánr, který redaktoři píšou (Škarda 2016). Vedoucí jihomoravské redakce Petr Škarda (2016) definuje story jako článek o jednom člověku, který něco dokázal. „My ho chceme představit, jeho činnost, jeho názory.“ (Škarda 2016). Podobně definuje story také redaktorka iDNES.cz Martina Vyroubalová. Dále ještě doplňuje, že ve story se vždy akcentuje některé téma z hlediska zaměření celého textu (Vyroubalová 2016). Webový editor Václav Trávníček (2016) dále k žánru story dodává, že je důležité si při rozhovoru najít k dotyčnému člověku cestu a vytvořit si u něj důvěru. „A samozřejmě je důležité, jak je autor zručný v psaném řemesle.“ (Trávníček 2016) Všichni tři členové redakce, které jsme oslovili, se tedy shodují, že žánr story je text o jednom člověku. Článek ho má představit jako osobnost, nejen životopisně, kde žil a co studoval, ale představit i jeho názory a zkušenosti. Podíváme-li se na politická témata, častěji pro ně využívají v jihomoravské redakci MF DNES a iDNES.cz rozhovor než žánr story. Story je pro vedoucího redakce Petra Škardu (2016) především žánrem pro odlehčující témata a jednodušší věci, kam politiku neřadí. Politiku si totiž především spojuje se složitými kauzami ze zpravodajství. Dodává však, že je především důležitý člověk, o kterém se text píše. V našem případě nevidíme volbu žánru story jako chybnou. V textech se totiž nebudeme zaměřovat na složitost politiky, ale na důvody zájmu o politiku, který není pro mladou generaci typický, jak jsme nastínili v minulých kapitolách. Tím se mladí politici dostávají do pozice osob, které jsou něčím neobvyklé a které svými názory a svým zájmem mohou přilákat čtenáře. 39
Pravidla pro psaní žánr story na iDNES.cz se nijak zásadně neliší od psaní story pro MF DNES (Škarda 2016, Vyroubalová 2016). V obou případech musí mít text poutavý titulek, být čtivý a srozumitelný. Pro iDNES.cz neexistují specifická pravidla psaní story. Martina Vyroubalová (2016) se při psaní daného žánru vždy snaží co nejlépe vystihnout člověka. „[…] aby text podával komplexní obraz o tom, kdo zpovídaný je, jak se chová, vyjadřuje, zkrátka jak působí na okolí. Ideální je, když na čtenáře z textu dýchne osobnost dotyčného, když má pocit, jako by se s ním sám bavil.“ (Vyroubalová 2016) Ich formu používají redaktoři MF DNES a iDNES.cz pouze ve výjimečných případech v reportážích, ve story tedy ne. Petr Škarda (2016) připouští částečnou subjektivitu a prezentování vlastního názoru v žánru story. Zároveň je ale potřeba říci, že pro něj publicistika znamená především názorové texty a komentáře, další žánry autory řazenými pod publicistiku, jako je právě žánr story, rozhovor nebo reportáž jsou pro něj publicistickozpravodajskými. Proto je se subjektivitou opatrný. Na webu a v novinách jsou od zpravodajství viditelně graficky odlišeny pouze názory a komentáře. Story nebo reportáže nijak graficky neodlišují (Vyroubalová 2016, Škarda 2016). Webový editor Václav Trávníček (2016) nevidí ani zásadní rozdíl v perexu, jak by měl vypadat. Na webu může být shrnujícím textem jako v novinách, případně už se jedná o úvodní odstavec textu. Texty na iDNES.cz, jak je zřejmé z jeho návštěvy, bývají doplněné fotografiemi, videem, infoboxy nebo vzájemnými odkazy, což je nejvýraznější odlišnost webu od tištěných novin. Ačkoliv web nabízí možnost publikovat neomezeně dlouhý text, v tomto případě i delší story, není dobré se dlouze rozepisovat. Web iDNES.cz je totiž převážně portálem rychlých a aktuálních zpráv, není postaven na dlouhých textech. Ty se však přesto začínají čím dál častěji na webu objevovat formou různých seriálů: Lidé Česka, 100 pohledů na Česko, Cizinci v Brně a další (Vyroubalová 2016). Portál iDNES.cz se tím posouvá do určité magazínové podoby (Škarda 2016). Vydavatelé chtějí, aby u něj čtenáři zůstávali delší dobu.
40
5.5. Shrnutí kapitoly Shrneme-li si kapitolu o cílovém médiu a žánru story na jihomoravské části iDNES.cz, víme nyní, že jihomoravská redakce MF DNES a iDNES.cz je zcela propojená a redaktoři MF DNES píšou články také pro web. Do novin se poté zpráva dále rozvádí, redaktoři se snaží zprávu dále posunout, aby v novinách nevyšla tatáž zpráva jako již předchozí den na webu. Pro jihomoravskou redakci MF DNES a iDNES.cz je žánr story jedním z nejčastějších, který z publicistiky využívají. Jeho pravidla se u webu a tištěných novin zásadně neliší. Důležitý je pokaždé především výběr osoby, která musí být něčím zajímavá, aby byl důvod o ní psát text. Pro politická témata není story zpravidla vybírána. Jsou totiž převážně spojována se složitými a těžkými problémy, zatímco story je žánr pro jednodušší témata. Přesto si však myslíme, že žánr story je možné využít i pro naše téma příběhů mladých politiků. Nebudeme se totiž zabývat složitým fungováním politiky, ale budeme chtít znát důvody, proč se v mladém věku vydali na dráhu politiky a co je motivovalo.
41
VI. KRITICKÉ REFLEXE Žánr story pro vylíčení příběhů mladých politiků jsme si zvolili z toho důvodu, že dokáže z našeho pohledu nejlépe vystihnout člověka. Druhou variantou, která se nabízela, byl publicistický rozhovor. Nicméně při zvolení této varianty bychom mladým politikům kladli tytéž otázky, a tak by rozhovory vypadaly velice podobně. Příkladem může být otázka, proč se v politice začali angažovat. Tuto otázku jsme položili všem mladým politikům. Pro naše texty jsme zvolili devět politiků mezi 18 a 26 lety, kteří jsou členy politických stran. Takto jsme si už dříve definovali pro naši práci mladého politika. Zvolili jsme široké spektrum politiků hlavních českých politických stran – ČSSD, ODS, KDU-ČSL, ANO 2011, KSČM, TOP 09, Strana zelených, Piráti a Svobodní – u nichž jsme mladé politiky našli. Z ODS jsme oslovili Kristýnu Švarcovou, z KDU-ČSL Pavla Horáčka, z KSČM Filipa Zachariaše, z ANO 2011 Tomáše Pokorného, z ČSSD Zdeňka Bačíka, z TOP 09 Petra Striu, od Svobodných Terézii Iškovou, ze Strany zelených Kristýnu Delmar a za Piráty Ondřeje Kotase. Se všemi oslovenými jsme nakonec také hovořili. Setkání a přímý rozhovor je při psaní story nejlepší, jak říká Magurie (2015), protože je důležitý také popis reakcí na otázky během rozhovoru. Naše rozhovory většinou trvaly zhruba 45 minut, během nichž jsme reakce politiků na naše otázky sledovali. V každém textu máme také zahrnutý aktualizační moment v podobě krajských voleb, které se budou konat na podzim roku 2016. Fotografie jsme ani u jednoho rozhovoru nepořizovali, protože jihomoravská redakce MF DNES a iDNES.cz má svou vlastní fotografku, která pořizuje fotky pro noviny i web. Redaktoři fotí jen výjimečně (Škarda 2016). Stručné informace o respondentovi jsme dále shrnuli do posledního odstavce, který může být na webu umístěn do graficky odděleného infoboxu.
42
6.1. Kritická reflexe story s Kristýnou Švarcovou Setkání a rozhovoru předcházelo hledání informací o Kristýně Švarcové. Nalezli jsme několik údajů o její politické minulosti a mohli se tak o něco opřít. Nalezli jsme je na portálu Českého statistického úřadu volby.cz a dále na webových stránkách ODS a Mladých konzervativců. V obou organizacích už totiž několik let působí. Při psaní textu bylo nejdůležitější najít zajímavé informace, které čtenáře přilákají, což platí pro každou story. Za zásadní to považuje jednak redaktorka iDNES.cz Martina Vyroubalová (2016) a jednak také autoři teoretických pravidel psaní žánru story a textů pro online médium (Pape, Featherstone 2006, s. 67-69; Sumner, Miller 2013 s. 5; Čuřík a kol. 2012, s. 24-25). Během rozhovoru tedy bylo důležité dostat se k nějaké zajímavosti z jejího života, která by čtenáře upoutala. Respondentka se během rozhovoru uvolnila, a tak se právě i na tyto zajímavosti dostalo. Z nich jsme jako nejlepší zvolili do titulku větu, že ji zajímalo, proč nemá kde parkovat. Lidem je s rozvojem automobilismu doprava a nedostatek parkovacích míst blízkým tématem, a tak nám tato věta v titulku přijde jako dobře zvolená varianta. V úvodním odstavci dáváme čtenáři najevo, že se jedná o mladou političku, která by chtěla usednout v krajském zastupitelstvu. Další odstavce pak postupně vysvětlují, proč se o politiku začala zajímat. I u této části bylo důležité, abychom nezůstali v obecné rovině, ale zjistili nějakou zajímavost. Může tím být například angažovanost jejího otce v politice v Náměšti nad Oslavou. Tuto její vzpomínku jsme dali do textu formou citace, aby čtenář viděl, jak sama na aktivitu otce v politice vzpomíná. Při rozhovoru jsme si všímali, s jakými pocity respondentka vyprávěla, jaké měla vyjadřovací schopnosti a to jsme rovněž do textu zahrnuli. Pro žánr profil je podle Magurie (2015) totiž také důležitý popis vzhledu a chování dané osoby během rozhovoru. Její mimiku a způsob řeči jsme zahrnuli kupříkladu do dovětků k citacím. Například to byly dovětky: směje se, snaží se najít co nejlepší odpověď nebo zamýšlí se. Využili jsme tedy přítomný čas, jak je v publicistice časté. (Pape, Featherstone 2006, s. 75).
43
6.2. Kritická reflexe story s Pavlem Horáčkem Podobně jako v předchozím případě i u Pavla Horáčka jsme si před setkáním dohledali na portálu volby.cz a dalších webových stránkách informace, které šlo o jeho politické minulosti najít. Mohli jsme ho tak konfrontovat s daty, která jsme zjistili, případně si je potvrdit, že odpovídají realitě. Rozhovor se nesl v podobném duchu jako s Kristýnou Švarcovou. Pavel Horáček však dokázal říci více zajímavostí ze života. Například, že jako malý kluk trávil čas v pracovně dědy, který byl starostou. Když byl trochu větší, jak začal chodit na zastupitelstva nebo byl překvapen ve škole, že se o politiku nikdo nezajímá. Právě tyto okamžiky z jeho dětství a dospívání dokážou čtenáře vtáhnout do děje a upoutat ho. Čtenář se také dozví nové věci, například, že pochází z rodiny, která má k politice velmi blízko, což ho k politice motivovalo. Upoutání a nové informace jsou dva ze čtyř základních prvků, jak o nich mluví Sumner a Miller (2013). Další dva jsou autentický portrét člověka a přiblížení osoby čtenáři. Upoutání a nové informace jsme už zmínili v předchozím odstavci. Přiblížení osoby můžeme vidět třeba v tom, že je to sice zapálený politik, ale dokáže o politice kriticky přemýšlet tak, že by nebylo dobré být na ní finančně závislý. Autentický portrét se poté prolíná celým textem, protože jeho dětství a mládí bylo opravdu velmi odlišné od jeho vrstevníků. Právě jeho velmi specifické zájmy už od dětství jsme vyhodnotili jako hlavní, které ho nasměrovaly tam, kde se nyní pohybuje, a proto jsme je zařadili do titulku a úvodního odstavce. Podobně jako v minulém textu jsme se snažili text doplnit tím, jak se během rozhovoru choval nebo mluvil, například, že se mu při otázce na Poslaneckou sněmovnu rozzářily jeho modré oči. I tady jsme tedy nepředali čtenářům pouze fakta a názory, ale také nonverbální reakce na jednotlivé otázky a snažili se navodit atmosféru setkání, jak o ní mluví redaktorka iDNES.cz Martina Vyroubalová (2016).
44
6.3. Kritická reflexe story s Filipem Zachariašem S mladým komunistou Filipem Zachariašem byl jeden z obtížnějších rozhovorů. Před setkáním jsme si zjistili na stránkách komunistické strany a jejích organizací, že už několik let působí v politice jako předseda okresního výboru a v krajském výboru má na starosti komunikaci. Při rozhovoru bylo vidět, že si dává záležet na každé větě, kterou říká. Nechtěl se dostat do uvolněné pozice jako předchozí dva politici. Na jasnou otázku, zda si myslí, že ve volbách uspěje, odpověděl nepřímo, že chce, aby v zastupitelstvu usedlo co nejvíce komunistických kandidátů. Otázku jsme tedy položili znovu, i když trochu v obměněné podobě. Při získávání informací musíme totiž trvat na jasných odpovědích, abychom poté neměli jen obecné, nicneříkající fráze (Čuřík a kol. 2012, s. 46). Z odpovědi na otázku, kterou jsme do textu dali formou citace je už tentokrát zřejmé, že si věří, že v krajském zastupitelstvu usedne. Naopak v jiných případech ale dokázal svůj vstup do politiky vylíčit přitažlivě. Především tedy záleželo na otázce a informacích, které jsme se chtěli dovědět. V textu se také v přímé řeči Filipa Zachariaše objevuje nespisovné slovo. Jakýkoliv text v novinách by měl být napsán spisovnou češtinou. Spontánní jazykové výrazy zpovídaných osob by se měly tedy převádět do spisovného jazyka, výjimečně lze toto pravidlo porušit i ve zpravodajství, jak o tom mluví Jaroslav Čuřík (2012, s. 46). Z publicistických textů má být cítit autentický projev, a tak jsme v odstavci týkajícím se jeho přátel zachovali nespisovný tvar „dobrej“. Pokud bychom slovo převedli do spisovného tvaru, působilo by ve větě nepatřičně a podivně. Čtenář by nevěřil, že to tak skutečně řekl. Nespisovná čeština se vyskytovala i v jiných případech, dané věty jsme však do textu nepoužili. Tentokrát bylo složité vysledovat u tohoto politika nějaké reakce, nějakou mimiku nebo gestikulaci. Do uvolněnější atmosféry se dostal až po vypnutí diktafonu. Několik minut jsme ještě mluvili, nicméně už to byly informace získané po ukončení rozhovoru a jejich zařazení do textu by nebylo z etického hlediska vhodné. Byly to informace poskytnuté takzvaně off the record, tedy mimo oficiální část rozhovoru, a novinář se jejich zveřejněním vystavuje ztrátě důvěry u svého zdroje (Osvaldová a kol. 2007, s. 137). Respondent nemusí počítat s tím, že dané věci řečené po vypnutí nahrávacího zařízení, novinář zveřejní.
45
6.4. Kritická reflexe story s Tomášem Pokorným Tomáš Pokorný se na rozdíl od Filipa Zachariaše dokázal uvolnit. Nedokázal ovšem dobře říci, proč ho politika více zajímá, čeho by v ní chtěl dosáhnout či říci nějaký minipříběh, který by čtenáře upoutal. Nedokázal ani moc dobře reagovat, jak zlepšit u lidí povědomí o politice. Odpověděl, že by se měli lidé více angažovat v politických stranách, jak je ale k tomu přinutit už nevěděl. I taková odpověď je ovšem odpověď, protože vykresluje daného člověka, a tak jsme ji do textu zařadili. Nakonec se přece jenom o této věci více rozpovídal a řekl větu, která nám přišla nejvhodnější k využití do titulku. Text je ale od předešlých odlišný tím, že Tomáš Pokorný už sedí v zastupitelstvu a má tedy mandát od voličů. Na tuto skutečnost jsme se při setkání neopomněli zeptat, nicméně mohli jsme se doptat na větší detaily a jeho zkušenosti s prací zastupitele. Například jsme se mohli snažit získat jeho postřehy, popsat jeho práci zastupitele a třeba zjistit nějakou kuriozitu, která se na zastupitelstvu stala. Úvodní odstavec jsme postavili na tvrzení, jak ho rodiče odrazovali od vstupu do politiky a jak je neposlechl. V článku je u této citace využit dovětek „vypráví s úsměvem na tváři“. Snažili jsme se tím opět navodit atmosféru, jaká u této otázky při rozhovoru panovala. Čtenář si tím dokáže prostředí lépe představit, přiblíží se tím danému politikovi a je mu bližší, což je důležité (srov. Sumner, Miller 2013, s. 173). Do textu jsme také vložili menší subjektivní popis a naše dojmy z politika tím, že jsme ho jeho vystupováním a volbou slov při vyprávění spíše řadili na studia práv než na filozofickou fakultu, kde skutečně studuje. Text mohl být tedy i obsažnější, avšak i přesto splňuje teoretická pravidla i pravidla jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz, a je proto možné ho publikovat v jihomoravské rubrice webu iDNES.cz. Dotyčného politika jsme čtenářům představili, uvedli jsme jeho činnost, názor a pohled na svět, jak o hlavní náplni story mluví vedoucí jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz Petr Škarda (2016).
46
6.5. Kritická reflexe story se Zdeňkem Bačíkem Před rozhovorem jsme si udělali jako u předchozích politiků důkladnou rešerši. Obstarali jsme si vše, co bylo možné o daném člověku zjistit přes webové stránky volby.cz, ČSSD, a Mladých sociálních demokratů, aby nám získané informace rozhovor zjednodušily, o čemž mluví Ruß-Mohl (2005, s. 117) nebo Wheeler (2009, s. 62-63). Zdeněk Bačík se ovšem nechtěl otevřít, nepovedlo se nám navodit tak uvolněnou atmosféru jako u jiných politiků a najít si k němu tu nejlepší cestu, jak o ní mluvil Václav Trávníček (2016). Nakonec se nám přece jen podařilo zjistit alespoň zajímavosti, jak sledoval Politické harašení nebo, že chtěl volit ještě před osmnáctými narozeninami. To byly dvě nejzajímavější informace, a tak jsme je vyhodnotili jako ty, které umístíme do titulku a prvního odstavce článku. Titulek s několika větami úvodního odstavce je totiž to jediné, co čtenář online obsahu nejdříve uvidí (Čuřík a kol. 2012, s. 23-24). Nějaké další větší zajímavosti z politického života, jaké má třeba Pavel Horáček, Zdeněk Bačík neřekl, přestože jsme se ho opakovaně ptali, proč vstoupil do politiky a co ho na ní přitahovalo, zda měl v někom vzor. Nedokázal své zážitky dostatečně poutavě popsat, abychom je použili v článku. Důvodem mohlo být, že studuje práva a je zvyklý na právnickou opatrnější mluvu, aby řekl jen to podstatné. Mohlo mu připadat také zvláštní o politice mluvit v odlehčeném duchu. Na naší straně v tomto případě chybu nevidíme, která by se stala během setkání. Řekli jsme mu, o čem text bude a jaké informace bychom tedy chtěli o něm zjistit. Přestože neřekl Zdeněk Bačík tolik zajímavostí jako jeho předchůdci, věříme, že článek splňuje všechna pravidla daná teorií i jihomoravskou redakcí MF DNES a iDNES.cz, aby mohl vyjít na webu v jihomoravské rubrice. Osobu Zdeňka Bačíka jsme představili a předali čtenářům jeho názory a pohledy na svět.
47
6.6. Kritická reflexe story s Petrem Striou V rozhovoru s Petrem Striou zazněly všechny důležité věci – proč se vydal do politiky, jak ho přijalo okolí, dokonce na rozdíl od několika předchozích politiků rozhovor doplnil minipříběhem. Hned na začátku jsme chtěli dostat mladého politika do uvolněné atmosféry, aby se v klidu rozpovídal a nebyl uzavřený. K tomu jsme využili situace, kdy mu ještě před první otázkou zazvonil telefon tónem z politicko-satirického internetového pořadu Kancelář Blaník22. Zeptali jsme se ho v nadsázce, zda pro kancelář pracuje. Naši poznámku se smíchem přijal, čímž se atmosféra uvolnila. Dokázali jsme si najít k dotyčnému politikovi cestu, což považuje webový editor jihomoravské rubriky iDNES.cz za jednu z klíčových věcí (Trávníček 2016). Podobně o tom mluví i Markéta Dočekalová (2006, s. 56) Při rozhovoru zazněla spousta zajímavostí, nových informací, kterým se mladý politik čtenářům přiblížil. Můžeme sem počítat jeho aktivní účast ve fotbalovém týmu, vzpomínku na dětství, když říkal babičce, jak jednou bude prezident, nebo jak on sám se kamarády neúspěšně snažil do politiky zapojit, aby kandidovali. Dokázal tím přinést nový pohled na věc, novou zkušenost, která u předchozích mladých politiků nezazněla. Zvlášť důležitý je ovšem titulek a perex, který na iDNES.cz slouží často již jako úvodní odstavec (Trávníček 2016). Slovo prezident jsme dali do titulku, protože dané slovo čtenáře iDNES.cz zaujme. Patří mezi klíčová slova článků, která jsou v jihomoravské rubrice nejčtenější (Trávníček 2016). Úvodní odstavec jsme postavili na informaci, že také hraje fotbal a že jeho vzorem byl Pavel Nedvěd, než přešel na dráhu politiky. Právě skok z fotbalu k politice vnímáme jako zajímavý a neobvyklý. Pokoušíme se tím přilákat čtenáře, který je ten nejdůležitější. Pro něj text píšeme. Musíme se tedy při psaní pokoušet vžít do role čtenáře, zda ho daný odstavec či věta zaujmou (Sumner, Miller 2013 s. 5).
22
Kancelář Blaník je velmi úspěšným seriálem na webu stream.cz. Za rok 2015 získal cenu Český lev za mimořádný počin v oblasti audiovize. (Český lev 2015)
48
6.7. Kritická reflexe story s Terézií Iškovou Terézia Išková je druhou a poslední političkou z našeho výběru, která získala od voličů mandát zastupitelky. Při rozhovoru jsme se pokusili napravit naši chybu u Tomáše Pokorného, u kterého jsme se práci v zastupitelstvu nevěnovali příliš do hloubky. V této story se čtenář dočte, jak prožívala první zastupitelstvo a jak se na ně připravuje. Čtenáři se politička přiblíží, vylíčí se její autentický portrét a předají nové informace, což jsou tři ze čtyř ze základních pravidel pro psaní profilů, jak o ni hovoří Sumner, Miller (2013, s. 173). Všimli jsme si také její gestikulace a ukazování výšky papírů, které tvoří materiály na jednání zastupitelstva. Do textu jsme proto tento prvek také zařadili, aby představil její reakce a chování nezbytné pro story (Vyroubalová 2016). Titulek u této story může být vnímán jako méně přitažlivý. V titulku je ovšem také uvedeno, že je zastupitelka, která nechce být finančně závislá na politice. To dává čtenářům jistý obraz o člověku, o němž story je. Story jako předešlé začíná jejím vstupem do politiky. A jsou to začátky velmi neobvyklé. Přečetla jednu knížku a hned krátce nato vstoupila do strany. Jsou to velmi rychlé kroky. Čtenáře právě neobvyklá cesta od jedné knížky do zastupitelstva může upoutat, čímž splníme čtvrté pravidlo pro psaní profilů podle Sumnera a Millera (2013, s. 173). Upoutat čtenáře se snažíme i v další části textu mezititulkem „Herečka, nebo politička?“ Dáváme najevo jistý kontrast, který je třeba čtenáři vysvětlit23. Odpovědi se mu posléze dostane v dalším odstavci. Ve story ani tentokrát nechybí aktualizační moment v podobě krajských voleb. V této části se čtenář může dovědět o političce, že si věří, ačkoliv její strana zatím prorazila pouze do evropského parlamentu a právě do několika zastupitelstev ve městech a obcích. Průzkum do krajských voleb před uzávěrkou práce jim křesla nepřipsal, jak je zmíněno dříve.
23
O podobném kontrastu, který láká čtenáře pokračovat ve čtení a najít pro něj vysvětlení, mluví také Lucie Kučerová (2008) ve své práci při kategorizaci úvodních odstavců textů v žánru story.
49
6.8. Kritická reflexe story s Kristýnou Delmar Kristýna Delmar je pouze členkou Strany zelených a dvou komisí ve svém bydlišti. Liší se tedy od předchozích, že se zásadně oproti nim neangažuje a nemá nějaké velké ambice v politice. I přesto jsme však z rozhovoru s Kristýnou Delmar měli jeden z nejlepších pocitů. Vyprávěla spoustu drobných příběhů a zážitků. Jedním z nich je třeba její zkušenost s Václavem Klausem a Lisabonskou smlouvou. Přemýšleli jsme, zda tento zážitek dát přímo do titulku, nakonec jsme ale od toho ustoupili. Titulky článků na webu se vyznačují tím, že jsou takzvaně přepálené, kladou tedy větší důraz na senzaci než sdělení (Trávníček 2016). Zážitek s Václavem Klausem jsme ale nakonec vynechali, protože jsme ho už vyhodnotili jako příliš bulvární. Nesděloval by základní poselství článku. Do článku jsme ho už zařadili, a to hned na začátek. Čtenáři se tím dokáže přiblížit, protože Václava Klause jako bývalého českého prezidenta znají všichni a o Lisabonské smlouvě alespoň část z nich slyšela. Přiblížit místo setkání a vylíčit autenticky člověka je ve story jedním ze základních pravidel (Vyroubalová 2016; Sumner, Miller 2013, s. 173). Dále je svou strukturou článek rozdělen do menších odstavců oddělených mezititulky, kde postupně politička popisuje angažmá v politice od dětství až do současnosti. Dosavadní působení v politice poté čtenářům předkládá na konkrétních příkladech. Čtenář si díky tomu dokáže její práci v komisích lépe představit, než kdyby tam bylo jen obecné sdělení, že se zabývá životním prostředím. Čtenář se musí dozvědět nové informace (Sumner, Miller 2013, s. 173). Politička byla tedy po celou dobu rozhovoru uvolněná, mohli jsme proto sledovat i její mimiku a reakce na jednotlivé otázky a je možné je najít v dovětcích u citací. O důležitosti celkové atmosféry, která by v textu neměla chybět, píše Magurie (2015) a mluví o ní také Martina Vyroubalová (2016), která se vždy snaží vystihnout také chování člověka a jak působí na okolí.
50
6.9. Kritická reflexe story s Ondřejem Kotasem Posledním z oslovených politiků byl Ondřej Kotas. V rozhovoru jsme využili stejné struktury otázek jako u předchozích politiků, výsledný text se však trochu liší. Více jsme se totiž věnovali jeho vstupu do politické strany, jak ho lákal kamarád a jak byl na jejich schůzi. Titulek článku jsme se rozhodli složit ze dvou vět, které jsou v protikladu. Jednak že pro Ondřeje Kotase byli piráti recesisté a jednak že se k nim nakonec přidal. Je tam jistý nesoulad, který je třeba vysvětlit a láká čtenáře zjistit odpověď, jak říká v případě úvodních odstavců Lucie Kučerová (2008). Perex jsme pojali jako úvodní odstavec textu, který má postupně nalákat čtenáře k četbě celého textu. Postupné uvádění do děje je jedním z úvodních odstavců, o kterých mluví Susan Pape a Sie Featherstone (2006, s. 67-69). Text je poté chronologicky řazen od jeho prvních voleb, názorů na Pirátskou stranu až po vstup do ní. Jako ve všech předchozích textech následuje aktualizační moment v podobě krajských voleb. Ondřej Kotas dokázal také vylíčit minipříběh se svým dědou komunistou, kterého dokázal přesvědčit, že práci může dělat dobře i mimo komunistickou stranu. Ještě větším a pro čtenáře lákavějším může být druhý příběh, v němž popisuje, jak dokázal do politiky dostat svého otce. Snažíme se čtenáři politiku vysvětlit na co nejběžnějších událostech ze života a vylíčit mladého piráta co nejautentičtěji, což je jeden ze základních prvků u profilů (Sumner, Miller 2013, s. 173). K setrvání čtenáře u textu využíváme také mezititulky, které text rozdělují a dělají pro čtenáře online média text přehlednějším. Stejně tak jsme se snažili psát kratší věty než dlouhá souvětí, ve kterých se může čtenář ztratit, a proto článek nedočíst (Čuřík a kol. 2012, s. 25). Pro čtenáře text píšeme, a měli bychom na něj při psaní proto myslet a neustále se ptát, zda ho informace, které do textu píšu, zajímají (Sumner, Miller 2013 s. 5).
51
6.10. Celková reflexe a diskuse Celkem jsme sepsali devět publicistických textů v žánru story s mladými politiky jižní Moravy z různých politických stran ve věku mezi 18 a 26 lety. Jak už jsme zmínili dříve, nevnímáme volbu žánru story jako chybnou. V textech jsme se nezaměřovali na složitost politiky, ale na důvody zájmu o politiku, který není pro mladou generaci typický. Na počátku hrozilo nebezpečí, že všichni politici budou odpovídat stejně – že je politika zkrátka zajímá, a že do dané politické strany vstoupili proto, že si myslí, že je nejlepší. Těchto rizik jsme si byli vědomi, a tak jsme se snažili otázky koncipovat tak, abychom získali co nejvíce zajímavostí z jejich politického života a zkušeností s politikou. Díky tomu jsme dosáhli výsledku, že se výsledné texty od sebe liší, ačkoliv všichni řekli, že se o politiku zajímají dlouho a že jejich přátelé byli z jejich vstupu do politiky překvapeni. V některých případech bylo složité najít mladého politika z námi vybraného spektra stran. Spektrum jsme však chtěli mít co nejširší, abychom dosáhli co největší rozmanitosti zkušeností mladých lidí v politice a také abychom ve čtenářích nevyvolali nedůvěru, že jim chceme předkládat jen určité politické názory. Jak je také u všech oslovených mladých politiků vidět, zastávají ve straně už nějakou funkci. U Strany zelených, kde bylo složité najít alespoň jednoho mladého politika podle naší definice, jsme byli rádi, když jsme političku Kristýnu Delmar našli. Naopak u Pirátů, kde jsme si mohli vybírat mezi více politiky, jsme se rozhodovali na základě jejich zkušeností s politikou. Při výběru jsme se také snažili vybírat mimobrněnské politiky, a tak máme komunisty z Vyškova nebo lidovce z Blanenska. Zaměříme-li se na naplnění teoretických pravidel žánru story a pravidel daných redakcí, každý text jim více či méně odpovídá. Většinou záleželo na osobnosti politika, kterého jsme si zvolili. Otázku jsme v několika případech opakovali, ale stejně jsme nedostali přesně takovou odpověď, jakou jsme si představovali. To byl příklad mladého sociálního demokrata Zdeňka Bačíka. Tato věc se ovšem může během rozhovorů stát a musíme s ní počítat. Přestože jsme v tomto případě neměli tolik zajímavostí z života mladého politika, výsledný text splňuje pravidla, která jsme si vymezili v teoretické části. Nenastala tedy situace, kdybychom nemohli text vůbec sepsat. 52
S tím také souvisí nedostatek informací o některých politicích. Byli to většinou mediálně neznámí lidé, se kterými zatím nebyly vedeny rozhovory či o nich nebyly napsány články. Nevěděli jsme tak, jak někteří mladí politici mohou reagovat na naše otázky, co si myslí a zda jsou vůbec vhodnými respondenty pro naše články. Nezkušenost s médii mohla také u některých, například u zmíněného Zdeňka Bačíka, způsobit, že byli málomluvní nebo v sobě uzavření. U rozhovoru s Tomášem Pokorným jsme však sami udělali menší chybu, jak jsme se už zmínili. Snažili jsme se získat zajímavostí z dětství, protože u předešlých rozhovorů s Pavlem Horáčkem nebo Kristýnou Švarcovou jsme zjistili, že jejich dětství bylo plné zážitků, a tak jsme se domnívali, že i u Tomáše Pokorného narazíme na nějakou kuriozitu. Přitom jsme si ovšem neuvědomili, že již působí v zastupitelstvu a má tak další zkušenosti a pohledy na svět, které mladí politici bez mandátu nemohou mít. Informaci o tom, že je zastupitel jsme v textu zmínili, ale pouze v několika posledních odstavcích. Z naší chyby jsme se však dokázali poučit při setkání s Terézií Iškovou, která je také zastupitelkou. Zaměřili jsme se více na její práci v zastupitelstvu. Součástí story, aby si dokázal čtenář zpovídaného člověka představit, by měla být fotografie. Ty jsme ovšem nepořizovali, protože pro naše cílové médium fotí fotografka, nikoli redaktoři, jak je zmíněno dříve. V současné chvíli je proto složitější si mladé politiky lépe představit. V případě publikování textů ovšem předpokládáme, že by fotografie vznikly. Snažili jsme se proto popsat člověka a danou atmosféru alespoň dovětky za citacemi nebo popsáním gestikulace či našich pocitů, jak na nás daný politik působil. Tato věc byla asi při setkání nejsložitější, jelikož při následném psaní jsme stále přemýšleli, jaká věc bude pro čtenáře přínosná a která již bude naopak zbytečná. Měli jsme se zmínit o barvě očí či o oblečení, které měl na sobě? Tyto otázky jsme si kladli při psaní textu neustále a u každého politika jsme zvolili vždy individuální postup. Nedávali jsme tam všechny informace jen proto, aby tam byly, ale musely do textu také dobře zapadnout. Na základě vzniklých textů věříme, že žánr story pro vylíčení příběhů mladých politiků byl zvolen správně. Každý text přináší trochu jiné zkušenosti a vidění světa, je vystaven na jiných zážitcích a názorech mladých politiků. O politice lze tedy psát i odlehčenou formou, než jak je pro politiku v novinách typické. Čtenářům to může přinést na ni nový pohled. 53
6.11. Shrnutí kapitoly Sepsali jsme devět textů o mladých politicích jižní Moravy, k čemuž jsme využili pravidla psaní žánru story daných teoretiky i postupy, které využívají v jihomoravské redakci MF DNES a iDNES.cz. Během získávání informací formou rozhovorů jsme se nevyhnuli chybám, nicméně dokázali jsme se alespoň z části z nich poučit a v dalších textech je už nedělat. Každý text přináší trochu jiný zážitky mladých lidí z politiky a jejich ambice v politickém životě. Všechny články naplňují pravidla, a mohou tak být publikovány v jihomoravské rubrice iDNES.cz. Texty jsme doplnili o fakta, která mohou být umístěna v graficky odděleném boxu. Fotografie jsme ovšem nepořizovali, jelikož součástí redakce MF DNES a iDNES.cz je také fotografka.
54
VII. ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo sepsat příběhy mladých politiků jižní Moravy pro jihomoravskou rubriku iDNES.cz, k čemuž jsme využili publicistický žánr story. Mladé politiky, které jsme si definovali jako členy politických stran ve věku mezi 18 a 26 lety, jsme oslovili z toho důvodu, že lidé této věkové kategorie se o politiku příliš nezajímají a do politických stran nechtějí vstupovat. Problematice politické angažovanosti mladých lidí jsme se věnovali v první části této práce a dověděli jsme se, že ačkoliv je český politický systém stavěn na svobodné soutěži politických stran, počet členů stran klesá a lidé se o politiku nezajímají. V druhé části jsme se zaměřili na teoretické vymezení žánru story, jak ho definuje odborná literatura česká, ale také zahraniční. Ze zahraničí se žánr story do českých médií totiž dostal. A aby naše příběhy mladých politiků mohly být publikovatelné v jihomoravské rubrice iDNES.cz, vedli jsme rozhovory s vybranými členy jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz, jaké postupy uplatňují při psaní story. U všech devíti textů jsme splnili pravidla určená teoretiky i jihomoravskou redakcí MF DNES a iDNES.cz, a tak jsme splnili hlavní cíl naší práce, aby příběhy mladých politiků jižní Moravy při využití žánru story mohly být publikovatelné v jihomoravské rubrice iDNES.cz. Dokázali jsme také využít žánr story pro politiku, čímž jsme toto téma odlehčili a čtenáři ji představili z neobvyklého úhlu. Uvědomujeme si také limity naší práce, které jsou způsobeny omezeným vzorkem politických stran. Neoslovené strany se mohou cítit znevýhodněny, že nedostaly prostor. Snažili jsme se proto vyvarovat propagace jednotlivých politických stran, úplně se ovšem omezit nedala. Pokud se vyskytla, snažili jsme se ji mezi texty co nejvíce vyvážit. Tato práce může sloužit jako výchozí bod pro další rozvoj tématu politické angažovanosti mladých politiků. Je možné pokračovat příběhy politiků v jiných politických stranách, případně i z jiných částí České republiky, nejen z jižní Moravy, na niž jsme si vzhledem k vybranému cílovému médiu tuto práci omezili. Téma je možné také rozvíjet kupříkladu rozhovory s předsedy mládežnických organizací, případně zástupci českých politických stran.
55
PŘÍLOHY AUTORSKÉ TEXTY Story s Kristýnou Švarcovou Vždy mě zajímalo, proč nemám kde zaparkovat, říká mladá politička V politice se pohybuje od svých osmnácti let. Dnes je Kristýně Švarcové pětadvacet a věří, že už nazrál čas, aby po podzimních volbách zasedla v krajském zastupitelstvu. „Šesté místo na kandidátce by už mohlo vyjít,“ věří si. Kristýna Švarcová se o politiku začala zajímat na střední škole ve věku kolem šestnácti let. Sama si dnes už nevzpomíná, kdy přesně se v ní zájem probudil. „Asi kolem těch šestnácti sedmnácti let jsem začala sledovat zprávy a zajímat se,“ začíná svůj politický příběh. V té době žila v Náměšti nad Oslavou, kde její otec zastával jako nezávislý funkci radního. „Líbilo se mi, že táta říkal na začátku: Tak já teda půjdu kandidovat za ty nezávislé. Já bych chtěl, aby tady vzniklo tenisové hřiště, aby tady bylo vyžití pro mladé,“ vzpomíná hrdě na otcova slova před jeho nástupem na radnici s tím, že to byly jediné „čtyři roky slávy“ jejího otce v politice. „A jim se všechno, co chtěli vybudovat, podařilo,“ dodává nadšeně. Dnes přiznává, že otcova angažovanost v politice ji nakonec nejspíš ovlivnila v její cestě za politickou kariérou. V osmnácti letech vstoupila do mládežnické politické organizace Mladí konzervativci. O rok později už posílala přihlášku do ODS a její členkou je do dnešního dne. Chtěla měnit věci, které se jí nelíbily „Bylo ve mně nějaké nutkání věci měnit. Zajímala jsem se, kdo má na starosti to, že nemám kde zaparkovat. Když jsem byla v Náměšti, nic tam nebylo. Na tenis jsem musela jet do Brna, do dramatického kroužku jsem musela do Brna. Byla jsem zkrátka nespokojená,“ snaží se najít co nejlepší odpověď na otázku, proč se vydala do politiky. Na výběr občanských demokratů a krátce předtím Mladých konzervativců měla bezpochyby vliv její rodina. Její rodiče jsou podnikatelé, a tak byla od malička vychovávaná v pravicových hodnotách a tradicích, jejichž blízkou podobu nakonec našla v roce 2009 u ODS.
56
S politickou kariérou nezačala v Náměšti nebo nedalekém Brně, ale v Šumperku, kam se po vystudování obchodní akademie odstěhovala se svým přítelem. Založila tam klub Mladých konzervativců nebo též „emkáčka“, jak o nich mluví, a začala se angažovat v ODS. Zhruba před čtyřmi roky se ale přestěhovala do Brna a politickou dráhu mohla budovat znovu. „Stala jsem se opět řadovou členkou místní buňky, ale je to pár měsíců, co jsme měli volební sněm a já jsem se stala místopředsedkyní brněnské ODS,“ líčí svůj příběh. Čtyři neúspěšné kandidatury Od roku 2009 si už také mladá žena, která pracuje v jedné soukromé firmě jako administrativní pracovnice, prošla čtyřmi volbami. Pokaždé neúspěšně, i když ona to za neúspěch nepovažuje. „Vždy to byla nevolitelná místa, takže jsem už šla do toho s tím, že neuspěji,“ vysvětluje. První volby, kterých se zúčastnila, byly komunální v Šumperku, kde v té době bydlela. Druhé následovaly do krajského zastupitelstva Olomouckého kraje o tři roky později a před dvěma roky, kdy už žila v Brně, se jí nepovedlo dostat se do brněnského zastupitelstva, ani do zastupitelstva městské části Brno-sever. „Člověk si také musí uvědomit, že jsem vstupovala do ODS v době, kdy byla ještě silná, ale pak ji v každých volbách stíhala jedna razantní prohra za druhou,“ doplňuje. Nikdy ji přitom nenapadlo z ODS odejít. „Do kraje už to snad vyjde“ V brněnské ODS se dnes snaží prorážet s novinkami a klást starším členům na srdce, že je potřeba se otevřít také mladým a snažit se je oslovit, i když přiznává, že je to těžké. „Nevím do jaké míry, ale i tato má zarputilost mi možná přinesla šesté místo na kandidátce do kraje,“ zamýšlí se a doufá, že už tato pátá kandidatura bude pro ni úspěšná a že tím posílí své dosavadní působení v politice. Nedokáže ale říct, kde se vidí za deset nebo dvacet let. „Já tak nerada dlouhodobě plánuji, mně to už tolikrát v životě nevyšlo,“ směje se. „Teď je v mých vidinách ta místní a krajská politika. Samozřejmě když bude příležitost dostat se dál, tak se tomu nevyhýbám,“ uzavírá.
57
FAKTA: Kristýna Švarcová, 25 let, Brno, členka ODS, místopředsedkyně brněnské ODS, pracuje v administrativě
58
Story s Pavlem Horáčkem Ve dvanácti letech začal chodit na schůze zastupitelstva. Parlament je pro něj posvátné místo Už na základní škole nebyl jako ostatní. Když se chtěl bavit o politice, zjistil, že téma spolužáky nezajímá. Kvůli jeho zápalu pro politiku se mu rozpadl v minulosti dokonce vztah. „Kamarádi hráli fotbal a měli holky a já sledoval volební sjezdy,“ směje se. Jako malého kluka si ho brával jeho děda do své pracovny starosty na obecní úřad v Bukovince na Blanensku. Dnes jednadvacetiletý Pavel Horáček na něj vzpomíná a dává mu zapravdu, že politika není procházka růžovým sadem. „Dávej si pozor a drž se od politiky dál. Není to ta nejlepší věc na světě.“ Taková byla podle mladého politika slova jeho dědečka. Už v dětství ale pochopil, že to jeho děda dělá pro obec, aby všichni byli spokojeni a měli se dobře, jak říká. „On po roce 1989 stál u obnovy organizace KDU-ČSL na Blanensku,“ pokračuje. Rodiče Pavla Horáčka mají také k lidovcům blízko, a tak jakmile mohl sám v osmnácti do strany vstoupit, podal si přihlášku. Kandidoval z posledního místa Osmnáct let mu bylo v září 2012 a hned měsíc nato kandidoval do krajského zastupitelstva – z posledního 70. místa. Měl jen mizivou šanci v zastupitelstvu usednout, tak také kandidaturu bral. Díky kroužkování ho však lidé dokázali posunout na 36. místo. Letos do krajského zastupitelstva, kdy by měl šanci na lepší pozici, ovšem nekandiduje. „Zvažoval jsem to, ale říkal jsem si, že si dám nějaký rok volno,“ vysvětluje jen stručně. Později ale přiznává, že částečný vliv měla i podpora současné koalice lidovců a sociálních demokratů od komunistů. „Občas bychom si jako lidovci mohli v koalici více dupnout,“ doplňuje. U otázky na možnou kandidaturu do Poslanecké sněmovny příští rok zpozorní a rozzáří se mu jeho modré oči. „Musím se přiznat, že Poslanecká sněmovna je pro mě velká výzva. Byl jsem tam na návštěvě a to místo mě fascinuje, působí na mě jaksi posvátně,“ popisuje své dojmy ze sněmovny věřící křesťanský demokrat, jako by jeho svatostánek nebyl kostel, ale právě český parlament. 59
Jako malý kluk chtěl být asistent poslance Ve svém vyprávění se vrací ke školním létům, kdy se divil, že debata o politice není tak běžná, jak si myslel. „V občanské výchově jsem měl často zvednutou ruku, měl jsem hodně zvídavé otázky. Nebyl jsem asi pro učitele jednoduchý žák, který klidně sedí v lavici,“ myslí si dnes. „Když se nás poté v osmé nebo v deváté třídě ptala školní psycholožka, co bychom chtěli dělat za deset let, řekl jsem se vší vážností, že bych chtěl být asistent poslance, domlouvat mu schůzky a řídit celkově jeho den. Ona na mě koukala, že za těch třicet let někoho takového nezažila,“ vzpomíná s úsměvem na ne tak dávná léta ve školních lavicích. Ve dvanácti letech začal chodit Pavel Horáček na schůze zastupitelstva a ještě před patnáctými narozeninami se začal účastnit schůzí jihomoravských Mladých křesťanských demokratů. „Když viděli někoho tak aktivního, jako jsem byl já, tak ho nenechali stát přede dveřmi a pozvali ho dál,“ vysvětluje, proč ho pustili k Mladým křesťanským demokratům dřív, než měl patnáct let. Politiku nechce nikdy opustit V politice ale stojí nohama pevně na zemi a vidí, že politika je vnímaná ve společnosti hodně negativně. „Nejsem z toho celospolečenského dění nejšťastnější. Lidé jsou zklamaní z politiky a většinou k tomu mají skutečně důvod. Znám vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří jsou tím vším znechuceni a přiklání se k radikálním řešením,“ říká smutně. Od politiky ho to ale neodrazuje a nedokáže si představit, že by ji někdy opustil. V současnosti pracuje v pojišťovně, v budoucnu však možná bude politikem z povolání, i když vnímá nebezpečí, které je s tím spojené. „Někteří politici jsou na své funkci finančně závislí a nedělají pak věci ve prospěch všech, ale kvůli tomu, aby se udrželi ve funkci. Ani současný premiér není dobrým příkladem, když je od mládí v politice,“ pokračuje ve vysvětlení, proč je současná politika taková, jaká je. Zároveň ale věří, že i mladí mají v politice co říct, protože zastupují určitou část společnosti. V Letovicích na Blanensku, kde dnes žije, není v zastupitelstvu podle jeho slov nikdo mladší čtyřiceti let. „Jak tito lidé potom mohou rozumět generaci svých dětí nebo i vnoučat?“ ptá se.
60
Je proto rád, že se na krajskou kandidátku lidovců daří nominovat mladší kandidáty. Dokázal by si však představit, že by na volitelných místech mohl být i někdo pětadvacetiletý. FAKTA: Pavel Horáček, 21 let, Letovice, pracuje v pojišťovně, člen KDU-ČSL, předseda jihomoravských Mladých křesťanských demokratů, místopředseda celostátní organizace Mladých křesťanských demokratů
61
Story s Filipem Zachariašem Někdy si do mě kamarádi v žertu rýpnou, říká mladý komunista Režim před rokem 1989 nezažil, přesto však Filip Zachariaš našel zalíbení v KSČM, do které vstoupil hned v osmnácti letech. „Je to jediná levicová strana na české politické scéně,“ tvrdí. Dnes ve třiadvaceti letech je politikem na plný úvazek. „Bylo mi asi třináct let a sledoval jsem s rodiči zprávy v televizi. Ukazovaly tam nějaké statistiky průměrných mezd a kolik lidí vycestuje na dovolenou. Já jsem s rodiči přitom nikdy nebyl na žádné zahraniční dovolené a ani jeden z mých rodičů nedosahoval průměrné mzdy, jakou říkali v televizi. Začal jsem se tedy zajímat a pátrat,“ vysvětluje, jak se dostal do politiky. Jak sám přiznává, rodinné prostředí, které nepatřilo k nejbohatším, ho vyprofilovalo levicově. K mladým komunistům se ale nepřidal. „Nerad bych se k těmto organizacím někdy hlásil. Jsou spíš zahleděny do minulosti, než aby dávaly pozitivní příklady, jak by se věci měly vyvíjet v budoucnu,“ uvádí. Na mysli má především nejznámější Komunistický svaz mládeže, který podle jeho slov není oficiální mládežnickou organizací KSČM. Nikdo ho za jeho názor neodsoudil Rodiče Filipa Zachariaše nejsou členy žádné politické strany, nicméně vždycky ho podporovali ve všem, co dělá. „Ani nikdo z přátel mě neodsoudil za to, že mám smýšlení, jaké mám. Někdy si do mě v žertu rýpnou, ale já jim to oplatím. Dokonce mi mnozí říkali: Ty seš dobrej, ty se nebojíš prezentovat levicový názor,“ pokračuje. V žádném zastupitelském orgánu zatím nesedí. Před čtyřmi roky kandidoval do krajského zastupitelstva na 49. místě, tedy nevolitelném. Letos na komunistické kandidátce do krajských voleb obsadil osmé místo, které by mu už místo v zastupitelstvu mohlo vynést. „Doufám, že se podaří projít do krajského zastupitelstva co největšímu množství kandidátů,“ sděluje nejdříve jen neurčitě. Po chvíli však dodává, že úspěchem bude obhajoba současných šestnácti mandátů, neúspěchem zisk méně než deseti. „Politika nejde zkombinovat se zaměstnáním“
62
Letos v lednu dokončil mladý politik studium sociologie a politologie na Masarykově univerzitě. Denní vysokoškolské studium musel však téměř po celou dobu dokázat skloubit s prací předsedy okresního výboru KSČM ve Vyškově a asistenta poslance Ivo Pojezného. „V dnešní době se politika při zaměstnání nedá dělat. Mnozí se o to pokoušeli, já jsem si také myslel, že to půjde zkombinovat. Pokud tomu chci ovšem věnovat maximum, tak se tomu musím věnovat naplno,“ míní mladý komunista, který se už jako ostatní politici snaží na veřejnosti prezentovat v obleku. Filip Zachariaš se tak v politice našel, vede okresní organizaci, komunikuje s vedením strany, předává informace do nižších místních organizací. V krajském výboru je dále místopředsedou a má na starosti komunikaci, která je podle něj velmi důležitá, aby lidé měli o politiku větší zájem. „Označení politik je dnes samo o sobě špinavé a nevěrohodné. A mě toto právě motivuje, abych ukázal, že ne všichni jsou ti, co mají hroší kůži a hrabou pro sebe,“ prohlašuje sebejistě. „Pokud bude návrh, abych kandidoval do sněmovny, a budu cítit podporu od spolustraníků, rád do toho půjdu,“ netají se svými ambicemi s tím, že do politiky šel z toho důvodu, aby mohl dění a věci v Česku ovlivňovat. FAKTA: Filip Zachariaš, 23 let, Bučovice, absolvent sociologie a politologie na Masarykově univerzitě, člen KSČM, předseda OV KSČM Vyškov, místopředseda KV KSČM, člen ÚV KSČM
63
Story s Tomášem Pokorným Lidé se začnou zajímat, až se jich věci přímo dotýkají, míní mladý zastupitel Od vstupu do politiky ho rodiče odrazovali. Neposlechl a dnes ve čtyřiadvaceti letech sedí Tomáš Pokorný v zastupitelstvu městské části Brno-Vinohrady. „Že by to měla být nějaká moje životní dráha, to jsem si neříkal,“ vzpomíná na dětství mladý politik. O politiku se však od malička zajímal. Sledoval zprávy a zajímalo ho, co se děje ve sněmovně a co chystá vláda. „Co si ještě trochu živěji pamatuji nejdále do minulosti, je vláda Jiřího Paroubka,“ pátrá v paměti Tomáš Pokorný. V té době mu bylo kolem třinácti let. Postupem času přicházel na to, že politika není jen v Praze a že to není pouze česká vláda a parlament. Začal se naopak více zajímat o komunální politiku v městské části BrnoVinohrady, kde žije už více než deset let. „Zhruba dva roky před komunálními volbami jsem se o místní politiku začal mnohem více zajímat,“ pokračuje. Po informacích pátral, kde jen to bylo možné. „Když jsem pročítal městský zpravodaj, tak to bylo jen takové povídání a propagace starosty. Na internetu také nebylo nic,“ líčí. Později se seznámil s lidmi z Vinohrad, kteří měli o tamním dění přehled, a tak se pomalu dostával do obrazu. Sázka na „neznámou“ politickou stranu V komunální politice se většinou angažují nestraníci a nezávislí. Tomáš Pokorný si však myslí, že bez angažovanosti v politických stranách to nejde. V jedenadvaceti letech v červnu 2013 proto vstoupil do politické strany. V té době se ta strana ovšem pohybovala mimo jakékoliv předvolební průzkumy. Na podzim téhož roku ji už naopak znali v České republice všichni. Bylo to hnutí ANO. „Sympatické mi byly asi tři čtyři strany. Nakonec jsem si zvolil ANO, protože to byla mladá a nová strana bez různých vazeb,“ vyjmenovává důvody svého rozhodnutí. Neobával se, že by mělo hnutí dopadnout stejně jako Věci veřejné. O tři roky dříve vstupovaly do Poslanecké sněmovny také jako nový vítr a dnes už neexistují. „Tak jsem o tom ani v té době nepřemýšlel,“ doplňuje.
64
Ani kauza kolem Čapího hnízda v něm nedává prostor k pochybnostem o správnosti jeho volby. „Pořád mám důvěru ve spoustu lidí v hnutí,“ říká. Nikdo z rodiny ve straně nikdy nebyl Žádný vzor pro vstup do politiky doma neměl. K volbám rodiče chodí, v politické straně ale aktivní nejsou. „Spíš mě odrazovali,“ vypráví s úsměvem na tváři. Později se však s jeho angažovaností v politice smířili. Podobně i jeho přátelé a spolužáci. Mnoho z nich to překvapilo, protože se podle jeho slov o politiku málokdo zajímá. Řešení, jak přimět lidi k většímu zapojení do politiky, ovšem ani po delším zamyšlení nenachází. „Lidé by se měli zkrátka více zajímat. Začnou se angažovat, až se jich věci přímo dotýkají,“ poznamenává mladý politik. „Hlavní je teď pro mě komunální politika“ Do komunálních voleb v roce 2014 sestavil Tomáš Pokorný jako předseda vinohradské organizace hnutí ANO společně s dalšími kandidátku do tamního zastupitelstva. Získali druhé místo a čtyři mandáty, z nichž jeden připadl právě Tomáši Pokornému. O vyšší politice zatím nepřemýšlí. Do budoucna ji však nevylučuje. „V krajských volbách nekandiduji. Nechtěl jsem kvůli škole,“ vysvětluje zastupitel a student Masarykovy univerzity, jehož oborem je management v kultuře. Člověk by ho však vzhledem a vystupováním zařadil spíše na právnickou fakultu. Možná na to má vliv jeho působení v zastupitelstvu a práce předsedy místní organizace hnutí. Práce ve vinohradském zastupitelstvu ho baví a zatím ho od politické dráhy neodradila. Naopak spíš vidí, že pro zlepšení života na Vinohradech bude potřeba více času. „Abych řekl pravdu, zatím mě to dostatečně nedemotivovalo. Věřím, že ještě příští volební období dokážeme udělat spoustu věcí, protože situace na Vinohradech je opravdu tristní,“ uzavírá mladý zastupitel, který sedí v opozičních lavicích. FAKTA: Tomáš Pokorný, 24 let, Brno, student managementu v kultuře na Masarykově univerzitě, člen hnutí ANO, zastupitel v městské části Brno-Vinohrady, předseda vinohradské organizace hnutí ANO
65
Story se Zdeňkem Bačíkem Chtěl volit dříve, než mu bylo osmnáct. V jednadvaceti vede buňku ČSSD Jedenadvacetiletý Zdeněk Bačík sleduje politiky už od dětství. Pamatuje si i na televizní pořad Politické harašení. Když se vysílal, bylo mu teprve jedenáct. „Asi někomu přijde divné, co jsem v tom věku v televizi sledoval,“ směje se mladý politik. Kdy začal s rodiči rozebírat politiku, netuší. Postupně ho ale něčím přitahovala čím dál více, ačkoliv jeho rodiče nejsou členy žádné politické strany. „Sledoval jsem programy stran, ač se to někomu může zdát zvláštní, a postupně jsem přicházel na to, že člověk většinou jen jednou za čtyři roky vhodí volební lístek do urny,“ líčí své první zkušenosti s politikou. Zdeněk Bačík se chtěl ovšem angažovat více. „Chtěl jsem volit dříve, než mi bude osmnáct,“ neskrývá své dlouhodobé nadšení pro politiku. Zhruba od sedmnáctých narozenin už byl rozhodnutý, že vstoupí do nějaké politické strany. Nakonec ho nejvíce zaujala ČSSD. „ČSSD má ideu, že všichni lidé by měli mít příležitost žít důstojný život, což třeba dnes dělá vláda zvyšováním minimální mzdy. V této ideji neexistuje alternativa na české, ba možná ani evropské úrovni,“ je přesvědčený mladý politik, který do ČSSD vstoupil v devatenácti letech. Primární je pro něj teď studium Ve volbách kandidoval zatím pouze jednou, a to před dvěma lety do zastupitelstva Veselí nad Moravou, kde bydlí. Na kandidátní listině byl ovšem až na čtrnáctém místě, a tak se do zastupitelstva nedostal. Na podzim loňského roku však i přesto začal budovat svou politickou kariéru. Stal se totiž předsedou buňky ČSSD ve Veselí. „Byl jsem řádně zvolen, takže nepociťuji, že by měl někdo s mým předsednictvím problém,“ reaguje na otázku, zda někdo z dlouholetých členů místní ČSSD nenese těžko, že jim předsedá mladý student. Zdeněk Bačík studuje druhým rokem práva na Masarykově univerzitě. I to byl jeden z důvodů, proč se neucházel o letošní kandidaturu do krajského zastupitelstva. „Pro mě je primární teď dostudovat, pak si udělat praxi. Takto teď nepřemýšlím,“ vysvětluje. Nechce zatím ani kandidovat do Poslanecké sněmovny. 66
„Poslanecká práce se musí dělat na plný úvazek“ Pokud by někdy do sněmovny kandidoval, nejspíš by zanechal své práce a věnoval by se poslanecké práci naplno. „Ono je to těžké. Lidé poslancům nadávají, že nic neumí, na druhou stranu ovšem, pokud má být aktivní, musí být hodně činný, aby práci poslance dělal dobře. Když se chcete probrat všemi návrhy zákonů, je to hodně složité,“ míní mladý politik. „Jako student práv vím, jak zákony vypadají,“ doplňuje. V politice je tak zatím aktivní pouze na komunální úrovni. Hlavní, co ho však dnes naplňuje a čím politicky žije, je politika uvnitř sociální demokracie, kdy se tvoří kandidátky do voleb, diskutuje se volební program a aktualizuje ten dlouhodobý. Od letošního ledna je navíc místopředsedou jihomoravských Mladých sociálních demokratů, kteří mají trochu odlišnou náplň než ČSSD. „Jednou za měsíc máme semináře, na kterých řešíme různé problémy. Většinou dospějeme k závěru, že vyřešit ten problém nelze jednoduše, jak se na první pohled zdálo,“ popisuje. Politiku vnímá jako činnost, bez které se demokracie neobejde a nemůže dobře fungovat. „Politika je pro mě směr, kterým se vede stát. Dnes ji podceňujeme, nedáváme jí takovou důležitost, ale to neznamená, že ji nemá,“ domnívá se. Dodává, že pokud chceme žít ve státech, politiku budeme muset vždycky nějak dělat a bez politických stran to nepůjde. „I ty strany fungují lépe, když mají více členů,“ uzavírá. Lidé by se podle něj tedy měli do stran více zapojovat. Už ale neví, jak je k tomuto kroku motivovat. FAKTA: Zdeněk Bačík, 21 let, Veselí nad Moravou, student práv na Masarykově univerzitě, člen ČSSD, předseda místní organizace ČSSD, místopředseda jihomoravských Mladých sociálních demokratů
67
Story s Petrem Striou Babičce jsem jako malý řekl, že budu prezident, směje se mladý politik Dlouho byl jeho velkým vzorem fotbalista Pavel Nedvěd. Pak se v Petru Striovi ale něco zlomilo a z velké fotbalové vášně se přesunul jeho zájem k politice. „Chci být u důležitých rozhodnutí a ty věci ovlivňovat,“ vysvětluje pětadvacetiletý politik. S fotbalem ale nepraštil úplně. Stále hraje za fotbalový tým Letovic, kde bydlí. „Ze začátku jsem byl kvůli politice terčem posměšků, jak už to v partě bývá. Mé nadšení bylo vnímáno jaksi zvláštně, ale jsou to všechno rozumní kamarádi, takže jsem se s nimi vždycky dokázal domluvit,“ líčí své pocity, když vstupoval v devatenácti letech do TOP 09. Se vstupem do strany koketoval zhruba už od šestnácti, kdy se o politiku začal zajímat hlouběji. Jako člověk vychovávaný v křesťanských a konzervativních zásadách hledal nějakou stranu, která mu bude blízká. V roce 2010 podle svých slov „zapadl do škatulky“ teprve krátce fungující TOP 09. Kandidoval zatím dvakrát v komunálních volbách. Pokaždé ale neúspěšně. V posledních volbách byl přitom na třetím místě. Jiný kandidát ze spodnějších míst ho však preferenčními hlasy přeskákal a mandát získal místo něj. „Spousta voličů si řekne, vždyť on je tak mladej, co on tam bude dělat. Radši tak upřednostní starší než mladší,“ myslí si mladý politik, který je v okresní organizaci TOP 09 už tři roky místopředsedou. Láká ho Poslanecká sněmovna Na kandidátní listině do krajského zastupitelstva nejspíš také bude, ale nepředpokládá, že by mohl v listopadu do krajského křesla usednout. „Kandidátka se ještě dokončuje. Nepovažuji ale za reálné být v první desítce,“ pokračuje letovický fotbalista. V komunální politice, kde se zatím hlavně pohybuje, zůstat nechce. Jeho největší zájem představuje celostátní politika. Proto také vstupoval do politické strany. „Jednou bych byl rád poslancem ve sněmovně,“ přeje si Petr Stria. Vyloženě si to ale jako životní cíl neklade.
68
„Nejlepší by však bylo, kdybych splnil, co jsem řekl babičce. Tedy že budu prezidentem,“ směje se. Smála se i jeho babička, když jí jako malý kluk na základní škole pořád dokola takto odpovídal na otázku, co chce v životě dělat. „Mým vstupem do strany nebyla nadšená, ale přijala to. Mohl jsem jí u komunálních voleb říct, babi, cesta za prezidentem startuje,“ říká dnes v nadsázce. Kamarády k politice nepřitáhl Svým zájmem o politiku překvapil i doma. Nikdo z jeho rodičů se neangažuje v žádné straně. „Mamka sleduje politiku jen tak zpovzdálí, taťka trochu více,“ doplňuje mladý topkař, který pracuje jako obchodní manažer. O politice se baví s rodiči i s přáteli. Ty také v minulosti přemlouval, aby kandidovali. Marně. „Mladí si neradi berou na sebe dres, za který by bojovali. Rádi věci komentují, rádi se o nich baví, ale v konečném důsledku nechtějí být viděni,“ domnívá se. Podporu tedy cítí kolem sebe a měl ji i u své bývalé přítelkyně. „Momentálně jsem sám. Je možné, že holky nevědí, co si přesně mají myslet o někom, kdo je v tak mladém věku v politice,“ zamýšlí se. „Ale je to prostě věc, která ke mně už zkrátka patří,“ dodává. FAKTA: Petr Stria, 25 let, Letovice, člen TOP 09, místopředseda blanenské TOP 09, pracuje jako obchodní manažer
69
Story s Terézií Iškovou Na politice nechci být nikdy finančně závislá, říká mladá zastupitelka V dospívání ji nikdy nenapadlo, že se bude věnovat politice. Pak se Terézia Išková rozhodla téměř ze dne na den, vstoupila do Strany svobodných občanů a dnes za ně sedí v hodonínském zastupitelstvu. „Dostala se mi do rukou knížka s názvem Jak vystoupit z EU. Přečetla jsem si ji a její myšlenky mě asi nejvíce ovlivnily, proč jsem se začala o politiku více zajímat,“ začíná svůj politický příběh mladá zastupitelka, která už ve třinácti letech přesvědčovala otce, aby hlasoval proti vstupu do Evropské unie. „Nějak jsem vnitřně pociťovala, že tím přijdeme o část naší národní identity,“ tvrdí dnes pětadvacetiletá zastupitelka. Otec ji ale stejně neposlechl. Její matka hlasovala proti sama od sebe. Tu přesvědčovat nemusela. Díky sestře je dnes v politice Zmíněnou knížku si koupila její sestra. Terézia Išková ji doma uviděla, přečetla si ji a krátce nato si ve dvaceti letech podala přihlášku ke Svobodným. V roce 2013 založila místní organizaci v Hodoníně. Dodnes jí předsedá a v posledních komunálních volbách dokázali lidi přesvědčit, aby jim dali důvěru a zvolili je. Na ustavující zastupitelstvo se těšila, ale zároveň měla obavy z toho, co se tam bude dít. „Nikdy jsem žádné ustavující zastupitelstvo neviděla. Naštěstí tam byl se mnou kolega, který se za Svobodné také dostal, a ten mi dopředu říkal, co se bude dít,“ směje se zastupitelka, která si jako prvního politika pamatuje bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara. „Část naší rodiny je ze Slovenska a děda byl velký mečiarovec. Doma měl s ním velkou placku,“ vzpomíná mladá politička. Z českých politiků ji jako první uvízl v hlavě Stanislav Gross. „Nezapadal mi mezi ty ostatní,“ doplňuje. Na schůze zastupitelů se důkladně připravuje Na každé jednání zastupitelstva se snaží pečlivě připravit. Zpočátku jí příprava zabrala i tři dny, dnes už to zvládne za pět hodin.
70
„Je to docela dost papírů, ale jak se do toho člověk dostal, tak ví, že některé majetkoprávní věci nemusí procházet do detailu,“ vysvětluje a ukazuje zhruba sedm centimetrů vysokou hromádku materiálů projednávaných na zastupitelstvu. Jako opoziční zastupitelé mají jen omezené možnosti něco prosadit. „Podařilo se nám ovšem dostat do jednacího řádu zastupitelstva, že se lidé můžou ptát zastupitelů kdykoliv a musí dostat odpověď,“ je na sebe hrdá a doplňuje, že předtím se mohli ptát až v bodě různé, tedy až na konci jednání zastupitelstva, které trvalo i šest hodin. Herečka, nebo politička? Mladá zastupitelka je narozená ve znamení Blíženců. Když se v minulosti dozvěděla z horoskopů, čemu by se měla v životě věnovat, nabízely se dvě možnosti. Buď bude herečkou, nebo političkou. „V té době jsem ale říkala, že ani jedno. Nakonec jak je vidět, jsem ovšem v té politice skončila. Asi na tom něco bude,“ zamýšlí se, ale je vidět, že to myslí v nadsázce. Nevynechá ani letošní kandidaturu do krajského zastupitelstva. Na společné kandidátce Svobodných a Strany soukromníků obsadila čtvrté místo. „Věřím, že se tam dostaneme. Mám takové životní štěstí, že do čeho se vrhnu, to mi vyjde. Neříkám, že je to moje zásluha, ale asi nějaká vesmírná síla,“ vypráví s úsměvem. Kdyby pětiprocentní hranici překonali, je přesvědčená, že v zastupitelstvu bude. „Vzhledem k tomu, jak se přepočítávají hlasy, vychází to vždy alespoň na čtyři mandáty,“ říká sebejistě. „V komunální politice jde také hodně věcí změnit“ Do celostátní politiky ji to ale neláká. „Jsem ráda tady na jižní Moravě. Je to ale paradox, protože než jsem vstoupila do zastupitelstva, více jsem sledovala celostátní dění,“ podotýká. Po získání křesla v zastupitelstvu se jí začalo více líbit dění přímo ve městě. Předtím totiž měla pocit, že místní politikou se toho nedá moc změnit. Praxe ji ovšem vyvedla z omylu. „V komunální politice lze také mnohé změnit k lepšímu,“ doplňuje. Rozhodně by se ale politikou živit nechtěla. „Nechci být na ní finančně závislá, protože potom člověka nevedou myšlenky, ale rozhoduje se na základě toho, aby v politice zůstal i další čtyři roky,“ dodává zastupitelka, která podniká v oblasti školních pomůcek. 71
FAKTA: Terézia Išková, 25 let, Hodonín, členka Strany svobodných občanů, předsedkyně hodonínské organizace Strany svobodných občanů, zastupitelka Hodonína, podnikatelka
72
Story s Kristýnou Delmar Jediná šance, jak lze něco změnit, je začít zdola, věří mladá politička S rodiči o politice vždycky mluvila, až si před dvěma roky najednou řekla, že chce dělat něco více než jen volit. „Dva roky jsem zvažovala, zda vstoupit do strany,“ vysvětluje pětadvacetiletá Kristýna Delmar, která na jaře 2014 vstoupila do Strany zelených. Politiku už sledovala od raného dospívání. „Co jsem už tak prožívala, byla volba Václava Klause prezidentem v roce 2003,“ vzpomíná na své první zážitky s politikou. Volbu tehdy sledovala v televizi a Václavu Klausovi ve třinácti letech fandila. Postupem času ale na něj názor přehodnotila, zvlášť kvůli jeho postoji k Evropské unii a odmítání podpisu Lisabonské smlouvy. „Asi v roce 2009 měl v Brně Václav Klaus autogramiádu a já jsem s přáteli udělala takový happening. Vytiskli jsme si Lisabonskou smlouvu a přinesli jsme mu ji tam podepsat. Mně jediné ji podepsal. Další za mnou už nepustila ochranka,“ líčí se smíchem své zážitky s tehdejším prezidentem. Z nováčka ve straně hned lídryní Když pak později přemýšlela co dělat, aby dokázala prostředí v Bystrci, kde bydlí, změnit k lepšímu, rozhodla se vstoupit do Strany zelených, která ji byla už od osmnácti let blízká. Pro rodiče byla odmala takovou aktivistkou, a tak je ani nepřekvapilo, když do strany vstoupila. „Pak hned ten stejný rok přišla kandidatura a já byla jako čerstvý zelenáč dokonce lídryně v Bystrci,“ pokračuje a dodnes se své pozici na prvním místě trochu diví. Kristýna Delmar nechtěla být jen člověkem, který na politiku jen nadává, ale který chce skutečně něco změnit. „Podle mě by o tom mělo přemýšlet mnohem více lidí. Od svých přátel slýchávám, že nemají koho volit. Neuvědomují si, že směřování strany mohou ovlivnit jen tím, že se stanou jejím členem. Ať tedy vstoupí a pokusí se to změnit,“ nabádá mladá politička ostatní. „Místní politika není tak odlidštěná“ Do zastupitelstva městské části Brno-Bystrc se ovšem nedostala, což dnes hodnotí nakonec dobře. „Hlavně vzhledem k jiným povinnostem, protože jsem loni na jaře státnicovala a
73
obhajovala diplomku. Do toho jsem ještě plánovala svatbu, takže toho bylo plno,“ vysvětluje absolventka Právnické fakulty Masarykovy univerzity. S politikou v Bystrci je i přesto v neustálém kontaktu. Sedí v komisi pro životní prostředí a v komisi, která řeší sociální otázky. „Baví mě to. Není to tak odlidštěné, jako třeba sněmovna. Řešíme například, kde se budou volně pohybovat psi a kde naopak ne,“ popisuje práci v komisích, které jsou poradním orgánem rady. V letošních krajských volbách ji ale voliči na kandidátce nenajdou. „Moc jsem ani nad kandidaturou nepřemýšlela. Spíš se chci věnovat místu, kde bydlím,“ poznamenává politička, která byla před dvěma roky spíše do počtu také na kandidátce do brněnského zastupitelstva. „Šance na velké změny je jen v Evropě“ Poslanecká sněmovna nebo celostátní politika ji neláká. Spíš se chce angažovat v místě, kde žije, tedy v Bystrci. „Strana už má nějaké zázemí, tak je vždycky lepší začít skrz ni než jako nestraník,“ zdůvodňuje přímý vstup do strany. Na komunální úrovni totiž mnohdy lidé kandidují ve volbách jako nestraníci. Svůj sen ale přece jen má. „Dnes se můžou celospolečenské změny udát jen na evropské úrovni. Nevím, jestli z pozice politika nebo lobbingu. Do Evropy bych tedy jednou chtěla, ačkoliv je to dneska nepopulární,“ prozrazuje Kristýna Delmar svůj sen. Jedinou šanci pro zlepšení pověsti politiky vidí ve větší angažovanosti a zapojení lidí, kteří by neměli na politiku jen nadávat, ale skutečně něco dělat. „Jediná šance, jak lze něco změnit, je začít zdola ve svém okolí,“ myslí si. FAKTA: Kristýna Delmar, 25 let, Brno, advokátní koncipientka, členka Strany zelených, členka komise pro životní prostředí a členka sociální komise v Bystrci
74
Story s Ondřejem Kotasem Nejdřív viděl piráty jako recesistickou bandu. Pak se k nim přidal Mezi politickými stranami si ve volbách nedokázal vybrat. Na sledování politiky a volby se ale nevykašlal. Po vzoru svého dědy se rozhodl, že se na ní bude aktivně podílet a sám bude kandidovat, aby mohl změnit věci podle sebe. Když šel v osmnácti letech poprvé volit, hlasoval pro zelené. „Ale jen kvůli osobnostem v komunální politice. V celostátní politice už to byl pro mě problém. S programem jsem se neztotožňoval,“ vzpomíná na své první volby. Z politických stran si nedokázal vybrat. Nechtěl ani po celý svůj život sledovat, že křeslo nezískal jeho favorit, ale naopak někdo, koho si tam nepřál. Rozhodl se proto sám na politice podílet. Do politiky ho nalákal kamarád Nakonec ho okouzlila Pirátská strana. Cesta do ní ale nebyla okamžitá. „Piráti pro mě byli nejdříve taková recesistická banda,“ popisuje své první dojmy ze strany. Do Pirátské strany se dostal díky svému kolegovi. Ten mu nejdříve ukázal pirátské fórum, to ho však nepřesvědčilo. „Bylo nepřehledné a lidé se tam pořád hádali,“ pokračuje. Jeho kamarád to ale nevzdával, a tak ho později vzal s sebou do hospody na setkání pirátů. Tam Ondřej Kotas poznal, že nejsou jen bandou recesistů, která chce legálně stahovat z internetu. „Neřekl bych, že mě přemlouval, spíš mi dával nabídku. Na schůzi jsem jenom seděl a poslouchal a uvědomil si, že mají podobné názory jako já,“ líčí své první setkání s piráty. Od listopadu 2011, kdy se k Pirátům přidal, je strana velkou součástí jeho života. Rok byl Ondřej Kotas jihomoravským předsedou, později zastával post čtvrtého místopředsedy, dnes je první místopředseda a vyřizuje především administrativu včetně nových přihlášek do strany. „Zhruba každý druhý den se straně po práci věnuju,“ říká mladý pirát, který pracuje jako informatik. „Nejsme jen ajťáci“ 75
Všichni ve straně ale podle něj nejsou jen programátoři. „Nejsme jen ajťáci, dost lidí se také věnuje otázkám zemědělství,“ vyvrací zažitou představu o Pirátech. Politické práci se Ondřej Kotas zatím tedy věnuje pouze ve straně, mandát žádný nemá. Rád by ale na něj dosáhl v letošních krajských volbách po dvou neúspěšných kandidaturách do krajského zastupitelstva v roce 2012 a do Poslanecké sněmovny o rok později. „Rád bych tam nějakou práci odvedl, ale když se nepovede, tak se nepovede. Každopádně volební koalice se zelenými má podle mě velký potenciál,“ je přesvědčený. Práce v krajském zastupitelstvu by pro něho znamenala odrazový můstek do velké politiky. Na komunální úrovni se angažovat nechce. Spíš ho zajímají celostátní témata, která se dají ovlivnit už z pozice kraje. „Kraj totiž může parlamentu dávat návrhy zákonů,“ doplňuje politik. Děda byl na něj nejdříve naštvaný Vstupem do politiky doma hodně překvapil. „Nejvíce byla překvapený děda, protože on jako dlouholetý komunista si nedokázal představit, že bych v případě vstupu do politiky vstoupil do jiné strany než komunistické,“ pokračuje. Dědovi však dal program Pirátů k přečtení, protože se v některých bodech od komunistického příliš neliší. „Po nějakém půlroce jsem za ním přijel a on hned na mě, Ondro, pojď vedle, potřebuji ti něco říct. Já jsem si četl ten váš program a mně se to hrozně líbilo,“ vzpomíná na dědova slova a dodává, že jeho děda ve své obci jako zastupitel některé věci z pirátského programu prosadil. „Například zveřejňování smluv na internetu,“ říká mladý pirát. Zatímco u dědy se Ondřej Kotas inspiroval, sám byl inspirací pro svého otce, který do té doby byl jen aktivním voličem. „S ním jsem si v otázce své angažovanosti více rozuměl. Je totiž taky informatik, a tak mě chápal,“ vysvětluje. Nyní je jeho otec nestranickým zastupitelem v malé obci, kde žije. Ondřej Kotas jim pomáhal s kampaní a volebními letáky, a tak i díky němu dokázalo nestranické sdružení s jeho otcem obecní volby vyhrát. Cíle v politice si mladý pirát nevytyčuje. Rád by se teď dostal do kraje, v budoucnu třeba do sněmovny, ale není to pro něj vyloženě nutné. „Třeba bych mohl ve sněmovně jen někomu pomáhat. Hlavní jsou změny, které považuji za důležité,“ uzavírá. 76
FAKTA: Ondřej Kotas, 24 let, Brno, člen Pirátské strany, 1. místopředseda jihomoravských Pirátů, pracuje jako informatik
77
ROZHOVORY Rozhovor s Petrem Škardou Jak byste charakterizoval jihomoravskou přílohu MF DNES a brněnskou část iDNES.cz? Jsou to dva produkty, takže je musíme odlišovat. Základem je MF DNES, jejímž úkolem je reflektovat dění v kraji, především v Brně, na které se zaměřujeme a kde také máme nejvíce čtenářů. Zároveň nereflektujeme jen aktuální události, snažíme se odhalovat trendové záležitosti a přinášet různé storky a rozhovory. Upozorňujeme tím na zajímavé lidi, což jsou nějaké pozitivní příklady v novinách. Nejsme tedy ve vleku aktuální události, které musíme popsat. Snažíme se události uchopovat vlastním způsobem. Aktivně je vyhledávat a sami ty zprávy dělat. Samozřejmě je důležité napsat o tom, že se něco stane, ale ideální je, když my něco napíšeme a pak se kvůli tomu začnou dít věci a lidé o tom začnou mluvit. Pro iDNES.cz je jako pro jiné servery nejdůležitější rychlost. Ta rozhoduje téměř o všem. Díky krajským redakcím jsme schopni k tomu dodávat na web videa, fotografie z místa, což některé celostátní servery nemají. iDNES je pestřejší než třeba iHNED. Liší se v něčem dál MF DNES a brněnská část iDNES.cz? Dnes si nemůžeme dovolit v novinách reflektovat události, které se staly předchozí den, protože si to všichni už přečetli na internetu. Tištěná média tak stále řeší jak být atraktivní, aby si je člověk koupil. Snažíme se přinášet víc pro tištěnou MF DNES, přinést nové informace, nový pohled na věc, dát věci do kontextu. Pak je druhá situace, kdy tištěné médium první přinese dané téma a když je atraktivní, tak to překlápíme na web. Někdy jen částečně, ale to není moc častá forma. Minimálně s nějakým časovým zpožděním se nakonec všechno objeví na webu. Můžete charakterizovat cílové skupiny jihomoravské MF DNES a iDNES.cz? Liší se? Ano, liší se. Základní rozdílem je, že čtenář iDNES.cz je čtenářem z jakéhokoliv koutu republiky, což platí i právě pro brněnskou část iDNES. Regionální iDNES není postaven na tom, aby reflektoval dění v kraji, ale aby atraktivní věci z regionu byly čtivé i pro čtenáře například z Karlových Varů. Kdyby například karlovarská redakce dělala zpravodajství jen pro daný region, tak bude mít mizivou čtenost. Ekonomická smysluplnost by tam byla nulová. 78
Jižní Morava má výhodu v tom, že je velká, ale u menších krajů je to problém. Každý článek by tedy měl být atraktivní pro kohokoliv. U MF DNES se naopak zaměřujeme na místního čtenáře. Noviny si kupují lépe situovaní lidé, střední a vyšší střední třída. MF DNES čte mnohem méně lidí se základním vzděláním než s vysokoškolským. Tomu se snažíme přizpůsobovat výběr témat. Jak je jihomoravská redakce MF DNES a iDNES.cz propojena? My jsme vlastně taková agentura, která dodává materiály pro různé odběratele. My jsme totiž regionální redakce MAFRA, která dodává materiály pro regionální přílohu MF DNES, regionální iDNES.cz, celostátní MF DNES, když máme velké téma, týdeník 5plu2, rádio Impuls a další. Budoucnost ukáže, pro co vše budeme přispívat. Pro každé médium musí být příspěvek trochu odlišný a musíme ho tomu přizpůsobovat. Abych se vrátil k vaší otázce, tak tady každý redaktor píše pro MF DNES i iDNES. Brněnský iDNES má svého vlastního editora, komunikuje s pražskou centrálou, zadává práci dalším redaktorům. Není to tedy jediný člověk, který píše pro brněnský iDNES. Například nedávno přivážely Madonu z Veveří zpět do Brna a redaktor, který je na místě, tak pokrývá všechno. Píše článek pro iDNES a píše článek pro MF DNES. Nemáme to rozdělené. Liší se tedy psaní pro web a noviny? Musí se lišit právě v tom, že kdyby ten jeden člověk napsal článek pro iDNES, kde by byl už ve tři odpoledne, tak ho nemůže vzít a dát do novin, aby v nich vyšel další den. Odradili bychom si tím čtenáře, že nemá smysl si ty noviny kupovat. Proč by si je kupoval, když tam budou jen překlopené věci z webu? Na web jde tedy aktuální zpráva o tom, že přivezli například tu madonu. Do novin se na to ale musíme podívat z jiného pohledu. Konkrétně u zmíněného obrazu madony, jsme dělali do pondělníku článek, ve kterém jsme se ptali historika, v čem je ten obraz tak vzácný. Stále se o něm mluví, ale nikdo neví proč, co symbolizuje, v čem je významný. Jak funguje spolupráce jihomoravské redakce s ostatními regionálními redakcemi a celostátní redakcí? Tvoříme týdenní plány, denní plány, které jdou do centrální redakce do Prahy, kde to má někdo na starosti a vybírá si z nabídky regionů, co by bylo dobré pro celostátní část novin. 79
Dopoledne máme telekonferenční hovor, kde regiony prezentují svou nabídku, čím se chtějí prosadit do celostátu. V tu chvíli samozřejmě má regionální redakce radost, že se prosadila do celostátu, ale zároveň je to někdy komplikace, protože přichází o článek. My už tu samou věc nemůžeme zpracovat pro svou přílohu. Musíme s tím ale zkrátka počítat. Jak vypadá jeden běžný pracovní den v redakci od rána do večera? Poradu máme v 9.30, ta trvá od půl hodiny do hodiny, zhodnotíme noviny, upozorníme na chyby a projdeme plán dne. Domluvíme se s fotografem, sladíme to časově. U porady je i editor iDNES.cz, s nímž kooperujeme, co půjde na web, z čeho je potřeba aktuálně informovat. Ranní porada je tedy aktuální, aby nám nic neuteklo, redaktoři se rozběhnou do terénu nebo začnou obtelefonovávat. V jednu hodinu máme odpolední poradu, kde si řekneme s editorem novin a webu, jestli vše jde, jak má, jestli nějaké téma nepadlo, nebo se naopak nové neobjevilo. Dál se domlouváme s redaktory co a jak. V jednu hodinu je už dobré mít kostru vydání. Průběžně všechno řešíme, uzávěrka je pak kolem desáté hodiny večer. Redaktoři odevzdávají články editorovi, ten je čte, poté je zalomí, pak je čtou korektoři, pak dojde k poslední kontrole vydání a noviny jdou do tisku. Jak naopak funguje při mimořádných událostech nebo o víkendu? O víkendu je standardně jeden redaktor a jeden fotograf a v neděli přichází editor, který edituje pondělní vydání. V neděli večer se připojuje vedoucí redakce a s editorem dolaďuje pondělní vydání. Brněnský iDNES o víkendu funguje tak, že ho pokrývá centrální redakce. V případě mimořádných události to je velmi individuální podle závažnosti tématu. Jakou strukturu má jihomoravská MF DNES a iDNES.cz? 1 vedoucí, 3 editoři MF DNES, 1 editor iDNES.cz, 1 editor 5plus2, 1 divizní editor, 7 redaktorů, 1 fotograf. Plus externisté. Mají redaktoři rozdělenou práci nějak tematicky či regionálně po jednotlivých okresech? Máme to rozdělené. Máme systém garantů na témata, ale není to tak, že by měl garant jen jedno téma a není to dogma, že by o daném tématu mohl psát jen garant, protože to téma sleduje. Garant je na to téma nejvíce nakontaktovaný. Máme také rozdělené okresy, někteří v nich přímo působí, tzv. okresáci.
80
Jak moc se věnujete na webu i v novinách tématům z politiky? Konkrétně v Brně, i regionálních redakcích je to zásadní téma. Věříme, že naši čtenáři se v politice chtějí orientovat, ať už na krajské úrovni nebo brněnském magistrátu. Sledujeme samozřejmě dění i v okresních městech, ale tam není atraktivita z krajského pohledu tak významná. Na magistrát máme vyčleněné dva až tři redaktory, kteří tam sledují dění, vidí do hloubky. V novinách se politice věnujeme více než na webu, což plyne právě z toho, že čtenář webu je jiný než u novin. Jak už jsem říkal, iDNES je postaven, aby byl zajímavý republikově. Samozřejmě po čase na webu vyjdou politická témata, ale nemají takové výsledky jako jiné články. Jaký prostor dostávají v novinách i na webu publicistické žánry? Publicistické žánry mají prostor v novinách, chceme, aby v každém vydání byl rozhovor nebo storka. Chceme, aby ty noviny byly pestré. Úplně nejčastěji je to právě storka nebo rozhovor. Méně už reportáž nebo názorový sloupek. Dříve byl každý den, dnes je to s ohledem k tématu. Jak byste žánr story definoval? Čistě technicky je to materiál, ve kterém mluví jeden člověk, je to člověk, který něco dokázal. Základní formu chápu jako vykládání si. My ho chceme představit, jeho činnost, jeho názory. Věnujete se v publicistice také politickým tématům? Formou rozhovoru, před krajskými volbami chystáme rozhovory s lídry. Storky ale spíš ne. V jakých situacích tento žánr využíváte? Spíš jsou to odlehčující témata, ne úplně zásadní složitá témata. Jaká kritéria musí story splňovat, aby mohla vyjít, a liší se tato kritéria pro web a noviny? Neřekl bych, že se nějak liší, ale je asi složité to definovat. Nejdůležitější je postava, se kterou se píše text, poté je až stylistika. Pokud je člověk nezajímavý, tak storka nemůže být dobrá. Pokud naopak něco umí, pokud něčím vystupuje z řady, proč s ním neudělat storku. Jakou pozici zaujímá autor ve storce? Může v ní subjektivně vyjadřovat své názory? 81
Ich formu téměř nepoužíváme, hlavně v reportážích, ve storce zrovna ne. Storka je rozvolněnější žánr pro lehčí témata, takže si autor může dovolit prezentovat svůj názor, ale opravdu jen lehce. Jak úspěšný je na brněnské části iDNES.cz seriál Cizinci v Brně, který je psán žánrem story? Měřeno čteností je velmi úspěšný, čísla ale prozradit nemohu. O víkendu patří mezi nejčtenější celého webu iDNES. Máme i pozitivní ohlasy čtenářů. Seriál je podle mě moc dobrý počin, novinářsky je to dobře zpracované. Co rozhoduje o tom, aby dané téma bylo seriálem? O tom nerozhoduje regionální redakce. Zrovna u webového seriálu Cizinci v Brně si o tom rozhoduje centrální redakce iDNES. Dají se nějak specifikovat témata, které je možné zpracovat seriálem? Kritériem je, zda to bude zajímat čtenáře. V poslední době jejich počet narůstá. iDNES se snaží oslovovat čtenáře delšími texty, což iDNES posouvá trochu do magazínové podoby. Centrální redakce využívá pro tyto seriály regionálních redakcí k vytipování atraktivních událostí. Teď bude kupříkladu začínat seriál Zmařené eurodotace. Láká publicistika na webu čtenáře více? Myslím si, že láká. Nemůže se web omezit jen na aktuální zpravodajství. Rozhovory, storky, zpracování historických událostí, to patří mezi nejvyhledávanější témata. Je nějak oddělena na webu publicistika od zpravodajství? Nijak to oddělované není. Názory na brněnskou část iDNES nedáváme. Centrální redakce ano a tam je hned v titulku napsáno slovo komentář. Já navíc rozlišuji mezi názorovou publicistikou a publicisticko-zpravodajskými žánry, kam řadím storku, rozhovor nebo reportáž. Názorová publicistika v regionálních redakcích dostává minimum prostoru. Pořizují sami redaktoři fotografie ke článkům? Pokud ano, v jakých případech? Standardně dělá fotografie naše profesionální fotografka. Snažíme se, aby všechny snímky v MF DNES, iDNES i 5plus2 byly od ní, případně od externí fotografky, se kterou spolupracujeme. Redaktoři fotí jen výjimečně, například občasné snímky ze soudů. Někteří 82
redaktoři mají k fotografování bližší vztah a prošli i fotoškolením, takže například v okresech je využíváme častěji. Stále ale platí, že se snažíme, aby většina snímků, ideálně všechny, byly od naší profesionální fotografky, případně využíváme servisu ČTK. Redaktoři i fotografka natáčí v terénu také videa pro iDNES.cz, k čemuž využívají foťáky a mobily.
83
Rozhovor s Václavem Trávníčkem Co je náplní vaší práce webového editora? Celkově zodpovídám za brněnský iDNES. Starám se o obsah, který získávám z vlastních zdrojů a dále od ostatních redaktorů. Jakým způsobem pracujete se články určenými pro web? Existují dvě pravidla, která musím akcentovat. Zaprvé je to princip čtenosti, kdy mám určité garance na každý den, týden, měsíc a ve výsledku i rok, které musím splňovat. A zadruhé je to zpravodajská povinnost. Je potřeba mezi tím najít určitou rovnováhu. Jak pracujete se články po stránce editorské? Každé médium má svůj styl včetně iDNES.cz. Když mi článek dodá redaktor, tak se ho snažím upravit do požadované formy, pokud se od ní liší. Jaká ta forma je? Osobně si myslím, že to už není čistě zpravodajství. Velkou roli hraje infotainment, právě kvůli požadavku čtenosti. Není to klasická zpráva, jak se učí na vysoké škole. Pracuje se hodně s emocemi v titulku a perexu, aby si člověk článek rozklikl. V čem se tedy liší článek pro web a pro noviny? Stále se řeší jak zatraktivnit obsah webu a na druhé straně i novin. Ideální varianta je, aby se obě média doplňovala a nekonkurovala si. Když se v úterý něco stane, tak se napíše článek na web a řeší se co dát do novin na další den, když už zpráva jednou vyšla webu. Lidi si nebudou chtít číst to, co už jednou četli. Redaktoři se proto snaží zprávu rozšířit, rozvede se, posune se dál. Liší se nějak ta struktura toho článku? Hlavní rozdíl je v tom, že v novinách se musí vyplnit perex, který má určitý počet znaků, Text nesmí někam přetéci, což je omezující. Web má neomezený prostor. Je to tedy pro něj výhoda?
84
Je to dvojsečné. Technologicky je neomezený prostor, zároveň je ovšem publikum webu jiné než tištěného média. Člověka by napadlo, že když se něco nevleze do novin, dá se to na web, ale tam to nikoho nezajímá. Internet je hodně instantní. Jsou tam krátké a aktuální zprávy. Je tam možné publikovat cokoliv a jakkoliv dlouhé. Otázkou je, jestli o to někdo stojí. Využíváte nějak redaktorů jihomoravské MF DNES? Snažím se jich využívat, když mají určité specializace. Než abych si problematiku dostudovával, řeknu někomu, kdo se v dané věci vyzná. Mám pravomoc přerozdělit tu práci. Samozřejmě věci, které je potřeba udělat hned, si udělám sám, vytelefonuji, vyzdrojuji si vše sám. Každopádně musím být stále v redakci, nemůžu do terénu. Snažím si však hodně věcí udělat sám. Jaká témata na jihomoravské části iDNES.cz převažují? Hodně je to diktováno čteností a zpravodajskou povinností, což je například situace, kdy se ve městě stane nějaká nehoda. Zpravodajská povinnost velí o tom napsat. Vím o tom, že to bude zajímat jen pár tisíc lidí, ale napíšu to. Zároveň píšu o tom, jak zloděj ukradl ježka v kleci, vím, že je to zábava a klikne si na to třicet tisíc lidí. Černá kronika, krimi a klíčová slova sex, prezident, Zeman, cizinec, imigrant je to nejčastější, co lidé čtou. Jak moc dáváte prostor publicistice na webu? Publicistiku mám hodně rád, ale je spíš spojená s tištěnými médii než webem. Publicistika se u nás moc neobjevuje, je to i tím, že tady příliš nevzniká. Nemáme na to kapacity. Moje osobní představa o webu je trochu jiná, ale musím tady ctít pravidla, dodržovat ty dva principy. Nevím ani, jestli je tam pro publicistiku prostor. Je to dáno trochu dáno trhem. Na jihomoravské části iDNES.cz ovšem už několik měsíců ovšem vychází publicistický seriál Cizinci v Brně. Jak je úspěšný? Je velmi úspěšný, ale myslím, že částečně je to dáno i tím slovem cizinec. Nechci se dotknout čtenářů, ani autorky, která ho dělá výborně. Je to určitá publicistika, která to, co jsem před chvílí řekl, narušuje. Teď navíc startuje nový seriál zmařené dotace. Myslím si, že seriály jsou zajímavé a osvěžující, ale zároveň jsou chytře vymyšlené právě tím slovem cizinec. Jiným seriálem byly kriminální případy 90. let, a jak jsem říkal, nejčtenějšími
85
články jsou krimi a černá kronika. Jak říkám, je to chytře vymyšlené. Jsem rád, že je máme, je to maximum možného z publicistiky. Jak pracujete s žánrem story určeným pro web a jaká pravidla musí splňovat? Moc se to neliší od tištěného vydání. Třeba prvních několik odstavců článku ze seriálu Cizinci v Brně vyjde i v novinách. Jak byste žánr story definoval? Asi bych se moc nelišil od definic z učebnic. Důležitý je podle mě autorův rukopis. Nemyslím tím, že by byl přímo v textu, je však důležité si nají cestu k tomu člověku, získat si jeho důvěru. A samozřejmě je důležité, jak je autor zručný v psaném řemesle. Liší se nějak funkce perexu na webu od novin? Myslím si, že důvod je formální. Do printu je píšeme shrnující, na webu to tak neplatí. Je to volnější, někdy se to může shrnout, ale někdy to slouží jen jako první odstavec článku. Co rozhoduje o tom, že dané téma bude jako seriál? To nevím. Jsme velká firma a seriály vznikají v Praze a následně se prezentují regionálním redakcím. Sama regionální redakce si nevymyslí seriál? Mohla by, ale firma funguje shora. Seriály se naplánují shora v Praze. Vy už přímo publikujete články? Já zodpovídám za článek, ale po mně čte článek ještě pražský editor, který jej teprve publikuje. Já mám také pravomoc publikovat, je ovšem zvyk, že to ještě čtou v Praze. Společně článek ještě doladíme, upřesníme, stále spolu komunikujeme. On je regionální iDNES vlastně pražský web. Je to sice web o Brnu, ale texty jsou stavěné tak, aby je četli i lidé, kteří nejsou z Brna. Když se něco například stane ve Znojmě, což není nijak velké a populární město, tak ho do titulku nedám, ačkoliv by se to nabízelo. Spíš se titulek trochu přepálí. Čtenář se dozví až po několika větách, že se to stalo ve Znojmě. Je to přizpůsobené tomu, aby si text přečetl i člověk z Liberce.
86
Rozhovor s Martinou Vyroubalovou Jak byste charakterizovala jihomoravskou přílohu MF DNES a brněnskou část iDNES.cz? Jihomoravská příloha MF DNES přináší zprávy z celého regionu, akcentuje nejdůležitější dění v krajském městě a okresních městech, ale nevyhýbá se ani lokálnímu zpravodajství. Brněnský iDNES je částečně obsahově totožný, nicméně obsahuje více krátkých aktuálních zpráv. Například o problémech v dopravě či zajímavostech a důležitých informacích z oblasti krimi. Liší se psaní pro web od tištěných médií? Pokud ano, jak? Liší se především tím, že web nemá nikdy uzávěrku. Klade se větší důraz na rychlost zpracování zpráv, vždy funguje služba, která důležité a neodkladné záležitosti řeší okamžitě a klidně uprostřed noci, viz nedávný požár opravované historické budovy Národního muzea v Praze. Při psaní textu o podobné události je třeba brát ohled na to, že článek bude potřeba s postupným získáváním nových informací opakovaně aktualizovat. Jak se uplatňuje na webu iDNES.cz publicistika? Je nedílnou součástí webu. Čtenáři na něm najdou rozhovory, portréty, story či komentáře. Jak jsou publicistické texty čtené ve srovnání se zpravodajskými? To nelze zobecňovat. Některé se bezpochyby čteností zprávám o aktuálním dění vyrovnají. Vždy záleží na konkrétním tématu a na tom, jak například rezonuje ve společnosti. Jaký nejčastější publicistický žánr na webu iDNES.cz je možné najít? To nedokážu posoudit. Loni vycházela série rozhovorů Lidé Česka, momentálně vychází srovnávací série 100 pohledů na Česko, seriál Sekty, kulty, mesiáši, portréty Starých mistrů, Kriminální případy 90. let, Cizinci v Brně a další. Liší se publicistika na webu od zpravodajství? Zpravodajství a publicistika se liší ve své podstatě, zda je tato odlišnost jiné povahy než v printu, to taky nedokážu posoudit. Rozlišuje se na webu nějak publicistika od zpravodajství?
87
Podle mého to není pravidlem, odlišují se ale právě texty patřící do nějakého seriálu, které často mají svůj graficky zpracovaný pouták. Jak byste definovala žánr story? Story většinou přibližuje osobnost člověka, jeho život, zkušenosti či názory zpovídaného. Vždy je něco z toho akcentováno více a něco méně s ohledem na tematické zaměření textu. Vypadá žánr story na webu jinak než v novinách? Pokud ano, jak? Nemyslím si, že se to nějak zásadně liší, na webu, ale ostatně i v novinách, je důležité, aby text měl poutavý titulek a svižný úvod, byl srozumitelný a obsahově neplytký. Co se týče délky, méně na webu může být někdy více. Existují pro psaní story pro iDNES.cz pravidla? Pokud ano, jaká? Nevím o žádných oficiálních pravidlech, kterým by se žánr na iDNES.cz řídil. Vystupuje ve story jen daný člověk nebo ještě někdo jiný? Story je zpravidla text o jedné osobě, ale určitě mohou nastat situace, kdy je potřeba částečně vysvětlit roli další osoby. Například, když jedna cizinka mluvila poměrně málo anglicky, přivedla si s sebou na schůzku manžela, abychom se společně vůbec dorozuměly. Tady by určitě nebylo namístě zapřít, že tam další člověk roli sehrál. Pro jaká témata či typy aktérů je žánr story vhodný? Žánr je podle mého názoru vhodný téměř pro jakékoli téma. Story napíšete s úspěšným byznysmenem, sportovcem, či jakýkoli jiným členem zájmové, profesní či jiné skupiny. Jakou pozici zaujímá ve story autor? Autor je ten, kdo si volí, jak příběh postaví. Musí uvážit, co z toho, co o sobě dotyčný prozradil, je důležité a do textu to bezpodmínečně patří, jinak by se změnil celkový dojem čtenáře z dané osoby, a co si naopak může dovolit vynechat. Jakým způsobem sama píšete žánr story? Vždy se snažím vystihnout člověka tak, aby text podával komplexní obraz o tom, kdo zpovídaný je, jak se chová, vyjadřuje, zkrátka jak působí na okolí. Ideální je, když na čtenáře z textu dýchne osobnost dotyčného, když má pocit, jako by se s ním sám bavil. 88
Jak úspěšný je váš seriál Cizinci v Brně? Seriál je úspěšný. Původní plán bylo napsat deset dílů, nicméně aktuálně chystám již 27. díl, protože se zdá, že si nachází stále nové čtenáře, které příběhy cizinců baví. Co rozhoduje o tom, že bude dané téma zpracováno jako seriál? Vždy to závisí na dohodě s vedením nebo editorem. Téma musí být dostatečně silné, perspektivní a promyšlené, aby mu byl dán takový prostor.
89
PŘEHLED LITERATURY Knižní publikace BALÍK, Stanislav a kolektiv. (2013) Krajské volby 2012. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 261 s. ISBN 978-80-210-6641-0. BALÍK, Stanislav a kolektiv. (2010) Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 279 s. ISBN 978-80-7325-224-3. BARTOŠEK, Jaroslav. (1997) Žurnalistika: úvod do studia. Vyd. 1. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 130 s. BLACKWELL, Basil a David MILLER. (2000) Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Vyd. 2. Brno: Barrister & Principal, xiii, 581 s. ISBN 80-85947-56-0. CABADA, Ladislav a kolektiv. (2007) Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 455 s. ISBN 978-80-7380-076-5. ČUŘÍK, Jaroslav a kolektiv. (2012) Nové trendy v médiích. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 239 s. ISBN 978-80-210-5825-5. DISMAN, Miroslav. (2011) Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1966-8. DOČEKALOVÁ, Markéta. (2006) Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1602-X. FOUST, James C. (2005) Online journalism: principles and practices of news for the Web. Scottsdale, Ariz.: Holcomb Hathaway. ISBN 1-890871-56-7. HAVLÍK, Vlastimil a kolektiv. (2014) Volby do Poslanecké sněmovny 2013. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav, 347 s. ISBN 978-80-210-7147-6. HENDL, Jan. (2016) Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0982-9. HENRIE, Mark. (1995) Alexis de Tocqueville a úskalí demokracie. Praha: Občanský institut. 90
HLOUŠEK, Vít, Lubomír KOPEČEK a Jakub ŠEDO. (2011) Politické systémy. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011, 292 s. ISBN 978-80-87474-23-5. KUHN, Raymond a Rasmus Kleis NIELSEN. (2013) Political Journalism in Transition: Western Europe in a Comparative Perspective. ISBN 9781780766775. LINEK, Lukáš a Štěpán PECHÁČEK. (2005) K důvodům nízkého počtu členů český politických stran. In: MANSFELDOVÁ, Zdenka a Aleš KROUPA. Participace a zájmové organizace v České republice. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), s. 59-77. ISBN 80-86429-53-9. MAGUIRE, Miles. (2015) Advanced reporting: essential skills for 21st century journalism. First published. New York: Routledge. ISBN 978-0-415-82427-9. MINÁŘOVÁ, Eva. (2011) Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 289 s. ISBN 978-80247-2979-4. NOVÁK, Miroslav a kolektiv. (2011) Úvod do studia politiky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 783 s. ISBN 978-80-7419-052-0. OSVALDOVÁ, Barbora, Jan HALADA a kolektiv. (2007) Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 263 s. ISBN 978-80-7277-266-7. PAPE, Susan a Sue FEATHERSTONE. (2006) Feature writing: a practical introduction. 1st pub. London: SAGE Publications 163 s. ISBN 1412908000. RUß-MOHL, Stephan. (2005) Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. 1. vyd. Praha: Grada, 292 s., [22] s. barev. obr. příl. ISBN 8024701588. STRMISKA, Maxmilián a kolektiv. (2005) Politické strany moderní Evropy: analýza stranickopolitických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 727 s. ISBN 80-7367-038-0. SUMNER, David E a Holly G MILLER. (2013) Feature & magazine writing: action, angle, and anecdotes. 3rd ed. Chichester, West Sussex, UK: Wiley-Blackwell, ix, 329 s. ISBN 9781118305133. ŠÍDLO Jindřich. (2009) Interview je zpráva. In: OSVALDOVÁ, Barbora, Radim KOPÁČ a Alena BLAŽEJOVSKÁ. Rozhovory o interview. Vyd. 1. Praha: Karolinum, s. 61-69. ISBN 978-80-2461618-6.
91
ŠEDO, Jakub. (2013) České prezidentské volby v roce 2013. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). ISBN 978-80-7325-325-7. ŠEREK, Jan a Petr MACEK. (2010) Proč se politicky (ne)angažovat: obsah a struktura přesvědčení u adolescentů. Československá psychologie, Praha, roč. 54, č. 2, s. 160-174. ISSN 0009-062X. ŠEREK, Jan. (2009) K čemu je mi dobrá politika? Přesvědčení mladých lidí v období pozdní adolescence o smysluplnosti politické angažovanosti. In: M. Šucha, M. Charvát, & V. Řehan. Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku. 2009. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. s. 297-304. ISBN 978-80-244-2374-6. TAYLOR, Jane. (2005) What Makes a Good Feature? The Different Genres. In: KEEBLE, Richard. Print journalism: a critical introduction. New York: Routledge, s. 117-159. ISBN 0415-35881-7. Ústava České republiky: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA. (2011) Politický systém České republiky: historie a současnost. 3. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 486 s. ISBN 978-80-7367-893-7. WARD, Mike. (2002) Journalism online. 1st pub. Oxford: Focal press. ISBN 0-240-51610-9. WHEELER, Sharon. (2009) Feature writing for journalists. New York, NY: Routledge, 198 s. ISBN 9780415336345. Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb.
Elektronické publikace BHATTI, Yosef a Kasper M. HANSEN. (2012) The effect of generation and age on turnout to the European Parliament – How turnout will continue to decline in the future. Electoral Studies [online]. 31(2), 262-272 [cit. 2016-05-20]. DOI: 10.1016/j.electstud.2011.11.004. ISSN 02613794. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0261379411001363 KÖLLN, Ann-Kristin. (2015) The effects of membership decline on party organisations in Europe. European Journal of Political Research [online]. 54(4), 707-725 [cit. 2016-05-20]. 92
DOI: 10.1111/1475-6765.12110. ISSN 03044130. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/1475-6765.12110 STORSUL, Tanja. (2014) Deliberation or self-presentation? Young people, politics and social media. Nordicom Review [online]. 35(2), 17 - 28 [cit. 2016-05-20]. ISSN 14031108. Dostupné z: http://www.degruyter.com/view/j/nor.2014.35.issue-2/nor-2014-0012/nor-20140012.xml TOWNER, Terri. (2013) All Political Participation Is Socially Networked?: New Media and the 2012 Election. Social Science Computer Review [online]. 31(5), 527-541 [cit. 2016-05-20]. DOI: 10.1177/0894439313489656. ISSN 0894-4393. Dostupné z: http://ssc.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0894439313489656
Další elektronické zdroje Cssd.cz 2016: Volby do zastupitelstva Jihomoravského kraje [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://jihomoravsky.cssd.cz/cz/kvv/volby/komunalni-volby.aspx Český lev 2015: Výsledky 23. ročníku cen Český lev za rok 2015 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.filmovaakademie.cz/cz/novinky/vysledky-23-rocniku-cen-cesky-lev Český statistický úřad [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://volby.cz/ idnes.cz 2015a: Stranám prudce ubývají členové, brzy mohou mít existenční potíže. IDNES.cz [online]. 2015a [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/pocetclenu-cxz-/domaci.aspx?c=A150401_183007_domaci_hv idnes.cz 2015b: ČSSD přišla za rok o 1 700 členů, Sobotka chce úbytek zastavit. IDNES.cz [online]. [cit. 2016-02-20]. 2015b Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cssdpocet-clenu-utek-0tc-/domaci.aspx?c=A150411_115002_domaci_hv Jsns.cz 2015a: Studentské volby. Jeden svět na školách [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: https://www.jsns.cz/cz/article/142/O_projektu.html Jsns.cz 2015b: Hledá se LeaDr. Jeden svět na školách [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: https://www.jsns.cz/cz/article/152/O_projektu.html
93
komsomol.cz 2016: Svaz mladých komunistů Československa [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.komsomol.cz/?page_id=130 ksm.cz 2016: Komunistický svaz mládeže [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid=74 kr-jihomoravsky.cz 2010: ČSSD A KDU-ČSL oficiálně představily novou krajskou koalici. Portál Jihomoravského kraje [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.krjihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=147000&TypeID=2 mladeano.cz 2016: Mladé ANO [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.mladeano.cz/o-nas/
mladi.cz 2016: Mladí sociální demokraté [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.mladi.cz/ mladikd.cz 2016: Mladí křesťanští demokraté [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.mladikd.cz/about.php mladikonzervativci.cz 2016: Mladí konzervativci [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.konzervativci.cz/kdo-jsme/ mladilidovci.cz 2016: Mladí lidovci [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.mladilidovci.cz/ mladizeleni.cz 2015: Mladí zelení [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.mladizeleni.cz/o-nas/ netmonitor.cz 2016: Online data OLA. Net Monitor [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.netmonitor.cz/online-data-ola OVČÁČEK, Jiří. (2016) Prezident republiky vyhlásil termín voleb do jedné třetiny Senátu a do zastupitelstev krajů [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/promedia/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-vyhlasil-termin-voleb-dojedne-tretiny-senatu-a-do-zastupitelstev-kraju-12628#from-list Psp.cz 2016: Sněmovní tisk 559. Vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=559 94
Sanep.cz 2016: Krajské volební preference (březen 2016) [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.sanep.cz/sid=oe2kn6ia7d8180tgnmf9dabrg2/pruzkumy/sanep-krajskevolebni-preference-lbrezen-2016-komplet/ Stranické preference a volební model v dubnu 2016 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7548/f3/pv160421.pdf strukturovanydialog.cz 2014: Výstupy z workshopu Politická participace mladých: zkušenost a názory účastníků Síťovacího setkání strukturovaného dialogu s mládeží ze dne 13. 11. 2014 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.strukturovanydialog.cz/sites/default/files/file/files/1421845409/vystupy_z_wor kshopu_politicka_participace_mladych_pdf.pdf ŠEREK, Jan, Hana MACHÁČKOVÁ a Zuzana SCOTT. (2014) Psychologické aspekty občanské participace adolescentů: Zpráva z výzkumného projektu. [online]. [cit. 2016-05-20]. Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Dostupné z: http://ivdmr.fss.muni.cz/doc/report2014.pdf toptym.cz 2015: Politické mládeže založily asociaci [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://toptym.cz/politicke-mladeze-zalozily-asociaci/ toptym.cz 2016: Top tým [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://toptym.cz/o-nas/ volby.cz 2016a: Volby do zastupitelstev obcí 2014 [online]. Český statistický úřad [cit. 201605-20]. Dostupné z: http://volby.cz/pls/kv2014/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=2&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=1&x vyber=1 volby.cz 2016b: Volby do zastupitelstev obcí okresu Blansko v roce 2002 [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/kv2002/kv222?xjazyk=CZ&xid=0&xv=12&xnumnuts=6201 volby.cz 2016c: Volby do zastupitelstev obcí okresu Blansko v roce 2014 [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/kv2014/kv222?xjazyk=CZ&xid=0&xv=12&xnumnuts=6201
95
volby.cz 2016d: Volby do zastupitelstev krajů konané dne 12.10. – 13.10.2012. Jmenné seznamy. [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/kz2012/kz11?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xv=1&xt=2 volby.cz 2016e: Volby do zastupitelstev krajů konané dne 12.10. – 13.10.2012. Výsledky voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.volby.cz/pls/kz2012/kz21?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xkraj=10 Volební preference - květen 2016 [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.sanep.cz/sid=oe2kn6ia7d8180tgnmf9dabrg2/pruzkumy/volebni-preferencekveten-2016-publikovano-16-5-2016/ Znv.nidv.cz: Česká mládež a demokracie. Zájmové a neformální vzdělávání [online]. Nedatováno. [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://znv.nidv.cz/projekty/realizaceprojektu/klice-pro-zivot/participace/info-z-terenu/ceska-mladez-a-demokracie
Závěrečné práce KŘENKOVÁ, Karolína. (2016) Soubor zpravodajských textů s vědeckou tematikou pro MF DNES Brno [online]. Brno. [cit. 2016-05-20]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jaroslav Čuřík. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/427219/fss_b/ KUČEROVÁ, Lucie. (2008) Podoba a vývoj žánru story v Mladé frontě Dnes[online]. Brno. [cit. 2016-05-20]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiřina Salaquardová. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65522/fss_m/ MARKOVÁ, Petra. (2000) Analýza žánru story, jeho charakteristika a užití v českém kontextu. Brno. Klauzurní práce. Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiřina Salaquardová.
96
Rozhovory ŠKARDA, Petr. (2016) Rozhovor s vedoucím jihomoravské redakce MF DNES a iDNES.cz Petrem Škardou. TRÁVNÍČEK, Václav. (2016) Rozhovor s webovým editorem jihomoravské rubriky iDNES.cz Václavem Trávníčkem. VYROUBALOVÁ, Martina. (2016) Rozhovor s redaktorkou iDNES.cz Martinou Vyroubalovou.
Autorské texty OSOUCH, Marek. (2016) Vždy mě zajímalo, proč nemám kde zaparkovat, říká mladá politička. OSOUCH, Marek. (2016) Ve dvanácti letech začal chodit na schůze zastupitelstva. Parlament je pro něj posvátné místo. OSOUCH, Marek. (2016) Někdy si do mě kamarádi v žertu rýpnou, říká mladý komunista. OSOUCH, Marek. (2016) Lidé se začnou zajímat, až se jich věci přímo dotýkají, míní mladý zastupitel. OSOUCH, Marek. (2016) Chtěl volit dříve, než mu bylo osmnáct. V jednadvaceti vede buňku ČSSD. OSOUCH, Marek. (2016) Babičce jsem jako malý řekl, že budu prezident, směje se mladý politik. OSOUCH, Marek. (2016) Na politice nechci být nikdy finančně závislá, říká mladá zastupitelka OSOUCH, Marek. (2016) Jediná šance, jak lze něco změnit, je začít zdola, věří mladá politička OSOUCH, Marek. (2016) Nejdřív viděl piráty jako recesistickou bandu. Pak se k nim přidal.
97
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Výsledky krajských voleb v Jihomoravském kraji – viz strana 16 Tabulka č. 2: Vývoj členské základny politických stran – viz strana 17 Tabulka č. 3: Průměrná denní návštěvnost iDNES.cz – strana 36
98
JMENNÝ REJSTŘÍK 1 100 pohledů na Česko ................................................... 40
A ANO .................................................. 11, 13, 14, 21, 24, 42 Aristoteles ..................................................................... 10
B Bačík, Zdeněk .............................................. 42, 47, 52, 53 Balík, Stanislav ............................................................... 13 Bartošek, Jaroslav .................................................... 25, 26 Bhatti, Yosef .................................................................. 16 Blackwell, Basil ........................................................ 10, 16 Boskovice....................................................................... 21 Brno ............................................................. 14, 25, 34, 38
Havlík, Vlastimil ..................................................13, 14, 21 Hendl, Jan ................................................................ 34, 35 Henrie, Mark ................................................................. 16 Hloušek, Vít ................................................................... 11 Horáček, Pavel....................................................42, 44, 47 Houšek, Tomáš .............................................................. 19
I iDNES.cz . 9, 25, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 54, 55 iDNES.cz/brno ....................................................36, 38, 39 Institutu výzkumu dětí, mládeže ................................... 18 Išková, Terézia ....................................................42, 49, 53
J Jeden svět na školách .................................................... 20 Jihomoravský kraj......................... 9, 14, 15, 21, 22, 23, 36 Juránek, Stanislav .......................................................... 15
C Cabada, Ladislav .....................................11, 12, 13, 14, 15 Cizinci v Brně ..................................................... 25, 35, 40
Č Česká rada dětí a mládeže ....................................... 19, 20 Česká republika ... 9, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 22, 23, 25, 35, 36, 38, 55 Československo ............................................................. 22 Český statistický úřad .................................................... 43 Člověk v tísni.................................................................. 20 ČSSD ............................... 13, 15, 16, 17, 21, 22, 23, 42, 47 Čtyřkoalice ............................................................... 15, 16 Čuřík, Jaroslav ........... 25, 26, 27, 31, 32, 36, 43, 45, 47, 51
D Delmar, Kristýna ................................................ 42, 50, 52 Dělnická strana sociální spravedlnosti........................... 22 Disman, Miroslav ........................................................... 34 Dočekalová, Markéta ........................................ 29, 30, 48
F Facebook ....................................................................... 18 Featherstone, Sue ............................ 27, 29, 30, 31, 43, 51 Fischer, Jan .................................................................... 18 Foust, James ............................................................ 31, 32
H
K Kancelář Blaník .............................................................. 48 Karlovy Vary .................................................................. 38 KDU-ČSL ........................................... 13, 15, 16, 17, 22, 42 Keeble, Richard ............................................................. 27 Klaus, Václav ................................................................. 50 Kölln, Ann-Kristin .......................................................... 16 Komunistický svaz mládeže ........................................... 22 Kotas, Ondřej .......................................................... 42, 51 Krutil, Robin .................................................................. 35 Křenková, Karolína ........................................................ 34 KSČ ................................................................................ 13 KSČM .......................................... 13, 16, 17, 21, 22, 23, 42 Kučerová, Lucie ............................................ 26, 30, 49, 51 Kuhn, Raymond ............................................................. 32
L Liberec ........................................................................... 38 Lidé Česka ..................................................................... 40 Linek, Lukáš ................................................................... 17 Lisabonská smlouva ...................................................... 50
M Macek, Petr ................................................................... 19 MAFRA .......................................................................... 36 Magurie, Miles ............................................. 29, 42, 43, 50 Macháčková, Hana .................................................. 19, 20 Machivelli, Niccolò ........................................................ 10 Marková, Petra...................................................26, 28, 30 MF DNES ....... 34, 35, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 46, 47, 54, 55
Hašek, Michal ................................................................ 15
99
Miller, Holly .................... 30, 31, 43, 44, 46, 48, 49, 50, 51 Minářová, Eva................................................................ 26 Mladá fronta DNES ........................................ 9, 26, 36, 38 Mladé ANO .................................................................... 22 Mladí konzervativci ....................................................... 22 Mladí křesťanští demokraté .......................................... 22 Mladí lidovci .................................................................. 22 Mladí sociální demokraté .............................................. 22 Mladí zelení ................................................................... 22
Storsul, Tanja .......................................................... 17, 18 Strana soukromníků ...................................................... 23 Strana zelených ................................ 21, 22, 23, 42, 50, 52 Strauss, Leo ................................................................... 10 Stria, Petr ................................................................ 42, 48 Strmiska, Maxmilián ................................................ 11, 13 Sumner, David ................ 30, 31, 43, 44, 46, 48, 49, 50, 51 Svaz mladých komunistů Československa ..................... 22 Svitávka ......................................................................... 21 Svobodní ...................................................... 21, 22, 23, 42
N Š Náměšť nad Oslavou ..................................................... 43 Národní institut dětí a mládeže ..................................... 19 Nedvěd, Pavel................................................................ 48 Net Monitor............................................................. 35, 36 Nielsen, Rasmus ............................................................ 32 Novák, Miroslav ....................................................... 10, 11 Nové trendy v médiích .................................................. 25 Novinky.cz ..................................................................... 35
O ODA ............................................................................... 15 ODS....................................... 13, 15, 16, 17, 22, 23, 42, 43 okres Blansko ................................................................ 21 Osvaldová, Barbora ..................................... 25, 27, 33, 45
Šedo, Jakub ................................................................... 18 Šerek, Jan ...........................................................18, 19, 20 Šídlo, Jindřich ................................................................ 33 Škarda, Petr ................................ 35, 37, 38, 39, 40, 42, 46 Švarcová, Kristýna ........................................ 42, 43, 44, 53
T Taylor, Jane ................................................................... 27 Tocqueville, Alexis ......................................................... 16 TOP 09 .................................................... 13, 16, 22, 23, 42 TOP tým ........................................................................ 22 Towner, Terri................................................................. 18 Trávníček, Václav.................. 35, 37, 38, 39, 40, 47, 48, 50 Týdeník 5plus2 .............................................................. 37
P U Pape, Susan ...................................... 27, 29, 30, 31, 43, 51 Pecháček, Štěpán .......................................................... 17 Piráti ............................................................ 21, 23, 42, 52 Platón ............................................................................ 10 Pokorný, Tomáš ........................................... 42, 46, 49, 53 Politické harašení .......................................................... 47 Poslanecká sněmovna ............................12, 14, 15, 17, 21
R Rádio Impuls .................................................................. 37 Ruß-Mohl, Stephan.................................................. 29, 47
US-DEU .......................................................................... 15 Ústava ........................................................................... 12 Úsvit ........................................................................ 13, 14
V Věci veřejné ............................................................ 13, 17 Vodička, Karel .............................................. 12, 13, 14, 15 Voegelin, Eric ................................................................ 10 Vyroubalová, Martina ................ 35, 39, 40, 43, 44, 49, 50
W S Sametová revoluce ........................................................ 22 Scott, Zuzana ........................................................... 19, 20 Senát ............................................................................. 12 Schwarzenberg, Karel .................................................... 18 Sobotka, Bohuslav ......................................................... 12 Spojené státy americké ................................................. 16 SPOZ .............................................................................. 21 starověké Řecko ............................................................ 10
Ward, Mike ................................................................... 31 Wheeler, Sharon ................................................27, 29, 47
Z Zachariaš, Filip ....................................................42, 45, 46 Znojmo .......................................................................... 38
100