Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky
Fenomén vytrvalostního běhání – soubor publicistických rozhovorů pro web Rungo.cz The phenomenon of the endurance running – a set of interviews for web Rungo.cz Bakalářská práce David Šibor
Brno 2016
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 31. 5. 2016
........................................ David Šibor
2
Poděkování Děkuji PhDr. Jiřině Salaquardové za vedení mé bakalářské práce, cenné rady a připomínky. Za spolupráci děkuji vedoucímu redaktorovi webu Rungo.cz Marku Odstrčilíkovi a redaktorce Magdaleně Ondrášové. Za korekturu této práce děkuji Mgr. Marii Dupalové. Děkuji také všem respondentům, rodině a přátelům.
3
Anotace Cílem této bakalářské práce je vytvořit pět publicistických rozhovorů o vytrvalostním běhání pro běžecký web Rungo.cz. Respondenti těchto rozhovorů jsou lidé, kteří mají k vytrvalostnímu běhání co říci díky svým zkušenostem a znalostem. V teoretické části se za pomocí odborné literatury věnuji definici vybraných publicistických žánrů. Součástí práce je také teoretický pohled na vytrvalostní běhání, rozdělení různých skupin běžců, zdravotní aspekty běžců atd. V metodologické části uvádím výzkumné metody, které jsem použil při zjišťování informací od redaktorů webu Rungo.cz, a v empirické části mimo jiné charakterizuji cílové médium. Nechybí ani kritická reflexe, kde popisuji tvorbu rozhovorů podle daných pravidel.
Klíčová slova tvůrčí práce, vytrvalostní běhání, běh, běžci, rozhovor, interview, publicistika, Rungo.cz
Annotation The aim of the bachelor thesis is to present five journalistic interviews with topic The Phenomenon of the endurance running − a set of interviews for web Rungo.cz. The runners or people connected by different ways with endurance running will be respondents of these interviews. The Theoretical part will describe a journalistic interview as a journalistic genre. There will be theoretical part dividing the endurance runners or theoretical part about health of the runners and other chapters will be there. It is based on literature review. Research methods will be explained in the ethodological part and the Empirical section will define the target medium, audience and formal regulations of journalistic interviews wwriting in the web. The bachelor thesis will be completed by critical reflection.
Keywords creative thesis, endurance running, running, runners, dialogue, interview, journalism, Rungo.cz 4
Obsah 1 Úvod bakalářské práce .........................................................................................................7 2 Teoretická část .....................................................................................................................9 2.1 K fenoménu běhání .......................................................................................................9 2.1.1 Jak to všechno začalo ..............................................................................................9 2.1.2 Vytrvalostní běh ................................................................................................... 10 2.1.3 Rozdělení vytrvalostních běžců ............................................................................. 12 2.1.4 Kondice a hubnutí vytrvalostních běžců ................................................................ 16 2.1.5 Zdravotní aspekty běžců ....................................................................................... 18 2.1.6 Výživa vytrvalostních běžců ................................................................................. 19 2.1.7 Výběr respondentů ................................................................................................ 21 2.2 Publicistika ................................................................................................................. 22 2.2.1 Definice žánru ...................................................................................................... 25 2.2.2 Publicistický rozhovor .......................................................................................... 26 3 Metody práce ..................................................................................................................... 32 3.1 Respondenti výzkumných rozhovorů ........................................................................... 34 4 Empirická část ................................................................................................................... 35 4.1 Charakteristika cílového média ................................................................................... 35 4.2 Cílové publikum.......................................................................................................... 37 4.3 Žánr interview v cílovém médiu .................................................................................. 38 5 Tvůrčí část ......................................................................................................................... 40 5.1 Výběr dotazovaných osobností .................................................................................... 40 5.2 Kritická reflexe tvůrčích rozhovorů ............................................................................. 41 5.2.1 Příprava na rozhovory ........................................................................................... 42 5.2.2 Specifika vedení rozhovorů................................................................................... 45 5.2.3 Úprava rozhovorů ................................................................................................. 46 5.2.4 Autorizace a vydání rozhovorů ............................................................................. 50 5.2.5 Shrnutí .................................................................................................................. 51 6 Závěr ................................................................................................................................. 53 7 Seznam použité literatury a internetových zdrojů ............................................................... 55 7.1 Literatura .................................................................................................................... 55 7.2 Internetové zdroje a sekundární literatura .................................................................... 56 5
8 Jmenný rejstřík .................................................................................................................. 59 9 Přílohy............................................................................................................................... 62 9.1 Publicistické rozhovory ............................................................................................... 62 9.1.1 Rozhovor s Lukášem Nevařilem ........................................................................... 62 9.1.2 Rozhovor s Michalem Kumstátem ........................................................................ 67 9.1.3 Rozhovor s Petrem Kaňovským ............................................................................ 72 9.1.4 Rozhovor s Šárkou Dýrovou Macháčkovou .......................................................... 78 9.1.5 Rozhovor s Jakubem Veškrnou ............................................................................. 84 9.2 Kvalitativní výzkum .................................................................................................... 90 9.2.1 Příloha č. 1: Rozhovor s Magdalenou Ondrášovou ................................................ 90 9.2.2 Příloha č. 2: Rozhovor s Markem Odstrčilíkem ..................................................... 96 9.3 Ukázky textů z cílového média .................................................................................... 98 9.3.1 Publikovaný rozhovor s Jakubem Veškrnou .......................................................... 98 9.3.2 Ukázka jiného rozhovoru z Rungo.cz .................................................................. 102 9.4 Rešerše k publicistickým rozhovorům ....................................................................... 105 9.4.1 Rešerše k rozhovoru s Lukášem Nevařilem ......................................................... 105 9.4.2 Rešerše k rozhovoru s Michalem Kumstátem ...................................................... 107 9.4.3 Rešerše k rozhovoru s Petrem Kaňovským .......................................................... 108 9.4.4 Rešerše k rozhovoru s Šárkou Dýrovou Macháčkovou ........................................ 111 9.4.5 Rešerše k rozhovoru s Jakubem Veškrnou........................................................... 113
Celkový rozsah (bez tvůrčích textů): 14 048 slov Rozsah tvůrčích textů:
7 973 slov
6
1 Úvod bakalářské práce Běh patří k lidstvu od samého počátku historie. Pouze účel, kvůli kterému lidé běhají, se postupně vyvíjí a mění. Kdysi lidé běhali, aby si v těžkých podmínkách zachránili život před hrozícím nebezpečím. Zhruba od roku 776 před naším letopočtem se běh stává také druhem zábavy. V tomto roce začali staří Řekové pořádat běžecké závody v rámci olympijských her. I když lidé běhají odjakživa, až teprve v druhé polovině dvacátého století začalo masivně přibývat rekreačních běžců. (Galloway, 2007, s. 7) Dnes je z běhání celosvětový fenomén, o čemž svědčí i obrovský zájem běžců na půlmaratonech, maratonech a dalších kratších nebo i delších vytrvaleckých závodech po celém světě. Běhají ženy i muži, mladí i staří, lidé ve městech i na vesnicích. Běhání je pro mnoho lidí (napříč kontinenty) sportem číslo jedna. Protože i já sám velmi rád běhám, dlouho jsem se nemusel rozmýšlet, co bude předmětem mé bakalářské práce, a rozhovory o běhání byly jasnou volbou. Prvním cílem této bakalářské práce je vytvořit sérii pěti publicistických rozhovorů pro web Rungo.cz. Rozhovory budu dělat s lidmi, kteří buď sami aktivně běhají, nebo jsou odborníky v oblastech, které s během přímo souvisí. Při psaní rozhovorů budu spolupracovat s lidmi z redakce webu1 Rungo.cz2. Budu se řídit pravidly, která zjistím z výzkumných rozhovorů s redaktory webu Rungo.cz. Druhým cílem bude charakterizovat cílové médium a zjistit, jak v redakci přistupují k žánru interview. Tvůrčí rozhovory budu dělat s respondenty, které jsem rozdělil podle jejich vztahu k běhání do následujících kategorií – amatérský běžec, člověk, pro kterého je běhání životním stylem, profesionální běžkyně, odborník na sportovní výživu a fyzioterapeut. V první části bakalářské práce se budu zabývat vytrvalostním běháním z teoretického pohledu. Tuto kapitolu se budu snažit sestavit tak, aby alespoň částečně navazovala na témata, která budu probírat s respondenty během rozhovorů. To znamená, že se zde objeví kapitoly, 1
„Web je soubor více stránek začínající stejným názvem domény. Každý web má svou strukturu (úvod, sekce, kategorie, kontakt ad.)" (MUDr. Zbyněk Mlčoch [online]. 2012 [cit. 2016-04]. Dostupné z: http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/pocitace-internet/jaky-je-rozdil-server-portal-web-internetovastranka-prohlizec). 2 Web Rungo.cz patří do rodiny Mladé fronty.
7
věnující se zdravotním aspektům běžců, výživě nebo třeba zlepšování běžecké kondice. V této práci se nebudu zabývat běžeckými událostmi z historie, které jsou sice zajímavé a často jsou pro nás velice čtivé,3 ale nerad bych sklouzl k biografiím slavných běžců a jejich příběhů, které s mými rozhovory přímo nesouvisí. Pouze krátce v první kapitole uvedu, jak se běh postupně mezi lidmi rozšiřoval a jak se stal světovým fenoménem. Následovat bude část, kde se budu zaobírat žurnalistikou a odbornými zdroji souvisejícími s tématem práce. Nejdříve se budu snažit podle klíčových znaků vymezit publicistiku. Poté přejdu k žánru interview a jeho charakteristice. Další části se budou týkat cílového média – webu Rungo.cz4. Budu se zabývat pravidly pro psaní rozhovorů podle redakce Rungo.cz a charakteristikou cílového média. Tyto informace budu zjišťovat pomocí výzkumných rozhovorů s redaktory. Díky získaným informacím se poté budu moct pustit do vlastních tvůrčích výstupů. Rozhovory jsou doplněny o kritickou reflexi, kde se budu snažit přiblížit vznik rozhovorů a jejich následnou úpravu.
3
Pro český národ je asi nejkrásnější běžecká vzpomínka týkající se Emila Zátopka. Emil Zátopek byl čtyřnásobný olympijský vítěz. Jako doposud jediný vytrvalostní běžec v historii vyhrál na jedné olympiádě závody na 5 000 m, 10 000 m a maratonu. O jeho životě bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů. Jedná se například o knihy Zátopek ...když nemůžeš, tak přidej!; Emil běžec; Emil Zátopek a sport a další. V období letních olympijských her v Riu 2016 se chystá režisér David Ondříčka uvést do kin film Zátopek. 4 Dále jen Rungo.cz.
8
2 Teoretická část 2.1 K fenoménu běhání 2.1.1 Jak to všechno začalo Důvody, proč se lidé rozhodnou začít běhat, se liší. Někdo začne běhat, protože chce zhubnout, jiný chce zlepšit fyzickou kondici, snížit stres nebo se chce jenom cítit dobře. Dnes se nám zdá naprosto normální, když při procházce v parku potkáváme desítky a desítky běžců. Ne vždy to však bylo běžné. Jeff Galloway, Americký olympionik na 10 000 metrů z roku 1972 a autor knihy Gallowayova kniha o běhání, uvádí konec 60. let 20. století jako dobu, kdy se běhání začalo mezi lidmi významně rozšiřovat. Podobný trend pokračoval i v 70. letech 20. století, kdy se postupně počet běhajících vyšplhal do milionů. Galloway dokonce rozmach běhání přisuzuje konkrétním lidem. I když by se podle něj mohlo jednat o přirozený vývoj, s odstupem času dokáže vyjmenovat osoby, které podle něj za touto revolucí stáli. 5 (Galloway, 2007, s. 7) Kde se ale vzalo běhání jako volnočasová nebo soutěživá aktivita, která trvá dodnes? Ano, běhalo se ve starém Řecku, jak už jsem naznačil v úvodu. Poté ale informace o běhání v historických pramenech nenalézáme. Z období starověkého Říma a středověku jsou v kronikách zaznamenány na tehdejší doby důležitější věci (například válečné události) než zmínky o běhu a běžeckých závodech. Nemůžeme tedy ani s určitostí tvrdit, zda v tomto období k nějakým běžeckým a nebo jiným sportovním aktivitám docházelo. (Puleo, Milroy, 2014, s. 10) První zmínky odkazující na běžecké soutěže se vyskytují ve 14. století. Jednalo se o soutěže konající se ve volné přírodě. 6 (Puleo, Milroy, 2014, s. 10)
5
Jednalo se o tyto tři učitele: Arthur Lydiard, Bill Bowerman, Dr. Kenneth Cooper a tyto čtyři běžce: Amby Burfoot, Frank Shorter, Bill Rodgers a Joan Benoit Samuelsonová. 6 Předpokládá se, že tyto soutěže vznikly z loveckých her. Další rozvoj běžeckých soutěží registrujeme od 18. století. V 18. století se objevil sport, jehož náplní bylo soutěžení dvou či více jezdců na koních. Soutěžili, který z nich nejdříve dojede k věži kostela. Podobných soutěží přibývalo a od druhé poloviny 18. století závodili panští sluhové v běžeckých závodech na extrémně dlouhé vzdálenosti.
9
Ani založení moderních olympijských her na konci 19. století nebylo impulsem, který by k běhání lidi masově přilákal. I když veřejnost o olympijských hrách věděla, lidé neměli prostředky na to, aby se jich mohli účastnit. (Puleo, Milroy, 2014, s. 11) Do povědomí veřejnosti se běh jako volnočasová aktivita dostal po publicitě, která doprovázela maratony v New Yorku a Londýně na konci 70. let 20. století. Zvyšovalo se vnímání běhu jako zdraví prospěšné činnosti, protože nejlepší běžci například netrpěli nadváhou. Také se rozvíjely různé tréninkové metody a celkově se běhání začalo dostávat do popředí zájmu. (Puleo, Milroy, 2014, s. 12) O dnešní obrovské popularitě běhání svědčí desetitisícové davy lidí na nejslavnějších maratonských závodech. Nejstarší a také asi nejslavnější maraton na světě se běhá v Bostonu. Tohoto dubnového závodu se každoročně účastní 35 000 běžců. (Jones, James, 2013, s. 128) Ještě o 10 000 závodníků více se účastní maratonu v New Yorku nebo Chicagu. (Jones, James, 2013, s. 133 a 149) Nejsou to ale pouze velkoměsta, kde se tyto dvaačtyřicetikilometrové závody pořádají. Pravým opakem, ať už v počtu účastníků nebo místě konání, jsou například maratony v Antarktidě a Arktidě. Těchto závodů se ale účastní řádově pouze desítky běžců (Jones, James, 2013, s. 156 a 158) Ať už se jedná o maratonce nebo rekreační běžce, které denně potkáváme, mají jedno společné. Všichni se věnují vytrvalostnímu běhání. A protože se tomuto tématu budu věnovat i v tvůrčích rozhovorech, je podle mě důležité, abych definoval, co to vytrvalostní běhání vlastně je.
2.1.2 Vytrvalostní běh Docent Josef Dovalil popisuje vytrvalost jako „komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase, tj. v podstatě odolávat únavě." (Dovalil, 2002, s. 29) Tato Dovalilova charakteristika je stručná a výstižná, ale jak sám autor vzápětí dodává, není to tak jednoduché, jak se možná zdá. 10
Abych se však mohl dál zabývat vysvětlením pojmu vytrvalostního běhání, musím nejdříve uvést význam pojmů anaerobní a aerobní běhání, které se budou objevovat i v dalších kapitolách této práce. Aerobní běh je pomalý běh, při kterém „dochází k úhradě energetických požadavků za přístupu kyslíku. Běžec v této intenzitě se nezadýchává, bez problémů dýcháním dodává organizmu dostatečné množství kyslíku." Při anaerobním běhu dochází k hrazení energie z glykogenu a tuků.7 Aerobní pásmo je určeno zejména joggerům8 a začínajícím běžcům. Anaerobní běh je běh, kdy „běžcův organismus nestačí dodávat potřebné množství kyslíku do svalů a všech pracujících orgánů. Vzniká kyslíkový dluh. Za této situace dochází k hromadění laktátu ve svalech, který výrazně omezuje jejich fungování. V těchto nepříznivých fyziologických podmínkách není schopen organizmus běžce pracovat dlouho. 9 Právě proto musí běžci trénující na vytrvalostní závody svůj organizmus na podmínky intenzivní anaerobní zátěže systematicky připravovat, aby tímto způsobem vydrželi běžet co nejdéle.10 Díky vysvětlení těchto dvou pojmů se teď můžu vrátit k Dovalilově charakteristice vytrvalosti. Podle délky trvání ji rozděluje na dlouhodobou, střednědobou, krátkodobou a rychlostní. Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost odpovídající intenzity déle než 10 minut. Dominantním způsobem energetického krytí je přitom aerobní úhrada energie. Hlavní příčinou únavy je vyčerpání zdrojů energie. (Dovalil, 2002, s. 29) Střednědobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku, tj. po dobu asi 8–10 minut. Limitující je přitom doba využití individuálně nejvyšších aerobních možností. Energetickým zdrojem je glykogen. Jeho vyčerpání je v tomto případě hlavní příčinou únavy. (Dovalil, 2002, s. 29)
7
Sportvital: Vše co potřebujete vědět o zdraví a sportu [online]. 2014 [cit. 2016-04]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/trenink/vytrvalost/aerobni-versus-anaerobni-fyzicka-zatez/ 8 Vysvětlení tohoto pojmu se budu věnovat v následující kapitole 2.1.3 Rozdělení vytrvalostních běžců. 9 Sportvital: Vše co potřebujete vědět o zdraví a sportu [online]. 2014 [cit. 2016-04]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/trenink/vytrvalost/aerobni-versus-anaerobni-fyzicka-zatez/ 10 Na anerobní zátěž se mohou například závodníci na 10 000 metrů připravit prostřednictvím intervalového tréninku. Jiné to je ale třeba u maratonu, který nelze celý v anaerobních podmínkách běžet.
11
Na rozdíl od dlouhodobé vytrvalosti, kde jsou dominantním zdrojem energie tuky, se u střednědobé vytrvalosti postupně dostává do popředí také spotřeba cukrů. To je způsobeno tím, že při střednědobé vytrvalosti běžec dosahuje o něco vyšší rychlosti. Z toho důvodu musí tělo čerpat navíc energii ze sacharidů, které by měl běžec během svého výkonu začít přijímat rychleji než při dlouhodobé vytrvalosti. Běžci často konzumují banány, hroznový cukr, kousky čokolády a další podobné potraviny. Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat činnost co možná nejvyšší intenzitou po dobu 2 – 3 minut. Za hlavní příčinu únavy se v tomto případě považuje rychlá kumulace kyseliny mléčné. (Dovalil, 2002, s. 29 a 30) Rychlostní vytrvalost znamená schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – maximálně do 20 až 30 sekund. (Dovalil, 2002, s. 30) Krátkodobá a rychlostní vytrvalost jsou činnosti, které podle mého názoru nemají s vytrvalostním běháním moc společného. Jsou to vytrvalosti typické pro sprintery a běžce na krátké vzdálenosti. Uvedené čtyři druhy vytrvalostních schopností se považují za speciální vytrvalosti a dlouhodobá vytrvalost se často chápe také jako obecná vytrvalost. (Dovalil, 2002, s. 30)
2.1.3 Rozdělení vytrvalostních běžců Není běžec jako běžec. Jak se liší jogger od začátečníka nebo závodník od atleta? Tímto rozdělením se zabývá již zmíněný Jeff Galloway. Autor rozlišuje pět typů běžců podle jejich cílů, motivace, intenzity tréninku, potěšení z běhu a dalších kritérií. Běžce rozdělil na začátečníky, joggery, závodníky, atlety a běžce. S podobným rozdělením přicházejí i autoři knihy Velká kniha běhání Aleš Tvrzník a David Gerych. Svoji typologii na rozdíl od Gallowaya nevysvětlují na běžcích, ale pomocí formy jejich běhu.
12
Toto rozdělení uvádím, protože i svoje respondenty jsem se snažil rozdělit podle následujících kritérií. Jeff Galloway rozděluje běžce následujícím způsobem: Začátečník – jde o začínajícího běžce. Často při běhání objeví nějakou novou věc, kterou se snaží začlenit do svého běhání. Pro začátečníka je těžké se k běhání motivovat a stále ho láká starý životní styl, který byl pohodlnější. S běháním v tomto stavu je lehké přestat. Stačí, aby byla zima nebo člověka trochu něco bolelo, a to je pro něj důvod, proč zůstat doma. Začátečníkovo běhání mohou ohrožovat i méně aktivní přátelé. Z tohoto pohledu je dobré, aby si začátečník našel skupinu lidí, která pravidelně běhá. Začátečníci od sebe nemohou čekat okamžité výsledky. Naopak někdy vydrží u běhání snáze ti, kteří na sebe nekladou přehnané nebo téměř žádné nároky. Pro začátek tak může stačit i lehké běhání nebo rychlejší chůze po dobu alespoň 30 minut každý druhý den. Až si běžcovo tělo zvykne na lehké běhání, s ním související uvolněný pocit a po vynechání pravidelného běhu mu bude tato činnost chybět, bude to okamžik, kdy se ze začátečníka stává jogger. (Galloway, 2007, s. 14) Jogger – je člověk, jenž dal definitivně sbohem starému neaktivnímu způsobu života, je si běháním jistý. I přesto pro něj ještě někdy může být těžké se ke každodennímu běhání přinutit. Na rozdíl od začátečníků má jogger při vynechání běhání pocit provinění. Další důležitý rozdíl je ten, že jogger se při běhání nenudí, naopak si tuto chvíli užívá. Většina joggerů nemá konkrétní plán nebo cíl. Prostě když mohou, jdou si zaběhat. Jedinou motivací pro ně bývají místní závody, například na deset kilometrů, které jim pomáhají zvládnout každodenní běhání. Nejde jim ale o umístění ani výsledný čas. Začne-li v sobě jogger cítit soutěživého ducha, posouvá se do třetí etapy, do etapy závodníka. (Galloway 2007, s. 15) Závodník – už z názvu vyplývá, že pro závodníka je hnacím motorem závodění a zlepšování se v časech nebo konečném umístění závodu. Podle Gallowaya v sobě pociťuje určitou soutěživost až třicet procent běžců, kteří běhají dva a více let. To, že má v sobě závodník soutěživého ducha, ještě neznamená, že se bude každodenním běháním a trénováním automaticky zlepšovat. Soutěživost bude pro závodníka zdravou motivací, pokud ji má pod kontrolou. Pokud tato motivace a soutěživost předčí závodníkovo potěšení z běhu, je zle. Hlavní problém je zejména v tom, že závodníci zanedbávají odpočinek 13
a regeneraci a bezhlavě si přidávají tréninkové dávky. Z toho plyne únava, podráždění a nepříjemná nálada. Pak už člověk nemůže 11 nebo nechce běhat. K běhání se může vrátit po nabrání nadbytečných kil, což poslouží jako nová motivace pro běhání. (Galloway 2007, s. 15 a 16) Atlet – na rozdíl od závodníka se atlet nezaměřuje na sbírání trofejí a skvělých časů. Snaží se naplno využít svůj potenciál. Atlet je se svým výkonem spokojený, když se při běhu přiblíží hranicím svého maximálního potenciálu. Zjednodušeně se dá napsat, že závodníci vyhledávají závody, které se snaží vyhrát, atleti vyhledávají závody, kde mohou co nejvíce rozvinout svůj potenciál. (Galloway, 2007, s. 17 a 18) Běžec – tato kategorie slučuje nejlepší prvky ze všech předchozích typů. Běžec má vyváženou dobrou kondici se závoděním, trénováním a běh slučuje se svým běžným životem. Běžec je šťastný člověk. Hlavní náplní jeho života není běh. Soustředí se na rodinu, práci, kamarády a na svůj běžný život. Galloway dokonce uvádí, že kdyby vyšla zpráva, že běh je škodlivý, běžec by si danou zprávu přečetl a šel by si zaběhat, jak je zvyklý. Často tito lidé běhají sami, ale běh s jinými lidmi jim nevadí. Potěšení pro běžce nespočívá v závodu, ale v samotném běhu. I běžec se čas od času zúčastní nějaké soutěže, ale nevěnuje jí zdaleka tolik úsilí jako závodník. Běžec prožívá potěšení z každého z předchozích stádií. Při běhu prožívá nadšení začátečníka z objevování, oceňuje dobrou kondici joggera, částečně sdílí ambice závodníka a navíc si osvojil hledání atleta. (Galloway, 2007, s. 18 a 19) Tvrzník s Gerychem rozdělují běžce podle jejich cílů, intenzity, naběhaných kilometrů za týden, množství tréninků za týden a podle běžcova času na jeden kilometr. Podle těchto kritérií rozdělují následujících sedm forem běhů: kondiční chůze, severská chůze, jogging, kondiční běh, výkonnostní běh, běh s holemi, závodní běh. Aleš Tvrzník s Davidem Gerychem rozdělují následující typy běhu: Kondiční chůze slouží k získání kondice pro lidi, kteří téměř žádnou nemají. Je vhodná pro úplné začátečníky nebo lidi s nadváhou. Chůze je důležitá zejména z toho důvodu, že podle zkušeností často lidé po prvním běžeckém neúspěchu na běhání zanevřou.
11
Například ze zdravotních důvodů.
14
Chodit dokáže téměř každý člověk a bude-li svoji chůzi postupně zrychlovat, dostane se buď k severské chůzi, a nebo k joggingu. (Tvrzník, 2014, s. 21) Severská chůze12 je kondiční chůze s holemi, které umožňují zapojení paží, ramen a zádových svalů. Zapojení více svalů do pohybu zvyšuje tepovou frekvenci asi o 15 tepů za minutu. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že chůze s holemi je jednodušší než bez nich, tak frekvence tepů dokazuje pravý opak. Během výkonu tak dochází k vyšší spotřebě energie a většímu spalování tuků. Běžec se pohybuje v aerobní oblasti13. (Tvrzník, 2014, s. 22) Za další kategorii považují Tvrzník s Gerychem jogging. Jedná se o souvislý pomalý běh, kterému se věnuje většina rekreačních běžců. U joggerů je podstatná radost z pohybu. Autoři uvádějí, že v současnosti se joggingu v České republice věnují desetitisíce lidí. Jogging se stal populární díky novozélandskému trenérovi Arthuru Lydiardovi14 v 60. letech 20. století, postupně se rozšířil do Spojených států amerických, Kanady a Evropy, kde se mu postupně začaly věnovat miliony běžců. Stejně jako pro severskou chůzi je i pro jogging charakteristické poměrně vysoké spalování tuků. (Tvrzník, 2014, s. 22 až 25) Joggeři, kteří už několik měsíců běhají, se mohou, ale nemusí, posunout o další úroveň a začít běhat kondičně. Největší rozdíl je v tom, že příprava kondičních běžců na rozdíl od joggerů začíná připomínat běžecký trénink, který může občas přivodit lehčí bolest. Nejde jim o přední umístění na běžeckých závodech, kterých se občas účastní, ale největší odměnou pro ně je, když danou trať uběhnou, a tím překonají sami sebe. (Tvrzník, 2014, s. 25) Následuje kategorie výkonnostních běžců, kteří se snaží o zvyšování běžecké výkonnosti. Je pro ně důležité co nejlepší umístění nebo výsledný čas. V porovnání s předešlými běžeckými kategoriemi se jedná o náročný koníček, který musí běžci vhodně spojit se zaměstnáním a rodinou.
12
Severská chůze = nordic walking. Aerobní a anaerobní pojmy jsou vysvětleny v kapitole 2.1.2 Vytrvalostní běh. 14 Arthur Lydiard hrál v zimě fotbal a v létě plaval. Jeho příprava ale byla povrchní. Na popud kamaráda se zúčastnil běhu na 10 km. Během závodu se mu špatně dýchalo, bolely ho nohy a prudce mu narůstala tepová frekvence. Měl velmi špatnou kondici. Začal tedy hledat její příčiny. Zjistil, že běhal rychlé a dlouhé vzdálenosti. Z toho důvodu se rozhodl Lydiard denně běhat -> zrod joggingu – a výsledky se mu zanedlouho dostavily. Za několik měsíců zvládl čtyřiadvacetikilometrovou trať. Zlepšil se také jeho zdravotní stav. 13
15
Podobně jako chůze s holemi i běh s holemi15 odlehčuje pohybovému aparátu nohou. Navíc běžec zapojuje více paže a svaly hrudníku než při klasickém běhu. Běžec s holemi dosáhne v tréninku vyššího fyziologického účinku. Nordic running může být také zpestřením pro klasické běžce, kteří se mohou díky holím vydat i do náročnějšího terénu. 16 (Tvrzník, 2014, s. 26 až 28) Na pomyslném vrcholu se nachází závodní = vrcholový běh. Pro závodní běžce je cílem uspět na republikových a mezinárodních závodech. Většinou se jedná o profesionály, kteří mají vlastní trenéry a realizační týmy. U vrcholových sportovců nelze vyloučit negativní zdravotní důsledky. 17 (Tvrzník, 2014, s. 28) Uvedené rozdělení běžců je důležité z několika důvodů. Jednak to dokazuje, že není běh jako běh, a tudíž je velký rozdíl, zda si k rozhovoru pozvu joggera, závodníka nebo profesionálního běžce. Navíc se od tohoto rozdělení budou odvíjet i další kapitoly, ve kterých se budu věnovat kondici, motivaci nebo třeba zdravotním aspektům běžců.
2.1.4 Kondice a hubnutí vytrvalostních běžců Hlavní motivace k běhání je u běžců podporována v zásadě dvěma motory. Zejména pro začátečníky je typické, že chtějí pomocí běhu zhubnout. Pro většinu běžců je pak zásadní jejich kondice. Na rozdíl od hubnutí se o kondici zajímají i zkušenější a pokročilejší běžci. Kondice je totiž ukazatelem běžeckých schopností všech typů běžců. Kondice Běžcova kondice slouží jako základ pro jakýkoliv běžecký cíl. Tímto cílem může být například hubnutí nebo snaha o uběhnutí určité vzdálenosti. Mezi nejvýznamnější kondiční schopnosti pak patří vytrvalost. (Tvrzník, 2014, s. 46)
15
Běh s holemi = nordic running. Hole poskytují běžci v těžším terénu, jako jsou pole, louky nebo parky dostatečnou stabilitu, což může být například vhodné pro posílení svalů v kotníku, které nejsou na rovném povrchu tolik zatěžovány. 17 Často se jedná o nadměrné opotřebení pohybového ústrojí. 16
16
Do kondice běžce se ještě řadí síla a pohyblivost. Použití síly se u jednotlivých běžeckých disciplín diametrálně liší. Běžec na delší tratě vynakládá sílu méně intenzivně na mnohem delší časový úsek, naproti tomu sprinter musí využít svoji sílu maximálně v relativně velmi krátkém čase. Součástí běžcovy kondice je i pohyblivost, která je definována „jako schopnost provádět pohyb v plném fyziologickém rozsahu daného kloubu". Jedná se o to, že zejména zkrácené svaly dolních končetin limitují délku běžcova kroku. Takovýto běžec nemá dlouhý krok, jak by mohl mít, a běží-li dlouhý vytrvalostní závod, během kterého musí uskutečnit několik tisíc kroků a vynaložit spoustu energie, je logické, že zkrácené svaly mohou být pro běžce v tomto ohledu významným problémem. (Tvrzník, 2014, s. 45 až 47) Hubnutí Mnoho lidí se rozhodne, že chtějí zhubnout, a tak začnou běhat. Po několika týdnech, kdy se jejich váha nijak nesnížila nebo se díky špatně nastavenému tempu běhání ještě o několik kilogramů zvýšila, běhání nechají. Běžci si totiž neuvědomují, že v lidském těle všechno se vším souvisí a pouze běháním se jim tak zhubnout nepodaří. Snížení tělesné váhy nezávisí jenom na pohybu, ale také na množství přijaté potravy, které člověk přijme.18 To potvrzuje také v jednom z tvůrčích rozhovorů odborník na sportovní výživu Michal Kumstát. „Kdo se snaží redukovat hmotnost, musí nutně snižovat energetický příjem. Musí vytvořit negativní energetickou rovnováhu. Jedině tak může hmotnost snížit." (Kumstát, 2016) Pro běžce je důležité vědět, že ke spalování tuků jejich tělo navíc potřebuje dostatečný příjem kyslíku. Ten tělu zajistí, pokud budou běhat aerobním způsobem. 19
18 19
Výživou běžců se budu dále zabývat v kapitole 2.1.6. Tímto způsobem běhu jsem se zabýval v kapitole 2.1.2 Vytrvalostní běh.
17
2.1.5 Zdravotní aspekty běžců Asi každý běžec musel řešit zdravotní komplikace, které si při běhu způsobil a nebo mu v běhání nějakým způsobem bránily. Zranění, se kterými se běžci mohou potýkat, je značné množství. Zranění a zdravotní komplikace běžců lze rozdělit do dvou skupin podle toho, jedná-li se o začátečníka a nebo pokročilejšího běžce. Mezi nejčastější zdravotní problémy začátečníků patří bolesti a namožení svalů, natažení a natržení svalů, svalové křeče, píchání v boku nebo podvrtnutí kotníku. Ve většině případů nejde o zdravotní komplikace, kvůli kterým by běžec musel svůj trénink na delší dobu přerušit. Buď se jedná o komplikace, které zmizí během chvíle, 20 nebo během několika týdnů. 21 (Tvrzník, 2014, s. 280 a 281)
Naopak s větším počtem naběhaných kilometrů souvisí chronické potíže pohybového aparátu. Může se jednat o bolest Achillovy šlachy, holeně, kolene nebo únavovou zlomeninu. Pokud se jedná pouze o bolest, ve většině případů postačí několikadenní klid od běhání. Opakuje-li se bolest stejného místa, je důležité řešit nejenom bolest, ale také samotnou příčinu. „Přetrvávajícím problémem současné medicíny je, že při léčení běžců a návrhu jejich léčby mnohdy řeší jen samotný problém, důsledek a nikoliv jeho primární biomechanickou příčinu. Bez cíleného odstranění samostatné příčiny je šance na trvalé vyléčení jen poměrně malá." (Tvrzník, 2014, s. 282) Jak ale bez lékaře zjistit, zda-li už pouhá bolest nepřerostla v lehčí zranění? Podle Gallowaye se jedná o zranění, když bolest běžci brání běhat přirozeným způsobem. Trvá déle než týden a zhoršuje se. Poznávacím znamením je také otok na daném místě. Běžci by podle něj neměli používat umělé prostředky pro přerušení bolesti, které by sice mohly přerušit aktuální bolest, ale kvůli tomu by si běžec mohl přivodit vážnější zranění. Pokud se dá bolest při běhu vydržet, ale člověk se prostě necítí ideálně, může někdy pomoct trénink na několik dní přerušit a poradit se zkušenějšími běžci, kteří patrně někdy řešili podobný problém. Pomoci mohou i všeobecně známé postupy jako chlazení bolestivého místa nebo použití stahovacího obvazu. (Galloway, 2007, s. 193 a 194) 20 21
Např. píchání v boku. Např. natažení svalů nebo podvrtnutí kotníku.
18
Jak v tvůrčím rozhovoru potvrzuje fyzioterapeut Jakub Veškrna, bolest vždy nemusí znamenat zranění, ale je to určitý signál, že se v těle něco děje. „Bolest je tedy takový varovný signál, náznak toho, že se něco děje. Každou situaci je dobré konzultovat s lékařem nebo fyzioterapeutem. Na základě vyšetření se potom rozhodne, zda je nutné změnit tréninkový plán nebo si dát od běhání na nějaký čas pauzu." (Veškrna, 2016) Některé teoretické poznatky z této části jsem využil při rozhovoru s fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou. S Jakubem Veškrnou jsme mimo jiné probírali zranění začátečníků a pokročilejších běžců nebo relativně tenkou hranici mezi bolestí a zraněním.
2.1.6 Výživa vytrvalostních běžců Čím dál více diskutovanou oblastí vytrvalostního sportu je správná výživa sportovce. U každého sportu platí jiné zásady správného stravování a asi každému je jasné, že jiný jídelníček má kulturista a jiný vytrvalostní sportovec. Jak by tedy mělo podle odborníků vypadat stravování vytrvalostních běžců? Největší podíl na přijaté potravě by měly u každého z nás tvořit sacharidy. U lidí nevěnujících se vytrvalostnímu běhu by mělo být v podobě sacharidů tělu dodáno asi 50–60 procent všech kalorií. (Konopka, 2004, s. 34) U vytrvalostních sportovců by měly sacharidy tvořit z celkového příjmu energie asi 60–70 procent. Tělo si ze sacharidů vytváří glykogenové zásoby, které poté ovlivňují, kolik toho vytrvalostní běžec uběhne. Spalování sacharidů také oddálí dobu, kdy tělo začne spalovat vlastní svaly. Tělo zpracovává při běhu energii následujícím způsobem: Během prvních šedesáti minut tělo čerpá energii převážně z glykogenu. Po hodině začne pálit také tuky a po devadesáti minutách začne energii částečně získávat ze své svalové hmoty. 22 Běžec také nesmí zapomínat na to, že výživa v jednotlivých fázích jeho přípravy se bude lišit. V nejdéle trvající a pravděpodobně také nejdůležitější přípravné fázi musí 22
Svět zdraví: Pro váš lehčí život [online]. 2015 [cit. 2016-10-04]. Dostupné z: http://www.svetzdravi.cz/clanky/vyziva-vytrvalostniho-sportovce
19
vytrvalostní sportovec rozlišovat, jestli trénuje v nižší, střední nebo vyšší intenzitě. Při nižší a střední intenzitě využívá tělo jako základní zdroj energie tuky. V těchto dvou fázích tedy nemusí nijak speciálně upravovat svůj jídelníček, oproti svému normálu. V tréninkové fázi, kdy běžec trénuje závodní vytrvalost ve vyšší intenzitě, musí dbát na stravu obsahující dostatek sacharidů.23 (Konopka, 2004, s. 113) Výživu vytrvalostních sportovců jsem řešil v rozhovoru s Michalem Kumstátem. Jednak jsme se během rozhovoru bavili o stravování běžců, kterým jde v první řadě o výkon. Nevynechali jsme ani povídání o stravování běžců snažících se zhubnout. Stejně jako Konopka přikládá i Kumstát velký význam sacharidům. „Bez nich bude výkon omezený, limitovaný. Příjem energie pro vytrvalostní aktivity v podobě sacharidů je nezbytný k podpoře a zlepšení výkonu. Bez nich to, zjednodušeně řečeno, nejde..." (Kumstát, 2016) Jak by mělo vypadat závodní stravování? V předzávodní fázi, tedy v době tři nebo čtyři dny před závodem, je důležité pro běžce dbát hlavně na doplnění zásob sacharidů. V této fázi lehkého tréninku a stravy bohaté na sacharidy sportovec dodává tyto látky do svalů, aby měl během závodu dostatečné zásoby energie. V závodní fázi už sportovec nemá prostor na experimenty. Musí nejlépe vědět sám, co mu vyhovuje. Platí ale, že čím je závod kratší, tím delší by měla být doba od posledního jídla.24 Před závodem by se mělo jednat o lehce stravitelnou stravu. 25 Trénovaný sportovec s vhodným doplněním sacharidů a metabolismem tuků odběhne závod i bez přísunu potravin. Při závodech trvajících déle než dvě nebo tři hodiny ale odborníci na sportovní výživu doporučují asi po hodině až dvou začít přijímat sacharidy přibližně po třiceti minutových intervalech.
23
Mezi potraviny bohaté na sacharidy patří například celozrnné pečivo, rýže, těstoviny, obiloviny, ovoce, zelenina, luštěniny a podobně. 24 Konopka uvádí alespoň 2 – 3 hodiny. I z vlastních zkušeností můžu říct, že hodně běžců ještě například třicet minut před závodem pojídá kousky ovoce nebo různé výživové doplňky. 25 Vhodný je například netučný steak s rýží, špagety nebo müsli s ovocem.
20
V regenerační fázi by mělo první pozávodní jídlo obsahovat opět dostatečné množství sacharidů.26 Naopak tučná strava nebo alkohol vedou ke zdržení následné regenerace. (Konopka, 2004, s. 113 až 115) Na pití alkoholu a následnou regeneraci jsem se ptal v rozhovoru Michala Kumstáta. S Konopkou souhlasí s tím, že alkohol brání rychlejší regeneraci. „Pokud to udělá jednou za půl roku, není to žádný problém. Ale pití alkoholu po pěti pivech dvakrát týdně je pro sportovce mnohem horší, než kdyby si stejné množství alkoholu rozložil do celého týdne. V každém případě pro skupinu, kterou považujeme za vytrvalostní sportovce, není vhodné, aby součástí jejich regeneračního procesu byl vůbec nějaký alkohol." (Kumstát, 2016)
2.1.7 Výběr respondentů Hlavním kritériem, podle kterého jsem si vybíral respondenty pro rozhovory, bylo, aby tyto osoby měly co říci o běhání. S vedoucím redaktorem webu RunGo.cz jsem byl domluvený, že výběr respondentů bude čistě na mém uvážení, stejně tak jako zvolené téma rozhovorů. Snažil jsem se skloubit vybrané respondenty s jednotlivými kapitolami, kterým se věnuju v teoretické části této práce. Pro první rozhovor jsem si vybral amatérského běžce Lukáše Nevařila, který běhá hlavně pro radost, ale účastní se různých vytrvalostních závodů, kde se snaží dosáhnout pro něj co možná nejkvalitnějšího času. Podle těchto znaků bych ho mohl podle Galloweye zařadit do skupiny atlet. Konkrétní umístění v závodu pro něj není nejdůležitější. Snaží se naplno využít svůj běžecký potenciál. Když se při běhu přiblíží hranicím svého maximálního potenciálu, tak je spokojený. Druhý rozhovor jsem sestavil s odborníkem na sportovní výživu Michalem Kumstátem. Jestli je správné stravování pro vytrvalostní běžce skutečně tak důležité, o účinnosti výživových doplňků a o dalších tématech, které běžce často zajímají, jsem se bavil s tímto odborníkem. O tématech spojených s výživou často běžci na různých běžeckých webech diskutují a i z tohoto důvodu jsem se pro tento rozhovor rozhodl. 26
Sacharidy se velmi rychle ukládají v podobě zásob do svalů.
21
K třetímu rozhovoru jsem si pozval Petra Kaňovského, pro kterého se stalo běhání životním stylem, a tak trochu se vymyká všem rozdělením, kterým jsem se doposud věnoval. Pravděpodobné by pro něj bylo zařazení do skupiny běžec. Běh slučuje se svým běžným životem. Ale troufám si tvrdit, že běh je jednou z jeho nejdůležitějších součástí života, na rozdíl od Gallowayovy typologie. Jako běžec se soustředí i na rodinu, práci, kamarády a další věci, které známe z běžného života. Ke čtvrtému rozhovoru jsem si pozval Šárku Dýrovou Macháčkovou, mistryni České republiky v maratonu v roce 2015 a vytrvalostní běžkyni. Šárku Dýrovou Macháčkovou bych mohl podle Gallowaye zařadit do skupiny závodnice. Jak sama v rozhovoru přiznává, při svých běžeckých začátcích se chtěla měřit s ostatními. Pociťuje tedy v sobě určitou soutěživost. Soutěživost je ale pro ni zdravou motivací a jak sama dodala, běhání je pro ni v první řadě především radost. Díky tomu se řadí na pomezí atletky a závodnice. Ačkoliv je běhání velice široká oblast, ke které by se dalo psát stovky rozhovorů s různými lidmi, k poslednímu rozhovoru jsem si vybral fyzioterapeuta Jakuba Veškrnu. Jakub Veškrna má několikaleté zkušenosti a podle recenzí a doporučení jeho pacientů jsem si ho vybral jako respondenta pro rozhovor zabývající se zdravotní stránkou běhání.
2.2 Publicistika Žurnalistika podle Bartoška náleží do sféry sociální komunikace a podílejí se na ni tři prvky: zdroj, sdělení a příjemce. Redaktor = zdroj předává informaci = sdělení příjemci = čtenářovi, divákovi, posluchačovi atd. Podle formy se poté žurnalistika rozděluje na zpravodajství a publicistiku. (Bartošek, 1997, s. 5) Pojem publicistika se podle Bartoška používá ve dvou souvislostech – v jazykovědě a žurnalistické teorii. Jazykověda popisuje publicistiku jako texty informující a komentující aktuální společenské a politické události. Podle žurnalistické teorie není hlavní funkcí publicistiky informovat, ale komentovat a hodnotit. (Bartošek, 1997, s. 63)
22
„Na rozdíl od zpravodajství, kde se uplatňují především fakta, publicistika kromě informací obsahuje názor, hodnocení a subjektivní přístup, zahrnuje pojmy, soudy, postoje, kombinuje analytický a syntetický přístup, jejím výsledkem je poznání a eventuálně přesvědčení a získání recipienta. Publicistika užívá forem analýzy (...), směřuje k zobecnění a popisuje i cesty, jimiž k němu dospěla. Zároveň obsahuje kromě racionálních prvků i prvky emotivní, využívá jazykové i kompoziční postupy literární (např. metafory), různé jazykové vrstvy včetně nespisovných (v charakteristice postav apod.)." (Osvaldová, Halada, 2007, s.164) Hlavním rozdílem mezi zpravodajstvím a publicistikou je ten, jestli daný text obsahuje autorův názor. Zpravodajství na rozdíl od publicistiky nesmí názor autora obsahovat. Podle Dočekalové musí být zpravodajství objektivní, rychlé, přesné, vyvážené a nepředpojaté. Mělo by odpovídat na otázky kdo, co, kdy, kde a proč. (Dočekalová, 2006, s. 34) Osvaldová dodává, že do publicistiky také spadá část knižní produkce, která sdílí postupy typické právě pro publicistiku a zároveň se vymyká umělecké i vědecké literatuře. (Osvaldová, Halada, 2007, s. 164) Dočekalová navíc upozorňuje na to, že často dochází k překrývání zpravodajských a publicistických žánrů a žánrů publicistických a literárních. Jako důvod uvádí postupný vývoj těchto žánrů. Ze zpravodajských žánrů se vyvíjely publicistické, z publicistických se vytvořily žánry literární. (Dočekalová, 2006, s. 34 a 35) Podle Tušera publicistika stejně jako zpravodajství popisuje aktuální jevy. Na rozdíl od zpravodajství ale není pro publicistiku novost informace primárně důležitá a do popředí se podle něj dostává autentičnost. Publicistika vyjadřuje názor autora a je charakteristická pro média s delší periodicitou. (Tušer, 2010, s. 143) Další rozdíl Tušer vidí v tom, že cílem zpravodajství je v první řadě informace a fakta oznamovat. Naproti tomu pro publicistiku slouží fakta jako argumenty, pomocí nichž se publicisté snaží hledat souvislosti, spojení a utváří závěry a hodnocení. Tušer chápe publicistiku jako pojem přesahující samotnou žurnalistiku, protože se vyskytuje v knižních vydáních reportáží, esejí, fejetonů atd. Zároveň dodává, že publicistika významně ovlivňuje veřejné mínění. (Tušer, Follrichová, 2001, s. 37) 23
Při srovnání publicistických a zpravodajských sdělení Bartošek zdůrazňuje, že ta publicistická jsou delší a naznačují nám autorovu osobnost a individualitu. Důsledkem toho jsou publicistická sdělení hlavně v úvodních odstavcích tematicky i kompozičně pestřejší než zprávy. Rozlišuje úvodní odstavce na shrnující (jádro sdělení), akcentující jeden aspekt sdělení, dramatický (příběh), kulisový (scénický), nepřímý (zdánlivě nesouvisí s titulkem), otázkový a citátový. Specifická slovní zásoba dodává publicistickým sdělením emotivně-expresivní zabarvení a navíc plní funkce publicistiky jako jsou přesvědčovací, získávací a vybízející. Běžná jsou tak obrazná a expresivní slova a spojení, navíc užívá neurčitě definované pojmenování jako například svoboda, demokracie totalita atd. Často jsou také věcné informace doplněny o postojové výrazy nebo výpovědi (nálepky). Význam publicistický sdělení zvyšují apely na lásku, úctu, emoce a instinkty. Povrchní lesk si publicistika získává díky exkluzivním výrazům, které mohou být nesrozumitelné. (Bartošek, 1997, s. 66 a 67) Pomocí tematické a jazykové analýzy Bartošek rozlišuje publicistiku na analytickou, která pracuje s větším množstvím analogických skutečností z objektivních zdrojů. Beletrizující publicistika je charakteristická užíváním metafor a alegorií. Blábolivá publicistika čtenáře fabuluje, protože čtenář si daný stav nemůže sám nijak ověřit. Manipulativní publicistika je také v rozporu se skutečností, ale to je její záměr a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Úvahová publicistika se snaží morálně hodnotit společnost a přesvědčovat ji bez agresivních intencí. (Bartošek 1997, s. 63 – 65) Osvaldová s Haladou
řadí mezi základní publicistické žánry novinový článek,
sloupek, fejeton a v elektronických médiích reportáž a interview. (Osvaldová a Halada, 2007, s. 164) Bartošek k těmto žánrům dále dodává úvodník, komentář glosu, reportáž, recenzi, esej, fejeton, story, frašku, feature, besedu, polemiky, duely, diskuse, zápisníky zpravodajů. (Bartošek, 1997, s. 65 a 66) Rozvoj publicistiky v České republice nastal až po společensko-politických změnách v listopadu roku 1989. Publicistika se mohla konečně začít svobodně rozvíjet jako v dalších demokratických zemích. Na rozdíl od zpravodajství podle něj publicistika soudí, hodnotí a předkládá názory a postoje. Její funkce jsou přesvědčovací, hodnotící, získávací, zábavné
24
a informační. Základem publicistiky je subjektivní vidění světa, osobní stanovisko a individuální projev autora. (Burgr, 2012, s. 57 a 58)
2.2.1 Definice žánru Interview je metoda sběru informací, ale je to také samostatný publicistický žánr. (Rončáková, 2011, s. 83) Z tohoto důvodu se v této kapitole budu krátce věnovat vymezení pojmu žánru a poté následně se budu zabývat samotnému interview neboli publicistickému rozhovoru. Osvaldová s Haladou definují žánr jako „druh, sloh, styl, souhrn znaků vyvozených ze slovesného, výtvarného, hudebního apod. díla v druhový typ, platný pro všechny materiály stejného zaměření; v užším smyslu konkrétní vymezení novinářského útvaru." Kromě této obecné definice dále Osvaldová s Haladou charakterizují žánr jako skupinu žurnalistických textů se společnými tematickými a kompozičními prvky, které se dají identifikovat podle historicky vzniklých charakteristických rysů, které jsou v čase proměnlivé. Od striktního dělení žánrů se upustilo a dnes není žánrové rozdělení ani tak produktem teorie a vědy, jako spíše praktického používání v médiích. (Osvaldová, Halada, 2007, s. 243) Burgr žánr považuje za jeden z klíčových žurnalistických pojmů. Jako žánr označuje soubor děl vyznačujícími se stejnými námětovými, kompozičními a formovými znaky. Žánrové označení pomáhá jednotlivá díla začlenit do kontextu publicistické tvorby a publiku ulehčuje pochopení a orientaci. Novinář podle Burgra nemusí daný žánr bezpodmínečně dodržovat. To by podle něj vedlo k posilování modelovosti a automatizaci, která už je i tak součástí žurnalistiky. Žánr není neměnná rigidní norma, ale žánr stále mění svoje hranice a charakteristiku stejně tak jako prostředí tvorby, které je ovlivněno kulturními, společenskými nebo technologickými změnami. Žánr tak musí reagovat na vyvíjející se společnost a poptávku čtenářů. Ačkoliv čtenář chce být překvapen něčím novým, nechce být ani zklamán nenaplněním žánrových očekávání. Tím, kdo rozhoduje o určování hranic daného žánru, je tak čtenář, kterým je buď změna přijata nebo zamítnuta. Nakonec Burgr upozorňuje,
25
že podle některých názorů už je dnes žánrové dělení minulostí a je tak vhodnější mluvit o rubrice, pro kterou je typické jednotící téma a konkrétní autor. (Burgr, 2012, s. 58 – 60) „Každý žánr je spojován se souborem klíčových prvků, z nichž je složen. Ne všechny texty zařaditelné pod jeden žánrový typ mají ve všech případech zastoupeny všechny prvky. V rámci jednoho žánrového vzorce může docházet k nejrůznějším obměnám. V souhrnu však tyto prvky vytvářejí textový vzorec daného žánru. Podobu vzorce má i způsob, jímž jsou tyto prvky sestaveny dohromady (...) je třeba připomínat, že představa o charakteristických rysech žánrů je dána už tím, jak jsou tyto prvky propojeny v celek." (Burton – Jirák 2001, s. 170)
2.2.2 Publicistický rozhovor Osvaldová s Haladou popisují interview jako žurnalistickou metodu pomocí níž novinář získává informace. Skládá se z otázek a odpovědí, v němž jsou jasně vymezeny role tazatele a respondenta. Rozhovor vede novinář, který volí téma, klade otázky, zaznamenává a zpracovává odpovědi s osobou, která je buď veřejně známá, nebo její názory dokážou zaujmout čtenáře. Téma rozhovoru volí novinář, taktéž pokládá otázky, zaznamenává odpovědi a udává směr konečného výsledku. Nesmí ale měnit smysl odpovědí a musí se snažit zachovat co nejpřesnější reprodukci rozhovoru. Přepisem dává novinář rozhovoru svoji představu, jak by měl vypadat. Jeho povinností je ale nechat co možná nejpřesněji respondentovy odpovědi. Osvaldová rozlišuje následující formy rozhovoru: čistý dialog, monologický s vypuštěním otázek, rozprava 27, autointerview, nepravé interview28. (Osvaldová, Halada, 2007, s. 93) Publicistický rozhovor je oproti zpravodajskému rozhovoru rozsáhlejší a jde více do hloubky. Vyznačuje se analytickým, někdy i beletrizovaným charakterem. Tvorbě rozhovoru by měla předcházet důkladná příprava, protože novinář musí vystupovat jako kompetentní partner respondenta. Podmínkou přitažlivosti rozhovoru je atraktivní a zajímavý respondent. Jazyk užívaný v rozhovorech by měl být poměrně hovorový. To je hlavní důvod, proč se rozhovory tvoří ústně a nahrávka se poté přepisuje a upravuje tím způsobem, aby byla
27 28
Autor má rovnocenné postavení a klade rozsáhlejší otázky. Odpovědi jsou například vybrány z již publikované knihy.
26
zachována přirozenost řeči. Rozdíl mezi rozhovory, které jsou získány písemně a těmi, které byly pořízeny ústně, je tak citelný. Neoddělitelnou součástí rozhovoru je charakteristika respondenta. To může novinář udělat buď v úvodu rozhovoru nebo pomocí nějaké rámečku, medailonu, infografiky atd. umístěním do rozhovoru. Další pravidla už se liší v závislosti na zvyklostech jednotlivých redakcí. Novináři by se při tvorbě rozhovoru měli vyvarovat neprofesionality a klišé, mezi které Rončáková řadí úvodní a závěrečné otázky typu jak jste se dostal (k profesi, k tématu...), co je vašim životním motem... V případě, že chce novinář z respondenta dostat odpovědi na podobné otázky, měl by volit originálnější a méně okaté otázky. (Rončáková, 2011, s. 83) Podle Veľase se publicistické interview dialogickou formou zabývá významnou aktuální událostí nebo se vyjadřuje k aktuálním tématům a společenským událostem. Stejně jako Rončáková nebo Dočekalová uvádí, že na rozdíl od jiných žurnalistických žánrů se v rozhovoru může vyskytovat hovorový jazyk. A ačkoliv nemůžeme při psané formě zaznamenat například tempo řeči, zabarvení hlasu nebo přízvuk, i přesto je hovorový jazyk pro daný text určitým oživením. (Veľas, 2000, s. 23) Přípravná fáze publicistického rozhovoru je rozšířená o záležitosti29, které z logických důvodů souvisí s partnerem. Asi nejvýznamnější rozdíl mezi publicistickým a zpravodajským rozhovorem je ten, že v publicistickém rozhovoru novinář pouze výjimečně využívá náhodný moment nějaké události (např. příjezd významné osobnosti). Publicistický rozhovor vyžaduje důkladnější přípravu, větší soustředění a klidné prostředí, které bude vhodné pro uskutečnění rozhovoru. (Veľas, 2000, s. 23) Průběh rozhovoru může výrazně ovlivnit už domluva na rozhovor. U lidí, kteří mají své tiskové oddělení, bývá zvykem, že novinář nejdříve kontaktuje toto oddělení. Pokud ale novinář má kontakt přímo na osobu, se kterou chce uskutečnit rozhovor, může ji oslovit sám. Tady Andrews upozorňuje na to, že některé osoby mohou mít na starosti pro ně důležitější věci, než domlouvání si rozhovoru. Novinář by se měl chovat slušně. Měl by vysvětlit, proč má zájem o rozhovor a jak dlouho bude přibližně trvat. Andrews uvádí, že rozhovor by měl trvat třicet minut až jednu hodinu. Pokud má na rozhovor méně času, je pro něj o to více důležitá rešerše a příprava. (Andrews, 2013, s. 44)
29
(výběr tématu, termínu, místa atd.).
27
Před samotným rozhovorem je podle Ruß-Mohla a Bakičové důležité, aby se respondent cítil psychicky v pohodě. K tomu může přispět nezávazná konverzace před samotným rozhovorem. Respondent se rozpovídá, uvolní a mezi oběma to navodí přátelskou atmosféru a vzájemnou důvěru. Novinář si může rozhovor nahrávat na záznamové zařízení. V takovém případě se musí dotazovaného zeptat, jestli s nahráváním souhlasí. Někteří novináři se nahrávání vyhýbají, protože nahrávací zařízení může měnit situaci při rozhovoru. (Ruß-Mohl a Bakičová, 2005, s. 63) Andrews také upozorňuje, že výběr místa pro rozhovor může být klíčový. Zejména ve chvíli, kdy se chystá novinář svého respondenta fotografovat. Fotografie z prostředí, které je spjato s tématem rozhovoru, bude mít rozhodně vyšší vypovídající hodnotu oproti fotografii například z kavárny. Navíc se ve známém prostředí bude cítit respondent lépe, a bude tak k novinářovi sdílnější. (Andrews, 2013, s. 45) S uskutečněním rozhovoru také souvisí respektování přání a návrhů partnera. Vhodné je obeznámení zpovídaného s tématem rozhovoru, obsahem a cílem. Tyto záležitosti, které se uskutečňují před samotným začátkem rozhovoru, výrazně pomáhají navázat kontakt a lepší komunikaci s dotazovaným. (Veľas 2000, s. 23) Rozhovor by měl začínat jednoduššími otázkami a postupně směřovat ke složitějším, které by ale neměly být nechávány až úplně na konec rozhovoru, aby měl tazatel dostatek času na případné dotazování se. Při rozhovoru by měly v první řadě zaznít otázky, které souvisí s koncepcí, příběhem a charakterem rozhovoru. Pomocí nich sledujeme pravdivost odpovědí. Respondent nemusí vždycky chtít odhalit úplnou pravdu ať už z důvodu různých zábran nebo mu v tom brání něco, co nemusíme na první pohled poznat. Pokud naši otázku nepochopí nebo neodpovídá podle našeho očekávání, měli bychom se dotazovat doplňujícími otázkami. Snažíme se o vytvoření příjemné atmosféry, sledujeme obsahovou a formální stránku rozhovoru a délku jeho trvání. (Veľas, 2000, s. 23) Cílem publicistického rozhovoru podle Tušera bývá posouzení důležitého jevu. Pomocí rozhovoru se tento jev snažíme analyzovat a zaujmout k němu stanovisko. Základem rozhovoru je dialog mezi dvěma nebo více osobami. Je to dialog mezi dvěma nebo více 28
osobami, který vede novinář. Jak novinář, tak respondent jsou rovnocennými partnery. S tím souvisí i příprava novináře, který se musí na interview důkladně připravit, protože zpovídané osoby jsou často pro daný obor kvalifikované osoby. Respondent ale může být i neznámý člověk, který například v daném čase vykonal něco mimořádného nebo je jeho názor z nějakého důvodu důležitý nebo zajímavý. Důkladná příprava rozhovoru pomůže, aby měl dialog dobrý a přirozený spád. Novinář by rozhodně neměl vyvíjet na svého partnera nátlak, pokud nechce na některou z otázek odpovídat. (Tušer, 2010, s. 148) Přípravu na rozhovor zdůrazňuje i Ruß-Mohl a Bakičová. Ve své knize dokonce uvádí, že novinář by neměl dělat interview, pokud už předem nezná alespoň čtyřicet procent odpovědí na dané otázky. A dodávají, že vydařený rozhovor vyžaduje také vhodnou strategii rozhovoru. (Ruß-Mohl a Bakičová, 2005, s. 63) Liší se i jazyk při rozhovoru v závislosti na tom, s kým rozhovor právě děláme. Jednáli se o odborný rozhovor, je dobré zvolit střídmý a věcný jazyk i obsah s dominujícími fakty a racionálními argumenty. Naopak rozhovor s osobou například z umělecké sféry může být jazyk rozhovoru volnější a expresivnější. (Tušer, 2010, s. 149) Podle Ruß-Mohla a Bakičové by měl být žurnalistický jazyk v první řadě srozumitelný. Novinář by se neměl snažit působit okázale. Jak psát srozumitelně radí odborníci na srozumitelnost Inghart Langer a Friedemann Schulz von Thun. V první řadě by se měl novinář snažit psát jednoduše. To znamená, psát krátké věty, běžné termíny a pojmy. Text by měl mít systematickou vazbu a provázanost. Novinář by se měl také vyvarovat přílišné zdobnosti. (Ruß-Mohl a Bakičová, 2005, s. 70) Úkolem novináře je, aby odborný nebo profesní jazyk pro čtenáře přeložil do srozumitelné řeči. Měl by se vyvarovat ztráty informační hodnoty nebo změny významu. K tomu potřebuje znalost a dostatečné odborné vzdělání v daných oblastech. (Ruß-Mohl a Bakičová, 2005, s. 71) Podle Tušera by měl mít novinář při vedení rozhovoru na paměti osm následujících pravidel: 1) Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. 2) Usiluj o porozumění druhému. 29
3) Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. 4) Neutíkej od tématu. 5) Neusiluj se mít za každou cenu poslední slovo. 6) Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. 7) Nezaměňuj dialog s monologem. (Tušer, 2010, s. 148 a 149) Rozhovor se ve většině případů uskutečňuje ústní formou. Ve výjimečných případech s lidmi, kteří jsou zaneprázdněni,30 je možné i formou písemnou. Jako opravdu ojedinělou situaci uvádí Tušer rozhovor, kdy novinář pošle respondentovi předpřipravený rozhovor a ten ho pouze autorizuje. Takto vzniklé rozhovory bývají ale méně kvalitní a čtivé. (Tušer, 2010, str. 149) Jak zdůrazňuje Veľas, novinář by měl vždy interviewovanému poskytnout rozhovor k odsouhlasení. V publicistickém rozhovoru by také neměla chybět autentická fotografie. (Veľas, 2000, s. 24) Tušer zároveň dodává, že rozhovor bývá doplněný o portrét nebo fotografii v závislosti na povaze rozhovoru. Pokud se osoba nakonec rozhodne, že nechce, aby rozhovor nebyl publikovaný, novinář by mu měl z morální povinnosti vyhovět. Stejně tak by neměl bránit respondentovi v autorizaci rozhovoru. (Tušer, 2010, s. 149 a 150) Rozhovory se dají členit podle několika hledisek. Jako základní rozdělení uvádí Rončáková dělení publicistických rozhovorů na dialogické31, rozpravné32 a monologické33. S tímto rozdělením se ztotožňuje také Veľas nebo Tušer. Rozhovory se mohou rozlišovat podle role novináře při rozhovoru. Novinář může vystupovat jako zprostředkovatel34, zprostředkovatel-pomocník35, partner-žák36, partnerexpert37, partner-reprezentant veřejného mínění38. 30
Politici, umělci, sportovci, atd. Důraz je kladen na dobře položené otázky. 32 Novinář a respondent vystupují jako rovnocenní partneři. 33 Ucelená výpověď respondenta bez otázek. 34 Novinář pouze registruje odpovědi. 35 Novinář klade doplňující otázky. 36 Novinář dělá, že se v problematice špatně orientuje. 31
30
Setkat se také můžeme s rozdělením podle Hanse Joachima Netzera na faktografický – informační rozhovor a rozhovor prezentující osobu a jeho názory. Jako poslední způsob rozdělení rozhovorů Rončáková uvádí dělení podle způsobu vedení rozhovoru. Tady se můžeme setkat s dialogem39, konverzací40 a kontroverzí41. (Rončáková, 2011, s. 84)
37
Novinář s respondentem polemizuje. Novinář se během rozhovoru odvolává na běžné názory. 39 Během dialogu se střídají otázky a odpovědi. 40 Novinář a respondent jsou si blízcí – širokotematický rozhovor. 41 Investigativní novinář se snaží respondenta přitlačit, nachytat atd. 38
31
3 Metody práce Nezbytnou součástí bakalářské práce je i její metodologická část. Abych mohl určit metody, které následně použiji, musím definovat, co jimi budu zkoumat. Hlavním cílem je vytvoření pěti publicistických rozhovorů o vytrvalostním běhání pro web Rungo.cz. Než začnu tvořit jednotlivé rozhovory, musím nejprve pomocí odborné literatury stanovit pravidla tohoto žánru.42 K této teoretické části jsem zvolil metodu rešerše, která je tak první metodou. Pouze informace z odborných publikací by ale k napsání rozhovorů pro specifický web Rungo.cz nestačila. Z toho důvodu musím použít další metodu, pomocí níž získám informace přímo z redakce Rungo.cz. Druhou zvolenou metodou bude orientační šetření. Pomocí rozhovorů s redaktory zjistím, jak v redakci postupují při tvorbě publicistických rozhovorů. Tato bakalářská práce není prací výzkumnou, proto jsem si mohl dovolit použít pouze orientační šetření pomocí rozhovorů s dvěma (jedinými a zároveň stálými) redaktory, vycházejících z kvalitativního výzkumu. Samozřejmě, že nezískám z redakce všechny informace, ale věřím, že pro napsání publicistických rozhovorů do cílového média bude tato metoda dostačující. Poslední metoda, které se věnuji, je metoda popisu média. Popisu cílového média se budu zabývat v následující kapitole. Jak už jsem uvedl, teoreticky jsem vymezil žánr rozhovor v předchozí kapitole, nyní bude následovat podrobení rozhovoru výzkumné činnosti. Každá redakce přistupuje k danému žánru odlišně, proto je důležité pomocí orientačního šetření, jak k žánru rozhovor přistupují v redakci Rungo.cz. Redaktorům webu Rungo.cz budou před tvorbou rozhovorů položeny tyto základní výzkumné otázky: Jakými pravidly se řídí redaktoři webu Rungo.cz při tvorbě publicistických rozhovorů? Jak lze v základních bodech charakterizovat Rungo.cz? Informace, které jsem se potřeboval od redaktorů webu Rungo.cz dozvědět, bych nedokázal získat pomocí kvantitativního výzkumu. Vhodnějším výzkumem se tedy jeví kvalitativní výzkum. „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální
42
Odborné literatuře a pravidlům pro správné napsání publicistického rozhovoru jsem se věnoval v předchozí kapitole.
32
reality. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím." (Disman, 2011, str. 285) Tuto definici doplňuje metodolog Creswell, který kvalitativní výzkum definoval následovně: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému." (Hendl 2005, s. 50) Kvalitativní výzkumník si na začátku kvalitativního výzkumu určí základní výzkumné otázky, které může doplňovat nebo modifikovat v průběhu výzkumu. Během kvalitativního výzkumu vznikají kromě výzkumných otázek také nové hypotézy a nová rozhodnutí. Výzkumník během výzkumu pružně reaguje na nastálou situaci a strukturu výzkumu může pro získání potřebných závěrů uzpůsobit. (Hendl, 2005, s. 50) Během kvalitativního výzkumu se snažíme využít všechna nasbíraná data a nalézt mezi nimi různé pravidelnosti a struktury. To znamená, že kvalitativní výzkum testuje hypotézy, které byly výzkumníkem formulovány před uskutečněním výzkumu. (Disman, 2011, s 288) Jak se bude rozhovor vyvíjet, může výrazně napovědět už začátek dotazování. Nejdříve by měl výzkumník prolomit počáteční nervozitu mezi respondentem a výzkumníkem a měl by se ujistit, jestli respondent souhlasí se záznamem. Ani konec rozhovoru bychom neměli podceňovat, protože i tady můžeme získat některé důležité informace. (Hendl, 2005, s. 166 a 167) Pro lepší spád a plynulost rozhovoru je dobré, když si výzkumník stanoví určitou strukturu rozhovoru – okruhy otázek. Tak si dokáže výzkumník lépe udělat ucelený přehled o respondentovi. Hlavní okruhy otázek pro kvalitativní rozhovor s redaktory Rungo.cz: Pravidla pro psaní publicistických rozhovorů pro web Rungo.cz (délka titulku, perexu a textu, jazyková pravidla atd.) Charakteristiky webu Rungo.cz a jejich cílová skupina.
33
3.1 Respondenti výzkumných rozhovorů Redakci webu Rungo.cz tvoří dva členové, a tudíž bylo jasné, s kým výzkumné rozhovory ohledně cílového média uskutečním. Šéfredaktorem Rungo.cz je novinář Marek Odstrčilík a jeho zástupkyní Magdaléna Ondrášová. Zároveň jsou tito dva redaktoři také jedinými stálými redaktory webu Rungo.cz. Marek Odstrčilík – Šéfredaktor Marek Odstrčilík vybudoval v Mafře nejdříve rubriku pro muže Xman. Po operaci srdce pojal myšlenku založit web o běhání, které ho postavilo na nohy mělo být inspirací ostatním. To se podařilo opět ve spolupráci s Mafrou (iDNES.cz) a dnes je šéfredaktorem RUNGO.cz. Na starosti má celý koncept rubriky včetně závodů. (Ondrášová, 2016) Magdaléna Ondrášová – zástupce vedoucího redaktora pracuje v RUNGO.cz od jeho zrodu. Dříve pracovala mimo obor, o psaní však snila. Postupně se vypracovala a dnes má v rubrice na starosti obsah a všechny redaktory, kteří přispívají. Má dvě děti. (Ondrášová, 2016)
34
4 Empirická část V této části se budu zabývat charakteristikou cílového média, cílového publika a žánru interview v cílovém médiu. Jedná se tedy o odpovědi na mou druhou rešeršní otázku. Informace jsem získal od dvou redaktorů, kteří jsou jedinými stálými redaktory webu RunGo.cz. V této kapitole vyberu pouze ty informace, které přímou souvisí s danou kapitolou. Celé rozhovory s redaktory jsou k dispozici v kapitole Přílohy. Pomocí získaných informací jsem se snažil vytvořit také rozhovory, které jsou hlavním cílem předkládané práce.
4.1 Charakteristika cílového média „Web o běhání a chůzi pro ty, kteří chtějí začít nebo již začali, nehoní vteřiny a běh je pro ně zábavou, životním stylem. Běh a chůzi bereme hlavně jako něco, čím se můžete bavit. Nejde nám za každou cenu o lepší časy. Díváme se na běh jinak než ostatní weby. Každý běh by měl mít nějaký cíl – ať už je to fyzický prožitek, osobní zlepšení nebo třeba hrad, zámek, pivovar atd atd. Běh je ZÁŽITEK a o to jde."43 Takto jednoduše a přitom výstižně se charakterizují samotní novináři webu Rungo.cz. Uvedená definice přesně vystihuje, co odlišuje Rungo.cz od ostatních běžeckých webů a je to také jeden z důvodů, proč jsem si vybral Rungo.cz jako médium, pro které bych chtěl svoje rozhovory vytvořit. Je to web pro lidi, kterým nejde jenom o výsledky, ale běh je pro ně především radostí a se stejným pohledem na běhání jsem se snažil vybírat i svoje respondenty. Stálými redaktory webu Rungo.cz jsou šéfredaktor webu Marek Odstrčilík a jeho zástupce Magdaléna Ondrášová. Redakce má další občasné externí přispěvatele, kterých je asi sedm. Do rubriky Čtenáři sobě si navíc může napsat článek každý čtenář a dobré texty pak mohou být zeditovány a mohou být publikovány na homepage Rungo.cz. (Ondrášová, 2016) Redaktoři jsou aktivní na sociálních sítích, jako jsou Facebook nebo Instagram, a snaží se, aby se na tvorbě webu mohli podílet i sami čtenáři. (Ondrášová, 2016)
43
Facebook Rungo.cz [online]. 2013 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: https://www.facebook.com/www.rungo.cz/info/?tab=page_info
35
Průměrný článek, který čtou hlavně pravidelní návštěvníci webu, si přečte asi deset tisíc čtenářů, zajímavější články se mohou dostat na dvacet tisíc a tzv. trháky až na padesát tisíc čtenářů. Pro běžce jsou nejzajímavější články týkající se tréninku, techniky běhu, stravy a rozhovory. Alespoň co se týče odezev na sociálních sítí. Nejčtenější jsou mainstreamové články týkající se hubnutí, testů levného běžeckého vybavení, spodního prádla nebo různá zdravotní témata. To redaktoři zdůvodňují tím, že značná část čtenářů přichází na web z Idnes.cz (Ondrášová, 2016) Na webu se objevuje každý den jeden hlavní článek. Tematicky se články střídají mezi mainstreamovými články s články úzce zaměřenými pro běžce. „Většinou v pondělí vychází zdravotní téma, ve středu rozhovory, ve čtvrtek test běžeckého vybavení, v pátek novinky ze světa, v neděli trénink, či ze světa závodů. Doplníme to vhodně dalšími články různého charakteru." (Ondrášová, 2016) Nejčastěji přibudou na webu každý den dva nové články. Součástí webu je pět rubrik: RunTech, Outfit, Zdraví, Termínovka, Čtenáři sobě. Do rubriky RunTech přispívají zejména externí redaktoři, kteří testují technické novinky. 44 Redaktoři testují výrobky od různých značek a snaží se tak dát prostor, co možná nejširšímu spektru běžeckých doplňků. Nové články se v této rubrice objevují asi čtyřikrát za měsíc. Redaktoři se snaží testovat věci, které mají předpoklad být. Nevybírají si do testu věci, o kterých předem ví, že budou nekvalitní. Při testování se nerozhodují o značce jako spíš o konkrétním produktu. To Ondrášová zdůvodňuje tím, že ve stejné značce může člověk natrefit na podprůměrný model stejně jako na nadprůměrný. Výjimkou jsou málo zavedené značky, které se snaží představit široké veřejnosti. Testování není součástí reklamy. Každý PR článek je zvlášť označený. (Ondrášová, 2016) Stejný počet článků se vyskytuje také v rubrice Outfit, kde naopak externí přispěvatelé testují běžecké oblečení a boty. V rubrice Zdraví, kam byl zařazen také můj rozhovor s fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou, se vyskytují články se zdravotní tematikou. Často to jsou články týkající se sportovní výživy, strečinku atd.
44
Nejčastěji se jedná o běžecké hodinky, čelovky, sporttestery, atd.
36
V části Termínovka jsou zveřejněny nejbližší běžecké závody konající se na území České republiky. Poslední část webu je věnována čtenářům, kteří mohou napsat a poslat svůj článek do redakce, který může být následně publikován i na hlavní stránce Rungo.cz.
4.2 Cílové publikum Rungo. cz se zaměřuje na lidi, kteří se snaží žít aktivní život a preferují zdravý životní styl. Hlavní skupinou, na kterou web cílí, jsou začínající běžci a hobby běžci. I ze začátečníka se postupně stane pokročilejší běžec, který se chce stále zlepšovat a posouvat dále. Pokročilejší běžci jsou tedy další skupinou, pro které je Rungo.cz určen. I pro ně jsou připravovány specializovanější články o tréninku a dalšími věcmi spojenými s běháním. Web se ani tak nezaměřuje na lidi, kterým jde v první řadě o výkon, ale spíše na lidi a běžce, pro které je běh skvělým prožitkem. (Ondrášová, 2016) Shrnutí základních informací o cílovém médiu a publiku Rungo.cz je web o běhání pro běžce, kteří se během především baví. Patří do rodiny Mladé fronty. V redakci jsou dva stálí redaktoři a několik externích pracovníků. Na webu se objevuje každý den jeden hlavní článek. Průměrná čtenost článku se pohybuje kolem 10 000, tzv. trháky si přečte až 50 000 lidí. Články jsou řazeny do následujících kategorií: RunTech, Outfit, Zdraví, Termínovka, Čtenáři sobě. (Ondrášová, Odstrčilík, 2016)
37
4.3 Žánr interview v cílovém médiu Interview se na webu Rungo.cz objevuje asi jednou za dva týdny. Často se jedná o rozhovory s běžci, kteří jsou něčím zajímaví. Může se jednat o běžce běhající extrémní vzdálenosti, běžce se speciální přípravou, běžce běhající na extrémních místech a tak dále. Rozhovor má nejčastěji rozsah kolem dvou stran, ale může být i delší. Často se jedná o rozhovory profilové. (Odstrčilík, 2016) V redakci Rungo.cz mají několik pravidel, kterými se snaží při psaní rozhovorů řídit. V první řadě by rozhovor neměl být dotazník po e-mailu, ale měl by být uskutečněný osobně. Neměl by se týkat pouze běhu, ale i zpovídaného člověka, jeho zkušeností, zážitků a zajímavých věcí o něm, které může a chce čtenářům sdělit. Rozhovory bývají doplněné o fotografie, infografiku nebo video. Číslovky vypisují do desíti slovy, nad desítku číslice. Domicil mají pouze zpravodajské texty, publicistické nikoliv. Fotografie musí dobrou kvalitu, minimálně 640 px na šířku, nesmí obsahovat skrytou reklamu. Titulek musí mít maximálně sedmdesát znaků. Titulek nesmí být zavádějící, měl by se vztahovat k danému tématu a korespondovat s titulní fotografií. Před titulkem se objevuje slovo ROZHOVOR: a po dvojtečce následuje velké písmeno. Titulek musí mít sloveso, ale jako všude i tady existují výjimky. Například: TEST: Salomon Sense Mantra, krotitelky lesních hvozdů (fotografie běžecké obuvi v lese). (Ondrášová, 2016) Jazyková pravidla pro psaní rozhovorů redakce nemá. Hovorovým výrazům se snaží vyhýbat. V případech, kdy je osoba hovorovou mluvou specifická a známá, tak ji neupravují. Zkratky v textech nepoužívají a trpnému rodu se snaží vyhýbat. Seznam zakázaných slov v redakci nemají. Záleží na úsudku novináře, na nepsaných pravidlech a na dobrých mravech redaktorů. Zajímavý by měl být celý text, ale za nejdůležitější redaktoři považují titulek s perexem. Titulek by měl čtenáře zaujmout, aby si následně rozhovor přečetl. (Ondrášová, 2016) S autorizací redaktoři čekají, pokud si ji respondenti vyžádají. Změny navržené při autorizaci v redakci akceptují, co se týče faktů. Jazyk a stavba textu je na redaktorech. (Ondrášová, 2016) 38
Konečnou podobu textů zveřejňuje editor, který zároveň supluje korektora. Za překlepy a gramatické chyby v článcích si ale odpovídá autor textu stejně sám. (Ondrášová, 2016) Shrnutí pravidel pro psaní rozhovorů v redakci Rungo.cz Rozhovor na webu vychází asi jednou za dva týdny. Novinář dělá rozhovor s respondentem osobně. Titulek max. 70 znaků, může začínat slovem ROZHOVOR:. Titulek obsahuje sloveso. Perex má 200 až 300 znaků. Rozhovory mají stručné a jasné mezititulky. Trpnému rodu se redaktoři snaží vyhýbat. Autorizaci redaktoři poskytují na vyžádání. Hovorové výrazy v rozhovorech omezují, pokud tato mluva není pro danou osobu charakteristická. Číslovky píší do deseti slovy, nad deset číslicemi. Publicistické rozhovory jsou bez domicilu. Rozhovory obsahují medailon. (Ondrášová, Odstrčilík, 2016)
39
5 Tvůrčí část 5.1 Výběr dotazovaných osobností Ještě než se začnu věnovat samotným rozhovorům, zdůvodním, jak jsem se rozhodoval při výběru respondentů. V kapitole 2.1.7 Respondenti jsem se snažil zasadit výběr respondentů do jednotlivých teoretických kapitol této bakalářské práce. V této části uvedu, jak jsem se rozhodoval při výběru jednotlivých jmen. Díky tomu, že jsem mohl psát bakalářskou práci na téma, které mě opravdu zajímá, jsem vybíral respondenty jednak podle toho, aby byli vhodně zvoleni pro cílové médium – Rungo.cz, a také podle toho, co mě samotného zajímá45. Respondenty jsem rozdělil do pěti skupin: 1. amatérský běžec, 2. odborník na sportovní výživu, 3. člověk, pro něhož se stalo běhání životním stylem, 4. profesionální běžkyně, 5. fyzioterapeut. Po tomto rozdělení už stačilo, abych si do každé skupiny dohledal vhodné jméno a mohl jsem si začít rozhovory s respondenty domlouvat. Jako amatérského běžce jsem si vybral Lukáše Nevařila. S Lukášem jsem se seznámil během mého prvního maratonu a od té doby si jdeme někdy společně zaběhat. Když jsem si vybíral osobu, se kterou bych měl udělat rozhovor u sportovní výživě, podíval jsem, kteří odborníci působí na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity a podle zaměření a dosud vydaných odborných publikací jsem oslovil Mgr. Michala Kumstáta, Ph.D. 45
Myslím, že věci, které mě o běhání zajímají, můžou oslovit i další čtenáře a běžce, protože i já jsem cílová skupina webu Rungo.cz.
40
Na doporučení svého prvního respondenta – Lukáše Nevařila – jsem navštívil běžecké, webové stránky Petra Kaňovského. Po zhlédnutí jeho webových stránek jsem věděl, že to je člověk zapálený pro běhání, a čtenáře by tedy mohl jeho příběh zaujmout. Na svých stránkách podrobně popisuje své tréninkové metody, uveřejňuje své běžecké výsledky a pro návštěvníky svých stránek také píše komentáře. Ke čtvrtému rozhovoru jsem si pozval mistryni České republiky v maratonu 2015 Šárku Dýrovou Macháčkovou. Po zjištění, že mistryně ČR v maratonu je z Brna, jsem neváhal a Šárku oslovil. Ta s rozhovorem souhlasila. Abych se zaměřil na běhání také z lékařského hlediska, poslední rozhovor jsem uskutečnil s fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou. Jakub Veškrna je fyzioterapeut, který byl mimo jiné členem realizačních týmů na zimních olympijských hrách v Soči (2014), mistrovství světa ve sjezdovém lyžování v Coloradu (2015) a dalších sportovních akcích.
5.2 Kritická reflexe tvůrčích rozhovorů V této kapitole se budu zabývat tím, jak se mi při tvorbě rozhovorů dařilo aplikovat pravidla46 z odborné literatury a z rešeršních rozhovorů. Rozeberu, jak jsem postupoval při přípravě před rozhovory, jak vedení rozhovorů probíhalo, následovalo jejich zpracování47, autorizace a jak rozhovory zhodnotila zástupkyně šéfredaktora webu Rungo.cz Magdalena Ondrášová.
46
Teorii týkající se samotného běhání, žurnalistickým pravidlům a charakteristice cílového média jsem se věnoval kapitolách 2, 3 a 4. 47 Zpracování = přepis.
41
5.2.1 Příprava na rozhovory Jak jsem postupoval při výběru respondentů pro rozhovory, jsem se zabýval v kapitole 5.1 Výběr dotazovaných osobností. V této části věnující se přípravě na rozhovory začnu od oslovení daného respondenta až po naše setkání, kde se rozhovor uskutečnil. Publicistický rozhovor vyžaduje důkladnější přípravu než rozhovor zpravodajský, větší soustředění a klidné prostředí, které bude vhodné pro uskutečnění rozhovoru. (Veľas, 2000, s. 23) Tyto jeho rady jsem měl při přípravě na mysli. Místo, kde se rozhovor konal, jsem vždy nechal na respondentovi. Ve známém prostředí se bude cítit lépe, a bude tak k novinářovi sdílnější. (Andrews, 2013, s. 45)
Příprava na rozhovor s Lukášem Nevařilem K prvnímu rozhovoru jsem si pozval amatérského běžce Lukáše Nevařila. Lukášovi jsem poslal žádost o rozhovor zprávou na Facebooku a s rozhovorem souhlasil. Sešli jsme se v neděli 27. března v jedné z restaurací v Moravských Budějovicích. Rozhovor trval asi 45 minut. S Lukášem se znám osobně z běhání, v redakci však s tímto faktem, na který byli upozorněni předem, problém neměli. Někdo si možná řekne, že rozhovor se známým nebo kamarádem je pro novináře lehčí, protože danou osobu zná a nemusí se na ni nijak pečlivě a významně připravovat. Při přípravě rozhovoru jsem ale zjistil, že lehčí to pro mě určitě nebude48. Myslím, že tvorba rozhovoru se známým může přinést problém, protože redaktor zná o respondentovi některé skutečnosti, které čtenář nezná a jichž by si novinář nebyl dostatečně vědom, mohl by tento fakt opomenout a rozhovor by čtenáři nemusel dávat smysl. Těmto situacím jsem se chtěl během přípravy na rozhovor vyvarovat. Samozřejmě, že při přípravě na rozhovor s respondentem, který není veřejné známý, nejsou dostupné informace jako u lidí, kteří se nějaké činnosti věnují profesionálně. Jedinou 48
Svého kamaráda Lukáše jsem si nevybral proto, abych měl rozhovor lehčí o to, že se známe osobně, ale jeho běžecké zkušenosti se mi jevily jako zajímavé a při čtení rozhovoru by mohly podle mě k běhu motivovat další začínající běžce (jedná se například o skutečnost, že během svých krátkých běžeckých let si dokázal zaběhnout limit na Mistrovství České republiky v půlmaratonu atd.).
42
webovou stránkou, která mi mohla pomoci, byla webová stránka Behej.com, kde má každý běžec svůj profil a výsledky z oficiálních závodů z celé ČR. Z toho důvodu jsem rozhovor vytvořil jako profilový a zmapoval jsem důvody, proč se Lukáš rozhodl začít běhat. Zaznamenal jsem jeho první závody, dále tréninkový proces, až po jeho poměrně krátké, ale pro začínající běžce cenné zkušenosti. Otázky jsem sestavil tak, abych Lukáše čtenářům představil a aby jeho odpovědi sloužily jako určité povzbuzení pro amatérské nebo začínající běžce. Samozřejmě jsem se snažil, aby byl rozhovor alespoň v rámci možností zajímavý, protože zaujmout rozhovorem s veřejně neznámým člověkem není tak jednoduché. Příprava na rozhovor s Petrem Kaňovským Od svého prvního respondenta jsem dostal velice zajímavý tip na Petra Kaňovského. Po zhlédnutí jeho webových stránek 49 mi bylo jasné, že to je člověk, který mezi mými respondenty nesmí chybět. Tohoto běžce, pro kterého je běhání životním stylem (běhá do obchodu, na obědy, do kostela, na úřady atd.), jsem oslovil s žádostí o rozhovor prostřednictvím e-mailu a s odpovědí na sebe nenechal dlouho čekat. Schůzku jsme si domluvili na pondělí 4. dubna v restauraci Subway v brněnském Kampusu. Hlavní oporou při přípravě tohoto rozhovoru pro mě byly webové stránky Petra Kaňovského, na které si podrobně zaznamenává vše, co s běháním nějak souvisí. I tento rozhovor jsem sestavil jako profilový, mapující Petrovy běžecké začátky, důvody, proč se rozhodl běhat atd. Součástí rozhovoru je i několik otázek týkajících se tréninkového plánu Petra Kaňovského nebo jeho běžeckého kalkulátoru. To jsou věci, na které jsem narazil při pročítání jeho webových stránek a velice mě zaujaly. Myslím, že by tyto záležitosti mohly být zajímavé i pro čtenáře, proto jsem se rozhodl je do rozhovoru začlenit. Příprava na rozhovor s Michalem Kumstátem Následující den jsem měl domluvený rozhovor s odborníkem na sportovní výživu z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity Michalem Kumstátem, kterého jsem také kontaktoval e-mailem. Po bezproblémové domluvě jsem se sešli 5. dubna v jeho kanceláři.
49
http://www.kanovsky.cz/beh.php
43
Jelikož rozhovor s Michalem Kumstátem nebyl profilový, ale tematický, byla příprava odlišná. Otázky se netýkaly přímo dotazované osoby, ale jeho oboru, kterému se věnuje. V rozhovoru jsem vycházel jednak z odborných publikací věnujících se sportovní výživě vytrvalostních běžců, jednak jsem se snažil navíc pročíst některé weby50 zabývající se běžeckou a stravovací tematikou. Na těchto webech jsem zjistil, co běžce nejčastěji zajímá a co je v tomto ohledu trápí. Cílem tohoto rozhovoru nebylo ptát se respondenta na nějaké velmi odborné záležitosti, ale spíše na otázky, které skutečně mohou zajímat návštěvníky cílového média – Rungo.cz. Příprava na rozhovor s Šárkou Dýrovou Macháčkovou S Šárkou Dýrovou Macháčkovou jsme měli domluvenou schůzku ve čtvrtek 7. dubna v restauraci Bistro Soul v Brně. Kontaktoval jsem ji zprávou na Facebooku. Na tento rozhovor jsem čerpal informace opět z webu Behej.com, kde jsou zaznamenávány běžecké výsledky ze všech oficiálních běžeckých závodů a potom také z již uveřejněných rozhovorů s touto vytrvalostní běžkyní. Ačkoliv už několik rozhovorů Šárka Dýrová Macháčková poskytla, nenašel jsem žádný, který by uceleně mapoval její dosavadní běžeckou kariéru. Proto jsem se rozhodl pro profilový rozhovor mapující její počátky běhání až po úspěch na Mistrovství české republiky v maratonu v minulém roce a její plány do budoucna. Příprava na rozhovor s Jakubem Veškrnou S fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou jsem se potkal 24. května v jeho ordinaci. Jakuba Veškrnu jsem taktéž kontaktoval přes e-mail. Na tento rozhovor jsem se připravoval podobně jako na rozhovor s Michalem Kumstátem. I tady se jedná o tematický rozhovor. Opět jsem si nejdříve pročetl kapitoly z několika odborných knih zabývajících se zdravotními aspekty běžců a opět jsem navštívil běžecké weby s diskusemi běžců. Díky tomu jsem se dozvěděl, co často běžce při běhání trápí a co se nejčastěji mezi diskutujícími řeší.
50
Rešerše ke všem tvůrčím rozhovorům jsou uvedeny v přílohách.
44
Při přípravě na rozhovory jsem měl na paměti doporučení Andrewse. Ten doporučuje, aby rozhovor trval třicet minut až jednu hodinu. (Andrews, 2013, s. 44) Navíc tato doba je vhodná i na to, aby měl rozhovor požadovanou délku od zástupkyně šéfredaktora Rungo.cz. Ta sice uvedla, že nejčastěji mají rozhovory asi dvě stránky, (Ondrášová, 2016) ale jak mi potvrdil šéfredaktor Odstrčilík, pokud je rozhovor zajímavý může být i delší.
5.2.2 Specifika vedení rozhovorů Průběh rozhovorů a jejich vedení se budu snažit popsat v této části. Rozhodl jsem, že nebudu popisovat zvlášť vedení každého rozhovoru, ale rozdělil jsem je do dvou skupin. Rozhovory s Lukášem Nevařilem, Petrem Kaňovským a Šárkou Dýrovou Macháčkovou byly profilové. Naopak rozhovory s Michalem Kumstátem a Jakubem Veškrnou byly rozhovory tematické a tomu odpovídal jejich průběh. Před každým rozhovorem jsme si s respondentem několik minut povídali mimo záznam. Chtěl jsem tím navodit uvolněnější atmosféru, která by mohla pomoci k tomu, že respondenti budou během rozhovoru sdílnější. To mi doporučil i šéfredaktor Odstrčilík. „Dobré je si s respondentem před rozhovorem vyměnit několik volnějších frází, které často můžou pomoci respondenta rozmluvit." (Odstrčilík, 2016) S tím souhlasí i Ruß-Mohl a Bakičová, kteří doporučují, aby se respondent před samotným rozhovorem psychicky v pohodě. Profilové rozhovory jsem vedl od doby, kdy respondenti začali běhat, přes jejich běžecké zážitky a zkušenosti jsem se prakticky dostal až do dnešní doby. Při tvorbě rozhovorů bylo pro mě důležité, aby tyto tři profilové rozhovory nebyly jako přes „kopírák". Přestože by se pro danou sérii rozhovorů dala použít určitá šablona, snažil jsem se při mapování jejich dosavadních kariér vycházet z jejich osobních specifik. U Petra Kaňovského jsem se například zaměřil na jeho tréninkový plán a jeho běžecké webové stránky. U Šárky Dýrové Macháčkové jsme se část rozhovoru bavili o její přípravě na olympiádu. U Lukáše Nevařila je zase specifická část rozhovoru týkající se běhání a vlivu na jeho psychiku. 45
Tematické rozhovory se lišily v tom, že samozřejmě předmětem mého zájmu nebyly přímo dotazované osoby, ale jejich vědomosti o dané problematice. S fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou jsem vedl rozhovor v rozmezí nejčastějších běžeckých problémů a zranění. Expert na sportovní výživu Michal Kumstát odpovídal na moje otázky týkající se základních stravovacích návyků vytrvalostních běžců. Jak s Jakubem Veškrnou, tak Michalem Kumstátem jsem nechtěl, aby byly rozhovory příliš odborné. Prvotním cílem bylo, pokládat respondentům otázky, na které se nejčastěji ptají sami běžci při různých internetových diskusích.
5.2.3 Úprava rozhovorů Úprava neboli přepis rozhovorů probíhal ve všech pěti případech prakticky stejně. Rozhovor jsem si nahrával na svůj mobilní telefon. Po skončení rozhovoru jsem si vždy udělal kopii zvukového záznamu do svého počítače a začal jsem rozhovor přepisovat. Rozhovory jsem nepřepisoval přesně slovo od slova.51 Odpovědi, kde to bylo potřeba, jsem stylisticky upravoval, aby dávaly smysl. Vždy jsem se snažil zanechat autentičnost respondentovy odpovědi. To, jestli se mi to podařilo, měl možnost respondent zkontrolovat během autorizace. Po přepisu rozhovoru a po jeho stylistické úpravě jsem ho vždy odeslal danému člověku, který měl možnost se k rozhovoru naposledy vyjádřit a zasáhnout do textu. V redakci Rungo.cz se snaží v rozhovorech hovorovým výrazům vyhýbat, rozhovory píší spisovným jazykem a podle tohoto pravidla jsem se tedy řídil i já. „Je-li osobnost obecně touto mluvou specifická a známá, pak ano, jinak se snažíme hovorovým výrazům vyhýbat." (Ondrášová, 2016) Rozhovor s Lukášem Nevařilem jsem původně začal otázkou: „Co tě před čtyřmi lety přimělo k tomu, že jsi začal s vytrvalostním běháním?" To je ale podle Rončákové důkaz novinářovy neprofesionality a je to novinářské klišé. Když jsem se dozvěděl informaci, že Lukáš přešel k běhu od fotbalu, v rozhovoru jsem zvolil jako úvodní otázku: „Proč jsi dal přednost běhání před fotbalem." Prohození těchto dvou otázek význam rozhovoru nijak
51
V mnoha případech jsem ale odpovědi nechal, jak respondent uvedl.
46
nezměnilo, rozhovor jsem nezačal typickým novinářským klišé a důvody, které Lukáše přiměly k běhání jsme mohli rozebírat v následujícím průběhu rozhovoru. Na začátek rozhovoru jsem zvolil relativně jednodušší otázky, na které se podle mého názoru bude respondentovi dobře odpovídat. Jak radí Veľas rozhovor by měl začínat jednoduššími otázkami a postupně směřovat ke složitějším, které by ale neměly být nechávány až úplně na konec rozhovoru, aby měl tazatel dostatek času na případné dotazování se. (Veľas, 2000, s 23) Z pohledu stylistiky jsem texty upravoval následujícím způsobem. V rozhovorech jsem v mnoha odpovědích respondentů vynechal zbytečná slova a opěrky jako jsou: tak, jakože, jakoby a takže, ukazovací zájmena, často se opakující slova (běžec, zranění, běhat), která se v rozhovorech často objevovala. V některých případech jsem část odpovědi respondenta vynechal, aby byl rozhovor dynamičtější a rychleji plynul. Například v rozhovoru s Lukášem Nevařilem odpověděl na otázku „Překvapil tě něčím tento dlouhý závod?" a odpověď byla: „Nečekal jsem, že mi bude po závodu tak špatně. (smích) Ale jinak jsem v průběhu maratonu z ničeho překvapený nebyl. Z odpovědi jsem vynechal druhou větu. Myslím, že druhá věta už čtenáři žádnou novou informaci neposkytne. Respondenta jsem se ptal na to, co ho překvapilo. Odpověď jsem dostal v první větě a druhá je v tomto ohledu v rozhovoru zbytečná. Aby se v rozhovorech často neopakovala dlouhá souvětí, rozhodl jsem se někdy pro kondenzaci textu. Například Lukášova odpověď: „Stanovil jsem si cíl, že se kvalifikuji na mistrovství republiky." Tuto větu jsem zkondenzoval52 následujícím způsobem: „Stanovil jsem si cíl kvalifikovat se na mistrovství republiky." Samozřejmě v rozhovorech jsem se snažil vyhýbat ustáleným slovním obratům = klišé. V odpovědi Lukáše: „Je to zábava, která mě vnitřně naplňuje, při níž se můžu psychicky uvolnit. V rozhovoru jsem nechal odpověď „Je to zábava, která mi přináší radost, při níž se můžu psychicky uvolnit."
52
Kondenzace znamená zkrácení větné konstrukce = nahrazení věty vedlejší.
47
Jako další můžu uvést větu z rozhovoru s Michalem Kumstátem. Otázku jsem začal spojením: „Teď jste se zmínil o správném stravování sportovců...". Po úpravě jsem začal větu: „Mluvili jsme o správném stravování sportovců..." V některých případech jsem se snažil zredukovat počet pomocných sloves v odpovědích. Michal Kumstát v rozhovoru odpověděl: „Aby mohl sportovat, nebyl nemocný a udržoval si svoji výkonnost..." odpověď jsem přeformuloval následovně: „Aby mohl sportovat, neonemocněl a udržoval si svoji výkonnost..." Snažil jsem se minimalizovat počet cizích slov, a pokud se tam cizí slova vyskytla, hledal jsem pro ně vhodná česká synonyma. V rozhovoru s Michalem Kumstátem se vyskytla odpověď: „Může se to pouze modifikovat v závislosti...". Slovo modifikovat jsem nahradil slovem měnit. Z odpovědí respondentů jsem vynechával tzv. pochvaly na danou otázku. Michal Kumstát po jedné z mých otázek odpověděl: „To je dobrá otázka, na kterou je velmi složité odpovědět. Je velmi těžké od sebe oddělit, co je správné stravování pro nesportovce a co pro vytrvalostního sportovce." Z odpovědi jsem tak vynechal spojení To je dobrá otázka, které čtenáři neposkytne žádnou novou informaci. I podle Ruß-Mohla a Bakičové by se měl novinář vyvarovat přílišné zdobnosti. (Ruß-Mohl a Bakičová, 2005, s. 70) Navíc jsem z této původní odpovědi často se opakující je. Mnou upravená odpověď je následující: „Na tuto otázku je velmi složité odpovědět. Těžko od sebe oddělit, co je správné stravování pro nesportovce a co pro vytrvalostního sportovce." Při samotném rozhovoru jsem někdy začal otázku oslovením Vy už jste v jedné z předchozích odpovědí naznačil,... V rozhovorech jsem ale oslovení Vy už jste vynechal a otázka tak zní: Už jste naznačil, že... V této kapitole věnující se zpracování rozhovorů jsem uvedl, jak jsem rozhovory přepisoval, případně upravoval a jaká pravidla a principy jsem se snažil dodržet. Možnost drobné úpravy ještě měli samotní respondenti při jejich autorizaci, které se budu věnovat v následující kapitole.
48
Při úpravě rozhovorů jsem musel mít na paměti připomínky od redaktorů, které jsem od nich zjistil při výzkumných rozhovorech. Mám na mysli, jak v redakci přistupují k psaní číslovek, domicilu, perexu, titulkům, mezititulkům a fotografii. Jak jsem se od šéfredaktora Odstrčilíka dozvěděl, publicistické rozhovory domicil nemají. (Odstrčilík, 2016) Na paměti jsem také musel mít to, že číslovky do desíti vypisují slovy, nad desítku je píší číslicemi. 53 Titulek má mít maximálně sedmdesát znaků. Články, jako jsou rozhovory nebo testy, často začínají v titulku slovem TEST: nebo ROZHOVOR:, pokud ale délka titulky přesáhne požadovaných sedmdesát znaků, tato slova v titulku nejsou. (Ondrášová, 2016) Stejně tak ani u mého prvního publikovaného rozhovoru slovo ROZHOVOR: v titulku přítomno není. Součástí rozhovorů bývá několik mezititulků. „Mezititulky v článcích píšeme. Slouží k lepší orientaci v textu a čtenáři napoví, co se může v následující části dočíst. Mezititulky by měly být stručné a výstižné." (Ondrášová, 2016) Fotografie, které bývají součástí rozhovorů by měla být focena na šířku, měla by mít minimálně 640 px a nesmí obsahovat skrytou reklamu. (Ondrášova, 2016) Rozhovory jsem dělal s respondenty na místech, kde se nedají udělat fotografie, které by se vztahovaly přímo k tématu rozhovoru. Fotografie by měla být podle Ondrášové přímo spojena s tématem rozhovoru. Fotografie z prostředí, které je spjato s tématem rozhovoru, bude mít rozhodně vyšší vypovídající hodnotu oproti fotografii například z kavárny i podle Andrewse. (Andrews, 2013, s. 45) U rozhovoru s Michalem Kumstátem zatím žádnou fotografii nemám, ale s respondentem jsem domluvený, že před vydáním rozhovoru mi vhodnou fotografii pošle nebo si ho dodatečně vyfotím. Co se týče dalších fotografií, tak u rozhovorů s Šárkou Dýrovou Macháčkovou a Jakubem Veškrnou jsou fotografie podle vyjádření Ondrášové dostačující. Ačkoliv fotografie s Lukášem Nevařilem a Petrem Kaňovským nejsou na šířku, tak podle Ondrášové mi ještě napíší, jestli budou potřebovat novou fotografii nebo budou stačit ty, co tam mám nyní.
53
Pokud jsem uváděl například osobní rekord respondenta na nějaké vytrvalecké trati, nechal jsem záznam v číselné podobě.
49
Kromě fotografie je součástí každého rozhovoru medailon nebo infografika o respondentovi. (Ondrášová, 2016) V medailonu jsem uvedl v několika větách nejdůležitější informace54, které se daného člověka týkají.
5.2.4 Autorizace a vydání rozhovorů V redakci Rungo.cz podle Magdaleny Ondrášové autorizace nenabízejí, ale čekají, zda si ji respondent sám vyžádá. V takovém případě s ní problém nemají. Změny navržené při autorizaci akceptují, ale musí být v textu zakomponovány ze správného editorského hlediska. To znamená, že respondent může zasahovat do faktických záležitostí v rozhovoru, ale stavba a kompozice textu je na redaktorovi. (Ondrášová 2016) Veľas k autorizaci uvádí, že novinář by měl vždy interviewovanému poskytnout rozhovor k odsouhlasení. (Veľas, 2000, s. 24) Já jsem po každém rozhovoru respondentovi autorizaci nabídl, protože jsem to považoval za způsob kontroly mé žurnalistické práce. Přepis rozhovoru jsem tak vždy poslal respondentovi, který mi rozhovor do několika dní vrátil i s drobnými připomínkami, které respondenti barevně vepsali do textu.55 Jednalo se ve velké míře především o faktické opravy a zejména drobná doplnění. Opravený rozhovor už jsem respondentům nazpátek neposílal s jednou výjimkou, kterou je rozhovor s Šárkou Dýrovou Macháčkovou. Této vytrvalostní běžkyni se nelíbilo, že jsem zvolil následující titulek: „Dýrová si chtěla zaběhnout limit na olympiádu, zranění ji to ale nedovolí," protože nechce být spojována s tím, že ji zranění překazilo možnou účast na LOH v Riu. Její argument jsem chápal a zvolil jsem titulek následující: „Běhání je dřina, vůle a radost, říká vytrvalostní běžkyně Dýrová." Myslím, že tento titulek má k celkovému pojetí rozhovoru blíže, a tudíž jsem neměl s jeho výměnou nejmenší problém. První titulek bych musel nahradit i kvůli tomu, že obsahoval třiasedmdesát znaků, což je o tři více, než by měl mít podle redakčních pravidel. (Ondrášová, 2016)
54
Jedná se o věk, studium, běžecké rekordy nebo dosažené úspěchy. Je to také vhodné u tohoto typu rozhovoru. Nejde o investigativní žurnalistiku, ale o publicistické interview a v něm jde o specifické zaměření a přesnost. Mohl jsem se přeslechnout, nebo něco chybně zapsat apod. Proto je myslím v tomto případě autorizace důležitým typem kontroly novináře. 55
50
Nakonec stejně s publikováním rozhovoru nesouhlasila, což opět zdůvodnila, že nechce být neustále spojována s tím, že se nedostala na olympijské hry kvůli zranění. Její žádosti o nepublikaci rozhovoru jsem vyhověl. Na to pamatuje i Tušer, který k této situaci píše to, že pokud se osoba nakonec rozhodne, že nechce, aby rozhovor nebyl publikovaný, novinář by mu měl z morální povinnosti vyhovět. Stejně tak by neměl bránit respondentovi v autorizaci rozhovoru. (Tušer, 2010, s. 149 a 150) Ještě před tím, než jsem odeslal rozhovory do redakce, jsem musel rozhovory upravit podle pravidel shrnutých v kapitole 4.3 této práce. Rozhovorům jsem dal titulky s maximálně sedmdesáti znaky. Perex by měl mít maximálně tři sta znaků. Do rozhovorů jsem přidal mezititulky, které by měly čtenáři pomoci k lepší orientaci v textu. Co se týká zveřejnění rozhovorů na webu Rungo.cz, tak jsem byl s šéfredaktorem Odstrčilíkem dohodnutý, že po napsání mu je pošlu a ten rozhodne o jejich publikování. V době odevzdávání bakalářské práce byl vydán rozhovor s fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou a mám přislíbeno od zástupkyně šéfredaktora Magdaleny Ondrášové, že rozhovory budou publikovány všechny, kromě zmíněného rozhovoru s Šárkou Dýrovou Macháčkovou.
5.2.5 Shrnutí V kritické reflexi tvůrčích rozhovorů jsem se snažil přiblížit, jak vznikaly rozhovory, které jsou hlavním cílem této práce. Uvedl jsem, jak jsem se na dané rozhovory připravoval, jak probíhalo jejich vedení, přepis, autorizace a vydání. Příprava na rozhovory se lišila podle jejich zaměření. Na profilové rozhovory56 jsem se připravoval tak, že jsem se snažil získat informace o respondentech a jejich běžeckých zkušenostech. Naopak na tematické rozhovory57 jsem se připravoval tím, že jsem si pročetl některé kapitoly z odborných publikací a běžecké weby, kde jsem se dozvěděl, co se v oblasti sportovní výživy a zdraví nejčastěji mezi běžci řeší. 56 57
Rozhovory s Lukášem Nevařilem, Petrem Kaňovsým a Šárkou Dýrovou Macháčkovou. Rozhovory s Michalem Kumstátem a Jakubem Veškrnou.
51
Rozhovory probíhaly dialogickou formou, kdy jsem se svých respondentů tázal a oni na položené otázky odpovídali. To je podle Tušera základní forma při tvorbě rozhovorů. (Tušer, 2010, s. 148) Při přepisu rozhovorů jsem se snažil do textu zasahovat co nejméně, ale někde to bylo nutné. Různá pomocná slova, klišé, dlouhá souvětí nebo cizí slova jsem vypustil, nahradil nebo zkondenzoval, abych dodal rozhovorům plynulejší řád a dynamičtější tempo. Rozhovory jsem vždy poslal respondentům k autorizaci a po jejich vrácení jsem v textu udělal poslední drobné změny. První rozhovor byl publikován 20. května 2016. 58 Jednalo se o rozhovor s Jakubem Veškrnou. Tento rozhovor vyšel jako hlavní článek. V následujících týdnech by postupně měly vyjít i další rozhovory, kromě rozhovoru s Šárkou Dýrovou Macháčkovou, která si to nepřeje. Zdůvodnila mi to tím, že nechce být spojována se zraněním a její neúspěšnou snahou kvalifikovat se na letní olympijské hry. Její přání jsem akceptoval a tento rozhovor publikován nebude.
58
K nahlédnutí zde: http://rungo.idnes.cz/zraneni-bezcu-fyzioterapeut-veskrna-dw0/behani.aspx?c=A160511_083851_behani_onr nebo v kapitole Přílohy.
52
6 Závěr Prvním cílem této bakalářské práce bylo vytvořit sérii pěti publicistických rozhovorů věnujících se fenoménu vytrvalostního běhání pro web Rungo.cz. Druhým cílem bylo charakterizovat web Rungo.cz a zjistit, jak k žánru rozhovor přistupují v redakci Rungo.cz. K tomu, abych zjistil, jak při tvorbě rozhovorů postupují v redakci cílového média, jsem zvolil metodu výzkumných rozhovorů. Pomocí těchto rozhovorů s redaktory Rungo.cz jsem dostal potřebné a důležité informace, které jsem k vytvoření rozhovorů potřeboval. V době odevzdávání bakalářské práce byl publikován rozhovor s fyzioterapeutem Jakubem Veškrnou. Tento rozhovor byl publikován na webu jako hlavní článek 20. května 2016. Podle vyjádření redaktorky Rungo.cz Magdaleny Ondrášové bude redakce publikovat další tři rozhovory. Ačkoliv jsem napsal pět rozhovorů, běžkyně Šárka Dýrová Macháčková si nepřála, aby byl její rozhovor publikován, protože podle jejích slov nechce být spojována s tím, že se nedostala na olympijské hry kvůli zranění. V redakci k mým rozhovorům žádné výrazné výtky neměli. Zbylé tři rozhovory by měly být publikovány v následujících asi dvou měsících, protože rozhovor se na webu objevuje asi jednou za dva týdny. V nejbližších dnech bude publikován rozhovor s Michalem Kumstátem a následovat budou i zbylé dva rozhovory. Druhému cíli, tedy charakteristice cílového média a žánru interview v cílovém médiu, jsem se věnoval zejména v kapitole 4. Nejprve jsem díky informacím od redaktorů charakterizoval Rungo.cz a poté jsem uvedl základní pravidla pro psaní publicistického rozhovoru, jak mi je popsali Marek Odstrčilík a Magdalena Ondrášová. Než jsem začal tvořit publicistické rozhovory, věnoval jsem se nejprve teoretickému vymezení vytrvalostního běhání a aspektům, které s běháním souvisí. Tyto teoretické kapitoly jsem se snažil vybírat podle návaznosti na zamýšlené tvůrčí rozhovory. Druhá teoretická část bakalářské práce je zaměřena na vymezení žánru publicistický rozhovor a pravidla, která musí novinář při psaní rozhovorů ctít. Nechybí kapitola věnující se cílovému médiu – Rungo.co, cílovému publiku a jejich redakčním pravidlům pro psaní rozhovorů. Jak už jsem naznačil, tato pravidla jsem zjistil z výzkumných rozhovorů, které jsem uskutečnil s dvěma redaktory tohoto webu. Díky jejich 53
radám a teoretickým pravidlům z odborných publikací, jsem mohl přejít k samotným rozhovorům. Respondenty pro rozhovory jsem si rozdělil do pěti následujících skupin: amatérský běžec, běžec, pro, něhož je běhání životní styl, vrcholová vytrvalostní běžkyně, odborník na sportovní výživu a fyzioterapeut. Výběru respondentů jsem se snažil přizpůsobit první kapitolu zabývající se teorií vytrvalostního běhání. V této kapitole jsem se téměř nevěnoval historii běhání nebo českým běžeckým úspěchům a rekordům, protože by to vzhledem k vybraným osobnostem nemělo význam. Proto jsem zvolil například kapitoly, které popisují zdravotní aspekty běžců, výživu běžců nebo rozdělení běžců. Součástí práce je kritická reflexe. V té jsem uvedl postupy, jak probíhala tvorba rozhovorů od výběru respondenta až po uveřejnění/neuveřejnění rozhovoru na webu Rungo.cz. V této části jsem přiblížil, jak jsem jednotlivé rozhovory stylisticky upravoval. Zaměřil jsem se především na to, aby rozhovor dával smysl, v rozhovorech jsem nahradil klišé jinými slovními spojeními, upravil jsem a odstranil jsem zbytečná slova (takže, tak, jakože). Cílem této úpravy bylo, aby by pro čtenáře rozhovor co nejsrozumitelnější, aby měl rozhovor spád a smysl. Přesný postup, jak jsem rozhovory upravoval je uveden v kritické reflexi. Při psaní rozhovorů jsem musel ctít redakční pravidla (délka titulku, délka perexu, mezititulky a další pravidla, která jsou uvedena v kapitole zabývající se žánrem interview v cílovém médiu).
54
7 Seznam použité literatury a internetových zdrojů 7.1 Literatura ANDREWS, Phil. Sports journalism: a practical introduction. 2nd rev. ed. London: SAGE Publications, 2013. ISBN 978-1-4462-5338-0. BARTOŠEK, Jaroslav. Žurnalistika: úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1997. BURTON, Graeme a Jan JIRÁK. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. Studium. ISBN 80-85947-67-6. ČUŘÍK, Jaroslav. Nové trendy v médiích. I, Online a tištěná média / Jaroslav Čuřík a kolektiv; spoluautoři: Rudolf Burgr ... [et al.]Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5825-5 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8. DOČEKALOVÁ, Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. Praha: Grada, 2006. ISBN 80247-1602-X. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033760-5. GALLOWAY, Jeff. Gallowayova kniha o běhání. Ilustrace Richard Golueke, Edna Indritz, David Wills. Praha: Talpress, 2007. ISBN 978-80-7197-307-2. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. JONES, Hugh a Alexander JAMES. Maratony: nejvýznamnější a nejvyhledávanější. V Praze: Slovart, 2013. ISBN 978-80-7391-768-5. KONOPKA, Peter. Sportovní výživa. České vyd. České Budějovice: Kopp, 2004. Průvodce sportem. ISBN 80-7232-228-1. OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-2667. PULEO, Joe a Patrick MILROY. Běhání - anatomie. Brno: CPress, 2014. ISBN 97880-264-0358-6.
55
RONČÁKOVÁ,
Terézia.
Žurnalistické
žánre:
učebnica
pre
poslucháčov
vysokoškolského štúdia. Ružomberok: Verbum, 2011. ISBN 978-80-8084-729-6. RUß-MOHL, Stephan. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Překlad Hana Bakičová. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0158-8. TUŠER, Andrej a Mária FOLLRICHOVÁ. Teória a prax novinárskych žánrov. 2. nezmen. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2001. ISBN 80-223-1555-9. TUŠER, Andrej. Ako sa robia noviny. 4., prepracované vyd. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2010. ISBN 978-80-89447-23-7. TVRZNÍK, Aleš a David GERYCH. Velká kniha běhání. Praha: Grada, 2014. Sport extra. ISBN 978-80-247-4872-6. VEĽAS, Štefan. Teória a prax novinárskych žánrov. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2000. ISBN 80-223-1493-5.
7.2 Internetové zdroje a sekundární literatura Behej.com [online]. [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.behej.com/bezecketabulky/zavodnici/74714-nevaril-lukas Behej.com [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.behej.com/bezecketabulky/zavodnici/3165-petr-kanovsky Behej.com [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://www.behej.com/bezecketabulky/zavodnici/11419-sarka-dyrova-machackova Behej.com: Olympiáda je sen, motivace a výzva, říká Macháčková a chystá se na Prahu
[online].
8.
3.
2016
[cit.
2016-04-05].
Dostupné
z:
http://www.behej.com/clanek/11918-olympiada-je-sen-motivace-a-vyzva-rikamachackova-a-chysta-se-na-prahu BezvaBEH.cz: Zranění při běhu můžete předejít [online]. 16. 10. 2014 [cit. 2016-0412].
Dostupné
z:
http://www.bezvabeh.cz/clanek/3120-zraneni-pri-behu-muzete-
predejit Běžecká škola: JAK JSEM ZAČAL BĚHAT [online]. 26. 7. 2011 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1235-jak-jsem-zacal-behat.html
56
Běžecká škola: JAK ZABĚHNOUT MARATON POD 3 HODINY [online]. 16. 10. 2012 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1985-jakzabehnout-maraton-pod-3-hodiny.html Běžecká škola: Miloš Škorpil [online]. 2014 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-89-pruvodce-bezeckymi-zranenimi-bezeckazraneni-a-jak-jim-predchazet.html2 Běžecké stránky P. Kaňovského [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/beh.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Běžecké grafy - aktualizace 1.11.2015 [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/beh-grafy.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Kalkulátor tempa [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/kalkulator.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Přehled závodů Petra Kaňovského [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/beh-zavody.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Testování běžecké kondice (závislost tepu na rychlosti)
[online].
[cit.
2016-04-02].
Dostupné
z:
http://www.kanovsky.cz/testovanikondice.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Tréninkový přístup pro „hobíky“ (Petr Kaňovský) [online]. 22. 7. 2011, doplněno 24. 5. 2012 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/treninkovypristup.htm Facebook
Rungo.cz
[online].
2013
[cit.
2016-03-05].
Dostupné
z:
https://www.facebook.com/www.rungo.cz/info/?tab=page_info JEŘÁBEK, Petr. Atletická příprava: děti a dorost. Praha: Grada, 2008. Děti a sport. ISBN 978-80-247-0797-6. JIRKA, Jan. Kdo byl kdo v české atletice. 2. dopl. vyd. Praha: Olympia, 2004. Atletika. ISBN 80-7033-864-4. KUČERA, Vladimír a Zdeněk TRUKSA. Běhy na střední a dlouhé tratě. Praha: Olympia, 2000. Atletika. ISBN 80-7033-324-3. KUMSTÁT, Michal. Tvůrčí rozhovor o výživě vytrvalostních běžců. MCDOUGALL, Christopher. Born to run: zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2433-4. MUDr.
Zbyněk
Mlčoch
[online].
2012
[cit.
2016-04].
Dostupné
z:
http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/pocitace-internet/jaky-je-rozdil-serverportal-web-internetova-stranka-prohlizec 57
ODSTRČILÍK, Marek. Kvalitativní rozhovor o webu Rungo.cz ONDRÁŠOVÁ, Magdaléna. Kvalitativní rozhovor o webu Rungo.cz. RUNGO.cz: Chvála pomalého běhu: díky němu začnete běhat rychleji a snáze zhubnete
[online].
27.
11.
2015
[cit.
2016-04-05].
Dostupné
z:
http://rungo.idnes.cz/behej-pomalu-abys-byl-rychlejsi-d3u/behani.aspx?c=A151113_170828_behani_onr RUNGO.cz: Za běžecká zranění může hopsavý styl, zjistili vědci [online]. 14. 3. 2016 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://rungo.idnes.cz/behej-pomalu-abys-byl-rychlejsid3u-/behani.aspx?c=A151113_170828_behani_onr SportovníListy.cz: Zapamatujte si jméno atletky Šárky Macháčkové, která další úspěchy v cíli sklidí jako Dýrová [online]. 7. 5. 2015 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://www.sportovnilisty.cz/zapamatujte-si-jmeno-atletky-sarky-machackove-kteradalsi-uspechy-v-cili-sklidi-jako-dyrova/ Sportvital: Vše co potřebujete vědět o zdraví a sportu [online]. 2014 [cit. 2016-04]. Dostupné
z:
http://www.sportvital.cz/sport/trenink/vytrvalost/aerobni-versus-
anaerobni-fyzicka-zatez/ Svět zdraví: Pro váš lehčí život [online]. 2015 [cit. 2016-10-04]. Dostupné z: http://www.svet-zdravi.cz/clanky/vyziva-vytrvalostniho-sportovce VEŠKRNA, Jakub. Tvůrčí rozhovor a běžeckých zraněních vytrvalostních běžců. VINDUŠKOVÁ, Jitka. Abeceda atletického trenéra. Praha: Olympia, 2003. Atletika. ISBN 80-7033-770-2. Výživa ve vytrvalostním sportu – běhu: Bakalářská práce [online]. Brno, 2007 [cit. 2016-04-17].
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/th/142843/fsps_b/bakalarska_prace_text.pdf ZAPLETAL, Zdeněk. Půlnoční běžci. Praha: Československý spisovatel, 1987
58
8 Jmenný rejstřík
Č Česká republika, 38
A aerobní, 11, 14, 17, 47, 58
D
anaerobní, 11, 47, 59
Disman Miroslav, 31, 32
Andrews, 27, 42, 45
dlouhodobá vytrvalost, 11, 12
Antarktida, 10
Dočekalová Markéta, 22, 23, 26
Arktida, 10
Dovalil Josef, 10, 11, 12
atlet, 12, 13, 14, 20, 21
Dr. Cooper Kenneth, 9
B
Dýrová Macháčková Šárka, 21, 38, 56, 61, 70, 71, 75, 77
Bakičová Hana, 27, 28, 29, 45, 48 Bartošek Jaroslav, 22, 23, 24
E
běh s holemi, 14, 15
Evropa, 15
Behej.com, 69, 70 Boston, 10
F
Bowerman Bill, 9
Facebook, 34, 66
Brno, 38, 54, 67, 69, 70
Fakulta sportovních studií, 37, 48, 70
Burfoot Amby, 9
Fakulta tělesné kultury, 67
Burgr Rudolf, 24, 25
Follrichová Mária, 23
Burton Graeme, 25 G C
Galloway Jeff, 7, 9, 12, 13, 14, 18, 21
Creswell John, 31
Gerych David, 12, 14
59
H Halada Jan, 22, 24, 25, 26 Hendl Jan, 31, 32 hubnutí, 16, 17, 35, 87
Kumstát Michal, 17, 20, 37, 44, 48, 68, 70, 71, 72, 73, 74, 75 L Langer Inghart, 29 Londýn, 10
CH
Lydiard Arthur, 9, 15
Chicago, 10 M I Instagram, 34, 87
Masarykova univerzita, 37, 48, 70 Milroy Patrick, 9, 10 Moravské Budějovice, 68
J James Alexander, 10
N
Jirák Jan, 25
Nevařil Lukáš, 20, 37, 38, 39, 43, 68, 71, 72, 73, 75
jogger, 11, 12, 13, 14, 16
New York, 10
jogging, 14, 15 Jones Hugh, 10
O obecná vytrvalost, 12
K Kanada, 15
Odstrčilík Marek, 33, 34, 36, 45, 49, 51, 75, 86, 87, 90, 92
Kaňovský Petr, 20, 38, 50, 55, 69, 71
Olomouc, 67
kondice, 7, 9, 13, 14, 15, 16, 48, 51, 55, 66
Ondrášová Magdalena, 33, 34, 35, 36, 41, 45, 46, 49, 50, 68, 72, 74, 75, 77, 86, 90
kondiční běh, 14
Osvaldová Barbora, 22, 24, 25, 26
kondiční chůze,14 Konopka Peter, 19, 20 krátkodobá vytrvalost, 11, 12
P Puleo Joseph, 9, 10
60
R
Univerzita Palackého, 67
Rodgers Bill, 9 Rončáková Terézia, 24, 26, 30, 46, 72
V
Rungo.cz, 7, 8, 20, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 41, 44, 50, 56, 62, 68, 70, 72, 74, 75, 76, 77, 86, 92, 93,
Velez-Zuzulová Veronika, 67
Ruß-Mohl Stephan, 27, 28, 29, 45, 48
Veškrna Jakub, 18, 21, 38, 62, 67
rychlostní vytrvalost, 12
výkonnostní běh, 14
Veľas Štefan, 26, 27, 28, 29, 30, 42, 47, 50
výkonnostní běžec, 15 Ř Řecko, 9
W
Řekové, 7
web, 7
Řím, 9 Z S
začátečník, 12, 64, 65
Samuelsonová Joan Benoit, 9
závodní běh, 14, 15
severská chůze, 14, 15
závodník, 12, 13, 14, 16, 44, 55
Shorter Frank, 9
Zátopek Emil, 8
Schulz von Thun Friedemann, 29 Spojené státy americké, 15 sportivital.cz, 11 střednědobá vytrvalost, 11 svet-zdravi.cz, 19
T Tušer Andrej, 23, 28, 29, 30, 51, 52 Tvrzník Aleš, 12, 14, 15, 16, 17, 18 U 61
9 Přílohy 9.1 Publicistické rozhovory 9.1.1 Rozhovor s Lukášem Nevařilem Fotbal jsem vyměnil za běh a jsem za to rád, říká amatérský běžec Běhat začal před čtyřmi lety. Za tu dobu si vyběhal kvalifikační limit na mistrovství české republiky v maratonu, na kterém obsadil osmačtyřicáté místo. Lukáš Nevařil je jedním z mnoha amatérských vytrvalostních běžců, kteří běhu propadli, a dnes je pevnou součástí jeho každodenního života.
Lukáš Nevařil. Foto: Facebook Lukáše Nevařila
Proč jsi dal přednost běhání před fotbalem? Jedním z důvodu byl můj odchod do Prahy, kde studuji. Na fotbal jsem neměl čas, ale běhat jsem mohl, kdykoliv mi to vyhovovalo.
62
Co tě před čtyřmi lety přimělo k tomu, že jsi začal s vytrvalostním běháním? Chtěl jsem mít nějakou stálou aktivitu, ale zpočátku jsem určitě neměl v plánu se nějak vytrvalostnímu běhu věnovat. Běháním jsem si zlepšoval fyzičku na fotbal, který jsem v té době hrál, a o účasti na maratonu nebo půlmaratonu jsem v té době nepřemýšlel. Po nějaké době jsem skončil s fotbalem a začal se víc věnovat běhání. Teď jsi mi popsal důvody, které tě od fotbalu přivedly k běhání. Motivovalo tě ještě něco dalšího k tomu, abys začal vytrvalostně běhat? Chtěl jsem mít i nadále pravidelnou sportovní aktivitu a toto byla jedna z mála možností, která se mi nezdála tak časově náročná a zároveň jsem nebyl vázán na nikoho dalšího. Roli také sehrálo to, že jsem chtěl zhubnout, což se mi během prvních pár měsíců o deset kilo podařilo a navíc běh prospíval mému zdraví. Dříve jsem měl dýchací problémy a běhání můj stav v tomto ohledu výrazně zlepšilo. Postupně mě to také čím dál víc bavilo. Zajímal ses během svých běžeckých začátků o techniky běhu, o to, jak zefektivnit svůj trénink a o další teoretické běžecké záležitosti? Nečetl jsem žádné běžecké knihy, ale navštěvoval jsem běžecké stránky na internetu, kde jsem našel užitečné rady. Zajímaly mě tréninkové plány a zkušenosti starších běžců.
Při běhu si vyčistím hlavu Stal se za dobu, co běháš, tento sport pro tebe pevnou součástí života? Běhání už neberu pouze jako sport, ale je to činnost, které se snažím svůj život uzpůsobovat. Aktivity během dne se snažím plánovat tak, abych měl na běh každý den vyhrazenou alespoň hodinu. Jedu-li někam na týden nebo delší dobu, beru si běžecké věci a na běhání si čas najdu. Když máš například hodně školních povinností, dokážeš při běhu vypnout a na tyto věci nemyslet? Ano, při běhu si dokážu vyčistit hlavu. Po celém dni stráveném ve škole nebo práci je pro mě běh psychickým uvolněním. Jelikož vím, jak mě běh dokáže v tomto ohledu pomoct, tak se někdy stane, že odmítnu večerní posezení s přáteli a raději si jdu po vyčerpávajícím dni zaběhat.
63
Jak moc je pro tebe důležité prostředí, ve kterém běháš? Dokážeš se při běhu uvolnit stejně dobře ve městě jako v přírodě? Samozřejmě běhám raději v přírodě, ale jelikož se k běhání v pracovních dnech dostanu až večer, jsem minimálně během zimy vázán na místa s umělým osvětlením. Parky sice nejsou tak osvobozující jako lesy u nás na Vysočině, ale je to pro mě vhodná náhrada. Pomýšlel jsi, když jsi s běháním začínal, že se v budoucnu zúčastníš nějakých běžeckých závodů? V začátcích určitě ne. Nad tím, že bych se zúčastnil nějakých vytrvalostních závodů, jsem začal uvažovat až v době, kdy můj běh za něco stál. Musel jsem věřit, že daný závod buď dokončím, nebo dosáhnu cílů, které jsem si před závodem stanovil.
Chtěl jsem kvalifikovat na mistrovství republiky S jakými cíli jsi nastupoval ke svému prvnímu maratonu? Samozřejmě jsem chtěl závod dokončit, ale na start jsem šel s tím, že čas tři hodiny a dvacet minut musím pokořit. Rozhodně jsem se nechtěl na trati trápit čtyři hodiny, protože jsem v té době běhal půlmaratony pod hodinu a půl. To by pro mě bylo zklamání. Proto jsem si věřil, že uvedený čas je reálný, a taky se mi to podařilo. Překvapil tě něčím tento dlouhý závod? Nečekal jsem, že mi bude po závodu tak špatně. (smích) Věděl jsi hned po doběhu, že se v budoucnu zúčastníš dalších maratonů, nebo jsi potřeboval nějakou dobu k namotivování? Pokoření maratonu mě naopak motivovalo a hned jsem si našel nominační kritéria na mistrovství republiky v maratonu. Stanovil jsem si cíl kvalifikovat se na mistrovství republiky. Podařilo se ti to? Nominační kritéria jsem splnil hned tři týdny po svém prvním maratonu časem z půlmaratonu. Na mistrovství republiky jsem skončil osmačtyřicátý z pětašedesáti. Úroveň na tomto závodě je velice kvalitní, a to čeští vytrvalostní běžci nepatří ke světové špičce.
64
Dá se říci, že ses hned po svých běžeckých začátcích dostal do stadia, kdy si nechceš závod jenom užít, ale radši běžet nadoraz a pokusit se zaběhnout kvalitní čas? Po maratonu bolí člověka celé tělo. Proto jsem si řekl, že nemá cenu se šetřit nebo si závod jenom zkusit doběhnout, ale rovnou se pokusit o dobrý výsledek. Musíš se na maraton připravovat také psychicky? Přece jenom při maratonu nastanou chvíle, kdy asi není úplně jednoduché pokračovat... Speciální psychickou přípravu před maratonem neabsolvuji. Týden před závodem ale ubírám na náročnosti fyzické přípravy. Jenom lehce běhám, neposiluji a šetřím tělo na závod. Jak se mění tvoje stravování s blížícím se závodem? Není ničím speciální. Snažím se jíst pořád tak, aby se mi při tréninku dobře běhalo. Až den před závodem přijímám více sacharidů, které by mi měly pomoci následující den s výkonem. Nejen vytrvalost, ale také rychlost je pro běžce důležitá. Rozlišuješ tyto dvě disciplíny a zaměřuješ se nějak speciálně v tréninku na rychlost? Rychlosti se teď v poslední době věnuji poměrně intenzivně, protože bych se teď chtěl víc zaměřit na tratě od tří do deseti kilometrů, ve kterých je rychlost minimálně stejně důležitá jako zmíněná vytrvalost. Stávají se pro tebe v poslední době kratší vytrvalecké tratě prioritou? Asi nejoblíbenější je pro mě závod na deset kilometrů. Půlmaraton a maraton je spíš takové občasné zpestření, protože takto dlouhé závody se nedají běhat příliš často. Ale ta tříkilometrová trať už je hodně o rychlosti a té se také věnuje poměrně intenzivně. Jsou součástí tvého tréninku také posilovací cviky? Ano, cvičit se snažím, ale s váhou vlastního těla. Není mojí prioritou nabírat svalovou hmotu. Jakou roli přikládáš protahování svalů a strečinku? Při mých běžeckých začátcích jsem tyto věci poměrně dost zanedbával, ale dnes už se po mírném zahřátí před každým během protahuji. Protahovat se snažím také po každém doběhnutí, protože běh má negativní vliv na délku svalů a šlach a pro kvalitní běh je důležité, mít co největší rozsah právě svalů a šlach. Důkladným protahováním se také snažím předcházet vážnějším zdravotním komplikacím. 65
Žádný sport mi běhání nenahradí Jsi náchylný ke zranění? Zatím jsem měl pouze jedno dlouhodobější zranění, které mě trápilo po posledním Pražském maratonu, kdy jsem měl problém s kolenem. Podle lékařů souviselo mé zranění s přetížením kloubů, ale přesnou příčinu neznám. Mohlo to být nesprávnou obuví nebo podobnými okolnostmi, ale to už nezjistím. Zmínil jsi obuv, podle čeho se rozhoduješ, jaké běžecké boty si koupíš? Zpočátku jsem výběru obuvi nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Dnes si kupuji boty odpovídající mému typu došlapu, jejichž střih nejlépe sedí na noze. Zkoušel jsem různé výrobce běžeckých bot, ale nejspokojenější jsem vždy byl s botami Adidas a snažím se tedy vybírat z jejích modelů. Srovnáš-li svoje očekávání, které jsi od běhu měl při svých začátcích s dnešními pocity, co ti běhání za ty čtyři roky dalo? Běh jsem bral jako prostředek k odreagování a vybití energie, což stále splňuje. Je to zábava, která mi přináší radost, při níž se můžu psychicky uvolnit. Dále jsem díky běhu poznal spousty nových lidí, se kterými bych se mnohdy při jiných příležitostech neměl šanci seznámit. K běhání jsi přešel od fotbalu, dokážeš si nyní představit, že bys nahradil běhání jiným sportem? Žádný sport mi běhání rozhodně nenahradí, jedině doplní. Občas si zahraji nějaký kolektivní sport, ale nevěnuji mu tolik času jako běhání, které pro mě stále bude sport číslo jedna. Při běhání jsem závislý jenom sám na sobě, proto když se mi chce, jdu běhat, pokud ne, nejdu. Stačí si nazout boty, vhodně se obléct a můžu vyrazit. V kolektivních sportech to tak jednoduché není. Lukáš Nevařil S běháním začal v roce 2012 v devatenácti letech. Od té doby si stihl vytvořit osobní rekord 3:04 na maratonské trati a 1:22 na půlmaratonu. Doposud se zúčastnil třech maratonů, sedmi půlmaratonů a řady dalších vytrvalostních závodů. V letošním roce se chce zaměřit hlavně na desetikilometrovou trať. Studuje na Českém vysokém učení technickém v Praze.
66
9.1.2 Rozhovor s Michalem Kumstátem Sportovci často přeceňují účinek výživových doplňků V nahodilém a nevědomém používání výživových doplňků vidí odborník na sportovní výživu Michal Kumstát největší problém. Jejich užívání v rozhovoru pro RUNGO nezatracuje, ale zdůrazňuje, že je potřeba si zodpovědět základní otázky k jejich cílenému použití. Existuje návod, který by poradil vytrvalostnímu běžci takové složení jídelníčku, aby běžec zvládl následující den náročný trénink? Pro vytrvalostního běžce je klíčový příjem sacharidů. Zejména pro obnovení zásob glykogenu, které sportovec vyčerpal. Kromě toho pro úspěšnou regeneraci, nejen pro další trénink, ale také pro jeho zdravotní dopad jsou důležité další složky jako bílkoviny, tuky, vitamíny a minerální látky. Měl by se tedy zaměřit na všechny potraviny, které tyto živiny ve vyváženém poměru obsahují. O kolik dokáže správné stravování vytrvalostního běžce zlepšit jeho výkon? Na tuto otázku je velmi složité odpovědět. Těžko od sebe oddělit, co je správné stravování pro nesportovce a co pro vytrvalostního sportovce. Vytrvalostní sportovec má nějaký energetický příjem a výdej. Aby mohl sportovat, neonemocněl a udržoval si svoji výkonnost, musí přijmout nějaké množství energie, které je větší než příjem člověka, který nesportuje. Existují různé specifické sportovní strategie, pomocí kterých může vytrvalostní běžec dosáhnout lepších výkonů. Zejména to souvisí s takzvanou superkompenzací glykogenu a v tomto případě může být navýšení výkonu sportovce v rozmezí dvou až tří procent. Mohl byste to stručně vysvětlit? Superkompenzace glykogenu je stav, při kterém se zásoba glykogenu v organismu zvýší nad původní hodnoty. Závodník má na startu závodu více vlastních zdrojů energie. Obvykle je tréninkově-výživová
metoda
zvyšující
glykogenové
rezervy
uskutečňována
před
vytrvalostními závody s délkou trvání více jak devadesát minut.
67
V bakalářské práci zabývající se vytrvalostním běháním jsem se dočetl, že vytrvalostní běžci by měli každý den přijmout dvanáct až patnáct procent bílkovin, pětapadesát až šedesát procent sacharidů a pětadvacet až třicet procent tuků... Ano, s těmi čísly souhlasím. Je to v zásadě podobné pro běžnou i sportující populaci. Může se to pouze měnit v závislosti na přechodné změně objemu nebo intenzity tréninku. Ale ten dominantní podíl sacharidů tam jednoznačně převažuje. Má smysl, aby se rekreační běžec nějak podrobněji zaobíral těmito čísly nebo je pro něj dostačující přijímání potravy s mírou a rozumem? Co je to s mírou a rozumem? Ve slovech jíst s rozumem a s mírou je skryta informace o podílu jednotlivých makroživin, to znamená sacharidů, tuků a bílkovin. V tomto se v zásadě mezi sebou neliší sportovec amatérský, rekreační, výkonnostní a vrcholový. Distribuce živin přijímaných v denním balíku energie je v zásadě stejná. To znamená, že amatérský sportovec profituje ze stejných principů jako vrcholový. Výživová doporučení pro obyvatele České republiky hovoří o podílu sacharidů, tuků a bílkovin přesně v tom podílu, jak jste zmínil v předchozí otázce. V čem se tedy různí jídelníček profesionálního sportovce od toho amatérského? Pokud v něčem. V zásadě se liší pouze v kvantitě. To znamená v příjmu energie, ale ten podíl jednotlivých látek by měl být u všech přibližně stejný.
Jenom běh nalačno k redukci váhy nestačí Jak by se měl odlišovat příjem energie běžce, který se snaží o zlepšení výkonnosti ve srovnání s běžci snažícímu se pouze o redukci tělesné váhy? Kdo se snaží redukovat hmotnost, musí nutně snižovat energetický příjem. Musí vytvořit negativní energetickou rovnováhu. Jedině tak může hmotnost snížit. Takže se liší pouze z pohledu energetické bilance. Z pohledu přijímaných složek potravin už záleží na nutričních preferencích, aktuálním výživovém stavu a dalších věcech. Někteří odborníci radí běžcům, kteří se snaží pomocí běhu zhubnout, aby běhali ráno nalačno. Souhlasíte s tímto názorem? Běhání nalačno může vést ke změně tělesného složení, ale při zachované energetické bilance, ať trénujeme nalačno nebo ne, naše hmotnost zůstane stejná. Bez změny v celkovém denním
68
energetickém příjmu bude mít běh nalačno nebo po snídani minimální dopad na tělesnou hmotnost. Pokud bude mít nižší energetický příjem než výdej, může jít jeho hmotnost dolů a trénink nalačno tomu může jenom přispět. Je to určitě vhodná myšlenka, ale nedoporučoval bych ji zařadit do každodenního tréninku výkonnostního běžce, protože to může například ovlivňovat zásoby glykogenu v těle a další trénink nemusí být tolik přínosný. Jak konkrétně by si měl běžec před vytrvalostním během příjem sacharidů rozplánovat? Sacharidy jsou látky, které se zásadně podílí na získávání energie během výkonu. Bez nich bude výkon omezený, limitovaný. Příjem energie pro vytrvalostní aktivity v podobě sacharidů je nezbytný k podpoře a zlepšení výkonu. Bez nich to, zjednodušeně řečeno, nejde, to se ale bavíme o vytrvalostních aktivitách trvajících devadesát minut a víc. Rozložení sacharidů před během a po výkonu je otázka velice složitá. V zásadě platí, že zastoupení sacharidů v těsné blízkosti zatížení přispívá k výkonu sportovce, k jeho regeneraci a k dalším procesům. Během výkonu jsou vhodné jednoduché sacharidy a v krátké době po výkony rovněž. Před výkonem je to ale individuální. Čím delší odstup od výkonu, tím více komplexní sacharidy a čím blíže výkonu, tím více jednoduché. Může běžce upozornit pocit únavy – teď je čas na sacharidy? Příjem sacharidů by měl být rovnoměrně rozdělen během celého výkonu. Nejde ani tak o pocity běžce. Ale skutečně od začátku rovnoměrně občerstvovat a používat zdroje sacharidů, jako jsou například iontové nápoje. Rozhodně nedoporučuji nechávat příjem sacharidů až na poslední chvíli.
Při delším běhu jenom voda nestačí Jak se liší příjem sacharidů vytrvalostního běžce při aerobním a anaerobním běhání? Při anaerobním zatížení – vysoké intenzitě jsou elementárním zdrojem sacharidy, protože se jedná o jedinou látku, která může být během výkonu oxidována a využívána jako zdroj energie. Anaerobní metabolismus je tedy závislý na glukóze. Zatímco aerobní metabolismus je závislý na mnoha dalších zdrojích energie, dominantně jsou to tuky.
69
Už jste naznačil, že sportovec by měl při delším běhu pít například iontový nápoj. Voda nestačí? Záleží na okolních podmínkách a na stavu hydratace, ve kterém sportovec nastupuje. I kdyby běžec nastupoval ideálně hydratován, ale venkovní teplota by byla vysoká, voda určitě nedostačuje. Měl by se snažit zabezpečit i příjem takových tekutin, které budou zdrojem minerálních látek – sodíku nebo draslíku. Při méně náročných podmínkách a délce běhu asi do jedné hodiny může voda stačit. Při závodech nad jednu hodinu a při vyšší teplotě je vhodné volit i látky, které jsem jmenoval, především sodík. Měl by běžec před závodem svůj pitný režim blížícímu se závodu nějak uzpůsobit? Není třeba. Spíše by měl kontrolovat větší změny tělesné hmotnosti, které jsou nejlepším indikátorem stavu hydratace. Stoupne-li si běžec po tréninku na váhu, má nižší váhu než před tréninkem. Ne protože by spálil tuky, ale protože se hodně potil.
Sportovci často neznají účinek výživových doplňků Stále více se vytrvalostní běžci spoléhají na různé výživové doplňky. Nepřeceňují jejich účinnost? Je přeceňována všemi sportovci. Doplňky stravy jsou běžné potraviny sloužící pouze k tomu, abychom doplňovali látky, které nám z nějakého důvodu chybí. Sportovci k tomu mají oprávnění, pokud je jejich energetický výdej takový, že nejsou schopni ho kompenzovat. Nebo mohou nějaké látky přijímat ze zdravotních důvodů, potravinových alergií a podobně. Potom mohou být doplňky stravy vhodnou náhradou. Jak jste sám poznamenal, často sportovci účinnost doplňků stravy přeceňují, a nemají vůbec důvod je užívat. Mezi doplňky stravy patří i iontový nápoj. To je jeden z mála, kde to oprávnění je, vzhledem k zastoupení minerálních látek, vody a podobně. Všeobecně řečeno, situací, které by byly objektivním důvodem pro konzumaci doplňků stravy, je velice málo. V reklamách odborníci běžcům slibují, že po užití různých doplňků budou lépe spalovat tuky, budou dosahovat lepšího výkonu atd. Dá se takovým slibům věřit? U některých z nich je jejich použití opodstatněné, vzhledem k odborné opoře. Na základě toho jsou potom tyto doplňky stravy nabízeny sportovcům, ale neznalost těchto výrobků u běžců a sportovců často vede k nesprávnému užívání. V tom je asi největší problém. Sportovci je
70
používají nahodile a nevědomě, aniž by dokázali odhadnout jejich účinek. Není možné doplňky stravy zatratit, ale je potřeba si tyto základní otázky zodpovědět. Mluvili jsme o správném stravování sportovců. Může naopak špatné stravování vyvolat křeče? Souvislost tam určitě je, příčin je ale několik. Jedná se o projev s multifaktoriálním základem. Z pohledu výživy to souvisí hlavně s pitným režimem. Rychlé ztrácení tekutin je nejsilnějším ukazatelem, který může vzniku křečí předcházet. Je tam spíše potřeba hledat souvislost s tréninkem nebo s fyziologickými predispozicemi, které jsou dány například pohybovým stereotypem a mnoha dalšími faktory. Jak je mezi širokou sportovní veřejností rozšířena teze: „Máš křeče, dej si hořčík," to je naprosto zkreslená představa. Většinou příčina nebude souviset s nedostatkem hořčíku, ale může to ke korekci stavu přispět. Dá-li si běžec večer pět piv a další den si na tréninku přidá například deset kilometrů navíc, docílí tím toho, že tím svoji kondici srovná, jako by žádný alkohol nepil? Je to tak jednoduché? Takto to určitě nefunguje. Pokud to udělá jednou za půl roku, není to žádný problém. Ale pití alkoholu po pěti pivech dvakrát týdně je pro sportovce mnohem horší, než kdyby si stejné množství alkoholu rozložil do celého týdne. V každém případě pro skupinu, kterou považujeme za vytrvalostní sportovce, není vhodné, aby součástí jejich regeneračního procesu byl vůbec nějaký alkohol. Michal Kumstát Je odborným asistentem na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. V roce 2009 dokončil magisterský studijní obor Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy, na který navázal v roce 2013 dokončením doktorského studijního programu Kinantropologie. Na Katedře podpory zdraví Masarykovy univerzity v Brně uskutečňuje vědeckovýzkumnou činnost a publikuje odborné články týkající se sportovní výživy.
71
9.1.3 Rozhovor s Petrem Kaňovským Poznatky o běhání zveřejňuji od svých běžeckých začátku, říká Kaňovský Když s běháním začínal, nikdo mu nevěřil. O pár let později zaběhl Petr Kaňovský maraton za 2:54 a ultramaratonu za 9:23. O svém tréninkovém plánu pro hobíky nebo o tom, proč svoje běžecké zkušenosti pravidelně zveřejňuje na svých webových, se tento běžec rozpovídal v rozhovoru pro RUNGO.
Petr Kaňovský. Foto: Archiv Petra Kaňovského
Stálo vás těch devět běžeckých let více úsilí nebo radosti? Byla to spíš radost. Všechno úsilí musí vycházet z radosti. Kdyby to pro mě nebyla radost a bylo to jenom úsilí, nedosáhl bych ani na zmíněné výsledky. Když jsem si pročítal vaše běžecké stránky a viděl tam různé grafy, rozbory a podobně, napadlo mě, jestli běh nepatří mezi vědecké disciplíny? Vzhledem k mému povolání mě baví matematika a různé analýzy. Proto si vedu běžecké statistiky a grafy. Tím se ale při běhání většinou nezabývám. Až po závodě si zapíšu počet kilometrů, čas nebo převýšení a z toho si pomocí kalkulátoru vyhodnotím, jak na tom má 72
kondice aktuálně je. Akorát při závodech a běžeckých testech sleduji aktuální tempo i tep. Tyto hodnoty porovnávám s předem připraveným plánem.
Ke sportu jsem nikdy vztah neměl Zlepšovat běžecké a vytrvalostní schopnosti pro vás bylo hlavním cílem už při vašich běžeckých začátcích? Sledování výkonů byl pro mě základ. I přesto, že jsem běhal hodně zážitkově, od samého počátku jsem si rád vedl statistiky a tréninkový deník. Díky tomu mám jako jeden z mála takto zaměřené informace od počátku běhání. Běhat jste začal ve třiceti letech. To je relativně pozdě... Nikdy jsem ke sportu neměl žádný vztah. Když jsem nějaký zkoušel na střední škole, vůbec mi to nešlo. Maximálně jsem se šel projít, ale jít běhat mě nikdy nenapadlo. Čím si vás běhání získalo? Jednou jsem to zkusil a zalíbilo se mi to. Při běhu jsem si vyčistil hlavu a psychicky se uvolnil. Od občasné chůze, které jsem se občas věnoval i před tím, už k běhu nebylo daleko. Při běhání nejsem na nikom závislý a myslím, že to nejlépe odpovídá mému životnímu stylu. Jak se změnil váš životní styl po tom, co jste začal pravidelně běhat? V první řadě by to do mě nikdo neřekl. Největší šok to asi byl pro moji rodinu a mé přátele. Ale změnilo mě to v mnoha ohledech. Od té doby mnohem více jím, omezil jsem hromadnou dopravu a podobně. Běhám do obchodů, na obědy nebo do kostela. Skutečně jste vyměnil městskou hromadnou dopravu za běh? Odkdy? Do obchodu nebo na obědy jsem začal běhat prakticky ihned. Ale na nádraží nebo do kostela asi až po roce nebo dvou. I to je ale myslím relativně brzy. Přitom propojení běhu a každodenního života v této míře je mezi běžci velmi výjimečné. A musím říct, že časově mě to vyjde stejně, jako kdybych použil hromadnou dopravu. Někdy je běh dokonce rychlejší.
73
Bál jsem se, že při svém prvním závodě skončím poslední Řekl jste, že více jíte. Ještě nějak se změnily vaše stravovací návyky? O stravování jsem hodně přemýšlel. Přišel jsem ale na to, že nejdůležitější je jíst, co vyhovuje mně. Protože běhám dvacet kilometrů denně, mám vyšší energetický výdej, z toho důvodu sním v průměru dvojnásobek oproti doporučenému množství pro člověka v mém věku. Samozřejmě musím jíst častěji. Pořídil jsem si také přístroje na měření hladiny cukru v těle a snažím se sledovat i tyto věci. Proč jste se zúčastnil svého prvního běžeckého závodu už po čtyřech měsících běhání? Navíc do závodu jste šel podle vašich slov s tím, že skončíte poslední, což se ale nakonec nestalo... Postupně jsem začal sledovat internetové stránky s termíny běžeckých závodů. Nakonec jsem si zvolil pro začátečníka poměrně dlouhý, jedenáctikilometrový závod. Opravdu jsem se bál, že skončím poslední, což se mi v budoucnu stalo mnohokrát, ale tehdy jsem poslední nedoběhl. Za týden jsem se zúčastnil dalšího závodu, který jsem ve vedru vzdal. To mě ale od dalšího závodění neodradilo. Naopak. Z informací, které na webu zveřejňujete, lze vyčíst, že vaše forma začala v roce 2008 stagnovat. Začal jste se v té době zajímat například o tréninkové plány a snažil se to nějak řešit? Vycházel jsem ze svých vlastních poznatků. Vytvářel jsem si vlastní kalkulátory a s jejich pomocí jsem například zjistil, po kolika kilometrech moje vytrvalost výrazně upadá a podobně. Díky tomu jsem věděl, na co konkrétně se mám v tréninku zaměřit. V této době se také ke mně dostaly názory, že důležitější je běhat poměrně hodně kilometrů než se výrazněji zabývat kvalitou tréninku. Běžecké stránky jste vytvořil už v době, kdy jste s běháním začal? Svoje poznatky zveřejňuji od samého počátku běhání. Domnívám se, že jsem hodně otevřený člověk. Už dříve jsem měl a stále mám duchovní stránky i stránky věnující se dalším tématům. Pouze jsem tedy přidal stránky věnující se běhání.
74
Proč jste běžecké stránky zřizoval? Jednak jsem chtěl sdílet svoje běžecké zkušenosti s kamarády i s neznámými lidmi. Zaznamenával jsem, analyzoval různé běžecké hodnoty a obohacovalo to jak mě, tak mé přátelé a návštěvníky těchto stránek. Nemusel jsem posílat e-mailové rady a odpovědi na různé dotazy a odkazoval jsem na moje webové stránky.
Po každém závodě se lehce vyklušu Čemu vděčíte za poměrně rychlé a výrazné zlepšení vašich běžeckých výkonů? Jak už jsem naznačil, myslím, že to byl stále se zvyšující počet naběhaných kilometrů. V roce 2009 jsem se snažil dostat na maratonu pod čtyři hodiny. Zkušenější maratonci mi radili naběhat tři sta kilometrů měsíčně. Zpočátku jsem nevěřil, že bych mohl být schopný uběhnout tolik kilometrů, a také jsem si nebyl jistý, jak výrazný vliv na zlepšení to bude mít. Stále pro mě bylo důležité, abych při běhu odpočíval a relaxoval. Nikdy jsem běh nebral jako povinnost. Co dále zařazujete do svého tréninku? Občas zařadím pilates nebo jízdu na rotopedu. Základ je ale v běhání. Možná největší knowhow mé přípravy je pomalé klusání. Okamžitě po dokončení závodu přejdu do volného běhu a asi dvacet minut lehce klušu. Řekl bych, že toto, ačkoliv to málokdo dělá, mi hodně pomáhá v regeneraci a v tom, že jsem se zatím nezranil. Každý si může na internetu přečíst tréninkový plán pro hobíky. Kdy jste přišel na to, že je to pro vás pravděpodobně nejvhodnější tréninková příprava? Do teď nevím, jestli je ideální. Že je dobrý, jsem zjistil v okamžiku, kdy jsem se seznámil s profesionálními běžci. Mé běhání z nějakých důvodů, dodnes mi neznámých, oslovilo lidi, kteří se běhání věnují profesionálně. Diskutovali se mnou o běhání nebo mi nabízeli trénování. Předložili mi sofistikované plány. To ale neodpovídá mému životnímu stylu, protože nejsem ochoten běhat každý den podle nějakého rozvrhu. Ani to neodpovídalo mé aktuální výkonnosti podle kalkulátoru. Mohl byste to vysvětlit? Kalkulátor, který si každý může najít na mých stránkách, mi spočítal, že mám horší vytrvalost než rychlost a neviděl jsem důvod, proč bych měl tento poměr tlačit dál. To znamená, že jsem si spočítal, v čem konkrétně mám mezery a na onu disciplínu jsem se mohl více zaměřit. To
75
ale jejich tréninkové plány nerespektovaly. Tím jsem se naučil, že musím hledět pouze na sebe a vytvořit si plán, který bude vyhovovat hlavně mně. Přesto byly rady od profesionálů inspirující a jsem za ně vděčný. Nad mnohými věcmi jsem více přemýšlel, některé i vyzkoušel. Zjistil jsem, co mi vyhovuje a co od běhání chci. Co je tedy tou hlavní součástí tréninkové plánu pro hobíky? Naslouchat svému tělu, nepřepínat se. Zařazovat hodně rekreačních běhů, běhů pro radost. Klást větší důraz na kilometráž, ale zároveň i na dobrý pocit z běhu. Běhám, protože chci a ne protože musím. Není důležité, kolik kilometrů uběhnu za den. Spíše jde o to, aby se počet kilometrů nijak výrazně nelišil během delších časových úseků. Například během týdne. Běhám tolik, na kolik mám daný den čas. Podle vašeho názoru to není plán pro kvalitnější běžce. Vy se nepovažujete za kvalitního běžce i přesto, že jste zaběhl maraton pod tři hodiny? V tomto případě asi ano. Zejména u kratších tratí moje výkonnost nikdy nepatřila ke špičce. Nicméně u maratonu a delších tratí je můj přístup myslím dobrý. Když se zpětně dívám, vylepšil jsem si časy více než běžci trénující zdánlivě sofistikovaně.
Běh s dalšími lidmi slouží jako motivace pro všechny Je uvedený tréninkový plán vhodný pro každého začínajícího běžce? Řekl bych, že vhodné to je pro lidi, kteří chtějí běhat a sledují dlouhodobější progres. Pokud chce člověk v relativně krátkém čase zaběhnout maraton, tento plán pro něj není úplně vhodný. Naopak ten, kdo sleduje dlouhodobější cíle, se může tohoto přístupu držet. Někomu se může zdát, že to k ničemu nevede, ale i můj příklad ukazuje, že ani relativně dlouhá období stagnace nemusejí příliš znamenat. Nejen že běháte, ale také pořádáte různé závody. Co vás k tomu vede? Můj přístup vyžaduje, abych každý týden zaběhl nějaký kvalitnější výkon. Běh s dalšími běžci slouží jako vzájemná motivace pro všechny. Ta spočívá v tom, že můžu běžet s někým, a tím ze sebe dostat lepší výkon. Protože ale ježdění na závody bylo časově i finančně náročné, začal jsem pořádat vlastní závody. Jednalo se hlavně o cyklus závodů Brněnské Hamburgy. Pořádání vlastního závodu bylo mnohem praktičtější. Mohl jsem vybrat vzdálenost, místo, čas
76
a bylo to i finančně výhodnější pro mě i pro ostatní. Náklady byly minimální, startovné bylo nulové nebo velmi nízké. Chápu to správně, že v těchto závodech nejde ani tak o umístění, ale spíše o dosáhnutí kvalitního času? Často jsme tam běžci různých výkonností a můžeme si vzájemně pomáhat, a dosáhnout tak pro nás dobrých časů. Často spolu běží slabší závodník například na osm set metrů, jehož tempo je na této vzdálenosti podobné jako tempo rychlejšího běžce na deset kilometrů. Na jaký čas se můžete pomocí tréninkového přístupu pro hobíky vypracovat? V současné době jsem v období stagnace. Když jsem přestal dosahovat výkonnosti jako dříve, přizpůsobil jsem tomu svůj přístup s cílem odpočinout si a zregenerovat. Snažím se běhat hlavně zážitkově a kvůli tomu se teď ani neřídím dlouhodobým přístupem, co se například počtu závodů týče. Až se začne moje výkonnost opět zlepšovat, můžu se opět zaměřit na zkvalitňování výkonů. Ale nemá smysl si dávat nějaký konkrétní cíl, protože nevím, jak na tom za nějaký čas běžecky budu. I mě zajímá, kde má tento přístup limity. Určitě s tím budu v budoucnu ještě experimentovat. Petr Kaňovský S běháním začal v roce 2007 a o sedm let později si zaběhl maraton za 2:54 a ultramaraton za 9:23. Svůj úspěch připisuje svému tréninkovému přístupu pro hobíky. Na běžeckých webových stránkách (http://www.kanovsky.cz/beh.php) zveřejňuje svoje běžecké výsledky a komentáře. Součástí jeho webu je i kalkulátor predikce výkonů nebo testování běžecké kondice.
77
9.1.4 Rozhovor s Šárkou Dýrovou Macháčkovou Běhání je dřina, vůle a radost, říká vytrvalostní běžkyně Dýrová Mistryně České republiky v maratonu z loňského roku Šárka Dýrová Macháčková chtěla na Pražském maratonu zdolat limit pro olympijské hry v Riu, který je 2:35. Plány ji překazilo zranění. Nejen o tom, ale i o svých běžeckých začátcích nebo tréninkových metodách se rozpovídala v rozhovoru pro RUNGO.
Šárka Dýrová Macháčková. Foto: Archiv Šárky Dýrové Macháčkové
V minulém roce jste se stala mistryní České republiky v maratonu. Myslíte, že máte talent pro vytrvalostní běhání? Talent za tím určitě není. Je to všechno o dřině a vůli, o tom jít si za nějakým cílem. I když v tom talent není, tak mi trenéři říkají, že člověk musí mít pro daný sport dispozice a mně běhání sedlo, protože moje tělo na to dispozice má. Nemohla bych dělat silové sporty nebo kulturistiku. Asi jsem se tedy trefila do správného sportu, a možná proto tam ten úspěch je.
78
V jednom z předešlých rozhovorů jsem četl, že podle vaší lékařky Martinkové nemáte vhodné tělo pro vytrvalostní běhání. Jak to myslela? Ona mluvila o tom, že moje tělesná schránka není ideální. To znamená například, že nemám vhodnou tloušťku kostí atd. Jednoduše řečeno, podle ní mám moc křehké tělo na to, aby zvládalo těžké a náročné tréninky na vrcholové úrovni. Na její doporučení jste ale nedala... Já ji beru jako lékařku. Když mi řekne, že mám zranění, při kterém nemám běhat, to respektuji. Nenechala jsem se ale zviklat návrhem, že si mám vybrat jiný sport. Když si řeknu, že za něčím jdu, tak za tím jdu. Čím si vás běhání tolik získalo, že jste u něj zůstala? Když malému dítěti řeknete, že zrovna tato jeho nejoblíbenější hračka je pro něj nebezpečná, zahodí ji a vezme si jinou? Prostě jsem si běh natolik zamilovala, a názor jednoho člověka to nezmění. Proč jste běhání nezkusila v dřívějších letech? Běžecký boom není dlouhodobá záležitost. V takové míře jako teď se běhá až v posledních deseti letech a já jsem hodně jezdila na kole, dělala aerobik, plavání a další aktivity. Možná i z časových důvodů, protože při studiích jsem byla hodně ambiciózní člověk. Studium pro mě byla priorita a nechtěla jsem ho odložit na vedlejší kolej. Já jsem po ukončení studia měla poměrně dost času a chtěla jsem být v něčem dobrá. Školu jsem zvládla a hledala jsem další výzvu a přišlo běhání.
Neříkáte si někdy, že kdybyste začala běhat o deset let dříve, mohla jste mít dnes za sebou například účast na olympijských? Napadlo mě to a možná to tak je. Trochu mě to i mrzí, že jsem s běháním nezačala dřív. Kdy jste rozhodla a poprvé vyběhla? Pamatuji si chvíli, že jsem během jednoho léta najezdila mnoho kilometrů na kole. V zimě jsem musela kolo odložit, ale vybití energie mně strašně chybělo. Cvičení v posilovně mi nestačilo, chtěla jsem dělat něco v přírodě. Jediné, co mě napadlo, bylo běhání. Vyběhla jsem a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Běžela jsem krajinou, dýchala čerstvý vzduch,
79
bylo to skvělé. To byl ten zlom, kdy jsem zjistila, že mi běhání dělá dobře. Běhala jsem celou zimu a chytlo mě to tak, že už jsem se ke kolu nevrátila. Cyklistika už vás po tom, co jste začala s běháním, nelákala? Na kole se bojím pádů, takže jezdím pomalu, opatrně a to není pro člověka se závodními ambicemi ono.
Zkoušela jsem, co vydržím Kdy jste se rozhodla zúčastnit se prvního závodu? Už když jsem jezdila na kole, závody mě hodně zajímaly. Chtěla jsem se porovnávat s ostatními. Chyběla mi ale odvaha. Připadalo mi, že všichni okolo mě jsou na tom fyzicky lépe než já. Kamarádka, která běhala orientační běhy, mě přesvědčila, abych zkusila patnáctikilometrový závod. Závod předčil všechna má očekávání. Byla jsem mezi lidmi, kteří vnímají sport podobně jako já. Postupně jsem se účastnila dalších závodů.
Mluvila jste o patnáctikilometrovém závodě. To ale bylo ještě daleko k účasti na ultramaratonských závodech... Mým hnacím motorem bylo zkoušet, co vydržím. Sice jsem zvládla patnáct kilometrů, ale chtěla jsem vědět, o kolik víc ještě můžu zvládnout. Takže jsem si po kouskách přidávala, až to skončilo u ultramaratonu. Může za to i můj první trenér – Jaroslav Kaše, který ultramaratony běhal. Já jsem se v něm zhlédla, a chtěla jsem si to také vyzkoušet. Trenér nechtěl, abych běhala takto dlouhé závody, protože pro tělo je to extrémní zátěž. V podstatě jsem si to ale vydupala. Chtěla jsem vědět, co to je uběhnout sto kilometrů. Jak vám pak bylo v cíli? Bolelo mě i sedět. (smích) Stát jsem nemohla. Po závodě jsem si řekla, už nikdy. Časem to v těle zanechá endorfiny štěstí. Uvědomíte si, že to bylo super, a že to chcete běžet ještě jednou. Navíc třeba vím, že tam mám rezervy a že se můžu ještě zlepšit. Dá se tento závod, tj. stokilometrový, srovnat s klasickým maratonem? To jsou odlišné disciplíny. Ultramaraton se běží v aerobním pásmu. Neběží se to ve vysoké intenzitě, běží se na výdrž. Navíc je to hodně o hlavě. Musím si nastavit hlavu na to, že uběhnu sto kilometrů, bude mě všechno bolet, ale řeknu si, že to vydržím. Maraton se běhá 80
v anaerobním pásmu, kde dochází k zakyselování svalů. Musím říct, že to bolí někdy i víc (smích). Jen to mám rychleji za sebou. Kdy jste se začala připravovat systematicky s ohledem na různé závody? Zmínila jsem trenéra Kašeho. Ten mi ukázal různé běžecké techniky a tréninky. Hned jak jsem začala s během, už jsem absolvovala systematickou přípravou. Hned od začátků jsem byla pod dohledem odborníka. Postupem času jste se ale věnovala čím dál více klasickým maratonům na úkor ultramaratonů. Proč? Po mistrovství republiky na čtyřiadvacet hodin mě začala bolet noha. Cítila jsem zvláštní bolest. Byl tam otok a nedokázala jsem odhadnout, co to je. Až po dvou měsících jsem podstoupila rentgenové vyšetření, kde se ukázalo, že mám únavovou zlomeninu. V té době jsem si řekla, že ultramaratony nemusí být to, co bych měla dělat. A zaměřila jsem se na maratony.
Mám cíle na několik let dopředu Možná to bylo štěstí v neštěstí, protože minulý rok jste se stala mistryní České republiky v maratonu. Šla jste do závodu s tím, že máte na vítězství? Tam už jsem trénovala na to, abych se umístila medailově. V té době mě trénovala Alena Peterková. Snažila se mě připravit, abych byla na Pražském maratonu nejlepší. Takže jsem věděla, že do třetího místa budu a výhra byla skvělým bonusem. Vaše tréninková příprava je zaměřená na každý jednotlivý závod, jak jdou po sobě? Mám dlouhodobé cíle několik let dopředu a pak jsou ty krátkodobé. Na začátku spolupráce s trenérkou jsme se domluvily, že přípravu budeme směřovat k maratonům. Ona udělala dlouhodobý plán směrem k maratonům. Postavila na tom i krátkodobou přípravu, která obsahuje i trénování na kratší tratě, aby mě to rozvíjelo i rychlostně. Díky rychlostní přípravě složené z rychlostních tréninků, vytrvalosti, objemu a speciálního tempa můžu zaběhnout maraton v kvalitním čase. A v rámci té krátkodobé přípravy například víme, že za půl roku máme mistrovství republiky v maratonu a jedeme přípravu čistě na maraton.
81
V květnu jste měla na Pražském půlmaratonu obhajovat titul mistryně republiky a zároveň jste se chtěla pokusit zaběhnout limit pro olympijské hry do Ria. Bohužel jste se zranila. Co se vám stalo? Mým největším snem bylo vyzkoušet, jestli zvládnu natrénovat na olympijský limit, který je dvě hodiny a pětatřicet minut. Osobní rekord mám o deset minut horší. V létě minulého roku, kdy jsme limit na olympiády daly jako hlavní cíl, mi trenérka řekla, že šance tam je, ale příprava bude tvrdá. Abych měla dostatečný čas na trénink a regeneraci, omezila jsem práci. Musela jsem tomu podřídit hodně dalších věcí. Mělo to trvat devět měsíců a rozhodla jsem se do toho jít. Příprava fungovala skvěle až do doby, kdy jsem jednoho dne ráno vstala a cítila jsem bolest v tříslech. I když jsem zmírnila trénink, bolest byla snesitelná, ale nedalo se přes ni trénovat kvalitu. Nechtěla jsem ale z tréninku vypadnout, věděla jsem, že když přípravu přeruším, je všechno ztracené. Tělu se to pravděpodobně nelíbilo, protože jsem onemocněla. Dostala jsem těžkou chřipku, které jsem se nemohla dva týdny zbavit. Ztratila jsem čtrnáct dní, ale pořád jsem věřila, že to můžu dohnat. Když jsem po nemoci vyběhla, bolest v tříslech se vrátila. Navíc mnohem silněji než dřív, takže jsme si řekly, že tudy cesta nevede a v březnu jsem musela s přípravou skončit.
Olympiáda je můj sen Jinou šanci na zaběhnutí limitu už mít nebudete? Stará se o mě fyzioterapeut, chodím na rehabilitace, ale přetížení je podle lékařů velké a těžko se dá říct, kdy to poleví. Trénink nemůžu nijak nahradit a jediné řešení je nechat tělo odpočinout. Teď nevím, kdy budu schopna znova naplno běhat. Pražský maraton je poslední možnost, kde jsem mohla limit splnit. Výpadek z tréninku je tak velký, že není šance se do toho tak rychle vrátit. Je pro vás větší úspěch zvládnutí ultramaratonu nebo případná účast na olympijských hrách? Asi bych to nesrovnávala. Olympiáda je něco víc. Účastní se jí pouze několik lidí reprezentujících svoji zemi. Byl to můj sen. Bylo by to pro mě to nejvíc, čeho bych asi mohla po sportovní stránce dosáhnout.
82
Třeba budete mít více štěstí v dalším olympijském cyklu... Jedna věc je zdraví. Další, že třeba můžeme s manželem uvažovat o dítěti. Je zde spousta faktorů, které to ovlivňují, a já se nechci dostávat pod stres. Nechám to plynout a čas ukáže. Jestli to bude rodina, olympijské hry, obojí nebo třeba olympiáda až hry za osm let, uvidíme. Šárka Dýrová Macháčková S běháním začala až po studiích na vysoké škole. V roce 2015 se stala mistryní České republiky v maratonu s výsledným čase 2:50:59. Osobní rekord si zaběhla ve Frankfurtu v roce 2013. Její výsledný čas byl 2:45:36. Dříve se také věnovala ultramaratonům. Těchto extrémních závodů ale zanechala a dnes se věnuje hlavně maratonům a půlmaratonům.
83
9.1.5 Rozhovor s Jakubem Veškrnou Píchání v boku a přetěžování těla trápí nejvíce začátečníky Přecházet se nesmí žádná dlouhotrvající bolest, i když by byla snesitelná. Fyzioterapeut Jakub Veškrna je striktní. Běžec však z kondice vypadnout nemusí ani tak, běh může z části kompenzovat jinou činností, zdůrazňuje odborník v rozhovoru pro RUNGO.
Jakub Veškrna. Foto: Filip Urban
Běhání je bezkontaktní sport, přesto se běžci poměrně často zraní. Patří běžci mezi vaše nejčastější pacienty? Běhání je dnes velmi moderní a běhá velmi mnoho lidí. Ani přesto ale nemůžu říct, že by běžci tvořili většinu mých klientů. Podle některých statistik patří zranění třísel k nejčastějším zdravotním komplikacím běžců. Můžete to potvrdit? Problémy s třísly určitě patří k častým problémům. Z laického pohledu se často uvádí, že se jedná o třísla, ale z lékařského hlediska se také může jednat o potíže kyčelních kloubů projevující se právě v oblasti třísel. Může se jednat i o tříslo samotné, kdy kvůli přetěžování určitých svalových skupin na stehně dochází k většímu zatížení úponových míst nacházejících se v oblasti třísla. 84
Dá se tomu nějak předcházet? Vždy si musíme položit otázku, proč se bolesti objevují a co je jejich příčinou. To znamená, že si musíme diagnostikovat tuto příčinu a podle ní se poté zařídit. Může se například jednat o chybný stereotyp v oblasti kyčelního kloubu, který vede k přetěžování a bolesti v oblasti třísel. Pak je potřeba pracovat s tím, jak změnit koordinaci pohybu v oblasti kyčle. Příčinou mohou být strukturální změny kyčelního kloubu. Někdy tím důvodem může být i běžcova obuv. Vždy závisí na tom, co je příčinou daných bolestí.
Strečink by měl trvat deset až dvacet minut Dokáže správná obuv minimalizovat možné zranění? Ano, může. Podle zkušeností mých pacientů to v dnešní době už ale velkou roli nehraje. Lidé věnující se běhání si umí tuto záležitost dobře pohlídat. Pravidelně boty obměňují, mají vícery boty a volí je s ohledem na povrch, kde zrovna běhají. Jiné boty mají do lesa, jiné na asfalt. Výběr bot hraje roli, naštěstí obecná informovanost v této problematice je u běžců dobrá. Lidé si i za vyškoleného personálu v obchodech vybrat vhodnou běžeckou obuv dokážou. Co zranění a strečink? Jak moc by se měli běžci věnovat této činnosti? Strečink je pro každého sportovce individuální záležitostí. V obecné rovině platí, že strečinku by se sportovci měli věnovat, aby si tělo co nejlépe připravili na tréninkovou zátěž. U mladších lidí stačí kratší doba, u lidí v pokročilejším věku je potřeba tuto fázi více akcentovat a trpělivě se jí věnovat. V obecné rovině by se strečinku měli běžci věnovat alespoň deset až dvacet minut. Měl by se strečinku běžec věnovat na začátku, nebo na konci tréninku? Lidem radím, aby se strečinku věnovali při přípravné fázi. Pokud chtějí dělat strečink i po běhání, vždy doporučuji, aby tak učinili s odstupem hodiny až dvou. Při sportovní zátěži vznikají ve svalech určitá mikrotraumata, mikropoškození, které tělo dokáže velmi dobře zahojit bez dalších následků. Pokud bychom však do této tkáně zasáhli větším napětím, nějakým nešetrným strečinkem, mohlo by dojít k zvýraznění těchto mikroporanění a z toho by mohly vznikat případné potíže.
85
Jakým partiím by měl běžec při strečinku věnovat nejvíce pozornosti? Při běhu jsou nejvíce zatěžovány nohy, ale zároveň platí, že je využíváno celé tělo. Nohy by měly být prioritou, a pokud si bude běžec protahovat trup a horní končetiny, nic tím nezkazí, naopak. Měl by mít běžec ve svém tréninku zařazeny také nějaké posilovací cviky? Je pro něj výhodné, když tělo zatěžuje mnoha různými způsoby. Posilování může být jedna ze součástí jeho tréninkového procesu. Záleží na tom, jestli chce mít běžec výbušnost nebo vytrvalost. Podle toho musí posilování uzpůsobit. Pro vytrvalostní běžce je vhodné zařadit posilování do mezidobí, kdy se třeba v zimě nedá tak dobře běhat venku. Mezi nejčastější zdravotní komplikace začátečníků se často řadí namožení, natažení a natržení svalů. Co je příčinou zrovna těchto zranění? Svalová tkáň a svalové úpony u začátečníků nemusí být dostatečně připraveny na tento typ zátěže, musí se na ni nejprve adaptovat. Z toho důvodu se svalová a šlachová zranění, úponové bolesti objevují více u začátečníků než u lidí, kteří se tomuto sportu věnují dlouhodobě a pravidelně.
Začátečník by měl běhat obden Nepřeceňují začátečníci své běžecké schopnosti? Může to tak být. Člověk se rozhodne běhat a nadšeně se do toho vrhne. Pak mohou tyto problémy nastávat častěji u méně zkušenějšího běžce než u člověka, který běhá déle, je srovnaný, ví, v jakých intenzitách pracovat, jak často běhat a tak dále. Jak často by měl začátečník běhat? Myslím, že pro začátek je vhodná frekvence běhu obden, aby mělo tělo dostatek času na odpočinek a regeneraci. Kromě běhání obden, by měl začínat s kratšími vzdálenostmi v mírnějším tempu a postupně zvyšovat jak vzdálenost, tak tempo.
86
Je podle vás důležité, aby se začátečník zabýval technikou běhu nebo si třeba zjišťoval informace od zkušenějších běžců? Určitě je vhodné, když se o technice běhu něco dozví nebo bude o běhání diskutovat s někým zkušenějším. Dnes má kdokoliv možnost domluvit se s běžeckými trenéry a techniku běhu s nimi prokonzultovat. Od začátečníků také můžeme často slyšet, že je píchá v boku. Čím je to způsobené? Píchání v boku se nejčastěji objevuje ve vztahu k nedostatečnému dýchání. Každý, kdo to někdy zažil, ví, že je potřeba začít lépe dýchat a píchání spontánně většinou odezní. Nebývá to věc, která by běžce trápila po zbytek běhu nebo se objevovala opakovaně a byla demotivujícím faktorem. Zkušenější běžci se naopak potýkají se zraněními souvisejícími s přetrénováním těla. Má možnost běžec poznat, že jeho tělo začíná být přetíženo? Jednoznačná rada, jak to poznat, neexistuje. Známkami přetížení může být rychlejší únava, vyčerpání nebo pomalejší regenerace. Mezi projevy přetížení patří také svalové a úponové bolesti, v extrémním případě může jít o únavovou zlomeninu. Záleží na tom, jak sportovci znají svoje tělo a jak mu dokážou naslouchat. V tomto případě by měl běžec na nějaký čas běhání úplně přerušit nebo postačí snížit počet kilometrů? Snížit určitě, ale o kolik, to už záleží na každém člověku a situaci. Je každá bolest důvodem k návštěvě lékaře? Podle definice světové zdravotnické organizace je bolest informací o potenciálním nebo reálném poškození tkáně. Bolest je tedy takový varovný signál, náznak toho, že se něco děje. Každou situaci je dobré konzultovat s lékařem nebo fyzioterapeutem. Na základě vyšetření se potom rozhodne, zda je nutné změnit tréninkový plán nebo si dát od běhání na nějaký čas pauzu. Musí bolest vždy předznamenávat nějaké zranění? Nemůže to být někdy znamení posilování daného místa? Může to být předzvěst problémů, známka přetížení dané oblasti nebo toho, že poslední trénink byl velmi intenzivní. To se ale většinou jedná o svalovou bolest, kterou většina sportujících lidí pozná. 87
Může při déletrvající snesitelné bolesti pomoci přeorientovat se na jiný sport, a tak odlehčit danému místu? Žádná déletrvající bolest, byť by byla snesitelná, by se neměla jen tak přejít. Na základě diagnostiky pak lze najít jinou vhodnou pohybovou aktivitu nezatěžující tolik bolestivé místo. Pokud nebude běžec moci nějakou dobu běhat, pak jiné aktivity, jako je například jízda na kole nebo plavání, mu můžou pomoci nahradit fyzickou zátěž, na kterou je zvyklý, a částečně mu kompenzovat běhání. Udrží si díky tomu kondici po dobu léčby. Samozřejmě běhání plaváním nenahradí, ale může to být výhodná aktivita, která není limitovaná danou bolestí a člověk ji může provádět naplno, a tak výpadek překlenout.
Ne každá bolest vyžaduje operaci, leckdy pomůže cvičení Svým pacientům se snažíte pomáhat aktivním cvičením. Může v některých případech cvičení nahradit operaci i za cenu delší léčby nebo se jedná spíše o pooperační cvičení? Možné jsou obě situace. Stav, se kterým často pacienti přicházejí, není na to, aby se daná část těla operovala. Když má cenu zkusit konzervativní léčbu, není důvod se tomu vyhýbat. Platí, že ne všechno, co nás bolí, je k operaci. Řešením pak může být změna koordinace pohybového systému, změna zapojení svalů. Což jsou právě záležitosti, kterých lze pomocí cvičení dosáhnout. Pokud má problém svůj strukturální podklad, například má běžec prasklý meniskus, je potřeba ho operačně spravit. Tady může cvičení pomáhat po operaci k rychlejšímu návratu. Dá se říci, o kolik dokáže cvičení urychlit rekonvalescenci? Po operaci musíme respektovat určité fáze hojení. V tomto smyslu dokážeme díky cvičení v rámci limitů vystavených hojením tkáně dosáhnout maxima. Hlavně když je sportovci povolena plná zátěž, tělo by mělo být dobře koordinačně nachystané na to danou zátěž zvládnout. Pokud nebude cvičit, operované koleno možná nemusí bolet, bude mít třeba i dobrý rozsah pohybu, ale nejspíš vlivem bolesti a operačního zákroku se změní běžcova koordinace. Teoreticky pak může dojít ke vzniku jiných sekundárních potíží, problémů a bolestí.
88
Takže cvičení je spíše zaměřeno na to, aby běžec po opětovném návratu k běhání předešel případným komplikacím? Je zaměřeno na operovanou část těla, ale i na pohybový systém jako celek. Musíte brát v potaz, že operované místo je součástí celého pohybového systému a ovlivňuje jej. Pakliže se bude operovat koleno, určitě bude mít operace vliv na chování kotníků, kyčelního kloubu a bude tím ovlivněna trupová stabilizace. Všechny tyto faktory musí být kromě toho vlastního problému s kolenem součástí terapie, aby následně celá dolní končetina, na níž operace proběhla, byla správně zařazena do celého tělesného schématu. I přes všechny zdravotní komplikace, které s běháním souvisí, je běhání zdraví prospěšná činnost? Určitě ano. Běhání je jedním z nepřirozenějších lidských pohybů. Běžec by měl ale respektovat hranice, které jsou pro každého individuální, a neměl by je příliš překračovat. Běh má pozitivní vliv na náš kardiovaskulární systém, kondiční schopnost, odolnost atd. Jiné to asi bude u profesionálních sportovců, pro které jsou hlavní motivací skvělé výkony... Ve vrcholovém sportu je vše podřízeno výkonu. Při tréninku vrcholových sportovců se pracuje na hranici maxima, což vede často k přetěžování pohybového systému. Ačkoliv se lékaři a fyzioterapeuti snaží maximálně eliminovat možná rizika, k vrcholovému sportu různá zdravotní rizika patří, to ale všichni sportovci vědí. Jakub Veškrna V roce 2006 vystudoval obor Fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Během své dosavadní praxe byl například fyzioterapeutem slovenské lyžařky Veroniky Velez-Zuzulové nebo členem realizačního týmu na zimních olympijských hrách v Soči. Svoji ordinaci má v centru Brna v Leitnerově ulici.
89
9.2 Kvalitativní výzkum 9.2.1 Příloha č. 1: Rozhovor s Magdalenou Ondrášovou Kolik stálých redaktorů do RunGo.cz svými články přispívá? Zaměstnanci Mafry jsou pouze dva (já a Marek). Máme ale stálé externisty. Externě tu působí hlavně Filip Marvan. Má na starosti především články technického rázu, testy a pak články do rubriky Čtenáři sobě. S redakcí je velmi spjatý. Úzce a pravidelně s námi spolupracují externě Barbora Topinková, Karolína Hornová, Vít Kněžínek a Nikola Havlík. Jsou bráni jako součást redakce. Stručně, prosím, uveďte jméno a profil šéfredaktora a také svůj. Šéfredaktor Marek Odstrčilík vybudoval v Mafře nejdříve rubriku pro muže Xman. Po operaci srdce pojal myšlenku založit web o běhání, které ho postavilo na nohy a mělo být inspirací ostatním. To se podařilo opět ve spolupráci s Mafrou (iDNES.cz) a dnes je šéfredaktorem RUNGO.cz. Na starosti má celý koncept rubriky včetně závodů. Má dvě děti, rád vaří, jí, cestuje, čte, běhá, chodí a jezdí na kole. Jeho partnerkou je Magdaléna Ondrášová Magdaléna Ondrášová, zástupce vedoucího redaktora pracuje v RUNGO.cz od jeho zrodu. Dříve pracovala mimo obor, o psaní však snila. Postupně se vypracovala a dnes má v rubrice na starosti obsah a všechny redaktory, kteří přispívají. Má dvě děti, též ráda vaří, jí, cestuje, čte a sportuje. Jejím partnerem je Marek Odstrčilík, Kdo další do RunGo.cz píše? Máme další občasné externí přispěvatele, obvykle se jejich počet pohybuje kolem čísla sedm. Do rubriky Čtenáři sobě může kdokoliv napsat svůj text. Dobré texty pak zeditujeme a i ty se tak mohou dostat na homepage RUNGO.cz. Jaký je poměr článků od stálých redaktorů oproti externistům? Cca každý pátý článek je od občasného externisty či čtenáře. Vychází některé články i v tištěné podobě, například v MF DNES? Zřídka. Pokud se tak stane, jde o upoutávku na RUNGO.cz závody, které pořádáme.
90
Na jaké čtenáře se RunGo.cz zaměřuje? Píšeme pro lidi, kteří jsou aktivní a preferují zdravý životní styl, především pak na začínající běžce a hobby běžce. I ti se ale posouvají dál a i pro ně připravujeme specializovanější články o tréninku a podobně. Jde nám především ale o prožitek, a na výkony. Snažíte se nějak odlišit od dalších podobně orientovaných serverů (behame.cz, behej.com atd.)? Konkurenci vlastně nesledujeme. Nechceme se nechat ovlivnit. Od začátku pracujeme velmi intuitivně a týmově. Jsme velmi komunitní web a pomáhají ho budovat vlastně i čtenáři kolem nás. Platí to převážně při pořádání závodů. Jsme aktivní v sociálních sítích jako Facebook a Instagram. Jakou průměrnou čtenost vaše články mají? Jaké články čtenáře nejvíce zajímají? Klasický článek má průměr přes deset tisíc, ty čtenější přes dvacet a trháky i padesát tisíc přečtení. Jelikož značná část čtenářů přichází z
iDNES.cz, jsou nejčtenější články
mainstreamové (hubnutí, testy levného vybavení nebo spodního prádla, zdravotní témata). Běžce nejvíce zajímá trénink, technika běhu, ale i strava a rozhovory (beru z odezev na Facebooku, kde jsou skalní příznivci běhání). Kdo za RUNGO.cz odpovídá, je to šéfredaktor iDNES.cz nebo je to čistě na vás a vašem šéfredaktorovi? Jaký je vůbec vztah mezi RUNGO.cz a iDNES.cz? (jste samostatná rubrika na jejich webu nebo přímo pod iDNES.cz spadáte,...?) Za RUNGO.cz odpovídá vedoucí redaktor Marek Odstrčilík. Spadáme do rodiny iDNES.cz, máme pozici na home page mezi hlavní zpravodajské a magazínové články. Kromě toho se ale snažíme vydělat peníze i jinak než inzercí, a to pořádáním závodů. Kolik článků průměrně za jeden den vydáte a jak se je snažíte tematicky rozvrhnout? Vydáváme vždy jeden článek, a je-li potřeba vydat nějaký servisní, vydáme jej k němu na druhou pozici. Tematické rozvržení samozřejmě existuje, střídáme úzce zaměřené články pro běžce s články mainstreamovými. Většinou v pondělí vychází zdravotní téma, ve středu rozhovory, ve čtvrtek test běžeckého vybavení, v pátek novinky ze světa, v neděli trénink či ze světa závodů. Doplníme to vhodně dalšími články různého charakteru.
91
Dodržujete nějaká pravidla při psaní článků? Jistě. Titulek má max. 70 znaků, perex cca 200 znaků. Článek má maximálně jednu až dvě strany. Ve výjimečných případech, má-li to důvod, více. Článek musí mít informativní hodnotu, určitou stylovou úroveň, ucelenost, musí být srozumitelný i lidem, kteří neběhají. U testů například nesmí chybět boxík s hlavními fakty produktu. Vtipy nemají být klišé, minimum vaty. A máte nějaká speciální pravidla pro psaní rozhovorů nebo je to podobné? Rozhovor by neměl být dotazník po e-mailu, ale živý, ne jen o běhu, ale i o tom, jaký ten člověk je apod. Ke každému rozhovoru také patří fotografie, infografika nebo video. Dodržujete nějaká pravidla pro tvorbu titulků? Titulek má maximálně 70 znaků. "TEST:", "SOUTĚŽ:", "ROZHOVOR:" mají výjimku a píší se na začátku velkými písmeny a po dvojtečce následuje velké písmeno. Titulek nesmí být zavádějící a měl by upoutat na téma. Má korespondovat s titulní fotografií. Jsou součástí článků a rozhovorů mezititulky? Mezititulky v článcích píšeme. Slouží k lepší orientaci v textu a čtenáři napoví, co se může v následující části dočíst. Mezititulky by měly být stručné a výstižné. Musí mít titulky sloveso? Obecně ctíme pravidlo, že sloveso je kořením češtiny, ale existují i výjimky, např. TEST: Salomon Sense Mantra, krotitelky lesních hvozdů (fotografie běžecké obuvi v lese). Máte sepsaná nějaká jazyková pravidla pro psaní textů? Nemáme Používáte zkratky? Nepoužíváme. Jak se stavíte k používání trpného rodu? Snažíme se mu vyhýbat.
92
Jakou část textu považujete za nejdůležitější? Zakládáme si na celém textu, důležitý je pro nás titulek, potažmo perex, aby čtenáře zaujal a vybídl si článek přečíst. Podle čeho vybíráte témata, o nichž budete psát? Základem je to, že podobné téma se v řádu měsíců na webu neobjevilo (některá témata je třeba opakovat, neboť jsou stále noví a noví běžci, kteří začínají). Inspirujeme se tím, co lidé probírají, co je zajímá, na co se ptají, o čem diskutují nebo i co zajímá nás. Mnoho témat vznikne z rozhovorů v redakci nebo s odborníky při tvorbě jiného článku. Píše se také o novinkách nebo testy nového běžeckého sortimentu. Často testujete z pohledu běžce různé běžecké doplňky (hodinky, oblečení atd.), podle čeho se rozhodnete, od jaké značky budete výrobky testovat? Je některé testování součástí reklamy daného výrobku? Snažíme se testovat a psát hlavně o věcech, které mají předpoklad být kvalitní a budeme si moci za nimi stát. Nebo naopak: nevybíráme si do testu věci, o kterých předem víme, že to bude šmejd, který budeme muset ztrhat. Rádi testujeme doporučeníhodné věci, které nás zaujaly, nebo novinky. Nerozhodujeme se o značce jako spíš o konkrétním produktu. Ve stejné značce může totiž člověk natrefit na podprůměrný model stejně jako na nadprůměrný. Výjimkou jsou málo zavedené značky, které se snažíme proklepnout a představit široké veřejnosti. Testování součástí reklamy není, každý PR článek je označený. Jak často se na vašem webu objevují rozhovory? Není to úplně pravidelné, ale většinou jednou za dva týdny. S kým nejčastěji rozhovory tvoříte? Nejčastěji se současnými běžeckými osobnostmi. V jakém rozsahu obvykle rozhovory publikujete? V závislosti na zajímavosti tématu většinou dvě strany. Ponecháváte v rozhovorech hovorové výrazy? Je-li osobnost obecně touto mluvou specifická, pak ano, jinak se snažíme hovorovým výrazům vyhýbat. 93
Nabízíte respondentům autorizaci, nebo čekáte, až si ji vyžádají? Spíše čekáme, až si ji vyžádají. Akceptujete změny navržené při autorizaci? Ano, ale je třeba změny zakomponovat i ze správného editorského hlediska. Co to znamená? Respondent může zasahovat do faktů a informací, které jsou špatně fakticky. Jazyk a stavba textu je ale na nás. Proniká do rozhovorů PR nebo sponzoring? Ne. Jakou strategii volíte ve snaze navýšit počet čtenářů? Zařazujeme mainstreamové články, které natáhnou čtenost z homepage iDNES.cz, linkujeme do článku další, které s textem souvisí a mohly by čtenáře zajímat, přemýšlíme nad titulky a titulními fotkami. Které publicistické žánry využíváte nejčastěji? Zprávy, recenze, reportáže. Kdo má poslední slovo nad konečnou podobou článku – text + foto? Editor text, konečná podoba text+foto Magdaléna Ondrášová (zodpovídá se Marku Odstrčilíkovi a ten zase šéfredaktorovi) Máte seznam zakázaných slov? Seznam nemáme, panují nepsaná pravidla, dobré mravy a úsudek. Jaká pravidla aplikujete při psaní číslovek? Do desíti vypisujeme slovy, nad desítku číslice. Máte nějaké požadavky na fotografie, které se u článků objevují? Fotografie musí dávat smysl při ořezu na šířku, mít dobrou kvalitu, minimálně 640 px na šířku, nemají obsahovat skrytou reklamu. 94
Kontroluje texty editor nebo korektor? Korektora Idnes už nějakou dobu nemá. Supluje ho editor, který pouští konečnou podobu do vydání, ale za překlepy a gramatické chyby v odevzdaném článku si zodpovídá stejně jeho autor. Je ještě něco, co byste chtěla dodat? Já už ani nevím, jak se jmenuju. (smích)
95
9.2.2 Příloha č. 2: Rozhovor s Markem Odstrčilíkem Jako vedoucí rubriky svým kolegům témata článků přidělujete nebo si každý přinese svoje téma a Vy mu ho schválíte? Můžou nastat obě situace. Když někdo přijde se zajímavým tématem, tak o něm samozřejmě rozhovor udělá. Když mám já nějaké dobré téma, tak poprosím redaktora, aby na něm pracoval. Jakým typům rozhovorů dáváte přednost? Nejčastěji se na našem webu objevují profilové rozhovory. Mají rozhovory domicil? Publicistické rozhovory domicil nemají. Zpravodajské články ano. Na jakém místě se s respondentem pro rozhovor nejčastěji scházíte? Pracovny, kavárny nebo domov respondenta? Většinou se jedná o veřejné místo, a to už potom záleží na domluvě. Máte nějakou taktiku, jak rozhovor začít, aby se vám respondent rozmluvil? Dobré je si s respondentem před rozhovorem vyměnit několik volnějších frází, které často můžou pomoci respondenta rozmluvit. Můžete prosím stručně uvést, jak rubrika RunGo.cz vznikala a jak se postupně vyvíjela? Nápad vznikl, když jsem vedl Xman.cz a chtěl jsem psát o tom, co mě baví, což je běhání. Nakonec jsem Xman.cz opustil a začal dělat web RunGo.cz naplno. Dáváte ve svých článcích prostor i amatérským běžcům? A čím vás případně musí zaujmout, abyste o nich psali? Dáváme. Máme pro to nepravidelnou rubriku RUNGO hvězda. Důležité pro mě je, aby byly inspirací pro ostatní.
96
Ve jménu RunGo.cz také pořádáte různé běžecké závody. Jak často a kolik závodů pořádáte? Nyní je to šest závodů do roka. Proč závody pořádáte? Děláme to rádi pro lidi a budujeme tím značku RunGo.cz.
97
9.3 Ukázky textů z cílového média 9.3.1 Publikovaný rozhovor s Jakubem Veškrnou
98
99
100
Zdroj: Rungo.cz [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: http://rungo.idnes.cz/zranenibezcu-fyzioterapeut-veskrna-dw0-/behani.aspx?c=A160511_083851_behani_onr
101
9.3.2 Ukázka jiného rozhovoru z Rungo.cz
102
103
Zdroj: Rungo.cz [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: http://rungo.idnes.cz/robertkrupicka-rozhovor-skyrunning-d80-/behani.aspx?c=A160315_085028_behani_onr
104
9.4 Rešerše k publicistickým rozhovorům 9.4.1 Rešerše k rozhovoru s Lukášem Nevařilem
105
Zdroj: http://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/74714-nevaril-lukas
106
9.4.2 Rešerše k rozhovoru s Michalem Kumstátem KONOPKA, Peter. Sportovní výživa. České vyd. České Budějovice: Kopp, 2004. Průvodce sportem. ISBN 80-7232-228-1. Bezeckaskola.cz
[online].
2015
[cit.
2016-04-05].
Dostupné
z:
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-3119-vyziva-bezce-a-bezkyne-jeji-aspekty-a-vliv-navykon-a-zdravi-28-slozek-vyzivy-ktere-byste-nemeli-ve-svem-bezeckem-jidelnickuopominout.html Bezeckaskola.cz
[online].
2015
[cit.
2016-04-05].
Dostupné
z:
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-3127-vyziva-bezce-a-bezkyne-bilkoviny-jejich-vliv-navykon-bezce.html RUNGO.cz: Chvála pomalého běhu: díky němu začnete běhat rychleji a snáze zhubnete [online]. 27. 11. 2015 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://rungo.idnes.cz/behej-pomalu-abysbyl-rychlejsi-d3u-/behani.aspx?c=A151113_170828_behani_onr Výživa ve vytrvalostním sportu – běhu: Bakalářská práce [online]. Brno, 2007 [cit. 2016-0405]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/142843/fsps_b/bakalarska_prace_text.pdf Fórum na webu behej.com: http://www.behej.com/forum/nejnovejsi-prispevky
107
9.4.3 Rešerše k rozhovoru s Petrem Kaňovským
108
109
Zdroj: http://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/3165-petr-kanovsky Běžecké
stránky
P.
Kaňovského
[online].
[cit.
2016-04-02].
Dostupné
z:
http://www.kanovsky.cz/beh.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Běžecké grafy - aktualizace 1.11.2015 [online]. [cit. 201604-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/beh-grafy.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Kalkulátor tempa [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/kalkulator.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Přehled závodů Petra Kaňovského [online]. [cit. 2016-0402]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/beh-zavody.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Testování běžecké kondice (závislost tepu na rychlosti) [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.kanovsky.cz/testovanikondice.php Běžecké stránky P. Kaňovského: Tréninkový přístup pro „hobíky“ (Petr Kaňovský) [online]. 22.
7.
2011,
doplněno
24.
5.
2012
[cit.
2016-04-02].
Dostupné
z:
http://www.kanovsky.cz/treninkovypristup.htm Běžecká škola: JAK JSEM ZAČAL BĚHAT [online]. 26. 7. 2011 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-1235-jak-jsem-zacal-behat.html 110
9.4.4 Rešerše k rozhovoru s Šárkou Dýrovou Macháčkovou
111
Zdroj: http://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/11419-sarka-dyrova-machackova SportovníListy.cz: Zapamatujte si jméno atletky Šárky Macháčkové, která další úspěchy v cíli sklidí jako Dýrová [online]. 7. 5. 2015 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://www.sportovnilisty.cz/zapamatujte-si-jmeno-atletky-sarky-machackove-ktera-dalsiuspechy-v-cili-sklidi-jako-dyrova/ Behej.com: Olympiáda je sen, motivace a výzva, říká Macháčková a chystá se na Prahu [online]. 8. 3. 2016 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://www.behej.com/clanek/11918olympiada-je-sen-motivace-a-vyzva-rika-machackova-a-chysta-se-na-prahu
112
9.4.5 Rešerše k rozhovoru s Jakubem Veškrnou BezvaBEH.cz: Zranění při běhu můžete předejít [online]. 16. 10. 2014 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.bezvabeh.cz/clanek/3120-zraneni-pri-behu-muzete-predejit Běžecká škola: Miloš Škorpil [online]. 2014 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-89-pruvodce-bezeckymi-zranenimi-bezecka-zraneni-ajak-jim-predchazet.html2 RUNGO.cz: Za běžecká zranění může hopsavý styl, zjistili vědci [online]. 14. 3. 2016 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://rungo.idnes.cz/behej-pomalu-abys-byl-rychlejsi-d3u/behani.aspx?c=A151113_170828_behani_onr Fórum na webu behej.com: http://www.behej.com/forum/nejnovejsi-prispevky
113