Masarykova univerzita. Mobilní žurnalistika v České televizi - soubor reportáží

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Mobilní žurnalistika v České televizi - soubor reportáží Bakalářská práce

Michal Cagala

Brno 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 30. 5. 2016

2

Poděkování Děkuji mému vedoucímu Leu Nitčemu, za trpělivost a čas, který mi věnoval a za rady a postřehy, kterak práci vylepšit. Děkuji Ondřeji Schneiderovi, který mi byl mentorem a průvodcem MoJo světem a naučil mě vše, co je k této části novinářské profese třeba. Děkuji České televizi, která mě v mobilní žurnalistice vyškolila, a poskytla mi prostor reportáže vytvořit a podělit se o nově nabyté zkušenosti se čtenáři této práce. Děkuji také svým rodičům za chápavost a podporu. 3

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem MoJo, tedy natáčením audiovizuálních příspěvků na mobilní telefon pro potřeby zpravodajství (konkrétně pro zpravodajství České televize). V první části popisuje vývoj tohoto fenoménu od minulosti do současnosti s přesahem do budoucna, a to jak ve světových redakcích, tak v České televizi. Následně představuje metodu práce, tedy popis toho, jakým způsobem se MoJo reportáž v České televizi vytváří. V dalších částech popisuje vlastní tvorbu autora, od přípravy až po realizaci reportáží filmu, včetně zhodnocení autorem. Cílový produkt této práce je soubor pěti reportáží o rozsahu cca 8 minut.

Klíčová slova Tvůrčí bakalářská práce, MoJo, mobilní žurnalistika, televize, zpravodajství, Česká televize, reportáž

Annotation This bachelor's thesis is concerned about phenomenon of MoJo, in other words, shooting of audiovisual entry for necessity of news coverage (specifically for Czech television news) . In first parts, it describes develop of this phenomenon, from past to present, with overlap to future. After that, it introduces method of work, description of way, how MoJo news report is made in Czech television. In next parts it desribes author's own production, since preparation until reports realization, including author's evaluation. Target product of this thesis is set of five news report, which are about 8 minutes long.

Keyword Bachalor's creative thesis, MoJo, mobile journalism, television, news, Czech television, news report

4

Obsah 1. Úvod ........................................................................................................................................... 7 2. Fenomén MoJo – mobilní žurnalistika ve světě a v České televizi ............................................... 8 2.1 Definice termínu MoJo .......................................................................................................... 8 2.2 MoJo ve světě........................................................................................................................ 8 2.2.1 Historie a vývoj mobilní žurnalistiky .............................................................................. 9 2.3 MoJo v České televizi ......................................................................................................... 12 3. Metoda MoJo reportáže ............................................................................................................. 15 3.1 Výběr tématu, schvalování a hodnocení ............................................................................... 16 3.2 Natáčení MoJo reportáže ..................................................................................................... 18 3.2.1 Vybavení....................................................................................................................... 18 3.2.2 Druhy záběrů ................................................................................................................ 20 3.2.3 Živé vysílání ................................................................................................................. 23 3.3 Psaní reportáže a postprodukce ............................................................................................ 24 3.3.1 Transfer materiálu ......................................................................................................... 24 3.3.2 Psaní reportáže ............................................................................................................. 25 3.3.3 Střih reportáže .............................................................................................................. 27 4. Soubor mobilních reportáží ČT ................................................................................................. 28 4.1 Týden kávy.......................................................................................................................... 28 4.1.1 Výběr tématu ................................................................................................................ 28 4.1.2 Natáčení a postprodukce ............................................................................................... 29 4.2 Vánoční osvětlení ................................................................................................................ 30 4.2.1 Výběr tématu ................................................................................................................ 30 4.2.2 Natáčení a postprodukce ............................................................................................... 31 4.2.3 Problémy při realizaci a hodnocení ............................................................................... 31 4.3 Vánoční trhy ve Znojmě ...................................................................................................... 32 4.3.1 Výběr tématu ................................................................................................................ 32 4.3.2 Natáčení a postprodukce ............................................................................................... 33 4.3.3 Problémy při realizaci a hodnocení ............................................................................... 33 4.4 Nový přístav na Kozí horce ................................................................................................. 34 4.4.1 Výběr tématu ................................................................................................................ 34 4.4.2 Natáčení a postprodukce ............................................................................................... 34 4.4.3 Problémy při realizaci a hodnocení ............................................................................... 35 5

4.5 Rekola ................................................................................................................................. 35 4.5.1 Výběr tématu ................................................................................................................ 36 4.5.2 Natáčení a postprodukce ............................................................................................... 36 4.5.3 Problémy při realizaci a hodnocení ............................................................................... 36 5. Kritická reflexe ......................................................................................................................... 38 6. Závěr......................................................................................................................................... 39 7. Přílohy ...................................................................................................................................... 40 8. Seznam použitých zdrojů .......................................................................................................... 52 Jmenný rejstřík.............................................................................................................................. 54

Celkový počet slov: 11 413 Rozsah tvůrčí části: 8 min.

6

1. Úvod

Zatímco kořeny žurnalistiky, tedy předávání obtížně dostupné informace širokým masám, se od jejího vzniku nezměnila, už nespočetněkrát se měnily technilogie a platformy, jimiž novináři informace a dění zachytávali a lidem po celém světě předávali. V průběhu historie se museli žurnalisté vyrovnat s několika nástupy moderních technologií. Ať to byly rychlotisky, kvůli kterým novináři začali mít denní uzávěrky, rozhlas, umožňující předávat informace živě, televize, která ke zvuku předala i obraz a nakonec internet. Novináři začali u pera, pak dostali psací stroj. Někteří pak začali natáčet zvuk na magnetofonové pásky. Jiní na velké kamery s celuloidovým filmem. V posledních několika letech se pomalu ukazuje další důležitý přelom. Zatímco internet amatérům umožnil publikovat texty, na video - žurnalismus měli patent jen ti vyvolení. Ti, kteří měli kameru a dobré zázemí pro zpracování obrazu. Vynález chytrých mobilních telefonů a stále se zlepšujících technologií v nich umožnil, že lze dnes celou televizní reportáž natočit na pouhý mobilní telefon. A mnohé světové televizní redakce pochopily, že není třeba se děsit. Pochopily, že mobilní žurnalistika (neboli MoJo, jak jí začali novináři zkráceně označovat) je i pro ně velkou výhodou. Pochopila to poměrně nedávno i Česká televize, kde, coby redaktor pracuji. Byl jsem svědkem toho, jak se mobilní žurnalistika v České televizi zrodila, rozvíjela se a našla si v denní agendě zpravodajství svoje stálé místo. Z této zkušenosti vychází taky tato bakalářská diplomová práce. Během jednoho kalendářního roku jsem vytvořil 5 mobilních reportáží, které byly určeny pro vysílání ve zpravodajských relací České televize a také byly odvysílány. Vzhledem k absolutnímu nedostatku zkušeností s podobným stylem natáčení, kompenzovaným pouze krátkým školením kolegy, který se stejné postupy naučil jen o několik měsíců dříve, jsem se podílel (často metodou pokusu a omylu) na ukotvení procesu, který změnil a ještě zřejmě výrazně změní způsob fungování celé redakce. Cílem této práce je představit fenomén MoJo v rovině teoretické i praktické. Zatímco ta teoretická definuje, co je to mobilní žurnalistika (respektive MoJo), představuje její vývoj ve světě a v České televizi a její hlavní výhody a nevýhody, ta praktická ukazuje výsledek na souboru reportáží. V popisu metody je obecně stanoveno, jakým způsobem se při natáčení MoJo postupuje. Stejný postup jsem zvolil i já. V poslední části reportáže podrobně rozebírám, podrobně popisuji to, jaké odchylky od obecně přijímaných postupů si natáčení vyžádalo a proč. Práce si neklade za cíl představovat a rozebírat standardní způsoby tvorby televizní reportáže, předpokládá čtenářovu znalost obecně zažitých postupů v rámci televizní a audio-vizuální žurnalistky.

7

2. Fenomén MoJo – mobilní žurnalistika ve světě a v České televizi

2.1 Definice termínu MoJo

Natáčení na mobilní telefon pro potřeby žurnalistiky bylo od počátku nazýváno většinou mobilní žurnalistikou. Termín to je nicméně neuspokojující. Pod tímto pojmem lze totiž definovat žurnalistiku, prováděnou mobilně (tj. pohyblivě, přenositelně), nikoliv nutně a pouze prováděnou mobilním telefonem. (Martyn 2009) Proto se, nejprve ve slangovém slovníku samotných novinářů, a posléze i na několika místech v odborné literatuře, začal objevovat termín MoJo. Poprvé ho podle dostupných informací použily noviny Fort Myers News-Press v roce 2005 a oblibu si v následujících letech získal zejména ve Spojených státech, posléze i v Evropě. Termín MoJo vznikl jako zkratka sousloví mobile journalism, tedy mobilní žurnalistika. V současnosti ale není užíván pouze jako zkratka, nýbrž jako název fenoménu natáčení zpravodajských příspěvků na mobilní telefon (nebo tablet). (tamtéž 2009) Zatímco mobilní žurnalistika tak může označovat 1) práci redaktora, schopného samostatně vytvořit, zpracovat a odeslat do redakce ucelený zpravodajský příspěvek (nejen audiovizuální). Za mobilní žurnalistiku lze považovat například živé vysílání z mobilních přenosových zařízení, stejně jako posílání záběrů, fotografií či zvuku z tohoto zařízení či notebooku přímo z místa natáčení. Anebo 2) práci redaktora, kdy ucelený příspěvek vytvoří na mobilním zařízení, nemusí se ale jednat nutně o audiovizuální reportáž. (Burum a Quinn 2015) Neologismus MoJo proto poskytuje ideální možnost, jak se užívání tohoto zavádějícího pojmu vyhnout. Shrnutí: MoJo je tedy možné považovat: Činnost redaktora, který za pomoci aplikací v mobilním telefonu natočí, popřípadě i postprodukčně zpracuje, ucelenou audiovizuální reportáž, nebo její část.

2.2 MoJo ve světě

MoJo je fenomén, který vznikl globálně. Natáčet na mobilní telefon začali amatéři a posléze novináři na několika místech světa zároveň. Nejen v západních zemích, jak by se mohlo zdát, ale taky v zemích daleko chudších, země Třetího světa nevyjímaje. Souvisí to s poptávkou po reportážích o světově důležitých událostech z prostředí, kam se jinak bohaté a široce vybavené televizní osádky dostávají jen s velkými obtížemi (nebo vůbec). (Mills 2012) 8

Aby bylo možné tento fenomén pochopit, ujasnit si, proč vznikl a proč přetrvává, jaké nabízí výhody a s jakými omezeními musí naopak mobilní žurnalisté počítat, je třeba se na problematiku dívat právě globální optikou. V této podkapitole je proto shrnuta mladá historie fenoménu MoJo, vývoj natáčení na mobilní telefon a nastínění toho, zda má podle názorů odborníků z celého světa šanci se trvale v televizních redakcích uchytit.

2.2.1 Historie a vývoj mobilní žurnalistiky

Historie fenoménu Mobile Journalism (MoJo), tedy mobilní žurnalistiky, sahá k předělu 20. a 21. století. Objevil se prakticky ihned poté, co byla vývojáři mobilním telefonům dána funkce natáčet video. Zprvu se jednalo o využívání amatérsky natočených záběrů televizemi a weby jednotlivých novin. Média rychle pochopila, že se na místo události nedostane tak rychle, jako lidé, kteří se události přímo, osobně zúčastnili. Do širokého povědomí (alespoň v rámci mediálních domů) se poptávka po mobilních videích objevila v roce 2003. Média tehdy začala široce užívat záběry natočené mobilním telefonem v průběhu invaze USA do Iráku. Fenomén pokračoval v průběhu teroristických útoků v madridském vlaku a během úderu tsunami v jihovýchodní Asii. Vrchol tehdy tento fenomén zažil v roce 2005, při teroristických útocích v Londýně. Drtivá část televizního vysílání tvořily záběry, natočené běžnými lidmi na jejich vlastní mobilní telefony. Částečně taky proto, neboť bylo pro televizní štáby velmi obtížné dostat se do podzemních prostor Londýnského metra. (Burum a Quinn 2015) Podle Richarda Sambrooka z britské BBC tato mediální veřejnoprávní instituce obdržela během několika hodin tisíce fotografií, 4 tisíce SMS zpráv a 20 tisíc emailů od veřejnosti. „Lidé se podíleli na našem vysílání způsobem, který jsme dosud nikdy neviděli.“ uvedl Sambrook. Následujícího dne začala BBC vysílat své hlavní večerní zprávy souborem sestřihů vytvořeného pouze a jedině z amatérských záběrů, pořízených očitými svědky na místě tragédie. (Marrouch 2014) Dva roky poté představil Steve Jobs, předseda představenstva a spoluzakladatel společnosti Apple Inc. převrat v mobilních technologiích – iPhone. Tím odstartoval fenomén tzv. chytrých telefonů, přístrojů, které slučují řadu funkcí, mezi něž patří nejen volání a posílání zpráv, ale taky fotografování a natáčení videí v dosud největším rozlišení, to vše na přístroji s cca 4 krát větří obrazovkou, než bylo do té doby zvykem. Mobilní telefon náhle umožňoval záběr ostřit, upravovat jas, zvuk a další funkce. A zároveň počítal se snadným užíváním a konstantním připojením na internet, prostřednictvím datového připojení. (Chesher 2012) Z mobilního telefonu se rázem stal přenosný počítač, na kterém se dalo díky bleskové práci 9

vývojářů mobilních aplikací video natočit, postříhat a odeslat do redakce, popřípadě přímo nahrát na internet. Lidem a novinářům se tak do ruky dostal přístroj, který měli vždy po ruce, aniž by ho museli vědomě nosit za účelem pořizování videa. Na danou dobu ale v případě potřeby ale uměl natočit video v podstatě poloprofesionálně. (Marrouch 2014) Během několika měsíců si začali jednotliví novináři, obzvláště ti na volné noze uvědomovat tyto výhody. A vznikaly vůbec první reportáže natočené zcela a pouze na mobilní telefon. Už se tak nejednalo pouze o využití záběrů z výjimečného prostředí, natočených amatéry, ale profesionální a cílená práce novináře. Rychlému růstu fenoménu v té době pomohla zvětšující se rychlost domácích i mobilních internetových připojení a s tím související rostoucí obliba streamování videí na internetu (počátek mobilní žurnalistiky tzv. freelancerů, tedy novinářů na volné noze, lze najít na portálu Youtube, kam bylo možné přímo z telefonu video okamžitě uploadovat a takové video pak jednoduše sdílet na svou vlastní webovou stránku). (Burum a Quinn 2015) Mediální domy byly k tomuto fenoménu zpočátku opatrné. Především velká, konzervativní média, která měla vysoce kvalitní vybavení a velkou novinářskou základnu, se k natáčení na mobilní telefony vlastními zaměstnanci stavěla zpočátku odmítavě. Výjimkou byly pouze již zmiňované aktuality, videa natáčená z prostředí, kam bylo obtížné nebo zdlouhavé poslat profesionální štáb. Nemohly však ignorovat obrovský boom popularity chytrých telefonů. (Marrouch 2014) Popularita se ukázala zejména v roce 2009, rok po vypuknutí globální ekonomické krize. I přes tuto krizi se totiž v tomto roce prodalo po celém světě 174 milionů chytrých telefonů, o 15 procent víc, než v roce 2008. (Chesher 2012) Tyto telefony se dostávaly do rukou i lidem ze zemí třetího světa. Tedy v místech, kde jsou časté konflikty a s nimi související témata, o kterých mají média po celém světě zájem informovat. Mediální domy začaly zjišťovat, že člověk, vybavený mobilním telefonem, popřípadě dalším drobným externím vybavením, vyjde v těchto zemích mnohonásobně levněji a je daleko operativnější, než vydržování stálého dvou až čtyřčlenného štábu, nemluvě o ceně jejich vybavení v řádu statisíců dolarů v prostředí, kde se lehce mohlo poškodit nebo zničit. (Mills 2012) Ukázalo se to v roce 2011, respektive 2010, při zpravodajském pokrývání tzv. Arabského jara. Řada novinářů s akreditacemi z mezinárodních mediálních domů byla z arabských zemí vypovězena a v některých případech byla zcela odkázána na to, co natočí přímo Arabové na vlastní mobilní telefony. Nárůst fenoménu tehdy souvisel s rostoucí oblibou sociálních sítí, Facebooku a Twitteru. (Marrouch 2014) Tehdy vzrostla k fenoménu MoJo důvěra i ze strany editorů a managementu velkých a konzervativních médií, které dokonce začaly vytvářet samostatná oddělení, zodpovědná přímo za vývoj vlastní mobilní žurnalistiky. (Barum a Quinn 2015) 10

2.2.2 Současnost a budoucnost MoJo ve světě

Aktuálně mobilní žurnalisté působí v desítkách televizních, ale i novinových redakcí po celém světě. Některá média se na MoJo zaměřují dokonce celoplošně. (Barum a Quinn 2015) Například veřejnoprávní mediální společnost BBC má pro vývoj digitální žurnalistiky, pod kterou tam spadá i MoJo, celé oddělení. (Cameron a Sturt 2011) Několik let technologie natáčení obrazu na mobilní telefon dospěla do excelentní kvality a získala si velkou oblibu nejen v žurnalistice. (Mitchell, Rosenstiel a Christian 2012) Částečně byl například natočen MoJo způsobem dokumentární film Searching for Sugerman, který vyhrál Oscara za nejlepší dokumentární snímek roku 2015. Svoje premiéry mají za sebou další dokumentární a dokonce i hrané filmy, natočené kompletně na mobilní telefon – např. And Uneasy Lies the Mind, Tangerine, nebo dokumentární snímek z produkce televize Al Jazeera People & Power - Syria: Songs of Defiance. (Mojo Conf 2016) Telefon v tomto případě autorům umožnil film vůbec natočit a v několika případech jim zachránil život. Natáčení totiž často probíhalo tak, aby co nejméně vzbuzovalo pozornost syrských ozbrojenců, což umožňoval prakticky jen a pouze právě mobilní telefon. (Salama 2012) Na telefon byly natočeny i drahé televizní reklamy, živé přenosy akcí se sledovaností v řádu statisíců a dokonce přes něj byly vysílány i části zpravodajských a publicistických pořadů BBC a dalších televizí. Redakce televizí (například BBC nebo irská RTÉ) vyvíjejí v současné době vlastní redakční systémy určené pouze pro mobilní systémy a napojené na tzv. občanskou žurnalistiku. (Mojo Conf 2016) Přímo pro mobilní telefony existují desítky externích hardwarových přídavků, které možnosti natáčení ještě rozšiřují. Glen Mulcahy například na letošní konferenci MoJoCon představoval přídavné objektivy, umožňující zoom a manuální ostření, speciální směrové mikrofony a další. (Mulcahy 2016) Obecně se očekává, že fenomén bude narůstat na důležitosti a postupně ukrajovat prostor konzervativním způsobům natáčení, jako to udělaly digitální kamery v minulosti těm analogovým. Postupně nastupuje 4k rozlišení, limitované v současné době pouze přijímači diváků. Očekává se výrazné zrychlení mobilního internetu a s tím související přechod většiny lidí na mobilní platformy. Redakce tedy začínají vyvíjet strategie „mobile for mobile“ nebo „mobile first“ – tedy postupy, kdy se na mobilních platformách vytváří obsah pro mobilní platformy. (Westlund 2013) Názory na to, zda mobilní žurnalistika ovlivní i personální strukturu redakcí, se ale různí. Zatímco odpůrci MoJo, nebo konzervativnější žurnalisté a management médií tvrdí, že MoJo bude existovat maximálně jako doplněk klasických způsobů natáčení, progresivnější zastánci očekávají postupné 11

nahrazování části redakce (techniků a částečně i kameramanů) redaktory, kteří budou umět zpracovat kompletní reportáž zcela samostatně. Ostatně je to tak běžně v řadě redakcí zejména v USA, kde ale zatím místo mobilních telefonů tzv. video - žurnalisté používají kamery). (Wenger, Owens a Thompson 2013) Vše svědčí pro rostoucí trend soustředění většího tlaku na nejen novinářské, ale i technické dovednosti jednotlivých redaktorů, kteří, vybaveni mobilním telefonem, budou fungovat jako naprosto samostatné jednotky, podporované pouze redakčním zázemím. (Väätäjä, Koponen a Roto 2009)

2.3 MoJo v České televizi

Českou televizi, jediné obrazové veřejnoprávní médium v Česku, lze označit za první českou platformu, na které se MoJo objevilo a dodnes přetrvává. 1 Ačkoliv záběry z mobilních telefonů (především prvky tzv. občanské žurnalistiky) používají i televize komerční, podle dostupných informací byla Česká televize vůbec první v Česku, která poskytla prostor kompletní a komplexní reportáži, natočené pouze na mobilní telefon. A jedinečná je taky v tom, že fenomén na její obrazovce zaujal trvalé místo, získal si důvěru a respekt vedení Zpravodajství, dokonce natolik, že dnes redaktoři Zpravodajství České televize musí tuto disciplínu v rámci svých ostatních úkolů povinně ovládat. Vzhledem k tomu, že je úkolem práce vytvořit reportáže právě pro účely vysílání ve zpravodajských relacích ČT, se následující část práce věnuje úvodu do situace, jaká v ČT ohledně MoJo panuje. Podobně jako v předchozí kapitole představuje zatím krátkou historii MoJo v ČT a na základě názorů těch, kdo o podobě zpravodajství v ČT rozhodují, taky nastiňuje možný vývoj tohoto fenoménu. Kapitola čerpá zejména z rozhovorů s propagátorem MoJo v ČT Ondřejem Schneiderem (viz dále), ředitelem Zpravodajství ČT Zdeňkem Šámalem a taktéž z osobní zkušenosti autora práce.

2.3.1 Počátek a vývoj mobilní žurnalistiky v České televizi

Za průkopníka MoJo v České televizi lze označit redaktora a v současné době i editora Ondřeje Schneidera. Ondřej Schneider je 30 letý redaktor brněnské redakce zpravodajství. Ondřej Schneider přivedl do ČT myšlenku MoJo podle vlastních slov po návštěvě workshopu a 1

Zdroj: rozhovor s Ondřejem Schneiderem, 2015, viz Příloha 7

12

školení organizace Circom, tedy organizace sdružující veřejnoprávní televize v Evropě a pořádající pro ně řadu školení. 2 Workshop tehdy vedl Glen Mulcahy, původně redaktor a v současné době vedoucí inovací v irské veřejnoprávní televizi RTÉ. Je zakladatelem pravidelných konferencí s názvem Mojocon, vůbec prvních konferencí a workshopů o mobilní žurnalistice na světě. (Mulcahy 2016) Workshop s Glenem Mulcahym, který Ondřej Schneider navštívil v roce 2012 v Maďarsku, byl zaměřen spíše na video - žurnalismus, tedy disciplínu po všech stranách obdobnou, jako je MoJo. V základech si jsou podle Schneidera obě disciplíny žurnalistiky podobné – redaktor je odkázán na samostatnou tvorbu reportáže, tedy i kameramanskou a často i střihačskou práci. Zatímco MoJo používá pouze mobilní telefon, video - žurnalismus odkazuje na používání klasických kamer s externím objektivem. Právě na tomto školení byl zúčastněným redaktorům představen i mobilní žurnalismus.3 „Když jsem tam jel... představoval jsem si, že to může mít nějaké využití nějakých krátkých videí třeba pro webové zprávy, a tam mě fascinovalo, že ten mobil, ta malá krabička je schopná natočit reportáž, která bude opravdu komplexní a prakticky laickým okem k nerozeznání.“4 Posléze začal Schneider experimentovat s natáčením MoJo, zpočátku využíval služební iPhone, posléze si začal nakupovat vlastní vybavení, včetně externího vybavení, jako mikrofony, stativy a podobně. Jako redaktor začal samostatně přispívat do vysílání reportážemi, natočenými na mobilní telefon a časem si vybudoval důvěru u brněnských editorů. Po dohodě s tehdejším vedoucím redakce Romanem Ondrůjem, začal školit své brněnské kolegy. Na dobrovolné bázi se školení účastnili taky redaktoři z dalších studií a krajských redakcí. Postupné a čím dál častější zařazování MoJo příspěvků do vysílání nejen regionální brněnské relace, ale na kanále ČT24 a posléze i v hlavní zpravodajské relaci Události, nakonec vedlo k loňskému rozhodnutí ze strany vedení Zpravodajství České televize, že MoJo začne Česká televize v rámci zpravodajství používat oficiálně a znalosti jeho produkce bude vyžadovat po všech svých redaktorech. V současné době je Ondřej Schneider hlavním školitelem MoJo v České televizi a v této disciplíně už stačil vyškolit většinu redaktorů zpravodajství. V roce 2015 začalo platit také nové pravidlo, podle kterého musí každé studio (pražské, brněnské a ostravské) do vysílání ČT24 nabídnout minimálně jeden MoJo příspěvek denně. Tato povinnost se dá splnit jak hrubým materiálem, tak samostatnou reportáží. 2

tamtéž

3


4

tamtéž

13

V současné době většina redaktorů krajských redakcí a brněnského studia dodala do vysílání minimálně jeden MoJo příspěvek.5 V Událostech v regionech Brno se MoJo příspěvky objevují nepravidelně, přibližně se však jedná o frekvenci 1-4 MoJo reportáží týdně. Nabízení MoJo témat je ze strany vedení brněnské redakce zpravodajství přijímáno zatím jako nadstandard a redaktor je za něj odměňován zvláštní finanční odměnou a podílí se také na jeho osobním hodnocení.

2.3.2 Občanská mobilní žurnalistika – iReportér

Jak se ukázalo ve světě, tzv. občanská žurnalistika ve spojení s možností natáčet na mobilní telefon umožnila médiím rozšířit své dosavadní postupy v získávání záběrů důležitých akcí, u kterých z jakéhokoliv důvodu nebyl přítomen štáb nebo redaktor konkrétního média. (Robinson a Robinson 2006) Česká média, a tedy ani Česká televize, nebyla výjimkou. 1. února 2016 spustila platformu iReportér, které této občanské žurnalistiky využívá. Kdokoliv si může do mobilního telefonu stáhnout aplikaci, pomocí které vlastní natočené video, které považuje za zajímavé pro zpravodajství, pošle přímo České televizi. Tento přístup se ukázal jako užitečný například při informování o dopravních nehodách, kdy řidiči můžou natočenou kolonu či přímo následky srážky natočit a okamžitě poslat redakci z místa, kam by se kvůli dopravní zácpě nedostal ani štáb, ani samotný redaktor. Aplikace začíná získávat na oblibě a Česká televize začala v dubnu 2016 připravovat pořad, který bude složen výhradně z příspěvků iReportérů. Přestože ČT je v ČR průkopníkem na poli mobilní žurnalistiky, ve vysílání diváckých příspěvků ve speciální relaci poněkud paradoxně zaostává za komerčními stanicemi. Dlouhou dobu před Českou televizí například vysílá obdobu takové relace televize Prima FTV pod názvem Divácké zprávy.

2.3.3 Názory a budoucnost MoJo v České televizi

Stejně jako v redakcích zahraničních médií, i otázka budoucnosti MoJo v České televizi zůstává otázkou. Například ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal si nemyslí, že v rámci vysílání ČT24 bude v budoucnu potřeba MoJo příspěvků výraznější, než doposud. Za ideál do budoucna považuje, 5

tamtéž

14

pokud bude každý redaktor vybaven dostatečnou a „důstojnou technologií“ pro MoJo a bude tuto techniku umět použít. Problém vidí ve financování.6 „Ano, jde o levnou metodu, ale v počte lidí, kteří ve Zpravodajství ČT pracují, to znamená, že mnohokrát znásobená malá suma ve výsledku dává sumu značnou a tu nemáme k dispozici mávnutím ruky.“7 V budoucnu vidí vývoj MoJo v ČT spíš u jednotlivých redaktorů individuálně, než v rámci direktiva. Prostor pro MoJo ve vysílání, i ve větším množství doposud, sice vidí, ale „pokud bude každý detail vymýšlen a diktován shora, ke skutečně efektivnímu a efektnímu výsledku se nedopracuje.“8 Tematickou budoucnost MoJo v ČT vidí Zdeněk Šámal spíše v aktualitách, než nadčasových tématech. Předpokládá, že bude u ČT24 v budoucnu potřeba zpracování aktualit nad „nadčasovými“ tématy převažovat. Nakolik tyto příspěvky budou redaktoři zpracovávat MoJo způsobem podle ředitele zpravodajství záleží na nich samotných a na rozhodnutí jejich editorů. Na druhou stranu nepředpokládá, že by MoJo mělo v ČT vliv na personální rozložení redakce. Seriózní televize podle něj bude kameramany potřebovat vždy. Neumí si například (alespoň zatím, jak tvrdí) představit, že rozhovor s premiérem bude dělat redaktor s mobilním telefonem. 9 Jiný názor má Ondřej Schneider, podle jehož názoru je psychologický efekt „velké kamery“ oproti mobilnímu telefonu pouze otázkou zvyku a respekt podle něj u respondenta nebudí velikost technologie, nýbrž pověst daného média. 10

3. Metoda MoJo reportáže

Tato část práce popisuje krok za krokem produkci reportáží, natočených mobilním telefonem, pro potřeby České televize. Tedy vytváření reportáží za účelem jejich vysílání v jednom ze zpravodajských pořadů na kanálech ČT1 a ČT24. Jak už bylo popsáno výše, předmětem bakalářské práce je vytvoření (a následná analýza) souboru MoJo reportáží právě pro tyto potřeby. Tato část 6

Zdroj: rozhovor se Zdeňkem Šámalem, viz Příloha 6

7

tamtéž

8

Zdroj: rozhovor se Zdeňkem Šámalem, viz Příloha 6

9

tamtéž

10


15

práce se nicméně nezaobírá každou reportáží zvlášť, ale všemi dohromady. Princip tvorby MoJo reportáže v České televizi je v současné době víceméně standardizován, a odchylky od jednotlivých postupů v produkčním procesu se liší pouze v detailech.11 Tyto detaily budou popsány v této části práce pouze částečně za účelem ucelenosti práce, podrobněji pak v další části, tedy v kritické reflexi vytvořených děl. Základní a standardizovaný produkční proces MoJo reportáže v České televizi se taktéž příliš neliší od stejného standardizovaného procesu produkce reportáží klasických, tj. vytvořených klasickou produkční a reportérskou prací a za použití běžně nasazované techniky. V některých specificích se ovšem liší. Tato část práce tedy podrobně popíše jednotlivé části tvůrčího procesu, uvede rozdíly mezi klasickou produkční prací a produkční praxí při tvorbě MoJo reportáže z pohledu autora těchto reportáží.

3.1 Výběr tématu, schvalování a hodnocení

Výběr tématu se podobá představování námětu jednotlivých reportáží. Námět definuje Jeremy Orlebar takto: „...stručný popis, co se pořad bude snažit ukázat, jak to bude ukazovat a na jaké publikum je zacílen.“ (Orlebar 2012) Stejně jako u klasických reportáží, i u MoJo reportáží si daný redaktor musí hledat téma ve valné většině samostatně. Popřípadě mu bude přiděleno. V brněnské redakci se témata nabízí editorům na poradách, které jsou celkem tři denně. V 9:00, 11:00 a 14:30. Témata se nabízí prostřednictvím Google Tabulek, a/nebo osobně na dané poradě. Nabízené téma (pokud není přiděleno), schvaluje editor vysílání brněnského pořadu Události v regionech Brno, dále pak tzv. Koeditorka pro Prahu (za úkol má vybírat z nabízených témat taková, která naplňují předpoklady pro celostátní vysílání na ČT24 a pro hlavní zpravodajskou relaci ČT – Události). Redaktor témata shání několika způsoby, na základě své novinářské praxe a zkušeností, následně vymýšlí dopředu předpokládanou strukturu reportáže, domlouvá jednotlivé aktéry a zjišťuje všechny potřebné informace, ze kterých potom při natáčení a psaní reportáže vychází.

11

tamtéž

16

Respondenti, kteří mluví v reportážích a od kterých redaktoři získávají informace, se zpravidla hledají pomocí metody kvalitativního výzkumu - „sněhové koule“. „Tato metoda předpokládá, že při nalezení prvního respondenta, který se v dané oblasti orientuje, získáme další respondenty jeho doporučením. Respondent se v dané problematice orientuje a disponuje kontakty na další potenciální respondenty. (Disman 2002) Jak už bylo zmíněno výše, na jednotlivé redaktory jsou kladeny požadavky, aby nabízeli témata vhodná i pro zpracování způsobem MoJo. V současné době neexistuje pravidlo, podle kterého by musel redaktor nabízet MoJo reportáž pravidelně, minimálně jednou za určitý čas atp. Častější nabízení MoJo reportáží se ale promítá v osobním hodnocení každého redaktora ze strany vedoucího redakce. Je slovně či písemně oceňováno při následném hodnocení a může tak mít vliv na postavení novináře v redakci a jeho případný kariérní postup. Principy tematického výběru MoJo reportáží jsou v brněnské redakci zpravodajství ČT dva: 1) Redaktor nabízí téma jako MoJo z vlastní iniciativy. V takovémto případě musí brát v potaz následující: Produkční proces tvorby MoJo reportáží je, co se času týče, náročnější. Musí tak počítat s dostatečnou časovou rezervou na natočení a následnou postprodukci reportáže. Zohlednit musí taky relaci, ve které má být vysílána. Je nutné předpokládat, že pokud je téma zásadní a projevili o něj zájem editoři hlavní relace, pravděpodobně tito editoři nepovolí zpracování reportáže MoJo způsobem. Jak už je uvedeno výše, mezi editory (nejen brněnskými) panuje obecná nedůvěra ve spolehlivost procesu tvorby MoJo reportáže. Stejný předpoklad se týká tématu, které je nutno odvysílat ještě týž den v relaci regionální. U MoJo reportáže tak primárně redaktor nabízí téma, které je ten den tzv. postradatelné a dá se odložit na jiný den. Způsob vybírání témat pro MoJo reportáže v ČT je tak někdy paradoxně v rozporu s principy, se kterými MoJo počítalo od svého založení. Tedy důraz na pohotové, mobilní natáčení a možnost rychle zaslat materiál z terénu do jednoho ze studií ke zpracování a okamžitém nasazení do vysílání. (Burum a Quinn 2015) Tento paradox se začal v poslední době mírnit, neboť díky dodatečnému nákupu vybavení se stalo natáčení aktualit rychlejší a pohodlnější, redaktoři jsou tak často posíláni na místo aktualit jako první, než za nimi dorazí štáb s kamerou. Dalším kritériem, hrajícím roli v tom, zda se redaktor rozhodne téma nabídnout jako MoJo, 17

je tzv. produkční princip. Tedy, nakolik je redaktor schopen domluvit všechny aktéry a všechna natáčení na dobu nejvíc vzdálenou vysílání (v případě, že je téma aktuální a je nutné jej odvysílat ještě týž den), zda je schopen co nejvíc eliminovat vzdálenosti mezi potřebnými aktéry (tedy zpravidla domluvit natáčení s nimi na jedno místo, popřípadě místa od sebe vzdálená co nejméně), a musí si též rozmyslet, zda bude mít na natočení dostatečný časový prostor a technické podmínky. MoJo též lze pouze velmi stěží aplikovat na situace, kdy je třeba natáčet v pohybu, popřípadě kde lze předpokládat, že aktéři nebudou chtít spolupracovat (například reportáže z prostředí justice). (Burum a Quinn 2015) 2) Téma, nabízené redaktorem jako téma určené pro klasické způsoby natáčení, určí jako MoJo při plánovací poradě editor. Jak už bylo uvedeno, editor regionálního studia musí dodat do vysílání (ať už do regionálního nebo celostátního) alespoň jeden prvek MoJo. Tím se nutně nemusí rozumět ucelená reportáž, ale i tzv. podkresy nebo záběry pro relaci Počasí, vysílanou před hlavními Událostmi. Rozhoduje se tedy na základě toho, kolik témat jako MoJo nabídli sami od sebe redaktoři. Zásadní roli hraje v určování MoJo způsobu produkce reportáže taky fakt, kolik už je na daný den nasazeno štábů (tedy kameramanů). Těch je v redakci omezený počet (konkrétně 7 denně). Pokud jsou všechny štáby obsazené redaktory a objeví se další, zajímavé téma k natočení, editor může přistoupit k rozhodnutí o natočení MoJo. To odpovídá současným trendům v televizní žurnalistice, kdy se v rámci hledání možných úspor nasazují mobilní žurnalisté taky z ekonomických důvodů. (Bivens 2008)

3.2 Natáčení MoJo reportáže

3.2.1 Vybavení

K natáčení je zpravidla potřeba soubor několika hlavních a vedlejších přístrojů a pomůcek, které si dopředu musí redaktor zajistit (většinou si je půjčuje na dobu natáčení od České televize, někteří redaktoři používají vlastní vybavení). Základem je tzv. smartphone, schopný natáčet obrazový záznam v rozlišení alespoň 1280*720 12 a frekvencí snímků 25 fps13. Obecně je v redakci ČT Brno 12

Vysílací standard v České televizi je sice nižší, kvůli nižší světelnosti čočky telefonu je ale vyžadováno toto rozlišení

18

doporučováno (a neoficiálně vyžadováno) natáčet na přístroj iPhone 4S a vyšší řady kvůli kvalitě optiky tohoto telefonu a taky aplikacím, se kterými televizní technici počítají a přes které lze například posílat natočený hrubý materiál přes internet do redakce, viz níže. Pro srovnání – na iPhone natáčí MoJo příspěvky většina světových žurnalistů. Přesto, že rozšířenějším zařízením jsou telefonu s operačním systémem Android, je iPhone oblíben právě pro svou kvalitu a spolehlivost při natáčení videí. Kvůli tomu je právě nabídka nejrůznějších přídavků a externalit nejširší (a v některých případech jediná) právě u tohoto zařízení od společnosti Apple. (Burum a Quinn 2015) Dále je potřeba tzv. teleskopický tripod, tedy trojnohý stativ, se speciálním držákem určeným přímo pro mobilní telefony. V posledních měsících se využívá také tzv. monopod, tedy tyč s oním držákem, která je teleskopická a na druhém konci zakončená pryží. Tuto tyč lze pro větší stabilizaci záběru opřít vyvíjením mírného tlaku a síly o zem a natočit tak záběr rychleji, než by zabralo rozbalování a umisťování stativu. Tím se v únoru 2016 podařilo vyřešit problém s pomalým postupem redaktorů při natáčení aktualit, kde byl naopak žádán postup co nejrychlejší. Redaktor musí být také vybaven příslušnými externími zvukovými zařízeními, tedy mikrofony. Stejně jako u kamery nelze spoléhat na tzv. ruchový mikrofon přímo v zařízení, který širokopásmově zabírá zvuk z co největšího okolí, ale u rozhovorů se naopak musí natočit zvuk vypovídající osoby co nejčistší bez okolních ruchů. (Burum a Quinn 2015) Takový postup se ostatně doporučuje i u klasického natáčení, viz Jeremy Orlebar: „Věnujte speciální pozornost zvuku a vždy používejte externí mikrofon.“ (Orlebar 2012) K tomu slouží v ČT dva typy mikrofonů. Tzv. handka, tedy mikrofon, který drží redaktor respondentovi u obličeje. Nebo tzv. port či klopák, tedy mikrofon menších rozměrů, který se připíná na oblečení přímo respondentovi. V tom jsou MoJo a klasický postup natáčení totožné. Liší se ale v kvalitě dosud používaných mikrofonů. Ty, určené pro MoJo jsou daleko méně kvalitní, než ty, které patří ke kamerové soupravě. Handka, určená pro MoJo, je poměrně málo citlivá a užívá se tedy jen, pokud nelze použít tzv. port. Ten je sice citlivější, má ale omezení v délce kabelu, která činí 1,5 metru. Respondent tak musí stát velmi blízko mobilního telefonu, což omezuje možnost šířky záběru. Západní redakce jsou zpravidla lépe vybaveny, MoJo reportéři se ale s podobným problémem potýkají po celém světě, neboť ani kvalita vybavení nezmění nic na faktu, že musí MoJo reportér

13

frames per second – snímků za sekundu

19

být u telefonu a v průběhu natáčení rozhovoru kontrolovat záběr. (Burum a Quinn 2015) Dále redaktor používá tzv. selfie tyč, prodávanou většinou za účelem pořizování videí či fotografií sebe sama, v případě natáčení MoJo reportáže se ale využívá hlavě k natáčení na obtížně přístupných místech či natáčení ojedinělých, speciálních záběrů (například svrchu). (tamtéž 2015) Redaktor musí vyjíždět na natáčení vybaven rovněž externím zdrojem energie. V praxi se totiž ukázalo, že se při delším natáčení mobilní telefon velmi rychle vybíjí. V základní výbavě nesmí chybět sluchátka pro kontrolu zvuku u natočených rozhovorů. (Quinn 2011) Redaktor může, ale nemusí využívat dalších externích pomůcek pro natáčení, jako jsou mobilní světla (do tmavých prostor), externí objektivy – přísavné čočky, každá z nich je určena pro speciální typy záběrů (širokoúhlé, tzv. rybí oko, s manuálním ostřením, se speciálními clonami atp.). (Mulcahy 2016) Jedná se o poměrně velké množství věcí, které musí redaktor svépomocí přenášet. Ideální je proto mít k dispozici auto, které převoz a uschování vybavení během natáčení usnadní. 14 Vzhledem k tomu, že se MoJo v ČT Brno používá často i jako úsporný prostředek v situacích, kdy nejsou k dispozici štáby (a tedy ani auto), musí někdy redaktor cestovat sám. To se týká především natáčení v okolí redakce, respektive v Brně v dosahu dojezdu městské hromadné dopravy. V takovém případě je samotné natáčení obtížnější a doporučuje se proto, aby měl redaktor například batoh, do kterého se potřebné vybavení vejde a redaktorovi nijak nepřekáží v natáčení. (Burum a Quinn 2015) V krizových situacích ovšem lze kvalitativně úspornější reportáž natočit i pouze za pomocí samostatného mobilního telefonu. Vzhledem k nižší kvalitě záznamu (otřesy, nekvalitní zvuk atp.) je ale nutné operativně natáčení konzultovat s editorem. (Mills 2012)

3.2.2 Druhy záběrů

Model od modelu se u mobilních telefonů postupně zlepšuje stabilizace obrazu. I tak je ale redaktor ve valné většině případů (alespoň v redakci ČT) odkázán na pořizování statických záběrů. Při pohybu se totiž obraz často trhá, nebo není čistý (tzn. je tzv. rozklepaný). Tuto situaci by bylo možné vyřešit nákupem externího držáku s gyroskopickým stabilizátorem, který otřesy telefonu při pohybu téměř stoprocentně kompenzuje. 14

Což opět paradoxně odporuje principu MoJo, tedy mobilní telefon jako pohotová kamera. (viz

Burum a Quinn 2015) 20

Takové pomůcky používá řada zahraničních redakcí a reportérů a v praxi se velmi dobře osvědčily. (Mulcahy 2016) O nákupu se zatím v redakci ČT Brno uvažuje, oficiálně ale o něm zatím v době vzniku této práce nebylo rozhodnuto. Navíc na telefonu, na rozdíl od kamery, nelze kompenzovat v jednom záběru změnu světelnosti. Redaktor má k dispozici tři velikosti záběrů – celek, polodetail a detail. (Orlebar 2012) Vzhledem k absenci pohybových záběrů se proto v MoJo reportážích objevuje víc detailních záběrů, než v reportážích klasických. Redaktor tak už od začátku natáčení musí myslet na následující postprodukci. Zpravidla tak střídavě natáčí všechny tři typy záběrů po sobě. (Quin 2011) Při natáčení tzv. synchronů, tedy rozhovorů s respondenty, je v základu práce obdobná jako při natáčení na kameru. Redaktor umístí respondenta do tzv. kantny, tedy levé či pravé části obrazu, přičemž zpravidla vybírá velikost záběru polodetail – tzv. bustu, tedy od temene hlavy po hranici mezi břichem a hrudí. (Orlebar 2012) Při rozhovoru pak stojí na opačné straně telefonu, respondent se tak na něj dívá úhlopříčkou přes záběr. Respondent se nikdy nesmí dívat přímo do objektivu, o tom ho redaktor před natáčením musí poučit. Před samotným natáčením musí zároveň redaktor zkontrolovat, zda v obraze není vidět část kabelu mikrofonu, ať už tzv. handky, nebo portu. Toto je ale obtížné rozpoznat a nezbývá, než situaci vyřešit nákupem lepšího vybavení (tj. mikrofonů s delšími kabely). Jisté specifikum je v samotném průběhu rozhovoru. Redaktor musí čas od času zkontrolovat, zda nedošlo k chybě, změně světelnosti či zvuku. Před rozhovorem tak na to musí upozornit respondenta, aby ho nevyvedl z míry tím, že bude uhýbat pohledem na display telefonu. (Burum a Quinn 2015) Stejně jako v případě natáčení tzv. podkresových obrazů je třeba dopředu počítat s tím, že nelze točit (alespoň v případě ČT) v pohybu a stejně tak je limitací i úzký záběr, takže není možné, aby respondent například ukazoval v širším celku. I toto je možné vyřešit v budoucnu nákupem komfortnější zvukové techniky. Po natočení rozhovoru je nutné okamžitě materiál zkontrolovat, zda při jeho natočení nedošlo k obrazové či zvukové chybě. (tamtéž) K natáčení používá ČT aplikace FILMIC Pro a Movie Pro. Obě obsahují (až na méně podstatné detaily) shodné funkce. Ty nejpotřebnější jsou zejména tzv. zamykání ostření a jasu. Užití automatického ostření a jasu se nedoporučuje. Mobilní telefon totiž má tendenci při markantnějších pohybech či změnách světelných podmínek záběr přeostřovat či přesvětlovat. (Burum a Quinn 2015) 21

Což se přímo v průběhu natáčení záběru projeví tak, že kamera na natáčený objekt mírně najede a zase od něj odjede, v případě světelnosti objekt nakrátko přesvětlí a posléze vyrovná. Pokud tedy ostrost a jas nejsou napevno nastaveny a zamčeny, záběr nemusí být pro vysílání použitelný. V praxi tyto funkce fungují tak, že na displeji redaktor vybere funkci (v daném případě např. ostření), následně prstem klepne na displayi na bod, který chce zaostřit a na závěr odklikne funkci uzamknout. Stejně postupuje v případě světelnosti. Tlačítko Record zapíná až po nastavení těchto funkcí. Mobilní telefon má, co se světelných podmínek obrazu týče, určité limitace. Není tak možné natáčet například příliš kontrastní záběry, tj. tmavé detaily oproti světlému podkladu, nebo naopak příliš přesvětlené detaily v naprosté tmě. Je možné záběr nasvětlit externím světlem, redaktor však musí pamatovat na to, že na mobilním telefonu není možné nastavit tzv. nativní bílou, což je funkce, kterou obsahuje normální kamera a při které kamera automaticky vyrovná barvy v záběru podle bílé barvy, na kterou se při zapnutí funkce kamera zaměří. U mobilního telefonu se tak v případě dodatečného svícení může stát, že je záběr barevně nevyvážený a je pak nutné ho korigovat v postprodukci, což celý postprodukční proces zpomaluje v době, kdy může být právě čas kritickým činitelem. 15 Zvláštní postavení má v případě natáčení MoJo reportáže stand-up. Tedy záběr, na kterém je redaktor v obraze a mluví skrz kameru (v tomto případě skrz mobilní telefon) přímo k samotnému divákovi. Vzhledem k tomu, že v případě MoJo natáčení je reportér na práci sám, je velmi obtížné záběr správně nastavit. Využívá se tedy přední kamera mobilního telefonu, na kterou lze v natáčecí aplikaci přepnout. Posléze se redaktor vidí na displayi a může se tak zakomponovat do záběru. Stále nicméně zůstává problém s nastavením ostrosti a jasu. Redaktor totiž při natáčení stand-upu stojí přibližně 1,5-2 metry před mobilním telefonem a na display telefonu tak nedosáhne. Provizorním řešením je tak požádat o pomoc kolemjdoucí, kteří redaktorovi postojí před telefonem, než si funkce správně nastaví a zamkne. Pokud se na místě natáčení nenachází vhodné a ochotné osoby, lze situaci vyřešit využitím jakéhokoliv objektu, který má přibližně stejnou výšku, jako redaktor. V přírodě tedy například silnější větve, opřené o jiný objekt či zapíchnuté do země, v případě města či podobných lokací zase lampa veřejného osvětlení a podobně. V případě natáčení aktualit, záběrů v akčních prostředích (jako jsou různé havárie, autonehody a podobně) se nedoporučuje dělat tzv. akční stand-up. Tedy stand-up, kdy se na pozadí za redaktorem odehrává 15

Třeba Burum a Quinn uvádějí, že alespoň v případě aktualit by se na telefon mělo natáčet tak, aby postprodukce téměř nebyla nutná, a výsledek bylo možné například přímo z terénu uploadovat na internet. (Burum a Quinn 2015)

22

pro reportáž důležitá scéna. Redaktor musí počítat s tím, že se záběr z nějakého důvodu pokazí (navíc v případě MoJo stand-upu nastavení záběru trvá delší dobu, než je obvyklé u jiných záběrů, viz výše) a proto existuje riziko, že by mohl redaktor o důležitou scénu přijít.

3.2.3 Živé vysílání

Zvláštní podkapitolou je záběr, který je vysílán z terénu živě, prostřednictvím speciální aplikace QuickLink, která obraz přenáší do studia prostřednictvím mobilního datového připojení (internetu). Redakční iPhony a iPady tuto aplikaci obsahují, aplikace je synchronizována s vysílací technikou televizních studií jak v Brně, Ostravě, tak i Praze. Typy živého vysílání jsou dva. V prvním se vysílá pouze obraz, scéna, která se na místě natáčení odehrává a je natolik vypovídající, že k ní není třeba komentáře, anebo ji komentuje samotný moderátor či moderátorka. Druhým, mnohem častějším druhem jsou tzv. živé vstupy. Zatímco za normální situace už od počátku živého vysílání tyto vstupy obstarává kromě redaktora a kameramana tzv. SNG vůz, tedy dodávka se satelitní technikou a dvoučlennou osádkou, popřípadě alespoň kameramana s tzv. batohem (viz níže), vstup z mobilního telefonu zvládne redaktor samostatně. Při základním nastavení záběru živého vstupu se postupuje obdobně, jako u natáčení stand-upu. Redaktor si nachystá mikrofon, sluchátka, telefon umístí na stativ a v aplikaci QuickLink přepne záběr na přední kameru a postaví se do příslušné kompozice. Na rozdíl od natáčecích aplikací Filmic Pro či Movie Pro nelze automaticky uzamknout jas a ostrost. Tím redaktorova práce po technické stránce končí a může se soustředit na samotný živý vstup. Spojení se studiem a následné vysílání už zařizují produkční v zázemí televizního studia a režie. Při živém vstupu má redaktor k dispozici odposlech v podobě sluchátek, připojených k mobilnímu telefonu. Živé MoJo vstupy mají několik limitací a nevýhod oproti živému vstupu na kameru. 1) Limitace mobilním signálem – redaktor může dělat živý vstup jen a pouze tam, kde je dostatečně silný signál mobilní datové sítě. Požadován je minimálně přístup k plné 3G síti, nejlépe však přístup k síti LTE. LTE je standard datového připojení, kterým je ČR poměrně dobře pokrytá, limitací ale stále zůstávají například hory nebo, v případě jižní Moravy, území vojenského prostoru okolo Vyškova, kde je signál často rušen vojenskými vysílačkami, jejichž vlny se šíří ve stejném pásmu, jako LTE.

23

2) Limitace obrazovou kvalitou – mobilní telefon odesílá data po tzv. packetech, tedy balíčcích dat, které posílá najednou. U tohohto přenosu ale dochází k tzv. dropům, tedy situacím, kdy se balíček z důvodu chyby nepošle celý a telefon ho musí poslat znovu. Kvůli tomu dochází v chybám v obraze – především trhání a v horších případech zamrzání obrazu. 3) Limitace zpožděním obrazu a zvuku – na rozdíl od živého vstupu, vysílaného přes SNG vůz nebo tzv. batoh, je přenos přes mobilní telefon či tablet doprovázen silným zpožděním v komunikaci mezi redaktorem a moderátorem. Toto zpoždění se projevuje zhruba 4-6 vteřinovou odmlkou mezi otázkou moderátorky a odpovědí redaktora. Pokud je otázek více (zpravidla 2-3 v Událostech v regionech), může se zkrátit doba, kterou má redaktor na vysvětlení problematiky v živém vstupu. V současné době se od používání Mojo vstupů v ČT Brno až na výjimky upustilo. Nahradily je vstupy z tzv. batohu, což je zařízení o velikosti přibližně 30*20 cm, které obsahuje 6 SIM karet (po dvou od každého ze tří českých mobilních operátorů), díky kterým se spojení se studiem vysílá (podobně, jako u MoJo vstupu) přes datové připojení, popřípadě Wi-fi signál. Tento tzv. batoh se připíná zezadu ke klasické kameře, k obsluze tohoto vstupu jsou tak třeba minimálně dva lidé – redaktor a kameraman. Televizní studio ČT Brno aktuálně disponuje 2 zařízeními tohoto typu – jedno má k dispozici brněnská, a jedno zlínská redakce. Pro potřeby vysílání Redakce zpravodajství TS Brno spolu s nasazováním SNG přenosového vozu tato zařízení plně postačují a prozatím se s častějším nasazováním MoJo živých vstupů nepočítá.

3.3 Psaní reportáže a postprodukce

3.3.1 Transfer materiálu

Po skončení natáčení reportáže je prvním postprodukčním krokem dopravení materiálu do postprodukčního a vysílacího systému TS Brno. Toto může probíhat dvěma způsoby, v závislosti na aktuálních potřebách vysílání. 1) Transfer z terénu – redaktor odešle materiál do jednoho z televizních studií přímo z místa natáčení. Využívá k tomu mobilní aplikaci Signiant, kterou jsou vybaveny služební iPhony i iPady ve vlastnictví TS Brno. Redaktor v aplikaci vybere, které snímky chce poslat. Pokud 24

natáčí kompletní reportáž, velikost dat natočených snímků se pohybuje mezi 1-3 gigabyty dat. Takový přenos pak zabere přibližně 0,5 – 2 hodiny, v závislosti na velikosti snímků a rychlosti datového připojení (3G nebo LTE). Tento způsob transportu materiálu se tak využívá zřídka, pouze pokud je nutné odvysílat záběry co nejdřív (například, pokud přímo z terénu dělá živý telefonát a tímto způsobem tak do studií posílá pouze materiály pro výrobu podkresů). V takové situaci redaktor vybírá pouze záběry v omezené míře, pouze ty, které jsou pro poselství obrazové komunikace s divákem nepostradatelné. Tedy záběry pro vyprávěný příběh signifikantní. Neposílají se synchrony, ani stand-upy. Aplikace snímky odešle díky přednastaveným parametrům přímo do systému studia, kde se automaticky konvertují do formátu, potřebného pro import do střihového programu. 2) Transfer ve studiu Častěji využívaná metoda, kdy se materiál „natahuje“ do systému po návratu redaktora do redakce. Redaktor připojí telefon k počítači a videa do něj z telefonu zkopíruje do libovolného úložiště. Videa převádí automatický konvertor na zvláštním serveru, který se nazývá Xarchiv. Před tím, než redaktor videa do této složky překopíruje, musí je přejmenovat. Tím zabrání tomu, aby se videa přeházela a střihač neměl přístup k jejich chronologickému pořadí (viz dále podkapitola střih). Podstatné je, aby redaktor soubory přejmenoval všechny najednou. Tj. za pomocí výběru všech videosouborů ve složce za pomocí klávesové zkratky Shift+A. Dále za pomocí zkratky Alt+F7 vepíše název videí (například MoJo Reportáž Květy) a stiskne klávesu Enter. Všechna videa získají tento zadaný název doplněný o číslovku 1-X, podle počtu videosouborů ve složce. Tím bude mít střihač k dispozici videoklipy seřazené chronologicky a spolu s redaktorem se tak bude moct lépe orientovat v hrubém materiálu při střihu. Poté takto přejmenované videosoubory redaktor překopíruje do složky automatického kodéru na server.

3.3.2 Psaní reportáže

U reportáží v České televizi se scénář píše paradoxně až po natáčení. Neliší se to ale od postupů užívaných běžně ve světě. Reportér tak musí počítat s tím, že nakonec bude psát poněkud odlišnou reportáž, než jakou si představoval v době nabízení tématu (námětu).

25

„Scénář faktografických pořadů se vyvíjí v průběhu produkce. To, co začalo jako seznam respondentů a lokací k natáčení, pravděpodobně skončí jako popis obsahu jednotlivých rozhovorů, práce kamery, zahrnuty budou texty objevující se v grafice a věty komentáře, které se natočí později.“ (Orlebar 2012) Při psaní reportáže musí redaktor myslet na to, že nemá k dispozici tzv. předstřih. Při klasickém natáčení reportáže totiž redaktor ve speciálním softwaru vybírá části hrubého materiálu (např. části rozhovorů a stand-upy, popřípadě ruchy), které chce do reportáže použít. Tím na střižně ušetří podstatné množství času, kdy by jinak musel v hrubém materiálu vybrané části opět vyhledávat. U MoJo reportáže naopak redaktorovi nezbývá, než postupovat složitější cestou, tj. vybrat pasáže rozhovorů a stand-upy při psaní a znovu pak na střižně. Je tak nutné počítat s tím, že střih zabere větší množství času, než střih klasické reportáže. Při psaní reportáže musí redaktor počítat s omezeným množstvím záběrů. Zatímco při psaní klasické reportáže spoléhá na to, že kameraman natočil dostatek materiálu i pro případné změny v dopředu namyšlené struktuře reportáže, vzhledem k omezené kapacitě mobilního telefonu má zpravidla materiálu ke střihu méně a podle toho musí upravit reportáž i textově. Redaktor rovněž musí počítat s tím, že má k dispozici pouze statické záběry, které se na střižně editují do maximálně 3 – 4 vteřinových klipů, zatímco při klasické reportáži může použít záběr pohybový, například švenk16, který může být až 9-10 sekund dlouhý. Logicky tedy záběrů musí použít více a opět na toto pamatovat při psaní reportáže. Reportáž MoJo tak bývá zpravidla kratší, než reportáž klasická. Výhodu má při psaní MoJo reportáže redaktor zpravidla tu, že jako autor záběrů hrubý materiál dobře zná a může tak reportáž bez opětovného prohlížení záběrů psát tzv. na obraz, tj. tvořit text popisně podle obrazového děje. Je nutné dodat, že TS Brno v současné době postupně přechází na nový systém postprodukce, který začne platit od 1. září 2016 a se kterým zatím redaktoři nejsou seznámeni. Tento postup transferu materiálu se tedy nejspíš ještě změní. Stejně jako při psaní klasické reportáže redaktor píše do speciálního bodového scénáře v softwaru Octopus tzv. košilku reportáže, tedy její textový scénář v plném znění. Začíná tzv. studiem, tedy textem, který následně čte moderátor či moderátorka jako úvod k reportáži. Při psaní reportáže prokládá autorský text (tzv. asynchron nebo koment) se stand-upy a synchrony (vybranými částmi rozhovoru). Zpravidla vždy začíná asynchronem (ASY), na který navazuje synchron (SYN) nebo stand-up (ST-UP), to se opakuje až do konce reportáže. Stand-up má výsadní postavení, ve výjimečných případech jím může reportáž začínat, v reportáži je možné ho brát jako 16

pohybový záběr, který pojímá širokoúhlé spektrum ukazovaného prostoru

26

asynchron (může tedy oddělovat dva synchrony) stejně dobře jako synchron (může oddělovat dva asynchrony), nebo může být použit mezi asynchron a synchron. Po napsání reportáže ji kontroluje editor, který může v reportáži provádět změny (po konzultaci s redaktorem). Po jeho souhlasu následuje střih.

3.3.3 Střih reportáže

„V této části je tvořena výsledná podoba filmu. Získaný materiál autor interpretuje do konečné podoby. Sémanticky je tedy tato část pro konečnou podobu filmu nejdůležitější, zároveň ale nelze spoléhat na napravení chyb, vzniklých v produkční části.“ (Orlebar 2012) Zatímco klasicky natočený materiál je transferován přímo na server střihového programu, externí videosoubory (mezi které patří i ty, natočené mobilním telefonem) je třeba do střihového programu importovat. Tento import zabere u standardního MoJo hrubého materiálu přibližně ½ až ¾ hodiny. Do té doby není možné se střihovým softwarem na dané střižně pracovat a redaktor s tím musí počítat. Při střihu střídá velikosti záběrů podle záměru, s jakým záběry točil. Zpravidla se vždy jednotlivé scény uvozují celkem, pokračuje se v polodetailu, na který navazuje detail. Nelze umístit vedle sebe dva záběry stejné velikosti. Tato poslední část tvůrčí práce na výsledné reportáži je kritickým okamžikem, kdy sice většinu práce odvádí k tomu určený střihač, za finální podobu je ale vždy zodpovědný redaktor. Proto pokud se nedostává zamýšlených záběrů, je lepším řešením reportáž přepsat (např. danou pasáž zkrátit). Postup klasicky natáčené reportáže, kdy se dají přidat archivní záběry i mezi ty aktuálně natočené, se totiž u MoJo reportáže použít nedají. Výsledný kontrast mezi záběry natáčenými mobilním telefonem a klasickou kamerou by totiž byl příliš znatelný.

27

4. Soubor mobilních reportáží ČT

Tato část práce popisuje konkrétní výstupy, tedy tvůrčí část práce. U každé reportáže je popis tématu, metody, jakým se téma vybíralo z pohledu redaktora i z hlediska hodnocení editorů, popisují se ty části produkce a postprodukce, které se výrazně lišily od doporučených postupů. Následuje zpětná kritická reflexe a zhodnocení z pohledu autora reportáže. Tato část práce je psána v 1. osobě, jelikož popisuje ryze individuální počiny samotného autora.

4.1 Týden kávy

Reportáž pojednává o Týdnu kávy. Každoročním festivalu, který se koná zejména v Brně, ale i dalších městech ČR. Pravidelně se ho účastní desítky kaváren a pražíren, které jej využívají ke své propagaci a nabízejí veřejnosti možnost dozvědět se o kávě podrobnosti, o kterých při její konzumaci běžně nepřemýšlí. Snaží se lidi přesvědčit k vytříbenější konzumaci a pobídnout je k větší oblibě tohoto nápoje. Vyvrcholením festivalu je pak soutěž baristů, kde se profesionálové z ČR i ze světa snaží zaujmout vlastním umem přípravy kávy. (Týden kávy 2015)

4.1.1 Výběr tématu

Téma jsem vybral samostatně, na základě hledání na internetu mezi pravidelným přehledem akcí v Brně. Při hledání jsem cíleně vyhledával takové téma, které by se dalo zpracovat způsobem MoJo. V užším výběru jsem volil mezi dvěma tématy, které by se daly tímto způsobem zpracovat: Týden kávy a ochutnávky tzv. Moravského beaujolais. Zvažoval jsem, které z nich nabídnout pro potřeby vysílání také z hlediska vzdálenosti, předpokládaného množství akce v terénu (a tedy plnosti a zajímavosti obrazového materiálu) a v úvahu jsem bral taky otázku nutnosti okamžitého zpracování tématu. Obě dvě témata se jevila jako nekonfliktní, s předpokladem snadného domlouvání s respondenty (u MoJo natáčení je zpravidla trpělivost a spolupráce respondentů velkou výhodou) a u obojích se dala předpokládat nabídka zajímavých, akčních obrazových dispozic celé akce. Vybral jsem Týden kávy z následujících důvodů: Týden kávy dle mého uvážení nabízel pohodlnější natáčení s respondenty, neboť u ochutnávek vína bylo více neinformovaného publika, tedy nutnost improvizace a s tím se nesoucí větší riziko případných chyb a nedostatků. Týden kávy se navíc odehrával v Brně, a to v jeho centru, nedaleko redakce, na rozdíl od ochutnávky vín, které se 28

odehrávaly na jihu kraje. Týden kávy tedy sliboval možnost dopravit se na místo veřejnou dopravou a taky úsporu času, i ta je u MoJo natáčení výhodná. V úvahu jsem rovněž vzal prakticky jedinou, avšak podstatnou nevýhodu tohoto tématu – nutnost zpracování v ten samý den, kvůli tzv. aktualizačnímu momentu, tedy situaci, díky níž zdůvodňujeme editorům, proč téma nabízíme zrovna na ten konkrétní den. Editory bylo téma schváleno bez připomínek, stejně jako zpracování MoJo způsobem. Doplněna byla pouze žádost o uvedení reportáže nikoliv přímo moderátorkou, ale prostřednictvím živého vstupu.

4.1.2 Natáčení a postprodukce

Lokace k natáčení jsem vybral na základě doporučení jednotlivých aktérů reportáže. Po dohodě s editory mělo být natáčení situováno nejen do kavárny, ale také pražírny kávy. Vzhledem k natáčení v interiérech jsem při výběru podstatnou měrou přihlížel k světelným podmínkám v jednotlivých lokacích. Natáčení neprobíhalo chronologicky, předem jsem si proto připravil předběžný scénář, podle něhož jsem pak natáčel jednotlivé záběry. Pro lepší orientaci v natáčení s ohledem na následný střih reportáže jsem vždy snižoval velikost záběru - nejprve jsem natočil celek, následně polodetail a detaily. Detailů jsem vždy točil víc, než ostatních záběrů, abych měl při střihu na výběr. Natáčení v interiérech s sebou neslo obtíže v podobě nutnosti orientace s telefonem v malých prostorech, což zmenšovalo prostor pro množství kompozic. Déle trvalo samotné vybírání kompozice záběrů vzhledem k tomu, že zejména v pražírně kávy byla nutnost natáčet oproti oknu, přičemž snímaný objekt byl tudíž příliš tmavý a záběry jsem musel několikrát opakovat, abych docílil přijatelného výsledku. Při natáčení v kavárně jsem musel s baristou, připravujícím kávu, scény natáčet několikrát. Příprava kávy si totiž žádala rychlost a nestíhal jsem tak během jediné akce měnit velikost záběrů. Výhodou se mobilní telefon stal u natáčení záběrů v omezeném prostoru za barovým pultem, kde by klasická velká kamera neměla tak široké možnosti natáčení blízkých detailů. Jak pražení, tak příprava kávy nabízela velké množství možností natočení tzv. ruchů, což pomáhá narušit monotónnost reportáže a často jsem této možnosti proto využil. Při střihu jsem musel vzít v úvahu fakt, že jeden z respondentů byl cizinec a jeho výpověď tak bylo nutné titulkovat. Vzhledem k tomu, že jsem použil dvě části jeho výpovědi, střih mezi nimi jsem tak nemohl zakrýt záběry, ale použít tzv. bílou, tedy animaci blesku.

29

4.1.3 Problémy při realizaci a hodnocení Největším problémem byla nutnost odevzdat reportáž ještě týž den, což navíc zkomplikoval záměr editorů reportáž uvést živým vstupem. Znamenalo to tak reportáž dokončit nejpozději v 17 hodin a před tím ještě najít vhodnou lokaci pro živý vstup. Neměl jsem tak pro natáčení tolik času, kolik jsem potřeboval. Natáčení komplikoval taky živý vstup v 12:20, kdy jsem musel natáčení na necelou hodinu přerušit a paradoxně navíc byla nutná přítomnost kameramana.

4.2 Vánoční osvětlení

Tato reportáž je opět odlehčeným tématem, pojednává o začátku vánoční sezóny v Brně. V první polovině se věnuje problematice instalace tradičního vánočního osvětlení. Úkolem je zde divákům poodhalit, jak náročná práce se skrývá za výzdobou, která přispívá ke sváteční atmosféře ve městě a kterou řada lidí bere za samozřejmou věc. V druhé polovině reportáž pokračuje další tradicí, spojenou s veřejnými oslavami Vánoc v Brně – výběrem vánočního stromu, který bude stát na hlavním náměstí – Náměstí svobody. Divákům nabízí neotřelou prohlídku po lese v okolí Bílovic nad Svitavou, odkud se už tradičně vybírá zmíněný strom. Prohlídka je doplněná o výklad průvodce.


Téma jsem nabízel na základě tzv. spirálovitého výběru tématu. Tzv. spirály jsou témata, která redaktor nabízí editorům pravidelně (každoročně) na základě určité redakční tradice nebo úzu. Každý rok ale musí tuto reportáž nabídnout způsobem, aby alespoň v detailech předchozí roky pouze nekopírovala, ale přinesla něco nového, čím pro tento rok dané téma či fenomén obohatí. Toto pravidlo jsem musel vzít v úvahu při nabízení tématu Vánočního osvětlení a nabídl jsem možnost natáčení s pracovníky Technických sítí přímo na plošině. Téma jsem nabídnul jako MoJo s tím, že zvolený způsob natáčení nabízí výhodu natáčecí techniky, která zabere na nevelké zdvižné plošině, méně místa, než klasická kamera. Stejný důvod vedl i mne pro zvolení tohoto způsobu natáčení, stejně jako (opět jako v případě reportáže o Týdnu kávy) blízkost natáčecích lokací – centra Brna – a tentokrát se jako další pozitivum přidala i možnost natáčet téma v exteriérech, tedy s dobrými světelnými podmínkami. Téma bylo editory přijato téměř bez výhrad, s podmínkou zahrnutí bloku o výběru vánočního stromu, který natáčela redaktorka Veronika Kynčlová klasickým 30

způsobem. Toto spojení klasického a MoJo natáčení není v redakci nijak neobvyklé a ukazuje, že je MoJo brněnskými editory přijímáno jako zcela normativní způsob zpracování tématu, rovnocenný s klasickým natáčením.


Jak logiky z tématu vyplývá, natáčení probíhalo zejména v exteriérech, pouze jeden rozhovor byl veden v interiéru, a to na výslovné přání respondenta. Jak jsem předpokládal už při plánování natáčení a výběru tématu, mobilní telefon v tomto případě poskytoval silnou výhodu nad klasickou kamerou – tj. natáčení na malém prostoru zdvižné plošiny, kde by měl kameraman s velkou kamerou daleko obtížnější možnost manévrování. MoJo také nabídlo možnost natočit rozhovor s pracovníkem technických sítí přímo na plošině nad zemí. Při klasickém natáčení by nešel rozhovor na takto obrazově atraktivním místě provést vůbec, neboť tři lidé (respondent, kameraman a redaktor) by se na plošinu jednoduše nevešli. Výhodnou se ukázala taky stabilizace obrazu, kterou telefon obsahuje a kterou klasická kamera nenabízí. Bylo tak možné natočit záběry při pohybu plošiny. V případě použití klasické kamery by mohl být obraz roztřesený. Naopak problematickým se ukázalo pořizování záběrů osvětlení ze země. V den natáčení bylo slunečno a jasná obloha, což se projevilo na světelnosti jednotlivých záběrů. Musel jsem tak natáčet veškeré záběry, pořizované proti obloze, několikrát, protože obrazovka telefonu může zkreslovat a nebyl jsem si jistý, které nastavení světelnosti je správné. Tento problém se následně projevil i na střižně, kde nebylo možné při střihu využít cca. pětinu všech pořízených záběrů. Tento problém by zřejmě, díky kvalitnějším čipům, při natáčení klasickou kamerou nevznikl. I při tomto natáčení jsem využil možnosti natáčení ruchů, které poskytovalo jak ovládání plošiny technickým pracovníkem, tak jeho samotná práce (stříhání kabelu kleštěmi). Tyto ruchy v reportáží opět pomohly narušit monologický komentář a upoutat tak diváku pozornost na zobrazovaný děj.

4.2.3 Problémy při realizaci a hodnocení

Kromě problémů se světelností se projevila jedna ze základních nevýhod natáčení způsobem MoJo – tedy zdlouhavější nastavení jednotlivých záběrů, než při práci s kamerou. Pracovníci Technických sítí sice o natáčení věděli, nemohli se mi však plně věnovat kvůli opakování jednotlivých záběrů. Musel jsem proto postupovat rychleji, než při MoJo natáčení bývá obvyklé, což se projevilo i na zhoršené ostrosti některých záběrů. Chybou reportáže je nepřítomný stand-up, který režisér vysílání 31

nařídil z reportáže vystřihnout. Kvalita zvuku byla totiž pod hranicí vysílací normy. Problém se zvukem při stand-upu byl způsoben chybou techniky (konkrétně vadným přepínačem citlivosti mikrofonu - handky), což vyústilo v novou redakční doporučenou normu natáčení na port, místo méně spolehlivých handek. Reportáži bylo přesto uděleno dobré hodnocení, část natočení na mobilní telefon podle názoru vedoucího redakce nijak nevyčnívala nad záběry natočené na klasickou kameru v druhé polovině reportáže.

4.3 Vánoční trhy ve Znojmě

Reportáž je v tomto případě opět společnou prací dvou redaktorů. Pojednává o přípravách na tradiční adventní trhy na jižní Moravě. První, větší část zpracovala redaktorka Dominika Řebíková. Věnuje se v ní přípravě trhů v Brně, konkrétně na Moravském náměstí a nových trendech, které se v Brně objevily – například keramických hrníčků, ve kterých nově museli prodejci nabízet horké nápoje místo plastových, jednorázových. Tato část je natočena klasickou metodou, tedy ve spolupráci s kameramanem. Druhá část navazuje přivezením vánočního stromu do Znojma, dále představuje, jaké náklady město s pořádáním trhů a vánoční výzdobou bude mít a jak přípravy probíhají.


Jako téma jsem původně nabízel přivezení vánočního stromu do Znojma a přípravu na adventní trhy. Téma jsem samostatně nabídnul jako MoJo, konkrétně jako ucelenou reportáž, která by měla pojednávat o tom, jak se menší město (na příkladu Znojma) připravuje na veřejné oslavy adventu a Vánoc, jak z organizačního, tak ekonomického hlediska. Toto téma bylo původně přijato a přiřazeno do plánovaného schématu vysílání do úvodního bloku Téma dne Událostí v regionech. Stejně jako v předchozích případech jsem zvažoval všechny podmínky, které budu pro natáčení mít. Na rozdíl od předchozích případů téma předpokládalo natáčení ve vzdálené lokaci, a tedy menší možnost časové operativnosti. Na druhou stranu byla možnost natáčet od brzkých ranních hodin, veškeré natáčení mělo probíhat na v jedné konkrétní lokaci (střed města Znojmo) a tedy nehrozil problém v podobě ztráty času přejížděním z lokace do lokace. Předpokládal jsem rovněž dostatečné množství akce, které slibovalo možnost natočit zajímavé záběry. Proti naopak mluvil fakt, že reportáž předpokládala natočení rychle proběhlé akce (převážení stromu) a tedy riziko pořízení kvalitativně nedostatečných záběrů. Pro zpracování tématu metodou MoJo ale svědčila možnost 32

ušetření klasického štábu na důležitější témata a proto větší šance, že editor téma přijme. To nakonec převážilo v rozhodování o MoJo způsobu natočení reportáže.


Pro natáčení rychlé akce (příjezdu nákladního auta s vánočním stromem) jsem zvolil cestu s nejmenším množstvím rizika. Tedy natočení celé akce v celku beze změny velikosti záběrů. K tomuto kroku jsem ale nakonec nemusel přistoupit, neboť celý dovoz stromu trval dostatečně dlouhou dobu na to, abych měnil nejen velikost záběrů, ale taky jejich kompozici. Natočil jsem menší množství detailních záběrů, než obvykle, vzhledem k bezpečnostním pravidlům při instalaci stromu (nemohl jsem záběry komponovat dostatečně blízko vhodné akci). Při postprodukci kvůli tomu nastaly komplikace, které si vyžádaly komplikované změny ve schématu vysílání a zásadní změny v koncepci reportáže. Vzhledem k distanci od studia jsem zvolil pro import natočeného materiálu metodu zaslání materiálu přes internet pomocí mobilní aplikace, po dojezdu do studia jsem tak měl materiál již importovaný v redakčním systému, převedený konvertorem a k dispozici. Natáčení mobilním telefonem a funkce MoJo tu tak nabídly výhodu, jíž klasický způsob natáčení neumožňuje.


Při natáčení jsem se potýkal s problémy jasu a světelnosti prostředí lokace. Vysoký strom vyžadoval natáčení celků, aby se do kompozice vešel, telefon zároveň neumožňuje kvalitní přiblížení zabíraného objektu. Strom jsem tak musel točit v řadě záběrů oproti jasné obloze, navíc proti slunci, což ovlivnilo barevnost a kvalitu jednotlivých snímků. Jak už je uvedeno výše, kvůli bezpečnostním pravidlům jsem měl taky pouze omezenou možnost natáčet detailní záběry usazování stromu. Neuspokojivý hrubý materiál tak vyústil v problém při psaní reportáže s ohledem na postprodukci. Po konzultaci se mnou tak editor změnil původní záměr na jednu delší reportáž ve spojení mého materiálu a materiálu další redaktorky. Místo dvou reportáží tak vznikla pouze jedna, byť delší, což musel editor operativně řešit v čase blížícího se vysílání. Ukázalo se tak, že MoJo není příliš vhodné na natáčení takové akce, kde je reálný předpoklad nutnosti natáčení z dálky. Tyto problémy se následně projevily v negativním hodnocení reportáže, vedoucí redakce ale vzal v potaz natáčení novou technikou a proto vzniklé komplikace nebyly osobně vyčítány mě jako tvůrci reportáže. 33

4.4 Nový přístav na Kozí horce

Reportáž pojednává o přípravách na zahájení sezóny na brněnské přehradě. V první polovině se věnuje blížícímu se dokončení zrekonstruovaného přístaviště u brněnské přehrady v lokalitě Kozí horka. Dopravní podnik investoval do nové konstrukce nástupního a výstupního místa pro cestující veřejnou lodní dopravou. Přístaviště se přesunulo na vhodnější místo a na rozdíl od starého nabízí bezbariérový přístup, který po Dopravním podniku požadovaly v minulosti zejména invalidé a matky s kočárky. V druhé polovině reportáž ukazuje končící přípravy údržby lodí v majetku Dopravního podniku.


Téma bylo v tomto případě přiděleno přímo editorem na základě informace od mluvčí Dopravního podniku Barbory Lukšové. O zpracování MoJo způsobem rozhodl rovněž editor, po vyhodnocení časové náročnosti tématu a jeho závažnosti (a tedy i faktu, že téma nebylo třeba vysílat v den natáčení). Při plánování reportáže se ukázal paradox užití MoJo způsobu natáčení, pokud je způsob aplikován nikoliv na základě výhody daného způsobu, ale z nutnosti editora splnit povinné pravidelné natáčení mobilním telefonem. Vzhledem k tomu, že téma bylo editorem pořadu Studio 6 vybráno jako téma dopoledního živého vstupu s hostem na kanál ČT24, byla nutná spolupráce s kameramanem. Došlo tak k situaci, kdy jsem natáčel reportáž na mobilní telefon, a kameraman čekal bez využití na místě, až reportáž dokončím.


Při natáčení jsem poprvé využil monopod, který se ukázal být velkou výhodou pro rychlé pořizování záběrů činnosti, která se už nebude opakovat. Stejně jako u natáčení Vánočního osvětlení, ani tentokrát jsem neměl možnost dělníky při natáčení jejich práce zastavovat, či jejich práci řídit. V tomto případě ale monopod poskytoval výhodu rychlé změny místa, strany či úhlu záběru bez nutnosti manipulace s těžkopádným stativem. Projevilo se to i na využitelnosti hrubého materiálu, který byl na rozdíl od natáčení vánočního osvětlení téměř ve stu procent normativně ostrý a tedy střihově použitelný. Stejnou výhodu monopod přinesl i při natáčení v docích, kde opět bylo nutné zabírat činnost dělníků. Opět se velkou výhodou ukázala snadná mobilita telefonu, mohl 34

jsem proto natočit a použít záběry, kde kapitán leští boční sklo své lodě, a to z místa, kde by kameraman neměl možnost záběr vůbec pořídit. Další výhodou natáčení mobilním telefon byla nízká hmotnost telefonu. Při natáčení broušení a natírání lodě, které dělníci prováděli ve výšce zhruba dvou metrů, jsem tak mohl zvednout telefon na monopodu nad sebe a opět natočit záběry, které by vlastnosti (hmotnost) klasické kamery znemožňovala.


Problematickým (a to zejména na střižně) se ukázalo počasí. Ze zkušeností MoJo reportérů po celém světě vychází, že ideální světelné podmínky pro natáčení jsou jasné počasí a mírné (ne příliš ostré) slunce. Naopak zatažená obloha způsobuje, že reportáž působí unylým, šedivým dojmem. Čip telefonu totiž vykresluje kontrasty hůře, než klasická kamera a proto se zmenšuje rozdíl v barevnosti jednotlivých zabíraných objektů. Přesně tato situace byla při natáčení tématu přístaviště na Kozí horce. Problém je to ale spíše kosmetický a zpravidla není důvodem, proč se přiklánět k natáčení reportáže klasickým způsobem. Tato reportáž byla, po zkušenosti se zvukovými problémy při natáčení tématu vánočního osvětlení, první, při které jsem používal port. Tento mikrofon, používaný v redakci ČT Brno má krátký přívodní kabel, což způsobilo, že je na jednom z respondentů kabel vidět v záběru, v kontrastu se světlou reflexní vestou respondenta. Průběh natáčení odhalil taky další nevýhodu MoJo – zatímco hmotnost telefonu může být v řadě případů výhodou (viz výše), při špatném počasí (zejména v silném větru) se naopak mění v silnou nevýhodu, bránící v natáčení. Rozhovor se dvěma respondenty, natáčené v exteriéru, jsem tak musel natáčet s delšími pauzami, kdy jsme čekali, až se vítr uklidní. Při prudkých poryvech se totiž telefon na stativu kymácel a padal. Při použití klasické kamery by se tento problém eliminoval. Reportáž byla hodnocena velmi pozitivně, oceněno bylo opět užití ruchů, větší množství detailů a technická kvalita natočeného materiálu.

4.5 Rekola

Poslední téma souboru reportáží se dotýká tzv. bikesharingu, v Česku poměrně mladého fenoménu, kdy si lidé můžou za finanční poplatek na určitých místech půjčovat jízdní kola a na jiném místě je zase zanechat. V Brně a Praze pro tento účel slouží systém Rekola, který kola půjčuje přes mobilní aplikaci, ta jednotlivým uživatelům ukazuje polohu jednotlivých bicyklů na mapě a při žádosti o 35

půjčku sdělí kód číselného zámku, kterým je kolo uzamčeno.


Stejně jako v předchozím případě, i tentokrát bylo téma přiděleno přímo editorem. V tomto případě jsem ale nabídnul téma jako MoJo samostatně, po zvážení podstatných kritérií. Těmi opět byla rychlá dostupnost natáčecích lokací (centrum Brna) a předpoklad dobré spolupráce s respondenty a aktéry reportáže. Dalším kritériem, umožňujícím natáčení MoJo způsobem, byl chybějící aktualizační moment – reportáž jsem nabídnul jako trendovou a bylo ji tak možné odvysílat prakticky kdykoliv. Editor způsob natáčení reportáže schválil bez výhrad.


Vzhledem k omezené akci, kterou téma reportáže nabízelo, jsem musel dostatečně dopředu promyslet, jaké záběry budu pořizovat a jak reportáž obrazově pojmu. Vzhledem k charakteru fenoménu – tedy cyklistice – jsem zvolil užití tzv. story, tedy příběhu konkrétního člověka, který službu bikesharingu využívá. Tato cesta se jevila a následně potvrdila jako nejschůdnější, bylo totiž třeba aktéra, na jehož příkladu reportáž ukazovala, jakým způsobem bikesharing krok za krokem funguje, neustále zastavovat a záběry měnit či opakovat. Pro nedostatek jiných záběrů jsem přistoupil i k natáčení jízdy na samotném kole, k čemuž jsem místo mobilního telefonu využil speciální kameru GoPro. Ta nabízí uchycení přímo na řídítka jízdního kola, takovou možnost telefon neposkytuje.


Problémem se ukázalo natáčení stand-upu, při kterém jsem chtěl u konkrétního kola vysvětlit, jak systém bikesharingu funguje. Aby v záběru bylo i kolo, které jsem ve stand-upu odemykal, musel jsem stand-up několikrát natočit a metodou pokusu a omylu vyzkoušet, která kompozice je nejvhodnější. Tím jsem čas natáčení oproti klasickému způsobu prodloužil zhruba o půl hodiny. Obtížně jsem komponoval taky rozhovor s cyklistou. Vyšlo najevo, že kvůli jeho výšce není možné natočit rozhovor tak, aby bylo v záběru při rozhovoru vidět, že tento respondent sedí na jízdním kole. Musel jsem tak přistoupit ke kompromisu a natočit rozhovor bez kola. Při klasické metodě 36

natáčení by tento problém odpadnul. Při postprodukci jsem se také potýkal s chybným úsudkem během natáčení, kdy jsem špatně odhadnul množství natočeného materiálu. Část hrubého materiálu jsem tak musel dotočit, abych reportáž nemusel zkracovat. Umožnil mi to fakt, že reportáž nebylo nutné odvysílat v den natáčení. Reportáž byla vedením redakce hodnocena pozitivně, jak způsob provedení technický, tak i způsob textového zpracování.

37

5. Kritická reflexe

„Každý autor tvůrčí práce se nutně potýká s problémy při přípravě i realizaci díla. Dokonalosti celého tvůrčího procesu nikdy nelze dosáhnout.“ (Orlebar 2012) Tvůrčí část práce tvoří pět reportáží, které jsou odlišné délky, různých témat a také ne vždy stejného způsobu zpracování. Při jejich vypracování jsem se potýkal s celou řadou problémů. Některé bylo možné vyřešit v průběhu produkce či postprodukce, jiné se podepsaly na výsledné podobě díla. Mobilní žurnalistika, respektive MoJo, je, jak už bylo řečeno, nejen v prostředí konzervativní televizní žurnalistiky mladý a neprozkoumaný fenomén. Na celém světě neexistuje všeobecně respektovaný manuál, který by přesně a jasně, krok za krokem stanovil, jak mají mobilní žurnalisté postupovat, pracovat, vyvíjet se. Zatímco kameramanské či střihačské řemeslo, stejně jako to redaktorské, se minimálně tři roky mladí novináři učí na vysoké škole, MoJo zatím v redakcích nachází svoje uplatnění postupně, metodou pokusu a omylu. Nejinak je tomu v České televizi a s tím souvisí všechny problémy, se kterými jsem se při tvorbě souboru reportáží potýkal i já. Zjevně největší komplikací byly mé nedostatečné zkušenosti obrazové tvorby. To se na reportážích projevilo jak některými technickými nedokonalostmi (světelnost, ostrost záběrů) i chybnými kompozicemi. Na několika místech obsahují výše popsané reportáže neostré, popř. Přesvětlené nebo naopak tmavé záběry, nečistou zvukovou stopu u některých rozhovorů. Technické komplikace a moje nezkušenost zapříčinila chybějící prvky reportáže (zejména stand-up v jednom případě) a v jednom případě dokonce změnu struktury reportáže a tím i celého vysílání relace. Druhou významnou podmnožinu komplikací tvořily základní možnosti, které MoJo poskytuje nebo vyžaduje. Problémy přivodila zejména nutnost cestovat samostatně. Zatímco při klasickém natáčení můžu například při cestě autem do vzdálenějších natáčecích lokací využít čas a připravovat si další témata, hledat informace, připravovat si požadované živé vstupy a reportáže, při cestě na MoJo natáčení tento čas strávím řízením vozidla, což se v několika případech projevilo na kvalitě odvedené práce (např. chybějící téma na další den, živý telefonát připravený ve spěchu, a proto stylisticky méně kvalitní, než obvykle). Problémem zůstává taky nedostatečná vybavenost redakce, kvůli níž jsem musel při natáčení dělat kompromisy, které se pak projevily na kvalitě reportáže.

38

6. Závěr

Cílem této bakalářské práce bylo vytvoření souboru pěti tzv. MoJo reportáží, tedy natočených na mobilní telefon, pro potřeby České televize, s využitím jejího know-how a vybavení a zažitých reportážních postupů, a deskripce tvorby těchto reportáží. Konečná délka prací dohromady je cca 8 minut. Písemná část práce popisuje fenomén MoJo, respektive mobilní žurnalistiky, jeho vývoj, představuje také metodu, s jakou se konkrétně v České televizi MoJo reportáže vytváří. Jednotlivé reportáže potom jednu po druhé podrobně rozebírá, a to z pohledu autora reportáží. V kritické reflexi pak práce shrnuje hodnocení konečné podoby reportáží. Hlavní cíl práce, tedy vytvořit za pomocí mobilního telefonu reportáže tak, aby je Česká televize vysílala ve svých zpravodajských pořadech, se podařilo naplnit. Všech 5 reportáží bylo odvysíláno v hlavní regionální zpravodajské relaci pro Jihomoravský a Zlínský kraji. V českém prostředí existuje jen málo podrobnějších studií fenoménu MoJo. Tato práce se může stát jednou z dalších, sloužící zejména studentům žurnalistiky, novým redaktorům České televize, popřípadě všem novinářům, majícím zájem či povinnost se praktikám MoJo naučit. Slouží zároveň jako sonda do redakce veřejnoprávní televize, která prochází vážnými technologickými změnami, a to přímo v počátcích těchto změn. Průběh tvorby praktické části této bakalářské práce ukázal řadu výhod a nevýhod určitých postupů, technologických i žurnalistických, z nichž si lze vzít do budoucna ponaučení a MoJo tvorbu tak nadále dělat kvalitněji, než doposud.

39

7. Přílohy Příloha 1 - Scénář reportáže Týden kávy 17 ASY: Barista Marcelo Babinsky nikdy neopustil Brazílii. Výjimku udělal až letos. Za první zahraniční destinaci si vybral Mekku českého kavárenství - Brno. Nápoj, kterému zasvětil život, si v moravské metropoli chválí. SYN: Marcelo Babibsky, brazilský barista Kvalita kávy je velmi dobrá. Kvalita i příprava je v obou zemích stejná, co je rozdílné, je počet kaváren. Přestože jsme velká země, máme zhruba stejný počet kaváren jako vy tady v Česku. ASY: Jako porotce pomůže vybrat nejlepšího z nejlepších, týden kávy totiž vrcholí příští úterý soutěží baristů. SYN: Marcelo Babibsky, brazilský barista Hodnotí se, jestli barista vybral kvalitní kávu, jestli tu kávu umí prezentovat a jestli je sympatický, což podle mě je ta nejtěžší a nejdůležitější část. ASY: Letos Týdnem kávy rezonují domácí pražírny. Brňanům pohled na to, jak se ze zelených plodů stávají vonící zrna, nabídne hned několik kaváren a prodejen. Třeba tato v Palackého třídě. SYN: Nikola Knězáčková, provozní, Penerini Coffee Lidé hledají čerstvou kávu, hledají zároveň i tu kvalitu, je to spojený, si myslím, i třeba s těma farmářskýma produktama. SYN: Jaroslav Lacina, pražič kávy, Penerini Coffee Každý chce vědět, od koho bere potraviny, chce je čerstvé a proč neznat i svého pražiče, když už znáte třeba svého pekaře. ST-UP: K Brnu káva neodmyslitelně patří už zhruba 300 let. Má vůbec nejrozšířenější síť kaváren v celém Česku. Téměř každá z nich se zapojila taky do Týdne kávy. Michal Cagala, Česká televize.

17

Reportáž byla uvozena živým vstupem, proto neobsahuje „Studio“

40

Příloha 2 - Scénář reportáže Vánoční osvětlení STUDIO: Na Vánoce se připravují i pracovníci technických sítí - ti už rozvěšují v centru Brna vánoční osvětlení - ulice od konce listopadu rozzáří půl milionu diodových světel. Ze tří smrků teď lidé v anketě vybírají vánoční strom - ten bude zdobit náměstí Svobody. ASY: Voda nezamrzá a listy ještě neopadaly. I tak se ale Brno už pomalu chystá na Vánoce. GER: ((cvak na řídícím pultíku, plošina jede)) ASY: Pan Petr už v centru Brna rozvěsil desítky vánočních světel. A desítky mu ještě zbývají. GER: ((zastrčení zástrčky světla)) ASY: Půl milionu LED diod bude svítit necelý měsíc před Štědrým dnem. A několik týdnů i po něm. Z městské kasy přesto příliš neubude. SYN: Dušan Piják, vedoucí odboru veřejného osvětlení, Technické sítě Brno Úspornost je značná. Ledkové osvětlení nám spoří takových 80, 90 procent oproti žárovkovému osvětlení. GER: Monika Bejčková, hajná Tímto bych vám ráda představila dva kandidáty na vánoční strom pro brněnské vánoce 2015. ASY: Na vánoce už se chystají taky lesníci v Bílovicích nad Svitavou. Tradičně právě odtud vzejde strom, který bude zdobit náměstí svobody. O víkendu se na trojici kandidátů mohli lidé podívat v komentované prohlídce. GER: Monika Bejčková, hajná Po tom stromě se vyleze, upevní se do jedné třetiny provaz, nebo lano, ten strom se našponuje a to už tady čeká odvozní souprava.

ASY: Který ze tří smrků zvítězí, můžou už teď vybírat sami obyvatelé. V anketě na webu 41

brnenskevanoce.cz. ASY: Vánoční strom na Náměstí svobody a světelná výzdoba rozzáří centrum Brna už 27. listopadu. Tehdy taky začnou tradiční adventní trhy. Veronika Kynčlová a Michal Cagala, Česká televize

42

Příloha 3 - Scénář reportáže Adventní trhy STUDIO: Vánoční trhy jako výnosný byznys. Radnice Brna-středu na nich letos poprvé vydělá přes půl milionu korun. Samotné město Brno z akce těží dokonce miliony. Stánky v centru už rostou, trhy začnou příští pátek. ASY: Čtrnáctimetrový smrk na Zelném trhu už čeká na ozdobení. Vánoční vesnička tu roste po roční pauze. Loni sem stánkaři nemohli kvůli rekonstrukci. Radnice Brna-středu letos na trzích poprvé výrazně vydělá. Cenu za pronájem Moravského náměstí zvedla desetinásobně. Na Zelném trhu ji zavedla nově. SYN: Petr Kalousek /Žít Brno/, radní, MČ Brno-střed Na příjmové stránce nám přibylo 560 tisíc korun. ASY: Tak vysoké příjmy radnici zajistil dodatek ke smlouvě s provozovateli trhů. Na menší zisky se tak musejí připravit naopak oni. SYN: Senia Cočev, provozovatel trhů na Moravském náměstí Zisky, které z toho, z těch stánků plynou, vlastně se rozpouštějí do každé jedné věci, to znamená, do programu, který není velký, do zvukaře, do dopravy, do bourání, do stavění, pro mě ten zisk je prostě malinkej. ASY: Samotné město Brno vydělá ještě víc. Loni si připsalo čistý zisk 4 miliony korun, letos počítá se stejnou částkou. SYN: Jana Janulíková, ředitelka, TIC Brno Příjmy jsou používány na financování naší hlavní činnosti, což je pořádání kulturních a vzdělávacích akcí. ASY: Ten největší výdaj letoška město platit nemuselo, 400 tisíc hrnků a omyvatelných kelímků koupili donátoři ze Spolku pro tradiční Vánoce. Snahu o ekologii ale kazí fakt, že najatá firma bude hrnky umývat ve 180 kilometrů vzdálené Soběslavi v jižních Čechách, i to je ale podle hnutí Duha lepší, než tuny plastového odpadu.

43

SYN: Tomáš Jagoš, Hnutí Duha Opětovné využití těch výrobků, ať už se týká v tomto případě o ty plastové kelímky, je vždycky lepší než recyklace. ASY: Letošní brněnské Vánoce spojil nový vizuál. Tématizuje pomyslný boj Brna s Prahou. Podle oslovených expertů a opozičních politiků zbytečně. SYN: Pavla Střechová, ředitelka mediální agentury Tradiční Vánoce nejsou o takovýchto nějakých sporech. Nevím, koho ještě dneska zajímají, myslím si, že nikoho. SYN: Oliver POSPÍŠIL /ČSSD/, opoziční zastupitel, Brno Byl to zcela určitě Pražák, kdo to vymyslel, jak znám Brňany, tak ti žádným komplexem vůči Praze netrpí. ASY: Na Vánoce už se chystají taky ve Znojmě. Dělníci tam dnes přivezli jejich hlavní symbol. ST-UP: Znojemské Vánoce vyjdou zhruba na 600 tisíc korun. Za 12 metrů vysokou jedli na hlavním náměstí ale město nedá ani korunu, dostalo ji darem. ASY: Zbytek ale zaplatit musí a samo na Vánocích nic nevydělá, prodejci si zaplatí jen spotřebovanou elektřinu. SYN: Zuzana Pastrňáková, mluvčí, Znojmo Co se týče vánoční výzdoby, tak ta vyjde na 280 tisíc bez DPH. ASY: Zbytek padne na techniku, ozvučení a program. Znojemské Vánoce začnou slavnostním rozsvícením stromu 29. listopadu. Dominika Řebíková a Michal Cagala, Česká televize.

44

Příloha 4 - Scénář reportáže Přístaviště Kozí horka STUDIO: Nové přístaviště Kozí Horka dokončují dělníci na brněnské přehradě - to staré už nevyhovovalo požadavkům cestujících. V loděnici už jsou plavidla až na drobné výjimky připravená na jaro. Letos lodní doprava v Brně oslaví sedmdesátiny. GER: dělníci pracují ASY: Ještě zábradlí a už je skoro hotovo. Přístaviště na Kozí horce nutně potřebovalo obměnu. To nové ocení hlavně matky s kočárky a invalidé. Je totiž bez bariér. SYN: Josef Otrhálek, stavbyvedoucí Pak už jen dopravní podnik přiveze ponton, který se přikotví k lávce, bude sloužit k vyrovnávání kolísání vody. No a my musíme taky po sobě opravit přístupovou komunikaci. ST-UP: Plavební sezóna začne na brněnské přehradě 16. dubna a tehdy taky vyplují první lodě i z tohoto nového přístaviště. ASY: Na vody přehrady - jak říkají obyvatelé Brna - "Prýglu" už po sedmdesáté. Dopravní podnik se chystá výročí slavit komorně. SYN: Barbora Lukšová, mluvčí, Dopravní podnik města Brna My budeme mít den otevřených dveří, bude slavnostní zahájení lodní dopravy. To jsou ty nejvýznamnější akce. ASY: Taky Josef Chládek už se těší, až po zimě vymění montérky opět za kapitánskou uniformu. Ještě uklidit a jeho loď může vyplout. SYN: Josef Chládek, kapitán, Dopravní podnik města Brna Ta příprava začíná už na podzim, kdy ty lodě se vytáhnou z přehrady. Končíme koncem března. GER: škrabání ASY: Některá plavidla jsou ještě pozadu. Lodníci ale usilovně pracují na jejich nových kabátech. 45

Loňský provoz se na nich podepsal. Přepravila na 210 tisíc lidí. Michal Cagala, Česká televize

46

Příloha 5 - Scénář reportáže Rekola STUDIO: A součástí sezony je v Brně už bezmála dva roky projekt Rekola. Na růžových bicyklech, které si lze za poplatek pravidelně v centru města půjčovat, se loni svezlo už 300 lidí, a stále jich přibývá. Plán na půjčování kol má do budoucna i brněnský magistrát. ASY: Každodenní cesta do práce - pro Ondřeje Vymětalíka dobrodružství. GER: odemykání zámku ASY: Před dvěma lety vyměnil auto za kolo. A nikdy neví, na kterém zrovna pojede. SYN: Ondřej Vymětalík Člověk si najde na aplikaci kolo, dojede do práce, zamkne ho a už se o to nemusí starat, no. ASY: Jediná jistota – sveze se na růžovém bicyklu. Zářivá barva zloděje neláká, špatně se totiž prodává. Přesto tvůrci tzv. bikesharingu pro jistotu vymysleli důmyslný systém, jak kola lidem půjčit, a zároveň o ně nepřijít. ST-UP: Každé Rekolo má v sobě zabudovaný GPS lokátor. V mobilní aplikaci opíšu kód kola z rámu, zobrazí se mi číselná kombinace zámku. A můžu vyrazit. ASY: Projížďky na tzv. Rekole ročně vyjdou na 9 stovek. První růžové bicykly se objevily v Brně před dvěma lety. A od té doby jejich obliba roste. SYN: Anna Bromová, spoluzakladatelka, Rekola V první sezóně jezdilo na Rekolech 50 uživatelů, loni už to bylo 300 uživatelů. Očekáváme, že letos to bude zase velmi stoupat. ASY: Tisíce kol v ulicích jsou pro některá Evropská města tradicí. Třeba Amsterdam nebo Kodaň Brno jen tak nedožene. Chybí bezpečné cyklostezky. Taky kol k půjčení je zatím málo. Jejich řady mají v budoucnu rozšířit bicykly magistrátní. Michal Cagala, Česká televize.

47

Příloha 6 – rozhovor s ředitelem zpravodajství ČT Zdeňkem Šámalem 18

Má podle Vás dosavadní používání praktik mobilní žurnalistiky šanci se v České televizi trvale uchytit ve výraznější formě, než doposud? Jste s dosavadním výkonem redaktorů v této oblasti spokojen? Otázka je, co je to výraznější forma. V souvislosti s mobilní žurnalistikou si dovedu představit mnohé, ale nemyslím si, že v současné podobě vysílání ČT24 a jejího profilu je taková „výraznější forma“ potřebná. Za ideální bych považoval stav, kdy každý reportér bude vybaven technologicky důstojným mobilním zařízením, bude s ním umět zacházet a bude vědět, jak a kdy jej využít v praxi. Další využití nad rámec stávajících norem pak bude záviset i na kreativitě jedinců. Osobně si dovedu programově představit leccos, ale pokud bude každý detail vymýšlen a diktován shora, ke skutečně efektivnímu a efektnímu výsledku se nedopracuje. S výkonem, anebo lépe řečeno – s přístupem – redaktorů jsem velmi spokojen. Počet lidí, kteří mají zájem technologii ovládnout a produkovat výsledky je vyšší, než bych se původně odvažoval doufat. Z mého pohledu je to velmi potěšující a je to víc než dobrý základ pro další využití MoJo. To, co řešíme, je spíš otázka vybavenosti všech lidí, kteří chtějí a mají zájem metodu rozvíjet tím, co jsem výše nazval „důstojnými technologiemi“. Ano, jde o levnou metodu, ale v počte lidí, kteří ve Zpravodajství ČT pracují, to znamená, že mnohokrát znásobená malá suma ve výsledku dává sumu značnou a tu nemáme k dispozici mávnutím ruky . V jaké oblasti se s tímto trendem zatím počítá? Je podle Vás tzv. MoJo ve zpravodajství ČT vhodnější spíše na rychlé aktuality, události, ke kterým se redaktor „přichomýtne“, anebo se hodí i na dlouhodobě plánovaná, nadčasová témata? Obojí je možné, opět záleží na jedinci. Práce s aktualitou je vzhledem k profilu ČT24 nezbytností a nepochybně bude nějaký čas převažovat. Nadčasová témata jsou potřebná, ale nikoli převažující a zůstane vždy otázkou redakční a editorské úvahy a konkrétního námětu (a způsobu pojetí a zpracování), zda využít právě metodu MoJo.

18

Rozhovor byl veden přes email. Je uveden v plném znění, bez úprav (gramatických či stylistických).

48

Spěje dosavadní vývoj mobilní žurnalistiky a obecně nových technologií k tomu, že se v budoucnu

můžou

některé

profese

(například

kameramanská)

slučovat

s profesí

redaktorskou? A to natolik, že už možná v ČT nebudou kameramani v terénu vůbec potřeba? Nebo je pozice kameramanů (v terénu, nikoliv ve studiích) ve zpravodajství ČT nezastupitelná? O možném slučování profese redaktora a kameramana se mluví už léta, z mého pohledu určitě víc než 15 let, už od okamžiku, kdy se záznamové technologie začaly významně zmenšovat a zpracování záznamu se stalo otázkou poměrně jednoduchého software v běžném počítači. Za tu dobu přibylo hodně lidí, kteří jsou zároveň schopni si příspěvek vymyslet, novinářsky zpracovat a zároveň natočit a sestříhat. Tzv. levné televize nebo weby pracující s videem dokonce někdy na tomto přístupu staví – a často velmi úspěšně – svoji existenci. Ale kameramanů a objektivní potřeby využívat profesionální kameramany taky neubylo a v televizích (či médiích), které potřebují výstup v důstojné profesionální formě neubylo a ubývat nebude. Dovede si představit situaci, kdy ČT pojede dělat rozhovor s premiérem tak, že vyšle jednoho člověka s mobilem? Já zatím ne. Kromě toho většina příspěvků vzniká v často náročných situacích, kde je pro profesionální výstup dělba práce na místě natáčení nezbytností. A další poznatek z praxe – znám spoustu reportérů, kteří zároveň umí i točit a stříhat. Spousta kameramanů pak umí stříhat, ale málokterý by byl schopen dát dohromady novinářský útvar. Zajisté to není tím, že by se to nenaučili, ale z této strany je mnohem menší poptávka jít opačným směrem. Prostě řečeno – kameramani jsou a budou stále potřební, pokud zrovna nepracujete v médiu, které chce víc bavit než produkovat důvěryhodný výstup.

Jaká vidíte případná rizika pro chod zpravodajství, vycházející z mobilní žurnalistiky? Rizika vidím například v tom, že zanedbáme nějaký technologický, distribuční nebo dramaturgický trend a v okamžiku, kdy bude rozšířený, zůstaneme stranou. Rizika vidím rovněž v přecenění metody. Ale perspektivy jsou mnohem významnější než rizika. Pokud máte na mysli rizika obsahová ve smyslu šíření neprověřených informací, tomu lze čelit efektivním editorským systémem, takže se jich nebojím.

49

Má podle Vašeho názoru MoJo větší šanci a prostor v mediálním sektoru komerčním nebo veřejnoprávním? Proč? Neřekl bych, že dělící čára vede přesně takto. Šanci má tam, kde se efektivněji uplatní. Výsledek bude vždy záviset na filosofii a jejím účinném uplatnění. Po MoJo budou logicky sahat menší média s menšími rozpočty, ale logicky ji musí využívat všichni ti, kteří si uvědomují multimedialitu doby nejen co do technologií vzniku obsahu, ale i jeho následné distribuce

50

Příloha 7 – Seznam audio a audiovizuálních příloh

1. Týden kávy.mov19 2. Vánoční osvětlení.mov 3. Adventní trhy.mov 4. Přístav Kozí horka.mov 5. Rekola.mov 6. Rozhovor s Ondřejem Schneiderem.mp3

19

Reportáž v tomto případě neobsahuje uvození moderátorkou, neboť jí předcházel ve vysílání živý vstup

51

8. Seznam použitých zdrojů

1) Burum, Ivo, and Stephen Quinn. MOJO: the Mobile Journalism Handbook: How to Make Broadcast Videos with an IPhone Or IPad. CRC Press, 2015. 2) Quinn, Stephen. Mojo-mobile journalism in the Asian Region. KAS, 2011. 3) Westlund, Oscar. "Mobile news: A review and model of journalism in an age of mobile media." Digital Journalism 1.1 (2013): 6-26. 4) Bivens, Rena Kim. "The Internet, mobile phones and blogging: How new media are transforming traditional journalism." Journalism Practice 2.1 (2008): 113-129. 5) Väätäjä, Heli, Koponen, Tiina a Roto, Virpi. "Developing practical tools for user experience evaluation: a case from mobile news journalism." European Conference on Cognitive Ergonomics: Designing beyond the Product---Understanding Activity and User Experience in Ubiquitous Environments. VTT Technical Research Centre of Finland, 2009. 6) Cameron, David, and C. Sturt. "Mobile journalism: A snapshot of current research and practice." Artigo consultado a 19.04 (2009): 2011. 7) Mitchell, Amy, Tom Rosenstiel, and Leah Christian. "Mobile devices and news consumption: Some good signs for journalism." The State of the News Media: An Annual Report on American Journalism (2012). 8) Robinson, Wendy, and David Robison. "Tsunami mobilizations: Considering the role of mobile and digital communication devices, citizen journalism, and the mass media." The cell phone reader: Essays in social transformation 34 (2006): 85. 9) Martyn, Peter H. "The Mojo in the third millennium: Is multimedia journalism affecting the news we see?." Journalism Practice 3.2 (2009): 196-215. 10) Wenger, Debora, Lynn Owens, and Patricia Thompson. "Help Wanted Mobile Journalism Skills Required by Top US News Companies." Electronic News 8.2 (2014): 138-149. 52

11) Orlebar, Jeremy. The television handbook. Routledge, 2013. 12) Mills, John, et al. "MoJo in action: The use of mobiles in conflict, community, and crossplatform journalism." Continuum 26.5 (2012): 669-683. 13) Marrouch, R. "How mobile phones are changing journalism practice in the 21st century." (2014). 14) Chesher, Chris. Between image and information: the iPhone camera in the history of photography. na, 2012. 15) Mojo Conf. Mojocon: Think again (updated). In: Youtube [online]. Zveřejněno 22. 02. 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5rqhGLlM4os 16) Salama, Vivian. "Covering Syria." The International Journal of Press/Politics 17.4 (2012): 516-526. 17) Mulcahy, Glen. #Mojocon. The case for boutique V behemoth conferences. Mobile and Video Journalism Technology Blog [online]. 2016, (4. 3) [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: https://tvvj.wordpress.com/2016/03/09/mojocon-the-case-for-boutique-v-behemothconferences/ 18) Disman, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. 3.vyd. Praha: Karolinum, 2000, 374 s. 19) Projekt. Týden

kávy [online].

[cit.

2016-05-29].

Dostupné

z:

http://tydenkavy.cz/2015/projekt/?city=brno

53

Jmenný rejstřík

Amsterdam 47 Apple 9, 19 BBC 9, 11 Babinsky, Marcelo 40 Bejčková, Monika 41 Bivens, Rena Kim 18, 52 Brno 14, 16, 18, 20, 21, 24, 26, 35, 41, 43, 44, 46, 47, 53 Bromová, Anna 47 Burum, Ivo 8, 9, 10, 17, 18, 19, 20, 21, 52 Cameron, David 11, 52 Cočev, Senia 43 Česká televize 4, 5, 7, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 24, 25, 26, 28, 34, 35, 39, 40, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 50, Chládek, Josef 45 Christian, Leah 11, 52 Disman, Miroslav 53 Jagoš, Tomáš 44 Janulíková, Jana 44 Kalousek, Petr 43 Knězáčková, Nikola 40 Kodaň 47 Koponen, Tiina 12, 52 Kynčlová, Veronika 42 Lacina, Jaroslav 40 Lukšová, Barbora 45 Martyn, Peter 8, 52 Mills, John 8, 10, 20, 53 Mitchell, Amy 11, 52 Mulcahy, Glenn 11, 13, 20, 21, 53 Orlebar, Jeremy 16, 19, 21, 26, 27, 38, 53 Otrhálek, Josef 45 Owens, Lynn 12, 52 54

Pastrňáková, Zuzana 44 Penerini Coffee 40 Piják, Dušan 41 Pospíšil, Oliver 44 Prima FTV 14 Quinn, Stephen 8, 9, 10, 17, 18, 19, 20, 21, 52 Robinson, David 14, 52 Robinson, Wendy 14, 52 Rosenstiel, Tom 11, 52 Roto, Virpi 12, 52 RTÉ 11, 13 Řebíková, Dominika 44 Schneider, Ondřej 12, 13, 15, 51 Střechová, Pavla 44 Šámal, Zdeněk 12, 14, 15, 48 Technické sítě Brno 41 Thompson, Patricia 12, 52 Vymětalík, Ondřej 47 Väätäjä, Heli 12, 52 Wenger, Debora 12, 52 Westlund, Oscar 11, 52

55

Věcný rejstřík

Celek 21, 29 Detail 21, 22, 27, 29, 30, 33, 35 Handka 19, 21, 32 iReportér 14 Kantna 21 Klopák 19 Mobilní žurnalistika 4, 5, 7-14, 18, 38, 39, 48, 49 MoJo 4, 5, 7-21, 36, 38, 39, 49, 50, 52, 53 Monopod 19, 34, 35 Port 19, 21, 32, 35 Tripod 19 Stativ 13, 19, 23, 34, 35 Švenk 26

56

Masarykova univerzita. Mobilní žurnalistika v České televizi - soubor reportáží

Recommend Documents