Chování spotřebitele na trhu s bydlením

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

Provozně ekonomická fakulta Ústav marketingu a obchodu

Chování spotřebitele na trhu s bydlením Diplomová práce

Vedoucí práce

Jméno a příjmení autora

Prof. Ing. Jana Stávková, CSc.

Bc. Jana Literová Brno, 2009

Zadání

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Chování spotřebitele na trhu s bydlením vypracovala samostatně pod vedením prof. Ing. Jany Stávkové, CSc. a použila jen pramenů, které uvádím v seznamu použité literatury.

V Brně 3. 1. 2009

Bc. Jana Literová

Poděkování Děkuji vedoucí mé diplomové práce, prof. Ing. Janě Stávkové, CSc., za odborné vedení, cenné rady a věcné připomínky, které mi při zpracování diplomové práce poskytla. Dále bych chtěla poděkovat týmu projektu ReLa a všem, kteří mi poskytli své údaje.

Anotace LITEROVÁ, J.: Chování spotřebitele na trhu s bydlením. Diplomová práce. PEF MZLU v Brně. 2009 Předmětem této diplomové práce je analyzovat chování spotřebitele na trhu s bydlením. Teoretická část se především zaměřuje na spotřební chování a faktory, které ho ovlivňují, dále se také věnuje rozhodování spotřebitele. V praktické části je uveden přehled dostupných sekundárních informací týkajících se trhu s byty. Dále jsou v této části zpracovány a vyhodnoceny primární údaje získané z dotazníkového šetření. V závěru jsou stručně uvedeny výsledky, které z práce vyplývají. Z výsledků je patrné, že výdaje na bydlení v České republice neustále rostou a nejdůležitějšími faktory, které domácnosti ovlivňují, jsou cena a poloha bytu. Klíčová slova Bydlení, spotřebitelské chování, marketing

Annotation LITEROVÁ, J.: Behavior of the consumer at the housing market in Czech Republic. Diploma thesis. PEF MZLU Brno. 2009 The object of this thesis is an analysis of how a consumer behaves at the housing market. The theoretical part concentrates on consumer behavior especially and factors influencing consumer behavior, this part also devotes to consumer decision making. In the practical part, the secondary data analysis has been carried out, this data relate to housing market. This part also analyzes the primary data gathered from a questionnaire survey. The end introduces a brief overview of conclusions based on the results of the survey. The results show increasing ratio of expenditures on housing in Czech Republic and the most important factors, that influence household are price and flat location. Key words Housing, consumer behavior, marketing

OBSAH 1 2 3

ÚVOD ..................................................................................................................... 7 CÍL........................................................................................................................... 9 LITERÁRNÍ PŘEHLED....................................................................................... 10 3.1 Chování spotřebitele ....................................................................................... 10 3.2 Spotřebitel a faktory, které ho ovlivňují ......................................................... 11 3.2.1 Motivace spotřebitele................................................................................ 12 3.2.2 Osobnost a nákupní chování ..................................................................... 13 3.2.3 Společenské faktory.................................................................................. 14 3.2.4 Kulturní rámec spotřebního chování......................................................... 19 3.2.5 Subkultura................................................................................................. 21 3.3 Teorie spotřebitelského výběru....................................................................... 21 3.4 Rozhodování spotřebitele ............................................................................... 23 3.4.1 Rozhodovací proces .................................................................................. 24 3.4.2 Nákupní chování ....................................................................................... 26 3.5 Diference mezi spotřebiteli............................................................................. 27 3.5.1 Segmentace spotřebního trhu.................................................................... 27 3.6 Evropský spotřebitel ....................................................................................... 29 3.7 Marketingový výzkum .................................................................................... 32 3.7.1 Proces marketingového výzkumu ............................................................. 33 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ.......................................................... 34 5 VLASTNÍ PRÁCE ................................................................................................ 36 5.1 Základní charakteristika.................................................................................. 36 5.1.1 Regulace nájemného v ČR........................................................................ 38 5.1.2 Trh s bydlením .......................................................................................... 41 5.1.3 Mikroekonomie bydlení............................................................................ 43 5.1.4 Bytová politika státu ................................................................................. 45 5.1.5 Porovnání ČR s EU................................................................................... 47 5.1.6 Bydlení v ČR ............................................................................................ 51 5.2 Výsledky šetření ............................................................................................. 55 5.2.1 Analýza primárních dat............................................................................. 55 6 DISKUSE .............................................................................................................. 86 7 ZÁVĚR.................................................................................................................. 88 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................... 92 9 SEZNAM TABULEK........................................................................................... 95 10 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 96 11 PŘILOHY.............................................................................................................. 97

Diplomová práce

1

Analýza chování spotřebitele na trhu s bydlením

ÚVOD

Mít střechu nad hlavou, tedy mít kde bydlet, je základní lidskou potřebou, kterou většina z nás bere jako naprostou samozřejmost. Lidé jsou za bydlení ochotni vynaložit nemalé sumy, často značnou část rodinného rozpočtu. Nicméně to, jak je pro nás tahle potřeba důležitá, by většina lidí nejspíš docenila až v momentě, kdyby o svůj domov přišla. Svoji bytovou situaci řeší během života téměř každý, nejvíce se však dotýká mladých lidí, kteří se začínají osamostatňovat a zakládají své rodiny. Tyto domácnosti jsou na začátku své profesní kariéry, proto jejich finanční situace a úspory nedosahují valné úrovně. Základní otázkou, kterou si každý, kdo hledá nové bydlení, musí položit, je, zda chce bydlet ve vlastním, nebo v nájmu. Proto, aby si člověk pořídil nové bydlení v nájmu, není potřeba nějakých závratných částek, většinou stačí zaplatit dva až tři měsíce dopředu jako vratnou kauci a popřípadě provizi realitní kanceláři, což se týká soukromého sektoru. Pokud by se jednalo o obecní byt, pak je třeba podat žádost a vyčkat, jestli nám bude přidělen. Pokud se člověk rozhodne pro pořízení vlastního bydlení, a to ať v osobním, nebo v družstevním vlastnictví, je zpravidla zapotřebí využít úvěrů či hypoték. Tato práce se zaměřuje na faktory, na základě kterých se domácnosti rozhodují, jestli se přestěhovat, podle čeho vybírají své budoucí domovy, co je nejvíc ovlivňuje či jakých služeb při pořizování nových bytů využívají. Marketing, tak jako ve všech odvětvích, i na trhu s realitami, hraje důležitou roli. Na trhu s nemovitostmi srovnává cenu nájemného na tržní úroveň, která je řádově jinde než její regulovaný protějšek, a obdobně působí i na prodejní cenu. Trh s bydlením je ovlivněn řadou faktorů, jako je celosvětová finanční krize, skupování nemovitostí v ČR cizinci, rozvoj velkých developerských projektů, deregulace nájemného, zvýšení DPH z 5 % na 9 %, ale i zvyšující se životní úrovní v ČR a celkově i našim členstvím v Evropské unii. Důvodem výběru tohoto tématu byla jednoznačně jeho aktuálnost, zajímavost a v neposlední řadě také fakt, že v blízké budoucnosti se mně osobně zajištění bydlení bude bezprostředně týkat. Vzhledem k rozsáhlosti tématu je práce zaměřena hlavně na spotřební chování a faktory, které spotřebitele při výběru bytů či domů ovlivňují. Dalším důvodem pro zvolení tohoto tématu bylo, pomoci majitelům činžovních domů identifikovat faktory, na které by se měli při nabízení svých bytů zaměřit a určit -7-

Diplomová práce


potenciální skupinu, pro kterou jsou jejich bytové domy optimální, ať už z pohledu lokality, ceny nebo vybavenosti domu.

-8-

Diplomová práce

2


CÍL

Cílem diplomové práce je poznat nákupní a spotřební chování na trhu s bydlením. Práce by také měla poskytnout informace o postoji českých občanů k bydlení, jejich spokojenost s vlastním bydlením a bytovou politikou státu – zejména postoj k de/regulovanému nájemnému. Cíl práce: •

analýza chování domácností na trhu s bydlením,

Dílčí cíle: •

na základě dostupné české a zahraniční literatury stanovit teoretická východiska pro problematiku zkoumání spotřebního chování,

•

analýza výdajů českých domácností na bydlení a jejich srovnání s vybranými zeměmi,

•

analýza faktorů ovlivňujících nákupní chování spotřebitelů na trhu s bydlením v České republice,

•

stanovení trendů na trhu s bydlením,

•

vyvození využitelných závěrů pro subjekty působící na trhu s bydlením.

-9-

Diplomová práce

3


LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Chování spotřebitele Nákupní chování podle Bártové (2004) je chování spotřebitelů na cílovém trhu, který se skládá z jednotlivců a domácností, jež nakupují nebo vyžadují zboží či služby pro osobní spotřebu. Spotřební chování lze chápat jako neobyčejně pestrý svět souvislostí, vlivů a jevů, tedy jako velice obsáhlý komplex složek, které se navzájem prolínají a působí na sebe. Každý jsme jiný, a proto se i spotřební chování lidí značně liší. Ovšem určité odlišnosti se mohou projevit i u jedné osoby, u které se spotřební chování liší v souvislosti s nákupem různého typu výrobku. Koudelka (1997) chápe spotřební chování jako chování lidí, konečných spotřebitelů, které se vztahuje k získávání, užívání a odkládání spotřeby výrobků. Pod pojmem spotřební chování nelze chápat jen jednání spojené s nákupem nebo užitím výrobku, ale i okolnosti, které toto jednání podmiňují. V tomto chování se odráží jak genetická podstata každého člověka, tak i jeho utváření během života v určité společnosti (Koudelka 1997). Spotřebním chováním se zabývá řada oborů, informace o něm nám dávají psychologie, sociologie, ekonomie a další. Každý člověk je jiný, a proto se i jeho rozhodování při nákupu liší. Lidé se rozhodují na základě konkrétní situace a konkrétní nabídky. Aby bylo možné postihnout nákupní chování a rozhodování, používají se v marketingu obecně platné modely chování zákazníků (Schiffman, Kanuk, 2004). Těchto modelů existuje celá řada. Výzkum trhu si většinou všímá predispozic chování, které jsou v člověku dlouhodobě a často geneticky zakódovány. Jedním z modelů je tzv. Marshallův model, který nahlíží na spotřebitele jako na ekonomicky myslící bytost, jež se snaží maximalizovat svůj užitek. Mezi vstupy modelu patří cena produktu, cena komplementů, příjem spotřebitele a další ekonomické vlivy, naopak výstupem je reakce, která simuluje chování člověka maximalizujícího svůj užitek. Tento model nebere v potaz psychické procesy a sociální vlivy. Další z řady modelů je založen na zvykovém rozhodování, tedy na tom, že spotřebitel realizuje další nákupy na základě předchozích zkušeností. Naopak Veblenův referenční model zdůrazňuje sociální aspekty jako je nápodoba, prestiž a sociální učení (Bártová, aj. 2007). Howard a Shetha se snažili integrovat do jednoho - 10 -

Diplomová práce


modelu všechny faktory, které mohou ovlivnit spotřební chování. V tomto modelu je chování spotřebitelů členěno na čtyři základní části: proces učení spotřebitele, stimuly spotřebitele, vnější faktory a spotřební chování vyjádřené stupňovitým procesem od pozornosti přes kupní úmysl až po nákup (Vysekalová, 2004).

3.2 Spotřebitel a faktory, které ho ovlivňují Lidé jsou při svém rozhodování ovlivňováni řadou faktorů, což se týká i nákupního rozhodování. Tyto vlivy různí autoři definují odlišným způsobem. Veškeré, i nepatrné vlivy, působí společně a mají vliv na konečné rozhodnutí spotřebitele. Na následujícím obrázku je vidět, jak mohou působit: Vliv marketingového mixu: • Produkt • Cena • Podpora • Distribuce

Psychologické vlivy: • Motivace • Osobnost • Smysly • Vědomosti • Hodnoty • Životní styl

Nákupní rozhodovací proces zákazníka: Rozpoznání problému Hledání informací Hodnocení alternativ Nákupní rozhodnutí Ponákupní chování

Vliv situace • Nákupní úloha • Sociální okolí • Okolní prostředí • Dočasný vliv • Předchozí okolnosti

Obrázek 1: Vlivy na spotřebitelské nákupní rozhodování Zdroj: Berkowitz, E. Kerin, R. Hartley, S. Rudelius, W. Marketing, 1997

- 11 -

Socio-kulturní vlivy • Vliv jedince • Referenční skupiny • Rodina • Sociální třída • Kultura

Diplomová práce


3.2.1 Motivace spotřebitele K tomu, aby jedinec něco udělal, je poháněn vnitřní silou – motivací. Motivace vzniká na základě neuspokojených potřeb. Přání a potřeby mají všichni lidé. Výsledkem motivace je chování, na jehož základě je uspokojena potřeba. Většinu lidských potřeb se nepodaří zcela nebo trvale uspokojit. Existuje určitá hierarchie potřeb, podle níž je třeba nejprve uspokojit základní fyziologické potřeby a až poté uspokojovat potřeby další. Tento proces se skládá z několika složek. Obsahová složka je nedostatek nebo přebytek něčeho a na tomto základě vzniká potřeba, další je složka snahová, tzn. že spotřebitel musí vyvinout určitou energii k činu, kterým bude potřeba uspokojena, a poslední je složka citová. Jako podnět na trhu působí nabídka, která vyvolá nebo nevyvolá reakci v podobě oslovení spotřebitele. Vnímání člověka je selektivní, což znamená, že člověk ze svého okolí vnímá pouze určité pro něj dominantní znaky. Lidské potřeby se objevují na trh s různou naléhavostí, což znamená, že lidé mají schopnost uspokojování svých potřeb odkládat nebo uspokojovat své potřeby variantně (Bártová, aj. 2007). Základem pro moderní marketing jsou lidské potřeby. Dnes je klíčem k přežití firmy umění rozpoznat a uspokojit potřeby spotřebitele dříve než konkurence. Jedním z důležitých cílů marketingové komunikace je získat pozornost spotřebitele. Tu lze podle Vysekalové (2004) přitáhnout čtyřmi metodami: •

manipulace s materiálními podněty – působí především na smysly (zrak a sluch),

•

poskytování informací – jde zejména o informační reklamy,

•

vzbuzování emocí – působení na citovou stránku,

•

nabídka hodnoty – nabídka uspokojení potřeby. V moderním prostředí, které je přesycené podněty, se stává upoutání pozornosti

základním problémem. Dalšími pojmy, které jsou důležité pro pochopení spotřebního chování, je učení a zapomínání (Vysekalová, 2004). Jedinec si osvojuje nákupní a spotřební chování prostřednictvím nákupního učení. Učením lze chápat relativně stálé změny v chování, které plynou ze zkušeností a informací, spotřebnímu chování se lze učit cílevědomě. Veškeré spotřební rozhodování prochází spotřebitelovou myslí. Lidé se rozhodují spíše na základě vnímání než na základě objektivní skutečnosti. Spotřebitelé často hodnotí kvalitu výrobků a služeb na základě informativních podnětů. Pokud nemají

- 12 -

Diplomová práce


přímou zkušenost s výrobkem, často spoléhají na cenu jako na ukazatel kvality (Schiffman, Kanuk, 2004). Všichni lidé mají určité potřeby, které mohou být jak vrozené, tak získané. Mezi vrozené potřeby, tedy potřeby fyziologické, patří především potřeba jíst, pít, dýchat, dále pak také potřeba oblečení, přístřeší a sexu. Naproti tomu získané potřeby souvisí s naším prostředím a kulturou. Tyto se považují za sekundární a jsou většinou psychologického rázu, patří mezi ně potřeba citu, sebeúcty, moci a vzdělání. Všichni lidé potřebují někde bydlet, nalezení místa k bydlení je tedy jednou z primárních potřeb. Ovšem to, jaký dům či byt si koupí nebo pronajmou, je projevem sekundárních potřeb. I když jsou lidé různí a mají odlišné potřeby, mezi specifickými fyziologickými potřebami existuje málo rozdílů, zatímco značné rozpory nalezneme mezi psychologickými potřebami. Existuje řada teorií, které se zabývají uspořádáním lidských potřeb (Schiffman, Kanuk, 2004). 3.2.2 Osobnost a nákupní chování Aby prodejci mohli kvalitně uspokojit potřeby zákazníků, potřebují znát jejich vlastnosti a chování. K tomu účelu se v marketingu využívají poznatky z psychologie. V psychologii se používá pojem osobnost k popsání vlastností, rysů, schopností, potřeb, zájmů a charakteru, které utváří každého člověka. Každý z nás je jedinečnou a neopakovatelnou osobností (Vysekalová, 2004). Podle Schiffmana lze osobnost popsat jako psychologické charakterové vlastnosti, které určují a vyjadřují reakci člověka na okolní prostředí. Osobnost má tři nejdůležitější vlastnosti: vyjadřuje rozdíl mezi jednotlivci, má sklon být pevná, trvalá a může se měnit, většinou v reakci na důležité životní události nebo postupem času. Při studiu nákupního chování se používají tyto teorie osobnosti: •

teorie rysů předpokládá, že psychologické povahové vlastnosti jedince lze měřit zvláštními stupnicemi a seznamy sestavenými pro tento účel. Nejznámější jsou Eysenckovy faktory osobnosti, kde rozlišujeme čtyři typy osobnosti (podle míry jejich stability a extroverze) na melancholika, cholerika, sangvinika a flegmatika,

•

psychoanalytický přístup definoval Sigmund Freud na základě nevědomí. Osobnost se podle něj skládá ze tří částí id (nejprimitivnější část), ego (princip reality), superego (svědomí). Freudova teorie předpokládá, že lidské nutkání je většinou nevědomé a slouží jako motivace mnoha činností spotřebitele,

- 13 -

Diplomová práce

•


teorie sociálního učení vliv faktoru prostředí a situačních činitelů na chování osobnosti. Podle této teorie rozdíly mezi osobnostmi způsobují rozdílné zkušenosti,

•

fenomenologický přístup je založen na subjektivní zkušenosti jedince, na jeho vnímání světa. Nejznámějším představitelem je Abraham Maslow, který zdůrazňuje sebepojetí a seberealizaci člověka, svoji teorii založil na hierarchii potřeb. Nejprve se musí alespoň částečně uspokojit potřeby nižší a až po nich se mohou uspokojovat potřeby vyšší. Maslowova pyramida potřeb se hojně používá v rámci analýzy spotřebitele a jeho chování (Vysekalová, 2004).

Obrázek 2: Maslowova hierarchie potřeb Zdroj: Vysekalová, J. Psychologie spotřebitele, 2004

3.2.3 Společenské faktory Jak uvádí Bártová (2004), člověka charakterizuje jeho individualita, tedy jeho jedinečnost, ale zároveň má s některými lidmi něco společného, což ho řadí do určité skupiny. Člověk nežije izolovaně, ale žije obklopen jinými lidmi, kteří ovlivňují jeho chování. Sociálně podmíněno je i spotřební chování.

- 14 -

Diplomová práce


Sociální skupiny Jako hlavní druhy sociálních skupin jsou uváděny: •

Primární skupiny

Pro tyto je typická soudržnost, důvěrnost, ke kontaktu dochází často a je neformálního rázu. Typickými primárními skupinami jsou rodina, přátelé, ale i sousedé. Jak uvádí Berkowitz, Karin, Hartley, Rudeliues (1997), život rodiny prochází určitými životními etapami, které se vymezují na základě kombinace stáří rodičů a jejich dětí, tyto etapy můžeme chápat jako životní cyklus rodiny. Středně staří rozvedení bez dětí Mladí rozvedení bez dětí

Mladí svobodní

Středně staří manželé bez dětí

Mladí manželé bez dětí

Mladí manželé s dětmi

Mladí rozvedení s dětmi

Obvyklý vývoj

Středně staří manželé s dětmi

Středně staří rozvedení s dětmi

Středně staří manželé bez závislých dětí

Starší manželé

Starší jedinci

Středně staří rozvedení bez závislých dětí

Opětovné vazby

Obrázek 3: Moderní cyklus rodinného života Zdroj: Berkowitz, E. Kerin, R. Hartley, S. Rudelius, W. Marketing, 1997

Na nákupní rozhodování v rodině má vliv nejenom to, v jaké fázi životního cyklu se rodina nachází, ale i rozložení kupního rozhodování mezi členy rodiny. Můžeme rozlišit: o

expresivní a instrumentální role – instrumentální role v rodinách častěji zastávají muži, jedná se o soustředění na funkční parametry, racionální argumenty a časová hlediska, zatímco expresivní role je obvykle přisuzována ženám a znamená soustředění se na citovou a sociální stránku,

- 15 -

Diplomová práce

o


dělení podle dominance jednoho z partnerů – podle toho, jak mají manželé rozděleny role, rozlišujeme čtyři typy kupního rozhodování v rodině,

o

autonomní – každý z manželů se rozhoduje samostatně,

převaha muže,

převaha ženy,

společné – manželé se při nákupu rozhodují společně.

dělení podle typu účasti na kupním rozhodování – toto členění závisí na tom, jak se jednotlivé osoby zapojují do kupního rozhodování,

iniciátor – ten, kdo samotný nákup navrhne,

uživatel – ten, kdo bude výrobek používat,

ovlivňovatel – může ovlivnit kupní rozhodnutí,

rozhodovatel – zpravidla ten, co nákup financuje,

nakupující – ten, kdo nákup realizuje,

ten, kdo připravuje k užití – instaluje výrobek, nemusí být uživatel.

V posledních letech stále více roste vliv dětí na nákupní rozhodování, a to nejen v roli ovlivňovatele. Dnešní děti disponují vlastní, mnohdy poměrně značnou, hotovostí a díky tomu reprezentují nezanedbatelnou kupní sílu. Z marketingového hlediska je velmi zajímavé, že už v útlém věku se u dětí může formovat věrnost ke značce. Kromě rodiny mají na spotřební chování vliv přátelé, kteří jsou primární skupinou v mnoha ohledech významnější než rodina. Rodina působí na spotřební chování především v oblastech odívání, vzdělanosti, morálních principech a způsobech, tedy má vliv na základní hodnoty a zvyky. Přátelé mají větší vliv na chování především v oblasti stylu, módy a koníčků (Bártová, aj. 2007). •

Sekundární skupiny

Vedle primárních skupin rozeznáváme i skupiny sekundární, tyto jsou zpravidla větší, založené na formálním, neosobním styku, kontakt mezi členy bývá občasný. Existuje několik jejich typů: o

asociace – relativně dlouhodobé seskupení lidí, mohou to být dobrovolné kluby, zájmové organizace, nebo nedobrovolné (nemocnice, vězení) a založené na fakticitě členství (nezávislé na vůli, člověk se stává členem bez vlastní vůle),

- 16 -

Diplomová práce

o


etnické skupiny – specifický druh sekundárních skupin založen na rasových a národnostních principech,

o

sociální třídy – otevřené skupiny jedinců se stejným sociálním zaměřením, které jsou hierarchicky uspořádány a které sdílejí podobné hodnoty a zájmy (Bártová, aj. 2007).

Primární i sekundární skupiny působí na tzv. „spotřební socializaci“, která pomáhá jednotlivci orientovat se ve spotřebním chování. V tomto smyslu jsou skupiny označovány jako referenční. Skupinová příslušnost nás provází celý život a promítá se mimo jiné i do jednání v oblasti spotřeby (Vysekalová, 2004). Na spotřební chování mají vliv i referenční skupiny, tedy ty sociální skupiny, s kterými se jedinec ztotožňuje a jejichž je, či není členem. Lidé přijímají normy, chování a hodnoty dané skupiny. Referenční skupiny nečlenské mohou být buď •

aspirační – jedinec se chce stát členem,

•

disociační – negativní vztah, člověk nechce být jejím členem. Referenční skupiny mohou působit jak při rozhodování o volbě značky výrobku,

tak i při výběru kategorie výrobku či služby. Sociální třídy Weber definuje třídu jako souhrn osob, které mají stejný způsob obživy. Jako kritérium pro zařazení do určité sociální třídy může být povolání, vzdělání, příjem a jiné [29]. Sociální status je společenské zařazení jedince ve společnosti, tedy v systému meziosobních vztahů. Každá společnost si utváří svou vnitřní strukturu, do níž je jednotlivec zařazen (Komárková, aj. 1998). V marketingové praxi se využívá výsledků sociologie v podobě sociální stratifikace, tedy vertikálního uspořádání společenství. Podle M. Webera je sociální stratifikace založena na třech okolnostech, a to na bohatství (ekonomicko-sociální charakteristice), na prestiži a na moci. Ke každé sociální třídě se váže určité specifické spotřební chování, které se v marketingu sleduje převážně na úrovni rodiny. Vyšší sociální skupiny slouží jako referenční skupina pro nižší třídy, které silněji spojují úroveň ceny a kvality. Sociální stratifikaci můžeme sledovat několika způsoby: •

subjektivní způsob – v marketingu se využívá úvahy, že lidé jednají spíše podle toho, kam chtějí patřit, než kam patří podle svých příjmů. Forma zjišťování spočívá v dotazování respondentů, kteří sami sebe zařazují do určité sociální struktury,

- 17 -

Diplomová práce •


reputační způsob – vnímání ostatních, formou dotazníku zjišťujeme, do jaké sociální skupiny respondenti zařazují ostatní,

•

objektivní způsob – využívají se proměnné, které se do určité míry dají nazvat objektivní, podle počtu a volby proměnných rozlišujeme jednoduché a složité indexy o jednoduché indexy – využívají některé z proměnných: povolání, prestiž povolání, vzdělání, příjem, typ okolí bydliště, typ domova, majetek a vybavenost, o složené indexy – jsou spojovány se sociálním statusem a používá se kombinace několika proměnných: autorita, moc, vlastnictví, příjem, povolání, veřejné funkce, vzdělání, životní styl, předci, konexe, spotřební vzorce (Bártová, aj. 2007) Existuje několik složených indexů, známý je zejména Warnerův index statusových

charakteristik. Tento index pochází z padesátých let a během času prošel řadou úprav, jeho obsahovou náplní je charakteristika tříd, hodnot a chování. Tabulka 1: Kategorie Warnerova indexu

Body 7 6

Povolání (váha 1) odborníci, velcí vlastníci odborníci manažeři

Zdroj příjmu (váha 3)

Typ domu (váha 3)

dědictví

vynikající domy

vydělané bohatství

velmi dobré

Typ okolí (váha 2) velmi vysoká kvalita (Zlaté pobřeží) vysoká kvalita (lepší předměstí)

5

úředníci apod.

výdělky a odměny

dobré domy

nadprůměr (residenční)

4

vyučení dělníci

mzdy

průměrné domy

průměrné (obytné)

3

vlastníci malých podniků

platy

slušné domy

2

částečně vyučení

soukromá podpora

špatné domy

1

nekvalifikovaní

veřejná podpora nepoctivé příjmy

velmi ubohé domy

podprůměrné (počínající zanedbání) nízká kvalita (výraz. zanedbání) velmi nízká kvalita

Zdroj: Bártová, H. Bárta, V. Koudelka, J. Spotřebitel, 2007

Warner se svými spolupracovníky pomocí těchto charakteristik vymezil šest sociálních tříd od vyšší horní třídy k nižší horní třídě. Mezi vyšší horní třídu, tedy elitu společnosti, patří známé a uznávané rodiny, jejichž děti navštěvují nejlepší školy, oblékají se konzervativně a jsou často napodobováni. Na druhé straně k nižší dolní třídě,

- 18 -

Diplomová práce


tedy dnu společnosti, patří nekvalifikovaní, nezaměstnaní, selhávají u nich sociální normy a kupují impulsivně a na úvěr. Mezi složené indexy patří také socioekonomické statusové skóre, označované jako ABCD(E) klasifikace, které pracuje s proměnnými, jako je povolání, příjem a vzdělání. V této klasifikaci jsou sociální třídy děleny do skupin: A – vyšší střední třída: v čele domácnosti je úspěšný podnikatel, domácnosti žijí v drahých domech či bytech, B – střední třída: dobří senioři, jsou to úctyhodní lidé, typický je luxus, C – nižší střední třída: domácnosti malých obchodníků, nemanuální pracovníci tzv. bílé límečky, D – polokvalifikovaná a nekvalifikovaná dělnická třída, E – nejnižší sociální třída: nezaměstnaní, penzisté, závislí na sociální péči. S touto marketingovou klasifikací se setkáváme u evropských firem. V jednotlivých zemích či firmách může, díky vlastnímu vymezení kategorií, docházet k určitým odchylkám (Bártová, aj. 2007). 3.2.4 Kulturní rámec spotřebního chování Na spotřební chování má vliv kultura, tento vliv je natolik samozřejmý, že jej v běžném životě nevnímáme, jelikož uvnitř této kultury žijeme. Kultura vymezuje spotřebnímu chování rozhodujícím způsobem rámcový prostor. L. G. Schiffman definuje kulturu jako soubor domněnek, norem, hodnot a zvyků, které slouží k orientaci jedince ve společnosti. Podle Koudelky je pak kultura to, co nás obklopuje a co je výsledkem lidských rukou a myslí, je to umělé životní prostředí vytvořené člověkem. Kulturu můžeme dále v souvislosti s nákupním chováním definována jako všechny nabyté názory, zvyky a zásady, které slouží k řízení nákupního chování příslušníků konkrétní společnosti. Vliv kultury na společnost je tak přirozený, že si jeho vlivu všimne jen málokdo. Kultura se postupně vyvíjí tak, aby odpovídala potřebám společnosti (Schiffman, Kanuk, 2004). Skládá se ze dvou složek: •

materiální kulturní prvky – jsou to hmotné prvky, patří sem spotřební zboží,

•

nemateriální kulturní prvky – sem se řadí sociální normy, poznatky a ideje. Kultura má určité základní rysy, které mohou významně ovlivnit marketingové

přístupy k zákazníkům:

- 19 -

Diplomová práce

•


Kultuře se během života učíme. Musí si ji jedinec osvojit, a to buď vědomě, nebo podvědomě. Pro marketing je důležité znát zdroje, dle kterých se spotřebitel učí spotřebnímu chování. Těmi mohou být: národnost, vzdělání, náboženství, povolání, jazyk, rodiče, etnikum a sociální třída. Rozeznáváme čtyři instituce kulturního učení: rodina, škola, náboženství a média.

•

Kultura se přenáší z generace na generaci, tedy kulturní prvky se dědí. Pro marketing může být užitečné, držet se osy tradic či tradovaných kulturních prvků. Některé zapomenuté tradice je vhodné znovu objevit a kulturně připomenout. Generační přenášení kulturních prvků se může projevit jako retro-móda, tradice, návrat značek. Kulturní faktory působí na spotřební chování relativně nejdéle.

•

Kultura je společná velké skupině lidí, spotřebitelů, kteří mají stejné kulturní normy, poznatky a sdílejí chování v mezích určených danou kulturou. Pro marketing to znamená, že existuje velké množství spotřebitelů s podobnými projevy (Koudelka, 1997).

•

Kultura je adaptivní (dynamická), mění se tedy v čase. Druhy kulturních změn mohou být: o

endogenní (vnitřní) – vývoj jazyka,

o exogenní (vnější)

akulturace – styk dvou kultur, které se vzájemně ovlivňují a vedou ke změně původních kultur,

kulturní difúze – rozptýlení kultury, které může být zapříčiněno migrace, agresí, vnucení kulturních elementů, stimulací (Koudelka, 2006).

Do spotřebního chování se tedy jednoznačně promítají také kulturní rysy. Jde především o zvyky, hodnoty a ideály určité kultury. V souvislosti s tím, jak se mění společnost, se mění i kulturní vlivy. V současné době se objevuje fenomén globalizace. Z hlediska ekonomických subjektů působí globalizace obousměrně, jednak se lokální podniky orientují na světové trhy, na druhé straně světové výrobky pronikají na trhy lokální. Ale globalizace se dotýká i lidí, jejich osobností a spotřebitelského chování. V oblasti spotřeby se ztrácejí tradiční národní symboly, které nahrazují nadnárodní firmy. Dochází ke změně ve vnímání, myšlení i ve způsobech ovlivňování a komunikace s okolním světem (Vysekalová, 2004).

- 20 -

Diplomová práce


Jak uvádí Koudelka (2006), kultura a sociální predispozice vytváří rámcový prostor, ve kterém se rozvíjí vlastní individuální sklony jedince k určitému spotřebnímu chování. Na ně působí řada vlivů, jejich dopad na chování jedince je pak individuální. Někteří lidé jsou si však svým chováním podobni více než jiní. V marketingu se proto využívá segmentace trhu, která slouží k rozdělení trhu na menší části – segmenty. 3.2.5 Subkultura Pro účely marketingu se společnost dále člení na subkultury, tedy menší podskupiny, které tvoří lidé s podobným chováním, jazykem, zvyky či etnickým původem. Subkulturní analýza umožňuje oddělit trhy podle specifických potřeb, motivací, vnímání a postojů, které mají společné jednotlivé subkulturní skupiny. Podle Schiffmana je subkultura jasně odlišená kulturní skupina, která existuje jako identifikovatelný segment větší a komplexnější kulturní skupiny. Subkultury mohou být: národnostní, náboženské, geografické, rasové, věkové a pohlavní. Posledně zmiňovaný případ znamená, že ve všech společnostech je mužům a ženám připisována rozdílná role. Za tradičně maskulinní vlastnosti se považuje agresivita a soutěživost, zatímco za femininní vlastnosti jsou pořádkumilovnost, takt, mnohomluvnost. Ženy jsou považovány za pečovatelky o domácnost a vychovatelky dětí, zatímco muži jsou živitelé rodin. Díky emancipaci již tyto role v mnoha společnostech neplatí, a proto se musí marketingoví pracovníci zaměřit na širší pojetí pohlavních úloh spotřebitelů. Je zřejmé, že mezi příslušníky jednoho národa existuje celá řada rozdílů. Tudíž mezi občany různých národů, pocházejících z různých kultur a majících jiný jazyk a hodnoty, musí být tyto odlišnosti propastné. Pro marketing je tedy důležité umět určit, v čem jsou si lidé v jednotlivých státech podobní a v čem se naopak liší (Schiffman, Kanuk, 2004).

3.3 Teorie spotřebitelského výběru Téměř všechna rozhodnutí probíhají v nejistotě, to znamená, že neznáme všechny důsledky svých

rozhodnutí

a

jejich

pravděpodobnosti.

V nejistotě

probíhají

i ekonomická rozhodnutí. U neoklasických teorií je dán předpoklad, že spotřebitelé mají dokonalé informace a na nejistotu se pohlíží jako na riziko. Pro zjednodušení neoklasikové rozlišují tři odlišné stupně nejistoty:

- 21 -

Diplomová práce

•


jsou známé všechny důsledky rozhodnutí a pravděpodobnosti, s nimiž mohou nastat,

•

jsou známé důsledky rozhodnutí, ale není známá jejich pravděpodobnost,

•

jsou známé jen některé, ale ne všechny důsledky rozhodnutí. Jsou-li známé výsledky rozhodnutí a jejich pravděpodobnosti, potom se jedná

o rozhodování v podmínkách rizika (Hořejší, aj. 2007). Neoklasické teorie jsou založené na hledání maximalizace užitku či zisku. Aby spotřebitel mohl optimalizovat své rozhodnutí, musí zjistit všechny potřebné informace o možných tržních situacích a o výsledcích, které z nich vyplývají. Dále musí získat pravděpodobnosti jejich výskytu a jejich konkrétní hodnoty. Neoklasičtí autoři předpokládají, že jednotlivci jsou schopni tyto informace získat a zároveň je i zpracovat. Postkeynesiánská teorie je naproti neoklasické založena na procedurální racionalitě. To znamená, že postkeynesiánská teorie neabstrahuje od transakčních nákladů, ale snaží se dosáhnout racionální procedury. Dále předpokládá, že jedinec má nedostatek informací a omezené schopnosti dostupné informace zpracovat. Podle této teorie je důležité efektivní chování, a ne efektivní výsledek, jednotlivci se snaží vyvarovat složitým analýzám a kalkulacím. Spotřebitel musí rozhodovat mezi užitkem a transakčními náklady, tedy jít optimální cestou, a ne hledat optimum. Každý spotřebitel má jiné výchozí postavení, jiné informace, jiné rozpočtové možnosti, proto každý spotřebitel, může dospět k jiným výsledkům. Existují určitá pravidla, kterými se spotřebitel při rozhodování za nejistoty a neúplných informací řídí: •

pokud již bylo nalezeno uspokojivé řešení, přestaň hledat a buď spokojen, toto je základní pravidlo,

•

pro předpověď budoucnosti použij současnost a minulost,

•

následuj chování většiny, napodobováním vznikají pravidla a normy, které používají spotřebitelé při rozhodování,

•

pokud je nejistota příliš vysoká, rozhodnutí odlož, nebo vyber alternativu s nejnižším rizikem. Tato pravidla umožňují spotřebiteli dospět k uspokojivým řešením, aniž by

reagoval na každé narušení ekonomického systému. Pokud se dostatečně zvýší prospěch z alternativního řešení, je potřeba změnit pravidla (Stávková, aj. 2006).

- 22 -

Diplomová práce


3.4 Rozhodování spotřebitele Americký psycholog a ekonom Katon rozlišuje dva typy rozhodování spotřebitele. Prvním je pravé rozhodování, které se týká především zboží investičního charakteru a je typické třemi fázemi: získávání informací o produktu, porovnání s konkurenčním produktem a přípravou rozpočtu. Druhým typem je rozhodování návykové, které probíhá podle obvyklého schématu, rozhodovací proces je relativně krátký a cena výrobku je běžnou položkou v rozpočtu (Bártová, aj. 2007). Pro lepší uspokojení potřeb zákazníků Gretz a Drozdech vymezují několik jejich typů, které odlišují na základě dimenzí přátelskosti a vůdcovství. Zároveň navrhují, jak s jednotlivými typy zákazníku jednat a jak je motivovat. •

sociabilní typ (přátelský, podřízený): zákazník se snadno nadchne, je přátelský a snadno ovlivnitelný. Mívá problém s rozhodováním, neprojevuje vlastní iniciativu. Prodávající zákazníka získá ke koupi, pokud zdůrazní, že tento výrobek či služba přesně uspokojí jeho potřebu, že je to bezpečná investice, popřípadě vzbudí uznání u jeho blízkých.

•

byrokratický zákazník (nepřátelský, podřízený): zákazník bývá konzervativní, nemůže se rozhodnout, potřebuje čas na rozmyšlenou. Prodejce musí projevit velkou trpělivost a postupně budovat důvěru k nabízenému.

•

diktátorský typ (nepřátelský, dominantní): zákazník má ve všem pravdu, je egocentrický, sám se rozhoduje, je schopen podstoupit určité riziko. Při jednání s tímto zákazníkem je potřeba jednat asertivně, pokud si ho prodejce získá, bývá to ochotně spolupracující zákazník

•

výkonný typ zákazníka (přátelský, dominantní): je nezávislý, samostatný, vřelý a klidný. Má jasnou představu o tom, co chce, a rozhoduje se rychle. Prodávající by měl zdůrazňovat výhody, které pro něj z koupě vyplývají (Vysekalová, 2004). Segmentační analýza rozlišuje další typy zákazníků. Výzkumy identifikovaly sedm

typů nákupního chování, modely byly dále rozděleny do dvou skupin na tradičně a moderně orientované nakupující. •

moderní: o

ovlivnitelní jsou lidé, kteří se při nákupu rozhodují emotivně, ovlivňuje je reklama, vzhled výrobku, nakupují impulzivně. Nebojí se zkoušet nové značky a výrobky. Do této skupiny patří především lidé mladí, vysokoškolsky vzdělaní a lidé s vyššími příjmy. - 23 -

Diplomová práce

o


nároční, zakládají si na kvalitě, modernosti a dobré vybavenosti nákupního místa. Důraz kladou na komfort nákupu. Jsou to často mladí lidé, lidé s maturitou nebo vysokou školou, s vyššími příjmy, obyvatelé satelitní zástavby nebo center středně velkých měst.

o

mobilní pragmatici, snaží se optimalizovat poměr cena - hodnota zboží. Upřednostňují velkoplošné prodejny, nakupují méně často ve větších objemech. Nejčastěji jsou v této skupině zastoupeni lidé mezi 30 a 49 lety, s vysokoškolským vzděláním a nadprůměrnými příjmy. Často se jedná o soukromé podnikatele.

•

tradiční: o

opatrní konzervativci, jsou to nakupující, kteří se rozhodují racionálně a konzervativně, nedůvěřují reklamě, neovlivňuje je ani značka, ani vzhled, orientují se hlavně podle svých zkušeností. V této skupině jsou nejčastěji zastoupeni starší lidé, muži, lidé s nižším vzděláním a nízkými příjmy.

o

šetřiví, snaží se minimalizovat výdaje, nakupují racionálně. Nakupující se orientují především podle ceny, využívají slevy a výprodeje. Jde zejména o staré lidi se základním vzděláním a nízkými příjmy, důchodce žijící v malých domácnostech.

o

loajální hospodyně jsou nakupující dávají přednost malým prodejnám, cení si příjemného personálu, jsou orientovány na sociální stránku nákupu. Patří sem všechny věkové kategorie s nižším vzděláním s průměrnou kupní silou. Důležitá je především dostupnost prodejny. Lidé bydlící na vesnici nebo v menším městě.

o

nenároční flegmatici nemají žádný nárok na prodejnu, nezáleží jim ani na cenách, nakupují v nejbližších prodejnách (Vysekalová, 2004).

3.4.1 Rozhodovací proces Nákupní rozhodovací proces je rozhodování spotřebitele, který produkt či službu si má pořídit. Toto rozhodování probíhá jako posloupnost několika po sobě jdoucích kroků, což je vidět na obrázku č. 4: 1. fáze je rozpoznání problému: jedinec si uvědomí rozpor mezi současným a očekávaným stavem, to může nastat z řady různých příčin: vyčerpání zásob,

- 24 -

Diplomová práce


poškození, změna ceny, novinky na trhu, zlepšení finanční situace (Bártová, aj. 2007), 2. fáze je hledání informací: spotřebitel může informace hledat uvnitř sebe, tedy oživením vlastní paměti, což je tzv. interní hledání, nebo může využít vnější zdroje, tedy získávat informace z okolí, což je tzv. externí hledání. Mezi zdroje informací patří především referenční okolí, neutrální zdroje (testy, tisk), osobní zkušenost, prodejci, reklamy, prospekty a obaly, 3. fáze je hodnocení alternativ: spotřebitel si nejprve stanoví kritéria nákupu, poté si určí typ výrobku a dále volí mezi konkrétními značkami výrobku, 4. fáze je nákupní rozhodnutí: zhodnocením alternativ se dospívá ke kupnímu záměru, a to buď koupit, nebo nekoupit. V této fázi může významnou roli sehrát řada situačních jevů, které působí přímo při realizaci nákupu. Patří sem: sortiment, ochota personálu, atmosféra v obchodě, finanční situace. 5. fáze je ponákupní chování: užití výrobku a porovnání jeho očekávaného a skutečného efektu. Na základě porovnání je pak zákazník spokojen, či nespokojen (Berkowitz,aj. 1997).

Rozpoznání problému: Uvědomění si potřeby

Hledání informací: Požadovaná hodnota

Hodnocení alternativ: Určování hodnoty

Nákupní rozhodnutí: Hodnota nákupu

Ponákupní chování: Spokojenost se spotřebou

Obrázek 4: Nákupní rozhodovací proces Zdroj: Berkowitz, E. Kerin, R. Hartley, S. Rudelius, W. Marketing, 1997

V praxi se při výzkumu trhu téměř nesetkáme s uplatněním čistého principu rozhodovacího procesu, reálný rozhodovací proces se většinou některému principu pouze blíží. Podle některých analýz rozhodovací proces závisí i na výši IQ spotřebitele, u osob s nižším IQ je rozhodovací proces uzavřen dříve a je obtížné ho změnit, naopak osoby s vyšším IQ jsou ochotny své rozhodnutí na základě nových informací přizpůsobit. Zajímavé jsou také studie zabývající se hledáním informací, podle nich s rostoucím věkem klesá rozsah hledaných informací, ženy informace hledají více než muži, vyšší vzdělání a vyšší sociální status s sebou nese vyšší hledání informací (Bártová, aj. 2007).

- 25 -

Diplomová práce


3.4.2 Nákupní chování Člověk se během života ocitá jak v roli spotřebitele, tak v roli zákazníka. Zásadní rozdíl mezi těmito rolemi je ten, že zákazník zboží nejen spotřebovává, ale i nakupuje a platí, zatímco spotřebitel zboží pouze spotřebovává. Na nákupní chování spotřebitele má vliv jeho osobnost, tedy jeho postoje, názory, sociální role a vlastnosti, z čehož vyplývá, že na stejnou nabídku reagují různí lidé jinak. Nákupní rozhodování má dva aspekty: motiv, co nám nákup přinese, a rozhodnutí, proč kupujeme konkrétní výrobek. Nákupu předchází několik rozhodnutí, zda zboží koupit, které nákupní středisko navštívit, výběr určitého obchodu, jaké množství zboží si pořídit. V souvislosti s nákupním rozhodováním rozlišujeme čtyři druhy nákupu: •

extenzivní nákup – kupující není předem rozhodnut o nákupu, pozornost věnuje informačním zdrojům, většinou jde o nákup dražšího předmětu,

•

impulzivní nákup – jde o drobné nákupy, kupující při nákupu příliš nepřemýšlí, jedná impulzivně,

•

limitovaný nákup – produkt nebo značka, kterou kupujeme, neznáme, vycházíme z poměru „čím dražší – tím lepší“,

•

zvyklostní nákup – kupujeme to, co obvykle, zde jde o návykové chování (Vysekalová, 2004). V následující tabulce lze srovnat rutinní, omezené a komplexní řešení problému,

které musí spotřebitel při nákupu řešit. Tabulka. 2: Okolnosti zapojení typu kupního rozhodování

Směr vlivu

Řešení problému Rutinní

Omezené

frekvence nákupu vysoká průměrná cena nízká průměrná zaujetí nízké mírné obeznámenost s výrobkem vysoká menší vnímané riziko nízké menší hledání informací velmi omezené omezené rozhodovací pravidlo impuls, zvyk, rutiny nekompenzační Zdroj: Bártová, H. Bárta, V. Koudelka, J. Spotřebitel, 2007

Komplexní nízká vysoká vysoké nízká vysoké intenzivní kompenzační

Důležitým faktorem ovlivňujícím nákupní chování je místo prodeje. Prodejce se snaží vyvolat pozitivní emoce, které působí jako podnět ke koupi. Zákazníci se stávají čím dál víc náročnější, nejsou spokojeni s prodejní dobou, šíří sortimentu, kvalitou, zboží ani personálem.

- 26 -

Diplomová práce


V moderním světě se stále víc využívá nových technologií. Internet poskytuje větší interakci mezi přímým spotřebitelem a přímým prodejcem. Čeští zákazníci jsou s nákupem na internetu ještě poněkud opatrní. Mnohem častěji lidé na internetu získávají pouze informace a samotný produkt koupí v kamenném obchodě (Vysekalová, 2004). Přijímání nových výrobků spotřebiteli Spotřebitel prochází několika stádii ve vztahu k novému výroku, který užívá. Přijímání nových výrobků člení spotřebitele do několika skupin. K tomuto rozdělení dospěl E. M. Rogers. •

inovátoři – kupují výrobek jako první, jsou to spotřebitelští radikálové, nastavují trendy, (přibližně 3 %),

•

rychle přijímající – nové výrobky vítají, jsou to spotřebitelští liberálové, (asi 13 %),

•

rychlá většina – výrobek přijímají dříve než průměrný spotřebitel, jsou opatrnější, (asi 34%),

•

pomalá většina – výrobek koupí, až když je hojně rozšířen, jsou to konzervativní spotřebitelé, (asi 34 %),

•

opozdilci – kupují, až když výrobek používá každý, jsou to spotřebitelští ultrakonzervativci, (posledních 16 %, Bártová, aj. 2007).

3.5 Diference mezi spotřebiteli Lidé jsou rozdílní, jejich spotřební chování je zcela individuální, ale dají se zde najít určité podobnosti, podle kterých lze spotřebitele zařadit do určitých skupin. Využití podobnosti mezi zákazníky na straně jedné a odlišnosti na straně druhé roste s rozvíjejícím se trhem. 3.5.1 Segmentace spotřebního trhu Aby se dalo hovořit o segmentaci trhu, musí skupiny spotřebitelů na daném trhu splňovat dvě zásadní podmínky: •

spotřebitelé uvnitř segmentu si musí být co nejvíce podobní svým tržním chováním (homogenní trh),

•

různé segmenty musí být navzájem co nejvíce odlišné (heterogenita segmentu).

- 27 -

Diplomová práce


Další praktické předpoklady, které se používají při marketingové segmentaci trhu, jsou ty, že jednotlivé segmenty musí být: •

dostatečně velké,

•

dostupné médiím a marketingovým nástrojům,

•

stálé v čase,

•

měřitelné. Seskupovat spotřebitele podle určitého společenského rysu lze mnoha způsoby, pro

účely marketingu se volí ty možnosti, které zaručují podobnost projevu spotřebitele na daném trhu. •

Kritéria popisná o

tradiční segmentační proměnné

demografická segmentace – zahrnuje proměnné jako věk, pohlaví, velikost rodiny, životní cyklus domácnosti a sociálně ekonomická kritéria (vzdělání, povolání, příjem),

etnografická segmentace – sem řadíme národnost, rasu, náboženství, etnickou skupinu,

fyziografická segmentace – je založena na tom, že náš fyziografický stav předurčuje naše potřeby, mimo jiné sem patří výšky, váha, zdravotní stav,

geografická segmentace – využívá se proměnných jako je stát, region, světová oblast, velikost měst,

o

netradiční

psychografická segmentace – kupní chování spotřebitelů do značné míry ovlivňuje sociální a psychografické vlivy.

sociální třída – sociální třídy tvoří různé segmenty,

životní styl – v oblasti tržních projevů jsou příliš obecné a dalším problémem může být nestabilita segmentu v čase,

•

osobnost – je to relativně stálá reakce jedince na okolí,

segmentace podle užitku o segmentace podle očekávaných hodnot – co spotřebitel od výrobkové kategorie očekává, hlavní kritéria jsou cena, kvalita, sociální efekt a důvod užívání,

- 28 -

Diplomová práce


o segmentace podle vnímané hodnoty – jak se spotřebitelé liší ve vnímání určitých výrobků či značek, o segmentace podle příležitosti – časové, společenské a módní souvislosti, o segmentace podle postojů – hodnotí příznivé postoje k výrobkům, preference značek a ideální výrobek, •

kritérium typu „jak“ založené na popisu užívání, na jevové stránce spotřebního chování o uživatelský status – rozlišuje, zda jsou jednotlivé osoby uživateli nebo ne, zda mohou být potenciálním, nebo minulým uživatelem, uvádí se, že získat nového uživatele je až šestkrát dražší než udržet si současného, o míra užití – segmenty členíme na silné, průměrné, podprůměrné uživatele, o věrnost – hodnotí se sklon k nákupu stejné značky, o stupeň difúzního procesu – podle toho, jak spotřebitel přijímá nové výrobky, inovátoři, časně přijímající, rychlá většina, pomalá většina, opozdilci, o znalost produktů, značek – jak se spotřebitelé liší ve znalosti značek (Bártová, aj. 2007).

3.6 Evropský spotřebitel Marketing nás v 21. století provází na každém kroku, zasahuje do všech sfér lidské činnosti. Marketing byl až do poloviny 20. století součástí nauky o podniku, z které se postupně vydělil jako aplikovaný vědní obor. Má řadu nejrůznějších definic, počínaje Kotlerem, který definuje marketing jako sociální a manažerský proces, jehož pomocí získávají lidé to, co buď potřebují, nebo po čem touží, a to na základě výroby komodit a jejich směny za komodity jiné, nebo za peníze. Klapalová (2004) marketingem rozumí proces, v rámci kterého se organizace jakéhokoli druhu přizpůsobuje potřebám či požadavkům trhu a zákazníků, čímž dosahuje také svých cílů. V marketingu existuje řada koncepcí, které se rozlišují z pohledu lokálního na jedné straně a z pohledu globálního na straně druhé. Mezi tyto koncepce se řadí marketing: lokální, regionální, národní, mezinárodní, globální a glokální (vychází z aplikace výhod globálního a lokálního marketingu). Pohlížet na marketing se dá z řady úhlů, jedním z dalších je pohled podle vývojových stupňů. •

tradiční export a import bez marketingových aktivit, s touto koncepcí se dá i dnes setkat u řady firem,

- 29 -

Diplomová práce •


exportní (importní) marketing se týká pouze aktivit spojených s procesy importu a exportu,

•

mezinárodní marketing je provázaný s celým podnikem, jež se účastní celých řad marketingových aktivit v zahraničí. Jedná se o plánovité, systematické zpracování zahraničních trhů v souladu s celopodnikovou existencí,

•

globální koncepci využívají především velké, nadnárodní firmy, uplatňuje se zde jednotná strategie a realizace plánu pro všechny trhy, produkty původně určené pro domácí trh se nabízejí beze změny na světovém trhu,

•

interkulturální marketing využívá výhody pramenící z odlišností lokálních trhů. Produkty jsou již od začátku vyráběny jako mezinárodní, jsou tedy určitým způsobem standardizované a zbytek je upraven podle požadavku národních nebo regionálních (Klapalová, 2004).

Hlavním rysem evropských trhů je v dnešní době především jejich rychlá integrace a změny ekonomických struktur. Integrace společně s nově vznikajícími trendy v evropském a světovém hospodářství činí podnikatelské prostředí nejistým a vyžadujícím pružný přístup všech hospodářských subjektů, které na tomto trhu působí. Mezi hlavní trendy na ekonomických trzích patří: •

Globalizace je to celosvětová úroveň organizace a integrace, kterou zastřešují národní a regionální systémy. Tento fenomén těží především z odstraňování obchodních překážek, deregulace finančních trhů a významných technologických změn (telekomunikace, doprava). Globalizace je nevyhnutelný jev, stejně jako akceptace kulturních rozlišností. Z pohledu hodnot, přání a životního stylu se Evropa stává homogenním prostorem, kde zanikají rozdíly mezi národními trhy. Ale z pohledu kulturních rozdílů, tedy odlišnostmi mezi národy, regiony, etnickými skupinami, je Evropa stále rozdělena a diference jsou mnohdy zřetelné více než dříve.

•

Regionalizace a lokalizace díky tomuto trendu vznikají velmi silná ekonomická uskupení (EU, ASEAN). Zatímco se výroba náročná na pracovní sílu přesouvá na východ, kde je nízká cena práce, v tradičních centrech se koncentrují řídící funkce, výzkum a vývoj a finanční služby.

•

Rostoucí význam národních kultur vyjadřuje respekt k existujícím kulturním odlišnostem světového hospodářského prostoru.

- 30 -

Diplomová práce


V dnešní době i nejmenší firmy, které poskytují své služby pouze na místní, regionální nebo národní úrovni, jsou a budou ovlivňovány změnami nejen v národním, ale i evropském a globálním prostředí. Politika každé země je úzce propojena s ostatními státy, je ovlivňována politikou jiných zemí a celkovou světovou ekonomickou situací. V našem případě, pokud jsme členy vyššího integračního seskupení – EU, se trh národní stává trhem mezinárodním. Česká republika je součástí jednotného trhu, který funguje na principu neexistence cel, kvót, hygienických, veterinárních, patentových bariér a administrativních omezení vývozu a dovozu mezi členskými státy, dále zakazuje diskriminaci mezi firmami působícími na trhu. Mezi další práva a povinnosti členských zemí patří: neexistence technických, hygienických a jiných kontrol na hranicích s ostatními členskými zeměmi, neexistence překážek volnému pohybu pracovníků mezi členskými státy, jednotná měna a měnová politika EU, existence společné obchodní, celní, vízové a imigrační politiky vůči třetím zemím, dále ochrana rovné hospodářské soutěže v rámci jednotného trhu a požadavky na ochranu životního prostředí a pomoc rozvoji regionů. Jednotný vnitřní trh usiluje o vysokou ochranu všech účastníků trhu, jak spotřebitelů, zaměstnanců, tak i akcionářů. V odborných literaturách se lze setkat s termínem „evropský spotřebitel“. Tento pojem může být poněkud zavádějící, ale určité skupiny zákazníků mohou prokazovat podobné vzory spotřebitelského chování, překračující hranice evropských států. Nicméně to, jak lidé žijí a co nakupují, se může lišit region od regionu, protože zákazníci jsou různí. Každý má jiné potřeby, přání, příjmy, bydliště, kulturní zázemí, ať už v rámci národního, nebo evropského trhu. Kulturní odlišnost zemí EU je poměrně značná. Ve snaze najít jednotné relevantní kritérium pro segmentaci komplexního evropského trhu bylo využito čtyř hodnot národních kulturních dimenzí. Hofsted ze 17 evropských zemí vytvořil 3 skupiny, při jejich sestavování se přihlíželo ke geografické a jazykové blízkosti. První skupina (Rakousko, Německo, Švédsko, Itálie, Velká Británie, Irsko) tvoří velmi bohaté evropské země, které jsou charakteristické středním až vysokým individualismem, průměrným vztahem k nejistotě a vysokou mírou maskulinity. Spotřebitelé z této skupiny jsou otevření novinkám, přijímají inovace a rozmanitost, dále preferují kvalitu a značku. Reklama pro tyto státy by měla být zaměřena na dosažení úspěchu, výkonu, síly. Vzhledem k tomu, že tyto kultury kladně hodnotí

- 31 -

Diplomová práce


soutěž, je zde běžná srovnávací reklama. Kupní rozhodování není ovlivněno rodinou, ani jinou referenční skupinou a je silně individuální. U druhé skupiny zemí (Belgie, Francie, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Turecko) je viditelný značný rozptyl dimenze individualismu. Ostatní proměnné vykazují průměrné hodnoty, ať už se jedná o hodnoty vyhýbání se nejistotě, nebo hodnoty maskulinity. V reklamě se nejčastěji zdůrazňuje status, společenské postavení a rovněž doporučení známých osob. Ze všech tří skupin vykazuje tato nejvyšší hodnotu dimenze vzdálenosti mocenských pozic. Třetí skupina (Dánsko, Švédsko, Finsko, Nizozemí, Norsko) projevuje největší vnitřní homogenitu. Je pro ni typické nízká hodnota maskulinity, vysoký individualismus, nízká hodnota vyhýbání se nejistotě. Spotřebitelé jsou otevřeni novým produktům, prvkům exotiky a odlišnosti. Rozčlenit evropské země do určitých skupin, které jsou si vnitřně podobné, se snaží řada autorů. Dalším z nich je i Usunier, který země Evropy rozdělil do tzv. zón kulturní spřízněnosti, kde definuje čtyři základní zóny: Skandinávii, oblast Středozemního moře, středoevropské země a Velkou Británii (Světlík, 2003). Vzhledem k tomu, že Česká republika je členem EU až od roku 2004, tak se v žádných podobných členěních zatím neobjevuje, popřípadě je řazena k postkomunistickým státům.

3.7 Marketingový výzkum Jedním z marketingových nástrojů je i marketingový výzkum. Podle P. Kotlera je marketingový výzkum systematicky prováděný sběr, úprava, zpracování, analýza, interpretace a prezentace informací, které slouží k identifikaci a řešení různých marketingových situací v podniku nebo organizaci. Marketingový výzkum můžeme dělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na měření trhu, jako například velikost trhu, části trhu, podíl značky, frekvence nákupu, zatímco u kvalitativního výzkumu je důraz kladen na „porozumění“, snaží se odpovědět na otázky, proč je některá reklama efektivnější, lépe zapamatovatelná nebo proč je jeden produkt lepší než druhý (Hague, 2003). Při realizaci marketingového výzkumu získáme řadu informací. Data mohou být čerpána z různých zdrojů. Tyto mohou být členěny na primární a sekundární. Sekundární data jsou data historická, již dříve zjišťovaná a přístupná. Tato data se získávají z veřejně dostupných zdrojů, uvnitř organizace, ve veřejných knihovnách,

- 32 -

Diplomová práce


na internetu, ze statistických databází nebo u specializovaných firem. Primární data naproti tomu představují informace doposud nezjištěné. Tento zdroj dat je zpravidla podstatně dražší. Primární data se získávají průzkumem, experimentem, nebo pozorováním. Podle toho, který způsob sběru dat zvolíme, rozlišujeme primární a sekundární výzkum (Hair, aj. 2000). 3.7.1 Proces marketingového výzkumu Jednotlivé činnosti, které je třeba během marketingového výzkumu provést, se mohou rozdělit do několika po sobě jdoucích fází. •

Určení zkoumaného problému – management si musí ujasnit, jaký typ informací požaduje a k čemu mají tyto informace sloužit. Před zadáním výzkumu se musí jasně a přesně definovat problémy a stanovit otázky, na které má být odpovězeno.

•

Rozvinout vhodný návrh výzkumu – tato fáze se soustředí hlavně na návrh výzkumu, který je v souladu s cíli podniku a slouží jako hlavní plán metod a postupů, jež se používají ke sběru a analýze dat. V této fázi se musí určit výzkumné techniky (průzkum, pozorování nebo experiment) a dále se také stanovuje rozpočet výzkumu. Kromě tohoto se musí upřesnit potřebná spolehlivost, platnost a zabezpečení informací.

•

Realizace výzkumu – toto je stěžejní část marketingového výzkumu. V tomto kroku se realizuje sběr, třídění, zpracování, analýza a následná interpretace dat. Existují dva základní přístupy sbírání dat, prvním jsou připravené rozhovory, dotazníky a ankety, zatímco druhý způsob upřednostňuje osobní rozhovory, počítačové simulace, telefonní rozhovory a focus groups. Následná analýza dat slouží k přeměně nezpracovaných dat na data uspořádaná, která vytváří významné a užitečné informace pro toho, kdo na základě těchto informací rozhoduje.

•

Sdělení výsledků – je poslední fází výzkumného procesu. Zaměřuje se na výsledky zjištěné z výzkumu, které managementu přinášejí nové informace. Tyto výsledky by měly mít takovou formu, aby jim porozuměly i osoby, které se nezabývají marketingovým výzkumem (Hair, aj. 2000).

- 33 -

Diplomová práce

4


MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Při zpracování této diplomové práce bylo v první části čerpáno z odborné literatury a dostupných zdrojů na internetu. Vzhledem ke stanoveným cílům práce byla použita zejména sekundární data, díky kterým mohla být provedena analýza výdajů na bydlení a porovnání trhu bydlení v České republice s vybranými zeměmi. Sekundární data byla čerpána z Českého statistického úřadu a Eurostatu. U sekundárních dat byla použita analýza dat pomocí hodnocení absolutních a relativních přírůstků. U některých dat byly dostupné pouze hodnoty indexu, a to jak bazické, tak řetězové indexy. Dále byla data analyzována pomocí trendu. U dat, kde byl dostatečný počet hodnot, byl stanoven regresní model y = β 0 + β1 x + ε . Největší pozornost byla věnována sběru a analýze primárních dat. Nejprve byl proveden předvýzkum, který měl zjistit, zda je dotazník srozumitelný. Dotazník pro předvýzkum obsahoval 30 otázek a vyplnilo jej 15 respondentů. Konkrétní podobou výzkumu byl dotazník, který zahrnoval 30 otázek a byl sestaven podle zásad uvedených v literatuře. Ten byl v období od srpna do listopadu 2008 distribuován mezi respondenty. V dotazníku byly použity jak otevřené, tak polootevřené a uzavřené otázky, dále zde byly dvě otázky typu baterie. Na závěr bylo položeno jedenáct identifikačních otázek. Vlastní šetření bylo prováděno ústním, písemným a on-line dotazováním. K elektronickému dotazování byl využit systém ReLa. Největší počet respondentů byl osloven pomocí internetu, zhruba 20 % pomocí písemného dotazování a 10 % ústně. Celkem bylo vyplněno 479 dotazníků, pro jejich zpracování bylo využito několik matematických a statistických metod. Výpočty se prováděly pomocí softwaru Microsoft Excel a Statistika. Pro výběr domácností nebyla zvolena žádná omezující kritéria, která by se soustředila jen na určitý segment dotazovaných. Složení respondentů je patrné z analýzy respondentů podle identifikačních otázek. Při zpracování výsledků se vycházelo ze zjištění absolutních a relativních četností, pro lepší znázornění bylo použito i grafického vyjádření. Dále se při zkoumání závislostí mezi jednotlivými jevy nebo skupinami proměnných využilo měření závislosti pomocí kontingence. Jde o zkoumání závislostí mezi dvojicí znaků, které mají více než dvě obměny. Data jsou uspořádána do kontingenční tabulky, viz tabulka:

- 34 -

Diplomová práce


Tabulka 3: Kontingenční tabulky y

y[1] .. y[s] nj.

x njk x[1] : x[r]

n11 .. n1s n1. : .. : : nr1 .. nrs nr.

n.k n.1 .. n.s n Zdroj: Marie Budíková, Statistika II, 2006

Testujeme hypotézu H0 : X, Y jsou stochastické nezávislé náhodné veličiny proti H1 : X, Y nejsou stochasticky nezávislé náhodné veličiny. Testová statistika má tvar:

χ 2 = ∑ j =1 ∑k =1 r

s

(n jk −

n j . n.k

n n j .n.k

)2

n Hypotéza o nezávislosti slovních znaků se zamítá, pokud je vypočtená hodnota větší než 2 2 odpovídající tabulková hodnota, tedy když χ vyp . ≥ χ 1−α ( tab .) (( r − 1)( s − 1)) (Stávková,

2004).

- 35 -

Diplomová práce

5 5.1


VLASTNÍ PRÁCE Základní charakteristika

Bydlení bezesporu patří k základním lidským potřebám a lze jej zařadit mezi potřeby existenční, společně s výživou a odíváním. Mezi všemi potřebami má bydlení zvláštní postavení, jelikož samo o sobě má značný vliv na celý průběh lidského života (Císař, Rétořík, 1999). Rodinný život prochází několika fázemi a v každé z nich by mělo bydlení tvořit vyvážené a optimální životní aktivity rodiny. Komplex bydlení lze rozdělit na tři části: •

aktivity spojené s funkcemi biosociální povahy – jsou přímo spojeny s užíváním obydlí a uspokojují tyto potřeby:

o ochrana člověka před vlivy počasí a přírody, o zajišťování výživy jedinců (příprava, spotřeba a skladování jídla), o zajištění spánku a odpočinku, o realizace rodinného života, společenské vazby, o péče o hygienu a zdraví rodiny. Biosociální funkce bydlení je nejlépe poznatelná a naprosto nezbytná pro vývoj společnosti. •

aktivity spojené se socioekonomickou funkcí – jsou spojeny s bydlením jako specifickou pracovní a hospodářskou jednotkou, paří sem:

o úsilí o získání obydlí, popřípadě aktivity při výstavbě nebo rekonstrukci, o aktivity spojené s užíváním bytu, o využíváni služeb občanské vybavenosti a technické infrastruktury, o sousedské vztahy a společenské kontakty, o příprava na práci, studium, o drobné pracovní aktivity prováděné v bytě. •

aktivity spojené se sociokulturní funkcí – jejich význam stoupá, tyto aktivity se rozvíjejí v ekonomicky vyspělých a kulturně stabilizovaných oblastech. Rozvíjejí se v urbanizovaných komplexech a samy mají vliv na urbanizační proces, který stimulují. Řadíme sem:

o občanská seberealizace jednotlivců, o zájmové aktivity, o společenské kontakty a potřeba zábavy, - 36 -

Diplomová práce


o rekreační a sportovní činnost, o kulturní rozvoj jednotlivce (Baková, 1997). Lidé svou potřebu bydlení uspokojují prostřednictvím bytů a domů, a to jak vlastních, tak pronajatých. Mezníkem v oblasti vlastnictví bytů byl v našem právním

řádu zákon o vlastnictví bytů číslo 72/1994 Sb., tento byl do dnešního dne několikrát novelizován. Upravuje spoluvlastnické vztahy k budovám, bytům a nebytovým prostorům. Podle tohoto zákona je budova trvalá stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi. Byt je potom místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení (Chalupa, Dvořáková, Chandrycká, 2007). Byty můžeme dělit na družstevní a vlastní. Podle Chalupy, Dvořákové, Chandrycké, (2007) se družstevním bytem rozumí byt, který družstvo pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání svým členům. Dále lze byty členit na základě právního důvodu užívání bytu: •

Smlouva o nájmu bytu – nájem bytu vzniká nájemní smlouvou. Pronajímatel za nájem přenechává byt k užívání nájemci. Pronajímatel bytu je majitelem bytu nebo domu, smlouva musí být uzavřená písemně. Jednou z náležitostí smlouvy o nájmu bytu je i způsob výpočtu nájemného a další plnění spojená s užíváním bytu.

•

Smlouva o nájmu části bytu – se týká přesně vymezené části bytu nebo bytu s částí dalšího bytu. Smlouva se značně podobá smlouvě předchozí.

•

Užívání bytu na základě nepojmenované smlouvy – byt nebo jeho část lze užívat i na základě smlouvy, která není zvláště upravená, tedy na základě nepojmenované smlouvy, ta je definována v zákoně. Nejčastěji se tato smlouva uzavírá mezi nabyvatelem bytu a osobou, která do té doby v bytě bydlela, přičemž nabyvatel přenechává tento byt k doživotnímu bezplatnému užívání.

•

Užívání bytu či domu jeho spoluvlastníkem – podílový spoluvlastník bytu či domu nemůže být nájemcem bytu, kterého je spolumajitel. Rozhodnutím majoritních spoluvlastníků může spoluvlastník užívat volný byt.

•

Smlouva o podnájmu bytu – nájemce, s písemným souhlasem pronajimatele, touto smlouvou přenechává za úplatu byt nebo jeho část do užívání podnájemci. Nájemce bytu může se souhlasem pronajimatele přenechat svoje právo užívat byt třetí osobě.

- 37 -

Diplomová práce

•


Věcné břemeno užívání bytu – nejčastěji bývá smluvně stanoveno věcné břemeno, jako doživotní užívání bytu respektive určité obytné místnosti.

•

Právo na bydlení – právní vztah užívání bytu po skončení nájemního vztahu do zajištění odpovídající bytové náhrady. Tento vztah je provizorní, začíná běžet po skončení nájemního poměru a končí zajištěním odpovídající bytové náhrady.

•

Právo registrovaného partnera užívat byt – toto právo platí od roku 2006, kdy vstoupil v platnost zákon o registrovaném partnerství. Osoba, které uzavřela registrované partnerství, má právo užívat byt, jež je v nájmu druhého partnera, a práva s tím spojená, po dobu trvání partnerství (Chalupa, Dvořáková, Chandrycká, 2007). Bydlení je pro řadu lidí spojeno s pocitem osobní svobody a seberealizace. Hlavní

míra odpovědnosti za řešení bytových podmínek spadá na rodinu, respektive domácnost1 a její členy. Moderní bydlení je však značně finančně náročné a často překračuje reálné možnosti rodin středních a sociálně slabších vrstev, což přenáší tento problém na veřejný zájem (Baková, 1997).

5.1.1 Regulace nájemného v ČR Nájemným se rozumí cena za užívání pronajatého bytu. Při uzavírání nájemní smlouvy nebo změněně nájemného, během trvání nájemného vztahu, se dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem sjednává výše nájemného. Přednost před vzájemnou dohodou má zákon o jednostranném zvýšení nájemného nebo zvláštní právní předpis. Oznámení pronajimatele o jednostranném zvýšení musí mít písemnou formu (Nováková, 2001). Nájemné a služby v družstevních bytech zahrnují ekonomicky oprávněné náklady na dům, včetně tvorby rezerv, a to ve výši, o které rozhodne orgán družstva. Mezi ekonomicky oprávněné náklady se řadí splátky investičního úvěru, náklady na opravu, údržbu a technické zhodnocení domu, náklady na správu družstva, na pojištění domu a daň z nemovitosti. Službami se v této souvislosti rozumí ústřední vytápění, úklid společných prostor, užívání výtahu, odvádění odpadních vod kanalizacemi, dodávka vody, užívání domovní prádelny, osvětlení společných prostor, kontrola a čištění komínů, odvoz komunálního odpadu (Chalupa, Dvořáková, Chandrycká, 2007).

Domácností se rozumí nejmenší sociální jednotka nebo kolektiv společně bydlících a hospodařících osob v bytě. Často bývá zformována na základě příbuzenských vztahů.

1

- 38 -

Diplomová práce

Bydlení

představuje


v České

republice

velmi

diskutovanou

a

zároveň

problematickou oblast. Dřívější státní bytová politika, která diskriminovala soukromé vlastnictví, měla negativní dopad na pozdější transformaci naší ekonomiky. Úloha státu v tržní ekonomice je zcela odlišná od funkce, kterou měl stát v bytové politice uplynulých let. Tato změna se projevila především v tom, že se stát vzdal funkce investora nové bytové výstavby a že odstoupil z dosavadní pozice vlastníka převážné většiny bytového fondu. Po roce 1991 byla většina bytových domů převedena z majetku státu do vlastnictví obcí, a proto stát v současné době plní pouze úlohu legislativce, kdy vymezuje práva a povinnosti zúčastěných stran. Bydlení má však svá specifika, která si vyžadují vyšší míru angažovanosti státu, a to zejména v oblasti státní podpory bytové výstavby, modernizaci bytového fondu, regulace nájemného, podpora bydlení příjmově slabších domácností a v neposlední řadě zdokonalování legislativních podmínek v oblasti bydlení.(Nováková, 2001) To, zda stát má, či nemá zasahovat do volného trhu s byty regulací, respektive deregulací nájemného, je velice kontroverzním tématem. Na jedné straně stojí stát a nájemci a proti nim pronajimatelé a soudní moc. Ústavní soud upozorňuje na fakt, že není přípustné přenášet sociální zátěž jedné skupiny lidí – nájemce, na skupinu druhou – pronajimatele. Dále poukazuje na to, že je nepřijatelné vytvářet různé kategorie pronajimatelů, kde jedni podléhají regulaci nájemného, a druzí ne (Chalupa, Dvořáková, Chandrycká, 2007). Bez ohledu na to, zde je regulace nájemného správná, nebo ne, v ČR dochází k regulaci nájemného od roku 1993 až dodnes. V roce 1993 vyšla vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytnutá s užíváním bytu, která nájemné regulovala. Novela této vyhlášky v roce 1995 zavedla pravidlo pro postupné zvyšování nájemného z bytů. Pravidlo pro zvyšování bylo vyjádřeno následovně: N t +1 = N t ⋅ K i ⋅ K v ⋅ K r , kde Nt+1

je nová maximální cena základního měsíčního nájemného za 1m2,

Nt

je původní maximální cena základního měsíčního nájmu za 1m2,

Ki

je koeficient růstu nájemného vyjadřující míru inflace za předešlý rok,

Kv

koeficient růstu nájemného v závislosti na velikosti obce,

Kr

koeficient rozhodovací.

- 39 -

Diplomová práce


Tato vyhláška prošla řadou novelizací, které měnily jak koeficienty, tak samotný výpočet, popřípadě také samotný okruh bytů, kterých se vyhláška týkala (Nováková, 2001). Další zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, č. 107/2006 Sb., nabyl účinnosti dnem 31. března 2006 a upravuje postup při jednostranném zvyšování nájemného z bytu – tedy regulace nájemného. Nájemné za užívání nedružstevního bytu bylo od roku 1964 do 2002 stanoveno cenovými předpisy, po roce 2002 byl tento předpis zrušen. Pokud se jednalo o nově uzavřenou smlouvu o nájmu bytu po 1. 1. 1992, nájemné již mohlo být sjednáno v tržní výši. Jednostranné zvýšení nájemného lze uplatnit v období 31. 10. 2006 až 31. 12. 2010, v tomto období je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit jedenkrát ročně nájemné, počínaje prvním lednem 2007 a pak každý následující rok. Toto zvýšení nesmí překročit maximální přírůstek měsíčního nájemného stanoveného pro každou konkrétní hodnotu aktuálního nájemného za 1m2 podlahové plochy bytu. Cílová hodnota měsíčního nájemného za 1m2 podlahové plochy bytu se vypočítá: CN =

1 ⋅ p ⋅ ZC , 2

kde CN je cílová hodnota měsíčního nájemného za 1m2 podlahové plochy bytu v Kč/m2, ZC je základní cena za 1m2 podlahové plochy bytu, p je koeficient vyjadřující podíl ročního nájemného na základní ceně bytu. P může nabývat hodnot od 0,026 až do 0,46, a to v závislosti na kvalitě bytu a lokalitě, kde byt leží. Dalším limitem pro výši nájmu je maximální přírůstek měsíčního nájemného vyjádřený v procentech, který se vypočítá: MP =(

4− k +1

CN / AN − 1) ⋅ 100 ,

kde MP je maximální měsíční přírůstek nájemného vyjádřený v %, CN viz výše, AN je aktuální hodnota měsíčního nájemného za 1m2 podlahové plochy bytu vyjádřená v Kč/m2, k je pořadový rok v rámci platnosti první části zákona, k = 1 pro období 1. 1. do 31. 1. 2007, dále analogicky do roku 2010 (Chalupa, Dvořáková, Chandrycká, 2007).

- 40 -

Diplomová práce


5.1.2 Trh s bydlením Byt je součástí tržního systému, ale od ostatních druhů zboží se v zásadě liší. Tato odlišnost je způsobena zejména tím, že bydlení uspokojuje mimořádně důležitou lidskou potřebu, která je společensky významná, a tím, že užití a výstavba bytů nepodléhá všeobecným tržním principům, ale je určována i prostřednictvím sociálních kritérií. Bydlení je svým charakterem typickým soukromým statkem, jde o statek vzácný (jeho nabídka je omezená), výlučný (užitek je spjat s vlastnickými nebo od nich odvozenými právy), velikost spotřeby je výsledkem individuální volby (Baková, 1997). Byty patří mezi diferencované výrobky, které jsou nepřemístitelné, a proto je trh s byty nepružný. Vzhledem k tomu, že každý byt je jedinečný a zvláštní, a to buď svou polohou, nebo svými vlastnostmi, je jejich diferenciace teoreticky nekonečná. Mezi byty lze nalézt určité druhové znaky, díky kterým je lze rozdělit do určitých skupin. Druhové znaky umožňují členit trh s byty takto: •

trh rodinných domků – ty jsou zpravidla určeny k osobní potřebě majitele a poskytují nejvyšší míru uspokojení potřeby bydlení,

•

trh bytů v bytových, nájemních domech – tento typ převažuje v městských a příměstských částech,

•

trh bytů v penzionech a ubytovnách.

Dílčí trhy mohou být členěny také podle charakteru vlastnictví: •

trh bytů v soukromém vlastnictví

o vlastníkem je fyzická osoba, o vlastníkem je právnická osoba, •

trh bytů ve veřejném vlastnictví

o ve státním vlastnictví, o v obecním vlastnictví, •

trh bytů v družstevním vlastnictví

o bytová družstva, o výrobní družstva, o spotřební družstva (Císař, Rektořík, 1999).

- 41 -

Diplomová práce


Díky prostorové určenosti bytů a domů má trh s bydlením charakter místního trhu. Prostorový rozsah místního trhu však lze jen těžko určit, jeho velikost závisí na změně ekonomických podmínek a na čase. Dalšími typickými faktory, které se vztahují k bydlení jsou, že byt je produktem stavebnictví, je to velmi náročný a složitý předmět a poměrně dlouho trvá jeho výstavba, která vyžaduje použití náročných technologií. Fyzická životnost bytu je většinou stanovena na 80 let. Z této normy vycházejí veškeré výpočty odpisů a ekonomické efektivnosti vloženého kapitálu. U bytů je zpravidla fyzická životnost delší než morální. V takových případech se morální životnost prodlužuje modernizací nebo asanací. Opačný problém může nastat u kulturních památek, kde se přistupuje k prodloužení fyzické životnosti. Uspokojení potřeby bydlení patří mezi relativně nejdražší spotřební předměty. Byt, popřípadě dům, je investicí, která není běžně dostupná každé rodině. I na trhu bytů se střetává nabídka s poptávkou a platí tu princip ekvivalence směny. Ovšem existují zde značné rozdíly, které vyplývají z charakteru potřeby bydlení a sociálních důsledků, jež jsou důsledkem neuspokojené poptávky. Dalším specifikem trhu s bydlením je dlouhá fyzická životnost domů, a tedy dlouhá doba návratnosti vložených investic, které mají značnou míru jistoty a velmi nízkou míru rizika (Císař, Rektořík, 1999). Při koupi bydlení využívají domácnosti zpravidla zápůjční kapitál, protože pořizovací náklady jsou relativně velmi vysoké. Domácnosti se rozhodují mezi nájemním a vlastním bydlením na základě investičního očekávání. Pokud roste míra zhodnocení nemovitosti v čase více než u jiných investic, nebo roste rychleji než úroková míra zápůjčního kapitálu, poté si domácnosti pravděpodobně zvolí vlastnické bydlení. Díky tomu je poptávka po vlastnickém bydlení zčásti dána i situací na finančním trhu (výše úrokové míry). Jak uvádí Lux (2002) ze sociologických výzkumů prováděných ve vyspělých zemí vyplývá, že lidé spíše preferují vlastnické bydlení před bydlením nájemným. Při rozhodování, zda vstoupit na trh vlastnického nebo nájemního bydlení, hraje ve zjednodušeném pojetí hlavní roli porovnání nákladů vlastnického bydlení s výší nájemného ve srovnatelném bydlení. Uživatelské náklady, tedy náklady spojené s vlastnickým bydlením, lze vyjádřit:

- 42 -

Diplomová práce


UN = p1r – [p2 (1 – d) – p1], kde p1 je cena aktuálního vlastnického bydlení, p2 je očekávaná cena bydlení v budoucnu, d je očekávaná míra opotřebení, p2 (1 – d) očekávaná zůstatková cena vlastnického bydlení po odečtení opotřebení a celá závorka pak vyjadřuje očekávaný kapitálový zisk nebo ztrátu. Investiční rozhodování domácností je však ovlivněno i řadou dalších faktorů, jako je věk potenciálního kupujícího, riziková složka a dále fiskální bytová politika státu (Lux, 2002). V zemích, kde nedochází k politickým, sociálním a ekonomickým otřesům, je agregátní poptávka po bytech podle Císaře, Rektoříka (1999) určována trvalým růstem životní úrovně obyvatelstva a růstem populace a počtu domácností. Důsledkem je jak potřeba výstavby nových bytů, tak zvyšování nároků na kvalitu bydlení. Dále je poptávka po bytech prostorově ovlivňována trhem pracovní síly a také ji ovlivňuje sklon obyvatelstva k mobilitě, který je v ČR poměrně malý (Císař, Rektořík, 1999).

5.1.3 Mikroekonomie bydlení Některé charakteristiky bydlení ho značně odlišují od jiných typů spotřebního zboží. Patří mezi ně tyto: •

bydlení jako zboží je velmi heterogenní a komplexní. Jednotlivé byty a domy se navzájem podstatně liší v rozsáhlé škále atributů. Tyto diferenciace mohou být velikost obytné plochy, design, stáří, právní důvod užívání bytu či domu, dále v počtu a kvalitě přidružených prostor a v neposlední řadě kvalitou a vybaveností okolního prostředí.

•

bydlení je zbožím dlouhodobé spotřeby. Díky tomu je nejen předmětem spotřeby, ale může být i specifickou investicí domácností. Všude na světe je cena vlastního bydlení tak vysoká, že domácnosti k jeho pořízení využívají dlouhodobě splatných hypoték.

•

další charakteristikou bydlení je jeho fixace v prostoru. Při volbě vhodného bydlení je brána v potaz kvalita služeb spojená s bydlením v daném místě. Cena bydlení v blízkosti center zaměstnanosti je vyšší, než totožné bydlení v oblasti, kde je nezaměstnanost nebo nedostatek pracovních míst.

- 43 -

Diplomová práce

•


dalšími specifiky mohou být:

o vysoké transakční náklady v případě stěhování, náklady jsou vynaloženy jak na samotné stěhování, tak na zařizování a hlavně nalezení nového bydlení, náklady jsou jak finanční, tak časové,

o nelze perfektně znát situaci na trhu, o státní intervence – snaha státu zajistit adekvátní bydlení všem příjmovým skupinám, snaží se zajistit všem občanům minimální standart uspokojení základní lidské potřeby mít domov. Studie týkající se bydlení se zabývají odhadem implicitních cen jednotlivých bytových služeb. Prvním krokem je nalezení modelu, který by určil, na čem je cena bydlení jako celku závislá. Lineární regresní model vysvětlující variabilitu cen: pb = pb (Li…Ln, Oi…On, Di…Dn), kde pb udává cenu jednotky bydlení, jež je funkcí řady charakteristik bydlení spojených s lokalitou, regionem (L), bezprostředním okolí (O) a s konkrétním bytem nebo domem (D). Do regresních rovnic bývá zařazena řada podstatných atributů, jako je velikost bytu, kvalita vytápění, elektrorozvodů (D), dále vztahy s obyvateli, dostupnost škol, práce, zdravotních zařízení (O) a míra nezaměstnanosti v regionu, průměrný příjem v regionu (L). Implicitní cenová funkce jednotlivých atributů je dána jako první derivace celkové regresní funkce ceny bydlení podle jednotlivých atributů. Tato funkce vyjadřuje mezní cenovou funkci atributu a udává, o kolik peněžních jednotek se zvýší cena bydlení, zvýší-li se množství nabízeného atributu o jednotku (Lux, 2002).

Poptávka po bydlení Jako nejjednodušší matematické vyjádření poptávkové funkce po bydlení uvádí Lux (2002) tento tvar: log q = β0 + β1 log p1 + β2 log p´2 + β3 log Y, kde q je množství poptávaného bydlení, p1 cena bydlení, p2 vektor cen ostatního zboží, Y důchod domácností spotřebitele, β1 cenová elasticita poptávky po bydlení, β2 vektor cenových elasticit jiných druhů zboží, β3 důchodová elasticita poptávky po bydlení. Většinou se na obě strany rovnice přidává výraz log p1, vysvětlovanou proměnnou rovnice poptávkové funkce pak není čisté množství poptávaného bydlení, ale výše výdajů na bydlení. Rovnice je potom následující: - 44 -

Diplomová práce


log p1q = β0 + (1 + β1) log p1 + β2 log p´2 + β3 log Y. Zejména v anglosaských zemích se uskutečnila řada empirických výzkumů, které měly odhadnout jednotlivé parametry, tyto výsledky se však u jednotlivých autorů značně liší (Lux, 2002).

5.1.4 Bytová politika státu Stát se snaží na jedné straně odstranit tržní selhání a zajistit efektivnější fungování trhu s bydlením, a na druhé straně zajistit rovné podmínky všem skupinám domácností. K tomu využívá státní bytovou politiku. Stát usiluje o odstranění monopolů a zároveň na trh vnáší nejrůznější omezení, předpisy, licence, subvence či úlevy určitým domácnostem. Rozsah intervencí státu závisí na tom, jaká jeho reprezentace je u moci, zda strany sociálně nebo liberálně orientované. U pravicově orientovaných stran lze předpokládat, že se budou snažit minimalizovat zásahy státu a přenechat tak starosti s pořízením bydlení na jednotlivých občanech. Zatímco u socialistů a komunistů je předpoklad, že budou bydlení považovat za věc veřejnou. Většina politických reprezentací i ve vyspělých zemích považuje bydlení za věc soukromou i veřejnou, proto je ve všech státech běžná intervenční bytová politika. U programu sociálního bydlení lze nalézt řadu vad: •

dotované nájemné, tedy nižší nájemné než tržní vede k nadměrné spotřebě bydlení,

•

převis poptávky nad nabídkou v sektoru sociálního bydlení způsobuje v jiných sektorech nízkou lokaci sociální úrovně bydlení, v soukromém sektoru žije velké množství lidí v malých bytech,

•

nízká mobilita pracovní síly (lidí žijících v sociálních bytech),

•

existence prázdných nepronajatých bytů vzhledem k tomu, že výše nájemného neodráží rozdíly v kvalitě bytu, lidé čekají na lepší a odmítají méně lukrativní byty,

•

je-li investorem veřejný orgán, jsou náklady bytové výstavby, administrativy a správy vysoké,

•

nízká kvalita managementu sociálního bydlení, úředníci obcí mají zpravidla málo

času.

Sociální bydlení může být problematické i z hlediska sociální spravedlnosti: •

alokace sociálních bytů je značně restriktivní,

•

mnoho sociálních bytů je obýváno příjmově silnými domácnostmi (dědění dekretů), - 45 -

Diplomová práce


•

regionální nerovnosti,

•

způsob stanovení nájemného (Lux, 2002). Kromě jiných intervencí, stát poskytuje i příspěvek na bydlení, který má pomoci

domácnostem s nízkými příjmy pokrýt náklady na bydlení. Na tento příspěvek mají nárok jak uživatelé nájemních bytů, tak vlastníci družstevních bytů a majitelé bytů v osobním vlastnictví. Aby domácnosti tento příspěvek mohly dostat, musí jejich výdaje na bydlení prokazatelně přesahovat 30 % příjmů (v Praze 35 %) a zároveň být nižší než tzv. normativní náklady. Do nákladů na bydlení se kromě nájemného zahrnují také služby a energie [28]. Příklady normativních nákladů bydlení v nájemních domech, které rodiny nesmí překročit, pokud chtějí příspěvek na bydlení:

Tabulka 4: Normativní náklady bydlení v nájemních bytech. Družstevní byty a byty v os. vlastnictví

Nájemní byty

Počet členů rodiny

Praha

1

3 339 Kč

2 893 Kč

2 460 Kč 2 236 Kč

2 236 Kč

2 236 Kč

2

4 926 Kč

4 233 Kč

3 640 Kč 3 362 Kč

3 362 Kč

3 362 Kč

3

6 764 Kč

5 858 Kč

5 083 Kč 4 730 Kč

4 730 Kč

4 730 Kč

8 545 Kč 7 453 Kč 6 517 Kč 5 978 Kč 4 a více Zdroj: http://www.mesec.cz/texty/prispevek-na-bydleni/

5 978 Kč

5 978 Kč

nad 100 000 obyvatel

do 9999 obyvatel

Praha

nad 100 000 obyvatel

do 9999 obyvatel

Průměrné výdaje domácností na bydlení se v roce 2006 pohybovaly těsně pod hranicí 21 %. Z tohoto úhlu pohledu se mi hranice pro příspěvek na bydlení stanovená ve výši 30 % zdá adekvátní, ovšem vezmeme-li v potaz náklady na bydlení, pak se mi normativní náklady na bydlení zdají poněkud nízké, zejména u jednočlenných a dvoučlenných domácností. V srpnu 2008 bylo nejnižší nájemné v Prachaticích, kde se pohybovalo okolo 4 100 Kč za standardní byt (družstevní i osobní vlastnictví, podlahová plocha 68 m2, opotřebení cca 40%). Nájemné do 5 000 Kč za standardní byt lze nalézt především v menších obcích a okresech s vyšší mírou nezaměstnanosti. Ve větších městech se nájemné v srpnu 2008 vyšplhalo až k 9 000 Kč za standardní byt a v Praze dokonce k 11 000 Kč.

- 46 -

Diplomová práce


5.1.5 Porovnání ČR s EU Jak již bylo několikrát zmíněno, výdaje na bydlení zatěžují rozpočet domácností největší měrou. Na následujících grafech je vidět, jak jsou výdaje domácností rozděleny mezi jednotlivé položky. Grafy znázorňují průměrné výdaje všech domácností v EU-27 v roce 2005, respektive EU-25 v roce 2003 na zboží a služby. Struktura výdajů se mezi lety 2003 a 2005 nijak zásadně nezměnila, největší položkou jsou výdaje na bydlení, vodu, energie a paliva, které v průměru všech zemí EU dosahovaly v roce 2005 21,7 % celkového rozpočtu domácností. Dalšími výdaji, které jsou spojeny s bydlením, jsou výdaje na zařízení a vybavení domácnosti, které tvoří pouhých 6,3 %, respektive 6,6 % celkových výdajů.

Obrázek 5: Struktura spotřebních vydání domácností v EU-25 (27), v % z celkových výdajů Zdroj: EUROSTAT (upraveno)

Na dalším obrázku jsou země na grafu znázorněny sestupně podle výše výdajů, které vynakládají na bydlení. Největší část rodinného rozpočtu vynakládají na bydlení obyvatelé Švédska, Dánska, Polska, Slovenska a Finska a přesahují 25 % veškerých výdajů. Naopak nejméně výdaje na bydlení zatěžují obyvatele Malty, Kypru, Litvy a Portugalska, kde se částka na bydlení pohybuje pod hranicí 15 % z celkových výdajů domácností. Výdaje na bydlení jsou v průměru celé EU-27 přibližně na 21,5 % celkové spotřeby domácností. Česká republika je z 26 členských zemí EU (údaje pro Bulharsko nebyly zveřejněny), co se výdajů na bydlení týče, devátou zemí s nejvyššími výdaji a je těsně nad průměrem EU-27. Porovnáme-li údaje z roku 2005 s roky předešlými, nedochází k výraznějším změnám. V roce 2004 (viz příloha 1) na tom bylo Rumunsko hůře než Česká republika, - 47 -

Diplomová práce


Slovensko bylo druhé v pořadí, jeho výdaje na bydlení byly tedy v relativním vyjádření druhé nejvyšší z vybraných zemí a meziročně se pak v roce 2005 nepatrně snížily. Estonsku výdaje na bydlení vyjádřené v % z celkových výdajů z roku 2004 na rok 2005 také klesly, v roce 2004 byly nad hranicí 20 %, kdežto v roce 2005 již tuto hranici nepřekročily. V roce 2004 měla nejnižší vydání na bydlení Malta, a to pod 10 % z celkové spotřeby.

Obrázek 6: Výdaje domácností na bydlení, vodu, energie a paliva za rok 2005 (% z celkových výdajů) Zdroj: EUROSTAT (upraveno)

Pro porovnání výdajů v delší časové řadě se mi bohužel nepodařilo nalézt aktuálnější data než za rok 2003. Data pro Slovensko a pro EU jako celek v roce 1992 nebyla nalezena. Tabulka 5: Výdaje domácností na bydlení (% z celkových výdajů) CZ PL DE 14,8 14,4 18,8 1992 17,5 19,1 31,3 1999 22,9 24,8 23,8 2003 2,7 4,7 12,5 1999-1992 5,4 5,7 -7,5 2003-1999 Zdroj: EUROSTAT (upraveno)

AT 17,9 23,9 19,1 6 -4,8

SK 15,8 26 10,2

GB 19,4 28,3 18,6 8,9 -9,7

HU 17,5 20 18,6 2,5 -1,4

EU 27,8 21,3 -6,5

Výdaje domácností východoevropských států na bydlení se během let postupně zvyšovaly všude kromě Maďarska, kde nejprve v roce 1999 vzrostly na 20 % a poté v roce 2003 klesly o 1,4 %. Naproti tomu spotřeba ve vyspělých zemích zastoupených sousedním Německem, Rakouskem a dále pak Velkou Británií a EU jako celkem (v roce 1999 EU-15, v roce 2003 EU-25) mezi lety 1992 a 1999 stoupala, zatímco v dalších letech výdaje na bydlení klesaly. Největší výkyvy byly v Německu, kde - 48 -

Diplomová práce


výdaje nejprve v roce 1999 vzrostly o 12,5 % oproti roku 1992 a dále pak klesly o 7,5 % a v roce 2003 tak byly na 23,8 % z celkových výdajů domácností. Vzhledem k tomu, že harmonizovaný index spotřebitelských cen bydlení od roku 1996 neustále roste (viz následující tabulka), může být snížení procentních zastoupení výdajů na bydlení v rozpočtu domácností ve vyspělých zemích způsobeno zvýšením jejich příjmů. V EU jako celku výdaje na bydlení byly v roce 2003 rovněž nižší než v roce 1999. Tabulka 6: Vývoj HICP2 2005=100, v % CZ PL DE AT SK GR GB HU EU 41,6 82 78,8 25,9 69,3 79,6 36,3 1996 - 84,3 81,4 27,6 70,9 81 45,6 49,9 1997 65,8 84,8 82,1 29,2 73 81,9 53,5 1998 71,9 69,2 86,2 83,1 39 73,7 83,8 59,2 78,4 1999 78,4 76,9 89,2 85,9 53,7 78,3 84,9 65,2 83,1 2000 87,8 84,8 92,1 88,5 63,1 80,5 86,8 72,1 86,9 2001 92,6 89,7 92,7 89 65,6 83,5 89 76,8 89,3 2002 93,3 92,7 94,4 90,4 79,8 87,3 90,8 82,7 92,1 2003 95,5 96,4 96,2 94,2 92,4 91,6 94,1 93,3 95,1 2004 100 100 100 100 100 100 100 100 100 2005 108,3 104,4 104 105,4 112,1 107,2 109,3 106,8 105,6 2006 112,5 109,2 106,2 109,9 114,7 110,3 114,7 125,5 109,3 2007 125,3 116,1 110,5 112,3 118,3 121,5 120,5 138,3 114,6 2008 83,7 - 28,5 33,5 92,4 52,2 40,9 102 2008-1996 53,4 46,9 24,3 29,2 79,3 47,8 36,7 79,1 36,2 2008-1999 Zdroj: EUROSTAT

Z tabulky je patrný relativní růst spotřebitelského cenového indexu, který zahrnuje ceny za bydlení, vodu, plyn a topení, ve vybraných zemích EU a EU jako celku. Pro porovnání byly vybrány všechny sousední země, dále pak Velká Británie jako zástupce vyspělých tržních ekonomik, Řecko jako reprezentant jižních zemí a Maďarsko jako představitel postkomunistických zemí. Hodnota EU vyjadřuje průměrnou hodnotu všech zemí Evropské unie. Data byla získána z databáze EUROSTATU. Zde byly údaje udávány za měsíc, pro účely této práce byly hodnoty přepočteny prostým aritmetickým průměrem na data roční. Největší nárůst cen za uplynulých 12 let je v Maďarsku, Slovensku a Česku. V Maďarsku byl nárůst cen o 102 %, v České republice byl nárůst přes 83 %. I když

2

Harmonizovaný index spotřebitelských cen (bydlení, vodo, elektřina a plyn)

- 49 -

Diplomová práce


tato data nejsou srovnatelná co se týče absolutních hodnot, i přesto jsou velice zajímavá. Na rozdíl od postkomunistických zemí, kde byl nárůst cen po roce 1996 poměrně markantní, jsou ceny ve vyspělých ekonomikách relativně stálé. Nejmenší nárůst cen je v Německu a Rakousku, okolo 30 %, a rovněž i ve Velké Británii je poměrně postupný. Tyto rozdíly mohou být způsobeny počáteční nízkou cenou za bydlení, vodu, plyn a topení ve východních zemích a jejich snahou dorovnat se na úroveň vyspělých států. Při porovnání kvality bydlení a velikosti obytné plochy podle následující tabulky lze říci, že co do kvality bydlení je ČR srovnatelná s evropským průměrem. Kvalitou se myslí vybavenost domácností tekoucí vodou, centrálním vytápěním, vanou/sprchou a toaletou. S velikostí podlahové plochy je to horší. V porovnání s ostatními uvedenými zeměmi jsme hluboko pod evropským průměrem. Údaje v tabulce jsou uvedeny pro rok 2004. Stejně malé byty mají pouze Poláci, jednoznačně největší byty mají Dánové.

Česká republika značně pokulhává i za evropským průměrem, který je zhruba o 27 m2 větší. Při porovnání velikosti českých bytů v minulosti, pak podle údajů ČSÚ v roce 1960

činila průměrná velikost obytné plochy 35,3 m2, v roce 1980 to bylo 42,7 m2 a v roce 1991 pak 45,9 m2. V současnosti o něco málo přesahuje hranici padesáti metrů

čtverečních [25].

Tabulka 7: Velikost bytů v zemích Evropy za rok 2004 Země

Obytná plocha bytu (m²)

49,3 Česká republika 52 Maďarsko 49 Polsko Rumunsko 40-60 Lotyšsko 70,9 Litva 68,9 Estonsko 75 Rakousko 90 Francie 88,3 Itálie 109,3 Dánsko 76,5 Evropský průměr Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/

Počet pokojů

Počet osob

2,7 4,1 3,7 2,6 2,5 2,5 3,8 4,3 4 3,6

- 50 -

2,64 2,7 2,84 2,92 2,4 2,55 2,6 2,43 2,4 2,6 2,2 2,6

Diplomová práce


5.1.6 Bydlení v ČR Po revoluci se česká ekonomika značně změnila, což mělo vliv i na příjmy a výdaje domácností, které během 90 let plynule narůstaly. Průměrné hrubé peněžní příjmy na osobu za rok byly v roce 1989 pouhých 26 796 Kč, což na měsíc činilo 2 233 Kč. Z toho výdaje na bydlení na osobu a rok byly 2 170 Kč, tedy 8 % z příjmů osoby. Další data jsou v tabulce v příloze 2. Při porovnání roku 1989 s rokem 2003, kdy hrubé peněžní příjmy na osobu a rok byly již 114 760 Kč a výdaje na bydlení představovaly 16,3 % příjmů, tedy 18 758 Kč, jsou příjmy v roce 2003 více jak třikrát vyšší a výdaje na bydlení dokonce až sedmkrát vyšší než v roce 1989. Výdaje na bydlení v porovnání s příjmy tedy mezi lety 1989 a 2003 stouply dvojnásobně. V následující tabulce je patrný vývoj spotřebního vydání a výdajů na bydlení pro období 1998 až 2006. Tato data byla získána ze statistických ročenek a vztahují se k domácnostem zpravodajského souboru. Výdaje na bydlení se za posledních 9 let zvýšily o necelé 4 %, tato data nejsou zcela srovnatelná s údaji z přílohy 2, proto nebyla spojena do jedné tabulky. I když údaje společně nekorespondují, lze z obou tabulek svorně vyčíst, že výdaje na bydlení se meziročně zvedají o 0,5 % až 1 % z celkových výdajů. Při porovnání struktury výdajů lze říci, že výdaje na bydlení stoupají na úkor výdajů na potraviny, které klesly z 23 % na 20% z celkových výdajů a dále se tento rozdíl rozmělnil mezi další zboží a služby.

Tabulka 8: Vydání a spotřeba domácností zpravodajského souboru v časové řadě

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Zdroj: ČSÚ

Spotřební Výdaje na vydání (Kč) bydlení (%) 87 046 17,1 92 026 17,5 94 010 18,4 99 897 18,6 102 732 19,8 108 023 19,7 111 805 19,3 117 784 20,1 125 605 20,7

Jak se vyvíjely spotřebitelské ceny v absolutních částkách, ukazuje následující tabulka. Srovnáme-li rok 1995 a s rokem 2006, vidíme, že se nájemné více než ztrojnásobilo, tedy nárůst byl o více než 317 %. Obdobně jsou na tom i další ceny, kde úhrada za užívání SBD stoupla o 305 %, vodné, stočné a elektřina jsou také trojnásobně vyšší, - 51 -

Diplomová práce


než byly v roce 1995, zemní plyn dosáhl dokonce 440 % své původní výše. Největší nárůst u všech spotřebitelských cen byl mezi roky 1995 a 2001. Nyní se zvyšování ustálilo a v současné době se u nájemného pohybuje okolo 2 % a v roce 2006 dokonce nájemné oproti roku 2005 kleslo o 1 %. U ostatních cen k poklesu nedošlo, u vodného a stočného se nárůst v posledních letech pohybuje okolo 4 %, cena elektřiny ročně stoupá o přibližně 2 až 3 % a u zemního plynu se cena pohybuje značně nepravidelně. Tabulka 9: Spotřebitelské ceny vybraného druhu zboží (v Kč za jednotku) Čistý nájem3 (měsíc)

Čistá úhrada za užívání SBD4 (měsíc)

Vodné a stočné (m3)

Elektřina (kWh)

Zemní plyn (kWh)

1995

585,6

431,5

15,6

1,1

0,21

2000

1 564,70

763

31,5

2,6

0,5

2001

1 607,40

830,36

35

3,1

0,71

2002

1 781,60

876,9

38,1

3,4

0,61

2003

1 817,70

1 015,80

40,1

3,2

0,67

2004

1 858,30

1 101,30

42,3

3,3

0,69

2005

1 866,10

1 216,10

44,4

3,4

0,87

1 859,10

1 318,60

46,3

3,5

0,93

2006 Zdroj: ČSÚ

Předtím, než Česká republika vstoupila do Evropské unie, se spekulovalo o tom, že ceny nemovitostí vzrostou. Jak je vidět z následující tabulky, ceny bytů se v roce 2004 téměř neměnily, dokonce v posledním čtvrtletí cena, oproti 3. čtvrtletí roku 2004, klesla, a rovněž tak i v první půlce roku 2005. Dále pak ceny bytů rostly mezi 1 % až 5 % oproti předcházejícímu období, což v roce 2007 znamenalo více než 20 % růst ceny bytů oproti cenám v roce 2006. Největší nárůst zaznamenaly ceny bytů ve třetím

čtvrtletí roku 2007 v ČR bez Prahy, a to téměř 7 % oproti minulému období. Spekulace o tom, že ceny nemovitostí po vstupu do EU porostou, se nevyplnily. Jedním z důvodů mohlo být i to, že o vstupu do Evropské unie se vědělo dlouho dopředu, tudíž ceny nemovitostí byly ovlivněny dva až tři roky dopředu. V roce 2004 a v první polovině roku 2005 ceny nemovitostí spíše stagnovaly nebo mírně klesaly, od druhé poloviny roku 2005 opět nastal vzestupný trend cen bytů.

3

Nájemné za byt I. kategorie s 3 obytnými místnostmi

4

Stavební bytové družstvo

- 52 -

Diplomová práce


Tabulka 10: Index nabídkové ceny bytů (předchozí období = 100 %)

ČR Praha ČR bez Prahy

ČR Praha ČR bez Prahy Zdroj: ČSÚ

rok 2004 čtvrtletí 1. 2. 3. - 101,5 100,4 100,2 101,5 100,5 - 101,6 100,2

4. 98,9 98,7 99,1

1. 98,2 98,3 98,1

rok 2005 čtvrtletí 2. 3. 4. 99,3 101,0 101,7 98,9 100,4 100,9 99,7 101,6 102,5

rok 2006 rok 2007 čtvrtletí čtvrtletí 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 102,2 102,4 103,9 104,3 105,1 105,8 105,6 104,9 102,4 102,3 102,9 103,3 104,2 105,7 104,5 104,2 101,9 102,7 104,6 105,5 105,9 105,8 106,9 105,4

V další tabulce je vidět, jak se mění struktura vlastnictví domů a bytů v ČR. Podíl vlastnického bydlení se od roku 1989 zvyšuje, což je jednoznačně dáno polistopadovým politickým vývojem, tedy přechodem od státního k osobnímu vlastnictví. Ve vlastním domě žije téměř 40 % domácností, což je o 10 % více než před revolucí. V bytech v osobním vlastnictví žije dalších 20 % domácností, zde je nárůst oproti roku 1989 nejmarkantnější, téměř z nuly vzrostlo procento domácností žijících v bytě v osobním vlastnictví na 20 %. Nájemního bydlení nyní využívá 24 % domácností, tedy o 21 % méně než před rokem 1989, a v družstevních bytech žije 12 % domácností, zde je pokles oproti roku 1989 o 10 %. Na nárůst vlastnického bydlení měl během uplynulých 18 let největší vliv přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Vlastnické bydlení ovlivňuje i možnost využití nejrůznějších hypoték či úvěrů, jejichž měsíční splátky se v dnešní době pohybují v přibližně stejné výši jako měsíční nájemné, dále pak prodej státních bytů za zvýhodněné ceny stávajícím nájemníkům. Tabulka 11: Druh bytu (domácnosti v %)

vlastní dům osobní vlastnictví

1989 1990 1993 1996 1999 2002 2005 2006 2007 31,6 31,7 32,2 35,6 35,2 36,1 39,0 38,9 39,4 0,2

0,4

1,4

2,9

8,5

13,1

17,8

19,8

20,5

družstevní

23,1

24,2

22,9

22,7

24,2

22,8

13,8

12,8

12,3

nájemní

45,2

43,6

43,5

38,9

32,1

28,1

25,3

25,0

24,2

Zdroj: ČSÚ

Sledujeme-li vývoj zahájených bytů v letech 1993 – 2007, pak je patrný stoupající trend. Počet zahájených bytů od roku 1993 (7 453) výrazně stoupl, až k 43 796 v roce - 53 -

Diplomová práce


2007. Počet dokončených bytů výrazně klesl mezi roky 1993 (31 509) a 1995 (12 662), poté počet dostavěných bytů stoupal a dostal se až na hodnotu 41 649 dokončených bytů v roce 2007. Od roku 1995 nepřekročil počet dostavěných bytů počet bytů zahájených, ale v posledním roce se mu výrazně přiblížil. Růst jak počtu zahájených, tak následně i dokončených bytů, je v posledních letech způsoben

zejména

rozvojem

developerských

stavebních

projektů,

především

zahraničních investorů. Rozvoj bytové výstavby dále významně podporuje vývoj trhu s hypotečními úvěry a stavebním spořením. V roce 2008 se zvedla základní sazba DPH na 9%, což vedlo k tomu, že se v posledních měsících roku 2007 zvedl prodej nových staveb. Negativní vliv na novou výstavbu by v současné době mohla mít hypoteční a celosvětová finanční krize. 50 000 45 000 40 000

y = 40,26x 3 - 241724x 2 + 5E+08x - 3E+11 R2 = 0,9361

35 000 30 000 25 000 20 000 15 000

y = -32,891x 3 + 197529x 2 - 4E+08x + 3E+11 R2 = 0,7629

10 000 5 000 0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Dokončené byty

Zahájené byty

Polynomický (Dokončené byty)

Polynomický (Zahájené byty)

Obrázek 7: Výstavba bytů 1993 -2007 Zdroj: ČSÚ

- 54 -

2008

Diplomová práce


5.2 Výsledky šetření Cílem vlastního šetření bylo poznat spotřebitelské chování na českém trhu s bydlením. Šetření mělo odpovědět na řadu otázek, zejména pak, jaké faktory domácnosti ovlivňují při koupi nového bytu, zda jsou respondenti ochotni se stěhovat, jestli preferují vlastní

či jiné bydlení. Cílem bylo také zjistit, jaký názor mají respondenti na bytovou politiku, na výši a na regulaci nájemného.

5.2.1 Analýza primárních dat V práci je nejprve provedena analýza samostatně každé otázky, tedy absolutní, relativní a kumulativní četnosti jednotlivých znaků. Následně jsou uvedeny hlubší analýzy, které zkoumají vzájemně odpovědi dvou otázek současně, tedy závislost mezi proměnnými. Jednalo

se

především

o

analýzu

závislostí

zjištěných

údajů

v souvislosti

s identifikačními otázkami. Údaje z šetření byly zpracovány pomocí statistických metod, které byly popsány již dříve. Jak již bylo zmíněno, primární data byla získána pomocí dotazníkového šetření. Celkem odpovědělo 479 respondentů, ovšem v některých dotaznících chyběla odpověď na některou z otázek. Na následujících obrázcích je patrná struktura vzorku dotazovaných respondentů.

15%

41%

17%

8% 6%

Do 999

1 000 - 4 999

5 000 -9 999

13%

10 000 - 49 999

50 000 - 99 999

Nad 100 000

Obrázek 8: Členění domácností podle počtu obyvatel v obci, ve které bydlí Zdroj: Vlastní práce

Největší počet respondentů, tedy 41 %, bydlí v obci, kde je více než 100 000 obyvatel, druhou největší skupinu tvoří se 17 % obce s 1 000 – 4 999 obyvateli. Nejméně jsou

- 55 -

Diplomová práce


potom zastoupeny obce s 50 000 – 99 999 obyvateli, odkud je jen 8 % dotazovaných. Poměrně velký počet respondentů 15 % žije v obci do 999 obyvatel. Pokud porovnáme rozložení domácností v ČR se zastoupením domácností ve vlastním šetření, pak zastoupení domácností v obcích od 999 obyvatel do 9 999 obyvatel přibližně odpovídá. Největší nepoměr je mezi obcemi nad 100 000 obyvatel, kde v ČR žije 22,2 % domácností, zatímco respondentů, kteří vyplnili dotazník, žije v těchto obcích kolem 41 %.

100%

22,2

90%

41,4

80%

13,0

70% 5,9

21,1

60%

13,3

50%

8,3

8,0

40% 30% 20% 10%

19,9

16,7

15,5

14,8

0% Dotazník

ČR do 999

1000- 4999

5000- 9999

10000-49999

50000-99999

100000

Obrázek 9: Rozložení domácností podle počtu obyvatel. Zdroj: ČSU a vlastní práce

Další identifikační otázka rozdělila zkoumané domácnosti do skupin podle povolání osoby v čele domácnosti. Osobou v čele domácnosti se v úplných rodinách rozumí vždy muž, v neúplných rodinách většinou rodič, popřípadě ekonomicky aktivní dítě. V nerodinných domácnostech je to osoba s nejvyšším příjmem. Více než v polovině dotazovaných domácností je osoba v čele zaměstnanec, necelou pětinu tvoří domácnosti osob samostatně výdělečně činných a zbylých 10 % je rozděleno mezi důchodce, nezaměstnané a ostatní. Tento nepoměr s ČR je zapříčiněn zejména věkovou skladbou respondentů, které se rovněž značně liší od struktury ČR.

- 56 -

Diplomová práce


4%

5%

1%

21%

69%

Zaměstnanec

Osoba samostatně výdělečně činná

Důchodce

Ostatní

Nezaměstnaný

Obrázek 10: Struktura respondentů, podle povolání osoby v čele domácnosti. Zdroj: Vlastní práce

Jak je vidět v tabulce, struktura získaných informací se se strukturou ČR neshoduje, jediným společným bodem je, že nejpočetnější skupinou jsou zaměstnanci. Dotazník byl vyplněn především mladými lidmi, tudíž skupina důchodců je ve vzorku zastoupena jen nepatrně, což je zásadní rozdíl mezi získanými daty a ČR.

Tabulka 12: Struktura domácností podle pohlaví osoby v čele (v %)

Zaměstnanec OSVČ Důchodce Ostatní

ČR 2007 Dotazník 49,2 68,9 12,5 20,5 4,8 32,6 1,0 4,4

Nezaměstnaný Zdroj: Vlastní práce

4,7

1,0

Na následujícím obrázku je vidět rozložení odpovědí podle počtu členů domácností. Zhruba třetina dotazovaných domácností má čtyři členy, dalších 26 % domácností má 2 členy a dalších 20 % má 3 členy. Více než 6 členů má pouze 5 % domácností. Podle oficiálních statistik má průměrná domácnost v ČR 2,25 členů. Počet členů má v posledních letech spíše klesající trend, což je zapříčiněno jednak starším věkem prvorodiček, nižším počtem uzavíraných manželství a větší rozvodovostí.

- 57 -

Diplomová práce


5%

9%

6% 26%

34% 20%

1

2

3

4

5

6 a více

Obrázek 11: Struktura domácností podle počtu členů domácnosti. Zdroj: Vlastní práce

Další identifikační otázka zkoumala rozložení respondentů podle jejich věku. Většina respondentů byla do 30 let (73 %), dalších 25 % dotázaných bylo ve věku 31 až 60 let a zbylá 2 % tvořili lidé nad 61 let. Toto věkové rozložení sice neodpovídá situaci v ČR, ale vzhledem k tématu práce je dobré mít odpovědi od mladých lidí, kterých se téma bydlení bezprostředně týká.

10%

1% 1%

13%

6% 9%

60%

do 20

21 - 30

31 - 40

41 - 50

51 - 60

61 - 70

nad 71

Obrázek 12: Struktura respondentů podle jejich věku. Zdroj: Vlastní práce

Na dalším obrázku je patrná struktura respondentů podle měsíčních výdajů domácností na bydlení. Výdaje na bydlení do 6 000 Kč za měsíc má 39 % dotázaných, druhou nejpočetnější skupinou jsou domácnosti s výdaji mezi 6 001 Kč až 8 000 Kč za měsíc, kterých je 30 %. Dalších 26 % domácností respondentů vydává na bydlení měsíčně 8 001 Kč až 12 000 Kč. Nad 16 001 Kč platí za bydlení pouze 1 % respondentů.

- 58 -

Diplomová práce


8%

2%

2% 1% 39%

18%

30%

do 6 000

6 001 - 8 000

8 001 - 10 000

12 001 - 14 000

14 001 - 16 000

Nad 16 001

10 001 - 12 000

Obrázek 13: Struktura respondentů, podle měsíčních výdajů na bydlení. Zdroj: Vlastní práce

•

1. otázka

Kde v současnosti bydlíte? První dvě otázky sloužily jako úvodní a zároveň identifikovaly domácnost vzhledem k typu a vlastnictví bydlení. V pozdějších analýzách bude rovněž použito pro porovnání závislostí více znaků. Data v grafu tvoří jak absolutní počet respondentů, tak jejich relativní hodnota.

3%

12% 59

12 259

148

54% 31%

V bytě v bytovém domě

V bytě v rodinném domě

V rodinném domě pro 1 bytovou domácnost

Jinde

Obrázek 14: Četnost odpovědí na 1. otázku. Zdroj: Vlastní práce

Více než polovina respondentů bydlí v bytě v bytovém domě, dalších 31 % domácností bydlí rovněž v bytě, ale v bytě v rodinném domě. V rodinném domě pro jednu bytovou domácnost bydlí 12 % dotazovaných. Zbylých 12 respondentů uvedlo, že bydlí někde jinde.

- 59 -

Diplomová práce


Tabulka 13: Odpovědi na otázku 1 v rozdělení dle počtu obyvatel v obci Nad 10 000 100 000 49 999 V bytě v byto. domě V bytě v rodin. domě V rodin. domě pro 1 bytovou domácnost Jinde Celkem Zdroj: Vlastní práce

50 000 99 999

1 000 4999

Do 999

5 000 9999

Celkem

154 21

41 8

23 2

16 12

4 15

19 2

257 60

18

12

3

47

49

16

145

3 196

2 63

0 28

4 79

2 70

1 38

12 474

2 Testování nezávislosti: χ vyp . = 179,8

2 χ tab . = 25

2 2 χ vyp . > χ tab. → hypotéza o nezávislosti znaků se zamítá

Při testování nezávislosti mezi slovními znaky vyšla poměrně silná závislost mezi tím, kde lidé bydlí, a tím, kolik obyvatel má obec, ve které žijí. Z tabulky je zřejmé, že nejvíce lidí žije v bytech v bytových domech a zároveň bydlí v obci nad 100 000 obyvatel. Naopak domácnosti žijící v domech bydlí především v obcích do 5 000 obyvatel. Tyto závěry jsou logické

vzhledem k tomu, že v malých obcích jsou

především rodinné domky, zatímco ve větších městech tvoří zástavbu panelové a jiné bytové domy. • 2. otázka Jaký je právní vztah Vaší domácnosti k bytu/ domu? Struktura dotazovaných domácností podle právního vztahu k bytu či domu se významně neliší od domácností podle druhu bydlení v ČR, viz Tabulka 11.

1%

9% 44

12%

5

58 296

69

15%

Vlastnictví

63%

Družstevní

Nájemní - soukromý byt

Nájemní - obecný byt

Obrázek 15: Četnosti odpovědí na 2. otázku. Zdroj: Vlastní práce

- 60 -

Služební

Diplomová práce


Většina respondentů (63 %) bydlí ve vlastním bytě nebo domě, druhým nejčastějším právním vztahem je s 15 % vlastnictví družstevní. V nájemním bytě, ať už obecním, nebo soukromém, bydlí 21 % dotazovaných a zbylé 1 % tvoří domácnosti žijící v bytě služebním.

Tabulka 14: Odpovědí na 2. otázku podle zaměstnání osoby v čele domácnosti. Nájemní obecní byt Nájemní soukr. byt Vlastnictví Družstevní Služební Celkem Zdroj: Vlastní práce

Zaměstnanec 27 36 207 56 4 330

OSVČ Důchodce Ostatní Nezaměstnaný Celkem 11 3 1 1 43 10 4 7 2 59 70 12 10 2 301 7 4 2 0 69 0 0 0 0 4 98 23 20 5 476


2 χ tab . = 26,3

2 2 χ vyp . < χ tab. → hypotéza o nezávislosti znaků se nezamítá

Závislost mezi právním vztahem k bydlení a povoláním osoby v čele domácnosti se neprokázala. Dle tohoto šetření tedy nemá vliv povolání na to, zda domácnosti žijí ve vlastním, družstevním nebo jiném bytě. U všech zaměstnání vyšlo jako nejčastější osobní vlastnictví. Respondenti, kteří bydlí ve vlastním, mají ve 47 % rodinné domy, 50 % jich bydlí v bytě a zbylé 3 % žijí jinde. V bytech rovněž bydlí většina dotazovaných (94 %), kteří jsou pouze nájemci. V rodinném domě bydlí 2 % respondentů, kteří dům nevlastní, ale žijí v nájmu. Z šetřených domácností, které bydlí v bytech v bytových domech, žije 40 % v bytech vlastních, 26 % v družstevních, 16 % v obecních a 17 % v nájemních bytech. •

3. otázka

Kolikrát jste se ve svém životě stěhoval/a? V předchozích letech nebyla většina lidí v ČR příliš ochotna se stěhovat, což se v současnosti mění, a především mladí lidé nemají se stěhováním za prací větší problém. Na následujícím grafu je vidět, kolikrát za život se respondenti stěhovali.

- 61 -

Diplomová práce


7% 9% 41 10%

32

31% 147

49

86

121

18% 25%

1x

Bydlím celý život ve stejném

2x

3x

5x a vícekrát

4x


Téměř třetina respondentů (31 %) se jedenkrát ve svém životě stěhovala, poměrně velké zastoupení (25 %) mají dotazovaní, kteří žijí celý život ve stejném. Tedy více než polovina respondentů se ve svém životě stěhovala maximálně jednou, což nevypovídá o velké ochotě stěhovat se. Toto může být zapříčiněno velkým počtem mladých respondentů, kteří mají první stěhování teprve před sebou. Třetí nejvýznamnější skupinou (18 %) jsou dotazovaní, kteří se stěhovali dvakrát. Pětkrát a vícekrát se stěhovalo 9 % dotazovaných.

Tabulka 15: Odpovědi na otázku v rozdělení podle počtu obyvatel obce.

2x 4x Nestěhoval/a jsem se 5x a vícekrát 1x 3x Celkem Zdroj: Vlastní práce

Nad 100 000 47 22 28 23 50 26 196

10 000 - 50 000 49 999 99 999 12 5 1 3 20 4 4 3 21 8 5 5 63 28


1 000 4999 6 3 31 4 29 5 78

Do 999 8 1 28 6 23 4 70

5 000 9999 8 2 9 1 14 4 38

Celkem 86 32 120 41 145 49 473

2 χ tab . = 37,6


Výpočtem se prokázala závislost mezi velikostí obce, ve které respondent žije, a počtem jeho stěhování. Z respondentů, kteří se v životě stěhovali více než pětkrát, jich přes polovinu (56 %) bydlí v obci nad 100 000 obyvatel a zajímavé je, že druhou nejpočetnější skupinou (15 %) jsou dotazovaní, kteří bydlí v obci do 999 obyvatel. Ti - 62 -

Diplomová práce


respondenti, kteří se nikdy nestěhovali, mají největší zastoupení (25 %) v obci od 1 000 do 4 999 obyvatel, na druhém a třetím místě je s 23 % obec do 999 obyvatel společně s obcí s vyšším počtem obyvatel než 100 000. Naopak nejméně dotazovaných, kteří žijí celý život na stejném místě, je z obce mezi 50 000 a 99 999 obyvateli. Nejvýznamnějšími skupinami respondentů mezi mladými lidmi ve věku 21-30 let jsou lidé žijící celý život ve stejném (35 %) a ti, kteří se jednou stěhovali (33 %). Mezi dotazovanými do dvaceti let tvoří opět největší skupinu lidé, kteří se stěhovali maximálně jedenkrát za život (74 %). U respondentů ve věkových skupinách od 31 do 60 let tvoří největší podíl (okolo 30 % v každé skupině) lidé, kteří se stěhovali dvakrát za život. •

4. otázka

Jste spokojen/a se svým nynějším bydlením?

3%

10% 48

14 211

44%

202

43%

Rozhodně ano

Spíše ano

Spíše ne

Rozhodně ne

Obrázek 17:Četnost odpovědí na 4. otázku. Zdroj: Vlastní práce

Většina respondentů je se svým dosavadním bydlení spokojena. Rozhodně spokojeno je 44 % dotazovaných a spíše spokojeno je pouze o 1 % méně, tedy 43 % respondentů. Rozhodně nespokojeno je pouze 14 dotázaných, což jsou 3 %.

Tabulka 16: Odpovědi na 4. otázku v rozdělení podle výdajů na bydlení v Kč za měsíc. 8 001 – 10 000 Spíše ano 34 Rozhodně ne 0 Spíše ne 9 Rozhodně ano 38 Celkem 81 Zdroj: Vlastní práce

6 001 – 8 000 70 4 15 49 138

do 6000 71 9 17 79 176

10 001 12 000 15 0 2 20 37

- 63 -

14 001 16 000 0 0 2 6 8

12 001 14 000 4 1 1 5 11

nad Celkem 16 000 2 196 0 14 0 46 4 201 6 457

Diplomová práce



2 χ tab . = 28,9


Podle tohoto šetření nemá vliv na spokojenost respondenta s bydlením výše jeho výdajů na bydlení. Rozhodně spokojeno je 39 % dotazovaných, kteří mají výdaje na bydlení do 6 000 Kč, dále pak 24 % těch, kteří mají výdaje od 6 001 Kč do 8 000 Kč a 19 % těch, kteří za bydlení platí v rozmezí 8 001 Kč a 10 000 Kč. Zajímavé je, že z 6 respondentů, kteří uvedli výdaje na bydlení nad 16 001 Kč, jsou 4 rozhodně spokojeni a 2 spíš spokojeni se svým bydlením, zatímco 37 % těch, kteří jsou spíše nespokojeni a 64 % těch, kteří jsou rozhodně nespokojeni, mají výdaje na bydlení do 6 000 Kč. •

5. otázka

Jaké jsou přibližně celkové výdaje na bydlení (nájem, inkaso) Vaší domácnosti procentem z celkových příjmů? Vzhledem k tomu, že toto byla otevřená otázka, bylo potřeba řadu nesmyslných odpovědí vyřadit, dále někteří respondenti odpovídali slovem nevím či vůbec nevyplňovali, proto je u této otázky pouze 420 odpovědí. Při zpracování byly odpovědi rozděleny do intervalů po 10 %.

3% 2% 0% 1% 12%

13% 55

52

114

50

12%

124 27%

30%

0-10 %

11-20 %

21-30 %

31-40 %

41-50 %

51-60 %

61-70 %

71-80 %

91-100 %


Průměrné výdaje na bydlení českých domácností se pohybují kolem 21 % z celkových výdajů. Respondenti nejčastěji (30 %) uváděli výdaje v rozmezí 21 % – 30 % z jejich celkových příjmů, výdaje na bydlení ve výši 11 % – 20 % z příjmů má více než čtvrtina dotázaných (27 %). Tedy zhruba 57 % dotazovaných má výdaje na bydlení mezi 10 % - 64 -

Diplomová práce


a 30 %. Nízké výdaje na bydlení v intervalu 0 – 10 % z příjmů domácností má 13 % respondentů. 12 % jsou zastoupeny skupiny domácností, které vydávají 31 % – 40 %, respektive 41 % – 50 % svých příjmů na bydlení. Výdaje na bydlení od 91 % – 100 % má 1 % dotázaných. Vyhodnocení absolutních četností je znázorněno v následujícím grafu. Při výpočtu popisných statistik vyšel průměr hodnot jako 28,6 %, minimální hodnota souboru je 1 %, maximální hodnota je 95 %. Nejčastější hodnotou, tedy modem, je hodnota 30 %, která v souboru byla 73krát, to znamená, že největší počet domácností na bydlení vydává 30 % svých příjmů. Medián, tedy střední hodnota souboru, je 25 %, to znamená, že polovina domácností má výdaje na bydlení menší nebo rovny 25 % a druhá polovina domácností má výdaje na bydlení buď větší, nebo rovny 25 %. 80 70

Počet odpovědí n

60 50 40 30 20 10 0 1 2 5 6 7 8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 22 25 26 27 30 35 37 40 45 50 55 60 70 75 95

Výdaje na byldení v %

Obrázek 19: Histogram celkových výdajů na bydlení. Zdroj: Vlastní práce

•

6. otázka

Jak Vaše domácnost přišla k současnému bydlení? 0% 1% 1% 2%

9% 11%

37 48

27% 114

119

69

5% 16% 28%

Jsme v nájmu

Děděním

Koupě za vlastní úspory

Dar

Hypotéka

Koupě z úvěru

Výměnou Svépomocí

Firemní bydlení

Kombinací úspor, darů a půjček


- 65 -

Diplomová práce


Opomeneme-li domácnosti respondentů, které jsou v nájmu, potom si největší část respondentů koupila bydlení za vlastní úspory (28 %), druhou nejčastější odpovědí je, že dotazovaní své byty nebo domy zdědili. Mezi respondenty byli dva, jejichž domácnosti své bydlení získalo výměnou, a 7 domácností si své domy postavilo svépomocí. Mezi dotazovanými domácnostmi, které získaly své domovy děděním, je 60 % domácností, v jejichž čele je zaměstnanec, dalších 30 % tvoří domácnosti, kde je osoba v čele samostatně výdělečně činná. Domácnosti, které si pořídily bydlení na úvěr, jsou nejvíce (84 %) zastoupeny domácnostmi, v jejichž čele je opět zaměstnanec. •

7. otázka

Zadlužila se Vaše domácnost z důvodu pořízení bydlení? 5% 19% 92

25 266

93

56% 20%

Ne, nezadlužila

Ano, již máme plně splaceno

Ano, stále splácíme

Žádná z možností


Více než polovina respondentů na tuto otázku odpověděla, že se jejich domácnost při pořizování nového bydlení nezadlužila, což může být způsobeno tím, že jsou v nájmu, byt nebo dům si vyměnili, postavili vlastními silami, dostali nebo zdědili. Jedna pětina domácností se sice zadlužila, ale již má své dluhy splaceny. Domácnosti dalších 19 % respondentů své dluhy ještě splácí. Mezi domácnostmi respondentů, které se zadlužily, ale už mají plně splaceno, je 17,5 % domácností s příjmy mezi 30 001 Kč – 35 000 Kč, na druhém místě (15 %) jsou domácnosti s příjmy mezi 20 0001 Kč a 30 000 Kč, další skupinou (10 %) jsou domácnosti, které mají příjem 40 001 Kč až 45 000 Kč. V domácnostech respondentů, které se při pořizování bydlení zadlužily a ještě své dluhy splácí, jsou na prvním místě domácnosti (16 %) s příjmy 15 001 Kč – 20 000 Kč, dalšími domácnostmi jsou se 14 % - 66 -

Diplomová práce


ty, které mají příjem 25 001 Kč – 30 000 Kč a 35 001 Kč – 40 000 Kč. Nad 10 % jsou zastoupeny ještě domácnosti, jejichž příjem je 20 001 Kč – 25 000 Kč a 40 001 Kč – 45 000 Kč. •

8. otázka

Kde preferujete bydlení? Nejvíce dotazovaných (45 %) preferuje bydlení v okrajové části města, zatímco v centru města by chtělo bydlet jen 16 % respondentů. Naopak na vesnici s dobrou dopravní dostupností by rádo bydlelo 30 % lidí, nejméně 1 % preferuje bydlení na vesnici s horší dopravní dostupností. Na samotě nebo v satelitu by ráda bydlela 2 % dotazovaných a 4 % je to jedno. 4% 2% 2%1% 16%

73

214

45%

142

30%

V okrajové části města V centru města V satelitu Na vesnici s horší dopravní dostupností

Na vesnici s dobrou dopravní dostupností Je mi to jedno Na samotě

Obrázek 22: Četnost odpovědí na 8. otázku. Zdroj: Vlastní práce Tabulka 17: Odpovědi na 8. otázku v rozdělení podle velikosti obce, ve které respondent žije. Nad 10 000 - 50 000 100 000 49 999 99 999

1 000 – 4 999

Do 999

5 000 9999

Celkem

47

11

5

3

4

4

74

110

40

17

23

6

16

212

21

6

3

43

55

14

142

Je mi to jedno

7

3

1

4

0

2

17

V satelitu

2

1

1

2

2

1

9

Na vesnici s horší dostupností

2

0

0

1

3

0

6

Na samotě

5

0

0

3

0

1

9

194

61

27

79

70

38

469

V centru města V okrajové části města Na vesnici dobrá dostupnost

Celkem Zdroj: Vlastní práce

- 67 -

Diplomová práce



2 2 χ tab . = 43,8


Závislost mezi velikostí obce, ve které respondent bydlí, a jeho preferencemi, kde by chtěl bydlet, se jednoznačně prokázala. Lidé, kteří bydlí v obci s více než 100 000 obyvateli, z 81 % preferují bydlení v centru nebo v okrajové části města. Naopak respondenti, kteří žijí v obci do 999, preferují ze 79 % bydlení na vesnici s dobrou dopravní dostupností. Zajímavé je, že na samotě by chtělo bydlet 9 respondentů a z toho 5, kteří nyní žijí ve městě nad 100 000 obyvatel. Podle zprávy, kterou uveřejnila GE Money Bank, je zajímavé sledovat, jak se mění obliba nemovitostí podle jejich lokality. Zatímco v roce 2002 byl velký zájem o nemovitosti na okrajích měst, v roce 2004 začala růst poptávka po nemovitostech v centru měst. Na růstu poptávky po nemovitostech ve městě však měli velký podíl zahraniční zájemci. Zájem o pořízení bytu jako investice se začal zvyšovat v roce 2006. V posledních letech se tedy projevuje tendence, že se lidé začínají ve větší míře zajímat o nemovitosti v centrech než na okrajích velkých měst [25]. •

9. otázka

Kdybyste si pořizoval/a nové bydlení, jak by Vás ovlivnily následující faktory? 100% 80% 60% 40% 20%

Po C e Di loh na sp a b oz ice ytu Pr Sta by Do ovo v b tu pr zn udo av í n v ní á y d o kla st dy u Vz p hl no s e Ve St d b t lik ář y os í b tu tp T u o d yp dov la y b ho ud ov Ba vé y M lk plo O ožn o n/ chy bč o t an st era sk pa sa á r ko vy b y ván ve í no In s t te So rne us t ed é Vý ta O Vy Po h rie ba dl nt ac ve až e ní í vů by či T sv el tu ět ev . s ize tra ná m

0%

Rozhodně ovlivňil

Spíše ovlivnil

Spíše neovlivnil

Rozhodně neovlivnil

Obrázek 23: Faktory ovlivňující spotřebitel Zdroj: Vlastní práce

Nejdůležitějším faktorem, který respondenty při pořizování bydlení ovlivňuje, je cena, ta rozhodně ovlivňuje 75 % respondentů a dalších 23 % ovlivňuje spíše. Druhým nejvýznamnějším faktorem je poloha bytu, která rozhodně ovlivňuje 63 % respondentů, dalšími významnými faktory, které rozhodně ovlivňují více než 50 % respondentů, jsou - 68 -

Diplomová práce


dispozice bytu a stav budovy. Faktory, které rozhodně nebo spíše ovlivňují 70 % - 90 % dotazovaných, jsou provozní náklady, dopravní dostupnost, vzhled bytu, stáří budovy, typ budovy, velikost podlahové plochy a občanská vybavenost. Naopak nejméně respondentů ovlivňuje televize, internet, orientace vůči světovým stranám, výtah a podlaží.

Tabulka 18: Jak cena ovlivňuje respondenty v rozdělení podle výdajů na bydlení.

8 001 - 10 000 6 001 - 8 000 do 6 000 10 001 - 12 000 14 001 - 16 000 12 001 - 14 000 Nad 16 001 Celkem Zdroj: Vlastní práce

Rozhodně ovlivnila 61 104 132 28 4 9 4 342

Spíše Spíše Rozhodně ovlivnila neovlivnila neovlivnila 14 6 1 32 2 0 39 2 0 8 1 0 3 1 0 2 0 0 2 0 0 100 12 1


Celkem 82 138 173 37 8 11 6 455

2 χ tab . = 28,9


Dle tohoto šetření nemá vliv na to, jak respondenta ovlivňuje cena to, jak jsou vysoké jeho výdaje na bydlení. Na otázku, kolik jsou výdaje domácností, odpovědělo pouze 455 respondentů. Při srovnání výše výdajů na bydlení a ceny jako faktoru, který respondenty ovlivňuje, pouze jeden člověk uvedl, že ho cena rozhodně neovlivňuje. Naopak mezi respondenty, které cena rozhodně ovlivňuje, je 39 % těch, jejichž výdaje na bydlení jsou do 6 000 Kč. Dalších 30 % dotázaných, které cena rozhodně ovlivňuje, má výdaje na bydlení od 6 001 Kč do 8 000 Kč, třetí nejpočetnější skupinou (18 %) jsou domácnosti s výdaji od 8 001 Kč do 10 000 Kč. Mezi domácnostmi respondentů, které spíše ovlivňuje cena, je 39 % těch které mají výdaje na bydlení do 6 000 Kč.

Tabulka 19: Ovlivnění velikost podlahové plochy v rozdělení podle počtu členů domácnost. 1 Rozhodně ovlivnil Rozhodně neovlivnil Spíše ovlivnil Spíše neovlivnil Celkem Zdroj: Vlastní práce

2 10 1 17 2 30

23 1 73 24 121

3

4 29 2 43 18 92

- 69 -

47 2 89 27 165

5 9 0 25 8 42

6 a více Celkem 7 125 0 6 11 258 3 82 21 471

Diplomová práce



2 2 χ tab . = 25


Kolik členů má domácnost respondenta, nemá vliv na to, jak ho ovlivňuje velikost podlahové plochy při výběru bydlení. Mezi respondenty, které velikost podlahové plochy rozhodně ovlivňuje, mají největší zastoupení ti respondenti, jejichž domácnost tvoří 4 členové (38 %). 34 % dotazovaných domácností se 4 členy velikost podlahové plochy spíše ovlivňuje. Největší zastoupení (33 %) mezi těmi, koho tento faktor spíše neovlivňuje, mají opět domácnosti se 4 členy.

Tabulka 20: Jak vzhled bytu ovlivňuje respondenty v rozdělení podle pohlaví. Spíše ovlivnil Rozhodně ovlivnil Rozhodně neovlivnil Spíše neovlivnil Celkem Zdroj: Vlastní práce

žena 142 134 5 46 327

muž celkem 80 222 40 174 3 8 21 67 144 471

2 Testování nezávislosti: χ vyp . = 8

2 χ tab . = 7,8


Testem nezávislosti se prokázalo, že existuje určitá závislost mezi tím, jak respondenta při nákupu bytu ovlivňuje vzhled bytu, a jeho pohlavím. Ženy jsou vzhledem bytu ovlivněny z 84 % a muži na ně s 83 % ztrácejí pouhé 1 %. Ve vzorku respondentů je značný nepoměr mezi ženami, kterých odpovědělo téměř 70 %, oproti mužům, kteří tvoří zbylých 30 % dotázaných.

Tabulka 21: Jak internet ovlivňuje respondenty v rozložení podle jejich dosaženého vzdělání.

Vysokoškolské Středoškolské Středo. s maturitou Vyšší odborné Základní Celkem Zdroj: Vlastní práce

Spíše Rozhodně Spíše Rozhodně ovlivnil neovlivnil neovlivnil ovlivnil 64 35 56 33 5 10 9 4 66 36 77 60 3 0 9 2 1 2 1 0 139 83 152 99


2 χ tab . = 21

- 70 -

Celkem 188 28 239 14 4 473

Diplomová práce



Mezi respondenty, které internet rozhodně ovlivňuje, je 61 % středoškoláků s maturitou a 33 % vysokoškoláků. Naopak mezi těmi, koho internet rozhodně neovlivňuje, jsou opět nejvíce zastoupeni středoškoláci s maturitou (43 %) a vysokoškoláci (42 %). Pokud míru ovlivnění budeme porovnávat v rámci jedné skupiny, potom 18 % vysokoškoláků internet spíše ovlivňuje, zatím co 19 % rozhodně neovlivňuje, největší podíl tvoří vysokoškoláci, které internet při výběru bydlení spíše ovlivňuje a to 34 %. Mezi středoškoláky nejvíce respondentů uvedlo, že je internet rozhodně neovlivňuje (36 %), u středoškoláků s maturitou byla nejčastější odpověď (32 %), že je internet spíše neovlivňuje.

Tabulka 22: Ovlivnění občanskou vybaveností v okolí v rozdělení podle počtu obyvatel obce, kde žijí.

Spíše ovlivnil Rozhodně ovlivnil Spíše neovlivnil Rozhodně neovlivnil Celkem Zdroj: Vlastní práce

Nad 10 000 - 50 000 - 1 000 5 000 – Do 999 Celkem 100 000 49 999 99 999 4 999 9 999 102 33 12 46 35 19 247 14 9 16 13 8 103 43 45 12 6 13 22 9 107 3 1 3 0 2 13 4 62 28 78 70 38 470 194


2 χ tab . = 25


Velikost obce, kde respondent bydlí, nemá vliv na to, kterou z možností zvolil. Nejvíce respondentů z každé skupiny, tedy podle počtu obyvatel obce, ve které bydlí, odpovědělo, že je občanská vybavenost v okolí ovlivňuje spíše. Největší počet respondentů, kteří odpověděli, že je občanská vybavenost v okolí neovlivňuje vůbec, je z obce nad 100 000 obyvatel.

Tabulka 23: Jak provozní náklady ovlivňují respondenta v rozložení podle právního vztahu k bytu.

Rozhodně ovlivnil Spíše ovlivnil Rozhodně neovlivnil Spíše neovlivnil Celkem Zdroj: Vlastní práce

Nájemní - Nájemní Vlastnictví Družstevní Služební Celkem obecní soukromý 23 33 138 37 2 233 18 20 135 30 2 205 1 1 2 0 0 4 1 5 25 2 0 33 43 59 300 69 4 475

- 71 -

Diplomová práce



2 χ tab . = 21


To, jaký právní vztah mají respondenti ke svému bytu nebo domu, nemá vliv na to, jak je ovlivňují provozní náklady bytu při jeho pořizování. Provozní náklady spíše nebo rozhodně ovlivňují 92% dotázaných. Ti respondenti, kteří uvedli, že je provozní náklady bytu spíše neovlivňují, jsou z větší části respondenti, kteří jsou vlastníci bytu nebo domu. •

10. otázka

Z jakého důvodu by se Vaše domácnost byla ochotna přestěhovat? 100% 90% četnost odpovědí í

80%

236

267

70%

304 392

60%

425

50% 40%

ne

30%

243

212

20%

ano 184 87

10%

54

0% Za

í ac pr Ko

ě up

v

n st la

o íh né at Šp

t vz

y ah íř zš Ro

o íd en

m

. ác

k Ni

dy

Obrázek 24: Odpovědi na 10. otázku. Zdroj: Vlastní práce

U této otázky byla možnost vybrat z více odpovědí. Nejvíce respondentů (51 %) uvedlo, že by se bylo ochotno přestěhovat do vlastního. Druhým nejčastějším důvodem, kvůli kterému by se lidé byli ochotni přestěhovat, je za prací, což uvedlo 44 % dotázaných. Jako další významný důvod pro přestěhování vidí 38 % respondentů v rozšíření domácnosti. Naopak pouhých 11 % uvedlo, že by se nikdy nepřestěhovalo, a jen o něco více (18 %) uvedlo, že by se přestěhovalo kvůli špatným vztahům, ať už se sousedy, nebo s vlastníkem domu.

- 72 -

Diplomová práce


Tabulka 24: Ochota stěhovat se za prací v rozdělení podle povolání osoby v čele domácnosti. Zaměstnanec Ne 187 Ano 143 Celkem 330 Zdroj: Vlastní práce

OSVČ Důchodce 49 15 49 8 98 23


Ostatní Nezaměstnaný 10 4 11 1 21 5

Celkem 265 212 477

2 χ tab . = 9,5


Z domácností respondentů, které by se byly ochotny přestěhovat za prací, tvoří největší

část (67 %) domácnosti, kde je osobou v čele zaměstnanec. Domácnosti osob samostatně výdělečně činných jsou z 50 % ochotny se za prací přestěhovat a mezi ostatními je dokonce více než polovina ochotna se kvůli práci přestěhovat. Domácnosti, kde je v čele důchodce nebo nezaměstnaný, nejsou z větší části ochotny se stěhovat.

Tabulka 25: Vliv pohlaví na ochotu se přestěhovat za prací. Žena 191 Ne 137 Ano 328 Celkem Zdroj: Vlastní práce

Muž 72 73 145

Celkem 263 210 473


2 χ tab . = 3,8


Závislost mezi pohlavím a ochotou se přestěhovat se neprokázala, nicméně z šetření vyplynulo, že muži jsou ochotnější se přestěhovat za prací více než ženy. Přibližně 50 % oslovených mužů odpovědělo, že jsou ochotni se přestěhovat, zatímco ženy jsou ochotny se stěhovat jen ve 41 %. Podle průzkumu Hypoteční banky, provedeného koncem roku 2006, by se kvůli výhodné pracovní nabídce bylo ochotno přestěhovat celkem 45 % ze 754 dotázaných. Ze 40 % respondentů, kteří by se kvůli práci nepřestěhovali, uvedla 4 % jako důvod potíže s opatřováním bydlení. 15 % respondentů na otázku neodpovědělo. Z průzkumu dále vyplynulo, že stěhovat se za prací jsou ochotnější muži (49 %) než ženy (42 %). Přestěhovat se za prací do jiného města či regionu jsou ochotnější mladí lidé ve věku do 29 let (63 %), což koresponduje s vyšší ochotou ke stěhování u lidí, kteří ještě nemají založené vlastní rodiny.

- 73 -

Diplomová práce


Nejméně ochotni ke stěhování jsou lidé v domácnosti s nižšími příjmy (15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně) a s nejvyššími příjmy (nad 40 000 Kč) a také živnostníci. Z nezaměstnaných by se bylo ochotno přestěhovat 55 %. Důvody, které nejčastěji uvádějí respondenti, kteří nejsou ochotni se přestěhovat, jsou rodinné zázemí, vlastnictví domu nebo bytu ve stávajícím místě, dobrá práce, problém sehnat bydlení [27]. •

11. otázka

Pokud byste si pořizovali nové bydlení, jakých služeb by Vaše domácnost využila? 450 400

410

396 334

Počet respondentů

350 277

300

273

250 202

206

200 145

150 83

100

69

50 0 Internet

Realitní kancelář

Tisk ano

Přátelé

Letáky

ne


Z grafu je patrné, že nejvíce dotázaných (83 %) by při koupi nového bydlení využilo služeb na internetu. Druhou nejčastější položkou jsou přátelé, jejichž pomoci by využilo 70 % respondentů, dalších 58 % dotázaných by využilo služeb realitní kanceláře. Naopak nejméně by respondenti využívaly letáky. •

12. otázka

Pokud byste si pořizovali nové bydlení, kde by Vaše domácnost hledala potřebné informace?

- 74 -

Diplomová práce


500 450

434 381

Počet respondentů

400 350

316

299 300 246 250

233

180

200

163

150 98 100 50

45

0 Internet

Realitní kancelář

Tisk ano

Přátelé

Letáky

ne


Obdobně jako u předchozí otázky, je i zde nejčastější odpověď internet, téměř 91 % dotázaných by potřebné informace ohledně nového bydlení hledala tam. Pořadí nejčastějších odpovědí je shodné s předchozí otázkou, pouze se poněkud změnily počty odpovědí. Druhou nejčastější odpovědí jsou opět přátelé, ale informace od nich by získávalo už jen 66 % dotázaných, zatímco u realitních kanceláří počet dotázaných, kteří by zde hledali informace, oproti minulé otázce stoupl na 62 %. Nejméně respondentů by hledalo informace v letácích (20 %).

Tabulka 26: Rozložení podle vzdělání respondenta a internetu, jako zdroje informací. Středoškolské s maturitou 14 224 14 16 28 240

Vysokoškolské Středoškolské Ano Ne Celkem Zdroj: Vlastní práce

180 10 190


Vyšší Základní Celkem odborné 14 2 434 0 3 43 14 5 477

2 χ tab . = 9,5


Závislost mezi vzděláním a tím, kde by respondent hledal informace, pokud by si pořizoval nové bydlení, je u internetu, jako zdroje informací, značná. U vysokoškolsky vzdělaných respondentů by internet využilo 95 % a u dotazovaných se středoškolským vzděláním s maturitou 93 %. U vyššího odborného vzdělání dokonce 100 % respondentů. Nejméně by internet využilo 40 % respondentů se základním vzděláním.

- 75 -

Diplomová práce

•


13. otázka

Jakou formu vztahu k bydlení preferujete? V této otázce jednoznačně v 95 % respondenti odpověděli, že preferují vlastnické bydlení. Zbylých 5 % respondentů se rozdělilo mezi družstevní, nájemní, státní a služební bydlení. Poměrně překvapivé je, že nájemní bydlení zvolilo o jednoho respondenta více než bydlení státní, které je podle počtu odpovědí druhou nejhorší formou vztahu k bydlení. Vzhledem k tomu, že 95 % respondentů preferuje bydlení ve vlastním, není tato otázku porovnávána s jinou.

Tabulka 27: Četnosti odpovědí na 13. otázku. Kumulativní četnost

Četnost Vlastnictví Družstevní Nájemní Státní Služební Zdroj: Vlastní práce

•

454 11 5 4 2

Relativní četnost

454 465 470 474 476

95,38 2,31 1,05 0,84 0,42

14. otázka

Tato otázka měla formu baterie, respondenti volili jednu z možností: rozhodně ano, spíše ano, spíše ne nebo rozhodně ne. Na následujícím grafu jsou vidět odpovědi na otázky, zda je podle respondentů: dostatečný výběr bytů, tržná nájemné přiměřeně, dostatečný počet státních bytů a zda je tržní cena bytů přiměřená. 100% 90%

Četnost odpovědí

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% dostatečný výběr bytů Rozhodně ne

tržní nájemné přiměřené Spíše ne

dostatek státních bytů Spíše ano

tržní cena bytů přiměřená

Rozhodně ano

Obrázek 27: Četnost odpovědí na otázky z baterie otázek číslo 14. Zdroj: Vlastní práce

- 76 -

Diplomová práce


Nejvíce kladných odpovědí bylo na otázku, zda je podle respondentů dostatečný výběr bytů, na kterou 50 % odpovědělo spíše ano a dalších 18 % rozhodně ano. Nejvíce záporných odpovědí bylo na otázky, jestli je podle respondentů tržní nájemné přiměřené a jestli je dostatek státních bytů. Na tyto otázky odpovědělo 57 % respondentů spíše ne a 14 % respektive 17 % rozhodně ne. Cena bytů se rozhodně zdá přiměřená pouze 1,5 % dotázaných, zatímco 53 % přijde spíše nepřiměřená.

Tabulka 28: Odpovědi na otázky z baterie otázek číslo 14. Rozhodně Spíše ano ano Byl/a byste ochotný/á se při současné ceně bytů přestěhovat? Pokud by Vám výrazně stouply příjmy, pořídili byste si nové bydlení? Myslíte si, že existuje černý trh s byty? Myslíte si, že nájemné pokryje běžnou údržbu domu? Myslíte si, že nájemné pokryje modernizaci domu? Má podle Vás regulace nájemného opodstatnění? Zdroj: Vlastní práce

Spíše ne

Rozhodně ne

8,2

34,1

44,4

13,3

24,8

33,9

30,3

11

45,6

42,8

11,4

0,2

14,6

50,4

29,0

6,0

4,9

23,0

56,5

15,6

11,6

55,2

25

8,2

Více než polovina respondentů (58 %) by se při současně ceně bytů nebyla ochotna přestěhovat, zatímco pouhých 8 % by s tím rozhodně nemělo problém. Pokud by ovšem domácnostem výrazně stouply příjmy, ochota přestěhovat se by rozhodně nebo spíše byla už u 59 % dotázaných. Podle 88 % respondentů u nás černý trh s byty rozhodně nebo spíše existuje a to, že u nás černý trh s byty rozhodně není, si myslí necelé 0,5 % dotázaných. Zatímco 65 % respondentů souhlasí s tím, že nájemné pokryje běžnou údržbu domu, to, že nájemné pokryje i modernizaci domu si, myslí už jen 28 % dotázaných. Na otázku, jestli je regulace nájemného opodstatněná, odpověděla více než polovina 55 % že spíše ano a pouze 8 % respondentů se domnívá, že rozhodně ne. Mezi vysokoškolsky vzdělanými respondenty bylo 49 % těch, kteří na otázku, zda si myslí, že existuje černý trh s byty, odpověděli rozhodně ano a 40 % těch, kteří si myslí, že spíše ano. Obdobně tomu bylo i u dalších skupin respondentů, podle jejich nejvyššího dosaženého vzdělání, kde se nejvícekrát objevily odpovědi ano.

- 77 -

Diplomová práce


Tabulka 29: Vzájemné rozložení četností odpovědí na otázky z baterie otázek číslo 14. Je tržní cena bytů přiměřená? Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Rozhodně ano Celkem Zdroj: Vlastní práce

Byli byste ochotní si při současné ceně nemovitostí koupit nový dům/ byt? Spíše ne Spíše ano 48 45 124 89 30 20 2 3 157 204

Rozhodně ne Rozhodně ano Celkem 13 15 121 33 20 266 16 1 67 0 1 6 62 37 460


2 χ tab . = 16,9


Nejčastější kombinací odpovědí byla odpověď spíše ne na obě položené otázky, tady 27 % respondentů se shodlo na tom, že tržní cena bytů je spíše nepřiměřená a že by si spíše nebyli ochotni koupit nový byt/dům při současné ceně nemovitostí. Druhou nejpočetnější skupinou (19 %) jsou respondenti, kteří odpovídali v kombinaci, že tržní cena bytů je spíše přiměřená a že by si nové bydlení při současné ceně nemovitostí byli spíše ochotni koupit. Mezi respondenty, kterým se cena bytů zdá rozhodně nepřiměřená, se našel jeden, který by si i přesto byl rozhodně ochoten koupit nový dům či byt.

Tabulka 30: Vliv vzdělání na odpovědi na otázku, myslíte si, že je tržní nájemné přiměřené. Spíše ano Vysokoškolské Středoškolské Středoškolské s mat. Vyšší odborné Základní Celkem Zdroj: Vlastní práce

Spíše ne

62 8 53 1 0 124

105 13 140 9 2 269

Rozhodně Rozhodně ne ano 17 2 4 1 39 3 4 0 3 0 67 6


Celkem 186 26 235 14 5 466

2 χ tab . = 21


Že tržní nájemné není přiměřené, si mezi středoškolsky vzdělanými respondenty s maturitou myslí 76 %, mezi vysokoškolsky vzdělanými dotázanými je to 65 %. U respondentů se základním vzděláním si dokonce všichni myslí, že tržní nájemné spíš nebo rozhodně není přiměřené, obdobně jsou na tom i respondenti s vyšší odbornou

- 78 -

Diplomová práce


školou, kde si totéž myslí 93 % a u dotázaných se středním vzděláním je to o něco více než polovina. •

15. otázka

Jak velká výměra obytné plochy by pro Vaši domácnost byla optimální?

2% 20%

26%

11

123

92

245

52%

Do 40 m2

40 - 60 m2

60 - 100 m2

Nad 100 m2


Nadpoloviční většina (52 %) respondentů vidí jako optimální výměru obytné plochy pro svoji domácnost v rozmezí 60 m2 až 100 m2. Přibližně jednu čtvrtinu tvoří domácnosti dotazovaných, pro něž by byla optimální obytná plocha nad 100 m2, jednu pětinu tvoří domácnosti respondentů, pro které je vyhovující obytná plocha v rozmezí 40 m2 až 60 m2 a poslední 2 % jsou domácnosti, které se spokojí s obytnou plochou do 40 m2.

Tabulka 31: Vliv počtu osob v domácnosti na optimální velikost podlahové plochy. 1 60 - 100 m2 12 Do 40 m2 4 Nad 100 m2 4 40 - 60 m2 11 Celkem 31 Zdroj: Vlastní práce

2

3 64 5 14 38 121

4 57 1 19 13 90


5 86 1 59 19 165

19 0 15 8 42

6 a více Celkem 7 245 0 11 12 123 3 92 22 471

2 χ tab . = 25


Mezi domácnostmi, pro něž by výměra optimální plochy byla menší než 40 m2, je nejvíce těch, které mají dva členy (45 %) a dále jsou to jednočlenné domácnosti (36 %). U domácností, pro které je optimální obytná plocha větší než 100 m2, je nejvíce (48 %) - 79 -

Diplomová práce


domácností se 4 členy, poté je 15 % tříčlenných domácností. Nejčastější kombinací odpovědí byla kombinace čtyřčlenné domácnosti s optimální obytnou plochou od 60 m2 do 100 m2, kterou zvolilo 18 % dotázaných. •

16. otázka

Pokud byste si pořizovali nové bydlení, jaké by pro Vaši domácnost bylo nejvhodnější?

2%

7% 9%

35

44

246

64 75 13%

53%

16%

Byt v panelovém domě

Je mi to jedno

Rodinný dům - dřevěný

Byt v cihlovém domě

Stavba na klíč

Rodinný dům - cihlový


Nejvíce respondentů (53 %) by svou domácnost rádo vidělo v cihlovém rodinném domě. Dalších 9 %, respektive 16 % dotázaných, považují za nejvhodnější pro svoji domácnost dřevěný rodinný dům, respektive stavbu na klíč, z čehož vyplývá, že v rodinném domě by chtělo bydlet 78 % respondentů. Jako nejvhodnější obydlí pro svou rodinu považuje 15 % dotázaných byt v panelové nebo v cihlovém domě. A 7 % respondentů to je jedno.

Tabulka 32: Vliv počtu osob v domácnosti na nejvhodnější formu bydlení. Byt v cihlovém domě Rodinný dům cihlový Rodinný dům stavba na klíč Je mi to jedno Byt v panelovém domě Rodinný dům dřevěný Celkem Zdroj: Vlastní práce

1 11 7 6 4 2 0 30

2 22 55 18 12 2 13 122

3 13 46 20 6 2 7 94


4 13 102 23 9 3 15 165

5

2 χ tab . = 37,7

- 80 -

4 24 5 3 1 5 42

6 a více Celkem 1 64 12 246 3 75 1 35 1 11 4 44 22 475

Diplomová práce



Podle provedeného šetření je pro 37 % jednočlenných domácností nejvhodnějším bydlením byt v cihlovém domě. U dvoučlenných domácností je nejčastější odpovědí (45 %) rodinný dům cihlový. Jako nejvhodnější bydlení cihlový rodinný dům zvolilo rovněž 49 % z tříčlenných domácností, 62 % z čtyřčlenných domácností, 57 % z pětičlenných domácností a 55 % vícečlenných domácností. Mezi respondenty, kteří zvolili jako nejvhodnější bydlení byt v cihlovém domě, je 34 % dvoučlenných domácností. •

17. otázka

Pokud by si Vaše domácnost pořizovala nové bydlení, jaké varianty by využila? V této otázce měli respondenti rozdělit 100 % mezi nabízené varianty, díky kterým je možné si pořídit vlastní bydlení. Dotazovaný mohl ke každé z možností rozdělit 0 % 100 %, tedy mohl vybrat kombinaci více variant. 100 90

Počet odpovědí

80 70 60 50 40 30 20 10 0 Vlastní prostředky

Hypotéka

1 až 10

11 až 20

21 až 30

71 až 80

81 až 90

91 až 100

Stavební spoř., úvěr

31 až 40

41 až 50

Půjčka od rodin, přátel

51 až 60

61 až 70


Z obrázku je patrné, že při pořizování nového bydlení respondenti využívají všech možných zdrojů. Dotazovaní by si od rodiny a od přátel půjčili spíše menší částky, a to především do 20 % potřebné sumy, nad 50 % požadované částky by přátele a rodinu využila jen mizivá část dotázaných. Vlastní prostředky by hojně využila značná část respondentů, pokud by se jednalo o sumu do 30 % a od 41 % – 50 % potřebné částky, nad 50 % požadovaných peněz už by čerpalo z vlastních zdrojů jen 17 % respondentů. Mezi respondenty, kteří by využili hypotéku, je nejvíce těch, kteří by takto platili 41 %

- 81 -

Diplomová práce


– 50 % celkové částky. Stavební spoření do částky nepřesahující 50 % cílové částky by volilo 59 % respondentů. Většina respondentů by nevyužila pouze jedné z možností, jak financovat nové bydlení, ale zvolila by vzájemnou kombinaci více variant. •

18. otázka

Jaká dispozice bytu je pro Vaši domácnost optimální?

2% 0%

4% 9% 44 10%

26%

19 121

47 59

111

63

12% 24% 13%

4+1

3+1

Více místností

4+kk

3+kk

2+1

2+kk

1+1

1+kk


Přibližně čtvrtina respondentů odpověděla, že je pro jejich domácnost optimální dispozice bytu 4 + 1, druhá čtvrtina vidí jako ideální dispozici 3 + 1. Pouhých 15 % dotazovaných uvedlo, že je pro jejich domácnost optimální dispozice bytu 2 + 1 a menší. Pouze dva respondenti uvedli, že je pro jejich domácnost vhodný byt 1 + kk.

Tabulka 33: Vliv počtu členů domácnosti na optimální dispozici bytu. 1 4+1 1+1 3+1 3+kk 2+kk 4+kk Více místností 2+1 1+kk celkem Zdroj: Vlastní práce

3 3 8 2 6 1 1 7 0 31

2 15 6 33 17 11 14 7 18 1 122

3 24 1 35 6 1 13 5 8 1 94

4 57 1 29 17 1 27 29 5 0 166


5 6 a více Celkem 17 5 121 0 0 11 6 0 111 5 0 47 0 0 19 2 2 59 9 12 63 3 3 44 0 0 2 42 22 477

2 χ tab . = 55,8

- 82 -

Diplomová práce



Vliv počtu členů domácnosti na optimální dispozici bytu se prokázal jako značný. Největší podíl respondentů, pro které je optimální dispozice bytu 4 + 1, tvoří čtyřčlenné domácnosti (47 %), stejně tomu je i u dispozice bytu 4 + kk a u více místností, kde největší podíl mají rovněž čtyřčlenné domácnosti Mezi respondenty, kteří zvolili jako optimální počet místností 1 + 1, převládají dvoučlenné domácnosti (56 %), stejně tak jako u dispozice bytu 2 + kk a 2 + 1 (58% respektive 41%), kde jsou opět nejvíce zastoupeny dvojčlenné domácnosti. Jeden pokoj jako optimální zvolili pouze dva respondenti, a to jeden z dvoučlenné a jeden z tříčlenné domácnosti. •

19. otázka

Jak jste spokojen s následujícími faktory. Otázka byla opět postavena formou baterie. 100%

80%

60%

40%

20%

0% S počtem pokojů

Velmi spokojen

S velikostí podlaové plochy Spíše spokojen

S bytem celkově S výdaji na bydlení

Spíše nespokojen

Velmi nespokojen

Obrázek 32: Četnost odpovědí na otázku, jak je respondent spokojen s určitými faktory. Zdroj: Vlastní práce

S počtem pokojů je velmi spokojeno 43 % respondentů a dalších 38 % je s počtem pokojů spíše spokojeno. S velikostí podlahové plochy je rovněž většina dotázaných (80 %) buď velmi spokojena, nebo spíše spokojen. Na otázku, jestli jsou respondenti spokojeni s bytem jako celkem, jich 56 % odpovědělo, že spíše ano a 28 % dokonce tvrdí, že je velmi spokojeno. S výdaji na bydlení je spokojeno nejméně dotázaných, ale pořád jejich počet překračuje 65 %.

- 83 -

Diplomová práce


Tabulka 34: Jak jste spokojen/a se svým dosavadním bydlením? Spíše Rozhodně ano ne 146 3 7 1 4 22 0 31 200 14

Spíše Rozhodně ne ano 19 98 6 0 23 9 0 103 48 210


2 χ tab . = 55,8

Spíše spokojen Velmi nespokojen Spíše nespokojen Velmi spokojen Celkem Zdroj: Vlastní práce

Celkem 266 14 58 134 472


V tabulce jsou patrné odpovědi na prakticky totožné otázky. Kontrolní otázka byla zvolena pro dotaz, jestli je respondent spokojen se svým současným bydlením, na kterou mohl odpovědět rozhodně ano, spíše ano, rozhodně ne a spíše ne. Otázka, která kontrolovala správnost předchozích odpovědí, byla, jak jste spokojen s bytem/ domem jako celkem, na kterou šlo vybrat jednu z možností velmi spokojen, spíše spokojen, spíše nespokojen, velmi nespokojen. Jak prokázal test nezávislosti, slovní znaky jsou na sobě značně závislé, lze tedy

říci, že většina respondentů zodpověděla obě otázky obdobně. Žádný z respondentů neodpověděl na jednotlivé otázky protikladně (velmi spokojen x rozhodně ne a opačně). Pouze 13 respondentů se ve svých odpovědích odchýlilo z rozhodně záporné (kladné) na spíše kladnou (zápornou).

Tabulka 35: Vliv dispozice bytu respondenta na jeho spokojenost s bydlením. Velmi Spíše Spíše Velmi spokojen spokojen nespokojen nespokojen 4+1 39 26 1 2 1+kk 0 5 2 1 2+1 8 28 9 5 2+kk 5 5 5 0 4+kk 17 4 1 0 3+kk 9 6 5 0 Více místností 82 34 3 0 3+1 39 62 25 4 1+1 3 8 13 7 Garsoniéra 0 3 4 5 Celkem 181 68 24 202 Zdroj: Vlastní práce 2 Testování nezávislosti: χ vyp . = 188,5

2 χ tab . = 40,1

- 84 -

Celkem 68 8 50 15 22 20 119 130 31 12 475

Diplomová práce


K > χ2 → hypotéza o nezávislosti znaků se zamítá Nejvíce respondentů (17 %) odpovídalo v kombinaci, že jsou velmi spokojeni s počtem místností a zároveň jejich domácnost žije ve více než 4 místnostech. Druhou nejčastější skupinou odpovědí (13 %) bylo, že jsou dotazovaní spíše spokojeni s počtem místností a žijí v bytě 3 +1. Naopak mezi velmi nespokojenými respondenty s počtem bytů bylo nejvíce lidí žijících v 1 + 1, garsoniéře a 2 + 1. Mezi respondenty, kteří hodnotili spokojenost se svými výdaji v porovnání se svými výdaji na bydlení procentem příjmů, byly nejčastější kombinace odpovědí, že jsou respondenti s výdaji na bydlení spíše spokojeni a ty se pohybují v rozmezí 11 % – 20 % jejich příjmů. 16 % respondentů pak se svými výdaji na bydlení bylo rovněž spíše spokojeno, ale už se pohybovaly v rozmezí 21 % – 30 % jejich příjmů. U velmi nespokojených respondentů s jejich výdaji na bydlení dominovali dotázaní (32 %), kteří na bydlení měsíčně vydají mezi 41 % – 50 % a 21 % – 30 % svých příjmů.

- 85 -

Diplomová práce

6


DISKUSE

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 479 respondentů z celé České republiky. Výběr dotazovaných domácností nebyl omezen žádnými kritérii. Vlastní šetření bylo prováděno formou ústního, písemného a on-line dotazování, přičemž přibližně 70 % dotazníků bylo vyplněno elektronicky. To umožnilo oslovit velký počet respondentů, rychlý sběr dat a hlavní výhodou bylo, že data již byla v elektronické podobě a tedy k dispozici k následnému zpracování. Nevýhodou rozesílání dotazníků prostřednictvím internetu je poměrně nízká návratnost, což je zastíněno tím, že lze obsáhnout značné množství lidí a tedy získat dostatečný počet vyplněných dotazníků. Z šetření vyplynulo, že většina respondentů je se svým současným bydlení spokojena, tedy 56 % jich je s bydlením spíše spokojeno a 28 % jich je velmi spokojeno. Poměrně vysoká spokojenost s bydlením koresponduje i s výsledky výzkumu Postoje k bydlení 2001, podle tohoto výzkumu je velká většina českých občanů se svým dosavadním bydlením relativně spokojena. Tedy více než 80 % respondentů oznámkovalo spokojenost se svým bydlení v rozmezí 1 - 5 na desetibodové škále, kde 1 je velmi spokojen. Zatímco se svým bydlením je většina respondentů spokojena, se současnou situací v oblasti bydlení v ČR jich podle výzkumu Postoje k bydlení 2001 je spíše nebo velmi spokojeno jen 27 %. Tomuto odpovídají i výsledky z provedeného šetření, z kterých vyplývá, že 88 % respondentů si myslí, že existuje

černý trh s byty a přibližně 75 % dotázaných si myslí, že není dostatek státních bytů. Z provedeného šetření dále vyplývá, že muži jsou ochotnější se přestěhovat za prací více než ženy. Přibližně 50 % oslovených mužů odpovědělo, že je ochotno se přestěhovat, zatímco ženy jsou ochotny se stěhovat jen ve 41 %. Výsledky jsou obdobné jako závěry z průzkumu Hypoteční banky, který byl proveden koncem roku 2006, podle něho by se kvůli výhodné pracovní nabídce bylo ochotno přestěhovat celkem 45 % ze 754 dotázaných. Z tohoto průzkumu dále vyplynulo, že stěhovat se za prací jsou ochotnější muži (49 %) než ženy (42 %). Dále šetření ukázalo, že nejvíce dotazovaných (45 %) preferuje bydlení v okrajové

části města, zatímco v centru města by chtělo bydlet jen 16 % respondentů. Naopak na vesnici s dobrou dopravní dostupností by rádo bydlelo 30 % lidí. Při porovnání se zprávou, kterou uveřejnila GE Money Bank, získaná data zcela neodpovídají. Podle této zprávy v roce 2002 byl velký zájem o nemovitosti na okrajích měst a v roce 2004 začala - 86 -

Diplomová práce


růst poptávka po nemovitostech v centru měst. Podle provedeného šetření respondenti naopak preferují okrajové části města a vesnice s dobrou dopravní dostupností, tento nesoulad může být způsoben tím, že na růstu poptávky po nemovitostech ve městě měli velký podíl zahraniční zájemci a také rozdílné roky šetření. Vzhledem k tomu, že respondenti neodpovídají reprezentativnímu vzorku České republiky, nelze zjištěné informace zobecňovat a k výsledkům se musí přistupovat s určitým nadhledem. Díky šetření si lze utvořit alespoň přibližný obrázek o situaci na trhu s bydlením v České republice, tedy jaký byl vývoj výdajů na bydlení v minulých letech, jaké druhy a typy bydlení můžeme rozlišovat a jak si stojí Česká republika mezi zeměmi EU. Za přínos šetření lze považovat i to že, poskytuje informace o faktorech, které ovlivňují domácnosti při koupi nového bydlení, ukazuje jaké jsou jejich preference a co si lidé myslí o trhu s bydlením.

- 87 -

Diplomová práce

7


ZÁVĚR

Aby mohly být splněny stanovené cíle, bylo potřeba odpovědět na několik otázek týkajících se trhu s bydlením v České republice. K porovnání výdajů domácností na bydlení v České republice a Evropské unii, byly využity sekundární zdroje. Pomocí těchto informací bylo zjištěno, že výdaje na bydlení zatěžují rozpočet domácností největší měrou. Výdaje na bydlení, vodu, energie a paliva v průměru všech zemí EU 27 dosahovaly v roce 2005 21,7 % celkového rozpočtu domácností. Česká republika byla v tomto roce devátou zemí ze zemí EU s nejvyššími výdaji na bydlení a byla těsně nad průměrem EU. Hodnoty indexu HICP pro bydlení, vodu, energie a plyn během let 1996 a 2008 vzrostly v České republice o více než 83 %. Na rozdíl od postkomunistických zemí, kde byl nárůst cen po roce 1996 poměrně markantní, jsou ceny ve vyspělých ekonomikách relativně stálé. Při porovnání kvality bydlení je Česká republika srovnatelná s evropským průměrem. S velikostí podlahové plochy je to horší. V porovnání s ostatními zeměmi jsme hluboko pod evropským průměrem. Stejně malé byty (49,3 m2) mají pouze Poláci, jednoznačně největší byty mají Dánové. Česká republika značně pokulhává i za evropským průměrem, který je zhruba o 27 m2 větší. Výdaje na bydlení v České republice neustále rostou, mezi roky 1998 a 2006 se výdaje na bydlení procentem z celkových výdajů domácností zvýšily o přibližně 4 %. Toto zvýšení tedy značí průměrný meziroční nárůst o 0,5 % z celkových výdajů. Při porovnání struktury výdajů domácností, lze říci, že výdaje na bydlení stoupají z největší

části na úkor výdajů na potraviny. Srovnáme-li spotřebitelské ceny v absolutních částkách, pak se jak nájemné, tak vodné, stočné a elektřina během let 1995 až 2006 více než ztrojnásobili. V polistopadovém vývoji České republiky se značně změnila struktura vlastnictví domů a bytů, zatímco v roce 1989 jednoznačně převládalo bydlení v nájmu, v roce 2007 bylo nejvíce domů a bytů v osobním vlastnictví. Výstavba nových bytů má od roku 1993 do roku 2006 rostoucí trend a to jak počet rozestavěných tak počet dostavěných bytů. Negativní vliv na novou výstavbu bytů má změna základní sazby DPH a především celosvětová finanční krize. Z výsledů vlastního šetření vyplynula závislost mezi tím, v jakém domě či bytě lidé bydlí a tím, kolik obyvatel má obec, ve které žijí. Nejvíce lidí, žije v bytech v bytových

- 88 -

Diplomová práce


domech a zároveň bydlí v obci nad 100 000 obyvatel. Naopak domácnosti žijící v rodinných domech bydlí především v obcích do 5 000 obyvatel. Více než polovina (56 %) respondentů se ve svém životě stěhovalo maximálně jednou, což nevypovídá o velké ochotě se stěhovat. Mezi počtem obyvatel v obci, ve které respondenti bydlí a počtem jejich stěhování se rovněž prokázala závislost. Z respondentů, kteří se v životě stěhovali více než pětkrát, jich přes polovinu (56 %) bydlí v obci nad 100 000 obyvatel a zajímavé je, že druhou nejpočetnější skupinou (15 %) jsou dotazovaní, kteří bydlí v obci do 999 obyvatel. Většina respondentů je se svým nynějším bydlením spokojena, rozhodně spokojeno je 44 % a spíše spokojeno 43 % respondentů. Podle tohoto šetření nemá vliv výše výdajů na bydlení se spokojeností respondentů s bydlením. Zhruba 57 % dotazovaných má výdaje na bydlení mezi 10 % a 30 % z celkových příjmů. Průměrná hodnota výdajů na bydlení mezi respondenty je 28,6 %, nejčastější hodnotou je 30 % z celkových výdajů, která se v souboru vyskytuje 73krát a střední hodnota souboru je 25 %. Nejvíc dotazovaných (45 %) preferuje bydlení v okrajové části města, zatímco v centru města by chtělo bydlet jen 16 % respondentů. Naopak na vesnici s dobrou dopravní dostupností by rádo bydlelo 30 % lidí. U preferencí respondentů, kde by chtěli bydlet se prokázala závislost s velikostí obce, ve které respondent bydlí. Mezi dotazovanými, kteří bydlí v obci nad 100 000 obyvatel, je 81 % těch, kteří preferují bydlení v centru nebo v okrajové části města. Nejdůležitějším faktorem, který respondenty při pořizování bydlení ovlivňuje je cena, ta rozhodně ovlivňuje 75 % respondentů a dalších 23 % ovlivňuje spíše. Druhým nejvýznamnějším faktorem je poloha bytu, která rozhodně ovlivňuje 63 % respondentů, dalšími významnými faktory, které rozhodně ovlivňují více než 50 % respondentů, jsou dispozice bytu a stav budovy. Faktory, které rozhodně nebo spíše ovlivňují 70 % - 90 % dotazovaných jsou provozní náklady, dopravní dostupnost, vhled bytu, stáří budovy, typ budovy, velikost podlahové plochy a občanská vybavenost. Naopak nejméně respondentů ovlivňuje televize, internet, orientace vůči světovým stranám, podlaží a výtah. Podle provedeného šetření nemá vliv na to jak respondenta při pořizování nového bydlení ovlivňuje cena to jak jsou vysoké jeho výdaje na bydlení. Rovněž tak se neprokázala závislost mezi počtem členů domácnosti a tím, jak respondenta ovlivňuje velikost podlahové plochy při výběru bydlení. Naopak vyšla závislost mezi pohlavím

- 89 -

Diplomová práce


a tím, jak respondenta při nákupu ovlivňuje vzhled bytu. Vzhled bytu ovlivňuje rozhodně nebo spíše 84 % dotázaných žen a 83 % dotázaných mužů. Na otázku, zda by se respondenti byli ochotni přestěhovat, uvedlo nejvíce z nich (51 %), že by se bylo ochotno přestěhovat do vlastního. Druhým nejčastějším důvodem, kvůli kterému by se lidé byli ochotni přestěhovat, je za prací, což uvedlo 44 % dotázaných. Jako další významný důvod pro přestěhování vidí 38 % respondentů rozšíření domácnosti. Naopak pouhých 11 % uvedlo, že by se nikdy nepřestěhovali. Pokud by se respondenti stěhovali, potřebné informace by nejčastěji hledali na internetu (91 %), dále pak u přátel (66 %) a v realitních kancelářích (62 %). Při koupi nového bydlení by pak respondenti opět nejčastěji využili služeb na internetu (83 %) a přátel (70 %), služeb realitní kancelář by využilo 58 % dotázaných. Více než polovina respondentů považuje za optimální velikost obytné ploch pro svoji domácnost plochu v rozmezí 60 m2 až 100 m2. To jak velkou plochu považuje respondenta za optimální závisí i na počtu členů jeho domácnosti. Nejčastější kombinací odpovědí byla kombinace čtyřčlenné domácnosti s optimální obytnou plochou od 60 m2 do 100 m2. Mezi domácnostmi, pro něž by optimální plocha bytu byla menší než 40 m2, je nejvíce těch, které mají dva členy (45 %) a jednočlenné domácnosti (36 %). U domácností, pro které je optimální obytná plocha větší než 100 m2, je nejvíce (48 %) domácností se čtyřmi členy a poté je 15 % tříčlenných domácností. Na počtu

členů respondentovi domácnosti závisí i optimální dispozice bytu. Pro přibližně čtvrtinu dotázaných je optimální dispozice bytu 4 + 1, druhá čtvrtina vidí jako optimální 3 + 1. Pouhých 15 % dotázaných uvedlo, že je pro jejich domácnost vhodný byt 2 + 1 a menší. Závěry, které by se daly vyvodit pro subjekty podnikající na trhu s bydlením, jsou především ty, že výstavba nových bytů by měla probíhat zejména v okrajových částech měst. V této výstavbě by neměli chybět rodinné domy. Dále by se firmy měly snažit stavět byty s výměrou nad 60 m2 a snažit se nabídnout přijatelnou cenu. Respondenti dále výrazně ovlivňuje občanská vybavenost v okolí a dobrá dopravní dostupnost, proto by se do projektů nových výstaveb měla zahrnout i tato kritéria, tedy kromě domů s do oblasti zahrnout i dětská hřiště, obchody, zajistit dostupnost škol a nemocnic. Pokud se majitelé domů snaží své byty prodat či pronajmout, měli by se zaměřit na nabídku a poskytování informací na internetu, dále prostřednictvím dobrých referencí od stávajících nebo minulých klientů a mohou využít i služeb realitních kanceláří. Inzerovat své nabídky v letácích je podle provedeného šetření málo přínosné.

- 90 -

Diplomová práce


Spotřebitele nejvíce ovlivňuje cena, proto by ji majitelé měli stanovit na odpovídající úrovni a nenadsazovat ji. Dále by se majitelé měli zaměřit na stav budovy a na výši provozních nákladů. Naopak méně podstatnými faktory jsou internet a televize. Podle více než 70 % respondentů je nedostatek státních bytů a tržní nájemné je nepřiměřeně vysoké. Pouze 42 % respondentů by se bylo při současné ceně bytů ochotno přestěhovat. 66 % respondentů si myslí, že je regulace nájemného opodstatněná ovšem 88 % dotázaných si myslí, že u nás existuje černý trh s byty. Vzhledem k probíhající celosvětové krizi lze jen těžko předvídat, jak se bude v následujících letech trh s bydlením vyvíjet. S největší pravděpodobností ceny bytů a domů neporostou a budou mít tendenci spíše stagnovat nebo klesat. Trendem v posledních letech je stěhovat se do okrajových částí měst. Pokud srovnáme výdaje domácností u nás a v zemích EU jsme, co se týče výdajů na bydlení srovnatelní s průměrem EU, ovšem velikost podlahové plochy bytů je oproti EU značně nižší. Díky našemu členství v EU a volnému trhu se situace na trhu s bydlením v dalších letech bude s největší pravděpodobností dále přibližovat vyspělým státům EU.

- 91 -

Diplomová práce

8 [1]


SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAKOVÁ, Ludmila, et al. Bydlení. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 124 s. ISBN 80-210-1586-1.

[2]

BÁRTOVÁ, Hilda, BÁRTA, Vladimír, KOUDELKA, Jan. Chování spotřebitele a výzkum trhu. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 243 s. ISBN 80-2450778-1.

[3]

BÁRTOVÁ, Hilda, BÁRA, Vladimír, KOUDELKA, Jan. Spotřebitel: (chování spotřebitele a jeho výzkum). 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. 254 s. ISBN 97880-245-1275-4.

[4]

BERKOWITZ, Eric N. et al. Marketing. 5th edition. Irwin, 1997. 736 s. ISBN 0256-18968-4.

[5]

BUDÍKOVÁ, Marie. Statistika II. 1. vyd. Brno : Masarykova unverzita , 2006. ISBN 8021041056. s. 158.

[6]

CÍSAŘ, Jaromír, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika bydlení I.: (Vybrané problémy). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 98 s. ISBN 80-210-2240X.

[7]

HAIR, Joseph F., BUSH, Robert, ORTINAU, David J. Marketing research: a practical approach for the new millennium. USA: The McGraw-Hill Companies, 2000. 682 s. ISBN 0-256-19555-2.

[8]

HAGUE, Paul N. Průzkum trhu. Praha: Comuter Press, 2003. ISBN 80-7226-9178. s. 234.

[9]

HOŘEJŠÍ, Bronislav, a kol. Mikroekonomie. 4. rozš. vyd. Praha: Management Press, 2007. 573 s. ISBN 978-80-7261-150-8.

[10] CHALUPA, Luboš, DVOŘÁKOVÁ, Jana, CHANDRYCKÁ, Věra. Byty a právo. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. 558 s. ISBN 978-80-7357-242-6. [11] KLAPALOVÁ, Alena. Marketing v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 148 s. ISBN 80-210-3408-4. [12] KOMÁRKOVÁ, Růžena, RYMEŠ, Milan, VYSEKALOVÁ, Jitka. Psychologie trhu. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 154 s. ISBN 80-7169-632-3. [13] KOUDELKA, Jan. Spotřební chování a marketing. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 192 s. ISBN 80-7169-372-3.

- 92 -

Diplomová práce


[14] KOUDELKA, Jan. Spotřební chování a segmentace trhu. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006. 227 s. ISBN 80-86730-01-8. [15] NOVÁKOVÁ, Helena. Abeceda bydlení: Díl 1, Lexikon pojmů z oblasti bydlení, nájemného a správy bytového fondu. 3. dopl. vyd. Praha: Polygon, 2001. 367 s. ISBN 80-7273-040-1 . [16] LUX, Martin. Mikroekonomie bydlení: podkladová studie ke grantovému projektu GA ČR č. 402/01/0146. Praha: Oeconomica, 2002. 87 s. ISBN 80-245-033. [17] LUX, Martin. Spokojenost českých občanů s bydlením. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2002. 51 s. ISBN 80-7330014-1 . [18] MALÝ, Václav. Marketingový výzkum teorie a praxe. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2008. 181 s. ISBN 978-80-245-1326-3. [19] SCHIFFMAN, Loen G, KANUK, Leslie Lazar. Nákupní chování. Vilém Jungmann. Brno: Computer Press, 2004. 633 s. ISBN 80-251-0094-4. [20] STÁVKOVÁ, Jana, DUFEK, Jaroslav. Marketingový výzkum. 2. přeprac. vyd. Brno: MZLU, 2004. 191 s. ISBN 80-7157-795-2. [21] STÁVKOVÁ, Jana, a kol. Trendy spotřebitelského chování. Brno: MSD, 2006. 115 s. ISBN 8086633594. [22] SVĚTLÍK, Jaroslav. Marketing pro evropský trh. 1. vyd. Praha: Grad Publishing, a. s., 2003. 272 s. ISBN 80-247-0422-6. [23] VYSEKALOVÁ, Jitka. Psychologie spotřebitele: Jak zákazníci nakupují. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 283 s. ISBN 80-247-0393-9.

[24] Český statistický úřad ČSÚ [online]. [cit. 2008-10]. Dostupný z WWW: . [25] Ekonomika iDNES.cz [online]. 1999-2008 [cit. 2008-11-05]. Dostupný z WWW: . [26] EUROPA - Eurostat [online]. [cit. 2008-09]. Dostupný z WWW: . [27] Měšec.cz: osobní a rodinné finance [online]. 1999-2008 [cit. 2008-12-06]. Dostupný z WWW: .

- 93 -

Diplomová práce


[28] Měšec.cz: osobní a rodinné finance [online]. 1999-2008 [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: . [29] Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [2003] [cit. 2008-10-22]. Dostupný z WWW: .

- 94 -

Diplomová práce


SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Kategorie Warnerova indexu................................................................................................... 18 Tabulka. 2: Okolnosti zapojení typu kupního rozhodování........................................................................ 26 Tabulka 3: Kontingenční tabulky............................................................................................................... 35 Tabulka 4: Normativní náklady bydlení v nájemních bytech..................................................................... 46 Tabulka 5: Výdaje domácností na bydlení (% z celkových výdajů) ........................................................... 48 Tabulka 6: Vývoj HICP 2005=100, v %.................................................................................................... 49 Tabulka 7: Velikost bytů v zemích Evropy za rok 2004 ............................................................................. 50 Tabulka 8: Vydání a spotřeba domácností zpravodajského souboru v časové řadě.................................. 51 Tabulka 9: Spotřebitelské ceny vybraného druhu zboží (v Kč za jednotku)............................................... 52 Tabulka 10: Index nabídkové ceny bytů (předchozí období = 100 %) ...................................................... 53 Tabulka 11: Druh bytu (domácnosti v %).................................................................................................. 53 Tabulka 12: Struktura domácností podle pohlaví osoby v čele (v %)........................................................ 57 Tabulka 13: Odpovědi na otázku 1 v rozdělení dle počtu obyvatel v obci................................................. 60 Tabulka 14: Odpovědí na 2. otázku podle zaměstnání osoby v čele domácnosti....................................... 61 Tabulka 15: Odpovědi na otázku v rozdělení podle počtu obyvatel obce. ................................................ 62 Tabulka 16: Odpovědi na 4. otázku v rozdělení podle výdajů na bydlení v Kč za měsíc. .......................... 63 Tabulka 17: Odpovědi na 8. otázku v rozdělení podle velikosti obce, ve které respondent žije................. 67 Tabulka 18: Jak cena ovlivňuje respondenty v rozdělení podle výdajů na bydlení. .................................. 69 Tabulka 19: Ovlivnění velikost podlahové plochy v rozdělení podle počtu členů domácnost. .................. 69 Tabulka 20: Jak vzhled bytu ovlivňuje respondenty v rozdělení podle pohlaví. ........................................ 70 Tabulka 21: Jak internet ovlivňuje respondenty v rozložení podle jejich dosaženého vzdělání. ............... 70 Tabulka 22: Ovlivnění občanskou vybaveností v okolí v rozdělení podle počtu obyvatel obce, kde žijí.... 71 Tabulka 23: Jak provozní náklady ovlivňují respondenta v rozložení podle právního vztahu k bytu. ....... 71 Tabulka 24: Ochota stěhovat se za prací v rozdělení podle povolání osoby v čele domácnosti. ............... 73 Tabulka 25: Vliv pohlaví na ochotu se přestěhovat za prací. .................................................................... 73 Tabulka 26: Rozložení podle vzdělání respondenta a internetu, jako zdroje informací. ........................... 75 Tabulka 27: Četnosti odpovědí na 13. otázku............................................................................................ 76 Tabulka 28: Odpovědi na otázky z baterie otázek číslo 14. ....................................................................... 77 Tabulka 29: Vzájemné rozložení četností odpovědí na otázky z baterie otázek číslo 14............................ 78 Tabulka 30: Vliv vzdělání na odpovědi na otázku, myslíte si, že je tržní nájemné přiměřené. .................. 78 Tabulka 31: Vliv počtu osob v domácnosti na optimální velikost podlahové plochy................................. 79 Tabulka 32: Vliv počtu osob v domácnosti na nejvhodnější formu bydlení. .............................................. 80 Tabulka 33: Vliv počtu členů domácnosti na optimální dispozici bytu...................................................... 82 Tabulka 34: Jak jste spokojen/a se svým dosavadním bydlením?.............................................................. 84 Tabulka 35: Vliv dispozice bytu respondenta na jeho spokojenost s bydlením.......................................... 84

- 95 -

Diplomová práce

9


SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Vlivy na spotřebitelské nákupní rozhodování.......................................................................... 11 Obrázek 2: Maslowova hierarchie potřeb ................................................................................................. 14 Obrázek 3: Moderní cyklus rodinného života ............................................................................................ 15 Obrázek 4: Nákupní rozhodovací proces................................................................................................... 25 Obrázek 5: Struktura spotřebních vydání domácností v EU-25 (27), v % z celkových výdajů .................. 47 Obrázek 6: Výdaje domácností na bydlení, vodu, energie a paliva za rok 2005 (% z celkových výdajů).. 48 Obrázek 7: Výstavba bytů 1993 -2007....................................................................................................... 54 Obrázek 8: Členění domácností podle počtu obyvatel v obci, ve které bydlí............................................. 55 Obrázek 9: Rozložení domácností podle počtu obyvatel............................................................................ 56 Obrázek 10: Struktura respondentů, podle povolání osoby v čele domácnosti. ........................................ 57 Obrázek 11: Struktura domácností podle počtu členů domácnosti............................................................ 58 Obrázek 12: Struktura respondentů podle jejich věku............................................................................... 58 Obrázek 13: Struktura respondentů, podle měsíčních výdajů na bydlení.................................................. 59 Obrázek 14: Četnost odpovědí na 1. otázku. ............................................................................................. 59 Obrázek 15: Četnosti odpovědí na 2. otázku. ............................................................................................ 60 Obrázek 16: Četnosti odpovědí na 3. otázku. ............................................................................................ 62 Obrázek 17:Četnost odpovědí na 4. otázku. .............................................................................................. 63 Obrázek 18: Četnosti odpovědí na 5. otázku. ............................................................................................ 64 Obrázek 19: Histogram celkových výdajů na bydlení................................................................................ 65 Obrázek 20: Četnosti odpovědí na 6. otázku. ............................................................................................ 65 Obrázek 21: Četnosti odpovědí na 7. otázku. ............................................................................................ 66 Obrázek 22: Četnost odpovědí na 8. otázku. ............................................................................................. 67 Obrázek 23: Faktory ovlivňující spotřebitel. ............................................................................................. 68 Obrázek 24: Odpovědi na 10. otázku......................................................................................................... 72 Obrázek 25: Odpovědi na 11. otázku......................................................................................................... 74 Obrázek 26: Odpovědi na 12. otázku......................................................................................................... 75 Obrázek 27: Četnost odpovědí na otázky z baterie otázek číslo 14. .......................................................... 76 Obrázek 28: Odpovědi na 15. otázku......................................................................................................... 79 Obrázek 29: Četnosti odpovědí na 16. otázku. .......................................................................................... 80 Obrázek 30: Četnost odpovědí na 17. otázku............................................................................................. 81 Obrázek 31: Četnost odpovědí na 18. otázku............................................................................................. 82 Obrázek 32: Četnost odpovědí na otázku, jak je respondent spokojen s určitými faktory. ........................ 83

- 96 -

Diplomová práce


10 PŘILOHY Příloha 1. Výdaje domácností na bydlení, vodu, energie a paliva 2004 (% z celkových výdajů)

Zdroj: EUROSTAT Příloha 2. Hrubé peněžní vydání (průměr na osobu a rok v Kč)

Hrubé peněžní příjmy (Kč)

Výdaje na bydlení (Kč)

Výdaje na bydlení % z příjmů

1989

26 796

2 170

8,1

1990

28 379

2 385

8,4

1991

33 664

3 197

9,5

1992

40 795

4 391

10,8

1993

47 937

5 292

11,0

1994

55 108

6 148

11,2

1995

65 215

7 167

11,0

1996

75 475

8 293

11,0

1997

82 804

10 374

12,5

1998

89 712

13 018

14,5

1999

94 588

14 679

15,5

2000

97 807

15 782

16,1

2001

105 776

16 054

15,2

2002

109 011

17 646

16,2

114 760

18 758

16,3

2003 Zdroj: ČSÚ

Diplomová práce


Příloha 3.Dotazník

1. Kde v současnosti bydlíte? • V rodinném domě pro jednu bytovou domácnost • V bytě v rodinném domě • V bytě v bytovém domě • Ústav sociální péče • Jinde … 2. Jaký je právní vztah Vaší domácnosti k Vašemu bytu/domu? • Vlastnictví • Družstevní • Nájem – obecní, státní byt • Nájem – soukromý byt • Služební • Jiné 3. Kolikrát jste se ve svém životě stěhoval/a? • Bydlím celý život ve stejném • 1x • 2x • 3x • 4x • 5 a víckrát 4. Jste spokojen/a se svým současným bydlením? • Rozhodně ano • Spíše ano • Spíše ne • Rozhodně ne 5. Jaké jsou přibližně celkové výdaje na bydlení (nájem, inkaso) Vaší domácnosti procentem z příjmu? 6. Jak Vaše domácnost přišla k současnému bydlení? • Dědění • Hypotéka • Dar • Koupě za vlastní úspory • Jsme v nájmu • Koupě z úvěru • Výhra • Jinak, jak… 7. Zadlužila se Vaše domácnost z důvodu pořízení bydlení? • Ano, již máme plně splaceno • Ano, stále splácíme • Ne, nezadlužila • Žádná z možností

Diplomová práce


8. Preferujete bydlení? • V centru města • V okrajové části města • V satelitu • Na vesnici s dobrou dopravní dostupností • Na vesnici se špatnou dopravní dostupností • Na samotě • Je mi to jedno • Jinde 9. Kdybyste si pořizoval/a nové bydlení, jak by Vás ovlivnily následující faktory? Faktor

Rozhodně ovlivnil

Spíše ovlivnil

Spíše neovlivnil

Cena Dispozice bytu (počet pokojů) Poloha bytu (okolní prostředí) Vybavení bytu (kuch. linka..) Velikost podlahové plochy Provozní náklad Vzhled bytu Dopravní dostupnost Internet Televize Sousedé Možnost parkování Typ budovy Stav budovy Podlaží Výtah Balkon/ terasa Stáří domu Občanská vybavenost v okolí Orientace vůči světovým stranám

10. Z jakého důvodu by se Vaše domácnost byla ochotna přestěhovat? • Za prací • Levnější nájem • Koupě vlastního • Špatné vztahy (se sousedy, nájemcem…) • Rozšíření domácnosti • Nikdy bych se nepřestěhoval/a • Jiný důvod 11. Pokud byste kupoval/a nové bydlení, kterou službu byste využil/a? • Internet • Realitní kancelář • Tisk • Přátelé • Jinde…

Rozhodně neovlivnil

Diplomová práce


12. Pokud byste kupoval/a nové bydlení, kde byste hledal/a potřebné informace? • Internet • Realitní kancelář • Noviny • Letáky • Známí • Jinak… 13. Jakou formu vlastnictví preferujete? • Nájemní • Vlastní • Státní • Družstevní • Služební • Byty zvláštního určení • Jiné 14.Zvolte jednu z možností Rozhodně ano

Spíše ano

Spíše ne

Je podle Vás tržní cena bytů přiměřená? Byl/a byste ochotný/á si při současné ceně nemovitostí koupit nový byt/dům? Myslíte si, že existuje černý trh s byty? Je podle Vás tržní nájemné přiměřené? Domníváte se, že by měl stát regulovat cenu bytů/domů při prodeji? Myslíte si, že nájemné pokryje běžnou údržbu domu? Pokud by vaší domácnosti výrazně stouply příjmy, pořídili byste si nové bydlení? Je podle Vás dostatečný výběr bytů? Myslíte si, že nájemné pokryje modernizaci domu? Má podle Vás regulace nájemného opodstatnění? Je podle Vás dostatek státních bytů?

15. Jak velká výměra obytné plochy je pro Vaši rodinu optimální? • Do 40 m2 • 40 – 60 m2 • 60 – 100 m2 • 100 m2 16. Pokud byste si pořizoval/a nové bydlení, jaké by pro ni bylo nejvhodnější? • rodinný dům – cihlový • rodinný dům – dřevěný • rodinný dům – stavba na klíč • byt – v panelovém domě • byt – v cihlovém domě • je mi to jedno

Rozhodně ne

Diplomová práce


17. Pokud byste si pořizovala vlastní bydlení využil/a byste? vlastní prostředky půjčky od rodiny a přátel hypotéka úvěr, stavební spoření jiné

18. Jaká dispozice bytu je pro Vaši domácnost optimální? • Garsoniéra • 1 + kk • 1+1 • 2 + kk • 2+1 • 3 + kk • 3+1 • 4 + kk • 4+1 • více místností 19. Jak jste spokojen/a s následujícími proměnnými. Velmi spokojen Kvalita oken Kvalita topení Kvalita tepel. izolace S bytem/domem jako celkem S počtem pokojů S velikostí podlahové plochy S výdaji na bydlení

20. Kolik obyvatel má obec ve které bydlíte? • Do 999 • 1 000 – 4 999 • 5 000 – 9 999 • 10 000 - 49 999 • nad 100 000 21. Kolik členů má vaše domácnost? • 1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 a více 22. Ve Vaší domácnosti žijete? • Sám/ sama • S rodiči • S rodiči a sourozencem/ci

Spíše spokojen

Spíše nespokojen

Velmi nespokojen

Diplomová práce

• • • • • •


S rodičem S rodičem a sourozencem/ci S partnerem (manželem/ manželkou) S partnerem a dětmi S prarodiči S někým jiným, s kým

23. V jakém typu bytu/domu bydlíte? • Garsoniéra • 1 + kk • 1+1 • 2 + kk • 2+1 • 3 + kk • 3+1 • 4 + kk • 4+1 • jiný, jaký 24. Jaké je povolání osoby v čele domácnosti? • Zaměstnanec • Osoba samostatně výdělečně činná • Nezaměstnaný • Důchodce • Ostatní 25. Jaké je nejvyšší dosažené vzdělání osoby včele domácnosti? • Základní • Středoškolské • Středoškolské s maturitou • Vyšší odborné • Vysokoškolské 26. Jaký je čistý peněžní příjem Vaší domácnosti? • do 7 500 • 7 501 – 10 000 • 10 001 – 15 000 • 15 001 – 20 000 • 20 001 – 25 000 • 25 001 – 30 000 • 30 001 – 35 000 • 35 001 – 40 000 • 40 001 – 45 000 • 45 001 – 50 000 • 50 001 – 55 000 • 55 001 – 60 000 • 60 001 – 70 000 • 70 001 – 80 000

Diplomová práce

•


nad 80 001

27. Jaké jsou přibližně celkové výdaje Vaší domácnosti na bydlení v Kč? • Do 6 000 • 6 001 – 8 000 • 8 001 – 10 000 • 10 001 – 12 000 • 12 001 – 14 000 • 14 001 – 16 000 • nad 16 001 28. Vaše pohlaví? • Muž • Žena 29. Váš věk? • do 20 • 21 – 30 • 31 – 40 • 41 – 50 • 51 – 60 • 61 – 70 • 71 a víc 30. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? • Základní • Středoškolské • Středoškolské s maturitou • Vyšší odborné • Vysokoškolské

Chování spotřebitele na trhu s bydlením

Recommend Documents