CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
SOCIÁLNÍ PRÁCE A ZADLUŢENOST DOMÁCNOSTÍ S DŮRAZEM NA NEKALÉ PRAKTIKY POSKYTOVATELŮ ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ Téma práce: Sociální práce a zadluţenost domácností s důrazem na nekalé praktiky poskytovatelů úvěrových produktů
Magdaléna Pišlová Vedoucí práce: Mgr. Hana Štěpánková
Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou absolventskou práci vypracovala samostatně za pomocí literatury a pramenů uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci dne 30.4.2013 -----------------------------------------Magdaléna Pišlová
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala Mgr. Haně Štěpánkové za její metodické vedení a cenné rady při zpracovávání absolventské práce. Dík patří také vedoucí občanského sdruţení SPES paní Bc. Andreji Běhálkové za její odborné a věcné připomínky k problematice nekalých praktik. Děkuji také všem ostatním pracovníkům občanského sdruţené SPES za umoţnění absolvování své školní měsíční praxe.
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 6
1
2
ZADLUŢENOST...................................................................................................... 8 1.1
Zadluţenost, předluţenost .................................................................................. 8
1.2
Příčiny zadluţenosti ........................................................................................... 9
1.3
Vývoj zadluţenosti v ČR ................................................................................. 10
1.4
Rizika a důsledky plynoucí ze zadluţení ......................................................... 11
NEKALÉ PRAKTIKY POSKYTOVATELŮ ÚVĚRŮ ......................................... 13 2.1
Dělení společností vyuţívající prvky nekalé praktiky ..................................... 14
2.1.1
Společnosti vyuţívající chudoby dluţníka ............................................... 15
2.1.2
Společnosti, které chtějí získat majetek dluţníka ..................................... 16
2.1.3 Společnosti nabízející velmi drahou informaci nebo zpracování dat dluţníka .................................................................................................................. 16 2.1.4
Společnosti nabízející soudní oddluţení ................................................... 16
2.1.5
Společnosti nabízející zprostředkování úvěru .......................................... 17
2.2
Jak se bránit? .................................................................................................... 17
3 OBOR SOCIÁLNÍ PRÁCE V KONTEXTU PRÁCE SE ZADLUŢENÝM KLIENTEM .................................................................................................................... 20 3.1
Historie a vymezení sociální práce .................................................................. 21
3.1.1
Sociální fungování a ţivotní situace ......................................................... 22
3.2
Role sociálního pracovníka .............................................................................. 23
3.3
Metody vyuţitelné v sociální práci se zadluţenými ........................................ 24
3.3.1
Případová sociální práce ........................................................................... 24
3.3.2
Sociální poradenství .................................................................................. 26
3.3.3
Krizová intervence .................................................................................... 26
3.3.4
Práce s rodinou.......................................................................................... 27
4
MOŢNOSTI PREVENCE ...................................................................................... 29
5
ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD ŘEŠENÍ ....................................................................... 33
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 35 Bibliografický seznam .................................................................................................... 37
ÚVOD V dnešním moderním světě jsou peníze hodnotou, která dokáţe pohnout skálou. Jsou vnímány jako něco, co dokáţe zpříjemnit ţivot. Pokud jich však je málo nebo nejsou vůbec, velmi negativně to ovlivní jakoukoliv naši činnost. Při nedostatku finančních zdrojů člověk nedokáţe uspokojit všechny své potřeby a bez uspokojení potřeb dochází k zásahům do našeho ţivota a následné disharmonii sociálního a společenského fungování. S tím ovšem také souvisí vliv ekonomických, politických a společenských poţadavků, které zvyšují tlak na kvalitu ţivota, která je jak přímo tak nepřímo závislá na finančních zdrojích. Pokud je zdrojů nedostatek, dochází k hledání alternativních způsobů řešení situace. Nejčastějším z nich je vyuţití cizích finančních prostředků pomocí půjčky, úvěru neboli zadluţení se. Právě díky snaze o vyrovnání se s těmito společenskými tlaky, se stále více lidí uchyluje k „rychlým penězům“ v podobě zdánlivě výhodných půjček a úvěrů. Mnohdy ovšem jsou tyto smlouvy jednou z forem neadekvátního jednání poskytovatele a člověk se tak stává obětí nekalé praktiky. Tato volba zdánlivě snadného řešení situace však sebou přináší další problémy a v konečném důsledku tak dluţník obětuje mnohem více ze své integrity, neţ původně zamýšlel (psychika, finanční zdroje, vztahy v rodině,…). Protoţe jsou poskytovatelé úvěrových produktů stále více vyhledáváni, chtěla bych svou prací poukázat na rizika a důsledky, které mohou nastat při nedostatečné informovanosti a důslednosti výběru úvěrového produktu. S tímto jde ruku v ruce také vyšší angaţovanost role sociální práce jako pomoc při zmírnění negativních důsledků spojených s touto problematikou. Svou měsíční praxi jsem trávila v poradně pro dluţníky organizace SPES. Zde jsem si také uvědomila, jak nápomocný můţe sociální pracovník být díky svým komplexním znalostem nejen odborným ale i terapeutickým a „lidským“. Mnoho poznatků, které v této absolventské práci vyuţívám, jsem sama zakusila nebo vypozorovala v rámci interakce systém - sociální pracovník - klient – jeho ţivotní situace. Některé poznatky také čerpám z přímé osobní zkušenosti, kdy se naše rodina dostala do spirály zadluţenosti.
6
Také při diskuzi v akademickém světě nebo i v praxi sociální práce obecně jsou poznatky o zadluţenosti a způsobech řešení velmi podstatným tématem. V dnešní době prakticky neexistuje cílová skupina, která by neměla zkušenosti s problematikou zadluţenosti. S dluhy se sociální pracovník setkává v azylových domech, noclehárnách, chráněných bydleních, nízkoprahových zařízeních, krizových centrech, ale i v běţných občanských poradnách nebo při sociálním poradenství jakékoliv jiné sluţby. Cílem celé teoreticky vedené absolventské práce je proto objasnění role sociální práce v oblasti zadluţování domácností. Propojení této práce s prevencí před nekalými praktikami a uvedení moţných způsobů řešení, kdy se klient stal obětí nekalé praktiky. V první kapitole se zaměřím na zadluţenost jako takovou. Vysvětlím zde základní pojmy, příčiny, důsledky a v minimální formě také nastíním vývoj zadluţenosti v ČR. Druhá kapitola je věnovaná tématu nekalých praktik. Vysvětlím zde, co to je, a jak poznat společnosti, které vyuţívají prvků nekalých praktik. Třetí kapitola pojednává o sociální práci jako oboru se zaměřením na práci s předluţenými osobami a domácnostmi. Obsahem čtvrté kapitoly je propojení a vymezení prevence v problematice nekalých praktik a zadluţenosti obecně. Pátá kapitola je ilustračním příkladem jedné z moţností řešení situace, kdy se klient stal obětí nekalé praktiky.
7
1 ZADLUŢENOST Ţivot na dluh je jedním z poznávacích znaků moderní společnosti. Na jedince je kladen enormní tlak touhy po vlastnictví a materiálnu. Úspěšnost je měřena pomocí mnoţství peněz a záţitků, které si za ně můţeme pořídit. Setkáváme se s nekritickým postojem k hodnotě peněz a z nich plynoucích záţitků, které je třeba si zakusit, jinak dojde k vylučování z komunity a následně celé společnosti. I tento strach po odsunutí můţe být brán jako hnací motor zadluţení se. Rodiče kupují dětem značkové oblečení, protoţe nechtějí, aby se jim spoluţáci smáli. Prarodiče uzavřou úvěr pro svého vnuka, protoţe nechtějí zůstat bez jeho kontaktu. I tyto situace vedou k tomu, ţe lidé přecení své síly a nejsou připraveni na povinnosti, které sebou problematika úvěrů přináší. Ovšem, jak uvidíme dále, do problému se splácením se můţe dostat i zodpovědný dluţník například nepřiměřeně nastavenými podmínkami nebo pomocí neúplné informace, kterou poskytovatel úvěru poskytl. Samotná situace, kdy se domácnost ocitne v platební neschopnosti, má velmi silný vliv na sociální fungování všech jejich členů. Postupně přestává zvládat nároky okolí (sniţuje své potřeby, aby byla schopna alespoň částečně splácet závazky) a ţivotní rovnováha je narušena. Zadluţenost se stává předluţeností a má velmi negativní vliv na duševní i fyzickou pohodu celé domácnosti. Do tohoto stavu vstupuje sociální pracovník jako pomoc nejčastěji.
1.1 Zadluţenost, předluţenost Zadluţenost jako taková je běţný a dokonce ţádoucí jev. Půjčování si peněz je dobré pro ekonomiku, protoţe se zvyšuje spotřeba, a do oběhu se tak dostává více poloţek i peněz (SPES, 2007a, s. 3). To proto neznamená, ţe kaţdý dluh je špatný a vyuţívání k financování cizích zdrojů a prostředků je veskrze patologickým jednáním. Také to však neznamená, ţe zodpovědný dluţník nemůţe nikdy upadnout do dluhové pasti. Dluhovou pastí myslíme situaci, kdy dluţník není z různých váţných důvodů schopen dál splácet své půjčky a úvěry a dostává se tak do platební neschopnosti (SPES, 2007a, s. 1-2). Riziko této pasti spočívá hlavně v překlenutí ze zadluţené domácnosti 8
do domácnosti předluţené. Předluţenost je jiţ patologický stav, který vede nejen k ekonomickému propadu a neschopnosti zajistit po odečtení nákladů na základní lidské potřeby všechny závazky, ale přináší sebou také výraznou psychickou a sociální nerovnováhu (SPES, 2007a, s. 4). Předluţenost musíme vnímat také v kontextu negativního a velice silného zásahu do sociálního fungování jedince a to se v mnohém promítne i do jeho somatického proţívání (Hradilová, 2010, s. 13).
1.2 Příčiny zadluţenosti Příčiny, které vedou k zadluţení jedince, mohou být různého charakteru. Setkat se můţeme s půjčkami a úvěry na pokrytí nezbytných základních věcí domácnosti, také na pokrytí mimořádných výdajů spojených např. s narozením dítěte, stavbou domu, nástupem na vysokou školu, svatbou, pohřbem. Ve stále větším měřítku se však lidé zadluţují kvůli nadstandardu, který by si jinak nemohli dovolit (exotická dovolená, výkonnější počítač), a také kvůli zaplacení předchozích půjček (Člověk v tísni, 2007, s.7). Obecně lze tedy říct, ţe za nejčastější příčinu zadluţenosti je povaţováno vlastní přičinění způsobené hlavně neuváţeností, nedbalostí a lehkomyslným přístupem (Nekudová, 2012, ze dne 4.6.2012). Podle občanského sdruţení SPES (2007b, s. 4-6), které v Olomouci provozuje poradnu pro dluţníky, se problematická místa dají také rozdělit takto: Problémy vyplývající ze smluvních vztahů s věřiteli – jde především o ustanovení vyplývající z podstaty produktu. Právní a sloţitá formulace dokumentů můţe mít za následek špatné pochopení a uvědomění si rizik zvláště u lidí s nízkým právním povědomím. V kontextu s tímto je zde také nízká ochota poskytovatelů poskytnout dané dokumenty k řádnému prostudování veřejnosti domů přesto, ţe existuje právní nárok. Do tohoto bodu je také zahrnuta neschopnost připravit se na nečekané události, které mohou sníţit nebo pozastavit splácení. Půjčování s cílem zmocnit se majetku dluţníka – zde se řadí instituce, které poskytují půjčky za zdánlivě velmi benevolentních podmínek tak, aby si ji mohl dovolit opravdu kaţdý. Tyto instituce však jiţ dopředu počítají s tím, ţe po uzavření kontraktu, nebude dluţník schopný podmínky dodrţet nebo je velmi snadno poruší, z čehoţ pro něho plynou velmi přísné sankce a pro poskytovatele zisk.
9
Chybějící finanční vzdělávání – vyplývá jiţ z toho, ţe většina domácností si nevytváří měsíční plán hospodaření a alespoň tříměsíční rezervu. Zde také patří neschopnost posouzení výhodné a nevýhodné půjčky, nečtení podepisovaného ujednání. Nejdůleţitějším prvkem je pak nutnost zařazení finanční gramotnosti do školních osnov. Individuální důvody – kritické ţivotní události, které přišly neplánovaně, nechtěně a nečekaně (ztráta zaměstnání, rozchod, rozvod, nemoc, nehoda, ručitelství,…). Celospolečenské důvody – zde řadíme hlavně selhání institucí a pracovního trhu a státu, které mohou vést aţ k rozpadu rodiny jako takové. 1.3
Vývoj zadluţenosti v ČR Hrušková (2011, ze dne 4.6.2012) se ve svém článku věnuje rozboru dat,
která k zadluţenosti kaţdoročně vydává Česká národní banka. Celkově podle ní české domácnosti dluţily na úvěrech k 1. 11 .2011 přes 1,1 bilionu korun. V roce 1993 to bylo 46,6mld. korun. Přesto však je zadluţenost ve srovnání se zeměmi EU niţší. Nicméně české domácnosti jsou podstatně chudší a proto zde hrozí vyšší riziko dluhové pasti. Podle ČNB a ČSÚ převyšují náklady na splácení dluhů 50% čistého příjmu domácnosti. Lidé v České republice se nejvyššími částkami zadluţují díky úvěrům na bydlení. Od roku 1997 se tato oblast zadluţování zvýšila o 12tisíc %. Nejvíce vyuţívaný úvěr je však spotřebitelský. Mohlo by to být spjato s jiţ zmiňovaným zvyšováním nároků na kvalitu bydlení a kvalitu ţivota obecně (Hrušková, 2011, ze dne 4.6.2012).
Graf č. 1: Typy nejvíce vyuţívaných úvěrů, zdroj ČNB
10
Zajímavé srovnání vývoje dluhu domácností a vůbec rozdělení dluhu podle toho, u jakého subjektu byla půjčka sjednána, přináší Analýza vývoje v oblasti zadluţení v ČR (Toman, 2004). Při porovnávání zadluţení u bankovního a nebankovního subjektu dochází
od roku
u nebankovních
1996
k výraznému
společností.
V dnešní
rostoucímu době
podílu
spotřebitelské
půjček úvěry
sjednaných a leasingy
poskytnutých nebankovním subjektem na trhu mnohonásobně převyšují úvěry nabízející bankou. I z grafu výše lze tedy spatřit trend stále se zvyšujícího vyuţití moţnosti půjček a úvěrů a zadluţování obecně. S tímto je však spjato mnoho rizik a důsledků, které jsou zvlášť pro sociální práci velmi podstatné.
1.4 Rizika a důsledky plynoucí ze zadluţení Jak jiţ bylo uvedeno výše, neplacení dluhů a závazků se můţe velmi negativně projevit na fungování daného jedince ze všech jeho stran. Nedochází k tomu ovšem hned např. po neuhrazené jedné měsíční splátce. Tento proces postupného upadání do sociální
nejistoty
spojený
s ekonomickou
nerovnováhou
a disharmonií
má
dlouhodobější charakter (Člověk v tísni, 2007, s. 42). Insolvenční zákon hovoří o minimální tříměsíční neschopnosti splácet své závazky s tím, ţe musí být minimálně 30 dnů po splatnosti (Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, §3). Důleţitou poznámkou v tomto je, ţe „zapomínání se nevyplácí“. Věřitelé mnohdy nedávají o svých pohledávkách vědět hned. Smysl tohoto lze najít v rostoucích úrocích z prodlení. Dluţná částka se tak můţe několikanásobně zvýšit a přinést dluţníkovi mnohem rozsáhlejší problémy (Hradilová, 2012 s. 12). S dlouhodobou fází nesplácení je spojen proces vymáhání. Nejprve ze strany věřitele poté pomocí dalšího subjektu, který pohledávku od věřitele (poskytovatele půjčky) odkoupil. Je to období silného citového strádání a emočního vypětí. Pouţité metody mohou vést k nepříjemným pocitům studu, hanby, poníţení. Nejčastěji uţívané metody vymáhání jsou (Nové výzvy, 2010 s. 45): Osobní setkání – osobní návštěva pracovníka vymahačské firmy. Často dochází k dohodě o splátkovém kalendáři.
11
Telefonický kontakt – nástroj, který bývá velmi často vyuţíván. Firmy volají i několikrát za den, o víkendech i ve večerních hodinách a doţadují se splacení dluţné částky. Posílání výzev k úhradě – jedná se o nejméně účinnou metodu. Vzhledem k tomu, ţe dopisy posílané vymahačskou firmou nemají zákonem stanovené nařízení, dluţníci je mnohdy ignorují. Zveřejnění dluţníkových pohledávek – jde o nejúčinnější formu vymáhání. Firmy pomocí korespondenčních lístků, nálepek na schránky, internetu zveřejňují informace o pohledávkách, jejich výši na místech, kde se dluţník pohybuje a zdrţuje. Nástroj sebou přináší velmi silný pocit zahanbení. Pokud je proces vymáhání neúspěšný následuje soudní nebo mimosoudní vyrovnání sporu. Zpravidla však tyto moţnosti mají za následek nařízení exekuce. Exekuční řízení jiţ je soudně vykonatelné a exekutor má proto pravomoci uloţit dluţníkovi povinnost zaplacení. Exekuce nařizující zaplacení peněţité částky lze provést (Nové Výzvy, 2010 s. 53-58): Sráţkami ze mzdy Sráţkami z jiných příjmů Příkazem k výplatě z účtu u peněţitého ústavu Prodejem movitých věcí a nemovitostí Všechny tyto procesy období a fáze jsou vnímány jakou stresové situace, které vedou k celé řadě psychických, sociálních, zdravotních a osobnostních problémů. V některých případech mohou mít za následek rozvinutí sebevraţedného jednání (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2011).
12
2 NEKALÉ PRAKTIKY POSKYTOVATELŮ ÚVĚRŮ V předešlé kapitole jsme si ukázali, ţe zadluţení je v dnešní době velmi rozšířený jev. Jak s tímto však souvisí nekalé praktiky některých poskytovatelů? Představme si situaci. Pan „Z“ ztratí práci. Protoţe má uzavřenou hypotéku, kterou musí platit, aby nepřišel o střechu nad hlavou, uzavře úvěr s bankovním subjektem. Bohuţel však nezvládá splácet ani ten, a protoţe uţ má u banky jiný dluh a je bez pravidelného měsíčního příjmu, nový úvěr uzavřít nemůţe. Po cestě domů uvidí v tramvaji leták, kde nebankovní subjekt „ABC“ nabízí půjčky přes telefon. Pan „Z“ tam tedy zavolal a byl záznamníkem odkázán na placenou linku. Hovor byl neustále prodluţován a úvěr nakonec poskytnut nebyl z důvodu nesplnění kritérií. Pan „Z“ však přišel o částku 5000Kč za uskutečněný hovor, coţ u člověka bez zaměstnání a v dluhové pasti je vysoká částka. Poskytovatelé finančních produktů jsou podnikající organizace, jejichţ hlavním účelem je zisk. Tomuto je také přizpůsobena jejich aktivita a jednání. Ne ve všech případech však můţeme hovořit o dobrém úmyslu poskytnutí úvěru za účelem překlenutí mimořádné finanční situace dluţníka. Vymezení nekalé praktiky můţeme najít v zákoně č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele: „Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“ Zákon dále nekalou praktiku blíţe specifikuje na klamavou obchodní praktiku a agresivní obchodní praktiku. Obě tyto formy jsou zákonem zakázané. Klamavá obchodní praktika nastává tehdy: pokud je při ní uţit nepravdivý údaj, je-li důleţitý údaj sice sám o sobě pravdivý, ale vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl uţit, můţe uvést spotřebitele v omyl; "důleţitým údajem" je například název, cena a povaha finanční sluţby, její označení a zvláštní pravidla uţívání, moţnosti reklamace apod.,
13
opomene-li
podnikatel
uvést
důleţitý
údaj,
jehoţ
uvedení
lze
s přihlédnutím ke všem okolnostem (například s přihlédnutím k rozsahu dostupného reklamního prostoru či času) po podnikateli spravedlivě poţadovat; za opomenutí se přitom povaţuje i to, je-li důleţitý údaj uveden nesrozumitelně nebo nejednoznačně, vede-li způsob prezentace produktu k záměně s jinými produkty či podnikateli, jsou-li sluţby nabízeny způsobem porušujícím některá práva duševního vlastnictví, nedodrţuje-li se jednoznačný závazek chování obsaţeného v kodexu chování, k jehoţ dodrţování se podnikatel zavázal. Agresivní obchodní praktika je takové jednání, které svým obtěţování, donucováním nebo nepatřičným ovlivňováním zhoršuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Aktuálním příkladem takového jednání jsou například předváděcí akce – zájezdy pro seniory, na které je poté agresivním způsobem tlačeno, aby si koupili předraţený a mnohdy nefunkční výrobek, popř. se kvůli němu zadluţili či podepsali smlouvu o propůjčení (leasing)1.
2.1 Dělení společností vyuţívající prvky nekalé praktiky Díky zvyšující se zadluţenosti a vzhledem k zapsání dluţníka do registru dluţníků (tj. překáţka pro půjčení u bankovních poskytovatelů) vzniká na trhu stále více firem (nebankovní subjekty) nabízející své sluţby za zdánlivě jednoduchých a poměrně uvolněných podmínek, např. nechtějí znát měsíční příjem dluţníka. Růst takovýchto firem můţeme pozorovat například i na zvyšujícím se počtu inzerátů s úvěrovými nabídkami. Ovšem za zdánlivou snahou pomoci se skrývá rafinovaná a právnicky velmi dobře ošetřená touha po zisku prakticky za jakékoliv situace (Sosová, 2010, ze dne 4.6.2012). Samotná smlouva těchto poskytovatelů je nastavena tak, aby pro dluţníka bylo velmi namáhavé podmínky a jednotlivá ustanovení dodrţet, popř. velmi snadné je
1
O tomto fenoménu pojednává i dokumentární film ŠMEJDI, který měl v ČR premiéru 18.4. 2013.
14
porušit. Tyto společnosti se vyznačují tím, ţe ke své činnosti pouţívají tzv. ţraločí praktiky (loan sharking). I přesto, ţe se dají rozdělit do několika kategorií, najdeme v jejich aktivitách a působeních několik charakteristických a shodných rysů (Nové výzvy, 2010 s. 39-44): Méně známá společnost, regionální působnost Poskytnutí úvěru dluţníkům, kteří ho nemohou získat u bankovního/ známého nebankovního poskytovatele Nezájem o příjem a dluhovou situaci domácnosti, nenahlíţení do registru dluţníků Obvykle absence kamenné pobočky Komplikovaně ošetřené smlouvy (bianco-směnky, rozhodčí doloţky, zástavní právo) Dobrá znalost psychologie, marketingu, reklamy Důvodová zpráva k zákonu č. 43/2013 Sb., Novela zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, ţe ke dni 30. 6. 2012 bylo na trhu 35.036 subjektů, které mělo vázanou ţivnost na poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. V návaznosti na toto číslo také mluví o neférových praktikách poskytovatelů úvěrových produktů takto: „… často poskytují úvěr dlužníkům, aniž by předpokládali, že jim bude dlužná částka splacena. Svůj příjem si však zajistí např. nepřiměřeným zajištěním úvěru, sankcemi, zneužitím (bianco) směnky…“ (MF ČR, 2012, ze dne 21.4.2013)
2.1.1 Společnosti vyuţívající chudoby dluţníka Společnosti vyuţívající chudoby dluţníka jsou zaměřené na takové cílové skupiny, jejichţ příjem není nijak vysoký (důchodci, ţeny na mateřské dovolené, nízkopříjmové rodiny), a dostanou se do tíţivé finanční situace snáze (např. nezaplacení nedoplatku za elektřinu). Vzhledem k povaze dluhu nemůţe být dluţníkovi poskytnutý úvěr u bankovních poskytovatelů (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Společnosti zaměřené na chudobu také velmi dobře ovládají psychologické taktiky a inzertní nabídky stylizují tak, aby je zachytily právě tyto cílové skupiny (Sosová, 2010, ze dne 4.6.2012). Mohlo by se zdát, ţe půjčování nemajetným je zbytečná záleţitost, ţe lidé 15
na hranici chudoby nebo pod ní jiţ nemají, čím by dluh umořily. Společnosti však vyuţívají chudoby právě proto, ţe české zákony umoţňují exekuci kaţdého, komu lze přiznat ţivotní minimum. Zabavená částka se pohybuje v řádech stokorun a částečně pokrývá jen úroky z prodlení a jiné sankční poplatky. Skutečná dluţná částka se tedy nesniţuje a prostředky nepokrývají jistinu. Vzniká tak tzv. trvale udrţitelný dluh, který dluţník můţe splácet aţ do konce ţivota (Nové výzvy, 2010 s. 40). Společnost má tak zajištěnou pravidelnou částku, která je tím vyšší, čím více takových klientů mají.
2.1.2 Společnosti, které chtějí získat majetek dluţníka Společnosti se v této oblasti snaţí získat majetek dluţníka, jehoţ zástava je podmínkou k poskytnutí sluţby. V některých případech se dokonce ţádá převedení vlastnického práva. Zpravidla se společnost nezaměřuje a nezkoumá příjmy domácnosti. Ţadatel o úvěr u této společnosti můţe nabýt dojmu velice výhodného úvěru. Ve sloţitých právních formulacích se však skrývají vysoké úroky z prodlení, sankční poplatky, poplatky spojené s vyřízením smlouvy. Výše úvěru obvykle nedosahuje hodnoty majetku (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Tato praktika je hodně zneuţívaná společnostmi, které nabízejí americkou hypotéku (Nové výzvy 2010, s. 41).
2.1.3 Společnosti nabízející velmi drahou informaci nebo zpracování dat dluţníka Tyto společnosti ve skutečnosti ţádné peníze nemají a ani je nepůjčují. Jejich taktika je však jednat tak, aby si to dluţník myslel. Vţdy jde o zaplacení nějakého manipulačního či vstupního poplatku nebo poplatku za zprostředkování. Samotné společnosti se zavazují k poměrně snadné, mnohdy nejasné sluţbě, kterou vydávají za tu, která by měla být sjednaná s dluţníkem. Obvykle se jedná o poskytovatele, kteří nabízejí oddluţení nebo zprostředkování úvěru (Sosová, 2010, ze dne 4.6.2012).
2.1.4 Společnosti nabízející soudní oddluţení Institut oddluţení tzv. osobní bankrot má zákonem stanovené podmínky, popsané v zákoně č. 183/2006 Sb., které je nutné splnit Po doloţení všech náleţitostí a splnění
16
všech podmínek tak soud rozhodne o povolení oddluţení. Společnosti pouţívající „ţraločí praktiky“ v této problematice, získávají zisk hlavně z poplatků spojených se zmapováním dluhové situace a návrhem způsobu řešení. Výše poplatku se můţe vyšplhat aţ na deset tisíc korun. Neseriózní jednání zde je v tom, ţe podmínky, které jsou dané zákonem, tyto společnosti obejít nemohou, přesto však si nechávají zaplatit za poskytnutí sluţby i od dluţníků, kteří prokazatelně na oddluţení nedosáhnou (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Na stejném principu pracují i společnosti nabízející vyjednání nového splátkového kalendáře s věřiteli. Podle organizace SPES Ve spolupráci s Ministerstvem vnitra se v roce 2006 objevily inzeráty slibující oddluţení na základě tajného zásahu do zákonem zřízených registrů dluţníků. Toto je však prakticky i technicky nemoţné (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012).
2.1.5 Společnosti nabízející zprostředkování úvěru Tato nekalá praktika je poměrně novou záleţitostí na českém trhu a velmi rychle se rozmáhá. Jedná se o situaci, kdy společnost s dluţníkem podepíše smlouvu o zprostředkování úvěru nebo o zpracování dat. Společnost před podepsáním jedná tak, aby si dluţník myslel, ţe mu bude poskytnut úvěr. Samotná smlouva také obsahuje poţadovanou částku, úrokovou sazbu, počet splátek. V obsahu smlouvy je však také věta o tom, ţe společnost nejprve prozkoumá, zda zájemce splňuje podmínky získání úvěru. Za toto zprostředkování si společnost nárokuje odměnu, která se můţe pohybovat okolo několika tisíc korun (Nové výzvy, 2010 s. 40). V rámci zákona 43/2013 Sb., §17a zákona o spotřebitelském úvěru však odměna musí být písemně uvedená jiţ ve smlouvě o zprostředkování
2.2 Jak se bránit? Jedním z nástrojů, který omezil vyuţívání nekalých a neférových praktik je právě zákon č. 43/2013 Sb., novela zákona o spotřebitelském úvěru účinná od 25. 2. 2013. V rámci ní dochází ke zrušení a omezení některých praktik (zákaz pouţití linek s vyšším účtováním neţ je běţný hovor, právo na předplatné splacení úvěru, zákaz
17
pouţití směnky nebo šeku na splacení či zajištění úvěru, omezení zajištění úvěru nepoměrem k zajišťované pohledávce). Zákon dále stanovuje podmínky reklamy a nabídky spotřebitelského úvěru a za jejich nedodrţení stanovuje sankce. Zákonem také byla stanovena povinnost posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel najde zjevné důvody, ţe úvěr nebude splacený, smlouva se stává neplatnou (Česká obchodní inspekce, 2012, ze dne 19.4.2013). Obecné pravidla obrany před nekalými praktikami podle Sdruţení SPES (2007, s. 2-4) spočívají v důsledném zváţení všech důsledků, které plynou z uzavření smlouvy s danou společností. Je třeba chápat všechny souvislosti a ustanovení, které ze smlouvy vyplývají. Pravidlo, které v podstatě brání podpisu nevýhodné sluţby, je spočítání nejhorší moţné varianty, kterou smlouva umoţňuje. Pokud zde existuje reálný důvod, ţe následky situace nebude moţné unést, není dobré na podmínky přistoupit (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Důleţitým nástrojem obrany je podpis. „Podpis je velkou cenností, kterou je třeba si chránit.“ Říkají stránky sdruţení SPES věnující se problematice nekalých praktik (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). V mnohých případech je vyuţívání „ţraločích praktik“ na hraně zákona (Nové výzvy, 2010, s. 40). Je třeba mít na paměti i pomoc organizací, které jsou pověřeny kontrolou společností poskytujících nebo zprostředkujících úvěrové produkty. V případě podezření spáchání trestného činu např. podvodu při poskytnutí nepravdivých informací, je moţno podat trestní oznámení na jakékoliv stanici orgánu Policie ČR (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Také existuje moţnost vyuţití pomoci právníka např. z České advokátní komory. Jejich sluţby jsou však placené. Některé neziskové organizace mají k dispozici svého právníka. V případě snahy o smírné vyřešení sporu je v České republice ustanovena autorita finančního arbitra (Lovritš, 2011, ze dne 4.6.2012). Z výše popsaného je zřejmé, ţe metod a způsobů, které zneuţívají důvěru dluţníků či potencionálních dluţníků je mnoho. Nejvíce ohroţenou skupinou jsou právě nízkopříjmové domácnosti, domácnosti s nízkou mírou finanční gramotnosti a senioři, protoţe právě tyto skupiny mohou poměrně snadno díky své nevědomosti upadnout do dluhové pasti. V tomto je třeba spatřovat důleţitou oblast působení sociální práce. 18
Konkrétněji se podobě pomoci budu věnovat v kapitole Moţnosti prevence a Ilustrační příklad řešení.
19
3 OBOR SOCIÁLNÍ PRÁCE V KONTEXTU PRÁCE SE ZADLUŢENÝM KLIENTEM Tlak moderní společnosti, ve kterém je kladen důraz na stále důslednější zvládání všech ţivotních rolí a scénářů, které dnešní člověk proţívá, je stále vyšší. A spolu s ním se také zvyšuje potřeba materiálního zabezpečení. Rodiče musí zvládat kariéru, výchovu dětí a být finančně nezávislí. Mladí dospělí by se měli, co nejdříve osamostatnit a začít pracovat na svém vlastním ţivotním příběhu, který si pořídí nejlépe na dluh. Staří lidé jsou napadáni, ţe nejdou s dobou, jsou nemoderní a nekupují si věci, které by jim ulehčily práci po všech stránkách. Pokud se jedinci takto nechovají, jsou společností odvrţeni a označeni za „sociální případy“. Všechny tyto tendence mohou vyvolat úzkostný pocit selhání, které podporují potřebu půjčovat si stále více i za situace, kdy jedinec není schopen vše splácet z jeho vlastních dostupných prostředků. Dostává se tedy do spirály zadluţenosti, ve které jiţ nezbývají peníze ani na nezbytné ţivotní výdaje a další půjčka jde na splacení dluhu předešlého. Díky nedostatku peněz na základní potřeby jsou ohroţeny všechny aspekty kvalitního a důstojně proţitého ţivota. Lidé, kteří se dostali do spirály zadluţenosti, jsou ohroţeni narušením mezilidských vztahů (mezi partnery, v rodině), zdravotními problémy jako je deprese, strach, úzkost, poruchy spánku, ţaludeční problémy, bolesti zad, zabavením majetku nebo ztrátou bydlení a následnou sociální izolací sociálním vyloučením. Díky tomu, ţe ţivot na dluh je stále častějším jevem, je velmi nepravděpodobné, ţe by existovala cílová skupina, kde by se sociální pracovník se zadluţeným klientem nesetkal. I přesto, ţe konkrétních způsobů řešení (oddluţení, splátkový kalendář, odklad splátek, zastavení exekuce pro nemajetnost, pozastavení exekuce), které by klienta nadobro zbavily problémů s neschopností splácet své závazky, není mnoho, teorie sociální práce nabízí poměrně širokou škálu metod a jednotlivých technik, jak klientovi odlehčit od tíhy, kterou pociťuje v důsledku předluţení, a pomoci mu najít jiný (alternativní) způsob, jak se vyrovnat s nároky okolí. K tomu, abychom mohli vydefinovat či objasnit roli sociální práce a kompetence sociálního pracovníka v kontextu problematiky zadluţenosti, popř. předluţenosti, je třeba mít alespoň základní znalosti o sociální práci jako o společensko-vědním oboru. 20
3.1 Historie a vymezení sociální práce Sociální práce tak jak ji chápeme dnes, je výsledek několika staletí a mnohdy i tisíciletí. Stejně jako většina společenských oborů i ona prošla vývojem, který se lišil v závislosti na národu, době, kulturním a společenském prostředí. Uţ ve společnosti prvních států (starověká Mezopotámie) můţeme nalézt myšlenky o trestu pro nerovné zacházení mezi lidmi. Uţ sumerský zákoník „…brání zneužívání úřední moci a pečuje, aby sirotek se nestal kořistí bohatého a vdova kořistí mocného“ (Matoušek, 2001, s. 17). Na svou dobu velice propracovaný systém sociální péče o chudé a nemocné měl také starověký Izrael. Ve Starém zákoně nalezneme spoustu příběhů a podobenství, příkazů a nařízení, které vedou, nebo by měly vést, k pomoci a ochraně starých, vdov a sirotků, cizinců, chudých, otroků a nádeníků. V souvislosti s dluhovou problematikou se v tehdejším Izraeli můţeme setkat s tzv. dluţní amnestií. Tato právní instituce pravidelného promíjení dluhů navazuje na tradici sabatického roku, tedy tzv. léta odpočinutí. Kaţdý sedmý rok se nechávala pole leţet ladem a úroda z nich byla určena pro chudé a potřebné (Martínek, 2008, s. 46). 5. kniha Mojţíšova o tom píše takto: „Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu. Toto je způsob promíjení dluhu: každý věřitel svému bližnímu promine, co mu půjčil. Nebude na svého bližního, svého bratra naléhat, protože je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhu.“ (Dt. 15, 1-18) Pokud
bychom
se měli
zaměřit
na institucionalizovanou
sociální
práci
se zadluţenými u nás, byl prvním impulzem rok 2005. V tomto roce došlo ke vzniku první organizace, která se začala konkrétně zaměřovat na sociální práci se zadluţenými a předluţenými domácnostmi (Občanské sdruţení SPES). Důleţitým mezníkem a účinným nástrojem pro pomoc dluţníkům, kteří jiţ nejsou schopni splácet své pohledávky, je také nabytí účinnosti zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Zákon popisuje jednotlivé druhy úpadku, podmínky dosaţení tzv. osobního bankrotu, a dává tak (nejen) sociálním pracovníkům velice efektivní způsob, jak vyřešit tíţivou finanční situaci klienta. Vymezení definice sociální práce se měnilo v závislosti na okolnostech. Jedna z prvních definic tvrdí, ţe „sociální práce je prostě to, co jiní – zdravotní sestry, policie atd. nedělají“ (Navrátil, 2001, s. 10-11, podle Hanvey a Philpot, 1996, s. 1). Někteří 21
autoři vydefinovaly sociální práci podle činností a aktivit, které jsou běţné pro výkon sociální práce. Navrátil (2001, s. 11) tvrdí, ţe dnes se vymezení cílů a definic sociální práce dotýká hlavně způsobu zvládání a podpory sociálního fungování. Praktickou činnost tohoto pak podle Matouška (2008, s. 11) spatřujeme v odhalování, vysvětlování zmírňování a řešení sociálních problémů a jejich důsledků. I z výše popsaného se dá usuzovat, ţe dnes jiţ je vědecká disciplína sociální práce vědou multidiscpilinární a multiparadigmatickou. A v mnohém také vědou hraniční. Její teorie vychází z poznatků filozofie, teologie, sociologie, práva, politologie etiky, psychologie, které se v různých přístupech objevují v jiném poměru. To, co odlišuje sociální práci od ostatních disciplín je právě důraz na sociální fungování klienta.
3.1.1 Sociální fungování a ţivotní situace Pro teorii sociální práce jsou důleţité dva pojmy: „sociální fungování“ a „ţivotní situace“. Sociální fungování se velmi úzce pojí se schopností zvládání nároků sociálního prostředí. Navrátil Ve své knize (2001, s. 13) jmenuje Longrese (1995, s. 546) a Carltona (1984, s. 7), kteří se snaţí vymezit sociální fungování jako sociální pohodu, která je spojená se zvládáním rolových očekávání a schopností provádět běţné úkony. Jde o angaţovanost v interakci s jinými lidmi tak, aby byly uspokojeny všechny strany (jedinec, druzí, společnost). Ţivotní situace je soubor individuálního nastavení a bariér sociálního fungování, které jsou pro kaţdého jedince, skupinu specifické. Je to také vlastní předmět intervence (Navrátil, 2001 s. 14 podle Navrátil, Musil, 2000). Pro dluhovou problematiku jsou tyto dva pojmy více neţ klíčové. Situace předluţenosti má ve svém konečném důsledku velice negativní dopad na pohodu a sociální fungování klienta. Často zasahují do základních ţivotních potřeb, které pokud nejsou naplněny, způsobují permanentní stres a psychickou nerovnováhu (Kalvoda, 2009 s. 1).
22
3.2 Role sociálního pracovníka Jak jiţ bylo řečeno, „…sociální pracovník pomáhá jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět. …pomáhají vytvářet příznivé společenské podmínky. U klientů, kteří se již uplatnit nemohou, podporuje sociální práce co nejdůstojnější způsob života“ (Matoušek, 2008 s. 11). Jde tedy o pomáhající profesi, která je formálně ustálena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. U tohoto typu profesí jde ale spíše o společenské poslání neţ práci v běţném slova smyslu. Mezi předpoklady pro výkon jsou zejména motivace, osobnostní předpoklady, znalosti, dovednosti a praxe (Dočkal, 2008, s. 17). Pro sociálního pracovníka je typická práce s lidmi, soustavně se jimi zabývá, zkoumá jejich sociální situaci a potřeby, navrhuje, zajišťuje opatření, která vedou ke společenskému přizpůsobení a zlepšení ţivotní situace. Reflektuje potřeby a zájmy jednotlivců, skupin tak, aby je mohl zprostředkovat na úroveň organizace či státu. Pomáhá ke komplexnímu řešení sociálních problémů Ve vztahu k prostředí, společnosti (Rufert, 1986 s. 204). Sociální pracovník vystupuje nejčastěji jako terapeut, učitel sociální adaptace, zprostředkovatel sluţeb a poradce (Matoušek, 2003, s. 44). V oblasti dluhové problematiky jde především o poradce a zprostředkovatelé sluţeb. Mnoho organizací zabývající se pomocí pro dluţníky má své poradny a i terénní sociální práce je zaměřená spíše na poskytnutí rady a zprostředkování informací a kontaktu s formálními institucemi (soudy, věřitelé, exekutoři). Pro sociální pracovníky se zde otevírá prostor pro práci s lidmi, kteří se jiţ dostali do neschopnosti splácet své závazky řádně a včas, stejně jako pro ty, kteří se chystají vzít si úvěr, popř. jim hrozí, ţe se do dluhové pasti dostanou. Je zde snaha poskytnout dluhové poradenství i rodinným příslušníkům. Úkolem sociálního pracovníka v této problematice také je informovat o moţnostech ochrany bydlení, rodinných příslušníků před případnými negativními a nepřiměřenými dopady soudních řízení (Tesaříková, 2011, s. 40). Víc neţ v jakékoliv jiné problematice zde platí ono slavné „čas jsou peníze“. Proto by sociální pracovník měl velice důsledně orientovat klientovu motivaci na řešení.
23
3.3 Metody vyuţitelné v sociální práci se zadluţenými Vzhledem k rizikům a povaze problémů, které sebou přináší zadluţování a následně předluţení domácnosti, neměla by práce s klientem být zaloţená čistě na finančních aspektech řešení situace (SPES 2007b, s. 7). I přesto, ţe se jiţ zvyšuje finanční gramotnost nejen samotných sociálních pracovníků ale i pedagogů, úředníků, neexistuje metodika, která by určovala, jakým způsobem postupovat v konkrétních případech. Sociální práce s touto cílovou skupinou je tudíţ nesystematická, mnohdy nepřehledná a nese sebou riziko roztříštěnosti. Přesto však lze pozorovat určité shodné znaky intervence, které sebou tato problematika přináší. V rámci oboru zadluţenosti je moţnost vyuţít prakticky jakoukoliv z pěti metod sociální práce. V rámci své praxe v poradně pro dluţníky jsem se nejvíc setkávala s prací s jednotlivcem (případová sociální práce, sociální poradenství, krizová intervence) a prácí s rodinou. Nicméně problematika zadluţenosti je dobře uchopitelná i v rámci práce s komunitou nebo skupinou. Právě v sociálně vyloučených komunitách, kde se riziko zadluţení zvyšuje i dvojnásobně z důvodu nízkého vzdělání, nízkého příjmu domácnosti
a nedostatečných ţivotních podmínek,
se zařazením
kurzu
finanční
pracovníků.
Sociální
práce
gramotnosti se systémem
do kompetence můţe
se často setkáváme terénních
spočívat
např.
sociálních v aktivním
připomínkování schvalovaných zákonů, zakládání občanských poraden zaměřených na problematiku zadluţenosti, pořádání školení pedagogů v rámci občanské výchovy na školách.
3.3.1 Případová sociální práce Případová sociální práce vychází z pochopení jedince a jeho přirozeného prostředí, Ve kterém se pohybuje (rodina, komunita, kultura). Cena jedince je tedy nadřazenou hodnotou a proto si zaslouţí naši pozornost, úctu a důstojnost. Jeho individualita je natolik silná, ţe je schopný situaci sám řešit A jedině on sám se můţe rozhodnout, jakou cestou se dát, zda nepříznivou situaci řešit nebo ne. Úkolem sociálního
pracovníka
je
pomoc
v orientaci
v situaci
jako
takové
vee vyhodnocování jednotlivých způsobů řešení (Matoušek, 2008, s. 68-69).
24
a také
Je zde poměrně úzká spojitost s teoriemi sociálních rolí, které z velké části určují klientovo chování a jednání. Jedince má pocit, ţe nezvládl svou roli a v důsledku toho se dostal
do nepříznivé
sociální
situace
(Matoušek,
2008,
s. 67).
Při práci
se zadluţenými klienty se s tímto můţeme setkat poměrně často, např. otec rodiny nedokázal podle svého přesvědčení dostatečně zajistit potřeby rodiny, a proto si vzal úvěr, který nestačil řádně splácet. Pomoc sociálního pracovníka pak spočívá v nalezení motivace situaci řešit, v pochopení důleţitosti vlastního přičinění v řešení. Samozřejmě také v podání informace o moţných způsobech řešení, coţ však je úkol spíše pro sociální poradenství. Fáze, kterými případová sociální práce prochází, se dají vhodně a efektně vyuţít na poli práce se zadluţenými klienty. Matoušek (2008, s. 74) případovou práci rozčleňuje na 4 kroky: sociální studii zahrnující aspekt motivace a vlastní anamnézy, vyšetření spočívající v přesném vymezení problému, intervenci snaţící se uklidnit hladinu emocí pomocí rozhovoru a ukončení. Podle pozorování na praxi v organizaci SPES by se případová práce dala rozdělit na jednotlivé a na sebe navazující kroky. V prvé řadě je v metodě případové práce prvek plánování
a nastavení
individuálního
plánu.
Po úvodní
identifikaci
problému
a zhodnocení zda je v kompetencích sociální pracovníka s tímto problémem pomoci, je s klientem sepisován individuální plán. V problematice zadluţenosti spočívá v rozklíčování a uvedení všech objektivních závazků klienta včetně jejich výše a specifikace. Od tohoto bodu se poté odvíjí další kroky. V druhé fázi se sociální pracovník zaměřuje na moţnosti řešení. Nastiňuje moţný způsob, jak situaci řešit a diskutuje o nich s klientem. Pouţívá i konkrétní příklady z praxe, aby klientovi ukázal, ţe to můţe fungovat. Intervence jako taková, zde probíhá prakticky jiţ v první části, kdy klient hovoří o svém problému. Často se při popisování zkušenosti objevují emoce jiţ při úvodních větách. Na sociálním pracovníkovi poté je, aby dokázal klienta uklidnit a vytvořit pro něho bezpečnou atmosféru, tak aby bylo nalezeno řešení spočívající na objektivitě nikoliv emocích. Vzhledem k četnosti zadluţených klientů, kteří splňují podmínky zákonného oddluţení, se mnohá sezení ukončují právě v okamţiku podání návrhu na osobní oddluţení. Sociální pracovník však nadále sleduje průběh klientovi situace a v případě neúspěchu je připraven nalézt jiné či zlepšit stávající řešení.
25
3.3.2 Sociální poradenství Sociální poradenství je ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách neopomenutelnou sloţkou kaţdé sociální sluţby. Při práci se zadluţenými klienty se uplatní jak základní sociální poradenství, tak odborné sociální poradenství. Cílem základního poradenství je poskytnutí informací o podmínkách, nárocích, adekvátních sluţbách, moţnostech, které mohou pomoci při hledání řešení a také ve vyřešení nepříznivé situace. Oproti tomu odborné poradenství je jiţ svou povahou zaměřeno na poskytnutí přímé pomoci při řešení (Matoušek, 2008, s. 84-85). V problematice zadluţenosti se toto uplatní nejen v poskytnutí rad a základních informací, ale také prostřednictvím učení (získání určitých vědomostí a dovedností) a psychologického náhledu (pochopení problému, důsledků, rizik). U zadluţených klientů se také můţeme setkat se sociálním poradenství prostřednictvím přímé akce, kdy např. sociální pracovník za klienta vyplní návrh na oddluţení (Matoušek, 2008, s. 85). Důleţitou sloţkou pro poradenství v oblasti zadluţenosti je znalost státních a jiných nástrojů, které mohou vést ke zlepšení situace. V naprosté většině případů se jedná o nástroje zákona o úpadku, znalosti exekučního řádu a zákona o spotřebitelském úvěru. Specifický aspekt také můţeme sledovat v téměř nulovém poskytnutí poradenství dobrovolným klientům z důvodu prevence. Za svou měsíční praxi v poradně pro dluţníky jsem se nesetkala s klientem, který by se přišel poradit, jak se co nejzodpovědněji zadluţit nebo, zda je pro něho daná půjčka opravdu tak výhodná. Jak jiţ bylo psáno výše, mnozí z klientů se o radu zajímá aţ v okamţiku, kdy uţ je situace natolik vyhrocená, ţe hrozí exekuční řízení, a klient se tak dostává do psychicky i fyzicky velice obtíţné situace.
3.3.3 Krizová intervence Pokud situace, která je klientem proţívána je jím vnímána jako zátěţová, nepříznivá a ohroţující, a není schopen se s ní vlastními silami vyrovnat a zvládnout ji, můţeme mluvit i krizi (Matoušek, 2008, s. 119-120). Krizová intervence je poté odborný zásah, pomoc, která se snaţí zmenšit a sníţit riziko ohroţení klienta. Nemalý důraz je kladen na navrácení sebedůvěry, komunikace a na posilnění vlastních 26
copingových strategií tak, aby nedošlo k destruktivním způsobům řešení situace (Matoušek, 2008, s. 129-130). Problematika předluţení je praktický v kaţdé situaci formou ohroţení, které pokud se neřeší, můţe vést aţ k existenčním, sociálním a psychologickým problémům. Proto jsou zde vyuţívány prvky a principy krizové intervence. Vzhledem k závaţnosti situace se vyuţívá i právní a jiná odborná pomoc. Spouštěče krize bychom mohli poměrně snadno přiřadit k příčinám zadluţenosti. Stejně jako ony mohou být různého charakteru od nízké finanční gramotnosti po narození nového člena rodiny. Podstatným prvkem zde však je změna, která sebou nepřináší nic dobrého (Matoušek, 2008, s. 121-122). Je logické, ţe nejdříve zde existuje snaha tuto změnu překonat svépomocí. U zadluţených klientů v krizi je běţné, ţe jako jediné moţné východisko vidí v dalším půjčování si, aby splatili závazek předešlý. Ve svém důsledku jde však o „vytloukání klínu klínem“. Měsíční splátky se zvyšují, tlak věřitelů se zvyšuje a krize se prohlubuje. Krizovou intervenci, tak jak jsem ji mohla vidět na své praxi, se v oblasti dluhů vyuţívala hlavně v souvislosti s exekucemi, zabavením nemovitosti a s tím spojenou ztrátou ţivotních jistot jako jsou: mít kde bydlet, mít přísun vody a elektřiny. Prvním krokem u většiny zadluţených klientů bylo přepsání trvalého bydliště na daný městský úřad. V případě, kdy klient je nemajetný a je mu nařízena exekuce lze poţádat o zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti. Krizová intervence také spočívala v poskytnutí informací spojených s ţivotem v institutu oddluţení.
3.3.4 Práce s rodinou Rodina je základní organizační jednotka. Rodina vytváří v jedinci hodnoty, rodina vychovává, zprostředkovává svět, vytváří síť vztahů, je zdrojem podpory (Matoušek, 2008, s. 183). Ne vţdy však rodina má podmínky ke správnému rozvíjení se. Vzhledem k závaţnosti důsledků plynoucích ze zadluţení v kontextu se snahou ochránit ostatní členy rodiny se často stává, ţe dluţník existenci dluhů rodině tají. Ohroţení, které však zadluţení sebou přináší, je tak velké, ţe se prakticky nikdy neomezuje jen na daného jedince. Dříve nebo později dochází k situaci, kdy jsou problémy tak silné, ţe postihují
27
existenční, sociální i ekonomické fungování celé rodiny (vymahačské společnosti volající domů). Matoušek ve své učebnici (2008, s. 196-198) rozděluje druhy pomoci rodině podle způsobu jejich poskytnutí na poradenské sluţby, preventivní programy a terapeutické sluţby. Toto vymezení můţeme pouţít i pro naši problematiku. Poradenské sluţby by pak spočívaly hlavně v informování o moţných způsobech pomoci dluţníkovi ze strany rodiny. V institutu oddluţení bývá toto často vyuţíváno v sepsání darovací smlouvy na určitou částku peněz tak, aby dluţník splnil podmínky osobního oddluţení. Vzdělávací programy se týkají hlavně preventivní sloţky. Sociální pracovníci často pořádají školení a kurzy určené pro různé cílové skupiny obyvatel. Terapeutické sluţby jsou určeny hlavně jako podpůrná technika při případové sociální práci. Důleţitou sloţkou je zde rozhovor a hledání odpovědi na otázku, proč je pro dluţníka důleţitá podpora rodiny a čím je dluţník pro ni. Práce s rodinou je tedy jeden ze základních nástrojů při poskytování sluţeb zadluţeným klientům. Je důleţité podporovat motivaci řešení se zapojením všech členů rodiny. Podstatným prvkem je také podpora mnohdy velmi narušených vztahů právě v důsledku zadluţení, např. manţel/manţelka se o dluzích svého partnera dozvěděl(a) teprve nedávno. Vyuţívá se zde technik zaměřených hlavně na poradenskou a terapeutickou činnost. Mnohdy je potřeba sepsat darovací smlouvy, které jsou Ve většině případů zajišťovány právě rodinnými příslušníky. Proto je důleţité také jim dopodrobna vysvětlit principy vybraného způsob řešení. Úkolem sociálního pracovníka v práci s rodinou je také podpora a hledání nových způsobů vyrovnání se s nastalou situací. V rámci práce s rodinou existují také větší šance na vyléčení klienta, který se do svého zadluţení dostal např. díky závislosti a jeho nový start je tak ztíţený tímto hendikepem.
28
4 MOŢNOSTI PREVENCE Zadluţení samo o sobě není špatné, jak vyplývá i z fungování ekonomiky jako takové. Pokud se však dluţník dostane do situace, kdy nesplácení dluhu ovlivní jeho běţné denní aktivity, které je schopný za normálních okolností zvládat, dochází k narušení jeho sociální rovnováhy a dluţník ztrácí jistotu svého dosavadního ţivota. Tato disbalance pak vede ke krizi a s ní spojenými problémy jako psychosomatické problémy, deprese, rozpad vztahů, ztráta střechy nad hlavou. V roce 2010 se jeden ze čtyř obyvatel Evropské unie cítil ohroţený rizikem předluţení. 11,6 % obyvatel bylo pozadu s platbami svých závazků (Evropská nadace pro zlepšení ţivotních a pracovních podmínek, 2012, ze dne 21.4.2013). Toto sebehodnocení situace by mělo být nejen v sociální práci bráno jako impulz k aktivnímu poskytování pomoci a informování veřejnosti o moţných rizicích a následnému řešení problému zadluţení. Problematika prevence před nekalými praktikami se dá zobecnit na prevenci proti zadluţenosti obecně. Pár základních pravidel a bodů jsme si uvedli jiţ v kapitole o nekalých praktikách. Tyto pouţité poučky jsou takovým všeobecným návodem, průvodcem zodpovědného dluţníka. Jaké však jsou moţnosti sociální práce v otázce prevence zadluţení? Sociální pracovník má mnoho moţností, jak se zapojit do procesu informování o rizicích a důsledcích předluţení. Záleţí také na cílové skupině a na dané metodě sociální práce, kterou chce v rámci prevence oslovit. Hlavní
aktivitou
spojenou
s rozebíranou
problematikou
je
spolupráce
na zvyšování finanční gramotnosti. Podle České národní banky se díky rostoucí tendenci k rychlé spotřebě a ochotě zadluţení společnost potýká s naléhavou potřebou alespoň základní orientace ve světě financí, přičemţ nejvíce ohroţena je mladá populace. Podpořila proto projekt Zvyšování finanční gramotnosti na školách formou vydání pracovních sešitů a doprovodného manuálu pro učitele a spolupořádáním seminářů pro učitele (Česká národní banka, 2008, ze dne 20.4.2013). Organizace SPES, ve které jsem byla na praxi, se podílí na zvyšování finanční gramotnosti pomocí lektorování a vedení školení pro úředníky, učitelé i sociální pracovníky. Evropská nadace pro zlepšení ţivotních a pracovních podmínek vydala pracovní dokument s názvem Řízení zadluţenosti domácností: poskytování sociálních sluţeb 29
v EU. Na jeho základě v roce 2012 zpracovala výzkum na téma Sluţby dluhového poradenství pro domácnosti v Evropské unii. Výsledná zpráva obsahovala 3 základní a shrnující body v oblasti prevence a práce se zadluţenými klienty vůbec:
1) Zajištění včasného přístupu Jak jsme si jiţ ukázali v kapitole moţnosti sociální práce, jedním z vyuţitých technik práce je krizová intervence. V ní je třeba okamţitého zásahu, aby nedošlo k dalšímu prohlubování krize. Včasným zajištěním můţeme zamezit ztrátě bydlení, splatit úvěr pomocí vyuţití všech nárokových příjmů a dávek, podat odpor proti neoprávněnému platebnímu rozkazu. Zajištění včasnosti sluţeb je však také spjato s dostupností a přístupností sluţby. Někdy můţe být problematické dostat se např. do sociálně vyloučené komunity. Také otázka soukromí a studu můţe hrát podstatnou roli v aktivním vyhledávání pomoci. Jako účinný nástroj se proto zdá být moţnost anonymního prvního kontaktu a zajištění bezpečného prostředí pro další intervence. Díky tomu, ţe problémy se zadluţením často vznikají v důsledku neomezené nezaměstnanosti, jeví se jako vhodným preventivním prvek spolupráce sociálních partnerů a zaměstnavatelů firem, kteří by zaměstnance informovali o způsobech řešení takové situace a také o dostupných sluţbách, které jsou pro ně často zdarma poskytovány. Překáţka k včasnému přístupu je vnímaná v nedostatečném počtu organizací a sluţeb, které by byli schopni pomoci v dané problematice. Poptávka zvyšuje nabídku a v důsledku toho vznikají pořadníky a velké prodlevy mezi jednotlivými intervencemi. Další bariérou pro přístup je velmi úzké nebo naopak široké vymezení cílové skupiny.
2) Zvyšování kvality Vzhledem
k závaţnosti
potencionálních
rizik
a důsledků,
kterou
otázka
zadluţenosti jistě má, je třeba brát v potaz individuálnost a konkrétnost jednotlivých řešených situací. Důraz na komplexnost a provázání jednotlivých rizik a důsledků
30
zadluţenosti také vytváří podnětný prostor pro diskuzi a rozvoj prevence v širších souvislostech. Kvalitní sluţba není ta, která udělá vše za klienta, ale svou činností přispívá k jeho pozitivnímu a aktivnímu přístupu vyřešení situace. Motivace, která je klientem vynaloţena se také odráţí v lepší ochotě při komunikaci s věřiteli. Toto platí i v případě preventivních opatření, které by měli být orientovány na budoucnost a zaměřeny na zodpovědný přístup potencionálního dluţníka. Zvyšování kvality je také spjato se zvyšující se odbornou kompetencí pracovníků a poskytovatelů pomoci. Toto spočívá v kvalitním vzdělávání a absolvování kurzů zaměřených na problematiku zadluţených domácností. K efektivnosti a uţitečnosti také vede navázání spolupráce a budování dobrých vztahů mezi poradci a dalšími zúčastněnými stranami (věřitelé, sociální sluţby, zdravotní péče). Důleţitou sloţkou pro kvalitu sluţby je také mezioborová spolupráce. Navázání
spolupráce
s dalšími
odborníky
z jiných
oborů,
tj.
vytvoření
interdisciplinárního týmu (právníci, ekonomové, pedagogové,…), který můţe přispět k úspěšnému způsobu prevence a řešení situace. Výzkum dále uvádí jako hodnotnou pomoc při informování o otázce zadluţenosti poradenské příručky a manuály, které popisují základní postup při dluhové pasti. Podstatnou sloţkou prevence je také sdílení zkušeností s domácnostmi, které si proţili situaci dluhové pasti. Tato forma v sobě zahrnuje nejen vzdělávací ale také terapeutický prvek, ve kterém dochází ke sdílení emocí a citových proţitků.
3) Vybudování řádných institucí Organizace zaměřené na dluhovou problematiku by svou práci měli vystavět na systému přímého poradenství, vzdělávacím preventivním souboru a také by se měli aktivně podílet na vyhledávání moţností spolupráce s věřiteli. Systém prevence i následné pomoci by měl být provázaný tak, aby byla zajišťována komplexnost celé problematiky. Vytvoření školních osnov pro zavedení finanční gramotnosti na školách je jedním ze základních stavebních kamenů prevence. Jednotlivé sociální sluţby by na sebe měli navazovat a neměli by se bát spolupracovat 31
i s většími institucemi (města, kraje, státy) tak, aby vyuţití bylo co nejefektivnější a nejjednodušší pro veřejnost, klienta i zainteresované strany. Sociální pracovníci by měli vyuţívat potenciálu, který nabízí sama povaha sociální práce, a měli by se aktivně podílet na transformaci a změně společenského systému. Měli by být aktéry, kteří plní veřejnou zakázku společnosti i svých klientů. Jde například o připomínkování zákonů souvisejících s problematikou zadluţenosti (institut oddluţení). Vhodným postupem prevence a pomoci je také provázání problematiky s jednotlivými politikami státu. Například při ohroţení ztráty bydlení z důvodu exekuce nabídnout předluţené domácnosti levnější variantu bydlení ze sestavy sociálních bytů.
32
5 ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD ŘEŠENÍ Popis situace Paní „H“ je ţena v důchodovém věku. Ţije sama ve svém bytě 2+1. Má dvě dospělé děti, dceru a syna. Dcera je šťastně vdaná a jsou spolu v kontaktu. Syn je nezaměstnaný, často pije a matku navštěvuje jen, kdyţ potřebuje peníze. Protoţe paní „H“ nechce, aby syn skončil na ulici, dává mu pravidelně půlku svého důchodu. Syn však jednou přišel s tím, ţe potřebuje 30 000Kč, protoţe prý dluţí poskytovateli za telefon. Paní „H“ takovou sumu neměla a nechtěla, aby syn přišel o střechu nad hlavou, vzala si na sebe úvěr u nebankovního subjektu, na který našla kontakt v místních inzertních novinách. Poskytovatel však paní „H“ řekl, ţe je třeba úvěr ručit jejím bytem, na coţ paní „H“ přistoupila. Později však přišel z katastru nemovitostí dopis, ţe je její dům prodán. Paní „H“ na základě toho zjistila, ţe pánovi nepodepsala ručení, ale kupní smlouvu na byt. Paní „H“ tedy kontaktovala věřitele, který jí řekl, ţe pokud do 14dnů zaplatí zbylý dluh (27 000Kč), daruje jí byt zpátky. Na nového majitele bytu však byla podána uţ exekuce a exekutor paní „H“ řekl, ţe pokud exekuci vyplatí, prodá jí byt zpátky. Paní „H“ však tolik peněz nemá a v zoufalé situaci se obrací na pomoc poradny pro dluţníky.
Řešení Řešení této situace spočívá v podání trestního oznámení na poskytovatele úvěru, který 1) podal paní „H“ mylné a neúplné informace o podmínkách úvěru, 2) donutil paní „H“ podepsat kupní smlouvu na byt, kdy nebyla obeznámena s tím, ţe jde o kupní smlouvu a ta tedy byla podepsána za neúplných podmínek. Sociální pracovník tedy doporučil paní „H“ podat ţalobu na určení vlastnictví bytu, kde by se řešila platnost smlouvy nebo její odstoupení. Vzhledem k nákladnosti ţaloby a finanční situaci paní „H“ doporučil sociální pracovník poţádat soud o přidělení bezplatného právního zástupce. Paní „H“ byla také nabídnuta sluţba terénního poradenství poradny, která jí pomohla v sepsání ţaloby a také s doprovodem k soudu. Celá věc byla tedy dále předána Policii ČR za porušení zákona č. 43/2013 Sb., Novela zákon o spotřebitelském
33
úvěru za podávání neúplných a mylných informací poskytnutí úvěru a krajskému soudu ve věci určení vlastnictví bytu.
34
ZÁVĚR Zadluţenost je stav, kdy dluţník vyuţívá cizí finanční zdroje k uspokojení vlastní potřeby. Důleţitým prvkem zde je zodpovědnost a uvědomění si následků, které tato situace přináší. Pokud domácnost není schopná tyto následky unést, dostává se do platební neschopnosti a přestupuje do fáze předluţení. Nutno podotknout, ţe předluţenost také velmi váţně poškozuje ekonomiku státu. Díky trendu zvyšující se spotřeby ve všech odvětvích lidského ţivota, se také zvyšuje tlak na kvalitu ţivota, která je poměřována pomocí materiálních hodnot. Toto vnímáme v poměrně vysokém podílu spotřebitelských úvěrů v celkové míře zadluţenosti českých domácností. Stále více domácností si sjednává půjčky ve vyšší míře neţ je jejich potřeba. Se vzrůstající tendencí vyuţívání finančních produktů by také měla jít ruku v ruce i vzrůstající finanční gramotnost. Právě u lidí s niţším vzděláním můţe mnohem častěji docházet k přecenění svých vlastních moţností či k nesprávnému pochopení podmínek a ujednání vyplývajících z právních vztahů. Toto je hojně vyuţíváno společnostmi, které k zisku pouţívají prvky nekalých praktik. Podepsání smlouvy o poskytnutí sluţby s takovou společnosti, můţe mít velmi váţné důsledky pro sociální fungování celé domácnosti. Právě v této problematice je role sociální práce vnímaná jako velice důleţitou a podstatnou sloţkou. Při vyuţití správných přístupů a metod můţe být velice efektivní. Na jedné straně dokáţe informovat, varovat a pomáhat hledat takové prostředky, které nevedou k neschopnosti splácet a sociálnímu propadu. Na straně druhé poskytuje i následnou pomoc spočívající hlavně v případové práci zaměřené na úkol nebo řešení, zprostředkování jiných adekvátních institucí. Důraz na zvyšování gramotnosti v oblasti zadluţování vede také k rostoucí míře zodpovědnosti. Touto prací jsem chtěla poukázat na vhodnost, a v době vzrůstající ochoty ţití na dluh, částečně i nutnost vyuţití sociální práce zvláště její preventivní sloţky a práci se systémem v otázce zadluţení domácností. Protoţe jedním z cílů sociální práce je i aktivně se podílet na vytváření sociálního systému jako celku tak, aby byl spravedlivý
35
a byla zajištěna rovnost příleţitostí, vnímám prevenci jako podstatnou část sociální práce v oblasti zadluţení. Sociální pracovník by měl být aktivní činitel těchto principů a měl by slouţit také jako obrana před takovým jednáním, které je morálně i právně nesprávné. Práce v tomto přístupu částečně vychází ze strukturálního paradigmatu, na které dle mého názoru velmi často sociální pracovníci v praxi zapomínají. Zvoleným ilustračním příkladem jsem na tento způsob řešení chtěla poukázat. Jsem si vědoma, ţe tato absolventská práce neobsahuje veškeré aspekty, které v sobě zahrnuje spojení sociální práce a jejich moţností při problematice nekalých praktik. V komplexnosti práce by měla být také zahrnutá i právní stránka věci (význam interdisciplinárního týmu). Popřípadě také popis jednotlivých úvěrových produktů, které bankovní i nebankovní subjekty na trhu nabízejí.
36
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona (1998). Praha: Česká biblická společnost. Česká národní banka (2008). Finanční gramotnost (online). Dostupné dne 20. 4. 2013 z http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/financni_gramotnost/index.html Česká obchodní inspekce (2012). Neţ si vezmete spotřebitelský úvěr (online). Dostupné dne 19. 4. 2013 z http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/spotrebitelske-uvery/ Evropská nadace pro zlepšení ţivotních a pracovních podmínek (2012). Sluţby dluhového poradenství pro domácnosti v Evropské unii (online). Dostupné dne 21. 4. 2013 z http://www.cmkos.cz/data/articles/down_3416.pdf ČLOVĚK V TÍSNI (2007). Dluhová problematika – informační broţura. Plzeň: Občanská poradna, o.s. DOČKAL, J. (2008). Člověk v současném světě. Neţ začneme studovat sociální práci. Středokluky: Zdeněk Susa. HRADILOVÁ, M. (2010). Komplexní přístup kofoedovy školy k problematice zadluţenosti (bakalářská práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. HRUŠKOVÁ, M. (2011). České domácnosti dluţí přes 1,1 bilionu korun. Lidé totiţ chtějí mít vše rychle (online). Dostupné dne 4. 6. 2012 z http://www.hypoindex.cz/ceske-domacnosti-dluzi-pres-1-1-bil-korun-lide-totiz-chtejimit-vse-rychle/ KALVODA, H. (2009). Editorial. Sociální práce/Sociální práca, č. 2, s. 1.
37
KOPŘIVOVÁ, J. (2009). Otazníky dluhového poradenství. Sociální práce/Sociální práca, č. 2, s. 36-37. LOVRITŠ, V. (2011). Nekalé praktiky (online). Dostupné dne 4. 6. 2012 z http://www.pomocsdluhy.cz/SPES_prevence.html MARTÍNEK, M. A KOL. (2008). Praktická teologie pro sociální pracovníky. Praha: Jabok. MATOUŠEK, O. A KOL. (2001). Základy sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. A KOL. (2008). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. MF ČR (2012). Důvodová zpráva k zákonu č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (online). Dostupné dne 21. 4. 2013 z http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legCR_78304.html NAVRÁTIL, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. NEKUDOVÁ, P. (2012). Zadluţenost ohroţuje nejen nízkopříjmové domácnosti (online). Dostupné dne 4. 6. 2012 z http://dluhy.obcanskeporadny.cz/index.php/clanky/34-clanky/105-zadluenost-ohroujenejen-nizkopijmove-domacnosti?format=pdf Novela zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon č. 43/2013 Sb. v účinném znění ke dni 21. 4. 2013 RUFERT, S. (1986). Personální a sociální práce. Praha: Svoboda. SDRUŢENÍ SPES (2007). Půjčujte si s rozumem. Praktická příručka pro osobní finance. Olomouc: SPES.
38
SDRUŢENÍ SPES (2007). Formy pomoci předluţeným občanům. Manuál pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nevládních neziskových organizací a charit. Olomouc: SPES. SOVOVÁ, E. (2010). Ţraločí úvěrové firmy umějí oškubat. Novou fintu jen tak neprokouknete (online). Dostupné dne 4. 6. 2012 z http://finance.idnes.cz/zraloci-uverove-firmy-umeji-oskubat-novou-fintu-jen-takneprokouknete-13u-/uver.aspx?c=A100222_082717_uver_sov TESAŘÍKOVÁ, I. (2011). Sociální práce se zadluţenými nezaměstnanými klienty (bakalářská práce). Zlín: Univerzita Tomáše Bati Ve Zlíně. TOMAN, L. (2004). Analýza vývoje v oblasti zadluţení domácností v ČR. Praha: Českomoravská konfederace odborových svazů. URBANOVSKÁ,
E.
(2008).
Jak
proti
syndromu
vyhoření?
Aneb
Pomoc
pro pomáhající. In Vaštatková, J., Hoferková, S. (Ed.), Příručka sociálního pracovníka (s. 107-116). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Zákon o ochraně spotřebitele. Zákon č. 634/1992 Sb. v účinném znění ke dni 10. 6. 2012. Zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 4.6.2012. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon č. 182/2006 Sb. v účinném znění ke dni 10. 6. 2012.
39
