CALLING TO YOUR ATTENTION

POJISTNÝ OBZOR 10 2007 ROČNÍK LXXXIV

Vydává: Česká asociace pojišťoven jako odborný měsíčník českého pojišťovnictví. Redakční rada: Mgr. Mario Böhme, prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Jaroslava Fašková, Alexandra Gjurić, Bc. Petr Milata, PhDr. Miloš Novák, Pavel Rys, Ing. Tomáš Síkora, Ing. Eva Svobodová, Ing. Marek Vích, Mgr. Marek Zeman Šéfredaktorka: Mgr. Eva Trojanová Adresa: Telefon: Fax: E-mail:

140 00 Praha 4, Na Strži 1702/65 +420 222 350 160 +420 261 142 409 [email protected] [email protected]

Grafická úprava, sazba, lito: Grafické studio Weber Tisk: Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice

OBSAH Reforma veřejných financí a privatizace sociálního zabezpečení (prof. Ing. Jaroslav Vostatek,CSc.) ........................................................................................ 3 180 let českého pojišťovnictví (Eva Trojanová) ...................................................................... 6 Pomocná ruka Kooperativy pro Pomocné tlapky (Marie Kůrková) .................................... 7 Z výroční zprávy České asociace pojišťoven 2006 (va) ........................................................ 8 Motoristické aktuality: Skupina B, oprávnění k řízení motocyklů a vztah k povinnému ručení (JUDr. Tomáš Beran) .......................................................................... 9 Pojistné podvody v souvislosti s pojištěním letadel (JUDr. Vlastimil Pršal, PhD.) ........... 10 Bankovní rada ČNB rozhodla o personálním obsazení vedoucích pozic budoucích dohledových sekcí (Z tiskové zprávy ČNB) ....................................................................... 10 INFO z Evropské unie (Ing. Josef Čížek) ............................................................................. 11 Pojišťovny se ohlížejí za úspěšným rokem 2006 (La) ......................................................... 12 Magisterské studium pojišťovnictví (Ing. Václav Křivohlávek, CSc.) ................................. 14 Z nových právních předpisů (JUDr. Jiřina Kotrbatá) ......................................................... 14 Inzerce .................................................................................................................................... 15 Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii (Ing. Jiří Janata, CSc.) .................. 16 Telegraficky (Eva Trojanová) ................................................................................................ 17 CEA k soukromému zdravotnímu pojištění (JM) .............................................................. 18 Praxe, Spory, Stanoviska: Předcházení škodám v občanském právu (překvapivé soudní rozhodnuti) (JUDr. Vlasta Miklušáková) ............................................................... 18 Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven: František Ženíšek (Josef Hrubeš) ................... 19

CONTENTS

ISSN 0032-2393 Rozšiřuje: distribuční firma A.L.L. PRODUCTION Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Tel.: +420 234 092 851, fax: +420 234 092 813. Objednávky a předplatné na adrese: A.L.L. PRODUCTION, box 732, 111 21 Praha 1, e-mail: [email protected] (nebo www.predplatne.cz). Předplatitelé ve Slovenské republice si mohou Pojistný obzor objednat u distribuční firmy L. K. PERMANENT, PP 4, 834 14 Bratislava 34. Telefon: +421 244 453 711, fax: +421 244 373 311 (e-mail: [email protected]). Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, čj. 1692/94 ze dne 27. 7. 1994; Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem, dne 21. 1. 1998, j.zn.P – 330/98. Evidenční číslo MK ČR E 1060. Inzerce: Veškeré informace podá redakce. Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv.

Public finance reform and privatisation of the social security system (Jaroslav Vostatek) 180 years of the Czech insurance industry (Eva Trojanová) Kooperativa’s help to Pomocné tlapky (Marie Kůrková) Annual Report of the Czech Insurance Association 2006 ČAP members’ business results in 2006 (va) Group B, license to drive motorbikes and its relation to the third party liability insurance (Tomáš Beran) Insurance fraud in connection with airline insurance (Vlastimil Pršal) CNB Bank Board decided on personnel constitution of directorial posts of future supervisory sections (ČNB) INFO from the European Union (Josef Čížek) The insurance companies look back to the successful year 2006 (La) Study of Master in Insurance (Václav Křivohlávek) From among the new legal awards (Jiřina Kotrbatá) Advertisements Insurance of damage to environment in the European Union (Jiří Janata) By wire (Eva Trojanová) CEA: Private health insurance (Jaroslav Mesršmíd) Practice, Disputes, Standpoints: Prevention of losses according to the civil law (a surprising adjudication) (Vlasta Miklušáková) Pieces of art in insurance companies’ collections: František Ženíšek (Josef Hrubeš)

© Česká asociace pojišťoven Internet: http://www.cap.cz Cena: 25 Kč Číslo bylo předáno do výroby: 17. 9. 2007 Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku.

http://www.pia-online.info/

2

CALLING TO YOUR ATTENTION Public finance reform and privatisation of the social security system is the first article of this Insurance Review issue. The writer, professor Jaroslav Vostatek, provides analysis of current situation of the Czech public finance in relation to the convergent criteria. However, the main part of the article deals with models of public finance reform possible to adopt in the Czech Republic. According to the author, there seem to be two options for creating the main pillar of the retirement system that both may be more or less combined with the aim to diversify: 1) modern social insurance with notional defined-contribution based individual client accounts, and 2) obligatory private retirement insurance with defined-contribution individual client accounts. POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

Reforma veřejných financí a tři etapy důchodové reformy V rámci transformace ekonomiky byla v Česku provedena řada reforem různého druhu, s různým dopadem na veřejné finance. Převážně se jednalo o reformy jednotlivých oblastí veřejných financí a veřejné ekonomiky, jejichž očekávaný dopad na celkové saldo veřejných rozpočtů nemusel být nutně neutrální. Nezřídka se stalo, že vláda předložila rozpočtově neutrální reformní opatření a parlament zásady reformy sice akceptoval, nicméně poslanci prosadili pozměňující návrhy, které „jen“ změnily parametry – a výsledkem byl i dlouhodobý negativní dopad na saldo státního rozpočtu. Typickým příkladem je nový zákon o důchodovém pojištění z roku 1995. Jiným příkladem je novela zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem z roku 1998: na základě poslaneckého návrhu byla zavedena další státní podpora tohoto produktu ve formě odpočtu placeného pojistného (nad 500 Kč měsíčně) od základu daně z příjmů. I takto se v praxi jednoduše zvyšují mandatorní výdaje státu. Rozpočtová politika členských zemí EU je ovlivňována Evropskou komisí. Svůj význam v tomto ohledu mají Zprávy o hospodářské a sociální soudržnosti EU. Ve vztahu k Česku je v dnešní době nejdůležitější to, že neplníme svůj Konvergenční program, který je klíčovým dokumentem definujícím naši hospodářskou strategii před přijetím eura. Konkrétně jde o deficit státního rozpočtu, který by měl být nižší než 3 % hrubého domácího produktu. V loňském roce již tomu tak bylo, avšak letošní státní rozpočet je plánován s vyšším schodkem, ačkoliv hospodářský vývoj v Česku je lepší než očekávaný. Jediným důvodem této nadměrné schodkovosti českých veřejných financí jsou obecné politické zájmy směrodatných českých politických stran v loňském volebním roce a letos. Na základě posouzení českého Konvergenčního programu Komise ve Zprávě navrhuje Radě vyzvat Česko, aby 1. zamezilo zhoršení stavu rozpoč-

Reforma veřejných financí a privatizace sociálního zabezpečení prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc., Vysoká škola finanční a správní

tu 2007 a zajistilo přesvědčivou a trvalou korekci nadměrného rozpočtového schodku nejpozději do roku 2008, 2. přezkoumalo složení veřejných výdajů a snížilo procento mandatorních výdajů, 3. provedlo nezbytné reformy svého důchodového a zdravotního systému a zlepšilo tak dlouhodobou udržitelnost svých veřejných financí. [1] Stávající „Reforma veřejných financí 2007–2010“ je reakcí na dnešní stav českých veřejných financí za současné politické situace. My se zde soustředíme na problematiku sociálního zabezpečení, na možnosti jeho privatizace a na její dopady na deficity veřejných rozpočtů. Jedna z tezí „Reformy veřejných financí 2007–2010“ konstatuje, že bez reforem systémů důchodové-

POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

ho zabezpečení a zdravotnictví jsou veřejné finance dlouhodobě neudržitelné. Základním důvodem je předpokládaný demografický vývoj. Podstatně ubude (faktických) plátců do veřejných rozpočtů v relaci k příjemcům výplat z veřejných rozpočtů. Tyto vztahy v zásadě platí i pro zdravotnictví, neboť náklady na zdravotní péči rostou s věkem klientů. „Reforma veřejných financí 2007 – 2010“ rozčleňuje reformu důchodového systému do tří etap, přičemž faktickou součástí příslušného balíku aktuálních změn zákonů je pouze první etapa důchodové reformy. Tato etapa důchodové reformy zahrnuje: 1. pokračování ve zvyšování důchodového věku – dosavadním způsobem a tempem, až do dosažení důchodového věku 65 let (u mužů i žen), 2. prodloužení potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod z dnešních 25 let na 35 let, 3. zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění, 4. úprava souběhu výdělečné činnosti a starobního důchodu: místo dnešní možnosti souběhu starobního důchodu a pracovní smlouvy na dobu do 1 roku se má zavést možnost souběhu poloviny starobního důchodu a výdělku bez omezení a se zvy-

šováním starobního důchodu za toto přesluhování o 1,5 % čtvrtletně, 5. zavedení třístupňové invalidity místo dnešního plného a částečného důchodu. První etapa důchodové reformy je „parametrická“, základní konstrukce důchodového systému se nemění. Ve druhé etapě má dojít k vytvoření rezervy pro důchodovou reformu, k zavedení plateb za náhradní doby pojištění a snížení pojistné sazby, a ke změnám v penzijním připojištění se státním příspěvkem. Třetí etapa by měla spočívat v možnosti zavedení opce přesměrování části pojistného na státní důchodové pojištění na klientský účet u penzijního fondu (opt-out“). [11] Zatímco první etapa důchodové reformy podle návrhu MPSV představuje restriktivní opatření, která povedou k určitému snížení deficitu veřejných rozpočtů, druhá etapa má spíše opačný charakter resp. dopad, který je dán požadavkem na vytvoření rezervy na důchodovou reformu. Druhý výše uvedený bod této druhé etapy je v zásadě rozpočtově neutrální – směřuje k zavedení přímých státních dotací do systému státního důchodového pojištění místo části dnešního pojistného na důchodové pojištění. To by podtrhlo dnešní daňový charakter tohoto pojistného. Nižší pojistné vstupující přímo do nákladů práce podniků, místo toho jiné zdanění. Třetí navrhovaná etapa důchodové reformy je pak již spojena s výraznými dopady na veřejné finance – v podobě bezprostředního růstu výdajů a deficitu. Uvedená koncepce reformy důchodového systému nemá oporu v žádné variantě důchodové reformy, prezentované v roce 2005 jednotlivými politickými stranami a analyzované týmem pod vedením V. Bezděka. [4] To znesnadňuje odhady jejich dopadů. Privatizace sociálního zabezpečení Privatizace důchodového zabezpečení je výraznou charakteristikou důchodových reforem v řadě zemí světa, přičemž větší iniciativu v tomto ohledu projevovaly

3

postkomunistické země. Výraznou roli v tomto směru sehrála Světová banka, zejména její výzkumná zpráva. [5] To platí již pro samotnou klasifikaci „pilířů“ důchodového zabezpečení. Pryč jsou doby, kdy to alespoň ve střední Evropě bylo jednoduché: 1. pilíř byl představován veřejným (sociálním) pojištěním, 2. pilíř pak podnikovým důchodovým zabezpečením a 3. pilíř individuálním důchodovým či obecněji životním pojištěním. Podle klasifikace Světové banky (SB) je první pilíř představován veřejnými důchody, pokud možno orientovanými na „redistribuci“, a druhý pilíř je povinným soukromým pojištěním s „funkcí spoření“. Přitom původně kladla SB důraz zejména na druhý pilíř, dnes usiluje o „diverzifikaci“. (Třetí pilíř je na okraji zájmu SB.) Naproti tomu se v modelu sociálního pojištění uplatňují dvě základní, rovnocenné zásady: zásada sociální solidarity a zásada ekvivalence. (Soukromé pojištění spočívá – v tomto ohledu – pouze na zásadě ekvivalence.) Zásadě sociální solidarity odpovídá první, „redistribuční“ pilíř SB, zásadě ekvivalence pak druhý, „spořící“ pilíř SB. Vytvoření druhého důchodového pilíře podle interpretace SB – na úkor prvního pilíře – představuje privatizaci sociálního důchodového zabezpečení. Argumentaci pro prospěch privatizace věnovala SB velký prostor v celé řadě publikací, přitom hodně zásadních argumentů bylo vysloveně účelových. [6] Zcela lze pominout i argument, že privatizace povede k hospodářskému růstu. Hospodářský růst měl být totiž vyvolán tvorbou úspor, spojenou s „fondovým financováním“ soukromého důchodového pojištění. Disponibilních úspor je totiž u nás i ve světě v zásadě dost, nedostává se spíše odpovídajících investičních projektů. Alespoň v našich podmínkách lze jednoduše pominout politické argumenty SB proti veřejnému pilíři důchodového zabezpečení. „Politicky problematické“ jsou totiž i systémy povinného soukromého pojištění. I v těchto systémech stát rozhoduje o paramet-

4

rech a svými rozhodnutími může i zde napáchat značné škody. Klíčovou otázkou zásadní důchodové reformy není primárně, zda a v jakém rozsahu privatizovat sociální důchodové zabezpečení, ale v jakém rozsahu uplatnit zásadu ekvivalence – v relaci k zásadě sociální solidarity. Přitom z tohoto důvodu ještě není nutno privatizovat sociální zabezpečení. Na „vybalancování“ obou zásad bylo postaveno klasické sociální pojištění a tento systém v zásadě funguje (v Německu a Rakousku) dodnes. Také je možno přejít k systému NDC (notional defined-contribution), který je v podstatě moderním sociálním pojištěním – z pohledu vyváženosti uplatnění obou uvedených zásad. Třetí variantou je povinné soukromé pojištění ve druhém pilíři, s paralelně zhruba stejně významným prvním pilířem, orientovaným na zásadu sociální solidarity. Tato varianta vyhovuje dnešním představám SB. A čtvrtou variantou je opt-out, který je z koncepčního hlediska spíše taktickou než strategickou variantou. Uvedené pořadí jednotlivých variant důchodové reformy nepředstavuje priority autora, spíše jde o „seznam“ podle historického klíče. Často uváděným argumentem ve prospěch privatizace je mezigenerační spravedlnost soukromého důchodového pojištění: každý (každá generace) si financuje své budoucí důchody. Protiargumentem, používaným i mezinárodními institucemi, je, že důchody vyplácené v daném období se vždy uhrazují z aktuálního hrubého domácího produktu. Já tento protiargument spíše nesdílím, než sdílím, současně však nepovažuji mezigenerační spravedlnost za kardinální problém. Daleko větším problémem je, pokud výsledkem privatizace má být výrazné „dvojí“ finanční zatížení dnešní mladší generace. Argumentaci o mezigenerační spravedlnosti by bylo možno nahradit požadavkem, aby ve financování veřejných důchodů byla uplatňována zásada relativní dlouhodobé stability; pojistné, resp. příspěvek na důchodové zabezpečení, by se nemělo měnit

podle krátkodobých výkyvů ve vývoji výdajů na toto zabezpečení. Tato zásada je již dlouhodobě uplatňována např. v USA. Vede to k tomu, že se střednědobě (nebo i dlouhodobě) vytvářejí „výkyvové“ rezervy v systému veřejných důchodů. O aplikaci této zásady bychom se měli pokusit. To mj. vylučuje „kombinovaný“ způsob financování veřejných důchodů ze dvou daní, popř. z jedné daně (pojistného) a z přímé státní dotace. Dřívější euforie (spíše pohádka) o téměř zázračné důchodové reformě podle doporučení SB směřuje k vystřídání racionálními kalkulacemi o výhodnosti těch či oněch variant a jejich kombinací – pod heslem „diverzifikace“. Jsem toho názoru, že posun tímto směrem bude pokračovat až do té míry, že budeme porovnávat zejména dvě varianty nosného, rozhodujícího pilíře důchodového zabezpečení: 1. moderní sociální pojištění s individuálními účty klientů na bázi NDC, s vyčleněním prvků sociální pomoci do zvláštního systému, 2. povinné soukromé důchodové pojištění s individuálními účty klientů na bázi DC (defined-contribution) s tím, že sociální pomoc je součástí prvního pilíře. Pokud jde o třídění a řazení „pilířů“, je možno v této souvislosti upozornit na to, že Mezinárodní organizace práce (MOP) zařazuje sociální pomoc a její prvky jako první pilíř. Námi uvedené 2 varianty systémů důchodového zabezpečení pak podle klasifikace MOP patří do druhého pilíře. [7] Uvedené dvě varianty rozhodujícího pilíře důchodového zabezpečení mohou mít – i v realitě – stejnou strukturu a konstrukci dávek. S jednou podstatnou odchylkou: povinné soukromé důchodové pojištění má za uvažovaných všeobecných podmínek více než jeden program investování. Jako konkrétní realistickou variantu uvažujme tři programy investování, z nichž jeden („konzervativní“) je obdobou či ekvivalentem „korunového“ individuálního účtu v NDC (a též v dnešním českém penzijním připojištění). Další dva programy investování („vyvážený“

a „růstový“) jsou spojeny s větším rizikem a s vyššími očekávanými dlouhodobými výnosy, stejně jako v dnešním investičním životním pojištění. Tyto tři programy investování (či „penzijní fondy“) dnes u nás doporučuje Asociace penzijních fondů – jako součást reformního programu penzijních fondů – se zřejmým záměrem zakotvit české penzijní fondy nikoliv již ve třetím, ale ve druhém pilíři důchodového zabezpečení. [8][9] Uvedené dvě varianty rozhodujícího pilíře důchodového zabezpečení se liší ve výši nákladů: veřejný systém NDC funguje s nižšími náklady, protože je spravován monopolní institucí. A naopak povinné soukromé pojištění na bázi DC má vyšší náklady již v důsledku konkurence poskytovatelů; vyšší nákladovost je spojena i s možností volby investičního programu. Výhodou soukromého systému jsou očekávané vyšší kapitálové výnosy. V závislosti na konkrétní výši jednotlivých parametrů (náklady a výnosy) bychom měli být schopni vypočítat, která ze dvou uvedených variant rozhodujícího pilíře je výhodnější – za příslušných předpokladů. Nepředpokládám, že uvedený návod k porovnání efektivnosti uvedených konkrétních variant důchodového zabezpečení bude jednoduše akceptován odbornou a politickou veřejností. Naopak předpokládám, že dojde k opakování argumentace SB – ať již původní, nebo modifikované. Účelem mých předchozích úvah bylo zejména sdělit, že podle mého názoru jsou obecně uváděné výhody prvního či druhého uvedeného systému fakticky víceméně „vyrovnané“. O privatizaci důchodového zabezpečení nelze rozhodnout bez propočtů a prognóz. Přitom volba není vedena jen mezi uvedenými dvěma variantami, variant je ve skutečnosti více. Jednou z nich je kombinace systému NDC s veřejným systémem DC s tím, že rezervy v systému DC mohou být státem svěřovány soukromým investičním fondům ke zhodnocení. Nejdůležitější otázkou důchodové reformy v Česku je, co udělat se stávajícím prvním pilířem. Při-


tom je účelné vyjít ze stávající úrovně důchodů, ve srovnání se zahraničím. Údaje o relativní výši důchodů mužů z povinných systémů přebírám ze studie SB. [10] Průměrnou úrovní nově přiznávaných důchodů se Česko řadí mezi země OECD s relativně nejnižšími důchody. Čistý náhradový poměr zde v roce zjišťování u pojištěnce – muže s průměrným výdělkem (a plným počtem pojištěných let) činil v Česku pouze 58,2 %, zatímco v uváděné skupině „východní Evropa“ byl 73,3 % a ve skupině „vysokopříjmových“ zemí OECD 67,9 %. Další charakteristikou českého „důchodového pojištění“ je dosti vysoká relativní výše nově přiznávaných důchodů pojištěnců s výdělky v předdůchodovém věku na úrovni 50 % celostátního průměru. Tato relace činí u nás 88,3 %, ve „východní Evropě“ v průměru 78,1 % a ve „vysokopříjmových“ zemích 85,7 %. Relativní výše důchodů českých pojištěnců s výdělky na úrovni dvojnásobku průměru (35,3 %) je naopak velmi nízká – ve srovnání s průměrem „východní Evropy“ i „vysokopříjmových“ zemí OECD. Česko je velmi blízko „liberálním“ zemím, v nichž jsou veřejné důchody univerzální či téměř univerzální, nezávislé na výdělku v předdůchodovém věku. Objektivně pro toto neexistují žádné důvody – pokud samozřejmě bychom neprosazovali extrémní liberální politiku. Ve všech zemích, kde tento liberalismus panuje, je však veřejný systém doplněn soukromým pilířem, který dává zabezpečení velkému procentu zaměstnanců a dalších osob. Oproti liberálnímu modelu univerzálních důchodů je české státní „důchodové pojištění“ vlastně ještě více „redistribuční“ než tento model, neboť u nás se k financování používá proporcionální daně z pracovních příjmů, bez výdělkového stropu (kromě vysokého výdělkového stropu u podnikatelů), zatímco k modelu univerzálních důchodů patří univerzální daň (pojistné). Stávající označení českého systému jako „důchodového pojištění“ není vůbec na místě. Modelově lze

systém charakterizovat jako státní zaopatření; k jeho financování není zapotřebí používat pojistného sociálního pojištění. Jedinou významnou proměnnou při výpočtu důchodu v Česku, která promítá do výše důchodu zásadu ekvivalence, tak zůstává počet pojištěných let. To je však málo. Česko je tak dnes – pokud jde o veřejné důchody – svérázným „ostrovem“ ve střední a východní Evropě: u nás se bere minimální zřetel na zásadu ekvivalence a zásada sociální solidarity tak zcela dominuje. Zásadní změnu může přinést jen přechod k jedné ze dvou výše uvedených variant nosného, rozhodujícího pilíře důchodového zabezpečení. Návrat ke klasickému sociálnímu důchodovému pojištění by byl poměrně komplikovaný, naproti tomu přechod na systém NDC je technicky i politicky poměrně jednoduchý, a to díky existenci individuálního účtu klienta u NDC. Stávající důchodové nároky, vzniklé v dosavadním systému státního důchodového zabezpečení lze plně respektovat jejich přepočtem na počáteční stav klientského účtu. Jde vlastně o reverzní postup – ke způsobu výpočtu starobního důchodu ze stavu klientského účtu ke dni odchodu do důchodu. Pokud by stát měl hodně peněz, tak by mohl zvážit jednorázový přechod k povinnému soukromému důchodovému pojištění, prováděnému specializovanými soukromými finančními institucemi s vysokou mírou státní regulace. Tzv. implicitní dluh stávajícího českého systému se odhaduje na cca dvojnásobek HDP. Z praktického hlediska je možná pouze dílčí privatizace – předisponování několika procent dnešního pojistného do soukromého systému. Přitom by měly být dodrženy výše uvedené principy, dílčí privatizace by měla být pro klienty výhodná. Větší privatizační šanci má optout, protože vyvolaný nápor na deficit státního rozpočtu může být menší. Na druhé straně budou s opt-outem spojeny vyšší správní náklady – vzhledem k výběrovosti (méně klientů) a využití zpro-


středkovatelů. S opt-outem bývají problémy v důsledku špatné prognózovatelnosti počtu účastníků; motivované soukromé instituce mohou snadno svou aktivitou způsobit i významné zvýšení deficitu veřejných financí. To je zkušenost již několika zemí. Zájem na opt-outu bude záviset též na jeho podmínkách nastavených státem; jde zejména o zdanění vztahující se na pojistné, kapitálové výnosy a plnění (dávky), včetně problematiky zahrnutí pojistného do vyměřovacího základu pro výpočet příspěvku na sociální zabezpečení. U opt-outu je účelné zvážit i případnou povinnost účastníka optoutu platit dodatečné pojistné ze svého, s eventuální možností zaměstnavatele mu přispět. Tím by se opt-out mohl snadněji dostat „pod kontrolu“, navíc o opt-out budou mít zájem převážně pojištěnci s nadprůměrnými příjmy, kde je velká důchodová „mezera“ v úrovni zabezpečení. Výhodou opt-outu je možnost jeho nastartování bez čekání na reformu dnešního základního systému. Opt-outem lze dokonce svým způsobem „tlačit“ na provedení této reformy – oddalování reformy základního systému by vedlo k většímu zájmu o opt-out. Také opt-out má významný dopad na deficit veřejných rozpočtů. Má-li již v příštím roce být předložen návrh na zavedení opt-outu, tak by bylo žádoucí, aby došlo k průlomu v jednáních o důchodové reformě. Stanoviska MPSV naznačují, že ODS opouští svou (neživotnou) koncepci univerzálních důchodů. Problematika zdravotnictví v kontextu reformy veřejných financí je do značné míry analogií k důchodovému zabezpečení. Problematika zdravotnictví je podstatně širší v otázkách organizace a řízení, které spadají do ekonomiky veřejného sektoru – pokud jde o dnešní veřejné zdravotnictví. I za dnešní situace, kdy stát v Česku financuje přes 90 % nákladů na zdravotnictví, přitom dochází ke značnému prolínání a propojení soukromého a veřejného sektoru. Analogii ve financování důchodů a zdravotní péče vidím v tom,

že i v soukromém zdravotním pojištění se podle zásad pojistné matematiky musí vytvářet velké pojistně-technické rezervy (zejména „rezerva na stárnutí“). Povinné soukromé zdravotní pojištění nebo opt-out však není – alespoň zatím – předmětem více či méně vášnivých diskusí odborných i čistě politických. Co není, to však může být. I zde obecně doporučuji volit analogické prioritní řešení jako u důchodů: racionální kalkulace bez emocí. Ke zdravotnictví a zdravotnímu pojištění patří i nemocenské pojištění. Obojí by se u nás „zase“ mělo sloučit, věcné i peněžní dávky při úrazu a nemoci by měly být regulovány a řízeny jednotně. Do reformy veřejných financí by dobře zapadlo i sloučení ministerstva práce a sociálních věcí s ministerstvem zdravotnictví. Do stejného „balíku“ se zdravotním a nemocenským pojištěním patří i zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání. Od příštího roku má být toto „soukromé“ pojištění – podle platného zákona – nahrazeno veřejným úrazovým pojištěním zaměstnanců a přitom se v současné době projednává novela zákona, která má odložit jeho účinnost o dva roky, aby se případně toto pojištění mohlo zprivatizovat: „Cílem navrhovaných změn je vytvoření nového systému bez zatížení státního rozpočtu v souladu se záměry vlády snižovat mandatorní výdaje – a tím zadlužování země. Změna by měla odstranit monopol dvou pojišťoven v provádění zákonného pojištění a využití prostředků na prevenci a rehabilitaci.“ [12] Jako na potvoru chybí v dnešním pojištění rezervy. Při „reprivatizaci“ se ovšem budou muset „dodat“. Privatizace sociálního zabezpečení je paradoxně spojena s negativním dopadem na schodek veřejných rozpočtů. Kladné a záporné dopady privatizace sociálního zabezpečení je proto nutno důsledně předem analyzovat; při rozhodování o privatizaci je nutno respektovat i rozpočtová omezení v konkrétních obdobích.

5

Seznam literatury [1] Recommendation for a Council opinion on the updated convergence programme of the Czech Republic, 2006 – 2009. Brusel: 30. 5. 2007, dostupné z: http://ec.europa.eu. [2] TOPOLÁNEK, M.: Stav veřejných financí v roce 2007 a v dalších letech. Fórum HN: Jak Česko zvládne reformu veřejných financí? Praha: 3. 4. 2007, dostupné z: http:// www.mfcr.cz/. [3] NEČAS, P.: Reforma sociálního systému 2008–2010. Fórum HN: Jak Česko zvládne reformu veřejných financí? Praha: 3. 4. 2007, dostupné z: http: //www.mfcr.cz/. [4] BEZDĚK, V. a kol.: Důchodová reforma: možnosti a výhledy. Závěrečná zpráva. Praha: Úřad vlády, 2005. [5] Averting the old age crisis. Policies to protect the old and promote growth. Washington: IBRD, World Bank, 1994. [6] VOSTATEK, J.: Ekonomie a politika penzijní reformy: sociální pojištění versus soukromé spoření. Sociální politika, 1999, č. 3 [7] GILLION, C.: The development and reform of social security pensions: The approach of the International Labour Office. Ženeva, 2001, dostupné z: http:// www.ilo.org/. [8] RUSNOK, J.: Současný stav penzijních fondů je neudržitelný. Hospodářské noviny, 18. 6. 2007. [9] RUSNOK, J.: Reforma systému penzijních fondů v ČR. Pohled APF ČR. Konference VŠFS: Aktuální vývoj finančních trhů, jejich regulace a dozor. Praha: 13. 6. 2007. [10] WHITEHOUSE, E.: Pensions Panarama: Retirement Income Systems in 53 Countries. Washington: IBRD, World Bank, 2007. [11] Důchodová reforma – II. a III. etapa. Praha: 11. 6. 2007, dostupné z: http://www.mpsv.cz. [12] Úrazové pojištění. Praha: 16. 5. 2007, dostupné z: http:// www.mpsv.cz/.

6

180 let českého pojišťovnictví L

idé se odedávna snažili čelit nejistotám vytvářením určitých společenství, jejichž členové shromažďovali nejprve naturální, později finanční prostředky, které pak podle dohodnutých zásad byly přerozdělovány těm členům, kteří bez vlastního zavinění byli postiženi přírodními živly (požárem, povodní, krupobitím apod.) nebo osobním neštěstím, jako byl například těžký úraz nebo smrt živitele rodiny. Od počátku novověku, a především pak s rozvojem průmyslové revoluce, se stále jasněji ukazovalo, že zejména proti nebezpečí požáru a jeho důsledkům jsou dosavadní formy vzájemné pomoci nedostatečné a že je nutné budovat specializované peněžní ústavy – pojišťovny, které by poskytovaly za pevně stanovený poplatek (pojistné) peněžní náhradu za přesně stanovené pojistné události. Když se před více než 180 lety rozhodla skupina významných osobností založit první pojišťovnu, neměla to lehké ani jednoduché. K zakladatelům mj. patřil František Josef hrabě z Vrtby a Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu. Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky sahá sice do konce 17. století, ale První česká vzájemná pojišťovna, tehdy nazývaná Císařsko-královský, privilegovaný, český, společný náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav, vznikla až v roce 1827. Právě od této nejstarší pojišťovny na našem území odvozuje svoji tradici i Česká pojišťovna. Zakládající vlna českých pojišťoven a pojišťovacích spolků se vzedmula až v druhé polovině 19. století. Pojišťovnictví musíme v historických souvislostech chápat jako činnost mezinárodní nejen v Rakousku-Uhersku, ale celé Evropě té doby. U zrodu první české pojišťovny stál panslavismus, vlastenectví, snaha českého kapitálu prosadit se proti c. k. byrokracii. Tehdejší předmonopolní kapitalismus

(volná konkurence v letech 1848– 1918) umožňoval rozvoj hospodářství (průmyslu i zemědělství), nárůst životní úrovně a připravil tak možnosti rozvoje pojišťovnictví. Pojišťovací trh byl v době založení první české pojišťovny velmi rozdrobený. Velké německé, rakouské, ale i italské a anglické pojišťovny se snažily obsadit všechny perspektivní regiony, tehdejší zákonodárství umožňovalo vznik takové konkurence. Výčet pojišťoven působících posléze v nově vzniklém Československu by byl úctyhodný, neboť do roku 1945 působilo v Československu na 700 pojišťoven a pojišťovacích spolků. Dekretem prezidenta z roku 1945 však došlo ke znárodnění soukromého pojišťovnictví zestátněním. V roce 1947 pak byl počet pojišťoven omezen na pět: Pojišťovna Slavie n. p., Pražská pojišťovna, n. p., První československá pojišťovna n. p., pojišťovna Slovan, n. p. a Nemocenská pojišťovna, n. p. Se zpětnou platností byl od 1. ledna 1948 vytvořen jeden pojišťovací ústav – monopolní Československá pojišťovna, n. p., se sídlem v Praze a ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě (v r. 1953 změna názvu na Státní pojišťovna). V roce 1958 byla do tehdejší Státní pojišťovny začleněna První česká zajišťovací banka a vytvořena Státní pojišťovna, pojišťovací a zajišťovací podnik, Praha. Po roce 1968, kdy byla vytvořena federativní republika, došlo také k rozdělení pojišťovnictví. S účinností od 1. 1. 1969 byly vytvořeny dvě státní pojišťovny, a to Česká státní pojišťovna (ČSP) se

sídlem v Praze a Slovenská štátna poisťovňa se sídlem v Bratislavě. Po listopadu 1989 nastoupila ČSP cestu přestavby na komerční soukromý pojišťovací ústav. Na akciovou společnost byla přeměněna na základě privatizačního projektu od 1. 5. 1992. Česká pojišťovna je dnes největší domácí pojišťovací ústav, jehož celkový tržní podíl ke konci roku 2006 přesahoval 33 %. Pojišťovna spravuje 13 milionů pojistných smluv. Pojistný trh se v České republice od počátku 90. let minulého století prošel bouřlivým vývojem. Byla zakládána jedna pojišťovna za druhou. V současné době má český pojistný trh strukturu, kterou ukazuje tabulka. Při této příležitosti je jistě na místě připomenout také 85 let vydávání měsíčníku Pojistný obzor, jenž má s vývojem a rozvojem pojišťovnictví u nás velké vazby. Co ve své 85leté historii tato odborná revue dokázala? Vedle věcí určených opravdu jenom pro zasvěcené, jako je například oblast pojistné matematiky, především sloužil k popularizaci vědeckých poznatků, které zasahují do oblasti pojišťovnictví, výkladu souvisejících zákonů, rozboru pojistných smluv, praxi v obchodu i likvidaci škod, práci se statistikou, problematice prevence a v neposlední řadě využití výpočetní techniky v práci pojišťoven. Jeho prostřednictvím vydavatel, jímž je nyní Česká asociace pojišťoven, poskytuje informace o činnosti pojišťoven na trhu. Pojistný obzor od svého počátku vždy vycházel jen díky finanční podpoře pojišťovacích ústavů, za což jim patří uznání a díky. Připravila Eva Trojanová

Pojišťovny se sídlem v České republice

34

z toho: životní 3, neživotní 16, univerzální 15 pojišťovny se sídlem v České republice, dočasně poskytující služby v EU pojišťovny se sídlem v České republice s pobočkami v EU pojišťovny a pobočky z EU (EHP) dočasně poskytující služby v ČR Pojišťovny ze států Evropské unie – pobočky v České republice

15 2 423 (431) 16

z toho: životní 3, neživotní 11, univerzální 2 pojišťovny z třetích států

1

pojišťovny – členky České asociace pojišťoven

27


P

ojišťovna Kooperativa začala v roce 2003 spolupracovat s obecně prospěšnou společností Pomocné tlapky, zabývající se chovem a výcvikem psů pro zdravotně postižené občany v celé České republice. Společnost poskytuje psy zdravotně postiženým zdarma. Speciálně vycvičený asistenční pes je pro člověka se zdravotním handicapem nejen věrným přítelem do nepohody, ale také neocenitelným pomocníkem v jeho každodenním životě. Na rozdíl od vodicího se však na asistenčního psa nevztahuje státní příspěvek – klient nedostává peníze na jeho výcvik ani výživu. Psi pro celou republiku „Chovem, předvýchovou, výcvikem a předáváním asistenčních psů se obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky zabývá již od roku 2001,“ říká její ředitelka Hana Pirnerová. „Vycvičené psy předáváme zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým lidem, zejména částečně nebo zcela upoutaným na invalidní vozík, ale i nevidomým, neslyšícím a lidem se záchvatovými onemocněními.“ Pomocné tlapky působí v celé republice a snaží se pomoci každému, kdo se na ni obrátí. Za dobu své existence tady vycvičili a předali 68 asistenčních psů, včetně několika tzv. šikovných společníků a dvou stálých canisterapeutických psů. Ty dnes léčí těla i dušičky dětí v dětských domovech, speciálních školách, ústavech sociální péče, sanatoriích a podobných zařízeních. Někde jsou umístěni trvale, další místa pravidelně navštěvují pod odborným vedením terapeutů. Pomocné tlapky se přitom snaží rozšířit tuto službu všude tam, kde by byla přínosem, a proto pravidelně pořádají canisterapeutické zkoušky také pro další zájemce. Ovšem s asistenčními psy z Pomocných tlapek se setkávají i zcela zdraví lidé. Především při besedách s praktickými ukázkami ve školách a na různých akcích tělesně postižených. Cílem těchto setkání je prohloubit soužití zdravých a handicapovaných lidí a při-

Pomocná ruka Kooperativy pro Pomocné tlapky Marie Kůrková Sponzorské aktivity pojišťoven mají dlouhou tradici. Cílem těchto aktivit bývá pomoc potřebným z nejrůznějších oblastí, podpora kulturních akcí, sportu, zdravotnictví a podobně. Právě finanční instituce, mezi něž pojišťovny patří, bývají častým cílem žadatelů o finanční příspěvky. Posoudit komu a na co přispět nebývá často jednoduché, podpora některých projektů je však natolik přínosná, že stojí za to o nich vědět víc. To je také důvod, proč jsme se rozhodli některé z podporovaných sponzorských aktivit pojišťoven postupně představovat našim čtenářům. V tomto čísle vám představujeme první projekt z mnoha ušlechtilých záměrů pojišťoven a zároveň doufáme, že se nám ozvou i další pojišťovny s dalšími zajímavými sponzorskými projekty, které dosud nejsou příliš známy. blížit jim využití asistenčních psů pro integraci postižených osob do společnosti. Pojišťovna pomáhá potřebným A stejně jako společnost Pomocné tlapky pomáhá těm, kteří to

nejvíce potřebují, jejich oporou je zase pojišťovna Kooperativa. „Život už je takový, jednou jste nahoře a jindy zase dole. Naštěstí existují nadace a obecně prospěšné společnosti jako Pomocné tlapky, které lidem ve složité ži-

Ne každý pejsek je vhodný pro výchovu na asistenčního psa. Do role společníků se vybírají psi určitých plemen. Pomocné tlapky cvičí výhradně retrievery – labradorské a zlaté, právě pro jejich povahové vlastnosti a chuť pomáhat. Mají totiž velmi přátelskou povahu. Navíc však každý jedinec musí být klidný, k lidem vstřícný, reagovat na povely. Pro výcvik asistenčních psů se využívají i jiná plemena, ale vždy jsou vyřazeni psi s jakýmkoliv náznakem agresivity, labilní povahy či loveckými sklony.


votní situaci pomáhají. Díky nim se zdravotně postižení snáze vyrovnávají se svým handicapem. Této záslužné práce si naše pojišťovna váží, a proto Pomocným tlapkám podala svou pomocnou ruku,“ říká Ing. Milan Medek, pověřený řízením úseku marketingu a vývoje produktů generálního ředitelství, a dodává: „Smyslem pojišťovnictví je pomáhat potřebným a Kooperativa se této zásady drží i ve svých sponzorských aktivitách.“ O peníze jde v první řadě Pojišťovna přispívá Pomocným tlapkám nejen finančně, ale vyrábí pro ně i různé propagační materiály (informační brožury, letáky, bannery apod.). Dále je zve na akce, na kterých mohou získat peníze také od jiných sponzorů. Účast na každoroční Charity Golf party nebo na letošní sérii koncertů Kooperativa Čechomor tour 2007 je pro společnost Pomocné tlapky nejen finančně přínosná, ale je pro ni i jedinečnou příležitostí, jak vejít do povědomí širší veřejnosti. „Letos se pro Pomocné tlapky podařilo vybrat peníze na charitativním golfovém turnaji Kooperativa Charity Golf Cup v Heřmanicích v Podještědí. Ke konci roku k nim pak přibudou další finanční prostředky, které Pomocné tlapky u příležitosti turné Kooperativa Čechomor Tour 2007 získají z prodeje reklamních předmětů a ze zaslaných dárcovských DMS,“ dodává Ing. Milan Medek. Pokud bychom chtěli dosavadní pomoc Kooperativy vyjádřit konkrétně, tak díky ní mohla společnost Pomocné tlapky klientům předat o devět asistenčních psů víc. Náklady na výcvik jednoho psa se pohybují kolem 200 tisíc korun. Jak potřební získají asistenčního psa? Pomocné tlapky jsou v ČR první společností, která se výcvikem asistenčních psů pro zdravotně postižené komplexně zabývá. A jak se psí společník dostane právě k tomu, kdo ho potřebuje? „Člověk, který u nás o pejska požádá, je zařazen do pořadníku čekatelů. Když absolvuje pohovory s odborníky, cvičitelé pro něho

7

vytipují a začnou ,na míru‘ připravovat psa. Zhruba v polovině speciálního výcviku se pak poprvé setkává se svým budoucím čtyřnohým společníkem s cílem vyzkoušet, zda mu prováděné cviky vyhovují. Pejska pak dále procvičujeme a dolaďujeme preciznost prováděných cviků. V poslední fázi tréninku prochází klient se psem intenzivním secvičováním a stále

je proškolován, jak se má o zvíře starat, jak správně dávat povely a je seznamován se vším, co život se psem obnáší,“ vysvětluje Hana Pirnerová. „Na závěr oba absolvují mezinárodně uznávané testy podle ADEU. Samozřejmostí je i následná péče po předání psa klientovi – zabezpečujeme pravidelné rekondice a další rozšiřování schopností psa.“

Nik zamířil do Pardubic Jednou z těch, kterým pomáhá a dělá společnost asistenční pes, je Jana Dočkalíková z Pardubic: „Jak jsem se probíjela svým životem, studiem na pedagogické fakultě, gymnastikou, závodním tancem a také láskami, co čert nechtěl, postihla mě ošklivá nemoc – roztroušená skleróza. Od té doby se životem brodím se snahou nějak všechno zvládnout. Zvládnout to, že jsem neschopna v podstatě cokoliv dělat. Nebýt manžela, ani se neustrojím, nenajím a nesednu na elektrický vozík. Před třemi lety jsem byla v sanatoriu v Klimkovicích a viděla tam mladou ženu na vozíčku a vedle ní krásného asistenčního psa. Slovo dalo slovo a já se dozvěděla, co toto úžasné, věrné, krásné zvíře dovede. Tak jsem získala i kontaktní adresu na Pomocné tlapky. Neváhala jsem a podala si žádost o přidělení asistenčního psa. Ředitelka společnosti paní Pirnerová obratem zaslala potřebné informace a dotazník k vyplnění. V červnu 2006 jsem byla pozvána na pohovor do Třemošné, na psychotesty a celkové seznámení s kolektivem Pomocných tlapek. V červenci mi přišlo oznámení, že mi asistenční pes bude přidělen. Měla jsem obrovskou radost. V listopadu proběhlo naše první seznámení v Třemešné. Jak mě pes uviděl na vozíčku, hned ke mně přiběhl a bylo jasné, že se budeme mít rádi. V březnu letošního roku jsem si pro Nika jela, aby u mě zůstal natrvalo. Oba jsme museli složit „maturitu“, ale dopadla na jedničku. Nik mi je dobrým pomocníkem a oporou. Od té doby často přemýšlím o tom, jakou mravenčí, trpělivou a namáhavou práci musí odvést celý tým vychovatelů, cvičitelů, než dokážou naučit pejska takovému umění. Neméně starostí má rovněž vedení společnosti zabezpečit vše kolem tohoto dění a hlavně finančně zajistit společnost. Bez darů a sponzorování by nebyl Nik ani ostatní pejsci. Ráda bych proto poděkovala všem těm vzácným lidem, protože pomáhají nemocným. Takových lidí je velmi málo.“

Asistenční psi mohou: ❑ částečně nahradit službu osobních asistentů nebo rodinných příslušníků, ❑ snížit nároky na péči o tělesně postižené, ❑ zvýšit samostatnost a sebevědomí tělesně postižených, ❑ zlepšit navazování jejich komunikace s okolím, ❑ umožnit postiženým aktivně a plnohodnotně se zapojit do běžného života.

8

Z Výroční zprávy České asociace pojišťoven 2006 Pojistný trh se v České republice v roce 2006 z hlediska finančního hospodaření pojišťoven, konkurenčního prostředí, vývoje pojistných plnění a likvidace škod vyvíjel příznivě. Tempo růstu předepsaného pojistného však nedosáhlo takové úrovně, aby se zvýšila celková propojištěnost a Česká republika se přiblížila průměrné úrovni tohoto ukazatele v Evropské unii. Celkové předepsané pojistné se zvýšilo o 4,2 % a dosáhlo výše 122 mld. Kč. Tento přírůstek je v podstatě shodný s přírůstkem v roce 2005. Pozitivní je především skutečnost, že se obnovil růst v oblasti životního pojištění, neboť přírůstek v roce 2006 dosáhl 5,1 %, zatímco v roce 2005 jen 1,7 %. U neživotního pojištění se pak předepsané pojistné zvýšilo v roce 2006 o 3,7 %. U některých pojistných odvětví, jako například u investičního životního pojištění, přesahoval meziroční nárůst i 50 %, u dalších, jako pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, došlo v roce 2006 ke stagnaci. Například u pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití předepsané pojistné dokonce pokleslo. Velmi významným hlediskem vývoje pojistného trhu bylo v roce 2006 posílení jeho finanční stability. Kumulovaný výsledek po zdanění, i když nevyplývá jen z pojistně – technické činnosti, dosáhl rekordní výše za celé období od počátku vzniku konkurenčního prostředí v roce 1991. Tyto výsledky ovlivňovala celá řada faktorů. Pozitivně působilo makroekonomické prostředí, zejména pak růst české ekonomiky či růst úspor obyvatelstva. Na druhé straně je třeba konstatovat, že se vyčerpala například motivační role daňových výhod u soukromého životního pojištění, že pojistné produkty byly v silné konkurenci s jinými finančními produkty, a český pojistný trh a tuzemské pojišťovny jsou vystaveny větší konkurenci jednotného pojistného trhu EU. Do značné míry za stagnací trhu však stojí i některé pojišťovny, které v určitých segmentech trhu rozpoutaly cenovou spirálu dumpingových cen. Z uvedených důvodů tak v roce 2006 bohužel nedošlo k přiblížení České republiky průměrné úrovni EU, neboť základní srovnávané ukazatele, jako je podíl pojistného na hrubém domácím produktu či podíl životního pojištění na celkovém předepsaném pojistném v ČR, se oproti předchozímu roku v zásadě nezměnily. Jednou z hlavních příčin tohoto vývoje je rovněž dlouhodobá absence politického rozhodnutí o podobě důchodové a zdravotní reformy, což neumožnilo aktivní zapojení soukromých pojišťoven do zdravotního i důchodového systému. Avšak programové prohlášení nové vlády naznačilo směr postupu, který by mohl znamenat využití potenciálu a schopností soukromých pojišťoven. České pojišťovnictví je připraveno vstoupit do spolupráce veřejného a soukromého sektoru jak v oblasti důchodového systému, tak v oblasti vícezdrojového financování zdravotnictví způsobem, který je obvyklý a fungující v západní Evropě. V oblasti legislativy mělo v roce 2006 zásadní strategický a systémový význam pro celý finanční trh přijetí zákona o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Tím se stala Česká národní banka orgánem dohledu nad osobami působícími na finančním trhu. Jinak lze rok 2006 označit jako období intenzivní přípravy nových zákonů, na níž se aktivně podílí také ČAP. Zejména jde o návrh novely zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který bude přijat v roce 2007. Upraví se minimální limity pojistného plnění a zvýší i celkově ochrana spotřebitele. Z hlediska připravované evropské legislativy je nutné se zmínit o přípravě klíčové rámcové směrnice k solventnosti (tzv. Solventnost II). Do ověřování kvantitativních dopadů navrhovaných parametrů pro solventnost se v roce 2006 ve spolupráci s českými i evropskými institucemi zapojila i část tuzemských pojišťoven. Rok 2006 byl určitým mezníkem v řízení České asociace pojišťoven. Byly provedeny organizační a personální změny v jejím aparátu, definována nová strategie, odsouhlaseny prioritní úkoly či zkvalitněno technické vybavení. Cílem je zpružnění a zefektivnění práce v rámci společného úsilí pojišťoven o rozvoj českého pojistného trhu. Zdroj: Výroční zpráva ČAP 2006 – viz www.cap.cz POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

P

odle ustanovení § 10 odst. 2, písm. c) zákona č. 168/ 1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je jedním z důvodů, na základě kterého je pojišťovna oprávněna odmítnout vyplatit pojistné plnění, je situace, kdy vozidlo, kterým byla škoda způsobena, řídila osoba, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku. Skupina B patří mezi nejrozšířenější skupiny řidičského oprávnění a její držitel dostává zpravidla k této skupině ještě skupinu A1

če; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 750 kg.“ Ze shora uvedeného plyne následující: Skupina B opravňuje k řízení motorových vozidel, s určitými výjimkami. Těmi výjimkami (viz text shora) jsou: – „vozidla uvedená v odstavci 2“ – to jsou motocykly (obecně), – „vozidla uvedená v odstavci 3“ – to jsou lehké motocykly o objemu válců nepřesahujícím 125 cm3 a o výkonu nejvýše 11 kW, – „motocykly o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kw/kg. Otázka, která vyvolává největší kontroverzi v diskusi, je, zda sa-

by to bez diskuse. Ke skupině B by se (jak tomu také je) přidala skupina A1 s omezením a bylo by to jasné. Tak to ale není. V textu citovaného ustanovení je evidentně rozpor, protože na jedné straně jsou vyloučeny motocykly jako celek, ale současně se druhým dechem vylučují jen některé motocykly (do 25 kW, resp. do poměru výkon/hmotnost 0,16 kW). Jestliže se ale vylučují jen některé, a contrario to znamená, že ostatní jsou povoleny, není-li stanoveni jinak, v opačném případě by ustanovení o vyloučení některých motocyklů nemělo smysl (stačilo by totiž vynechat motocykly jako celek). Tak tomu ale v textu není. Proto stanovisko, že skupina B opravňuje k řízení motocyklů do

ní k řízení motocyklů do 25 kW, resp. do poměru výkon/hmotnost 0,16/kW/kg. Odpověď patrně zní, že si to nikdo neuvědomil. Systematika právní úpravy není jednoznačná. Jestliže však citované ustanovení obsahuje výjimku motocyklů s určitým omezením, pak z toho plyne a contrario, že ostatní motocykly jsou povoleny (jinak by takové ustanovení nemělo smysl, resp. by tam nemuselo být, když už jsou motocykly jinak vyloučené). Výjimka s odkazem na „odstavec 2 a 3“ je tak evidentně neaplikovatelná anebo minimálně rozporuplná (když byla navíc vozidla podle skupiny AM výslovně vrácena zpátky do skupiny B). V této souvislosti je nicméně třeba podotknout, že zpětné vrá-

ké c Skupina B, i t ris ity o t oprávnění Mo ktual a k řízení motocyklů a vztah k povinnému ručení JUDr. Tomáš Beran s omezením na 50 ccm. Nicméně z dikce zákona není zcela jednoznačné, že držitel skupiny je skutečně oprávněn pouze k řízení motocyklů do 50 ccm. Tento článek bude proto podrobně věnován rozboru ust. § 81 odst. 4, písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Nejdříve citace: „Řidičské oprávnění skupiny B opravňuje k řízení motorových vozidel, s výjimkou vozidel uvedených v odstavcích 2, 3 a motocyklu o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg nebo motocyklu s postranním vozíkem a s poměrem výkonu/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 3500 kg a s nejvýše 8 místy k sezení, kromě místa řidi-

motná skupina B opravňuje k řízení motocyklů. To proto, že standardní „součástí“ skupiny B je skupina A1 s omezením na 50 ccm. Z toho by se zdálo, že samotná skupina B takové oprávnění nedává, ale přidává se ke skupině B skupina A1 s omezením, aby nějaké motocykly bylo možno řídit. Jak však plyne ze shora uvedeného, není to pravda. Pokud by samotná skupina B neměla dávat oprávnění k řízení motorek, musel by text „a motocyklu o výkonu nad 25 kW nebo s poměrem výkon/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg nebo motocyklu s postranním vozíkem a s poměrem výkonu/hmotnost přesahujícím 0,16 kW/kg“, být vynechán. Stačilo by jen, aby byly vyloučeny motocykly jako celek a bylo


25 kW, resp. do poměru výkon/ hmotnost 0,16 kW. Současně je třeba si uvědomit, že původně v zákoně o silničním provozu skupina B vylučovala i skupinu AM, resp. skupina B neopravňovala k řízení vozidel skupiny AM. To však bylo odstraněno. Z toho plyne, že skupina B opravňuje k řízení vozidel skupiny AM, tedy malých motocyklů a mopedů s maximální konstrukční rychlostí do 45 km/h (jinak by odstranění výjimky ze skupiny B opět nedávalo smysl). Z toho plyne, že skupina B není okleštěna o oprávnění k řízení některých druhů motocyklů. Otázka tedy zní, jaké druhy motocyklů. Otázka také zní, proč je se skupinou B dávána i skupina A1 s omezením na 50 ccm, když skupina B ve skutečnosti dává sama o sobě oprávně-

cení mopedů a malých motocyklů byl poslanecký návrh navržený podle důvodové zprávy s tím, aby se skupinou B byla spojeno právo řídit i malé motocykly (to je nicméně zajištěno skupinou A1 s omezením, takže se do značné míry jedná o duplicitu, možná dokonce nejen to). Pro úplnost ještě dodám, že původní vyhláška 99/1989 Sb. stanovila, že samotná skupina B neopravňuje k řízení žádných motocyklů, což ovšem zákon o silničním provozu (viz citace shora) nepřevzal. Současná situace je nicméně přesto rozporuplná a jednoznačné interpretační stanovisko by mohl dát v konkrétním případě jedině soud, resp. by předmětné ustanovení mělo být předmětem novely, která by to vyjasnila.

9

N

a území České republiky je více než 200 provozovatelů letecké činnosti – od České armády a letecké služby MV, přes výrobní závody, akciové společnosti (ČSA, Travel Service a další), občanská sdružení až po fyzické osoby, které vlastní soukromá letadla. Ve vzdušném prostoru ČR se rovněž pohybují letadla zahraničních provozovatelů. Leteckou činnost je možno provozovat pouze na letadle, jehož letová způsobilost je schválena, které má přidělenou poznávací značku a je zapsáno do Leteckého rejstříku České republiky. Pilotovat ho může pouze držitel průkazu způsobilosti k řízení letadla. Letecká doprava je relativně nejbezpečnějším druhem dopravy a k leteckým nehodám dochází jen ojediněle. Nejčastějšími leteckými nehodami jsou nehody sportovních letadel, ultralightů i sportovních létajících zařízení, jako jsou např. závěsné kluzáky, jejichž rozšíření je v poslední době značné. Příčiny leteckých nehod jsou jednak subjektivního charakteru (např. selhání lidského činitele, ať již pochybení posádky letadla nebo pozemního personálu apod.), jednak objektivního charakteru, jako jsou např. technické závady a přírodní vlivy (turbulence, krupobití, námraza, střet s ptáky, úder blesku apod.) a v neposlední řadě se setkáváme i s fingovanými leteckými nehodami, tedy s pojistnými podvody. Nezastupitelné místo při objasňování leteckých nehod má policie a Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod. Při vyšetřování pojistných podvodů však i pracovníci pojišťoven. Provozovaná letadla musejí být ze zákona pojištěna na odpovědnost za škody, které jsou jejich provozem způsobeny, a jsou pojišťována také havarijně pro případ jejich vlastního poškození. Právě havarijní pojištění bývá zneužíváno nepoctivými pojistníky a pojištěnými; v rámci tohoto pojištění jsou páchány pojistné podvody, zejména menšími provozovateli sportovních letadel. Stejně jako u jiných pojistných podvodů, tak i u podvodů v souvislosti s pojištěním letadel, je charakteristickým jednáním pachatele uvedení v omyl, využití omylu v činnosti, události či úmyslné vyvolání události, nebo využití mylných představ pojistitele o čin-

10

Pojistné podvody v souvislosti s pojištěním letadel JUDr. Vlastimil Pršal, PhD., Allianz pojišťovna, a.s. nosti pojištěného. Pro pojistný podvod v souvislosti s pojištěním letadel, je tedy charakteristické jednání, které spočívá v tom, že při sjednávání pojistné smlouvy uvádí pojistník či pojištěný nepravdivé údaje a v případě, že úmyslně vyvolá událost nebo využije mylných představ pojistitele o vzniku určité události, je pro pojistný podvod charakteristické uvádění nepravdivých údajů při uplatnění nároku na pojistné plnění. Zakoupení letadla je finančně velmi náročná záležitost, a proto jsou často zakoupena starší a tedy zákonitě i levnější letadla. Tato letadla však již mají odlétaný větší počet letových hodin a po odlétání stanoveného počtu letových hodin je nutná jejich generální oprava, která je rovněž finančně velmi náročná. Právě tady dochází k fingovaným leteckým nehodám a následně k opravám letadel, které jsou hrazeny z pojistného plnění a které by zákonitě musely být provozovatelem letadla provedeny. Fingování těchto leteckých dopravních nehod je prováděno různými způsoby. Velmi častou leteckou nehodou je, že při přistávání letadlo údajně zachytí vrtulí o přistávací plochu, čímž dochází k poškození klikové hřídele motoru letadla, vrtule a podvozku letadla. Takto poškozený motor musí být demontován, celý rozebrán a opětovně smontován, což je v podstatě provedená generální oprava celého motoru, která je uhrazena z havarijního pojištění příslušného letadla. Z tohoto pojištění je uhrazena i nová vrtule a provedena oprava podvozku. Výplata pojistného u takovéto pojistné události se pohybuje v řádech několika set tisíc korun. Po takovéto opravě může letadlo opětovně bez problémů létat několik stovek letových hodin. Častou leteckou nehodou je i nehoda, při které dochází ke střetu letadla s ptáky nebo ke střetu letadla se zvěří na přistávací dráze letiště. Na dokreslení těchto tvrzení uvádím jeden příklad, kdy byla

pojišťovně nahlášena pojistná událost, při které došlo k poškození dvoumotorového letadla, ke kterému podle výpovědi pilota mělo dojít tím způsobem, že po startu letadla z letiště došlo ke střetu s ptáky. Na základě vzniklé situace pilot nahlásil událost řízení letového provozu na letišti a s letadlem nouzově přistál. Po přistání událost telefonicky nahlásil na Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod. Podle hlášení pojistné události mělo dojít k poškození obou motorů letadla, přičemž u levého motoru byla nutná výměna motoru, u pravého kontrola a oprava, poškození obou vrtulí letadla s nutností opravy, poškození levého čelního skla letadla, kdy byla nutná jeho výměna a dále byla podle hlášení nutná kontrola podvozku, avioniky, trupu, křídla a ocasní plochy. Odhadované náklady na opravu a kontrolu letadla byly ve výši téměř 9 000 000 Kč. Při likvidaci pojistné události bylo zjištěno, že uvedené letadlo bylo krátce před zmíněnou neho-

dou dovezeno z USA a mělo nalétáno několik set letových hodin a blížila se doba jeho generální opravy. Dále bylo zjištěno, že k výše uvedenému poškození letadla nedošlo způsobem popisovaným ve výpovědi pilota letounu, ale že po údajném nouzovém přistání letadla byly na letišti u tohoto letadla v hangáru nastartovány motory, a poté proti těmto motorům měl vlastník a pilot letadla v jedné osobě házet holuby, které krátce předtím zabil, a tím měl simulovat poškození motorů při střetu letadla s ptáky za letu. Dále úderem kladiva opatřeného bandáží do levého vnějšího čelního skla letadla údajně zvětšil poškození tohoto skla, které již bylo prasklé při dovozu letadla do České republiky (čelní sklo má hodnotu kolem 800 000 Kč). K odhalení této podezřelé škodní události došlo na základě upozornění pracovníků pojišťovny občany, pohybujícími se v okruhu milovníků a nadšenců holdujících létání. Naopak pracovník Ústavu pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod, tedy odborník, který byl ke zjištění příčin poškození letadla přizván, na tu okolnost nepřišel nebo spíše na ni přijít nechtěl. Pramen: Chmelík, J., Režný, L., Sokol, M.: Vyšetřování leteckých nehod, Policie České republiky – úřad vyšetřování pro Českou republiku, Praha 1995

Bankovní rada ČNB rozhodla o personálním obsazení vedoucích pozic budoucích dohledových sekcí Bankovní rada ČNB rozhodla o personálním obsazení vedoucích pozic nových dohledových sekcí. S účinností od 1. ledna 2008 bude funkcí ředitele sekce dohledu nad finančním trhem pověřen Ing. Leoš Pýtr, CSc., současný ředitel sekce bankovní regulace a dohledu. Ředitelem sekce regulace a analýz finančního trhu bude Ing. Pavel Hollmann, MBA, současný ředitel sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem, a ředitelem sekce licenčních a sankčních řízení bude Ing. Karel Gabrhel, současný ředitel sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami. Bankovní rada tak navázala na své rozhodnutí z jednání dne 20. 6. 2007, kdy projednala a schválila materiál „Návrh organizačního uspořádání dohledu nad finančním trhem“. Součástí materiálu byl návrh nového organizačního uspořádání dohledových sekcí v ČNB, který počítá s přechodem ze současného sektorového modelu na model funkcionální, a to s účinností od 1. ledna 2008. Do konce roku vzniknou tři nové sekce, a to sekce dohledu nad finančním trhem, sekce licenčních a sankčních řízení, sekce regulace a analýz finančního trhu. O dalším postupu realizace změn budeme veřejnost informovat. Z tiskové zprávy ČNB ze dne 26. 7. 2007 POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

Evropská komise souhlasí s podporou pro české banky Agrobanka a GE Capital Evropská komise dne 18. července 2007 rozhodla, že záruční opatření a „Opce s právem prodeje“ ve prospěch české Agrobanky Praha a. s. a společnosti GE Money Bank a. s. (bývalá GE Capital Bank a.s.) jsou slučitelné s pravidly Smlouvy o ES o státní podpoře, a uzavřela své formální vyšetřovací řízení. Ačkoli opatření byla schválena před vstupem ČR do EU, Komise má pravomoc o nich rozhodnout, jelikož možná finanční účast českého státu nebyla ke dni přistoupení (1. května 2004) dostatečně definována. Dne 14. července 2004 Komise rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se takzvaných „Záruk, jistot a slibů odškodnění“ a „Opce s právem prodeje“ (poskytující mateřské společnosti GE právo na prodej všech svých akcií ve společnosti GE Capital Bank České národní bance za určitých okolností) dohodnutých mezi Českou národní bankou a společností GE Capital v průběhu prodeje Agrobanky české pobočce společnosti GE Capital v roce 1998. Od té doby se společnost GE zřekla určitých záruk, jistot a slibů odškodnění. Komise potvrdila ve svém konečném rozhodnutí, že záruční opatření a „Opce s právem prodeje“ jsou „použitelné po přistoupení“, jelikož možná finanční účast českého státu nebyla před 1. květnem 2004 dostatečně definována. Zejména kritéria pro celkový limit a přesná definice podmínek pro potenciální platby českého státu v rámci těchto opatření nebyly splněny. Komise má obecně za to, že opatření je „použitelné po přistoupení“, jestliže bude mít dodatečné a nepředvídatelné výhody pro jednotlivé společnosti nebo když možnou finanční účast státu nelze v době přistoupení přesně vypočítat. V důsledku formálního vyšetřovacího řízení Komise rozhodla, že tato opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Po posouzení takové státní podpory Komise došla ve svém rozhodnutí k závěru, že Agrobanka nebyla schopná obnovy bez zásahu státu a že tehdy použitelné pokyny Společenství o státních podporách určených k záchraně a restrukturalizaci podniků v obtížích byly dodrženy, zejména protože banka byla prodána cestou ote-

INFO z Evropské unie vřeného, bezpodmínečného a transparentního nabídkového řízení. Kromě toho, podpora poskytnutá v průběhu prodeje banky byla součástí několika opatření přijatých Českou republikou, aby předešla zhroucení svého bankovního sektoru. V tomto ohledu Komise rovněž vzala v úvahu čl. 46 odst. 2 Evropské dohody, který v době, kdy byla podpora poskytnuta, umožnil České republice přijmout opatření k zajištění integrity a stability jejího finančního systému. Podpora byla proto považována za slučitelnou podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, který stanoví, že za „slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, která by byla v rozporu se společným zájmem.“ Lepší provádění práva Společenství s cílem chránit zájmy občanů a podniků Dne 5. září t.r. Evropská komise publikovala sdělení*), obsahující návrhy, jak zlepšit uplatňování práva Společenství. V rámci zájmu o zlepšení právních předpisů Komise usiluje o účinnější provádění práva Společenství a rychlejší řešení stížností občanů a podniků; pro udržení konkurenceschopnosti Evropy v rychle se měnícím světě je nutné, aby tvorba politik pružně reagovala na jejich zájmy. Jako strážce smluv, Komise sestavila program možných zlepšení. Usiluje o to, aby byly prostřednictvím různých nástrojů zjištěny problémy s implementací při přípravě nových a novelizovaných právních předpisů a klade si za cíl, aby členské státy zlepšovaly situaci v oblasti poskytování informací občanům a podnikům a zdokonalovaly postupy pro řešení jejich problémů. Komise sama se také zavazuje k tomu, *) Communication from the Commission: A Europe of Results – Applying Community Law com (2007) 502 final


že učiní následující kroky: bude předcházet problémům a bude se přitom lépe zaměřovat na cíle, zvýší efektivnost častějšími rozhodnutími a stanovením priorit při managementu soudních řízení zahájených Komisí a také zvýší transparentnost při uplatňování a prosazování práva. Komise navrhuje, aby ve spolupráci s Parlamentem a Radou bylo pro provádění, řízení a prosazování práva Společenství zavedeno strategičtější plánování a aby byly více kontrolovány výsledky. Ve zmíněném sdělení jsou definovány čtyři hlavní oblasti činností: – lépe cílená preventivní opatření: ve všech fázích vytváření nových právních předpisů (např. v hodnoceních dopadu) věnovat zvýšenou pozornost aspektům jejich provádění a prosazování; Komise bude systematicky jmenovat kontaktní osoby pro jednotlivá právní opatření a na členských státech bude požadovat totéž; u návrhů právních předpisů bude Komise nadále systematicky vyžadovat předkládání tzv. „srovnávacích tabulek“, obsahujících srovnání příslušných právních předpisů členských států s komunitární legislativou; komise bude prověřovat, jak členské státy podporují doplňkové studium soudců a státních úředníků, – zlepšené poskytování informací: Komise bude usilovat o to, aby se členské státy zavázaly pracovat aktivněji s cílem nalézat konstruktivní a rychlá řešení problémů, aby se tak snížil počet porušení předpisů; Komise předloží návrh na zavedení nové metody pro dotazy a stížnosti, které Komise obdrží, aby měly členské státy možnost poskytovat informace a předkládat řešení občanům přímo a během krátké doby, – efektivnější řízení případů porušování práva stanovením priorit: Komise se primárně soustředí na případy, které představují nejzávažnější rizika a mohou mít dopad na největší počet občanů a podniků; budou definovány obecné priority

a v určitých odvětvích budou definovány stálé roční priority; i když budou řešeny všechny stížnosti nebo případy porušení práva, některé budou – podle stupně jejich důležitosti a dopadu – upřednostněny; Komise zabezpečí, aby rozhodovací proces ohledně porušení práva byl plynulejší, – zvýšení transparentnosti: s ohledem na posilování interinstitucionálního dialogu se Komise ve svých budoucích výročních zprávách zaměří na strategické otázky, hodnocení součastného stavu práva v různých odvětvích, dále na priority a plánování budoucích prací; o všech fázích řízení o porušení práva budou zveřejňovány souhrnné informace a přitom bude dbáno na zachování mlčenlivosti, pokud se týká obsahu a načasování kontaktů se členskými státy; Komise navrhne, aby se o termínech členských států pro provádění práva Společenství a také o jejich pokroku a výsledcích v této oblasti uveřejňovalo více informací a bude pracovat na tom, aby se postupně zpřístupňovaly její elektronické databáze obsahující vnitrostátní prováděcí opatření a srovnávací tabulky a očekává, že budou podobně zpřístupněny i vnitrostátní databáze členských států. Na Evropském parlamentu, Radě a především na členských státech je ve sdělení požadováno, aby věnovaly zlepšení právních předpisů zvýšenou pozornost. Komise má za to, že k nejdůležitějším patří myšlenka hledat společně s členskými státy možnosti, jak pracovat aktivněji s cílem nalézt rychlé odpovědi na dotazy občanů a rychlá řešení pro jejich stížnosti. Tím by se zvyšovaly znalosti občanů o svých právech, ulehčil se výkon jejich práv a zároveň se snížil počet řízení pro porušení práva. U příležitosti přijetí sdělení předseda Evropské komise J. M. Barroso uvedl, že „politika Evropské unie je vytvářena tak, aby naplňovala potřeby a uspokojovala zájmy občanů a podniků v EU. Legislativa EU, jež je určena k provádění různých politik, nebude plně sloužit svému účelu, pokud nebude řádně uplatňována. Provádění práva Společenství musí být prioritou pro všechny členské státy. A v případě problémů musí být stížnosti řešeny s větší účinností a rychleji než dnes.“ Připravil: Ing. Josef Čížek

11

Pojišťovny se ohlížejí za úspěšným rokem 2006

V

ýsledky předních světových pojišťoven za rok 2006 ukazují růst ziskovosti, zpevnění sazeb neživotních pojištění, růst poptávky po produktech životního pojištění a vítanou absenci katastrof, jaké byly v roce 2005. Pojišťovny však stojí před zásadními výzvami. Jsou jimi zejména: ❑ růst a vývoj obchodu, ❑ výkonnost a řízení nákladů, ❑ vykazování a regulace, ❑ řízení rizik a kapitálu. Růst a vývoj obchodu Růst je pro největší hráče v pojišťovnictví příkazem. U všech velkých pojišťoven se promítl dosažený růst pojistného a zisk do ceny akcií. Mimořádně vysoký počet vichřic v roce 2005 přinesl i něco pozitivního. Urychlil všeobecnou povědomost o růstu rizik a vyšší ohodnocování potenciálních ztrát. Výsledkem bylo, že v Americe byla při obnovování pojištění velká poptávka po „katastrofním“ krytí. Ceny pojištění vzrostly pro majetková a energetická rizika vystavená přírodním katastrofám. Růst velkých pojistitelů na vyspělých trzích závisí na prodejních kanálech. Stále větší roli tu hraje partnerství. Např. Aviva dosáhla růstu globálního obchodu díky partnerství v oblasti bankopojištění. Aegon vstoupil do společných podniků, aby zvýšil svou celosvětovou přítomnost a dostupnost pro konečné zákazníky. Další cestou růstu jsou akvizice. Většina se jich uskutečňuje na rozvíjejících se trzích. Zejména jde o země střední a východní Evropy a o Čínu. Akvizice Winterthur Group společností AXA byla ovlivněna silnou přítomností Winterthur Group ve Východní Evropě. Konkurence na vyspělých trzích, jakými jsou Velká Británie nebo USA, zvyšuje význam povědomosti o značce, zejména v pojištěních občanů. Kupují se proto pojišťovny, jejichž značky jsou dobře známé. Pokud jde o růst, stojí životní a neživotní pojištění před různými výzvami. Životní pojištění má obrovský růstový potenciál, zčásti kvůli růstu blahobytu v rozvíjejících se ekonomikách, zčásti proto, že trh produktů se spořením a zabezpečením na penzi se stále více rozvíjí. V neživotním pojištění je méně snadné určit, odkud pochází růst, kromě postupující konsolidace. Také není jasná shoda, jakým přínosem může být model bankopojištění. Výkonnost a řízení nákladů Všechny přední světové pojišťovny hlásí zlepšení kombinovaného škodního průběhu, především díky snížení objemu škod. Rok 2005 představoval díky koncentraci přírodních katastrof naopak vysoký nárůst. Některým velkým pojišťovnám vzrostly náklady díky investicím na podporu strategických záměrů na rozvíjejících se trzích nebo v souvislosti se zavedením nových produktů na vysoce konkurenčních vyspělých trzích. V mnoha pojišťovnách probíhají restrukturalizační programy. Všeobecný trend vede ke konsolidaci podpůrných činností a soustředění se na hlavní operace. Např. Allianz

Maďarské pojišťovnictví v roce 2006 Podobně jako v západoevropských zemích také v Maďarsku stále častěji banky sdílejí rizika s pojišťovnami. Postupně začaly mizet dříve ostré hranice mezi jednotlivými částmi finančního sektoru. Na jedné straně pojistitelé vstupují na finanční trh, loni např. začala působit banka Allianz Hungária a finanční podnik Aegon Hungary. Na druhou stranu banka MKB, dřívější strategický partner pojišťovny Allianz, připravuje založení vlastní pojišťovny. Také některé leasingové společnosti zaměřené na prodej motorových vozidel zakládají vlastní pojišťovací makléřské společnosti. Pojištění je možné sjednávat u přepážek bank a od loňského roku je také možné požádat o úvěr u pojišťovacího agenta nebo na pobočce pojišťovny.

12

V životním pojištění se na úkor tradičních pojištění prosazují investiční pojištění. Pojistitelé, kteří nemohou zvyšovat prodej tradičních životních pojistek, se obracejí k investičním pojištěním, jejichž prodej meziročně výrazně roste. Přestože u nich není zaručený výnos a při krizi akciových trhů může být výsledek pojištění při dožití negativní. S výjimkou produktů, které garantují nízký úrokový výnos, nese investiční riziko u investičních pojištění klient. Ke konci roku 2006 překročil počet nezávislých zprostředkovatelů pojištění v Maďarsku 17 tisíc a počet závislých zprostředkovatelů 35 tisíc. Z pohledu zákazníků, kteří zpravidla nemají dostatek informací, je hlavním problémem, že zprostředkovatelé jim nenabízejí produk-

očekává od probíhající reorganizace úsporu 500 – 600 mil. eur do roku 2009. Některé společnosti ve Velké Británii zvažují přestěhování ústředí do míst s výhodnějším daňovým režimem, např. na Bermudy. V důsledku ztrát dosažených v roce 2005 se pojišťovny více soustřeďují na upisování rizik a na řízení rizik. AXA např. vyčlenila veškeré upisovatelské funkce do samostatné jednotky. Vykazování a regulace Pojišťovny působící v Evropě čelí rostoucím nákladům v souvislosti s projektem Solventnost II. Další pojistitelé vstoupili na nové trhy, zejména ve Východní Evropě a v asijské pacifické oblasti, což vyvolalo náklady na harmonizaci. Pokud jde o pojistitele regulované v USA, nový zákon z roku 2006 (National Insurance Act) přináší volitelný systém federální regulace jako alternativu k současnému systému, kdy jsou pojišťovny regulovány na úrovni jednotlivých států unie. V dlouhodobém horizontu by to mělo vést u velkých pojišťoven ke snížení nákladů, přestože přechod na nový systém zřejmě krátkodobě přinese další náklady. Současná nejednotnost požadavků na vykazování výsledků vede k nedostatku transparentnosti. Existují sice snahy o zlepšení této situace (Solventnost II, IFRS II), je to však obrovský úkol a pokrok je pomalý. Řízení rizik a kapitálu Globální pojistitelé kapitálově posilují a rezervy zůstávají vysoké. To je v souladu s kapitálovou politikou podporující tento cíl, aby se udržel vysoký rating. S ohledem na nedávné problémy se mnohé přední pojišťovny snaží maximalizovat výnosy z obchodů. Některé proto snižují podíl investic do akcií ve srovnání s jinými typy investování. Změny v rizikovém prostředí, zejména rostoucí pravděpodobnost a závažnost katastrof souvisejících s počasím, znamenají, že pojišťovny čelí větším potenciálním ztrátám. Proto přehodnocují jednotlivá rizika a cenové modely, v některých případech dokonce vypovídají pojištění. Mění se i posuzování kapitálové přiměřenosti ratingovými agenturami. Ty budou brát v úvahu i výstupy z interních modelů pojišťoven. Rostoucí používání ekonomických kapitálových modelů pojišťovnami povede ratingové agentury k tomu, že těmto modelům budou přikládat větší váhu. Další výzvy Před pojišťovnami stojí četné výzvy. Některé jsou technické, jako třeba zavedení Solventnosti II, jiné jsou obchodní, jako kapitalizace na rychle rostoucích trzích (např. v Indii) nebo rychle rostoucí požadavky na islámské pojištění. Další jsou regulatorní, jak se mnohé národní a globální orgány snaží dosáhnout srovnatelnosti a transparentnosti ve finančním vykazování. Pramen: KPMG Insurance Insights 2007

ty nejlépe vyhovující jejich potřebám a možnostem, ale ty produkty, za které dostanou nejvyšší provize. Současná legislativa a regulační rámec jsou už zastaralé a komplikují dozor nad činností zprostředkovatelů, kteří musejí předkládat informace o své činnosti jen jednou ročně v papírové podobě. Na maďarském trhu působilo ke konci loňského roku 26 pojišťovacích společností a 35 pojišťovacích sdružení, z toho sedm velkých. Vedle toho mělo v Maďarsku pobočky devět zahraničních pojišťoven. Dozorčí orgán byl loni informován o zájmu 75 pojistitelů a 816 zahraničních zprostředkovatelů poskytovat přeshraniční služby. Podle průzkumu ústavu pro výzkum trhu GfK má asi 70 – 80 % obyvatel v Maďarsku uzavřeno některé z majetkových pojištění a 20 % životní pojištění. Výdaje na pojištění představují asi

170 eur na osobu, zatímco v západní Evropě to je víc než 2000 eur. V životním pojištění bylo ke konci roku 2006 v Maďarsku uzavřeno 3 212 798 pojistných smluv a v neživotním pojištění 8 938 562 smluv. V obou případech stoupl meziročně počet smluv asi o 1 %. Vyšší byl meziroční nárůst předepsaného pojistného – v životním pojištění o 37 % na 407 415 mil. HUF, v neživotním pojištění o 4 % na 389 760 mil. HUF. Pojistné z životních pojištění tak vloni překročilo pojistné z neživotních pojištění. Maďarský pojistný trh je dlouhodobě vysoce koncentrovaný. Na pět největších pojišťoven připadá 77 % celkového předepsaného pojistného. Také mezi produkty je na maďarském trhu několik dominantních. Je to především povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (41 % pojistek v neživotním pojiště-


ní), havarijní pojištění vozidel a požární a související majetková pojištění. Mezi životními pojištěními dominují investiční pojištění, na která připadá 26 % pojistných smluv, ale 58 % předepsaného pojistného. Významný nárůst pojistného z investičních pojištění je zejména důsledkem změny maďarských daňových zákonů zavedené v roce 2006,

podle které pojistné smlouvy na víc než deset let nepodléhají zdanění a představují reálnou alternativu k jiným způsobům investování. Tato pojištění nabízejí i zahraniční pojišťovny a zprostředkovatelé v rámci přeshraničního poskytování služeb. Pramen: Zpráva maďarského orgánu dozoru nad finančním trhem (PSzÁF)

Úspěšný rok francouzského pojišťovnictví Podle výroční zprávy francouzské asociace pojišťoven FFSA byl rok 2006 dobrým rokem pro francouzské pojišťovnictví. Platí to zejména o životním pojištění, které zaznamenalo významný růst. Celkové pojistné předepsané ve Francii francouzskými pojišťovnami, cizími pojišťovnami oprávněnými uzavírat pojištění ve Francii a pobočkami evropských společností působícími ve Francii dosáhlo celkem 197,5 mld. eur. Z toho 154,7 mld. eur připadá na životní a zdravotní pojištění a 42,8 mld. eur na neživotní pojištění. Zvýšení celkového předpisu pojistného o 12,2 % je na úrovni předchozího roku. Pojistné předepsané francouzskými pojišťovnami a zajišťovnami v zahraničí dosáhlo 69,2 mld. eur. Francouzský trh je čtvrtým největším na světě. Připadá na něj 6,5 % veškerého světového pojistného (na prvním místě je trh USA s 33,4 % následovaný Japonskem – 13,9 % a Velkou Británií – 8,8 %). V životním pojištění se nejrychleji rozvíjí investiční pojištění – předepsané pojistné u něj vzrostlo meziročně o 43,8 % na 32,4 mld. eur. Jeho podíl na předepsaném pojistném stoupl z 20 % v roce 2005 na 25 % v loňském roce. V neživotním pojištění, kde se zejména projevuje silné konkurenční prostředí, byl vývoj v jednotlivých oblastech značně nevyrovnaný. Největší část předepsaného pojistného (17,8 mld. eur) připadá na pojištění motorových vozidel, u kterého došlo k mírnému meziročnímu pokle-

su o 0,4 %. Největší meziroční propad byl u dopravního pojištění (–6,9 %) a u pojištění majetku v zemědělství (–2,6 %). Naopak nejvíce rostlo předepsané pojistné v pojištění stavebním (+13,8 %) a v pojištění právní ochrany (+10,6 %). Francouzský pojistný trh je silně konkurenční. Působí na něm celkem 364 francouzských pojišťoven (73 životních, 249 neživotních a 42 kompozitních), 105 poboček pojišťoven ze zemí EU a 8 poboček pojišťoven z jiných zemí. Vedle toho 884 společností ze zemí EU působí na základě volného poskytování služeb. Na francouzském pojistném trhu působí 12 234 vázaných agentů, 9574 makléřů, 3491 prodejců v pracovním poměru a 1539 autorizovaných prodejců. Dále ve Francii působí 3324 evropských prodejců pojištění. Francouzské pojišťovny jsou největšími investory v zemi. V roce 2006 spravovaly celkem aktiva v hodnotě 1422,8 mld. eur, o 10,7 % víc než v předchozím roce. Největší podíl představovaly investice do vládních nebo vládou garantovaných obligací (33,5 %), firemních obligací (30,2 %) a kmenových akcií (22,5 %). Francouzské pojišťovnictví je také významným zaměstnavatelem. Každoročně v něm nachází uplatnění přes 10 tisíc lidí. Téměř 60 % zaměstnanců dnes patří do věkové kategorie do 30 let. Ženy tvoří 41,2 % zaměstnanců v pojišťovnictví. Nejvíc lidí pracuje v prodeji pojištění (31,3 %) a ve správě smluv (28,3 %).

Španělský pojistný trh v roce 2006 Španělský pojistný trh se podílel na hrubém domácím produktu v loňském roce 5,6 % (5,49 % v roce 2005). Celkové pojistné dosáhlo 52 584 mil. eur, o 7,8 % víc než v předchozím roce. To je lepší hodnota než celkový růst španělské ekonomiky. V životním pojištění stouplo předepsané pojistné o 9,4 % na 22 472 mil. eur. Neživotní pojištění stále vykazuje klesající trend růstu. To je zaviněno zejména situací v pojištění motorových vozidel, kde ostrá konkurence stlačuje ceny. Počet pojišťovacích společností působících na španělském pojistném trhu pomalu, ale jistě, klesá. Trh je poměrně koncentrovaný. Na deset největších společností (z celkových cca 300) připadá

54 % trhu a na největší dvacítku 71,5 %. Největšími pojišťovnami ve Španělsku jsou Mapfre, AXA (po spojení s Winterthur), Allianz, Generali a Santander Seguros. Aktiva spravovaná životními pojišťovnami dosáhla 130 695 mil. eur (nárůst o 5,2 %). To odpovídá asi polovině aktiv spravovaných investičními fondy a téměř dvojnásobku částky spravované penzijními fondy. Nejúspěšnější jsou pojistky se spořením (nárůst o 17,6 %) a pojištění pro případ úmrtí (17,1 %). Počet lidí, kteří mají uzavřeno životní pojištění, překročil 30,9 milionů. Nejvíc z nich (víc než 22 milionů) má uzavřeno pojištění pro případ úmrtí. V životním pojištění je nejúspěšnější


distribuční cestou bankopojištění s podílem 68 % a nárůstem o 5,42 %. Čtyři z pěti nejúspěšnějších pojišťoven v životním pojištění jsou také vlastněny bankami. Agenti a makléři mají podíl 23 %. Vlastní prodej v pojišťovnách představuje pouhá 3 %. V neživotním pojištění byla loni nejúspěšnější pojištění kryjící hospodářské ztráty s nejvyšším nárůstem o 57,8 %, následovalo strojní pojištění. Pojištění motorových vozidel, na které připadá 40,6 % trhu neživotních pojištění, mělo růst o 4,8 % (v povinném pojištění pouze 2,8 %). Příčinou je silná konkurence a průběžně klesající ceny. Očekává se,

že tento trend nemůže dál pokračovat, aby nebyl ohrožen technický výsledek. Celkově je trh neživotních pojištění ve Španělsku ještě značně nenasycený a má z dlouhodobého hlediska dobrou perspektivu. Podle údajů za rok 2005 (nejčerstvější dostupné informace) působilo ve Španělsku 3358 makléřů celostátně a dalších asi 1600 regionálně. Počet vázaných agentů dosáhl téměř 145 000. Mnozí z nich však mají velmi malé portfolio – u víc než 68 % nedosahuje 3000 eur a u pouhých 6,7 % přesahuje 300 000 eur. Pramen: Reed Business Information

Řecké pojišťovnictví v roce 2006 V roce 2006 rostla řecká ekonomika o 4,3 %. V letošním roce by měl být růst HDP jen o málo nižší. Životní úroveň v Řecku se tak postupně přibližuje vyspělejším zemím Evropské unie. K růstu přispívají i rostoucí investice a strukturální reformy. Deregulace finančních systémů a zapojení do eurozóny vedly v uplynulých letech k většímu čerpání úvěrů a k vyššímu investování i spotřebě. Celkové předepsané pojistné vzrostlo v letech 2002 – 2006 o 39 % (po očištění o inflaci), z toho v životním pojištění o 49 % a v neživotním pojištění o 29 %.

Vyšší škody a provozní náklady však nevedly k vyššímu zisku a pojišťovny musely posilovat svůj kapitál v souladu s legislativními požadavky. V roce 2006 vzrostlo celkové pojistné o 7 % (po očištění o inflaci), rychleji rostlo životní pojištění (o 13,9 %). Po období let 2001 – 2005 bylo opět pojistné z životních pojištění vyšší než z pojištění neživotních. V roce 2006 vzrostl podle předběžných výsledků kmenový kapitál řeckých pojišťoven o 4 %, celková aktiva o 15 % a zisk před zdaněním o 63 %. Pramen: Agora, č. 7/2007

Rakouský pojistný trh v roce 2006 Také v roce 2006 se rakouský pojistný trh vyvíjel pozitivně, s nárůstem o 1,9 % však méně dynamicky než v předchozích letech. Předběžné výpočty ukazují, že růst pojistného, i když menší než dříve, vykázala všechna odvětví pojištění. Předepsané pojistné v Rakousku vzrostlo na 15,583 miliard eur. Zpomalení růstu připadá na vrub zejména poklesu jednorázových vkladů v životním pojištění. Na straně pojistných plnění došlo ke zvýšení o 10,4 % na 9,701 mld. eur. Příčinou byly zejména enormní škody v zimním období 2005 – 2006, ale i vyšší výplaty ze životních pojištění. V roce 2007 se očekává oživení trhu a nárůst pojistného o 3,9 %. Životní pojištění S přírůstkem 0,8 % se zvýšil objem pojistného ze životních pojištění v roce 2006 na 7,181 mld. eur. K poklesu došlo vedle jednorázových vkladů i u čistého důchodového pojištění. Největší přírůstky zaznamenalo podporované pojištění budoucí péče (Zukunftsvorsorge). Pojistné za toto v současnosti nejoblíbenější pojištění stouplo meziročně ze 455 mil. eur na cca 619 mil. eur. Počet smluv přesáhl jeden milion. Na druhé straně stojí vysoká plnění v důchodových pojištěních, která byla

uzavřena jako reakce na daňová opatření z roku 1996. V loňském roce bylo vyplaceno ze životních pojištění celkem 3,971 mld. eur (nárůst o 15,6 %). V roce 2007 je očekáván v životním pojištění nárůst o 5,1 %. Zdravotní pojištění Soukromé zdravotní pojištění je v Rakousku doplňkem zákonného nemocenského pojištění. V roce 2006 došlo k nárůstu pojistného o 2,8 % na 1,437 mld. eur. Plnění stoupla o 0,4 % na 993 mil. eur. Podle prognóz by měl tento segment trhu letos růst o 2,7 %. Pojištění majetku a úrazů Objem pojistného za tato pojištění (včetně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) stoupl v roce 2006 na 6,964 mld. eur (o 2,8 %). Pojistná plnění stoupla o 8,6 % na cca 4,737 mld. eur. Na tom se podílely především škody způsobené sněhovou kalamitou na počátku roku. V letošním roce se plánuje u majetkového a úrazového pojištění nárůst pojistného o cca 2,9 %. U povinného ručení by měl růst činit 1,4 %. Pramen: Tisková zpráva VVO, 13. 3. 2007 Zpracoval: (La)

13

V

zdělání je považováno obecně za základní, i když ne postačující, podmínku úspěšného uplatnění v profesním i v soukromém životě. O jeho významu pro člověka už neprobíhá diskuze typu „vzdělání ANO/NE“. Vysoké školství, i když často kritizované, dává šanci zájemcům vybrat si nejen ten správný obor podle osobního zájmu, ale i tu správnou školu v tuzemsku i v zahraničí. Nabídka vysokých škol je obrovská, v posledních deseti letech je ještě obohacena o školy soukromé. Ty doplňují postupně nejen nabídky studia standardních oborů s dlouhou historií, ale současně vyplňují bílá místa pro studium mezioborové, studium v lokalitách, kde vysoké školy až dosud nepůsobily, studium obohacené konkrétními požadavky praxe či znalostmi expertů z praxe. Typickým příkladem soukromé vysoké školy, která si po sedmi letech působení získala dobré jméno u odborné veřejnosti je Vysoká škola finanční a správní (VŠFS). Svědčí o tom mimo jiné neustálý nárůst počtu studentů prezenčního i kombinovaného studia, rozsah a kvalita odborné vědecko-výzkumné činnosti, spolupráce s vysokými školami v tuzemsku i v zahraničí a využívání špičkových externích odborníků z praxe ve výuce. Obor pojišťovnictví byl jedním ze základních oborů bakalářského studia na této škole od prvopočátku. Má už své absolventy i další zájemce o jeho studium. Sedm let je krátká doba v existenci školy, ale velmi dlouhá doba pro pojišťovnictví, vezmeme-li v úvahu všechny změny legislativy i pojistného trhu v tuzemsku i v Evropské unii, jejímž členem se ČR před dvěma lety stala. Zdaleka již nelze vystačit pouze s pojistnou teorií, nelze vytvářet teorie nové v podmínkách krátké novodobé historie posledních sedmnácti let. Tento fakt si velmi dobře uvědomují nejen všichni ti, kteří působí na pojistném trhu, ale i vedení této školy. Až dosud mohli bakaláři, kteří absolvovali obor pojišťovnictví, pokračovat ve svém studiu formou navazujícího magisterského studia oboru Finance a finanční služby. Je to obor moderní, vycházející

14

Magisterské studium pojišťovnictví Ing. Václav Křivohlávek, CSc., Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. z členění finančního trhu používaného Evropskou komisí, obsahující kromě předmětů společného základu problematiku bankovnictví, problematiku pojišťovnictví a penzijního připojištění a problematiku kapitálového trhu. Zkušenosti ukázaly, že i přes zájem o obor Finance a finanční služby existuje velký počet zájemců, kteří by rádi studovali podrobněji a hlouběji obor pojišťovnictví, a to jako obor navazujícího magisterského studia. Katedra financí a finančních služeb VŠFS ve spolupráci s pedagogy vysoké školy, pedagogy spolupracujících vysokých škol, experty z pojistného trhu a Ministerstva financí vypracovala návrh: reakreditace bakalářského studia oboru pojišťovnictví a akreditace navazujícího magisterského studia oboru pojišťovnictví. Oba návrhy byly Akreditační komisí Ministerstva školství, kultury a tělovýchovy v červnu roku 2007 schváleny, a tak škola získala možnost ucelené, na sebe navazující výuky oboru pojišťovnictví, a to již od akademického roku 2007/2008. Navazující magisterské studium je koncipováno tak, aby byl profil absolventa, z hlediska odborných znalostí, dovedností a schopností, v souladu s nejnovějšími poznatky vědy i praxe, v souladu s požadavky a zájmy tuzemského pojistného trhu i trhu evropského a světového. Legislativní rámec pro veškeré aktivity v pojištění a pojišťovnictví dává šanci poznat a aplikovat získané znalosti v širších souvislostech v Evropě i ve světě. Vzhledem ke globálnímu a krossektorálnímu charakteru oboru je důraz kladen také na jazykové znalosti studenta.

Zájem o studium pojišťovnictví je velký, zejména o jeho kombinovanou formu, zvlášť pak z řad pracovníků pojišťoven, pojišťovacích zprostředkovatelů, pracovníků dal-

ších institucí pojistného trhu i spolupracujících organizací. Z výše uvedeného je zřejmé, že studium na VŠFS je možné v plném rozsahu pro obor pojišťovnictví v rámci studia bakalářského a studia magisterského (podrobnější informace lze získat na http:/ /www.vsfs.cz). Poznámka redakce: Pojistný obzor čas od času mapuje možnosti studia pojišťovnictví na vysokých a vyšších školách. Proto také tímto nabízí těm školám, které svoji výuku, podobně jako VŠFS, rozšiřují a inovují, prostor v Pojistném obzoru, aby zde nové možnosti pro zájemce o studia představili.

Z nových právních předpisů 1. Zákon č. 215/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (účinnost 22. 8. 2007). Zákon o silničním provozu se mění takto: v § 47 odst. 5 „dojde-li při dopravní nehodě ke hmotné škodě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech nižší než 50 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni ohlásit tuto nehodu policistovi, jestliže se nedohodnou na míře účasti na způsobení vzniklé škody nebo byla-li hmotná škoda způsobena na majetku třetí osoby“ se slova „nižší než 50 000 Kč“ nahrazují slovy „ve výši 50 000 Kč a nižší“. V příloze k zákonu se v přehledu jednání a počtu bodů zrušuje „porušení povinnosti vyplývající ze značky Obytná zóna nebo Pěší zóna“ za 1 bod. Zákon o přestupcích se mění zejména takto: v § 22 odst. 1 a) je nově přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích řízení vozidla, na němž není umístěna tabulka státní poznávací (registrační) značky nebo je umístěna jiná tabulka, než která byla vozidlu přidělena nebo je tabulka zakryta nebo nečitelná. 2. Zákon č. 218/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (účinnost 22. 8. 2007, část 1. 1. 2010). Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců se mění tak, že zaměstnavatelé a pojišťovny ukončí poskytování náhrad ze zákonného pojištění až dnem 31. 12. 2009, ode dne 1. 1. 2010 přechází poskytování náhrady škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání na orgány úrazového pojištění. Posunuje se tak účinnost zákona 266/2006 Sb. z 1. 1. 2008 na 1. 1. 2010. Obdobně se posunuje účinnost některých ustanovení zákona č. 267/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb. JUDr. Jiřina Kotrbatá POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

Komerční prezentace

Vysoušecí centrum na kraji Prahy zachraňuje promočené dokumenty

V tomto roce si připomínáme událost, která v roce 2002 napáchala nevyčíslitelné škody. Rozsáhlé povodně na území České republiky po sobě zanechaly nedozírné následky. Od této doby uběhlo již dlouhých 5 let. Mnozí z nás by se mohli domnívat, že veškeré škody, které voda v tomto roce napáchala, jsou odstraněny a podobné hrůzy se staly minulostí... Bohužel i v současné době se opět stáváme svědky podobných událostí jako v roce 2002. Přestože škody nejsou tak rozsáhlé, stále dochází k nenahraditelným ztrátám. Časté přívalové deště a zvýšené hladiny řek způsobují záplavy sklepů, archivů, knihoven apod. Povodeň či obyčejné prasklé vodovodní potrubí může během několika vteřin způsobit, že se důležité dokumenty stanou nečitelné a nepoužitelné. V takové chvíli je tím nejdůležitějším rychlá reakce, jinak je třeba počítat s kompletní ztrátou důležitých informací. Mnozí z nás možná ani netuší, že rozklad papíru začíná již po několika hodinách - plísně, vlhké skvrny a další biologické procesy způsobují škody, byť jsou pouhým okem zatím takřka neviditelné. Společnost BELFOR Czechia nabídla v této kritické době pomocnou ruku a přihlási-

la se do soutěže o veřejnou zakázku, kterou vyhrála. V roce 2005 se s konečně mohlo začít s vysoušením dokumentů. Kromě Národního archivu ČR bylo vodou zasaženo například i pět ministerstev. Vzhledem k velkému objemu této zakázky trvá vysoušení dokumentů do současné doby. Povodně v roce 2002 poničily v nejméně 50 českých knihovnách přes 660 000 knih, časopisů, filmů a historických fondů. Mnohé z nich musely být díky nenapravitelnému zasažení plísní zničeny. Přesto bylo ale jako první záchranné opatření provedeno zamražení na 140 000 svazků pražské Národ-

ní knihovny. Jde o vůbec největší škody, které tato katastrofa na knihách v ČR způsobila, dosáhly 380 milionů korun. BELFOR nabízí firmám a soukromým osobám celou řadu činností souvisejících se sanací po škodách způsobených nejen vodním živlem a bouřemi, ale i požárem. Likviduje škody v obytných domech, malých až středních podnicích i průmyslových zařízeních. Provádí sanaci strojů i budov, v hotelích a na lodích, zkrátka všude. Vysoušecí centrum v Praze Vysoušecí centrum v Jirnech u Prahy je nejmodernějším nejen ve střední Evropě, ale i na celém světě. V centru jsou používány dvě metody vysoušení. Horkovzdušná metoda, u které jsou vlhké dokumenty chronologicky rozloženy kus po kusu, popřípadě po stránkách na speciální regály ve vysoušecí komoře. Druhým typem je vakuová metoda. Využívá ke svému úspěchu známý fyzikální fenomén, tzv. trojný bod (triple point). Za přítomnosti vakua a určitých teplotních poměrů jsou ledové krystaly přeměňovány v plynný stav, tekutá fáze je přeskočena. Výsledným efektem je

šetrné vysušení, přičemž struktura dokumentů zůstává zachována a současně je zabráněno zvlnění a rozmazání jednotlivých stránek. Optimální cesta k záchraně dokumentů Ve vysoušecím centru pracují zkušení experti, kteří disponují nejmodernějšími technologiemi. S jejich pomocí jsou dokumenty různého typu zachráněny, bez ohledu na to, zda byly zasaženy vodou, bahnem, kouřem či jinými substancemi. Jelikož sanace poškozených dokumentů zpravidla nezačíná ihned, měly by být dokumenty co nejrychleji zmraženy. Jedině tak může být napadení plísněmi, mikroby a dalšími substancemi minimalizováno. Zmražené podklady mohou být dlouhé měsíce uloženy a podle následné dohody a přání zákazníka dříve či později sanovány. Konečná úprava dokumentů V průběhu vysoušecího procesu jsou dokumenty namáhány tak, že jejich vzhled ne vždy odpovídá původnímu stavu. V průběhu následující detailní přípravy jednotlivých stran a listů je proto jejich stav napraven a přizpůsoben originálnímu stavu. Závěrem následuje kontrola vlhkosti, při které jsou dokumenty speciálními měřícími přístroji zkontrolovány a přeměřeno procento vlhkosti. Hotové a vysušené dokumenty, které vypadají jako nové, jsou zabaleny do potravinářské fólie a připraveny k transportu. Jedině tak je možné garantovat, že dokumenty neabsorbují vlhkost z okolí. Škála možností sanace Akta/dokumenty, archivy/kartotéky, časopisy/ noviny, folianty/filmy/tiskové matrice, historické knihy, knihovnický materiál, mapy/plakáty, rentgenové snímky. Reference Metrostav a.s., Hotel Hilton Praha, Státní archiv Praha, Klášter Františkánů (Rakousko), GRAWE Zagreb (dceřiná společnost pojišťovny Generali pojišťovna a.s.), PZU pojišťovna (Polsko), Wirtschaftsuniversität Wien (Vysoká škola ekonomická ve Vídni) a mnozí další.

Kontakt: BELFOR Czechia, spol. s r.o. Družstevní 17, 250 90 Jirny Tel.: +420-281 960 519 Fax: +420-281 865 145 E-mail: info(at)cz.belfor.com

Pohotovostní linka: 800 235 367 (K dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu)

Z

ákladním dokumentem, kterým se řídí odpovědnost za škody na životním prostředí, je směrnice 2004/35/EC, vytvořená orgány Evropského společenství v roce 2004. Nedávno byla doplněna další předpisem 2006/21/EC. Hlavním účelem legislativy bylo zabezpečit, aby původce škody uhradil veškeré náklady na odstranění následků. Tyto škody mohou vzniknout v oblasti chemického průmyslu, zpracování ropy a ropných produktů. Mohou však mít rozmanitý charakter. Častým případem je únik nebezpečných látek do vody v souvislosti se závažnou havárií. Například v jednom maďarském agrochemickém závodě uniklo po havárii do Dunaje 30 tun insekticidů. Uhynulo 200 000 kusů ryb a velké množství mikroorganismů ve 400 km dlouhém úseku. Další možnou příčinou je skladování, které bývá často spojeno s vysokým požárním zatížením. Velké ekologické škody způsobil např. požár skladového areálu firmy Sandoz u Basileje (Švýcarsko) v roce 1986. Alarmujícím příkladem je nehoda na dole v Los Frailes ve Španělsku v dubnu 1998, při níž se protrhla hráz nádrže na kyselé odpadní vody. Místo je 35 km od Sevilly v blízkosti největší španělské přírodní rezervace Doňana. Průrvou o šířce 50 m uniklo velké množství vod, kontaminovaných těžkými kovy. Byly silně znečištěny řeky Agrio a Guadiamar, následoval masivní úhyn ryb a dalších tvorů, byla znehodnocena zemědělská půda v okolí řek. Kolem 12 mil. tun kontaminované zeminy bylo nutné odstranit při asanaci. Náklady překročily 180 mil. eur. Zdrojem závažných škod může být také doprava. Všeobecně známé jsou havárie tankerů. Značné ztráty způsobilo ztroskotání lodi Erika v roce 1999, při němž došlo ke znečištění 400 km pobřeží Francie u Atlantického oceánu, nebo kolize tankeru Prestige u španělského pobřeží, která je jednou z největších ekologických škod v Evropě vůbec. Zamořeny byly stovky kilometrů pláží, uhynuly tisíce vzácných ptáků. Značné škody může též způsobit železniční a silniční doprava chemikálií, hořlavin a toxických látek. V takovém případě může být zasažena jaká-

16

Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii Ing. Jiří Janata, CSc., MARSH s. r. o. koliv část území v blízkosti dopravní cesty. Stručný obsah směrnice 2004/ 35/EC Směrnice se zabývá především následujícími body: a) Je zde stanoven minimální standard pro prevenci a náhradu škody na životním prostředí na základě principu „znečišťovatel platí“. b) Členské státy EU musely nejpozději do 30. dubna 2007 zapracovat směrnici 2004/35/EC do svých národních legislativ. c) Odpovědnost dle směrnice 2004/ 35/EC se skládá ze dvou složek, a sice ze striktní odpovědnosti pro specifické rizikové aktivity. Ty se definují v rámci schvalovacího řízení IPPC (Integrated Pollution Prevention and Control), které je podmínkou pro získání povolení k provozování zařízení. Další složkou je odpovědnost vázaná k určité profesní chybě. d) Preventivní opatření: pokud k poškození životního prostředí ještě nedojde, ale je zde vážná hrozba, provozovatel musí neodkladně přistoupit k předem určeným preventivním opatřením. e) Opatření k nápravě: když došlo ke škodě na životním prostředí, provozovatel musí provést opatření k rehabilitaci, náhradě a regeneraci poškozených přírodních zdrojů. Rozlišuje se primární náhrada, která vrací poškozené přírodní zdroje k jejich původním podmínkám; komplementární náhrada, jakožto kompenzace v případě, že primární náhrada neposkytla dostatečné odškodnění, popř. kompenzační náhrada, kompenzace dočasné ztráty přírodních podmínek. f) Členské státy mohou vyvinit provozovatele z jeho odpovědnosti, pokud doloží, že ke škodě došlo (i) za podmínek pro-

vozu plně odpovídajících povolení k provozu, (ii) pokud byl produkt použit v souladu se stupněm znalostí a vědomostí o účinku látek. g) Provozovatel není povinen hradit náklady na prevenci nebo za odstranění škody na životním prostředí, pokud prokáže, že původcem byla třetí strana, a že ke škodě došlo, přestože byla provedena veškerá zábranná opatření. Toto se vztahuje k případům, kdy byla škoda způsobena vadným výrobkem, nebo špatnou prací, prováděnou na výrobku cizí společností. h) Jsou akceptovány pouze škody, ke kterým dojde do 30 let od vzniku havárie. Z porovnání legislativní situace před zavedením směrnice 2004/35/ EC vyplývají tyto závěry: 1. Řada oblastí životního prostředí je již dostatečným způsobem regulována. Sem patří ochrana půdy, staré ekologické zátěže a jejich likvidace, vodní zdroje, ochrana přírody, práce s odpady, nebezpečné látky, čistota ovzduší, geneticky modifikované organismy, zemědělství a lesní hospodářství, pěstování ryb a regionální plánování. 2. Nová Evropská legislativa je striktnější než dosavadní postupy. Umožňuje členským státům zavést přísnější kriteria, překračující minimální standardy. Implementace do národních legislativ bude znamenat překrytí mezi stávajícími zákony a celoevropským přístupem. Pojištění K tomu, aby bylo možné přistoupit k pojištění, je nutné mít dostatečnou představu o riziku. Jako ve všech případech je i zde nutné nalézt relaci mezi pravděpodobností, se kterou ke škodě dojde, a její závažností, určované

stupněm, dobou trvání a rozsahem. Není možné předem stanovit čas, ve kterém dojde k pojistné události, musí být náhlá a neočekávaná. A v neposlední řadě je nutné mít představu o finanční výši škody. Z koncepčního hlediska lze k pojištění přistoupit následujícími způsoby. Základem je pojištění obecné odpovědnosti a odpovědnosti za výrobek. Zde bývá obsažena výluka ekologických škod. Lze však připojit klauzuli, potvrzující jejich zahrnutí do plnění pojišťovny. Dále mohou být ekologické škody pojištěny samostatně, anebo mohou být pojištěny náklady na dekontaminaci. Odpovědnost za ekologické škody (EIL) Tímto produktem lze pojistit tradiční škody na zdraví a majetku třetích stran s následnými finančními ztrátami, specifikovanými buď ve smlouvě, nebo v pojistných podmínkách. Zahrnuty jsou i škody na životním prostředí. Náklady na dekontaminaci Pojištění kryje náklady, které pojištěný musí vynaložit na odstranění starých ekologických zátěží, které nejsou známé, nebo v budoucnu vzniklé škody, k nimž dojde na jeho pozemku. Taková ochrana je zpravidla spojována s odstraněním ekologických škod po požáru. Nejedná se tudíž o odpovědnostní produkt. Ztráty, způsobené defektním výrobkem Uveďme příklad. Pojištěný závod vyrábí špatné filtry, které způsobí nedostatečnou funkci ekologicky citlivého systému. Provozovatel zařízení má platit za ekologické škody. Obrátí se na dodavatele vadného vybavení. Pojištění pro případ závažné havárie Pojištění se vztahuje na škody způsobené třetím stranám, včetně škod na životním prostředí. V České republice je požadováno zákonem, původně č. 353/1999 Sb., nahrazeným novelou č. 59/2006 Sb. Podniky, na které se tento zákon vztahuje, jsou zařazeny do třídy A nebo B. Ze zákona je pro ně dána povinnost vypracovat bezpečnostní dokumentaci (bezpečnostní zprávu pro třídu B, bezpečnostní


studii pro třídu A). Ve lhůtě do 100 dní od schválení této dokumentace příslušným krajským úřadem je provozovatel povinen uzavřít pojištění odpovědnosti za škody, které by havárie způsobila třetím subjektům. Do 30 dnů od uzavření pojistné smlouvy musí kopii tohoto dokumentu předložit krajskému úřadu. Plnění pojišťovny se vztahuje jen na plnění za škody po vážné havárii. Zahrnuje i přiměřené zachraňovací náklady na omezení a zamezení škodě nebo zmírnění

již vzniklých následků. Vyloučeny jsou jako ve všech případech pojištění okolnosti válečného konfliktu nebo působením ionizujícího záření. Vyloučena je ekologická újma (§ 10 zákona č. 17/1992 Sb.), definovaná jako újma na rozmanitosti přírody, resp. oslabení ekosystému, protože tuto záležitost nelze vyčíslit a proto ani ji nelze uhradit pojistitelem. Vyloučena je škoda vzniklá přímým následkem špatného technického stavu nebo zanedbanou údržbou. Kryta není ani škoda, k níž došlo pozvolným dlou-

ho trvajícím působením nebezpečných látek; pojištění se vztahuje pouze na náhle a neočekávaně vzniklou škodu, při níž dojde k prasknutí nádoby nebo potrubí, výbuchu či požáru. Při rozboru ekologických škod se můžeme setkat s následujícími otázkami, na které není vždy jednoduché odpovědět: Pokud jsou poškozeny volné přírodní zdroje, kdo je oprávněn k přijetí kompenzace? Voda, vzduch, flora a fauna nebývají zpravidla soukromým vlastnictvím, ale patří společnosti

jako celku. Dále, v některých případech není jednoduché určit, kdo je odpovědný za ekologickou škodu. Tak např. kdo je odpovědný za vznik ozónové díry? A jak lze vyčíslit finanční výši ekologické škody? Jak vysoké budou náklady na likvidaci havárie? Poznámka: Při zpracování tohoto tématu bylo využito podkladů z publikace J. Busenhart, P. Baumann, C. Schauer, M. Orth, B. Wilke „Insuring Environmental Damage in the European Union“, Swiss Re, Zurich 2007.

Telegraficky ï Telegraficky ✔ Prvních šest měsíců roku bylo pro UNIQA pojišťovnu mimořádně úspěšným obdobím, když zaznamenala růst předepsaného pojistného o 19,1 % na 1,862 mld. korun. Hlavním nositelem tohoto tempa, které bylo nad průměrem celého trhu, bylo životní pojištění. Životní pojištění UNIQA vzrostlo meziročně o 36,6 %. Více viz www.uniqa.cz. (Z tiskové zprávy UNIQA pojišťovny, a. s., ze dne 31. července 2007) ✔ Meziroční nárůst konsolidovaného předepsaného pojistného o 15,3 % na celkových 3,49 mld. eur vykázala za letošní první pololetí Vienna Insurance Group (VIG), jejíž součástí jsou v ČR Kooperativa a Česká podnikatelská pojišťovna. Zisk koncernu před zdaněním se meziročně zvýšil téměř o 50 % na 215,4 mil. eur. „Na všech trzích regionu střední a východní Evropy (CEE), kde provozuje VIG svou obchodní činnost, můžeme oznámit vysokou míru růstu pojistného – o plných 33 procent,“ uvedl generální ředitel G. Geyer. Více viz www.koop.cz. (Z tiskové zprávy Kooperativy, pojišťovny, a. s., ze dne 21. srpna 2007) ✔ Vedení České pojišťovny získá od září zkušenou posilu. Novým náměstkem pro finanční řízení se k 1. 9. 2007 na základě jmenování představenstvem České pojišťovny stane pan Ivan Vodička (43 let). Ve funkci vystřídá Lubomíra Buška, který nyní bude hrát významnou roli při přípravě vzniku nového mezinárodního holdingu Generali PPF Holding. Více viz www.ceskapojistovna.cz. (Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 24. srpna 2007) ✔ Česká pojišťovna přichází od září s novinkou v pojištění – životním a zdravotním pojištěním pro psy, nazvaným Mazlíček. Majitelé mohou sjednávat pro své čtyřnohé kamarády nejen pojištění odpovědnosti či pro případ uhynutí, ale také úhrady léčby jejich úrazů nebo onemocnění. Více viz www.ceskapojistovna.cz. (Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 27. srpna 2007) ✔ Česká podnikatelská pojišťovna uvedla na trh novinku – pojištění nákladů na veterinární léčbu psa „Mazlík“. Předmětem pojištění jsou nutné, účelně a neodkladně vynaložené náklady na veterinární výkony POJISTNÝ OBZOR • 10/2007

spojené s ošetřením zvířete a jeho léčbou v souvislosti s akutní nemocí nebo úrazem. Více viz www.cpp.cz. (Z tiskové zprávy České podnikatelské pojišťovny, a. s., ze dne 29. srpna 2007) ✔ Allianz pojišťovna a Toyota Financial Services Czech s. r. o. (TFSCZ) se dohodly na rozšíření vzájemné spolupráce, v rámci které uvedou na trh první co-brandované pojištění vozidel. Nový produkt je určen pro koncové zákazníky Toyota a Lexus a ponese název Toyota pojištění. Více viz www.allianz.cz. (Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 30. srpna 2007) ✔ Česká pojišťovna přichází od září na trh s novým jednorázově placeným životním pojištěním GARANCE, které nabízí investiční příležitost spolu s krytím rizika smrti a úrazů. Mezi jeho konkurenční výhody patří jeho transparentnost, garantovaná investice prostřednictvím II. Zajištěného podílového fondu dceřiné společnosti ČP INVEST, speciální připojištění pro motoristy, nulové poplatky za správu pojištění a umístění investice, levnější úrazové pojištění a v neposlední řadě i možnost sjednání bez zdravotního dotazníku. Více viz www.ceskapojistovna.cz. (Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 6. září 2007) ✔ Nový produkt pojišťovny Generali v sobě spojuje zajištění budoucnosti s ochranou před nepříjemnými událostmi, které člověka mohou potkat. Pojištění Future je určeno pro každého, kdo od investičního životního pojištění očekává velmi kvalitní pojistnou ochranu za rozumné peníze s maximálním výnosem, čehož bylo u Future docíleno snížením rizikového pojistného za životní složku pojištění. Novinkou českého pojistného trhu jsou však asistenční služby při úrazu spojené s výplatou paušální částky. Více viz www.generali.cz. (Z tiskové zprávy Generali Pojišťovny a. s. ze dne 6. září 2007) ✔ Allianz pojišťovna rozšířila nabídku investičního životního pojištění o pojištění Rytmus. Pojištění je určeno širokému okruhu klientů se vstupním věkem od 18 do 75 let a výstupním věkem až 85 let. V rámci hlavního investičního pojištění lze sjednat také pojistnou částku pro krytí rizika pro případ smrti. Více viz www.allianz.cz. (Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 10. září 2007) Připravila Eva Trojanová

17

CEA k soukromému zdravotnímu pojištění CEA (Comité Européen des Assurances – federace národních asociací pojišťoven z 33 evropských zemí) vydala v květnu 2007 publikaci „The European Health Insurance Market in 2005“, která zahrnuje údaje o celkových výdajích na zdravotnictví, o podílu pojistitelů na financování zdravotnictví a trhu soukromého zdravotního pojištění. Je nutno upozornit, že údaje o zdravotnictví a pojistných trzích dodaly národní asociace pojišťoven z těchto 15 zemí: Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko a Velká Británie. Publikace je k dispozici na www.cea.assur.org. Stručně lze uvést, že: ● Celkové výdaje na zdravotnictví se ve zmíněných zemích v roce 2005 zvýšily o 2,6 % (stálé ceny) na 880 mld. EUR. CEA konstatuje, že tento růst je nesen třemi faktory: stárnutím populace, rostoucí poptávkou po péči a zvyšujícími se náklady na technologie používané ve zdravotnictví. Nicméně toto tempo růstu dosažené v roce 2005 je nižší než průměr za posledních pět let, což může odrážet úsilí některých vlád limitovat růst výdajů a zajistit finanční stabilitu existujícího systému sociálního zabezpečení. Zmíněná celková částka výdajů představuje 8,8 % hrubého domácího produktu a vyplývají z ní rovněž průměrné výdaje na jednoho obyvatele ve výši 2364 EUR. V těchto číslech se skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Nejvyšší hodnoty těchto ukazatelů byly zaznamenány v Nizozemsku a ve Švýcarsku a nejnižší pak ve východní Evropě. Většina těchto výdajů se týká zdravotní péče – nemocniční a jiné – a je financována veřejným sektorem (77 %). Úloha pojistitelů ve financování zdravotnictví se značně liší; v Itálii dosahuje jejich podíl jen 1 %, ale v Nizozemsku 14 %. ● Pojistné plnění pojišťoven ze zmíněných zemí činilo ve stálých cenách 47,3 mld. EUR v roce 2005, což je o 2,4 % více než v roce 2004. Tempo růstu docílené v roce 2005 je nejnižší od roku 1998. Toto celkové pojistné plnění se skládá z rozdílných hodnot podle zemí. V Německu, Nizozemsku, Španělsku a Lotyšsku pojišťovny intervenují významně nebo poskytují i hlavní pojistnou ochranu, zatímco v Belgii a Francii nabízejí jen doplňkové pojištění k sociálnímu zabezpečení poskytovanému státem. ● Celkové přijaté pojistné z titulu soukromého zdravotního pojištění činilo v roce 2005 téměř 60 mld. EUR. To znamená zvýšení o 4,1 % oproti roku 2004, přičemž průměrné roční tempo růstu od roku 2000 dosáhlo 5,2 %. Tento růst je vysvětlován na jedné straně rostoucí poptávkou po zdravotní péči, která ale v sobě zahrnuje i zvyšování ceny této péče a na druhé straně rostoucími náklady pojišťoven. Zvyšující se zájem o pojistnou ochranu v této oblasti lze ilustrovat na tom, že počet pojištěných osob vzrostl v roce 2005 o 4 %, takže počet pojištěných produkty soukromého zdravotního pojištění činí 24 % z celkového počtu obyvatel sledovaných zemí. Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., Česká asociace pojišťoven

18

JUDr. Vlasta Miklušáková, advokátka

Předcházení škodám v občanském právu (překvapivé soudní rozhodnutí) Každému, kdo přišel častěji do styku s pojištěním odpovědnosti za škodu, je známa existence § 415 občanského zákoníku, který zní: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí“. Jde o tzv. obecnou (generální) prevenci v občanskoprávních vztazích. Zákon tak ukládá každému povinnost předvídat nebezpečné situace a vhodnými opatřeními předcházet škodám. Poruší-li pak subjekt tyto povinnosti, může být činěn zodpovědným za nastalou škodu. Situace je jednodušší tam, kde je porušena v předpisech jasně formulovaná povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet, něco provést tím či oním způsobem. Je-li povinnost porušena, je možno na straně toho, kdo ji porušil, poměrně jednoznačně dohledat odpovědnost za škodu. Jde-li však o povinnost prevenční, musí být kladena otázka, kam až jde tato povinnost, co vše je povinen dotčený subjekt předvídat a učinit pro to, aby ke škodě nedošlo, co na něm lze v tomto smyslu ještě spravedlivě požadovat, a kdy už za škodu odpovídat nebude. V nedávné době bylo vydáno soudní rozhodnutí, kdy soud učinil zodpovědným pořadatele vánočních trhů za zranění občana, na kterého spadl při vichřici strom, instalovaný právě tímto pořadatelem trhu. Konstatoval, že jde o škodu vzniklou jeho provozní činností, a že se své odpovědnosti dané tak podle § 420a obč. zákoníku nezprostil, protože neprokázal, že jedinou příčinou nehody byla neodvratitelná událost (vichřice). Na pádu stromu se podílela podle soudu také špatná kvalita dřeva, a i když o tom pořadatel nevěděl, odpovídá za výsledek. Potud lze soudní rozhodnutí dobře chápat, i když s ním nemusí žalovaný souhlasit. Překvapivé a nezvyklé však je, jak soud přistoupil k odpovědnosti

majitele pozemku, na kterém byl strom instalován, a který měl provozovatel trhu v nájmu. Uznal jeho spoluodpovědnost za škodu právě podle § 415 obč. zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že sice existovala smlouva mezi pořadatelem trhu a majitelem pozemku o spolupořádání trhů, ale šlo o spolupořádání jen z hlediska ekonomického. Soud přesto dovodil odpovědnost majitele pozemku za škodu na zdraví způsobenou pádem stromu ze skutečnosti, že tento subjekt nezvážil dostatečně charakter akce, které se zúčastní mnoho lidí, a nepřijal žádná opatření, aby na pozemku nemohlo dojít k podobné škodě a nepředcházel škodám. Soud, a to bez ohledu na smlouvu o spolupořádání trhu, zřejmě dovodil jakousi zvláštní povinnost pro majitele pozemku, která by mohla vyústit až v povinnost kontrolovat vlastní činnost nájemce (předmět jeho podnikání) na pozemku, který je předmětem pronájmu. To je v praxi nemyslitelné, u subjektu, který pronajímá velké množství pozemků i neproveditelné a snad i nezákonné. Majitel pozemku nepatří ke kontrolním orgánům, které by měly právo provozní činnost nájemců kontrolovat a do ní zasahovat a ukládat jim v této souvislosti nějaké povinnosti. V každém případě soud vyložil nebývale extenzivně ustanovení § 415 občanského zákoníku. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Vzniká tak, nebude-li majitel pozemku úspěšný v dovolání k Nejvyššímu soudu, precedens, který může mít negativní dopad i na pojistitele; hrozí reálná možnost nárůstu plnění z odpovědnosti u obdobných škod. Dosud se s odpovědností majitelů nemovitostí za činnosti či jednotlivé akce, které nájemce na nich provozoval či pořádal, nepočítalo.


Při pohledu do dějin českého výtvarného umění, můžeme hrdě konstatovat, že je zde mnoho malířů, jejichž dílo nejenže neupadlo do zapomnění, ale přibývajícím časem si stále více uvědomujeme jejich význam. Patří k nim bezesporu i FRANTIŠEK ŽENÍŠEK (1849 – 1916). Česká pojišťovna a. s. má od tohoto umělce ve svých sbírkách tři obrazy, provedené technikou kresba. Všechny jsou datovány kolem roku 1907. Je to Oheň (studie k malbě, rozměr 22,6 x 35,6), dále Povodeň, o stejném rozměru, a Život kolem r. 1907 (rozměr 24,5 x 45,6). Posledně jmenovaný obraz je prezentován jako studie k olejomalbě a po právu řazen do Zlatého fondu uměleckých sbírek České pojišťovny a. s. Malíř František Ženíšek patřil k těm několika vyvoleným umělcům, kteří se uznání svého díla dočkali ještě za svého života. Narodil se 25. května 1849 v Praze na Novém Městě, v domě čp. 653 na rozhraní ulic Štěpánské a Žitné. Rodiče si přáli, aby se chlapec stal lesníkem. Ale ten již na reálce projevil takový kreslířský talent, že jeho profesor doporučil, aby se stal malířem. Otec o tom zpočátku nechtěl ani slyšet. Nakonec přistoupil na kompromis. Do Ženíškova kupectví chodil malíř Zimmler z Vršovic, který mu často zůstával dlužen. Proto se s ním dohodl, že dlužné částky budou umořeny tím způsobem, že bude syna Františka vyučovat malbě. Zimmler souhlasil a otec zakoupil olejové plátno, štětce a olejové barvy. Tímto způsobem získával budoucí mistr své první vážné malířské zkušenosti. Později studoval na pražské malířské akademii, v roce 1865 zde své účinkování přerušil pro roční studijní pobyt ve Vídni. Do Prahy se vrátil především z obav o osud svých příbuzných, neboť v roce 1866 vypukla krvavá prusko-rakouská válka. Prvně vystavoval v roce 1869, a to svoji ještě studentskou kompozici Lazar před palácem boháčovým. V oleji tento karton proveden nebyl. Hlavním důvodem byla ta skutečnost, že umělec dosáhl „vojenského věku“ a jako jed-

Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven

O

bdobně jako význačné světové finanční instituce také československé a později české banky a pojišťovny po generace shromažďovaly ve svých sbírkách díla předních výtvarných umělců. Prozíravá akviziční politika těchto institucí vedla k investicím posilujícím jejich prestiž, totiž do sbírek uměleckých děl, především malířských, grafik, plastik, soch, ale třeba i uměleckých fotografií. Mezi takové významné finanční domy u nás, v našem případě pojišťovny, patří na přední místo Česká pojišťovna a. s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s. Důvodem pro vytváření hodnotných uměleckých sbírek nebyla jen potřeba okázale si vyzdobit prostory finančních domů nebo dobře a bezpečně uložit finanční prostředky. V mnoha případech tímto způsobem pojišťovny podporovaly talentované výtvarné umělce v počátcích jejich kariéry. Je chvályhodné, že sbírky nezůstávají skryty v depozitářích – naopak, výtvarná díla jsou při různých příležitostech představována odborné i laické veřejnosti. Na této stránce vám budeme ve volném seriálu postupně představovat umělce, jejichž díla jsou ve sbírkách pojišťoven zastoupena. Poděkování patří příslušným zaměstnancům výše jmenovaných pojišťoven za nevšední ochotu, s jakou přistoupili ke spolupráci na tomto seriálu.

František Ženíšek

noroční dobrovolník musel narukovat. V roce 1877 kreslil a akvareloval cyklus Petrovští a zvířátka, provedený v pojetí pozdně romantického žánru. O rok později byl jako stipendista na Světové výstavě v Paříži a kopíroval v Louvru. V kruzích pražského měšťanstva a představitelů veřejného života se těšil velké oblibě. Přineslo mu to mnoho zakázek, včetně velkého úspěchu v prestižní soutěži na výzdo-


bu Národního divadla. Ve spolupráci s Mikolášem Alšem pro Zlatou kapličku nad Vltavou zejména vytvořil osm alegorických postav na stropě hlediště. Z dalších zakázek jmenujme alespoň lunety v Národním muzeu, výzdobu oken karlínského farního chrámu sv. Cyrila a Metoděje a kartony k nástěnným obrazům v Grégrově sále Obecního domu. V roce 1882 namaloval pro rytíře J. S. Doubka svůj nejpopulárnější

obraz Oldřich a Božena, rozšířený po Čechách v nespočetných barevných reprodukcích. František Ženíšek patřil k velmi vyhledávaným portrétistům. Podobizen význačných osobností své doby vytvořil asi osm desítek. Mezi nimi kardinála Schwarzenberga, Annu kněžnu z Lobkoviců, Jiřího knížete z Lobkoviců, mecenáše Alexandra Brandejse, spisovatele Otto Pinkase a loutkáře Antonína Kopeckého. Portrétoval rovněž svého otce a matku, tyto obrazy patří podle umělecké kritiky k jeho nejzdařilejším. Nejprestižnější zakázkou v tom smyslu byla ta z roku 1893, kdy z rozkazu císaře Františka Josefa I. namaloval jeho podobiznu pro zasedací síň České akademie. V domě 1872 měl František Ženíšek ateliér v Ringhofferově domě, který stával na Mariánském náměstí. Ten sdílel společně s Václavem Brožíkem. Později měl společný ateliér s Antonínem Chittusim. Hodně cestoval, maloval ve Vídni, Belgii i Itálii. Nezanedbatelná je též jeho činnost pedagogická. V letech 1885 – 1896 vedl ateliér pro figurální kreslení na Uměleckoprůmyslové škole, v roce 1896 se stal profesorem na zestátněné Akademii výtvarných umění v Praze. Velkého vyznamenání se mu dostalo tím, že byl zvolen čestným členem České akademie. Nevyhýbal se ani spolkové činnosti. V roce 1871 se stal členem Umělecké besedy a byl též členem Jednoty výtvarných umělců. František Ženíšek patřil k předním představitelům umělců, kteří vešli do českých dějin výtvarného umění jako generace umělců Národního divadla. Vždyť vytvořil mimo výše uvedeného i karton k dolnímu vlysu první shořelé opony naší první scény. V posledním desetiletí svého plodného života bydlel v Bubenči v Ovenecké ulici čp. 157. Zemřel po delší nemoci 15. listopadu 1916 v Praze. Pohřben byl na Olšanské hřbitovy IV., č. odd. 4, hrob č. 17. Jeho busta na pomníku je dílem sochaře Ladislava Kofránka z roku 1936. Josef Hrubeš

19

CALLING TO YOUR ATTENTION

Recommend Documents