zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Obsah Milé krajanky a milí krajané ve Švýcarsku! / Karel Kühnl Komentáře Země, která neví kde začíná a končí / Jiří Pehe Civilní letadla už sestřelili Sověti i Američané, vinu přizná málokdo Putinova volba / Miloš Kelemen Ze Švýcarska Švýcarská banka má obří ztrátu. Pyká za to, že kryla bohaté Američany. / ČTK Přečetli jsme si Ve Švýcarsku letí bio a koňské maso, říká Češka Ze zahraničí Psychologie islámské krutosti / Benjamin Kuras Kauza Švýcaři odmítli Česku zpřístupnit spis ke kauze MUS, manažery šokoval / ČTK Výročí Invaze spojeneckých vojsk v Normandii – 4 / Georg A. Kraus Cestování Středozemím po sezoně plouti – 7: Rozpolcený Kypr / Ota Ulč Čtení na volnou chvíli Jénom zvolna, polehoučku... / Milan Cimburek 46 let od „bratrské pomoci“ Dôkaz proti Biľakovi bol a už nie je Ak Putin zabudol na sľub, môže mu ho pripomenúť Fico s pasiou pre históriu / Tomáš Gális Bubnova lehká divize v letech 1813 – 1814 / Zdeněk Munzar Adresář Svazu spolků Neklidná hranice / Dana Seidlová Oligarchia / Milan Lasica Věda Golfský proud – příští indikátor k ochlazování Evropy? / Miloš Dokulil K čemu může být prospěšný „standard“ ve fyzice i v jejím zápolí / Miloš Dokulil Z tvorby krajanů Představujeme: Martina Bittnerová Z činnosti spolků Výlet do Elsaska / Eva Svobodová Letošní sokolský Oetz / Eva Svobodová Množí se české děti i spolky / Markéta Hájková Hommage an Ladislav Sutnar Zdraví Příroda Otrávená orlí rodina? Jed by zabil i člověka. Traviče ale nechytíme. / Karolína Němcová Vzácný orel na Slovensku vymírá, lidé chraněné dravce střílí / ČTK Děti nerozumí slovenštině. Na Vsetínsku proto vzniká unikátní projekt / ČTK Sport Tages Anzeiger vzdal hold Emilu a Daně Zátopkovým Skončil hokejový klub Lev Praha kvůli politice? / Matouš Holeka Konference Krajané a čeština Zasmějme se Oznamy a inzerce
červenec-srpen
1
2 3 3 5 6 8 8 9 9 10 10 12 12 14 14 16 16 18 18 19 19 22 23 26 28 29 30 30 32 34 35 36 36 37 38 39 40 41 41 42 43 44 44 44 45 46 47
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Milé krajanky a milí krajané ve Švýcarsku! V červnu letošního roku jsem měl to potěšení navštívit krásnou zemi v níž žijete a setkat se s mnohými z Vás. Odnesl jsem si pocit, že dokážete dobře skloubit svůj život ve Švýcarsku s uchováváním českých kořenů, českého jazyka a české kultury. Jako zmocněnec pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věcí České republiky jsem chtěl z blízka poznat složení a život krajanské komunity v zemi, kde se prolínají členky a členové tradičních krajanských spolků s novou generací Češek a Čechů, která přichází do Švýcarska v posledních dvou desetiletích. Do Prahy jsem se vrátil s přesvědčením, že pojítko českého jazyka a české kultury úspěšně překonává „generační“ rozdíly v krajanské komunitě, pokud ještě vůbec existují.
Chtěl bych srdečně poděkovat Sokolu Luzern a Svazu spolků ve Švýcarsku za krásné přijetí a seznámení s činností krajanů. Je obdivuhodné, kolik energie dokážete věnovat krajanské činnosti a jak se Vám daří předávat povědomí o českých kořenech i dalším generacím, které se již ve Švýcarsku narodily. Můj obdiv a dík patří také ženevskému krajanskému spolku Beseda Slovan, jehož výročního jednání jsem měl možnost se zúčastnit. Potěšilo mě, že jeho jednání bylo otevřené a proběhlo za přítomnosti zástupců Asociace Olgy Havlové a „mladého“ spolku Pohoda. Spolupráci krajanů bez ohledu na generace, zaměření či členství v odlišných spolcích považuji za jedinou cestu k přetrvání krajanského povědomí jako takového. Svou aktivitou mě nadchla i nejnovější generace krajanů ve Švýcarsku. Návštěva České školy bez hranic ve Wallisellenu (Zürich) a náhled do činnosti České školy bez hranic v Ženevě mě
červenec-srpen
2
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
přesvědčily, že vůle k zachování jazyka a kultury mezi Čechy neubývá ani s odchodem do jiných zemí. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky proto řadí podporu českých škol v zahraničí mezi své priority. Na závěr nemohu nevzpomenout dva zážitky, o které se zasloužilo velvyslanectví v Bernu. Jedním bylo setkání s českými vědci a studenty, kteří působí ve Švýcarsku. Naplnilo mě hrdostí, kolik Češek a Čechů se prosazuje na švýcarských univerzitách, ve výzkumných institucích, včetně CERNu, ale i ve velkých korporacích. A zahřálo mě, že se všichni ke svému češství hlásí. Druhý z těch zážitků se týkal krajanů ze všech nejdůležitějších – nedávno narozených českých dětí ve Švýcarsku. Vítání občánků, za účasti těch nejmenších a jejich starších sourozenců, bylo dojemnou tečkou za celou mojí návštěvou. Nemohl jsem, bohužel, navštívit všechny, ale chtěl bych všem Vám, českým krajanům ve Švýcarsku, popřát hodně štěstí a poděkovat Vám za Vaši snahu o udržení českého jazyka a české kultury mezi Vámi. Srdečně Vás zdraví Praha, 21.7.2014
Karel Kühnl zmocněnec pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věcí České republiky
Na snímku: Pan zmocněnec Karel Kühnl (uprostřed) na návštěvě v Luzernu. Hostitelkou byla předsedkyně SSČS paní Maria Cron (v pozadí vpravo), vedle ní paní konsulka Sandra Miholová a nechyběly ani sokolky – v přední řadě zleva pí Lída Čarnecká, Boženka Jordanová a starostka Sokola Luzern Jana Bachmann. Druhá zprava je paní Marie Fischer z ambasády. Jméno pana řidiče (vlevo) zůstalo redakci utajeno.
Komentáře Země, která neví, kde začíná a končí Prezident Václav Havel o Rusku několikrát prohlásil, že jeho největším problémem je, že neví, kde začíná a kde končí. Měl tím na mysli nejen skutečnost, že ruská politika zůstává bez ohledu na politické režimy v podstatě imperiální, a že ruské výboje byly často zdůvodňovány tím, že na to či ono území má Rusko historický nárok. Poukazoval tím i na ruskou doktrínu „blízkého zahraničí“, která se v Moskvě ujala po roce 1989. Podle této doktríny mělo Rusko údajně legitimní zájmy v zemích, které kvůli výše zmíněné imperiální politice dříve kontrolovalo. Jinými slovy: Rusko sice mohlo být přinuceno opustit některá dříve jím kontrolovaná území - kupříkladu po rozpadu Sovětského svazu.
červenec-srpen
3
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Ale i poté, co národy, které byly dříve součástí Sovětského svazu, získaly nezávislost, měla prý Moskva mít jakési právo určovat, zda se tyto země kupříkladu stanou členy NATO nebo Evropské unie. Havel ovšem nemyslel svůj výrok čistě zeměpisně či geopoliticky. Narážel jím i na jistou neujasněnost v ruské národní mysli, a zejména pak politice, ve vztahu k tomu, kam Rusko vlastně patří. Je to země spíše západní, nebo spíše asijská, anebo je jakousi svébytnou civilizací? A narážel také na ruské mesianistické teorie, podle nichž Rusko má ve světě jakési specifické poslání. Jeho kultura je prý na rozdíl od zkaženého a povrchního Západu čistá a hluboká. Právě tyto mesianistické postoje byly zodpovědné za to, že když Moskva intervenovala v jiných zemích, byli ruští politici i velká část veřejnosti upřímně přesvědčeni, že poskytují jakousi „bratrskou pomoc“. Ti z nás, kdo zažili okupaci Československa v roce 1968 si vzpomenou, že ruští vojáci byli upřímně udiveni, že Češi a Slováci o jejich bratrskou pomoc nestojí. Havlův příměr má ovšem ještě jednu dimenzi, která se stává zřejmou zejména v procesu akcelerující globalizace. Rusko, zdá se, zatím dostatečně nepostřehlo nejen to, že už nežijeme v 19. století, kdy kvetla imperiální a koloniální politika, v níž fyzické hranice hrály důležitou roli. Nepostřehlo také, že dnes v jistém slova smyslu žádný stát naopak nekončí ve svých hranicích. Tedy, že každý stát, který dosáhl jisté ekonomické úrovně, je natolik provázaný se zbytkem světa, že každý jeho čin, který narušuje předivo této vzájemné provázanosti a závislosti, se proti němu obrátí jako bumerang. Vladimír Putin, zdá se, tento zřejmý fakt dost podcenil, když anektoval Krym a destabilizoval východní Ukrajinu. Ačkoliv se Moskva zprvu vysmívala západním sankcím, rychle zjistila, že v dnešním vzájemně provázaném světě jsou následky podobného jednání mnohem větší, než byly v dobách minulých. Putin se tak najednou musel potýkat s odlivem investic a krizí ruského bankovního sektoru. Sestřelení malajsijského letadla navíc ruské kriminální počínání v „blízkém zahraničí“, za něž Ukrajinu považuje, učinilo možným zdrojem sankcí ještě přísnějších. Ty už by mohly mít na Rusko devastující efekt. Mnozí samozřejmě namítnou, že takové sankce budou mít v provázaném světě negativní dopady i na země, které je uvalují. To je jistě pravda. Jenže realita je taková, že Rusko je - pokud jde o jeho ekonomiku - v podstatě zaostalá země, spoléhající primárně na vývoz surovin. Pokud by Západ dohnalo k tomu, že bude ochotný ekonomickou cenu za sankce vůči Rusku zaplatit, prohraje v tomto souboji nakonec jednoznačně právě Rusko. Možná by se tedy Vladimír Putin měl nad někdejším Havlovým výrokem zamyslet. Zjistil by, že by si Rusko mělo udělat pořádek nejen v tom, kde končí zeměpisně a geopoliticky, ale mělo by také začít brát v úvahu, že v globální ekonomice nekončí žádná země jen za svými hranicemi. Jiří Pehe
červenec-srpen
4
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Civilní letadla už sestřelili Sověti i Američané, vinu přizná málokdo Let MH17 není prvním velkým civilním letadlem, které bylo sestřeleno. Nejčastěji je zmiňován sestřel jihokorejského boeingu sovětskými stíhačkami v roce 1983. Naopak pozapomenuta zůstává dosud největší tragédie, kdy v roce 1988 vojáci USA omylem sestřelili nad Perským zálivem íránský airbus s 290 cestujícími. Britská BBC připomněla co do počtu obětí největší letecké katastrofy, které způsobilo sestřelení letounu. Vina se téměř ve všech případech dokazovala velmi těžko a málokdy byl někdo konkrétní za tragédii potrestán. Rok 2001 - 78 obětí: Let sibiřských aerolinek SAF 1812 Letadlo mířilo 4. října 2001 z Tel Avivu do Novosibirsku, když ho ukrajinská armáda sestřelila nad Černým mořem. Zemřelo všech 78 pasažérů. Vinu nad sestřeleným Tu-154 Ukrajina nejprve odmítala, po nezvratných důkazech se přiznala. „Zkázu letounu zavinil nechtěný zásah raketou S200 při vojenských manévrech ukrajinských protileteckých sil,“ uvedl tajemník ukrajinské Bezpečnostní rady Jevhen Marčuk. Rok 1993 - 136 obětí: Tři letadla gruzínských aerolinek Celkem 136 lidí zemřelo, když tři civilní letadla gruzínských aerolinek v září 1993 zasáhly rakety povstalců bojujících o nezávislost Abcházie na Gruzii, píše BBC. První letadlo T-134 povstalci sestřelili, když mířilo z Ruska 21. září na letiště v gruzínské Suchumi. Tupolev dopadl do Černého moře. Zemřelo všech 27 pasažérů. O den později byl zasažen T-154 přistávající taktéž na letišti v Suchumi. Tato katastrofa vzala život 108 lidí z celkového počtu 132 pasažérů. Další den se pak dostal pod palbu letoun přímo na letišti. Cestující teprve nastupovali. Letadlo začalo hořet, zemřel jeden člen posádky. Rok 1988 - 290 obětí: Íránský let IAF 655 Íránský airbus směřující do Dubaje sestřelila nad Perským zálivem 3. července 1988 posádka amerického křižníku USS Vincennes. Američané civilní letadlo zaměnili za bojové letadlo F-14, které od nich Írán koupil před revolucí roku 1979. Při letecké katastrofě zemřelo všech 290 cestujících a členů posádky. Írán incident označil za masakr a kriminální čin, USA trvá na tom, že to bylo nedorozumění. Americká vláda vyplatila kompenzace rodinám pozůstalých. Rok 1983 - 269 obětí: Let korejských aerolinek KAL 007 Sovětský bojový letoun sestřelil 1. září 1983 boeing jihokorejských aerolinek „Korean Air“ mířících z New Yorku do Soulu. Letadlo bylo sestřeleno poté, co se údajně odchýlilo od své trasy a vletělo do sovětského vzdušného prostoru. Zemřelo všech 269 lidí na palubě. Sovětští lídři nejprve odmítli podíl na sestřelení korejského letadla, později přiznali roli SSSR s tvrzením, že KAL 007 vykonával špionáž.
červenec-srpen
5
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Rok 1973 - 108 obětí: Let libyjských aerolinek LN 114 Izraelští vojáci sestřelili libyjské letadlo letící nad Sinajským poloostrovem 21. února 1973. Let Libyjských arabských aerolinek 114 zřejmě vletěl kvůli špatnému počasí a závadě na zařízení do vzdušného prostoru kontrolovaném Izraelem. Jeho stíhačky ho několikrát varovaly střelbou do vzduchu a dávaly signály, aby boeing přistál. Po neuposlechnutí ho Izrael sestřelil. Ze 113 lidí na palubě pět přežilo. Rok 1955 - 58 obětí: Let izraelských aerolinek El Al 402 Letadlo letící z Vídně do Tel Avivu přes Istanbul 27. července 1955 zasáhly bulharské stíhačky v době vrcholící studené války, všímá si NBC News. Trosky dopadly poblíž bulharského města Petrich. Zemřelo 51 cestujících a 7 členů posádky. Rok 1954 - 10 obětí: Let hongkongských aerolinek C-54 Letadlo aerolinek Cathay Pacific mířících z Bangkoku do Hong Kongu bylo sestřeleno 23. července 1954 čínskou armádou nad pobřežím ostrova Chaj Nan. Zemřelo deset z devatenácti lidí na palubě. Čína řekla, že civilní letoun byl zaměněn za vojenský. -bse-
Putinova voľba Je nepochybné, že nad Ukrajinou zostrelené civilné lietadlo Boeing 777 Malajzijskej leteckej spoločnosti je obeťou Ruskom vyprovokovanej občianskej vojny vo východnej časti Ukrajiny. Takto jednoznačne komentovať túto udalosť je ale pre demokratických politikov, ale aj profesionálnych novinárov, politológov, expertov pre východné krajiny Európy, Ukrajinu a Rusko veľmi ťažké. A to napriek tomu, že aj samotná ruská politická elita si je veľmi dobre vedomá svojej skôr priamej ako nepriamej zodpovednosti za túto strašnú tragédiu, ale z vnútropolitických mocenských dôvodov nemôže pripustiť čo i len minimálnu vinu. Aj keď fakty hovoria jasnou rečou. Najprv Rusko bez ohľadu na medzinárodné dohody využilo politické a občianske nepokoje na Ukrajine a anektovalo vojenskou silou celý Krym. Treba ale zdôrazniť, že iniciátormi týchto nepokojov neboli len krymskí proruskí separatisti, ale aj proruskí separatisti vo východnej časti Ukrajiny a dokazateľne aj ich materská krajina. Veď na Krym, ako aj do východnej časti Ukrajiny, prišiel z Ruska ako „bratská pomoc“ slušný počet ruských „poradcov“. Separatisti sa pri svojich proruských aktivitách mohli teda bez obáv plne spoľahnúť na všemožnú pomoc Ruska, vrátane dodávok vojenského materiálu. Po anexii Krymu sa začali stupňovať aj nepokoje vo východnej časti Ukrajiny s jasnou tendenciou odtrhnutia celej tejto časti a jej pripojenia k Rusku. Nepokoje čoskoro prerástli v ozbrojené obsadenie celej oblasti separatistami a to aj s ukoristeným ukrajinským zbrojným arzenálom, včetne ruského raketového systému A-1402, známeho pod skratkou BUK. Všetky doterajšie indície hovoria, že raketa zem-vzduch tohto systému zostrelila 17. júla civilné lietadlo Malajzijskej spoločnosti, v ktorom zahynulo 298 ľudí. Kto nesie bezprostrednú vinu za túto, či už omylom, alebo úmyselne spôsobenú leteckú katastrofu, nie je z hľadiska skutočnej pravdy a skutočného vinníka podstatné. Dokonca aj keby sa ukázalo, že lietadlo omylom zostrelila ukrajinska armáda, čo však odporuje skutočnosti, že priestor, kde dopadli trosky lietadla a tiež tzv. čierne skrinky, je pod kontrolou separatistov, ktorých Rusi bez
červenec-srpen
6
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
akýchkoľvek pochýb podporujú a kontrolujú. Preto môžu a bez zábran aj využívali a využívajú všetky možnosti, aby čo najviac skomplikovali, až znemožnili objektívne vyšetrenie tragédie a podľa možnosti odstránili všetky stopy, ktoré by mohli potvrdit to, čo je už teraz prakticky z viacerých zdrojov potvrdené, teda že smrteľná strela bola odpálená z územia, ktoré je kontrolované separatistami, a to pomocou systému zem-vzduch typu BUK. Následkom manipulácie s troskami bude sa zrejme celé vyšetrovanie viac a viac preťahovať a všetky oficiálne hodnotenia faktov a komentáre k nim budú čoraz viac zahmlievané a kontroverzné. Svetové komentáre budú formulované čoraz opatrnejšie a „trasformované“ do tzv. „politicky korektnej“ podoby. Aj ekonomický tlak, ktorý v podobe čiastočného embarga na dovoz tovarov a priemyselných výrobkov z Ruska (samozrejme s výnimkou pre východnú Európu nepostrádateľnej nafty z Gazpromu!) sa bude síce zo začiatku stupňovať, o pár mesiacov sa ale začne v tichosti zmierňovať a nakoniec sa dostane do pôvodného stavu. Podľa informácii z tlače je momentálne v Rusku okolo troch tisíc zahraničných priemyselných a obchodných podnikov, ktoré z „embargového trestu“ nie sú veľmi nadšené. A už dnes sa hovorí o budúcich ekonomických stratách aj pre okolo stotisíc exportných podnikov a prevádzok v Nemecku, ktoré majú obchodné kontrakty s Ruskom. Sankcie môžu byť paradoxne pre Európu ekonomicky dokonca bolestnejšie ako pre Rusko! Hodina pravdy sa pre Európu ale blíži! Teraz sa ukáže, čomu dá európske obyvateľstvo prednosť. Udržaniu občianskeho blahobytu za každú cenu, teda aj za cenu straty cti demokratickeho spoločenstva, alebo sa nezľakne energetického vydierania ruským diktátorom a bude pokračovať v ekonomickom tlaku na Rusko, aby prinútilo tento agresívny, nedemokratický štát k dodržiavaniu medzinárodných pravidiel vzájomnej koexistencie. Bežný občan ako som ja, ktorý by chcel len verejne vysloviť svoje zhrozenie nad týmto masovým zločinom, to ale tiež nemá ľahšie ako profesionálni novinári a geopolitickí experti. Nielen pre nedostatok podrobnejších informácií ale najmä preto, že sa nedokážem od tejto príšernej a nezmyselnej ľudskej tragédie „profesionálne“ odosobniť. Do pera sa mi tisne značne expresívny slovník, ten sa ale do slušnej publikácie nehodí. To zbabelé a nedôstojné zakrývanie stôp na mieste padnutého lietadla je klasickým dôkazom toho, že zodpovedný páchateľ v žiadnom prípade teraz a zrejme ani v budúcnosti, nemá najmenší úmysel priznať sa k svojej vine, a to aj keby bola akokoľvek jasne potvrdená objektívnymi i celkom nezávislými vyšetrovateľmi a expertmi. Je jasné, že pre diktátora súdruha Putina a jeho KGB kamarilu nie je dôležitá skutočná pravda a ani to, čo si o zakrývaní stôp myslí svet. Pre nich je dôležité to, čo si myslí väčšina ruského ľudu. A údajne až 90 percent štátnou propagandou totálne zmanipulovaných Rusov pevne stojí za jeho „Putinovou pravdou“. Dnes, 22. júla, piaty deň po zostrelení lietadla, je zrejmé, že diskusia s ruskými expertmi o pomenovaní skutočného vinníka tejto tragédie nemá šancu na úspech. Veľa Rusov, možno väčšina, dodnes s nostalgickou úctou spomína na minulosť a vodcov národa Lenina i Stalina a Rusi si teraz našli novú ikonu - Putina, ako vodcu znovuzrodenej ruskej veľmoci. A tejto svojej modly sa pre nejaké to zostrelené civilné lietadlo len tak ľahko nevzdajú. Sebavedomý diktátor si je toho vedomý a neustále rôznym spôsobom dokazuje, že Rusko už nie je nejaká druhotriedna krajina, ktorá je odkázaná na ekonomickú spoluprácu so zahraničím, ale ako technická a ekonomická veľmoc znovu niečo znamená. Keď je to pre Rusko výhodné, bude stáť dokonca aj za Sýriou a diktátorom Asadom a blokovať svojím veľmocenským právom veta všetky sankcie Bezpečnostnej rady OSN. Keď chce Putin ukázať Američanom dlhý nos, navštívi Kubu a stretne sa s Fidélom Castrom. Rusko sa už nedá poučovať, ako by sa mohlo čo najskôr demokratizovať, nedá si ani radiť a diktovať ako v rokoch, keď sa priatelilo s nemeckým kancelárom Schröderom a radilo sa s ním o tom, aký politický systém a model by bol pre Rusko najlepší. Ani medzi politickou elitou sa už dnes komunistická diktatúra v Rusku neodsudzuje ako nejaké absolútne zlo. Naopak! Veľká časť národa rozpad Sovietskeho zväzu stále úprimne ľutuje a odsudzuje 7 červenec-srpen júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Gorbačova za jeho „zradu“! To, že ruský človek je oficiálnou propagandou tak ľahko manipulovateľný, by mohlo snáď zaujímať aj psychológov či psychiatrov (alkohol?), ale pre Európu a svet je to veľmi zlá správa. Rusko je ako vieme atómová veľmoc! Aj v prípade tejto tragédie verejná mienka v Rusku plne akceptuje oficiálnu verziu Kremľa, že Rusko nemá s touto katastrofou nič spoločné. Prípad zostreleného lietadla a „zatloukání“ viny, je pre svet len ďalším výstražným dôkazom, že ruský „Putinov štát“ sa znovu cíti byť imperiálnou mocnosťou prvej kategórie a že svoje záujmy do budúcnosti bude presadzovať možno aj podobným spôsobom, ako to vidíme u severokórejského diktátora, teda i vojenskou silou, porušovaním hraníc a anektovaním cudzích území, bez ohľadu na svet a verejnú mienku. Európska únia a svet by si to mali čo najskôr uvedomiť a do budúcnosti s tým počítať. Napríklad aj vtedy, keď sa bude uvažovať o mieste konania ďalších veľkých športových podujatí, ako sú majstrovstvá sveta či olympiáda. Putinova voľba je už teraz celkom jasná. Demokracia ňou určite nie je! Miloš Kelemen
Ze Švýcarska Švýcarská banka má obří ztrátu. Pyká za to, že kryla bohaté Američany Švýcarská banka Credit Suisse Group má největší čtvrtletní ztrátu od pádu Lehman Brothers v roce 2008. Ve druhém čtvrtletí prodělala 700 milionů švýcarských franků, v přepočtu přes 19 miliard Kč. Ztráta souvisí s náklady na vyrovnání s USA. Nedávno přiznala, že napomáhala bohatým Američanům k daňovým únikům. Ve druhém čtvrtletí měla banka mimořádné náklady související s pokutou 1,6 miliardy švýcarských franků. Ztráta byla vyšší, než očekávali analytici, kteří ji podle průzkumu agentury Reuters odhadovali na 581 milionů švýcarských franků. Credit Suisse se v květnu dohodla, že zaplatí úřadům ve Spojených státech 2,5 miliardy dolarů (přes 50 miliard Kč) za urovnání obvinění, podle kterého pomáhala bohatým Američanům tajit peníze před daňovým úřadem. V rámci dohody o urovnání se banka k trestné činnosti přiznala. „Chci znovu ujistit, že hluboce litujeme dřívějších pochybení, která vedla k tomuto urovnání, a že za ně bereme plnou zodpovědnost,“ uvedl generální ředitel společnosti Brady Dougan. „Pokračující důvěra a podpora ze strany našich klientů nám pomohla minimalizovat dopady tohoto urovnání na naše podnikání,“ dodal. ČTK
červenec-srpen
8
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Přečetli jsme si Ve Švýcarsku letí bio a koňské maso, říká Češka Iveta Tomšíková se do Švýcarska přestěhovala, aby zde dostudovala a získala titul MBA. „ V obchodech frčí značka bio a produkty se švýcarskou vlaječkou. I kdyby měly stát o polovinu více, Švýcaři do svého zdraví a státní ekonomiky rádi zainvestují. Na druhou stranu zásadně neplýtvají potravinami,“ říká. Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti? Švýcarsko budu mít asi vždycky spojené s vůní sýra. S nosem zvyklým na eidam třicítku, byl vstup do restaurace s roztaveným sýrovým fondue jako kopanec do obličeje. A tím to nekončí, Švýcaři si tuhle pochoutku dávají doma s přáteli i nepřáteli, na pracovních párty, o Vánocích, při oslavách… Prostě se toho smrádku nezbavíte. Takže je lepší se přidat a užít si to. „Rozmysli si, Jíro, rozmysli!“ Švýcarská uctivost je pověstná. Skoro tu neslyšíte sprosté slovo a jen stěží se stane, aby vás Švýcar urazil. Na druhou stranu nedostanete moc zpětné vazby a vymyšlení diplomatické odpovědi zabere chvilku času, takže pro nás Čechy je potřeba zapracovat na trpělivosti. Ještě několik postřehů o jídle. Čokoláda je tu vynikající a Švýcaři jsou na ní oprávněně hrdí. Krávy přesto zůstávají nudně hnědo-bílé. Ty fialové sem z Rakouska zatím nepřeběhly. V obchodech frčí značka bio a produkty se Švýcarskou vlaječkou. I kdyby měly stát o polovinu více, Švýcaři do svého zdraví a státní ekonomiky rádi zainvestují. Na druhou stranu zásadně neplýtvají potravinami. V restauraci si místní obyvatelé rádi dopřávají koňské nebo hříběcí maso. Mezi podloubími hlavního města uslyšíte mnoho jazyků od cizinců i Švýcarů. Místní vysokoškoláci jich většinou ovládají 4-5. A mnohojazyčná je i výuka. Na přednášce v angličtině nejsou výjimkou německé diapozitivy a občasné fráze ve francouzštině. Jazyková neupjatost je cítit i na závěrečných zkouškách, kde je test většinou k dispozici v několika jazycích. Bern patří k největší, německy mluvící části Švýcarska. Na ulici se ale moudrého německého slovíčka nedočkáte. „Švýcarština“, jak místnímu přízvuku říkám, je sice od němčiny odvozena, má ale vlastní výslovnost, gramatiku i slovíčka. I německým přistěhovalcům trvá několik měsíců, než se chytí. Překvapení přišlo i na mé první párty s přáteli z různých koutů Švýcarska. Seděli jsme kolem jednoho stolu a během večera mezi námi proběhlo alespoň 5 jazyků. Každý si mluvil, jak se mu zachtělo bez ohledu na to, jak mluvil řečník před ním. Tak nějak se očekává, že všichni základním evropským jazykům rozumí. Já jsem se samozřejmě nechytala, ale ohleduplný soused mi některé části konverzace překládal. Švýcaři jezdí na kole za každého počasí. S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? Čech by zde mohl narazit s rasismem či xenofobií. Takže pokud se sem chystáte, vtipy o cikánech a židech raději zapomeňte. I když tady sílí politické tlaky na proti-imigrantské zákony, samotní obyvatelé jsou v tomto směru zásadoví. Udržení harmonie je v tak multikulturním prostředí 9 červenec-srpen júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
důležité. Po roce života tady jsem si uvědomila, že mě ještě nikdo přímo nenazval cizincem. Po malém průzkumu jsem zjistila, že slovo „Ausländer“ má xenofobní podtext a nemělo by se využívat. Na druhou stranu není tajemstvím, že Švýcaři nemají příliš v lásce Němce, kteří sem hromadně jezdí za prací. Chcete se do Česka ještě někdy vrátit? To určitě chci. Mám ráda obě země, ale doma je doma. Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo? Ve Švýcarsku se naštěstí dají sehnat podobné potraviny jako u nás, takže není problém uvařit svíčkovou nebo mřížkový koláč. Dovážím si sem jen mletý mák a pořádnou českou hořčici. Švýcarům naše kuchyně moc chutná. Dobré jídlo a velké porce patří k prvním asociacím, které se jim s naší zemí vybaví. Máte děti? Učíte je česky? Děti nemám a zatím o nich ani nepřemýšlím. Češtinu ale považuji za důležitou hned v několika ohledech. Za prvé, jazyk v sobě drží velkou část národní kultury, která utváří mojí osobnost. A pro více pragmatické lidi, česky se dá domluvit v polovině východní Evropy. S trochu snahy vám bude rozumět každý od Chorvatska po Polsko. Navíc česká gramatika je celkem komplexní a její znalost je výborný základ pro pochopení dalších jazyků.
Kdo je Iveta Tomšíková? Už 4 roky jsem v zahraničí, studovala jsem v Dánsku, Jižní Korei a ted si dodělávám MBA na Universitě v Bernu. Po studiích se plánuji vrátit do Čech. Na kole jezdím ráda za každého počasí, stejně jako Švýcaři. Lidovky.cz
Ze zahraničí Psychologie islámské krutosti Jak nám v záběrech internetových zpravodajství před očima bují a do celého světa se roztéká islámská státotvornost uřezáváním hlav odpůrcům, ukřižováním nedostatečně loajálních souvěrců, kamenováním znásilněných, usekáváním údů obviněným, bičováním nedostatečně loajálních, věšením homosexuálů, masakrováním jinověrců a destrukcí jejich kulturních památek a svatyň, je na čase pokusit se identifikovat, z jaké psychické vady takové šílenství pramení. Vysvětlovat to několika stovkami vražedných veršů středověké, blouznivě nesrozumitelné a týravě nudné knihy tklivě kvílivých veršů inspirovaných pouštními džiny a jeskynními halucinacemi už nepostačí. Žádná kniha nedokáže ke krutosti tohoto kalibru inspirovat nikoho, kdo na tuto inspiraci není psychologicky naladěný. Hitlerův Mein Kampf by nedokázal k nacistickému řádění hromadně inspirovat Skoty nebo Švédy a dokonce ani ne samotné Němce tři desetiletí před nebo tři měsíce po druhé světové válce. K tomu byl nutný dostatečně velký počet („kritická masa“) lidí, kteří v
červenec-srpen
10
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
sobě dokázali překonat základní prvky lidskosti a uvěřit v bohulibost vraždění a přijmout je za osobní úkol a životní poslání. Krutosti bolševismu a nacismu jako následek sexuální represe vysvětlil a dokumentoval už v 30. letech minulého století Freudův žák, rakouský a později americký psychiatr Wilhelm Reich. Tentýž aspekt – plus absenci smyslu pro humor, krásu, lásku, laskavost a soucit – identifikoval dánský psychiatr Nicolai Sennels u dnešní evropské islámské mládeže nakažené „memem“ (mentálním virem) islámského totalitarismu. V české vědě se o to s mimořádným úspěchem pokouší docent biologie Martin Konvička stručnou knížkou esejů, bohužel trochu nešťastně a zavádivě titulovanou „Sex, drogy a islám“ (vydavatel www.lukaslhotan.cz). Ona je totiž především strhující a do hloubky lidské psychiky a biologických zákonitostí pronikající studií krutosti přímo způsobené sexuální represí. Jako hlavní psychologicky formující represivní prvky islámu Konvička identifikuje tyto: Klasická islámská mysogynie, která je předislámského pohanského původu, jen koránskými verši potvrzená. Žena je v ní majetkem muže, muži ve všem podřízená a podřazená, k plození hojného potomstva a mužovu sexuálnímu uspokojení stvořená a nemající nárok na uspokojení vlastní. Žena projevující nezávislost, samostatnost a nepotlačené ženství je brána za prostitutku koledující si o znásilnění. Z toho pramení i schválení mužského násilí a příkaz ženské poslušnosti. Zákaz veřejného pohybu žen bez příbuzného muže nebo bez „zneviditelnění“ kompletním zahalením. Nucená manželství a otcovské či bratrské „ctnostní“ vraždy neposlušných dívek. Trestání žen za vlastní znásilnění. Genitální mrzačení dívek bolestivým a často životu nebezpečným odřezem klitorisu a stydkých pysků s účelem zbavit je navždy možnosti pohlavní rozkoše, které se i v západních zemích stává v muslimských komunitách endemickým, postihujícím statisíce dívek i přes svou trestnost. Snadnost mužského a nesnadnost ženského rozvodu. Samotné mnohoženství, které muži umožňuje sexuální potěchu si „omlazovat“ až do pedofilie. A vrozená neschopnost cítit k ženám úctu neprojevitelnou ani k vlastním ponižovaným matkám. Mnohoženství je samozřejmě zároveň příčinou sexuální frustrace mužů zůstávajících „ na ocet“ a nadržených na lov nemuslimek. Znásilňování žen žádnému muži „nepatřících“. Ochoty věřit v ráj plný panen pokorně se oddávajících bojovníkům padlým ve jménu Alláhově. Segregace žen od mužů ve většině sfér veřejného života a zákaz veřejných projevů mužsko-ženské intimnosti přidává k frustraci z nedostatku dostupných žen ještě frustraci z nemožnosti se s ženami seznámit. Vyřazení pohlavního výběru a nevyhnutelná častost příbuzenských sňatků již dlouhodobě působí „evoluční zblbnutí“. Z nedostatku dostupných žen pramení i rozšířený sklon k homosexualitě, která je ale zároveň trestná, čili nebezpečná. Přidáním zákazu alkoholu, hudby, divadla a prakticky veškeré veřejné zábavy si islám z frustrovaných mladíků vytváří trvalé vzteklouny, jimž stačí málo, aby se proměnili ve vrahouny. Ty pak špetka pohrdání životem a lásky k smrti přeměňuje v živé střely směřující k lepšímu životu na věčnosti. Zákaz opuštění víry a nenávist k vírám ostatním této střele poskytne nasměrovanou hlaveň a spoušť stisknutou s rozkoší pohlavního orgasmu. V Konvičkově sexuologické definici se většinový islámský muž nachází v úchylové kategorii „hierarchické sexuality“ dominantně-submisivní nebo až sado-masochistické. Její podstatou je získávání rozkoše působením bolesti podmaněným nebo podmaňování druhých působením bolesti. To se pak promítá i do krutosti k dětem, zvířatům, životnímu prostředí a poraženým
červenec-srpen
11
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
odpůrcům. Tím vším je islámský muž nucen udržovat předstíraný self-image nadsamce či alfasamce nepřipouštějícího projev slabosti, soucitu, lítosti nebo submisivnosti. K vyjeknutí „euréka“ inspiruje Konvičkovo ujištění, že „biolog a ekolog pochopí islám snáze než orientalista“. A to právě Dawkinsovým objevem „memu“, jímž je jakákoli informace, kterou lidé imitují a předávají. Biolog tudíž může chápat i každé náboženství jako mem, který má určitý účel. Jediným účelem a smyslem existence islámu je šíření islámu a podřízení celého světa, jemuž je správné obětovat vlastní život. Ale „memetický virus par excellence dělá z islámu až to, že jakmile by islám – dle vůle Alláhovy – zvítězil, zničil by své nositele a tím i sám sebe.“ Díky memetickému příkazu „šiř mě!“ by totiž důsledkem islámského vítězství nad světem bylo „lidstvo přemnožené, sexuálně frustrované, degenerované, neznající vlastní minulost, neschopné tvůrčího vývoje, kruté, zničivší životní prostředí, utápějící se v sektářském násilí a poddajně zblblé“. Není divu, že Konvička je už delší dobu terčem nenávisti milovníků islámu a obhájců islámského práva ohrožovat práva a životy všech ostatních. Ale člověka žasnoucího nad jejich vehemencí napadá pár hodně palčivých otázek. Kdy už prosím někdo z vás laskavě vydá nějaký spis vysvětlující, čím vlastně – kromě možná ekologické záchrany planety vyvražděním přemnoženého lidstva – by vláda islámu civilizaci a světu prospěla? Kde je nějaká islámská kultura, která by nás povznesla, oduševnila, inspirovala k větší tvořivosti a laskavosti? Jakou dnešní literaturu, umění, hudbu, divadlo, vědu, technologii a vzdělanost nabízí? Kde jsou nějací islámští filozofové, psychologové, lékaři či ekonomové, od nichž bychom se mohli učit něco všeobecně lidsky užitečného? Kde jsou islámské technické vynálezy usnadňující život na planetě? Která islámská země by pro svět mohla být vzorem spravedlnosti, laskavosti, prosperity a šťastného žití? Kam se poděl a čím byl zabit onen slavný a do nekonečna omílaný „zlatý věk vzdělanosti“ trvající dvě staletí, ale už sedm staletí mrtvý? Zkuste to konečně, prosím. A aby to mělo alespoň dvě stánky. Benjamin Kuras, Neviditelný pes
Kauza Švýcaři odmítli Česku zpřístupnit spis ke kauze MUS, manažery šokoval Švýcarský soud, který loni v říjnu nepravomocně odsoudil pět českých manažerů v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS), odmítl umožnit České republice přístup ke spisu případu obsahujícímu desítky tisíc stránek. V pátek o tom informoval švýcarský deník Le Temps. Pro Česko tak jde podle listu v kauze už o třetí neúspěch: nejprve nebyla připuštěna jako žalující strana a později ani jako strana poškozená. "Je to, jako kdyby Česká republika byla vyhozena ze dveří a snažila se vlézt zase dovnitř oknem," řekl listu právník blízký případu. Ve svém rozhodnutí z 27. května švýcarský federální soud v
červenec-srpen
12
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Bellinzoně neuznal argument Prahy, že má na spisu "vědecký zájem nebo jiný zájem hodný ochrany". Odsouzení manažeři dostali v úterý od soudu rozsáhlé písemné odůvodnění loňského rozsudku, které má 591 stran a je ve francouzštině. Podle Le Temps nyní začíná pro advokáty exmajitelů MUS sprint. Mají totiž 30 dní "na seznámení s dokumentem, na přeložení z francouzštiny pro své klienty a na přípravu odvolání". Rozsudek byl jen 'drastický výběr' Manažeři netajili šok, byť byli předem podle Le Temps varováni. "Předseda senátu Jean-Luc Bacher loni v říjnu v Bellinzoně před vyhlášením verdiktu v případu MUS upozornil, že jeho projev se bude týkat jen 'drastického výběru', 'malé části' toho, co bude následně zveřejněno v rozsudku. Mluvil více než dvě hodiny," uvedl švýcarský deník. Soud potrestal Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého v kauze MUS nepodmíněnými tresty od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. Byli uznáni vinnými z podvodů a praní špinavých peněz. Muži trvají na své nevině. Kauza se týká nákupu akcií MUS, které manažeři pořizovali za peníze firmy, jež pak podle soudu nevrátili. Českému státu způsobili podle tribunálu škodu tím, že v roce 1999 koupili státní podíl za nepřiměřeně nízkou částku 650 milionů korun. Podle Le Temps je rozsah písemného rozsudku ve Švýcarsku výjimečný. "Pokud je mi známo, žádný případ nedosáhl takového počtu stránek, snad s výjimkou Swissairu," poznamenal podle listu jeden expert na trestní právo. "A 591 stran, to je mimo normu," dodal. Mimořádná je také celková zadržená částka na stovkách bankovních účtů, která činí přes 660 milionů franků (skoro 15 miliard Kč). Vyšetřování za půl miliardy franků Rozsudek obsahuje mimo jiné podrobný popis celého vyšetřování kauzy ze strany švýcarských orgánů, které vedly desítky lidí také v zahraničí, a sice v České republice, na britském ostrově Man, na Kypru, ve Francii, Lichtenštejnsku a Rakousku. Náklady vyšetřování byly vyčísleny na setinu přesně: 490 411,53 franku (přes 11 milionů Kč). Odsouzení z to mají pokrýt 314 000 franků (přes sedm milionů Kč), zbytek švýcarský stát. Zbývající stovky milionů franků (miliard Kč) na zablokovaných účtech ovšem mají zamířit rovněž do švýcarské státní kasy jako "kompenzační pohledávka". Podle Le Temps se hodlají odsouzení prostřednictvím svých právníků odvolat zejména proti tomu, že se Švýcarsko vůbec vmísilo do fakticky vnitročeské kauzy. "Jsme nevinní," reagovali čtyři z obžalovaných v prohlášení, z něhož cituje Le Temps. Tato "jedinečná událost ve švýcarské historii" prý "hluboce otřásla jejich důvěrou" ve švýcarskou spravedlnost. Švýcarská prokuratura uvedla, že teprve po zevrubném seznámení se s rozsudkem se rozhodne, zda rovněž podá odvolání k federálnímu soudu.
červenec-srpen
13
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Výročí Invaze spojeneckých vojsk v Normandii – 4. Georg A. Kraus Vedle čistě vojenských akcí a příprav měla důležitou úlohu válka psychologická, která zahrnovala dlouho před invazí i během ní mnoho pozoruhodných akcí, sloužících k oklamání a zmatení nepřítele. Přípravy k invazi na podzim 1943 a koncentrace pozemních, leteckých a námořních sil v Anglii a okolí neunikly pozornosti německých pozorovatelů, i když spojenecké letectvo mělo nad Němci velkou převahu. Zvýšená činnost v přístavech jihozápadní Anglie (naproti Normandii) musela být překryta podobnou klamnou aktivitou na východě (v oblasti Pas de Calais). To se týkalo i hustoty vysílaných rádiových zpráv a telefonních hovorů. Navíc v noci na 6. 6. 1944 křižovalo v kanále Pas de Calais přes třicet lodí sem a tam, aby předstíraly na oklamání nepřítele horečnou činnost a rovněž tam přes sto letadel RAF zhazovalo balony a atrapy parašutistů, které „střílely“ po dopadu na zem (rakety). To vše způsobilo naprosté přetížení rádiového spojení a radarových zařízení Němců. Mimo to neutrální novináři a diplomaté byli několikrát falešně informování o terminu invaze D-Day. V květnu 1944 dokonce navštívil Španělsko na „oficiální návštěvě“ dvojník generála Montgomeryho, takže tamní Němci hlásili do Berlína, že druhá fronta je zřejmě plánována v jižní Francii a ve Španělsku. Stejný účel měly i časté tiskem i v rozhlase sledované návštěvy generála G. S. Pattona (kterého se Němci báli) v úseku Pas de Calais, aby posílily podezření, že právě on je určen pro druhou a rozhodující invazi do severní Francie (Calais). Pro oklamání nepřítele zhotovili spojenci desítky a stovky „tanků“ z gumy nebo „letadel“ z kartonu (viz fotografie). Tyto atrapy měly u nepřítele způsobit dojem ohromné převahy. V moři na východním pobřeží Anglie byl zhromážděn v červnu i červenci 1944 velký počet starých nákladných lodí, aby budily zdání koncentrace před „skutečnou“ invazi v oblasti Pas de Calais. Všechny tyto činnosti a manévry měly velký vliv na Němce, kteří až do terminu invaze D-Day (a i po něm) nevědeli, kde a která invaze bude ta pravá. Zajímavé je sledovat historii německé protišpionáže v této době. Již dloho před invazí, v lednu 1944, informoval šéf německé kontrašpionáže admirál Wilhelm Canaris svého podřízeného, podplukovníka Helmutha Meyera, že termín invaze bude oznámen rozhlasem BBC dvěma verši básnika Verlaina, první několik dní před dnem D a po druhém verši bude začátek invaze do 48 hodin. Tento verš bude zároveň znamením pro francouzske podzemní hnutí, aby provedlo plánované sabotáže v železniční dopravě a
červenec-srpen
14
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
přeřezání hlavních telefonních spojů a podzemních kabelů. A skutečně, 1. 6.1944 zachytila Meyerova skupina nedaleko Lille (30 radistů speciálně vycvičených na odposlechy, každý z nich znal perfektně aspoň tři jazyky) první verš básníka Verlaina a večer 5. 6. 1944 ve 22 hodin druhý verš. H. Meyer běžel se správou hned za nejvyšším velitelem 15. armády generálem von Salmuthem, který okamžitě nařídil ve svém úseku nejvyšší stupeň bojové pohotovosti. Meyer informoval dále i ostatní úseky a velitele západní fronty. Z nejasných důvodů se tato životně důležitá zpráva ten večer nedostala k veliteli 7. armády generálovi Dollmannovi, kde nebyl vyhlášen nejvyšší alarm. A právě tato armáda měla bránit celý úsek Normandie, kde už za tři hodiny po odposlechu Meyera začali přistávat první parašutisté z celkového počtu přes 20 000. První reakce německých velitelů na invazní para-jednotky byly zmatené, jak na západě (UTAH), tak i na východě (SWORD). Němci chtěli věřit, že jde v Normandii o skutečnou invazi, kterou všichni, Hitler i ostatní, očekávali na úseku Pas de Calais, a to i po několik dní a týdnu po dnu D. Atrapy parašitustů s padáky i další klamná opatření je v tomto úsudku utvrzovaly. Zajémavý je i rozkaz nadřízeného šéfa plukovníkovi J. Prillerovi: „Machen Sie ihr Geschwader startklar!“ Priller (foto) nanejvíš rozčílen, vynadal svému nadřízenému, že mu odveleli přes 150 letadel, takže mu zbyly pouze dva stroje, jeho a Feldwebela Wodarczyka. Přesto tito dva odstartovali a byli vlastně jediní letci, kteří v prvních hodinách vylodění útočili na spojence na pobřeží Normandie. Rovněž žádost OB West (von Rundstedt), podaná už ve 4 hodiny ráno o uvolnění přísunu tanků z prostoru Paříže do Normandie vyzněla naprázdno. Jodl (OKW Berghof) uvážil, že není nutno budit Hitlera, aby přesun schválil. Ten se vzbudil až v 11 hodin a tanky byly uvolněny až odpoledne v 16 hodin, takže nemohly v den invaze vůbec zasáhnout. Vrchního velitele obrany atlantického valu E. Rommela zpráva o invazi zastihla až dopoledne 6. 6. 1944 v německém Herrlingenu. Ihned avizoval svého pobočníka Langa a o 13. hodině se dali na cestu zpět (auto Horch) ke svému štábu Heeresgruppe B v La Roche Guyon. Lang se pamatuje, že Rommel po cestě většinou mlčel, až na občasné výlevy: „Wie dumm von mir“ (že právě v den invaze nebyl na svém místě), nebo „Vždycky jsem měl pravdu“ („Ich hab immer Recht gehabt“) a dokonce jednu poznámku: „Víte, Langu, kdybych byl teď na místě velitele spojenců (Oberbefehlshaber), válka by byla do 14 dnů skončena!?“ Kolem osmé večer (6. 6. 1944 D-Day) dorazili do La Roche Guyon, kde se Rommel opět ujal velení. Většina německých velitelů a generálů nebyla doopravdy přesvědčena, že spojenecké útoky v Normandii znamenají tu „pravou“ invazi a pokládali ji za velký klamný manéver a snahu o odvedení pozornosti od pravé invaze. Ne tak generálmajor Max Pemsel (foto), šéf štábu Dollmannovy 7. armády, který vyhlásil už během noci nejvyšší alarm pro celou 7. armádu (bohužel se čtyřhodinovým zpožděním). Někteří nižší velitele v 7. armádě naproti tomu však podávali (neověřená) hlášení o úspěšném odražení vyloďovacích člunů (?), takže nabídnutá pomoc generála von Salmutha, velitele 15. armády, byla hrdě odmítnuta.
červenec-srpen
15
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Rovněž Hitler považoval vylodění spojenců v Normandii pouze za „klamnou invazi“ (Ablenkungsmanöver), protože „hlavní invaze bude přece vedena z Doveru (Pass de Calais)“. Tento názor zastával Hitler až do poloviny července 1944 a jemu přizpůsoboval svou taktiku vedení války na západní frontě. Jak Feldmarschall G. von Runstedt, tak i E. Rommel byli oba přesvědčeni už během pár dnů, že jde o skutečnou invazi, ale proti Hitlerovi nic nezmohli. A stejně dopadli i ostatní němečtí velitelé, kteří brzy poznali, že hlavní směr náporu spojenců leží v Normandii. O situaci na straně spojenců, o budování umělých přístavů a o změnách strategie po prvním dnu vylodění budeme referovat příště.
Cestování Ota Ulč
Středozemím po sezoně plouti – 7:
Rozpolcený Kypr Ano, takové to je: řecko-turecké nemilování. Porce veletuctu vzájemných důvodů, nastřádaných za mnohá století, ba i tisíciletí. Tam teď míříme, za zády necháváme Izrael a jeho četná trápení. V Times Digest, čtu komentář Israel¨'s Iran Dilemma, autorem Roger Cohen. "To určitě bude něco objektivního!" slyším hlas čtenáře se spíš mohamedánskými sympatiemi. Dle Cohena, Israeĺ je status quo stát, na každou změnu se dívá s podezřením. Každá změna nebezpečím hrozící. Obama a Kerry jsou připraveni přivést iránskou islámskou republiku zpět do společenství národů, diplomacie vyžaduje kompromis, nikdo nemá tušení, jak to nakonec dopadne, tolik tento Kohn. Týž zdroj ve svém nejčerstvějším vydání světu oznamuje zprávu od World Health Organization, že Izrael trýzní velmi vysoká pravděpodobnost rakoviny prsu. Významní vědci doporučují zahájení kampaně, aby se zjistilo více o genetických mutacích, k nimž běžně dochází v židovských řadách. Židé evropského původu, tvořící polovinu izraelského obyvatelstva, mají daleko největší procento takových mutací. Proto se doporučují povinné testy pro všechny Aškenázy ženy ve věku nad 25 roků. Bude tohle větší prioritou než odstraňování pohřbených výbušnin na golanských výšinách? - - Cyprus, tam tedy jen necelý jeden den pobudeme, víc se kypřit nebudeme. Co o tom ostrově vlastně víme? Že je ten největší ve východní části Středomoří. Jeho velikost je nesporná: 9. 251 km2, což v porovnání s Českou republikou s 78.864 čtverečními kilometry je zanedbatelný trpaslík. A oprávněně zmenšený se nám projevuje svým politickým, hospodářským, jazykovým, kulturním, prostě všemožným rozpolcením, k němuž došlo k roce 1974. Začněme od začátku - neboli od antiky: kdysi majetek Říma, poté císařství byzantského. Křižáci se Kypru zmocnili v roce 1191, Ottoman Empire neboli Turci tam začali vládnout v roce 1571, po nich to v roce 1878 převzali Britové do správy a v roce 1914, v době první světové války, do vlastnictví. Po druhé světové válce, s dohasínáním britského kolonialismu, říše, nad níž slunce nikdy nezapadalo a po takovém vítězství v roce 1945 přestalo téměř vycházet, Kypr získal nezávislost v roce 1960, v němž za presidentování Antonína Novotného se ČSR obohatilo písmenem S jako důkazu o dosažení kýžené mety socialismu. Onomu vyhlášení nezávislosti se
červenec-srpen
16
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
bránila turecká menšina ostrovanů. Vzdor takovému úsilí vznikla KYPRIAKI DIMOKRATIA řecky a KIBRIS CUMHURIYETI turecky, snad jsem akurátně odslabikoval. Celkový počet obyvatelstva podle oficiálního odhadu 2013: 1,1 milionu, z toho Řeků 77% a Turků 18%. Je to rozdělení hodně nerovnoměrné: řečtina je mateřštinou pro téměř čtyři pětiny obyvatelstva, považující se za křesťany ve své východní ortodoxní variantě, a zbývající necelá pětina je turecká a muslimská. Konflikt Severu proti jihu nepostihl jen Ameriku. Ostrov je tradičně rurální a zemědělství se věnuje daleko větší procento turecké komunity. Dochází k pokračujícímu posunu, přesunu tempa rozvoje, z tureckého severu na řecký jih. Hospodářský rozvoj je viditelný nejen v zemědělství a turismu, ale i energickým rozvojem loděnic, zahraničního obchodu, značnou mírou ve finančním sektoru, vytváří se "a major offshore banking center", též zrod příležitostí k peněžním machinacím, útulku a praní špimavých peněz, k šejdířským iniciativám, všelijakým lumpárnám. - - Začátkem šedesátých let začal růst počet násilných řecko-tureckých incidentů. a na řecké straně bažení po enosis - sloučení s mateřskou zemí. Této preferenci se s podporou turecké vĺády též ostře bránila turecká ostrovní menšina. Její představitelé se přestali podílet na společném vládnutí tuze již rozkmotřeného národa. Došlo k vytvoření tzv. Turkish Cypriot Provisional Administration. Na Kypr dorazily "modré přilby" - U.N. Peace Keeping Force, vznikly ochranné enklávy, druh iniciativ, v nichž se pramálo vyznám. Byla to dekáda obtížné disharmonie a ošklivých násilných aktů.: řecké posazování unitární formy státu, v konfliktu s nemenší tureckou prioritou federálního modelu. S tímto dosavadním vyřešením: V červenci 1974 zásah řecké armády a vojenský převrat. V únoru 1975 vyhlášení separátního státu Turkish Republic of Northern Cyprus. Nynější situace: Kypr jako legitimní subjekt je uznán všemi členy OSN, s jednou výjimkou. Tou je Turecko, uznávajicí onu severní separátní odnož, kterou nikdo jiný neuznává. V kurzu výuky mezinárodního práva jsem uváděl jeden existující precedent z třicátých let, v souvislosti se španělskou občanskou válkou. Tehdejší španělská republika krátkého trvání vydávala občanské průkazy, cestovní pasy, k pramalému užitku jeho držitelů. Jejich právoplatnost uznávaly ve světě pouze dva státy - Jugoslávie a Mexiko. Pouze mezi těmito dvěma byly k legitimnímu použití. Hlavním městem Kypru obou vlád - uznané i neuznané - je Nikosie (s dvojím oficiálním označením Nicosia a Lefkosia) jíž probíhá dělící greenline - zelená hranice, na níž jsem ale neměl možnost se podívat a podat zprávu, jak je bytelná, zda v podobě někdejší berlínské zdi, či jen něco spíš pouze teoretického. Kloudnou odpověď nenacházím ani na podrobných mapách, které například zřetelně a jinobarevně označují dvě ostrovní oblasti jako "Sovereign Base Area (U.K.)" - - Dorazili jsme do přístavu s rovněž dvěma jmény - Limassol a Lemesos. Pyšní se hradem, v němž se v roce 1191 údajně ženil heroický Richard the Lionheart s Berengariou z Navarry, a v místní pevnosti vězeňské kobky sloužily svému původnímu převýchovnému účelu až do roku 1950. Druhou pamětihodností je deset kilometrů dlouhý pobřežní park. Tam jsem dlouze poseděl s českým našincem, s nímž jsem se před lety, ještě za apartheidu, seznámil v Jižní Africe. Tentokrát mě s manželkou v přístavu vyzvedl, své rodině představil a odvezl k mohutnému popovidání. To uvedu informací, že Kypr, vzdor své pošramocené pověsti, získané praním špinavých peněz a podobným šejdířstvím, činil dobré skutky poskytováním příležitosti k uniknutí z totalitní klece. Však leckdo z naší domoviny touto cestou unikl z normalizace. (Mezi nimi například byl Jan Tříska. S ním mě seznámil Josef Škvorecký, jednu neděli z Toronta přijeli s rodinným doprovodem na blízký venkov, sídlo zoologa či zooložníka Evžena Balona a zatímco dětičky skotačily a do bazénu skákaly, já ze slavného herce Národního divadla, mámil důvody 17 červenec-srpen júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
jeho existenčně riskantního rozhodnutí a dozvěděl se toto: v době Anticharty se snažil vyhnout potupnému podpisu, tím i zhanobení svého přítele Václava Havla. Přátelští lékaři mu vypomohli, vymysleli záminku k jeho náhlé hospitalizaci, ale i i tam k lůžku za nim přišli estébáci domáhat se, aby podepsal. To že byla ta poslední kapka k životnímu rozhodnutí, aby on a jeho rodina nemuseli žít v tak hanebně si počínajícím státě.) Kyperským rezidentem jsem představen jeho manželce Libuši, kdysi překladatelce literatury, a jejich třem dětem. Ty mi imponovaly vlastností, kterou jsem v rodinách, do ciziny přesazených, dřív snad nepostřehl: nejstarší Miriam, narozená v posledním roce minulého tisíciletí, syn Josef, narozený v prvním roce tisíciletí tohoto a nejmladší Sofie, která v českém prostředí nikdy nežila. Rodina multilingvální, děti školou povinné jsou vyučovány v jazyce řeckém a anglickém, dcera Miriam navíc ovládá franštinu, a všichni tři sourozenci spolu mluví zejména česky. Ta je jim nejbližší, nejpřirozenější. Rodiče jsou rození Pražáci. Po internacionální obrněné pomoci v srpnu 1968 tatínek přeplaval do Rakouska, odkud zamířil do Jižní Afriky, kde pobyl čtvrt století. Po sametovém kotrmelci se vrátil do rodného prostředí, jemuž již odvykl. Nadále se ale zajímá o tamější dění, podrobně jsme komentovali bizární výsledek posledních voleb, v nichž sociálně demokratická strana utrpěla vítězství a strana pana prezidenta dopadla hůř než strana pirátská. Následovalo jeho putování do Izraele, tři měsíce zkušenosti v kibbutzu a nyní tedy tento ostrov. Rovněž to je jazykový multitalent, ocenil jsem jeho informaci, že v řečtině, aspoň té kyperské, se ANO řekne NE NE NE, což aby byl notný handicap, zejména v úsilí o dosažení kýžených intimit. Seznamujeme se s oním Limassolem - Lemesosem, zakoupili nepotřebnosti v sympatickém obchůdku s ruským personálem, v pouliční restauraci pojedli a popudily obsluhující řeckou panímámu. Má manželka ji totiž požádala o tureckou kávu a dostalo se ní odpovědi, že něco takového oni nevedou. Našinec, mnou zde jménem nepředstavený, mě poučil o tamějším stavu věcí. Prstem zamířil na mouchu, která na můj rukáv právě usedla a správně řecky zareagoval obviněním, že Turci to zavinili. Toť esence ostrovního problému. Takto málo a vlastně i hodně jsem se poučil. Dobrý důvod tam zas někdy zavítat. (Pokračování příště: Středozemím po sezoně plouti – 8: Značná Kréta)
Čtení na volnou chvíli
Jénom zvolna, polehoučku... Milan Cimburek Tak nějak začíná Babiččin maršovský valčík. To, že jezdím autem po Curychu čtyřicítkou, má svůj praktický důvod. Nerad totiž amortizuji policajtům radary. A hlavně nespěchám. Ty co mne předjíždějí, v duchu napomínám, „jen, aby ses nedostal nějakému novému radaru do oka“. Problém ale mají lékaři, kteří musí dát potvrzení, nám po sedmdesátce, že jsme ještě v pořádku. V dotazníku dopravního úřadu je zapeklitá otázka, zda svojí pomalou jízdou nezdržujeme provoz. Ta doba, kdy jsem se z auta díval po hezkých slečnách, je nenávratně pryč. Jak věkem, tak právě již zmíněnými radary. Napřed nám rozestavěli les dopravních značek a příkazů. Prý pro bezpečí provozu. Tak taky zdůvodňují ty radary. Ovšem opak je pravdou. Tak, jako se ve Švýcarsku mluví v každém údolí jiným nářečím, tak taky každé město či dědina má jiné omezení
červenec-srpen
18
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
rychlosti. Jedni mají v obci povolenou rychlost 50 a druzí 60. Mezi vesničkami a městečky bývá kraťoučká štreka, kde se může jet 80. Hned za těmito příkazy jsou rozestavěny radary. Na prvním místě je dálnice Lausanne – Genéve, kde na padesáti kilometrech dálnice rozestavěli osmnáct radarů. Tím si hravě udělají i z tak solidního řidiče, jako jsem já zločince. Bydlící blízko řeky Limmattu, se chodím koupat již z domu v plavkách. Za parného léta na mně doschnou cestou zpět. Jak se mi zvolnilo tlačení nohou na plyn v autě, tak se mi zpomalila i chůze. Toho jsem si všiml již mnohem dříve, kdy mne předbíhala choť i dítě. Ono mi taky kuličkovité tělo výrazně zkrátilo nohy. Hned u splavu se řeka rozdvojuje. Kanálem proudí řeka pro místní elektrárnu. Do vody nám postavili troje schůdky a z poloostrova je koupaliště s plavčíkem. Ti se rekrutují dnes z „naplavenin“, dokonce Němců anebo Američanů. Jsou tak horlivý, že mi zakázali na koupališti dokonce fotografovat. Což mne dnes tak moc nemrzí, protože mojí vrstevníci a vrstevnice již z modelingu odrostli. Při silnějším proudu nemusím ani pudlovat, voda mne nese sama. Když proud řeky pozastaví, musím plavat. Po schůdkách jdu do vody a posledními, kde číhá plavčík, se sápu z vody. Po vydlážděném chodníčku se vracím na startovní linii. Jednou si takhle vykračuji polehoučku na start. Zdržoval jsem dva Němce. „Ten si myslí, že je tu třicítka“, oznámil jeden a oběhli mne po trávníku, každý z jedné strany. Pousmál jsem se, ale nezrychlil. Pod Česko-Slovenským stromem je rozložen náš babinec. Babinec proto, že jsou to vdovy a opuštěné, dnes už stařenky. Mužských poskrovnu. Já mezi nimi ale dlouho nevydržím, neb mně lezou svým štěbetáním na nervy. Taky hodně věcem nerozumím, jsem přeci jen chlap. Pod stromem je taky lavička, aby se babky mohly pohodlně převléci z mokrých plavek. Není snad nic nepříjemnějšího, než nachlazenej močáček. Jednou okupovali lavičku statní mladíci narození Jugoslavským rodičům již na území Švýcarska. Ale hlásí se každý k jinému státnímu útvaru a nářečí. Mezi sebou mluví příšerným švýcrdyčem. Věkem, kdy všichni by měli být na vojně. Nejsou ale blbý, ať se Švýcaři brání sami a nakonec i je. Jak jich bylo kolem tuctu, každý byl módně potetován. Žádnými amatérskými obrázky, ale profesionálními kýči. Pohled na ně mi vykouzlil úsměv na tváři a zanotoval jsem si: „pionýři, pionýři malované děti.“ A to jsem prosím v Pionýru nikdy nebyl. Fór Pavel Kantorek
46 let od „bratrské pomoci“ Originál pozývacieho listu z roku 1968 skúmali v Moskve experti. Závery v spise nie sú.
Dôkaz proti Biľakovi bol a už nie je Štyri mesiace po smrti Vasila Biľaka získalo SME svedectvo, že Rusi vyšetrovateľom poskytli aj originál listu, ktorým komunistickí funkcionári v auguste 1968 do Československa
červenec-srpen
19
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
pozvali vojská Varšavskej zmluvy. Práve chýbajúcou expertízou originálu pozývacieho listu a skutočnosťou, že dôležití svedkovia už zomreli, zdôvodnili vyšetrovacie orgány, prečo Biľaka nepostavili pred súd. Sprístupnenie originálu listu vybavoval bývalý vyslanec radca československej ambasády v Moskve Milan Tokár. Bolo to v roku 1992, keď Rusi po prvý raz oficiálne priznali, že list existuje. Jeho kópiu potom odovzdal ruský prezident Boris Jeľcin prezidentovi Václavovi Havlovi. Kópiu listu má Tokár tiež odloženú vo svojom archíve a poskytol ju redakcii na zverejnenie. Pozývací list z augusta 1968 má dve strany. Podpisov je päť, posledný patrí Vasilovi Biľakovi. Zoradenie podpisov pod sebou podľa Milana Tokára dokazuje, že autori pôvodne rátali s ďalšími podpismi. Vasil Biľak • narodil sa v roku 1917 v Krajnej Bystrej pri Svidníku, • do komunistickej strany vstúpil v roku 1945, • do vedenia prišiel v roku 1962, • pôvodne patril k umiernenému krídlu, v roku 1968 sa to zmenilo, • kolaboráciou so Sovietmi im umožnil, aby vojenský zákrok mali ako navonok obhájiť, • zomrel 6. februára 2014 ako 96-ročný. Moskovská misia „S ruskou špeciálnou prokuratúrou sme sa dohodli a vládnym špeciálom sa realizoval prílet československých odborníkov vedených prokurátorom Nechanickým. Overovali pravosť podpisov. Nakoľko sa pamätám, malé pochybnosti vyvolával iba Kolderov podpis,“ spomína Tokár. U Koldera bol podľa neho rozdiel medzi podpisom na liste a inými jeho podpismi, ktoré porovnávali, v začiatočnom veľkom K. Ruská grafologička to napokon vysvetlila tak, že zrejme sa chcel najskôr podpísať azbukou, ale potom podpis dokončil latinkou. Ruská strana sa podľa Tokára dlho zdráhala povoliť odstrihnúť z dokumentu uzučký pásik papiera, ktorý československí experti potrebovali na rozbor. „Ja sám som originál držal x-krát v ruke v kancelárii pracovníka ruskej prokuratúry Jefimova.“ Prokurátor Vladimír Nechanický v tom čase viedol vyšetrovanie kauzy. Odvtedy sa vyšetrovatelia a prokurátori viackrát zmenili. Špeciálna prokuratúra, ktorá trestné stíhanie po smrti Biľaka definitívne zastavila, ho prebrala v roku 2004. Dozorujúca prokurátorka Dagmar Mištíková hovorí, že expertíza originálu listu z roku 1992 sa v spise nenachádza. „Tieto skutočnosti tam nie sú uvedené,“ odpovedala. Najvyšší súd v roku 2002 zamietol obžalobu Biľaka najmä z dôvodu, že taká expertíza chýba a treba ju vykonať. Hoci je Biľak už po smrti a trestné stíhanie sa definitívne skončilo, žiadosť o sprístupnenie spisu prokuratúra redakcii opakovane zamietla. Súčasťou spisu sú Tokárove skoršie diplomatické správy o tom, ako list zháňal. Podľa nich mu vtedajší diplomatický pracovník z blízkeho okolia Leonida Brežneva najskôr tvrdil, že originál bol zničený. Šéf ruského vládneho archívu Rudolf Pichoj zasa vyhlásil, že nenašiel žiadny pozývací list ani evidenčnú kartu o jeho existencii, ktorá by sa musela zachovať, ak by ho skartovali. Teraz Tokár hovorí, že o nejaký čas mu Pichoj oznámil, že v takzvanom prezidentskom archíve našli dokumenty označené Uchovávať naveky. V obale bol aj pozývací list podpísaný Švestkom, Indrom, Kapekom, Koldrom a Biľakom.
červenec-srpen
20
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
„O nijakých skutočnostiach som nikdy nikde nevypovedal,“ dodáva Tokár, ktorý trávi dôchodok v Českej republike.
Pozývací list z augusta 1968 má dve strany. Podpisov je päť, posledný patrí Vasilovi Biľakovi. Zoradenie podpisov pod sebou podľa Milana Tokára dokazuje, že autori pôvodne rátali s ďalšími podpismi. Historik Stanislav Síkora, ktorý bol členom takzvanej Jablonického komisie na analýzu historických udalostí v rokoch 1967 až 1970, nemá o sprístupnení originálu listu žiadne informácie. Komisia fungovala v rokoch 1990 až 1992. V decembri 1991 podľa Síkoru na zámku v českých Libliciach vyhodnocovali závery svojej činnosti. „Tam sme sa dozvedeli, že experti federálneho ministerstva vnútra išli do Moskvy overovať tie podpisy. Rusi im dali k dispozícii len kópiu listu, expertíza však jednoznačne potvrdila, že podpisy sú pravé.“ Tokár sa k originálu pozývacieho listu dostal až v roku 1992, teda po tejto konferencii.
červenec-srpen
21
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Experti s kópiou Expertízy kópií listov sa podľa Síkoru robili v novembri až decembri 1991. Dodal ešte, že títo experti z Moskvy priviezli množstvo dokumentov, ale to hlavné, originál listu, im nedali. „Historikom kópia postačuje, ale aby mohol rozhodnúť súd, treba originál. Rusi to vedeli, preto to urobili takto.“ Vydanie originálu na expertízu žiadala prokuratúra v kauze Biľak opakovane. Stalo sa tak v čase, keď už ostatní autori listu boli mŕtvi. Ruská federácia oznámila, že list neposkytne, lebo ho považuje za svoju historickú pamiatku. V roku 2009 Generálna prokuratúra navrhla náhradné riešenie – aby Rusi urobili vlastný posudok Biľakovho podpisu s tým, že Slovensko im uhradí náklady. „Ruská federácia odmietla vypracovať tento posudok, pretože podľa jej vyjadrenia by došlo k poškodeniu jej záujmov,“ znelo stanovisko prokuratúry v auguste 2008. V máji 2011 požiadala Vladimira Putina o poskytnutie originálu listu vtedajšia premiérka Iveta Radičová. Putin podľa nej vyslovil ochotu dať ho k dispozícii, ak „takéto dokumenty v Moskve existujú“. Matúš Burčík Článok bol uverejnený v tlačenom vydaní SME.
Poznámka Tomáša Gálisa:
Ak Putin zabudol na sľub, môže mu ho pripomenúť Fico s pasiou pre históriu
Ruská strana odmietla pre chorobu vypočuť muža, ktorý list prebral. Biľakov podpis nevidel. Pozývací list v auguste 1968 dostal Leonid Brežnev cez sprostredkovateľa, prvého tajomníka Komunistickej strany Ukrajiny Piotra Šelesta. V Biľakovej kauze však Šelest nevypovedal. Žiadosť o jeho vypočutie podľa bývalého vyslanca v Moskve Milana Tokára ruská strana zamietla. „Moskovská prokuratúra nám preposlala potvrdenie Lekárskeho centra pri vláde Ruskej federácie o zozname chorôb Šelesta, ktorý vyústil do záverečného odseku: „Vzhľadom na to, že akákoľvek emocionálna záťaž zhoršuje priebeh onemocnení, vypočúvanie Šelesta ako svedka neprichádza do úvah'.“ Šelest sa jediný raz podľa Tokára k okolnostiam odovzdania listu vyjadril v rozhovore pre ruskú Pravdu v októbri 1992. Opísal, ako prevzal list počas Bratislavskej konferencie na toalete. Nie však priamo od Biľaka, ale dohodnutým postupom od nemenovaného dôstojníka KGB. Potom odovzdal list Brežnevovi, ktorý sa potešil a Šelesta pochválil. Hoci je list písaný azbukou na stroji, Šelest Pravde tvrdil, že bol písaný rukou. Ďalej tvrdil, že tam boli podpisy asi štrnástich ľudí, Biľaka však medzi nimi nespomenul. V skutočnosti bolo podpisov päť vrátane Biľakovho. V apríli 1998 agentúra TASR zverejnila zápis zo Šelestovho denníka z tohto obdobia. „V podvečer 3. augusta som sa s Biľakom stretol znova. Dohodli sme sa, že o 20.00 príde na verejné WC a že sa tam tiež ukážem v tom čase. List mi odovzdá cez nášho zamestnanca NKVD Savčenka. Presne tak sa to stalo. Stretli sme sa na záchode a Savčenko nenápadne preložil z jeho ruky do mojej obálku s dlhoočakávaným listom.“ Biľak vždy podpis listu popieral. Účasť na príprave invázie priznáva v knihe pamätí, ktorá vyšla po jeho smrti.
červenec-srpen
22
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Bubnova lehká divize v letech 1813-1814 Mgr. Zdeněk Munzar, DiS., Vojenský historický ústav Praha (Autor navazuje na svůj článek „Ferdinand hrabě Bubna z Litic“, který jsme zveřejnili přesně před rokem, ve Zpravodaji č. 7-8/2013 – pozn. red.) Zajímá-li nás otázka, jací vojáci onoho 30. prosince 1813 vpochodovali do Ženevy, musíme se smířit s tím, že odpověď není nijak jednoduchá. Ano, jednalo se o vojáky Bubnovy lehké divize „české“ armády polního maršála knížete Schwarzenberga, tedy o vojáky rakouského císaře Františka I. Samotný tento fakt ale mnoho nevypovídá. Pokusme se tedy alespoň rámcově nastínit, kdo byli ti unavení a prochladlí muži, kteří prošli s Bubnovou lehkou divizí z Čech až do Švýcarska a které čekala další obtížná cesta do Francie. Bubnova lehká divize v letech 1813-1814 představovala pestrou škálu druhů vojska i národností. Sama otázka národnosti je u vojáků napoleonských válek poměrně ošidná, neboť v žádném případě zde nelze aplikovat dnešní náhled na národnostní otázku. V případě vojáků z mnohonárodnostní habsburské monarchie je to ještě složitější. Vlastenectví, které v tomto období již hrálo nemalou roli, bylo ale zaměřeno primárně na zemskou příslušnost, nikoliv na obcovací řeč. Je proto velmi obtížné rozlišit skutečný původ vojáků a i to nemusí vypovídat nic o tom, kým se oni sami cítili. V každém případě rozsah tohoto článku neskýtá prostor pro hlubší studii, proto se omezím jen na rekonstrukci výčtu jednotek, historii jejich doplňovacích okrsků v období napoleonských válek a na místa, kde měly v inkriminovaném období mírovou posádkou.1 Na základě těchto údajů lze alespoň rámcově určit původ Bubnových mužů, nicméně použití označení Maďar, Němec nebo Čech je třeba nebrat doslovně, neboť právě toto označení na základě jazykové příslušnosti je pro dobu napoleonských válek anachronické. V polovině srpna 1813, kdy došlo k vypovězení příměří, stála 2. lehká divize v severních Čechách. Jejím nominálním velitelem byl ustanoven polní podmaršálek Ferdinand hrabě Bubna z Litic, nicméně vzhledem k jeho diplomatickým úkolům divizi vedl až do 28. srpna jeden z jejích brigadýrů generálmajor Adam Albert hrabě Neipperg. 2 Druhým velitelem brigády byl generálmajor Theophil svobodný pán Zechmeister von Rheinau,3 rodák z Prešpurku.4 Tato divize o počtu cca 6.000 mužů v srpnu 1813 zajišťovala hranice v severních Čechách a několikrát se v 1
K pluku či praporu se totiž mohli dostat i mladíci z oblasti posádky bez ohledu na odvodní okrsek. Při určování majoritních národností v odvodních okrscích vycházím z mapy CZOERNIG-CZERNHAUSEN, Karl von. Ethnographische Karte des Kaisertums Österreich. 1:864000. Wien: K. K. Direction der administrativen Statistik, 1855. 1 l. Nejedná se sice o mapu situovanou přímo do období napoleonských válek, ale domnívám se, že z hlediska etnografického vývoje je odchylka 50 let stále tolerovatelná, přičemž pro užití tohoto zdroje hovoří i značná podrobnost Czoernigovy mapy. 2 Podrobněji ke generálmajorovi Neippergovi např. HIRTENFELD, Jaromír. Der Militär-Maria-TheresienOrden und seine Mitglieder. 2. Wien: Kaiserlich-Königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1857, s. 1122-1127. Tento nanejvýš schopný vídeňský rodák, nositel rytířského i komandérského kříže Vojenského řádu Marie Terezie, tedy nejvyššího rakouského vyznamenání za statečnost v boji, bývá bohužel často vzpomínán „jen“ jako životní partner a později manžel Marie Luisy Rakouské, dcery císaře Františka I. a manželky císaře Francouzů Napoleona I. Bonaparta. Komandérský kříž Vojenského řádu Marie Terezie si vysloužil za obranu Čech proti Francouzům v srpnu 1813, kdy dočasně velel 2. lehké divizi. 3 Podrobněji ke generálmajorovi Zechmeistrovi např. HIRTENFELD, Jaromír. Der Militär-MariaTheresien-Orden und seine Mitglieder1. Wien: Kaiserlich-Königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1857, s. 491-493. Tento důstojník, který začínal svoji kariéru v řadách husarského pluku č. 8 (který se rekrutoval v Horních Uhrách, tedy na dnešním Slovensku), si již v 90. letech 18. století vydobyl rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. 4
Prešpurk – německy Pressburg, maďarsky Pozsony, dnes Bratislava. 23 červenec-srpen
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
drobných potyčkách střetla s nepřítelem. Během srpna se „česká“5 armáda stále ještě formovala, a proto nepřekvapí, že Bubnova divize se skládala jen ze dvou brigád v následujícím složení. Sestava 2. lehké divize do 17. 8. 18136: brigáda Klebelsberg7 (později Zechmeister)8
brigáda Neipperg -
prapor Petrovaradínského hraničářského pluku č. 9 prapor polních myslivců č. 6 šest eskadron husarského pluku č. 7 knížete Liechtensteina jezdecká baterie prapor polních myslivců č. 5 šest eskadron husarského pluku č. 1 císaře Františka I. šest eskadron husarského pluku č. 6 hraběte Blankensteina jezdecká baterie
Sestava 2. lehké divize z 3. září 1813 je ve stejném složení jako výše uvedená srpnová. Tento základ Bubnovy lehké divize tvořily od srpna 1813 jednotky, které zůstaly jádrem jeho divize i po prosincové reorganizaci rakouské císařské armády a které s ním pokračovaly v tažení přes Švýcarsko do Francie: 1. prapor Petrovaradínského hraničářského pluku č. 9 9 Petrovaradínský hraničářský pluk byl založen roku 1747 a původní kádr tvořila milice z oblasti Vojenské hranice10 na řece Sávě, respektive mezi Sávou a Dunajem. Původně nesl název Slavonsko-Petrovaradínský hraničářský pluk. Odvodní okrsek tohoto pluku byl až do roku 1873, kdy byla Vojenská hranice zrušena a hraničářské pluky rozpuštěny, na Sremu. 11 Mužstvo pluku se tedy skládalo především ze Srbů a Chorvatů, v menším množství lze předpokládat i výskyt dalších národností, především Maďarů, Němců, Čechů a Slováků.
5
„Česká“ armáda – skládala se z jednotek rakouské císařské armády a ruské imperátorské armády. Označení „česká“ nemá s národností mnoho společného, i když zahrnovala množství rakouských pluků odváděných v českých zemích. Byla takto označena proto, že byla formována v Čechách, a také proto, že Čechy byly jejím nástupním prostorem. 6 WLASCHÜTZ, Wilhelm. Befreiungskrieg 1813 und 1814 : Einzeldarstellung der entscheidenden Kriegsereignisse. II. Band, Österreichs entschdendes Machtaufgebot. Wien: L. W. Seidler and Sohn, 1913. s. 238b. 7 Jedná se o generálmajora Johanna Nepomuka hraběte Klebelsberga, rodáka z maďarského Szoboszló (dnes Hajdúszoboszloó), podrobněji např. HIRTENFELD, Jaromír. Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder. 2. Wien: Kaiserlich-Königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1857, s. 1048-1051. Rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie získal v roce 1809. Za zmínku stojí fakt, že Klebelsbergové patří k české zemské šlechtě, roku 1702 byli povýšeni do stavu svobodných pánů a roku 1733 do hraběcího stavu. 8 PLOTHO, Carl von Plotho. Der Krieg in Deutschland und Frankreich in den Jahren 1813 und 1814: Zweiter Theil oder der Zeitraum vom 10ten August bis Ende December 1813. Berlin: Carl Friedrich Amelag, 1817. s. 34 příloh uvádí jako velitele k 10. srpnu již Zechmeistera. 9 WREDE, Alphons von. Geschichte der K. und K. Wehrmacht. V. Band. Wien: L. W. Seidler und Sohne, 1903. s. 288-291. 10 Vojenská hranice byla zvláštní administrativní oblast spadající pod vojenskou správu, jejíž území se táhlo podél rakousko-osmanské hranice. Bylo rozděleno na jednotlivé generaláty (oblasti), z nichž se odváděli hraničářské pluky. 11 Historické území na východě Slavonie, dnes je rozdělené mezi Chorvatsko a Srbsko.
červenec-srpen
24
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
prapor polních myslivců č. 612 Prapor polních myslivců č. 6 vznikl 1. září 1808 z mysliveckého pluku č. 64 markýze Chastelera. Prapor byl doplňován na Moravě, později od roku 1830 v Čechách v Plzeňském kraji. Mírovou posádku měl roku 1808 v Uničově, 1810 v Ústí nad Labem, 1811 v jihočeských Chvalšinách a roku 1812 v Jablonném (pravděpodobně v Podještědí, nikoliv nad Orlicí). Mužstvo pluku se tedy skládalo především z Moravanů, Čechů a českých a moravských Němců.13 husarský pluk č. 7 polního maršála Johanna knížete Liechtensteina14 Pluk byl zformován ve Slavonii před druhou koaliční válkou roku 1798 z divizionů husarských pluků č. 3, 4, 6 a 10. Odvodní okrsek pluku byl v župě Baranya v jižním Maďarsku a v Pětikostelí, které sloužilo jako shromažďovací místo. Mírovou posádku měl pluk v letech 18081810 v Uherském Brodu, roku 1810 se přemístil do Velkého Varadína a v letech 1811 a 1812 sídlil v Békéscsabě a později v době tažení do Ruska v ukrajinském Zoločivu. Národnostní složení pluku bylo pravděpodobně poměrně pestré, ale lze předpokládat, že majoritu tvořili Maďaři, významné minority pak Chorvati, Srbové a Němci. Není vyloučen ani menší počet Slováků, Rumunů, Čechů a Rusínů, s jistotou to však nelze tvrdit bez konfrontace s plukovními Musterlisty.15 prapor polních myslivců č. 516 Stejně jako prapor polních myslivců č. 6 vznikl 1. září 1808, přičemž základ tvořili muži 5. divizionu mysliveckého pluku č. 64 markýze Chastelera. Mužstvo praporu bylo odváděno na Moravě, později po napoleonských válkách se pluk stal tradičně moravskoslezským se sídlem v Olomouci. Prapor měl posádku roku 1809 v Teplé, 1810 v Plané a od roku 1811 do vypuknutí 6. koaliční války v haličském městečku Wieliczka. Většina mužstva se tedy skládala z Moravanů a moravských Němců a Čechů. husarský pluk č. 1 císaře Františka I. 17 Pluk byl založen roku 1756 v hornouherské (slovenské) Holíči. Odvodní okrsek pluku byl od roku 1781 ve Starém Budíně.18 Mírová posádka pluku byla v letech 1808-1809 v haličském městečku Siedlec, poté mezi lety 1810 a 1812 sídlil pluk v Opavě. Lze předpokládat, že většinu mužstva tvořili vojáci maďarské národnosti, významnější minority tvořili Němci (spíše Rakušané) a Slováci či Češi. (Dokončení příště)
12
WREDE, Alphons von. Geschichte der K. und K. Wehrmacht. I. Band. Wien : L. W. Seidler und Sohne, 1898. s. 684-686. 13 Nutno podotknout, že v této době ještě česko-německé vztahy nebyly zatíženy nacionalismem, který začal nabývat na významu později v 19. století a jehož optikou nahlížíme na české a moravské Němce nyní. V období napoleonských válek byl důležitější zemský patriotismus, který vnímali všichni obyvatelé českých zemí obdobně bez ohledu na jejich obcovací řeč. 14 WREDE, Alphons von. Geschichte der K. und K. Wehrmacht. III. Band, 1. Hälfte. Wien : L. W. Seidler und Sohne, 1901. s. 266-269. 15 Musterlist – soupis vojáků pluku. 16 WREDE, Alphons von. Geschichte der K. und K. Wehrmacht. I. Band. Wien : L. W. Seidler und Sohne, 1898. s. 681-683. 17 WREDE, Alphons von. Geschichte der K. und K. Wehrmacht. III. Band, 1. Hälfte. Wien : L. W. Seidler und Sohne, 1901. s. 231-236. 18 Starý Budín – Óbuda, od roku 1873 spolu s Peští a Budínem sloučen v Budapešť.
červenec-srpen
25
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Adresář Svazu spolků Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku
[email protected] / www.svaz-spolku.ch (zde najdete aktuelní informace a maily na níže uvedené)
předsednictvo předsedkyně/ osobní oddělení místopředseda pro ČR místopředseda pro SR jednatelka / sekretariát pokladní /správní rada Zpravodaj
Maria Cron Ing. Jaroslav Havelka Dr. Andrej Hrico Helena Springinsfeld
Zinggentorstr. 3
6006 Luzern
Av. Gare-des1208 Genève Eaux-Vives 24 8184 BachenPüntenstr. 2 bülach Brunnenwiesenstr. 8305 Dietlikon 35
041 410 14 12 022 736 92 33 t/f 043 539 90 14 t/f 044 833 35 12 t 044 833 59 04 f
Václav Günter
Eichtalboden 81
5400 Baden
056 221 22 64
Jiří Dvořák Dr.med. Miloš Kelemen
Neuhausweg 49
3097 Liebefeld
031 971 52 56
Chröpflistr. 21
8180 Bülach
044 860 53 85
PD Dr.Dušan Šimko
Gundeldingerstrasse 95
4053 Basel
061 261 43 60 t/f
Daniela Rajmonová
Sprüngliweg 9
8802 Kilchberg 044 715 48 15
Marie Fischer Bohumila Havlíková
Monbijoustr. 89 Pl. Notre Dame 8
Dr. Andrej Hrico
Püntenstr. 2
Jarmila Schifferle
Parkstrasse 2
3007 Bern 031 371 72 82 1700 Fribourg 026 322 77 20 8184 Bachen043 539 90 14 t/f bülach 056 245 11 48 t 5313 Klingnau 056 245 36 22 f
Dr.med. Peter Gordon
Clarastr. 19
4058 Basel
Jana Hronek Jasmin Kudrna Helena Sechserová lic.iur. Libor Šimeček
Kestenbergstr. 5 Affolternstr. 159 Glatttalstrasse 7 Bleichistr. 10
5120 Windisch 8050 Zürich 8052 Zürich 6300 Zug
Karel Kukal Jana Bachmann
Schärerstrasse 1 Ruopigenring 91
Jiřina Kalivodová
Bruggwiesen 1
3014 Bern 6015 Luzern 9300 Wittenbach
účelová zařízení Svazu spolků Masarykův fond / předseda místopředsedkyně jednatelka pokladní
Zpravodaj / redakce, inzerce administrace, předplatná
revizoři účtů předseda
061 681 62 00 t 061 681 63 65 f 056 441 72 05 076 287 27 66 044 302 22 36 041 712 05 51
smírčí komise předseda
červenec-srpen
26
031 371 84 69 041 260 86 07 071 244 69 80
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Výbor Svazu spolků Spolky Čechů a Slováků ve Švýcarsku adresy zástupců spolků ve výboru (aktuelní informace a maily na níže uvedené najdete na stránce Svazu: www.svaz-spolku.ch)
telefon, t/f (telefon/fax)
spolek
zástupce
adresa
Beseda Slovan Ženeva
Tomáš Tichý
17 bis rue Sonnex
1218 Grand022 320 00 38 Sacconex
Beseda Svatopluk Čech
Jana Jarolímková
Schlüsselstrasse 59
5330 Bad Zurzach
078 300 49 18
Domov Basilej
Dipl.Ing.HTL Josef Jorda
Im Wigarten 5
4133 Pratteln
061 821 13 36 t/f
Widmerstr. 19
8038 Zürich
044 482 51 96
Klub Jan Palach Marie Nenadálová a Jan Zajíc Sokol Baden
Jaroslav Zrůst
Neumattweg 32
5316 Böttstein
056 245 41 21
Sokol Basilej
Dana Štěpánková
Häsingerstrasse 29
4055 Basel
061 381 85 54
Sokol Bern
Věra Bäumeltová
Wankdorffeldstras se 77
3014 Bern
031 331 10 30
Sokol Luzern
Jana Bachmann
Ruopigenring 91
6015 Luzern
041 260 86 07
Sokol St. Gallen Jiřina Kalivodová
Bruggwiesenstr.1
9300 Wittenbach
071 244 69 80
Sokol Winterthur
Antonín Vlček
Giesserstr. 6
8406 thur
052 202 96 12
Sokol Zürich
Václav Mika
Tulpenstr. 8
8051 Zürich
078 716 26 90
Čs. skaut ve Švýcarsku
Karel Kukal
Schärerstrasse 1
3014 Bern
031 371 84 69
Slovenský klub vo Švajciarsku
Jana Kaufmann
Niederweg 18a
8907 Wettswil 044 777 86 70 t am Albis 044 700 28 05 f
Č.-Sl.-Švýc. Dr. med. Peter Gordon Clarastr. 19 zdravotn. spolek
červenec-srpen
27
Winter-
4058 Basel
061 681 62 00 t 061 681 63 65 f
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Neklidná hranice (Pokračování z minulého čísla) Diepoldsau je malá obec čítající asi 2500 duší, usazená původně v pravém zákrutu Rýna a tvořící hranici Švýcarska, sousedícího s Vorarlbergem. Sužována bývala četnými záplavami, ale na začátku dvacátého století byl vybudován kanál v šest kilometrů dlouhé přímce vlevo od zátoky a vznikl tak ostrov. Kvetlo tu krajkářské řemeslo, které však v dvacátých letech prošlo krizí, z níž se nevzpamatovalo. Asi 80 lidí je na podpoře, na sto rodin se počítá malorolníků. Mají 2-3 krávy a vypomáhají si příležitostnou prací v denní mzdě. Některé rodiny berou chudinskou podporu, jinde jeden či dva mají špatně placenou práci v továrně a ostatní, otcové či bratři neberou podporu ze studu. V krizi pěstovali hrách. Krajkářka si přijde sotva na tři franky denně. Mívala tak patnáct. Slovem – chudoba. Ale jsou tu i přesvědčení náckové: pokryvač, zubař, továrník na kůže, který zřídil pro NSDAP opěrný bod a „Národní Fronta“ rozdávala letáky proti židovskému elementu. Uprchlíci přicházeli za noci a vyprávěli o koncentračních táborech. Tak se domácí dověděli, co to je. Ne, nikomu nebylo ublíženo, lidé byli přívětivější nežli úřady. Občas dostali skleničku mléka, jablko. Emigranti je za to zvali do tábora na koncert, do divadla. Vznikla i přátelství, která přetrvala vzdálenosti i roky. Měli ovšem přísný zákaz práce a to domácí tvrdě pracující obyvatelstvo jaksepatří zlobilo. Když pak mladý Weinreb to nařízení porušil a byl přistižen při pomoci na sklizni hrachu, hrozilo mu docala vážně vypovězení z tábora. Felix Bauer vzpomíná: “Byl jsem šťasten, když jsem měl co dělat, samozřejmě bezplatně! Maloval jsem na stěnu příběh o Tellovi, obrázky pro trikový film, akvarely pro římsko-katolické noviny, hrál na harmonium, psal hudbu k operetě, stavěli jsme třímetrového sněhuláka – ten však brzy roztál“. Švýcarský deník NZZ píše: „Stažené kalhoty a boty v podpaží, brodili se dva třicátníci starým Rýnem. Se zapadlýma očima, vystouplými lícními kostmi, k smrti znavení, hladoví. Usadili se u pohraniční stráže. Měli dohromady 14 marek. Střážmistr jim donesl chléb a sůl. Snažně prosili, aby mohli zůstat ve Švýcarsku. Bez dokladů a bez prostředků. Osm dní museli strávit ve vězení ve Feldkirchu a pak byli odvedeni uniformovanými muži. S napřaženým revolverem jim označili místo, kde můžou překročit hranici a hrozili jim, běda, kdyby přišli zpátky. Hodinu odpočívali a pak - museli zpátky“. Kurt Bettelheim přijel 13.8. s velkou skupinou do Hohenems a hned padl do rukou uniformovaných SS vojáků. Ku podivu byli zdvořilí a nabídli se hned k pomoci při ilegálním přechodu hranic. V noci je ve skupinách po čtyřech převedli přes starý Rýn na švýcarskou celnici. Tam se jich hned ujala izraelská uprchlická organizace a zajistila jim ubytování v hostincích a soukromých bytech. Před 75 lety byla založena v St. Gallen židovská obec. Poslední pogrom se odehrál r. 1883. Koncem třicátých let žilo v St.Gallenu asi 650 Židů ve dvou obcích, jedna liberální, druhá konzervativní, orthodoxní. – Synagoga tu stála od r. 1863 - tvořili dohromady jedno procento obyvatel. Antisemitismus byl pociťován různě, nejspíš u konkurence. Celkem však židovská obec diskriminována nebyla. Ale leták z léta 38 mluví také o “německém Židovi”, “prasáckém polském Židovi”, „nebezpečném Židovi Dreifusovi“, “cizím elementu” atd., „zneužívají naše dcery, otravují naše hloupé, dobré křesťany“ atd. Anonymní antisemitismus. Začátkem srpna zřídila židovská obec pro uprchlíky kancelář. Jejím vedením byl pověřen Sidney Dreifus, obchodník, který se vzdal svého zaměstnání a věnoval se zcela péči o přicházející emigranty. Obětoval se jim do krajnosti a s velkým sebezapřením, (neboť z nějakých neznámých
červenec-srpen
28
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
důvodů nenáviděl němčinu – ovládal šest dalších řečí) a býval často přepracován a nerudný. Jeho pravé křestní jméno bylo Sigfried. Měl dvě děti, syn Jean Jacqes se stal profesorem očního lékařství v Ženevě, dcera Ruth se stala v r. 93 ministryní. V těch pohnutých dobách spolupracoval s kapitánem Grüningerem i radou Keelem. Izraelská pomoc uprchlíkům kromě Diepoldsau organizovala přístřeší v hotelu Casino, Krone, v Gossau, Morswil a jinde, manželské páry ubytovala v pensionech nebo v soukromí. Ty zařizovala a financovala hlavně orthodoxní rodina průmyslníka Sternbucha, která byla v opozici s liberální židovskou obcí. Emigranti byli odkázáni na almužny, pracovat měli zakázáno. Byla to enormní vydání, peníze z USA docházely spočátku spoře. Ernst Kleinberger poslal 50.000 a Saly Mayer svolal 10 nejbohatších Švýcarů, držel přednášku a vybral nakonec neuvěřitelných 400.000 franků. Jenom v době od 1.do 18. srpna bylo registrováno na izraelské pomoci 200 osob. Kolik jich prošlo bez registrace se nedá zjistit. Dana Seidlová (Pokračování příště)
Esej
Oligarchia
Pozrel som sa do Slovníka cudzích slov z roku 1990, čo to slovo presne znamená. Oligarchia je „vláda malej skupiny privilegovaných vykorisťovateľov, veľkokapitalistov“. Pozrel som sa preto, lebo tento termín – oligarchia – sa v tlači vyskytuje v súvislosti s Ukrajinou. Ale nielen s ňou. Je mi jasné, že slovník, ktorý vyšiel v treťom (revidovanom) vydaní v roku 1990, ešte nebol revidovaný natoľko, aby spájal oligarchiu aj s niečím iným ako s kapitalizmom. Slovník si nemohol dovoliť napísať, že oligarchia jestvovala aj v inom spoločenskom zriadení, napríklad aj v tom, v ktorom sme žili do roku 1990. Nevolalo sa to však oligarchia, ale nomenklatúra. Nomenklatúra možno nebola taká majetná ako oligarchia, ale zato mala väčšiu moc. Rozhodovala totiž o osudoch ľudí. Po roku 1989, keď sme utrpeli slobodu, nomenklatúra zanikla a mnohí jej členovia sa stali príslušníkmi oligarchie. A pretože prestali byť viazaní prísahou vernosti ústrediu, začali sa správať tak, ako si vždy predstavovali, že sa majú správať bohatí. Stavali si honosné domy, kupovali drahé autá, lietali helikoptérami, prestali vnímať hranice únosnosti. A predstierali, že toto je ten kapitalizmus. Predstierali to tak vierohodne, že aj mnohí, čo k oligarchii nepatrili, tomu uverili a začali byť z kapitalizmu sklamaní. („Pre toto sme štrngali kľúčmi na námestí?“) Tí sklamaní si neuvedomujú, že sa stali svedkami, ba priamymi účastníkmi omylu. Že nejde o kapitalizmus, ale vládu plutokracie, čo podľa toho istého slovníka znamená „sústredenie štátnej moci v rukách boháčov“. Plutokrati a oligarchovia sú bojovníci za rovnosť, ktorá by mala byť heslom tých, čo k nim nepatria. Oni sú si tiež rovní, ale na inom poschodí ako ostatní, ktorých láskavo nazývajú „ľud“. Keď príde zlom, ako teraz na Ukrajine, oligarchovia utekajú za svojimi peniazmi. Majú ich, pravdaže, uložené v bezpečí západného kapitalizmu, dúfajúc, že o ne neprídu tak rýchlo, ako k nim prišli. Na záver citát z Mirabeaua: „Existujú tri metódy, ako sa dá žiť. Žobrať, kradnúť alebo niečo vykonať.“ Milan Lasica
červenec-srpen
29
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Věda
Golfský proud — příští indikátor k ochlazování Evropy? Miloš Dokulil Samozřejmě že případné klimatické oteplování či ochlazování naší planety není výsledkem pouze jednoho sledovaného faktoru. I když často se jen takto argumentuje. Přitom jako možná další bezprostřední klimatická hrozba Golfský proud donedávna ještě chápán nebyl. V mezičase delším než půlstoletí ovšem byly již zjištěny nemalé změny v intenzitě tohoto klimaticky nesmírně významného proudění mořských vod v Atlantiku. Na první pohled se nabízí vnímat tyto fenomény jako produkt klimatického oteplování. Tento jev je mnohými vědci už několik desetiletí vnímán jako akutní hrozba pro lidstvo, ne-li přímo a navíc pro samo biologické přežití celé naší planety. A kupodivu, vzhledem ke stávajícím poplašným údajům o Golfském proudu se můžeme ptát, snad poněkud optimističtěji: Pokud by totiž v současnosti byl skutečně odůvodněn předpoklad možné nižší účin nosti Golfského proudu na Evropu, nemuselo by to okamžitě vypadat beznadějně. Snad bychom pak mohli počítat s jeho případným protivážným působením proti klimatickým vlivům vedoucím k nyní dost obecně zjišťovanému oteplování naší planety. Pak bychom se mohli oprávněně ptát, do jaké míry je tu před námi naděje, že příroda automaticky sama zkoriguje - aspoň pro Evropu neblahé důsledky tzv. skleníkového efektu, na němž se v nepřehlédnutelné míře nepochybně podílí samo lidstvo. Samozřejmě by se tato problematika řešila snáz, kdyby tu opravdu šlo o rozhodnutí jen mezi dvěma modelovými možnostmi, navíc pokud by byly vzájemně izolované. A ovšem, spolu s tím, že by do souboru vlivů nevstupovaly žádné další závažné faktory. Zcela nepředvídatelných činitelů vstupujících do možných změn je celá řada. V řádu tisíciletí se rozhodně již nelze spolehnout na konstantní klima. Problémem také může být spolehlivost údajů nebo míra oprávněnosti jejich extrapolace; např. promítnutím stávajících zjištěných tendencí jako předpovědi do budoucnosti. V té vyhodnocované situaci nelze přehlížet ani to, s jakými celkovými nadějemi nebo obavami je charakterizován dosavadní proces. Zcela jinak ty možné celkové analýzy dopadnou, pokud vysledovaná tendence je zatím vnímána spíše jen jako malý výkyv z normálu, anebo sice jako závažnější změna, ale přitom jakoby „v mezích“, které umožňují přiměřený návrat ke kýženému „předchozímu stavu“. Horší by bylo, pokud by byl tento proces vnímán jako alarmující, dokonce s možným nezvratným průběhem. Podpůrné analogie pro kteroukoli z právě zmíněných variant v klimatických dějinách Země přitom snadno najdeme. (Tím hůř pro naše „jistoty“!) V tomto krátkém příspěvku se musíme značně omezit, jak pokud jde přímo o holá fakta, tak o jejich případné další souvislosti. Na to, že od Karibiku směřuje k Evropě teplý mořský proud,
červenec-srpen
30
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
přišli námořníci poměrně záhy. Poprvé Golfský proud popsal Ponce de León, a to již roku 1513. Při cestě přes Atlantik na západ bylo radno tomuto proudu se vyhnout; naopak tento proud usnadňoval návrat do Evropy. Zmapování Golfského proudu se připisuje teprve Benjaminu Franklinovi a datuje se o dvě a půl století později, k roku 1769. Když se tento mohutný proud teplých vod od západu přiblíží k Evropě, rozvětví se. Jedno mohutné rameno tohoto proudu pak směřuje k jihu, druhé na sever. Ta severní větev se dále dělí na odnož směřující k západnímu pobřeží Grónska a druhou odnož, která se podél britských břehů dostává mezi Skandinávií a východním břehem Grónska za severní polární kruh až k zaledněné Arktidě. Díky Golfskému proudu má Evropa teploty o 5 až 10° C vyšší, než by jinak odpovídalo její vzdálenosti od rovníku. A zde začíná ten prožluklý problém. Bez ohledu na aktuální stav evropského klimatu je známo, že před 12 tisíci lety v Evropě končila poslední ledová doba, s teplotami právě o těch 5 až 10° C nižšími, než jsou ty dnešní. Také se dobře ví, že mezi počátkem čtrnáctého až polovinou devatenáctého století probíhala v Evropě tzv. „malá doba ledová“. V Anglii – zvyklé na jednoduchá skla v oknech – tehdy spolehlivě zamrzala Temže. A kdo by neznal z oné doby žánrové zimní obrázky nizozemských malířů, zobrazujících spousty sněhu a zaledněné kanály z oné „pololedové“ atmosféry! Pokud jde o Golfský proud, jistá měření na čáře mezi Floridou a Kanárskými ostrovy - tj. zhruba na úrovni 25. stupně severní šířky - byla započata roku 1957. Do roku 2004 proběhlo takto celkem pět měření. Z těchto údajů plynulo, že (při zatím stejné mohutnosti Golfského proudu ve směru od Karibiku) došlo k rapidnímu poklesu teplého proudění směrem severním, k Evropě a k západnímu Grónsku; a to o plných 30 %. Přitom od severu se vracející spodní proud východní větve tohoto oceánského proudění má mohutnost překvapivě již jen poloviční! Jinými slovy: Je očividné, že zřejmě musíme hledat příčiny onoho „přibrzdění“ za severním polárním kruhem. Byla tu naznačena jistá cirkulace mořských mas vody. Teplejší voda bude samozřejmě při hladině. Golfský proud při své cestě na východ se dále zahřívá a povrchová voda se silně odpařuje. Tím zároveň roste podíl soli v ní a její hustota. Teprve až se tento proud vody dostatečně za polárním kruhem ochladí, může díky své větší hustotě tato voda klesnout do větších hloubek a případně proudit zpět k jihu. Zopakujme si to: ta voda je posléze vůči svému okolí slanější a hustší, a už chladná. Proto nakonec klesá do větších hloubek a vrací se na jih do stávajícího vodního koloběhu. A pokud se teď vrací jen pouhých 50 % severovýchodní větve Golfského proudu na jih, proč tomu tak asi je? Co tam daleko na severu zřejmě brzdí ten koloběh? Pokud jsou na severní polokouli hojnější srážky, potom kromě přívalové vody z dešťů také jarní tání sněhu a ledu způsobí prudší změny ve složení mořské vody při ústí řek. Prudce se sníží slanost moře. Ta voda zůstává přitom na povrchu a tlačí se dál do moře. Sibiřské řeky takto už zřejmě mají vliv i na cirkulaci Golfského proudu. Když k tomu navíc přistoupí zrovna tak alarmující a stále rychleji probíhající tání ledovců v Grónsku a ledových vrstev Arktidy, té řidší a méně slané vody na severu je pak až příliš. Ta voda pak taky není dost chladná a může mnohem obtížněji klesat do větších hloubek do toho stávajícího vodního koloběhu. Část veřejnosti je zatím vzrušena hrozivou možností, že by mohli vbrzku za severním polárním kruhem vyhynout lední medvědi. Problém je pochopitelně mnohem hlubší a vrstevnatější. Je zatím předčasné a krátkozraké doufat v automatické vyrovnání skleníkového efektu případnou sníženou tepelnou účinností Golfského proudu. Některé změny jsou nejen rychlé, ale mohou být navíc okamžitě nezvratné. Musíme připustit, že v průběhu poslední půl druhé stovky let jako nejteplejší byla zaznamenána právě poslední léta. Hurikány - jako katastrofický efekt silného zahřátí mořské hladiny a následného odpařování vody spolu se silnými vzdušnými víry
červenec-srpen
31
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
— své nejpustošivější skóre zaznamenaly také teprve v posledních desíti letech. Pro naše ovzduší a jeho skleníkový efekt jsou již nechvalně známá rizika spojená se stávajícím uplatňováním fosilních paliv. Do ovzduší se takto dostává přes 7 miliard tun zplodin ročně. (Málo se zatím kalkuluje s mnoho-násobně ničivějším efektem metanu. Toho lidstvo do ovzduší produkuje ročně nejméně 540 milionů tun; jeho negativní účinky jsou 23-krát pustošivější, než je tomu u CO2.) Případné odvolávky na údajně stabilní poměry v Antarktidě jsou liché a neměly by nás uchlácholit. Ani tzv. Kjótský protokol se nestal zárukou spásonosných řešení; i když byl pokusem v žádoucím směru. Aktivity mezinárodního IPCC bývají podvázány kompromisy mezi průmyslově rozvinutými a zatím se rozvíjejícími státy. Kromě toho, že věda by měla podepřít žádoucí rozhodnutí, musí k nim především být politická vůle. Té zatím u největších znečišťovatelů ovzduší mnoho není. Stěží se ovšem lze spolehnout na to, že ta naše Země automaticky ty problémy lidstva přijatelně zvládne sama…
K čemu může být prospěšný „standard“ ve fyzice i v jejím zápolí Miloš Dokulil Čtenářko či čtenáři! Žádný zbytečný úlek. A odborník ve fyzice nechť na chvíli zapomene, že většina ostatních lidí sebeméně netušila a netuší, co se kolem nich (třeba zrovna zhruba sto metrů pod zemí v jednom světově významném švýcarském centru u Ženevy, v odborníkům známém CERN-u a kolem tamního urychlovače částic LHC, ale ovšem i jinde) děje. Ne každý mezi námi se musel nutně už na gymnáziu nadchnout matematikou nebo obecně tzv. přírodními vědami. Rád bych lidsky přijatelně upozornil na pár zajímavostí, které většinu lidstva minuly bez valného povšimnutí, ač šlo vždycky o zcela jedinečné a stále méně uvěřitelné objevy. Začnu v čase jen pouhých 117 let zpátky. A rád bych zakončil připomínkou několika současných objevů, které znamenají epochu, ale zároveň kladou nepředstavitelně provokativní další otázky. V tom jsou „standardy“ ve vědě vždy po čase nemálo „nestandardní“. Provokují k hledání nových odpovědí na již zodpovězené staré otázky... Nejdřív obecně o hmotě až do konce 19. století. Jako kdyby sice byly čas od času zmínky o atomech, ale byla nejdřív jen „filosofie“; a pak jen hypotéza, především v chemii směle teprve v 19. století uplatněná. Ale světově významný fyzik Ernst Mach, zaujatý empirickým přístupem k problémům, protože žádný atom neviděl, nechtěl o jejich existenci slyšet. Jen si představme, že jenom měřítko, v němž existuje atom, se zcela vymyká představitelnosti. Jde tu o rozměry v desetimiliontinách milimetru! Atomy mají navíc svá jádra (desettisíckrát menší než je sám atom) a „obal“ z elektronů, které jsou 1800-krát menší než protony či neutrony jako složky jádra. Běžná (dříve tradičně „selská“) logika říká, že o větší předmět se zakopne častěji než o menší. Navíc badatel, který jako první složku atomu objevil zrovna elektron (ne tedy atomové jádro!), původně měl odlišný záměr (studoval katodové paprsky). Právě ten jedinečný objev elektronu spadá do roku 1897; jeho autor byl John Thomson. Potom to trvalo víc jak 30 let, než byl stabilizován obraz o třech základních složkách atomu. Jako kdyby takto byl výzkum atomu završen. Už ale roku 1928 dospěl Paul Dirac, byť pouze teoreticky, k závěru, že musí existovat k elektronu částice s opačným elektrickým nábojem, tedy pozitron. To vypadalo jako nemalá provokace vůči tehdy běžné racionalitě. A o čtyři roky později objevil pozitron v kosmickém záření Carl D. Anderson! Kupodivu došlo pak také k objevu řady dalších předtím netušených částic. Např. byl objeven „mion“, mající vlastnosti jako elektron, ale vůči němu byl víc jak 200 x 32 červenec-srpen júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
těžší. To byla další nemalá záhada (dosud je nevyřešeno, proč vůbec tomu tak je). Nebo docházelo k objevům delší řady částic zcela nového typu, tzv. mezony. Ještě před počátkem 2. světové války německý badatel Otto Hahn se dostal na práh umělého rozpadu atomů při štěpení uranového jádra (roku 1938). Než ta válka skončila, měly USA dva typy atomových bomb. Dnes existují po celém světě stovky atomových elektráren (i když jsou nové rozpaky kolem jejich dalšího využívání). Zatím zde nepadla zmínka o tom, že již na prahu 20. století nesměle vznikl zcela nový obor, kvantová fyzika (Max Planck; později mj. Niels Bohr, Erwin Schrödinger, Werner Heisenberg). Zcela jedinečně hned roku 1905 Albert Einstein svými pěti statěmi některé staleté problém vyřešil, ale navíc svou speciální teorií relativity navodil zcela nové pojetí fyziky, odlišné od klasické Newtonovy (ale i od té kvantové). Ještě během 1. světové války měl zformulovanou tzv. obecnou teorii relativity, podle níž se dokonce světelný paprsek v gravitačním poli ohýbá. Einstein hned uvedl podmínky, které by jeho hypotézu falzifikovaly. Roku 1919 byla i tato již nová další teorie jedinečně potvrzena. Když pár let po 2. světové válce začaly vznikat předpoklady pro standardní model fyziky (během 60. let), bylo okamžitě jasné, že ke zcela jiným interakcím dochází v rámci částicové fyziky, než jaké probíhají v makrosvětě; standardní model nezachytil do jednotného modelu funkčně gravitaci. Standardní model částicové fyziky existuje od roku 1973. Nebyl okamžitě úplný. Pokud se dělí částice na fermiony (od jména Fermi) a bosony (od jména Bose), mezi bosony (vyslovujme s „s“!) figuroval málem 50 let také ten „Higgsův“, potvrzený před rokem právě výsledky z CERN-u! Po celá desetiletí fyzikové usilovali o lepší pochopení kvantového (částicového) světa. Když byla potvrzena existence Higgsova bosonu, nejenže se potvrdil jeden závažný teoretický předpoklad. Totiž: že musí existovat částice, které udělují hmotnost jinému typu částic. Už několik desetiletí byla v několika vlnách oživována zcela nová teorie (či zprvu spíše smělá hypotéza), o supersymetrickém modelu. Podle ní by měl každý fermion svůj vlastní boson! Jenže může vůbec náš Vesmír mít celý rejstřík tomuto předpokladu odpovídajících superpartnerských částic? Teprve roku 1998 dvě pracoviště nezávisle na sobě potvrdila, že nejenže se náš Vesmír rozpíná (to se vědělo již od roku 1929), ale že se rozpíná stále rychleji! Na druhé straně zhruba ve stejné době si astronomové začali uvědomovat, že náš Vesmír musí obsahovat mnohem více zatím blíže nepoznané hmoty a energie; takže vzhledem k tomu, jak se rotující soustavy chovají, právě těch závratných 95 % Vesmíru zatím nám zůstává neznámo. Jen se poeticky uvádějí „temná hmota“ a „temná energie“. Že by jistým klíčem do této zatím neznámé oblasti mohl být ten již detekovaný Higgsův boson? Jenže objevy dalších bosonů tohoto typu by vyžadovaly v „laboratorních“ podmínkách ještě vyšší energie (v TeV, tj. v tera elektronvoltech, čili v bilionech elektronvoltů), aby došlo k detekci objektů už typu Higgsova bosonu (jako jehož masa se uvádí 125 GeV; tj. miliarda elektronvoltů, a tedy 125 x víc než je váha protonu). A to jsme zatím v tomto textu nepřipomínali, jaké vlastnosti má podle současných představ vakuum (dříve jen „prázdný“ prostor). Raději si ještě před závěrem tohoto skromného výletu připomeňme, že stoupenci supersymetrie (ve zkratce „SUSY“; a vyslovuje se kupodivu „suzy“) mluví také o tom, že kromě našeho Vesmíru (našeho Univerza) existuje nesrovnatelně větší Multiverzum, které je svérázně prostorově zvrásněno a mělo by obsahovat další typy Vesmírů... Netočí se z toho hlava? Zrovna ve druhé polovině března tohoto roku (17. března) došlo ke zcela jedinečnému a stěží očekávanému objevu, tzv. gravitačních vln. O nich uvažoval kupodivu již Einstein! Ty zvláštní 33 červenec-srpen júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
vlny jako kdyby svou detekcí, tím že byly teď objeveny, zároveň dosvědčovaly, že tento náš Vesmír skutečně vznikl na základě velkého třesku (před 13,7 miliardami let). Prvním takovým nepřímým důkazem velkého třesku byl v polovině 60. let minulého století objev tzv. kosmického mikrovlnného pozadí (pod anglickou zkratkou „CMB“), protože tehdy šlo o fotony původně vyzářené do prostoru 380 000 let po velkém třesku. Teď bychom měli mít k dispozici mnohem bezprostřednější důkaz o fyzikální povaze počátku našeho Vesmíru. Aby tento text nekončil příliš suchopárně, možná by se hodilo připojit, že v mnohem prostších dobách počínajícího novověku, když se teprve nesměle rodila nebeská mechanika, významný astronom Johannes Kepler (také autor tří proslulých zákonů planetárního pohybu) vypočítal – v souladu s dobovými možnostmi svého času – že náš Vesmír byl stvořen roku 4977 př. Kr., a to navíc na den přesně 27. dubna! (Kepler také působil v Praze. Měl k dispozici záznamy velmi přesných pozorování Tychona Brahe. Teprve na počátku 17. století vznikl teleskop; jeden jeho typ vylepšil i Kepler.) Snad bylo teď poznat, že věda se rozvíjí stále rychleji a stále závratněji. Můžeme potom najít vůbec své pevné místo pro své představy o takto se měnícím obraze o Vesmíru? Ale potom i o našem bližším „světě“, o tom mikrosvětě již raději nemluvě?
Z tvorby krajanů Karel Václav Hrdina sr.
Kéž bych tě potkala ale ty mně neslyšíš a já ani nevím, kde jsi.
Jsou činy v životě, kterých litujeme a které potom nemůžeme napravit. Proč jsem to jen udělala, proč jsem to udělala, že ses tak urazil, že ses tak ve mně zklamal.
Co bych za to dala, abych tě potkala a mohla tě oslovit, abys mi odpustil, abys mne vyslyšel! Ach, proč tu nejsi, proč jsem tu sama!
Já jsem tě zranila v tvém srdci a tys mně miloval a já tebe.
Že láska v životě je štěští v každé minutě, to jsem tak dobře věděla, proč ale jedna hloupost nám všechno může vzít a nechat nás samotné s plačícím srdcem.
Proč zloduch v nás se někdy probudí a zraní právě toho, koho milujeme? Já tě teď zde prosím, abys mi odpustil, až ze dna srdce tě prosím: odpusť mi! To je to jediné, co mohu zde udělat,
červenec-srpen
Ach drahý, milý můj, kéž bych tě potkala, kéž bych tě potkala a mohla ti to říct!
34
júl-august
zpravodaj Vladimír Vlasatý
7-8/ 2014
Někdo
spravodaj
Někdo vstoupil do mé hlavy a mluví o mracích kouře, o přízracích ze světa bláznů. Někdo vstoupil do mé hlavy. Ale já vím, že do mé hlavy nikdo nevstoupil! Kromě stále stejné beznaděje.
Někdo vstoupil do mé hlavy a mluví o černých růžích v hloubkách mých očí. Někdo vstoupil do mé hlavy a mluví o turbulencích života.
Vladimír Konečný
Snílkové
Klavír Opuštěna židle u klavíru Klávesy osiřelé bělobou Noty ztratily v den všechnu víru A tóny odletěly za Tebou.
Toužíte po světě kde chybí strach i hrůza kde nejsou boháči, kde chybí také lúza. Kde každý všechno smí a nikdo nemusí…
Záchrana Až svět se zhustí do jednoho vlaku a v jeden hlavolam, pak zvednu ruku na záchrannou páku a zpět vás zavolám.
To je svět bez lidí a dětských ilusí.
Jak jsme již psali v květnovém čísle Zpravodaje, autor těchto a mnoha jiných hezkých básní, pan Vladimír Konečný, je téměř úplně nevidomý a proto hledá pomoc při přepisování svých básní a myšlenek na počítač. Doposud se mu nikdo neozval. Kdyby se přece jen našla dobrá duše, ať mu napíše na mail:
[email protected], nebo k nám do redakce Zpravodaje. Adresa je v impressu.
Představujeme: Martina Bittnerová je autorkou pěti knih, z nichž ve třech se věnuje českým osobnostem z převážně 19. a počátku 20. století, které jsou většinou už neprávem zapomenuté a opomíjené. V její nejnovější knize Utajené životy slavných Češek (do fondu si ji zakoupil i Historický ústav AV ČR) přináší pět životních příběhů žen, které jsou už téměř zapomenuté, až na jednu výjimku. Mezi těchto pět nevšedních žen zařadila i Theodoru Němcovou, dceru Boženy Němcové. Víme, že krajany v zahraničí hodně zajímá historie (M. Bittnerová spolupracuje občas s Novým domovem v Kanadě a její knihy prodává i Czech.books.com). Bližší informace i ukázku z její nejnovější knihy najdete na : http://martinabittnerova.cz/me-knihy/utajene-zivoty-slavnych-cesek/
červenec-srpen
35
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Z činnosti spolků Výlet do Elsaska 28. červen 1914, krásná neděle, rakouský arcivévoda Franz Ferdinand d’ Este, následník trůnu, je zastřelen v Sarajevě. Jaké to mělo následky, je nám známo. Přesně za měsíc vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Rusko mobilizuje, Francie, Anglie také. 4. srpna 1914 Německo vyhlásilo válku Francii. První světová válka začala. Přes 8 milionů padlých vojáků, o raněných a navždy poznamenaných, ani nemluvě. Není tak docela náhodou, že výlet jednot Aarau a Solothurn byl naplánován právě na toto datum. 14 sokolek a sokolů se vydalo na cestu ve čtvrtek, 26. června. První naše zastávka byla v městečku Altkirch, kde jsme se vydali po stopách 1. světové války. Prohlédli jsme si dobové fotografie s komentáři, které byly umístěny ve středu městečka a pak jsme se rozjeli do města Cernay, kam jezdíme každý rok 11. listopadu. Mnozí z nás na vojenském hřbitově, kde jsou pochování padlí vojáci franzouzští, čeští a slovenští ještě nebyli. K pomníku padlých českých a slovenských vojáků jsme položili květiny a stanuli na chvíli v zamyšlení nad zbytečnými ztrátami mladých životů. Naše další cesta vedla krkolomnými serpentinami na bojiště „Hartmannsweilerkopf“. V nyní krásné krajině opět velký hřbitov (30‘000 padlých) a památník, který je v renovaci, bude dohotoven v příštím roce. Kousek pěší cesty do kopce a už jsme narazili na zákopy. I když jsme někde velmi uzoučké zákopy prolezli, těžko si dokážeme představit vojáky, kteří v zákopech trávili jak kruté zimy, tak horká léta, střelba nad hlavou, nejistota a hlavně všudypřítomně čekající smrt. Pozdě odpoledne jsme opustili tato smutná a varující místa a dorazili cestičkami ve vinicích do hotelu v krásné krajině hor „Vogesen“. Další den jsme takřka celý věnovali městečku Colmar. Trochu jsme váhali (nejsme přece malé děti), ale pak jsme přece jen sedli do vláčku, který nás provezl městem. A bylo to správné rozhodnutí. Do sluchátek nám paní povídala kde jsme a co vidíme, vláček jede pomalu, takže jsme rozmanitost starých domů a krásnou květinovou výzdobu pěkně vychutnali.
červenec-srpen
36
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
A co by bylo Elsasko bez ochutnávky vín? Smozřejmě, sklípek byl nalezen, víno degustováno a také nakoupeno. Dva velmi krásné večery v hotelu jsme (u večeře, která trvala skoro dvě hodiny, no jo, jsme ve Francii) strávili povídáním a popíjením v příjemném prostředí. V sobotu ráno bohužel pršelo, tudíž jsme nemohli další bojiště navštívit, ale co nebylo, to může býti. Sestře Formánkové patří velký dík za zorganizování celého výletu, jistě budou následovat ještě další. Eva Svobodová, Sokol Solothurn
Letošní sokolský Oetz Do Oetzu jsme jeli letos po čtyřicátéprvé. Kdo tam jezdí pravidelně je více či méně obeznámen jak s okolím, tak trochu i s místní kulturou, či dějinami. Dovolte mi přesto, abych těm, kteří v Oetzu ještě nebyli, o Oetzu a jeho okolí stručně něco napsala. Obec Oetz (Tirol) leží v nadmořské výšce 812 m a má 2333 obyvatel. Vesnička Oetz leží jako v pánvi pod horou Acherkogel (3008) a má obzvláště mírné klima. Obcí protéká divoká řeka Oetztaler Ache. Oetz se rozvíjel koncem 19. století stále více jako turistická obec. V obci můžeme vidět velmi krásné historické hostince, částečně s pomalovanými fasádami (hostinec Stern). Museum ve věži (Turmmuseum) dostalo musejní cenu Tyrol v roce 2004. Nás, sokoly, ale více láká okolí Piburgského jezera (Piburger See, 913 m n.m.). Piburgské jezero je 800 m dlouhé, 250 m široké a až 25 m hluboké. Jezero je nejteplejší horské jezero v Tyrolích, až 23 stupňů. Leží v čarokrásné přírodě, procházka kolem jezera není náročná a kdo se chce v zelených vodách vykoupat, má možnost na jezerním koupališti. Než však dojdete k jezeru a k hotelu Piburg uvidíte po levé straně pokosenou louku, stožár se sokolskou vlajkou, stany po levé straně louky a velký „společenský“ stan po pravé straně, uprostřed volejbalové hřiště a hlavně sokoly a sokolky od malých dětí až po zralé muže a ženy. Letos byl začátek takřka třídenního setkání stanoven na sobotu, 14 hodin. Bratři a sestry župy Rakouské si pokaždé vymyslí něco jiného, nového, co tady ještě nebylo. Tak tomu bylo i letos. Bratr náčelník Štěrba nás rozestavil do čtverce a za zvuků známé Sukovy hudby byla vztyčena sokolská vlajka. Všechny nás srdečně přivítal a pak rovnou jsme se (také více či méně) vrhli do různých sokolských zápolení. Samozřejmě nejvíce diváky přitahoval již tradiční volejbal, ale pro ostatní bylo připraveno střílení lukem, vrh koulí, běh kolem jezera a překvapení - „mölkky“. „Mölkky“ je finská hra, která se hraje venku na trávě. S jedním dřevěným polínkem je házeno na dvanáct dalších dřevěných polínek, které jsou postaveny na výšku. Nebudu popisovat celou hru, ale můžu Vás ubezpečit, že jsme se nasmáli až až a také zjistili jak jsme (někteří) nešikovní. S politování musím říci, že jak téhle velmi pěkné hry, tak vrhu koulí se moc sokolů nevěnovalo, radši „fandili“ volejbalistům. Ale přesto jsme se my, kteří jsme stříleli, nebo vrhali, pobavili velmi dobře. Počasí bylo letos víc než nádherné a přesto bylo sokolských (i nesokolských) návštěvníků méně než jindy (nebo právě proto?). Teplota až 30 stupňů, večer u ohně jsme dlouho seděli jen v šortkách a tričku, což se nestalo už hodně let. Již tradičně přijeli sokolové a sokolky z České republiky, část spala na louce ve stanech. Večer nám zahrála hudba ze Slatiňan, celý a velmi pěkný program nám pak hudebníci a tanečníci
červenec-srpen
37
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
předvedli v pondělí před školou. Letos nás opět navštívila starostka České obce sokolské, sestra Moučková, bratři Mička, Vrána, Dostál. Velmi nás potěšila návštěva z USA, nová starostka Jean Hruby a bratr Paul Lebloch, kteří se zúčastnili schůze Světového svazu sokolstva. Dokázala bych ještě psát a psát, ale myslím, že víc Vám řeknou přiložené fotografie. A na konec. Příští rok jsme organizátory sokolského setkání v Oetzu my, župa Švýcarská. Já věřím, že se nás sejde více než letos, potřebujeme pomocníky, fandy i diváky. Eva Svobodová, Sokol Solothurn
Množí se české děti i spolky Když jsme se před pár lety přistěhovali do Švýcarska, byla jsem moc ráda, když jsme poprvé potkali jinou českou rodinu. Brzy přibyly další a nakonec se ukázalo, že tu kolem Curychu žije Čechů víc, než mohu poznat. V mém okolí se vyskytují především rodiny s malými dětmi, stačila tedy aktivní osoba a už vznikla skupina českého tance pro děti v Langnau (viz Zpravodaj 12/2012 České tancování pro nejmenší). K tancování brzy přibyly i hodiny češtiny a česká předškolka („Spielgruppe“). Jelikož malých českých dětí stále přibývá (česká ambasáda dokonce přichystala vítání občánků), rozhodly se Alena Pajasová a Kamila Beinhofnerová výuku češtiny a českou předškolku, jakož i další případné akce, propojit a zastřešit jejich fungování pod hlavičkou nového českého spolku. Kromě institucionalizace již zaběhnutých aktivit si od spolku slibují lepší informovanost o českých akcích ve Švýcarsku a dalších jednorázových akcích, které chtějí také pořádat. V úterý 3.6. se tak konala první, zakládající, valná hromada spolku Český klub Zürich. V Adliswilu se sešlo celkem 11 zakládajících členů, kteří zvolili za předsedkyni Alenu Pajasovou, za místopředsedkyni Evu Huluk a jako jednatelku Kamilu Beinhofnerovou. Diskutovala se také finanční stránka fungování spolku a valná hromada odhlasovala výši členského příspěvku (30 CHF/rok) i výši poplatku za výuku češtiny a pobyt v předškolce. Český klub Zürich plánuje během následujícího školního roku zorganizovat kupříkladu Mikulášskou besídku či České čtení s nocováním. Zvažovat se bude i letní tábor pro děti. Podle složení zakládajících členů i předkládané agendy je zřejmé, že se bude tento spolek orientovat především na české osoby nedávného data narození. I přesto někteří členové plánují využít platformu spolku i pro setkávání dospělých. Brzy snad také začne fungovat česká polička knih v některé místní městské knihovně. To je plán pro následující měsíce, aby si mohli rodiče půjčovat české knihy, které se využívají kupříkladu při výuce češtiny. Police bude otevřená i knihám pro dospělé. Proto jsou dárci (třeba z řad čtenářů Zpravodaje) vítáni. Také noví zájemci o členství ve spolku se mohou hlásit přes internet na níže uvedené adrese. Čas na valné hromadě rychle utíkal, občerstvení ubývalo a i přes „porodní bolesti“ se nakonec dospělo k poslednímu bodu programu. Nastal čas se poprvé hromadně rozloučit: „Tak zase napřesrok!“ Do příštího školního roku přeji alespoň ze tří čtvrtin splněná očekávání, hodně zdaru i trpělivosti, ať je příští valná hromada pozitivního ražení. Markéta Hájková
červenec-srpen
38
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Hommage an Ladislav Sutnar Der Zürcher Verleger Lars Müller möchte ein Schlüsselwerk des tschechischen GrafikdesignPioniers wieder auflegen "In unserem beruflichen Umfeld", sagt der Verleger und Grafiker Lars Müller, "ist der tschechische Gestalter Ladislav Sutnar (1897-1976) ein stiller Star". Deshalb liegt dem Besitzer des Zürcher Kleinverlages, der seit über dreissig Jahren Publikationen in den Bereichen Architektur, Kunst, Produkt- und Grafikdesign initiiert, gestaltet und herausbringt, ein Projekt besonders am Herzen: Der auf Herbst geplante Faksimile-Reprint von Sutnars 1961 in kleiner Auflage gedruckten und deshalb im Original heute fast unauffindbaren – Monografie Visual Design in Action. "Das Werk, in dem Sutnar sein gestalterisches Credo zur Darstellung gebracht hat, ist in seiner inhaltlichen Vielfalt und radikalen stilistischen Reinheit einmalig", sagt Lars Müller, der überzeugt ist, dass, wer heute gute Grafik betreiben und neue Wege gehen möchte, nicht umhinkommt, sich mit der Vergangenheit seiner Disziplin und der Leistung der Pioniere auseinanderzusetzen. Um das gestalterische Erbe möglichst vielen zugänglich zu machen, hat der Verlag sich bereits verschiedentlich mit qualitätsvollen Nachdrucken von einflussreichen Publikationen der Moderne hervorgetan. In diese Faksimile-Kollektion von herausragenden Publikationen des 20. Jahrhunderts (XX–The Century of Print) soll sich nun auch die Hommage an Sutnar einreihen. Denn Ladislav Sutnar gilt zurecht als einer der grossen Pioniere des 20. Jahrhunderts. Ja, sein Erfolg und sein Einfluss sind umso beeindruckender, wenn man um die schwierige Situation weiss, in der er versuchte, sich und seine Arbeit zu positionieren. Der in Pilsen geborenen Sutnar wanderte nämlich 1939 in die USA aus und – wie viele der damals emigrierten Avantgardisten – war er gefordert, sich in der ungewohnten Umgebung ganz neu zu definieren. Sutnar hat dies geschafft, wurde im Exil zu einem gefragten Gestalter, und er hat es sogar verstanden, sein, in den 20-er und 30-er Jahren in Prag entwickeltes unverkennbares Repertoire in der neue Welt in eine eigentständige Disziplin zu transfor- mieren: Sutnar verstand es wie kein zweiter, hervorragende Struktursyteme zu gestalten, in denen er komplexe industrielle Daten klar und verständlich machte. Deshalb gilt er als einer der Mit-Erfinder des Informationsdesign, einer Diziplin die heute – angesichts der immensen und kaum bewältigbaren Datenflut, der wir uns heute ausgesetzt sehen – immer wichtiger wird. Doch trotz aller Begeisterung und der Leidenschaft für seine Sache sieht Lars Müller sein Projekt gefährdet. "Für eine kompromisslos originalgetreue Nachbildung von Sutnars raffiniertem Werk – er zog alle Register der Buch- und Druckkunst seiner Zeit – ist leider ein Aufwand erforderlich, der in der heutigen Realität der Buchbranche nur mit der ideellen und finanziellen Unterstützung von verständigen Partnern erbracht werden kann. Aber während wir mit der Erstgenannten reich bedacht werden und das
červenec-srpen
39
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Projekt allenthalben auf Begeisterung trifft, hapert es leider bisher mit der Zweiten", gibt er sich etwas besorgt. Doch resigniert hat der Verleger deshalb noch lange nicht: "Ich bin überzeugt, dass es in der Schweiz oder ausserhalb – vielleicht sogar unter den Lesern dieser Zeilen – Persönlichkeiten gibt, deren tschechische Seele und historisches Verständnis ihnen ein Engagement in diesem Projekt erlaubt".
Zdraví Opaľovací krém pred slnkom úplne neochráni Pre tmavších ľudí zvyčajne stačia opaľovacie krémy s nižším ochranným faktorom, aby sa na slnku nespálili. Naopak, ľudia s bledou pokožkou si musia zaobstarať krémy s oveľa vyšším faktorom. Teraz však vedci tvrdia, že ani to nemusí stačiť na dobrú ochranu pred slnkom. Opaľovací krém s vysokým ochranným faktorom totiž neposkytuje dostatočnú ochranu pred rakovinou kože. Rakovina kože Podľa štúdie publikovanej v Nature krém s vysokým ochranným faktorom môže znížiť poškodenie DNA v pigmentových bunkách pokožky a spomaliť nástup kožného nádoru malígneho melanómu, ale neposkytujú pred slnkom úplnú ochranu. Vedci z manchesterskej univerzity to zistili pri skúmaní účinkov ultrafialového žiarenia na kožu myší náchylných na zhubný melanóm. Podľa ich štúdie trvalo takýmto myšiam natretým opaľovacím krémom s ochranným faktorom 50 približne o tridsať percent dlhšie, kým u nich prepukla rakovina, ako tým bez opaľovacieho krému. „Už dlho je známe, že UV žiarenie spôsobuje rako vinu kože, ale doteraz sa presne nevedelo, ako k to mu dochádza,“ povedal podľa agentúry AP vedúci štúdie Richard Marais z Britského centra na výskum rakoviny. Viac sa chrániť Vedci však zistili aj to, že UV žiarenie spôsobuje poruchy v génoch, ktoré nás chránia pred samotným škodlivým vplyvom slnka. „UV žiarenie zasahuje gény, ktoré nás chránia pred jeho vlastnými škodlivými účinkami. To ukazuje, aký nebezpečný je to rakovino?tvorný spúšťač,“ povedal podľa BBC Marais.
červenec-srpen
40
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Táto štúdia podľa neho zdôrazňuje význam prepojenia opaľovacieho krému s inými metódami ochrany pokožky vrátane klobúka na hlave či pobytu v tieni v čase najsilnejšieho slnka. Doi: 10.1038/nature13298 Ilustračné foto: Ján Krošlák, SME
Příroda Ornitolog: Otrávená orlí rodina? Jed by zabil i člověka.
Traviče ale nechytíme Zakázaný karbofuran napuštěný v návnadě u Bechyně zabil celou rodinu orla mořského. Jak uvedl ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek v rozhovoru pro Lidovky.cz, podobné případy nejsou bohužel v českých poměrech vůbec ojedinělé. Orel mořský patří k největším žijícím orlům vůbec. Jak častý je jeho výskyt v českých krajinách? V České republice hnízdí přibližně sto párů těchto ptáků a jejich počet postupně roste, avšak jen díky tomu, že jejich populace je dotována z jiných zemí. U nás se bohužel masivně tráví. Takže tento případ není ojedinělý? Bohužel ne. Nicméně poprvé je zdokumentováno otrávení celého hnízda, v tomto případě tedy samce, samičky a dvou mláďat. Tímto způsobem každý rok uhyne přibližně deset orlů.
Otrávení orli mořští U Vyhnanic na Bechyňsku v úterý nalezli záchranáři čtyři uhynulé ptáky otrávené furadanem, jehož účin- nou látkou je karbofuran. Jako návnada posloužila vepřová noha napuštěná jedem. Byli ptáci přímo cílem travičů, nebo jen náhodnou obětí? To lze jen velice těžko určit, protože za dobu celých šedesáti let, kdy je u nás trávení nelegální, se nepodařilo žádného traviče chytit, natož usvědčit. Můžeme se tak jen dohadovat, jestli travič nebo skupinka travičů cílí přímo na orly, nebo se snaží zabít jiné predátory, ať už lišky, vydry nebo kuny. V řadě případů můžou být cílem i přímo ptáci, zvláště straky, vrány nebo právě orli. Ovšem s jistotou to tvrdit nelze. Proč se tato zvířata snaží někdo zabít, jaký mají traviči pro takový čin motiv?
červenec-srpen
41
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Důvod je prostý. Chtějí se zbavit zvířat, která podle jejich názoru škodí ostatním živočichům, přírodě nebo jim jen brání v jejich aktivitách. Často za trávením stojí myslivci, kteří se takovýmto naprosto zvrhlým způsobem snaží chránit své zajíce, nebo rybáři bojící se o své kapry. Jenže samozřejmě ochrana zvířat zabíjením zvířat jiných, to je naprostý nesmysl. Ptáci uhynuli následkem požití karbofuranu. Mají zvířata po jeho pozření vůbec nějakou šanci na přežití? Následky požití jedu samozřejmě závisí na jeho dávce. Karbofuran je ale velice silný jed, pokud zvíře sežere celou návnadu, v níž je ho napuštěno obrovské množství, prakticky nemá šanci přežít. Mohl by tedy karbofuran ohrozit i život člověka? Samozřejmě, je velmi nebezpečný jak pro zvířata, tak i pro lidi. Pro lepší představu – stačí si jen oblíznout prst, který je potřísněn tímto jedem, a už je zapotřebí okamžitě zavolat lékařskou pomoc. Látka je přitom zakázaná nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Z jakých zdrojů ji tedy traviči mohou čerpat? Ještě donedávna, konkrétně do roku 2008, se karbofuran používal v zemědělství v ředěné formě jako insekticid na hubení škůdců, a byl tak běžně dostupný ve všech zemědělských usedlostech. Jed je natolik silný a koncentrovaný, že k zabití zvířete i člověka postačuje velmi malá dávka. Pokud si někdo sežene pouhý půl litr této látky, může vesele trávit několik desetiletí. Karolína Němcová, Lidovky.cz
Vzácný orel na Slovensku vymírá, lidé chráněného dravce střílí Zatímco Slovensko by mělo být útočištěm vzácného orla královského, stalo se popravištěm těchto ptáků, upozorňuje slovenský portál pravda.sk. Policie podle něho eviduje stále více případů, že lidé tyto i jiné dravce střílejí a kladou pro ně otrávené návnady. Odborníci dokonce mluví o takzvané "zóně smrti", která se v délce asi 40 kilometrů táhne mezi Jaslovskými Bohunicemi a Trnavou. Ornitolog Jozef Chavko řekl, že u obce Malženice dokonce v jednom případě v roce 2009 našli celkem 22 otrávených dravců, včetně mimořádně vzácného raroha velkého. Že to na Slovensku nevypadá s dravými ptáky dobře, potvrdilo i jejich lednové sčítání. Orel královský zcela vymizel z Trnavské pahorkatiny a z Podunajské nížiny. V oblasti Malých Karpat obvykle hnízdilo šest párů orla, nyní tam jsou podle Chavka už jen dva. Otrávení dravci
červenec-srpen
42
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Odborníci říkají, že lidi vede k trávení a střílení dravců mylné přesvědčení, že škodí. Nicméně jejich vyhubení může ve skutečnosti zničit rovnováhu v přírodě a vést například k přemnožení malých hlodavců. V takové situaci by pak zemědělci začali používat více chemikálií na hubení těchto živočichů, a do vody a potravin by se tak mohlo dostat více nebezpečných látek. "Zóna smrti" mezi Jaslovskými Bohunicemi a Trnavou Ochránci přírody i policisté prý v mnoha případech jména pachatelů znají, nikoho ale nepřistihli při činu. Dokázat někomu, že zrovna on má na svědomí úhyn chráněného ptáka, je nesmírně obtížné. V případě, že se vina prokáže, hrozí za takový trestný čin osm let vězení. Podle statistik žije v celé Evropě asi 600 párů orla královského, na Slovensku asi 40 párů. Pravda.sk píše, že jejich ptáčata často kradou zloději a orli končí jako atrakce pro turisty na zámcích. ČTK
Děti nerozumí slovenštině. Na Vsetínsku proto vzniká unikátní projekt Karolinka na Vsetínsku připravila projekt na výuku slovenského jazyka. Děti žijící v blízkosti hranic, kde se slovenština dříve hojně užívala, již jazyku nerozumí, řekla starostka Karolinky Marie Chovanečková. "Jsme v pohraničí a slovenský jazyk se stává cizím jazykem. To tady nikdy nebylo," uvedla starostka. V místních sklárnách dříve pracovalo hodně Slováků, ve městě vznikaly smíšené rodiny. "Stále tady jsou. Jazyk je nám hodně blízký. Cítíme potřebu, abychom to neutnuli tou pomyslnou čárou, která nás rozdělila," řekla Chovanečková. Stejný problém mají děti na slovenské straně hranice. "Vidíme to, když jezdíme na Slovensko, opravdu nám už v mateřské školce nerozumí, paní učitelka musí překládat," řekla starostka. V rámci projektu, který Karolinka připravila se slovenským městem Bytča, se slovenské děti budou učit češtinu. Výměnné pobyty i speciální slovník "Rozhodli jsme se to podchytit u malých dětí, vzniká u nich jazyková bariéra, starší generace ještě rozumí," řekla Chovanečková. Projekt je určen pro děti z mateřských škol a školáky z prvního a druhého stupně základní školy. Děti pojedou na výměnné pobyty, v Karolince vznikne ve víceúčelovém kulturním centru učebna. Výstupem bude i kalendář sestavený z kreseb dětí. "Větší děti budou sbírat rozdílná slova do slovníku," uvedla starostka. Podle ní jde o unikátní projekt, které okolní obce nemají. "Propojenost se Slovenskem je tady skutečně velká. Často tam jezdíme, například hasiči se přátelí. Nejde však jen o společenské akce, ale také o propojenost v rodinách," poznamenala Chovanečková. ČTK
červenec-srpen
43
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Sport Tages Anzeiger vzdal hold Emilu a Daně Zátopkovým Na dny od 12. do 17. srpna byl Zürich poctěn pořádáním atletického mistrovství Evropy. Švýcarský Tages Anzeiger věnoval posledního července, 12 dnů před zahájením klání, celou jednu stranu vzpomínce na jiný atletický šampionát starého kontinentu, který se konal také ve Švýcarsku, a to právě před 60 lety (od 25. 8. do 29. 8. 1954) v Bernu. Emil Zátopek tehdy po nevídaném sólu zvítězil v běhu na 10 000 m a na poloviční trati přidal bronz. Dana Zátopková získala zlato v hodu oštěpem. Tages Anzeiger připomněl rozsáhlým článkem i vzácnou dobovou fotografií, že skvělými výkony vévodili tehdy mistrovstí právě manželé Emil a Dana Zátopkovi. Do formátu Zpravodaje se nám vešla jen část stránky švýcarského deníku. Celý článek si můžete přečíst na: http://www.tagesanzeiger.ch/sport/weitere/Gold-fuer-Herrn-und-Frau-Zatopek/story/20431235
Skončil hokejový klub Lev Praha kvůli politice? Je krach hokejového klubu Lev Praha zprávou pouze pro sportovního fanouška? Tuto otázku si lze klást poté, co zhruba před týdnem tento hokejový klub opustil ruskou Kontinentální hokejovou ligu pro nedostatek financí. Na krach klubu, který se letos dostal až do finále Kontinentální hokejové ligy, lze nahlížet různou optikou. Jednak tou sportovní a pak trochu širší optikou, a to politickou.
červenec-srpen
44
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Komentátoři, kteří vnímají především sportovní stránku, zániku klubu litují. Upozorňují, že v Praze neuvidíme mnohé nejlepší hráče. Zároveň upozorňují na to, že český hokej tím přijde o peníze, které šly na výchovu mládeže. Málokterý ze sportovních komentátorů si ale klade hlubší otázku o zájmech ruské Kontinentální ligy a její provázanosti se současnou ruskou politikou. V této souvislosti se málo zmiňuje nedávné rozhodnutí české vlády o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Mezi zájemci o tuto zakázku totiž byla i česko-ruská firma MIR 1200 a česká vláda ji odmítla. A jedním z mocných donátorů hokejového Lva Praha byla ruská plynárenská společnost Gazprom. Tato plynárenská společnost nepodporovala v Kontinentální lize pouze Lva, ale také ruské kluby, z nichž některé též zkrachovaly v důsledku omezení peněz ze strany sponzora. Zdá se, že tyto skutečnosti pramálo souvisí se sportovní stránkou a ukazují, že sponzorům hokeje o samotný sport vůbec nejde. To nakonec potvrzuje i jeden z hlavních důvodů, proč Kontinentální hokejová liga vznikla. Jedním z cílů bylo konkurovat zámořské kanadsko-americké Národní hokejové lize. Což v podstatě znamenalo obnovení soutěživosti z dob studené války o to, kdo má lepší soutěž. Je ale evidentní, že například krach hokejových klubů, jež jsou součástí ruské KHL, ukazuje na to, že ruská soutěž má stále co dohánět. Zároveň je ale zřejmé, že případná finanční podpora nějakého klubu je závislá na jeho ochotě s danou zemí, v tomto případě s Ruskem, spolupracovat. Nevadí pak, že hráči a všichni pracovníci klubu v podstatě na hodinu přijdou o práci. To je pravděpodobně cosi podružného. Záleží pak spíše na tom, jak ochotně či neochotně politická reprezentace vykonává nebo nevykonává ruské zájmy. Možná z toho vyplývá jedna dobrá zpráva. Krach hokejového klubu Lev Praha možná není nutné brát jako špatnou zprávu. Ukazuje se, že naštěstí nejsme pro Rusy vždy vhodnou investicí. Matouš Holeka
Konference krajané a čeština Milí přátelé, Češi v zahraničí, uplynuly dva roky a abychom zůstali věrni tradici, připravujeme další konferenci zahraničních Čechů nazvanou Krajané a čeština. Uskuteční se 10.-12. září 2014 v nové budově Národního muzea v Praze. Partnery setkání budou Ministerstvo zahraničí, Český rozhlas, Národní muzeum a další instituce. Námětem konference bude tentokrát český jazyk jako jeden z hlavních rysů národní identity a sounáležitosti s českou kulturou. První dva dny budou jednací, třetí den chystáme kulturní program. Konference bude mít – jako obvykle – také svůj rozměr společenský. Zaregistrujte se prosím na:
[email protected] nebo na adrese MKVZČ, K Zahrádkám 1289, 15500 Praha 5. Vaši registraci očekáváme do konce srpna 2014. Těšíme se na setkání s Vámi na podzim v Praze! Za Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů Ája Vrzáňová, Miroslav Krupička
červenec-srpen
45
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Předběžný program středa 10. září 8.0 registrace 9.00 zahájení, předání Ocenění za dlouholetou činnost pro krajanské komunity 9.30 dopolední program, vystoupení hostů, zástupců krajanských komunit a odborníků 12.00 přestávka na oběd 13.00 odpolední program, vystoupení zástupců krajanských komunit a odborníků 15.00 přestávka 15.30 pokračování odpoledního programu 17.00 projekce filmu 18.00 závěr čtvrtek 11. září 9.00 dopolední program, vystoupení hostů, zástupců krajanských komunit a odborníků 10.30 přestávka 11.00 pokračování dopoledního programu 12.30 přestávka na oběd 13.30 odpolední program, vystoupení hostů a zástupců krajanských komunit 15.00 přestávka 15.30 vystoupení zástupců Ministerstva zahraničí, Senátu a dalších institucí, závěrečná beseda 17.00 společenské setkání účastníků a hostů v Národním muzeu pátek 12. září – kulturní program 9.00 prohlídka výstavy o Jiřím z Poděbrad, Národní archiv, Milady Horákové 133, Praha 6 11.00 prohlídka sbírek moderního umění Národní galerie, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 14.00 přijetí na radnici Městské části Praha 12 Modřany, prohlídka místa pro Památník čs. exilu
Zasmějme se Je tvoje paní rozená Hilton? Ne, jak si na to přišel? Máte to vyšité na všech ručnících… ooo Student píše rodičům: Milý papi, milá mami! Už pět týdnů jste mi nepsali. Pošlete mi, prosím, třista franků, abych věděl, že se vám vede dobře. Z archivu Ing. Karla Václava Hrdiny sr.
červenec-srpen
46
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Oznamy a inzerce Kalendář akcí župy Švýcarské, jednot a jiných sokolských organizací kdy
kdo
co
přihláška/info
08.-17.08. 2014
Župa Švýcarská
Letní dětský sokolský tábor
Br. Marcel Chour,
[email protected]
17.08.2014
Sokol Lucern
Sjíždění řeky Reuss
06.09.2014
Sokol St. Gallen
Pochod Dr. M. Tyrše
Ses. J. Bachmann, 041 260 86 07 Ses. Vlasta Stastna,
[email protected]
13.09.2014
Sokol Lucern
Volejbalový turnaj Sokol Cup
Ses. J. Bachmann, 041 260 86 07
17.10.2014
Sokol Bern
Krajanské setkání s promítáním filmu
Info bude na www.svaz-spolku.ch
08.11.2014
Sokol Lucern
Semafor II, pokračování
Ses. M. Cron,
[email protected]
Oslava Dne příměří v Cernay
11.11.2014 15.11.2014
Župa Švýcarská
Župní schůze
16.11.2014
Župa Švýcarská
Cvičební neděle (Windisch), dospělí + děti
Ses. Čarnecká, 041-260 32 27
[email protected]
06.12.2014
Sokol Lucern
Mikuláš pro děti 10,30h, dospělí 18,00h
Ses. M. Cron,
[email protected]
100 let Svazu spolků, 600 let M.Jana Husa
Info bude na www.svaz-spolku.ch
2015 Červenec 2015 12. – 18.7 .2015
Župa Švýcarská
Gymnastrada Helsinki
39. ples Sokola Baden ve Wettingenu se bude konat teprve
v sobotu dne 14. února 2015 červenec-srpen
47
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
24. mezinárodní volejbalový turnaj Sokol Cup 2014 se koná v sobotu 13.9. 2014 ve sportovní hale Rossmoos Emmenbrücke LU. Je to nejlepší příležitost, jak se připravit na nadcházející halovou sezonu a přitom poznat týmy z blízka i daleka. Startovné je CHF 60.-. Kategorie muži / ženy / mix. Podrobnosti a přihlášky najdete na sokolcup.sokol.ch nebo www.sokol.ch (sokol cup).
Ceník inzerátů ve Zpravodaji 1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu 3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě dostatku volné plochy) = příplatek 20% 4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%, b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20% Chcete si přivydělat? V případě získaní nového inzerenta Vám administrace Zpravodaje vyplatí odměnu 25 % z fakturované částky za inzerát – po jeho zaplacení. Odměna je jednorázová a nevztahuje se na řádkovou inzerci.
červenec-srpen
48
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz, Zpravodaj, Presseorgan, CH-4133 Pratteln, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX Clearing Nr.: 9000
Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich, Konto Nr.: 063 4699 7100 0, IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D
Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..………………………………………………………. Složenku na zaplacení zašlete na adresu A Předplatné: viz víše a nasledující strana
červenec-srpen
49
júl-august
zpravodaj
7-8/ 2014
spravodaj
Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně.
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
V naší věci:
Pozor, pošta nám už nehlásí změny adres! Prosíme Vás proto, abyste na obálce zkontrolovali, zda adresa souhlasí. V případě chybné adresy nebo změny nahlaste správnou adresu do naší administrace – kontakt v tiráži. Administrace Zpravodaje
červenec-srpen
50
júl-august