zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Obsah Čtvrt století po „samatové“ Aké je Československo po rozdelení? / Edward Lucas Téma: Kam nás vedou nejvyšší představitelé ČR a SR? Zemanozrada. Smiřme se s tím, že na Hradě sedí kremlofil / Teodor Marjanovič Zeman na Rhodu. Řídí nás už ruské tajné služby? Zřejmě ano. / Martin Fendrych Fico, Orbán, Sobotka... / Peter Morvay Premiér odtláča krajinu od kľúčových spojencov Putin se stal rukojmím vlastní bojechtivosti / Lilija Ševcovová Z České republiky Východní Němci se vrátili do Prahy. Vzpomínají, jak čekali na svobodu / Michal Bělka Babiš je pátý politicky nejvlivnější miliardář Ze Slovenska Právny paškvil žije už štyri roky / Marián Leško Ze zahraničí Tu všade tečie krv nevinných! Výročí Invaze spojeneckých vojsk v Normandii – 6. / Georg A. Kraus Historie očima čtenářů Kniha ke čtení pro druhou třídu venkovských škol c.k. rakouských zemí / Štěpán Húsek Krajané ve světě Činorodý exulant Jaroslav Verzala / Vladislav Křepelka - Šilín Čtení na volnou chvíli Vysvobození / Milan Cimburek Pozor na citáty! / Miloš Dokulil Opustili nás Výročí II Je tomu již 70 let...? (Výročí děsivé „zbraně odplaty“ –8. 9. 1944) / Miloš Dokulil Z činnosti spolků Pod vysokou sítí v Luzernu / Petr Hošek Cestování Středozemím po sezoně plouti – 9: Vyúčtování výsledků / Ota Ulč Z tvorby čtenářů Ze Švýcarska Vyděláváte 9565 franků? / Walter Keller Žijí mezi námi O baletke, ktorá vyčnievala Zdraví Deset potravin, které mohou zvyšovat riziko rakoviny / Marcela Svobodová Oznamy a inzerce
říjen
1
2 2 5 5 7 9 10 10 12 12 14 14 14 17 17 20 20 22 22 26 26 27 27 28 30 32 32 33 33 34 34 36 38 38 39 39 41 41 46
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Čtvrtstoletí po „samatové“ Aké je Československo po rozdelení? Oproti Poľsku a pobaltským štátom je to bolestivý kontrast Keď som v januári roku 1989 prišiel do Československa prevziať si novinársku akreditáciu, prekypoval som optimizmom a nevedomosťou. Bol som jedným z iba štyroch západných reportérov, ktorí žili nastálo v Prahe – zvyšní traja boli žoviálny korešpondent západonemeckej televízie, nezrozumiteľná Japonka a melancholický Francúz z agentúry AFP. Moja kamarátka z britského veľvyslanectva ma od Československa odrádzala. „Nič sa tu nedeje. Budeš hladovať.“ V jednom z mojich prvých článkov som písal o jej vyhostení za špionáž.
autor Edward Lucas
Ale inak mala pravdu, úlovkov bolo spočiatku naozaj málo. Písal som o jazze – kvartete Emila Viklického – a tiež o odvážnom festivale Franza Kafku. Politická situácia sa zdala byť nemenná a nezmeniteľná asi ako budova ústredného výboru komunistickej strany. Zatiaľ čo som sa snažil naškriabať si na živobytie, usiloval som sa pochopiť všetku tú pasivitu a beznádej ľudí navôkol. Bola to anestézia? Kastrácia? Realizmus? Tak či onak, sklamalo ma to.
Hlavne nech je pokoj Vyrastal som na hrdinských príbehoch protikomunistického odboja. V deviatich rokoch som čítal americkú detskú knihu All Aboard for Freedom, napísanú podľa príbehu skutočného Vlaku slobody, ktorý v roku 1951 prerazil železnú oponu z Československa do Nemecka. Môj otec, oxfordský filozof, jazdil do Prahy tajne prednášať iným filozofom, ktorí museli pracovať ako skladníci a umývači okien. Vyzbierali sme peniaze na osobný počítač pre Václava Havla. A keď ho skonfiškovala ŠtB, vyskladali sme sa na ďalší. Ešte pred pobytom v Československu som žil v Poľsku a okúzlilo ma neskrývané pohŕdanie Poliakov komunistickými vládcami. Ako korešpondent som pôsobil aj vo Východnom Nemecku a fascinovalo ma, ak nie odpudzovalo, koľko ľudí tam naozaj verilo tomu, že práve ich Nemecko je lepšie.
říjen
2
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ale porozumieť Čechom a Slovákom bolo obtiažne. Režim radi nemali. Len málokto v neho veril. Ale nemali s ním až taký problém, aby čokoľvek podnikli. Každý pôsobil unavene. Opatrná snaha udržať si pokojný a pohodlný život so škodovkou, chatou a každoročnou dovolenkou, uchrániť deti pred problémami a zháňať nedostatkový tovar – to všetko akoby vyčerpávalo ich energiu. Bol som obozretný a nevyťahoval som kontroverzné politické témy pri rozhovoroch s ľuďmi (vedel som, že ma sleduje ŠtB, takže pod dohľadom by sa ocitol aj ten, s kým by som sa spriatelil). O disidentoch väčšina ľudí, s ktorými som sa stretol, akoby takmer nepočula. To, že som slová Charty 77 vedel naspamäť, považovala väčšina Čechov a Slovákov za čudné.
Ošiaľ nevydržal dlho Akonáhle to v oblasti začalo vrieť, československá apatia vyzerala ešte zvláštnejšie. Dokonca aj Východní Nemci toho už mali po krk – prúdili Prahou hľadajúc azyl na západonemeckej ambasáde a svoje milované trabanty a wartburgy nechávali na ulici s kľúčmi v zapaľovaní a lístočkami pre Čechov, že si ich môžu bez problémov nechať. Pád komunistickej vlády sa zdal byť skôr či neskôr neodvratný. Veľkou hádankou bolo, čo príde potom. Prevládal vo mne pesimizmus – v šedých radoch strany som nevidel žiadnych skrytých reformistov. Neexistovala tu obdoba maďarského Imreho Poszgaya, východonemeckého Hansa Modrowa a rozhodne tu nebol československý Gorbačov. Vyzeralo pravdepodobnejšie, že komunistická strana sa zrúti zvnútra, než aby sa zmenila. Novú politickú triedu som nevidel ani u vyčerpaných, znesvárených a excentrických disidentov. Bolo tu príliš málo pevných osobností s morálnou a intelektuálnou hĺbkou Adama Michnika, Bronislawa Geremeka, Jaceka Kurona alebo Tadeusza Mazowieckého. Keď sa budova zrúti – dumal som – rastliny začnú rásť na jej troskách. Premýšľal som, čo sa zakorení, keď padne systém. Aké politické černice, žihľavy, pupence a orechy. Aj ďalšie otázky boli naliehavé. Čo sa stane s ŠtB, sieťou jej informátorov a ohavnými tajomstvami jej spisov? Kto získa peniaze po revolúcii? Čo sa stane s Rusmi? A čo bude so vzťahmi Čechov a Slovákov – problémom, ktorý komunizmus skryl, ale nevyriešil? Nežná revolúcia zaviala môj pesimizmus preč, aspoň nakrátko. Všetci zahraniční reportéri v Československu, takmer bez výnimky, verili, že sú svedkami rozprávky. Koho by nerozochvel obraz Dubečeka hovoriaceho k veľkému davu na Václavskom námestí, alebo spievajúcej Marty Kubišovej? Moji poľskí priatelia boli takí nadšení, že do Prahy prišli s transparentom „Havel na Wawel“ (Wawel je tradičné sídlo poľských kráľov v Krakove, pozn. red.). Ak by Čechoslováci nechceli dramatika za prezidenta, vítali by ho v Poľsku.
říjen
3
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ale už v januári 1990 som mal všetkého dosť. Revolučné kúzlo sa očividne vyparilo rovnako rýchlo ako prišlo. Nová politická trieda bola očividne preťažená úlohami, ktoré pred ňou stáli. Václav Klaus mi pripadal zlovestný. Existovali aj svetlé miesta, predovšetkým v zahraničnej politike. Môj priateľ Václav Havel vyjednal senzačné zblíženie s Nemeckom. Ale inak sa toho menilo príliš málo. Jedovaté dedičstvo ŠtB zostalo v Československu nestrávené: nejestvoval tu žiadny nemecký Joachim Gauck, ktorý by pomohol krajine vyrovnať sa s ťažobou minulých kompromisov a zrád.
Zmení sa to raz? Zamieril som na východ, ďalej pokrývať rozpad Sovietskeho zväzu. Ale do Českej republiky a Slovenska sa odvtedy často vraciam, rovnako ako do ďalších krajín v oblasti. Väčšinou je to pre mňa skľučujúci návrat. Kontrast so sviežim ekonomickým a diplomatickým vzostupom Poľska je bolestný. Aj pobaltské nadanie, predovšetkým Estónsko, človeku doslova otvára oči v tom, ako možno a ako treba viesť krajinu. V bývalom Československu toho veľa radostného nie je. Praha, ktorá by mala byť klenotom strednej Európy, je ošarpaná a zúbožená. Úloha ruského a iného organizovaného zločinu v turizme, bujnenie obchodov so suvenírmi, ukrutne zlý urbanizmus a korupcia v realitnom priemysle sú hanebné. Veľkou stigmou je úloha peňazí v politike a médiách, nasledovaná ruským vplyvom. Na pomyselnom dne je neschopnosť českých úradov ochrániť v roku 2013 pred deportáciou ruského obchodníka Alexeja Torubarova (z Ruska utiekol pred prenasledovaním polície – pozn. red.). Alebo ruský vplyv v slovenskom plynárenskom priemysle. Alebo odklon Česka a Slovenska od atlantického tábora tým, že dávajú žalostne málo na obranu a akoby sa ani nezaujímali o vážnu situáciu frontových štátov Európy – Poľska a jeho pobaltských susedov. Svojho času hviezdna česká obrana ľudských práv, zosobnená Václavom Havlom a udržiavaná Karlom Schwarzenbergom, sa scvrkla do bezvýznamosti. Jednou z najpyšnejších chvíľ môjho pôsobenia v Prahe bolo stretnutie s dalajlámom, prijatým v roku 1990 s veľkými poctami. Jeho poslanie, podobne ako poslanie kubánskych disidentov, sa tu vtedy velebilo. Do bezvýznamnosti sa Česko scvrklo aj v rámci Európskej únie. Zúfalý výber eurokomisára a fiasko českého predsedníctva v Únii (poznačené rozpadom vlády v polovici vládnutia) odstrčili krajinu na perifériu. Estónsko, ktoré má počet obyvateľov ako Praha, má väčší vplyv ako Česko. Svetlé výnimky tvorí hŕstka odvážnych a občas vynikajúcich novinárov, a patria k nim aj podobne dobrí ľudia z občianskej spoločnosti a niektorých oblastí českej kultúry, predovšetkým filmu a hudby. Niektoré zlé veci zo susedných krajín sa v Česku a Slovensku nestali: neexistuje tu obdoba Viktora Orbána ani Jobbiku. Ale apatia a pasivita mnohých Čechov a Slovákov, ktorých stretávam, mi bolestne pripomína rok 1989. Nedá sa povedať, že by spôsob spravovania svojho
říjen
4
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
štátu oslavovali. Ich vládnuca elita prežíva skôr vďaka nečinnosti a kontrole zdrojov; vyznávači jej schopností neexistujú. Väčšinu ľudí vyčerpáva každodenná snaha o udržanie si prijateľného života. Nemajú energiu na to, aby zmenili svoju krajinu. A keď sú naozaj nešťastní – a to je zásadný rozdiel oproti roku 1989 – vždy môžu odísť. Zmení sa to raz? Obávam sa, že celé protikorupčné hnutie sa zdiskreditovalo. Najväčšou nádejou môžu byť poctiví jednotlivci na úrovni komunálnej politiky, ktorí dokážu, že je možné dosiahnuť zmeny. Nádejou na zmenu môže aj byť koniec absolútnej beztrestnosti pre očividných korupčníkov. Alebo ňou možno bude až dávka strachu. Edward Lucas Autor (na snímke) je britský novinár, komentátor týždenníka The Economist
Téma: Kam nás vedou nejvyšší představitelé ČR a SR? Zemanozrada. Smiřme se s tím, že na Hradě sedí kremlofil. Jediným kloudnějším výsledkem vrcholného srazu aliančních zemí je závazek, že NATO posílí členské státy na východě Evropy silami rychlého nasazení. Což je sice fajn, ale strašně málo. Ukrajina zůstane nadále vydána napospas ruské dobyvačnosti. A Česko se musí poprat se zjištěním, že jeho prezidentem je kremlofil. Bitvu s Ruskem Západ prohrál, neboť se na summitu Severoatlantické aliance rozhodl, že do ní nepůjde. Je to tristní a zoufale znepokojující zjištění. Ale korunu depresi z neschopnosti demokratické části světa postavit se hrozbě návratu do hrůz násilného překreslování hranic nasadil svými výroky člověk, jenž zastává prezidentský post v zemi s neblahými zkušenostmi ohledně kremelského velkopanství. „Beru vážně prohlášení ministra zahraničí (Sergeje) Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou,“ prohlásil Miloš Zeman. Dále pak odmítl sankce jako „naprosto zbytečné“ a celý konflikt na Ukrajině je podle něj „občanskou válkou mezi dvěma skupinami obyvatel“. To je tak šílené tvrzení, až člověka mrazí. Podle hlavy našeho státu máme spíše věřit chladnokrevnému, skrznaskrz cynickému exekutorovi putinovské dobyvačnosti než důkazům, které denně přinášejí reportéři z místa právě i ohledně kolon tanků a vojenské techniky, neustále proudící z Ruska na Ukrajinu. Zeman samozřejmě musí dobře vědět, že nenávist mezi Ukrajinci a Rusy nikdy nemohla uvést do chodu konflikt nynějších rozměrů, abychom mohli hovořit o občanské válce. Celý ten střet jistě nese známky občanského sváru, jako je ostatně nesla i válka na Balkáně před dvaceti
říjen
5
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
lety. V jádru však jde o systematicky, mocenskopolitickými choutkami rozdmýchaný konflikt. Moskevskými v případě Ukrajiny a bělehradskými v případě Chorvatska a Bosny-Hercegoviny. Příměří, nebo rovnou kapitulace Prezident, jenž ještě před pár dny vyzdvihoval odvahu lidového milicionáře Františka Kriegla postavit se koncem 60. let sovětské invazi, tedy vmetl české společnosti písek do očí. Dal najevo, že sám se žádnému krieglovskému pozdně odpolednímu prozření nepodvolí. Nutno sice dodat, že po příjezdu do Walesu, dějiště aliančního summitu, svoje slova zmírnil, ale neomluvil se za ně, aby se tak pokusil vystoupit z karavany až vlastizrádných promoskevských tendencí, jež se stále znova vynořuje napříč moderními českými dějinami. Ukrajina tedy zůstala opuštěná, bez podpory i těch národů, které mají s ruskými tanky neblahou zkušenost. Páteční vystresovaná snaha ukrajinského prezidenta Petra Porošenka přistoupit na příměří, byť je potupně koncipované podle kremelského gusta, není ničím než úsilím zachránit, co se vzhledem k ruské invazi a západní neochotě Ukrajinu podpořit alespoň dodávkou pořádných zbraní ještě zachránit dá. Porošenko si uvědomuje, že jinak by příští listinou k podepsání už nemuselo být příměří, ale kapitulace. Na summitu NATO zaznělo mnoho povyku, ale pro nic. Francouzský prezident François Hollande se ještě před zahájením blýskl tím, že odmítl Rusku předat už hotové a zaplacené sofistikované lodě Mistral. Doufejme jen, že Hollande už třeba příští týden nezmění názor. Jedinou konkrétní věcí přímo ze srazu tak je déja vu v podobě sil rychlého nasazení, tedy společných vojenských útvarů, které budou nyní využity v Pobaltí a podél východních polských hranic. Vtip je však v tom, že tyto jednotky existují už hezkých pár desetiletí a zatím nikdy nedostaly příkaz k zásahu. A ani nyní nebudou vybaveny mandátem hned zaútočit, pokud kolem jejich stanovišť začnou projíždět ruské obrněné transportéry. Britský premiér David Cameron nabídl těmto silám 3 500 vojáků, což je úctyhodný návrh. Jenže co na tom, když není jasné, jak dlouho by měly působit. Smysl by mělo je tam nechat napořád, jako americké základny v Německu, což za studené války vydatně přispělo k zadržení Sovětského svazu. Jenže v tomto jsou alianční závěry bohužel podezřele vágní. Výbava dnešních politiků Oblíbenou kratochvílí historiků jsou úvahy, do jaké míry jsou přelomové události ovlivněny charakterovými vlastnostmi aktérů. Jistě by třeba nacistické útoky na Británii dopadly jinak, kdyby Winston Churchill nebyl vybaven zlostnou neústupností. Jenže takových osobností je dnes na starém kontinentě málo, neboť zdejší systémy produkují jednotvárné politiky úřednického nebo populistického typu, jejichž společnou vlastností je zbabělost. Kam patří Miloš Zeman, si klidně dosaďte sami. Teodor Marjanovič, iDnes 6 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Zeman na Rhodu. Řídí nás už ruské tajné služby? Zřejmě ano. Miloš Zeman promluvil na akci, kterou na ostrově Rhodos pořádá Putinova pravá ruka Vladimir Jakunin. Prezident se postavil proti postupu EU a USA. Táhne nás do pekel. Z Miloše Zemana začíná běhat mráz po zá dech. Kremelský mráz. Už je dobře známo, že místo na Valné shromáždění OSN zavítal raději na řecký ostrov Rhodos, na konferenci s podezřele nabubřelým názvem Dialog civilizací. Pořádá ji Světové veřejné fórum (také zvláštní jméno) a muž, který se chlubí, že pracoval dvaadvacet let v KGB, ruský ministr dopravy Vladimir Jakunin. Je dobře známo, co je Jakunin zač. Velmi blízký přítel ruského prezidenta Vladimira Putina. Na přání ruského prezidenta stanul ve vedení společnosti Baltská námořní doprava. Ač ve státní firmě, je to nesmírně bohatý člověk, údajně miliardář. Moskevský jestřáb. Figuruje na sankčním seznamu, který sestavily USA a Austrálie. Zeman ho oslovuje „můj přítel“. Jinými slovy je Jakunin ten nejhorší produkt putinismu. Podle mluvčího Hradu právě s tímto ruským ministrem vede česká hlava na Rhodosu bilaterální jednání. O čem? Nejspíš o tom, jak NATO lže a Rusové mluví pravdu pravdoucí. V neděli dostal Zeman na Rhodu ocenění: Mezinárodní cenu Dialog civilizací. Dárek k sedmdesátce. Na Dialogu civilizací je největší evropskou šajbou... Miloš Zeman je český prezident. Na Rhodu není soukromě, jak tam občas jezdil v minulých letech (konference svého přítele exkágébáka Jakunina se účastní již poosmé), ale jako reprezentant České republiky. Žádný jiný takto vysoko postavený politik Evropské unie se Dialogu civilizací neúčastní. Zeman je tam i za Unii… Když to domyslíte, je to strašné. Nejen ostuda, ta by tak neškodila, ale hrubé poškození českého jména v euroatlantickém společenství. Se Zemanem na ostrově dlí jeho kancléř Vratislav Mynář. Ten na summit NATO jet nemohl, nemá potřebnou bezpečnostní prověrku. Na Rhodos, na Dialog civilizací žádnou nepotřebuje, tam je vítán. -------Zemanův přítel Jakunin, pohádkový boháč, 22 let v KGB, Putinova pravá ruka. Foto: Aktuálně.cz --------Nejde ale jen o to, že tam Zeman – jednoznačně proti českým zájmům - jede. Jde také o to, jak na konferenci mluvil. Vystoupil jako host číslo jedna hned po Vladimiru Jakuninovi, spustil na delegáty rusky (zatímco jeho přítel z KGB mluvil anglicky, což Zeman také umí) a nechal se tlumočit do angličtiny. Odmítl politiku Evropské unie a USA, tedy sankce uvalené na Rusko za okupaci Krymu, za porušení mezinárodních dohod, za vedení hybridní války na Ukrajině.
říjen
7
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ne sankce. Rajská hudba pro Putina „Je třeba odstranit sankce, které jsou nejen zbytečné, ale i rozporuplné. Vyvolávají opačný efekt, než jejich autoři očekávají. Mezi civilizovanými státy je třeba rozvíjet dialog založený na principu výměny lidí, výrobků, kapitálu a samozřejmě informací bez jakékoli cenzury,“ pravil Zeman. To už není legrace. To je přeběhnutí na stranu Moskvy, tohle přesně chce Vladimir Putin slyšet. Je to pro něj rajská hudba. A přesně takové lidi jako Miloš Zeman potřebuje. Páté kolony, trojské koně v západním, demokracii vyznávajícím světě. Mimochodem, sankce, jak víme, zabraly. Putinovi vadí a jeho ekonomiku vyčerpávají. Jinak by nikdy nekývl na příměří na východě Ukrajiny. To však nebrání Zemanovi a jeho křídlu v ČSSD vykládat o tom, jak jsou „neúčinné“. Je to celé absurdní. Miloš Zeman se vydával za proevropského, západního politika, za demokrata, ale brojí proti sankcím na akci, kterou pořádá muž figurující na americkém sankčním seznamu. Kam se hrabe jeho povolební pokus posunout nás k prezidentskému systému. Tohle je jiná káva, to je opravdu riskantní snaha zostudit nás na Západě, zpochybnit nás v západním společenství. Čeští politici vyjma opozice mlčí jako ryby. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) mlčí. Místopředseda vlády Andrej Babiš (ANO) mlčí. Předseda lidovců Pavel Bělobrádek mlčí. Twitter a Facebook jsou plné odkazů na Zemanův plných sedmnáct minut trvající projev. Nevadí. Člověk nabývá pocitu, že to tu už řídí ruské tajné služby. Děs. Nemá smysl zabývat se nechutným bonmotem na adresu „nenáviděných novinářů“ a zneužití "poprav" žurnalistů, které natáčejí teroristé z Islámského státu. To je u Zemana prostě nutkání, posedlost, kterou neumí ovládnout. - Na konferenci citoval svého přítele, jímž je nepochybně Hynek Kmoníček, jeho podřízený na Hradě: „Jeden z mých přátel řekl, že problémy Ukrajiny, kde naštěstí občanská válka skončila, jsou něco jako chřipka. Je tu ale nemoc, rakovina, o níž téměř nemluvíme a před kterou zavíráme oči a myslíme si, že je to jen věc novinářů, propagandy a nic víc. Toto nebezpečí se nazývá Islámský stát,“ vykládal k potěše Jakunina Zeman. (Kmoníček řekl to samé v zeleném v rozhovoru pro Právo.) To je teď mantra Hradu: bagatelizace ruské agrese a obracení pozornosti k islámským teroristům. Jistěže je Islámský stát velké riziko. Ale expanze Putina pro nás, pro Poláky, pro pobaltské státy, pro Slováky a další není o nic méně závažná. Není to žádná chřipka, je to taky rakovina, jež se šíří, pokud je jí to dovoleno, pokud se jí nebráníte. Zeman si ale dává práci, aby své kágébácké vzory chránil. Co dodat? S Jakuninem na Rhodu pobýval Zeman i 28. září, na své narozeniny a na Den české státnosti. V den, kdy v roce 935 zavraždili knížete Václava. Svatého Václava. Zlé je, že česká státnost si zřejmě ten domácí kolos rhodský zaslouží. Zeman je symbolem našeho nepochopení vlastní minulosti. Naší lhostejnosti k vlastní minulosti. Martin Fendrych
říjen
8
október
zpravodaj
10/ 2014 Slovenský premiér: Odmietam sankcie proti Rusku, ak budú proti národným záujmom Slovenska
spravodaj
Fico, Orbán, Sobotka... Populistickí stredoeurópski politici – Fico, Orbán či Sobotka (dnes už je ich viac – Zeman, Klaus, Čarnogurský ... – pozn. red. Zpravodaja) odmietajúci sankcie proti Rusku a tvrdiaci, že konflikt na Ukrajine treba riešiť diplomatickými rokovaniami, nie sú takí hlúpi, aby nevedeli, že rokovania nič nevyriešia a aj keby sa niečo dohodlo, pre Moskvu to bude zdrap papiera. Presnejšie povedané, Rusko chce rokovať – ale len o potvrdení práva robiť si čokoľvek na Ukrajine a kdekoľvek vo svojom široko chápanom susedstve, o uznaní svojich územných ziskov, nárokov a o ďalších dodávkach západného tovaru a technológií, ktoré potrebuje. Inak povedané, je ochotné rokovať o nečinnosti Západu zoči-voči čomukoľvek, čo robí. Včera v Gruzínsku, dnes na Ukrajine, zajtra ktovie kde. Problém s politikou typu putinizmu je, že sa dosť dobre nemôže zastaviť. Putin v tomto trochu pripomína barbarského náčelníka úspešného len dovtedy, kým svojim poddaným prináša víťazstvo a korisť. Alebo aspoň ich ilúziu. Až doznie eufória z dobytia východu Ukrajiny a Krymu, treba vyhlásiť nové nároky a nové ciele, aby mohol vodca svojich poddaných omámiť ďalšími víťazstvami. Pokračovanie ruskej agresie za hranice juhovýchodnej Ukrajiny sa zatiaľ zdá úplne nereálne, lenže to bola pred rokom aj ruská invázia na Ukrajinu. Niet pochýb, že ruskí propagandisti a historici, čo dokážu hravo odôvodniť nároky Moskvy na Ukrajinu, nebudú mať na objednávku Kremľa problémy ani s Pobaltím a hoci aj s postkomunistickou strednou Európou. Tá už nakoniec Rusku tiež „plným právom“ patrila ako korisť dobytá od nacistického Nemecka a nie je ťažké si na toto „právo“ spomenúť. A ešte ho doplniť o tvrdenie, že sa Rusko rozširovaním svojho predpolia len bráni večnému ohrozeniu zo Západu. Odmietanie nových tvrdších sankcií Ficom, Orbánom a Sobotkom teda znamená požiadavku týchto politikov nerobiť vôbec nič. Len mierne kamuflovanú. Oprávnene to pripomína mníchovanstvo západných mocností voči Hitlerovi a v krajnom prípade môže viesť aj k podobným výsledkom.
říjen
9
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
V lepšom prípade je za ním len naivná predstava, že ak obetujeme Ukrajinu, Putin sa nasýti a nás (chránených NATO a Európskou úniou) už nechá na pokoji. Navyše je v tom vypočítavosť, že my ako krajina (a najmä ekonomická klientela blízka všetkým trom politikom) budeme môcť s Putinom obchodovať o to výhodnejšie, čím lepšie sa uňho zapíšeme. Plus je za tým snaha zapáčiť sa nacionalistom a extrémistom, ktorým sa Putin úprimne páči a ktorí tvoria veľkú časť voličov všetkých troch politikov. To platí najmä pre Sobotku, najslabšieho z trojice, ťažko lavírujúceho proti silnému proputinovskému krídlu vlastnej strany. U Fica a Orbána tento problém neexistuje, so žiadnym proputinovským krídlom v strane bojovať nemusia. Naopak, stoja na jeho čele a sankcie odmietajú z vlastného hlbokého presvedčenia. Aspoň v tomto sú úprimní. Verejne klamú len o dôvodoch, pre ktoré to robia. Peter Morvay, SME Ilustrácia: Shooty
Poznámka
Premiér odtláča krajinu od kľúčových spojencov. Opäť je v hre otázka, kam vlastne patríme. Premiér Robert Fico ohrozuje Slovensko viac ako sankcie proti Rusku. Sankcie pocítime aj podľa najpesimistickejších odhadov len veľmi slabo. Ficova hra na Európana, ktorý má vlastnú hlavu a v nej veľkú dávku pochopenia pre Vladimira Putina, nás stojí už teraz priveľa. Problémom pritom nie sú jeho pochybnosti o sankciách. Tá debata je legitímna a prebieha v celej Európe. Reálnym omylom je, že Fico sankcie nespochybňuje preto, že by na Putina účinkovali iba limitovane. V takejto debate by totiž napriek závratom zo škôd na našej ekonomike videl ruskú inváziu na Ukrajine a hovoril by napríklad o vyzbrojovaní ukrajinskej armády či pripravenosti zastaviť Putina. To však náš premiér nerobí. Slovensko tak odtláča od kľúčových spojencov, ktorými by dnes mali byť Poliaci a Nemci. Premiér Fico zatiahol Slovensko do vojny: v tomto momente civilizačnej, lebo opäť je v hre otázka, kam vlastne patríme.
Putin se stal se rukojmím vlastní bojechtivosti Taktická vítězství často končí strategickými porážkami a takový osud čeká i Vladimira Putina, napsala v listu Financial Times analytička Lilija Ševcovová z moskevského centra Carnegie. Zpočátku se kalkulace ruského prezidenta zdály správné: Západ spolkl anexi Krymu a Ukrajinci nekladli velký odpor ze strachu z velké války. V Rusku vybičoval vlastenectví a mohl si dělat
říjen
10
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
nároky na absolutní moc i bez rozpoutání masových represí. Ale tím, že z Ruska udělal válčící stát, rozpoutal Putin procesy, které už sám nemůže zastavit. Stal se rukojmím vlastní sebevražedné politiky. Nemůže jen tak vystoupit z rozpoutaného válečnictví, aniž by riskoval ztrátu moci. Nyní uzavírá dohody a tváří se jako mírotvůrce, ale nevyhnutelně se bude muset vrátit do své obležené tvrze. Dokáže vládnout jen za cenu podmanění si národa způsobem, který může ospravedlnit jedině válka. Rusové si brzy všimnou hospodářských problémů. Putin rozbil uspořádání světa po studené válce, které mu umožňovalo hospodářsky spolupracovat se Západem, hlavně v ropě, a při tom nechat ruskou společnost uzavřenou před západními vlivy. Ale agrese vůči sousední zemi zajistila, že Ukrajinci vždy budou vzhlížet k Západu. Putinův mírový plán se zaměřil na vyhlášení příměří, které má zajistit nový status quo. Kreml dal najevo, že alternativou by bylo další krveprolití. Nehodlá se vzdát okupovaných území a jeho nabídky na urovnání jsou podporovány temnými výhrůžkami země, která stále vlastní jeden z největších jaderných arsenálů na světě. Západ se neodváží nazvat ruský vpád agresí. Eufemisticky hovoří o "politickém řešení" ukrajinské krize, což znamená, že bude přihlížet k zájmům Kremlu. Summit Severoatlantické aliance ve Walesu ukázal, že NATO není připraveno udělat o moc více, než odsoudit Rusko. Sliby vojenské pomoci Ukrajině, které údajně poskytly některé členské země NATO, nenastolí vojenskou rovnováhu, i když obě strany mají zájem předstírat opak. Západní sankce nedonutí Putina k ústupkům. Západ dokázal, že není připraven vzít Ukrajinu pod svůj bezpečnostní deštník, ani uvést do života mezinárodní závazky, kterými ručil za územní celistvost Ukrajiny. Novorusko, jak se říká území ovládaném proruskými separatisty, se stává realitou. Rozdělení Ukrajiny bude potichu posvěceno zbytkem světa. Znamená to Putinovo vítězství? Právě naopak. Zase se přepočítal. Myslí si, že může dělat to, co dělávali jiní ruští vůdci před ním: podmaňovat si své poddané tím, že uvede Rusko do stavu neustálé konfrontace s okolním světem. Ale donekonečna omílaná propaganda v ruských televizích nebude fascinovat dlouho. Ruská společnost je ochotna akceptovat pouze krátkou a vítěznou válku. Není připravena na prolévání krve. Málokdo si přeje zemřít za Putinův režim. Zprávy o stovkách ruských vojáků zabitých na Ukrajině a o jejich tajných pohřbech v Rusku už začaly rozvracet vlasteneckou náladu. Brzy klesající životní úroveň vyvolá třenice a Rusové se začnou ptát, proč se mají náhle mnohem hůř. Už teď si 37 procent Rusů myslí, že zájmy jedinců jsou důležitější než státní zájmy. Putin není nový Stalin. Nedokáže zmobilizovat Rusy pro Velkou vlasteneckou válku.
říjen
11
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ironie tkví v tom, že Novorusko se zanedlouho pro ruského prezidenta stane problémem. Kreml si bude muset poradit s těžce ozbrojenými separatisty, rozčarovanými, že se jim nepodařilo zajistit si "stipendia" Moskvy, zatímco doma se začne vzdouvat vlna protestů. Moskva si bude muset držet své hrdiny od těla. Ti, kdo odvážně bojovali za "ruský svět", by se brzy mohli pro Putina stát hrozbou, kdyby jim dovolil vstoupit do vlastního Ruska. Ve vlasti jsou vítáni jen v rakvích. Lilija Ševcovová
Z České republiky Východní Němci se vrátili do Prahy. Vzpomínají, jak čekali na svobodu Pražský Lobkovický palác hostí bývalé východoněmecké uprchlíky. Před 25 lety na jeho pozemcích čekali, zda budou moci odjet na Západ. Mezi někdejší běžence zavítal i německý exministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher. Opět vystoupil na balkon, z nějž 30. září 1989 pronesl památnou větu, že vycestovat je možné. Na podzim roku 1989 obsadili Lobkovický palác uprchlíci z východního Německa. V naději, že se jim přes Prahu podaří přejet na západ, se ve dne v noci tísnili na starobylém schodišti. Kopulový sál, kde v minulosti nezřídka koncertoval i Ludwig van Beethoven, se proměnil v provizorní ubytovnu plnou vysokých paland. Plno bylo i v dalších místnostech tehdejší západoněmecké ambasády. A na její zahradě rychle vzniklo stanové městečko. Lobkovický palác, kde velvyslanec západního Německa v sedmdesátých letech nahradil diplomaty z Číny, nebyl jediným zastupitelským úřadem, kam od léta 1989 mířili východoněmečtí uprchlíci. Tisíce občanů tehdejší NDR prchaly na Západ nejprve přes Maďarsko, davy lidí zamířily k ambasádě ve Varšavě. Východoněmecký kabinet vzkázal, že cestu pro uprchlíky otevřel z vlastního uvážení jako humanitární krok. Genscherův a Seitersův podíl na vyjednávání popíral. NDR zároveň žádala, aby po odjezdu prvních uprchlíků už další vlaky nejezdily, úřady měly běžence vracet do Berlína. Západní Německo nakonec nepřijalo jen původní čtyři tisíce uprchlíků, nýbrž desítky tisíc. NDR v říjnu uzavřela hranice a zrušila bezvízový styk s Československem. Když na začátku listopadu opět umožnila, aby Němci do ČSSR cestovali jen s platným osobním průkazem, západní Německo reagovalo otevřením svých hranic. Během týdne je přešlo na 60 tisíc uprchlíků. A hranice mezi východem a západem se nakonec otevřely přímo - 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď. Po 25 letech stany na upraveném trávníku mezi sochami a labyrinty z křovin vyrostly znovu. Stejně jako tehdy jsou velké a bílé, stejně jako tehdy se mezi nimi line vůně chystaného oběda. A tak jako před lety proudí branou Lobkovického paláce na zahradu někdejší uprchlíci z východního Německa.
říjen
12
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Už se nepočítají na tisíce, spíš na desítky. Většina z nich do Prahy přiletěla, někteří tam však zamířili trabantem, wartburgem či žigulíkem. Pokud je tedy před čtvrtstoletím nenechali zaparkované v některé z malostranských ulic. Čtyři z opuštěných bakelitových vozítek v pondělí přijely na ambasádní dvůr, páté shlíží na návštěvníky zahrady z mohutných lidských nohou. Vyrobil mu je sochař David Černý, aby události z 30. září 1989 připomínal za palácem dalším generacím. Jak návštěvníků přibývá, uzavřeným koutem Malé Strany stále hlasitěji rezonuje němčina. Zpočátku poměrně strohá. „Byl jste také na ambasádě?“ „Ano, stanoval jsem na zahradě“. Přestože spolu řada z úterních hostů ambasády trávila týdny v poněkud stísněných prostorách paláce, stála spolu v nekonečných frontách na jídlo či toaletu, v davu lidí se známí hledají těžko. Obzvlášť, když se drtivá většina uprchlíků nikdy předtím, a vlastně ani potom, neviděla. O uvolnění atmosféry se nakonec postarala klobása s chlebem, která bývalé uprchlíky přivedla ke společnému stolu. Někteří vytáhli staré pohlednice a s ostatními strávníky vzpomínali, jak se žilo za železnou oponou. Další jen mlčky prohlíželi kulisy barokního paláce z počátku 18. století. Zejména pak balustrádou ohrazený balkon, z nějž na den přesně před 25 lety zazněla památná věta: „Milí krajané, přijeli jsme, abychom vám sdělili, že vycestovat je dnes možné.“ Tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher neměl tenkrát šanci svou řeč dokončit. Nevadilo mu to, žádný košatý projev podle svých slov neměl ani připravený. „Cestou z Bonnu mě prostě nic lepšího nenapadlo,“ přiznal novinářům, že jeho slavná věta vznikla spontánně na palubě letadla. Čtyři tisícovky nadšených běženců propuklo v davový jásot. Slzy štěstí se mísily s bujarým smíchem a potleskem. A to i přesto, že sám přijel kvůli poněkud nepříjemné povinnosti. Vyjednávání s úřady Sovětského svazu a NDR, kterého se vedle něj účastnil i tehdejší ministr vnitra a šéf úřadu spolkového kancléře Rudolf Seiters, dospělo ke zdárnému konci pod podmínkou, že „vlaky svobody“ běžence povezou přes území východního Německa. Uprchlíci se tak museli ještě jednou ocitnout v zemi, do níž se báli vrátit. Československo mělo pro Němce udělat víc, míní Zaorálek Právě proto přijel Genscher do Prahy osobně. Bál se, že vysvětlit to uprchlíkům bude těžké. „Řekl jsem, že budu osobně zodpovědný za to, aby se jim nic nestalo,“ vzpomínal v úterý exministr. Aplaus čekal na Genschera i po čtvrtstoletí, kdy na tentýž balkon znovu vystoupil. A nemusel ani nic říkat. Stačilo, aby s novinami v rukou zapózoval fotografům. Když pak po červeném koberci došel až k obědvajícím hostům, rozezněl se zahradou další potlesk. Exministr neměl šanci vychutnat si svou klobásu v klidu. Podával si ruce s uprchlíky, poslouchal upřímná poděkování a rozdával autogramy. Třeba i na vlajku německého Červeného kříže, jehož zástupci - pamětníci i mladá generace - v úterý mezi návštěvníky přijeli. „Chtěl bych jen vyjádřit lítost nad tím, že tehdejší Československo neudělalo pro východní Němce víc. Stále hledělo s obavami do Moskvy,“ prohlásil na dvoře Lobkovického paláce český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který na oslavy 25. výročí útěku východních Němců dorazil společně se svým německým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem. Šéf české diplomacie však ocenil jednotlivce, kteří v Praze uprchlíkům pomáhali, ačkoli jim to mohlo přinést řadu problémů s agenty Státní bezpečnosti. Michal Bělka, idnes.cz
říjen
13
október
zpravodaj
10/ 2014
Americký politolog:
spravodaj
Babiš je pátý politicky nejvlivnější miliardář
Ministr financí Andrej Babiš se umístil na pátém místě žebříčku miliardářů s největším politickým vlivem na světě. Pořadí určil politolog Darrell West z americké analytické organizace Brookings Institution. V čele žebříčku je spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates, na čtvrtém místě ukrajinský prezident Petro Porošenko. Organizace žebříček zveřejnila na svých internetových stránkách, informovaly o něm Hospodářské noviny. West deníku řekl, že Babiš je „ukázkovým příkladem miliardáře, který se stal politicky aktivním a v české vládě má nyní pozici s obrovským vlivem“. Politolog v knize „Miliardáři: Úvahy o horní vrstvě“ seřadil nejbohatší lidi světa podle politického vlivu. Zabýval se především tím, jak politicky využívají svoje bohatství, včetně toho, jaké prostředky vynakládají na kampaně či neziskové organizace. Zkoumal i to, zda miliardáři zastávají veřejné funkce, vlastní média, jsou v politickém vedení nebo mají zákulisní vliv. Gates je na první příčce společně se svou ženou Melindou. Podle Westa mají manželé vliv prostřednictvím své rozsáhlé charitativní organizace. Druhý skončil americký investor George Soros, jenž podle politologa svojí podporou občanských práv a demokratizace ovlivnil události ve východoevropských státech. Třetí je zakladatel největšího čínského internetového prodejce Alibaba Group Holding, který také založil nadaci na ochranu životního prostředí a zdraví. Babišův vliv vysvětluje West tím, že získal mediální skupinu MAFRA (její součástí je i server iDNES.cz - pozn. red.). Politolog tvrdí, že mu tento krok pomohl odstartovat politickou stranu ANO a účastnit se parlamentních voleb, faktem však zůstává, že Babišův holding Agrofert mediální skupinu převzal až po volebním úspěchu miliardářova politického hnutí. Díky nákupu mediálního domu si nicméně vysloužil přezdívku český Berlusconi v narážce na italského expremiéra. Za Babišem se ve Westově žebříčku umístil mexický telekomunikační magnát Carlos Slim Helú, druhý nejbohatší člověk planety. Na sedmém místě skončil americký mediální magnát Rupert Murdoch, na osmém bývalý gruzínský premiér Bidzina Ivanišvili, devátou příčku obsadil nejbohatší Afričan - Nigerijec Aliko Dangote, desátou saúdskoarabský princ Valíd bin Talál. ČTK
Ze Slovenska Smutný príbeh Ficovho zákona o štátnom občianstve
Právny paškvil žije už štyri roky Podľa Všeobecnej deklarácie ľudských práv „každý má právo na občianstvo“ a „nikto nesmie byť svojvoľne zbavený svojho občianstva“. Z toho je zrejmé, že ide o základné ľudské právo. Štát, ktorý sa v ústave definuje ako štát právny, je povinný dbať na to, aby žiadneho svojho občana svojvoľne nepripravil o občianstvo. Slovenská republika sa napriek tomu už viac než štyri roky správa inak, lebo právo, ktoré je de iure ústavne zaručené, de facto v mnohých prípadoch porušuje. Slovenský právny poriadok viaže na občianstvo množstvo ďalších práv. Ľudia, ktorí ho svojvoľným postupom štátnych orgánov stratili, sú zbavení napríklad volebného práva. Prišli tiež 14 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
o práva týkajúce sa sociálneho zabezpečenia a stratili aj právo vykonávať zamestnania, ktoré sa viažu na občianstvo. Napriek tomu, že ide o mimoriadne vážny zásah štátu do práv veľkého počtu ľudí, od prijatia novely zákona o štátnom občianstve v máji 2010 moc zákonodarná i súdna postupujú tak, akoby boli ústavné práva občanov podriadené právu politických strán na získavanie politického profitu. Obzvlášť pohoršujúce je, že tento stav trvá už viac než štyri roky. Reakcia pred akciou Pred voľbami v roku 2010 strany vládnej koalície (Smer-SD, SNS a ĽS-HZDS) súťažili o to, kto získa najviac voličov na takzvanú maďarskú kartu. V tejto súťaži sa veľmi angažoval aj vtedajší premiér Robert Fico. Už pred voľbami v Maďarsku upozorňoval, aký negatívny vplyv bude mať pre Slovensko prípadné víťazstvo strany Fidesz s jej predsedom Viktorom Orbánom. Keď k tomu naozaj došlo a Orbánova vláda oznámila, že presadí zákon umožňujúci udeliť občianstvo Maďarom žijúcom v zahraničí, slovenský premiér sa vyslovil za razantné protiopatrenia: „Treba využiť každý jeden okamih na to, aby sme mohli pripomínať, aké bezpečnostné riziko znamená prijatie tohto zákona pre slovensko-maďarské vzťahy.“ A využil: slovenská legislatívna reakcia na maďarský zákon o dvojakom občianstve bola dokonca platná a účinná šesť mesiacov predtým, ako bola platná a účinná samotná Orbánova legislatívna akcia. Za jediný deň Novelu zákona o štátnom občianstve doručila Ficova vláda do parlamentu 26. mája 2010 – a hneď v ten istý deň ju parlament prerokoval a schválil. Pritom na skrátené legislatívne konanie neexistoval žiaden dôvod, pre ktorý ústava a rokovací poriadok parlamentu takéto konanie umožňujú a pripúšťajú. Skutočnosť, že novela zákona o štátnom občianstve neprešla riadnym pripomienkovým konaním ani vecnou parlamentnou rozpravou, sa veľmi negatívne podpísala pod jej obsahom. Debata v Národnej rade SR bola rýdzo politická a odrážala skutočnosť, že o necelé tri týždne sa konali parlamentné voľby. Už po niekoľkých mesiacoch sa ukázalo, že novela politický účel splnila, ale vonkoncom nenaplnila proklamovaný legislatívny zámer. Neúprosná štatistika R. Fico otvorene priznal, že novela je reakciou na Orbánov zákon, lebo on sa nechce nečinne „pozerať na to, ako si niekto ide vytvoriť enklávu vlastných občanov na území Slovenskej republiky“. Účelom novely teda bolo, aby slovenskí občania neprijímali občianstvo maďarské, a v prípade, že to urobia, aby o slovenské občianstvo prišli. Po štyroch rokoch od prijatia novely Ministerstvo vnútra SR zverejnilo štatistiku, ktorá nastavila politikom nepríjemné zrkadlo. Ministerstvo skonštatovalo, že v dôsledku novely prišlo o slovenské občianstvo 855 ľudí. Najväčšiu skupinu tvorili tí, ktorí od mája 2010 získali české občianstvo – bolo ich 325. Nemecké občianstvo získalo 171, rakúske 119 a britské 74 osôb. Prednosť maďarskému občianstvu pred slovenským dalo 55 (!) ľudí. Podľa denníka Uj szó však v skutočnosti maďarské pasy dostalo približne 1 500 občanov Slovenskej republiky. Tieto údaje svedčia o dvoch zásadných nedostatkoch novely, na ktoré jej kritici upozorňovali už pri jej prijímaní.
říjen
15
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Defektný zákon Prvým nedostatkom je, že tento zákon sa míňa s účinkom. Ak jeho prijatím chcela koalícia prvej Ficovej vlády zabrániť tomu, aby sa tvorila enkláva maďarských občanov na území Slovenskej republiky, výsledok tomu nezodpovedá. Spôsob, akým tento cieľ „zabezpečila“, spôsobil, že zbavovala občianstva najmä tých ľudí, ktorí s Orbánovým zákonom a maďarským občianstvom nemali nič spoločné. Druhým nedostatkom je, že zákon bol fakticky nevykonateľný, lebo Slovenská republika nemá reálnu a zákonnú možnosť zistiť, či jej štátny príslušník získal aj iné štátne občianstvo. Vie to iba o osobách, ktoré to štátnym orgánom samy nahlásia. Ľudia, ktorí si splnia zákonnú oznamovaciu povinnosť, o občianstvo prídu. Občania, ktorí si povinnosť nesplnia, občanmi zostanú a štát nemá žiadnu možnosť tento stav verifikovať. Zákonodarná moc, ktorá dopustí niečo také, má jedinú povinnosť – čo najskôr defektný zákon zrušiť alebo zásadne opraviť. Opäť sa však potvrdilo, že čím rýchlejšie a nekvalifikovanejšie sa na Slovensku zákon prijme, o to dlhšie trvá, kým dôjde k jeho korekcii. Smer v opozícii Po niekoľkých mesiacoch od nástupu vlády Ivety Radičovej sa opozičný Smer štylizoval do roly hlavného naprávača vlastného legislatívneho paškvilu. To, čo jeho vedenie a poslanci nevideli v máji 2010, videli od začiatku roku 2011 úplne jasne: o slovenské občianstvo by nemali prichádzať ľudia, ktorí iné občianstvo nadobudli „zo skutočne dôležitých dôvodov“. Tieto dôvody boli známe už aj pred voľbami 2010, vtedy ich Smer nebral na vedomie, lebo volebný výsledok bol dôležitejší. Vo februári a v marci 2011 svoj prístup zmenil, lebo sa mu to politicky vyplatilo. Svojím návrhom zmeny dosiahol totiž zamýšľaný cieľ – dostal do konfliktu strany vtedajšej vládnej koalície, ktoré neboli schopné dohodnúť sa na spoločnej oprave zákona o občianstve. Štyria poslanci frakcie Obyčajných ľudí na čele s Igorom Matovičom a poslanec KDH Radoslav Procházka nepodporili koaličný návrh, ktorý obnovoval právny stav spred mája 2010. Zato podporili návrh, ktorý predložil Smer. Jeho podstatou bolo, že právo získať občianstvo iného štátu viazal na trvalý pobyt v tomto štáte. V marci 2011 k žiadnej korekcii zákona nedošlo, lebo koaličný ani opozičný návrh nezískali dostatočnú podporu. Pretože sa vládna koalícia v októbri 2011 rozsypala a Smer po návrate k moci stratil motiváciu na zmenu, platný a účinný je stále zákon z mája 2010. Čaká sa na signál Návrhy, ktoré po nástupe druhej vlády R. Fica opakovane predkladajú poslanci opozičných strán, Smer opakovane blokuje s odôvodnením, že vláda pripravuje kvalitnejšiu a komplexnejšiu novelu. V auguste 2013 minister vnútra Robert Kaliňák s vážnou tvárou oznámil, že „novela je hotová“. Ministerstvo v novembri 2013 dokonca verejne predstavilo hotový návrh s tým, že ešte počká na vyjadrenie medzinárodných inštitúcií. Hovorca rezortu potom v januári 2014 opäť oznámil, že „zákon je pripravený“. Lenže ani v auguste 2014 návrh nie je ani v medzirezortnom pripomienkovom konaní. Podľa R. Kaliňáka jeho rezort čaká „na signál ministerstva zahraničných vecí“. Stále platný a účinný je tak zákon, ktorý sa evidentne míňa s účinkom a trestá občanov, ktorí mali tú smolu, že získali občianstvo iného štátu po dátume, po ktorom si politické strany naháňali
říjen
16
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
politické preferencie inscenovaním starostlivosti o republiku. Skutočnosť, že štát môže tak ľahko a tak dlho oberať občanov o ich základné právo, nie je dobrým svedectvom o republike, ale ani o jej občanoch, ktorí to až príliš dlho pokorne tolerujú. Tri roky na Ústavnom súde K tomu, že politici za štyri roky nezmenili zákon, ktorý nemal byť vôbec prijatý, prispel od septembra 2011 aj Ústavný súd. Vtedy totiž dostal podnet skupiny poslancov, aby začal konanie o súlade novely zákona o štátnom občianstve s Ústavou SR a pozastavil účinnosť problémových ustanovení. Sudca spravodajca Ľubomír Dobrík sa s prípravou kauzy na predbežné prerokovanie veľmi neponáhľal – až v júli 2012 kolegom v pléne predložil návrh, aby sťažnosť poslancov neprijali. Väčšina ústavných sudcov s ním nesúhlasila a rozhodla, že návrh prijíma na ďalšie konanie. Lenže nevyhovela žiadosti navrhovateľov, aby pozastavila účinnosť napadnutého zákona. Odôvodnila to tak, že k tomuto kroku súd pristupuje „len v dostatočne odôvodnených prípadoch a pritom celkom výnimočne“. Na sťažnosti, že vec posudzuje príliš dlho, v septembri 2013 reagovala predsedníčka súdu Ivetta Macejková: „Dĺžka prípravy rozhodnutia je dôkazom precíznosti a zodpovednosti, ktorou Ústavný súd k podaniu pristupoval, nie prejavom jeho nečinnosti.“ V januári 2014 súd oznámil, že ukončil dokazovanie a vo februári vynesie rozhodnutie. Potom februárový termín odložil na neurčito, aby v júni znovu potvrdil, že v tejto veci sa „verejné ústne pojednávanie uskutoční 17. septembra 2014 o 10. hodine“. Po troch rokoch od prijatia podnetu. Marián Leško, Trend
Ze zahraničí Nebezpečné miesto s názvom Zem:
Tu všade tečie krv nevinných! Zostrelené malajzijské lietadlo, neutíchajúce boje na Ukrajine, stovky mŕtvych na Blízkom východe, nekončiace sa vojenské operácie a utrpenie civilistov. Takto, žiaľ, dnes, práve v tejto chvíli, vyzerá náš svet. Veľká časť Afriky a Ázie sa zmieta v nepokojoch, no civilisti zomierajú aj v Latinskej Amerike. Nestabilných a životunebezpečných oblastí je na našej modrej planéte viac, než by si mnohí z nás mysleli. 1. Mexiko: 1 400 mŕtvych za tento rok. Drogové kartely bojujú od roku 2006 proti mexickej vláde. Ich cieľom je získať kontrolu nad vývozom drog do USA. Väčšina ľudí zahynula počas masových prestreliek.
říjen
17
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
2. Kolumbia: 130 mŕtvych za tento rok. Proti vládnym silám bojujú už niekoľko rokov Revolučné ozbrojené sily Kolumbie, ktoré majú asi 8 000 členov. Začínali ako roľnícke hnutie požadujúce pozemkové reformy. 3. 4. Alžírsko a Mauretánia: 30 mŕtvych za tento rok. Teroristická organizácia al-Káida operuje v odľahlých oblastiach africkej púšte Sahara. Jej cieľom je osamostatniť región Maghreb a zaviesť tam islamské zákony. 5. Mali: 100 mŕtvych za tento rok. Občianska vojna v Mali sa síce oficiálne skončila, no na severe krajiny stále pôsobia islamskí militanti. 6. Nigéria: 5 500 mŕtvych za tento rok. Krviprelievanie v najľudnatejšom africkom štáte sa začalo ešte v roku 1999. Federatívne štáty na severe krajiny zaviedli islamské právo šaríja, pogromom boli vystavení najmä príslušníci kresťanskej menšiny. 7. Stredoafrická republika: 1 250 mŕtvych za tento rok. Krajina v strede čierneho kontinentu trpí ničivou občianskou vojnou. Situácia je obzvlášť neprehľadná v hlavnom meste Bangui. V Stredoafrickej republike pôsobia aj francúzski vojaci. 8. Ukrajina: vyše 3 000 mŕtvych za tento rok. Vojnu u našich východných susedov vnímajú Slováci, prirodzene, najcitlivejšie. Ozbrojený konflikt medzi ukrajinskou armádou a proruskými separatistickými silami si od apríla tohto roka vyžiadal približne 1 700 obetí. Navyše, 298 ľudí zahynulo pri zostrelení malajzijského dopravného lietadla. 9. Sýria: 30 000 mŕtvych za tento rok. Krvavá vojna na Blízkom východe sa začala v marci 2011. Boje medzi rebelantmi a vojakmi prezidenta Bašára al-Asada stáli život viac než 250 000 osôb, z toho iba tento rok zahynulo vyše 30 000 obyvateľov. V Sýrii použili obe strany aj chemické zbrane. 10. Libanon: 80 mŕtvych za tento rok. Občianska vojna v Sýrii si vyberá obete aj v susednom Libanone. Prívrženci a odporcovia režimu Bašára al-Asada proti sebe bojujú aj na území tohto štátu. 11. Líbya: 930 mŕtvych za tento rok. Koniec občianskej vojny a pád Muammara Kaddáfího pokoj Líbyi nepriniesli. V krajine vyčíňajú islamisti a rôzne gerilové skupiny. 12. Izrael a Palestína: 1 500 mŕtvych za tento rok. Konflikt medzi Izraelom a Palestínou trvá od roku 1948, keď bol vyhlásený židovský štát. Napätie sa znova vyostrilo počas uplynulých dní, veľkú časť obetí tvoria palestínski civilisti. 13. Južný Sudán: 550 mŕtvych za tento rok. V jednej z najchudobnejších krajín sveta proti sebe bojujú znepriatelené kmene Nuerov a Dinkov. Civilisti trpia nielen pre každodenné boje, ale aj hladomor. Stále trvá aj zabíjanie v Darfúre, medzi obyvateľmi arabského a afrického pôvodu. Ide vôbec o jeden z najkrvavejších vojnových konfliktov 21. storočia. 18 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
14. - 15. Kongo a Uganda: 300 mŕtvych za tento rok. Cieľom organizácie Spojené demokratické sily je zvrhnutie ugandskej vlády. Ľudia zomierajú najmä na hraniciach Konga a Ugandy. Spojené demokratické sily majú čoraz viac členov a ich sila rastie. 16. Mozambik: 50 mŕtvych za tento rok. Bývalú portugalskú kolóniu sužovala v rokoch 1977 až 1992 ničivá občianska vojna. Dodnes však v krajine operuje tzv. Mozambický národný odpor.
Miesta, kde zúria vojny pre náboženstvo, hranice či túžbu po moci 17. Náhorný Karabach: 26 mŕtvych za tento rok. Na Kaukaze sa znova rozpútali boje medzi azerbajdžanskými a arménskymi jednotkami. Náhorný Karabach síce oficiálne patrí Azerbajdžanu, väčšina obyvateľstva je však arménskej národnosti a vládu v Baku neuznáva. Zabíjanie medzi príslušníkmi arménskeho a azerbajdžanského národa začalo ešte v roku 1988, za čias Sovietskeho zväzu. 18. Afganistan: 140 mŕtvych za tento rok. Krajina v Strednej Ázii je už niekoľko desaťročí ťažko skúšaná. Krvavé udalosti sa začali v roku 1978 komunistickým prevratom. Aktérmi bojov boli neskôr Sovieti a Američanmi podporovaní mudžahedíni, bojovníci hnutia Taliban, či americkí vojaci. 19. Irak: 8 000 mŕtvych za tento rok. Teroristické útoky sú v Iraku stále na takmer každodennom poriadku. Časť krajiny kontroluje iracká vláda, časť Kurdi a zvyšok tzv. islamský štát, ktorého predstavitelia sa snažia vytvoriť silný kalifát postavený na náboženských zákonoch.
říjen
19
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
20. Pakistan: 2 300 mŕtvych za tento rok. Konflikt vypukol v roku 2004, keď pakistanská armáda pátrala na hornatom severe krajiny po bojovníkoch al-Káidy. Dnes proti ozbrojeným silám Pakistanu bojuje viacero, najmä islamistických, skupín. 21. Jemen: 200 mŕtvych za tento rok. Najchudobnejší štát Arabského polostrova patrí k najmenej bezpečným oblastiam sveta. Hlavným problémom sú boje medzi vládnymi silami podporovanými USA a bojovníkmi teroristickej organizácie al-Káida. 22. Somálsko: 850 mŕtvych za tento rok. Veľkú časť krajiny kontrolujú islamisti, proti ktorým stoja sily Somálska a Africkej únie. Krajinu zmietajú teroristické útoky i výčiny pirátskych skupín. 23. Čína: 210 mŕtvych za tento rok. Západná provincia Sin-ťiang je najmenej stabilnou oblasťou Číny. Moslimskí Ujguri sa totiž snažia dosiahnuť nezávislosť a vyhlásiť samostatný Ujguristan. 24. India: 130 mŕtvych za tento rok. K ozbrojeným zrážkam dochádza vo viacerých častiach Indie. Niekoľko skupín bojuje na severovýchode krajiny, už desaťročia ľudia zomierajú aj v provincii Kašmír na indicko-pakistanskom pohraničí. 25. Mjanmarsko: 60 mŕtvych za tento rok. Konflikt v Mjanmarsku, predtým Barme, trvá už od roku 1948, keď krajina získala nezávislosť. Dôvodom sú nekonečné etnické a politické spory. 26. Filipíny: 100 mŕtvych za tento rok. Nestabilná je najmä južná časť súostrovia, kde filipínske jednotky čelia ozbrojencom z viacerých islamistických skupín.
Výročí Invaze spojeneckých vojsk v Normandii – 6. (dokončení) Georg A. Kraus Po rozhodující porážce Němců v kotli Falaise, kde byla podstatná část německé armády na západní frontě zničena, postupovaly spojenecké armády celkem rychle na východ. Tak 25. srpna 1944 byla osvobozena Paříž (v čele francouzské divize generál Leclerc) a další města. U spojeneckých armád byl pozoruhodný postup 3. armády (generál G. S. Patton), která od 1. srpna do 30. září 1944 postoupila od Atlantiku (Avranche – Brest) až k řece Mosele (Meuse) mezi městy Verdun – Commercy. Němci se nezmohli prakticky na odpor s výjimkou bitvy v Ardenách v prosinci 1944, kdy dobyli na severní frontě krátkodobě zpět některá území. (Plán ardenské protiofenzívy vypracoval bývalý O. B. West generál von Rundstedt.)
říjen
20
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Po překročení Rýna pokračovali spojenci rychlými záběry až k demarkační čáře se sovětským vojskem sjednané v únoru 1945, celkem nevýhodně pro spojence, při konferenci na Jaltě (F. D. Roosewelt, W. Churchill a J. V. Stalin). Podrobný popis dalších bojů spojenců proti Němcům – po obsazení Normandie – až do vítězného konce války by zabral mnohem delší text a přesahoval by rámec a popis spojenecké invaze. Ztráty při bojích v Normandii byly na obou stranách velké, tj. ztráty na životech, raně ných a nezvěstných. O tom svědčí spousta hřbitovů, zřízených během 15 – 20 let po skončení 2. světové války. Z amerických hřbitovů je největší v Colleville-St.-Laurent (9500 hrobů – viz fotky) a v Saint James (4500 hrobů). Na britských hřbitovech je nejvíce padlých pochováno v Bayeux (téměř 5000) a dále spolu s kanadskými dalších 15 hřbitovů. Na německých hřbitovech v „La Combe“ leží přes 21 000 padlých (viz foto níže vlevo) a ve vesnici „Huisnes-sur Mèr“ (foto vpravo) téměř 12 000 vojáků. Další desetitisíce vojáků, spojeneckých i německých, leží na různých místech v Normandii. Jiná pozoruhodná památka je v přístavním městě Quinéville, t.zv. „Memorial de la Liberté retrouvée“ (= Memoriál znovunalezené svobody) v sektoru UTAH – Beach. Představuje totiž dopodrobna každodenní život Francouzů během války 1939 – 1945. Jsou to fotografie, dokumenty i postavy v životní velikosti o spolužití německých vojáků a Francouzů během čtyřleté okupace (1940-1044). Celkově je v Normandii několik desítek památek, ať na bojištích nebo v různých muzeích i na hřbitovech. Všechny památky – boje na pobřeží, přístavy, baterie a další objekty jsou perfektně dvoujazyčně popsány – francouzsky, anglicky, někde i německy. Při vícedenních prohlídkách je výhodné si pořídit t.zv. „Normandie PASS“, který umožňuje slevy na vstupném. Rozhodně návštěva těchto míst v Normandii, jak pro starší pamětníky, kteří válku sami zažili, tak i pro mladší, kteří se chtějí s uvedenými fakty seznámit, bude velmi poučná a zajímavá.
říjen
21
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Prameny: Jacques Rovelli: „Arromanche“ (The artificial Harbour) Gerad Legout: „Der Tag X“ (Die Schlacht und die Normandie) Cornelius Ryan: „The Longest Day“ (film a kniha) Georg S. Patton: „The War through my Eyes“ Winston Churchill: „Der zweite Weltkrieg“ – Band 6 „Der Spiegel“: Nr. 22. 23, 24 – 1944 Další publikace a prospekty z návštěvy Normandie v r. 1944 Poznámka autora: Celý seriál o invazy, publikovaný ve Zpravodaji (č.4-10/2014) nemůže zahrnout všechny události popisované „Bitvy o Normandii“, pozornost je však věnováná hlavním momentům těchto střetnutí, jakož i zajímavým událostem méně známým. Proto je nutno jednotlivá pokračování pochopit a sledovat jako celek, který nám pomůže zrekapitulovat si válečné události před 70 lety.
Historie očima čtenářů Vážení čtenáři, asi vás můj "kolektivní" příspěvek pro Zpravodaj o školních pravidlech v rakousko-uherské monarchii překvapí. S paní Marií Mikulkovou, která převedla text do Wordu a do současné písemné formy češtiny, jsem shrnul/přemístil/opravil zajímavé a historické části z "Knihy ke čtení pro 2. třídu venkovských škol c. k. rakouských zemí". Tato kniha byla již zmíněna ve 4. čísle Zpravodaje v článku o učitelích. Jde o vzácný materiál z roku 1847, tedy 167 let starý, se kterým se lze jen výjímečně setkat. Jedinečné je na tomto příspěvku ještě to, že nebyl změněn charakter češtiny z této doby. Štěpán Húsek
Kniha ke čtení pro druhou třídu venkovských škol cís. král. rakouských zemí Prodává se za 15 krejcarů Vázaná v koženém hřbetě 20 krejcarů v Brně 1847 u Františka Šaftla, hlavního nakladatele školních knih v Moravě a Slezsku
říjen
22
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Poznamenání Ve veřejných školách mají jen předepsané počtem nákladu školních knih opatřené knihy užívány býti, a knihy tyto nesmějí být prodány za cenu vyšší než udáno jest.
Školní pravidla pro venkovské školy v c. k. rakouských dědičných zemích O zachování před školou 1. Dítky! Mějte své školní nářadí vždy v pořádku a pohotově, ničeho nepokazíce, všeho čistotně šetřete. 2. Nikdy neberte více věcí do školy, nežli pro každé vyučování potřeba jest. Nožů a lineálů bez výslovného dovolení učitelova nesmí se do školy přinášeti. 3. Majíce z domova se odebrati, patřete, jsou - li vaše šaty čisté. Tvář, ruce a nohy buďtež umyty, nehty na rukou ostříhány, vlasy učesány. Jděte také dříve na stranu. 4. Nemohouce pro nemoc aneb pro jinou platnou příčinu do školy přijíti, proste, aby se to řádně oznámilo. 5. Pravým časem ven z domu jděte, po cestě do školy se nikde neloudajíce, abyste v určitý čas tam se vynalezli. Co nejpřísněji se vám zapovídá, na takových místech meškati, aneb snad i povyk dělati, kde se lidé sbíhají. 6. Vydejte se tiše a počestně do školy. Pozdravte se na cestě. Třeba-li přes pole jíti, přitovaryšte se pacholata k pacholatům a děvčata k děvčatům. 7. Přijdete-li ke školnímu domu, setřete bláto aneb sníh z noh, vyrazte jej z klobouků a plášťů. 8. Pozdravte na potkání každého ve školním domě. 9. Ani před školním domem ani někde v něm se nepomeškávajíce hnedky do školní světnice vkročte. 10. Kdo pozdě přijde, pravou příčinu učiteli upřímně uveď. Běda tomu, kdo se vylhati chce. Všeliká lež přísně se potrestá. O zachování ve škole 1. Vkročivše do školy učitele aneb učitelkyni slušnou poklonou uctěte. Máte-li jim co oznámiti, učiňte to. Pozdravte pak i přítomných žáků a školaček. 2. Položte své pláště, klobouky, čepice, svrchní kabáty, deštníky čili střešice, pytlíčky na dílo, rámce na vyšívání a těm podobné věci na místa k tomu určená, a sice tak, abyste je hned odtud vzíti mohli. 3. V zimě nechoďte napřed ke kamnům, aniž v létě ke studnici, aniž k ohňům, nýbrž vždy hned na své vykázané místo. 4. Nezáviďte si vespolek přednějších míst, ta se podle pilnosti a chování vykazují. Vynasnažte se tím prvních míst zasloužiti. 5. Než se učení počne, školní své nářadí do spodní příhrádky lavice vložte. 6. Tiše a pokojně očekávejte začátek učení. Připravte se k němu. Pomyslíte zatím ku příkladu na to, nač byste tázáni býti mohli, neb čtěte potichu v některé své školní knize. 7. Při modlitbě před vyučováním povstanouce a ruce sepnouce říkejte nábožně modlitbu po učiteli aneb žáku, který se napřed modlí. Nekatolíci a Židé nechať teprv po vykonané modlitbě do školní světnice přijdou.
říjen
23
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
8. Pomodlivše se toliko ze školního nářadí vyndejte, čeho k učení pokaždé potřebujete. 9. Při učení vždycky zrovna seďte, držíce ruce, když psáním snad a počítáním a.t.d. se neobíráte,zrovna před sebou na lavici. 10. Obraťte oči a uši své na učitele. Vždy co se vám poroučí, ochotně a úplně čiňte. Poslušnost jest nevyhnutelně potřebná povinnost každého žáka. 11. Kteří ke čtení aneb odpovídání se vyzývají, povstanou slušně se postavíce. 12. Kteří by rádi čísti, odpovídati aneb tázati se chtěli, toliko pozdvihnouce ruku mírně se ohlásiti smějí. 13. Kteří ke školnímu stolu, aneb ke školní tabuli se předvolají, vystoupnou ze své lavice bez zbytečného znepokojení mimo sedících; rovně tak zase předešlá svá místa zasednou nemajíce vně co dělati. Mimosedící postupte jim povolně místa. 14. Vesměs nesmíte se vespolek nepokojiti, šaty, knihy, písma, rejsování, tabulky na počítání aneb něco jiného jakýmkoliv způsobem pokaziti. 15. Nesmíte šeptati, jeden druhému napovídati, aneb do ucha brebtati, aniž se ohlížeti, aniž rukama pohrávati, nohama šoustati aneb potloukati ( zvoniti ), lavice přelézati, ani bez dovolení choditi, ani libovolně brzo státi, brzo seděti, ani z lavice na lavici, z místa na místo sedati. 16. Nesmíte mezi učením nic jísti, aniž nějakého pokrmu ukazovati, a žádati se napíti. Kteří pro velikou vzdálenost k obědu něco přinesou, ať to přijdouce do školy, na místo od učitele vykázané uložejí. 17. Mimo nuznou potřebu nechoďte na stranu: nežádejte dříve vyjíti, dokud ten se nenavrátil, který předtím se ven vydovolil. 18. Když maje dovolení na záchod šel, nesmí ho pošpiniti aneb poškrkati. Najda jej zaneřáděný, hnedky to oznam. Žádný nemá se tam déle zdržovati, než co nevyhnutelně potřeba jest a mimo záchod nikde na žádném jiném místě aneb koutu potřebu svou odbýti. 19. Jeden druhému nemá i co nejmenšího odciziti, však aniž také bez dovolení půjčiti, darovati, prodati, proměniti. 20. Knih, písem, početních tabulek, lineálů, rejsovních nástrojů, tvorem ( modelů ), přírodních věcí ( naturálií ) a těm podobných nesmíte bez obzvláštního dovolení s sebou domů vzíti. Nic na nich nepokazte; byla by to veliká nevděčnost. 21. Žádným způsobem nekazte a nešpiňte školních lavic, stolů, oken, dveří, zdí a t.d. 22. Neházejte ostřižků, pokazených pér, aneb čehokoliv jiného pod lavice. 23. Buďte vespolek pokojní a snášenliví jeden ke druhému, ke službě volný a ochotný; vyvarujte se všeho nezdvořilého a nezvedeného chování. Neopovažte se těch škádliti a jim se vysmívati, kteří k jiné víře, nežli katolické se přiznávají. 24. Přijdou-li do světnice učitelové a učitelkyně jenžto ve vyučování školních předmětů se střídají, aneb dostaví-li se školní dohlížitel v okrsku, mistrný pastýř duchovní aneb katechéta, místní ouřadník, místní dohližitel škol, místní rychtář aneb jiná vážná osoba povstanouce učiňte, an učitel aneb učitelkyně upomene poklonu, a tak dlouho příslušně zůstaňte státi, až se vám dovolí, abyste se posadili. 25. Srovnejte po skončeném učení školní své nářadí, a položte je před sebe na lavici. 26. Když se jména čtou, odpovídejte, slyšíce své jméno, zřetelným hlasem: Zde. 27. Při modlitbě ke konci učení rovně tak to čiňte jak při jeho začátku. Nekatolíci a Židé, nechať před ní vystoupí. 28. Skončivše modlitbu a vzavše své školní nářadí, nehrňte se najednou z lavic, nýbrž jděte z 24 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
jedné lavice po druhé, jak se vám vždy nařídí, vezměte si své odložené pláště, klobouky, čepice a t.d.postavte se dle požádání učitele aneb učitelkyně po dvou do pořádku k odchodu, učiňte jim mimojdouce poklonu, a dejte se pořádně a tiše před školní dům vyprovázeti. 29. Chcete-li ven přes schody aneb nějaké stupně, jděte zdlouhavo a pozorlivě, by žádný neupadl. 30. Mají-li někteří z vás učiteli aneb učitelkyni něco oznámiti, nějakou stížnost aneb co jiného přednésti, mohou to před svým odejítím učiniti. O zachování v kostele 1. Kteří před školním vyučováním ke službám Božím se vedou, ponechávají prozatím svého školního nářadí ve školních lavicích; vezmou je ale s sebou, majíce tam po učení jíti. 2. Mají po dvou, a kde škola pro pacholíky a děvčata společná jest,napřed pacholíci pak děvčata tiše, pokojně, počestnějíti, místa svá vykázaná tam zaměstnati, při službách Božích státi aneb klečeti, jak se jim oznámí, pobožně a uctivě se modliti aneb zpívati, po službách Božích zase ale v tom pořádku a tím způsobem odcházeti. 3. Sejděte se v neděli a ve svátek do kostela v pravý čas na vykázaná svá místa, buďte při vyučování pozorní, při službách Božích pobožní a uctiví. 4. Při společných zpěvech a modlitbách nekřičte; při veřejných procesích dobrého pořádku se držte,a modlete se aneb zpívejte podle navedení místního duchovního pastýře aneb katechety. 5. Rovně tak čiňte, když se k nemocnému aneb na pohřeb jde, a vy spolu jíti máte. 6. Kteří v neděli odpolední křesťanské učení navštíviti mají, sejděte se, kde se to dělati dá, ve školní světnici, jděte po dvou tiše a počestně do kostela a poslouchejte na svých místech pozorně učení. 7. Kteří v ustanovených dnech ke zpovědi a ke svatému přijímání jdou, mají se rovně tak, kde se to dělat dá, předtím do školy shromážditi, odtad po dvou do kostela jíti, tam se slušně zachovati, a pak tiše a pokorně domů jíti. 8. Prokazujte v kostelích a ve všech poctě Boží zasvěcených místech dobropočestnost a pobožnost.Neohlížejte se lehkomyslně, neprocházejte se z jednoho místa na druhé, nepřinášejte s sebou májoví a kytek. Opatřete se modlitebnou knihou aneb kancionálem. Hleďte se tlačenici vyhnouti, a jděte kde se to státi může, po skončených službách Božích před dospělými lidmi, pacholíci napřed, děvčata za nimi. O zachování vně kostela a školy 1. Jdouce v neděli a ve svátek z domova do kostela, počestně a pořádně se chovejte; rovněž tak zpátkem jděte. 2. Nezabavujte se před kostelem, třebať by služby Boží ještě byly se nezačaly. Tím méně nesmíte tam hráti.Nevstupujte na kostelní věž bez dovolení, nelezte po zděch okolo kostela,nepoškrábejte tam zdí,ničehož na ně nepište a nerejsujte. 3. Byvše po dvou do kostela aneb ze školy vedení, jděte v tom pořádku tak dlouho, pokud možná. Pročež nesmíte s při školním domě baviti, tam aneb při sousedních domech aneb jinak na nějakém veřejném místě na potřebu jíti, aniž se rozběhnouti, nýbrž jděte tiše a počestně domů. 4. Nevytýkejte sobě vespolek po cestě domluv, pohrůžek aneb trestů, jichž se vám snad ve škole dostalo, nevysmívejte se proto jeden druhému, nevypravujte o tom jiným lidem. Nenadávejte a nepřezdívejte si, a pro slabší vtip aneb tělesné vady uštipačně 25 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
se nehaňte. 5. Aniž po cestě a na ulicech, aniž kde jinde žádnému nebuďte obtížní, nikde zdí a planěk nepoškozujte, ničeho nekazte na domech, chalupách, plotech, zrostlinách, stromech, lukách a t.d. 6. Žádnému ničeho neodcizujte, nepouštějte se do cizého ovoce, vinic, obilí a t.d. 7. Pozdravte těch, s kterými se potkáte, a vzácným osobám slušnou poklonu učiňte. 8. Učte se a konejte doma své úkoly ( uložené práce ): čtěte, pište, počítejte, rejsujte, opakujte. Však i ochotně a pilně ke prácem se mějte, které vám vaši rodičové uloží. 9. Jestliže se vám hráti dovolí, taková místa sobě vyvolte, kde byste žádnému obtížní nebyli. Pacholíci s pacholíky, děvčata s děvčaty zvláště pro sebe hrejte. Hrejte nic se nehašteříce bez divokého povyku; neprovozujte hry, které by zdraví škodily, a které by proti počestnosti a slušnosti byly. Optejte se stran jich svých rodičů a učitelů. 10. Neklouzejte se na nebezpečných ledech, ani také při domech a místech, kudy se chodí; nekoupejte se v nebezpečných vodách a nikdy obnaženi. 11. Nechytejte se zadu vozů ani saní, vesměs ničeho netropte, co se vám představenými a vrchnostmi vašimi zapovídá. 12. Majíce ze školy docela vystoupiti, řádně to oznamte, poděkujte se u všech, kteří se vám propůjčili. Učitely za své největší dobrodince pokládejte, jímžto jak živi vděčnými býti máte. Jím se napřed zavděčte, abyste pilným navštívováním opakovacích hodin a nedělní školy nabylých známostí před zapomenutím uchránili, a je užitečně vynaložili. * * * Zachovejte všech těchto pravidel ochotně a zevrub. Kdo proti nim jednal podle okoličnosti soukromými a veřejnými domluvami a pohrůžkami, odebráním listů za pilnost daných, ztrátu čestného místa, čestného znamení, čestného úřadu, posazením aneb stáním na odděleném místě, vymazáním z knihy cti, místem hanby, aneb i také metlou aneb hůlkou potrestán bude, a tím si zlou známku ve mravech uhoní. Nenapravitelný ze školy se vypudí.
Krajané ve světě Činorodý exulant Jaroslav Verzala Jaroslav Verzala se narodil na Moravě 15. července 1926. Maturoval v roce 1945 na Státní vyšší hospodářské škole v Přerově. V roce 1945 byl zaměstnán na správě arcibiskupských statků v Kroměříži. Politicky se angažoval od r. 1945 v organizaci mládeže Lidové strany, jako předseda městské organizace v Kroměříži. Odsuď odchází v březnu 1948, po komunistickém puči do exilu. Po krátkém pobytu v uprchlických táborech v Německu odchází r. 1948 do Francie, kde vykonáva různá zaměstnání. V roce 1952 nastupuje jako tlumočník u Vrchního komisařství německých a rakouských záležitostí v Rakousku a Německu. O čtyři roky později se vrací do Francie, kde je zvolen generálním sekretářem Rady svobodné mládeže střední a východní Evropy a vydává její měsíčník Jeunesse libre. V roce 1958 nastupuje jako redaktor do českého vysílání francouzského rozhlasu a přizpívá jako dopisovatel do českého vysílálí Radia svobodná Evropa. Od roku 1959 organizuje zasílání časopisu Svědectví z Francie do Československa a po přesídlení redakce tohoto časopisu do Paříže se stává jeho zodpovědným vydavatelem. Přitom stále působí 26 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
jako generální sekretář Rady mládeže střední a východní Evropy, ale rovněž v organizacích mladých Evropské hnutí mladých a Hnutí evropských federalistů a zejména jako předseda sekce mladých Křesťansko-demokratické unie střední Evropy. Z tohoto titulu je rovněž po dvě volební období místopředsedou Mezinárodní unie mladých křesťanských demokratů. Spolupracoje rovněž s Unii svobodných odborářů v exilu, se sídlem v Paříži. V roce 1963 přechází z českého vysílání francouzského rozhlasu do rozhlasových novin Radio France. Po celou tu dobu se věnuje rovněž nově přicházejícím uprchlíkům a zejména navrátilcům z cizinecké legie, kteří se potřebují orientovat v novém prostředí. Díky stykům s francouzskými politickými osobnostmi, především s předsedou francouzského senátu panem Alainem Pohérem v roce 1968 zařizuje stravování čsl. uprchlíků v Paříži a rovněž udělení stipendii pro čsl. studenty, z níchž 300 studovalo ve Francii a 40 v Belgii. V roce 1980 je spoluzakladatelem pracovní skupiny Communio nova bohemika, jejímž předsedou byl tehdejší prezident Mníchovské univerzity dr. Mikuláš Lobkowicz. V její kompetenci zahajuje vydávání čtvrtletníku Nové obzory, určenému především čtenářům v exilu. K životopisu tohoto činorodého exulanta Jaroslava Verzaly ve Francii také dobře zapadá takřka operetní příběh jako vystřižený z Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha – na podzim roku 1951 si začal vyřizovat emigraci do USA, jako téměř všichni ostatní Češi ve Francii. Měl však smůlu. Potřebný dokument z USA (tzv. affidavit – záruka) skončil místo v Paříži na US konzulátě v Londýně, takže se procedura opozdila a visum s potřebným „landing permit“ obdržel až na jaře 1952, a teprve v roce 1958 se rozhodl do USA odcestovat. Několik měsíců pobyl v Clevelandu, kde se stýkal s našimi politiky (Bunža, Rozehnal a také Chudoba) a těmi se nechal přemluvit, aby se vrátil do Francie a tam pokračoval v činnosti v rámci Sekce mladých křesťanských demokratů střední Evropy. K tomuto kroku se rozhodl též proto, že doufal, že se setká se svým otcem, poněvadž se i z Československa začalo trochu cestovat. Když v září 1958 přistál v Paříži, zastihlo ho oznámení o tatínkově pohřbu. S návratem do USA nespěchal, poněvadž měl „reentry permit“. A protože v Paříži potkal ženu, Francouzku českého původu, zůstal v Paříži a oženil se s ní. Byli obdařeni třemi dětmi a žijí spolu dodnes. To je ale již další historie zemitého Moravana, který si pro sebe vymyslel pozdrav: „Dobru zdar a zlu zmar!“ Vladislav Křepelka-Šilín
Čtení na volnou chvíli Vysvobození Milan Cimburek Byli jste někdy vězněni? Někteří snad ano. Předpokládám ale, že všichni neprávem. Uvězněn jsem byl několikráte. Nebylo to to pravé vězení, ale vždy stálo za to. Bylo jen krátkodobé. Netrvalo půl, rok, dva, anebo dvacet pět, jak znáte z historie. Pokaždé přibližně jednu hodinu. O to je to nepříjemnější, protože to nečekáte a neprovokujete, jak to dělával náš prezident Václav Havel. Snad si myslel, že je to průprava být prezidentem nezbytná.
říjen
27
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Chápavější už tuší – uvězněn ve výtahu. Ve kšeftě jsem měl autovýtah, ve kterém jsem zůstal trčet několikrát. Ústil na dvůr, kde pojišťováci uznávali anebo taky ne, zboulovaná autíčka a vše zapisovali do protokolů. Německy mne nikdo nadávat nenaučil, proto jsem ve Švýcarsku slušný host. Jakmile se v pološeru výtah se mnou a autem přestal pohybovat mezi patry, tak jsem mocně zařval v té bedně: „Kurva, proč zase já…“ Podle tóniny mého ještě mužného hlasu vydedukovali pojišťováci, že je to vážné. Časově to bylo vždy nevhodné, buď jsem jel k doktorovi, nebo za zákazníkem, či na kontrolu s autem. Pak mne zavolaný domovník povytáhl ručně klikou do správného podlaží a dveře se otevřely. Bonbónkem bylo, když jsem jednou v neděli jel výtahem dáti do auta v garáži dvacet4 prázdných plechovek od Prazdroje, abych je ve všední den vyhodil. Výtah přejel zastavení ve sklepení o dobrého půl metru. Záchraná brzda blokla tak vehementně, že obě ochraná plexiskla od svítidel sebou třískla o podlahu, i se samořeznými šroubky, těsně vedle mne. V kolenou jsem se tak podlomil, až jsem si jimi málem vyrazil zuby. Začal jsem zvonit, kopat do železných dveří a volat o pomoc. Soused, který zrovna tahal kolo ze sklepa, si mne skulinkou u dveří výtahu prohlížel, ač menší, díval se na mne „z patra“. Připadal jsem mu asi, že klečím na kolenou, jako herec v životopisném filmu Moulin Rouge hrajícího Toulouse-Lautreca. Uznal, že je to vážné a zavolal hasiče. Když červené kvílející auto pozorujete na ulici, je rychlé. Vteřinky ve výtahové kabince ubíhají jinak. Po dlouhém čekání mne hasiči uklidňovali, že musí ručně povytáhnout výtah do správné pozice, kdy mohou dveře opět otevřít. Za chvíli mne spatřili v tričku a kraťasech s dvacetičtyřmi prázdnými plechovkami od piva v ruce. Uchichtli se: „To jste vypil, než jsme přijeli?“ „To by nebylo špatný, ale ty byly už prázdné!“ odvětil jsem smutně. Rozzuřen jsem vtrhl do svého bytu a láteřil ženě i synovi, že mne museli zachraňovat cizí lidé a hlavně, že mne dobrou hodinu nepohřešovali. Kdybych zmizel na den nebo i víc, snad by jim to bylo i vhod!? Fór Pavel Kantorek
říjen
28
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Pozor na citáty! Miloš Dokulil Byla v jistých krajích před časem docela běžná praxe všechno, o čem zrovna byla řeč, pokud možno doprovodit nějakým citátem „z klasiků marxismu-leninismu“. Jako kdyby automaticky pravda byla dána tím doprovodným výrokem pečlivě opsaným třeba z 15. svazku Sebraných spisů V. I. Lenina, anebo aspoň ze 2. svazku jeho Vybraných spisů. A raději ještě něco dalšího z jiného klasika navíc. Aby to – jak se říká – sedělo! Právě to mě zničehonic bezděčně napadlo, když jsem měl v ruce došlé číslo časopisu NewScientist (typograficky jako jedno slovo prosím). Číslo ze 6 září 2014, str. 56, před zadní protistranou obálky; tam, kde běžně bývají připomínky na téma „Zpětná vazba“. Copak se u nás přes čtyři desetiletí nehodnotilo především to, jak – především v humanitních oborech, ale nejen tam – uměl autor disertace „vyhmátnout“ zrovna ten či onen citát k vlastnímu nějakému ilustrativnímu komentáři? Zrovna mnou citovaný časopis si dovolil upozornit na to, jak často se třeba mává nějakým výrokem, který údajně proslovil či měl někde písemně zveřejnit zrovna Albert Einstein. Einstein měl údajně též říct následující (v mém nyní překladu): „Bojím se toho dne, až se technologie dostane do přesahu s naší humanitou. Svět pak bude mít jenom generaci idiotů.“ Jako kdyby někdo si snad chtěl vzít na paškál zaujetí pro techniku, které již nějaký čas setrvale drží každou nastupující mladou generaci. Redakce zmíněného časopisu se chce málem zaručit, že to Einstein řekl stěží. Nedávno (v červenci 2014) se mělo objevit v Jerusalem Post (v souvislosti s náměty na likvidaci systému vládnoucího v Gaze) jedno sdělení, které také údajně vzešlo z Einsteinovy hlavy; a sám jsem se s ním již předtím opakovaně setkal (teď opět můj překlad z angličtiny): „Nemůžeme řešit své problémy se stejnou úrovní [angl. „level“] uvažování, jaká je vytvořila.“ Někdo další tvrdil, že ten výrok zněl následovně: „Žádný problém nelze řešit stejným druhem [angl. „kind“] uvažování, jaký jej vytvořilo.“ Údajně se ten případný Einsteinův komentář měl výslovně týkat konstantní rychlosti světla, a neměl být automaticky vztahován na nic dalšího. Mám pokušení pustit se do dalších citátů... Jsou jich vydávány často úctyhodné folianty. Takže si lze vždycky vybrat. Vesměs vždycky to bývá uvedeno bez odkazů na místa, odkud ten či onen citát urrrrrrrčitě pochází.
říjen
29
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Opustili nás Vzpomínka na sestru Olgu Horálkovou (1937-2014) Na pondělním cvičení Sokola Winterthur dne 15. 9. 2014 jsme byli informování a konfrontování s nečekanou a smutnou událostí, že před dvěma dny navždy odešla z našeho kruhu sestra Olga Horálková. Olinka, jak jsme ji všichni říkali, byla se svým manželem Rudou již od 70. let, krátce po založení naší jednoty, její oporou, protože se zúčastňovala déle než 40 let všech sokolských akcí, ať to byla účast na zahraničních sletech a průvodech, na secvičných a výletech Sokola, na plesech v Zürichu, Šibřinkách v Regensdorfu, či Kateřinských ve Winterthuru. Po celá dlouhá léta aktivně a vzorně cvičila na pondělních a přitom obětavě pomáhala při organizaci výše uvedených podniků. Více než 15 let vedla účetnictví jednoty. Ačkoliv to v životě mnohdy neměla lehké, nestěžovala si a díky své optimistické náladě a přirozenému šarmu byla Olinka velmi oblíbená u našich bratrů a sester. Bylo příjemné s ní diskutovat a podílet se společně na sokolské činnosti. V tomto ohledu zůstane po ní velká mezera, ale budeme na ní s láskou vzpomínat. Výbor Sokola Winterthur
Zomrela Agneša Kalinová, bola hlasom Slobodnej Európy Vo veku 90 rokov zomrela vo štvrtok 17. septembra novinárka a spisovateľka Agneša Kalinová. Pracovala v časopise Kultúrny život, po vynútenej emigrácii do Nemecka v Rádiu Slobodná Európa. Priatelia ju volali Agi a hoci jej život tvrdo poznačili takmer všetky divoké politické premety druhej polovice 20. storočia, všetko brala s nadhľadom a humorom. Až do deväťdesiatky, ktorú oslávila v júli bola vždy nesmierne vitálna noblesná dáma, plná pozitívnej energie a vnútornej slobody. Tak si ju budú všetci pamätať. Poskytla viacero rozhovorov, ale zo žiadneho sa o nej (aj o Slovensku) nedozviete toľko ako z knihy Mojich 7 životov, ktorá vyšla v roku 2012. Názov je úplne výstižný, Agneša Kalinová totiž
říjen
30
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
naozaj prežila niekoľko životných príbehov. Nie sú to klasické memoáre, ale voľne plynúci rozhovor, ktorý na niekoľkých stretnutiach zaznamenala Jana Juráňová. Jedna z najsilnejších kníh aké boli u nás vydané ponúka mrazivé čítanie, v ktorom do osobného príbehu mladého dievčaťa aj zrelej ženy neustále vstupujú veľké dejinné zvraty. Momentky šťastného detstva na východe Slovenska, drsná zrážka s nacistickým holokaustom, prežitie vojnových hrôz bez rodiny v kláštore v Budapešti, krátku mierová eufória, politické procesy, nádejné obdobie do augusta 1968, následný normalizačný psychoteror, ktorý prinútil celú rodinu odísť do Nemecka a pripravil ju o otca a manžela - známeho spisovateľa, prekladateľa, scenáristu a humoristu Ladislava Kalinu. Po novembri 1989 zostala žiť v Mníchove, ale na Slovensko sa pravidelne vracala. Kalinovci patrili medzi najznámejšie kultúrne osobnosti. Manžel Ladislav Kalina bol spisovateľom, prekladateľom, scenáristom a humoristom, ona začala v roku 1948 písať filmové kritiky do rôznych novín a časopisov (Pravda, Kino, Film a doba, Náš film, Film a divadlo, Filmové a televizní noviny, Nové slovo). Od roku 1952 bola redaktorkou týždenníka Kultúrny život, ktorý sa v 60. rokoch zasadzoval za liberálnejší prístup v literatúre a umení. Po jeho zákaze po auguste 1968 sa stala slovenskou redaktorkou pražského dvojtýždenníka Filmové a televizní noviny, ktorý od roku 1970 tiež nemohol vychádzať. Nesmela publikovať, uverejňovať preklady a zamestnať sa v akomkoľvek odbore súvisiacom s kultúrou. --------Na snímke z roku 1978 rodina Kalinovcov pred svojou emigráciou ---------
Pracovala ako prekladateľka počítačových manuálov z angličtiny a z nemčiny, v roku 1972 bola tri mesiace vo vyšetrovacej väzbe pre podozrenie z podvratnej činnosti, na jeseň 1978 dostala povolenie vysťahovať sa s rodi- nou do Mníchova. Aj vtedy sa prejavil typický nadhľad rodiny Kalinovcov - pred odchodom sa odfotila s úsmevmi na balkóne svojho bytu a priateľom vyrobili z fotografie pohľadnicu, na ktorú napísali "Do videnia v lepších časoch". V Nemecku Agneša Kalinová nastúpila ako komentátorka v českom a slovenskom vysielaní rozhlasovej stanice Slobodná Európa. Vo svojich pravidelných príspevkoch sa venovala predovšetkým dianiu v Česko-slovensku. V Slobodnej Európe pôsobila až do roku 1995.
říjen
31
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Na otázku, prečo sa nepresťahovala nazad na Slovensko, odpovedala: "Prirodzene, napadlo mi to, ale dcéra už vtedy bola vydatá v Anglicku a manžel, ktorý obetavo zorganizoval našu emigráciu, už nežil. Bola som v penzijnom veku, tak som si povedala, že začínať nový život, novú kariéru je neskoro. V Nemecku som pritom ešte mala možnosť pracovať v Slobodnej Európe. Som však šťastná, že môžem zase kedykoľvek prísť do Bratislavy na Slovensko."
Výročí Je tomu již 70 let...? (Výročí děsivé „zbraně odplaty“; 8/9/1944) Miloš Dokulil Nedávno jsme si mohli připomenout již 100-leté výročí od vzniku první světové války. Ne že by byl v současnosti všude kolem nás jenom mír. Ale i ta druhá světová válka vrhá občas různé stíny do časů, které již nemusí (možná) nic vědět o tom, co a jak (ba i proč asi) předcházelo dnešku. 70 let je odstup nejméně tří generací. Ne že bychom teď chtěli či museli zrovna analyzovat, proč asi vznikla druhá světová válka. Jenže je jistě hodno zvláštní pozornosti, když ten ozbrojený konflikt naplno propukl, velmi brzy nemělo hitlerovské Německo proti sobě jiného nepřítele než pouze už jenom Velkou Británii. Hitler si v červnu 1941 dovolil boj na dvou frontách; napadl SSSR. A od června 1944 musel čelit tzv. „druhé frontě“ (která významem zůstala „druhá“, ale byla již po invazi do Itálie tou frontou „třetí“). Teprve v průběhu roku 1944 začalo být až příliš jasné, že dny předchozích německých válečných úspěchů jsou „jaksi“ sečteny; včetně těch, které byly předznamenány také proslulou ponorkovou válkou v Atlantiku. Dokonce koncem července 1944 došlo k poněkud smolně probíhajícímu pokusu o atentát na Hitlera, máme-li na mysli pohled z opačného „břehu“. Zrovna jen o pár týdnů později startovala přitom V-2 („fau cvaj“), „Vergeltunswaffe-zwei“, tj. „zbraň odplaty – [číslo] dva“. Bylo to 6. září 1944. Takže raději pěkně popořádku. Nejdřív tu byla ta „V-1“. To byla létající bomba, která přilétala nad Londýn již od června 1944. Byla mnohými Londýňany někdy nazývána „bzučivou bombou“, a to pro hluk, který ji doprovázel. A dopadala často kdovíkam. Takže jako kdyby to byl jen obtížný výbušný „brouk“, se kterým je jaksi potřeba trochu počítat, když je ta válka; která ovšem už je ovšem ve svém konečném stadiu... Samozřejmě že v průběhu hned první poloviny roku 1944 německé velení nasazovalo bombardovací letectvo, kde jen mohlo, aby zvrátilo průběh pro sebe stále nepříznivěji probíhající války, jak na východní, tak rovněž na jižní frontě. Případná raketová zbraň jako kdyby zároveň byla nesmírně vhodným a nečekaným doplněním k již nedostatečné úderné síle německého letectva. Takže tu teď byla ta „V-2“. Tato zbraň měla raketovou hlavici s celou jednou tunou výbušnin. A navíc, když přilétala, nebylo ji předem slyšet. Takže když někam dopadla, došlo k tomu bez výstrahy, bez aspoň trochu předem naznačeného varování; samozřejmě že s následnou nesmírně pustošivou explozí. Přitom německá propaganda naznačovala, že není všem dnům konec. Že dojde na další, zatím tajné a dosud nepoužité zbraně. Že se nemá nikdo nechat mást
říjen
32
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
údajně dočasnými úspěchy nepřítele na obou teď hlavních válečných frontách. Že ještě budou nečekaná překvapení! Takže: Především ta nová V-2 byla balistickou raketou, s motory na tekutá paliva. Na výšku měřila přes 14 metrů. Zkoušky s touto zcela novou zbraní začaly již v roce 1942; tedy v době, kdy ještě „Německo vítězí na všech frontách pro Evropu“. Tato raketa, zcela nové konstrukce, startovala kolmo směrem k obloze; a po minutě se natočila směrem na cíl. Tedy směrem na Londýn. Přitom rychlostí – to nepřehlédněme – celých 5600 km/hod.! Když se tedy tato raketa blížila ke svému cíli, nebylo předem nic slyšet (jak již bylo napovězeno výše). Vždyť ta raketa měla několikanásobně vyšší rychlost, než je rychlost zvuku! (Stačí ověřit si to podle údaje na konci předchozího odstavce.) Ne že by ty rakety automaticky zasahovaly Němci zamýšlené cíle. Jenže již psychologicky tyto nové rakety nebylo možné jen tak pouze brát na vědomí. S odstupem času nás snadno napadne, že svědkem prvního objevu umělého rozpadu atomů byla německá laboratoř již v roce 1938. A že první atomové bomby v létě roku 1945 byly použity až Američany před koncem války s Japonskem. Německá raketa V-2 naštěstí nemohla již vůbec mít atomovou hlavici. Naštěstí! (Zde sehrálo svou roli také to, že se Spojencům podařilo zničit továrnu na těžkou vodu v Norsku.) I když z těch víc jak 6000 vyrobených raket V-2 jich nakonec bylo proti Velké Británii vypuštěno skoro 3500 a možná skoro polovina jich zasáhla Němci zamýšlený cíl. Jak řekl Michael Neufeld, kurátor výstavy V-2 ve Washingtonu, který je též autorem The Rocket and the Reich (tj. česky „Raketa a Třetí říše“), je ovšem smutnou ironií, že za tuto raketu svými životy zaplatilo asi 12 000 vězňů z koncentračních táborů, zatímco v důsledku dopadu těch raket zahynulo britských občanů možná necelá polovička tohoto krutého srovnávacího počítání. (Imperial War Museum v Londýně teď má trvalou instalaci na téma „Svědkové války“, v níž prezentuje doklady také k těm „zbraním odplaty“. — K tomuto příspěvku jsem se inspiroval statí M O’Harea s názvem „Out of a clear sky...“, z časopisu NewScientist z 6/9/2014 ze str. 48. Tato stať zároveň byla mj. pozvánkou na tu zmíněnou londýnskou výstavu.)
Z činnosti spolků Pod vysokou sítí v Luzernu Tělovýchovná jednota Sokol Zábřeh se zúčastnila dne 13.9.2014 volejbalového turnaje v Luzernu. Do Švýcarska odjela dvě družstva, která se zúčastnila mixového turnaje, kde v jednom družstvu museli hrát tři muži a tři ženy. Mimo mixový turnaj se uskutečnily i turnaje mužů a žen. Naštěstí jsme si vybrali ten nejlepší turnaj, protože byl opravdu mezinárodní, neboť se ho zúčastnila dvě družstva z Luzernu a jedno z Mnichova. I úroveň byla pro nás
říjen
33
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
adekvátní. Po urputných bojích se naše družstva u místila na stupních vítězů, když obsadila 2. a 3. místo. Cesta do Luzernu byla náročná a dlouhá, celkem se jelo dvanáct hodin, ale rozložili jsme si ji na dva dny - přespali jsme u jezera Piburg v Oetzu, kde se každoročně pořádá setkání zahraničních sokolů, kterého se i my pravidelně účastníme. Odpoledne jsme dorazili do Luzernu, kde jsme se setkali s Maruškou Cron a poté nás Luzernem provedla Lída Čarnecká. Druhý den jsme byli na výletě kolem jezera, kdy se nám zase celý den věnoval Robert Čarnecký. I touto cestou bychom jim chtěli velmi poděkovat. Ubytování bylo v krytu civilní obrany v Inwilu, podmínky byly značně stísněné, zejména, když se většina účastníků turnaje sešla v malé společenské místnosti, kde pak nebylo k hnutí. Ale my jsme přijeli hlavně si zahrát volejbal a pobesedovat s našimi známými z Luzernu a Mnichova. V neděli ráno jsme posnídali u Marušky v Luzernu a pak už nás čekala jen cesta zpátky. Petr Hošek, Sokol Zábřeh
Cestování Ota Ulč
Středozemím po sezoně plouti – 9:
Vyúčtování výsledků Závěrem do každé kabiny - stateroom přece - dorazil CRUISE LOG, souhrnné vysvědčení kdy, kde a kam jsme spěli rychlostí čí pomalostí v rozsahu od 13 do 21 uzlů, jíž jsme všeho všudy absolvovali pouhých námořních 1704 mil. To byla zpráva totožná pro nás všechny. Vyúčtování výdajů bylo podstatně podrobnější a lišilo se od pasažéra k pasažérovi. Na první pohled taková plavba vypadala jako téměř laciný špás. Na palubě dominovalo bezpeněžní hospodaření - žádné bankovky, ani jeden dolar či kopějka.. Vše se řeší podpisem na účtu za jakoukoliv maličkost.
říjen
34
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Při prvním vstupu na palubu jsem si k obědu objednal jedno holandské pivo, podepsal jakýsi papírek, na stvrzence plno údajů, daňových přirážek, se závěrečnou cifrou 7 dolarů. U večeře si objednat sklínku vína a cena to bude pětinásobná. Praxe poskytování zpropitného se se teď zmodernizovala automatickým připočítáváním 12 dolarů na den za každou osobu, takže dlouhodobý rodinný výlet s paterčaty se může citelně prodražit. Našim dvěma pečlivě se starajícím cabin boys jsme navíc dali stodolarovou bankovku, ať se o ni podělí. O výdajích za nehorázně předražené excursion výlety jsem se už dřív v textu nevlídně vyjádřil. Rovněž nezapomenout na nemalý obnos za letenku a za hotel před započetím plavby. Když se pak všechny výdaje sečtou, tohle věru není to nejvhodnější prostředí po příliš šetrné povahy. - - Nic nevím o počínání konkurenčních společností, ale tato Holland America jako fungující organimus si počíná znamenitě - od začátku až do konce. Příklad: poslední naše noc na palubě, opustí ji víc než tisíc pasažérů všemožnými směry, nutno se tedy postarat o jejich rozvoz, rovněž aby se ani jedno zavazadla nezatoulalo. Rozdány nám identifikační visačky v různých barvách, s různými číslicemi. Ty jsme připevnili ke kufrům, před půlnocí je vystrčili před dveře a víc se o ně nestarali. Vyzvedli jsme si je až na letišti. Tím končila odpovědnost Rotterdamu a my vstupovali do jiného světa, v něm se museli o sebe postarat, což bylo příležitostí k všelijakým protivnostem. Zatím co do Atén jsme se s obtížemi přes Paříž dostali s Air France, zpáteční cestou to mělo být přes Řím s Alitalií . Na aténském letišti, svým rozsahem bez obtíží zvládnutelném, předehrou k pozdějším svízelím bylo několikahodinové vyčkávání ve společnosti , kterou bych s nadšením přál svým úhlavním nepřátelům: druh stěžovatelů, jakoby permanentně mravně popuzených. Vzteklá babizna na invalidním vozíčku, z něho každou chvíli slezla, schopně se pohybovala a holí mávala.. K tomu čínské trio protestujících svým kantonským dialektem a čehosi nezřetelného se domáhající. Neodolal jsem a jejich inkoherentní lamentace na magnetofonu zaznamenal. Totéž jsem učinil k zaznamenání zvuků vřeštících spratků - pořádná to pohroma, bič na neurotika mého typu. V Římě tedy přesedáme, máme dvě hodiny času, to snadno zvládneme. Podařilo se to jen zázrakem. Berlusconiho Řím překonal pařížského de Gaulla, letiště mnou proklínané již na začátku tohoto miniseriálu. Panovala tam nijak překvapující, nadále trvající oprávněnost legendárního Mussoliniho povzdechu, že v Itálii situace je beznadějná, ale nikoliv vážná, že tam vládnout není obtížné, ale toliko zbytečné. Tak nějak on ujišťoval a víme, jak to s ním dopadlo. Letištní prostor značný, nápisy s doporučením kudy kam jen italské nebo zcela neexistující. Stejně jako v Paříži, i zde se musí projít pasovou a bezpečnostní kontrolou pasažérů v tranzitu , bez zájmu či možnosti se na onom území vůbec pozdržet. Čekání v dlouhé frontě na zbytečné, leč tolik potřebné razítko, další zrychlené pachtění skočit do automatického vlaku bez řidiče , bez představy, kam že se to řítí. Z vlaku pak dost bezhlavě vyskakujeme, dál se ženeme, v poslední minutě či snad jen vteřině přece jen na palubu dorazíme. Retrospektivně se mi vybavily bizardní okolnosti mého někdejšího úprku s S-Bahn z východního do západního Berlína. Air France servírovala výtečnou stravu, víno, kdežto Alitalia posloužila hanebnou lasagnou.
říjen
35
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Elegantní, ochotné francouzské letušky , kdežto nerudný pánský taliánský personál. Nemohl jsem otevřít stoleček před sebou, tedy jsem požádal o asistenci a dozvěděl se, že to je polámené, ať se nedivím. Přes uličku velmi v doslechu vřískal neutišitelný chlapeček , dokonalý akustický či auditivní terorista. Zardousit ho by bylo zasloužilou službou lidstvu. Let čím protivější, tím je delší, taková je ponurá zkušenost. Konečně jsme se dočkali, prošli pasovou procedurou, přihrnuli se ke správnému otvoru , z něhož se na pásu začala šinout zavazadla, veletucty jich, stále na ty naše čekáme, aniž bychom se dočkali.. Ano taková to byla realita, Mussolini se nemýlil. Dočkali jsme se jich za několik málo či hodně dnů, kufry připutovaly bizárními oklikami Texasem. Ultimální závěr, který si zaslouží toto podstatné zpřesnění: vzdor opakovaným jeremiádám, tento starý protiva dychtí zdůraznit, že po sečtení všech plusů a minusů, zkušenost to byla užitečná a vzdor nemalým výdajům i obohacující. Konec
Z tvorby čtenářů Vladimír Vlasatý
Babí léto Zažloutlé listy. ještě svěží zeleň trávy. Vítr hrající si s mraky, dozrálá vinná réva. Co zbylo? Prach léta na botách, vrabčáci, letní čas, bleskem rozťatý strom. Je babí léto. Holky si přehodily přes ramena svetry, divadla zase hrajou, rostou houby. Jdu cestou,
říjen
36
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
která patří zajícům, veverkám, jelenům a stromům. Rozhlížím se a žasnu. Včera ještě léto, dnes s podzimem ruka v ruce les.
Na stromech vrány Nahnědlé listí v trávě podzimního sadu. Barevná poesie října. Procázka prochladlým večerem, mezi stromy švestková vůně, šero a drobný déšť. Na stromech vrány, s pozvánkami do Kabaretu hořkosladkých snů.
Požehnaný čas
říjen
Křivky vody, prolamující se vlnění, končící ve ztracenu řeky. Břeh tichý, vzduch měkce načechraný, nad tím vším nebe, plné barevných stínů. Zavírám oči, objímám tvoji ruku, vše je jako tenkrát. Zelená tráva, zaprášená cesta, požehnaný čas. 37
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ze Švýcarska Vyděláváte 9565 franků? Podle stejnojmenného článku Waltera Kellera ve švýcarském Blicku je tato suma průměrným příjmem švýcarské domácnosti. Autor si nevymýšlí, čerpal z oficiální zprávy, kterou zveřejnil nedávno Spolková rada. Ptáte se: Je to možné? Skutečně vyděláváme tolik? Blick to chtěl věděť úplně přesně, obrátil se proto na Švýcarský daňový úřad v Bernu a dostal se tak k detailům: Hrubé (tedy nezdaněné) příjmy švýcarské domácnosti v příjmové skupině od nuly do 6 000 franků má celkem 29,4% domácností. Ve skupině 6 001 franků do 8 000 franků se nachází 17,2% domácností. Ve skupině od 8 001 franků do 10 000 franků leží dalších 15,7% domácností. Celkově lze tedy řící, že přibližně vice než 50% domácností nedosáhne na průměrný souhrn platů švýcarské domácnosti ve výši 9 565 franků. Ještě drastičtější je obraz čistého majetku plátců daní. Kolem 56 procent Švýcarů vlastní méně než 50 000 franků a když k nim přičteme nejbližší vlastnickou skupinu, vyjde nám, že kolem 66 procent plátců zdaňuje ročně méně než 100 000 franků. Takový příjem ve většině švýcarských regionů nestačí na pořízení bytu natož pak domu a už v žádném případě ne v oblastech s bohatším obyvatelstvem nebo ve městech. Švýcaři tak zůstávají národem odkázáným na bydlení v pronájmu. Sen o vlastním obydlí zůstává pro většinu z nich nedosažitelným. zdroj:Blick, září 2014
říjen
38
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Žijí mezi námi O baletke, ktorá vyčnievala Nie, tento titulok sme nevymysleli v Zpravodaji. Našli sme ho v novinách Plzeňský deník, v rubrike Čtení na neděli a jeho autorom bol Jiří Šantora. Ešte v marci 2001 ho použil vo svojom rozsiahlom rozhovore s paní Helenou Eser-Burgener, v niekdajšom Československu známou ešte pod dievčenským menom Koudelková. Prečo o tom píšeme? Lebo pani Eser žije medzi nami, presnejšie v Zürichu, hlavne ale preto, že pripomenutie jej úžasnej kariéry stojí za to. Helena Koudelková (vydatá Obreško, Kaftanová, Burgener, Eser) absolvovala v r. 1952 Tanečné konzervatórium v Prahe. Nasledovali angažmán v Slovenskom národnom divadle v Bratislave (1952-53), Armádnej opere v Prahe (1953-55), v plzeňskom divadle (1955-1961), kde okrem mnohých iných postáv stvárnila napríklad aj Zaremu v Bachčisarajskej fontáne, Zlú kráľovnú v Snehulienke, Soldatinu v Komediálnej rozprávke, Macochu v Popoluške, či Pani Vodičkovú vo Veselých paničkách windsorských. Viedla tanečný súbor v Alhambre (1961), pripravovala choreografie pre film, ČST, divadlá Rokoko a Apollo. Od roku 1966 viedla v Paríži baletnú skupinu Mercedes. Od roku 1968 žije vo Švajčiarsku a zakrátko sa tu uplatnila ako atraktívna fotomodelka a manekýnka. V roku 1989 otvorila v Zürichu vlastnú školu pre manekýnky. Je aj úspěšnou fotografkou. Pani Eser hovorí, že v živote absolvovala tri karíéry. Hranicou medzi prvou a druhou bol jej odchod do Švajčiarska v roku 1968. Ako spomína na obdobie pred ním? „Moja profesia mi umožnila spoznať sa s úžasnými ľuďmi, ozajstnými majstrami vo svojom fachu. Pripravovala som choreografie pre Waldemara Matušku,, Helenku Vondráčkovú či Vaška Neckářa, v divadle Apollo pre Karla Gotta. Spoznala som skvelých režisérov, ktorí mi veľa dali – Roháč, Vašta, choreograf Koníček a mnohí ďalší. Keď som pôsobila v Alhambre, prišiel sa raz na nás pozrieť istý režisér z jednej väčšej parižskej revue. Vraj hľadá vysoké tanečníčky. Dostať sa z Československa do Paríža nebolo vtedy vôbec jednoduché, ale štátna agentúra Pragokoncert mi angažmán prekvapujúco schválila. Nechcela som však kariére, akokoľvej lákavej, obetovať rodinu. A tak som si dala podmienku, že v revue musia angažovať aj môjho
říjen
39
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
manžela. Bol ním Josef Kaftan, ktorý vtedy pôsobil v pražskom Národnom divadle. Francúzi sprvu odmietali, tvrdili, že pre mužských tanečníkov nemajú uplatnenie, ale zrejme ma veľmi chceli, lebo napokon ho prijali“. Na otázku, či bola v novom pôsobisku spokojná pani Eser odpovedá: „Pánečku, to boli kostýmy! Nádhera! Lenže tá drina! Dve predstavenia za večer, takmer sme nezliezli z javiska. Po roku som toho mala plné zuby. Ale vydržali ste. „Behom roka som tam trochu omrkla ten ich štýl a kostýmy a rozhodla som sa vytvoriť malú skupinku – tri dievčatá a samozrejme môj muž. Nazvali sme ju Mercedes balet. Naštudovala som zopár tančekov, zohnala vlastné kostýmy a zakrátko za pomoci Pragokoncertu sme precestovali snáď celý svet. A kritici nešetrili chválou.“ Lenže prišiel august 1968 a bolo po idylke, však? „Udalosti nás zastihli na predstavení v poľských Sopotách. Boli sme tam aj so synom Martinom, vtedy osemročným. Ja a manžel sme mali platné dvojmesačné švajčiarske víza, ale Martin ho nedostal. Našťastie Karel Gott a niekoľko ďalších kamarátov sa vracali do Prahy a vzali chlapca so sebou. My sme radšej odleteli do Zürichu, ale bolo to veľmi dramatické. Dvakrát nás na ploche vysadili z lietadla, opakovane nám prezreli batožinu, lietadlo kvôli tomu štartovalo s dvojhodinovým meškaním, ale čo je hlavné – s nami na palube. Majej mamke sa podarilo v Prahe získať vízum do synovho pasu a tak zakrátko za nami priletel – so školskou taškou na chrbte...“ Po krátkom pôsobení vo Švédsku sa rodina pani Eser usadila vo Švajčiarsku. „Manžel dostal angažmán v zürišskom Opernhause. Zanechala som tanec a zatúžila konečne po normálnom rodinnom živote. Narodil sa nám druhý syn, keď už ten prvý si nás príliš neužil. Ako „domáca pani“ som však vydržala iba päť rokov. Mala som štyridsať, keď sa mi do rúk dostal inzerát, že istá zürišská fotomodelová agentúra hľadá dámy vyššej postavy. Poslala som im zopár fotiek. A tak začala Vaša druhá kariéra, však? „Áno. Nasledoval nesčíselný počet fotografovaní, objavila som sa aj na titulných stránkach, absolvovala som bezpočet módnych prehliadok. Približne okolo päťdesiatky ma ktosi upozornil, že v Zürichu nie je žiadna kvalitná škola pre modelky. Viac mi nebolo treba: zakrátku sa už vo 40 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
viacerých švajčiarskych módnych časopisoch objavili články s fotkami o otvorení mojej školy. A už to frčalo.“ To už bol štart do Vašej tretej kariéry... „Vychovala som mnohé „missky“ i profimodelky. Moja škola bola ako jediná v tomto obore doporučená Berufsbweratungom. Myslím, že mám za sebou kus dobre vykonanej práce.“ jš, ah -----------Na snímkach: str. 39: Švajčiarsko a druhá kariéra pani Eser-Burgener str. 40: Pani Eser pri vlaňajšej oslave svojej osemdesiatky
o
o
o
Zdraví Deset potravin, které mohou zvyšovat riziko rakoviny Jen málokdo si při pochutnávání na křupavé bagetě, sušence nebo voňavém řízku vzpomene na karcinogeny, které tyto potraviny obsahují. Možná je načase začít přemýšlet nad tím, co vlastně jíte. Statistiky totiž hovoří jasně. Každý třetí obyvatel České republiky v průběhu svého života onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře. Podle odborného serveru Linkos každoročně onemocní v České republice rakovinou více než 77 tisíc lidí a přes 27 tisíc jich ročně této nemoci podlehne. Příčinou rakoviny může být kromě genetických dispozic nebo špatného životního prostředí také nevhodné stravování. Server naturalon.com dal dohromady seznam potravin, které pravděpodobně každý den jíte a které mohou přispívat ke vzniku rakoviny. Ne-Bio ovoce a zelenina Ovoce a zelenina, které nebyly vypěstovány v rámci ekologického zemědělství, mohou obsahovat velmi nebezpečné pesticidy, jako jsou atrazin, thiodicarb a organofosfáty stejně jako vysoce dusíkatá hnojiva.
říjen
41
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Pesticid a herbicid atrazin je v zemích Evropské Unie zakázaný, ale ve Spojených státech se stále široce využívá. Tento zabiják plevele způsobuje problémy hlavně v reprodukční oblasti, podle studií dokáže dokonce změnit žabí samečky na samičky. Ve studii z roku 2009 bylo zjištěno, že těhotné ženy, které pily vodu kontaminovanou atrazinem, porodily děti s menší tělesnou hmotností. Tradičně pěstované ovoce a zelenina obsahují velké množství chemikálií a hormonů. Při testování vyšla nejhůře jablka, kdy vědci zjistili pesticidy na více než 98 procentech testovaných jablek. Mezi ovoce s vysokým obsahem pesticidů patřily také pomeranče, jahody a hroznové víno. Ani důkladné umytí ovoce bohužel všechny zbytky chemických látek neodstraní. Rajčata v konzervě Nejen rajčata, ale všechny potraviny v konzervě jsou hrozbou pro zdraví kvůli vnitřnímu ochrannému povrchu konzerv. Ta obsahuje nebezpečnou chemikálii bisfenol A (BPA), toxickou látku, která narušuje funkci hormonů. Konkrétně napodobuje v organismu působení ženských pohlavních hormonů. Škodlivostí BPA se dlouhodobě zabývá i společnost Greenpeace, která vede za podpory řady vědců a lékařů kampaň proti používání bisfenolu A v produktech pro děti a výrobcích přicházejících do styku s potravinami. Ukázalo se, že vystavení i nízkým dávkám BPA může hrát roli při vzniku vážných onemocnění, jako jsou cukrovka či rakovina prsu, varlat a prostaty. Největší obavy však vzbuzuje působení BPA na zdraví novorozenců a malých dětí, jejichž organismus není schopen odstranit BPA z těla stejně rychle jako u dospělých. "Epoxidové laky konzervových plechovek mohou skutečně obsahovat bisfenol A či jeho deriváty. Vzhledem k ´aférám´ z počátku devadesátých let především s kontaminací olejovek, jsou obsahy těchto látek v konzervových lacích a úrovně jejich možné migrace důsledně kontrolovány a musí vyhovovat hygienickým předpisům. Z tohoto pohledu jsou v současnosti používané laky bezpečné, o čemž svědčí i fakt, že již dlouhou dobu nebyly zaznamenány případy, kdy by bylo nutné stahovat zboží balené v plechovkách z důvodu nadměrné kontaminace bisfenoly," uvedl pro iDNES.cz docent Jaroslav Dobiáš z Ústavu konzervace potravin Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT v Praze. A dodal, že bisfenoly jsou látky, které mají nesporně nepříznivý vliv na zdraví člověka. Jejich karcinogenní účinek však doposud nebyl prokázán. Pokud se BPA obáváte, vybírejte si raději rajčata čerstvá, nebo zavařená ve sklenici.
říjen
42
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Masné produkty Dlouhý seznam nezdravých výrobků z masa zahrnuje párky, klobásy, salámy či slaninu. Všechny masné produkty obsahují chemické látky a konzervanty včetně dusičnanu sodného. Nejhorší jsou uzeniny, jelikož obsahují dehet z kouře. Vědci v časopise BMC Medicine uvedli, že nadměrné množství solí a chemikálií, které se používají při výrobě podobných výrobků, poškozuje zdraví. Jejich studie trvala téměř třináct let a zúčastnili se jí lidé z deseti evropských zemí. Během výzkumu jeden z každý sedmnáctý účastník studie zemřel a u těch, co konzumovali 160 a více gramů masných produktů, se během dvanácti let zvýšilo riziko rané smrti až o 44 procent oproti těm, co jedli jen 20 gramů a méně. "Masné výrobky obecně jsou významným zdrojem skrytých tuků, dále mnoha přídatných látek (éček), které například ve výrobku zlepšují barvu, zvýrazňují chuť či zadržují vodu. Uzenářské výrobky navíc obsahují malé množství dioxinů a polycyklických aromatických uhlovodíků vznikajících při uzení. Dalším tématem u masných výrobků je podíl masa a dalších složek, jako je sádlo, vnitřnosti, strojově oddělené maso či kůže apod. Při výběru masných výrobků bychom se proto měli držet ceny, to znamená, čím levnější výrobek, tím méně kvalitní a zdraví prospěšný," řekla pro iDNES.cz odbornice na výživu Lucie Marečková z poradny pro redukci váhy Nutriella.
Bramborové lupínky Křupavá pochoutka je levná a skvěle chutná, ale za ten negativní účinek na naše tělo ta trocha potěšení nestojí. Brambůrky obsahují velké množství tuků a hodně kalorií, což prakticky zaručuje nárůst hmotnosti. Studie publikovaná v New England Journal of Medicine zjistila, že konzumace asi 30 gramů bramborových lupínků denně může v průměru za jeden kilogram nárůstu hmotnosti za jeden rok. Kromě toho, že jsou plné trans-tuků, které zvyšují hladiny „špatného“ LDL-cholesterolu a naopak snižují množství „hodného“ HDL-cholesterolu a přispívají tak ke vzniku arteriosklerózy a cukrovky II. typu., obsahují také velké množství soli, což může u mnoha lidí vést ke zvýšení krevního tlaku. A to ještě není vše. Bramborové lupínky většinou obsahují konzervanty a barviva, které naše tělo rozhodně nepotřebuje. Aby se dosáhlo jejich křupavosti, smaží se při vysoké teplotě, při které však vzniká známý karcinogen akrylamid. Ztužené (hydrogenované) tuky Ztužené tuky se vyrábějí chemickým procesem zvaným hydrogenace, kdy je do rostlinného tuku přidáván vodík. Tím vznikne tuhá konzistence, a původní převážně nenasycené mastné kyseliny se tak přemění na převážně nasycené. Ztužené tuky jsou tak zdrojem zdraví škodlivých transnenasycených mastných kyselin, jejichž nadměrná konzumace může způsobovat například srdeční onemocnění a zvyšovat riziko rakoviny. 43 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ztužené tuky se používají v potravinářském průmyslu k zakonzervování potravin, aby vypadaly lákavě co možná nejdelší dobu. Ztužený tuk je levný na výrobu a dlouho vydrží, proto se s ním často setkáte ve smažených či předsmažených pokrmech, jako jsou například hranolky, ale také v koláčích, sušenkách, v náhražkách čokolády a v polevách. "Tuky dělíme podle původu na rostlinné a živočišné. Pro lidské zdraví jsou prospěšné tuky rostlinné, jelikož neobsahují cholesterol. Naopak tuky živočišné cholesterol obsahují ve významném množství. U tuků je vždy důležitý poměr nasycených a nenasycených mastných kyselin. Čím více je v potravině nenasycených, tím lépe pro naše zdraví," uvedla výživová poradkyně Lucie Marečková. A dodala, že dobrý poměr těchto kyselin najdeme například v oleji olivovém a řepkovém, ale neplatí to např. pro máslo, sádlo, lůj apod. V současné době je moderní přidávat do potravinářských výrobků palmový, kokosový a palmojádrový olej. Tyto tuky ovšem obsahují velké množství nasycených mastných kyselin, které mají vliv na výskyt kardiovaskulárních onemocnění. Potravinářské firmy tyto oleje používají k výrobě pečiva, oplatek, krekrů, brambůrků, krémů apod. Proto bychom se těmto potravinám měli vyhýbat. Bílá mouka Většina z vás už slyšela, že bílá mouka není nic dobrého, ale možná nemáte jasnou představu, jak moc je špatná pro vaše zdraví. Rafinací zrna se zničí přírodní živiny a odstraní se většina vlákniny. Bělost mouky je navíc dosažena pomocí chlorového plynu. Tento nebezpečný iritant může být ve větším množství smrtelný. Chlor ve formě plynu má velmi silně dráždivé účinky na sliznice, při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání. Bílá mouka číhá v mnoha potravinách, nejen v pečivu a těstovinách. Vysoký glykemický index bílé mouky rychle zvyšuje hladiny krevního cukru a hladiny inzulínu, což může být přímou příčinou cukrovky. Navíc podle některých odborníků může konzumace potravin z bílé mouky urychlovat šíření rakovinových buněk. Geneticky modifikované potraviny Otázka geneticky modifikovaných potravin (GMO) patří ke kontroverzním tématům, která mají spoustu zastánců i odpůrců. GMO je potravina a krmivo, které obsahuje geneticky modifikované organismy, sestává z nich, nebo je z nich vyrobena. V zemích EU jsou na trhu produkty z bavlníku, kukuřice, brambor, řepky, sóji, cukrové řepy. V České republice se nejčastěji setkáme s rostlinnými oleji (sójové, řepkové) vyrobenými z geneticky modifikovaných rostlin. Zastánci GMO tvrdí, že geneticky upravené potraviny mají vyšší nutriční hodnoty a příznivější obsah vitaminů, plodiny jsou díky genové manipulaci odolnější, chutnější a větší. Některé studie však již zaznamenaly negativní vlivy na krysy krmené GMO jako zpomalení vývoje či vážné poškození imunitního systému. Ve studii doktora Pusztaie z Rowett Institutu ve 44 říjen október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Skotsku bylo u krys krmených GMO potravinami, zvláště bramborami, zjištěno poškození imunitního systému, růst rakovinových buněk a zmenšení mozku a jater jen za deset dnů výzkumu. Existují také obavy ze zvýšeného výskytu alergií. Alergie je totiž imunitní reakcí na určitou cizorodou bílkovinu a nové bílkoviny by mohly tyto reakce vyvolat. Rafinovaný cukr Bílý rafinovaný cukr nejenže zvyšuje hladinu inzulínu, ale také je nejvýživnější potravou pro rakovinové buňky, takže podporuje jejich růst. Tento fakt je známý už mnoho let. Laureát Nobelovy ceny za medicínu Němec Otto Warburg už v roce 1931 jako první objevil, že nádory využívají cukry, aby se "krmily" a zvětšovaly. Zdá se, že rakovinové buňky upřednostňují sladidla s vysokým obsahem fruktózy, jako je kukuřičný sirup. Kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy výrazně přispívá ke vzniku nadváhy a obezity. Zejména v USA, ale také v Evropě se kukuřičným sirupem ochucují nealkoholické nápoje, sladkosti, pečivo, jogurty, omáčky, pizza a mnoho dalších potravin. Tento levný ovocný cukr se vyrábí z kukuřičného škrobu, je stejně sladký jako cukr a prodlužuje trvanlivost výrobků (více o tomto tématu čtěte zde). Alkohol Američtí vědci v rozsáhlé čtrnáctileté studii sledovali stravování a životní styl více než 200 tisíc žen a zjistili, že u žen po menopauze, které pily nanejvýš jeden alkoholický nápoj denně, bylo o téměř 30 procent vyšší riziko rakoviny prsu v porovnání se ženami, které nepily vůbec. Alkohol je hned po tabáku druhou hlavní příčinou vzniku rakoviny. Nadměrné pití alkoholu také způsobuje srdeční selhání, mrtvici a náhlou smrt. V roce 2007 odborníci z World Health Organizations International Agency for Research on Cancer prozkoumali vědecké poznatky vztahující se k rakovině a alkoholu ze 27 odlišných studií. Nakonec objevili dostatek důkazů, aby mohli oznámit, že nadměrné užívání alkoholu je hlavní příčinou rakoviny úst, jícnu, jater, tlustého střeva, konečníku a prsu. Červené maso Mnoho výzkumů dokázalo, že mezi nadměrnou konzumací tučného červeného masa, uzenin, masových polotovarů a rozvojem rakoviny existuje souvislost. Každodenní konzumace červeného masa dokonce i v malém množství zvyšuje riziko úmrtí na rakovinu u mužů o 22 procent a u žen o 20 procent. Spotřeba velkého množství červeného masa zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, rakoviny prsu či prostaty. Marcela Svobodová
říjen
45
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Oznamy a inzerce
Zpravodaj na webu … najdete nově na stránkách Českého velvyslanectví Bern. Vždy 4-6 týdnů po tom, co ho dostanou předplatitelé, se Zpravodaj objeví na http://www.mzv.cz/bern/cz/vzajemne_vztahy_a_informace/krajansky_tisk/index.html (tento odkaz / link najdete také na www.svaz-spolku.ch)
Pro koho? neznáte Zpravodaj? - zde si ho můžete prolistovat Předplatitelé - hledáte něco ze staršího čísla Zpravodaje a to už je dávno uloženo někde ve sklepě nebo dokonce odvezeno se starým papírem? - najdete to zde Na webu je publikována redakční část, bez inzerce a bez oznámení, které se netýkají činnosti spolků SSČS Děkujeme zaměstnankyním a zaměstnancům velvyslanectví za podporu a spolupráci
Beseda Svatopluk Čech Zürich pořádá v pátek 24. října 2014 v 17:30 hod ve velkém sálu Lavaterhaus, St. Peter-Hofstatt 6, 8001 Zürich
večer na téma
„Počátek 1. světové války před 100 lety a vznik ČR“ Hlavním bodem bude přednáška docenta Dr. Josefa Tomeše z Masarykova ústavu Akademie věd v Praze, spojená s diskusi a kulturními vložkami. Pořadatele zvou srdečně na tento zajímavý večer všechny krajany i hosty a těší se na hojnou účast. Jana Jarolímková
říjen
Libor Šimeček 46
Jiří Kraus
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Oscarový režisér Jiří Menzel podpořil rezidenci pro seniory Rezidence RoSa Jiří Menzel v minulých dnech podpořil ojedinělý projekt seniorského bydlení v Praze – Rezidenci RoSa. Za doprovodu seniorů si prohlédl dokončovaný projekt včetně vzorového bytu. Komplex s nájemním bydlením pro seniory v Praze 8 - Kobylisích, jehož výstavba začala před dvěma lety, se dočká letos v říjnu svého dokončení. Nový domov v něm najde asi 130 seniorů. „Podobné domy u nás stále schází. Lidé po šedesátce jsou aktivní, chtějí mít pestrý život, setkávat se s rodinou a přáteli, chodit do kina a do divadla – nechtějí žít na kraji měst, odkud se špatně dostanou ke společenskému dění. Když ale zároveň cítí, že potřebují mít v blízkosti lékaře nebo se zhoršil jejich zdravotní stav, ale stále jsou samostatní, proč by měli vyhledávat domovy důchodců či podobná zařízení? V tomto případě mi Rezidence RoSa připadá jako dobré řešení,“ říká režisér Jiří Menzel. První spolupráce mezi Jiřím Menzelem a tvůrcem projektu společností Atkins a Langford Development s.r.o. vznikla již v roce 2006. Firma tehdy podpořila první výstavu velkoplošných fotografií Yanna Arthuse Bertranda v Čechách, kterou organizovala Olga Menzelová Kelymanová, manželka oscarového režiséra. V čem je RoSa jiná? Inspiraci pro Rezidenci RoSa našli tvůrci ve Francii a Německu, kde podobné komplexy úspěšně fungují. Dům, ve kterém bude mít každý senior svoji vlastní nájemní jednotku, nabídne prostory 1+kk či 2+kk. Přímo v objektu bude fungovat také lékař, gerontolog, psycholog, rehabilitační personál či restaurace. Chybět nebudou masáže, pedikúra, manikúra ani kadeřník. Součástí komplexu je také přednáškový sál, kavárna, knihovna, dětské hřiště i malý obchod. Rezidence RoSa bude zároveň otevřeným místem se sociálním a společenským centrem, kulturním programem i zájmovými aktivitami. „Nebudujeme místo pouze pro seniory, ale také pro lidi z okolí a další návštěvníky. Naši rodiče a prarodiče
říjen
47
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
nechtějí žít separovaní sami, ale chtějí se zapojit zároveň s pocitem bezpečí a to jim RoSa nabízí. Navíc k tomu nepotřebují ani žádné miliony,“ zdůrazňuje za tvůrce projektu Anna Ježková, ze společnosti Atkins a Langford Development s.r.o. Nájemníci se budou do komplexu Rezidence RoSa stěhovat v listopadu 2014. Více informací najdete na www.rezidencerosa.cz nebo na tel: +420 234 297 830 14-10-002
Divadlo pro děti přijede do Bernu pobavit naše nejmladší krajany loutkové divadélko Sokolíček z Prahy v neděli, 26.10.2014, od 15 do 16 hodin sál Treffpunkt Wittigkofen, Jupiterstrasse 15, 3015 Bern. Doveze vás tam tramvaj číslo 8, stanice Wittigkofen nebo tam můžete zaparkovat na modré zóně. Na programu jsou dvě pěkné pohádky: Perníková chaloupka a O čem král doma nevěděl. Vstupné dobrovolné, rezervace míst přihlášením na
[email protected], SMSkou na 076 5718823 nebo telefonicky 031 9715256 Sokol Bern totéž představení můžete zhlédnout také 25.10.2014 v 15:00 hod ve Wallisellen (u Zürichu) zde pořádá ČŠBH (Sokol Winterthur) Kirchgemeindehaus, Zentralstrasse 10, 8304 Wallisellen parkování hned naproti u obecního úřadu Vstupné dobrovolné. Prosím o rezervaci s nahlášením počtu osob do 22.10.
[email protected]
říjen
48
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Ceník inzerátů ve Zpravodaji 1. Základní cena inzerátů pro celou stranu ve vnitřní části = SFr 460.2. Cena menších plošných inzerátů je úměrná ploše základní ceny pro stranu 3. Plošný barevný inzerát na druhé, třetí a čtvrté stránce obálky (jen v případě dostatku volné plochy) = příplatek 20% 4. Řádková inzerce: každý i započatý řádek = SFr 15.5. Nevýdělečné akce členských spolků „Svazu spolků“ jsou propagovány zdarma Slevy: a) Opakovaný inzerát: 2x až 5x = 10%, b) Opakovaný inzerát: 6x až 11x = 20%
JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ? Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz, Zpravodaj, Presseorgan, CH-4133 Pratteln, Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1 IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFICHBEXXX Clearing Nr.: 9000
Pro platby za předplatné z ciziny a za inzeráty: Bankovní konto: Credit Suisse, CH-8070 Zürich, Konto Nr.: 063 4699 7100 0, IBAN: CH78 0483 5063 4699 7100 0 SWIFT (= BIC): CRESCHZZ80D
Konto pro platby z České republiky: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj) Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300 IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP
říjen
49
október
zpravodaj
10/ 2014
spravodaj
Přihláška k odběru Zpravodaje od ............. A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte) Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................ Ulice/číslo ……………………………………..................................................................... PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………... Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar: Paní/Panu: Jméno/příjmení:……………………………………………………………………… Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..…………. PSČ/město (obec)/stát: …………………..………………………………………………………. Složenku na zaplacení zašlete na adresu A Předplatné: viz nasledující strana
říjen
50
október
zpravodaj Roční předplatné:
10/ 2014
spravodaj
ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně.
Impressum Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2 CH-8184 Bachenbülach, Tel.: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Tým spolupracovníků: Helena Springinsfeld, Jan Edward Hýsek, Václav Günter, Tomáš Hrico Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41(0)79 413 55 89, Fax:+41(0)44 833 59 04, e-mail(svaz spolků):
[email protected] ; Jan Edward Hýsek, e-mail:
[email protected] Administrace (předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace): Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41(0)56 245 11 48, e-mail:
[email protected] Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Püntenstrasse 2, CH-8184 Bachenbülach, Tel./fax: +41(0)43 539 90 14, nebo +41(0)78 776 68 70, e-mail:
[email protected] Roční předplatné: ve Švýcarsku SFr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) SFr 60.- nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) SFr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně. Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku -Verband der Vereine der Tschechen und Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch Tisk: Gastropress Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce. Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
V naší věci:
Pozor, pošta nám už nehlásí změny adres! Prosíme Vás proto, abyste na obálce zkontrolovali, zda adresa souhlasí. V případě chybné adresy nebo změny nahlaste správnou adresu do naší administrace – kontakt v tiráži. Administrace Zpravodaje
říjen
51
október