Právnická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
Diplomová práce Ochrana životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady Miroslav Schäfer 2006/2007
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“.
1. Obsah
1. Obsah..........................................................................................................................................................................2 2. Úvod.............................................................................................................................................................................4 3. Ústavní zakotvení...................................................................................................................................................5 4. Vývoj právní úpravy ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady...7 4.1 Zákon č. 238/1991 a jeho pozdější novelizace..............................................................................................7 4.2 Zákon č 125/1997 Sb., o odpadech..................................................................................................................9 4.3 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.................................................................................................................9 5. Prameny obecné a zvláštní právní úpravy ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady.................................................................................................................................11 6. Základní charakteristika pojmů.................................................................................................................13 6.1Pojem a význam původce, odpadového hospodáře, oprávněné osoby..............................................13 6.2Základní charakteristika rozdílu mezi nebezpečným odpadem a odpadem kategorie ostatní....14 6.2.1 Objektivní kritérium.........................................................................................................................................15 6.2.2 Subjektivní kritérium.......................................................................................................................................15 6. 3Enviromentální a zdravotní rizika nebezpečných odpadů.....................................................................17 7. Rozdělení nebezpečného odpadu podle subjektu a činnosti..........................................................21 7.1 Nebezpečné složky komunálního odpadu fyzických osob......................................................................22 7.2 Nebezpečný odpad původců vzniklý při výrobní činnosti.......................................................................23 7.3 Nebezpečný odpad původců vzniklý při nevýrobní činnosti..................................................................24 8. Proces nakládání s nebezpečnými odpady v souvislosti s ochranou životního prostředí a zdraví....................................................................................................................................................................25 8.1Výčet druhů prostředků ochrany životního prostředí a zdraví..............................................................25 8.2 Ekologická hierarchie........................................................................................................................................25 8.3 Nakládání s nebezpečnými složkami komunálního odpadu.................................................................28 8.4 Ochrana životního prostředí a zdraví v souvislosti s produkcí nebezpečných odpadů...............33 8.5 Krátkodobé shromažďování a skladování u původce v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví..................................................................................................................................................................35 8.6 Dispozice původce s nebezpečným odpadem v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví .................................................................................................................................................................................37 8.7 Dozor nad činností, správní a trestní odpovědnost..................................................................................39 9. Provoz zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví............................................................................................................................................42 9.1 Nástin posouzení vlivů ve vztahu k zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady (EIA)..........42 9.2 Nástin předpokladů k souhlasu a integrovanému povolení................................................................43 9.3 Složková ochrana životního prostředí a zdraví při provozu zařízení..................................................45 9.3.1 Ochrana povrchových, podzemních vod a půdy při nakládání s nebezpečnými odpady a zvlášť při skládkování................................................................................................................................................45 9.3.1.1Souhlas..............................................................................................................................................................45 9.3.1.3Vodoprávní a jiný dozor, jiné správní delikty, odpovědnost za škodu.........................................48 9.3.1.4Podmínky skládkování nebezpečných odpadů....................................................................................49 9. 3.2 Ochrana ovzduší při nakládání s nebezpečnými odpady..................................................................52 9.3.3 Ochrana zdraví před nebezpečnými odpady u provozovatele zařízení..........................................53 9.3.3.1 Ochrana zdraví zaměstnanců před nebezpečnými odpady při provozu zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady.......................................................................................................................53 9.3.3.2 Ochrana zdraví před azbestem...............................................................................................................55 9.3.3.3 Státní zdravotní dozor................................................................................................................................56 9.3.3.4 Ochrana zdraví fyzické osoby v blízkosti provozu............................................................................57
2
10. Nástin účasti občana na ochraně před nebezpečnými odpady...................................................59 11.Závěr.......................................................................................................................................................................60 12.Summary..............................................................................................................................................................63 13. Seznam použitých zkratek...........................................................................................................................66 14. Seznam použité literatury, právních předpisů a judikátů.............................................................67 14. 1 Knižní publikace, monografie, sborníky..................................................................................................67 14. 2 Právní předpisy................................................................................................................................................67 14.3Články....................................................................................................................................................................69 14.4 Ostatní..................................................................................................................................................................69
3
2. Úvod
Znečišťování způsobené nebezpečnými odpady představuje pro životní prostředí i zdraví jedince rizika, kterým je třeba předcházet. Existují však dvě jistoty v životě: daně a odpady. Není v současnosti možné produkci nebezpečných odpadů předejít. Jsme schopni pouze množství nebezpečných odpadů omezit, dále
systematizovat jejich nakládání až k samotnému
odstranění a odstranit takovým způsobem, který bude pro životní prostředí a zdraví nejpříznivější. Prostředky této systematizace vedoucí k ekologickému nakládání s odpady musí však být účinné. V mé práci na téma „Ochrana životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady“ se pokusím
analyzovat posouzení nebezpečných
odpadů podle zákona o odpadech a praktických zkušeností s tímto posouzením od odborníků. Podrobněji se budu věnovat problematice nakládání s nebezpečnými odpady od produkce až k odstranění. Pokusím se zachovat časovou souvislost a nastíním tak přirozený sled jednotlivých fází nakládání. Při těchto fázích se zaměřím na základní instituty, které chrání životní prostředí a zdraví podle práva a podle skutečnosti se zdůrazněním, které prostředky jsou efektivní. A konečně se v souvislosti s nakládáním s nebezpečnými odpady
budu snažit v souladu s jednotlivými speciálními
zákony poskytnout čtenáři základní představu o ochraně před znečištěním vod, půdy, ovzduší nebo ohrožením či poškozením zdraví. Při této práci budu postupovat pouze s vědomím, že nevyřeším problém nebezpečných odpadů, neboť popíšu skutečný stav věcí v kontrastu se současnou legislativou. Věřím, že vytvořím dostatečný obraz toho, co se ve skutečnosti děje při ochraně životního prostředí a zdraví jedince před nebezpečnými odpady a jaký význam má daná problematika pro společnost.
4
3. Ústavní zakotvení
Speciální
úpravu
ochrany
životního
prostředí
a
zdraví
před
nebezpečnými odpady Ústava ČR ani Ústavní pořádek neobsahuje. Však lze na výše uvedenou ochranu aplikovat obecné ustanovení čl. 31 a 35 LZPS, která se týkají obecné ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí. Práva na ochranu životního prostředí jsou součástí třetí generace lidských práv, kam patří mj. také právo na informace. Právo na ochranu životního prostředí není pouze programovým cílem, nýbrž patří do skupiny tzv. práv self-executiv (samovykonatelných). Pokud by činností znečišťovatele došlo nebo mohlo dojít k zásahu do autonomního prostoru jednotlivce či skupiny, dotčený má právo hájit své zájmy u státních orgánů Čl. 35 LZPS obsahuje právo každého na příznivé životní prostředí.Obecným zákonem, který upravuje toto právo, je zákon o životním prostředí. Podle § 15 se každý může stanoveným způsobem domáhat
u
příslušného orgánu svých práv vyplývajících z ochrany životního prostředí podle tohoto zákona a ostatních především složkových zákonů. Každý má právo na informace o životním prostředí podle čl. 35 odst. 2. V právu životního prostředí platí zvláštní předpis o právu na informace. Podle § 2 písm. a) bodu 4. se informacemi rozumí i informace o stavu složek včetně odpadů a bodu 8 o stavu veřejného zdraví, pokud jsou nebo mohou být lidé ovlivněni stavem složek životního prostředí. Podle tohoto zákona informaci lze odepřít. Právo odepřít informace se týká zejména těch případů, kdy daný interní systém nakládání s nebezpečnými odpady podléhá obchodnímu tajemství podle § 8 odst. 1 písm. d) zákona o právu na informace o životním prostředí. Zveřejnění této informace by znamenalo ztrátu konkurenční výhody vůči jiným subjektům v odpadovém hospodářství. Čl. 35 odst. 3 LZPS se vztahuje i na druhou stranu, tzn. je svým způsobem povinností znečišťovatele nebo potencionální znečišťovatele provozovat činnost v zájmu ochrany složek životního prostředí. V souladu s ochranou soukromého zájmu mají proto inspektoři z KHS a ČIŽP stejně jako jiný dozor podle § 71 ZO povinnost mlčenlivosti. Čl. 31 LZPS se věnuje pouze ochraně zdraví. Podle čl. 31 LZPS
má každý právo na ochranu zdraví. Ochrana zdraví před
5
nebezpečnými odpady je chráněna speciálním zákonem o ochraně veřejného zdraví. Proti
rozhodnutí státního orgánu
rozporné s ochranou životního
prostředí dle čl. 35 nebo zdraví dle čl. 31 lze podat správní žalobu ke Krajskému soudu, popř. ústavní stížnost po uplynutí všech mimořádných opravných prostředků k Ústavnímu soudu. V souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech lze podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
6
4. Vývoj právní úpravy ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady
4.1 Zákon č. 238/1991 a jeho pozdější novelizace
Od roku 1991, kdy byl schválen zákon č. 238/1991, je u nás upravena komplexní právní úprava o odpadech a odpadovém hospodářství. V té době však v zákoně nebyla upravena spousta otázek, které tak byly obsahem prováděcích předpisů k danému zákonu nebo úplně mimo odpadový zákon. Jedná se např. o zákon o státní správě v odpadovém hospodářství, opatření, kterým se vyhlašuje kategorizace a Katalog odpadů, vyhláška MŽP ČR 401/1991 Sb., o vedení evidence odpadů, zákon ČNR č. 62/1992 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, nařízení vlády ČR č. 521/1992 Sb. Zákon o odpadech neměl v té době na co navazovat, proto vycházel z předpisů
Rakouska,
SRN
a
předpisů
Evropských
společenství
a
z vnitrostátního práva především z analogických předpisů chránicích základní složky životního prostředí (mj. vodní zákon.). Dle Škody1 byla tehdejší úprava založena na administrativních nástrojích
a
opomíjela
efektivní
ekonomické
instrumenty,
vedoucí
k minimalizaci odpadů. Zároveň efektivita zákona byla u některých institutů, jako např. vyjádření, souhlasy, opatření, malá. Zákon tak již od svého vzniku vyžadoval novelizaci. V létech 1992 a 1993 byla provedena analýza předpisů v odpadovém hospodářství. Vytvořilo se několik principů, které posloužily jako
kostra
k následujícím novelizacím a kodifikacím ( zák. č. 125/1997 Sb. a 185/2001 Sb.ve znění pozdějších předpisů): •
princip původce;
•
princip přednostního využití odpady;
•
princip třídění odpadů u zdroje zejména nebezpečných při jednotlivých fázích ochrana životního prostředí;
•
princip pro styk s nebezpečnými látkami;
1
Škoda, L.: Analýza právních předpisů v odpadovém hospodářství. (Nebezpečné) vlastnosti odpadů: Praha, B.I.J.O, 2004, s. 73 -77
7
•
princip důsledné evidence odpadů při všech fázích nakládání, především při přepravě;
•
princip souladu s úpravou Evropského společenství. Zákon o odpadech kromě předchozích nedostatků platil podpůrně i
vůči úpravám jiných složkových zákonů o životním prostředí, upravujících nakládání s odpadem i nebezpečným. Jednalo se o pozitivní vymezení pro takové druhy, které dnes již zákon ani podpůrně neupravuje. (jako např. odpadní vody). Zákon taktéž v otázkách kategorizace výrazně doznal změn, neboť v úpravě z roku 1991 kategorie nebezpečný odpad spadala pod skupinu tzv. zvláštních odpadů. Tyto zvláštní odpady byly vyčleněny z dvou protichůdných kritérií: ekonomické a ochrana životního prostředí. Nebezpečný odpad tak spadal do zvláštní skupiny s tím, že obsahoval pouze nebezpečné vlastnosti. Aby se předešlo k hodnocení pouze z hlediska nebezpečných vlastností u odpadů spadající do podmnožiny zvláštních, byl vytvořen Katalog odpadů. Prvotní Katalog odpadů měl řadu nepřesností. Vytvářel kategorie pro nebezpečný odpad u těch odpadů, které nebezpečné vlastnosti nevykazovaly a neobsahoval
řešení
možného
sporu
mezi
pozitivním
vyhodnocením
nebezpečných vlastností a na druhé straně uvedením odpadu v Katalogu do kategorie ostatní. Dále zařazování bylo podřízeno hodnocení nebezpečných vlastností, na něž zákon pouze nekonkrétně odkazoval. Katalog odpadů byl více méně uzavřeným seznamem, do něhož nebylo lze zařadit odpad dosud neidentifikovatelný a upravený. Zákon, jak již bylo výše předestřeno, obsahoval
komplex administrativních souhlasů, zákazů, vyjádření, které
norma důkladně nespecifikovala; nebyla zde tradice dané nástroje respektovat a nebo byly pravidla neúčinné v tom, že byly těžko vymahatelné. V této souvislosti
Škoda2
zmiňuje
problém
vydávání
souhlasů
k přepravě
nebezpečných odpadů. Tehdy neexistovalo např. ustanovení o místní příslušnosti souhlasu ani nebylo stanoveno předpokládané množství, od něhož se souhlas uděluje.
2
Škoda, L.: Analýza právních předpisů v odpadovém hospodářství.(Nebezpečné) vlastnosti odpadů: Praha, B.I.J.O , 1994 , s. 73 -77
8
4.2 Zákon č 125/1997 Sb., o odpadech
Tato úprava byla později nahrazena novým zákonem o odpadech č. 125/1997 Sb. a prováděcími vyhláškami, přičemž do zákona o odpadech se vtěsnalo více zákonů z předchozí úpravy. Zákon přinesl změny jednak v pojetí odpadu, s kategorizace odpadů vypustil kategorii zvláštní odpad a nadále ponechal nebezpečný odpad a odpad kategorie ostatní, konkretizoval povinnosti původců a ustanovil přechod daných povinností na provozovatele, zpřísnil podmínky pro přepravu ve vztahu k nebezpečným odpadům, blíže k nebezpečnému komunálnímu odpadu konkretizoval rozdělení kompetencí mezi obcí a občanem a stanovil úhradu, zrušil programy odpadového hospodářství, zavedl rizikovou složku v rámci zpřísněného režimu pro nebezpečné odpady a princip autorizace pro nakládání s nebezpečnými odpady: tzn. nakládání s nebezpečnými odpady skutečnými kvalifikovanými odborníky.
4.3 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
Současný zákon o odpadech č. 185 /2001 Sb., již plně odpovídá předpisům Evropské unie. Bohužel pro svou nepřesnost, nedostatečnost a neúplnost nikdy nenabyl ve svém původně schváleném znění. V jeho průběhu také došlo v rámci harmonizace s komunitárními předpisy spoustě změn, např. v otázce zpětného odběru, přeshraniční přepravě odpadů. Zákon pojal celou řadu pojmů nově. Jinak definoval pojem odpadové hospodářství, zařízení se souhlasem, precizoval fáze nakládání jako shromažďování, sklad, sběr a výkup, které při nakládání s nebezpečnými odpady mohou mít stejný vliv na životní prostředí a vymezil hierarchii mezi materiálovým a energetickým využitím,
dále
vytvořil
zcela
nový
pojem
odstraňování
na
místo
zneškodňování, což může v sobě zahrnovat i stabilizaci. V souvislosti se zařazováním nebezpečného odpadu kritériem pro nebezpečné odpady není pouze existence nebezpečných vlastností, nýbrž i seznam nebezpečných odpadů. Nebezpečné vlastnosti jsou obsaženy přímo v př. č. 2 zákona o odpadech a provedeny vyhláškou o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Změnila se soustava ekonomických nástrojů, přičemž zákon již zcela 9
upravuje ekonomické nástroje v zákoně o odpadech a změnil se
systém
placení poplatků, který se týká každé domácnosti. Významnou změnou je také tvorba Plánů odpadového hospodářství, které navazují na zrušené koncepce. Nově se zákonem o integrované prevenci upravuje např. možnost bez souhlasu k provozu dle zákona o odpadech provozovat zařízení či nakládat s nebezpečnými odpady na základě udělení integrovaného povolení. Zákonná úprava tak doznala spoustě změn, na což měl také nesmazatelný vliv vstup ČR do EU 1. 5. 2004.
10
5. Prameny obecné a zvláštní právní úpravy ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady
Obecná ochrana životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady je upravena v Ústavě ČR, LZPS, dále mj. v zákoně o životním prostředí, zákoně o integrované prevenci, zákoně o posouzení vlivů na životní prostředí a zdraví. V současnosti se zvláštní právní úprava ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady soustřeďuje v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů a podpůrně v jiných složkových zákonech. Zákon o odpadech upravuje definici nebezpečného odpadu, pravidla jeho zařazování podle druhu a kategorie, postup při hodnocení nebezpečných vlastností
a prostředky ochrany životního prostředí a zdraví před
nebezpečnými odpady. Tyto prostředky se dělí na přímé a nepřímé. Za přímé se považují ekonomické instrumenty: poplatek za uložení nebezpečného odpadu na skládku, lokální daň. Nepřímými jsou např. zákonné povinnosti při třídění, odděleném shromažďování, evidenci, nakládání, jejich kontrola dozorovými orgány, dále administrativní souhlasy, vyjádření, stanoviska a konečně správně právní odpovědnost. K zákonu o odpadech byly vydány prováděcí vyhlášky a nařízení vlády: mj. vyhl. č. 383 /2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v. č. 371/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, v. č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v.č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), v.č. 325/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) a Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky. Při nakládání s nebezpečnými odpady však může dojít k ohrožení jednotlivých složek životního prostředí (vody, půdy, lesa, přírody a krajiny, 11
ovzduší, zdraví). Pro nakládání s nebezpečnými odpady v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví platí podpůrně vodní zákon, lesní zákon, zákon o zemědělském půdním fondu, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o chemických látkách a chemických přípravcích a zákon o ochraně veřejného zdraví. Na nakládání s nebezpečnými odpady se nepřímo vztahuje i trestní zákon, trestní řád, správní řád a zákon o přestupcích. Ochrana životního prostředí a zdraví je upravena i v mezinárodních dokumentech. Od 5.5. 1992 je u nás účinná Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 100/1994 „Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování“ . Pro přepravu na silnicích platí „Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí“ – ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb. a Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID). O přepravě se v této práci dále nezmiňuji.
12
6. Základní charakteristika pojmů
6.1Pojem a význam původce, odpadového hospodáře, oprávněné osoby
Původcem nebezpečných odpadů je podle současné právní úpravy dle § 4 písm. p) ZO právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady nebo fyzická osoba, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady či obec podle § 4 písm. p), § 16 – § 17a. ZO. Tzn., že fyzická osoba neoprávněná k podnikání není původce, nýbrž místo ní obec podle § 4 písm. p) ZO, ačkoli produkuje nebezpečné složky komunálního odpadu podle § 17 odst. 3 v souladu s § 3, § 4a a § 6 odst. 2 včetně obecně závazné vyhlášky podle § 17 odst. 2 v souladu s § 10 zákona o obcích. Původce je nejvýznamnějším subjektem v celém procesu odpadového hospodářství. S výjimkou fyzické osoby neoprávněné k podnikání je tak jako subjekt prvním, kdo přichází s odpadem do kontaktu. On podle POH, technických a ekonomických možností rozhoduje v souladu s § 10 - 12 ZO o „osudu“ nebezpečného odpadu. Zda mj. využije využitelné složky, odpad roztřídí, odděleně shromáždí
a povede evidenci, má význam i na složky
životního prostředí a zdraví jedince. To může také ovlivnit správné zacházení kvalifikovanou osobou. ZO dle § 15 v souladu s principem odbornosti a odpovědnosti vytváří funkci odpadového hospodáře. Odpadový hospodář zaručuje odbornost při nakládání, neboť odpadovým hospodářem může být určena dle § 15 odst. 5 ZO osoba, která má dokončené vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo střední vzdělání ukončené maturitou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového hospodáře v posledních 10 letech. Přitom odpadávají u právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání potíže s určením odpovědné osoby za nakládání s nebezpečným odpadem, např. v případě havárie podle § 40 zákona o vodách a s komunikací s třetími osobami (veřejnou správou, dozorovými orgány).3Odpadový hospodář je obligatorně ustanovený, pokud původce, resp. oprávněná osoba, kteří nakládali
3
Jirásková, I., Sobotka, M. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy.2 aktualizované vydání podle stavu k 1.1. Praha: Linde, 2005, s.42
13
v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t za rok a provozovatel skládky nebezpečných nebo komunálních odpadů. Oprávněná osoba
je podle §4 písm. r) ZO každá osoba, která je
oprávněna nakládání s odpady podle ZO. Oprávněná osoba na rozdíl od původce se nepodílí přímo na produkci nebezpečného odpadu, nýbrž na jeho nakládání až do fáze odstranění. Oprávněnou osobu může být např. provozovatel skládky.
6.2Základní charakteristika rozdílu mezi nebezpečným odpadem a odpadem kategorie ostatní
Právní úprava ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady vychází ze základního odlišení odpadu kategorie ostatní a nebezpečný, který vykazuje potenciální nebezpečí pro životní prostředí a zdraví lidí podle §4a, §6odst.1 písm. a) – c), § 6 odst.2. Ochrana spočívá v speciálním nakládání s ním při zařazení, roztřídění a odděleném shromažďování ve zvláštních shromažďovacích prostředcích podle druhu a kategorie dle § 5, § 6, § 16 odst. 1 písm. e). Dané kategorizování v souladu s § 6 ZO a vyhlášky o Katalogu odpadů se projevuje i tím, že na nebezpečné odpady se klade přísnější režim při jednotlivých fázích nakládání, mj. při ukládání na skládku. Za uložení nebezpečného odpadu na skládku je povinen původce, resp. oprávněná osoba, zaplatit poplatek za zvláštní rizikovou složku. Na nakládání s nebezpečnými odpady , které by závažně ohrozilo nebo poškodilo životní prostředí, byla, kromě správní odpovědnosti podle přestupkového a odpadového zákona, vytvořena i speciální skutková podstata podle § 181e TZ. Pokud nešetrným nakládáním s nebezpečným odpadem podle § 10 a § 27 zákona o životním prostředí dojde k ekologické újmě, „škůdce“, který újmu způsobil, má povinnost obnovit přirozené funkce ekosystému nebo jeho části, popřípadě nahradit ji jinak nebo je povinen nahradit tuto újmu v penězích ; kdyby kdokoli nakládáním s nebezpečnými odpady způsobil škodu na majetku, životním prostředí či zdraví jiného, je povinen postupovat v souladu s §420 a § 420a OZ, popř. § 29 odst. 2 a § 42 vodního zákona. 14
Zákon o odpadech vychází ze dvou hledisek pro posouzení, zda je odpad nebezpečný. Na základě definice dle § 4 písm. a) ZO je odpad nebezpečný, který je uveden na Seznamu nebezpečných odpadů nebo má alespoň jednu nebezpečnou vlastnost. Uvedením odpadu na Seznamu nebezpečných odpadů je tedy objektivním kritériem pro posouzení, zda se jedná o odpad kategorie nebezpečný. Ostatní odpady, vykazující nebezpečné vlastnosti, jsou také nebezpečnými odpady. Nebezpečné vlastnosti jsou subjektivním kritériem, neboť rozhoduje konkrétní výskyt nebezpečné vlastnosti. 6.2.1 Objektivní kritérium
Seznam nebezpečných odpadů je objektivním kritériem posouzení nebezpečnosti odpadů v souladu s § 6 odst. 1 písm. a) ZO. Podle tohoto ustanovení je odpad kategorie nebezpečný, jestliže je uveden na Seznamu nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady určené tímto způsobem podléhají přísnému režimu a nevztahuje se na ně právní institut hodnocení nebezpečných vlastností podle § 6 odst. 4, § 7 -9 ZO a potencionální možnost vyloučení nebezpečných vlastností podle § 6 odst. 4 ZO.
6.2.2 Subjektivní kritérium
Podle § 6 ZO existují tři způsoby, jak zařadit odpad do kategorie nebezpečný podle subjektivního kritéria nebezpečných vlastností: •
Dle § 6 odst. 1 písm. b) lze zařadit odpad do kategorie nebezpečný tehdy, pokud je smíšen či znečištěn některou ze složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným dle př. č. 5 zákona o odpadech;
•
dle § 6 odst. 1 písm. c) lze zařadit odpad do kategorie nebezpečný, pokud je smíšen či znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů;
•
§ 6 odst. 2 tedy odpad, který vykazuje nebezpečné vlastnosti.
Subjektivní kritérium posouzení, zda je odpad nebezpečný, se odvíjí od možného výskytu alespoň jedné nebezpečné vlastnosti podle př. č. 2 ZO. Za nebezpečný odpad se považuje takový, který je výbušný, hořlavý, má oxidační 15
schopnost, je toxický, infekční, žíravý, karcinogenní, zdraví škodlivý, dráždivý, mutagenní4, teratogenní5, uvolňující do životního prostředí nebezpečné látky. Tyto vlastnosti má původce a oprávněná osoba povinnost ověřovat. Poněvadž se hodnotí odpady, které nejsou uvedené na Seznamu nebezpečných odpadů a jedná se pouze o tzv. „zrcadlové položky“6 zařazené jako nebezpečné nebo ostatní dle Katalogu odpadů, které vykazují nebezpečnou vlastnost, je vlastník odpadu povinen nakládat podle konkrétních zjištění. Subjektivnost daného kritéria vyplývá tedy z toho, že lze nebezpečné vlastnosti vyloučit a to z hlediska konkrétního posouzení. Děje se tak formou zvláštního řízení, na které se v souladu s § 82 odst. 1 ZO nevztahuje správní řád. V současnosti se aplikuje při hodnocení nebezpečných vlastností podle § 7 – 9 ZO na zdraví lidí a životní prostředí vyhl. č.376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Toto hodnocení probíhá na základě odborného posudku autorizovaného subjektu, pověřeného činností Ministerstvem životního prostředí nebo zdraví, a to s ohledem na druh nebezpečných vlastností, který se má posuzovat. Podle § 7 odst. 2 ZO nebezpečné vlastnosti pod označeným kódem H1,H2, H3-A,H3B,H12,H13,H14 v souladu s př. č. 2 ZO, hodnotí odborník pověřený Ministerstvem životního prostředí a infekčnost, teratogenitu, mutagenitu, toxicitu, dráždivost a žíravost odborník pověřený Ministerstvem zdravotnictví. Toto hodnocení má význam z hlediska ochrany životního prostředí a zdraví a také možný výrazný ekonomický přínos. Na jedné straně přispívá k objektivitě, nezávislosti a odbornosti posudku za účelem správného posouzení nebezpečných vlastností a předejití možnému poškození či ohrožení zdraví lidí a životního prostředí nebezpečnou či neodbornou manipulací, na straně druhé odstraňuje tvrdost zákona možným kladným vyloučením nebezpečnosti přes uvedení daného odpadu v Katalogu odpadů pod kategorií nebezpečný odpad. Tímto se tak původce zbavuje zpřísněného režimu při 4
Tuto vlastnost mají odpady, které obsahují mutagenní látky nebo přípravky a mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží vyvolat vznik nebo zvýšit pravděpodobnost výskytu dědičných genetických vad. 5 Tuto vlastnost mají odpady, které obsahují teratogenní látky nebo přípravky (toxické pro reprodukci), které mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu nedědičných vrozených malformací nebo funkčních poškození. 6 Pokud jsou v Katalogu odpadů jednomu druhu odpadu přiřazena dvě katalogová čísla odpadu, z nichž jedno je označeno jako nebezpečný odpad a druhé nikoliv (tzv. zrcadlové položky), odpad se zařazuje pod katalogové číslo v souladu
16
nakládání, jako např. ukládání na skládku za poplatek s rizikovou složkou, s podmínkou ověřovat dle § 6 odst.4 ZO, zda se po určitém čase nebezpečné vlastnosti opět vyskytují. Toto má samozřejmě také negativní ekonomický dopad na státní rozpočet, neboť předpokládám, že odvod těchto poplatků není v plném rozsahu plněn. Firmy, společnosti a organizace
mají
především
snahu veškeré náklady, které nejsou přímo součástí nákladů pro zabezpečení výroby či jejich činnosti, eliminovat. A
tady nastupuje důležitá úloha
pracovníků příslušných úřadů, inspekcí a odborů, které tyto režimy nakládání původců odpadů s nebezpečnými odpady sledují, šetří a vyhodnocují. Většinou však firmy zvažují, zda požádat o takové hodnocení, neboť cituji:„…Primárně jde o peníze…Proto se před žádostí o hodnocení k vyloučení nebezpečných vlastností každá firma zamýšlí, jestli je ta žádost opravdu nutná…Když se firma rozhodne, že její odpad patří do kategorie ostatní, nemůže s tím nikdo nic udělat…kromě inspekce …často se vůbec nenamáhá s hodnocením nebezpečných vlastností a prostě zařadí odpad jako „óčko“…“7Původci nezhodnocují rádi zrcadlové položky. Protože pokud osvědčením za nemalé finanční prostředky autorizovaný subjekt vyloučí nebezpečné vlastnosti, je původce povinen podle § 9 odst. 1 ZO zaslat kopii ČIŽP a KÚ, čímž na sebe upozorní a může očekávat kontrolu dozorových orgánů. A na druhou stranu, pokud původce obdrží sdělením podle § 9 ZO, že odpad nebezpečné vlastnosti má, zviditelní se také, a ČIŽP proto zkontroluje, zda při produkci a nakládání s nebezpečnými odpady neporušuje jiné povinnosti stanovené ZO. K zhodnocení nebezpečných vlastností se proto uchylují buď menší původci, kteří se obávají pokut nebo větší původci, kde jsou kontroly dozorových orgánů časté a zhodnocuje se alespoň 1000 t odpadu, kdy se vyloučení nebezpečnosti vyplatí.
6. 3Enviromentální a zdravotní rizika nebezpečných odpadů
Studium vlivu odpadního materiálu na člověka a životní prostředí je základem pro rozhodnutí, jakým způsobem dále s tímto materiálem nakládat a do jaké míry je nezbytné před ním chránit životní prostředí. Je důležité
7
Šťastná, J., České právní normy spolu příliš nekorespondují. Odpady, 2007, č. 3, s. 8
17
poznamenat, že zdaleka ne u všech nebezpečných
odpadů se posuzuje
nebezpečnost podle ZO. Podle § 2 ZCHLP se tento zákon nevztahuje na ZO, výjimečně v případě, že tak stanoví ZO. Jsem přesvědčen, že ačkoli podle této podmínky by se ZCHLP na ZO nevztahoval, některá zjištění o vlivu látky či přípravku na životní prostředí a zdraví jedince podle ZCHLP, poslouží k uvážení,
jak
s takovým nebezpečným odpadem po splnění podmínky v § 3 ZO zacházet. Už před splněním podmínek v § 3 ZO může být totiž nebezpečnost budoucího odpadu určena podle ZCHLP. O nebezpečnosti rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví nebo Ministerstvo životního prostředí podle § 24 ZCHLP a to při hodnocení registrovaných látek nebo podle §4 – 6 ZCHLP v souladu s § 2 odst. 5 při hodnocení nebezpečnosti přípravků8 vyplývající z fyzikálně chemických vlastností, vlastností ohrožující zdraví a životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí hodnotí v této fázi stejné nebezpečné vlastnosti, jako ve fázi hodnocení podle § 7 – 9 ZO. Výrobce je při uvedení přípravku na trh povinen podle § 23 ZCHLP vypracovat mj. k nebezpečnému přípravku bezpečnostní list. Pro původce a každého, kdo se setká s přípravkem, budou údaje na bezpečnostním listu přípravku podle § 23 významné pro okamžité zhodnocení, zda použitý přípravek je nebo není nebezpečný pro zdraví a životní prostředí. Bezpečnostní list obsahuje nikoli pouze složení a jeho případnou nebezpečnost, nýbrž i rizika a návod, jak s takovým přípravkem zacházet, popřípadě doporučení první pomoci. Nebezpečné odpady mohou být v důsledku svých nebezpečných vlastností rizikové pro životní prostředí a zdraví lidí. Při hodnocení nebezpečných vlastností, jakož i látek a přípravků, z nichž odpad vzniká, jsou enviromentální rizika spojená přímo např. s ekotoxicitou. Ekotoxicita podle vyhl. č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
je
vlastností pro nebezpečné odpady, které, jsou-li uvolněny, představují okamžité či zpožděné nebezpečí v důsledku nepříznivého zatížení životního prostředí biologickou akumulací nebo jedovatými účinky na biotické systémy. Ekotoxicita se zjišťuje pomocí vodného výluhu, v němž jsou obsaženy složky odpadu. Při nakládání s ekotoxickým nebezpečným odpadem pak může dojít
8
chemické přípravky jsou směsi nebo roztoky složené ze 2 nebo více látek
18
k chemické kontaminaci povrchových nebo podzemních vod či ovzduší, otrávení rostlin a živočichů. Při hodnocení zdravotních rizik nebezpečných odpadů slouží také „Metodický návod HEM-300-27.7.93“ Ministerstva zdravotnictví. Tento metodický návod
vychází z kritéria dlouhodobé či krátkodobé riziko,
infekčnosti a žíravosti. Nebezpečný odpad se může vyznačovat: •
vysokou akutní toxicitou (akutní riziko);
•
závažným nezvratným pozdním účinkem (dlouhodobé riziko);
•
závažným místním žíravým účinkem (žíravost);
•
a možností přenosu závažné infekce (infekčnost).
Vysoce akutní toxicitou se vyznačuje odpad, který, cituji : „…v důsledku vstřebání velmi malé dávky účinné látky (škodlivé látky) nebo účinných látek (škodlivých látek) v odpadu obsažených bez ohledu na cestu vstupu vstřebání do organismu (např. po požití, vdechnutí, nebo proniknutí kůží) může vzniknout smrt nebo těžké, zpravidla nezvratné (irreversibilní) poškození zdraví s nebezpeční smrti.“
9
Závažným nezvratným pozdním
účinkem se vyznačuje odpad, který, cituji: „…obsahuje prokázané lidské karcinogeny, mutageny zárodečných buněk, a látky toxické pro lidskou reprodukci (teratogeny nebo látky s embryotoxickým účinkem) v dávkách (množství), schopných vyvolat zhoubné bujení, mutace zárodečných buňek či poškození plodu s prokazatelně vyšší frekvencí, než je výskyt těchto vad (onemocnění) v běžné populaci, nebo odpad, u něhož byly tyto vlastnosti experimentálně ověřeny.“10 Závažným místním žíravým účinkem
se
vyznačuje odpad, který rozruší celou vrstvu tkáně kůže při jeho nanesení na zdravou neporušenou kůži a infekční je odpad, který
může obsahovat
mikroorganismy v koncentraci nebo množství, kdy by mohlo vzniknout onemocnění člověka nebo zvířete nebo představuje riziko přenosu infekce. Je důležité poznamenat, že zdraví není ohroženo pouze těmito 4 druhy rizik, jedná se také o přímé fyzické poškození v souvislosti s fyzikálními vlastnostmi nebezpečných odpadů. (exploze, oheň, udušení).
9 10
Metodický návod pro hodnocení z hlediska ochrany veřejného zdraví HEM-300-27.7.93. tamtéž
19
Zdravotní rizika nebezpečných odpadů hodnotí orgán ochrany veřejného zdraví podle § 75 písm. b) ZO v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví.
20
7. Rozdělení nebezpečného odpadu podle subjektu a činnosti
Nebezpečný odpad produkují na mnoha místech různé subjekty. Podle zákona o odpadech jimi jsou fyzická osoba neoprávněná k podnikání podle § 3, § 4a, § 6 odst. 2, obecně závazné vyhlášky podle § 17 odst. 2 a § 17 odst. 3 ZO, původce podle § 3, § 4a, § 5 – 9 a obec v samostatné působnosti podle § 3 § 4a § 5 – 9 v souladu s § 4 písm. p). Pokud obec v samostatné působnosti mandátní smlouvou převede odpovědnost za služby v obci, zajišťuje povinnosti výše uvedené oprávněná osoba ke sběru a výkupu podle § 17 odst. 3 a § 14 odst. 1, přičemž obec si musí ověřit, zda k mandátní smlouvě jsou splněny podmínky. (viz kap. 8.6). Zákon o odpadech dále rozlišuje odpady z výrobní činnosti podle § 5 dle 1 – 14 a 16 – 19 skupiny podle Katalogu odpadů a nevýrobní činnosti podle § 5 dle 15 a 20 skupiny podle Katalogu odpadů. Odpady z výrobní a nevýrobní činnosti podléhají odlišnému právnímu režimu nakládání v případě splnění podmínek u odpadů vzniklých z nevýrobní činnosti podle § 17 odst. 6 ZO. Následující
struktura
vychází
z předchozího
rozdělení.
Jejím
rozhodujícím kritériem je subjekt produkce odpadů a zda pochází odpad z výrobní nebo nevýrobní činnosti. Obec v samostatné působnosti je původcem odpadu vzniklého při spotřebě fyzické osoby neoprávněné k podnikání na jejím katastrálním území a odloženého na místech k tomu určených podle § 4 písm. p) ZO, proto sama neprodukuje odpad a není v této struktuře zohledněna. Tato struktura slouží k zjištění, kde odpad vzniká a jakým způsobem s ním lze podle způsobu vzniku nakládat s ohledem na úpravu ZO. Následující struktura vypadá takto: •
nebezpečné složky komunálního odpadu fyzických osob na území obce za splnění podmínek § 17 odst. 3 a § 17 odst. 2 ZO ve spolupráci s obecně závaznou vyhláškou;
•
nebezpečný odpad původce podle § 3, § 4a, § 5 -9 ZO; a. nebezpečný odpad původce vzniklý při výrobní činnosti ; b. nebezpečný odpad původce vzniklý při nevýrobní činnosti zařazený dle skup. 15 a 20 Katalogu odpadů.
21
7.1 Nebezpečné složky komunálního odpadu fyzických osob
Nebezpečný komunální odpad je
běžně užívaným pojmem pro
nebezpečné složky komunálního odpadu podle § 17 odst. 3 ZO. Za nebezpečnou složku je považován takový odpad, který má alespoň jednu nebezpečnou vlastnost v souladu s §6 odst. 2 a př. č. 2 ZO. Nebezpečné složky komunálního odpadu představují pouze 4,5 % oproti komunálnímu odpadu jako celku. Po zavedení institutu zpětného odběru byly vyňaty z nebezpečných složek komunálního odpadu např. chladničky a jiná elektrozařízení podle § 37g písm. f) ZO nebo dle § 38 odst. 1 písm. d) mj. pneumatiky. Takové předměty je povinen spotřebitel odevzdat zpět výrobci, dodavateli nebo poslednímu prodejci v případě porušení informační povinnosti dle §38 zákona o odpadech v rámci zpětného odběru. Nebezpečný komunální odpad vzniká při spotřebě domácností, resp. nevýrobní činnosti drobných
podnikatelů a tudíž jeho charakter je zcela
přizpůsobený tomu, jak občan žije – jedná se o „odložené produkty běžné spotřeby.“Dle § 17 odst. 3 zákona o odpadech jsou jím např. zbytky barev a spotřební chemie, zářivky, rozpouštědla. Tento výčet je demonstrativní a velice strohý, proto uvádím jiný podle studie SZÚ
11
. Nebezpečný komunální odpad
se dle této studie vyskytuje v:
barvách a jim příbuzných produktech (emulze a laky, fermež, odstraňovače nátěrů, ředidla laků, prostředky k moření a ochraně dřeva);
zahradnických potřebách (pesticidy, odpuzovače hmyzu, herbicidy a fungicidy, hnojiva);
motoristických potřebách (motorové oleje, brzdová kapalina, nemrznoucí směsi, vosky a leštidla, tmely a materiály k opravě karoserií;
domácích čistících prostředcích (čistící prostředky, bělidla, dezinfekční prostředky, osvěžovače vzduchu a deodoranty);
11
Bonnefoy, X.,Nebezpečné odpady. Přeložil Karel Markvart. Praha : Fortuna, 2004, s. 5
22
farmaceutických výrobcích (léky, toaletní a kosmetické přípravky, zdravotnický odpad);
přípravcích k úpravě vody(přípravky k zvýšení / snížení tvrdosti vody, bazénová chemie);
v ostatních odvětvích ( výbojky, baterie, požární hlásiče).
7.2 Nebezpečný odpad původců vzniklý při výrobní činnosti
Nebezpečný odpad původce vzniklý při výrobní činnosti je pojem pro jiný nebezpečný odpad než odpad fyzické osoby podle § 17 odst. 3 ZO, která původcem není podle § 4 písm. p) ZO a nebezpečný odpad podobný komunálnímu. Představuje cca 90 % celkového množství nebezpečných odpadů produkovaných na našem území. Největšími znečišťovateli jsou původci spadající do těchto sektorů: chemická a farmaceutická výroba, zpracování kovů a kovovýroba, produkty vyráběné z nafty, uhlí a koželužny, barvírny, textilní průmysl. Již z výčtu uvedených skupin ze Seznamu nebezpečných odpadů podle vyhlášky o Katalogu odpadů je zřejmé, že se nebezpečné odpady mohou vyskytovat prakticky při jakékoli výrobní činnosti. V současné době je v souvislosti s nebezpečným odpadem řešena problematika nebezpečných odpadů vzniklých ze zdravotnictví. Rizika plynou zejména z nových infekčních epidemií vlivem mutací infekčních virů, jejich rychlostí šíření a z vývojem zdravotnických a hygienických prostředků. Problém tkví také v tom, že zejména v lůžkových zařízeních vzniká ročně na jedno lůžko průměrně 1 t zdravotnického odpadu, což není zanedbatelné množství. Za nebezpečný odpad vzniklý při výrobní činnosti původce odpovídá podle zákona o odpadech sám na rozdíl od fyzické osoby či v případě splnění podmínek podle § 17 odst. 6 ZO i původce nebezpečného odpadu podobného komunálnímu. Na původce se zákon v rámci ochrany životního prostředí a zdraví „obrací“ ve výčtu příkazů a zákazů, administrativních požadavků, ekonomických
prostředků
a
sankční
odpovědnosti
při
nakládání
s nebezpečnými odpady, zejm. § 10, § 11, § 12 , § 16., § 66 , TZ.
23
Zákon o odpadech rozdělil právní režim nakládání s nebezpečným odpadem původce vzniklý při výrobní a nevýrobní činnosti, protože menší firmy, podniky, úřady a instituce neprodukují takové množství nebezpečného odpadu jako původci při výrobní činnosti a zároveň
jsou podle § 5 ZO
zařazeny dle skup. 15 a 20, tzn. dle skupin náležející ke komunálnímu odpadu.
7.3 Nebezpečný odpad původců vzniklý při nevýrobní činnosti
Zákon o odpadech v § 17 odst. 6 ve spolupráci s vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady hovoří o tzv. nebezpečných odpadech podobných komunálnímu. Nebezpečné odpady podobné komunálnímu jsou produkovány při nevýrobní činnosti původce a jsou zařaditelné dle skupiny 15 a 20 v Katalogu odpadů jako nebezpečný komunální odpad. Tento nebezpečný odpad má podobnou povahu: jedná se např. o zářivky či motorový olej a vznikají při běžné spotřebě v kancelářích, školách, firmách atd.. Pro svou podobnou povahu jakož i nebezpečné vlastnosti, jako nebezpečný odpad komunální, s ním lze nakládat stejným způsobem s tím rozdílem, že musí být splněny podmínky uzavření smlouvy s obcí. Smlouvou s obcí podle § 17 odst. 6
ZO se původce zbavuje nebezpečného odpadu vzniklý při nevýrobní
činnosti podle systému dle § 17 odst.6.
24
8. Proces nakládání s nebezpečnými odpady v souvislosti s ochranou životního prostředí a zdraví
8.1Výčet druhů prostředků ochrany životního prostředí a zdraví
Ochrana životního prostředí a zdraví spočívá v čtyřech instrumentech v procesu nakládání s nebezpečnými odpady : •
zákonných povinnostech dozorovaných orgány ochrany životního
prostředí a zdraví (mj. evidence, plánování, ohlašovací povinnost, třídění, shromažďování nebezpečných odpadů ); •
administrativních požadavcích (souhlasy povolení podle zákona o
integrované prevenci, souhlasy podle ZO a jiných složkových zákonů, jako např. vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší ); •
ekonomických nástrojích (mj. zvláštní riziková složka jako součást
poplatku za uložení nebezpečného odpadu na skládku, lokální daň, příspěvky SFŽP na technologie k zpracování nebezpečného odpadu); •
a sankční odpovědnosti (přestupky, jiné správní delikty, tresty,
odpovědnost za škodu, ekologická újma).
8.2 Ekologická hierarchie
Zákon o odpadech dle § 10 v souladu s prevencí při ochraně zdraví a životního prostředí usiluje o předcházení vzniku, resp. omezení množství nebezpečných odpadů. Systémovým instrumentem, jak omezit množství odpadů, je jeho předcházení, resp. předcházení vzniku. Tento
systémový
instrument podporuje ZO mj. tím, že ukládání nebezpečného odpadu na skládku zpoplatňuje za zvláštní rizikovou složku podle § 46 odst. 1 ZO. Přestože cesta ilegálním zneškodněním by byla pro původce finančně i časově schůdnější, původce se tím vystavuje riziku následné kontroly odpovědných orgánů ochrany životního prostředí podle § 71 ZO a orgánů ochrany zdraví podle § 75 ZO v souladu se zákonem o veřejné ochraně zdraví. Z toho důvodu může být zpoplatněná legální cesta odstraněním nebezpečného odpadu v zařízení pro původce dostatečně stimulující a např. poplatky za uložení
25
nebezpečného odpadu na skládku mají skutečně preventivní charakter přednostního využití.
Zároveň se počítá s nárůstem nákladů v odpadovém
hospodářství. V roce 2007 se hlavně v důsledků zvýšení zákonných poplatků na skládkách 12
odhaduje inflace v odpadových službách ve výši 9,4 %.
Podrobný výpočet je odrazem nárůstu nejen skládkového, ale i mezd, cen
dopravy, cen odpadových nádob a konečně očekávanou inflací ČNB pro rok 2007. Podle § 10 odst. 2 ZO se ukládá původci doporučení vytvořit maloodpadové technologie, které by zamezily produkci velkého množství nebo vlastností nebezpečných odpadů – tzv. interní recyklace. Zároveň by výrobci měli produkovat výrobky takovým způsobem, aby obsahovaly co nejvíc využitelných složek.– tento způsob výroby se nazývá tzv. ecodesing.13. Na toto předcházení nebezpečných vlastností podle § 10 odst. 1 ZO lze aplikovat také § 25 zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle tohoto ustanovení je mj. výrobce nebo prodávající při produkci výrobků běžného užívání povinen uvádět na trh pouze takové výrobky, které za obvyklých nebo běžně předvídatelných podmínek nezpůsobily poškození zdraví fyzických osob, vyhovovaly hygienickým požadavkům na složení, vlastnosti výrobků a materiálů. V případě, že k vzniku odpadů nelze zabránit, postupuje každý v souladu s § 11 odst. 1 a 2 ZO. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že každý, tzn. fyzická osoba, původce a oprávněná osoba jsou povinni přednostně využít nebezpečný odpad před jeho odstraněním. Fyzická osoba se řídí dále obecně závaznou vyhláškou dle § 17 odst. 2 ZO a § 10 zákona o obcích, přičemž na toto využití se neaplikuje § 14 odst. 1 ZO, resp. § 14 odst. 2. Fyzická osoba je oprávněna využít nebezpečný odpad bez souhlasu KÚ podle § 14 odst. 1 ZO pouze v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví v souladu se zákonem a obecně závaznou vyhláškou obce, jak to vyplývá z §12 odst. 1. ZO. Původce a oprávněná osoba jsou povinni nakládat, resp. využívat i odstraňovat odpady v souladu s § 12 odst. 1 a § 11 a vždy volit způsob využití před odstraněním, pokud nejsou splněny podmínky § 11 odst. 2 ZO. Narozdíl od fyzické osoby,
12 13
Měchura, P., Očekávaný nárůst nákladů v odpadovém hospodářství. Odpady, 2006, č. 11, s. 21 Horská, Věra:Prevence vzniku odpadů[citováno 27.3.07]dostupné z: http://www.kraj-jihocesky.cz
26
původce odpadu, resp. oprávněná osoba, využívá nebezpečný odpad vždy v souladu s § 12 odst.3, § 14 odst. 1 – 2. Zákon o odpadech dle § 4 písm. l) – p) ZO rozlišuje způsob využití na materiální a energetické. Tento rozdíl představuje odlišný postup původce, resp. oprávněné osoby v rámci hierarchie všeobecného nakládání, neboť dle § 11 odst. 1 druhá věta je materiálové využití přednostní před jiným druhem využití. Proto původce, resp. oprávněná osoba je povinen upřednostnit materiálové využití před energetickým. Způsoby materiálového využití jsou uvedeny v př. č. 3 ZO. Za materiálové využití se považuje např. využití odpadů jako druhotné suroviny nebo recyklace. Cílem POH ČR je zvýšit materiálové využití u komunálních odpadů na 50 % do roku 2010. V roce 2004 bylo využitých pouze cca 20 %.14 Recyklace odpadů je dalším způsobem využití. Recyklace předpokládá vznik nové suroviny, která může být využita v jiném zařízení. V současné době existují takové technologie, které umožňují recyklaci např. rozpouštědel a jejich použití pro čištění zařízení nebo kaly z galvanoven, které obsahují těžké kovy a jsou znovu využity ve formě cihel jako stavební materiál.Materiálové využití nabízí podle studie SZÚ15 ušetření nákladů na drahé zpracování a likvidaci a suroviny. Energetické využití nebezpečných odpadů znamená podle § 4 písm. n) ZO použití jako paliva za účelem odběru jejich energetického obsahu a nebo jiným způsobem k získání energie. Energetické využití je de facto spalováním s rozdílem, že spalováním jako způsobu odstraňování podle př. č. 4 kódu D 10 nedochází k využití energie. Tento nepatrný rozdíl v právní úpravě a zařazení do způsobu využití je na první pohled ryze účelový, aby se před skládkováním podle § 10 odst. 3 ZO upřednostnilo „energetické spálení“ a přitom se dodržela hierarchie podle § 10 – § 11. Podrobnější výčet obsahuje výše uvedená př. č. 3 ZO. Podle § 11 odst. 3 ZO při posuzování vhodnosti způsobů odstranění odpadů je upřednostněno nakládání, které je v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví nejpříznivější. Původce či oprávněná osoba je však omezen dle druhé věty, která zní, cituji: „…Uložením na skládku mohou být 14
Ministerstvo životního prostředí, Vyhodnocení plnění Plánu odpadového hospodářství České republiky. Odpady,2006,č.11,s.18 15 Bonnefoy, X.,Nebezpečné odpady. Přeložil Karel Markvart. Praha : Fortuna, 2004, s. 10
27
odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí a lidské zdraví a pokud uložení na skládku neodporuje tomuto zákonu nebo prováděcím právním předpisům.“16 Na základě této části ustanovení se skládkování považuje vždy za krajní řešení mimo odpady, jejichž spalováním by do ovzduší unikly velmi nebezpečné látky škodlivé zdraví a životnímu prostředí Podle § 12 odst. 2 ZO lze nebezpečný odpad odstranit pouze v zařízení tomu určeném a nesmí být ohroženo zdraví či životní prostředí nebo překročeny limity pro znečištění. Pokud původce a zároveň vlastník nevyužije v souladu s hierarchií § 10 – § 11 ZO jím produkovaný nebezpečný odpad, musí převést vlastnictví podle § 12 odst. 3 ZO na provozovatele. (viz kap. 8.3.4) Provozovatel zařízení na odstranění, např. skládkování nebo spalování, je k provozování činnosti povinen žádat souhlas podle § 14 odst. 1 ZO, resp. integrované povolení. (viz kap. 9.2). Bez uděleného souhlasu není provozovatel oprávněn provozovat činnost, jinak se dopouští jiného správního deliktu podle § 66 odst. 3 ZO, za který mu ČIŽP může udělit pokutu až do výše 1 mil. Kč. Pokud původce nebo oprávněná osoba ukládá odpad určený k využití na skládku , porušuje tím POH Kraje nebo svůj POH. Podrobný výčet způsobů odstranění je obsažen v př. č. 4 ZO.
8.3 Nakládání s nebezpečnými složkami komunálního odpadu
Ochrana životního prostředí a zdraví spočívá na komunální úrovni ve dvou rovinách – v rovině zákona, zejm. ZO, a místní obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obce podle § 17 odst. 2 ZO a § 10 zákona o obcích. Podle § 12 odst.1 ZO fyzická osoba je povinna postupovat v souladu se ZO a jinými právními předpisy. Podle § 3 odst. 4 ZO fyzická osoba má povinnost zbavit se odpadu, jestliže ho nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla věc vyřazena na základě zákona o ochraně spotřebitele v případě, že se jedná o odpad podle př. č. 1 ZO(mj. uplynutí expirační doby). Podle
§ 10 – 12 ZO fyzická osoba je při produkci
nebezpečných složek komunálního odpadu však povinna dodržovat hierarchii 16
§ 11 odst. 3 ZakOdp
28
nakládání s přednostním využitím podle § 11 odst. 1. ZO. Především by měla spolupodílet se na snižování množství nebezpečného odpadu. Jelikož jsou fyzické osoby oprávněné k podnikání a právnické osoby, které uvádí na trh výrobky, povinni v návodu, průvodní dokumentaci nebo návodu na použití uvést informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků podle § 10 odst. 3 ZO, fyzická osoba je povinna nakládat v souladu s tímto doporučením. Především podle § 12 odst. 2 a § 17 odst. 3 v souvisl. s § 17 odst. 2 ZO a § 10 zákona o obcích je fyzické osobě zakázáno nebezpečné složky odstraňovat. Při produkci nebezpečných složek komunálního odpadu je dle §12 odst. 1 ZO v souvisl. s § 44a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví fyzická osoba povinna řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, standardními větami označujícími specifickou rizikovost a standardními pokyny pro bezpečné zacházení. V jednotlivých speciálních složkových zákonech jsou dále upraveny povinnosti fyzické osoby při nakládání s nebezpečnými odpady: lesní zákon, vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny . Podle § 20 odst. 1 písm. o) lesního zákona má fyzická osoba zákaz ukládat nebezpečné odpady do lesa nebo podle § 16 odst. 1 písm. b), § 26 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny zákaz sládkovat nebo spalovat nebezpečné odpady na území národního parku či CHKO. Na to dohlíží orgány ochrany přírody a krajiny podle § 81 odst. 7 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle § 6 odst. 3 vodního zákona fyzická osoba nesmí ohrozit jakost povrchových a podzemních vod, tzn. znečisťovat vodu. V souladu s § 17 odst. 2 ZO a § 10 zákona o obcích je obec oprávněna upravit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů včetně nebezpečných složek vznikající na jejím katastrálním území. Pokud by obec podle § 17 odst. 2 ZO nevyužila právo vydat vyhlášku, fyzická osoba tak jako obce by se řídily zákonem o odpadech a plánem odpadového hospodářství obce. Pokud fyzická osoba na katastrálním území obce, mající trvalý pobyt na území obce, vyprodukuje nebezpečnou složku komunálního odpadu, je povinna v souladu s obecně závaznou vyhláškou a § 17 odst. 4 ZO nebezpečný komunální odpad odděleně shromažďovat od směsného komunálního odpadu, třídit a předávat k využití a odstranění, pokud nebezpečnou složku tedy 29
nevyužije sama na místa tomu určená obcí, odkdy se obec stává vlastníkem odpadu. Toto třídění se vyžaduje při separaci využitelných složek (papír, sklo, plast),
výrobků, resp. nebezpečných odpadů určené pro zpětný odběr a
nebezpečného komunálního odpadu. Třídí se také stavební odpad a kovy. V souladu s § 12 odst. 5 ZO je fyzické osobě zakázáno mísit nebezpečné odpady navzájem nebo s ostatními odpady. Problémem bezprostředně týkající se komunální úrovně ochrany životního prostředí a zdraví, je neochota roztřiďovat odpad tak, aby se nebezpečné složky nemísily se směsným komunálním odpadem. Směsný komunální odpad se považuje podle § 6 odst. 3 ZO za kategorii ostatní, tedy má se za to, že nebezpečné vlastnosti neobsahuje, přičemž je prakticky nepostižitelný případ a velice častý, kdy se fyzická osoba zbaví nebezpečného odpadu odložením do směsného komunálního odpadu. Ačkoli pro uložení na skládku je směsný komunální odpad dále roztříděn od nebezpečných složek, pokud se spaluje, tak se již netřídí.
Právě pro tyto případy, kdy občané
odmítají oddělovat nebezpečné složky od směsného komunálního odpadu a třídit využitelné složky, slouží mechanicko – biologická úprava.17 (dále MBÚ) V současné právní úpravě se daná metoda objevuje pouze ve vyhl. č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy a nazývá tuto technologii v § 2 písmena h) jako „úpravu směsného komunálního odpadu. Cílem MBÚ je oddělit biomasu a materiálově či energeticky využitelné odpady přímo ze směsného komunálního odpadu, což snižuje množství odpadu odstraněného na skládce či spalováním bez energetického využití. MBÚ v současné době u nás neprovozuje žádná obec. Podle §17 odst. 4 a § 17 odst. 3 ZO a této vyhlášky nebezpečnou složku odkládá na místa tomu určená obcí, na sběrný dvůr nebo mobilní sběrnu a použitá léčiva do lékáren. Odložením odpadu na tato místa se podle § 17 odst. 3 ZO fyzická osoba zbavuje odpovědnosti za nebezpečnou složku. Sběrné dvory slouží pro bezplatné odložení nebezpečných složek komunálního odpadu. Mobilní sběrny sváží podle § 17 odst. 4 ZO nebezpečný odpad oprávněná osoba v speciálních mobilních zařízeních. 17
ETC Consulting Group s.r.o.Citovaný web:Co je MBÚ. [citováno 21.3.2007]. Dostupný z webu: http://www.mbu.cz
30
Poněvadž se zavedením institutu zpětného odběru mj. chladničky, pračky nebo pneumatiky považují za odebírané výrobky, obec nese odpovědnost pouze za malou část odpadu, který je charakteru nebezpečný. Za výrobky podléhající zpětnému odběru nese odpovědnost výrobce, resp. poslední prodejce splněním podmínek dle § 38 ZO. Avšak při zpětném odběru lze použít sběrný dvůr. Zpětně odebírané výrobky se poté vykupují a jejich využitelné složky se oddělují od odstranitelné části, která se stává nebezpečným odpadem. (např. těžké kovy) Podle zákona o odpadech má právo obec vybírat poplatek za „odpadový systém“. Je na obci, jak s tímto právem naloží. Může požadovat úhradu nebo poplatek podle zákona o odpadech nebo místní poplatek (dále lokální daň) podle § 10b zákona o místních poplatcích. Obce si mohou vyjednat i odpovědnost za odpad vzniklý od původců, tzn. v souladu s § 17 odst. 6 uzavřít smlouvu s původci. (viz kap. 7.3). Podle zkušeností obce tuto smlouvu dle § 17 odst. 6 ZO nerady uzavírají, protože je pro nich zřejmě nevýhodná.Když ji uzavřou, jsou povinny zajistit i svoz odpadů včetně nebezpečného odpadu charakteru komunálního od všech firem, bank a jiných institucí. Přestože v současné době má fyzická osoba podle zákona i obecně závazné vyhlášky možnost bezplatně se zbavit nebezpečných složek komunálního odpadu, fyzické osoby ať již z nevědomosti nebo z účelovosti odmítají postupovat v souladu s § 12 odst. 2, § 17 odst. 3 a 4 v souladu s obecně závaznou vyhláškou. Podle § 80 písm. a) ZO Obecní úřad kontroluje, zda fyzická osoba se zbavuje v souladu s § 12 odst. 1 ZO. Pokud odstraňuje nebezpečný odpad nebo zpětně odebírané výrobky charakteru nebezpečné na svých pozemcích, přijímají ho na svůj pozemek nebo pronajímají pozemek cizí osobě či odkládají nebezpečné složky na místa jiná než obec určila, např. černé skládky, má ČIŽP možnost uložit fyzické osobě nápravné opatření odstranit tento odpad nebo udělit pokutu, pokud se prokáže zavinění za přestupek podle § 66 odst. 2 písm. a) a c). Zavinění lze prokázat velice složitě, např. tehdy kdy duchem nepřítomná osoba vyhodí společně s nebezpečným odpadem taky odpad umožňující osobu identifikovat. Když se neprokáže cizí zavinění, je povinna nebezpečný odpad odklidit obec, na jejímž katastrálním území se odpad nachází. Kdyby hrozil mimořádný případ mj. kontaminace 31
půdy, je oprávněn OÚRP uložit provozovateli podle § 79 písm. g) ZO odstranit odpad, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné. Správněprávní odpovědnost fyzických osob je upravena v složkových zákonech (ZO, zákon o ochraně přírody a krajiny, lesní zákon, vodní zákon) a v obecném přestupkovém zákoně. Fyzická osoba je odpovědna za přestupek, dále
za škodu spáchanou protiprávním
jednáním, za které je udělen přestupek podle § 70 přestupkového zákona. K náhradě škody však nemůže správní úřad obviněného z přestupku nutit. Podle
§ 69 ZO může ČIŽP fyzické osobě udělit pokutu za ukládání
nebezpečného odpadu mimo místa určená obcí, resp. za převzetí nebezpečného odpadu do svého vlastnictví, pokutu až do 1 mil. Kč. Podle § 34 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona může fyzické osobě např. za znečištění povrchové nebo podzemní vody, nebo ohrožení její jakosti pokutu až do výše 50 tis. Kč. Na fyzické osoby se vztahuje i trestní odpovědnost obecná v § 179, §180, §181a, §181b, a speciální v § 181e TZ. Dle § 181e TZ pro trestnost postačí nedbalost nevědomá. Pachatel se dopustí trestného činu tím, že ukládá nebezpečné odpady nebo je odkládá, přepravuje nebo jinak s nimi nakládá a poškodí
nebo ohrozí životní prostředí. Podle Chmelíka18 je subjektem
trestného činu podle speciální skutkové podstaty § 181e TZ pouze podnikatel. A své tvrzení dokládá tím, že původcem nebezpečného odpadu není podle § 4 písm. p )ZO fyzická osoba. Toto tvrzení je však zavádějící. Ačkoli fyzická osoba není původcem, tato skutková podstata vůbec neřeší postavení při nakládání s nebezpečnými odpady a každý kdo s nimi nakládá proti právu a ohrozí nebo poškodí složky životního prostředí, je trestně odpovědný. Proto pokud např. fyzická osoba nepodnikatel nakládá na svém pozemku s nebezpečnými odpady, dopustila se možného trestného činu již jen tím, že se chová jako vlastník, přičemž fyzická osoba není oprávněna přijmout do svého vlastnictví nebezpečný odpad. Trestným činem by se takové jednání de facto stalo až ve chvíli, když tím nakládáním ohrozí nebo poškodí složky. Ustanovení § 181e je natolik obecné s demonstrativním výčtem, že de iure zaobírá jakékoli nakládání s nebezpečným odpadem. I kdyby podle Chmelíka19 byla speciální skutková podstata podle § 181e TZ adresována pouze na 18 19
Chmelík, J.,Ekologická kriminalita a možnosti jejího řešení. Praha: Linde Praha, 2005,s.130 tamtéž
32
podnikatele, bylo by potom
vyloučené, aby právnická osoba (např.
příspěvková organizace), která nepodniká, a produkuje zdravotnický odpad, byla trestně odpovědná. Pokud by se prokázalo zavinění a nebezpečný odpad by ohrozil nebo poškodil životní prostředí např. přenosem toxických látek může být odsouzena i fyzická osoba. Tento druh ekologické kriminality je velice specifický, a na vyšetřovatele a vyhledavatele klade vyšší nároky na znalosti v oboru, proto orgány činné v trestním řízení spolupracují s ČIŽP. Tresty mají ovšem oproti správnímu trestání výhodu, že představují větší riziko, jsou prevencí pro ostatní a vymahatelnější, jak pro občany ČR tak zejm. cizince.
8.4 Ochrana životního prostředí a zdraví v souvislosti s produkcí nebezpečných odpadů
Původce a oprávněná osoba (dále původce) je povinen postupovat podle § 12 odst. 1 ZO a od počátku nakládat s nebezpečným odpadem v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví na základě zákona o odpadech, jeho prováděcími vyhláškami, zejm. vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady, složkových zákonů, mj. vodního zákona, zákona o ochraně ovzduší, zákona o chemických látkách a přípravcích a zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle výkladu ZO na nakládání s nebezpečným odpadem, a to i s minimálním množstvím při nevýrobní činnosti, má původce povinnost žádat o souhlas OÚRP, resp. KÚ s nakládáním s nebezpečným odpadem podle § 16 odst.3 ZO, pokud již nemá udělen souhlas podle § 14 odst. 1 ZO(viz kap. 9.2)Souhlas může vázat podle §79 písm. b) OÚRP a § 78 odst. 1 písm. i) v souvisl. s § 78 odst. 3 a 4 ZO KÚ na podmínky a při posuzování žádosti jejich soulad s povinnostmi nebo závaznou částí POH Kraje. K předpokladům udělení souhlasu patří zejména: správné zařazování, třídění, podíl využití ve vztahu k druhu a kategorii odpadu a § 11 odst. 2, tzn. technickým a ekonomickým
možnostem,
řádné
shromažďování
shromažďovacích prostředcích, vedení evidence,
v zabezpečených
ohlašovací povinnost,
ochrana zaměstnanců před zdravotními riziky včetně složek životního prostředí. (vody, půdy, ovzduší, zdraví) 33
Původce je povinen odpad identifikovat dle §16 písm. a) tzn. zařadit v souladu s § 5 a § 6 ZO. (viz kap. 6) Je povinen dbát na nebezpečné vlastnosti odpadů dle §6 odst. 2 ZO, tzn. respektovat rizika zdravotní i enviromentální, jež vyplývají z nebezpečných fyzikálních, chemických a biologických vlastností a podle zákona a zvláštních předpisů s nimi speciálně nakládat. (např. zákon o chemických látkách a přípravcích)Přitom má povinnost ověřovat skutečné nebezpečné vlastnosti podle § 6 odst. 4 autorizovaným subjektem ZO. (dále viz kap. 6.3) Významnou ochranou z hlediska životního prostředí a zdraví je povinnost původce podle § 16 odst. 1 písm. e) ZO nebezpečný odpad shromažďovat již utříděný podle druhu a kategorie. Třídění nebezpečného odpadu se provádí za účelem předejití možným chemickým reakcím. Může také
zamezit vzájemnému znehodnocení odpadu ( např. smísením či
zředěním) a především slouží k oddělení využitelných složek, které mohou být použity buď jako druhotná surovina nebo recyklací
v jiném zařízení a
předešlo by se skládkování či jinému odstraňování. (viz kap. 8.1)Od roztřídění je původce oprávněn upustit se souhlasem KÚ nebo OÚRP podle § 16 odst. 2 ZO. Tehdy pokud by nebezpečný odpad byl charakteru složek komunálního odpadu podle skup. 15 a 20 v Katalogu odpadů a původce by splnil podmínky § 17 odst. 6 ZO. (viz kap. 7.3) Toto zařazování a třídění probíhá také za účelem evidence dle § 16 odst. 1 písm. g), § 39 ZO a pro účely ohlašovací povinnosti. Původci či oprávněné osoby, kteří nakládají s nebezpečným odpadem v množství větším než 50 kg za rok, jsou povinni podle § 39 odst. 2 ZO ohlásit údaje o množství produkce, druzích, kategoriích, nebezpečných vlastnostech OÚRP do 15. 2 následujícího roku o možném riziku pro životní prostředí a zdraví. Tyto informace můžou být podnětem k provedení kontroly ČIŽP nebo orgánem ochrany veřejného zdraví podle § 75 ZO v souvislosti se zákonem o ochraně veřejného zdraví. Podle § 13 ZO a souvisejících předpisů je původce povinen nebezpečný odpad zajistit od vnějších vlivů, zaručit bezpečnost při jeho nakládání a opatřit identifikačním listem. Neopatrné zacházení s nebezpečným odpadem může být zapříčiněno také nedostatečným označením obalu. Nebezpečné odpady se označují podle kódů nebezpečných vlastností dle př. č. 2 ZO a dále v souladu s 34
§ 13 ZO a zvláštními předpisy, zejm. zákonem o chemických látkách a přípravcích (viz kap.6.4) Základním cílem identifikačního listu nebezpečného odpadu je poskytnout dostatečné informace, např. o jeho původu ( iniciály původce, oprávněné osoby) kategorii, zařazení v Katalogu odpadů, informace o nebezpečných vlastnostech, bezpečnostních opatřeních při manipulaci.Celý obsah identifikačního listu je upraven v př. č. 3 prováděcí vyhláškou č. 383/2001
Sb.,
o
podrobnostech
při
nakládání
s odpady.
Dle
Neugebauera20obsah Identifikačního listu původce a oprávněné osoby mnohokráte použijí při nakládání. Identifikačním listem musí být vybaveny odpady již při krátkodobém shromažďování před jeho samotným využitím či odstraněním, stejně jako při všech fázích nakládání s nebezpečnými odpady u místa, na němž se vyskytuje.
8.5 Krátkodobé shromažďování a skladování u původce v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví
Podle § 16 odst. 1 písm. f) ZO je původce, resp. oprávněná osoba, povinen zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. Původce, resp. oprávněná osoba je povinen zabezpečit ochranu životního prostředí a zdraví - zejména před únikem z místa a ohrožením či poškozením vodních poměrů, ovzduší, půdy nebo zdraví - shromažďováním a skladováním. V speciálních shromažďovacích prostředcích splňující podmínky § 5 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady je původce resp. oprávněná osoba povinen ponechat nebezpečný odpad do doby než bude nebezpečný odpad uložen ve skladu nebo přepraven k využití či odstranění, pokud se nevyužije v provozovně původce podle § 14 odst. 1 nebo § 14 odst. 2 ZO. Vyhláška o podrobnostech
nakládání
s
odpady
upravuje
v
§ 5 odst. 1 – 2 shromažďovací prostředky nebezpečných odpadů. Shromažďovací prostředky nebezpečných odpadů musí nebezpečný odpad ochránit před vnějšími vlivy, zejména počasím ; pokud je uložen na venkovním prostoru, musí být odolné proti chemickým vlivům od účinků nebezpečných
20
Neugebauer, T., Každá firma produkuje odpad. Praha: Nexsletter, , 1999, s. 13
35
odpadů, zabránit druhotné prašnosti např. vzniklé spalováním. Nebezpečné odpady
jsou
umístěny
v prostoru
chráněném
před
nežádoucím
znehodnocením, zneužitím, odcizením, smícháním s jinými druhy odpadů nebo únikem ohrožujícím zdraví lidí nebo životní prostředí, např. do půdy, podzemních či povrchových vod
21
a umožní bezpečnost při jejich provoze.
Nezbytnou součástí shromažďovacích prostředků s nebezpečnými odpady je identifikační list. Skladování odpadů je fáze, při které nebezpečné odpady jsou umístěny u původce, resp. oprávněné osoby. V souladu s hierarchií se považují za využití podle př. č. 3 nebo odstranění podle př. č. 4, tzn., že se zařadí do způsobu odstranění, pokud budou skladované nebezpečné odpady určeny k odstranění a využití stejným způsobem. Na rozdíl od krátkodobého shromažďování, je skladování považováno za takový způsob nakládání podle §7 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady, ke kterému původce, resp. provozovatel vyžaduje souhlas od KÚ podle § 14 odst.1 v souvisl. s př. č. 3 a 4 ZO. Sklady, jakožto vodní plochy, přístřešky, budovy, podzemní a nadzemní nádrže musí, cituji: „… být vzájemně oddělené a utěsněné tak, aby bylo zabráněno míšení jednotlivých druhů odpadů a zabráněno jejich úniku do okolního prostředí… svým provedením a organizací provozu musí zabezpečit, že nedojde k ohrožení zdraví člověka a poškození žádné ze složek životního prostředí… musí být vybaven identifikačními listy nebezpečných odpadů, musí se řídit podle provozního řádu, jehož obsah je shodný s obsahem provozního řádu zařízení pro nakládání s odpady…“.22 Skladováním nebezpečných odpadů může dojít k ohrožení vod, ovzduší nebo přírody a krajiny, proto se na tuto fázi nakládání vztahují i složkové zákony. Při produkci, krátkodobém shromažďování a skladování může při styku s nebezpečným odpadem vznikat také zdravotní riziko. Podle § 12 odst. 1 ZO a § 44a zákona o ochraně veřejného zdraví je každý povinen při nakládání s nebezpečnými odpady chránit zdraví své i jiných, zejm. řídit se symboly nebezpečnosti, standardními větami označujícími specifickou rizikovost a 21 22
§ 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona § 7, Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech při nakládání s odpady.
36
standardními pokyny pro bezpečné zacházení. Podle § 44a odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví nesmí u původce manipulovat osoby ve věku od 15 do 18 let s nebezpečnými odpady klasifikovány jako toxické nebo žíravé. Pokud by podle § 15 ZO nebyly splněny podmínky pro obligatorní povinnost ustanovit odpadového hospodáře a původce nakládá s vysoce toxickými nebo žíravými odpady, je povinen zajistit při manipulaci s těmito látkami odborný dohled podle § 44b zákona o ochraně veřejného zdraví, popřípadě osobu dostatečně proškolit. Podle § 44a odst. 9 zákona o ochraně veřejného zdraví však nebezpečné odpady
označené jako mj. mutagenní, vysoce toxické,
toxické, žíravé může obhospodařovat
pouze osoba seznámena s jejími
škodlivými vlastnostmi. A pokud se s těmito odpady zachází na pracovišti, původce je povinen vydat písemná pravidla o ochraně životního prostředí a zdraví
a
zpřístupnit je na pracovišti. Tyto podmínky provozu s vysoce
toxickými nebezpečnými odpady podle § 44a odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví se vztahují i na následující fáze skladování, skládkování, využívání. Pokud by KHS jako státní zdravotní dozor podle § 82 odst. 2 písm. b) při kontrole odhalila, že osoba mladší 18 –ti let, těhotná aj. manipuluje s toxickými nebo žíravými odpady nebo ostatní zaměstnanci u původce by netušily, s jakými nebezpečnými odpady manipulují a zaměstnavatel by je nepoučil, může KHS podle § 92 odst. 2 udělit pokutu do výše 3 mil. Kč, pokud dojde k poškození zdraví. (více viz kap. 9.3.3)
8.6 Dispozice původce s nebezpečným odpadem v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví
Pokud původce nebezpečný odpad produkuje, postupuje podle § 12 odst. 2 a 3 ZO, přičemž existuje několik možností, jak s ním disponovat za účelem využití nebo odstranění. Vše se odvíjí od nebezpečnosti odpadů, technologií, kvalifikaci pracovníka a v neposlední řadě od financí původce. Při této dispozici je především zohledněna hierarchie nakládání podle § 10 – 11 a POH původce, resp. závazné části POH Kraje, pokud podle § 43 POH podle § 44 odst. 1 ZO původce není povinen opatřit, a ochrana zdraví a životního prostředí. Jsou tři možné varianty, jak s odpadem dále nakládat: 37
•
podle § 12 odst. 2 ZO odpad si ponechat, tzn. požádat o souhlas s provozem zařízení na využití nebo odstranění nebezpečného odpadu podle § 14 odst. 1, resp. § 82 odst. 2, nebo bez podle § 14 odst.2;
•
odpad převést, tzn. podle § 12 odst.3 na provozovatele, který má udělený souhlas dle § 14 odst. 1 resp. bez dle § 14 odst. 2;
•
odpad zapojit do systému stanovený obcí podle podmínek dle § 17 odst. 6 ZO.
Pokud si odpad původce ponechá, tzn. že nehodlá převést vlastnictví k němu na provozovatele, je povinen postupovat v souladu s § 12 odst. 2 ZO a to ve vlastním zařízení, na něž mu KÚ uděluje souhlas s provozem podle § 14 odst. 1 ZO , ovšem pouze když se nejedná o využití jako druhotnou surovinu podle § 14 odst. 2. (viz kap. 8.1) Dále může podle § 12 odst. 3 ZO odpad převést, pokud s ním není schopen sám naložit. Vlastnictví k vyprodukovanému nebezpečnému odpadu převede na provozovatele zařízení k nakládání s nebezpečnými odpady, jeho využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu. Při převodu vlastnictví je dle § 12 odst. 4 ZO posílena odpovědnost původce, který si musí ověřit, zda daný provozovatel má udělen souhlas dle §14 odst. 1 zákona o odpadech, v jiném případě má povinnost
mu vlastnictví k vyprodukovanému nebezpečnému
odpadu nepřevést. Tato podmínka se však nevztahuje na případ, kdy by zařízení nebylo určeno na nakládání s odpady podle § 14 odst. 2 a bylo by možné daný nebezpečný odpad využívat pouze jako vstupní suroviny. Zákon upevňuje vazbu mezi původcem a provozovatelem, neboť ten je jediným možným dalším vlastníkem odpadu. Nakládání s nebezpečným odpadem se přenáší na něj včetně povinností původce přiměřeně podle § 16 ZO a s ohledem na fázi nakládání a specifické povinnosti vyskytující se u jednotlivých fází ; je tímto zajištěno odpovědné nakládání v souladu s § 14 odst. 1 ZO a vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Tento převod vlastnictví má výrazný přínos pro odborné naložení s nebezpečným odpadem. Za porušení povinnosti ověřit si, zda daný subjekt má udělen souhlas dle § 14. odst. 1, ČIŽP uděluje pokutu až do výše 10 mil Kč. podle ust. §66 odst. 3 písm. b) ZO.
38
Podle § 17 odst. 6 ZO může původce při produkci nebezpečného odpadu podobného komunálnímu využít systém obce podle § 17 odst. 2 ZO a obecně závazné vyhlášky podle § 10 zákona o obcích. (viz kap. 7.3)
8.7 Dozor nad činností, správní a trestní odpovědnost
Původci resp. oprávněné osoby jsou povinni dodržovat předpisy podle ZO a jiných složkových zákonů a v případě porušení primární povinnosti způsobené objektivním znakem protiprávnosti, vzniká sekundární povinnost, resp. sankce. Podle míry závažnosti, opakovanosti a jiných znaků protiprávní činnosti vzniká porušiteli buď trestněprávní, správněprávní odpovědnost, odpovědnost za škodu a ekologickou újmu. Na to, zda původci, resp. oprávněné osoby, dodržují zákonné povinnosti kategorizace, evidence,
ohlašovací povinnosti, shromažďovat
podle druhu a kategorie, nakládat podle konkrétních nebezpečných vlastností, shromažďovat v speciálních shromažďovacích prostředcích a zamezit úniku do životního prostředí, resp. ohrožení zdraví lidí, dohlíží dozorové orgány podle § 71 ZO, tedy mj. ČIŽP, KHS, KÚ, OÚRP a OÚ. Nejsou však jediné, dále např. občanské iniciativy, různá ekologická sdružení (např. Arnika), zaměstnanci, odbory, občané. Tyto faktické dozorové orgány veřejnosti se podílí podněty podle § 42 SŘ a stížnostmi podle § 1 zákona o právu petičním nebo podle § 16 písm. g) zákona o obcích. Ačkoli je zaměstnanec významný svědek porušování povinností přímo v provozu u původce, stížnost podává pouze málokdo z obavy o ztrátu zaměstnání. Dozorové orgány na rozdíl od ostatních mají podle § 81 odst. 1 písm. a) a b) ZO oprávnění vstoupit na pozemek původce nebo oprávněné soby, popřípadě vjíždět na cizí pozemky a vyžadovat pravdivé informace, dále mají povinnost prokázat se, zachovat mlčenlivost, respektovat provozní bezpečnostní a další předpisy. Podle zákona o právu na informace o životním prostředí však faktické dozorové organizace mohou splněním podmínek vyžadovat informace např. dle § 2 písm. a) bodu 3. K dozorovým
orgánům
jakož
i
rozhodovacím
v správněprávní
odpovědnosti patří i orgány podle složkových zákonů: mj. vodoprávní úřad podle vodního zákona, orgán ochrany přírody a krajiny podle zákona o ochraně
39
přírody a krajiny, lesní správa podle lesního zákona, orgán ochrany ovzduší podle zákona o ochraně ovzduší. Podle poznatků z praxe však dozorové orgány zaručují pouze částečné plnění zákonných povinností. Na částečné plnění zákonných povinností podle §16 a násl. může mít vliv neodbornost, neznalost předpisů nebo jejich nesrozumitelnost, neschopnost úředníků na lokální úrovni, zejm. OÚRP a OÚ. Částečné plnění v mnoha případech není vždy úmyslné. Zákon o odpadech pomíjí např. v § 14 odst. 1 ZO fázi skladování při udělení souhlasu k provozu zařízení k ostatním fázím nakládání. Pokud tak původce nebo oprávněná osoba skladuje nebezpečné odpady, ze zákona, nikoli z př. č.3, není zřejmé, jestli vyžaduje pouze souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady podle §16 odst. 3 ZO. Správněprávní odpovědnost vzniká porušením konkrétní zákonné povinnosti podle § 66 odst. 1- 4
a ostatní podle § 66 odst. 5 ZO.
Správněprávní odpovědnost je objektivní, tzn. neprokazuje se zavinění konkrétní osoby a tedy odpovědnost za jiný správní delikt podle ZO, resp. složkových předpisů v případě porušení složkových zákonů (mj. vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny, lesní zákon) Za protiprávnost odpovídá původce, resp. oprávněná osoba nebo pověřený zaměstnanec, resp. odpadový hospodář. Vymahatelnost pokut, jakož i správního trestání je složitá, může se provést ve splátkách. Ačkoli má ČIŽP pravomoc udělovat pokuty v jednotlivých případech až do výše 50 –ti miliónů, v praxi uděluje pokuty ve velice nízké výši tak, aby nebyly pro původce likvidační. Zároveň však je původce oprávněn se proti
nepravomocnému
rozhodnutí o udělení pokuty, jakož i její výši, odvolat podle § 81 a násl. SŘ nebo podat správní žalobu podle § 246 OSŘ. Často odvolací instance pokutu sníží nebo vrátí zpět k projednání nižší instanci. Vede ji k tomu obava z placení nákladů za prohrané řízení ve správním soudnictví v případě rozhodnutí v rozporu s verdiktem rozsudku soudu. Proto nejefektivnějším prostředkem sekundární odpovědnosti je trest.(viz kap. 8.2) Při nakládání s nebezpečným odpadem může vzniknout škoda. Původce, resp. oprávněná osoba je odpovědný za škodu podle OZ i předpisů veřejnoprávních včetně složkových zákonů, např. odpovědnosti za škodu způsobenou havárií podle § 40 nebo
40
odpovědnost za škodu na podzemní vodě podle § 29 odst. 2 vodního zákona. O odpovědnosti za škodu a ekologickou újmu v kap. 6.2.
41
9. Provoz zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví
9.1 Nástin posouzení vlivů ve vztahu k zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady (EIA)
Pokud má navrhovatel záměr postavit zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů, dotýká se tak svým návrhem nejen stavebního zákona, v rámci něhož je povinen mj. žádat o udělení povolení, kolaudačního souhlasu, nýbrž i předpisů na ochranu životního prostředí a zdraví – zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a zdraví, po splnění podmínek i zákona o integrované prevenci a složkových zákonů (mj. zákon o ochraně ovzduší, vodní zákon). Podle př. č. 1 zák. o posouzení vlivů
se zařízení k odstranění
nebezpečných odpadů (10.1 kat. I.) musí podřídit posouzení vlivů na životní prostředí stejně jako zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů a zařízení k fyzikálně –chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování ostatních odpadů. (10.1 kat. II.).Rozdíl mezi kategorií I. a II. je v tom, že u zařízení kat. II se nepředpokládá tak vysoký negativní vliv na životní prostředí a zdraví a k danému posouzení dochází v konkrétním případě na základě zjišťovacího řízení, ve kterém se stanoví, zda dané zařízení může mít negativní vliv. Řízení EIA probíhá buď u Ministerstva životního prostředí v případě záměru vybudovat skládku nebo spalovnu nebezpečných odpadů, a nebo u Orgánu Kraje v případě zařízení na využívaní, sběr či výkup nebezpečných odpadů. Podle § 2 zákona o posouzení vlivů na životní prostředí se posuzují vlivy na veřejné zdraví (mj. hluk, toxicita, infekčnost, prašnost) a životní prostředí, jež zahrnují mj. vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, vodu, ovzduší. Orgán Kraje, resp. MŽP si vyžaduje stanoviska od jednotlivých orgánů st. správy. Řízení EIA a posouzení
vlivů je svým způsobem prevencí před
znečištěním a předchází tím případy nekontrolovaného znečišťování jednotlivých složek životního prostředí. Dále plní zásadu účasti veřejnosti při rozhodování ve věcech, které se jí týkají. Podle § 2 písm. a) bodu 8 zákona o právu na informace o životním prostředí se pro účely zpřístupněné informace 42
rozumí i informace o stavu veřejného zdraví, bezpečnosti a podmínkách života lidí, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem složek, emisemi nebo připravovanými či prováděnými činnostmi a opatřeními. Při zřizování takových
provozoven
je
však
třeba
počítat
s tzv.
syndromem
NIMBY.23Syndrom NIMBY obecně charakterizuje opozici bránicí realizaci těchto a dalších inženýrských projektů. Je proto v souvislosti s výstavbou a provozem takovýchto zřízení nutná plná informovanost. Podle současné legislativy se k vlivům na zdraví vyjadřuje i Krajská hygienická stanice v odboru komunální hygieny a jejím přednostním zájmem je hluk, vibrace, neionizující záření, prašnost a zvýšená doprava, neboť k toxicitě nebezpečných odpadů se vyjadřuje až při posouzení provozního řádu podle § 75 písm. d) ZO, kdy již KÚ dle souhlasu podmínky váže přímo na nakládání s konkrétními druhy nebezpečných odpadů. Výsledek posouzení vlivů slouží zejm. k řízení podle stavebního zákona: územnímu a stavebnímu řízení.
9.2 Nástin předpokladů k souhlasu a integrovanému povolení
Aby byl
udělen
kolaudační
souhlas
k zařízení
na
nakládání
s nebezpečným odpadem stavebním úřadem v kolaudačním řízení podle stavebního řádu, vyžaduje se však souhlas dle § 14 odst. 1 nebo udělení integrovaného povolení. ( srov. §14 odst. 4, § 82 odst. 2 zákona o odpadech, § 122 stavebního zákona). Podle § 82 odst. 2 ZO se na toto udělení souhlasu dle § 14 odst. 1 vztahuje integrované povolení. Integrované povolení se však nevyžaduje vždy. Pouze v případě provozu zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady podle př. č. 1 bodu 5. 1 k zákonu 76/2002 Sb., u zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu o kapacitě vyšší než 10 t denně, proto menší spalovny nebo skládky vyžadují pouze souhlas s § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Souhlas k provozu dle § 14 odst. 1 ZO je podmíněn souhlasy, vyjádření nebo stanovisky orgánů státní správy podle zvláštních předpisů a to podle § 4
23
NIMBA znamená ve zkr. not in my back yard – ne na mém dvorku
43
odst. 1 vyhlášky o podrobnostech při nakládání s odpady : zejm. zákonem o ochraně ovzduší, vodním zákonem a zákonem o ochraně zdraví. Souhlas může KÚ v souladu s § 78 odst. 2 písm. a) vázat na splnění podmínek podle ZO, závazné části Kraje, resp. POH původce,. vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady, nařízením vlády č. 354/2002, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, vyhláškou o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb. , o podrobnostech nakládání s odpady. Podle zákona o odpadech a vyhl.
č. 383/2001 Sb., o podrobnostech při
nakládání s odpady nelze provozovat zařízení bez udělení souhlasu místně přísl. Krajským úřadem pod pokutou až 50 – ti milionů Kč dle §66 odst. 4 ZO, kterou uděluje ČIŽP. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady musí být zařízení k využití, odstranění, sběru a výkupu provozováno a vybaveno tak, aby nedocházelo ke znečišťování přístupových cest a jeho okolí nebezpečnými odpady. Každé zařízení musí dle § 4 odst. 2 písm. a) vyhl. o podrobnostech nakládání s odpady
být vybaveno doprovodnými zařízeními, zejm.
manipulačními a skladovacími prostory, technickými prostředky umožňujícími příjem odpadů, monitorovacím systémem odpovídající typu a druhu nebezpečného odpadu, technickým vybavením či organizačním opatřením za účelem zabránění vniku nekvalifikované osoby a v neposlední řadě informační tabulí, která obsahuje, mj. název zařízení, druhy odpadů nebo skupiny a podskupiny odpadů podle Katalogu odpadů, které mohou být v zařízení využívány, odstraňovány, sbírány nebo vykupovány. Předpokladem pro udělení souhlasu je také kvalifikovaná obsluha zařízení. Pokud provozovatel je povinen žádat o udělení integrovaného povolení, v tomto řízení se tak nahrazuje udělení souhlasů, vyjádření stanovisek podle zvláštních zákonů podle §48 – § 56 zákona o integrované prevenci. Provozovateli tak odpadá povinnost žádat zvlášť povolení u jednotlivých orgánů ochrany životního prostředí. V řízení o udělení integrovaného povolení se podle § 9 odst. 1 vyjadřují k provozu nakládání s nebezpečnými odpady a splnění podmínek podle zvláštních předpisů jednotlivé úřady, na základě nichž je podle § 13 zákona o integrované prevenci rozhodnuto udělením či neudělením integrovaného povolení. 44
Jedním z kritérií pro udělení integrovaného povolení, je zda znečišťovatel je schopen zabránit přenosu, resp. minimalizovat dopad. Přenos představuje podle § 2 zákona o integrované prevenci přesun znečišťujících látek v odpadech
nebo odpadů určených k odstranění nebo využití mimo
hranice provozovny. Pro udělení integrovaného povolení je totiž podle § 14 rozhodující splnění emisních limitů znečišťujících látek, které představují pro blízké okolí provozovny největší hrozbu. Tyto nebezpečné látky se z nebezpečných odpadů můžou přenášet vzduchem (azbest) , na hostiteli , vodou nebo půdou a mohou mj. poškodit ekosystém, rostliny, živočichy, člověka.
9.3 Složková ochrana životního prostředí a zdraví při provozu zařízení
V následujících kapitolách se budu věnovat právní úpravě ochrany jednotlivých vybraných složek ochrany životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady, jakož i předpoklady pro zařízení na nebezpečné odpady: •
ochrana vody a půdy, lesů, krajiny mj. podle vodního zákona;
•
ochrana ovzduší, podle zákona o ochraně ovzduší;
•
a ochrana zdraví, mj. podle zákona o ochraně veřejného zdraví.
9.3.1 Ochrana povrchových, podzemních vod a půdy při nakládání s nebezpečnými odpady a zvlášť při skládkování
9.3.1.1Souhlas
K skládkám, resp. skladům nebezpečných odpadů, které nepodléhají integrovanému povolení, je povinen zřizovatel požádat o udělení souhlasu na základě jednotlivých složkových zákonů, mj. i dle § 17 odst. 1 písm. b) vodního zákona – tento souhlas uděluje vodoprávní úřad k zařízením, které nepodléhají povolení podle § 8 a násl. vodního zákona a jejichž provoz by mohl ovlivnit vodní poměry, zejm. jakosti povrchových nebo podzemních vod. Toto ustanovení se vztahuje na provoz skládek a i ke skladům nebezpečných odpadů. Pokud zařízení podléhá podle př. č. 1 bodu 5. 1 udělení integrovaného 45
povolení zákona o integrované prevenci, je povinen provozovatel splnit téže podmínky stanovené vodoprávním úřadem a dále dodržovat složkové zákony, týkající se ochrany vod stejně jako kdyby nepodléhal, avšak s tím rozdílem, že do integrovaného povolení jsou zahrnuty jednotlivá složková povolení, vyjádření, souhlasy podle zvláštních předpisů. V zákoně o ochraně přírody a krajiny je zakázáno podle § 16 odst. 1 písm. b) a § 26 odst. 1 písm. a) zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody na územích NP a CHKO. Podle tohoto zákona nelze souhlas podle § 17 vodního zákona udělit v těchto případech, kdy se případný sklad nebo jiné zařízení nachází na zvláště chráněném území bez předchozího závazného stanoviska orgánu ochrany přírody. Podle § 43 však vláda může udělit v konkrétním případě výjimku, když veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany. V případě, že by se nejednalo o zvláště chráněné území, lze aplikovat § 12 odst. 1, pokud by tato zařízení zasahovala do krajinného rázu. Souhlas uděluje podle § 12 odst. 2 orgán ochrany přírody a krajiny. Pokud zařízení spadá pod zákon o integrované prevenci (viz kap. 9. 2) , tento souhlas je nahrazen integrovaným povolením. V praxi se pozemek určený k funkci lesa obecně neužívá jako místo např. pro sklad nebezpečných odpadů. Přesto, kdyby k takové situaci došlo, je zřizovatel povinen žádat o odnětí pozemků určených k funkci lesa. Podle § 50 zákona o integrované prevenci integrované povolení nahrazuje rozhodnutí.
9.3.1.2Nakládání s nebezpečnými odpady v složkách životního prostředí
Na
nakládání s nebezpečnými odpady podle § 12 odst. 1 ZO lze
aplikovat i závadné látky podle zvláštních předpisů, jako např. dle § 39 vodního zákona. Pokud nebezpečné odpady obsahují nebezpečné látky v př. č.1 vodního zákona, které jsou mj. podle bodu 4 této přílohy mutagenní, teratogenní, karcinogenní ve vodním prostředí,
je povinen provozovatel
skládky, resp. skladu těchto nebezpečných odpadů, zajistit, aby při provozu zařízení nedošlo k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod a povinen učinit přiměřená opatření k zabránění průsakům.
46
Podle § 39 odst. 4 písm. a) vodního zákona má povinnost provozovatel skladu nebo skládky nebezpečných odpadů zabránit úniku nebezpečných látek, např. ve výluhu, do půdy nebo jejich smísení s odpadními vodami a podle odst. 4 písm. c) nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat stav a po každých 5 – ti letech, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí. Podle daného ustanovení musí být dále sklady zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod. V případě, že by došlo dle § 40 odst. 1 vodního zákona k havárii ve skladu nebo skládce nebezpečných odpadů tak, že by se závažně nebo mimořádně závažně zhoršila jakost podzemních a povrchových vod, je provozovatel skládky nebo skladu dále povinen postupovat podle § 41 ve spolupráci s havarijním plánem, který je provozovatel skladu a skládky nebezpečných odpadů povinen vypracovat podle § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona se souhlasem vodoprávního úřadu. Zejména hlásit podle § 41 odst. 2 Hasičskému záchrannému sboru nebo jednotkám požární ochrany nebo Policii ČR, případně správci povodí. ČIŽP nebo vodoprávní úřad podle § 42 odst. 1 vodního zákona vydá opatření k nápravě původci havárie, resp. skladu nebo skládce nebezpečných odpadů. Přičemž náklady za nápravu nese původce. V rámci prevence a rychlého zásahu zabezpečí podle téže ustanovení sanaci ČIŽP nebo vodoprávní úřad na náklady původce. Pokud by se nezjistilo, kdo je původce, provede podle § 42odst. 4 zákona o vodách nápravu odborně a technicky způsobilá osoba na náklady Kraje. Toto ustanovení je velice sporné, neboť ukládá povinnost napravit situaci bez přispění škůdce. V případě skladů nebezpečných odpadů, skladující látky v souladu s př. č. 1 zákona o prevenci havárií se na prevenci jakož i postup při havárii aplikuje tento zvláštní předpis. Stejně tak v případě, že by se zřizovalo zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady, mimo skládku na základě rozhodnutí o integrovaném povolení Trochu na pomezí ochrany životního prostředí a zdraví je stanovení pásma pro ochranu vydatnosti vodního zdroje. Podle § 30 odst. 3 vodního zákona může stanovit vodoprávní úřad ochranná pásma pro ochranu vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů a podle odst. 8 zakázat např.provozování skladů nebo skládek nebezpečných odpadů nebo jejich činnost omezit s náhradou podle §31 vodního zákona. 47
Pro doplnění je ochrana před nebezpečnými odpady podpůrně upravena také mj. v lesním zákoně a v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Vždy se ochrana vztahuje na obecné užívání, kdy má každý včetně provozovatele zařízení povinnost zdržet se odkládání odpadů, nebo odpadků, či jejich zneškodňování na místě v lese nebo zvláště chráněném území. To samozřejmě platí podle ZO i mimo tyto pozemky podle § 12 odst. 1 a 2 ZO. Pro vlastníky lesa je dále uložena povinnost podle § 32 odst. 1 písm. a) lesního zákona na lesním pozemku zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů, včetně dle mého názoru i nebezpečných odpadů a při zvýšeném výskytu neprodleně informovat místně přísl. orgán státní správy. Podle § 21 lesního zákona právnické a fyzické osoby, produkující při své činnosti látky poškozující les, mj. i nebezpečné odpady, jsou povinny provádět opatření k zabránění
nebo
zmírnění
jejich
škodlivých
následků.
Ačkoli
se
enviromentální rizika spojená s nebezpečnými odpady vztahují i na živočichy a rostliny, jejich ochrana spočívá pouze v konstatování podle § 5 zákona o ochraně přírody a krajiny, že každý je povinen při jakékoli činnosti včetně dle mého názoru produkce nebezpečných odpadů, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a živočichů. Jejich ochrana se odvíjí od obecné úpravy v ZO.
9.3.1.3Vodoprávní a jiný dozor, jiné správní delikty, odpovědnost za škodu
Podle § 112 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o vodách ČIŽP a jiný vodoprávní dozor mají povinnost kontrolovat povinnosti v rámci ochrany uvedených vod a havárií ohrožující jakost těchto vod. Při tomto výkonu pravomoci jsou podle § 114 odst. 1 pověření zaměstnanci ČIŽP a pracovníci vodoprávního úřadu oprávněni v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, vjíždět na cizí pozemky a požadovat mj. potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení. Podle
jednotlivých
složkových
zákonů
dohlíží
na
nakládání
s nebezpečnými odpady i dozorové orgány mj. ochrany přírody a krajiny, ochrany lesa, mj. také lesní stráž a stráž přírody. Za znečistění povrchových nebo podzemních vod či ohrožení jejich jakosti nebo zdravotní nezávadnosti nedovoleným nakládáním se závadnými 48
látkami je provozovateli zařízení udělena pokuta podle § 119 odst. 1 až do výše 5 mil Kč. Podle § 29 odst. 2 vodního zákona má případný provozovatel skládky nebo skladu nebezpečných odpadů povinnost nahradit škodu za možné zhoršení jakosti podzemní vody tomu, kdo má povolení odebírat podzemní vodu.
9.3.1.4Podmínky skládkování nebezpečných odpadů
V souladu se ZO a vyhláškou č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb. , o podrobnostech nakládání s odpady (dále vyhl. č. 294/2005Sb.), jsou pro ochranu půdy a vody v blízkosti, skládkovacího zařízení nebezpečných odpadů, jakož i jinde, upraveny další podmínky. Podle § 21 odst. 3, cituji: „Odpady lze ukládat pouze na skládky, které svým technickým provedením splňují požadavky pro ukládání těchto odpadů. Rozhodujícím hlediskem pro ukládání odpadů na skládky je jejich složení, mísitelnost24,, nebezpečné vlastnosti a obsah škodlivých látek ve vodném výluhu.“25 Nebezpečné odpady na skládky buď nelze ukládat vůbec nebo po stabilizaci, jako nereaktivní či jiný nebezpečný odpad. Na skládky odpadů se odpady ukládají tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek, narušení těsnosti, k nežádoucím deformacím nebo k narušení stability a konstrukce skládky. V souladu s § 21 odst. 5 písm. a) ZO a dle přílohy č. 8 k vyhlášce č. 383/2001 Sb., o podrobnostech při nakládání s odpady, nelze sládkovat nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, schopnost uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, žíravost, infekčnost. Podle § 34 odst. 1 písm. b) horního zákona se za zvláštní zásahy do zemské kůry považuje i ukládání radioaktivních a jiných odpadů v podzemních prostorech. 24
Mísitelnost je kritérium pro posuzování možnosti společného ukládání dvou nebo více druhů odpadů na skládku. Odpady jsou navzájem mísitelné, pokud při jejich společném uložení na skládku nedochází k reakcím s nežádoucími projevy. Za nežádoucí projevy chemických reakcí mezi odpady ukládanými na vícedruhové skládky je považován zejména vývin tepla s možností zahoření, vývin hořlavých nebo toxických plynů, vytvoření podmínek umožňujících významné zvýšení vyluhovatelnosti škodlivých látek z odpadu do vnitřních skládkových vod. 25
§ 21 odst. 3 zákona o odpadech
49
Podle zkušeností vysoce nebezpečné odpady se ukládají zde, do zvláštních skladů. Tyto sklady nebezpečných odpadů podléhají podle §2 odst. 2 ZO zákonu o odpadech nikoli hornímu. Pokud by byly tyto odpady ukládány na skládku, je oprávněn zakročit Krajský úřad a podle § 78 odst. 1 písm. m) může zakázat provoz zařízení, mohlo-li by však v důsledku toho dojít k ekologické újmě. Podle § 10 zákona o životním prostředí se ekologickou újmou rozumí, cituji: „…ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.“26 Nebezpečný odpad nereaktivní je, cituji : „…odpad podle § 4 odst. a) zákona o odpadech, který při normálních klimatických podmínkách nehoří, ve vodě se snadno nerozpouští ani jinak fyzikálně či chemicky nereaguje v prostředí místa, kam je ukládán, s jinými odpady nebo věcmi, s nimiž přijde do styku, způsobem, který by mohl vést k poškození životního prostředí či k ohrožení lidského zdraví.“
27
Nebezpečný odpad nereaktivní se ukládá na
skládku nebo část skládky mezi ostatní odpad. Nebezpečné odpady upravené stabilizací28 nebo solidifikací (zpevnění) a jinými metodami úpravy mohou být ukládány na skládkách pro ostatní odpad až po ukončení technologického procesu a dosažení nejvýše přípustných hodnot výluhu odpadu stanovené výluhové třídy. Popílky ze spaloven nebezpečných odpadů lze ukládat pouze v odděleném sektoru skládky po jejich předchozí úpravě stabilizací. Ostatní nebezpečný odpad se ukládá na skládku nebezpečných odpadů. Pro ukládání na skládku nebezpečných odpadů platí nejpřísnější režim pro technické zabezpečení skládky a také pro pečlivé zajištění nebezpečných odpadů před uložením. Jelikož je zákon o odpadech nekompatibilní s jinými předpisy a vyhláškami, vzniká řada závažných nedostatků v právní úpravě. Pokud se jedná o odpad podléhající hodnocení nebezpečných vlastností podle § 6 odst. 1 písm. b) a c) ZO, vytvářejí se zde dvě odlišná hodnocení pro nebezpečnost, pokud projde odpad procesem výluhu. Pokud bude odpad podle hodnocení 26
§ 10 zákona o životním prostředí § 2 písm. o) vyhl. č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání na skládky ve znění pozdějších předpisů 28 Technologie úpravy odpadu spočívající ve využití fyzikálních, chemických nebo biologických postupů, vedoucích k trvale omezenému uvolňování škodlivin z odpadu do jednotlivých složek životního prostředí v souladu s požadavky tohoto i zvláštních právních předpisů. 27
50
nebezpečných vlastností zařazen do kategorie ostatní, může při vyluhování mít vlastnosti, které ani nestačí pro uložení na skládku nebezpečných odpadů. 29 Podle § 10 – 11 ZO je skládkování považováno za krajní řešení. Aby se původcům, resp. oprávněným osobám nevyplatilo nebezpečné odpady odstraňovat uložením na skládku, zavedla se speciální riziková složka poplatku pro uložení nebezpečného odpadu podle § 46 odst. 1 ZO. Riziková složka je podle § 48 odst. 3 příjmem SFŽP. Jelikož podle § 45 odst. 3 ZO je stanoveno, že se poplatky neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky, oprávněné osoby používaly i 90 % odpadu uloženého na skládkách jako technologický materiál, a tak se zbavily povinnosti platit za odpad. Vyhl. č. 294/2005 Sb., poté zamezila nebezpečný odpad používat jako technologický materiál. Přínos SFŽP je co do rozsahu minimální, cituji: „…Vyčíslený přínos do FŽP JMK z těchto poplatků za období 2007 až 2010 činí zhruba 1,12 mil.Kč (průměr 0,28 mil. Kč/rok). Obcím kraje, na jejichž území je skládka nebezpečného odpadu umístěna, přinese tato část poplatku v letech 2007 až 2010 přibližně 3,72 mil. Kč (průměr 0,93 mil. Kč/rok)…“.30 Dále v případě, že původce, resp. oprávněná osoba
poplatek za uložení odpadu nezaplatí, vymáhá tuto
pohledávku KÚ podle §46 odst. 2 ZO. A pokud provozovatel skládky neodvede poplatek podle § 47 odst. 1 ZO za rizikovou složku SFŽP, uloží mu zaplatit daný poplatek KÚ. Po šetření NKÚ31 vyplývá, že tento systém placení v souvislosti s činností dozorových orgánů je neúčinný, neboť výběr a následný způsob vymáhání dlužných poplatků je nefunkční. Provozovatel je dále povinen podle § 49 a násl. ZO vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Podle § 50 odst. 1 ZO je provozovatel skládky povinen zřídit zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněz k vytvoření finanční rezervy. Výše finanční rezervy činí podle § 51 odst. 4 písm. a) 100 Kč za 1 t uloženého nebezpečného nebo komunálního odpadu.
29
Stastna, J., České právní normy spolu příliš nekorespondují. Odpady, 2007, č. 3, s. 8 IOS.Citovaný web:Kraje chtějí podíl z poplatků za odpady.[citováno 1.4.2007]Dostupný z: http://www.recyklace.net 31 NKÚ. Citovaný web: NKÚ:Vymáhání poplatků za ukládání nebezpečných odpadů je nefunkční.[citováno 31. 3.2007] Dostupný z: http://www.stuz.cz
30
51
Daná finanční rezervy slouží těm případům, kdy provozovatelé nebezpečných skládek ukončí činnost s odvoláním se na neschopnost dostát svým závazkům.
9. 3.2 Ochrana ovzduší při nakládání s nebezpečnými odpady
Podle § 14 odst. 1 ZO je provozovatel zařízení na odstranění nebezpečných odpadů povinen žádat o souhlas, na něž se vážou podmínky při jeho udělení: mj. ve vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady (dále viz kap. 9.2). Dále podle § 4 odst. 1 vyhlášky o podrobnostech při nakládání s odpady musí být provoz zařízení v souladu se zvláštními předpisy: v tomto případě se zákonem o ochraně ovzduší. K jednotlivým způsobům odstraňování se zařazuje podle př. č. 4 ZO spalování. Podle př. č. 3 ZO patří dále k jednotlivým způsobům využití pod kódem R1 tzv. energetické využití v souladu s § 4 písm. n) ZO. Toto využití je de facto také spalováním s tím rozdílem, že při způsobu využití dochází k odběru energie. (viz kap. 8.1) Podle § 4 odst. 8 písm. a) zákona o ovzduší patří spalovny odpadů do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů, pokud v souladu s bodem 1 je provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu větší než 10 t za den nebo velkých, tzn. méně než 10 tun. Proto v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ovzduší je povinen provozovatel uvádět do provozu zařízení s podmínkami podle § 17. Podle § 17 odst. 2 písm.c) zákona o ochraně ovzduší, se k zahájení provozu spalováním nebo spoluspalováním odpadu požaduje povolení, které uděluje ČIŽP. Pokud zařízení podléhá podle př. č. 1 bodu 5. 1 udělení integrovaného povolení zákona o integrované prevenci, není provozovatel povinen žádat povolení podle § 17 odst. 2 písm. c), ale
je
povinen provozovatel splnit téže podmínky stanovené ČIŽP, na které se toto povolení vztahuje, a dále dodržovat složkové zákony, mj. týkající se ochrany ovzduší. Na způsob energetického využití nebo spalování se dále aplikuje zákon o odpadech, zákon o ochraně ovzduší, vyhláška o podrobnostech při nakládání s odpady a Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.. Při spalování nebezpečného odpadu se 52
mohou uvolňovat nebezpečné dioxiny, či jiné toxické látky, proto má provozovatel povinnost podle § 11 a § 55 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší a Nařízením
32
dodržovat mj. emisní limity , včetně stanovených lhůt ke jejich
plnění, limitní obsah látek ve výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících a pachových látek. V případě, že nedodržuje provozovatel spalovny nebezpečných odpadů povinnosti stanovené zákonem o ovzduší uloží, ČIŽP podle § 46, § 38 zákona o ochraně ovzduší nápravné opatření, jako např. omezí či úplně zastaví provoz stacionárního zdroje podle § 38 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší.
9.3.3 Ochrana zdraví před nebezpečnými odpady u provozovatele zařízení
V této kapitole se zaměřím na složku zdraví. Ochrana zdraví před nebezpečnými odpady je kromě ZO upravena mj. i v zákoně o ochraně veřejného zdraví, Zákoníku práce, ve vodním zákoně (§ 30), v zákoně o ochraně ovzduší.
9.3.3.1 Ochrana zdraví zaměstnanců před nebezpečnými odpady při provozu zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady
Tato ochrana se nevztahuje pouze na zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady podle § 14 odst. 1 ZO, nýbrž i na původce a oprávněné osoby, např. při produkci nebezpečných odpadů, resp. odpadů z azbestu a dále jeho skladování ü původce. Podle § 75 ZO je orgán ochrany veřejného zdraví při ochraně veřejného zdraví před nebezpečnými odpady ve vztahu k orgánům ochrany životního prostředí cituji: „…dotčeným správním úřadem v správním i nesprávním řízení…b) hodnotí a řídí zdravotní rizika a vydávají z hlediska ochrany zdraví lidí
odborné stanovisko k návrhům při nakládání s odpady, zejm. k jejich
využívání, úpravě a odstranění , c)spolupracují s ostatními správními úřady v oblasti ochrany zdraví lidí při nakládání s odpady, d) vyjadřují se
32
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu
53
k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů.“33 Podle § 4 odst. 1 vyhl. o podrobnostech nakládání s odpady je provozovatel
zařízení na
nakládání
s nebezpečnými
odpady povinen
provozovat zařízení v souladu se zvláštními předpisy. K těmto předpisům patří i zákon na ochranu veřejného zdraví. V případě nakládání s nebezpečnými odpady může vznikat v závislosti na druhu odpadu dlouhodobé či krátkodobé zdravotní riziko. (viz kap. 6.5). Podle §77 ve spolupráci s § 82 odst. 2 písm. a) a b) zákona o ochraně veřejného zdraví Krajské hygienické stanici náleží proto postavení dotčeného správního úřadu při rozhodování ve věcech upravených zvláštními předpisy, které se dotýkají zájmů chráněných orgánem ochrany veřejného zdraví a vydává v těchto věcech stanovisko. Před udělením souhlasu k provozu zařízení podle § 14 odst. 1 ZO resp. § 14 odst. 2 bez udělení souhlasu, je Krajský úřad, rozhodující o udělení souhlasu podle § 78 odst. 2 písm. a) ZO povinen vyžádat si stanovisko od KHS v souvislosti s § 75 písm. d), kdy se KHS vyjadřuje k provozním řádům, jehož obsah vychází zejm. z § 4 odst. 2 vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Provozní řád obsahuje základní údaje o zařízení, charakteru a účelu, stručný popis zařízení, technologie a obsluhy zařízení, dále bezpečnost provozu, včetně vybavení obsluhy potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky, předlékařské první pomoci a vybavení zařízení lékárničkou. Dále je zde uvedena kvalita odpadů, která umožňuje jejich přijetí do zařízení, suroviny využívané v zařízení. KHS se zaměřuje zejm. s ohledem na druh nebezpečného odpadu na jeho nebezpečné vlastnosti, přičemž může hodnotit jeho zdravotní rizika podle § 75 písm. b). KHS kategorizuje práce podle rizikovosti a to v souladu s kategorizací prací § 37 odst. 6 zákona o ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky č. 432/200334 na návrh zaměstnavatele nebo z vlastního podnětu.
Rizika
s nakládáním s nebezpečnými odpady mohou být odstupňována do čtyř
33
§ 75 Zákona o odpadech Vyhl. č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli 34
54
kategorií. Podle stupně rizika se poté přijímají opatření. Zaměstnavatel má však povinnost při provozu danému riziku předcházet, resp. ho minimalizovat na nejnižší možnou úroveň podle Zákoníku práce. Pokud daná práce spadá do první, resp. druhé kategorie, nepředpokládá se závažnější riziko, v případě kategorie třetí a čtvrté, cituji:„…není již činnost spolehlivě snížena technickými opatřeními…a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.“ 35 Je –li práce zařazena do čtvrté kategorie, je zde vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření. Podle § 12 odst. 1 ZO a § 44a odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví je každý povinen chránit zdraví lidí a řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, standardními větami označující zvláštní rizikovost a pokyny pro bezpečné zacházení podle zvláštních předpisů. Na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje také Zákoník práce v části V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci.
9.3.3.2 Ochrana zdraví před azbestem
Jedním z nebezpečných odpadů je také materiál obsahující azbest.
36
Azbest je podle § 36 ZO regulován jako odpad, resp. i nebezpečný, při kterém je vlastník povinen zajistit specifický režim. Práce s azbestem je příkladem, jak při práci s nebezpečnými odpady, resp. běžné manipulaci, může dojít k ohrožení zdraví. Azbestová vlákna jsou odolná vůči vysokým teplotám, jsou chemicky resistentní a elektricky nevodivé. Tato vlákna se zanechávají na oděvech, jsou polétavé, proto se snáze vdechnou. Azbest má také karcinogenní účinky pro člověka, způsobuje fibrózu plic, onemocnění pohrudnice, zhoubné nádory . Podle § 35 odst. 1 ZO je pro práci s azbestem nutné zajistit u původce nebo provozovatele, aby se při nakládání do ovzduší neuvolňovala azbestová vlákna či azbestový prach, nebo nedošlo k rozlití kapalin obsahující azbestová
35
tamtéž Azbest je název komerčně používaných vláknitých silikátových minerálů se schopností vytvářet dlouhá tenká vlákna vhodná jako tepelně izolační materiály.
36
55
vlákna. Odpady proto musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku také zakryty podle § 35 odst. 2. Pro práci s azbestem KHS kategorizuje třetím nebo čtvrtým stupněm podle § 37 odst. 6 zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhláškou Zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou prováděny rizikové práce s azbestem, je povinen podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví zabezpečit neprodleně mimořádná
měření faktorů pracovních
podmínek, zjistit příčinu překročení limitů podle písm. b). Dále je zaměstnavatel povinen u každého zaměstnance ode dne přidělení práce s azbestem vést evidenci, která zahrnuje mj. jméno, počet směn, o datech a druzích provedených lékařských prohlídek, a ukládat ji po dobu 10 let a 40 letech. Zaměstnavatel má dále podle § 41 ohlašovací povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu nejméně 30 dnů před zahájením práce v rámci prevence Krajské hygienické stanici.
9.3.3.3 Státní zdravotní dozor
.Podle § 75 písm. c) ZO v souladu s § 82 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví výkon státního dozoru provádí Krajská hygienická stanice, přičemž hodnotí rizika plynoucí z fyzikálních,
chemických a
biologických podmínek při provozu. Při výkonu státního zdravotního dozoru v provozovně jsou zaměstnanci KHS podle § 88 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví oprávněni, cituji: „…provádět měření a odebírat materiál a vzorky potřebné pro plnění úkolů orgánu ochrany veřejného zdraví; o provedeném odběru vzorků a měření pořizují protokol, b) pořizovat obrazovou dokumentaci o zjištěných skutečnostech, c) nahlížet do dokladů, dalších písemností a záznamů dat, činit si z nich výpisy a požadovat písemná nebo ústní vysvětlení, d) v rozsahu nezbytném pro výkon zákonem stanovených oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené zdravotnickými zařízeními včetně zdravotnické dokumentace zaměstnanců….“37
V případě
porušení předpisů v rámci nakládání s nebezpečnými odpady, resp. s azbestem, může KHS udělit pokutu zaměstnavateli až do výše 3 mil. Kč podle § 92 odst.
37
§ 88 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví
56
2, došlo-li nesplněním nebo porušením povinností poškození zdraví fyzických osob.
9.3.3.4 Ochrana zdraví fyzické osoby v blízkosti provozu
Zdraví fyzické osoby je podle nejnovějších výzkumů ovlivněno existencí nebezpečných odpadů. Občan, resp. fyzická osoba neoprávněná k podnikání, se na jedné straně podílí na produkci a nakládání s nebezpečnými složkami komunálního odpadu, na straně druhé je vystaven zdravotním rizikům v důsledku přenosu. Podle výzkumu University Albany38 bylo prokázáno, že výskyt ischemické choroby srdeční se zvyšuje s prachem znečištěným ovzduším. Některé látky jako např. dioxiny mají prokazatelně karcinogenní účinky a narušují nervový i imunitní systém. Dále se vyskytla možná souvislost mezi cukrovkou a nebezpečným odpadem. Za hlavní cestu se považuje zřejmě pojídání potravin, zejména živočišného původu s okolí znečištěné těmito nebezpečnými látkami. Odpady ze zdravotnických zařízení jsou zase na druhé straně vysoce infekční. Fyzická osoba z míst zasažených těmito jevy poté může být vystaven jak již výše zmíněným karcinogenním účinkem, tak např. oslabené imunitě či alergii nebo nemoci. Při ochraně zdraví fyzické osoby před nebezpečnými odpady mají výlučné kompetence podle
§ 75
ZO orgány ochrany veřejného zdraví.
V souladu s § 75 písm. a) a § 82 odst. 2 písm. b) se jedná o Krajskou hygienickou stanici (dále KHS). Ochranu zdraví fyzické osoby zajišťuje také SZÚ, který podle § 86 zákona o ochraně veřejného zdraví vyhodnocuje zdravotní rizika. Zákon však hovoří zcela neurčitě, ač si to problematika nakládání s nebezpečnými odpady pro svou specifičnost vyžaduje. Neurčitost vyplývá z toho, že se dostatečně neřeší rozdělení pravomoci mezi orgány ochrany životního prostředí a veřejného zdraví tak, aby orgán živ. prostředí neposuzoval také zdraví nebo jevy, které se zdraví jedince bezprostředně dotýkají – ze současné analýzy zákonů vyplývá výrazné oslabení kompetencí KHS ve prospěch jiných státních orgánů. 38
Šuta, M., Nebezpečné odpady a zdraví. Odpady:2007, č.2,s.28
57
Stěžejní činností v kompetenci KHS je posuzování provozních řádů provozních zařízení dle § 14 odst.1 OZ, na nichž může mít zájem také fyzická osoba v blízkosti provozu. Neboť na jedné straně se řeší bezprostřední nakládání s nebezpečnými odpady zaměstnanci a na straně druhé rizika plynoucí z provozu mimo stanoviště, zejm. prašnost a toxicita nebezpečných odpadů. K těmto jevům se vyjadřuje KHS formou stanoviska podle § 77 zákona o ochraně veřejného zdraví při řízeních o udělení souhlasu dle § 14 odst. 1 nebo udělení integrovaného povolení . V případě, že by se prokázalo na místě, že podmínky provozu neodpovídají provozním řádům, resp. ochrana zdraví fyzické osoby v blízkosti provozu není bezprostředně zajištěna, nemůže místně přísl. KÚ udělit souhlas s provozem podle § 14 odst. 1, neboť podmínkou udělení souhlasu podle § 14 odst. 1 ZO je soulad se zvláštními zákony podle § 4 odst. 1 vyhl. o podrobnostech nakládání s odpady.
58
10. Nástin účasti občana na ochraně před nebezpečnými odpady
Tato kapitola je trochu návodem k obraně před průmyslovým znečištěním podle práva, způsobeným nebezpečnými odpady,
který jak
z předchozí kapitoly vidno, může ohrozit nejen složky životního prostředí, nýbrž zdraví lidí, pokud pominu prašnost či hluk, kteréžto jevy nevznikají bezprostředně vlastnostmi nebezpečného odpadu, nýbrž až jeho nakládáním. V případě, že je občan nespokojen s porušováním jeho základního práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny zákl. práv a svobod) a příznivé životní prostředí (čl. 35 Listiny základních práv a svobod ) nebo pokud je přesvědčen o nutnosti řešit danou situaci, má několik možností, uvedu pouze základní: •
podat stížnost (petice) či podnět orgánům státní správy (např. KHS, ČIŽP, OÚ, OÚRP, KÚ); podle § 16 písm. g) zákona o obcích OÚ nebo podle § 1 zákona o právu petičním;
•
správní žalobu podle § 246 OSŘ ke KS;
•
trestní oznámení při podezření, že byl v souvislosti s nakládáním s nebezpečnými odpady spáchán TČ;
•
účastnit se na řízeních správních i nesprávních;
•
žádat o náhradu škody podle OZ, podle SŘ, složkových zákonů (mj. § 29 odst. 2 vodního zákona) , přestupkového zákona a TZ v postavení poškozeného. Dále má občan právo na informace podle čl. 35 odst. 2 a čl. 17 odst. 5
LZPS a zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Pokud by nebyly splněny podmínky informaci odepřít. V této souvislosti funguje tzv. registr znečišťování nebo ISOH na internetových stránkách http://ceho.vuv.cz.
59
11.Závěr
Ochrana životního prostředí a zdraví před nebezpečnými odpady je v současné době upravena mnoha předpisy. Pokud právo životního prostředí a jednotlivých složek včetně ochrany zdraví není integrováno do jednolitého celku, nelze se logicky omezit při kvalifikaci problému vlivu nebezpečných odpadů a následně ochrany před těmito vlivy na zákon o odpadech, nýbrž s ohledem na dopad nebezpečného odpadu na jednotlivé složky životního prostředí posuzovat souvislosti s ochranou vod, půdy, ovzduší a zdraví. Pokud tak nebezpečný odpad zasahuje např. do vodních poměrů, posuzoval jsem jeho vlivy a ochranu nejdříve podle zákona o odpadech a po sléze vodního zákona. Nakládání s nebezpečným odpadem, jeho identifikace, proces v odpadovém hospodářství včetně administrativních a sankčních prostředků soustřeďuje zákon o odpadech. Při formování struktury práce jsem vycházel z časové souslednosti tak, jak to předkládá výše zmíněný předpis. Přičemž zaměřil jsem se na prostředky ochrany životního prostředí a zdraví. Při kvalifikaci ochrany lze vyjít ze dvou hledisek. Zákon o odpadech stanovením pravidel někdy pouze odkazuje na zájem ochrany životního prostředí a zdraví a jindy přímo upravuje náležitosti ochrany ačkoli se v normě na tyto zájmy neodvolává. Vyvstává tedy otázka, jestli posuzovat pouze taková pravidla, která pouze odkazují nebo i ostatní, tedy např. ohlašovací povinnost, oddělené shromažďování. Snažil jsem se proto posoudit všechny aspekty ochrany. Druhý problém je v tom, že zákon se neodvolává na zvláštní předpisy, kdežto např. vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady ano. V průběhu práce jsem dospěl k několika závěrům. Nebezpečné odpady vznikají všude i v domácnosti, stejně jako na úřadě nebo v chemickém průmyslu. S nebezpečnými odpady se nakládá v rámci hierarchie. Nebezpečný odpad představuje pro životní prostředí a zdraví rizika, kterým se musí předcházet. Princip prevence před riziky nebezpečných odpadů spočívá v identifikaci, odděleném třídění, shromažďování, dále v omezování množství, stejně jako výrobků s nebezpečnými vlastnostmi. Na ochranu má také vliv po splnění podmínek princip obligatorního odborného zacházení. Tuto ochranu před riziky doplňují administrativní souhlasy a ekonomické stimulace. Tyto prostředky jsou neúčinné bez jasných pravidel stanovených zákonem. Na 60
nevymahatelnost se nepodílí pouze nejasná zákonná úprava, nýbrž i rychlost úředníka, přísnost kontrol a délka soudního nebo správního řízení. Ochrana jednotlivých složek je v současné době rozdělena mezi obecnou úpravu zákona o odpadech a speciální mj. vodního zákona, zákona o ochraně ovzduší, lesního zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud by někdo měl v zájmu provozovat zařízení na nakládání s nebezpečnými odpady,
je povinen si
obstarat celou řadu souhlasů, povolení, stanovisek, pokud nepodléhá jeho provoz integrovanému povolení. Ochrana zdraví před nebezpečnými odpady je poté oproti ostatním složkám
s větší části upravena v zákoně o ochraně
veřejného zdraví. Což pokládám za nedokonalost zákona o odpadech. Neboť ačkoli se v zákoně o odpadech hovoří o dvou zájmech ( ochrana životního prostředí a zdraví), je ochrana zdraví upravena mimo a to s ohledem, zda se jedná o zdraví zaměstnanců nebo lidí blízko provozu. Ochrana lidí žijících v blízkosti provozu je upravena v zákoně o ochraně veřejného zdraví, zatímco ochrana zaměstnance a jiného při provozu je regulována zejm. dvěma předpisy Zákoníkem práce a zákonem o ochraně veřejného zdraví. Zaměřil jsem se však pouze na úpravu ze zákona o ochraně veřejného zdraví. S ohledem na zkušenosti z praxe z úřadů bych nejdříve radikálně změnil systém dozoru na nakládání s nebezpečnými odpady. S vědomím toho, že u nás jsou správní i soudní řízení zdlouhavá, bych se pokusil zrychlit tato řízení, neboť i rychlost řízení může mít na vymahatelnost práva a nepřímo i ochranu nesporný vliv. Ekonomicky bych zvýhodnil podniky, které „de facto“ plní povinnosti stanovené zákonem a postihl skutečné škůdce životního prostředí a zdraví tak, aby se nevyplatilo škůdcům provozovat činnost a ostatní nedopláceli na přísnost kontrol, kdy jejich negativní vliv na životní prostředí je minimální. K takovýmto zjištěním jsem se dobral nikoli pouze studiem teoretických právních předpisů, nýbrž konzultacemi s úředníky a referenty odpadového hospodářství z praxe. Jsem přesvědčen, že jsem dostatečně představil šíři problému nakládání s nebezpečnými odpady, v této mé samostatné práci zhodnotil poznatky, které jsem vstřebával po celou dobu, kterou jsem této problematice věnoval a posoudil jsem skutečně problém takovým způsobem, aby byl čitelný.
61
Zcela jistě, vzhledem k obsáhlosti této vědní disciplíny, nepojala tato má práce úplně všechny aspekty ochrany životního prostředí z pohledu nakládání s nebezpečnými odpady. Přesto však jistě bude vhodným impulsem a nápomocí pro další ty, kteří se touto problematikou profesionálně zabývají.
62
12.Summary
Protection of environment and health against hazardous waste is at present regulated by many guidelines. When defining the issue of hazardous waste consequences and the protection against its influence one refer only to Waste Management Act. With regard to consequences of hazardous waste for environment the issue must be evaluated in relation to protection of water, land, air and health. Before I start evaluating the protection against hazardous waste in line with Waste Management Act, I have to mention various criteria of separation of hazardous waste. In my work I considered two aspects: nature of activities producing waste and its producers. I developed the separation from the analysis of the Waste Management Act. Hazardous wastes are produced in households, offices, hospitals or industrial chemical plants. Although the hazardous wastes produced in production, i.e. in chemical industry
are
significantly more toxic, even the wastes produced by households and by nonproduction activities can be dangerous. Waste Management Act regulates only key characteristics of hazardous wastes. Environment and health protection in the Waste Management Act is logically limited to the statement that wastes are disposed of to protect environment and health. The Waste Management Act regulates
the
management of hazardous wastes and in order to protect environment it strives to systematize and control wastes so that hazardous wastes could be proactively discovered in production either willingly or within the law, its legislative instruments, including the by-law on details of waste disposal. Its main contribution is also in its effort to regulate waste disposal so that the solution least favourable for the environment is placed on the bottom of the list of priorities: i.e. waste dumps as the extreme but not necessarily the worst solution. Its further positives are in my opinion in its efforts to secure professional disposal of hazardous wastes, which often can result in prevention of damages. In my opinion the weak point of the act is the lack of uniformity of individual standards and complicated interlinking with statutory instruments. This lack of uniformity and often unintelligibility with view to number of by-laws the waste management results in low efficiency of statutory 63
obligations. Administrative supervision participating in the control does not always guarantee the observance of these obligations. Although the new legislative regulation introduced new stimulating means as e.g. hazardous environmental component, with view to the lack of uniformity of the regulations it is difficult to enforce these means. It is not only the Waste Management Act to blame, but also the society, entrepreneurs, individuals, mentality and promptness of the officials and also long complex process in administration and judicial proceedings. In our country the enforcement by law is complicated, slow and the Waste Management Act as well as the nature of the whole public administration supports it. Specific example which made me to come to this conclusion is the institution of appraising hazardous properties. As every company produces wastes, it should above all make every effort to reduce its hazardous properties, i.e. production of hazardous wastes. It always should be aware of what wastes it is producing and whether the waste is hazardous, or how to proceed in introducing small-volume waste technology. This goal should be reached also through stimulation by above mentioned hazardous environmental medium. Hazardous environmental medium represents up to additional 6000 CZK per 1 ton. However, at present the limits for elimination of hazardous wastes are so strict that for fear of paying the fee and of strict regime e.g. to collect and storage wastes, no one is handling suspicious waste and waits until someone would take measures. While hazardous environmental medium is statutory stimulation, its enforceability is neglected due to inefficiency of the legislation and negligence of the responsible official. It is also supported by the fact that in majority only the employees in operation are aware of this appraisal and for fear of losing their job they keep silent. Then it is the responsibility of environmental institutions to rectify the inactivity of supervisory bodies. The Waste Management Act therefore should not only set up strict limits but also the inspection should take into account the efforts made in meeting statutory obligations, not to be so strict in case of exceeding the limits, and evaluate specific case in a specific way. Provided that I could change anything about the Waste Management Act, then it would be the system of supervision enforcing statutory obligations and I would try to make use of market rules in environment and health 64
protection. I would advantage companies which in fact meet their statutory obligations so that they would not pay for the strictness of the inspections if their negative impact to environment is minimum and I would penalize real malefactors to environment and health so that they would pay dear for activities they undertake. As the protection of environment and health against hazardous wastes should be the focus of actual interest of all of us I would extend the awareness campaign which would warn people before the consequences of producing hazardous wastes and start company-wide discussion on this subject as I am sure that people are not fully aware of the issue. I came to this conclusion not only by studying theoretical statutory regulations but also in practice by consulting the issue with officials in charge of waste management.
65
13. Seznam použitých zkratek •
ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí
•
CHKO – Chráněná krajinná oblast
•
ISOH – Informační systém odpadového hospodářství
•
KHS – Krajská hygienická stanice
•
KÚ – Krajský úřad
•
MZ – Ministerstvo zdravotnictví
•
MŽP – Ministerstvo životního prostředí
•
NP – Národní park
•
OÚ – Obecní úřad
•
OÚRP – Obecní úřad s rozšířenou působností
•
POH – Plán odpadového hospodářství
•
SFŽP – Státní fond životního prostředí
•
SZÚ – Státní zdravotní ústav
•
ZCHLP – Zákon o chemických látkách a přípravcích
•
ZO – Zákon o odpadech
66
14. Seznam použité literatury, právních předpisů a judikátů
14. 1 Knižní publikace, monografie, sborníky •
BONNEFOY, X.:Nebezpečné odpady. Přeložil Karel Markvart, Fortuna, Praha, 2004.ISBN:80-7071-211-2
•
ČERNÝ, P.,DOHNAL, V.:Přístup k soudům při ochraně životního prostředí, ASPI Publishing s. r. o., Praha, 2004. ISBN: 80-7357-028-9
•
DROBNÍK, J., ŠKODA, L., Damohorský, M. :Zákon o odpadech a předpisy související, C.H.BECK, Praha, 1997. ISBN: 80-7179-060-5
•
CHMELÍK, J.: Ekologická kriminalita a možnosti jejího řešení, Linde Praha, Praha, 2005. ISBN:80-72012-543-5
•
NEUGEBAUER, T.:Každá firma produkuje odpad, Newsletter, Praha, 1999.ISBN: ISBN: 80-85985-43
•
SOBOTKA, M., JIRÁSKOVÁ, I.:Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy, Linde Praha, Praha, 2005.ISBN: 80-7201-561-3
•
ŠKODA, L., Nebezpečné vlastnosti odpadů, B.I.J.O. s.r.o., Praha
14. 2 Právní předpisy
•
Listina základních práv a svobod
•
Metodický návod č. HEM-300-27.7.93 k hodnocení zdravotního nebezpečí odpadů
•
Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky
•
Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky.
•
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu
•
Ústava ČR
67
•
Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
•
Vyhláška MŽP č. 376/2001 Sb.,o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
•
Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., o Katalogu odpadů
•
Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb.,o podrobnostech nakládání s odpady
•
Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli
•
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů
68
14.3Články •
DUDOVÁ, J., K problematice divokých skládek odpadu. Časopis pro právní vědu a praxi, 2005, č. 2, s. 174 - 176
•
MACH, M., Azbest – chraňte dělníka, ochráníte i sebe. Ekolist, 2007, č. 2,s.20 -21
•
MĚCHURA, P., Očekávaný nárůst nákladů v odpadovém hospodářství. Odpady, 2006, č. 11, s. 21
•
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, Vyhodnocení plnění Plánu odpadového hospodářství České republiky. Odpady, 2006, č.11, s.15
•
PRCHALOVÁ, J., Novela trestního zákona ve vztahu k nakládání s odpady. Odpady, 2002, č. 6, s. 8
•
SZÚ, Nakládání s odpady obsahujícími azbest. Odpady, 2007, č. 3, s.21
• •
ŠŤASTNÁ, J., České právní normy spolu příliš nekorespondují. Odpady, 2007, č. 3, s. 7-9 ŠUTA, M., Nebezpečné odpady a zdraví. Odpady, 2007, č.2, s.28
•
VYŠTEJNOVÁ, J., MBÚ nebo spalovny ? Odpady, 2006, č. 7-8, s. 19
14.4 Ostatní
•
Konzultace s úředníky odboru životní prostředí na úseku odpadového hospodářství, přestupky na Městském úřadu v Kopřivnice
•
Konzultace s úředníky odboru životní prostředí na úseku odpadového hospodářství Krajského úřadu v Ostravě
•
Konzultace s úředníky odboru komunální hygiena, odboru toxikologie na Krajské hygienické stanici v Ostravě
•
http://indikatory.env.cz/indikator.php?group=ENC&main_id=19⊂_id=2&p rocess=1
•
http://pvc.arnika.org/soubory/11-petrlik.pdf
•
http://www.duchcov.cz/noviny/dn1297/novy.htm
•
http://www.env.cz/AIS/webpub.nsf/$pid/MZPKHFC6RS5O/$FILE/komodpady_pravni_uprava.doc
•
http://www.kraj-jihocesky.cz
•
http://www.mbu.cz 69
•
http://www.risy.cz/index.php?pid=202&sid=1629&mid=1290R
•
http://www.stuz.cz/view.php?nazevclanku=nku-vymahani-poplatku-zaukladani-nebezpecnych-odpadu-je-nefunkcni&cisloclanku=2006070011
•
www.ekolist.cz
•
www.eps.cz/php/index.php?cat=con
•
www.inisoft.cz/lexikon/poh/2.htm
•
www.mbu.cz/cz/Cojembu.php
•
http://ceho.vuv.cz
70
71
72
