CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká Republika. Elektronická verze: www.ksbc.cz Redakční rada: Pavel Tlustý, Jaroslav Kolín. E-maily:
[email protected],
[email protected] Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4 – Kamýk, tel. 241 716 087, 602 239 858 Toto číslo vyšlo v červnu 2005 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Slovo a něco informací úvodem
Milí kolegové cukromilové, neuplynuly ani dva měsíce a jsme tu znova s naším čtvrtletníkem. Zrod tohoto čísla nebyl lehký. Když jedna půlka redakce (Pavel) prosazovala, abychom je vydali a rozdávali už na výměnném dni v Olomouci, druhá půlka (Jarda) se děsila, protože neměla představu, co do něj dát a redakční šuplík se záložními materiály zel až na jednu čestnou výjimku beznadějně prázdnotou. Jako vždy, když jde do tuhého, jsme nakonec něco vymysleli sami a svými příspěvky vydatně pomohli i kamarádi, takže jsme se nakonec dostali na dvaadvacet stránek, což tu ještě nebylo. Ale bylo nám líto něco vyhodit, když už jsme to měli zpracované. Kromě zpráv z rozličných cukropodniků, za něž děkujeme podepsaným autorům textu i nepodepsaným autorům obrázků, jsme se rozhodli zařadit další pomůcku, která by měla poradit začínajícím sběratelům, jak si počínat a co sledovat při posuzování rozdílů na zdánlivě stejných cukrech. Tím by mohli být začátečníci kompletně poučeni a my bychom mohli sérii článků o základech sbírání HB cukru ukončit. Neopomněli jsme se ani pochlubit svou novou sérií „Československé zápalkové nálepky“, kterou již někteří z vás dostali na výstavce u Míly Žďárské. A protože Pavel pořád žehral, že se nemůže pořádně autorsky rozšoupnout, dostal vlastní dvoustranu. Ta dnešní se mu povedla, takže může uvažovat, co na ni dá v příštím čísle. Musíme rovněž pochválit pana Jaroslava Michalíka, který nám navzdory své nemoci obětavě dodával další a další náměty pro nekonečný příběh na slovenských tyčkách z Považských cukrovarů. Díky jemu a také díky Karlu Stupkovi, který též přispěl svou troškou do mlýna, jsme sestavili seznam všech dosud známých sloganů, který najdete na konci tohoto čísla a možná jej využijete již při olomoucké burze. Po poradě s pořadateli jsme se rozhodli, že toto číslo Cukřenky obdrží v tištěné podobě všichni účastníci výměnného dne v Olomouci, tedy i ti, co si je normálně stahují z internetu, kde by se mělo současně objevit. A co můžete čekat v příštím, již třicátém čísle? Určitě povídání o olomoucké burze včetně vašich postřehů a hodnocení (využijeme i internetovou drbárnu), představíme oficiálně nové klubové série, které tam budou rozdávány, zkusíme uvést některé zajímavosti a novinky na našich cukrech, redaktor Jarda se podělí o dojmy ze svého vystoupení v Českém rozhlase, vymyslíme také nějakou chlubicí akci a uvidíme – možná bude pokračovat i náš nekonečný příběh. Nebudou chybět ani Tlusťjochovy křížovky a zprávy o stavu HB cukru v některých evropských zemích. Je to sice nošení dříví do lesa, ale neodpustíme si svou pravidelnou výzvu: Pište, pište, pište! Blíží se léto a s ním doba dovolených, tak se neostýchejte napsat nám své prázdninové zážitky spoje-
-2-
né s lovem HB cukříků. A pošlete-li k tomu ještě nějakou zajímavou fotografii nebo obrázek cukru (originál ke scanování nebo v elektronické podobě), nebude znát naše nadšení mezí. Nevěřili byste, kolik toho jedno číslo spolyká, takže vaše náměty určitě v koši neskončí. Přejeme všem účastníkům našeho výměnného dne, aby si jej řádně užili, a všem pak pěkné prožití nastávajícího léta. Redakce
*** Co už se na stránku nevešlo Do povídání o slovenských sloganech se nám některé informace nevešly, tak je uvádíme tady: Nová modro – oranžová verze není jen záležitostí tyček, už jsme viděli i sáček (camping) a nevylučujeme, že se objeví i vrtulky. Pojedete-li v létě na Slovensko, budete se mít co ohánět. Nepropadejte však depresi jako Karel Stupka, který nám poslal tento vlastní (redakcí jen mírně upravený) návrh na další slogan: „Som pekný, som sladký, ale žerem ťa!“ Pan Michalík nás současně požádal, abychom zveřejnili jeho novou adresu: Jaroslav Michalík, Nábrežná 1635/9 911 01 T r e n č í n, Slovensko.
*** Výročí klubu se blíží! Při nedávné redakční korespondenci s výborem byla odhalena zajímavá věc: Letos v prosinci tomu bude pět let, co byl na ustavující schůzi založen náš klub. Takové výročí si žádá řádnou oslavu, které hodláme věnovat podzimní nebo zimní číslo. Prosíme proto všechny pamětníky, aby nám laskavě zaslali své vzpomínky na tuto památnou událost. Rádi bychom také přinesli ukázky z prvních čísel Cukřenky. Máte-li ještě někde doma tyto vzácné tisky, zapůjčete nám je k okopírování, čestně je vrátíme. Spoléháme na vás, protože v redakčním archivu bohužel jaksi nejsou.
*** Je libo inzerát? Po shlédnutí naší internetové drbárny, na níž jsou čas od času oznámení našich členů hledajících chybějící cukříky ke kompletaci svých sérií, napadlo Zdeňka Adámka, že takové inzeráty by mohly být zveřejňovány i v Cukřence, aby působily i na ty, kteří na web nechodí. S radostí jsme se této myšlenky chytili a sdělujeme, že počínaje příštím číslem rozjíždíme pravidelnou rubriku NAHLE (NAbízím – HLEdám). Své poptávající i nabízející inzeráty zasílejte na adresu redakce a nezapomeňte uvést svou adresu. Inzeráty na štěňata nebereme! Redakce
Klubové zprávy
Za svou osobu i za celý výbor můžeme přislíbit veškerou možnou podporu a pomoc při organizaci i zajišťování materiálu. Věříme, že nabídek bude tolik, že si budeme moci vybírat, vždyť v našem klubu je spousta schopných a kreativních osobností. Těšíme se na vaše návrhy. Za výbor: Romana a Jitka
VOLBY NOVÉHO VÝBORU Uběhly dva roky a na letošní výroční schůzi budeme zase volit nový výbor našeho klubu. Všichni můžeme ovlivnit příští dění i činnost KSBC, a to tak, že vybereme a na schůzi zvolíme ty nejlepší kandidáty na práci ve výboru klubu. Pro sestavení "kandidátky" jsou třeba návrhy členů. Zvažte, koho byste chtěli mít jako představitele svého klubu a své návrhy zašlete, prosím, na adresu: Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164, 73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel: 723044625 Vámi navrženi kandidáti budou osloveni. V případě, že budou s kandidaturou souhlasit, budou zařazeni na kandidátní listinu. Nakonec bude jen a jen na vás, zda bude z těchto kandidátů zvolen nový pětičlenný výbor pro období 2006-2007. Přejeme vám všem šťastnou ruku při výběru! Za výbor: Romana a Jitka
³³³ OBJEDNÁVKA SÉRIÍ Opět si můžete doobjednat klubové série, tentokrát ty, které se objevily na burze v Olomouci: Olomoucké památky - osmikusové: (ukázka v tomto čísle Cukřenky) - na bílém papíře po 4,- Kč - na hnědém papíře po 4,- Kč Olomoucká ZOO - tyčky 12 ks po 6,- Kč
³³³ VÝROČNÍ SCHŮZE SPOJENÁ S VÝMĚNNÝM DNEM Čas letí jako bláznivý... - jak zpívá klasik - a polovina roku je téměř za námi. Je tudíž nejvyšší čas začít se starat o místo konání klubové výroční schůze spojené s burzou. Vzhledem k tomu, že se poslední dvě "velké" akce (výroční schůze 2004 a mezinárodní burza 2005) konaly na Moravě, bylo by fajn opět zavítat na českou půdu. Obracím se tedy jménem výboru na vás členskou základnu (především na členy z Čech) s žádostí o pomoc:
>> Hledáme organizátory letošního "zimního" setkání << Kdo máte chuť a možnost tuto akci zorganizovat, ozvěte se na adresu: Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164, 73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel : 723 044 625 Z diskusí během roku vyplynulo, že zaběhnutý termín akce, tj. to první víkend v prosinci, části členské základny (většinou ženám) nevyhovuje. Proto navrhujeme budoucím organizátorům přesunout termín na měsíc listopad. Neurčujeme přímo termín, bude záležet na prostorách a možnostech organizátorů.
Tyto série budou k vyzvednutí na zimní burze. Objednávejte na adrese: Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164, 73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel : 723044625
-3-
Co se událo či děje
Brňáci pravidelně v R(r)ozkvětu Už téměř dva roky se sběratelé z Brna a okolí snaží pravidelně setkávat. A v čem spočívá naše pravidelnost? Termín: Pravidelně třetí čtvrtek v měsíci, i když poslední schůzka byla 12. května - tedy druhý čtvrtek. Hodina: 17.30 - ale pravidlem je, že část z nás přijde později. Místo srazu: Pravidelně pokaždé na jiném místě. Podmínkou ale zůstává, že restaurace, bar nebo hospoda, kterou hodláme navštívit, musí mít vlastní cukr, který většina z nás zpravidla ještě nemá. Účast: Od ledna 2005 se původní sestava pravidelně rozrůstá o nováčky (Olga, Soňa a Alena)
a jak to tak vypadá, s kvartální pravidelností také o miminka. Organizátor: Pravidelným organizátorem akce byl Ivan, ale z důvodu změny zaměstnání byla přesunuta tato čestná povinnost na Drahu. Program schůzky: S železnou pravidelností se na stole ocitnou cukříky na výměnu, (obsluha je pravidelně vyděšena) a my probereme novinky z oblasti cukrové politiky. Pravidlem je, že někomu vyhládne nebo vysládne a to si pak dáme něco dobrého a probíráme vše možné. Pokud se někomu naše pravidelnost nebo spíš nepravidelnost líbí, může se našich setkání zúčastnit také. Informace podá Draha Sukupová (
[email protected]). JS
A proč Brňáci v Rozkvětu? Posuďte sami. Jen kveteme!
Rozkvět je název místa našeho dubnového setkání.
************************************************ Jak jsem si poslala cukry Na prosincovou schůzi v Ostravě jsem se těšila tak moc, až jsem z toho onemocněla a skončila v nemocnici. Na pokoji se povídalo, probrala se nejrůznější témata od nemocí až po vnoučata a samozřejmě se stočila řeč i na cukříky a jejich sbírání. Někdo věděl, někdo se divil! Jedna pacientka vykládala, že cukříky od čajů a kávy z restaurací přinesou domů a dají do cukřenky pro návštěvy, které sladí. Taky prý přišla neteř, jásala nad různými cukry, a jestli si může nějaké vzít, že je sbírá. To byla voda na můj mlýn! Hned jsem zjišťovala, odkud je a ať se mi ozve, v naději, že získám něco, co nemám. Když jsem měla některá odpoledne vycházky, obešla jsem vá-
-4-
noční trhy i nějaké osvěžovárny a o získané cukry jsem se s onou dosud neznámou dívčinou rozdělila (měla k tetě přijít o svátcích). Čas plynul, přišlo propuštění z nemocnice a už jsou tu sváteční dny vánoční. Vnuk Robert odešel na schůzku se svým děvčetem a najednou telefon a Robert se smál, že ani mluvit nemohl: Babičko, Iva měla tetu v nemocnici (to už mi bylo vše jasné) a má pro tebe cukry! Jako v každé rodině sběratele je zapojena do sbírání celá rodina a známí, a tak Iva vždy pamatuje, že z cest doma i v zahraničí má přinést cukry, což zodpovědně plní. D58
Našinci v cizině
M A I N Z 2005 aneb „Z Mohuči, z Mohuči, kostky domů zahučí“ Uvědomuji si, že úvodní rým zrovna nepatří k těm nezdařilejším, které jsem kdy složil, ale následující text a fotky jeho oprávněnost potvrdí. Na začátku května již pravidelně propuká v Mainzu (česky Mohuč) na soutoku řek Rýna a Mohanu burza sběratelského klubu DZDF (Der Zuckersammler Klub Deutschland und Freunde). V letošním roce se konala již šestá burza tohoto spolku v sobotu 7. května v Dormohotelu MainzBretzenheim, kde se současně slavily páté narozeniny klubu. Na cestu jsem vyrazili v pátek po obědě z Prahy v proslazené fabii tři: Karel Stupka (člen výboru klubu se známým nickem K76) a Helena a Zdeněk Bubníkovi. V Mainzu jsme si vybrali hotel na předměstí, hlavně pro oddělení od městského ruchu a od agresivních cen v centru. Navíc jsme tam už jednou dříve byli, což mělo snížit možnosti „zakufrování“. Samozřejmě nesnížilo! Hotel jsme sice nalezli hladce, ale následná večerní projížďka autem po centru města se proměnila na bloudění temnými poli v okolí města. Když už se zdálo, že jsme naprosto ztraceni, najednou se objevila čtvrť, kde bydlí organizátorka této akce a předsedkyně klubu, paní Marianne Dumjahn. Tato elegantní a nesmírně výkonná dáma má v držení světovou prioritu ve sbírání cukrů a její sbírka čítající více než 300.000 cukrů je uvedena v Guinessově knize rekordů. Po tomto orientačním úspěchu jsme si ještě ověřili místo konání burzy a po opětném krátkém, asi půlhodinovém bloudění jsme nalezli náš hotel. Karel nevěděl, jestli opravdu bloudíme, nebo zda je to náš koníček před spaním, a tak radši jen klidně pozoroval temné a nezajímavé okolí. První hosté, které jsme v hotelu potkali, kupodivu hovořili plynně česky. Tuto skupinu totiž tvořili naši přátelé - dvě významné české cukrosběratelky a členky našeho klubu – paní Míla Žďárská a Lenka Nováková. Druhý den dopoledne byla na programu burza. Akci připravili a její organizaci zcela profesionálně zvládali manželé Marianne a Horst-Werner Dumjahnovi podporováni dalšími členy klubu. Burza se konala v pěkném přízemním světlém sále v Dormohotelu s dostatkem prostoru pro sběratele s jejich cukernými zásobami i pro výstavky cukrů a cukřenek, i pro tombolu. Sběratelé mohli přerušit své nároční hrabání prohlídkou zajímavých exponátů. Na stole byla připravena řada dárků, cukrů a nové série. Na akci se sjelo 42 sběratelů z šesti zemí. Česká ekipa (nechť frankofilové odpustí) byla hned po Francii druhou nejmohutnější zahraniční delegací – tři dámy: Míla Žďárská, Lenka Nováko-5-
vá a Helena Bubníková a dva pánové: Karel Stupka a Zdeněk Bubník (viz foto). Počet účastníků v Mainzu byl docela postačující a čas určený na výměnu „tak akorát“ stačil na pohodové prohrabání vystavených zásob a přátelské popovídání s dalšími účastníky (v rámci jazykových možností). Objevil se ale jeden nepříjemný fenomén. Alespoň v mém a Karlově případě se ukázalo, že velmi omezený počet našich domácích sérií nám snižuje možnosti výměn sérií s dalšími sběrateli. Většina sérií se totiž vyměňuje „z ruky do ruky“, případně „kus za kus“. Pokud se navíc sjede více sběratelů z ČR, je saturace našimi sériemi velmi rychlá. Tady opravdu nevím, jak poradit. Jedinou poznámku k tomuto problému: Nedávejme možnost cizincům, aby nakupovali celé krabice našich klubových sérií. To se pak z té nejcennější výměny zcela vyřadíme. Pokud jde o volně prodejné série z balíren – tam se asi nedá nic dělat. Viz např. nové slovenské tyčky s nápisy, které jsem si koupil (!) na této německé burze. Během celé akce jsme byli zváni na další cukerné akce a objevily se i tištěné pozvánky. „Není těch mezinárodních výměnných burz už nějak moc?“. Tato věta byla slyšet v češtině i ve dvou dalších jazycích, kterými s určitými obtížemi komunikuji. Vyvstávají zde dva problémy: pokud pomineme časové omezení, tak jsou to jednak značné finanční náklady, jednak nedostatek materiálu pro výměnu (kde pořád brát naše nové série?). Počasí během burzy bylo sice „šreklich“, což ale zaujatým sběratelům vadilo pouze při vybíhání z hotelu do auta pro přinášení či ukládání cukerných pokladů. Pořadatelé zajistili nabídku „přebytečných“ cukrů (je ale véééééélmi relativní, co je pro koho přebytečné), zejména kostek, které byly na několik stolech jakoby bez majitele nabídnuty k přehrabování účastníkům (viz foto). Velmi obětavě se postavil k tomuto problému pan Karel a přesvědčoval pořadatele, že slovo „přebytečné“ se v tomto případě vůbec nehodí. Po skončení burzy ještě asi jeden metrák těchto kostech zbyl a tak se dva fyzicky zdatní sběratelé (Karel a Zdeněk) rozhodli, že pomohou organizátorům s úklidem sálu a tyto cukry přesunuli do svého auta (viz foto). Představa nekonečného hrabání v této záplavě kostek vyloudila na obou účastnících spokojený úsměv, který vydržel až do návratu domů. Jedná se samozřejmě o mnoho duplikátů, ale po vytřídění určitě potěšíme naše české kolegy na další domácí burze. Občerstvení si mohl každý účastník koupit podle své chuti v přilehlém baru či v restauraci. Účast na společném obědě byla spojena s účastí na od-
Našinci v cizině
polední tombole, která byla „velmi dobře zásobená“ a na každého účastníka připadla nejméně jedna cena. Karel Stupka si vybral plato krásně zabalených kostek, Míla Žďárská (viz foto) se krásně usmívá nad svým cukerným úlovkem a já jsem si zcela samostatně vybral na základě rozhodného doporučení Heleny krásnou keramickou cukřenku. Ještě seženeme druhou a nová sbírka je na světě! Míla s Lenkou odpoledne po burze odjeli, a tak se večerního posezení se sběrateli v malé hospůdce s jednoduchým občerstvením a lahvičkou vína zúčastnili Karel, Zdeněk a Helena. To se mi docela líbilo a je to i inspirace pro naše organizá-
Dormohotel Mainz – tady se to odehrávalo
tory. Není nutné se tlačit do drahých restaurací. Přednost má dobrá společnost a útulné prostředí. Po večeři jsme navštívili „Cukerní palác č. 1“ na adrese Immenhof 12, což je dům manželů Dumjahnových. Ve velmi přátelské atmosféře jsme byli provedeni po domě, prohlédli si cukerné i „cukřenkové“ sbírky a byli velmi ochotně a se zaujetím seznamováni se způsobem organizace tak rozsáhlé sbírky (viz foto). Nedělní cesta domů byla jednak zcela bez problémů a jednak, jak už jsem již uvedl v předchozích odstavcích, byla zpříjemněna představou, kolik příjemných chvil přinese třídění plného automobilového kufru cukrů. Zdeněk Bubník, Praha 27. 5. 2005
Košíková ulička, Immenhof 12
Tedy, jak tohle všechno dostaneme přes hranice?
Copak asi v tom balíčku je? Že by cukr?
Ve sladké fabii (nichts zu verzollen)!
Cukrový ráj. Sem přijdou hodní stomatologové…
-6-
Našinci v cizině
Herr Professor, sagen sie mir, bitte, was bedeutet „90z“…
A takhle se ukládají kostky (když máte dost místa)
Naše výprava v Mohuči. Zleva: Karel Stupka, Helena Bubníková, autor článku, Míla Žďárská a Lenka Nováková
-7-
Pořád se něco děje
Sladká jarní výstavka Míly Žďárské Výstavka ze sbírek Ing. Miloslavy Žďárské, pro kamarády prostě Míly, se v minulých letech konala vždy v první polovině března a tak nějak jí vždy začínalo cukrové jaro. Letos tomu bylo jinak. Míle se nepodařilo sehnat vhodnou zateplenou prostoru, a tak nezbylo, než výstavku odložit na pozdější dobu a doufat v pěkné počasí, které by umožnilo využít zahrádku u domku manželů Žďárských. Nakonec se vše odehrálo až koncem dubna. Výstavka trvala několik dní a největší nápor sběratelů zažila v sobotu 23. dubna. Míla a její manžel pan Vladimír neponechali nic náhodě a pro případ nepohody vztyčili na zahradě pro hosty ohromný stan. Naštěstí se ukázalo, že nebyl ani potřeba. Nebudeme napodobovat cimrmanology a uvádět přesnou výšku, tlak, teplotu a rosný bod v pražské Lhotce (údaje jsou redakci známy), ten den bylo prostě nádherně. Návštěvníci (někteří i z Moravy) začali přicházet již dopoledne a hned byli směrováni pod zmíněný stan, kde jim bylo nabídnuto lehké občerstvení v podobě polévky, pečených kuřat a dalších dobrot. Na vedlejším stole a všude jinde kde se dalo pak bylo možno se pohrabat v návštěvníky přinesených cukrech – vypukla neformální, leč zajímavá miniburza. Hrabalo se tak zuřivě, že na zahajovací přípitek na počest výstavky a její pořadatelky bylo nutno obecenstvo opakovaně svolávat a odhánět ho od kýžené kořisti. Zacinkavše skleničkami, odebrali jsme se do vlastní výstavní prostory – již léty prověřené garáže. Jako vždycky se bylo na co koukat. Míla dokáže přinést každý rok nějakou novinku a pouhý popis by zabral příliš mnoho místa. Kdo tam nebyl, má smůlu.
Zajímavé ovšem je, že ač byly na místě nejméně tři fotoaparáty, foto z vlastní expozice vám předložit nemůžeme. Redakční paparazzo Pavel se totiž zaměřoval téměř výhradně na umělecké portréty účastníků a ostatní se zřejmě ostýchali. Po prohlídce výstavky následoval křest nové série „Československé zápalkové nálepky“ (píšeme o ní na jiném místě našeho listu), kterou pak byli poděleni všichni účastníci. I nová Cukřenka č. 28 byla při té příležitosti předána resp. po spolehlivých poslech poslána nepřítomným abonentům. Mezitím, přitom i potom se opět vášnivě hrabošilo. Zlatým hřebem odpoledne bylo společné fotografování. Na zahrádce u Žďárských není příliš mnoho místa, ale nadšená hostitelka nás nakonec umístila na okraj nejvíce postradatelného záhonu a spouště zacvakaly. Slunné odpoledne příjemně ubíhalo, hrabošení pomalu končilo pro vyčerpání zásob, vejboři a jejich příznivci přetřásali v ústraní některé klubové záležitosti, zatímco lid obecný se věnoval oblíbené české zábavě – klábosení a drbání bližních, popíjeje při tom z bohatých zásob moků všeho druhu. Pamětnice pak se slzou v oku vzpomínaly na předchozí výstavky a cukrové sleziny vůbec… Moravané se začali chystat na cestu domů. Bylo docela zábavné je pozorovat, protože přijeli vlakem a museli si odvézt kromě jiného i své čtyři krabice se známou sérií „Mašinky“, kterou jsme nechali dotisknout v modré barvě a dočasně uložili u Pavla. Nakonec těch dvacet kilo cukrů nějak napchali do baťochů, rozloučili se a podobni po zadních nohou kráčejícím želvám odpochodovali na MHD. Protože se druhý den ozvali, je zřejmé, že dojeli v pořádku. Byl to moc pěkný den a my za něj Míle i jejímu manželovi moc děkujeme. Cukříky, prostředí, společnost (a proč to nepřiznat - i ta kuřata) byly skvělé. Podívejte se na fotky. JK
V popředí pan Vladimír přehlíží podupaný trávník, za ním se tísní pachatelé.
-8-
Pořád se něco děje
Ať žije Míla a HB cukr!
Už toho moc nezbývá…
Jedna polovina redakce relaxuje…
… a že toho tu bylo!
Jitka co posel dobrých zpráv (a Cukřenky)
…zatímco druhá polovina redakce dupe v lodyhách
-9-
Nová klubová série
OLOMOUCKÉ PAMÁTKY – série vydaná KSBC u příležitosti 8. mezinárodního výměnného dne konaného 11. června 2005 v Olomouci. Bílý a hnědý papír, celkový počet 16 kusů. - 10 -
Pro začínající sběratele
Jsou tyhle dva cukry stejné? Získali jste nový cukr a nějaký podobný už ve své sbírce máte. Co teď? Jak určit, že jsou dva porovnávané cukříky stejné, a jak moc by se měly lišit, abyste je uznali za různé a jako takové je oba zařadili do své sbírky? To se vám pokusím naznačit v tomto článku. Hned zkraje musím zdůraznit, že kriteria shodnosti či rozdílnosti si jako všechno ostatní stanoví každý sběratel sám a nikdo mu do toho nemá co mluvit. Spíše tedy ukáži, co všechno se ve světě cukrů sleduje a rozlišuje a připojím svůj nezávazný názor či komentář. Mají-li dva sáčky shodnou jen jednu stranu a na té druhé je pokaždé něco jiného, je věc jasná a do sbírky zařadíme oba. Mají-li shodnou i druhou stranu, pokládáme je zpravidla za stejné, třebaže někteří sběratelé ještě dále rozlišují, je-li ta druhá strana obrácená „vzhůru nohama“ či nikoliv. Většina to však už pokládá za extrém. Otázka je, jak hodnotit sáčky, na nichž je tentýž obrázek posunutý, jako je tomu např. u cukrů „Dar slunce“ na obrázku 1. Přiznám se, že my jsme si v naší sbírce nechali oba, byť jsme trochu váhali. Obdobný problém nastává u vrtulek. Ty vzniknou tak, že jsou z papírové hadice naplněné cukrem, odděleny (odseknuty) dvěma na sebe kolmými svary. Byl-li ten první svar veden jednou vodorovně a podruhé svisle, můžeme dostat dva cukříky (obrázek 2), které se vzhledově liší, i když při rozbalení do roviny jsou oba obaly stejné. V naší sbírce to řešíme případ od případu a většinou se pohádáme. Někteří sběratelé, mezi nimi i já, rozlišují i materiál, z něhož je obal vyroben, zejména povrch papíru (matný, lesklý, průsvitný). Tady opět záleží na úvaze sběratele. Ten, koho to baví (mě ano), se může vydovádět i na rozdílech v tzv. svaru (to je ploška, která obal uzavírá) a rozlišovat svar hladký, mřížkovaný, hrubě či jemně linkovaný a tak. Různé možnosti se bohužel v černobílé Cukřence ukázat nedají. U tyček a vrtulek je možno rozlišovat také tvar řezu, jímž jsou od sebe odděleny (rovný nebo zubatý), ale málokdo to dělá. Kapitola sama pro sebe je rozlišování barevných odstínů. Tady je každá rada drahá, protože těch odstínů je strašně moc a výrobce si mnohdy nedělá velké starosti s tím, že by měl u různých šarží namíchat absolutně shodnou barvu. Za různé tedy doporučuji pokládat jen ty barvy, u nichž je rozdíl zřetelný (např. ultramarín a berlínská modř nebo rumělka a karmín), což je nejlepší zjišťovat při denním světle. Na kvalitu se při potisku baleného cukru kladou pochopitelně nižší nároky, než při tisku reprezentační publikace. Někdy se barvy nedostává a tisk je slabší, jindy jí je až moc a tisk je silnější. Sytost tisku jako kriterium odlišnosti nelze tedy dost dobře
- 11 -
použít, i když sytě vytištěná písmenka se někdy zdají být o fous větší. I když se to stává zřídka, unikne někdy z výroby vícebarevných obalů chybotisk, na němž některá barva chybí. To je ovšem vždy zajímavá kuriozita a vřele doporučuji si ji ve sbírce ponechat (obrázek 3). Zatím jsme se zabývali celkovým vzhledem, teď přijde na řadu, co je na cukru natištěno. Při porovnávání posuzujeme hlavně vlastní námět tj. obrázek a text. Rozdíly jsou zde zpravidla jasné, i když v některých případech může při porovnávání velikosti některých prvků dojít i na měřidlo. Příkladem budtež třeba starší série Tchibo, které se liší rozměry rámečku (podrobněji viz článek v Cukřence č. 23/2003; ukázka na obrázku 4) Při posuzování českých cukrů doporučuji sledovat zejména následující prvky, jejichž proměnlivost je pro naši produkci typická: Hellma Praha občas uvádí na svých cukrech kalorickou hodnotu obsahu. Někdy tak však neučiní a vznikne odchylka (viz obrázek 5). Na téhle ukázce je ještě jeden rozdíl – na levém cukru není uvedena hmotnost. Údajům o hmotnosti je rovněž třeba věnovat pozornost, protože výrobci v poslední době přecházejí z pětigramového na čtyřgramové balení, jako třeba u cukříku na obrázku 6. U výrobků firmy KAMO je třeba sledovat i údaj o tom, zda je hmotnost uvedena včetně obalu (pak se jedná o starší cukry), nebo v čisté váze. Rozdíly mohou být jak na tyčkách, tak na sáčcích. Na obrázku 7 jsou kvůli čitelnosti pouze výřezy z tyček: Před několika lety, kdy KAMO začalo plnit v čisté váze, se objevily i sáčky, na nichž byl text „vč. obalu“ přetištěn a tím znečitelněn. Dnes už na trhu nejsou, ale určitě se najdou v našich přebytcích, zejména u kávy Segafredo. Prostřední cukr na obrázku 8 je sice vzácnější, ale přetisk je lépe vidět i v černobílé verzi. Některé cukrovary (Mělník, Dobrovice) uvádějí na svých cukrech čísla výrobní šarže, která se také mohou lišit (viz obrázek 9) Je zajímavé, že u tohoto cukru jsem zatím nikde neviděl číslo šarže „X 2“. Ještě zajímavější je, že u cukru Nescafé z PCS-TTD Dobrovice se už léta letoucí vyskytuje jediné číslo šarže 01/00. Že by měli tak velké výrobní zásoby? U některých slovenských cukrů se vyskytuje údaj o ročníku výroby nebo kampaně, který se také rok od roku mění. Jedna ukázka byla v minulém čísle, ale přesto neodolám a pochlubím se starším kouskem z naší sbírky (obrázek 10) Je třeba věnovat pozornost i označení jakosti zabaleného cukru. Dokud platila jediná federální norma (ČSN), nebylo co řešit. Teď však je to jinak a výrobci, jako třeba LN Group Olomouc, si zavedli vlastní označení (obrázek 11).
Pro začínající sběratele
Jiní naši výrobci (Helma a v minulosti i KAMO) uvádějí označení své interní technické normy. A u Hellmy se toto označení také čas od času mění (PN H 3/95, PN H 2/01). Slovenské cukry se ještě krátce po roce 1993 balily podle federální normy ČSN 565720, nyní platí slovenská norma (STN) stejného čísla. U firmy SNOTY, která balí cukr pro české i slovenské odběratele, je třeba pečlivě sledovat údaje o výrobci a distributorovi. Bývají zpravidla umístěny až ve svaru a nejsou tedy nijak zvlášť dobře čitelné. Ono je vůbec vždy dobré podívat se po výrobci. Někteří odběratelé ho totiž v průběhu let změnili, i když námět cukru zůstal (téměř) zachován. I výrobce sám mohl změnit své obchodní jméno (Považský cukor). To platí i pro zahraniční výrobce (např. z Itálie, Švýcarska nebo Francie), což na známých italských cukrech Eridania dokumentuje obrázek 12. Na jinak stejných italských cukrech se občas objeví i jiný název výrobce obalu (např. CEPI Milano), což jest rovněž záhodno pokládat za odlišnost (obrázek 13). Je třeba sledovat i telefonní čísla. Jak známo, v září 2002 jsme přešli na nový devíticiferný systém, což se nutně odrazilo (a u pražských podniků postupně stále ještě odráží) i na cukrech; kdo by se také dovolal na staré číslo, že? Ale pozor! I na Slovensku se změnila předčíslí pro meziměstské hovory (viz obrázek 14). Teď se věnujme některým dalším prvkům, které s námětem ani s výrobcem nemají v podstatě nic společného, ale na obalu se vyskytují. Na novějších českých a slovenských cukrech (ale nejen na nich) jsou uvedeny piktogramy (schematické obrázky), které sdělují různé životně prostřední informace např. o složení obalu, je-li možno obal recyklovat resp. zahodit do koše apod. Na jejich vzhledu a umístění se výrobci k velké radosti sběratelů zhusta řádně vydováděli (obrázek 15). Prosím, piktogramy mohou být užitečné, ale zatím mi nikdo nevysvětlil, proč se v některých zemích cukry číslují. Pro úplné začátečníky uvádím, že jde o taková malá číslíčka umístěná někde na okraji cukru, přičemž celý námět cukru je jinak naprosto stejný. Vyskytují se zejména na tyčkách (v Holandsku skoro pravidelně, ale pozadu nezůstává ani Velká Británie, Francie, Belgie a další země - obrázek 16), výjimkou však nejsou ani číslované sáčky. Číslování je strašná pohroma pro sběratele, protože je jasné, že nedostane-li od někoho celý komplet najednou, není velká šance chybějící čísla dosbírat. Dříve byla ta číslíčka aspoň jenom od jedné do deseti, ale teď se objevují další a další a nikdo přitom neví, kolik jich má pro určitý námět být. Já např. už od prosince sháním po Ženevě kompletní řadu tyček sladidel CANDEREL; už jich máme asi 16, ale některá stále chybějí, protože nejvyšší nám známé číslo je dvacet. A to jsem ještě nezmínil možnost, že to číslíčko může být na tyčce jednou dole a jednou nahoře. Jeden takový dvacetikusový komplet vyrobený v
- 12 -
Holandsku a distribuovaný v kantýně Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni jsem dával dohromady osobně i prostřednictvím zvědů tři roky. Číslování začíná pronikat i na naše a slovenské cukry - zatím jsme je objevili na vrtulkách firmy SNOTY (viz obrázek 17). V tabulce, kterou si doma vedeme, už evidujeme 6 českých a 58 slovenských číslovaných námětů a jen u jednoho z nich máme kompletní řadu. Mám-li být upřímný, skoro bych doporučil, aby se začínající nebo velkorysejší sběratel na nějaké to číslování a shánění kompletních číselných řad klidně vykašlal. Totožné cukry s různými číslíčky stejně nejsou zvlášť velkým přínosem, neusilujemeli zrovna o dosažení rekordního objemu své sbírky. To ovšem neplatí v případě sérií, v nichž je každý cukr označen svým pořadovým číslem (obrázek 18), někdy dokonce s udáním celkového počtu kusů v sérii. To už je (např. u stodvacetikusové italské série „Animals“) pro sběratele velmi cenná informace. Bohužel se takto očíslovaných sérií vyskytuje ve světě poměrně málo a u nás, pokud vím, jediná, a to historie dačické kostky. Měli bychom s tím něco dělat… Cukry českých výrobců sice zatím číslovány nejsou, ale v produkci firmy Helma se objevila jiná záhada: u čtvercových sáčků se občas v pravém horním rohu vyskytují písmenka „90z“ (obrázek 19). Co znamenají a proč tam jsou (a někdy nejsou), to zatím nevím a u výrobce se ptát nechci. Podobnou záhadou jsou písmenka L a J v černém políčku na některých kanadských cukrech (obrázek 20). Na sáčcích se někdy najdou i různé grafické značky – křížky, obdélníčky apod., podle nich se má řídit plnicí stroj. Tyto značky sice skoro nikdo nebere v úvahu, ale zmínit se o nich musím. Olomoucká firma LN Group občas využila pro zadní stranu svých sáčků papír, do nějž mělo být původně zabaleno něco jiného (obrázek 21). Každý takový sáček se tím ovšem stává naprostým unikátem a i když jej někteří sběratelé ignorují, já osobně soudím, že má ve sbírce své místo. Alespoň v té části sbírky, která obsahuje cukrové kuriozity. Tím jsem, zdá se, vyčerpal své líčení rozličných záludností, které se skrývají na HB cukrech. A protože již Jan Ámos propagoval názornou výuku, podívejte se nyní na příslušné obrázky. Z některých cukříků uvádím pro názornost pouze (zvětšené) výřezy. Pokud máte dojem, že některé ukázky už jste někde viděli, pak vězte, že jde o podobnost čistě záměrnou - asi před třemi roky byly použity v několika článcích o drobných rozdílech na našich cukrech. Jenže mezitím se náš klub rozrostl o další členy, kteří je nečetli, takže tento článek by měl být jakýmsi shrnutím a doplněním těch předchozích. JK
Pro začínající sběratele
1. Jsou různé nebo stejné?
2. A co tyhle vrtulky?
3. Chybotisk: A + B = C
4. Změřeno: rámečky jsou různé
5. To je zase kilojoulů!
6. I se čtyřmi gramy život chutná!
- 13 -
Pro začínající sběratele
7. Včetně nebo bez včetně?
9. A kde je číslo šarže X 2?
8. Včetně, ale bez včetně!
10. Starý, ale chutí!
11. Jiná doba, jiná norma…
12. Výrobce se přejmenoval a přestěhoval (viz vlevo dole)
13. Neuškodí občas změnit tiskárnu…
- 14 -
Pro začínající sběratele
14. Ako sa do hory volá? Po novu!
15. Piktogramy pozná i ekolog analfabet...
16. Dank u, mynheer! Už mi těch tyček chybí jen devět…
18. Sorry, Bobby, ale které číslo platí?
17. Co nám to, Snoťáci, děláte?
19. Nevíte, co je 90z? Využijte bezplatnou zkoušku!
20. Kanadská záhada – „L“ a „J“ na jednom cukru.
21. Bezva finta ke zmatení konkurence aneb v nouzi čert i mouchy lapá.
- 15 -
Nová série
Klíč, zámek, pistole, dýmka, nůžky, vejce, trubka, stromy… Seděli jsme tak jednoho zimního večera v naší redakční krčmě U Vratislava a přemítali, jaký námět by mohla mít naše nová série. Zavrhli jsme kaktusy (kdo by nám je namaloval?) i mnohé další náměty (to už tu bylo!), až nakonec někoho z nás napadlo přenést na cukry československé zápalkové nálepky. Usoudili jsme, že bychom asi stěží uspěli s nálepkami z padesátých let, i když by se dobře reprodukovaly. Leč se slogany typu „S každou kostí do sběru!“, „Tvořte nová JZD, dobře se vám povede!“, „Nejlepší budovatelé socialismu za poslance lidu!“, „Dodržujte osevní plochu lnu!“ nebo dokonce „Platím včas své daně“ bychom už asi v dnešní době neuspěli, byť ten poslední je velice aktuální. Rozhodli jsme se tedy, že použijeme známé motivy, které se vyskytovaly na našich exportních zápalkách již před válkou. Námět tak bude díky anglickému textu dostatečně srozumitelný i cizincům a nápisy „Made in Czechoslovakia“ a „SOLO Match Works“ současně nenápadně připomenou světu, jací jsme to u nás pašáci. Naše nadšení poněkud ochladlo, když jsme na jedné z nálepek objevili nápis „Trade Mark“ (ochranná známka). Jsouce zákona dbalí občané (nějaké to „přemístění“ HB cukru se nepočítá), napsali jsme raději dopis se žádostí o souhlas s použitím do sirkárny v Sušici a byli jsme velice mile překvapeni, když jsme obdrželi tuto odpověď: „Vážený pane magistře, dopis, který jste adresoval na společnost SOLO SIRKÁRNA, a. s. byl předložen představenstvu společnosti SOLO, a. s., neboť tato společnost je držitelem registrací ke všem známkám, které SOLO používá. Představenstvo SOLO, a. s. rozhodlo, že nemá žádných námitek, abyste některé náměty, které máme zaregistrovány u Úřadu průmyslového vlastnictví, použili na hygienicky baleném cukru za předpokladu, že výrobní série bude skutečně sloužit jen ke sběratelským účelům. Milan Stehlík, předseda představenstva.“
- 16 -
Pak už šlo vše raz dva. Předlohy nám laskavě zapůjčila jedna z našich předních sběratelek zápalkových nálepek a členka výboru Klubu sběratelů kuriozit paní Lída Pekárková (viz obrázek). Pavel je převedl do elektronické formy, graficky upravil zadní stranu (v anglickém textu jsme dodatečně objevili chybku, což je moje vina) a zadal výrobu u osvědčené firmy KAMO. Bohužel jsme si nemohli dovolit červeno-žlutočerný tisk a série byla vytištěna pouze v černé barvě. Zhotovena však už je i červená varianta na hnědém papíře. Náklad jsme zvolili nižší – jen dvě krabice, tj. 250 kompletů, ale na každého se určitě dostane. Série byla slavnostně pokřtěna branickým pivem v sobotu 23. dubna na výstavce u Míly Žďárské a obdržel ji každý z přítomných. Na ostatní čeká na olomoucké burze. Samozřejmě jsme se snažili zjistit nějaké podrobnosti o výrobě zápalek v Sušici. Pavel někde vyhrabal jednu chytrou knížku z roku 1960, z níž jsme mimo jiné vyčetli tuto historku o explozi způsobené jedním zaměstnancem „mdlého rozumu“, při níž byl těžce popálen i syn zakladatele podniku (cit.): „Fabrikant-lidumil přiměl své zaměstnance, aby mu poskytli svou vlastní kůži na zaflikování. Byl to, jak vidět, snaživý továrník. Dokázal své dělníky odřít z kůže i doslova…“ Podle téže knížky to filumenisté neměli v padesátých letech lehké (cit.): „Hasiči je chtěli zbavit radosti ze života tím, že prosazovali, aby na zápalkách byla jen jediná nálepka, jejich sbírání prý vede k požárům; nevědělo se, zda jim povolit spolek nebo ne; v závodních klubech pro ně neměli často místo, protože nálepková vášeň není omezena jen na pracovníky té nebo oné továrny; mezi sportovce se je ostýchali zařadit, zda jsou kulturní složka, nevěděli…“ Ještě že se v té době nevědělo nic o sběratelích HB cukru. Co by jim asi řekli diabetici? Dříve si zhrzené služtičky strouhaly do kafe sirky. Dnes, jsou-li sběratelkami, si mohou nasypat do kafe cukr z naší nové série a svět se jim opět prozáří. Ovšem za podmínky, že ten sáček otevřou šetrně. JK
Nová série
- 17 -
Tlusťjochova dvoustrana
RUČNĚ MALOVANÉ CUKRY V MÉ SBÍRCE První exemplář jsem dostal v roce 2001 od Hanky Majerové, která polepila švýcarský bílý sáček veselými sa-
molepkami (myši, jak jinak) a připsala věnování.
O další přírůstek se zasloužila moje v té době dvanáctiletá dcera Kristýna. Pod vlivem muzikálových zážitků se stala členem fan klubu Leony Machálkové a čilou korespondencí se jí podařilo vymámit z celebrity podpis se srdíčkem na cukr letecké společnosti Martinair.
nepotištěných pytlíků firmy LN Group Olomouc. Začal jsem nahánět členy klubu a svoje externí zvědy a nutil je do díla. Nic jsem nedbal jejich neobratných výmluv typu: „Neumím kreslit“; „Zrovinka mne nic nenapadá“; „Nemám tužku“; „Nemám inspiraci“ … A sbírka se začala rozrůstat. Oslovil jsem i zahraničí a i tam jsem uspěl.
Rozmach vypukl poté, co jsem v supermarketu narazil na krabičku
Na obrázcích převažují sluníčka, kytičky a ptáčci a překvapivě i motiv kočky (to mne těší, protože já si vždycky přál být velký černý kocour, abych si mohl skutečně vychutnat vyhřívání se na sluníčku).
Paní Měsíčková použila prostě své razítko. A cizinci na druhou stranu povětšinou kreslili vlajku své země. Někteří nechali cukr pokreslit své děti. To je sice potěšitelné, nicméně tyto uháním dál.
- 18 -
Tlusťjochova dvoustrana
Ručně malovanou tyčinku mám jenom jednu, od Venduly Dubské. Přinesla mi ji sama. Na vrchní straně je motiv slu-
níčka s přípisem „TAKY NĚCO OD VENDULY“ a revers obsahuje noticku „FUJ! CO MI KOUKÁŠ NA ZADEK“.
Takže až na Vás na burze, v tramvaji (šalině), zpoza rohu, z dopisu, v palírně či kdekoliv jinde vybafne Tlusťoch, že chce vymalovat, vyjděte
mu, prosím, vstříc. Budete s láskou zařazeni. PT
Když jsem tedy konečně dostal laskavostí pana editora prostor, pochlubím se touhle zajímavou věcičkou, kterou mi věnoval můj přítel kotelník. Co všechno se dneska ve světě byznysu nevymyslí! Pracující už neshánějí flek, ale pozici, sekretářky kamsi emigrovaly a nahradily je asistentky a kosmetiku prodávají Avon-lejdys. Z kádrováků (ti neemigrovali) jsou teď personalisté a místo o kádry pečují o human resources, česky „lidské zdroje“. Ale nejlepší je, že každý, kdo je zařazen v alespoň druhé platové třídě, už je na pozici manažera. Takže mě ani neudivilo zjištění, že i slovutná firma Douwe Egberts povýšila své podomní obchodníky (za první republiky se jim říkalo cesťáci) na Coffee Managery. Našince to hned potěší, když ho osloví (tj. vtrhne mu do bytu) sám šéf přes kafe, přizpůsobí se jeho programu a zapůjčí mu kávový automat na zkoušku zdarma. Ani ho nenapadne, že bych ho mohl obratem ruky prodat, naopak, ještě mi poskytne informace o funkci a provozu přístroje. Nezávazně, asi aby se mohl později u soudu vymlouvat, že to tak nemyslel. A jako upomínku na svou návštěvu mi na závěr věnuje pěkný hrníček a balíček kávy nebo čaje, který si mohu osladit přiloženým cukrem. Asi se také stanu manažerem. Čehokoliv. Poznámka editora (přepisovače) Jardy: Kdyby aspoň marketink firmy DE uměl česky! V textu nemá být „vašeho“, ale „svého“ dočtete se to v každé české mluvnici. Ale to už by byl moc velký nápor na bedny firemních lidských zdrojů, kterým v této oblasti dávno ujel vlak supervizovaný Engine Managerem, česky mašinfýrou.
- 19 -
Seriál pokračuje…
Nakyslý úsmev, sladký cukor Kolega Michalík zásobuje redakci slovenskými slogany ještě zdatněji, než proslulý pan Karfík docenta Chocholouška. Nezlobíme se, protože tak máme informace rovnou od zdroje. Je již jasné, že tyčky se slogany v modrooranžovém provedení nahradí starší modrozelené. U těch druhých jsme svého času objevili několik variant zadní strany a jak se ukazuje, i ty nové už mají dvě varianty – na jedné je ke jménu firmy Považský cukor připojen text „Member of Nordzucker Group“ (člen skupiny Nordzucker), na druhé ne.
Obě série jsou mezi našimi sériemi jasně největší (i od té nové už známe 94 různých tlachů), a protože modro-zelené slogany zřejmě končí, pokusili jsme se vytvořit seznam zatím známých. Tady ho máte. Začínáme novější verzí, tu starší najdete na druhé straně:
Bez cukru je život horký Buď in iniciatívny Bodka za tvojou chuťou Citovo som sa zosypal Chcem spoznať voje pery Daj si jeden, lebo dva, prospejú ti obidva Chcem ťa! Chceš masáž chuťových buniek? Chyba, keď cukor chýba Keep cukring! Krotím aj šelmy. Kyslejší prehráva Láska odchádza, cukor zostáva Mám v sebe jar, leto, jeseň, zimu Nakyslý úsmev, sladký cukor Na sladenie naši chalani používajú cukor v 5 g balení Nasnež si ma do kávy Na svete nemám páru Neboj sa, vysyp ma! Nečakaj, nakukni! Nečítaj, ale otváraj. Nechcem byť na dne Nemám len sladké slová Nemusíš slanú vodu chlípať Nepriberieš, neboj sa Netáram, sladím Nevidíš, nepočuješ, ale určite pocítiš Nezabudni na mňa Nie som zakázané ovocie Nikto ti viac život neosladí Poslaďte sa prosím Poznáš niekoho sladšieho? Rád sa všade miešam Si na dobrej ceste Si tiež taký sladký ako ja? Sladká pusa len pre teba Sladká rosa leta Sladké čriepky šťastia Sladké pokušenie prírody Sladké prebudenie Sladký ako myšlienka na… Sladký božtek na tvoj noštek Sladký cukor - sladká pusa Sladký prievan v ústach Sladký sen so mnou len Sladký sneh pre dobrý pocit Sladké so mnou a zlé preč
Sladký úsmev leta Sladšieho už nenájdeš Slasť na jazyku, slasť na duši Sloboda je sladká Sľubujem, že budem sladký Smer šálka! Pochodom vchod! So mnou je aj svokra milšia So mnou je to lepšie Som biely, som sladký, som iba tvoj Som cukroholik Som jednoducho na spapanie Som maličký, ale energie mám za dvoch Som malý, chutím a neodvrávam Som na roztrhanie Som nežný a urobím ti dobre Som sladší ako tvoj miláčik Som tu, ak ťa trápi únava Som tu pre teba Som tvoja spriaznená duša Som v tvojich rukách Som z repy, som happy Som závislý… Na tebe! Šampión v skoku do šálky Šup ho tam Také pekné kryštáliky Teším sa na tvoje ústa Trafil som sa ti do noty? Trhni si, frajer Tvoja chuť do života Tvoj sladký liek pre dušu Ty môj sladký, sladší, najsladší Ty si môj najsladší, najkrajší, naj… Urob káve dobre Utop ma vo svojom nápoji Včely by kupovali cukor: Vedel som, že by som vám chýbal Vidieť čaj a zomrieť Vieš, kedy som najsladší? Volám sa Šugar Cukrovič Zucker Všetci maškrtníci sveta milujú sladké kryštáliky leta Výborný, svetový… Som cukor kryštálový Vyvešti mi z kryštálu Zas o trochu sladší Zlatko, bude ti sladko Zosilni chuť zážitku Zrušte umelé sladidlo
Život je občas horký. Ja sladký! - 20 -
Aby bol Tvoj život sladký. Ako pusa od kaktusa. Alfa a omega sladkosti. Bez cukru je život horký. Bezo mňa si chorý. Bezo mňa to nie je ono. Biele zrniečka pre sladké srdiečka. Bodka za tvojou chuťou. Buď in iniciatívny. Buď IN, buď sladký. Budem k Vám celkom otvorený. Búrka v pohári. Citovo som sa zosypal. Cuk sem, cuk tam Cukor podporuje myslenie. Cukor z Povážia zalom vyvážia. Cukor z Teplej, ten je fair-play. Cukor, cukríček, budeš sladký mužíček? Cukor? Sláva! Jasná hlava! Čo na to tvoja chuť? Daj si Dovoľte mi prejaviť sa Hmmm Sladký život Chcem sa v tebe stratiť Chcem spoznať tvoje pery Chcem ťa! Chceš masáž chuťových buniek? Chutí ti? Skús mňa Chyba, keď cukor chýba Ja sa zosypem… Ale osladím. Ja ti to osladím Je to tu fajn, ale káva je lepšia. Jeden cukor denne. Je to tu fajn, ale káva je lepšia Každé ráno! Cukor? Áno! Každé zrnko, perla sladká. Kde bolo, tam bolo, bol raz jeden cukor. Keď je veľká zima, daj ma do vareného vína. Keep cukring! Kryštálový prameň sladkej chuti.
POVAŽSKÝ CUKOR
Kúsok raja na otvorenie. Kyslejší prehráva Láska odchádza, cukor zostáva. Ľúbim všetko, čo vypiješ. Malé kryštáliky pre veľkého chlapa. Malé sladké opojenie. Mali by ste ma zažiť rozpusteného. Mám bohatý vnútorný obsah Mám rad "slaďáky" Mám sa rád s mliečkom Mám to rád horúce Mám v sebe jar, leto, jeseň, zimu. Mňa môžeš Moja rafinovanosť je sladká Na sladenie naši chalani používajú cukor v 5 g balení Na sladkú lásku Nechcem byť na dne Nepriberieš, neboj sa Netras ma, syp Niečo tomu chýba? Ja! Poďme sa rozpustiť Poslaďte sa prosím Potím sa sladko Poznáš niekoho sladšieho? Pozor, prudko rozpustné Pre vás sa aj rozpustím Rád sa všade miešam Si ako z cukru Si tiež taký sladký ako ja? Si na dobrej ceste Sladká pusa len pre teba Sladké čriepky šťastia Sladké pokušenie prírody Sladšieho už nenájdeš Sloboda je sladká Sľubujem, že budem sladký Som jednoducho na spapanie Som malý a rafinovaný Som malý a sladký, daj si
Som malý, chutím a neodvrávam Som na roztrhanie Som rozpustný, ale večný Som sladší ako tvoj miláčik Som tu, ak ťa trápi únava Som tu pre teba Som tvoje najsladšie potešenie Som tvoja spriaznená duša Som v tvojich rukách Som závislý… Na tebe! Som z repy, som happy Šampión v skoku do šálky Šup ho tam Také pekné kryštáliky Teším sa na tvoje ústa Trafil som sa ti do noty? Trhni si, frajer Tvoj sladký liek pre dušu Tvoja denná dávka pohody Tvoja chuť do života Tvoja sladká odmena Ty môj sladký, sladší, najsladší Ty si môj najsladší, najkrajší, naj… Urob káve dobre Utop ma vo svojom nápoji Už žiadne diéty Včely by kupovali cukor! Vedel som, že by som vám chýbal Vidieť čaj a zomrieť Volám sa Šugar Cukrovič Zucker Všetci maškrtníci sveta milujú sladké kryštáliky leta Výborný, svetový… Som cukor kryštálový Vždy pripravený osladiť ti život Zas o trochu sladší Zlatko, bude ti sladko Zosilni chuť zážitku Žijeme jeden pre druhého Život je občas horký. Ja sladký! Život je krátky, oslaď si ho
Seznam dosud známých hesel na tyčkách (modro-zelená varianta)
Pro sebe … (tajenka 1. křížovky) a pro pana Píska … (tajenka 2. křížovky) 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A B C D E F G H I VODOROVNĚ: A. Prázdno; provádět kutění; mužské jméno; slovenské přirovnání. B. Mistrovské dílo; bodná zbraň; souzvuk tónů; začátek abecedy. C. Kuřecí citoslovce; zbavovat vousů; útok; jež (zast.). D. Rolandovy iniciály; dokončit jízdu; pracka; obchod (expr.). E. Tajenka. F. Bicykly; ženské jméno; start letadla; citoslovce plašení. G. Souhlas; fotografická veličina; druh účesu; tvoje. H. Zde; scediti; balkánský pokrm; místo (expr.). I. Mezinárodní norma; čidlo zraku; otáčet; žirafovitý savec. SVISLE: 1. Prskáním znečistiti. 2. Vampýr; zvýhodnění. 3. Mrchožrout; umělecký výtvor; slovenská předložka. 4. Citoslovce opovržení; velký kopec; celní poplatek. 5. To i ono; jméno psa. 6. Studentská ubytovna; stolní hra. 7. Konzervovat kouřem; oceňovat. 8. Rozpouštět se; 1000 kg; předložka. 9. Iniciály filosofa Kanta; severský pták; daňové identifikační číslo. 10. Středověký nájezdník; draví ptáci. 11. Rýna; sezdat. 12. Dámský klobouček; těžký kov. 13. Druh papouška; požerák; iniciály spisovatele Kohouta. 14. Latinsky "k"; mongolský pastevec; prkenné stropy (nář.). 15. Stoka; spěch. 16. Ten i onen myší samec . NÁPOVĚDA: AD; ARAT; KBEL.
1
2
3
4
5
6
7
A B C D E F G H I VODOROVNĚ: A. Peřej; smyčka. B. Hasiti žízeň; nerozhodně v šachu. C. Osobní zájmeno; doprovod. D. Hláška v mariáši; severský paroháč; zkratka Akademie věd. E. Stát USA. F. Zkratka Komerční banky; ples; sibiřská řeka. G. Představení klášterů; název římské padesátky. H. Část obrazu; ruská řeka. I. Nemoc kloubů; výtažek z čerstvých bylin. SVISLE: 1. Pře; souzvuk tónů. 2. Sladkovodní ryba; šlechtický znak; muž. 3. Chemická značka astatu; ústní závazek; japonská lovkyně ústřic. 4. TAJENKA. 5. Čtyřrucí savci; chemické sloučeniny. 6. Popravčí; souhlas; jméno Destinové. 7. Česká řeka; část stodoly. NÁPOVĚDA: AMA.
- 22 -
16
