CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Romové na Javornicku očima místních obyvatel
Klára Střílková Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.
Olomouc 2016
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a pouze za použití uvedené literatury.
V Olomouci dne 23. 4. 2016
................................................. Klára Střílková
Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D. za vstřícnost, trpělivost, poskytnutí cenných rad a odborné vedení při zpracování této absolventské práce. Díky patří také mým přátelům a spolužákům za jejich podporu, čas a zpětnou vazbu. Za podporu děkuji také své rodině a svému příteli, který mi nejen po dobu psaní této absolventské práce vytváří zázemí pro studium. Také děkuji všem respondentům, kteří mi byli ochotní poskytnout rozhovory k této absolventské práci.
Motto: ,,... mají v sobě zarážející krásu, která nás činí ošklivými samy před sebou. Jejich pouhá existence zpochybňuje naše hodnoty. Potřebujeme je. Mohli by nám pomoci alespoň trochu pohnout naším zkostnatělým pořádkem. Mohli bychom se u nich poučit, jak bezvýznamné jsou hranice.“ (Günther Grass o Romech)
Obsah Úvod..................................................................................................................................... 11 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 13 1.
Romové jako etnická skupina a jejich začlenění do společnosti .............................. 13 1.1. Kdo je Rom? ......................................................................................................... 13 1.2. Sociální vyloučení................................................................................................. 14 1. 3. Sociálně vyloučená lokalita ................................................................................. 15 1.4. Kvalita bydlení a kvalita života ............................................................................ 17
2.
Sociální postavení Romů .......................................................................................... 19 2.1. Nezaměstnanost a past chudoby ........................................................................... 19 2.2. Stávající situace Romů v České republice ............................................................ 20 2.3. Vztahy mezi Českými obyvateli a Romy ............................................................. 21 2.4. Diskriminace v souvislosti s romskou menšinou .................................................. 23 2.5. Romská kriminalita ............................................................................................... 24
EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 27 3.
4.
Výzkum ..................................................................................................................... 27 3.1.
Cíl výzkumu a výzkumná otázka ...................................................................... 27
3.2.
Metoda výzkumu ............................................................................................... 27
3.3.
Metoda sběru dat ............................................................................................... 28
3.4.
Výzkumný soubor ............................................................................................. 28
3.5.
Popis sběru dat ................................................................................................... 29
3.6.
Metoda analýzy dat............................................................................................ 29
Výsledky analýzy dat ................................................................................................ 31 4.1. Problémy při soužití s Romy ................................................................................ 31 4.2. Romská kriminalita ............................................................................................... 34 4.3. Nezaměstnanost Romů a dávky státní sociální podpory ...................................... 36 4.4. Shrnutí a diskuze ................................................................................................... 38
Závěr .................................................................................................................................... 41 Bibliografický seznam: ........................................................................................................ 43
Anotace ................................................................................................................................45
Úvod
Jednou z významných minorit v České republice je romská menšina, která je důležitou součástí společnosti. Od majoritní společnosti se však liší v mnoha aspektech, kterými jsou například rodinné uskupení, tradice, barva pleti atd. Právě díky své rozdílnosti se Romové často dostávají do konfliktů s majoritní společnosti. Důvod konfliktů však nelze přisuzovat pouze jedné ze zúčastněných stran, neboť se na vzniku problémů podílejí stejnoměrně. Nejčastěji se jedná o problémy při jejich vzájemném soužití, kdy Romové často naráží na bariéry, které zabraňují spokojenému soužití s majoritní společností. Jedna z bariér pro dosažení harmonického soužití je uplatnění na trhu práce. Získat plnohodnotné pracovní místo, skrze které se může osobnost člověka realizovat je velice důležité. Stále však existují překážky, které toto neumožňují a jednotlivec či skupina jsou vyloučeni ze společnosti, což má za následek negativní efekty jako je například kriminalita nebo zvýšené čerpání sociálních dávek. Majoritní společnost pak Romy vnímá jako parazitující skupinu obyvatelstva. Pro svou absolventskou práci jsem si zvolila téma Romové na Javornicku očima místních obyvatel. Svou práci jsem záměrně zaměřila na Javornicko, protože je to místo nedaleko mého bydliště a velice často přicházím do kontaktu s tímto tématem. Jedním z dalších důvodů, proč jsem se rozhodla svou absolventskou práci psát právě o romské menšině, byl můj osobní zájem dozvědět se více informací o této cílově skupině právě na Javornicku, a hlavně zmapovat pohled majority na Romskou menšinu, neboť pohled romské menšiny na majoritu jsem mapovala ve své bakalářské práci, jejíž téma je: Soužití s místními obyvateli na Javornicku očima Romů. Jednou z mnoha motivací pro tato témata mi byla i má dvou měsíční praxe v organizaci Ester z. s., v rámci které jsem se zabývá prací s romskou minoritou právě na Javronicku. Absolventská práce je rozdělena do dvou částí, kdy jedná část je teoretická a druhá část empirická. V teoretické části vysvětlím základní informace a pojmy, které souvisí s tématem práce a z hlediska jejího cíle jsou důležité. V části empirické popíšu konkrétní postup při realizaci výzkumu a zároveň představím výsledky, které z kvalitativního výzkumu vyplynuly. 11
Cílem této práce je pomocí kvalitativního výzkumu zjistit, jak místní obyvatelé na Javornicku vnímají Romy a celkové soužití s nimi. Touto prací navazuji na svou bakalářskou práci, a proto jsou některé části zkopírovány právě z mé bakalářské práce. Z tohoto výzkumu mohu v budoucnu čerpat ne jen já, ale i společnost, protože výsledky výzkumu lze porovnat, a podívat se, jak se na problém soužití dívá každá ze zúčastněných stran.
12
TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části této práce se budu zabývat pojmy, které jsou klíčové pro téma práce. Zkráceně popíšu, kdo jsou Romové, neboť s ohledem na téma práce považuji za nezbytné tuto etnickou skupinu představit. Dále se budu zabývat problematikami, které jsou pro život Romů typické. Stěžejním je v tomto ohledu téma sociálního vyloučení Romů a s tím související pojem ,,sociálně vyloučená lokalita“, se kterým pak dále úzce souvisí kvalita bydlení a kvalita života Romů. Za zásadní atributy určující sociální postavení Romů v České republice považuji nezaměstnanost, diskriminaci a kriminalitu, o kterých je pojednáno ve druhé kapitole, ve které se pak zabývám i stávající situací Romů v České republice a vztahy mezi českými obyvateli a Romy. Vzhledem k cíli práce je důležité tyto problematiky popsat, jelikož nám mohou být nápomocné pro lepší pochopení náhledu majority na život Romů v České republice.
1. Romové jako etnická skupina a jejich začlenění do společnosti V této kapitole absolventské práce se budu zprvu stručně zabývat pojmem Rom. Vysvětlení tohoto pojmu jsem do této práce zařadila proto, že celá práce se zabývá pohledem majoritní společnosti na Romy a proto je nezbytné definovat Romy jako etnickou skupinu. Velmi častým jevem, který členy této etnické skupiny postihuje, je pak sociální vyloučení, proto je i toto téma obsahem této kapitoly. Negativním důsledkem kumulace sociálně vyloučených jedinců či rodin je pak vznik sociálně vyloučených lokalit. I tomuto pojmu je tedy v této kapitole věnován prostor. Předsudky při pohledu majoritní společnosti na Romy pak výrazně ovlivňují šance Romů na zajištění si kvalitního respektive dlouhodobého bydlení. Tato otázka je řešena v poslední podkapitole, která nese název: Kvalita bydlení a kvalita života.
1.1. Kdo je Rom? Slovník sociální práce definuje Romy jako největší etnickou menšinu v České republice. Přesný odhad je však nemožný, neboť neexistuje jiný systém evidence, než je sčítání lidu. V roce 1991 při sčítání lidu se v České republice za Romy deklarovalo jen 32 903 občanů a při sčítání lidu v roce 2001 jen 11 746. Indie je původní vlastí Romů a patřili 13
zde do nejnižší kasty. Jejich stěhování na východ začalo před deseti staletími a bylo pravděpodobně motivováno nemožností najít v původní vlasti dost zdrojů obživy. Na své cestě romské kmeny pobývaly různě dlouho v rozdílných zemích, ve kterých byly výrazně ovlivněny majoritní kulturou a podle míst dlouhého pobytu se kmeny dodnes jmenují. V Evropě byli od 15. století Romové pronásledováni a násilně asimilováni. V České republice existuje 19 romských kmenů. Za první republiky díky legislativě byl jejich kočovný způsob života blokován, a v době německé okupace Československa za druhé světové války byli Romové obětí represe, kdy jejím hlavním cílem bylo zlikvidovat celé etnikum. Nejvíce Romů přišlo ze Slovenska po druhé světové válce. Romové jako celek mají proti většinové společnosti nižší úroveň vzdělanosti, vysokou nezaměstnanost, ale také vysokou kriminalitu, horší zdravotní stav, kratší průměrnou délku života, nízkou úroveň stravování a bydlení. V současné době prestiž otců v romských rodinách klesá souběžně s jejich vysokou nezaměstnaností, protože matky jsou jednak vzdělanější, než bývaly, ale také živí rodiny ze sociálních dávek. Někteří Romové se ke svému původu nehlásí a snaží se splynout s většinovou společností, ale jejich postavení na okraji společnosti vede k degradaci tradičního způsobu života, děti jsou odkládány do ústavu a stoupá počet rozvodů. (Matoušek, 2008, s. 180-181)
1.2. Sociální vyloučení Lee a Murie uvádí, že termín sociální vyloučení se poprvé objevil v sedmdesátých letech ve francouzské literatuře a za jeho autora je označován Lenoir, který v roce 1974 publikoval knihu s názvem Les Exlus: un Français sur Dix, která v překladu znamená Vyloučení, jeden Francouz z deseti. I přesto, že Lenoir význam termínu jasně nespecifikoval, zdá se, že původně byl odvozen od představy společnosti, která je tvořena lidmi se vzájemně provázanými právy a povinnostmi, které jsou definované s ohledem na sdílený morální řád a lidé, kteří jsou vyloučeni z tohoto morálního řádu, se stávají marginalizovanými v oblasti práce a ve svých vztazích ke státu. Termín sociální vyloučení se z Francie velmi rychle rozšířil do celoevropského kontextu, a v devadesátých letech dvacátého století se dokonce boj proti sociálnímu vyloučení stal jedním z hlavních cílů sociální politiky Evropské unie. (dle Navrátil, 2003, s. 30) Slovník sociální práce termín sociální vyloučení označuje jako komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, ale také skupiny nebo místního společenství 14
na životě celé společnosti. Respektive jde o nedostatečný přístup ke společenským institucím, které zajišťují vzdělání, zdraví a ochranu, ale i základní blahobyt. Sociální vyloučení může mít různou úroveň a měnit se v čase. Sociální vyloučení fakticky znamená život v chudobě, bez účasti na trhu práce a u mladých lidí bez účasti na systematickém vzdělávání. Znamená to život bez přiměřeného bydlení, ale také bez dostatečného příjmu a v izolaci, či v malé skupině podobně deprivovaných lidí, kteří se pohybují na okraji společnosti. (Matoušek, 2007, s. 205) Agentura pro sociální začleňování romských komunit při Úřadu vlády České republiky popisuje sociální vyloučení jako stav, kdy jedinec nebo také sociální skupina jsou vyloučeni z ekonomického a sociálního života, což znamená z trhu práce, společenských institucí a hlavního proudu vzdělání a tím i z možností podílet se na právech především sociálních, životních prostředcích a zdrojích blahobytu sdílených zbytkem populace. Co se týče oblasti sociálních práv, tak jde zejména o práva na přístup ke vzdělání, možnost zajistit si bydlení, zdravotní péči, ale i právo na sociální ochranu. To znamená, že v procesu sociálního vyloučení je jedinci nebo skupině výrazně znesnadňován přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují zapojení do sociálních, ekonomických a politických aktivit hlavního proudu společnosti. (Davidová a kol., 2010, s. 21)
1. 3. Sociálně vyloučená lokalita1 Sociální vztahy mezi obyvateli a jejich vztahy k okolní společnosti je to, co vytváří sociální prostor a jeho podobu a zároveň určuje prostorovou diferenciaci, což je odlišení prostorů podle jejich charakteristik. Specifičnost konkrétního prostoru může být spojena s jeho funkcí, ale může být také vyjádřením sociálních nebo kulturních rozdílů, které jsou založené na odlišnosti jeho obyvatel, a to z hlediska jejich vzájemných vztahů, ale také z řady sociálních charakteristik od jejich etnického původu nebo národnosti, přes jejich náboženství, socioekonomický status, který určuje bohatství či chudobu, až po etapy životního cyklu, ale také sexuální orientaci, životní styl a jiné. (Mareš, 2013, s. 402) Prostorová diferenciace může nabýt až formy segregace daného prostoru, což je fyzická i sociální izolace jeho obyvatel. Tato izolace může být dána charakteristikami tohoto prostoru, ale také charakteristikami jeho obyvatel. Prostorová diferenciace je ale 1
Kapitola sociálně vyloučená lokalita je převzatá z mé bakalářské práce, jejíž téma je: Soužití Romů a místních obyvatel na Javornicku očima Romů, neboť úzce souvisí i s tématem této absolventské práce.
15
také výrazem etnické či jiné odlišnosti, nebo také ekonomických a společenských nerovností ve společnosti. Segregace prostoru může být i dobrovolná a je dána preferencí obyvatel žít v sousedství s podobnými sociálními skupinami jako jsou například uzavřené čtvrtě bohatých, etnické nebo náboženské enklávy, ale také umělecké kolonie. Může jít také o nechuť sdílet prostor s lidmi, kteří mají odlišnou životní úroveň, rozdílné hodnoty nebo jiný způsob života. Segregace může být i nedobrovolná a vzniká v důsledku vlivu různých strukturálních faktorů jako je trh práce nebo trh s nemovitostmi. (Mareš, 2013, s. 402) V České republice tyto vyloučené lokality, ale ne však výlučně, koncentrují romské etnikum, což jsou většinou osoby a rodiny bez placené práce a bez vzdělání, které často bydlí v domech a bytech, které jsou většinou zdevastované, ale přitom mnohdy velmi draze placené. Vyloučenými lokalitami ve městech a obcích, které jsou nazývány jako ghetto, slum nebo marginalizovaný prostor, může být ulice, čtvrť, ale také jen dům. Vyloučeným může být ale i region nebo celá obec. Ve vyloučených lokalitách dochází často ke koncentraci chudoby, osob chudých a sociálně slabých, kteří jsou mnohdy nedostatečně integrovaní do většinové společnosti. Vyloučené lokality představují extrémní vyjádření sociálních rozdílů, ale i nerovností ve společnosti, kdy vyloučené lokality mohu představovat svébytný sociální svět, který je založený na vlastních hodnotách, normách a institucích. Místo bank lichva, místo trhu černá ekonomika a místo policie a soudů nadvláda gangů. Život ve vyloučené lokalitě představuje pro její obyvatele segregaci a izolaci bez životních šancí, bez jistoty a ochrany a to jak proti bezpráví ze strany majoritní společnosti, tak i ze strany jejich spoluobyvatel. Hranice mezi vyloučenými lokalitami a jejich okolím bývají často symbolizovány například vzdáleností těchto lokalit od centra majoritního osídlení. Tyto lokality mají často také charakter fyzických bariér, jako jsou železniční tratě, průmyslová zóna, řeka nebo klidně i plot, které oddělují lokalitu od okolí. (Mareš, 2013, s. 403) Výrazná většina naší společnosti, asi 90 %, považuje existenci sociálně vyloučených romských lokalit za problém, který je nutné v brzké době řešit. Respondenti považují za velký problém hlavně kriminalitu, protože výrazná část dotázaných vnímá romské lokality především jako bezpečnostní riziko pro majoritu. Respondenti se také domnívají, že pokud se nebude současná situace romských lokalit řešit, budou romské lokality své problémy rozšiřovat do svého okolí. Většina společnosti na obyvatele sociálně vyloučených lokalit pohlíží jako na etnicky odlišnou populaci se svébytným životem, který se těžko slučuje 16
s životním stylem většinové společnosti, a podle názoru asi 70 % respondentů jsou Romové s podmínkami, ve kterých žijí, spokojeni. Lidé, kteří mají tento názor, jsou výrazněji zastoupeni v krajích, kde jsou větší počty sociálně vyloučených lokalit. (Gabal a kol., 2008, s. 27)
1.4. Kvalita bydlení a kvalita života Sociálně vyloučení Romové trvale žijí v provizorních podmínkách a nemají možnost svou bytovou situaci zlepšit. Jejich nájemní smlouvy jsou dnes již v drtivé většině případů uzavírány na dobu určitou, a Romové tak nemají žádnou záruku, že o své bydlení nepřijdou, a to bez ohledu na to, jak moc vzornými nájemníky jsou. Je velice důležité zmínit, že majitelé bytů, ve kterých sociálně vyloučení Romové bydlí, se ke svému majetku
ne vždy chovají zodpovědně a byty jsou tak často ve špatném stavu
a pronajímatele je neudržují, neprovádějí opravy a úklid. Obecně je rozšířena informace, že právě Romové jsou ti nájemníci, kteří byty poškozují a ,,vybydlují“. Tento jev se však vyskytuje, ale je méně častý, než hlásá lidová pověst. Je tedy na místě se domnívat, že ona často zmiňovaná ,,nepřizpůsobivost“ sociálně vyloučených Romů je zčásti přirozenou a logickou adaptací na chaotickou, bezvýchodnou a trvale nejistou situaci, ve které se co se týče bydlení nacházejí. (Moravec, 2006, s. 36-37) Dle Hubschmannové jsou i ty nejchudší byty v chatrčích vymetené a čisté. Jen o tom nikdo neví, protože jen zcela mizivé procento ,,gádžů“ mělo odvahu vstoupit do onoho ,,vnitřku“ a tak svou představu o Romech staví pouze na dojmech z vnějšku. Lakatošová uvádí, že romská rodina se soustřeďuje hlavně v obývacím pokoji a ostatní pokoje slouží pouze ke spánku. (Bakalář, 2004, s. 128-129)
17
2. Sociální postavení Romů Následující podkapitoly se zabývají tématy, která jsou určující pro sociální postavení Romů v České republice. Jako první je rozebrána nezaměstnanost, která sama o sobě problematizuje sociální postavení Romů a odvíjí se od ní v tomto ohledu problémy další. Následující kapitola pak popisuje stav sociálního postavení Romů v České republice a jeho vývoj. S ohledem na téma této práce pak považuji za nezbytné zabývat se vztahy mezi českými obyvateli a Romy z objektivního hlediska (tématem práce je pohled majoritní společnosti na Romy, tedy hledisko subjektivní). Tomuto se věnuje podkapitola třetí. Významnými otázkami ovlivňujícími sociální postavení Romů jsou pak diskriminace v souvislosti s romskou menšinou a romská kriminalita, přičemž obě tyto otázky představují opět pro sociální postavení Romů faktor komplikující.
2.1. Nezaměstnanost a past chudoby Slovník sociální práce popisuje nezaměstnanost jako stav, ve kterém člověk, který je schopný práce a ochotný pracovat, nemá placené zaměstnání. (Matoušek, 2008, s. 116) V naprosté většině případů jsou sociálně vyloučení Romové v produktivním věku nezaměstnaní,
a to
dlouhodobě.
Starší
Romové
obvykle
přišli
o místo
při
rekonstrukcionalizaci podniků a to v devadesátých letech dvacátého století, ve kterých pracovali jako nekvalifikovaní dělníci. Dnes je velká část i lépe kvalifikovaných Romů bez zaměstnání a podstatná část chudé romské populace obývá oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti. Pro většinu Romů jsou jediným pravidelným a stálým příjmem dávky státní sociální podpory, státní sociální pomoci nebo sociální péče. (Uhl, 2006, s. 41-42) Míra nezaměstnanosti je u Romů dramaticky vyšší než u majoritního obyvatelstva a zároveň Romové vykonávají nekvalifikované práce a jejich plat je podstatně nižší. Méněcenné postavení Romů na trhu práce má mnoho na sebe vzájemně působících příčin, mezi které patří například nedostatečné vzdělání, nízká mobilita, zadluženost, diskriminace a upřednostňování práce načerno. (Hůlová, Steiner, 2006, s. 91-92) Mnoho oficiálně nezaměstnaných Romů ve skutečnosti pracuje načerno, což je často úřady tolerováno, jelikož to považují za lepší variantu než totální apatii. Práce 19
načerno má však mnoho negativních dopadů jako je například nedostatečná bezpečnost práce. Smlouvy o práci načerno nejsou právně vymahatelné, a tak dělníci velice často přichází o svůj výdělek. (Hůlová, Steiner, 2006, s. 102)
2.2. Stávající situace Romů v České republice Až do roku 1945 Romové žili mimo společnost, která je mezi sebe nechtěla přijmout, a tak se jejich život, návyky, hodnotová orientace i kultura vyvíjely převážně izolovaně uvnitř romských rodin bez výraznějších vlivů okolí. Celá řada Romů, často i ti mladší, jsou přesvědčeni o tom, že jejich současné i dřívější postavení způsobili ,,gádžové“, a že se jich dnes většina na Romy dívá nepřátelsky a s předsudky, což v mnoha případech pravdou je. Tímto se předem komplikuje možné vzájemné soužití s okolním prostředím a zákonitě vznikají obranné mechanizmy a často i záporné, nesprávné reakce, které Romy zahánějí do další společenské izolace, svým způsobem a dosahem ještě závažnější. Když se podíváme na Romy a hlavně na ty, kteří se opravdu snaží o dobré soužití ve společnosti a žijí velmi dobře, tak jak jim asi je, když i oni se musí neustále setkávat s bariérou předsudků, s podceňováním, s odstupem nebo někdy i s přímými projevy společenské či rasové diskriminace. Není pak divu, že jestliže se nesetkají s pomocnou rukou, přátelskou radou a pochopením, vytváří se u mnohých z nich další obranné mechanizmy, které vedou k negativnímu chování, do nové společenské izolace, která pak mívá důsledky ještě horší. Jedním z důsledků je i skutečnost, že někteří se potom opět začínají stydět za svůj romský původ, nechtějí se k němu hlásit, úmyslně nehovoří se svými dětmi romsky, distancují se od ,,těch špatných“ místo toho, aby jim pomohli ke změně života. Dokonce mladé ženy a dívky si obarvují své černé vlasy v domnění, že pak už nebudou považovány za Romky. (Davidová, 2004, s. 188-189) V posledních letech se situace v tomto směru vzájemně přece jen lepší a rychleji dokonce v řadě míst českých zemí než na Slovensku, kde míra předsudkovosti a sociální distance vůči Romům je stále vyšší, především v důsledku podstatně většího počtu romského obyvatelstva ve slovenských městech a obcích. (Davidová, 2004, s. 189) Dle Frištenské a Víška dnes o romské etnické menšině, která je i naší nejpočetnější minoritou, chybí, a to hlavně u nás v České republice, celkové údaje nejen celostátního, krajského nebo lokálního charakteru, ale i informace o její sociální, ekonomické 20
a zdravotní situaci. Od roku 1990 se u nás přestala vést evidence romského obyvatelstva, a to z důvodu, že by byla v rozporu s lidskými právy. Důvodem absence těchto informací může být ale i zastírání skutečného stavu a mnohdy i nezájmu majoritní společnosti, ve které existuje dosud jen dost nejasná představa o skupinové diferenciaci a vnitřní struktuře romské menšiny, a tím méně o důvodech existujících problémů. Nízká znalost skutečného stavu, rozrůzněnosti současných romských komunit a jejich způsobu života se nesprávně odráží nejen v informačních médiích, ale někdy také v přístupu některých představitelů státní správy. Podmínkou pro rozhodnutí i potřebnou pomoc musí být přitom dostatek informací, což je už léta zdůrazňováno a potvrzeno v závěrech kolektivní práce zadané Úřadem vlády ČR. (dle Davidová a kol. 2010, s. 41) Když chce dnes někdo Romům dopomoci k jejich právům, tak naráží na dilema – jestliže na stranu utlačovaných osob chce získat veřejnost, tak se raději nepouští do zveřejňování detailů z jejich způsobu života. Na internetových fórech, když je řeč o Romech, se stále dočítáme: ,,já je chápu, ale vše má své meze“. Někteří lidé dnes již nezpochybňují, že Romové jsou utiskováni, a že se dokonce stali obětí genocidy. Projevují dokonce i určitou velkorysost a přiznávají potomkům obětí právo na poněkud odlišnější chování. Většinou to však s velkorysostí nepřehánějí a říkají, že i jejich pochopení má své meze. Ve skutečnosti však nejde o porozumění, ale o nedostatečnou toleranci. (MappesNiediek, 2013, s. 154)
2.3. Vztahy mezi Českými obyvateli a Romy Romové členy majoritní společnosti zajímají především svou tajemností a svéráznosti. A právě s těmito vlastnostmi se vkrádají do myslí příslušníků většinové společnosti i více či méně konkretizované obavy a předsudky. Příslušníci majority však pro Romy nejsou zcela čitelnými spoluobčany a některé činy a myšlenkové pochody většinové společnosti jsou pro Romy nejasné a nepochopitelné. Aby bylo dosaženo bezkonfliktního soužití majority a minority, je důležité, aby se obě skupiny zamýšlely nad třecími plochami, které mezi nimi existují. (Večerka, 1999, s. 57) Chronické
napětí,
které
občas
propuká
v otevřené
nepřátelství.
I tak
lze
charakterizovat vztah mezi Českými obyvateli a Romy, i když přeci jen existují a vždy existovali také velmi přátelské vztahy mezi jednotlivci i skupinami. Přesila však vždy byla 21
na straně českých obyvatel, kteří občas vedli ,,válku“, která bývala i válkou vyhlazovací. I ta komunistická byla válkou vyhlazovací, i když jejím cílem bylo vyhladit jen romský jazyk a kulturu. Romové se však bránili jak mohli. Unikali a skrývali se a případně vedli válku tzv. ,,partyzánskou“ a jako projev této války je z velké části nutno chápat i romskou kriminalitu. I dnes se Romové ve své naprosté většině cítí v naší společnosti jako cizinci a neuznávají naše hodnoty a normy. Osud demokracie je jim lhostejný a ve státní moci vidí spíš nepřítele než ochránce. Romové se cítí naší společnosti ohroženi a cítí se jako občané druhé kategorie. (Říčan, 1998, s. 61) Romská menšina má v soužití s Čechy mnoho problémů a z české strany je jim nejčastěji vytýkána jejich hlučnost, špatné sousedské vztahy, nevzdělanost, nízká kvalifikace, ale také špatná pracovní morálka, lenost, nečestná jednání, agresivita nebo kriminalita. Oproti tomu Romové vytýkají Čechům jejich citový chlad, vypočítavost, nadřazené chování, xenofobii a rasismus. Do značné míry však jednání a chování obou skupin determinují předsudky z dávné i nedávné minulosti a mezi oběma skupinami leží nevyřešené křivdy z minulosti. Jde především o neuznání podílu viny české protektorátní správy v období druhé světové války na koncentraci a následném vyvraždění českých i moravských Romů a násilné rozbití cikánských osad v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Romové požadují alespoň symbolickou omluvu pietní úpravou míst bývalých koncentračních táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě. Česká společnost však dosud neuznává své dluhy k Romům a není ochotna k omluvě, naopak většina Čechů má pocit, že právě Romové jsou dlužníky a měli by se omlouvat, a i přes mnohasetletou přítomnost Romů v České republice a přes jejich nesporný přínos jak v oblasti kultury, tak v oblasti materiální, kam spadá například výstavba silnic, železnic a telekomunikačních sítí, stále velká část české společnosti vnímá Romy jako přistěhovalce, které do země nikdo nezval a kteří jen parazitují na sociálních výhodách státu. To má za následek to, že Romové vnímají českou společnost jako nepřátelskou a odmítají i její pozitivní hodnoty. (Sekyt, 2001, s. 123) Soužití s Romy považuje za problematické 66 % dotázaných respondentů z řad českých občanů. V dlouhodobém horizontu se podíl souhlasných odpovědí výrazně nezměnil, protože shodný podíl dotázaných takto odpověděl i v roce 1996. Lze tedy konstatovat, že soužití s Romy vidí jako problém dlouhodobě a také stabilně dvě třetiny dospělé populace. Jde tedy o dlouhodobě pociťovaný problém české společnosti. Otázka 22
soužití s Romy ale nepředstavuje v pohledu společnosti jako celku prioritní téma, ale řadí se spíše mezi druhořadé problémy. (Gabal a kol., 2008, s. 9)
2.4. Diskriminace v souvislosti s romskou menšinou Diskriminaci lze chápat jako odlišování nebo odlišný přístup,
a to obvykle ke
skupinám lidí určitého věku, pohlaví, ale také rasového nebo etnického původu, nebo hlásícím se k určité kultuře a náboženství nebo také ke skupinám, které mají určitou nevýhodu, případně okrajové sociální postavení, a tímto znakem se liší od jiných lidí. Tyto skupiny mohou být zvýhodňovány, ale také znevýhodňovány, a to jak zákony, tak podzákonnými normami, publicitou, předsudky a hlavně faktickým chováním lidí, s nimiž se tyto skupiny lidí dostávají do styku. Diskriminaci lze označit za pozitivní, negativní a nepřímou, kdy pozitivní diskriminace je obvykle organizovaná státem a má formu sociálních programů či projektů, které dočasně usnadňují dříve znevýhodňované skupině přístup ke vzdělání, ke službám, či na trh práce. (Matoušek, 2007, s. 46) Sociální diskriminaci lze definovat jako nerovné nebo předpojaté zacházení s jedincem nebo skupinou například na základě rasy, pohlaví etnicity nebo kulturního zázemí. Například už jen členství v náhodně vytvořené skupině vede její příslušníky k diskriminaci těch, kdo členy této skupiny nejsou. (Hartl, 2004, s. 250) Romové jsou silně diskriminováni na pracovních, ale i jiných trzích. I přesto, že se stát snaží proti diskriminaci bojovat, má jen omezené možnosti, protože diskriminace je většinou neprokazatelná a pro účinný boj s diskriminací je velice důležité porozumět různým motivům, které se za diskriminací skrývají. Například někteří zaměstnavatelé odmítají Romy zaměstnat z xenofobních důvodů, jiní zase odmítají přijmout Romy, protože nejsou schopni rozpoznat kvalitu pracovníka, a statisticky vzato je tato etnická příslušnost negativním signálem, protože alespoň podle rozšířeného názoru, mají Romové v průměru horší pracovní morálku. Očekávání diskriminace tedy snižuje motivaci k získávání dovedností nebo pracovních návyků, a tak mohou být skeptická očekávání zaměstnavatelů nakonec potvrzena, což znamená, že těžiště diskriminace Romů zřejmě leží ve statistické diskriminaci. I přesto, že je statistická diskriminace individuálně racionální, tak znemožňuje integraci Romů, a tím v dlouhodobém měřítku poškozuje celou společnost. Protože jsou motivy jednotlivců k diskriminaci vysoké a možnosti státu 23
diskriminaci prokázat velice nízké, zmizí diskriminace pouze tehdy, až zmizí její statistické důvody. Mezitím je nutné, aby stát Romům poskytl umělé finanční pobídky, které budou motivovat k vyššímu vzdělání. (Hůlová, Steiner, 2006, s. 103)
2.5. Romská kriminalita Mezi českými obyvateli je kriminalita Romů téma, které je velice populární, a to zejména mezi rasisty, kteří ale generalizují a přehánějí. Samotní Romové se tohoto tématu dotýkají jen váhavě a nejčastěji opakují, abychom je všechny neházeli do jednoho pytle. Ti, kteří Romy obhajují, se soustřeďují na vysvětlování a omlouvání vysoké romské kriminality a zdůrazňují vinu majoritní společnosti na tom, do jakého stavu se Romové jako celek dostali a nabádají ke shovívavosti a trpělivosti. (Říčan, 1998, s. 57-58) Nejčastější
příčinou
vysoké
romské
kriminality
je
bezpochyby
vysoká
nezaměstnanost, která vede k tzv. sociální kriminalitě. Některé romské rodiny se dokáží uskrovnit a hospodařit tak ekonomicky, že vyžijí ze sociálních dávek. Jiné to však nedokážou a proto trpí skutečným nedostatkem a uchylují se tak k parazitním a nelegálním způsobům obživy, které vedou přímo nebo nepřímo k trestním činům. Za další příčinu lze považovat trvalé napětí mezi českými obyvateli a Romy, které poznamenává všechny stránky vzájemného soužití. (Říčan, 1998, s. 59) Nelze klást rovnítko mezi pojmy Rom a delikvent, nebo Rom a asociál, protože takové asociace mají nádech rasismu, netolerance a neodpovědné a malevolentní snahy o pošpinění celé skupiny občanů. Přinejmenším vypovídají o intelektové neschopnosti posuzovatelů z řad většinové společnosti racionálně rozlišovat. Romové jako lidé nejsou o nic více ani méně disponováni k trestné činnosti či jiným sociálně patologickým jevům. V anamnézách převážné části delikventů kriminologie nachází nedostatek vzdělání a výchovy, asociální vzory, hodnoty a normy, pocit nemožnosti ovlivnit vlastní osud, závislost na alkoholu či drogách nebo přetrhané rodinné vazby. V tom také spočívá to, že Romové relativně častěji žijí v podmínkách, jež plodí asocialitu, proto se nelze divit, že častěji vykazují asociální jednání. Občané většinové společnosti od Romů asociální chování očekávají a podle toho se k nim chovají a Romové jsou vůči počínání majority významně nedůvěřiví a volí obranné mechanismy. Nedůvěra plodí jen nedůvěru a očekávaní asociality tuto asocialitu navozuje. (Večerka, 1999, s. 57-58)
24
Romové se každoročně podílejí na registrované delikvenci relativně větším podílem, než je tomu u majority a má-li se podíl Romů na delikventním nebo asociálním jednáním snižovat, je potřeba provádět systematickou a strukturovanou, nikoli povrchní analýzu příčin narušování norem trestního práva odsouzenými Romy a hledat především preventivní prostředky, které by v budoucnu takové jednání odkloňovalo k jednání sociálně aprobovatelnému. Je také potřeba, aby rodící se romská reprezentace pochopila, že je potřeba učinit nezbytný a reálny vstřícný krok vůči majoritě a zaměřila se nejen na prosazování materiálních zájmů a potřeb Romů, ale aby se soustředila i na propagování zásad přísného dodržování norem romskou minoritou. K tomuto je ale nutným předpokladem nekompromisní a reálně dokumentovaná snaha orgánů ochrany práva zakročovat proti všem projevům diskriminace, rasismu, xenofobie či jiným formám nenávisti vůči romské menšině. (Večerka, 1999, s. 58)
25
EMPIRICKÁ ČÁST
3. Výzkum2 Ve výzkumné části absolventské práce konkrétně osvětlím cíl výzkumu a výzkumnou otázku. Následně také vybranou metodu výzkumu a metodu sběru dat. Popíšu výzkumný soubor a způsob, kterým jsem data zpracovávala. Pro naplnění výzkumného cíle své absolventské práce jsem zvolila kvalitativní výzkumnou metodu.
3.1.
Cíl výzkumu a výzkumná otázka Definování výzkumné otázky je důležitou součástí každého výzkumu. Výzkumná
otázka je jádrem každého výzkumného projektu. Cílem mého výzkumu bylo získat přehled o tom, jak vnímají místní obyvatelé na Javornicku Romy – tedy jaké jsou vzájemné vztahy těchto dvou skupin. V absolventské práci jsem si výzkumnou otázku položila takto: Jak vnímáte soužití s Romy? Výzkumná otázka byla doplněná o otázky, které tvoří cestu k výzkumnému cíli a dávají odpověď na výzkumnou otázku. Hlavní otázka, která byla pokládaná respondentům, zněla: Jaký si myslíte, že máte vztah s Romy? Smyslem otázky bylo především zjistit, jak se na problém komunikace mezi Romy a místními obyvateli dívají samotní místní obyvatelé a jak celý problém vnímají. Další otázky byly pokládány intuitivně a vždy v návaznosti na respondentovi výpovědi.
3.2.
Metoda výzkumu Vzhledem k tématu jsem zvolila kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum a jeho
metody získávají stále větší význam v oblasti poznávání lidského života, příběhů, chování nebo života společnosti. Velkou výhodou kvalitativního výzkumu je proniknutí do hloubky zkoumaného problému, protože se zaměřuje na význam. Cílem výzkumu je porozumět významu, nikoli získávat tvrdá data.
2
Podkapitoly teoretické části k empirické části této práce Metoda výzkumu, Metoda sběru dat, část podkapitoly Výzkumný soubor a Metoda analýzy dat jsou převzaty z mé bakalářské práce s názvem Soužití Romů a místních obyvatel na Javornicku očima Romů, neboť tato bakalářská práce byla taktéž vypracována za pomocí kvalitativního výzkumu.
27
3.3.
Metoda sběru dat
Jako metodu sběru dat jsem zvolila polostrukturované interview. Jde o jednu z nejčastějších podob metody interview, kde je velice důležitá technická příprava. Technická příprava spočívá v přípravě určitého schéma, které je pro tazatele závazné. Během rozhovoru se tazatel řídí okruhem otázek, které si specifikoval. To lze nazvat jako jádro interview, což je minimum otázek a témat, které má tazatel za povinnost projít s respondentem. V průběhu rozhovoru je obvykle možné zaměňovat pořadí otázek dle potřeby. Toto pořadí upravujeme tak, abychom maximalizovali výtěžnost interview. U polostrukturovaného interview je vhodné upřesnění a vysvětlení odpovědí respondenta, což znamená, že si necháme například vysvětlit, jak respondent danou věc myslí. Ověříme si tak, že jsme dané věci porozuměli a správně ji interpretovali. Lze klást doplňující otázky a téma rozpracovávat do takové míry, do jaké je to užitečné vzhledem k cílům a definovaným výzkumným otázkám. (Miovský, 2006, s. 159-160) Ke sběru dat jsem využila diktafon a vzniklé audionahrávky jsem následně přepsala do písemné podoby transkriptu. Během polostrukturovaného rozhovoru jsem se ptala na předem připravené otázky, ale nenechala jsem se jimi zbytečně svazovat, což mi umožnilo během rozhovoru reagovat flexibilně a získat tak co nejvíce užitečných informací, o kterých byl respondent ochotný vyprávět.
3.4.
Výzkumný soubor
Pro výběr výzkumného vzorku jsem použila metodu záměrného výběru, který je zřejmě nejrozšířenější metodou výběru, s jakou se při aplikaci kvalitativního přístupu setkáváme. Jako záměrný výběr výzkumného vzorku označujeme postup, kdy cíleně vyhledáváme účastníky podle jejich určitých vlastností. Při této metodě je nutné si zvolit kritéria, která musí respondenti výzkumného vzorku splňovat, přičemž daným kritériem může být určitá vlastnost nebo stav jako například příslušnost k určité sociální nebo jiné skupině. (Miovský, 2006, s. 135) Mnou zvolená kritéria byla následující: - respondent žije na Javornicku - respondent je Čech nebo Češka - respondent má zájem se výzkumu účastnit, není mu to nepříjemné a je komunikativní 28
Pro svou práci jsem provedla celkem sedm polostrukturovaných rozhovorů s lidmi ve věku 13 – 70 let. Přičemž dva ze sedmi dotazovaných byli muži a čtyři ženy. Rodiče nezletilé respondentky mi udělili písemný souhlas s provedením rozhovoru s jejich nezletilou dcerou. Z důvodu zachování anonymity respondentky není tento písemný souhlas přílohou mé absolventské práce. Zároveň bych chtěla zdůraznit, že jména všech respondentů v mé absolventské práci jsou smyšlená.
3.5.
Popis sběru dat Informace jsem měla možnost postupně sbírat již během svých návštěv u rodiny na
Javornicku při zcela běžných rozhovorech. Vzhledem k tomu, že mám na Javornicku velkou část rodiny, nebylo obtížné respondenty pro výzkum sehnat. Všichni oslovení respondenti souhlasili s poskytnutím rozhovorů, což pro mě bylo velkou výhodou. Z počátku jsem respondenty seznámila s typem a cílem výzkumu, dále jsem jim vysvětlila, že sesbíraná data budou použita pouze za účelem vypracování absolventské práce. Celkem jsem oslovila přesně sedm respondentů, a všichni byli ochotní semnou spolupracovat. Obtížnější bylo najít čas, který by vyhovoval jak mně tak respondentům, ale vše se vždy podařilo domluvit. S některými respondenty jsem se sešla přímo u nich doma s jinými zase v kavárně v Javorníku. Všechny respondenty jsem ubezpečila o anonymitě celého rozhovoru, proto všichni respondenti souhlasili s nahráváním našich rozhovorů na diktafon. Téměř většina rozhovorů byla spontánní a přátelská.
3.6.
Metoda analýzy dat Data upravujeme tak, aby s nimi bylo možné provádět analýzu. Převedení dat
netextové povahy do povahy textové je prvním, avšak velice důležitým krokem, který nazýváme transkripce. Jde o přepis audiozáznamu interview. (Miovský, 2006, s. 205) Použila jsem doslovnou transkripci a zachovala jsem při ní informace takové, jaké mi byly respondentem sděleny. Jednotlivým významovým tematickým celkům jsem na základě jejich podobnosti přidělovala kódy, a to tak, že jsem každý kód označila jinou barvou. Byly to informace, které byly důležité vzhledem k mým stanoveným cílům absolventské práce. Kódování je přiřazování klíčových slov či symbolů k částem textu a to tak, aby byla možná snadnější a rychlejší práce s těmito částmi a bylo možné díky kódům kdykoliv snadněji pracovat i s většími významovými celky. (Miovský, 2006, s. 219-220) 29
4. Výsledky analýzy dat V této části absolventské práce pracuji s daty, které jsem během rozhovorů s respondenty získala. Všechny rozhovory se týkaly vztahu místních obyvatel na Javornicku s Romy. Rozhovory popisují to, jak místní obyvatele Romy vnímají. Cílem bylo zjistit, do jaké míry místní obyvatelé přijali přistěhovalé Romy a jaké vůči nim mají předsudky. Kapitoly odpovídají kategoriím, které vyplynuly z analýzy dat. První z nich souvisí přímo s hlavním tématem práce, a to jak vnímají místní obyvatele Romy Javornicku. Druhá část se věnuje romské kriminalitě a poslední část se věnuje romské nezaměstnanosti, se kterou souvisí čerpání dávek státní sociální podpory, neboť tato témata vyplynula z provedených rozhovorů, aniž by na to byli respondenti dotazováni. Je tedy zjevné, že místní obyvatelé tato témata vnímají jako podstatná v otázce soužití s Romy.
4.1. Problémy při soužití s Romy Při položení hlavní výzkumné otázky, kterou se přímo dotazuji na to, jak respondenti vnímají soužití s Romy, šly na respondentech vidět jejich podrážděné reakce. Situace mezi nimi a Romy je napjatá a místní obyvatelé mají strach z toho, co bude dál. Obávají se toho, že organizace Ester na Javornicko přiláká více Romů a situace bude neúnosná. Například respondentka Hana se bojí sama o sebe a z Romů má strach, a to i přesto, že s nimi nikdy žádný konflikt neměla, ale viděla v médiích, jak se Romové chovají na jiných místech naší republiky. Téměř to samé vypověděl i respondent Pavel. ,,No já se bojím hlavně o sebe, protože když to vidím v té televizi anebo v novinách, tak to je hrozný, co Cigáni dokážou. Mně sice ještě nic neudělali, ale víš jak to je, Klárko, prostě nikdy nevíš. Oni se na mě u obchodu usmívají když jdu nakupovat, ale já si myslím, že oni se chtějí jen spřátelit a pak mě třeba okrást. (Hana 70 let) ,,Ne že bych se jich přímo bál to ne. Jsem přece chlap. Ale mám svůj věk a když vidím v televizi kolikrát, jak někoho zmlátili nebo něco, tak je jasné, že se to začne honit i v mé hlavě. Nejvíc se však bojím o své děti a vnoučata. Je dost možné, že jednoho dne tady bude víc černých než bílých, ale já doufám, že toho už se nedožiju.“ (Pavel 59 let)
31
Dokonce i nejmladší respondentka vidí v Romech nepřátelé a nepřizpůsobivé občany, kteří se nechovají podle základních pravidel. Rozhovor s nejmladší respondentkou Nikou byl zvláštní. Myslela jsem si, že se na problém bude dívat očima dítěte, ale z rozhovoru vyplynulo, že se o Romech doma baví, a že nenávist je velice silná. Nedokážu posoudit, zda jsou to informace, které má od rodičů, nebo je schopna si je sama vygenerovat. V žádnou změnu zároveň nedoufá a myslí si, že špatné vzorce chování se přenáší z generace na generaci. ,,Já se jich nebojím Klárko, já se jich spíš štítím. Chodí semnou do třídy a nejhorší je, když mám něco dělat ve skupince s Cigánama. Paní učitelka nám nadává, že tak jim říkat nesmíme, že to není hezký, že jsou stejní jako my, ale oni nejsou. Vždyť i barvu kůže mají jinou. Musím si pořád hlídat batoh aby mi z něj něco neukradli a když mám u sebe více peněz, tak mamka chce abych si je dávala k paní učitelce, aby mi je schovala. Taky mají vši a pořád je ve škole roznáší. Jestli je někdy chytnu, tak budu fakt naštvaná. Oni jsou prostě hrozní a taky se nikdy nezmění, protože jsem si četla různý knížky a oni jsou takový pořád. Už strašně moc roků. Jejich rodiče nepracují a oni taky nikdy nebudou, tak nechápu, proč vůbec chodí do školy. Akorát nás zdržují, protože nejsou tak chytří jako my. Jen jedna holka, ta je hodně chytrá. Ta chodí i pěkně oblečená a hezky se chová, ale stejně se baví jen s těma ostatníma Cigánama.“ (Nika 13 let) Respondentům vadí, že Romové na Javornicku dělají ve vesnici nepořádek. Respondentka Hana řeší to, že když větší Romské děti chodí okolo jejího domu k nedalekému rybníku, tak odhazují po cestě nedopalky cigaret, nebo plivou po zemi. ,,Nejvíc mi vadí, že když jsou tady dolů k rybníku, tak hážou na zem nedopalky od cigaret a pak ještě plivou. Kde může vzít takové děcko peníze na cigarety. No buď to kradou rodičům a nebo u rybníky vybírají popelnice po rybářích. Vždy když je vidím, tak jim nadávám, ať to posbírají. Musím říct, že mě vždycky poslechnou, ale nevím jestli to o pár metrů dál neodhodí. Já myslím, že beztak jo. Vždy když mě vidí, tak se mi vyhýbají obloukem, protože já jim vždy řeknu svoje. Tady to byla taková hezká vesnice a teď nám z toho udělají ghetto. Ještě že mám toho psa, toho se oni bojí, tak ani moc nenadávají.“ (Hana 70 let)
32
Respondent Petr zmiňuje zase to, že mu vadí, že ho Romové nezdraví, ale odmítá udělat první krok. Nevidí jediný důvod, proč by měl být právě on tím, kdo bude zdravit první, když oni se přistěhovali a měli by mít snahu se se svými sousedy seznámit. ,,Mě třeba strašně vytáčí, že mě nepozdravijou. A ne jen děcka, ale i dospělí. Tady se všichni zdravíme, moje děcka jsou vychované a vědí, že musí pozdravit, ale oni ne. Oni si to dělají sami. Ani se nesnaží s náma nějak vycházet. Já toto pokládám za důležité při soužití. Protože vemte si slečno kdybych se nezdravil se sousedkou no tak jak by to vypadalo.“ (Petr 35 let) Respondentka Nika se svými romskými spolužáky nevychází a je si vědoma toho, že mezi sebou mají ,,válku“, která je dlouhodobá. Je si také vědoma toho, že jsou rozděleni na dva tábory. ,,My se s něma nebavíme když nemusíme. Paní učitelka se nás snaží pořád dávat dohromady, když pracujeme ve skupinkách. Třeba tak, že jsme namíchaní abysme museli pracovat i s něma. Ale když máme třeba tělák, tak kluci do nás hážou balónem a říkají, že to nemířili na nás a tak. Chovají se jak malí fakt. Já jim taky někdy ale dělám naschvály, ale to nikomu neříkej.“ (Nika 13 let) Respondenti se nejvíce bojí toho, že na Javornicko budou neustále přicházet nové romské rodiny, které bude lákat organizace Ester, která s Romy na Javornicku pracuje. Bojí se také toho, že by se z malé obce Uhelná v Rychlebských horách mohl stát druhý Chánov. ,,Slečno já mám největší strach z toho, že v budoucnu sem ta hrozná organizace Ester, která sem všechny ty Romy dotáhla, dotáhne další. Víte kolik jich je a jak mají velké rodiny? Přijde jedna rodina a za ní pak další čtyři. To je hrozný. Když jsem viděla v televizi nějaký dokument nebo co to bylo o tom Chánově, tak to je fakt hrozný. Já si vůbec nedovedu představit, že by něco takového bylo tady. Tady to vždy byla krásná malá vesnička a všichni jsme se spolu bavili a nikdo se ničeho nebál. Občas sem zavítal nějaký feťák, ale ten šel hned dál. No ale ti Romové tady prostě najednou bydlí s námi. Když sem přišli první rodiny, tak to bylo hrozné. Teď mi přijde, že už se to trošku uklidnilo, ale fakt jen trošku. Zjistili jsme, že to není zas tak hrozné, ale že by nám to nevadilo, to se říct nedá. Ale strach pořád máme, že jich sem přijde víc.“ (Eva 61 let) 33
Několika respondentům vadí i to, že Romové okolo svých domu nemají upravenou zahradu, ale jen nepořádek anebo naopak vůbec nic. Někteří jsou dokonce přesvědčeni o tom, že okolo jejich domu uklízí jen, když jim to nařídí pracovníci z organizace Ester, která jim byty v domě pronajímá. ,,Když se tady projdu po vesnicích, kde Romové bydlí, tak všichni ostatní obyvatelé mají upravené zahrady, ale jen oni ne. I když lidi bydlí v bytovce, tak se tam vždy najde někdo, kdo se o tu zahradu stará, ale u nich prostě nikdo. Třeba v Uhelné, tam je ta bytovka cestou na hřbitov a prostě na mě to působí úplně hrozně. Tak pustě a smutně.“ (Petr 35 let) ,,Mně hrozně vadí ten jejich bordel okolo domů, kde oni bydlí. Oni prostě vůbec nemají smysl pro pořádek. Jim nevadí, že nemají za oknem kytky, nebo že nemají nějaké lavečky venku. Když v létě dělají oheň tak sedí na všem, na čem se dá. A když mají okolo bytovky bordel, tak podle mě uklízí jen když jim to nařídí pracovníci z Ester. I když těm je to možná taky jedno co si ostatní myslí a jak to vypadá.“ (Renata 45 let)
4.2. Romská kriminalita Většina respondentů, se kterými jsem hovořila, vypověděli, že Romové v létě kradou ovoce a zeleninu ze zahrádek. Někteří respondenti je nikdy nepřistihli, ale i přesto si myslí, že to dělají právě Romové. Dokonce se obávají i toho, že kdyby neměli své pozemky střeženy psi, mohlo by to být ještě horší. ,,V létě kradou jablka ze stromů a myslím si, že kdybych neměla na zahradě psa, tak mi vlezou i na zahradu a ukradou něco i z ní. Já tam mám ještě po manželovi spoustu věcí, třeba pionýra, vozík za auto a různý nářadí. Mně už je to k ničemu, ale já si myslím, že oni by to odvezli do sběru.“ (Hana 70 let) Z rozhovoru s respondenty jsem vycítila, že s Romy nemají téměř žádnou vlastní zkušenost, ale na základě nějakých domněnek si vytvářejí předsudky. I neupravená zahrada okolo romské bytovky je vybočením z řady a místním obyvatelům to vadí. Na vesnici, kde má téměř každý zahradu a něco na ní pěstuje, je velice těžké pochopit, že Romové tuhle potřebu nemají a místní obyvatele je pak podezřívají z toho, že právě na jejich sklizeň 34
chodí Romové. Například respondentka Eva přiznala, že když vidí Romské dítě například s jablkem, tak si myslí, že ho někde ukradlo. ,,Já jsem je nikdy u sebe na zahradě nepřistihla, ale myslím si, že ke mě chodí. Já je vidím jak chodí na švestky okolo cesty. No a oni se ničeho nebojí. Myslím si, že je doma dokonce navádí aby donesli nějaké ovoce v létě. Já mám velkou zahradu, kde pěstuju snad úplně všechno, no a někdy si všimnu, že těch broskví na tom stromě bylo víc a najednou tam nejsou. Tak kdo jinej by to ukradl než oni. V létě pořád chodí s jablkama a tak jsem se jich zeptala, kde to vzali. No tvrdili mi, že jim to mama koupila v obchodě, ale přesně takové jablka má sousedka. Takže zase kecali. Zeleninu vidím že moc nenakupujou. Nechci říkat že vůbec, to bych jim zas křivdila, ale velice málo. A ty jejich děcka jsou zdravé víc než ty naše. To by mě zajímalo jak oni to dělají.“ (Eva 61 let) Respondentka Irena se na celou situaci dívá zase úplně jinak. Je jí jedno jestli si jablko z jejího stromu utrhne české nebo romské dítě. Naopak se ráda rozdělí, protože si je vědoma toho, že ona celý strom neobere. ,,Já se jich nechci nijak zastávat, ale já osobně s nimi žádný problém nemám. A nevadí mi. Když jdou okolo našeho domu, tak děti vždy slušně pozdraví, když je potkám v obchodě, tak to samé. Já si stěžovat nemohu. A jestli mi přes plot v létě utrhnou pár třešní a jablek no, není to jedno? Já ten strom stejně celý neoberu. A sousedů děcka nám to ovoce taky otrhávají a nevadí mi to, tak proč by mi mělo vadit, že to otrhávají i Romové.“ (Irena 32 let) Několik respondentů vypovědělo, že romské děti si chodí hrát k obchodu, kde jsou kontejnery a baví se tím, že rozbíjí skleněné láhve. Vidí to jako problém ve výchově, že jim jejich rodiče nedokážou vysvětlit, že tohle se nedělá. Proto nadávají i na jejich rodiče, kteří podle respondentů udělali chybu ve výchově svých dětí. ,,Třeba tady vedle obchodu jsou kontejnery a ty jejich děcka tam chodí a rozbíjí skleněné flašky, které si vytahují z těch kontejnerů. No já nevím, ale myslím si, že naše děcka by to nikdy ani nenapadlo, protože vědí, že se můžou pořezat, nebo že se může pořezat někdo jinej. Tohle je podle mě zásadní problém ve výchově. Oni na tu výchovu kašlou a děcka jim rostou jako dřevo v lese, ale takhle to přece nejde. Já tady nejsem od toho, abych ještě vychovávala jejich děcka. Když tady s náma chcou bydlet, tak se podle 35
toho musí chovat. A když to řeknu jejich rodičům, tak mi ještě nadají, ať se starám o svoje děcka, že ty taky nejsou svaté.“ (Renata 45 let) Respondent Pavel zase zmiňoval, že Romové kradu svíčky ze hřbitova. Když byl jednou večer na hřbitově, tak přistihl romské děti, jak svíčky kradly. Nic s tím neudělal, protože utekly, ale řekl to všem ve vesnici, aby si lidé své hroby více hlídali a častěji kontrolovali. ,,Jak jsem byl jednou večer zapálit na hřbitově svíčku rodičům, tak jsem přistihl ty malé parchanty, jak tam kradou svíčky. Nevím na co, protože elektřina jim doma jde. Oni se prostě jen nudí a tak vymýšlí, co by kde udělali. Křičel jsem na ně, ale utekli mi, zmetci jedni. No, ale já jsem to řekl všem ve vesnici, že si na ně musí dávat pozor.“ (Pavel 59 let)
4.3. Nezaměstnanost Romů a dávky státní sociální podpory Téměř všichni respondenti zmiňovali závislost Romů na sociálních dávkách a to i přesto, že se s žádným z Romu osobně neznají a neví jaká je jejich situace doopravdy. Například respondentka Renata popisuje, že Romské děti chodí do školy velice pěkně oblékané, ale jejich rodiče nepracují. Nechápe jak je to tedy možné. Zmiňuje, že ani ona si nemůže svým dětem dovolit koupit každou sladkost v obchodě, na kterou si ukážou, ale když potká romskou maminku, tak ta svým dětem koupí téměř vše, co chtějí. ,,Já prostě nechápu jak můžou jejich děti chodit tak pěkně oblečené, když jejich rodiče nepracují. Já kdybych nepracovala, tak moje děti chodí oblečené úplně jinak. Nechci říkat, že ze second handu, ale určitě by neměli značkové oblečení. A to pro ně není problém. On ten náš sociální systém musí být asi hodně štědrý. A pak vidíte jak se sbírají víčka na nemocné české děti. Mně to prostě připadá celé na hlavu postavené. Já nejsem nepřející člověk, ale tohle mi opravdu vadí. Kdybych pobírala sociální dávky jako oni, tak svým dětem nekoupím v obchodě to, na co si ukážou. Takže jde vidět, že ten náš sociální systém je opravdu štědrý, ale kdyby mi onemocnělo dítě, tak musím sbírat víčka a prosit lidi okolo mě o pomoc.“ (Renata 45 let) U všech respondentů jsem pocítila nenávist vůči Romům kvůli jejich způsobu života. Místním obyvatelům vadí hlavně to, že Romové pobírají sociální dávky. A i přesto, že 36
sociální dávky pobírají, tak navenek jejich způsob života působí uvolněně. Respondent Petr zmiňuje, že on jezdí do práce autobusem, protože by neměl dostatek financí na to, aby platil benzín při každodenním dojíždění do svého zaměstnání, ale Romové i když nepracují, tak jezdí téměř každý den autem na nákup nebo k rodině, která žije v některé z okolních vesnic. ,,Slečno Kláro podívejte se. Můj názor je takový, že oni zneužívají pouze náš stát. Já musím pracovat a to pracuji osm hodin denně, někdy i víc. Nepočítám kolik času trávím na cestě, abych se do práce vůbec dostal. Takže mám celý den úplně zabitý, no a oni? Oni nedělají nic, mají spoustu volného času a někdy mi připadá, že si žijou líp než naše rodina. Nedávno jsem je potkal v Kauflandu a kdyby jste viděla ten jejich nákupní vozík. No chtěl jsem si to vyfotit, ale bylo mi to blbý. Já každý den dojíždím do práce autobusem, protože kdybych měl jezdit autem, tak polovinu výplaty projezdím. A oni nepracují a autem jezdí každý den. Tak ať mi někdo vysvětlí, jak je to možné. Já to prostě nechápu. Oni jedou tam nakupovat, tam za rodinou do Bernartic nebo do Žulové. Já bych na to prostě neměl a to ani žádné dávky neberu. Takže si myslím, že my pracujeme, aby oni se mohli mít takhle. No a pak s něma vycházejte. Mě to prostě štve a i když mně osobně nikdy nic neudělali, tak já je prostě nemám rád, jsou to paraziti.“ (Petr 35 let) ,,Sociální dávky berou, nic nedělají a autem jezdí. No nechápu jak je tohle možné. To si normální bílej člověk nemůže dovolit.“ (Hana 70 let) Respondentka Irena mě překvapila, když se na celý problém snažila dívat hlavně očima Romů. Chápala, že i přesto, že pobírají sociální dávky, tak se chtějí nějakým způsobem vyrovnat většinové společnosti a to může být důvodem toho, že jejich děti chodí pěkně upravené a že jim koupí na co si ukážou. Chtějí se svým sousedům vyrovnat i v tom, že vlastní auta, nevlastní sice auta posledních modelů, ale mají je, a mají čím přepravovat nemocné děti k doktorovi, manželku na nákup atd. Rozhovor s respondentkou Irenou byl velice zajímavý. ,,Každej nadává, že pobírají sociální dávky a že žijí jako my, ale nikdo už nevidí to, že doma to nemají třeba tak zařízené jako my, nebo že bydlí pouze v pronájmu a nejsou vlastníky těch nemovitostí. Oni prostě jen přemýšlí jinak. Chtějí se nám vyrovnat, protože pak by na tom byli možná ještě hůř než teď. Co vím, tak je spousta věcí, na které si berou půjčky. Třeba jedna Romka mi říkala, že si auto museli koupit, protože mají nemocné dítě, 37
které musí vozit k doktorovi, ale pomáhá jim to i v tom, že mohou udělat větší nákup, třeba i pro sousedy a ti se jim odvděčí zase jinak. Já si myslím, že je potřeba se na každý problém podívat z obou stran a ne jen tak, že oni jednají tak a tak. Určitě mají spoustu svých starostí a byli by rádi, kdyby mohli žít plnohodnotný život jako někteří lidé tady.“ (Irena 32 let)
4.4. Shrnutí a diskuze Provedený kvalitativní výzkum se snažil odpovědět na otázku, jak vnímají soužití s Romy místní obyvatelé na Javornicku. Výzkum byl realizován právě na Javornicku a z velké části v obci Uhelná, protože právě v Uhelné má organizace Ester své komunitní centrum a Romové zde bydlí v bytech, které jim organizace pronajímá. Z výzkumu vyplynulo, že místní obyvatelé mají s Romy špatné zkušenosti a jen velice mizivé procento respondentů na adresu Romů sdělilo něco pozitivního. Problémy s Romy vnímají v několika oblastech. Místní obyvatelé se shodují na tom, že Romové se nechovají podle pravidel, na která jsou lidé na Javornicku zvyklí. Zároveň ale přiznávají i to, že i přesto, že s Romy nemají žádnou osobní zkušenost, tak se jich bojí, a to proto, že v médiích jsou Romové prezentováni tak, jak jsou. Místní obyvatelé se bojí i toho, že například v obci Uhelná by se romská menšina mohla rozšířit natolik, že z obce mohl být „druhý Chánov“. Vinu dávají pouze organizaci Ester, která s Romy na Javornicku pracuje, a sdělují, že právě organizace Ester na Javornicko všechny Romy přivedla a nyní si s nimi samá neví rady. Otevřeně přiznávají, že by byli raději, kdyby tam žádní Romové nebyli a oni by měli klid. Respondenti jejich nenávist vůči Romům neskrývají, naopak jsou ochotni přiznat, jak to cítí. Místní obyvatelé si velice často stěžují na nepořádek, který Romové mají okolo bytových domů, kde bydlí, a jsou přesvědčeni o tom, že uklízí jen, když jim to přikáže právě organizace Ester. Nedokážou zároveň pochopit, že Romové nemají upravenou zahradu nebo květiny na oknech, protože téměř každá zahrada na Javornicku je upravena a plná květin, neboť klimatické podmínky, které zde jsou, k tomu vybízí. Sdělují také to, že od doby, co je na Javornicku tolik Romů, tak mají strach a už to není takové, jako to bylo kdysi. Nejmladší respondentka hovořila o vztahu romských a českých dětí ve škole. Sdělila, že ona sama má největší obavu ze vší. Také zmiňovala, že Romové mají specifický 38
zápach, který nikdo jiný nemá, a proto s Romy nechce ve škole spolupracovat při skupinové práci. Výpovědi respondentů vedli k romské kriminalitě, a to i přesto, že na ni nebyli dotazováni. Místní obyvatelé si stěžují také na romské děti, že odhazují nedopalky, a ve volném čase se baví tím, že rozbíjí skleněné láhve. A téměř všichni respondenti jsou přesvědčeni o tom, že romské děti kradou jejich ovoce a zeleninu. Zmínka o ovoci a zelenině se vyskytovala v úplně každém rozhovoru.
Jedna respondentka dokonce
přiznala, že když vidí romské dítě s jablkem tak si myslí, že ho někde ukradlo, protože ona nikdy neviděla rodiče dětí ovoce a zeleninu kupovat. Respondenty jsou přesvědčeni i o tom, že kdyby neměli na svých zahradách psi, kterých se Romové bojí, tak by jim kradli i jiné věci, které by mohli po té zpeněžit. Nejvíce mě však zaráží, že respondenti, i když nemají žádnou přímou zkušenost, která by dokazovala, že Romové na Javornicku opravdu za některými kriminálními činy stojí, tak jim je přisuzují. Při diskuzi na toto téma šlo vidět, že místní obyvatelé mají opravdu jasno a nikdo jim jejich názor nevyvrátí. Oni jsou přesvědčeni o tom, že Romové stojí za vším, co se například v obci Uhelná stane. Nejvíce mě potěšil rozhovor s respondentkou Irenou, která se na tuto problematiku snažila dívat hlavně očima Romů a snažila se sama si představit, co by asi dělala v jejich situaci. Neříká, že se Romů zastává, ale rozumí jim. Přiznává i to, že většina obyvatel na Javornicku má vůči Romům předsudky. A samotnou ji mrzí, jaká zde panuje situace, protože kdyby se obě strany snažily, mohlo by být vše úplně jinak. Většina respondentů však zmiňovala závislost Romů na dávkách státní sociální podpory, což je spojeno s jejich nezaměstnaností. Vadí jim i to, že Romové nepracují a přitom vlastní automobily, kterými jezdí na nákupy nebo k rodinám. Někteří respondenti dokonce sdělovali i to, že i přesto, že pracují, tak si nemohou dovolit to, co Romové a přijde jim to nespravedlivé. Jeden respondent přiznal, že i přesto, že mu Romové nikdy nic neudělali, tak je nemá rád právě proto, jaký žijí život. S realizací kvalitativního výzkumu nemám velké zkušenosti a jsem si tedy vědoma svých limitů. Zároveň si nejsem úplně jista, zda jsem postupovala správně a svůj nedostatek vidím v ne příliš profesionálních tazatelských schopnostech, na kterých je potřeba dále pracovat. Jsem si vědoma i toho, že některé otázky mohly být návodné. Musím přiznat, že rozhovory mi nabídly velmi zajímavé a cenné informace. Zároveň jsem 39
si vědoma toho, že polostrukturované rozhovory by bylo vhodné provést v kombinaci s technikou pozorování, což by ale vyžadovalo větší časovou dotaci.
40
Závěr Cílem této práce bylo pomocí kvalitativního výzkumu zjistit, jak místní obyvatelé na Javornicku vnímají soužití s Romy. V této kapitole se tedy výsledky výzkumu pokusím rozšířit o své vlastní postřehy, které jsem při výzkumu zaznamenala. Z výzkumu vyplývá, že situace na Javornicku je opravdu špatná. Místní obyvatelé odmítají Romy přijmout mezi sebe a veškerou vinu dávají právě jim a organizaci Ester. Jsou přesvědčeni o tom, že organizace Ester Romy na Javornicko nastěhovala a bojí se toho, že Romů bude stále přibývat. V tuto chvíli mohu srovnávat i s výsledky výzkumu, které přinesla má bakalářská práce. Romové se místními obyvateli cítí nepřijati a jsou si vědomi toho, jaký k nim místní obyvatelé májí postoj. Romové tedy nevidí důvod, proč by se měli snažit, protože vědí, že pohled místních obyvatel se nijak nezmění. Z rozhovorů s respondenty jsem nabyla dojmu, že tito jsou velice nepřátelsky naladěni vůči Romům. Při otázce, proč to tak vnímají a zda k tomu mají nějaký důvod, mi většina respondentů nedokázala odpovědět. Někteří odpověděli, že jim Romové prostě vadí, ale nedokážou říct proč. Jiní zase zmiňovali média. To, co viděli v médiích, očekávají i na Javornicku, a proto mají z Romů strach. Z místních obyvatel jsem vycítila obrovskou nenávist vůči organizaci Ester. Možná dokonce větší než vůči samotným Romům, protože právě organizaci dávají za vinu to, že jsou Romové na Javornicku. Většina z nich si však neuvědomuje, že Romové tam byli vždy, jen ne v takovém počtu. Několik respondentů vypovědělo, že Romy nikdy nepřistihly při krádeži, ale myslí si, že to byli oni, protože to nemohl být nikdo jiný. Dle mého názoru místní obyvatelé na Javornicku jsou plní předsudků vůči Romům a nehodlají ustoupit ani o kousek, aby byla možná změna. Někteří Romové při výzkumu k mé bakalářské práci zmiňovali, že jsou na Javornicku i lidé, kteří se snaží. Mezi mými respondenty se ale objevila pouze jedna respondentka, která se na tuto problematiku snaží dívat i z pohledu Romů a je si vědoma toho, že je odsuzována. Respondentka ale sdělovala, že ji nebaví tyhle malé ,,války“, a že pochopila, že tak, jak se bude ona chovat k Romům, tak se budou Romové chovat k ní. Což je dle mého názoru právě to, co většina místních obyvatel ještě nepochopila. Je možné, že se mýlím, ale respondentka, která k Romům právě takto přistupuje, s nimi žádné problémy nemá, zatímco většina místních obyvatel ano. 41
Zapojení sociálních pracovníku, kteří na Javornicku působí, by mohlo pomoct k celkovému zlepšení situace. Dle mého názoru by mohlo být pro místní obyvatele zajímavé, kdyby právě sociální pracovníci pozvali odborníka na romskou problematiku, který by byl ochotný udělat přednášku a po té s nimi na toto téma hovořil. Jednou z dalších možností je na Javornicku pořádat akce, které by zajímaly obě strany. Například dětský den, který by mohla pořádat právě organizace Ester, ale třeba na hřišti, neboť je zde vetší pravděpodobnost, že se akce zúčastní i místní obyvatelé, než kdyby se akce pořádala v komunitním centru. Uvědomuji si složitost tématu a myslím si, že by si v budoucnu zasloužilo podrobnější zpracování. V tuto chvíli jsem schopna si představit, jaká doopravdy situace na Javornicku je, protože mohu porovnat výsledky obou výzkumů, které jsem na Javornicku realizovala. Výsledky obou prací mohou posloužit všem organizacím, které na Javornicku působí jako podklad pro zlepšení nastavení jejich služeb.
42
Bibliografický seznam: BAKALÁŘ, P. (2004). Psychologie Romů. Praha: Votobia DAVIDOVÁ, E. (2004). Romano drom / Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci DAVIDOVÁ, E. a kol. (2010). Kvalita života a sociální determinanty zdraví u Romů v České a Slovenské republice. Praha: Triton GABAL, I., ČADA, K., SNOPEK, J. (2008). Klíč k posílení integrační politiky obcí. Praha: Otevřená společnost o.p.s. HARTL, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Praha: Portál HŮLOVÁ, K., STEINER, J. (2006). Romové na trhu práce in Hirt T. a Jakoubek M. ,,Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk MAPPES-NIEDIEK, N. (2013). Chudáci Romové, zlí Cikáni. Brno: Host MAREŠ, P. (2013). Sociálně vyloučené lokality In Matoušek O. a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. (2008). Slovník sociální práce. Praha: Portál MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing, a.s. MORAVEC, Š. (2006). Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací in Hirt T. a Jakoubek M. ,,Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk NAVRÁTIL, P. a kol. (2003). Romové v české společnosti. Praha: Portál ŘÍČAN, P. (1998). S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál SEKYT, V. (2001). Romové a Češi – od konfliktu k soužití in Šišková T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál VEČERKA, K. (1999). Romové a kriminalita in Sborník z konference. Romové národ bez budoucnosti? Brno
43
Anotace V této absolventské práci představím výsledky výzkumu zabývajícího se pohledem místních obyvatel na Romy na Javornicku. V práci je kladen důraz na pojetí a pochopení problematiky romské kultury. Většina majoritního obyvatelstva o Romech přemýšlí jako o skupině lidí odmítajících pracovat a parazitujících na majoritní společnosti. Romové se majoritním obyvatelstvem cítí nepřijati a odmítáni. Za účelem vypracování této práce je využíván kvalitativní výzkum formou polostrukturovaných rozhovorů a cílem práce je zjistit, jak soužití s Romy na Javornicku vnímají místní obyvatelé, ale také jaké největší problémy při soužití s Romy spatřují. Klíčová slova: soužití, diskriminace, majorita, minorita, nezaměstnanost
45
Annotation This graduation work presents the results of my research into coexistence between local residents and Roma citizens from the perspective of the local residents of the town of Javorník. The research focuses on understanding Roma cultural issues.
The common
public perception of Roma people is that they are reluctant to work and thus living as parasites on society, conversely Roma people feel marginalised and alienated by the general public. In order to achieve the objective of this work I use quality research structured through interviews which focused on how the Roma people are perceived by the local residents and to subsequently determine the greatest problems of their coexistence. Key words: cohabitation, discrimination, majority, minority, unemployment
46
