CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Možnosti léčby člověka závislého na alkoholu v Olomouckém kraji

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Možnosti léčby člověka závislého na alkoholu v Olomouckém kraji

Lenka Topičová Vedoucí práce: Mgr. Hana Štěpánková

Olomouc 2016

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.

V Olomouci dne 29. 4. 2016

Podpis: ……………..

Poděkování „Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Haně Štěpánkové za odborné vedení, odborné rady a za čas, který mi věnovala při tvorbě absolventské práce. Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mi jakkoliv pomáhali a podporovali mě v psaní této práce a při studiu.“

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 9 1.

2.

3.

4.

Závislost .................................................................................................................. 11 1.1

Syndrom závislosti............................................................................................ 12

1.2

Psychická a fyzická závislost............................................................................ 13

1.3

Látkové a nelátkové závislosti .......................................................................... 14

1.4

Znaky závislostí ................................................................................................ 18

Závislost na alkoholu............................................................................................... 20 2.1

Vznik a rozvoj závislosti .................................................................................. 21

2.2

Alkoholické psychózy ...................................................................................... 22

2.2.1

Delirium tremens ....................................................................................... 22

2.2.2

Alkoholická halucinóza ............................................................................. 23

2.2.3

Paranoidní alkoholická psychóza .............................................................. 23

2.2.4

Alkoholová epilepsie ................................................................................. 24

2.2.5

Alkoholická demence a Korsakova psychóza ........................................... 24

Možnosti léčby ........................................................................................................ 25 3.1

Ambulantní léčba .............................................................................................. 25

3.2

Rezidenční (pobytová) léčba ............................................................................ 27

3.3

Specifické způsoby léčby ................................................................................. 28

3.4

Terapeutické kluby a svépomocné skupiny ...................................................... 29

Sociální služby ........................................................................................................ 32 4.1

Legislativní zakotvení sociálních služeb .......................................................... 33

4.2

Sociální služby pro osoby závislé na alkoholu ................................................. 34

4.2.1

Terénní programy ...................................................................................... 35

4.2.2

Kontaktní centra ........................................................................................ 37

4.2.3

Terapeutické komunity (TK) ..................................................................... 37

4.2.4

Služby následné a doléčovací péče ........................................................... 39

4.2.5

Sociální rehabilitace.................................................................................. 41

4.3

Sociální služby v Olomouckém kraji ............................................................... 42

4.4

Jiné ................................................................................................................... 47

4.4.1 4.5

Jiné služby v Olomouckém kraji .............................................................. 47

Chybějící služby ............................................................................................... 50

Závěr ............................................................................................................................... 52 Bibliografický seznam .................................................................................................... 54 Anotace ........................................................................................................................... 59 Abstract ........................................................................................................................... 59

Úvod Závislosti jsou v dnešní době velkým tématem, jelikož přibývá stále více závislých jedinců. Lidé nemusí být závislí jen na látkových drogách. S postupným rozvojem technologií přibývají nelátkové závislosti, které postupem času a dalšího rozvoje mohou pro společnost znamenat velkou změnu. Nesmíme však opomínat ani závislosti látkové, které jsou také velmi rozšířené. Nejčastější látkovou závislostí je závislost na alkoholu, kterou jsem si vybrala pro svoji absolventskou práci. Téma závislosti na alkoholu jsem si vybrala proto, že se jedná o nejrozšířenější závislost a je proto důležité, aby byla společnost informována o tom, jak se pozná člověk závislý na alkoholu, jaké znaky závislosti u něj mohou pozorovat a v neposlední řadě také vědět, jaké má takový člověk možnosti vyléčení se ze závislosti, popřípadě jaké sociální služby může navštěvovat nejen závislý jedinec, ale také jeho rodina a blízcí. Pro svoji absolventskou práci jsem si vybrala závislost na alkoholu a možnosti léčby této závislosti. Jelikož je alkohol legální a nejvíce dostupnou návykovou látkou, stává se nejrozšířenější drogou naší společnosti, a proto je také výskyt osob závislých na alkoholu poměrně častý. V dnešní době je alkohol vyhledáván nejen dospělými osobami, ale i mladistvými a dětmi. U mnoha dětí již na základní škole se můžeme setkat se zkušeností s alkoholem. Dlouhodobé užívání alkoholu způsobuje celou řadu onemocnění, a to psychických i fyzických. Dlouhodobé užívání alkoholu vede také k sociálním změnám daného jedince, většinou spojeny s rozpadem manželství a rodiny, ztrátou zaměstnání a mnohým dalším, které mohou vést až k sociálnímu vyloučení. Cílem této teoretické práce je popsat možnosti léčby člověka závislého na alkoholu a také popsat možnosti využívání sociálních služeb v Olomouckém kraji. Práce je psaná kompilační metodou na základě studia odborné literatury v daném tématu. V práci se budu věnovat obecně závislostem a jejich dělením. Dále se zaměřím na závislost na alkoholu, kde popíši fáze vzniku závislosti na alkoholu a některé alkoholové psychózy, které jsou v některých případech velmi nebezpečné. V třetí kapitole se budu věnovat možnostem léčby člověka závislého na alkoholu. V neposlední řadě popíši sociální služby, které mohou lidé závislí na alkoholu využívat, dále v návaznosti na cíl práce uvedu sociální služby v Olomouckém kraji, ale i ostatní služby (například zdravotnické), které mohou osoby závislé na alkoholu v Olomouckém kraji využívat. Také se zamyslím nad chybějícími službami. 9

Mnoho sociálních pracovníků se v rámci své profese setká s lidmi, které tíží nelehká životní situace, která je mnohdy spojena i se závislostmi. Klient v důsledku své závislosti se pomalu stává sociálně vyloučeným, ztratí zaměstnání, rodinu, ocitne se v dluzích a právě tito lidé většinou požádají o pomoc až v těchto krajních případech, kdy ale sociální pracovník musí začít od samotného jádra všech problémů. Sociální pracovník tedy musí znát metody, jak pracovat s osobami se závislostmi. Problematice závislostí se věnuje mnoho předních českých autorů, které pokládám za důležité zmínit. Nejznámějším českým doktorem zabývajícím se závislostmi je MUDr. Karel Nešpor CSc., dalším známým doktorem, který se realizuje v oblasti závislostí je Doc. MUDr. Jaroslav Skála, který stál například u zrodu jedné svépomocné skupiny. V neposlední řadě musím zmínit psychiatra, psychologa a psychoterapeuta Doc. MUDr. PhDr. Kamila Kalinu CSc., který se také věnuje závislostem. Všichni tito přední doktoři také píší knihy o závislostech a z mnoha jejich knih budu čerpat v této práci. Pro psaní této práce mám i osobní motivaci, protože znám hodně lidí, kteří se závislostí na alkoholu mají zkušenosti, které ne ve všech případech končí šťastně. Proto jsem se rozhodla napsat teoretickou práci na téma závislosti na alkoholu, která bude souhrnem pojmů spojených se závislostí, vývojem závislosti na alkoholu, ale právě také možnostmi léčby či zdroje pomoci nejen pro závislého člověka, ale i pro jeho blízké. Tato práce může být materiálem pro mnoho organizací, které se zabývají právě prací s lidmi závislými na alkoholu. Dále tato práce může posloužit jako takový souhrn všech typů zařízení, které jsou dostupné pro osoby závislé na alkoholu v Olomouckém kraji. Takový souhrn může být nápomocný například rodině a blízkým osobám, které mají poblíž sebe člověka závislého na alkoholu, ale také například samotnému člověku, který ví, že má problém s pitím alkoholu, ale neví, jak takovou situaci řešit a kam se případně obrátit.

10

1. Závislost Jelikož je má práce zaměřená na závislost na alkoholu, pokládám za důležité zmínit pojem závislost, vysvětlím syndrom závislosti, který je s definicí závislosti úzce spjatý, poté popíši druhy a znaky závislostí. Závislost byla až do poloviny 20. století vyvíjena přes různé modely, jakožto sociálními a medicínskými modely, nyní je pojímána jako komplex modelu bio-psychosociálního. Od poloviny 20. století je závislost už pojímána jako nemoc, či syndrom nebo porucha. V posledních letech se ale u závislosti prosadil model medicínský, zabývající se neurobiologií. Tento model pohlíží na závislost jako na chronické onemocnění mozku s některými důležitými behaviorálními projevy. (Kalina 2008b: 25) Závislost rozlišuje terminologii úzus, abúzus, misúzus a škodlivé užívání a syndrom závislosti. Úzus znamená jen mírné požívání alkoholických nápojů, pokud je alkohol užíván v přijatelném množství, v přijatelném věku a zdravotním stavu a také ve vhodné době. Misúzus představuje zneužívání alkoholických nápojů, jedná se o takové situace, kdy se například řidič automobilu napije alkoholu a poté řídí, nebo když se napije alkoholu těhotná žena, tím tak ohrožují jak zdraví své, tak zdraví ostatních lidí. V takových případech se tudíž jedná o zneužití alkoholu. Abúzus je nadměrné užívání alkoholických nápojů. Úzus i abúzus mohou vést k závislosti, ale také nemusí. (Skála 1987: 17 – 18) Definice

závislosti

podle

10.

revize

Mezinárodní

klasifikace

nemocí:

„Syndrom závislosti: Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje.“ (Nešpor 2011: 9 – 10) Jak můžeme posoudit z definice závislosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí, syndrom závislosti je velmi spojen s definicí závislosti, proto se něj zaměřím hned v další podkapitole.

11

1.1 Syndrom závislosti Syndromem závislosti se věnuje mnoho autorů ve svých knihách. Uvedu popis některých autorů, abychom měli širší náhled na tuto problematiku. Dle mého názoru níže uvedení autoři definují syndrom závislosti velmi podobně, definice se příliš neliší. Syndromem závislosti je považována skupina fenoménů jako jsou fyziologické, behaviorální a kognitivní fenomény, ve kterých má užívání nějaké látky větší přednost než užívání látky jiné, která pro daného jedince měla dříve větší vliv. Touha je nejzákladnější charakteristickou vlastností syndromu závislosti. Právě tato touha je velmi silná, vede člověka k tomu, aby bral psychoaktivní látky a také je touha důkazem, že lidé po zvládnutém období abstinence jsou náchylnější k znovuobjevení syndromu závislosti, než lidé, u kterých se závislost dříve nevyskytovala. (Nešpor, Csémy 1996: 32) Dle MKN-10 (in Vágnerová 2004: 548) lze syndrom závislosti lze popsat jako soubor změn, a to změn psychických a somatických. Mezi psychické závislosti patří změny emoční, kognitivní a behaviorální. Tyto změny, jak psychické, tak fyzické, se vytvoří po opakovaném užívání návykové látky. Závislost můžeme chápat jako životní styl, který se charakterizuje právě užíváním určité návykové látky a který se projevuje typickými příznaky, které trvají déle jak 12 měsíců. Dle WHO (in Fischer a Škoda 2014: 86) je syndrom závislosti provázen příznaky, které musí probíhat opakovaně po dobu jednoho či několika měsíců. Píší zde také o touze, která nutí jedince získat návykovou látku, poté přichází potíže, které jsou spojeny s užíváním návykové látky a tvoří se zvýšená tolerance na tuto látku, která může vyústit v somatické potíže, somatickou závislost. Orel (2012: 108) dodává, že pokud závislý člověk látku delší dobu nezíská, nastupuje tzv. odvykací stav, tento odvykací stav je velkým důkazem toho, že člověk je opravdu závislý. Také říká, že závislý člověk postupně nevěnuje pozornost svým vztahům, čím dál tím více se nezajímá o své zájmy a i přes tyto negativní důsledky užívání psychoaktivní látky pokračuje v užívání dál.

12

1.2 Psychická a fyzická závislost Pro lepší pochopení závislostí je dobré vysvětlit si základní dělení, v tomto případě na závislost psychickou a fyzickou. Každý, kdo si prošel závislostí, zažívá různé stavy svého těla, které je na drogu zvyklé, avšak každý takový tyto stavy prožívá jinak. V této podkapitole se tedy budu zabývat pohledy různých autorů na psychickou a fyzickou závislost. Závislost se dělí podle účinků, jaké mají psychoaktivní látky na lidské tělo. Fischer a Škoda (2014: 87) dělí závislost na biologickou a psychickou. Biologická závislost, nebo jinak nazývána fyzická závislost, je spojena se stavem, kdy se tělo snaží adaptovat na drogu, při vysazení či omezení návykové látky vyvolává v těle abstinenční příznaky. Psychická závislost souvisí s pocity, kdy jedinec má potřebu užívat návykovou látku k odstranění negativních pocitů a nahradit je pocity příjemnými. Psychická závislost znamená pro závislého člověka potřebu naladění sebe sama do příjemné nálady, vytvoření příjemného psychického stavu, nebo se člověk snaží odstranit negativní prožitky, které v sobě drží, jimiž jsou například úzkost, deprese a jiné. Avšak somatická neboli fyzická závislost se projevuje po vysazení psychoaktivní látky různými odvykacími symptomy. (Orel 2012: 109) Dle Dörner a Plog (in Vágnerová 2004: 549) je psychická závislost projevována u závislého jedince velmi obrovskou touhou po užití drogy, protože má potřebu psychoaktivní látku užívat pravidelně, a jakmile užívání není pravidelné, jedinec má pocit, že nastane doba, kdy se bude cítit psychicky špatně. Už jen pomyšlení na to, že by drogu neměl, vyvolává v jedinci pocit úzkosti a podrážděnosti. Je to spojeno s tím, že tento závislý jedinec se naučil vnímat to, že mu droga přináší něco, co jinak není schopen zažít. Dle Rahn a Mankopf (in Vágnerová 2004:549) je oproti tomu fyzická závislost vnímána jako stav, kdy si tělo zvyká na drogu, a poté se projevuje abstinenčním syndromem, pokud jedinec drogu vynechá, či úplně vysadí. Abstinenční syndrom může mít různé příznaky, vždy záleží na tom, o jaký druh psychoaktivní látky se jedná. Téměř pokaždé se ale objevují příznaky jako je neklid, napětí a potíže s nadměrným pocením a třesem těla. (Vágnerová 2004: 549) Jeřábek (2008b: 55) uvádí, že psychická závislost je komplex syndromů, které mají jádro v psychice člověka, kdy se člověk přestává kontrolovat v užívání látky a i přes škodlivé následky v užívání pokračuje. Fyzickou závislost vysvětluje jako růst tolerance a snahu o odvykací stav, přičemž při odvykacím stavu je součástí i patofyziologický craving. 13

Pojem craving ve svých knihách používá více autorů, já použiji definici z knihy Základy klinické adiktologie, kde autor charakterizuje tento pojem jako velmi silnou touhu užívat psychoaktivní látku. Jinými slovy se tento pojem dá vyjádřit jako tzv. bažení, dychtění. (Jeřábek 2008b: 55)

1.3 Látkové a nelátkové závislosti Tato kapitola se zaměřuje na látkové a nelátkové závislosti. Jedná se o další dělení závislostí, které je přehledné a srozumitelné. Také se zaměřím na novodobé nelátkové závislosti, které se rozvíjí postupně s moderní dobou, kdy jdou prudce dopředu technické výrobky. Například autoři Fischer a Škoda (2014: 81 – 142) rozdělují závislosti na látkové a nelátkové. Látkové závislosti jsou takové závislosti, kdy jedinec je závislý na psychoaktivní látce. Nelátkové závislosti jsou spojeny s pokrokem společnosti a vývojem moderních technologiích. V této podkapitole vysvětlím, co to jsou látkové a nelátkové závislosti, jakými jsou ovlivňovány faktory, jaké mají škodlivé účinky, jak se dělí látkové i nelátkové závislosti.

Látkové závislosti: Důležitým pojmem pro vysvětlení látkových závislostí je psychoaktivní látka. Dle Malé a Pavlovského (in Fischer a Škoda 2014: 81 – 82) se psychoaktivní látkou rozumí každá látka, která dokáže nějakým způsobem ovlivnit psychiku člověka. Některé látky mohou vyvolávat u člověku závislost, tudíž můžeme mluvit o látkách návykových. Návyková látka je každá chemická látka, která dokáže měnit psychický stav jedince, a na kterou si jedinec může vytvořit návyk, který vede k závislosti. S psychoaktivními látkami jsou spojeny pojmy jako je psychická a fyzická závislost, kterým jsem se věnovala v předchozí podkapitole. Zneužíváním psychoaktivních látek vznikají poruchy, těmi jsou poruchy duševní nebo behaviorální. Pokud člověk zneužil, tedy užíval jednu nebo více psychoaktivních látek, je k těmto poruchám náchylnější. Lidé mají psychoaktivní látku spojenou s pocitem uvolnění, radosti, nebo naopak proto, aby se vyhnuli bolesti, proto mezi psychoaktivní látky patří i ty, jež předepsal lékař. Užívání psychoaktivních látek vede k poruchám, které jsou uvedeny v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-10, kde jsou uvedeny základní syndromy spojené s užíváním psychoaktivními látkami, těmi jsou například akutní 14

intoxikace, škodlivé užívání, syndrom závislosti, odvykací stav a mnoho dalších. (Fischer, Škoda 2014: 84) Psychoaktivní látky mají škodlivé účinky, které jsou závislé na mnoha faktorech. Důležitým faktorem je délka užívání psychoaktivní látky, také je důležitý počet užití těchto látek a kombinace více návykových látek. Škodlivé účinky, které nastávají, se dají rozdělit do čtyř hlavních kategorií. Do první kategorie můžeme zařadit akutní či krátkodobé stavy, které jsou charakterizovány intoxikací po užití psychoaktivní látky a dochází k přechodným změnám v psychickým, fyzickým a behaviorálních změnách. Druhá kategorie je charakterizována chronickým zdravotním poškozením, která vznikají při dlouhodobém užívání psychoaktivních látek, jenž podmiňují poškození v oblasti fyzické či psychické. Do třetí kategorie se řadí akutní sociální důsledky, jedná se o reakce společnosti na užívání psychoaktivních látek, například ukončení vztahu se závislým člověkem, uvěznění a podobně. Poslední kategorií jsou chronické sociální důsledky, které jsou spjaty s chronickými sociálními problémy v oblastech rodinného a profesního života jedince, jenž vedou k rozpadu rodiny, nezaměstnanosti a dalším sociálním problémům. Výše uvedené sociální důsledky jsou velmi závažné, zejména pokud se týkají nelegálních drog. (Fischer, Škoda 2014: 85 - 86) Dle Fischera a Škody (2014: 88 – 91) existují faktory, které ovlivňují zvyšující pravděpodobnost rozvoje závislosti na psychoaktivních látkách. Jedním z těchto faktorů jsou genetické predispozice, dosud není zcela jasné, zda existují nějaké geny, které by přenášely vznik závislosti na potomka, je ale prokázáno, že závislost na alkoholu je dědičná jak ze strany matky, tak i ze strany otce. Dalším faktorem jsou biologické predispozice, užívání psychoaktivních látek je spojeno s fyziologickými reakcemi každého jednotlivce, každý může mít jiné reakce na požití těchto návykových látek. Dalšími jsou psychické faktory, které mohou ovlivňovat osobnost, zvyšují způsob prožívání, uvažování a hodnocení. Posledními uvedenými jsou sociální faktory, sociální prostředí ovlivňují jedince, mezi hlavní sociální faktory patří vliv rodiny, vliv sociální skupiny, vliv životního prostředí a sociální konformita. Látkové závislosti se dále dělí na alkoholové a nealkoholové. Závislosti na alkoholu se budu věnovat v dalších kapitolách, proto nyní uvedu příklady nealkoholových závislostí. Mezi nealkoholové závislosti patří (Fischer, Škoda 2014: 96 – 106): a) Závislost na nikotinu. Způsobuje závažné zdravotní i společenské důsledky. Nikotin má velice výrazné psychoaktivní účinky, působí změny nálad závislého

15

jedince, zvyšuje výkon a redukuje stres. Nejvíce je využíván způsob kouření cigaret. b) Závislost na opioidech. Opioidy jsou látky, které se získávají z máku. Nejznámějšími a nejzneužívanějšími látkami jsou opium a morfin a také jejich deriváty, jako jsou heroin, metadon a další. Tyto látky vyvolávají velmi silnou závislost, jak psychickou, tak i fyzickou. c) Závislost na kanabioidech. Základní návykovou složkou je konopí, z této rostliny se usušením získává marihuana, z ní je pak možné získat hašiš. Nejčastějším užíváním je kouření, ale může se i konzumovat. Po užití dochází u jedince k euforii a celkovému uvolnění. d) Závislost na sedativech a hypnotikách. V této době je užívání těchto látek velmi rozšířené. Závislost se vyvíjí dlouhou dobu, může být jak psychická, tak i fyzická. Po užití je jedinec spavý, má omezené kognitivní funkce. e) Závislost na stimulanciích. Mezi tyto látky patří amfetamin, v České republice je zvláště nebezpečné užívání matamfetaminu (pervitin). Občas se sem řadí i kofein. Užívání zvyšuje tep, metabolismus, pozornost a výkonnost. f)

Závislost na organických rozpouštědlech. Nejvíce bývá zneužíván toluen. Látky jsou levné, a proto lehce dostupné. Po inhalaci nastupuje dezorientace, závratě a poté euforie.

g) Závislost na halucinogenech. Halucinogeny jsou chemicky odlišné, vyvolávají změnu vnímání a myšlenkových procesů. Nyní je známo okolo 150 rostlin, které jsou považovány za halucinogeny.

Nelátkové závislosti: Nelátkové závislosti jsou závislosti, které nejsou spjaty s užíváním látek, které by byly nějakým způsobem návykové, jedná se spíše o návykové a impulzivní poruchy osobnosti. Příčiny vzniku mají více faktorů, mezi ně patří faktory biologické (rysy temperamentu, raná poškození CNS, impulzivita a další) ve spojitosti s faktory psychologickými (citová deprivace, izolace, neuspokojené potřeby a jiné) a sociálními (naučené špatné vzorce chování, vliv vrstevníků, špatné hodnotové preference apod.). (Fischer, Škoda 2014: 115)

16

Nelátkové závislosti jsou spojeny s návykovým a nežádoucím chováním, nyní uvedu jednotlivé návykové a impulzivní poruchy. Mezi tyto poruchy patří (Fischer, Škoda 2014: 115 – 123): a) Patologické hráčství (gambling). Jedná se o časté a opakující se hraní hazardních her, které vede k zadlužení, k poškození rodinných, pracovních, materiálních a sociálních hodnot. Jedná se o hrací automaty, rulety, karetní hry apod. Gamblerství se vyvíjí pomalu a po dobu několika let. b) Patologické zakládání požárů (pyromanie). Jedná se o poruchu, kdy jedinec zakládá požáry různých objektů bez jasného motivu. Tato porucha je spojena se stupňujícím se napětím před činem a vzrušení po činu. c) Patologické kradení (kleptomanie). Tato porucha je charakterizována neschopností odolat vnitřním impulzům k ukradení věcí, i když dotyčný tyto věci nepotřebuje. Chování je také spojeno se vzrušením před činem a uspokojení po činu. (Dle Tasmana in Fischer a Škoda 2014: 119 – 120) d) Trichotillomanie. Jedná se o poruchu vypadávání vlasů v důsledku jejich vyškubávání. Škubání vlasů je taktéž spojeno s napětím a následnou uvolněním. Tato porucha má zdravotní rizika, ale pro jednotlivce jsou spíše závažnější sociální dopady. Dále bych chtěla uvést novodobé nelátkové závislosti, které udávají Fischer a Škoda (2014: 125 – 141). Tyto novodobé nelátkové závislosti jsou součástí nynější moderní doby, jsou spjaty s fenomény, jako jsou počítače, mobilní telefony, internet, nebo i nakupování v obchodech. Nadměrné užívání těchto technologií může vyvolat v člověku závislost, odtud pochází nový výraz novodobé nelátkové závislosti. U těchto závislostí nevzniká závislost fyzická, ale spíše závislost psychická, která se vyznačuje velmi silnou touhou po určité věci. Zatím neexistují u těchto závislostí jednotná kritéria, podle kterých by se posuzovala diagnóza závislosti. Nyní popíši různé druhy novodobých nelátkových závislostí (Fischer, Škoda, 2014, s. 125 – 142): a) Netholismus (závislost na internetu). Jedná se o závislost, kdy jedinec zanedbává rodinné vztahy a pracovní povinnosti kvůli internetu. Objevují se poruchy chování, pozornosti, soustředí, poruchy zad, očí atd. Spouštěči závislosti na internetu jsou například sociální izolace, kdy si jedinec vynahrazuje reálný svět světem virtuálním.

17

b) Oniomanie (závislost na nakupování). Jedná se o neodolatelnou touhu po nakupování, závislý člověk nakupuje věci, které nepotřebuje, nakoupené věci potom leží doma a skladují se. U závislého jedince dochází k euforii, většinou při rozbalování koupených věcí, avšak poté přicházejí výčitky. c) Nomofobie (závislost na mobilních telefonech). Závislý člověk na mobilních telefonech se nevzdalují od tohoto zařízení na dlouhou dobu, i v noci ho potřebují mít u sebe a neustále kontrolují, zda nezmeškali hovor či zprávu. S příchodem smartphonů se lidé stávají více závislými, potřebují neustále komunikovat virtuálně přes různé aplikace. d) Workoholismus (závislost na práci). Práce je v podstatě kladná povahová vlastnost, ale pro člověka závislého na práci má velmi negativní důsledky, protože se stává závislým na moci a autoritě, usiluje o svůj prospěch a uznání. Workoholik si svoji závislost uvědomuje až pozdě, kdy nastávají zdravotní problémy. e) Dysmorfologie, bigorexie. Dysmorfologie souvisí se vzhledem, jedinec se zabývá svým vzhledovým nedostatkem, patologická péče o svůj vzhled a tělo, která zabírá čím dál více času a může tak vést k sociální izolaci. Bigorexie je formou Dysmorfologie, je charakterizována posedlostí vlastním tělem, nedostatky se snaží kompenzovat nadměrným cvičením. Röhr (2015, s. 127, 132) mezi nelátkové závislosti řadí mimo výše uvedené i chorobnou závislost na jídle, mentální anorexii a závislost na sportu. Člověk závislý na jídle ztrácí kontrolu nad jídlem, nedokáže ovlivnit, kolik toho sníst a pojídá obrovské dávky jídla, protože se v něm vyvíjí touha po jídle. Mentální anorexie je chorobným hladověním, které se může také stát pro člověka závislostí. Chorobná závislost na sportu se vyznačuje touhou závislého člověka po navození stavu opojení pomocí sportování.

1.4 Znaky závislostí Nešpor (2011: 12 – 22) popisuje znaky závislostí, těmi jsou silná touha nebo pocit puzení látku užívat. Objevují se jevy jako oslabení paměti, zhoršuje se paměť, změny na sítnici oka, zvyšuje se krevní tlak, u lidí závislých na alkoholu je příznačné nadměrné slinění. Druhým znakem je zhoršené sebeovládání. Bažení ovlivňuje sebeovládání člověka, špatně si uvědomuje sebe a své emoce. Třetím znakem závislosti je somatický (tělesný) odvykací stav. Užívání látky jedincem z důvodu zmenšení příznaků, které byly vyvolány užitím stejné látky předtím. Dalším znakem je růst tolerance. Tělo si zvyká na 18

látku, proto stoupá tolerance a závislý jedinec tak zvyšuje dávky návykové látky, aby látka dosáhla účinku, který měla dříve při nižší dávce použití. Závislost se vyznačuje také zanedbáváním jiných potěšení nebo zájmů. Klesá zájem jedince o aktivity, které měl doposud v popředí, protože jedinec tráví více času sháněním a užíváním látky. Znakem závislosti je v neposlední řadě pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků. I přes to, že návykové látky mají špatný vliv na jedince, užívá látku dál. Definice závislosti podle Americké psychiatrické asociace (DSM-IV) se odvíjí od počtu příznaků, které má ve stejném období 12 měsíců, musí mít minimálně 3 ze 7 těchto příznaků (Nešpor 2011: 22 – 23): a) Růst tolerance na látku, kterou závislý člověk užívá. b) Odvykací příznaky u člověka, který látku vysadí. c) Člověk užívá větší množství látky, než původně měl v úmyslu, nebo ji užívá častěji, než původně chtěl. d) Snaha jedince dlouhodobě omezit užívání látky. e) Člověk tráví hodně času hledáním látky, jejím užíváním a zotavováním se z užití látky. f) Zanechání dalších aktivit, jako jsou práce, rodina a jiné, v důsledku užívání látky. g) Jedinec pokračuje v užívání návykové látky, i když ví, jaké špatné důsledky má na jeho život.

19

2. Závislost na alkoholu V této kapitole se zaměřím na samotnou závislost na alkoholu. Dále popíši psychické a somatické poruchy, které z této závislosti plynou, tedy alkoholové psychózy, které mohou být v některých případech velmi nebezpečné. Problémy s užíváním alkoholu můžeme kategorizovat podle závažnosti užívání. První kategorií je excesivní pití, kterým se dříve označovali lidé, kteří dokázali pít alkohol až několik dnů nebo i týdnů v kuse. Nyní tento pojem vyznačuje pití alkoholu, které dvojnásobně převyšuje doporučenou dávku alkoholu (tzn. dvě až tři jednotky1 pro ženy denně, pro muže tři až čtyři jednotky denně). Dalším pojmem je zneužívání alkoholu, jedná se o těžké a trvalé pití alkoholu, které vede k negativním následkům, kterými jsou například nedocházení do zaměstnání, vynechávání důležitých schůzek, pokračování v pití alkoholu i v situacích, které mohou být nebezpečné (řízení automobilu), opakující se problémy se zákonem a v neposlední řadě závažné dlouhotrvající sociální problémy. Dalším stupněm je závislost na alkoholu, který se také vyznačuje těžkým pitím alkoholu. Za závislého se považuje člověk, který během jednoho roku splňuje alespoň tři ze sedmi kritérií, které jsou uvedeny výše v kapitole 1.4 Znaky závislostí. (McMahon 2013, 12 – 14) Alkohol je nejčastější a nejužívanější užívanou psychoaktivní látkou, která je v našem sociokulturním prostředí akceptována. Ve většině zemí světa je alkohol běžně dostupný a společně s cigaretami je propagován na veřejnosti prostřednictvím reklam, které jsou většinou cíleny na mladé lidi. Užívání alkoholu je také genderově odlišné, ve většině zemí pijí muži výrazně více než ženy. I přes své negativní účinky je alkohol i tradiční látkou užívanou na různých akcích, ať už neformálních, formálních, či náboženských. (dle Room in Fischer, Škoda 2014: 91) Alkohol má pro většinu jedinců účinky, které odstraňují úzkost, uvolňují psychické napětí, zlepšuje náladu a také zvyšuje pocit sebejistoty. Také byla prokázána souvislost mezi alkoholem a tvorbou endorfinů v těle. (dle Raboch, Pavlovský in Fischer, Škoda 2014: 92)

1

Konzumace alkoholu se měří v jednotkách alkoholu, protože je důležité vypité množství alkoholu, nikoliv jeho typ. Jedna jednotka alkoholu je tedy půllitr piva, sklenice vína a „velký panák“ tvrdého alkoholu.

20

2.1 Vznik a rozvoj závislosti Dle Jellineka (in Skála 1987: 46 – 47) jsou stadia vývoje závislosti na alkoholu charakterizována několika příznaky, které se většinou neobjevují samostatně, ale často se objevují ve skupinách. I. stadium se nazývá počáteční (neboli iniciální či prealkoholické), ve kterém jedinec neboli piják zvyšuje své dávky i frekvenci pití alkoholu, protože si uvědomuje, že na jeho tělo alkoholické nápoje působí odlišně než na druhé a že mu alkohol přináší úlevu od problémů, které má. II. stadium je tzv. stadium varovné (prodromální), které trvá půl roku až pět let. V tomto stadiu je typické shromažďování zásob a schovávání si alkoholu, často jedinec na alkohol myslí, začíná se za alkohol stydět a začíná mít okénka. Poté dochází k výčitkám a pocitům viny. Ve III. stadiu - stadiu rozhodném (kritickém), jedinec ztrácí jakoukoliv kontrolu nad svým pitím, často má výkyvy nálad, snaží se opakovaně se zdržovat alkoholu, ačkoliv neúspěšně. Dále u takového jedince dochází ke ztrátě některých interpersonálních vztahů, ke konfliktům na pracovišti a k celkovému společenskému úpadku osobnosti. Posledním IV. stadiem je stadium konečné (chronické či terminální), ve kterém jedinci klesá tolerance na alkohol, každé ráno vypije doušek alkoholu, dochází k psychotickým stavům a ke stavům úzkosti a třesů. Často v tomto stadiu jedinec sahá po chemických prostředcích, ve kterých se nachází alkohol (Alpa, Okena aj.) a poté dochází k úplné bezmocnosti. V takovém případě je člověka snazší dostat na léčbu této závislosti. Skála (1988: 13 – 14) uvádí, že u každého člověka závislého na alkoholu můžeme pozorovat stadia opilosti, kterými daný jedinec prochází. V prvním stadiu, tedy v úplných počátcích alkoholického opojení u člověka vzniká stav sdílení a spokojenosti, které rozpoznáme i navenek veselým obličejem, výřečností, smíchem. Také rád uzavírá přátelství s dalšími lidmi a cítí se velmi sebevědomě. Právě tento stav vede člověka k tomu, že po alkoholu sáhne znovu, protože ho považuje za útěchu. Druhé stadium se vyznačuje netaktním chováním jedince, v rámci kterého je nepříjemný svému okolí, nedbá na ostatní lidi, projevuje se hlasitě, vrávorá, má neuspořádané pohyby a často vidí dvojitě. Třetí stadium pro jedince znamená těžkou akutní otravu alkoholem. Jedinec je unavený, ospalý, často zvrací. Při opravdu velkém množství alkoholu se opilost podobá narkóze, protože dochází k bezvědomí, necitlivosti a také samovolnému močení.

21

2.2 Alkoholické psychózy Alkoholické psychózy jsou důsledky závislosti na alkoholu v psychické oblasti. U lidí závislých na alkoholu se tyto psychózy projevují jako výsledek selhání adaptačních funkcí a v některých vážnějších případech mohou souviset i s vážným poškozením důležitých orgánových struktur. (Sokol 1987: 68) Alkoholické psychózy zahrnují alkoholovou halucinózu, alkoholovou žárlivost či alkoholickou paranoiu a také velmi často trvalý psychotický stav navozený alkoholem. Člověk s alkoholickou psychózou většinou nechápe příčinu svého stavu, proto je důležité po jeho odeznění ho o všem informovat. (Nešpor, Csémy 1996: 51) V následujících podkapitolách popíši některé alkoholické psychózy, které se u jedinců závislých na alkoholu vyskytují nejčastěji.

2.2.1 Delirium tremens Delirium tremens je jedna z nejčastějších a nejzávažnějších psychóz. Objevuje se ve vrcholné fázi vývoje závislosti na alkoholu. Vzniku této psychózy většinou předchází přerušení konzumace alkoholických nápojů, nebo právě naopak excesivní pití. Vyznačuje se poruchami spánku, třesem končetin a celého těla, vyčerpáním, pocením, nechutí k jídlu a neschopností polknout stravu. Před psychotickými projevy se dostavuje epileptický záchvat (někdy u celá série záchvatů), která předznamenává těžký průběh deliria. (Sokol 1987: 68) Delirium tremens je závažná psychóza, na kterou mohou lidé i zemřít. Pokud takový člověk zemře, stane se tak v důsledku rozkladu minerálního a vodního hospodářství, proto i léčba této psychózy vyžaduje spolupráci interních lékařů a odborníku na léčbu závislostí. Většinou se pacienti s deliriem léčí na jednotce intenzivní péče nebo na jednotce intenzivní péče s psychiatrickou službou s konziliem. (Nešpor, Csémy 1996: 52) Lehká forma této psychózy se projevuje nespavostí, nechutenstvím a nočními epizodami psychotických projevů. Lehká forma deliria se léčí medikamentózně. U rozvinutější formy deliria se pacient léčí na lůžku. Při léčbě odezní celkový neklid deliria a zdravotní stav pacienta se zlepší během dvou až pěti dnů. (Sokol 1987: 68 – 70)

22

2.2.2 Alkoholická halucinóza Objevují se ve většině případů po nadměrném užívání alkoholu u závislých osob. Při opakovaném vzplanutí se objevují však i po malé dávce alkoholu, a to často již po prvním napití se alkoholického nápoje. Při prvních atakách na člověka se projevuje neškodně, nezanechává trvalé následky a po několikadenní (výjimečně týdny abstinence) abstinenci od alkoholu odeznívá i bez léčby. Projevuje se sluchovými halucinacemi, kdy jedinec slyší hlasy, a to zpravidla nejméně dvou lidí či celých skupin lidí, ve kterých mluví o nemocném a o jeho pití alkoholu. Nemocný člověk se snaží zapojit do rozhovoru, obsahu konverzace rozumí a věří tomu. Trvání alkoholické psychózy lze zkrátit medikamenty. (Sokol 1987: 70 – 71) Lidé trpící alkoholickou psychózou zažívají změnu v jejich psychickém stavu. Největším rizikem pro nemocné je jednání pod vlivem psychotických příznaků, které mohou například vést i k suicidálnímu chování, a proto je velmi důležitý neustálý dohled a užívání medikamentů. (Nešpor, Csémy 1996: 53) Některé případy, kdy se léčba zanedbá, mohou mít pacienti sklony k chronickému průběhu psychózy a u nemocného se objevují paranoidní postoje s osobnostními změnami psychotického rázu, a pokud se nemocnému nepodaří úplná abstinence od alkoholu a užívání léků po dlouhou dobu, může se zdravotní stav nemocného velmi zhoršit a vést až ke ztrátě pracovní schopnosti a invaliditě. (Sokol 1987: 71)

2.2.3 Paranoidní alkoholická psychóza Paranoidní alkoholická psychóza se projevuje hlubokým přesvědčením (bludy) závislé osoby o nevěře své/ho partnera/partnerky. Tato psychóza se objevuje většinou u mužů, kteří jsou na vrcholu jejich alkoholického vývoje, kterému předchází zpravidla odmítání a selhávání v partnerském životě, dále dochází k dalším faktorům, které vedou nemocného k tomu, že ze svého přesvědčení se stanou bludy, kterým sám věří. Po nemocném je tedy vyžadována úplná abstinence od alkoholu. Bludné chování je tlumeno medikamenty. (Sokol 1987: 72) Stav paranoidní alkoholické psychózy trvá často měsíce i roky, i když jedinec zcela abstinuje. Většinou se jedná o špatnou systematizaci bludů, která může pozastavit další příznivý vývoj této nemoci. (Skála 1988: 32)

23

2.2.4 Alkoholová epilepsie Alkoholová epilepsie se objevuje poměrně vzácně. Evokujícím činitelem je v tomhle případě etanol. Při odvykacím syndromu může docházet právě k epileptickým záchvatům, kam ale neřadíme epileptické záchvaty v průběhu alkoholického deliria. Pro léčbu alkoholové epilepsie postačí abstinence od alkoholu. (Sokol 1987: 72) Alkoholová epilepsie nevyžaduje dlouhodobou léčbu medikamenty. V období odvykání si na alkohol může být epilepsie velmi ohrožující na životě nemocného, a proto také vyžaduje intenzivní péči a spolupráci s neurologickým lékařem. Mohla by v případě recidivy i jedinci uškodit v kombinaci s alkoholem či náhlým vysazením léků. (Nešpor, Csémy 1996: 53)

2.2.5 Alkoholická demence a Korsakova psychóza Alkoholická demence je celkové vyústění závislosti na alkoholu, které v sobě ve většině případů zahrnuje opakované a neúspěšné léčení alkoholických delirií či jiných alkoholických psychóz. Často se také jedná o terminální projev chronického poškození jak mozku, tak celého organismu právě v důsledku užívání alkoholu, kterým nemusí předcházet chronické epizody. Projevuje se postupnou ztrátou svých zájmů, celkovou sociální ztrátou a úpadkem jedince. Osoby s alkoholovou demencí potřebují plnou péči a dohled v sociálních zařízeních, v rámci léčby je také důležitá naprostá abstinence od alkoholu. (Sokol 1987: 72) Korsakova alkoholická psychóza se objevuje nepodmíněně v průběhu závislosti na alkoholu, či jako vyústění probíhajícího alkoholického deliria. Projevuje se poruchou paměti nových zážitků jedince a jeho dezorientací. Zpočátku má nemocný veselou náladu, je v euforii, ale postupně ztrácí celkově zájem a uzavírá se do sebe, až zcela rezignuje. Můžeme také pozorovat změny na periferních nervech, a to zvláště na dolních končetinách (alkoholická polyneuritida). Pro léčbu je důležitá abstinence od alkoholu a pomoc prostřednictvím medikamentů. (Sokol 1987: 70) Skála (1988: 32) uvádí, že nejvýraznějším příznakem této psychózy je ztráta krátkodobé paměti, která nemocnému způsobuje dezorientaci v čase i prostoru, ale starší události a znalosti si nemocný uchovává. Korsakova psychóza často postupuje v alkoholovou demenci.

24

3. Možnosti léčby V této kapitole uvedu základní dělení léčby, a to léčbu ambulantní a rezidenční (pobytovou). Poté se zaměřím na tzv. specifické způsoby léčby, jako jsou antabus, kontrolovaní pití a podpůrná medikace. V neposlední řadě uvedu základní informace o terapeutických klubech a svépomocných organizacích, které mohou být také dobrým nástrojem léčby závislostí, v rámci této kapitoly uvedu i některé organizace, například Anonymní alkoholiky. Důležité je zmínit, že klient (pacient) může podstoupit léčbu dobrovolně, tedy ze svého vlastního rozhodnutí, a nikdo ze svého okolí ho k tomuto rozhodnutí nemůže přinutit. Dalším způsobem podstoupení léčby je na základě příkazu soudu (tzv. detence), kterou už klient či pacient podstoupit musí.

3.1 Ambulantní léčba Dle Skály (1987: 114 – 116) ambulantní péči poskytují ordinace protialkoholní a protitoxikomanické péče, které jsou zřizovány v rámci poliklinického psychiatrického oddělení nemocnic. Tyto ordinace poskytují péči osobám, které byli k péči navrženy rodinnými příslušníky, obvodními či závodními lékaři, dále také organizacemi, které danou osobu propustily například ze záchytné stanice či ze zdravotnických zařízení aj., ale také osobám, které se sami k léčení přihlásili. Hampl (2003: 172) uvádí, že v ČR po roce 1992 tyto lékařské služby začaly upadat, protože se zdravotnické služby začaly reorganizovat a docházelo k privatizování lékařských ordinací a lékaři se tak touto problematikou z různých důvodů přestali zabývat. Nyní se ambulantní služby poskytují především v ambulantních léčebných střediscích (ordinace AT2 pro prevenci a léčbu závislostí), ve střediscích strukturované denní péče (denní stacionáře), ambulantní střediska zdravotně sociálních služeb a také v nízkoprahových zařízeních (kontaktní centra). Záchytné stanice mají dva hlavní úkoly, a to detoxifikaci zachycených osob a zasílání záznamu o každé zachycené osobě ordinaci AT. Osoby, které byly zachyceny pod vlivem návykových látek (dříve jen lidem pod vlivem alkoholu, nyní už i jiné drogy), například proto, že byly nebezpečny sobě i svému okolí, jsou ponechány v zařízení záchytné stanice tak dlouho, dokud neproběhne období intoxikace, které je pro tuto osobu nebezpečné, ale zpravidla se do procesu detoxifikace nezasahuje jinou osobou. Tento čas

2

Ordinace AT znamenají ambulance pro léčbu alkoholismu a jiných toxikomanií.

25

se pohybuje kolem 10 – 24 hodin, než zachycená osoba může opustit takové zařízení. Pokud je stav intoxikace v některých případech vážný (stav bezvědomí), záchytné stanice vyžadují nejprve ošetření ve zdravotnickém zařízení. (Skála 1987: 122) Speciální ambulantní lékařská péče by měla být dostupná v plném rozsahu pro všechny, kteří potřebují pomoci s jejich závislostí na návykových látkách, a to nejen pro osoby závislé, ale také pro rodiče, příbuzné či spolužáky, kteří jsou ve styku s člověkem, který má problémy s užíváním návykových látek. Ambulantní zařízení by měl vést kvalifikovaný lékař s atestací v oboru AT. Určitě by součástí týmu měl být i sociální pracovník, psycholog a zdravotní sestry. (Hampl 2003:172 – 173) Ambulantní léčba má nezastupitelnou úlohu v léčbě závislostí, i když konečné úspěchy léčby většiny klientů jsou pečetěny až ústavní léčbou. Je ale pravda, že mnoho případů se vyřeší jen ambulantními aktivitami. Také je důležité, aby ambulantní péče byla co nejvíce specializovaná, profesionálně kvalitní, komplexní, snadno dostupná a ekonomicky účelná. (Profous 2011: 137 – 141) Ambulantní léčba by měla podporovat a rozvíjet pacientovy schopnosti zvládnout rozhodnutí k abstinenci a přijetí programu k vytvoření určitých potřebných psychických i fyzických schopností. Na podkladě právě svého vlastního rozhodnutí o abstinenci by měl klient ambulantní léčby vydržet alespoň půl roku bez návykové látky. Léčebný program je tvořen psychoterapií, farmakoterapií, socioterapií, osvětou, různými informacemi atd. Klient by měl dostat podklady pro změnu svého životního stylu. Mezi ambulantní a ústavní léčbu můžeme zařadit stacionární léčbu, která je krátkodobá (několika týdenní), v rámci které klient dochází do celodenního léčebného programu, který umožňuje začátek abstinence i přes každodenní kontakt s domácím prostředím. (Heller 2011: 124 – 125) Návaznost v systému péče o osobu závislou na návykových látkách na ambulantní službu mohou být nízkoprahová zařízení (kontaktní centra), která ale většinou bývají spíše prvním místem, kam klient přijde pro pomoc. Další návazností proto většinou bývá ústavní léčba, avšak právě využití ambulantních služeb může délku léčby v ústavním zařízení klientovi snížit. V oblast socioterapie a rehabilitace jsou poté návazné terapeutické komunity, chráněné dílny, chráněné bydlení atd. (Hampl, 2003: 175 – 176)

26

3.2 Rezidenční (pobytová) léčba Mezi rezidenční služby patří krátkodobá a střednědobá ústavní léčba a pobyt v terapeutických komunitách (více kapitola 4.2.3 Terapeutické komunity). V rámci rezidenčních služeb jsou poskytovány individuální a skupinové psychoterapie, rodinná a párová terapie, pracovní terapie, sociální práce a socioterapie a také volnočasové aktivity a sport. 3 Rezidenční neboli pobytová léčba pro klienta znamená, že se účastní léčebných programů, při nichž žije v chráněném prostředí léčebného či rehabilitačního zařízení. Takové prostředí se snaží vytvořit pozitivní prostředí bez návykových látek a od klientů se očekává zapojení se na individuálním poradenství a na skupinové práci, která by měla rozvíjet jeho sociální schopnosti a dovednosti. Pojem „residenční“ se nejčastěji užívá pro léčbu v terapeutické komunitě. 4 Ústavní léčba je forma rezidenční služby pro osoby závislé na návykových látkách. Tato forma léčby je nejčastěji poskytována ve zdravotnických zařízeních, a to v psychiatrických léčebnách a odděleních pro léčbu závislostí. Ústavní léčba trvá přibližně 3 – 6 měsíců, ale každý klient je jiný a potřebuje jiný čas na celou léčbu, proto je doba léčby velmi individuální. Ve většině případů navazuje na akutní lůžkovou péči, kam řadíme například detoxifikaci. 5 Heller (2011: 125 - 126) uvádí, že ve chvíli, kdy člověk ztratil možnost vlastními silami zvládnout stav po odebrání drogy či alkoholu a vrací se neustále ke konzumaci návykových látek bez ohledu na škodu, kterou způsobují, je ústavní léčba nezbytná. Ústavní léčba je dlouhodobá, nejkratší doba terapie je 4 – 6 týdnů, což znamená dobu potřebnou k detoxifikaci (odstranění drogy či alkoholu z organismu). Nejčastějšími komplikacemi jsou alkoholické psychózy, a to nejčastěji delirium tremens (viz výše podkapitola 2.2.1 Delirium tremens). Komplexní léčebný program nabízí detoxifikaci, psychoterapii

i včetně

rehabilitačních

a resocializačních

technik

a podpůrnou

farmakoterapii.

3

Alkohol pod kontrolou. Rezidenční služby [online]. Dostupné z: http://www.alkoholpodkontrolou.cz/index.php/l%C3%A9%C4%8Dba/rezidencni-sluzby [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. 4 Informační portál o ilegálních a legálních drogách. Rezidenční – pobytová léčba (Residental care) [online]. Dostupné z: http://txt.www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/glosar_pojmu/r/rezidencni_pobytova_lecba_residential_care [cit. 17. 4. 2016] [posl. akt. 7. 12. 2010]. 5 Alkohol pod kontrolou. Rezidenční služby [online]. Dostupné z: http://www.alkoholpodkontrolou.cz/index.php/l%C3%A9%C4%8Dba/rezidencni-sluzby [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016].

27

Délka léčby má dle Hellera (2011: 125 - 132) velký význam a vždy se jedná o různé kombinace programů ústavní i ambulantní léčby. Celý léčebný systém by měl mít klienta v pozornosti asi 3 roky. V ČR se používá spíše krátkodobá ústavní léčba (3 – 4 měsíce), která pokračuje následným doléčováním (někdy taktéž ústavní formy) a ambulantními programy. Některé programy jsou déletrvající, obvykle 3 – 6 měsíců, které obsahují farmakoterapii, psychoterapii, informační systém, léčebný program s režimem a také socioterapeutické prvky, které jsou realizované v komunitním systému, protože právě komunitní systém (od 2. poloviny 20. století) zefektivnil vliv psychoterapie na klienta. Modelové situace z malých skupin a komunity se zpětnou vazbou pro každého tvoří významnou část změny struktury osobnosti a jejího chování.

3.3 Specifické způsoby léčby Alkohol je společně i s tabákem nejpoužívanější drogou a jejich užívání má negativní a škodlivé účinky na organismus. Při léčbě této závislosti se užívají postupy, které jsou zmíněné již výše. V některých případech se ale používá specifických způsobů léčby. (Nešpor, Csémy 1996: 119)

Kontrolované pití Pro nácvik kontrolovaného pití se využívají přístroje, které měří hladinu alkoholu v krvi. Při kontrolovaném pití by se neměla překročit hranice půl promile alkoholu v krvi. Pokud chce člověk pít s mírou, měl by také naučit nepít alkohol vůbec, proto je dobré, když před začátkem kontrolovaného pití jedinec dodrží alespoň třicetidenní abstinenci od alkoholu. Poté jedinec může začít s touto léčbou, ale musí dodržovat určitá kritéria. Mělo by se dbát na druh alkoholického nápoje, které by mělo mít co nejnižší koncentraci alkoholu, také by si člověk neměl zvykat na jeden druh alkoholického nápoje a během jednoho dne by neměl kombinovat více druhů alkoholických nápojů. Dobré je také dbát na doušky a na jejich frekvenci, čím menší doušek a delší frekvence mezi doušky, tím lépe. Určitě důležitým prvkem je nepít nalačno, před pitím sníst jídlo s bílkovinami, protože bílkoviny pomáhají zpomalovat vstřebávání alkoholu. (Nešpor, Csémy 1996: 119 – 120) Kontrolovanému pití by se ale měli vyhnout lidé, kteří jsou závislí na alkoholu a jejich dřívější pokusy o kontrolované pité se nezdařily. Této léčbě by se také měli vyhnout lidé, kteří mají onemocnění, které alkohol zhoršuje (nemoci jater, slinivky, epilepsie aj.) nebo lidé, kteří užívají léky, které se s alkoholem nesnášejí. Určitě tato 28

metoda není vhodná pro osoby, které mají sklony k násilí a zhoršené sebeovládání, v době těhotenství nebo u dětí či mladistvých (Nešpor, Csémy 1996: 119 - 120)

Antabus Antabus neboli disulfiram byl uměle vyráběn již v 19. století, ale jeho účinky byly objeveny až mnohem později, do praxe byl zaveden v roce 1948. Dříve se v České republice používal u pacientů, kteří byli nemotivováni a podstupovali nedobrovolnou léčbu. Účinek se jedinci dostaví okolo 24 – 28 hodin od podání přípravku. Typickými příznaky této léčby je zčervenání, zarudnutí očích spojivek, bolesti hlavy, dušnost a při těžším průběhu i zvracení. Dříve byla zavedena tzv. disulfiram alkoholová reakce, v rámci které se po podání přípravku podával i alkohol, nyní se tento způsob již nevyužívá. Antabus se obvykle užívá po dobu jednoho roku, ale lze se tato doba zkrátit, popřípadě i prodloužit, lze také znovu nasadit, a to například v době krizí a nebezpečí recidiv. Při léčbě by se měl pacient vyvarovat alkoholu, a to i v různých lécích (například kapky na kašel). (Nešpor, Csémy 1996: 121 – 122) Tato specifická léčebná metoda není vhodná pro jedince, kteří mají srdeční choroby (srdeční selhávání, ischemická choroba srdeční, arytmie, kardiomyopatie), ale také lidé s jaterní cirhózou, s jícnovými varixy, epilepsií, cukrovkou, dušností, hypertenzí a vředovou chorobou. Dále není vhodná pro těhotné ženy, jedince se suicidálními sklony, velký pozor se musí dát u osob trpících schizofrenií (kvůli lékům). (Nešpor, Csémy 1996: 121) Další podpůrná medikace Podpůrnou medikací jsou především vitamíny a hepatoprotektiva (látky, které chrání jaterní buňky). Tento způsob specifické léčby pomáhá jak farmakologicky, tak také může pomoci navázat a upevňovat terapeutický vztah a získat tak klienta pro další prvky léčebného programu. (Nešpor, Csémy 1996: 123)

3.4 Terapeutické kluby a svépomocné skupiny Socioterapeutické kluby a svépomocné skupiny představují zvláštní a specifickou nezdravotnickou pomoc a podporu lidem, kteří žijí v náročných životních situacích. Tyto skupiny sdružují osoby se stejným či podobným problémem, kteří se snaží vymanit se 29

z náročných životních situací. Právě tyto skupiny jsou specifické tím, že součástí léčebného procesu není terapeut ani jiný pracovník, ale sami členové, kteří řeší své problémy na bázi skupinové psychoterapie, v rámci které je přítomný pouze moderátor či koordinátor skupiny, jehož úkolem je jen zajistit místo, čas a pravidelnost setkávání. 6 Nyní se ve své práci zaměřím na nejznámější socioterapeutické kluby a svépomocné skupiny v České republice, které se týkají závislosti na alkoholu. Těmi jsou Hnutí Anonymních alkoholiků (AA), Sdružení KLUS a Modrý Kříž. Anonymní alkoholici (AA) „Anonymní alkoholici je společenství žen a mužů, kteří spolu sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že dovedou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholismu.“ Jediným požadavkem AA je, aby měli členové touhu přestat pít. Členové nemají žádné povinné poplatky, jsou soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům. 7 Skupinou AA mohou být například jen dva či tři pijáci, kteří se schází za účelem zůstat střízliví. AA mají svůj Program uzdravovaní se z alkoholismu. Tento Program se skládá z účasti na setkáních skupin AA (účelem je vzájemné sdílení členů svých zkušeností, síly a naděje, že mohou sami vyřešit jejich problém a pomoci také ostatním se uzdravit z alkoholismu), dále z Dvanácti Kroků společenství AA (na základě zkušeností prvních členů AA), Dvanácti Tradicí společenství AA (popisuje způsoby, díky kterým se zachovává Jednota společenství a formuje jeho vztahy s vnějším světem) a Práce ve Službě společenství AA (zahrnuje vše, co pomáhá AA přiblížit trpícímu alkoholikovi). Tyto části programu jsou dobrovolné, záleží na každém jedinci, kterou část si jedinec pro své uzdravování zvolí. (Informace pro veřejnost, nedatováno: 3 – 4 [online]) Nešpor (2007: 102) uvádí některé organizace, které vznikly po vzoru právě Anonymních alkoholiků. Jedná se o organizace Al – Anon (pro manželky nebo partnerky závislých na alkoholu), Alateen (pro dospívající děti z rodin, kde se vyskytuje závislost na alkoholu), Parents Anonymous (pro rodiče, jejichž děti jsou závislé na alkoholu nebo na drogách). Také se jedná o další organizace, které se už nevztahují k závislosti na alkoholu, ale jde například o Anonymní narkomany, Anonymní kuřáci, Anonymní hazardní hráči a Anonymní přejídači.

6

Alkohol pod kontrolou. Rezidenční služby [online]. Dostupné z: http://www.alkoholpodkontrolou.cz/index.php/l%C3%A9%C4%8Dba/rezidencni-sluzby [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. 7 Anonymní alkoholici [hlavní webová stránka] [online]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/ [posl. akt. 3. 4. 2016] [cit. 17. 4. 2016].

30

Sdružení KLUS Zkratkou KLUS je myšleno Klub Lidí Usilující o Střízlivost. První takové sdružení bylo založeno v 50. letech, kdy u samého založení stál MUDr. Jaroslav Skála, který je považován za legendu v české adiktologie. Poslání sdružení KLUS je sdružovat lidi závislé na alkoholu, drogách a hracích automatech a vzájemně si pomáhat se svojí nevyléčenou nemocí, protože jsou pouze zaléčení, nikoliv vyléčení (dle apolinářské. Také vydávají svůj časopis „Abstinence“, který je u nás nejstarším a stále vycházejícím časopisem s takovou tématikou. Také pořádají výstavy své tvorby, která nese název „Cesta k sobě“. 8 Modrý Kříž Modrý Kříž je nestátní nezisková organizace v České republice, která poskytuje ambulantní sociální služby prostřednictvím Poraden. Pomáhají lidem ohroženým závislostí na alkoholu, jiných návykových látkách a hráčských aktivitách, ale také jejich rodinným příslušníkům a blízkým osobám. Poslání organizace Modrého Kříže je lidem závislým nebo ohroženým závislostí na alkoholu, jiných návykových látkách či hazardním hráčům nabízet poradenství, podporu a pomoc formou poradenství a terapie, a to prostřednictvím individuálních či skupinových setkáních. Poskytují odborné sociální poradenství, ale také služby následní péče.

9

8

Sdružení KLUS [hlavní webová stránka sdružení] [online]. Dostupné z: http://www.klushb.estranky.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. 9 Modrý kříž v České republice [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.modrykriz.org/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016].

31

4. Sociální služby V návaznosti na cíl práce se nyní budu zabývat sociálními službami, které mohou využívat osoby závislé na alkoholu. Sociální služby jsou nedílnou součástí sociální práce, proto považuji za důležité zmínit se v této práci, co to sociální služby jsou, jak jsou zakotveny v legislativě, jaké sociální služby mohou využívat osoby závislé na alkoholu. Jelikož je tato práce zaměřena na Olomoucký kraj, uvedu sociální služby, jaké mohou využívat lidé se závislostí na alkoholu v tomto kraji. Poté se zaměřím i na ostatní služby a zařízení v Olomouckém kraji, které nejsou součástí sociálních služeb, ale také poskytují pomoc a podporu v léčbě osob závislých na alkoholu. V neposlední řadě uvedu chybějící služby pro osoby závislé na alkoholu. Některé fragmenty v této kapitole jsou převzaty z mé bakalářské práce, ve které jsem se také zabývala sociálními službami. Je velmi mnoho sociálních služeb, které poskytují své služby osobám závislým na návykových látkách, ale většinou se jedná o nealkoholové závislosti. Mezi takové služby patří zejména terénní programy, kontaktní centra a terapeutické komunity. Každé zařízení si specifikuje cílovou skupinu, se kterou bude pracovat. Většina těchto zařízení jsou zaměřeny právě převážně na osoby závislé na nealkoholových látkách. Dle mého názoru by se tyto služby mohly zaměřit i na osoby závislé na alkoholu, protože je také tíží závislost na návykové látce, silná touha po této látce stejně tak jako osoby závislé na nealkoholových drogách. Terénní programy by se mohly více orientovat i na osoby závislé na alkoholu pro lepší podchycení této závislosti (prevence), aby nedocházelo k mnohým změnám kvůli tomuto chování (například ztráta vztahů, rodiny, zaměstnání). Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení, která jsou snadno dostupná, a proto i osoba v krizi v důsledku závislosti (i závislosti na alkoholu) se může obávat přijít do zdravotnického zařízení nebo do psychiatrické léčebny, protože mají tzv. vysoký práh, který se mnoho klientů může bát překročit, protože se mohou stydět či obávat toho, že budou označeni za osobu, která v životě selhala a může se cítit stigmatizována před ostatními lidmi. Terapeutické komunity jsou dle mého názoru velmi účinným druhem léčby závislostí, v rámci kterých si závislý klient může uvědomit spoustu věcí, které v životě udělal špatně a může se zde pomocí ostatních osob závislých na stejné návykové látce, tedy i osoby závislé na alkoholu, přiučit a osvojit nové vzorce chování. Sociální služby můžeme zařadit do veřejných služeb, protože tyto služby jsou poskytované pro širokou veřejnost a v zájmu této veřejnosti. Sociální služby jsou poskytovány lidem, kteří jsou nějakým způsobem společensky znevýhodněni, s cílem zlepšení kvality života pro tyto lidi, jejich začlenění do společnosti, či ochrany před 32

možnými riziky, které by těmto lidem mohla hrozit. Sociální služby nejsou určeny jen pro klienta, ale také pro jeho rodinu či skupinu, do které patří, případně se může jednat o širší společenství. (Matoušek, Koldinská 2011: 9) Sociální služby jsou řazeny do systému sociální ochrany sociální politiky. Tento systém je rozdělen na dvě části. První z nich se vztahuje na pojištění občana, v rámci kterého by se každý občan měl pojistit pro případ sociálních událostí, které ho případně mohou postihnout, a předpokládá se, že sám člověk tuto událost bez pomoci nezvládne. Druhá část systému sociální ochrany je založena na principu, že stát dává občanům dávky v nastalých situacích, na které se předem nepojistili, ale tyto dávky jsou hrazeny ze státního rozpočtu, ty jsou buď testované (závislé na příjmu), nebo netestované (nezávislé na příjmu). (Matoušek 2007: 11)

4.1 Legislativní zakotvení sociálních služeb Sociální služby jsou zakotveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon upravuje dva základní cíle, jimiž jsou podmínky poskytování pomoci fyzickým osobám v nepříznivé životní situaci, prostřednictvím sociálních služeb, dále upravuje příspěvek na péči, věnuje se výkonu veřejné správy sociálních služeb a inspekci kvality sociálních služeb. Druhý cíl zákona o sociálních službách upravuje předpoklady pro výkon sociálního pracovníka nejen v sociálních službách, ale i v zařízeních, jako jsou věznice, školy apod. (Zákon o sociálních službách § 1) Zákon o sociálních službách formuluje i zásady, které jsou důležité zejména pro klienty. První definovanou zásadou je bezplatné sociální poradenství pro každého, kdo se snaží řešit vzniklou nepříznivou situaci, nebo se snaží takové situaci předcházet. Druhou zásadou tohoto zákona je hlavním vodítkem k zachování důstojnosti a respektu k ostatním lidem, zdůrazňuje individuální přístup a aktivizaci k samostatnosti každého, kdo chce svoji situaci řešit. Také podporuje přirozené prostředí jedince, rovnost a dobrovolnost. (Zákon o sociálních službách § 2) Tyto základní zásady jsou základem pro vypracování standardů kvality sociálních služeb, které kontrolují kvalitu poskytování sociálních služeb a snaží se předcházet nesprávnému chodu organizace či služby a špatnému zacházení s klienty. (Čámský, Sembdner, Krutilová 2011: 17) V České republice jsou sociální služby řazeny pod Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Snaží se vytvářet takové podmínky, aby sociální služby v České republice byly stále lepší, aby se zvyšovala jejich kvalita. Podpora MPSV je například plánování 33

a propojování sítí sociálních služeb v krajích a obcích pro zjištění potřeb lidí, kteří v daném místě žijí. Zvyšuje také kvalitu služeb, která je zdůrazněna ochranou práv uživatelů služeb. Podporuje neziskový sektor, který tuto pomoc potřebuje ke svému fungování, jedná se o dotace, které napomáhají chodu a přežití neziskového sektoru. (Ministerstvo práce a sociálních věcí: 2015 [online]) Zákon č. 108/2006 Sb. upravuje druhy a formy sociálních služeb. Druhy jsou sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Formy poskytování sociálních služeb jsou ambulantní, pobytové nebo terénní. Sociální poradenství se dělí na základní či odborné. Mezi služby sociální péče řadíme osobní asistenci, pečovatelskou službu, tísňovou péči, průvodcovské a předčitatelské služby, podporu samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Služby sociální prevence zahrnují ranou péči, telefonickou krizovou pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace. (Zákon o sociálních službách §32 - §70)

4.2 Sociální služby pro osoby závislé na alkoholu V této podkapitole se zaměřím na sociální služby, které mohou využívat osoby závislé na návykových látkách, tudíž i osoby závislé na alkoholu. Vypíši služby, které jsou primárně určeny pro osoby se závislostmi. Všechny níže vypsané služby jsou uvedeny v zákoně o sociálních službách. Služby odborné péče pro osoby užívající návykové látky jsou definovány v zákoně č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek, o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon tedy upravuje typy služeb, které jsou poskytovány osobám závislým na návykových látkách, včetně programů léčby a následné péče. V § 20 tohoto zákona jsou služby definovány jako akutní lůžková péče (léčebná péče poskytovaná osobám, které se po požití alkoholu či jiných návykových látek uvedli 34

do stavu, v němž jsou ohroženi na zdraví či ohrožují své okolí)), detoxifikace (léčebná péče poskytovaná ambulantními či ústavními zdravotnickými zařízeními při předcházení abstinenčnímu syndromu, terénní programy (sociální služby a zdravotní osvěta pro problémové osoby závislé na návykových látkách), kontaktní a poradenské služby, ambulantní

léčba,

stacionární

programy

(poskytují

nelůžkovou

denní

léčbu

problémovým klientům a závislým na alkoholu a jiných návykových látkách, jejichž stav vyžaduje pravidelnou péči, a to bez nutnosti vyčlenit se z jejich přirozeného prostředí), krátkodobou a střednědobou ústavní péči (léčba problémových uživatelů a osob závislých na alkoholu a jiných návykových látkách, poskytuje se ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče v rozsahu 5 - 14 týdnů), rezidenční péči v terapeutických komunitách (program léčby a resocializace uživatelů návykových látek ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče, ale i v nezdravotnických zařízeních v obvyklém rozsahu 6 – 15 měsíců), programy následné péče (zajišťují je zdravotnická a jiná zařízení, která obsahují soubor služeb, které následují po ukončení základní léčby a pomáhají vytvářet podmínky pro udržení abstinence jedince) a substituční léčbu (krátkodobá nebo dlouhodobá léčba závislosti, která je založena na podávání nebo předepisování látek nahrazujících původní látku, kterou jedinec užíval, tato služba je poskytována ve zdravotnických zařízeních ambulantní péče při dohledu lékaře). (Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami § 20) Základní sociální poradenství by lidé měli dostat ve všech druzích sociálních služeb, poskytovatelé všech služeb jsou povinni tuto službu zajistit. Odborné sociální poradenství je zaměřeno na určité cílové skupiny a jejich problémy a na uspokojování potřeb těchto cílových skupin. (Zákon o sociálních službách §37)

4.2.1 Terénní programy „Terénní programy jsou služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách a jiné sociálně ohrožené skupiny.“ Cílem terénních programů je tyto osoby vyhledávat a co nejvíce minimalizovat rizika jejich způsobu života. Tato služba může také být poskytována anonymně. Terénní služby poskytují činnost zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při

35

uplatňování práv, zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (Zákon o sociálních službách §69) Práce s motivací je pro terénní sociální pracovníky nedílnou součástí práce. Je velmi důležité umět namotivovat klienta, protože pracovat s motivovaným klientem má smysl. Nemotivovaný klient se nechce léčit, nechce se podrobit léčbě v zařízení, a tak se většinou s nemotivovanými klienty nepracuje. Právě motivace k překonání závislosti není osobnostním rysem jedince, ale jedná se o měnící se stav, a proto také existuje mnoho způsobů, jak s motivací pracovat. (Nešpor 2011: 33) Terénní programy jsou na pomyslném začátku celého systému péče o osoby závislé na návykových látkách a často jsou to právě terénní sociální pracovníci, se kterými se závislý člověk potká nejdříve. Cílovou skupinou terénních programů jsou tedy klienti obtížně dosažitelní s minimální motivací nějakou službu vyhledat a řešit svoje problémy, které nemusí být jen samotná závislost, ale další problémy, které z této patologie vycházejí (zdravotní problémy, sociální problémy, právní problémy aj.). Terénní práce se tak zaměřuje hlavně na tyto klienty, kteří nejsou motivovaní ke změně jejich chování a celého životního stylu. Na terénních pracovnících je navázat s klientem vztah, který musí být postavený na vzájemné důvěře, a poté klienty motivovat ke změně jejich rizikového chování. Terénní programy nabízí klientům výměnu injekčního materiálu, informace, sociální a zdravotní poradenství a také poradenství a krizovou pomoc. (Hrdina a Korčišová 2003: 159 – 162) Dle Hlouška (2007: 13) nejde ale jen o výměnu injekčních stříkaček a dalšího materiálu pro stabilizaci zdravotního stavu jedince, ale právě tato služba obsahuje i sociální práci. Důležité je se při práci s klientem zaměřit na jeho chování vůči okolí (nebezpečný nepořádek z jeho materiálu), pokud terénní programy pokračují práci s klientem, zprostředkovávají kontakt na další instituce a delegují klienta do služby návazné péče, velmi často se jedná o kontaktní programy, v rámci kterých mají klienti prostor pro strukturovanější práci. I zde musíme myslet na návaznost služeb v systému péče o osoby závislé na návykových látkách. Terénní programy by měly být v dobrém kontaktu s nízkoprahovými službami, jako jsou například kontaktní centra a spolupracovat s nimi. Také by měly mít velmi dobrou síť odborníků, kteří jsou schopni řešit určité specifické problém klientů (psycholog, gynekolog, chirurg atd.). Terénní programy by měly tvořit tzv. záchrannou síť, kdy klient vypadne z vysokoprahových programů (např. rezidenční léčba v terapeutických komunitách) a tyto programy mu nabídnou nějakou jinou alternativu léčby. (Hrdina a Korčišová 2003: 163) 36

4.2.2 Kontaktní centra Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě i terénní služby osobám, které jsou ohroženy závislostí na návykových látkách. Cílem služby je co nejvíce minimalizovat sociální a zdravotní rizika spojená se zneužíváním návykových látek. Služba obsahuje terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů a také poskytuje podmínky pro osobní hygienu. (Zákon o sociálních službách §59) Kontaktní centra jsou zařízení pro uživatele návykových látek, tzv. nízkoprahová zařízení, která se vyznačují se snadným přístupem ke službě zachováním anonymity klienta, a také využívání nízkoprahových služeb nevyžaduje abstinenci klienta. Služby, které nabízí kontaktní centra, jsou kontaktní práce, což znamená navázání a prohlubování kontaktu s uživateli návykových látek, minimalizovat tak zdravotní a sociální rizika spojená s užíváním návykových látek, tedy i alkoholu, a to především podáváním informací, nabídkou kontaktů či asistenční služby atd. Další službou kontaktního centra je poradenství, a to situační poradenství (například nařízení k výkonu trestu obecně prospěšných prací) či strukturované poradenství (většinou se jedná o poradenství před nástupem jedince do léčebného zařízení). Kontaktní centra také nabízí výměnný program, který umožňuje osobám závislým na návykových látkách měnit jejich použité náčiní za čisté (distribuce sterilní vody, výměna alkoholových tampónů, filtrů aj.). Další nabízenou službou je základní zdravotní péče, v rámci které dělají klientům zdravotní ošetření drobných poranění, lehčích forem abscesů atd. V rámci služeb kontaktního centra mohou klienti využít testování na různá onemocnění (HIV, HVB, HVC) a také mohou kontaktní centra nabízet doplňkové služby, a to především hygienický servis (sprcha, praní prádla, umývárna, potravinový servis (základní potraviny, nápoje) či vitaminový servis (pro zlepšení imunitního systému. (Janíková 2008: 107 – 108)

4.2.3 Terapeutické komunity (TK) Terapeutické komunity poskytují pobytové služby, a to i na přechodnou dobu, pro osoby závislé na návykových látkách či pro osoby s chronickým duševním onemocněním, které se chtějí začlenit do běžného života. Tato služba poskytuje stravu, ubytování, zprostředkovává kontakt se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a také

37

poskytuje pomoc při uplatňování práv, zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (Zákon o sociálních službách §68) Dle Kratochvíla (in Kalina 2008a: 17) je terapeutická komunita „zvláštní formou intenzivní skupinové psychoterapie, kde klienti, většinou různého věku, pohlaví a vzdělání, spolu určitou dobu žijí a kromě skupinových sezení sdílejí další společný program s pracovní a jinou různorodou činností, což umožňuje, aby do tohoto malého modelu společnosti promítali problémy ze svého vlastního života, zejména vztahy k lidem“. Také uvádí, že terapeutická je komunita proto, že klienti kromě jejich uvedené projekce dostávají i zpětnou vazbu od ostatních, a tak získávají náhled na vlastní problémy a na to, jaký má daný jedinec vlastní podíl na vytváření těchto problémů, což vede k nácviku vhodnějších způsobů chování. Služby v terapeutických komunitách jsou službami pobytovými (rezidenčními, viz kapitola 3.2 Rezidenční léčba). Tyto služby se zaměřují na léčbu vedoucí k abstinenci a sociální

rehabilitaci.

V terapeutických

komunitách

se

poskytuje

střednědobá

a dlouhodobá péče, která se pohybuje v rozsahu 6 – 18 měsíců. V celkovém systému tato péče navazuje na detoxifikaci nebo krátkodobou či střednědobou léčbu a předchází doléčovacím programům (více o doléčovacích programech v kapitole 4.2.2 Služby následné a doléčovací péče). 10 Terapeutické komunity jsou založeny na několika předpokladech dle Bloomové (in Kalina 2008a: 18), že léčebné prostředí se řídí hodnotami, kterými jsou rovnost, permisivnost, čestnost, otevřenost a nejpodstatnější je důvěra. Řízení celé léčebné jednotky má být spíše více demokratické než autoritativní. Klienti by měli být ve značné míře zodpovědnost za své léčení a měli by být schopni prospívat jeden druhému ku pomoci při léčbě. Nešpor (2007: 94) uvádí některé typy terapeutických komunit pro závislé. Těmi jsou terapeutické komunity v zařízeních, které poskytují střednědobou léčbu, a to obvykle od několika týdnů do 4 měsíců. Dále modifikované terapeutické komunity, které pracují ve specifických podmínkách (například vězeňství), nebo s lidmi majícími specifické potřeby (lidé s duševní nemocí aj.). V neposlední řadě se jedná o klasické terapeutické komunity, v rámci které léčba trvá 1 rok, ale v některých případech i déle. Klasické terapeutické 10

Alkohol pod kontrolou. Rezidenční služby [online]. Dostupné z:

http://www.alkoholpodkontrolou.cz/index.php/l%C3%A9%C4%8Dba/rezidencni-sluzby [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016].

38

komunity se následně dělí na stadium úvodní (do 60 dní), stadium primární léčby (2 – 12 měsíců) a stadium návratu do společnosti (13 – 24 měsíců včetně ambulantního doléčování). Terapeutické komunity musí fungovat na tzv. bázi pravidel a norem, aby se docílilo správných a pozitivních účinků. Důležitým úkolem terapeutických komunit je zajistit bezpečné prostředí pro klienta, protože už samotná změna klienta jeho závislosti je pro něj náročná a je tedy zbytečné vystavovat ho dalším rizikům, které by mohly klienta ohrozit. Terapeutické komunity proto formulují v oblasti bezpečí tzv. kardinální pravidla, která když klient poruší, mají obvykle za následek opuštění léčby z disciplinárních důvodů, a to především proto, že tak neudržuje bezpečí pro ostatní klienty. Dalším důležitým pravidlem je zapojení klienta do komunity proto, aby klient něco z terapie měl a napomáhal tak i druhým. (Kalina 2008a: 91 - 100)

4.2.4 Služby následné a doléčovací péče Služby následné péče jsou služby ambulantní nebo pobytové, které jsou poskytované osobám závislým na návykových látkách a osobám s chronickým duševním onemocněním, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly či stále absolvují ambulantní léčbu, nebo také osobám, které abstinují. Tato služba poskytuje sociálně terapeutické činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a poskytuje pomoc při uplatňování práv, zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Pokud je služba následné péče formou pobytové služby, obsahuje také poskytnutí ubytování a stravy nebo pomoc při zajištění stravy. (Zákon o sociálních službách §64) Pavlovská a Makovská Dolanská (2015: 469) píší, že „následná péče tvoří poslední fázi procesu změny závislého, patří sem tedy všechny intervence, které se již navozené změny snaží udržet.“ Kuda (in Pavlovská a Makovská Dolanská 2015: 470) uvádí, že společným cílem následné péče je pomoci klientovi překlenout období po ukončené léčbě pro bezpečný přechod zpět do normálního života, a tak ho i připravit na problémy, které jsou s tím spojené. Důležité je, aby se jedinec po léčbě stabilizoval a byl schopen ve společnosti fungovat normálním způsobem a také aby jeho kontakt s pomocnými programy mohl postupně slábnout až do té fáze, že tyto služby nebude vůbec potřebovat. Právě to samotné ukončení je podstatným znakem programů následné péče. Konkrétní cíle se však nastavují pro každého klienta individuálně, protože každý klient má odlišné potřeby.

39

Kuda (2003: 208 – 210) popisuje, že základní tým programu následné péče by měli tvořit profese jako psycholog, sociální pracovník, lékař a speciální pedagog. Velmi důležité jsou pro tyto profese speciální dovednosti, výcvik v poradenství a psychoterapii a také osvojení si dovednosti prevence relapsu. Jelikož jedinec opouští léčbu s rozhodnutím abstinovat, je pro něj velmi těžké se tohoto rozhodnutí držet, a tak může dojít k relapsu. Délka programu následné péče je velmi individuální. V praxi se většinou doporučuje minimálně 6 měsíců, ale zkušenosti ukazují, že mnoho klientů si tuto dobu prodlužuje až na 1 rok. Nelze tedy jednoznačně říci délku trvání programu následné péče, ale půlroční program se v praxi osvědčil. Jakmile ale klientovi tento program skončí, měla by být zajištěna určitá návaznost služeb v systému péče. V tradičním pojetí léčby v ČR je velmi ostrá hranice mezi základní léčbou a následnou péčí. Fáze léčby jsou tak striktně děleny (psychiatrická léčebna nebo terapeutická komunita) a poté fáze následné péče. Velká pozornost by se měla klást na doléčovací služby, aby se klient mohl od všech léčebných programů oprostit a mohl se navrátit zpět do společnosti. (Kuda 2003: 211 – 212) Pavlovská a Makovská Dolanská (2015: 473 – 474) rozdělují služby následné péče na několik typů, těmi jsou doléčovací programy, chráněné bydlení a chráněné/podporované zaměstnání. Richterová Těmínová (in Pavlovská a Makovská Dolanská 2015: 474) popisují doléčovací programy jako formu ambulantních skupin jednou týdně či o intenzivní strukturovaný program, který bývá doplněn o volnočasové aktivity. Hlavním úkolem doléčovacích programů je vytvořit klientovi takové podmínky, které budou podporovat jeho abstinenci. Chráněné bydlení je dle Dvořáka (in Pavlovská a Makovská Dolanská) velmi důležitou službou následné péče (azylové domy, domy na půli cesty), protože se drží skutečnosti, že návrat klienta do původního prostředí po dlouhé a náročné léčbě, může být pro tohoto jedince velmi náročný a v mnoha případech není ani reálné, aby si jedinec zajistil bydlení sám (z důvodu krátké doby po léčbě) Důležité je ale dle Dvořáka dbát na udržení či získání nových dovedností pro získání zaměstnání, k tomu slouží služba chráněné/podporované zaměstnání. Doléčovací programy mají také své složky, kterými jsou psychoterapie (podpůrná psychoterapie), která se především v doléčovacích programech využívá jako psychoterapie individuální, ale především skupinová, dále prevence relapsu (základní složkou doléčovacího programu), sociální práce (práce především praktická, sociální pracovník jako neopominutelný člen terapeutického týmu), lékařská péče (včetně psychiatrické péče), práce s rodinnými příslušníky (může být nápomocné, ale také nikoliv), nabídka 40

volnočasových aktivit (důležité naučit jedince v průběhu léčby trávit jejich volný čas). Těžištěm doléčovacích programů je skupinový program v kombinaci s individuální prací s klientem. Jedním z typů skupinových programů jsou skupiny prevence relapsu, jejichž hlavním cílem je právě předcházení návratu k závislostem, v rámci kterých se jedinci učí zpracovávat široká spektra témat, a to těch týkajících se přímo drog či alkoholu, udržení abstinence, relapsu, až po běžná témata (vztahy, komunikace, hodnoty, hospodaření s financemi, trávení volného času aj.). Individuální i skupinová terapie by se měly navzájem doplňovat a důležité je, aby si klient uvědomil, že otázky probírané na individuálních sezeních by se měly co nejvíce odrážet ve skupinových sezeních. (Pavlovská a Makovská Dolanská 2015: 474 – 477) V doléčovacích programech je nezbytná spolupráce s dalšími zařízeními, protože vzhledem ke komplikovanosti a komplexnosti problémů klientů nemusí být takové to zařízení schopno zajistit úplnou a kvalifikovanou péči ve všech oblastech. (Pavlovská a Makovská Dolanská 2015: 477)

4.2.5 Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace pomáhá osobám k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob prostřednictvím rozvoje specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a také nácvikem výkonu činností potřebných pro samostatný každodenní život. Je důležité, aby si jedinec zachoval či rozvíjel své schopnosti, potenciály a kompetence k těmto činnostem. Sociální rehabilitace je poskytována jako terénní, ambulantní či pobytová služba (v centrech sociálně rehabilitačních služeb). (Zákon o sociálních službách §70) Formou terénních či ambulantních služeb poskytuje služba sociální rehabilitace činnost nácviku dovedností pro zvládání péče o svoji osobu a další činnosti, které vedou k sociálnímu začlenění, dále také zprostředkovávají kontakt se společenským prostředím, poskytují výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti a pomoc při uplatňování práv, zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Služba sociální rehabilitace poskytovaná pobytovou formou poskytuje ještě navíc ubytování, stravu a pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. (Zákon o sociálních službách §70) Velmi významným prvkem sociální rehabilitace je socioterapie, která poskytuje jedinci podporu při jeho novém zařazení do společnosti. Do socioterapie můžeme zařadit získávání a vytváření potřebných sociálních kontaktů a hledání zaměstnání. Lidé, kteří 41

začínají abstinovat, se mohou potýkat s negativním postojem společnosti, která je nechce akceptovat a nemá k nim důvěru. Riziko recidivy je podporováno kontakty s lidmi, kteří nejsou pijáci alkoholu. K celkové podpoře začlenění do společnosti a do běžného života slouží komunitní systém léčby, což jsou kluby, chráněné bydlení a dílny. (Vágnerová 2012: 576)

4.3 Sociální služby v Olomouckém kraji V této podkapitole se nejprve zaměřím na konkrétní sociální služby v Olomouckém kraji, které primárně poskytují své služby lidem závislým na alkoholu, které jsem již uvedla v kapitole 4.2 Sociální služby pro osoby závislé na alkoholu. Výčet těchto služeb je dostupný v Registru poskytovatelů sociálních služeb, v rámci k jsou informace ke konkrétním poskytovaným sociálním službám dostupné od vydání rozhodnutí o registraci a následného úředního zveřejnění.

11

Terénní programy Terénní programy poskytují služby pro osoby ohrožené závislostí či závislé na návykových látkách, a to buď jako primární služby či služby doplňkové. Nyní se zaměřím pouze na služby poskytované primárně osobám závislým na návykových látkách. -

Darmoděj z.ú. – Terénní program (poskytovatel Darmoděj z.ú.) v Jeseníku poskytuje terénní sociální služby více cílovým skupinám (osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, rodiny s dětmi, etnické menšiny), ale mezi tyto skupiny patří i osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách a osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, a to bez omezení věku.

-

Terénní programy – kontaktní místo č. 1 (Javorník), Terénní programy – kontaktní místo č. 2 (Uhelná), Terénní programy – kontaktní místo č. 3 (Bílý Potok), Terénní programy – kontaktní místo č. 4 (Javorník) poskytují terénní služby osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, ale také dalším cílovým skupinám (osoby bez přístřeší a osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách). Tyto služby jsou určeny pro osoby věkové kategorie mladých dospělých (18 – 26 let), dospělí (27 – 64 let), mladší

11

Registr poskytovatelů sociálních služeb [hlavní webová stránka registru] [online]. Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1461143419371_1 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 19. 4. 2016].

42

senioři (65 – 80 let) a starší senioři (nad 80 let). Poskytovatelem těchto terénních programů je ESTER z. s. (ESTER z. s. poskytuje i pomoc mládeži experimentující s návykovými drogami a alkoholem). Kontaktní centra V Registru poskytovatelů sociálních služeb nejsou uvedeny žádné služby, které by se primárně věnovali lidem závislým na alkoholu. Vždy se jedná o kontaktní centra, která jsou pro osoby závislé na nealkoholových drogách či osoby s kombinovanou závislostí. Nyní uvedu dvě služby, které své služby poskytují pro osoby s kombinovanou závislostí: -

Kontaktní centrum v Prostějově (poskytovatel Společnost Podané ruce o.p.s) poskytuje ambulantní a terénní sociální služby pro osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách a také osobám, které vedou rizikový způsob života či jsou tímto způsobem života ohroženy. Věková kategorie klientů se pohybuje od 16 – 18 let (dorost), 19 – 26 let (mladí dospělí) a 27 – 64 let (dospělí).

-

Kontaktní centrum v Olomouci (poskytovatel Společnost Podané ruce o.p.s) poskytuje ambulantní služby osobám ohroženým závislostí nebo osobám závislým na návykových látkách a osobám, které vedou rizikový způsob života či jsou tímto způsobem života ohroženy. Služby jsou také rozděleny do tří věkových kategorií, dorost (16 – 18 let), mladí dospělí (19 – 26 let) a dospělí (27 – 64 let).

Terapeutické komunity V Registru poskytovatelů sociálních služeb nejsou uvedeny žádné terapeutické komunity v Olomouckém kraji, které by poskytovaly služby lidem ohroženým závislostí nebo lidem závislým na návykových látkách. Služby následné a doléčovací péče -

Darmoděj z.ú. – Služba následné péče a doléčovací centrum Restart v Jeseníku a Mikulovicích (poskytovatel Darmoděj z.ú.) poskytují pobytové a ambulantní sociální služby osobám ohroženým závislostí nebo závislým na návykových látkách a také osobám s chronickým duševním onemocněním. Věková kategorie klientů je rozdělena na mladí dospělé (18 – 26 let), dospělé (27 – 64 let) a mladší seniory (65 – 80 let).

43

Poskytují služby osobám, které absolvovaly ústavní či ambulantní léčbu ve zdravotnickém zařízení, terapeutické komunitě aj., které mají absolvovat minimálně tříměsíční abstinenci. 12 -

Doléčovací centrum, P – centra Olomouc (dvě pobočky, poskytovatel Pcentrum, spolek) poskytují pobytové a ambulantní služby osobám ohroženým závislostí nebo osobám závislým na návykových látkách. Služby jsou poskytovány osobám od 18 – 26 let (mladí dospělí) a 27 – 64 let (dospělí). „Doléčovací centrum nabízí program pro lidi, kteří právě ukončili nejméně tříměsíční léčbu závislosti. Podporujeme je

v novém začátku pomocí

individuálních a skupinových aktivit a pomocí chráněných bytů.“13 Sociální rehabilitace Pro osoby závislé na návykových látkách v Olomouckém kraji nejsou k dispozici žádné služby sociální rehabilitace, které by se primárně této cílové skupině věnovali. Odborné sociální poradenství -

Poradna pro alkoholové a jiné závislosti (poskytovatel P-centrum, spolek) poskytuje ambulantní sociální služby pro osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách, osoby v krizi a osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou takovým způsobem života ohroženy. Služba odborného poradenství se poskytuje osobám ve věku 15 – 18 let (dorost), 19 – 26 let (mladí dospělí) a 27 – 64 let (dospělí).

-

Terapeutické centrum v Olomouckém kraji (Olomouc), Terapeutické centrum v Olomouckém kraji, pobočka Zábřeh (Zábřeh), Terapeutická komunita, pobočka Prostějov (Prostějov) poskytují ambulantní odborné sociální poradenství osobám ohroženým závislostí nebo osobám závislým na návykových látkách ve věku 16 – 18 let (dorost), 19 – 26 let (mladí dospělí) a 27 – 64 let (dospělí).

-

Práce s klienty v konfliktu se zákonem (poskytovatel Společnost Podané ruce o.p.s.) v Olomouci poskytují ambulantní a terénní odborné poradenství osobám ohroženým závislostí nebo osobám závislým na návykových látkách a osobám,

12

Darmoděj z.ú. Cílová skupina. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.darmodej.cz/d-centrum/9801/cilova-skupina/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. 13 P-centrum. Doléčovací centrum. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.pcentrum.cz/dolecovaci-centrum/ [posl. akt. 2013] [cit. 20. 4. 2016].

44

které vědou rizikový způsob života i jsou tímto způsobem života ohroženy (také služby pro pachatele trestné činnosti). Tyto služby jsou poskytovány osobám ve věku 16 – 18 let (dorost), 19 – 26 let (mladí dospělí) a 27 – 64 let (dospělí). Některé organizace a zařízení poskytují lidem závislým na návykových látkách doplňkové služby, kterých mohou využít, pouze pokud spadají do cílové skupiny zařízení (například osoby bez přístřeší v rámci doplňkových služeb služby i osobám závislým na návykových látkách, ale musí splňovat podmínku cílové skupiny, tedy musí být závislým jedincem i osobou bez přístřeší), proto uvedu i tyto sociální služby. Středisko Samaritán pro lidi bez domova. Středisko Samaritán pro lidi bez domova nabízí služby pro osoby v nouzi, kteří chtějí znovu začít žít plnohodnotný život, nabízí také pomoc při řešení problémů spojených s bezdomovectvím, nezaměstnaností, trestní činností, závislostí aj. Středisko poskytuje tyto sociální služby: Azylový dům pro muže, Azylový dům pro ženy, Noclehárna pro muže, Noclehárna pro ženy, Nízkoprahové denní centrum, Terénní program, Ordinaci praktického lékaře pro lidi v nouzi a Společenství sv. Josefa v Dolanech. 14 Armáda Spásy. Armáda spásy poskytuje fyzickou, sociální, morální a duchovní podporu lidem všech věkových kategorií, kteří se ocitli v obtížné životní situaci či hledají jakoukoliv duchovní pomoc, protože tato organizace je založena na křesťanských principech. V Olomouckém kraji poskytují služby: Azylový dům pro matky s dětmi v Přerově, Sbor a komunitní centrum v Přerově a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež v Přerově. V Šumperku poskytuje Armáda Spásy Centru denních služeb a Sbor a komunitní centrum. 15 Azylové centrum Prostějov o.p.s. Azylové centrum v Prostějově poskytuje pomoc rizikové skupině obyvatel, osobám, které se ocitli ve složité sociální situaci. Mimo pomoc se zajištěním přístřeší se s klienty řeší i další problémy s tím související, v rámci kterých se řeší i otázka závislostí. Toto Azylové centrum poskytuje služby: Azylový dům pro muže a ženy, Azylový dům pro osamělé rodiče s dětmi, Noclehárny, Nízkoprahové denní centrum, Terénní program (nejvíce se potýká s lidmi se závislostmi). 16

14

Charita Olomouc. Středisko Samaritán pro lidi bez domova. [hlavní webová stránka střediska] [online]. Dostupné z: http://www.olomouc.charita.cz/sluzby/lide-bez-domova/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. 15 Armáda Spásy [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://armadaspasy.cz/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. 16 Azylové centrum Prostějov [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.azylcentrum.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016].

45

ECCE HOMO Šternberk poskytuje Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v Moravském Berouně a Šternberku. Cílovou skupinou jsou děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy, kam můžeme řadit i závislosti, rodiny s dětmi a osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách. 17 Charita Hranice. Charita v Hranicích poskytuje několik druhů sociálních služeb, jednou z těchto služeb je Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Fénix, která se snaží předcházet rozvoji rizikového chování dětí. Cílovou skupinou jsou hlavně děti, které tráví svůj čas neorganizovaně většinou na ulici, děti ohrožené sociálně – patologickými jevy, děti a mládež experimentující s návykovými látkami aj. 18 PONTIS Šumperk o.p.s. poskytuje služby několika cílovým skupinám (senioři, rodiče v nouzi, děti a rodiče, uživatelé nealkoholových drog) a ohrožená mládež. Právě skupina ohrožené mládeže je ohrožená společensky nežádoucími jevy, a tak se PONTIS snaží předcházet rizikům s tímto spojeným, jedná se o děti a mládež, kteří mají problémy se vzděláním, záškoláctvím, obtížně hledajícími kamarádské vztahy, ale také takoví, kteří experimentují s alkoholem atd. 19 Pro Vás. Pro Vás v Olomouci poskytuje služby mládeži zahrnující prevenci sociálně – patologických jevů. Poskytují zařízení Klub Zóna v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Na tuto službu je dobré se obrátit, pokud má přímo dítě zkušenost s alkoholem či jinými návykovými látkami nebo zná někoho takového. 20 Společenství Romů na Moravě (SRNM). Toto společenství poskytuje v Olomouci a Šternberku sociální služby pro osoby sociálně vyloučené. Pracují i s dětmi a mládeží na prevenci kriminality a drogových závislostí. 21 Charita Kojetín. Charita v Kojetíně poskytuje více sociálních služeb: Azylový dům pro matky s dětmi, Dům sv. Josefa – pro seniory a lidi s postižením, Půjčovnu kompenzačních pomůcek, Charitní ošetřovatelskou službu, Charitní šatník a Rodinný klub Maria. Tento Rodinný klub je sociálně – aktivizační službou pro rodiny s dětmi. Cílovou skupinou jsou sociálně znevýhodněné rodiny s dětmi do 18 let, přičemž sociálně vyloučené 17

ECCE HOMO Šterneberk. Sociální služby. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.oseccehomo.cz/socsluz.html [posl. akt. 2008] [cit. 20. 4. 2016]. 18 Charita Hranice. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.hranice.charita.cz/sluzby/nizkoprahove-zarizeni-pro-deti-a-mladez-fenix/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016] 19 PONTIS Šumperk o.p.s. Nízkoprahové zařízení pro mládež. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.pontis.cz/ohrozena-mladez/ [posl. akt. 19. 4. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. 20 Pro Vás. Zóna klub [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.zonaklub.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. 21 SRNM [hlavní stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.srnm.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016].

46

jsou ty rodiny, ve které se vyskytují nežádoucí jevy, jako je například nezaměstnanost, zadluženost, problém ve výchově, jakákoliv forma závislosti aj. 22 Romodrom o.p.s. Romodrom poskytuje sociálně – aktivizační služby rodinám 23

s dětmi, které jsou ohroženy sociálním vyloučením a ve kterých se objevují sociálně –

patologické jevy jako je nezaměstnanost, zadluženost, závislosti apod. Je mnoho sociálních služeb, které jsou poskytovány pro osoby ohroženými závislostmi nebo osoby závislé na návykových látkách, ale většina z nich není primárně určena k léčbě závislosti na alkoholu. Některé z těchto služeb nejsou vůbec zaměřeny na závislost na alkoholu a jeho léčbu, protože se soustřeďují pouze klienty, kteří jsou závislí na nealkoholových drogách (například Podané ruce o.p.s. či organizace KAPPA-HELP a další).

4.4 Jiné V předchozí podkapitole jsem se věnovala sociálním službám, které jsou určeny osoby závislé na návykových alkoholových látkách. V této a další podkapitole se zaměřím na ostatní služby, které také mohou využívat osoby závislé na návykových látkách (osoby závislé na alkoholu). Jedná se spíše o služby zdravotnické, například psychiatrické léčebny.

4.4.1 Jiné služby v Olomouckém kraji V této části práce se budu věnovat jiným než sociálním službám, které mohou využívat osoby závislé na alkoholu a na jiných návykových látkách. Terapeutické komunity V Olomouckém kraji nejsou žádné terapeutické komunity jako sociální služby, jsou však terapeutické komunity, které jsou v rámci zdravotnických zařízení. V olomouckém

22

Charita Kojetín. Rodinný klub Maria [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.kojetin.charita.cz/o-nas/rodinny-klub-maria/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. 23 Romodrom. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi – Olomoucký kraj [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.romodrom.cz/new/obsah.php?id=21&index=1 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016].

47

kraji jsou dvě takováto zařízení, která poskytují v rámci psychiatrické péče i pobytové služby terapeutické komunity.24 -

Bílá Voda, Psychiatrická nemocnice Marianny Oranžské, Terapeutická komunita Fénix a Fides (Bílá Voda u Javorníka). Nejedná se zde o primární sociální služby, ale spíše o zdravotnické služby, v rámci kterých jsou poskytovány i sociální služby sociálním pracovníkem. Služby jsou zde poskytovány pro klienty, kteří se chtějí léčit z drogové závislosti včetně alkoholu a gamblingu a pro klienty střednědobé a dlouhodobé protitoxikomanické léčby.

AT ambulance V Olomouckém kraji najdeme několik AT ambulancí (Ambulance pro léčbu alkoholismu a jiných toxikomanií). AT ambulance fungují na stejné bázi (více v kapitole 3.1 Ambulantní léčba), proto sepíši jen seznam všech AT ambulancí v Olomouckém kraji: 25

-

Ambulance AT při Fakultní nemocnici Olomouc. Léčba závislosti na alkoholu a jiných psychotropních látek, detox.

-

Hranice, Psychiatrická ordinace pro léčbu alkoholismu a toxikománie své služby orientuje na klienty závislé na alkoholu, ilegálních drogách a osoby s lékovou závislostí.

-

Jeseník, Centrum Duševního zdraví poskytuje péči lidem závislým na alkoholu a jiných drogách, ale také různé neuritické poruchy aj.

-

Lipník nad Bečvou, Psychosociální centrum nabízejí služby taktéž služby pro více cílových skupin, kam spadají i osoby závislé na alkoholu, drogách, hracích automatech a s nimi souvisejícími psychickými poruchami.

-

Mohelnice, AT ambulance také poskytuje léčbu závislostí na alkoholových i nealkoholových drogách.

-

Olomouc, Psychiatrická ambulance při Vojenské nemocnici Olomouc nabízí ambulantní prevenci a léčbu závislostí.

-

Přerov, Psychosociální centrum. Psychiatrická péče pro různé cílové skupiny, léčba závislostí (dobrovolné léčení, ochranné léčení a anonymní léčení).

24

Drogy – info. Mapa pomoci [online]. Dostupné z:http://www.drogy-info.cz/mapapomoci/?t=7&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 19. 4. 2016]. 25 Drogy – info. Mapa pomoci [online]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/mapapomoci/?t=14&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 20. 4. 2016].

48

-

Šumperk, Centrum duševního zdraví poskytuje péči lidem závislým na alkoholu a jiných drogách, ale také různé neuritické poruchy aj.

-

Šumperk, Psychiatrická léčebna, AT poradna poskytuje služby osobám závislým na návykových látkách.

Psychiatrické léčebny V psychiatrických léčebnách mají klienti možnost využívat ambulantních, ale především pobytových služeb pro léčbu závislostí. Některé služby už jsem uvedla výše, protože některé psychiatrické léčebny poskytují jen AT poradny. Nyní uvedu psychiatrické léčebny, které jsou v Olomouckém kraji pro léčbu závislosti na alkoholu: 26 -

Psychiatrická léčebna Šternberk – Oddělení pro léčbu závislostí poskytuje ambulanci pro léčbu návykových poruch (alkohol, tabák, ilegální drogy), ale také lůžkovou péči, v rámci kterých probíhá ústavní léčba závislosti na alkoholových i nealkoholových drogách a také léčba patologického hráčství. Dostupné pro klienty od 18 do 65 let. 27

-

Bílá

Voda,

Psychiatrická

nemocnice

Marianny

Oranžské,

Psychoterapeutické oddělení „Harmonie“. Poskytují léčbu alkoholové, lékové a smíšené závislosti. Středisko sekundární prevence léčby závislostí -

Vojenská nemocnice Olomouc poskytuje sekundární prevenci a léčbu závislostí. Poskytuje služby pro vojáky a nemocné z regionu Olomouce, ale i mimo ni. Poskytovaná léčba je hrazena zdravotními pojišťovnami. Oddělení poskytuje komplexní léčbu závislosti v návaznosti na ambulantní formy, je prováděna detoxifikace a iniciální léčba závislosti na alkoholu a jiných závislostí. Standardní terapeutický program je rozvržen do čtyřech týdnů pobytu (je však možné prodloužení nebo zkrácení). 28

26

Drogy – info. Mapa pomoci [online]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/mapapomoci/?t=6&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 20. 4. 2016]. 27 Psychiatrická léčebna Šternberk [hlavní webová stránka léčebny] [online]. Dostupné z: http://www.plstbk.cz/index.php/luzkova-oddeleni/primariat-vii-lecba-zavislosti [posl. akt. 2014] [cit. 20. 4. 2016]. 28 Vojenská nemocnice Olomouc. Středisko sekundární prevence a léčby závislostí [hlavní webová stránka střediska] [online]. Dostupné z: http://www.vnol.cz/index.php/cs/oddeleni/stredisko-sekundarni-prevence-alecby-zavislosti [posl. akt. 2016] [cit. 21. 4. 2016].

49

Na závěr této podkapitoly uvedu souhrn služeb, které jsou k dispozici osobám závislým na alkoholových látkách. Ambulantní léčebnou péči primárně v Olomouckém kraji poskytuje P-centrum (Poradna pro alkoholové a jiné závislosti). Doléčovací služby (Programy následné péče) jsou také zajišťovány P-centrem v Olomouci, které nabízí doléčovací program, který i navíc krátkodobě poskytuje služby tzv. zvýhodněného bydlení. Dále je doléčovací program realizován v Jeseníku občanským sdružením Darmoděj, o.s. (Doléčovací centrum Restart). Substituce pro uživatele návykových látek se provádí ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Pobytová léčba je v Olomouckém kraji realizována Psychiatrickou léčebnou Bílá Voda a rovněž Psychiatrickou léčebnou ve Šternberku a také Střediskem sekundární prevence a léčby závislostí při Vojenské nemocnici Olomouc. Detoxifikace je umožněna ve Fakultní nemocnici v Olomouci, Vojenské nemocnici v Olomouci a v Psychiatrických léčebnách ve Šternberku a Bílé Vodě. Detoxifikaci osob pod silným vlivem alkoholu (většinou s projevy agresivity), se provádí jen v jediné protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v Olomouckém kraji, která spadá pod Vojenskou nemocnici v Olomouci. (Starostová a Spurný: 34 – 41 [online])

4.5 Chybějící služby Vobořil (2007: 4 – 5) uvádí některé služby, které dle jeho názoru chybějí. Těmi jsou takové služby, kterým se říká tzv. domácí detox. Říká, že 70% problematických uživatelů návykových látek se může vyléčit ambulantně, proto představa, že se vyléčí jen rezidenčně (pobytově), je mylná. Proto jsou potřeba domácí detoxy, které jsou nyní k dispozici jen v rezidenčních nemocnicích, tudíž velmi omezené. Také uvádí, že chybí služby na pomezí mezi sektorem zdravotnickým a sektorem sociálních služeb, například preskripční programy. Problematika spojená s užíváním návykových látek nejde zahrnout jen do zdravotnictví nebo jen do sociální sféry či do školství, je proto nutné v těchto oblastech spolupracovat. Dle mého názoru je v Olomouckém kraji velmi málo sociálních služeb, které se primárně soustředí na osoby závislé na alkoholu. Myslím si, že například by mohlo být v tomto kraji více kontaktních center, které by mohly osoby závislé na alkoholu využívat, protože právě kontaktní centra jsou službami nízkoprahovými, které jsou pro klienty lépe dostupné. Myslím si, že právě dostupnost služby může být velmi rozhodujícím faktorem pro klienta, aby chtěl něco se svojí závislostí udělat. Klient se například může obávat přijít do psychiatrické ambulance či jiných podobných služeb, proto pro ně nízkoprahová 50

zařízení mohou být mnohem dostupnějšími a mohla by se tak lépe podchytit problematika závislosti na alkoholu. Také mě zaujalo, že v Olomouckém kraji není žádná terapeutická komunita, která se věnuje osobám závislým na alkoholu. V mnoha případech právě vzdálenost dalších terapeutických komunit může být bariérou pro klienty, kteří by chtěli zkusit podstoupit právě tuto léčbu. Služby sociální rehabilitace nejsou také primárně určeny pro osoby závislé na alkoholu či jiných návykových látkách, ale myslím si, že v mnoha případech by právě tyto osoby takovou sociální službu potřebovaly proto, aby dokázaly vést svůj život bez jakéhokoliv patologického chování a jednání a dokázaly si tak pomocí sociální rehabilitace posílit své schopnosti a dovednosti potřebné pro každodenní život.

51

Závěr V této práci jsem se zaměřila na problematiku závislosti na alkoholu. Je totiž velmi důležité, aby si lidé uvědomili, že alkoholismus neboli nadměrné užívání alkoholu je nemoc, kterou je nutno po jejím vypuknutí řešit. Jedinec, který trpí nadměrným požíváním alkoholu, musí chtít být léčen, protože bez dobrovolného souhlasu jedinec nemusí podstoupit léčbu ani pod různými vyhrůžkami a nátlakem jiných osob. V dnešní společnosti je ale problémem to, že mnoho lidí neví, že závislost na alkoholu je nemoc. Jakmile se jednou jedinec ocitne v pasti závislosti, je velice těžké se z této nemoci zcela vyléčit. Velmi často se stává, že lidé se opakovaně stávají závislými a neumí si s touto situací poradit, i když procházejí léčbou této závislosti. Jak jsem již uvedla v úvodu práce, cílem této teoretické práce je popsat možnosti léčby člověka závislého na alkoholu a také popsat možnosti využívání sociálních služeb v Olomouckém kraji. Zjištěno bylo, že je mnoho sociálních služeb, které poskytují (dle Registru poskytovatelů sociálních služeb) služby osobám ohroženým závislostí nebo osobám závislým na návykových látkách, či osobám, které vedou rizikový způsob života, do kterých ne ve všech případech spadá i cílová skupina osob závislých na alkoholu. Je mnoho služeb, které své služby poskytuje jen lidem s nealkoholovou závislostí, což pro mne bylo velké překvapení. Na druhou stranu jsem ale zjistila, že je mnoho zařízení, která poskytují služby primárně jiným cílovým skupinám, ale ve svých posláních a náplních činnosti mají i doplňkové služby, v rámci kterých řeší s klienty i jejich závislosti. Myslím si, že by mohlo být více sociálních služeb, které své služby nabízí osobám závislým na alkoholu. Terénní programy by tak mohly prevencí vzniku negativních dopadů osob závislých na alkoholu, ať už se jedná o ztrátu rodiny, blízkých, nebo zaměstnání. Kontaktní centra by se těmto osobám také mohly více otevřít, a to zejména proto, že jsou mnohem více dostupné pro tyto osoby, než zdravotnická zařízení (psychiatrické léčebny), kam se lidé mohou obávat z různých důvodů vstoupit. V neposlední řadě si myslím, že by mohlo být i více terapeutických komunit zaměřených na osoby se závislostí na alkoholu. V terapeutických komunitách se lidé učí ze zkušeností ostatních osob, které si prošly podobnými nelehkými osudy, a tak si každý klient může odnést něco velmi důležitého, co mu může změnit jeho pohled na život a donutit ho k vlastní změně života či životního stylu. V práci jsem nejprve teoreticky popisovala pojem závislost, který je stěžejním pojmem pro tuto práci a také další důležité pojmy s tímto spojené. V druhé kapitole se věnuji závislosti na alkoholu, rozvoji této závislosti a různým alkoholovým psychózám, 52

které mohou být pro člověka velmi nebezpečnými. V další části práce jsem se potom věnovala možnostem léčby a poté samotným vyhledáváním a popisováním konkrétních služeb v Olomouckém kraji, které mohou osoby závislé na alkoholu využívat. Tato část je členěna na služby sociální, kam řadíme sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence a poté na služby jiné, ke kterým se řadí služby zdravotnické, a to například psychiatrické léčebny či AT ambulance. Tato práce může sloužit jako materiál pro studenty či jako pomůcka pro osoby, které se potýkají se závislostí na alkoholu nebo osoby, které ve svém okolí mají takového člověka, aby věděli, jaké mají možnosti léčby či podpory i na straně sociálních služeb, nejen tedy zdravotnických (psychiatrických) zařízení. Tato práce může být podnětem k empirickému šetření, zda jsou lidé se závislostmi orientováni ve všech službách, které mohou využívat a zda jim nějaké služby neschází v rámci jejich tíživé situace související se závislostí.

53

Bibliografický seznam Knižní zdroje ČÁMSKÝ P., SEMBDNER J. KRUTILOVÁ D. 2011. Sociální služby v ČR v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál.

FISCHER S., ŠKODA J. 2014. Sociální patologie: závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, HAMPL K. 2003. Lékařská ambulantní péče o závislé. In: KALINA K. (eds.) Drogy a drogové závislosti 2: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. s. 172 – 178. HELLER J. 2011. Léčba závislostí. In: HELLER J., PECONOVSKÁ O. (eds.) Pavučina závislosti: alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. vyd. Praha: Togga. s. 121 – 136. HRDINA P., KORČIŠOVÁ B. 2003. Terénní programy. In: KALINA K. (eds.) Drogy a drogové závislosti 2: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. s. 159 – 164. JANÍKOVÁ B. 2008b. Harm reduction: Časté intervence v nízkoprahových službách. In: KALINA K. (eds.). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. s. 99 – 110. JEŘÁBEK P. 2008b. Psychopatologie závislosti. In: KALINA K. (eds.) Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. s. 53 - 74 KALINA K. 2008a. Terapeutická komunita: obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. Vyd. 1. Praha: Grada. KALINA K. 2008b. Základy klinické adiktologie. Vyd. 1. Praha: Grada. KUDA A. 2003. Následná péče, doléčovací programy. In: KALINA K. (eds.) Drogy a drogové závislosti 2: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. s. 208- 2014. MATOUŠEK O. 2007. Sociální služby: Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 1. vyd. Praha: Portál.

54

MATOUŠEK O. 2011. Sociální služby: Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál.

MCMAHON J. 2013. První kroky z problémového pití alkoholu. 1. vyd. Uhřice: Doron. NEŠPOR K. 2011. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 4., aktualiz. Praha: Portál. NEŠPOR K., CSÉMY L. 1996. Léčba a prevence závislostí: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum. OREL M. 2012. Psychopatologie. Vyd. 1. Praha: Grada. PAVLOVSKÁ A., MAKOVSKÁ DOLANSKÁ P. 2015. Následná péče a sociální rehabilitace. In: KALINA K. (eds.) Klinická adiktologie. Praha: Grada. s. 469 – 479. PROFOUS J. 2011. Úvahy o ambulantní léčbě závislostí. In HELLER J., PECINOVSKÁ O. (eds.) Pavučina závislosti: alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. vyd. Praha: Togga. s. 137 – 146. RÖHR, HEINZ-PETER 2015. Závislost: jak jí porozumět a jak ji překonat. Vydání první. Praha: Portál. SKÁLA J. 1987. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. vyd. Praha: Avicenum. SKÁLA J. 1988. ... až na dno!?: fakta o alkoholu a pijáctví. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Avicenum, 1977. SOKOL I. 1987. Alkoholické psychózy. In: SKÁLA J. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. vyd. Praha: Avicenum. s. 68 – 72. VÁGNEROVÁ M. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál. VÁGNEROVÁ M. 2012. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.

Odborné časopisy

HLOUŠEK R. 2007. Cílem terénních programů je stabilizovat zdravotní stav uživatelů. Sociální práce/Sociálna práca. č. 3: s. 13 – 15. 55

VOBOŘIL J. 2007. Ze strany státu není jasno, na co se chce zaměřit v drogových službách, konstatuje předseda Podaných rukou. Sociální práce/Sociálna práca. č. 3: s. 3 – 6.

Právní normy

Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních službách]. Zákon č. 379/2005 Sb. [o patřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů].

Internetové zdroje

Alkohol

pod

kontrolou.

Rezidenční

služby.

[online].

Dostupné

z:

http://www.alkoholpodkontrolou.cz/index.php/l%C3%A9%C4%8Dba/rezidencni-sluzby [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. Anonymní alkoholici (neuvedeno). Informace pro veřejnost [online]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/info-pro-verejnost.pdf [cit. 17. 4. 2016]. Anonymní alkoholici [hlavní webová stránka hnutí] [online]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/ [posl. akt. 3. 4. 2016] [cit. 17. 4. 2016]. Armáda

Spásy

[hlavní

webová

stránka

organizace]

[online].

Dostupné

z:

http://armadaspasy.cz/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. Azylové centrum Prostějov [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.azylcentrum.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. Darmoděj z.ú. Cílová skupina. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.darmodej.cz/d-centrum/9801/cilova-skupina/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. Drogy – info. Mapa pomoci [hlavní webová stránka] [online]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/mapa-pomoci/?t=6&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 20. 4. 2016]. 56

Drogy – info. Mapa pomoci [online]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/mapapomoci/?t=14&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 20. 4. 2016]. Drogy – info. Mapa pomoci [online]. Dostupné z:http://www.drogy-info.cz/mapapomoci/?t=7&r=9&d=&c=#result [posl. akt. 2015] [cit. 19. 4. 2016]. ECCE HOMO Šterneberk. Sociální služby. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.oseccehomo.cz/socsluz.html [posl. akt. 2008] [cit. 20. 4. 2016]. Charita Hranice. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.hranice.charita.cz/sluzby/nizkoprahovezarizeni-pro-deti-a-mladez-fenix/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. Charita Kojetín. Rodinný klub Maria [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné

z:

http://www.kojetin.charita.cz/o-nas/rodinny-klub-maria/

[posl.

akt.

neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. Charita Olomouc. Středisko Samaritán pro lidi bez domova. [hlavní webová stránka střediska] [online]. Dostupné z: http://www.olomouc.charita.cz/sluzby/lide-bez-domova/ [posl. akt. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. Informační portál o ilegálních a legálních drogách. Rezidenční – pobytová léčba (Residental

care)

[online].

Dostupné

z:

http://txt.www.drogy-

info.cz/index.php/publikace/glosar_pojmu/r/rezidencni_pobytova_lecba_residential_care [posl. akt. 7. 12. 2010] [cit. 17. 4. 2016]. Modrý kříž v České republice [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.modrykriz.org/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. MPSV (2015): Sociální služby [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/18661 [posl. akt. 6. 4. 2016] [cit. 21. 4. 2016].

P-centrum. Doléčovací centrum. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.p-centrum.cz/dolecovaci-centrum/ [posl. akt. 2013] [cit. 20. 4. 2016]. PONTIS Šumperk o.p.s. Nízkoprahové zařízení pro mládež. [webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.pontis.cz/ohrozena-mladez/ [posl. akt. 19. 4. 2016] [cit. 20. 4. 2016]. 57

Pro Vás. Zóna klub [hlavní webová stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.zonaklub.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. Psychiatrická léčebna Šternberk [hlavní webová stránka léčebny] [online]. Dostupné z: http://www.plstbk.cz/index.php/luzkova-oddeleni/primariat-vii-lecba-zavislosti [posl. akt. 2014] [cit. 20. 4. 2016] Registr poskytovatelů sociálních služeb [hlavní webová stránka registru] [online]. Dostupné

z:

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1461143419371_1 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 19. 4. 2016]. Romodrom. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi – Olomoucký kraj [hlavní webová

stránka

organizace]

[online].

Dostupné

z:

http://www.romodrom.cz/new/obsah.php?id=21&index=1 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. Sdružení

KLUS

[hlavní

webová

stránka

sdružení]

[online].

Dostupné

z:

http://www.klushb.estranky.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2016]. SRNM [hlavní stránka organizace] [online]. Dostupné z: http://www.srnm.cz/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 20. 4. 2016]. Starostová Z, Spurný, L. (neuvedeno). Strategický protidrogový plán Olomouckého kraje na období 2015 - 2018. [online]. Dostupné z: https://www.kr-olomoucky.cz/strategickyprotidrogovy-plan-olomouckeho-kraje-na-obdobi-2015-2018-aktuality-4323.html

[posl.

akt. neuvedeno] [cit. 201. 4. 2016]. Vojenská nemocnice Olomouc. Středisko sekundární prevence a léčby závislostí [hlavní webová

stránka

střediska]

[online].

Dostupné

http://www.vnol.cz/index.php/cs/oddeleni/stredisko-sekundarni-prevence-a-lecbyzavislosti [posl. akt. 2016] [cit. 21. 4. 2016].

58

z:

Anotace Absolventská práce se zaměřuje na osoby závislé na alkoholu a jejich možnosti léčby či využívání sociálních služeb v Olomouckém kraji. Cílem této absolventské práce je popsat možnosti léčby a také popsat možnosti využívání sociálních služeb pro osoby závislé na alkoholu v Olomouckém kraji. Práce je psaná kompilační metodou na základě studia odborné literatury v daném tématu. Tato práce je rozdělena na kapitoly, v rámci kterých popisuji obecně závislost, poté závislost na alkoholu, možnosti léčby člověka závislého na alkoholu a sociální služby, kterých mohou využít osoby závislé na alkoholu v Olomouckém kraji. V rámci poslední kapitoly sociálních služeb podávám výčet všech konkrétních sociálních služeb v Olomouckém kraji, ale také služby například zdravotnické, které mohou využít osoby závislé na alkoholu.

Klíčová slova: závislost, alkohol, léčba závislostí, sociální služby

Abstract Graduate thesis is focused on persons addicted to alcohol and their treatment options or possible social services in the Olomouc region. The main goal of this thesis is to described treatment options and possibilities for addicted people in social services in the Olomouc region. Thesis is proceeded by compilation method and based on literature focused on this topic. I divided whole work into chapters describing addiction generally, then alcohol addiction, option of treatment for persons addicted on alcohol and social services which are the possible solution for addicted people in the Olomouc region. In the last chapter I show the list of organizations providing social services in this region and also health care services intended for addicted persons.

Key words: addiction, alcohol, treatment of addiction, social services

59