CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Bezdomovectví očima veřejnosti na Krnovsku
Ester Moravcová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Vejmola
Olomouc 2014
Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. 18. 8. 2014
……………………………………
Děkuji Mgr. Jaroslavu Vejmolovi za cenné připomínky a rady, které mi poskytl při zpracování mé absolventské práce a také mé rodině za podporu a trpělivost během mého studia.
Obsah
Úvod ................................................................................................................................. 7 1.
Bezdomovec, bezdomovectví - charakteristika ........................................................ 9 1.1
Pojem bezdomovec ............................................................................................ 9
1.2
Osobnost bezdomovce a její typické znaky ..................................................... 10
1.3
Bezdomovectví, bezdomovství ........................................................................ 11
1.4
Typologie bezdomovectví ................................................................................ 12
1.4.1 Zjevné bezdomovectví................................................................................. 12 1.4.2 Skryté bezdomovectví ................................................................................. 12 1.4.3 Potenciální bezdomovectví .......................................................................... 13 1.4.4 Další dělení .................................................................................................. 13 1.5
Příčiny bezdomovectví..................................................................................... 14
1.5.1 Objektivní faktory ......................................................................................... 14 1.5.2 Subjektivní faktory ........................................................................................ 14 1.6 Lidé ohroţení bezdomovectvím ......................................................................... 15 1.6.1 Dlouhodobě nezaměstnaní ............................................................................. 15 1.6.2 Zdravotně postiţení ....................................................................................... 16 1.6.3 Rodinné problémy, rozvrat rodiny ................................................................ 16
1.6.4 Senioři............................................................................................................ 17 1.6.5 Lidé adaptovaní na ţivot v institucích ........................................................... 18 1.6.6 Příslušníci etnických menšin, imigranti ....................................................... 18 1.6.7 2.
Lidé závislí na návykových látkách, gamblerství ....................................... 19
Pomoc osobám bez domova ................................................................................... 21 2.1
Sociální sluţby pro osoby bez domova............................................................ 21
2.1.1
Nízkoprahová denní centra ......................................................................... 22
2.1.2 Noclehárny .................................................................................................. 23 2.1.3
Azylové domy ............................................................................................ 23
2.1.4
Domy na půl cesty ...................................................................................... 24
2.1.5
Další sluţby poskytované bezdomovcům .................................................. 25
2.2 Sociální příjmy .................................................................................................... 27 2.2.1 Příspěvek na bydlení..................................................................................... 28 2.2.2 Příspěvek na ţivobytí .................................................................................. 28 2.2.3 Doplatek na bydlení ...................................................................................... 28 2.2.4 Mimořádná okamţitá pomoc ....................................................................... 29 3.
Bezdomovectví a sociálně patologické jevy ........................................................... 31 3.1 Závislosti ............................................................................................................. 31 3.2 Agresivita bezdomovců ...................................................................................... 32
3.3 Sebevraţedné jednání ......................................................................................... 32 3.4
Kriminalita bezdomovců .................................................................................. 33
3.4.1 Bezdomovci jako pachatelé ........................................................................... 33 3.4.2 Bezdomovci jako oběti .................................................................................. 34 4.
Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova............................................................ 35 4.1 Postoj k bezdomovectví ........................................................................................ 35 4.2 Předsudky o bezdomovcích .................................................................................. 36
5.
Výzkum postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice ..... 38 5.1 Anketa Naděje 1993 ............................................................................................. 38 5.2 Anketa Naděje 1996 ........................................................................................... 39 5.3 Výzkum agentury Amnasia 1995 ........................................................................ 39
6.
Empirická část ........................................................................................................ 41 6.1 Cíl výzkumu ....................................................................................................... 41 6.2 Výběr metody výzkumu ..................................................................................... 42 6.3 Metoda získávání dat .......................................................................................... 43 6.4 Výzkumný soubor .............................................................................................. 43 6.5
Předvýzkum ....................................................................................................... 44
6.6 Výsledky výzkumu a jejich interpretace ............................................................ 45 6.7 Diskuse…………………………………………………………………………66
Závěr ............................................................................................................................... 69 Literatura a pouţité zdroje .............................................................................................. 71 Anotace ........................................................................................................................... 75
Úvod Bezdomovectví je sociálním jevem, který je podmíněn celou řadou faktorů. Představuje krajní podobu sociálního vyloučení. Sociálně vyloučenými se mohou stát různí lidé ohroţení nestejnými problémy. Společný je pro ně důsledek: ztráta domova a ţivot „na ulici“. (Matoušek a kol. 2005: 38) Bezdomovectví je v naší zemi povaţováno za fenomén, který vznikl aţ po „sametové revoluci“, uplynulo tedy více neţ 20 let. Historicky však tato problematika sahá aţ do dob biblických. Cílem
teoretické
s bezdomovectvím,
coţ
části bude
práce obsahem
je
popsat kapitoly
základní první.
pojmy
Rovněţ
spojené
zde
bude
charakterizována osobnost bezdomovce a její typické znaky, typologie bezdomovectví, příčiny bezdomovectví, rizikové skupiny ohroţené bezdomovectvím. Obsahem druhé kapitoly je pomoc osobám bez domova ze strany společnosti, a to formou sociálních sluţeb, psychologického poradenství, zdravotních sluţeb, materiálních sluţeb, ostatních doplňkových sluţeb a také prostřednictvím sociálních příjmů podle zákona o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. V kapitole třetí se seznámíme se sociálně patologickými jevy, které jsou stále častěji s touto problematikou spojovány. Mezi tyto sociálně patologické jevy patří závislosti, agresivita, sebevraţedné jednání a také kriminalita bezdomovců. Protoţe tato práce je zaměřena na zjištění postojů veřejnosti k osobám bez domova, v kapitole čtvrté se seznámíme s pojmy jako postoj a předsudek a s nejčastějšími předsudky o bezdomovcích. V kapitole páté si přiblíţíme výzkumy postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice, které provedla organizace Naděje a agentura Amnasia.
7
Cílem empirické části je zjistit názory laické veřejnosti na problematiku bezdomovectví ve městě Krnově a okolí (kvantitativní výzkum, prostřednictvím dotzaníku). Bezdomovectví je váţným problémem, se kterým se naše společnost potýká ve stále větší míře. Rostoucí míra nezaměstnanosti má v této problematice významné místo. Tento fenomén jiţ není jen problémem větších měst, ale týká se i měst s menším počtem obyvatel. Je potřeba se tímto problémem neustále zabývat, protoţe bezdomovectvím můţe být ohroţen kdokoliv z nás či našich blízkých. Názory na tento fenomén se různí. Někteří sdílí empatii, většina se však na osoby bez přístřeší dívá „skrze prsty“, snaţí se vyhnout kontaktu s nimi, protoţe je jim toto setkání nepříjemné. Mnozí lidé zastávají názor, ţe si za tuto nelehkou ţivotní situaci mohou lidé bez domova sami. Pravda je však někde uprostřed. Ne kaţdý je natolik silný, aby zvládl nástrahy dnešní doby. Málokdo si uvědomí, ţe se v této situaci můţe ocitnout kaţdý z nás. Stačí opravdu málo. To je důvod, proč by se o této problematice měla veřejnost dozvědět co nejvíce informací.
8
1. Bezdomovec, bezdomovectví - charakteristika Definice základních pojmů jako bezdomovec, charakteristika jeho osobnosti a bezdomovectví nám pomůţe lépe problematice bezdomovectví porozumět. Také typologie bezdomovectví, příčiny vzniku bezdomovectví a kategorie osob ohroţených tímto fenoménem jsou součástí této kapitoly.
1.1 Pojem bezdomovec Kdo je vlastně bezdomovec? Většině z nás se vybaví zanedbaný člověk ve špinavém oblečení, který ţebrá u supermarketů či se hrabe v odpadkových koších a popelnicích, ţije na ulici, na nádraţí, v parku, sklepích, ve výměnících tepla apod. Kdyţ se však nad tímto označením zamyslíme, je to, laicky řečeno, vlastně kaţdý člověk, který nemá domov, vlastní domov. To bychom pak zřejmě na tuto skupinu osob nahlíţeli jinak. Definic pojmu bezdomovec je několik. Ještě nedávno tento termín označoval osoby, které pobývaly v levných ubytovnách, bez partnerů či rodiny. Označení se časem přeneslo na osoby, které nemají kde spát. V naší zemi jsou za bezdomovce povaţovány osoby bez státní příslušnosti. (Marek a kol. 2012: 13) V odborné literatuře se většinou o bezdomovcích píše jako o osobách bez přístřeší, sociálně slabých či nepřizpůsobivých občanech. Ztráta přístřeší je ztrátou fyzického zázemí, jistoty, bezpečí. Podle Hartla (2000) jde pouze o osoby bez bydliště, přespávající v parcích, pod mosty, v kanalizacích, odstavených vagónech apod. (Marek a kol.2012: 13) Zřejmě nejvýstiţněji popisuje bezdomovce Hradecký: „… jde o člověka, který nemá zázemí, rodinu, resp. chybí mu rodinné vztahy, který je osamělý i kdyby měl hodně příbuzných, a který navíc nebydlí“…“ Být bez domova, to je být bez prostředí, kde si mohu odpočinout, být bez místa, kde bych složil hlavu.“(Hradecký 1998: 8)
9
1.2 Osobnost bezdomovce a její typické znaky V předešlé kapitole jsme si přiblíţili pojem bezdomovec z hlediska odborníků, kteří se zabývají problematikou bezdomovectví. Abychom lépe porozuměli osobám bez domova, seznámíme se také s osobností bezdomovce, a to z hlediska schopností, potřeb, sebepojetí a sociálních vztahů. Schopnosti jsou vlastnosti osobnosti, které se rozvíjejí v průběhu celého ţivota učením, zkušenostmi, jejich jádrem jsou vrozené dispozice. U kaţdého člověka jsou schopnosti individuální. Podle Vágnerové (1999: 412) bývají u bezdomovců schopností sníţené, většinou potřebují pomoc jiného člověka. Vhodnější způsob ţivota je pro ně příliš náročný, aţ nezvladatelný. Mnoho bezdomovců se neumí orientovat ve světě, řešení náročné situace je pro ně problémem, stejně jako respektování norem společnosti. Příčiny sníţení jejich schopností bývají různé. Můţe se jednat o nedostatky ve vrozených dispozicích, ale také o získané postiţení (mentální retardace, změny osobnosti, demence v souvislosti s dlouhodobým uţíváním alkoholu nebo návykových látek). Tito jedinci nemají zpravidla dostatečně rozvinutou pevnou vůli. Nejsou dostatečně odolní a vytrvalí, sebeovládání je pro ně rovněţ problémem. Pokud se mají vyrovnat se zátěţí, uţívají nepřiměřené a neúčelné způsoby. (Vágnerová 1999: 412) Potřeby bezdomovců jsou odlišné a většinou neuspokojené. Bezdomovci většinou o nic neusilují, nic nečekají, o nic se nepokoušejí. Většinou zaujmou postoj rezignace, apatie. Ţijí jednoduchým ţivotním stylem, stereotypním, často spojeným se zvýšeným uţíváním alkoholu nebo drog. Bezdomovec obvykle nemá ţádné citové vazby, tito lidé často neměli kvalitní domov, citově strádali, coţ vedlo aţ k deprivaci a k potlačení potřeby citové vazby. Blízkou osobu jim nahrazuje zvíře, zpravidla pes, který se přizpůsobí ţivotu svého pána. Potřeba seberealizace je buď potlačena nebo zcela schází, jsou smířeni se skutečností, ţe naděje na získání lepší sociální pozice není příliš velká. Bezdomovci ţijí přítomností, o budoucnosti příliš nepřemýšlejí, nic neplánují. Nejsou schopni řešit vlastní ţivot jiným způsobem. (Vágnerová 1999: 412413)
10
Bezdomovci mají velmi nízké sebehodnocení, svůj ţivot posuzují negativně. Své selhání dávají za vinu jiným lidem či okolnostem. Cítí se ukřivdění. Většinou přijímají negativní obraz sebe sama, avšak o změnu se často nepokouší. (Vágnerová 1999: 413-414) Jejich sociální vztahy jsou velmi omezené. Mají problém navázat trvalejší a hlubší vztahy s jiným člověkem. Stýkají se většinou s lidmi ţijícími podobným způsobem ţivota. Vytvářejí jakési skupiny, subkultury, kde jsou také vztahy spíše povrchní, spojuje je podobný způsob ţivota. Odmítají hodnoty a normy většinové společnosti, nechtějí či nejsou schopni respektovat pravidla chování, která jsou ve společnosti běţná. Přesto jsou závislí na společnosti, na organizacích, které jim poskytují
pomoc,
protoţe
se
o
sebe
nedokáţou
postarat
sami
obvyklým
způsobem.(Vágnerová 1999: 414-415) Ve srovnání s běţnou populací trpí lidé bez domova psychickými onemocněními ve větší míře. Mezi časté diagnózy, které byly u bezdomovců zjištěny, patří psychózy, poruchy osobnosti, deprese, suicidita, fóbie, posttraumatické poruchy, závislosti. Tato psychická onemocnění jsou často důsledkem výchovy v problémové rodině, psychickým či fyzickým týráním, zneuţíváním. Bývají však také důsledkem ţivota na ulici spojená s naduţíváním návykových látek. (Štěchová a kol. 2008: 44-45)
1.3 Bezdomovectví, bezdomovství Kdo je bezdomovec jsme si vysvětlili v předešlé podkapitole. Co je tedy bezdomovectví? Bezdomovectvím můţeme označit způsob ţivota osoby bez domova. Podle Schwarzové je bezdomovectví “… situace bezprostřední nouze, v níž se ocitá člověk bez trvalého domova..“. (Schwarzová 2005: 316) Podle Hradeckého (1998) by měl být raději pouţíván termín bezdomovství, protoţe „…lépe popisuje určitý stav, situaci než pojem bezdomovectví, který připomíná nějaké řemeslo, trvalé postavení, se kterým se nedá nic udělat. Pojem bezdomovství je neutrální…“ (Hradecký 1998: 8)
11
Termínem bezdomovectví je označen souhrn jednání a procesů, příčin a následků, které vedou ke ztrátě zázemí, ţivotních jistot, resp. ke společenskému vyloučení (Baláš a kol. 2010: 23)
1.4 Typologie bezdomovectví Bezdomovectví bychom mohli rozdělit podle různých hledisek. Podle způsobu ţivota, podle časového hlediska, podle způsobu obţivy apod. V naší zemi se nejčastěji bezdomovectví dělí na zjevné, skryté a potenciální. V této podkapitole si toto dělení popíšeme podrobněji.
1.4.1 Zjevné bezdomovectví Mezi zjevné bezdomovce můţeme zařadit jedince, kteří na první pohled vypadají zanedbaně, zapáchají, také jejich chování bývá nevhodné. Jejich „domovem“ je ulice, nádraţí, parky, autobusové zastávky. Pokud nejsou závislí na alkoholu, coţ však v tomto případě bývá zřídka, vyhledají v zimních měsících ubytování či nocleh v noclehárně. Tito lidé ţijí mimo hranice společenských norem. Velmi často nemají osobní doklady a tako nevyuţívají sociální dávky, nevyhledávají pomoc, ať uţ z neznalosti dostupných moţností řešení jejich situace nebo z vlastního rozhodnutí ţít tímto způsobem ţivota, chtějí být svobodní, nezávislí. Finanční prostředky získávají ţebráním, případně sběrem papíru či kovů. Můţeme je vidět u kontejnerů, kde hledají potraviny či ošacení. Tento způsob ţivota můţe znamenat dlouhodobé sociální vyloučení. Proces zpětného začlenění bývá dlouhý a obtíţný. (Hradecká, Hradecký 1996: 27-28)
1.4.2 Skryté bezdomovectví Osoby patřící do kategorie skrytých bezdomovců na první pohled nepoznáme. Přespávají na ubytovnách, u známých, oficiální bydlení však nemají. Také přebývají ve squatech, domech určených k demolici, ve sklepích, ve starých automobilech, v zahradních chatkách, teplených výměnících, ve stanech. Z různých důvodů tito lidé nevyuţívají sluţeb v sociálních zařízeních, kde by se mohli ubytovat či jen přespat. Tato kategorie osob bez domova je nejpočetnější. (Hradecká, Hradecký 1996: 31) 12
1.4.3 Potenciální bezdomovectví Tato kategorie zahrnuje jedince, kteří prozatím bydlí, ale nemají vlastní stálé bydlení (pronájem, podnájem), jsou bezdomovectvím ohroţeni. Také zde patří osoby, které mají velmi nízké příjmy, ţijí na hranici ţivotního minima a často nemají prostředky na úhradu nákladů spojených s bydlením, také uspokojení základních ţivotních potřeb je ohroţeno. Můţeme zde zařadit i jedince, kteří prošli ústavní výchovou, dětskými domovy či jiným zařízením a mnohdy nejsou připraveni na samostatný ţivot. Pro tuto kategorii prozatím sluţby chybí. Pomoc jim bývá poskytnuta aţ kdyţ se stanou bezdomovci zjevnými. (Marek a kol. 2012: 15)
1.4.4 Další dělení Koukolík a Drtilová nabízí další dělení, a to z hlediska časového a geografického. Časové hledisko chronický typ (duševně nemocní ţijící na ulici, příp. v nějakém útulku) epizodický typ (obvykle mladí, obtíţně zvládnutelní lidé, duševně nemocní, střídající ţivot na ulici a doma) přechodný typ (duševně zdraví lidé, kteří se na ulici ocitli v souvislosti s náhlou situační krizí, jako např. ztráta bydlení) Geografické hledisko (podle místa přespávání) bezdomovci, kteří spí na ulici obyvatelé útulků pro bezdomovce obyvatelé ubytovacích zařízení zajišťujících nocleh a snídani lidé, kteří ţijí u přátel nebo s rodinou proto, ţe přišli o bydlení (Koukolík, Drtilová 2002: 305-308)
13
1.5 Příčiny bezdomovectví Určit příčiny bezdomovectví je velmi obtíţné, jedná se zpravidla o více o faktorů, díky kterým lidé ztratí domov, střechu nad hlavou, jistotu. Lidé, kteří se ocitnou bez domova jsou různými osobnostmi. Ţivotní situace, které jeden člověk zvládne, mohou jiného přivést aţ ke ztrátě domova, jistoty, bezpečí. Hradečtí (1996: 33) uvádí pro posuzování příčin tohoto fenoménu faktory objektivní a subjektivní.
1.5.1 Objektivní faktory Objektivními faktory bývá označováno celkové společenské klima společnosti, ekonomicko-politická situace země. Je to chyba v systému státu, kterou jedinec nemůţe ovlivnit (politika zaměstnanosti, bytová politika, sociální politika státu). (Hradecká, Hradecký 1996: 33) Tuček povaţuje za objektivní faktory ţivotní podmínky, které existují v daném okamţiku (geografické, biologické, sociální, demografické, kulturní, politické). (Tuček 2003)
1.5.2 Subjektivní faktory Za subjektivní faktory jsou povaţovány nepříznivé vlastnosti jedince, jeho osobnost, způsob ţivota, potřeby, hodnoty, zkušenosti. (Tuček 2003). Podle Hradeckých (1996: 34) můţeme subjektivní faktory rozdělit do čtyřech kategorií: -
Materiální – nedostatek finančních prostředků mívá negativní dopad na mnoho oblastí v lidském ţivotě, bývá nejčastěji jmenovanou příčinou bezdomovectví (Průdková, Novotný 2008:16)
-
Vztahové – mnoho lidí bez domova prošlo nějakou rodinnou krizí (týrání, domácí násilí, zneuţívání, dysfunkční rodina), která se pak promítá do jejich ţivota, mají problémy ve vztazích, vyhýbají se vztahům, nezakládají rodinu (Vágnerová 1999: 414)
14
-
Osobní – zde můţeme zařadit zdravotní znevýhodnění – nemoc, invalidita, tělesné či duševní onemocnění, sníţené schopnosti, nízké sociální dovednosti, které brání přizpůsobit se normám společnosti, ztráta pracovních návyků (Průdková, Novotný 2008:16)
Institucionální – Týká se především lidí, kteří dlouhodobě pobývali v ústavním zařízení (dětský domov, psychiatrická léčebna, vězení). (Hradecká, Hradecký: 34)
1.6 Lidé ohrožení bezdomovectvím Skupin lidí ohroţených bezdomovectvím je několik. Mezi nejohroţenější skupinu patří lidé dlouhodobě nezaměstnaní, lidé se zdravotním postiţením, dále zde patří senioři, lidé adaptovaní na ţivot v institucích, příslušníci etnických menšin (u nás především Romové) a migranti. Jednou z rizikových skupin jsou také lidé závislí na návykových látkách, zejména alkoholu. (Schwarzová 2005: 316) Podle Schwarzové jsou ztrátou domova více ohroţeni muţi neţ ţeny, neboť ţeny jsou více orientovány na mezilidské vztahy. Ţeny mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vyuţít její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará. Muţi, kteří jsou méně orientovaní na vztahy, se častěji ocitají osamoceni a „propadnou“ svou záchrannou sítí. (Schwarzová 2005: 316)
1.6.1 Dlouhodobě nezaměstnaní Dlouhodobá nezaměstnanost je fenomén, díky kterému je člověk vyloučen ze sociálního, kulturního a politického ţivota společnosti. Dochází k omezení sociálních styků a tím i k sociální izolaci. Lidé ztrácejí nejen finanční jistotu, na kterou navazují další problémy, jako ztráta bydlení, dluhy, nedostatečné zajištění osobních potřeb, ale také pracovní návyky. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojená také se ztrátou sociálního statusu. Často vyvolává pocity neuţitečnosti, neschopnosti, nepotřebnosti. Mění se ţivotní styl těchto osob, ţivot bez práce se stává jejich normou. (Kotýnková 2007: 5354)
15
Lidé z nejniţší sociální vrstvy, příslušníci různých minorit a přistěhovalci jsou ohroţeny nezaměstnaností více, neţ lidé z majoritní společnosti. Také u ţen je riziko ztráty zaměstnání vyšší neţ u muţů. Oproti muţům bývají dříve propouštěny, často z důvodu nízké kvalifikace. (Vágnerová 1999: 408) Nezaměstnanost a bezdomovectví jsou velmi úzce propojeny, protoţe kdo je nezaměstnaný, nemá potřebné finanční prostředky a těţko můţe bydlet a ten, kdo nebydlí, můţe těţko chodit do práce. (Průdková, Novotný 2008: 19)
1.6.2 Zdravotně postižení Lidé se zdravotním postiţením mají často velké obtíţe s umístěním na trhu práce i přesto, ţe je jim poskytovaná zvýšená ochrana. Situace se sice zlepšila, vytváří se různá místa a moţnosti pro osoby se zdravotním postiţením (chráněná pracovní místa, společensky účelná pracovní místa, podporovaná zaměstnávání, pracovní rehabilitace), stále však poptávka převyšuje nabídku. Přesto, ţe mají lidé se zdravotním postiţením nárok na různé sociální příspěvky, ne všichni na ně dosáhnou či vůbec nevědí, jak o ně zaţádat. (Schwarzová 2005: 316) Problematickým je rovněţ bezdomovectví vozíčkářů, lidí po amputaci končetin, lidí s podobnými závaţnými stavy po úrazech či onemocněních, kteří nejsou schopni své základní potřeby uspokojovat samostatně (příjem potravy, hygiena, pohyb apod.). Ve většině sociálních zařízení není bezbariérový přístup a zařízení nejsou často schopna zajistit celodenní péči o člověka, který není soběstačný. (Průdková, Novotný 2008: 21)
1.6.3 Rodinné problémy, rozvrat rodiny Členové problémových, dysfunkčních rodin jsou bezdomovectvím ohroţeny častěji neţ rodiny fungující, harmonické. Největšímu riziku jsou vystaveny rodiny s dětmi, jejichţ rodiče jsou samoţiviteli, nezaměstnaní, nezletilí, duševně nemocní, dále rodiny, kde se vyskytují partnerské konflikty, domácí násilí, rodiny zadluţené, rodiny, kde se vyskytují problémy s návykovými látkami. (Hradecký 2011: 27) 16
Častou příčinou rozpadu rodiny je nezaměstnanost, která je zátěţí nejen pro jednotlivce, ale také pro celou rodinu. (Vágnerová 1999: 416) Rodina je pro dítě zázemím, jistotou. Jakékoli neshody či konflikty v rodině jsou pro dítě velmi traumatizující a mají negativní vliv na příznivý vývoj dítěte. Dítě ztrácí sebejistotu a sebedůvěru, cítí se osamoceno, je úzkostné. Často se u těchto dětí projevují i funkční nervová onemocnění. Děti vystavené psychické deprivaci v důsledku nedostatku uspokojení potřeby lásky mají narušenou schopnost navazovat hlubší vztahy, projevuje se u nich také změny v chování, které se mohou projevovat chováním porušujícím sociální normy, jako např. záškoláctví, útěky, lhaní, útěky z domova, krádeţe, krutost vůči lidem i zvířatům aj.). (Hradecká, Hradecký 1996: 38-39). Základem dobrého vývoje jedince je fungující rodina. Dříve byla rodina povaţována za základ státu. Po roce 1989 se však mnoho změnilo, tradiční rodina byla nahrazena svazky bez sňatku.
Z důvodu velkého pracovního vytíţení rodiče často
nemají čas na své děti, na jejich výchovu. Většina osob bez domova pochází ze sociálně znevýhodněných rodin nebo z prostředí dětských domovů. Jejich rodiče jsou průměrné či podprůměrné inteligence, alkoholici, s násilnickými či patologickými rysy, mají kriminální minulost. (Průdková, Novotný 2008: 17) Mnoho bezdomovců ztratilo své zázemí po rozvodu. Nelze vyloučit, ţe právě ten, který měl největší podíl na rozpadu rodiny, se nakonec stal osobou bez domova. Tato skutečnost se týká především osob závislých, s kriminálními sklony, páchajících domácí násilí, zneuţívání. (Navrátilová in Matoušek 2013: 359-360)
1.6.4 Senioři Do této skupiny patří především senioři vyššího věku, kteří ţijí osaměle, často jsou nemocní, nemá se o ně kdo postarat. Jejich jediným zdrojem příjmu je nízký starobní důchod, který je často nedostačující vzhledem k uspokojení základních potřeb. Chybí jim podstatné informace o řešení jejich nepříznivé situace, často se stydí o pomoc poţádat. Senioři jsou také mnohdy závislí na pomoci blízkých, kteří však nejsou vţdy ochotni tuto pomoc poskytnout. Stává se pak, ţe senioři doţívají v prostředí (např. domovy pro seniory), které jim sice zajistí základní ţivotní potřeby, avšak citové 17
potřeby zajistit nedovede. Senioři se pak cítí osamoceni. (Janečková in Matoušek 2013: 369-373)
1.6.5 Lidé adaptovaní na život v institucích Lidé, kteří byli zvyklí na ţivot v dětském domově, dlouhodobě pobývali ve výchovném ústavu, psychiatrické léčebně či vězení, mají problém s přizpůsobením se normám majoritní společnosti. Byli zvyklí na jakýsi pevný řád zařízení, po propuštění se cítí ztracení, bezradní. Někteří jedinci se s touto změnou nevyrovnají a vrací se zpět do zařízení. Pro jedince, kteří se vrací z výkonu trestu, je problematické najít zaměstnání, vhodné ubytování, často nemají rodinné zázemí. Při začlenění se setkávají s většími bariérami neţ ti, kdo mají moţnost bydlení s příbuznými, přáteli. Bezdomovectví těchto osob má dopad na trestní systém, systém bydlení a sluţeb pro osoby bez domova a také na prostředí, do kterého se osoba propuštěná z výkonu trestu vrací. Přes veškerou snahu neziskových organizací pomoci těmto osobám, je stále tato pomoc nedostačující. (Lindovská 2012: 106) Také lidé, kteří dlouhodobě pobývali v psychiatrické léčebně mají značné nesnáze s návratem zpět do společnosti, být součástí běţného ţivota je pro ně velmi obtíţné. Mají problém se zvládáním pracovních návyků, to bývá také důvodem, ţe jsou obvykle zaměstnáni jen na částečný úvazek nebo si přivydělávají brigádou. Jedinou finanční jistotou v těchto případech je pobírání invalidního důchodu, na který ale nedosáhnou všichni takto nemocní. 1 (Národní…)
1.6.6 Příslušníci etnických menšin, imigranti Příslušníci etnických menšin často nemají přístup k potřebným informacím, nevědí, kam se mohou se svými problémy obrátit, častým problémem je také jazyková bariéra. Jedním z jejich hlavních problémů je také nedostatek finančních prostředků k uspokojení základních ţivotních potřeb, protoţe většinou nenajdou uplatnění na trhu 1
MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné
z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014]
18
práce. Jejich velkým problémem je také zadluţení, které často pramení z nedostatečné finanční gramotnosti. Většina se adaptovala na ţivot na sociálních dávkách, které jsou jejich jediným zdrojem příjmů. Část s nich získala špatně placená nebo nelegální pracovní místa, příčinou můţe být nízká úroveň vzdělanosti či nízká kvalifikace. Bohuţel velmi často se setkávají s diskriminací. Bezdomovectvím jsou také ohroţeni imigranti, legální i nelegální, kteří mají zhoršený přístup na trh práce, ztíţenou dostupnost potřebného sociálního a zdravotního zabezpečení, vzdělávání vyplývající z odlišného právního postavení oproti občanům naší republiky. Tato skutečnost často souvisí s odlišností kulturního původu, jazykové bariéry, nedostatečnou dostupností k potřebným informacím.2 (Národní…)
1.6.7
Lidé závislí na návykových látkách, gamblerství Jednu z největších skupin, která je fenoménem bezdomovectví ohroţena, tvoří
lidé závislí na návykových látkách. Za závislost povaţujeme stav, kdy člověk není schopen se obejít bez určité látky. Návykovou látkou je označována kterákoliv látka, na které je pak jedinec psychicky či fyzicky závislý. Pravidelné i nepravidelné uţívání psychoaktivní látky se můţe stát návykové. Uţíváním psychoaktivních látek se lidé snaţí uniknout od svých problémů, od reality, tyto látky mají schopnost vyvolávat v lidech příjemné pocity, zbavují je starostí a nejistoty, vše však jen na určitou dobu. (Vágnerová 1999:288-289) Závislost však bývá nejen příčinou bezdomovectví, ale také důsledkem skutečnosti, ţe člověk ztratí domov. S bezdomovectvím bývá nejčastěji spojována závislost na alkoholu. Závislost na měkkých či tvrdých drogách je problémem převáţně mladých lidí, kteří dobrovolně či nedobrovolně odcházejí z domova, většinou k lidem s podobnými problémy. Závislost na návykových látkách má velký dopad na člověka,
2
MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné
z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014]
19
a to jak po stránce psychické, tak i sociální. Ve většině případů dochází k závaţnému poškození zdraví, naduţívání návykové látky můţe vyvolat i změny osobnosti. (Matoušek 2008: 111) . Lidé závislí zpravidla přestávají dbát o svůj zevnějšek, mají časté absence v zaměstnání, následně jsou propuštěni, coţ má většinou za následek prohloubení jejich závislosti. Vlivem těchto skutečností dochází k narušení vztahů v rodině. Protoţe chybí pravidelný příjem finančních prostředků, mívají i problém se zákonem, obzvláště lidé závislí na omamných látkách, kteří potřebují dostatek finančních prostředků na pořízení návykové látky. (Hradecká, Hradecký 1996: 51) Další
závislostí,
v důsledku
které
u
člověka
dochází
k ohroţení
bezdomovectvím, je patologické hráčství – gamblerství. Tento fenomén se v naší zemi rozvinul po roce 1989, kdy se začaly v restauracích instalovat hrací automaty, začaly vznikat nové herny. Jedinci se slabou vůlí lehce podléhali vidině snadného zisku. Důsledkem patologického hráčství jsou negativní sociální dopady, jako dluhy, narušení rodinných vztahů a také profesního růstu. Tato závislost zasahuje všechny oblasti ţivota jedince. Prohlubuje se izolace od společnosti. Často vede také k páchání trestné činnosti, kterou se závislé osoby snaţí získat prostředky potřebné ke hře. (Vágnerová 1999: 310-311)
20
2. Pomoc osobám bez domova V předešlé kapitole jsem popsala základní pojmy spojené s problematikou bezdomovectví. Kaţdá problematika by měla mít určitá východiska, která by pomohla tento fenomén řešit nebo alespoň minimalizovat. Ne kaţdý člověk je schopen řešit nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Prvotní pomoc těmto lidem by měla spočívat v pomoci blízkých, rodiny, přátel. Pokud však tito lidé nemají moţnost se obrátit se svými problémy na někoho z blízkých, nezbývá neţ vyhledat pomoc jinde. Bohuţel jsou jedinci, kteří z hrdosti, strachu či z neznalosti nevyhledají pomoc ţádnou. Jedna z hypotéz v empirické části absolventské práce se týká průzkumu pomoci osobám bez domova ze strany občanů, proto jsem zde zahrnula i pomoc ze strany společnosti, a to formou sociálních sluţeb, které poskytují převáţně nevládní neziskové organizace a církevní organizace a také prostřednictvím dalších sluţeb, jako psychologické poradenství, zdravotní sluţby, materiální sluţby, ostatních doplňkových sluţeb (především duchovní) a také prostřednictvím sociálních příjmů.
2.1 Sociální služby pro osoby bez domova Jednou z forem pomoci lidem bez domova jsou sociální sluţby. Přesto, ţe nabídka sociálních sluţeb v oblasti bezdomovectví je stále širší, stále chybí dostatečná informovanost, ne všichni vědí, jak se k těmto sluţbám dostat, jak je vyuţívat. Sluţby pro bezdomovce bychom podle Marka (2012) mohli rozdělit do tří skupin: 1. Sluţby preventivní, které jsou zaloţeny na obecné prevenci (informace, osvěta o bezdomovectví). Mnoţství přednášek a také veřejné debaty v médiích jsou u nás stále nedostačující. 2. Sluţby pobytové, jejichţ prostřednictvím je poskytováno ubytování (dočasné) a také poradenství. 3. Sluţby návazné, které navazují na sluţby pobytové. Bezdomovci jsou jako skupina diskriminováni většinou v oblastech bydlení a ve finančních zdrojích, proto se návazné sluţby zabývají většinou těmito otázkami. Je nutné vytvořit bydlení dostupné pro rodiny s nízkými příjmy i pro jednotlivce (podporované 21
sociální bydlení, výstavba menších bytů). Otázku finančních zdrojů lze řešit alternativním zaměstnáváním, které by nabídlo pracovní místa pro jedince diskriminované na trhu práce a státní podporou při procesu oddluţení či pomocí v případě neschopnosti výkonu práce. (Marek a kol. 2012: 145-146) Všechny sociální sluţby, které jsou určeny bezdomovcům, náleţí do skupiny sluţeb sociální prevence. Tyto sluţby pomáhají zabránit jejich sociálnímu vyloučení. Jejich cílem je pomoci osobám k překonání nepříznivé ţivotní situace a také chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů. (Průdková, Novotný 2008: 42). Sluţby sociální prevence jsou, podle Zákona o sociálních sluţbách, poskytovány v těchto zařízeních: -
Nízkoprahová denní centra
-
Noclehárny
-
Azylové domy
-
Domy na půl cesty (Zákon o sociálních sluţbách § 57,58,61,63)
2.1.1 Nízkoprahová denní centra Hradecký popisuje nízkoprahová denní centra jako zařízení, která poskytují ambulantní, popř. terénní sluţby pro osoby bez přístřeší. (Hradecký 2006: 68) Podle Marka musí být nízkoprahová sluţba pro klienty co nejdostupnější. Jedná se o okamţitou kontaktní práci v daném prostředí s ohroţeným klientem. Klienti zde většinou přicházejí za stravou, mohou se zde vysprchovat, odpočinout si, vyprat si osobní věci, také mohou vyuţít poradenství sociálního pracovníka, psychologa, lékaře apod. Nízkoprahové denní centrum je prostředníkem mezi prací orientovanou na podporu (terénní práce) a sociální prací orientovanou na změnu (azylové domy). (Marek a kol. 2012: 130)
22
2.1.2 Noclehárny Jak uvádí Hradecký, noclehárny poskytují ambulantní sluţby osobám bez přístřeší, které mají zájem o vyuţití hygienického zařízení a přenocování. (Hradecký 2006: 68) Podle Marka jsou noclehárny pobytové sluţby s nejniţším prahem, přesto je pro většinu osob bez přístřeší velkým problémem podmínka střízlivosti, pro některé je téměř nemoţné tuto podmínku splnit. V naší republice zřejmě nenajdeme zařízení, kde by toto bylo tolerováno. Výjimkou jsou zimní období s velkými mrazy, kdy se poskytuje tzv. „volná ţidle“, aby osoby bez přístřeší neumrzly. (Marek a kol. 2012: 135)
2.1.3 Azylové domy Velmi významnou roli při poskytování ubytování zastávají azylové domy. Jejich posláním je poskytování ubytování a podpory lidem, kteří se ocitli bez přístřeší, a prostřednictvím individuální sociální práce podpora jejich nezávislosti na sociálních sluţbách a napomáhání jejich integraci do společnosti. V těchto zařízeních jsou oproti noclehárně kladeny na klienta vyšší nároky, neboť se zde počítá s jeho pobytem po delší dobu (několik týdnů, aţ 12 měsíců). (Průdková, Novotný 2008: 44-45) Cílem této sluţby je především poskytnutí komplexní pomoci bezdomovcům, kteří mají zájem o návrat zpět do společnosti, především pak zabránění sociálnímu vyloučení člověka, který se ocitl v nouzi. Dalším cílem je podpora jiţ stabilizovaného uţivatele azylového domu při jeho cestě k osamostatnění a nezávislosti na sociální sluţbě,
které
probíhá
pomocí
individuálně
naplánovaných
kroků
vedoucích
k postupnému začlenění zpět do společnosti. V naší republice máme azylové domy pro muţe, ţeny a pro matky s dětmi. (Průdková, Novotný 2008: 45-46)
23
Mezi sluţby poskytované v azylovém domě patří: Poradenství v oblasti registrace na úřadu práce, podmínek pro získání podpory v nezaměstnanosti,
získání
dávek
pomoci
hmotné
nouzi
starobních
a invalidních důchodů apod. Pomoc s vyřízením některých dokumentů (zápočtové listy, evidenční listy z ČSSZ, výpisy z rejstříku trestů, rozsudky a trestní příkazy apod.) Pomoc při řešení dluhů a exekucí Zprostředkování zaměstnání – kontakty na sluţby pracovních agentur, konkrétní nabídky práce Pomoc při kontaktování rodiny, příbuzných a přátel Pomoc s vyřízením nástupu na léčbu (psychiatrická diagnóza, závislost). (Marek a kol. 2012: 136-137)
2.1.4 Domy na půl cesty Pobytovou sluţbou pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popř. osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby, jsou Domy na půl cesty. Způsob poskytování sociálních sluţeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (Hradecký 2006: 68) Mladý člověk, který proţil část svého dětství a část své dospělosti v některém z ústavních zařízení, nemohl získat potřebné vzorce chování ve své rodině. Potřebuje určitou oporu, jistotu, nezbytnou pro adaptaci v běţném prostředí. Kromě péče o domácnost se v tomto zařízení můţe naučit hospodařit s penězi, udrţovat pracovní návyky, učit se dodrţování denního reţimu, který si sami vytvoří. Prostřednictvím této sluţby jsou mladí lidé nasměrováni správným směrem, měli by získat více samostatnosti a být zodpovědní za svůj ţivot a své jednání. (Adamcová 2013: 22-23)
24
2.1.5 Další služby poskytované bezdomovcům Kromě jiţ zmíněných sluţeb jsou osobám bez domova poskytovány také další sluţby, a to především psychologické poradenství, zdravotní sluţby, materiální sluţby, ostatní doplňkové sluţby. Psychologické poradenství Toto poradenství bývá zásadní pro další proces reintegrace, mělo by být nezbytnou součástí sluţeb pro bezdomovce. Sociální pracovník jako první hovoří s klientem, proto musí posoudit, zda by byla vhodná pomoc psychologa. U klientů s duševními problémy by je měl citlivě odkázat na sluţby psychologa. Psycholog nemá být kontrolorem špatného psychiatrického stavu, ale má lidem pomáhat. (Marek a kol. 2012: 138-139) Činnosti vykonávané psychologem: Poradenská činnost Psychoterapeutická činnost Diagnostika klienta Zdravotní služby Na zdraví osob bez domova působí celá řada negativních vlivů, jako špatná ţivotospráva, nedostatečné hygienické podmínky, pobyt v chladu apod. V důsledku těchto vlivů trpí různými chorobami jako ţloutenka typu A, zákoţka svrabová, koţní onemocnění, apod. Zdravotní a sociální rovina u bezdomovců je propojena a je třeba počítat i se zdravotními sluţbami v komplexním systému sluţeb pro tuto klientelu. Osoby bez domova potřebují často jednorázovou pomoc (podání léků, odstranění stehů apod.), u některých je však potřebná pravidelná péče (čištění ran, převazy apod.), ale také odborné vyšetření. V případě uchazečů o ubytování (azylové domy, noclehárny) lékař
25
zjišťuje, vyšetřuje a potvrzuje, zda nemá klient infekční onemocnění (zákoţka svrabová, ţloutenka typu A, vši). (Marek a kol. 2012: 141) Ve městě Olomouci vznikl ojedinělý projekt Charity Olomouc – Ordinace praktického lékaře, který ročně poskytne zdravotní péči přibliţně 450 pacientům a poskytne téměř 2 500 ošetření. Tato sluţba spolupracuje s dalšími zdravotnickými zařízeními, propojením této spolupráce je nabídka pomoci efektivnější. (Martinková 2008: 8-10) Poskytování zdravotní péče bezdomovcům je problematické, proto je vítaným přínosem zřízení mobilní ambulance terénních sluţeb, které poskytují primární péči ošetřovatelskou péči, psychiatrickou péči a domácí zdravotní péči na úrovni výkonů odbornosti všeobecné sestry. Tato sluţba je primární péčí, navazující je péče sociální. (Martinková 2008: 8-10) Materiální služby U této cílové skupiny se za materiální sluţby povaţuje především podávání jídla, dostupnost hygieny, výměna oblečení. (Marek a kol. 2012: 142) Ostatní doplňkové služby Doplňkovými sluţbami se rozumí především duchovní sluţby, protoţe organizace poskytující sluţby pro bezdomovce mají většinou napojení na církevní kruhy. Např. Armáda spásy ve svých azylových domech nabízí mimo jiných aktivit také duchovní křesťanský program, který zahrnuje nabídku křesťanských bohosluţeb, duchovních skupinek a vyučování, individuální konzultaci s duchovním pracovníkem. Duchovní podpora můţe lidem bez domova pomoci v různých oblastech ţivota – v mezilidských vztazích, v postoji k sobě samému, v novém začátku, v přítomnosti i budoucnosti. (Bajer 2006: 12-13) Při poskytování duchovní pomoci se jeví jako nejvhodnější forma pastorační péče. Pastorační péče se obrací přímo k člověku, vnímá jeho potřeby a přání. Člověk je respektován ve své individualitě. Tuto činnost můţeme hodnotit také jako doprovázení, které pomáhá člověku překonávat tíţivou situaci, je kladen důraz na jeho samostatnost, 26
lidskou důstojnost, jedinečnost. Vylučuje přehnanou péči a lhostejnost. (Průdková, Novotný 2008: 62-63) Pokud mají organizace dostatek finančních prostředků, mohou pořádat různé kulturní programy v rámci záţitkové pedagogiky – výlety, kulturní a sportovní akce, terapie. (Marek a kol. 2012: 142-143)
2.2 Sociální příjmy V ţivotě některých členů společnosti můţe dojít k situaci, kdy i přes existenci dobrého systému sociální ochrany klesne jejich příjem pod určitou hranici, která je v dané společnosti vnímána jako hranice chudoby. Zde je prostor pro sociální pomoc, resp. dávky, které jsou v rámci sociální pomoci poskytovány. Sociální pomoc je určena jedincům, jejichţ sociální situace je natolik závaţná, ţe je nutné ji řešit zvláštními prostředky. Tato pomoc je určena omezenému okruhu osob, mezi něţ patří také lidé, kteří jsou ze společnosti vyčleňováni. (Koldinská 2007: 26) Podle českého právního řádu nastává tzv. stav hmotné nouze, pokud příjem jedince klesne pod hranici ţivotního minima. Kaţdý člověk v naší zemi má právo na důstojný ţivot, na kvalitní uspokojování svých potřeb. Ne vţdy však má k tomuto dostatečné finanční prostředky. Jedním z nástrojů, jejichţ prostřednictvím lze řešit dostupnost bydlení u osob, kterým hrozí jeho ztráta, jsou dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení a dávky sociální pomoci (pomoci v hmotné nouzi) – příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. 3 (Koncepce…)
3
Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. [on-line]. Aktualizace
neuvedena. Dostupné z:http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseniproblematiky-bezdomovectvi-v-CR-do-roku-2020.pdf
27
2.2.1 Příspěvek na bydlení Podmínkou pro získání příspěvku na bydlení je trvalé bydliště, standardní nájemní smlouva, coţ je mnohdy pro osoby bez domova problém. Pokud svou situaci řeší pobytem na ubytovně, v podnájemním bydlení či podobném zařízení, má nárok pouze na doplatek na bydlení. (Zákon č. 111/2006)
2.2.2 Příspěvek na živobytí Tato dávka hmotné nouze se odvozuje od ţivotního minima. Dorovnává příjem tak, aby byl aspoň na ţivotním minimu a do příjmu se započítávají i všechny ostatní dávky, které ţadatel dostává. (Zákon č. 111/2006)
2.2.3 Doplatek na bydlení Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na ţivobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat (s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům) i osobě, která příspěvek na ţivobytí nebyl přiznán, protoţe její příjem společně s příjmem společně posuzovaných osob nepřesáhl 1,3 násobek této částky. 4 (Doplatek…) Doplatek na bydlení by měl pomoci lidem, kteří po zaplacení nákladů na bydlení zůstali na částce niţší, neţ je ţivotní minimum. Na doplatek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který uţívá byt a jehoţ příjem (včetně příspěvku na bydlení) je po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení niţší neţ částka ţivobytí. Tato dávka je určena spíše těm, kterým ztráta bydlení hrozí. Na tento příspěvek mají nárok také lidé bydlící na ubytovnách nebo v podnájemním bydlení, v noclehárnách, pobytových zařízeních apod. i bez nahlášení trvalého bydliště. (Doplatek…) Doplatek na bydlení je často neadekvátně vyuţíván na úhradu např. ubytoven, které jsou velmi předraţené. Lidé ţijící dlouhodobě na ulici mají často komunikační
4
Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni. [posl.aktualizace neuvedena] [cit. 12.2.2014]
28
bariéry, mnohdy rezignují na jednání s úřady či nemají ţádné informace o těchto dávkách hmotné nouze. (Doplatek…)
2.2.4 Mimořádná okamžitá pomoc Mimořádná okamţitá pomoc je poskytována osobám, které se ocitnou v situaci vyţadující okamţité řešení. Mimořádná okamţitá pomoc je rozdělena na několik typů, mezi nimiţ je pomoc z důvodu ohroţení osoby sociálním vyloučením, kterými osoby bez přístřeší jistě jsou. V zákoně č. 111/2006 Sb, o pomoci v hmotné nouzi, je stanoveno šest situací, kdy je mimořádná okamţitá pomoc poskytována: 1/ Nejsou plněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, ale v případě neposkytnutí pomoci osobě hrozí váţná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce doplňující příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do ţivotního minima). 2/ Postiţení váţnou mimořádnou událostí (ţivelní pohroma, větrná pohroma, ekologická havárie, poţár apod.). Dávku lze poskytnout aţ do výše 15násobku částky ţivotního minima jednotlivce. 3/ Nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněţních prostředků. Dávku lze poskytnout aţ do výše tohoto jednorázového výdaje. 4/ Nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby. Dávku lze poskytnout aţ do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky ţivotního minima jednotlivce. 5/ Nedostatek prostředků k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí. Dávku lze poskytnout aţ do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky ţivotního minima jednotlivce.
29
6/ Ohroţení sociálním vyloučením (situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosaţení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. Dávku lze poskytnout aţ do výše 1000 Kč. V průběhu roku můţe být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky ţivotního minima jednotlivce. (MPSV.CZ – Pomoc v hmotné…)5
5
Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/cs/5 [posl.aktualizace neuvedena] [cit. 31.7.2014]
30
3. Bezdomovectví a sociálně patologické jevy S problematikou bezdomovectví, která je povaţována za sociálně patologický jev, souvisí také další sociálně patologické jevy, které budou popsány v této kapitole. Způsob ţivota osob bez domova je značně odlišný od způsobu, který je uznáván majoritní společností. Jsou v situaci, která jim neumoţňuje dodrţování společenských norem (např. mají odlišné hygienické podmínky, lékařskou péči, také mají omezený či vůbec ţádný přístup ke vzdělání, kultuře apod.). Jak uvádí Hradecký, sociálně patologickými jevy jsou ohroţeni více děti ulice neţ starší generace. Většinou se jedná o prostituci, kuplířství s dětmi a mladistvými, kteří jsou zneuţíváni profesionálními zločinci. Mezi děti ulice patří často děti z dysfunkčních rodin, které mají sklony k poruchám chování, jako záškoláctví, toulání, lhaní, gamblerství apod. V poslední době se však zvýšil počet dětí z dobře situovaných rodin, které vyhledávají ţivot na ulici jako důkaz protestu, odmítnutí autority. Hledají uznání, svobodu, respekt, většinou se však dostaví zklamání. (Hradecká, Hradecký 1996 :47) Podle Štěchové je moţné bezdomovectví povaţovat za sociální deviaci. Jedním z důvodů je skutečnost, ţe se většinou odchylují od obecně akceptovaných společenských norem, mají také blíţe k sociálně patologickým jevům. (Štěchová a kol. 2008: 49)
3.1 Závislosti Jedním z nejčastějších sociálně patologických jevů, který bezdomovectví provází, jsou závislosti. Mezi nejčastější závislosti mezi bezdomovci patří závislost na alkoholu. Alkohol a další návykové látky způsobují závaţné poškození organismu. Negativně ovlivňuje činnost nervové soustavy, trávicího systému a také srdce. Jedním z nejváţnějších je poškození jater, mozku, slinivky břišní. Dlouhodobá konzumace alkoholu mění celý ţivot člověka, a to jak po stránce zdravotní, tak sociální. Lidé závislí na alkoholu přicházejí o práci, sociální kontakty a v neposlední řadě o rodinu. Samozřejmě ne všichni alkoholici se stanou bezdomovci. Avšak mohou být 31
bezdomovectvím ohroţeni. Přijde-li člověk o domov, musí nějakým způsobem zpracovat ztrátu a také se postarat o to, aby přeţil. Alkohol je mnohdy jedním z prostředků, jak se vypořádat s šokem, který s sebou přináší zjištění, ţe návrat do původních poměrů je téměř nemoţný či vyţaduje vysoké úsilí. (Faldyna 2008: 37) Podle Průdkové a kol. (2008: 20) má téměř polovina osob bez přístřeší váţné problémy s alkoholem. Ten bývá jak příčinou, tak důsledkem bezdomovectví. Pro tyto osoby je alkohol východiskem z krizové situace, usnadňuje přeţití. Alkoholismus se týká spíše starší generace bezdomovců, mladší dávají přednost i jiným návykovým látkám. Větší část bezdomovců mladšího věku má zkušenost nejčastěji s pervitinem a marihuanou. K vyvolání euforie často kombinují někteří analgetika, hypnotika, jiní čichají toluen, různá lepidla, ředidla, pijí okenu, a to především z důvodu cenové dostupnosti. Kromě těchto návykových látek jsou lidé bez domova závislí ve velké míře také na kouření, které nejčastěji kombinují s alkoholem. (Štěchová a kol. 2008: 48)
3.2 Agresivita bezdomovců Bezdomovci nejsou akceptováni majoritní společností, v jejich chování dochází často k agresi. Agresivní jednání můţe být prostředkem uspokojení osobně významných potřeb. Osoby bez domova mají pocit, ţe jsou oprávněni poţadovat podporu, protoţe lidé z majoritní společnosti mají všeho dost, tak jim přece musí pomoct, musí jim něco dát. Tato agresivita je u osob bez domova většinou vyvolána uţitím návykové látky. (Vágnerová 1999: 266)
3.3 Sebevražedné jednání Za sebevraţedné jednání povaţujeme násilné jednání s úmyslem dobrovolně zničit vlastní ţivot. V případě, ţe mají lidé dostatečně silný motiv, jsou schopni potlačit pud sebezáchovy a zničit vlastní ţivot, který pro ně přestal být hodnotou. Takto se snaţí uniknout od něčeho neţádoucího. (Vágnerová 1999: 238)
32
Pokus o sebevraţdu nemusí vţdy souviset pouze s poruchou osobnosti, roli zde hraje i kvalita ţivota, která je u bezdomovců velmi nízká. Pro bezdomovce je typická ţivotní rezignace, která můţe mít také vliv na sebevraţedné chování těchto osob. (Štěchová a kol. 2008: 47)
3.4 Kriminalita bezdomovců Kriminalitě bezdomovců není věnována v naší literatuře příliš velká pozornost. Přitom tito lidé jsou kriminalitou ohroţení nejvíce. Nejen jako pachatelé, ale také jako oběti. Významným faktorem z hlediska kriminologie je skutečnost, ţe jedinec, který ztratil domov, rovněţ ztratil i důleţité sociální vazby. Velkým rizikem z hlediska kriminologie je nedostatek či úplná absence kvalitních sociálních vazeb. (Štěchová a kol.2008: 49) Veřejnost často vnímá bezdomovce jako jedince s kriminální minulostí. Nemalou roli v tomto názoru hrají média.
3.4.1 Bezdomovci jako pachatelé K trestné činnosti vede osoby bez domova hmotná nouze, ale také se pohybují v prostředí, kde se kriminalita vyskytuje ve větší míře. Pokud pobývají v takovém prostředí delší dobu, přizpůsobují se. Mezi těmito jedinci jsou často lidé (především muţi) s kriminální minulostí. Dle průzkumů je cca 40 % uţivatelů azylových domů soudně trestána, někteří i vícekrát, mnozí mají zkušenost s vězeňským zařízením. Nebývá výjimkou, ţe někteří bezdomovci řeší svou situaci spácháním trestného činu, aby získali střechu nad hlavou a stravu, byť se jedná o pobyt ve vězení. (Varga 2003: 166-169) Bezdomovci jsou pachateli většinou drobných krádeţí, kterými si obstarávají stravu a bohuţel také alkohol. Generace mladých bezdomovců (18-30 let) se však zapojuje i do organizovaného zločinu či závaţné trestné činnosti, jako jsou podvody, defraudace, krádeţe jízdních kol apod.). (Průdková, Novotný 2008: 22). 33
3.4.2 Bezdomovci jako oběti Lidé, kteří spí na ulici, jsou ohroţeni násilím ze strany jednotlivců i skupin. Nejsou v dobré fyzické kondici a nemohou tak čelit přesile násilníků. Napadení však na policii nehlásí, především z obavy pomsty ze strany násilníků. (Průdková a kol. 2008:38) Podle Štěchové (Štěchová a kol. 2008:50) se bezdomovci stávají častěji oběťmi trestných činů neţ běţná populace (týrání, krádeţe, ublíţení na zdraví apod.). Nejohroţenější skupinou jsou jedinci, kteří přespávají na veřejných místech. Právě oni se neumějí nebo nechtějí přizpůsobit pravidlům a normám společnosti. Podle Bezouškové je pachatelem násilí na bezdomovcích nejčastěji také policie, která pouţívá při střetech s bezdomovci nepřiměřeného násilí. Někteří bezdomovci mají také zkušenost, kdy je policisté naloţili do sluţebního vozidla a byli odvezeni za město, kde je zbili, případně jim vzali i obuv a nechali je tam. Zřejmě aby „vyčistili“ město od bezdomovců. (Bezoušková 2004: 27) Dalším příkladem páchání násilí na bezdomovcích jsou organizované skupiny mladých lidí, kteří trénují bojové umění na ţivých terčích – bezdomovcích. Mezi další násilníky patří příslušníci národnostních menšin (Rusové, Romové apod.). (Štěchová a kol. 2008: 51)
34
4. Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova Cílem mé práce je průzkum názorů veřejnosti na problematiku bezdomovectví. Mezi lidmi stále převaţují názory zaloţené na předsudcích o této cílové skupině. Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova je, podle několika dříve provedených průzkumů, spíše negativní. Většina lidí má k těmto jedincům odpor, který pramení z prvního dojmu (nečistota, zápach díky nedostatečné hygieně). Často se styku s nimi vyhýbají. O osobách bez domova si myslí, ţe si svou nepříznivou sociální situaci způsobili sami. Velký podíl na negativním smýšlení o těchto osobách mají také média, zpravidla se o bezdomovcích píše v souvislosti s nějakým trestným činem či skandálem, často jsou spojováni se závislostmi (především na alkoholu) a také obtěţováním druhých lidí. (Hradecký 2006: 27) Negativní postoje k osobám bez domova často vycházejí z vlastních zkušeností. Mnohdy obtěţují kolemjdoucí ţebráním. V supermarketech vidíme, jak si kupují krabicová vína či jiný levný alkohol, v parcích je potkáváme pod vlivem alkoholu. Bezdomovec se stává závislým, neboť alkohol mu usnadňuje přeţití v hrozných nejistých podmínkách, poskytuje mu jakýsi útěk z reality. (Hradecká, Hradecký 1996: 51)
4.1 Postoj k bezdomovectví Postoj je názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémem nebo volbou. Postoje jsou důleţitou sloţkou komunikace. Kromě toho, ţe je zaměřen na problém či volbu, zahrnuje v sobě i určitou míru intenzity, která je tvořena činiteli: vnitřními (potřeby, charakter, zájmy) vnějšími (malé sociální skupiny, kultura, rodina). Postoje získáváme v průběhu ţivota, a to vzděláváním a sociálními vlivy jako např. sociálními kontakty, zvyšování skupinové soudrţnosti. (Hartl a kol. 2004: 454)
35
Podle Haasové si veřejnost utváří úsudek o bezdomovcích právě díky setkání s bezdomovci zjevnými, podle setkání s jedním takovým jedincem si utváří mylnou představu o všech bezdomovcích. (Haasová 201: 15) Průdková a Novotný poukazují na různorodost názoru veřejnosti na osoby bez domova, jedni na tyto osoby pohlíţejí se soucitem, jiní zase s pohrdáním, aţ nenávistí. Přístup laické veřejnosti k této problematice bývá ovlivněn emocemi a zkušenostmi s chováním osob bez domova. Stejně jako Haasová zastávají názor, ţe na základě jedné zkušenosti si utvářejí názor na ostatní bezdomovce. (Průdková, Novotný 2008: 25-26)
4.2 Předsudky o bezdomovcích Předsudek je zvláštním druhem postoje, je to něco předem vytvořeného, převzatého. Obvykle je spojován s negativními postoji, obyčejně vůči určitým menšinám, tedy i k bezdomovcům. Předsudkem můţeme nazvat postoj vůči osobě, která náleţí ke skupině, které jsou připisovány závadné kvality, proto i této osobě jsou tyto závadné kvality také připsány. Předsudky jsou emočně silně akcentované postoje, silně odolné vůči změnám, coţ je podstatným rysem předsudků. (Nakonečný 1999: 154)
Podle Hayesové (2000: 121) „je předsudek fixovaný, předem zformovaný postoj k nějakému objektu projevující se bez ohledu na individualitu nebo povahu tohoto objektu.“ Allport popisuje předsudek jako „antipatii, která vychází z chybné a strnulé generalizace (zevšeobecnění). Tuto antipatii lze pociťovat nebo vyjádřit.“ (Allport 2004:41) Z těchto definic vyplývá, ţe předsudky jsou vztahovány k celé skupině, bez ohledu na individuální rozdíly jednotlivých členů této skupiny. Ve většině případů bývají předsudky negativní, zpravidla směřují proti různým znevýhodněným skupinám. Lidově řečeno jsou všichni členové skupiny „házeni do jednoho pytle“.
36
Nejčastěji jmenované předsudky o bezdomovcích: -
bezdomovci jsou lidé, kteří ţijí na ulici
-
bezdomovci jsou špinaví, smrdí a ţebrají
-
bezdomovci si tento způsob ţivota vybrali dobrovolně
-
bezdomovci jsou líní, nechce se jim pracovat
-
bezdomovcům jejich situace vyhovuje
-
bezdomovci jsou lidé závislí na alkoholu, drogách
-
bezdomovci jsou pachateli trestných činů (Kraus 2007: 269)
37
5. Výzkum postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice V této kapitole se pokusím zmapovat výzkumy, které byly zaměřeny na postoj veřejnosti k problematice bezdomovectví v naší republice. Důvodem, proč tyto výzkumy v této kapitole popisuji, je získat informace o pohledu veřejnosti na tuto problematiku před vlastním výzkumem ve městě Krnově, kdy budu zjišťovat názory občanů města a okolí na bezdomovectví.
5.1 Anketa Naděje 1993 Tato studie byla provedena v roce 1993 v okolí hlavního nádraţí v Praze, kde pobývalo větší mnoţství osob bez domova. Byl zde předpoklad znalosti problematiky. Z 500 oslovených respondentů odpovědělo jen 122 osob, bylo patrné, ţe problematiku příliš neznají. Na otázku „Kdo je podle Vašeho mínění bezdomovec?“, odpovědělo 28 % dotazovaných, ţe jsou to opilci, flákači, zloději a kriminální ţivly. 27 % respondentů odpovědělo, ţe jsou to ti, co spí na nádraţích, tato odpověď vyplývala z nedostatku sluţeb pro tyto osoby, které hledali útočiště většinou právě na nádraţí. 19 % dotazovaných odpovědělo, ţe jsou to propuštění vězni (důsledek amnestie r. 1990), pro dalších 8 % dotazovaných byli bezdomovci cizinci a uprchlíci. Druhá otázka zněla: Jak byste řešil (a) problém bezdomovství? Na tuto otázku 31 % respondentů odpovědělo, ţe by tento problém měla řešit policie, bezdomovci by měli být zavřeni do vězení. 16 % zastávalo názor, ţe by měli být zavřeni do ústavu (blázince). 10 % se vyjádřilo, ţe by se měl o ně postarat stát, podle 12 % obce. Pouze 6 % dotazovaných očekávalo řešení od neziskových či církevních organizací. U 3% se dokonce objevily názory přímo extrémní, podle kterých by měli být bezdomovci postříleni nebo posláni do plynu. 19 % dotazovaných nevědělo, jak by tuto problematiku řešilo. (Hradecká, Hradecký 1996: 9-12)
38
5.2 Anketa Naděje 1996 Podobný výzkum provedla organizace Naděje v roce 1996. Osloveno bylo 400 osob, z nichţ odpovědělo 107 dotazovaných. První otázka byla stejná, jako v předešlém šetření: „Kdo je podle Vašeho mínění bezdomovec?“ Na tuto otázku odpovědělo 31 % respondentů, ţe jsou to kriminální delikventi, 13 % propuštění vězni, 6 % uvedlo, ţe jsou to cizinci a 8% ztotoţnilo bezdomovce s osobami zdravotně či jinak postiţenými. 35 % nedokázalo na tuto otázku odpovědět. Znění druhé otázky bylo: „ Kdo a jak by měl podle Vašeho názoru řešit problém bezdomovství?“ Odpovědi na tuto otázku se téměř shodovaly s předešlým průzkumem z roku 1993. Podle 32 % respondentů by tuto problematiku měla řešit policie (vězení), 6 % by umístilo osoby bez přístřeší do ústavu, 11 % usoudilo, ţe by se měl řešení ujmout stát a 14 % dotazovaných připisovalo odpovědnost za řešení této problematiky obcím. 10 % respondentů by řešení očekávalo od charitativních organizací, coţ je oproti šetření z roku 1993 vyšší. 27 % nedokázalo odpovědět. Z tohoto výzkumu je patrné, ţe dotazovaní očekávají řešení této problematiky ze strany státu či samosprávy. (Hradecká, Hradecký 1996: 9-12) Podle obou výzkumů lze konstatovat, ţe postoj občanů k problematice bezdomovectví se téměř nezměnil. Stoupl pouze počet respondentů, kteří nedokázali na otázky odpovědět.
5.3 Výzkum agentury Amnasia 1995 Výzkum agentury Amnasia byl realizován mezi obyvateli Prahy staršími 15 let, vyhodnoceno bylo 208 dotazníků. Z výzkumu vyplynulo, ţe 49 % respondentů povaţuje osoby bez domova za velký problém města, 20% je za problém Prahy nepovaţuje.
39
Na otázku „Proč se většina bezdomovců dostává do situace, ve které se nachází“ je téměř 50 % dotazovaných přesvědčeno, ţe příčinou jsou osobní vlastnosti jako lenost, nechuť pracovat, pohodlnost. Shodný počet dotazovaných uvedl, ţe by nepřispěl organizaci, která bezdomovcům pomáhá. I z tohoto výzkumu je patrný negativní postoj k problematice bezdomovectví. Část dotázaných si však je vědoma skutečnosti, ţe přestoţe u bezdomovců převládají spíše subjektivní faktory (neochota pracovat, pohodlnost), někteří se dostali do této situace díky špatnému osobnímu zázemí či společenských a sociálních podmínek. (Hradecká, Hradecký 1996: 11-12) Lidé jsou často ovlivněni předsudky, mediálním podáním této problematiky, ale také prvním dojmem. Vidíme pouze bezdomovce zjevné, na kterých je jejich nepříznivá sociální situace na první pohled viditelná. Podle nich pak soudíme i ty ostatní. Jaké jsou však příčiny jejich situace nevíme. Odsoudíme je názorem, ţe si za svou nepříznivou situaci mohou sami. Málokdo se zamyslí nad otázkou, proč se jejich počet zvyšuje? Proč třeba lidé, kteří řádně pracovali, měli domov, rodinu, ţili „řádným“ ţivotem, své jistoty ztratili a stali se bezdomovci nebo jsou bezdomovectvím ohroţeni? Proč se více nepíše o ţivotních příbězích těchto lidí? Veřejnost by měla vědět, jak lehce se do této situace můţe dostat, ale také, jak se dostat z těchto obtíţí. Protoţe čím účinnější je prevence, tím méně náročné je řešení důsledků, a to nejen finanční.
40
6. Empirická část V první, teoretické části práce, jsem se zaměřila na vysvětlení pojmů spojených s tímto fenoménem, kterými jsou bezdomovec a bezdomovectví, také jsem popsala osobnost bezdomovce a její typické znaky, typologii bezdomovectví, příčiny bezdomovectví, rizikové kategorie ohroţené bezdomovectvím. Také jsme měli moţnost náhledu na pomoc, která je poskytována osobám bez domova v naší zemi prostřednictvím sociálních a jiných sluţeb či sociálních dávek. Součástí teoretické části jsou také sociálně patologické jevy spojené s bezdomovectvím včetně kriminality bezdomovců.
Závěr
teoretické
části
tvoří
postoje
veřejnosti
k problematice
bezdomovectví, předsudky o bezdomovcích a také nahlédnutí do výzkumů provedené organizací Naděje a agentury Amnasia, které se týkají pohledu veřejnosti na tuto problematiku. Empirická část navazuje na poslední kapitolu teoretické části a je zaměřená na zjištění názorů veřejnosti na Krnovsku na problematiku bezdomovectví. Město Krnov je situováno v severovýchodní části České republiky, v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Podle počtu obyvatel (24 315) je 47. největším městem v naší zemi. Cílová skupina osoby bez přístřeší je v Krnově také zastoupena. Podle informací, které jsou zaloţeny na odhadu představitelů města, je počet těchto osob 150, coţ představuje 0,6 % na celkovém počtu obyvatel a jedná se o druhou nejvyšší hodnotu v rámci kraje. (Charakteristika…)6
6.1 Cíl výzkumu Cílem
mého
výzkumu
bylo
vyhodnotit
přístupy
Krnovské
veřejnosti
k problematice bezdomovectví. Jaký je pohled veřejnosti na bezdomovce v jejich blízkém okolí? Jakou míru pomoci by v případě potřeby těmto osobám poskytli?
6
Oficiální
web
Krnova
[hlavní
webová
stránka].
Aktualizace
neuvedena.
Dostupné
z:
http://www.krnov.cz/informace-o-meste/d-2748/p1=1375 [cit. 14.2.2014]
41
V kontextu s tím jsem stanovila hypotézy. Hypotézu můţeme definovat jako hlavní nástroj teorie, jenţ propojuje teoretickou část práce s částí empirickou. Hypotéza také pomáhá sniţovat výzkumníkův vliv na proces výzkumu. (Reichel 2009: 60) Stanovení hypotéz včetně jejich operacionalizace je částí výzkumu, kde se rozhoduje, zda je výzkum moţný, jaké výsledky nám můţe přinést, rovněţ určuje techniku výzkumu i rozsah. Operacionalizace znamená převedení proměnných na empiricky měřitelné znaky. (Disman 2002: 73-90) Pro výzkum v této práci jsem zvolila následující hypotézy: Hypotéza 1/ Postoj ţen k bezdomovcům je pozitivnější neţ postoj muţů. Proměnná: Pohlaví respondentů, přístup k bezdomovcům Operacionalizace: Postoj k bezdomovcům ze strany ţen a muţů budu zjišťovat v otázkách 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16. Hypotéza 2/ Lidé staršího věku (31-70 let) mají větší pochopení pro pomoc bezdomovcům neţ lidé mladšího věku (15-30 let). Proměnná: Věk respondentů, pochopení pro pomoc Operacionalizace: Přístup k pomoci bezdomovcům z pohledu mladší a starší generace budu zjišťovat v otázkách č. 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23. Pro lepší názornost budou výsledky znázorněny v grafech a tabulkách.
6.2 Výběr metody výzkumu Vzhledem ke zvolenému cíli jsem se rozhodla pro kvantitativní přístup, který umoţňuje získat zobecnitelné výsledky. Výhodou je také práce s číselnými údaji, které se dají matematicky zpracovat.
Můţeme je sčítat, vypočítat průměr, vyjádřit je
v procentech či vyuţít jiné statistické metody. V kvantitativním výzkumu je hlavním cílem výzkumníka třídění údajů a vysvětlení příčin existence některých jevů. (Gavora
2010:31)
42
6.3 Metoda získávání dat Pro získání potřebných dat jsem pouţila metodu dotazování písemnou formou prostřednictvím dotazníku (výzkumný nástroj), který nám umoţňuje získat větší počet informací v krátkém časovém úseku. Podle Dismana (2002:127-128) bývají v dotazníku pouţity tři typy otázek – otázky otevřené, polozavřené a uzavřené. Otázky uzavřené umoţňují respondentovi výběr jen z jedné odpovědi, zatímco polouzavřené nabízejí respondentům moţnost výběru odpovědí, ale také moţnost vyjádřit vlastní názor. Otázky otevřené pak umoţňují respondentům vyjádřit odpověď vlastními slovy.
Pro výzkumné šetření jsem vytvořila dotazník obsahující 24 uzavřených otázek, které jsou jednoduché a srozumitelné. První část dotazníku tvoří základní údaje o respondentech jako pohlaví, věk, vzdělání dotazovaných, bydliště, druhou část tvoří otázky zaměřené na potvrzení či vyvrácení hypotéz týkající se pomoci občanů bezdomovcům v závislosti na pohlaví a postoj k bezdomovcům v závislosti na věku dotazovaných.
6.4 Výzkumný soubor V kvantitativním výzkumu vybíráme respondenty tak, aby co nejvíce zastupovaly určitou populaci. Pokud jsou vhodně vybráni, můţeme výsledky výzkumu zobecnit na celou populaci. (Gavora 2010:32) Všichni lidé, o kterých chceme prostřednictvím výzkumu získat informace, tvoří základní soubor. Výzkumník určuje základní soubor tak, aby odpovídal uplatnění jeho výsledků. Všechny informace, které získá ve svém výzkumu, budou platit jen pro základní soubor, který zkoumá, ne pro jiný. Zjištění na jednom základním souboru není moţné přenášet na jiné základní soubory. Názory veřejnosti ve zkoumaném regionu nemusí být shodné s názory v regionu jiném. (Gavora 2010: 59) Výzkumným vzorkem mé práce se stali obyvatelé města Krnova a okolí ve věku 15 – 70 let, při výběru výzkumného souboru jsem pouţila účelový (záměrný) výběr. Podle Dismana (2002: 112-113) je účelový výběr zaloţen na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být zkoumáno a o tom, co je moţné zkoumat. V rámci tohoto výběru záměrně vyhledáváme respondenty podle jejich specifických vlastností, které jsou také 43
hlavním kritériem pro výběr. (Miovský 2006: 135). Kritériem pro výběr respondentů pro tento výzkum bylo trvalé bydliště ve městě Krnově a jeho přilehlých částí. Při sběru dat mi pomáhali kolegové, známí a rodina. Sběr dat probíhal v měsíci červnu a červenci 2014. Bylo osloveno 250 respondentů s trvalým bydlištěm ve městě a jeho přilehlých částech. Dotazník vyplnilo celkem 194 respondentů, z toho 105 ţen a 89 muţů. Z počtu vrácených dotazníků usuzuji, ţe zájem ţen o problematiku bezdomovectví byl větší neţ ze strany muţů. Dotazníkové šetření proběhlo anonymně, zřejmě z tohoto důvodu byla návratnost vysoká. Celkově můţu z této návratnosti také usuzovat, ţe problematika bezdomovectví občany Krnovska zajímá. Jsem si vědoma, ţe pouţitím techniky záměrného výběru nemůţe být výzkum povaţován za dostatečně reprezentativní, avšak jsem přesvědčená, ţe výsledky výzkumu poskytnou dostatek informací o názoru občanů Krnovska na problematiku bezdomovectví.
6.5
Předvýzkum Podle Gavory (2010: 68) by si výzkumník měl některé skutečnosti ověřit,
především nosnost výzkumného nástroje. Uskutečňuje se na malém souboru lidí a jeho cílem je zjistit, zda výzkumný nástroj, v tomto případě dotazník, funguje a jak funguje. Proto jsem před vlastním výzkumem provedla předvýzkum formou rozhovoru s 20 potenciálními respondenty (10 ţen a 10 muţů), kde jsem si ověřovala, zda rozumí otázkám v dotazníku, zda jsou ochotni zúčastnit se výzkumu prostřednictvím dotazníku. Také jsem ověřovala časovou náročnost výzkumu. Díky předvýzkumu jsem změnila některé otázky v dotazníku, rozšířila moţnosti výběru odpovědí a také si ověřila, zda cíl, který jsem si pro výzkum stanovila, se dá zkoumat.
44
6.6 Výsledky výzkumu a jejich interpretace Obsahem této kapitoly budou výsledky mého výzkumu, které byly pro lepší znázornění zpracovány do grafů a tabulek, včetně komentářů. První otázka: Pohlaví respondentů Graf č. 1
Pohlaví respondentů
46%
muži
54%
ženy
Z celkového počtu respondentů 194 převaţovaly ţeny-respondentky 54 %, muţů-respondentů bylo 46 %. Druhá otázka: Věk respondentů Graf č. 2
Věk respondentů 2% 16%
15-20 let 20%
25%
21-30 let 23%
14%
31-40 let 41-50 let 51-60 let 61-70 let
Mezi dotazovanými je zastoupeno 6 věkových kategorií. Nejpočetnější kategorií mezi respondenty jsou osoby ve věku 41 - 50 let, a to 25 %, následují osoby 21 – 30 let (23 %), 15 – 20 let (20 %), 51 - 60 let (16 %), 31 – 40 let (14 %) a poslední kategorií
45
jsou osoby ve věku 61 – 70 let (2 %). Kategorii osob mladšího věku (15 – 30 let) tvoří celkem 43 % respondentů, kategorii osob staršího věku tvoří celkem 57 % respondentů. Otázka třetí: Vzdělání respondentů Graf č. 3
Vzdělání respondentů 3% základní
8% 9%
SŠ výuční list 37%
43%
SŠ maturita VOŠ VŠ
Největší zastoupení má vzdělání středoškolské s maturitou (43 %), následuje středoškolské vzdělání s výučním listem (37 %), dále základní (9 %), vysokoškolské (8 %) a vyšší odborné (3 %). Sloţení respondentů se jeví jako velmi zajímavé. Otázka čtvrtá: Bydliště respondentů Graf č. 4
Trvalé bydliště
42% 58%
Město Krnov Přilehlé obce
Převaţují respondenti z města Krnova (58 %) nad respondenty z přilehlých obcí (42 %).
46
Otázka pátá: Setkáváte se ve svém okolí s bezdomovci? Graf č. 5
Četnost setkání 7% 3% ano často
38%
ano občas 52%
téměř vůbec vůbec
U této otázky nejvíce respondentů odpovědělo, ţe se s bezdomovci setkává občas (52 %), menší část často (38 %), téměř vůbec (7 %), vůbec se s bezdomovci nesetkává 3 % dotazovaných. Z odpovědí lze usuzovat, ţe v Krnově se lidé nesetkávají často se zjevnými bezdomovci, pravděpodobně pobývají na místech, kde nejsou tolik na očích. Otázka šestá: Kde potkáváte bezdomovce nejčastěji? Graf č. 6
3% 6%
Nejčastější místo setkání s bezdomovci 3%1%
Před supermarketem Před nádražím 87%
V parku Blízko bydliště Jinde
Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, ţe bezdomovci se zřejmě v Krnově sdruţují nejčastěji v blízkosti supermarketů, na ostatních místech je potká jen malé procento dotázaných.
47
Otázka sedmá: Jak byste charakterizoval/a bezdomovce?
Tabulka č. 1
Charakteristika bezdomovce
Průměr Ženy Muži
Člověk zanedbaný,zapáchající,ţebrající 48 % Nechce pracovat Nešťastná osoba,které je mi líto
48 % 47 %
6%
2 % 11 %
40 %
47 % 33 %
Člověk s kriminální minulostí
6%
3%
9%
Z odpovědí vyplynulo, ţe převládá názor, ţe jsou to osoby, zanedbané, zapáchající, ţebrající (48 %), pro 41 % respondentů je to nešťastná osoba, které je dotazovaným líto, z toho ţeny (47 %) jsou v této otázce citlivější neţ muţi (33 %), 6 % dotazovaných má pojem bezdomovec spojený s člověkem, který nechce pracovat a 5 % s člověkem, který má za sebou kriminální minulost. Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, ţe ţeny jsou k lidskému neštěstí citlivější neţ muţi. Za pozitivní povaţuji skutečnost, ţe 40 % dotazovaných povaţuje bezdomovce za nešťastnou osobu, které je jim líto. Rozdíl mezi negativním postojem je „pouze“ 8 %. Dříve provedené výzkumy prokázaly spíše negativní názor veřejnosti na osoby bez domova, spojený spíše s názorem, ţe jsou to opilci, flákači, zloději, propuštění vězni.
48
Otázka osmá: Domníváte se, ţe si za tuto nepříznivou situaci mohou bezdomovci sami? Graf č. 7
Bezdomovci si mohou za svou situaci sami 9%
5%
rozhodně ano spíše ano
31% 51%
spíše ne rozhodně ne
Více neţ polovina respondentů (51 %) spíše souhlasí s tvrzením, ţe si bezdomovci mohou za svou situaci sami, naopak s názorem, ţe si za svou situaci spíše sami nemohou souhlasí 31 % respondentů, dále následuje názor rozhodně ne (9 %), rozhodně ano (9 %).
Tabulka č. 2
Bezdomovci si mohou za svou situaci sami Průměr Ženy Muži Rozhodně ano
5%
3%
7%
Spíše ano
51 %
40 % 62 %
Spíše ne
31 %
43 % 19 %
Rozhodně ne
9%
10 % 8 %
Názor ţen se výrazně liší v odpovědi spíše ano, o celých 22 % oproti názorům muţů a také v odpovědi, ţe si za svou situaci spíše nemohou, kde je rozdíl 24 %. U kategorie muţů je odpověď spíše ano nejvýraznější. Tento názor můţe být ovlivněn jak médii či předsudky, tak nedostatečnou znalostí problematiky.
49
Otázka devátá: Jak se podle Vás můţe člověk stát bezdomovcem? (Můţete vybrat více odpovědí) Tabulka č. 3
Příčiny bezdomovectví
Celkem
Ztráta bydlení, zaměstnání
85 %
Návrat z vězení
18 %
Rozpad rodiny
59 %
Nechce pracovat
16 %
Návrat z dětského domova
13 %
Závislosti
33 %
Dobrovolné rozhodnutí
13 %
Protoţe si respondenti vybírali více neţ jednu odpověď, lze říci, ţe i podle jejich názoru nelze určit jednu příčinu této problematiky, ale více faktorů najednou. U této otázky 85 % respondentů povaţuje za nejčastější příčinu bezdomovectví ztrátu bydlení, zaměstnání, následně rozpad rodiny (59 %), třetí nejčastější příčinou jsou dle respondentů závislosti (33 %), následuje návrat z vězení (18 %), 16 % dotazovaných vidí příčinu v neochotě pracovat, shodné procento (13 %) povaţuje za příčinu návrat z dětského domova a dobrovolné rozhodnutí. Podle Průdkové (2008:16) je první nejčastější příčinou bezdomovectví v naší republice rozpad rodiny, druhou ztráta zaměstnání. Podle tohoto průzkumu je podle občanů Krnovska prvotní příčinou ztráta zaměstnání, na druhém místě rozpad rodiny. Tento názor patrně vyplývá z vysoké míry nezaměstnanosti ve městě.
50
Otázka desátá: Myslíte si, ţe se bezdomovci chtějí ze své situace dostat a zařadit zpět do společnosti? Graf č. 8
Integrace bezdomovců zpět do společnosti
1% 33%
24%
ano jen někteří ne
31%
nevím
Tabulka č. 4
Integrace bezdomovců zpět do společnosti Průměr Ženy Muži Ano
24 %
29 % 19 %
Jen někteří
31 %
52 % 10 %
Ne
33 %
16 % 70 %
Nevím
1%
1%
1%
Nejvíce respondentů (33 %) je toho názoru, ţe se bezdomovci ze své situace dostat nechtějí, muţi jsou více negativní (70 %), ţeny 16 %, jen o dvě % méně respondentů si myslí, ţe někteří ano, z řad ţen 52 % a z řad muţů pouze 10 %, ţe se ze své situace dostat chtějí si myslí 24 % respondentů (29 % ţen a 19 % muţů), pouze 1 % neví (shodně ţeny i muţi). I z tohoto názoru je patrný pozitivní názor ţen respondentek na návrat bezdomovců do společnosti.
51
Otázka jedenáctá: Myslíte si, ţe se do situace člověka bez domova můţete dostat i Vy? Graf č. 9
Můžete se dostat do situace osoby bez domova?
40%
34%
30%
24%
20%
Bezdomovectví problém dnešní moderní společnosti
16%
20%
6%
10% 0% ano
spíše ano spíše ne určitě ne
nevím
34 % dotazovaných zastává názor, ţe se do situace osoby bez domova ocitnout můţe dostat, tento názor sdílí 44 % ţen oproti 24 % muţů, spíše ano uvedlo 20 % respondentů, zde také výrazně převaţují odpovědi ţen (31 %), muţi jen 9 %, 24 % dotazovaných si myslí, ţe spíše ne, zde převaţují odpovědi muţů (34 %), jen 14 % ţen sdílí tento názor, 16 % dotazovaných by se do této situace určitě nedostalo (muţi 22 %, ţeny 10 %), 6 % neví (11 % muţi, 1 % ţeny). Z těchto odpovědí vyplývá, ţe si lidé, převáţně ţeny, uvědomují, ţe tato situace můţe hrozit opravdu kaţdému. Ţeny si více uvědomují rizika tohoto fenoménu. Muţi, pravděpodobně z hrdosti, si tuto moţnost nepřipouštějí. Graf č. 10
Můžete se dostat do situace osoby bez domova?
50%
44%
40% 30%
31%
34%
24%
20%
22% 9%
10%
14%
Muži 10%
11%
Ženy 1%
0% určitě ano
spíše ano
spíše ne
určitě ne
nevím
52
Otázka dvanáctá: Povaţujete bezdomovce za ohroţenou skupinu osob, které je potřeba věnovat pozornost a všestrannou sociální pomoc? Graf č. 11
Všestranná pomoc bezdomovcům
21%
ano jen některým
54% 19%
ne nevím
Tabulka č. 5
Všestranná pomoc bezdomovcům Průměr Ženy Muži Ano všem
54 %
55 % 53 %
Jen některým
19 %
29 % 10 %
Ne
21 %
15 % 26 %
Nevím
6%
1%
11 %
Zde se setkáváme s převaţujícím pozitivním postojem respondentů – 54 % dotazovaných odpovědělo, ţe je potřeba věnovat potřebnou pozornost a všestrannou sociální pomoc bezdomovcům, mezi názorem ţen a muţů jsou jen 2 % rozdílu, 19 % zastává názor, ţe by pomoc měla být věnována jen části z nich (29 % ţen a 10 % muţů), 21 % se vyjádřilo, ţe není potřeba věnovat bezdomovcům potřebnou všestrannou sociální pomoc, zde převaţuje negativní postoj muţů (26%), 6 % respondentů neví. Tento postoj mě velmi zaujal, protoţe naznačuje, ţe veřejnost tato problematika zajímá. Zda je tento postoj pravdivý nám potvrdí odpovědi na otázky týkající se pomoci bezdomovcům.
53
Otázka třináctá: Která z uvedených odpovědí nejlépe vystihuje Váš názor na bezdomovce? Graf č. 12
Názor na bezdomovce 6% 34%
22%
obtěžují mě nevšímám si jich je mi jich líto
38%
nevím
Tabulka č. 6
Názor na bezdomovce Průměr Ženy Muži Obtěţují mě
34 %
13 % 55 %
Nevšímám si jich
38 %
47 % 29 %
Je mi jich líto
22 %
29 % 15 %
Nevím
6%
11 % 1 %
38 % respondentů zastává neutrální názor, bezdomovců si nevšímá, 34 % bezdomovci obtěţují, ţeny 13 % a muţů více neţ polovina respondentů (55 %), 22 % respondentů pociťuje lítost (převládá soucit na straně ţen 29 % oproti muţům 15 %), 6 % respondentů si vybralo odpověď nevím. Z těchto odpovědí je patrná změna v postoji k bezdomovcům. Přesto, ţe zde převládá spíše neutrální názor, negativní postoj zastává 34 % dotazovaných.
54
Otázka čtrnáctá: Máte z bezdomovců strach? Graf č. 13
Máte strach z bezdomovců
19%
9% 20%
rozhodně ano spíše ano spíše ne
52%
rozhodně ne
Tabulka č. 7
Strach z bezdomovců Průměr Ženy Muži Rozhodně ano
9%
14 % 3 %
Spíše ano
20 %
24 % 16 %
Spíše ne
52 %
51 % 53 %
Rozhodně ne
19 %
11 % 28 %
52 % respondentů se bezdomovců spíše neobává, zde převaţují odpovědi muţů 53 %, ţeny 51%, 20 % respondentů uvedlo, ţe spíše ano (24 % ţen, 16 % muţů), 19 % dotazovaných se bezdomovců rozhodně neobává a 9 % se rozhodně neobává, z toho 14 % ţen a pouze 3 % muţů. Zde můţeme zaznamenat pokrok a změnu ve smýšlení o těchto lidech, kteří byli ještě v nedávné době jakýmisi „strašáky“.
55
Otázka patnáctá: Jak se zachováte, pokud Vás bezdomovec na ulici osloví? Graf č. 14
Oslovení bezdomovcem
9%
Odejdete
20%
Odmítnete se s ním bavit 44%
27%
Vyslechnete jej Odkážete jej na sociální službu
Tabulka č. 8
Reakce na oslovení bezdomovcem Průměr Mladší Starší Odejdete
20 %
30 %
10 %
Odmítnete se s ním bavit
27 %
34 %
20 %
Vyslechnete jej
44 %
28 %
60 %
Odkáţete je na sociální pomoc
9%
8%
10 %
Z odpovědí na tuto otázku lze také vyčíst spíše pozitivní postoj, 44 % respondentů by osobu bez domova vyslechlo, z toho převáţně zástupci starší generace (60 %), 27 % by se s ním odmítlo bavit, zde převaţují odpovědi zástupců mladší věkové kategorie (34 %), 20 % respondentů by odešlo, mladší věková kategorie opět převaţuje (30 %) a pouze 9 % by jej odkázalo na sociální sluţbu, zde převaţují odpovědi zástupců starší věkové kategorie (10 %).
56
Otázka šestnáctá: Pracoval/a byste s touto cílovou skupinou např. jako dobrovolník? Graf č. 15
Práce s bezdomovci 3% 35%
11%
rozhodně ano spíše ano 51%
spíše ne rozhodně ne
V odpovědích na tuto otázku vidím spíše negativní postoj, a to 51% dotazovaných by spíše s bezdomovci nechtěla pracovat, 35% rozhodně ne, pouze 11% spíše ano a 3% rozhodně ano. Zájem o práci s touto cílovou skupinou zřejmě není ve městě velký. Můţeme se domnívat, ţe odpovědi spíše ano a rozhodně ano platí pro respondenty, kteří jiţ mají s touto cílovou skupinou zkušenosti.
57
Otázka sedmnáctá: Jak byste se zachovali, kdyby Vás na ulici oslovil člověk vypadající jako bezdomovec a poţádal Vás o pomoc? (např. zavolání záchranné sluţby) Graf č. 16
Poskytnutí pomoci 0% pomohl bych 45% zavolal bych záchranku,ale k člověku bych se nepřibližoval
55%
nepomohl/a bych
Tabulka č. 9
Pomoc bezdomovcům
Průměr Mladší Starší
Pomohl bych
55 %
50 %
60 %
Zavolal bych záchranku, ale nepřiblíţil bych se 45 %
50 %
40 %
Nepomohl bych
0%
0%
0%
Z odpovědí na tuto otázku lze vyčíst pozitivní přístup k pomoci bezdomovcům, 55 % respondentů by pomohlo (32 % ţen, 23 % muţů), 45 % by zavolalo záchranku, ale k člověku by se nepřibliţovalo, coţ povaţuji za pozitivní skutečnost (25 % ţen, 20 % muţů). Zdá se, ţe se trochu názory na tuto cílovou skupinu změnily. Také pomoc z pohledu věku respondentů je velmi pozitivní. Přece jen lidskost úplně nevymizela.
58
Otázka osmnáctá: Pokud se setkáte s bezdomovcem, ţádá po Vás nejčastěji peníze, jídlo, ošacení, alkohol nebo přístřeší? Graf č. 17
Žádost bezdomovce při setkání 02% 0 0 Peníze Jídlo Ošacení 98%
Alkohol Přístřeší
Z odpovědí na tuto otázku je patrné ţebrání bezdomovců, kteří si za takto získané peníze kupují převáţně alkohol. 2 % dotazovaných má zkušenost s poţadováním alkoholu. Ţebrání je sice nedůstojné, avšak takto opatřené finanční prostředky tito lidé nezdaňují, často získají větší částky, neţ které si pracující člověk vydělá v zaměstnání. Coţ je smutná skutečnost, protoţe některým právě toto vyhovuje a nemají tak motivaci k integraci zpět do společnosti.
59
Otázka devatenáctá: Jste ochotni, v rámci svých moţností, pomoci bezdomovcům? Graf č. 18
Pomoc bezdomovcům
20% 44% Ano Ne 36%
Nevím
Tabulka č. 10
Pomoc bezdomovcům Průměr Mladší Starší Ano
44 %
40 %
48 %
Ne
36 %
38 %
34 %
Nevím
20 %
22 %
18 %
Ochotno pomoci je 44 % respondentů, mezi zástupci starší generace a zástupci mladší generace je rozdíl jen 8 %, coţ svědčí spíše o pozitivním postoji dotazovaných. 36 % dotazovaných by pomoc neposkytlo, 20 % neví.
60
Otázka dvacátá: Pokud jste v předešlé otázce zvolil/a moţnost ano, jakou formu pomoci byste zvolil/a? Graf č. 19
Forma pomoci bezdomovcům Potraviny 22%
2%
45%
Peníze Ošacení
40%
Ubytování 1%
Informace, kam se může obrátit o pomoc
Nejčastější formou pomoci, která vyplývá z odpovědí respondentů, jsou potraviny (45 %), následuje ošacení (40 %), dále informace, kam se můţe obrátit o pomoc (22 %), překvapila mě také 2 % respondentů, kteří by poskytli ubytování, 1% by pomohlo penězi. Tyto odpovědi nám napovídají, ţe lidé mají zřejmě zkušenost takovou, ţe v případě, ţe poskytnou bezdomovci peníze, většinou si za ně koupí alkohol. Proto by raději poskytli potraviny, ale to se mnohým z řad bezdomovců nelíbí.
61
Otázka dvacátá první: Přispěl/a jste někdy organizaci nebo spolku, která/který pomáhá bezdomovcům? Graf č. 20
Příspěvek organizacím nebo spolkům pomáhajícím bezdomovcům
22% Ano Ne
78%
Tabulka č. 11
Pomoc organizacím pomáhajícím bezdomovcům Průměr Mladší Starší Ano
22 %
10 %
34 %
Ne
78 %
90 %
66 %
Občané organizacím nebo spolkům, které pomáhají bezdomovcům, příliš nepřispívají. Z dotazovaných pouze někdy přispělo pouze 22 %, z toho převáţně z řad zástupců starší generace (34 %). Lidé více přispívají dětem či nemocným lidem. Moţná zde hraje roli skutečnost, ţe se snaţí pomoci či pomáhají přímo lidem, kteří je osloví na ulici.
62
Otázka dvacátá druhá: Pokud přispíváte nebo jste někdy přispěl/a organizaci nebo spolku, která/který pomáhá bezdomovcům, jakou formu jste zvolili? Graf č. 21
Forma pomoci organizacím nebo spolkům 0
0 27%
66%
Finanční prostředky Potraviny
7%
Ošacení Jiná forma
Tabulka č. 12
Forma pomoci organizacím nebo spolkům Průměr Mladší Starší Finanční prostředky
27 %
26 %
28 %
Potraviny
7%
12 %
2%
Ošacení
66 %
62 %
70 %
Jiná forma
0%
0%
0%
Občané organizacím nebo spolkům, které pomáhají bezdomovcům, přispívají převáţně darováním oblečení (66%), 27 % dotazovaných přispělo finančně, potraviny věnovalo 7 %. Forma pomoci organizacím nebo spolkům, které pomáhají bezdomovcům, je téměř vyrovnaná jak na straně starší, tak na straně mladší generace. Ve městě jsou na vybraných místech umístěny kontejnery, kde lidé mohou darovat oblečení. Také jsou pořádány různé sbírky oblečení, a to přímo svozem od domů. Lidé nechají oblečení či obuv před domem v igelitovém pytli a v určitou dobu, předem sdělenou, je toto oblečení odvezeno. Tato forma se jeví jako velmi dobrý nápad, lidé často házejí nepouţívané oblečení do kontejnerů a takto bude vyuţito k dobročinným účelům. S těmito sbírkami jsem se poprvé setkala v západních zemích, kde jsou běţnou záleţitostí, avšak najdou se i „podnikatelé“, kteří s takto získaným oblečením dále obchodují a prodávají je do second handů. 63
Otázka dvacátá třetí: Je, podle Vás, pomoc státu lidem bez domova dostatečná? Graf č. 22
Pomoc státu lidem bez domova 9%
13%
Ano
14%
Spíše ano 64%
Spíše ne Rozhodně ne
Tabulka č. 13
Pomoc ze strany státu lidem bez domova Průměr Mladší Starší Ano
13 %
16 %
10 %
Spíše ano
14 %
17 %
11 %
Spíše ne
64 %
58 %
70 %
Rozhodně ne
9%
9%
9%
Zde se potvrzuje opět strukturální chyba, kdy podle 64 % pomoc státu lidem bez domova je spíše nedostatečná (70 % starších respondentů, 58 % mladších respondentů), 14 % se domnívá, ţe pomoc je spíše dostatečná (17 % starších a 11% mladších), 13 % (16 % starších a 10 % mladších), ţe je dostatečná a 9 %, ţe rozhodně dostatečná není (shodně obě kategorie).
64
Otázka dvacátá čtvrtá: Kdo by měl podle Vás řešit problém s bezdomovci? Graf č. 23
Kdo by se měl největší měrou podílet na řešení problém bezdomovectví 8%
Rodina
2% 22%
Obec, město, stát Neziskové a církevní organizace
68%
Policie
Tabulka č. 13
Kdo by se měl největší měrou podílet na řešení bezdomovectví Průměr Mladší Starší
Rodina
22 %
14 %
30 %
Obec, město, stát
68 %
70 %
66 %
Neziskové a církevní organizace
8%
7%
9%
Policie
2%
3%
1%
Podle odpovědí na tuto otázku převládá názor (68 % odpovědí), ţe by se o bezdomovce měla postarat obec, město, stát, tzn., ţe bezdomovectví je povaţováno za problém spíše strukturální, tedy rozhodně by měly nastat změny v sociální politice státu (větší počet respondentů mladší věkové kategorie). Dalším názorem, který zastává 22 % respondentů, je řešení bezdomovectví ze strany rodiny, coţ je také velmi důleţité v řešení této problematiky, převládá názor respondentů starší věkové kategorie (30 %). Přestoţe neziskové organizace v této problematice mají své nezastupitelné místo, pouze 8 % dotazovaných si myslí, ţe by měly řešit problém bezdomovectví. 2 % respondentů zastává názor (3 % mladší věková kategorie, 1 % starší věková kategorie), ţe by tento problém měla řešit policie. Podle dřívějších průzkumů (Naděje, 1993) většina obyvatel majoritní společnosti na bezdomovce pohlíţela jako na osoby s kriminální minulostí. Proto shledávám jako pozitivní, ţe tento názor jiţ mnoho občanů nesdílí. 65
6.7 Diskuse Bezdomovectví je problémem celé společnosti, nejen bezdomovců samotných. Právě přístup k bezdomovcům, stejně jako pomoc ze strany veřejnosti se staly předmětem mého výzkumu. Podle vysoké návratnosti dotazníků usuzuji, ţe problematika bezdomovectví veřejnost zajímá. Zastoupení ţen-respondentek zde bylo o něco vyšší, neţ muţůrespondentů. Kategorií s největší měrou zastoupení byly respondenti ve věku 41-50 let. Z hlediska vzdělání převládá středoškolské s maturitou. Co se týče bydliště, převaţují respondenti z města Krnova. Cílem výzkumu byla odpověď na otázky „Jaký je pohled veřejnosti na bezdomovce v jejich blízkém okolí?“ a „Jakou míru pomoci by v případě potřeby těmto osobám poskytli?“ V souvislostí s tím byly stanoveny hypotézy: Hypotéza 1/ Postoj ţen k bezdomovcům je pozitivnější neţ postoj muţů. Hypotéza 2/ Lidé staršího věku (31-70 let) mají větší pochopení pro pomoc bezdomovcům neţ lidé mladšího věku (15-30 let). První hypotéza týkající se postojů ţen a muţů k bezdomovcům byla potvrzena v otázkách 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 a 16. Necelá polovina respondentek charakterizovala bezdomovce jako nešťastnou osobu, které je jim líto. Předpokládají, ţe si bezdomovci za svou situaci spíše nemohou. Pozitivnější oproti muţům je také názor, ţe se bezdomovci chtějí ze své situace dostat (29 %), také výrazný rozdíl oproti muţům zastávají v názoru, ţe se mohou dostat také do situace bezdomovců. Překvapil mě kladný názor obou kategorií, ţe bezdomovci jsou ohroţenou skupinou, které je potřeba věnovat pozornost a všestrannou sociální pomoc, mezi oběma kategoriemi byl jen nepatrný rozdíl 2 %. I z tohoto názoru usuzuji, ţe lidé této problematice věnují více pozornosti neţ dříve. V názoru na bezdomovce převaţuje u ţen odpověď nevšímám si jich, pak je mi jich líto, muţe spíše obtěţují. Více neţ polovina respondentů u obou kategorií se bezdomovců neobává, zde o 2 % převaţují odpovědi muţů. Vzhledem k těmto výsledkům povaţuji hypotézu 1/ za potvrzenou. Ţeny jsou nositelkami různých 66
rolí, jsou matkami, pečovatelkami, vychovatelkami, ochránkyněmi, zřejmě i proto přistupují k této problematice pozitivněji neţ muţi. Hypotéza druhá, která se týká většího pochopení pro pomoc bezdomovcům ze strany lidí staršího věku (31-70 let), byla testována v otázkách č. 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23 a 24. V odpovědích na otázku jak by se zachovali, kdyby je na ulici oslovil člověk, který vypadá jako bezdomovec a poţádal o pomoc, 60 % respondentů staršího věku odpovědělo, ţe by pomohlo oproti respondentům mladšího věku (50 %). Také v otázce, jak se dotazovaní zachovají, pokud je osloví na ulici bezdomovec odpovědělo 60 % respondentů staršího věku oproti 28 % odpovědím mladších respondentů, ţe by jej vyslechlo. V otázce pomoci bezdomovcům v rámci moţností by 48 % starších respondentů pomohlo oproti 40 % mladších respondentů. Převaţuje forma pomoci v podobě potravin a ošacení, dokonce 2 % dotazovaných by poskytla ubytování. Tyto formy pomoci však pouze uspokojují potřeby osoby bez domova v daný okamţik, nemají ţádný dlouhodobý efekt a hlavně neřeší problematiku bezdomovectví. Co se týče dotazu ohledně příspěvku organizacím, zde by 34 % respondentů staršího věku pomohlo oproti 10 % respondentům mladšího věku, a to rovněţ formou ošacení. Příspěvky organizacím ze strany dotazovaných jsou nízké, především ty finanční. Lidé raději přispívají dětem nebo nemocným či postiţeným lidem. O osobách bez domova většinou soudí, ţe by se měl o ně postarat stát nebo rodina. Co se týká odpovědí na otázku pomoci ze strany státu, jednoznačně je, podle obou kategorií, spíše nedostatečná. Podle výsledků, kdy zástupci starší věkové kategorie jsou více nakloněni pomoci bezdomovcům, byla i druhá hypotéza potvrzena. Lidé starší generace na Krnovsku jsou více nakloněni pomoci bezdomovcům, protoţe město Krnov má vysokou míru nezaměstnanosti a nejvíce ohroţeni jsou právě osoby náleţící do kategorie starších respondentů. Právě z důvodu nezaměstnanosti, následně ztráty finanční jistoty, se bezdomovectví také více obávají. Obě hypotézy byly výzkumem potvrzeny, a tím byl naplněn i cíl práce. V souvislosti s pomocí bezdomovcům se setkáváme s různými postoji. Je však potřeba, aby lidé bez domova byli nasměrováni tím správným směrem a také aby se na svém začlenění sami podíleli a nespoléhali pouze na pomoc druhých. Ze strany 67
společnosti často chybí motivace k tomu, aby se tito lidé chtěli dostat z nepříznivé ţivotní situace. Některým z řad bezdomovců jejich situace dokonce vyhovuje. Ne všichni totiţ chtějí být znovu začleněni. Mají svou svobodu, volnost. Tady mě napadá otázka: není něco špatně, ţe tito lidé pomoc nehledají? Co by se muselo změnit, aby měli dostatečnou motivaci k zařazení zpět do většinové společnosti? Tyto otázky by mohly být námětem pro další výzkum, tentokrát přímo s bezdomovci. Veřejnost často neví, jak organizace, které se problematikou bezdomovectví zabývají, bezdomovcům pomáhají. Převáţně jen vědí, ţe jim poskytnou nocleh, jídlo. O jiných aktivitách se příliš nemluví ani nepíše. Myslím, ţe větší osvěta ohledně této problematiky, více informací o organizacích zabývajících se právě pomocí bezdomovcům, více ţivotních příběhů o lidech, kteří se do této situace dostali, by mohla pomoci ve změně postojů veřejnosti k tomuto fenoménu. Podle tohoto průzkumu lze říci, ţe postoj veřejnosti na Krnovsku k problematice bezdomovectví je spíše pozitivní ve srovnání s výzkumy provedenými organizací Naděje a agenturou Amnasia, které zmiňují v teoretické části. Sice přetrvávají některé negativní názory, které se týkají převáţně charakteristiky a názoru, ţe si za svou situaci mohou sami apod. Tento postoj zřejmě pramení z předsudků, které bezdomovcům dávají nálepku osob zanedbaného vzhledu, závislým na alkoholu, neochotných přizpůsobit se majoritní společnosti. Na tomto úsudku mají nemalý podíl také média. Avšak kladné reakce zjištěné v tomto výzkumu mohou být „prvními vlaštovkami“ ke změně pohledu na bezdomovce ze strany veřejnosti. Podobný výzkum v jiném městě či regionu můţe přinést zcela jiné výsledky, záleţí na počtu osob bez domova, se kterými se lidé setkávají, na místech, kde se s nimi setkávají, na zkušenostech, které s těmito lidmi mají. Společné pro všechny občany by však mělo být řešení této problematiky, aby došlo spíše ke sníţení počtu bezdomovců, aby tito lidé měli dostatečnou motivaci k začlenění zpět do společnosti. Tato práce by mohla být podkladem pro další, podrobnější výzkumy týkající se problematiky bezdomovectví, nejen z pohledu veřejnosti, ale také z pohledu osob, kterých se nejvíce dotýká - bezdomovců.
68
Závěr Cílem teoretické části mé práce bylo objasnit bezdomovectví, blíţe jej charakterizovat. Seznámili jsme se s osobností bezdomovce a jejími typickými znaky, kterými jsou schopnosti, potřeby, sociální vztahy. Většina lidí povaţuje za příčinu, ale také důsledek bezdomovectví právě osobní vlastnosti bezdomovců. Při řešení náročnějších situací selhávají, orientace ve světě je pro ně obtíţná. Tyto příčiny bývají nejčastěji děleny na objektivní (chyba v systému státu), subjektivní (nepříznivé vlastnosti jedince), dále na primární (sociální úpadek osobnosti), sekundární příčiny (psychický úpadek osobnosti) a terciární (klient nemůţe nalézt místo ve společnosti). Pomocí osobám bez domova jsou jistě sluţby, kterých však stále není dostatek, ale také sociální příjmy, jeţ jsou obvykle jediným zdrojem příjmu u této cílové skupiny. Postoj veřejnosti, dle různých výzkumů, je převáţně negativní. Veřejnost stále na tuto cílovou skupinu pohlíţí skrze prsty, pomoc z jejich strany je minimální. Osoby bez domova jsou převáţně spojovány s kriminalitou, avšak sami tito jedinci velký podíl na kriminalitě nemají. Často jsou spíše oběťmi trestných činů. O této problematice se, bohuţel, mnoho nepíše i přesto, ţe tito lidé jsou kriminalitou nejvíce ohroţeni. Přestoţe
bylo
provedeno
několik
výzkumů
veřejného
mínění
k této
problematice, domnívám, ţe to nestačí. Hlavním cílem mé práce, kterým se zabývám v praktické části je zjištění názoru na osoby bez domova ze strany veřejnosti na Krnovsku. V rámci výzkumu byly potvrzeny stanovené hypotézy:
1/ Postoj ţen
k bezdomovcům je pozitivnější neţ postoj muţů. 2/ Lidé staršího věku (31-70 let) mají větší pochopení pro pomoc bezdomovcům neţ lidé mladšího věku (15-30 let). Výzkum byl uskutečněn prostřednictvím dotazníků. Podle zjištěných výsledků průzkumu není postoj veřejnosti na Krnovsku tak negativní, jako na jiných místech naší republiky, lidé projevují jistou míru empatie, nejsou lhostejní k lidskému neštěstí. Ale je stále potřeba předávat lidem více informací, aby se všichni mohli podílet na řešení této problematiky. Inspirací pro tuto práci pro mě byla odborná praxe v azylovém domě Centra sociálních sluţeb Armády spásy v Krnově. A musím přiznat, ţe bliţší seznámení s touto problematikou zcela změnil můj postoj k osobám bez domova. Je velmi jednoduché se 69
do této nepříznivé sociální situace dostat, ale cesta zpět je velmi těţká. Ne kaţdý člověk tuto situaci zvládne sám. Je potřeba větší podpory a empatie ze strany společnosti. Snad se podmínky v naší republice (a nejen u nás) jednou natolik změní, ţe tento fenomén se bude vyskytovat minimálně. Naděje umírá poslední.
70
Literatura a použité zdroje Bibliografie Allport G. 2004. O povaze předsudků. Praha: Prostor. Baláš O., Heţová M., Loukota R. 2010. Aktuální otázky fenoménu bezdomovství. Brno: Odbor sociální péče Magistrátu města Brna Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. Praha: Nakladatelství Karolinum Gavora P. 2010. Úvod do pedagogického výzkumu – 2. vydání. Brno: Paido Haasová J. 2005. Jak žijí v Olomouci ženy bez domova: sedm skutečných příběhů. Olomouc: Univerzita Palackého Hartl P., Hartlová H. 2004. Psychologický slovník. Praha: Portál, str. 464. Hayesová N. 2000. Základy sociální psychologie. Praha: Portál Hradecká V., Hradecký I. 1996. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje Janečková H. 2013. Vysoké stáří. In Matoušek a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s. 369-373 Koldinská K. 2007. Sociální právo. Praha: C. H. Beck Kotýnková M. 2007. Sociální ochrana chudých v České republice. Praha: Oeconomica Koukolík F., Drtilová J. 2002. Základy stupidologie a život s deprivanty II. Praha: Galén Kraus B., Hroncová J. a kol. 2007. Sociální patologie. Praha: Gaudeamus Marek J. a kol. 2012. Bezdomovectví. Praha: Portál Matoušek O., Kodýmová P., Koláčková J. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál
71
Matoušek O. 2008. Slovník sociální práce. Praha: Portál Miovský M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing Nakonečný M. 1999. Sociální psychologie. Praha: Academica Navrátilová J. 2013. Ohrožená rodina. In Matoušek a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s. 359-361 Průdková T., Novotný P. 2008. Bezdomovectví. Praha: Triton Reichel J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing a.s Schwarzová G. 2005. Sociální práce s bezdomovci. In Matoušek a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, s. 315-329 Šobáň T. 2008. Obecná psychologie a psychologie pro sociální pracovníky. Ostrava: Ostravská univerzita Štěchová M. a kol. 2008. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci Tuček M. 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství Vágnerová M. 1999. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál Odborné časopisy a sborníky Adamcová K. 2013. „Domy na půl cesty.“ Sociální služby, 6,7: 22-23 Bajer P. 2006. „Široká nabídka pracovních aktivit podporuje návrat na trh práce.“ Sociální práce/Soicálna práca, 4: 12-13
Bezoušková A. 2004. „Násilí proti bezdomovcům.“ Zpravodaj Bílý kruh bezpečí
72
Faldyna Z. 2008. „Alkohol a lidé bez domova.“ Sborník z konference Zdravotnická péče a bezdomovectví. 12/2008, s. 35-38 Hradecký I. 1998. „Bezdomovství v České republice“. Sborník ze semináře na téma bezdomovství v Evropě ze dne 4.3.1998, s. 8 Hradecký I. 2006. „Sluţby pro bezdomovce“. Sociální práce/Sociálna práca, 4: 68 Hradecký I. 2011. „Proč přibývá lidí bez domova“. Rozšířený sborník z konference Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti ze dne 22.11.2011, s. 26-34 Lindovská, E. 2012. „ Práce se sítěmi sluţeb u lidí bez domova“. Sociální práce/Sociální práca.2012/1, s.101-109 Martinková L. 2008. „Úvod do problematiky bezdomovectví a vznik charitní ordinace“. Sborník z konference Zdravotnická péče a bezdomovectví. 12/2008, s. 7-11 Varga, L. (2005).“Bezdomovství z hlediska kvantifikovatelnosti získaných dat“. Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS Praha, s. 166-169. Zákony Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách] Zákon č. 111/2006 Sb. [o pomoci v hmotné nouzi] Internetové zdroje MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014] Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020.[online].Aktualizace
neuvedena.
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/media-
centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseni-problematiky-bezdomovectvi-v-CR-doroku-2020.pdf [cit. 12. 2. 2014] 73
Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Aktualizace neuvedena. Dostupné z: http:/portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni. [cit. 12.2.2014] Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/cs/5 [posl.aktualizace neuvedena] [cit. 31.7.2014] Oficiální web Krnova [hlavní webová stránka]. Aktualizace neuvedena. Dostupné z: http://www.krnov.cz/informace-o-meste/d-2748/p1=1375 [cit. 14.2.2014]
74
Anotace Absolventská práce je zaměřena na problematiku bezdomovectví, která nabývá v naší zemi stále větších rozměrů. Teoretická část obsahuje převáţně definice, pojmy, typy bezdomovectví, skupiny nejvíce ohroţené bezdomovectvím. Dále je zde popsána pomoc osobám bez domova formou sluţeb a sociálních příjmů a také sociálně patologické jevy a kriminalita, které jsou s bezdomovectvím spojeny. Pojmy spojené s veřejným míněním a dřívější průzkumy postojů veřejnosti uzavírají teoretickou část, pro kterou jsem informace čerpala převáţně z odborné literatury. Praktická část je zaloţena na průzkumu názoru veřejnosti na Krnovsku prostřednictvím dotazníků a na analýze získaných odpovědí.
Annotation Graduate work is focused on homelessness, which comes in our country still larger snes. The theoretical part consists mainly of definitions, concepts, types of homelessness, the group most at risk of homelessness. Also described herein is help homeless people in the form of social services and income, and socio-pathological phenomena and crime that are associated with homelessness. Concepts associated with public sentiment and earlier surveys of public attitudes conclude the theoretical part, for which I have information drawn largely from literature. The research is based on a survey of public opinion in the Krnov through questionnaires and the analysis of responses obtained.
75
Příloha 1 DOTAZNÍK K PROBLEMATICE BEZDOMOVECTVÍ Váţení respondenti, jmenuji se Ester Moravcová a jsem studentkou Caritas -Vyšší odborné školy sociální v Olomouci. V rámci své absolventské práce provádím průzkum, kde zjišťuji postoj laické veřejnosti na Krnovsku k problematice bezdomovectví. Ráda bych Vás proto poţádala o vyplnění dotazníku vztahujícího se k této problematice. Veškerá data v dotazníku jsou anonymní a budou pouţita pouze pro tento výzkum. Za Váš čas předem děkuji.
Otázka 1/ Jste □ Muţ □ Ţena Otázka 2/ Prosím o zatržení Vaší věkové kategorie □ 15-20 let □ 21-30 let □ 31-40 let □ 41-50 let □ 51-60 let □ 61-70 let Otázka 3/ Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? □ Základní □ SŠ bez maturity (výuční list) □ SŠ s maturitou □ VOŠ □ VŠ
76
Otázka 4/ Kde je Vaše bydliště? □ Krnov □ okolní obce Otázka 5/ Setkáváte se ve svém okolí s bezdomovci? □ Ano často □ Ano občas □ Téměř vůbec □ Vůbec Otázka 6/ Kde potkáváte bezdomovce nejčastěji? □ Před supermarketem □ Před nádraţím □ V parku □ Blízko mého bydliště □ Jinde Otázka 7/ Jak byste charakterizoval/a bezdomovce? (vyberte jednu z uvedených charakteristik, která Váš názor nejlépe vystihuje) □ Člověk zanedbaný, zapáchající, ţebrající □ Nechce pracovat □ Nešťastná osoba, které je mi líto □ Člověk s kriminální minulostí Otázka 8/ Domníváte se, že si za svou nepříznivou životní situaci mohou bezdomovci sami? □ Rozhodně ano □ Spíše ano □ Spíše ne □ Rozhodně ne
77
Otázka 9/ Jak se podle Vás může člověk stát bezdomovcem? (Můžete vybrat více odpovědí) □ Ztráta bydlení, zaměstnání □ Návrat z vězení □ Rozpad rodiny □ Nechce pracovat □ Návrat z dětského domova □ Závislosti □ Dobrovolné rozhodnutí Otázka 10/ Myslíte si, že se bezdomovci chtějí ze své situace dostat a zařadit se zpět do společnosti? □ Ano □ Ne □ Nevím Otázka 11/ Myslíte, že se můžete do situace člověka bez domova dostat i Vy? □ Ano □ Spíše ano □ Spíše ne □ Určitě ne □ Nevím Otázka 12/ Považujete bezdomovce za ohroženou skupinu osob, které je potřeba věnovat pozornost a všestrannou sociální pomoc? □ Ano □ Jen některým □ Ne □ Nevím
78
Otázka 13/ Která z uvedených odpovědí nejlépe vystihuje Váš názor na bezdomovce? □ Obtěţují mě □ Nevšímám si jich □ Je mi jich líto □ Nevím Otázka 14/ Máte strach z bezdomovců? □ Rozhodně ano □ Spíše ano □ Spíše ne □ Rozhodně ne Otázka 15/ Jak se zachováte, pokud Vás bezdomovec osloví na ulici? □ Odejdete □ Odmítnete se s ním bavit □ Vyslechnete jej □ Odkáţete jej na sociální pomoc Otázka 16/ Pracoval/a byste s touto cílovou skupinou např. jako dobrovolník? □ Rozhodně ano □ Spíše ano □ Spíše ne □ Rozhodně ne Otázka 17 Jak byste se zachovali, kdyby Vás na ulici oslovil člověk vypadající jako bezdomovec a požádal Vás o pomoc? (např. zavolání záchranné služby) □ Pomohl/a bych □ Zavolal/a bych záchranku, ale k člověku bych se nepřibliţoval/a □ Nepomohl/a bych
79
Otázka 18/ Pokud se setkáte s bezdomovcem, žádá po Vás nejčastěji: □ Peníze □ Jídlo □ Ošacení □ Alkohol □ Přístřeší Otázka 19/ Jste ochotni, v rámci svých možností, pomoci bezdomovcům? □ Ano □ Ne □ Nevím Otázka 20/ Pokud jste ochoten/a pomoci, jakou formu pomoci byste zvolil/a? □ Jídlo, potraviny □ Peníze □ Ošacení □ Ubytování □ Informace, kam se můţe obrátit o pomoc Otázka 21/ Přispěl/a jste někdy organizaci nebo spolku, který pomáhá bezdomovcům? □ Ano □ Ne Otázka 22/ Jakou formou jste přispěl/a? □ Finanční prostředky □ Potraviny □ Ošacení □ Jinou formou
80
Otázka 23/ Je podle Vás pomoc státu lidem bez domova dostatečná? □ Ano □ Spíše ano □ Spíše ne □ Rozhodně ne Otázka 24/ Kdo by měl, podle Vás, řešit problém s bezdomovci? □ Rodina □ Obec, město, stát □ Neziskové a charitativní organizace □ Policie
81
