CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Bezdomovectví očima veřejnosti na Krnovsku
Ester Moravcová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Vejmola
Olomouc 2014
Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
Dne 20. 4. 2014
………………………………………
Děkuji Mgr. Jaroslavu Vejmolovi za cenné připomínky a rady, které mi poskytl při zpracování mé absolventské práce a také mé rodině za podporu a trpělivost během mého studia.
Obsah
Úvod ................................................................................................................................. 6 1.
2.
Bezdomovec, bezdomovectví - charakteristika......................................................... 8 1.1
Pojem bezdomovec ............................................................................................ 8
1.2
Osobnost bezdomovce a její typické znaky ....................................................... 9
1.3
Typologie bezdomovectví ................................................................................ 10
1.4
Příčiny bezdomovectví..................................................................................... 12
1.5
Lidé ohroţení bezdomovectvím....................................................................... 14
Pomoc osobám bez domova .................................................................................... 17 2.1
Sociální sluţby pro osoby bez domova............................................................ 17
2.1
Nízkoprahová denní centra .............................................................................. 18
2.2
Noclehárny ........................................................................................................ 18
2.3
Azylové domy ................................................................................................... 18
2.4
Domy na půli cesty ............................................................................................ 19
2.5
Další sluţby poskytované bezdomovcům ......................................................... 19
2.6 Sociální příjmy .................................................................................................... 21 3.
Bezdomovectví a sociálně patologické jevy ........................................................... 24 3.1 Problémy v rodině .............................................................................................. 24 3.2 Závislosti ............................................................................................................ 25 3.3 Agresivita bezdomovců ...................................................................................... 25
4.
Kriminalita bezdomovců ......................................................................................... 26 4.1 Bezdomovci jako pachatelé .................................................................................. 26 4.2 Bezdomovci jako oběti ......................................................................................... 26
5.
Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova ............................................................ 27 5.1 Postoj k bezdomovectví ........................................................................................ 27
4
5.2 Předsudky o bezdomovcích .................................................................................. 28 6.
Výzkum postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice ..... 29 6.1 Anketa Naděje 1993 ............................................................................................. 29 6.2 Anketa Naděje 1996 ........................................................................................... 30 6.3 Výzkum agentury Amnasia 1995 ........................................................................ 30
7.
Empirická část ......................................................................................................... 32 7.1 Cíl výzkumu ....................................................................................................... 32 7.2 Metoda výzkumu ................................................................................................ 32 7.3 Výzkumný soubor .............................................................................................. 33 7.4 Výsledky výzkumu a jejich interpretace ............................................................ 33 7.5 Diskuse ................................................................................................................ 44
Závěr ............................................................................................................................... 46 Literatura a pouţité zdroje .............................................................................................. 47 Anotace ........................................................................................................................... 50
5
Úvod
Bezdomovectví je sociálním jevem, který je podmíněn celou řadou faktorů. Představuje krajní podobu sociálního vyloučení. Sociálně vyloučenými se mohou stát různí lidé ohroţení nestejnými problémy. Společný je pro ně důsledek: ztráta domova a ţivot „na ulici“. (Matoušek a kol.2005: 38) Bezdomovectví je v naší zemi povaţováno za fenomén, který vznikl aţ po „sametové revoluci“, uplynulo tedy více neţ 20 let. Historicky však tato problematika sahá aţ do dob biblických. Cílem
teoretické
s bezdomovectvím,
coţ
části bude
práce obsahem
je
popsat kapitoly
základní první.
pojmy
Rovněţ
spojené
zde
bude
charakterizována osobnost bezdomovce a její typické znaky, typologie bezdomovectví, příčiny bezdomovectví, rizikové skupiny ohroţené bezdomovectvím. Obsahem druhé kapitoly je pomoc osobám bez domova ze strany společnosti, a to formou sociálních sluţeb, psychologického poradenství, zdravotních sluţeb, materiálních sluţeb, ostatních doplňkových sluţeb a také prostřednictvím sociálních příjmů podle zákona o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. V kapitole třetí se seznámíme se sociálně patologickými jevy, které jsou stále častěji s touto problematikou spojovány. S touto kapitolou souvisí také kapitola čtvrtá, která je zaměřena na kriminalitu osob bez domova jednak v roli pachatelů a jednak v roli obětí. Protoţe tato práce je zaměřena na zjištění postojů veřejnosti k osobám bez domova, v kapitole šesté se seznámíme s pojmy jako postoj a předsudek a s nejčastějšími předsudky o bezdomovcích.
6
V kapitole šesté se seznámíme s výzkumem postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice, který provedla organizace Naděje a agentura Amnasia. Cílem empirické části je zjistit názory laické veřejnosti na problematiku bezdomovectví ve městě Krnově a okolí (kvantitativní výzkum – dotazník). Bezdomovectví je váţným problémem, se kterým se naše společnost potýká ve stále větší míře. Rostoucí míra nezaměstnanosti má v této problematice významné místo. Tento fenomén jiţ není jen problémem větších měst, ale týká se i měst s menším počtem obyvatel. Je potřeba se tímto problémem neustále zabývat, protoţe bezdomovectvím můţe být ohroţen kdokoliv z nás či našich blízkých. Názory na tento fenomén se různí. Někteří sdílí empatii, většina se však na osoby bez přístřeší dívá „skrze prsty“, snaţí se vyhnout kontaktu s nimi, protoţe je jim toto setkání nepříjemné. Mnozí lidé zastávají názor, ţe si za tuto nelehkou ţivotní situaci mohou lidé bez domova sami. Pravda je však někde uprostřed. Ne kaţdý je natolik silný, aby zvládl nástrahy dnešní doby. Málokdo si uvědomí, ţe se v této situaci můţe ocitnout kaţdý z nás. Stačí opravdu málo. To je důvod, proč by se o této problematice měla veřejnost dozvědět co nejvíce informací.
7
1. Bezdomovec, bezdomovectví - charakteristika Definice základních pojmů jako bezdomovec a bezdomovectví nám pomůţe lépe problematice bezdomovectví porozumět. Také charakteristika osobnosti bezdomovce, typologie bezdomovectví, příčiny vzniku bezdomovectví a kategorie osob ohroţených tímto fenoménem jsou součástí této kapitoly.
1.1
Pojem bezdomovec Kdo je vlastně bezdomovec? Většině z nás se vybaví zanedbaný člověk ve
špinavém oblečení, který ţebrá u supermarketů či se hrabe v odpadkových koších a popelnicích, ţije na ulici, na nádraţí, v parku, sklepích, ve výměnících tepla apod. Kdyţ se však nad tímto označením zamyslíme, je to, laicky řečeno, vlastně kaţdý člověk, který nemá domov, vlastní domov. To bychom pak zřejmě na tuto skupinu osob nahlíţeli jinak. Definic pojmu bezdomovec je několik. Ještě nedávno tento termín označoval osoby, které pobývaly v levných ubytovnách, bez partnerů či rodiny. Označení se časem přeneslo na osoby, které nemají kde spát. V naší zemi jsou za bezdomovce povaţovány osoby bez státní příslušnosti. (Marek a kol. 2012: 13) V odborné literatuře se většinou o bezdomovcích píše jako o osobách bez přístřeší, sociálně slabých či nepřizpůsobivých občanech. Ztráta přístřeší je ztrátou fyzického zázemí, jistoty, bezpečí. Podle Hartla (2000) jde pouze o osoby bez bydliště, přespávající v parcích, pod mosty, v kanalizacích, odstavených vagónech apod. (Marek a kol.2012: 13) Zřejmě nejvýstiţněji popisuje bezdomovce Hradecký: „… jde o člověka, který nemá zázemí, rodinu, resp. chybí mu rodinné vztahy, který je osamělý i kdyby měl hodně příbuzných, a který navíc nebydlí“…“ Být bez domova, to je být bez prostředí, kde si mohu odpočinout, být bez místa, kde bych složil hlavu.“(Hradecký 1998: 8) 1.1.2 Bezdomovectví, bezdomovství Bezdomovectvím můţeme označit způsob ţivota osoby bez domova. Podle Schwarzové je bezdomovectví “… situace bezprostřední nouze, v níž se ocitá člověk bez trvalého domova..“. (Schwarzová 2005: 316)
8
Podle Hradeckého (1998) by měl být raději pouţíván termín bezdomovství, protoţe „…lépe popisuje určitý stav, situaci než pojem bezdomovectví, který připomíná nějaké řemeslo, trvalé postavení, se kterým se nedá nic udělat. Pojem bezdomovství je neutrální…“ (Hradecký 1998: 8) Termínem bezdomovectví je označen souhrn jednání a procesů, příčin a následků, které vedou ke ztrátě zázemí, ţivotních jistot, resp. ke společenskému vyloučení (Baláš a kol. 2010: 23)
1.2
Osobnost bezdomovce a její typické znaky Mnoho bezdomovců se neumí orientovat ve světě, řešit nějakou náročnou situaci
je pro ně problémem a zátěţí, stejně jako respektování norem společnosti. V této kapitole chci popsat osobnost bezdomovců z hlediska schopností, potřeb a sociálních vztahů, které jsou povaţovány za nejčastější příčinu bezdomovectví. 1.2.1 Schopnosti Schopnosti jsou vlastnosti osobnosti, které se rozvíjejí v průběhu celého ţivota učením, zkušenostmi, jejich jádrem jsou vrozené dispozice. U kaţdého člověka jsou schopnosti individuální. Podle Vágnerové bývají u bezdomovců schopnosti sníţené, většinou potřebují pomoc jiného člověka. Vhodnější způsob ţivota je pro ně příliš náročný, nezvladatelný. Příčiny sníţení jejich schopností bývají různé, můţe se jednat o nedostatky ve vrozených dispozicích a také získaným postiţením (mentální retardace, změny osobnosti, demence v souvislosti s dlouhodobým uţíváním alkoholu nebo návykových látek). Tito jedinci nemají zpravidla dostatečně rozvinutou vůli. Jednou z příčin jsou také rozdílné sociální zkušenosti (pobyt ve vězení, ústavní výchova, léčba). (Vágnerová 1999: 412) 1.2.2 Potřeby Kaţdý člověk, ať uţ člověk ţijící „normálním způsobem ţivota“ či bezdomovec, má své potřeby: -
Potřeby fyziologické (potřeba přijímání potravy, vody, spánku, tepla, dýchání apod.)
-
Potřeba jistoty, bezpečí (zaměstnání, jistota příjmu a přístupu ke zdrojům, fyzická bezpečnost, jistota rodiny, jistota zdraví) 9
-
Potřeba lásky, přijetí, sounáleţitosti (přátelství, partnerský vztah, rodina)
-
Potřeba uznání, úcty (respekt, sebeúcta)
-
Potřeba seberealizace (naplnění svých schopností)
-
Potřeby duchovní (sebetranscendence) (Šobáň 2008: 37)
Jak uvádí Vágnerová (2004: 413), potřeby osob bez domova jsou z větší části neuspokojené, díky negativním zkušenostem na ně často rezignují. Zpravidla nic nechtějí, nic nečekají, o nic se nepokoušejí. Jejich obrannou reakcí je rezignace, apatie. Potřeba stimulace je u těchto osob sníţená, nemají zájem o získávání nových zkušeností, protoţe pro ně nemají ţádný smysl. Ţijí velmi jednoduchým stylem ţivota, takřka ze dne na den, budoucnost neplánují. Potřeba citového vztahu, jistoty a bezpečí rovněţ nebývá uspokojována. Nemají ţádné stabilní citové vazby. Většina bezdomovců neměla kvalitní domov, proto je u nich patrná emoční deprivace. Roli společníka, blízké bytosti zastává zvíře, většinou pes, který také naplňuje potřebu citové vazby. Potřeba seberealizace u osob bez domova téměř neexistuje nebo je potlačena. Svou úlohu zde hraje vzdělání těchto osob a také délka setrvání v nepříznivé ţivotní situaci. Bezdomovec téměř o nic neusiluje, nevěří, ţe by mohl získat lepší sociální pozici – podléhá syndromu naučené bezmocnosti1. (Vágnerová 1999: 413) 1.2.3 Sociální vztahy Jak uvádí Vágnerová, bezdomovci jsou zpravidla závislí na společnosti a jejich institucích (např. charitativní péče), postrádají schopnost postarat se o sebe obvyklým způsobem, nejsou schopni jednat zodpovědně. (Vágnerová 1999: 414)
1.3
Typologie bezdomovectví Bezdomovectví bychom mohli rozdělit podle různých hledisek. Podle způsobu
ţivota, podle časového hlediska, podle způsobu obţivy apod. V naší zemi se nejčastěji bezdomovectví dělí na zjevné, skryté a potenciální. V této kapitole si toto dělení popíšeme podrobněji. 1
Subjektivní často nesprávné přesvědčení, ţe jeho úspěšnost je nezávislá na míře jeho osobního snaţení, stav pasivity, apatie, závislosti, rezignace, nízké sebedůvěry a beznaděje,a to vše v důsledku nesprávně interpretovaných minulých záporných zkušeností (Vágnerová, 1999)
10
1.3.1 Zjevné bezdomovectví Do této kategorie můţeme zařadit jedince, kteří na první pohled vypadají zanedbaně, zapáchají, také jejich chování bývá nevhodné. Jejich „domovem“ je ulice, nádraţí, parky, autobusové zastávky. Pokud nejsou závislí na alkoholu, coţ však v tomto případě bývá zřídka, vyhledají v zimních měsících ubytování v azylovém domě či nocleh v noclehárně. Tito lidé ţijí mimo hranice společenských norem. Velmi často nemají osobní doklady a také nevyuţívají sociální dávky, nevyhledávají pomoc, ať uţ z neznalosti dostupných moţností řešení jejich situace nebo z vlastního rozhodnutí ţít tímto způsobem ţivota, chtějí být svobodní, nezávislí. Finanční prostředky získávají ţebráním, případně sběrem papíru či kovů. Můţeme je vidět u kontejnerů, kde hledají potraviny či ošacení. Tento způsob ţivota můţe znamenat dlouhodobé sociální vyloučení. Proces zpětného začlenění bývá dlouhý a obtíţný. (Hradecká, Hradecký 1996: 27-28) 1.3.2 Skryté bezdomovectví Osoby patřící do kategorie skrytých bezdomovců na první pohled nepoznáme. Přespávají na ubytovnách, u známých, oficiální bydlení však nemají. Také přebývají ve squatech, domech určených k demolici, ve sklepích, ve starých automobilech, v zahradních chatkách, teplených výměnících, ve stanech. Z různých důvodů tito lidé nevyuţívají sluţeb v sociálních zařízeních, kde by se mohli ubytovat či jen přespat. Tato kategorie osob bez domova je nejpočetnější . (Hradecká, Hradecký 1996: 31) 1.3.3 Potenciální bezdomovectví Tato kategorie zahrnuje jedince, kteří prozatím bydlí, ale nemají vlastní stálé bydlení (pronájem, podnájem), jsou bezdomovectvím ohroţeni. Také zde patří osoby, které mají velmi nízké příjmy, ţijí na hranici ţivotního minima a často nemají prostředky na úhradu nákladů spojených s bydlením, také uspokojení základních ţivotních potřeb je ohroţeno. Můţeme zde zařadit i jedince, kteří prošli ústavní výchovou, dětskými domovy či jiným zařízením a mnohdy nejsou připraveni na samostatný ţivot. Pro tuto kategorii prozatím sluţby chybí. Pomoc jim bývá poskytnuta aţ kdyţ se stanou bezdomovci zjevnými. (Marek a kol. 2012: 15)
11
Koukolík a Drtilová nabízí další dělení, a to z hlediska časového a geografického. Časové hledisko chronický typ (duševně nemocní ţijící na ulici, příp. v nějakém útulku) epizodický typ (obvykle mladí, obtíţně zvládnutelní lidé, duševně nemocní, střídající ţivot na ulici a doma) přechodný typ (duševně zdraví lidé, kteří se na ulici ocitli v souvislosti s náhlou situační krizí, jako např. ztráta bydlení) Geografické hledisko (podle místa přespávání) bezdomovci, kteří spí na ulici obyvatelé útulků pro bezdomovce obyvatelé ubytovacích zařízení zajišťujících nocleh a snídani lidé, kteří ţijí u přátel nebo s rodinou proto, ţe přišli o bydlení (Koukolík, Drtilová 2002: 305-308)
1.4
Příčiny bezdomovectví Určit příčiny bezdomovectví je velmi obtíţné. Lidé, kteří se ocitnou bez domova
jsou různými osobnostmi. Ţivotní situace, které jeden člověk zvládne, mohou jiného přivést aţ ke ztrátě domova, jistoty, bezpečí. Hradečtí (1996) uvádí pro posuzování příčin tohoto fenoménu faktory objektivní a subjektivní. 1.4.1 Objektivní faktory Objektivními faktory bývá označováno celkové společenské klima společnosti, ekonomicko-politická situace země. Je to chyba v systému státu, kterou jedinec nemůţe ovlivnit (politika zaměstnanosti, bytová politika, sociální politika státu). (Hradecká, Hradecký 1996: 33) Tuček povaţuje za objektivní faktory ţivotní podmínky, které existují v daném okamţiku (geografické, biologické, sociální, demografické, kulturní, politické). (Tuček 2003)
12
1.4.2 Subjektivní faktory Za subjektivní faktory jsou povaţovány nepříznivé vlastnosti jedince, jeho osobnost, způsob ţivota, potřeby, hodnoty, zkušenosti. (Tuček 2003). Podle Hradeckých (1996: 34) můţeme subjektivní faktory rozdělit do čtyřech kategorií: -
Materiální – nedostatek finančních prostředků mívá negativní dopad na mnoho oblastí v lidském ţivotě, bývá nejčastěji jmenovanou příčinou bezdomovectví (Průdková, Novotný 2008)
-
Vztahové – mnoho lidí bez domova prošlo nějakou rodinnou krizí (týrání, domácí násilí, zneuţívání, dysfunkční rodina), která se pak promítá do jejich ţivota, mají problémy ve vztazích, vyhýbají se vztahům, nezakládají rodinu (Vágnerová 1999: 414)
-
Osobní – zde můţeme zařadit zdravotní znevýhodnění – nemoc, invalidita, tělesné či duševní onemocnění, sníţené schopnosti, nízké sociální dovednosti, které brání přizpůsobit se normám společnosti, ztráta pracovních návyků (Průdková, Novotný 2008)
-
Institucionální – Týká se především lidí, kteří dlouhodobě pobývali v ústavním zařízení (dětský domov, psychiatrická léčebna, vězení). Tito jedinci byli zvyklí na určitá pravidla, reţim a neumějí se zařadit do běţného ţivota, jsou nesamostatní, také jejich chování je mnohdy nestandardní (Slezáková 1998)
Marek dělí příčiny bezdomovectví na primární, sekundární a terciární. Primární příčiny – sociální úpadek osobnosti - tato příčina by měla být řešena preventivní sloţkou sociálního systému. Sekundární příčiny – psychický úpadek osobnosti - jedinec není schopen, ztrácí sílu se sebou něco udělat. Terciární příčiny – případná recidiva a návrat na ulici, protoţe klient nemůţe nalézt místo ve společnosti, kam by se chtěl vrátit. (Marek a kol. 2012: 19)
13
1.5
Lidé ohrožení bezdomovectvím Skupin lidí ohroţených bezdomovectvím je několik. Mezi nejohroţenější
skupinu patří lidé dlouhodobě nezaměstnaní, lidé se zdravotním postiţením, dále zde patří senioři, lidé adaptovaní na ţivot v institucích, příslušníci etnických menšin (u nás především Romové) a migranti. Jednou z rizikových skupin jsou také lidé závislí na návykových látkách, zejména alkoholu. (Schwarzová 2005: 316) Podle Schwarzové jsou ztrátou domova více ohroţeni muţi neţ ţeny, neboť ţeny jsou více orientovány na mezilidské vztahy. Ţeny mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vyuţít její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará. Muţi, kteří jsou méně orientovaní na vztahy, se častěji ocitají osamoceni a „propadnou“ svou záchrannou sítí. (Schwarzová 2005: 316) 1.5.1 Dlouhodobá nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost je fenomén, díky kterému je člověk vyloučen ze sociálního, kulturního a politického ţivota společnosti. Dochází k omezení sociálních styků a tím i k sociální izolaci. Lidé ztrácejí nejen finanční jistotu, na kterou navazují další problémy, jako ztráta bydlení, dluhy, nedostatečné zajištění osobních potřeb, ale také pracovní návyky. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojená také se ztrátou sociálního statusu. Často vyvolává pocity neuţitečnosti, neschopnosti, nepotřebnosti. Mění se ţivotní styl těchto osob, ţivot bez práce se stává jejich normou. (Kotýnková 2007: 5354) 1.5.2 Zdravotní postižení Lidé se zdravotním postiţením mají často velké obtíţe s umístěním na trhu práce i přesto, ţe je jim poskytovaná zvýšená ochrana. Situace se sice zlepšila, vytváří se různá místa a moţnosti pro osoby se zdravotním postiţením (chráněná pracovní místa, společensky účelná pracovní místa, podporovaná zaměstnávání, pracovní rehabilitace), stále však poptávka převyšuje nabídku. Přesto, ţe mají lidé se zdravotním postiţením nárok na různé sociální příspěvky, ne všichni na ně dosáhnou či vůbec nevědí, jak o ně zaţádat. (Schwarzová 2005: 316)
14
1.5.3 Rodinné problémy Bezdomovectvím jsou ohroţeny také rodiny s dětmi, jejichţ rodiče jsou samoţiviteli, nezaměstnaní, nezletilí, duševně nemocní, rodiny, kde se vyskytují partnerské konflikty, domácí násilí, rodiny zadluţené, rodiny, kde se vyskytují problémy s návykovými látkami. (Hradecký 2011: 27) 1.5.3 Senioři Do této skupiny patří především senioři vyššího věku, kteří ţijí osaměle, často jsou nemocní, nemá se o ně kdo postarat. Jejich jediným zdrojem příjmu je nízký starobní důchod, který je často nedostačující vzhledem k uspokojení základních potřeb. Chybí jim podstatné informace o řešení jejich nepříznivé situace, často se stydí o pomoc poţádat. Senioři jsou také mnohdy závislí na pomoci blízkých, kteří však nejsou vţdy ochotni tuto pomoc poskytnout. Stává se pak, ţe senioři doţívají v prostředí (např. domovy pro seniory), které jim sice zajistí základní ţivotní potřeby, avšak citové potřeby zajistit nedovede. Senioři se pak cítí osamoceni. (Janečková in Matoušek 2013: 369-373) 1.5.4 Lidé adaptovaní na život v institucích Lidé, kteří byli zvyklí na ţivot v dětském domově, dlouhodobě pobývali ve výchovném ústavu, psychiatrické léčebně či vězení, mají problém s přizpůsobením se normám majoritní společnosti. Byli zvyklí na jakýsi pevný řád zařízení, po propuštění se cítí ztracení, bezradní. Někteří jedinci se s touto změnou nevyrovnají a vrací se zpět do zařízení. Pro jedince, kteří se vrací z výkonu trestu, je problematické najít zaměstnání, vhodné ubytování, často nemají rodinné zázemí. Při začlenění se setkávají s většími bariérami neţ ti, kdo mají moţnost bydlení s příbuznými, přáteli. Bezdomovectví těchto osob má dopad na trestní systém, systém bydlení a sluţeb pro osoby bez domova a také na prostředí, do kterého se osoba propuštěná z výkonu trestu vrací. Přes veškerou snahu neziskových organizací pomoci těmto osobám, je stále tato pomoc nedostačující. (Lindovská 2012: 106) Také lidé, kteří dlouhodobě pobývali v psychiatrické léčebně mají značné nesnáze s návratem zpět do společnosti, být součástí běţného ţivota je pro ně velmi obtíţné. Mají problém se zvládáním pracovních návyků, to bývá také důvodem, ţe jsou obvykle zaměstnáni jen na částečný úvazek nebo si přivydělávají brigádou. Jedinou 15
finanční jistotou v těchto případech je pobírání invalidního důchodu, na který ale nedosáhnou všichni takto nemocní. 2 (Národní…) 1.5.5 Příslušníci etnických menšin, imigranti Příslušníci etnických menšin často nemají přístup k potřebným informacím, nevědí, kam se mohou se svými problémy obrátit, častým problémem je také jazyková bariéra. Jedním z jejich hlavních problémů je také nedostatek finančních prostředků k uspokojení základních ţivotních potřeb, protoţe většinou nenajdou uplatnění na trhu práce. Jejich velkým problémem je také zadluţení, které často pramení z nedostatečné finanční gramotnosti. Většina se adaptovala na ţivot na sociálních dávkách, které jsou jejich jediným zdrojem příjmů. Část s nich získala špatně placená nebo nelegální pracovní místa, příčinou můţe být nízká úroveň vzdělanosti či nízká kvalifikace. Bohuţel velmi často se setkávají s diskriminací. Bezdomovectvím jsou také ohroţeni imigranti, legální i nelegální, kteří mají zhoršený přístup na trh práce, ztíţenou dostupnost potřebného sociálního a zdravotního zabezpečení, vzdělávání vyplývající z odlišného právního postavení oproti občanům naší republiky. Tato skutečnost často souvisí s odlišností kulturního původu, jazykové bariéry, nedostatečnou dostupností k potřebným informacím.3 (Národní…)
2
MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné
z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014]
3
MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné
z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014]
16
2. Pomoc osobám bez domova V této kapitole se seznámíme s pomocí osobám bez domova ze strany společnosti a to formou sociálních sluţeb, psychologického poradenství, zdravotních sluţeb, materiálních sluţeb, ostatních doplňkových sluţeb a také prostřednictvím sociálních příjmů.
2.1
Sociální služby pro osoby bez domova Jednou z pomocí lidem bez domova jsou sociální sluţby. Přesto, ţe nabídka
sociálních sluţeb v oblasti bezdomovectví je stále širší, stále chybí dostatečná informovanost, ne všichni vědí, jak se k těmto sluţbám dostat, jak je vyuţívat. Sluţby pro bezdomovce bychom mohli rozdělit do tří skupin: 1. Služby preventivní – jsou zaloţeny na obecné prevenci (informace, osvěta o bezdomovectví). Stále nedostačující je u nás mnoţství přednášek pro školy i veřejné debaty v médiích. 2. Služby pobytové – poskytování ubytování (dočasného) a poskytování poradenství. 3. Služby návazné – bezdomovci jsou jako skupina diskriminováni většinou v oblastech bydlení a ve finančních zdrojích, proto se návazné sluţby zabývají většinou těmito otázkami. Je nutné vytvořit bydlení dostupné pro rodiny s nízkými příjmy i pro jednotlivce (podporované sociální bydlení, výstavba menších bytů). Otázku finančních zdrojů lze řešit alternativním zaměstnáváním, které by nabídlo pracovní místa pro jedince diskriminované na trhu práce a státní podporou při procesu oddluţení či pomocí v případě neschopnosti výkonu práce. (Marek a kol. 2012: 145-146) Zákon o sociálních sluţbách definuje čtyři typy sluţeb pro bezdomovce: Nízkoprahová denní centra Noclehárny Azylové domy Domy na půl cesty (Zákon o sociálních sluţbách§57,58,61,63)
17
2.1
Nízkoprahová denní centra Hradecký popisuje nízkoprahová denní centra jako zařízení, která poskytují
ambulantní, popř. terénní sluţby pro osoby bez přístřeší. (Hradecký 2006: 68) Podle Marka musí být nízkoprahová sluţba pro klienty co nejdostupnější. Jedná se o okamţitou kontaktní práci v daném prostředí s ohroţeným klientem. Klienti zde většinou přicházejí za stravou, mohou se zde vysprchovat, odpočinout si, vyprat si osobní věci, také mohou vyuţít poradenství sociálního pracovníka, psychologa, lékaře apod. Nízkoprahové denní centrum je prostředníkem mezi prací orientovanou na podporu (terénní práce) a sociální prací orientovanou na změnu (azylové domy). (Marek a kol. 2012: 130)
2.2 Noclehárny Jak uvádí Hradecký, noclehárny poskytují ambulantní sluţby osobám bez přístřeší, které mají zájem o vyuţití hygienického zařízení a přenocování. (Hradecký 2006:68) Podle Marka jsou noclehárny pobytové sluţby s nejniţším prahem, přesto je pro většinu osob bez přístřeší velkým problémem podmínka střízlivosti, pro některé je téměř nemoţné tuto podmínku splnit. V naší republice zřejmě nenajdeme zařízení, kde by toto bylo tolerováno. Výjimkou jsou zimní období s velkými mrazy, kdy se poskytuje tzv. „volná ţidle“, aby osoby bez přístřeší neumrzly. (Marek a kol. 2012: 135)
2.3 Azylové domy Velmi významnou roli při poskytování ubytování zastávají azylové domy. Jejich posláním je poskytování ubytování a podpory lidem, kteří se ocitli bez přístřeší, a prostřednictvím individuální sociální práce podpora jejich nezávislosti na sociálních sluţbách a napomáhání jejich integraci do společnosti. Cílem této sluţby je především poskytnutí pomoci, která vede k zabránění sociálního vyloučení člověka, který se ocitl v nouzi. Dalším cílem je podpora jiţ stabilizovaného
uţivatele
azylového
domu
při
jeho
cestě
k osamostatnění
18
a nezávislosti na sociální sluţbě. Osamostatňování probíhá pomocí individuálně plánovaných kroků, které by měly vést k postupnému začlenění zpět do společnosti. Mezi sluţby poskytované v azylovém domě patří: Poradenství v oblasti registrace na úřadu práce, podmínek pro získání podpory v nezaměstnanosti, získání dávek pomoci hmotné nouzi starobních a invalidních důchodů apod. Pomoc s vyřízením některých dokumentů (zápočtové listy, evidenční listy z ČSSZ, výpisy z rejstříku trestů, rozsudky a trestní příkazy apod.) Pomoc při řešení dluhů a exekucí Zprostředkování zaměstnání – kontakty na sluţby pracovních agentur, konkrétní nabídky práce Pomoc při kontaktování rodiny, příbuzných a přátel Pomoc s vyřízením nástupu na léčbu (psychiatrická diagnóza, závislost). (Marek a kol. 2012: 136-137)
2.4 Domy na půli cesty Mezi další pobytovou sluţbu patří domy na půli cesty poskytující pobytové sluţby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosaţení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popř. pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládeţ, a pro péči o děti, mládeţ a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních sluţeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (Hradecký 2006: 68)
2.5 Další služby poskytované bezdomovcům Kromě jiţ zmíněných sluţeb jsou osobám bez domova poskytovány také další sluţby, a to především psychologické poradenství, zdravotní sluţby, materiální sluţby, ostatní doplňkové sluţby. 2.5.1 Psychologické poradenství Toto poradenství bývá zásadní pro další proces reintegrace, mělo by být nezbytnou součástí sluţeb pro bezdomovce.
19
Sociální pracovník jako první hovoří s klientem, proto musí posoudit, zda by byla vhodná pomoc psychologa. U klientů s duševními problémy by je měl citlivě odkázat na sluţby psychologa. Psycholog nemá být kontrolorem špatného psychiatrického stavu, ale má lidem pomáhat. (Marek a kol. 2012: 138-139) Činnosti vykonávané psychologem: Poradenská činnost Psychoterapeutická činnost Diagnostika klienta 2.5.2 Zdravotní služby Na zdraví osob bez domova působí celá řada negativních vlivů, jako špatná ţivotospráva, nedostatečné hygienické podmínky, pobyt v chladu apod. V důsledku těchto vlivů trpí různými chorobami jako ţloutenka typu A, zákoţka svrabová, koţní onemocnění, apod. Zdravotní a sociální rovina u bezdomovců je propojena a je třeba počítat i se zdravotními sluţbami v komplexním systému sluţeb pro tuto klientelu. Osoby bez domova potřebují často jednorázovou pomoc (podání léků, odstranění stehů apod.), u některých je však potřebná pravidelná péče (čištění ran, převazy apod.), ale také odborné vyšetření. V případě uchazečů o ubytování (azylové domy, noclehárny) lékař zjišťuje, vyšetřuje a potvrzuje, zda nemá klient infekční onemocnění (zákoţka svrabová, ţloutenka typu A, vši). (Marek a kol. 2012: 141) Ve městě Olomouci vznikl ojedinělý projekt Charity Olomouc – Ordinace praktického lékaře, který ročně poskytne zdravotní péči přibliţně 450 pacientům a poskytne téměř 2 500 ošetření. Tato sluţba spolupracuje s dalšími zdravotnickými zařízeními, propojením této spolupráce je nabídka pomoci efektivnější. (Martinková 2008: 8-10) Poskytování zdravotní péče bezdomovcům je problematické, proto je vítaným přínosem zřízení mobilní ambulance terénních sluţeb, které poskytují primární péči ošetřovatelskou péči, psychiatrickou péči a domácí zdravotní péči na úrovni výkonů
20
odbornosti všeobecné sestry. Tato sluţba je primární péčí, navazující je péče sociální. (Martinková 2008: 8-10) 2.5.3 Materiální služby U této cílové skupiny se za materiální sluţby povaţuje především podávání jídla, dostupnost hygieny, výměna oblečení. (Marek a kol. 2012: 142) 2.5.4 Ostatní doplňkové služby Doplňkovými sluţbami se rozumí především duchovní sluţby, protoţe organizace poskytující sluţby pro bezdomovce mají většinou napojení na církevní kruhy. Např. Armáda spásy ve svých azylových domech nabízí mimo jiných aktivit také duchovní křesťanský program, který zahrnuje nabídku křesťanských bohosluţeb, duchovních skupinek a vyučování, individuální konzultaci s duchovním pracovníkem. Pokud mají organizace dostatek finančních prostředků, mohou organizovat různé kulturní programy v rámci záţitkové pedagogiky – výlety, kulturní a sportovní akce, terapie. (Marek a kol. 2012: 142-143)
2.6 Sociální příjmy V ţivotě některých členů společnosti můţe dojít k situaci, kdy i přes existenci dobrého systému sociální ochrany klesne jejich příjem pod určitou hranici, která je v dané společnosti vnímána jako hranice chudoby. Podle českého právního řádu nastává tzv. stav hmotné nouze, pokud příjem jedince klesne pod hranici ţivotního minima. Kaţdý člověk v naší zemi má právo na důstojný ţivot, na kvalitní uspokojování svých potřeb. Ne vţdy však má k tomuto dostatečné finanční prostředky. Jedním z nástrojů, jejichţ prostřednictvím lze řešit dostupnost bydlení u osob, kterým hrozí jeho ztráta, jsou dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení
21
a dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. 4 (Koncepce…) 2.6.1 Příspěvek na bydlení Podmínkou pro získání příspěvku na bydlení je trvalé bydliště, standardní nájemní smlouva, coţ je mnohdy pro osoby bez domova problém. Pokud svou situaci řeší pobytem na ubytovně, v podnájemním bydlení či podobném zařízení, má nárok pouze na doplatek na bydlení. 2.6.2 Příspěvek na živobytí Tato dávka hmotné nouze se odvozuje od ţivotního minima. Dorovnává příjem tak, aby byl aspoň na ţivotním minimu a do příjmu se započítávají i všechny ostatní dávky, které ţadatel dostává. 2.6.3 Doplatek na bydlení Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na ţivobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat (s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům) i osobě, která příspěvek na ţivobytí nebyl přiznán, protoţe její příjem společně s příjmem společně posuzovaných osob nepřesáhl 1,3 násobek této částky. 5 (Doplatek…) Doplatek na bydlení by měl pomoci lidem, kteří po zaplacení nákladů na bydlení zůstali na částce niţší, neţ je ţivotní minimum. Na doplatek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který uţívá byt a jehoţ příjem (včetně příspěvku na bydlení) je po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení niţší neţ částka ţivobytí. Tato dávka je určena spíše těm, kterým ztráta bydlení hrozí. Na tento příspěvek mají nárok také lidé bydlící na ubytovnách nebo v podnájemním bydlení, v noclehárnách, pobytových zařízeních apod. i bez nahlášení trvalého bydliště. 4
Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. [on-line]. Aktualizace
neuvedena. Dostupné z:http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseniproblematiky-bezdomovectvi-v-CR-do-roku-2020.pdf
5
Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni. [posl.aktualizace neuvedena] [cit. 12.2.2014]
22
Doplatek na bydlení je často neadekvátně vyuţíván na úhradu např. ubytoven, které jsou velmi předraţené. Lidé ţijící dlouhodobě na ulici mají často komunikační bariéry, mnohdy rezignují na jednání s úřady či nemají ţádné informace o těchto dávkách hmotné nouze. 2.6.4 Mimořádná okamžitá pomoc Mimořádná okamţitá pomoc je rozdělena na několik typů, mezi nimiţ je i mimořádná okamţitá pomoc z důvodu ohroţení osoby sociálním vyloučením, kterými osoby bez přístřeší jistě jsou. (Koldinská 2007:.135) Tyto dávky sice mohou pomoci při řešení problému s bydlením, avšak neřeší problém znevýhodnění. Stále přetrvává diskriminace některých skupin obyvatelstva, které jsou v očích pronajímatelů rizikovými.
23
3. Bezdomovectví a sociálně patologické jevy Způsob ţivota osob bez domova je značně odlišný od způsobu, který je uznáván majoritní společností. Jsou v situaci, která jim neumoţňuje dodrţování těchto norem (např. mají odlišné hygienické podmínky, lékařskou péči, také mají omezený či vůbec ţádný přístup ke vzdělání, kultuře apod.). Téměř polovina osob bez přístřeší má váţné problémy s alkoholem. Ten bývá jak příčinou, tak důsledkem bezdomovectví. Pro tyto osoby je alkohol východiskem z krizové situace, usnadňuje přeţití. Jak uvádí Hradecký, sociálně patologickými jevy jsou ohroţeni více děti ulice neţ starší generace. Většinou se jedná o prostituci, kuplířství s dětmi a mladistvými, kteří jsou zneuţíváni profesionálními zločinci. Mezi děti ulice patří často děti z dysfunkčních rodin, které mají sklony k poruchám chování, jako záškoláctví, toulání, lhaní, gamblerství apod. V poslední době se však zvýšil počet dětí z dobře situovaných rodin, které vyhledávají ţivot na ulici jako důkaz protestu, odmítnutí autority. Hledají uznání, svobodu, respekt, většinou se však dostaví zklamání. (Hradecká, Hradecký 1996 :47) Podle Štěchové je moţné bezdomovectví povaţovat za sociální deviaci. Jedním z důvodů je skutečnost, ţe se většinou odchylují od obecně akceptovaných společenských norem, mají také blíţe k sociálně patologickým jevům. (Štěchová a kol. 2008: 49)
3.1 Problémy v rodině Základem dobrého vývoje jedince je fungující rodina. Dříve byla rodina povaţována za základ státu. Po roce 1989 se však mnoho změnilo, tradiční rodina byla nahrazena svazky bez sňatku.
Z důvodu velkého pracovního vytíţení rodiče často
nemají čas na své děti, na jejich výchovu. Většina osob bez domova pochází ze sociálně znevýhodněných rodin nebo z prostředí dětských domovů. Jejich rodiče jsou průměrné či podprůměrné inteligence, alkoholici, s násilnickými či patologickými rysy, mají kriminální minulost. Mnoho těchto osob ztratilo své zázemí po rozvodu. Nelze však vyloučit, ţe právě ten, který měl největší podíl na rozpadu rodiny, se nakonec stal osobou 24
bezdomovcem. Tato skutečnost se týká především osob závislých, s kriminálními sklony, páchajících domácí násilí, zneuţívání. (Navrátilová in Matoušek 2013:359-360)
3.2 Závislosti Mezi nejčastější závislosti patří závislost na alkoholu. Alkohol a další návykové látky způsobují závaţné poškození organismu. Negativně ovlivňuje činnost nervové soustavy, trávicího systému a také srdce. Jedním z nejváţnějších je poškození jater, mozku, slinivky břišní. Dlouhodobá konzumace alkoholu mění celý ţivot člověka, a to jak po stránce zdravotní, tak sociální. Lidé závislí na alkoholu přicházejí o práci, sociální kontakty a v neposlední řadě o rodinu. Samozřejmě ne všichni alkoholici se stanou bezdomovci. Avšak mohou být bezdomovectvím ohroţeni. Přijde-li člověk o domov, musí nějakým způsobem zpracovat ztrátu a také se postarat o to, aby přeţil. Alkohol je mnohdy jedním z prostředků, jak se vypořádat s šokem, který s sebou přináší zjištění, ţe návrat do původních poměrů je téměř nemoţný či vyţaduje vysoké úsilí. (Faldyna 2008: 37) Další
závislostí,
v důsledku
které
u
člověka
dochází
k ohroţení
bezdomovectvím, je patologické hráčství – gamblerství. Tento fenomén se v naší zemi rozvinul po roce 1989, kdy se začaly v restauracích instalovat hrací automaty, začaly vznikat nové herny. Jedinci se slabou vůlí lehce podléhali vidině snadného zisku. Důsledkem patologického hráčství jsou negativní sociální dopady, jako dluhy, narušení rodinných vztahů a také profesního růstu. Tato závislost zasahuje všechny oblasti ţivota jedince. Prohlubuje se izolace od společnosti. Často vede také k páchání trestné činnosti, kterou se závislé osoby snaţí získat prostředky potřebné ke hře. (Vágnerová 1999: 310-311)
3.3 Agresivita bezdomovců Bezdomovci nejsou akceptováni majoritní společností, v jejich chování dochází často k agresi. Agresivní jednání můţe být prostředkem uspokojení osobně významných potřeb. Osoby bez domova mají pocit, ţe jsou oprávněni poţadovat podporu, protoţe lidé z majoritní společnosti mají všeho dost, tak jim přece musí pomoct, musí jim něco dát. Tato agresivita je u osob bez domova většinou vyvolána uţitím návykové látky. (Vágnerová 1999: 266)
25
4.
Kriminalita bezdomovců Kriminalitě bezdomovců není věnována v naší literatuře příliš velká pozornost.
Přitom tito lidé jsou kriminalitou ohroţení nejvíce. Nejen jako pachatelé, ale také jako oběti. Významným faktorem z hlediska kriminologie je skutečnost, ţe jedinec, který ztratil domov, rovněţ ztratil i důleţité sociální vazby. Velkým rizikem z hlediska kriminologie je nedostatek či úplná absence kvalitních sociálních vazeb. (Štěchová a kol.2008: 49)
4.1 Bezdomovci jako pachatelé K trestné činnosti vede osoby bez domova hmotná nouze, ale také se pohybují v prostředí, kde se kriminalita vyskytuje ve větší míře. Pokud pobývají v takovém prostředí delší dobu, přizpůsobují se. Mezi těmito jedinci jsou často lidé (především muţi) s kriminální minulostí. Dle průzkumů je cca 40 % uţivatelů azylových domů soudně trestána, někteří i vícekrát, mnozí mají zkušenost s vězeňským zařízením. Nebývá výjimkou, ţe někteří bezdomovci řeší svou situaci spácháním trestného činu, aby získali střechu nad hlavou a stravu, byť se jedná o pobyt ve vězení. (Varga 2003: 166-169)
4.2 Bezdomovci jako oběti Podle Štěchové se bezdomovci stávají častěji oběťmi trestných činů neţ běţná populace (týrání, krádeţe, ublíţení na zdraví apod.). Nejohroţenější skupinou jsou jedinci, kteří přespávají na veřejných místech. Právě oni se neumějí nebo nechtějí přizpůsobit pravidlům a normám společnosti. Podle Bezouškové je pachatelem násilí na bezdomovcích nejčastěji také policie, která pouţívá při střetech s bezdomovci nepřiměřeného násilí. (Bezoušková 2004: 27) Dalším příkladem páchání násilí na bezdomovcích jsou organizované skupiny mladých lidí, kteří trénují bojové umění na ţivých terčích – bezdomovcích. Mezi další násilníky patří příslušníci národnostních menšin (Rusové, Romové apod.). (Štěchová a kol.2008: 51)
26
5. Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova Postoj veřejnosti vůči osobám bez domova je spíše negativní. Většina lidí má k těmto jedincům odpor, který pramení z prvního dojmu, kterými jsou nečistota a zápach díky nedostatečné hygieně. Často se styku s nimi vyhýbají. O osobách bez domova si myslí, ţe si svou nepříznivou sociální situaci způsobili sami. Velký podíl na negativním smýšlení o těchto osobách mají také média, zpravidla se o bezdomovcích píše v souvislosti s nějakým trestným činem či skandálem, často jsou spojováni se závislostmi (především na alkoholu) a také obtěţováním druhých lidí. (Hradecký 2006:27) Negativní postoje k osobám bez domova často vycházejí z vlastních zkušeností. V supermarketech vidíme, jak si kupují krabicová vína či jiný levný alkohol, v parcích je potkáváme pod vlivem alkoholu. Bezdomovec se stává závislým, neboť alkohol mu usnadňuje přeţití v hrozných nejistých podmínkách, poskytuje mu jakýsi útěk z reality. (Hradecká, Hradecký 1996: 51)
5.1 Postoj k bezdomovectví Postoj je názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémem nebo volbou. Postoje jsou důleţitou sloţkou komunikace. Kromě toho, ţe je zaměřen na problém či volbu, zahrnuje v sobě i určitou míru intenzity, která je tvořena činiteli: vnitřními (potřeby, charakter, zájmy) vnějšími (malé sociální skupiny, kultura, rodina). Postoje získáváme v průběhu ţivota, a to vzděláváním a sociálními vlivy jako např. sociální kontakty, zvyšování skupinové soudrţnosti (Hartl a kol. 2004: 454) Podle Haasové si veřejnost utváří úsudek o bezdomovcích právě díky setkání s bezdomovci zjevnými, podle setkání s jedním takovým jedincem si utváří mylnou představu o všech bezdomovcích. (Haasová 2010: 15) Průdková a Novotný poukazují na různorodost názoru veřejnosti na osoby bez domova, jedni na tyto osoby pohlíţejí se soucitem, jiní zase s pohrdáním, aţ nenávistí. Přístup laické veřejnosti k této problematice bývá ovlivněn emocemi a zkušenostmi 27
s chováním osob bez domova. Stejně jako Haasová zastávají názor, ţe na základě jedné zkušenosti si utvářejí názor na ostatní bezdomovce. (Průdková, Novotný 2008: 25-26)
5.2 Předsudky o bezdomovcích Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není zaloţen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází z neoprávněného zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti. Předsudky jako rychlá orientace ve světě patří na druhé straně k základním pilířům lidského přístupu ke světu a ve formě indukce jsou i základem moderní vědy. Jsou však náchylné ke zkreslování skutečnosti. Z hlediska postojů, které z předsudků vycházejí, můţeme některé předsudky povaţovat za pozitivní, jiné za negativní. Takto uvaţujeme zejména o předsudcích vůči určitým osobám, lidským skupinám, rasám, kulturním a společenským institucím a podobně. (Nakonečný 1999) Nejčastěji jmenované předsudky o bezdomovcích: -
bezdomovci jsou lidé, kteří ţijí na ulici
-
bezdomovci jsou špinaví, smrdí a ţebrají
-
bezdomovci si tento způsob ţivota vybrali dobrovolně
-
bezdomovci jsou líní, nechce se jim pracovat
-
bezdomovcům jejich situace vyhovuje
-
bezdomovci jsou lidé závislí na alkoholu, drogách
-
bezdomovci jsou pachateli trestných činů (Kraus 2007: 269)
28
6. Výzkum postojů veřejnosti k problematice bezdomovectví v České republice V této kapitole se pokusím zmapovat výzkumy, které byly zaměřeny na postoj veřejnosti k problematice bezdomovectví v naší republice. Důvodem, proč tyto výzkumy v této kapitole popisuji, je získat informace o pohledu veřejnosti na tuto problematiku před vlastním výzkumem ve městě Krnově, kdy budu zjišťovat názory občanů města a okolí na bezdomovectví.
6.1 Anketa Naděje 1993 Tato studie byla provedena v roce 1993 v okolí hlavního nádraţí v Praze, kde pobývalo větší mnoţství osob bez domova. Byl zde předpoklad znalosti problematiky. Z 500 oslovených respondentů odpovědělo jen 122 osob, bylo patrné, ţe problematiku příliš neznají. Na otázku „Kdo je podle Vašeho mínění bezdomovec?“, odpovědělo 28 % dotazovaných, ţe jsou to opilci, flákači, zloději a kriminální ţivly. 27 % respondentů odpovědělo, ţe jsou to ti, co spí na nádraţích, tato odpověď vyplývala z nedostatku sluţeb pro tyto osoby, které hledali útočiště většinou právě na nádraţí. 19 % dotazovaných odpovědělo, ţe jsou to propuštění vězni (důsledek amnestie r. 1990), pro dalších 8 % dotazovaných byli bezdomovci cizinci a uprchlíci. Druhá otázka zněla: Jak byste řešil (a) problém bezdomovství? Na tuto otázku 31 % respondentů odpovědělo, ţe by tento problém měla řešit policie, bezdomovci by měli být zavřeni do vězení. 16 % zastávalo názor, ţe by měli být zavřeni do ústavu (blázince). 10 % se vyjádřilo, ţe by se měl o ně postarat stát, podle 12 % obce. Pouze 6 % dotazovaných očekávalo řešení od neziskových či církevních organizací. U 3% se dokonce objevily názory přímo extrémní, ţe by měli být bezdomovci postříleni nebo posláni do plynu. 19 % dotazovaných nevědělo, jak by tuto problematiku řešilo. (Hradecká, Hradecký 1996: 9-12)
29
6.2 Anketa Naděje 1996 Podobný výzkum provedla organizace Naděje v roce 1996. Osloveno bylo 400 osob, z nichţ odpovědělo 107 dotazovaných. První otázka byla stejná, jako v předešlém šetření: „Kdo je podle Vašeho mínění bezdomovec?“ Na tuto otázku odpovědělo 31 % respondentů, ţe jsou to kriminální delikventi, 13 % propuštění vězni, 6 % uvedlo, ţe jsou to cizinci a 8% ztotoţnilo bezdomovce s osobami zdravotně či jinak postiţenými. 35 % nedokázalo na tuto otázku odpovědět. Znění druhé otázky bylo: „ Kdo a jak by měl podle Vašeho názoru řešit problém bezdomovství?“ Odpovědi na tuto otázku se téměř shodovaly s předešlým průzkumem z roku 1993. Podle 32 % respondentů by tuto problematiku měla řešit policie (vězení), 6 % by umístilo osoby bez přístřeší do ústavu, 11 % usoudilo, ţe by se měl řešení ujmout stát a 14 % dotazovaných připisovalo odpovědnost za řešení této problematiky obcím. 10 % respondentů by řešení očekávalo od charitativních organizací, coţ je oproti šetření z roku 1993 vyšší. 27 % nedokázalo odpovědět. Z tohoto výzkumu je patrné, ţe dotazovaní očekávají řešení této problematiky ze strany státu či samosprávy. (Hradecká, Hradecký 1996: 9-12) Podle obou výzkumů lze konstatovat, ţe postoj občanů k problematice bezdomovectví se téměř nezměnil. Stoupl pouze počet respondentů, kteří nedokázali na otázky odpovědět.
6.3 Výzkum agentury Amnasia 1995 Výzkum agentury Amnasia byl realizován mezi obyvateli Prahy staršími 15 let, vyhodnoceno bylo 208 dotazníků. Z výzkumu vyplynulo, ţe 49 % respondentů povaţuje osoby bez domova za velký problém města, 20% je za problém Prahy nepovaţuje. Na otázku „Proč se většina bezdomovců dostává do situace, ve které se nachází“ je téměř 50 % dotazovaných přesvědčeno, ţe příčinou jsou osobní vlastnosti jako lenost, nechuť pracovat, pohodlnost. Shodný počet dotazovaných uvedl, ţe by nepřispěl organizaci, která bezdomovcům pomáhá. 30
I z tohoto výzkumu je patrný negativní postoj k problematice bezdomovectví. Část dotázaných si však je vědoma skutečnosti, ţe přestoţe u bezdomovců převládají spíše subjektivní faktory (neochota pracovat, pohodlnost), někteří se dostali do této situace díky špatnému osobnímu zázemí či společenských a sociálních podmínek. (Hradecká, Hradecký 1996: 11-12) Lidé jsou často ovlivněni předsudky, mediálním podáním této problematiky. Empirická část nám odpoví na otázku, zda se tento negativní postoj po téměř 10 letech změnil.
31
7. Empirická část V první, teoretické části práce, jsem se zaměřila na vysvětlení pojmů spojených s tímto fenoménem, kterými jsou bezdomovec a bezdomovectví, také jsem popsala osobnost bezdomovce a její typické znaky, typologii bezdomovectví, příčiny bezdomovectví, rizikové kategorie ohroţené bezdomovectvím. Také jsme měli moţnost náhledu na pomoc, která je poskytována osobám bez domova v naší zemi prostřednictvím sluţeb či sociálních dávek. Součástí teoretické části jsou také sociálně patologické jevy spojené s bezdomovectvím, kriminalita bezdomovců. Závěr teoretické části tvoří postoje veřejnosti k problematice bezdomovectví, předsudky o bezdomovcích a také nahlédnutí do výzkumů provedené organizací Naděje a agentury Amnasia, které se týkají pohledu veřejnosti na tuto problematiku. Empirická část navazuje na poslední kapitolu teoretické části a je zaměřená na zjištění názorů veřejnosti na Krnovsku na problematiku bezdomovectví. Tato část bude porovnáním názoru veřejnosti na Krnovsku na bezdomovectví s názory respondentů výzkumů uvedených v teoretické části. Město Krnov je situováno v severovýchodní části České republiky, v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Podle počtu obyvatel (24 831 – stav k 31.12.2011) je 47. největším městem v naší zemi. Cílová skupina osoby bez přístřeší je v Krnově také zastoupena. Podle informací, které jsou zaloţeny na odhadu představitelů města, je počet těchto osob 150, coţ představuje 0,6 % na celkovém počtu obyvatel a jedná se o druhou nejvyšší hodnotu v rámci kraje.
7.1 Cíl výzkumu Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jak vnímají problematiku bezdomovectví občané města Krnova a okolí. Snaţila jsem se zjistit, jaké názory občané mají, co si o bezdomovcích myslí, jaké jsou jejich postoje k nim, zda by těmto osobám byli ochotni pomoci či zda jsou jejich názory a postoje spíše negativní.
7.2 Metoda výzkumu Vzhledem ke zvolenému cíli výzkumu, která umoţňuje získat
jsem se rozhodla pro metodu kvantitativního zobecnitelné výsledky. Výhodou je také práce
s číselnými údaji, které se dají matematicky zpracovat. Můţeme je sčítat, vypočítat 32
průměr, vyjádřit je v procentech či vyuţít jiné statistické metody. (Gavora 2000: 31). Pro svůj výzkum jsem vyuţila metodu dotazníkového šetření, které nám umoţňuje získat větší počet informací v krátkém časovém úseku. Dotazník obsahuje 18 uzavřených otázek, které jsou jednoduché a srozumitelné. První část dotazníku tvoří základní údaje o respondentech jako pohlaví, věk, vzdělání dotazovaných, druhou část tvoří otázky zaměřené na zjištění názoru na bezdomovectví, jak obyvatelé Krnovska pohlíţejí na bezdomovce, jaké jsou jejich osobní zkušenosti, jaké jsou podle dotazovaných nejčastější příčiny, na moţnosti řešení situace bezdomovectví. Byly pouţity uzavřené otázky: -
Dichotomické, kdy si respondent vybírá ze dvou odpovědí (ano nebo ne)
-
Trichotomické, respondent si vybírá ze tří odpovědí (ano, ne, nevím)
-
Polytomické, kdy si respondent vybírá z více odpovědí, můţe zaškrtnout více odpovědí podle vlastního výběru
7.3 Výzkumný soubor Výzkumným vzorkem mé práce se stali obyvatelé města Krnova a okolí ve věku 15 – 70 let, kteří byli vybíráni náhodně. Při tomto sběru dat mi pomáhali kolegové, známí a rodina, část dotazníku byla rozeslána e-mailem. Sběr dat probíhal v měsíci listopadu a prosinci 2013. Bylo osloveno 300 občanů, dotazník vyplnilo 252 občanů. Návratnost dotazníků byla vysoká - 84 %, coţ povaţuji za úspěch. Dotazníkové šetření proběhlo anonymně, zřejmě z tohoto důvodu byla návratnost vysoká.
7.4 Výsledky výzkumu a jejich interpretace Výsledky výzkumu názorů veřejnosti na problematiku bezdomovectví nelze zobecnit na celou populaci, neboť vyjadřují pouze názory a postoje určité skupiny dotazovaných. Pro lepší znázornění byly odpovědi zpracovány do grafů a tabulek, včetně komentářů.
33
První otázka: Pohlaví respondentů Graf č. 1
Z celkového počtu respondentů 252 převaţovaly ţeny-respondentky 61%, muţůrespondentů bylo 39%.
Druhá otázka: Věk respondentů Graf č. 2
Mezi dotazovanými je zastoupeno 6 věkových kategorií. Nejpočetnější kategorií mezi respondenty byly osoby ve věku 51 – 60 let, a to 42 %, následují osoby 41 – 50 let (27%), dále 31 – 40 let (19%), 20-30 let (10%) a osob ve věku 15-20 a 61 – 70 let zastoupeno 1 % respondentů.
34
Otázka třetí: Vzdělání respondentů Graf č. 3
Největší zastoupení má vzdělání středoškolské s maturitou (47%), následuje středoškolské vzdělání s výučním listem (26 %), dále vysokoškolské (19 %), základní (4%) a vyšší odborné (4%). Sloţení respondentů se jeví jako velmi zajímavé.
Otázka čtvrtá: Setkáváte se ve svém okolí s bezdomovci? Graf č. 4
U této otázky nejvíce respondentů odpovědělo, ţe se s bezdomovci setkává občas (57%), menší část často (30%), téměř vůbec (13%). Z odpovědí lze usuzovat, ţe v Krnově se lidé nesetkávají často se zjevnými bezdomovci, pravděpodobně pobývají na místech, kde nejsou tolik na očích.
35
Otázka pátá: Jak byste charakterizoval/a bezdomovce? Tabulka č. 1
Charakteristika bezdomovce
Celkem Ženy Muži
Člověk zanedbaný,zapáchající,ţebrající 27%
20%
7%
Nechce pracovat
52%
26%
26%
Nešťastná osoba,které je mi líto
17%
15%
2%
Člověk s kriminální minulostí
4%
2%
2%
Z odpovědí vyplynulo, ţe převládá názor téměř shodně u ţen i muţů, ţe jsou to osoby, kterým se nechce pracovat (52 %), pro 27 % respondentů je to člověk zanedbaný, zapáchající a ţebrající, ţe je to nešťastná osoba, které je mi líto si myslí celkem 17 %, z toho ţeny (15%) jsou v této otázce citlivější neţ muţi (2%), 4 % dotazovaných má pojem bezdomovec spojený s člověkem s kriminální minulostí.
Otázka šestá: Jaké mají podle Vás bezdomovci nejčastěji vzdělání? Tabulka č. 2
Vzdělání bezdomovců
Celkem Ženy Muži
Nedokončené základní
12%
4%
8%
Základní
55%
37%
18%
SŠ bez maturity
33%
20%
13%
0%
0%
SŠ s maturitou, VOŠ, VŠ 0%
Z názorů na vzdělání bezdomovců převládá vzdělání základní 55 % (ţeny 37%, muţi 18%), další větší skupinou (33%) jsou podle respondentů bezdomovci se středoškolským vzděláním bez maturity (ţeny 20%, muţi 13%), 12% respondentů soudí (ţeny 4%, muţi 8%), ţe mezi bezdomovci převládá nedokončené základní vzdělání, z těchto názorů vyplývá, ţe lidé středoškolsky vzdělaní s maturitou a vzděláním vyšším mezi bezdomovci nejsou příliš zastoupeni.
36
Otázka sedmá: Potýkají se, podle Vás, bezdomovci se závislostmi (alkohol, drogy, gamblerství) ve větší míře neţ ostatní občané naší republiky? Graf č. 5
Více neţ polovina respondentů souhlasí s tvrzením, ţe bezdomovci se potýkají se závislostmi ve větší míře neţli ostatní občané (55%), dalších 40 % s tímto názorem spíše souhlasí, pouze 2% spíše ne a rozhodně ne, 1% neví. Otázka osmá: Jak se podle Vás můţe člověk stát bezdomovcem? Tabulka č. 3
Příčiny bezdomovectví
Celkem
Ztráta bydlení, zaměstnání
87%
Návrat z vězení
72%
Opuštění rodiny
59%
Nechce pracovat
76%
Návrat z dětského domova
33%
Závislosti
87%
Dobrovolné rozhodnutí
26%
Protoţe si respondenti vybírali více neţ jednu odpověď, lze říci, ţe i podle jejich názoru nelze určit jednu příčinu této problematiky, ale i více najednou. U této otázky 87 % respondentů
povaţuje za nejčastější příčinu bezdomovectví ztrátu domova,
zaměstnání a stejné procento mají také závislosti (drogy, alkohol, gamblerství), za druhou nejčastější příčinu povaţují neochotu pracovat 76%, pak následuje, ţe se nemá kam vrátit z vězení 72 %, další příčinou je odchod z rodiny, 59%), následuje opuštění dětského domova (33%) a jako poslední je dobrovolné rozhodnutí (26%). 37
Otázka devátá: Myslíte si, ţe bezdomovectví je problémem pouze dnešní moderní společnosti? Graf č. 6
Většina respondentů se domnívá, ţe bezdomovectví je problémem pouze dnešní moderní doby, jen malá část je opačného názoru. Zde se potvrzuje skutečnost, ţe i přesto, ţe bezdomovci byli jiţ před sametovou revolucí, tvrzení, ţe neexistuje, bylo dosti silné a ovlivňující. Osoby bez domova se v naší společnosti vyskytovaly vţdy, avšak nebyli na očích. Otázka desátá: Povaţujete bezdomovce za ohroţenou skupinu osob, které je potřeba věnovat pozornost a všestrannou sociální pomoc? Graf č. 7
Zde se setkáváme s negativním postojem respondentů – 88% dotazovaných odpovědělo, ţe není potřeba věnovat potřebnou pozornost a všestrannou sociální pomoc bezdomovcům, pouze 10 % tuto pomoc za potřebnou povaţuje, 2 % neví.
38
Otázka jedenáctá: Jaký je Váš názor na bezdomovce? Graf č. 8
Polovina respondentů zastává neutrální názor, bohuţel 33 % respondentů bezdomovci obtěţují, 16 % pociťuje lítost (ţeny 14%, muţi 2%), opět převládá větší empatie ze strany ţen, 1 % neví. Otázka dvanáctá: Jak byste se zachovali, kdyby Vás na ulici oslovil člověk vypadající jako bezdomovec a poţádal Vás o pomoc? (např. zavolání záchranné sluţby) Graf č. 9
Z odpovědí na tuto otázku lze vyčíst spíše pozitivní postoj, 59 % respondentů pomohlo (36% ţen, 23% muţů), 37% by zavolalo záchranku, ale k člověku by se nepřibliţovalo, coţ povaţuji za
uspokojivou skutečnost (20% ţen, 17 % muţů),
nepomohlo by „jen“ 4% respondentů, coţ povaţuji za velmi pozitivní. Zdá se, ţe se trochu názory na tuto cílovou skupinu změnily. Přece jen lidskost úplné nevymizela.
39
Otázka třináctá:
Kde by měla být, podle Vašeho názoru, umístěna zařízení pro
bezdomovce? Graf č. 10
Zde opět převládá spíše negativní postoj, zařízení by měla být, podle 62 % respondentů umístěna na okraji měst, 30 % respondentů zastává názor, ţe by tato zařízení měla být mimo město, jen 6% by nevadila zařízení pro bezdomovce ve městě, 2% neví.
Otázka čtrnáctá: Přispěl/a jste někdy organizaci nebo spolku, který pomáhá bezdomovcům? Graf č. 11
Ani solidarita s touto cílovou skupinou není příliš velká, pouze 17% někdy na bezdomovce přispěla, celých 83% ne. Ze 17 % respondentů, kteří přispěli je 10% ţen a 7% muţů.
40
Otázka patnáctá: Kdo by měl podle Vás řešit problém s bezdomovci? Graf č. 12
Podle odpovědí na tuto otázku převládá názor (65% odpovědí), ţe by se o bezdomovce měla postarat obec, město, stát, tzn., ţe bezdomovectví je povaţováno za problém spíše strukturální, tedy rozhodně by měly nastat změny v sociální politice státu. Dalším názorem, který zastává 25 % respondentů, je řešení bezdomovectví ze strany rodiny, coţ je také velmi důleţité v řešení této problematiky. Přestoţe neziskové organizace v této problematice mají své nezastupitelné místo, pouze 8% dotazovaných si myslí, ţe by měly řešit problém bezdomovectví. Zajímavý je také názor, přestoţe je zastoupen pouze 2% respondentů, ţe by tento problém měla řešit policie. Podle dřívějších průzkumů tento názor převládal, protoţe většina obyvatel majoritní společnosti na bezdomovce pohlíţela jako na osoby s kriminální minulostí. Proto shledávám jako pozitivní, ţe tento
názor jiţ mnoho
občanů nesdílí.
41
Otázka šestnáctá: Máte strach z bezdomovců? Graf č. 13
10% respondentů se rozhodně bezdomovců obává, 63 % respondentů uvedlo, ţe spíše ano (45% ţen, 18% muţů), coţ je také alarmující, myslím si, ţe k této skutečnosti také napomáhají zprávy v médiích, které jsou spíše negativní, ale také předsudky o bezdomovcích a bohuţel někdy i vlastní zkušenost. Pouze 22% respondentů uvedlo, ţe spíše ne (10% ţeny, 12 % muţi), 5 % uvedlo, ţe se bezdomovců rozhodně neobává.
Otázka sedmnáctá: Myslíte si, ţe mezi bezdomovci je více ţen nebo muţů? Graf č. 14
V odpovědi na tuto otázku se shodují všichni respondenti, ţe mezi bezdomovci je více muţů. Coţ pro město Krnov jistě platí.
42
Otázka osmnáctá: Jaké je podle Vás největší nebezpečí bezdomovectví pro společnost? Graf č. 15
Podle 51 % respondentů největším nebezpečím bezdomovectví pro společnost jsou zdravotní rizika, podle 39% je to kriminalita, podle 8% jiné nebezpečí, 2% vidí největším nebezpečím bezdomovectví pro společnost je nezaměstnanost.
43
7.5 Diskuse Překvapila mě vysoká návratnost dotazníků, z níţ jsem nabyla dojmu, ţe problematika bezdomovectví veřejnost zajímá. Zastoupení ţen-respondentek zde bylo o něco vyšší, neţ muţů-respondentů. Kategorií s největší měrou zastoupení byly respondenti ve věku 51-60 let. Z hlediska vzdělání převládá středoškolské s maturitou. Některé odpovědi jsem očekávala, jako např. příčiny bezdomovectví, kterou pro většinu respondentů byla ztráta bydlení, zaměstnání, ale také závislosti, coţ jen potvrzuje výsledky dřívějších průzkumů. Bezdomovci jsou také spojování s vyšším výskytem závislostí neţ běţná populace. Jiné mě naopak překvapily (strach z bezdomovců). Za povšimnutí také stojí skutečnost, ţe ţeny jsou přece jen pořád empatičtější neţ muţi, coţ vyplývá i z odpovědí na otázky č. 5, 10, 11, 14. Z odpovědí dále vyplynulo, ţe respondenti se s bezdomovci setkávají spíše občas, coţ odpovídá skutečnosti, ţe ve městě Krnově mnoho zjevných bezdomovců není či se zdrţují jen na určitých místech. Mezi respondenty převládá názor, ţe bezdomovci jsou lidé, kterým se nechce pracovat. Tento názor se shoduje s průzkumem provedeným
agenturou Amnasia v roce 1997. 17 % dotazovaných povaţuje
bezdomovce za nešťastné, politováníhodné osoby, coţ znamená pozitivní zvrat v dřívějších názorech. Co se týče vzdělání bezdomovců, zde převaţuje vzdělání základní. Trochu mě překvapil názor, ţe bezdomovectví je problémem spíše moderní doby, ale větší část respondentů byla ve věkové kategorii, jejíţ členové ţili dosti dlouhou dobu v totalitním reţimu, kdy bylo deklarováno, ţe v socialistické společnosti bezdomovci neexistují. V souvislosti s pomocí bezdomovcům se setkáváme s různými postoji. Na jedné straně respondenti nepovaţují bezdomovce za ohroţenou skupinu, které je potřeba věnovat pozornost a všestrannou sociální pomoc, ale na druhé straně by pouze 4% těmto osobám při poţádání o pomoc (zavolání záchranné sluţby) nepomohla. Finančně na pomoc této cílové skupině přispělo „jen“ 17% dotazovaných. Negativní je také názor, ţe by zařízení pro bezdomovce měla být mimo město či na okraji města, s tím bych spojila převaţující odpovědi, co se týče strachu z těchto osob, který bohuţel převládá u ¾ respondentů. Tuto problematiku by podle většiny
44
dotazovaných měly řešit obce, města, stát, tedy měla by nastat změna strukturální, zřejmě formou opatření a nástrojů sociální politiky. Tento názor je odlišný od dřívějších průzkumů, kdy respondenti z větší části nechávali odpovědnost za řešení této problematiky na policii, spíše s cílem zavřít bezdomovce do vězení. Mezi bezdomovci jsou převáţně muţi, coţ potvrzuje několik teorií o této problematice. Největší nebezpečí bezdomovectví pro společnost představují zdravotní rizika. Podle tohoto průzkumu lze říci, ţe postoj veřejnosti na Krnovsku k problematice bezdomovectví je spíše negativní, je provázen pocity lhostejnosti, pohrdání, ale také soucitu. Tento postoj zřejmě pramení z předsudků, které bezdomovcům dávají nálepku osob neochotných přizpůsobit se majoritní společnosti. Negativní pohled na osoby bez domova mohou utvrzovat také média, kde tyto osoby bývají často spojovány s kriminálním či nevhodným chováním a alkoholismem.
45
Závěr Cílem teoretické části mé práce bylo objasnit bezdomovectví, blíţe jej charakterizovat. Seznámili jsme se s osobností bezdomovce a jejími typickými znaky, kterými jsou schopnosti, potřeby, sociální vztahy. Většina lidí povaţuje za příčinu, ale také důsledek bezdomovectví právě osobní vlastnosti bezdomovců. Při řešení náročnějších situací selhávají, orientace ve světě je pro ně obtíţná. Tyto příčiny bývají nejčastěji děleny na objektivní (chyba v systému státu), subjektivní (nepříznivé vlastnosti jedince), dále na primární (sociální úpadek osobnosti), sekundární příčiny (psychický úpadek osobnosti) a terciární (klient nemůţe nalézt místo ve společnosti). Pomocí osobám bez domova jsou jistě sluţby, kterých však stále není dostatek, ale také sociální příjmy, jeţ jsou obvykle jediným zdrojem příjmu u této cílové skupiny. Postoj veřejnosti, dle různých výzkumů, je převáţně negativní. Veřejnost stále na tuto cílovou skupinu pohlíţí skrze prsty, pomoc z jejich strany je minimální. Osoby bez domova jsou převáţně spojovány s kriminalitou, avšak sami tito jedinci velký podíl na kriminalitě nemají. Často jsou spíše oběťmi trestných činů. O této problematice se, bohuţel, mnoho nepíše i přesto, ţe tito lidé jsou kriminalitou nejvíce ohroţeni. Přestoţe
bylo
provedeno
několik
výzkumů
veřejného
mínění
k této
problematice, přesto se domnívám, ţe to nestačí. Hlavním cílem mé práce, kterým se zabývám v praktické části je zjištění názoru na osoby bez domova ze strany veřejnosti na Krnovsku. Výzkum byl uskutečněn prostřednictvím dotazníků. Podle zjištěných výsledků průzkumu je názor veřejnosti na Krnovsku spíše negativní, coţ můţe být důsledkem právě nedostatečných informaci o této problematice. Velkou měrou se na těchto postojích podílejí různé předsudky o těchto osobách, které jsou mnohdy získány na základě jedné zkušenosti. Svou roli zde také sehrávají média. Inspirací pro tuto práci pro mě byla odborná praxe v azylovém domě Centra sociálních sluţeb Armády spásy v Krnově. A musím přiznat, ţe bliţší seznámení s touto problematikou zcela změnil můj postoj k osobám bez domova. Je velmi jednoduché se do této nepříznivé sociální situace dostat, ale cesta zpět je velmi těţká. Ne kaţdý člověk tuto situaci zvládne sám. Je potřeba větší podpory a empatie ze strany společnosti.Snad se podmínky v naší republice (a nejen u nás) jednou natolik změní, ţe tento fenomén se bude vyskytovat minimálně. Naděje umírá poslední. 46
Literatura a použité zdroje
Bibilografie Baláš O., Heţová M., Loukota R. 2010. Aktuální otázky fenoménu bezdomovství. Brno: Odbor sociální péče Magistrátu města Brna Gavora P. 2010. Úvod do pedagogického výzkumu – 2. vydání. Brno: Paido Haasová J. 2005. Jak žijí v Olomouci ženy bez domova: sedm skutečných příběhů. Olomouc: Univerzita Palackého Hartl P., Hartová H. 2004. Psychologický slovník. Praha: Portál, str. 464. Hradecká V., Hradecký I. 1996. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje Janečková H. 2013. Vysoké stáří. In Matoušek a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s. 369-373 Koldinská K. 2007. Sociální právo. Praha: C. H. Beck Kotýnková M. 2007. Sociální ochrana chudých v České republice. Praha: Oeconomica Koukolík F., Drtilová J. 2002. Základy stupidologie a život s deprivanty II. Praha: Galén Marek J. a kol. 2012. Bezdomovectví. Praha: Portál Matoušek O., Kodýmová P., Koláčková J. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál Nakonečný M. 1999. Sociální psychologie. Praha: Academica Navrátilová J. 2013. Ohrožená rodina. In Matoušek a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, s. 359-361 Průdková T., Novotný P. 2008. Bezdomovectví. Praha: Triton Schwarzová G. 2005. Sociální práce s bezdomovci. In Matoušek a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, s. 315-329
47
Šobáň T. 2008. Obecná psychologie a psychologie pro sociální pracovníky. Ostrava: Ostravská univerzita Štěchová M. a kol. 2008. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci Tuček M. 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství Vágnerová M. 1999. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál Odborné časopisy a sborníky Bezoušková A. 2004. „Násilí proti bezdomovcům.“ Zpravodaj Bílý kruh bezpečí Faldyna Z. 2008. „Alkohol a lidé bez domova.“ Sborník z konference Zdravotnická péče a bezdomovectví. 12/2008, s. 35-38 Hradecký I. 1998. „Bezdomovství v České republice“. Sborník ze semináře na téma bezdomovství v Evropě ze dne 4.3.1998, s. 8 Hradecký I. 2006. „Sluţby pro bezdomovce“. Sociální práce/Sociálna práca, 4: 68 Hradecký I. 2011. „Proč přibývá lidí bez domova“. Rozšířený sborník z konference Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti ze dne 22.11.2011, s. 26-34 Lindovská, E. 2012. „ Práce se sítěmi sluţeb u lidí bez domova“. Sociální práce/Sociální práca.2012/1, s.101-109 Martinková L. 2008. „Úvod do problematiky bezdomovectví a vznik charitní ordinace“. Sborník z konference Zdravotnická péče a bezdomovectví. 12/2008, s. 7-11 Varga, L. (2005).“Bezdomovství z hlediska kvantifikovatelnosti získaných dat“. Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS Praha, s. 166-169. Zákony Zákon č. 108/2006 Sb. [o sociálních sluţbách] Zákon č. 111/2006 Sb. [o pomoci v hmotné nouzi]
48
Internetové zdroje MPSV/Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006.[on-line].Aktualizace neuvedena.Dostupné z:http://www.mpsv.cz/files/clanky/2831/NAPSI_tisk_cz.pdf [cit. 12.2.2014] Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020.[online].Aktualizace
neuvedena.
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/media-
centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseni-problematiky-bezdomovectvi-v-CR-doroku-2020.pdf [cit. 12. 2. 2014] Portál MPSV [hlavní webová stránka]. Aktualizace neuvedena. Dostupné z: http:/portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni. [cit. 12.2.2014] Pomoc mladistvým bez rodinného zázemí propuštěným z ústavních zařízení [online].Aktualizace
neuvedena.
Dostupné
z:
http:/www.vupsv.cz/slezak.pdf
[cit.
19.12.2013]
49
Anotace Absolventská práce je zaměřena na problematiku bezdomovectví, která nabývá v naší zemi stále větších rozměrů. Teoretická část obsahuje převáţně definice, pojmy, typy bezdomovectví, skupiny nejvíce ohroţené bezdomovectvím. Dále je zde popsána pomoc osobám bez domova formou sluţeb a sociálních příjmů a také sociálně patologické jevy a kriminalita, které jsou s bezdomovectvím spojeny. Pojmy spojené s veřejným míněním a dřívější průzkumy postojů veřejnosti uzavírají teoretickou část, pro kterou jsem informace čerpala převáţně z odborné literatury. Praktická část je zaloţena na průzkumu názoru veřejnosti na Krnovsku prostřednictvím dotazníků a na analýze získaných odpovědí.
Annotation Graduate work is focused on homelessness, which comes in our country still larger snes. The theoretical part consists mainly of definitions, concepts, types of homelessness, the group most at risk of homelessness. Also described herein is help homeless people in the form of social services and income, and socio-pathological phenomena and crime that are associated with homelessness. Concepts associated with public sentiment and earlier surveys of public attitudes conclude the theoretical part, for which I have information drawn largely from literature. The research is based on a survey of public opinion in the Krnov through questionnaires and the analysis of responses obtained.
50
