Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Odborné expertizy - prostředek objasňování majetkové a hospodářské kriminality Bakalářská práce
Autor:
Jana Nevařilová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Pavel Zelenka
leden 2011
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Ve Strakonicích dne 12.1.2011 Jana Nevařilová
Poděkování
Mé poděkování patří vedoucímu bakalářské práce panu JUDr. Pavlu Zelenkovi za výbornou spolupráci, cenné rady, připomínky a odborné vedení.
Anotace Bakalářská práce se zabývá dokazováním v obecném slova smyslu, a to jeho předmětem, členěním důkazních prostředků, procesem dokazování a subjekty dokazování. Podrobněji se zabývá charakteristikou majetkové a hospodářské kriminality. Zejména je však zaměřena na jednotlivé odborné expertizy jako důkazní prostředek a jejich využití k objasnění majetkové a hospodářské kriminality. Současně poukazuje na jejich důležitost při dokazování trestné činnosti. Klíčová slova Dokazování, důkaz, znalec, znalecký posudek, odborné expertizy, odborná vyjádření, kriminalita, trestní řád, zákon, trestný čin, obžalovaný.
Annotation The Thesis deals with evidence in a general sense, and in particular with the subject of evidence, the division of evidence, the process evidence and subjects of evidence. The Thesis concentrates in detail on the characteristics of property and economic crimes. Mainly, however, it focuses on individual professional expertise as the evidence, and it´s use to clarify property and economic crimes. The Thesis also highlights it´s importance in proving a criminal offence. Keywords Evidence, proof, expert, expert evidence, professional expertise, expert opinion, criminality, Criminal Procedure, Law, criminal offense, the defendant.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1.
Dokazování .................................................................................................................... 8 1.1
Předmět dokazování ................................................................................................ 8
1.2
Členění důkazních prostředků............................................................................... 10
1.3
Proces dokazování ................................................................................................ 11
1.3.1 1.4 2.
3.
Postup orgánů činných v trestním řízení ....................................................... 12
Subjekty podílející se na dokazování.................................................................... 16
Odborné expertizy ........................................................................................................ 17 2.1
Právní úprava v trestním řádu ............................................................................... 17
2.2
Zákon o znalcích a tlumočnících .......................................................................... 19
2.3
Prováděcí vyhláška ............................................................................................... 20
2.4
Členění expertiz .................................................................................................... 22
2.5
Odborná vyjádření ................................................................................................ 25
2.6
Znalecký posudek ................................................................................................. 26
2.7
Posudek ústavu ..................................................................................................... 28
Charakteristika majetkové a hospodářské kriminality ................................................. 29 3.1
Majetková kriminalita ........................................................................................... 29
3.1.1
Fenomenologie majetkové kriminality .......................................................... 30
3.1.2
Etiologie majetkové kriminality .................................................................... 31
3.2
Hospodářská kriminalita ....................................................................................... 32
4. Odborné expertizy při řešení, sloužící k objasnění majetkové a hospodářské kriminality ........................................................................................................................... 35
5.
4.1
Kriminalistické expertizy jako důkazní prostředek .............................................. 36
4.2
Znalecké posudky jako důkazní prostředek .......................................................... 43
Kasuistika ..................................................................................................................... 48
Závěr .................................................................................................................................... 63 Seznam použité literatury .................................................................................................... 65 Seznam zkratek .................................................................................................................... 67
5
Úvod K výběru tématu mé bakalářské práce nazvané „Odborné expertizy – prostředek objasňování majetkové a hospodářské kriminality“ přispěla skutečnost, že jsem více než 11 let pracovala na Trestním oddělení Okresního soudu ve Strakonicích, tudíž se mi toto téma stalo velmi blízké. Cílem této práce je specifikovat jednotlivé odborné expertizy jako důkazní prostředek v objasňování majetkové a hospodářské kriminality. Práce je zaměřena na vysvětlení účelu a smyslu jednotlivých odborných expertiz, dále jak odborné expertizy napomáhají k objasnění trestné činnosti a k usvědčení pachatele a konečně jak důležitým a mnohdy nezbytným důkazním prostředkem jsou. Nejprve se pozastavím nad samotným dokazováním. Představím jeho definici a velmi podrobně se zaměřím na charakteristiku jednotlivých důkazních prostředků. Nedílnou součástí dokazování je proces. V této kapitole bych ráda popsala postup jednotlivých orgánů činných v trestním řízení od doby podání trestního oznámení po rozhodnutí, případně odvolací řízení. Rovněž se zaměřím i na jednotlivé subjekty podílející se na dokazování. V navazující kapitole se zabývám odbornými expertizami. Zmiňuji zde jejich právní úpravu v trestním řádu, stejně tak podrobněji rozebírám zákon o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhlášku. Neopomenu zmínit ani jednotlivé členění expertiz. Vysvětluji rovněž, co je odborné vyjádření a co znalecký posudek, za jakých podmínek postačí pouze odborné vyjádření a kdy už je zapotřebí znaleckého posudku. Stejně se zmiňuji i o posudku ústavu. V další části práce se budu detailně věnovat charakteristice majetkové a hospodářské kriminality. Poté se zaměřím na odborné expertizy při řešení, sloužící k objasnění majetkové
a
hospodářské
kriminality.
Zejména
podrobně
vysvětlím
jednotlivé
kriminalistické expertizy, čím jsou charakteristické a při jaké trestné činnosti se která používá. Nejen expertizy slouží k objasnění majetkové a hospodářské kriminality. Jsou jimi rovněž i znalecké posudky všech možných odvětví. Charakterizovala jsem některé z nich.
6
Poslední kapitola se věnuje analýze trestního případu z mé praxe. Popíši trestní případ z roku 2001, odsouzený však až v roce 2005. Zmíním zejména to, jak znalecký posudek napomohl k objasnění závažné trestné činnosti a k usvědčení pachatele ze zvlášť závažného trestného činu hospodářského charakteru.
7
1. Dokazování 1.1 Předmět dokazování Jádrem trestního řízení je činnost, kterou se objasňuje skutkový podklad pro meritorní rozhodnutí. Úkolem trestního řízení je podle § 89 odst. 1 tr. ř. zjistit, zda se stal skutek, zda tento skutek naplňuje znaky trestného činu, včetně stanovení následku a výše škody, a zda ho spáchal obviněný. Navíc je třeba dokazovat a objasnit okolnosti, které vedly k trestné činnosti, nebo umožnily její spáchání, a osobní poměry pachatele. Tímto je vymezen předmět dokazování, tj. okruh skutečností, jenž je v trestním řízení potřeba dokazovat a který je důležitý pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.1 Dokazování je jednou z řady procesních činností orgánů činných v trestním řízení. Umožňuje zjistit skutkový základ pro rozhodnutí a pro další postup tak, aby mohl být splněn účel trestního řízení. Dokazování je de facto jedinou cestou pro orgány trestního řízení, kterou si obstarávají skutkový podklad pro své rozhodnutí, případně pro jiný postup. Dokazováním si tudíž opatřují věrohodné informace o určité minulé události. Následně pak pomocí logického postupu odvozují úsudek o předmětu dokazování. Činí tak z důvodu, aby bylo jejich rozhodování dostatečně podložené, odůvodněné a přezkoumatelné. Dokazování lze provádět po zahájení trestního stíhání dané konkrétní osoby, aby tato mohla již jako obviněný plně uplatnit svá práva a ovlivňovat tak i dokazování, a to zejména z hlediska vlastní obhajoby. Výjimečně však může být zahájeno i před samotným zahájením trestního stíhání za podmínek uvedených v § 158 odst. 3 písm. a) – i) tr. ř. Vedle dalších úkonů je zapotřebí se zmínit i o problematice neodkladných a neopakovatelných úkonů. Policejní orgán může provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony v případech, kdy jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.2
1
Fryšták, Marek: Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. vydání. Ostrava-Přívoz: KeyPublishing s.r.o., 2007. 146-147 s. 2 Právně upraveno v ustanovení § 160 odst. 3 tr. ř. 8
Neodkladnými úkony3 mohou být zejména: prohlídka jiných prostor a pozemků, osobní prohlídka, vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek, provádění důkazu v jiných prostorách a na pozemku, zadržení nebo otevření zásilky, její záměna, sledování a další. Mohou jimi být rovněž i podněty či žádosti policejního orgánu k vydání předchozího souhlasu nebo příkazu či povolení státního zástupce, podání návrhu na vydání rozhodnutí soudu apod. Neopakovatelnými úkony jsou především úkony týkající se osob, které mohou být v době bezprostředně následující po předpokládaném provedení úkonu pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelné, např. cizinec, který odjíždí do zahraničí a již se do České republiky nevrátí.4 Předmětem dokazování má trestní řád na mysli okruh skutečností, který je považován za nutné v trestním řízení dokazovat. Trestní řád ve své podstatě ukládá orgánům činným v trestním řízení za úkol dokazovat 3 okruhy skutečností: 1) okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé – tj. okolnosti tvořící znaky daného trestného činu, okolnosti, které nasvědčují či vyvracejí, že pachatelem je právě obviněný, důvody vylučující trestnost, stejně tak okolnosti důležité pro uložení určitého opatření obviněnému, a to ať již trestu, ochranného opatření či případně náhrady škody; 2) okolnosti důležité pro postup trestního řízení – tj. okolnosti, které vedly například k odročení hlavního líčení, popřípadě přerušení trestního stíhání či zproštění povinnosti svědka svědčit atd.; 3) okolnosti, které vedly ke spáchání trestné činnosti, nebo její spáchání umožnily, a okolnosti důležité pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody.
U všech tří shora uvedených skutečností je nezbytné i dokazování okolností důležitých pro hodnocení věrohodnosti důkazů a skutečností, které mají být nepřímými důkazy. Účelem dokazování je tedy zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro každé rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.5
3
Neodkladný úkon upraven v ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř., stejně tak i neopakovatelný úkon. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 957 s. 5 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 693, 698 s. 4
9
1.2 Členění důkazních prostředků Důkazním prostředkem je procesní činnost orgánu činného v trestním řízení nebo oprávněné strany trestního řízení, která slouží k poznání skutečnosti, jež má být zjištěna. Důkazním prostředkem jsou všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Nejčastěji prováděnými důkazy jsou: výpověď obviněného, výpovědi svědků, znalecké posudky a odborná vyjádření z různých oborů (např. zdravotnictví, daktyloskopie, mechanoskopie, písmoznalectví a mnoho dalších), listinné důkazy jako např. zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob a věcné důkazy a ohledání. Za zvláštní způsoby dokazování považujeme konfrontaci, rekognici, vyšetřovací pokus, rekonstrukci a prověrku na místě. Demonstrativní výčet důkazů je uveden v § 89 odst. 2 tr. ř.. Teorie trestního práva procesního dělí důkazy podle různých kritérií: 1)
usvědčující - potvrzují obvinění, svědčí proti obviněnému,
2)
ospravedlňující - vyvracejí obvinění a svědčí ve prospěch obviněného,
3)
osobní - jsou poskytovány obviněným, svědkem nebo znalcem,
4)
věcné - obsah listiny, výsledek ohledání věci,
5)
původní - jsou čerpány z přímého bezprostředního pramene dokazované skutečnosti; např. výpověď svědka, který sám viděl událost, o které vypovídá, nebo originál listiny,
6)
odvozené - jsou čerpány z pramene prostředního, odvozeného; např. výpověď svědka, který slyšel vyprávět o dané události, nebo fotokopie listiny,
7)
přímé - umožňují učinit přímý poznatek o dokazované skutečnosti; např. výpověď svědka, který na vlastní oči viděl, jak obviněný vystřelil na poškozeného,
8)
nepřímé - dokazují jinou skutečnost než tu, která je předmětem dokazování; např. výpověď svědka o tom, že slyšel obviněného vyhrožovat poškozenému, že ho zastřelí.6
6
Fryšták, Marek: Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. vydání. Ostrava-Přívoz: KeyPublishing s.r.o., 2007. 147 s. 10
1.3 Proces dokazování Proces dokazování lze rozdělit do několika fází: 1) vyhledávání důkazů - je záležitostí především orgánů činných v trestním řízení. Zde platí zásada vyhledávací. Strany mají právo navrhovat důkazy, vyhledat si je samy a předložit je. Pakliže důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. 2) provádění a procesní zajištění důkazů zahrnuje procesní úkony - orgány činné v trestním řízení zákonem stanoveným způsobem opatřují zprávy o skutečnostech významných pro věc a tyto zachycují v příslušném protokolu. Zde se uplatní především zásady bezprostřednosti a ústnosti. 3) prověrka důkazů - účelem je zajistit kvalitu pramene zpráv, bezpečnost a spolehlivost těchto zpráv. U každého jednotlivého důkazu se provádí analýza a jeho srovnání s ostatními důkazy. Prověřováním důkazů a současně jejich rozborem se zjišťují a odstraňují rozpory mezi jednotlivými důkazy. Objasňuje se jejich vzájemná spojitost a rovněž i vztah k okolnostem případu. 4) hodnocení důkazů – je významnou fází procesu dokazování a jeho vyvrcholením. Uplatní se při něm zásada volného hodnocení důkazů, kdy se prolíná hodnocení důkazů s jejich prověrkou. Provedené důkazy netvoří ještě skutková zjištění. Hodnocení důkazů je myšlenkovou činností orgánů činných v trestním řízení, určuje jeho důkazní moc a provádí jej nezávisle každý orgán činný v trestním řízení, před nímž řízení právě probíhá. Výsledkem hodnocení důkazů je stanovení skutkového podkladu pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení či jiného postupu. V případě, že jde o rozhodnutí, hodnocení důkazů se projeví v jeho odůvodnění.7
7
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 717, 718 s. 11
1.3.1 Postup orgánů činných v trestním řízení Obr. č. 1 – postup orgánů činných v trestním řízení
DOLEČEK, Marek. Businessinfo.cz : Postup orgánů činných v trestním řízení [online]. 15.7.2010 [cit. 201101-11]. Hospodářské trestné činy. Dostupné z WWW:
, http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/hospodarske-trestne-cinyopu/1000818/47267/?page=3
Postup orgánů činných v trestním řízení, tedy policejních orgánů, státních zástupců a soudů, při zjišťování, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je za tento trestný čin odpovědný, probíhá následovně: Trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Státní zástupce či policejní orgán je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé oznámení, ale i o tom, 12
že má právo požádat o vyrozumění o učiněných opatřeních ohledně podaného trestního oznámení. Trestní oznámení přicházejí od státních subjektů, zájmových sdružení občanů, poškozených občanů a dalších různých subjektů, např. nemocnic apod. Státní zástupce po doručení oznámení přezkoumá, zda z obsahu podání vyplývají skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Úplné trestní oznámení poté neprodleně předá příslušnému orgánu k jeho prověření. Za podmínek uvedených v § 159a tr.ř. lze dočasně odložit trestní stíhání. Stejně tak lze podle § 179c tr. ř. trestní stíhání dočasně odložit ve zkráceném řízení. Pakliže nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, vydá státní zástupce pokyn k zahájení trestního stíhání. O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, se sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení. V záznamu policejní orgán uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob jakým se o nich dozvěděl. Vedle dalších úkonů je policejní orgán oprávněn podle § 158 odst. 3 písm. b) tr. ř. vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky. Trestní stíhání se zahajuje usnesením o trestním stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.. Proti tomuto usnesení lze podat stížnost. Tato stížnost však nemá odkladný účinek. Usnesení je účinné již ode dne jeho vydání.8 Trestní stíhání ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř. počíná zahájením trestního stíhání, tedy vydáním usnesení o něm. V řízení v trestních věcech mladistvých se navíc o zahájení trestního stíhání mladistvého vyrozumívá jeho zákonný zástupce, příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí a Probační a mediační služba. Další fází přípravného řízení je vyšetřování, které počíná již vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Označuje se jím úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, podmíněným zastavením trestního stíhání či schválením narovnání. Vyšetřování provádí služba kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky. 8
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 1216 – 1217 s. 13
V rámci vyšetřování jsou opatřovány důkazy včetně znaleckého posudku a odborného vyjádření. Po prostudování spisu policejní orgán předá spis státnímu zástupci společně s návrhem na podání obžaloby, s návrhem na potrestání nebo s návrhem na učinění některého z rozhodnutí podle § 171 až 173 tr. ř. , podle § 307 nebo podle § 309 tr. ř. V případě, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá dle § 176 odst. 1 tr. ř. obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. Obžaloba může být podána pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Lze
však
konat
i
tzv.
zkrácené
přípravné
řízení
podle
§
179a
odst. 1 tr. ř. Zkrácené přípravné řízení bylo zavedeno pro urychlené projednání nejméně závažných trestných činů se sazbou trestu odnětí svobody do tří let, pakliže jde o skutkově jasné případy. Podstatou je rychlé a neformální objasnění skutku, ve kterém je trestný čin spatřován, zjištění osoby podezřelé z jeho spáchání a vyhledání důkazů. Zkrácené přípravné řízení je koncipováno pro řešení nejjednodušších trestních věcí. Ustanovení § 179a až 179h tr. ř. o zkráceném přípravném řízení lze plně uplatnit i v řízení v trestních věcech mladistvých.9 Státní zástupce v tomto případě vydá tzv. návrh na potrestání a spolu se spisem jej předá příslušnému soudu k rozhodnutí ve věci. Může však i rozhodnout tak, jak uvedeno v § 179c odst. 2 písm. a) – i) tr. ř. Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění. Na podkladě podání obžaloby či návrhu na potrestání státním zástupcem probíhá trestní stíhání před soudem. Podáním obžaloby přechází věc na soud, který je povinen se jí zabývat, konat o ní řízení a rozhodnout. Předseda senátu ji přezkoumá (§ 181 odst. 1 tr. ř.) a posoudí, zda je nutno ji předběžně projednat v zasedání senátu, nebo zda o ní může nařídit hlavní líčení. Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby v případech uvedených v § 186 tr. ř. Po podání obžaloby soud postupuje tak, aby řízení směřovalo bez průtahů k rozhodnutí ve věci včetně výkonu rozhodnutí. V případech, kdy věc nelze rozhodnout trestním příkazem či usnesením o podmíněném zastavení apod., je nařízeno hlavní líčení.
9
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 14
Hlavní líčení řídí a provádí dokazování předseda senátu, který má celou řadu oprávnění. Především určuje jeho průběh. Zahajuje hlavní líčení, zjišťuje přítomnost a totožnost osob, vyzývá státního zástupce k přednesení obžaloby, zjišťuje požadavek poškozeného na náhradu škody. Dále předseda senátu zahajuje a provádí ve věci dokazování, stanoví pořadí provádění jednotlivých důkazů, rozhoduje o odděleném výslechu spoluobžalovaných. Umožňuje stranám vyjádřit se k důkazům, vybízí je k návrhům na doplnění dokazování. Prohlašuje dokazování za skončené. Uděluje slovo k závěrečným řečem podle určeného pořadí. Obžalovanému uděluje právo posledního slova. Na závěr vyhlašuje rozhodnutí. Osobám uděluje poučení. Může však i hlavní líčení odročit. Po přednesení obžaloby a vyjádření se poškozeného k náhradě škody vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby a v případě uplatnění nároku na náhradu škody, tak i k tomuto. Dalším prováděným důkazem je výslech svědků. Následně bývá obvykle slyšen znalec. Avšak lze i přečíst jeho protokol o výslechu nebo jeho písemný posudek, pakliže byl před podáním posudku poučen podle § 106 tr. ř. Rovněž tak lze přečíst i protokoly o výpovědi svědků, není-li jejich výslech pokládán za nutný. Následně jsou přečteny posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz. Ke každému provedenému důkazu má obžalovaný právo se vyjádřit. Po provedeném dokazování se předseda senátu stran dotáže, zda-li jsou nějaké návrhy na doplnění dokazování. V případě, že již dalších návrhů nemají, udělí slovo k závěrečným řečem. Následuje rozhodnutí ve věci, a to rozsudek, proti němuž je možno podat odvolání, případně stížnost, obsahuje-li rozhodnutí usnesení. Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do 8 dnů (v případě věcí trestních) od doručení opisu rozsudku. Odvolání musí být odůvodněno a musí být patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou rozsudku vytýkány. O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud. O odvolání krajského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud. Odvolací soud může odvolání zamítnout či odmítnout. Může však i rozsudek zrušit ať již částečně nebo zcela. Další způsoby rozhodnutí odvolacího soudu jsou blíže specifikovány v § 259 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. ř. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně je možno podat dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže rozhodl soud druhého stupně a zákon to připouští. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. 15
1.4 Subjekty podílející se na dokazování Za subjekty podílející se na dokazování jsou považovány všechny osoby, které mají a vykonávají vlastní vliv na průběh trestního řízení, a kterým zákon za tímto účelem poskytuje určité procesní právo, nebo ukládá určité procesní povinnosti. Za subjekty dokazování lze považovat: 1) orgány činné v trestním řízení - jimi se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Rozhodují o předmětu a rozsahu dokazování. Důkazy vyhledávají, zajišťují, provádějí, prověřují a hodnotí. Odpovídají za jeho řádný a zákonný průběh. 2) strany trestního řízení - osoba, proti níž se vede trestní řízení (podle stádia řízení se nazývá podezřelý, obviněný, obžalovaný nebo odsouzený), zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce. Stejné postavení má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede, nebo která podala opravný prostředek. Tyto osoby jsou oprávněny přímo navrhovat provedení důkazů a vyjadřovat se k nim, poskytnout důkaz (výpověď obviněného, svědecká výpověď poškozeného) nebo samy i důkazy předložit. 3) ostatní osoby – jako například znalec.10 Může jím být i svědek, tlumočník, pokud uplatňují nárok na svědečné, znalečné nebo tlumočné, tj. pokud uplatňují v řízení vlastní procesní zájem. Pokud vystupují v řízení z úřední povinnosti, nemají postavení subjektu řízení.
10
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 697s. 16
2.
Odborné expertizy
2.1 Právní úprava v trestním řádu Odborné expertizy tvoří specifickou skupinu důkazů a jsou jimi znalecký posudek a odborné vyjádření, které jsou právně upraveny v zákoně č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. V § 89 odst. 2 tr. ř. je uvedeno obecné vymezení okruhu důkazních prostředků a rovněž i uvedení podílu stran na jejich opatřování: „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“11 Za expertizu je považováno odborné zkoumání v jednotlivých oborech. Na základě zkoumání jsou vypracovány znalecké posudky nebo odborná vyjádření. Současná právní úprava odborných expertiz je především vymezena v § 105 odst. 1 tr. ř. tak, že „je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu.“12 Po přibrání znalce k vypracování znaleckého posudku následuje jeho poučení, které je upraveno v § 106 tr. ř. „Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení se (§ 66) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen, nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“13
11
§ 89 odst. 2 trestního řádu § 105 odst. 1 trestního řádu 13 § 106 trestního řádu 12
17
V ustanovení § 107 tr. ř. je uvedeno, jakým způsobem probíhá příprava znaleckého posudku. Znalci se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisů a vymezí se jeho úkoly. V trestním řádu je rovněž v § 108 upraveno za jakých podmínek se provádí výslech znalce. Je-li pochybnost o správnosti podaného posudku, nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Jestliže však vysvětlení nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. Na takovéto případné vady znaleckého posudku pamatuje trestní řád v § 109 tr. ř. V § 110 tr. ř. jsou vymezeny zákonné podmínky přibrání státního orgánu, vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku, případně k přezkoumání posudku podaného znalcem (tzv. revizního posudku). I procesní stany jsou oprávněny předložit znalecký posudek za podmínek dle § 110a tr. ř.. Musí však mít všechny zákonem požadované náležitosti. Pakliže je splňuje, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Ustanovení § 111 tr. ř. upravuje použití zvláštních předpisů o znalcích, kterými jsou zákon č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících a prováděcí vyhláška č. 37/1967 Sb. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. upravila řešení odborných otázek v trestním řízení tak, že znalecký posudek se vyžádá v případech, jestliže nepostačuje pro složitost posuzované otázky odborné vyjádření. Zřejmě tomu tak bylo ve snaze odstranit nadbytečné přibírání znalců v případech, kdy je přibrán znalec a postačilo by pouze odborné vyjádření.14 Stejně tak i z důvodu ekonomického, kdy jde o zbytečně vynaložené výdaje, ať již orgánu Policie ČR tak i soudu. V průběhu vyšetřování, stejně tak i při soudním projednávání trestních věcí, vyvstávají velmi často otázky, jejichž řešení vyžaduje speciální znalosti v určité oblasti vědy, techniky, umění nebo řemesel. Pro řešení těchto otázek trestní řád předepisuje nařízení expertizy, kterou provádějí osoby, mající k tomuto odborné znalosti. Pokud bude potřeba provést v hlavním líčení důkaz znalcem, uplatní se ustanovení § 210 tr. ř., která doplňují obecná ustanovení § 105 až 111 tr. ř. o provádění důkazu znalcem. 14
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 883 s. 18
Důkaz znalcem má dvě formy, a to písemný znalecký posudek a výslech znalce (§ 108, § 110 tr. ř.). U hlavního líčení se takový důkaz provádí výslechem znalce. Znalec se může při svém výslechu u hlavního líčení odvolat na svůj písemně vypracovaný znalecký posudek a stvrdit jej. Postačí i přečíst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný znalecký posudek za splnění podmínek uvedených v § 211 odst. 5 tr. ř. Podle § 211 odst. 5 tr. ř.: „Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.“15 Expertizu můžeme definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení nebo k objasnění skutečností důležitých pro dokazování v trestním řízení za použití odborných znalostí a metod z různých odvětví vědy, techniky, umění a řemesel.16
2.2 Zákon o znalcích a tlumočnících Činnost znalců a tlumočníků upravuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Tento zákon již přes 40 let platí téměř v nezměněné podobě. Dle §1 zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících:„Účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů (dále jen „státní orgány“), jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací.“17 Znaleckou činnost vykonávají znalci zapsaní do seznamu znalců po složení znaleckého slibu. Rovněž tak jí vykonávají i ústavy. Znalce jmenuje ministr spravedlnosti, popřípadě předseda krajského soudu. Seznamy znalců vedou krajské soudy, v jejichž obvodu má znalec bydliště. Tyto seznamy jsou veřejně přístupné. Dle § 4 odstavce 1 zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících lze jmenovat znalcem (tlumočníkem) toho, „kdo: a) je československým státním občanem, 15
§ 211 odst. 5 trestního řádu Tichý Milík, Valjentová Mila. Experti a expertizy. Praha: Linde Praha a.s., 2011, 18 s. 17 §1 zák. č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících. 16
19
b) má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou) činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena, c) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat, d) se jmenováním souhlasí.“18 Povinností znalce je vykonávat svou činnost osobně. Vyžaduje-li to však povaha věci, může si přibrat konzultanta k posuzování zvláštních otázek. V případech, kdy by měl znalec pochybnost o jeho podjatosti, nesmí podat posudek. Tyto skutečnosti, pro které je vyloučen, musí neprodleně oznámit. O jeho vyloučení rozhoduje orgán, který jej ustanovil pro podání posudku. Pakliže znalec podává posudek písemně, je povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Státní orgán může znalcem ustanovit i osobu, která není do seznamu zapsána, ale má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek. Tato osoba však musí s ustanovením vyslovit souhlas. Takto ustanovený znalec musí do rukou orgánu složit slib, jinak nemůže podat posudek. 19
2.3 Prováděcí vyhláška Zákon o znalcích a tlumočnících se provádí vyhláškou č. 37/1967 Sb. I tato podkapitola se zabývá pouze problematikou znalců. Ministr spravedlnosti jmenuje a rovněž i odvolává znalce, kteří jsou pracovníky ústředních orgánů, vědeckých a výzkumných ústavů, vysokých škol a dále ty, kteří jsou označení ústředními orgány. Jmenuje i znalce z oboru práva pro oblast právních vztahů k cizině. Jmenováním a odvoláváním znalců pověřuje ministr spravedlnosti předsedy krajských soudů. Krajské soudy provádí výběr znalců ve spolupráci se státními orgány, vědeckými institucemi, vysokými školami a hospodářskými i společenskými organizacemi. Krajské soudy při výběru znalců přihlížejí též k osobám, které požádaly o jmenování. Pro každý 18 19
§ 4 odst.1 zák. č. 36/1997 Sb.o znalcích a tlumočnících Blíže specifikováno v § 24 zákona č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících 20
obor se jmenuje takový počet znalců, aby stačil pokrýt potřebu posudků s ohledem na to, aby jednotliví znalci nemuseli být neúměrně zatěžováni výkonem své znalecké činnosti. U každého krajského soudu je veden seznam znalců a tlumočníků. Jsou zde zapsáni všichni znalci jmenovaní ať již ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu a mající bydliště v obvodu krajského soudu. V případě, že je znalec z funkce odvolán nebo zemře, vyškrtne ho krajský soud ze seznamu. Seznam znalců včetně jeho doplňků a změn zasílá krajský soud ministerstvu spravedlnosti, státnímu zastupitelství, Policii České republiky, okresním soudům apod. Krajské a okresní soudy zajistí, aby seznam znalců byl u soudů veřejně přístupný, aby do něj mohl každý nahlédnout. V soudní budově musí na tuto možnost upozornit vývěskou. Krom seznamu znalců vede ministerstvo spravedlnosti seznam ústavů, od nichž lze žádat posudky. Znalci k výkonu své funkce užívají kulatou pečeť v jednotné úpravě. Ta obsahuje státní znak, jméno znalce s uvedením znalecké funkce. Znalci vedou o provedených znaleckých úkonech deník. 20 Státní orgán vyžaduje posudek především od ústavu. V případech, kdy to z hlediska hospodárnosti není možné, tak od znalce zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Lze rovněž přibrat znalce zapsaného v seznamu jiného krajského soudu, a to za předpokladu, že v seznamu krajského soudu není zapsán znalec požadovaného příslušného oboru, nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody. Při vyžádání znaleckého úkonu uloží státní orgán znalci lhůtu, ve které má být úkon proveden. Je však nutno před stanovením lhůty se znalcem projednat, zda může v této lhůtě úkon provést. V naléhavých případech může žádat státní orgán spěšné provedení znaleckého úkonu. Příslušný orgán vymezí ve svém opatření jeho úkol formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen těmi skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.21
20 21
Vyhláška č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících Vyhláška č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících 21
V prováděcí vyhlášce je rovněž stanoveno, jak by měl takový znalecký posudek vypadat a jaké náležitosti by měl obsahovat. Náležitosti posudku jsou uvedeny v § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících: „(1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. (2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). (3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. (4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. (5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. (6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.“ 22
2.4 Členění expertiz Expertizy jsou v části odborné literatury klasifikovány z několika hledisek: 1)
2)
z hlediska závaznosti rozlišujeme expertizy: a)
obligatorní
b)
fakultativní
podle charakteru zkoumaných objektů a podle specializace znalců rozlišujeme expertizu:
22
a)
soudně lékařskou
b)
soudně psychiatrickou
c)
kriminalistickou
d)
soudně účetní
§ 13 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících 22
3)
4)
e)
zbožíznaleckou
f)
zemědělskou
g)
veterinární
h)
technickou aj. (podle oboru)
podle opakování rozlišujeme expertizy a)
základní
b)
doplňující
c)
opakované
podle toho, zda znalci určení k celkové expertize reprezentují jedno nebo více odvětví vědy, techniky, umění nebo řemesel, rozlišujeme expertizy: a)
komisionální
b)
komplexní
Další případy nařízení expertiz: 1)
ke zjištění příčin smrti a charakteru zranění;
2)
ke stanovení psychického stavu obviněného nebo podezřelého, když vzniknou pochybnosti o jejich příčetnosti nebo způsobilosti rozpoznávat své jednání a ovládat je;
3)
k určení psychického nebo fyzického stavu svědka nebo poškozeného v případech, vznikne-li pochybnost o jejich způsobilosti správně vnímat okolnosti a správně o nich vypovídat;
Ve všech případech nařizuje expertizu podle vlastní úvahy policejní orgán, vycházeje z konkrétních okolností. Prakticky se expertiza nařizuje vždy ve věcech sexuálních deliktů, ničení a poškození majetku, padělání peněz a výroby nekvalitních výrobků. Z hlediska vyšetřovací praxe dochází nejčastěji k těmto expertizám: soudně lékařské, soudně
psychiatrické,
kriminalistické
(trasologické,
balistické,
písmoznalecké,
daktyloskopické, technickému zkoumání listin, identifikaci osob podle vnějších rysů) a dalším.23 Doplňující expertiza se nařizuje v případě nedostatečné jasnosti a také neúplnosti závěrů první expertizy.24 Doplňující expertiza má odstranit nedostatky první expertizy. Ve většině 23 24
Bogdanov, B.E. a kol.: Kriminalistika, 1. vydání. Praha: Naše vojsko n. p., 1966. 306 – 307 s. Srovnání s § 109 trestního řádu 23
případů se svěřuje tomu znalci, který vypracoval první expertizu. Může být ovšem svěřena i znalci jinému. V případech, kdy se závěr znalce ukáže jako nepřesvědčivý, kdy obsahuje nedostatečné závěry a neúplné odpovědi na jemu předložené otázky, je-li uznán za vědecky neodůvodněný, nebo když je zřejmé, že znalec překročil hranice své kompetence, je nutné nařídit opakovanou expertizu. Ta se zpravidla svěřuje znalci s vyšší kvalifikací nebo skupině znalců. Jsou-li však ve věci dva vzájemně se odporující znalecké posudky, jejichž závěry neumožňují dát jednomu z nich přednost, je nutno nařídit třetí – kompetentní expertizu. Komplexní expertiza se provádí v případech, vznikne-li nutnost rozřešit speciální vzájemně související otázky, vztahující se však k různým odvětvím jedné nebo dvou příbuzných věd. Komisionální expertiza se provádí v oblasti jednoho vědního odvětví skupinou specialistů. Je nutná v případech, kde jde o rozsáhlý materiál, jehož metody zkoumání jsou složité. Komisionální expertiza je rovněž účelná v případech, kdy znalci zastávají různé názory na tu či onu vědeckou otázku a kdy jejich společné zkoumání bude všestrannější a objektivnější.25 Speciálními, ale i klasickými vědními obory, jakými jsou například daktyloskopie, mechanoskopie, trasologie, balistika, se zabývá Odbor kriminalistické a technické expertizy. Je to specializované pracoviště zaměřené na kriminalisticko-technickou a expertizní činnost. Je zapsané jako znalec v Seznamu znalců vedeným na Ministerstvu spravedlnosti ČR. Některé expertizní činnosti, zejména expertizy v objasňování trestních věcí mimořádné závažnosti nebo celostátního významu, provádí Kriminalistický ústav Praha. Na odbor kriminalistické techniky a expertiz se nejčastěji obracejí orgány činné v trestním řízení, konkrétně služby kriminální policie a vyšetřování, a to za účelem vypracování znaleckých posudků či odborných vyjádření. Odbor kriminalistické techniky a expertiz provádí expertizu, kdy znalecky zkoumá a vyhodnocuje příčiny vzniklých událostí. Na základě provedené expertizy je odborem kriminalistické techniky a expertizy vypracován znalecký posudek nebo odborné vyjádření.
25
Bogdanov, B.E. a kol.: Kriminalistika, 1. vydání. Praha: Naše vojsko n. p., 1966. 306 – 307 s. 24
2.5 Odborná vyjádření Odborné vyjádření a znalecký posudek jsou dva různé důkazní prostředky. Odborné vyjádření nahrazuje v jednoduchých případech znalecký posudek a svou povahou se mu do značné míry podobá a ostatně trestní řád o něm i v ustanovení § 105 tr. ř. pojednává. V trestním řízení je odborné vyjádření pokládáno za listinný důkaz, kterým si orgány činné v trestním řízení opatřují od osob nebo orgánů k tomu způsobilých odborné skutkové poznatky. Trestní řád tak chce zdůraznit přednost použití odborného vyjádření před znaleckým posudkem, jestliže to okolnosti případu umožňují. Nejprve by se tedy mělo obstarat odborné vyjádření k objasnění odborných otázek. Trestní řád jen výjimečně stanoví, kdy musí být přibrán znalec a kdy je tedy odborné vyjádření vyloučeno. Odborné vyjádření je namístě použít u jednoduchých a méně závažných případů, s menší náročností na odbornost a vědomosti osoby, která odborné vyjádření podává. Jde zpravidla o rutinní posuzování skutečností důležitých pro trestní řízení, které již vyžadují určitou míru odborných znalostí. Jedná se zejména o oblast znaleckého dokazování týkající se oceňování předmětů, rozboru krve na množství alkoholu, běžné lékařské posudky méně závažných poranění, kde bude pro účely trestního řízení postačovat odborné vyjádření lékaře specialisty nebo výpis ze zdravotnické
dokumentace,
stanovení
škody
na
motorovém
vozidle,
výsledky
laboratorních testů na přítomnost různých látek včetně toxikologických expertiz a další. Policejní orgán musí vždy v dané věci posoudit náročnost a míru odbornosti potřebné k posouzení daného problému a podle výsledku tohoto posouzení se rozhodnout, zda vyžádá znalecký posudek nebo zda bude pouze postačovat odborné vyjádření. Zákon stanoví, že o odborné vyjádření lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady, tzn. která vykonává činnost, z níž může orgán činný v trestním řízení usoudit, že je odborně způsobilá poskytnout odborné vyjádření. Trestní řád bližší okolnosti, respektive podmínky, za nichž je možno vyžádat odborné vyjádření (např. podobně jako je tomu u znaleckého posudku), nestanoví, proto je třeba si vystačit s praktickými zkušenostmi.
25
Odborné vyjádření obsahuje zpravidla jen stručný úvod, výstižný závěr, úřední razítko a podpis zpracovatele. Nepopisují se použité metody a prostředky, ani výsledky dílčích zkoumání tak, jako je tomu u znaleckého posudku.26
2.6 Znalecký posudek Znalecký posudek je zvláštním, samostatným druhem důkazu. V případech, kdy již nepostačuje odborné vyjádření, je přibrán znalec, který zpracuje znalecký posudek. Znalec je osobou se speciálními odbornými znalostmi. Seznamuje se se skutečnostmi týkajícími se trestné činnosti, o nichž má podat posudek, a je přibrán za účelem objasnění konkrétní skutečnosti důležité pro trestní řízení. Znalec je přibrán formou opatření orgánu činného v trestním řízení. Při určování osoby znalce postupuje orgán činný v trestním řízení podle zákona č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících a vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Může však být vyrozuměna i jiná osoba, která je potřeba k vypracování znaleckého posudku. Znalec se přibírá zásadně jeden. Dva znalci se přibírají v případě nutnosti objasnění zvláště důležitých skutečností. Prohlídku a pitvu mrtvoly a vyšetření duševního stavu musí realizovat vždy dva znalci. Znalec se k provedení úkonu předvolává. Znalec je osoba rozdílná od procesních stran a orgánů činných v trestním řízení. Tuto osobu orgán přibírá za účelem, aby na podkladě svých znalostí objasnila skutečnost důležitou pro trestní řízení, jejíž objasnění vyžaduje takových odborných znalostí (budou to nejčastěji otázky lékařské, z oboru techniky a technologie, účetnictví, chemie a písma). Znalec musí být poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku a případné křivé výpovědi. To se vztahuje i na znalce, který podal znalecký posudek na základě žádosti některé strany.27 Znalec nemůže sám provádět vyšetřovací úkony. Při vypracování i stvrzování posudku vychází z materiálů shromážděných ve spise, který mu byl poskytnut k nahlédnutí či zapůjčen orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení může umožnit 26
Www.humanfactor.byznysweb.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Odborné vyjádření. Dostupné z WWW: 27 Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Linde Praha s.r.o., 2007. 286 s. 26
znalci, pakliže je to potřeba pro podání znaleckého posudku, aby byl přítomen výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se k předmětu znaleckého zkoumání. Znalcova činnost se skládá z fáze přípravné a fáze vypracování posudku. Znalci se zpravidla uloží vypracování znaleckého posudku v písemné formě. V posudku znalec na základě svých odborných znalostí odpovídá na předložené otázky. Znalci nepřísluší řešit právní otázky. Při řešení těchto otázek ale orgán činný v trestním řízení vychází z posudku znalce, jehož obsah volně hodnotí. Orgány činné v trestním řízení nejsou obsahem znaleckého posudku bezpodmínečně vázány. Jestliže vzniknou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku, je povinností příslušného orgánu činného v trestním řízení tyto nedostatky odstranit. Jestliže se to nepodaří, musí být přibrán jiný znalec (jiní znalci). Byl-li znalec přibrán již v přípravném řízení, bude mít soud u hlavního líčení k dispozici písemný posudek znalce. Písemné zpracování posudku se zasílá krom jiných i obhájci, který se s ním může s dostatečným předstihem seznámit, popřípadě proti němu vznést námitky. Znalecký posudek se skládá z nálezu, který obsahuje popis zkoumaného materiálu, souhrn důkazního materiálu a skutečností, k nimž znalec přihlížel při zpracování svého znaleckého posudku. Dále se skládá z části vlastního posudku se závěry, ve kterých odpovídá na otázky, které mu byly položeny a ve kterých odůvodní skutečnosti, které ho k závěru vedly. Neposlední částí znaleckého posudku je znalecká doložka, která je připojena na závěr znaleckého posudku.28 K předložení znaleckého posudku nejsou oprávněny jen orgány činné v trestním řízení, ale i strany, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 110a tr. ř. „Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu, nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“29
28 29
Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. § 110a trestního řádu 27
V řízení v trestních věcech mladistvých, v případě předložení posudku ohledně duševního stavu mladistvého, se uplatní § 58 ZSM, kdy se k vyšetření mladistvého přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii. Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než jeden měsíc. Lze jej však na žádost znalců prodloužit, ale ne více než o 1 měsíc.30
2.7 Posudek ústavu Posudkem ústavu31 se rozumí znalecký důkaz opatřený v podobě posudku státního orgánu, vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících specifického vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání vědecké znalecké instituce k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Vědecký ústav nebo jiná taková znalecká instituce může být přibrána k podání posudku, aniž by předtím byl již podán jiný znalecký posudek nebo může být přibrán k přezkoumání posudku podaného znalcem. Je-li pochybnost o správnosti posudku, nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, což je třeba náležitě v usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření konkretizovat, je nutné požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. V případech uvedených shora, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Vědecký ústav nebo jiná znalecká instituce podá posudek v písemné formě.32 Podle ustanovení § 213 odst. 1 tr. ř. se v hlavním líčení provádí rovněž dokazování posudkem ústavu. V hlavním líčení musí být vždy přečten bez ohledu na stanovisko stran a i v případech, kdy osoba v něm označená bude před soudem vyslechnuta jako znalec.
30
§ 58 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže Upraven v § 110 trestního řádu 32 Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 912 – 914 s. 31
28
3. Charakteristika
majetkové
a
hospodářské
kriminality 3.1 Majetková kriminalita Majetkové trestné činy, jakožto i jiné činy trestné podle českého právního řádu, jsou upraveny v zákoně č. 40/2009 Sb., Trestním zákoníku. Nový Trestní zákoník s účinností od 1. 1. 2010 nahradil dřívější zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Znaky skutkové podstaty trestných činů proti majetku jsou vymezeny v hlavě V. tohoto zákoníku. Majetková kriminalita představuje v České republice, stejně jako ve vyspělých zemích, trvale zhruba dvě třetiny registrované kriminality. Lze ji charakterizovat jako útok proti cizímu majetku. Nejčastější formou jsou krádeže, zpronevěry a podvody. Zpravidla lze trestné činy proti cizímu majetku zařadit do tří okruhů: 1)
Jedním z cílů je obohacení pachatele - krádeže, zpronevěra, podvod, lichva, loupež a vydírání většinou posuzujeme jako formy násilné kriminality.
2)
Hlavním cílem je poškodit - poškozování cizí věci, poškozování věřitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku.
3)
Podílnictví - pachatel využívá trestné činnosti páchané jinou osobou.
Mezi trestné činy proti majetku patří: trestný čin krádeže (§ 205 TrZ), zpronevěry (§ 206 TrZ), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 TrZ), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru (§ 208 TrZ), podvodu (§ 209 TrZ), pojistného podvodu (§ 210 TrZ), úvěrového podvodu (§ 211 TrZ), dotačního podvodu (§ 212 TrZ), provozování nepoctivých her a sázek (§ 213 TrZ), podílnictví (§ 214 TrZ), podílnictví z nedbalosti (§ 215 TrZ), legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216 TrZ), legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§ 217 TrZ), lichvy (§ 218 TrZ), zatajení věci (§ 219 TrZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 TrZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TrZ), poškození věřitele (§ 222 TrZ), zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ), způsobení úpadku (§ 224 TrZ), porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225 TrZ), pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 TrZ), porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku (§ 227 TrZ), poškození cizí věci (§228 TrZ), zneužívání vlastnictví (§ 229 TrZ), 29
neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 TrZ), opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TrZ), poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásahu do vybavení počítače z nedbalosti (§ 232 TrZ).33 Majetková kriminalita spočívá v útocích proti majetku, přičemž není rozhodující, zda tento majetek patří jednotlivci, skupině či státu. Vymezení znaků skutkových podstat trestných činů proti majetku a jejich postih chrání majetkové zájmy. Vedle vlastnictví jsou zde chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení věci. Některé majetkové trestné činy lze podřadit i pod tzv. hospodářskou kriminalitu. Mezi trestné činy proti majetku patří např. trestný čin krádeže, lichvy nebo poškození cizí věci. Majetková trestná činnost je taková činnost, při které trestně zodpovědný pachatel, bez ohledu na způsob spáchání trestného činu, formu vlastnictví majetku, vůči kterému jeho útok směřuje, tento ohrožuje nebo se ho zmocní s cílem trvalého nebo dočasného užívání. Konečným cílem pachatele je získání neoprávněného majetkového prospěchu pro sebe nebo pro jinou osobu či jiné osoby. Kriminalita se koncentruje převážně ve velkých městech, průmyslových aglomeracích s velkým počtem anonymních a migrujících osob. Objevuje se kriminalita spojená s drogami a jinými závislostmi. Velký počet trestných činů zůstává nenahlášen, neobjasněn a nepotrestán. Mění se i profil pachatele. Problematickým jevem je kriminalita a trestná činnost spáchaná nezletilými pachateli.
3.1.1 Fenomenologie34 majetkové kriminality Spadá sem celá řada trestných činů. Nejčastěji se setkáváme s krádeží. Statistiky rozlišují krádež prostou a krádež vloupáním, dále rozlišují krádeže podle napadeného objektu, zda se jedná o obchod, víkendovou chatu, byt, restauraci, církevní a muzejní objekt a další. Velkou skupinu tvoří též krádeže motorových vozidel. Statistiky se všímají i tzv. doprovodné kriminality, tj. spojené s krádeží jako poškozování cizí věci, omezování osobní svobody a další. Mezi krádežemi vloupáním zaujímají čelné místo krádeže věcí z bytů, víkendových chat a aut.
33 34
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. Fenomenologie znamená obecně přesné zkoumání jevů, zabývá se zkušeností. 30
Majetkové trestné činy vždy tvořily podstatnou část celkové kriminality. Před rokem 1989 činily kolem 50 % registrované kriminality. V devadesátých letech jejich podíl prudce vzrostl (v roce 1993 dosáhl dokonce 82 %). V posledních letech se majetková kriminalita stabilizovala zhruba na 65 - 70 %. Mírný pokles těsně po roce 2002 lze přičíst úpravě pojetí škody, kdy hranice byla zvýšena z 2 000 Kč na 5 000 Kč. Objasněnost majetkových trestných činů se pohybuje okolo 22 - 25 %. Mezi pachateli převažují muži (cca 90 %), ženy tvoří asi 8 - 10 %, recidivisté se podílejí přibližně 20 % a mladiství pachatelé zhruba 10 - 12 %. Co se týče škod způsobených krádežemi, tak ty činí u krádeží prostých dvojnásobek v porovnání se škodami způsobenými krádežemi vloupáním. Příznačná je i vzrůstající profesionalita a skupinovost páchání.35
3.1.2 Etiologie36 majetkové kriminality Výsledný stav, struktura a dynamika majetkové kriminality jsou důsledkem působení celé řady faktorů. Vyvíjejí se v souvislosti s kulturně-civilizačními procesy v rámci existujících sociálních a hospodářských podmínek. V období dvacátých let minulého století upozornil americký kriminolog a sociolog Edwin Sutherland na rozsáhlou kriminalitu středních vrstev, tzv. kriminalitu bílých límečků. Tyto skupiny pracovníků vědomě porušují zákony a předpisy při výkonu profese (např. pracovní, bezpečnostní, autorské, daňové) a výnosy (škody) vysoce převyšují škody z obyčejných krádeží. Tresty jsou zde poměrně nízké. Působí zde vzory bezohledných a úspěšných podnikatelů. Tento trend se začal výrazně projevovat od poloviny dvacátého století. Je interpretován jako kriminalita z blahobytu. Do této kategorie spadají i činy páchané z touhy po dobrodružství, zviditelnit se v mediích, z potřeby zahánět nudu apod. Po roce 1989 se u nás vytvořily skupiny osob, které se dostávají na hranici chudoby z řady důvodů, a to v případech neuspění v tržní konkurenci, neochotě k rekvalifikaci. Vymezují se často do skupin bezdomovců, tuláků, alkoholiků, drogově závislých. Často k nim patří i příslušníci některých etnických minorit. Za zmíněnou stojí též skupiny s nižší morální a kulturní úrovní. Pro ně se splnění jejich cílů legálními prostředky stává nedosažitelným. 35
Doc. Ing. ŠTABLOVÁ, Renata, CSc, www.vsrr.cz [online]. 2008 [cit. 2011-01-11]. Kriminologie. Dostupné z WWW: www.vsrr.cz, http://www.vsrr.cz/kestazeni/predmety/kriminologie.pdf 35 Etiologie znamená soustavné hledání a výklad příčin.
31
Proto se často uchylují ke kriminální činnosti. Existují však rovněž skupiny osob, které se profesionálně a cíleně věnují majetkové trestné činnosti a z výnosů trestné činnosti uhrazují své životní potřeby. Jedná se např. o krádeže platebních karet, vozidel, obchod s drogami apod.37 V současné době je velmi důležitá prevence.
3.2 Hospodářská kriminalita Za hospodářskou kriminalitou je považována kriminalita zaměřená proti hospodářskému řádu a jeho fungování, při které dochází ke zneužívání hospodářských nástrojů. Hospodářskou kriminalitou je veškerá kriminalita pachatelů činných v hospodářském životě společnosti. Hospodářská kriminalita je v zemích s vyspělou tržní ekonomikou považována za závažný společenský i trestněpolitický problém. Hospodářskými trestnými činy rozumíme skupinu trestných činů, která chrání různé vztahy a zájmy související s hospodářskou činností subjektů působících v tržní ekonomice. Jde o ochranu zájmu na dodržování závazných pravidel stanovených pro ekonomickou činnost na trhu výrobků a služeb a na finančních trzích.38 Dalšími dvěma základními pojmy, o kterých je potřeba se zmínit, je ekonomická a finanční kriminalita. Velmi často je ekonomická kriminalita označována jako trestná činnost tzv. bílých límečků. V případě definování ekonomické kriminality bychom mohli uvést, že se lze na ni dívat jako na protiprávní jednání, kterým byl dosažen finanční nebo jiný prospěch na úkor konkrétního ekonomického subjektu. Tím subjektem může být fyzická osoba, obchodní společnost nebo stát. Finanční kriminalita představuje jednu z nejdůležitějších oblastí hospodářské kriminality. Je zpravidla definována jako trestná činnost směřující proti fungování bankovního systému, kapitálového trhu a finančních institucí, zejména bank, burz, pojišťoven, investičních společností a investičních fondů, penzijních fondů a v poslední době i fondů Evropské unie. Finanční kriminalita je tedy podmnožinou kriminality hospodářské,
Doc. Ing. ŠTABLOVÁ, Renata, CSc, www.vsrr.cz [online]. 2008 [cit. 2011-01-11]. Kriminologie. Dostupné z WWW: www.vsrr.cz, http://www.vsrr.cz/kestazeni/predmety/kriminologie.pdf 37
38
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. 2108 s. 32
od které se liší rozdílným předmětem útoku, respektive jinou charakteristikou poškozených. Trestné činy hospodářské tvoří významnou součást trestního zákoníku v každé demokratické společnosti založené, pokud jde o ekonomiku, na tržním hospodářství. Je třeba zajistit adekvátní trestněprávní ochranu ekonomiky před trestnou činností a tím i fungování hospodářského mechanismu a systému ekonomických vztahů.39 Trestné činy hospodářské jsou upraveny v hlavě VI. zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, a rozděleny do čtyř dílů: Díl 1. - Trestné činy proti měně a platebním prostředkům - padělání a pozměnění peněz (§ 233 TrZ), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234 TrZ), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 235 TrZ), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 236 TrZ), neoprávněné výroby peněz (§ 237 TrZ), ohrožování oběhu tuzemských peněz (§ 239 TrZ). Díl 2. - Trestné činy daňové, poplatkové a devizové - zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 TrZ), neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 TrZ), nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243 TrZ), porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží (§ 244 TrZ), padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti (§ 245 TrZ), padělání a pozměnění známek (§ 246 TrZ), porušení zákazů v době nouzového stavu v devizovém hospodářství (§ 247 TrZ). Díl 3. - Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou - porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 TrZ), neoprávněného vydání cenného papíru (§ 249 TrZ), manipulace s kurzem investičních nástrojů (§ 250 TrZ), neoprávněného podnikání (§ 251 TrZ), neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry (§ 252 TrZ), poškozování spotřebitele (§ 253 TrZ), zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254 TrZ), zneužití informací v obchodním styku (§ 255 TrZ), sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 TrZ), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné 39
Fryšták, Marek: Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. Vydání. Ostrava-Přívoz: KeyPublishing s.r.o., 2007. 35 s. 33
soutěži (§ 257 TrZ), pletichy při veřejné dražbě (§ 258 TrZ), vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy (§ 259 TrZ), poškození finančních zájmů Evropských společenství (§ 260 TrZ), porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 261 TrZ), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262 TrZ), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263 TrZ), zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 264 TrZ), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265 TrZ), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266 TrZ), zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem (§ 267 TrZ). Díl 4. - Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu - porušení práv k ochranné známce a jiným označením (§ 268 TrZ), porušení chráněných průmyslových práv (§ 269 TrZ), porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 270 TrZ), padělání a napodobení díla výtvarného umění (§ 271 TrZ).40
40
Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. 34
4.
Odborné expertizy při řešení, sloužící k objasnění majetkové a hospodářské kriminality
Expertiza je samostatná kriminalistická metoda. Zkoumá kriminalisticky relevantní skutečnosti na základě využití odborných znalostí s cílem získat důkaz v trestním řízení. Odborné expertizy bývají často důležitým prostředkem k objasnění trestné činnosti. Mnohdy jsou až stěžejním a jediným důkazem usvědčujícím obviněného. V praxi je velmi časté, že znalecký posudek usvědčí pachatele ze zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 TrZ), a dokonce napomůže k jeho usvědčení i tehdy, kdy se pachatel k trestnému činu nedozná. V případě zpracování znaleckého posudku v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení shromažďují pro znalce podklady a materiály potřebné ke znaleckému zkoumání. Vyšetřovatelé formulují dotazy, na něž má znalec ve svém posudku odpovědět. Výsledky svého zkoumání zpracovává znalec do znaleckého posudku, který slouží v trestním řízení jako důkaz. Orgán vyžadující expertizu musí určit, zda požaduje znalecký posudek či jen odborné vyjádření. V případě, že nedošlo k zahájení trestního stíhání, lze požadovat pouze odborné vyjádření. Provedení expertizy není omezeno žádnou lhůtou. Mezi typické a současně významné z řad odborných expertiz patří kriminalistická expertiza, která zahrnuje např. expertizu balistickou, daktyloskopickou, písmoznaleckou, mechanoskopickou a další. Mezi nejdůležitější expertizy prováděné v průběhu vyšetřování patří soudně lékařská expertiza, která se uplatňuje již v samých počátcích vyšetřování. Velmi často se nařizuje zkoumání duševního stavu obviněného. Znalci posuzují ovládací a rozpoznávací schopnosti, motivaci a pohnutky v pachatelově jednání. V další části budou popsány jednotlivé druhy odborných expertiz a znaleckých posudků, které jsou používány k objasňování majetkové a hospodářské kriminality.
35
4.1 Kriminalistické expertizy jako důkazní prostředek Kriminalistická defektoskopická a metalografická expertiza Kriminalistická defektoskopická expertiza zjišťuje, zkoumá a určuje místo, příčinu, rozsah a průběh poškození a porušení kovových a nekovových materiálů, předmětů, částí strojů, zařízení, jejich vlastností a funkce. Rovněž zkoumá odstraněné vyražené znaky na kovových a nekovových materiálech. Na odboru kriminalistické a technické expertizy jsou oblastí zkoumání pneumatiky vozidel. Tato expertiza se využívá převážně na motorových a nemotorových vozidlech, identifikuje osobní automobily. Kriminalistická elektrotechnická expertiza Kriminalistická elektrotechnická expertiza zkoumá elektrická zařízení, předměty a instalace (např. rozvody a vodiče elektrické energie, elektrické spotřebiče, stroje, zařízení, žárovky atd.). Využívá poznatky slaboproudé i silnoproudé elektrotechniky. Kriminalistická mechanoskopická expertiza Kriminalistická mechanoskopická expertiza identifikuje použité nástroje (např. zámky, kování, cylindrické vložky, plomby, trezory, porušená skla, mechanicky poškozené oděvní součástky), jejich stopy a určuje, jakým způsobem a jakým nástrojem došlo k narušení předmětu a zda zajištěné úlomky tvořily jeden celek. Odbor kriminalistické techniky a expertiz vede sbírku, do které se ukládají stopy nástrojů, které jsou zajištěny na místech trestných činů, které jsou upotřebitelné k individuální identifikaci nástroje a vhodné k typování sériové trestné činnosti. Rovněž do sbírky zařazuje části poškozených předmětů a úlomky nástrojů nalezených na místě činu, u kterých je předpoklad ztotožnění s chybějící částí v případě jejího zajištění u pachatele. Kriminalistický ústav Praha soustřeďuje stopy v mechanoskopické sbírce stop při podezření ze sériové trestné činnosti. Kriminalistická trasologická expertiza Snad nejčastěji používanou expertizou v oblasti majetkové kriminality je trasologická expertiza. Spáchání trestného činu vede ke vzniku množství nejrozmanitějších stop. Za stopu se v kriminalistické technice považují veškeré materiální změny, vznikající v daném prostředí v souvislosti se spácháním trestného činu. Každá jednotlivá stopa i jejich souhrn mohou
36
být užitečné pro odhalení trestného činu. Jestliže však pro jejich využití ve vyšetřování běžné znalosti nestačí, je nutno přistoupit k vědeckým metodám jejich zkoumání. Základním úkolem trasologie je identifikace předmětu, který zanechal stopu. V případech, kdy vyšetřovatel ještě nemá předměty, které mohly zanechat danou stopu, lze v průběhu trasologického zkoumání stopy získat představu o druhu předmětu, jenž stopu zanechal, tj. určit jeho skupinovou příslušnost, např. tvar obuvi, co bylo nástrojem vloupání, k jakému typu patří pneumatika automobilu apod. Kromě toho lze trasologickým zkoumáním objasnit okolnosti bezprostředně spojené se vznikem stop. Například zajistit, jakým způsobem byl otevřen nebo vypáčen zámek (na základě stop paklíče, nepravého klíče apod.), kterým směrem se pohybovalo auto (podle stop kol), jaké jsou zvláštnosti chůze člověka, který zanechal stopy nohou atd. Obr. č. 2: stopa obuvi
Obr. č. 3: stopy pneumatik
Obr. č. 2, 3 - Trasologie. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-01-11]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trasologie
Kriminalistická trasologická expertiza určuje stopy pohybu lidí a zvířat (bosých nohou, obuvi a stopy končetin zvířat), kol vozidel, nekolejové dopravy, oděvních svršků, rukavic a otisků částí těl lidských (rty, zuby, uši) nebo zvířecích. Dále otisky a vtisky různých předmětů, stopy jejich pohybu, pokud nejsou objektem daktyloskopického, balistického či mechanoskopického zkoumání.
37
Znalecká pracoviště policie vedou katalogy a porovnávací sbírky trasologických stop. Kriminalistický ústav Praha vede v elektronické podobě Ústřední sbírku trasologických stop.41 Kriminalistická počítačová expertiza Kriminalistická počítačová expertiza je činnost, při které se pro potřeby objasňování trestní věci vyhledávají, zkoumají a zpřístupňují předměty a nehmotné stopy v počítačových systémech a digitální technice. K této expertize jsou využívány informace z oblasti kybernetiky, informatiky, elektrotechniky a ostatních s nimi souvisejících vědních oborů. Kriminalistická balistická expertiza Kriminalistická balistická expertiza zjišťuje a zkoumá především zbraně, střelivo a vše související se střelbou. K této expertize se využívají a rozvíjejí poznatky zejména z balistiky, nauky o zbraních a střelivu a kriminalistické mechanoskopie. Kriminalistický ústav Praha a odbory kriminalistické techniky a expertiz vedou sbírky zbraní a střeliva. Kriminalistická expertiza ručního písma Kriminalistická expertiza ručního písma zkoumá ručně psané materiály (písmo hůlkové, perličkové, psané kurzívou, podpisy, číslice, ale i například notový zápis), a to za účelem identifikace jejich pisatele. Kriminalistická expertiza písma psacích stojů Kriminalistická expertiza písma psacích stojů zjišťuje a zkoumá projevy psané psacím strojem a počítačovou tiskárnou (strojopisné texty). Kriminalistický ústav Praha vede pro expertizní účely sbírku psacích strojů. V omezeném rozsahu vedou sbírky psacích strojů i odbory kriminalistické techniky a expertiz.42 Kriminalistická technická expertiza dokladů a písemností Kriminalistická technická expertiza dokladů a písemností zkoumá materiální podstatu vzniku písemností. Týká se to všech prostředků a materiálů, které se používají při psaní, tisku, rozmnožování a při dalších úkonech sloužících ke grafickému sdělování informací. Za písemnost je považován jakýkoliv tištěný, psaný, kreslený a rozmnožený materiál, 41
Policie ČR. Www.policie.cz : Policie ČR - KŘP Plzeňského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Odbor kriminalistické techniky a expertiz. Dostupné z WWW: . 42 Policie ČR. Www.policie.cz : Policie ČR - KŘP Plzeňského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Odbor kriminalistické techniky a expertiz. Dostupné z WWW: . 38
vyjma platidel a cenin, ty tvoří zvláštní skupinu. Z hlediska kriminalistického dělíme písemnosti na pravé, padělané, pozměněné a znehodnocené. Kriminalistická expertiza pravosti platidel a cenin Kriminalistická expertiza pravosti platidel a cenin zkoumá a zjišťuje pravost platidel a cenin. Zkoumají se jak platidla (bankovky nebo mince), tak i ceniny (poštovní známky, kolky, šeky), ale i předměty historické a sběratelské povahy. Kriminalistická jazyková expertiza psaného projevu Kriminalistická jazyková expertiza psaného projevu zjišťuje autora psaných jazykových projevů. K této expertize je využívána a rozvíjena jazyková analýza psaného textu s využitím poznatků jazykovědy. Kriminalistická daktyloskopická expertiza Kriminalistická daktyloskopická expertiza se zabývá identifikací osob podle otisků prstů, dlaní a chodidel. Na těchto částech lidského těla se nacházejí papilární linie (tzv. daktyloskopické markanty), které vytvářejí složité obrazce s nesmírnou variabilitou kreseb. Lze
říci,
že
kriminalistická
daktyloskopická
expertiza
je
nejpropracovanějším,
nejužívanějším a nejspolehlivějším oborem kriminalistiky. Je dosud nepřekonatelná, co se týče identifikace osob. Pomocí této expertizy jsou odhalováni pachatelé trestných činů, kteří po sobě zanechali otisky prstů schopné klasifikace. Daktyloskopie v takových případech může předložit soudu důkaz o přítomnosti pachatele na místě trestného činu, což mnohdy stačí k jeho naprostému usvědčení. Daktyloskopická expertiza tedy zjišťuje na podkladě zvláštnosti tvarů otisků papilárních linií na prstech, chodidlech, dlaních, shodu dvou nebo více otisků. K této expertize jsou využívány poznatky obecné dermatologie. Objektem jejího zkoumání jsou daktyloskopické otisky a daktyloskopické stopy. Za daktyloskopický otisk je považován otisk papilárního terénu prstů, dlaní nebo chodidel té dané konkrétní osoby. Daktyloskopická stopa je každý otisk nebo vtisk prstu, dlaně nebo bosého chodidla, který vznikl dotykem s předmětem, který je schopen vzniklý obraz nebo tvar přijmout a po určitou dobu uchovat. Nejoptimálnější je, když je daktyloskopická stopa zjistitelná, zajistitelná a využitelná. Daktyloskopické stopy jsou rozlišovány na viditelné, které se člení na plastické a plošné, nebo neviditelné tzv. latentní. Za latentní stopy jsou považovány takové stopy, které jsou pouhým okem téměř neviditelné, nebo nejsou viditelné vůbec. 39
Odbor kriminalistické a technické expertizy vede krajské daktyloskopické sbírky. Kriminalistický ústav Praha vede Ústřední daktyloskopickou sbírku. Tyto sbírky jsou vedeny za účelem identifikace osob a stop. 43 Kriminalistická chemická expertiza Kriminalistická chemická expertiza zjišťuje podíl určité chemické látky v zaslaném vzorku, určuje a zkoumá chemické, fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí, látek a jevů. K této expertize jsou využívány a rozvíjeny obecné metody chemie a fyzikální chemie. Kriminalistická pyrotechnická expertiza Kriminalistická pyrotechnická expertiza zjišťuje a zkoumá neznámé předměty nebo látky. Určuje, zda jde o výbušnou látku, výbušný předmět, pyrotechnický předmět nebo munici. Je zkoumáno jakého je druhu, jakého je původu, způsobilosti k iniciaci, jakou má funkčnost a jaké má účinky. Touto expertizou je určována příčina výbuchu, způsob iniciace a další okolnosti. Kriminalistická pyrotechnická expertiza využívá obecné metody z oboru vědních disciplín výbušninářské chemie a technologie, fyziky výbuchu a obecně fyzikálně-chemické vlastnosti výbušnin a výbušných systémů. Kriminalistická biologická expertiza Pachatel většinou zanechá na místě činu biologické stopy, třeba mikroskopické. Mezi nejčastější náleží krev, pot, sperma, vlasy a chlupy. Podle toho se určí tzv. identifikační skupina; každý člověk do některé náleží. Poté se na základě vzorku určí pohlaví, krevní skupina aj. Totožnost pachatele pomáhá zjistit rozbor DNA (genetická analýza). Kriminalistická biologie je aplikovanou biologickou vědou, která slouží kriminalistické praxi vyhledáváním, zajišťováním, zkoumáním a vyhodnocováním biologických stop lidského, zvířecího a rostlinného původu. Kriminalistická biologická expertiza zkoumá materiál a určuje, zda jde o biologický materiál, u kterého se určuje jeho původ, druh, vlastnosti nebo účinky. K této expertize jsou využívány poznatky imunologie, genetiky, histologie, biochemie, fyziologie, botaniky, mikrobiologie, zoologie a ekologie. Tato expertiza zkoumá biologické materiály lidského původu jako je krev, měkké tkáně, tvrdé tkáně, trichologický materiál, sperma,
43
Policie ČR. Www.policie.cz : Policie ČR - KŘP Plzeňského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Odbor kriminalistické techniky a expertiz. Dostupné z WWW: . 40
sliny, pot a další tělní sekrety a exkrety. Rovněž zkoumá biologické materiály zvířecího původu, a to krev, měkké a tvrdé tkáně, srst, ale i biologické materiály rostlinného a živočišného původu, celé organismy, jejich části, vývojová stádia, plody atd. Podle vztahu jejich zůstavitele k objasňované události dělíme biologické stopy na: stopy pocházející z organismu pachatele; stopy pocházející z organismu oběti; stopy pocházející z organismu jiné (nezúčastněné) osoby; směsné stopy – pocházející z organismů nejméně dvou osob. Podle místa nálezu dělíme biologické stopy nalezené: na místě činu; na předmětech a nástrojích, kterými byl spáchán trestný čin; na oděvních součástkách a těle pachatele; na oděvních součástkách a těle oběti; na vozidlech; na dalších předmětech a místech (např. místo úkrytu oběti apod.). Pro některé objasňované události je nález určitých druhů biologických stop typický (nejčastěji se biologické stopy nalézají v souvislosti s trestnými činy proti životu a zdraví): vražda novorozeného dítěte matkou (plodová voda, krev); znásilnění a pohlavní zneužívání (ejakulát, poševní sekret, krev). Nález přichází v úvahu např. i na nedopalcích cigaret, na dopisních obálkách, na oděvních součástkách, na motorových vozidlech apod. Stopy můžeme rozdělit na: viditelné (krev, lejno, kosti, útržky tkání apod.); neviditelné (moč, pot, sliny, slzy apod.). Nezbytnou podmínkou při vyhledávání stop je trpělivost a dobré osvětlení. Kriminalistická genetická expertiza Kriminalistická biologie je aplikovanou biologickou vědou, která slouží kriminalistické praxi vyhledáváním, zjišťováním, zkoumáním a vyhodnocováním biologických stop lidského, zvířecího nebo rostlinného původu, zatímco kriminalistická genetická expertiza provádí analýzu pouze lidských stop.
41
Kriminalistická genetická expertiza zkoumá v makro i mikromnožství lidský biologický materiál obsahující DNA. Využívá poznatky z biochemie, molekulární biologie, genetiky a dalších biologických disciplín. Součástí molekulárně-genetického zkoumání je i ukládání získaných DNA profilů do Národní databáze DNA, vyhledání a porovnání shodných DNA profilů osob a stop z míst činů. Kriminalistická antropologická expertiza Kriminalistická antropologická expertiza zkoumá a hodnotí nálezy mrtvol neznámé totožnosti a kosterních pozůstatků nebo jejich částí. Morfologicky a metricky hodnotí živé osoby nebo jejich fotografie. K této expertize jsou využívány poznatky fyzické antropologie, osteologie, populační genetiky, stomatologie, patologie a dalších biologických a lékařských disciplín. Kriminalistická audioexpertiza Kriminalistická audioexpertiza zkoumá záznamy zvuku provedené magnetofony, popřípadě i mechanickými, digitálními, optickými a jinými prostředky. V případech kdy může být objekt zkoumání určen za použití lingvistických metod, zkoumají se pouze záznamy v české řeči. K tomu je využíváno zejména lingvistické, fonetické a elektroakustické zkoumání řeči, elektroakustické zkoumání dalších zvuků, zkoumání mechanických, elektrických a magnetických vlastností zvukového záznamu a mechanické a poslechové úpravy zvukového záznamu. Kriminalistická videoexpertiza Kriminalistická videoexpertiza zkoumá a určuje videozáznamy obrazu. K této expertize je využíváno zkoumání magnetického záznamu, jeho vlastností a znaků vzniklých při záznamu na magnetický nosič. Kriminalistická fotografická expertiza Kriminalistická fotografická expertiza zkoumá světlem opticky vytvořená a chemicky ustálená zobrazení (fotografie, film) a s tím související technická zařízení. K této expertize jsou využívány poznatky a metody vědecké fotografie.44
44
Policie ČR. Www.policie.cz : Policie ČR - KŘP Plzeňského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Odbor kriminalistické techniky a expertiz. Dostupné z WWW: . 42
Kriminalistická biomechanika Kriminalistická biomechanika je novým vědním oborem. Současné vědecké výzkumy ukazují, že ve stopách bipedální lokomoce (pohyb na dvou nohách) lze rozluštit biomechanický obsah trasologických stop pohybu. Ve stopě se například může objevit odraz některých biologických vlastností člověka a jeho pohybového chování. Biomechanický obsah je totiž tvořen geometrickými (prostorově uspořádané stopy), kinematickými (četnost výskytu, rychlost pohybu) a dynamickými (deformace podložky a působící síly) znaky. Z proměření pěšinky (délky kroku, případně dvojkroku) se dá poměrně přesně určit tělesná výška osoby, která stopy zanechala, nebo rychlost chůze pachatele. Díky novému vědnímu oboru - kriminalistické biomechanice (součást kriminalistické techniky) se daří zjistit informace nejen o pohybovém chování, ale také o stavu vnitřního prostředí jak pachatele, tak i jiných účastníků trestného činu (tedy i oběti).45
4.2 Znalecké posudky jako důkazní prostředek Znalecký posudek z oboru ekonomie K objasnění majetkového i hospodářského trestného činu je často potřeba vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomie. Takový znalecký posudek může být zaměřen na zjištění ceny a odhady nemovitostí, ceny a odhady věcí movitých, motorových vozidel, strojů a zařízení, ceny a odhady podniků, ceny a odhady cenných papírů, oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstvech, oceňování pohledávek a investic. Může i přezkoumávat správnosti ceny podniku a jeho části při převodu nebo nájmu, přezkoumávat činnosti statutárního orgánu z hlediska hospodářských zájmů, přeměny společností, zpracování znaleckých zpráv o fúzi společnosti, posouzení hodnoty zastaveného obchodního podílu pro účely převodu na úhradu dluhu, posouzení přiměřenosti ceny nebo směnného poměru cenných papírů při povinné nabídce, převzetí, nebo odkoupení cenných papírů na základě veřejného návrhu smlouvy, prozkoumání ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku, posouzení hodnoty majetku nabývaného od zakladatele, akcionáře, nebo jiné osoby stanovené
45
MILAN, Koukal. Www.21stoleti.cz [online]. 19.5.2006 [cit. 2011-01-11]. VĚDA NA STOPĚ ZLOČINU: Němí svědci hodně vypovídají! Dostupné z WWW: . 43
zákonem za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního jmění, přezkoumání návrhu smlouvy o fúzi, posouzení hodnoty nepeněžitého vkladu či výše vypořádacích podílů, či přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami. V případě, že mají být posuzovány i otázky cen plnění a jejich přiměřenosti, přichází v úvahu obor ekonomika - odvětví ceny a odhady. Znalecký posudek z oboru bankovnictví Dalším z důležitých znaleckých posudků k odhalení trestné činnosti, zejména co se trestného činu padělání a pozměnění peněz dle § 233 TrZ týče, je znalecký posudek z oboru bankovnictví. Technicky se zkoumá způsob vyhotovení tiskoviny z hlediska tiskové techniky (ofset, hlubotisk, sítotisk, elektrografie, inkoustová technika aj.). Rovněž se zkoumají otisky razítek, popř. pečetí, ohledně určení pravosti otisku pečeti na základě adekvátního srovnávacího materiálu, stejně tak zčitelnění některých textů, ať již protlačených, odstraněného textu, přeškrtaného aj. Zkoumá také poštovní zásilky, konkrétně jejich neoprávněné otevírání nebo použití více druhů lepidel. Zabývá se i skupinovou příslušností psacích tahů, dále i doklady, a to jejich pravostí, pozměněním nebo paděláním dokladů a jejich částí. Ze spáleného papíru dokáže zjistit zčitelnění textu na spáleném papíru v závislosti na stupni jeho spálení. Dokáže také identifikovat použité tiskové (rozmnožovací) techniky. Objektem zkoumání jsou platná platidla (bankovky nebo mince) nebo platidla v preklusivní lhůtě, ceniny (např. poštovní známky, kolky, šeky, poukázky, losy) a cenné papíry. Ke zkoumání se ale zajišťují i předměty historické a sběratelské povahy (numismatické a filatelistické). Zkoumáním pravosti platidel, cenin a cenných papírů se zjišťuje, jakým způsobem byl případný padělek vyhotoven, jakým způsobem bylo pravé platidlo nebo cenina pozměněna, či jaké materiály byly k padělání nebo pozměňování použity. Zkoumání platidel a cenin spočívá ve vyhledávání charakteristik jednotlivých technických ochranných prvků a jejich porovnání se zaručeně pravými standardy. V případě jejich zjištění lze uvést, že jde o pravé, případně jakým způsobem poškozené platidlo (ceninu),
44
v záporném případě, zda jde o padělek a jakým způsobem byl vyhotoven. Ke zkoumání je tudíž bezpodmínečně třeba nesporně pravého platidla (ceniny) odpovídající hodnoty.46 Pouze na základě odborných expertiz lze prokázat, zda jsou podezřelé peníze padělky. Expertizy v oboru zkoumání pravosti peněz podávají oddělení zkušebny platidel České národní banky a Kriminalistický ústav v Praze. Znalecký posudek z oboru pojišťovnictví V současné době dochází velmi často k pojistným podvodům. Zejména jsou předstírány události, s nimiž jsou spojena práva na plnění z pojištění. Z obecného hlediska představuje pojištění určitý způsob zabezpečení proti následkům vyvolaným skutečností předpokládanou pojistným nebezpečím nebo pojistným rizikem. Pojistná smlouva je právní skutečností, na jejímž základě vzniká, trvá i zaniká smluvní pojištění. Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění v případech, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená. Trestného činu pojistného podvodu podle § 210 TrZ se kromě jiného dopustí ten, kdo uvede nepravdivé, hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Skutečnosti, ohledně nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů, lze plně vztáhnout i na jednání při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. Pachatelem může být kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy. Podle právních předpisů (zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví), jimiž se řídí právní vztahy vzniklé z pojistné smlouvy, pachatel trestného činu pojistného podvodu podle § 210TrZ může svým jednáním, které spočívá v uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, dosáhnout toho, že pojišťovna poskytne pojistné plnění v celém rozsahu, ačkoli ve skutečnosti je důvod k jeho přiměřenému snížení. S ohledem na shora uvedené, dojde-li ke spáchání trestného činu pojistného podvodu dle § 210 TrZ, znaleckým posudkem se zjišťuje skutečná škoda způsobená pachatelem. Zjišťuje se částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé 46
Ing. HERMAN, David. Www.zkoumani.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-11]. Zkoumání dokumentů, dokladů, bankovek a cenin. Dostupné z WWW: .
45
nebo hrubě zkreslené údaje, nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Prokazuje se rovněž, jakým způsobem pachatel spáchal tento trestný čin apod. Znalecký posudek z oboru účetnictví Jako další znalecký posudek, často vyhotovovaný k objasnění trestné činnosti majetkového či hospodářského charakteru, je znalecký posudek z oboru účetnictví. Povinností podle zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. je vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. Pro rozkrytí trestné činnosti, vztahující se k účetnictví, či její dokreslení, je vypracováván znalecký posudek právě z tohoto oboru. Stejně tomu tak bývá převážně pro složitost a lepší průkaznost věci. Tímto znaleckým posudkem se posuzuje správnost, úplnost a průkaznost účetnictví. Oceňují se jím nepeněžité vklady vybraných aktiv majetku, určují ceny vypořádacích podílů v případě zániku účasti společníka ve společnosti (např. úmrtí společníka a nutnosti zjištění výše jeho majetku pro účely dědického řízení), výše obchodních podílů při převodech mezi společníky, posuzování správnosti a průkaznosti provedených inventarizací majetku a závazků, hodnocení způsobu vedení informačních systémů a využití prostředků výpočetní techniky při vedení účetnictví podnikatelských a jiných subjektů, oceňování podniku. Znalec ve svém znaleckém posudku může provést rekonstrukci účetnictví, účetní kontroly. Může se zabývat i přehledy dodavatelsko-odběratelských vztahů, kontrolou úhrad závazků po datu splatnosti včetně stanovení zvýhodňování věřitele. Stejně tak se může ve svém posudku zabývat posuzováním úvěrové způsobilosti, přezkoumáváním úvěrových transakcí, hodnocením úvěrových rizik, neodvedením daně ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotního pojištění, příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, kontrolou financování a řízením peněžního toku. Dle § 27 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví se tam vyjmenované složky majetku a závazků (např. některé cenné papíry) oceňují reálnou hodnotou. Jako reálná hodnota může být použita hodnota z ocenění posudkem znalce. Metody použité v posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se tržní hodnotě.
46
Existuje celá řada dalších znaleckých posudků, například: Znalecký posudek podle zákona o oceňování majetku Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (majetku) a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, pokud tyto odkazují pro ocenění majetku k jinému účelu než pro prodej na zákon o oceňování. Zákon může být použit pro ocenění rovněž v případě, kdy se tak dohodnou smluvní strany. Zvláštními předpisy jsou např. zákon o investičních společnostech a investičních fondech, zákon o dani z nemovitostí, zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí nebo zákon o daních z příjmů. Znalecký posudek o odhadu ceny předmětu dražby Dle § 13 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, zajistí dražebník odhad ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé. Jde-li o podnik, musí být cena předmětu dražby zjištěna posudkem znalce. Znalec odhadne i závady, které v důsledku přechodu vlastnictví nezaniknou, a upraví příslušným způsobem odhad ceny. Znalecký posudek o ocenění podniku pro výkon rozhodnutí prodejem podniku Zejména je zaměřen na znalecké ocenění podniku podle § 338m, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Znalecký posudek při nedobrovolné veřejné dražbě investičních cenných papírů Podle § 33 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, při nedobrovolné veřejné dražbě investičních cenných papírů tvoří přílohu dražební vyhlášky. Jedná se o znalecký posudek o zjištění ceny předmětu dražby.
47
5. Kasuistika Znalecký posudek byl mnohdy nápomocen k objasnění trestné činnosti. Uveďme si to na příkladu trestního případu z roku 2001, odsouzeného 11. 8. 2005, když trestné činy tam zmiňované jsou ještě podle trestního zákona účinného před novelou roku 2010. Jednalo se o obžalovaného, který se jako jednatel cestovní kanceláře podílel na přípravě katalogu zájezdů cestovní kanceláře na rok 2002 a na jeho vydání v září 2001, když katalog obsahoval údaje ohledně pojištění cestovní kanceláře proti úpadku a ohledně letecké a autobusové dopravy, které byly v době prodávání inzerovaných zájezdů, tedy v průběhu roku 2002, nepravdivé, neboť na konci září 2001 zaniklo pojištění pro případ úpadku cestovní kanceláře z důvodu nezaplacení prvního pojistného společností a dále byly vypovězeny automaticky této společnosti, u které obžalovaný působil jako jednatel, ze strany další jiné společnosti smlouvy o letecké přepravě a v témže termínu z důvodu neuhrazení platby dle smlouvy. Informace o neexistujícím pojištění cestovní kanceláře proti úpadku po jeho zániku ke konci září 2001 nebyla klientům cestovní kanceláře ze strany cestovní kanceláře řádně sdělena, když dále obviněný musel vědět o počínající insolvenci a vznikajícím předlužení této společnosti v průběhu roku 2000 a stejně tak musel vědět o zhoršujícím se stavu hospodaření v průběhu roku 2001, když k datu 31. 12. 2001 vykázal záporné čisté obchodní jmění společnosti a insolvenci, když společnost měla více věřitelů, kterým nebyla schopna po delší dobu hradit splatné závazky. Přesto však za této situace, kdy byla zjevná nemožnost uskutečnit inzerované zájezdy, pokračoval v podnikání, zejména přijal od poškozených zálohy na zájezdy a následně i doplatky, když poškození klienti této společnosti na základě údajů výše uvedených, obsažených v katalogu zájezdů, si objednali a zaplatili předmětné zájezdy, které se však neuskutečnily, a jimi zaplacené finanční částky jim přes urgence nebyly vráceny, ale byly použity na úhradu provozních výdajů této cestovní kanceláře, v důsledku čehož byla způsobena škoda poškozeným, a to čtyřiceti poškozeným, v celkové výši 826.205,70 Kč. Dále jako jednatel společnosti nesplnil svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu na společnost, která ke dni 31. 12. 2001 vykazovala čisté obchodní jmění v záporné hodnotě ve výši 12.613.000,- Kč a místo toho tuto společnost jako předluženou ke dni 31. 1. 2003 prodal, když následně byl na tuto společnost ke dni 26. 8. 2003
48
usnesením krajského soudu prohlášen konkurz s vykázanou ztrátou dle účetní uzávěrky ke dni 31. 12. 2002 ve výši 27.318.000,- Kč a ke dni 26. 8. 2003 ve výši 29.678.000,- Kč, Následně pak mu bylo kladeno za vinu, že v době od 1. 1. 2002 do 25. 8. 2003 v době, kdy společnost měla více věřitelů, kterým nebyla po delší dobu schopna hradit jejich splatné závazky a neměla k dispozici majetek na úhradu těchto závazků, zmařil, byť i jen částečně uspokojení některých svých věřitelů tím, že zvýhodnil jiného věřitele, když upřednostnil platby ve výši 8.941.970,- Kč a znevýhodnil závazky ve výši 8.925.179,- Kč, a to přesto, že jako jednatel společnosti věděl, že společnost je předlužena, protože vykazovala čisté obchodní jmění v záporné hodnotě ve výši 12.613.000,- Kč. Přijímal nové závazky, zejména zálohy od zájemců na zájezdy, objednával ubytovací a přepravní služby, reklamu, uzavíral leasingové smlouvy, když tyto závazky nebyl schopen plnit, čímž došlo ke zvýšení ztráty, která ke dni 25. 8. 2003 představovala částku ve výši 29.678.000,- Kč. Tedy se svým jednáním ke škodě cizího majetku jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil takovým činem značnou škodu. Dále nesplnil svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu a jako dlužník, který nebyl schopen plnit své splatné závazky, zmařil, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodnil jiného věřitele a způsobil tímto jednáním škodu velkého rozsahu, z nedbalosti přesto, že věděl, že je předlužen, přijal nový závazek a způsobil škodu velkého rozsahu. Měl tak spáchat trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestný čin porušování povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 2 tr. zák., trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. a trestný čin předlužení podle § 256c odst. 2, 4 tr. zák. Obžalovaný odmítl svou vinu předmětným skutkem. Odmítl skutečnost, že by se dopustil podvodného jednání ve vztahu k uvedeným klientům cestovní kanceláře. Hájil se zejména tím, že si není vědom svého úmyslného zavinění k žalovanému podvodnému jednání. Záležitost s klienty, jimž společnost zůstala dlužná peníze za neuskutečněné zájezdy, zhodnotil jako podnikatelské riziko při svém podnikání.
Obžalovaný dle svých slov
podcenil dopad tohoto rizika. Uvedl, že společnost zakládal. Měl za sebou několikaleté úspěšné podnikání jako fyzická osoba. Vždy řádně platil daně, závazky a další povinné platby. Dosahoval zisku. Napadla jej tehdy myšlenka založit cestovní kancelář, protože v té době byl cestovní ruch na vzestupu. Domníval se tak, že by kancelář mohla 49
prosperovat. V roce 2000 bylo provozování cestovní kanceláře tzv. volnou živností a nevědělo se, že se později změní na koncesovanou. Také se v té době nepočítalo s tím, že přijde zákon o cestovním pojištění proti úpadku. Na jaře r. 2000 byly realizovány první zájezdy. V té době byl obžalovaný již jediným jednatelem společnosti. Společnost a obžalovaný jakožto fyzická osoba byly vždy dva propojené subjekty, obžalovaný společnost finančně podporoval. V březnu až květnu 2000 se již smlouvaly kapacity na zájezdy pro sezónu 2001. Z prodaných zájezdů v roce 2000 byl obrat společnosti 10.000.000,- Kč. Již v tom roce se ovšem začal připravovat program na rok 2001. V době, kdy se katalog připravoval a dával do tisku, obžalovaný nepředpokládal, že údaje, které v něm budou uvedeny ve vztahu k zajišťování dopravy vlastními autobusy a ve vztahu k pojištění cestovní kanceláře proti úpadku, nebudou pro sezónu 2002 pravdivé. Ve vztahu k hospodaření byla sice očekávána ztráta, protože v prvním roce podnikání se ani zisk očekávat nedal, ale nakonec ztráta za 1. rok byla nižší, než předpokládal. Počítal s tím, že společnost bude ve ztrátě asi 3 roky. Neustále se však zvyšoval počet zákazníků cestovní kanceláře. Obžalovaný zjistil, že zisk za jednu osobu v průměru činí 1.500,- Kč. Na rok 2001 měli připraveny kapacity zhruba pro 10.000 zákazníků, reálně jich očekávali cca 7.000. Obžalovaný coby fyzická osoba podporoval společnost nejen finančně, ale i personálně, protože jeho zaměstnanci pro společnost pracovali. Jako fyzická osoba skončil se ziskem naposledy v roce 1999. Nadále byl již jen finančně poškozován. Sám jako fyzická osoba do společnosti investoval okolo 40 milionů korun včetně úvěrů. V roce 2001 se začalo mluvit o pojištění cestovní kanceláře proti úpadku. Zákon byl podle něj účinný od května roku 2001. On však vůbec nevěděl, co takovéto pojištění proti úpadku bude znamenat a dá se tak říci, že ho vlastně překvapilo. Měl totiž pouze finanční prostředky na realizaci smluv se svými zákazníky. A když pak vyšlo pojistné na částku 3 miliony korun, kterou měli uhradit, s touto nepočítal a nemohl ji tak zaplatit. Nevěděl, že v důsledku nezaplacení pojistného dojde k vypovězení pojistné smlouvy v prosinci roku 2001. V té době ovšem byla již sezóna pro rok 2002 nasmlouvaná a on musel řešit, co bude dál, zda se bude pokračovat v provozu nebo podat návrh na prohlášení konkurzu. V té době však byl již rozjednán zahraniční úvěr. Sjednával jej obžalovaný jako fyzická osoba, mělo jít o úvěr z rizikových fondů a vyřizoval se v Německu. Původně měl přislíbeno, že úvěr bude poskytnut do konce roku 2001. Měl být ve výši 12 milionů Euro.
50
Hodlal jej použít ve prospěch cestovní kanceláře a zčásti též pro investice, například výstavbu. V září 2001 však transakce byla pozastavena. Ovšem v té době již byl vydán katalog na rok 2002, byly prodány zájezdy i vybrané peníze. Snažil se tedy společnost zachránit. Věřil, že se nakonec dostanou do zisku. Sice věděl, že mají spoustu dluhů, ale o návrhu na prohlášení konkurzu nepřemýšlel. Spíše řešil, zda činnost společnosti neukončí jinak. S pojišťovnou jednal až do konce roku 2001. Obdrželi příslib, že by smlouva s pojišťovnou mohla zůstat platná. Ujišťován prý byl o tom, že by mohlo dojít ke snížení kauce, která se měla původně odvíjet od předpokládaného počtu přepravovaných osob. Na konci roku 2001 však smlouva byla pojišťovnou vypovězena. Cestovní kancelář však již měla nasmlouvanou sezónu pro rok 2002. Zájezdy se totiž začaly dle katalogu prodávat již v září, říjnu a listopadu roku 2001. Když byla smlouva vypovězena, byly nasmlouvány zájezdy již asi za 3 miliony korun. Tyto peníze se však ihned investovaly do zaplacení záloh za ubytovací služby. Veden snahou zmírnit škody klientů prodával zájezdy dál. Neustále kalkuloval s úvěrem, který měl být ze zahraničí poskytnut v roce 2002. I kdyby pak nebyl poskytnut, domníval se, že situaci zvládne tak, aby klienti nebyli poškozeni. O získání úvěru ze zahraničí pak obžalovaný usiloval v podstatě až do doby, kdy byl na společnost prohlášen konkurz. Výpověď pojistné smlouvy byla doručena příslušnému okresnímu úřadu, který zahájil správní řízení, což souviselo s koncesí, neboť podmínkou provozu tohoto druhu podnikání byla řádně sjednaná pojistná smlouva o pojištění proti úpadku. Okresní úřad uložil společnosti dokladovat jejich záměr a doložit očekávané příjmy ze sezóny. Aby byly minimalizovány škody klientů, okresní úřad ponechal koncesi v platnosti a uložil společnosti povinnost informovat klienty o tom, že společnost není pojištěna, což mělo být vyvěšeno na prodejních místech cestovní kanceláře. Tak bylo učiněno, což údajně okresní úřad kontroloval. Povinnost informovat klienty měl kolega obžalovaného. Klienty, kteří však měli již zájezdy objednané, neměli povinnost informovat. Některým klientům, kteří zjistili, že cestovní kancelář není pojištěna proti úpadku, se vracely peníze. V té době ovšem docházelo již i obecně k poklesu prodeje, protože cestovní ruch byl poznamenán teroristickými útoky. Klesl tak prodej zejména leteckých zájezdů a celkové příjmy cestovní kanceláře byly nižší, než se předpokládalo. Kdyby se sezóna dokončila tak, jak byla nasmlouvána, škoda by klientům za zaplacené zájezdy podle mínění obžalovaného nevznikla. Prodej zájezdů běžel až do srpna 2002, 51
některé kapacity byly zaplaceny až do října 2002. Předpokládal se zisk okolo 3 milionů korun, ze kterých chtěl odškodnit klienty. V srpnu 2002 ovšem přišly povodně, což znamenalo konec prodeje. Došlo k propadu prodeje zájezdů, kdy někteří klienti postižení povodní své již zaplacené zájezdy odřekli a neprodávaly se ani zájezdy nové. Prodejní místa se totiž nacházela i v místech zasažených povodní. Cestovní kancelář neměla peníze na další činnost a sezóna tak v říjnu 2002 byla ukončena celkovým ukončením činnosti cestovní kanceláře. Za rok 2002 proběhly zájezdy celkem se 4.900 klienty, plánováno bylo 5.500. Asi 100 klientů pak zájezdy stornovalo v reakci na zjištění, že cestovní kancelář není pojištěna proti úpadku. Zůstalo cca 40 klientů, jejichž nároky byly předmětem obžaloby. Obžalovaný i po ukončení činnosti cestovní kanceláře měl snahu klienty odškodnit, neboť neustále vyřizoval úvěrové financování. Předpokládal i výnos z jiné obchodní činnosti, tedy z prodeje nábytku, bohužel však následné exekuce společnost ochromily, proto klienti být odškodněni nemohli. Kromě provozu CK se společnost věnovala i jiným aktivitám, například prodeji nábytku. Tato činnost vytvářela zisk, který sloužil i ve prospěch cestovní agentury. Obžalovaný se vyjádřil i k fungování cestovní kanceláře. Popsal, která osoba co měla na starosti. Obžalovaný se staral o ekonomiku firmy. Účetnictví společnosti vedla účetní. Obžalovaný se s jeho stavem pravidelně denně seznamoval. Byl tudíž seznámen i s účetní závěrkou za rok 2001. Její výsledek byl pro něj určitým signálem pro další hospodaření cestovní kanceláře. Projevilo se to tak, že se snažili provést úsporná opatření. Neprovozovaly se autobusy, rušily se některé destinace, byla redukována reklama a byla provedena i některá personální opatření, např. se ustoupilo od plánovaného zvýšení počtu zaměstnanců. Společnost neměla žádného ekonoma, který by byl odpovědný za vyčíslení případného zisku a ztráty společnosti, vše plánoval sám obžalovaný. Obžalovaný přestal být jednatelem společnosti, když převedl svůj obchodní podíl na jinou osobu. Podíl pak byl následně ještě rozdělen. Obžalovaný se nechtěl zbavit zadlužené společnosti. Důvodem, proč společnost převedl, byla snaha o větší šanci na zisk případného úvěru. Obžalovaný ještě zdůraznil, že návrh na prohlášení konkurzu nebyl podán z důvodů, že do poslední chvíle počítal s tím, že se společnost podaří zachránit. Společnost byla stále „zajímavá“ i v době, kdy vykazovala záporné obchodní jmění. Do budoucna totiž bylo možno v případě získání úvěru počítat s jejím ziskem. 52
Ve vztahu k případnému zvýhodňování některých věřitelů (trestný čin podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák.) obžalovaný zdůraznil své přesvědčení, že společnost hradila své splatné závazky spravedlivě a nikdo nebyl zvýhodněn na úkor jiného věřitele. Dle jeho názoru ve věci zpracovaný znalecký posudek nevzal v úvahu některé podstatné skutečnosti, například stav devizové pokladny. Hradily se nutné provozní věci. Byla snaha o minimalizaci škod. Firmy, vůči nimž měli závazky, navíc byly o problémech společnosti informovány, byly spolu na způsobu úhrady dohodnuty. Ve vztahu k jednání, které má mít znaky trestného činu předlužení podle § 256c odst. 2, 4 tr. zák., se již obžalovaný zvlášť nevyjádřil. Kromě podrobného výslechu obžalovaného soud prováděl další rozsáhlé dokazování, a to nejen k návrhu obžaloby, ale i k návrhu obhajoby. Velmi podstatnou část dokazování tvoří listinné důkazy a znalecké posudky, vyslechnuta byla celá řada svědků. Zejména je zapotřebí zmínit znalecké posudky obsažené ve spise, které byly velmi podstatným důkazem v této rozsáhlé trestní věci. Jedná se o znalecké posudky z oboru ekonomika. První znalecký posudek pod příslušným pořadovým číslem byl vypracován v roce 2004. Posudek si vyžádal orgán Policie ČR. Znalecký posudek obsahuje 7 otázek, na které má být při znaleckém zkoumání zaměřeno, a to: 1)
Je z předložených dokladů možno říci, že účetnictví bylo vedeno průkazně a úplně? Pokud ne, tak co chybí.
2)
Představuje účetnictví věrný obraz o stavu majetku a závazků?
3)
Jaká byla hospodářská situace společnosti v roce 2001, kdy společnost nechala vydat na sezonu 2002 katalog, ve kterém byly uvedeny nepravdivé údaje?
4)
Byla situace v hospodaření taková, že mohl vědět, že nebude moci dodržet v katalogu nabízené služby?
5)
Jaká byla hospodářská situace společnosti v roce 2002, kdy společnost neodvedla zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků strženou svým zaměstnancům?
6)
Vyjádřit se k tomu, od kdy byla situace v hospodaření taková, že obžalovaný musel vědět, že společnost nebude schopna splácet své závazky?
53
7)
Uvést všechny skutečnosti, objasňující průběh hospodaření společnosti, které znalec při vypracování posudku zjistí, případně podíl dalších osob na vzniku této situace.
Rovněž znalecký posudek obsahuje jméno a adresa zpracovatele posudku. Posudek obsahuje 15 listů včetně znalecké doložky. Policií ČR byl zadán znalecký posudek na účetnictví firmy obžalovaného. Předmětem posudku bylo vyhodnocení stavu účetnictví, vyhodnocení stavu obchodního majetku včetně čistého obchodního jmění, dále zjištění stavu předlužení a insolvence, anebo důvodů, které byly příčinou neplacení daní a pojistného ze závislé činnosti a zjistit, zda-li nedošlo k profinancování záloh na zájezdy klientů pro jiné účely, než pro které byly klienty hrazeny. Znalecký posudek zpracoval znalec jmenovaný krajským soudem jako znalcem v oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Znalecký posudek je veden pod č.j. příslušného policejního orgánu. Znalec pro zpracování znaleckého posudku zajistil účetnictví firmy obžalovaného od správce konkurzní podstaty, které bylo počátkem prosince a v průběhu ledna roku 2004 znalci předáváno. Z účetnictví nejpodstatnějšími účetními knihami byly účetní deník a obraty na účtech (saldokonta) a převzaté úplné účetní doklady za období od 1. 1. 2003 do 25. 8. 2003. Pro zpracování znaleckého posudku zvolil následující postup: 1)
Po převzetí účetní evidence za období 1997 - 2003 společnosti provést kontrolu vedení účetní evidence, její správnosti a průkaznosti pro zjištění objektivního stavu hospodaření a majetků a závazků za jednotlivé roky hospodaření.
2)
Rozborem účetního deníku a obratů na účtech, dále rozborem stavu účtů při roční účetní uzávěrce zjistit obchodní majetek, závazky z obchodního styku, dále obchodní jmění s vyhodnocením stavu možné insolvence a předlužení, v případě tohoto zjištění sledovat pohyby majetků a závazků a vyhodnotit je.
3)
Specifikovat závazky společnosti obžalovaného.
4)
Zpracovat znalecký posudek.
Znalec nejprve ve svém posudku charakterizoval společnost obžalovaného jako takovou včetně předmětu podnikání, kdo byl statutárním orgánem společnosti apod. Následně podrobně odpovídal na jednotlivé otázky, uložené mu policejním orgánem. 54
Z nich vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné závěry: Znalec konstatoval, že účetnictví společnosti za období let 1997 - 2003 bylo vedeno správně. Není možno konstatovat, že je neúplné a podává tak objektivní obraz o stavu majetků a závazků společnosti. Podle znalce byla společnost v roce 2000 předlužená. Její čisté obchodní jmění bylo v hodnotě –1.322.000,- Kč, tedy rozdíl majetku a splatných závazků k datu 31. 12. 2000. Předlužení ve výši 1.322.000,- Kč není znalcem nazváno jako ekonomická situace, kde by předlužení bylo v roce 2000 trvalejším jevem. Dále je skutečností, že v dodavatelsko-odběratelském vztahu ke společnosti v roce 2000 je významným dodavatelem služeb jednatel společnosti. Znalec po odečtení závazků splatných k 31. 12. 2000 a neuhrazených dodavateli by jen velmi ztěžka prokázal předlužení společnosti. Společnost v prvém roce podnikání v oboru cestovních kanceláří neměla vlastní finanční prostředky na úhradu splatných závazků a podnikala na „dodavatelský úvěr“, tedy nehradila své splatné závazky z dodavatelských faktur, povinné odvody sociálního a zdravotního pojištění a další. Je jedině možnou alternativou výhledu v hospodaření společnosti, a to výhled na zvyšující se tržby za uskutečněné a prodané zájezdy v roce 2001, ale tato prognostika nemá omluvu ve skutečnosti, že společnost byla k datu 31. 12. 2000 předlužená. V roce 2000 neuhradila do 31. 12. 2000 své splatné závazky z dodavatelského styku se splatností do 30. 6. 2000 ve výši 526.000,- Kč. Je možné tak konstatovat, že společnost prokazovala v roce 2000 počínající insolvenci, kdy nehradila své splatné závazky, měla více věřitelů, pouze dobu nehrazení splatných závazků není možno nazvat dlouhodobou (pojem „dlouhodobost“ je používán znalcem pro závazky neuhrazené nad 365 dní po splatnosti). Obchodní jmění společnosti k datu 31. 12. 2001 bylo znalcem vyčísleno na částku –18.456.000,- Kč. V dodavatelsko-odběratelském vztahu ke společnosti byla i podnikající fyzická osoba obžalovaného. V roce 2001 nebyly společností uhrazeny dodavatelské faktury dodavateli - obžalovanému v hodnotě 5.944.119,10 Kč. V roce 2001 byly společností uhrazeny dodavatelské faktury dodavateli – obžalovanému v hodnotě 27.119.896,35 Kč. Čisté obchodní jmění společnosti k datu 31. 12. 2001 je znalcem vyčísleno po zaokrouhlení na částku -12.613.000,- Kč. Společnost tak k datu 31. 12. 2001 byla v insolvenci, měla více věřitelů, kterým nebyla schopna po delší dobu (po uplynutí 1 roku) schopna hradit jejich splatné závazky a neměla ani k dispozici majetek na úhradu těchto závazků. Společnost k datu 31. 12. 2001 naplnila zákonné podmínky dle zákona o konkurzu a vyrovnání a měla v co nejkratší době podat 55
návrh na prohlášení konkurzu svého majetku. Od data 31. 12. 2001 je pak jednatel společnosti odpovědný za případné upřednostňování věřitelů a dále je jeho odpovědnost vůči věřitelům dána i z povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu. Obchodní jmění společnosti k datu 31. 12. 2002 je znalcem vyčísleno v záporné výši -28.211.000,- Kč. Záporné obchodní jmění společnosti se od data 1. 1. 2002 zvýšilo o částku -9.755.000,- Kč. Čisté obchodní jmění společnosti k datu 31. 12. 2002 je znalcem vyčísleno v záporné hodnotě –23.989.000,- Kč, bylo zvýšeno oproti stavu k datu 1. 1. 2002 o částku –11.376.000,- Kč. Insolvence společnosti, která byla prokázána k datu 31. 12. 2001 se zvýšila o částku 5.751.000,- Kč neuhrazených závazků po splatnosti k datu 31. 12. 2002. V dodavatelsko-odběratelském
vztahu
v roce
2002
byly
uhrazeny
podnikateli
– obžalovanému dodavatelské faktury v celkové částce 8.321.749,- Kč, dále byly vystaveny faktury obžalovaným jako fyzickou osobou v hodnotě 2.297.686,60 Kč. V roce 2002 nebyly uhrazeny obžalovanému jako fyzické osobě dodavatelské faktury v hodnotě 707.596,90 Kč se splatností v r. 2001. Obchodní jmění společnosti k datu prohlášení konkurzu (25. 8. 2003) je znalcem vyčísleno v záporné hodnotě -29.678.000,- Kč. Od data 1. 1. 2003 do 25. 8. 2003 bylo zvýšeno záporné obchodní jmění společnosti o –1.467.000,Kč (oproti původnímu stavu k datu 1. 1. 2003 ve výši 28.211.000,- Kč). Čisté obchodní jmění společnosti k datu prohlášení konkurzu je v záporné výši –29.678.000,- Kč. Od data 1. 1. 2003 do 25. 8. 2003 bylo zvýšeno záporné čisté obchodní jmění o částku –5.689.000,Kč (k datu prohlášení konkurzu jsou znalcem všechny závazky započteny jako splatné). Na závěr znalec konstatuje, že v posudku uvedl všechny jím zjištěné skutečnosti, a to i o dodavatelsko-odběratelských vztazích s podnikatelem (obžalovaným) jako fyzickou osobou. Dále znalec uvedl, že pro časovou náročnost rozboru ekonomických ukazatelů z rozsáhlého účetnictví firmy nemohl vyhodnotit skutečnost upřednostňování věřitelů, ke které logicky po datu 31. 12. 2001 muselo ve společnosti docházet. Pro vyhodnocení zvýhodněných a znevýhodněných věřitelů uvedl, že je nutné z účetnictví vypočítat všechny věřitele, kterým bylo hrazeno po datu 31. 12. 2001, kterým nebylo hrazeno po datu 31. 12. 2001, vypočítat koeficient poměrného uspokojení a provést srovnávací tabulku, kde budou provedeny výpočty zvýhodnění a znevýhodnění věřitelů. Tato správná metoda výpočtu upřednostňování je pracná a pro termín znaleckého posudku zadaný znalci nebylo možné výpočty provést. Znalecký posudek je opatřen kulatým razítkem a podpisem znalce. Součástí znaleckého posudku je i znalecká doložka, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, 56
označení oboru, v němž je oprávněn podávat znalecké posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. Znalecký posudek je řádně sešit, jednotlivé strany očíslovány a sešívací šňůra opatřena pečetí tak, jak mu to ukládá § 13 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. v platném znění. Orgánem Policie ČR bylo pak téhož roku znalci zadáno vypracování dalšího znaleckého posudku ohledně otázek, na které znalec, s ohledem na složitost věci, nestihl odpovědět. Tento znalecký posudek rovněž obsahuje pořadové číslo, kdo byl zadavatelem posudku a pod jakým č.j. je veden. Předmětem posudku bylo odpovědět na 3 otázky, a to: 1)
Provést z účetnictví společnosti výčet všech věřitelů, kterým bylo hrazeno po datu 31. 12. 2001, kterým nebylo hrazeno po datu 31. 12. 2001.
2)
Vypočítat koeficient poměrného uspokojení.
3)
Vypracovat srovnávací tabulku, kterou budou provedeny výpočty zvýhodnění a znevýhodnění věřitelů.
V posudku je rovněž uvedeno kdo jej zpracoval. Posudek obsazuje 6 listů včetně znalecké doložky a 5 příloh. Policií ČR byl tedy znalci zadán znalecký posudek na rozbor účetnictví společnosti, který byl znalcem zpracován v návaznosti na shora zmiňovaný posudek. Posudek byl zpracován znalcem jmenovaným krajským soudem jako znalcem v oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Znalci k dispozici bylo kompletní účetnictví společnosti, tzn. účetní deníky, hlavní knihy, knihy došlých a vydaných faktur, dále účetní doklady, a to za období 1997-2002, dále za období 1-8/2003. Ve svém znaleckém posudku rovněž znalec uvádí postup při vypracování znaleckého posudku: 1)
Z účetních knih, a to z účetního deníku, z knih došlých faktur za období let 2002 a 2003 provést vyčíslení a specifikaci všech dodavatelů, kterým bylo uhrazeno (částečně) po 31. 12. 2001, dále kterým nebylo uhrazeno do 25. 8. 2003. Vyčíslení 57
provést se specifikací jednotlivých dodavatelů, účetních dokladů pod kterými jsou doklady došlých faktur proúčtovány v účetnictví společnosti, potvrdit, že se jedná o finanční operace, vyčíslit dobropisované částky faktur a ty odečíst z celkových úhrad.
Vyčíslit
doklady,
kterými
bylo
proúčtováno
částečné
uhrazení
dodavatelských závazků. 2)
Z účetních knih provést specifikaci přijatých záloh, nevrácených záloh společností klientům zahraničních a tuzemských zájezdů, provést specifikaci osob, které složily zálohy, uvést doklady, pod kterými je přijetí záloh proúčtované, vyčíslit neuhrazené částky.
3)
Provést přehled dodavatelů a jejich závazků, které byly po datu 31. 12. 2001 uhrazeny do data 25. 8. 2003, provést specifikaci dodavatelů, datum proúčtování faktur, číslo faktury, doklad o úhradě, výši úhrady závazku.
4)
Provést vyčíslení z účetnictví společnosti neuhrazených závazků vůči subjektům, které byly státem určeni pro výběr pojistného a daní, vše k datu 25. 8. 2003. 5) Provést výpočet koeficientu poměrného uspokojení.
Znalec ve svém posudku podrobně odpovídal na jednotlivé otázky. Z nich vyplynuly tyto pro rozhodnutí podstatné závěry: V tomto posudku tedy bylo úkolem znalce provést z účetnictví společnosti výčet všech věřitelů, kterým bylo hrazeno po datu 31. 12. 2001 a kterým nebylo hrazeno po tomto datu. V návaznosti na to vypočítat koeficient poměrného uspokojení a k tomu vypracovat srovnávací tabulku. Znalec pak svými postupy vypočítal koeficient poměrného uspokojení v hodnotě 0,5072. Tento koeficient znamená, že po datu 31. 12. 2001 veškeré neuhrazené závazky společnosti a nově vzniklé závazky měly být hrazeny tímto koeficientem. Zjednodušeně to znamená, že poměrně měly být hrazeny závazky ve výši cca 50 % z dostupných finančních prostředků, a tím mělo být zajištěno poměrné uspokojování věřitelů známých a nově vzniklých. Znalec pak dalším výpočtem dospěl k závěru, že společnost po datu 31. 12. 2001 do data 25. 8. 2003 upřednostnila platby ve výši 8.941.970,- Kč a znevýhodnila závazky ve výši 8.925.179,- Kč. Součástí tohoto posudku je 5 příloh. Jedná se o vypracované tabulky, ve kterých jsou provedeny výpočty zvýhodnění a znevýhodnění věřitelů. Stejně jako shora uvedený znalecký posudek je opatřen kulatým razítkem a podpisem znalce včetně znalecké doložky s náležitostmi již zmiňovanými v předchozím znaleckém 58
posudku. Znalecký posudek je řádně sešit, jednotlivé strany očíslovány a sešívací šňůra opatřena pečetí. Znalec byl velmi podrobně vyslechnut i v hlavním líčení. Setrval přitom na závěrech svého posudku. Navíc uvedl zejména ještě další významné skutečnosti. Pokud by si společnost vzala úvěr ve výši prostředků splatných a neuhrazených závazků, tak tento by se objevil na straně závazků jako nesplacený úvěr se splatností v dalších letech a objevil by se také na straně majetku jako přijaté peníze. Podle znalce by to ovšem nemělo žádný vliv na ekonomiku společnosti, projevilo by se to pouze ve finančním vyjádření. Projevilo by se to tak, že by společnost mohla rozhýbat svou ekonomiku přílivem peněz. Nelze však předvídat, jakých tržeb by dosahovala, neboť oblast cestovního ruchu je v tomto nevyzpytatelná. Každopádně, byl-li by poskytnut úvěr, pak by se v případě, že by nebyly dosahovány výnosy, předlužení společnosti posunulo o několik let dál. Znalec se velmi podrobně vyjádřil také k povaze koeficientu tzv. poměrného uspokojení a v podstatě objasnil, že jakékoliv uspokojování věřitelů po zjištění předlužení poměrným způsobem by bylo v souladu se zákonem. Když je pak hrazeno poměrným způsobem např. po dobu 1,5 roku, ve výsledném efektu se stane to, že je hrazeno v průměru znalcem zjištěným koeficientem za celé sledované období. Provedenými důkazy, v daném případě zejména znaleckým posudkem, bylo prokázáno, jakým způsobem se za doby působení obžalovaného coby jednatele zvyšovala ztráta společnosti. Pokud obžalovaný jako jednatel předlužené společnosti nadále pokračoval v přijímání dalších závazků způsobem, kterým neustále zvyšoval zadlužení společnosti, v podstatě snižoval šanci na uspokojení předchozích věřitelů. Vyčíslené zvýšení ztráty od 1. 1. 2002 k datu prohlášení konkurzu je poměrně zásadní. V daném případě se prohloubila ztráta společnosti v důsledku jednání obžalovaného za sledované období (počínaje 1. 1. 2002, tedy okamžikem, kdy lze konstatovat předlužení společnosti) o 17.065.000,Kč (vychází se ze závěrů znaleckého posudku). Takový rozsah lze hodnotit jako škodu tzv. velkého rozsahu s odkazem na ust. § 89 odst. 11 tr. zák. Jednání obžalovaného bylo tak na místě právně kvalifikovat jako trestný čin předlužení podle § 256c odst. 2, 4 tr. zák. Zavinění soud shledal ve formě nedbalostní. Obžalovaný totiž nepochybně věděl, že může způsobem v zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Obžalovaný aniž by podal návrh na prohlášení konkurzu, neustále se společností vyvíjel činnost, počítal 59
s nejistou možností poskytnutí úvěru, jelikož úvěr poskytnut nebyl, zvýšila se ztráta společnosti. Smyslem uvedené skutkové podstaty byla nepochybně ochrana věřitelů zadlužené společnosti. Obžalovaný de facto jako jednatel tím, že hospodařil takto ztrátovým způsobem, v konečném důsledku poškodil mnohé věřitele, protože zvyšuje-li se zadlužení společnosti, nepochybně logicky klesá i šance na uspokojení pohledávek věřitelů v konkurzním řízení. Při úvahách o trestu soud mohl ve prospěch obžalovaného zhodnotit pouze jeho dosavadní bezúhonnost. Obžalovanému přitěžovalo, že spáchal více trestných činů. Za sbíhající se jednání bylo na místě obžalovanému ukládat tzv. úhrnný trest podle § 35 odst. 1 tr. zák. Ze sbíhajících se trestných činů jsou nejpřísněji trestné trestný čin podvodu podle § 250 odst.3 tr. zák., za který dovoluje trestní zákon uložit pachateli trest odnětí svobody na dvě léta až osm let, a trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1,3 tr. zák., za který dovoluje trestní zákon uložit trest shodný. Zbývající dva trestné činy, pro něž byl obžalovaný uznán vinným, jsou postižitelné mírněji. Při úvahách o konkrétní výši a druhu trestu nemohl soud jednak přehlédnout, že obžalovaný je trestán za několik trestných činů. Velmi významná je také výše způsobené škody tam, kde znakem skutkové podstaty způsobení škody je. Soud vůbec neuvažoval o uložení trestu nespojeného s přímým odnětím svobody, protože podmíněný trest odnětí svobody se jevil jako nepřiměřeně mírný. Podle rozhodné trestní sazby tak byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody ve výměře 3,5 roku. S ohledem na charakter trestné činnosti a dosavadní bezúhonnost obžalovaného pak měl soud za to, že nápravy obžalovaného by mohlo být dosaženo ve věznici mírnějšího typu, než kam by dle zákona obžalovaný s ohledem na výměru trestu náležel. S ohledem na charakter trestné činnosti, zejména trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., byl obžalovanému rovněž uložen trest zákazu činnosti, znemožňující mu po dobu 4 let výkon činností spojených s provozem cestovní kanceláře. Vzhledem k probíhajícím konkurzním řízení na obžalovaného museli být poškození odkázáni se svými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem byl obžalovaný podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní sociální politiku v zaměstnanosti
60
podle § 147 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl shledán trestným činem. Proti tomuto rozsudku podali v zákonných lhůtách odvolání obžalovaný a jeden z poškozených. Z rozhodnutí krajského soudu zmíním zejména vyjádření ohledně znaleckého posudku, kdy krajský soud uvedl, že z účetnictví společnosti, které bylo podkladem pro vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, z tohoto znaleckého posudku a výpovědi znalce, rovněž se zřetelem k výpovědím obžalovaného a účetních společnosti bylo naprosto bezpečně zjištěno, že již k 31. 12. 2001 nebyla schopna společnost po delší dobu plnit své platné závazky, byla předlužena, a obžalovaný jako tehdy jediný společník a jednatel byl povinen podat návrh na prohlášení konkurzu. Znalec při hlavním líčení velmi srozumitelně vysvětlil,
jakým
způsobem
dospěl
k výpočtu
určitého
koeficientu
poměrného
uspokojování, přičemž podstata věci je jednoduchá. Znalec ve svém znaleckém posudku přesně vyjmenoval velké množství zvýhodněných a znevýhodněných věřitelů. Specifikoval finanční míru znevýhodnění a zvýhodnění. Krajský soud, pokud jde o skutek kvalifikovaný jako trestný čin předlužení podle § 256c odst. 2,4 tr. zák. okresnímu soudu vytkl, že pochybil, jestliže skutek vymezil až ke dni 25. 8. 2003, tedy zahrnul do něho dobu od 1. 1. 2003, když z důsledku dokazování bylo zřejmé, že v roce 2003 již společnost ukončila svou činnost jako cestovní kancelář, nové závazky nebyly přijímány. Krajský soud při veřejném zasedání dokazování doplnil opětovným výslechem obžalovaného, který toto potvrdil. Proto krajský soud k odvolání obžalovaného napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 2,4 tr. zák. Odvolací soud však nebyl přesvědčen, že by především výše způsobené škody zvyšovala stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného natolik, aby bylo nutno ukládat jedině nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolací soud zohlednil, že na rozdíl od jiných pachatelů obdobné trestné činnosti obžalovaný vedl bezchybně účetnictví, tím vlastně zajistil dostatek důkazního materiálu proti sobě samému, když jeho motivací nebylo vlastní obohacení se. I se zřetelem k jeho dosavadní bezúhonnosti proto krajský soud považoval úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 61
5 let za dostačující. Stejně jako okresní soud, i soud odvolací uložil znovu obžalovanému důvodně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, funkcí či zákazu podnikání v činnostech spojených s provozem cestovní kanceláře v trvání 4 roků. Rozsudek, týkající se viny, zprošťujícího výroku a též výroků o náhradě škody nabyl právní moci 23. 12. 2005.
62
Závěr Závěrem lze problematiku odborných expertiz jako prostředek k objasňování majetkové a hospodářské kriminality shrnout následovně. Ve své práci jsem se snažila zdůraznit, že odborné expertizy - znalecké posudky a odborná vyjádření - jsou významným důkazním prostředkem. Celkově dokazování tvoří důležitou součást trestního řízení, bez kterého nelze dosáhnout věcně správného a spravedlivého rozhodnutí. Základní zásadou expertizy je nestranné a spolehlivé hodnocení zadaného problému. Každá expertiza má svá specifika. Podstata expertizy záleží v odborném zkoumání určité oblasti vědy, techniky, umění, řemesla a další. Cílem těchto zkoumání je získat faktické údaje, které mají důkazní význam a jsou zjištěna odborným zkoumáním. Expertizy se realizují tam, kde je rozhodování zatíženo nejistotami nebo neurčitostmi. Expertizu nelze tedy použít k samostatnému rozhodování v soudních řízeních, která se opírají o hmotné právo. Lze ji ovšem k rozhodování použít, a to ve tvaru znaleckého posudku jako důkazního prostředku. Při zpracování znaleckého posudku se jednotliví znalci řídí svými specifickými odbornými znalostmi, zkušenostmi a svou ustálenou praxí. Výsledky soudní expertizy mohou významně napomáhat předcházení trestné činnosti, poněvadž znalci mají možnost vyjasnit v průběhu znaleckého zkoumání příčiny a podmínky napomáhající páchání trestných činů. Díky rozvoji vědy a techniky, která napomáhá využívat vědeckých poznatků, jsou kriminalistické techniky a další odborné postupy propracovanější a tím i odborné expertizy přesnější a kvalitnější. Přestože technologie učinily v posledních desetiletích obrovský pokrok, zůstává v odborných expertizách stále dost prostoru pro subjektivitu. Stejně tak význam znaleckého posudku a odborného vyjádření čím dál více roste. Prudce roste rozvoj vědy a techniky a dochází k zavádění nových zjištění do praxe. Z tohoto důvodu se musí znalci neustále vzdělávat, být tzv. „v obraze“. Své nové poznatky pak následně aplikují ve svých znaleckých posudcích. Stejně tak kriminalističtí experti. S pokrokem vědy a techniky vznikají nové obory, nové expertizy. Jistě není nutné zmiňovat, že mnohdy bývají odborné expertizy jediným důkazem, který usvědčuje pachatele, ve věci samé a podkladem pro rozhodnutí. Jak odborné expertizy, tak 63
znalecké posudky či odborná vyjádření tedy směřují k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, a to z hlediska svých odborných znalostí. Znalecké posudky, sloužící k objasňování trestných činů, mají mnoho specifik. Hlavním ovšem je, že posudek může výrazně ovlivnit lidské osudy. Můžeme si jen přát, aby věda a technický pokrok šly neustále kupředu a stále více se dařilo objasňovat trestnou činnost a usvědčovat pachatele. Zvláště v dnešní době technického pokroku, kdy pachatelé jsou více „nápaditější“ a trestná činnost do detailů propracovanější. Mnohdy právě z těchto důvodů bývá odborná expertiza stěžejním důkazem ve věci.
64
Seznam použité literatury [1] Bogdanov, B.E. a kol.: Kriminalistika, 1. vydání. Praha: Naše vojsko n. p., 1966. [2] Fryšták Marek. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe, 1. vydání. Ostrava - Přívoz: Key Publishing s.r.o. 2007, ISBN 978-80-87071-18-2 [3] Jelínek Jiří a kolektiv – Trestní právo procesní. Linde Praha s.r.o. 2007, ISBN 978-80 -7201-658-7 [4] Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl, 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, ISBN: 80-7179-405-8 [5] Šámal,P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-109-3 [6] Tichý Milík, Valjentová Mila. Experti a expertizy. Praha: Linde Praha a.s., 2011, ISBN: 978 -80-7201-823-9
Právní předpisy: [7] Zákon č. 36/1997 Sb. o znalcích a tlumočnících [8] Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník [9] Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním [10] Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže [11] Zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví [12] Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví Internetové zdroje: [13] http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/hospodarsketrestne-ciny-opu/1000818/47267/?page=3 [14] www.zkoumani.cz [15] http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006051909
65
[16] http://www.humanfactor.byznysweb.cz/domain/humanfactor/files/textovedokumenty/odborne_vyjadreni.pdf [17] http://www.policie.cz/clanek/odbor-kriminalisticke-techniky-a-expertiz-741862.aspx [18] http://www.vsrr.cz/kestazeni/predmety/kriminologie.pdf [19] http://cs.wikipedia.org/wiki/Trasologie [20] http://cs.wikipedia.org/wiki/Fenomenologie [21] http://cs.wikipedia.org/wiki/Etiologie
66
Seznam zkratek aj. - a jiné apod. - a podobně atd. - a tak dále atp. - a tak podobně cca - přibližně CK - cestovní kancelář č. - číslo č.j. - číslo jednací ČR - Česká republika DNA - genetická informace Kč - Koruna česká např. - například odst. - odstavec písm. - písmeno s. - strana Sb. - sbírka tj. - to jest tr. - trestní tr. ř. - trestní řád TrZ - Trestní zákoník tr. zák. - trestní zákon tzn. - to znamená tzv. - takzvaný ust. - ustanovení zák. - zákon ZSM - Zákon o soudnictví ve věcech mládeže
67
