EXPERTI A EXPERTIZY LINDE_98.indd :32:18

EXPERTI A EXPERTIZY

LINDE_98.indd 1

12.11.2010 12:32:18

Milík Tichý, Mila Valjentová

EXPERTI A EXPERTIZY

Linde Praha akciová společnost Opletalova 35, 115 51 Praha 1 2011

LINDE_98.indd 3

12.11.2010 12:32:18

© Milík Tichý, Mila Valjentová, 2011 ISBN 978-80-7201-823-9

LINDE_98.indd 4

12.11.2010 12:32:18

OBSAH PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

POJMY A ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Některé pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 14

I

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15

1

Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Expertiza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Projekt, proces, problém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Osoby v expertizách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Účel a cíl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Nejistoty, neurčitosti, odhady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Náhodnost, pseudonáhodnost, nenáhodnost . . . . . . . . . . . . . 1.7 Možnost a pravděpodobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8 Impakt, nebezpečí a šance, riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17 17 18 21 23 23 26 31 33

II

ROZHODOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

37

2

Principy rozhodování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Charakteristiky rozhodování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Rozhodovací proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Racionalita rozhodování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5 Zkušenost a intuice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Psychické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Rozhodování ve sporech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

39 39 42 45 47 50 52 55

3

Osoby v rozhodovacích procesech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Rozhodovatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Cílové osoby vystavené účinkům rozhodnutí . . . . . . . . . . . .

58 58 60

5

LINDE_98.indd 5

12.11.2010 12:32:18

EXPERTI A EXPERTÍZY

III EXPERTNOST A EXPERTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

63

4

Znalosti a zručnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Tacitní znalost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Laickost a amatérství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Odbornost a expertnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Profesionalita a řemeslnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

64 65 66 68 70

5

Odborníci a experti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Odborník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Expert . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Základní funkce experta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Expert v hierarchii odborníků . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Požadavky na experta v expertize . . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Emoční vlastnosti experta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.5 Vývoj experta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Pseudoexperti a podvodní experti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Zahraniční experti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

73 73 75 76 78 80 81 87 88 91

6

Hodnocení expertů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Kategorie expertů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Obecné zásady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Skalární kategorizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Vektorová kategorizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Vlivy na experty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Nenáhodnost vlivů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Náhodnost vlivů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Specifické vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.4 Manipulace s experty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

93 93 94 95 98 104 105 107 110 116

7

Expertní tým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Koncepce týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Formy týmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Odbornost a expertnost týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Vyhledání expertů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Organizace a počet členů týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6 Experti v týmech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

118 119 121 122 124 128 129

IV Expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

133

Charakteristiky expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Předmět, účel, cíl a povaha expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . .

135 136

8

6

LINDE_98.indd 6

12.11.2010 12:32:18

Obsah

8.2 8.3 8.4 8.5 8.6

Druhy expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Společné znaky expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stupně expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Etapy expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Standard a jakost expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

140 144 146 147 150

9

Zadávání expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Záměr zadavatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Zadání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Smlouva o expertize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

152 152 154 158

10

Zpracování expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Zásady zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Vlivy na expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Trvání a životnost expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Analytici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

161 161 163 166 167

11

Expertní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Verbální výroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Numerické výroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Rating a hodnoticí stupnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4 Logické výroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5 Variabilita expertního hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

169 171 171 172 176 179

12

Expertní analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Druhy analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Metody HAZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3 Brainstorming . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Delphi a další metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 Čeklisty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.6 Metoda FMEA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.7 Metoda UMRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.8 Výsledek expertní analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

182 183 184 186 189 191 192 199 202

13

Průzkumové expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Osoby v průzkumových expertizách . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Zásady metod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3 Otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.4 Účelově orientované průzkumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.5 Spotřebitelské průzkumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6 Průzkumy mínění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.6.1 Pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

204 205 208 211 214 214 217 217 7

LINDE_98.indd 7

12.11.2010 12:32:18

13.6.2 13.6.3

Metody a postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Specifické průzkumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

219 222

14

Výstupy expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1 Expertní zpráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Znalecký posudek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Oponentní posudek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

226 227 234 237

15

Nástroje expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1 Jednorozměrné formuláře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Vícerozměrné formuláře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3 Zaškrtávací formuláře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

239 241 242 242

16

Problémy expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.1 Nebezpečí a rizika expertiz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.2 Úspěšnost a neúspěšnost expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

244 244 249

17

Náklady na expertizy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

253

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Monografie a články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Normativní dokumenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

257 257 261

O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

263

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

265

LINDE_98.indd 8

12.11.2010 12:32:18

PŘEDMLUVA Tato kniha je výsledkem téměř desetileté spolupráce obou autorů. V době, kdy jsme se v r. 2008 začali zabývat myšlenkou napsat monografii o expertech a expertizách, jsme netušili, že za  několik měsíců zájem o  tuto tématiku v  širším okruhu odborníků různého zaměření náhle vzroste. Září roku 2008 přineslo totiž kvalitativní změnu pohledu na  možnost nebo spíše nutnost využívat expertiz vyššího stupně. Ukázalo se, že softwary, jež měly indikovat známky nesnází v  ekonomii a  které se postupně vyvíjely po  finančních otřesech v  roce 1987 a v roce 1997, nedaly spolehlivou předpověď vývoje po roce 2007. Signály nedokonalostí se ovšem objevovaly již dříve v  podobě různých „bublin“ – jihomořské, japonské, bubliny dot.com a jiných, ale systematická pozornost se jim nevěnovala. Nejsme pochopitelně ve světě první, kdo se zabývá experty a expertizami. Od osmdesátých let 20. století se začíná vytvářet vědní obor expertologie, který se dnes intenzivně (i když ne systematicky a aniž by se tak běžně označoval) buduje na různých místech světa. Dá se říci, že existuje expertologie teoretická, orientovaná na  tvorbu modelů a  expertních systémů, a  expertologie aplikovaná, která se zabývá především praktickými stránkami expertiz. Do této skupiny zařazujeme naši monografii. Nezabýváme se specifickými otázkami expertních systémů, které jsou námětem pro samostatnou publikaci od povolanějších autorů. Kniha není vědeckým dílem, nezabývá se teoretickými otázkami souvisejícími s  expertologií, ani filozofií expertiz. I  když jsme oba inženýři, vyhnuli jsme se v ní matematickým a statistickým řešením, která nám ale v mnoha případech dala podnět pro části textu a umožnila nabídnout uživateli publikace podrobnější pohled na problém. Říká se, že jedna rovnice v knize snižuje počet jejích čtenářů na polovinu. Byli bychom rádi, kdyby nám nějací čtenáři přece jen zbyli… V knize je jen několik málo zcela nezávazných rovnic… Výklad jsme se snažili co nejvíce osvětlit drobnými příklady přímo v textu, v boxech a také poznámkami pod čarou. Nevíme, zda se nám náš úmysl zdařil – to posoudí čtenář. Odkazy na  literaturu jsou koncipovány tak, aby v  nich čtenář mohl nalézt další a zejména podrobnější informace. Snažili jsme se jejich počet omezit, ale přesto jich zbylo ještě mnoho. Během práce na knize jsme byli mnoha svými kolegyněmi a kolegy povzbuzováni s tím, že taková kniha je potřebná, neboť standard a jakost expertiz u nás jsou velice špatné, a byly nám dávány příklady zcela nepřijatelných expertních zpráv, které nezasloužily jiné označení než slátaniny. Sami jsme se pochopitelně 9

LINDE_98.indd 9

12.11.2010 12:32:18

EXPERTI A EXPERTÍZY

s takovými sešli. Svým přátelům za všechna povzbuzení a užitečné rady velice děkujeme. Nejsme schopni je zde všechny vyjmenovat, neboť by jich byl dlouhý seznam. Čím se v  knize nezabýváme: především teoretickými problémy hodnocení výkonnosti expertů, problematikou rankingu (ta by vydala na samostatnou publikaci), problematikou ratingových agentur. Některým specifickým oblastem expertiz se věnujeme jen okrajově především s cílem ukázat, že mnohé činnosti jsou ve své podstatě expertizami, aniž by se tak označovaly. Za zmínku stojí, že se problematice expertů a expertnosti věnoval už starověk. Není ovšem znám žádný spis, který by se problémem expertiz zabýval, uvádí se však Platónův výrok o tom, že v ideálním státě by měl být vládcem filozof, neboť filozofové mají teoretické základy chápání práva a etiky. Slovo „filozof“ vyjadřovalo tehdy jiný pojem než dnes – dnes bychom řekli, že vládcem má být expert na vládnutí… Svět se dnes ale Platónem příliš nezabývá… O  minulost se však starověk příliš nestaral, odhady budoucnosti dodávaly věštírny a o náhodnosti začal uvažovat až Cicero (106 až 43 př. n. l.). Někdy máme pocit, že co do řízení společnosti se nalézáme ve starověku, ačkoliv žijeme ve světě, který kdysi líčily utopické romány. V  české literatuře není příliš mnoho publikací o  expertech a  expertizách. Před mnoha lety vyšla v Praze kniha autorů J. Křováka a E. Zamrazilové [1989], která se zabývá expertními odhady. Je zaměřena na  matematickou stránku problému, kterou se v naší knize nezabýváme. Z novější literatury se problematikou zabývá Reichel [2009], systematická pozornost se této oblasti ale celkově nevěnuje. Pokud nám je známo, expertologie se na našich školách uceleně nevyučuje. Výjimkou jsou přednášky o znalectví v Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Milík Tichý [email protected]

Mila Valjentová [email protected]

Praha a Hradec Králové 2011

10

LINDE_98.indd 10

12.11.2010 12:32:18

POJMY A ZKRATKY Některé pojmy analytik – viz expertní analytik aspekt projektu – hledisko uplatňované při expertize projektu (např. hledisko finanční; hledisko sociální) cíl expertizy – hmotný výsledek expertizy předávaný zadavateli, rozhodovateli nebo jiným osobám; srov. účel expertizy – osoba, která je uznávaným odborníkem v konkrétním oboru, má expert teoretické i praktické zkušenosti a dále se v oboru vzdělává; expertem může být jak fyzická, tak právnická osoba (viz též odborník, specialista) expertiza – souhrn činností, kterou se získávají a analyzují podklady pro rozhodování na základě výroků jednoho nebo více expertů expertní agentura – právnická osoba, která se profesionálně zabývá organizací expertiz expertní analytik – odborník, který se zabývá řízením, zpracováváním expertiz; expertní analytik může být přímým zpracovatelem expertizy ve vztahu k zadavateli expertní analýza – proces, který je součástí expertizy, zaměřený na  syntézu a objektivizaci expertních výroků expertní formulář – expertem vyplněný formulář v expertní analýze expertní hodnocení – proces generující výroky expertů a expertní zprávu expertní pracoviště – odborné pracoviště se zaměřením na specifickou problematiku expertní skupina – skupina osob, která může být organizovaná (např. voliči; brainstormingový tým) nebo neorganizovaná (trh; aukce; výběrové řízení apod.) expertní systém – výpočetní program, který simuluje vlastnosti jednotlivého experta nebo skupiny expertů; expertní systém je vybaven základnou znalostí a zkušeností, která mu umožňuje odpovídat na zadané otázky, popřípadě nabídnout řešení definovaného problému expertní tým – skupina expertů sestavená za účelem expertizy expertní zpráva – písemná nebo jen ústní zpráva vytvořená jako verbální, numerický nebo grafický výsledek expertizy (dobrozdání, vyjádření, studie, posudek, svědecká výpověď apod.)

11

LINDE_98.indd 11

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

expertnost – schopnost osoby podávat zasvěcené názory ke speciálním otázkám (viz též odbornost); expertnost není podmíněna odborností (kvalifikovaný odborník nemusí být expertem v určité oboru, i když se u něj expertnost předpokládá) expertologie – vědecká disciplína zabývající se chováním expertů, teorií a aplikací expertiz a  expertních analýz, zpracováním expertních zpráv a všech souvislostí hodnocení – souhrn verbálních, numerických a logických výroků experta nebo expertního týmu; proces, jehož výsledkem je takový soubor chyba – nedodržení postupů daných zkušenostmi, předpisy, návody apod. impakt – souhrn možných skutečností, které mohou ale nemusí ovlivnit chování projektu v čase a prostoru; viz též nebezpečí a šance – vlastnost spočívající ve splnění požadavků definovaných pro příjakost slušný standard produktu; jakost je náhodná entita – srov. standard kvantifikovaný ranking – ranking doplněný dalším numerickým údajem, zpravidla ratingem podle kterého se ranking uspořádal mínění – názorový agregát jednotlivce nebo skupiny moderátor expertní analýzy – osoba, která řídí interakční expertní analýzu; nemusí to být expertní analytik nápad – nová myšlenka vznikající zpravidla spontánně, vyvolaná okolnostmi řešení problému; významný nápad – nápad, který zlepší peněžní toky projektu a zkrátí lhůty projektu narativní analýza – expertní analýza, jejímž výstupem je volný verbální popis zjištěných skutečností naturel – souhrn neovlivnitelných vlastností člověka, které vytvářejí jeho povahové rysy názor – hledisko jednotlivce nebo skupiny ve vztahu k minulým, současným nebo budoucím skutečnost nebezpečí – impakt, jehož realizace může mít škodlivý vliv na projekt odborník – osoba, která má doložitelné vzdělání v příslušném oboru odbornost – souhrn vzdělání odborníka, které získal studiem na odborné škole (viz též Expertnost); osoba, která má odbornost, nemusí být expertem omyl – neúmyslné konání založené na mylném názoru, odhadu apod. organizátor expertizy – osoba, která zajišťuje (organizuje) realizaci expertizy proces – sled hmotných a  nehmotných činností uskutečňovaných k  dosažení předpokládaných vlastností, výstupů a  výsledků projektu; procesem může být výroba automobilu, jeho provoz, jeho údržba, rozhodování o jeho koupi

12

LINDE_98.indd 12

12.11.2010 12:32:19

Pojmy a zkratky

– sled hmotných a nehmotných procesů; projekt má specifický účel a cíl, který má být realizací projektu dosažen, má časově definovaný začátek a konec a vyhrazené zdroje potřebné pro jeho realizaci; projektem může být stacionární nebo pohyblivý objekt ranking – uspořádání zjištěných hmotných nebo nehmotných skutečností podle jejich ratingu; viz též kvantifikovaný ranking – numerický nebo numericky popsatelný odhad významu hmotrating ných nebo nehmotných skutečností pro vyšetřovaný projekt respondent – osoba, která v expertní analýze odpovídá na otázky kladené tazatelem nebo expertním analytikem; respondentem nemusí být odborník nebo expert riziko – pravděpodobná hodnota ztráty/zisku vzniklých nositeli, popřípadě příjemci rizika realizací scénáře nebezpečí/šance, vyjádřená v peněžních nebo jiných jednotkách rozhodovatel – osoba, která se účastní rozhodování o zkoumaném projektu scénář nebezpečí – možný způsob realizace nebezpečí a okolnosti, které ho provázejí scénář šance – možný způsob realizace šance a okolnosti, které ho provázejí segment projektu – časová nebo prostorová část projektu, dílčí úsek projektu standard – požadovaná užitná a estetická vlastnost hmotného nebo nehmotného produktu, která má být dosažena; standard je popsán objednatelem pevnými hodnotami parametrů popisujícími produkt1; srov. jakost – impakt, jehož realizace může mít prospěšný vliv na projekt šance tazatel – osoba, která v průzkumové expertize klade otázky respondentům třetí osoba – jedinec nebo skupina jedinců, kteří nejsou účastníky expertizy a nejsou ani smluvními stranami Smlouvy o expertize, avšak mohou být výsledkem expertizy dotčeny buď k jejich škodě nebo k jejich prospěchu; třetí osoby nemusí být v době zpracování expertizy jejím účastníkům známy účel expertizy – objasnění, dosažení nebo změna hmotných nebo nehmotných skutečností, k němuž má dát podklad expertiza; srov. cíl expertizy – verbální nebo numerická hodnota, kterou expert přiřazuje ke spevýrok cifikovanému dotazu zadavatel expertizy – osoba či subjekt, který zadává expertizu s cílem využít její výsledky; zadavatel se stává objednatelem expertizy, jestliže uzavře smluvní vztah s jejím zpracovatelem; v této knize používáme název projekt

1

Slovo standard má ovšem mnoho dalších významů.

13

LINDE_98.indd 13

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

„zadavatel“; v  právních vztazích je zadavatel obvykle objednatelem zpracovatel expertizy – fyzická nebo právnická osoba, která vypracuje expertizu pro jejího zadavatele; v právních vztazích je zpracovatel obvykle zhotovitelem

Zkratky AFNOR AIAG AK BC EC EQ ETA FMEA FMECA FTA HACCP HAZAN HAZID HAZOP HK IQ LMC NERV PVM RPN RS TC UMRA UMC

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Association française de normalisation Automotive Industry Action Group Agrární komora Bottom Category Excellent Category emoční kvocient Event Tree Analysis Failure Mode and Effect Analysis Failure Mode, Effect, and Criticality Analysis Fault Tree Analysis Hazard Analysis and Critical Control Points Hazard Analysis Hazard Identification Hazard and Operability Study Hospodářská komora kvocient inteligence Lower Middle Category Národní ekonomická rada vlády průzkum veřejného mínění Risk Priority Number Rozhodčí soud Top Category Universal Matrix of Rating Analysis Upper Middle Category

14

LINDE_98.indd 14

12.11.2010 12:32:19

I ÚVOD Za jednu z hlavních příčin nespolehlivosti odhadu vývoje ekonomiky (nikoliv jedinou) se dnes považuje nedostatek pravděpodobnostního přístupu k prognózování – odhady se uskutečňovaly na základě průměrů a nepřihlíželo se k rozptylu ukazatelů. Některé softwary nebyly dokonce schopny pracovat se zápornými hodnotami parametrů, byly nastaveny jen na růst ekonomiky, a vedly k optimistickým odhadům budoucnosti. Volatilita trhů nebyla dostatečně dobře podchycena, ačkoliv v té době již existovaly práce, které na problémy upozorňovaly.2 Problém ovšem není hlavně v  tom, zda se používá nebo nepoužívá teorie pravděpodobnosti, nýbrž také v tom, jak se shromažďují nebo vytvářejí podklady pro rozhodování. Ukazuje se, že nelze spoléhat jen na tabulky ekonomických údajů získaných z  podnikových, bankovních a  jiných statistik. Z  počátečního okouzlení možnostmi digitálního světa se začínáme vracet ke zdůraznění lidského prvku v rozhodování a v přípravě podkladů pro rozhodovatele. Zabývali jsme se těmito otázkami a dospěli jsme k závěru, že je nutné si všimnout postupů, kterými se vytvářejí podklady, a lidmi, kteří se tím zabývají. Je důležité si uvědomit, jaký je význam expertiz nejen ve  vývoji techniky a  ve  vývoji ekonomie, ale obecně společnosti, jaké je jejich postavení a  jaký mají smysl. Dá se zcela jednoduše říci, že mnoho výrobků by se nemuselo stahovat z prodeje, kdyby výrobci podrobili jejich modely a výrobní proces expertize. Mnoho stavebních havárií by nenastalo, kdyby se projektanti, dodavatelé a  stavebníci postarali o  expertizu možných impaktů, které projekty ohrožují. Mnoho dovolených u moře by nebylo zmařeno, kdyby… Takových „kdyby“ se dá vyjmenovat nesčetně. Nejde ale jednoduše říci, že by žádné brzdy neselhaly, k závalům tunelů by nedocházelo, žádná dovolená by nebyla zmařena, kdyby se vždy provedla řádná expertiza. Nelze to prokázat – dá se to jen odhadnout. Paralelní projekty se dají uskutečnit jen ve specifických oborech – např. v lékařství se dá vyšetřit účinek léku s použitím paralelních skupin osob, kterým se podává lék, placebo nebo vůbec nic. Dnešní organizované expertizy nejsou převážně živelné. Jsou systematické a spočívají na vědeckých základech. Stále ještě ale chybí systematické respektová-

2

Poznatky o významu matematickostatistických a pravděpodobnostních koncepcí přivedly k otevření nové disciplíny managementu: pravděpodobnostního managementu [Probability Management] – viz Savage [2009].

15

LINDE_98.indd 15

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

ní náhodnosti vstupů – informací, popř. dat a názorů expertů –, a také náhodnosti výstupů. Jedním z  účelů naší knihy je dát čtenáři představu o  tom, jak má vypadat expertiza, jak se chová expert, jak máme experta vyhledávat, a řadu dalších informací, o nichž se domníváme, že jsou užitečné pro zadavatele a zpracovatele expertiz, pro experty a  také pro osoby, které mají expertizy posuzovat anebo z nich činit závěry a podle nich rozhodnout. Snažíme se vysvětlit, že lidský činitel v expertizách je neopominutelný, a současně také ukázat, jak ho hodnotit a jak ho respektovat. Všude, kde rozhodují lidé, a zejména tam, kde se o lidech rozhoduje, má lidský činitel mimořádně veliký význam. Nejde nám o to, abychom z expertiz vyloučili subjektivitu – to není ostatně ani možné –, ale abychom ji co nejvíce omezili, eventuálně zcela eliminovali tam, kde je zbytečná. Chceme také vysvětlit, jak zacházet s náhodou – nebo přesněji: jak s ní vycházet v dobrém. Existuje dnes mnoho nepochybně dobrých softwarů, které nabízejí různé varianty zpracování expertiz – především ve tvaru automatizovaných expertních systémů – a stále nové softwary vznikají. Softwary se běžně používají, avšak jsou odosobněné, experti, kteří je vytvořili, bývají vzdáleni skutečným problémům, na něž se softwary aplikují. Osvícený uživatel si výsledek softwarového řešení ověří svým zdravým úsudkem, neboli „selským rozumem“. Uživatel, který ale svůj úsudek nepoužívá nebo jím nevládne, se použitím softwaru snadno dopustí chyby projevující se v podcenění nebo přecenění zjištěných zkušeností. „Nemyslíš – zaplatíš!“ platí i zde.

Příkladem úlohy lidského činitele v  expertizách mohou být rozpoznávací softwary, které slouží například k  identifikaci objektů zachycených videotechnikou. Pokud byl objekt během pořízení záznamu částečně zakrytý, elektronické rozpoznávání selhává. Avšak člověk je schopen identifikovat objekt zakrytý i z velké části, neboť má schopnost extrapolovat viděné a domyslit si obraz na základě své tacitní znalosti a zkušenosti. To zatím běžné softwary nezvládnou.

16

LINDE_98.indd 16

12.11.2010 12:32:19

I úvod

1 Základní pojmy Systém myšlení o expertech a expertizách a o všem, co k nim náleží nebo s nimi souvisí, tvoří dnes vědní obor, jejž označujeme slovem expertologie3. Expertologie není exaktní věda, k exaktnosti má daleko; je to věda, která jednak proniká do několika vědních odvětví – například sociálních, právních, technických, chemických věd –, jednak z nich čerpá. Při četbě této knihy si všimneme, že se ve výkladu často používá slov, výrazů a obratů, které naznačují nepřesnost, nedokonalost, podmínečnost: „často však…“, „v mnoha případech…“, „někdy…“. Snažili jsme se jim usilovně vyhnout – ale nešlo to. Expertologii neřadíme k exaktním vědám. Formálním problémem expertologie je skutečnost, že řada významných pojmů, které se v ní uplatňují, není dosud co do názvů nebo obsahu stabilizována, a ani nevidíme známky úsilí o jejich standardizaci (s výjimkou francouzské normy NF X 50-110 [2003]). Tento stav, který ale není na překážku dorozumívání, je způsoben polysémickou povahou hlavních pojmů. Například slovem „expertiza“ se označuje někdy proces, kterým se hledají informace, jindy proces, kterým se hledají odpovědi na položené otázky anebo také dokument, který z takových procesů vzešel. Slovem „expertiza“ se někdy označuje i v češtině vlastnost odborníka, kterou nazýváme v této knize expertností (patrně je to způsobeno nešikovnými překlady z angličtiny). Obdobně je tomu u slova „expert“, které může mít, jak uvidíme, několik kvalitativně odlišných významů.

1.1

Expertiza

V odborném i neodborném vyjadřování je „expertiza“ běžným pojmem, a nemusíme se jeho definicí nijak podrobně zabývat; z kontextu téměř vždy poznáme, o  co běží. Pro pořádek je však nutné, abychom výklad pojmu neopomenuli. Jednoduše se dá říci, že expertiza je vědomý nebo podvědomý rozbor minulé, přítomné a  budoucí situace, ve které se nalézá nebo pravděpodobně bude nalézat určitý projekt. Expertiza je souhrn činností, kterými se získávají a analyzují podklady pro rozhodování na základě výroků jednoho nebo několika expertů.

3

Slovo expertologie zavedl Sideľnikov [1999].

17

LINDE_98.indd 17

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

Tato definice vystihuje pojem „expertiza“ ve významu, který mu připisujeme v našem výkladu. Každý obor si může pochopitelně definici expertizy přizpůsobit podle svých zvyklostí a potřeb. Na přesné a dokonale výstižné definici však nezáleží – jde hlavně o  to, abychom nikoho složitým výkladem nezastrašili. A abychom si navzájem rozuměli. Jedna ze specializovaných definic expertizy: „Expertizu můžeme definovat jako samostatnou kriminalistickou metodu, spočívající v systému úkonů a operací směřujících k odhalení nebo objasnění skutečností důležitých pro dokazování v trestním řízení za použití odborných znalostí a metod z různých odvětví vědy, techniky, umění a řemesel.“ Musil et al. [2001]

1.2

Projekt, proces, problém

Expertizy, jimiž se zabývá tato kniha, jsou obvykle jistou součástí organizovaných technicko-ekonomických, sociálních, environmentálních a jiných plánovaných ucelených činností probíhajících s definovaným účelem a cílem. Tyto činnosti, zahrnující hmotné a nehmotné složky a materiální myšlenkové procesy, se dnes běžně označují jako projekty. Projekt má zpravidla nějaký počátek a nějaký konec, může být i přerušovaný, a uskutečňuje se na jednom nebo na několika místech určitého, nějak definovaného teritoria. Projekt je tedy vždy časově a  prostorově vymezen. Vymezení však nemusí být přesné a mnohdy jsou meze rozmazané neboli fuzzy, takže ani počátek ani očekávaný konec projektu není přesně znám. Jakousi „třetí dimenzí“ projektu jsou okolnosti, které podmiňují jeho vznik a  průběh – do  okolností zahrnujeme například územní, historické, klimatické podmínky, peněžní toky, dopravní síť, politickou situaci apod. Čas a prostor jsou dimenze absolutní, okolnosti jsou relativní – tatáž situace může být příznivá nebo nepříznivá – podle toho, kdo a jak okolnosti posuzuje. Mohou mít zcela rozmanitý význam – mohou to být okolnosti finanční, politické, přírodní nebo mnohé jiné. Předpokládáme všude, že jsou okolnosti zahrnuty do času a prostoru, a většinou ve svém výkladu tuto „dimenzi“ projektu nezdůrazňujeme. Určitost co do časového a prostorového vymezení a co do okolností se musí chápat volně – ne vše je v projektu přesně známo předem a často je jen nepřesně známa minulost, z  níž projekt pramení nebo o  kterou se opírá. Okolnosti, za nichž projekt vzniká a za nichž má podle předpokladu končit, bývají mnohdy spíše mlhavé než transparentní a  navíc se v  průběhu projektu mohou změnit. Jsme toho denně svědky. 18

LINDE_98.indd 18

12.11.2010 12:32:19

I úvod

Doba a prostor, v nichž se projekt odehrává, nemusí být spojitými entitami. Určité činnosti jsou možné jen ve vymezeném období a ve vymezeném prostoru: projekt „běžecké lyžování“ je realizovatelný jen v  určitém období a  ve  vymezeném terénu, v zeměpisných šířkách přilehlých k jednomu ze zemských pólů a/nebo až v jistých nadmořských výškách. Anebo kdykoliv a kdekoliv na umělém sněhu v  chlazených halách. Projekt musí ovšem probíhat i  mimo  období hlavní aktivity: stezky pro zimní běžkaření se musí udržovat i v letním období. Okolnosti a prostředí jsou vesměs spojité, i když se někdy náhle mění. Donedávna bylo lyžování na sněhu v oblasti Perského zálivu nemyslitelné, dnes ale od r. 2005 existuje v Dubaji monumentální lyžařská hala. Zemětřesení v  Haiti v lednu 2010 bylo náhlou událostí, která okamžitě vyvolala velké množství záchranných projektů a ihned se zcela nepochybně začalo s přípravou projektů obnovy. Ekonomické faktory a souvislosti není jistě nutné zdůrazňovat. Každé volby do obecní samosprávy v  Česku mohou změnit řadu probíhajících sociálních, technických a jiných projektů, mohou některé dokonce i zastavit.

Uveďme – jen namátkově, úplnost není možná – několik typických projektů, vždy s několika jejich prvky: • Napsání, vydání a prodej této knihy: shromáždění podkladů, inventarizace zkušeností, formulace obsahu a osnovy knihy, nabídka nakladatelství, vlastní sepsání, lektorské posudky, redigování, korektury, vytištění, distribuce, prodej, monitorování prodeje, monitorování recenzí a jiné odezvy… • Studium na vysoké škole: přijímací řízení, návštěva přednášek, seminární práce, praxe v terénu, diplomová práce, obhajoba … • Rekonstrukce Karlova mostu v  Praze: průzkumy, expertizy, stavební povolení, projektová dokumentace, vyhledání dodavatele stavebních prací, dozory během realizace, kolaudace, uvedení do provozu, údržba … • Dovolená na Jadranu: finanční zabezpečení, rozhodování o místě a době, pojištění, doprava na dalmatské pobřeží, ubytování a stravování, nicnedělání, turistika a sportování, návrat domů … • Volby: programy politických stran, registrace, volební kampaň, předvolební průzkumy preferencí, volební akt… • Rozhodčí spor ve  věci neplnění smlouvy o  dílo: příprava důkazů, žaloba, jmenování rozhodců, volba předsedajícího rozhodce, žalobní odpověď, popř. protižaloba, ústní jednání, slyšení znalců, nález rozhodčího senátu… 19

LINDE_98.indd 19

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

• Činnost profesní inženýrské organizace: založení, nábor členů, volby vedení, administrativa členské základny, vydávání publikací, informování veřejnosti, valné hromady… • Expertiza: vyhledání zpracovatele, zadání, formulace úlohy, shromáždění informací, sestavení expertního týmu, jmenování členů, verbální a numerická řešení, expertní zpráva pro rozhodovatele, sledování výsledků … Žádoucí je, aby se každý zamýšlený nebo probíhající projekt uskutečnil bez nesnází • ve stanoveném čase • v požadovaném standardu a jakosti • při dodržení předpokládaného rozpočtu přičemž zajištění této trojpodmínky musí být dohodnuto ve smlouvách (což se často nestává) nebo předepsáno regulátorem (ani to se často nestává) anebo vyplývá z  obecného zájmu jednotlivce nebo skupiny lidí. Pokud jde o  dodržení rozpočtu, máme na  mysli i  případy, kdy žádný psaný nebo nepsaný rozpočet není definován – předpokládá se jen, že se nebude plýtvat lidskými a hmotnými zdroji. Časový a prostorový průběh každého projektu se dá vždy popsat jako proces, na který působí řada vnějších i vnitřních vlivů. Chceme, aby průběh projektu byl plynulý a stabilní, s jednotlivými fázemi na sebe organicky navazujícími. To se nedá u všech projektů pochopitelně zajistit; na procesy působí rušivé vlivy, které jsou buď náhodné (nejsou vyvolány přímým zásahem člověka) nebo nenáhodné (jsou vyvolány rozhodnutími, jež s projektem třebas vůbec nesouvisejí), popřípadě jsou pseudonáhodné (odd. 1.6). Projekty jako celek nejsou stacionární procesy, neboť mají vždy nějaký začátek a nějaký konec. Za stacionární se dají považovat některé jejich úseky, fáze, popř. etapy. Vyšetřování projektů se dá zpravidla rozložit na několik samostatných, ale většinou souvisejících nebo navazujících problémů. Význam slova „problém“ je dost široký a používá se pro různé pojmy; můžeme ho však rozdělit do dvou skupin: • Problém je souborem otázek, které mají být zváženy, rozřešeny a zodpovězeny, popřípadě také soubor okolností, které se musí pro úspěch expertizy objasnit – například hovoříme o matematickém problému, o logistickém problému, o  problému náboru spolupracovníků, o  problému sestavení týmu expertů. • Problémem jsou situace, záležitost nebo osoba, které vedou k poruchám projektu; pokud se problém neodstraní, nevede k pozitivnímu stavu. Někdy ale situace, která je pro jednu osobu „problémem“, může být pro jinou 20

LINDE_98.indd 20

12.11.2010 12:32:19

I úvod

osobu výhodou; problém se tak stává souborem otázek, a tedy problémem v prvním významu. V expertizách se setkáme s oběma těmito významy. Rozlišení mezi nimi nečiní potíže.

1.3

Osoby v expertizách

V každé expertize se uplatní klíčové osoby, jejichž činnost je pro úspěch expertizy nezbytná. Uveďme je zde velmi stručně: • Regulátor – určuje závazné postupy specifické expertizy, jimiž se musí řídit její eventuální investor, zadavatelé a další osoby (srov. též odd. 3); regulátor může mít povahu veřejnoprávní (například u expertiz nebezpečí přírodního původu; u  expertiz ekonomických nebezpečí a  souvisejících rizik) i soukromoprávní (například předpisy o rizikových analýzách sdružení pojišťoven pro pojišťování tunelových staveb; předpis ITIG [2006]). Basilejský výbor pro dozor nad bankami (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) vydal v roce 2004 dohodu označovanou jako Basel II, která stanoví podmínky prevence provozních rizik, jež mají splňovat velké banky. Jde sice o doporučení, avšak pro členy výboru je prakticky závazné. V současné době (2010) se dokončuje novelizovaný dokument Basel III. Obdobným dokumentem pro pojišťovny v Evropské unii je tzv. Solvency II. • Investor – financuje expertizu z veřejných nebo soukromých zdrojů. • Zadavatel – stanoví předmět, účel a  cíl expertizy, a  to buď samostatně nebo ve spolupráci s jím vyhledaným anebo investorem určeným zpracovatelem. Zadavatel nemusí být rozhodovatelem, který expertizu použije. • Zpracovatel – organizuje expertizu, s  expertním analytikem vyhledává experty, sestavuje expertní tým a zajišťuje přípravu expertní zprávy, odpovídá za průběh expertizy v souladu se Smlouvou o expertize (odd. 9.3). Jiné označení: manažer expertizy. Zpracovatelem expertizy může být jednotlivec, specializovaný podnik (agentura) anebo také vlastní zaměstnanci zadavatele. • Expertní analytik – stanovuje postupy expertizy (pokud nejsou stanoveny zadavatelem), řídí průběh expertizy včetně expertních analýz, vyhodnocuje výroky expertů, vypracovává závěry z expertizy, zpracovává expertní zprávu. Řídí činnost expertního týmu. • Expert – odborník vyznačující se expertností (odd. 4.3); pracuje na expertize samostatně nebo v týmu vedeném expertním analytikem (odd. 10.4). 21

LINDE_98.indd 21

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

Pojem „expert“ má podle okolností a  v  závislosti na  předpisech různé názvy: specialista, poradce, účetní auditor, daňový poradce, konzultant, rozhodce, externí spolupracovník, znalec, pojišťovací makléř aj. Označení „expert“ může mít také kolektivní osoba – instituce, agentura, poradenská kancelář apod. poskytující expertní služby. V našem výkladu budeme mít na mysli především kvalifikovaného jednotlivce a budeme používat jednotně název expert, pokud to nebude na újmu srozumitelnosti. Podrobně se experty zabýváme v odd. 5.2. • Metaexpert – expert, který řídí a  hodnotí postup práce jiných expertů, hodnotí expertní analýzu, expertní zprávu atd. • Expertní tým – skupina expertů pracující na expertize. Je řízena expertním analytikem (odd. 10.4). • Rozhodovatel – osoba, pro niž se zpracovává expertní zpráva a  která na jejím podkladě učiní nebo neučiní rozhodnutí. Rozhodovatelem může být investor, zadavatel, regulátor apod., rozhodovatelem může být také sám expert, metaexpert nebo expertní tým jako celek. Postavení rozhodovatele včetně jeho práv, povinností nebo jiných atributů se nedá obecně specifikovat – musí být stanoveno v účelu expertizy (odd. 1.4, 8.1, 9.1). Ne všechny uvedené osoby se explicitně uplatní v každé expertize. Podle povahy problému mohou být dvě nebo více klíčových osob sdruženo v jednu, jež zastává několik funkcí. Například: • investor může být současně zadavatelem i zpracovatelem • zpracovatelem, analytikem a expertem může být táž osoba • zadavatel může být současně rozhodovatelem

V projektu expertizy mohou být klíčovými osobami jednotlivci nebo skupiny jednotlivců, anebo organizace (podnikatelé – jednotlivci nebo specializované agentury –, nadace, veřejně prospěšné společnosti aj.). Z právního hlediska může být klíčovou osobou fyzická osoba – nepodnikatel, popř. fyzická osoba –podnikatel, a/nebo právnická osoba různého typu včetně institucí různé povahy. Osoby, které jsou do konkrétní expertizy smluvně zapojeny, a přímo na ní pracují, můžeme označit jako účastníky expertizy. Obvykle to je zadavatel, zpracovatel, experti, popř. expertní tým jako celek a expertní analytik. Vztahy mezi těmito osobami musí určovat Smlouva o expertize (odd. 9.3). Kromě klíčových osob se v projektu expertizy uplatní pomocné osoby – například pojišťovací makléř, který se zabývá pojištěním odpovědnosti zpracovatele, analytika, eventuálně i  expertů. Dále se může u  expertizy rozsáhlého projektu uplatnit advokát nebo jiný právník, popř. i jiní zástupci nebo poradci stojící

22

LINDE_98.indd 22

12.11.2010 12:32:19

I úvod

mimo expertní tým. Pomocné osoby nepodceňujme, mohou mít rozhodující podíl na úspěchu expertizy! V některých expertizách se setkáme s dalšími osobami: např. s tazateli a respondenty v průzkumových expertizách (odd. 13). V expertize se mohou někdy uplatnit tzv. třetí osoby, kterých se může nějakým způsobem dotknout vlastní průběh expertizy (například při šetření na místě) anebo její výsledek, popřípadě opatření učiněná nebo neučiněná rozhodovatelem na základě expertní zprávy. Mezi třetí osoby můžeme zařadit i  média, a souhrnně daňové poplatníky a všeobecně osoby nalézající se na českém území i jinde.

1.4

Účel a cíl

V souvislosti s expertizami a také v souvislosti s rozhodováním budeme velice často používat slova „účel“ a „cíl“. V běžném vyjadřování obě slova zaměňujeme a nepociťujeme mezi nimi žádný podstatný rozdíl. V expertologických úvahách je však dobré mezi oběma slovy rozlišovat. Účel [purpose] – souhrn hmotných a nehmotných skutečností, kterého chceme rozhodnutím nebo expertizou, popř. další činností dosáhnout anebo změnit. Patří sem například i změna skutečností ve srovnání s minulým nebo přítomným stavem věcí. Účel může být tvořen několika současnými nebo po sobě jdoucími dílčími účely. Může se stát, že dílčí účely jsou v podrobnostech i protichůdné. Cíl [aim] – hmotný výsledek činnosti (rozhodování nebo expertizy). Cílem rozhodování je rozhodnutí, cílem expertizy je expertní zpráva nebo jiný dokument, popřípadě souhrn dokumentů. Cílů může být specifikováno několik dílčích i současných.

1.5

Nejistoty, neurčitosti, odhady

Informace, popř. data, se kterými se běžně setkáváme a které využíváme v expertizách, nemají všechny stejnou významnost a  také ne stejnou spolehlivost. Dají se alespoň částečně co do své výpovědní schopnosti odstupňovat. Výchozím stupněm spolehlivosti informace je jistota [certainty], kdy všechny vstupní údaje o situaci a o záměrech zadavatele expertizy jsou jednoznačné, a výsledek činnosti, o níž se rozhodovalo, se nemůže od předpokladu zjištěného expertizou nijak odchýlit. Pokud se však jistota ztratí, musíme se vyrovnat s  nejistotou [uncertainty] a  neurčitostí [ambiguity]. Zatímco nejistota je vždy nějak odstupňovaná podle úrovně našich znalostí o jevu, který se vyšetřuje, je neurčitost dokonalou nejistotou, kdy není jasné, „zda se vůbec něco může stát“ (aniž bychom pojmu „něco“ 23

LINDE_98.indd 23

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

přisuzovali jakýkoliv význam). Rozdíly v  pojmech přiblíží poněkud tab.  1.1 a příklady v ní uvedené. Tab. 1.1 Jistota, nejistoty a neurčitost Stupeň

Příklady události

Následek

Pravděpodobnost výsledku/následku

Jistota

3. září 2005 bude zatmění Slunce

známý

1

Nejistota 1° – apriorně objektivní

při vrhu hrací kostkou padne právě „trojka“

známý

je přesně známa

Nejistota 2° – subjektivní

budu okraden v čítárně Filozofické fakulty

známý

dá se odhadnout analyticky ze statistických dat

Nejistota 3° – aposteriorně objektivní

během zbytkové životnosti budovy bude střecha budovy stržena vichřicí během příštích 10 let dojde ke zhroucení kurzů cenných papírů na burze v Tokiu

dá se odhadnout

dá se odhadnout empiricky

nedá se odhadnout

nedá se odhadnout

Neurčitost

Zhruba tedy můžeme říci, že je: • nejistota – nepoznané známé • neurčitost – nepoznané neznámé Nejistota informace obecně neznamená, že je informace nekvalitní! Její kvalita může být naopak vyšší, jestliže se o nejistotě ví a je-li alespoň co do svých vlastností popsána. S neurčitostmi se setkáme v hypotézách. Hypotéza je zpravidla neurčitě formulovanou odpovědí na otázku, která ani nemusí být vyslovena. Setkáváme se dnes s nesprávným používáním slova „hypotéza“ pro stručnou formulaci problému, který má být řešen. Nejistoty a neurčitosti, jež se uplatní v expertizách a s nimiž vědomě nebo nevědomě pracujeme (popřípadě musíme pracovat), mají původ: • objektivní – jsou dány náhodným nebo pseudonáhodným chováním přírodních a společenských jevů nezávislých na jednotlivcích • subjektivní – jsou dány nedokonalostí myšlení lidí (tj. jednotlivců i skupin, nejen vlastního myšlení)

Rozlišovat pojmy „nejistota“ a  „neurčitost“ je zejména v  expertní analýze (odd. 12) často velice důležité – podrobnost a spolehlivost informace o jevech 24

LINDE_98.indd 24

12.11.2010 12:32:19

I úvod

a událostech má vždy vliv na výsledné hodnocení vyšetřovaného problému v expertních týmech. Hodnocení nejistot a neurčitostí souvisí často s důvěrou [trust] a spoléháním [confidence]. Jde o  dva velice blízké pojmy (což je dokumentováno i  skutečností, že v českém vyjadřování je běžně nerozlišujeme nebo je zaměňujeme), které je zapotřebí blíže poznat. V  expertizách musíme se spoléháním i  důvěrou při hodnocení lidského činitele jako účastníka expertizy i  jako zdroje impaktů (odd. 1.8) často počítat, a musíme je i rozlišovat. Důvěra vyjadřuje existující ochotu osoby vystavit se nebo být vystavena důsledkům rozhodování jiné osoby na  základě pochopení jejích dobrých úmyslů nebo ohodnocení jí nabízených, popř. i poskytovaných užitných hodnot. Předmětem důvěry jsou vždy osoby v obecném slova smyslu (důvěřuji bratrovi; rodičům; pojišťovně; Českým dráhám; rozhodovatel důvěřuje expertnímu analytikovi, že mu nedá zkreslenou zprávu; expertní analytik důvěřuje expertům, že se nedali nikým motivovat apod.). Důvěra závisí obecně na čase a prostoru. S časem důvěra osoby vzrůstá, dosahuje vrcholu, a pak se dosti často zmenšuje anebo zaniká. Spoléhání je stav mysli osoby (v obecném smyslu) založený na zkušenosti, pozorování nebo poučení apod. a vystihující odhad, že budoucí události, které se v projektu očekávají, budou probíhat podle očekávání. Předmětem spoléhání je předpokládaný vývoj skutečností, jevů, popř. dějů, včetně jevů a dějů souvisejících s jinými osobami (dcera spoléhá na pomoc rodičů; rozhodovatel spoléhá na expertní zprávu). I když se často řekne „spoléhám na brzdy svého automobilu“, ve skutečnosti spoléháme na výrobce vozu, servisní službu a koneckonců také na sebe. Důvěra i spoléhání jsou vícerozměrné psychometrické pojmy, které nelze jednoduše vyjádřit jedním číslem, i když se tak s oblibou činí. Rozdíl mezi oběma si lze snad zapamatovat dvěma větami: • Parlament vyjádřil důvěru vládě. • Farmář spoléhá na příznivé počasí během žní. Zamysleme se, jak se v obou těchto příkladech uplatní čas a prostor (zahrnující okolnosti). Pojmy, které jsme zde popsali a se kterými se běžně setkáváme při jakýchkoliv expertizách anebo v rozborech expertiz (metaexpertizách), ukazují, že veškeré výroky expertů, výsledky analýz, popř. závěry expertiz jsou bez ohledu na to, zda jsou verbální nebo numerické, zatíženy nepřesnostmi, jejichž původ je buď zcela objektivní, nezávislý na lidských rozhodnutích, anebo subjektivní, založený na nedokonalých pozorováních nebo na úvahách účastníků expertizy. Vždy musíme počítat tedy s tím, že výroky, závěry a jiné prvky jsou odhady. Vlastnosti odhadů se liší podle toho, jaké je jejich pozadí. Rozlišujeme:

25

LINDE_98.indd 25

12.11.2010 12:32:19

EXPERTI A EXPERTÍZY

• empirické odhady – založené na obecných nebo specializovaných odborných zkušenostech účastníka expertizy nebo jiné osoby • exaktní odhady – založené na objektivně získaných informacích zpracovaných s použitím vhodného fyzikálního, popř. matematického modelu; model přitom sám může být odhadem; slovo „exaktní“ v tomto případě neznamená, že jde o přesný údaj, nýbrž o údaj získaný z dat anebo jiných informací zatížených nepřesnostmi postupem využívajícím matematických modelů • kvalifikované odhady – jsou založeny na teoretických znalostech jednotlivce a na jeho zkušenostech • statistické, popř. pravděpodobnostní odhady – založené na rozboru statistických souborů dat získaných pozorováním, přístrojovým měřením a následným vyhodnocením matematickostatistickými metodami • smíšené odhady – obsahující vlastnosti uvedených čtyř skupin; jde většinou o odhady sumarizující vyšetření rozsáhlého problému Odhady dále rozlišujeme podle toho, zda jde o odhady bodové nebo intervalové. Bodový odhad je definován jediným výrokem (například teplota ovzduší je 5 °C), intervalový odhad je definován výrokem s rozpětím (například zítřejší denní teploty budou 7 až 10 °C) nebo mezí (teploty budou větší/menší než 11  °C; jde ovšem také o výrok s rozpětím, v němž druhá mez není definována, ale víme že existuje). V expertizách je běžnou chybou, že se povaha odhadu podceňuje, a u výroků se neuvádí, že jde o odhad, popřípadě o jaký druh odhadu jde. Někdy je výhodné si souhrnně uvědomit, že jakýkoliv výrok v expertize je odhadem, a eventuálně to v expertní zprávě i poznamenat. Není to projevem snahy se vyhnout odpovědnosti, ale naopak upozornit na možné nejistoty výroků.

1.6

Náhodnost, pseudonáhodnost, nenáhodnost

V dalším výkladu se v souvislosti s rozhodováním a s výroky expertů setkáme několikrát s pojmem „náhodnost“. Nepředpokládáme, že čtenáři jsou dostatečně obeznámeni s  matematickou statistikou a teorií pravděpodobnosti (ostatně i my jsme jen prostými uživateli těchto disciplín), ale na druhé straně víme, že bez některých pojmů se v rozhodování a podmiňujících činnostech neobejdeme. Náhodnost je na první pohled na obtíž, avšak nedovedeme si představit, že by neexistovala. Bez náhodnosti by se zastavila evoluce. A nemuseli bychom se ani zabývat expertizami… Musíme se proto u pojmu „náhodnost“ a jeho přátel zastavit.

26

LINDE_98.indd 26

12.11.2010 12:32:19

I úvod

Všimněme si nejdříve přívlastku „deterministický“. Vyjadřuje se jím skutečnost, že takto označený popis skutečností nebo hodnota veličiny, která se v popisu uplatní, jsou dány rozhodnutím člověka. Zdůrazňuje se jím nenáhodnost takového rozhodnutí. V  tomto výkladu a  v  jiné příbuzné literatuře nemá tento pojem nic společného s determinizmem ve filozofickém pojetí. Země obíhá kolem Slunce. Na to se přišlo až dost pozdě. Popsalo se to zákony nebeské mechaniky (Johannes Kepler, 1571 – 1630), ty jsou nenáhodné. Pak se zjistilo, že to obíhání přece jen trochu kolísá, někdy se to dalo vysvětlit, ale pořád zůstává něco, co se vysvětlit nedá, a tak se řeklo, že to jsou náhodné odchylky. Ale oběh Země kolem Slunce se i nadále popisuje zákony nebeské mechaniky (pro běžného konzumenta), a to z rozhodnutí člověka. Takže teď je ten popis deterministický. Byl přijat nenáhodně, s rozmyslem. Z diskuze mezi inženýrem a statistikem

Poznamenejme ale, že se přívlastek „deterministický“ často používá pro matematický nebo fyzikální popis funkce a veličiny, které svojí podstatou náhodné být nemohou, a vyjadřují objektivní skutečnost bez jakékoliv možné náhodnosti. Hodnoty takových veličin označujeme někdy jako pevné. Například Ludolfovo číslo π (= 3,1415926…) nelze pokládat za deterministickou konstantu, neboť jde o hodnotu přesně definovanou matematicky. I když původcem definic (je jich několik) je člověk, není π subjektivním produktem lidského myšlení. Ludolfovo číslo je ale pevná hodnota, i když ji přesně neznáme a nikdy znát nebudeme – počet desetinných míst za trojkou je nekonečný. Zatím se jich podařilo zjistit přibližně 1,2411 biliónů4. Pro zajímavost uveďme, že k hodnotě Ludolfova čísla lze dospět statistickým experimentem. Deterministické hodnoty vstupních veličin expertiz vycházejí ze zkušeností nebo pozorování (empirické hodnoty) anebo z  konsenzu expertů (konsenzuální hodnoty). Někdy mohou být vstupní hodnoty expertiz direktivně nařízeny zadavatelem expertizy nebo jinou, výše postavenou osobou (např. regulátorem). V  mnoha případech se deterministické hodnoty uvažují středními hodnotami statistických souborů, aniž by se brala v úvahu jejich náhodnost. Dnes se takové postupy považují za  příčinu chybných analýz ekonomického nebo společenského 4

Stav z r. 2002; nepochybně byl již překonán. Viz http://www.ams.org/happening-series/hap-6pi.pdf

27

LINDE_98.indd 27

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

vývoje; finanční krize v  r. 2008 otevřela oči mnohým teoretikům i  praktikům (viz Nocera [2009], Savage [2009], Hubbard [2009], Weinberger [2009] i jiní). Nesmí nás překvapit, že deterministicky mohou být popsány i veličiny, které jsou náhodné. Popis náhodnosti veličin je určen například rozdělením pravděpodobností, ke kterému se dospělo empiricky nebo konsenzuálně. Protikladem přívlastku „deterministický“ bývá přívlastek „pravděpodobnostní“ (někdy se používá „stochastický“ anebo „statistický“). Hovoříme potom například o  „deterministickém řešení“ a o „pravděpodobnostním řešení“. Není to sice přesné, ale většinou to vyhovuje. V praxi expertiz se téměř vždy uplatňují hybridní postupy, a to ze tří důvodů: • nejsou k dispozici statistická data o náhodných veličinách; někdy se to ovšem jen tvrdí, aby se tak omluvil druhý nebo třetí důvod: • analytici nebo experti mají obavu z použití pravděpodobnostních metod • analytici nebo experti neovládají pravděpodobnostní metody

Pojem náhodnost se tedy vztahuje na jevy, děje a události, k nimž dochází bez zásahu člověka anebo které člověk neovlivňuje anebo ani ovlivnit nemůže. Jde o tzv. čistou náhodnost [(true randomness); označení „čistá“ se však používá jen ve specializovaných statích, běžně se s ním nesetkáme]. Nejlépe osvětlí čistou náhodnost několik příkladů: • počet ok, který ukáže vrh dvěma hracími kostkami, je čistě náhodný jen za předpokladu, že kostky nemají výrobní vadu, která ovlivní jejich kinematické vlastnosti, anebo že nebyly upraveny tak, aby určité kombinace ok „náhodně“ padaly relativně častěji než jiné • číslo, které padne v ruletě je čistě náhodné, pokud kolo rulety nemá konstrukční vadu nebo nebylo záměrně upraveno • počasí je ve velkém měřítku čistě náhodné – přestože dokážeme odhadnout, jaké bude počasí zítra a pozítří, neboť víme, že dnešní počasí alespoň trochu závisí na tom včerejším a předvčerejším a samozřejmě na roční době (meteorologové nám již dovedou odhadnout počasí na  několik dní dopředu); nedokážeme ale říci, jaké bude počasí přesně o rok později; v nejlepším případě můžeme zalistovat stoletým kalendářem nebo odhadnout počasí podle pranostik Často se však zdají být některé události čistě náhodnými, ale obvykle se zjistí, že v jejich pozadí je nějaké konání nebo nekonání člověka. Takové události označujeme jako pseudonáhodné. Pseudonáhodnost může mít různou úroveň – opět se pokusíme dát několik příkladů: • V  počítačových softwarech jsou zabudovány generátory pseudonáhodných čísel, které se používají při řešení různých úloh, v  nichž bychom 28

LINDE_98.indd 28

12.11.2010 12:32:20

I úvod

rádi napodobili čistou náhodnost. Generátorem je výpočetní algoritmus, který dodává posloupnost čísel, jež působí dojmem čisté náhodnosti a splní podmínky různých ověřovacích testů náhodnosti. Algoritmus je však definován matematicky (obvykle v  závislosti na  vlastnostech počítače), posloupnost se po určitém počtu realizací pseudonáhodného čísla opakuje. Převážně to ale nevadí, a bereme takto generovaná čísla jako náhodná. Dnešní generátory pseudonáhodných čísel vyhovují velmi náročným analýzám. • Výroky expertů ve verbálních a zejména v numerických expertních analýzách (odd. 12) jsou ovlivněny chybami, takže je musíme považovat za náhodné (ale většinou to neděláme). Ve  skutečnosti však nejde o  náhodnost čistou, neboť expertův výrok má deterministickou povahu, a je tedy i s náhodně vypadající chybou pseudonáhodný. Člověk se – s výjimkou „volního činu“ (odd. 2.1) – nechová náhodně, i když nám to tak připadá. V  minulosti se pro potřebu řešení různých matematickostatistických úloh zpracovávaly tabulky náhodných čísel svědomitě tak, aby čísla byla čistě náhodná, nikoliv tedy pseudonáhodná. Dnes již na  Internetu existují generátory čistých náhodných čísel, které jsou založeny na  atmosférickém šumu (viz www. random.org), avšak jejich použití v expertizách – zejména těch, které mají vyhledat optimální řešení problému – je především nepraktické. Mají totiž základní nevýhodu v tom, že se experimenty nedají opakovat s touže posloupností náhodných (tj. pseudonáhodných) čísel. V numerických metodách, kde se simuluje náhodnost (metoda Monte Carlo, viz Fabian a Kluiber [1998]), se proto záměrně používají generátory definované nějakým matematickým algoritmem. Jsou tedy zcela nenáhodné. Výrobci digitálních audio přehrávačů umožňují uživatelům nastavit si automatickou náhodnou volbu skladeb. Používají se k tomu generátory pseudonáhodných čísel, které volí skladbu dokonale náhodně v rozmezí několika set tisíc opakování. Náhodnost je ovšem příliš dokonalá… V náhodné posloupnosti se totiž běžně stává, že se některá čísla po sobě opakují, a tak přehrávač hraje některou skladbu dvakrát nebo dokonce několikrát po  sobě. Vlastníci takových sofistikovaných digitálních vymožeností však o náhodnosti pochybují, považují opakování za závadu přístroje a u výrobců uplatňují reklamace. Výrobci vyřešili problém jednoduše: deformovali pseudonáhodnost tak, aby se žádná skladba neopakovala. Mlodinow [2009], s. 175

29

LINDE_98.indd 29

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

Ve všech úvahách v souvislosti s expertizami a rozhodováním se uplatní čas a  prostor (včetně všech faktorů, jež na  ně působí – odd. 1.2). Veličiny, které vstupují do analýz, jsou většinou závislé na čase a prostoru, a to jak veličiny deterministické, tak náhodné; v analýzách se ovšem vyskytují také veličiny nenáhodné. U náhodných veličin se závislost na prostoru a čase popisuje náhodnými funkcemi (jde-li o časové závislosti, hovoříme o  náhodných procesech) nebo náhodnými posloupnostmi. Zabývá se jimi speciální oblast teorie matematické statistiky a pravděpodobnosti (viz např. Levin [1965], Alwan [2000]). Podle povahy jejich náhodnosti rozlišujeme náhodné procesy: • stacionární (jejich kvalitativní a  kvantitativní parametry nejsou na  čase závislé) • nestacionární (jejich parametry se v čase mění) Záleží na tom, jaký úsek času se vyšetřuje – nestacionární proces se může v krátkém časovém období (referenční době) jevit jako stacionární, což může vést k omylům při interpretaci sledovaného jevu. Stacionární procesy mohou být: • ergodické – jediná (dostatečně dlouhá) realizace procesu je použitelná pro popis náhodného procesu jako celku • neergodické – pro popis náhodného chování procesu jediná realizace nestačí Problém stacionarity a ergodicity se často pomíjí a dochází ke zkreslení závěrů z jednoduché neznalosti principů teorie náhodných procesů. Typickou oblastí, kde se tak děje, je problematika globálního oteplování/neoteplování a  klimatických změn/nezměn nebo problematika prognózování ekonomického vývoje. V expertizách nás často zajímá (přesněji: mělo by zajímat), zda okolnosti, prostředí, situace, na něž se expertiza vztahuje, jsou stacionární. Chápání náhodnosti se v člověku vyvíjí velmi zvolna a daleko pomaleji než zvládnutí matematických a  logických pravidel. Základní práce Kahnemana5 a Tverského v sedmdesátých letech minulého století (viz Judgment under Uncertainty [1982], Heuristics and Biases [2002]) ukázaly velice přesvědčivě povahu omylů v pochopení náhodnosti a její zákonitosti a současně její závažnost pro rozhodování. Mylné chápání může vést ke katastrofálním důsledkům – například v soudnictví, v rozhodování voličů, na trhu s cennými papíry apod.

5

Nobelova cena 2002 za využití kognitivní psychologie v ekonomii.

30

LINDE_98.indd 30

12.11.2010 12:32:20

I úvod

Nepodceňujeme náhodnost jevů! Snažme se však náhodě přenechat co nejméně a snažme se ji nekrmit! Vycházejme s ní v dobrém!

1.7

Možnost a pravděpodobnost

V numerických složkách expertiz se musí přihlížet k tomu, zda se v uvažovaném prostoru a době může vyšetřovaný jev nebo událost vůbec vyskytnout, popřípadě jak často se může vyskytnout. Uplatní se při tom tři příbuzné pojmy, které jsou vlastně veličinami: Možnost (Ps, possibility) – pojem není složitý. Možnost se může považovat za veličinu, která vystihuje skutečnost, že něco existuje či neexistuje nebo že je možné či nemožné, aby to v budoucnosti nebo i minulosti existovalo. Může mít tedy dvě hodnoty – ANO a NE. Někdy se přidává alternativa MOŽNÁ pro ty, co se subjektivně nedovedou nebo objektivně nemohou rozhodnout pro volbu ANO/NE. Pravděpodobná možnost (Lk, likelihood) – vyjadřuje míru nejistoty 2° (viz tab. 1.1). Jev, popř. událost jsou možné, nejsou však žádná statistická data o její četnosti v minulosti. Pravděpodobná možnost se určuje odhadem opírajícím se pouze o expertnost osoby, jež odhaduje. Jde o veličinu vhodnou k porovnávání relativního výskytu události za různých situací s použitím zvolené hodnoticí numerické stupnice. Nezáleží na tom, jak je stupnice nastavena, jde jen o relace. Stupnice pro pravděpodobnou možnost obvykle nemají hodnotu 0, neboť ta by vyplývala již z  možnosti NE. Běžně se používá stupnice {1; 2; …; 10} nebo {1; 2; 3; 4} anebo jiná, podle toho, jakou podrobnost odhadu při srovnávání požadujeme. O stupnicích viz odd. 11.3. Pravděpodobnost (Pr, probability) – vyjadřuje obecně míru nejistoty, avšak jen tehdy, jestliže existují statistická data z pozorování, průzkumů nebo z aposteriorních expertiz. Pravděpodobnost má vždy hodnotu v intervalu od 0 do 1, jinou hodnotu mít nemůže. Někdy se pravděpodobnost uvádí v procentech, ale to je jednak nešikovné, jednak nepřesné, neboť není jasné, čeho se „procento“ týká. V této knize se problematikou pravděpodobnosti nezabýváme; odkazujeme čtenáře na publikace o aplikacích matematické statistiky a teorie pravděpodobnosti (např. Wadsworth [1997], Hendl [2004],). Poznamenejme jen upozornění: jestliže se pravděpodobnost určí z pozorování jevů (tzv. statistická definice pravděpodobnosti, viz Tichý [2006b], str. 54-56), je sama o sobě náhodnou veličinou. Jde-li o  pravděpodobnost zjištěnou z  úplné znalosti chování náhodného jevu (tzv. klasická definice pravděpodobnosti), jde o veličinu nenáhodnou. Ten rozdíl se opomíjí. 31

LINDE_98.indd 31

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

Případ výtahu: Možnost: Vím, že v domě mé kamarádky není výtah. Možnost dopravit se při dnešní návštěvě do druhého patra jinak než pěšky je jednoznačně Ps = NE. Pravděpodobná možnost: Vím, že v  domě jiné kamarádky výtah je, ale občas nejezdí. Kamarádka tvrdila, že výtah jede. Ze stupnice {1 = jistota, že nejede; …; 4 = jistota, že jede} podle své zkušenosti z minulých návštěv a podle své zkušenosti se spolehlivostí informací předávaných mojí kamarádkou při jiných příležitostech odhadnu Lk = 3. Odsud je už jen krůček k pravděpodobnosti… Pravděpodobnost: Výtah v našem domě občas nejede. Budu ho dlouhodobě sledovat a z výsledků pozorování vypočtu pravděpodobnost, že při návratu z dovolené výtah jede, hodnotou Pr = 0,97. Všimněme si, že se při hodnocení uplatnila znalost, zkušenost a pozorování. Všimněme si dále, že hodnota Ps je pevná a jednoznačná, hodnota Lk je subjektivní odhad a Pr – odhad získaný objektivním pozorováním.

Údaje o možnosti, pravděpodobné možnosti, pravděpodobnosti a řada jiných údajů je zcela bezcenná, jestliže není uvedena doba a prostor, k nimž se údaje vztahují. Je to zcela běžná chyba v expertizách, kde často chybí specifikace času a místa. Zadavatel i zpracovatel musí dbát na to, aby všichni účastníci expertizy si byli vědomi těchto vymezení. Zavedeme proto dva důležité pojmy, jež mají obecný význam: • referenční doba (Tref) – doba, ke které se vztahuje expertiza, expertní analýza, popř. hodnota sledované veličiny; tato doba je dána jednak trváním určité situace (například trváním projektu nebo jeho úseku), jednak kotvou ta, která definuje obvykle začátek doby Tref na časové ose (není-li referenční doba spojitá, může být kotev několik) • referenční prostor (Ωref) – prostor, v  němž se uskutečňuje projekt nebo jeho úsek, popsaný objemem, plochou, čárou nebo také sítí, jejichž poloha je definována kotvou ωa, popisující polohu prostoru (není-li referenční prostor spojitý, může být kotev několik) Nespojitost referenční doby a referenčního prostoru je častá – referenční dobou jsou například všechna první čtvrtletí kalendářního roku, referenčním prostorem jsou např. evropská města s počtem obyvatel 10.000 až 50.000. Mohli bychom ještě zavést pojem „referenční okolnosti“, ale to by bylo nadbytečné, neboť okolnosti zahrnujeme do referenční doby a referenčního prostoru (odd. 1.2). Dále bychom mohli hovořit o  podmínkách, za nichž expertiza platí (odd. 17.2).

32

LINDE_98.indd 32

12.11.2010 12:32:20

I úvod

Pokud chcete znát pravděpodobnost nějaké očekávané události, ptejte se profesionála.

1.8

Impakt, nebezpečí a šance, riziko

Problematice analýzy a managementu rizika se sice nevěnujeme (odkazujeme např. na monografie Tichý [2006b], Smejkal a Rais [2010]), ale uvedeme zde některé pojmy, které se ve výkladu uplatní a s nimiž se v expertizách velice často setkáváme. Jev – souhrn verbálně nebo numericky popsatelných skutečností, který může být fyziologicky nebo psychicky vnímán lidmi, zaznamenán přístroji anebo se může projevit svými následky. Jevem může být: • událost – například pád meteoritu, překročení dovolené rychlosti na dálnici – nebo • děj – volební kampaň před volbami do  senátu, prodej (přesněji řečeno prodávání) ojetého automobilu Impakt – souhrn okolností, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat projekt. Impaktem může být nebezpečí nebo šance, impakt tedy může být škodlivý nebo prospěšný. Zde musíme zdůraznit, že absolutně škodlivé nebo absolutně prospěšné impakty neexistují. Škodlivost nebo prospěšnost je vždy relativní – to co jednomu škodí, jinému prospívá. Absolutně škodlivým impaktem by mohlo být snad jen zničení Země srážkou s vesmírným tělesem. Nebezpečí [hazard] – reálná hrozba poškození projektu. Nebezpečí se vyjadřuje verbálním popisem, nejde o veličinu. Nebezpečí buď hrozí, nebo nehrozí. Pro porovnávání různých nebezpečí ohrožujících vyšetřovaný projekt se zavádí pojem „závažnost nebezpečí“, která se v porovnávacích analýzách vyjadřuje bezrozměrnou stupnicovou hodnotou, vystihující vnímání nebezpečí hodnotitelem (například expertem nebo laikem) v daném kontextu. Pro nebezpečí je charakteristická náhodnost realizace – nebezpečí se může a nemusí realizovat. Nebezpečím není událost nebo děj, jenž je známý, nevyhnutelný, daný vlastnostmi projektu. Například v úvaze o rizikovosti plánované ranveje mezinárodního letiště: • nebezpečím není hluk přistávajícího nebo startujícího letadla v okolí letiště • nebezpečím je možnost překročení hladiny přijatelného hluku • nebezpečím není skutečnost, že na ranveji budou přistávat letadla • nebezpečím je zřícení letadla, vyjetí letadla z ranveje apod.

33

LINDE_98.indd 33

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

Scénář nebezpečí [hazard scenario] – způsob realizace nebezpečí a  s  ním související projevy poškození projektu. Popisuje se verbálně, nejde o veličinu. Každému nebezpečí odpovídá jeden nebo více scénářů, které se mohou navzájem překrývat, anebo mohou být na sobě závislé jinak. Závislost je nutné vždy mít na paměti; například v expertizách zaměřených na analýzu rizik se scénáře na sobě dokonale závislé nemohou uvažovat (tj. určitý scénář nemůže být jinému scénáři podřízen nebo v něm být obsažen – jde o jediný scénář). Také scénář nebezpečí je charakterizován náhodností realizace.

Zřítí-li se startující letadlo v blízkosti letiště (přesné místo dopadu je náhodné), může to mít v  okolí letiště různé následky podle místa dopadu, podle intenzity dopadu apod. a také podle denní a roční doby, podle toho, jaké je počasí. Zřícení samo o sobě je náhodné, i když je třebas vyvoláno záměrným počínáním. Scénářem nebezpečí při zřícení letadla je například: vniknutí pohonných hmot do  spodních vod, zničení části obytného areálu, ztráta životů, zranění, poškození telekomunikačních zařízení atp., k nimž došlo bezprostředně po dopadu letadla anebo později, přerušení dopravy na dálnici, kam dopadly trosky letadla. Jenomže zřícení letadla může přinést prospěch: plenění v troskách letadel a olupování mrtvol je oblíbenou zábavou… Škoda – souhrn hmotných ztrát vzniklých realizací scénáře nebezpečí. Škoda je v analýze rizika náhodně proměnnou veličinou, neboť je dána scénářem nebezpečí a situací, za jaké k realizaci nebezpečí došlo.

Zřítí-li se letadlo na dálnici, závisí škoda na tom, zda k tomu došlo dopoledne, odpoledne, v noci, v pondělí, v neděli, v lednu, v srpnu atd. apod. (tj. na intenzitě silniční dopravy), dále na tom, jaký byl stav konstrukce dálnice, co se v letadle přepravovalo, jaké ztráty vznikly opožděním dodávky apod. Vějíř škod je pestrý. Za škodu se také považuje ztráta zdraví nebo života. Výše škody se v takovém případě dá rovněž stanovit v penězích. V analýzách rizika se škoda na majetku zkoumá současně se škodou na lidském zdraví, avšak platí pro ně jiná kritéria. Za  škodu se považuje psychická újma způsobená jednotlivcům, skupinám jednotlivců, popřípadě i třetím, nezúčastněným osobám („veřejnosti“) realizací scénáře nebezpečí.

34

LINDE_98.indd 34

12.11.2010 12:32:20

I úvod

Prospěch – souhrn hmotných nebo nehmotných zisků dosažených realizací scénáře šance. Za prospěch můžeme považovat také psychické uspokojení. Prospěch je, obdobně jako škoda, náhodnou veličinou. Škoda a  prospěch jsou paralelní pojmy, velmi často se doplňují anebo jsou dokonce v rovnováze: co je pro jednoho škodou, je nebo může být pro jiného prospěchem. Šance – reálná možnost prospěchu z projektu. Nebezpečí a šance mohou být současnými atributy téhož projektu. Například se uvádí, že „projekt s sebou nese velká nebezpečí a jen malé šance“. Riziko – součin pravděpodobnosti a možného hmotného následku realizace, tj.: • pravděpodobnosti realizace scénáře nebezpečí a možné vzniklé škody • pravděpodobnosti realizace scénáře šance a možného dosaženého prospěchu

Riziko je tedy měřitelná veličina; vyjadřuje se ve stejných jednotkách jako škoda, popřípadě jako prospěch. Protože jde v obecném případě o součin dvou náhodných veličin (pravděpodobnost je za určitých okolností sama o sobě náhodnou veličinou), je riziko náhodnou veličinou. To si většinou nepřipouštíme a s rizikem zacházíme jako s pevnou veličinu. Riziko je absolutní veličina, nemůže být záporné. Rozeznáváme však rizika čistá [downside risks], která se odvozují z nebezpečí, a  rizika spekulativní [upside risks]. Čistá rizika jsou předmětem zájmu při rozhodování o věcech, kde vidíme jen negativní dopady eventuální realizace impaktu a hovoříme o nebezpečí. Spekulativními riziky se zabýváme tam, kde uvažujeme o  možném prospěchu z nějaké akce. Oběma druhy rizik se musí zabývat každý podnikatel, neboť musí zvažovat pozitiva i negativa svého podnikání. To, co je pro jeden subjekt nebezpečím, je pro jiný subjekt šancí; vždy se někdo takový najde. Mezi riziky všech účastníků jakéhokoliv projektu musí být rovnováha, jinak je projekt jako celek nespravedlivý, což generuje další nebezpečí a rizika. V praxi činí někdy obtíže rozlišení pojmů nebezpečí a riziko, a proto se v případech, kdy se neví, který z názvů je v daném případě správný, používá sdružený výraz nebezpečí/riziko. Je sice nepřesný, ale běžně srozumitelný. U dvojice šance/riziko je tomu obdobně, ale v souvislosti se šancí lidé o riziku nehovoří („Šance? Tak jaké riziko?“)

35

LINDE_98.indd 35

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

Dvojí pohled na ruletu:

Manžel vidí v ruletě šanci… Manželka nebezpečí… Může to být i zcela opačně…

36

LINDE_98.indd 36

12.11.2010 12:32:20

II ROZHODOVÁNÍ Rozhodování [decision-making] je jedním z atributů života, o tom není zapotřebí se obšírně rozepisovat. Rozhodujeme se mnohokrát denně, aniž bychom si toho byli vědomi – je to zcela běžný myšlenkový proces, stále se opakující v tisících variant a probíhající ve své podstatě automaticky, někdy podvědomě. V převažující většině rozhodovacích procesů nejde explicitně o hmotné nebo nehmotné hodnoty, popřípadě jsou hodnoty, o něž jde, tak malé, že se o nich neuvažuje. Jakmile se však začneme hodnotou zabývat, povyšujeme rozhodování na řízený proces. Výsledkem rozhodování je rozhodnutí anebo nerozhodnutí (což je ovšem také rozhodnutím). Rozhodnutí vždy předchází analýza situace. V náročnějších případech zvažujeme před rozhodnutím svoje možnosti a také následky možného rozhodnutí, eventuálně se rozhodujeme pro různé alternativy řešení problému, které se nabízejí nebo které jsme schopni zajistit nebo snést. A jde-li již při rozhodování o značné hodnoty, neobejde se rozhodovatel bez odborné analýzy, tj. expertizy. Typickými oblastmi, kde se expertizy při rozhodování uplatňují, jsou například: • územní plánování • investiční procesy v průmyslu, v zemědělství • investiční procesy v dopravě, energetice, v telekomunikacích • investiční procesy ve vědě  • pojišťovnictví • kriminalistika • správa daní a cel • bankovní sféra (úvěry, bankovní záruky) • řešení sporů (soudních, rozhodčích apod.) • zdravotnictví

V těchto a jiných oblastech se expertizy zaměřují především na  analýzu peněžních toků a  specificky na  analýzu možných ztrát a  možných zisků (ne pouze hmotných) a dále na analýzu rizika. Motivy rozhodování jsou většinou hmotné, a pokud tomu tak není explicitně, je v rozhodování hmotný aspekt obsažen implicitně tak jako tak. Je ovšem mnoho rozhodnutí, kde je hmotný prvek zcela potlačen – například tam, kde jde o záchranu lidského života, kdy člověk učiní rozhodnutí bez váhání a bez analýzy, zda a co mu to vynese. Pozoruhodné je, že 37

LINDE_98.indd 37

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

se zachránci života svým činem snad nikdy nechlubí a velice často se k němu ani nehlásí. Řízené rozhodovací procesy jsou založeny vždy na analýze opírající se o minulost (data, zkušenosti), hodnotící současnost (stav financování projektu) a  odhadující budoucnost. Ovšem i minulost a současnost se musí často odhadovat, neboť ne vždy je přesně známe. Každé rozhodování je rozhodováním za nejistot a neurčitostí, a tedy za rizika (odd. 1.8). Chybou je, že se takto na rozhodovací procesy a jim předcházející expertizy nehledí. Vstupy do analýz se sice považují za náhodné, ale nakonec se řešení zjednodušují a hodnoty variabilních veličin se zavádějí deterministicky. Následky takového přístupu jsou pro rozhodovatele obvykle negativní. Rozhodování se věnuje rozsáhlá literatura – např. Bross [1968], Clemen [1996], Adair [2007], Preuss-Scheuerleová [2007] – naše odkazy jsou jen ukázkové.

38

LINDE_98.indd 38

12.11.2010 12:32:20

II Rozhodování

2 Principy rozhodování Rozhodování je podmíněno pěti základními podmínkami: • je o čem rozhodovat (stává se, že rozhodovatel po svém rozhodnutí zjistí, že někdo jiný již rozhodl za něj, že důvod k rozhodování pominul anebo že se v daném případě rozhodovat vůbec nemůže nebo ani nesmí) • jsou známa kritéria rozhodování • rozhodovatel má podklady, po  jejichž zhodnocení může uskutečnit rozhodnutí (například expertní zprávu – odd. 14.1) • rozhodování má známý účel a cíl • dají se odhadnout možné následky rozhodnutí

Nejsou-li tyto podmínky splněny, musí osoba pověřená rozhodnutím, rozhodování odmítnout.

2.1

Charakteristiky rozhodování

Zpravidla víme, o  čem rozhodujeme, méně často víme, čeho vlastně chceme rozhodnutím dosáhnout, a  téměř nikdy se nestaráme o  souvislosti anebo jiné aspekty rozhodování. Rozhodování považujeme v běžném životě za přirozený proces, který je zbytečné rozebírat. Pro expertní analýzy je ale dobré nebo spíše nutné uvědomit si několik souvislostí. Rozhodování jedinců se vyznačuje několika základními přístupy: • emoční přístup – rozhodovatel se řídí vlastními pocity, jejichž podstaty si nemusí být vědom; často si ani neuvědomuje, že rozhoduje emočně; vlastně se v takovém případě o „přístupu“ nedá hovořit; emoční rozhodování má blízko k „volnímu činu“, o kterém se dále zmíníme • intuitivní přístup – rozhodovatel se řídí intuicí, která je součástí nebo podstatou jeho tacitních znalostí (odd. 4.1), intuitivní rozhodování je obvykle vědomé a jako takové je i zdůvodněno (běžný je výrok „moje intuice mi říká…“) • zkušenostní přístup – rozhodovatel vychází pouze z vlastní zkušenosti získané v prostředí, v němž působí

39

LINDE_98.indd 39

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

• znalostní přístup – rozhodovatel vychází ze svých odborných znalostí získaných výchovou, studiem; do znalostí řadíme i sdělenou zkušenost • analytický přístup – rozhodovatel se řídí výsledkem expertizy problému, kterou si provedl sám anebo si ji dal zpracovat Rozhodování skupin je sice výrazně ovlivněno rozhodováním jedinců, kteří jsou ve  skupině zapojeni, nedá se ale jednoznačně říci, že se skupina bude rozhodovat tak, jak se rozhoduje většina jejích členů. Někdy to může být zcela naopak: jedinec s  emočním přístupem strhne na  sebe pozornost a  skupina se bude rozhodovat na základě emocí tohoto jedince. A podobně může zkušenostní přístup některého jedince vyvolat zkušenostní přístup v celé skupině. Záleží na tom, jaké osobnosti ve skupině působí, jaké je řízení skupiny a zda je skupina vůbec někým řízena. Uveďme zde základní druhy rozhodování z kvalitativního pohledu: Volní čin (tzv. acte gratuit) je označení pro bezpodnětné a iracionální rozhodnutí, zpravidla náhlé a  překvapivé, většinou nepochopitelné, a  to i  pro rozhodovatele. Příčiny volních činů nejsou jednoznačně známy, obvykle se uvádí, že je volní čin vyvolán podvědomou snahou dokázat si svobodu myšlení a vlastní nezávislost. Rozhodnutí k volnímu činu není ovlivnitelné, není ostatně ani jisté, zda jsou volní činy kategorií rozhodování. V expertizách se s volními činy naštěstí nesetkáme. Intuitivní rozhodování je jednoznačně motivováno a pozorujeme ho u každého rozhodovatele v různé míře. Nastupuje tam, kde rozhodovatel nemá žádný vnitřní ani vnější podklad k  rozhodnutí, jež se od  něj očekává. Rozhodovatel rozhoduje „podle citu“ nebo „podle pocitů“, a  zpravidla nedovede svoje rozhodnutí zdůvodnit. Přes nedostatek zdůvodnění nebývají intuitivní rozhodnutí chybná, neboť vycházejí z nedefinovaných podvědomých zkušeností a znalostí. Musíme je ale brát s opatrností. Viz též odd. 2.5. K intuitivnímu rozhodování se někdy řadí rozhodování instinktivní, kde místo rozumu rozhoduje některý z lidských pudů. Heuristické rozhodování je všeobecně nejběžnějším druhem rozhodování. Mohli bychom ho označit jako „rozhodování všedního dne“. Zpravidla si je ani neuvědomujeme, rozhodujeme mechanicky podle stereotypů, které jsou v nás zakotveny především výchovou, existencí v prostředí, jež nás obklopuje, vzděláním a zkušeností. V problematice systematického, nenáhodného rozhodování zaujímá heuristika významné místo (viz Kahneman, Slovic a Tversky [1982], Gilovich, Griffin a Kahneman [2002] – jsou to základní práce o  úsudku). Heuristika rozhodovatele nebo jiného jedince má několik variant (viz Hill [2004] anebo jinou publikaci o psychologii):

40

LINDE_98.indd 40

12.11.2010 12:32:20

II Rozhodování

– reprezentativnostní heuristika – subjekt se rozhoduje podle obdobných situací prožitých v  minulosti, a  podle jejich tehdejšího výsledku hodnotí možný výsledek svého rozhodnutí (tj. i nerozhodnutí, viz dále odd. 2.2) – dostupnostní heuristika – subjekt rozhoduje podle informací, popř. dat, která jsou pro něj dosažitelná, tj. také těch, která dostane od jiné osoby v průběhu zadávání úlohy nebo v průběhu jejího řešení – kotevní heuristika – rozhodovatel se rozhoduje na základě nějakého počátečního výchozího soudu, který nemusí být jeho vlastním soudem; kotvou může být již sama formulace problému, o kterém má rozhodovat

Skutečnost je ovšem taková, že se všechny varianty uplatní současně, prolínají se  a  vzájemně se ovlivňují. Heuristické rozhodování se v  odborných úvahách někdy ztotožňuje s „intuitivně-empirickým rozhodováním“ a v neodborném hovoru je to prostě „selský rozum“ (aniž by se vědělo, že to může mít „učený název“). Expertizní rozhodování. Toto označení použijeme pro rozhodování, kde rozhodovatel vědomě vychází z expertizy, popř. analýzy problému, o němž rozhoduje nebo má v úmyslu rozhodovat. Expertizu může rozhodovatel provést sám anebo si ji může objednat anebo konečně může použít nějaký vhodný software – možností je celá řada. Expertizní rozhodování se dá rozlišit podle vlastností podkladů, které jsou k dispozici, do dvou skupin: – Exaktní rozhodování – je založeno na datech a dalších informacích různého druhu a původu. Rozhodovatel vloží informace do svého „systému“ a zpracuje je podle jeho vlastností, aniž by je zkoumal. Při exaktním rozhodování se předpokládá využití standardizovaných přístupů, matematických a  fyzikálních modelů a  jiných nástrojů. Typickým nástrojem jsou rozhodovací tabulky [decision tables] zabudované do výpočetních programů nebo samostatně tvořící takový program. Jiným nástrojem jsou rozhodovací diagramy [decision trees]. – Empirické rozhodování – vychází rovněž z informací, avšak rozhodovatel je koriguje podle svých znalostí a zkušeností, a nespoléhá se na „systém“. Záleží na  okolnostech problému a  zejména na  schopnostech rozhodovatele, který z  těchto dvou uvedených přístupů uplatní. Nejčastěji však rozhodovatel volí smíšený přístup, kde exaktní postupy koriguje vlastními názory. Záleží také na  tom, na  jaké úrovni se rozhodování odehrává, kolik je k  rozhodnutí času a  v  jakém prostoru (v  obecném významu) se rozhodovatel nalézá. Například záleží na životní situaci rozhodovatele. Od expertizního rozhodování odlišme expertní rozhodování, kdy je rozhodnutí svěřeno jedinému expertovi nebo expertnímu týmu. Expertním rozhodová41

LINDE_98.indd 41

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

ním je například rozhodování rozhodčího senátu (tj. expertního týmu) v rozhodčím sporu. Politické rozhodování. Jde o  druh rozhodování, při němž nejsou všechny podmínky rozhodování jednoznačně splněny, zejména nejsou dosažitelné dostatečné podklady. Nejde tedy jen o rozhodování politiků, jak by název naznačoval. Rozhodovatelé jsou nuceni – aniž by to byl jejich explicitní záměr – učinit rozhodnutí s  následky významnými pro skupinu, popř. komunitu, která bude rozhodnutím ovlivněna. Politické rozhodování jakéhokoliv druhu může být silně ovlivněno vlivy, jimž se rozhodovatel musí podřídit (ideologické, morální, zdravotní, sociální apod.), a není tedy vždy zcela objektivní a nezávislé. Může vést k iracionálním rozhodnutím. Nakonec tohoto oddílu uveďme manažerské rozhodování, kterým označujeme rozhodování manažerů, tj. osob, jež odpovídají za průběh a výsledek projektu (odd. 1.2). Jejich rozhodování nese znaky všech typů rozhodování, které jsme zde uvedli, počínaje intuitivním a konče politickým. Manažerské rozhodování ovlivňuje peněžní toky a dodržení lhůt i standardu projektu – bez ohledu na to, zda projektem je letošní rodinná dovolená, nákup bojových vozidel nebo projednání mezinárodní smlouvy. O managementu viz např. Pitra [2007]. V  určitém regionu je nutné zřídit přehradní nádrž. I  když je to všeobecně známo a uznáno, uplatní se v zamýšleném projektu tři typy rozhodování: Technické (inženýrské, ekologické) – kde? jak? Politické – kdy? za kolik? kým? Ekonomické – za kolik? kolik bude stát údržba a opravy? máme na to? budeme mít na to? Tím ovšem úvahy o  charakteristikách rozhodování nemohou být konečné. Mohli bychom se zabývat rozhodováním altruistickým a  egoistickým, závislým a nezávislým, tentativním a jiným, jejichž podstata vyplývá již z jejich názvu.

2.2

Rozhodovací proces

Rozhodovací proces lze popsat jako posloupnost dílčích rozhodnutí, jež směřují k ukončení nějakého nejistého nebo neurčitého stavu posuzováním a hodnocením několika alternativ (nepochybně existují i jiné definice, které ale popisují koneckonců jinými slovy totéž). Rozhodovací proces nemusí být časově nebo prostorově spojitý, avšak jednotlivé jeho složky na sebe i přes jeho eventuální nespojitost navazují a většinou se hierarchicky podmiňují. Viz obr. 2.1.

42

LINDE_98.indd 42

12.11.2010 12:32:20

II Rozhodování

Snad každý máme zkušenost, že se večer snažíme usnout a přemýšlíme, jak se máme rozhodnout v choulostivé záležitosti. Ráno se probudíme, a zjistíme, že jsme se již vlastně rozhodli. Ráno je zkrátka moudřejší večera. Rozhodování je motivováno snahou dosáhnout určitého účelu nebo více účelů (překvapivě častým případem je rozhodování při neurčitém účelu). Čím více účelů se má současně nebo postupně naplnit, tím je proces rozhodování komplikovanější, a to zejména tehdy, jsou-li jednotlivé výsledky rozhodnutí obtížně slučitelné nebo se navzájem vylučují, popř. podmiňují, nebo jsou dokonce protichůdné (tj. naplnění jednoho účelu znemožní dosáhnout účel jiný). V takové situaci se rozhodovací proces může stát nepřehledným, a snadno lze proto učinit rozhodnutí chybné. Musíme počítat i s tím, že rozhodovatel proces přeruší, předčasně ukončí, změní jeho podmínky, dodá další vstupní data a informace. Cílem každého rozhodovacího procesu je tedy dospět k  rozhodnutí: vybrat některou z alternativ. Alternativami mohou být například: • schválení/neschválení určitého marketingového postupu (dvě alternativy) • dovolená v tuzemsku/cizozemsku (dvě základní alternativy s neurčitým počtem řešení; dokonce může být přijata alternativa „nepojedeme nikam“) • řešení soukromoprávního sporu smírem/soudním sporem/rozhodčím řízením (tři základní alternativy, pokud nezahrneme i čtvrtou – zmizet z dosahu práva) Pojem alternativy však musíme brát obecně: za alternativu musíme považovat také nerozhodnutí. V rozhodovacím procesu v obecném případě tedy existuje vždy alespoň jedna trojice alternativ ANO – NE – NEROZHODNUTÍ, přičemž alternativa ANO může být mnohočetná a obě alternativy ANO/NE mohou být podmíněné doplňujícími podmínkami.

­ê'. % .

05.'&'-

ROZHODOVÁNÍ

ROZHODNUTÍ

5+67#%'

OKOLNOSTI

Obr. 2.1 Rozhodovací proces 43

LINDE_98.indd 43

12.11.2010 12:32:20

EXPERTI A EXPERTÍZY

Nerozhodnutí je specifickou alternativou rozhodování. Nerozhodnost patří do  negativních vlastností rozhodovatelů, může však mít závažný význam pro rozhodovatele i  cílové osoby, aniž by si toho byl rozhodovatel vědom. Někdy si toho nechce být vědom. Nerozhodnutí závisí ovšem na okolnostech – je řada objektivních příčin, kdy rozhodnout nelze – například: • nedostatek podkladů • rozhodnutí by přesáhlo meze prostoru vymezeného pro rozhodování regulátorem • rozhodování není přípustné6 Rozhodnutí má vždy nějaký následek – buď se nějaká akce uskuteční nebo neuskuteční, nebo se uskuteční jistým postupem, za  jistých podmínek apod., dopady rozhodnutí jsou osobní, finanční, technické, sociální, ekologické a mnohé jiné. Většinou mají rozhodnutí vliv na cílové osoby a většinou také zpětně na rozhodovatele, i když třebas o sobě sám nerozhodoval. Alternativy, o  nichž rozhodovatel rozhoduje, mají buď hmotný anebo nehmotný dopad na rozhodovatele nebo na cílové osoby; dopad při tom může být pozitivní nebo negativní. Dopady mohou být nehmotné jen zdánlivě. Vždy se totiž ukáže, že i  nehmotný dopad má nakonec nějaký hmotný efekt. Spokojenost zaměstnance, která je nepochybně nehmotným výsledkem rozhodnutí o zvýšení mzdy, vede k jeho většímu pracovnímu výkonu. V  rozhodovacím procesu musí existovat nějaký řád; pokud ale takový řád nevidíme nebo jinak nezjistíme, raději se takovému rozhodování vyhněme a nezúčastněme se na něm. Pravděpodobně nejde v takovém případě o rozhodovací proces, nýbrž jen o kamufláž již učiněných rozhodnutí, k nimž došlo bez naší účasti a vědomí. Rozhodovací proces má vždy nějaký začátek (podnět) a nějaký konec (tj. rozhodnutí nebo nerozhodnutí) a má vždy několik typických fází: a) podnět k rozhodování (může být mimo rozhodovatele) b) stanovení účelu a cíle rozhodnutí c) volba rozhodovací metody d) vytváření předpokladů pro rozhodnutí e) ověřování předpokladů f) shromáždění informací g) zpracování informací (třídění, filtrace apod.) h) expertiza základních informací 6

Například není přípustné rozhodovat rozhodčím řízením spor, ve kterém nelze uzavřít smír.

44

LINDE_98.indd 44

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

i) identifikace alternativ j) hodnocení alternativ z hlediska účelu a cíle k) hodnocení alternativ z hlediska jejich dopadu na cílové osoby (blízké osoby, podnik, společnost, voliče apod.) l) rozhodnutí m) kontrola realizace rozhodnutí n) sledování a zhodnocení důsledků rozhodnutí V průběhu času a prostoru se proces vyznačuje nelinearitou z různého pohledu. Rozhodování mění v průběhu času svoji rychlost v závislosti na okolnostech, za nichž probíhá. Na počátku doby, která nám je vymezena, se rozhodujeme váhavě, ke konci musíme rozhodování urychlit. Jde vesměs o subjektivní, obtížně modelovatelné jevy, které je však zapotřebí mít při řízení rozhodovacích procesů na paměti. Musí se počítat s tím, že rozhodovací proces má vlastnosti nestacionárních náhodných procesů.

2.3

Racionalita rozhodování

Rozhodovací schopnost jedinců je podmíněna různým stupněm poznání, vzdělání, odpovědnosti, citu a také přijatou stupnicí priorit. Do rozhodování se promítá osobnost rozhodovatele a  jeho aktuální rozpoložení fyzické i  psychické. Všechny tyto faktory přispívají k  procesu rozhodování pozitivně, mohou mít ale i negativní výsledek pro rozhodovatele nebo cílové osoby nebo pro všechny. U  objektivních faktorů, jako jsou verbální a  numerické informace, popř. data apod., záleží na jejich správnosti a stupni účelnosti, u subjektivních faktorů (intuice, nálady, stupnice hodnot atd.) má svoji úlohu naturel, vnímání a cítění rozhodovatele, které nelze dostatečně dobře vyjádřit. Všechny tyto faktory se mohou při rozhodování doplňovat. Zpravidla platí, že rozhodnutí má být účinné (má se dosáhnout nějakého výsledku) a racionální (má se dosáhnout uspokojivého výsledku). K tomu je ale potřeba znát všechny dostupné informace pro potřeby hodnocení alternativ podle stanovených nebo zvolených kritérií a z hlediska stanoveného účelu. Za racionální považujeme tedy takové rozhodnutí, které je podloženo všemi možnými informacemi a  zkušenostmi známými v  době rozhodování. Racionalita rozhodování je tedy do značné míry relativní pojem, jehož konkrétní náplň závisí na čase a prostoru, v němž rozhodovací proces probíhá. Konkrétní rozhodnutí se může zdát v okamžiku rozhodování racionálním, ale v budoucnosti tomu již tak zdaleka nemusí být. To, zda bylo rozhodnutí uspokojivé či nikoliv, závisí na situaci, která se vytvoří po rozhodnutí v budoucnosti. Rozhodnutí přijaté v přítomnosti nezaručuje nikdy splnění očekávaného účelu za všech okolností. Rozhodnutí je

45

LINDE_98.indd 45

12.11.2010 12:32:21

EXPERTI A EXPERTÍZY

tedy v určitém smyslu odhadem budoucího vývoje a musí vycházet z předpokladu, že budou dodrženy podmínky, s nimiž rozhodovatel počítal. Chybné je se domnívat, že racionální rozhodování je plně oproštěné od pocitů a je ryze věcné. V závislosti na povaze rozhodovaného problému a na rozhodovací situaci mohou při rozhodování převládat objektivní anebo zcela naopak subjektivní faktory. Rovněž je mylné domnívat se, že racionální rozhodování je nenáhodné. I když se rozhodovatel opírá o výsledek expertizy, zjištěný stav věcí apod., nelze nikdy náhodný prvek ve vstupech vyloučit. Nelze ani vyloučit náhodnost okolností, za nichž se rozhoduje. Racionální rozhodování, a tedy také rozhodnutí má náhodnou povahu, třebas jen velice nevýraznou. Iracionální rozhodování je obecně nepřijatelným chováním a pro rozhodovatele i cílové osoby vysoce nebezpečné, ale je časté tam, kde jsou rozhodnutí od  reality odtržená a  sledují pouze osobní cíle. Iracionalita je převážně snadno rozpoznatelná a na rozdíl od racionality bývá obecně nepochopitelná. Ještě méně pochopitelné je chování prostředí, které iracionalitu rozpoznalo, aniž by iracionální rozhodování znemožnilo. Přesto iracionalita hlásaná obratným demagogem dokáže získat masovou podporu. Iracionalitou se vyznačuje tzv. zkratkové rozhodnutí, kterému vlastně nepředchází žádný rozhodovací proces. Subjekt reaguje na vzniklou situaci, aniž by se věnoval přemýšlení o důvodech a následcích rozhodnutí. Podmínky rozhodování jsou splněny jen rudimentárně. Často se setkáváme s pojmem „významné rozhodnutí“, aniž by se někde definovalo, co se tím myslí. Samozřejmě je to pojem subjektivní, neboť to co je významné pro jednoho, nemusí být vůbec významné pro druhého. Záleží jednoznačně na měřítku času a prostoru, v němž se odehrávají skutečnosti, o nichž se rozhoduje. Obecně se dá tvrdit, že každé rozhodnutí je významné. Míra významnosti se ovšem liší. Dala by se charakterizovat časovým a prostorovým dopadem následků rozhodnutí. Přibližně se dá říci, že významná jsou rozhodnutí, která ovlivní nebo změní předpokládaný průběh projektu (např. se změní peněžní toky projektu, změní se plánované termíny, u jednotlivců se může změnit životní situace), takže požadovaný účel projektu se bude lišit od původně předpokládaného, a bude mít vliv na předpokládané lhůty a peněžní toky spojené s projektem, a změní se navíc hodnota rizik (čistých i spekulativních). Racionální rozhodovací proces se nemůže uskutečnit bez znalosti problému. I  když se velice často musí uskutečnit „bleskové rozhodnutí“, tj. musí se okamžitě reagovat na vzniklou situaci, vždy je zapotřebí, aby proběhla také „blesková expertiza“. Ta ovšem trvá třebas jen zlomek sekundy a navíc i podvědomě. Jakmile situace nevyžaduje okamžitý zásah, je k dispozici jisté množství času na expertizu. To je samozřejmě běžně známé a podrobnostmi se nemusíme proto zabývat. V případech rozhodování všedního dne provede bleskovou expertizu

46

LINDE_98.indd 46

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

rozhodovatel. Nemá zpravidla čas a také ne finanční prostředky, aby zajistil podrobnější průzkum, odhad nebezpečí a rizik problému, a musí vše zajistit svými vlastními zdroji. Navíc by složitý postup byl nesmyslný. Systematická expertiza by mohla být nákladná nikoliv jen kvůli množství vynaložené práce a zdrojů, ale také kvůli riziku opožděného rozhodnutí, zmařené příležitosti, zvýšení cen (například v inflačním klimatu). V mnoha případech se rozhodovatelé ostýchají se expertizou zabývat, domnívají se, že to snižuje jejich schopnosti v očích třetích osob. Jakmile je však problém náročnější, rozhodovatel se přece jen věnuje alespoň jednoduché expertize. Rozhodovatel považuje rozhodnutí za racionální a uspokojivé, pokud mu vyhovuje výsledek nebo následek rozhodovacího procesu, i když byl cíl neurčitý. V řadě případů se sice uspokojivého výsledku nedosáhne, ale dosáhne se výsledku zcela jiného, než se předpokládalo, který však může být podle názoru rozhodovatele příznivý nebo nepříznivý. Cílovým osobám se může rozhodnutí jevit jako neuspokojivé, popřípadě zcela neuspokojivé. Hodnocení uspokojivosti rozhodnutí je tedy zcela subjektivní. You can bet that for any decision you make, some nontrivial number of people will think you’re a complete idiot, no matter which option you choose. Vsaďte se, že po každém vašem rozhodnutí si bude nezanedbatelné množství lidí myslet, že jste úplný idiot, bez ohledu na to, kterou alternativu zvolíte. Ed Bott, Five things every Windows beta tester should know, 2009

Rozhodnutí nemusí být pro rozhodovatele závazné a jednoznačné. Rozhodovatel je může odvolat, doplnit, částečně změnit, popř. opravit. Obdobně i cílové osoby nemusí rozhodnutí považovat za  závazné, pokud závaznost rozhodnutí neplyne z předpisů nebo jiných zavazujících dokumentů (například pracovních smluv). Rozhodnutí vyvolává vždy další činnosti, o kterých se rozhodovatel domnívá, že povedou ke splnění jeho záměrů v reálné situaci.

2.4

Informace

Podmínkou jakéhokoliv racionálního rozhodování jsou informace o skutečnostech, které souvisejí nebo v budoucnosti mohou souviset s projektem, o němž se rozhoduje, a s jeho průběhem. Není snad ani nutné uvádět příklady. Zdůrazněme ale, že při každém rozhodování je nutné si udělat představu, jaká specifická data a jaké další informace potřebujeme a kolik jsme ochotni za ně zaplatit. Rozhodovatelé toto často opomíjejí a opatřují si informace, až když už bylo rozhodnuto,

47

LINDE_98.indd 47

12.11.2010 12:32:21

EXPERTI A EXPERTÍZY

přičemž informace filtrují ve prospěch podpory svého rozhodnutí. Anebo si opatřují informace pokoutně, bez souhlasu jejich držitelů. Informace popisují minulé nebo přítomné skutečnosti, jež existovaly nebo existují nezávisle na lidském vědomí. Za informace považujeme z věcného hlediska: • verbální popis objektivních skutečností zjištěných při minulých událostech • numerický popis takových skutečností – zkráceně ho označujeme jako „data“ • analýzy minulých událostí, které mohou ovlivnit zkoumaný projekt • odhady budoucnosti, učiněné třetími osobami • jiná doložitelná verbální nebo numerická sdělení Z  formálního hlediska můžeme za informace považovat vše, co se dá vnímat a sledovat smysly. Informace, které mají sloužit jako podklad rozhodování, musí být strukturované a  uspořádané. Obvykle jsou informace vázány na  nějakou technologii jejich shromáždění a  zpracování, jejíž vlastnosti musíme brát při hodnocení informací v úvahu. Musíme vždy přihlížet k jejich hmotnému i nehmotnému stavu, k jejich jakosti a spolehlivosti. Při kalkulaci nákladů na expertizy je nutné znát cenu informace, kterou musíme opatřit. Velká část informací je zdarma nebo zdánlivě zdarma (např. listinné podklady z archívů zadavatele). Je ovšem mnoho informací, za něž musíme zaplatit třetím osobám, jež informaci vlastní nebo spravují (například zapůjčení nebo kopie archívních materiálů). V ceně informace jsou zahrnuty náklady na jejich opatření, zpracování, archivaci a obecně know-how poskytovatele. Podkladem pro stanovení ceny informace, nebo přesněji k  jednání o  ceně s jejím poskytovatelem (pokud není cena jednoznačně určena regulovaným ceníkem), je užitná hodnota informace. Ta se sice nedá vyjádřit absolutním číslem (viz např. Holman [2007], viz též odd. 5.2.4), ale může být pro rozhodovatele východiskem v úvaze, kolik bude ochoten za informaci zaplatit. Informace jsou tvořeny soubory verbálních, numerických a grafických údajů. Informací může být jen jediný numerický údaj (např. cena jednoho kusu výrobku), systém popisující proces (stromový diagram, vztahový diagram) nebo soubor údajů (popis výrobku, záruční doba, způsob uplatnění reklamace aj.). Data jsou numerické informace uspořádané do přehledných, většinou tabelárních souborů. Grafická informace je jistou formou numerických eventuálně verbálních informací a vztahů mezi nimi. K informacím pochopitelně řadíme také obrazové podklady (výkresy, kresby, foto a videodokumentace), jež se dotýkají projektu.

48

LINDE_98.indd 48

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

Zatímco informace jsou objektivním prvkem procesu rozhodování (pokud nejde o informace záměrně zkreslené anebo vůbec smyšlené), závěry z nich odvozené jsou vázány na jejich uživatele a tvůrce rozhodnutí. Hodnota informace má proto subjektivní charakter. Můžeme ji individuálně vyjádřit • kvalitativně – hmotným a nehmotným úsilím, jež vynaložíme na její získání – rychlosti, resp. času na jejich získání – mírou uspokojení, kterého informací dosáhneme, tj. osobním vztahem k informaci • kvantitativně – cenou, kterou za informaci zaplatíme – užitkem, který informace přinese rozhodovateli Velmi důležité je chování užitné hodnoty informace v  čase; informace prochází v čase určitým vývojem, je zpřesňována nebo naopak zamlžována, deformována nebo překrývána jinými údaji. Obecně víme, že informace stárne, často velice rychle, a že se vytrácí, není-li řádně skladována. Může ztratit hodnotu během několika minut, může se naopak oživit průzkumem, výzkumem, pátráním apod. Jakákoli aktuální informace může být po  čase úplná či neúplná, dobrá, chybná, klamná, záměrně nebo nezáměrně zkreslená nebo zcela bezvýznamná apod. To vše lze říci i  o  závislosti informace na  prostoru – dnešní informace o počasí v západních Čechách je nesporně užitečná pro místní obyvatele, možná je užitečná pro odhad vývoje počasí na východním Slovensku, ale je zcela bez hodnoty na Sicílii7. Vždy musí být uvedeno, k jaké době a prostoru se informace vztahují a jaká je jejich trvanlivost. Před použitím jakékoliv informace je nutné ověřit její spolehlivost a původ. Není-li to možné, musí se alespoň ohodnotit spolehlivost zdroje, z něhož informace pochází. A není-li možné ani to, musíme se rozhodnout, zda máme riskovat – k  informaci přihlédnout nebo ji ignorovat. Pokud zpracovatel expertizy nevyhledal informaci sám, a byla mu postoupena nebo dokonce vnucena, je nutné zvážit okolnosti, za jakých byla dodána, zda není filtrována nebo cenzurována apod. Informace předávané expertům ve sporech jsou pochopitelně zatíženy

7

Ale ani to nelze beze zbytku tvrdit. Matka dcery z  Palerma, provdané do  Úterý v  západních Čechách, se zajímá, zda se její vnoučata opalují nebo moknou. Sledujme vždy i málo pravděpodobné stránky svých soudů!

49

LINDE_98.indd 49

12.11.2010 12:32:21

EXPERTI A EXPERTÍZY

(nebo spíše odlehčeny) jednostranností. Obecně se dá říci, že každou informaci včetně dat je nutné prověřit. Obchodní dům GUM, Moskva, SSSR, 1980: Na schodišti mne osloví muž: „Davaj rubljovku!“ Asi žebrá, i když poněkud netradičním způsobem. „V čem dělo?“ ptám se a podávám mu papírový rubl. „Dnes odpoledne ve tři se v oddělení dámského prádla budou prodávat punčocháče,“ pošeptá a obrátí se na dalšího potenciálního kupce informace… Pochopil jsem význam pojmu „cena informace“ a „obchod s informacemi“. Dokonce v  socializmu… Pochopil jsem i  to, že informátor musel dát úplatek prodavačce a musel vzít v úvahu i riziko, že ho sebere milicionář… Pozoruhodná na  tom byla platba předem za  neznámý produkt (ačkoliv místní, zkušení lidé věděli bezpečně, že určitě půjde o zajímavou, důležitou, a  tedy hodnotnou informaci). Koneckonců i  dnes předplatné denního tisku hradíme předem… Aniž bychom věděli, co dostaneme… Milík Tichý Znalost můžeme obecně chápat jako informaci s přidanou hodnotou. Znalost si můžeme představit jako systém zahrnující vztahy mezi zkušenostmi, dovednostmi, fakty, hodnotami a  myšlenkovými procesy. Znalost je v  rozhodování tvůrčím prvkem, bez něhož by byla data i informace zcela bezcennými. Znalost má subjektivní charakter a je proměnlivá v čase. Znalost má oproti datům a informaci vyšší hodnotu zejména proto, že je hned po zkušenosti nejhůře sdílenou „veličinou“. O znalostech viz dále odd. 4. Člověk znalý je člověk vychovaný nebo vzdělaný v oboru, zkušený a informovaný, který dovede se souborem informací pracovat. Není samozřejmě možné, abychom si v tomto ohledu byli všichni rovni. Úroveň znalostí je u každého jedince rozdílná, a je potřeba s tím počítat i v rozhodovacích situacích. Podstatné pro rozhodování je znát dobře situaci a veškeré doprovodné a navazující okolnosti, mít dostatečné informace o podmínkách, za kterých se rozhoduje, a o bezprostřednosti a povaze následků a účinků nějakého rozhodnutí.

2.5

Zkušenost a intuice

Zkušenost se dá obecně jednoduše vyjádřit jako souhrn poznatků získaných během doby uplynulé před rozhodováním. Rozlišujeme zkušenost: • získanou (vlastním pobytem v prostředí, vlastní činností apod.) • předanou/převzatou (získanou jinými osobami)

50

LINDE_98.indd 50

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

• obecnou a profesní (zkušenost muže, ženy, dítěte; zkušenost lékaře, inženýra, bezdomovce) • individuální a kolektivní Zkušenosti se považují za jeden z nejlepších podkladů rozhodování. Při rozhodování hrají velkou úlohu, mnohdy ale větší, než si zaslouží. Zkušenosti jsou obrazem nejen dobře učiněných rozhodnutí, ale i chyb, kterých se rozhodovatel v minulosti dopustil. Můžeme se z nich tedy dobře poučit v následném jednání, resp. v rozhodování. Ne nadarmo slýcháváme často frázi „poučit se z vlastních chyb“. Příliš objemná zkušenost, především u  osob vyššího věku, může vést k pesimistickému nazírání na problémy, a stát se tedy kontraproduktivním elementem rozhodování. U váhavých jedinců může být zkušenost příčinou opatrnického rozhodování. Na druhé straně může být spoléhání na zkušenosti při rozhodování nebezpečné. V mnoha případech (zejména ale právě v expertizách) může být zkušenost na  obtíž. To se stane tehdy, jestliže zkušenost byla získána kdysi v  minulosti za zcela jiných podmínek a situací, než jaké platí v době expertizy. Ne vždy jsou známy příčiny minulých omylů a selhání a u nových problémů nebo za nových situací je extrapolace strnulých zkušeností z minulosti často nepoužitelná nebo i nebezpečná (viz Nocera [2009]). Proto je zapotřebí rozhodovat se vždy na základě odhadu budoucích podmínek, založeném na nejistotách a neurčitostech. To ovšem neznamená, že se má zkušenost opomíjet. Uplatní se například velice významně při zařazování expertů do expertnostních kategorií (odd. 6.1). Intuice patří mezi podstatné subjektivní prostředky rozhodování. Často se rozhodujeme na základě „citu“, bez rozmýšlení, což s sebou nese určité výhody i nevýhody. Většinou se přikláníme k intuitivnímu rozhodování tehdy, když nemáme dostatek času k přemýšlení o situaci a informacích. Intuitivní rozhodnutí nejsou dostatečně transparentní a pro třetí osoby bývají obtížně přijatelná. Může se ukázat, že rozhodnutí bylo chybné, nicméně se z něj jen těžko poučíme, protože není dostatečně zřejmé, jak se k takovému rozhodnutí dospělo. Nanejvýš se obdobnému rozhodnutí vyhneme, aniž bychom věděli proč. Navíc může být naše intuice překonána zaujatostí, podvědomou antipatií anebo obecněji střetem zájmů. Pro intuici se občas používají i jiné výrazy: „šestý smysl“, „instinkt“ – raději se jim vyhněme. Na druhou stranu se nevyplácí intuici podceňovat. Rozhodnutí založená na deklarované intuici bývají často správná. Pouhé použití rozhodovacích technik, ač zdánlivě přináší objektivní výsledek, může rozhodování značně zkreslit. Mezi zkušeností a intuicí je značný rozdíl. Mohli bychom říci: • zkušenost patří do kategorie znalostí • intuice patří do kategorie vlastností

51

LINDE_98.indd 51

12.11.2010 12:32:21

EXPERTI A EXPERTÍZY

Stereotypní rozhodování odůvodněné zkušenostmi se vyskytuje v  případech, kdy rozhodovatel nemá zvláštní zájem na účelu a cílech rozhodování, nestará se o jeho výsledek a rozhoduje bez svého tvůrčího přístupu. Jeho rozhodnutí je zdůvodněno frází „protože se to tak dělá“ (odvolává se tedy na své nebo sdělené zkušenosti). Rozhodovatel se tak zbavuje odpovědnosti, kterou přenáší na neurčité, vzdálené rozhodovatele. Stereotypy patří do kategorie zlozvyků, a je možné se jich zbavit. Svých špatných vlastností se ale zbavit obvykle nedokážeme.

2.6

Psychické faktory

Není jistě nutné zdůrazňovat, že jakékoliv rozhodování je výrazně ovlivněno intelektem rozhodovatele, a eventuálně také osob, které připravují rozhodovateli podklady k rozhodnutí. Intelekt je mnohorozměrná vlastnost člověka, stále ještě obtížně popsatelná, a proto ani dost přesně definovaná. Zatímco dříve se hovořilo jen o „inteligenci“ a zajímal nás kvocient inteligence IQ, od 70. let minulého století se již hovoří o „kognitivní inteligenci“ a o dalších druzích inteligence – zejména o  emoční inteligenci, popsané kvocientem EQ. Snad se nedopustíme velké chyby, budeme-li usuzovat, že intelekt je souhrnem několika inteligencí – kognitivní, emoční, sociální a nepochybně i dalších. Kognitivní inteligenci se věnuje rozsáhlá literatura, kterou se ani nepokoušíme citovat. Jednak k tomu nejsme svojí erudicí povolaní, jednak bychom nedokázali být úplní. Emoční inteligence se jako pojem používá od  80. let minulého století. Je základní charakteristikou lidského chování, která se projeví např. mírou úspěchu v životě. Emoční inteligence vyjadřuje schopnost řídit vlastní chování a mít dobré vztahy s ostatními lidmi. O emoční inteligenci je dosažitelných několik publikací z posledních let: Goleman [2000], Schulze a Roberts [2002]. Mezi kognitivní a  emoční inteligencí přitom není známá žádná spojitost. Lidé se stejným IQ mají často velmi rozdílnou emoční inteligenci. Kognitivní inteligence, která vyjadřuje schopnost učit se, se po dosažení dospělosti během života nemění. Naproti tomu emoční inteligenci můžeme ovládnout, naučit se jí, rozvíjet ji a během života dosáhnout vysoké úrovně – nejedná se o dědičnou či vrozenou vlastnost. Emoční inteligence se skládá ze čtyř dovedností. Patří mezi ně sebeuvědomění a sebeovládání, která vypovídají více o osobě člověka a dále společenské uvědomění a řízení vztahů, jež ukazují, jak je na tom člověk ve vztahu k ostatním lidem (viz Bradberry a Greaves [2007]). Z expertologického hlediska (viz Hill [2004], Hunt [2006], Horn a Masunaga [2006]) je zajímavá obecná inteligence [general intelligence], označovaná sym-

52

LINDE_98.indd 52

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

bolem g, je dána souborem korelovaných množin kognitivních schopností. Soubor zahrnuje zejména: • fluidní inteligenci Gf – obecnou schopnost usuzování [fluid intelligence], • krystalizovanou inteligenci Gc – schopnost použít znalosti k řešení problémů [crystallized intelligence] • schopnost prostorově-vizuálního usuzování • obecnou schopnost rychle myslet • a některé další schopnosti, popř. vlastnosti Veličiny Gf a Gc jsou měřitelné, dají se vyšetřit psychometrickými testy. Například testy SAT (odd. 6.1.2) jsou v podstatě testy Gc, zatímco testy Gf spočívají ve vyhledávání zákonitostí, popř. řádu v abstraktních nebo jinak neobvyklých schématech, kresbách či jiných grafických zobrazeních. V aplikované expertologii nemáme zpravidla čas na to, abychom vyšetřovali různé parametry různých inteligencí. Musíme se spokojit s konstatováním, že námi zvolený expert pro řešení daného problému vyhovuje nebo nevyhovuje. Co je za těmito skutečnostmi, nás většinou nezajímá, a můžeme to přenechat teoretikům. Musíme však věnovat pozornost emočním faktorům, abychom mohli rozpoznat některé příčiny anomálních expertních výroků. V  expertizách nás zajímá hodnoticí schopnost experta, která je podkladem pro jeho výroky, bez ohledu na to, kterým druhem inteligence je ovlivněna. Je podmíněna především: • úrovní expertovy odbornosti • erudicí • pocitem odpovědnosti • tzv. „selským rozumem“ (zdravým rozumem) • jinými specifickými vlastnostmi souvisejícími s vyšetřovaným problémem Rozhodnutí jednotlivců, opírající se o jejich inteligenci, popř. rozhodovacích týmů jsou téměř vždy ovlivněna vztahem k  procesu rozhodování, jeho účelu a cíli, vztahem k projektu, jehož se rozhodování týká, a samozřejmě také vztahem k  možným výsledkům eventuálního rozhodnutí. Řada rozhodnutí není založena na  racionální úvaze, neboť rozhodovatel se často neřídí materiálním hodnocením eventuálních následků svého rozhodnutí, přestože mu zpracovatel expertizy předal úplnou informaci. Některá rozhodnutí jsou buď záměrně iracionální (jsou ovšem v daném okamžiku zcela racionální pro rozhodovatele) anebo jsou podvědomá, nejsou založena na žádné úvaze, nýbrž mají jen emocionální podklad. Emoční faktory mají různá pozadí, k nimž zejména patří: 53

LINDE_98.indd 53

12.11.2010 12:32:21

EXPERTI A EXPERTÍZY

• hédonizmus rozhodovatele – rozhodující jedinec se převážně řídí: – očekávanou příjemností výsledků rozhodnutí (setkáváme se s ním především u gamblerů8) – potěšením, které mu působí rozhodování samo o sobě (časté u politiků, vojáků a obecně u vůdčích osobností ve všech oborech) • strach z nepříjemnosti, která rozhodovateli vznikne eventuálním rozhodnutím, o němž se domnívá, že nebude přijato cílovými osobami pozitivně; zpravidla není pro rozhodovatele důležité, že je pohoršena jen menšina objektů (připomeňme např. problém „mlčící většiny“ a „protestující hrstky“) – s tímto strachem se běžně setkáváme u politiků různých denominací Strach z hmotných nebo nehmotných následků se neřadí k emočním faktorům. Má jinou povahu než strach z nepříjemností, i když následky rozhodnutí mohou být pro rozhodovatele velice nepříjemné. Jde o dvě formy strachu: • strach subjektivní – subjektu není znám žádný bezprostřední následek rozhodnutí; jde o  strach z  neurčitosti (tj. z  nepoznaného neznámého – odd. 1.5) • strach objektivní – následek rozhodnutí je bezprostřední a subjektu známý; jde o strach z nejistoty (tj. z nepoznaného známého); subjekt se nerozhoduje emocionálně

Specifickým fenoménem rozhodování je rozhodování za rizika – je jím každé rozhodování. Dá se říci (ale nedokážeme to doložit), že rozhodování bez rizika neexistuje. Problému rozhodování za rizika je věnována rozsáhlá literatura. Odvoláváme se jen na publikaci Tichý [2006b], která se zabývá ovládáním rizika (z hlediska nebezpečí, nikoliv šancí), a tedy i souvisejícím rozhodováním. Ne každý rozhodovatel si rizikovost svého rozhodování připouští – v mnoha případech jsou rizika spojená s  eventuálním rozhodnutím nepatrná, což vede k extrapolaci i na případy, kde o zanedbatelnosti nelze hovořit. Riziku souvisejícímu s rozhodováním je vystaven: • rozhodovatel • účastníci rozhodování (např. zpracovatel expertizy, na jejímž podkladě se rozhoduje) • cílové osoby rozhodování • třetí osoby, o nichž rozhodovatel obvykle neví (anebo nechce vědět) Rozhodovatel musí proto vždy vědět, o kom a také o čem rozhoduje. 8

Nemáme na mysli jen gamblery v hernách, ale také gamblery na burzách, gamblery ve vládách a generálních štábech a jiné podobně škodlivé.

54

LINDE_98.indd 54

12.11.2010 12:32:21

II Rozhodování

Rozhodovatel má před sebou zpravidla nejméně dvě alternativy, z nichž každá je spojena s rizikem. Rozhodovatel se snaží zvolit tu, která podle jeho soudu je spojena s rizikem menším (jde-li o rizika čistá a rozhodovatel je averzní k riziku) anebo naopak větším (jde-li o rizika spekulativní a rozhodovatel je reverzní k riziku). Podle prospektové teorie ([prospect theory], viz Kahneman a Tversky [1979], Skořepa [2007]) lidé hodnotí zisky a ztráty rozdílně: svoje rozhodnutí řídí spíše vnímáním zisků než vnímáním ztrát. Má-li jedinec možnost dvou stejných voleb, z nichž jedna bude popsána možným ziskem a druhá možnou ztrátou, dá přednost té první. Specifickým případem je rozhodování, v nichž rozhodovatel žádné riziko nevidí. Rozhoduje se potom náhodně, a to třebas i s použitím generátoru pseudonáhodných čísel v kapesní kalkulačce anebo volbou mezi dvěma alternativami – „hodí si korunou“. Podrobněji se pojednává o rizicích v souvislosti s expertizami v odd. 16.1, popř. v monografii Tichý [2006b].

2.7

Rozhodování ve sporech

Specifickou oblastí je rozhodování ve  sporech rozmanité povahy. Především musíme rozlišit rozhodování ve věcech • veřejnoprávních • soukromoprávních Rozhodování ve  veřejnoprávních věcech je zjednodušeně řečeno založeno převážně na kogentních ustanoveních předpisů (zákonů, vyhlášek a jiných dokumentů), které platí v daném čase a prostoru. Patří sem mnoho různých rozhodování (jednotlivé předpisy zde záměrně necitujeme, neboť se čas od času mění – předpokládáme, že si čtenář v tomto ohledu poradí sám): • v trestních věcech • ve finančních věcech • v zadávání veřejných zakázek různé povahy • v ochraně zdraví • v ochraně životního prostředí • a mnohá a mnohá další

Ve veřejnoprávních věcech je rozhodovatelem stát zastoupen různými orgány veřejné správy a soudy. Kritéria veřejnoprávního rozhodování jsou většinou dána (ne vždy ovšem přesně), a jsou dány také rozhodovací procedury. První zákoníky byly jednoznačné a nesmlouvavé, jako např. pověstný Chammurapiho zákoník (viz King [1910]), lidstvo ale brzo pochopilo, že jednoznačnost dale55

LINDE_98.indd 55

12.11.2010 12:32:22

EXPERTI A EXPERTÍZY

ko nevede, neboť je jednak kontraproduktivní, jednak se obrací proti samotným rozhodovatelům. Dnes jsou kritéria ve veřejnoprávních věcech udána zpravidla pásmy (intervaly) a navíc se rozhodovatelům umožňuje nebo dokonce ukládá přihlížet k okolnostem problému. Rozhodování v soukromoprávních věcech se zakládá na smlouvách, k jejichž plnění se smluvní strany přímo nebo nepřímo zavázaly. Platí zde obecné kritérium dobrých mravů, které má různé varianty podle povahy zákona. V totalitních systémech kritéria určuje vládnoucí režim – na našem území jsme zažili jednak nacistický okupační režim, jednak systém „vedoucí úlohy strany“, který svojí podstatou byl také okupační. Na okupační režim 1620-1918 jsme už zapomněli. Toto rozhodování probíhá ve  dvou stupních (nemáme na mysli odvolací řízení): 1. Rozhodování na úrovni smluvních stran. Strana, která se považuje za poškozenou neplněním smlouvy nebo z jiné příčiny, se musí rozhodnout: • v čem se cítí být ukřivděnou nebo poškozenou • zda podá žalobu • čeho se bude žaloba týkat Často se strana rozhodne žalovat, aniž by věděla, kam bude žaloba směřovat. Na průběhu sporu se to pozná. Podá-li strana žalobu, stává se žalobcem. Strana, jíž byla doručena žaloba (žalovaný), se pak rozhoduje, zda má: • ihned vyhovět žalobě • má učinit pokus o smír (anebo ve sporu pokračovat) nebo • podat žalobní odpověď, popřípadě • zda má navíc podat protižalobu V průběhu sporu se žalobce i žalovaný mohou rozhodnout a dohodnout, že přistoupí na smír anebo se naopak celková žalovaná částka (majetková hodnota sporu, punktum) z rozhodnutí žalovaného nebo žalobce zvýší. Kritériem rozhodování stran v tomto stupni je možný finanční výsledek sporu na základě kalkulace nákladů sporu v případě úspěchu nebo v případě neúspěchu. Účelné je přitom přihlédnout v kalkulaci k rizikům, kterým je strana vystavena. Teprve na základě takového odhadu by měla strana zvážit, jak postupovat. V Česku je takový přístup takřka neznámý, ke sporu se přistupuje jen z hlediska jeho hrubého výsledku, tj. zda se dosáhne žalované částky, dokonce i bez zřetele k  nákladům sporu, popřípadě zda se odolá žalobě. V  zahraničí se však „velké spory“ neobejdou bez expertiz a zejména bez rizikové analýzy. Existují dnes softwary, které usnadňují rozhodování, zda se do sporu pustit či nikoliv. Rozhodování o tom, zda se pustit do právního sporu, je teoreticky vzato náročné a vyžaduje jisté množství úvah, eventuálně spolehlivou expertizu, jejímž 56

LINDE_98.indd 56

12.11.2010 12:32:22

II Rozhodování

účelem je zjistit, jaké jsou naděje na  úspěch. V  praxi se však na  teorii příliš nehledí, a spory se zahajují bez dlouhých úvah o možném výsledku a nákladech i tehdy, když selský rozum napovídá, že naděje na úspěch je malá či mizivá. 2. Rozhodování mimo úroveň smluvních stran. Pokud se strany sporu nerozhodly od sporu upustit, přenese se rozhodování do právní procedury, na níž se strany dohodly: soudního řízení nebo rozhodčího řízení (nebo jiného způsobu řešení sporu), popřípadě do  expertního řešení. Rozhodování se tak přesunuje na třetí osobu – rozhodovatelem se stane soudce, rozhodčí senát, expert nebo tým expertů. Rozhodování v majetkových sporech probíhá na základě smlouvy, se kterou spor souvisí. Pokud ve smlouvě není žádný tzv. alternativní způsob řešení sporu dohodnut, proběhne spor před obecným soudem. Strany se ale mohou ve smlouvě dohodnout, že eventuální spory mezi nimi se budou řešit rozhodčím řízením, znaleckým určováním, komisí expertů anebo jiným způsobem (viz např. Raban [2004], Růžička [2005], Klein a Doleček [2007], Tichý [2008], str. 291-311), mohou se o takovém řešení dohodnout, i když spor už vznikl. Motivem řešení sporu před obecným soudem nebo alternativním způsobem je v  převážné většině dosažení spravedlivého výsledku, nikoliv dosažení zisku. Avšak i  s  motivem zisku je nutné počítat. Existují osoby, které v  rozporu se zásadami dobrých mravů a poctivého obchodního styku vhánějí důvěřivé osoby do sporů, jejichž cílem je zisk. Motivem sporu může být také sudičství, které existuje nejen u jednotlivců, ale také u organizací. Sudičům jde o to, aby se soudili, nikoliv aby spory vyhráli. Jestliže se straně, která ve sporu podlehla, výsledek sporu nelíbí – buď proto, že podlehla nebo že jí nebyla přiznána očekávaná částka – má možnost se vrátit na stupeň (1) a začít se znovu rozhodovat, zda podat odvolání proti rozsudku k  vyšší soudní instanci, zda se pokusit zpochybnit průběh rozhodčího řízení, a  docílit tak zrušení nálezu z  procesních důvodů (a  tedy obnovu rozhodčího řízení). Variant rozhodování je zde mnoho, principy a kritéria jsou analogická jako na počátku sporu. Rozhodování soudů a rozhodců není náhodné, ale výsledek se někdy za náhodný považuje. Odhad pravděpodobnosti úspěchu ve  sporu a  rozhodování o tom, zda spor zahájit či nikoliv a jaká jsou rizika spojená se sporem pro žalobce, jsou předmětem expertiz.

57

LINDE_98.indd 57

12.11.2010 12:32:22

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.