Bankovní institut vysoká škola Praha
Přežije euro, ve stínu hospodářské krize, dalších deset let diplomová práce
Vlastimil Václavík
Květen 2013
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín
Přežije euro, ve stínu hospodářské krize, dalších deset let diplomová práce
Autor:
Vlastimil Václavík Finance
Vedoucí práce:
JUDr. Ladislav Soukup
Praha
Praha, Duben 2013
2
3
4
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
podpis autora V Horažďovicích
25.4.2013
5
Vlastimil Václavík
6
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu JUDr. Ladislavovi Soukupovi nejen za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce, ale i za jeho názory a myšlenky při hodinách práva a problematiky EU. Zároveň bych mu rád poděkoval za trpělivost, kterou se mnou při tvorbě práce projevil.
7
8
Věnování Rád bych tuto práci věnoval své přítelkyni Ivě za její podporu projevenou během celého mého studia. A samozřejmě svému dvouletému synovi, se kterým se neustále učím novým věcem a vidím svět kolem sebe v lepších barvách. Děkuji.
9
Anotace Cílem mé diplomové práce "Přežije euro, ve stínu hospodářské krize, následujících deset let." je zhodnocení současné situace v Evropské unii, a nastínění možného budoucího vývoje. Práce je rozdělena do čtyř kapitol v nichž se podrobněji zabývám: 1. ekonomickou krizí z pohledu ekonomie, 2. Eurem - vznikem eura a jeho fungováním, 3. současnou ekonomickou krizí a jejím průběhem v jednotlivých zemí a 4. možnými alternativami boje s krizí v Evropě. Klíčová slova: Evropská unie, finanční krize, Euro, eurozóna, Řecko, ECB, MMF
Annotation The aim of my thesis "euro survive in the shadow of the economic crisis, the next ten years." the assessment of the current situation in the European Union, and outline possible future developments. The work is divided into four chapters which deal in detail: 1st economic crisis from the perspective of economics, 2nd Euro - the creation of the euro and its functioning, 3rd current economic crisis and its progress in individual countries and 4 possible alternatives fight against the crisis in Europe. Key words: The European Union, financial crisis, Eurozone, Greece, ECB, IMF
Abstrakt Das Ziel meiner Arbeit "Euro überleben im Schatten der Wirtschaftskrise, die nächsten zehn Jahre." die Einschätzung der aktuellen Situation in der Europäischen Union, und skizzieren mögliche zukünftige Entwicklungen. Zuerst: Die Arbeit ist in vier Kapitel, die im Detail umgehen soll Wirtschaftskrise aus der Sicht der Wirtschaft, 2. Euro - die Einführung des Euro und seine Funktionsweise, 3. aktuellen Wirtschaftskrise und ihre Fortschritte in den einzelnen Ländern und 4 mögliche Alternativen, um die Krise in Europa zu bekämpfen. Key words: Die Europäische Union, Finanzkrise, Eurozone, Griechenland, EZB, IWF
10
Obsah Úvod __________________________________________________________________ 14 1. Ekonomická krize ______________________________________________________ 16 1.1 Popis ekonomické krize ____________________________________________________ 17 1.2. Druhy ekonomických krizí _________________________________________________ 20 1.3 Krize v historii ___________________________________________________________ 21 1.3.1 Velká hospodářská krize _________________________________________________________ 21 1.3.2 Československá bankovní krize 1923 - 1925 __________________________________________ 22 1.3.3 Ropné embargo v roce 1973 ______________________________________________________ 24 1.3.4 Norská bankovní krize 1988 - 1993 _________________________________________________ 25 1.3.5 Ruská krize 1998 _______________________________________________________________ 26 1.3.6 Brazilská krize 1998 - 1999 _______________________________________________________ 27 1.3.7 Japonská krize 1989 až dosud _____________________________________________________ 27
2. Euro_________________________________________________________________ 29 2.1 Popis měnové unie historie (principy fungování) _______________________________ 30 Konvergenční kritéria ________________________________________________________________ 31 Pakt o stabilitě a růstu _______________________________________________________________ 32 Euroskupina________________________________________________________________________ 32 Nové členské státy a HMU ____________________________________________________________ 32
2.2 Ekonomická výkonnost jednotlivých států EU a srovnání s USA ____________________ 33 2.2.1 Strukturální nesourodost _________________________________________________________ 34 2.2.2 Porovnání s USA ________________________________________________________________ 40 2.2.3 Ekonomický vývoj v 90. letech_____________________________________________________ 42 2.2.4 Lisabonská koncepce ____________________________________________________________ 42 2.2.5 Závěry z Bruselu ________________________________________________________________ 43 2.2.6 Výsledky lisabonského úsilí _______________________________________________________ 44 2.2.7 Výše daní a daňové škrty a deficity veřejných financí __________________________________ 45 2.2.8 Míra státního přerozdělování _____________________________________________________ 46 3.2.9 Liberalizace v EU je kontroverzní __________________________________________________ 47
3. Současná finanční krize _________________________________________________ 49 3.1 Rozšíření finanční krize do Evropy ___________________________________________ 50 3.1.2 Dopady finanční krize na evropskou reálnou ekonomiku _______________________________ 51
3.2 Řecko __________________________________________________________________ 53 3.2.1 Vstup Řecka do Evropské unie ____________________________________________________ 53 3.2.2 Příčiny řecké krize ______________________________________________________________ 57
11
3.3 Současné kroky k řešení krize _______________________________________________ 58 3.4 Situace v nejvíce postižených státech _________________________________________ 65 3.4.1 Řecko ________________________________________________________________________ 65 3.4.2 Španělsko _____________________________________________________________________ 65 3.4.3 Portugalsko ___________________________________________________________________ 67 3.4.4 Itálie _________________________________________________________________________ 68 3.4.5 Irsko _________________________________________________________________________ 69 3.4.6 Slovinsko _____________________________________________________________________ 69 3.4.7 Kypr _________________________________________________________________________ 71
4. Možná alternativní východiska pro řešení krize ______________________________ 72 4.1. Co s Řeckem? ___________________________________________________________ 72 4.2. Nejčastěji diskutované varianty. ____________________________________________ 74 4.2.1. Vystoupení problémových zemí ___________________________________________________ 74 4.2.2 Odchod nejsilnější země _________________________________________________________ 74 4.2.3 Řízený bankrot _________________________________________________________________ 75 4.2.4 Dvojrychlostní eurozóna. _________________________________________________________ 75 4.2.5. Úplný rozpad eurozóny__________________________________________________________ 76 4.2.6 Další přerozdělování financí pomocí záchranných fondů ________________________________ 76 4.2.7 Britský model eura ______________________________________________________________ 77
Závěr __________________________________________________________________ 78 Seznam obrázků, tabulek a grafů ___________________________________________ 81 Použitá literatura ________________________________________________________ 82
12
13
Úvod Ekonomická krize je cyklický jev, který se v průběhu 20. století již mnohokrát opakoval a je bezpochyby závažným celosvětovým problémem 1. Nejznámější a bezesporu největší krizí minulého století byla Velká hospodářská krize2 ve 30. letech, která začala ve Spojených státech amerických a následně se rozšířila i na další kontinenty. Současná probíhající krize představuje jednu z nejzávažnějších poruch ve finančním sektoru od konce druhé světové války. „Vzhledem k tomu, že ekonomika nikdy předtím nebyla tak globálně propojena jako v současné době, čelí světová ekonomika nejzávažnějšímu krizovému zásahu ve své moderní a relevantní historii.“3 Také Evropa v důsledku současné krize čelí obrovskému nátlaku. To zapříčinilo, že ekonomika několika evropských zemí balancuje mezi bankrotem a záchrannými injekcemi Evropské unie. Právě proto je dnes slovní spojení ekonomická krize všudypřítomným strašákem v médiích a v hovorech jak na vládní úrovni, tak i mezi lidmi. Téma své práce jsem si vybral právě pro danou aktuálnost. A také proto, že mě vždy fascinovaly ekonomické cykly doprovázené turbulencemi na finančních trzích se všemi důsledky, jako jsou krize, dlouhodobé recese, konjunktury. Navíc mě láká spojení tohoto tématu s Evropskou unií. Hned v úvodu bych chtěl předeslat, že nepatřím do početné skupiny euroskeptiků. Jsem pro sjednocenou Evropu, protože jen tak v dnešním globálním světě dokážeme konkurovat velkým ekonomickým celkům jako je NAFTA4, BRICS5 atd..
1 Caprio a Klingbeil referují o 60 finančních krizích, které proběhly mezi lety 1979 – 1999, a to pouze v rozvojových zemích. Kaminsky a Reinhart pak uvádějí pro období 1970 – 1995 dohromady 71 finančních krizí ve dvaceti zemích. Eichengreen zaznamenal mezi lety 1959 – 1993 ve dvaceti průmyslových zemích celkem 77 případů, které označil jako finanční krize. Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2 Velká hospodářská krize (někdy též Světová hospodářská krize, nebo Velká deprese) je označení pro velký propad akcií na americké burze a následovný hospodářský kolaps v roce 1929. V důsledku tohoto krachu se de facto zhroutily ekonomiky po celém světě mimo SSSR. V době krize si mnoho lidí myslelo, že kapitalismus skončil a došlo k přesvědčení, že na vině je demokratický systém. Toho využili hlavně fašisté a komunisté, kteří slibovali pád demokracie a nastolení pevných systémů. Velká hospodářská krize byla překonána až v polovině 30. let 20. století a všeobecně se soudí, že právě ona byla jednou z hlavních příčin druhé světové války. 3 Zahradník, P.: Globální finanční krize a koncepty jejího řešení v Evropě a Spojených státech amerických, Mezinárodní politika, roč. XXXIII. 4 Severoamerická dohoda o volném obchodu (zkráceně NAFTA z angl. North American Free Trade Agreement) je obchodní dohoda spojující Kanadu, Spojené státy americké a Mexiko se snahou omezit obchodní a celní bariéry a liberalizovat obchod. Sídlem jsou hlavní města všech členských států (tedy Ottawa, Washington D.C. a Ciudad de México). NAFTA nabyla účinnosti 1. ledna 1994. 5 BRICS je zkratkovité (akronymní) označení společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Byl poprvé použit Jimem O'Neillem z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001; tehdy ještě jako BRIC – Jižní Afrika přistoupila k uskupení v prosinci 2010 a formálně byla uvedena v členství 18. února 2011. Podle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu stát dominantními ekonomikami světa.
14
Svou práci jsem rozdělil do pěti kapitol. V první kapitole se budu zabývat ekonomickými krizemi z pohledu ekonomie, vymezím nejznámější typy krizí a příčiny jejich vzniku. Další kapitolou bude Euro. Zde bych chtěl zevrubně popsat vznik Evropské unie, vznik a přijetí Eura a principy fungování eurozóny. Ve třetí kapitole již budu zkoumat spojení současné ekonomické (finanční) krize a eurozóny. Ve čtvrté kapitole se zaměřím na možné postupy, jak řešit problémy vzniklé v důsledku krize. Zvážím jak možnosti, které se v současnosti projednávají na úrovni ministrů financí EU, tak možnosti projednávané ve vědeckých kruzích. V páté kapitole chci zvážit možnou budoucnost eura. Cílem mé práce je predikovat budoucí vývoj v eurozóně. K dosažení bude použit převážně deskriptivní postup, v důsledku čehož si v práci nekladu ambici analyzovat provedená protikrizová opatření, ale pouze sumarizovat jejich provádění, a to především na evropské úrovni. Z těchto poznatků bych se pak pokusil nastínit možný budoucí vývoj. Chtěl bych určit, zda si Evropa vybere řešení spíše zatížené politickým smýšlením, nebo půjde cestou ekonomického řešení problému. Vzhledem k tomu, že krize stále probíhá (i když se uvádí, že již dosáhla svého vrcholu a dochází v současnosti ke stabilizaci systému), je v tomto okamžiku předčasné pokoušet se efektivitu zavedených opatření objektivně hodnotit.
15
1. Ekonomická krize „Ekonomie je věda o možnostech vytváření bohatství, tj. jak nejlépe využívat omezené zdroje, o způsobech rozdělování, zachování a užití bohatství.“6 Ekonomie je jako samostatný obor považována za velmi mladou vědní disciplínu, na rozdíl od filosofie, historie, matematiky, lékařství atd. Lidé se začali hlouběji zabývat základními principy trhu až v 16. století. V dnešní době považujeme za otce ekonomie, Adama Smitha, Williama Pettyho a Davida Ricarda, zakladatele anglické klasické ekonomické školy. Zabývali se převážně tématy, jako jsou ekonomické vstupy a vznik bohatství. Avšak zákony ekonomie jsou staré jak lidstvo samo. Už v prvních dochovaných písemných odkazech Sumerů najdeme záznamy o úrodě, obchodu. Například již řecká civilizace na svém počátku byla postavena na obchodu se svými sousedy. Římané razili jedny z prvních mincí. A Číňané jako první používali "papírové peníze"7. „Věk rytířstva je pryč, nastal věk sofistů, ekonomů a počtářů.8" V dnešní době se ekonomie vžila do role soudce, chcete-li věštce, který říká, co je správné a co je špatné. Jen těžko dohledat v jaké době dostali světoví ekonomové takovou moc. Bohužel někdy ekonomické predikce mají takovou sílu, že se stávají skutečností.
„...myšlenky ekonomů a politických filosofů, nechť jsou již správné nebo mylné, (jsou) mnohem vlivnější, než se všeobecně předpokládá. Ve skutečnosti je svět téměř výlučně jimi ovládán.9"
KRAFT, Jiří; BEDNÁŘOVÁ, Pavla. Ekonomická teorie a její odraz v české ekonomice 90. let. Roku 650 našeho letopočtu byly první papírové peníze vydány za císaře Kao Tsunga Edmund Burke 9 J.M.Keynes, Obecná teorie, 1936 6 7 8
16
1.1 Popis ekonomické krize Ekonomická krize je jedním z komponent hospodářského cyklu. I když můžeme považovat hospodářský cyklus za zavádějící pojem. Dnes je široce používaný - vyjadřuje kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je zpravidla měřeno pomocí hrubého domácího produktu. Graf: 1. hospodářský cyklus10
1.
expanze: fáze, při které dochází k oživení ekonomiky, makroekonomické ukazatele se
zlepšují, lidé věří penězům, rozmach poptávky i nabídky, HDP roste, bilance zahraničního obchodu je skoro vyrovnaná 2.
vrchol konjunktury: ekonomika kvete, lidé věří penězům, HDP a HNP roste, nezaměstnanost
klesá, inflace je minimální, bilance zahraničního obchodu (V > D)
10
Zdroj: http://ekonomie.topsid.com
17
3.
krize: stažení
ekonomiky,
ekonomika
začíná
mít
dílčí
problémy,
makroekonomické ukazatele se zhoršují, HDP a HNP neroste tak rychle, bilance zahraničního obchodu je spíše záporná, nezaměstnanost roste 4.
sedlo (dno): ekonomika
ztrácí
na
dynamice,
lidé
přestávají
věřit
penězům,
makroekonomické ukazatele se silně zhoršují, firmy mají problémy s prodejem, HDP a HNP neroste, prudce roste nezaměstnanost a inflace, záporná bilance zahraničního
obchodu
(V < D) Základní druhy hospodářských cyklů a)
Kitchinovy cykly: krátkodobé (t1 až tn: asi 3 roky)
b)
Juglarovy cykly: střednědobé (t1 až tn: asi 10 - 12 let)
c)
Kondratěvovy cykly: dlouhodobé (t1 až tn: 50 let)
Abychom mohli mluvit o krizi, je třeba, aby HDP daného státu dvě po sobě jdoucí období klesal
11
. Složitější v ekonomii je najít správné vysvětlení pro světovou
hospodářskou krizi. Tento pojem je běžně užíván jak veřejností, tak renomovanými ekonomy. Avšak identifikovat, co je světová hospodářská krize,12 je daleko složitější. Krize s mezinárodním přesahem se šířily v období do 1. světové války především mezi vyspělými zeměmi Evropy. Často vznikaly ve Velké Británii v tehdejším světovém mezinárodním obchodním a finančním centru.
Z pravidla mluvíme o recesi, jestliže reálný produkt klesá dvě čtvrtletí za sebou. Národní úřad pro hospodářský výzkum v USA (Nber.com, 2010), který se zabývá studií hospodářského cyklu, charakterizuje recesi, jako významný pokles ekonomické aktivity, rozšířený přes ekonomiku, trvající déle, než několik měsíců, běžně viditelný na HDP, reálném příjmu, zaměstnanosti, průmyslové produkci a velkoobchodních tržbách. 12 Pro zjednodušení textu používám pojem hospodářská krize, v literatuře lze též najít názvy jako globální ekonomická krize atd., pro základní uchopení problému není třeba rozlišovat krizi jako finanční, nebo šokovou. 11
18
Z tohoto místa se pak přenášely v rámci zahraničního obchodu do periferních oblastí Severní a Latinské Ameriky. Později se dále šířily do zbytku světa. Z historie však známe i případy, kdy byl proces opačný. Tedy z periferie (především USA) se krize rozšířila do Evropy, později zpátky do periferií. Bohužel dnes se dájí jen těžko v historii hledat hospodářské krize, které by se daly označit jako světové. Pro časově vzdálenější období nejsou k dispozici srovnatelná data. Podle doc. Ing. Heleny Fialové, CSc. můžeme v ekonomické terminologii pod pojmem hospodářská či ekonomická krize většinou ve starší literatuře nalézt označení pro sestupnou fázi hospodářského cyklu13. V marxistické teorii byl tento výraz často používán jako označení nejnižší fáze konjunkturálního cyklu v kapitalistické ekonomice. Naproti tomu doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. uvádí, že v novější terminologii se tato fáze nazývá kontrakcí, recesí nebo depresí 14 v závislosti na stupni oslabení ekonomické aktivity. Výraz krize se pak používá hlavně pro charakteristiku nikoliv celkového hospodářského vývoje, nýbrž pro dílčí oblasti a úseky ekonomiky. Např. krize mezinárodního měnového systému, krize světového obchodu, krize těžkého strojírenství nebo krize dolaru. Nejde však o pevně zafixovaný přístup. Příkladem je alternativní označení celosvětového poklesu hospodářské aktivity v letech 1929-33, jako „velká deprese“ i jako „světová hospodářská krize“. Někdy je první označení zmíněného období připisováno anglické terminologii, druhé pak německé. Mezinárodní měnový fond 15 používá v analýzách vývoje světového hospodářství pojem „globální recese“, a to pro období zpomalení růstu světové ekonomiky. Předpokladem je, že světový produkt roste meziročně o 3% nebo méně. MMF navíc ve svých analýzách přihlíží k vývoji nezaměstnanosti a dalším globálním "recesním" indikátorům, jako je meziroční tempo růstu reálného HDP na obyvatele, zahraničního obchodu, meziroční tempo růstu globální průmyslové produkce, kapitálových toků, spotřeby ropy atd..
ČVUT, Doc. Ing. Helena Fialová, CSc. Základy makroekonomiky, skriptum ČVUT. Dlouhotrvající recesi ekonomové označují jako depresi, avšak přesné vymezení tohoto pojmu je sporné Nber.com (2010) depresi popisuje jako hlubokou a dlouhotrvající recesi, ve které HDP klesá více, než o 10 procentních bodů. Je charakteristická růstem nezaměstnanosti a poklesem toku peněz v ekonomice. Dochází k selhání splácení úvěrů a bankrotům. 15 International Monetary Fund, zkratka IMF- je mezinárodní organizace přidružená k OSN, jež si klade za cíl usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Byl založen v červenci 1944 a má v současnosti 187 členských států (z členů OSN do něj z různých důvodů nepatří jen Andorra, Kuba, Lichtenštejnsko, Monako, Nauru a Severní Korea). Hlavní sídlo MMF se nachází ve Washingtonu D.C. 13 14
19
1.2. Druhy ekonomických krizí „Je zřejmé, že přes zdánlivou podobnost se povaha finančních krizí mění, především pod vlivem globalizace finančních trhů. Ta přináší, mimo nesporné výhody, i nebezpečí vzniku finančních krizí podstatně většího rozsahu než v minulosti a podstatně také urychluje šíření poruch finančního systému do dalších zemí.16" Krize vychází z ekonomických cyklů. Je třeba na ni nahlížet jako na neodmyslitelnou vlastnost tržní ekonomiky. Nelze ji vždy považovat za stav, který je jen negativní. Ekonomická krize ve své podstatě napomáhá k očištění ekonomiky od neperspektivních firem. Dochází ke snižování vstupních nákladů výroby (zlepšuje se technologie výroby), bohužel je to skoro vždy doprovázeno snižováním mezd a propouštěním. Pro účely této práce rozeznáváme tyto základní druhy krizí. Cyklická krize - je způsobena hospodářským cyklem nebo politickým cyklem (vládnoucí strana může nastavit fiskální a monetární politiku tak, aby hospodářský cyklus přesně kopíroval volební období, a tím si zaručila přízeň voličů i v následujícím volebním období.) Měnová krize - jedná se o krizi, která vzniká na trhu zahraničních měn Dluhová krize - je způsobena vnitřním dluhem dané země, často je provázána s krizí měnovou. Země s vysokým zadlužením stále hůře získávají volné prostředky na finančních trzích z důvodu snížení důvěry (důvěra, že dluh v budoucnu bude možné zaplatit). Komoditní krize - vzniká v důsledku neúrody nebo naopak vysokou úrodou, popřípadě ropným šokem Hospodářská krize - vzniká v důsledku zastarání výroby (někdy se nazývá krize investic) Finanční krize - v poslední době nejčastější krize, a to díky globální provázanosti finančních trhů
16
DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR.
20
1.3 Krize v historii V této kapitole jsem shrnul nejvýznamnější světové ekonomické krize zaznamenané od roku1929. 1.3.1 Velká hospodářská krize Ve druhé polovině 20. let 20. století narůstala na americkém finančním trhu spekulativní bublina, která byla živena přehnaným optimismem investorů v nepřetržitý růst ekonomiky. Tato bublina splaskla roku 1929, a tím odstartovala Velkou hospodářskou krizi. Podobných bublin se v minulosti na amerických finančních trzích vytvořil bezpočet. Naštěstí nikdy neměly tak ničivé následky pro reálnou ekonomiku jako ta v roce 1929. „Tentokrát však prasknutí bubliny rychle přerostlo v dlouhou sérii bankovních krachů.17" Doposud největší hospodářská krize v historii postihla nejprve Spojené státy, kde za sebou zanechala pokles HDP o třetinu. Navíc míra nezaměstnanost stoupla do dosud nevídaných výšek. (V letech 1929 – 1933 z původních 3 procent až na hodnotu 25 procent.) Bez práce v té době bylo až 12 milionů lidí. Krach se okamžitě projevil velkým poklesem výroby. Americký automobilový průmysl a postupně i ostatní průmyslová odvětví začala stagnovat18. „Důvěra ve svobodné tržní hospodářství byla otřesena a společenskou objednávkou byly státní zásahy.“ Reakcí na krizi bylo zveřejnění programu New Deal. Americký prezident F. D. Roosevelt, přišel se souborem opatření, ekonomických a sociálních reforem. Hlavním bodem však byly vyčleněné vládní výdaje na snížení nezaměstnanosti. Tento program měl pomoci ozdravit, zreformovat americkou ekonomiku a obnovit důvěru v tržní systém.
17 18
HOLMAN, Robert. Americká finanční krize: hrozba pro světovou ekonomiku? MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech.
21
Z USA se krize šířila do dalších zemí. Nejdříve dorazila do zemí, jejichž hospodářství bylo nejvíce závislé na Spojených státech. Brzy však zasáhla s větší či menší intenzitou všechny země a stala se krizí světovou. Světová průmyslová výroba klesla o 38 procent, zahraniční obchod o 34 procent, nezaměstnaných bylo neuvěřitelných 40 milionů19 . Na evropském kontinentě se krize nejdříve projevila v Německu a Rakousku, protože tyto země byly silně závislé na americkém a britském kapitálu. Došlo ke zhroucení velkého množství německých i rakouských bank. Krize se postupně projevovala i v řadě dalších evropských zemí. (Například ve Velké Británii došlo k devalvaci libry.) Ani tehdejšímu Československu se světová recese nevyhnula. Prudce klesala průmyslová výroba, v roce 1933 to bylo až o 40 procent proti roku 1929. Docházelo k hromadným bankrotům drobných podnikatelů. Nezaměstnanost se rok od roku zvyšovala, až v roce 1934 dosáhla více než 17 procent. Velká ekonomická krize byla jedním z mnoha důvodů rozpoutání druhé světové války. Díky problémům v kapitalistických zemích se začaly k moci dostávat extremistické skupiny, které využily ekonomické krize k získání důvěry lidí. 1.3.2 Československá bankovní krize 1923 - 1925 Začátkem 20. let 20. století zažívalo Československo mohutnou hospodářskou expanzi. Kromě obnovování a rozšiřování tradiční výroby vznikaly i výroby zcela nové a vysoce moderní. Vznikaly nové podniky, nejčastěji ve formě akciových společností. Např. v roce 1918 bylo v českých zemích registrováno 605 akciových společností, a v roce 1922 počet registrovaných akciových společností dokonce přesáhl jeden tisíc. Tento hospodářský rozmach byl z velké části financován pomocí bankovních institucí. I díky tomu můžeme v letech 1918 – 1922 pozorovat boom v zakládání bank v ČSR. Vlivem toho vzrostl jejich počet z 22 na 38 a hodnota jejich akciového kapitálu vzrostla téměř čtyřikrát. Nikdo si ovšem plně neuvědomoval, do jaké míry je československá ekonomika předlužená20.
19 20
www.financni-krize.webnode.cz/svetova-hospodarska-krize/ MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. Praha.
22
V roce 1922 začal postupně investiční boom v české ekonomice ochabovat. Začalo se projevovat, že hospodářská očekávání investorů a podnikatelů byla do značné míry nadhodnocena. Jejich krátkodobé zisky závisely pouze na mimořádných poválečných obchodech a bohužel nebyly dlouhodobě udržitelné. Podniky se začaly dostávat do finančních problémů, vzrostly bankroty a banky se začaly potýkat s platební neschopností klientů. Na začátku roku 1923 se do problémů nejprve dostaly nově založené nebo rychle expandující banky. V říjnu 1922 zkrachovala Moravsko-slezská banka v Brně, což způsobilo paniku na moravském bankovním trhu. V roce 1923 ji následovaly další banky, jako např. Pozemková banka, Banka Bohemia, Agrární banka a mnohé jiné. Protože hrozilo rozšíření paniky na celý bankovní systém v ČSR, vznikl v říjnu 1924 Zvláštní fond pro zmírnění ztrát po kolapsu několika významných bank. Tento fond vytvořil sanační plán, znamenající záchranu 27 menších a středních bank. Tento „léčebný“ program však zcela nevyřešil problémy československého bankovnictví. V dalších letech organizovalo ministerstvo financí záchranné programy zejména ve formě nařizovaných fúzí, například spojení České banky a Kupecké banky, Pražské úvěrní a Severočeské banky.
23
1.3.3 Ropné embargo v roce 1973 První a zatím největší ropný šok přišel, v roce 1973, když OPEC21 záměrně snížila těžbu ropy (asi o 5%) a využila tak svoji ekonomickou sílu, aby mohla ovlivňovat cenu ve svůj prospěch. Zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hl. USA a Nizozemí). Tomuto vývoji předcházela počínající ekonomická krize zapříčiněná poklesem kurzu dolaru, kterou se prezident Richard Nixon pokusil zastavit odpoutáním dolaru od zlatého standardu22, což vedlo ke snížení hodnoty dolaru. Protože cena ropy byla (a je) určována v amerických dolarech, její vývozci za ni náhle dostávali méně. Dne 16. října 1973 skokově stoupla cena americké ropy (druh Crude Light) ze tří dolarů za barel na více než 5 dolarů. V průběhu dalšího roku se dále zvýšila na 12 dolarů za barel. V té době většina ropy pocházela z Blízkého východu a světové hospodářství bylo na ropě závislé více než dnes. O několik měsíců později se krize zmírnila. Embargo bylo odvoláno v březnu 1974 po vyjednáváních ve Washingtonu. Zvýšené ceny ropy však přetrvaly a následná inflace způsobila sérii ekonomických recesí, která trvala až do počátku osmdesátých let a ukončila dlouhotrvající období poválečné prosperity. Z ropného šoku profitovali ropní vývozci, především země OPEC, ale např. i Sovětský svaz (podle některých historiků zvýšené devizové příjmy pomohly udržet sovětskou ekonomiku nad vodou mnohem déle, než by bývala byla sama od sebe schopná). Naopak nejhůře postiženi byli dovozci ropy ve Třetím světě.
Organizace zemí vyvážejících ropu (zkráceně OPEC z angl. Organization of the Petroleum Exporting Countries) je mezivládní organizace sdružující 12 zemí exportujících ropu. OPEC koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy. Sídlo organizace je ve Vídni. Členské země OPEC dnes kontrolují 75 % veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku tak zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy. 22 Zlatý standard (angl. Gold standard) je základní pravidlo v měnovém systému, kde standardním ekonomickým měřítkem je zlato. Měna, která je používána jako jednotka zúčtování, je odvozována od ceny zlata, která se v ideálním případě nemění. Dnes se již nepoužívá. 21
24
Dlouhodobé důsledky ropného embarga zahrnovaly snahy o úspory energií, objevy nových ropných nalezišť a restriktivnější monetární politiku, která se agresivněji snažila snížit inflaci. Západní Evropa a Japonsko, do té doby spíše pro-izraelské, začaly zaujímat více pro-arabská stanoviska, což vytvořilo napětí vůči USA (Spojené státy dovážely z Blízkého východu pouze 12% ropy, oproti 80% u západoevropských zemí a více než 90% u Japonska Výsadní postavení kartelu OPEC dlouho nevydrželo. Přispěl k tomu začátek těžby v dosud nevyužívaných nalezištích (např. v Severním moři) a nejednotnost členských zemí, z nichž některé tlačily na opětovné zvýšení produkce. Snížená poptávka po ropě, daná ekonomickou recesí, a nadměrná produkce vedly pak v polovině osmdesátých let k propadu cen. 1.3.4 Norská bankovní krize 1988 - 1993 Kořeny norské krize sahají až do první poloviny osmdesátých let minulého století, a to konkrétně do roku 1984. Do tohoto roku totiž norské úřady omezovaly jak množství finančních prostředků, které mohly banky půjčovat, tak i výši úrokových sazeb. V roce 1984 byly tyto limity odstraněny a norské banky byly vystaveny silné konkurenci jak zahraničních, tak i nově vzniklých domácích bank. V roce 1992 se již tato bankovní krize neomezovala pouze na norský bankovní systém, ale rozšířila se i na další skandinávské země. Norská bankovní krize propukla v březnu 1988, když banka Sunnmorsbanken ohlásila značné kapitálové ztráty. Ty byly kryty ze soukromého bankovního pojistného fondu, jehož prostředky byly velmi brzy vyčerpány. Podobné problémy měly postihnout i další banky v Norsku. Postupně zbankrotovalo či bylo vážně postiženo 13 bank, které představovaly téměř 95 % aktiv sektoru komerčních bank 23. Norská vláda zareagovala příslušnými opatřeními na odvrácení této bankovní krize. Stát převzal kontrolu nad třemi největšími komerčními bankami, které spravovaly až 85% celkových bankovních aktiv. „V roce 1991 vláda vytvořila Vládní fond k pojištění bank a Vládní investiční fond pro banky. Tyto kroky vedly k překonání krize již v roce 1993.“
23
DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR.
25
1.3.5 Ruská krize 1998 „Nejzávažnějším případem vnější dluhové a měnové krize poslední doby byla bezesporu ruská finanční krize z roku 1998.24" Hlavní příčiny této krize sahají do doby rozpadu SSSR. Právě Rusko totiž převzalo celý zahraniční dluh Sovětského svazu. Již při vzniku samostatného Ruska byly jeho finance značně zatíženy dluhem ve výši mnoha desítek miliard amerických dolarů. I když se ruská vláda snažila ze všech sil podporovat příliv zahraničních investorů, jejich prostředky šly zejména na splácení zahraničních dluhů. Tento stav nemohl být dlouhodobě udržitelný. Naivní bublina splaskla po vypuknutí měnové krize v jihovýchodní Asii v roce 1997. Asijská krize způsobila odliv poptávky po ruských komoditách, zejména nerostných surovinách, které tvořily nezanedbatelný zdroj investic pro ruskou vládu. Tato skutečnost ovlivnila i optimismus investorů, kteří přesunuli své finanční transakce z Ruska. „Odhaduje se, že z Ruska mezi říjnem 1997 a únorem 1998 odplynul zahraniční kapitál v celkové hodnotě 7 mld. USD.25" Hlavní příčinu takto rozsáhlé krize finančního systému lze najít v chybné hospodářské politice Ruska. Ta totiž v roce 1997 vedla k nadále neudržitelnému deficitu státního rozpočtu a nárůstu veřejného dluhu (zadlužení vlády). Například inflace jen meziročně vzrostla mezi lety 1998 – 1999 z 28 % na 86 %, tedy téměř o 60 %. To bylo velmi znepokojující i pro tak velkou ekonomickou mocnost, jakou je Rusko. Následkem byl krach více jak čtvrtiny ruských bank a bezpočtu malých podniků. Na druhé straně však větší podniky v tomto období bohatly. Tyto rozdílné procesy vyústily v diferenciaci ruské společnosti, která je patrná dodnes.
24 25
DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR. www.dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-rusko
26
1.3.6 Brazilská krize 1998 - 1999 V Brazílii vypukla měnová krize na začátku roku 1999. V 90. letech byla provedena měnová reforma, která měla za úkol odstranit vysokou míru inflace, jež v roce 1993 dosahovala neuvěřitelných 2 489 %. Postupně se ji podařilo snížit až na úroveň 2,6 %, této hodnoty bylo dosaženo v roce 199826. Stabilní měnový kurz a vysoké úroková sazby vedly k velkému přílivu zahraničního kapitálu a s tím spojeného ekonomického růstu. Pouze tyto mimořádné příjmy umožnily brazilské vládě financovat jejich převážně populistické výdaje. To vedlo spíše k rostoucímu deficitu státního rozpočtu a vysoké zahraniční zadluženosti. Poměrně optimistický vývoj byl přerušen v roce 1998 nákazou asijské a především ruské finanční krize. Tato situace měla samozřejmě za následek nedůvěru investorů. Za necelé dva měsíce ztratila Brazílie až 30 mld. USD svých devizových rezerv. Aby Brazílie přečkala tuto nepříznivou situaci, požádala Mezinárodní měnový fond o překlenovací úvěr. Ten byl nakonec poskytnut ve výši 41,5 mld. USD na dobu tří let. MMF však stanovil i několik podmínek, které vedly Brazílii k finanční stabilitě. Jednalo se například o podmínku reformy veřejných financí, dosažení rozpočtového přebytku nebo udržení roční míry inflace na hladině dvou procent27. 1.3.7 Japonská krize 1989 až dosud Japonská krize se od výše uvedených krizí liší zejména svojí délkou. Tyto případy se v ekonomice nazývají chronická krize. Její projevy jsou velmi nepříznivé. Je doprovázena dlouhodobými hospodářskými útlumy a vleklou krizí veřejných financí. Japonská finanční krize je specifická hned v několika ohledech – svojí délkou, svým rozsahem a mimořádnými pozitivními faktory, které tlumí projevy krize a způsobují tak její chronický charakter.
26 27
DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR. DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR
27
Jednou z mnoha příčin krize byl počátek 90. let, kdy došlo ke splasknutí bubliny na trhu s nemovitostmi a také na akciovém trhu. Krizi také pomohl velmi lhostejný přístup japonské vlády. „Vláda se při řešení problémů japonského bankovního sektoru téměř deset let neangažovala.“ Až v roce 1999 byla poskytnuta první finanční injekce patnácti hlavním bankám na restrukturalizaci ve výši 61 mld. dolarů28. Finanční pomoc má však dvě strany – banky sice obdržely výrazné finanční prostředky, tím se ale prohloubil vládní dluh Japonska. Hrubý veřejný dluh v roce 1999 dosáhl 128 procent HDP. Pro srovnání - veřejný dluh se za rok 1999 v České republice ustálil na hodnotě 16,4 procent HDP29. Všechny výše popsané krize ve 20. století mají společné faktory, které nalezneme ve všech doposud známých ekonomických krizích. Právě při krizi finančního sektoru dochází zejména ke znehodnocování domácí měny, často ji doprovázejí bankroty malých podniků a finančních institucí. Vládní pomoc vede vždy jen k dalšímu zadlužování dané země. I současná krize má mnohé společné faktory s výše popsanými krizemi. Také se projevuje poklesem průmyslové výroby (zejména automobilový průmysl), v mnohých zemí se objevily slabiny ukryté ve státních bilancích (Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko). V současnosti opět dochází ke krachu a slučování bank. I dnes MMF hraje zásadní roli při záchraně jednotlivých národních ekonomik i ekonomických uskupení. Ani nám se současná krize nevyhnula. Evropa se nyní potýká s krizí, která se dotýká nás všech. Finanční problémy doléhají i na vyspělé státy s fungujícím tržním hospodářstvím. Bohužel v tomto ohledu si krize nevybírá a právě kvůli globálnímu propojení světových ekonomik jsou dopady tak široké. Je až zarážející, že ani po sto letech fungování v době "ekonomické" se nedokážeme vyhnout chybám, které vedou právě k celosvětovým krizím.
28 29
www.epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb990 www.epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb090
28
2. Euro Eurozóna a s ní i celá Evropská unie prochází nejdůležitějším vývojem ve své historii. Tyto snahy sahají až do velmi dávné minulosti, kdy se jednotlivé mocnosti na evropském kontinentu snažily o sjednocení národů žijících v Evropě. Starověcí Římané rozšířili svou říši až na Britské ostrovy. Později i Římská říše, díky smlouvám a církvi, dokázala sjednotit obrovské území. Bohužel tyto snahy byly skoro vždy spojeny s válkami a obdobím dlouhé nestability. I snahy Německa vedly k II. světové válce. Myšlenka sjednocené Evropy jako uskupení jednotlivých národů přišla až po válce. Evropská integrace se v průběhu svého více než 50tiletého vývoje nacházela ve fázích s různou mírou ochoty předních evropských politiků integrovat různé oblasti ekonomie a společného života. Vznik Hospodářské a měnové unie30 lze zcela jistě považovat za naprosto jedinečný úkaz integrace a lidského soužití. Na dalším postupu a trvání evropské integrace může záviset vývoj dalších zemí na kontinentě i ostatních ekonomických velmocí. Podle mého názoru je nezbytně nutné pro trvale udržitelný ekonomický, sociální a společenský rozvoj Evropských zemí nadále pokračovat v evropské integraci, a dokonce ji i nadále více prohlubovat. Tento postup by se dal použít i pro ostatní místa na zemi, jako je např. Afrika nebo Jižní Amerika. V této kapitole chci popsat vznik a vývoj společné měny Euro, doposud snad nejvíce komplikovanou a diskutovanou část integrace v Evropské unii. Současná finanční a hospodářská krize způsobuje obnažení mnoha skrytých, nebo do té doby neviditelných problémů. Evropskou veřejnost nemohou zajímat pouze ekonomická řešení, a to zda a jakým způsobem pomoci zadluženým státům eurozóny, ale také jak zabránit opakování krize v Evropě. Je důležité si uvědomit, že krize byla sice importována ze Spojených států, ale její dopad byl různý v jednotlivých státech unie. Jen správná politická rozhodnutí, ustoupení od přehnaného nacionalismu a předání některých národních pravomocí na unijní rovinu může v budoucnu pomoci vyhnout se krizi, nebo netrpět tolik jejími důsledky. Silná ekonomika se sice nedokáže zcela vyhnout ekonomické krizi, ale dokáže velmi rychle odstranit následky a ve velice krátkém čase dosáhnout opět prosperity. Rozhodnutí vytvořit HMU přijala Evropská rada v Maastrichtu v r. 1991 a později to bylo zakotveno přímo v primárním právu – ve Smlouvě o Evropské unii (tzv. Maastrichtské smlouvě). Dostupné dne 12. března 2013 z www: http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/emu/index_cs.htm 30
29
2.1 Popis měnové unie historie (principy fungování) V červnu 1988 potvrdila Evropská rada záměr postupně zavést Hospodářskou a měnovou unii (HMU) a pověřila výbor, jemuž předsedal Jacques Delors, v té době předseda Evropské komise, aby navrhl konkrétní etapy směřující k této unii. Výbor sestával z guvernérů národních centrálních bank ES 31 a jeho členy dále byli Alexandre Lamfalussy, v té době generální ředitel Banky pro mezinárodní platby (BIS), Niels Thygesen, profesor ekonomie z Dánska a Miguel Boyer, tehdejší prezident Banco Exterior de España. Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva, navrhla, aby bylo Hospodářské a měnové unie dosaženo ve třech samostatných, avšak na sebe navazujících krocích. První fáze začala 1. července 1990 a obsahovala: úplně volný pohyb kapitálu v rámci EU (zrušení devizových kontrol); zvýšení částky zdrojů věnovaných na odstranění nerovností mezi evropskými regiony (strukturální fondy); hospodářská
konvergence
prostřednictvím
mnohostranného
dohledu
nad
hospodářskými politikami členských států.
Evropské společenství (zkráceně ES) představovalo nejsilnější a nejstarší, první ze tří pilířů Evropské unie v období 1992–2009. V této podobě bylo ustaveno Maastrichtskou smlouvou a mělo supranacionální charakter (členské státy na něj delegovaly část své suverenity). Vzniklo transformací Evropského hospodářského společenství a změnou jeho názvu. Nabytím účinnosti Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 došlo k zániku systému tří pilířů EU a zániku Evropského společenství v této podobě. 31
30
Druhá fáze byla zahájena 1. ledna 1994. Její součástí bylo: zřízení Evropského měnového institutu (EMI) ve Frankfurtu; EMI byl složen z guvernérů centrálních bank zemí EU; nezávislost národních centrálních bank; definice pravidel pro snížení národních rozpočtových deficitů; Třetí fáze znamenala zavedení eura. 11 zemí EU přijalo od 1. ledna 1999 euro, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Španělska (Řecko se přidalo 1. ledna 2001). Funkci EMI převzala Evropská centrální banka, která začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech. Dne 1. ledna 2002 byly v těchto 12 zemích eurozóny uvedeny do oběhu mince a bankovky eura. O dva měsíce později byly staženy z oběhu národní měny. Po tomto datu se euro stalo jediným zákonným platidlem na veškeré hotovostní a bankovní transakce v zemích eurozóny, které představují více než dvě třetiny obyvatelstva EU. Konvergenční kritéria Každá země EU, která chce vstoupit do třetí fáze, musí splňovat těchto pět konvergenčních kritérií: cenová stabilita: míra inflace nesmí překročit průměrnou míru inflace tří členských států s nejnižší inflací o více než 1,5 %; úrokové sazby: dlouhodobé úrokové sazby se nesmí lišit o více než 2 % vůči průměrným úrokovým sazbám tří členských států s nejnižší inflací; deficity: národní rozpočtové deficity musí být nižší než 3 % HDP; veřejný dluh: nesmí překročit 60 % HDP; stabilita směnného kurzu: směnné kurzy musí po dobu předchozích dvou let zůstat ve schváleném rozmezí;
31
Pakt o stabilitě a růstu V červnu 1997 Evropská rada přijala pakt o stabilitě a růstu (DE, FR, EN). Představoval závazek k trvalé rozpočtové stabilitě a umožňoval potrestání každé země eurozóny, jejíž rozpočtový deficit by přesáhl 3%. Pakt byl však následně označen za příliš přísný a v březnu 2005 prošel reformou. Euroskupina Euroskupina je neformální orgán, v jehož rámci se setkávají ministři financí zemí eurozóny. Cílem těchto setkání je zajištění lepší koordinace hospodářských politik, kontrola rozpočtových a finančních politik zemí eurozóny a reprezentace eura na mezinárodním měnovém fóru. Nové členské státy a HMU Jakmile budou splňovat příslušná kritéria, musejí všichni noví členové EU přijmout Euro32. Slovinsko tak učinilo jako první ze zemí, které k EU přistoupily v roce 2004, když se k eurozóně přidalo 1. ledna 2007. O rok později ho následovaly Kypr a Malta. Od počátku vzniku Evropského hospodářského společenství v r. 1957 bylo hlavním cílem vybudovat celní unii a společný jednotný trh. Dnes se Evropská unie nachází v pokročilé fázi hospodářské integrace33. Máme zde jednotný trh se společnou měnou a společnou měnovou politikou. Dalo by se říci, že politická otázka dneška zní: "Je Evropská unie připravena postoupit do poslední fáze hospodářské integrace?". V tomto kontextu mluvím o unii s plně harmonizovanou (sjednocenou) fiskální a hospodářskou politikou. Právě problémy s dvojvládím eurozóny, kdy na jedné straně máme nezávislou (společnou) měnovou politiku (zastoupenou a prováděnou Evropskou centrální bankou 34 ) a na druhé straně máme 27 nezávislých fiskálních politik jednotlivých členů Evropské unie, jsou jedním s klíčových problémů současné spolupráce.
Euro: společná měna pro více než 310 milionů lidí v EU. Euro: společná měna pro více než 310 milionů lidí v EU. 34 Fiala, P., Pitrová, M.: Evropská unie 32 33
32
Je jasné, že postoje jednotlivých zúčastněných zemí se liší. Rozdílné názory mají hlavně bohaté a velké státy (Německo, Francie), jež jsou nuceny v době přetrvávající hospodářské krize platit za ekonomicky slabé a především rozhazovačné státy. Zcela logickou úvahou těchto zemí je, že pokud se mají podílet vysokými částkami na záchraně bankrotujících zemí, chtějí mít také plnou kontrolu nad tím, jakým způsobem se v těchto zemích přistupuje k tvorbě a plnění fiskálních politik. Není tajemstvím, že vliv Německa a Francie na orgány EU i eurozóny je obrovský. Co nás tedy může čekat? Návrhy na vytvoření „Evropského ministerstva financí“ již oficiálně existují – patří mezi ně např. návrhy Evropské Komise na posuzování národních rozpočtů i návrhy obsažené ve Strategii Evropské Komise – Evropa 202035.
2.2 Ekonomická výkonnost jednotlivých států EU a srovnání s USA Je snad veřejným tajemstvím, že většina států západní Evropy není schopna již po několik desetiletí držet krok se svým největším rivalem USA. Tento vývoj s sebou nese celou řadu problémů, jak v Evropě, tak právě v USA. Prosperita EU se tak stává nejen zájmem Evropanů, ale i zbytku civilizovaného světa.
blíže článek: Co tedy bude, jestli padne několik zemí Eurozóny. Euro to může přežít., Hospodářské noviny, 10. 12. 2010. Dostupné dne 12. března 2011 z WWW: < http://m.ihned.cz/c4-10008740-48540480-700000_pdadetail-krach-zadluzenych-zemi-nemusi-ohroziteuro nebo Sdělení Komise EVROPA 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, dostupné z WWW: < http://ec.europa.eu/eu2020/pdf/1_CS_ACT_part1_v1.pdf > 35
33
2.2.1 Strukturální nesourodost Eurozóna není optimální měnovou oblastí, existují zde velké rozdíly v konkurenceschopnosti a tyto rozdíly se ani po mnoha letech nezmenšují. Země jako Řecko či Portugalsko se vyznačují nízkou konkurenceschopností, pomalým růstem, vysokým primárním deficitem i deficity zahraničního obchodu a běžného účtu. Už při svém vzniku se formovala unie okolo ekonomicky silných států, jako bylo Německo, Francie, Itálie. Až později se rozšiřovala o další státy se slabšími ekonomickými výsledky. Paradoxem je, že eurozóna podněcovala hospodářský růst (přehřívání) méně rozvinutých ekonomik, který však zastíral strukturální a institucionální nedostatky a tlumil fiskální (a dluhová) rizika. Víra vyspělých a ekonomických států, že členství nových zemí v eurozóně povede po vstupu k větší disciplíně hospodářských politik (a politiků), se ukázala být iluzí. Mnohé země nevyužily příznivých podmínek hospodářského růstu (dobrých časů) ke konsolidaci veřejných financí a jejich nevyhovující stav se v některých zemích eurozóny stal další příčinou hospodářských poruch a nejistot. Eurozóna sice podpořila vzájemný obchod (rovněž ku prospěchu blízkého okolí), ale nepřinesla očekávanou lepší alokaci kapitálu. Kapitál začal proudit do ekonomik, které sice nabídly vyšší úrokový výnos, ale pouze za cenu vyššího rizika. Toto riziko věřitelé (většinou banky zemí „jádra“ eurozóny) ignorovali, neboť předpokládali, že EU vždy přijde rizikovějším ekonomikám na pomoc. Toto riziko si uvědomili až v krizi, když je promítli do očekávání - tlakem na úroky, za které zemím půjčí další likviditu.
34
V následujících grafech by měly být patrné jednotlivé rozdíly v zemích EU. Graf 2: Index pracovních nákladů36
Z grafu je vidět, že reformy37 na trhu práce v Německu nezvyšovaly neúměrně cenu práce, jako to bylo například v Řecku.
Zdroj eurostat a M. Singer – Krize eurozóny a česká ekonomika Počátky reformy politiky zaměstnanosti spadají do roku 2002, kdy tzv. Hartzova komise (Komise pro modernizaci služeb zaměstnanosti) vypracovala návrh doporučení. Změny v oblasti zaměstnanosti byly odstartovány zavedením nové řídící struktury Federálního úřadu práce v březnu 2002 a pokračovaly přijetím balíku zákonů známých jako Hartzovy zákony (celkem 4) a navazujících legislativních norem. 36 37
35
Růst mezd vůbec nekoresponduje s ekonomickým růstem v jednotlivých zemích (jak můžeme vyčíst z následujícího grafu). Zatímco ekonomika Německa v posledních deseti letech zaznamenala růst, země jako Řecko se spíše potýkaly s hospodářským propadem. Graf 3: Rizika nerovnoměrného ek. růstu (2008 Q3 = 100)38
Graf 4: Bilance běžného účtu39
38 39
Zdroj Eurostat a M. Singer – Krize eurozóny a česká ekonomika Zdroj Eurostat a M. Singer – Krize eurozóny a česká ekonomika
36
Jak můžeme vidět v předchozím grafu, přebytky v obchodní bilanci Německa sloužily (v rámci výkazů EU) ke krytí schodků bilance slabších ekonomik. Tabulka 1: Země EU a jejich HDP na hlavu v roce 201140
Po řadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Stát Lucembursko Nizozemsko Rakousko Irsko Švédsko Dánsko Německo Belgie Finsko Británie eurozóna
11 12
Francie Itálie EU
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
40 41
Španělsko Kypr Slovinsko Malta Řecko ČR Portugalsko Slovensko Estonsko Maďarsko Polsko Litva Lotyšsko Rumunsko Bulharsko
Z tabulky 1 je patrné, že jen dvanáct
Porovnání HDP% vyjádřené v paritě kupní síly (EU =100%)
členských zemí EU má vyšší HDP než je
247 131 129 127 126 125 120 118 116 108 108 107 101 100 99 92 84 83 82 80 77 72 67 66 65 62 58 49 45
Zdroj Eurostat Zdroj E15
37
průměr EU. Mohlo
by se
zdát,
že
Lucembursko a Holandsko jsou největšími "tahouny" EU, bohužel tomu tak není. Neopomenutelnou
skutečností
je
také
velikost ekonomiky. V tabulce jsou hodnoty přepočtené na jednoho obyvatele a paritu kupní síly, a to hlavně z důvodu objektivity a
možnosti
porovnání
ekonomické
výkonnosti. Nejsilnějšími ekonomikami EU jsou stále Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a země Beneluxu. Obrázek 1: Vývoj HDP 4Q 201141
V grafu 5 můžeme vidět inflaci v jednotlivých zemích EU na konci roku 2012. Zde se opět objevují obrovské rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU. Jen v případě Řecka je třeba podotknout, že nedošlo k růstu inflace, a to hlavně díky restriktivním opatřením, která musela řecká vláda přijmout výměnou za hospodářskou pomoc EU. Graf 5: Inflace v EU prosinec 201242
Poslední graf zachycuje nezaměstnanost v jednotlivých státech EU. Graf 6: Nezaměstnanost v EU prosinec 201243
42 43
Zdroj Česká spořitelna Zdroj Eurostat a ČTK
38
Z předchozích ekonomických ukazatelů je patrné, že ani po devíti letech od největšího rozšíření EU nedošlo ke sjednocení ekonomik. Hospodářská výkonnost, ale i inflace a nezaměstnanost, je v jednotlivých zemích odlišná. Stále by se dala unie dělit na státy Evropského společenství a na státy později příchozí. Hlavní problémy, pokud opomeneme kulturní rozdíly, jsou přístupy evropských zemí k postupné integraci. Je stále jen málo kompromisů, co se týká politiky daní, společné obranné politiky, a dokonce i společné zahraniční politiky. Navíc dochází k neustálému porušování stávajících pravidel, což vede i nadále k větším rozdílům v jednotlivých ekonomikách. Za hlavní problémy by se daly považovat následující skutečnosti. Eurozóna má špatný institucionální rámec: nezná způsob, jakým by mohla nějaká země z eurozóny odejít (institut exitu je přitom základním mechanismem trhu) stávající pravidla eurozóny jsou opakovaně porušována (nákup dluhopisů ECB) a nerespektována (Pakt stability a růstu) Politické elity EU neudržují konstantní kurs své politiky: názorové obraty o 180° bagatelizace problémů nebo jejich zastírání (měkké stress testy bank) časté odsouvání problémů (kupování času místo skutečných řešení) mnohá rozhodnutí byla činěna pod tlakem
39
2.2.2 Porovnání s USA V následujících odstavcích se pokusím popsat příčiny, které dle mého názoru měly a mají největší vliv na horší ekonomickou výkonnost EU než USA. Rád bych se také zaměřil na technologické zaostávání Evropy v kontextu ekonomického růstu. V neposlední řadě bych chtěl popsat poslední postup institucí EU v oblasti konkurence technologií. Jako jeden z prvních si Alexis de Tocqueville44 povšimnul značného rozdílu mezi evropskou a americkou mentalitou a politickou kulturou. V knize Demokracie v Americe (1835) popsal zásadní rozdíly mezi oběma ekonomickými celky. Hlavní myšlenkou, byla úvaha, že Američané lépe uspěli v naplňování hesel Francouzské revoluce (svoboda, rovnost, bratrství) než Francie sama.
44
Další informace http://www.tocqueville.org/
40
O sto let později mohli Evropané nejen obdivovat fungující americký politický systém, ale také nastupující ekonomickou sílu, která dopomohla ukončit nejtemnější evropské období - Druhou světovou válku. Po válce přišli Američané na pomoc Evropě v podobě Marshallova plánu. Marshallův plán nezahrnoval jen finanční pomoc, ale měl v sobě zakomponovanou i ideovou stránku. Zažehla myšlenku volného trhu v rámci Evropy a pomohla vytvořit dvě instituce NATO a OECD, které dodnes hrají ve světě zásadní roli. Společný trh ale nestačil, a tak postupně docházelo a dochází k většímu prorůstání integrace do všech oblastí života běžného Evropana. První problémy však přinesl již rok 1967, kdy Jean-Jacques Servan-Schreiber napsal knihu „Americká výzva“. Tato kniha byla varováním před vznikající technologickou mezerou mezi USA a západní Evropou. Tento problém s technologickým zaostáváním Evropy zpomalil ropný šok a s ním spojená stagflace. Aby se Evropa mohla stát konkurencí pro USA, došlo k vytvoření Hospodářské a měnové unie. Evropané se vydali svou vlastní cestou. Především upřednostňováním sociální koheze před strohým kapitalismem.
Graf 7: Vývoj ekonomiky USA a EU v devadesátých letech45 graf 8:Průměrný roční růst HDP v EU46
45 46
Zdroj: Karl Ainginger: Factors explaining differences in produktivity and competitivnes, Austrian institute of economic reseach Centrum pro ekonomiku a politiku
41
2.2.3 Ekonomický vývoj v 90. letech Po vzniku Evropské unie bohužel nedošlo k předpokládanému růstu. Ten přišel až v druhé polovině devadesátých let s celosvětovým hospodářským růstem. Tento vývoj vlil mnoha evropským politikům optimismus do žil. Přiměl je k definování několika ambiciózních projektů.
2.2.4 Lisabonská koncepce V březnu roku 2000 na summitu v Lisabonu schválila Evropská rada strategický cíl pro EU: stát se do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu (3%) s více a lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností“. Tato nová strategie tedy obsahuje 9 prioritních směrů47.
47
1.
Vytvořit informační společnosti pro všechny.
2.
Vytvořit evropského výzkumného prostoru.
3.
Odstranit běžné překážky pro podnikání.
4.
Dokončit ekonomickou reformu a dokončit sjednocení vnitřního trhu.
5.
Vytvořit integrované vnitřní trhy.
6.
Zlepšit koordinaci makroekonomické politiky.
7.
Provádět aktivní politiku zaměstnanosti.
8.
Zmodernizovat evropský sociální model.
9.
Provádět politiku udržitelného rozvoje.
Luděk Urbán: Mezinárodní politika 12/2003, Lisabonská strategie, Rámec, stav vyhlídky
42
Rok 2000 byl celosvětově považován za úspěšný. V hodnocení z konference ve Stockholmu (2001) stojí, že se podařilo vytvořit okolo 2,5 miliónu nových pracovních míst. Ve Stockholmu byl tedy k Lisabonské strategii přidán další, tentokrát ekonomický rozměr. V roce 2002 přišla Evropská rada s usnesením, že do roku 2010 dojde ke zvýšení výdajů na výzkum a rozvoj ze současných 1,9 na 3% HDP. To nebylo na první pohled nic špatného (USA 2,8% a Japonsko 3% HDP ročně investují do inovací). Problém je v tom, že Evropa se rozhodla toto zvýšení udělat cestou přímých a nepřímých státních dotací do výzkumu a (zvýhodnění) inovací ve vybraných soukromých podnicích.
2.2.5 Závěry z Bruselu48 V září 2003 se summit EU v Bruselu už nenesl v tak optimistickém duchu. Francie i Německo prožívaly silnou ekonomickou stagnaci. Přesto se evropští politici shodli na řešení situace neobvykle rozsáhlou průmyslovou politikou. Dohodli se na tom, že během příštích 10 let vynaloží 220 miliard euro na výzkum a vývoj a na stavbu mostů a železnic. Tím podle předsedy evropské komise Romana Prodiho vytvoří na půl miliónu pracovních míst a tempo růstu ekonomiky se zvýší o jedno procento. Tento projekt stavění mostů a železnic svým rozsahem velmi připomíná americký „New Deal“ 49 . V minulosti se už několikrát podařilo prokázat, že americký „New Deal“ spíše prohloubil a prodloužil celou hospodářskou krizi 30. let 50 . Chybou je se domnívat, že by tyto investice měly být investicemi evropských vlád nebo Evropské komise, která již mnohokrát prokázala, že neomylně přiznává podporu neschopným a krachujícím firmám. Např. holandský průmyslový gigant Philips získal během 80. a 90. let jak od Delorsovy Evropské komise, tak od řady národních vlád miliardy euro dotací na výzkum a vývoj megachipů, plochých LCD obrazovek a high-definition televizí. Všechny tyto projekty znamenaly pro Philips obchodní neúspěch. Ovšem díky rozsáhlé síti politických kontaktů Philips dál získává masivní dotace a pobídky na další projekty. Ukazuje se, že v EU je důležitější boj o vládní dotace a známosti, než konkurence na volném trhu a znalosti51.
48
Joshua Livestro: Bush Boom, Euro Bust, www.techcentralstation.com Joshua Livestro: Bush Boom, Euro Bust, www.techcentralstation.com Milton a Rose Friedmanovi: Svoboda volby, http://www.libinst.cz/sv/kapitola3.php3 nebo Gary Best: Pride, Prejudice and Politics 51 Lassez Faire 2012/11 Joshua Livestry 49 50
43
2.2.6 Výsledky lisabonského úsilí Od lisabonského summitu vydává agentura Cordis na základě informací z Eurostatu každým rokem takzvanou výsledkovou inovační tabuli52. Toto celoevropské hodnocení se věnuje současně pozici a trendům v oblasti evropských inovací. Z poslední zprávy, vydané na konci roku 2011, vyplývají pro EU vysoce nepříznivá zjištění. Nejen, že USA většinou nedohání, ale asi v polovině ukazatelů se od výkonů USA přímo vzdaluje. Čísla, která ve zprávě najdeme, nám například prozradí, že USA se nechává celkově patentovat v Evropě víc věcí než sami Evropané. USA tedy, s výjimkou jednoho, vede v jedenácti z dvanácti ukazatelů. Jediný ukazatel, ve které EU vede před USA, je počet vystudovaných inženýrů. graf 9 :Rozdíl mezi neekonomickými ukazately mezi EU a USA53
52 53
Cordis: European Inovation Scoreboard, Centrum pro ekonomiku a politiku, Newsleter 11/2012
44
2.2.7 Výše daní a daňové škrty a deficity veřejných financí Tabulka 2: porovnání růstu HDP a nezaměstnanosti
Předpokládaný názor, že snížení
Země
daní přispívá k ekonomické vitalitě, by
Růst HDP
Nezaměstnanost
V%
1.6.2002 1.6.2003
Austrálie
2
5,8
6,2
Rakousko
0,7
4,5
4,3
Belgie
0,8
13,2
12
politika přinesla Americe značný náskok
V. Británie
2
5
5,2
před ekonomikou eurozóny. Poslední
Kanada
1,6
8
7,7
údaje indikují, že americký HDP rostl
Dánsko
-1
6,1
5,1
v letech 2002 až 2003 12krát rychleji,
Francie
-0,3
9,6
9,1
Německo
-0,2
10,5
9,8
Itálie
0,3
8,7
9
Japonsko
3
5,1
5,5
Nizozemí
-1,2
5,3
4,2
Španělsko
2,3
11,4
11,4
které dohromady dávají zhruba polovinu
Švédsko
1,1
5,4
4,1
HDP eurozóny.
Švýcarsko
-1
3,7
2,6
USA
2,5
6,1
5,7
Eurozóna
0,2
8,8
8,4
ještě
nedávno
připadal
překvapující
mnoha evropským vládám, které nyní začínají
adoptovat
ekonomické
americký
styl
protože
tato
politiky,
než kombinovaný HDP všech zemí eurozóny. Vskutku eurozóny
byl
výkon
v posledních
12
pěti
zemí letech
hořkým zklamáním. V srdci této slabé výkonnosti leží Francie a Německo,
Není proto překvapení, že jak Francie, tak Německo prochází procesem snižování daní ve snaze zrychlit růst ve svých
ekonomikách,
které
Zdroj
54
značně
zeslábly.
54
„Output Demands and Jobs“, Economic and Financial Indicators“ The Economist, 12.10. 2011
45
Jak ukazuje tabulka 2, zvětšování rozdílu ve výkonu americké a evropské ekonomiky se odehrává hlavně v důsledku recese v několika evropských zemích. Daňové škrty však, stejně jako v USA, šly hlavně na úkor silného rozpočtového schodku, který jak u Francie, tak u Německa překročil 3% definovaná v evropském Paktu stability. Tyto schodky se však díky měnové unii špatně podepisují na výkonech celé unie i státu, který schodky využívá k rozproudění vlastní ekonomiky 55 . O celkovém přínosu měnové unie pro ekonomiky EU se začíná čím dál tím více polemizovat. Varovné jsou například závěry z konference o budoucnosti eura konané ve Washingtonu pod záštitou Cato institutu a časopisu The Economist, který varuje před tím, že po zavedení dolaru v Americe trvalo celých 150 let, než výhody začaly převažovat nad nevýhodami zavedení 56.
2.2.8 Míra státního přerozdělování Jak můžeme vysledovat z tabulky 2, vývoj státního přerozdělování během století rostl významným tempem. Vidíme však také, že velké evropské státy šly tímto tempem poněkud rychleji, než to bylo u obou konkurenčních vyspělých center. Dle slov našeho předního ekonoma Roberta Holmana: „Jak vidíte, podíl veřejných výdajů v ČR na HDP je poměrně vysoký. Znamená to, že je u nás kolem 40 % vytvořeného HDP přerozdělováno prostřednictvím veřejných rozpočtů. V tom se ale nikterak nevymykáme průměru vyspělých zemí, zejména evropských, jak ukazuje tabulka (tab. 2). Evropské země mají všeobecně vyšší podíl veřejných výdajů než zámořské hospodářské velmoci - USA a Japonsko. Ale tabulka ukazuje jinou zajímavou věc. V posledním století se podíl veřejných výdajů ve všech zemích neustále zvyšoval. K hlavním důvodům patří rostoucí význam veřejných statků ve vyspělých společnostech a intenzivnější přerozdělování. Ale nezanedbatelnými příčinami jsou také tlaky zájmových skupin a bujení byrokracie.
55 56
bližší informace na www.petrmach.cz záznam z konference na http://www.cato.org/events/monconf21/program.html
46
Irsko může být použito jako praktický příklad uskutečňování správného trendu v politice státu v zájmu ekonomického růstu. Okolo roku 1950 veřejné výdaje v Irsku činily okolo 50% HDP. Potom nastartoval proces snižování daní a zmenšování výdajů vlády. Okolo roku 1989 byl podíl vládních výdajů na HDP už jen 40% a během devadesátých let klesnul až na 30%. V důsledku toho se Irsko stalo druhou nejvíce prosperující evropskou ekonomikou hned po, na ropu bohatém, Norsku. V roce 1975 průměrný HDP na hlavu činil pouze 42% HDP v USA. Od té doby šel růst v Irsku tak rapidně nahoru, že současné HDP na hlavu představuje asi 94% HDP USA a je okolo 25% vyšší než HDP Francie nebo Německa.
Tabulka 3: Vývoj veřejných výdajů ve vyspělých zemích v % HDP57
1870 1913 1920 1937 1960 1980 1994 17 27,6
3.2.9 Liberalizace v EU je kontroverzní
Francie
12,6
29 34,6 46,1 54,9
Jak je vidět na celé řadě
Itálie
11,9 11,1 22,5 24,5 30,1 41,9 53,9
ukazatelů, mezi zeměmi EU panují
Německo
10 14,8
Japonsko
8,8
8,3 14,8 25,4 17,5
USA
3,9
1,8
49
značné rozdíly, proto je hodnocení celé
32 35,8
Unie věcí vždy dosti nepřesnou. Přesto
25 42,4 32,4 47,9
7
8,6
27 31,8 33,5
se dá určitým způsobem zobecnit, že věci, které se v členských státech EU
zavádí, na jedné straně přispívají k deregulaci a na druhé vytváří řadu regulací v podobě výjimek, „akčních plánů“ a regionálních politik58. Záleží tedy na každé jednotlivé zemi EU, jaký z těchto proudů převažuje. Bohužel se ukazuje, že pro většinu států je vždy jednodušší implementovat „plán“ evropské unie, než například liberalizovat problémové hospodářské odvětví59.
Problém EU nespočívá tedy jen v neslučitelnosti jejích cílů, ale také ve stálé neschopnosti uvádění dohodnutých politik do praxe, jako například liberalizace, nebo spíš její nedostatek v sektoru energií, transportu a poštovních služeb60.
57
Zdroj: Robert Holman: Ekonomie www.euroskeptik.cz Donald D. Utt, Ph.D. Backgrounder: Have tax cuts save America from Eurosclerosis, www.heritage.org 60 Donald D. Utt, Ph.D. Backgrounder: Have tax cuts save America from Eurosclerosis, www.heritage.org, 58 59
47
Nezbývá tedy než doufat, že veřejnost EU po dlouhodobé nefunkčnosti současného zaostávajícího systému procitne. A nadále nebude chtít akceptovat konejšivé, zastírající fráze a další nefunkční ambiciózní projekty svých politiků. Evropský sociální polštář v podobě moderního „Welfare state 61 " bude v budoucí době stále více konfrontován se sílící globalizací přinášející konkurenční tlaky jak z východu, v podobě sílící a liberalizující Číny a Ruska, tak ze západu v podobě super silných USA. Východisko pro Evropu poté nebude už další uzavírání a posilování vnějších hranic nebo sjednocování vnitřních daní, ale pouze tvrdá konfrontace se svými konkurenty. Tedy pokud se nechceme stát regionem, kde se turistika stane hlavním příjmem, a kam se milióny Japonců a Číňanů budou jezdit dívat na středověké památky.
Originální anglický termín welfare state byl poprvé použit v roce 1939 k popisu situace ve Spojeném království, po druhé světové válce se rozšířil v západním světě a začaly jím být označovány systémy sociální politiky vyspělých zemí, později pak přímo tyto země. Welfare state je vymezen vůči čistě tržnímu kapitalismu a liberálnímu pojetí státu na jedné straně, i vůči socialismu a centrálně plánovanému hospodářství na straně druhé. Koncept welfare state je vázán na demokratický režim a pojí se s relativně vyspělou tržní ekonomikou. 61
48
3. Současná finanční krize Za ohnisko současné ekonomické krize můžeme považovat Spojené Státy. Prvotní problémy se objevily již v únoru roku 200762. Vše se začalo odehrávat na hypotečním trhu, na kterém vzrůstal objem nesplacených hypoték společností Fannie Mae a Freddie Mac 63, které vznikly za účelem poskytovat hypotéky chudším vrstvám obyvatel. Zásadní roli sehrály nízké úrokové sazby 64 . Ty způsobily obrovský zájem o hypotéky v USA 65 . „Postupem doby (zhruba od poloviny roku 2007) narůstaly problémy se splácením úvěrů a dluhů a nakonec se spustila řetězová reakce pádu cen nemovitostí, zhoršování kvality bankovních bilancí, zbavování se akcií a uchylování se k držbě spíše peněžní hotovosti.66" Nadměrné množství půjček vedlo k nedostatečné likviditě, která vyústila v útlum mezibankovního půjčování na světovém peněžním trhu. Začátkem roku 2008 Americká bankovní asociace oznámila, že míra nesplacených úvěrů dosáhla v posledním čtvrtletí 2007 nejvyšší úrovně za posledních 15 let. Výsledkem byl pokles dlouhodobých úvěrů a úpadky investičních bank v USA67. V březnu 2008 se dostala do potíží Bear Stearns, k jejíž záchraně pomohl Federální rezervní fond (Fed)68, který jí poskytl úvěr ve výši 30 mld. USD69, a americké ministerstvo financí 70 . Daná banka nakonec přešla do vlastnictví bankovního giganta JPMorgan Chase71. Fed v říjnu téhož roku pomohl s problémy s platební schopností i pojišťovně AIG, které poskytl záchrannou půjčku 85 mld. USD 72 , a vláda převzala 80 % jejích akcií73 . Takové štěstí ale již neměly investiční banky Merril-Lynch a Lehman Brothers. Především pád druhé jmenované v říjnu 2008 zintenzivnil úvěrovou krizi a lze jej považovat za vyvrcholení finanční krize.
Tempo ekonomického růstu bylo až do počátku roku 2007 vysoké, a to přestože se v USA projevovaly makroekonomické problémy (např. fiskální deficit a deficit platební bilance). 63 Oba hypoteční giganty převzala americká vláda. Zkratky institucí jsou odvozeny z oficiálních názvů: Federal National Mortgage Association a Federal Home Loan Mortgage Corporation. 64 Nízké úrokové sazby byly nastoleny v reakci na burzovní pokles vyvolaný teroristickým útokem 11. září 2001. Následoval růst spotřebních a hypotečních úvěrů často pochybné kvality. 65 Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize 66 Fárek, J.: Transformace finanční krize v globální hospodářský útlum: poučení, výzvy a geopolitické souvislosti, Mezinárodní politika. 67 Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 68 Jedná se o oficiální název americké centrální banky. 69 Tedy asi 570 mld. Kč. Pozn. veškeré uvedené přepočty měn byly stanoveny na základě zaokrouhleného kurzu ke dni 25. 4. 2013. Konkrétně byly použity tyto hodnoty: 1 EUR = 26 Kč, 1 GBP = 30 Kč, 1 USD = 20 Kč. 70 Krugman, R. P.: Návrat ekonomické krize. 71 Akcionáři Bearn Stearns se prodali JP Morgan. 72 Tedy asi 1,6 bil. Kč. 73 Mach, P.: Americká finanční krize – selhání státní regulace. 62
49
Fed, stejně jako ECB a další centrální banky (např. Anglická centrální banka), snížil v důsledku nastalých problémů základní úrokové sazby. Jejich snižování pokračovalo i v následujících měsících74. Vlády však brzy zjistily, že poskytování likvidity skrz snížené sazby není dostačující pro obnovení normálního fungování bankovního systému75.
3.1 Rozšíření finanční krize do Evropy Negativní dopad finanční krize pocítila hlavně západní Evropa, ve které se zisky finančních institucí propadly a mnohdy dostaly i do červených čísel. Pokles se týkal především britských a švýcarských bank, jejichž hospodaření je nejvíce napojeno na USA
76
. Jedním z hlavních problémů se ukázala nemožnost získat půjčku na
mezibankovním trhu. V důsledku toho byla v mnohých případech požadována vládní intervence. Podobná situace jako v USA se nejdříve objevila začátkem roku 2007 v Německu, kde zasáhla hypoteční krize koncem února největší německou banku Deutsche Bank. Aby banka získala potřebné finanční zdroje, byla nucena odprodat své podíly v jiných firmách77. V dubnu dorazila hypoteční krize do Velké Británie. Tamní centrální banka odhadovala, že objem úvěrů překročil objem vkladů asi o 530 mld. GBP78. První bankou, která nebyla schopna dostát svým závazkům, byla Northern Rock. Intervencí ve výši 4,4 mld. GBP79 ji zachránila anglická centrální banka80 a následně ji zestátnila britská vláda81.
74
Gagnon, J.: Monetary Reponses to the Financial Crisis of 2007-08: The Case for Further Action. Economic Crisis in Europe: Causes, Consequences and Responses. 76 Finanční krize táhne evropské banky do červených čísel. 77 Další oběť hypoteční krize: Deutsche Bank ve ztrátě. 78 Tedy asi 15,4 bil. Kč. 79 Tedy asi 128 mld. Kč. 80 Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 81 Londýn znárodní banku Northern Rock, hasí krizi hypoték. 75
50
Ve ztrátě skončila i největší švýcarská banka UBS, která podle hlavního ekonoma Patria Finance Davida Marka doplatila na hypoteční krizi v USA nejvíce ze všech evropských bank. Banka se dostala do problémů kvůli investicím do cenných papírů krytých rizikovými hypotékami z USA82. UBS získala pomoc od švýcarské centrální banky a finanční injekci ve výši 13 mld. USD 83 od singapurské vládní investiční společnosti. Banka rovněž zrušila 1500 pracovních míst a vyplácení dividend84. Kromě výše uvedených velkých evropských bank zasáhla krize i další bankovní instituce. Vládní stimuly musely zachraňovat např. belgickou bankovní jedničku Fortis, britskou hypoteční banku Bradford & Bigley, německou Hypo Real Estate, islandskou Glitnir, či francouzskou Société Générale85.
3.1.2 Dopady finanční krize na evropskou reálnou ekonomiku
Po ztrátách finančních a bankovních institucí v USA a Evropě přerostla koncem roku 2008 finanční krize do hlubší recese s vidinou globálního propadu ekonomické výkonnosti v letech 2009 a 201086. Viceguvernér České národní banky Miroslav Singer v rozhovoru pro odborné periodikum Mezinárodní politika v únoru 2009 potvrdil, že se krize přelila z finančního sektoru do reálných ekonomik. „My teď zažíváme krizi, která je obtížná. Jednak probíhá synchronizovaně a ve všech významných světových ekonomických centrech naráz, takže neexistuje region, kterému by se dařilo lépe a jenž by dokázal ostatní vytáhnout ven, což krizi prohloubí,“ uvedl viceguvernér87.
Největší švýcarská banka doplatila na hypoteční krizi v USA. Tedy asi 247 mld. Kč. 84 UBS kvůli hypotékám odepíše dalších 10 miliard eur. 85 Jatka dorazila do Evropy, čtyři banky zachraňuje stát. 86 Fárek, J.: Transformace finanční krize v globální hospodářský útlum: poučení, výzvy a geopolitické souvislosti, Mezinárodní politika. 87 Schuster, R.: „Nejpříznivější desetiletí z hlediska mezinárodního ekonomického vývoje máme za sebou.“, Mezinárodní politika. 82 83
51
Ekonomické dopady Pokles spotřeby amerických domácností vedl ke snížení poptávky po dováženém zboží. V zemích, které jsou obchodními partnery USA, tedy i v zemích EU, nastaly problémy v exportních odvětvích, v důsledku čehož se zpomalil ekonomický růst88. Ekonomika EU se dostala do recese už ve 2. čtvrtletí roku 2008. Situace se výrazně zhoršila na konci téhož roku. Podle EK neexistoval členský stát ani ekonomický sektor, který by se krizi vyhnul89. Hospodářská krize tak ekonomiku EU bezprecedentně zasáhla. V minulých dvou letech došlo nejenom ke zpomalení a propadu hospodářského růstu, ale i k nárůstu nezaměstnanosti na 10 %90, banky omezily přístupy k úvěrům a zhoršil se stav veřejných financí91. Do státních financí zasáhla potřeba podporovat ekonomiky miliardami eur92. HDP EU se pod tíhou ekonomické krize snížil za rok 2009 o 4 %. Krize donutila firmy omezit pracovní dobu, odložit investice a mnohde i uzavřít továrny. Zapříčinila snížení průmyslové výroby93, která se vrátila na úroveň 90. let 20. století. Poklesem byl nejvíce zasažen automobilový průmysl, stavebnictví a zpracovatelský průmysl. Dále pak strojírenství a hutnictví94. Nejvíce recese dopadla na pobaltské země, Maďarsko a Řecko. Naopak nejméně bylo zasaženo Polsko. Nastalá krize přinesla zhoršení všech makroekonomických ukazatelů. Hospodaření EU i eurozóny se propadlo nejvíc za posledních několik let 95 . Poprvé po 25 letech poklesl světový obchod96.
Topolánek, M.: Dopady světové finanční krize na českou vládu. EK: Ekonomika EU letos propadne o 4 pct, v recesi zůstane i v roce 2010. 90 Za rok 2009 ubylo v EU 4 miliony pracovních míst. K začátku roku 2010 je v EU bez práce 23 milionů lidí. Nejvyšší nezaměstnanost je v Lotyšsku a dosahuje 23 %. Ekonomiky Lotyšska a Estonska loni rekordně klesly. 91 Průměrné rozpočtové deficity v EU byly v roce 2009 kolem 7 % (pouze v eurozóně kolem 6,3 %) a státní dluh všech zemí EU kolem 74 % (v eurozóně kolem 80 %). Všechny tyto průměrné hodnoty jsou tak vyšší, než povolují maastrichtská kritéria. Zadlužení Unie loni vzrostlo nejvíc v historii. 92 Úvod ke strategii Evropa 2020. 93 Například v Německu poklesly objednávky začátkem roku 2009 meziročně o 38 %. 94 European Economic Recovery Plan 2010-2013: Public Private Partnerships in Research Activities. 95 EK: Ekonomika EU letos propadne o 4 pct, v recesi zůstane i v roce 2010. 96 The Global Plan for Recovery and Reform. 88 89
52
3.2 Řecko 3.2.1 Vstup Řecka do Evropské unie Již samotný vstup Řecka do EU přinesl mnoho rozporuplných okolností, které přinejmenším stojí za zmínku. Smlouva o přistoupení Řecka do EU byla ratifikována dne 25. května 1979 v Aténách. Vstup Řecka byl stanoven na 1. ledna 1981. Řecko se stalo desátým členem v té době ještě ES a zároveň také poměrně výjimečnou zemí. Řekové vstoupili do ES jako první země s bývalým autoritářským režimem, navíc se jako jedinému státu podařilo vyjednat vstup individuálně. Řecko také zvládlo přístupové rozhovory ve velmi krátkém a rychlém režimu 97 . Ze strany ES se jednalo především o snahu získat výhodnou pozici v rámci mapy Evropy a oslabit tak Ruské zájmy v Evropě. Tato snaha vychází již z dávné minulosti, kdy se v Řecku střetávaly zájmy evropských mocností98. Z ekonomického hlediska byl vstup Řecka pro ES velmi zatěžující. Řecké hospodářství nebylo připraveno na konvergenci s hospodářstvím ES. Zejména velikost zemědělské populace, celková struktura zemědělského průmyslu a především velmi slabý průmyslový základ země bylo třeba transformovat. Většinu nákladů na ekonomické změny neslo ES. Komise zároveň vypracovala předběžnou kalkulaci příjmů a nákladů spojených se vstupem Řecka do ES. Celkově Komise odhadovala (vztaženo k rozpočtu ES roku 1976) zvýšení celkových nákladů se vstupem Řecka o 450 mil. EUA 99, neboli zvýšení nákladů o 6% rozpočtu roku 1976. Rozdíl mezi nárůstem příjmů, tvořených především nárůstem vlastních zdrojů a příspěvky Řecka ve výši 150 mil. EUA, a nárůstem výdajů (viz. výše) měl činit podle odhadu Komise zhruba 300 mil. EUA (čisté náklady na vstup Řecka pro jeden rozpočtový rok) 100 . Řecko bylo po dlouhou dobu největším čistým příjemcem prostředků z evropských fondů, a přesto se po deseti letech členství Řecka v ES rozdíl mezi HDP Řecka a průměrem HDP zemí ES o 6% zvýšil101.
Řecku se podařilo vyjednat podmínky vstupu a podepsat smlouvu 47 měsíců od podání žádosti o vstup, na rozdíl od ostatních zemí tzv. jižní vlny rozšíření – Španělsku to trvalo 95 měsíců a Portugalsku 87 měsíců. Zdroj: The history of the European Union, 1980 – 89 The fall of the Berlin Wall, dostupné dne 17. března 2013 z WWW: < http://europa.eu/abc/history/1980-1989/1985/index_en.htm > 98 Blíže: Strmiska, M – Chytilek, R.: Řecko, in: Strmiska, M. (et al.): Politické strany moderní Evropy, 1. vyd., Praha, Portál 2005 99 EUA - European Unit of Account – evropská zúčtovací jednotka tvořená košem složeným z 9 měn zemí ES. Zrodila se v dubnu 1975, v březnu 1979 ji nahradil ECU. Blíže: Dědek, O.: Historie měnové integrace. Od národních měn k euru., 100 Čerpáno z: Opinion on Greek application for membership (transmitted to the Council by the Commission on 29 January 1976, Part I – General considerations. Dostupné dne 17. března 2013 z portálu Virtual Resource Centre for Knowledge about Europe – CVCE, Luxembourg, WWW: < http://www.ena.lu/commission_opinion_greek_application_membership_european_communities_january_1976-2-31245 > 101 Svačina, P.: 2. Druhé rozšíření: Řecko, in Fiala, P. – Pitrová, M. (EDS.), Rozšiřování ES/EU. 97
53
Vstup Řecka do eurozóny se opět neobešel bez problémů, jako jeho vstup do ES. Podmínkou pro vstup zemí do 3. etapy HMU bylo dodržet podmínky konvergenčních kritérií. Na základě doporučení Rady ECOFIN ze dne 1. května 1998 následně rozhodla Rada EU ve složení hlav států a vlád o doporučení ke vstupu 11 členských zemí do třetí etapy ke dni 1. ledna 1999. Čtyři členské země nebyly ke vstupu doporučeny, mezi nimi i Řecko. Řecko, jako jediný stát102, nesplnilo ukazatele hospodářské konvergence.
Tabulka 4: plnění konvergenčních kritérií Řeckem za rok 1997
Konvergenční kritérium Hodnota
103
Deficit (přebytek) rozpočtu k HDP (v %)
Celková výše veřejného dluhu k HDP (v %)
Roční míra inflace (v %)
Dlouhodobá sazba úrokové míry (v %)
Stabilita kurzu
3,0 %
60 %
2,4 %
7,2%
Účast v ERM
4,0 %
108,7 %
5,2 %
9,8 %
od 3/1998
Situace kolem Řecka velmi rychle ustala. Na zasedání Evropské rady v Santa Maria de Feira ve dnech 19. – 20. června 2000 Evropská rada rozhodla, že Řecko konvergenční kritéria splňuje a je schopno od 1. ledna 2001 euro přijmout. Evropská rada se rozhodovala na základě konvergenční zprávy vydané ECB v roce 2000.
K 1. lednu 1999 vstoupilo do třetí fáze HMU 11 zemí: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko. Čtyři státy nevstoupili: Dánsko, Velká Británie, Řecko a Švédsko. 103 Zdroj: EMI, Konvergenční zpráva. 102
54
Tabulka 5: plnění konvergenčních kritérií Řeckem za rok 1999 Deficit (přebytek) rozpočtu k HDP (v %)
Období Konvergenční kritérium
Hodnota
Celková výše veřejného dluhu k HDP (v %)
104
Roční míra inflace
Dlouhodobá sazba
(v %)
úrokové míry (v %)
Stabilita kurzu
1999
1999
4/1999 – 3/2000
4/1999 – 3/2000
4/1998 – 3/2000
3,0 %
60 %
2,4 %
7,2%
Účast v ERM II
1,6 %
104,4 %
2,0 %
6,4 %
od 3/1998
ECB ve své zprávě konstatovala, že Řecko učinilo nezbytné kroky vedoucí ke splnění konvergenčních kritérií. S výjimkou celkové výše veřejného dluhu splnilo všechny požadavky kladené referenčními hodnotami stanovenými smlouvou. Míra zadlužení byla ovšem dle ECB značně vysoká, referenční hodnotu přesahovala o více než 44%, a vzhledem k relativně nízkému pokroku ve snižování celkové hodnoty dluhu vyjadřovala ECB obavy, zda bude Řecko schopno do budoucna učinit výrazný pokrok ve snižování svého veřejného zadlužení a zvýšit tak tempo oddlužení natolik, aby bylo schopno dosáhnout udržitelné fiskální pozice. Pakt stability a růstu také vyžaduje jako střednědobý cíl dosažení vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu 105 . Přesto byl na základě těchto informací doporučen vstup Řecka do HMU a potvrzena jeho připravenost na zavedení eura společně s ostatními státy od 1. ledna 2001. V září 2004 nicméně došlo ke zcela precedentní situaci. Řecká vláda byla nucena přiznat komisi, že na rozdíl od vlastních údajů z března 2004 je nucena korigovat vlastní údaje o deficitu státního rozpočtu za období 2000 – 2003. Na základě tohoto oznámení provedla komise zpětné ověření údajů o vývoji státního rozpočtu a celkové výši veřejného dluhu již od roku 1997. Eurostat zjistil, že v letech 1997 – 2003 byly řecké statistické údaje záměrně zkreslovány ve prospěch Řecka, a že tedy Řecko předkládalo nepravdivé statistické údaje, na jejichž základě EU rozhodovala o přijetí Řecka do HMU, k čemuž také v roce 2001 došlo. Údaje byly úmyslně zkreslovány už od roku 1997.
104 105
Zdroj: ECB, Konvergenční zpráva, duben 2000 Viz: ECB, Konvergenční zpráva, duben 2000
55
Eurostat ve spolupráci s řeckou vládou dospěl k následujícím revizím údajů106: 1. Údaje o schodku národního rozpočtu v letech 1997 – 1999 jsou následující: rok 1997: 6,6% HDP namísto 4,0% rok 1998: 4,3% HDP namísto 2,5% rok 1999: 3,4% HDP namísto 1,8%
2. Údaje o velikosti veřejného zadlužení v letech 1997 – 1999 jsou následující: rok 1997: 114,0% HDP namísto 108,2% rok 1998: 112,4% HDP namísto 105,8% rok 1999: 112,3% HDP namísto 105,2%
Eurostat vysvětluje uvedené odlišnosti v převážné míře změnou systému účtování, vykazováním národních výdajů především v armádní sféře, státními kapitálovými injekcemi a granty EU. Tato změna výkaznictví měla přímý vliv na evidenci výdajů s vazbou na rozpočet, a tedy i zvýšení deficitu. Z výše uvedených skutečností je možné odvodit, že i když konvergenční kritéria byla přesně stanovena, a všechny členské země se zavázaly řídit danými pravidly, ve skutečnosti se jejich dodržováním příliš neobtěžovaly. Vzhledem k dalším rozhodnutím v zavádění eura vydala EU a její instituce spojené s řízením eurozóny jasný signál, že celý projekt jednotné měnové unie je více politickým projektem, než ekonomickým.
106
Zdroj: Zpráva Eurostatu o revizi deficitu řecké vlády a veřejného zadlužení, dostupné dne 16. dubna 2013 z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF >
56
3.2.2 Příčiny řecké krize Vztahy mezi vznikem a důsledky finanční krize a fiskální nerovnováhou můžeme popsat ve dvou základních rovinách: 1) fiskální nedisciplinovanost vlády, která vede k fiskální nerovnováze, je jednou z příčin vzniku finanční krize (zpravidla měnové nebo dluhové) 2) finanční krize způsobuje následné problémy systému veřejných financí a vede k prohloubení dlouhodobé fiskální nerovnováhy107. Finanční krize můžeme dělit na měnové, bankovní, dluhové či úvěrové a systematické108. V případě Řecka mluvíme o dluhové krizi. Jedná se o externí dluhovou krizi, která se projevuje neschopností země splácet zahraniční dluh. Není-li schopna splácet svůj zahraniční dluh vláda, označuje se to jako „sovereign default“. Tyto případy jsou oproti běžnému povědomí velmi časté, a to především v rozvojových zemích. V letech 1970 – 1995109 bylo 71 podobných finančních krizí ve dvaceti zemích světa. V případě Řecka se tedy nejedná o žádnou výjimečnou situaci, i když je tímto určitým způsobem postižena celá eurozóna. Finanční krize v Řecku se dala do pohybu právě s příchodem americké finanční krize. Celá finanční krize je z dnešního pohledu obrovská lavina, kterou způsobila malá sněhová koule na začátku. Nemluvím zde o problému, který vznikl nějakou malichernou chybou. Zde je vidět, jak je celý globální finanční svět propojený, a jak nastavení, která ho mají usměrňovat, jsou nedostatečná. Příčinou řecké krize není ta americká, ta dala jen impuls věřitelům Řecka požadovat větší úrok za nově vydané dluhopisy. Problém je strukturální chyba uvnitř Řecka, které si žilo dlouhou dobu na dluh. A to s požehnání Evropské unie a ECB. Dnes již vidíme, že Řecko není jedinou ekonomikou eurozóny, která má v době celosvětové krize problémy. Podívejme se na Itálii nebo Kypr.
Viz: Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Pro finanční krize je podstatné, že příčiny ekonomických problémů nenajdeme v reálné ekonomice, ale vznikají ve finančním systému. Jedná se tedy o poruchy finančního systému. 109 Viz: Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 107 108
57
3.3 Současné kroky k řešení krize Evropská unie a s ní i země eurozóny jsou nyní v nelehké situaci. V sázce je mnoho, a řešení nejsou jednoduchá. Navíc jsou činěna pod velkým tlakem a v časové tísni. Bohužel kroky, které dnes Evropa činí, jsou pro ostatní země vně EU dost nečitelné, a jen nadále prohlubují nedůvěru v euro a eurozónu. Již v květnu 2010 se státy eurozóny, Evropská komise a MMF dohodly na Evropském paktu stability (EFES, euroval). EFES je akciová společnost se sídlem v Lucembursku a jejím prioritním cílem je chránit členy eurozóny před finanční nestabilitou. Jejím hlavním prostředkem k pomoci je vydávání dluhopisů, které jsou jednotlivé země eurozóny povinny nakoupit. Celý proces funguje tak, že země, která se dostane do problému, požádá o finanční pomoc. Aby mohla čerpat prostředky z EFES, musí se dohodnout s Evropskou komisí a MMF na podmínkách, za kterých dojde k čerpání peněz. Tyto body musí schválit všichni ministři financí eurozóny. A až po ratifikaci všemi ministry (a splnění podmínek) dojde k faktickému čerpání peněz. Původní výše záruk byla omezena výší 440 miliard EUR, ale již v červenci 2011 byl tento limit po odsouhlasení všech členských zemí zvýšen na 780 miliard EUR.
58
V březnu 2001 byla na summitu EU schválena nová podoba EFES. Jedná se o Evropský stabilizační mechanismus, který nahradí stávající fond v letech 2013 - 2017. Tato organizace je pod dohledem ECB a má striktní pravidla, jak může pomáhat postiženým zemím. Jedná se hlavně o nákup dluhopisů ohrožených zemí, a tím má dojít ke snížení úroku u dlouhodobých dluhopisů.
Tabulka 6: příspěvky do ESM110
člen ESM
% z příspěvků
Podíl
Připsaný kapitál v EUR
Nominální HDP 2010 (v milionech USD)
Německo
27,146
1 900 248
190 024 800 000
3 315 643
Francie
20,386
1 427 013
142 701 300 000
2 582 527
Itálie
17,914
1 253 959
125 395 900 000
2 055 114
Španělsko
11,904
833 259
83 325 900 000
1 409 946
Nizozemí
5,717
400 190
40 019 000 000
783 293
Belgie
3,477
243 397
24 339 700 000
465 676
Řecko
2,817
197 169
19 716 900 000
305 415
Rakousko
2,783
194 838
19 483 800 000
376 841
Portugalsko
2,509
175 644
17 564 400 000
229 336
Finsko
1,797
125 818
12 581 800 000
239 232
Irsko
1,592
111 454
11 145 400 000
204 261
Slovensko
0,824
57 680
5 768 000 000
86 262
Slovinsko
0,428
29 932
2 993 200 000
46 442
Lucembursko
0,250
17 528
1 752 800 000
52 433
Kypr
0,196
13 734
1 373 400 000
22 752
Estonsko
0,186
13 020
1 302 000 000
19 220
Malta
0,073
5 117
511 700 000
7 801
110
Zdroj wikipedia ESM
59
Dalším krokem Evropské unie bylo schválení Paktu pro euro plus111, který má být jedním z mnoha kroků definujících mantinely fiskálních politik členských zemí. Jedním ze základních cílů tohoto nového paktu je nejen najít systematická řešení současných nerovnováh v eurozóně, která jsou ovšem víceméně omezena na nerovnováhy v případě rozpočtů, ale také prohloubit koordinaci hospodářských politik, která se ve světle současné krize ukazuje jako nedostatečná.112 Schéma 1: Pakt euro plus113
Na začátku srpna 2011 se odhodlala ECB v rámci záchrany eurozóny nakupovat dluhopisy zadlužených zemí. Nejprve Portugalska, Irska, posléze Itálie a Španělska. Snahou bylo snížení jejich výnosů (úrok, za který byly dluhopisy vydávané). Rok 2012 byl pro EU ještě náročnější. Krizová opatření nepřinesla kýžený efekt, a ekonomické ukazatele se nadále propadaly. Načež ratingové agentury zareagovaly dalším zhoršování ratingu zemí PIIGS114. V březnu 2012 na summitu EU podepsaly smlouvu o rozpočtové odpovědnosti (známou také jako fiskální pakt) všechny země EU s výjimkou České republiky a Velké Británie. Členské země EU - s výjimkou Velké Británie, Švédska, Maďarska a České Republiky se zavázaly že do své ústavy zakotví odstavec o vyrovnaném hospodaření, nadále budou zvyšovat věk odchodu do důchodu, umožňuje ovlivňovat mzdy, stanovuje jednotný základ firemní daně. 112 http://www.denikreferendum.cz/clanek/10845-kriticky-pohled-na-pakt-euro-plus-i 111
113
Prezentace J. M. Barrosa ke vzniku Paktu euro plus.
114
PIGS je zkratka používána v ekonomii a i . Pochází z roku 1990, termínem se obvykle se odkazuje na ekonomiky Portugalska , Itálie , Řecka a Španělska , čtyři ekonomik jižní Evropy. S nástupem Evropské dluhové krize ,se k těmto zemím připisuje Irsko , a to buď výměnou za Itálii nebo jako druhé I (PIIGS). Někdy se můžeme setkat ještě se zdvojeným G (PIIGGSnebo Piggs) pro Velkou Británii .
60
V návrhu paktu se počítá s tím, že státy do svého právního řádu, nebo nejlépe přímo do ústavy, zakotví pravidlo týkající se vyrovnaného strukturálního rozpočtu. Povolený bude u strukturálního rozpočtu deficit do výše 0,5 % HDP dané země. Na to, zda a jak země pravidlo ukotvily v domácím právu, bude dohlížet Soudní dvůr EU. Provinilci budou sankcionováni pokutou až do výše 0,1% HDP. Dne 30. 3. 2012 se ministři financí eurozóny na neformální schůzce v Kodani shodli na navýšení Evropského stabilizačního mechanismu ESM. Má se navýšit až na 700 miliard eur, z původních 500 miliard eur, které ale ještě nebyly plně splaceny. Tato částka má sloužit jako "záchranná síť" eurozóny pro případnou pomoc (půjčky) zemím s vysokými dluhy. Měla by platit okamžikem, kdy jí ratifikují členské země reprezentující 90 % závazného kapitálu, což se očekává v červenci 2012. ESM má nahradit EFES. Na summitu G8, který se konal 19. května v Camp Davidu, Barack Obama prohlásil, že bude s Evropou spolupracovat na balíku opatření, který by nastartoval ekonomický růst a snižování rozpočtových deficitů. Lídři zemí G8 se tím snažili zabránit dalšímu zhoršování krize eurozóny a destabilizaci celosvětové ekonomiky. Předseda italské vlády Mario Monti a francouzský prezident Francois Hollande prosazovali větší důraz na prorůstová opatření. Naproti tomu německá kancléřka Angela Merkelová zastávala a stále zastává spíše fiskální střídmost jako primární prostředek ke snížení obrovského zadlužení států EU. To je dle jejího názoru hlavní zátěž evropské ekonomiky. Na summitu se řešily i problémy Řecka, kde se touto dobou vypisovaly nové předčasné volby. Důvodem pro nové volby byla nemožnost představitelů nejsilnějších politických stran sestavit vládu. Po posledních volbách panovaly obavy, že by Řecko mohlo opustit eurozónu, což by mohlo vést i k rozpadu eurozóny samotné. Kdyby se po Řecku rozhodly eurozónu opustit i jiné "země PIIGS", hlavně Španělsko a Itálie, přineslo by to značné ztráty pro evropské banky. Mezi politiky panovala shoda v tom, že by Řecko v eurozóně mělo zůstat, aby nebyla ohrožena stabilita celé EU.
61
Německá kancléřka Angela Merkelová je jedním z mnoha zastánců hlubší integrace Evropy směrem k politické, bankovní a fiskální unii, a to i za cenu, že kvůli odporu některých států dojde k vytvoření "dvojrychlostní EU". Nepřímo se tak potvrdilo, že špičky Evropské unie - prezident Herman Van Rompuy a předseda Evropské Komise José Manuel Barroso, šéf ministrů financí eurozóny Jean - Claude Junker a prezident ECB Mario Draggi v tichosti pracují na plánu "nové stabilní Evropy", který má kontinent nasměrovat blíž k bankovní, fiskální a politické unii. Tyto návrhy by bylo možné pravděpodobně uskutečnit jen za cenu dalšího štěpení mezi 17člennou eurozónou a zbytkovou Evropou, která bude po přijetí Chorvatska do EU v příštím roce zahrnovat 11 států. Na evropském summitu 28. - 29. 6. 2012 se mimo jiné jednalo o bankovním dohledu nad celou EU, o možnosti společných eurobondů ("eurodluhopisy", tedy společné sdílení dluhů) a o fiskálním paktu. Dohodla se podpora růstu a zaměstnanosti, a to dotací ve výši 120 miliard eur. Eurozóna se dohodla na vytvoření společného dohledového orgánu, který bude kontrolovat aktivity velkých i menších bank. Proti bankovní unii vystoupila Velká Británie, Švédsko a Česká republika. Instituce bude fungovat pod ECB. Mechanismus má být vytvořen do října 2013. Banky budou moci být nově rekapitalizovány přímo z EMS, to až doposud nebylo možné. Dosud si jednotlivé státy od předchůdce ESM EFES půjčovaly peníze a ty pak poskytovaly bankám, čímž si ale zvyšovaly vlastní zadlužení. Dohodl se také jednotný unijní patent. Nadále se také připravuje rozpočtová a politická unie. Ta mimo jiné předpokládá, že Brusel bude moci zasahovat do rozpočtů zemí, které neplní pravidla fiskálního paktu.
Hovoří se také o tom, že EU bude harmonizovat daňovou
politiku. Ekonomové většinou tvrdí, že summit krizi nevyřešil, například David Marek z Pátria Finance v rozhovoru pro Český rozhlas poznamenal „Eurozóna je na rozcestí a je evidentní, že tam, kde aktuálně stojí, zůstat nemůže. Ona se musí změnit a musí se změnit dramaticky, v podstatě ve federální státní útvar. Nebo se dříve nebo později zcela rozpadne".
62
Evropská centrální banka 6. září 2012 spustila program neomezených nákupů vládních dluhopisů zemí PIIGS. Nákup dluhopisů je podmíněn přijetím plnohodnotného programu makroekonomických změn, k jakému se dosud zavazovaly všechny země, které čerpaly unijní půjčky. Na tiskové konferenci ve Frankfurktu to oznámil prezident ECB Mario Draghi. ECB může od této chvíle nakupovat pouze dluhopisy se splatností od jednoho roku do tří let, potenciálně v neomezeném objemu, a to s podmínkami, které budou muset zadlužené země splňovat. Dne 12. září 2012 Evropská komise navrhla, aby Evropská banka převzala dohled nad všemi bankami v eurozóně a udělala tak první významný krok směrem k bankovní unii. Jose Manuel Barroso zároveň prohlásil, že je třeba z EU vybudovat federaci, ke které bude zapotřebí změna smluv o EU. Tento návrh sám jako předseda EK ve Štrasburku předložil. Společný dohled by měl začít fungovat v lednu 2013, Česká republika si vyjednala výjimku v problematice dceřiných bank na našem území. Spolkový ústavní soud v Karlsruhe rozhodl o tom, že ESM neodporuje německým zákonům, a tím jej posvětil. V říjnu 2012 byla nezaměstnanost v eurozóně 11,6% (tzn. 18,5 miliónu lidí bez práce). To je maximum od vzniku měnové unie. Nejvyšší nezaměstnanost byla ve Španělsku (25,8%) a v Řecku (25,1%). V celé Evropské unii byla nezaměstnanost na 10,6% (tzn. 25,75 miliónu nezaměstnaných)115. Evropská odborová konfederace a její členské organizace 14. listopadu 2012 pořádaly den akcí, kdy v mnohých evropských zemích proběhly stávky, demonstrace, shromáždění a další akce hlavně proti ekonomickým škrtům. Ke Dni evropské mobilizace se připojila také Belgie, kde se na 24 hodin zcela zastavila vlaková doprava, a to včetně mezinárodních spojů. Lidé vyjádřili svou nespokojenost i v dalších zemích – například v Portugalsku (generální stávka už podruhé od začátku roku 2012), Španělsku (ke generální stávce se připojila i velká většina zaměstnanců průmyslových podniků ve Španělsku, protesty postihly také značnou část veřejné dopravy), Itálii (několikahodinová stávka), Polsku nebo Řecku (okolo desetitisíců demonstrantů v centru Athén), ale i ve Francii.
115
eurostat
63
Dne 28. prosince francouzsko-belgická banka Dexia získala od Francie a Belgie finanční injekci ve výši 5,5 miliardy eur (zhruba 138 miliard korun) a bude téměř zcela (z 96%) znárodněna. Společnost Dexia byla již dříve ozdravena pomocí peněz daňových poplatníků. Již v roce 2008 získala od Francie, Belgie, Lucemburska a klíčových akcionářů 6,4 miliardy eur. Eurozóna ve čtvrtém čtvrtletí 2013 prohloubila hospodářskou recesi a pokles utrpěly i dvě její největší ekonomiky. HDP 17 zemí eurozóny se proti předešlému čtvrtletí propadl o 0,6%. Ekonomika celé EU klesla o 0,5%116. Pro eurozónu to byl první kalendářní rok, kdy HDP nerostl v žádném ze čtyř čtvrtletí, přinejmenším od roku 1995, kdy Eurostat začal tyto údaje pořizovat. Pokles na konci roku nehlásily už jen slabé ekonomiky zemí PIIGS. Francie totiž vykázala pokles o 0,3%. Největší ekonomika Evropy Německo se v mezičtvrtletním srovnání propadlo o 0,6% , nejhlouběji od roku 2009. Nezaměstnanost v eurozóně dle Eurostatu v lednu činila 11,8%, v celé EU 10,7%. Dne 8. února 2013 se země Evropské unie po celonočním jednání dohodly na dlouhodobém rozpočtu unie na roky 2014 až 2020 ve výši 957 miliard eur. Rozpočet ještě není schválen Evropským parlamentem. Do poloviny tohoto roku začnou USA a EU jednat o transatlantické zóně volného obchodu. EU doufá, že dohoda přispěje k růstu HDP Evropské unie až o 0,5%. Jednání by měla být dokončena do dvou let.
116
Eurostat
64
3.4 Situace v nejvíce postižených státech 3.4.1 Řecko Řecku byly jako jedné z prvních zemí poskytnuty dva mezinárodní úvěry od ECB, MMF a Stabilizačního fondu EU, a to ve výši 110 miliard EUR v roce 2010 a v roce 2012 pak 120 miliard eur. Při mezinárodních půjčkách se věřitelé zavázali, že odpustí značnou část dluhů (tzn.: bailout)117. Mezinárodní půjčky na sebe vážou i úsporné vládní reformy, se kterými řecká veřejnost příliš nesouhlasí a proti krokům vlády (EU, ECB a Německu) pořádá četné demonstrace. Dluh Řecka se pohybuje kolem 170% HDP. Řecká ekonomika se v posledních pěti letech propadla o téměř 25% a další pokles se čeká i v příštích letech. Nezaměstnanost se pohybuje okolo 25%118. 3.4.2 Španělsko Raiting Španělska se v posledním roce dost propadl (o dva stupně z "A" na "BBB+") a díky tomu se úroky ze španělských vládních dluhopisů vyhouply nad šestiprocentní hranici. Vláda se zavázala k výraznému snížení rozpočtového deficitu, a musela začít implementovat do ekonomiky program značných úspor. Ve Španělsku probíhají též jako v Řecku četné demonstrace proti vládním úsporám, 29. 3. 2012 se konala generální stávka, které se zúčastnilo 800 000 lidí (podle odborářů přes milion lidí). Stávku svolaly Španělské odborové organizace Confederación Sindical de Comisiones Obreras (CCOO) a Unión General
de
Trabajadores
(UGT).
Španělská
nezaměstnanost
dosáhla
24,4%
(nezaměstnanost v eurozóně je 10,9%), bez práce je tedy 5,6 milionu lidí.
Jedná se o slovo převzaté z námořnické terminologie, doslova znamená záchrana potápějící se lodi za pomoci kbelíku, kterým vyléváte vodu. V Ekonomii se používá v kontextu úvěrováním firem nebo států v krizi, jen proto aby se daná krize nešířila dále. 118 Eurostat 117
65
Španělsko po Řecku, Irsku a Portugalsku bylo 9. 6. 2012 nuceno požádat o finanční pomoc (půjčku). Eurozóna v prohlášení uvedla, že je připravena Madridu poskytnout až 100 miliard EUR. Peníze mají být poskytnuty na rekapitalizaci bank. Předpokládá se ale, že to dlouhodobě nebude stačit. V srpnu 2012 si španělské banky byly nuceny půjčit od ECB celkem 412 miliard eur (asi 10 biliónů korun). Na španělské banky tak připadá 34% všech výpůjček v rámci 17členné eurozóny, které poskytuje Evropská centrální banka. Dne 25. září členové hnutí Occupy Congress a jiných sdružení v Madridu masivně demonstrovaly proti ekonomickým škrtům. Rozhořčení, jak si říkají, uvedli, že akce je protestem proti únosu demokracie, škrtům a podmínkám půjčky pro zemi. U parlamentu se sešlo 3000 až 6000 lidí. Ve Španělsku jsou na pokraji bankrotu i jednotlivé provincie, které chtějí požádat o peníze z nouzových fondů. Uvedly to už Katalánsko, Valencie a Murcia a o úvěru ve výši 4,9 miliardy eur uvažuje i Andalusie. V Katalánsku navíc místní prezident Artur Mas už vyzval k uspořádání předčasných voleb v provincii, které by se měly konat 25. listopadu. De facto budou referendem o větší autonomii pro tuto nejbohatší část země. Dne 14. listopadu 2012 se konala generální stávka, druhá v roce 2012. Začala násilnými střety protestujících s policií. Ke generální stávce, kterou zorganizovaly odbory především na protest proti úsporným opatřením vlády, se připojila velká většina zaměstnanců průmyslových podniků ve Španělsku. Protesty postihly také značnou část veřejné dopravy. V Madridu a dalších velkých městech jezdila pouze třetina autobusů a vlaků. V polovině prosince 2012 španělské banky získaly od eurozóny první část finanční půjčky ve výši 37 miliard eur. Peníze byly určeny pro znárodněné finanční ústavy; většina financí je pro banku Bankia, 2,5 miliard půjde do tzv. "špatných bank" (bad bank).
66
3.4.3 Portugalsko Portugalsko prožívá zatím nejhorší recesi od 70. let. První záchranný balík ve výši 78 miliard eur již pravděpodobně nebude Portugalsku stačit. Také v Portugalsku proběhla generální stávka (22. 3. 2012), šlo už o druhou generální stávku (první byla v květnu 2011, kdy Portugalsko požádalo o mezinárodní finanční pomoc). Byla ale menší než ta z května 2011. Stávky svolala největší odborová centrála, lidé protestovali proti vládním úsporným opatřením a reformám. Ministři financí eurozóny se 8. října 2012 dohodli, že by Portugalsko mělo získat další část pomoci ze záchranného programu. Jde o 4,3 miliardy eur ve formě půjček z plánu, který počítá s celkem 78 miliardami eur. Portugalsko však musí plnit plán půjčky, zahrnující zvyšování daní a rozpočtové škrty. Za to dostalo od eurozóny záchrannou půjčku 78 miliard euro, aby dokázalo splácet své dluhy. Snižování platů a růst daní ale způsobil pokles životní úrovně Portugalců skoro o čtvrtinu. Eurostat předpokládá, že cena práce klesne v Portugalsku ještě asi o 4%. V lednu 2013 se protestů proti úsporným opatřením po celém Portugalsku zúčastnil asi milion lidí. Byly to největší lidové protesty od dob Karafiátové revoluce v roce 1974, která svrhla autoritářský režim. Vláda premiéra Pedra Passose Coelha na konci roku 2012 prosadila úsporný rozpočet, aby splnila podmínky zahraničních věřitelů, kteří zemi roku 2011 půjčili 78 miliard eur. Podmínkou bylo, aby rozpočtový deficit z loňských 5% klesl na 4,5%. Proto vláda zvyšuje daně z příjmu či z nemovitostí a snižuje důchody. Proti vládním reformám 16. února 2013 protestovalo tisíce demonstrantů, v Lisabonu se sešlo okolo 3000 demonstrujících Portugalců. V Portugalsku je také vysoká nezaměstnanost 16,9%.
67
3.4.4 Itálie Itálie se od roku 2011 nachází v hospodářské recesi. Země je třetí největší ekonomikou eurozóny po Německu a Francii. Veřejný dluh je více než 2 biliony eur (112% HDP), v poměru k HDP je Itálie druhým nejzadluženějším státem eurozóny po Řecku. Italská vláda se snaží dostat dluh pod kontrolu prostřednictvím omezování výdajů a zvyšování daní. Díky hospodářské krizi v Itálii padla vláda Silvia Berlusconiho, i když k pádu vlády přispěly i jiné okolnosti, například Berlusconiho sexuální aféry. Dne 16. června 2012 se ulice Říma zaplnily lidmi nespokojenými s vládou. Na 100 000 Italů žádá, aby zvyšování daní bylo spravedlivější a škrty provázela i prorůstová opatření. Odbory, které akci svolaly, chtějí kabinet Maria Montiho přimět i k efektivnějšímu boji s nezaměstnaností. Dne 21. prosince 2012 italský premiér úřednické vlády Mario Monti podal demisi. Odstoupil poté, co obě komory parlamentu odsouhlasily vládou předložený úsporný rozpočet na rok 2013. Rozpočet má v roce 2013 snížit rozpočtový deficit pod 1,8% HDP. Předčasné parlamentní volby by se v zemi konaly v únoru 2013. Dne 26. února 2013 italské parlamentní volby skončily skoro patem. Zvítězila sice středolevá koalice Piera Luigiho Bersaniho, ale většinu bude mít jen ve Sněmovně, nikoliv v Senátu. Koalice v čele s Demokratickou stranou (PD) získala 29,5% hlasů, středopravicový tábor expremiéra Silvia Berusconiho pak 29,1%. V Senátu dostaly středolevé strany 31,6% hlasů a budou mít 113 z 315 volených křesel, blok kolem Berlusconiho strany Lid svobody (PdL) dostal 30,7% hlasů a díky volebnímu systému bude mít 116 křesel. Na třetím místě se umístila"(ne)strana" Hnutí pěti hvězdiček bývalého komika Beppeho Grilla.
68
3.4.5 Irsko Irsko bylo dlouho označované jako ideální model hospodářského vývoje a přezdívané jako "keltský tygr", ale vlivem finanční krize a prasknutím hypoteční bubliny se dostalo do vážných problémů. První záchranný balíček v roce 2010 přinesl Irsku 85 miliard eur (rozdělen na 3 roky) na vyrovnání vládního deficitu a oživení bankovního systému. V lednu 2011 padla vláda, v následných parlamentních volbách vyhrála opoziční Fine Geal a sestavila koalici s levicovými labouristy. Vládní Fianna Féil, spojovaná s finanční krizí, utrpěla těžkou porážku. Při zátěžovém testu čtyř největších irských bank, zjišťujícím, jak by se dokázaly vypořádat s možnými dalšími problémy, se zjistilo, že banky budou potřebovat ještě dalších asi 24 miliard eur. Veřejný dluh je ve výši 118% HDP, Irsko se ale pravděpodobně dostává z recese, v roce 2013 Evropská komise očekává růst přes 1,5%. V únoru 2013 irská vláda rozhodla o likvidaci nástupnické organizace finančního ústavu Anglo Irish Bank, která nese název Irish Bank Resolution Corporation (IBRC). Připravila si tak půdu pro změnu podmínek splácení obrovského dluhu, který jí vznikl na začátku finanční krize, když se neopatrně zaručila za celý bankovní sektor Irska. Anglo Irish Bank a její kontroverzní úvěrová politika se staly synonymem finanční krize Irska. Právě kvůli potížím této banky se vláda v roce 2008 zaručila za celý bankovní sektor, což se později vymstilo. Kvůli záruce za svůj bankovní sektor musí Irsko splácet dlužní úpis ve výši zhruba 28 miliard eur (asi 720,6 miliardy korun). Platit by mělo v ročních splátkách až do roku 2023. Roční splátka vychází na téměř 3,1 miliardy eur (asi 79,8 miliardy korun). Likvidaci ještě musí posvětit ECB. 3.4.6 Slovinsko S dluhovou krizí se potýká také Slovinsko. Slovinsko bylo jednou z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik EU. Zemi závislou na vývozu ale těžce zasáhla ekonomická krize. Nezaměstnanost v dvoumilionovém státě stále roste, bez práce je 200 000 lidí. Janšův konzervativní kabinet seškrtal veřejné finance, platy ve státní správě a sociální dávky ve snaze snížit deficit rozpočtu z loňských 6,4% na 4,2%. Další úsporná opatření plánuje na rok 2013, aby dosáhl rozpočtu s 3% deficitem podle pravidel eurozóny. Proti vládním škrtům Slovinci v Lublani několik dnů demonstrovali.
69
Ve slovinských městech 4. prosince 2012 znovu demonstrovaly tisíce lidí. Vadí jim tvrdá úsporná opatření vlády, ale také údajná korupce ve státní správě. Ve městě Maribor protesty přerostly v násilné střety s policií. Policie navíc obvinila řadu politických špiček z korupce, včetně premiéra. Dne 23. ledna 2013 byla ve Slovinsku generální stávka. Do stávky se zapojily školy, školky, nemocnice, hasiči, zaměstnanci veřejné správy, obecní a republiková policie, celní služba. Jde o státní zaměstnance, kterých je 160 000, přičemž stávku podporuje zhruba 100 000 z nich. Protestují proti rozhodnutí vlády o plošném snížení mezd ve veřejném sektoru o 5%. Dne 27. února 2013 slovinský parlament vyslovil nedůvěru vládě konzervativního premiéra Janeze Janši. Současně byla vedením kabinetu pověřena ekonomka Alenka Bratuševicová z levicově orientované formace Pozitivní Slovinsko. Pro vyslovení nedůvěry vládě hlasovalo 55 poslanců, proti bylo 33 poslanců. Hlasování vyvolala středolevá opozice v reakci na korupční aféru předsedy vlády. Opozice také prosadila jmenování své kandidátky Bratušekové do čela vlády. Změna kabinetu se tak odehrává bez parlamentních voleb, navíc prostřednictvím jediného hlasování. Slovinsko čelí tvrdé bankovní krizi kvůli nadměrnému riskování, špatnému řízení státních bank a nedostatečnému dohledu. Uvedla to Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. OECD předpověděla, že slovinská ekonomika letos nejspíše klesne o 2,1%. Upozornila rovněž, že slovinský veřejný dluh se od roku 2008 více než zdvojnásobil na 47% HDP.
70
3.4.7 Kypr Problémy s dluhovou krizí začíná mít i Kypr. Ratingová agentura Standard & Poor's snížila úvěrové hodnocení Kypru o dva stupně hlouběji do spekulativního pásma (CCC+), u agentury Fitch má hodnocení BB-, Moody's hodnotí známkou B3 (u obou vysoce spekulativní s negativním výhledem). Kypr požádal Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond o pomoc v červnu poté, co dvě největší místní banky utrpěly obrovské ztráty kvůli svému napojení na Řecko a byly nuceny požádat o pomoc stát. Země se rovněž potýká s první recesí za téměř 40 let. Kypr již obdržel záchranný úvěr od Ruska v prosinci 2011 v celkovém objemu 2,5 miliardy eura na 4,5% úrok. Státní dluh Kypru dosáhl 84% HDP (2012). Kypr již uzavřel s mezinárodními věřiteli předběžnou dohodu o snížení mezd a penzí, zvýšení daní a zavedení reforem. Kypr si chce půjčit zhruba 17,5 miliardy eur (což je téměř výše jeho ročního HDP). Na jarním summitu EU (15. března 2013) byl schválen záchranný úvěr Kypru ve výši 10 miliard eur pro zadlužené kyperské bankovnictví. Podmínkou půjčky je ale zvýšení daní a zavedení jednorázové daně na bankovní vklady. V Kypru tak vypukl tzv. run na banky. Kyperský parlament sice odmítl plán jednorázového zdanění vkladů u tamních bank, nakonec se ale s věřiteli (MMF, EK a ECB) dohodl na jednorázovém zdanění vkladů tuzemských bank. Vklady nad 100 000 eur budou sníženy o 20 % (v Bank of Cyprus), v ostatních bankách se sníží vklady všem klientům o 4 %. Kypr tak má získat 5,8 miliardy eur (149 miliard Kč), aby mohl dostat od věřitelů záchranný úvěr - 10 miliard eur. Účty u kyperských bank měly být zdaněny maximálně 40 %. Realita ale bude (dle kyperského ministra financí Michalise Sarrise) jiná. V bance Laiki by se bohatším střadatelům (u vkladů nad 100 000 eur, tzn. cca 2,6 milionu korun) nakonec mělo odebrat až 80% vkladů. Ministr rovněž nevyloučil, že kyperská vláda bude nucena v brzké době přikročit ke snižování mezd a důchodů v důsledku očekávaného prudkého poklesu ekonomiky země.
71
4. Možná alternativní východiska pro řešení krize „…žádné zázračné recepty na řešení krize neexistují, protože nejsme schopni žádným umělým způsobem vyvolat poptávku…“119 Z předchozích kapitol je jasné, že Evropskou unii a eurozónu nečekají žádné dobré časy. Hypoteční krize v USA odkryla všechny doposud skryté problémy uvnitř unie a dá se říci, že jí ještě více názorově rozdělila. Opatření, která bude třeba učinit, budou jedna z nejtěžších v historii a poznamenají budoucí vývoj sjednocené Evropy. Evropa je na rozcestí. Buď bude nadále pokračovat ve sjednocování, které vyústí ve federativní zřízení, nebo dojde ke štěpení na dvojrychlostní Evropskou unii.
4.1. Co s Řeckem? Jedním z ukazatelů dalšího směru EU je přístup k řecké krizi. Řecko je stále nejzadluženější zemí EU. Finanční pomoc, která plynula do Řecka, koupila politikům potřebný čas. Teď bude záležet, jak se rozhodnou. Zda pro odchod Řecka z měnové unie, případně i z EU, nebo jestli dojde k řízenému bankrotu. V tuto chvíli vše nasvědčuje řízenému bankrotu, ale ani tato varianta není všelékem na současný stav, jak můžeme vidět v následujícím schématu 2.
119
Ing. Miroslav Topolánek
72
Schéna 2: Bankrot řecka120
Jak je vidět z předchozího schématu, vystoupení jakéhokoliv státu z eurozóny je jasný krok k jejímu konci. Tato varianta by možná byla ekonomicky nejlevnější pro všechny země uvnitř měnové unie, ale politický a sociální rozměr takových kroků je nedozírný.
120
http://byznys.ihned.cz/c1-53066380-scenar-ktery-je-nocni-murou-eurozony
73
4.2. Nejčastěji diskutované varianty. Od roku 2011 se stále více objevují a projednávají tyto čtyři možná řešení krize. 4.2.1. Vystoupení problémových zemí Vystoupení nejvíce problémových zemí, a to jak dočasné či trvalé. To by pro dané země znamenal návrat k vlastní národní měně, samozřejmě s devalvovaným kurzem, který by zvýšil konkurenceschopnost. Díky tomu by mělo docházet k postupnému snižování zadlužení z důvodu rychlejšího růstu a značně znehodnocené měně. Dále by mělo dojít k postupnému odstranění nerovnováhy, popřípadě jestli to bude ekonomicky možné, opětovný vstup do Evropské měnové unie. Avšak hlavní problém této varianty je jednak neexistence právně definovaného mechanismu vystoupení z eurozóny, ale také je stále pravděpodobný silně destabilizační vliv takového kroku na euro. Proto se tomuto scénáři všechny země a politici eurozóny snaží zabránit. 4.2.2 Odchod nejsilnější země Odchod nejsilnější země (Německa), či více stabilních a silných zemí; to je krok pochopitelný z pohledu motivace (neochota nadále financovat záchranu slabších zemí šířící se německým veřejným míněním, sentimentalita po staré měně) i dostupnosti kapacit pro efektivní uskutečnění odluky. Slabší země by profitovaly ze znehodnocení eura vůči nové německé měně. Problémem tohoto řešení je, že do určité míry řeší problém Německa a problém nesouladu mezi německou a řeckou produktivitou, nikoliv však problém nesouladu ve zbytku eurozóny. Nicméně i pro Německo by tato možnost byla složitější, než si velká část německé veřejnosti představuje - náklady na pomoc slabším zemím byly nahrazeny náklady na sanaci německého průmyslu a především finančního sektoru postiženého následným zhodnocením nové měny. Je otázkou, zda by takto oslabená eurozóna měla ekonomickou logiku a motivaci k další existenci.
74
4.2.3 Řízený bankrot Po roce 2013 přijde na řadu řízený bankrot, či jak se velmi často v médiích používá, restrukturalizace dluhu nejvíce zadlužených zemí (Řecko, Irsko, případně další země PIIGS). Tento scénář je možná nejpravděpodobnější, ale každá mince má rub i líc. Zásadním problémem je, že tento krok nejvíce postihuje nejen národní subjekty, ale i banky a další finanční instituce ve Francii, Německu, Velké Británii či Španělsku. Bohužel těmto krokům (bankrotu některých zemí) se budeme moci jen těžko vyhnout a eurozóna již dnes pro ně chystá určitý mechanismus. Rozhodovat o řízeném bankrotu země by neměla země samotná, nýbrž evropské orgány, což přinese značnou ztrátu národní suverenity. 4.2.4 Dvojrychlostní eurozóna. O této problematice jsem již v předchozím textu psal. Podrobnější vysvětlení k danému problému jsem si nechal z důvodu řazení kapitol až sem. O vytvoření „dvojrychlostní“ eurozóny se mluví velmi dlouho. Určitá ekonomická pnutí uvnitř měnové unie stále častěji nasvědčovala, že pro ekonomicky silné země – Německo, Benelux, Finsko, Rakousko a pravděpodobně i Francie – by bylo vhodnější vytvořit vlastní měnovou unii se silným eurem. Ostatní země by byly ponechány svému osudu se slabší variantou společné měny, nebo by byly odkázány zpět k národním měnám. V dnešní době, kdy zažíváme stále větší ekonomické turbulence, vidím, že řešení těchto problémů pomocí záchranných fondů je špatné. Tato varianta není zcela nepravděpodobná. Rozhodujícím faktorem pro rozdělení měny je zřejmě Německo. Pokud by se ukázalo, že ekonomické nevýhody měnové unie převažují nad jejími politickými ambicemi hrát stále významnější roli v rámci celé Evropy, je možné, že ke štěpení eurozóny dojde.
75
4.2.5. Úplný rozpad eurozóny Tato strategie „každý sám za sebe“ může být jak cílevědomá, tak i výsledkem selhání, či špatného provedení některého z předchozích scénářů. Znamená největší nárůst nejistoty a největší zátěž pro bankovní systém kvůli vzájemné provázanosti. Zřejmě by hrozil také návrat k ekonomickému nacionalismu a otázkou zůstává, jak by byla schopna nadále fungovat EU. 4.2.6 Další přerozdělování financí pomocí záchranných fondů Zachování "status quo" za pomoci evropských záchranných fondů. Eurozóna může pokračovat dál ve stávajícím složení (plus Estonsko) za předpokladu, že se vytvoří nová pravidla, která umožní vzájemné přesouvání dluhů pomocí záruk a fiskálních transferů i pomocí monetizace vládních dluhů Evropskou centrální bankou, popřípadě k vydávání společných dluhopisů (eurobondy). Jde především o kroky směrem k úplné fiskální unii. Pojmem úplná fiskální unie je míněna unie s jednotným daňovým a sociálním systémem a s centrálním (federálním) rozpočtem. Ta však může jen těžko existovat bez unie politické. K přijetí politické unie eurozóna zatím měla jen velmi daleko, a to hlavně díky kompromisům v otázkách národní suverenity. Bohužel krize si mnohdy žádá tvrdý přístup. V této chvíli v eurozóně zatím vzniká mechanismus, který má umožnit fiskální transfery vždy poté, kdy se vnitřní problémy silně vyhrotí. Směr transferů pravděpodobně zůstane velmi specifický – od disciplinovanějších k méně disciplinovaným, od pomaleji rostoucích zemí k těm, které prošly boomem růstu na dluh, od spořivých věřitelských zemí k zemím, ve kterých se zadlužení vlády či soukromého sektoru stane neudržitelným. Toto je asi nejpravděpodobnější, ale také nejnákladnější variantou. Přerozdělování bohatství od efektivnějších zemí k méně efektivním se nutně stane překážkou jeho tvorby. Je paradoxní, že i chudší země jako Slovensko budou platit na bohatší členy – Řecko, Irsko.
76
4.2.7 Britský model eura Zajímavý je návrh, který se vrací k původně britskému konceptu eura jako paralelní měny, která by koexistovala s národními měnami (v každé zemi by tak byly dvě oficiální měny). Tento návrh měl svoji logiku jako strategie měnové integrace, v případě dezintegrace by však měl spíše destabilizační účinky kvůli obavám z nestability nově zaváděných národních měn. Schéma 3: Propojenost dluhů, aneb kdo komu dluží
77
Závěr V současné době není jisté, zda euro a eurozóna přežije dalších deset let, či se rozpadne. Náklady (nejen ekonomické) a problematické dopady všech alternativních kroků k pokračování současné eurozóny jsou takového rázu, že se zatím snaha o udržení současné eurozóny zdá být tou nejlepší strategií. Aby tomu tak skutečně bylo, musí se evropské vlády co nejdříve shodnout na reformách budoucí eurozóny a společně s ECB musí představit důvěryhodnou strategii stabilizace. Z ekonomického pohledu tato varianta možná je, její stabilita ale závisí na politických faktorech. Mám-li spekulovat o tom, které řešení bude to pravé a bude uskutečněno (ne nutně teoreticky nejlepší, ale přijatelné a technicky zvládnutelné, politicky průchodné), jedna z možností se nabízí. Shrňme si všechna pro a proti: skutečné řešení vyžaduje přijetí pravidel o fiskální koordinaci či lépe řečeno fiskální unii. Jedná se o požadavek podporovaný Německem. Méně atraktivní již je pro země, které by byly hlavním cílem tohoto fiskálního dozoru. Tyto slabší země nyní nutně potřebují chybějící likviditu, a to jak pro vládní finance, tak pro celý finanční sektor. Volných zdrojů již mnoho není. Jednou z možností může být zatím dosti opatrná ECB. Toto řešení ale není politicky průchodné u zastánců konzervativní měnové politiky (nejen z Německa), kterým se toto řešení nelíbí. Prakticky všechny země mají přitom důvod se obávat nejistoty z rozpadu eurozóny. Jednou z možností se tak stává kompromis ve formě výměny volnější měnové politiky za fiskální pravidla. Její přijetí by však vyvolalo i řadu otázek k budoucímu statutu ECB a stabilitě evropské měny a znamenalo by obtížně stravitelný kompromis pro obě strany. Velkým problémem je i to, že část kompromisu (dodání likvidity) je splatná okamžitě, část s odstupem, což stabilitě řešení nepřispívá. Současná fáze evropské měnové integrace se tak stává nejtvrdším testem skutečné soudržnosti a společných hodnot, jaký kdy EU zažila.
78
Spolu s dalším pokračováním nákladného sociálního státu to povede k pomalejšímu růstu eurozóny i jejího okolí. Vedoucí představitelé eurozóny však doposud nainvestovali do tohoto projektu tolik politického kapitálu, že se domnívají, že nemohou couvnout a dovolit jeho viditelný kolaps. Důsledkem bude, že eurozóna (a tedy Evropská unie) zůstane i nadále nejpomaleji rostoucím regionem světa se snižující se konkurenceschopností a postupným zaostáváním. Pokud se eurozóna v následujících deseti letech nerozpadne, bude přes periodicky se opakující krizové situace nakonec směřovat k plnohodnotné fiskální unii ovládané z jediného centra, a tedy – bez ohledu na potlačení demokratických svobod – i k unii politické. Ovšem rozpory v eurozóně a zájmové konflikty jsou velmi silné. Je velkou otázkou, zda Německo bude dlouhodobě snášet neopodstatněné kritiky své exportně výkonné ekonomiky, svých přebytků platební bilance a hlavně, dokdy němečtí občané budou ochotni platit dluhy jiných členů eurozóny. Pokud by Německo z politických či ústavních důvodů odmítlo zúčastnit se záchranných mechanismů, jejich financování se zhroutí a s největší pravděpodobností by se rozpadla i eurozóna v současné podobě. Všechny kroky, které jsou dnes prováděny hlavními představiteli eurozóny a Evropské unie, jsou jen marnou snahou koupit si čas. Ale tyto politické šachy mají i svou temnou stranu. Německo se svojí proexportní politikou vlastní tolik potřebnou likviditu k záchraně. Vždyť skoro 52 procent všech transferů ekonomické pomoci postiženým zemí pochází právě z Německa a Francie. Tyto obrovské a ekonomicky silné země si takto kupují silnější hlasy při rozhodování o dalším kursu evropské integrace. Žádné z možných řešení není jednoduché. Jediné, co je jisté, že euro musí přežít, a to v takové podobě, v jaké ho známe nyní. Proto určitě nedojde k žádnému štěpení unie. Ani k vystoupení žádných zemí. Euro je od počátku více politický než ekonomický projekt. Bohužel z obrovských plánů na silnou měnu, která napomůže k růstu skomírajících ekonomik Evropy nedošlo, i když zde ekonomický potenciál byl. Evropa ho nedokázala využít. Americká hypoteční krize jen ukázala na problémy uvnitř unie a urychlila to, co by nás stejně dříve či později postihlo. Mluvím o nás z jednoho prostého důvodu, dluhová krize nepostihuje jen země platící eurem, ale i ekonomiky napojené na země eurozóny.
79
Nadále bude pokračovat pomoc proudící slabým ekonomikám. Časem se k nim přidá Itálie a Slovinsko. ECB začne nakupovat dluhopisy postižených zemí. Zvýší se inflace v eurozóně. Silné země (Německo, Francie) budou stále silněji prosazovat jednotnou politickou a fiskální unii. Dojede k vytvoření jednotného ministerstva financí, které bude dozorovat, zda všechny země drží vyrovnaný rozpočet nebo strukturální deficit schválený z Bruselu. Dojde k podpoře vědy a výzkumu, ke sjednocení daňové politiky. Tyto kroky budou znamenat oslabení suverenity jednotlivých států, což přinese mnohé nepokoje a posílení populistických a nacionalistických stran v EU. Bohužel bude velmi dlouho trvat, než se eurozóna stane uznávanou velmocí v globálním světě. Ale jedině těmito kroky to může dokázat.
80
Seznam obrázků, tabulek a grafů Graf: 1. Hospodářský cyklus _____________________________________________________________________________________ 17 Graf 2: Index pracovních nákladů ________________________________________________________________________________ 35 Graf 3: Rizika nerovnoměrného ek. růstu (2008 Q3 = 100)_____________________________________________________________ 36 Graf 4: Bilance běžného účtu ____________________________________________________________________________________ 36 Tabulka 1: Země EU a jejich HDP na hlavu v roce 2011 _______________________________________________________________ 37 Obrázek 1: Vývoj HDP 4Q 2011 __________________________________________________________________________________ 37 Graf 5: Inflace v EU prosinec 2012 ________________________________________________________________________________ 38 Graf 6: Nezaměstnanost v EU prosinec 2012 ________________________________________________________________________ 38 Graf 7: Vývoj ekonomiky USA a EU v devadesátých letech ____________________________________________________________ 41 Graf 8:Průměrný roční růst HDP v EU _____________________________________________________________________________ 41 Graf 9 :Rozdíl mezi neekonomickými ukazately mezi EU a USA _________________________________________________________ 44 Tabulka 2: Porovnání růstu HDP a nezaměstnanosti _________________________________________________________________ 45 Tabulka 3: Vývoj veřejných výdajů ve vyspělých zemích v %HDP _______________________________________________________ 47 Tabulka 4: Plnění konvergenčních kritérií Řeckem za rok 1997 _________________________________________________________ 54 Tabulka 5: Plnění konvergenčních kritérií Řeckem za rok 1999 _________________________________________________________ 55 Tabulka 6: Příspěvky do ESM ____________________________________________________________________________________ 59 Schéma 1: Pakt euro plus _______________________________________________________________________________________ 60 Schéna 2: Bankrot řecka ________________________________________________________________________________________ 73 Schéma 3: Propojenost dluhů, aneb kdo komu dluží _________________________________________________________________ 77
81
Použitá literatura
Cupalová, M.: Protikrizové plány v zemích EU, Praha, Oeconomica 2009. Fárek, J.: Transformace finanční krize v globální hospodářský útlum: poučení, výzvy a geopolitické souvislosti, Mezinárodní politika, roč. XXXIII. Fiala, P., Pitrová, M.: Evropská unie, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2003. Hnát, P.: Dopad současné finanční a hospodářské krize na obchod a jeho governance, Praha, Oeconomica 2009. Kohout, P.: Finance po krizi : důsledky hospodářské recese a co bude dál, Praha, Grada 2009. FUCHS, Kamil. Hlavní směry ekonomického myšlení. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2000. FUCHS, Kamil. Ekonomie I. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1993. HOLMAN, Robert. Americká finanční krize: hrozba pro světovou ekonomiku?.vydání. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008. HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha: C. H. Beck,2005 KRAFT, Jiří; BEDNÁŘOVÁ, Pavla. Ekonomická teorie a její odraz v české ekonomice 90. let. 2. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1998. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vydání. Praha: Portál, 2008. KREJČÍ, Oskar. Povaha dnešní krize. 1. vydání. Praha: East Publishing, 1998. KUBA, Zdeněk. Dějiny ekonomického myšlení a podnikání. 1. vydání. Ostrava: Vysoká škola podnikání, 2005. MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie. 10. vydání. Slaný: Melandrium, 2007. MEŠČERJAKOV, N. L. Karel Marx - život a jeho dílo. Praha: Karel Borecký, MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. Praha.Vysoká škola ekonomická v Praze, Krugman, P. R.: Návrat ekonomické krize, Praha, Vyšehrad 2009. Mach, P.: Americká finanční krize – selhání státní regulace, in: Americká finanční krize – Hrozba pro světovou ekonomiku? : sborník textů, Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2008, Pitra, Z.: Jak vnímat současnou ekonomickou krizi a co dál?, Olomouc, Moravská vysoká škola Olomouc 2009. Schuster, R.: „Nejpříznivější desetiletí z hlediska mezinárodního ekonomického vývoje máme za sebou.“, Mezinárodní politika, roč. XXXIII. Soros, G.: Nové paradigma pro finanční trhy : úvěrová krize 2008 a co dál, Praha, Vyšehrad 2009. Šafránek, L.: Světlo na konci tunelu : úvahy nad příčinami, následky a překonáváním ekonomické krize, Praha, Orego 2009. Šindel, J.: Finanční krize je hrozbou pro svět, in: Americká finanční krize – Hrozba pro světovou ekonomiku? : sborník textů, Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2008 Zahradník, P.: Globální finanční krize a koncepty jejího řešení v Evropě a Spojených státech amerických, Mezinárodní politika, roč. XXXIII. Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie – 2., doplněné a aktualizované vyd., Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009 Dědek, O.: Historie evropské měnové integrace. Od národních měn k euru. – 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2008. Rusek, A.: The Cohesion of Eurozone (Some Thoughts about the Dynamic Forces in the EMU), in Lacina, L.; Rozmahel, P.; Rusek, A. (eds.), 10 years of euro: Success?, Plzeň, Aleš Čeněk, Svačina, P.: 2. Druhé rozšíření: Řecko, in Fiala, P. – Pitrová, M. (eds.), Rozšiřování ES/EU, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2001. Karlas, J: Současné teorie mezinárodních institucí, Mezinárodní vztahy, roč. 42, č. 1, 2007 Drulák, P.: Teorie mezinárodních vztahů, Vyd. 2., Praha: Portál, 2010, 224 s. Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Vyd. 2., Praha, Nakladatelství Svoboda, 1995 Dvořák, P.: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize, 1. vyd, Praha, C. H. Beck, 2008.
82
Zdroje z internetu:
Akcionáři Bearn Stearns se prodali JP Morgan, on-line text wikipedia.com (http://www.ct24.cz/ekonomika/16841-akcionari-bear-stearns-se-prodali-jp-morgan/). Smlouva o EU, on-line text (http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf). http://www.stream.cz/komentare/2188354-mmf-koukneme-se-jak-ho-zname-a-jak-nam-lzou-politici Smlouva z Nice, revidovaná Smlouva o ES, on-line text (http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf). Ekonomiky Lotyšska a Estonska loni rekordně klesly, on-line text (http://www.euroskop.cz/38/15668/clanek/ekonomiky-lotysska-a-estonska-loni-rekordne-klesly/). EK: Ekonomika EU letos propadne o 4 pct, v recesi zůstane i v roce 2010, ČTK 4. 5. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). EK zahájí disciplinární řízení s Francií, Řeckem a Španělskem, on-line text (http://ekonomika.ihned.cz/c1-34454920). http://www.odpovedi.cz/otazky/velka-hospodarska-krize-1323-33 EU doporučila zkrácení pracovní doby, aby se zamezilo propouštění, ČTK 7. 5. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). EU kvůli krizi navrhne dočasně zrušit spolufinancování projektů, on-line text (http://www.financninoviny.cz/zpravy/ek-kvuli-krizi-navrhne-docasne-zrusit-spolufinancovaniprojektu/379303). EU poskytne Lotyšsku pomoc dalších 500 milionů eur, on-line text (http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1583759/eu-poskytne-lotyssku-pomoc-dalsich-500-milionueur.html). Hospodářská situace EU, on-line text (http://ec.europa.eu/economy_finance/eu/index_cs.htm). Hrozí automobilovému průmyslu protekcionismus? Z Francie přichází znepokojivé zprávy, on-line text (http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/hrozi-automobilovemu-prumysluprotekcionismus-z-francie-prichazi-znepokojive-zpravy-005583). http://www.stream.cz/uservideo/694240-mmf-koukneme-se-jak-ho-zname-a-jak-nam-lzou-politici Iceland´s government collapses, on-line text (http://www.nytimes.com/2009/01/27/world/europe/27iceland.html). JASMINE – nová iniciativa Evropské komise na podporu mikroúvěrů, on-line text (http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/evropska-kancelar-brusel/jasmine---novainiciativa-evropske-komise-na-podporu-mikrouveru-20728/). Jatka dorazila do Evropy, čtyři banky zachraňuje stát, on-line text (http://www.penize.cz/44347-jatka-dorazila-do-evropy-ctyri-banky-zachranuje-stat). Johnston, P.: Economic recovery to a greener economy: mobilising ICT-based innovations, on-line text (http://www.epc.eu/TEWN/pdf/373530745_Economic%20recovery%20to%20a%20greener%20eco nomy.pdf). www.csas.cz/eu.mesicník srpen 2009 www.cssd.cz www.cssd.cz-cesta z krize www.dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-brazilie www.dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-rusko www.eamos.cz/amos/kat_spo/externi/kat_spo_ 2966/3/kap31.html www.ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/index_cs.htm www.ec.europa.eu/ceskarepublika/news/081104_hospodarska_stagnace_cs.htm www.epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsi eb090 www.euroekonom.cz/ www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-ricardo www.europa.eu/pol/emu/index_cs.htm www.finance.cz/zpravy/finance
83
www.finance.idnes.cz/pohled…zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929 www.financni-krize.webnode.cz/news/ekonomicka- krize-v-cr/ www.financni-krize.webnode.cz/priciny-financni-krize/ 34. www.financni-krize.webnode.cz/svetova-hospodarska-krize/ www.financninoviny.cz/financni-krize/zpravy/ekonom-pricinou-nejhlubsich-krizijsouspotrebitelske-dluhy/374829&id_seznam Klvačová, E.: Dokáží se země EU spojit v boji proti finanční krizi?, on-line text (http://www.euroskop.cz/gallery/41/12539-26_2_2009_financni_krize.pdf). http://europa.eu/abc/12lessons/lesson_7/index_cs.htm Komise představuje významný Plán obnovy pro růst a zaměstnanost, aby podpořila nabídku a obnovila důvěru v evropské hospodářství, on-line text (http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/08/1771&format=HTML&aged=0&la nguage=CS&guiLanguage=en). Komise tlačí Německo, Itálii a další země k rozpočtové disciplíně, on-line text (http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/aktuality-z-eu-listopad-2009/ek-tlacit-nemecko-italii-zemedisciplina/1001848/55329/). Latvia´s government collapses, on-line text (http://www.nytimes.com/2009/02/20/world/europe/20iht-latvia.4.20340824.html?_r=1). Londýn znárodní banku Northern Rock, hasí krizi hypoték, on-line text (http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/svetova-ekonomika/clanek.phtml?id=521627). Lotyšsko dostane z EU půjčku 3,1miliardy eur, on-line text (http://www.euroskop.cz/38/10353/clanek/lotyssko-dostane-z-eu-pujcku-3-1-miliardy-eur/). Lotyšsko drasticky sníží platy. Lidé protestují, on-line text (http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=640276). Lucembursko se bouří proti zařazení mezi daňové ráje, ČTK 3. 4. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). Maďarsko dostane rekordní půjčku, on-line text (http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/madarsko-dostane-rekordni-pujcku-291008). Maďarsko: Finanční pomoc od MMF již nepotřebujeme, on-line text (http://www.naseadresa.cz/cz/s347/n30562-Madarsko-Financni-pomoc-od-MMF-jiznepotrebujeme). http://bastiat.borec.cz/EU-USA.doc Merkelová navrhla vznik Hospodářské rady OSN, on-line text (http://ekonomika.ihned.cz/c1-33694580-merkelova-navrhla-vznik-hospodarske-rady-osn). Mezinárodní hospodářské otázky, on-line text (http://ec.europa.eu/economy_finance/international/index_cs.htm). Mimořádný summit EU ke krizi se uskuteční v Bruselu 1. března, ČTK 11. 2. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). Ministr financí Miroslav Kalousek již potřetí předsedal jednání Rady Ecofin, on-line text (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/evropska_unie_46160.html). Ministr financí představil v Radě Ecofin priority českého předsednictví, on-line text (http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/ministr-financi-predstavil-v-rade-ecofin-priorityceskeho-predsednictvi--52495/). Ministři financí států EU se setkají na zasedání Rady ECOFIN dne 10. listopadu 2009 v Bruselu, on-line text (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_50836.html?year=2009). MMF nabízí Řecku pomoc, řecká ekonomika prohlubuje propad, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/mmf-nabizi-recku-pomoc-recka-ekonomika-prohlubujepropad/434378&id_seznam=148). Největší švýcarská banka doplatila na hypoteční krizi v USA, on-line text (http://finweb.ihned.cz/c1-22964790-nejvetsi-svycarska-banka-doplatila-na-hypotecni-krizi-v-usa). Nový fond EU nebude stát Česko ani korunu, on-line text (http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/z_medii/novy_fond_eu_nebude_stat_cesko_ani.html). Opatření proti krizi ve vybraných zemích EU, on-line text (www.cevro.cz/dwn/210497/213438_D_cs_14denik_2009_13.pdf). Other better regulation initiatives, on-line text (http://ec.europa.eu/enterprise/policies/better-regulation/other-initiatives/index_en.htm#).
84
Outcomes of the Swedish EU Presidency, on-line text (http://www.se2009.eu/en/meetings_news/2009/12/16/outcomes_of_the_swedish_eu_presidency). Pisani-Ferry, J., Sapir, A.: Banking Crisis Management in the EU: an Interim Assessment, on-line text (http://www.bruegel.org/fileadmin/files/admin/publications/working_papers/2009/wp_banking_less ons_091209.pdf). Plán hospodářské obnovy, on-line text (http://www.euroskop.cz/8439/9804/clanek/plan-hospodarske-obnovy/). Podpora 200 miliard eur od EK zemím unie podle analytiků pomohla, ČTK 22. 11. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). http://www.komoropa.wbs.cz/OPEC.html Názor Komise na přistoupení Řecka, obecné úvahy, dne 29. ledna 1976, Virtual Resource Centre for Knowledge about Europe – CVCE, Luxembourg, WWW: < http://www.ena.lu/commission_opinion_greek_application_membership_european_communities_ja nuary_1976-2-31245 > datum poslední revize 17. března 2011 Smlouva o EHS, Úřad pro publikace Evropské unie, dostupné z WWW: < http://eurlex.europa.eu/cs/treaties/dat/11957E/word/11957E.doc > datum poslední revize 28. března 2011 Smlouva o ES, Úřad pro publikace Evropské unie, dostupné z WWW: < http://eurlex.europa.eu/cs/treaties/dat/11992M/word/11992M.doc > datum poslední revize 9. dubna 2011 Česká národní banka, informace o ECB a ESCB, dostupené z WWW: < http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/ecb_escb/ > datum poslední revize 11. dubna 2011 Evropská centrální banka, organizace ESCB, dostupné z WWW: < http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_001.cs.html > datum poslední revize 11. dubna 2011 Pomoc Řecku by prý za tři roky měla činit 80 miliard eur, on-line text (http://www.euroskop.cz/38/15957/clanek/pomoc-recku-by-pry-za-tri-roky-mela-cinit-80-miliardeur/). Poslanci EP s Nicolasem Sarkozym o bilanci francouzského předsednictví, on-line text (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?language=CS&type=IMPRESS&reference=20081216IPR44608). http://www.komoropa.wbs.cz/Ropny-sok.html Priority G8, on-line text (http://www.euroskop.cz/38/12812/clanek/priority-g8). Středa 25. února: Doporučení skupiny De Larosiėre pro posílení finančního dohledu, on-line text (http://ec.europa.eu/ceskarepublika/news/090223_topnews_cs.htm). Summit skupiny G8 je irelevantní, on-line text (http://www.blisty.cz/2005/7/4/art23988.html). Svět začíná být znepokojen ochranářskými tendencemi Obamova plánu, ČTK 30. 1. 2009, k dohledání na (www.ctk.cz). The French EU Presidency 2008 – what to expect, on-line text (http://www.openeurope.org.uk/research/frenchpresidency.pdf). The UK response, on-line text (http://www.londonsummit.gov.uk/en/summit-aims/economic-crisis/UK-response/). http://mapyourinfo.com/wiki/cs.wikipedia.org/Dluhov%C3%A1%20krize%20v%20euroz%C3%B3 n%C4%9B Topolánek, M.: Dopady světové finanční krize na českou vládu, on-line text (http://www.fragmenty.cz/archiv/iy328.htm). Česká národní banka, Měnová integrace EU a její etapy, dostupené z WWW: < http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/down load/menova_integrace_etapy.pdf > UBS kvůli hypotékám odepíše dalších 10 miliard eur, on-line text (http://ekonomika.ihned.cz/c1-22584800). (http://www.ct24.cz/ekonomika/67742-zacina-summit-g20-jednat-se-bude-o-opatrenich-protikrizi/). Zadlužení Unie loni vzrostlo nejvíc v historii, on-line text (http://ekonomika.idnes.cz/zadluzeni-unie-loni-vzrostlo-nejvic-v-historii-f58/eko_euro.asp?c=A100422_113250_eko_euro_vem).
85
http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=979 http://futures.blog.cz/0904/opec-organizace-zemi-vyvazejicich-ropu http://financni-krize.webnode.cz/svetova-hospodarska-krize
86
87
88
89
