Agronomická fakulta. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Mastitidy v chovu dojnic Bakalářská práce

Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Vypracoval: Radek Březina Brno 2007

1

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mastitidy v chovu dojnic vypracoval samostatně a použil pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 2. 5. 2007

Podpis bakaláře ………………………….

3

Poděkování:

Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za vedení při zpracování bakalářské práce, za konzultace a ochotu při poskytování odborných rad a připomínek k tématu. Děkuji rodičům za umožnění studia, za pomoc a podporu při studiu a zpracování bakalářské práce.

4

ANNOTATION My work on the topic “Mastitis in dairy cows raising” deals with one of the most serious problems in dairy cows raising nowadays. The contents of my work are mostly focused on study of available literature sources, explanation of important definitions, disease characteristic, etiological agens, precaution and treatment. Mastitis is classified according to its possibilities of occurrence, lifetime and causation of disease. Improper nutrition, wrong technology of milking, bacteria etc. contribute to mastitis. I pay attention to disease diagnostics because the early diagnosis is the fundamental prerequisite of effective therapy. I also point out to the importance of precise technique of milking with the subsequent care of lacteal gland after milking. I refer to the influence of nutrition and quality of feeding ration as well. The rejection of milk out of delivery, treatment costs and the resulting decrease in milk production mean considerable financial losses that affect the farms´ management.

ANOTACE Bakalářská práce na téma „Mastitidy v chovu dojnic“ rozebírá jeden z nejzávažnějších a ekonomicky nejvíce zatěžujících problémů dnešních chovů dojnic. Obsah mé bakalářské práce je zaměřen především na prostudování dostupných zdrojů literatury, vysvětlení důležitých pojmů, charakteristiku onemocnění, původce nemoci, její prevenci a léčbu. Mastitidy se dělí dle možností vzniku, doby trvání a dle příčin onemocnění. Mastitidy mohou být zapříčiněny bakteriologicky, chybnou výživou, nedodržováním správné technologie dojení apod. Pozornost věnuji také diagnostice onemocnění, neboť včasné rozpoznání příznaků, je základním předpokladem úspěšnosti terapie. Rovněž poukazuji na správný postup při dojení s následnou péčí o mléčnou žlázu po dojení. Zmiňuji se také o vlivu výživy a kvalitě krmné dávky. Ekonomické ztráty vyvolané vyřazením mléka z dodávky, náklady na léčbu a následné snížení produkce mléka představuje pro farmu nemalé finanční ztráty, které citelně zasahují do jejího hospodaření

5

OBSAH:

1. ÚVOD…………………………………………………….…………..…8 2. MASTITIDY V CHOVU DOJNIC…………………………………....9 2.1 charakteristika onemocnění mastitida………………...................9 2.2 rozdělení procesů a stavů na mléčné žláze……………...……….9 2.2.1 normální zdravé vemeno…………………………………………...9 2.2.2 poruchy sekrece………………..…………………………………...9 2.2.3 latentní infekce…………………………………………………..…9 2.2.4 subklinická mastitida……………………………………………….9 2.2.5 klinická mastitida……………........................................................10 2.2.5.1 akutní mastitida……………..….………………………….……10 2.2.5.2 subakutní mastitida……………...………………………...……10 2.2.5.3 chronická mastitida……………………………………………..10

3. PŮVODCI ONEMOCNĚNÍ………………………………………………....11 3.1 rod Streptococcus……………………………………………....11 3.1.1 Streptococcus agalactiae …………………………………………11 3.1.2 Streptococcus uberis……………………………………………...12 3.1.3 Streptococcus dysgalactiae……………………………………….12

3.2 rod Staphylococcus …………………………………………………….12 3.2.1 Staphylococcus aureus……………………………………………13

3.3 mastitidy způsobené koliforními bakteriemi…………………...13 3.3.1 Escherichia coli …………………………………………………..14

3.4 mastitidy způsobené plísněmi ………………………………………..14 4. PREVENCE……………………………………………………………………...15 5. DIAGNOSTIKA……………………………………...…………………………19 5.1 klinické vyšetření ……………………………………………...19 5.1.1 klinické vyšetření vemene………………………………………...20

6

5.1.2 smyslové posouzení sekretu mléčné žlázy………………………..20 5.1.3 rychlé zkoušky……………………………………………………20

5.2 laboratorní vyšetření……………………………………………22 6. LÉČBA………………………………………………………….………………...22 6.1 parametry antibiotik……………………………………………………23 6.2 zásady terapie krav v laktaci……………………………………..…...24 6.3 zásady terapie krav v zaprahlosti………………….…………………24 7. BUNĚČNÉ ELEMENTY……………………………………………………..25 7.1 odhad celkové situace ve stádě z hlediska stávající a nové infekce..................................................................................................25 7.2 účinnost prevence………………………………………………………...25 7.3 úroveň léčby krav v zaprahlosti………………………………….….....25 7.4 úroveň prevence……………………………………………………….….26 7.5 problematika mastitid a buněčných elementů v rámci stáda…..….26 7.6 „mastitidy z dojení“……………………………………………………....26 7.7 „mastitidy z prostředí“ ……………………………………......................27 8. ŘEŠENÍ MASTITID A JEJICH VLIV NA CHOV DOJNIC…….....28 9. VLIV VÝŽIVY……………………...…………………………………………..37 9.1 Zásobení energií, bílkovinami a vlákninou……………..………….37 9.2 Změna a kvalita krmiva……………………………………...………...38 9.3 Zásobení minerálními a účinnými látkami………………..………..39 10. MASTITIDY A EKONOMIKA PRODUKCE MLÉKA…...……….39 12. ZÁVĚR…………………………………………………………….…………….42 13. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………….…………...43

7

1. ÚVOD Problematika mastitid a buněčných elementů v rámci stáda není identická s otázkou léčby mastitid. Léčba mastitidy vyžaduje okamžitý individuální léčebný zásah s cílem vyléčit konkrétní dojnici. Naproti tomu řešení problematiky mastitid a buněčných elementů v rámci stáda vyžaduje promyšlenou, dlouhodobou, ekonomicky rentabilní strategii, která má za cíl ozdravení celého stáda a jeho návrat k plnohodnotné produkci. Řešení problematiky mastitid v rámci stáda je oblast, která vyžaduje dokonalou souhru všech článků prvovýroby mléka: chovatele, veterinárního lékaře i ošetřujícího personálu. Bez spolupráce všech není možné s úspěchem řešit jeden z nejzávažnějších problémů dneška v prvovýrobě mléka – narůstající počty buněčných elementů a zvýšenou incidenci zánětů mléčné žlázy. Příčiny těchto problémů jsou komplexní a je třeba je hledat v technologii, ve výživě, v genetice, v zoohygieně atd. Nyní se na problematiku buněčných elementů a zánětů mléčné žlázy zaměřím z pohledu zdravotního (Zelinková, 2003).

Obr. 1: Zanícené a oteklé vemeno, to jsou charakteristické znaky onemocnění mastitida (Pazdera, 2005)

8

2. MASTITIDY V CHOVU DOJNIC

2.1 charakteristika onemocnění mastitida Podle nejvíce uznávané definice je mastitida zánětlivou reakcí tkání mléčné žlázy na bakteriální, chemické, termické a mechanické podněty. Zánětlivý proces může mít rozdílný charakter a průběh a postihuje různé části mléčné žlázy-struk (včetně jeho hrotu, kanálku a mlékojemu), mlékojem (cisternu) a mlékovody a vlastní parenchym mléčné žlázy. Zpravidla jde o jednotlivé procesy, které na sebe navazují a mohou se i prolínat, a které mohou vyústit v určité stavy. Vedle změn na mléčné žláze vznikají velmi významné změny v mléce, a to jak smyslové, tak fyzikální, chemické a bakteriologické (Hejlíček a kol, 1987). Změny nejsou vždy patognomické, neboť různí původci mohou vyvolat stejné nebo velmi podobné klinické příznaky a patologickomorfologické změny. Navíc průkaz původce v mléce nemusí vždy znamenat zánět mléčné žlázy.

2.2 rozdělení procesů a stavů na mléčné žláze •

2.2.1 normální zdravé vemeno. Jako klinicky zdravá čtvrť se označuje ta, která při adspekci a palpaci nevykazuje příznaky zánětu, na jejímž sekretu nejsou zjištěny smyslové změny. Obsah buněk, bílkovin, tuku a laktózy, fyzikální a chemické vlastnosti jsou ve fyziologickém rozmezí a mléko neobsahuje patogenní mikrofloru.

•

2.2.2 poruchy sekrece, nazývané též iritační mastitida, se vyznačují mléčnou žlázou a sekretem bez smyslových změn, výjimečně se mohou vyskytnout vločky v prvním výdoji, NK test je pozitivní v důsledku fyzikálně chemických změn (zvýšení obsahu buněk, pH a elektrické vodivosti), patogenní bakterie chybějí.

•

2.2.3 latentní infekce. Mléčná žláza je bez klinicky zjistitelných změn, sekret smyslově nezměněný, fyzikálně chemické vlastnosti také, mléko však obsahuje patogenní mikroby.

•

2.2.4 subklinická mastitida. Mléčná žláza nejeví klinické příznaky zánětu, relativně je snížena dojivost postižené čtvrti, sekret bez makroskopických změn, zvyšuje se počet buněk a mění fyzikálně chemické vlastnosti (pH, obsah chloridů a

9

elektrická vodivost zvýšené, NK test pozitivní), jsou přítomny patogenní mikroorganismy. •

2.2.5 klinická mastitida. Vyznačuje se akutním, subakutním či perakutním nebo chronickým průběhem, postižením různých částí či tkání mléčné žlázy a různým charakterem zánětu tkáně a různě výraznými změnami smyslových, fyzikálně chemických a biologických vlastností mléčného sekretu, též průkazem patogenních agens v různém rozsahu (Schroeder 1997).

2.2.5.1 akutní mastitida. Kardinální znaky zánětu mléčné žlázy jsou jasně zřetelné, vyniká zarudnutí až cyanotické zbarvení, zvýšená teplota, bolestivé zduření, zvětšení čtvrti, tužší konzistence, sekret výrazně změněný a jeho množství v různém stupni zmenšené, změna triasu, zejména zvýšená tělesná teplota a různě výrazné příznaky poruchy celkového zdravotního stavu (stres). V sekretu jsou obvykle zjistitelné patogenní mikroorganismy. 2.2.5.2 subakutní mastitida. Je iniciálním stadiem akutní formy, vyznačuje se méně zřetelnými příznaky zánětu, množství sekretu je snížené, v prvních střicích jsou vločky, fyzikálně chemické vlastnosti mléka jsou změněné, přítomnost mikroorganismů střídavá, změny celkového zdravotního stavu chybějí nebo se mírně začínají projevovat. 2.2.5.3 chronická mastitida. Je výsledným procesem či stavem akutní formy a vyznačuje se různě výraznými klinicky zjistitelnými změnami na mléčné žláze i v sekretu, a to v závislosti na délce trvání a charakteru zánětu. Klasické znaky zánětu nejsou zcela vyjádřeny nebo některé chybějí. Postižená čtvrť však zůstává zvětšená, bez atrofie, postižený parenchym vemene je nahrazován pojivovou tkání, jsou palpovatelné různé tuhé vazivové uzly a provazce. Sekret lze získat jen v malém množství, bývá též různě změněný-jen vločky v prvních střicích. Jedním z nejdůležitějších faktorů pro udržení produkčního zdraví mléčné žlázy dojnic je pravidelná a důsledná kontrola stavu mléčné žlázy. Klinické vyšetření mléčné žlázy na dojírně před dojením odhalí klinické mastitidy Stanovení individuálního počtu somatických buněk 1x měsíčně nám umožní odhalit mastitidy subklinické (Hejlíček a kol. 1987).

10

3. PŮVODCI ONEMOCNĚNÍ Mastitida vzniká nejčastěji jako výsledek průniku patogenních mikroorganismů strukovým kanálkem do nitra mléčné žlázy a následné interakce infekčního agens s hostitelem. Průběh a závažnost mastitidy jsou ve značném rozsahu determinovány druhem infikujícího mikroorganismu, přirozenými obrannými mechanismy krávy a v určitém stupni i stresory působícími na mléčnou žlázu. Mikroorganismy vyvolávající mastitidy jsou většinou rozšířeny v prostředí dojnic a představují tak konstantní hrozbu pro mléčnou žlázu. Postupem času byl popsán velký počet mikroorganismů souvisejících s infekcí mléčné žlázy skotu. Za nejdůležitější agens se považují Streptococcus agalactiae, ostatní druhy z rodu Streptococcus a Staphylococcus aureus. Za závažné patogeny se považují rovněž zástupci čeledi Enterobacteriaceae, zejména rodů Escherichia, a Enterobacter, spolu s druhy z rodu Pseudomonas a Mycoplasma (Hejlíček a kol, 1987). Kromě nich mohou infikovat mléčnou žlázu i jiné zárodky, ty ale druhotně, v případě, že je mléčná žláza již poškozena primárním patogenem. Kromě bakterií se na vzniku zánětu mohou podílet i některé viry. Ovlivnění těchto zánětů je ale velice problematické a omezuje se pouze na řešení druhotní infekce bakteriemi. Neinfekční vlivy mohou vést zejména ke zvýšení počtu buněčných elementů bez příznaků klinického zánětu mléčné žlázy. Významný podíl může mít špatně seřízené dojící zařízení, přítomnost mykotoxinů v krmivu, traumatizace mléčné žlázy v důsledku krátkého ležiště, teplotní stres apod.

3.1 rod Streptococcus Streptokoky řadíme k hlavním původcům zánětů mléčné žlázy dojnic. Jsou to grampozitivní organismy kulatého, nebo oválného tvaru o velikosti v průměru 1,0 mikromu. Streptokokové mastitidy jsou v našich poměrech, ale i v četných dalších státech, nejčastěji se vyskytující infekční mastitidy. 3.1.1 Streptococcus agalactiae Je nejčastěji prokazovaným původcem infekčních mastitid dojnic u nás. Mikroorganismus proniká do mléčné žlázy strukovým kanálkem, množí se v mléku a na povrchu mléčných epitelií, ke kterým velmi dobře adheruje, za vzniku subakutní nebo

11

nejčastěji chronické zánětlivé reakce. Postižená tkáň je postupně destruována, což se odráží ve snížení produkce mléka. Vzhledem k progresivnímu charakteru infekce dochází k zániku sekrece v postižené čtvrti mléčné žlázy. Onemocnění má nakažlivý charakter. Hlavním zdrojem infekčního agens v populaci skotu je mléčná žláza a mléko postižených krav. Mikroorganismus může dlouhodobě přežívat v prostředí mléčné žlázy, včetně období stání nasucho. Mimo mléčnou žlázu může přežívat po dobu až 3 dní v zaschlé formě na kůži zvířat. Ve stájovém prostředí přežívá jen krátce. V souvislosti s léčbou je důležité zjišťování citlivosti kmenů k účinkům antibiotik. Celkově je možno konstatovat velmi dobrou citlivost k derivátům penicilinu, dále pak k účinkům chloramfenikolu a erytromycinu. Poměrně častý je výskyt rezistence na tetracyklin. 3.1.2 Streptococcus uberis Je saprofyt a epifyt kůže, rekta a vagíny skotu. Vyskytuje se i v podestýlce. Výsledky nedávných studií svědčí o častějším výskytu mikroorganismu v rektu než na dříve uváděné kůži. Je pravděpodobné, že primární zdroj mikroorganismu představuje střevní obsah skotu. Izolace tohoto druhu z koní, prasat a člověka jsou dosud ojedinělé. Streptococcus uberis se nepovažuje za obligátního patogena mléčné žlázy skotu. Vzniklý zánět může mít akutní, chronický nebo nejčastěji subklinický průběh. Mikroorganismus se podílí na vzniku mastitid dojnic zejména v chovech prostých Streptococcus agalactiae. Streptococcus uberis dlouhodobě přežívá ve stájovém prostředí, včetně výkalů. Tím se do určité míry podobá enterokokům. Citlivost na antibiotika je podobná jako u Streptococcus agalactiae. 3.1.3 Streptococcus dysgalactiae Streptococcus dysgalactiae se jako saprofyt a epifyt vyskytuje na sliznici nosu, hltanu a vagíny krav a rovněž v mléčné žláze. Z dalších druhů zvířat jsou známy pouze ojedinělé izolace z prasat. Streptococcus dysgalactiae se nepovažuje za obligátního patogena mléčné žlázy skotu. Infekce vznikají ojediněle, nemají nakažlivý charakter. Vyznačují se rychlým nástupem příznaků akutního zánětu (Šimon, 1972).

3.2 rod Staphylococcus Stafylokokové mastitidy jsou co do častosti výskytu u nás na druhém místě. Největší význam v této skupině má Staphylococcus aureus.

12

3.2.1 Staphylococcus aureus Je v našich podmínkách druhý nejfrekventovanější původce infekčních mastitid krav. V rámci všech izolovaných bakteriálních původců mastitid činí jeho zastoupení 15 až 20 %. Průběh mastitidy je často rozhodujícím způsobem ovlivňován vybaveností jednotlivých

kmenů,

jejichž

nositeli

jsou

extracelulární

enzymy

a

toxiny.

Staphylococcus aureus se vyznačuje poměrně dobrou odolností vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Teplota 60 °C ho zničí za 60 minut. V zaschlém hnisu, na povrchu kůže, srsti a v organických zbytcích zůstává životaschopný po dobu několika měsíců. Často bývá izolován ze stěrů povrchu vemene, ze srsti, slabiny, vulvy, končetin a nosu dojnic, podlahy a stěn stáje, z jednotlivých součástí dojícího zařízení (hlavně strukových násadců) z pomůcek a potřeb k ošetřování dojnic. Je poměrně odolný vůči účinkům běžných dezinfekčních prostředků-chlórové preparáty. 2% fenol, 1% formalín ho zničí za15-30 minut. Léčení stafylokokových mastitid je komplikované tím, že jednotlivé kmeny produkují toxiny pronikající do hloubky mléčné žlázy, kde se vytváří fibrózní tkáň chránící původce před přímým stykem s léčivem (Hillerton et. al., 2002). Navíc se Staphylococcus aureus zásluhou vlastních plazmidů vyznačuje značnou plastičností ve vytváření rezistence vůči antibiotikům a chemoterapeutikům (Barkema et al., 2004).

3.3 mastitidy způsobené koliformními bakteriemi Na rozdíl od streptokokových a stafylokokových mastitid záněty mléčné žlázy způsobené koliformními bct. jako je Escherichia coli, Enterobacter aerogenes a Klebsiella pneumonie, nemají kontagiózní charakter. Jejich společnou charakteristickou vlastností je schopnost zkvašovat laktózu. Význam laktóza negativních zástupců čeledi je minimální. Při popisu infekcí vyvolávaných bakteriemi z čeledi Enterobakteriaceae se volně používá označení “koliformní mastitidy“, které není zcela přesné. Původci pronikají do mléčné žlázy z vnějšího prostředí a nenastává, jako u předešlých dvou typů mastitid, přenos z jedné dojnice na druhou v průběhu dojení. Častost výskytu, nebo současné postižení více dojnic ve stáji způsobené koliformními bakteriemi záleží tedy na stupni kontaminace vnějšího prostředí, kde se dojnice chovají, a dále na různých disponujících faktorech snižujících na jedné straně přirozenou rezistenci dojnice a na druhé straně vytvářejících podmínky pro pomnožení bakterií a jejich intenzivní vylučování do okolí (Hejlíček a kol. 1987).

13

3.3.1 Escherichia coli Mastitidy způsobené touto bakterií jsou považovány za zcela ojediněle se vyskytující onemocnění. E. coli tvoří běžnou součást bakteriální flóry tlustého střeva. Je vylučována trusem do vnějšího prostředí a z tohoto zdroje se infikuje prostředí stáje, voda, ale i mléko. I když tedy mléčná žláza denně přichází do styku s prostředím, vyskytují se pouze jednotlivé případy onemocnění. Má se za to, že pro vznik mastitid vyvolaných E. coli jsou nezbytné disponující momenty, jako poruchy ve výživě, nedostatky ve způsobu dojení, funkční poruchy dojícího zařízení, traumatizace mléčné žlázy, změna teploty a to zejména podchlazení (Hejlíček a kol. 1987).

3.4 mastitidy způsobené plísněmi Mastitidy mají ve 2-13% případů mykotickou etiologii. Patologické agens se většinou nachází v blízkém prostředí zvířete, tj. v krmivu, podestýlce, strukových násadcích a také na povrchu veterinárních nástrojů. Výskyt onemocnění je závislý na dalších faktorech, např. poklesu imunity zvířete, iritaci sliznic strukových kanálků zapříčiněných traumatizací, léčbě antibiotiky s následnou eliminací antagonistické bakteriální flory. Klinické příznaky mykotické mastitidy se objevují většinou po několika dnech od zahájení antibiotické léčby a obvykle se onemocnění stává chronickým. S ohledem na malou infekčnost kvasinek rodu Candida, které jsou nejčastějším etiologickým agens, je postižena obvykle jen jedna čtvrť vemene. Infikovaná čtvrť je zarudlá, teplá, napjatá, gumové konzistence. Dochází ke snížení produkce mléka, které je nejčastěji šedožluté nebo šedobílé barvy, má vodnatou konzistenci a je cítit po kvasnicích. Ačkoliv mykotické onemocnění mléčné žlázy je závažným problémem, dodnes není známa žádná spolehlivá a bezpečná léčba. S výjimkou mykotických mastitid vyvolaných plísněmi z rodu Cryptococcus většina zánětů odeznívá spontánně (Hejlíček a kol, 1987).

14

4. PREVENCE Zánět mléčné žlázy u dojných krav je ve většině případů těžce rozpoznatelný. Přitom však vede ke značným finančním škodám. Toho se lze vyvarovat. Díky včasnému rozpoznání a léčbě mastitidy se může terapie urychlit a tím se výrazně sníží ekonomické škody. •

Obsah buněčných složek jako varovný signál V mléce zdravých čtvrtí vemene bývá nejčastěji 20 000 buněk/ml (viz graf 1). V 95

% případů není obsah buněk vyšší než 100 000, a proto je tento obsah brán za mezní hodnotu normálního mléka. Většinu těchto buněk tvoří bílé krvinky. Ty pocházejí z krve, popř. z tkáně vemene. V mléce se vyskytují jen zřídka. Podaří-li se původci mastitidy (převážně bakteriím) překonat strukový kanál (obrannou bariéru) jako první, jsou obranné buňky "přilákány" a přesouvají se do dutiny vemene, aby mohly vniklé původce eliminovat. Obsah buněk v mléce stoupá a při překročení mezní hranice 100 000 buněk/ml mléka v postižené čtvrti vemene se projeví jako zánět. Chovatel může rozpoznat klinickou formu mastitidy. V tomto případě lze zjistit změny pouhými smysly (vločky v mléce, teplé, narůžovělé, nateklé, popř. zraněné vemeno, pokles užitkovosti až po úplnou ztrátu mléka) – tyto změny se projeví buď v mléce, nebo na čtvrtích vemene zasažených zánětem, anebo na samotném zvířeti (nehybnost, odpírání krmiva, horečka). Klinická forma mastitidy je jen zřídkakdy rozeznatelná od subklinického zánětu vemene. Lze vycházet z toho, že více než 90 % všech případů mastitidy není chovatelem zpozorováno. Proto je velmi efektivní dělat kontrolu mastitidy před dojením.

15

Graf

1:

Rozdělení

počtu

buněk

v mléce

klinicky

nenapadených

prvotelek

(Hess et al. 1993)

•

Co nejdříve odhalit mastitidu V závislosti na zdravotním stavu dojnice a infekčnosti původců se z onemocnění

mastitidou může během velmi krátké doby vyvinout zánět vemene. Pokud není mastitida rozpoznána včas, popř. se nezahájí účinná terapie, s postupujícím časem se snižuje šance na úspěšnou léčbu (viz graf 2). Další studie ukázala, že již při zpoždění o pouhé tři hodiny se pravděpodobnost úspěšné léčby snižuje. To platí jak pro "klinickou léčbu" rozpoznaných zánětů vemene, tak pro "bakteriologickou léčbu", která se neprojevovala pozorovatelnými změnami, tj. pouhými smyslově pozorovanými projevy na vemeni, popř. na zvířeti. Léčbou je skutečná eliminace původce mastitidy po předchozím ošetření klinické a subklinické mastitidy. Pouhé měsíční stanovování celkového počtu buněk v celkovém nádoji nestačí, neboť to s sebou nese riziko, že v případě subklinického průběhu zánětu vemene zůstane zánět nezjištěn po dobu čtyř až pěti týdnů. Dodatečná kontrola zdraví vemene, probíhající v kratších časových intervalech, tuto dobu zkracuje. Jakmile je původce mastitidy rozpoznán, může být ihned zahájena léčba vhodným antibiotikem. V každém případě tato dodatečná kontrola umožňuje včasný výběr podezřelých zvířat pro další výzkum (stanovení původce) a jejich rychlou separaci od zbytku stáda. Celkově vede zkrácení reakční doby k vyšší bakteriologické hodnotě léčby. Současně s tím lze značně redukovat dobu trvání infekce vemene a zamezit výraznému rozšíření původce mastitidy uvnitř stáda (Redetzsky , 2006). 16

Graf 2: Klinická vyléčitelnost mastitidy v závislosti na počátku léčby (Walser, 1972)

•

Jaká jsou nejlepší opatření v boji proti zánětům mléčné žlázy? Jedná se o opatření, jejichž ekonomická účinnost je již dlouho prokázána (viz

tabulka). Jejich použitím je možné snížit počet infikovaných čtvrtí vemene až o 70%. Ještě předtím je ale nutné začít aplikovat základní opatření.

Tab. 1: Známá, prokazatelně účinná opatření v boji proti zánětům mléčné žlázy (Zelinková, 2003). Prevence

Eliminace

vzniku

existujících

nových

infekcí

infekcí Každoroční

kontrola

dojícího ++++

zařízení Dezinfekce struků po dojení

++++

Hygiena a technika dojení

++

Hygiena podestýlky

++

Systematická

léčba

při ++

++++

zaprahnutí Včasná léčba v laktačním období

++++

Vyřazení nevyléčitelných zvířat

++++

17

úloha každého opatření: Výše uvedená opatření tvoří ucelený program se dvěma cíli: odstranit stávající infekce a předcházet infekcím novým. K odstranění stávající infekce má chovatel 3 prostředky: včasné ošetření klinických zánětů v laktačním období, ošetření při zaprahnutí (týká se zvířat, jež zůstávají infikována ke konci laktace) a vyřazení zvířat nevyléčených v období stání nasucho.

Pro prevenci nových infekcí byla zjištěna účinnost pěti opatření: •

Každoroční seřízení a údržba dojícího zařízení umožňuje uchovat struky v dobrém stavu a tudíž zachovat dobrou obranyschopnost krávy.

•

Dezinfekce po dojení ničí zárodky na konci struku ve chvíli, kdy je ještě otevřený a tudíž zranitelný

•

Čištění struků před dojením individuálními utěrkami nebo kartáčky snižuje počet zárodků na strucích a tudíž i rizika přenosu dojícím zařízením.

•

Hygiena podestýlky omezuje zdroje koliformních zárodků, způsobujících těžké parenchymatózní záněty

•

Antibiotické ošetření při zaprahnutí ochraňuje mléčnou žlázu v rizikové době

(3 týdny) (Zelinková, 2003). Preventivní péče o mléčnou žlázu se kladně projeví v kvalitě mléka i v dobrém zdravotním stavu mléčné žlázy a kladně ovlivňuje ekonomiku chovu. Následující výpočet ukazuje, že dobrý zdravotní stav mléčné žlázy snižuje náklady na její léčení. Uvedený příklad znázorňuje náklady na léčení zánětu vemene u jedné dojnice: Aplikace antibiotik: Streptopen(v Kč): okolo 250+ práce 300+ cestovné okolo 50 Amoxyvet(v Kč): okolo 320+ práce 220+ cestovné okolo 50 Duphacycline(v Kč): okolo 290+ práce 140+ cestovné okolo 50 Z uvedených položek zohledňujících cenu antibiotik, počet aplikací a určitý průměrný podíl na cestovném vyplývá nákladovost léčby mastitidy u jedné dojnice na úrovni 480–600 Kč (+ ztráty na mléku ve výši 800–1120 Kč) Preventivní používání výrobků Eutra umožňuje těmto ekonomickým problémům čelit. Prvním přípravkem, který je používán pro omytí mléčné žlázy, je mýdlo-Eutra Allseife a jeho náklad na používání dosahuje okolo 102 Kč/ dojnice za laktaci. Dále je

18

používána sterilizující mast Eutra Tetina vhodná k ošetření vemene, prevenci mastitidy či ošetření drobných poranění kůže a její náklad na používání dosahuje okolo 474 Kč/ dojnice za laktaci. Z uvedeného vyplývá, že při zabránění jedné mastitidě u dojnice v průběhu laktace farmář získá kladný ekonomický efekt na úrovni 704–1104 Kč za jednu dojnici. Například u mléčné farmy o 400 dojnicích a průměrném denním nádoji 25litrů mléka může být výsledkem aplikace zmíněných přípravků ekonomická úspora v rozmezí 361 600-570 000 Kč. Prevence chorob dojnic, k nimž mastitidy patří, je jednou z oblastí, ve kterých jsou velké rezervy, a uvedený systém péče o mléčnou žlázu umožňuje prevenci zavést a rozvinout žádaným směrem (Louda, 2003).

5. DIAGNOSTIKA Nezbytnou součástí postupu při prevenci a tlumení mastitid v chovech je pravidelná a komplexní kontrola zdravotního stavu vemene. Náročnost diagnostiky mastitid dojnic je zvyšována zejména jejich různou etiologií, patogenezí, délkou trvání, různými klinickými projevy a také velkým rizikem přenosu v chovech s vysokou koncentrací zvířat. Mastitidy dojnic se diagnostikují pomoci klinických a laboratorních vyšetření.

5.1 klinické vyšetření Je zaměřeno na zjištění funkčního a zdravotního stavu mléčné žlázy, ale také na zjištění celkového zdravotního stavu zvířete. Před vlastním klinickým vyšetřením vemene se zhodnotí anamnestické údaje týkající se vyšetřované dojnice i podmínek celého chovu zvířat. Zaměříme se hlavně na datum posledního otelení, dojitelnost vemene, překonaná onemocnění mléčné žlázy a jejich výskyt u vyšetřovaného zvířete i ve stáji, způsob dojení v objektu, systém údržby a kontroly funkce dojících strojů, dezinfekci dojícího zařízení, hygienu dojičů, způsob krmení zvířat a změny v denním režimu dojnic. Až po zjištění těchto údajů přistoupíme k vlastnímu klinickému vyšetření, které se skládá ze dvou částí: vyšetření vemene a vyšetření mléka (Havelka B. 1985).

19

5.1.1 klinické vyšetření vemene Podle Slaniny a kol. (1985) z vyšetřovacích metod používáme adspekci, palpaci, zkušební dojení,

vyšetření kapacity vemene a biopsii. Při adspekci vemeno

prohlédneme zezadu a z obou stran. Zdravé vemeno je symetrické, dvě čtvrti vedle sebe a jejich struky jsou stejně dlouhé. Vemeno palpujeme z pravé strany, a to současně oběma rukama z vnější a vnitřní strany, zezadu dopředu a od báze vemene až k hrotům struků. Zvýšená teplota bývá u akutních zánětů vemene. Dalším diagnosticky důležitým znakem jsou změny v objemu vemene. Zvýšený objem vemene bývá u zánětů mléčné žlázy, při předporodním a stagnačním edému. Zkušební dojení je dobrou diagnostickou pomůckou, kterou porovnáváme množství nadojeného mléka z jednotlivých čtvrtí vemene. Čtvrť s mastitidou produkuje zřetelně menší množství mléka. 5.1.2 smyslové posouzení sekretu mléčné žlázy Pro včasné odhalení zánětu mléčné žlázy má velký význam smyslové posouzení prvních střiků před každým dojením krávy. Postupujeme při tom tak, že z každé čtvrti se oddojí 3 až 4 střiky do speciální nádobky, která má ve své horní části černou desku s malým výřezem. Po desce stéká výřezem do hrníčku mléko a při tom se smyslově posuzuje. Abnormality smyslových vlastností mléka, zejména přítomnost vloček, popřípadě hrudek jsou na desce dobře viditelné. Při smyslovém posouzení sekretu mléčné žlázy krav se posuzují barva, konzistence, přítomnost vloček, hnisu, krve a další. Smyslové vlastnosti mléka může ovlivnit i aplikace různých léčiv, krmiv, popřípadě onemocnění některého orgánu zvířete. 5.1.3 rychlé zkoušky Jsou to diagnostická vyšetření na mastitidy, která se mohou provádět přímo ve stájích. Nazývají se proto rychlé nebo také stájové zkoušky. Pomocí nich se zjišťují změny pH mléka, zvýšení obsahu buněk v mléce. Nejpoužívanější jsou brómtymolová zkouška, Whitesideova zkouška a Schalmova zkouška (Slanina a kol. 1985). Brómtymolová zkouška. Je založena na změně pH mléka u mastitid. Brómtymol změní při hodnotách od 6,7 nahoru barvu ze žlutozelené na modrou. Při zkoušce se používá indikátorový savý papír, na kterém jsou 4 kruhy s brómtymolem a každý kruh je určen pro příslušnou čtvrť vemene. Při mastitidách se žlutá barva papíru mění na zelenou až modrou. Zkouška může být pozitivní během říje a při pozdější laktaci, kdy z krve proniká Na2CO3 a NaCl. Protože značná část mastitid probíhá bez změny pH, zkouška

20

má omezenou platnost. Zjišťuje se pomocí ní asi 30 – 80 % mastitid (Slanina a kol. 1985). Whitesideova zkouška. Je založena na zjištění, že po přidání roztoku NaOH k mléku krávy s mastitidou a následném promíchání se vytvoří viskózní hmota. (Schalm a kol. 1971) Rozruší se při tom buněčná struktura leukocytů v mléce a kyseliny nukleové se vysrážejí ve formě sodné soli. Tato sloučenina vytváří rosolovitou sraženinu, jejíž intenzita je přímo úměrná množství buněk v mléce. Na vytvoření gelu se částečně podílí i fibrinogen a mléčné proteiny (albuminy, globuliny). Při porovnávacím cytologickém vyšetření je zkouška pozitivní, když je v mléce víc než 250 000 až 500 000 buněčných elementů. Schalmova zkouška. Známá také jako kalifornský test (CMT = California Mastitis Test), je citlivější než Whitesideova zkouška. Nemá se provádět dřív než 8 – 10 dní po otelení a v období těsně před stáním na sucho. U nás se používá modifikace kalifornského testu pod označením NK – mastitis test. Zkouška odhaluje v mléce dojnice s mastitidou současně zmnožení buněčných elementů a změny ve složení a obsahu anorganických solí, což se projevuje ztrátou pufrovací schopnosti mléka a změnou hodnoty pH posunutím na alkalickou stranu. Při zkoušce se používá diagnostické reagens. Jeho složení: detergent – 100 ml, fenolová červeň – 0,2 g, destilovaná voda – 1000 ml. V miskách umístěných na posuzovací paletě se smíchají 2 ml diagnostického reagens s 2 ml mléka nadojeného předtím z jednotlivých čtvrtí. Při naklánění palety se posoudí reakce, která proběhne obvykle do 30s. Přítomnost buněčných jaderných elementů se projeví změnou konzistence směsi, která se zahušťuje až do kompaktní hlenovité hmoty. Působení rozdílného pH na barevný indikátor způsobuje současně barevnou reakci. Změny v konzistenci jsou důležitější než změny barvy. Ve všech těchto případech dává NK test pozitivní cytologickou a někdy i barevnou reakci. Proto je třeba zdůraznit, že zkouška není specifická pro zánětlivá onemocnění mléčné žlázy a k jejímu hodnocení je nutno brát v úvahu uvedené faktory a stavy vemene (Ruegg, 2002).

21

Obr. 2: Sada pro vyhodnocení NK testu

5.2 laboratorní vyšetření Laboratorní

diagnostika

se

skládá

z bakteriologického,

cytologického,

chemického, fyzikálního, imunologického a dalších vyšetření. Vyšetřují se vzorky jednotlivých krav (čtvrťové, půlkové, smíšené) nebo průměrné vzorky mléka od skupin dojnic (konvové, cisternové, bazénové) (Škardová, 2000).

6. LÉČBA Cílem léčby dojnic v době laktace je jednak klinické vyléčení, jehož známkou je vymizení příznaků mastitidy a návrat mléka k normálu, ale také bakteriologické vyléčení, jehož výsledkem je eliminace původců z mléčné žlázy. Které záněty je vhodné léčit v době laktace? Jednoznačně klinické záněty s důrazem na bakteriologické uzdravení!!! Léčba subklinických zánětů je ekonomicky diskutabilní. Důvodem je nízké procento úspěšnosti léčby a ztráty v produkci z důvodu ochranných lhůt. Doporučitelná je v případě paralelní léčby jiných onemocnění (např. končetin) u cenných dojnic, zejména v prvních dvou třetinách laktace. V otázce léčby klinických zánětů nelze zapomínat, že efektivní léčba předpokládá časnou detekci! S každou hodinou prodlení zahájení léčby se procento úspěšnosti výrazně snižuje! Jaké jsou podmínky pro to, aby léčba klinických zánětů mléčné žlázy byla úspěšná? Pravidlem č. 1 je začít s léčbou co nejdříve. Čím dříve s ní začneme, tím je větší šance na uzdravení (viz níže uvedený graf). Včasná léčba předpokládá účinnou detekci. Zachycení prvních střiků mléka do misky s černým dnem umožňuje zjistit první

22

příznaky, tj. přítomnost vloček. Vzhledem k časové náročnosti budeme prioritně sledovat krávy, u kterých se již objevil klinický zánět mléčné žlázy, nebo které mají opakovaně problémy s vysokým počtem buněčných elementů.

% vyléčených krav

100 80 60 40 20 0 6

9

18

24

Doba intervence (v hodinách)

Pravidlem č. 2 je aplikace širokospektrálních antibiotik do postižených struků. Vzhledem k tomu, že není možné rychle rozpoznat zárodky, které jsou původci choroby, je vhodné používat antibiotikum působící jak na GRAM + (stafylokoky…) a na GRAM-(koliformní zárodky…) bakterie. Pravidlem č. 3 je dodržování léčebného návodu doporučeného laboratoří. To platí zvláště pro případ, kdy zmizely klinické příznaky. Je zapotřebí nicméně léčbu dokončit, aby došlo nejenom ke klinickému vyléčení, ale i k likvidaci všech zárodků. Cílem léčby dojnic v době stání nasucho je eliminace persistující infekce z období laktace-tj. léčba subklinických zánětů a zajištění ochrany proti nové infekci v raném stádiu suchostojného období. Jaké nároky by měl splňovat produkt určený k léčbě krav v zaprahlosti? V první řadě musí být použité antibiotikum účinné na většinu izolovaných Gram+ původců (Styphylococcus and Streptococcus) a musí mít dobrou prostupnost do tkáně mléčné žlázy a v případě Staphylococcus aureus i do mikroabscesů.

6.1 parametry antibiotik Pokud se podíváme na některá běžně užívaná intramamární antibiotika, zjistíme, že mnoho kmenů izolovaných v ČR v roce 2002 vykazuje vůči těmto antibiotikům rezistenci. Toto je problém zvláště, pokud použijeme takové antibiotikum pro léčbu krav v zaprahlosti. Proto základním požadavkem na antibiotikum pro léčbu klinických mastitid i léčbu krav v zaprahlosti musí být dobrá citlivost většiny kmenů, izolovaných v chovu, a to bez známek rezistence. Citlivost izolovaných zárodků se stanovuje na kultivačních půdách v laboratoři a nazývá se citlivostí "in vitro". Může být ale rozdílná

23

s citlivostí zárodků " in vivo"-tj. přímo v organizmu dojnice. Tato situace nastává, pokud nejsou splněny další podmínky, a to: správná aplikační forma a prostupnost antibiotika do místa zánětu. Například u těžkých parenchymatózních zánětů je nezbytná celková aplikace injekčních antibiotik. Proto z antibiotik účinných na koliformní zárodky vybíráme ty, které jsou dostupné v injekční formě. Dobrá prostupnost antibiotika je nezbytná zejména pro řešení subklinických mastitid způsobených zlatým stafylokokem. Tento zárodek má schopnost přežívat v tzv. mikroabscesech, v hloubce parenchymu mléčné žlázy, kde je velice obtížně dosažitelný. Proto pouze antibiotika s dobrým průnikem do hloubky tkáně (tzv. lipofilní) mohou tohoto původce zasáhnout (Vasiľ, 1997).

6.2 zásady terapie krav v laktaci Klinické mastitidy léčíme vždy s důrazem na bakteriologické uzdravení, kdy dojde k destrukci zárodků, což se projeví ustálením počtu buněčných elementů pod hranicí 300 000/ml. Předpokladem úspěšné terapie je včasný zásah. S ubíhajícími hodinami od vzniku zánětu se naděje na kompletní uzdravení mléčné žlázy výrazně snižuje. 24 hodin po vzniku zánětu se šance na kompletní uzdravení snižuje na 50% (Zelinková, 2006).

6.3 zásady terapie krav v zaprahlosti Cílem terapie krav v zaprahlosti je především eliminace perzistentní infekce, tj. léčba subklinických zánětů a ochrana vemene před novou infekcí v nejrizikovějším období, což jsou první tři týdny po zaprahnutí. Po tomto období vnímavost mléčné žlázy k zánětům klesá. Antibiotikum, používané pro léčbu v zaprahlosti, musí být účinné na většinu kmenů G+ zárodků: stafylokoky a streptokoky (Skřivanová, 2000).

24

7. BUNĚČNÉ ELEMENTY Buněčné elementy jsou „obránci mléčné žlázy“ – tj. bílé krvinky, které procházejí do mléčné žlázy a do mléka z krve. Jsou signálem, že mléčná žláza byla zasažena, a to buď infektem, nebo neinfekčními vlivy. O zasažení mléčné žlázy mluvíme v případě, že individuální počet buněčných elementů stoupne nad 300 000/ml. Reaktivita krávy ve smyslu “zpouštění” buněčných elementů do mléka je ovlivněna částečně i genetickým založením dojnice. Cílem organizmu je pomocí bílých krvinek – tj. buněčných elementů, eliminovat přítomný infekt poškozené buňky mléčné žlázy a zajistit tak rychlé uzdravení mléčné žlázy (Zelinková, 2003). Také

tepelný

stres

ovlivňuje

počet

somatických

buněk

v mléce

se

zaznamenanými tendencemi ke zvýšenému výskytu mastitid (Kunc et al., 2001).

7.1 odhad celkové situace ve stádě z hlediska stávající a nové infekce % dojnic s individuálním počtem buněčných elementů <300,000 /ml

❙ ❙

nad 85%: běžná situace, bez problému pod 70% : signalizuje přítomnost specifické infekce ve stádě

7.2 účinnost prevence: % prvotelek s individuálním počtem buněčných elementů (ICC) <300,000/ml nad 95% : bez problému pod 85% : nová infekce

7.3 úroveň léčby krav v zaprahlosti počet dojnic s ICC >300,000/ml před léčbou + počet dojnic s ICC <300,000/ml po léčbě počet dojnic s ICC >300,000/ml před léčbou Cíl (minimum): 50 % Účelem léčby v době stání na sucho je eliminace existující infekce (subklinických mastitid) a vytvoření ochranné clony antibiotik ve vemeni pro první 2–3 týdny stání nasucho, kdy je mléčná žláza k infekci nejvnímavější (3–4 dny účinek baktericidní, 3–4 týdny účinek bakteriostatický) (Škarda, Škardová, 2000).

25

7.4 úroveň prevence počet dojnic s ICC <300,000/ml před léčbou + počet dojnic s ICC <300,000/ml po léčbě počet dojnic s <300,000/ml před léčbou Cíl (minimum): 80 %

7.5 problematika mastitid a buněčných elementů v rámci stáda Stanovení spektra zárodků nám napoví o cestách přenosu, předpokládaném vývoji problému. Postup a zásady pro řešení problematiky mastitid v rámci stáda se opírají o dva základní kroky-preventivní program a terapeutický plán. Cílem preventivního programu je zamezit dalšímu šíření původců v rámci stáda. K tomu, abychom mohli vypracovat účinný preventivní program, musíme znát spektrum původců v rámci stáda. Prvním krokem je provedení kultivačního vyšetření vzorků mléka, abychom dostali objektivní obraz o výskytu patogenů ve stádě. Pro diagnostiku vybíráme dojnice ze tří skupin: •

Dojnice s aktuálním zánětem, a to buď dosud neléčené, nebo ty, u kterých nám použitá terapie selhává

•

Dojnice s recidivujícími problémy, i v případě, že současný počet somatických buněk je v normě

•

Dojnice s počtem somatických buněk nad 600 000

Vícečetným dojením je možné redukovat počty SB, zvláště u subklinicky infekčních dojnic. Snížení počtu somatických buněk je patrné již při dojení 3x denně-93 buněk/ml proti 122 bu/ml při dojení 2x denně (raná fáze laktace), 120 proti 149(pozdní fáze laktace) (Klei, 1997). Některé zárodky jsou původci “mastitid z dojení”, jiné způsobují “mastitidy z prostředí”.

7.6 „mastitidy z dojení“ Jsou

způsobovány

zejména

stafylokoky,

Streptococcus

agalactiae

a

Streptococcus dysgalactiae, které se množí v mléčné žláze nebo na kůži struků. Jsou

26

přenášeny z jedné krávy na druhou během dojení (prostředky na mytí, dojící zařízení, ruce…) Vyvolávají často subklinické záněty mléčné žlázy, které i po klinickém vyléčení zanechávají vysoký počet buněčných elementů. Proto zaměřujeme preventivní opatření proti těmto zánětům na techniku dojení, zejména desinfekci struků před a po dojení, použití individuálních utěrek apod. Dezinfekce po dojení je důležitou složkou hygienického režimu, používanou pro tlumení stafylokokových infekcí a infekcí Streptococcus agalactiae a Streptococcus dysgalactiae. Výskyt nových infekcí těmito původci se snižuje o 50% (Dodd, 1983).

7.7 „mastitidy z prostředí“ Jsou způsobeny zejména koliformními zárodky pocházejícími z trusu. Mohou se množit v podestýlce. Vyvolávají těžké klinické záněty vemene. Krávy se mezi dojením, v případě oslabení funkce strukového svěrače, nakazí tím, že uléhají na znečištěnou podestýlku. Funkce strukového svěrače bývá zhoršena po porodu a u starších krav. Preventivní opatření u těchto typů zánětů jsou náročnější a zaměřují se zejména na hygienu podestýlky a dobrou ochranu struku použitím preparátů po dojení s vysokou ochrannou funkcí.

Tab. 2: Rozdělení mastitid "mastitidy z dojení"

"mastitidy z prostředí"

Zdroj

infikovaná mléčná žláza

prostředí

Přenos

při dojení

mezi dojením

Původci

Staphylococcus aureus Streptococcus uberis

Streptococcus uberis

Streptococcus agalactiae

E. coli

Streptococcus dysgalactiae Typ mastitidy

klinická a subklinická

klinická

v průběhu laktace

zejména po otelení

27

8. ŘEŠENÍ MASTITID A JEJICH VLIV NA CHOV DOJNIC Ke slovu se v posledních letech dostává řešení této problematiky z pohledu epizootologického. Je to moderní pohled, který v sobě spojuje všechny oblasti mléčné produkce od technologie ustájení, odchovu jalovic, výživy, až po management zaprahnutí. Je to pohled, který definuje rizikové faktory a hledá nejekonomičtější řešení v daném chovu, tj. umožňuje vytvoření nebo korekci ozdravného programu na úrovni stáda. Základem epizootologického řešení mastitid ve stádě je: A) dokonalá znalost zdravotního stavu stáda: počty somatických buněk, výskyt klinických mastitid atd. B) bakteriologický screening: znalost spektra patogenů ve stádě a jejich citlivosti k antibiotikům. C) identifikace rizikových faktorů pro vznik mastitid ve stádě: chyby v technologii dojení, zhoršená kvalita objemných krmiv atd.

A. zdravotní rozbor stáda Zájmem každého producenta mléka je vysoká tržnost, s minimálními ztrátami na mléce, ať už v důsledku vyřazování mléka, nebo vysokých nákladů na léčbu. Toho lze dosáhnout: •

účinnou terapií vhodných adeptek a vyřazením chronický nemocných dojnic.

•

minimalizací rizika nové infekce snížením nebo odstraněním rizikových faktorů.

Je prokázáno, že nejvyšší pravděpodobnost vyléčení mastitidy je u krav s individuálním počtem somatických buněk do 700 000/ml. To jsou vhodné adeptky pro léčbu. Léčba krav s vyšším individuálním počtem somatických buněk (IPSB) – tzv. „milionářek“ je pak ekonomicky nerentabilní a z hlediska návratu k plnohodnotné produkci je prognóza takovéto léčby nepříznivá. Proto se ve špičkových chovech léčba infikovaných dojnic přesouvá z kategorie milionářek do kategorie „dojnic podezřelých z infekce“. Jedná se o dojnice, které vykazují při pravidelném měsíčním stanovení IPSB 50% navýšení od posledního odběru a jejichž IPSB převyšuje 200 000/ml. U takovéto dojnice se provede NK test a infikovaná čtvrť se přeléčí ještě dříve, než dojde k výraznému poškození

28

tkáně, které by se projevilo v krátké době mastitidou. Kromě pravidelného měsíčního stanovení IPSB se vyšetření provádí u otelených dojnic 4. den po otelení, díky čemuž se vychytají dojnice otelené s infekcí, a také u dojnic před zaprahnutím. Tento systém se úspěšně uplatňuje v programech eradikace, zejména infekcí Staphylococcus aureus, kdy je tímto způsobem možné snížit výskyt mastitid až o 25% za rok. Díky tomuto systému je také možné specifikovat kritická místa v managementu. Např., pokud se telí vysoké procento dojnic s infekcí, je pravděpodobnou příčinou špatný management zaprahnutí, např. rezistence patogenů vůči antibiotiku použitému k léčbě v zprahlosti. Snaha chovatelů by měla směřovat k dosažení cílových parametrů, jak jsou shrnuty v tabulce.

Tab. 3: Cílové parametry zdravotního stavu stáda z hlediska zdraví mléčné žlázy. Parametr Nové infekce v době laktace Nové infekce v suchostojném období Procento uzdravených dojnic v suchostojném období Procento chronicky infikovaných dojnic (2 ze3 post SB>200 000/ml) Incidence klinických mastitid v prvních 30 dnech laktace

Výskyt < 5 %/měsíc <5% > 85 % <5% < 1 z 12 dojnic

Za novou infekci v době laktace považujeme infekci u dojnice, která čtvrtý den po otelení vykazovala normální hodnotu IPSB a v průběhu laktace došlo k zánětu. Nová infekce v suchostojném období vzniká u dojnice, která v době zaprahování vykazovala normální IPSB a 4. den po otelení vykazuje známky infekce. Dojnice uzdravené v suchostojném období jsou ty dojnice, které byly jako chronicky infikované přeléčeny při zaprahnutí a po otelení již nevykazují známky infekce. Chronicky infikované dojnice jsou ty, jejichž léčba v období laktace byla neúspěšná a vykazují u dvou ze tří posledních měření IPSB počet somatických buněk větší než 200 000/ml, nebo změny v mléce.

29

Z hlediska vyřazení opakovaných mastitid a ztrát na mléce jsou nejrizikovější mastitidy vzniklé v prvních 30 dnech laktace. Až třetina dojnic, u kterých došlo k infekci první měsíc laktace, bývá vyřazena v důsledku neúspěšnosti léčby. Proto je třeba věnovat největší pozornost dojnicím v prvním měsíci laktace, zejména prvotelkám. Spolu s hodnotou IPSB je indikátorem infekce čtvrtě také snížení nádoje a pokles hodnot laktózy. Pro ilustraci, pokles nádoje týden po infekci Staphylococcus aureus činí průměrně o 2,6 kg mléka na dojnici na den, po infekci E. coli o 3,1 kg mléka na dojnici na den a po infekci Streptococcus dysgalactiae dokonce o 5,4 kg mléka na dojnici na den! Proto náhlý pokles produkce mléka u dojnice, zejména rozdíl v produkci čtvrtí, může být dalším indikátorem pro včasné odhalení infekce.

B. Bakteriologický screening Znalost výskytu patogenů v daném chovu a jejich citlivosti k antibiotikům je nezbytná pro stanovení prognózy, terapeutického a preventivního programu. Jinými slovy, není možné vést úspěšně boj proti nepříteli, kterého neznáme. Bakteriologický screening je vhodné provádět každých šest měsíců, aby bylo možné včas zachytit změnu ve spektru nebo citlivosti patogenních kmenů chovu. Po stanovení základního bakteriologického profilu stáda se z bakteriologického vyšetření odebírá minimálně 10 % dojnic v chovu, přičemž se k vyšetření vybírají zejména dojnice a) podezřelé z infekce dle IPSB, b) s aktuálním neléčeným zánětem, c) s opakovanými záněty, i když jsou v současnosti bez potíží. Směsné, nebo čtvrťové vzorky? To je velice častá otázka z praxe. Pokud nám jde o zajištění bakteriologického profilu stáda, tj. jací původci se ve stádu vyskytují a jaké jsou citlivosti na antibiotika, pak je možné, zejména u subklinických mastitid, odebírat vzorky směsné. U odběru směsných vzorků je vyšší riziko kontaminace. Pokud nám půjde o vyšetření konkrétní dojnice a přesnou diagnózu postižené čtvrtě kvůli výběru vhodné terapie, pak odebíráme čtvrťové vzorky z postižených čtvrtí. Způsob odběru vzorků zásadně ovlivňuje výsledek vyšetření. U vzorků odebraných nesterilně nemůžeme očekávat jiný výsledek než: „přerostlou stájovou mikroflóru“ a efekt takového vyšetření není žádný. Proto je při odběrech nezbytné dodržet zásady odběrů vzorků mléka k bakteriologickému vyšetření. 30

Spektrum patogenů diagnostikovaných v případě mastitid se v posledních letech rozšiřuje. Kromě hlavních patogenů, jako je Staphylococcus aureus, Streptococcus uberis, Streptococcus dysgalactiae, Escherichia coli, se dnes stále více uplatňují patogeni jako enterokoky nebo korynebakterie. Nebezpečí promoření chovu enterokoky tkví v tom, že se často jedná o rezistentní kmeny a pravděpodobnost vyléčení je nízká. Korynebakterie, jež bývají přenášeny hmyzem, jsou podle některých studií po Staphylococcus aureus druhým nejčastějším patogenem v případě subklinických mastitid – u dojnic „milionářek“. Jak interpretovat bakteriologicky negativní nález? Negativní výsledek vyšetření může mít více příčin. V každém případě musí být signálem pro hledání jiných příčin mastitid, než je infekce bakteriální, např. příčin virových. Z patogenů této skupiny vzpomeňme například virus IBR a virus BVD. Jedná se o imunosupresní slizniční viry, jež postihují všechny sliznice v organismu. Významně zvyšují vnímavost organismu k bakteriální infekci. Infekce BVD může probíhat ve stádě subklinicky – tzv. skrytě a na jejich průběh v chovu musíme myslet v těchto případech: 1. zvýšený výskyt mastitid a počtu SB v mléce, 2. zhoršená odpověď na antibiotickou terapii, 3. vysoké procento bakteriologicky negativních zánětů, případně vysoký podíl sekundárních patogenů zvýšený při bakteriologické depistáži, 4. výskyt zdravotních problémů u telat (respiratorní syndrom, průjmová onemocnění), 5. zhoršené reprodukční ukazatele (zvýšený výskyt zadržených lůžek, endometritid, rané embryonální mortalitě a potraty), 6. výskyt sekundárních onemocnění, signalizujících oslabenou slizniční imunitu zvířat – např. plísňová onemocnění, infekční keratokonjunktivitida skotu apod. V této souvislosti je nutné opatrně přistupovat k nákupům zvířat a nenakupovat zvířata z neprověřených chovů. V případech virové entologie nelze očekávat dobrou antibiotickou odezvu ani při použití antibiotik s prokázanou účinností na kmeny izolované z chovu. Přechodně dobrých výsledků lze dosáhnout použitím injekčních nesteroidních antiflogistik, podobně jako je tomu např. u chřipkových stavů u lidí.

31

Falešný negativní bakteriologický nález může být v případě infekce patogenem, jehož záchyt je při bakteriologickém vyšetření obtížný (u Staphylococcus aureus je záchytnost maximálně 75 %) V případě vysokého počtu bakteriologicky negativních nálezů lze doporučit také speciální vyšetření na mykoplazmata, která nejsou při klasickém vyšetření zachytitelná. Způsobují chronické, špatně léčitelné záněty projevující se vodnatým mlékem. Bakteriologický screening nám odhaluje mimo jiné podíl tzv. infekčních a environmentálních patogenů, jejichž kontrola vyžaduje rozdílná opatření. Infekční patogeni jsou ti, jež jsou závislí na organismu dojnice a přenášejí se zejména při dojení, a to utěrkami, dojícím zařízením, rukama personálu. Enviromentální patogeny se nacházejí v prostředí stáje a mohou se do organismu dojnice přenášet i mino dojení.

C. Rizikové faktory Minimalizace rizikových faktorů v chovu snižuje možnost vzniku nové infekce. Zkusme se podívat na nejrizikovější faktory z hlediska zdraví mléčné žlázy. Významným rizikovým faktorem podílejícím se na stavu zdraví mléčné žlázy dojnic bývají chyby v technologii dojení, zejména nevhodná toaleta mléčné žlázy před dojením, s použitím společných utěrek, podporující šíření zárodků ve stádě. Diskutovanou bývá otázka, jakou toaletu v daném stádě zvolit, zda suchou nebo mokrou. Tendence k použití mokré toalety před dojením je v chovech, kde je z důvodu technologie zvýšené procento dojnic se silně znečištěnou kůží mléčné žlázy. Mokrá toaleta je ale z hlediska provádění velice riziková a časově náročná, má-li být provedena správně. Často používané ostřikování mléčné žlázy studenou vodou z vysokotlaké pistole je naprosto nepřijatelné, a to z důvodu vzniku infekčního aerosolu na dojírně. Dále při mokré toaletě dochází k rozpuštění nečistot na kůži, a pokud není součástí toalety dokonalé omytí celého smáčeného povrchu a osušení kůže, dochází ke stékání této špíny k otevřenému strukovému svěrači. Zjednodušeně řečeno, menším zlem je suchá špína, přischlá na kůži mléčné žlázy, a očista pouze kůže struku, než-li infekční bahno stékající ke hrotu struku. Proto jednoznačně nejvhodnější se v praxi jeví suchá toaleta a dezinfekce před dojením s použitím striktně individuálních utěrek.

32

Ošetření před dojením Možností je několik a záleží pouze na ekonomických a provozních možnostech, kterou zvolit. Vždy je základem striktní použití individuálních utěrek. Doporučit lze jednu z těchto alternativ: 1. Otření struku vlhkou utěrkou s dezinfekčním roztokem – vhodná pro chovy s relativně čistými vemeny. 2. Namáčení struků s použitím aplikátorů s dezinfekčním roztokem a následné setření suchým papírovým ubrouskem (v roli). Dezinfekční roztok je nutno v průběhu dojení obměňovat podle stupně znečištění vemen. 3. „Systém dvou kbelíků“ – jedná se o levnou alternativu v chovech se silně znečištěnými vemeny. Použijeme dva kbelíky s dezinfekčním roztokem. V prvním jsou alespoň deset minut před dojením předem namočené textilní utěrky. Z tohoto kbelíku se utěrky odebírají a po použití se vhazují do druhého kbelíku s čerstvou dezinfekcí. Po spotřebování utěrek z prvního kbelíku se používají utěrky z druhého kbelíku (sice již použité, ale v mezičase již opět vydezinfikované) a po použití se odhazují opět do prvního kbelíku s obměněnou dezinfekcí. Tento způsob je vhodný i pro provozy, kde se vyskytují dojnice se silně znečištěnými struky. Jednou mokrou, nevyždímanou utěrkou lze struk dobře umýt, druhou vyždímanou pak otřít dosucha. Silně znečištěné utěrky se již do oběhu nevracejí. Počet utěrek může být omezený. Nevýhodou je nutnost přepírání a sušení textilních utěrek. Druh dezinfekce je potřeba v chovu obměňovat, nejlépe každého čtvrt roku. Důležité je správné odstříknutí prvních střiků mléka, a to do nádobky s černým dnem, a posouzení případných změn mléka. Ke každé dojnici je potřeba přistupovat jako k potenciálně infekční, takže odstříknutí prvních střiků na podlahu dojírny je neakceptovatelné. Má za následek rozptýlení patogenů v prostředí a rozšiřování infekce na dojírně.

Obr. 3: Hrnek na první odstřiky mléka 33

Dojení a postdipping Při dojení je potřeba respektovat fyziologické pochody spouštění mléka. Proto by od prvního kontaktu s mléčnou žlázou při očistě struků do nasazení dojícího zařízení měly uplynout 1 – 3 min. Z tohoto důvodu je příprava dojnic dlouho před nasazením dojícího zařízení chybou. Pokud totiž nedojde k nasazení dojícího zařízení do tří minut, dochází k postupnému uzavírání strukového svěrače a následné nasazení může vést k jeho poškozování. Také nesprávné seřízení dojícího přístroje může mít v dlouhodobém měřítku významný negativní vliv na zdraví mléčné žlázy. Například vysoký podtlak může vést ke chronické traumatizaci struku a může vyvolat hyperkeratózu strukového svěrače s následným výhřezem strukového kanálku. Z celého technologického systému dojení je třeba vyloučit všechny podněty navozující stresovou situaci jako je bolest, hluk, extrémní teploty, strach apod., neboť vedou ke snížení produkce mléka a tuku a při dlouhodobějším působení i ke zkrácení doby laktace, případě k zánětům mléčné žlázy (Jelínek a kol. 2003). Dezinfekce po dojení je krokem, který může významně omezit zejména infekce, které jsou způsobeny environmentálními původci. Ze zkušenosti z chovů ale víme, že není standardním krokem v technologii dojení, případně je v mnoha chovech prováděna nesprávně. Význam dezinfekce po dojení je jednak vydezinfikovat okolí strukového svěrače bezprostředně po dojení a v případě bariérových preparátů také neprodyšně uzavřít strukový svěrač, který se fyziologicky uzavírá až asi po 15 minutách po ukončení dojení, a zabránit tak vniknutí zárodků z prostředí. Pro zachování této funkce je nutné ošetřit celý struk ponořením do aplikační nádobky, a to bezprostředně po dojení! Aplikace preparátu ostříkáním struků je podle dlouhodobých zkušeností velice riziková z hlediska nesprávného provedení personálem. Dochází k ostříkání pouze blíže natočených struků, a to pouze z přivrácené strany, hrot struků zůstává často neošetřen. Proto se více doporučuje použití ponořovačů (Zelinková, 2007).

Obr. 4: Aplikátor na ošetření a ochranu struků po dojení 34

Další rizikové faktory Zhoršená kvalita stájového prostředí je faktorem, který napomáhá zvyšování podílu environmentálních patogenů na vzniku mastitid. Jedná se zejména o Streptococcus uberis a Escherichia coli, ale také enterokoky, které mohou být původci těžkých parenchymatózních, ale také špatně léčitelných chronických mastitid. Proto by čistota podestýlky, zejména v suchostojné sekci, měla být samozřejmostí. Vysoce rizikovým faktorem je zhoršená kvalita objemných krmiv. Na snížení imunitní kondice dojnic se významnou měrou podílejí mykotoxiny přítomné v krmení, případně podestýlkové slámě. Mykotoxin je produkt metabolismu plísní, který je v krmení velice stabilní. Nouzovým řešením v případě zjištění přítomnosti plísní, příp. mykotoxinů v krmení je aplikace antitoxinů a absorbentů. Samozřejmostí je eliminace (skrajování) změněných částí objemného krmení (siláž) a vyloučení zaplísněné podestýlkové slámy. V rámci metabolismu plísní dochází totiž k částečnému natrávení ligninu a jeho rozkladu na chuťově atraktivní jednodušší složky – cukry a právě takto změněná podestýlková sláma je centrem zájmu mlsných dojnic. Chyby ve výživě, které vedou ke vzniku chronických, subklinických acidóz a ketóz, mají za následek narušení funkce sliznic a následné zvýšení vnímavosti k bakteriální infekci. S narůstající produkcí dojnic ve vysokoprodukčních chovech se mléčná žláza stává „reaktivním orgánem“, důsledkem toho v posledních letech zaznamenáváme zvýšení podílu tzv. reaktivních mastitid. Jedná se o zvýšený výskyt „milionářek“ s bakteriologicky negativním subklinickým zánětem. Ke zvýšení počtu SB v mléce v těchto případech nedochází z infekčních příčin, nýbrž v důsledku stresových faktorů, jako je např. teplotní stres, nesprávné seřízení dojícího zařízení, zhoršená kvalita krmení (např. zvýšený obsah kyseliny máselné), časté přesuny zvířat (v chovech, ve kterých probíhají rekonstrukce za provozu), míchání skupin zvířat apod. Dá se říci, že vysokoprodukční dojnice jsou velice citlivé na zhoršenou produkční pohodu a reagují právě „spouštěním“ somatických buněk do mléka. Antibiotická léčba bývá v těchto případech neúspěšná, resp. ke zlepšení stavu dochází nezávisle na ATB terapii. Rychlou pomocí jsou v těchto případech nesteroidní antiflogistika, případně injekční kortikosteroidy v kombinaci se širokospektrálním antibiotikem. Nicméně jedinou cestou eliminace reaktivních mastitid je zajištění produkční pohody dojnic. Dalším rizikovým faktorem je sezónní výskyt hmyzu, zejména na dojírně. Přítomnost mouchy Hydrotaea irritans, lidově zvané muchnička nebo bodalka, musí být signálem k použití insekticidů v pour-on formě. Tato moucha může být přenašečem patogenů 35

mléčné žlázy, jako jsou např. korynebakterie a další, a může významnou měrou přispět k rozšiřování infekce ve stádě. Stresové faktory, zaprahování Antioxidativní kapacita dojnice udává schopnost dojnice vyrovnávat se se stresovými faktory a je v poslední době v centru zájmu mnoha vědeckých pracovišť. Úroveň tohoto stavu lze úspěšně zvyšovat doplňky výživy, jako jsou vitamín A, vitamín E, vitamín C a mikroprvky selen, měď a zinek – a to nejlépe v organických vazbách. Je prokázáno, že injekční ošetření dojnic vitamínem E v dávce 500 mg na dojnici a selenu v dávce 5 mg tři týdny před porodem a podávání 2 g vitamínu C denně po dobu pěti dnů významně zvyšuje aktivitu obranných mechanismů dojnice vůči infekci mléčné žlázy i odolnost vůči jiným stresovým faktorům. Management zaprahování je jedním z nejdůležitějších kroků mléčné produkce. Význam správného zaprahování dokazuje řada studií. Pro ilustraci podle těchto studií v suchostojném období má původ až 46 % klinických mastitid následné laktace (dojnice se telí s infekcí), naopak při správné léčbě v zprahlosti se může vyléčit až 71,5 % chronicky nemocných dojnic se subklinickou mastitidou. Uvedená fakta jsou důkazem důležitosti správného managementu zaprahnutí. V posledních letech nabírá na významu podíl environmentálních patogenů na infekci suchostojných krav, z nichž významná část se řadí do kategorie tzv. gramnegativních bakterií (např. Escherichia coli, Klebsiella ssp.). Hojně používanou účinnou látkou k léčbě krav v zaprahlosti je cloxacilin. Právě vůči této účinné látce jsou gramnegativní bakterie přirozeně rezistentní. Výsledkem může být zvýšený podíl krav otelených s infekcí. Proto je pravidelná kontrola citlivostí vůči antibiotikům v chovu nezbytnou součástí managementu zaprahování. Stabilně vysokou citlivost, a to jak vůči Gram+ tak i Grambakteriím vykazují kmeny laktopatogenů vůči cefalosporinům první generace. V našich podmínkách je zatím automatické dojení ojedinělé. Z hlediska zdraví mléčné žlázy se jedná o technologii, která se v chovech projevuje signifikantním zvýšením počtu somatických buněk a výrazným nárůstem počtu troj a dvojstřiček. Důvodem je nízká záchytnost mastitidních krav, která činí 12 až 35%. Vzhledem k tomu, že včasnost zahájení terapie je nezbytnou podmínkou její úspěšnosti, jedná se o záchytnost velmi nízkou. Odhalení důvodů zvýšeného výskytu mastitid a detekce rizikových faktorů v chovech nejsou jednoduché a ne vždy se podaří hlavní příčinu identifikovat. Nicméně pouze systematický rozbor situace, poctivý přístup personálu při uplatňování 36

preventivních opatření v chovu a v úzké spolupráci s veterinárním lékařem, může přinést kýžený výsledek v podobě vysoké tržnosti mléka ve vysoké kvalitě při minimalizaci nákladů na léčbu (Zelinková, 2007).

9. VLIV VÝŽIVY Samotná výživa sice nemůže těmto onemocněním zabránit, ale stabilní látková výměna je předpokladem silné obranyschopnosti a zdraví vemene. Rossow (2004) v rozsáhlém přehledu ukazuje, jaké lze vysledovat příčiny vzniku mastitidy. Faktory, jež podle Rossowa (2004) mají vliv na vznik mastitidy, jsou uvedeny v tabulce 4. Z těchto údajů jasně vyplývá, jaký význam výživa má. Nejdůležitějšími faktory jsou mobilizace tuků, primární a sekundární ketóza, nedostatek vitaminů a stopových prvků a také imunosupresiva (faktory snižující imunitu zvířete). Mezi uvedenými faktory a imunosupresivy je navíc určitá spojitost.

Graf 3: Faktory ovlivňující mastitidu

9.1 Zásobení energií, bílkovinami a vlákninou Vyvážené zásobení energií je základním předpokladem zdraví vemene. Nedostatek energie vede k nízkému obsahu cukru v krvi a v důsledku toho většinou k 37

subklinické ketóze s poškozením jater. S tím je spojena nižší hodnota glukózy se zvýšeným počtem somatických buněk a vyšším výskytem mastitidy. Následkem snížené imunity se mohou negativní účinky umocnit. Jak podzásobení, tak i přezásobení bílkovinou nepřímo ovlivňuje obraz krevního cukru, a tím i zdraví vemene. Krmná dávka, která neodpovídá potřebám přežvýkavců, společně se subakutní bachorovou acidózou je jednou z hlavních příčin výskytu onemocnění (viz tab. 2). Snížená hodnota pH v bachoru má za následek redukci množství přijímaného krmiva, podporuje ketózu i bachorovou keratózu a zvyšuje riziko napadení bakteriemi E. coli, jež jsou odolné vůči kyselinám. Zvláště na počátku laktace by se mělo dávat pozor na to, zda krmná dávka obsahuje dostatek strukturální vlákniny. V krmné dávce by mělo být dostatečné množství nejkvalitnějšího objemného krmiva. Obraz krevního cukru dojnice je do značné míry závislý na stupni tvorby cukru. Nejdůležitějším výchozím prvkem je propionát, který však není k dispozici při nedostatečném příjmu krmiva. Proto jsou produkty obsahující propionát, propylenglykol a glycerin, například Schaumasil TMR nebo Tirsana Spezial, vhodné nejen pro látkovou výměnu jater, ale mají také velký význam pro zdraví vemene (Rossow, 2004).

9.2 Změna a kvalita krmiva Každá rychlá změna krmiva vede ke snížení množství přijatého krmiva, a tím také k nižšímu zásobení energií. Na zdraví vemene negativně působí i nedostatečná kvalita krmiva, a to dvěma způsoby: přímo (vyšší zatížení jater a snížení obranyschopnosti) a nepřímo (nižší příjem krmiva). V této souvislosti jsou velkým problémem mykotoxiny. V mnoha podnicích bylo při zkrmování zaplísněných komponentů v krmné dávce zjištěno značné zvýšení počtu somatických buněk. Proto je zapotřebí udělat všechna opatření pro zamezení růstu plísní. Problém s kvalitou krmiva vzniká často v letních měsících. V důsledku toho se v tomto období také vždy zvyšuje počet somatických buněk, čemuž je potřeba zamezit (Raab, 2006).

38

9.3 Zásobení minerálními a účinnými látkami Dostatečné zásobení vitamíny a minerálními látkami má pro kvalitu mléka a zdraví vemene velký význam. Selen průkazně posiluje imunitní systém a zvyšuje tak rezistenci proti mastitidě. Význam vitaminu E jako lapače radikálů a "ochranného štítu" je dostatečně známý. Vliv na zdraví vemene byl doložen v mnoha studiích. Je ale důležité zmínit, že i když se díky zvýšenému přísunu vitaminu E výrazně snížil výskyt mastitidy, měli bychom se vyvarovat předávkování selenem. Také betakaroten má vzhledem ke své ochranné funkci významný vliv na zdraví vemene. Při mnoha pokusech bylo rovněž zjištěno, že pozitivní účinek na zdraví vemene má ze stopových prvků kromě selenu i zinek. Zdraví vemene je ovlivňováno také nepřímo. Subklinická mléčná horečka s mírným nedostatkem vápníku (a fosforu) často vede ke ketóze, přetočení slezu, nedostatečnému poporodnímu zčištění a následkem špatného uzavření strukového svěrače také k zánětu vemene. Účinná profylaxe poporodní parézy je zároveň efektivním opatřením pro zajištění zdravého vemene (Raab. L., 2006).

Obr. 5: Vhodné ustájení a kvalitní krmná dávka je cesta k úspěchu (Raab, 2007).

10. MASTITIDY A EKONOMIKA PRODUKCE MLÉKA Současný celosvětový trend zvyšování kvality potravin se týká i mléka a mléčných výrobků. Přímá závislost mezi ukazateli jakosti, nákupní cenou a možnostmi odbytu mléka vyžaduje věnovat náležitou pozornost všem faktorům, které mohou jakostní ukazatele syrového kravského mléka ovlivňovat. Jednou z nejčastějších příčin zhoršení jakosti mléka a přímých a nepřímých ekonomických ztrát chovatelů jsou mastitidy. Jedním ze spolehlivých a relativně snadno zjistitelných ukazatelů jakosti 39

syrového mléka, respektive zdravotního stavu mléčné žlázy, je počet somatických buněk. Odhad ekonomických ztrát způsobených mastitidami je relativně obtížný, a to vzhledem k různé „intenzitě“ mastitid (subklinický a klinický výskyt), různým metodám prevence a léčby, působení na celou řadu ukazatelů apod. Z celé řady vědeckých prací a výzkumných sledování vyplývá, že ekonomické ztráty vyvolané mastitidami jsou způsobeny především: •

Snížením produkce mléka;

•

Znehodnocením mléka (nutností jeho vyloučení z dodávky);

•

Vyšším vyřazováním krav, resp. vyššími náklady na obměnu stáda dojnic;

•

Snížením nákupní ceny mléka v důsledku snížení jeho jakosti;

•

Náklady na léčiva a veterinární ošetření;

•

Zvýšení spotřeby práce.

Orientační srovnání vybraných ekonomických ukazatelů chovu jedné dojnice bez a s výskytem mastitidy (1 milion SB v 1 ml mléka) jedenkrát za rok uvádí tabulka 5. Je z ní zřejmé, že 1 dojnice s výskytem mastitidy může ve stádě 100 krav způsobit ekonomickou ztrátu ve výši cca 5225 Kč za rok. Podílejí se na ní ze 77% snížení prodeje mléka, 12% vyloučení mléka z dodávky, 7% zvýšení nákladů na obměnu stáda a 4% náklady na léčení a léky (Doležal a kol., 2000).

40

Tab. 4: Odhad vlivu mastitidy na ekonomické ukazatele v Kč na krávu a rok (Doležal a kol., 2000). UKAZATEL

ZDRAVÁ DOJNICE

DOJNICE S MAST.

ROZDÍL (ZTRÁTA)

40 000

36 000

4 000

0

655

655

Náklady na léčení

0

200

200

Náklady

3330

3700

370

-

X

5225

Prodej

mléka

(10%,

500 kg) Vyloučení

mléka

z dodávky (5 dnů)

na

obměnu

stáda Celkem

41

11. ZÁVĚR Bakalářská práce na téma „Mastitidy v chovu dojnic“ rozebírá jeden z nejzávažnějších a ekonomicky nejvíce zatěžujících problémů dnešních chovů dojnic. Pozornost věnuji charakteristice onemocnění, rozdělení procesů a stavů na mléčné žláze podle typů mastitid. Mastitidy mohou být způsobeny různými původci. Například nejčastěji tzv. „Zlatý stafylokok“ z rodu Staphylococcus, nebo původci z rodu Streptococcus. Mezi další původce můžeme zařadit koliformní bakterie a plísně. Nemalý vliv má technika dojení, ale také i výživa. K nejúčinnějším a nejméně ekonomicky zatěžujícím metodám v boji proti mastitidám se řadí prevence. Té by se měl věnovat každý zootechnik na mléčné farmě. Když už dojde k prvním příznakům, tak by je měl být schopen ošetřovatel rozpoznat co nejdříve a informovat o nich zootechnika. S léčbou se musí začít co nejdříve. S každou hodinou prodlení zahájení léčby se procento úspěšnosti výrazně snižuje! Ekonomické ztráty vyvolané vyřazením mléka z dodávky, náklady na léčbu a následné snížení produkce mléka představuje pro farmu nemalé finanční ztráty, které citelně zasahují do jejího hospodaření.

42

12. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •

BARKEMA et al.: Staphylococcus aureus Mastitis. 2004 J. Dairy Sci. 59 stran.

• BOUŠKA a kol.: Chov dojeného skotu, 2006 Praha. Profi Press. 186 stran. •

DODD F. H.: Mastitis progress on kontrol. 1983 J Dairy Sci. 66 stran.

•

DOLEŽAL a kol.:Mléko, dojení, dojírny. 2000Praha.

•

DOLEŽAL-GREGORIADESOVÁ-AMBRAMSON.: Vliv četnosti dojení na zdravotní stav, užitkovost a ekonomiku výroby mléka. 1999 Praha.

•

GENČUROVÁ-HANUŠ.: Úprava prvovýrobních postupů vedoucích ke zlepšení kvality mléka. 1997 Praha. Ústav zemědělských a potravinářských informací.

•

HEJLÍČEK a kol.: Mastitidy skotu. 1987 Praha. Státní zemědělské nakladatelství. 208 stran.

•

HILLERTON J. E., KLEIM K. E.: Effective treatments of Streptococcus uberis clinical mastitis to minimize the use of antibiotics. 2002 J. Dairy Sci.

•

JELÍNEK a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat. 2003 MZLU Brno. 414 stran.

•

KLEI et al.:Influence of milking three times a day on milk duality. 1997 Dairy Sci. s. 427 –436.

•

KOVÁČ a kol.: Choroby hovädzieho dobytka. 2001 Prešov. M&M. 874 stran.

•

KUNC et al.: Ochlazování skotu při vysokých teplotách prostředí. 2001 Praha. Výzkumný ústav živočišné výroby. 24 stran.

•

LOUDA, STÁDNÍK.: Systém hygieny mléčné žlázy. Náš chov 4/2003. strana 32–33.

•

RUEGG, REINEMANN.: Milk quality and mastitis tests. 2002 Bovine Pract. S 41–54.

•

SCHROEDER: Bovine Mastitis and Milking Management. 1997 North Dakota.

•

ŠIMON, V.: Postup a zkušenosti při tlumení nakažlivého streptokokového zánětu vemene. 1972 Praha. Ústav vědeckotechn. informací Čs. akademie zeměd. 13 stran.

43

•

ŠKARDA, ŠKARDOVÁ.: Program péče o dojnici a zdraví stáda dojnic. 2000 Praha. Ústav zemědělských a potravinářských informací.

•

SKŘIVANOVÁ a kol.: Metody zaprahování vysokoužitkových dojnic. 2000 Praha. Výzkumný ústav živočišné výroby. 28 stran

•

VASIĽ, M.: Rezistenci k antibiotikám u Staphylococus aureus izolovaného z mastitid dojnic, mlieka, sterov vemena a dojacieho zariadenia. 1999 Veterinární medicína4, strana 115–120.

•

ZELINKOVÁ, G.: Buněčné elementy-narůstající problém praxe. Náš chov 2/2003. strana 28–29.

•

ZELINKOVÁ, G.: Mastitidy v novém světle. Náš chov 2/2007. strana 64–66.

44

Internetové stránky: •

PAZDERA, J. Transgenní krávy odolné proti mastitidě [on-line]. [cit. 2006–1015]. Dostupné z: http://www.osel.cz/index.php?clanek=1210

•

RAAB, L., ROSSOW. Profylaxe mastitidy-jak může prospět výživa [on-line]. [cit. 2007–02-14]. Dostupné z: http://www.schaumann.cz/casopis/aktualnicisla/334/

•

ZELINKOVÁ, G. Buněčné elementy - narůstající problém praxe a jeho řešení v rámci stáda [on-line]. [cit. 2006–10-18]. Dostupné z: http://www.virbac.cz/cl3.html

•

ZELINKOVÁ, G., BRZDIL, J. Zkušenosti s řešením problematiky mastitid a počtu somatických buněk v mléce v rámci stád v ČR v letech 2003–2004 [online]. [cit. 2006–10-18]. Dostupné z: http://www.virbac.cz/cl1.html

45