10 ZA PODPORY MĚSTA ROKYCANY. JIŘÍ HOŠEK umělecký garant KPH

K RUH P ŘÁTEL H UDBY R O K Y C A N Y 09/10 koncertní sezóna KPH 09/10 ËÈÄÒ¼ºÇÒ

ÄËÎÁ ÉJÍ¾Å ÁÎ½»Ò

JIŘÍ HOŠEK

od září 2009 do května 2010

umělecký garant KPH

ZA PODPORY MĚSTA ROKYCANY A PLZEŇSKÉHO KRAJE

KO

9CERTŮ N

POSTILLA Sebrána žáky Jana Rokycany na základě jeho kázání z let 1453 - 1457, je pravděpodobně nejzajímavější českou postillou, protože nijak nerozebírá teologické problémy, ale řeší běžné problémy tehdejšího člověka.

K RUH 09/10 P ŘÁTEL H UDBY ROKYCANY ËÈÄÒ¼ºÇÒ


KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10

27. září 2009 až 20. května 2010 9 koncertů na 9 místech Rokycan a Prahy 1

Jan Rokycana v pamětní knize děkanského úřadu v Rokycanech

JIŘÍ HOŠEK Umělecký garant KPH

Koncerty „prvního“ ročníku věnovanému 900. jubileu Rokycan se mohou uskutečnit ZAdíky PODPORY MĚSTA ROKYCANY podpoře města Rokycany A PLZEŇSKÉHO KRAJE a grantu Plzeňského kraje.

JAN ROKYCANA

- husitský teolog (asi 1396, Rokycany - 21. 2. 1471, Praha)

Jan Rokycana jako mladý vstoupil do augustiniánského kláštera v Rokycanech. Poté g odešel studovat do Prahy. V roce 1415 se stal o bakalářem. Postavil se na stranu pražských mistrů, s vystupoval obzvláště proti Janu Želivskému, po jeho popravě musel prchnout z Prahy. Proti táboritům vystupoval především na Konopišti roku 1423. Dále pak v Praze vystupoval protii Janu Žižkovi, byla dávána za vinu porážka pražských vojsk J Žižk i ažž mu b u Malešova. Od r. 1427 působil jako Týnský farář. Vystupoval i proti Zikmundu Korybutoviči. Roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí - tzv. generální vikář arcibiskupství pražského. Roku 1430 se stal mistrem svobodných umění, od r. 1435 působil na univerzitě jako rektor. V prosinci 1432 byl vyslán na Basilejský koncil za pražské mistry. Dne 21. října 1435 byl českým sněmem zvolen za arcibiskupa, tuto volbu však katolíci neuznali. V této funkci se snažil o smíření všech stran, protože však nepřestal podávat podobojí, byla mu roku 1436 odebrána Týnská fara. Pak odešel do Hradci Králové, kde zůstal až do roku 1448. Při volbě krále (15. červen 1440) zastupoval české duchovenstvo. Na 4. října 1441 svolal sněm do Kutné Hory, kde byly ujednány zásady husitského vyznání závazné pro všechny. Roku 1442 se smířil s Janem z Příbrami. 1444 vyhrál soud s tábority, kteří se stále odmítali přizpůsobit jednotným zásadám a táborské učení bylo odsouzeno. Roku 1449 si začal dopisovat s papežem Mikulášem V., protože potřeboval světit kněze. Nakonec se pokusil dostat k papeži, ale nepodařilo se mu projet přes Německo. Proto roku 1451 zahájil jednání s Cařihradem o spolupráci husitů s řeckou církví, ale roku 1453 byl však Cařihrad dobit a tak z toho sešlo. Král Ladislav Pohrobek (1453 - 1457) nevěděl jaký vztah má k Janu z Rokycan zaujmout, tak se vyhýbal jeho kázání. Roku 1457 si přímo dopisoval s papežem Kalixtem V. smrt Ladislava Pohrobka, však tato jednání přerušila. Nástupem Jiřího z Poděbrad se situace trochu zlepšila, přestože se Jiří z Poděbrad snažil snížit moc církví, Rokycana při svých kázáních podporoval jeho zvolení. Rokycana zpočátku schvaloval politiku Jiřího z Poděbrad a po smíření s Vratislavskými nechal zvonit zvony na všech kostelech. Jiří z Poděbrad ho na oplátku respektoval jako hlavu církve podobojí a na mše chodil střídavě k Janu z Rokycan a do katedrály svatého Víta. Dne 7. února 1465 se účastnil disputace duchovenstva u krále, král požadoval větší spolupráci církví. O rok později 1466 byl postižen mrtvicí, po tomto záchvatu začal špatně mluvit. Pohřben byl v Týnském kostele. Na své pečeti používal podkovu s hvězdou, pravděpodobně památka na otce, který byl kovářem. HUDEBNÍ ODKAZ JANA ROKYCANA Dochovalo se několik písní, u nichž není úplně jistý autor, ale zdá se pravděpodobné, že alespoň u části z nich je autorem. Vítaj milý Jezu Kriste, Zdrávas dievko Cierkev svatá v posledních dnech velmi neznamenitá /zde je jeho autorství jisté a pravděpodobně je autorem nejen textu, ale i melodie./

4

ANTONÍN KRAFT

- violoncellista

(30. 12. 1749 Rokycany - 28. 8. 1820 Vídeň) Jeden z největších violoncellistů přelomu 18. a 19. století, jehož umění vysoce oceňovali mistři vídeňského klasicismu Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven, patří k těm osobnostem, které svým hráčským mistrovstvím přímo ovlivnily hudebníí vývoj klasicismu. Narodil se v Rokyycanech 30. 12. 1749. Hru na violononcello studoval u věhlasného violoncellisty ncellisty křížovnického kláštera Františka Josefa sefa Wernera (1710 - 1786). Jako devětadvacetiletý přichází se svou ženou do Eisenstadtu a stává se prvním violoncellistou proslulé Esterházyho kapely, kterou vedl Joseph Haydn. Ten Krafta též vyučoval kompozici. Kníže Esterházy si Krafta neobyčejně vážil a umožňoval mu koncertní cesty po Evropě. V roce 1786 podnikl Antonín Kraft se svým osmiletým synem Mikulášem koncertní cestu do Vídně, Pešti a Drážďan, o tři roky později do severního Německa a roku 1789 se v Drážďanech setkali s Mozartem. Roku 1792 se A. Kraft seznámil ve Vídni s Beethovenem, jejichž přátelství trvalo až do Kraftovy smrti. A. Kraft dále působil v kapelách knížete Grassalkoviče a Lobkovice. Na sklonku života byl jmenován prvním profesorem hry na violoncello na Konzervatoři Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni, kde po krátké nemoci 28. srpna 1820 zemřel. Josef Haydn pro svého violoncellistu A.Krafta složil již v roce 1783 violoncellový koncert D Dur op. 101. Toto dílo bylo dlouho pokládáno za skladbu Kraftovu, neboť rukopis se nezachoval. Mínění o tom, že Haydnův violoncellový koncert je dílo A. Krafta vyvrátil až ve dvacátém století badatel J. P. Larsen uveřejněním Haydnova tématického skicáře. Je však víc než pravděpodobné, že Kraft upravoval stylizace violoncellového partu. Také violoncellový part Beethovenova Trojkoncertu pro klavír, housle a violoncello op. 56 je dle tvrzení Schindlera S psán pro Krafta. Skladatelský S odkaz Antonína Krafta tvoří jednak sedm opusem s označených kompozic, dále d jsou to skladby bez označení opusu (rukopisy a opič sy), s které většinou existují jen v pozůstalosti děkana Josefa Antonína A Seydla v Berouně. Vedle V violoncellového konceru C dur op. 4, se podařilo objevit Jiřímu J Hoškovi st. Koncert pro violoncello v a orchestr C dur „Seydlův“.

5

Slovo úvodem … Jsem rád, že Vás mohu oslovit v souvislosti s dalším ročníkem cyklu koncertů vážné hudby Kruhu přátel hudby v Rokycanech. O našem městě, v jehož kulisách se tato kulturní událost odehrává, se právem říká, že je výjimečné svým patriotismem. A konzervativní patrioty není jednoduché přesvědčit, aby přijali za svou nějakou novinku. Fakt, že se koncertní cyklus, jehož duchovním otcem je docent Hošek, koná v Rokycanech již podruhé, je důkazem, že si místo v srdcích místních patriotů nalezl a lze jej již počítat k tomu, co nazýváme geniem loci našeho města. Jsem také rád, že věhlas tohoto rokycanského svátku hudby již překročil hranice města a dnes se již stává událostí regionálního významu. Připravovaná sezóna cyklu koncertů 2009/2010 připomene významné osobnosti a výročí Rokycan v roce 900. jubilea města. (400. let posvěcení kostela Nejsv. Trojice, 141. výročí dirigenta ND Rudolfa Zamrzly, virtuóza, skladatele, violoncellistu Antonína Krafta ad). Ojedinělou událostí se stane zejména Slavnostní koncert v Týnském chrámu v Praze, kde působil a byl pohřben náš nejslavnější rodák M. Jan Rokycana. Děkuji všem, kteří se rozhodli jakkoliv tento významný koncertní cyklus podpořit a věřím, že si i z letošního ročníku vybere každý to, co je jeho srdci nejbližší a jsem si jist, že se s řadou z Vás na některých koncertech potkám. Hezké zážitky! Ing. Jan BALOUN - starosta města Letos vstupujeme do dalšího koncertního cyklu KPH v Rokycanech a témata připravených koncertů jen potvrzují, že Rokycany přinášejí stále nové a pro hudební umění zajímavé inspirace. Od znovuoživení KPH v roce 2008 se dopad ekonomické krize promítl i do oblasti kultury. O to více mne těší zájem posluchačů, kteří se již nyní dotazují, jaký program je pro druhé pokračování připraven. Letošní nabídka je věnována rokycanským výročím, ve které nechybí komorní koncerty, znovu ožije rekonstruovaná hudba středověku, vokální polyfonie Literátských bratrstev v Rokycanech. Zahájíme koncertem v den 400. výročí posvěcení kostela Nejsv. Trojice v Rokycanech, představí se i mladí potomci významného rokycanského rodu Týmlů. Výjimečnou se stane ojedinělá událost, zájezd na Slavnostní koncert do pražského chrámu P. Marie před Týnem, který je věnován 900. jubileu Rokycan. Slavnostním koncertem duchovní hudby též připomeneme M. Jana Rokycanu v místě, kde působil jako farář, a kde byl i pohřben. Koncert se uskutečňuje v roce 200. výročí J. Haydna (uvedení „Paukenmesse“) a navíc v úmrtní den hvězdáře Tycho Brahe. V závěru koncertu se představí smíšený pěvecký sbor Cantate z Rokycan společně s Pražským katedrálním sborem a orchestrem. Rokycanského rodáka, violoncellového virtuóza A. Krafta (1749 - 1820), jehož význam je v historii violoncella považován za zásadní, uctíme „Open koncertem“ Plzeňské filharmonie v malebném místě jeho narození v Rokycanech „Ve Spilce“, které zdobí Kraftovi věnovaná a v r. 2006 společně odhalená pamětní deska. Zazní zde Kraftovo nejproslulejší dílo, Violoncellový koncert C dur op. 4 a Symfonie č. 3 „Eroica“ jeho obdivovatele a příznivce L. van Beethovena. Děkuji všem příznivcům a koncertním návštěvníkům, že ocenili svým zájmem o koncerty či podporou význam úspěšně nastartovaného projektu a přeji všem jeho posluchačům krásné umělecké zážitky. doc. Mgr. Jiří HOŠEK, violoncellista zakladatel a umělecký garant KPH Rokycany

ROKYCANY - koncertní sezóna KPH 09/10

PŘEHLED KONCERTŮ A SÁLŮ koncert č. /1/ 27. září 2009, neděle v 16.30 h SLAVNOSTNÍ KONCERT V DEN 400. VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYCANECH kostel Nejsvětější Trojice, Rokycany koncert č. /2/ 24. říjen 2009, sobota v 18.00 h SLAVNOSTNÍ KONCERT K 900. JUBILEU ROKYCAN V TÝNSKÉM CHRÁMU V PRAZE chrám Panny Marie před Týnem, Staroměstské náměstí, Praha 1 koncert č. /3/ 18. listopadu 2009, středa v 19.30 h SLAVNOSTNÍ SYMFONICKÝ KONCERT k Státnímu svátku ČR Sokol Rokycany - Společenský sál Jiráskova 208, Rokycany koncert č. /4/ 12. prosince 2009 sobota v 18.00 h ADVENTNÍ KOMORNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY kostel P. M. Sněžné, Rokycany koncert č. /5/ 21. ledna 2010, čtvrtek v 19.00 h KRÁLOVSKÝ VEČER v den 141. výročí narození R. ZAMRZLY v rodných Rokycanech Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech nám. J. Urbana 141, Rokycany

koncert č. /6/ 18. února 2010, čtvrtek v 19.00 h KLENOTY KOMORNÍ HUDBY Klavírní trio rodiny „Týmlů“, potomků významného rokycanského rodu Základní umělecká škola (ZUŠ) Rokycany - Koncertní sál Jiráskova 181, Rokycany koncert č. /7/ 18. března 2010, čtvrtek v 19.00 h POCTA ROKYCANSKÝM HUDEBNÍKŮM radnice Rokycany - Obřadní síň Masarykovo nám. 1, Rokycany koncert č. /8/ 22. dubna 2010, čtvrtek v 19.30 h HUDBA ROKYCANSKÝCH LITERÁTŮ V 16. STOLETÍ Farní sbor Církve českobratrské evangelické /CČE/, Rokycany Jiráskova 481, Rokycany koncert č. /9/ 20. května 2010, čtvrtek v 18.00 h POCTA ANTONÍNU KRAFTOVI (1749 - 1820)

v místech rodného domu virtuóza závěrečný „Open koncert“ koncertního cyklu KPH náměstí „Ve Spilce“, Rokycany /v případě nepříznivého počasí Sál Sokola, Rokycany/

Společnost EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o. se sídlem Kotelská ulice 1109, Rokycany vyrábí a dodává plastové výlisky pro automobilový průmysl.

ZAJIŠŤUJE VÝVOJ DÍLŮ, VSTŘIKOVACÍCH FOREM Hlavní zákazníci: ŠKODA AUTO a.s., GM-OPEL, BMW, SUZUKI EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o. Ing. Petr Krob, obchodní ředitel - jednatel Kotelská 1109, 337 03 ROKYCANY E-mail: [email protected], www.euwe.de

7

M ÍSTO

27.

KONÁNÍ KONCERTU

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE

září 2009 neděle v 16.30 hodin

Park u Plzeňské brány, Rokycany

KONCERT č.

1

Slavnostní koncert v den 400. výročí posvěcení kostela Nejsvětější Trojice v Rokycanech účinkují:

PRAŽSKÉ MUŽSKÉ FILHARMONICKÉ KVARTETO

Viktor Byček (Ukrajina) - první tenor a um. vedoucí Bohumil Sládeček (Slovensko) - druhý tenor Tomáš Hanzl (ČR) - baryton Michal Krůšek (ČR) - bas program: David Dudáš - duchovní správce farnosti

Pravoslavné liturgické zpěvy Kyjevský rospev XVI. - XVIII. století: Svjat Starobolgarskij rospev: Tebe pojem, Hospodi pomiluj Dimitrij Štěpanovič BORTŇANSKIJ (1751 - 1825): Slava Otcu i Synu, lže cherufimy Dobri CHRISTOV (1875 - 1941): Blagoslovi, duše moja 8

A. ZAVADSKIJ: Otče náš Dobri CHRISTOV: Milosť mira, Tebe pojem Dmitrij Štěpanovič BORTŇANSKIJ: Slava vo vyšnich Bogu ANONYM: Pod Tvoju milosť Pavel Grigorijevič ČESNOKOV (1877 - 1944): Milosť mira Dobri CHRISTOV: Chvalite imja Gospodne, Vo carstviji Tvojem

24.

KONÁNÍ KONCERTU

KOSTEL MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM (Týnský chrám)

října 2009 sobota v 18.00 hodin

Staroměstské nám., Praha 1

J. Haydn

KONCERT č.

2

Slavnostní koncert k 900. jubileu Rokycan v Týnském chrámu v Praze

Pro návštěvníky koncertu je vypraven speciální autobus (cesta zahrnuta v ceně vstupenky - 100 Kč). ODJEZD AUTOBUSU 24. 10. v 15.00 hod. od budovy radnice v Rokycanech. (Návrat zajištěn v návaznosti po skončení koncertu)

Y

účinkují:

Irena Fürbachová - soprán, Pavla Kšicová - alt Ondřej Šmíd - tenor, Tomáš Jindra - bas Přemysl Kšica - varhany, Josef Kšica - dirigent

SMÍŠENÝ SBOR „CANTATE“ ROKYCANY Jiří Frolík - sbormistr PRAŽSKÝ KATEDRÁLNÍ SBOR a orchestr

program:

Václav ŠANTORA (11. 8. 1907 Lidice - 20. 6. 1982 Rokycany):

Tantum ergo Johann Georg ALBRECHTSBERGER

Josef Ferdinand Norbert SEEGER (1716 - 1782): (1736 - 1809): Fantasie a fuga Tenebrae factae sunt Jiří Ignác LINEK (1725 - 1791): Zdeněk LUKÁŠ (1928 - 2007): Korunovační intrády Gloria, Sanctus (z Missy brevis) Quido von POGATSCHNIGG Josef Ferdinand Norbert SEEGER: (1867 - 1937): Fuga c - moll Cantate Domino Christoph Willibald GLUCK „Když Prušáci bombardovali Prahu“ (1714 - 1787): Kryštof HARANT z Polžic a Bezdružic Rozezvučme hlasy naše (1564 Klenová u Klatov, popraven na Staroměstském nám. 21. 6. 1621): Chvalozpěv Simeonův: Maria Kron Nyni otpuščaješi W. A. MOZART (1756 - 1791): Ave verum Jacob HANDL GALLUS (1550 - 1591): Franz Joseph HAYDN (1732 - 1809): Ecce quomodo moritur Missa in Tempore Belli Antonín DVOŘÁK „Paukenmesse“ (1841 - 1904):

Biblické písně op. 99, č. 4

Kyrie - Gloria - Credo - Sanctus Benedictus - Agnus Dei

9

Koncert se koná ve spolupráci KPH Rokycany a MHF Nekonvenční žižkovský podzim 2009.

M ÍSTO

M ÍSTO

18.

KONÁNÍ KONCERTU

SOKOL ROKYCANY

listopadu 2009 středa v 19.30 hodin

společenský sál

Jiráskova 208, Rokycany

KONCERT č.

3

Slavnostní symfonický koncert k Státnímu svátku ČR účinkují:

PLZEŇSKÁ FILHARMONIE Jakub Fišer - housle vítěz projektu „YouTube Symphony Orchestra“

Koji Kawamoto - dirigent (Japonsko)

program:

Jan Václav STAMIC (1717 - 1757): Symfonie A dur, „Jarní“ Jan Václav Stamic

W. A. MOZART (1756 - 1791): Koncert č. 5 A dur pro housle a orchestr KV 219 Allegro Aperto - Adagio Rondeau (Tempo Di Menuetto)

Ludwig van BEETHOVEN (1770 - 1827):

Symfonie č. 2 D dur, op. 36 dedicated to Prince Lichnowsky /1801 - 1802/ Adagio molto Allegro con brio Larghetto Scherzo: Allegro - Allegro molto 10

Ludwig van Beethoven

W. A. Mozart

Allegro - Andante - Presto

M ÍSTO

12.

KONÁNÍ KONCERTU

KOSTEL PANNY MARIE SNĚŽNÉ ROKYCANY Rokycany

KONCERT č.

4

prosince 2009 sobota v 18.00 hodin

Adventní komorní koncert duchovní hudby účinkují:

Eva Charvátová (Národní divadlo) - soprán Václav Slivanský - flétna Ada Slivanská - housle Jiří Hošek - varhany, violoncello

František Xaver BRIXI (1732 - 1771): Preludium D dur, Fuga C dur J. S. BACH (1685 - 1750): Flösst mein Heiland (Echo-Arie) /Vánoční oratorium/ Preludium D dur ze suity č. 6 pro sólové violoncello Francesco Maria VERACINI (1690 - 1750):

program:

Jan Křtitel VAŇHAL (1739 - 1813): Fuga č. 12 B pro varhany Josef SEEGER (1716 - 1782): Fuga G dur pro varhany Cézar FRANCK (1822 - 1890): Panis Angelicus A. VIVALDI (1678 - 1741): Adagio Arcangelo CORELLI

Luigi (1653 - 1713):

Ch. Gounod

Sonata sesta in a minor Cherubini S Sonata da chiesa pro housle a varhany W W. A. MOZART: Largo - Allegro LLaudate Dominum, Ave verum Allegro - Allegro LLuigi CHERUBINI (1760 - 1842): Franz SCHUBERT Ave Maria A (1797 - 1828): Ave Maria Charles GOUNOD (1818 - 1893): W. A. MOZART (1756 - 1791): Ave Maria Andante C dur pro flétnu a varhany Antonio VIVALDI Leoš JANÁČEK (1854 - 1928): (1678 - 1741): Zdrávas Maria pro soprán housle a varhany Domine Deus 11

A. Corelli

NADACE LEOŠE JANÁČKA

M ÍSTO

21. ledna 2010 čtvrtek v 19.00 hodin

KONÁNÍ KONCERTU

MUZEUM DR. HORÁKA V ROKYCANECH nám. J. Urbana 141, Rokycany

KONCERT č.

5

Královský večer v den 141. výročí narození RUDOLFA ZAMRZLY v rodných Rokycanech Pavla Jahodová - harfa Jiří Hošek - violoncello prof. Jaroslav Smolka - hudební historik účinkují:

program: Rudolf ZAMRZLA (1869 - 1930): Gondoliéra /melodie z pantomimy „Na záletech“, kterou Zamrzla komponoval na libreto scénáristy A. Viscussiho společně s Charleasem Forgeronem, což byl pseudonym šéfa opery ND K. Kovařovice. Podle úpravy K. Hašlera, tiskem vydaná v nakladatelství M. Urbánek./

JAROSLAV SMOLKA (*1933): Pocta barokním mistrům Toccata na jmého J. S. Bach pro sólové violoncello Bedřich SMETANA (1824 - 1884) Hanuš Jan TRNEČEK (1858 - 1914): Vltava, koncertní fantasie pro sólovou harfu M. I. GLINKA (1804 - 1857): Variace na téma W. A. Mozarta Jaromír VOGEL (1943): Hudba pro Rokycany

Výkladová součást koncertu: Přednáška Prof. Hudební fakulty AMU v Praze Jaroslava Smolky, DrSc. o tvorbě, dirigentské a hudebně popularizační činnosti Rudolfa Zamrzly Četba ukázky z výkladového textu Rudolfa Zamrzly (napsal a vydal tiskem rozbory významných děl, např. R. Wagner: Tristan a Isolda, Parsifal, Richard Strauss: Elektra aj.)

Zahrání zvukového záznamu příslušné partie z toho díla. David POPPER (1843 - 1913): Španělská suita pro violoncello a harfu (výběr) Antronín DVOŘÁK (1841 - 1904): Když mne stará matka (Songs My Mother Tought Me) v úpravě pro violoncello a harfu

Slavnostní večer v Rokycanech na počest památky zdejšího rodáka Rudolfa Zamrzly se koná ve spolupráci s Muzeem Dr. Horáka, Rokycany. 12

M ÍSTO

18.

KONÁNÍ KONCERTU

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA (ZUŠ) ROKYCANY

února 2010 čtvrtek v 19.00 hodin

Koncertní sál


KONCERT č.

6

Klenoty komorní hudby Klavírní trio rodiny „Týmlů“, potomků významného rokycanského rodu účinkují:

KLAVÍRNÍ TRIO „ALOTRIO“ Martin Týml - housle Markéta Týmlová - klavír Lenka Týmlová - violoncello program:

Ludwig van BEETHOVEN Klavírní trio B dur č. 4, op. 11

(1770 - 1827):

B. Martinů

Allegro con brio - Adagio Tema con variazioni (Pria ch'io l'impegno: Allegretto)

Bohuslav MARTINŮ (1890 - 1959): Klavírní trio č. 2 - d moll Halbr. 327 přestávka

Bedřich SMETANA (1824 - 1884): B Z Domoviny“ Domovin dvě dua pro housle a klavír „Z

L. Janáček

A. Dvořák

B. Smetana

Antonín DVOŘÁK (1841 - 1904): Klid lesa op: 68/5 /1891/ pro violoncello a klavír

Leoš JANÁČEK (1854 - 1928): Pohádka pro violoncello a klavír Antonín DVOŘÁK (1841 - 1904): Klavírní trio e moll op. 90 „Dumky“ č. 1, č. 4, č. 6 13

M ÍSTO

18.

KONÁNÍ KONCERTU

RADNICE ROKYCANY

března 2010 čtvrtek v 19.00 hodin

Obřadní síň

Masarykovo nám. 1, Rokycany

KONCERT č.

7

Pocta rokycanským hudebníkům účinkují:

Kontrabasista Jiří Hošek (1927 - 2003) na obraze H. Hoškové

Michal Sedláček - housle (interpret Prémiové listiny ČHF 2009)

Veronika Létalová - kontrabas Jiří Hošek - violoncello, klavír program: Antonín KRAFT (1749 - 1820): Duo pro housle a violoncello C dur /Dvojka na housle a basétl složená od p(ana) Antonína Kraffty/ z pozůstalosti děkana Josefa Antonína Seydla z roku 1808 Allegro - Finale. Rondo

Nicoló PAGANINI AGAN AGAN ANIN I I (17822 - 11840): IN 84 4 Nel cor piu non mi sento Gioacchino Antonio ROSSINI (1792 - 1868):

Duo pro violoncello a kontrabas Fritz KREISLER (1875 - 1962): Liebeslied, Li Liebesfreud b f d 14

Jiří Teml

Hans FRÝBA: Prelu Preludium, Allegro moderato pro sólový kontrabas Jiří TEML (*1933): Duo pro housle a violoncello

M ÍSTO

22.

KONÁNÍ KONCERTU

FARNÍ SBOR CÍRKVE ČESKOBRATRSKÉ EVANGELICKÉ ROKYCANY

dubna 2010 čtvrtek v 19.30 hodin


KONCERT č.

8

Hudba rokycanských literátů v 16. století účinkují:

OCTOPUS PRAGENSIS

Petr Daněk - umělecký vedoucí Lucie Bártová, Alena Hellerová soprán

Nadia Ladkany, Jana Dvořáková N alt

Josef Zedník, Vladimír Ščigel tenor

J. P. Sweelinck

Petr Svoboda, David Vaňáč bas

program:

Jan Pieterszoon SWEELINCK Carlo Gesualdo da VENOSA (1562 - 1621):

(1561 - 1613):

Hodie Christus natus est Anonym: Trubačská. Magne Deus Josquin DESPRÉZ

Responsorium Sabbati Sancti in I. Nocturno a 6 Nicolas GOMBERT (1495 - 1560): Je prens congie a 8 Benedictus APPENZELLER

(c.1440 - 1521):

Christum ducem Jacobus Handl GALLUS (1550 - 1591):

Mirabile mysterium Josquin DESPRÉZ Mille regretz Franz SALE (c.1550 - 1599):

Dialogismus octo vocum de amore Christi

(1480/88 - 1558):

O magnum mysterium - Ave Maria Michael PRAETOSIUS (1571 - 1621): In dulci jubilo a 8 Jacobus Clemens non PAPA (1510/15 - 1555/6):

Missa Pastores quidnam vidistis a 5 Kyrie - Gloria - Credo - Sanctus Benedictus - Agnus Dei 15

M ÍSTO

20.

KONÁNÍ KONCERTU

NÁMĚSTÍ „VE SPILCE“ ROKYCANY

května 2010 čtvrtek v 18.00 hodin

(v případě nepříznivého počasí

Sál Sokola, Rokycany)

KONCERT č.

9

Pocta virtuózovi Antonínu Kraftovi (1749 - 1820) v místech rodného domu závěrečný koncert koncertního cyklu KPH účinkují:

Pamětní deska A. Kraftovi na domě čp. 90

PLZEŇSKÁ FILHARMONIE Dominika Hošková - violoncello Tomáš Brauner - dirigent

program:

Gioacchino Antonio ROSSINI (1792 - 1868):

Předehra k opeře Lazebník Sevillský Antonín KRAFT (1749 - 1820): Koncert pro violoncello a orchestr op. 4 C dur

Ludwig van BEETHOVEN (1770 - 1827): Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 „Eroica“ Allegro con brio, Marcia funebre: Adagio assai Scherzo: Allegro vivace, Finale: Allegro molto 16

L. van Beethoven

Allegro aperto - Romanza. Adagio - Rondo alla Casacca. /Premier Concerto Pour le Violoncelle composée et dédiée á Monsieur le Comte Maur de Fries Chambellan de S.M.I. par Antoine Kraft, Executé par son Fils Nic. Ant. Kraft au Théatre imper. Tout les deux Violoncelles de S.A.S. le Prince régn. de Lobkowitz/.

Rodový znak rodu knížete Esterházyho.

Obraz Julia Schmida: Hudební síň u Marianny Genzigerové ve Vídni. Violista, obracející noty je Joseph Haydn, který zde koncertuje s violoncellistou Antonínem Kraftem

RUDOLF ZAMRZLA (*21. 1. 1869, Rokycany †4. 2. 1930, Praha)

skladatel, hudební pedagog dirigent Studoval na konzervatoři v Praze. Poté byl vojenským kapelníkem v Rusku. Od r. 1902 působil jako dirigent orchestru Národního divadla v Praze. Na Pražské konzervatoři působil jako profesor skladby. Komponoval orchestrální a divadelní skladby. Nejproslulejší skladbou je píseň Gondoliera. 17

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY

MÍSTA KONCERTNÍCH SÁLŮ fotogalerie KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYCANECH

Luteránský, později hřbitovní, kostel Nejsvětější Trojice, je pozdně renesanční stavbou z r. 1609. Vystavěli ho rokycanští protestanté a slavnostně byl vysvěcen 27. září 1609. Od r. 1629 sloužil bohoslužbám katolíků i jako hřbitovní kostel. Jde o jednolodní obdélnou budovu s dvěma vysokými renesančními štíty, s opěráky a s obdélným, polygonálně ukončeným presbytářem. Presbytář je sklenut valenou klenbou s výsečemi a žebry, vytvářejícími síťový vzorec. Loď je sklenuta čtyřmi plochými plackami, oddělenými valenými pásy. Západní průčelí má nad korunní římsou renesanční třípatrový štít, členěný slepými arkádami. Renesanční je i prostý východní štít s kazatelnou. V r. 1624 se kostel stal katolickým, později, v 18. století byl barokně upraven - byla přistavěna sakristie, oratoř, kaple sv. Rozálie v průčelí a patrně i schodištní přístavba na kruchtu. V letech 1791 - 1801 sloužil kostel jako vojenské skladiště, v r. 1801 byl opraven a znovu vysvěcen. Další úpravy se uskutečnily v r. 1872 - klenby presbytáře byly podtaženy cihlovými žebry a byla zvýšena věž. Presbytář tak získal úpravu gotickou, částečně ji má i kostelní loď. Všechna okna byla ve špici sklenuta. Na místo starého oltáře byl postaven nový, gotický, podle návrhu Bedřicha Wachsmanna, který řídil veškeré umělecké úpravy. Na predele oltářní byly umístěny čtyři sochy (Panny Marie, sv. Jana Ev., sv. Víta a sv. Václava), které stejně jako beránka na tabernáklu vymaloval Fr. Čermák. Na tabernáklu stojí socha Krista-zahradníka, kterou zhotovil řezbář Ed. Veselý. V okně nad oltářem je malovaný obraz Nejsvětější 18

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 Trojice od J. Quasta, ostatní okna jsou grisaillová. Vnitřní vybavení kostela bylo v průběhu 50. - 70. let odstraněno. Dřevěný epitaf Hanuše Krištofa z Welwartu, jenž padl r. 1618 u Plzně je dnes součástí muzejních sbírek, druhý renesanční epitaf zobrazující zmrtvýchvstání Páně, věnovaný r. 1638 Janem Letňanským z Vyšerovic, měšťanem a spoluradním rokycanským na památku svou, své ženy Lidmily a všech svých dítek, je součástí sbírek rokycanské farnosti, ale návštěvníci jej mohou vidět také vystavený v muzejní expozici Muzea Dr. Bohuslava Horáka. Kolem kostela byl hřbitov, na němž se pohřbívalo od r. 1676. Brána z Plzeňské ulice byla vystavěna v r. 1835, v r. 1875 byl hřbitov rozšířen a z Jiráskovy ulice byla přistavěna nová vstupní brána. Na severní straně kostela se nachází klasicistní náhrobník s vázou z r. 1830, náhrobník s vojenskými emblémy z r. 1840, litinové náhrobní desky z let 1861, 1864 a 1873. Na závěru kostela jsou litinové náhrobní desky z let 1853 a 1855, litinový náhrobník z r. 1833, na jižní straně kostela litinový náhrobník děkana J. C. Künstlera z r. 1805. Pohřbívalo se zde do r. 1931, hřbitov byl zrušen v r. 1967 a v r. 1972 likvidovány náhrobky a kostel chátral. Pro areál je charakteristické dobové, typicky formální křížové členění cestní sítě.· A především, nemovitou kulturní památkou je nejen kostel, ale celý jeho areál, tedy i ohradní zeď s bránami, hrobkami, márnicí, náhrobky a vlastním prostorem parku.

Kostel byl v druhé pol. 90. let díky obětavé práci místních Romů postupně opravován a od r. 2003 zde působí mnohonárodnostní pravoslavná komunita. Opravený kostel v Rokycanech vysvětil 17. června 2003 Vladyka pravoslavné církve Kryštof. Z ruiny, kterou dostala pravoslavná církev od katolíků, se stalo centrum rokycanských pravoslavných věřících. Chrám dostal křtitelnici od řecké Pravoslavné církve a ruští Romové mu darovali bohoslužebné nádoby. Duchovním správcem nově vzniklé farnosti se stal David Dudáš, první 19

Původní podoba hřbitova a kostela

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY pravoslavný kněz romského původu v České republice. Bývalý hřbitov se postupně mění na park, který od r. 2009 nese jméno Park U Plzeňské brány. Název byl vybrán z návrhů občanů na základě veřejné ankety, autory vítězného návrhu jsou M. Šandová a P. Cironis. Pro ochranu přírody je tento areál významným krajinným prvkem, registrovaným pod názvem „Starý hřbitov“. Nejcennější jsou zde staré lípy, kterých zde roste téměř stovka. Několika nejmohutnějším lípám je již 200 let. Jedná se o jedny z nejstarších stromů v Rokycanech. Některé lípy v tomto areálu jsou porostlé břečťanem popínavým. Z dalších dřevin zde roste např. borovice vejmutovka, jedle stejnobarvá, štědřenec odvislý a tamaryšek pětimužný, tis červený a další okrasné listnaté i jehličnaté keře. Z bylin jsou nejzajímavější ty, které rozkvétají brzy na jaře. V tomto období kvete v travnatých plochách dymnivka dutá, orsej jarní, sasanka hajní i prvosenka jarní. Kromě toho staré stromy i keře poskytují útočiště mnoha druhům živočichů, především ptáků a hmyzu. Žijí zde sýkory, šoupálci, brhlíci, žluny, strakapoudi, rehek zahradní. Můžete zde zastihnout i lejska. Z drobných savců ý druhem. uvidíte veverku obecnou,, která jje ohroženým

kostel Nejsvětější Trojice v Rokycanech Park u Plzeňské brány

PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV V ROKYCANECH Pravoslavná (řecky orthodoxní) církev přímo navazuje na prvokřesťanskou Církev, svůj počátek má v prvotní Jeruzalémské církevní obci (dodnes např. spravuje ve Svaté zemi 80 % míst spojených s životem Ježíše Krista) a později v celé části východní Římské říši. Označení na východní a západní část církve bylo běžné ještě před velkým rozkolem, který nastal v roce 1054. V tomto roce došlo k velkému rozdělení křesťanské Církve a západní část rozdělené církve se začala nazývat Římskokatolickou, kdežto církev na 20

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 východě trvala na svém pravověří (orthodoxii) čili Pravoslaví. Hlavním důvodem vyvrcholení trvajících sporů byl nesouhlas východních patriarchátů (Cařihrad, Alexandrie, Antiochie, Jeruzalém) s papežským primátem moci nad celou církví a dále odmítnutí vsuvky latinského filioque (učení západní církve o vycházení Sv. Ducha ve Sv. Trojici i od Syna) do Niceo-cařihradského vyznání víry, toto vyznání křesťanské víry bylo zformováno na I. a II. všeobecném koncilu ve 4. století po Kristu. Definitivní odcizení mezi Pravoslavnou a Římskokatolickou církví ovšem nastalo až po roce 1204, kdy byl křižáky, kteří se původně měli vydat na osvobození svatých míst v Jeruzalémě, přepaden a krutě vypleněn Caříhrad (Konstantinopol). Od té doby prožívaly tyto dvě části původně jedné církve svůj vývoj odděleně. Dnes dochází k mnoha setkáním a obě církve vedou společný dialog, rozkol ovšem nadále trvá. Pravoslavná církev tedy zachovala svébytný ráz obrazu křesťanství z dob prvokřesťanských a z doby východní římské říše (Byzanc). Dodnes se vyznačuje východní starobylou duchovností a mysticismem spojeným s bohatou liturgickou tradicí, v jejímž středu je oslava Vzkříšeného Krista. U nás je vliv východního křesťanství spojen s misií Sv. učitelů Slovanských bratří Cyrila a Metoděje, kteří na prosbu sv. knížete velkomoravského Rostislava byli posláni z Byzance Císařem a Cařihradským patriarchou v roce 863. Po zavedení latinského ritu na Velké Moravě a zákazu staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka jsou žáci sv. Cyrila a Metoděje vyhnáni a duchovní spojení slovanů žijící ve střední Evropě s východním křesťanstvím je tak na několik staletí zpřetrháno. Vyhnaní žáci sv. bratří našli útočiště v Bulharsku a stali se zakladateli Bulharské pravoslavné církve. Pravoslavná církev velmi pozitivně vnímá osobnost mistra Jana Husa a mistr Jeroným Pražský se dokonce stal pravoslavným křesťanem, málo je také znám fakt, že husité utrakvisté (tehdy většina českého národa) požádali v 15. st. o přijetí do Pravoslaví patriarchu v Cařihradu, což už se díky přepadení Cařihradu Turky uskutečnit nestačilo. V novodobé historii je osud rozvíjejícího se českého Pravoslaví zpečetěn v roce 1942, kdy se pravoslavná církev aktivně zapojuje do domácího odboje a ukrývá ve svém sídelním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze české vojáky, kteří spáchali atentát na říšského protektora R. Heidricha. Církev byla zakázána, duchovenstvo včetně biskupa sv. Gorazda (svatořečen v r. 1987) zastřeleno Obnova církve po II. světové válce už nemohla být díky nástupu komunismu zcela realizována a Pravoslavná církev u nás začala plně žít, tak jako všichni, kteří toužili po demokracii až po roce 1989. Pravoslavná farnost v Rokycanech datuje svůj vznik od r. 2001, kdy se navázalo na příchod několika rodin Volyňských Čechů v padesátých letech do Rokycan a příchod několika rodin 21

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY Romů z východního Slovenska, kteří byli taktéž pravoslavní. Dále přichází do farnosti velký počet rodin i jednotlivců pocházející z tradičně pravoslavných zemí: Rusko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Gruzie, Řecko. V neposlední řadě tvoří místní farnost taktéž čeští konvertité, kteří v Pravoslaví objevili původní Cyrilometodějskou víru. Život farnosti se utváří kolem nově zrekonstruovaného chrámu Sv. Trojice na Plzeňském předměstí, který jsme převzali od římských katolíků a taktéž od r. 2001 za stálé pomoci města a státu jej renovujeme. V roce 2008 byl do chrámu Sv. Trojice instalován nový ikonostas, dílo místních našich umělců původem z Rumunska. Pravidelná účast na nedělních bohoslužbách bývá kolem 20 až 40 věřících, na Pravoslavné Velikonoce je účast až desetinásobná, bohoslužebných jazyků je několik, včetně češtiny a staroslověnštiny. Stálé bohoslužby jsou v neděli od 10.30 hod., ostatní dle ohlášení a svátků. Těšíme se na návštěvu každého z Vás.

Pravoslavná církev v Rokycanech David Dudáš - duchovní správce farnosti

email: [email protected] www.hlaspravoslavi.cz

KOSTEL MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM Je někdy též nesprávně uváděn jako kostel Panny Marie před Týnem. Nachází se v Praze nedaleko Staroměstského náměstí. Pochází ze 14. století a patří mezi nejvýznamnější staroměstské kostely. Na tomto místě stával už v 11. století románský kostelík, který byl nahrazen v druhé polovině 13. století raně gotickou stavbou, v níž mj. kázal Konrád Waldhauser - kritik církevních mravů. Teprve ve 14. století byl založen současný vrcholně gotický kostel, který se stal hlavním staroměstským kostelem. Na stavbu působil značný vliv Matyáše z Arrasu a zejména Petra Parléře. Parléře připomíná zejména zdobené průčelní okno o výšce 28 m, velkolepý severní portál a kružby oken hlavní lodi. Začátkem 22

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 15. století chrám postrádal už jen věže, štít a krov. Během husitských nepokojů a mnoho let po té se ve stavbě nepokračovalo. Týnský kostel byl v husitských dobách ovládnut skupinou Husových přívrženců a od r. 1427 zde byl týnským farářem volený husitský (utrakvistický) Jan Rokycana, který byl roku 1435 zvolen pražským kališnickým arcibiskupem. Týnská fara se stala „dolní konzistoří podobojí“ Jana Rokycana, který zde má také hrob.

Po husitských válkách měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na krov bylo místo toho použito na stavbu šibenic pro Roháče z Dubé a jeho 50 druhů, popravených císařem Zikmundem na Staroměstském náměstí po dobytí poslední husitské bašty hradu Sion. Ovšem o 20 let později byl krov konečně zhotoven. Za Jiřího z Poděbrad, zvoleného králem na nedaleké Staroměstské radnici, se kostel dostavoval - byl postaven štít hlavní lodi a severní věž. Na štít byla umístěna jeho socha jakožto „husitského krále“ a nad ní pak obrovský pozlacený kalich, jako symbol přijímání pod obojí. Králova socha byla nahrazena r. 1626 postavou Madony od Kašpara Bechtelera a Madonina svatozář byla vyrobena z kalicha. Jižní věž pochází až z roku 1511. Věže se tyčí do výšky 80 metrů. Roku 1679 kostel postihl požár, hlavní loď a presbytář pak byly mírně sníženy a zaklenuty barokní cihelnou klenbou. V polovině devatenáctého století byl na severní věži doplněn požárem zničený krov (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval). Věže se jmenují Adam a Eva, protože věž Adam je o 7 cm vyšší než věž Eva. Druhý největší zvon v Praze, Marie, je zavěšen v jižní lodi a pochází z roku 1553. Byl ulit kovolijcem Tomášem Jarošem. Z velkého množství renesančních a raně barokních náhrobníků v dlažbě se největší pozornosti těší náhrobek slavného rudofinského hvězdáře Tycho Brahe z roku 1601, který byl pohřben u prvního 23

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY mezilodního pilíře vpravo. O tři roky později zde byla pochována také jeho žena. Jako varhaníci a chorregenti působili v kostele Panny Marie před Týnem umělci věhlasných jmen. Jedním z nich byl Tomáš Baltzar Janovka, autor prvního hudebního slovníku novější doby „Clavis ad thesarum magnae artis musicae“. Celých 41 let působil v tomto kostele Josef Ferdinand Norbert Seger, významný kontrapunktik a varhaník. Jeho žáky byli např. Karel Kopřiva, Jan Ev. Koželuh, Josef Mysliveček, Jan Jakub Ryba, Jan Hugo Voříšek a mnozí další. Z posledních nutno jmenovat Dr. Vladimíra Němce, autora publikace o pražských varhanách. Nyní na Týnském kůru působí regenschori Bohuslav Korejs.

Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem na Starém Městě v Praze P. Vladimír Kelnar - farář

Celetná 5, 110 00 Praha 1 email: [email protected] http://tynska.farnost.cz/

SÁL SOKOLA ROKYCANY

Na podzim r. 1885 bylo v Rokycanech založeno „Družstvo pro zbudování sokolského domu“. V r. 1900 byl zakoupen pozemek od města, 13. července 1902 pak položen základní kámen. Slavnostní otevření se uskutečnilo 18. a 19. června 1903, v r. 1911 pak byla k původní budově ještě provedena přístavba. Stavba byla provedena podle plánu arch. J. Pacla stavitelem Štěpánem Wolfem. Při otevření sokolovny byla předvedena hra L. Stroupežnického „Paní mincmistrová“ a zazpíval pěvecký spolek Záboj. Ve válečných letech první světové války zde byla pořádána divadelní představení - „Prodaná ne24

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 věsta“, Hubička, koncert Plzeňského Hlaholu a předvedena byla i Janáčkova „Její pastorkyňa“. V polovině 80. let 20. století byla budova přestavována a z průčelí byly sejmuty plastiky sokolů sochaře V. Koukolíčka. Jako jedna z prvních staveb na nově založené okružní třídě vyrostla v letech 1902-3 přepychová budova sokolovny, architektonicky pozoruhodný komplex budov společenského a tělovýchovného charakteru. Za 100 let své existence prodělal mnohočetné proměny. Slohově jde o neorenesanční stavbu s inspirací české renesance. Tělocvičná jednota Sokol Rokycany v roce 2008 oslavila 140 let od

svého éh založení. l ž í Spolu S l s městem ě t Rokycany R k se podílí dílíí na pořádádí řádá řá dá ní kulturních a společenských akcí ve městě. V historické budově sokolovny je vybudován víceúčelový společenský sál s kapacitou 650 návštěvníků. Sokol Rokycany dále nabízí možnost turistického ubytování ve dvou pokojích s televizí a sociálním zařízením, pronájmy velkého sálu a salónků. Sokol Rokycany připravuje též akce „na klíč“. Tělocvičná jednota Sokol Rokycany sdružuje oddíly: všestrannosti, tenisu, TCO dance, florbalu, gymnastiky, divadelní spolek J. K. Tyla, hudební skupinu Just Nevo.

T. J. Sokol Rokycany Ing. Vladimír Lisner - manažer kulturního úseku

Jiráskova 208, Rokycany tel.: 371 425 948 e-mail: [email protected] www.sokolrokycany.cz 25


FARNÍ KOSTEL

PANNY MARIE SNĚŽNÉ ROKYCANY

Rokycanský farní kostel stojí na místě, kde býval dvorec pražských biskupů. Nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1110, v r. 1295 byl opravován. Zřejmě zde stála ěj ká svatyně, t ě která kt á se stala t l pozdějším dějš dě jšíí farním f nějaká kostelem osady u dvorce. Ta se na konci 13. století zvětšila na městečko, ve 14. století opevněné. V roce 1362 arcibiskup Arnošt z Pardubic založil na místě fary augustiniánský klášter s kostelem, jenž je dosud ve zdivu kostela zachován. Památkou na něj je gotický portál ve vstupní předsíni pod věží. Kostel je trojlodní, basilikálního typu, při barokní přestavbě zvýšený. K obdélnému trojlodí je připojeno hluboké trojboce uzavřené kněžiště, původně o dvou polích a závěru pěti stran osmiúhelníka. Uprostřed průčelí věž ze dvou třetin vtažená do interieru hlavní lodi. V západním průčelí stojí dominantní věž. Vnějšek kostela má pozdně barokní a klasicistní úpravu. Kostel je původem vrcholně gotická stavba ze 3. čtvrti 14. stol. doplněný r. 1506 bočními předsíňkami. Úprava interiéru je barokní. Z gotické podoby zachovány opěráky a západní portál, bohatě pročleněný hruškovci, výžlabky a oblounkem. Profilace vyrůstá ze zešikmenného trnože, vedoucího z podvěží do hlavní lodi. Klenba valená s trojúhelnými výsečemi na ionských pilastrech představených hranolovým mezilodním pilířům. Na vchodu severní boční předsíně zachován český nápis s letopočtem 1506. V r. 1431 patřil děkanský kostel vyznavačům pod obojí. Ví se, že na poč. 16. století byla fara v Rokycanech katolická, v husitských dobách byl klášter augustiniánů v sousedství kostela zpustošen a zanikl v r. 1575 a dalších více jak sto letech tu bylo udržováno malé proboštství. Kostel až do bitvy na Bílé hoře střídavě sloužil katolíkům a protestantům, kteří měli v Rokycanech silné postavení. Gotická stavba dosloužila v roce 1784, kdy celé Rokycany i s kostelem padly za oběť katastrofálnímu požáru města, který vypukl 12. září 1784, shořel i kostel, v noci se zřítila věž, hořící trámy prorazily klenbu a spadly dovnitř chrámu. Poškozen byl oltář, varhany i věci, které byly do kostela svezeny. Posvátným nádobám v sakristii požár neuškodil. Znovu postaven byl pražským stavitelem Ignácem Palliardim ve slohu barokním, 26

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 dokončen byl r. 1788, ale bez věže. Zvony byly zavěšeny v dřevěné zvonici, postavené vedle kostela. 4. 10. 1821, na den jmenin císaře Františka Josefa I. byl položen základní kámen k nové věži, jejíž plán zhotovil Fr. Heger, pražský stavitel. Byla vystavěna r. 1823 nákladem 14000 zlatých. Měla být požehnána o poutní slavnosti, ale staré zdi kostela měly trhliny, proto muselo být věžní klenutí zesíleno. Byl vysvěcen o posvícení, 3. neděli v říjnu, plzeňským arciděkanem Tomášem Karlíkem. R. 1856 byla věž pokryta mědí a její zdivo zvýšeno. Protože obnova kostela spadala do doby, kdy byly Josefem II. rušeny kláštery, byl rokycanský kostel vybaven zařízením ze zrušeného klášterního kostela sv. Michala v Praze, nedaleko Staroměstského náměstí. Z původní gotické stavby se dochoval jednoduchý gotický portál ve vchodu z podvěžní síně do chrámu. Ve sklepích pod muzeem byly v 90. letech 20. století nalezeny zbytky gotických žeber, které jsou umístěny v muzejní expozici. Oltář z r. 1750 je vytvořen z červeného šedého a černého mramoru. Podle návrhu architekta Karla Preeda jej dal vytvořit W. František Sveerts pro klášterní kostel servitů sv. Michala v Praze. Pod kostelem je rozsáhlá krypta, naposledy otevřená r. 1863. Sochy na oltáři vytvořil sochař František Platzer. Hlavní mramorový oltář byl zhotoven v roce 1760 podle návrhu architekta Františka Ignáce Préa a ozdoben sochami od Ignáce Platzera. Jen původní Brandlův obraz sv. Michala byl nahrazen v roce 1789 obrazem Panny Marie Sněžné od Josefa Kramolína. Z kostela sv. Michala pochází i boční oltář sv. Tří králů od Qirina Jahna s obrazem Františka Xavera Palka a varhany, jejichž skříň je datovaná rokem 1723. Při požáru se podařilo zachránit renesanční epitaf Jana Letňanského a gotický obraz Snímání z kříže, naopak oheň zničil památnou a hojně uctívanou gotickou sochu Madony, k níž se vázaly legendy z doby reformace ve městě. Jedinou památkou na ní je rytina v Pamětní knize města Rokycan. Renovace v roce 1931.

Římskokatolická farnost Rokycany P. Jaroslav Hůlle - moderátor společné duchovní správy, pověřen pastorací povolání a prácí s ministranty Ing. Marie Bauerová - pomocník v pastoraci (ekonomka vikariátu)

náměstí Josefa Urbana 52, 337 01 Rokycany e-mail: [email protected] www.farnostrokycany.cz 27


MUZEUM DR. BOHUSLAVA HORÁKA V ROKYCANECH V místě dnešní expoziční budovy Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech stával arcibiskupský hrad. Byl vybudován snad jako fara na konci 13. stol., kdy pražský biskup Tobiáš z Bechyně dal oplotit kostelní areál a jako náhrada za původní biskupský dvorec nacházející se pravděpodobně v oblasti Malého náměstí. V sousedství vzniklo proboštství augustiniánů kanovníků, neboť v r. 1365 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi povolil proboštovi Michalovi jako uznání za jeho činnost, koupit některé domy pro výstavbu domu probošta a bratrů (v místě dnešních domů 141, 52 a zahrady 91/1). Na hradě sídlili arcibiskupští purkrabí a někdy i místopurkrabí. Později zde bydleli purkrabí zástavních vrchností Rokycan. Nejstarší hodnověrnou zprávu o hradě v Rokycanech přináší kronika Vavřince z Březové z r. 1421, v tomto roce bylo proboštství zrušeno. Ani po poboření kláštera tábory neztratil areál fortifikační funkci. Poslední zpráva o hradu je z r. 1488, kdy Zdeněk ze Švamberka prodal Martinovi Čadovi „dům za hradem“. V r. 1441 roudničtí augustiniáni proboštství obnovili, proboštěm zde byl Matouš Beran. Vladislav II. Jagelonský Objekt muzea čp. 141 v Rokycanech

Kytarový virtuóz Milan Zelenka předává starostovi Rokycan originál své skladby na téma J. Rokycany (2008) 28

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 v r. 1509 klášteru potvrdil výsady a v r. 1546 získali měšťané od Ferdinanda II. klášterní statky i s areálem proboštství do zástavy. V r. 1558 pak získali povolení postavit v západní části areálu špitál. Tehdy se o budově proboštství, dnes objektu čp. 141, píše jako o velmi zpustlém stavení. V r. 1575 koupilo město od Maxmiliána II proboštský dvůr s příslušenstvím. Z proboštství se stala fara, při hradbách byla zřízena škola a nadále byl udržován špitál. V r. 1576 se prvně připomíná kaple sv. Anny s ambitem, jako soukromá svatyně augustiniánů. Byla zrušena v r. 1781, zbořena pak r. 1788. Další změny objektů přinesl požár města v r. 1784. Na místě proboštství a kaple sv. Anny byla v letech 1792 - 1795 postavena jednopatrová škola, jejíž budova byla v pozdější době (1844 - 1846) zvýšena o druhé patro a rozšířena o jihozápadní trakt. Severní a severovýchodní obvodová zeď obsahuje torzo zdi s obdélnými okny z konce 14. století. Do roku 1930 zde byla dívčí škola a následně rozhodla městská rada, že budova bude využita pro městské muzeum, zřizené v r. 1904, jehož sbírky byly v nevyhovujících a nedostatečných prostorách. Město na rekonstrukci objektu dalo dotaci 150 000 zlatých. V r. 1931 zde byly otevřeny nové muzejní expozice, vybavení muzejním nábytkem provedla firma Pikolon z Rokycan. Prvním ředitelem muzea se stal PhDr. Bohuslav Horák. Muzejní budova prošla několika rekonstrukcemi - v letech 1965, 1975, 1992 - 1998 a 2008, všechny se týkaly vnitřních prostorů. Vnější změny budovy se dotkla rekonstrukce střechy v r. 2001 a následná přístavba podkroví a výtahu v letech 2004 - 2006, kdy do průčelí byla umístěna skleněná stěna a nad vstup byl zabudován kamenný prvek s chronogramem ze zbořené Plzeňské městské brány, uložený před budovou muzea od roku 1951, podle návrhu ing. arch. Jana Soukupa.

Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech RNDr. Mgr. Miroslava Šandová - ředitelka muzea

nám. J. Urbana 141 337 01 Rokycany 29


ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA ROKYCANY (ZUŠ)

Koncertní sál Tato funkcionalistická budova byla postavena v letech 1974-77 jako administrativní objekt tehdejšího Okresního výboru KSČ. Po roce 1989 byl tento rozsáhlý objekt odebrán komunistické straně a byl přeměněn na sídlo Základní umělecké školy, která se sem přestěhovala roku 1990. Základní umělecká škola vyučuje v těchto prostorách hru na hudební nástroje, tanec a výtvarnictví. Součástí školy je i koncertní sál, ve kterém probíhá řada koncertů a kulturních akcí. Z koncertních aktivit ZUŠ jmenujme významné soubory, které účinkují na řadě koncertů doma i v zahraničí: Populární Big Band ZUŠ Rokycany vznikl během roku 1997 (zakladatel Jan Vimr). Pěvecký sbor ZUŠ Rokycany Da Capo (sbm. Alena Vimrová) byl v červnu 2007 na 17. celostátní přehlídce školních dětských pěveckých sborů v Pardubicích oceněn Zvláštní cenou za zvukovou kvalitu sboru. Současným dirigentem Velkého dechového orchestru a pohybové skupiny ZUŠ Rokycany, který vznikl v r. 1973, je ředitel školy pan Luboš Klasna. Ten navázal na úspěšnou činnost zakladatele souboru pana Josefa Kadlece Orchestr tvoří současní i bývalí žáci školy a jejich učitelé. Repertoár orchestru je velmi rozmanitý. Kromě skladeb typických pro dechové orchestry hraje též melodie z muzikálů, swing, nevyhýbá se ani skladbám z hudby vážné a populární. Od roku 1977 s ním spolupracuje pohybová skupina, kterou dnes řídí Helena Vitingerová - vedoucí tanečního oddělení ZUŠ. Oba soubory se pravidelně zúčastňují řady tradičních přehlídek a festivalů i v zahraničí (Aachen, Greiz, Heikendorf, Regensburg aj.). Největší dosavadní úspěchy na mezinárodních festivalech: dvě zlaté medaile v r. 1990 a 1993 30


- Husum a Büsum (SRN), dirigent Luboš Klasna obdržel zlatou medaili za nejlepší dirigentský výkon. Na festivalu v Husumu (1995, 2000) soubor získal druhé místo a v r. 1997 putovní pohár pro nejlepšího dirigenta festivalu (Luboš Klasna). Na festiKlavírní trio ESTER koncertuje v sále ZUŠ (cyklus KPH 2009)

valu Heikendorfu (SRN) vybojoval l vH ikk d f (S (SRN RN)) orchestr h b j l v obrovské b ké konkuk k renci 43 zúčastněných kapel z celé Evropy 4. místo za originální show program s olympijskou tématikou a absolvoval sérii koncertů na mezinárodní světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru. V součtu přivezl soubor z tohoto zájezdu osm pohárů a tři zlaté medaile.

Základní umělecká škola Luboš Klasna - ředitel

Jiráskova 181, 337 01 Rokycany email: [email protected] www.rokycany/zus.cz

JE TO OTÁZKA VZÁJEMNÉ DŮVĚRY Někdo chce vyhrát nejtěžší závod na světě. Vy chcete, aby Váš business byl úspěšný. A my Vám s tím můžeme pomoci. Nabízíme širokou škálu individuálně přizpůsobených produktů, které Vám pomohou ošetřit rizika spojená s Vaším businessem. www.unicreditbank.cz, tel.: 800 144 441

31


RADNICE ROKYCANY Rokycany jsou připomínány v Kosmově kronice jako biskupský dvorec již r. 1110, jako městečko v r. 1498, na město královské byly povýšeny v r. 1584 císařem Rudolfem II. Patřily vždy k významným městům a často i městům nejbohatším. Původní městskou radnici v domě č. 1 poškodil požár města v r. 1680, nová barokní byla postavena r. 1712. Ta ale postupně nevyhovovala potřebám. Již r. 1770, před velkým městským požárem, byl proto hotov rozpočet a rozpis prací a místností na novou městskou radnici. Opravy však nebyly v r. 1772 schváleny podkomořským úřadem v Praze. Další návrh na opravy radnice pochází z r. 1782. 4. ledna 1783 byl městským radním nabídnut Matějem Vincenzem Wagnerem z Plzně pro potřeby radnice tzv. Eislovský dům č. 5 (dům z pozůstalosti Jana Eisla). Nabídka však nebyla radními přijata. Po různých tahanicích s úřady byla stavba nové radnice povolena 4. 2. 1784 s tím, že rozpočet včetně věže nepřekročí 4961 zl. a ročně bude prostavěno 1000 zlatých. Ke stavbě pak mělo být použito pouze peněz, které jsou městu dlužni dědiční pachtýři. Vedoucím stavby byl jmenován Antonín Bartl. Ten také stavbu zahájil podle svého plánu z r. 1783. Město však postihl zhoubný požár v r. 1784 a se stavbou bylo započato až po požáru v r. 1785. Vedením stavby byl určen zednický mistr Ondřej Černý z Rokycan. Základní kámen byl položen 30. 5. 1787, stavba pokračovala až do roku 1789, kdy byla ve výši 1. patra. 10. srpna 1803 předložil městu rozpočet na dostavbu nové radnice stavitel Ignác (Hynek) Alois Palliardi a bylo rozhodnuto o výstavbě 2. poschodí namísto původně plánovaného zadního křídla. Radnice byla přestavována i ve 20. století, v r. 1931 byly provedeny pseudobarokní zásahy na průčelí. V obřadní síni je obraz A. Muchy - Jan Rokycana na koncilu basilejském z r. 1931. Vnitřní rekonstrukce interiérů se uskutečnily v polovině 90. let 20. století. V pracovně starosty a v zasedací síni jsou vystaveny portréty všech městských starostů 32


a předsedů národních výborů po r. 1948, zapůjčené ze sbírek rokycanského muzea. Po r. 2000 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce objektu školy sousedícího s radnicí, oba objekty byly propojeny a slouží potřebám městského úřadu. V r. 2008 byla v atriu radnice odhalena socha Olbrama Zoubka „Vítejte v Rokycanech“.

Město Rokycany Ing. Jan Baloun - starosta Vladimíra Vídršperková - kultura, památky, dotace obcím

Masarykovo nám. 1, 337 01 Rokycany e-mail: [email protected] www.rokycany.cz

FARNÍ SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ V ROKYCANECH Budova farního sboru českobratrské církve evangelické v Rokycanech (dům čp. 481) byla postavena pro komunitu českobratrských evangelíků v letech 1932 - 1933. V souladu s dobovou avantgardou, která souzněla s evangelickou tendencí k strohému pojetí sakrální 33

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY architektury, byl nový kostel vyprojektován jako funkcionalistický. Architekt dr. B. Chvojka zvolil nenápadnou hmotu, zdánlivě zapojenou do uliční fronty, kterou ale akcentuje čirá geometrie vysokého světlíku s prostým reliéfem kalicha. Nalevo od „věže“ je obytná část stavby s farou, která je pojatá jako samostatná stavba. Uvnitř kostela se nachází velká modlitební hala s kůrem a varhanami, vedle ještě menší sál (Fleischerova síň). Dvorní přístavba byla přistavena krátce po 2. světové válce. Roku 1994 byl Rokycanův sbor zařazen mezi státem chráněné památky. V budově působí Nízkoprahové centrum Diakonie Rokycany, které pomáhá dětem a mládeži. Soubor HYPOCONDRIA koncertuje v kostele ČCE v rámci KPH 2008

Dne 18. 12. 2006 obdrželo výroční cenu České asociace streetwork a Nadace Vodafone ČR „Časovanou botu 2006“ za efektivní podchycení romských dětí a mládeže zejména z rodin ohrožených sociálním vyloučením a organizováním jejich volného času. Centrum vytváří pilotní modely práce s romskou menšinou a úzce spolupracuje s Městským úřadem v Rokycanech.

Farní sbor českobratrské církve evangelické v Rokycanech Ondřej Pellar - kazatel ČCE

Jiráskova 481 337 01 Rokycany e-mail: [email protected] 34


ULICE „U SPILKY“ SP Historie Hist Hi stor orie ie o obj objektu bjek ektu tu ččp čp. p 90 (Spilka) v období obdo ob dobí bí 17. 17. století, ssto tole letí tí,, kdy se zde 3 30. 12. 1749 nnarodil violonccellový virtuóz A Antonín Kraft.

PŮVODNÍ ZÁSTAVBA NA MÍSTĚ ČP. 90 V prostoru dnešní ulice U Spilky se po stovky let vařilo pivo. Nacházely se tu dva pivovary, a to Klášterní pivovar (patřil rokycanskému klášteru augustiniánů) a Klincovský pivovar (zvaný též Podkostelní nebo Matějovský). Klášterní pivovar připadl obci v 16. století, Jan Šára uvádí, roku 1546 (podle jiného pramene už v polovině 15. století), Klincovský koupili roku 1605 právováreční měšťané. Podle I. Ebelové a M. Ebela ale koupě proběhla ve dvou etapách, roku 1605 a 1607 a prodávajícím byla Ludmila Klimová a Matsišovští, přičemž pivovar tehdy odhadnut na 5 582 zlatých 45 krejcarů. Vzniklý obecní pivovar tu fungoval až do roku 1731, kdy město zbudovalo nový pivovar u Příbramské silnice na Práchovně. Dnešní objekt zvaný Spilka, tedy čp. 90, vznikl pozvolným srůstem tří samostatných domů. Vlastní dům čp. 90 byl původně nejméně významný. Roku 1788 v Josefském katastru evidován jako „domek“. Pivovar ve skutečnost sídlil v objektu čp. 91 (v katastru „městský pivovar“). Objekt městského pivovaru měl rovněž v 1. polovině 19. století dočasně číslo popisné čp. 147. Patrně chybou městského úředníka ale totéž číslo obdržel i dům v Havlíčkově ulici, jemuž nakonec zůstalo, zatímco pivovar si ponechal původní označení čp. 90, popřípadě čp. 91. V roce 1784 pivovar vyhořel. Pak opraven v letech 1785-86 nákladem 828 zlatých 42 krej carů a 1,5 d. Kromě toho se tu ještě nacházelo stavení čp. 92, kde v roce 1788 vedena „městská lázeň“. Lázeň se v Rokycanech připomíná už roku 1434 (byť není jasné zda stála trvale zde). Fungovala tu pravděpodobně až asi do roku 1830. Pak podle K. Hofmana někdy v letech 1833-38 zbořena. 35


PAMĚTNÍ DESKA ANTONÍNA KRAFTA Počátkem roku 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo umístění pamětní desky Antonína Krafta na fasádu domu čp. 90. Hudební skladatel a violoncellista Kraft se právě zde narodil 30. prosince 1749.

Starosta Rokycan J. Baloun a rakouský kulturní rada W. Persché při odhalení pamětní desky A. Kraftovi (Rokycany 2006) Připomenutí slavného rodáka inicioval profesor pražské HAMU a hráč na violoncello Jiří Hošek. O myšlence přesvědčil i pracovníky Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech. Podle něj totiž Kraft zásadně ovlivnil světový vývoj violoncellové hry, od 18. století do současnosti. 4. ledna 2006 se Hošek sešel s místostarostkou Marií Hlávkovou. Město se rozhodlo podpořit zřízení desky finančně a zařadilo nutnou částku do návrhu rozpočtu na rok 2006. Slavnostní odhalení desky proběhlo 30. dubna 2006 za účasti významných osobností kulturního a společenského života. Desku navrhla akad. malířka Helga Hošková, grafická úprava je dílem Natálie Hoškové, výrobu desky provedla kamenická firma VÁCLAV HAUSDORF z Nových Jiren.

Město Rokycany Ing. Jan Baloun - starosta Vladimíra Vídršperková - kultura, památky, dotace obcím

Masarykovo nám. 1, 337 01 Rokycany e-mail: [email protected] www.rokycany.cz 36


TYCHO BRAHE

Náhrobek T. Brahe v Týnském chrámu

hvězdář (1546-1601)

ert Konc ná o k e s í úmrt v den HO C Y T E BRAH

Pocházel z dánské šlechtické rodiny. Začal studoval práva, ale když jako mladík uviděl zatmění Slunce, už ho nic jiného než astronomie nezajímalo. Dánský král mu věnoval ostrov, na kterém si vybudoval observatoř, chemickou laboratoř a mechanickou dílnu. Hvězdárnu měl dobře vybavenou nejmodernějšími přístroji, ale přestože v ní chyběl dalekohled (byl totiž zkonstruovaný až po Braheho smrti) patřil mezi nejlepší pozorovatele své doby. Jeho následovníci s dalekohledem ho překonali až po sedmdesáti letech. Znal Koperníkovo učení, ale neuznával ho, přestože ze svých pozorování si nesprávnost geocentrické soustavy uvědomoval. Byl ale také jen člověk. V mládí přišel v souboji o špičku nosu a oženil se s neurozenou dívkou. Po smrti krále - svého ochránce musel Dánsko opustit a císař Rudolf II. ho v roce 1599 pozval do Prahy. Tycho Brahe si za svého spolupracovníka zvolil Johannese Keplera. Pracovali spolu jen krátce. Tycho Brahe v Praze roku 1601 zemřel a je pochovaný v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí. Historické foto Hvězdárny v Rokycanech Voldušská 721/II, 337 01 Rokycany [email protected] tel: 371 722 622

37


ÚČINKUJÍCÍ UMĚLCI PRAŽSKÉ MUŽSKÉ FILHARMONICKÉ KVARTETO VIKTOR BYČEK (Ukrajina) - první tenor a umělecký vedoucí BOHUMIL SLÁDEČEK (Slovensko) - druhý tenor TOMÁŠ HANZL (ČR) - baryton MICHAL KRŮŠEK (ČR - Žižkov) - bas Pražské mužské filharmonické kvarteto vzniklo v roce 2000 ze členů Pražského filharmonického sboru. Uměleckým vedoucím je tenorista Viktor Byček. Soubor se věnuje především interpretaci pravoslavné hudby. Kvartetisté jsou zkušenými koncertními pěvci, spolupracujícími jednotlivě jak s jinými domácími a zahraničními profesionálními pěveckými ansámbly, tak i se soubory specializujícími se na starou hudbu. V posledních dvou letech rozšířili svoji činnost i na interpretaci děl synagogálních skladatelů. Vystupují též sólisticky. Jejich perfektně sezpívané a barevně ladící školené hlasy spolu s „nakažlivým“ strhujícím pěveckým temperamentem uměleckého vedoucího mohou slyšet posluchači na našich koncertních pódiích stále častěji. Soubor má za sebou úspěšná vystoupení na hudebních festivalech, ale také pravidelně vystupuje v pravoslavných chrámech v Karlových Varech a v Mariánských Lázních.

CANTATE - smíšený pěvecký sbor Smíšený pěvecký sbor Cantate vznikl v roce 1985 a navázal tak na bohatou tradici sborového zpěvu v Rokycanech. Od roku 1994 je sbormistrem Dr. Jiří Frolík (pracuje jako odborný asistent na katedře hudební kultury Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni), pod jehož vedením sbor absolvoval více než 170 vystoupení, z toho na 120 samostatných koncertů. Pětačtyřicetičlenné těleso koncertuje především na Rokycansku, vystupuje ale i v jiných městech republiky. Několikrát sbor zpíval i v SRN (Rimbach, Kötzting, Bocholt). Repertoár Cantate je tvořen světskými i duchovními skladbami převážně a cappella od nejstarších období až po dvacáté století (M. Praetorius, J. S. Bach, J. G. Albrechtsberger, W. A. Mozart, Q. von Pogatschnigg, F. Liszt, A. Bruckner, B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, Z. Lukáš). Svoje stálé místo v repertoáru mají černošské spirituály a úpravy lidových písní. Pěvecký sbor Cantate může nabídnout samostatné koncerty duchovní, světské i vánoční hudby, v loňském roce sbor uspořádal koncert jen 38

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 z úprav lidových písní. Smíšený pěvecký sbor Cantate Rokycany je členem Unie českých pěveckých sborů.

IRENA FÜRBACHOVÁ - soprán Studovala u Doc. M. Hájossyové, v jejíž třídě v roce 2006 úspěšně ukončila absolutorium na HAMU. V letech 2004-5 byla stážistkou na Hochschule für Musik a operním studiu v Karlsruhe ve třídě prof. R. Hermanna. Pravidelně se účastní mistrovských pěveckých kurzů (M. van Altena, P. Mikuláš, A. Kucharský, P. Kooij, J. Kotouč aj.). Je laureátkou několika soutěží: Mezinárodní pěvecké soutěže Ostrava 1999 - 1. cena, Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka Karlovy Vary 2000 - 3. cena, cena Českého rozhlasu, cena J. Novotné, Cena Nadace B. Martinů 2002. Vyvíjí intenzivní koncertní činnost. Jako sólistka vystoupila na několika mezinárodních festivalech v Čechách, Německu, Slovinsku a Francii (Mitte-Europa, Janáčkův Máj, Concentus Moraviae, Culture d‘Alsace aj.). Spolupracovala s řadou instrumentalistů, dirigentů a orchestrů (Komorní orchestr Berg, Pardubická komorní filharmonie, SOČR aj.). Intenzivně se věnuje interpretaci staré hudby a s našimi předními specializovanými ansámbly (Collegium 1704, Hipocondria Ensemble, Collegium Marianum aj.). Věnuje se interpretaci písní a komorních skladeb. Spolupracuje s Ensemble Martinů, s řadou vynikajících klavíristů (M. Šmidák, M. Javorček, D. Wiesner aj.), je členkou Tria Ganymed. Premiérovala několik současných komorních i orchestrálních skladeb, mimo jiné v roce 2004 skladbu v rámci koncertního cyklu České filharmonie (Pražské premiéry). Intenzivně spolupracuje s Českým rozhlasem. Jako operní sólistka vystoupila v operách A. Vivaldiho, W. A. Mozarta, C. M. v. Webera, J. Schmelzera, G. Rossiniho, v roce 2003 ztvárnila hlavní roli v inscenaci opery M. Nejtka, oceněné na festivalu Opera 2003, o rok později vystoupila v inscenaci ND v Praze v projektu „Bušení do železné opony“, v r. 2005 vytvořila hlavní roli opery B. Martinů Ariadna v rámci „Prague Pocket Opera“ a jednu z hlavních rolí v komorní inscenaci multimediální opery M. Rataje Adam a Eva ve Švandově divadle. V posledních dvou letech se věnuje pedagogické činnosti a je zvána jako lektorka kursů Hudební mládeže ČR.

PAVLA KŠICOVÁ - alt Studovala zpěv u prof. Olgy Poštové a prof. Terezy Blumové. Uměleckou dráhu zahájila sólovými koncerty, komorními recitály doma i v zahraničí. Působila v Pražském filharmonickém sboru, Českých madrigalistech a Pražském komorním sboru. Věnuje se především interpretaci staré hudby (J. S. Bach, G. F. Händel, 39

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY G. Ph. Telemann), ale zároveň spolupracuje i s našimi soudobými skladateli (Petr Eben, Klement Slavický ad.). V poslední době nastudovala díla M. A. Charpantiera s francouzskou Versailleskou operou. Spolupracuje s komorním souborem Ars instrumentalis Pragensis a založila soubor Mysterium musicum Praha. Vytvořila řadu sólových nahrávek pro Český rozhlas, ČT i na CD.

ONDŘEJ ŠMÍD - tenor Studium u prof. Jiřího Kotouče, interpretační kurzy staré hudby: Irena Wilke-Troupová, Wilfried Staufenbiel, Marcin Bornus Szczycinski, Helmut Franke. Spolupráce a natáčení s Pražským katedrálním sborem, Capella Regia Praha a Čeští madrigalisté. S dirigenty a sbormistry: J. Kšica, R. Hugo, F. X. Thuri. Účinkování a festivaly: jako sólista s Pražským katedrálním sborem - Canto Gregoriano e polifonia (Itálie), Musica Liturgica (Izrael), Pražské jaro 2004 (Petr Eben: Proprium festivum s Pražským katedrálním sborem, barokní opera - Praga Nascente s Capella Regia Praha), Píseň našich kořenů (Jaroslaw - Polsko, G. Carrissimi - Oratorium Jefta) a Svatováclavské slavnosti (Praha).

TOMÁŠ JINDRA - bas Státní konzervatoř v Praze absolvoval v roce 1992 jako žák prof. Karla Petra. První angažmá ho zavedlo ještě v průběhu studia do Divadla A. Dvořáka v Ostravě, kde ztvárnil postavu Basilia v Rossiniho Lazebníku sevillském, roli Janka v Kubelíkově opeře Veronika, krále Hydraota ve Dvořákově Armidě a mnoho dalších rolí. Během působení v divadlech v Českých Budějovicích a Liberci si v několika následujících letech rozšířil repertoár například o role Masetta a komtura v Mozartově Donu Giovannim. Od roku 1997 je sólistou opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Zde dosud nastudoval řadu dalších rolí: Vodníka ve Dvořákově Rusalce, Catoneho v Salieriho Catilinovi, postavu Doktora Bombasta v Bussoniho Harlekýnovi, Krále v Aidě, roli strážníka Čmuchala ve světové premiéře Lukášovy Vety za vetu, Vitoraze ve Fibichově Šárce, nebo postavy Palouckého i Matouše ve Smetanově Hubičce. Věnuje se i koncertní tvorbě a jeho repertoár obsahuje také oratorní a kantátová díla i písňové cykly.

PŘEMYSL KŠICA - varhany Narodil se v r. 1981 v hudební rodině. Základy klavírní hry získal na ZUŠ a při soukromém studiu u prof. Milady Borové. Po maturitě na gymnáziu nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde se věnoval studiu hry na varhany ve třídě prof. Josefa Popelky (kla40

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 vír u prof. Jiřího Holeni a prof. Jany Macharáčkové). Pokračuje ve studiu varhanní hry pod vedením prof. Josefa Popelky na AMU v Praze, ve školním roce 2007/2008 byl na stáži na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu ve třídě Prof. Dr. Ludgera Lohmanna. Studiu varhanní improvizace se věnoval též u prof. Jaroslava Vodrážky a doc. Jaroslava Tůmy. Aktivně se zúčastnil řady varhanních kurzů doma i v zahraničí, vedených vynikajícími zahraničními varhaníky (M. Sander, O. Latry, G. Kaunzinger). Dvakrát získal cenu za improvizaci na soutěži v Opavě. V roce 2004 získal 3. cenu na mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Lublani a v roce 2005 druhé místo na Varhanní soutěžní přehlídce v Mostě. V Praze působí jako varhaník chrámu Panny Marie Sněžné a pedagogicky v rámci varhanního kurzu pořádaného Pražským Arcibiskupstvím. Pravidelně spolupracuje s řadou hudebních těles (Pražský katedrální sbor, Canti di Praga, Čeští symfoničtí sólisté ad.).

JOSEF KŠICA - dirigent Josef Kšica po studiu na brněnské konzervatoři a Hudební fakultě AMU v Praze (prof. Milan Šlechta, Jiřina Pokorná a Jaroslav Vodrážka) a po mnohaleté praxi varhaníka (byl stálým varhaníkem v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad), korepetitora a zpěváka v našich předních sborových tělesech (Pražský mužský sbor, Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor) se stal regenschorim ve svatovítské katedrále v Praze. Dále působí jako cembalista a varhaník v souboru Ars instrumentalis, který v roce 1996 získal 1. cenu a zlatou medaili na mezinárodní soutěži v japonské Ósace za interpretaci triových sonát Jana Dismase Zelenky. Věnuje se též realizacím staré české duchovní hudby pro novodobé premiéry.

PRAŽSKÝ KATEDRÁLNÍ SBOR Pražský katedrální sbor zahajuje svoji činnost s příchodem Josefa Kšici na uvolněné místo regenschoriho do katedrály sv. Víta. Těleso pravidelně vystupuje při katedrálních liturgických obřadech a snaží se tak navázat na bohatou aktivitu minulých epoch. Dramaturgie sboru je zaměřena nejen na díla české (A. Dvořák, Z. Fibich, L. Janáček, J. D. Zelenka, F. X. Brixi), ale i světové duchovní tvorby (J. S. Bach, C. Franck, G. F. Händel, A. Caldara), z nichž mnohá zazněla v novodobé premiéře. Sbor se účastnil několika prestižních festivalů duchovní hudby (Canto gregoriano e polifonia sacra - Itálie a Musica Liturgica - Izrael). 41


PLZEŇSKÁ FILHARMONIE Plzeňská filharmonie pravidelně hostuje v zahraničí, kde reprezentuje město Plzeň i celý západočeský region, a to zejména v Německu (např. Berlín, Bayreuth, Postupim, Ulm, Ludwigshafen, Mainz, Stuttgart, Mnichov), Švýcarsku (Zurich, Winterthur, Romanshorn, Schwanden), Rakousku (Feldkirch, Linz), Itálii (Milano). Každoročně vystupuje i v tak prestižních koncertních sálech, jako je mnichovský Herkulessaal, Gasteig - sídlo Mnichovské filharmonie či Velký sál Berlínské filharmonie. Z nejvýznamnějších zahraničních turné v posledních letech zmiňme alespoň ta španělská: v říjnu 2002 společně s Kubelíkovým triem, v květnu 2008 s dirigentem Jaroslavem Krčkem či prosinci 2008 s Františkem Drsem a sopranistkou Národního divadla v Praze Marií Fajtovou, dále první zámořské turné v USA v r. 2004, kde orchestr úspěšně odehrál během 17 dnů třináct koncertů v šesti státech unie nebo v r. 2005 dvoutýdenní turné o deseti koncertech napříč celým Německem. Plzeňská filharmonie je orchestrem s mezinárodní prestiží, který svým partnerům nabízí ověřenou kvalitu a maximální flexibilitu, a je připraven ke každé spolupráci s vysokou uměleckou hodnotou.

KOJI KAWAMOTO (Japonsko) šéfdirigent Plzeňské filharmonie Od roku 2008 je novým šéfdirigentem Plzeňské filharmonie mladý talentovaný dirigent Koji Kawamoto, narozený roku 1972 v japonském Shimanu, je nepochybně jedním z nejslibnějších japonských dirigentů, zároveň je ale prvním japonským šéfdirigentem v České republice, což je významný zlom v japonském i českém hudebním světě. Na programu abonentního koncertu je Peer Gynt Edwarda Griega, kterým Kawamoto koncert zahájí, Don Juan Richarda Strausse a Symfonie č. 5 e moll Petra Iljiče Čajkovského. České hudební veřejnosti se Koji Kawamoto představil poprvé v roce 2007 během Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, kde ve finále obdržel 3. cenu. Původně se chtěl stát lékařem, ale zlom v jeho životě nastal, když poprvé slyšel na školním výchovném koncertě symfonický orchestr. Noty a základy hry na klavír ho naučila učitelka hudební výchovy na gymnáziu, dirigování se naučil, jak sám říká, z televize. Sledoval gesta světoznámých dirigentů a s partiturou pak studoval, jak skladbu pojali po hudební stránce. Jeho usilovná příprava přinesla ovoce - Kawamota přijali na jednu z nejlepších japonských vysokých hudebních škol, Národní univerzitu hudby a umění v Tokiu, kam ročně ke studiu dirigování přijímají 42

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 pouze dva studenty. Brzy po zahájení studia, ve svých jednadvaceti letech, získal třetí cenu na mezinárodní soutěži dirigování (Min-On) v Tokiu. Jeho evropský debut v roce 2001, kdy dirigoval Verdiho Vzpomínkový galakoncert v německém Theater Vorpormmern, se setkal s obrovským ohlasem. Úspěchy ho poté provázely i nadále po celém světě.

JAKUB FIŠER (*1986) - housle Hru na housle začínal studovat na Hudební škole hl. m. Prahy (prof. Eva Bublová a Hana Metelková). Od roku 2002 pokračoval pod vedením prof. Jaroslava Foltýna. Po absolutoriu Gymnázia Jana Nerudy a Pražské konzervatoře nyní pokračuje ve studiu hry na housle na HAMU v Praze ve třídě prof. Leoše Čepického. Četných úspěchů dosáhl na mezinárodních soutěžích: 1. cena v mezinárodní houslové soutěži „Čírenie talentov“ (1999), 1. cena v mezinárodní „Kociánově houslové soutěži“ (2000) a 3. cena v mezinárodní houslové soutěži „Beethovenův Hradec“. Sólově koncertoval v cyklu „Josef Suk uvádí mladé talenty“ i na koncertech Pražské komorní filharmonie a Filharmonie Hradec Králové. Zúčastnil se též mistrovských kurzů /„masterclass“/ u Shlomo Mintze, Semyona Yarosheviche a Stephena Shippse. Od roku 2008 je členem orchestrální akademie Pražské komorní filharmonie. V dubnu roku 2009 byl vybrán mezi 96 hudebníků z celého světa do orchestru zvaného „YouTube Symphony Orchestra“. Tento orchestr účinkoval na koncertě v Carnegie Hall v New Yorku pod taktovkou Michaela Tilsona Thomase.

EVA CHARVÁTOVÁ /Národní divadlo/ soprán Studovala na pražské konzervatoři, potom soukromě ve Vídni u prof. O. Miljaković a v Evropské operní škole v Belgii. Je držitelkou cen z pěveckých soutěží v Trnavě, Karlových Varech a ve Vídni. Hostovala na všech českých a na mnoha zahraničních scénách, mezi její nejoblíbenější role patří Fiordiligi a Despina v Mozartově opeře Cosi fan tutte, Zuzanka z Figarovy svatby, Konstance a Blonda v Únosu ze Serailu, z Verdiho oper Traviata, Gilda v Rigolettovi, Rossiniho Elvíra a Semiramis, Olympie v Hoffmannových povídkách, z českých oper Karolína ve Dvou vdovách B. Smetany a Dvořákova Rusalka a mnoho dalších. Zpívá písňové koncerty, ve svém repertoáru má i díla kantátová a oratorní (např. Mozartovo a Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii, Bachovy kantáty a mnoho dalších). 43


ADA SLIVANSKÁ - housle Narodila se v Plzni. Je absolventkou konzervatoře v Praze obor housle (prof. Břetislav Ludvík), kompozice (prof. Jan Zdeněk Bartoš) a Filosofické fakulty Karlovy university, hudební věda. V době studií založila komorní soubor Quartetto con flauto se kterým do současnosti natočila 3 CD a řadu nahrávek do rozhlasu u nás, ve Španělsku, USA a televize a hostovala na mnoha pódiích u nás i v zahraničí - Německo, Polsko, Španělsko, Maďarsko, Řecko, USA. Po absolutoriu byla angažována do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde působila do roku 1999. V současné době je vedle činnosti interpretační (členka skupiny prvních houslí orchestru Státní opery Praha, komorní a sólová hra) manažerkou několika sólistů a komorních souborů (mj. Český komorní orchestr). Je spoluorganizátorkou festivalu a hudebních kurzů komorní hry Ameropa, zakladatelkou a spoluorganizátorem letního festivalu Lesní roh Praha. V létě 2005 vedla mezinárodní kurzy komorní hry v Madridu.

VÁCLAV SLIVANSKÝ - flétna Narodil se a studoval v Praze (prof. Jan Hecl a prof. František Čech). Během studií na konzervatoři byl spoluzakladatelem komorního souboru Quartetto con flauto. Po ukončení vzdělání působí v operním orchestru Státní opery Praha na místě prvního flétnisty. Několik let byl členem pedagogického týmu hudebních kurzů Ameropa. Významně se věnuje sólové a komorní hře v různých seskupení, natáčí pro Český rozhlas a ČT.

JIŘÍ HOŠEK - violoncello Je pokládán za jednu z nejvýraznějších postav interpretačního umění současnosti. Hru na violoncello studoval u Pravoslava Sádla na Konzervatoři v Praze (1970 - 75) a prof. Miloše Sádla na Hudební fakultě AMU, již absolvoval s vyznamenáním roku 1980. Své umění pak zdokonaloval ještě u prof. Bernarda Michelina při stáži na pařížské konzervatoři a letní akademii v Nice (1981). Jako stipendistu Českého hudebního fondu jej vedli Alexandr Večtomov a Josef Chuchro, absolvoval i Bartókův seminář v Szombathely u prof. Lászlo Mezö. Zúčastnil se 10 mezinárodních soutěží, v nichž byl oceněn mj. jako finalista Casalsovy soutěže v Budapešti, diplomy Bachovy soutěže v Lipsku a dvou Čajkovského soutěží v Moskvě 1978 a 1982. Stal se laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže Pražského jara 1980. Řadu dalších cen a diplomů získal v domácích interpretačních 44

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 soutěžích; jmenujme z nich absolutní vítězství v interpretační soutěži ČSR roku 1980. Od studentských let pravidelně koncertuje doma i v řadě evropských zemí, nahrává pro rozhlas i na trvalé nosiče zvuku. Na CD nahrál nejen jednotlivá slavná díla violoncellové literatury, jako jsou koncerty Schumannův nebo Lalův, ale i významné souborné nahrávky, např. pozdních violoncellových děl Sergeje Prokofjeva, dva soubory židovské hudby a na dvou CD komplet děl Antonína Krafta, Davida Poppera, či soudobých českých autorů. V roce 1999 nahrál na CD oba violoncellové koncerty Bohuslava Martinů. Pozoruhodně se uplatnil jako sólista i zanícený vykladač v televizních pořadech o Antonínu Kraftovi, o Davidu Popperovi a o Mikuláši Kraftovi, z jejichž tvorby některé skladby i rekonstruoval a nově oživil. Má velmi bohatý repertoár od hudby barokní až po dnešek a je vůbec mnohostranným hudebníkem: byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1991 - 96), hrál i ve filmových rolích (režie V. Olmer), komponoval scénickou hudbu pro Divadlo na Fidlovačce, vyvíjí bohaté aktivity i v žánrech populární hudby. Je docentem Hudební fakulty AMU v Praze, kde pedagogicky působí od roku 1994; v březnu 1998 byl jmenován sólistou Českého rozhlasu. Kritika oceňuje na Hoškově hře zvláště brilantní techniku a oduševnělý výraz. Za propagaci Žižkova vyjádřenou zejména hudebním festivalem Nekonvenční žižkovský podzim, který založil a organizuje od roku 1997, byl zapsán v prosinci roku 1999 do Knihy cti městské části Praha 3 a následně vyhlášen „osobností Žižkova roku 2000“. Jako jediný violoncellista reprezentoval českou violoncellovou školu na Pražském jaru 2002.

PAVLA JAHODOVÁ - harfa Po absolutoriu konzervatoře a AMU (prof. Patras a prof. Kodadová) pokračovala ve studiu na letních kursech u proslulé harfistky Suzane Drakeové ve Velké Británii. V současnosti se věnuje sólové hře, komorní hudbě a pedagogické činnosti. Za vynikající interpretaci světové premiéry Sonáty pro harfu od současného českého skladatele Juraje Filase obdržela na světovém harfovém kongresu ve Vídni jednu z hlavních cen. V roce 1987 založila „Venus trio“ a z jejího popudu vznikl v roce 1995 soubor „Šarbilach“ zabývající se židovskou lidovou hudbou. Koncertovala v koncertních síních nejen v Evropě (Německo, Švýcarsko, Velká Británie ad.), ale i v zámoří (Tchaj-wan, USA). 45


PhDr. JAROSLAV SMOLKA DrSc. (nar. 8. dubna 1933 v Praze) Skladatel, muzikolog, hudební režisér, pedagog a příslušník generace, která do hudebního života vstoupila v 50. letech 20. století. V roce 1956 absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze, v letech 1960-64 pokračoval u Mirko Očadlíka v aspirantuře v oboru dějiny hudby. Kompozici se věnoval ve třídě Václava Dobiáše na hudební fakultě AMU v letech 1953-55. Hudební teorii studoval u Karla Janečka, který Smolku ovlivnil umělecky i vědecky. Od roku 1962 působí jako učitel dějin hudby na HAMU na Katedře teorie a dějin hudby. V roce 1991 se stal na této katedře profesorem, od roku 1997 vedoucím. Je autorem několika odborných muzikologických knih (např. Česká hudba našeho století 1961, Česká kantáta a oratorium 1970, Fuga v české hudbě 1987), mimo jiné se zabývá dílem Bedřicha Smetany a publikoval mnoho studií a kritik v hudebních časopisech. V letech 1960-62 byl vedoucím dramaturgem umělecké hudby v Supraphonu, 1970-72 ve stejné funkci působil v Pantonu. Jako hudební režisér řídil několik set nahrávek, v roce 1994 zavedl na HAMU studijní obor hudební režie. V letech 1996-2001 pracoval pro Českou filharmonii jako dramaturg. Ve své tvorbě navazoval zprvu na V. Nováka a B. Bartóka, později ho ovlivnil neoklasicismus i avantgardní tzv. Nová hudba. Dlouhodobě se věnuje spartaci historických skladeb. V této oblasti se zabývá českou varhanní tvorbou 18. století, revidoval například fugové suity podle českých anonymů 18. století. Významným počinem jsou spartace skladeb českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky.

ALOTRIO MARKÉTA TÝMLOVÁ – klavír LENKA TÝMLOVÁ – violoncello, MARTIN TÝML – housle Klavírní trio „AloTrio“ zahájilo svou koncertní činnost v květnu 2006. Společně se poprvé představilo veřejnosti vystoupením v Sále Bohuslava Martinů v Praze. Prozatím největšího úspěchu dosáhli členové souboru v srpnu 2006, kdy získali ocenění na soutěži v rámci prestižních kurzů komorní hudby (Internationale Sommerakademie) v rakouském Reichenau. Tyto kurzy absolvovali pod vedením prof. Avo Kouyoumdjiana z Vídně. Markéta Týmlová absolvovala ZUŠ a Konzervatoř v Č. Budějovicích v klavírní třídě prof. Marie Kotrčové. V letech 1998 - 2003 studovala na HAMU v Praze u prof. Petera Toperczera, u kterého 46

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 nyní pokračuje v doktorandském studiu. Úspěšně se účastnila národních i mezinárodních soutěží (Košice, Ústí nad Labem, Mariánské Lázně, Bratislava, Joplin - USA). Sólově koncertovala se Státní filharmonií Košice, Jihočeskou komorní filharmonií a PKO. Se sólovým recitálem vystoupila v rámci festivalu Pražské Jaro 2004. Pravidelná účastnice mistrovských kurzů u nás i v zahraničí. Martin Týml získal první hudební vzdělání na českobudějovické ZUŠ pod vedením Libuše Drhové. V letech 1998 - 2004 byl posluchačem houslové třídy prof. Jana Drhy na Konzervatoři v Českých Budějovicích. V současnosti studuje u prof. Ivana Štrause na pražské HAMU. Od roku 1993 se pravidelně zúčastňuje různých soutěží. Mezi největší úspěchy řadí získání cen z Kocianovy houslové soutěže a ze soutěží Beethovenův Hradec, Janáčkova v Brně a B. Martinů v Praze. Jako sólista vystoupil několikrát s Jihočeskou komorní filharmonií a Třeboňským symfonickým orchestrem. Violoncellistka Lenka Týmlová studovala na českobudějovické konzervatoři (1998 - 2003) u prof. Rudolfa Weisse a poté na Pražské konzervatoři u prof. Jaroslava Kulhana. Nyní pokračuje ve studiu na HAMU v Praze u prof. Miroslava Petráše. Na našich i zahraničních soutěžích získala řadu ocenění: soutěž L. Janáčka, B. Martinů. Interpretační soutěž konzervatoří ČR. Koncertuje sólově i v komorních seskupeních, zejména společně s klavíristkou Markétou Týmlovou.

MICHAL SEDLÁČEK - housle Narodil se 30. 10. 1987 v Plzni. Již od čtyř let navštěvoval Základní uměleckou školu ve Třemošné pod vedením ředitele školy pana Miroslava Nováka. V roce 2002 nastoupil do třídy profesora Jaroslava Foltýna na Pražskou konzervatoř. Od roku 2003 studuje ve třídě profesora Jindřicha Pazdery. Je držitelem řady cen z národních i mezinárodních soutěží. Například celostátní soutěže ZUŠ, Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí, soutěže Josefa Muziky v Nové Pace. Zúčastnil se též soutěže Yehudi Menuhina v Londýně. Jeho posledním soutěžním úspěchem je 1. cena v mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2007. V roce 2001 a 2002 absolvoval mistrovské kurzy Václava Hudečka v Luhačovicích.V roce 2003 mu byl umožněn pobyt přes letní prázdniny v Meadowmount school of music v Americkém státě New York kde studoval u profesora Stephena Shippse. V roce 2004 se zúčastnil kurzů Gabriely Demeterové v Manětíně a již pravidelně 47

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY se zúčastňuje kurzů profesora Jindřicha Pazdery v Písku. V roce 2005 vystoupil s Plzeňským orchestrálním sdružením a v témže roce se stal spoluzakladatelem Míčova komorního orchestru, kde působí jako koncertní mistr. V červnu loňského roku provedl s tímto orchestrem jako sólista Koncert č. 4 D-dur W. A. Mozarta. Významným oceněním Michalových schopností je účast na turné Filharmonického komorního orchestru v USA a Kanadě v říjnu 2007.

VERONIKA LÉTALOVÁ - kontrabas V letech 1991- 1998 studovala hru na housle v ZUŠ v Senici, kde pokračovala v oboru hra na kontrabas (1998 - 2000). Po studiu na Konzervatoři v Bratislavě (hra na kontrabas, 2000 - 2003) se vzdělávala na Pražské konzervatoři 2003 - 2006 a následně na HAMU v Praze (2006 - 2009). Na kontrabasové soutěži v Blatné získala v r. 2004 2. místo. Absolvovala konkurz do Symf. orch. Hl. m. Prahy FOK (2005), stáž v ČF (2005 - 2006), konkurz do PKF (2007 - 2006) a v r. 2008 zájezd do Ameriky s ČF. Působila jako členka orchestru Roxy a Berg a spolupracovala s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO).

OCTOPUS PRAGENSIS Vokální soubor Octopus pragensis vznikl v roce 2004. Tvoří ho osm zpěváků, kteří se snaží o osobitý komorní projev při interpretaci hudby minulosti i hudby zcela současné. Těžiště jejich zájmu spočívá v repertoáru vrcholné renesance a raného baroka. Velice často také interpretují skladby zcela moderní, v některých případech i zkomponované specielně pro tento ansámbl. Svoji inspiraci čerpají z dobových pramenů a pramenných edic a snaží se pro své koncerty vybírat skladby, které jsou objevné, ale zároveň jsou schopny oslovit i dnešního posluchače. Vedoucím souboru je Petr Daněk. Většina zpěváků je studenty nebo absolventy pražské HAMU. Soubor vystoupil již na řadě prestižních či specializovaných festivalů (Pražské jaro, Festival Český Krumlov, Žižkovský podzim, Haydnovy slavnosti, Pražské premiéry, Hudba Pražského hradu, Festival Gustava Mahlera Jihlava, Velikonoční festival Brno, Velikonoční festival Praha ad.) a podnikl turné do Izraele. Octopus pragensis vystupuje na samostatných a cappellových projektech, v programech s instrumentálním souborem Capella rudolphina či varhaníkem Pavlem Černým. 48


PETR DANĚK Vystudoval muzikologii na filozofické fakultě UK v Praze. Prioritou jeho badatelského, publikačního a interpretačního zájmu je hudba vrcholné renesance a raného baroka. Zvláštní pozornost věnuje hudební kultuře rudolfínské Prahy. Natočil pro firmu Supraphon a Multisonic pět CD s hudbou vrcholné renesance. Na FF UK přednáší dějiny hudby 16. a 17. století, organologii a vede seminář starší hudby. Zároveň pracuje v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK. Jako interpret nebo pedagog vystupoval v řadě zemí Evropy i v zahraničí (Rakousko, Německo, Itálie, Španělsko, Slovinsko, Polsko, Lotyšsko, Maďarsko, USA, Izrael ad.). Publikoval řadu odborných studií a edic.

TOMÁŠ BRAUNER - dirigent Tomáš Brauner se narodil 22. 6. 1978 v Praze. V osmi letech začal hrát na klavír a ve dvanácti letech na hoboj. V roce 1999 absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech hoboj u prof. Františka Kimela a v roce 2001 dirigování u prof. Miriam Němcové a prof. Miroslava Košlera. Akademii múzických umění v Praze absolovoval v roce 2008 u prof. Radomila Elišky v oboru dirigování. Operní dirigování pak u prof. Josefa Kuchinky, prof. Františka Vajnara, doc. Petra Vronského a prof. Olivera Dohnanyiho a řízení sboru u prof. Jiřího Chvály a doc. Lubomíra Mátla. V roce 2006 - 2007 absolvoval studijní stáž dirigování na Universität für Müsik und darstellende Künst Wien u prof. Uroše Lajoviče. Po celou dobu studií na Pražské konzervatoři měl možnost pravidelně pracovat se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře, s kterým v roce 2000 získal první cenu za pořízenou nahrávku v rozhlasové soutěži Concertino Bohemia. Od roku 2001 spolupracuje jako dirigent s Českou komorní filharmonií, s níž navštívil v roce 2003 mezinárodní hudební festival v Bad Kissingenu, kde provedl Kouzelnou flétnu W. A. Mozarta. S tímto orchestrem vystupoval též v Německu, Nizozemí, Švýcarsku, Belgii aj. Na hudebním festivalu v Magdeburgu uvedl s Pražskou komorní operou Dona Giovanniho W. A. Mozarta a Il Barbiere di Siviglia G. Rossiniho. Jako dirigent spolupracoval se souborem České noneto na nahrávce S.S. Prokofieva pro Harmonia Mundi. V roce 2004 se účastnil mistrovských dirigentských kursů u prof. Kurta Masura ve Wroclavi.Ve spolupráci s operním studiem Tón na AMU nastudoval a řídil opery - Ženitba Bohuslava Martinů a Figarova svatba W. A. Mozarta. V září 2007 hostoval u Státního moskevského rozhlasového orchestru, s kterým doprovázel přední sólisty 49

KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY z Marinského (Kirov těatr) a Velkého moskevského divadla (Bolšoj těatr). V dubnu 2008 se jako asistent dirigenta podílel na nastudování Janáčkovy opery Její pastorkyňa v Mexico City (La Ópera de Bellas Artes). Tomáš Brauner spolupracuje s Plzeňskou filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, orchestrem Severočeského divadla opery a baletu Ustí nad Labem, Severočeskou filharmonií Teplice, PKO, Komorní filharmonií Pardubice, orchestrem Dětské opery Praha, Virtuosi Pragensis, Komorním orchestrem Berg a s Českým národním symfonickým orchestrem kde je od roku 2006 hostujícím dirigentem. Od roku 2008 působí v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni.

DOMINIKA HOŠKOVÁ - violoncello Violoncellistka DOMINIKA HOŠKOVÁ (nar. 17. 7. 1982) začala hrát na violoncello ve čtyřech letech pod vedením svého otce violoncellisty Doc. Jiřího Hoška. Studovala na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Václava Jírovce a poté u prof. Vladana Kočího i u prof. Miloše Sádla na soukromých lekcích. V letech 2003 - 2008 studuje na HAMU v Praze ve třídě Doc. Jiřího Hoška. Interpretační vyspělost potvrdila již v šestnácti letech recitálem se závažným programem (Bach, Dvořák aj.). Úspěšně se účastnila řady violoncellových soutěží: Heranova soutěž v Ústí nad Orlicí (1992, 1996), mezinárodní soutěž v rakouském Liezenu. Na soutěži Prague Junior Note získala v roce 1995 čestné uznání 1. stupně. Na základě anonymní nahrávky se probojovala mezi kandidáty mezinárodní violoncellové soutěže Pražského jara 2000 a stala se nejmladší českou účastnicí této soutěže. Nadace ČHF ji ocenila udělením stipendia pro nejúspěšnější studenty (v r. 2000 - 2003). V roce 2002 získala jednu z hlavních cen na celostátní violoncellové soutěži konzervatoří v Teplicích. Na soutěži Karla Ditterse byla oceněna jako členka Kvarteta Pražské konzervatoře udělením 1. ceny a diplomem „absolutní vítěz soutěže“ /2003/. V 8. ročníku violoncellové soutěže Nadace Bohuslava Martinů získala 3. cenu /2003/. Stala se absolutním vítězem soutěžního konkurzu o „stipendium Yamaha“ 2004. V roce 2004 absolvovala letní akademii Prag - Wien - Budapest v rakouském Semmeringu /prof. Csaba Onczay/. Jako jediná pražská violoncellistka se účastnila Mezinárodní violoncellové soutěže Davida Poppera v Budapešti. V roce 2004 se stala členkou nově založeného klavírního tria Ester, se kterým se účastnila soutěže Bohuslava Martinů, kde Trio Ester získalo na 10. ročníku Mezinárodní soutěže Bohuslava Martinů 2. cenu a Cenu za nejlepší provedení díla Bohuslava Martinů. 50

KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 09/10 Sólově koncertovala s Filharmonií B. Martinů Zlín, Pražskou komorní filharmonií, Plzeňskou filharmonií, Virtuosi Pragenses i v České televizi /Hudební setkání, Terra muzika, Adventní koncerty, Noc s andělem/. Účinkovala na hudebních festivalech: Podblanický podzim, Nekonvenční žižkovský podzim, Synagogy západočeského kraje, Festival Bohuslava Martinů, koncert pro Konrad Adenauer Stiftung - Berlín, Dredner Piano Salon, Talentinum 06 aj. V roce 2006 byla nominována na Prémiovou listinu ČHF pro nejlepší mladé interprety. V roce 2007 absolvovala půlroční stáž na konzervatoři v Paříži a kurzy v Izraeli. V r. 2008 se stává absolventkou HAMU v Praze a v současnosti pokračuje ve studiu na Hudební akademii v Jeruzalémě. V květnu 2009 se stala absolutní vítězkou mezinárodní interpretační všeoborové soutěže Davida Grize v Izraeli.

JAN TÝML (1905-1945)

učitel, novinář, básník a vlastenec V Rokycanech žil a působil ve 20. letech minulého století plzeňský rodák Jan Týml (1905 - 1945) - učitel, novinář, básník a vlastenec. Život po masarykovském vzoru chápal jako úkol a odpovědnost vůči novému státu a jeho kulturním tradicím. Psal verše o krásném podbrdském kraji, miloval Sládka, znal se s Karlem Tomanem a spolupracoval v redakci s Jaroslavem Seifertem. V roce 1928 o prázdninách se vydal na lodi do Ameriky jako umyvač nádobí, aby si vydělal na cestu. Ve 30. letech vykonal dvě cesty do tehdejšího SSSR. Ač levicový intelektuál, nepropadl nekritickému obdivu k sovětskému socialismu, ale pozoroval zemi s novým společenským systémem kriticky a s novinářskou profesionalitou. Po okupaci se Jan Týml zapojil do odboje, byl zatčen a vězněn. Přežil pochod smrti, ale koncem května 1945 podlehl v cizině těžké nemoci.

51

ÚČINKUJÍCÍ UMĚLCI - fotogalerie

PRAŽSKÉ MUŽSKÉ FILHARMONICKÉ KVARTETO

27. 9. 2009, 16.30 h kostel Nejsvětější Trojice

Jiří FROLÍK - sbormistr

a umělecký vedoucí

Viktor BYČEK - první tenor

27. 9. 2009, 16.30 h, kostel Nejsvětější Trojice

24. 10. 2009, 18.00 h chrám P. Marie před Týnem, Praha 1

SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR CANTATE (Rokycany)

24.5210. 2009, 18.00 h, chrám Panny Marie před Týnem, Praha 1

Přemysl KŠICA - varhany


24. 10. 2009, 18.00 h 53 chrám P. Marie před Týnem, Praha 1

Pavla KŠICOVÁ - alt 24. 10. 2009, 18.00 h chrám P. Marie před Týnem, Praha 1

Tomáš JINDRA - bas

Ondřej ŠMÍD - tenor



Josef KŠICA - dirigent

Irena FÜRBACHOVÁ - soprán




PRAŽSKÝ KATEDRÁLNÍ SBOR

18. 11. 2009, 19.30 h Sokol Rokycany - společenský sál

Jakub FIŠER - housle

Koji KAWAMOTO - dirigent

24. 10. 2009, 18.00 h, chrám Panny Marie před Týnem, Praha 1

18. 11. 2009, 19.30 h Sokol Rokycany - společenský sál

PLZEŇSKÁ FILHARMONIE 18. 11. 2009, 19.30 h, Sokol Rokycany - společenský sál 20. 5. 2010, 18.00 h, náměstí „Ve Spilce“, Rokycany

Pavla JAHODOVÁ - harfa

12. 12. 2009, 18.00 h kostel P. Marie Sněžné, Rokycany

21. 1. 2010, 19.00 h 55 Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech

Ada SLIVANSKÁ - housle Jiří HOŠEK - violoncello


12. 12. 2009, 21. 1. a 18. 3. 2010 Rokycany

hudební historik

Václav SLIVANSKÝ - flétna


prof. Jaroslav SMOLKA

Eva CHARVÁTOVÁ - soprán


21. 1. 2010, 19.00 h Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech


ALOTRIO

Martin TÝML - housle

18. 2. 2010, 19.00 h ZUŠ Rokycany

56

18. 2. 2010, 19.00 h ZUŠ Rokycany

Lenka TÝMLOVÁ - violoncello

Markéta TÝMLOVÁ - klavír

18. 2. 2010, 19.00 h, Základní umělecká škola (ZUŠ) Rokycany

18. 2. 2010, 19.00 h ZUŠ Rokycany

18. 3. 2010, 19.00 h radnice Rokycany

Veronika LÉTALOVÁ - kontrabas

Michal SEDLÁČEK - housle


18. 3. 2010, 19.00 h radnice Rokycany

OCTOPUS PRAGENSIS

20. 5. 2010, 18.00 h náměstí „Ve Spilce“ Rokycany

57

Tomáš BRAUNER - dirigent

Dominika HOŠKOVÁ - violoncello

22. 4. 2010, 19.30 h, Farní sbor CČE Rokycany

20. 5. 2010, 18.00 h náměstí „Ve Spilce“ Rokycany

CYKLUS KONCERTŮ KPH LASKAVĚ PODPOŘILI:

Plzeňský kraj

HUDEBNÍ NADACE OSA

Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem na Starém Městě v Praze

Nekonvenční žižkovský podzim '09

Plzeňský kraj, město Rokycany, obec Strašice, Rada KPH Nadace Český hudební fond, Hudební nadace OSA, Nadace Bohuslava Martinů, Nadace Leoše Janáčka, Nadace Život umělce, Společnost pro duchovní hudbu, Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem, na Starém Městě v Praze, Římskokatolická farnost Rokycany, Pravoslavná církev v Rokycanech, ČCE v Rokycanech, ZUŠ Rokycany, Nekonvenční žižkovský podzim 2009, Muzeum Dr. Horáka Rokycany, T. J. Sokol Rokycany, Brdská obchodní a stavební s.r.o. Dobřív, UniCredit Bank Czech Republic, a.s., EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o.

Město Rokycany

Obec Strašice

Společnost pro duchovní hudbu

NADACE ŽIVOT UMĚLCE NADACE LEOŠE JANÁČKA

Sokol Rokycany

Zvláštní poděkování MUZEU DR. B. HORÁKA v Rokycanech, zvláště ředitelce RNDr. Mgr. Miroslavě Šandové, za zpřístupnění a poskytnutí historických dokumentů.

K RUH P ŘÁTEL H UDBY ROKYCANY koncertní sezóna KPH 09/10 VSTUPENKY / TICKETS: Předprodej vstupenek, programové brožury zajišťuje

Městské informační centrum v přízemí budovy Městského úřadu v Rokycanech Masarykovo náměstí 1 , 337 01 Rokycany Е 371 706 175, email: [email protected] program koncertů KPH 09/10 na internetu

w w w. ro kycan y.cz Doprodej vstupenek v místě konání koncertů pouze 1/2 hodiny před začátkem koncertu!

09

PŘ E ZA DP 1. H RO 8. ÁJ D 20 EN EJ

Ceny vstupenek:

50,- studenti, důchodci 70,- základní vstupné 100,- jednotné vstupné

Editor: Kruh přátel hudby Rokycany 2009/2010 První ročník koncertního cyklu v Rokycanech Chief editor: doc. Mgr. Jiří Hošek Photos: Muzeum Dr. B. Horáka Rokycany, Vladimíra Vídršperková, Jiří Hošek, archiv, © 2009 Informace v textu „Objekt čp. 90/I (Spilka)“ jsou čerpány z díla pana Davida Borka http://mujweb.cz/www/rokycany/rokycany%20homepage.htm

09/10

obraz Jan Rokycana: Postila nedělní a sváteční

ËÈÄÒ¼ºÇÒ


Redakční uzávěrka 1. 7. 2009

KPH ROKYCANY KONTAKT:

Kontaktní osoba:

doc. Mgr. Jiří Hošek

kultura, památky, dotace obcím

zakladatel a umělecký garant

Město Rokycany Masarykovo nám. 1 337 01 Rokycany Е 371 706 222, 605 227 177

email: [email protected]

Vladimíra Vídršperková

e-mail: [email protected]

Změna programu a účinkujících vyhrazena!

včetně dopravy na koncert v Praze 24. 10.

D RAMATURGIE KONCERTŮ KPH R O K Y C A N Y 09/10 27. září 2009, neděle v 16.30 h

SLAVNOSTNÍ KONCERT V DEN 400. VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYCANECH kostel Nejsvětější Trojice, Rokycany 24. říjen 2009, sobota v 18.00 h

SLAVNOSTNÍ KONCERT K 900. JUBILEU ROKYCAN V TÝNSKÉM CHRÁMU V PRAZE

chrám P. Marie před Týnem, Staroměstské nám., Praha 1

18. listopadu 2009, středa v 19.30 h

SLAVNOSTNÍ SYMFONICKÝ KONCERT K STÁTNÍMU SVÁTKU

ČR

Sokol Rokycany

12. prosince 2009 sobota v 18.00 h

ADVENTNÍ KOMORNÍ KONCERT

DUCHOVNÍ HUDBY kostel Panny Marie Sněžné, Rokycany

21. ledna 2010, čtvrtek v 19.00 h

KRÁLOVSKÝ VEČER

V DEN

141. VÝROČÍ NAROZENÍ R. ZAMRZLY V RODNÝCH ROKYCANECH Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech

18. února 2010, čtvrtek v 19.00 h

KLENOTY KOMORNÍ HUDBY

KLAVÍRNÍ TRIO RODINY „TÝMLŮ“, POTOMKŮ VÝZNAMNÉHO ROKYCANSKÉHO RODU

Základní umělecká škola (ZUŠ) Rokycany

18. března 2010, čtvrtek v 19.00 h

POCTA ROKYCANSKÝM HUDEBNÍKŮM

radnice Rokycany - Obřadní síň

22. dubna 2010, čtvrtek v 19.30 h

HUDBA ROKYCANSKÝCH LITERÁTŮ V 16. STOLETÍ

Farní sbor ČCE Rokycany

20. května 2010, čtvrtek v 18.00 h

POCTA ANTONÍNU KRAFTOVI (1749-1820) V MÍSTECH RODNÉHO DOMU VIRTUÓZA

ZÁVĚREČNÝ KONCERT KONCERTNÍHO CYKLU KPH náměstí „Ve Spilce“, Rokycany /v případě nepříznivého počasí Sál Sokola, Rokycany/

w w w. ro k y c a n y. c z

10 ZA PODPORY MĚSTA ROKYCANY. JIŘÍ HOŠEK umělecký garant KPH

Recommend Documents