Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra finančního práva a národního hospodářství
Bakalářská práce
ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU CHARGES ON COMMUNAL WASTE
Klára Sukdoláková 2012/2013
Čestné prohlášení „Prohlašuji,
že
jsem
bakalářskou
práci
na
téma
Zpoplatnění komunálního odpadu zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
………………………………
2
Poděkování „Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za vstřícný přístup, podporu při psaní, odborné vedení a poskytování cenných rad k mé bakalářské práci.“
3
Abstrakt Cílem této práce je nastínit problematiku právní úpravy zpoplatnění komunálních odpadů a zhodnotit možné způsoby jejich zpoplatnění. Dle platné legislativy mají obce v České republice možnost zpoplatnit komunální odpad poplatkem dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech), smluvní úhradou nebo místním poplatkem dle zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“). Každý druh zpoplatnění má své výhody a nevýhody. Většina obcí využívá místní poplatek, zřejmě z důvodu prokazatelného určení poplatníků a nenáročné vymahatelnosti případných nedoplatků. Vhodné by bylo stanovit pouze jeden poplatek, ve kterém by byly promítnuty výhody ze současných tří možností zpoplatnění. Toto řešení je prozatím zpracováno formou věcného záměru nového zákona o odpadech.
Seznam klíčových slov komunální odpad, místní poplatky, zákon o odpadech, poplatník, sazba communal waste, local taxes, the law on waste, taxpayer, rate
4
Obsah Úvod ....................................................................................................................... 6 1. Vývoj legislativy ................................................................................................. 8 1.1. Návrh nového zákona o odpadech .............................................................. 9 1.2. Vymezení základních pojmů...................................................................... 10 1.3. Soustava poplatků v České republice ....................................................... 14 1.3.1. Soudní poplatky .................................................................................. 15 1.3.2. Správní poplatky ................................................................................. 15 1.3.3. Místní poplatky .................................................................................... 16 1.3.4. Ostatní poplatky .................................................................................. 20 2. Možnosti zpoplatnění komunálního odpadu .................................................... 21 2.1. Smluvní úhrada dle § 17 odst. 5 zákona o odpadech ................................. 22 2.2. Poplatek dle § 17a zákona o odpadech .................................................... 23 2.3. Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ................................................ 25 2.4. Shrnutí ....................................................................................................... 29 3. Zpoplatnění odpadu ve městě Pelhřimov ........................................................ 31 Závěr .................................................................................................................... 35 Seznam použitých zdrojů...................................................................................... 37
5
Úvod Toto téma jsem si vybrala, protože pracuji na Městském úřadě v Pelhřimově na oddělení místních poplatků, kde spravuji i místní poplatek za komunální odpad. Zajímalo mě tedy, jaké existují další možnosti zpoplatnění komunálního odpadu než formou místního poplatku dle zákona o místních poplatcích, která je zavedena v Pelhřimově. Tato problematika je velmi aktuální, neboť množství vyprodukovaných odpadů se neustále zvyšuje. Je to způsobeno hlavně životním stylem lidí (upřednostňování jídel z polotovarů, balených nápojů, pořizování si více věcí než je pak potřeba). V roce 2011 vzniklo v Česku 3,4 mil tun, což odpovídá produkci 320 kilogramů na jednoho obyvatele a rok1. Každý občan vyprodukuje velké množství odpadů a musí platit za jeho likvidaci. Poplatky by měli nejen uhrazovat náklady na odpadové hospodářství obce ale také motivovat občany k vytváření menšího množství odpadů a k třídění odpadů. Cílem mé práce je nastínit problematiku právní úpravy zpoplatnění komunálních odpadů. Zaměřím se na komparaci zpoplatnění formou místního poplatku dle zákona o místních poplatcích a poplatkem dle zákona o odpadech a provedu analýzu těchto možností zpoplatnění. Dále stanovím jejich výhody a nevýhody. Jelikož je od 1. 1. 2013 účinná novela zákona o místních poplatcích, která sebou přinesla podstatné změny, budu se jí níže také podrobněji zabývat. Práci jsem rozčlenila do tří kapitol. V první vysvětlím základy a pojmy týkající se této problematiky a vývoj legislativy v této oblasti. V další kapitole se již budu věnovat konkrétním možnostem zpoplatnění komunálního odpadu obcemi v České republice. Tyto možnosti jsou tři, a to místní poplatek za komunální odpad dle zákona o místních poplatcích, poplatek za komunální odpad dle § 17a zákona o odpadech a poté v praxi nejméně využívaný způsob a tím je zpoplatnění formou smluvního poplatku na základě § 17 odst. 5 zákona o odpadech. V poslední kapitole popíši zavedení a vybírání místního poplatku za komunální odpad a systém odpadového hospodářství v Pelhřimově. 1
Statistika produkce komunálních odpadů vzrostla jen o procento [online]. [cit. 2013-02-11]. Dostupné z:
http://odpady.ihned.cz/c1-58940050-statistika-produkce-komunalnich-odpadu-vzrostla-jen-o-procento
6
Informace potřebné pro tuto problematiku jsem čerpala převážně z internetových zdrojů, zákonů, knižních publikací a z praxe. Tato bakalářská práce je zpracována k datu právní úpravy 1. 1. 2013.
7
1. Vývoj legislativy Zákony zabývající se a upravující odpadové hospodářství se začaly v České republice vyvíjet teprve po roce 1989. První předpis upravující otázky nakládání s odpadem byl zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, účinný od 1. 8. 1991. Tento zákon zatím ještě nestanovoval úhrady za komunální odpad. Ode dne 1. 1. 1998 byl nahrazen zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech. Zde již byla forma zpoplatnění za komunální odpad stanovena, a to úhrada na základě smluvního vztahu obce s fyzickou osobou produkující na jejím území odpad. Ovšem v praxi se ukázaly problémy s uzavíráním smluv (neexistovala zákonná možnost osoby k uzavření takové smlouvy donutit) a s vymáháním nezaplacených částek. To bylo hlavním důvodem ke změně tohoto zákona. Změna č. 37/2000 Sb. účinná od 1. 3. 2000 zrušila úhradu za komunální odpad formou smluvní ceny a nahradila ji úhradou formou poplatku za komunální odpad. Stanovila pojmy poplatník – ten při jehož činnosti odpad vzniká a plátce – majitel nemovitosti, který poplatek od poplatníků vybírá a odvádí obci. Maximální výši poplatku obec stanovila podle nákladů na odstranění odpadu, rozvržených na poplatníky podle počtu a objemu nádob připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů (se zohledněním na úroveň třídění odpadu).2 Obce mohli tento způsob na svém území zavést obecně závaznou vyhláškou a případný nezaplacený poplatek vymáhat dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků3. Od 1. 1. 2002 byl zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech zrušen a nahrazen novým zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Novým zákonem o odpadech byl zároveň novelizován zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Do zákona o místních
poplatcích
byl
zaveden
místní
poplatek
za
provoz
systému
shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Horní hranice poplatku byla stanovena na částku 500,- Kč za osobu na kalendářní rok. Další změna č. 275/2002 novelizovala zákon o odpadech s účinností od 1. 1. 2003. Do zákona o odpadech byly zavedeny dvě možnosti úhrad za komunální 2
SLAVÍK, J. a kol. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství. 1. vydání. Praha: IREAS, 2009. 198 s. ISBN 978-80-86684-59-8 3 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní je předchůdcem současného zákona č. 290/2009 Sb., daňový řad, ve znění pozdějších předpisů.
8
odpad. První možnost byla na základě smluvní úhrady. Druhá byl poplatek za komunální odpad. U obou způsobů nebyla stanovena horní hranice výše úhrady. Poplatek za komunální odpad se od místního poplatku za komunální odpad dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích lišil převážně v okruhu poplatníků. Proto si poplatek dle zákona o odpadech zvolili převážně velká města, v nichž žije velké množství lidí bez trvalého pobytu ve městě (např. studenti, lidé pobývající tam kvůli práci). Důležitá novela zákona o místních poplatcích byla provedena změnou č. 174/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013, více se jí budu zabývat v kapitole 2.3. Tyto tři možnosti zpoplatnění platí dodnes. Jako problematické se ovšem ukazuje souběžnost plateb nebo nezohlednění množství vyprodukovaného odpadu u místního poplatku za komunální odpad. Optimálním řešením by bylo zavést pouze jeden možný způsob zpoplatnění komunálního odpadu platný po celém území České republiky.
1.1. Návrh nového zákona o odpadech Současný zákon o odpadech má řadu nedostatků a nedokáže efektivně zabránit plýtvání surovinami. Na skládkách končí téměř tři čtvrtiny odpadu z českých domácností. Nový zákon lidem usnadní třídění, zvýhodní využití odpadu před jeho skládkováním, zjednodušuje administrativu, aktivněji předchází nelegálnímu nakládání s odpady. Ekologické chování se lidem musí vyplatit – kdo třídí, ušetří4 Nový zákon o odpadech je v současnosti zpracován v podobě věcného záměru. Základem tohoto věcného záměru jsou Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství České republiky5. Věcný návrh zpracovalo ministerstvo životního prostředí, sdružení Svaz měst a obcí ČR, asociace krajů ČR, hospodářská komora a další vybrané subjekty. Hlavním tématem věcného návrhu 4
Nový zákon o odpadech [online]. [cit. 2013-03-3+. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novyzakon-o-odpadech-55584.html 5 Ministerstvo životního prostředí Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR [online] Srpen 2010 [cit. 2013-03-3]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/rozvoj_odpadoveho_hospodarstvi/$FILE/MZP_OODPRozsirene_teze_FINAL-101026.pdf
9
je komunální odpad, protože ho vzniká velké množství, snižování jeho množství a upouštění od ukládání na skládky a upřednostňování recyklace komunálního odpadu. Dále také zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u odpadů z materiálů, jako jsou papír kov, plast a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.6 V záměru nového zákona o odpadech je počítáno se stanovením jednotné možnosti úhrady a to formou místního poplatku, kde se zvýší horní hranice sazby a rozšíří okruh poplatníků, tím se zamezí dvojímu zpoplatnění poplatníků. Zákon by měl také stanovit povinnost živnostníků zapojit se do systému zavedeného obcí. Zákon měl být účinný od 1. 1. 2014, ale jeho projednávání a schválení ve sněmovně je prozatím odloženo. Kdy se jej dočkáme a zda vůbec není v současnosti známo.
1.2. Vymezení základních pojmů Základní pojmy odpadového hospodářství jsou upraveny v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, který se vztahuje na všechny odpady s výjimkou odpadních vod, odpadů z hornických činností, odpady drahých kovů, radioaktivní odpady, mrtvá těla a části těl lidských, zvířecích, odpady z trhavin, výbušnin a munice a nezachycených emisí. Zákon stanovuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů, nakládání s nimi, ochranu životního prostředí, ukládá práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství, působnost orgánů veřejné správy. Ukazuje se, že tento zákon není dostatečně komplexní a přehledný, proto se již několik let připravuje návrh nového zákona o odpadech (viz. kapitola 1.1.). V souvislosti se zákonem o odpadech je třeba zmínit vyhlášku Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb. ze dne 17. října 2001, kterou se stanoví Katalog odpadů. Má 2 přílohy – katalog odpadů a seznam nebezpečných odpadů. Hlavním předpisem o odpadech v rámci Evropského práva je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o 6
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic
10
odpadech. Touto směrnicí se stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání.7 Odpadem se rozumí jakákoliv movitá věc, které se osoba (tou může být vlastník, nájemce nebo držitel věci) zbavuje nebo má úmysl se jí zbavit nebo povinnost se této věc zbavit. Tato věc musí příslušet do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. Odpad vzniká v okamžiku, kdy se ho osoba skutečně zbavuje, to je když osoba předá movitou věc uvedenou v katalogu odpadů k využití nebo odstranění nebo předá-li tuto věc osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadu. Prvotním původcem se rozumí osoba, při jejíž činnosti vzniká odpad. Ta má povinnost platit platbu za tento vyprodukovaný odpad určenou původcem odpadu – obcí. Původcem komunálních odpadů vznikajících při činnosti fyzických osob (občanů) se stává obec a to okamžikem kdy občan odloží odpad na místo k tomu určené, tímto se obec stává vlastníkem a původcem tohoto odpadu. Na obce se tak vztahuje zákonná fikce původce odpadu bez ohledu na to, zda obec odpad vytvořila či nežádoucím způsobem v rozporu se zákonem na určené místo na svém území sama uložila. 8Z toho vyplývají obci povinnosti jako zařazovat odpady podle druhů a kategorií, povinnost shromažďovat odpady, třídit je, platit poplatky za skládkování apod. V případě komunálních odpadů vznikajících při činnosti (nevýrobní) fyzických osob podnikajících a právnických osob jsou původcem odpadu tyto osoby a odpad se označuje termínem odpad podobný komunálnímu. Povinností obcí by mělo být i motivovat občany k menší produkci odpadů a k jeho třídění. Informovat jak třídit a kde v obci jsou umístěny speciální nádoby na vytřídění odpad a celkově občany informovat a vzdělávat v oblasti ekologie. Obci jako původci komunálního odpadu vznikají oprávnění v jejich samostatné působnosti. Nejprve obec stanoví obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu vznikajícího na jejím území. Určí místa, kam osoby mají 7
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/98/ES ze dne 19.11.2008, o odpadech a o zrušení některých směrnic 8 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2006, sp. zn. 9Ca296/2004-49
11
odkládat komunální odpad. Vybírají úhradu za shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu na základě smlouvy s občany dle § 17 odst. 5 zákona o odpadech nebo místní poplatek dle zákona o místních poplatcích nebo poplatek dle § 17a zákona o odpadech za toto. Poplatky se zavádějí obecně závaznou vyhláškou obce. V případě smluvní úhrady uzavírají s původci odpadů podobných komunálnímu smlouvu, na jejímž základě mohou tyto osoby také využívat systém obce. Občanům tedy vznikla povinnost vytřídit odpad, odložit odpad na místě k tomu určeném a zaplatit poplatek nebo úhradu za možnost využívání tohoto systému. Povinnostmi při nakládání odpadů se rozumí předcházet jejich vzniku, omezovat množství odpadů. Nakládáním s odpady se rozumí shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů, Jak je již zmíněno výše, kategorizaci odpadů stanovuje Katalog odpadů. Ten dělí odpad na 20 skupin a dále na jednotlivé druhy. Podle druhu odpadu se pak stanoví způsob nakládání s tímto odpadem. Původci a oprávněné osoby mají povinnost odpad zařadit dle Katalogu odpadů a poté s ním podle druhu odpadu naložit. Pokud nedokážou jednoznačně rozhodnout o druhu odpadu, rozhodne o tom správní orgán, kterým je v tomto případě Ministerstvo životního prostředí. Jednou ze skupin odpadů uvedených v Katalogu odpadů je komunální odpad, tím je myšlen odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob – občanů. Pokud tento komunální odpad produkují podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby při výkonu svého podnikání mluvíme o odpadu podobnému komunálnímu. Komunální odpad se třídí na tyto složky: -
Složky z odděleného sběru - využitelný odpad
-
Biologicky rozložitelný odpad - odpad z údržby zeleně
-
Ostatní komunální odpad - směsný, uliční smetky, objemný, jinak
blíže neurčený objemný odpad, nebezpečný odpad, zbytkový odpad Využitelný odpad je vlastně odpad, který se získá odděleným sběrem do speciálních nádob - kontejnerů. Tento odpad lze dále využít, tzn. získat z nich surovinu pro výrobu dalšího výrobku. Nejčastějšími druhy těchto tříděných odpadů jsou plasty (žluté nádoby), sklo (bílé nádoby pro bílé sklo a zelené nádoby pro barevné sklo) a papír (na něj jsou modré nádoby). Dále např. kov, nápojové kartony, bioodpad, textil. 12
Objemným odpad je takový, pro jehož velké rozměry ho nemohou občané ukládat do obvykle používaných sběrných nádob (např. koberce, nábytek apod.) Nebezpečné složky komunálního odpadu se označují jako nebezpečný odpad. Jsou jím barvy a jejich obaly, zbytky spotřební chemie, léčiva, odpadní oleje, louhy, počítačové monitory, ledničky aj.). Po vytřídění odpadu na využitelný, objemný a nebezpečný zůstane zbytkový odpad, ten se nazývá směsný odpad. Do něj se řadí i odpad z odpadkových košů umístěných na veřejných prostranstvích. Odpad ze zeleně je rostlinného původu, např. z údržby zahrad, travnatých ploch, vánoční stromky. Stavební odpad vzniká při stavebních činnostech fyzických osob, je to zemina, beton, cihly, obklady, bytová jádra, podlahy aj. Odpad podobný komunálnímu stanovuje vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). § 2 odst. 2 této vyhlášky určuje tento odpad takto: Odpadem podobným komunálnímu odpadu se pro účely této vyhlášky rozumí odpad podobného složení jako komunální odpad zařazený do skupiny odpadů 20 v Katalogu odpadů vznikající při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Nevýrobní činností se rozumí odpad vnikající na úřadech, v kancelářích, obchodech apod. Přesněji tento druh odpadu není v zákoně o odpadech definován. Dle svých vlastností se podobá komunálnímu odpadu, vzniká hlavně na území obcí, původci a místa vzniku živnostenského odpadu se neevidují, původci velmi často zneužívají systému obce pro nakládání s komunálním odpadem (odkládají živnostenský odpad na místo pro odkládaní komunálního odpadu bez smlouvy s obcí). Obec může do svého systému nakládání s komunálním odpadem zařadit i podnikatele (firmy, organizace apod.), produkující odpad podobný komunálnímu, pokud o to mají zájem. K tomu, aby takovýto systém v obci fungoval, mají obce možnost využít některý z vynucovací prostředků např. zaměstnanci obecního úřadu mohou zkontrolovat, zda podnikatelé mají zajištěno využití a odstraňování odpadu v souladu se zákonem o odpadech a pokud zjistí pochybení na straně podnikatele 13
(využívají systém obce bez uzavřené smlouvy s obcí, nezajistili si a nezbavují se odpadu v souladu se zákonem o odpadech) mohou mu uložit pokutu až do výše 300.000,- Kč. Jak již bylo výše zmíněno obec má právo kontrolovat živnostníky podnikající na jejím území, zda nepoužívají systém obce bez uzavřené smlouvy. Větší míra podchycení původců živnostenských odpadů by obcím samozřejmě mohla pomoci s financováním systému nakládání s komunálními odpady, resp. jeho zlevněním pro obce a tím i pro jejich obyvatele. Vhodným řešením pro obce by bylo provádět časté kontroly těchto subjektů (původců živnostenských odpadů) a uzavřít s nimi smlouvu. Tím by se zvýšilo financování systému nakládání s komunálním odpadem a došlo by ke snížení výše poplatku pro občany.
1.3. Soustava poplatků v České republice Poplatky lze obecně vymezit jako jeden z veřejnoprávních příjmů, které veřejnoprávní subjekty ukládají jednotlivcům takovým způsobem, aby se jimi alespoň částečně kryly náklady spojené s činnostmi, vyvolané činností těchto jednotlivců.9 Podle finančně právní teorie je poplatek peněžitou dávkou zákonem stanovenou,
nenávratnou,
vybíranou
státem
nebo
jinými
veřejnoprávními
korporacemi za zákonem stanovené úkony jejich orgánů10. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod lze poplatky ukládat pouze na základě zákona. V praxi to znamená, že orgány veřejné správy (např. obecní úřady), mohou zavést, stanovit výši a vybírat takové poplatky, které stanovují zákony. Základní rozdělení poplatků dle jejich druhů je na čtyři skupiny, a to soudní, správní, místní a ostatní poplatky.
9
PELC, V. Místní poplatky. 2.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2013. 220 s. ISBN 978-80-7400-454-4.
10
JÁNOŠÍKOVÁ, PETRA; MRKÝVKA, PETR; TOMATIČ, IVAN a kol. Finanční a daňové právo, Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 528 str. ISBN 978-80-7380-155-7
14
1.3.1. Soudní poplatky Soudními poplatky je zpoplatněno řízení před soudem nebo určitý úkon, který má soud provést. Tyto poplatky jsou upraveny v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku. Sazby poplatků za úkony jsou stanoveny pevnou částkou. Sazby poplatků jsou uvedeny v Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Poplatky jsou příjmem do státního rozpočtu. Plátcem je osoba podávající žalobu, návrh na zahájení řízení, návrh na provedení úkonu, osoba účastnící se smírčího řízení, dlužník ve vyrovnacím řízení apod. V řízení ve věcech opatrovnických, sociální péče, výživné atd. zákon většinou stanovuje osvobození od poplatku. Případně může být uděleno osvobození tomu, kdo o to požádá a dostatečně to zdůvodní. Poplatková povinnost vzniká podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, podáním dovolání, odvolání, kasační stížnosti, schválením smíru, podáním návrhu na provedení úkonu. Poplatníkem jsou tedy žadatelé a navrhovatelé.
1.3.2. Správní poplatky Předmětem správních poplatků je správní řízení a další činnosti správního úřadu související s výkonem státní správy.11 Účelem správních poplatků je eliminovat zbytečná podaní a z toho plynoucím nadměrné zatěžování státní správy, dále přispět na činnost orgánu státní správy. Zároveň jsou poplatky stanoveny v rozumné výši, aby bylo řízení dostupné pro každého. Právní úprava správních poplatků je obsažena v zákoně č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Přílohou tohoto zákona je Sazebník stanovující jaké úkony podléhají správnímu poplatku a výši jejich úhrady, případně osvobození. Poplatek se platí za úkony zahájené na žádost 11
JÁNOŠÍKOVÁ, PETRA; MRKÝVKA, PETR; TOMATIČ, IVAN a kol. Finanční a daňové právo, Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 528 str. ISBN 978-80-7380-155-7
15
(výjimku tvoří přestupkové a trestní řízení), poplatníkem je tedy žadatel. Poplatek je stanoven pevnou částkou nebo procentem. Zákon uvádí i možnosti osvobození od placení poplatku pro určitý druh poplatníka (např. obecní úřad) nebo určitý úkon (např. v rámci řízení týkajících se sociální oblasti). Správní poplatek se platí buď při podání žádosti nebo později, ale vždy před provedením úkonu.
1.3.3. Místní poplatky Místní poplatky může zavést na území obce zastupitelstvo obce formou vydání obecně závazné vyhlášky. Z hlediska tvorby obecně závazné vyhlášky k zavedení místních poplatků je nejdůležitější ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích upravující podstatné náležitosti obecně závazné vyhlášky. Těmito náležitostmi jsou konkrétní sazba poplatku, obsah ohlašovací povinnosti ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost poplatku, stanovení úlevy a případného osvobození a pro účely poplatku za užívání veřejného prostranství určení míst, která v obci podléhají místnímu poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství.12 Zavedení místních poplatků je výkonem samostatné působnosti obce. Mohou být stanoveny pouze takové poplatky, které jsou taxativně vyjmenovány v § 1 zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o tyto místní poplatky: a) poplatek ze psů, b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, c) poplatek za užívání veřejného prostranství, d) poplatek ze vstupného, e) poplatek z ubytovací kapacity, f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, g) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů,
12
Doporučení pro obce a města, Obecní daně: Edice dobrá správní praxe. 2. vyd. Praha: Kancelář veřejného ochránce práv a Ministerstvo vnitra, 2010. ISBN 978-80-254-6259-1.
16
h) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Jiné místní poplatky než tyto nelze v obci zavést. Obec si pouze rozhodne zda určitý poplatek v obci zavede či ne. Toto potvrzuje i nález Ústavního soudu: „Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobození od nich apod., je obec povinna respektovat platné znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obce jsou tímto zákonem zmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech taxativně vypočtených v § 1 tohoto zákona. Úprava jiných poplatků obecně závaznou vyhláškou obce je v rozporu se uvedeným zákonem.13 Místní poplatky se vztahují pouze na území obce a celý jejich výnos plyne do obecního rozpočtu. Zákon o místních poplatcích stanovuje podrobnosti týkající se správy místních poplatků, dále se při správě a řízení o místních poplatcích použije subsidiárně zákon č. 290/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Správa místních poplatků patří do působnosti obce. Výkon jejich správy je svěřen zákonem o místních poplatcích obecnímu úřadu, který má právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění poplatkových povinností.14 Poplatek ze psů Hlavním účelem poplatku ze psů je regulovat počet psů na území obce. Poplatek ze psů tak nemá jiný význam než snižovat či dokonce v některých případech vyrovnávat negativní důsledky, spojené s chovem psů15. Poplatníkem je držitel psa staršího 3 měsíce a poplatek platí obci, v níž má trvalé bydliště. Není to tedy určeno místem, kde se se psem skutečně zdržuje. Pojem držitel blíže určuje § 129 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. V tomto případě je to osoba, která o psa pečuje a stará se o něj. Osvobození jsou držitelé psa, kteří mají průkaz ZTP/P, nebo pokud je pes vycvičen jako záchranářský, útulky. Sazba
13
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.4.1994 sp. zn. Pl ÚS 39/93 PELC, V. Místní poplatky. 2.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2013. 220 s. ISBN 978-80-7400-454-4. 15 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2008, sp.zn. 2 Afs 107/2007-168 14
17
za jednoho psa může být stanovena maximálně do výše 1500,- Kč, druhý pes u stejného držitele může být zvýšen až o 50%, tj. na 2.250,- Kč. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Poplatníkem je osoba přechodně ubytovaná v lázeňských místech a místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace. Od poplatníka poplatek vybere a odvede obci ubytovatel (je plátcem poplatku a ručí za jeho odvedení). Osvobození jsou držitelé průkazu ZTP/P a osoby mladší 18 let a starší 70 let. Sazba poplatku může činit až 15,- Kč na osobu a den. Poplatek za užívání veřejného prostranství Předmětem poplatku je užívání veřejného prostranství k provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a, pro umístění stavebních zařízení, zařízení cirkusů, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Za toto využívání může být sazba až 10,- Kč za každý m2 a den. Dále se zpoplatňuje zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, reklamních zařízení, zařízení lunaparků a jiných obdobných atrakcí a to až sazbou 100,- Kč za každý m2 a den. Zpoplatnit lze pouze tyto způsoby užívání veřejného prostranství, neboť jsou v zákoně vyjmenovány taxativně. Veřejné prostranství je definováno v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů takto: Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Poplatek se vybírá za užívání veřejného prostranství takovým způsobem, kdy jeho užívání jedním nebo několika uživateli brání obecnému užívání širokou veřejností, tzn. že nikdo mimo ně, nemůže toto veřejné prostranství po určitou dobu užívat.16 Poplatníkem jsou osoby, užívající veřejné prostranství způsoby uvedenými výše. Poplatek ze vstupného Vstupné je částka, kterou občan zaplatí za to, že se může zúčastnit akce. Tento poplatek se odvádí z vybraného vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, přičemž sazba poplatku může činit až 20 % z úhrnné částky 16
Doporučení pro obce a města, Obecní daně: Edice dobrá správní praxe. 2. vyd. Praha: Kancelář veřejného ochránce práv a Ministerstvo vnitra, 2010. ISBN 978-80-254-6259-1.
18
vybraného vstupného. Poplatníkem je pořadatel akce. Pokud je celý výtěžek akce určen na dobročinné účely, je tato akce od poplatku ze vstupného osvobozena. Poplatek z ubytovací kapacity Poplatek platí ubytovatel, který poskytuje přechodné ubytování za úplatu v ubytovacím zařízení. Pojem ubytovací zařízení je definováno v § 2 odst. c Vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 201/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území. Zpoplatnit lze tedy lůžka ve stavbě dle kolaudačního rozhodnutí určené k přechodnému ubytování za úplatu. Poplatník (ubytovatel) může platit sazbu až 6 Kč za obsazené lůžko a den. Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst Poplatek platí osoby, kterým je vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou.
Vybraným
místem
se
u
tohoto
poplatku
rozumí
komunikace
v historických, památkových a osídlených lokalitách. Sazba za povolení může činit až 20 Kč za den. Hlavním účelem tohoto poplatku je regulování vjezdu vozidel do historických části obcí. Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Blíže se mu věnuji v kapitole 2.3. Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Předmětem poplatku je možnost připojení pozemku na stavbu kanalizace nebo vodovodu. Poplatkovým základem je rozdíl ceny pozemku bez možnosti a s možností připojení na infrastrukturu. Poplatek plní fiskální funkci, neboť umožňuje obci získat zpět finanční prostředky vynaložené na vybudování infrastruktury. Stavebníkem infrastruktury musí být obec.
Poplatníkem je vlastník stavebního pozemku zhodnoceného
možností připojení na stavbu kanalizace nebo vodovodu, nezáleží zda se na stavbu připojí či ne, poplatek se platí jednorázově.
19
1.3.4. Ostatní poplatky Do ostatních poplatků řadíme poplatky spojené s užíváním silnic a dálnic a ekologické poplatky. Poplatky spojené s užíváním silnic se platí za používání místní komunikace, která je označena dopravní značkou upozorňující na zpoplatněný úsek. Tento poplatek se vybírá buď formou mýtného (pro auta od 3,5 tun, musí mít nainstalováno elektronické palubní zařízení a platí se dle počtu ujetých kilometrů a druhu vozidla až po užití komunikace) nebo formou časového poplatku (platí se před užitím komunikace zakoupením dálniční známky na časové období kalendářního roku, měsíce nebo deseti dní). Příjmy z těchto poplatků plynou do státního rozpočtu. Mezi ekologické poplatky řadíme např. poplatek za vypouštění odpadních vod do povrchových vod, poplatky dle zákona o odpadech, poplatek za vypouštění škodlivých látek do ovzduší. Jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.
20
2. Možnosti zpoplatnění komunálního odpadu Obec získává finanční prostředky na hospodaření s komunálním odpadem převážně platbami od občanů. Poplatky za komunální odpad mají tedy fiskální funkci – pokrýt náklady a motivační funkci – chránit životní prostředí, třídit odpad, spotřebovávat méně odpadu. Poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem může obec vybírat na základě dvou právních předpisů a je na vůli obce, které zákonné zmocnění k vydání obecně závazné vyhlášky využije. První možností je využití ustanovení § 10b zákona o místních poplatcích, tj. vybírat poplatky od každé fyzické osoby, které jsou v obci hlášeni k pobytu a majitelů objektů sloužících k rekreaci nebo rodinným domů nebo bytů , v kterých není žádná osoba hlášena k trvalému pobytu. Druhá možnost je potom zpoplatnění na základě § 17a zákona o odpadech, kdy obec zohledňuje především objem odpadu, který poplatník vyprodukoval a poplatníkem je v tomto případě každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Při správě poplatků se v obou případech podpůrně postupuje podle daňového řádu. Třetí způsob je smluvní systém vybírání úhrady za komunální odpad ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona o odpadech. Z uvedených možností si obec potom může k zpoplatnění provozu systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zvolit pouze jednu variantu17 U smluvní úhrady zákon nestanovuje občanům povinnost za tuto službu zaplatit, zatímco poplatky jsou stanoveny zákonem a vzniká tím povinnost je platit a jejich příjem slouží k úhradě veřejných potřeb a služeb. Obec stanovuje oba poplatky v samostatné působnosti obce, řízení o nich je vykonáváno v rámci přenesené působnosti. Řízení vede obecní úřad, resp. magistrát, který je orgánem vykonávajícím přenesenou působnost a v oblasti samostatné působnosti plní toliko úkoly, uložené zastupitelstvem nebo radou, příp. pomáhá výborům a komisím, při postupu podle daňového řádu mají obecní úřady v tomto řízení postavení správce daně (§ 1 odst. 4 daňového řádu)18
17
18
Svaz měst a obcí ČR. Poplatek za svoz komunálního odpadu, 18.8.2011. Dostupné v databázi Aspi. Dle Rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, čj. Komp 4/2010 - 40
21
Platby občanů za komunální odpad jsou ekonomickým nástrojem obce k (většinou částečné) úhradě nákladů
na odpadové hospodářství, které obec
vynaložila.
Tabulka č.5 Bilance příjmů a nákladů v OH obcí dle velikostních skupin v Kč/obyvatel/rok (r.2011) Velikost obce
Od obyvatel
živnosti
druhotné suroviny
do 500 501-1000 1001-4000 4001-10000 10001-20000 20001-50000 50001-100000 100 001 -1 mil.
406,2 416,3 426,7 441,2 449,5 452,4 438,5 451,8
35,7 35,3 45,0 53,0 72,2 46,3 1,8
40,5 29,5 21,8 16,5 30,7 18,2 85,2 33,2
nad 1 mil.
560,1
1,3
9,5
Celkem
454,1
29,4
20,5
Příjmy od chatařů
59,2 46,9 34,0 16,3 6,7 3,3 4,7
Odměna EK
105,5 97,2 99,7 104,6 100,4 89 80,5 76,8
Odměna KS
13,9 13,1 11,2 8,0 7,5 5,1 15,0 1,8
125,2 27,0
98,2
8,4
Náklady celkem celkem
průměrně obec doplácí
661,0 638,4 638,5 639,6 666,9 614,3 625,6 563,6
916,4 849,0 852,1 937,0 1 010,0 903,4 928,7 816,4
28% 25% 25% 32% 34% 32% 33% 31%
696,1
988,7
30%
637,6
912,0
30%
Zdroj: EKO-KOM, a.s., 2012
Systém plateb občanů za odstraňování jimi produkovaného komunálního odpadu v České republice (popř. Československu) prochází vývojem, který odráží narůstající množství tohoto odpadu, jeho měnící se charakter, zpřísňující se podmínky pro zacházení s ním, úroveň techniky a technologií využívaných v odpadovém hospodářství19
2.1. Smluvní úhrada dle § 17 odst. 5 zákona o odpadech Smluvní úhradu dle § 17 odst. 5 zákona o odpadech obec vybírá na základě smlouvy s poplatníkem. Smlouva se uzavírá písemně a obsahuje výši úhrady. Jedná se o dvoustranný právní úkon, uzavíraný na základě svobodné vůle, kde poskytovatelem služby je obec a odběratelem je fyzická osoba (občan obce). Cena není vymezena v zákoně, záleží na dohodě s každou osobou. Je 19
SLAVÍK, J. a kol. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství. 1. vydání. Praha: IREAS, 2009. 198 s. ISBN 978-80-86684-59-8
22
možno sjednat různou cenu, zákládající se na četnosti vyvážení odpadu. Uzavření smlouvy schvaluje rada obce. Úprava smlouvy se řídí občanským zákoníkem. Pokud obec zavede tento způsob, nevýhodou je že pokud občan smlouvu nepodepíše, nemá obec možnost donutit občana tuto smlouvu podepsat a platit. Problém nastává i tehdy když platbu občan dle uzavřené smlouvy neuhradí. Potom obci nezbývá než vymáhat platbu v občanském soudním řízení. Dle Radvana20 je u osob, které nepodepíší smlouvu s obcí, řešením stanovit těmto osobám placení poplatku formou místního poplatku nebo poplatku dle zákona o odpadech. Jiného názoru je Nejvyšší správní soud, který v rozsudku21 uvádí, že stanovení místního poplatku a smluvní úhrady je inkompatibilní. Předmětem poplatku je vyprodukovaný odpad u konkrétního poplatníka, který se odváží a likviduje v systému obce. Mezi obcí a fyzickou osobou vnikne smluvní vztah zajišťování sběru a likvidace komunálního odpadu vznikajícího při činností těchto fyzických osob. Výhoda spočívá se spravedlnosti vůči občanům, neboť ji uzavírá ten, kdo na území obce odpad skutečně produkuje. Občan má dle zákona o odpadech povinnost odpad odložit na místo určené obcí a poté se obec stává vlastníkem a původcem odpadu. Pokud občan nevyužije možnosti podepsat s obcí smlouvu, má obec možnost provést kontrolu, aby zjistila, zda občan s odpady nakládá v souladu se zákonem o odpadech (doloží například fakturu od společnosti, která je oprávněna nakládat s odpady a on jejích služeb využívá). Smluvní systém je náročný na jeho administrativu z důvodu uzavření smlouvy s každým jednotlivým občanem, je tedy vhodný u menších obcí, ve velkých městech je tento způsob zpoplatnění nereálný.
2.2. Poplatek dle § 17a zákona o odpadech Dle § 17 odst. 2 zákona o odpadech obec zavede a stanoví obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu vznikajícího na jejím území a poté může vybírat poplatek za komunální odpad dle § 17a zákona o odpadech. Předmětem poplatku je vyprodukovaný komunální odpad.
20 21
RADVAN, M. Místní daně. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR a.s., 2012. 244s. ISBN 978-80-7357-932-6 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2008 , sp. zn. 5 Afs 175/2006-116
23
U tohoto poplatku rozlišujeme plátce a poplatníka. Poplatníkem poplatku je každá osoba žijící a produkující na území obce komunální odpad, ta poplatek odevzdává plátci a ten jej odvádí obci. Poplatníka nelze stoprocentně určit, správce poplatku v tomto je vhodnější místní poplatek kde se poplatník zjistí na základě trvalého pobytu v evidenci obyvatel, nebo v katastru nemovitostí jako vlastník objektu. Plátcem se rozumí vlastník nemovitosti, kde odpad vzniká, který poplatek rozúčtuje mezi jednotlivé obyvatele nemovitosti (poplatníky), poplatek od nich vybere a odvede obci. Postavení plátce poplatku je obdobné jako postavení společného zástupce, vlastníka nebo správce domu u místního poplatku za komunální odpad s tou výjimkou, že plátce poplatku nečiní své rozhodnutí platit za další osoby dobrovolně, ale je k němu donucen zákonem.22 Neuhradí-li poplatník plátci poplatek včas nebo ve správné výši, oznámí to plátce obci, ta poté vyměří poplatníkovi poplatek platebním výměrem. Výpočet poplatku je odvozen od nákladů, které obci vznikají při zajišťování režimu nakládání s komunálním odpadem. Maximální výše poplatku se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. Vždy je třeba zvolit pouze jednu z možností, nikoli spojovat současně do jedné konstrukce počet a objem nádob spolu s počtem uživatelů bytů. V poplatku mohou být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu.Tento způsob zpoplatnění má potenciál více zohledňovat množství konkrétní osobou skutečně produkovaného odpadu, avšak ani zde se nejedná o cenu plně ekvivalentní poskytnuté službě.23 Správu poplatku vykonává obec, která ho ve svém územním obvodu zavedla, při správě tohoto poplatku obec postupuje dle daňového řádu, správa poplatku je výkonem přenesené působnosti obce. Poplatek je příjmem obce. Oproti místnímu poplatku více zohledňuje skutečný stav produkce komunálního odpadu. Výhodou je, že platí každý obyvatel nemovitosti (ne jenom ten kdo tam má trvalý pobyt jak je tomu u místního poplatku). Nevýhodou možnost
22
RADVAN, M. Místní daně. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR a.s., 2012. 244s. ISBN 978-80-7357-932-6 Doporučení pro obce a města, Obecní daně: Edice dobrá správní praxe. 2. vyd. Praha: Kancelář veřejného ochránce práv a Ministerstvo vnitra, 2010. ISBN 978-80-254-6259-1. 23
24
stanovit úlevy nebo osvobození pro různé skupiny obyvatel jako jsou např. senioři, rodiny s více dětmi, držitelé průkazu ZTP/P.
2.3. Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Současná praxe ukazuje, že přibližně 80 % obcí v České republice volí pro zpoplatnění občanů místní poplatek. Typickým znakem tohoto poplatku je skutečnost, že jej platí každá osoba s trvalým bydlištěm na území obce bez ohledu na to, kolik komunálního odpadu ve skutečnosti vyprodukuje. Pouze 5 – 10 % obcí v České republice volí jiný způsob zpoplatnění a zohledňuje ve výši poplatku reálný příspěvek občana k celkovému množství vyprodukovaného komunálního odpadu v obci. Hlavními důvody, proč české obce volí místní poplatek, je administrativní nenáročnost správy a výběru poplatku a nízký počet neplatičů (podíl neplatičů dosahuje podle aktuálních informací maximálně 5 %).24 Vzhledem k tomu, že je tento poplatek nejrozšířenější, budu se jím v mé práci zabývat nejvíce. S účinností od 1. července 2012 došlo k novelizaci zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. K novelizaci došlo zákonem č. 174/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších přepisů, a zákonem č. 142/2012 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů. Novelizace přinesla především tyto zásadní změny: · byl rozšířen okruh poplatníků, · došlo ke zvýšení horní hranice sazby poplatku, · byla zavedena společná odpovědnost poplatníka a jeho zákonného zástupce za zaplacení poplatku. V praxi jsou tyto změny účinné od poplatkového období 2013.
24
Ing. Jan Slavík. Účinnost poplatkových nástrojů na rozhodování domácností o nakládání s komunálními odpady [online]. [cit. 2013-03-11+. Dostupné z: http://kvf.vse.cz/wpcontent/uploads/2010/06/1168944626_sb_slavik_pavel.pdf
25
Místní poplatek za komunální odpad v obci zavádí zastupitelstvo obce vydáním obecně závazné vyhlášky o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Subjekty místního poplatku za komunální odpad tvoří jednak fyzické osoby s pobytem v obci a druhou skupinu tvoří vlastníci nemovitostí na území obce, ve kterých není nikdo hlášen k pobytu. Dříve se do první skupiny poplatníků zahrnovali pouze osoby s trvalým pobytem na území obce. A to trvalým pobytem dle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů nebo podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (cizinci s trvalým pobytem na území obce). Druhá skupina zahrnovala vlastníky staveb sloužících nebo určených k individuální rekreaci, kdy v této stavbě není hlášena žádná osoba k trvalému pobytu.Novelou zákona o místních poplatcích č. 174/2012 Sb. došlo k rozšíření okruhu poplatníků. Podle ustanovení § 10b zákona o místních poplatcích je poplatníkem: a) fyzická osoba, 1. která má v obci trvalý pobyt, 2. které byl podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, 3. která podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky pobývá na území České republiky přechodně po dobu delší 3 měsíců, 4. které byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona upravujícího azyl nebo dočasná ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců, b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba U první skupiny poplatníků je existence poplatkové povinnosti vázána na pobyt v obci25, u druhé na vlastnictví nemovitosti na území obce. Určení
25
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, čj. 5 Afs 175/2006-116 jsou jediná kritéria pro vznik poplatkové povinnosti u tohoto místního poplatku uvedena v § 10b odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích; úprava zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, se pro tyto potřeby nepoužije. Tvrdíli tedy fyzická osoba, která je přihlášena v obci se zavedeným místním poplatkem k trvalému pobytu, že není poplatníkem tohoto poplatku, neboť žádný komunální odpad *ve smyslu jeho definice vyplývající z § 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech+ nevytváří, jde per se o argumentaci lichou.
26
poplatníků je u místního poplatku snadné, neboť občany s trvalým pobytem v obci lze dohledat v registru obyvatel, který je obcím přístupný. Problematické je prozatím vyhledávání cizinců s pobytem na území obce. Tyto informace by měl obsahovat registr cizinců, do kterého ovšem obce nemají do dnešního dne přístup.26 Za společnou domácnost může poplatek odvádět společný zástupce. Pokud se tak rozhodne (rozhodnutí je dobrovolné), nahlásí jména a data narození osob, za které chce poplatek odvádět. Poplatková povinnost zůstává stále na poplatníkovi. Předmětem poplatku je systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů poskytovaný obcí. Poplatek je paušální, všichni občané žijící v obci platí stejnou částku27. Nepřihlíží se k tomu, kolik kdo vyprodukuje komunálního odpadu. Tím pádem to lidi nenutí snižovat množství vyprodukovaného odpadu nebo odpad třídit. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Pokud poplatník změní trvalý pobyt v průběhu roku, je rozhodným dnem pro výpočet poměrné části poplatku poslední den v měsíci. Do roku 2012 byla sazba poplatku 500,- Kč, což byla maximální výše stanovená zákonem. Tato výše byla stanovena a nezvyšována od 1.1.2002. Dne 1.7.2012 nabyla účinnosti novela zákona o místních poplatcích, která zvyšuje sazbu poplatku za komunální odpad až na 1000,- Kč. Sazbu poplatku tvoří dvě složky: - pevná částka až 250 Kč za osobu a kalendářní rok - částka až 750 Kč za osobu a kalendářní rok – tato složka musí být stanovena na základě skutečných nákladů obce za předchozí kalendářní rok na
26
stav ke dni 31.3.2013
27
Toto potvrzuje i Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.1.2010, sp. zn. 9 Afs 81/200948: Místní poplatek má totiž skutečně jiný charakter než poplatek stanovený podle zákona o odpadech (§ 17 odst. 5 či § 17a odst. 1 téhož zákona). Rozdíl spočívá především v tom, že poplatek podle zákona o odpadech je vázán na vyprodukovaný odpad, který je prostřednictvím systému obcí zlikvidován, kdežto poplatek podle zákona o místních poplatcích je paušální poplatek za provoz celého systému, který je vázán na skutečnost existence trvalého pobytu jedince v dané obci, případně na vlastnictví nemovitosti určené nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba. Při variantě poplatku podle zákona o místních poplatcích tedy nejde o poplatek za odvoz určitého množství vyprodukovaného odpadu. Tento poplatek se proto ani na množství vyprodukovaného odpadu neváže. 27
sběr a svoz (ne na celý systém) netříděného komunálního odpadu rozúčtovaných na jednoho poplatníka. Ať lidé třídí nebo ne, stále platí poplatek ve stejné výši. Na tento problém zareagovalo např. město Nový Bor. Umožnilo lidem třídit papír a plasty rovnou v domácnosti do pytlů opatřených čárovým kódem poplatníka. Na konci roku město dosažené výsledky třídění poplatníkovi přepočte na finanční úlevu z poplatku na další rok28. Ovšem tento systém je spíše výjimečný. Zákon o místních poplatcích nestanovuje žádná osvobození ani úlevy na místním poplatku za komunální odpad. Je na rozhodnutí obce, jaké korekční prvky, a zda vůbec, zvolí. V obecně závazných vyhláškách stanovují obce různá osvobození a úlevy např. u rodin s více dětmi osvobození pro třetí a další dítě, pro osoby s průkazem ZTP/P, z důvodu dosažení vysokého věku (80 let), osoby s trvalým pobytem na území města po období, kdy se prokazatelně zdržují v zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních poskytující ústavní péči29 apod. Při využití institutu osvobození nebo úlevy od poplatku je nezbytné, aby obec respektovala ústavní princip zákazu diskriminace30. Sporné se může jevit osvobození od placení poplatku pro fyzické osoby, které mají místo trvalého pobytu v sídle ohlašovny31. Zde je na místě zamyslet se, zda toto osvobození není diskriminační vůči ostatním poplatníkům s trvalým pobytem na jiných adresách v obci. V návrhu novely zákona o místních poplatcích se počítá se zákonným osvobozením od placení poplatku za komunální odpad pro fyzické osoby, které jsou na základě rozhodnutí soudu umístěny v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy anebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.32 Novela zákona o místních poplatcích účinná od 1. ledna 2013 nově zavedla také společnou odpovědnost poplatníka a jeho zákonného zástupce za zaplacení 28
Třídíš? Budeš platit méně! Moderní obec – Měsíčník vydavatelství Economia, 2009, roč. XV, číslo 6, s. 33. ISSN 1211-0507 29
OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA Statutárního města Jihlavy č. 4/2012,o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dostupná z:http://www.jihlava.cz/vyhlaska-c-4-2012/d-492433/p1=49345 30 Metodický materiál odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra, dostupné z:http://www.kr-vysocina.cz/metodicky-material-vzorova-obecne-zavazna-vyhlaska/d-4046517/p1=1013 31 např. Statutární město Brno, viz. OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. 12/2012,o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dostupná z:http://dokumenty.brno.cz/main/dokumenty/nahled.php?pla=1&cislo=2046&cislo1=&soubor=/main/doku menty/vyhlasky/20130101-vyh12_2013.htm 32 Sněmovní tisk č. 737, dostupný z : http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=737&CT1=0
28
poplatku v případě, že byl poplatník v době vzniku poplatkové povinnosti nezletilý. Zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník a obecní úřad může v případě, že poplatek není zaplacen, vyměřit poplatek jednomu z nich. Nevýhody místního poplatku jsou v úniku poplatníků, ve skutečnosti se stává, že v obci žijí obyvatelé, kteří zde nemají trvalý pobyt, místní poplatek tedy neplatí, ale odpad na území obce produkují. Zřejmě z tohoto důvodu např. Praha zavedla úhradu za odpad formou poplatku dle § 17a, protože se tam stěhuje mnoho lidí (vysoká škola,za prací a bydlí tam, ale nemají zde trvalý pobyt). Na druhé straně lze u místního poplatku přesně vymezit poplatníka, dle trvalého pobytu zjištěného z registru obyvatel. Další výhodou je snadná vymahatelnost (postupuje se dle daňového řádu). Zápornou stránku místního poplatku spatřuji v nedostatku motivace poplatníků
k snižování
množství
produkovaného
odpadu
a
k třídění
vyprodukovaného odpadu, neboť se při výpočtu sazby nezohledňuje množství vyprodukovaného netříděného odpadu na konkrétní osobu. Funkcí místního poplatku je tedy pouze zajištění peněz do rozpočtu obce, nikoli regulace množství odpadu. Před novelizací byla hlavní nevýhodou tohoto poplatku jeho maximální výše stanovená zákonem na částku 500,- Kč. Tato sazba byla stanovena roku 2001 a byla zvýšena až novelou v roce 2012. Naprostá většina obci dotovala systém odpadového hospodářství ze svého rozpočtu.
2.4. Shrnutí V případě úhrady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dle § 17 odst. 5 zákona o odpadech od fyzických osob na základě smlouvy a poplatku za komunální odpad dle § 17a zákona o odpadech je předmětem poplatku vznik konkrétního komunálního odpadu a poplatek je stanoven na základě skutečných výdajů při nakládání s odpady. Poplatek hradí celou službu nakládání s odpadem, přičemž zákonná výše není stanovena a obec tak může zcela pokrýt své náklady platbami od občanů. Pojmem občané jsou v těchto případech myšleny subjekty, které opravdu
29
komunální odpad v obci vytvářejí. U poplatku dle zákona o odpadech a u smluvní úhrady je částka k zaplacení stanovena cenou za vznik konkrétního odpadu. U místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů se jedná o paušální poplatek za provoz celého systému, stanovený sazbou. Subjektem (poplatníkem) je zde fyzická osoba, který má trvalý nebo přechodný pobyt v obci (případně vlastní nemovitost na území obce a je tedy poplatníkem dle § 10b odst. 1 písm. b) zákona o místních poplatcích) a nejedná se tedy o poplatek za vyprodukované množství odpadu. Povinnost platit místní poplatek mají všechny výše zmíněné osoby, i když se na území obce nezdržují a odpad tu nevytváří. Zároveň se bude poplatková povinnost vztahovat i na osoby, které sice mají na území obce trvalý pobyt, ale fakticky tam nebydlí. V mnoha případech pak nastává situace dvojího zpoplatnění, protože pokud v obci, kde se fakticky zdržují a vytvářejí tam odpad, mají zaveden poplatek dle zákona o odpadech, musejí tito poplatníci zaplatit za odpad i tam. Tuto „nespravedlnost“ vůči poplatníkům si některé obce uvědomili a do své obecně závazné vyhlášky pro ně zavedli osvobození od poplatku, pokud prokážou, že se zdržují v jiné obci a platí tam poplatek za odpad.33 Nastává i situace opačná pokud poplatník má trvalý pobyt v obci kde je zaveden poplatek dle zákona o odpadech a fakticky bydlí v obci, která zavedla místní poplatek dle zákona o místních poplatcích. V tomto případě neplatí za komunální odpad vůbec. U místního poplatku je poplatník snadno vyhledatelný (v registrech) a správci poplatku odpadá dokazování, zda se poplatník na území obce skutečně zdržuje a produkuje odpad, jako je tomu u poplatku dle zákona o odpadech. Z mého pohledu by bylo logické a spravedlivé platit za komunální odpad pouze jednou. Toho lze docílit uzákoněním pouze jedné varianty zpoplatnění komunálního odpadu.
33
např. Obecně závazná vyhláška Města Tábor č. 7/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů , dostupná z: http://www.taborcz.eu/vyhlasky/ds-53/archiv=0 30
3. Zpoplatnění odpadu ve městě Pelhřimov Město Pelhřimov leží v západní části Kraje Vysočina zhruba 30 km západně od krajského města Jihlavy. Počet jeho obyvatel je cca 16 tisíc. Zajištění svozu, třídění a odstranění odpadů vyprodukovaných občany a podnikatelskými subjekty na území města Pelhřimova a v jeho 26 místních částech mají ve své činnosti Technické služby města Pelhřimova, což je příspěvková organizace města. Zajišťují svoz a odstranění komunálního odpadu od obyvatelstva a podnikatelských subjektů, odstranění odpadů včetně nebezpečných na základě udělených souhlasů, svoz a zajištění dalšího využití v oblasti tříděného sběru, třídění druhotných surovin (papír, kartony, PET-láhve) na vlastní třídící lince, přistavování velkoobjemových kontejnerů 3m3 a 9m3 pro objemné odpady, včetně jejich odstranění, zajištění provozu sběrného, mobilní sběr odpadů kategorie N , O, zahradních odpadů, větví a pod., podle pravidelně vydávaného Odpadového kalendáře 3x ročně , provozování Zařízení ke sběru a výkupu stavebních odpadů, provozování kompostárny,vedení evidence přijatých i produkovaných odpadů, vč. statistiky o odpadech v souvislosti s platnou legislativou provozování Zařízení k využívání odpadů na povrch terénu 34 Systém odpadového hospodářství v Pelhřimově je stanoven Obecně závaznou vyhláškou města Pelhřimova č. 3/2006, kterou se stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na území města Pelhřimov a systém nakládání se stavebním odpadem. Tato vyhláška se vztahuje na fyzické osoby s trvalým pobytem na území města Pelhřimov (na něž se nevztahují povinnosti původce odpadů) dále na osoby vlastnící na území města Pelhřimov stavbu určenou k individuální rekreaci, pokud se v takové stavbě neposkytují ubytovací služby (v tomto případě platí režim původce odpadů) a původce odpadů (právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání), kteří produkují odpad zařazený dle katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu odpadu, a mají-li uzavřenou písemnou smlouvu s městem Pelhřimov o využívání systému dle této vyhlášky. 34
Dostupné z: http://www.tspe.cz/odpadhospod.php
31
Fyzické osoby jsou povinny odkládat komunální odpad na místech tomu určených a ode dne, kdy tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, nestanoví-li obecně závazný právní předpis jinak. Bezplatně využívat systému města Pelhřimov pro nakládání s komunálním odpadem je oprávněna fyzická osoba, která je prokazatelně poplatníkem místního poplatku stanoveného obecně závaznou vyhláškou města Pelhřimov. Původci odpadů (právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání), kteří produkují odpad podobný komunálnímu, mohou na základě písemné smlouvy s městem využívat systému města pro nakládání s komunálním odpadem. Rozsah zapojení do systému města bude upravovat písemná smlouva. Mají-li původci odpadů uzavřenou smlouvu o využívání systému, jsou povinni řídit se touto vyhláškou a dodržovat její ustanovení. Sazba poplatků pro původce odpadu (právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání): Organizace - popelnice vývoz 110 l - 120 l - 2x za týden Organizace - popelnice vývoz 240 l - 1x za týden Organizace - popelnice vývoz 240 l - 2x za týden Organizace - popelnice vývoz 240 l - 1x za 14 dnů
měs. měs. měs. měs.
429,00 468,00 933,00 237,00
Kontrolu nad dodržováním jednotlivých ustanovení této vyhlášky jsou v zastoupení města oprávnění provádět pracovníci Městského úřadu Pelhřimov a mohou ukládat pokuty podle zákona o odpadech, o přestupcích nebo o obcích. Zastupitelé města Pelhřimov rozhodli o zpoplatnění komunálního odpadu formou místního poplatku za provoz systému, shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dle zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Místní poplatek se zde platí od roku 2003. Předtím občané uzavírali smlouvu o odvozu komunálního odpadu s Technickými službami. Od 1.1.2013 je účinná Obecně závazná vyhláška Města Pelhřimov č. 6/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. V § 3 předmětné vyhlášky je vymezen okruh poplatníků takto: Poplatníkem je: a) fyzická osoba, 32
1. která má ve městě trvalý pobyt, 2. které byl podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, 3. která podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky pobývá na území České republiky přechodně po dobu delší 3 měsíců, 4. které byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona upravujícího azyl nebo dočasná ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců. b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. Má-li ke stavbě určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinnému domu vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně. Na rok 2013 byla vypočítána výše poplatku na částku 620,- Kč na osobu a rok. Tato částka je stanovena ze součtu dvou částek. První částku tvoří náklady na tříděný komunální odpad ve výši 250,- Kč. Druhá částka ve výši 370,- Kč je vypočítána z nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za rok 2011, které tvoří 6.337.442,- Kč vydělených počtem poplatníků k 31.10.2012, což bylo 17.123 osob. Vyhláška také umožňuje osvobození nebo úlevy pro různé druhy poplatníků. Od poplatku jsou osvobozeni: u rodiny se třemi a více dětmi ve věku do 18 let žijícími s rodiči ve společné domácnosti, je od poplatku osvobozeno třetí a další dítě. občané starší 80 let, a to od počátku roku, ve kterém občan dovrší uvedený věk, vlastníci objektu, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, pokud se objekt nachází na území města Pelhřimova, a vlastník nebo alespoň jeden ze spoluvlastníků má ve městě Pelhřimov zároveň trvalý pobyt, a to v rozsahu vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci nebo vlastnictví bytu nebo rodinného domu, kde nemá pobyt žádná osoba. Tito vlastníci jsou osvobozeni pouze jako poplatníci podle § 3 písm. b),
33
osoby, které jsou evidovány trvalým pobytem na adrese Pelhřimov, Masarykovo náměstí, č.p. 1, osoby po dobu výkonu trestu odnětí svobody nebo po dobu výkonu vazby, osoby umístěné do domovů pro seniory6, do psychiatrických léčeben a školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, pokud tento pobyt trvá nepřetržitě minimálně 6 měsíců v příslušném kalendářním roce, osoby, které se v příslušném kalendářním roce prokazatelně zdržují nepřetržitě déle než 6 měsíců v zahraničí. Úleva z poplatku ve výši 50 % sazby poplatku se přiznává osobám, které jsou držitelem průkazu ZTP/P. Řízení o poplatku vykonává Městský úřad Pelhřimov dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
34
Závěr Zadání této práce znělo Zpoplatnění komunálního odpadu a jejím cílem bylo nastínit možnosti, které mají obce ke zpoplatnění komunálního odpadu. V současné době mohou obce volit mezi třemi možnostmi jak zpoplatnit komunální odpad. Těmi jsou místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů na základě § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích nebo poplatek za komunální odpad stanovený obecně závaznou vyhláškou na základě ustanovení § 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech nebo smluvní systém vybírání úhrady za komunální odpad ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona o odpadech. V mé práci jsem se podrobněji věnovala jednotlivým způsobům zpoplatnění ve druhé kapitole. V ní je současně uvedeno shrnutí, kde porovnávám tyto možnosti a uvádím výhody a nevýhody. Jelikož v současné době přibližně 80 % obcí v České republice volí pro zpoplatnění občanů místní poplatek35, tak velmi podstatnou změnu do oblasti zpoplatnění komunálního odpadu přinesla novela č. 174/2012 Sb. zákona o místních poplatcích účinná od 1. 1. 2013. Bylo zavedeno zvýšení místního poplatku za komunální odpad až na 1000,- Kč a současně byl rozšířen okruh poplatníků o cizince. Myslím si, že místní poplatek je v současnosti pro obce nejvhodnější možností úhrady za komunální odpad. Z hlediska určení poplatníků je administrativně nenáročný a je ho snadné vymáhat. Podle mého názoru možnost obcí zvolit si jeden ze způsobů není vhodným řešením, protože dochází ke dvojímu zdanění občanů. Nejvhodnějším řešením by bylo zrušit současné tři způsoby zpoplatnění občanů za komunální odpad a zavést pouze jediný možný způsob, který byl zároveň dával rozšířené pravomoci obcím v určování např. osvobození, výše plateb, úlev apod. Vhodné by také bylo určit takovou výši poplatku, která se zakládá na skutečné produkci komunálního odpadu u každého konkrétního poplatníka, to by byl nespravedlivější systém vůči poplatníkovi. Z ekologického hlediska by poplatek měl splňovat regulační funkci (aby lidé více přemýšleli o množství jimi vyprodukovaného odpadu) a stimulovat
35
Účinnost poplatkových nástrojů na rozhodování domácností o nakládání s komunálními odpady, Ing. Jan Slavík, dostupné z: http://kvf.vse.cz/wp-content/uploads/2010/06/1168944626_sb_slavik_pavel.pdf
35
k třídění odpadů, například formou slev z poplatku jako to zavedli v obci Nový Bor.36
36
tento systém v obci Nový Bor přibližuji výše v kapitole 2.3
36
Seznam použitých zdrojů Knižní publikace Doporučení pro obce a města, Obecní daně: Edice dobrá správní praxe. 2. vyd. Praha: Kancelář veřejného ochránce práv a Ministerstvo vnitra, 2010. ISBN 978-80-254-6259-1 JÁNOŠÍKOVÁ, PETRA; MRKÝVKA, PETR; TOMATIČ, IVAN a kol. Finanční a daňové právo, Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2009. 528 str. ISBN 978-80-7380-155-7 PELC, V. Místní poplatky. 2.vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2013. 220 s. ISBN 978-807400-454-4 RADVAN, M. Místní daně. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR a.s., 2012. 244s. ISBN 978-80-7357932-6 SLAVÍK, J. a kol. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství. 1. vydání. Praha: IREAS, 2009. 198 s. ISBN 978-80-86684-59-8
Internetové zdroje Statistika produkce komunálních odpadů vzrostla jen o procento [online]. [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://odpady.ihned.cz/c1-58940050-statistika-produkce-komunalnich-odpadu-vzrostlajen-o-procento Nový zákon o odpadech [online]. [cit. 2013-03-3]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novy-zakon-o-odpadech-55584.html Ministerstvo životního prostředí Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR [online] Srpen 2010 [cit. 2013-03-3]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/rozvoj_odpadoveho_hospodarstvi/$FILE/MZP_OODPRozsirene_teze_FINAL-101026.pdf Ing. Jan Slavík. Účinnost poplatkových nástrojů na rozhodování domácností o nakládání s komunálními odpady [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://kvf.vse.cz/wpcontent/uploads/2010/06/1168944626_sb_slavik_pavel.pdf Ministerstvo životního prostředí. Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství ČR. Srpen 2010, 38 s. [cit 21.10.2011], Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/rozvoj_odpadoveho_hospodarstvi/$FILE/MZP_OODPRozsirene_teze_FINAL-101026.pdf Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 13.1.2013]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/clanek/dokumenty-odk-2009.aspx. Metodický materiál odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra [online]. [cit. 201303-13]. Dostupné z: http://www.kr-vysocina.cz/metodicky-material-vzorova-obecne-zavaznavyhlaska/d-4046517/p1=1013 Odpady a obce - konference 2012 [online]. [cit. 2013-01-30]. Dostupné z: http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Obecne/sborniky/Sbornik_odpady_a_obce_2012.pdf Sněmovní tisk č. 737. Dostupný z : http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=737&CT1=0 Svaz měst a obcí ČR. Poplatek za svoz komunálního odpadu, 18.8.2011. Dostupné v databázi Aspi.
37
Judikatura Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.4.1994 sp. zn. Pl ÚS 39/93 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.1.2008, sp.zn. 2 Afs 107/2007-168 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, čj. Komp 4/2010 - 40 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, čj. 5 Afs 175/2006-116 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.1.2010, sp. zn. 9 Afs 81/2009-48 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2006, sp. zn. 9Ca296/2004-49
Právní předpisy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic Zákon č. 290/2009 Sb., daňový řad, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Obecně závazná vyhláška Města Tábor č. 7/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Dostupná z: http://www.taborcz.eu/vyhlasky/ds-53/archiv=0 Obecně závazná vyhláška Statutárního města Jihlavy č. 4/2012,o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Dostupná z: http://www.jihlava.cz/vyhlaska-c-4-2012/d-492433/p1=49345 Obecně závazná vyhláška Statutárního města Brno č. 12/2012,o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Dostupná z: http://dokumenty.brno.cz/main/dokumenty/nahled.php?pla=1&cislo=2046&cislo1=&soubor=/main/d okumenty/vyhlasky/20130101-vyh12_2013.htm
Periodika Třídíš? Budeš platit méně! Moderní obec – Měsíčník vydavatelství Economia, 2009, roč. XV, č. 6, s. 33. ISSN 1211-0507
38
