Vývoj zemědělství a agrární politiky Švýcarska

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Vývoj zemědělství a agrární politiky Švýcarska Bakalářská práce

Autor práce: Martin Koutný Vedoucí práce: Ing. Ivo Zdráhal Brno 2011

-1-

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Vývoj zemědělství a agrární politiky Švýcarska“ vytvořil samostatně a s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně, dne 23. 5. 2011

…………………………............. Podpis

-2-

Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Ivu Zdráhalovi za odborné vedení práce a za podporu a trpělivost při jejím vytváření. Rád bych poděkoval také své rodině, všem blízkým a přátelům, kteří mne při vytváření této práce podpořili.

-3-

ABSTRAKT KOUTNÝ M., Vývoj bakalářská práce, Brno 2011

zemědělství

a

agrární

politiky

Švýcarska,

Bakalářská práce charakterizuje pomocí vybraných ukazatelů vývoj zemědělství ve Švýcarsku. Teoretická část pojednává o rolích zemědělství, jeho produkční i mimoprodukčních funkcích, agrárních trzích, agrobyznysu a agrární politice a jejích nástrojích. Praktická část provádí charakteristiku Švýcarska pomocí vybraných demografických a makroekonomických ukazatelů. Švýcarský agrární sektor je zkoumán pomocí ukazatelů spotřeby, výroby, cenových podmínek a zahraničního obchodu. Agrární politika je popsána pomocí jejích v současnosti aplikovaných nástrojů. Získané poznatky slouţí ke zhodnocení situace a načrtnutí dalšího moţného vývoje.

Klíčová slova: agrární politika, zaměstnanost, zahraniční obchod

agrobyznys,

produkce,

podniky,

spotřeba,

ABSTRACT

KOUTNÝ M., Development of agriculture and agrarian policy in Switzerland, Bachelor thesis, Brno 2011 Bachelor thesis characterizes development in Switzerland by selected indicators. Theoretical part dissertates on the role of agriculture, its production and non-production functions, agrarian markets, agribusiness and agrarian policy and its instruments. Practical part includes characteristics of Switzerland using selected demographic and macroeconomic indicators. Swiss agrarian branch is described using consumption, production, prize conditions and foreign trade indicators. Agrarian policy is described using its now applied instruments. Gained findings help to evaluate the situation and estimate of the future development.

Key words: agrarian policy, agribusiness, consumption, employment, enterprises, foreign trade, production

-4-

Obsah Úvod ................................................................................................................................................ - 6 Cíl a metodika práce ........................................................................................................................ - 6 Teoretická východiska ..................................................................................................................... - 8 Vývoj zemědělství a jeho současná etapa ............................................................................................ - 8 Postavení zemědělství v národním hospodářství ............................................................................... - 10 Agrární sektor .................................................................................................................................... - 11 Specifika zemědělství jako odvětví.................................................................................................... - 11 Agrární trh ......................................................................................................................................... - 12 Formování trţní rovnováhy................................................................................................................ - 16 Agrobyznys ........................................................................................................................................ - 17 Proces výroby potravin ...................................................................................................................... - 20 Rozhodující faktory dalšího vývoje agrobyznysu .............................................................................. - 21 Státní zásahy v zemědělství ............................................................................................................... - 22 Mezinárodní spolupráce v oblasti zemědělského obchodu ................................................................ - 25 Vymezení faktorů formujících konkurenceschopnost agrárního sektoru ........................................... - 25 4 Metodický přístup k charakteristice ............................................................................................... - 27 5 Švýcarsko ....................................................................................................................................... - 29 Základní informace ............................................................................................................................ - 29 Demograficko-ekonomická charakteristika ....................................................................................... - 33 6 Agrární sektor – charakteristika vybraných okruhů ....................................................................... - 36 Spotřeba ............................................................................................................................................. - 36 Struktura spotřebního koše ............................................................................................................ - 37 Spotřeba potravin a její struktura ................................................................................................... - 37 Specifika ve spotřebě ..................................................................................................................... - 38 Základní podmínky pro provozování zemědělské výroby ................................................................. - 39 Fyzicko-geografické a socio-ekonomické podmínky .................................................................... - 39 Půdní fond ...................................................................................................................................... - 39 Rozměr zemědělské výroby a její příspěvek k tvorbě HDP ............................................................... - 40 Rozměr zemědělské výroby ........................................................................................................... - 40 Postavení sektoru v národním hospodářství ................................................................................... - 41 Socio-ekonomická struktura zemědělství .......................................................................................... - 42 Pracovníci v sektoru....................................................................................................................... - 42 Zemědělské podniky ...................................................................................................................... - 42 Struktura zemědělské produkce ......................................................................................................... - 43 Rostlinná produkce ........................................................................................................................ - 44 Ţivočišná produkce ........................................................................................................................ - 46 Ceny ................................................................................................................................................... - 49 Zahraniční obchod ............................................................................................................................. - 52 Zemědělská politika ........................................................................................................................... - 53 Politický základ.............................................................................................................................. - 53 Vývoj zemědělské politiky ............................................................................................................ - 53 Současné nástroje zemědělské politiky .......................................................................................... - 54 Agrární úmluva mezi Švýcarskem a Evropskou unií ..................................................................... - 58 Výhledový plán švýcarské agrární politiky.................................................................................... - 60 7 Diskuze a závěry ............................................................................................................................ - 62 8 Seznam pouţitých zkratek ............................................................................................................. - 64 9 Literatura........................................................................................................................................ - 65 10 Příloha ........................................................................................................................................ - 66 1 2 3

-5-

1 Úvod Zemědělství i v podmínkách moderní doby nijak nepozbývá ze své důleţitosti a ve svých základních funkcích je nezastupitelné. Ţádný jiný sektor totiţ není schopen plnit úkoly zajištění potravin a garance potravinové bezpečnosti. Při zdůvodňování jeho důleţitosti se navíc přidávají i další, svým charakterem mimoprodukční funkce zemědělství, které spočívají například v udrţování kvality vod, čistoty vzduchu a zamezování vysídlování regionů. Nezanedbatelný je vliv zemědělství pro naplňování poţadavků trvale udrţitelného rozvoje. Aktuální evropské integrační tendence jsou spojená s formálním i faktickým mizením hranic. Sdruţování národních států do uskupení supranacionálního charakteru s sebou přináší i propojování jednotlivých zemědělských systému, které historicky jeden celek nikdy netvořily a vyvíjely se odděleně. Jedná se o systémy heterogenní v různé míře, coţ můţe znesnadňovat validitu prováděných mezinárodních komparací. Tato nesourodost vyvolává potřebu hlubšího poznání kontextu vývoje jednotlivých systému. Švýcarsko bylo i je v evropském měřítku povaţováno za velice specifický stát s vysokou mírou nezávislosti na vývoji a tendencích na zbytku kontinentu. Svou neutralitou se Švýcarsko i jeho obyvatelé pyšní a snaţí se ji bránit, coţ se příkladmo projevuje opakovanou nechutí přistoupit k Evropské unii. Přesto však ani Švýcarsko nemůţe plně ignorovat své nejbliţší okolí a stát plně samostatně. K integraci v dílčích oblastech dochází, tu v niţší, tam ve vyšší míře. Agrární sektor v tomto ohledu není výjimkou. Proto se jeví jako důleţité, poznat zemědělství a zemědělskou politiku Švýcarska jako státu neodmyslitelně patřícího do evropského prostoru, byť a absencí přináleţitosti k Evropské unii.

2 Cíl a metodika práce Cílem bakalářské práce je na základě vybraných ukazatelů charakterizovat agrární sektor Švýcarska. Pro splnění takto stanoveného cíle bylo nutné:  vymezit základní teoretická východiska, která se vztahují k určení podstatných determinantů působících na vývoj agrárního sektoru v současném období,

-6-

 zvolit patřičné ukazatele pro charakteristiku vývoje agrárního sektoru ve vybraných oblastech,  provést vlastní analýzu sektoru na základě takto připraveného metodického postupu,  analýzou získané výsledky shrnout a pouţít pro formulaci závěrů,  zhodnotit eventuality vyuţití národních datových pramenů,  vytvořit materiál, který bude obsahovat ucelený faktografických údajů o agrárním sektoru ve Švýcarsku.

soubor

Výše vymezeným cílům odpovídá téţ struktura vlastní práce. V první části jsou pomocí literárních zdrojů definovány základní postavení a role zemědělství ve společnosti, jeho interakce s ostatními sektory v rámci agrobyznysu a definovány základní činitelé, jeţ působí na jeho formování. Ve druhé části je provedena charakteristika Švýcarska ve vybraných oblastech. K charakteristice je vyuţit sesbíraný faktografický materiál, tvořený především informacemi ze švýcarských národních zdrojů. Charakteristika začíná obecným představením Švýcarska, zde jsou podávány informace geografického, demografického, státo-právního a administrativně-správního charakteru. Oddíl obecná charakteristika ekonomiky předkládá vybrané makroekonomické ukazatele v mezinárodní komparaci. Vývoj

švýcarské

národní

ekonomiky

je

demonstrován

pomocí

vybraných

makroekonomických ukazatelů, konkrétně lze uvést hrubý národní produkt, inflaci, zaměstnanost a zahraniční obchod. S vývojem národní ekonomiky je velice úzce spjata pozice zemědělství v dané ekonomice. Specifika švýcarského agrárního sektoru a jeho vývoje jsou sledována ve vybraných oblastech. Pozornost se zde upírá na vymezení fyzikálně-geografických podmínek, spotřeby vybraných zemědělských a potravinářských produktů, zemědělské produkce, vyuţití zemědělské půdy, strukturu zemědělských podniků, cenových aspektů, mezinárodní obchod v oblasti zemědělství a agrární politiku. Spotřeba vybraných zemědělských a potravinářských produktů se charakterizuje jednak na základě jejího postavení v rámci celkové spotřeby a také na základě rozboru spotřeby vybraných zemědělských a potravinářských produktů na jednotlivé komodity. Pro bliţší nástin spotřebních preferencí se provádí mezinárodní srovnání s Rakouskem. U

-7-

zemědělské produkce se předmětem charakteristiky stává rostlinná i ţivočišná produkce. Uţití půdy je popsáno zejména prostřednictvím ukazatele podílu půdy vyuţívané pro zemědělské účely, a pak také ukazatelem struktury vyuţívané zemědělské půdy. Je analyzován vývoj počtu zemědělských podniků, jejich velikostní struktury, dle jejich zaměření a také je sledován podíl ekologicky hospodařících farem. Cenové podmínky a jejich vývoj ve Švýcarsku jsou zkoumány ve srovnání s okolními státy. Důleţitý aspekt formování podoby zemědělství představuje agrární politika. V práci jsou popsány nástroje agrární politiky, které aktuálně jsou, nebo byly ve Švýcarsku vyuţívány. V závěru práce jsou zjištěné údaje shrnuty a diskutovány. Práce ve své příloze, ve formě přenosného datového média, dává k dispozici sesbíraný faktografický materiál.

3 Teoretická východiska Vývoj zemědělství a jeho současná etapa Z historického hlediska bylo esencialitou existence zemědělství zajištění výţivy lidské společnosti produkcí dostatečného mnoţství potravin. V současné etapě existují i další pohledy na zemědělství, které mu připisují i jiné neţ produkční funkce. Zemědělství je velmi často dáváno do souvislosti s přírodními zdroji. S ohledem na klasickou funkci zemědělství, tedy výrobu potravin, je nutno si uvědomit, ţe právě výroba potravin je pouze jedním z moţných vyuţití přírodních zdrojů. Systém zde můţe dosahovat vysoké nebo nízké produktivity, přičemţ za příčinu těchto rozdílných výsledků lze povaţovat rozličný stupeň vyuţívání přírodních zdrojů, zejména půdy (Bečvářová, 2001; Bečvářová, 2005). Vývoj

vyuţívání

přírodních

zdrojů,

který

rozděluje

vývoj

do

čtyř

etap

(Zachariasse, 2002): První etapa (levý dolní kvadrant) – charakteristickým rysem tohoto kvadrantu je úloha zemědělství v zajištění dostatku potravin při absence omezení přírodních zdrojů. Růst

-8-

produkce zajišťuje extenzivní vyuţívání přírodních zdrojů, produktivita jednotlivých faktorů je zvyšována díky rozvoji technických a zemědělských věd. Druhá etapa (pravý dolní kvadrant) – růst produkce v této etapě je zapříčiněn intenzifikací zemědělství díky technickému rozvoji. V souvislosti s rostoucí produkcí dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a růstu spotřeby, coţ vede k potřebě vyuţitý dalších přírodních zdrojů. V této chvíli jiţ začíná být cítit přítomnost prvních signálů ekologických zátěţí, počet zdrojů jiţ není povaţován za neomezený a tak dochází ke zvyšování intenzity jejich vyuţívání. Vznikají otázky, které jsou jiţ předmětem řešení oboru společenských věd. Třetí etapa (pravý horní kvadrant) – dochází k propojování výrobního a zpracovatelského sektoru, zpestřuje se nabídka potravinářských produktů díky technologický a biologický inovacím. Řeší se i moţnosti různě produkčních schopností jednotlivých oblastí. Svůj vliv na hledání řešení zvyšují obory zemědělské ekonomiky, managementu a politiky. Čtvrtá etapa (levý horní kvadrant) – zemědělství se vyznačuje výrobou šetrnou k přírodě i zvířatům, kvalitativně i kvantitativně dokáţe uspokojit poptávku spotřebitelů a navíc se chová v souladu s pravidly trvalé udrţitelnosti, tudíţ zachovává přírodní zdroje i pro příští generace. Obrázek 1 - Etapy vývoje zemědělství z hlediska nároků na užití přírodních zdrojů

Pramen: Bečvářová 2005

-9-

Dnešní zemědělství ve vyspělých státech se vyznačuje dominancí poptávky. Nejedná se však o poptávku zaměřenou výhradně na konzumní aspekty ţivota, v současnosti se projevuje i jiný segment společenské poptávky ve vztahu k zemědělství. Dnes se společnost projevuje zvýšenými poţadavky týkající se ţivotního prostředí. Sílí tak nutnost uţití celé oblasti zemědělských věd, ale i věd zemědělství ovlivňujících, tedy ekonomii, filosofii, sociologii, právo, vědy o řízení, marketing a komunikační vědy (Bečvářová, 2001).

Postavení zemědělství v národním hospodářství Úloha a postavení zemědělství a celého agrárního sektoru v rámci národního hospodářství je výsledkem dlouhodobého vývoje ekonomiky a celé společnosti. S postupným vývojem lidské společnosti, a zejména ekonomických podmínek, docházelo ke změně nahlíţení na zemědělský sektor v národní ekonomice. Dnes jiţ není úloha zemědělství vnímána jen v souvislosti se zajištěním výţivových potřeb lidstva, ale do popředí se dostala charakteristika zemědělství jako multifunkčního odvětví. Minulostí se tedy stalo zemědělství jako oddělený sektor národního hospodářství, jehoţ úkolem je výhradně produkce potravin pro dané území a jeho populaci. Zemědělský sektor v současnosti naplňuje dvě základní funkce. Jednak produkuje potraviny, které jsou svým charakterem speciálním zboţím. Specialita potravinového zboţí spočívá v jejich nezastupitelné funkci při výţivě lidstva, coţ potraviny odlišuje od veškerého ostatního zboţí, které nelze charakterizovat jako nezbytné. A lidstvo by se s nimi s tu většími, tam menšími obtíţemi vyrovnalo. Ono zabezpečení výţivy se skládá nejen z kvalitativní ale i kvantitativní sloţky. Kvalitativní sloţku zde představuje hygienická nezávadnost, nutriční skladba a co moţná nejniţší podíl obsahu cizorodých látek. Za druhou funkci, kterou zemědělství plní, lze označit jeho roli při vytváření a formování venkovského ţivotního prostředí a podmínek pro ţivot ve venkovském prostředí. Role zemědělství zde spočívá zejména v udrţování kvality vod, čistoty vzduchu a zamezování vysídlování regionů. Proto zemědělství působí na společenské zájmy jak ekonomické, tak i sociální a přírodní. Zohledňuje se i jeho podstatná úloha v trvale udrţitelném rozvoji.

- 10 -

Agrární sektor Zemědělský sektor lze vymezit jako soubor

následujících

činností:

zemědělská

prvovýroba, lesnictví, vodohospodářství. Toto odvětví společně s potravinářským průmyslem, krmivářským průmyslem a sluţbami pro zemědělství a potravinářský průmysl, mezi něţ lze zařadit nákup, zásobování, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářství, sluţby, výzkum, poradenství ad., tvoří a agrárně potravinářský komplex. Pokud se k tomuto komplexu přidají dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství, tedy specializované strojírenství, chemie, energetika ad., vytvoří společně agrárně průmyslový komplex. Spolu s potravinářským obchodem a veřejným stravováním vznikne soubor odvětví nazývaný agrobyznys (Bečvářová, 2005).

Specifika zemědělství jako odvětví Zemědělství se vyznačuje řadou zvláštností, které jej odlišují od ostatních odvětví národního hospodářství. Mezi specifika zemědělství jako hospodářského odvětví, tedy odlišnosti od ostatních odvětví, lze zařadit vliv přírodních podmínek, relativní nemobilitu práce v zemědělství, sociálně-ekonomickou strukturu zemědělských podniků jako základních článků zemědělské výroby, relativně nízkou cenovou pruţnost poptávky po potravinách, nízkou cenovou pruţnost nabídky zemědělských produktů, a sníţení podílu výdajů za potraviny při současném růstu příjmů (Bečvářová, 2001). Zemědělská výroba se v zásadní míře realizuje v těsném sepjetí s přírodou a právě příroda ovlivňuje charakter struktury výroby. Vztah je to však oboustranný, zemědělská výroba zase zpětně ovlivňuje kvalitu ţivotního prostředí. Délka výrobního cyklu se vţdy odvíjí od biologického cyklu, to platí, ať uţ se jedná o rostlinnou či ţivočišnou výrobu. Zemědělská výroba má také sezónní charakter, coţ se projevuje zejména nerovnoměrnou potřebou výrobních faktorů během kalendářního roku (Bečvářová, 2001). Specifikum vlivu přírodních podmínek se vyznačuje na prvním místě nutností vyuţití půdu

jako

výrobního

faktoru.

V zásadě

lze

půdní

výměru

povaţovat

za

nerozmnoţitelnou, vychází z plochy zemského povrchu, která se dá zapojit do

- 11 -

zemědělského obdělávání. V současnosti půdu nelze substituovat jiným výrobním faktorem. Na druhou stranu půda se oproti ostatním výrobním faktorům neopotřebovává a její úrodnost se můţe v průběhu čau dokonce zvyšovat. Na kvalitu i kvantitu zemědělské produkce má vliv počasí, tudíţ existuje riziko jeho negativního vlivu na konečnou produkci (Bečvářová, 2001). Současná struktura zemědělských výrobních jednotek se obecně skládá ze tří typů sociálně-ekonomických podniků (Bečvářová, 2001): 

ziskově orientované podniky – typické zásadní mírou zastoupení trţní produkce v produkci celkové a vyuţíváním námezdní pracovní síly,



rodinná hospodářství – charakteristickým znakem je část výroby pro vlastní potřebu, nejedná se tedy o subjekty zaměřené primárně na zisk, většinový podíl produkce je však určen pro zemědělský trh



naturální hospodářství fyzických osob – zde se objevuje také produkce pro potřebu vlastní, její zastoupení dosahuje vyššího podílu neţ u rodinných hospodářství. Trh se stává adresátem jen minimální části produkce. Zdrojem příjmu zde není zemědělská činnost.

Soubor zvláštností zemědělského sektoru, čítající relativně nízkou cenovou pruţnost poptávky po potravinách, nízkou cenovou pruţnost nabídky zemědělských produktů a sníţení podílu výdajů za potraviny při současném růstu příjmů se promítají i do specifik agrárních trhů.

Agrární trh Trh lze obecně definovat jako „mechanismus, jehoţ prostřednictvím se kupující a prodávající střetávají, aby určili cenu zboţí a mnoţství, jeţ se nakoupí a prodá“ (Samuelson a Nordhaus, 2007). Agrární trh pak v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových sluţeb (Bečvářová, 2001).

- 12 -

Bečvářová provádí následující typologizaci agrárních trhů: Naturální trh – zde spotřebitel zastává sám sobě roli producenta a producent je sám sobě spotřebitelem, coţ znamená, ţe jeden subjekt se stává zároveň prodávajícím i kupujícím. Obrázek 2 - naturální trh


Surovino-potravinářský trh – u tohoto typu na straně prodávajícího stojí zemědělští výrobci a na straně kupujícího spotřebitelé, kteří nabývají od producentů zemědělskou surovinu v různé fázi předzpracování a sami si pak tuto surovinu upravují do formy potravinářského výrobku. Obrázek 3 - surovino-potravinářský trh (pramen: Bečvářová)


Trh zemědělských výrobků – struktura tohoto typu se vyznačuje třemi subjekty vstupujícími na trh, které zároveň vytváří mezi sebou tři částečné trhy. Jako prodávající zde vystupují výrobci zemědělské suroviny, jako kupující vystupují zpracovatelské subjekty nebo nákupní korporace anebo individuální zprostředkovatelé, kteří se v další fázi nakoupenou surovinu dále distribuují. Adresátem této distribuce bývá zpracovatelský subjekt.

- 13 -

Obrázek 4 - trh zemědělských výrobků (pramen: Bečvářová)


Trh potravinářských výrobků – prodávajícím se zde stávají potravinářské podniky. Na straně kupující můţe stát spotřebitel přímo. Zásadní podíl potravinářských výrobků od potravinářských podniků odebere obchodní subjekt, který následně vstupuje do trţní transakce s konečným spotřebitelem. Mezi potravinářský podnik a obchodní subjekt často vstoupí ještě jeden článek, kterým bývá velkoobchod. Obrázek 5 - trh potravinářských výrobků


Agrární trhy vykazují oproti trhům ostatním určitá specifika: relativně nízká cenová pruţnost poptávky po potravinách, nízkou cenovou pruţnost nabídky zemědělských produktů a nízká důchodová elasticita poptávky po potravinách. Nepružnost nabídky způsobuje délka výrobního cyklu, která představuje nejkratší moţnou reakční dobu v kontextu změny ceny. Bečvářová (2001) k této problematice uvádí: „V míře, v jaké očekávání budoucí úrovně cen je funkcí – závisí na cenách v minulosti a přizpůsobení výrobního procesu se uskutečňuje na základě těchto

- 14 -

cenových očekávání, takové bude zpoţdění ve zpětné reakci výrobců na cenové informace jako podklad pro jejich rozhodování o struktuře budoucí produkce.“ Nízká cenová elasticita poptávky je způsobena hranicemi spotřeby potravin. Minimální mez vychází z mnoţství nezbytného pro zachování ţivota a mez maximální vychází z normy racionální výţivy, pokud je spotřebitel velmi zasycen, neroste jeho další poptávka po potravinách. Konkrétně se jedná o vliv změny příjmu na poptávku, tedy důchodovou elasticitu poptávky. Německý ekonom Ernest Engel dokázal, ţe s rostoucím příjmem domácnosti klesá podíl výdajů za potraviny. Obrázek 6 - Engelova křivka pro potraviny


Důleţitý se zdá však být také fakt diferencovanosti elasticity poptávky po potravinách v závislosti na jejich druhu. Vliv změny příjmu bude mít jiný vliv u obyčejných potravin neţ u potravin luxusního charakteru, jak lze sledovat na obrázku níţe.

- 15 -

Obrázek 7 - Engelova křivka pro luxusní potraviny


Formování tržní rovnováhy Agrární trh lze obecně charakterizovat nestejnou časovou odezvou ze strany výrobců a spotřebitelů potravinářské produkce na trţní signály. Pro spotřebitele jsou pro určení vlastní poptávky relevantní ceny daného období a na změny cen spotřebitelé reagují bez prodlevy. Oproti tomu reakční doba subjektů strany nabídky na změnu ceny je mnohem delší, nejkratší moţnou reakci na změnu ceny udává délka výrobního cyklu. Výrobci vychází z předpokladu platnosti aktuálních cen i v příštím období. Trţní podmínky v období dalším však mohou být odlišné od podmínek aktuálního období. Tento fakt má za důsledek výskyt cyklických změn cen (Bečvářová, 2005). Obrázek 8 - pavučinový teorém


- 16 -

Obecně lze charakterizovat tři moţné případy průběhu cenových a mnoţstevních změn: konvergence k trţní rovnováze, divergence od trţní rovnováhy a neměnnost oscilace ceny a mnoţství. Projevy nesouladu mezi nabídkou a poptávkou se projevují jednak v čase a také v místě. U časového nesouladu je poptávka v čase rovnoměrná a nabídka, kvůli sezónnímu charakteru výroby, je naopak nerovnoměrná. Po sklizni jsou ceny nejniţší a později dochází k jejich postupnému zvyšování, coţ vede ke skladování a konzervování zemědělských a potravinářských produktů. Dále i místní či prostorový nesoulad spočívá v koncentraci nabídky do spotřebitelských center, poptávka je oproti tomu rovnoměrně rozprostřena na daném území, existují rozdílné místní ceny, coţ vede k podnětům k přepravě zemědělské produkce.

Agrobyznys Vývoj ve druhé polovině dvacátého století se stal charakteristickým sniţováním podílu zemědělství na celkové produkci národních ekonomik vyspělých států. Naproti tomu podíl subsektorů se zemědělstvím v přímém či zpětné vazbě na produkci národních ekonomik narůstá. V činnostech agrobyznysu je zapojeno zhruba 50 % práceschopného obyvatelstva ve světě, 50 % světových aktiv a představuje více neţ 50 % světových spotřebitelských výdajů. Současné zemědělství v rámci své nejen výrobní funkce stále více ovlivňuje celková úroveň ekonomiky a zejména navazující oblasti, mezi něţ se řadí předcházející a navazující odvětví výroby, sluţeb, distribuce i obchod. Velmi důleţitým fenoménem, který zemědělství dnešních dnů podstatně ovlivňuje, je globalizace. Zemědělství, jak vyplývá z výše uvedeného, je nutno chápat i v širších souvislostech, nikoliv jen jako samostatné, uzavřené odvětví národní ekonomiky. Zemědělství se v rámci své existence dostává do konfrontace s ostatními odvětvími, se kterými dochází k vzájemné interakci. Dochází k vnímání zemědělství jako součásti systému výroby potravin – agrobyznysu (Blaţková, 2008). Pojem agrobyznys byl poprvé pouţit v roce 1955 Johnem Davisem při příleţitosti konference v Bostonu na téma distribuce. Později Davis společně s Rayem Goldbergem popisují agrobyznys jako sumu všech činností, které musí být provedeny při výrobě a distribuci zemědělských produktů. Jiţ v té době tedy tito autoři nechápali agrobyznys

- 17 -

jako pouhou vlastní produkci, ale přidávali k ní i skladování, úpravu nebo zpracování, ale i distribuci zemědělských výrobků. Davis s Goldbergem chápou agrobyznys jako systém, který vznikl postupným technickým rozvojem a dělbou práce z původních činností vlastních jednotlivé zemědělské rodině. Jedná se o řadu různorodých činností, které jsou sice provázány, avšak nejsou nijak centrálně organizovány. Davis a Goldberg prezentovali také společný názor, ţe do agrobyznysu nepatří pouze výroba a distribuce potravinářských produktů, ale i veškeré aktivity spojené s produkcí rostlinných a ţivočišných vláken důleţitých k výrobě látek, oblečení, a bot. Navíc do agrobyznysu řadili i společnosti zabývající se obchodem a výzkumem. Navíc i vlády povaţovali za součást agrobyznysu vzhledem k jejich přímému či nepřímému ovlivňování produkci či obchodu se zemědělskými produkty. Následně došlo k charakterizaci agrobyznysu mnoha autory, kteří pro charakteristiku vyuţívali mnoha způsobů. Kenneth Harling provedl rozdělení jednotlivých definic do dvou kategorií. První kategorie charakteristik vycházela z předurčení agrobyznysu příslušnými obory. Druhá kategorie charakteristik se pokoušela o popis pomocí charakteristických znaků. Bečvářová k pojmu agrobyznys v klasickém pojetí uvádí, ţe se jedná o „…souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; to znamená výrobní činnosti na farmě; a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených…“(Bečvářová, 2005) V návaznosti na výše uvedenou definici agrobyznysu pod něj zahrnuje následující odvětví: a) dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (např. energetika, chemie, specializované strojírenství), b) zemědělská prvovýroba, c) krmivářský průmysl, d) sluţby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské sluţby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství apod.),

- 18 -

e) potravinářský a další zpracovatelský průmysl, f) potravinářský obchod a veřejné stravování. Běčvářová však svou definici aktualizuje vzhledem k posilujícímu vlivu výzkumu v genetické a biologické oblasti v předvýrobních fázích. Aktualizovaná definice tedy zní: „agrobyznys je jako řetězec subsektorů vzájemně propojených řadou přímých a zpětných vazeb“. Dle aktualizovaného vyjádření definice do agrobyznysu spadá: a) výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu, b) dodavatele ostatních vstupů, c) zemědělské výrobce, d) nákupce zemědělských produktů, e) zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků, f) (malo)obchod a instituce veřejného stravování. Bečvářová dále uvádí, ţe „agrobyznys znamená vymezení a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku, do potravin“. Pro účely této práce se vychází z definice agrobyznysu dle Bečvářové. Grafické znázornění základní struktury agrobyznysu dle Bečvářové:

- 19 -

Obrázek 9 – základná struktura agrobyznysu


Proces výroby potravin Dnešní dobu v zemědělství charakterizuje vzájemná a stále se zvyšující závislost jednotlivých subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a trhů, fungujících v rámci procesů výroby a zpracování suroviny na produkt pro konečného spotřebitele, tato závislost spolu s činnostmi jednotlivých subjektů je nazývána potravinovým řetězcem či komoditní vertikálou. Komoditní vertikála můţe nabývat dvou modelových podob:  nabídkově orientovaná komoditní vertikála – jedná se o klasický model, kde rozhodující roli hraje strana nabídky. Zde zemědělská prvovýroba do značné míry určuje formování nabídky a články v řetězci následující hrají roli subjektů finalizujících zemědělskou výrobu. Tento model lze povaţovat za historický. Obrázek 10 - nabídkově orientovaný potravinový řetězec


- 20 -

 poptávkově

komoditní

orientovaná

vertikála

–

zde

se

oproti

předchozímu modelu vyzdvihuje důleţitost role zpracování a finalizace, tím pádem se mění i postavení zemědělské výroby v rámci potravinového řetězce. Rozhoduje tedy strana poptávky. Zemědělské subjekty jiţ nelze povaţovat za rozhodující články řetězce. Na úkor zemědělců zvyšují svůj trţní vliv subjekty reprezentující finalizační a realizační fázi komoditních potravinových řetězců. Těmi bývají zpravidla

nadnárodní

korporace,

které

jsou

s trhem

propojeny

horizontálních i vertikálních směrem. Jedná se o model charakteristický pro dnešní vývojovou fázi zemědělství. Obrázek 11 - poptávkově orientovaný potravinový řetězec


Rozhodující faktory dalšího vývoje agrobyznysu Je moţno rozeznávat tři podstatné faktory dalšího rozvoje agrobyznysu: globalizaci trhů, rozvoj technologií a angaţovanost lidí (Dunne, 2002). Globalizace trhů spočívá ve sniţování tarifů a netarifních bariér ve světě, čímţ dochází k liberalizaci světového obchodu. Stěţejní roli zde hraje Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT – General Agreement on Tariffs and Trade), která se zejména v letech 1987 – 1994 v rámci Uruguayského kola týkala agrárního sektoru. A právě agrární sektor je oblastí, kde GATT se svými liberalizačními tendencemi nedosáhl úspěchu vzhledem k postoji jednotlivých států, které potraviny povaţují za meritorní sloţku vlastní potravinové a národní bezpečnosti. V současnosti rozvíjenými technologiemi jsou zejména biotechnologie a komunikační technologie, které mají podstatný vliv na změnu výroby, zpracování, distribuci i spotřebu zemědělských výrobků. Tyto technologie se stávají stěţejními pro konkurenceschopnost firem v současných trţních podmínkách, coţ s sebou nese i vyšší

- 21 -

nároky na management firem, jeţ musí být schopen zejména kvalitní práce s informacemi. Trendem dnešní doby je změna charakteru poptávky po zemědělských produktech. Roste angažovanost spotřebitelů. Ti se v současnosti více neţ dříve zabývají ochranou ţivotního prostředí a péčí o vlastní zdraví, coţ formuje nároky na činnost všech subjektů zapojených v agrobyznysu. Navíc jiţ nejen v hospodářsky vyspělých státech roste poptávka po takových potravinových výrobcích, které kladou co nejniţší nároky na časovou úpravu a přitom jsou s ohledem na parametry výţivy kvalitní. Obrázek 12 - faktory působící na zemědělské podniky


Státní zásahy v zemědělství Ve vyspělých státech je hlavním argumentem, který podpírá státní zásahy v zemědělství ve formě podpory, nízký a kolísavý příjem zemědělců. Tuto skutečnost determinuje mnoţství faktorů, které nespadají do mnoţiny těch, jeţ mohou zemědělci sami kontrolovat. Dalšími skutečnostmi, které zdůvodňují státní zásahy v zemědělství, jsou selhání trhu a vliv externalit. Selhání trhu nastává zejména kvůli různé míře monopolizace

zejména

v odvětvích

zpracování

a

distribuce.

Extrenality

se

v zemědělství objevují jak pozitivní, sníţení zátěţe přírodních zdrojů při aplikaci vyváţené bilance ţivin v půdě, tak i negativní, produkce znečištění ovzduší spolu s výrobkem, přičemţ na trh se dostává pouze výrobek, zatímco negativní následek produkce ve formě znečištění ovzduší se na trh nedostává. (Bečvářová, 2001)

- 22 -

Stát se zabývá eventuelními zásahy do ekonomiky obecně prostřednictvím hospodářské politiky. Obecně lze charakterizovat hospodářskou politiku jako (Blaţková, 2008) „soubor ekonomických rozhodnutí a na ně navazujících ekonomických nástrojů a opatření,

pomocí

nichţ

vlády

a

ostatní

kompetentní

instituce

ovlivňují

makroekonomickou i mikroekonomickou oblast národního hospodářství k dosaţení stanovených cílů.“ Z předchozí definice lze vyvodit následný soubor na sebe navazujících činností: 

stanovení cílů hospodářské politiky



rozhodnutí o řešení konkrétního problému v rámci hospodářské politiky



volba ekonomických nástrojů a opatření k dosaţení cílů hospodářské politiky



vymezení institucionálního zabezpečení

V historii se vyvinuly dva základní typy hospodářské politiky. Prvním z nich je klasicky liberální typ. Zde v zásadě nedochází k zásahům státu do hospodářského procesu, stát zde hraje roli pouhého tvůrce právního rámce hospodářské prostředí, stát se stává pasivním příjemcem makroekonomických výsledků a nevytyčuje cíle, které by nebyly ve shodě s výsledky trţního samoregulačního procesu. Druhým typem je regulované trţní hospodářství. Zde, na rozdíl od liberálního typu, stát nevytváří pouze právní rámec, ale stává se i autorem formulace cílů a v některých oblastech přímo zasahuje do hospodářského procesu. Typologie dnešních hospodářských politik se blíţí jednoznačně více regulovanému trţnímu hospodářství, kdyţ obrat ve vývoji s prvními náznaky státní regulace v trţní oblasti nastal jiţ na začátku dvacátého století. Státy v rámci hospodářské realizace cílů politiky tedy zasahují do trţního prostředí transfery. Transfer je „tok plateb od jednoho činitele (subjektu) v ekonomice ke druhému, který není spojen s tokem zboţí a sluţeb. Je opakem netransferových výdajů, kde tok plateb má odraz v hodnotě toku zboţí a sluţeb, který jde opačným směrem.“ (Bečvářová 2001). Stát, v rámci výkonu své moci, často plní stanovené cíle formou dotací coţ jsou formy transferu. Dotace se dají dělit dle formy a míry deformujících účinků do čtyř skupin (Bečvářová 2001): 

cílené transfery celkové částky (přímé dotace do důchodu)



proporcionální dotace primárních faktorů

- 23 -



dotace výstupu, nebo dotace spojené s pouţitím vstupu



podpora trţních cen

Ekonomické náklady transferu se mohou týkat deformace nebo transakce. Zásadním rozdílem mezi oběma druhy se zdá být ten, ţe deformační náklady na rozdíl od transakčních je nelze bezprostředně měřit. Deformační náklady zkreslují signály trhu a transakční náklady se pojí se zavedením a aplikací nástroje, ty navíc mohou být přímé a nepřímé. Přehled vlivů jednotlivých skupin dotací lze sledovat níţe uvedené tabulce. Tabulka 1 - Nákladové charakteristiky jednotlivých skupin dotací Nástroj Cílené transfery celkové částky Proporcionální dotace primárních faktorů Dotace výstupu / vstupu Vývoz Podpora trţních cen Dovoz

Přímé náklady deformace transakce 0 velmi vysoké nízké vysoké velmi vysoké velmi vysoké

vysoké nízké nízké velmi nízké

Nepřímé náklady velmi vysoké vysoké vysoké nízké záporné


Přímé dotace do důchodu na jednu stranu prakticky nevyvolávají deformující zásahy do trhu, ale vyvolávají přímé transakční náklady, vyvolané nutností detailní informovanosti o eventuelních příjemcích dotace, a nepřímé transakční náklady, jelikoţ dotace bývají financovány specifickými daněmi. Proporcionální dotace primárních faktorů podobně jako předchozí typ vyţadují vysokou informovanost o eventuelních příjemcích dotace a vysoké nároky na financování z prostředků státního rozpočtu. Navíc však pokrucují nabídku práce domácností s ohledem na jednotlivé účely, pokud se však přistoupí k podpoře všech faktorů na určité úrovni, nedeformují rozhodování výrobců o struktuře výroby v daném oboru. Dotace výstupu s sebou přináší nezanedbatelný vliv na poptávku a následně tak i na nabídku. Výše transakčních nákladů bude záviset na té oblasti výrobkové vertikály, která má být adresátem podpory. Náklady porostou s počtem subjektů v dané oblasti. Podpora tržních cen se provádí prostřednictvím přeshraničního srovnávání cen. U importu dochází k záporným nepřímým transakčním nákladům proto, ţe suma peněţních prostředků vybraná díky clu se stává příjmem státní kasy, při exportu náklady

- 24 -

dosahují jen nízké výše, vcelku jednoduché zaznamenávání s sebou nenese vysoké nároky na státní rozpočet. Předchozí představení nákladů spojených s jednotlivými skupinami dotací napovídá, ţe by státy měly při rozhodování v rámci hospodářské politiky tyto náklady uváţit. Teoreticky by se měly státy rozhodovat pro nástroje nejniţšími deformačními následky. Realita však vypadá poněkud odlišně. V Evropě se preferovalo vyuţívání podpory trţních cen před přímou podporou (Baldwin, Wyplosz, 2008).

Mezinárodní spolupráce v oblasti zemědělského obchodu Dlouhodobě probíhají jednání na globální úrovni o odstranění překáţek volného obchodu, coţ postihuje i světové agrární trhy. Uruguayské kolo jednání všeobecné dohody na clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade - GATT) v letech 1986 – 1994 znamenalo zařazení zemědělské agendy do tehdy vznikající WTO. Tehdejší dohoda vymezila tři pilíře oblasti mezinárodního obchodu: přístup na trh, konkurenci v oblasti vývozu a domácí podporu. V rámci třetího pilíře byly dotace rozděleny do tzv. boxů: ţlutého, zeleného a modrého (Procházka, 2006). Do žlutého boxu spad spadají podpory silně narušující přirozené trţní mechanismy volného obchodu. Patří sem tedy zejména dotace odvislé od objemu produkce. Modrý box představují domácí subvence, které s sebou nesou mírnější škodlivý účinek na principy volného trhu škodlivé neţ ty, které spadají do boxu ţlutého. Lze sem zařadit přímé platby, jeţ jsou součástí programu na omezení produkce, například přímé platby zemědělcům odvislé od obdělávané půdy či velikosti stáda. Zelený box pak představuje souhrn zemědělských dotací, které nenarušují obchod vůbec, či pouze v v minimální míře. V praxi se jedná o přímé platby na podporu nikoliv produkčních aktivit přímo souvisejícím se zemědělstvím, např. extenzifikace zemědělské výroby a půdy.

Vymezení faktorů formujících konkurenceschopnost agrárního sektoru Faktorů, které působí na formování agrárního sektoru, je celá řada. Pro jejich klasifikaci lze vyuţít práci Gregy, ve které autor zkoumal teoreticko-metodologické aspekty

- 25 -

konkurenceschopnosti

zemědělství.

Identifikovány

byly

následující

faktory (Grega, 2004): 

Vnitřní o Určující technicko-ekonomickou úroveň 





Produktivita základních výrobních vstupů 

Kvalifikace, dovednosti a motivace pracovníků;



Techniky a technologie;



Úrovně řízení;



Přírodní podmínky zemědělství;

Technická stránka kvality produkce 

Vlastnosti pouţité základní suroviny



Důslednost výrobních postupů;



Spolehlivost řízení jakosti kontrolních postupů v rámci podniku;



Efektivnost balicích materiálů a dopravních, resp. Distribučních zařízení, působících na udrţení jakostních norem po dobu běţné skladovatelnosti výrobku;

Rozsah produkce

o Adaptabilita trţním podmínkám





Optimalizace struktury výrobních vstupů



Velikost podniku a forma podnikání



Optimalizace komoditní struktury a příjmů 

Cílů podniku;



Řízení marketingu;



Odbytové aktivity.

Vnější faktory o Vlivy vyplývající z celkové úrovně a rozvinutosti národní ekonomiky 

Dostupnost, kvalita a cena výrobních vstupů, technologií, sluţeb, inovací;



Úroveň distribuce příjmů poptávku po potravinách;

- 26 -

obyvatelstva

ovlivňující



Vliv měnového kurzu na zahraniční obchod zemědělskými a potravinářskými komoditami;

se

o Vlivy vyplývající z postavení zemědělství v rámci národní ekonomiky o Trţní struktura zemědělsko-potravinářského determinována především:

sektoru,



Rozsahem výrobkové diferenciace;



Počtem nakupujících a prodávajících, operujících v tomto sektoru a jejich relativní velikost;



Velikostí bariér vstupu do odvětví a bariér výstupu z odvětví;



Stupeň vertikální integrace a diverzifikace;



Charakterem konkurenčního prostředí a postavením zemědělských výrobců v potravinových vertikálách.

o Formování ekonomického hospodářské politiky:

prostředí

zemědělství

nástroji



Všeobecnými nástroji a opatřeními hospodářské politiky;



Nástroji a opatřeními zemědělské politiky.

4 Metodický přístup k charakteristice Pro účely této bakalářské práce bylo vyuţito následujících švýcarských datových zdrojů:  Bundesamt für Statistik, www.bfs.admin.ch, Spolkový statistický úřad. Webové stránky spolkového statistického úřadu nabízí data o zemědělských

podnicích,

pracovnících

v zemědělském

sektoru,

produkci, spotřebě a cenových podmínkách. Lze zde získat i informace o státních výdajích na agrární politiku.  Bundesamt

für

Landwirtschaft,

www.blw.admin.ch,

Spolkový

zemědělský úřad. Tento datový zdroj je vhodný zejména pro zkoumání švýcarské agrární politiky. Nabízí podrobné informace o struktuře přímých plateb a vývoji jejich uţívání ve Švýcarsku. Web nabízí mnoho odkazů na platnou a účinnou legislativu právě v oblasti agrární politiky a jejích aktuálně aplikovaných nástrojů.

- 27 -

 Schweizerischer Bauernverband, www.bauernverband.ch, Švýcarský svaz rolníků. Poskytuje zejména data o zemědělských podnicích, rostlinné i ţivočišné produkci, zahraničním obchodu, cenách, účincích zemědělské činnosti na ţivotní prostředí a pracovnících v zemědělském sektoru. Stěţejní je tento zdroj hlavně v datech o zemědělské produkci, jelikoţ zbylé zdroje údaje o zemědělské produkci obsahují jen v omezené míře. V další práci se provádí analýza fyzicko-geografických, administrativně právních a demograficko-ekonomických

aspektů

pro

fungování

zemědělství.

Analýza

zemědělského sektoru jako takového je provedena analýzou dílčích ukazatelů. Spotřeba je zkoumána pomocí podílu výdajů domácností za potraviny na celkovém spotřebním koši, vývoje spotřeby jednotlivých potravin a srovnání těchto spotřebních preferencí s Rakouskem. Základní podmínky pro produkci se vymezují dle struktury ploch zastoupení jednotlivých plodin na orné půdě. Zemědělská produkce je analyzována pomocí vývoje ukazatele hrubé zemědělské produkce a jejího podílu na celkové produkci ekonomiky. Zemědělská produkce je rozdělena na rostlinnou a ţivočišnou, přičemţ k rozboru slouţí absolutní objemy produkce a jejich vyjádření v peněţních jednotkách a také měrných jednotkách (hmotnost, počet, plocha). Dále se u zemědělské produkce sleduje také vývoj v čase. Zemědělské podniky jsou zkoumány s ohledem na jejich počet, velikost vývoj v čase a zastoupení biofarem. U pracovníků v zemědělském sektoru se sleduje jejich počet, časové vytíţení a vývoj v čase. Ceny švýcarských zemědělských komodit se sledují při komparaci s některými okolními státy a Českou republikou pomocí CZV, je sledován také jejich vývoj v čase při vyjádření v USD/t. Zahraniční obchod se zemědělskými a potravinářskými produkty je sledován v čase, sleduje se vyjádření exportu a importu v peněţních jednotkách jednak celkově, ale i s ohledem na jednotlivé komodity. U agrární politiky Švýcarska se zkoumají jednotlivé pouţívané nástroje, historie jejich aplikace a také se uvádí vládou předkládané plány do budoucnosti.

- 28 -

5 Švýcarsko Základní informace Prvotnímu představení státu Švýcarsko slouţí výčet následujících faktografických údajů: Oficiální název: Švýcarská konfederace Rozloha: 41 284 km2 Populace: 7 785 806 obyvatel Hustota zalidnění: 188,6 obyvatel na km2 Jazyky: němčina, francouzština, italština, rétorománština Hlavní město: Bern Forma vlády: parlamentní republika Hlava státu: Micheline Calmy-Rey Zvláštní znak: vyvinutost samosprávy Měna: Švýcarský frank (CHF) V češtině pouţívaný název Švýcarská konfederace není jediným moţným překladem oficiálního úředního označení, které zní v němčině Schweizerische Eidgenossenschaft, ve francouzštině Cofédération Helvetica a italštině Confederazione svizzera. Velmi často se lze setkat s českým překladem Švýcarské spříseţenstvo. Švýcarsko, honosící se, tak jako i další státy střední Evropy včetně České republiky, přívlastkem „v srdci Evropy“, leţí v centrální části evropského kontinentu. Tato alpská země hraničí s Německem, Francií, Itálií, Lichtenštejnskem a Rakouskem. Rozlohou patří mezi podprůměrně velké státy Evropy. Ani co do výše počtu obyvatel Švýcarsko se svými téměř osmi miliony nijak nevyčnívá a drţí se průměru Evropy. Velikostí populace je mu nejblíţe Bulharsko, Rakousko a Švédsko.

- 29 -

Uvedená průměrná hustota zalidnění se ukazuje poměrně zavádějící, jelikoţ obyvatelstvo je rozmístěno velmi nerovnoměrně. Příčinou tohoto faktu je v rozhodující míře zejména reliéf a nadmořská výška některých oblastí. Praktickou ukázkou můţe být to, ţe na ploše zhruba 40% rozlohy Švýcarska, kterou představují čtyři kantony v horských oblastech Tessin, Graubünden, Wallis a Uri, ţije pouze 10% všech Švýcarů. Na území Švýcarské konfederace jiţ po mnohá staletí vedle sebe ţijí čtyři jazykové skupiny. Německy, resp. švýcarskou modifikací němčiny, tzv. Schwyzerdütsch, hovoří na 65% obyvatelstva, 18% Švýcarů se dorozumívá francouzsky, zhruba 10% italsky a méně neţ 1% mluví rétorománsky. Obrázek 13 - přehledová mapa Evropy

Pramen: www.worldmapfinder.com

Ačkoliv je Bern, který byl zaloţen na konci dvanáctého století, hlavním městem Švýcarska, v ţebříčku dle velikosti se svými asi 123 tisíci obyvatel na prvním místě nefiguruje. Větší populací se mohou pyšnit Laussane, Basilej, Ţeneva i Curych, který je vůbec nejlidnatějším městem s téměř 370 tisíci obyvatel. Švýcarskou formu vlády lze charakterizovat jako parlamentní republiku se silně federalistickými rysy. Tento tedy nikoliv unitární stát se dělí na 23 kantonů. Jednotlivé kantony mají vlastní ústavy a vlajky. Typickým rysem federativních států bývá rozdělení pravomoci mezi federaci a ostatní územně-politické jednotky, v případě Švýcarska jsou těmito jednotkami kantony. Do pravomoci federace náleţí výhradně ústavou zakotvené okruhy úkolů, kam se řadí zahraniční politika, armáda, cla, pošta či

- 30 -

sociální zabezpečení. Naopak do pravomoci kantonů spadá rozhodování o školství, církvích, policii, zdravotnictví. Velmi důleţitým se jeví, ţe kantony rozhodují o daních, zejména tedy o jejich výši, na vlastním území. Dle Montesquieho má kaţdý moderní stát plnit tři základní funkce: zákonodárná, výkonná a soudní. Na úrovni federace spočívá moc zákonodárná v rukou Spolkového shromáţdění, aktivní volební právo náleţí starším dvaceti let. Shromáţdění je svým charakterem bikamerální, tvoří jej Národní a Svazová rada. Specifika výkonné moci jsou obsaţena níţe v rámci výkladu o hlavě státu. Moc soudní leţí na úrovni federace zejména v rukou Spolkového soudu se sídlem v Laussane, Spolkového trestního soudu v Bellinzoně a Spolkového správního soudu v St. Gallenu jako nejvyšších instancí. Specifikem švýcarského soudnictví je absence ústavního soudu, ústavní agendu tudíţ projednávají soudy obecné. Problematika hlavy státu ve Švýcarsku se vyznačuje značnou specifičností a je třeba ji chápat v širších souvislostech zejména v úzké vazbě na vládu, tedy Spolkovou radu, a s ohledem na její netradiční zákonné zakotvení. Švýcarský model vlády lze z teoretického hlediska charakterizovat jako direktoriální. Tato koncepce označována také jako vláda-výbor. Charakterizuje ji to, ţe „se ve vládě výrazně uplatňuje reprezentativní a ústavně obyčejový princip švýcarského kantonálního a politického uspořádání, departementální princip a princip rotační. Rozhodnutí jsou činěna prostou většinou a za přítomnosti alespoň čtyř ze sedmi členů vlády“ (Filip, Svatoň, Zimek, 2006). Nejvyšším vládním orgánem ve Švýcarsku se nazývá, jak jiţ bylo uvedeno výše, Spolková rada, která se skládá ze sedmi rovnoprávných členů volených Spolkovým shromáţděním. Spolkové shromáţdění také volí předsedu Spolkové rady, který se fakticky stává prezidentem, na jeden rok výhradně ze členů Spolkové rady. Funkce prezidenta tím pádem rotuje mezi členy Spolkové rady v průběhu jejich funkčního období. Teorie státovědy švýcarskou hlavu státu kvalifikuje jako „pouze formálního reprezentanta státu s výrazně ceremoniálními rysy. Zatímco symbolem jednoty Spříseţenctva je relativně silná a stabilní vláda jako celek, prezident především připravuje a předsedá jejím zasedáním. V tomto smyslu je Spolková rad kolektivní hlavou státu“ (Filip, Svatoň, Zimek, 2006). Na tomto místě se zdá být vhodné se zmínit téţ o tom, kde se v systému nejvyšších státních orgánů nachází problematika zemědělství. Agrární agendu má v rámci švýcarské státní správy na úrovni federace,

- 31 -

kaţdý z kantonů totiţ má specializované orgány, na starosti Bundesamt für Landwirtschaft (dále BLW), tedy Spolkový zemědělský úřad, který však spadá pod vyšší orgán státní správy, kterým je Eidgenössisches Volkswirtschaftsdepartement (dále EVD), tedy jakási Sekce národního hospodářství Spříseţenstva. Na tomto místě dluţno podotknou ten fakt, ţe resort zemědělství nemá v rámci Spolkové rady své vlastní ministerstvo. Zemědělské otázky jsou v v rámci hierarchického zařazení pod EVD, kde se jimi zabývá BLW, postaveny na úroveň ostatních sekcí, kam se řadí otázky bydlení, veterinární problematika, otázky civilní sluţby a pracovních míst pro jedince ve výkonu trestu, atd. Z uvedeného lze dovozovat jednoznačně niţší význam zemědělství pro hospodářství ve Švýcarsku, neţ který lze sledovat v jiných státech, jeţ mají ministerstvo zemědělství jako Rakousko, Německo i Česká republika. Je-li řeč o sepjetí prvků samosprávy se Švýcarskem, je v prvé řadě nutno podotknout, ţe právě ve Švýcarsku lze hledat kořeny referenda. Vůbec pojem referendum vznikl z latinského „ad audiendum at referendum“, coţ v překladu znamená „k vyslechnutí a podání zprávy“. Takto byl označován proces, který byl uplatňován ve středověku v kantonech Wallis a Graubünden, kdy osoby delegované obcemi na shromáţdění konzultovali jednotlivé body jednání právě ve svých obcích, aby pak informace a připomínky, jeţ vyplynuly z konzultací, uţily při následném jednání na shromáţdění. (Filip, 1999) Dalším faktem, který prohlubuje unikátní postavení Švýcarska v rámci přímé demokracie, je konání první zákonné referendum na světě r. 1831 v kantonu St.Gallen. Přímá demokracie však není pouze referendum. Švýcarskou specialitou je v tomto směru lidová iniciativa, která spočívá v poţadavku lidu, aby politická reprezentace přijala rozhodnutí, ať uţ se bude jednat o obecné vymezení nebo lid přesně formuluje svou výzvu do např. návrhu zákona. Poprvé se lidová iniciativa konala r. 1845 v kantonu Vaud. Dnes mohou švýcarští občané vyuţít mimo jiné i následujících nástrojů přímé demokracie:  referendum o změně ústavy – tento nástroj je obligatorního charakteru, tudíţ referendum se musí konat při kaţdé, byť sebenepatrnější, změně ústavy

- 32 -

 referendum o Spolkovém rozhodnutí – můţe se týkat jakéhokoliv rozhodnutí, zde však musí být naplněna podmínka návrhu referenda minimálně 50 000 občanů s aktivním volebním právem Historie současného švýcarského platidla sahá aţ do roku 1798, kdy byly raţeny franky jako první jednotné platidlo pro tehdejší Helvétskou republiku. Švýcarský frank slouţí jako

oficiální

Lichtenštejnsku.

platidlo

nejen

Věhlasná

v domácím

švýcarská

Švýcarsku,

měna

se

obecně

nýbrţ

i

povaţuje

v sousedním za

jednu

z nejstabilnějších, v současnosti ji lze ji směnit při kurzu 1,3902 k Euru, 0,9716 k Americkému dolaru, 1,5571 k Britské libře a za sto Japonských jenů člověk při směně obdrţí 1,1665 Švýcarského franku.

Demograficko-ekonomická charakteristika Pro moţnost poznání specifických znaků švýcarského hospodářství je třeba postavit jeho základní ukazatele proti stejným ukazatelům náleţejícím celkům, které mohou pro srovnání slouţit. Tabulka 2 – porovnání hospodářství Švýcarska v některých základních demografických a makroekonomických ukazatelích I v roce 2008 (pramen: Eurostat) Rozloha (km2)

Počet obyvatel (tis.)

Švýcarsko

41285

7785

Česká republika

78868

10467

EU - 15

3237282

323233

EU - 27

4325248

499695

Pramen: Eurostat

Jedním z esenciálních prvků kaţdého státního útvaru se označuje státní území, obyvatelstvo ţijící na daném území a státní moc uplatňována v rámci daného území. V tomto bodě se stává, pro základní seznámení se Švýcarskem a jeho ekonomikou, středem zájmu právě území a obyvatelstvo, státní moc zůstává stranou. Švýcarské území, jak je moţno vypozorovat z tabulky 1, zabírá plochu o rozloze 41285 km2, coţ představuje téměř dvakrát menší rozlohu neţ Česká republika. Při porovnání s českou republikou dosahuje populace Švýcarska tří čtvrtin. Jako následující fáze srovnávání přichází na řadu výkonnost švýcarské ekonomiky. Údaje uvedené v tabulce 2 jasně prokazují jasnou dominanci výkonnosti švýcarského

- 33 -

hospodářství ve vztahu k českému. Hodnota statků a sluţeb vytvořená na území Švýcarska převyšuje více neţ 3,5krát hodnotu statků a sluţeb vytvořených na území České republiky. Oproti České republice Švýcarské hospodářství dominuje. Tabulka 3 – porovnání hospodářství Švýcarska v některých základních demografických a makroekonomických ukazatelích II v roce 2008 HDP (milionů Euro)

HDP (milionů PPS)

HDP (PPS na jednoho obyvatele)

Švýcarsko

354680

262370

33900

Česká republika

137245

199036

19000

EU - 15

10932540

10358965

26100

EU - 27

11802503

11802504

23600

Pramen: Eurostat

Přesnějšího srovnání výkonnosti hospodářství a ekonomické úrovně lze docílit při přepočtení na paritu kupní síly. Zde lze konstatovat jiţ menší rozdíl mezi Švýcarskem a Českou republikou, konkrétně švýcarský hrubý domácí produkt převyšuje ten český pouze téměř o třetinu. Co se týče ukazatele hrubého domácího produktu přepočítaného na paritu kupní síly na jednoho obyvatele, který lze označit za nejsměrodatnější, převyšuje hodnota charakterizující švýcarské hospodářství dokonce hodnotu patřící EU - 15 velice značně, a to skoro o 30 %. Dalšími základními ekonomickými ukazateli vhodnými pro charakteristiku obecného hospodářského rámce jsou inflace, míra nezaměstnanosti a obchodní bilance, které jsou všechny přehledně obsaţeny v tabulce 3. Míra inflace se v současné době ve Švýcarsku pohybuje na hranici 0,6 %, inflace v v EU - 15 se v současnosti pohybuje na úrovni 1,6 %. Tabulka 4 – porovnání hospodářství Švýcarska v některých základních demografických a makroekonomických ukazatelích III v roce 2010 Míra nezaměstnanosti (%)

Inflace (%)

Obchodní bilance v mil EURO

Švýcarsko

0,6

5,3

47612

Česká republika

1,2

7,4

5437

EU - 15

1,6

9,5

98804

EU - 27

2,1

9,6

101858

Pramen: Eurostat

- 34 -

Míra nezaměstnanosti, kterou vykazuje v současnosti ekonomika Švýcarska, stojí pod hranicí průměrně dosahované míry nezaměstnanosti v Evropské unii. Švýcarsko má kladnou obchodní bilanci, převaţuje zde export nad importem, rozdíl činí 47612 milionů euro, coţ je téměř devětkrát vyšší hodnota obchodní bilance neţ u ČR. Na mezinárodní komparaci zde navazuje komparace z časového hlediska. Při pohledu na údaje v tabulce 4 lze sledovat, jak se vyvíjel celkový počet obyvatel Švýcarska od počátku let šedesátých aţ po současnost, a jak se při tomto vývoji měnila struktura obyvatelstva dle pohlaví. Postupný vzrůstající trend počtu obyvatel byl nejintenzivnější v letech šedesátých, kdy za jedinou dekádu populace vzrostla téměř o 900 tisíc osob. Naopak nejméně intenzivní byla dekáda následující, v letech sedmdesátých došlo k populačnímu nárůstu pouze okolo 135 tisíc osob. Celkový nárůst populace dosáhl ve sledovaném období 47%. Tabulka 5 - vývoj celkové populace a struktury dle pohlaví Rok Populace Muţi Ţeny

1960

1970

1980

1990

1995

2000

2005

2010

5295500

6168700

6303573

6673850

7019019

7164444

7415102

7785806

2565100

3013995

3066235

3257537

3428368

3500708

3628696

3830566

2730400

3154705

3237338

3416313

3590651

3663736

3786406

3955240

Pramen: BFS

Dalším ukazatelem, který právě přichází v rámci této kapitoly na řadu, je zaměstnanost, resp. nezaměstnanost. Tabulka 6 - vývoj zaměstnanosti Rok

1991

1994

1997

2000

2003

2006

2010

Pracující (tis.)

4 135

3 982

3 979

4 107

4 192

4 306

4 588

1,8

3,9

4,2

2,7

2,5

4,1

4,2

Nezaměstnanost (%) Pramen: BFS

Na základě informací, které jsou uvedeny v tabulce 7, lze konstatovat vzestupnou tendenci vývoje počtu pracujících v rámci celého hospodářství Švýcarska, která však obsahuje i částečné sníţení počtu pracujících v devadesátých letech dvacátého století. Nejvyšší skokové rozdíly, v rámci sledovaného třicetiletého období, lze zaznamenat mezi roky 1991 a 1994, kdy došlo k nejvyššímu poklesu, a pak mezi léty 2006 a 2010, kdy došlo naopak k nejvyššímu nárůstu počtu pracujících. Celkový nárůst ve

- 35 -

sledovaném období činí něco přes 450 tisíc osob, coţ představuje více neţ 10 %. Vývoj nezaměstnanosti v období od začátku let osmdesátých po do konce první dekády jednadvacátého století vykazuje celkově taktéţ stoupající trend. Intenzita tohoto vzestupného trendu nezaměstnaných jedinců však jiţ s trendem vývoje počtu pracujících srovnatelná není, lze pozorovat mnohem progresivnější vzestup z původní míry nezaměstnanost ve výši 1,8 % na hodnotu na úrovni 4,2 %, coţ značí celkové zvýšení míry nezaměstnanosti více neţ dvojnásobně, kdyţ na začátku osmdesátých let bylo na území Švýcarska bez práce pouze 18 lidí z tisíce, v současnosti se statutem nezaměstnaného jedince můţe „pyšnit“ z tisíce jiţ 42 osob. Pokud švýcarská populace vzrostla od začátku šedesátých let téměř o polovinu, pak švýcarské domácí produkci stačilo k pětinásobnému nárůstu o dvě dekády méně. Tabulka 7 - vývoj HDP a inflace Rok HDP (mil. EUR) HDP (milionů PPS) HDP (EUR/obyvatel)

1980 79 080

1990 187 792

x

x

12 400 27 600

1995 241 696

2000 270 918

2002 296 018

2004 292 382

2006 311 873

2008 2010 342 822 403195

158369 198249 209551 216846 240225 273874 276167 34 300

37 700

40 600

39 600

41 700

45 800

x

HDP (PPS/obyvatel)

x

x

22500

27600

28800

29300

32100

35800

x

Inflace

4

5,4

1,8

1,6

0,6

0,8

1,1

2,4

0,7

Pramen: BFS

Vývoj cenové inflace, jehoţ přehled nabízí v rozmezí posledních dvaceti let tabulka 6, se zdá být charakteristickým svou nestálostí. V první fázi mezi léty 1980 a 1985 se objevuje mírný pokles, načeţ v další pětiletce inflace roste o celé dva procentní body, aby poté nastal poměrně stálý degresívní trend charakteristický poklesem zhruba o 0,5 procentního bodu za pět let. Pro inflační vývoj je příznačný téţ fakt, ţe nejniţších hodnot za sledované období dosahuje švýcarská ekonomika právě v současnosti.

6 Agrární sektor – charakteristika vybraných okruhů Spotřeba S ohledem na ten fakt, ţe valná většina vyrobených zemědělských produktů se dále vyuţívá pro přímou spotřebu obyvatelstva nebo pro další zpracování v potravinářském

- 36 -

průmyslu, je poptávka po produktech zemědělské výroby ve Švýcarsku v podstatě determinována výší spotřeby a potenciálního exportu potravinářských výrobků. Struktura spotřebního koše Obecně lze konstatovat, ţe podíl výdajů za potravin s růstem příjmů domácností klesá. Situace ve Švýcarsku tuto premisu potvrzuje. Obrázek 14 - struktura spotřebního koše, v r. 1990 a v r. 2010

Pramen: BFS, zpracování autora

Od roku 1990 do roku 2010 se podíl výdajů za potraviny na celkových výdajích domácností sníţil o 1,4 %. V dlouhodobějším porovnání je rozdíl mnohem znatelnější, krátce po druhé světové válce představovaly výdaje za potraviny dokonce více neţ třetinový podíl, konkrétně 35 %. Oproti výdajům za potraviny naopak narůstá podíl výdajů za bydlení, dopravu, kulturu a volnočasové aktivity. Spotřeba potravin a její struktura Co se týče energetické hodnoty, je ve Švýcarsku spotřeba potravin v čase poměrně stabilní, v roce 2007 činila průměrná denní spotřeba na osobu 13 722 kilojoulů (KJ) oproti 13 629 KJ v roce 1998. Lze však sledovat změnu struktury spotřeby potravin, coţ je moţno připisovat rostoucím poţadavkům na kvalitu a dietetické vlastnosti potravin spolu s rostoucí ţivotní úrovní obyvatel. Ve sledovaném období, tedy mezi roky 1980 a 2008, narostla spotřeba u zeleniny (z 66,9 kg/ob./rok na 70 kg/ob./rok), sýrů (z 11,7 kg/ob./rok na 16,6 kg/ob./rok), drůbeţího masa (ze 7,5 kg/ob./rok na 10,9 kg/ob./rok) a

- 37 -

rostlinných tuků (ze 13 kg/ob./rok na 18,6 kg/ob./rok). Pokles byl zaznamenán u spotřeby mléka (z více neţ 130 kg/ob./rok na 32 kg/ob./rok), masa celkově (z více neţ 64,4 kg/ob./rok na 53,4 kg/ob./rok), masa hovězího (z 15,6 kg/ob./rok na 10,8 kg/ob./rok) a vepřového (z 30,5 kg/ob./rok na 24 kg/ob./rok) a také ovoce (z 93,6 kg/ob./rok na 72,9 kg/ob./rok). Tabulka 6 - vývoj spotřeby potravin, kg/osobu za rok 140 120 100 80 60 40 20 0

Mléko Ovoce

Obiloviny Brambory

Zelenina Sýry

Maso Rostlinné tuky


Vývoj spotřeby ovoce jeví se poněkud překvapivým s ohledem na dietetické preference spotřebitelů. U ostatních komodit zůstává spotřeba zhruba na stejné úrovni. Je však nutno zohlednit i ten fakt, ţe přestoţe se nemění spotřeba dané komodity, bude se určitě měnit forma, ve které je konzumována, např. u brambor tak mnohem větší podíl neţ v minulosti zaujímají produkty s vysokou mírou přidané hodnoty jako bramborové hranolky. Specifika ve spotřebě Do jaké míry jsou švýcarské spotřební preference specifické lze zjistit pomocí mezinárodního srovnání s Rakouskem. Jedná se o stát sousední s podobnou velikostí populace, poměrně niţší ţivotní úrovní a jsou zde ve značné míře zastoupena specifika horského státu stejně jako u Švýcarska. Lze konstatovat, ţe ve většině sledovaných sloţek potravinového spotřebního koše se objevují podobné hodnoty. V Rakousku je ovšem vyšší spotřeba obilovin, včetně výrobků z obilovin, zde se na potravinovém spotřebním koši podílí více neţ 20%, ve Švýcarsku podíl spotřeby obilovin dosahuje

- 38 -

pouze 15 %. Naopak vyšší podíl na potravinovém spotřebním koši u Švýcarska, a to asi o 30 %, lze zaznamenat u čokolády. Obě země jsou tedy ve struktuře spotřeby potravin velice podobné. Tabulka 7 - srovnání podílu jednotlivých potravin na celkovém potravinovém spotřebním koši v roce 2010 obilniny maso, masné produkty mléko, sýry, vejce tuky a oleje ovoce, zelenina, brambory a houby cukr čokoláda další potraviny nealkoholické nápoje

Švýcarsko 15,5 23,0 15,6 2,4

Rakousko 20,6 22,5 14,3 3,1

18,0 0,4 3,1 12,6 9,3

16,3 0,6 2,2 10,1 10,7

Pramen: BFS a SAT, zpracování autora

Základní podmínky pro provozování zemědělské výroby Mezi rozhodující podmínky pro provozování zemědělské výroby obecně patří zejména topografické a geomorfologické podmínky v oblasti, klima, vodohospodářství a hustota osídlení. Tyto podmínky určují nejen výměru zemědělské a orné půdy, ale i strukturu zemědělské produkce a agrární politiku. Fyzicko-geografické a socio-ekonomické podmínky Moţnosti švýcarského zemědělství značně determinuje zdejší reliéf. Pro Švýcarsko jsou typické vysoké hory s hlubokými údolími, kde je vysoká hustota zalidnění a jsou zde alokována lidská sídla a komunikační sítě, které neustále zemědělské plochy z údolních oblastí vytlačují. Pole, louky, lesy a sídelní oblasti utváří zemi středu, nebo horského vnitrozemí. Pro zemědělce to znamená nutnost vypořádávat se se ztíţenými podmínkami v kopcovitých a horských oblastech. Příkré horské louky a horské oblasti zaujímají asi dvě třetiny celé krajiny. Půdní fond Půda je pro zemědělské odvětví nezaměnitelným výrobním faktorem, produkční moţnosti zemědělství jsou determinovány kvalitou půdy. Struktura vyuţití půd na území Švýcarska se v zásadě nemění, od roku 1980 do roku 2010 byly zaznamenány jen

- 39 -

minimální rozdíly. Celkově se výměra zemědělské plochy vcelku nepatrně z 1069 tisíc hektarů v roce 1985 na 1053 tisíc hektarů v roce 2010, coţ představuje pokles o 1,4 %. Tabulka 8 - vývoj struktury zemědělských ploch Orná půda

1985

2010

286653

272451

Obiloviny Pšenice Ječmen Oves Kukuřice na zrno

183767 92829 50457 9840 21560

151813 80052 28972 1789 16946

Ostatní obiloviny Brambory

9081 19976

24053 10898

Cukrová řepa

14246

17889

Krmná řepa

2569

924

Zelenina

7731

9481

Kukuřice na siláţ

42199

46860

ostatní

16165

34587

Louky zkulturněné

117561

132013

Přírodní louky a pastviny (bez letních pastvin)

636822

612688

12287 7147 8423

13173 7383 15774

1068893

1053483

Vinohrady Ovocné sady Ostatní Celkem


Rozměr zemědělské výroby a její příspěvek k tvorbě HDP Rozměr zemědělské výroby Ve sledovaném období, rozměr hrubé zemědělské produkce ve Švýcarsku stoupal do roku 1989, od roku 1993 je naopak patrný pokles aţ do roku 1998, kdy dochází k ustálení a vývoj aţ do současnosti je poměrně konstatní. Do ukazatele hrubé zemědělské produkce jsou zahrnuty činnosti přímo navázané na zemědělskou činnost. Ve skutečnosti však zemědělci mohou dosahovat i příjmů z nezemědělské činnosti, např. agroturistiky. Srovnání vychází z běţných cen, pro přesnější analýzu by bylo vhodnější vyuţít hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách tak, aby bylo moţno odlišit změny ukazatele zapříčiněné změnou samotné produkce nebo změnami cen. Údaje ve stálých cenách nejsou k dispozici, nicméně pro nastínění základních vývojových tendencí je vyuţito indexu znázorňujícího celkovou změnu cen zemědělských výrobců.

- 40 -

Miliony CHF

Obrázek 15 - struktura zemědělské produkce a vývoj CZV 16000

140

14000

120

12000

100

10000

80

8000

60

6000 4000

40

2000

20

0

0 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 Rok Živočišná produke Produkce zemědělských služeb Rostlinná produkce Nezemědělské vedlejší činnosti Index CZV


Pokles hrubé zemědělské produkce počínající v roce 1993 lze tak pravděpodobně přičítat poklesu zemědělských cen v souvislosti se změnami agrární dotační politiky. Postavení sektoru v národním hospodářství Produkce zemědělského sektoru společně s lesnictvím v roce 2007 představovala 1,1 % z celkového rozměru HDP Švýcarska (v roce 1990 to bylo přes 2,8 %). Jedná se o často pozorovaný jev v rozvinutých ekonomikách. Tento často zdánlivý pokles je dán rozvojem a zvyšováním výstupu ostatních sektorů, čímţ jejich podíl na celkovém HDP stoupá. Obrázek 16 - vývoj produkce zemědělství a lesnictví na HDP 10 000 8 000 2,0 %

6 000 4 000

1,0

2 000 0,0

0 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 Zemědělství a lesnictví


- 41 -

Rok

milionů CHF

3,0

Socio-ekonomická struktura zemědělství Pracovníci v sektoru Počet osob pracujících v zemědělství se v průběhu času sniţuje. Zatímco v roce 1996 v zemědělství pracovalo 226 tisíc osob, v roce 2009 se počet pracovníků v zemědělském sektoru pohyboval na hranici 166 tisíc, coţ představuje více neţ 16% pokles. Obrázek 17 - vývoj počtu pracovníků v zemědělství a forma časového úvazku, v tisících osob 250 200 150

104 105 93

100 50

122

Částečný úvazek Plný úvazek

93

73

2002

2009

0 1996 Pramen: BFS, zpracování autora

Zemědělské podniky Celkový počet zemědělskýcj podniků v roce 2009 těsně překročil hranici 60 tisíc, od roku 1986 se jedná o pokles téměř39 tisíc podniků, coţ přestavuje asi 40% pokles. Počty podniků klesaly v průběhu celého sledovaného období. Klesá také počet podniků s menší výměrou obhospodařované zemědělské plochy, rostou naopak velkopodniky, které obhospodařují více neţ 20 hektarů zemědělské půdy. Počet zemědělských podniků s výměrou obhospodařované plochy větší neţ 50 hektarů vzrostl od roku 1985 do roku 2009 více neţ třikrát. Roste podíl biofarem na celkovém počtu zemědělských podniků, v roce 1996 představoval podíl biofarem něco přes 4 %, v roce 2009 tento podíl dosahuje téměř 10 %. Na tento fakt má vliv jednak zvyšující se absolutní počet biofarem, z 3300 v roce 1996 na 5800 v roce 2009, ale i sniţující se počet celkového počtu zemědělských podniků. Lze také pozorovat zvyšující se průměrnou obhospodařovanou plochu na

- 42 -

podnik, ta mezi roky 1996 a 2009 stoupla z 13,6 na 17,6 hektaru na podnik, coţ představuje téměř 30% nárůst.

Obrázek 18 - vývoj počtu zemědělských podnik dle velikosti 3,5

1884 podniků

3 2,5 2

18 491 podniků

1,5 1 0,5 0 1985

1990 0 - 1 ha 20 - 50 ha

1996

2000

1 - 3 ha 50 +

3 - 10 ha

ha

2005

2009

10 - 20 ha

celkem


Struktura zemědělské produkce Zemědělská produkce se dělí na rostlinnou a zemědělskou produkci. Ve Švýcarsku dlouhodobě dominuje zastoupení produkce ţivočišné, od roku 1996 do roku 2009 se podíl podniků dle zaměřenosti na jednotlivé druhy produkce téměř nezměnil.

Podíl

Obrázek 19 – vývoj podílů podniků dle převažujícího zaměření produkce 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Rok Rostlinná produkce

Ţivočišná produkce


- 43 -

Smíšená produkce

Rostlinná produkce Na orné půdě lze konstatovat jednoznačnou dominanci zastoupení obilovin, které byly v roce 2010 zastoupeny více neţ z poloviny. Téměř pětinový podíl zaujímaly plochy pro pěstování kukuřice na siláţ. Výměra ploch, kde se pěstují okopaniny, představovala v roce 2010 ani ne pětinový podíl oproti plochám obilnin.

ha

Obrázek 20 - vývoj zastoupení komodit na orné půdě 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0

Obiloviny

Okopaniny

Zelenina

Kukuřice na siláž

ostatní

Rok


Plochy pro pěstování zeleniny představovaly v roce 2010 asi 3,5 % z celkové orné půdy ve Švýcarsku. Zastoupení jednotlivých plodin na orné půdě v čase je velmi stabilní, za posledních 25 let nedošlo k ţádným zásadním změnám. Obrázek 21 - vývoj produkce obilovin a jeho struktura 1 500 000

t

1 000 000 500 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Krmivářské obiloviny Potravinářské obiloviny Rok Pramen: BFS, zpracování autora

Z hlediska výměry půdy je vývoj obilovin, jako stěţejních plodin rostlinné výroby, v posledním čtvrtstoletí charakteristický poklesem. Sniţuje se i produkce obilovin, od roku 1998 do roku 2009 klesla produkce o více neţ 200 tisíc tun. Je však nutno

- 44 -

konstatovat, ţe v posledních pěti letech je produkce obilovin poměrně stabilní a pohybuje se kolem 1 milionu tun za rok. V čase se mění také struktura produkce obilovin. V roce 1998 byly podíly krmných a potravinářských obilovin stejné, v současnosti mírně převaţuje objem produkce krmných obilovin. Zvýšená produkce krmivářských obilovin a krmiv celkově souvisí s jejich významem pro ţivočišnou výrobu, zejména v chovu mléčného skotu. Obrázek 22 – vývoj ploch vybraných okopanin 25000

ha

20000 15000 10000 5000 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

Cukrová řepa

2001

2000

1999

1998

Brambory

1997

1990

1985

0 Rok


Tendence vývoje ploch okopanin byla mezi lety 1985 a 2009 sestupná, nejznatelnější pokles nastal v čerstvé minulosti, kdy mezi lety 2009 a 2010 došlo k poklesu o více neţ 2500 hektarů. Celkové plochy okopanin klesají, u ploch cukrové řepy je však moţno sledovat dlouhodobý růst, konkrétně mezi roky 1985 a 2010 narostly plochy cukrové řepy o 25 %. Celková produkce okopanin narůstá, mezi roky 1985 a 2009 došlo k téměř 30% nárůstu. Stěţejní podíl na tomto nárůstu nese cukrová řepa, jejíţ produkce se ve sledovaném období více neţ zdvojnásobila, kdyţ narostla ze 790 v roce 1985 na 1720 tisíc tun v roce 2009. Obrázek 23 - objem produkce vybraných okopanin

tis. tun

3000 2000 1000

Brambory 0 Cukrová řepa

1985 1990 1995 2000 2005 2006 2007 2008 2009 Rok

Pramen: SBV, zpracování autora

- 45 -

V posledních deseti letech zaznamenává pokles jak výměra, tak i produkce ovoce. Produkce poklesla mezi roky 2000 a 2009 o plnou třetinu, plochy ovocných sadů klesly o více neţ 300 hektarů, tedy asi o 7 %. 600

8000

500

7800

400

7600

300

ha

tis. tun

Obrázek 24 - plochy a objem produkce ovoce

7400

200 100

7200

0

7000 1995

2000

2005

2008

2009 Rok


Vzhledem ke zlepšujícím se technologickým podmínkám dochází dlouhodobě k nárůstu výnosů v rostlinné zemědělské produkci. Intenzita produkce v posledních patnácti letech narostla u cukrové řepy (39 %) a brambor (41 %). K nárůstu o 14 % došlo i u zeleniny a jen mírně narůstal výnos u obilovin (8 %). U obilovin se za růst výnosů přičinila sloţka krmivářských obilovin (nárůst 20 %). Obrázek 25 - výnosnost plodin rostlinné produkce, v kg/ha/rok 1995 Potravinářské obiloviny Krmivářské obiloviny Obiloviny celkem Brambory Cukrová řepa Zelenina

2000

59,8 61,7 60,7 330,3 597,4 305,1

59,6 69,3 64 426 780 299

2005 57,8 70,4 63,3 387 762,8 296,9

2008 60 70,4 64,2 428 786,4 298,5

2009 60,2 74,3 65,6 465 827,4 348,6


Ţivočišná produkce Počty skotu ve sledovaném období poklesl téměř o 40 tisíc kusů. Vývoj mezi roky 1998 a 2008 je však třeba rozdělit do dvou etap, první, mezi roky 1998 a 2005 byla charakteristická poklesem (v roce 2005 dosáhl stav skotu nejniţší úrovně 1555 tisíc ks) a poté přichází nárůst počtů skotu, který pokračuje aţ do současnosti. U produkce hovězího masa je situace obdobná, také došlo ve sledovaném období k poklesu. Rozdíl

- 46 -

však je v tom, ţe sniţování produkce skotu se pouze zmírnilo a nedošlo k opětovnému navýšení, tak jak je tomu u stavů skotu.

148 146 144 142 140 138 136 134 132 130

1660000 1640000 1620000 1600000

ks

tisíce tun

Obrázek 26 – vývoj stavu skotu a produkce hovězího masa

1580000 1560000 1540000 1520000 Rok

1998

2003

Počty hovězího dobytka

2008 Produkce hovězího masa


Trend vývoje produkce mléka je ve sledovaném období rostoucí, celková produkce vzrostla o 3 %, pouze mezi roky 2008 a 2009 došlo k mírnému poklesu. Vývoj se dá označit za poměrně rovnoměrný, oproti tomu vývoj stavu dojnic se vyznačuje značnou nestálostí a kolísá, celkově ve sledovaném období mezi roky 2000 a 2009 došlo k poklesu o pouhých 7 tisíc kusů, avšak mezi maximem (rok 2005) a minimem (rok 2008) je rozdíl téměř 30 tisíc ks. Obrázek 27 - vývoj stavu dojnic a produkce mléka 890 000

730000

880 000

720000

860 000

710000

850 000

700000

ks

tun

870 000

840 000 690000

830 000 820 000 Rok

680000 2000 2005 Počty dojnic


- 47 -

2008 2009 Produkce mléka

Produkce vepřového masa mezi roky 2000 a 2009 zůstala téměř nezměněna, stav prasat vzrostl o téměř 60 tisíc, coţ představuje asi 4 %. Produkce vepřového masa v roce 2009 byla o téměř 70 % vyšší neţ produkce masa hovězího a 3,5 krát vyšší neţ u masa drůbeţího. Zatímco stavy prasat se v čase jeví jako stabilní, dochází postupně k úbytku stavu skotu a naopak nárůstu počtu drůbeţe. Obrázek 28 - vývoj stavu prasat a produkce vepřového masa 233

1560000 1540000 1520000

231

ks

tisíce tun

232

1500000 230

1480000

229

1460000

Rok

1998 Počty prasat

2003 2008 Produkce vepřového masa


Produkce drůbeţího masa v roce 2008 přesáhla 64 tisíc tun, coţ je oproti roku 1998 nárůst přes 45 %. Tomu odpovídá i nárůst stavu masné drůbeţe od roku 1998 o téměř 2 miliony ks a téměř 30 %. Stoupající trend u produkce drůbeţe lze přičítat zejména vzrůstající poptávce po drůbeţím mase, které v souvislosti s měnícím se ţivotním stylem spotřebitelů dokáţe naplňovat zejména jejich zvýšené dietetické poţadavky na kvalitu potravin. Obrázek 29 - vývoj stavu drůbeže a produkce drůbežího masa 70

10000000 8000000

50 40

6000000

30

4000000

ks

tisíce tun

60

20

2000000

10 0

0 Rok 1998

2003

Počet kusů drůbeže

2008 Produkce drůbežího masa


- 48 -

Od roku 2000 do roku 2005 poklesla produkce vajec o téměř 35 tisíc ks, coţ představuje asi 5 %. Mezi roky 2005 a 2009 došlo naopak k nárůstu o více neţ 60 tisíc ks za rok, coţ odpovídá nárůstu téměř 10 %. V roce 2009 činila průměrná produkce na slepici 321 ks vajec, coţ ve srovnání s rokem 1995, kdy průměrná produkce švýcarských slepic činila 249 ks vajec, představuje téměř 30 % nárůst výnosnosti. 760 000

2350000

740 000

2300000

720 000

2250000

700 000

2200000

680 000

2150000

660 000

2100000

640 000

2050000

Rok

2000

2005

2008

Počet slepic

ks

ks vajec

Obrázek 30 - vývoj počtu slepic a produkce vajec

2009

Produkce vajec


Ceny Pro přehlednou demonstraci cenového prostředí ve švýcarském zemědělství je níţe uvedeno mezinárodní srovnání CZV vybraných komodit s Rakouskem, Německem, Francií a Českou republikou. Ceny pšenice ve sledovaném období razantně klesají, na začátku sledovaného období byla cena obilí ve Švýcarsku dvakrát vyšší neţ v Německu, na konci sledovaného období je cena vyšší jiţ jen dvojnásobně. Obrázek 31 - porovnání CZV pšenice 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00 Rok CH

AUT

GER

Pramen: FAO, zpracování autora

- 49 -

FRA

CZE

Nominálně vyjádřená cena poklesla z 643 USD/t na 490 USD/t, coţ představuje téměř čtvrtinový pokles. Švýcarské CZV brambor rostly ve sledovaném období z 366 USD/t na 434 USD/t, tedy asi o 20 %. V Německu však ceny rostly mnohem rychleji, konkrétně téměř na čtyřnásobek původní hodnoty. Proto původně 6 krát vyšší ceny brambor ve Švýcarsku klesly na hodnotu pouze dvakrát vyšší neţ ceny německé. Obrázek 32 - porovnání CZV brambor 8,00 6,00 4,00 2,00

CH

AUT

GER

FRA

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

Rok

1993

0,00

CZE


Nominální ceny mléka v průběhu sledovaného období klesaly z původních 689 USD/t na 454 USD/t v roce 2000, poté došlo k nárůstu cen aţ na 702 USD/t v roce 2008. V roce 1993 byla cena kravského mléka asi o 90 % vyšší neţ v Německu, v roce 2008 je švýcarská cena vyšší jiţ jen o 44 %. Obrázek 33 - porovnání CZV kravského mléka 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50

Rok

CH

AUT

GER


- 50 -

FRA

CZE

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0,00

Ceny masa ve Švýcarsku vzrostly mezi roky 1993 a 2008 o 14 % z původních 3527 USD/t na 4023 USD/t. Na začátku období byly ceny více neţ 2,6 krát vyšší ve Švýcarsku neţ v Německu, v roce 2008 byly německé ceny niţší jiţ jen asi 1,9 krát. Obrázek 34 - porovnání CZV vepřového masa 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 Rok CH

AUT

GER

FRA

CZE


Ceny hovězího masa v roce 1993 byly ve Švýcarsku vyšší o 86 % neţ v Německu, tento poměr v průběhu sledovaného období vzrostl aţ na 2,69 v roce 2001, od tohoto roku poměr cen zpět klesal a v roce 2008 jsou ceny ve Švýcarsku vyšší o tři čtvrtiny neţ v Německu. Na začátku sledovaného období se cena za tunu hovězího masa ve Švýcarsku pohybovala na hladině téměř 6 000 USD, v průběhu času stoupla o 40 % na 8393 USD v roce 2008. Obrázek 35 - porovnání CZV hovězího masa 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00

CH

AUT

GER


- 51 -

FRA

CZE

Rok

Zahraniční obchod Objemy zahraničního obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky se v posledních dvaceti letech více neţ zdvojnásobily, přičemţ nejznatelnější nárůst lze pozorovat po roce 2004. Obrázek 36 - vývoj agrárního zahraničního obchodu

20000 15000 10000 5000 0 Import Export

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Milionů CHF

25000

Rok


Narůstají obě sloţky mezinárodního obchodu, rychlejší tempo růstu však lze pozorovat u exportu, v roce 1990 představoval export asi 28 % celkového objemu zahraničního obchodu, v roce 2009 to bylo jiţ téměř 40 %. Vývoj saldo zahraničního obchodu se zemědělskými a potravinářskými produkty se jeví jako poměrně stabilní, v roce 2009 převyšoval dovoz nad vývozem o 5044 milionů CHF. Stěţejními sloţkami dovozu zemědělských a potravinářských produktů jsou zejména následující komodity: ovoce, maso, ryby, zelenina a obiloviny. Mezi artikly, u kterých převaţuje vývoz, patří: sýry a tvarohy, čokoláda, káva, čaj a koření. Obrázek 37 - vývoj zahraničního obchodu s vybranými produkty

Milionů CHF

1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 Import Export


- 52 -

Z předchozího jasně vyplývá, ţe do Švýcarska se dováţí zejména suroviny a předmětem vývozu jsou produkty zpracovatelského průmyslu, tedy produkce vyšších stupňů komoditních vertikál.

Zemědělská politika Politický základ Prosazování agrární politiky ve Švýcarsku vychází ze silného politického mandátu. V roce 1996, konkrétně 9. června, totiţ byl schválen Ústavní základ v referendu hlasem lidu, kdy se pro návrh vyjádřilo celých 78 % hlasujících. V současném znění má článek 104 Spolkové ústavy níţe uvedenou podobu, která představuje určitý příkaz: Spolek se stará o to, že zemědělství trvalou a na trh se orientující produkcí tvoří podstatný přínos k: a. bezpečnému zaopatření obyvatelstva; b. dosažení přirozených životních podmínek a péči o kulturní krajinu; c. decentralistické osídlení země. Vývoj zemědělské politiky Geneze švýcarské agrární politiky od roku 1993 proběhla ve čtyřech etapách, které odpovídaly v průběhu času se měnícím rámcovým podmínkám. Přechod od podpory cen k jiným typům nástrojům, které v takové míře nedeformují trh. První etapu, jeţ lze označit jako oddělení, lze časově zařadit mezi roky 1993 a 1998, kdy došlo k oddělení cenové a příjmové politiky. K oddělení došlo zavedením přímých plateb nezávislých na produkci. Druhá etapa, kterou lze pojmenovat jako deregulativní, probíhala mezi lety 1999 a 2003 byla charakteristická omezením státních garancí. V této době byly zrušeny státní garance jednak cenové a také záruky odběru a s tím spojené zrušení polostátních organizací jako Butyra a Unie sýra. Přímé platby byly v této době zaměřeny na ekologické výkony. Příjemce platby byl nucen naplnit podmínky Dokladu o ekologické produkci (ökologisches Leistungnachweis – ÖLN).

- 53 -

Nejpodstatnější změnou etapy třetí, probíhající v letech 2004 aţ 2007 a stručně pojmenovanou jako konkurenceschopnost, bylo zrušení kvót na mléko v roce 2009. Mezi další důleţité změny lze zařadit zavedení draţení dovozních kvót pro maso a vybudování opatření směřujících ke strukturálním zlepšením. Čtvrtá etapa, započatá v roce 2008, znamenala zrušení všech exportních subvencí s výjimkou pro produkty zpracovatelského průmyslu, redukci trţních dotačních prostředků a jejich přemístění do přímých dotací nezávislých na produkci stejně jako sníţení celních poplatků pro obilí a krmiva. Tato etapa by měla pokračovat oproti předpokladům aţ do konce roku 2013. Do té doby by systém nástrojů agrární politiky měl zůstat nezměněn a další období počne začátkem roku 2014. Současné nástroje zemědělské politiky Přímé platby jsou jedním z centrálních nástrojů zemědělské politiky ve Švýcarsku. Od počátku devadesátých let zde zaznamenávají neustálé zvyšování svého významu. Zavedením přímých plateb mohla být podpora silněji oddělena od produkce, poskytování sluţeb obecného hospodářství dle článku 104 Spolkové ústavy zlepšeno a zajištěn sociální rozvoj. Aby mohly podniky být adresáty přímých plateb, musí splnit podmínky ÖLN. Poţadavky ÖLN zahrnují:  chov zvířat v souladu s právy zvířat – nutno dodrţovat nařízení o ochraně zvířat  vyrovnaná bilance hnojiv – eventuelní příjemce příspěvku musí prokázat, ţe není vytvářeno nadbytečné mnoţství fosforu a dusíku. Dovolené mnoţství těchto plynů se určuje dle kapacity rostlinné potřeby na daném území, tzv. „Suisse – Bilanz“. Pro celý podnik můţe být nadbytek tvorby těchto plynů maximálně 10 %, jednotlivé kantony ovšem pro některá území stanovit přísnější kritéria.  přiměřený podíl vyrovnávacích ploch – u speciálních kultur musí být podíl ve výši 3,5 %, u ostatních zemědělských ploch 7 %;

- 54 -

 upravený osevní postup u nekrytých ploch orné půdy větších neţ 3 hektary – ročně vykázat minimálně čtyři různé polní kultury, dbát podílů kultur a dodrţovat pěstební pauzy;  vhodná ochrana půdy u nekrytých orných ploch větších neţ 3 hektary: kultury, které jsou sklizeny před 31. zářím musí být osety buď zimní kulturou, nebo meziplodinou, která musí zůstat zachována nejméně do 15. listopadu;  výběr a cílené pouţití prostředků na ochranu rostlin – omezení u herbicidů, granulátů a insekticidů;  eroze – na předmětných pozemcích nesmí docházet k pravidelným úbytkům půdy. Pokud by k nim docházelo, musel by eventuelní příjemce příspěvku učinit vhodná opatření nebo vymezit víceletý plán na zamezení eroze na jeho pozemku. Další základní předpoklady pro příjem přímých plateb jsou dodrţování legislativy v oblasti vodohospodářství, ochrany zvířat a ţivotního prostředí., minimální příjem podniku podle Standardu pracovní síly (Standardarbeitskräften - SAK), poţadavky týkající se zemědělského vzdělání a podmínky, aby podnik byl zemědělský a obhospodařoval půdu. K tomu existují různá omezení přímých plateb, sem lze zařadit věkové hranice, odstupňování příspěvků dle plochy počtu zvířat, hraniční hodnoty pro sumy příspěvku na Standard pracovní síly a také hranice příjmové a majetkové. Dnešní systém se skládá jednak z přímých plateb obecných a pak také ekologických přímých plateb. Zahrnuje následující nástroje: Tabulka 9 - přehled jednotlivých nástrojů přímých plateb

Druh příspěvku obecné přímé platby

Zóna

Kritéria čerpání

Obecná dotace na plochu

všechny

příspěvek na hektar zemědělské uţitné plochy

Dodatečná dotace na nekrytou ornou plochu a trvalé kultury

všechny

příspěvek na hektar nekryté orné půdy a trvalé kultury

- 55 -

Dotace na chov hospodářských zvířat poţírajících suchou píci, tzv. RGVE příspěvek Dotace na chov zvířat ve ztíţených podmínkách, tzv. TEP příspěvek

Dotace na svaţitost Dotace na svaţitost pro vinnou révu ekologické přímé platby Dotace na extenzivně vyuţívané louky, rozptylové plochy, polní a pobřeţní lesíky

všechny horské a hornaté oblasti horské a hornaté oblasti

patří sem hovězí dobytek, koňské druhy, ovce, kozy bizoni, jeleni, lamy a alpaky. Příspěvek je omezen plochou krmiva, hranice je odstupňována dle jednotlivých zón (limity podpory). na RGVE, odstupňován dle zóny (obtíţnosti). Omezení analogicky jako u RGVE příspěvku na hektar, odstupňován dle dvou stupňů sklonu

všechny

na hektar na terasu dle příkrosti

všechny

na hektar, odstupňován dle zóny

všechny údolní oblasti údolní oblasti

na hektar

na hektar

Dotace na okraje polí

všechny údolní oblasti

Dotace na vysokokmenné a ovocné stromy

všechny

na strom

Dotace na biologickou kvalitu pro ekologické vyrovnávací plochy na zemědělské půdě

všechny

na hektar, odstupňován dle zóny, na strom

Dotace na propojení ekologických vyrovnávacích ploch na zemědělské půdě

všechny

na hektar, odstupňován dle zóny, na strom

Dotace na ekologickou zemědělskou výstavbu

všechny

na hektar, odstupňován dle druhu vyuţití.

Dotace na extenzívní produkci obilí a řepky

všechny

na hektar

Dotace pro ke zvířatům obzvláště šetrné systémy ve chlévech

všechny

odstupňován dle kategorie zvířat

Dotace na málo intenzivně vyuţívané louky Dotace na neuspořádané úhory Dotace na rotační úhory Dotace na polím podobná pásma

na hektar na hektar

- 56 -

Dotace za pravidelný výběh do volné přírody Dotace na letnění

všechny oblasti letnění

odstupňován dle kategorie zvířat dotace na letní pastvu zvířat

Pramen: BLW, zpracování autora

Dalším nástrojem jsou dovozní cla. Prostřednictvím těchto nástrojů se Švýcarsko snaţí vstup na trh se zemědělskými a potravinářskými produkty podnikatelským subjektům z cizích zemí a podpořit tak subjekty činné v kterémkoliv ze stupňů komoditních vertikál. Podpora domácích výrobců tímto způsobem nachází opodstatnění zejména vzhledem k jejich vyšším nákladům na výrobu oproti zemím okolním. Systém dovozních cel je vskutku obsáhlým souborem norem. Jedná se o soubor velice obsáhlý a komplikovaný. Pro představu postačí úprava dovozu potravin pro soukromé osoby. Zákonné podmínky dovozu potravin soukromými osobami vychází obecně z jeho nezpoplatnění, musí být ovšem splněna podmínka určení takto dováţených potravin pro soukromou spotřebu. Pro soukromé osoby platí ve Švýcarsku obecně, ţe potraviny pro vlastní potřebu clu nepodléhají, pokud jejich celková hodnota nepřesáhne 300 CHF na osobu a den. Zákon ovšem pro vybrané skupiny potravin stanoví maximální nezpoplatněné dovezené mnoţství, při jejichţ překročení dochází k celní přiráţce: Tabulka 10 - dovozní cla na potraviny pro soukromé osoby

Maximální Celní poplatek v Produkt množství CHF za každý osvobozené od cla kg/l navíc Máslo a smetana (nad 15 % tuku) celkem 1 l/kg 16,Mléko a další mléčné produkty (vyjma sýra a tvarohu) celkem 5 l/kg 3,Vejce 2,5 kg 3,70 Zelenina dle druhu 20 kg 3,70 Jablka, hrušky, švestky, špendlíky, broskve, třešně, dle druhu 20 kg 3,50 jahody, maliny, rybíz, ostruţiny A) Maso a poţivatelné vedlejší jateční produkty z hovězího, telecího, vepřového, jehněčího, kozího, celkem 0,5 kg 20,koňského, oslího, mulího, čerstvého, chlazeného nebo mraţeného B) Maso a poţivatelné vedlejší jateční produkty ze zvířat ze skupiny A, solené (konzervované), sušené nebo uzené; Maso a poţivatelné jateční vedlejší produkty z celkem 3,5 kg 13,drůbeţe všeho druhu; Uzeniny a podobné masné výrobky, poţivatelné jateční vedlejší produkty nebo krev;

- 57 -

Masné polotovary a konzervy ze zvířat skupiny A a drůbeţe Obiloviny a mlynářské výrobky Výrobky z brambor Oleje, tuky a margaríny Jablečné, hruškové a vinné šťávy; jablečné a hruškové víno

dle druhu 20 kg 2,5 kg celkem 4 l/kg

1,50 7,50 2,10

celkem 3 l

0,90

Pramen: EZV, zpracování autora

Dalším nástrojem švýcarské zemědělské politiky jsou exportní subvence. Jedná se o prostředek podpory, který Švýcarsko svým exportérům nabízí i v roce 2011, důvodem se zdá být zmírnění cenového handicapu švýcarského potravinářského průmyslu. Příspěvky

jsou

poskytovány

výhradně

výrobci

zboţí.

Subvence jsou poskytovány na základě rozdílné cenové hladiny vstupů zemědělské výroby. Konkrétní výše příspěvku se vyměřuje dle mnoţství základní suroviny, která byla pouţita na výrobu produktu. Agrární úmluva mezi Švýcarskem a Evropskou unií Plodem mezinárodní spolupráce ve věci zemědělské politiky se v minulosti stala dohodnutá Úmluva. Celým názvem Úmluva mezi Evropskou unií a Švýcarskem o obchodu se zemědělskými výrobky. Tato Úmluva vstoupila v platnost 1. června 2002, čímţ mělo dojít k oboustrannému zlepšení přístupu na trh. Úmluva se skládá z rámcové smlouvy, celní koncese, dohod k odstranění technických obchodních překáţek a stejně tak výkladu rozdílných otázek obchodu a produktů. Zlepšeného přístupu na trh mělo být dosaţeno sníţením nebo dokonce úplným odstraněním cel na vybrané produkty a také zjednodušením obchodního styku. Nejdůleţitější body: 

Úmluva stanovuje celní koncese pro produkty, které jsou ve Švýcarsku i Evropské unii hodné zvláštního zřetele. Sem patří hlavně sektory sýra, ovoce a zeleniny, zahradnictví a masových specialit.



Úmluva předpokládala přechodnou pětiletou dobu, po jejímţ uplynutí mělo dojít k úplnému uvolnění obchodu se sýrem.

- 58 -



obchod v oblasti zemědělské Úmluva zjednodušuje odstraňováním a rušením netarifních obchodních překáţek. V této souvislosti byly uznány jako rovnocenné určité technické předpisy v oblasti veterinární medicíny, ochrany rostlin, biologického zemědělství, normy kvality pro zeleninu a ovoce a další.



Chráněna byla označení původu na víně a lihovinách, později se počítalo s rozšířením i na další oblasti jako např. sýr

6.1.1.1 Rozšiřování spolupráce s EU Od listopadu roku 2008 probíhají jednání mezi Švýcarskem a Evropskou unií o zemědělství, bezpečnosti (zajištění) potravin, bezpečnosti výrobků a veřejném zdraví. Při bilaterálních jednáních, v jejich části týkající se zemědělství, usiluje Švýcarsko o plnohodnotný přístup k Evropskému agrárnímu a potravinovému trhu. Budoucí smlouva by měla obsáhnout všechny stupně potravinového produkčního řetězce:  preprodukční stupeň - dodávání produkčních prostředků a investic (osivo, hnojiva, stroje)  výrobní zemědělský stupeň v pravém slova smyslu - výroba surovin (mléko, ovoce, obilí, jateční dobytek)  postprodukční stupeň - zpracování zemědělských surovin, coţ zahrnuje

první fázi zpracování (sýrárny, mlýny, masokombináty, mlékárny) a druhou fázi zpracování (produkty jako sušenky, čokolády, kelímkové zboţí). Plnohodnotný přístup na trh znamená odstranění veškerých cel na zemědělské produkty, ukončení podpory exportu a zrušení kvót. Další podmínkou kromě předchozích omezení obchodu jsou i netarifní omezení, které by měly být téţ eliminovány, jedná se kupříkladu o rozdílné předpisy v oblasti produkce, tedy přidaných látek, jakosti (např. podíl ovoce u jogurtů) a registrace produktů. Nová dohoda v oblasti zemědělství má přispět k tomu, ţe agrární sektor a sektor výţivy budou včas připraveny na výzvy, které jsou spojeny s celosvětovými tendencemi liberalizace agrárních trhů. Musí být také v rámci dohod při WTO kola Dauhá odbourána hraniční ochrana v zemědělské oblasti, v současnosti totiţ vykazuje odbourání této ochrany značné mezery. Tato dohoda by měla v dlouhodobém měřítku zajistit pracovní místa

- 59 -

v zemědělství i předcházejících a navazujících oblastech tím, ţe se objeví nová odbytiště a zvýší se konkurenceschopnost celého sektoru. Jen liberalizací předsunutého stupně, tedy výrobních prostředků a investičního majetku mohou být sníţeny náklady produkce. Oboustranný přístup k trhu zesílí tlak na švýcarské zemědělce. Tak by mohl klesnout krátkodobě příjem zemědělského sektoru. Postupný pokles se na základě biologicko-technického pokroku předpokládá i bez otevření trhu směrem k EU. Díky oboustrannému otevření trhu s EU se však vytvoří lepší předpoklady k dlouhodobému zvyšování objemu produkce neţ při udrţení samostatného trhu. Vysoká kvalitativní hodnota švýcarských produktů dává jejich dobré odbytové šance na trhu EU. Budou učiněna i prováděcí opatření pro zmírnění otevření agrárního trhu Budou zdůrazněny silné stránky švýcarského zemědělství, ochrannou značkou pro k ţivotnímu prostředí i zvířatům šetrně vyrobené produkty – „Swissness“. Také mají být vytvořeny vyrovnávací platby pro zemědělství. Bude se jednat o následující prováděcí opatření: zaměření švýcarského zemědělství a sektoru výţivy na kvalitativní strategii ochrannou známkou „Swissness“, cílené aktivity při stimulaci odbytu obzvláště při odbytu, vytvoření atraktivnějších lokálních podmínek a časově omezených opatření pro sociálně akceptovatelný přechod. Prováděcí opatření by měly sledovat následující cíle:  cílená podpora síly a konkurenceschopnosti Švýcarska;  výstavba a zajištění pozice na trhu;  zlepšení místních podmínek a tím konkurenceschopnosti;  vytvoření společensky přijatelného přechodu. Výhledový plán švýcarské agrární politiky Stěţejními body agrární politiky pro období 2014 - 2017 by měly být posílení agrární produkce, podpora ţivotního prostředí a vylepšení příjmů zemědělců. Pro výše zmíněné období je plánovaný výdaj ve formě finanční podpory ve výši 13,670 miliard CHF. Jádrem agrární politiky by pro toto období mělo být další vývojové stádium přímých plateb. Nástroje přímých plateb budou orientovány na pokračování naplňování cílu

- 60 -

vymezených ve Spolkové ústavě. v zájmu zachování transparentnosti bude předloţen pro kaţdý cíl jeden nástroj: 

dotace na kulturní krajinu na udrţování kulturní krajiny



dotace na jistotu zaopatření k dosaţení jistého zaopatření obyvatelstva

potravinami 

dotace na biodiverzitu k dosaţení a podpoře druhové rozmanitosti



dotace na kvalitu krajiny k dosaţení, podpoře a dalšímu rozvoji

kulturních krajin 

dotace na produkční systém - k podpoře zvláště přírodě blízkých,

k ţivotnímu prostředí i blahu zvířat šetrných forem produkce (např. bioprodukce a integrovaná produkce). Těchto pět nástrojů by mělo být doplněno dvěma dalšími druhy příspěvků, coţ by měly být příspěvek na efektivitu finančních zdrojů (prostředků) a příspěvek na adaptaci. Přímé platby mají být v budoucnu zaměřeny na sluţby společného hospodářství, které si přálo obyvatelstvo. Opatření, která dosud neměla specifikován konkrétní cíl, mají být nahrazena nástroji s pevně stanoveným cílem, coţ má mít za důsledek zvýšenou účinnost a efektivitu systému přímých plateb. Zavedení dosavadního sytému přímých plateb mělo za cíl zlepšení v oblasti ekologie a blaha zvířat, tedy jejich lepších ţivotních podmínek. Tyto cíle však, i přesto ţe byly definovány, byly naplněny pouze částečně. Příčina spočívá jednak v tom, ţe pro naplnění těchto cílů, které jsou zakotveny i ve Spolkové ústavě, neexistují konkrétní nástroje přímých plateb (např. péče o kulturní krajinu, a pak také opatření všeobecných přímých plateb jsou málo důsledná zaměření na stanovené cíle. Částečně ty druhé omezují kvalitu přírodních ţivotních podmínek nebo neţádoucím způsobem brzdí strukturální rozvoj. Některé z dosavadních typů přímých plateb jsou v částečně upravené formě integrovány do systému inovace přímých plateb. Zde je moţno jmenovat příspěvek na

- 61 -

obhospodařovanou plochu, příspěvek na obhospodařování svahových ploch, dále také ekologické příspěvky včetně tzv. biodotací a extensodotací. Další příspěvky, které sledují cíl trvalé vyuţití zelených ploch pro suchou píci (příspěvek na chov hospodářských zvířat poţírajících suchou píci, Příspěvek na chov zvířat ve ztíţených podmínkách), mají být

nově zaměřeny jako příspěvky zaopatřovací jistoty. Jako předpoklad usměrňování přímých plateb by mělo i nadále platit ÖLN. Pro zaplnění současných mezer v oblasti ţivotního prostředí by měly být doplňkově k ÖLN termínované techniky zdrojům šetrné a provozní inovace, které by byly podporovány prostřednictvím příspěvků efektivnosti zdrojů. Tím se silně omezí účinky, které brzdí strukturu dnešního systému přímých plateb. Současná vláda má za to, ţe navrhovaným konceptem bude dosaţeno účinnosti sluţeb národního hospodářství a podporována efektivita. Současně bude systém flexibilní za rozdílných agrárně-politických rámcových podmínek a také slučitelný s mezinárodními závazky.

7 Diskuze a závěry Cílem bakalářské práce je na základě vybraných ukazatelů charakterizovat agrární sektor Švýcarska. Podmínky pro zemědělskou výrobu do značné míry determinuje prostor, který je pro ni potřeba. Ve Švýcarsku se tohoto prostoru, z místního pohledu, příliš nedostává. Kvalitní půdy, alespoň na poměry Švýcarska, se nacházejí v údolních oblastech, kde je zdejší společnost zastavěla svými sídly a komunikacemi. Zemědělská výroba se proto z velké části umístěna v horských oblastech s obtíţnými podmínkami. Spotřeba potravin je ve své energetické hodnotě v čase velmi stabilní, mění se však její struktura. Švýcarští spotřebitelé ve svých preferencích nijak nevybočují z trendů zaznamenávaných i v jiných vyspělých zemích a inklinují k vyšším kvalitativním a dieteticky náročnějším poţadavkům na zemědělské a potravinářské produkty. Vývoj hrubé zemědělské produkce se v čase jeví jako stabilní. Vyjádření hrubé zemědělské produkce v peněţních jednotkách sice klesá, příčinou tohoto vývoje však v zásadě jsou klesající ceny.

- 62 -

socioekonomická struktury Důsledkem nedostatku prostoru pro zemědělskou produkci v údolních oblastech je orientace spíše na ţivočišnou výrobu, pro ni horské pastviny a louky nabízejí téměř ideální podmínky. Vývoj objemu produkce a produkčních ploch jednotlivých komodit rostlinné produkce je poměrně různorodý. U potravinářských obilovin klesají plochy i produkce, opačný je vývoj u obilovin krmivářských. Jednotlivé okopaniny zaznamenávají také rozdílný vývoj, zatímco cukrová řepa zaznamenává rozmach, co se týče ploch i produkce, brambory jsou v obou ohledech na ústupu. Ovoce se také pěstuje stále méně na stále menších plochách. Vývoj objemu produkce a počtu zvířat také není u jednotlivých komodit stejný. Rostou sice stavy prasat, produkce vepřového masa však klesá. U skotu klesají jak stavy, tak i produkce hovězího masa. Klesají také počty dojnic, produkce mléka však v čase roste. Rostou i stavy drůbeţe a s tím produkce drůbeţího masa i vajec. Zemědělství se s ohledem na přibliţně 1% podíl vlastní produkce na produkci celkové ekonomiky nejeví jako stěţejní odvětví. Svou důleţitou roli sehrává v rámci svých mimoprodukčních funkcí. Švýcarští vrcholní političtí představitelé si tyto souvislosti uvědomují, coţ dokazuje i prosazovaná zemědělská politika. Stěţejním nástrojem švýcarské zemědělské politiky v současném období jsou přímé platby. Udělování dotací se pojí na řadu podmínek, které musí potenciální příjemce dotace splnit. Podmínek se dají ve značné míře charakterizovat jako enviromentální. Švýcarsko ve své agrární politice klade se důraz na biodiverzitu, blaho zvířat, nepouţívání herbicidů a insekticidů a přiměřené emise fosforu a dusíku, ale i zamezení vysídlování horských a příhraničních regionů. Tato agrární politika se silnými environmentálními prvky s sebou však přináší i vysoké finanční náklady a je tak nutno konstatovat, ţe aplikace podobných pravidel je ve Švýcarsku moţná díky skutečně velmi vysoké úrovni zdejší ekonomiky, Švýcarsko si takovou politiku jednoduše „můţe dovolit“. Švýcarský zemědělský trh, stejně jako Švýcarsko obecně, dosud jeví známky značné uzavřenosti ve vztahu ke svému okolí. Ani Švýcarsko se však nemůţe trvale ubránit integračním tendencím ze strany Evropské unie, vţdyť tento supranacionální subjekt je

- 63 -

de facto jeho jediným sousedem. Lze důvodně předpokládat, ţe v budoucnosti dojde k dalšímu prohlubování dohod mezi Švýcarskem a EU v oblasti mezinárodního obchodu se zemědělskými a potravinářskými produkty, a ţe se tím obchod mezi těmito subjekty dále liberalizuje. Švýcarští producenti se tak dostanou do svízelné situace, kdy jejich výrobní náklady budou na vyšší úrovni neţ náklady subjektů působících kdekoliv v EU a švýcarský domácí trh se stane cíle invaze mnoha zahraničních produktů. Námětem k diskuzi tak můţe být, jakým způsobem by švýcarští producenti zemědělských a potravinářských výrobků mohli na nové trţní pořádky zareagovat. Švýcarští producenti potravin by se v budoucnu mohli zaměřit na vysokou kvalitu, která jejich

produkty

bude

od

ostatních

diferenciovat.

Pro

zajištění

vlastní

konkurenceschopnosti by měli švýcarští zemědělci klást důraz také na speciální národní značení, vţdyť štítek s bílým kříţem na červeném poli v současnosti u spotřebitelů evokuje právě pocity vysoké kvality, i kdyţ se nutně nemusí jednat o potravinářské produkty. Mimo Švýcarsko takové produkty budou vybírat spotřebitelé preferující kvalitu a domácí spotřebitelé, nebo alespoň jejich část, by na první pohled mohli dát průchod svým nacionálním nákupním preferencím. Vhodným se jeví i budoucí odklon k silnější orientaci na nezemědělské vedlejší činnosti jako je agroturistika.

8 Seznam použitých zkratek AUT - Rakousko BFS - Spolkový statistický úřad CZE - České republika CZV - ceny zemědělských výrobců ČR - České republika EZV - Celní správa Spříseţenstva FRA - Francie GER - Německo CH - Švýcarsko CHF - Švýcarský frank

- 64 -

EU–15 - označení zahrnuje státy: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Spojené království EU–27 - označení zahrnuje státy: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království, Česká republika, Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Maďarsko, Malta, Kypr, Bulharsko a Rumunsko GATT - Všeobecná dohoda na clech a obchodu ÖLN - Doklad o ekologické produkci SAT - Spolkový statistický ústav (Rakousko) SBV – Švýcarský svaz rolníků SZP – Společná zemědělská politika WTO – Světová obchodní organizace

9 Literatura Kniţní zdroje: 1.

BALDWIN, Richard; WYPLOSZ Charles. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 1.Praha: Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1.

2.

BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělská politika. Vyd. 1. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. 120 s. ISBN 80-7157-514-3.

3.

BEČVÁŘOVÁ, Věra. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. Vyd. 1. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta, 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4.

4.

BLAŢKOVÁ, Ivana. Změny ekonomického postavení zpracovatelů v komoditní vertikále potravinářské pšenice. Vyd. 1. Brno : MZLU v Brně, 2008. 52 s. ISBN 978-807375.

5.

DUNNE, Anthony J. Supply Chain Management: Fad, Panacea or Opportunity? Agribusiness Perspectives, Paper 48, 2002, 25 pp.

6.

FILIP, Jan. Ústavní právo. Vyd. 3., v nakl. Doplněk 1. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 535 s. ISBN 8021020326

7.

FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan; ZIMEK, Josef. Základy státovědy. 2.dotisk 4., nezměn. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 266 s. ISBN 978-80-210-4057-1.

- 65 -

8.

GREGA, Libor. Teoreticko metodologické aspekty posuzování konkurenceschopnosti zemědělství. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 82 s. ISBN 80715-7822-3.

9.

LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha : Libri, 2009. 895 s. ISBN 9788072774142.

10. PROCHÁZKA, Pavel. Vliv reforem Společné zemědělské politiky EU v 90. letech 20. století na její vývoj v kontextu procesu liberalizace světového obchodu se zemědělskými výrobky. Brno, 2006. 66 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. 11. RIEPING, Thomas. Unternehmensgründen in Agrarbusiness. Hamburg: Dr. Kovač, 2004. 167 s. ISBN 3-8300-1552-6. 12. SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie 18. vydání. 1. Praha : NS Svoboda, 2007. 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. 13. ZACHARIASSE, V.: Economic Research in Agriculture; its Role and Position in an European Context. In Pre-accesion Strategy of Czech Agriculture towards EU. VÚZE Praha, 2002.

Vyuţité internetové databáze: 14. www.bfs.admin.ch 15. www.blw.ch 16. www.bauernverband.ch 17. www.epp.eurostat.ec.europa.eu 18. www.fao.org 19. www.eagri.cz 20. www.bmelv.de 21. www.lebensministerium.at

10 Příloha Z důvodu značné obsáhlosti neobsahuje práce tištěné přílohy. K práci je však přiloţen multimediální datový nosič DVD, který obsahuje veškerý sesbíraný faktografický materiál, který byl zdrojem veškerých vytvořených tabulek a grafů.

- 66 -

Vývoj zemědělství a agrární politiky Švýcarska

Recommend Documents