VEŘEJNÉ POLITIKY PARTICIPACE a KOMUNIKACE
Role participace „Každá centrální moc, i když má minimální pravomoci, má stálou tendenci ve jménu efektivity a akceschopnosti neustále expandovat a zvětšovat svoji moc. Demokratické systémy mohou čelit nebezpečí administrativní centralizace prostřednictvím aktivně se projevující veřejnosti“ Viz: Karel Muller: Občanská společnost v komunitaristické perspektivě.
Impulsy pro participační procesy Proměna pohledu na aktéry veřejné politiky - tlak na posilování efektivity veřejných služeb - efektivita služeb-potřeby místa - finanční nároky na služby - rostoucí komplexita řízení VS x struktura místních i regionálních zastupitelů (NS, PS) Přechod od „technických“ přístupů k lokálnímu rozvoji k „více humánním“ – např. komunitní plánování, agenda 21 aj. (specifika míst) Government - Governance – New Public Management („Smart administration“)
Výsledky nových trendů Řízení a realizace rozvojových projektů má být založeno i na principech : - otevřenosti řízení (legislativa x praxe) - participace - komunikace - efektivity (PPP, NS + identifikace komunity s problémem) - zodpovědnosti (obec – občan, občan – obec)
PARTICIPACE Reprezentativní x participační demokracie - klesající zájem o volby (i být zvolen) - konzistentnost rozvoje (eko. x pol. čas) - participační procedury odráží specifika jednotlivých obcí - význam pro občany i místní správu (podpora efektivních rozhodnutí municipalit)
Důvěra k vybraným institucím
Participace Občan, který přijde k volbám nebo chce promluvit na veřejném shromáždění (široké pojetí) Aktivity jednotlivců, které směřují k ovlivňování veřejného rozhodování nebo veřejné akce (sportovní) Dobrovolné aktivity, jejichž prostřednictvím se členové společnosti podílí na tvorbě nebo realizaci VEP
Vymezení pojmu participace Podílet se na něčem veřejném a být za to odpovědný (realizace rozvojového plánu, vytváření veřejného mínění, podíl na rozhodovací moci aj.). Jedná se o jakékoli jednání, které není motivováno čistě egoisticky a je vedeno s ohledem na celek Přímá účast občanů na správě věcí veřejných
Pojem občanské participace Vnitřní participace - podíl činnosti občana na VS (účast v úřadu, komisích) Vnější participace - ovlivňování činnosti úřadu vně VS institucí - volba x referendum (obligatorní, fakultativní, rozhodovací, konzultativní)
Typy participace Občanská, expertní Individuální, kolektivní Iniciovaná shora, iniciovaná zdola Identifikace a prezentace VZ x realizace VZ
Participační žebřík
OSN udržitelný rozvoj MA 21 jako nástroj posilování UR Participace jako základní metoda MA 21 Dialog mezi občany a místní správou
Historický pohled na participaci Motiv různosti názorů a přístupů Středověk – nerovnost lidí jako součást systému, křesťanská univerzalita + participace různých mocí, církví, šlechta, panovníci, cechy … Osvícenství – homogenizace územní správy, centralizace zemí – homogenizace a centralizace moci Vznik moderních samospráv – obec jako státem vymezená forma participace Modernizace po 1945 – zklamání veřejných institucí – tendence k vlastním aktivitám v místě Role EU
LIMITY PARTICIPACE V ČR Neexistující metodika pro efektivní zapojování OS do rozhodovacích procesů – ad hoc přístupy Nerovný přístup veřejnosti x VS (pracovní doba pro konzultace) Malá míra informovanosti mezi jednotlivými subjekty o aktivitách a spolupráci s VS Politická kultura x občanská kultura Chybějící osobnosti a elity Neochota věnovat čas obecním záležitostem, horký problém Dobrovolná role občanů jako „neúčastněných pozorovatelů“ Neochota místní správy otevřít rozhodování
Participace jako kontroverze ? Do jaké míry je správné, aby se významná rozhodnutí činila pod náhodným tlakem a ne pod dlouhodobými koncepcemi ? Není participace nástrojem lobby a nátlakových skupin ? P. jako kontrola moci – ne jako nástroj moci. Je správné, aby občané participovali na některých „nadnárodních tématech“? – obrana, policie, armáda…
