POJMY -
-
-
-
Etatismus = V centru dění je stát. Stát má vše v rukou. Policy = činnost, správa, řízení. Politics = sféra (kolbiště). Politika = Jakákoli strategie, postup, činnost vedoucí k naplnění určitých programů, vizí, cílů s ohledem na určité zájmy, nejčastěji zájmy veřejné. Spravování věcí veřejných. Moc = rozhodovat o druhých, mít vliv, prostředky. „Možnost realizovat svou vůli i proti vůli těch, jenž se rozhodnutí týká.“ Je legitimní (uznaná), nesmí se zneužívat ve svůj prospěch. Politici mají autoritu. Boj o moc = volby (největší boj o moc je před volbami). Musí být legální. Politická participace = účast jednotlivců v politickém dění, aktivita občanů při správě věcí veřejných. Možnost volit a nechat se zvolit. Můžu protestovat např. peticí, demonstrací, stávkou, psaním dopisů – ztížností, úplatky, únosy, atentáty, hladovkou, sebevraždou, apod. Politická socializace = „Kdy začínáme rozumět, že nějaká politika je a uvědomujeme si ji.“ Nejdůležitější je v období SŠ, kdy si na politiku utváříme vlastní názor. Úloha rodičů, vzorů je důležitá pro náš světonázor. Veřejné mínění (Gabriel Tarde) = Je to soubor názorů a postojů veřejnosti ke konkrétnímu problému nebo otázce. Ovlivňuje nás rodina, nejbližší, naše současná osobní situace, média, vlastní zkušenosti, úroveň našeho politického vzdělání. Opinion maker – tvoří veřejné mínění (např. politik), opinion shaker – pozměňuje veřejné mínění (např. pol. Komentátor). SUBJEKTY A OBJEKTY POLITIKY
- Subjektem by měl být každý. - Největším subjektem je stát. - Dále jsou subjekty: politické skupiny, úředníci, lobistické a nátlakové skupiny, politické strany, občan s právem volit. - Objektem je každý z nás. - Politický systém zahrnuje organizace, instituce, vztahy, apod. OSN -
Vznikla v říjnu 1945 a dnes má 189 členů. Sídlí v New Yorku. Valné shromáždění je nejvyšší orgán – každá členská země má jeden hlas. Rada bezpečnosti je výkonný orgán OSN, má pouze 15 členů, které mají stálé zastoupení (USA, Francie, Čína, Velká Británie, Rusko), ostatní jsou nestálí členové volení na 2 roky. Rozhodování rady bezpečnosti je pro všechny členy závazné. Česká republika byla nestálým čelem RB v letech 1994/1995 a teď by jim opět chtěla být. - Mezinárodní soudní dvůr. POLITOLOGIE
= Politická věda = věda o politice, je to společenská věda. - Předmětem politologie je fungování státu, politický systém, politické instituce, skupiny, úloha občana, mezinárodní vztahy.
1
- Prvotní funkce je poznávací, pak sociotechnická funkce (využívání teorie v praxi), ideologická funkce. - Politologie patří k mladším společenským vědám, vznikla ve 2. polovině 19. století v USA a současně ve Francii. V USA v roce 1857 na Kolumbijské univerzitě poprvé Katedra historické a politické vědy. Ve Francii 1871 Škola svobodných politických věd (Tokevil už psal dříve: Demokracie v Americe). - V USA spíše „pragmatická politologie“, v Evropě více „pozitivní“ hodnotící politologie (blíží se spíše filosofii) – „normativní politologie“. • • •
Metody politologie jsou podobné jako v sociologii: práce s fakty, výroky, tvrzeními: Metody logiky: indukce, dedukce Historická metoda (studium politických jevů v historii, v širších politických souvislostech), Metoda komparace (srovnávání): diachronní (srovnávání v čase), synchronní (srovnávání v prostoru – mezi národy). • Metody empirické práce: sběr dat (dotazník, pozorování, experiment, studium dokumentů). • Zpracování dat • Modelování + simulace na PC (nasimuluji si jak bude probíhat např. 3. světová válka). SPECIÁLNÍ POLITICKÉ DISCIPLÍNY - Obecná politologie a politická metodologie – politologie jako taková, historie, předmět politologie, nové metody, základní teorie. - Politická teorie a politická filosofie – uspořádání státu, obce. - Politická instituce – stát, ústava, orgány státní moci, volební systém. - Srovnávací politologie – srovnává instituce, systémy. - Politická sociologie – orientace na výzkum, preference. - Veřejná politika a administrativa – činnost vlády, vztahy ve státní správě. - Politická ekonomie – státní rozpočet. - Mezinárodní vztahy – porozumění politologie, systém na celém světě, smysl politického vyjednávání. Představitelé: Alexis de Toqueville, Janet Raymond Aron, Roger Serutton, Leo Skrauss, VÝVOJ POLITICKÉHO MYŠLENÍ (POLITICKÁ FILOSOFIE DO VZNIKU POLITOLOGIE) ANTIKA - Písemné prameny, řecké městské státy – 2. století před Kristem. - Stát – město + nejbližší okolí. - Za války není čas uvažovat nad systémem v Athénách, v 5 století před Kr. se buduje přímá demokracie – všichni svobodní obecně volili. - …preferuje přirozené právo X demokracii, obdiv silných. - Sokrates – jaký je nejlepší politický režim? Co nejpřirozenější, občané žijí pro dobro obce, ve vedení jsou ti nejmoudřejší – filosofové. - Platón (5 – 4. století před Kr.) – Ústava, vláda moudrých a zdatných, stratifikace. - Aristoteles (4. století před Kr.) – Politika – kritika platóna, dle něj je nejlepší smíšená forma vlády – aristokrat i demokratické prvky, vládli i urození,m ale i lid, právo a privilegia, kontrola vládnoucích → dosáhnout toho skrze stavu a zákony – musí ji
2
dodržovat všichni. V jednotlivých úřadech se mají střídat občané. Kdo nežije v obci, je zlý nebo není člověk. Řím – překročil úvahy o obci → i republika může dobře fungovat. STŘEDOVĚK -
Po rozpadu antického města – renesance, vše je ještě součástí filosofie. Lineární chápání času. Mění se význam a dějiny politiky, člověk toho na zemi moc nezmůže. Vládci jsou bohem povolaní. Svatý Augustin (4. – 5. století po Kr.) – O obci boží. Tomáš Akvinský – člověk má dělat co nejvíce i pro pozemskou obec. MODERNÍ POLITICKÉ MYŠLENÍ
-
-
-
-
2 vlny: 1. Do 18. století – sekularizace v politice, dějiny jsou vrchol moudrosti. Machiavelli………. Jak vzniká stát? → Teorie společenské smlouvy: Hugo Grotius – jako 1. hovoří o smluvní koncepci vzniku státu. Stát vzniká jako důsledek nepsané smlouvy. Ve prospěch státu se občané vzdají některých svých privilegií. Thomas Hobbes (1588 – 1679) – představitel anglické empirické filosofie. Navazuje na Machiavelliho. Díla: Leviatan, O občanu. Zastánce smluvního státu. Stát byl dříve „válkou všech proti všem“, tak se lidé vzdali svých práv a svobod ve prospěch státu, pro ochranu a nasycení od státu – panovníka. John Lock (1632 – 1704) – teoretik politických poměrů tehdejší Anglie, zasadil se o konstituční monarchii. Zastánce teorie společenské smlouvy a teorie o dělbě moci. Přirozená lidská práva (praotec liberalismu). Díla: Dvojí pojednání o vládě – lidé se ve prospěch státu nevzdávají všech svých práv a svobod, pouze práva trestat, stát má lidi chránit, trestat a chránit jejich přirozená práva a svobody např. právo na majetek, soukromé vlastnictví. Stát je řízen ústavou a zákony, těm se musí všichni podřídit. Zasadil se vznik státní moci zákonodárné a výkonné. 2. vlna politického myšlení je Osvícenství J. J. Rousseaue (1712 – 1778) – upravuje smluvní koncepci. „Musíme se státu podřídit se vším všudy“. Dílo: O původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi – podřídit se vůli menšiny, celku. Ch. de Montesquieu ( 1689 – 1755) – dílo: O duchu zákonů (o dělbě moci). Vrcholný teoretik dělby moci: zákonodárná, výkonná a soudní. Adam Smith – „teorie neviditelné ruky trhu“. Imanuel Kant (1724 – 1804) – kategorický imperativ (mravní zákony v člověku samém). Právo má být mravné. Georg Hegel (1770 – 1841) – spis Filosofie práva. Rozpracovává idei státního organicismu. „Stát je více než celá občanská společnost, jedinec se mu musí podřídit.“ VZNIK ČESKÉHO STÁTU
- První základy českého státu vznikají v polovině 9. století. - Zakladatelé jsou přemyslovci – kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila založili české knížectví. Osobně přijali křesťanství od Cyrila a Metoděje. Měli vnuka Václava, který byl spolu s Ludmilou prohlášen později za svaté.
3
- 20. 10. 1918 – vznik Československé republiky – mnohonárodnostní stát (dříve zde žilo i hodně němců, kteří se najednou stali menšinou). - 1945 – 1946 – odsun němců z Čech. STÁTNÍ SYMBOLY:
1)
2) 3) 4) 5) 6) 7)
Dnes: Velký státní znak – Je to označení významných státních věcí (uniformy), budov (školy, úřady), které jsou spjaté se státem. Vlevo nahoře a vpravo dole je lev, vpravo nahoře a vlevo dole je orlice. Všichni jsou otočení doprava. Lev – korunka, drápy, jazyk, 2 ocasy. Spodní orlice – černá na zlatém pozadí, drápy, zobák, korunka). Horní orlice – šachovaná červenobílá na modrém pozadí, korunka, zobák, drápy. Malý státní znak – tam, kde se zvýrazňuje český význam. Státní vlajka – vznikla r. 1920, 2:3, nahoře bílá, dole červená a modrý klín. Vlajka prezidenta republiky – dominuje jí velký státní znak, má nápis „pravda vítězí“, okolo jsou státní barvy. Státní barvy – trikolóra – bílá, červená, modrá. Státní pečeť – kulatá, v centru je velký státní znak, po obvodu je nápis Česká republika. Státní hymna – J. K. Tyl, F. Škroup.
Dříve byly symboly: erbovní zvířata: lev a orlice, národní barvy: bílá, červená, modrá, tvar husitské palézy, apod. - Korunovační klenoty: 1) Svatováclavská koruna – 1346 ji nechal zhotovit Karel IV. 2) Jablko – okolo r. 1605 3) Žezlo – okolo r. 1605 4) + Svatováclavská přilba, meč a drátěná košile. - Korunovační klenoty jsou uloženy v Chrámu sv. Víta ve Svatováclavské kapli (7 klíčů = 7 zámků. ÚSTAVA - Ústava je nejvyšší právní norma ČR, je to Zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod je Zákon č. 2/1993 Sb. Atd. - Ústava ČR ustavuje český stát. - Má 8 hlav a preambuli. 1) Hlava I. – obecná ustanovení 2) Hlava II. – moc zákonodárná 3) Hlava III. – moc výkonná 4) Hlava IV. – moc soudní 5) Hlava V. – nejvyšší kontrolní úřad 6) Hlava VI. – Česká národní banka 7) Hlava VII. – územní samospráva 8) Hlava VIII. – závěrečná a přechodná ustanovení HLAVA II. – MOC ZÁKONODÁRNÁ - Tvoří ji parlament ČR rozdělený do dvou komor: - Senát – horní komora parlamentu. 81 senátorů volených na 6 let a každé 2 roky se volí 1/3 senátorů. Člen senátu může být občan starší 40 let. Členové senátu se volí většinovým volebním systémem, volí se osoby. 4
- Poslanecká sněmovna – dolní komora parlamentu. 200 poslanců volených na 4 roky. Člen PS může být občan starší 21 let. Členové PS se volí poměrným volebním systémem, volí se strany. - Úkolem parlamentu je přijímat dobré zákony. - PS vyslovuje důvěru vládě, případně ji nemusí vyslovit. - Po volbách do sněmovny musí současná vláda podat demisi a PS musí nové vládě vyslovit důvěru, takže než začne nová vláda působit, musí dostat důvěru od PS. Vláda může také v průběhu o vyslovení důvěry PS požádat. PS může důvěru nebo nedůvěru vyslovit sama od sebe. - PS kontroluje vládu. - Interpelace = veřejně vznesený dotaz poslance na člena vlády. Člen vlády musí odpovědět nejpozději do 30 dnů. - Senát projednává, navrhuje, schvaluje zákony. - Senát dbá o stabilitu na naší politické scéně, zabraňuje účelovým změnám v ústavě. - Senát je nerozpustitelný, neodvolatelný. První volby do senátu byly v r. 1996. - Senát volí prezidenta republiky, rozhoduje o některých důležitých věcech. - Senát má klíčový vliv při přijímání ústavních zákonů. - Mandátu se poslanec nebo senátor ujme až poté, co složí slib. - Mandát = pověření vykonávat svěřené funkce. - Komunisté nemají svůj klub a přidružují se k jinému klubu v PS. V senátu je hodně klubů. SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ: 1) Běžné zákony – musí být pro nadpoloviční většina přítomných poslanců i senátorů, jeli schvalován zákon poprvé. Je-li vrácen, musí to být nadpoloviční většina všech poslanců. 2) Ústavní zákony – musí být pro 3/5 všech poslanců ale 3/5 přítomných senátorů (senátoři mají větší důvěru a vážnost). - Kdo může předložit zákon: vláda, poslanec, skupina poslanců, skupina senátorů, zastupitelstvo kraje. POSTUP PŘI SCHVALOVÁNÍ ZÁKONA: 1. Nejprve musí někdo podat návrh zákona. 2. Jako první se jím zabývá Poslanecká sněmovna, rozebírají ho jednotlivé výbory podle odborné stránky zákona, pak se sejde Poslanecká sněmovna jako celek. Upravují, doplňují, nahrazují, pozměňují. Návrh je schválen, je-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců, jinak je smeten ze stolu. Když zákon Poslanecká sněmovna schválí, jde do senátu … 3. Senát – buď se zákonem: a) Nezabývá, což znamená, že s ním souhlasí, b) Návrh se nedostane na pořad jednání senátu do 30 dnů, což znamená, že senát souhlasí, c) Nebo senátoři souhlasí bez výhrad, d) Nebo má senát výhrady a pracuje na pozměňovacích návrzích, upravený zákon pak musí zpět do Poslanecké sněmovny, kde ho musí schválit nadpoloviční většina přítomných poslanců, jinak se hlasuje o zákonu v původním znění, který musí schválit nadpoloviční většina všech poslanců, pak je zákon přijat jako původní návrh. Když potom senát nesouhlasí, nadpoloviční většina všech poslanců ho může přehlasovat a přijmout. 4. Prezident – podepisuje zákony. Má právo nepodepsat, pak jde návrh zpět do Poslanecké sněmovny, kde ho musí schválit nadpoloviční většina všech poslanců, čímž přehlasuje 5
prezidenta a zákon je přijat. Prezident už pak musí zákon podepsat. Právo suspenzivního (dočasného) veta, protože Poslanecká sněmovna ho může přehlasovat. DEMOKRACIE - Demokracie je forma vlády, kde má důležitou pozici lid, vůle lidu. Je to režim, uspořádání státu. - Demos = lid, kratein = vládnout. - Alternativy vůči demokracii: totalita, diktatura, theokracie, aristokracie (vláda urozených), apod. - Předpokladem demokracie jsou demokraticky smýšlející občané, zásady, postoje a hodnoty. - Zásady: rovnost před zákonem, rozhoduje vůle většiny. PRINCIPY DEMOKRACIE • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Moc státu odvozená od suverenity lidu (přímá a nepřímá demokracie). Svoboda rozhodování, povolání, studia, politická svoboda, apod. Právní stát. Možnost dát najevo nesouhlas. Pravidelné svobodné volby. Zásada všeobecného, tajného, rovného, přímého hlasovacího práva. Odpovědnost za své jednání. Tolerance vůči jinakosti, různorodosti, neutlačovat, nepanovat, neovládat druhé silou. Rovnost před zákonem, rovné šance. Svobodný přístup k informacím – svoboda tisku (Svoboda skupin). Svoboda, ale ohraničená (má své meze), ne anarchie. Dělba moci. Existence decentralizované státní správy a samosprávy. Tržní ekonomika – založená na svobodném podnikání. Solidarita a existence sociální spravedlnosti – sociální politika. Právo menšin na existenci, ponechat si názory a požadavky, pokud jsou oprávněné. Každý příslušník menšiny má právo stát se členem většiny. Občanská společnost. Stát je tu proto, aby sloužil občanům. VÝVOJ DEMOKRACIE
- Pojem demokracie vznikl v Antickém Řecku (Herodotos). - století byla demokracie zavedena zásluho Perikla v Řeckém městském státu. Přímá demokracie - Byla to „vláda lidu“ – lid byli ale pouze svobodní muži nad 20 let věku a zároveň občané Athén (což bylo okolo 30% populace). Scházeli se na náměstí k tomu určeném, diskutovali o aktuálních událostech, navrhovali řešení, a pak o něm hlasovali (pro návrh nebo proti vznesenému návrhu). Hlasovali hliněnými střepina jako hlasovací lístky, které házeli do speciálních džbánů. Měli své úředníky a soudce z „lidu“, ti mohli být veřejně kritizováni (finanční sankce za lživé nebo neprověřené kritiky). - Po rozpadu Antiky byla demokracie v troskách. - Středověk – hlavně absolutistické vlády. Myšlenka rovnosti mezi lidmi. - Demokracie se znovu probouzí v 18. století. Zastupitelská demokracie s mnoha prvky přímé demokracie - 1787 USA sepsaná Ústava, která zavádí do té doby 6
-
-
nejdemokratičtější systém vládnutí na světě, ale i ta stále omezuje volební právo pouze na bílé muže alespoň s minimálním vlastnictvím. 1789 Francie – Francouzská revoluce, rovnost mezi lidmi, lidská práva. Revoluce proti stávajícímu režimu (hlavně absolutistickým monarchiím) → konstituční režimy (2. polovina 19. století) – rodí se moderní typ demokracie. 1920 v ČSSR mohou volit i ženy. Francie, Švýcarsko jako vyspělé demokratické země povolují ženám volit až mnohem později. USA, Švýcarsko – mnoho prvků přímé demokracie. Komunistický režim v ČSSR označován za demokratický (vládlo se přeci v zájmu lidu). TYPY DEMOKRACIE
1) Přímá demokracie – lidé se přímo podílejí na otázkách státu. a) Referendum = všelidové hlasování občanů určitého státu, regionu, obce o nějaké otázce. b) Plebiscit = jednorázové politické rozhodnutí (hlasování) občanů o otázkách, které se řeší třeba jen 1x za 100 let (např. rozpad státu, přičlenění státu k jinému, apod.). c) Iniciativa = právo občanů iniciovat navržení zákona, navrhnout znění nějakého zákona nebo iniciovat vypsání referenda. Pojistka proti nedostatku legislativní vůle. Prvním krokem je sepsání petice, sesbírání požadovaného počtu podpisů, pak musí být referendum vyhlášené. d) Odvolání = odvolání již zvolených zástupců. Zástupci zvolení v jednomandátových obvodech v průběhu volebního období mohou být odvoláni. Je k tomu nutná petice s potřebným počtem podpisů. 2) Zastupitelská – nepřímá demokracie – volíme své zástupce, kteří za nás rozhodují. a) Parlamentní zastupitelská demokracie (ČR, VB) - Moc výkonná = prezident + vláda. Moc od lidu získal parlament a ten má největší moc. Nikdo z moci výkonné není volen lidem. Vláda je kontrolovaná poslaneckou sněmovnou. b) Prezidentská zastupitelská demokracie (USA, Francie) – Prezident je volen lidem. Moc zákonodárná a výkonná je přísně oddělená. Prezident má velké pravomoci, má právo veta, rozpouštět parlament, vypsat předčasné volby, apod. - V USA je prezident zároveň premiérem – předsedou vlády. Mají tam kongres (parlament) rozdělený na senát (volený na 6 let) a sněmovnu reprezentantů (volená na 2 roky), kde jsou republikáni (konzervativní) a demokraté. Prezident rozhoduje vůči kongresu právem veta (to může být přehlasovatelné 2/3 kongresu), sestavuje vládu (tu musí odsouhlasit parlament), a každoročně podává zprávu o stavu ferederace. - Ve Francii je prezident zároveň premiérem, který nemá zdaleka takové pravomoci jako prezident. Prezident je hlavou státu, ale ne hlavou vlády. Prezident má nejdůležitější slovo, ale největší odpovědnost má premiér. Parlament nemá tak velkou moc. - V ČR je místní referendum – v rámci obcí, někdy má i obec povinnost referendum vypsat (např. při sloučení s jinou obcí, pokud o to požádá 1/3 zastupitelstva, 1/10 občanů obce starších 18 let). Referendum je platné zúčastní-li se ho alespoň 25% plnoletých občanů obce. NEDEMOKRATICKÉ REŽIMY DIKTATURA (= SAMOVLÁDA) - Vládne mocný jedinec, případně skupinka jedinců. - Neexistuje dělba moci.
7
- Populace je vyloučena z účasti na politice, pro diktátora není lid podstatný. - Diktátor reprezentuje nějakou moderní ideologii. TOTALITNÍ REŽIM - Totus = celý. - Tzv. „moderní diktatura“. - Společnost je zatahována do ideologie, musí jí sdílet a nejlépe jí věřit (např. všichni musí být ve straně). - Ideologie musí mít odraz ve vědě, umění, v občanském životě. - Všudypřítomná politická kontrola po všech stránkách. - Zajištění závislosti na státu. - Nacisticko-fašistický režim (Dříve Itálie, Španělsko, Německo) - Komunistický režim (SSSR, Čína)
-
Znaky totalitního režimu (totalitarismu) - Hannah Arendt – „totalitní syndrom“ Jen jedna ideologie je ta správná. Jen jedna vládnoucí politická strana. Cenzura – kontrola sdělovacích prostředků, ve všech sférách (umění, kultura, apod.) → masmédia se stávají nástrojem propagandy. Centrálně řízená ekonomika. Absolutní kontrola držení zbraní. Politická policie (gestapo, STB, KGB). Mobilizační systémy. Charismatický vůdce – hlavně na začátku, pak už není tolik potřeba. IDEOLOGIE
- Termín vznikl v Osvícenství – věda o ideích – myšlenkách. - V 18. století termín ideologie = Soustava základní a obecných tezí, teorií, názorů, hodnot na svět, společnost, usiluje o obecný a ucelený výklad, z něhož pak vychází konkrétní program jednání určité skupiny sympatizantů. - První ideologie v době osvícenství, kdy je otřesena víra náboženské autority, hledá se náhražka, v co se bude moct věřit. - Ideologie = sekularizované náboženství (bez Boha). - Doktrína = učení, soubor principů, názorů na konkrétní problém. Často vycházejí z ideologií, nebo jsou její součástí. Každá ideologie v sobě obsahuje řadu doktrín. Např. ideologie Liberalismus, doktrína – teorie volného trhu. - Další ideologie enviromentalismus, feminismus, komunismus, liberalismus, socialismus, konzervatismus, nacismus, fašismus. - Ideologie vznikly proto, aby poskytovaly obecná vysvětlení, poskytnutí orientace. FUNKCE IDEOLOGIE - Pomáhá vysvětlovat politické, společenské události a jevy, každá ideologie to vykládá jinak. - Poskytují kritéria hodnocení a žebříčky hodnot. - Poskytují svým stoupencům vědomí identity a sounáležitosti. - Poskytuje návody k politické akci. - K. Marx – Ideologie je falešné vědomí tříd. - Demokracie je založená na pluralitě ideologií.
8
1) Komunismus (K. Marx) → neomarxismus, neokomunismus (Marxovi původní myšlenky). 2) Socialismus – jako ideologie je to něco jiného než vláda. 3) Moderní socialismus – podřízení individua společnosti a státu. Socialismus umožňuje v rozumné míře fungování řízeného trhu. Existence soukromého vlastnictví. Stát je hlavním garantem a poskytovatelem sociálních jistot. Stát je vlastníkem klíčových institucí a podniků. 4) Konzervatismus – vzniká v kritické reakci na liberalismus v 18. století (Edmund Burke). Hlavním cílem je zachovat to, co se dříve osvědčilo. Pozvolný a mírumilovný vývoj, stabilita společnosti. Dnes už jsou konzervativci stoupenci demokracie. Touha po pořádku. Názor na ekonomiku: volný trh i hospodářská politika státu. Stát má být garantem sociální péče + nestátní subjekty. 5) Liberální konzervatismus – volný trh bez zásahu státu. 6) Liberalismus (J. Lock) – koncem 17. století. Zajistit maximum svobody pro jednotlivce. Společnost je otevřená různým proudům, náhledům. Moc státu je omezena, jeho funkce. Stát má sloužit lidem, hájit jejich práva, hlavně právo na soukromé vlastnictví. Mezilidská solidarita, odpovědnost jednotlivců sami za sebe. Ve 20. století vzniká Sociální liberalismus. POLITICKÉ STRANY - Politická strana je relativně trvalá organizace dobrovolně sdružených osob s podobným světonázorem k jejich účasti na politickém životě. Bývala uspořádána od místní úrovně přes regionální až po celonárodní úroveň. Snaží se dobýt a vykonávat moc, a za tím účelem vyhledává podporu nejširší veřejnosti. - Na rozdíl od zájmových skupin jsou politické strany připraveny převzít odpovědnost za chod společnosti. - Rozdělení na levicové a pravicové strany začalo v 11. století ve Francii. Od předsedajícího nalevo seděli zástupci lidu (demokratičtí) a napravo zástupci šlechty. - První politické strany vznikají ve Francii a Británii v 19. století, ale v USA už malinko vznikaly ke konci 18. století. V České republice byla první Strana Staročeská, pak Sociálně-demokratická, Křesťansko-demokratická, atd. - Politická strana vzniká jako právnická osoba v momentu zaregistrování v evidenci ministerstva vnitra a zaniká vlastním rozhodnutím nebo soudním rozhodnutím a nakonec vymazáním z evidence. - Politické strany jsou odděleny od státu, nesmí se ozbrojovat, nesmí působit v ozbrojených silách, na pracovištích nesmí vznikat politické strany, apod. - Členem politické strany může být občan starší 18 let, nikdo nesmí být ke členství nucen. Členové platí členské příspěvky, musí stranu volit a ve svém okolí hledat sympatizanty. Můžou se stát členem buď: 1) Volným vstupem do politické strany – vyplní formulář a strana je přijme. 2) Reglementovaným vstupem do politické strany – úprava činnosti zvláštními předpisy, člověk musí být politicky spolehlivý, nějaký čas už musí být členem, musí mít 2 ručitele ze strany, kteří se za něj zaručí, že bude dobrým členem, apod. Levice Kolektiv je důležitější než jedinec. Stát je silný, má velkou moc a velkou odpovědnost na úkor jednotlivých občanů.
Pravice Důraz na individuum. Občané mají větší odpovědnost.
9
moc,
ale
i
větší
Stát je společnost. Stát je pro občanskou společnost. Sociální politika a sociální jistoty, stát se Stratifikaci provádí fungující trh. stará o své občany – o všechny občany. Dosažení co největší sociální rovnosti. Stát ochraňuje občany, dereguluje. Stát neochraňuje, nechává všemu volný průběh. Reformy, revoluce, rychlé radikální změny. Postupný vývoj. JAK MOHOU POLITICKÉ STRANY VZNIKNOUT a) Mají původ volební a parlamentní. b) Mimoparlamentní původ. c) Sloučením politických stran nebo hnutí nebo naopak jejich rozštěpením. - OF – Občanské Fórum – hnutí nejrůznějších názorů a ideologií, chtěli se angažovat po revoluci v politice. Byly složeny z politických stran: ODS, ODA, OH (občanské hnutí). FUNKCE POLITICKÝCH STRAN -
Politické strany dělají – vytvářejí politiku. Artikulují (říkají, co si lidé přejí) a agregují (soustřeďují zájem). Mobilizace voličů před volbami. Rekrutace politiků (rozvíjí svou stranu, školí, apod.). DĚLENÍ POLITICKÝCH STRAN
1) Podle ideologií (komunistické, sociologické, liberalistické, anarchistické, apod.) + kombinace ideologií. 2) Levicové, pravicové a středové politické strany. 3) Centralizované, méně centralizované a decentralizované politické strany. 4) Strany masové (mají hodně členů) a strany kádrů (intelektuální, elitní, např. ODA). - Strany masové - čím více mají strany členů, tím více mají voličů – získávání voličů v okolí členů. Mají finanční výhody (více členů – více prostředků). Čím více členů, tím větší politický vliv. - Strany kádrové – mají větší osobnosti. Před volbami musí strana vynaložit mnohem větší úsilí (např. Masarykova realistická strana, ODA). SYSTÉM POLITICKÝCH STRAN • Totalita – jen jedna strana. • Systém dvou politických stran, kdy vždy jedna z nich převažuje (USA, VB). • Pluralitní systém – více politických stran: 1) Ohraničeně pluralitní systémy – počet stran je omezen (ČR). 2) Neohraničené – extrémně pluralistické – mnoho stran. VOLEBNÍ SYSTÉMY - Ústavou stanovený způsob volení do zastupitelských sborů. - Dva základní typy volebních systémů: 1) Poměrný volební systém – proporcionální (poslanecká sněmovna, zastupitelstva).
10
2) Většinový volební systém – majoritní (pouze do Senátu), vyhraje pouze jeden kandidát.
-
-
-
• •
-
-
-
Poměrný = proporcionální volební systém 1% hlasů odpovídá 1% reprezentantů, které politická strana získá ve voleném orgánu (kolik hlasů, tolik moci). Tento volební systém umožňuje účast více politických stran na moci. Ta strana, která získá nejvíce hlasů, má největší politickou moc. Klady: širší politické spektrum (více voličů má své zástupce). Vláda není jednobarevná, ale je koalice. Nevýhodou koaličních vlád je, že rozhodování je zdlouhavější (než se všichni dohodnou). V zemích, kde se uplatňuje tento volební systém, je mnoho politických stran. Vstupní uzavírací klauzule zabraňuje účast na moci příliš velkému množství politických stran, aby bylo jen určité množství politických stran. Do voleného orgánu se dostane pouze ta politická strana, která získá nejméně 5% hlasů všech voličů. V ČR je ohraničeně-pluralistický volební systém – volební systém udává Ústava. Poměrným systém se volí do poslanecké sněmovny, do krajských a obecních zastupitelstev. Jak to probíhá? – Voliči dostanou kandidátky se seznamy jmen. Zaškrtnou určitý počet jmen, pak jednotlivé volební komise hlasy sčítají, kolik je platných hlasů, pak ČSU rozpočte počet poslanců (republikové mandátové číslo – kolik hlasů je potřeba na jeden mandát). Každý kraj má své politické strany, a ty mají své vlastní kandidátky – kolik mandátů připadne na jednotlivé volební kraje – kterým politickým stranám se hlasy přidělí. Tzv. skrutinia – sčítání hlasů ve volbách a jejich přepočítávání na mandáty: První skrutinium – zjistí se celkové preference jednotlivých politických stran, a která politická strana nedostala potřebných 5%. Některá křesla zůstanou prázdná. Druhé skrutinium – neobsazené mandáty se rozdělí poměrně mezi ostatní zvolené strany. Většinový = majoritní volební systém „Vítěz bere vše“. Moc není rozložená úměrně. V ČR se tento volební systém používá pouze při volbách do Senátu – zvítězí jen ten, kdo má nejvíce hlasů (ale více než 50%). Volí se v tzv. jednomandátových volebních obvodech, z každého vzejde jeden vítěz. Většinou uspějí zástupci větších politických stran. Jednokolový většinový volební systém – vítězný kandidát nemusí mít naprostou většinu hlasů – stačí mu jen prostá většina. Tento systém není příliš demokratický systém – vznikají systémy pouze dvou politických stran. Dvoukolový většinový volební systém (používá se v ČR) – vítězný kandidát musí mít nadpoloviční většinu hlasů. Pokud se to povede hned v prvním kole, tak je hned zvolený. Pokud nemá nadpoloviční většinu hlasů nikdo, koná se druhé kolo, kam postupují dva nejsilnější kandidáti z prvního kola. Ve světě existují i vícekolové většinové volební systémy. NATO
- NATO = Organizace severoatlantické smlouvy. Je to vojensko-politická organizace. - Má 26 členů ze Severní Ameriky a Evropy. - 4/1949 byla podepsána Severoatlantická smlouva 12 zeměni (USA, Canada, země Beneluxu, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Portugalsko, Norsko, Velká Británie).
11
- Důvody vzniku: obrana proti šířícímu se komunismu a ochrana Evrpy před další světovou válkou. Bude-li napadena kterákoli z členských zemí, ostatní to budou brát jako útok na sebe a budou se bránit. - V čele NATO stojí generální tajmník jemnovany na 4 roky, musí pocházet z jedné z členských zemí, předsedá Severoatlantické radě a ostatním orgánům NATA. Dnes je jím de Hoof Scheffer. - Podmínky přijetí: země být politicky stabilní, demokratický režim, úspěšné zavádění tržní ekonomiky. - Nejdůležitějším orgánem NATO je Severoatlantická rada – každý členský stát má svého stálého zástupce – velvyslance při NATO, zároveň ten velvyslanec stojí v čele národní delegace své země. My teď máme nového velvyslance od r. 2005 – Štefan Füll – je podřízen ministerstvu zahraničí. Rada zasedá jednou týdně, může se sejít i na úrovni ministrů zahaničních věci nebo obrany jednotlivých členských zemí. - Summit = vrcholná schůze NATO. - Marschalův plán v letech 1947 – 1952 – měl pomoci poválečnému hospodářství – hospodářská pomoc od USA do Evropy. X Proti němu Waršavská smlouva na východě. → „Studená válka“ (bez zbraní) mezi východem a západem. Na východě se budovala nenávist proti USA. Závody ve zbrojení – kdo bude mít více a lepší zbraně. → Rusové už na zbraně neměli, tak se dohodli s USA naopak o snižování stavu zbraní. HISTORIE NATO - 1952 přistoupilo Řecko a Turecko. - 1955 přistoupila Německá spolková republika. - 1966 Francie byla vpozadí, tak na truc vystoupila po vojenské stránce, mezi léty 1994 – 95 se opět vrátila se všímvšudy. - 80./90. léta – demokratizace východu (díky Gorbačovi), 1989 revoluce → všichni chtěli na západ. V roce 1990 rozpad SSSR a zároveň rozpad Waršavské smlouvy. Byl návrh i na rozpad NATO, to přehodnotilo své poslání, zůstalo, ale hlavním cílem bylo „udržet mír“ a propojit armády členských zemí – společná armádní cvičení, pomáhá řešit regionální konflikty občanských válek, humanitární pomoc při katastrovách a občanských válkách (řešení krizí), boj proti terorismu, má i vědecké a počítačové programy. - Při rozhodování musí nastat úplný konsensus = všechna rohodnutí musí být jednomyslná. - Po rozpadu Waršavské smlouvy chtěly „všechny“ východní země vstoupit do NATO → v roce 1994 se tedy uzavřelo Partnerství pro mír – pomoc zemím východního bloku s restukturalizací jejich ozbrojených sil, pak vstoupilo Polsko, Maďarsko a ČR – v roce 1999 první země, které byly přijaty. S Ruskem se uzavřela pouze „Mírová smlouva“. - Členství v NATO musí předcházet pozvání, které se koná vždy na Summitu (poslední 2002 – bylo přizváno 7 nových států: Bulharsko, Rumunsko , Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovensko a Slovinsko – v roce 2004 se staly členy). Příklad zásahu NATO: - První plně vojenský zásah NATO na Balkáně – občanská válka – snaha Jugoslávských zemí se osamostatnit. První se osvobodilo Slovinsko, pak Chorvatsko, pak Bosna a Hercegovina – válka (Srbové, Chorvati, Muslimové). EVROPSKÁ UNIE - EU = Nadnárodní organizace demokratických států západní a střední Evropy za účelem společné tvorby politiky v mnoha oblastech: hospodářská, zemědělská oblast, životní prostředí, vnější i vnitřní bezpečnosti, zahraniční politiky, apod. s cílem zlepšit 12
úroveň života občanů těchto zemí, zvýšit bezpečnost a mírovou spolupráci mezi členskými zeměni. - Snaha vytvoři subjekt, který bude konkurenceschopný vůči USA. - Myšlenka sjednotit Evropu se objevila už ve Středověku – Jiří z Poděbrad chtěl vytvořit Unii křesťanských Evropských panovníků. VÝVOJ EVROPSKÉ UNIE - Začíná po 2. světové válce (NATO už v té době existuje od r. 1949) – Francie chtěla odvrátit sílu Německa, dobývání uhlí a oceli (strategicky důležité suroviny) → v roce 1951 tedy uzavřeli v Paříži smlouvu o Evropském společenství uhlí a oceli (smlouva na 50 let) – Francie, Německo, Itálie a země Beneluxu). → Vidělo se, že země spolupracují dobře, a že by se mohly více rozvíjet, proto v roce 1957 uzavřely další smlouvy tentokrát v Římě – Evropské hospodářské společenství a EUROATOM. → V roce 1967 se Evropskému společenství uhlí a oceli, Evropskému hospodářskému společenství a Euroatomu začalo říkat tzv. Evropské společenství. - První rozšíření v roce 1973: Velká Británie, Dánsko, Irsko. Mezi členy se rozvíjel obchod a rušila se cla. - 1981 se připojilo Řecko. - 1986 se připojilo Španělsko a Portugalsko. - 1992 podpis Maastrichtské smlouvy o EU – od 1. 11. 1993 funuje EU. ESUO (už zaniklo), EUROATOM a EHS jsou součástí EU, stále existují a jsou to její základní pilíře. - EHS rozšířeno o zemědělství, ekologii, tvorbu krajiny → Evropské společenství (ES). - 1993 přijata Kodaňská kritéria (v Dánsku v Kodani) – kritéria k příjmu nových členů: země musí být politicky stabilní, musí zavádět úspěšně tržní ekonomiku, musí být demokratická, klade se důraz na ekonomickou stabilitu, a pokud chce země EURO, tak musí být minimálně zadlužená a minimální inflace. - EU schvaluje procesní postupy formou zelených a bílých knih. - 1995 přistoupilo Rakousko, Finsko, Švédsko. - 1996 ČR podala přihlášku k členství a nastalo přibližování k EU – musí se přijmout základní zákony EU. 1. 5. 2004 se ČR stala členem EU. S námi vstoupilo dalších 10 zemí: Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, ČR, Polsko, Maďarsko). - 1997 Amsterodamská smlouva – revize Maastrichtské smlouvy. - 1999 zavedena společná měna - EURO, do té doby existovala pouze v bezhotovostním styku. 3 z 15 zemí se k měně nepřipojily: Británie, Švédsko a Dánsko. - 2000 smlouva NICE – jak bude EU fungovat, bude-li přijímat nové členy? Reforma instituce EU – orgánů. - Dnes má EU celkem 26 členských zemí. - Jednotlivé země mají svojí suverenitu, ale v určitých oblastech (ESUO, EUROATOM, ES, Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a soudní spolupáce v trestních záležitostech) se musí podřizovat nadnárodnímu zájmu. Zavazují se, že budou spolupracovat v těchto oblastech. - EU nemá vlastní právní subjektivitu, tu mají EUROATOM a ES. - Rozpočet EU – pohybuje se v miliardách Eur, každá země do něj musí přispívat poměrnou částkou. Téměř polovina rozpočtu jde do zemědělské oblasti.
13
- Instituce EU: Evropský parlament, Evropská rada, Rada ministrů, Evropská komise, Ministerstvo zahraničních věcí, Soudní dvůr EU, Evropská centrální banka, Účetní dvůr, Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální fond. Evropská komise - Sídlí v Bruselu. - Funguje jako Vláda, každá země má jednoho komisaře, který má na starost jeden resort. My máme Špidlu – má na starost sociální resort. Evropský parlament - Zastupuje občany EU, je jimi přímo volen poměrným volebním systémem. V parlamentu jsou členové rozděleny podle politického příslušenství. Má 732 členů. - Přijímá zákony. Rada Evropské unie - Má 25 členů podle resortů. Z každé země odjede ministr svého resortu a hájí zájmy svého státu. Evropská rada - Hlavy Eu.
14
