Evropská unie a její politiky

Evropská unie a její politiky Hospodářská a měnová unie I FH VŠE, LS 2009-2010 Prof. Ing.Luděk Urban, CSc Literatura : 1. Baldwin,R., Wyplosz, Ch., Ekonomie evropské integrace, Grada 2008, kap. 13, 15, 17,17.1, 17.5 2. Týč, V., Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Linde Praha, 2001,kap. VIII. Hospodářská a měnová unie, 3. Evropská komise, jedna měna pro jednu Evropu.Cesta k euru. www.zavedenieura.cz Doporučená :, 1. Integrace ČR do EU – měnová a hospodářská politika, www.cnb.cz/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/ 2. Národní plán zavedení eura v České republice, www.zavedeni eura.cz 3. European Parliament, Fact Sheets on the European Union, Part V, www.europa.eu/europarl/expert/ 1. Východiska měnové integrace HMU = ekonomické propojení zemí (na základě vnitřního trhu) plus jedna měna + jedna centrální banka + společná měnová politika, Otázky : - proč se země integrují v měnové oblasti? - co očekávají od měnové integrace? - jaká opatření jsou nutná k zajištění měnové integrace? - jaké jsou reálné výsledky měnové integrace? 1.1 Společný trh EU a měnová integrace • Zřízení společného trhu (1993) : odstranění obchodních překážek (cla, kvóty, technické bariéry obchodu), avšak každá členská země provádí vlastní měnovou (kurzovou) politiku : v její pravomoci úprava směnného kurzu, devalvace, Důsledky : nepředvídatelné změny měnových kurzů komplikují vzájemné obchodní vztahy a také pohyb kapitálu mezi zeměmi, Předvídatelné a stabilní měnové vztahy mezi členskými zeměmi - záruka vzájemného obchodu, ekonomického růstu, zaměstnanosti, 1

Rizika : ohrožení přínosů společného trhu, spekulace • Jak na tuto situaci reagovala Římská smlouva (1957)? Vědomí vzájemné závislosti : apel na zajištění rovnovážné platební bilance, cenové stability, udržování důvěry ve vlastní měnu, „Společný zájem“, ohrožení stability společného trhu, Měnová politika však zůstávala suverénní záležitostí každého členského státu, • Proč takový nezájem o měnovou integraci? Existoval mezinárodní měnový systém (Brettonwoodský systém, Mezinárodní měnový fond, 1944), zakladatelské země EU členy, Systém fixních kurzů, Stanoven zlatý obsah zúčastněných měn, vztahy těchto zlatých obsahů byly základem pro stanovení vzájemných kurzů (parit), vazba na dolar, který si zachoval zlatou směnitelnost, Země byly ve své kurzové politice omezeny, přípustné odchýlení od oficiální parity jen o 1 % (později 2,25 %), možnost devalvace po dohodě s MMF, • Měnové uspořádání považováno za stabilní, nebyla pociťována potřeba zvlášť upravovat mimo MMF, problém měnové integrace v Evropě nebyl aktuální, americký dolar zajišťoval potřebnou stabilitu, Žádná členská země nebyla ochotna se vzdát otázkách

suverenity v měnových

2. Tři kroky k evropské měnové integraci 2.1. První pokus o měnovou unii : 1969-1970 • Situace : vytvoření celní unie EU (1968), posílení vzájemného obchodu, Současně : blížící se krize mezinárodního měnového uspořádání, konec konvertibility dolaru za zlato (1971), nástup plovoucích kurzů, ropná krize, konec stability mezinárodního měnového uspořádání, Závěr : další postup hospodářské integrace se neobejde bez hlubší měnové spolupráce zemí EU, • 1969 : summit EU v Haagu, vnést stabilitu do měnových vztahů v Evropě, Zadání pro Wernerovu zprávu (1970) : omezit kolísání směnných kurzů členských zemí, definitivně zafixovat jejich vzájemný vztah a dospět tak k měnové unii, 2

1971: schválen návrh : eliminovat kolísání kurzů měn, zafixovat jejich vzájemný vztah, přejít ke společné měně, během 10 let, tři fáze, Záměr : vytvořit uvnitř tehdejšího nestabilního mezinárodního měnového systému samostatný měnový celek charakterizovaný úplnou směnitelností, odstraněním kolísání měn a trvalou fixací jejich vztahů. Zavedeny fixní směnné kurzy, přípustné kolísání _+2,25 %, ( had), odchylky vůči dolaru (had v tunelu, _+4,5 %), • Osudy : 1. Rozpad mezinárodního měnového uspořádání (odpoutání dolaru od zlata (1971), dvojnásobná devalvace, přechod k plovoucím kurzům), 2. Ropný šok (1973) : platební potíže, nadměrné výkyvy směnných kurzů, potíže při udržování přípustného rozpětí, 3. Spory mezi členskými zeměmi, jak dospět k měnové unii : nejdříve hospodářské sblížení (konvergence později, německá koncepce), nejdříve fixace a jednotná měna, což donutí ke konvergenci (francouzská koncepce) 1977 : Wernerův plán oficiálně odvolán, vnitřní a vnější příčiny 2.2 Evropský měnový systém (1979-1998) • 70.léta : rozpad brettonwoodského systému, opuštění systému fixních kurzů, desetiletí vysoké inflace, ztroskotání projektu měnové unie z roku 1971, • 1979 : návrh na zřízení Evropského měnového systému (EMS), méně náročné cíle než u Wernerova plánu, Dva výchozí předpoklady : 1. Americký dolar ztratil schopnost hrát stabilizující úlohu v mezinárodním měnovém systému, nadměrné kolísání, problémy pro evropské podniky a banky, 2. V EU směřujícím ke společnému trhu žádoucí vytvořit oblast měnové stability, která by podporovala vzájemné obchodní styky a dlouhodobé investice, předpoklad pro spolehlivou kalkulaci nákladů a cen, Cíl : dosáhnout vnitřní (cenové) a vnější (kurzové stability), podpořit vzájemný obchod, prohloubit integrační proces, prostřednictvím fixních, avšak upravitelných směnných kurzů, tím přispět ke sblížení hospodářského vývoje členských zemí, posílit postavení Evropy , Přes zakolísání v 1992 přetrval do konce 1998 3

• Čtyři základní prvky EMS : Zásadně : systém fixních, ale upravitelných směnných kurzů zúčastněných zemí 1. ECU (European Currency Unit) : evropská měnová jednotka Základní prvek EMS : nešlo o obvyklou měnu, nebyla v oběhu, největší inovace vůči Wernerově plánu, Vytvořena jako „košová měna“, směs měn zúčastněných zemí, odrážející podíl zemí podle jejich ekonomické síly a váhy ve vzájemném obchodě, Stabilnější než měny jednotlivých zemí, Použití : jako účetní jednotka pro určování závazků a pohledávek centrálních bank, - jako platební jednotka při transakcích mezi institucemi EU (rozpočet EU), mezi EU a vládami členských zemích, - v soukromém sektoru : na kapitálovém trhu, při emisi mezinárodních obligací, omezení kurzového rizika, 2. Mechanismus udržování měnových kurzů : („exchange rate mechanism“ (ERM), mechanismus směnných kurzů), Každá měna má stanovenou střední sazbu vůči ECU (stanovena Radou ministrů), maximálně přípustné rozpětí +_2,25 %, tím určeny vzájemné směnné kurzy měn členských zemí, povinnost intervenovat v případě přibližování k hraničnímu limitu, zapojení centrálních bank členských zemí, možnost úprav kurzů (devalvace), pravidla 3. Úvěrová pomoc zemím s oslabenou měnou, 4. Evropský fond měnové spolupráce : spojení 20 % dolarových a zlatých zásob členských zemí, možnost půjčit členským zemím s platebními potížemi • Výsledky EMS : Cílem EMS nebylo dosáhnout absolutní stability a fixace kurzů, ale stabilizace směnných kurzů v rámci přípustné fluktuace, možnost úpravy vzájemnou dohodou, Úspěchy ve dvou oblastech : 1. Větší kurzová stabilita ve srovnání s americkým dolarem a japonským jenem, 1987-1992 žádné devalvace, 2. Snížení a sblížení míry inflace 3. Důsledek : ekonomická konvergence (míra inflace, sblížení úrokových sazeb) • Komplikace na začátku 90.let, krize 1992-1993

4

Liberalizace pohybu kapitálu (součást programu na vytvoření jednotného trhu) uvolnila prostor pro spekulační útoky na slabší měny, neschopnost udržet měny v rámci určeného rozpětí přes intervence, Vystoupila Velká Británie, Itálie, devalvace španělské a portugalské měny, ohrožení francouzské měny, 1993 : zavedeno širší rozpětí pro pohyb směnných kurzů : -+ 15 % od středního kurzu

1. 2. 3. 4. 5.

• Zhodnocení EMS : Osvědčil se jako nástroj vnitřní stability (stabilita cen a nákladů) a měnové stability (stabilita směnných kurzů) členských zemí, snaha o návrat k systému fixních kurzů, (inspirace Bretton-woodem), Podařilo se potlačit míru inflace díky vazbě na DM, Splněn vymezený úkol : prostřednictvím měnové stabilizace prohloubit ekonomické vazby mezi členskými zeměmi, zejména obchodní, EMS neměl v programu zavést společnou měnovou politiku ani zavést společnou měnu, Připravil půdu k přechodu k měnové unii

2.3 Přechod k měnové unii • Návrat k úvahám o přechodu k měnové unii v druhé polovině 80.let pod vlivem dvou událostí : 1. Rozhodnutí o přechodu k vnitřnímu trhu (1985) : odstranit zbylé překážky vnitroevropského obchodu, uvolnění pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi, do konce roku 1992, 2. Úspěch EMS při stabilizaci směnných kurzů • Otázka : jak dál : EMS přivedl ke sblížení hospodářských politik členských zemí, zároveň však neodstraňoval možnost devalvací, které znehodnocovaly konkurenční prostředí společného trhu, Dilema : obtíž při snaze udržet tři cíle : volný pohyb kapitálu, fixní kurz, autonomní měnová politika, „Nedosažitelná trojice“ : Baldwin-Wyplosz, s. 354 • Při zcela volném pohybu kapitálu a při autonomní měnové politice nelze udržet fixní kurz, • Při zcela volném pohybu kapitálu, při snaze udržet fixní kurz nelze provádět autonomní měnovou politiku

5

• Dvě možnosti : 1. Po vytvoření vnitřního trhu zůstat u EMS, avšak úplné uvolnění pohybu kapitálu hrozí způsobit potíže „slabším zemím“ s udržováním povoleného rozpětí ( fixního kurzu), Krajní řešení : s liberalizací pohybu kapitálu odejít od fixních kurzů k plovoucím kurzům a přenechat jejich vývoj tržnímu prostředí, působení nabídky a poptávky. To by zcela znehodnotilo dosavadní výsledky integračního procesu: nepředvídatelné kolísání směnných kurzů, krok nazpět od společného trhu k pásmu volného obchodu, 2. Od EMS přejít k měnové unii s jednotnou měnou, s nezvratitelnou a definitivní fixací směnných kurzů členských zemí, 3. V tom : logický krok od EMS, Záruka, že budou využity všechny potenciální možnosti vnitřního trhu, podporován rozvoj vzájemného obchodu, Tyto možnosti byly zatím narušovány kolísáním směnných kurzů a možností devalvace, Upevnění dosavadních výsledků integračního procesu, 4. To ovšem předpokládá, že měnovou politiku přestanou provádět jednotlivé národní centrální banky, že měnová politika přejde do výlučné pravomoci nově zřízené centrální banky EU, která bude emitovat jednotnou měnu a provádět společnou měnovou politiku, 5. Tuto strategii zvolily země EU • Nový návrh přechodu k měnové unii : ER v červnu 1988 : návrh na vytvoření zvláštní skupiny odborníků v čele s předsedou Komise J.Delorsem, členy skupiny 12 guvernérů centrálních bank členských zemí, Úkol : prostudovat možnosti a navrhnout kroky vedoucí k měnové unii, Zpráva a její doporučení schváleny ER v červnu 1989 Závěry a doporučení : 1. Zavést měnovou unii během 10 let ve třech etapách, 2. Měnovou politiku plně centralizovat do rukou nově vytvořené Evropské centrální banky jako orgánu národních centrálních bank, s úkolem pečovat o cenovou stabilitu a podporovat hospodářskou politiku EU, nezávislá na pokynech vlády i orgánů EU, 3. Sblížit hospodářskou a měnovou politiku (konvergence), 4. Směnné kurzy zúčastněných zemí neodvolatelně zafixovat, výslovně se nezmiňuje společná měna, 5. Navrhuje se zahájit 1.etapu přechodu k měnové unii již k 1.7. 1990 • Teoreticky může měnová unie existovat ve dvou podobách : 6

- Se zachováním národních měn zúčastněných zemí, avšak s neodvolatelně zafixovaným kurzem, - Se zavedením jednotné měny - Projekt měnové unie EU počítá s druhou variantou • Maastrichtská smlouva (podepsána v únoru 1992, vstoupila v platnost v listopadu 1993) Nutné změny v Římské smlouvě, Nový cíl : zavést hospodářskou a měnovou unii zakotven v MS Vedle toho : 1. Rozdělení přechodu k měnové unii na tři etapy, časově i obsahově vymezeno, 2. Formulace kritérií nutných ke sblížení hospodářských politik (kritéria konvergence), 3. Instituce nezbytné k fungování měnové unie : EMI, ECB, 4. Výjimky pro dvě země : Velkou Británii a Dánsko • Etapy přechodu k měnové unii 1.etapa : od poloviny 1990 do konce 1993, - Odstranění posledních překážek volného pohybu kapitálu, - Spolupráce centrálních bank k dosažení stability cenového vývoje - stability veřejných financí, 2.etapa : 1994-do konce roku 1998, - Zřízen Evropský měnový institut jako předchůdce budoucí Evropské centrální banky (ECB), - Zajistit, aby národní centrální banky byly nezávislé na politické moci (vlády mají zakázán přístup ke zdrojům (úvěrům) centrální banky, rozpočtové deficity lze financovat pouze státními dluhopisy), - Hlavním obsahem 2.etapy : plnění konvergenčních kritérií s cílem sblížit vývoj v různých částech EU, aby rozdíly mezi nimi neohrožovaly měnovou stabilitu potřebnou pro přechod k poslední etapě přechodu k měnové unii, - ER v prosinci 1995 rozhodla o názvu nové měny (euro) a o tom, že 3. etapa započne k 1.1. 1999, - V červnu 1997 přijat Pakt stability a růstu, který má zajistit, že bude dodržována rozpočtová disciplína i po přijetí nové měny, - V červnu 1998 založena Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu (SRN), která nahradila EMI. Svou činnost plně rozvinula od 1.1. 1999, - V polovině roku 1998 rozhodnuto, že se 11 členských zemí kvalifikovalo pro vstup do závěrečné, třetí etapy měnové unie (Německo, Belgie, 7

Francie, Španělsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Rakousko, Holandsko, Portugalsko, Finsko), - Dvě země (Velká Británie a Dánsko) sice splnily požadovaná kritéria, avšak při jednání v Maastrichtu prohlásily, že do závěrečné etapy nevstoupí (výjimka, opt-out), Řecko ke stanovenému datu konvergenční kritéria nesplnilo, Švédsko, • Třetí etapa : 1.1.1999-1.7.2002 - Od 1.1. 1999 se datuje činnost měnové unie (11 zemí), Řecko od 1.1. 2001, Slovinsko (2007), Malta a Kypr, připraveno Slovensko (od 2009), - Byly neodvolatelně zafixovány směnné kurzy měn zemí, které splnily konvergenční podmínky a nepožádaly o výjimku, pevné kurzy vůči nové společné měně, poměr euro vůči ECU : 1 : 1, ECU se ruší, - Bankovky a mince národních měn dále obíhají, ale pouze jako vyjádření eura, pevné směnné kurzy se staly pouze přepočítacími koeficienty , - Měnová a kurzová politika pouze v euro, - Od konce 2001 přestala platnost národních platidel v bezhotovostní podobě, od začátku 2002 paralelní oběh národních měn a mincí současně s eurem, od 1.1. 2002 začala výměna národní měny za euro, ukončena 28.2. 2002, - Přechod na hotovostní euro, nesmírně složitý manévr, proběhl z technického hlediska hladce, složité psychologické přizpůsobování spotřebitelů, - Od začátku 2002 : vznik eura jako hotovostní měny, - Od začátku 3.etapy : koordinace hospodářské politiky, Rada ministrů sleduje ekonomický vývoj v každé členské zemi, provádí jeho hodnocení, doporučení členské zemi, - Zvláštní pozornost : nadměrné schodky veřejných financí, doporučení, případně sankce, Pakt stability a růstu, - Právní opatření : platnost smluv, kontinuita kontraktů, - Technické problémy : zásobení bank a obchodů novou měnou, prodejní automaty, zaokrouhlování cen, obavy ze zdražení Březen 2010

8