POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Unie působí společně pouze v oblastech, které vymezují Smlouvy (o EHS, o EU).
Těmto oblastem se říká politiky EU. SPOLEČNÉ x KOORDINOVANÉ
SPOLEČNÉ POLITIKY
Jsou klíčovou oblastí Jsou to oblasti, ve kterých členské státy zcela delegovaly své pravomoci na orgány Evropské unie, resp. Evropských společenství (Radu, Parlament a Komisi).
Mezi společné politiky dnes patří:
společná obchodní politika, společná zemědělská politika, a pro členské země eurozóny i měnová politika.
Koordinované politiky Oblastem, kde členské státy přenesly svou působnost na orgány EU/ES jen částečně, říkáme komunitární neboli koordinované politiky. Jejich samotná realizace tedy spočívá na členských státech, zatímco koordinace a harmonizace spadá do nadnárodní působnosti (do působnosti orgánů Evropské unie).
Koordinované politiky • • • • • • • • •
Jednotný vnitřní trh Regionální politika Ochrana spotřebitele Ochrana životního prostředí Energetická politika Podpora výzkumu a technologického vývoje Sociální politika Doprava Vzdělávání atd.
Ostatní společné aktivity Spolupráce v oblasti dříve tzv. druhého a třetího pilíře
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (druhý pilíř) Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (třetí pilíř)
Subsidiarita a dělení pravomocí Při dělbě pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy je stále větší důraz kladen na princip subsidiarity. Podle něj mají být rozhodnutí přijímána na co nejnižší úrovni státní správy/samosprávy. V podmínkách EU jde především o tzv. vertikální rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy.
Pravidla v EU dle Lisabonské smlouvy
přináší (v Hlavě I Smlouvy o fungování EU) rozdělení kompetencí mezi EU na jedné straně a její členské státy na straně druhé.
Výlučné kompetence Sdílené kompetence Podpůrné, koordinační a doplňkové
Výlučné kompetence V oblastech s tzv. výlučnými kompetencemi má Evropská unie v podstatě monopol na tvorbu pravidel. Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU. Jde především o oblast zahraničního obchodu, cel, měnové politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu.
Sdílené kompetence V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní. Zahrnuje čtyř svobod vnitřního trhu, zemědělství a rybolov, doprava, sociální politika, ochrana životního prostředí, hospodářská soutěž, daně, občanství Unie, ochrana spotřebitele, politika na podporu hospodářské a sociální soudržnosti a vízová, přistěhovalecká a daňová politika.
Doplňující kompetence Doplňující kompetence má Evropská unie v oblastech, kde svou činností podporuje politiku jednotlivých členských zemí. I když EU v některých oblastech s doplňujícími kompetencemi působí velmi aktivně, jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád. Do této kategorie náleží např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, věda a výzkum, ochrana veřejného zdraví, kultura nebo celní spolupráce.
Kompetence členských zemí Evropská unie v nich nemá právo přijímat rozhodnutí ve věcech, které jsou v kompetenci členských zemí. Členské země například samy rozhodují o své vnitřní organizaci, systému veřejné správy, organizaci svých bezpečnostních složek, justice, zdravotnictví, výši mezd atd.
Oboustranná flexibilita Daný (poměrně extenzivní) výčet pravomocí není v důsledku zavedení tzv. oboustranné flexibility nutně neměnný. Oboustranná flexibilita umožňuje nejen rozšíření (výlučných) pravomocí EU, ale naopak i jejich redukci.
B O X : P r a v o m o c i E U p o d le L i sa b o n s k é s m lo u v y V ý lu č né p r a v o m o c i
1 . 1 c el n í u n ie 2 . 1 st a n o v e n í p r av id e l h o s p o d á řs k é so u tě že n ez b y t n ý c h p r o fu n g o v á n í v n itř n íh o tr h u 3 . 1 m ě n o v á p o l it ik a p r o č le n s k é st át y , je j ic h ž m ě n o u je e u r o 4 . 1 z ac h o v á n í b io l o g ic k ý ch m o ř s k ý c h z d r o jů v r á m c i s p o le čn é r y b ář s k é p o l iti k y 5 . 1 sp o le čn á o b c h o d n í p o lit ik a Sd í len é p r a v o m o ci v n i tř n í tr h so c iá l n í p o lit ik a h o s p o d á ř s k á , s o c iá ln í a ú z e m n í so u d r žn o s t z em ě d ě lst v í a r y b o lo v , v y jm a z a ch o v á n í b io l o g i ck ý ch m o ř sk ý c h zd r o jů ž iv o t n í p r o s t ře d í o c h r a n a sp o tř e b it el e d o p r av a tr a n s ev r o p s k é s ítě e n e r g et ik a p r o s to r s v o b o d y , b e z p e čn o s t i a p r á v a sp o le čn é o tá z k y b ez p e č n o s ti v o b l as ti v eř e jn é h o z d r a v í č in n o s t v o b l as ti vý z k u m u , t e ch n o lo g ic k é h o r o zv o je a v e s m ír u sp o le čn á p o l iti k a v o b la sti r o z v o jo v é s p o l u p r á c e a h u m a n i tá r n í p o m o ci P o d p ů r n é, ko o r d i na č n í a do p lň ko v é pr a v o m o c i o c h r a n a a z le p šo v á n í li d sk é h o zd r a ví p r ů m y sl k u ltu r a c es to v n í r u c h v š e o b ec n é v zd ěl á vá n í, o d b o r n é v z d ě lá v á n í , m lá d e ž a s p o r t c iv i ln í o c h r a n a sp r áv n í sp o lu p rá c e
