POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Oblast klimatu
Naše planeta, naše klima N ízko uhl íková eko n o m ik a s t im ul uje ho s p o d ář s k ý r ůs t a vyt vář ení p r ac ovn íc h p ř íl ežit o s t í
OBSAH Proč potřebujeme evropskou politiku v oblasti klimatu? . . . . . . . . . . . . . . . 3
POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Jak EU postupuje . . . . . . . . . . . . . . . . 7 V čem evropská politika v oblasti klimatu spočívá? . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Tato publikace je součástí edice „Politiky Evropské unie“, která prezentuje činnost EU v různých oblastech, důvody jejích opatření a jejich výsledky.
Více informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Elektronické verze publikací najdete na této internetové stránce:
http://europa.eu/pol/index_cs.htm http://europa.eu/!KC38XK
Jak funguje Evropská unie Evropa ve 12 lekcích Evropa 2020 – Evropská strategie růstu Zakladatelé Evropské unie Bankovnictví a finance Bezpečnost potravin Boj proti podvodům Cla Daně Digitální agenda Doprava Energetika Hospodářská a měnová unie a euro Hospodářská soutěž Hranice a bezpečnost Humanitární pomoc a civilní ochrana Kultura a audiovizuální média Mezinárodní spolupráce a rozvoj Migrace a azyl Námořní záležitosti a rybolov Obchod Oblast klimatu Podniky Regionální politika Rozpočet Rozšíření Spotřebitelé Spravedlnost, základní práva a občané Veřejné zdraví Vnitřní trh Výzkum a inovace Vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport Zahraniční věci a bezpečnostní politika Zaměstnanost a sociální věci Zemědělství Životní prostředí
Politiky Evropské unie: Oblast klimatu Evropská komise Generální ředitelství pro komunikaci Informace pro občany 1049 Brusel BELGIE Rukopis dokončen v listopadu 2014 Ilustrace na obálce a na str. 2: © iStockphoto/Leonid Spektor 16 s. – 21 × 29,7 cm ISBN 978-92-79-41338-4 doi:10.2775/82191 Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014 © Evropská unie, 2014 Reprodukce je povolena. V případě použití nebo reprodukce samotných fotografií je nutné žádat o svolení přímo vlastníka autorských práv.
O B L A S T
3
K L I M A T U
Proč potřebujeme evropskou politiku v oblasti klimatu? Na Zemi dochází ke změně klimatu. V důsledku nárůstu emisí skleníkových plynů vyvolaného činností člověka se zvyšuje průměrná globální teplota. Emise těchto plynů propustí sluneční energii, ale brání úniku tepla. Vyšší teploty mají po celém světě nebývalé následky. Způsobují tání ledovců a stoupání hladiny moří. Přinesly povodně nebo sucha do oblastí, kde dříve k žádným takovým výkyvům počasí nedocházelo. Tyto mimořádné povětrnostní podmínky mají rostoucí dopad na naše hospodářství, životní prostředí, zdraví i každodenní život.
Skleníkové plyny Skleníkové plyny se tak nazývají proto, že zadržují sluneční teplo v atmosféře, podobně jako sklo zadržuje teplo ve skleníku. Koncentrace oxidu uhličitého (CO2), nejvýznamnějšího skleníkového plynu, dosahuje nyní v atmosféře nejvyšší úrovně za posledních nejméně 800 000 let.
Celosvětová smlouva známá jako Kjótský protokol omezuje v současné době v rozvinutých zemích emise těchto sedmi skleníkových plynů: —— oxid uhličitý (CO2): vzniká při spalování fosilních paliv, dřeva nebo čehokoliv z uhlíku, zároveň ho ale pohlcují rostliny a stromy, —— methan (CH4): uvolňuje se v důsledku celé řady přírodních procesů a činností člověka – např. při výrobě fosilních paliv, chovu hospodářských zvířat, pěstování rýže a nakládání s odpady, —— oxid dusný (N2O): zdrojem jeho emisí jsou hnojiva, spalování fosilních paliv a průmyslová chemická výroba s použitím dusíku, —— čtyři druhy fluorovaných plynů, které byly vyvinuty speciálně pro použití v průmyslu: částečně fluorované uhlovodíky (HFC), zcela fluorované uhlovodíky (PFC), fluorid sírový (SF6) a fluorid dusitý.
© iStockphoto/SeppFriedhuber
Globální oteplování se považuje za příčinu tání polárních ledovců, stoupání hladiny moří a zmenšování plochy ledových ker.
4
V současné době probíhají mezinárodní jednání týkající se uzavření nové celosvětové dohody. Měla by být přijata v roce 2015. Evropská unie chce, aby byl uzavřen nový protokol, který bude ambiciózní, komplexní a právně závazný pro všechny
Některé důsledky změny klimatu —— Stoupající hladiny moří ohrožují nízko položené ostrovní státy a pobřežní oblasti. —— Extrémní výkyvy počasí ohrožují zejména v nejchudších rozvojových zemích produkci potravin. —— Za poslední desetiletí způsobily v Evropě vlny veder smrt desetitisíců lidí. —— Nedostatek vody a potravin může vést k místním konfliktům, hladomoru a přesunům uprchlíků. —— Některé druhy rostlin a živočichů budou čím dál více ohroženy vyhynutím. —— Odhaduje se, že pokud se změně klimatu nepřizpůsobíme, dosáhnou do roku 2020 náklady Evropské unie jako celku úrovně 100 miliard eur ročně.
Ze svých domovů můžeme často sledovat televizní záběry událostí, které byly způsobeny změnou klimatu a odehrávají se v různých částech světa. Na první pohled však nemusí být patrné, že změna klimatu klade zvýšené nároky na zdravotnické služby a základní infrastrukturu a že omezené přírodní zdroje (např. voda) vedou ke zvyšování napětí na politické i bezpečnostní úrovni. Globální oteplování se netýká pouze tání ledovců a ledních medvědů. Dotýká se nás i budoucích generací.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Význam vědy Téma změny klimatu může vyvolávat velké emoce. Někteří lidé popírají, že k ní dochází, a trvají na tom, že současné politiky a způsoby chování není nutné měnit, aby se snížily emise skleníkových plynů. Tato argumentace však ignoruje závěry drtivé většiny klimatologů z celého světa: 97 % z nich se shoduje na tom, že ke změně klimatu skutečně dochází a způsobuje ji člověk činnostmi, při kterých se uvolňují skleníkové plyny – např. spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy a plynu) – a odlesňováním. Ke stejnému závěru dospěly také mezinárodně uznávané vědecké zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který sdružuje přední světové odborníky v oblasti věd o atmosféře.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) Panel IPCC založily Program OSN pro životní prostředí a Světová meteorologická organizace v roce 1988. Je hlavním mezinárodním orgánem, který se zabývá vědeckým posuzováním změny klimatu a jejích potenciálních environmentálních a společensko-hospodářských dopadů. Panel IPCC ve svých zprávách vychází z desítek tisíc recenzovaných studií vědců z celého světa.
Světová průměrná teplota povrchu Země se od roku 1880 zvýšila o téměř 0,8 °C, teplota povrchu evropského kontinentu však vzrostla ještě více – přibližně o 1,4 °C. Z vědeckého poznání vyplývá, že pokud by se Země celosvětově oteplila o více než 2 °C nad teplotou v době před průmyslovou revolucí (tedy přibližně o 1,2 °C nad dnešní úrovní), došlo by pravděpodobně k nevratným a možná i katastrofickým změnám životního prostředí v globálním měřítku. Třináct ze čtrnácti nejteplejších let, jaké byly v historii zaznamenány, se odehrálo v tomto století. Nedávné analýzy ukazují, že současná opatření vlád po celém světě jsou natolik nedostatečná, že nemohou zabránit oteplení o 3 °C do konce století, přičemž není vyloučen ani nárůst o 4 °C nebo dokonce 6 °C.
O B L A S T
5
K L I M A T U
© iStockphoto/Brzi
Obnovitelné zdroje energie skýtají ekologické a ekonomické výhody.
Evropská unie již dlouho tvrdí, že je třeba omezit globální oteplování na maximálně 2 °C. Tuto nutnost dnes uznává mezinárodní společenství. EU staví svoji politiku na kvalitních vědeckých základech. Věří, že má smysl, stojí-li v čele celosvětového úsilí o boj proti změně klimatu, a to například prostřednictvím závazných cílů pro členské státy a iniciativ, jako je systém obchodování s emisemi (ETS). V letech 1990 až 2012 EU úspěšně snížila emise skleníkových plynů o 19 % a hospodářství přitom vzrostlo o 45 %. V důsledku toho se v tomto období snížila intenzita emisí skleníkových plynů (poměr emisí na jednotku HDP) v EU téměř o polovinu. Ve všech členských státech tak došlo ke zrušení souvislosti mezi hospodářským růstem a zvyšováním objemu emisí.
Včasná opatření posilují ekonomiku Zabránit tomu, aby globální oteplování nepřekročilo hranici 2 °C, je technicky proveditelné i ekonomicky dostupné. Čím dříve se podniknou potřebné kroky, tím budou efektivnější a levnější. Proto Evropská unie pokračuje v provádění své politiky v oblasti klimatu navzdory ekonomické krizi a z toho plynoucím zvýšeným nárokům na veřejné finance. Strukturální politiky v oblasti klimatu a energetiky od roku 2005 výrazně přispěly ke snížení emisí v celé EU. Hospodářská krize přispěla k méně než polovičnímu snížení zaznamenanému během období 2008–2012. Včasná opatření s cílem rozvíjet nízkouhlíkovou ekonomiku také pomáhají podpořit zaměstnanost a růst prostřednictvím stimulace inovací v oblasti čistých technologií, jako jsou obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost. Tato „zelená ekonomika“ je nejen jednou z nejperspektivnějších oblastí pro tvorbu pracovních míst, ale posiluje také energetickou bezpečnost Evropy a snižuje naši závislost na dovozu ropy a plynu, a tím i náš „účet“ za dovoz těchto surovin.
6
Větší počet pracovních míst V odvětví environmentálního zboží a služeb vznikl velký počet pracovních míst (často označovaných jako „zelená pracovní místa“), a to i v době hospodářské krize. V EU se tak mezi lety 2002 až 2011 zvýšil počet pracovních míst v těchto odvětvích ze 3 na 4,2 milionu, což zahrnuje i 20% nárůst v období recese. Evropská komise představila v červenci 2014 plán, jak dále maximalizovat objem pracovních příležitostí v „zelených“ odvětvích.
Změna klimatu vyžaduje mezinárodní řešení Změna klimatu nerozlišuje státní hranice, a proto je nezbytné přijmout opatření na mezinárodní úrovni. EU hrála důležitou úlohu při vývoji Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která byla podepsána v roce 1992, i Kjótského protokolu z roku 1997, který omezuje emise skleníkových plynů v rozvinutých zemích. Dnes však více než polovina světových emisí pochází z rozvojových zemí. Mezinárodní společenství proto pracuje na tvorbě nové dohody OSN o klimatu, která bude vyžadovat aktivní kroky od všech národů. Dohoda má být přijata v roce 2015 a měla by vstoupit v platnost v roce 2020.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Role Evropské komise v boji proti změně klimatu zahrnuje —— rozvoj a provádění evropské politiky a strategie v oblasti klimatu, —— zastupování EU na mezinárodních jednáních o změně klimatu spolu s předsednictvím Rady EU, —— provádění systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), —— sledování toho, jak země EU provádějí cíle snižování emisí v odvětvích mimo systém ETS, —— podporu přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku založenou na čistých technologiích, —— provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu a podporu aktivit členských států v této oblasti, —— řízení rozpočtu EU, z něhož je 20 % určeno na podporu opatření v oblasti klimatu.
O B L A S T
7
K L I M A T U
Jak EU postupuje Evropská unie setrvale udává tempo, pokud jde o boj proti změně klimatu a podporu kroků vedoucích k nízkouhlíkové ekonomice. První kroky v tomto směru učinila již v roce 1990, kdy se zavázala stabilizovat emise oxidu uhličitého (CO2) do roku 2000 na úrovni roku 1990, a tento cíl splnila. Od té doby zavedla Evropská unie celou řadu politických opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, z nichž mnohá byla součástí Evropského programu pro změnu klimatu zřízeného v roce 2000. Kromě toho přijímají členské státy konkrétní opatření na vnitrostátní úrovni. Vedoucí představitelé EU stanovili pro rok 2020 velmi ambiciózní cíle týkající se klimatu a energie a EU je prvním regionem na světě, kde byly za účelem splnění těchto cílů přijaty závazné právní předpisy. V říjnu 2014 se vedoucí představitelé zemí EU dohodli, že budou ještě více usilovat o to, aby hospodářství a energetický systém EU byly konkurenceschopnější, bezpečnější a udržitelnější, a přijali rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. V delším časovém horizontu si EU stanovila náročné cíle pro snižování emisí do roku 2050.
Strategie Evropa 2020 Boj proti změně klimatu je jedním z pěti hlavních témat rozsáhlé strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Konkrétními cíli této strategie je zajistit, aby se do roku 2020 v EU snížily emise skleníkových plynů o 20 %, 20 % energie pocházelo z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost se zvýšila o 20 %. První dva z těchto cílů byly realizovány v rámci „klimaticko-energetického balíčku“ závazných právních předpisů, které vstoupily v platnost v červnu 2009. Tyto právní předpisy stanoví povinné vnitrostátní cíle pro obnovitelné zdroje energie, které odrážejí různé výchozí situace a možnosti jednotlivých států pro zvýšení produkce energie z obnovitelných zdrojů, a povinné vnitrostátní cíle pro emise z odvětví, na něž se nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi.
© iStockphoto/Teun van den Dries
Vnitrostátní cíle pro obnovitelné zdroje pro rok 2020 se pohybují v rozmezí od 10 % pro Maltu, kde je toto odvětví obnovitelných zdrojů v plenkách, do 49 % pro Švédsko, kde je toto odvětví vyspělé a jeho základem je bioenergie a vodní energie. Dohromady budou tyto vnitrostátní cíle tvořit 20 % pro EU jako celek, což představuje podstatné zvýšení průměrného podílu obnovitelné energie na spotřebě energie (z 12,5 % v roce 2010). V roce 2012 byly přijaty právní předpisy, které stanoví nezávazné vnitrostátní cíle pro zlepšení energetické účinnosti.
Zabránit změnám a přizpůsobit se Zmírňování změny klimatu znamená snížení nebo omezení emisí skleníkových plynů. Přizpůsobení se změně klimatu znamená přijetí opatření k tomu, aby se posílila odolnost společnosti vůči změně klimatu a minimalizoval se dopad nežádoucích účinků takové změny.
Alternativy fosilních paliv mohou Evropské unii pomoci v boji proti změně klimatu.
8
Rámec do roku 2030 Integrovaný rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky na období od roku 2020 do roku 2030 byl zaveden proto, aby zajistil právní jistotu pro investory a koordinovaný přístup mezi členskými státy. Rámec přijatý vedoucími představiteli EU v říjnu 2014 bude stimulovat nepřetržitý postup směrem k nízkouhlíkovému hospodářství a sloužit k potvrzení ambicí EU v rámci mezinárodních jednání o klimatu. Jeho cílem je vytvořit energetický systém, který zajistí cenově dostupnou energii pro spotřebitele, zvýší bezpečnost dodávek energie v EU, sníží naši závislost na jejím dovozu, sníží emise skleníkových plynů a vytvoří nové příležitosti pro ekologický růst a pracovní místa. Ústředním bodem tohoto rámce je závazný cíl snížit v EU do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti úrovni z roku 1990. Hlavním nástrojem k dosažení tohoto cíle je dobře fungující reformovaný systém obchodování s emisemi EU. Energie z obnovitelných zdrojů hraje zásadní úlohu při přechodu na konkurenceschopný, bezpečný a udržitelný energetický systém. Vedoucí představitelé členských zemí souhlasili zvýšit do roku 2030 podíl energie z obnovitelných zdrojů na alespoň 27 % ze spotřeby energie v EU. Jednou z hlavních složek rámce do roku 2030 je energetická účinnost. Vedoucí představitelé EU schválili orientační cíl 27 % úspor energie do roku 2030. Ten musí být splněn nákladově efektivním způsobem a musí plně respektovat účinnost systému EU pro obchodování s emisemi, pokud jde o příspěvek ke globálním klimatickým cílům. Tento cíl by měl být přezkoumán v roce 2020, aby se zohlednil 30% cíl
P O L I T I K Y
Aby EU přispěla k udržení globálního oteplování pod úrovní 2 °C, zavázala se k dlouhodobému cíli snížit v případě vyspělých zemí do roku 2050 emise o 80–95 % oproti roku 1990. Při plnění tohoto cíle postupuje Unie jednotně a členové podnikají podobné kroky. Snížení emisí v této míře bude vyžadovat, aby se EU stala nízkouhlíkovou ekonomikou. V roce 2011 zveřejnila Komise plán, jak lze co nejhospodárněji přejít do roku 2050 na konkurenceschopnou nízkouhlíkovou ekonomiku, a to
U N I E
včetně mezníků pro měření pokroku. Plán ukazuje, jak mohou ke splnění tohoto cíle přispět různá odvětví, od výroby energie až po zemědělství. Bude třeba, aby se výroba energie stala do poloviny století téměř 100% bezuhlíkovou. Díky vyšší energetické účinnosti by se v roce 2050 mělo v EU spotřebovat asi o 30 % méně energie. Větší podíl spotřeby lokálně vyrobené energie by snížil závislost na dovozu a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku by znamenal také menší znečištění ovzduší a snížení souvisejících nákladů na ochranu lidského zdraví.
Přizpůsobení se změně klimatu Dopady změny klimatu se projevují již nyní. I kdyby došlo k výraznému snížení emisí skleníkových plynů, bude oteplování Země pokračovat po celá další desetiletí a jeho dopady se budou projevovat po staletí z důvodu opožděného účinku emisí z dřívějška. To je důvod, proč se přizpůsobování změně klimatu a zmírňování této změny vzájemně doplňují. Evropská komise vyvinula strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu, jejímž cílem je posílit odolnost Evropy vůči dopadům změny klimatu. Přizpůsobit se znamená předvídat nepříznivé účinky změny klimatu a přijímat vhodná opatření, díky nimž lze možným škodám zabránit nebo je minimalizovat a využívat nových možností, které mohou nastat. Bylo prokázáno, že dobře naplánovaná a včasná opatření pro přizpůsobení šetří peníze a v důsledku zachraňují životy.
JAKÝ JE PŮVOD SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ?
Zemědělství 10,5 %
Průmyslové procesy 7,2 %
Cíle pro rok 2050
E V R O P S K É
Odpady 3,2 %
Energetika 31,7 %
Úniky emisí 1,8 %
Rezidenční/ Obchodní 13,5 %
Doprava 20,1 %
Výrobní průmysl a stavebnictví (energie) 12,0 %
(Vyloučení mezinárodního letectví)
Celkové emise skleníkových plynů podle odvětví ve 28 zemích EU, 2012
O B L A S T
9
K L I M A T U
EVROPSKÁ UNIE SNIŽUJE EMISE
6 000
5 000
4 000
3 000
2 000
1 000 0
1990
1995
2000
2005
2010 2012
Celkové emise skleníkových plynů v 28 zemích EU s výjimkou využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (v mil. tun).
Vzhledem k různé závažnosti a charakteru dopadů změny klimatu v různých regionech v Evropě bude většina iniciativ pro přizpůsobení probíhat na regionální či místní úrovni. Kromě výše zmíněných činností obsahuje strategie EU několik prvků, které členské státy při přizpůsobování změně klimatu podporují: poskytování poradenství a financování, podpora vytváření znalostí a jejich sdílení a zajištění toho, aby se otázkou přizpůsobení zabývaly všechny příslušné politiky EU.
Mezinárodní opatření
Evropská platforma pro přizpůsobení se změně klimatu (http://climate-adapt.eea.europa.eu), která zahájila činnost v roce 2012, poskytuje podporu opatřením na přizpůsobení se změně klimatu v Evropě. V rámci Paktu starostů Evropská komise v roce 2014 zahájila iniciativu s názvem Mayors Adapt, která pomáhá městům přijímat opatření v oblasti přizpůsobení se změně klimatu. Iniciativa poskytuje podporu při přizpůsobení se, vytváření sítí a zvyšování povědomí veřejnosti na místní úrovni, na níž jsou dopady změny klimatu pociťovány nejvíce.
První významnou mezinárodní dohodou o změně klimatu byla Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), sjednaná v roce 1992. Ratifikovalo ji 196 zemí včetně všech tehdejších členských států EU, a také Evropská unie jako samostatný subjekt. Úmluva zavedla rámec pro mezinárodní spolupráci s cílem zabránit nebezpečným zásahům člověka do globálního klimatického systému.
Podíl Evropy na celosvětových emisích Evropská unie je odpovědná za přibližně 10 % světových emisí skleníkových plynů. Okolo 80 % evropských emisí pochází z výroby a využití energie, včetně dopravy.
Celosvětové emise skleníkových plynů se každým rokem zvyšují. Tato globální výzva vyžaduje i globální reakci. V mezinárodních jednáních o změně klimatu mluví Evropská unie jedním hlasem. Vyjednávání se za EU účastní Komise a země, která v daném období zastává předsednictví Rady (to se střídá vždy po šesti měsících na základě rotačního principu).
V roce 1997 byla tato úmluva doplněna o Kjótský protokol, mezinárodní smlouvu, která stanoví závazné povinnosti průmyslových zemí ke snížení emisí skleníkových plynů. Protokol vstoupil v platnost v roce 2005 a představuje první krok na cestě k obrácení celosvětového trendu rostoucích emisí.
Obnovení mezinárodního tlaku Navzdory velkým nadějím, které vzbuzovalo nové kolo jednání zahájené v roce 2007, se nepodařilo v Kodani v roce 2009 novou komplexní dohodu OSN o změně klimatu uzavřít. Přesto se však přibližně 100 zemí, včetně členských států EU, zavázalo, že do roku 2020 své emise sníží nebo omezí. Z podnětu EU a
10
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
nejzranitelnějších rozvojových zemí bylo na konferenci OSN o klimatu v roce 2011 rozhodnuto zahájit nové kolo jednání, tentokrát s cílem uzavřít celosvětovou dohodu o klimatu, na jejímž základě by se do boje proti změně klimatu musely zapojit spolu s rozvinutými zeměmi i země rozvojové. Nová dohoda by měla být přijata v roce 2015 v Paříži a v platnost by měla vstoupit v roce 2020.
Pokud jde o příspěvek EU, potvrzuje její cíl ve výši 40% snížení domácích emisí schválený Evropskou radou přední postavení Unie v celosvětovém boji proti změně klimatu. Je také výzvou pro všechny ostatní velké ekonomiky, aby prokázaly svou odpovědnost tím, že v dostatečném předstihu před pařížskou konferencí předloží své cíle.
V předvečer pařížských jednání se začínají objevovat oblasti sbližování mezi některými rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které se shodují na nutnosti přezkoumat uplatňování zásady společné, avšak rozdílné odpovědnosti a odpovídajících možností (CBDR-RC). Rozdělení zemí na ty, které jsou povinny v oblasti snižování emisí skleníkových plynů jednat, a na ty, které nemají v tomto ohledu žádnou povinnost, se již nemůže opírat o úrovně příjmu, které platily v době Summitu Země v Riu v roce 1992.
Souběžně s přípravou nové globální dohody se mezinárodní společenství zabývá způsoby, jak zvýšit úroveň ambicí globálního boje proti změně klimatu do roku 2020. V tom se odráží uznání skutečnosti, že doposud přijaté závazky zdaleka nestačí k tomu, aby se podařilo celosvětové emise udržet na úrovni, která by zajistila, že globální oteplení bude menší než o 2 °C. Vědecké studie ukazují, že tento cíl bude možné splnit, pouze pokud globální emise dosáhnou vrcholu nejpozději v roce 2020, do roku 2050 se jejich objem sníží na polovinu oproti roku 1990 a i poté budou dále klesat. Tyto diskuse se odehrávají na nejvyšší politické úrovni. Na summitu vedoucích představitelů o změně klimatu, který pořádal generální tajemník OSN Pan Ki-mun v září 2014, vyjádřilo přibližně 120 světových lídrů ochotu zavázat se k celosvětovému úsilí, které je nyní naléhavě zapotřebí. V masovém měřítku se zapojily také podniky a širší občanská společnosti a okolo 500 000 lidí vyšlo do ulic New York v rámci tzv. People‘s Climate March.
© iStockphoto/MichaelUtech
V prvním čtvrtletí roku 2015 by měly všechny země, které budou mít tu možnost, oznámit, k jakému cíli snížení emisí skleníkových plynů se hodlají zavázat v rámci nové dohody o změně klimatu. To umožní posoudit transparentně přiměřenost individuálních i kolektivních opatření vzhledem ke splnění cíle udržet globální oteplování pod hranicí 2 °C.
Systém EU pro obchodování s emisemi je klíčovým nástrojem pro nákladově efektivní snížení emisí skleníkových plynů.
O B L A S T
11
K L I M A T U
V čem evropská politika v oblasti klimatu spočívá? Evropská unie má k dispozici celou řadu politik, jejichž cílem je snížit emise, podporovat čistou energii a energetickou účinnost a stimulovat přechod Evropy k nízkouhlíkovému hospodářství. Nejdůležitějším nástrojem je systém obchodování s emisemi (ETS ), který vytvořil největší světový trh s uhlíkem. EU se stala průkopníkem obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, které přejímají i ostatní země. Tím, že systém EU pro obchodování s emisemi stanovil ceny emisí uhlíku, vzbudil zájem podnikatelské sféry o důsledky změny klimatu.
Systém obchodování s emisemi (ETS) Systém ETS byl zaveden v roce 2005 a je základním kamenem strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Pokrývá asi 45 % emisí pocházejících z více než 12 000 zařízení v sektoru elektroenergetiky a jiných energeticky náročných odvětvích v Unii, na Islandu, v Lichtenštejnsku a Norsku. Základní předpoklad tohoto systému je jednoduchý. Pro celkové emise ze zařízení zahrnutých do systému, jako jsou například elektrárny, jsou nastaveny limity neboli „stropy“. V rámci tohoto limitu si každé zařízení kupuje a dostává povolenky na emise určitého množství skleníkových plynů ročně. Zařízení, která vyprodukují méně emisí, mohou své přebytečné povolenky prodat. Zařízení, která očekávají, že vyprodukují vyšší objem emisí, než pokrývají jejich povolenky, mohou buď investovat do opatření nebo technologií ke snižování emisí, nebo mohou k pokrytí části nebo všech svých nadlimitních emisí nakoupit na trhu další povolenky. Tato možnost obchodovat s povolenkami v mezích celkového stropu pro emise vytváří flexibilitu. Zajišťuje, že emise jsou snižovány tam, kde je to nejlevnější, a investice jsou směřovány tam, kde lze provést největší úspory emisí s co nejnižšími náklady. Zpočátku byla řada povolenek poskytována dotčeným zařízením bezplatně. Od začátku roku 2013 však některé podniky musí kupovat v aukci všechny své povolenky, zatímco jiné si musí koupit alespoň část svých povolenek, která se však každým rokem zvětšuje. Strop pro celkový objem povolených emisí z těchto zařízení se postupně snižuje. Do roku 2020 bude objem emisí o 21 % nižší než v roce 2005.
Systémy obchodování s povolenkami, jako je ETS, se šíří i do dalších částí světa. Provozují nebo plánují je Nový Zéland, Čína, Japonsko, Korea, Švýcarsko a některé části Spojených států a Kanady. EU by uvítala, kdyby se mezinárodní trh s uhlíkem rozvíjel cestou vytvoření sítě kompatibilních systémů pro obchodování s emisemi.
Emise z letecké dopravy Objem emisí z letecké dopravy rychle narůstá. Předpokládá se, že do roku 2020 budou celosvětové emise z mezinárodní letecké dopravy přibližně o 70 % vyšší než v roce 2005 a do roku 2050 by mohly vzrůst o dalších 300 až 700 %. Od roku 2012 jsou všechny letecké společnosti, které provozují lety mezi letišti v rámci EU, součástí systému obchodování s emisemi. Aby EU poskytla agentuře OSN pro civilní letectví více času pro vytvoření globálního systému, který by řešil problém emisí z letecké dopravy, EU dosud nezahrnula mezinárodní lety z a na letiště mimo Evropskou unii do systému EU ETS.
Rostoucí emise skleníkových plynů z dopravy Cestujete-li z Londýna do New Yorku a zpátky, vznikne zhruba stejné množství emisí jako při vytápění průměrně velkého bytu za celý rok.
Podpora inovativních technologií Evropská unie zavedla jeden z největších světových programů na podporu rozvoje inovativních nízkouhlíkových technologií. Program „NER 300“ je financován z příjmů z prodeje 300 milionů povolenek EU ETS. Podporuje inovativní technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie, jakož i technologie pro zachycování a ukládání emisí uhlíku z elektráren. V návaznosti na dvě výzvy k předkládání návrhů v roce 2012 a 2014 program NER 300 poskytne finanční prostředky 38 inovativním projektům v oblasti obnovitelných zdrojů energie (RES) a zachycování a ukládání uhlíku (CCS), které budou prováděny ve 20 členských státech EU.
12
Celkový objem finančních prostředků programu NER 300 bude činit 2,1 miliardy eur, jež vygenerují přibližně 2,8 miliardy eur ze soukromých investic. Projekty v oblasti obnovitelné energie zvýší roční výrobu energie z obnovitelných zdrojů v EU přibližně o 18 TWh. Objem emisí zachycených v rámci výše zmíněných projektů se dá přirovnat situaci, kdy by ze silnic EU zmizely 3 miliony automobilů.
Řešení pro emise mimo systém EU ETS Zhruba 55 % emisí v EU nespadá do systému EU ETS. Týká se to např. odvětví dopravy, stavebnictví, zemědělství a nakládání s odpady. Se záměrem najít řešení i pro tyto emise se členské státy zavázaly k dohodě o „sdílení úsilí“, která pro emise mimo systém EU ETS stanoví závazné vnitrostátní cíle na období do roku 2020 (včetně). U nejbohatších členských států EU zahrnují tyto cíle snížení emisí o 20 % v roce 2020 a u těch nejchudších naopak jejich zvýšení o 20 %. Tyto cíle směřují k tomu, aby v EU došlo ke snížení celkových emisí nezahrnutých do systému EU ETS do roku 2020 o 10 % ve srovnání s úrovní v roce 2005.
Silniční doprava Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 a bílá kniha o dopravě vypracované Komisí naznačují, že odvětví dopravy jako celek by mělo do roku 2050 snížit své emise CO2 o 60 % v porovnání s jejich úrovní v roce 1990. Aby odvětví dopravy podpořilo cíle rámce politiky v oblasti klimatu pro rok 2030, má do té doby snížit emise skleníkových plynů z dopravy přibližně o 20 % v porovnání s jejich úrovní v roce 2008. Osobní automobily a lehká užitková vozidla produkují přibližně 15 % emisí CO2. Jejich snížení proto může významně přispět k boji proti změně klimatu. Právní předpisy EU stanoví jasné limity emisí, které musí
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
výrobci dodržovat. V roce 2007 vypouštěly nové vozy v průměru 159 gramů CO2 na kilometr. Od roku 2015 musí být tyto emise sníženy o 18 % na 130 g/km a od roku 2020 ještě o dalších 40 % na 95 g/km. U nových dodávek musí do roku 2017 průměrné emise na kilometr klesnout na 175 gramů, což odpovídá 14% snížení z úrovně 203 g v roce 2007, a na 147 gramů v roce 2020, což představuje snížení o dalších 28 %. Politika omezování emisí vozidel se vyplácí již dnes. Nová vozidla prodaná v roce 2013 vypouštěla v průměru 127 gramů CO2 na kilometr. To znamená, že cíl stanovený ze zákona pro rok 2015 ve výši 130 g/km byl splněn o dva roky dříve. Nákladní automobily, autobusy a autokary vypouštějí asi 5 % emisí CO2 v EU. V květnu 2014 přijala Evropská komise strategii zabývající se emisemi CO2 těžkotonážních vozidel. V první řadě navrhuje zavést legislativu o certifikaci emisí CO2 z těchto vozidel. K přechodu k efektivnějšímu a udržitelnému evropskému dopravnímu systému mohou pomoci technologické inovace v oblasti zvyšování palivové účinnosti prostřednictvím nových motorů, materiálů a designu. Aby si mohli řidiči vybrat co nejúspornější vůz, vyžaduje evropská legislativa od členských států, aby zajistily, že spotřebitel obdrží veškeré relevantní informace včetně štítku, na němž je uvedena palivová účinnost automobilu a množství emisí CO2, které produkuje. Důležitým prvkem při snižování emisí skleníkových plynů z dopravy je také jakost paliva. U pohonných hmot používaných ve vozidlech Evropská unie požaduje, aby byla „intenzita emisí skleníkových plynů“ – množství skleníkových plynů emitovaných během životního cyklu pohonné hmoty, tedy od těžby až po distribuci – snížena až o 10 % do roku 2020. Rovněž byla navržena opatření k minimalizaci klimatických dopadů výroby biopaliv, a to tím způsobem, že se omezí množství půdy, kterou bude možné k tomuto účelu převést ze zemědělství a lesnictví.
© iStockphoto/ollo
Emise ze silniční dopravy dále stoupají
Doprava je jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů.
Emise skleníkových plynů ze silniční dopravy sice v období 1990 až 2007 vzrostly o 29 %, ale vzápětí v období 2007 až 2012 klesly o 9 % v důsledku hospodářské krize, vysokých cen ropy, větší energetické účinnosti osobních automobilů a pomalejšího nárůstu mobility. Silniční doprava se na celkových emisích oxidu uhličitého (CO2) v EU podílí zhruba jednou pětinou.
O B L A S T
13
K L I M A T U
© iStockphoto/Wicki58
Úsilí zvýšit energetickou účinnost domů může ušetřit peníze a pomoci životnímu prostředí.
Energetická účinnost Splnit cíl pro rok 2020 pomohou EU také právní předpisy přijaté v roce 2012 na podporu účinnosti ve všech fázích energetického řetězce (od přeměny k distribuci a konečné spotřebě). Tyto právní předpisy vyžadují, aby každý členský stát zavedl systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a politická opatření s cílem lepšího využívání energie v domácnostech, průmyslu i dopravě. Spotřebitelům navíc dávají právo vědět, kolik energie spotřebují.
Jelikož je nutné tuto otázku sledovat, zavazují právní předpisy přijaté v roce 2013 členské státy, aby vedle množství emisí uhlíku každoročně vykazovaly také množství uhlíku, které bylo pohlceno lesy a zemědělskou půdou. Jedná se o první krok na cestě k začlenění tohoto využívání půdy do úsilí EU o snižování emisí. Evropská rada v říjnu 2014 zašla ještě dále a požádala Evropskou komisi, aby přijala legislativní návrhy týkající se začlenění využívání půdy do rámce EU pro zmírňování změny klimatu. Kromě opatření v rámci svých hranic poskytuje EU podporu na snížení odlesňování v rozvojových zemích. Tato finanční podpora doplňuje vyjednávání v oblasti snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD +) v rámci úmluvy OSN o změně klimatu, jejichž cílem je vypracovat soubor mezinárodních pravidel pro řešení tohoto problému.
Zachycování průmyslových emisí Technologie pro zachycování a ukládání uhlíku umožňuje zachycení CO2 z elektráren a průmyslových procesů, jeho přeměnu na kapalinu a přepravu a uložení do podzemních geologických struktur, ze kterých nemůže uniknout. EU zavedla regulační rámec pro minimalizaci bezpečnostních a ekologických rizik takového úložiště.
© iStockphoto/Brasil2
Stále máme značný prostor pro úsporu energie a snížení emisí z budov. Komise odhaduje, že tyto emise by mohly být do roku 2050 sníženy přibližně o 90 %. Podle právních předpisů o energetické náročnosti budov budou muset novostavby od roku 2021 využívat nulovou energii (v čistém vyjádření), což znamená, že budou muset vyrobit tolik energie, kolik spotřebují.
Na druhou stranu zemědělské činnosti, jako je těžba dřeva, sklizeň plodin, odvodňování mokřadů, orba luk a pastvin, snižují pohlcování uhlíku nebo mají dokonce opačný efekt a lesy a zemědělskou půdu teoreticky přeměňují na zdroje emisí.
Tento proces byl již zahájen a mnoho členských států přísnější předpisy pro oblast energetiky již uplatňuje. Od roku 2012 musí všechny vnitrostátní nabídky veřejného nákupu zahrnovat pro příslušné budovy a služby standardy energetické účinnosti.
Zemědělství, lesnictví a využívání půdního fondu Lesy a zemědělské využití půdního fondu hrají v oblasti změny klimatu důležitou roli. Stromy a rostliny pohlcují a ukládají oxid uhličitý, čímž jej odstraňují z atmosféry. Celkově se odhaduje, že aktivity spojené s užíváním půdního fondu v EU odstraňují z atmosféry uhlík odpovídající asi 9 % celkových emisí skleníkových plynů Unie produkovaných jinými odvětvími.
Odlesňování negativně přispívá ke změně klimatu.
14
Začleňování zásad boje proti změně klimatu do jiných politik Vzrůstá potřeba, aby všechny relevantní evropské politiky, jako je regionální rozvoj, zemědělství, rybolov a evropská energetická politika, zohledňovaly zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně. Vedoucí představitelé EU se dohodli, že alespoň 20 % rozpočtu EU na období 2014–2020 bude vyčleněno na opatření související se změnou klimatu.
Zvyšování povědomí V roce 2012 zahájila Komise celoevropskou komunikační kampaň s heslem „Naše planeta. Naše klima.“ Kampaň vnáší do debaty o změně klimatu praktická řešení a ukazuje, jak může přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku zlepšit životní podmínky občanů a přinést ekonomické výhody.
Pomoc rozvojovým zemím Rozvojové země, a zejména ty nejchudší a nejzranitelnější, vyžadují pro snížení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se důsledkům změny klimatu značnou finanční pomoc. Evropská unie je největším poskytovatelem zahraniční rozvojové pomoci a financování opatření proti změně klimatu. Na konferenci o změně klimatu, která proběhla v roce 2012 v Dohá, Unie a řada členských států oznámily dobrovolné příspěvky na rok 2013 v celkové výši 5,5 miliardy eur na financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích, jež budou financovat z vlastních finančních zdrojů.
© iStockphoto/ClarkandCompany
Unie a její členské státy jsou odhodlány v této finanční pomoci pokračovat a mají v úmyslu přispívat spravedlivým dílem k financování částky 100 miliard
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
amerických dolarů, kterou rozvinuté země přislíbily každoročně poskytovat až do roku 2020. Část z těchto 100 miliard amerických dolarů je poskytována prostřednictvím nového ekologického fondu pro změnu klimatu. EU hodlá vyčlenit až 14 miliard eur v podobě grantů z rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu (ERF) na období let 2014–2020. Tyto granty budou určeny na podporu opatření v oblasti klimatu v partnerských zemích mimo EU, a to v souladu s cílem investovat v období 2014–2020 alespoň 20 % rozpočtu EU do klimatických opatření.
LIFE – Investice do opatření v oblasti klimatu Finanční program EU s názvem LIFE od roku 1992 úspěšně spolufinancoval více než 4 000 projektů částkou 3,4 mld. eur na ochranu životního prostředí a klimatu v Evropě. Nový podprogram LIFE, který je věnován opatřením v oblasti klimatu, poskytne mezi lety 2014 až 2020 prostředky na spolufinancování ve výši 864 mil. eur, aby došlo k vývoji a zavedení inovativních způsobů reakce na výzvy související se změnou klimatu. Cílem tohoto podprogramu je přispívat k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství odolné vůči změnám klimatu, zlepšovat rozvoj, provádění a prosazování politiky a právních předpisů EU v oblasti změny klimatu a podporovat lepší správu v oblasti životního prostředí a klimatu na všech úrovních. K dispozici je několik druhů financování. Orgány veřejné správy, neziskové organizace a soukromé subjekty, zejména malé a střední podniky, budou prostřednictvím každoročních výzev k předkládání projektů podporovány při zavádění nízkoemisních technologií a technologií přizpůsobení se změně klimatu a nových metod a přístupů. Financování bude rovněž poskytováno prostřednictvím dvou pilotních finančních nástrojů: nástroje financování přírodního kapitálu (NCFF) a soukromého financování pro energetickou účinnost (PF4EE). Tyto nástroje nabízejí možnost financovat projekty prostřednictvím půjček a jsou schopny využít soukromé prostředky v rámci systémů záruk pomocí Evropské investiční banky a místních bank.
Dokonce i přechod na energeticky úsporné žárovky může představovat důležitou změnu.
O B L A S T
15
K L I M A T U
Perspektivy Komise zdůrazňuje celkový závazek ve prospěch opatření v oblasti klimatu. Jednou z jejích politických priorit je vybudování odolné energetické unie s progresivní politikou v oblasti klimatu zaměřenou na budoucí výzvy. Evropská komise pomůže EU stát se světovou jedničkou v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a bude výrazně zvyšovat energetickou účinnost, aby stimulovala ekologický růst. Evropská unie a mezinárodní společenství dosáhly v uplynulém desetiletí v oblasti boje proti změně klimatu výrazného pokroku. Aby se podařilo udržet globální oteplení pod 2 °C, musí růst celosvětových emisí dosáhnout vrcholu před rokem 2020 a poté každý rok prudce klesat. To je jeden z důvodů, proč EU požaduje, aby byla v roce 2015 sjednána ambiciózní a právně závazná mezinárodní smlouva, v jejímž rámci by všechny země přijaly závazky odrážející jejich odpovědnost a schopnost jednat. Summit předních světových politiků, který pořádala OSN v září 2014, byl dalším politickým impulsem k práci na nové smlouvě a způsobech, jak do roku 2020 dosáhnout ještě výraznějšího globálního snížení emisí. Naléhavou potřebu snižování emisí zdůraznila také Mezinárodní agentura pro energii, která opakovaně varovala, že je rok od roku obtížnější a nákladnější udržet oteplování pod 2 °C . Každé euro, které nebude do roku 2020 investováno do čistších technologií, se po tomto datu více než čtyřikrát prodraží.
Do roku 2020... Evropská unie je v současné době na cestě k překročení svého cíle snížit do konce tohoto desetiletí emise o 20 %. Je to díky strategii Evropa 2020, již schváleným právním předpisům a novým opatřením, která se připravují. Zpřísnění cílů pro emise CO2 osobních a lehkých užitkových vozidel dále zvýší podíl odvětví dopravy na boji proti změně klimatu.
Mezi připravovanými opatřeními figuruje další snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů používaných v chladicích a klimatizačních zařízeních. Zahřívací účinek těchto fluorovaných skleníkových plynů je až 23 000krát vyšší než u CO2. Stávající opatření dále posiluje nové nařízení EU, které platí od ledna 2015. Do roku 2030 budou emise fluorovaných plynů v EU sníženy o dvě třetiny oproti dnešní úrovni.
.... a rýsuje se rok 2030 Rok 2030 je dalším milníkem na cestě k tomu, aby byla do poloviny století vybudována konkurenceschopná nízkouhlíková evropská ekonomika. Má-li být splněn celkový 40% cíl, budou muset odvětví, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), snížit své emise o 43 % oproti úrovni roku 2005. Emise z odvětví nespadajících do systému EU ETS by bylo třeba snížit o 30 % oproti úrovni roku 2005. Tento požadavek bude nutné převést do cílů jednotlivých členských států. Zasedání Evropské rady v říjnu 2014 vymezilo hlavní zásady, jak toho dosáhnout.
Reforma systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) Evropská komise v lednu 2014 navrhla vytvořit od roku 2021 rezervu tržní stability. Ta by měla řešit přebytek emisních povolenek v systému EU ETS, který v posledních letech vznikl, a zvýšit odolnost systému vůči velkým otřesům. Díky tomu bude systém EU ETS v budoucnu lépe plnit své funkce při prosazování nízkouhlíkových investic s co nejnižšími náklady pro společnost. Na svém zasedání v říjnu 2014 Evropská rada zdůraznila, že reformovaný a dobře fungující systém obchodování s emisemi spolu s nástrojem ke stabilizaci trhu, jak jej navrhuje Komise, bude hlavním nástrojem pro dosažení snížení emisí skleníkových plynů.
Nízkouhlíková cesta z krize Z dnešního pohledu, kdy se Evropa potýká s bezprostředními problémy v souvislosti se slabým hospodářským růstem a nezaměstnaností, se může zdát, že rok 2030 je daleká budoucnost. Urychlení přechodu na nízkouhlíkové hospodářství šetrné k životnímu prostředí však může Evropě pomoci hospodářskou krizi překonat. Je proto nezbytně nutné okamžitě jednat.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Stejné očekávání má i veřejnost. Průzkum veřejného mínění, který provedla Evropská komise v roce 2013 ukázal, že veřejnost opatření v oblasti klimatu rozhodně podporuje: 80 % Evropanů souhlasí s tím, že boj proti změně klimatu a účinnější využívání energie může stimulovat hospodářství i zaměstnanost a 90 % občanů považuje změnu klimatu za závažný problém.
Více informací XX IInternetové stránky Evropské komise věnované opatřením v oblasti klimatu: http://ec.europa.eu/clima http://ec.europa.eu/clima/citizens/causes/index_en.htm: k dispozici ve všech jazycích EU XX Stránky Evropské komise na sociálních médiích věnované opatřením v oblasti klimatu: https://www.facebook.com/EUClimateAction https://twitter.com/EUClimateAction https://www.youtube.com/user/EUClimateAction XX Internetové stránky Mezivládního panelu pro změnu klimatu: http://www.ipcc.ch XX Máte nějaké dotazy ohledně Evropské unie? Kontaktujte službu Europe Direct: 00 800 6 7 8 9 10 11 http://europedirect.europa.eu
ISBN 978-92-79-41338-4 doi:10.2775/82191
NA-06-14-034-CS-C
16
