VYBRANÉ ASPEKTY ENERGETICKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

VYBRANÉ ASPEKTY ENERGETICKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

Ing. Mgr. Kamila Pazderníková

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

Studie č. 5.258

Červenec 2006

PI 5.258

2

OBSAH MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI ENERGETIKY ...................................... 3 Mezinárodní energetická agentura (IEA) ...............................................................................3 Evropská energetická charta...................................................................................................4 Cíle.................................................................................................................................... 5 Pravidla Smlouvy o Energetické chartě............................................................................ 6 Struktura a instituce .......................................................................................................... 8 Výhledy............................................................................................................................. 9 Energetická strategie Společenství.........................................................................................9 „Inteligentní energie – Evropa“............................................................................................10 KONKURENCESCHOPNOST A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ.............................................. 11 VNITŘNÍ TRH S ENERGIÍ ................................................................................................. 16 Trh s elektřinou a zemním plynem.......................................................................................18 Trh pevných paliv.................................................................................................................21 Trh s jadernou energií...........................................................................................................22 Trh s ropou ...........................................................................................................................25 ENERGETICKÉ DODÁVKY .............................................................................................. 27 Energetické plány a racionální užívaní energie....................................................................28 Dodávka uhlí ........................................................................................................................29 Dodávka jaderného paliva ....................................................................................................30 Dodávka ropy a zemního plynu............................................................................................30 ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ..................................................................... 33 Fosilní paliva versus obnovitelné zdroje energie .................................................................33 Nejdůležitější zdroje obnovitelné energie ............................................................................34 Biomasa .......................................................................................................................... 34 Vodní energie.................................................................................................................. 35 Geotermální energie........................................................................................................ 35 Větrná energie................................................................................................................. 35 Zelená kniha o obnovitelných zdrojích energie ...................................................................36 Zelená kniha o zabezpečení dodávek (2000) .......................................................................37 Další nástroje pro podporu obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti .............38 Směrnice o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou .............................................................................................................. 39 Úskalí obnovitelných zdrojů energie....................................................................................42 Role Evropské unie v oblasti obnovitelných zdrojů.............................................................43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 44

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.258

3

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI ENERGETIKY

V období po ropné krizi v roce 1973 USA zorganizovaly mezinárodní konferenci ve Washingtonu (1974), jejímž závěrem byla Mezinárodní energetická dohoda (International Energy Agreement) a vytvoření Mezinárodní energetické agentury pod záštitou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Dohoda o Mezinárodním energetickém programu (International Energy Programme) podepsaná v listopadu 1974 zeměmi OECD je širokospektrálním plánem spolupráce, který požaduje: 1. V případě krize zajistit společný stupeň nezávislosti na dodávkách ropy, společná opatření k omezení poptávky a rozdělení dostupné ropy; 2. založení informačního systému o mezinárodním trhu s ropou; 3. implementaci dlouhodobého programu spolupráce ke snížení závislosti na dovozu ropy; 4. zlepšení pracovních vztahů s výrobními zeměmi a ostatními spotřebitelskými zeměmi.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) Agentura byla založena 15. listopadu 1974 Radou OECD. Jejími hlavními úkoly byly: 1. Vypracovat a implementovat dlouhodobý plán spolupráce na rozvoji zdrojů a energetických úspor; 2. analýza národních programů pro zachování energie a vývoj nových zdrojů energie; 3. zlepšení informačního systému o trzích s ropou a zemním plynem; 4. vytvoření statistického úřadu pro energii; 5. zavedení mechanismu pro omezení poptávky; 6. rozdělení ropných zdrojů v případě dodávkové nouze. Evropská komise má v rámci Agentury statut pozorovatele a koordinuje na jedné straně postoje členských států EU a na straně druhé kroky IEA, zejména v oblastech, kde je Společenství kompetentní v rámci obchodní politiky. Krize z roku 1973 dala podnět ke vzniku několika iniciativ požadujících vytvoření „dialogu“ mezi ropnými producenty a spotřebitelskými zeměmi. Iniciativy se však nesetkaly s úspěchem. Evropská komise a sekretariáty OPEC a Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC) pořádají příležitostná setkání, jejímiž předmětem jsou diskuse o obchodu s ropou, situaci na mezinárodním trhu s energií a možnostech vyhnutí se příliš velkým cenovým fluktuacím. Tento dialog je zajisté užitečný, ale sám o sobě není schopen položit základ pro spolupráci mezi Evropskou unií a zeměmi produkujícími energii, zejména zeměmi Perského zálivu, kde se nachází celosvětově nejdůležitější rezervy uhlovodíku. Panevropská spolupráce na poli energetiky je dále podpořena například komunitárním programem PHARE zaměřeným na země Střední a Východní Evropy a programem TACIS, který se vztahuje na nezávislé státy bývalého Sovětského svazu. Tyto programy technické podpory na poli energetiky pokrývají navrhování a plánování energetické politiky těchto zemí, dodávky Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.258

4

energie a poptávku, celní systém a cenotvorbu, energetické úspory, propojování sítí z Východu na Západ, školení, ochranu životního prostředí, přebudování energetického průmyslu a jaderné bezpečnosti. V tomto kontextu byla již v roce 1997 uzavřena dohoda mezi Evropským společenstvím a Polskem týkající se ropného sektoru1. „Energetická a jaderná bezpečnost se také objevila v evropských dohodách uzavřených se státy Střední a Východní Evropy v rámci jejich příprav na vstup do EU (2004). (…) Dohody mezi Evropským společenstvím pro atomovou energii (Euratom) a Ruskou federací na poli jaderné bezpečnosti a kontroly jaderných fúzí zajišťovaly mezi stranami spolupráci týkající se výzkumu bezpečnosti reaktorů, ochrany před ozářením, managementu jaderného odpadu, vyřazování z provozu, asanací a demontáží jaderných instalací a výzkumem a vývojem účetnictví a kontroly jaderného materiálu2. Mnohostranný environmentální program a protokol nastolily v Ruské federaci logický právní rámec pro implementaci projektů souvisejících s jadernou energií.“3

Evropská energetická charta „Smlouva o Energetické chartě vděčí za svou existenci Evropské energetické chartě, podepsané v Haagu 17. prosince 1991 z iniciativy Evropských společenství na základě návrhu nizozemského ministerského předsedy Lubberse předneseného v Evropské komisi v Dublinu v červnu 1990, který sledoval jednu ze základních myšlenek Pařížské charty za novou Evropu, podepsané v Paříži 21. listopadu 1990. Státy, které se účastnily procesu evropské bezpečnosti a spolupráce, chtěly takto zajistit mír mj. podporou demokratických států v přechodu k tržní ekonomice. Přijetí Evropské energetické charty bylo jedním z prvních kroků směrem k tomuto cíli. Zúčastněné státy tímto vyjádřily svou připravenost podporovat spolupráci při výrobě, přeměně, dopravě, distribuci a užívání energie ve všech jejích formách, zejména elektřiny, nafty a jaderné energie. Ani Evropská energetická charta nebyla právně závazným instrumentem (…). Zúčastněné státy však sjednaly Konferenci, aby se jejich záměrům dostalo právního rámce.“4 „V tomto dlouhotrvajícím procesu nalezlo toto duchovní dítě EU další podporu ze strany OECD, jak dokazuje účast Japonska a Austrálie5, která ve svém důsledku vedla k vypuštění slova „Evropská“ v názvu konečného produktu Konference o Evropské energetické chartě, jímž je Smlouva o Energetické chartě (dále jen ECT)6, podepsaná v Lisabonu 17. prosince 1994. Evropská společenství podepsala ECT a ratifikovala ji společně se všemi svými členskými státy. 1

2

3 4 5 6

Evropská unie. European Commission. Proposal for a Council Decision concerning the conclusion of an Agreement regarding the modernisation of the Polish oil sector in the form of an exchange of letters under the framework of the Europe Agreement between the European Communities and their Member states of the one part and, an the Republic of Poland of the other part. Brussels, 18.7.1997. COM (1997) 391. Evropská unie. Council of the European Union. Council Decision 2001/761/Euratom of 27 September 2001 authorising the conclusion by the Commision of two Cooperation Agreements between the European Autonomic Energy Community and the Government of the Russion Federation in the fields of nuclear safety and controlled nuclear fusion. Brussels, 27.9.2001. Moussis, N.: Access to European Union. 14th ed. Brussels: European Study Service, 2005. s. 396 Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998, s. 895 Ke Smlouvě o Energetické chartě nepřistoupily USA, Kanada, Mexiko, Nový Zéland Energy Charter Treaty


PI 5.258

5

Kanada a USA se sice účastnily Konference o Evropské energetické chartě, avšak ECT nepodepsaly. USA opustily konferenci zejména proto, že byly proti vytvoření takového režimu ochrany pro nové investice, který byl méně striktní ve srovnání s režimem, který obsahují bilaterální dohody o investicích uzavřené USA.“7 Cíle

Cílem Smlouvy o Energetické chartě je „podpora dlouhodobé spolupráce v oblasti energetiky, založené na komplementárnosti a vzájemných výhodách“8. Jak již bylo výše uvedeno, ECT je výsledkem optimistických debat z let 1989-1990. Skutečně existuje komplementárnost mezi bývalými socialistickými státy, které sice mají velké rezervy energetických zdrojů, avšak nikoli velký kapitál pro jejich plné využití, a mezi potřebami západních států, které usilují o to, aby investovaly kapitál k získávání stále většího množství energie. Taková spolupráce povede k výhodám na obou stranách, neboť povede k novým investicím a postupnému sbližování ekonomických standardů. „V neposlední řadě zvyšuje hospodářská spolupráce naději na mír a bezpečnost. Avšak i v euforii období let 1989-1990 někteří autoři varovali před tím, že hospodářská spolupráce a dokonce ani hospodářská jednota nejsou žádnou absolutní zárukou míru – jinak by se totiž nerozpadly – jako důsledek první a druhé světové války – velké mocnosti, které takovou jednotu (bez ohledu na řadu nežádoucích rysů) přinejmenším nabízely.“9 Cíl ECT je v souladu s cíli GATT10 a WTO. Ovšem jednou z obtíží, kterou zaznamenali navrhovatelé ECT, byl fakt, že před podpisem ECT nebyli všichni smluvní partneři smluvními stranami GATT a že nebyla ukončena jednání o WTO. Již v okamžiku podpisu ECT bylo předvídáno, že do začátku ledna roku 1998 bude uzavřena Dodatková dohoda11. Tato Dohoda měla adaptovat odkazy ECT z GATT na příslušná pravidla WTO12 a přeměnit na obligatorní pravidla čl. 10 odst. 4 o „nových investicích“. Vzhledem k tomu, že práce na dohodě se ukázala náročnou, její obsah byl rozdělen. Pravidla týkající se adaptace ECT z GATT na WTO byla začleněna do Obchodní dohody. Dodatková dohoda se tak může zabývat jen problematikou „nových investic“. Volná hospodářská soutěž, kterou ECT předpokládá, je pro bývalé země se státním obchodem novinkou. ECT tedy stanovuje jednak přechodná ustanovení pro postupné dosažení tohoto cíle13a jednak poskytování technické pomoci při rozvoji a zavádění soutěžních pravidel14. Cílů ECT má být tedy dosaženo díky pravidlům o obchodu, o tranzitu a ochraně a podpoře investic a ustanovením o řešení sporů v této oblasti (investic). ECT rovněž obsahuje „skromná“

7 8 9

10 11 12 13 14

Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998, s. 895 Čl. 2 ECT Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998, s. 896 Všeobecná dohoda o clech a obchodu. Jejím nástupcem byla WTO (World Trade Organisation) založená v roce 1995. Čl. 10, odst. 4 ECT Čl. 30 ECT Čl. 29-32 ECT Čl. 6, odst. 3 a 4 ECT


PI 5.258

6

ustanovení o ochraně životního prostředí a o udržitelné a efektivní těžbě a využívání energetických zdrojů.

Pravidla Smlouvy o Energetické chartě

1. Obchod ECT se snaží neodchylovat od pravidel WTO o režimu nejvyšších výhod a pravidel o nediskriminaci. Pravidla ECT vytvořená podle vzoru GATT byla nahrazena Obchodní dohodou, která je v souladu s dohodou WTO. Přechodná pravidla ECT o řešení sporů jsou vytvořena dle pravidel WTO rovněž. 2. Tranzit Hlavním cílem smlouvy je zajistit tok energie z Východu na Západ, tudíž podstatnou část ECT tvoří pravidla o svobodě tranzitu bez diskriminace. Dalším pilířem ECT je hospodářská soutěž, které se budou muset podřídit i podniky přepravující energii požívající výhod monopolu. Co se tranzitu energie týče, princip obecného dopravce zavazuje výlučného vlastníka určitého zařízení poskytnout k tomuto přístup i nově příchozím, a to kdekoli a v míře dané technickými parametry. Nově příchozí musí svůj přístup zaplatit, avšak při stanovení tranzitního poplatku nebude moci původní výlučný vlastník zneužít svého dosud dominantního postavení na trhu. Směrnice EU o společných pravidlech pro vnitřní trh v oblasti elektrické energie15 a zemního plynu16 stanovují, že částka tranzitních poplatků bude kontrolována a stanovena oficiálním úřadem. Pravidla však nezajišťují volný tok energie v každém případě a také nijak nezrušují práva a povinnosti podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního práva obyčejového. Volný tok energie může být v případě schválení OSN přerušen v rámci odvetného opatření či embarga. 3. Technologický transfer Čl. 8 odst. 1 předpokládá přístup k technologii a transfer technologie na komerčním a nediskriminačním základě, zatímco odst. 2 daného článku ukládá zúčastněným stranám, aby v rámci tohoto transferu vyloučily existující překážky a další již nevytvářely. 4. Přístup ke kapitálu V čl. 9 odst.1 strany uznávají význam transferů kapitálu pro financování výroby energie, přičemž budu podporovat takový tok kapitálu, který bude na základě režimu nejvyšších výhod nebo národního režimu příznivější. Bankám ovšem nelze nařídit, aby takový kapitál poskytly, banky nemusí riskovat svůj kapitál v těchto obchodech. „Jak zdůrazňuje Rukověť ke Smlouvě o Energetické Chartě, Smlouva o Energetické chartě není nástrojem rozvojové pomoci. Avšak tam, kde smluvní strana stanoví program podpory exportu, včetně záruk pro investice v zahraničí, musí zajistit, aby tyto možnosti byly přístupné pro 15 16

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Úřední věstník Evropských společenství. L 027, 30/01/1997, s. 0020-0029. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Úřední věstník Evropských společenství. L 204, 21/07/1998, s. 0001-0012.


PI 5.258

7

investice do sektoru energetiky jiných členských států17. Čl. 9 dost. 3 stanoví, že smluvní strany budou při zavádění investičních programů podporovat činnost a využívat expertiz příslušných finančních institucí. Všechny výše uvedené povinnosti však nebudou bránit smluvní straně v tom, aby činila opatření k zajištění integrity a stability svých finančních trhů18.“19 5. Investice Za účelem podpory potřebných investic vytvoří smluvní státy pro investory stabilní, rovné, příznivé a transparentní20 podmínky a poskytnou jejich investicím slušné a rovné zacházení a co nejtrvalejší ochranu a bezpečnost. V žádném případě nebude s takovými investicemi zacházeno méně příznivě, než jak to vyžaduje mezinárodní právo, včetně smluvních závazků. Tyto závazky jsou obsaženy zejména v bilaterálních smlouvách o ochraně investic. Kromě toho je hostitelský stát ve vztahu k investici povinen dodržovat veškeré závazky, které převzal ve smlouvě s investorem. Toto pravidlo však musí být chápáno společně s čl. 18 odst. 1 o respektování státní suverenity. Z důvodu, který je ve veřejném zájmu, může stát porušit závazky, které převzal ve smlouvě s investorem. Protože však suverenita uznaná v čl. 18 odst. 1 je suverenitou na základě mezinárodního práva, tento stát je povinen poskytnout příslušnému investorovi náhradu.21 ECT trvá například na průhlednosti všech pravidel týkajících se investic a programů v sektoru energetiky22 a na potřebě vytvořit prostředky pro vnitrostátní náhrady za investiční spory23 a daňové spory24. Čl. 10 odst. 11 jasně stanoví, že přijetí TRIMS25 vůči jinému zúčastněnému státu představuje porušení ECT. Čl. 10 odst. 10 ponechává mezinárodní ochranu práv k duševnímu vlastnictví mezinárodním úmluvám přijatým k tomuto účelu. Podpora investic, o kterou usilují výše uvedená pravidla, by téměř neexistovala, pokud by investoři neměli jistotu ohledně efektivního systému vymáhání svých nároků. Pravidla o řešení sporů z investic proto směřují k tomu, aby bylo zabráněno jakékoli sabotáži žalovaného státu. Spory mezi smluvními stranami mají být předkládány rozhodčímu řízení ad hoc, které bude zahájeno rovněž na žádost pouze jedné ze stran26. „Protože však EU ratifikovala ECT jako smlouvu smíšenou, může se toto ustanovení o řešení sporů dostat do konfliktu s monopolem na výklad, který si nárokuje Soudní dvůr ES, rovněž pro oblast práva EU.“27 6. Ochrana životního prostředí Pravidla o ochraně životního prostředí pouze naznačují dobré úmysly smluvních stran a Protokol k Energetické chartě obsahuje pouze tzv. soft law (právní nezávaznost).

17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27

Čl. 9 odst. 2 ECT Čl. 9 odst. 4 ECT Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998, s. 905 Čl. 20 a čl. 10 odst. 9 ECT Paasivirta, E.: The Energy Charter Treaty and Investment Contracts: Towards Security of Contracts. London: ed. by T. W. Walde, 1996. Čl. 10 odst. 9 ECT Čl. 10 odst. 12 a čl. 13 odst. 3 ECT Čl. 21 odst. 5 lit. b ECT Trade-related investment measures – investiční opatření související s obchodem, (opatření, která vážou uskutečnění investice mj. na získání výrobků z domácích zdrojů hostitelského státu). Čl. 27 ECT Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998, s. 911


PI 5.258

8

ECT je postavena na teorii udržitelného rozvoje a také na principu znečišťovatel platí, i v případě přeshraničního znečištění. Dále požaduje zkoušky vlivu na životní prostředí, včasné varování v případě nehody a monitoring vlivu na životní prostředí. Při posuzování vlivu na životní prostředí je také třeba přihlížet k účinkům změn v životním prostředí na kulturní dědictví a sociálně ekonomické podmínky. Protokol k energetické chartě výše zmíněné principy rozšiřuje tím, že předvídá vytváření tržně orientovaných cen a plné promítnutí nákladů a výhod ve vztahu k životnímu prostředí28. Struktura a instituce

ECT vytváří mezinárodní organizaci, která požívá práv a povinností podle mezinárodního práva. Konference Charty (viz níže) disponuje právem uzavírat dohody o výsadách a imunitách a právem spolupracovat prostřednictvím Sekretariátu (viz níže) s „jinými institucemi a organizacemi“29. 1. Konference ECT Konference je hlavním orgánem ECT složeným ze zástupců všech smluvních stran30. Přes hluboký rozdíl ve velikosti a výši hrubého národního produktu členů je hlasování na Konferenci postaveno na principu „jeden stát, jeden hlas“, s výjimkou hlasování o rozpočtu, kde váha jednotlivých hlasů odpovídá výši příspěvku do rozpočtu, který poskytuje příslušný stát. Jednomyslné hlasování vyžadují pouze strukturální změny, přístup nových členů a uzavírání asociačních dohod31. Ostatní rozhodování jsou přijímána tříčtvrtinovou většinou smluvních stran. Pomocné orgány Konference ECT • Skupina pro investice (Group on Investments) • Skupina pro obchod (Group on Trade) • Skupina pro energetickou účinnost (PEEREA32 Working Group) • Skupina pro obchod a tranzit (Trade and Transit Working Group) • Rozpočtový výbor (Budget Committee) • Právní poradní výbor (Legal Advisory Committee) 2. Sekretariát ECT K zajišťování činnosti Konference Charty je zřízen malý stálý sekretariát se sídlem v Bruselu. Sekretariát je obsazen experty z odvětví energetiky z různých zemí, které jsou členy Konference, a v čele má generálního tajemníka. Sekretariát zajišťuje zejména následující funkce: 28 29 30

31 32

Čl. 3 odst. 2 lit. a Protokolu ECT Čl. 34 odst. 4 ECT Členové Konference Charty: Albánie, Arménie, Rakousko, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Kypr, Dánsko, Estonsko, ES, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Itálie, Japonsko, Kazachstán, Kirgistán, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Malta, Moldavsko, Mongolsko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Ruská federace, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tadžikistán, Makedonie, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán, Velká Británie Čl. 36 odst. 1 ECT Protokol Energetické charty o energetických úsporách a souvisejících ekologických hlediscích


PI 5.258

• • • • • •

9

Sledování plnění závazků vyplývajících z Dohody k Energetické chartě a z Protokolu; organizování a administrativní zajišťování zasedání Konference a jejích pracovních orgánů; poskytování analytické podpory a poradenství Konferenci a jejím pracovním orgánům ke všem aspektům procesu Energetické charty; zastupování Konference Energetické charty při rozvíjení jejích vztahů s nečlenskými zeměmi i s dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi a institucemi; podpora jednání o nových dokumentech, k nimž dala Konference mandát; provádění nebo usnadňování řešení sporů/smírčí řízení.

Útvary Sekretariátu ECH • Právní útvar (Legal Affairs) • Správa a finance (Administration and Finance) • Ředitelství pro tranzit a obchod (Directorate for Transit and Trade) • Ředitelství pro energetickou účinnost a investice (Directorate for Energy Efficiency and Investment) Výhledy

„Význam činnosti ECT zachází mnohem hlouběji, nežli jen do oblasti energie. Je zřejmé, že podpora investic a obchodu s energií v souladu s Chartou zlepší energetické dodávky a bezpečnost na evropských a světových trzích. Rovněž se bude podílet na podstatných přínosech pro životní prostředí, a to díky podpoře transferu technologií a know-how z oblasti energetické účinnosti.“33 „Smlouva vytváří významné obchodní příležitosti jak pro „východní“, tak pro „západní“ podniky. A co je nejdůležitější, ECT se se svými finančními zárukami hospodářské prosperity bude podílet na reálném hospodářském růstu zemí Východní Evropy a bývalého Sovětského svazu.“34

Energetická strategie Společenství Poradní výbor pro energetiku (Energy Consultative Committee) složený ze zainteresovaných stran (dodavatelé energie a spotřebitelé, odborové svazy a organizace na ochranu životního prostředí), ustanovuje fórum pro „neformální, institucionalizovaný“ dialog pomáhající Komisi rozvinout nové myšlenky o evropské energetické politice. Zelená kniha Komise s názvem „Směrem k evropské strategii bezpečnosti energetických dodávek“ z roku 2000 upozorňuje, že EU se stále více stává závislou na externích zdrojích

33 34

Jones, C.: The European Energy Charter Treaty. Official Journal of the European Communities. L 380, vol. 37, Annex 3, 31/12/1994 Jones, C.: The European Energy Charter Treaty. Official Journal of the European Communities. L 380, vol. 37, Annex 3, 31/12/1994


PI 5.258

10

energie a že její závislost se během 20-30 let může zvýšit ze současných 50% na 70%35. Zpráva tudíž zdůrazňuje potřebu vyrovnat politiku dodávky jasnou politikou poptávky. Komise se domáhá praktické změny spotřebitelského chování, která by zahrnovala efektivnější a environmentálně příznivou spotřebu, zejména v dopravním a stavebním sektoru, a potřeby vývoje nových a obnovitelných zdrojů energie na straně nabídky jako odpovědi na hrozbu globálního oteplování.

„Inteligentní energie – Evropa“ Komise v rámci energetické oblasti připravila víceletý program s názvem „Inteligentní energie – Evropa“ (2003-2006), který v kontextu s energií podporuje udržitelný rozvoj a přispívá k dosažení následujících souhrnných cílů: bezpečnost energetické dodávky, konkurenceschopnost a ochrana životního prostředí36. Cíle pokrývají čtyři oblasti: efektivní spotřeba energie a poptávkový management, nové a obnovitelné zdroje energie, energetické aspekty v dopravě a mezinárodní podpora obnovitelných zdrojů a energetická účinnost. Pro každou z oblastí je navrženo šest typů akčních kroků: implementace strategie, vytváření finančních a tržních struktur a nástrojů, podpora systémů a vybavení k usnadnění přechodu z fáze demonstrace do fáze komerčního využití, rozvoj informačních a vzdělávacích struktur, monitorování a vyhodnocování dopadů akčních kroků. Víceletý program tedy pokrývá tyto čtyři specifické oblasti: 1. „SAVE“ Tato oblast se týká zlepšení energetické účinnosti a racionálního využívání energie, zejména v odvětví stavebnictví a průmyslu, s výjimkou opatření v rámci STEER, včetně přípravy legislativních opatření a jejich provádění. 2. „Altener“ Oblast se týká propagace nových a obnovitelných zdrojů energie pro centralizovanou a decentralizovanou výrobu elektřiny a tepla a její začlenění do místního prostředí a energetických soustav, s výjimkou opatření v rámci STEER, včetně přípravy legislativních opatření a jejich provádění. 3. „STEER“ Oblast se týká podpory iniciativ souvisejících s veškerými energetickými aspekty dopravy, diverzifikací paliv, například prostřednictvím nově se vyvíjejících a obnovitelných zdrojů energie a propagace obnovitelných paliv a energetické účinnosti v dopravě, včetně přípravy legislativních opatření a jejich provádění. 4. „COOPENER“ Oblast se týká podpory iniciativ souvisejících s propagací obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti rozvojových zemích, zejména v rámci spolupráce Společenství s rozvojovými zeměmi v Africe, Asii, Latinské Americe a Tichomoří.

35 36

Evropská unie. European Commission. Green paper: Towards a European Strategy for the security of energy supply. Brussels, 29.11.2000. COM (2000) 769. Evropská unie. European Parliament. Decision No 1230/2003/EC of the European Parliament and of the Council of 26 June 2003 adopting a multiannual programme for action in the field of energy: “Intelligent Energy – Europe“ (2003-2006). Brussels, Official Journal of the European Communities, L 176, 15/07/2003, s. 29-36.


PI 5.258

11

KONKURENCESCHOPNOST A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

V průběhu 80. let 20. století se agenda energetické politiky začala měnit. Vývoj na trzích s energií, postoje vlád vůči energetickému průmyslu a celkové postavení Komise v rámci tvorby politiky přispěly ke zvratu v zájmech ES v oblasti energetické politiky. Nová agenda sestávala ze dvou širších cílů: vytvoření jednotného konkurenčně orientovaného trhu s energií a usilování o ochranu životního prostředí. Klíčovým faktorem v systému řízení byla změna na energetických trzích. Na počátku 80. let 20. století se ceny stabilizovaly a stagnovaly a poté oslabovaly až do roku 1986 (kolaps cen ropy). Důvody vzniku tohoto faktu byly hlubší a komplexnější nežli obtíže v rámci OPEC, které vyvolaly pokles cen. Cenový růst na počátku 80. let měl za následek zvýšenou produkci ve státech OPEC, ale také podporu exploatace a produkce ve zbytku světa. Krom toho se mnoho zemí pokoušelo zlepšit energetickou účinnost a diverzitu zdrojů energie, (mnohdy až na úroveň, o kterou usilovala Komise). Ekonomická recese v 80. letech 20. století také utlumila poptávku. Kombinace účinků těchto faktorů znamenala obrovský převis nabídky za minimálního růstu poptávky37, která stlačovala ceny. Tyto dopady se nevztahovaly pouze na ropu: nabídka zemního plynu a uhlí byla velmi hojná a následky „přeinvestování“ v oblasti elektrické kapacity rovněž vyústily k nadbytku energie. Vzhledem k poklesu cen a dostatečné nabídce na trzích s energií se politické úkoly více zaměřily na ceny a překážky efektivního fungování trhu, méně na energetickou nabídku jako takovou. Tato změna tržních podmínek přispěla k tomu, že mnoho energetických politik, zejména těch, které podporující úsporu drahých paliv, se stala těžko obhajitelnými či hodnými podpory. V některých zemích se vlády zřekly tradičního přístupu k energetické politice. Velká Británie byla nejvýmluvnějším příkladem v tom smyslu, že při stanovování nabídky a poptávky učinila jasný posun ke spoléhání se na tržní síly. Hlavním bodem této politiky byla deregulace se zaváděním konkurenční prostředí na trhu se zemním plynem a elektřinou a privatizace ropného průmyslu. Deregulační kroky se nedotýkaly pouze energetického sektoru - ve skutečnosti zpočátku zasahovaly spíše do jiných oblastí ekonomiky. Z části pod vlivem důsledku selhání energetické politiky v minulosti se Komise rozhodla nezahrnout energii do počáteční agendy jednotného evropského trhu38. Nicméně určité oblasti byly nepřímo zasaženy obecnějšími opatřeními jednotného evropského trhu, (například nepřímé daně), sektor energie tedy nebyl návrhy Komise nedotčen. „Ve skutečnosti již existovaly náznaky odlišné politiky ve vztahu k energii. Problematika cenové transparentnosti začala zasahovat do všech aspektů energetického průmyslu a objevily se snahy dohodnout se na směrnici v této oblasti. Přestože dané snahy ztroskotaly, naznačily hlubší zájem o problematiku ze strany Komise. Komise rovněž projevovala velký zájem o oblast energetického 37 38

Podle OECD, Energy Balances of OECD Countries, 1999-2000 Oblast jednotného evropského trhu pokrývá Bílá kniha o přípravě na vnitřní trh. (Dokument Evropské komise z roku 1985, analyzující stav vnitřního trhu mezi státy Společenství, označující nedostatky a navrhující jejich řešení)


PI 5.258

12

subvencování. Ostatní náznaky změny v politice se týkaly rozbíjení státních ropných monopolů a podpor ve prospěch uhelného průmyslu v mnoha členských státech.“39 Poznámka: Potenciál pro radikálnější opatření předznamenalo velké množství kroků učiněných Ředitelstvím pro hospodářskou soutěž (v rámci Komise) a směřujících k dalším oblastem „veřejného“ průmyslu: jednalo se o zavedení hospodářské soutěže v rámci civilního leteckého průmyslu a v oblasti telekomunikací o otevření přístupu k zařízením a prodejním službám. Tyto kroky nedemonstrovaly pouhou vůli jednat, nýbrž i širokou škálu mechanismů použitelných v dalších sektorech. Čím dále šla politika v jednom odvětví, tím pravděpodobněji bude aplikovatelná v dalších. Tato měnící se agenda znamenala, že se myšlenka společného trhu s energií znovu dostane na pořad jednání ES. Zatímco cíle energetické politiky do roku 1995 se z velké míry dotýkaly energetického zabezpečení, jedním z „horizontálních“ cílů bylo vytvoření jednotného trhu s energií. Jakmile se vyhlídky na společný evropský trh díky „kampani do roku 1992“40 staly uskutečnitelnými, zakořenila se myšlenka rozšířit ji (kampaň) i na oblast energie. Své úvahy Komise odhalila v rámci „Vnitřního energetického trhu“41 – posudku, který vytyčoval potenciální přínosy vnitřního trhu s energií a překážky, jímž čelil. Vnitřní trh s energií by snížil náklady spotřebitelům (zejména energeticky náročným odvětvím), čímž by celkový evropský průmysl učinil konkurenceschopnějším: „zvýšil by bezpečnost dodávek díky zlepšující se integraci energetického průmyslu, zefektivnil by strukturu energetického průmyslu a zajistil by vetší komplementaritu mezi odlišnými modely nabídky a poptávky členských států. Přínosy by pramenily z hospodářské soutěže snižující náklady a úspor z rozsahu v mnoha oblastech průmyslu.“42 Celkově vzato by tyto přínosy oživily 0,5% HDP ES, což podle Komise znamenalo „náklad nejednotné Evropy“43 v energetickém sektoru. Podle Komise se překážky vnitřního trhu s energií nacházely ve strukturách a praktikách energetického průmyslu. Souvisely s odlišným zdaňováním a odlišnými finančními režimy, dále s restriktivními opatřeními chránícími energetický průmysl v určitých zemích a okolnostmi, které brání plné koordinaci dodávek na nejefektivnější úrovni. Komise nicméně připustila, že účinky některých praktik je obtížné posoudit vzhledem ke zvláštním vlastnostem energetického průmyslu. V některých případech byla Komise co do rozsahu vnitřního trhu s energií dokonce nerozhodná. Dokument však demonstroval odhodlanost Komise implementovat vnitřní trh s energií a přezkoumat všechny překážky jeho rozvoje. Komise tedy následovala svůj závazek týkající se opatření k implementaci návrhů Bílé knihy (o přípravě asociovaných zemí střední a východní Evropy na integraci do vnitřního trhu Unie) a aplikace práva ES na sektor energie. V období po zveřejnění dokumentu o vnitřním trhu s energií Komise dokončila program opatření liberalizujících energetický průmysl, avšak nebyla schopna dosáhnout efektivní harmonizace

39 40 41 42 43

El-Agraa, A. M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 275 Podle Jednotného evropského aktu se země ES zavázaly vytvořit do konce 1992 jednotný trh s volným pohybem kapitálu, práce, služeb a zboží, který by nahradil dosavadní nekoordinované smlouvy Evropská unie. European Commission. Commission working document – the Internal Energy Market. Brussels, 27.4.1988. COM (1988) 238 El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 275 Pracovní pojem viz Cecchini, P.: The European Challenge 1992: The Benefits of a Single Market. Aldershot: Wildwood House, 1988


PI 5.258

13

nepřímého zdaňování. Učinila rovněž značný pokrok v oblasti liberalizace trhů s dodávkami elektřiny a plynu. Méně již bylo dosaženo reformou uhelného průmyslu. Tam, kde se politika setkala s úspěchem, nesehrály roli pouze změny v rozhodovacích procedurách ES, (zejména podmínky většinového hlasování schválené Jednotným evropským aktem (JEA)), nýbrž i možnosti Komise využívat své pravomoci ke zkoumání energetického sektoru z pohledu Římské smlouvy. Mnoho aspektů politiky však zbývá implementovat – jedná se o ty aspekty, kde musí Komise překonat odpor členských států. Od roku 1988 hrál vnitřní trh s energií v návrzích Komise týkajících se energetické politiky hlavní roli. V tomto období získává v diskusích o sektoru energie pozornost ještě další faktor: životní prostředí. Zájem Komise o otázky životního prostředí není nový. Formální závazek ES k politice životního prostředí datujeme k roku 1972, kdy ve světle Stockholmské konference Rada odsouhlasila akční program, ovšem některá opatření týkající se problematiky životního prostředí této iniciativě již předcházela.44 Zájmy Komise na poli životního prostředí jsou široké – pokrývají problematiku chemického odpadu, kvality vody a hluku. Hlavní součástí politiky životního prostředí jsou důsledky výběru energie. Důraz na politiku životního prostředí ES nabíral na významu v mnoha členských státech zejména s ohledem na růst politické síly Strany zelených. V případech, kdy byly vlády povinny zavést nové kontroly znečištění, požadovaly zavést tato opatření napříč ES z důvodu zachování konkurenceschopnosti. Nejlepším příkladem byla debata o kyselých deštích, kdy byla německá vláda nucena zavést významné kontroly vnitrostátních emisí z průmyslových podniků a elektráren a trvala na podobných kontrolách ve všech členských státech. Tyto kontroly byly odsouhlaseny v roce 1988, přičemž byly stanoveny cíle pro snižování emisí do dalšího století.45 Životní prostředí dalo Komisi větší páku v oblasti energetické politiky. Důležitost této problematiky byla znázorněna v cílech do roku 1995, kde zájmy životního prostředí byly identifikovány jako hlavní aspekty politiky. Obecný význam environmentální problematiky byl potvrzen JEA – v těchto otázkách smí být uplatněna rozhodnutí na základě většinového hlasování. Návrhy jednotného evropského trhu určily potřebu vysokých standardů pro ochranu životního prostředí v ES a měly vliv na debatu o vnitřním trhu s energií. Integrace životního prostředí a energie nebyla pro Komisi snadná: dokument s touto problematikou byl zjevným bodem značného sporu v rámci Komise, a to kvůli odlišnému postoji Ředitelství pro energii a Ředitelství pro životní prostředí46. Nicméně záležitostí, která uvedla životní prostředí do centra vytváření energetické politiky Společenství a odhalila největší rozpory mezi oběma výše zmiňovanými politikami, byl skleníkový efekt47. Komise usilovala o koordinaci společné evropské reakce na hrozbu globálního oteplování. V roce 1991 se členské státy – s výjimkou Velké Británie – dohodly na stabilizaci emisí oxidu uhličitého 44 45 46 47

Haigh, N.: EEC Environmental Policy and Britain. Harlow: Longman, 1989 El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council on Energy and Environment. Brussels, 8.2.1990. COM (1989) 369 Skleníkový efekt je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že absorbuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru


PI 5.258

14

do roku 2000. V následujícím roce Komise přišla s návrhy na snížení emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého48. Tyto zahrnovaly čtyři prvky: programy na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie, (které produkují nulové či mizivé množství emisí oxidu uhličitého), a energetické účinnosti, monitorovací systém a daň z energie z uhlíku (za účelem snížení užívaní fosilních paliv). I když při začleňování péče o ochranu životního prostředí a obnovitelných zdrojů do strategie proti globálnímu oteplování byla Komise velice úspěšná, daň z uhlíku se nerealizovala. Navrhovaná daň obsahovala dvě složky, jedna se vztahovala k využité energii a druhá k uhlíku emitovaném „pomocí“ daného druhu palivu. Daň tudíž penalizuje použití uhlí velmi přísně, avšak nikoli tak přísně, jak by představovala čistá daň z uhlíku.49 I přes velké lobování Komise se návrh setkal s ostrou kritikou ze strany průmyslu a vlád, a šance na shodu na půdě Rady byly navzdory mnoha úpravám návrhu mizivé. Pozdější pokusy o využití zdaňování jakožto nástroje environmentální politiky v energetickém sektoru byly rovněž neúspěšné. Ačkoli byly hlavními součástmi energetické politiky jednotný trh a životní prostředí, Komise se nadále zabývala i jinými cíli této politiky. Nadále podporovala energetickou účinnost a obnovitelné zdroje, a to skrze rozpočtové balíky na výzkumnou činnost a další opatření zaměřená na podporu využití těchto zdrojů, (například doporučení ohledně výhodných smluvních podmínek pro dodávky z obnovitelných zdrojů). Komise také vyvíjela politiku na podporu energetické infrastruktury zejména v méně rozvinutých oblastech Společenství, tento záměr byl však posílen díky snahám zesílit integraci dodávek zemního plynu a elektřiny pomocí iniciativy „transevropských sítí“ v rámci ES. Komise se snažila ovlivnit i tradičně problematickou oblast – bezpečnost dodávek. Navrhovaná politika se týkala dvou aspektů dané otázky: rozvoje domácích zdrojů energie a řízení činnosti Společenství v případě narušení dodávek. První aspekt, který představoval reakci na žádost britské vlády ochránit jaderný průmysl po privatizaci, povoluje vládám subvencovat až 20% energetické potřeby z důvodu podporování vlastních energetických zdrojů Společenství, a to i přesto, že subvencování může porušit ustanovení Smlouvy týkající se volného trhu. Druhý aspekt politiky zahrnuje rozličná opatření k vymezení jasnější role Komise v případě energetické krize.50 Co se zabezpečení dodávek týče, na významu nabývalo, jakožto součást energetické politiky Společenství, propojení se zbytkem světa, které se týká zejména bezprostředních sousedů ES se státy na severu, východu a jihu. Základním prvkem těchto vazeb byly snahy vtáhnout východní Evropu do řetězce energeticky bezpečných zemí skrze Evropskou energetickou chartu (COM (91) 36).51 Schválením programů Altener (podpora obnovitelných zdrojů energie) a SAVE (podpora energetické účinnosti) v roce 1999 nastartovaly EP a Rada víceletý rámcový program (19982000) pro energetický sektor z roku 1997 a jeho šest konkrétních programů. Samotný rámcový program a čtyři konkrétní programy označované jako ETAP (studie, analýzy, předpovědi a 48 49 50 51

Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – a Community Strategy to limit carbon dioxide emissions and to improve Energy Efficiency. Brussels, 3.6.1992. COM (1992) 246 Pearson, M. And Smith, S: The European Carbon Tax. London: Institute for Fiscal Studies, 1991 Brittan, L.: European Competition Policy: Keepeng the playing field level. CEPS, 1992 El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004


PI 5.258

15

související činnosti), SYNERGY (mezinárodní spolupráce), CARNOT (čisté a efektivní užívání pevných paliv) a SURE (bezpečnost jaderného transportu a mezinárodní spolupráce) byly přijaty v roce 1998. Při tomto vývoji situace měla Komise plné ruce práce. „Například 8. listopadu 1999 po zdlouhavém prověřovacím procesu energetického sektoru ve státech ucházejících se o členství v EU přijala (Komise) sdělení o posílení severní dimenze SEP, které o měsíc později schválila Rada; podepsala oficiální zprávu o povědomí o průmyslové spolupráci s Ruskem, která zahrnovala energii; dne 4. května 1999 schválila druhou zprávu o procesu liberalizace energetických trhů, kterou shledala „vysoce uspokojující“ (…).“52 Co se finančního rámce týče, bylo do programu SAVE II, přijatého v prosinci 1999, přiděleno 66 milionů euro. To je sice jen stěží dostatečná suma, avšak oproti původnímu programu SAVE, z něhož mělo prospěch 52 projektů, je to „vylepšení“ o 7,4 milionů euro.

52

El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 277


PI 5.258

16

VNITŘNÍ TRH S ENERGIÍ

Zdá se, že společným rysem energetické politiky členských států EU v minulosti bylo přesvědčení, že energie je příliš významná na to, aby byla ponechána volné ruce trhu. Když se ale podíváme do minulosti blíže, můžeme zaregistrovat, že vládní intervence do energetického sektoru častokrát výkonnost trhu zhoršily, spíše než vylepšily. Vládní intervence mohou být ospravedlnitelné v případech tržního selhání. V řetězci energetické dodávky je při tržním selhání mnohdy na vině průmysl s tankerovými loděmi, kdy majitelé zchátralých nákladních tankerů jsou jen minimálně motivováni internalizovat společenské náklady ropných skvrn. Neúspěch při internalizaci environmentálních nákladů vznikajících užíváním uhlíkových pohonných hmot je hlavním selháním trhu v energetickém sektoru. Vládní intervence mohou být rovněž ospravedlnitelné v oblasti trhů s přirozenými monopoly, neboť samovolné fungování takových trhů by bylo nepřijatelné. Byly doby a segmenty energetického trhu, kdy firmy přebíraly kontrolu nad cenami. Ovšem ve spoustě segmentů energetického trhu byla víra v nabídkově orientovaný trh tak zakořeněná, že nedávala prostor uplatnění síly trhu. Tam, kde síla trhu přetrvávala, spočívala v kontrole nejdůležitějších zařízení v distribuci, a zakládala se na nepodložených politikách podporujících rozšiřování tohoto trhu směrem k vertikálně spřízněným segmentům v řetězci energetické dodávky. Na mnoha energetických trzích mohou tržní síly nastolit přijatelnou tržní výkonnost, pokud se jim dostane příležitosti. Uvědomění si tohoto faktu nastartovalo politický posun, který položil základní kámen k etapě liberalizace energetických trhů. Současná liberalizace energetického trhu kráčí kupředu pomalu a zdráhavě a je zbrzďována občasnou neochotou vlád spolehnout se na tržní mechanismus. „Historickou volbou pro organizaci dodávek elektřiny a zemního plynu byly vertikálně integrované, často státem vlastněné, regionální monopoly, a společně s regionálními monopoly pokrývající část nebo všechny členské státy EU. Vertikální integrace byla odůvodňována, pokud nebyla prostě brána za samozřejmou, v tom smyslu, že přenos (energie) je přirozeným monopolem, a že při precizní koordinaci nabídky a poptávky vyžadující funkční systém je integrace jedinou reálnou možností. V 80. letech 20. století se model veřejné služby trhu s energií rozpadl.“53 „Jedním významným faktorem (rozpadu) byly ropné šoky na počátku a konci 70. let 20. století, které ochromily předpokládaný růst poptávky, na které byly plány kapacity energetického sektoru založeny. Jaderná energie se ukázala být dražší, než se předpokládalo. Díky stupňujícímu se veřejnému povědomí o environmentálních dopadech jaderné energie a energie z uhlíku se podařilo efektivně internalizovat některé z nákladů, které doposud byly ignorovány nebo v rámci projektování v energetickém sektoru považovány za vedlejší. V některých státech EU byly státní podniky tlačeny ke změně obchodního chování za účelem splnění politických cílů, (omezení růstu firmy při boji s inflací; udržovat uhelné generátory k podpoře uhelného sektoru), s následkem zvýšených nákladů a přímým či nepřímým zatěžováním národního rozpočtu. V 53

Doyle, C. and Siner, M.: Introduction: Europe's network industries: towards competition. London: CEPR, 1999, s. 1


PI 5.258

17

období vlády Margaret Thatcher dal Jednotný evropský akt z roku 1986 nevyhnutelný podnět k otevření otázky monopolů energetického sektoru v členských státech EU. A později, makroekonomické omezování přijaté členskými státy v souvislosti se zavedením eura dalo podnět k vyrovnání účtů spravujících energetický sektor a jejich vyčlenění z vládních rozpočtů.“54 „Řetězec dodávky elektřiny můžeme rozčlenit na výrobu, přenos a distribuci. Přenos se realizuje pomocí rozvodné sítě. Elektřina nemůže být skladována nákladově efektivním způsobem a elektrony dopravené do rozvodné sítě jedním generátorem jsou k nerozeznání od elektronů jdoucích do ostatních sítí. Řízení rozvodných sítí je velmi náročné: Tok energie z generátorů ke spotřebitelům nemůže být namířen přímo, je však distribuován danou dráhou v síti v závislosti na její kapacitě. Pokud se určitou dráhou (nebo skrze daný transformátor) bude snažit projít příliš velké množství energie, síť se zhroutí. Po „spadnutí“ sítě se tok energie okamžitě přerozdělí do zbývajících obvodů. Pokud se tyto obvody přetíží, vzápětí se zhroutí. Miliony spotřebitelů tak v minutě mohou být naprosto odpojeni od energie. Abychom toto riziko eliminovali, dozorci rozvodných sítí musí systém řídit tak, aby se tok energie šířil v rámci zabezpečených limitů. Z toho plyne, že v každé části sítě je zapotřebí nechat rezervní odchylku.“55. „K těmto „fyzickým“ problémům se přidávají problémy hospodářské. Abychom dosáhli dobrého hospodářského výkonu, měly by se nízkonákladové generátory upřednostňovat před generátory s vyššími náklady. Hodnota přijatá z činnosti generátorů by měla odrážet mezní náklady výroby tak, abychom získali jasný přehled o nových kapitálových investicích potřebných do budoucna. Hodnota rovněž musí pokrývat průměrné náklady dodavatelů, aby firma byla konkurenceschopná i z dlouhodobého hlediska. Dále by ceny zaplacené konečnými zákazníky měly odrážet mezní náklady výroby, aby jasně signalizovaly omezenost elektřiny vzhledem k jiným zdrojům energie a celkové náklady energie, a tedy, aby motivovaly k šetrné spotřebě energie.“56 Rozdílné počty dodavatelů - výrobců elektřiny ve členských státech EU jsou výsledkem odlišné volby politiky vlád těchto států, nikoli technologickými možnostmi. Politické rozhodnutí také rozhoduje o rozsahu státního vlastnictví (viz níže, tabulka č. 7). Tabulka č. 1 – Podíl státního vlastnictví v oblasti výroby energie ve vybraných členských státech EU, 1999

54 55 56

Země

Podíl státního vlastnictví (%)

Nizozemí

100

Německo

35

Finsko

50

Anglie a Wales

4.5

Belgie

11

El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 282 Green, R.J.: Markets for electricity in Europe. Oxford Review of Economic Policy, vol. 17, No 3, s. 330. El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 283


PI 5.258

18

Země

Podíl státního vlastnictví (%)

Francie

100

Řecko

100

Irsko

100

Zdroj: El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004, s. 284

První vlna společné energetické politiky se zaměřila na vytvoření skutečného vnitřního trhu s produkty a službami sektoru energetiky. Odstraněním překážek a stanovením společných pravidel by otevření trhů s energiemi mělo zajistit dostupnost energie za všech podmínek pro konečné spotřebitele, ať již představují průmysl s vysokou spotřebou energie či jen soukromé jednotlivce. Sektor energetiky se v žebříčku zájmů veřejné politiky nachází na vrcholu a svým otevíráním by měl profitovat. Sbližování spotřebních daní v EU, o což usiluje daňová politika, je pro dokončení vnitřního trhu s ropnými produkty velmi významné. A také, zavedení hospodářské soutěže do odvětví, kde stále přetrvávají státní monopoly, může hrát hlavní roli při integraci trhů a konkurenceschopnosti ekonomik EU. Vytvoření skutečného vnitřního trhu s energií také závisí na rozvoji energetických transevropských sítích (TEN), které by měly zásobit celé území EU levnou a environmentálně šetrnou energií. Tento rozvoj je obzvláště důležitý pro „méně preferované“ regiony, které v minulosti neměly přístup k velkým propojeným sítím se zemním plynem a elektřinou, a zde tkví příčina a vlastně i důsledek jejich nízké úrovně vývoje. Aktivity týkající se koordinace transevropských energetických investic jsou upravena nařízeními o oznamovací povinnosti vůči Komisi v záležitostech, které souvisí s investičními projekty v zájmu Společenství v odvětvích ropy, zemního plynu a elektřiny57. Obecně představuje úplná aplikace práva vnitřního trhu Společenství – a zejména opatření vztahující se k volnému pohybu zboží a služeb, k monopolům, podnikům (firmy a obchodní činnost) a státním podporám – hlavní cestu k lépe integrovanému trhu s energií. Integrace tohoto trhu je pro konkurenceschopnost ekonomiky EU a blaho občanů zásadní. Odvětví energetiky však z této integrace nemá prospěch, neboť členské státy stále využívají pojem bezpečnosti dodávky jako důvod pro zachování svých národních monopolů a různých regulačních systémů.

Trh s elektřinou a zemním plynem Primárním cílem vnitřního trhu s energií je liberalizace a integrace trhů s elektřinou a zemním plynem. Největší výzvu zde představuje aplikace pravidel hospodářské soutěže, obsažených ve Smlouvě ES, vůči monopolnímu přenosu a distribuci zemního plynu a elektřiny. Další výzvou je 57

Evropská unie. European Commission. Regulation No 1056/72 of 18 May 1972 on notifying the Commission of investment projects of interest to the Community in the petroleum, natural gas and electricity sectors. Brussels, 18.5. 1972 a Council Regulation No 736/96 of 22 April 1996 on notifying the Commission of investment projects of interest to the Community in the petroleum, natural gas and electricity sectors. Brussels, 22.4. 1996


PI 5.258

19

sjednocení cílů, týkajících se předcházení obchodním překážkám a energetické účinnosti, přijetím evropských standardů sestavených evropskými standardizačními orgány. A posledním problémem je monitorování trhů a spolupráce na propojování systémů mezi národními regulačními orgány v odvětvích zemního plynu a elektřiny. Na počátku 90. let 20. století byly učiněny některé z kroků k integraci trhů s elektřinou a plynem. A tudíž si směrnice58 o tranzitu elektřiny přes hlavní evropské sítě klade za cíl přispět k lepší integraci vnitřního trhu s elektřinou pomocí odstraňování překážek obchodu s elektřinou mezi hlavními sítěmi. Další směrnice59 o tranzitu zemního plynu přes hlavní sítě se zaměřuje na usnadnění obchodu se zemním plynem. Smlouvy o tranzitu elektřiny a zemního plynu skrze hlavní sítě jsou uzavírány mezi orgány odpovědnými za tyto sítě a příslušnými útvary v členských státech. Podmínky tranzitu musí být pro všechny zapojené strany nediskriminační a nestranné, nesmí obsahovat nečestné klauzule či neoprávněná omezení a nesmí vystavovat riziku bezpečnost dodávek nebo kvalitu poskytovaných služeb. Pokud se mezi stranami objeví v rámci smluv o tranzitu nějaké neshody, mají právo se se svým případem obrátit na smírčí orgán, jemuž předsedá Komise. Směrnice60 o transparentnosti cen plynu a elektřiny, které hradí koneční průmysloví spotřebitelé, ukládá povinnost dvakrát ročně sdělovat informace o cenách za distribuci plynu a elektřiny, přičemž tyto informace se mají týkat všech kategorií spotřebitelů plynu a elektřiny. Zásadní kroky směrem k liberalizaci odvětví elektřiny a plynu byly podniknuty na konci 90. let 20. století. Dřívější směrnice, přepracované v roce 2003, stanovují společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou61 a plynem62. Jsou založeny na rovnovážnosti v oblasti přístupu k systémům v rámci povinností veřejné služby, pravidel hospodářské soutěže, a zdůrazňují široké uplatnění principu subsidiarity za účelem uchopení odlišných národních soustav s elektřinou a plynem. Takto může být usnadněno jejich začlenění do národního práva. Tyto směrnice stanoví pravidla související s organizací a fungováním odvětví s elektřinou a plynem, s přístupem na trh a podmínkami zadávání veřejných zakázek a schvalování dotací. Směrnice rovněž zřizují Skupinu evropských regulátorů elektřiny a plynu63, nicméně zásadní roli v rámci plynulého provozu vnitřního trhu přisuzují regulačním úřadům v členských státech.

58

59 60

61

62

63

Evropská unie. Council of the European Union. Directive 90/547/EEC of 29 October 1990 on the transit of electricity through transmission grids. Brussels, 29.10. 1990 a Directive 98/75/EC of 1 October 1998 updating the list of entities covered by Directive 90/547/EEC on the transit of electricity through transmission grids. Brussels, 1.10. 1998 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 91/296/EEC of 31 May 1991 on the transit of natural gas through grids. Brussels, 31.5.1991 Evropská unie. Council of the Europen Union. Directive 90/377/EEC of 29 June 1990 concerning a Community procedure to improve the transparency of gas and electricity prices charged to industrial end-users. Brussels. 29.6. 1990 a Directive 93/87/EEC of 22 October 1993 amending Directive 90/377/EEC with regard to the survey locations and regions in the Federal Republic of Germany. Brussels, 22.10. 1993 Evropská unie. European Parliament. Directive 2003/54/EC of the European Parliament and the Council of 26 June 2003 concerning rules for the internal market in electricity and repealing Directive 96/92/EC. Brussels, 26.6. 2003 Evropská unie. European Parliament. Directive 2003/55/EC of the European Parliament and the Council of 26 June 2003 concerning common rules for the internal market an natural gas and repealing Directive 98/30/EC. Brussels, 26.6. 2003 European Regulators Group for Electricity and Gas


PI 5.258

20

Dalším právním aktem Společenství v oblasti liberalizace je nařízení64 stanovující řádná pravidla pro přeshraniční toky elektřiny. Dané nařízení podporuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu s elektřinou a bere v potaz charakteristiky národních a regionálních trhů. Nařízení stanovuje kompenzační mechanismus pro přeshraniční toky elektřiny a dále harmonizovaný princip účtování poplatků za přeshraniční přenos. Řada právních aktů je navržena za účelem vytvořit příznivé prostředí pro rozvoj transevropských energetických sítí v odvětvích elektřiny a plynu (viz např. Decision 1299/2003, OJ L 176, 15.07.2003). Tyto směrnice a rozhodnutí mají následující cíle: 1. Posílit bezpečnost energetických dodávek EU zlepšením účinnosti a spolehlivosti všech evropských elektrických a plynových soustav. 2. Zajistit efektivní provoz vnitřního trhu pomocí takové infrastruktury, jejíž nabídka odpovídá poptávce po zemním plynu a elektřině ve všech částech Společenství. 3. Posílit hospodářskou a sociální soudržnost podporou méně rozvinutých či odlehlých oblastí a okrajových a ostrovních regionů. Směrnice také berou na zřetel rychle se měnící tržní podmínky, zejména pro zemní plyn, rychlé propojování soustav napříč evropským kontinentem a možnost rozšíření Unie. Prioritní projekty musí být v souladu s trvale udržitelným rozvojem, musí mít významný dopad na konkurenceschopné fungování vnitřního trhu a konečně musí přispívat k posílení bezpečnosti dodávek ve Společenství. „Aby těchto cílů mohlo být dosaženo, směrnice na jedné straně předpokládají rozsáhlou řadu kroků k určování projektů veřejného zájmu a na druhé straně počítají s technickými, administrativními, právními a finančními opatřeními, která se týkají konkrétních schvalovacích postupů. Na rozdíl od dopravních sítí není při realizaci transevropských energetických sítí na prvním místě problém financování, neboť investice do těchto sítí jsou obecně považovány za vysoce výnosné. Problémem tohoto sektoru je skutečnost, že investice jsou často zbrzďovány administrativními omezeními. Takovým omezením jsou zejména zpoždění a překážky při udělování oprávnění k výstavbě a provozu ropovodů a plynovodů, jejichž příčinou jsou výlučná dovozní a vývozní práva nebo přepravní monopoly. Dalším problémem je, že plynovody se musí začít stavět z místa, kde se zemní plyn těží, a tato místa jsou často velice vzdálená od trhů západní Evropy. Vzhledem k tomu, že transevropské sítě musí být vybudovány ve všech zemích Evropy a podél Středozemního moře, je pro Evropskou unii v tomto odvětví prioritou tyto problémy odstranit. Proto Komise doporučuje zvětšit transparentnost a koordinaci schvalovacích postupů a spolupráci mezi členskými státy a případně se třetími zeměmi.“65 Evropský soudní dvůr připustil, že výlučná práva udělená určitým podnikům k dovozu a vývozu plynu a elektřiny jsou, (na rozdíl od čl. 37, nově čl. 31 Smlouvy o ES) zdrojem diskriminace vůči dovozcům a vývozcům z jiných členských států. Podle Soudního dvoru je tento typ diskriminace opravitelný pouze na základě čl. 90 (nově čl. 86 Smlouvy o ES), tj. v případě, že zadané požadavky na podniky pověřené projekty veřejného zájmu mohou být realizovatelnými pouze za

64

65

Evropská unie. European Parliament. Regulation (EC) No 1228/2003 of the European Parliament and of the Council of 28 June 2003 on conditions for access to the network for cross-border exchanges in electricity. Brussels, 26.6. 2003 Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 400


PI 5.258

21

předpokladu udělení výhradních práv, a za předpokladu, že rozvoj obchodu nebude ovlivněn v neprospěch zájmu Společenství66.

Trh pevných paliv Jednotný trh uhelného sektoru byl do roku 2002 regulován smlouvou o založení Evropského společenství uhlí a oceli (smlouva o ESUO). Díky této Smlouvě byly zrušeny vstupní či výstupní daně, daně podobného účinku a kvantitativní omezení na pohyb produktů. Pařížská smlouva zakládá pravidla pro dohody, územní koncentrace společností a společností s dominantním postavením na trhu a pro nedovolené nepoctivé soutěžní postupy a diskriminační postupy. Uspěla tedy v rámci zajištění rovného přístupu spotřebitelů k výrobním zdrojům a podpory rozvoje mezinárodního obchodu. Aquis communautaire oblasti uhelného sektoru nyní zaručuje Smlouva o ES. Smlouva o ESUO Evropě umožnila udržet si vedoucí postavení na poli technologií báňského průmyslu a čistého uhelného spalování. Významné dopady můžeme vidět i v ostatním průmyslu. Přestože byla Smlouva o ESUO při vytváření společného uhelného trhu úspěšná, nebyla schopna zamezit tomu, že uhlí bylo postaveno na druhou kolej za ropu, která je jako produkt flexibilnější a méně nákladná. Zachování „nadvlády“ uhlí by v rámci uhelné politiky utvářené Společnou zemědělskou politikou vyžadovalo mnohem drastičtějších a nákladnějších opatření. V 60. letech 20. století byla Evropa zaplavena nabídkou ropy a nebyla připravena zaplatit cenu za svou energetickou nezávislost. A tudíž se v rámci mezinárodní konkurence investice do uhelného průmyslu EU během 90. let 20. století snižovaly a k jejich omezování velkou měrou přispěly i pozvolné změny domácích politik členských států. „Uhelnému průmyslu štěstí nepřálo. V první fázi vytváření společného trhu uhelné podniky Společenství profitovaly z rostoucí poptávky pouze částečně, protože těžební podmínky a omezené finanční možnosti znemožňovaly krátkodobé zvýšení objemu výroby. V roce 1958 zasadil uhelnému průmyslu tvrdou ránu rozhodný vstup ropy na trh, a to takovým způsobem, že byl příčinou uzavření většiny uhelných dolů v Evropě. Zbývající doly čelily tak obrovským nárůstům nákladů, že i po obrovskému cenovém skoku ropy v 70. letech 20. století, se jim podařilo pouze stabilizovat svou produkci.“67 Společný trh s uhlím však dosáhl několika úspěchů, jakými byly například: 1. Postupný přechod ze systému regulovaného řízení podmíněného válkou na volný trh ovládaný hospodářskou soutěží; 2. zrušení dominantního postavení podniků na trhu a jiných monopolních struktur, které byly do té doby pro trh charakteristické; 3. integrační dopad na obchod uvnitř Společenství;

66 67

Judgment of 23 October 1997, Cases C-157/94, C-158/94, C-159/94 a C-160/94, ECR 1997, s. I-5699, 5789, I-5815 a I-5851 Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p.401

I-


PI 5.258

22

4. ústup uhelného průmyslu, který byl v 70. letech 20. století doprovázen propuštěním 700 000 dělníků z odvětví. Před rozšířením EU v roce 2004 byly producenty uhlí prakticky jen Německo, Francie a Velká Británie, poté se většími producenty v rámci Unie staly i Polsko a Česká republika. Vzhledem k tomu, že cíl bezpečnosti energetických dodávek vyžaduje zachování dotované uhelné produkce, nové nařízení68 o státní podpoře uhelného průmyslu povoluje uhelný sektor udržovat s pomocí státní podpory, přičemž se státy budou snažit o restrukturalizaci a útlum tohoto průmyslu. Informace v této záležitosti předkládané členskými státy Komisi se zakládají na společných definicích a měřítkách tak, aby data byla porovnatelná a umožňovala Komisi monitorovat míru splnění podmínek, za kterých je státní pomoc udělována69.

Trh s jadernou energií Hospodářské okolnosti týkající se jaderné energie se v době podepisování Smlouvy o Euratomu rovněž nevyvíjely předpokládaným směrem. V 50. letech 20. století bylo touto okolností vědomí, že nástup jaderné energie na průmyslovou scénu je na spadnutí. Také pokles cen energie, který tuto událost odsunul, nemohl být předvídatelný. Jaderná energie byla konkurenceschopná v podstatě jen v době po ropné krizi v roce 1973. V předcházejícím období přinutila absence skutečného trhu s jadernou energií každý členský stát vytvořit trh umělý. K danému činu státům posloužily rozsáhlé vládní výzkumné programy zaměřené spíše na získání základních znalostí, než na podporu průmyslových projektů. Tento vývoj členské státy svedl z přímé a úzké cesty definované Smlouvou o Euratomu na cestu technologického výzkumu, (např. zkoumání způsobů uranového obohacování), a v letech 1965 a 1972 vyvolal vážnou krizi Euratomu. Nicméně Smlouva o Euratomu učinila pro vhodné fungování trhu s jadernou energií následují opatření: 1. Zrušení cel, poplatků podobného účinku a kvantitativních omezení dovozu a vývozu přírodního a obohaceného uranu a jiného jaderného materiálu70; 2. volný pohyb a zakládání podniků na společném trhu s jadernou energií71; 3. volný pohyb kapitálu na financování jaderných oborů výroby72; 4. volné stanovení ceny porovnáním nabídky a poptávky pod dohledem Agentury pro společnou zásobovací politiku (Supply Agency)73; 5. zákaz diskriminačních cenových praktik s cílem zajistit jednotlivým spotřebitelům privilegované postavení74. 68 69

70 71 72 73

Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EC) No 1407/2002 of 23 July 2002 on State aid to the coal industry. Brussels, 23.6. 2002 Evropská unie. European Commission. Decision 2002/871/EC of 17 October 2002 establishing a joint framework for the communication of information needed for the application of Council Regulation (EC) No 1407/2002 on State aid to the coal industry. Brussels, 17.10. 2002 Čl. 93 Smlouvy o Euratomu Čl. 96 a 97 Smlouvy o Euratomu Čl. 99 a 100 Smlouvy o Euratomu Čl. 67 Smlouvy o Euratomu


PI 5.258

23

6. povinnost hospodářských operátorů informovat Komisi o hlavních investičních projektech před jejich implementací75 tak, aby Komise mohla informovat vlády a hospodářské operátory členských států o cílech a výhledech týkajících se výroby jaderné energie ve Společenství76. „Zajímavým rysem Smlouvy o Euratomu je skutečnost, že nabízí zvláštní status a určité výhody společným podnikům, které jsou pro rozvoj jaderného průmyslu Společenství už od počátku důležité77. Rada může jednomyslným usnesením na návrh Komise umožnit každému společnému podniku požívat všech nebo kterékoli z výhod uvedených v Příloze III Smlouvy o Euratomu, jakými jsou např. speciální status při nabytí nehmotného majetku při založení společného podniku nebo daňové výjimky při zakládání podniku78.“79 Bezpečnost – hlavní rys společného trhu s jadernou energií – je snad nejdůležitějším společným úspěchem na tomto (jaderném) poli. Tento úspěch má rozhodující význam, neboť je určujícím faktorem přijetí jaderné energie veřejností. Na jadernou bezpečnost můžeme navíc pohlížet z mnoha různých úhlů pohledu. Kapitola VII Smlouvy o Euratomu pojednává o „dozoru nad bezpečností“. Komise musí být informována o základních technických parametrech každé jaderné elektrárny. Komise musí schválit rovněž chemické zpracování ozářeného jaderného paliva80. Komise se také musí ujistit, že rud, surovin a zvláštních štěpných materiálů se nepoužívá k jiným než daným účelům před jejich použitím 81. Komise může vysílat na území členských států inspektory, kteří musí mít kdykoli přístup na všechna místa, do všech zařízení a ke všem osobám, které se profesionálně zabývají látkami, vybavením a zařízeními podléhajícími kontrole, nakolik je to nezbytné pro dozor nad rudami, surovinami nebo zvláštními štěpnými materiály82. Úřad pro dozor na bezpečností má zajistit, aby jaderný materiál nebyl použit na jiné účely, než na ty, které byly původně zamýšlené, a aby byly splněny povinnosti dozoru nad bezpečností, společně s úmluvami se třetími zeměmi či mezinárodními organizacemi. „V 90. letech 20. století byl Úřad pro dozor nad bezpečností několikrát vyzván k reakci na nelegální obchodování s jaderným materiálem z východní Evropy, ale v následném vyhodnocení (v roce 1999 a 2000) Úřad neshledal žádnou známku toho, že byl jaderný materiál použit k jiným, než mírovým účelům.“83 Pokud by jednotlivci či podniky byli shledáni vinnými za porušení pravidel bezpečnosti, může Komise uložit i takovou sankci, která může v závažných případech znamenat úplné nebo částečné odejmutí surovin nebo zvláštních štěpných materiálů84. Členské státy mají povinnost zajistit, aby sankce byly vykonány a přestupky případně odstraněny tím, kdo je způsobil85. 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85

Čl. 68 Smlouvy o Euratomu Čl. 41 Smlouvy o Euratomu Čl. 40 Smlouvy o Euratomu Čl. 45 Smlouvy o |Euratomu Čl. 48 Smlouvy o Euratomu Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 402 Čl. 78 Smlouvy o Euratomu Čl. 77 Smlouvy o Euratomu Čl. 81 Smlouvy o Euratomu. Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 402 Evropská unie. European Commission. Decision 92/194 of 4 March 1992 relating to a procedure in application of Article 83 of the Euratom Treaty. Brussels, 4.3. 1992 Čl. 83 Smlouvy o Euratomu


PI 5.258

24

Evropské společenství pro atomovou energii podepsalo Mezinárodní úmluvu o jaderné bezpečnosti, uzavřenou v roce 1994. Jejím cílem je podporovat vysokou úroveň celosvětové bezpečnosti jaderných elektráren, aby se tak lépe předcházelo jaderným katastrofám a mírnily se jejich dopady. Ve světle své strategie proti šíření zbraní hromadného ničení podporuje EU činnost IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) v rámci programu jaderné bezpečnosti86. Evropské společenství pro atomovou energii dále podepsalo dohody o spolupráci při mírovém využití jaderné energie s USA a Argentinou87. Dále v rámci Společenství existuje program o ochraně proti záření, tzv. program o ochraně zdraví obyvatelstva a pracujících před nebezpečím radioaktivního záření88. Dalšími dokumenty týkajícími se této oblasti jsou směrnice Společenství o základních bezpečnostních standardech k ochraně zdraví veřejnosti a zdraví pracujících před nebezpečím radioaktivního záření89 a směrnice týkající se zejména pracovníků v lékařství vystavených tomuto záření90, a zajišťují monitorování přepravy radioaktivního odpadu mezi členskými státy a při vstupu a výstupu za hranice Společenství91. „Společenství je také aktivní na poli výzkumu bezpečnosti jaderných reaktorů: tuto činnost řídí Společné výzkumné centrum (Joint Research Centre) a další specializovaná národní výzkumná centra. Harmonizace bezpečnostních měřítek a postupů v členských státech se dočkala významných výsledků, zejména s ohledem na nové zhodnocování jaderných elektráren a vysoce automatizované systémy dozoru nad bezpečností.“92 „Od roku 1990 Komise iniciuje mezievropskou spolupráci v oblasti využívání jaderných instalací. Spolupráce se zejména vztahuje na dozor nad bezpečností ve státech střední a východní Evropy a ve Společenství nezávislých států (SNS). Spolupráce s Úřadem pro dozor nad bezpečností umožnila lepší obeznámení se zvláštními rysy jaderného výkonu dřívějšího Sovětského svazu.(...) Programy PHARE a TACIS (viz též str. Chyba! Záložka není definována.) pomáhají zemím střední a východní Evropy a zemím bývalého Sovětského svazu zlepšovat zabezpečení jaderných instalací. Komise je navíc oprávněna použít výpůjček v rámci Euratomu k financování projektů, které zvyšují bezpečnost jaderných elektráren v mnoha z těchto zemí. Společenství přispívá do fondu Evropské banky pro obnovu a rozvoj založeného k podpoře 86

87

88 89

90

91

92

Evropská unie. Council of the European Union. Joint action 2004/495/CFSP of 17 May 2004 on support for IAEA activities under its Nuclear Security Programme and in the framework of the implementation of the EU Strategy against Proliferation of weapons of Mass Destruction. Brussels, 17.5. 2004 Evropská unie. Agreement for cooperation in the peaceful uses of nuclear energy between the European Atomic Energy Community (Euratom) and the Goverment of the Argentine Republic. Official Journal of the European Communities, L 296, 30/10/1997, s. 32-40 Kap. III Smlouvy o Euratomu Evropská unie. Council of the European Union. Directive 96/29/EURATOM of 13 May 1996 laying down basic safety standards for the protection of the health of workers and the general public against the danger arising from ionizing radiation. Brussels, 13.5. 1996 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 97/43/EURATOM of 30 June 1997 on health protection of individuals against the danger of ionizing radiation in relation to medical exposure, and repealing Directive 84/466/Euratom. Brussels, 30.6. 1997 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/3/EURATOM of 3 February 1992 on the supervision and control of shipments of radioactive waste between Member States and into and out of the Community. Brussels, 3.2. 1992. Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 403.


PI 5.258

25

Ukrajiny při přeměně černobylského sarkofágu na bezpečný a environmentálně stabilní systém. Dohody o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou na poli jaderné bezpečnosti a kontroly jaderných fúzí jsou zacíleny na vymezení a aplikaci vědecky podložených a mezinárodně uznávaných směrnic o jaderné bezpečnosti93.“94

Trh s ropou Ačkoli je jednotný trh s ropnými produkty méně rozvinutý než trh s jadernou energií, přeci jen existuje. Na základě Smlouvy o EHS spravující trh s ropou byla zrušena všechna kvantitativní omezení obchodu mezi členskými státy a všechna opatření s podobným účinkem. Celní bariéry obchodu s ropnými produkty se přestaly používat v roce 1968. Pro zahraniční trh stanovil Společný celní sazebník nulovou sazbu na naftu a velmi nízké sazby na rafinované produkty. Sazby na rafinované produkty byly později v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) ještě více sníženy. Všechny svobody zaručené Římskou smlouvou, jakou je např. svoboda zakládání podniků a volné poskytování služeb, se na odvětví ropy vztahují. Přestože není společný trh s ropou stále dokonalý, mohou se ropné produkty pohybovat volně z jednoho členského státu do druhého. Velké ropné společnosti jsou schopné v některých klíčových centrech společného trhu vybudovat rafinerie k zásobování ropnými produkty do sítí pokrývající sousední regiony dvou či více členských států. To znamená, ze rafinérské a distribuční činnosti mohou být zefektivněny tak, aby pokryly nabídku v okolních regionech bez ohledu na národní hranice. Ropovody a plynovody tedy směřují z hlavních přístavů Středozemního a Severního moře do jednoho nebo několika členských států, a ty pak surovou naftou zásobují rafinerie různých ropných společností sídlících v jiném členském státu. Před vytvořením společného trhu by bylo pro evropský stát nemyslitelné, aby dodávku tak rozhodujícího produktu jako je ropa svěřil dobré vůli jedné či několika sousedním zemím. Politika Evropského společenství tedy prokázala službu v takových oblastech, které byly v poválečném období protekcionismu nemyslitelné. „Musíme ale podotknout, že by logicky cenové rozdíly ropných produktů v rámci jednotného trhu organizovaného stejným způsobem jako trh národní měly být pouze nepodstatné a dočasné a v krátkém časovém intervalu by měly být vyrovnány přepravou produktů z regionů s nízkými cenami do regionů s vyššími cenami. Toto zatím není případ vnitřního trhu EU, kde jsou cenové rozdíly ropných produktů před zdaněním stále významné. (…) Ustálení cen ropných produktů na vnitřním trhu Společenství rovněž „narazilo“ kvůli různé cenové regulaci v členských státech. Regulace určují maximální výši cen, za které mohou být ropné produkty prodávány, a představují mocný nástroj hospodářské a energetické politiky. Problémem je, že jednoduchý vzorec pro stanovení cen ropných produktů neexistuje a priority energetické politiky se liší (členský) stát od (členského) státu. Důsledkem je široká paleta systémů tvorby maximálních cen. Systém, 93

94

Evropská unie. European Commission. Decision 2002/924/EURATOM of 23 July 1999 on the conclusion of two cooperation agreements between the European Atomic Energy Community and the Cabinet of Ministers of Ukraine in the field of nuclear safety and in the field of controlled nuclear fussion (notified under document number C(1999) 2405. Brussels, 23.7. 1999. Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 403.


PI 5.258

26

existující v určité zemi, ovlivňuje tržní politiku velkých ropných společností a zejména snižování výroby v rafineriích. Vhledem k tomu, že omezení výroby je relativně flexibilní, je v zájmu ropných společností vyrábět větší objem produktu, který mohou prodat za vysokou cenu na nějakém trhu v daný okamžik, a přitom budou ceny udržovat v rámci cenových stropů určených nařízeními.“95

95

Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 404


PI 5.258

27

ENERGETICKÉ DODÁVKY

Bezpečnost energetické dodávky je definována jako schopnost zajistit nepřetržité uspokojování základních energetických potřeb prostřednictvím adekvátních vnitřních zdrojů těžených za přijatelných hospodářských podmínek a dostupných, stabilních a diverzifikovaných vnějších zdrojů. Ve světle této definice měla většina evropských zemí daleko bezpečnější dodávku energie v 50. letech 20. století, než-li v 70. letech či dokonce 90. letech. Na počátku 50. let 20. století se totiž energetické hospodářství Společenství „točilo“ kolem domácích zdrojů, zejména uhlí. „V roce 1955 uhlí pokrývalo 64% hrubé mezinárodní spotřeby energie v tehdejším šestičlenném Společenství, ale krůček po krůčku se poptávka začala přesunovat z primární energie k již zpracované energii, především elektřině a ropným produktům. Vlivem silného růstu poptávky po lehkých ropných produktech (zejm. benzín) se těžká paliva stala zbytkovým produktem, jehož se rafinérie chtěly zbavit za každou cenu, častokrát za cenu nižší, než je cena samotné surové ropy. Největšími konkurenty uhlí tak byla bohužel tato těžká průmyslová paliva. Ropa se téměř výhradně dovážela ze třetích zemí a důsledky na energetickou nezávislost Společenství byly očividné. Energetická nezávislost byla obětována ve prospěch rychlého průmyslového růstu, který těžil z nízkých cen energie.„96 Krize na konci roku 1973 nemilosrdně zvýraznila energetický problém Společenství a následné prudce stoupající ceny situaci zhoršovaly. Problém byl strukturální a nikoli krátkodobý. Do roku 1973 bylo Společenství ve skutečnosti z 63% závislé na energetických dodávkách třetích zemí. Energetická krize jasně naznačovala, do jaké míry mohou být ekonomiky členských zemí i s jejich politickou rozhodovací nezávislostí ohroženy skupinou zemí, které ve své moci držely energetické dodávky světového rozměru. Problém nadále přetrvával i po odeznění krize, ale komunitární opatření byla netečná. Ve skutečnosti je EU stále z 50% své celkové dodávky energie závislá na vnějších zdrojích. Bezpečnost dodávky úzce souvisí s poptávkou po energii. Stále rostoucí poptávka představuje velké riziko co se týče bezpečnosti energetické dodávky. Díky Zelené knize Komise s názvem „Směrem k evropské strategii bezpečnosti energetických dodávek“97 vyšla najevo shoda v rámci Společenství v některých klíčových oblastech, jakými byly výrazné zlepšení energetické účinnosti, zvýšená podpora obnovitelných zdrojů, eliminace škod na životním prostředí způsobených využíváním energie a rozvoj dialogu mezi producenty a spotřebiteli98.

96 97 98

Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 405 Evropská unie. European Commission. Green paper: Towards a European strategy for the security of energy supply. Brussels, 29.11. 2000. COM (2000) 769 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council and the European Parliament: Final report on the Green Paper – Towards a European strategy for the security of energy supply. Brussels, 26.06. 2002. COM (2002) 321


PI 5.258

28

Energetické plány a racionální užívaní energie Jen pár komunitárních opatření se zaměřilo přímo na racionální využití energie. Tato opatření byla obsažena ve směrnici o úpravě letního času99, která se zaměřila na elektřinu, a ve směrnici o úsporách surové ropy100 vztahující se k jakosti benzínu a motorové nafty. Víceletý program SAVE (viz také str. Chyba! Záložka není definována.) na podporu energetické účinnosti, který je nyní součástí víceletého programu akcí na poli energie (20032006)101 se zaměřuje na zlepšení energetické účinnosti a racionální využití energie, zejména v odvětví stavebnictví a průmyslu, a zahrnuje přípravu legislativních opatření a jejich aplikaci. Jako součást programu SAVE Rada přijala: 1. Směrnici o požadavcích na účinnost nových teplovodních kotlů na kapalná nebo plynná paliva102. 2. Směrnici umožňující spotřebitelům volbu energeticky nejúčinnějších domácích spotřebičů, a to díky etiketám specifikujícím jejich spotřebu energie a jiných zdrojů103. 3. Směrnice o požadavcích na energetickou účinnost domácích chladniček a mrazniček104. V tomto kontextu Komise přijala směrnice týkající se energetického štítkování chladniček a mrazniček105, domácích myček nádobí106 a domácích svítilen107. 99 100

101

102

103

104

105

106

107

Evropská unie. European Parliament. Eight Directive 97/44/EC of the European Parliament and of the Council of 22 July 1997 on summer-time arrangements. Official Journal of the European Communities L 206, 01/08/1997 Evropská unie. European Parliament. Directive 98/70/EC of the European Parliament and of the Council of 13 October 1998 relating to the quality of petrol and diesel fuels and amending Council Directive 93/12/EEC. Official Journal of the European Communities L 350, 28/12/1998 Evropská unie. European Parliament. Decision No 1230/2003/EC of the European Parliament and of the Council of 26 June 2003 adopting a multiannual programme for action in the field of energy: “Intelligent Energy – Europe“ (2003-2006). Brussels, Official Journal of the European Communities, L 176, 15/07/2003 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/42/EEC of 21 May 1992 on efficiency requirements for new hot-water boilers fired with liquid or gaseous fuels. Official Journal of the European Communities L 167, 22/06/1992 a Directive 2004/8/EC of the European Parliament and of the Council of 11 February 2004 on the promotion of cogeneration based on a useful heat demand in the internal energy market and amending Directive 92/42/EEC. Official Journal of the European Communities L 52, 21/02/2004 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/75/EEC of 22 September 1992 on the indication by labelling and standard product information of the consumption of energy and other resources by household appliances. Official Journal of the European Communities L 297, 13/10/1992 Evropská unie. European Parliament. Directive 96/57/EC of the European Parliament and of the Council of 3 September 1996 on energy efficiency requirements for household electric refrigerators, freezers and combinations thereof. Official Journal of the European Communities L 236, 18/09/1996 Evropská unie. European Commission. Directive 94/2/EC of 21 January 1994 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household electric refrigerators, freezers and their combinations. Official Journal of the European Communities L 45, 17/02/1994 Evropská unie. European Commission. Directive 97/17/EC of 16 April 1997 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household dishwashers. Official Journal of the European Communities L 118, 07/05/1997 a Directive 1999/9/EC of 26 February 1999 amending the Directive 97/17/EC of 16 April 1997 concerning energy labelling of household dishwashers. Official Journal of the European Communities L 56, 04/03/1999 Evropská unie. European Commission. Directive 98/11/EC of 27 January 1998 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household lamps. Official Journal of the European Communities L 71, 10/03/1998


PI 5.258

29

„Částečně díky různým opatřením přijatým členskými státy k urychlení komunitárních ustanovení a částečně díky snížení energetické poptávky a zvýšení produkce uvnitř Společenství (zejm. v Severním moři) bylo do EU v roce 2000 dovezena zhruba polovina její celkové energetické potřeby ve srovnání s dobou před 25 lety, kdy importovala dvě třetiny. Navzdory těmto zlepšením nebyly problémy zažehnány. Evropská unie musí stále bojovat s obrovským účtem za ropu, rozsáhlými investicemi, důsledky znečištěného životního prostředí a energetickou závislostí, která ve střednědobém časovém horizontu nemůže být podstatněji snížena. Tyto fakta jsou důvodem, proč Komise navrhuje drastičtější opatření, zejména daň ze spotřeby oxidu uhličitého108. Taková daň by zvýšila cenu energie, vyjma energie z obnovitelných zdrojů, a vedla by k úsporám energie. Tudíž by nastartovala dynamické změny, které by měly přínosný dopad na životní prostředí a významný vliv na odvětví s energií v EU. Tento návrh je v Radě stále předmětem diskusí, neboť je zdrojem obtíží, především kvůli jeho vlivu na konkurenceschopnost evropského průmyslu ve srovnání se světovými soupeři.“109

Dodávka uhlí Dodávka uhlí byla pro evropskou přestavbu a hospodářský růst v době vzniku Evropského společenství uhlí a oceli zásadní. Stálá dodávka uhlí na společný trh byla prvotním cílem Smlouvy o ESUO. Kapitola IV této Smlouvy nastiňuje opatření pro případ nedostatku. Ve všech případech je úkolem Komise spravedlivě rozdělit množství této suroviny mezi podniky v rámci přidělených průmyslových odvětví, které podléhajícím její pravomoci. (Ovšem k této situaci nikdy nedošlo.) Na druhou stranu uhlí, které v 50. letech 20. století hrálo ve Společenství prim, muselo na počátku 60. let 20. století ustoupit ropě – nováčkovi na scéně. V tomto momentě začala poptávka po uhlí strmě klesat. I přes velké zvýšení cen elektřiny v období po ropných šocích v 70. letech 20. století, stále většina dolů Společenství nebyla konkurenceschopná a poptávka po uhlí neustále klesala. „Uhlí je nejhojněji dostupným neobnovitelným zdrojem energie a nadále bude hrát velmi významnou roli regulátora energetického trhu v Uni.(...). V každém případě není Evropská unie vystavena problému s dodávkou uhlí co se týče jak domácích zdrojů, které jsou vydatné, tak dovozů z několika třetích zemí, které jsou konkurenceschopnější. Po skončení platnosti Smlouvy o ESUO v červenci roku 2002 uhelnou výrobu zastřešuje společná obchodní politika ES. Jakékoli dovezené uhlí do Společenství se v rámci volného trhu může volně šířit po celé Unii. Společenství má však dohled nad černým uhlím dovezeným ze třetích zemí110. Monitorovací systém je založen na poskytování informací členskými státy ohledně dovozů černého uhlí, cen a případných selháních při jeho dovozu.“111

108 109 110 111

Evropská unie. European Commission. Proposal for a council directive introducing a tax on carbon dioxide emissions and energy. Brussels, 27.05. 1992. COM (92) 226 Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 406 Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EC) No 405/2003 of 27 February 2003 concerning Community monitoring of imports of hard coal originating in third countries. Brussels, 27.2. 2003 Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 406


PI 5.258

30

Dodávka jaderného paliva Jaderná energie značně přispívá k politice diverzifikace energetické dodávky a snižování celkových emisí oxidu uhličitého. Dodávkou jaderných paliv se do jisté míry zabývá Smlouva o Euratomu. Článek 52 této Smlouvy sjednává, že zásobování rudami, surovinami a zvláštními štěpnými materiály se zajišťuje podle zásady rovného přístupu ke zdrojům prostřednictvím společné zásobovací politiky a platí zákaz veškeré činnosti směřující k zajištění výsadního postavení některých uživatelů. Smlouva v článku 53 a 54 zakládá tzv. Agenturu (pro zásobování). Agentura je právnickou osobou a požívá finanční autonomie. Status Agentury schvaluje Rada na návrh Komise a Komise také vykonává nad Agenturou dohled. Na rozdíl od uhelného a ropného sektoru je jaderný sektor obdařen silnou společnou zásobovací politikou uplatňovanou Agenturou a spadá pod kontrolu Komise. Článek 52 Smlouvy o Euratomu uděluje Agentuře dvě základní práva: 1. Právo opce112 na rudy, suroviny a zvláštní štěpné materiály vyrobené na území členských států. 2. Výlučné právo uzavírat smlouvy o dodávce rud, surovin nebo zvláštních štěpných materiálů pocházejících ze zemí uvnitř nebo mimo Společenství. Hlavní rolí Agentury je jednat jakožto prostředník mezi výrobci a spotřebiteli. Článek 60 stanovuje, že spotřebitelé pravidelně sdělují Agentuře své zásobovací požadavky, udávají přitom množství, fyzikální a chemické vlastnosti, místo původu, použití, jednotlivé termíny dodávek a údaje o ceně. Stejně tak oznamují producenti Agentuře možné nabídky a sdělují přitom veškeré jednotlivosti, zejména dobu, na kterou by se měly uzavřít smlouvy. Agentura nabídky a objem jí došlé poptávky sdělí všem potenciálním spotřebitelům a vyzve je, aby ve stanovené lhůtě podali objednávky. Jakmile má Agentura všechny objednávky v rukou, sdělí podmínky, za nichž je může uspokojit. Ve skutečnosti dává Agentuře právo opce (čl. 57, Smlouva o Euratomu) „de jure“ monopol na obchod s rudami, surovinami a zvláštními štěpnými materiály určenými k mírovému využití jaderné energie ve Společenství. Agentura pracující v rámci dohod uzavřených mezi Společenstvím a třetí zemí nebo mezinárodní organizací má rovněž výhradní právo uzavírat dohody, jejichž hlavním předmětem je zásobování rudami, surovinami či zvláštními štěpnými materiály, jakými jsou uran, plutonium, thorium a těžká voda, majících svůj původ vně Společenství.

Dodávka ropy a zemního plynu Na rozdíl od Smlouvy o Euratomu, týkající se dodávek jaderného paliva, Smlouva o EHS nevykazovala žádný zvláštní zájem o dodávku ropy a zemního plynu. Je jasné, že obecné klauzule pod označením „obchodní politika“ nemohou dostatečně formulovat základ zásobovací politiky týkající se tak důležitých produktů, jakými jsou ropa a zemní plyn. Smlouva o EHS 112

Právo vybrat si jednu z daných variant


PI 5.258

31

nedávala institucím Společenství ani možnost sběru a zveřejnění informací (investice, produkce, dovoz), které měly životní význam pro společný trh s ropou. V době rostoucího významu ropy v 60. letech 20. století nedostatky právního zřízení „vyplňovala“ Rada. Nejdůležitějším jejím opatřením je strategické uskladňování ropných produktů. Směrnice Rady ukládá členským státům povinnost ukládat minimální množství zásob, které se rovná devadesáti denní spotřebě surové ropy a ropných produktů, jako určitý „tlumič“ negativních důsledků náhodného nebo úmyslného přerušení dodávek dodavatelů113. Dalším opatřením je rozhodnutí Rady stanovující cíl Společenství snížit spotřebu primární energie v případě problémů s dodávkami surové ropy a ropných produktů. V tomto případě by se problémy dotkly spravedlivě všech spotřebitelů114. Další směrnicí, týkající se této oblasti, je směrnice zakládající opatření k zajištění dostatečné úrovně bezpečnosti zásobování plynem115. Objasňuje obecné role a odpovědnosti různých hráčů na trhu a implementuje zvláštní nediskriminační postupy k zajištění bezpečnosti dodávek plynu. Přispívá k hladkému fungování vnitřního trhu s plynem a zajišťuje společný rámec, v rámci něhož by členské státy měly přesně vymezit obecné, transparentní a nediskriminační zabezpečení zásobovací politiky slučitelné s požadavky konkurenceschopného vnitřního trhu s plynem. Dokončení vnitřního trhu se týká směrnice o podmínkách udělování a využívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků. Směrnice má podnikům ve Společenství zajistit nediskriminační přístup k těmto aktivitám v nečlenských zemích, a to za podmínek, které podporují větší konkurenceschopnost daného sektoru116. Členské státy mají však svrchovaná práva nad zdroji ropy a plynu na svých vlastních územích. Ponechávají si tedy v rámci svých území právo rozhodovat o oblastech, které zanechají pro účely průzkumu a těžby ropy a zemního plynu. „Informační a konzultační procedura Společenství týkající se nákladů na dodávku surové ropy a spotřebitelských cen ropných produktů byla založena v roce 1976 a poté zjednodušena v roce 1999. V roce 1979 Rada přijala nařízení zavádějící registraci dovozů surové ropy a ropných produktů ve Společenství117. Na základě tohoto nařízení a dále nařízení týkající se pravidel, podle nichž je registrace dovozů surové ropy do EU prováděna, mají členské státy vůči Komisi oznamovací povinnost o podmínkách uskutečnění daných dovozů. Tento informační systém byl v

113

114

115 116

117

Evropská unie. Council of the European Union. Directive 98/93/EC of 14 December 1998 amending Directive 68/414/EEC imposing an obligation on Member States of the EEC to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products. Brussels, 14.12. 1998 Evropská unie. Council of the European Union. Decision 77/706/EEC of 7 November 1977 on the setting of a Community target for a reduction in the consumption of primary sources of energy in the event of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products. Brussels, 7.11. 1977 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 2004/67/EC of 26 April 2004 concerning measures to safeguard security of natural gas supply. Brussels, 26.4. 2004 Evropská unie. European Parliament. Directive 94/22/EEC of the European Parliament and the Council of 30 May 1994 on the conditions for granting and using authorizations for the prospection, exploration and production of hydrocarbons. Brussels, 30.5. 1994 Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EEC) No 1893/79 of 28 August 1979 introducing registration for crude oil and/or petroleum product imports in the Community. Brussels, 28.8. 1979 a Regulation (EEC) No 1370/90 of 21 May 1990 amending Regulation (EEC) No 2592/79 laying down rules for carrying out the registration of crude oil imports in the Community provided for in Regulation (EEC) No 1893/79. Brussels, 21.5. 1990


PI 5.258

32

80. letech 20. století v rámci Mezinárodní energetické agentury zdokonalen a přispívá k transparentnosti společného trhu s ropou. 30. května roku 2000 Rada vybídla Komisi k monitorování a analýze (ve spolupráci s členskými státy a evropským plynovým průmyslem) vývoje bezpečnosti plynových dodávek (…) a k dohodě s členskými státy (na základě principu subsidiarity) o nejvhodnějším způsobu zajištění transparentnosti a pravidelné výměny informací mezi různými hráči na trhu, včetně plynového průmyslu a vládních orgánů. Díky obrovské exploataci britské ropy v 80. letech 20. století, dále úsporám surové ropy docíleným díky kvalitě benzínových a naftových paliv a diverzifikaci zásobovacích zdrojů byla dodávka ropy a zemního plynu bezpochybně lépe zajištěna na počátku 90. let 20. století, než na počátku 70. let. Tuto skutečnost dokládají minimální obavy ohledně krize v Perském zálivu na konci 90. let způsobené iráckou invazí v Kuvajtu. Evropské Společenství je však, co se týče dodávek ropy a zemního plynu, stále zranitelné a v této oblasti postrádá skutečnou politiku. Ačkoli je zde společný zájem o společný rozvoj strategických vztahů s externími dodavateli, vlády členských států si nadále závistivě střeží svá přednostní práva.“118

118

Moussis, N.: Access to European Union. 14th Ed. Belgium: European Study Service, 2005, p. 409


PI 5.258

33

ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ

V současné době jsou v Evropské unii obnovitelné zdroje energie (OZE) využívány jen velmi nerovnoměrně a nedostatečně. Třebaže mnoho z nich je dostupných v hojném množství a jejich reálný ekonomický potenciál je značný, přispívají obnovitelné zdroje energie jen zhruba 6% ke krytí celkové hrubé domácí spotřebě energie v Unii. Do budoucna se předpokládá jejich pozvolný nárůst. K dosažení tohoto růstu je zapotřebí vyvinout společné úsilí v rámci Evropského společenství i v jednotlivých členských státech. Pokud Společenství do konce této dekády neuspěje v podstatném rozšíření podílu obnovitelných zdrojů energie na krytí poptávky po energii, bude pro Společenství obtížné dostát svým závazkům k ochraně životního prostředí na evropské i mezinárodní úrovni. Obnovitelné zdroje energie se dají do značné míry získávat z domácích zdrojů a větší rozsah jejich využití přispěje ke snížení závislosti na dovozu energie a zvýšení bezpečnosti energetických dodávek. „Rozvoj OZE může aktivně prospět vytváření nových pracovních příležitostí, především v malých a středních firmách, které hrají stěžejní roli v ekonomické struktuře Společenství. Zavádění OZE do praxe se může stát jedním z ústředních rysů regionálního rozvoje, zaměřeným na zintenzivňování sociální a hospodářské soudržnosti ve Společenství.“119

Fosilní paliva versus obnovitelné zdroje energie Fosilní paliva (uhlí, plyn, ropa) představují zhruba 80% světové spotřeby energie. Světová spotřeba fosilních paliv rostla v průběhu 90. let 20. století společně s celkovou spotřebou energie a očekává se, že v období do roku 2020 bude nárůst používání fosilních paliv ještě rychlejší než nárůst celkové spotřeby. Fosilní paliva mají mnoho výhod. Jejich těžba je poměrně levná, snadno se používají a jsou široce dostupná. Infrastruktura pro jejich dodávku je k dispozici. Odvětví, která se zabývají dodávkou fosilních paliv, disponují kvalitní organizací a nabízejí dodávku do většiny zemí světa. Fosilní paliva mají však dvě hlavní nevýhody. Tou první je, že při jejich spalování vznikají znečišťující látky a skleníkové plyny, jejichž emise způsobují změnu klimatu. Druhá nevýhoda je ta, že země bez dostatečných zásob fosilních paliv – zejména ropy – čelí rostoucímu riziku ve smyslu zabezpečení dodávek energie. „Závislost na dovozu a jeho rostoucí objem může vést k obavám z rizika problémů nebo přerušení dodávky. Zabezpečení dodávek by ale nemělo být jen otázkou snížení závislosti na dovozu a podpory domácí produkce. Zabezpečení dodávek vyžaduje

119

Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – Energy for the future: Renewable Sources of Energy - White Paper for a Community Strategy and Action Plan. Brussels, 26.11. 1997. COM (97) 599 final, s. 1


PI 5.258

34

velké množství iniciativ různých politik zaměřených mj. na diverzifikaci zdrojů a technologií, přičemž je třeba brát v úvahu geopolitický kontext a jeho důsledky.“120 Obnovitelné zdroje energie jako náhrada fosilních paliv mohou pomoci ovlivnit změnu klimatu a zlepšit zabezpečení dodávek zvýšením diverzifikace při výrobě energie. „Význam obnovitelných zdrojů energie dokazuje jejich efekt na ochranu kvality ovzduší a vytváření nových pracovních a podnikatelských příležitostí – zejména v oblasti venkova. V současné době však investice do obnovitelných zdrojů energie nepatří k nejlevnějším způsobům snižování emisí skleníkových plynů. Levnější je efektivnější využívání energie. Investice do obnovitelných zdrojů energie přesto mají zásadní význam z dlouhodobého pohledu. Zkušenosti z odvětví, ke kterým patří například větrná energie, ukazují, že udržitelné investice podporují vývoj nových technologií, které zlevňují používání obnovitelných zdrojů energie. A naopak, náklady na realizaci opatření pro další zefektivnění využívání energie se po sklizení „snadno dostupného ovoce“ zvyšují. Investice v obou směrech jsou proto nezbytné.“121

Nejdůležitější zdroje obnovitelné energie

Biomasa

Biomasa je biologicky rozložitelná část výrobků, odpadů a zbytků ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví, a rovněž biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu. Biomasa může být použita jako hořlavé palivo k výrobě tepla a elektřiny nebo může být přeměněna v tekuté palivo či motorové palivo (bionafta). V malém rozsahu může být upotřebena většina zbytků rostlin (odpad), ale pro využití biomasy ve velkém měřítku je zapotřebí vlastnických „energetických farem“. V tomto smyslu využití obnovitelného zdroje k výrobě energie konkuruje jinému zužitkování, zejména v sektoru potravinářství. Proto zůstává potenciál tohoto zdroje energie omezen. Využívání regenerační biomasy uvolňuje oxid uhličitý, který je vstřebáván během růstu plodin.

120

121

Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council and the European Parliament: The share of renewable energy in the EU – Commission Report in accordance with article 3 of Directive 2001/77/EC, evaluation of the effect of legislative instruments and other Community policies on the development of the contribution of renewable energy sources in the EU and proposals for concrete actions. Brussels, 26.05. 2004. COM (2004) 366, s. 4 Viz dokument v pozn. č. 135, s. 5


PI 5.258

35

Vodní energie

Celkový ekonomický potenciál vodní energie je odhadován na zhruba 15 000 mld kWh, přičemž nyní využíváme asi 2 600 mld. Další rozvoj je zbrzďován skutečností, že velké přehrady a nádrže rovněž způsobují environmentální a sociální problémy.

Geotermální energie

Geotermální energie je tepelná energie přicházející z nitra Země a unikající jejím povrchem. Její množství je značné – ve svrchních 10 km zemské kůry je větší množství této energie, než energie ukryté v celosvětových zásobách ropy. Většina dosud využívaných geotermálních zdrojů je v oblastech abnormálně vysokého tepelného toku, zejména v místech aktivního vulkanismu, např. na Islandu. Geotermální energie je využívána k vytápění budov, skleníků a podobně. Teoreticky řečeno má geotermální zdroj tepla v rámci obnovitelných zdrojů energie největší potenciál. Se současnou technologií může být nákladově efektivním způsobem získán pouhý zlomek geotermálního potenciálu. Ovšem pokud technologie půjde dopředu a změní se ceny energie, zemská tepelná energie bude v rámci globální energetické dodávky za pár desítek let nabývat stále důležitější role.

Větrná energie

V současné době je energie z větru díky svému rychlému rozšiřování, zejména v Německu, kde se těší velkým dotacím, velmi atraktivní alternativou. Odhady o celkovém potenciálu větrné energie na kontinentálním území se pohybují mezi 20 000-50 000 mld kWh. Znamená tedy ekonomicky a teoreticky využitelný potenciál. Nicméně rozvoji tohoto druhu energie brání jisté překážky. Jednou z překážek rychlé expanze větrné energie jsou její podstatné nevýhody pro životní prostředí a obyvatele v oblastech s hustým rozmístěním větrných elektráren (estetické narušení krajiny)122. Druhým problémem je samotný vítr, který nefouká vždy, což fakticky znemožňuje naplánovat objem výroby větrných elektráren.

122

Vnímání narušení estetického rázu krajiny je individuální a také spornou otázkou


PI 5.258

36

Zelená kniha o obnovitelných zdrojích energie Komise schválila Zelenou zprávu s názvem „Energie pro budoucnost: obnovitelné zdroje energie“ 20. prosince 1996123 jako první krok ke strategii pro obnovitelné zdroje energie. Začátkem roku 1997 se vedla velká veřejná debata zaměřující se na typ a strukturu prioritních opatření, která by měla být podniknuta na úrovni Společenství a jednotlivých členských států. Zelená zpráva vyvolala mnoho reakcí u institucí Společenství, vlád a agentur členských států a organizací se zájmem o OZE. „Instituce Společenství podaly detailní komentáře k Zelené zprávě spolu se svými stanovisky ohledně nezbytných elementů a hlavních činností, které by se měly podniknout v rámci budoucí strategie Společenství na využití OZE, a ohledně role Společenství v tomto procesu. Rada ve své Rezoluci124 o Zelené zprávě prohlašuje, že adekvátní činnosti v oblasti OZE jsou životně důležité k zachování ekonomického růstu. Cíl je spatřován ve strategii vedoucí ke zlepšení konkurenceschopnosti a výraznému podílu OZE v dlouhém období. Rezoluce potvrzuje, že členské státy a Společenství by měly formulovat indikativní cíle jako vodítko pro dosažení ambiciózního cíle na zdvojnásobení celkového podílu OZE na spotřebě energie ve Společenství do roku 2010. V Rezoluci Rady se uvádí, že taková celková strategie by měla být založena na jistých základních prioritách: harmonizace standardů v oblasti OZE, vhodná regulační opatření ke stimulaci trhu, investiční pomoc ve vhodných případech a informační kampaň na prohloubení důvěry v trh.“125 V Zelené knize o OZE Komise hledala stanoviska na vytýčení cíle 12% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé domácí spotřebě energie v Evropské Unii do roku 2010. Pozitivní odezva zaznamenaná během konzultačního procesu potvrdila názor Komise, že určení směrodatného cíle představuje dobrý politický nástroj, udávající jasný politický signál a impuls k činnosti. Celkový cíl EU na zdvojnásobení podílu OZE na 12% do roku 2010 znamená pro členské státy potřebu zvýšení využití OZE podle svých vlastních možností. Každý členský stát si určuje svou vlastní strategii k dosažení celkového cíle do roku 2010. Je proto důležité, aby označil způsob přispění jednotlivých technologií a identifikoval opatření, která hodlá podniknout k dosažení většího podílu OZE. Tabulka č. 2 – Podíl zdrojů obnovitelné energie na celkové spotřebě energie, státy EU15

123 124 125

1990

1995

Rakousko

22,1

24,3

Belgie

1,0

1.0

Dánsko

6,3

7,3

Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – Energy for the future: Renewable sources of Energy – Green paper for a Community Strategy. Brussels, 20.11. 1996. COM(96) 576 Evropská unie. Council Resolution No 8522/97 on the Green Paper of 10 June 1997. Brussels, 10.6. 1997 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – Energy for the future: Renewable Sources of Energy - White Paper for a Community Strategy and Action Plan. Brussels, 26.11. 1997. COM (97) 599 final, s. 8


PI 5.258

37

1990

1995

Finsko

18,9

21,3

Francie

6,4

7,1

Německo

1,7

1,8

Řecko

7,1

7,3

Irsko

1,6

2,0

Itálie

5,3

5,5

Lucembursko

1,3

1,4

Nizozemí

1,3

1,4

Portugalsko

17,6

15,7

Španělsko

6,7

5,7

Švédsko

24,7

25,4

Velká Británie

0,5

0,7

EU15

5.0

5,3

Zdroj: EUROSTAT

Zelená kniha o zabezpečení dodávek (2000) Zelená zpráva o bezpečnosti dodávek elektrické energie uvádí, že ke klíčovým prioritám energetické politiky Evropské unie patří řešit rostoucí závislost Unie na dovozu energie z několika oblastí světa a vyrovnat se se změnou klimatu. Ve výhledu dalších dvaceti třiceti let Zelená zpráva upozornila na strukturální slabiny a geopolitické, sociální a environmentální nedostatky zásobování energií v EU, zejména vzhledem k evropským závazkům uvedeným v Kjótském protokolu126. Podpora obnovitelných zdrojů energie hraje důležitou roli v obou těchto úkolech.

126

Kjótský protokol je protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2%. Tato redukce se vztahuje na koš šesti plynů, resp. jejich agregované průměrné emise za pětileté období 2008–2012


PI 5.258

38

Další nástroje pro podporu obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti Od roku 2000 Komise navrhla velké množství nových právních nástrojů pro podporu obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Evropský parlament a Rada většinu z nich již přijala. Zbývající nástroje se nacházejí v pokročilé fázi interinstitucionálního procesu. Návrhy již přijaté: 1. Směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie127. 2. Směrnice 2003/30/ES o podpoře užívání biopaliv128. 3. Směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov129. 4. Směrnice 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny130. 5. Směrnice 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny131. 6. Směrnice 2000/55/ES o požadavcích na energetickou účinnost předřadníků k zářivkám132. 7. Směrnice 2002/40/ES o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektrických trub pro domácnost133. 8. Směrnice 2002/31/ES o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích klimatizátorů vzduchu pro domácnost134. 9. Směrnice 2003/66/ES o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích elektrických chladniček a mrazniček pro domácnost a jejich kombinací135. 10. Nařízení 2422/2001/ES o označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky136. Návrhy, které jsou v současnosti ve stádiu projednávání v Radě a Evropském parlamentu, jsou tyto: 1. COM(2003) 453 ze dne 01.08.2003 o ekologicky orientovaných konstrukčních požadavcích na výrobky, které používají energii. 2. COM(2003) 739 ze dne 10.12.2003 o energetické účinnosti a službách v oblasti energií. K těmto opatřením se navíc vztahuje i víceletý program „Inteligentní energie – Evropa“ (viz str. Chyba! Záložka není definována.), který staví na úspěších předchozích podpůrných programů Společenství (ALTENER, SAVE).

127

Official Journal of the European Communities L 283/33, 27/10/2001 Official Journal of the European Communities L 123/42, 17/05/2003 129 Official Journal of the European Communities L 1/65, 04/01/2003 130 Official Journal of the European Communities L 52/50, 21/02/2004 131 Official Journal of the European Communities L 283/51, 31/10/2003 132 Official Journal of the European Communities L 279/33, 01/11/2000 133 Official Journal of the European Communities L 128/45, 15/05/2002 134 Official Journal of the European Communities L 86/26/ES, 03/04/2003 135 Official Journal of the European Communities L 170/10, 09/07/2003 136 Official Journal of the European Communities L 332/1, 15/12/2001 128


PI 5.258

39

Směrnice o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou

Co se týče nejdůležitějšího „startovního“ opatření na podporu obnovitelných zdrojů, a tedy směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, Evropská unie si zde dala za cíl, aby do roku 2010 pocházelo 21% elektřiny z obnovitelných zdrojů. Indikativní ukazatel (definice dle směrnice 2001/77/ES) podílu elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektrické energie pro Českou republiku je 8% v roce 2010. Jednotlivé národní indikativní cíle výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie viz tabulka č. 9. Tabulka č. 3 – Referenční hodnoty indikativních cílů členských států pro podíly elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny (E) k roku 2010 Země

OZE – E %

OZE – E %

stávající země 1997

2010

přistupující 1999 Belgie

1,1

6

Česká republika

3,8

8

Dánsko

8,7

29

Německo

4,5

12,5

Estonsko

0,2

5,1

Řecko

8,6

20,1

Španělsko

19,9

29,4

Francie

15

21

Irsko

3,6

13,2

Itálie

16

25

Kypr

0,05

6

Lotyšsko

42,4

49,3

Litva

3,3

7

Lucembursko

2,1

5,7

Maďarsko

0,7

3,6

0

5

3,5

9

Malta Nizozemsko


PI 5.258

40

Země

OZE – E %

OZE – E %

stávající země 1997

2010

přistupující 1999 Rakousko

70

78,1

Polsko

1,6

7,5

Portugalsko

38,5

39

Slovinsko

29,9

33,6

Slovensko

17,9

31

Finsko

24,7

31,5

Švédsko

49,1

60

Spojené království

1,7

10

ES

12,9

21

Zdroj: Studie ČEZ: Obnovitelné zdroje energie a možnosti jejich uplatnění v České republice, Praha 2003 Pozn.: Indikativní ukazatel pro Českou republiku je stanoven v souladu s dokumenty přijatými Českou republikou při podpisu Smlouvy o přistoupení k Evropské unii.


PI 5.258

41

Graf č. 1 – Výroba elektřiny podle zdroje v roce 2003, EU25

Jádro Uhlí Z. plyn OZE Ropa

Zdroj: Sdělení Komise – podpora elektřiny z Obnovitelných zdrojů energie, KOM (2005)627

Důvody zvyšování podílu obnovitelných zdrojů v rámci objemu elektrické energie v EU jsou dle směrnice následující: 1. Zásobování elektřinou je lépe zabezpečeno; 2. v průmyslových odvětvích v oblasti technologií pro obnovitelné zdroje energie má EU konkurenční výhodu; 3. odvětví energetiky EU sníží emise skleníkových plynů; 4. v regionálním a místním měřítku se sníží emise znečišťujících látek; 5. zlepší se hospodářské a sociální vyhlídky zejména venkovských a izolovaných oblastí. Směrnice 2001/77/ES rovněž umožňuje cíle odlišné pro jednotlivé členské státy a stanoví, že tyto státy musejí poskytnout zařízením vyrábějícím energii z obnovitelných zdrojů lepší přístup do distribuční soustavy, zefektivnit a usnadnit povolovací řízení a zavést systém záruk původu. To, že pronikání ekologické elektřiny na trh dostává zvláštní veřejné podpory, má své opodstatnění: výše zmíněné přínosy se neodrážejí (nebo pouze částečně) v čisté přidané hodnotě, kterou přinášejí provozovatelé v rámci hodnotového řetězce elektřiny získané z obnovitelných zdrojů. Podle dané směrnice si členské státy jednotlivě stanovily cíle pro oblast elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. V rámci splnění těchto cílů si smějí zvolit, který systém podpory považují za nejlepší, a/nebo tento proces volby může pokračovat po dobu přechodného období alespoň sedmi let poté, co bude přijat nový předpisový rámec na úrovni EU. Článek 4 směrnice uvádí, že „nejpozději 27. října 2005 Komise předloží podrobně dokumentovanou zprávu o zkušenostech získaných při uplatňování a současné existenci různých systémů“ používaných v členských státech. „Zpráva posoudí úspěch, včetně účinnosti nákladů, systémů podpory“, které podporují elektřinu z obnovitelných zdrojů energie v souladu se státními směrnými cíli. Tento článek také


PI 5.258

42

uvádí, že zpráva může případně „být doprovázena návrhem na rámec Společenství s ohledem na programy podpory“. Systémy podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů dle směrnice 2001/77/ES: 1. Výkupní ceny – existují ve většině členských států. Tyto systémy charakterizuje určitá cena, která se běžně stanoví na období několika let a kterou musí platit elektroenergetické podniky, obvykle distributoři, domácím výrobcům ekologické elektřiny. Výhodou těchto programů je bezpečnost investic, možnost jejich optimálního přizpůsobení daným potřebám a podpora střednědobých a dlouhodobých technologií. Na druhou stranu je obtížné je sladit na úrovni EU, mohou být napadány v souvislosti se zásadami vnitřního trhu. 2. Zelené certifikáty – v rámci tohoto programu, (v současnosti existuje např. ve Velké Británii, Itálii, Belgii, Polsku, České republice), se energie z obnovitelných zdrojů prodává za běžné ceny na trhu s elektřinou. Za účelem financování dodatečných nákladů výroby ekologické elektřiny jsou všichni spotřebitelé (nebo v některých zemích výrobci) povinni kupovat určitý počet zelených certifikátů od výrobců energie z obnovitelných zdrojů ve výši pevně stanoveného procentuálního podílu či kvóty z jejich celkové spotřeby/výroby elektřiny. Jelikož si výrobci/spotřebitelé přejí kupovat tato osvědčení co nejlevněji, vyvíjí se druhotný trh s osvědčeními, v rámci něhož si v prodeji zelených certifikátů výrobci energie z obnovitelných zdrojů konkurují. Zelené certifikáty jsou tedy tržními nástroji, které pokud dobře fungují, mohou teoreticky zajistit nejvyšší hospodárnost investice. Zelené certifikáty však mohou představovat vyšší riziko pro investory. 3. Daňové pobídky – ve většině případů (např. Kypr, Velká Británie) se těchto systémů využívá jako doplňkového nástroje politiky. Výše uvedené příklady systémů podpor jsou jen základní a situace v praxi je složitější. Přehled programů podpory v EU25 viz příloha č. 1.

Úskalí obnovitelných zdrojů energie 1. Dostupnost obnovitelných zdrojů energie má své technické a praktické hranice. Existují totiž výrazné zeměpisné rozdíly v intenzitě větrné a sluneční energie. (Například: 1. výroba biomasy musí konkurovat dalším způsobům využití půdy, zejména v zemědělství, 2. počet údolí, která mohou být využita pro výrobu elektřiny z vodní energie, je omezen.) 2. Obnovitelné zdroje energie potřebují tradiční zdroje energie jako zálohu. Větrná a sluneční energie je nestálá a nepředvídatelná. Klimatické faktory zase mohou v jednotlivých letech způsobit velké rozdíly v dostupnosti biomasy a vodní energie. Z těchto důvodů musí být určena určitá hranice pro podíl obnovitelných zdrojů energie, který jsou naše současné systémy zásobování energií schopny zpracovat. Tak může vzniknout nadměrná záložní kapacita tradičních zdrojů, která povede k dalším nákladům. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie může také vyžadovat nové investice do současných energetických systémů, jako například elektrických sítí. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.258

43

3. Rozvoj diverzifikovanějšího a bezpečnějšího energetického systému včetně většího podílu obnovitelných zdrojů energie zůstává v současné době politikou vyšších nákladů. Je pravda, že například vodní energie může konkurovat tradičním formám energie a že větrná energie je v některých pobřežních oblastech s velkou průměrnou rychlostí větru konkurenceschopná, nicméně mnohé formy obnovitelných zdrojů energie – například elektřina z biomasy a biopaliva – stojí nejméně dvakrát více než jejich tradiční protějšky. Stále tedy přetrvávají určité překážky rozvoje obnovitelných zdrojů energie.

Role Evropské unie v oblasti obnovitelných zdrojů Očekává se, že Evropská unie bude mezi lety 2000-2020 odpovídat pouze za 7% zvýšení světové spotřeby energie. Očekává se také, že více než třetina zvýšení připadne na Čínu a Indii, a rozhodování těchto a dalších zemí s rostoucím průmyslem bude mít velký vliv na míru a způsob využívání energie ve světě. „Morálním a praktickým úkolem Evropské unie a dalších zemí OECD je umožnit zemím s rozmáhajícím se průmyslem, aby přijaly politiky, které jim pomohou zabezpečit dodávky energie a kontrolu nad změnou klimatu, aniž by došlo k ohrožení růstu národního hospodářství.“ Průměrný občan zemí „pětadvacítky“ spotřebuje zhruba pětkrát více fosilních zdrojů energie než průměrný občan Asie, Afriky a Středního východu, (totéž platí pro občany Japonska a Tichomoří. Občané Spojených států spotřebují téměř 12krát více). Pokud nejbohatší země nesníží svou spotřebu fosilních paliv, je jen malá šance, že ke snížení přesvědčí ty méně bohaté, vezmeme-li také v úvahu, že spousta lidí v rozvojových zemích nemá přístup k odpovídajícím službám v oblasti energií. Evropská unie: - vyvinula lepší a levnější technická a institucionální řešení v oblasti obnovitelných zdrojů; - je průkopníkem ve vývoji a zavádění moderních postupů v oblasti obnovitelných zdrojů; - s 16% světové spotřeby energie odpovídá za 31% celosvětového zvýšení výroby elektřiny z biomasy mezi lety 1990-2000, 48% nárůst výroby elektřiny v malých vodních elektrárnách a 79% nárůst využití energie z větrných elektráren; - jako první zavedla regulační opatření a opatření v oblasti politik, jako například cíle a finanční podpory nezbytné pro prosazování obnovitelných zdrojů energie; - a její firmy jsou první na světě v technologii obnovitelných zdrojů energie. Jestliže má Evropa v tomto trendu pokračovat, nesmí usnout na vavřínech, neboť podíl obnovitelných zdrojů energie v Evropě stále ještě zaostává za energií z pevných paliv, ropy, plynu a jadernou energií.


PI 5.258

44

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

• • • • •

•

•

• •

• • •

•

•

•

•

•

•

• •

Brittan, L.: European Competition Policy: Keepeng the playing field level. CEPS, 1992 Doyle, C. and Siner, M.: Introduction: Europe's network industries: towards competition. London: CEPR, 1999 El-Agraa, A.M.: The European Union-Economics and Policies. Gosport: Ashford Colour Press, 2004 Energy Charter Secretariat. The Energy Charter Treaty and Related Documents. Brussels: Energy Charter Secretariat, 2004. ISBN: 90-5948-029-5 Evropská unie. Agreement for cooperation in the peaceful uses of nuclear energy between the European Atomic Energy Community (Euratom) and the Goverment of the Argentine Republic. Official Journal of the European Communities, L 296, 30/10/1997 Evropská unie. Council of the European Union. Council Decision 2001/761/Euratom of 27 September 2001 authorising the conclusion by the Commision of two Cooperation Agreements between the European Autonomic Energy Community and the Government of the Russion Federation in the fields of nuclear safety and controlled nuclear fusion. Brussels, 27.9. 2001 Evropská unie. Council of the European Union. Decision 77/706/EEC of 7 November 1977 on the setting of a Community target for a reduction in the consumption of primary sources of energy in the event of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products. Brussels, 7.11. 1977 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 2004/67/EC of 26 April 2004 concerning measures to safeguard security of natural gas supply. Brussels, 26.4. 2004 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 2004/8/EC of the European Parliament and of the Council of 11 February 2004 on the promotion of cogeneration based on a useful heat demand in the internal energy market and amending Directive 92/42/EEC. Official Journal of the European Communities L 52, 21/02/2004 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 90/547/EEC of 29 October 1990 on the transit of electricity through transmission grids. Brussels, 29.10. 1990 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 91/296/EEC of 31 May 1991 on the transit of natural gas through grids. Brussels, 31.5. 1991 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/3/EURATOM of 3 February 1992 on the supervision and control of shipments of radioactive waste between Member States and into and out of the Community. Brussels, 3.2. 1992 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/42/EEC of 21 May 1992 on efficiency requirements for new hot-water boilers fired with liquid or gaseous fuels. Official Journal of the European Communities L 167, 22/06/1992 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 92/75/EEC of 22 September 1992 on the indication by labelling and standard product information of the consumption of energy and other resources by household appliances. Official Journal of the European Communities L 297, 13/10/1992 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 96/29/EURATOM of 13 May 1996 laying down basic safety standards for the protection of the health of workers and the general public against the danger arising from ionizing radiation. Brussels, 13.5. 1996 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 97/43/EURATOM of 30 June 1997 on health protection of individuals against the danger of ionizing radiation in relation to medical exposure, and repealing Directive 84/466/Euratom. Brussels, 30.6. 1997 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 98/75/EC of 1 October 1998 updating the list of entities covered by Directive 90/547/EEC on the transit of electricity through transmission grids. Brussels, 1.10. 1998 Evropská unie. Council of the European Union. Directive 98/93/EC of 14 December 1998 amending Directive 68/414/EEC imposing an obligation on Member States of the EEC to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products. Brussels, 14.12. 1998 Evropská unie. Council of the European Union. Evaluation of the Performance of Network Industries Providing Services of General Economic Interest. Brussels, 2006. SEC (2005) 1781 Evropská unie. Council of the European Union. Joint action 2004/495/CFSP of 17 May 2004 on support for IAEA activities under its Nuclear Security Programme and in the framework of the implementation of the EU Strategy against Proliferation of weapons of Mass Destruction. Brussels, 17.5. 2004


PI 5.258 • • •

• •

•

• •

• • • • •

•

•

• •

•

• •

•

45

Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EC) No 1407/2002 of 23 July 2002 on State aid to the coal industry. Brussels, 23.6. 2002 Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EC) No 405/2003 of 27 February 2003 concerning Community monitoring of imports of hard coal originating in third countries. Brussels, 27.2. 2003 Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EEC) No 1370/90 of 21 May 1990 amending Regulation (EEC) No 2592/79 laying down rules for carrying out the registration of crude oil imports in the Community provided for in Regulation (EEC) No 1893/79. Brussels, 21.5. 1990 Evropská unie. Council of the European Union. Regulation (EEC) No 1893/79 of 28 August 1979 introducing registration for crude oil and/or petroleum product imports in the Community. Brussels, 28.8. 1979 Evropská unie. Council of the Europen Union. Directive 90/377/EEC of 29 June 1990 concerning a Community procedure to improve the transparency of gas and electricity prices charged to industrial end-users. Brussels. 29.6. 1990 Evropská unie. Council of the Europen Union. Directive 93/87/EEC of 22 October 1993 amending Directive 90/377/EEC with regard to the survey locations and regions in the Federal Republic of Germany. Brussels, 22.10. 1993 Evropská unie. Council Resolution No 8522/97 on the Green Paper of 10 June 1997. Brussels, 10.6. 1997 Evropská unie. European Commission. Clean, safe and efficient energy for Europe – Impact assessment of nonnuclear energy projects implemented under the Fourth Framework Programme. Synthesis Report. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2003. ISBN 92-894-6298-1 Evropská unie. European Commission. Commission working document – the Internal Energy Market. Brussels, 27.4.1988. COM (1988) 238 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – a Community Strategy to limit carbon dioxide emissions and to improve Energy Efficiency. Brussels, 3.6.1992. COM (1992) 246 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – Energy for the future: Renewable sources of Energy – Green paper for a Community Strategy. Brussels, 20.11. 1996. COM(96) 576 Evropská agentura pro životní prostředí. Energie a životní prostředí v Evropské unii. Lucemburk: Úřad pro úřední publikace Evropských společenství, 2002. ISBN: 92-9167-433-8 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission – Energy for the future: Renewable Sources of Energy - White Paper for a Community Strategy and Action Plan. Brussels, 26.11. 1997. COM (97) 599 final Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council and the European Parliament: Final report on the Green Paper – Towards a European strategy for the security of energy supply. Brussels, 26.06. 2002. COM (2002) 321 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council and the European Parliament: The share of renewable energy in the EU – Commission Report in accordance with article 3 of Directive 2001/77/EC, evaluation of the effect of legislative instruments and other Community policies on the development of the contribution of renewable energy sources in the EU and proposals for concrete actions. Brussels, 26.05. 2004. COM (2004) 366, s. 4 Evropská unie. European Commission. Communication from the Commission to the Council on Energy and Environment. Brussels, 8.2.1990. COM (1989) 369 Evropská unie. European Commission. Decision 2002/871/EC of 17 October 2002 establishing a joint framework for the communication of information needed for the application of Council Regulation (EC) No 1407/2002 on State aid to the coal industry. Brussels, 17.10. 2002 Evropská unie. European Commission. Decision 2002/924/EURATOM of 23 July 1999 on the conclusion of two cooperation agreements between the European Atomic Energy Community and the Cabinet of Ministers of Ukraine in the field of nuclear safety and in the field of controlled nuclear fussion (notified under document number C(1999) 2405. Brussels, 23.7. 1999 Evropská unie. European Commission. Decision 92/194 of 4 March 1992 relating to a procedure in application of Article 83 of the Euratom Treaty. Brussels, 4.3. 1992 Evropská unie. European Commission. Directive 94/2/EC of 21 January 1994 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household electric refrigerators, freezers and their combinations. Official Journal of the European Communities L 45, 17/02/1994 Evropská unie. European Commission. Directive 97/17/EC of 16 April 1997 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household dishwashers. Official Journal of the European Communities L 118, 07/05/1997


PI 5.258 •

•

• • • •

• •

•

•

•

•

•

•

•

•

•

• • • • • •

46

Evropská unie. Council of the Europen Union. Directive 1999/9/EC of 26 February 1999 amending the Directive 97/17/EC of 16 April 1997 concerning energy labelling of household dishwashers. Official Journal of the European Communities L 56, 04/03/1999 Evropská unie. European Commission. Directive 98/11/EC of 27 January 1998 implementing Council Directive 92/75/EEC with regard to energy labelling of household lamps. Official Journal of the European Communities L 71, 10/03/1998 Evropská unie. European Commission. Environment, Energy, Europe – an Investment for Now and the Future. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2000. ISBN: 92-828-5578-3 Evropská unie. European Commission. Green paper: European Strategy for Sustainable, Competitive and Safe Energy. Brussels, 08.03. 2006. COM (2006) 105 Evropská unie. European Commission. Green paper: Towards a European strategy for the security of energy supply. Brussels, 29.11. 2000. COM (2000) 769 Evropská unie. European Commission. Proposal for a Council Decision concerning the conclusion of an Agreement regarding the modernisation of the Polish oil sector in the form of an exchange of letters under the framework of the Europe Agreement between the European Communities and their Member states of the one part and, an the Republic of Poland of the other part. Brussels, 18.7.1997. COM (1997) 391 Evropská unie. European Commission. Proposal for a Council Directive introducing a tax on carbon dioxide emissions and energy. Brussels, 27.05. 1992. COM (92) 226 Evropská unie. European Commission. Regulation No 1056/72 of 18 May 1972 on notifying the Commission of investment projects of interest to the Community in the petroleum, natural gas and electricity sectors. Brussels, 18.5. 1972 Evropská unie. European Commission. Council Regulation No 736/96 of 22 April 1996 on notifying the Commission of investment projects of interest to the Community in the petroleum, natural gas and electricity sectors. Brussels, 22.4. 1996 Evropská unie. European Parliament. Decision No 1230/2003/EC of the European Parliament and of the Council of 26 June 2003 adopting a multiannual programme for action in the field of energy: “Intelligent Energy – Europe“ (2003-2006). Brussels, Official Journal of the European Communities, L 176, 15/07/2003 Evropská unie. European Parliament. Directive 2003/54/EC of the European Parliament and the Council of 26 June 2003 concerning rules for the internal market in electricity and repealing Directive 96/92/EC. Brussels, 26.6. 2003 Evropská unie. European Parliament. Directive 2003/55/EC of the European Parliament and the Council of 26 June 2003 concerning common rules for the internal market an natural gas and repealing Directive 98/30/EC. Brussels, 26.6. 2003 Evropská unie. European Parliament. Directive 94/22/EEC of the European Parliament and the Council of 30 May 1994 on the conditions for granting and using authorizations for the prospection, exploration and production of hydrocarbons. Brussels, 30.5. 1994 Evropská unie. European Parliament. Directive 96/57/EC of the European Parliament and of the Council of 3 September 1996 on energy efficiency requirements for household electric refrigerators, freezers and combinations thereof. Official Journal of the European Communities L 236, 18/09/1996 Evropská unie. European Parliament. Directive 98/70/EC of the European Parliament and of the Council of 13 October 1998 relating to the quality of petrol and diesel fuels and amending Council Directive 93/12/EEC. Official Journal of the European Communities L 350, 28/12/1998 Evropská unie. European Parliament. Eight Directive 97/44/EC of the European Parliament and of the Council of 22 July 1997 on summer-time arrangements. Official Journal of the European Communities L 206, 01/08/1997 Evropská unie. European Parliament. Regulation (EC) No 1228/2003 of the European Parliament and of the Council of 28 June 2003 on conditions for access to the network for cross-border exchanges in electricity. Brussels, 26.6. 2003 Evropská unie. Rada Evropské unie. Evropská rada v Bruselu 23. a 24. března 2006 – závěry předsednictví. Brusel, 24.03. 2006. 7775/06 Green, R. J.: Markets for electricity in Europe. Oxford Review of Economic Policy, vol. 17, No 3 Haigh, N.: EEC Environmental Policy and Britain. Harlow: Longman, 1989 Jones, C.: The European Energy Charter Treaty. Official Journal of the European Communities. L 380, vol. 37, Annex 3, 31/12/1994 Kemp, A. G. & Stephen, L.: Prospects for gas supply and demand and their implications with special reference to the UK. Oxford Review of Economic Policy, 2001, vol. 17, No 3 Molle, W.: The Economics of European Integration. 4th ed. England: Ashgate Publishing Limited, 2001


PI 5.258 • • • •

•

47

Moussis, N.: Access to European Union. 14th ed. Brussels: European Study Service, 2005. ISBN: 2930119-38-1 Paasivirta, E.: The Energy Charter Treaty and Investment Contracts: Towards Security of Contracts. London: ed. by T. W. Walde, 1996 Pearson, M. And Smith, S: The European Carbon Tax. London: Institute for Fiscal Studies, 1991 RWE. World Energy Report 2004 – Opportunities and Risks of future World Energy Supply: The security of supply on competitive energy markets [online]. Essen: 2005. Dostupné z WWW: Seidl-Hohenveldern, I.: Smlouva o energetické chartě a energetické právo EU. Právník 10-11/1998


VYBRANÉ ASPEKTY ENERGETICKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

Recommend Documents