POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Hospodářská soutěž
Zlepšit fungování trhů P o l it ika ho s p o d ář s ké s o ut ěže EU zajiš ťuje r ovn é a s p r aved l ivé p o d m í nky ko nkur enc e m ezi p o d nik y n a vn it ř ní m t r hu U nie.
OBSAH Proč potřebujeme evropskou politiku hospodářské soutěže . . . . . 3
POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Čím se evropská politika hospodářské soutěže zabývá . . . . . . 4 Antimonopolní opatření . . . . . . . . . . . 5 Státní podpora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Tato publikace je součástí edice „Politiky Evropské unie“, která vysvětluje, čemu se EU v různých oblastech věnuje a jakého pokroku zatím dosáhla.
Fúze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Přehled doposud vydaných publikací najdete na této internetové stránce:
Jak podat stížnost na praktiky narušující hospodářskou soutěž . . 11
http://europa.eu/pol/index_cs.htm
Liberalizace trhu . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Další informace . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Jak funguje Evropská unie Evropa 2020 – evropská strategie růstu Zakladatelé Evropské unie Bezpečnost potravin Boj proti podvodům Cla Daně Digitální agenda Doprava Energetika Hospodářská a měnová unie a euro Hospodářská soutěž Hranice a bezpečnost Humanitární pomoc a civilní ochrana Kultura a audiovizuální oblast Migrace a azyl Obchod Oblast klimatu Podniky Regionální politika Rozpočet Rozšíření Rozvoj a spolupráce Rybolov a námořní záležitosti Spotřebitelé Spravedlnost, občanství, základní práva Veřejné zdraví Vnitřní trh Výzkum a inovace Vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport Zahraniční věci a bezpečnostní politika Zaměstnanost a sociální věci Zemědělství Životní prostředí
Politiky Evropské unie: Hospodářská soutěž Evropská komise Generální ředitelství pro komunikaci Publikace 1049 Brusel BELGIE Rukopis byl dokončen v červenci 2013 Obálka a fotografie na straně 2: © iStockphoto/dswebb 12 s. – 21 × 29,7 cm ISBN: 978-92-79-24633-3 doi:10.2775/81551 Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014 © Evropská unie, 2014 Reprodukce je povolena. V případě použití nebo reprodukce samotných fotografií je nutné žádat o svolení přímo vlastníka autorských práv.
H O S P O D Á Ř S K Á
3
S O U T Ě Ž
Proč potřebujeme evropskou politiku hospodářské soutěže Od chvíle, kdy byla politika hospodářské soutěže v roce 1957 zakotvena do Římské smlouvy, tvoří významnou součást aktivit EU. V uvedené smlouvě je definováno vytvoření „systému zajišťujícího, aby v rámci společného trhu nebyla narušována hospodářská soutěž“. Cílem bylo sestavit soubor propracovaných a účinných pravidel hospodářské soutěže, která by zajišťovala, že evropský trh bude řádně fungovat a spotřebitelé budou moci využívat výhod volného trhu. Záměrem politiky hospodářské soutěže je, aby si firmy konkurovaly podle pravidel. Podporuje se tím podnikavost a efektivita, vytváří se rozmanitější nabídka pro spotřebitele, snižují se ceny zboží a služeb a zvyšuje se jejich kvalita. Právě z těchto důvodů se EU snaží potírat protisoutěžní chování podniků, dohlíží nad chystanými fúzemi společností i přidělováním státní podpory a prosazuje liberalizaci trhů. Nízké ceny pro všechny: Nejjednodušším způsobem, jak získat vysoký podíl na trhu, je nabídnout lepší cenu. V konkurenčním prostředí tak existuje tlak na snižování cen. To však neskýtá výhodu pouze pro spotřebitele: pokud si totiž může určité výrobky dovolit koupit více lidí, zvyšují podniky svou výrobu a v konečném důsledku roste celá ekonomika. Vyšší kvalita: Konkurenční boj rovněž vede podniky k tomu, aby se snažily zvyšovat kvalitu svých výrobků a služeb. Je to další způsob, jak získat další zákazníky a zvýšit podíl na trhu. Kvalita může mít mnoho podob: kvalitní výrobky například déle vydrží nebo lépe fungují, podnik poskytuje lepší poprodejní servis a technickou podporu nebo vstřícnější služby. Širší nabídka: V konkurenčním prostředí se podniky rovněž snaží přijít na trh s výrobky, které se od zboží konkurence liší. Díky tomu je na trhu větší výběr a spotřebitelé si mohou zvolit takový výrobek, který jim maximálně vyhovuje svou cenou i kvalitou. Inovace: Chtějí-li podniky nabídnout větší škálu kvalitnějších výrobků, musí přijít s něčím novým – s novým typem výrobku, designem, metodami výroby, službami apod. Větší konkurenceschopnost na celosvětových trzích: Hospodářská soutěž uvnitř EU navíc napomáhá tomu, aby evropské firmy lépe obstály na celosvětových trzích a vyrovnaly se s konkurencí mimo EU.
Hospodářská soutěž: celoevropská záležitost Dojde-li k porušení pravidel hospodářské soutěže v rámci jedné země, většinou stačí, aby se tímto případem zabýval vnitrostátní orgán pro ochranu hospodářské soutěže. Avšak s růstem vnitřního trhu a globalizací jsou dopady protizákonného chování, jako je např. provozování kartelu, často pociťovány v mnoha zemích EU i mimo ni. Evropská komise je často tím jediným orgánem, který má největší možnosti přeshraniční případy řešit. V její pravomoci je nejen vyšetřovat, ale také činit závazná rozhodnutí a ukládat vysoké pokuty. Pravomoc vyšetřovat potenciální protisoutěžní chování získala Komise v roce 1962. Od roku 1990 přibyla pravomoc prošetřovat fúze velkých podniků. V prosazování soutěžních pravidel Komise úzce spolupracuje s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž jednotlivých států. Tyto orgány, které fungují ve všech zemích EU, mají v oblasti prosazování evropského soutěžního práva skoro stejné pravomoci jako Evropská komise. Od roku 2007 za tímto účelem přijaly téměř 400 rozhodnutí. Orgány členských států si s Evropskou komisí vyměňují informace o provádění pravidel EU prostřednictvím Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN). Díky této síti lze snáze určit, který orgán by se měl danou otázkou zabývat a které další orgány by mu při tom měly být nápomocny. Síť pomáhá zajistit, aby byla pravidla EU pro hospodářskou soutěž uplatňována účinně a jednotně. Prostřednictvím sítě ECN se orgány pro hospodářskou soutěž vzájemně informují o navrhovaných rozhodnutích a tyto návrhy si připomínkují. Mohou tak sdílet své zkušenosti a nalézat nejlepší způsoby řešení. Orgány pro hospodářskou soutěž z celé EU dohlíží na to, aby podniky i členské státy evropská pravidla v oblasti hospodářské soutěže dodržovaly. Zároveň však ponechávají dostatek prostoru pro inovace, harmonizaci norem a rozvoj malých podniků. Rozhodovat o tom, zda určitá dohoda splňuje soutěžní pravidla EU, mohou rovněž vnitrostátní soudy členských států. Podniky a spotřebitelé, kteří byli nezákonným chováním omezujícím hospodářskou soutěž poškozeni, mohou žádat o odškodnění.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
4
U N I E
Čím se evropská politika hospodářské soutěže zabývá Evropská komise ve spolupráci s vnitrostátními orgány pro ochranu hospodářské soutěže usiluje o prevenci či nápravu jednání, které je rozporu se soutěžními pravidly. Dodržování těchto předpisů vymáhá přímo. Dohlíží na to, aby všechny firmy soutěžily za rovných podmínek a podle pravidel, a tím přispívá k lepšímu fungování evropských trhů. Konkrétně sleduje, zda podniky nevytvářejí seskupení za účelem rozdělení trhu nebo zda se nesnaží své potenciální konkurenty ze soutěže vyřadit. Pokud tato pravidla poruší, může jim Komise uložit vysokou pokutu: až do výše 10 % jejich obratu.
Evropanům nabídku kvalitnějšího zboží a služeb za nižší ceny. Zaměřuje se při tom na tyto činnosti:
Prostřednictvím kontroly státních podpor, monopolů a fúzí chrání Komise hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Ve spravedlivých podmínkách mají všechny evropské podniky, včetně malých a středních podniků (MSP), přístup na rozsáhlý a sofistikovaný vnitřní trh EU.
• kontrolu státní podpory pro odvětví a podniky, u nichž hrozí narušení hospodářské soutěže.
Politika hospodářské soutěže v Evropě je nezbytnou součástí vnitřního trhu. Jejím cílem je zajistit všem
Hlavní pravidla Z pravidel EU vyplývá, že podniky: —— se nesmějí dohodnout na společném stanovení cen nebo rozdělení trhu (článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)),
• boj proti kartelům, • prevenci toho, aby podniky s dominantním postavením nezneužívaly svou tržní sílu bez ohledu na to, ve kterém odvětví či zemi v Evropě působí, • přísné prověřování plánovaných fúzí,
Komise kromě toho prověřuje možnosti, jak zlepšit právo spotřebitelů a podniků na odškodnění v případě, že se stanou obětí protisoutěžního jednání, a dále způsoby, jak efektivněji prověřovat poskytované státní podpory.
Předpisy EU upravují rovněž poskytování vládní pomoci podnikům (státní podpora), kterou Komise sleduje (článek 107 SFEU). Zakázány jsou například tyto formy pomoci (pokud nesplňují určitá kritéria): —— půjčky a subvence, —— daňové úlevy,
—— nesmějí zneužívat dominantního postavení na určitém trhu s cílem vytlačit menší konkurenty (článek 102 SFEU),
—— zboží a služby poskytované za zvýhodněné sazby,
—— se nesmějí slučovat, pokud by dané sloučení způsobilo, že by kontrolovaly celý trh. Větší podniky, které ve větší míře podnikají na území EU, se nemohou sloučit, pokud nedostanou od Evropské komise souhlas, a to i v případě podniků, které mají sídlo mimo EU (nařízení EU o spojování podniků).
Zakázána je rovněž veškerá státní podpora pro podniky v potížích, které nemají šanci na záchranu.
—— státní záruky, které zlepšují úvěrový rating společnosti a zvyšují její důvěryhodnost v porovnání s konkurencí.
H O S P O D Á Ř S K Á
5
S O U T Ě Ž
Termínem „antimonopolní opatření“ se rozumí pravidla, jimiž se zabraňuje nebo kontroluje vytváření trustů a jiných typů monopolů. Vždy se tak děje za účelem podpory hospodářské soutěže na trhu.
Dohody narušující hospodářskou soutěž Článek 101 SFEU protisoutěžní dohody zakazuje. To znamená veškeré dohody, které omezují hospodářskou soutěž, ať již to jejich strany skutečně zamýšlely či nikoli. Antimonopolní pravidla týkající se dohod narušujících hospodářskou soutěž jsou obsažena v několika nařízeních. Tato pravidla se zabývají buď konkrétními druhy protisoutěžního jednání, nebo konkrétními odvětvími. Příslušné právní předpisy rovněž definují pravomoc Komise podniky vyšetřovat, včetně práva na prohlídku prostor podniku s cílem zajistit důkazy.
o existenci kartelu, Komise jim buď zaručí úplné osvobození od sankcí, nebo uvalení mírnějších pokut.
© iStockphoto – Srabin
Antimonopolní opatření
K protiprávnímu jednání se rovněž mohou členové kartelu doznat a přijmout za ně odpovědnost v rámci řízení Komise pro řešení sporů souvisejících s kartely. Tím se zkracuje trvání případu, což šetří prostředky Komise. Podnikům to většinou přinese nižší vyměřenou pokutu. Toto řízení však není vyjednáváním mezi členy kartelu na jedné straně a Evropskou komisí na straně druhé. Před zahájením řízení již Komise provedla šetření, aby shromáždila potřebné důkazy, a má proti jednání účastníků řízení pádné argumenty. V rozporu s hospodářskou soutěží jsou ty dohody, v nichž se strany dohodnou, že: • stanoví pevné ceny, • omezí rozsah výroby,
Komise rovněž přijala celou řadu neregulačních dokumentů, jako jsou oznámení a pokyny. Tyto dokumenty politiku Komise vysvětlují podrobněji a týkají se buď výkladu samotného práva, nebo procedurálních záležitostí, např. přístupu k dokumentaci konkrétního případu.
• rozdělí si mezi sebe trh nebo zákazníky, • stanoví pevné prodejní ceny (mezi výrobcem a jeho distributory). Naproti tomu lze povolit takovou dohodu, která:
Co se myslí „protisoutěžní dohodou“?
• má víc pozitivních než negativních vlivů,
Jedná se o dohody mezi podniky, jež omezují hospodářskou soutěž, například kartelové dohody, kdy se podniky dohodnou, že spolu nebudou soutěžit, nebo se dohodnou na cenách, za které budou své výrobky prodávat.
• není uzavřena mezi konkurenty,
Kartely: proč narušují hospodářskou soutěž a jak je Komise odhaluje?
Podle soutěžního práva EU jsou kartely nezákonné. Komise vyměřuje společnostem v kartelu vysoké pokuty. Z tohoto důvodu se kartely udržují většinou v tajnosti a důkazy o jejich existenci se hledají jen těžko. Aby se jí dařilo kartely lépe odhalovat a úspěšně je rozpouštět, provádí Komise tzv. politiku shovívavosti. Na jejím základě mají podniky zapojené do kartelu v podstatě možnost se přiznat, a pokud předají důkazy
• je nutná v zájmu zdokonalení produktů nebo služeb, vývoje produktů nebo nového, popř. lepšího způsobu distribuce spotřebitelům.
© iStockphoto/Anna Bryukhanova
Kartel společností, který má pod kontrolou tvorbu cen nebo si rozděluje trh, se snaží vyhnout konkurenčnímu tlaku, aby nemusel přicházet s novými výrobky, zlepšovat kvalitu a udržovat nízké ceny. Trpí tím spotřebitelé, kteří platí víc za nižší kvalitu.
• týká se podniků, které mají dohromady pouze malý podíl na trhu,
Cílem politiky hospodářské soutěže je zajistit lepší kvalitu zboží a služeb za nižší ceny.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
6
U N I E
© iStockphoto/Srabin
Komise může podnikům například povolit, aby spolupracovaly na vytváření jednotných technických norem pro trh jako celek. Dohody o výzkumu a vývoji a transferu technologií většinou soutěžnímu právu neodporují, protože vývoj nových produktů je často tak nákladný, že by si jej jedna společnost nemohla dovolit. Legální jsou často i dohody o společné výrobě, koupi či prodeji nebo o normalizaci. Povolena může být rovněž spolupráce malých podniků, pokud se tím zvýší jejich schopnost konkurovat větším podnikům.
Zneužití dominantního postavení Společnost může hospodářskou soutěž omezovat, má-li na daném trhu silné postavení. Dominantní postavení samo o sobě protisoutěžní není, ale pokud společnost této pozice využije k vyřazení konkurence, může se mít za to, že svého postavení zneužila. To je zakázáno článkem 102 SFEU.
Co znamená zneužití dominantního postavení? Když se hlavní aktér na trhu z něho snaží vytlačit své konkurenty, může jít o zneužití dominantního postavení, pokud je v důsledku jeho jednání hospodářská soutěž omezena. V důsledku toho dochází ke zvýšení cen nebo omezení spotřebitelské nabídky. Při obchodování s menšími podniky nesmí velký podnik zneužívat svou silnější vyjednávací pozici ke stanovování podmínek, které by dodavatelům či zákazníkům znemožňovaly obchodovat s jeho konkurenty. Dalšími příklady zneužití dominantního postavení jsou: • účtování nepřiměřeně vysokých cen, • prodej za uměle nízké ceny s cílem poškodit či dokonce vyloučit konkurenci z daného trhu, • nutit spotřebitele, aby si koupil výrobek, který je uváděn do umělého vztahu s žádaným výrobkem, a to tak, že je vyloučeno nahradit jeden či oba dva druhy výrobků alternativním produktem, což způsobuje narušení hospodářské soutěže, • odmítání některých zákazníků nebo zvýhodňování těch, kteří u dominantní společnosti nakupují veškeré zboží nebo jeho většinu, • podmiňovat prodej jednoho výrobku koupí jiného.
Dohody mezi společnostmi mohou někdy hospodářskou soutěž omezovat.
Jaké jsou vyšetřovací pravomoci Komise? Od roku 1962 má Komise pravomoc provádět šetření možného protisoutěžního chování. To mimo jiné znamená, že pokud se Komise rozhodne šetření provést, její úředníci jsou oprávněni: • vstoupit do všech firemních prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků, • přezkoumat účetní knihy a jiné záznamy o podnikatelské činnosti, • pořizovat nebo získávat v jakékoliv formě kopie nebo výpisy z těchto knih nebo záznamů, • zapečetit veškeré podnikatelské prostory a účetní knihy nebo záznamy po dobu a v rozsahu, které jsou nezbytné pro šetření, • požadovat od zástupců nebo zaměstnanců podniku vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se dané věci a účelu šetření a zaznamenávat si jejich odpovědi.
H O S P O D Á Ř S K Á
7
S O U T Ě Ž
Státní podpora Členské státy se někdy rozhodnou poskytnout určité prostředky ze státního rozpočtu na podporu tuzemského průmyslu nebo určitých podniků. Poskytnou jim tak nespravedlivou výhodu, která narušuje hospodářskou soutěž i obchod. Toto je zakázáno článkem 107 SFEU. Podle článku 108 SFEU má Komise za úkol podobným situacím předcházet. Povoluje tedy vládám poskytovat státní podporu pouze za předpokladu, že je skutečně ve veřejném zájmu, tzn. je přínosem pro společnost nebo ekonomiku jako celek. V květnu 2012 zahájila Komise iniciativu, jejímž cílem je zásadním způsobem modernizovat poskytování státní podpory. Členské státy tak budou moci zaměřit poskytovanou podporu do oblastí, kde selhává trh, a na cíle společného evropského zájmu. Komise se rovněž snaží při prosazování pravidel pro poskytování státní podpory zaměřit na případy, které mají na vnitřní trh největší vliv. Má v plánu související pravidla zjednodušit a urychlit proces rozhodování.
Jak Evropská komise rozhoduje o tom, zda daná státní pomoc porušuje pravidla? Komise si musí nejprve položit tyto otázky: • Poskytly státní orgány podnikům podporu (např. v podobě grantů, úrokových a daňových úlev, záruk, vlastnictví celé společnosti nebo její části státem nebo poskytování zboží a služeb za preferenčních podmínek)? • Je pravděpodobné, že daná podpora ovlivní obchod mezi zeměmi EU?
© iStockphoto/Leontura
• Je daná podpora selektivní, tzn. přináší výhodu určitým podnikům, odvětvím průmyslu nebo podnikům v určitých regionech? Například všeobecná opatření v oblasti zdanění nebo právní předpisy týkající se zaměstnanosti selektivní nejsou, protože se vztahují na všechny.
Kontrolou státní podpory se zajišťuje, aby vládní opatření nenarušovala hospodářskou soutěž a obchod v EU.
• Došlo nebo může v budoucnu dojít k narušení hospodářské soutěže? Pokud ano, Komise danou podporu povolit nesmí, ledaže by se ukázalo, že je podpora slučitelná s principy společného trhu.
Výjimky Některé výjimky z obecných pravidel však možné jsou. Státní podpora bude například povolena, existuje-li reálná šance, že se podnik v potížích či nový společný podnik stane ziskovým, a pokud je to v zájmu Unie (např. protože se tak zachovají pracovní místa nebo se vytvoří nové pracovní příležitosti). Vodítkem při rozhodování je vždy otázka, zda z toho mají prospěch spotřebitelé nebo zda budou v důsledku přidělení podpory poškozeny jiné podniky. Komise často povoluje poskytování státní podpory na činnosti, které přispívají k dosažení všeobecných cílů Unie, jako je například výzkum, inovace a regionální rozvoj nebo podpora malých podniků.
Jak se státní podpora sleduje? Vlády zemí EU musejí Evropskou komisi o plánovaných dotacích a jiném typu státní podpory informovat před jejich poskytnutím. Komise schválí přibližně 85 % všech oznámených podpor již po předběžném hodnocení. Ve sporných případech, které vyžadují formální přezkum, se rozhodnutí o zahájení řízení oznámí v Úředním věstníku Evropské unie a v on-line rejstříku státních podpor provozovaném Komisí. Zúčastněné strany se k případu mohou vyjádřit a Komise posoudí všechna jeho hlediska ještě před tím, než dospěje ke konečnému rozhodnutí. Evropská komise také může přezkoumat podporu, která jí nebyla formálně oznámena, ale o které se dozvěděla na základě svého vlastního šetření, stížností od právnických či fyzických osob nebo zpráv ve sdělovacích prostředcích. Pokud Komise zjistí, že tato podpora neodpovídá právním předpisům EU a je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, nařídí příslušným orgánům, aby poskytování podpory zastavily a již poskytnutou podporu získaly zpět. Statistické údaje o objemu a druhu podpor poskytnutých každou zemí EU uvádí Komise ve svém přehledu státních podpor. Ze zjištění Komise vyplývá, že v minulosti se podpora většinou poskytovala jednotlivým podnikům nebo průmyslovým odvětvím, kdežto v současné době se přeorientovala na činnosti, které jsou ve společném zájmu EU. To by mělo přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky na celosvětových trzích.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
8
U N I E
Fúze Dalšími právními předpisy EU, které dávají Komisi pravomoci v oblasti hospodářské soutěže, jsou pravidla upravující spojování podniků. Těmito pravidly, která začala platit v roce 1990, se zavedl systém kontroly spojování podniků, díky němuž může Evropská komise zakazovat fúze a akvizice, jež by mohly způsobit významné omezení hospodářské soutěže.
základě by vznikl subjekt s dominantním postavením, jehož by se dalo zneužít.
Proč musí fúzi odsouhlasit Evropská unie? Podniky, které působí v několika zemích EU, mohou získat jednorázové povolení fúze s platností v celé Unii.
Hlavními právními předpisy, jimiž se rozhodování o fúzích řídí, je nařízení EU o spojování podniků a jeho prováděcí nařízení. Nařízení o spojování podniků obsahuje hlavní pravidla pro posuzování spojování podniků, přičemž prováděcí nařízení upravuje procesních otázky (oznamování, lhůty, právo na slyšení).
Které fúze Evropská komise prošetřuje?
Spojení činností podnikům umožňuje efektivněji vyvíjet nové produkty nebo snižovat výrobní či distribuční náklady. Díky vyšší efektivitě vzniká na trhu větší konkurence a spotřebitelé mají možnost pořídit si kvalitnější zboží za výhodnější ceny.
Tato pravidla se týkají všech fúzí bez ohledu na to, kde ve světě mají fúzující společnosti své sídlo, ústředí, kde vykonávají svou činnost nebo kde se nacházejí jejich výrobní podniky, jelikož i fúze společností sídlících mimo EU může mít dopad na hospodářskou soutěž EU, pokud zde dané společnosti působí.
Některé fúze však mohou naopak zapříčinit snížení konkurence, protože vznikne podnik s dominantním postavením nebo se tím postavení již dominantního podniku ještě posílí. Obvykle to poškozuje i spotřebitele, jelikož se zvýší ceny, omezí nabídka nebo inovace. Před provedením fúze nebo vytvořením sdružení musí velké přeshraniční podniky Komisi požádat o povolení a poskytnout jí informace, které k posouzení případu potřebuje.
© Shutterstock/Sommthink
Úkolem orgánů pro hospodářskou soutěž je zajistit, aby se trvalým nebo dočasným spojením dvou či více podniků nenarušila rovnováha na trhu způsobem, který by mohl být překážkou hospodářské soutěže nebo na jehož
EU prošetřuje navrhované fúze, aby se zabránilo jejich škodlivým účinkům na hospodářskou soutěž.
Komise zkoumá veškeré fúze týkající se podniků, jejichž obrat překračuje určitou hranici. Fúze, které tuto hranici nepřekročí, většinou prošetřují vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž.
Komise se také může zabývat fúzemi, které jí postoupí vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž. Mohou o to požádat jak fúzující společnosti nebo daný vnitrostátní orgán. Za určitých okolností může zase Komise předat případ vnitrostátnímu orgánu.
Za jakých podmínek se fúze schvalují a za jakých zamítají? Navrhované fúze mohou být zakázány tehdy, pokud jsou fúzující podniky hlavními konkurenty nebo pokud by daná fúze významně oslabila nebo omezila hospodářskou soutěž v EU – například tím, že by vytvořila nebo posílila dominantní postavení určitého podniku. Evropská komise však realizaci fúze zablokuje jen zřídkakdy, jelikož může povolení problematičtější fúze zpravidla podmínit splněním určitých závazných podmínek nebo nápravných opatření. Stanovením těchto podmínek a prostředků nápravy se zajistí, aby po uskutečnění fúze nedošlo k narušení trhu. Společnosti se mohou například zavázat, že prodají část spojeného podniku nebo poskytnou licenci na určitou technologii jiným podnikům na trhu. Pokud Komise nabude přesvědčení, že je takto zaručeno udržení nebo obnova konkurenčního prostředí na daném trhu, vysloví s danou fúzí podmínečný souhlas a poté monitoruje, zda podnik své závazky splní. Pokud ne, může Komise zasáhnout. Dospěje-li Komise k závěru, že by spojení podniků konkurenci neomezilo, povolí fúzi bez dodatečných podmínek.
9
S O U T Ě Ž
Liberalizace trhu Některé důležité služby (dodávky energií a vody, doprava, spoje) jsou v mnoha zemích stále spíše v rukou státu než soukromého sektoru. Vlády členských států EU mohou svěřit výkon specifické veřejné služby podniku, na který přenesou povinnosti, poskytnou mu určitá práva a finanční náhradu. Musí to však být v souladu s pravidly státní podpory.
© iStockphoto/Chinaface
H O S P O D Á Ř S K Á
Někdy tyto služby bývají liberalizovány, tj. existuje otevřená konkurence mezi několika podniky. V těchto případech Komise dohlíží na to, aby služby zůstaly k dispozici všem občanům, a to i v těch částech země, kde nejsou ziskové. Dále je nezbytné zajistit, aby při liberalizaci nebyl nespravedlivě zvýhodněn podnik, který měl před liberalizací na dané služby monopol.
Jaké jsou výhody liberalizace? Výhod liberalizace trhů je několik. Spotřebitelé si mohou vybrat mezi různými produkty a poskytovateli služeb. Například provozovatelé sítí v odvětví železniční dopravy, elektrické energie a plynu nyní musí svým konkurentům umožnit volný přístup ke své infrastruktuře. V těchto odvětvích má monitorování rovnoprávného přístupu všech dodavatelů k sítím velký význam, neboť se musí zajistit, že: • si spotřebitelé si mohou vybrat dodavatele nabízejícího nejlepší podmínky, • spotřebitelé získali výhodu nižších cen a zavedení nových služeb, které jsou obvykle efektivnější a praktičtější, • se zvýšila konkurenceschopnost vnitrostátních ekonomik.
Je možné na konkurenčním trhu řádně poskytovat veřejné služby? Ano, vyžaduje to ale další regulaci, aby se zajistilo, že se veřejné služby nepřestanou poskytovat a že nedojde k poškození zájmů spotřebitele. Evropská komise vždy přihlíží ke zvláštním povinnostem, které mají uloženy organizace s „monopolními právy“. Tím se zajišťuje spravedlivá hospodářská soutěž bez znevýhodnění státem financovaného poskytovatele, který musí dodávat služby ve veřejném zájmu i tehdy, když nejsou ziskové.
Spotřebitelé v Evropě si mohou vybírat z řady dodavatelů energie.
Komise může za určitých okolností s monopolním postavením podniku souhlasit, například pokud podnik provozuje nákladnou infrastrukturu (tzv. „přirozené monopoly“) nebo pokud je to pro zajištění veřejné služby nevyhnutelné. Nicméně: • monopolní podniky musí být schopny doložit, že svým jednáním ostatní podniky nepoškozují, • přirozené monopoly musejí zpřístupnit svou infrastrukturu všem uživatelům, • zisky z poskytování veřejných služeb nesmí podnik použít k dotování své běžné komerční činnosti, a tedy ani na potenciální snížení cen vůči konkurenci.
Mají tyto snahy přínos pro spotřebitele? Ano, ale projeví se zpravidla až po určité době. Na obou trzích, které byly liberalizovány jako první (tj. letecká doprava a telekomunikace), průměrné ceny výrazně poklesly. V případě trhů, které byly konkurenci otevřeny později nebo vůbec (jako trh s elektřinou, plynem, železniční doprava a poštovní služby), tomu tak není. Ceny na těchto trzích zůstaly stejné nebo se dokonce zvýšily. To však může být způsobeno faktory specifickými pro daný sektor. U cen plynu třeba tím, že úzce souvisejí s cenami ropy. Obecně by ale spotřebitelé měli na konkurenčních trzích platit ceny nižší.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
10
U N I E
Jaké jsou důsledky? Komise zkoumá, zda podniky porušují pravidla hospodářské soutěže nebo zda existuje riziko, že by k narušení soutěže mohlo dojít. V praxi to znamená, že může v zájmu zachování konkurenceschopného trhu zasáhnout buď preventivně, nebo reagovat až na porušení pravidel. V návaznosti na vyšetřování se může Komise podle situace rozhodnout určité chování zakázat, vyžadovat přijetí nápravných opatření nebo uložit pokutu. Komise se tedy snaží porušování hospodářské soutěže v EU předcházet, ale zároveň postihuje subjekty, které se ho dopustí. Právní předpisy EU týkající se hospodářské soutěže jsou přímo použitelné ve všech zemích EU. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohou uplatňovat jak pravidla EU, tak předpisy daného členského státu. Komise smí zasáhnout proti takovému protisoutěžnímu chování, které má dopad na obchod mezi zeměmi EU. Členské státy udělily prostřednictvím smluv Komisi silné pravomoci k prosazování práva hospodářské soutěže. Její rozhodnutí jsou závazná jak pro podniky, tak vnitrostátní orgány, které daná pravidla porušují. Proti rozhodnutí Komise je však možné se odvolat u Tribunálu EU a případně u Soudního dvora (v právních otázkách). Podniky a členské státy se proti rozhodnutím Komise běžně odvolávají a v některých případech i uspějí.
Jaké výsledky rozhodnutí Komise v této oblasti přinášejí? Podle odhadů přinesla v roce 2012 samotná rozhodnutí Komise o zákazu kartelů spotřebitelům výhody v rozsahu 1,35 až 2 miliardy eur. Prostředky získané z pokut sice nejdou do celkového rozpočtu EU, ale snižuje se jimi objem finančních prostředků, které musí členské státy odvést do předem dohodnutého rozpočtu Unie. Z rozhodnutí Komise vyplynuly pro evropské spotřebitele v průběhu let mnohé výhody. Jeden z případů, kterým se Evropská komise v oblasti hospodářské soutěže zabývala, se týkal zneužívání dominantního postavení ze strany amerického softwarového giganta – společnosti Microsoft. Komise Microsoftu udělila pokutu za to, že některé své softwarové produkty neprodával samostatně, nýbrž pouze ve spojení s jinými produkty. Rozhodla, že se Microsoft dopustil nekalého jednání tím, že spotřebitele připravil o možnost výběru, uměle udržoval vysoké ceny a bránil inovacím v softwarovém průmyslu.
dvacet let trvající kartely. V letech 2001–2006 vytvořili asijští výrobci obrazovek LCD kartel, v jehož rámci si sjednávali výši cen a vyměňovali citlivé informace týkající se velkorozměrných televizních obrazovek a počítačových aplikací. Jednání kartelu mělo přímý dopad na evropské spotřebitele, jelikož většina televizních obrazovek, počítačových monitorů a notebooků LCD pochází právě z Asie. V roce 2006 a poté znovu v roce 2012 oznámila nízkonákladová letecká společnost Ryanair Komisi svůj záměr převzít irskou národní leteckou společnost Aer Lingus. Komise prozkoumala potenciální dopad tohoto kroku na hospodářskou soutěž a spotřebitele, a zejména na 14 milionů cestujících, kteří každoročně létají do Irska a z Irska. Sdružením těchto dvou leteckých společností by se vytvořila společnost s monopolem nebo dominantním postavením na trhu mnoha linek do Irska a z něj, spotřebitelé by neměli možnost volby, a proto by se s největší pravděpodobností zvýšily ceny.
Reakce na finanční krizi Komise usiluje o to, aby opatření, kterými se jednotlivé státy snaží řešit současnou krizi, nenarušovala konkurenční prostředí a aby se volila komplexní, celoevropská řešení. Pravidla EU týkající se státní podpory mají odradit státy od pokušení řešit ekonomické problémy tak, že mezi sebou budou soupeřit, čí dotace jejich vlastním podnikům „přebijí“ podporu v ostatních státech. Takovéto soupeření vyjde velmi draho a domácí firmy, které nečelí žádným potížím, neopodstatněně zvýhodňuje. Komise samozřejmě uznává, že vlády jednotlivých zemí v případě krize musely v některých případech přijmout opatření, aby vyřešily problémy ve finančním sektoru. Proto vytvořila speciální dočasné předpisy o podpoře bankovnímu sektoru. Podle těchto pravidel mohou banky přijmout podporu z veřejných prostředků pouze tehdy, když samy podniknou kroky k řešení vlastních těžkostí. S cílem poskytnout členským státům určitý dodatečný prostor k řešení následků úvěrové krize přijala Evropská komise dočasné předpisy týkající se jiných podniků než bank, kterými se vládám povolují některá z těchto opatření: • usnadnění přístupu podniků k finančním prostředkům, • státní záruky za úvěry za zvýhodněných cenových podmínek, • pojištění vývozních úvěrů,
V roce 2012 Komise udělila pokutu výrobcům televizních a počítačových obrazovek ve výši 1,47 miliardy eur za
• dotované úvěry (především na ekologické výrobky).
H O S P O D Á Ř S K Á
11
S O U T Ě Ž
Jak podat stížnost na praktiky narušující hospodářskou soutěž Co dělat při podezření na určité obchodní praktiky narušující hospodářskou soutěž? V každodenním životě můžete narazit na obchodní praktiky, které mohou podle vašeho mínění omezovat hospodářskou soutěž. Např. obchodníci někdy odmítají přijmout objednávku od zákazníka z jiného členského státu. To může být signál nelegálních omezujících praktik a vy na ně můžete upozornit orgán pro hospodářskou soutěž.
‣ Krok 1: Který orgán pro hospodářskou soutěž oslovit Obraťte se na orgán pro hospodářskou soutěž vašeho státu: pokud situace, kterou jste znepokojeni, se týká jen vaší země, nebo zahrnuje maximálně tři členské státy. Všechny orgány pro hospodářskou soutěž uplatňují stejná pravidla jako Evropská komise a často jsou to právě ony, kdo může váš problém nejlépe posoudit.
‣ Krok 2A: Informujte vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž Pokud orgán pro hospodářskou soutěž v členském státě zjistí, že došlo k porušení právních předpisů EU, může začít shromažďovat informace o příslušných podnicích a přijmout opatření k nápravě situace. Postupy orgánů v jednotlivých státech však závisí na zákonech dané země a mohou se v různých členských státech EU lišit. Z tohoto důvodu si předtím, než se na orgán pro hospodářskou soutěž obrátíte, přečtěte informace uvedené na jeho internetových stránkách nebo se ho zeptejte přímo, jak máte své podezření nahlásit. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž: http://ec.europa.eu/competition/nca/index_en.html
© iStockphoto/Mbbirdy
Obraťte se na Komisi: pokud si myslíte, že se problém týká více než tří členských států.
I když neumíte určit, jaký může být rozsah vašeho podezření, neváhejte a obraťte se na orgán pro hospodářskou soutěž nebo na Evropskou komisi. Tyto orgány spolupracují a mohou společně rozhodnout o tom, kdo se bude zabývat případem, který by mohl z vašeho oznámení vzejít.
Ceny televizních přijímačů již nejsou deformovány, protože EU odstranila kartely, které se tajně domlouvaly na vysokých cenách.
E V R O P S K É
12
U N I E
‣ Krok 2B: Informujte Evropskou komisi Své podezření můžete Evropské komisi nahlásit e-mailem na adresu:
[email protected]. Případně zašlete dopis na adresu: Evropská komise Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž Antitrust Registry 1049 Brusel BELGIE
Uveďte své jméno a adresu, název firem a výrobků a srozumitelně popište, jak podle vás omezují hospodářskou soutěž. Evropské komisi to pomůže při zjišťování problémů na trhu a může to vést k zahájení vyšetřování.
Podejte oficiální stížnost Evropské komisi Pokud si myslíte, že postup, který omezuje hospodářskou soutěž, se vás přímo dotýká a můžete o něm Evropské komisi podat konkrétní informace, zašlete jí oficiální stížnost. V takovém případě budete muset splnit určité zákonné požadavky, které jsou podrobně vysvětleny ve sdělení Komise o vyřizování stížností.
Informujte sdružení spotřebitelů Jako spotřebitel můžete svá zjištění rovněž sdělit sdružení spotřebitelů. Toto sdružení pak může shromáždit informace od různých spotřebitelů a podat oficiální stížnost Evropské komisi. Obraťte se na organizaci na ochranu spotřebitele ve vaší zemi: http://ec.europa.eu/consumers/cons_org/associations/ index_en.htm
Další informace Podrobnější informace o politice a pravidlech EU v oblasti hospodářské soutěže, informace o spojení podniků, která byla oznámena Komisi, úplná znění rozhodnutí týkající se antimonopolních opatření, oblasti fúzí a státních podpor, aktuality z oblasti hospodářské soutěže a příslušné právní předpisy najdete na stránkách „Hospodářská soutěž“ na portálu Europa (http://ec.europa.eu/competition/index_en.html). K dispozici jsou také následující publikace – v tištěné podobě nebo ke stažení zdarma: XX Výroční zpráva o politice hospodářské soutěže: http://ec.europa.eu/competition/publications/index.html XX Informace o fúzích oznámených Komisi, formální rozhodnutí Evropské komise v antimonopolní oblasti, oblasti fúzí a státních podpor a podrobné právní předpisy, na nichž jsou založeny, jsou zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie: http://eur-lex.europa.eu/JOIndex.do XX Přehled činnosti Evropské komise v oblasti hospodářské soutěže je zahrnut do výroční Souhrnné zprávy o činnosti Evropské unie: http://europa.eu/generalreport/index_cs.htm XX Máte nějaké dotazy ohledně EU? Kontaktujte službu Europe Direct:: 00 800 6 7 8 9 10 11 – http://europedirect.europa.eu.
ISBN 978-92-79-24633-3 doi:10.2775/81551
NA-70-12-013-CS-C
P O L I T I K Y
