KOHERENCE ZEMĚDĚLSKÉ A ROZVOJOVÉ POLITIKY

KOHERENCE ZEMĚDĚLSKÉ A ROZVOJOVÉ POLITIKY

OBSAH Souhrn ........................................................................................................................................................................... Summary ...................................................................................................................................................................... Úvod ............................................................................................................................................................................... 1. Společná zemědělská politika EU a její dopady na rozvojové země................................... 1.1. Úvod do soudržnosti politik pro rozvoj ........................................................................................ 1.2 Zemědělské politické intervence s možným vlivem na rozvojové země ......................... 1.3 Dopady současné SZP na rozvojové země .................................................................................. 1.3.1 Dopady přímých plateb ........................................................................................................ 1.3.2 Dopady celních bariér ........................................................................................................... Preferenční obchodní ujednání EU pro rozvojové země a eroze preferencí...... 1.3.3 Dopady vývozních subvencí ............................................................................................... 1.3.4 Dopady netarifních obchodních bariér .......................................................................... Vývozy ryb z Keni .................................................................................................................... Vývozy chřestu z Peru ............................................................................................................ 1.3.5 Příklady dopadů u některých komodit: Cukr, banány, rýže, bavlna...................... Cukr .............................................................................................................................................. Banány ......................................................................................................................................... Rýže .............................................................................................................................................. Bavlna .......................................................................................................................................... 1.4 Dopady navrhovaných reforem SZP po roce 2013 ................................................................... 1.4.1 Přehled navrhovaných reforem SZP ................................................................................. 1.4.2 Dopady změněných pravidel pro přímé platby ........................................................... 1.4.3 Ukončení produkčních kvót pro cukr .............................................................................. 1.4.4 Ukončení produkčních kvót pro mléko .......................................................................... 1.4.5 Dopady v sektoru rýže .......................................................................................................... 1.4.6 Dopady u bavlny ..................................................................................................................... 2. Agrární zahraniční obchod (AZO) ČR .................................................................................................. 2.1 Základní charakteristika AZO ČR s třetími zeměmi................................................................... 2.2 Agrární zahraniční obchod ČR s rozvojovými zeměmi (RZ) .................................................. 2.2.1 AZO ČR se státy SNS ............................................................................................................... 2.2.2 AZO ČR s nejméně rozvinutými zeměmi (NRZ) ............................................................ 2.2.3 AZO ČR se státy BRIC .............................................................................................................. 2.3 Agrární zahraniční obchod EU s třetími zeměmi ....................................................................... 2.4 Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) ČR ................................................................................. 2.5 Vývozní subvence ................................................................................................................................. 2.6 Biopaliva ................................................................................................................................................... 2.7 Sója............................................................................................................................................................. Sójové pokrutiny ................................................................................................................................... Sójové boby ............................................................................................................................................ Sójový olej ............................................................................................................................................... 2.8 Palmový olej ........................................................................................................................................... 2.9 Preferenční obchod.............................................................................................................................. 3. Dotazníkové šetření .................................................................................................................................... Závěr .............................................................................................................................................................................. Použitá literatura ..................................................................................................................................................... URL .................................................................................................................................................................................. Zdroje dat .................................................................................................................................................................... Přílohy ...........................................................................................................................................................................

2

Koherence zemědělské a rozvojové politiky

3 6 9 10 10 10 11 14 14 16 18 20 21 22 23 23 24 25 25 25 25 26 27 29 29 29 30 30 32 34 37 39 39 40 42 46 47 47 48 49 50 51 55 57 58 61 61 62

Souhrn Rozvojové země nejsou homogenní skupinou. Liší se tím, jak na ně působí změny světových cen potravin a tedy změny v zemědělské politice EU. Tyto účinky závisí na složení jejich zemědělskopotravinářského obchodu, na tom, zda jsou čistými dovozci nebo vývozci komodit spadajících pod SZP a na tom, zda mají preferenční přístup na trh EU a mohou se tedy podílet na přínosech plynoucích z ochrany SZP (Matthews, 2011a). Při hodnocení dopadů SZP je tedy lépe analyzovat jednotlivé země a konkrétní komodity. Z analýz uvedených v této rešerši vyplývá, že odstranění některých (případně všech) nástrojů SZP by nejvíce prospělo některým vývozcům z Latinské Ameriky (např. Brazílie, Peru) nebo jihovýchodní Asie (např. Thajsko). Naopak, u zemí, které jsou čistými dovozci potravin (zvláště země subsaharské Afriky), mohou být bezprostřední dopady plynoucí z odstranění nástrojů SZP také negativní. Společná zemědělská politika EU se mění. Od počátku 90. let minulého století prodělala SZP řadu reforem. Došlo ke snižování vnitřních podpůrných cen v EU, které bylo zemědělcům v EU kompenzováno přímými platbami. Tyto platby jsou v rostoucí míře odděleny od produkce. V souvislosti s těmito změnami (a vysokými cenami na světovém trhu z poslední doby) klesá potřeba EU využívat vývozní subvence. Výdaje na vývozní subvence poklesly z více než 10 mld. EUR na počátku 90. let na 166 mil. EUR v roce 2010. Souběžně s reformami SZP dochází ke zlepšování přístupu rozvojových zemí na trh EU. Iniciativa EBA umožňuje nejméně rozvinutým zemím bezcelní, množstevně neomezený přístup na trh EU. Stejná úroveň přístupu je poskytována rozvojovým zemím, které s EU uzavřely dohody o ekonomické spolupráci. Netarifní překážky obchodu. Řada opatření zaměřených na ochranu zdraví zvířat a rostlin znamená, že velký počet rozvojových zemí nemůže vyvážet živočišné nebo rostlinné produkty do jiných zemí. To je do značné míry dáno výskytem endemických chorob v mnoha rozvojových zemích, které postrádají prostředky a kapacity na udržování oblastí, které by byly prosté chorob. Zpřísňující se standardy snižují možnost malých a středních podniků a malozemědělců zapojovat se do vývozních aktivit. Vedle veřejných standardů hrají stále důležitější roli soukromé standardy, vyžadované například maloobchodními řetězci. Není však pravděpodobné, že by se tempo, jakým se sanitární standardy vyvíjejí, zpomalilo a že by se chudším zemím umožnilo plnění nižších požadavků. Většina těchto trendů je poháněna spotřebiteli a komerčními zájmy a jsou dále umocňovány pokrokem v technologiích. Pokud tedy sanitární a fytosanitární opatření nejsou zjevně uplatňována úmyslně diskriminačním způsobem, je třeba je chápat jako součást obecných nákladů obchodování na vývozních trzích. Klíčovou výzvou tak zůstává rozvoj a zlepšování systémů pro řízení hygienických, veterinárních a fytosanitárních rizik v rozvojových zemích. Dopady SZP po roce 2013. Očekává se, že dopady plynoucí z realizace legislativních návrhů na reformu SZP po roce 2013 nebudou velké, zvláště ve srovnání s výkyvy světových cen po roce 2008. Větší důraz na environmentální aspekty zemědělského hospodaření a na přerozdělení přímých plateb směrem k farmám v méně produktivních oblastech sníží produkční potenciál EU ve srovnání se stávajícím stavem. To ovlivní zvláště pěstování plodin na orné půdě. Následné vyšší ceny krmiv sníží také produkci vepřového a drůbežího masa v EU a omezí rozšíření produkce mléka, které by bylo možné očekávat po zrušení mléčných kvót. Zatímco zrušení mléčných kvót patrně nebude mít velký vliv na světový trh, zrušení cukerních kvót by v závislosti na výši světových cen mohlo vést ke zvýšení produkce cukru v EU a k výraznému omezení dovozů cukru z nejméně rozvinutých zemí a zemí AKT. Určitý nesoulad přetrvává. EU si stále ponechává otevřenou možnost uchýlit se k vývozním subvencím a vyhrazuje si toto právo také ve vztahu k rozvojovým zemím, s nimiž podepsala dohody

3


EPA. Ani v legislativních návrzích na reformu SZP po roce 2013 si EU nestanovila konečné datum pro používání vývozních subvencí (Matthews, 2011a). Některé přímé podpory vázané na produkci stále zůstávají zachovány. Předmětem kritiky zůstává také rozsah přímých plateb oddělených od produkce (které v průměru tvoří kolem 40 % čistých zemědělských příjmů v EU) a jejich možný vliv na stimulování produkce v EU na úkor konkurujících dovozů, i když modelovací studie nepotvrdily významný vliv přímých plateb EU na zemědělskou produkci v jiných oblastech světa. Česká republika patří v rámci EU k minoritním vývozcům i dovozcům agrárního zboží. Její podíl na celkovém unijním vývozu i dovozu do/z třetích zemí nedosahuje ani půl procenta (0,4 % v roce 2010). Významnější zastoupení vykazuje pouze v případě některých specifických komodit a na některých trzích (např. mák, chmel apod.). V případě v poslední době často diskutovaného „zahuštěného mléka a smetany“ zaujímala ČR v průměru let 2007-11 na unijním vývozu do třetích zemí 1,5 %. Význam AZO ČR s třetími zeměmi po vstupu ČR do EU značně poklesl. Vstupem na jednotný unijní trh se zvýšila orientace ČR na země EU a převážnou část agrárního obchodu realizuje na něm (z více než 90 %). Dovoz ČR z třetích zemí se často realizuje prostřednictvím obchodníků v EU (zejména Německa a Nizozemska). V důsledku těchto obchodních toků, ale i vlivem dalšího zpracování dovážených komodit, nejsou v obchodních statistikách původní producentské země vždy zjevné. Hlavním dodavatelem sójových pokrutin nebo palmového oleje do ČR je tak např. Německo. Objem vyplácených vývozních subvencí v celé EU, stejně jako v ČR, se za posledních deset let velmi výrazně snížil. Podíl ČR na vyplacených exportních náhradách v EU se v letech 2007 až 2010 pohyboval v intervalu 0,2 až 1,0 %. V posledních letech byly subvencovány, avšak ve značně nepravidelné výši, vývozy mlékárenských výrobků, živého skotu, živé drůbeže a vajec. Od roku 2005 do roku 2011 se snížil objem vyplacených subvencí v ČR ze 782 mil. Kč na 20 mil. Kč, tj. na minimální úroveň. Nutno poznamenat, že podíl subvencovaného vývozu na celkovém exportu do třetích zemí byl v některých letech relativně vysoký, ačkoliv ne ve všech případech je export sledovaných komodit do třetích zemí v rámci jejich celkového českého agrárního vývozu (tj. včetně vývozu na jednotný trh) významný. Největší měrou participují na českém agrárním dovozu z třetích zemí (vyjma vyspělých ekonomik) Brazílie, Turecko, Vietnam, Thajsko, Maroko, Argentina, Kolumbie, Chile, Ekvádor, Indie, Kostarika a Mexiko. Na straně vývozu pak mají největší podíl Rusko, Chorvatsko, Ukrajina, Libanon, Turecko, Thajsko, Srbsko, Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie, Bělorusko, Čína, Bosna a Hercegovina, Bangladéš a Kuvajt. Z tohoto výčtu je patrné, že mezi hlavními obchodními partnery na straně vývozu se objevuji zejména země SNS a Západního Balkánu. AZO ČR s nejméně rozvinutými zeměmi (NRZ), které jsou nejvíce zranitelnou skupinou zemí, není intenzivní (s výjimkou výše uvedené Bangladéše, kam je exportováno zahuštěné mléko a syrovátka). Charakteristická je pro něj také teritoriální a komoditní proměnlivost, a to zejména na straně vývozu. K hlavním českým exportním komoditám do těchto zemí patří mimo zahuštěného mléka, smetany a syrovátky také pivo, pektinové látky, slad, chmel a živá drůbež. Naopak k dováženým komoditám z NRZ do ČR patří tabák, káva, fazole, rajčata a exotické ovoce. Mezi příjemce zahraniční rozvojové spolupráce ČR patří rozvojové země vč. Několika NRZ a SNS a dále země Západního Balkánu. Agrární obchod se zeměmi, kterým se tato pomoc týká, patrně cílům realizované zahraniční pomoci neodporuje. V rámci dotazníkového šetření se přes vynaložené úsilí podařilo získat odpovědi pouze od čtyř zájmových organizací ze šesti oslovených. Výsledky z obdržených dotazníků pak odpovídaly

4


přibližně naším očekáváním. Respondenti ve většině případů povědomí o zkoumané problematice měli, nicméně plně informováni nejsou a dalo by se na tomto poli jistě mnohé zlepšit. Ne všichni se také ztotožňují s tím, že by „koherence“ měla být hybatelem reforem SZP a poukazují na to, že určité ochranářské mechanismy v zemědělsko-potravinářském komplexu EU potřeba jsou. Respondenti by v rámci instrumentů, které jsou v rozporu s rozvojovými politikami, shodně akceptovali zrušení vývozních náhrad, a někteří překvapivě uváděli, že by se obešli i bez clení ochrany. Za neakceptovatelné považují především zrušení domácích podpor. Nutno dodat, že ačkoliv jsou závěry z dotazníkového šetření pro nás přínosné, nelze je brát doslovně, neboť nelze ověřit validitu získaných odpovědí. Oslovení představitelé organizací, kteří by měli mluvit jménem svých členů, jsou jen jednou z mnoha zájmových skupin v této oblasti a mimo to nejsou podrobně obeznámeni s problematikou „koherence“, všemi důležitými dokumenty a materiály na toto téma. Český agrární zahraniční obchod s rozvojovými zeměmi není velký ani z hlediska českého agrárního zahraničního obchodu, tím méně v kontextu EU. To v žádném případě ale neznamená, že se ČR nemusí otázkou koherence zemědělské politiky s potřebami rozvojových zemí zabývat. Například nastavení vázaných podpor, v jejichž důsledku vzroste produkce, bude spolupůsobit na objem produkce v rámci EU a následně může mít dopad na světový trh a některé konkrétní rozvojové země. ČR by se předně měla zaměřit na koordinační mechanismy a prosazovaní spravedlivých podmínek trhu. Studie indikovala potřebu dalšího výzkumu zejména v oblasti přenosu celoevropského závazku prosazovaní koherence politik pro rozvoj na národní úroveň. Prospěšná by byla hlubší a širší diskuse o koherenci zemědělské politiky s potřebami rozvojových zemí mezi zemědělskou veřejností a vládními i nevládními organizacemi, které „koherenci“ prosazují, zvláště uvědomímeli si, že zemědělství představuje významný sektor ekonomik téměř všech rozvojových zemí.

5


Summary Developing countries are not a homogenous group. They differ in terms of the impact of world food prices and thus of the changes in the EU agricultural policy on them. These effects depend on the composition of their agri-food trade, particularly if they are net exporters or importers of commodities covered by the CAP as well as if they have a preferential access to the EU market to gain from the protection of the CAP (Matthews, 2011a).When analysing impacts of the CAP it is better to focus on individual countries and concrete commodities. It follows from the analyses presented in the review of literature that some exporters from Latin America (Brazil, Peru) and South-East Asia (Thailand) will benefit most from the removal of some (perhaps even all CAP instruments). In contrast, the immediate impacts of the elimination of CAP instruments might also be negative for the net importers of food (particularly Sub-Saharan countries). The EU Common Agricultural Policy changes. The CAP has passed through a number of reforms since the beginning of the 1990s. The price support was substantially reduced and farmers were compensated by direct payments. These payments have been gradually decoupled from the production. Following these changes (and in the association with current high prices) the need for applying export subsidies has declined in the EU. The expenditures on export subsidies dropped from more than 10 milliard EUR at the beginning of the 1990s to only 166 million EUR in 2010. The access of developing countries to the EU market has improved hand by hand with CAP reforms. The EBA initiative offers a tariff free and unlimited access to the EU market for the least developed countries. The same level of access is given to the developing countries which concluded economic cooperation agreements with the EU. Nontariff trade barriers. Number of sanitary and phyto-sanitary measures imply that a high number of developing countries cannot export animal crop products. To the large extent it results from the presence of endemic diseases in many developing countries, which lack funds and capacity to maintain disease free areas. Still stricter standards lower the possibility of small and medium farms and peasants to participate in export activities. Beside the public standards, there are more and more important private standards imposed by multinational firms and retailing chains. It is rather unlikely that the speed of the emergence and development of standards will slow down and that the requirements will be relaxed for poor countries. Most of these trends is driven by consumers and by commercial interests and are further amplified by the technological progress. If sanitary and phyto-sanitary measures are not applied obviously for discriminatory purposes it is necessary to understand them as a part of the transaction costs in the export markets. Thus the key challenge rests in development and improvement of the systems for the management of hygienic, veterinary and phyto- sanitary risks in the developing countries. Impacts of the CAP after 2013. It is expected that effects of the implementation of the legislative proposals of CAP reform after 2013 will not be big, particularly in the comparison with the recent world food price fluctuations. The increasing emphasis on environmental aspects of farming and the redistribution of direct payments in favour of small farms and farms in areas with natural handicap will reduce the EU production potential comparing to the current situation. First of all it will affect the crop production on arable land. Consequently, high feed prices will depress the prig and poultry production in the EU as well as it will limit the expansion of the milk production which otherwise will be expected after the abolishment of quotas in 2015. While the abolishment of milk quotas will likely have no substantial effect on the world market, the cancelation of sugar quotas might lead to the significant increase of the EU production in relation to the current rise of prices. In the effect the EU might absorb less sugar imports from LDC and AKT countries.

6


A certain disproportion lasts. The EU has kept an option to reintroduce export subsidies and pursues this option also in respect to the developing countries which she has the EPA agreement with. There is no the deadline for stopping the use of export subsidies in the legislative proposals of the CAP after 2013 (Matthews, 2011a). Some direct payments coupled to production are still maintained. The subject of the criticism is also the extent of direct payments (which constitute on average 40% of the net farm income in the EU) and their possible stimulation of the EU production. However, modelling studies have not confirmed a significant influence of the EU direct payments on the agricultural production in the other world regions. Within the EU, the Czech Republic is one of the minor exporters and importers of agrarian products. The Czech share on the total EU-27 exports and imports to/from the third countries does not reach a half of percent (0.4 % in 2010). A more important participation is observed only in the case of specific commodities (for example poppy seed, hops etc.) or specific markets. The Czech exports of concentrated milk and cream, which have been discussed recently a lot, represent only 1.5 % of the EU-27 exports to the third countries. The importance of the Czech agrarian foreign trade with the third countries decreased considerably after the accession to the EU. Being fully incorporated into the single market, the Czech orientation to the EU countries have increased. The overwhelming part of Czech agrarian foreign trade is directed to the EU. Czech imports are often realized through traders in the other EU Member States (mainly Germany and Netherlands). As a result of these trade flows and of further processing of imported commodities, the original producer country does not always appear in the trade statistics. That is why, for example, Germany is presented as a main supplier of soya been oilcakes or palm oil to the Czech Republic. The importance of export subsidies declined substantially in the EU, as well as in the Czech Republic in last ten years. The Czech participation in the EU export subsidies amounted to 0.2 – 1.0 % in the period of 2007-2010. Recently, dairy products, live bovine animals, live poultry and eggs have been subsidized, although by irregular amount. From 2005 to 2011, export subsidies were cut down from 782 million CZK to 20 million CZK, i. e. to the minimal level. Although the share of the third countries on the total exports of the monitored commodities (including exports to the single market) are not significant, the shares of subsidized exports to some developing countries were relatively high in some years over the last decade. Within the third countries, the most important suppliers of agrarian products to the Czech Republic (developed economies excluded) are Brazil, Turkey, Vietnam, Thailand, Morocco, Argentina, Colombia, Chile, Ecuador, India, Costa Rica and Mexico. The most significant buyers are Russia, Croatia, Ukraine, Lebanon, Turkey, Thailand, Serbia, United Arab Emirates, Saudi Arabia, Belarus, China, Bosnia and Herzegovina, Bangladesh and Kuwait. From the list, it is obvious that the Czech Republic exports agri-food products mainly to countries of the CIS (Commonwealth of Independent States) and of Western Balkan. The Czech agrarian foreign trade with LDCs, which is the most vulnerable group of countries, is not intensive (an exception is Bangladesh where concentrated milk and whey have been exported). Inconsistency of the territorial and commodity structures is characteristic for this trade too, especially for the Czech export to LDCs. The main exported commodities include concentrated milk and cream, whey, also beer, pectic substances, pectinates and pectates, malt, hops and live poultry. On the other hand, the most imported commodities from LDCs to the Czech Republic are tobacco, coffee, beans, tomatoes and exotic fruit.

7


The beneficiaries of the Czech foreign development aid are developing countries including also several LCDs, as well as countries of CIS and of Western Balkan. The Czech agrarian foreign trade with these countries seems to be consistent with the declared development objectives. The results of the opinion survey on PCD correspond more or less to our expectations. The respondents (representatives of four interest groups of farmers) are aware of the investigated subject, however, they are not fully informed and there is, without doubts, a space for improvements. Not all respondents do agree that policy coherence should be a vehicle of CAP reforms. Instead, they point out that some protection instruments are needed in the agri-food sector. From the list of measures which are in contradiction to the development objectives and policies, the interviewed respondents would consensually accept the abolishment of export subsidies; some would surprisingly agree with getting rid of the border protection. However, cutting down the internal supports (direct payments, national supports) is commonly considered as inappropriate. It is vital to stress that despite finding the results of the survey as very informative we cannot generalise them, since we cannot verify them. The interviewed leaders of the farmers interest organisations represent only a part of the agricultural public. Moreover, as it follows from the interviews they are not fully familiar with the policy coherence issue and all important documents and materials on this subject. The Czech agricultural trade with developing countries is not big from the point of view of the total Czech trade, the less in the context of the EU trade. However, by no means it permits the Czech Republic to devaluate the issue of the agricultural policy coherence with the needs of developing countries. For example the definition of the coupled direct payments, which stimulate the production growth, will jointly shape the EU agricultural output and consequently, it might affect the world market and some concrete developing countries. Thus, the Czech Republic should concentrate on the coordination mechanisms and push forward fair trade conditions. The study indicates a need for further research particularly in the area of the transposition of the EU commitment to promote the policy coherence for development at the national level. A deeper and broader debate on the agricultural policy coherence with the needs of developing countries will be needed between the agricultural public and governmental and non-governmental organisations pushing forward the PCD. It is especially relevant if we take into account that agriculture is an important sector of economies of almost all developing countries.

8


Úvod Tato závěrečná zpráva se vztahuje k projektu Glopolis Enhancing Policy Coherence. Making Development Work Better a byla vypracována týmem řešitelů ÚZEI. Cílem projektu bylo zpracování indikativní studie týkající se souladu politik pro rozvoj (PCD - Policy Coherence for Development) v oblasti zemědělství, a to rámcově v kontextu EU s konkretizací na českém podmínky. Zpráva je zamýšlena jako podklad pro další práci Ministerstva zemědělství ČR (MZe) na souladu PCD a pro výzkumné potřeby Glopolis o vazbách mezi českým zemědělstvím, zemědělskou politikou a rozvojovými zeměmi. Studie se skládá ze tří částí. První je stručná rešerše odborné literatury o dopadech SZP na rozvojové země včetně jejího kritického zhodnocení. Zaměřena je jak na současnou SZP, tak na návrhy nové politiky po roce 2014. Druhou část tvoří analýza zahraničního obchodu (AZO) ČR se zaměřením na země původu a cílové destinace v rozvojovém světě. Pozornost je přitom soustředěna na „citlivé komodity“, kterými jsou na straně exportu zejména ty, jež mohou být předmětem vývozních náhrad, a na straně importu ty, které představují vstupy do podporované produkce, komodity, u nichž je podporováno jejich užití (spotřeba), a komodity, jež jsou importovány jako substituenty, neboť domácí produkce je přísně regulována (a vede tak k exportu environmentálních problémů do zemí s horším institucionálním zázemím). Třetí část tvoří výsledky dotazníkového šetření mezi českými zemědělskými nevládními organizacemi týkající se jejich povědomí o dané problematice. V této souvislosti by chtěl ÚZEI vyjádřit poděkování pěti zemědělským nevládním organizacím, které ochotně poskytly své názory na koherenci politik pro rozvoj v době, kdy jsou zaneprázdněné intenzivními diskuzemi o nové zemědělské politice po roce 2013.

9


1. Společná zemědělská politika EU a její dopady na rozvojové země 1.1 Úvod do soudržnosti politik pro rozvoj Na summitu OSN v roce 2000 se mezinárodní společenství zavázalo k sérii specifických rozvojových cílů označované jako rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojové země se zavázaly k dobré veřejné správě a rozumné politice, zatímco rozvinuté země uznaly, že musí poskytnout další pomoc a zajistit, že jejich politiky a opatření budou podporovat a posilovat rozvojové cíle (OECD, 2005). Evropská unie tyto zásady koherence (souladu) mezi rozvojovou politikou a jinými politikami zakotvila ve smlouvách EU. Článek 21 Smlouvy o Evropské unii uvádí, že „Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami.“ Článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie pak uvádí, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země.“ EU těmito závazky uznává, že při sledování cílů svých vnitřních politik by se měla vyhýbat vedlejším dopadům, které by mohly negativně ovlivňovat cíle EU v oblasti rozvojové spolupráce. Snaha o soulad nerozvojových politik s cíli politiky rozvoje má za cíl systematicky zohledňovat externí dopady politik EU na rozvojové země. Důkazy o těchto dopadech by měly ovlivňovat tvorbu a reformy politik tak, aby se upřednostňovala alternativní řešení s nižším rizikem negativních dopadů na rozvojové země (Evropská komise, 2011). EU se dohodla, že bude koherenci politik pro rozvoj uplatňovat ve dvanácti oblastech politiky, které by mohly urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Soulad politik s rozvojovou politikou je zvláště důležitý v případě zemědělství, protože první z rozvojových cílů tisíciletí se týká vymýcení extrémní chudoby a hladu a právě sektor zemědělství hraje základní úlohu při dosahování potravinové bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že zemědělské politiky rozvinutých zemí, jako jsou země EU, mohou mít dopad na obchodní a rozvojové příležitosti rozvojových zemí a tedy na příjmy malých zemědělců a odolnost venkovských komunit, je soulad mezi zemědělskou a rozvojovou politikou EU zásadní (Evropská komise, 2011).

1.2 Zemědělské politické intervence s možným vlivem na rozvojové země OECD (2005) rozlišuje následující čtyři typy politických intervencí v industrializovaných zemích, které mohou ovlivňovat zemědělství v rozvojových zemích: 1) 2) 3) 4)

domácí zemědělská politika, politika zemědělského obchodu, regulatorní opatření ovlivňující zemědělský obchod, politika rozvojové spolupráce.

Domácí zemědělská politika: Pro účely domácí zemědělské politiky na podporu zemědělských příjmů a domácí zemědělské produkce se v zemích OECD používají tři hlavní typy nástrojů. Podpůrné ceny a celní ochrana zajišťují, že domácí ceny převyšují světové ceny, což vede k transferům od spotřebitelů k výrobcům. Druhou formou podpory jsou rozpočtové transfery ve prospěch zemědělců, které mohou mít podobu přímých podpor vázaných na produkci nebo podobu od produkce více oddělených příjmových podpor. Třetím typem nástrojů je všeobecná

10


podpora nevázaná přímo na produkci, která zahrnuje například výzkum, vzdělávání nebo podporu marketingu a infrastruktury. Politika zemědělského obchodu: Zatímco obchodní politika určená na podporu cílů domácí zemědělské politiky (např. celní ochrana) je spíše součástí domácí zemědělské politiky, obchodní politika může sloužit také ke sledování dalších cílů. Obchodní politika může být použita na podporu cílů regionální integrace prostřednictvím udělení obchodní preferencí. Může být také použita na ochranu domácího potravinářského průmyslu prostřednictvím tarifní eskalace (vyšší celní sazby na zpracované potraviny než na primární produkty). Otázky souladu politiky s rozvojovou politikou v této oblasti také souvisejí s postoji rozvinutých zemí vůči požadavkům rozvojových zemí v rámci mezinárodních obchodních jednání. Regulatorní opatření ovlivňující zemědělský obchod: Pro rozvinuté země, jako jsou země OECD, je charakteristická narůstající důležitost regulatorních zásahů určených k zajištění nezávadnosti potravin, ochrany spotřebitelů, ochrany životního prostředí a práv duševního vlastnictví. Požadavek, aby výrobek splňoval určité regulatorní standardy předtím, než se může prodávat na vnitřním trhu, nebývá obvykle zaměřen specificky na dovážené produkty, ale i tak mívají tyto standardy nepřímý vliv na zemědělskou produkci a obchod. Politika rozvojové spolupráce: Tato oblast zahrnuje rozsah pomoci určené na podporu zemědělství v rozvojových zemích, koordinaci pomoci a úlohu specifických typů pomoci jako je potravinová pomoc a budování obchodních kapacit. Tato rešerše je věnována vlivu Společné zemědělské politiky (SZP) EU na rozvojové země. Soustředí se proto především na intervence spadající podle výše uvedené klasifikace pod domácí zemědělskou politiku (přímé platby, celní ochrana, vývozní subvence). Vzhledem k tomu, že obchodní preference poskytované EU rozvojových zemím musí brát v potaz stávající nastavení nástrojů SZP, dotkne se tato rešerše také otázek politiky zemědělského obchodu. A konečně vzhledem k provázanosti SZP se standardy, které se vztahují na zemědělskou výrobu a zemědělsko-potravinářské výrobky, tato rešerše věnuje pozornost těmto regulatorním nástrojům, které mohou působit jako netarifní překážky obchodu. Pokud jde o vliv politiky rozvojové spolupráce na zemědělství v rozvojových zemích, má se za to, že tato problematika již leží mimo rámec této rešerše a proto se jí zde dále nezabýváme.

1.3 Dopady současné SZP na rozvojové země Evropská Společná zemědělská politika (SZP) má své počátky v 60. letech minulého století. Jejím původním účelem bylo zajistit dodávky potravin za přijatelné ceny a poskytnout slušnou životní úroveň zemědělcům v poválečné Evropě. Těchto cílů dosahovala garantováním cen a dotováním příjmů zemědělců. V průběhu času tato politika vedla k nadprodukci potravin, které bylo třeba vyvážet s pomocí subvencí. Od počátku 90. let minulého století prošla SZP několika reformami, které měly zajistit její větší tržní orientaci a soulad s pravidly mezinárodního obchodu. V současnosti SZP sestává ze dvou pilířů: • Pilíře I, který zahrnuje podporu trhu a systémy přímých plateb • Pilíře II, který zahrnuje programy rozvoje venkova První pilíř představuje kolem 80 % rozpočtu SZP a většina jeho výdajů se týká přímých plateb a v menší míře také režimů na podporu trhu. Právě opatření spadající do pilíře I bývají především spojována s dopady na rozvojové země.

11


Hlavním opatřením na podporu trhu jsou garantované ceny některých zemědělských komodit. Úroveň garantovaných cen se od 90. let postupně snižovala, ale u některých komodit je stále vysoká. Systém podpory pak funguje tak, že když ceny na vnitřním trhu poklesnou pod garantovanou cenu, dojde k intervenci, která stahuje produkci z trhu, dokud se domácí cena nevrátí na úroveň garantované ceny. Stahovaná produkce se skladuje, ničí nebo vyváží. Vývoz je podporován pomocí vývozních subvencí, které překlenují rozdíl mezi vyšší cenou na vnitřním trhu a nižší světovou cenou. Nezbytnou podmínkou pro zachování garantovaných cen je přítomnost celních bariér, které brání přístupu levnějších dovozů (Costa a kol., 2009). Kritika negativních dopadů SZP na rozvojové země zahrnuje především následující argumenty (viz např. Oxfam, 2005 nebo UN Millenium Campaign, 2010): • Subvencované vývozy, které nerovně konkurují místní produkci, vytlačují místní výrobce z trhu, • Cla EU brání rozvojovým zemím vyvážet zemědělské výrobky, • Posun k přímým platbám odděleným od produkce byl jen kosmetický, vzhledem k tomu, že velké dotace stále dávají zemědělcům v EU stimul produkovat a tedy nespravedlivě konkurovat rozvojovým zemím, které nemají finanční prostředky na podporu svých zemědělských sektorů. • Vývozní subvence, celní ochrana a domácí podpora snižují světové ceny a zvyšují konkurenci pro výrobce v rozvojových zemích Někteří ekonomové tyto názory v jejich plné intenzitě nesdílí. Např. Panagariya (2005) uvádí, že zemědělské politiky v rozvinutých zemích mají celkově nevelký negativní dopad na rozvojové země. V některých případech by dokonce odstranění těchto opatření (jako je preferenční přístup na trh) mělo pro rozvojové země významné negativní důsledky, např. tím, že by došlo ke zhoršení jejich obchodních podmínek. Costa a kol. (2009) modelovali pomocí modelu GTAP (Global Trade Analysis Project) ekonomické dopady SZP (stav v roce 2007) na EU i na ostatní regiony světa. Účinky jednotlivých hlavních nástrojů SZP na rostlinnou a živočišnou produkci a na potravinářský průmysl jsou shrnuty v následující tabulce: Tab. 1.1 - Účinky SZP na produkci v regionech mimo EU (v %) Rostlinná produkce

Živočišná produkce

Potravinářský průmysl

Austrálie/Nový Zéland

- 0,31

- 1,07

- 0,47

Východní Asie

- 0,11

- 0,06

- 0,11

Ostatní Asie

- 0,15

- 0,46

- 0,07

Severní Amerika

- 0,50

- 0,34

- 0,07

Latinská Amerika

- 0,73

- 0,44

- 0,15

- 0,63

- 0,48

- 0,30

-0,33

- 0,35

- 0,41

0,05

- 0,60

- 0,48

Východní Asie

- 0,01

- 0,04

- 0,06

Ostatní Asie

- 0,01

- 0,11

- 0,24

Severní Amerika

- 0,03

- 0,13

- 0,09

Přímé platby

Afrika Ostatní Evropa Vývozní subvence Austrálie/Nový Zéland

12


Latinská Amerika

- 0,04

- 0,16

- 0,18

Afrika

- 0,02

- 0,14

- 0,35

Ostatní Evropa

- 0,09

- 0,12

- 0,43

Celní ochrana Austrálie/Nový Zéland

- 0,19

- 3,61

- 3,53

Východní Asie

- 0,83

- 0,27

- 0,92

Ostatní Asie

- 0,08

- 0,50

- 4,45

Severní Amerika

- 1,73

- 1,03

- 0,88

Latinská Amerika

- 2,25

- 11,88

- 4,14

Afrika

- 0,18

- 2,14

- 5,21

Ostatní Evropa

- 1,49

- 1,46

- 4,98

Austrálie/Nový Zéland

- 0,49

- 4,89

- 4,30

Východní Asie

- 0,96

- 0,39

- 1,10

Ostatní Asie

- 0,23

- 1,07

- 5,01

Severní Amerika

- 2,30

- 1,50

- 1,07

Latinská Amerika

- 2,78

- 12,70

- 4,51

Afrika

- 0,81

- 2,93

- 6,13

Ostatní Evropa

- 1,95

- 1,94

- 5,90

SZP celkem

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že SZP celkově nejvíce snižuje zemědělskou produkci v Latinské Americe (rostlinnou produkci o 2,78 %, živočišnou o téměř 13 % a potravinářskou o zhruba 6 %). Účinky SZP na africkou produkci jsou nižší a týkají se zvláště živočišné produkce (- 2,93 %) a potravinářské produkce (- 6,13 %). Z jednotlivých nástrojů SZP má na rozsah produkce největší dopad celní ochrana. Přímé platby a vývozní subvence podle provedených simulací snižují produkci v ostatních regionech světa obvykle o méně než 1 %. Ze simulací provedených Costou a kol. (2009) dále vyplývá, že SZP celkově snižuje světové ceny rostlinné produkce o 2,08 %, živočišné produkce o 3,91 % a zpracovaných potravin o 0,83 %. Pokud jde o celkové dopady SZP na rozvojové země, Bureau a Matthews (2005) uvádějí následující tři základní postřehy: 1) Tyto dopady se liší podle konkrétní země a komodity. Podporou zemědělské produkce v EU dochází k poškozování některých rozvojových zemí, které jsou čistými vývozci a které by jinak zásobovaly větší podíl světového trhu nebo trhu v EU (viz také výsledky Costy a kol (2009 pro Latinskou Ameriku). Situace je však méně jasná v případě rozvojových zemí, které jsou čistými dovozci potravin. 2) Deformace světového trhu způsobované SZP jsou nyní mnohem menší než ty, které ze SZP vyplývaly v 80. letech minulého století a tato skutečnost je výsledkem dosavadních reforem SZP. 3) Reformy SZP probíhaly ruku v ruce se zlepšováním přístupu na trh EU, i když úroveň tohoto přístupu se pro různé komodity a různé potenciální vývozce liší.

13


Následující text se podrobněji zabývá těmi nástroji SZP, které bývají nejvíce spojovány s dopady na rozvojové země. Jedná se o přímé platby, celní ochranu a vývozní subvence. Pozornost je věnována také netarifním překážkám obchodu.

1.3.1 Dopady přímých plateb Z hlediska podílu na celkovém rozpočtu SZP jsou přímé platby nejvýznamnějším nástrojem SZP. V roce 2008 činily výdaje na přímé platby zhruba 38 mld. EUR, což představovalo 70 % celkového rozpočtu SZP (DG Agri, 2012). Přímé platby byly původně určeny k tomu, aby zemědělcům kompenzovaly snížení garantovaných cen, které započalo v roce 1992. Ve své původní podobě byly vázány na produkci, tj. spojeny s produkcí určitých komodit. Postupné reformy SZP se snažily přerušit vazbu mezi přímými platbami a produkcí a oddělit tyto platby od produkce (decoupling). Přímé platby oddělené od produkce jsou mnohem méně deformující než dřívější podpora tržních cen a produkční dotace. Na druhou stranu je třeba přiznat, že oddělení přímých plateb od produkce je v EU jen částečné a jednotná platba na farmu je podmíněna udržováním půdy v dobrém zemědělském stavu, i když to nevyžaduje skutečnou produkci (Bureau a Matthews, 2005). Rozvojové země si stěžují na nepřímé deformace, které „platby oddělené od produkce“ způsobují. Podle Bureaua a Matthewse (2005) existuje však jen mále solidních kvantifikovaných analýz, které by se zabývaly účinky tohoto typu plateb na produkci. Abler a Blandford (2005) zkoumali vliv přímých, od produkce oddělených plateb, vyplácených v USA. Podle nich jsou účinky těchto plateb na velikost produkce omezené. Jejich studie ekonometrických výsledků v literatuře naznačuje, že i velké snížení těchto přímých plateb by rozvojovým zemím přineslo jen malé přínosy. Studie Costy a kol. (2009), která modelovala vliv přímých plateb EU na rozsah zemědělské produkce v jiných regionech světa, došla k závěru, že existence těchto plateb snižuje rostlinnou produkci o 0,11 - 0,73 % (nejvíce v Latinské Americe), živočišnou produkci o 0,06 – 1,07% (nejvíce v Austrálii a na Novém Zélandu) a potravinářský průmysl o 0,07-0,47 %.

1.3.2 Dopady celních bariér Rozvojové země dlouhodobě odsuzují zemědělský protekcionismus rozvinutých zemí, včetně EU. Výsledky dopadových studií jsou však různorodé a částečně odrážejí agendu různých smluvních stran v multilaterálních obchodních jednáních. Zatímco například Cairnská skupina1 a USA zdůrazňují dopady „pevnosti Evropa“ na chudé země, Evropská komise zdůrazňuje, jak struktura cel EU umožňuje dovážet do EU z rozvojových zemí osmkrát více zemědělských výrobků než USA a Austrálie dohromady (Bureau a kol., 2005). Pokud jde o cenu zemědělského protekcionismu pro rozvojové země, Anderson a Martin (2005) uvádějí, že zemědělský protekcionismus zemí OECD stojí rozvojové země přibližně 26 mld. dolarů. Jiné studie (Diao a kol., 2004, Tokarick, 2003) uvádějí, že úplné otevření zemědělských trhů rozvinutých zemí by rozvojovým zemím přineslo 4 až 8 mld. dolarů ročně. Pokud by se zemědělská cla rozvinutých zemí snížila o polovinu, znamenalo by to pro rozvojové země roční přínosy v rozsahu 1 až 3,5 mld. dolarů (Francois a kol., 2003). Tyto odhady jsou skromné, vyjádří-li 1

14

Cairnská skupina sdružuje 19 zemí, které jsou významnými zemědělskými vývozci. Zahrnuje Argentinu, Austrálii, Bolívii, Brazílii, Kanadu, Chile, Kolumbii, Kostariku, Guatemalu, Indonézii, Malajsii, Nový Zéland, Pakistán, Paraguay, Peru, Filipíny, Jižní Afriku, Thajsko a Uruguay. Cílem Cairnské skupiny je dosáhnout liberalizace světového obchodu se zemědělskými produkty.


se jako procento HDP. Pokud se však pozornost soustředí jen na výrobce v rozvojových zemích, jsou náklady zemědělského protekcionismu vyšší (Bureau a kol., 2005). Simulace, které provedli Costa a kol. (2009) odhadují, že celní ochrana EU snižuje rostlinnou produkci v jiných regionech světa o 0,08 – 2,25 % (nejvíce v Latinské Americe), živočišnou produkci o 0,27 – 11,88 % (nejvíce opět v Latinské Americe a o 2,14 % v Africe) a potravinářskou výrobu o 0,88 - 5,21 % (nejvíce v Africe, jižní Asii a Latinské Americe). Z modelovaných nástrojů SZP (přímé platby, vývozní subvence a celní ochrana) právě celní ochrana nejvíce snižuje objem produkce v mimoevropských regionech. Skutečnou úroveň zemědělské celní ochrany nelze jednoduše stanovit. Údaje o výši celní ochrany se liší podle typu použitého průměru (zda se jedná o průměr vážený na základě obchodovaných objemů či nikoliv) a podle toho, zda se použijí smluvně stanovená maximální cla nebo skutečně aplikovaná cla. Pokud jde o různé rozvinuté země, úroveň zemědělské celní ochrany je v EU vyšší než v USA (Bureau a Salvatici, 2004). Zatímco v EU má celní ochrana zemědělských trhů širší záběr, v USA a Kanadě se soustředí hlavně na několik sektorů (cukr, mléčné výrobky a tabák v USA a mléčné výrobky v Kanadě). Tab. 1.2 - Průměrná aplikovaná bilaterální cla v zemědělském sektoru ( v %) Cla uplatňovaná kým →

EFTA

Cairnská skupina – rozvinuté země

EU 25

USA

Asie – rozvinuté země

-

5,8

22,2

52,0

15,7

USA

16,2

-

28,9

57,9

5,1

Asie –rozvinuté země

12,5

3,7

-

17,9

6,2

EFTA

7,9

3,9

11,6

-

10,6

Cairnská skupina – rozvinuté země

25,9

3,4

24,9

79,8

-

Středomoří

7,3

4,0

14,1

25,7

3,7

Subsaharská Afrika

6,7

3,0

12,0

8,9

0,7

Cairnská skupina – rozvojové země

18,3

3,8

24,0

34,7

5,9

Čína

13,5

5,1

21,7

36,7

8,7

Jižní Asie

14,4

1,8

33,7

21,9

1,8

Zbytek světa

15,1

2,1

17,4

25,8

2,6

Průměr

16,7

4,7

22,5

47,7

10,8

Cla uplatňovaná vůči komu ↓ EU 25

Zdroj: Bouët a kol., 2004 (průměry vážené na základě vývozů referenčních skupin zemí) Celní ochrana EU také nepůsobí stejnou měrou na všechny rozvojové země. Vzhledem k velkému počtu rozvojových zemí, které těží z preferenčního přístupu, jsou dopady celní ochrany v rámci SZP velmi různorodé. Podle Bureaua a Matthewse (2005) v zásadě platí, že rozvojové země, na něž se vztahuje jen běžný Všeobecný systém preferencí (GSP), mají jen velmi omezený přístup na trh EU v sektorech jako je hovězí maso, mléčné výrobky a cukr, na něž se preference nevztahují nebo vztahují jen velmi málo. Země Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), které těžily z Dohody z Cotonou a nyní uzavřely dohody o hospodářském partnerství (Economic Partnership Agreements – EPA), mají bezcelní a kvótami neomezený přístup na trh EU. Podobně se žádná cla ani žádná množstevní omezení v rámci iniciativy EBA (Everything but Arms - Vše kromě zbraní) nevztahují ani na dovozy z nejméně rozvinutých zemí (Matthews, 2011).

15


Vyšší cla EU jsou tedy zaměřena zvláště na jihoamerické a asijské vývozce, zatímco africké země čelí nižším clům, protože mohou do EU vyvážet v rámci vstřícnějších preferenčních ujednání. Práce Bureaua a kol. (2004) navíc naznačuje, že většina jihoamerických a asijských rozvojových zemí čelí zvýšeným clům na zpracované potravinářské výrobky (tarifní eskalace), čímž se podněcuje vývoz surovin spíše než zpracovaných výrobků. Simulace naznačují (Bouët a kol., 2004; Laird a kol., 2004, Costa a kol., 2009), že odstranění zemědělských cel EU by mělo určité pozitivní důsledky pro některé vývozce z Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie, jako jsou Brazílie a Thajsko. Současně však také naznačují, že by došlo k erozi preferenčního přístupu a preferenčních rent s negativními důsledky v subsaharské Africe a Karibiku. Preferenční obchodní ujednání EU pro rozvojové země a eroze preferencí Hovoří-li se o dopadech celní ochrany na zemědělsko-potravinářský obchod rozvojových zemí, nelze se nezmínit o obchodních preferencích pro tyto země a o problému eroze obchodních preferencí. Evropské společenství začalo poskytovat obchodní preference rozvojovým zemím již na počátku 70. let minulého století v rámci Všeobecného systému preferencí (GSP). Součástí Všeobecného systému preferencí EU je od roku 2001 také zvláštní režim pro nejméně rozvinuté země (iniciativa „Vše kromě zbraní“). Tento režim umožňuje nejméně rozvinutým zemím vyvážet do EU bezcelně a bez množstevních omezení všechny výrobky kromě zbraní a munice. Důležitou výjimkou byla také přechodná období pro cukr (do 2009), banány (do 2006) a rýži (do 2007), která však v současné době již vypršela. Zvláštní zacházení bylo na základě Dohody z Lomé z roku 1975 poskytováno zemím Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT). Pro většinu zemědělských plodin jakož i pro veškeré dodávky nerostných surovin a průmyslových výrobků měly země AKT zajištěn bezcelní přístup na trh EU. Preferenční obchodní režim podle dohod z Lomé však nebyl slučitelný s pravidly WTO, která na jeho uplatňování musela opakovaně vydávat výjimku. Následující Dohoda z Cotonou byla podepsána v roce 2000 a v platnost vstoupila v roce 2003. Dohoda z Cotonou byla v roce 2005 revidována a od roku 2008 je v platnosti nový režim vyhovující pravidlům WTO, na jehož základě jsou uzavírány reciproční Dohody o hospodářském partnerství (EPA) mezi EU a jednotlivými regionálními uskupeními zemí AKP - Západní Afrika, Střední Afrika, Východní a Jižní Afrika (ESA2), Východoafrické společenství (EAC3), země SADC4, státy CARIFORUM5 (Karibik) a státy Tichomoří. V současné době má EU uzavřenou plnou EPA pouze s CARIFORUM a s několika dalšími zeměmi uzavřela prozatímní dohody (Pobřeží slonoviny, Kamerun, Botswana, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Madagaskar, Mauritius, Seychely a Zimbabwe). Země, které uzavřely prozatímní dohody EPA, mají bezcelní a kvótami neomezený přístup na trh EU (DG Agri, 2012a). I když obchodní preference EU poskytované rozvojovým zemím (a zvláště pak některým skupinám rozvojových zemí) na jednu stranu usnadňují přístup zemědělských vývozů z těchto zemí na trh EU, některé aspekty těchto preferencí jsou podrobovány kritice. Podle Bureau a kol. (2005) se kritika obchodních preferencí EU pro rozvojové země týká následujících bodů: • Obchodní preference ze své povahy odklánějí obchod a všeobecně se akceptuje, že preference GSP odklánějí obchod ve prospěch rozvojových zemí. Nicméně některé preference EU odklánějí také obchod od jedné skupiny rozvojových zemí ve prospěch jiné skupiny. Brazílie 2 3 4 5

16

Eastern and Southern Africa East African Community Southern African Development Community Caribbean Forum of ACP States - Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Dominikánská republika, Grenada, Haiti, Jamaika, Sv. Lucie, sv. Vincent, Sv. Kryštof a Nevis, Surinam, Trinidad a Tobago


a Indie si stěžovaly na preference poskytované subsaharské Africe v rámci Dohody z Cotonou. Karibské země se velmi kriticky vyjadřovaly k iniciativě EBA přijaté Evropskou unií, protože se obávaly konkurence pro své vývozy banánů a cukru. A například Srí Lanka si stěžovala, že ztratila podíl na trzích v důsledku toho, že Bangladéš, vzhledem ke svému zařazení mezi nejméně rozvinuté země, získala rozsáhlejší obchodní preference od EU i USA. • V důsledku preferencí některé země vybudovaly odvětví, na nichž nyní závisí a v nichž jinak mají jen malé komparativní výhody (cukr na Barbadosu, banány na Návětrných ostrovech v Karibiku). K tomu došlo proto, že preference byly poskytnuty jen na omezený počet komodit nebo byly zvláště velké jen pro některé komodity (protokoly EU pro cukr a banány pro země AKT). Obchodní preference EU mají pro rozvojové země značnou hodnotu. Perez a Jallab (2009) vypočetli, že díky obchodním preferencím byly zemědělsko-potravinářské vývozy ze subsaharské Afriky do EU vyšší o 1,2 mld. EUR ročně. Milner a kol. (2009) vypočetli, že preferenční renta vázaná na africké vývozy do EU se rovná asi 4 % celkové hodnoty vývozů. Vzhledem k reálné hodnotě obchodních preferencí pro řadu rozvojových zemí se tyto země obávají, že postupující multilaterální liberalizace povede k erozi hodnoty těchto preferencí. Matthews (2011) poukazuje na erozi preferencí v případě afrických zemí. Podle něj dochází k erozi preferencí následujícími cestami: • Jedním zdrojem eroze preferencí je, když jsou preference rozšířeny na větší skupinu zemí, takže africké země již nejsou jedinými příjemci preferencí. Zvyšuje se tak konkurence a hodnota preferencí pro původní skupinu příjemců se snižuje. • Druhým zdrojem je snižování MFN celních sazeb plynoucí z dohod v rámci WTO. Africké země mohou z těchto snížení těžit na vývozních trzích, kde dosud nemají preferenční přístup nebo na trzích, kde jsou konečné celní sazby MFN nižší než počáteční preferenční cla. Avšak rozvojové země, které již nyní mají preferenční přístup například na trh EU, následně kvůli obecně nižším clům čelí zvýšené konkurenci ze strany dalších zemí. • Třetím zdrojem eroze preferencí je, když EU jednostranně změní podpůrný mechanismus pro tržní ceny v rámci SZP, což se odrazí na nižších vnitřních cenách EU a následně také na nižších cenách placených za dovozy. K takovým změnám došlo v rámci postupných reforem SZP například u obilovin, hovězího masa nebo mléčných výrobků. Významným případem eroze preferencí byl vývoj u tří komoditních protokolů (pro banány, cukr a hovězí maso), které byly součástí Dohody z Lomé a následně Dohody z Cotonou mezi zeměmi AKT a EU. Preference poskytované v rámci těchto protokolů byly v posledních letech jejich existence postupně oslabovány. V případě banánů to bylo v důsledku reformy dovozního režimu EU pro banány v roce 2006 a následného urovnání sporu ve WTO mezi EU a vývozci banánů z Latinské Ameriky. Všechny tři tyto komoditní protokoly byly ukončeny, když na počátku roku 2008 vstoupily v platnost dohody o hospodářském partnerství (EPA). Skutečnost, že přínosy z těchto preferenčních režimů EU byly soustředěny na omezený počet zemí a komodit usnadnila identifikaci zemí, které na erozi preferencí tratily, a poskytnout jim finanční pomoc. (Matthews, 2011). Podle Matthewse (2008) je třeba obavy z eroze preferencí zasadit do obecnějšího kontextu. Obchodní preference jsou užitečné, když poskytují dočasnou ochranu, která vývozním sektorům umožní zachytit se na světových trzích. Jako trvalá podpora nekonkurenceschopným sektorům nejsou žádoucí. Z tohoto hlediska dohody EPA poskytují určitou míru preferencí, ale v tržněji orientovaném prostředí.

17


Navíc předcházejí dalšímu napadání v rámci WTO, protože na rozdíl od dřívějších komoditních protokolů mají dohody EPA podobu zón volného obchodu, které jsou slučitelné s pravidly WTO.

1.3.3 Dopady vývozních subvencí Vývozní subvence byly nedílnou součástí SZP zvláště v době, kdy vysoké podpůrné ceny na vnitřním trhu způsobily, že zemědělská produkce v EU překročila hranici soběstačnosti a vedla k přebytkům, které se musely vyvážet na světové trhy. Vzhledem k tomu, že ceny v EU často značně převyšovaly ceny na světovém trhu, mohly se vývozy realizovat jen tehdy, když se vývozcům prostřednictvím vývozních subvencí uhradil rozdíl mezi vnitřní cenou EU a světovou cenou. Vývozní subvence byly spravovány takovým způsobem, aby se rovnováha na vnitřním trhu EU zachovala při vysokých podpůrných cenách. Když byly ceny na světovém trhu nízké, EU zvýšila své vývozní subvence tak, aby se přebytků zbavila (Matthews, 2011). Od roku 1992 EU významně zreformovala svou zemědělskou politiku. Došlo ke snížení podpůrných cen a zemědělci byli za ušlé příjmy kompenzování napřed přímými platbami vázanými na produkci a v poslední době stále více platbami, které jsou od produkce oddělené (Matthews, 2010a). V důsledku těchto reforem se EU stala méně závislou na vývozních subvencích. Zatímco na počátku 90. let minulého století činily výdaje EU na vývozní subvence pro zemědělské výrobky více než 10 mld. EUR (Matthews, 2011), v roce 2000 tyto výdaje činily 5,6 mld. EUR a v roce 2010 se jednalo jen o 166 mil. EUR (Evropská komise, 2011). I když důležitost vývozních subvencí v rámci SZP dlouhodobě klesá, EU se k jejich užití opět uchýlila v letech 2009 a 2010, aby pozvedla nízké ceny mléčných výrobků a vepřového masa na vnitřním trhu (Matthews, 2011). V souvislosti s možnými deformačními účinky vývozních subvencí na světový obchod se řada studií pokusila modelovat dopady odstranění vývozních subvencí. Diao a kol. (2001) došli k závěru, že odstranění vývozních subvencí by světové ceny v průměru zvýšilo o 2 %. Dopady na světové ceny by byly nejvyšší u komodit, které jsou rozvinutými zeměmi nejvíce chráněny, jako jsou živočišné produkty, pšenice, cukr, olejniny a rýže. Diao a kol. (2001) dále uvádějí, že takto vyvolané zvýšení cen by negativně postihlo ty rozvojové země, které jsou čistými dovozci potravin. Costa a kol. (2009) modelovali účinek vývozních subvencí EU na objemy produkce v ostatních regionech světa. Z výsledků jejich simulací vyplývá, že vývozní subvence EU snižují rostlinnou produkci jen o 0,01 - 0,09 %, živočišnou produkci o 0,04 – 0,6 % (největší snížení se však netýká rozvojových zemí, ale Austrálie a Nového Zélandu coby významných světových vývozců živočišných komodit) a potravinářský průmysl o 0,06 – 0,48 %. Ze zkoumaných nástrojů SZP (přímé platby, celní ochrana a vývozní subvence) byl dopad vývozních subvencí EU na objemy produkce v mimoevropských regionech nejnižší. Bouët a kol. (2005) modelovali účinek odstranění vývozních subvencí na objemy obchodu a došli k závěru, že tento vliv by byl jen malý. Jedním z důvodů je, že vývozní subvence EU od konce 90. let minulého století již zaznamenaly dramatický pokles. V důsledku odstranění vývozních subvencí by nejméně vzrostly vývozy nejchudších zemí (subsaharská Afrika a jižní Asie), zatímco vývozy z jiných rozvojových zemí (především v Latinské Americe a jihovýchodní Asii) by vzrostly více. Bouët a kol. (2005) dále zjistili, že pokud jde o dopad na globální blahobyt, mělo by odstranění vývozních subvencí jen malý dopad, a to opět vzhledem k tomu, že nedávné změny SZP již význam vývozních subvencí značně omezily. Bouët a kol. (2005) poukazují na to, že uzavření Dohody z Doha (scénář, který předpokládá snížení cel, odstranění vývozních subvencí a snížení domácích podpor deformujících obchod) by znamenalo snížení blahobytu pro země subsaharské Afriky, i když by toto snížení bylo relativně malé (méně než 1%). Hlavní hnací silou tohoto snížení by bylo

18


odstranění vývozních subvencí EU. Podobně také Revoredo-Giha a kol. (2011) na základě svých analýz využívajících modelu GTAP uvádějí, že existence vývozních subvencí je z hlediska reálných příjmů příznivá pro čisté dovozce potravin (jako je řada zemí severní a západní Afriky) a poškozuje čisté vývozce potravin (Latinská Amerika a některé země jižní a jihovýchodní Asie). I když z dostupných studií vyplývá, že odstranění vývozních subvencí v jejich současné výši by mělo jen malý dopad na ceny, obchod a blahobyt na regionální úrovni, u specifických výrobků na specifických trzích mohou mít vývozní subvence rozkladný účinek v důsledku konkurence s místní produkcí (viz např. subvencované dovozy sušeného mléka do Kamerunu – Brot für die Welt (2010)). Jak již bylo naznačeno výše, mnozí autoři poukazují na to, že se dopady vývozních subvencí na rozvojové země budou lišit v závislosti na specifických rysech trhu dané komodity v dané rozvojové zemi. Revoredo-Giha a kol. (2011) proto analyzovali dopady vývozních subvencí na různé typy uspořádání trhu s mléčnými výrobky a pšenicí v sedmi rozvojových zemích. Podle těchto autorů mohou být dopady vývozních subvencí v závislosti na uspořádání trhu následující: • Neregulované trhy: Základní charakteristikou tohoto uspořádání je koexistence domácí produkce a dovozů na stejném trhu, protože domácí produkce nedokáže pokrýt domácí poptávku. Dochází k přímé konkurenci domácích a dovážených produktů. Trh je neregulovaný v tom smyslu, že vláda do něj nezasahuje. Jako příklad takového uspořádání jsou uváděny trh s mlékem v Bangladéši a Egyptě a trh s pšenicí v Nigérii, Tanzanii a Ugandě. Účinek vývozních subvencí je v tomto případě podle autorů jasný, protože snížení dovozních cen vyvolané vývozními subvencemi stlačuje domácí ceny, z čehož mají prospěch spotřebitelé, ale poškozuje to domácí výrobce. • Segmentované či duální trhy: Tento typ uspořádání je charakterizován existencí neformálního (venkovského) trhu a formálního (městského) trhu. Většina domácí produkce se prodává na neformálním (venkovském) trhu a jen její malá část se dostává na formální trh. Formální trh je na druhou stranu napojen na zpracovatelský sektor, který funguje většinou na základě dovozů (sušené mléko je rekonstituováno na tekutý produkt) a dodává mléčné výrobky majetnější městské populaci. Příkladem takového uspořádání jsou mléčné sektory v Nigérii, Tanzanii, Etiopii, Senegalu a Ugandě. Při tomto uspořádání trhu jsou dopady změn ve vývozních subvencích na domácí produkci relativně malé, protože přímá konkurence mezi domácí produkcí a dovozy je omezená. Vývozní subvence navíc snižují cenu vstupů pro formální trh, z čehož mají prospěch spotřebitelé ve městech. Na druhou stranu, i když vývozní subvence přímo nepoškozují domácí trh v těchto zemích, brzdí patrně případné snahy o zapojení domácí produkce do formálního trhu. • Regulované trhy: Jedná se o případy, kdy je trh s určitou komoditou izolován od externích šoků, které by mohly mít dopad na výrobce nebo spotřebitele. Výrobci jsou chránění podporovanou cenou, která je značně vyšší než dovozní cena a spotřebitelé naopak nakupují zpracovaný výrobek, jehož cena je dotovaná. Příkladem tohoto uspořádání jsou trhy se pšenicí v Egyptě a Senegalu. Pokud takové uspořádání trhu zůstává zachováno, potom je jediným účinkem vývozních subvencí to, že sníží cenu dováženého produktu a ovlivňují tak výši vládních výdajů souvisejících s provozováním regulovaného trhu. • Koexistence dovozů a potravinové pomoci: Toto uspořádání je podobné neregulovaným trhům, ale zahrnuje také přítomnost značného množství potravinové pomoci, která může dále srážet domácí ceny. Příkladem této situace jsou trhy s pšenicí v Bangladéši a Etiopii. Vývozní subvence jsou za této situace výhodné pro spotřebitele, ale současně poškozují domácí produkci, protože snižují ceny místních zemědělců. V dlouhodobém výhledu to může znamenat, že země přestane dotyčnou komoditu vyrábět.

19


1.3.4 Dopady netarifních obchodních bariér Během Uruguayského kola multilaterálních obchodních jednání zemědělští vývozci vyjádřili obavy, že se sanitární a fytosanitární opatření někdy používají k omezení zahraniční konkurence pro domácí výrobce a že používání těchto opatření patrně poroste s tím, jak budou klesat tradičnější obchodní bariéry. Narůstající počet a přísnost standardů týkajících se zdravotní nezávadnosti potravin je pro mnohé rozvojové země zdrojem obav, protože tyto standardy vnímají jako překážku pro pokračující úspěšnost svých zemědělské-potravinářských vývozů, buďto proto, že jim chybí technické a administrativní kapacity pro dodržování těchto standardů nebo proto, že by tyto standardy bylo možné uplatňovat diskriminačním a protekcionistickým způsobem (Jaffee a Henson, 2004). Roberts a kol. (1999) klasifikovali potenciální opatření, která lze použít jako technické bariéry pro obchod se zemědělskými a potravinářskými výrobky do následujících tří kategorií: 1) úplné nebo částečné zákazy dovozu, 2) technické specifikace, zahrnující standardy pro výrobky a procesy, 3) informační opatření, zahrnující požadavky na balení a označování. Jaffee a Henson (2004) poukazují na to, že i když na jedné straně panuje všeobecná shoda v tom, že sanitární a fytosanitární opatření silně ovlivňují mezinárodní zemědělsko-potravinářský obchod, pak na druhé straně neexistuje shoda v tom, jaká je relativní důležitost jednotlivých opatření nebo jejich čisté účinky na obchod. Tito autoři pak uvádějí výčet problémů, které by byly spojeny s pokusem empiricky odhadnout dopad technických necelních překážek na obchod. Alespoň částečné informace o významu sanitárních a fytosanitárních opatření pro zemědělskopotravinářský obchod lze získat z oficiálních dat o zadržených nebo odmítnutých dovozech. Jaffee a Henson (2004) takto zkoumali údaje týkající se Evropské unie a došli k následujícím zjištěním: • V případě EU vzrostl počet odmítnutých dovozů ze 230 případů v roce 1998 na 1520 případů v roce 2002. Podle těchto autorů stojí za tímto zvýšením kombinace faktorů zahrnující zpřísnění a harmonizaci standardů, uplatnění nových standardů pro rizika, která dříve nebyla regulována a zvýšení kapacit pro inspekci a prosazování standardů. • Většina odmítnutých či zadržených dovozů se týkala několika kategorií produktů, a to ryb a korýšů, masných výrobků a ovoce a zeleniny. Významnou část zadržených dovozů tvořily ořechy. Relativně malý podíl zadržených dovozů tvořily obiloviny, krmiva nebo koření. • Na velké části zadržených dovozů se podílí jen malý počet rozvojových i industrializovaných zemí. V roce 2002 připadalo 60 % všech zadržených zemědělsko-potravinářských dovozů z mimoevropských zemí do EU jen na pět zemí, a to Čínu, Thajsko, Turecko, Brazílii a Vietnam. Současně se jedná o země, které zvyšují svůj podíl na trhu EU, což naznačuje, že odmítnuté dovozy nepředstavují pro významné vývozce zásadní problém. • Velmi malý podíl odmítnutých dovozů se týká dovozů z nízkopříjmových zemí. V roce 2002 například EU odmítla jen 26 zásilek z nízkopříjmových zemí subsaharské Afriky. To patrně odráží tu skutečnost, že většina těchto zemí vyváží jen výrobky, které jsou z hlediska zdravotní nezávadnosti méně citlivé nebo byly systémy těchto zemí uznány jako plně harmonizované s EU a podléhají tedy menším úrovním hraniční kontroly (což je například případ ryb a výrobků z nich).

20


• V případě EU největší a rostoucí část zamítnutých dovozů souvisí s přítomností chemických a jiných kontaminantů v potravinách, zvláště reziduí veterinárních léčiv, pesticidů a mykotoxinů. Chemické kontaminanty hrály roli ve dvou třetinách zadržených dovozů v roce 2002, zatímco v roce 2000 byl tento podíl 55 %. Přítomnost mikrobiálních patogenů (např. salmonela a listérie) souvisela se 30 % zadržených dovozů v roce 2002, zatímco v roce 2000 se jednalo o 41%. Jaffee a Henson (2004) poznamenávají, že údaje EU (i USA) neuvádějí objem nebo hodnotu odmítnutých zásilek. Tito autoři se tedy na základě kombinace oficiálních údajů a konzultací s obchodníky pokusili odhadnout podíl a hodnotu zemědělsko-potravinářských dovozů, které byly zadrženy a odmítnuty na základě technických standardů. Z jejich odhadů vyplývá, že hodnota světového zemědělskopotravinářského obchodu, který byl odmítnut při dovozu, v období 2000-01 činila 3,8 mld. USD. Z toho na rozvojové země připadá 1,8 mld. USD. Odhadovaná hodnota zemědělsko-potravinářských vývozů z nízkopříjmových zemí, zamítnutých na hranicích dovážejících zemí, byla 275 mil. USD, což představuje méně než 1 % hodnoty zemědělsko-potravinářských vývozů z těchto zemí. Jaffee a Henson (2004) však zdůrazňují, že zamítnutí na hranicích představuje jen malou část omezení mezinárodního obchodu plynoucích ze sanitárních a fytosanitárních důvodů. Řada opatření zaměřených na ochranu zdraví zvířat a rostlin znamená, že velký počet zemí nemůže vyvážet živočišné nebo rostlinné produkty do jiných zemí. To je do značné míry dáno výskytem endemických infekčních chorob zvířat v mnoha nízko- a středně příjmových zemích. Náklady na zřízení a udržování oblastí, které by byly prosté chorob, jsou značné a často mimo možnosti nízkopříjmových zemí. Struktura účasti nízkopříjmových zemí na obchodu s hospodářskými zvířaty a produkty živočišné výroby odráží jejich nízkou schopnost splňovat širokou škálu veterinárních a hygienických norem. Tato situace je dána chybějícím odborným zázemím, nedostatkem informaci a hlavně nedostatkem financí a zdrojů obecně (Henson a Loader, 2001). Nicméně Matthews (2011) uvádí, že pokud sanitární a fytosanitární opatření nejsou zjevně uplatňována úmyslně diskriminačním způsobem, je třeba je chápat jako součást obecných nákladů obchodování na vývozních trzích. Jaffee a Henson (2004) uvádějí některé případové studie, aby ilustrovali různé způsoby, jakými SPS opatření působí na vývozy z rozvojových zemí: Vývozy ryb z Keni6 Na konci 80. let minulého století začala Keňa do EU vyvážet nilského okouna a v roce 1996 činila hodnota těchto vývozů 44 mil. USD (90 % keňských vývozů ryb a rybích výrobků). V 80. letech se také vynaložily značné investice do průmyslového zpracování těchto ryb v Keni. Přestože se hygienické požadavky v EU v průběhu 90. let dynamicky vyvíjely, většina zpracovatelů nepřistoupila k modernizaci svých zařízení a systémů. V rozmezí let 1996 až 2000 byly vývozy nilského okouna z Keni postiženy celou řadou zákazů a omezení (zjištění salmonely v dodávce v roce 1996 a následný požadavek na testování na salmonelu od roku 1996 a na choleru od roku 1997, atd.). Tato omezení vývozu měla v každém případě bezprostřední dopad na vývozy nilského okouna a na zpracovatelské podniky, které fungovaly na méně než polovinu své kapacity nebo byly uzavřeny. V reakci na „krizi“ vyvolanou požadavky EU: • Keňská vláda promptně upravila příslušnou legislativu, aby byla v souladu s požadavky EU. • Podniky na zpracování ryb byly modernizovány a zavedly systém HACCP. • Zpracovatelské podniky začaly spolupracovat a vytvořily Svaz keňských zpracovatelů a vývozců ryb, aby mohly vystupovat jednotně vůči keňské vládě a Evropské komisi. 6

21

Společná zemědělská politika EU se sice sladkovodních ani mořských ryb netýká, ale dotyčná případová studie zajímavě popisuje, jaký vliv mohou mít hygienické standardy EU na vývoj zemědělsko-potravinářského sektoru v rozvojové zemi.


Po těchto krocích Evropská komise v prosinci 2003 uznala, že opatření přijatá v Keni jsou ekvivalentní opatřením v EU. Hygienické požadavky EU měly hluboké dopady na sektor sladkovodního rybolovu v Keni. I když původně se vývozní řetězec v Keni vyvíjel hlavně s ohledem na trhy EU, v současnosti většina vývozců, díky plnění standardů EU, diverzifikuje své vývozy také na jiné trhy, včetně Austrálie, Japonska a USA. Vývozy chřestu z Peru Peru se od počátku 90. let vypracovalo na jednoho z nejvýznamnějších světových vývozců chřestu. V roce 1997 španělské orgány vydaly prohlášení, že dva zjištěné případy botulismu souvisely s konzumací konzervovaného peruánského chřestu. Tento případ zanechal mezi evropskými spotřebiteli nepříznivý dojem a prodeje peruánského chřestu poklesly. V roce 1998, peruánští vládní představitelé spolu s Peruánskou komisí pro podporu vývozu (PROMPEX) přesvědčili operátory v odvětví chřestu k provádění hygienických postupů dle Codex Alimentarius. V důsledku toho došlo ke zlepšení výrobních metod, efektivnosti a kvality výrobků. Tato první úspěšná zkušenost usnadnila přijetí národních norem pro čerstvý chřest v roce 2001. Tyto národní normy pak usnadnily získání dovedností a zkušeností potřebných pro dobrovolnou certifikaci v rámci přísnějších mezinárodních standardů. Mnozí vývozci dosáhli takové úrovně, že se nyní mohou nechat certifikovat v rámci přísnějšího protokolu EUREPGAP7. Rostoucí poptávka po kvalitním peruánském chřestu vedla k investicím do rozšíření pěstování a zlepšení infrastruktury, čímž se zlepšily příjmy v některých chudých regionech Peru. V roce 2002 dosáhly příjmy z vývozu chřestu 187 mil. USD, což představovalo téměř čtvrtinu celkových zemědělských vývozů z Peru. Významným jevem, pokud jde o netarifní celní bariéry, je skutečnost, že standardy, jimiž se řídí mezinárodní obchod, se dostávají mimo veřejnou kontrolu. Stále více dochází k situacím, kdy soukromí aktéři stanoví své vlastní standardy, které požadují od vývozců a výrobců v rozvojových zemích (Reardon, 2004). Tyto požadavky jdou za rámec veřejných standardů, zvláště pokud jde o výrobní procesy, certifikaci a vysledovatelnost (traceability). Ve své práci o vlivu SPS standardů na zemědělsko-potravinářské vývozy z rozvojových zemí Jaffee a Henson (2004) docházejí k závěru, že tento vliv nelze prezentovat jen z hlediska „standardů jako bariér“. Zpřísňující se standardy jen zdůrazňují přednosti a slabiny dodavatelských řetězců a tak ovlivňují konkurenční postavení zemí a jednotlivých účastníků trhu. Tito autoři souhlasí s tím, že zpřísňující se veřejné a soukromé standardy oslabují konkurenční pozici malých a chudších zemí a snižují možnost malých a středních podniků a malozemědělců zůstávat ziskoví a zapojovat se do vývozních aktivit. Není však pravděpodobné, že by se tempo, jakým se sanitární standardy vyvíjejí, zpomalilo a že by se chudším zemím umožnilo plnění nižších požadavků. Většina těchto trendů je poháněna spotřebiteli a komerčními zájmy a jsou dále umocňovány pokrokem v technologiích. Klíčovou výzvou tak zůstává rozvoj a zlepšování systémů pro řízení hygienických, veterinárních a fytosanitárních rizik. Významnou roli v této oblasti hrají řídící schopnosti, které jsou potřebné nejen pro dosažení souladu s požadavky cílových trhů, ale také pro prokázání toho, že tohoto souladu bylo dosaženo. I některé velice chudé země dokázaly zmobilizovat kapacity a splnit přísné SPS standardy. Nejčastěji se jednalo o země, kde je soukromý sektor dobře organizovaný a veřejný sektor je cílevědomý a podporuje úsilí vývozců.

7

22

EurepGAP (od roku 2007 GLOBALGAP) je standard pro správné zemědělské postupy vytvořený na konci 90. let několika evropskými maloobchodními řetězci a jejich hlavními dodavateli. Cílem bylo dosáhnout souladu mezi různými požadavky maloobchodu na dodavatele. V současnosti jde o nejrozšířenější systém certifikace farem a mnozí nákupčí zemědělských produktů požadují certifikaci EUREPGAP jako nezbytný předpoklad pro obchodování.


1.3.5 Příklady dopadů u některých komodit: Cukr, banány, rýže, bavlna Cukr Evropská Unie bývala v důsledku ochrany svého trhu významným vývozcem cukru, ale po reformách v roce 2005 se stále více stává čistým dovozcem. Mezi světovými vývozci cukru má dominantní postavení Brazílie, na níž připadá 60 % celkových vývozů a její podíl roste. Dalšími důležitými hráči jsou Thajsko, Austrálie, Jižní Afrika a Guyana (IIIS, 2010). K zásadním rysům současného režimu EU pro cukr patří podpůrné ceny (minimální cena pro pěstitele cukrovky a garantovaná cena na podporu trhu), výrobní kvóty k omezení nadprodukce, cla a kvóty na dovoz ze třetích zemí a subvence, s jejichž pomocí lze vyvézt nadprodukci mimo EU. I když cla EU jsou dostatečně vysoká, aby odradila dovozy ze třetích zemí, EU poskytuje řadu obchodních preferencí, v rámci nichž se dovážejí omezená množství cukru. Nejdůležitější z těchto preferencí býval Cukerní protokol v rámci Dohody z Cotonou se zeměmi AKT, který garantoval podpůrnou cenu EU pro omezená množství cukru dováženého z těchto zemí (Chaplin a Matthews, 2005). Cukr z nejméně rozvinutých zemí má navíc na trh EU od roku 2009 bezcelní a kvótami neomezený přístup a některé rozvojové země těží z dovozních kvót pro specifická množství v rámci jiných dohod (IIIS, 2010). V roce 2005 prodělal režim EU pro cukr zásadní reformu. Mezi hnací síly této reformy patřil nález WTO, podle něhož režim EU pro cukr porušoval pravidla WTO. Tato reforma zahrnovala snížení ceny EU pro cukr o 36 % během čtyř let. Intervenční podpora byla v zásadě odstraněna a nahrazena opatřením, které má jen podobu „bezpečnostní sítě“. Výrobci cukru byli za snížení podpůrných cen částečně kompenzováni přímou platbou oddělenou od produkce. Subvencované vývozy až do limitu stanoveného WTO jsou stále povoleny (Chaplin a Matthews, 2005). Reforma z roku 2005 vedla ke snižování soběstačnosti EU u cukru a EU se postupně stala čistým dovozcem cukru. Z toho měly prospěch rozvojové země vyvážející cukr, které jej prodávají na volném trhu. Podle IIIS (2010) však pro následující dvě (překrývající se) skupiny zemí s preferenčním přístupem na trh EU nejsou dopady jednoznačně pozitivní: • Vývozci ze zemí AKT v rámci Cukerního protokolu čelili v důsledku reformy cukerního režimu EU z roku 2005 podobnému snížení své garantované vývozní ceny o 36 %. EU navíc s dvouletou výpovědní lhůtou v říjnu 2007 vypověděla Cukerní protokol s jeho garantovanou cenou, přičemž argumentovala tím, že jestliže byly cenové garance odstraněny v případě zemědělců EU, lze je jen stěží zachovávat pro vývozce ze zemí AKT. Nicméně země AKT, které podepsaly dohody o hospodářském partnerství (EPA) s EU, se těší bezcelnímu a kvótově neomezenému přístupu na trh EU (na tento přístup se vztahuje bezpečnostní mechanismus, podle něhož dovozy ze zemí AKT a nejméně rozvinutých zemí nemají překročit 3,5 mil. tun ekvivalentu bílého cukru až do sezóny 2015/16 včetně). Pro AKT vývozce s vysokými výrobními náklady, jako jsou země v Karibiku, již trh EU za těchto podmínek nebude atraktivní, ale nízkonákladoví vývozci, zvláště Jižní Afrika, budou moci své vývozy rozšířit, i když cena, kterou obdrží, bude nižší (ale stále chráněná). • Nejméně rozvinuté země se již od roku 2009 těší bezcelnímu a kvótami neomezenému přístupu na trh EU s cukrem. Také tyto země zaznamenaly pokles potenciálních vývozních příjmů v důsledku poklesu tržních cen v EU, ale na rozdíl od vývozců ze zemí AKT nebyla jejich vývozní cena nikdy garantována (s výjimkou těch nejméně rozvinutých zemí, které jsou současně zeměmi AKT). V reakci na snížení příjmů zemí AKT z vývozů cukru do EU bylo v roce 2006 přijato nařízení 266/2006, kterým se zavedla průvodní opatření pro země Cukerního protokolu postižené reformou režimu

23


EU pro cukr. V rámci těchto opatření EU pomáhá několika zemím AKT prostřednictvím víceleté strategie pro období 2006 – 2013 zvýšit konkurenceschopnost jejich sektorů cukru a podpořit ekonomickou diverzifikaci oblastí závislých na produkci cukru. Třináct zemí AKT, na něž se vztahoval Cukerní protokol, požádalo o tuto pomoc EU, na níž bylo vyčleněno 1 244 mil. EUR na období 2006 – 2013 (IIIS, 2010). Banány K hlavním vývozcům banánů do Evropské Unie patří řada latinoamerických zemí (především Ekvádor, Kolumbie, Kostarika, Panama a Honduras) a také některé země z Afriky a Karibiku. Pro některé z těchto zemí představuje produkce banánů na vývoz do EU významnou ekonomickou aktivitu (Matthews, 2008). Malé množství banánů je produkováno v EU (asi 10 % domácí spotřeby), především v tzv. „nejodlehlejších regionech“ (francouzská zámořská území, Kanárské ostrovy, Azory, Madeira). Do roku 2007 byla tato produkce banánů podporována tak, že do specifického limitu produkce měli výrobci zajištěnu garantovanou cenu. V rámci reformy režimu pro banány z roku 2006 byla tato podpora zrušena. Podpora pro nejodlehlejší regiony je nyní poskytována v rámci programu POSEI a v případě omezeného počtu výrobců na evropském kontinentu byla podpora převedena do režimu jednotné platby EU. Jediná tržní podpora pro výrobce EU má nyní podobu celní ochrany proti dovozům z Latinské Ameriky (IIIS, 2010a). Země Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) vyvážející banány se na rozdíl od latinoamerických vývozců tradičně těšily preferenčnímu přístupu na trh EU. Tato součást režimu EU pro banány byla předmětem několika dlouholetých sporů v rámci WTO. V reakci na tyto spory EU napřed v roce 2006 provedla reformu svého režimu pro banány a v roce 2009 dosáhla dohody s latinoamerickými vývozci banánů, kterou se stanovil harmonogram pro snižování cla na dovozy banánů z těchto zemí ze 176 EUR/t na 114 EUR/t během 7 až 9 let (IIIS, 2010 a). Země AKT vyvážející banány budou mít nadále bezcelní a kvótově neomezený přístup na trh EU buďto v rámci režimu Vše kromě zbraní nebo v rámci uzavřených dohod o hospodářském partnerství (EPA). Snížení cel pro latinoamerické vývozce však znamená, že cenové výhody plynoucí zemím AKT z jejich preferenčního přístupu na trh EU, budou sníženy. Země AKT vyvážející banány kritizovaly EU za to, že souhlasila se snížením cel na dovozy banánů z Latinské Ameriky. Borell (1999) však již dříve argumentoval, že podpora poskytovaná vývozcům ze zemí AKT prostřednictvím preferenčního přístupu na trh EU s sebou nese náklady pro vývozce z Latinské Ameriky i spotřebitele v EU, kteří musí v konečném důsledku platit vyšší ceny. Odhadoval, že zatímco vývozci ze zemí AKT měli z tohoto uspořádání čisté přínosy ve výši 150 mil. USD ročně, spotřebitele z EU stálo 2 mld. USD ročně. EU přijala odpovědnost za pomoc zemím AKT při jejich adaptaci na dopady plynoucí ze změn dovozního režimu EU pro banány. Posledním z opatření, která mají pomoci zemím AKT vyrovnat se s erozí jejich obchodních preferencí pro banány, jsou průvodní opatření pro banány (Banana Accompanying Measures – BAM). Tato opatření mají podpořit adaptaci na novou situaci s nižšími cly pro banány v 10 zemích AKT, které během posledních 10 let v průměru dodávaly do EU více než 10 tis. tun banánů. Rozpočet na tato opatření činí 190 mil. EUR a mají trvat během období 2010 – 2013 (IIIS, 2010 a). Případ banánů ilustruje, že rozvojová pomoc poskytovaná ve formě obchodních preferencí může být velmi neefektivní a že následné reformy zemědělské politiky EU přinášejí pro některé rozvojové země přínosy, ale pro jiné ztráty (IIIS, 2010 a).

24


Rýže Producenti rýže v EU mají nárok na jednotnou platbu na farmu. Aby se však zachovaly některé tradiční pěstitelské oblasti, dostávají výrobci také dotace na rýži stanovené na základě výnosů na maximální garantovanou plochu v jednotlivých pěstitelských členských státech. Kromě toho je stanovena intervenční cena, která činí 150 EUR/t neloupané (paddy) rýže. Od roku 2004 však nebyly provedeny žádné intervenční nákupy rýže. Na dovozy rýže se vztahují dovozní cla (DG Agri, 2012b). Od září 2009 došlo k úplné liberalizaci přístupu na trh EU pro rýži z nejméně rozvinutých zemí. Očekává se, že dovozy z těchto zemí budou vytvářet tlak na snižování ceny omleté rýže v EU. Má se zato, že kombinace reformy SZP z roku 2003, která přinesla snížení intervenční ceny a nepřímo i snížení cel společně s bezcelním a kvótami neomezeným přístupem na trh EU pro nejméně rozvinuté země významně otevřela trh EU s rýží pro dovozy z rozvojových zemí (Bureau a Matthews, 2005). Bavlna Pěstování bavlny má silný regionální význam ve dvou členských státech EU, Řecku a Španělsku. Z celkové produkce EU ve výši 1,45 mil. tun surové bavlny připadá na Řecko 76 %. V mezinárodním měřítku je EU jen malý hráč, s 2% podílem na celkové světové produkci bavlny (DG Agri, 2012c). Pokud jde o podpory EU pro bavlnu, část dřívější podpory (65 %) je poskytována v rámci jednotné platby na farmu a část (35 %) je poskytována ve formě přímých plateb na plochu, které jsou tedy vázané na produkci. Cílem tohoto uspořádání je chránit některé oblasti, v nichž by pěstování bavlny ustalo, pokud by podpora byla zcela oddělená od produkce (Bureau a Matthews, 2005). EU neposkytuje vývozní subvence na bavlnu a dovozům bavlny nabízí bezcelní přístup na svůj trh. Vzhledem k absenci celní ochrany jsou domácí podpory poskytované řeckým a španělským výrobcům jediným faktorem, který zvyšuje domácí nabídku a tak omezuje dovozy. I když oddělení přímých plateb od produkce bylo v případě bavlny jen částečné, stávající uspořádání poskytuje menší produkční stimuly. Je pravděpodobné, že environmentální omezení budou limitovat intenzivní produkci v Řecku a problémy s nedostatkem vody budou limitujícím faktorem ve Španělsku. Trh EU by se tedy mohl pro potenciální vývozce zvětšovat. Avšak konkurence ze strany dotované bavlny z USA a rostoucí konkurence ze zemí jako je Čína a Brazílie by mohla omezovat příležitosti pro jiné rozvojové země (Bureau a Matthews, 2005).

1.4 Dopady navrhovaných reforem SZP po roce 2013 1.4.1 Přehled navrhovaných reforem SZP Podoba SZP EU po roce 2013 se začala rýsovat po zveřejnění Sdělení komise „Budoucnost SZP do roku 2020“ v listopadu 2010 (Evropská komise, 2010), které nastínilo řadu alternativ pro budoucí reformu SZP. Po tomto sdělení proběhl konzultační proces a v říjnu 2011 vstoupila debata o podobě SZP po roce 2013 do další fáze, když byly zveřejněny legislativní návrhy Komise na nová nařízení týkající se SZP po roce 2013. Tyto návrhy mají podobu následujících čtyř hlavních nařízení, která nahradí stávající nařízení, jimiž se řídí SZP: • • • •

25

Nařízení, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům. Nařízení, kterým se řídí platby v oblasti rozvoje venkova. Nařízení, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty. Horizontální nařízení pokrývající financování, řízení a monitorování SZP


Stručný výčet hlavních změn ve stávající SZP, které by přinesla navrhovaná reforma, je uveden v následující tabulce. Tab. 1.3 - Shrnutí návrhů Evropské komise na reformu SZP po roce 2013 Přímé platby Sbližování přímých plateb napříč členskými státy

Tržní opatření Potvrzení ukončení mléčných kvót, cukerních kvót (s jednoročním odkladem) a zákazu výsadby vinic

Nová základní platba, která by nahradila režim jednotné platby (SPS) a režim jednotné platby na plochu (SAPS)

Rozšíření ustanovení o narušeních trhu na všechny komodity v rámci společné organizace trhu

Nová „zelená“ složka přímých plateb

Opatření ke zlepšení fungování potravinářského řetězce

Větší zacílení na příjemce

Opatření na podporu kvalitní produkce

Rozvoj venkova Nové priority rozvoje venkova nahrazující současné osy Lepší koordinace s jinými fondy EU

Nová pravidla pro platby spojené s produkcí (coupled payments) Změněná pravidla podmíněnosti (cross-compliance)

Nová kritéria pro rozdělení prostředků ve 2. pilíři mezi členskými státy Zjednodušení podporovaných opatření Posílení opatření k řízení rizik Evropské partnerství pro inovace Návrhy k monitorování a hodnocení

Zdroj: Matthews, A. (2011a) Legislativní návrhy Komise týkající se SZP po roce 2013 obsahují řadu opatření, která pravděpodobně ovlivní úroveň domácí produkce EU a tedy i dopad zemědělské politiky EU na třetí země, včetně zemí rozvojových. Je však třeba mít na paměti, že dopady SZP po roce 2013 na rozvojové země jsou odhadovány na základě dostupných legislativních návrhů a konečná podoba reformy SZP se ještě může změnit.

1.4.2 Dopady změněných pravidel pro přímé platby Podle Matthewse (2011a) je pravděpodobné, že navrhovaná reforma SZP po roce 2013 povede ve srovnání se status quo přinejmenším u plodin na orné půdě ke snížení výrobní kapacity EU. To bude způsobeno v prvé řadě tím, že základní přímé platby budou vázány na dodržování podmínek příznivých pro klima a životní prostředí. Tyto podmínky, označované jako „ozelenění“ (greening), budou ovlivňovat výrobní kapacitu EU následujícím způsobem: • Požadavek zachovat stávající výměru trvalých travních porostů bude omezovat schopnost zemědělců v EU pěstovat orné plodiny na větších výměrách, pokud světové ceny zůstanou na vysoké úrovni. • Požadavek vyhradit 7 % ploch způsobilých k přímým platbám, mimo trvalé travní porosty, jako plochy využívané v ekologickém zájmu znamená de facto znovuzavedení vyjímání půdy z produkce (set aside). • Požadavek diverzifikovat plodiny pěstované v jednom zemědělském podniku. Vedle ozelenění vidí Matthews (2011a) jako další faktor ovlivňující produkční potenciál EU také změny v distribuci přímých plateb, které má reforma SZP přinést. V současnosti jsou přímé platby zemědělcům v EU poskytovány v rámci dvou různých režimů. Prvním je režim jednotné platby (SPS) uplatňovaný v EU 15, ve Slovinsku a na Maltě a druhým (který je dočasnou výjimkou z SPS) je režim jednotných plateb na plochu (SAPS) uplatňovaný ve většině zemí, které vstoupily do EU po roce

26


2003. Režim SPS lze uplatňovat na základě tzv. historického modelu nebo regionálního modelu nebo jejich kombinace (tzv. hybridní model). V historickém modelu byly zemědělcům přiděleny nároky na platby na základě jejich způsobilých výměr a plateb, které dostávali v referenčním období (2000 – 2002). Regionální model je založen na jednotné hodnotě nároků na platbu v rámci regionu, zatímco hybridní model je kombinací historického a regionálního modelu. Ze způsobu, jakým je rozpočet na přímé platby rozdělen mezi členské státy, vyplývají často výrazné rozdíly mezi členskými státy. Průměrná přímá platba na hektar potenciálně způsobilé plochy pro rok 2013 činí 94,7 EUR v Lotyšsku a 457,5 EUR v Nizozemí, zatímco průměr EU 27 je 269,1 EUR (Evropská komise, 2011a). Vzhledem k tomu, že stávající přímé platby zůstávají ve starých členských státech (EU 15) do značné míry vázány na historické úrovně produkce a nové členské státy dávají jasně najevo, že si přejí větší rovnost v distribuci přímých plateb mezi členskými státy, rozhodla se Komise přistoupit k nahrazení stávajících režimů přímých plateb novým režimem základní platby počínaje od roku 2014. V rámci tohoto režimu by mělo dojít k tomu, že historický model plateb by měl být nahrazen systémem regionálních paušálních plateb a mělo by dojít k většímu sblížení hodnoty nároků na platby mezi členskými státy. Podle Matthewse (2011a) lze očekávat, že v důsledku takto vyvolaného přerozdělení přímých plateb se platby o něco posunou od produktivnějších k méně produktivním členským státům a v rámci členských států od intenzivnějších farem k farmám s méně intenzivní produkcí. Očekává se proto, že přerozdělení přímých plateb bude mít negativní účinek na produkci EU, i když ve většině případů toto snížení produkce bude menší než o 1-2 % (Erjavec a kol., 2011, Gocht a kol., 2011). Zatímco přerozdělení přímých plateb a jejich „ozelenění“ povedou ke snížení zemědělského produkčního potenciálu EU, existují také faktory, které budou působit proti tomuto redukčnímu účinku. Prvním je to, že reforma SZP ponechává prostor pro vázání (coupling) plateb na produkci a tato možnost již nebude jako dříve vázána jen na několik komodit, takže produkce komodit podporovaných tímto způsobem bude moci být udržována na vyšších úrovních, než na jakých by byla bez vázaných plateb. Druhým faktorem bude odstranění kvót pro produkci cukru po roce 2015 (protože však nelze zvýšit výměru orné půdy, jakékoliv rozšíření produkce cukrovky by se dělo na úkor ostatních plodin na orné půdě). Třetím faktorem podporujícím zemědělskou produkci v EU bude větší důraz kladený na inovace, zvláště prostřednictvím Evropského partnerství pro inovace. A konečně větší důraz na poskytování environmentálních veřejných statků může vést k dlouhodobému zlepšení zemědělské produktivity v důsledku přijetí udržitelnějších metod hospodaření (např. zlepšením úrodnosti půdy, podpořením opylovačů nebo zvýšením odolnosti vůči změně klimatu). Matthews (2011a) však dochází k závěru, že změny v distribuci přímých plateb a větší důraz kladený na poskytování environmentálních veřejných statků budou v konečném důsledku znamenat, že zemědělský produkční potenciál EU bude po nadcházející reformě SZP nižší, než by byl bez této reformy. To ovlivní zvláště pěstování plodin na orné půdě. Následné vyšší ceny krmiv sníží také produkci vepřového a drůbežího masa v EU a omezí rozšíření produkce mléka, které by bylo možné očekávat po zrušení mléčných kvót v roce 2015.

1.4.3 Ukončení produkčních kvót pro cukr Dostupné studie (Evropská komise, 2011b; Nolte a kol., 2010) se shodují v tom, že navrhované zrušení cukerní kvóty bude mít jen minimální vliv na světové ceny cukru. Rozcházejí se naopak v názorech na rozsah dopadů na preferenční dovozy cukru z rozvojových zemí do EU.

27


Hodnocení dopadu provedené Evropskou komisí (Evropská komise, 2011b) naznačuje omezené dopady zrušení cukerních kvót na preferenční dovozy cukru do EU. Při zrušení cukerních kvót v roce 2016/17 by dovozy cukru do EU v roce 2019/20 činily 3,5 mil. tun, zatímco při zachování cukerních kvót by činily 3,7 mil. tun. Dovozy ze zemí EBA (nejméně rozvinuté země) a EPA (země Afriky, Karibiku a Tichomoří) by při uvedeném zrušení cukerních kvót činily 2,5 mil. tun v roce 2019/20, zatímco při zachování kvót by činily 2,7 mil. tun. Dopady zrušení cukerních kvót v EU na ceny, produkci a dovozy modelovali také Nolte a kol. (2010). Podle nich dojde při zrušení cukerních kvót v roce 2015/16 ve scénáři „standardní světové ceny“ k poklesu preferenčních dovozů na 2,86 mil. tun, zatímco při zachování kvót by preferenční dovozy činily 4,95 mil. tun. Vedle zachování nebo zrušení cukerních kvót byla další modelovanou proměnnou výška světové ceny. Nolte a kol. (2010) pracovali ve svém modelování se třemi hladinami světové ceny: „standardní“ vycházející z cenových prognóz FAPRI (2009), „nízkou“ a „vysokou“. Nízká a vysoká cenová hladina byly stanoveny tak, že se od standardní prognózované ceny odečetla nebo se k ní připočetla jedna směrodatná odchylka vypočtená z desetileté série sledování světových cen. Nolte a kol. (2010) modelovali dopad zrušení cukerních kvót na jednotlivé preferenční vývozce do EU. První jsou země CXL. Jedná se o země, které vyvážely cukr do některých členských států předtím, než se tyto státy staly členy EU. S těmito zeměmi došlo k vyjednání dovozních kvót, aby nedošlo ke zhoršení jejich přístupu na trh EU. Dovozy z těchto zemí jsou přísně omezeny specifikovanou kvótou. Dotčené země jsou konkurenceschopnými vývozci při světových cenách cukru (Kuba, Brazílie, Austrálie) a jsou schopny své dovozní kvóty naplnit za všech scénářů světové ceny a při existenci i neexistenci produkčních kvót v EU. Z hlediska dopadů na rozvojové země jsou nejrelevantnější preferenční dovozy cukru z nejméně rozvinutých zemí (iniciativa EBA) a ze zemí AKT. Pokud jde o dovozy z nejméně rozvinutých zemí spadajících pod iniciativu EBA, nevztahuje se na ně žádné clo a od roku 2009 tyto bezcelní dovozy nejsou omezeny ani kvótami. Při standardních světových cenách a zachování cukerních kvót v EU by dovozy ze zemí EBA podle výsledků modelování činily asi 1 mil. tun, ale při zrušení produkčních kvót v EU by výrazně poklesly na 176 tis. tun a pocházely by již jen od několika hlavních vývozců, k nimž patří především Etiopie, Mosambik a Zambie. Při nízké světové ceně by dovozy ze zemí EBA byly vyšší, při zachování produkčních kvót v EU by činily 1,3 mil. tun a při zrušení produkčních kvót by poklesly méně, konkrétně na 0,86 mil. tun. Při vysoké světové ceně a zachování produkčních kvót by dovozy ze zemí EBA byly přibližně stejné jako při standardní světové ceně, tj. zhruba 1 mil. tun. Zrušení produkčních kvót v EU při scénáři vysoké světové ceny by vedlo ke snížení cen na trhu EU, následkem čehož by zcela ustaly dovozy cukru ze zemí EBA. Lze však předpokládat, že při vysoké světové ceně cukru by byl preferenční přístup na trh EU méně důležitý (Matthews, 2011a). Poslední skupinou preferenčních vývozců cukru do EU jsou země AKT, které budou mít v roce 2015/16 také bezcelní a kvótou neomezený přístup na trh EU v rámci dohod EPA. Hlavními vývozci cukru do EU jsou v této skupině zemí Svazijsko, Mauricius, Guyana, Dominikánská republika a Fidži. Při standardních světových cenách a zachování cukerních kvót v EU by dovozy ze zemí AKT činily asi 3,1 mil. tun, zatímco při zrušení produkčních kvót v EU by poklesly asi o třetinu na 1,9 mil. tun. Při nízké světové ceně by dovozy ze zemí AKT byly vyšší, při zachování produkčních kvót v EU by činily 3,5 mil. tun a při zrušení produkčních kvót by poklesly jen na 3,1 mil. tun. Naopak při vysoké světové ceně by preferenční dovozy cukru ze zemí AKT byly nižší. Při zachování cukerních kvót by činily 2,8 mil. tun a při zrušení cukerních kvót by se propadly téměř o dvě třetiny na 1 mil. tun, přičemž by zůstaly zachovány dovozy především od výše uvedených hlavních vývozců cukru ze zemí AKT a preferenční dovozy z řady jiných zemí AKT by zcela ustaly.

28


1.4.4 Ukončení produkčních kvót pro mléko Rozhodnutí neobnovovat režim produkčních kvót pro mléko poté, co k 1. dubnu 2015 vyprší, bylo přijato již v roce 2008 a je potvrzeno také ve stávajících legislativních návrzích Komise. V souvislosti s tímto rozhodnutím se dohodlo, že se před úplným zrušením mléčných kvót v roce 2015 budou kvóty v období 2009 až 2013 zvyšovat o 1 % ročně. Tím se mělo zajistit, aby se v souladu se zvyšováním domácí poptávky zvyšovala i nabídka. Podle Evropské komise (2010a) by mělo mít zrušení mléčných kvót jen mírný dopad na dodávky mléka v EU 27 po roce 2015. Podle těchto prognóz bude průběžné zvyšování nákladů na produkci mléka omezovat výraznou expanzi mléčné produkce. Očekává se, že zvýšení produkce mléka se omezí jen na několik členských států (Nizozemí, Belgie, Irsko) a bude mít jen omezený dopad na celkovou produkci mléka v EU. Pokud jde o třetí země, modelovací studie naznačují, že produkce mléka v EU by bez produkčních kvót mohla být o 4 % vyšší než při pokračování kvót na úrovni před rokem 2008 (Jongeneel, 2011). Podle Matthewse (2011a) z těchto výsledků vyplývá, že konečné zrušení mléčných kvót v EU nebude mít na světový trh s mlékem a mléčnými výrobky velký dopad.

1.4.5 Dopady v sektoru rýže Rýži v EU produkuje především následujících pět zemí: Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko a Francie. Spotřeba rýže v EU roste, zatímco produkce se v poslední době příliš nemění. EU produkuje především poddruh japonica (krátkozrná rýže), zatímco spotřebovává hlavně poddruh indica (dlouhozrná rýže), takže i když EU svou produkcí pokrývá jen asi dvě třetiny své spotřeby, je současně dovozcem i vývozcem rýže. Většina rýže se dováží v rámci preferenčních dohod s Indií, Thajskem, Pákistánem a USA (Matthews, 2011a). Podle Evropské komise (2011c) povede požadavek v rámci „ozelenění“, aby byla plocha vyhrazená jakékoliv jednotlivé plodině omezena na 70 % celkové výměry orné půdy, ke snížení ploch osetých rýží o asi 8 %. Požadavek vyjmout z produkce dalších 7 % ploch orné půdy jako „plochy využívané v ekologickém zájmu“ povede také ke snížení ploch osetých rýží. V důsledku toho předpokládají prognózy Komise relativně značné zvýšení cen rýže na trhu EU. Z tohoto vývoje by měli těžit především vývozci kvalitnějších typů rýže, jako jsou Indie, Pákistán nebo USA.

1.4.6 Dopady u bavlny Podle Matthewse (2011a) je ve stávajícím režimu 65 % dřívějších podpor pro bavlnu poskytováno v rámci jednotné platby na farmu (jako platby oddělené od produkce) a 35 % je nadále vázáno na produkci ve formě plateb na plochy s pěstováním bavlny. Výměry, které mají nárok na tyto platby, činí 250 tis. ha v případě Řecka a 48 tis. ha ve Španělsku. V legislativních návrzích Komise zůstávají tyto způsobilé výměry zachovány, ale podpory na hektar jsou mírně sníženy. Pro Řecko je platba stanovena na 764,35 EUR/ha (zatímco dosud jde o 805,60 EUR) a pro Španělsko je platba stanovena na 1292,66 EUR/ha (zatímco dříve činila 1400 EUR). Toto snížení podpory o 6 % dále sníží stimuly pro pěstování bavlny v EU. Zbývající podpora EU sice stále znevýhodňuje vývozce bavlny z rozvojových zemí, zvláště v západní Africe, ale je třeba poznamenat, že nedávné zvýšení světových cen bavlny daleko přesahuje marginální dopady, které by mělo odstranění zbývajících podpor EU pro bavlnu (Matthews, 2011a).

29


2. Agrární zahraniční obchod (AZO) ČR 8

2.1 Základní charakteristika AZO ČR s třetími zeměmi Průměrná roční hodnota českého agrárního vývozu do třetích zemí od roku 2007, tj. od rozšíření EU 25 na EU 27, do roku 2011, činila 8,8 mld. Kč a hodnota českého agrárního dovozu ze třetích zemí (podle země původu9) dosáhla 21,0 mld. Kč. Tradičně pasivní bilance českého AZO s třetími zeměmi se tudíž rovnala 12,2 mld. Kč. V roce 2011 se v meziročním porovnání zvýšila hodnota českého agrárního vývozu do třetích zemí o 11,4 %, zatímco na straně dovozu došlo k nárůstu o 15,6 %. Záporná bilance AZO ČR s třetími zeměmi dosáhla v roce 2011 svého dosavadního maxima, tj. 14,0 mld. Kč. Vývoj v jednotlivých letech uvádí graf 2.1. Graf 2.1 – Vývoj AZO ČR s třetími zeměmi (v mil. Kč) 25 000

20 000

15 000

mil. Kč

10 000

5 000

Dovoz

Vývoz

Bilance 2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

0

-5 000

-10 000

-15 000

Pozn. Teritoriální hledisko podle země původu. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ Význam agrárního zahraničního obchodu s třetími zeměmi po vstupu ČR do EU značně poklesl. V průměru let 2007-2011 zaujímal v rámci celkového českého AZO10 na straně vývozu 8% a na 8

AZO je vymezen kapitolami 1 až 24 celního sazebníku, resp. Kombinované nomenklatury (KN). Země původu je zemí, ve které bylo zboží vyrobeno nebo zpracováno. Země odeslání je zemí, ze které bylo zboží zasláno, zpravidla se jedná o zemi, ve které má sídlo dodavatel (nemyslí se tím však země transportní). 10 Za celkový AZO je považován intra i extraobchod. Intraobchod představuje vnitrounijní obchod mezi jednotlivými členy EU, který je sledován v rámci tzv. Intrastatu. Povinnost vykazovat své obchodní operace v rámci Intrastatu mají subjekty, které jsou plátci DPH a které překročily stanovený roční hodnotu odeslaného nebo přijatého zboží do/z ostatních zemí EU (stanovena je zvlášť pro odeslání a zvlášť pro přijetí a v jednotlivých zemích EU se může lišit). Podprahové obchodní operace jsou pak dopočítávány matematicko-statistickými metodami, přičemž v obchodních statistikách nemusí být tyto dopočty k dispozici na všech úrovních komoditního třídění (v databázi ČSÚ jsou uváděna data s dopočty pouze do úrovně 2-místného kódu KN). Extraobchodem se rozumí agrární zahraniční obchod s třetími zeměmi, tj.zeměmi mimo EU. 9

30


straně dovozu 15% podíl. Pokud sledujeme dovoz podle země odeslání, nikoliv podle země původu, je tento podíl výrazně nižší a dosahuje jen 7 %. Značnou část dovozů ČR totiž nerealizuje přímo ze třetích zemí, nýbrž prostřednictvím obchodníků v jiných zemí EU. Týká se to zejména Německa a Nizozemska, které disponují přístavy a těží z rozvinutého zahraničního obchodu. Velký vliv na zahraniční obchod mají rovněž nadnárodní firmy a v případě některých zemích jej ovlivňuje také jejich koloniální minulost. Mimo to může být přirozeně zemí odeslání země EU a zemí původu jiná země EU a ve výjimečných případech je možná i varianta, kdy zboží pocházející z EU může ČR importovat z třetí země. Jak se mohou lišit hodnoty dovozu v závislosti na tom, posuzujeme-li ho podle země odeslání nebo původu, uvádí tab. 2.1. Tab. 2.1 - Český dovoz agrárních výrobků z vybraných zemí podle země odeslání a podle země původu v průměru let 2007-11 (v mil. Kč) Země

Podle země původu

Podle země odeslání

117 004,7

128 231,5

31 664,4

35 337,7

Nizozemsko

9 715,7

13 748,2

Francie

5 106,9

5 732,3

Belgie

4 004,7

4 792,4

Itálie

8 016,8

7 489,2

Spojené království

1 843,7

1 769,1

Rakousko

6 265,2

6 954,9

Polsko

19 612,9

19 458,1

Slovensko

11 270,7

13 637,4

Maďarsko

5 522,0

5 383,2

EU 27 Německo

Pozn.: Data “s dopočty”. Pramen: Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika V průměru let 2007-11 pocházelo 9 %11 agrárního zboží obchodovaného v rámci Intrastatu ze třetích zemí. Nejvíce se to týkalo banánů, vepřového masa a drobů, citrusových plodů, rybího filé, vinných hroznů, „masa a drobů solených, sušených nebo uzených“ (KN 0210), „přípravků a konzerv z masa, drobů nebo krve jiných“ (KN 1602), rajčat, „konzervovaného ovoce a ořechů“ (KN 2008), sójových pokrutin, skořápkového ovoce (KN 0802) a dále třeba také paprik nebo ananasu. Naproti tomu v Německu, Nizozemsku, ale i v dalších unijních zemích mají svůj původ některé komodity, jež jsou pak do ČR dováženy nejen z těchto, ale i z jiných, často sousedních, zemí. Týká se to ve značné míře německé „čokolády a ostatních potravinových přípravků s kakaem“ (KN 1806) dovážených ze Slovenska, německých sójových bobů z Rakouska nebo německé kávy (pražené) z Polska. Dalšími příklady jsou nizozemský margarín dovážený z Dánska a řepkový olej z Německa nebo francouzské víno a lihoviny pocházející z Velké Británie importované prostřednictvím Nizozemska nebo Německa.

11

31

V tomto případě jsou data jsou čerpána z Intranetového prohlížeče databází MZe - celní statistiky.


Nutno podotknout, že problematika definice země původu, ale i země odeslání, a jejich praktické sledování v obchodních statistikách jsou velmi komplikované a nemusí vždy plně postihovat realitu. Vyšší hodnotu dovozu podle země odeslání nežli podle země původu ovlivňuje také přidaná hodnota (další zpracování surovin a polotovarů). Hlavními odběrateli v rámci obchodu s třetími zeměmi s alespoň 1% podílem byly v průměru let 2007-11 pro ČR: Rusko (s 20,2% podílem a roční hodnotou dovozu agrárních výrobků z ČR ve výši 1,8 mld. Kč), Chorvatsko (8,8 %), Ukrajina (7,6 %), Švýcarsko (5,9 %), USA (5,7 %), Japonsko (5,7 %), Norsko (4,6 %), Libanon (3,8 %), Turecko (2,9 %), Thajsko, Srbsko, Spojené arabské emiráty (SAE), Saudská Arábie, Bělorusko, Čína, Kanada, Bosna a Hercegovina, Bangladéš a Kuvajt. Hlavními dodavateli ve stejné době byly Brazílie (s 14,5% podílem a roční hodnotou agrárního vývozu do ČR ve výši 3,1 mld. Kč), Čína (10,1 %), USA (8,2 %), Turecko (6,1 %), Vietnam (4,5 %), Švýcarsko (3,6 %), Kanada (3,1 %), Thajsko, Maroko, Argentina, Kolumbie, Chile, Ekvádor, Jihoafrická republika (JAR), Indie, Kostarika, Izrael, Mexiko, Norsko, Chorvatsko, Ukrajina, Panama, Srbsko, Indonésie a Peru.

2.2 Agrární zahraniční obchod ČR s rozvojovými zeměmi (RZ) Vývoj AZO ČR s vybranými teritoriálními uskupeními (RZ12, RZ bez Brazílie a Indie, SNS13, SNS bez Ruska, BRIC14 a Evropské tranzitivní ekonomiky15) v jednotlivých letech časové řady 2005-2011 uvádějí tab. 1 až 3 v příloze. Pro český AZO s třetími zeměmi jsou typické značné meziroční výkyvy. Zvlášť patrné je to u Evropských tranzitivních ekonomik (ETE), které patří jako celek k méně významným partnerům. V rámci AZO ČR s RZ se v roce 2011 projevila zejména meziročně vyšší hodnota dovozu (podpořená nejen růstem objemu, ale i cen) kávy,„masa a drobů drůbeže“, banánů a sójových pokrutin z Brazílie. Meziročně vyšší import vína z Moldavska ovlivnil v roce 2011 hodnotu českého agrárního importu ze skupiny ETE a vysoký meziroční nárůst dovozu ze SNS v roce 2010 byl ve velké míře způsoben vyšší hodnotou dovozu slunečnicového oleje z Ukrajiny. Obecně platí, že hodnotu českého agrárního vývozu do třetích zemí ovlivňují nárazové vývozy obilovin a nepravidelné exporty cukru a mlékárenských výrobků. V rámci AZO s ETE byl v roce 2011 patrný meziroční nárůst hodnoty vývozu živého skotu do Chorvatska. V případě RZ se v roce 2011 projevila vyšší hodnota exportovaného „zahuštěného mléka a smetany“ a syrovátky do tohoto teritoria a v případě BRIC lze konstatovat neobvykle vysokou hodnotu vývozu vajec do Ruska, jež se do této destinace začala vyvážet v roce 2009. Tab. 2.2 a 2.3 jsou přehledem hlavních vývozních a dovozních agrárních produktů do/z RZ. Vzhledem ke značným meziročním výkyvům jsou uváděny dlouhodobé roční průměry.

12

RZ (zde bez SNS) jsou uvedeny včetně nejméně rozvinutých zemí (NRZ). ČSÚ nezahrnuje mezi RZ dle své metodiky Čínu, Korejskou lidově demokratickou republiku, Kubu, Laos, Mongolsko a Vietnam. 13 Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Ruská federace, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. 14 Brazílie, Rusko, Indie a Čína 15 Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Kosovo, Makedonie a Srbsko.

32


Tab. 2.2 - Nejvíce vyvážené agrární komodity z ČR do RZ v průměru let 2005-11 KN

Název komodity (komoditní agregace)

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč)

%

0402

Mléko a smetana zahuštěné nebo slazené

732,1

34,5

0406

Sýry a tvaroh (ostatní)

368,7

17,4

1001

Pšenice

311,1

14,7

0404

Syrovátka, i slazená

156,3

7,4

1302

Rostlinné šťávy a výtažky, pektiny apod.

96,9

4,6

1701

Cukr třtinový a řepný, sacharóza chemicky čistá

68,3

3,2

1003

Ječmen

48,8

2,3

1704

Cukrovinky bez kakaa (vč. bílé čokolády)

37,3

1,8

2106

Potravinové přípravky jiné

34,4

1,6

2402

Doutníky, doutníčky a cigarety z tabáku a náhražek

30,1

1,4

1210

Šištice chmelové čerstvé, sušené apod., lupulin

24,9

1,2

0106

Živá zvířata ostatní (papouškovití, králíci, plazi apod.)

22,4

1,1

0405

Máslo a mléčné pomazánky

20,5

1,0

1905

Zboží pekařské, pečivo, oplatky, sušenky apod.

19,2

0,9

2203

Pivo ze sladu

16,1

0,8

2202

Voda vč. minerální a sodovky slazené (ne šťávy)

12,8

0,6

0407

Vejce ve skořápkách

11,4

0,5

1904

Výrobky z obilí získané bobtnáním, pražením, ve formě vloček nebo jinak zpracované

10,5

0,5

1806

Čokoláda a ostatní potravinové přípravky s kakaem

9,8

0,5

2309

Přípravky používané k výživě zvířat

9,5

0,5

1107

Slad, i pražený

9,3

0,4

1602

Jiné přípravky a konzervy z masa, drobů nebo krve

8,8

0,4

0102

Živý skot

7,2

0,3

2208

Ethylalkohol nedenaturovaný méně než 80%, destiláty, likéry

4,4

0,2

1108

Škroby a inulin

4,4

0,2

16

Pozn.: Data “bez dopočtů”.16 Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

16

33

Potravinové přípravky jiné: Bílkovinné koncentráty a texturované látky; složené alkoholické přípravky, jiné než založené na vonných látkách, používané k výrobě nápojů; cukerné sirupy, s přísadou aromatických látek nebo barviv; ostatní (jak „neobsahující mléčné tuky, sacharózu, isoglukózu, glukózu nebo škrob nebo obsahující méně než 1,5 % hmotnostních mléčných tuků, méně než 5 % hmotnostních sacharózy nebo isoglukózy, méně než 5 % hmotnostních glukózy nebo škrobu“, tak „ostatní“).


Tab. 2.3 - Nejvíce dovážené agrární komodity do ČR z RZ v průměru let 2005-11 KN


%

1 794,3

18,1

0803

Banány vč. plantejnů

0901

Káva, i pražené, dekofeinovaná, slupky, náhražky

684,7

6,9

0207

Maso a droby drůbeže

653,8

6,6

2401

Tabák, nezpracovaný tabákový odpad

443,8

4,5

1602


362,0

3,6

0210

Maso a droby jedlé solené, v nálevu, sušené nebo uzené, moučky a prášky

353,4

3,6

0806

Hrozny vinné čerstvé nebo sušené

325,6

3,3

2304

Pokrutiny a odpad po extrahování sojového oleje

325,1

3,3

0702

Rajčata čerstvá nebo chlazená

306,7

3,1

1604

Přípravky a konzervy z ryb, kaviár, jeho náhražky

289,9

2,9

1302

Šťávy a výtažky z rostlin, pektiny apod.

257,5

2,6

0804

Datle, fíky, ananas, avokádo apod. čerstvé nebo sušené

219,7

2,2

2204

Víno z čerstvých hroznů, mošt vinný jiný než KN 2009

212,8

2,1

0805

Plody citrusové čerstvé nebo sušené

209,8

2,1

2008

Ovoce a ořechy jinak upravené a konzervované

197,2

2,0

2101

Výtažky, esence a koncentráty kávy čaje maté apod.

181,9

1,8

0801

Ořechy kokosové, para a akužové čerstvé nebo sušené

161,0

1,6

1006

Rýže

152,7

1,5

2009

Šťávy ovocné a zeleninové nezkvašené, i slazené

143,7

1,4

0603

Květiny řezané na kytice apod. čerstvé nebo sušené

135,2

1,4

2208


124,4

1,3

0810

Ovoce ostatní čerstvé

123,4

1,2

0802

Ovoce skořápkové ostatní čerstvé nebo sušené, i loupané

112,9

1,1

0709

Zelenina ostatní čerstvá nebo chlazená

107,8

1,1

2207

Ethylalkohol nedenaturovaný minimálně 80 % a denaturovaný

103,5

1,0

0807

Melouny (vč. vodních melounů)

90,2

0,9

2202


86,5

0,9

1202

Oříšky arašídové nepražené, i loupané

84,3

0,8

2308

Rostlinné látky a odpady, též ve tvaru pelet, používané pro výživu zvířat

81,8

0,8

0304

Filé aj. maso rybí čerstvé, chlazené nebo zmrazené

80,2

0,8

0808

Jablka, hrušky a kdoule čerstvé

73,0

0,7

0902

Čaj

71,9

0,7

2301

Moučky, šroty a pelety z masa, drobů, ryb, korýšů apod. nepoživatelné

67,6

0,7

0201

Maso hovězí čerstvé nebo chlazené

59,5

0,6

1704


56,3

0,6

1511

Olej palmový a jeho frakce, i rafinovaný, ale chemicky neupravené

51,4

0,5

2106

Přípravky potravinové jiné

48,2

0,5

Pozn.: Data “bez dopočtů”. Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

34

Hodnota ročního dovozu (mil. Kč)


2.2.1 AZO ČR se státy SNS Státy SNS jsou podle GSP17 rovněž rozvojovými zeměmi, jejich agrární vývoz a dovoz z/do ČR však nebyl do předchozích tab. 2.2 a 2.3 zahrnut a je sledován zvlášť. Tab. 2.4 - Nejvíce vyvážené agrární komodity z ČR do SNS v průměru let 2005-11 KN


35

%

2203

Pivo ze sladu

441,4

15,4

1704


273,3

9,5

1207

Ostatní olejnatá semena a plody (mák)

249,2

8,7

2309

Přípravky používané k výživě zvířat

190,5

6,6

2106


172,1

6,0

1107

Slad, i pražený

134,1

4,7

2101

Výtažky a koncentráty z kávy, čaje apod. (zejména kávy)

132,5

4,6

1302

Rostlinné šťávy a výtažky, pektiny apod.

119,0

4,2

1701

Cukr třtinový a řepný, sacharóza chemicky čistá

102,1

3,6

0404


68,3

2,4

2202


67,9

2,4

1210


66,3

2,3

0405

Máslo a mléčné pomazánky

64,8

2,3

2103

Omáčky, směsi koření a přísad pro ochucení, hořčice

61,1

2,1

2208


47,8

1,7

0901

Káva, i pražená, dekofeinovaná, slupky, náhražky

47,6

1,7

0105

Živá drůbež

46,2

1,6

2007

Džemy, ovocná želé, marmelády, protlaky a pasty, i slazené

44,3

1,5

1209

Semena, plody a výtrusy k výsevu

42,0

1,5

0407

Vejce ve skořápkách

41,6

1,5

2104

Polévky, bujóny, homogenizované potravinové směsi

38,8

1,4

0402


33,1

1,2

1003

Ječmen

27,9

1,0

0103

Žvá prasata

24,3

0,8

1905


23,8

0,8

2009

Šťávy ovocné a zeleninové nezkvašené, i slazené

22,3

0,8

0406

Sýry a tvaroh

20,7

0,7

0203

Vepřové maso čerstvé, chlazené nebo zmrazené

19,9

0,7

1602


18,1

0,6

0808

Jablka, hrušky a kdoule čerstvé

17,9

0,6

1806


14,5

0,5

0102

Živý skot

13,7

0,5

Pozn.: Data “bez dopočtů”. Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ 17

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč)

Generalised System of Preferences (Všeobecný systém celních preferencí)


Tab. 2.5 - Nejvíce dovážené agrární komodity do ČR ze SNS v průměru let 2005-11 KN



%

0802

Ovoce skořápkové ostatní čerstvé nebo sušené, i loupané

177,3

24,3

1512

Olej slunečnicový, světlicový a bavlníkový a jejich frakce, i rafin., ale chem. neuprav.

91,3

12,5

2204

Víno z čerstvých hroznů, mošt vinný jiný než KN 2009

59,7

8,2

0811

Ovoce a ořechy, též vařené, zmrazené, i slazené

41,4

5,7

2102

Droždí aj. mikroorganismy, prášky do pečiva

33,4

4,6

2208


32,5

4,5

1806


27,6

3,8

2401

Tabák, nezpracovaný odpad tabákový

26,3

3,6

1207

Semena a plody olejnaté ostatní, i drcené

23,0

3,2

0304

Filé aj. maso rybí čerstvé, chlazené nebo zmrazené

21,8

3,0

2007

Džemy, ovocná želé, marmelády, protlaky a pasty, i slazené

18,2

2,5

0409

Med přírodní

13,0

1,8

1901

Potravinové přípravky z mouky, krupice, škrobu, sladový výtažek

10,8

1,5

2106

Přípravky potravinové jiné

10,4

1,4

2306

Pokrutiny a odpad po extrahování rostlinných tuků a olejů

8,4

1,2

1206

Semena slunečnicová, i drcená

7,8

1,1

1905


7,6

1,0

1507

Olej sojový a jeho frakce, i rafinovaný, ale chemicky neupravený

7,3

1,0

2008

Ovoce a ořechy jinak upravené a konzervované

6,6

0,9

1204

Semena lněná, i drcená

6,4

0,9

1514

Olej řepkový a hořčičný a jejich frakce, též rafinovaný, ale chemicky neupravený

5,6

0,8

2402

Doutníky, doutníčky a cigarety z tabáku a náhražek

5,6

0,8

1205

Semena řepky olejky, i drcená

5,5

0,8

1704


5,2

0,7

2206

Nápoje zkvašené ostatní (medovina apod.)

5,0

0,7

1104

Zrna obilná jinak zpracovaná (ne rýže), obilné klíčky, celé, ve vločkách, drcené

4,8

0,7

1902

Těstoviny i vařené nadívané a jinak upravené

4,5

0,6

0813

Ovoce sušené jiné než KN 0806 až 0806, směsi ořechů nebo sušeného ovoce

4,3

0,6

1210


3,9

0,5

Pozn.: Data “bez dopočtů”. Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ Hlavním obchodním partnerem ze SNS je pro ČR na straně vývozu Rusko, dále Ukrajina a Bělorusko. Na straně dovozu jsou nejdůležitějšími partnery Ukrajina, Gruzie, Rusko a Moldavsko. Český AZO s Ruskem je podrobněji popsán v rámci skupiny zemí BRIC. Na Ukrajinu a do Gruzie vyváží ČR hlavně různé potravinové přípravky, pivo, přípravky používané k výživě zvířat a ze zemědělských komodit živá zvířata a mák. Z Ukrajiny dováží ČR zejména slunečnicový olej, drobné ovoce (nejvíce borůvky), různá semena (nejvíce hořčičná), vlašské ořechy a med, z Gruzie lískové oříšky a z Moldavska především víno.

36


2.2.2 AZO ČR s nejméně rozvinutými zeměmi (NRZ) Zaměříme-li se v rámci RZ na NRZ, dosahovala v průměru let 2005-11 hodnota českého agrárního vývozu pouze 109,8 mil. Kč a hodnota českého dovozu 369,1 mil. Kč ročně. Vývoj v jednotlivých letech ukazuje tab. 2.6. Proměnlivá teritoriální a komoditní struktura je charakteristická zvláště pro stranu vývozu. Tab. 2.6 - AZO ČR s NRZ v letech 2005 až 2011 (v mil. Kč)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Dovoz

366,9

417,2

445,2

261,1

278,8

363,2

451,4

Vývoz

190,0

47,6

35,3

46,5

78,6

193,5

177,1

Bilance

-176,8

-369,6

-409,9

-214,6

-200,2

-169,7

-274,4

Pozn.: Data “s dopočty”. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ, seznam NRZ dle GSP V průměru let 2005-11 byly v rámci NRZ hlavními dodavateli agrárních výrobků Malawi (s 20 % podílem), Etiopie (20 %), Tanzanie (15 %), Mosambik (10 %), Guinea (5 %), Madagaskar (5 %), Uganda (5 %), Sierra Leone, Bangladéš a Senegal. Naopak k nejvýznamnějším odběratelům agrárního zboží z NRZ patřily Bangladéš (s 61% podílem), Sierra Leona (avšak vývoz do této země se uskutečnil jen v roce 2005), Togo, Súdán, Mauretánie, Benin, Guinea, Etiopie a Uganda. Přehled hlavních vývozních/dovozních komodit spolu s hlavními odběrateli/dodavateli uvádějí tab. 2.7 a 2.8. Tab. 2.7 - Nejvíce vyvážené agrární komodity z ČR do NRZ v průměru let 2005-11 KN

37

Název komodity/agregace

mil. Kč

%

Hlavní odběratelé

0402


49,5

45,1

nyní jednoznačně zejména Bangladéš, do roku 2008 také pravidelně Súdán a Libérie

0404


25,2

22,9

Bangladéš

2402

Cigarety a doutníky

21,7

19,8

vývozy cigaret se uskutečnily v podstatě jen v roce 2005, a to do Siery Leone, Toga a Mauretánie

2203

Pivo

3,1

2,8

dříve Benin, v posledních letech Togo (vývoz piva do NRZ však v letech 2005-11 řádově poklesl)

1302

Rostlinné šťávy a výtažky, pektinové látky apod.

2,7

2,4

s výjimkou roku 2011 pravidelně Jemen, v posledních třech letech Súdán

1107

Slad

1,6

1,5

jen Etiopie

1210

Chmel

1,6

1,5

Uganda, Lesotho a Tanzanie

0105

Živá drůbež

1,4

1,3

Uganda a Nepál (ne však každoročně)

2106


0,9

0,8

větší počet odběratelů poprvé v roce 2011 (největší z nich Myanmar a Mali), do té doby pravidelněji jen Angola


0207


0,8

0,7

od 2010 Komory (do té doby se drůbeží maso do NRZ nevyváželo)

Pozn.: Data “bez dopočtů”. Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ Tab. 2.8 - Nejvíce dovážené agrární komodity z NRZ do ČR v průměru let 2005-11 KN

Název komodity/agregace

mil. Kč

%

Hlavní dodavatelé

2401

Tabák

166,5

45,6

Tanzanie, Malawi, Mosambik

0901

Káva

83,7

22,9

Etiopie Guinea, Sierra Leone a dříve také Uganda, pravidelně Madagaskar

0713

Luštěniny suché (v podstatě jen fazole)

29,4

8,1

Etiopie a Myanmar

0702

Rajčata

12,0

3,3

Senegal

0603

Řezané květiny (zejména růže)

7,3

2,0

Etiopie

0810

Ovoce ostatní (konkrétně agregace “tamarindy, jablka kešú, liči, jackfruit a sapoty”)

7,2

2,0

Madagaskar

1507

Sójový olej

4,6

1,3

Uganda

0801

Akužové ořechy (kešu)

4,0

1,1

pravidelněji jen Mosambik a Tanzánie

0806

Vinné hrozny

3,8

1,0

Afghánistán (dovozy však jen v některých letech), 2011 hlavně Senegal (poprvé ve sledované časové řadě)

1605

Korýši, měkkýši apod. upravení nebo konzervovaní (konkrétně krevety)

3,7

1,0

Bangladéš

2106


3,7

1,0

0802

Skořápkové ovoce jiné

3,6

1,0

mandle - Mali a Senegal (jen 2007 a 2008) makadamia ořechy - Malawi

1211

Rostliny pro voňavkářský nebo farmaceutický průmysl

2,8

0,8

Súdan, Burkina Faso, Tanzanie

2004

Konzervovaná zelenina zmrazená (zde brambory)

2,4

0,6

dovoz se realizoval pouze v roce 2004 z Etiopie

0304

Rybí filé

2,1

0,6

Maledivy (zejména v roce 2011), Tanzanie, Uganda

1006

Rýže

2,0

0,5

od roku 2010 Kambodža (do té doby dovozy rýže zanedbatelné)

0907

Hřebíček

2,0

0,5

Madagaskar, Komory, v roce 2011 také Tanzanie

Pozn.: Data “bez dopočtů”. Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané teritoriální skupiny. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

38


2.2.3 AZO ČR se státy BRIC Specifickou skupinou rozvojových zemí jsou země BRIC, tj. Brazílie, Rusko, Indie a Čína, jež představují velké a rychle rostoucí ekonomiky. Na straně vývozu je v rámci této skupiny naším nejvýznamnějším obchodní partnerem Rusko. Do ostatních zemí BRIC je export českých agrárních výrobků velmi nízký a jeho sortiment úzký. Na straně dovozu jsou významnými obchodními partnery Brazílie a Čína (viz tab. 2.9). Přehled hlavních vyvážených a dovážených agrárních produktů do/z jednotlivých zemí BRIC je uveden v přílohové tab. 4 až 11. Tab. 2.9 - AZO ČR s BRIC v letech 2005 až 2011 (v mil. Kč) Ukazatel

Dovoz

Vývoz

Bilance

Země

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Brazílie

2 107,4

1 976,7

2 844,4

3 144,4

2 791,7

2 797,1

3 688,6

Čína

1 666,0

1 859,8

2 166,1

2 190,1

1 815,1

2 110,9

2 316,3

Indie

285,3

373,7

359,1

428,7

438,6

474,3

507,3

Rusko

74,5

82,5

112,7

106,6

86,4

129,1

160,1

Brazílie

18,9

7,4

1,3

2,9

3,7

4,2

6,6

Čína

54,3

54,8

93,9

68,9

143,8

196,9

343,8

Indie

29,3

304,7

33,7

31,5

26,1

33,0

34,4

Rusko

1 970,5

1 783,3

1 961,5

2 030,0

1 398,3

1 623,7

1 867,5

Brazílie

-2 088,5

-1 969,3

-2 843,0

-3 141,5

-2 788,0

-2 792,9

-3 682,0

Čína

-1 611,6

-1 805,0

-2 072,2

-2 121,3

-1 671,3

-1 914,0

-1 972,5

Indie

-255,9

-69,0

-325,4

-397,2

-412,5

-441,2

-472,9

Rusko

1 896,0

1 700,8

1 848,8

1 923,5

1 311,8

1 494,7

1 707,4

Pozn.: Data “s dopočty”. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

2.3 Agrární zahraniční obchod EU s třetími zeměmi Komoditní struktura AZO s třetími zeměmi ČR a EU se liší zejména na straně dovozu. V průměru let 2007-11 participovaly největší měrou na hodnotě unijního agrárního exportu18 do třetích zemí bez zahrnutí vyspělých ekonomik (tj. bez zemí ESVO19 a OSVTE20), lihoviny (KN 2208), pšenice, víno, „různé potravinové přípravky“ (KN 2106), „zahuštěné mléko a smetana“, „potravinové přípravky z mouky, krupice, škrobu, sladový výtažek“, vepřové maso, „tvaroh a sýry“, přípravky používané k výživě zvířat, „čokoláda a ostatní potravinové přípravky s kakaem“, „doutníky a cigarety“, ryby zmrazené, „maso a droby drůbeže“, „pekařské zboží, pečivo, oplatky, sušenky apod.“, jedlé droby (KN 0206), „jablka a hrušky“, limonády (KN 2202), slad, „semena, plody a výtrusy k výsevu“, pivo, cukr, ječmen, olivový olej, „konzervovaná zelenina ostatní“ (KN 2005) a syrovátka. Na straně unijního dovozu zaujímaly ve stejné době největší podíl káva, sójové pokrutiny, kakaové boby, sójové boby, palmový olej, banány, „filé aj. rybí maso“, korýši (KN 0306), tabák, cukr, měkkýši 18

Data o zahraničních obchodu EU čerpána z databáze EUROSTAT. ESVO – Evropské sdružení volného obchodu – Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. 20 OSVE – Ostatní státy s vyspělou tržní ekonomikou – Andorra, Austrálie, Farské ostrovy, Gibraltar, Grónsko, Izrael, Japonsko, Jižní Afrika, Kanda, Nový Zéland, San Marino, USA, Turecko, Svatý stolec. 19

39


(KN 0307), „jiné přípravky a konzervy z masa, drobů nebo krve“ (KN 1602), „ovocné a zeleninové šťávy“, „datle, fíky, ananas, avokádo, kvajáva, mango a mangostany“ (KN 0804), kokosový olej, „řezané květiny a poupata“ (KN 0603), kukuřice, rýže, víno, „korýši, měkkýši apod. upravení nebo v konzervách“ (KN 1605), vinné hrozny, ryby zmrazené, „střeva, měchýře a žaludky zvířat“ (KN 0504), hovězí maso (čerstvé, chlazené i zmrazené), „konzervované ovoce a ořechy, též slazené nebo s alkoholem“ (KN 2008) a citrusové plody. Z výše uvedeného výčtu je patrné, že v unijním dovozu jsou vedle nekompetitivních komodit určených k přímé spotřebě ve velké míře zastoupeny také suroviny určené k dalšímu zpracovaní. Naopak z EU do třetích zemí se vyváží mimo obilovin zejména výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Tento fakt se odráží také v tom, že aktivní bilanci měla EU 27 ve sledovaném průměru let 200911 u 9 kapitol KN z 24, a to u KN 22 „Nápojů, lihových tekutin a octa“, KN 04 „Mléka a mléčných výrobků, vajec a medu“, KN 19 „Přípravků z obilí“, KN 21 „Různých potravinových přípravků“, KN 10 „Obilovin“, KN 02 „Masa a drobů“, KN 11 „Mlýnských výrobků, sladu a škrobu“, KN 24 „Tabáku a tabákových výrobků“ a KN 01 „Živých zvířat“ (viz tab. 12 v příloze).

2.4 Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) ČR Česká republika podporuje mezinárodní rozvojové cíle, které vyplynuly z mezinárodních konferencí OSN a které byly potvrzeny Miléniovým summitem OSN v roce 2000. Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU definují jako nosnou část zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) programovou spolupráci s prioritními zeměmi. Ministerstvo zemědělství realizovalo v období 2006 – 2010 projekty ZRS v šesti prioritních zemích - Angole, Bosně a Hercegovině, Jemenu, Moldavsku, Mongolsku a Vietnamu. Cílem projektů je podpora zemědělského, vodohospodářského a lesnického sektoru přijímací země. Jedná se např. o poradenství, rozvoj a obnovu venkova, podporu rostlinné a živočišné produkce, obnovu vodních zdrojů, zlepšení zdravotní nezávadnosti a kvality potravin21. Programovou spolupráci doplňují dále rozvojové projekty, tj. neprogramová spolupráce. Týká se tzv. neprioritních zemí, mezi které patří všechny rozvojové a transformující se země, které vládou ČR nebyly schváleny jako teritoriální priority pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci. ZRS v gesci Mze směřovala v letech 2006 až 2010 do Angoly, Bosny a Hercegoviny, Burkiny Faso, Etiopie, Gruzie, Chile, Indonésie, Jemenu, Keni, Kosova, Kyrgyzstánu, Moldavska, Mongolska, Peru, Srbska, na Ukrajinu, do Uzbekistánu, Vietnamu a Zambie. Tab. 2.10 uvádí, jak významnými obchodními partnery jsou uvedené země v rámci českého AZO. K významnějším odběratelům agrárních výrobků z ČR patří pouze Ukrajina, Srbsko a Bosna a Hercegovina. V případě těchto zemí můžeme rovněž konstatovat pestřejší komoditní skladbu českého agrárního vývozu s tím, že vyšší měrou jsou v ní zastoupeny i zpracované výrobky jako různé potravinové přípravky (v rámci kapitoly KN 21), cukrovinky bez kakaa, čokoláda a ostatní potravinové přípravky s kakaem, přípravky používané k výživě zvířat apod. Do Srbska jsou mimo to vyváženy zahuštěné mléko a smetana a máslo, do Bosny a Hercegoviny živý skot a na Ukrajinu živá drůbež. Do většiny uvedených zemí jsou také ve větší či menší míře vyváženy alkoholické nápoje (zejména pivo) a limonády. Naopak do Burkiny Faso, Zambie, Angoly, Keni, Kyrgyzstánu a Jemenu byl export agrárních výrobků z ČR zanedbatelný. Po vstupu ČR do EU, resp. od roku 2005 byly do Angoly exportovány relativně 21

40

Např. v Angole chov drůbeže a tržní uplatnění zemědělských produktů v provincii Bié, v Gruzie zpracování mléka v oblasti Dmanisi, v Mongolsku zlepšení rostlinné produkce v provincii Dorngobi nebo podpora výroby vajec a drůbežího masa v drůbežárně Bochog, ve Vietnamu podpora chovu sladkovodních ryb a v Zambii zvyšování užitných vlastností hospodářských zvířat v okrese Kaoma.


pravidelně pouze „potravinové přípravky ostatní“ (KN 2106) a v některých letech do ní směřovaly zahuštěná smetana nebo kondenzované mléko. Kyrgyzstán byl odběratelem zejména semen bylin a v některých letech plemenných koní a máku. Do Keni byly poměrně stabilně vyváženy (s výjimkou roku 2008) pektinové látky a v roce 2011 živá drůbež. Pektinové látky směřovaly také do Jemenu. Do této země byla v roce 2007 nárazově exportována rovněž syrovátka. Do Moldavska vyvážela ČR především slad, v některých letech cukr, dále různé potravinové přípravky a mák. Mongolsko odebíralo zejména pivo, „džemy, marmelády apod.“, cukrovinky, čokoládu a ostatní potravinové přípravky s kakaem, sušenky (jen do roku 2005), různé potravinové přípravky, slad, limonády a ovocné šťávy. Do Vietnamu směřovaly chmel, zahuštěné mléko, syrovátka, slad, pivo, „potravinové přípravky jiné“ (KN 2106), do roku 2008 pektinové látky a jiné rostlinné šťávy a výtažky, nepravidelně víno, od roku 2008 „výrobky živočišného původu ostatní“ (KN 0511 a KN 0507) a „maso a droby drůbeže“ a od roku 2009 živí králíci. Tab. 2.10 - Český agrární vývoz a dovoz do/ze zemí, které jsou zapojeny do ZRS v průměru let 2007-11 (v mil. Kč) Průměrná roční hodnota vývozu ČR do dané země

Průměrná roční hodnota dovozu ČR z dané země

0,3

0,0

113,4

18,2

Burkina Faso

0,0

1,9

Etiopie

2,4

80,2

Gruzie

26,6

145,8

Chile

2,9

547,9

77,5

213,0

Jemen

1,4

0,1

Keňa

0,5

72,8

19,4

2,3

Kyrgyzstán

1,3

0,6

Moldavsko

62,9

110,7

Mongolsko

16,4

0,5

Peru

11,0

213,0

Srbsko

210,2

244,1

Ukrajina

671,4

329,0

Uzbekistán

40,1

3,5

Vietnam

57,6

936,6

Zambie

0,2

0,2

Země Angola Bosna a Hercegovina

Indonésie

Kosovo

Pozn.: Data “s dopočty”. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ Na straně českého agrárního dovozu mají nepatrný význam Angola, Jemen, Zambie, Mongolsko a Kyrgyzstán. Dovoz nedosahující ani 5 mil. Kč ročně byl zaznamenán u Burkiny Faso, Kosova a Uzbekistánu. Zbožová skladba dovozu z těchto zemí čítá ve většině případů jen několik málo položek. Ze Zambie se do ČR dováží prakticky jen květiny, akvarijní rybičky, zelenina a ovoce

41


(hlavně hrách a pomeranče). Z Kyrgyzstánu „potravinové přípravky jiné“ (KN 2106) a v roce 2006 z něj byl importován tabák. Z Burkiny Faso jsou dováženy pravidelně „rostliny pro voňavkářský a farmaceutický průmysl“ a ovoce (zejména „kvajávy, manga a mangostany“, limety a v roce 2011 kešu ořechy). Z Kosova byla importována v podstatě jen čokoláda a ostatní potravinové přípravky s kakaem a z Uzbekistánu především papriky. Bosna a Hercegovina dodává do ČR pravidelně pouze lihoviny a konzervované ovoce a zeleninu, od roku 2010 jsou hlavní dovozním artiklem z této země limonády, zatímco v roce 2009 to byl kakaový prášek s přísadou cukru. Dominantní komoditou pocházejí z Moldavska je víno. Kromě něj se pravidelně importují i „ostatní kvašené nápoje“ (KN 2206), „džemy, marmelády apod.“, vlašské ořechy, jablečná šťáva, od roku 2007 slunečnicová semena a do roku 2009 byly významnou importní komoditou sušené švestky. Z Vietnamu, který je v rámci sledované skupiny zemí naším nejvýznamnějším dodavatelem agrárních výrobků, pocházejí především „filé a jiné rybí maso“, plody moře, rybí konzervy, káva, tabák, koření (pepř a skořice), čaj, těstoviny, různé potravinové přípravky, konzervovaná zelenina (okurky), exotické ovoce a ořechy (kešu), citrusy (grapefruity), rýže, akvarijní rybičky atd. Dovozní sortiment je v případě Vietnamu relativně široký.

2.5 Vývozní subvence Exportní subvence kompenzují rozdíly mezi vyššími vnitřními a nižšími vnějšími cenami zemědělských výrobků, čímž umožňují vývoz z EU na bázi světových cen. Spolu s dalšími zemědělskými podporami jsou předmětem kritiky, neboť narušují mezinárodní obchod. O jejich zrušení se jedná ve WTO v rámci Rozvojové agendy z Doha (Doha Development Agenda - DDA). Na základě posledního Falconerova návrhu „modalit“ z prosince 2008 by k tomu mělo dojít v roce 2013, avšak probíhající Katarské kolo se stále nedaří úspěšně dokončit. Podle Evropské komise vynakládala EU před 15 lety na vývozní subvence 10 mld. ECU ročně, zatímco v roce 2011 by neměly vývozní náhrady přesáhnout více než 358,5 mil. ECU. Subvencované zboží směřuje hlavně do oblasti Středozemního moře a zbytku Evropy a jen velmi malá část tohoto zboží končí v Africe. V letech 2009 a 2010 bylo v EU nejvíce vývozních náhrad vyplaceno na mlékárenské výrobky, maso (zejména drůbež) a zpracované výrobky. Do roku 2009 byl výrazně subvencován vývoz cukru. Míra čerpání ročních závazků EU (povolených exportních náhrad stanovených ve WTO) se snižuje. V marketingovém roce 2008/09 byla nejvyšší v sektoru drůbežího masa, a to necelých 50 %. U zpracovaných výrobků byl závazek čerpán z 22 % a u vepřového masa z 15 %. Tab. 2.11 - Notifikované exportní subvence EU 27 (mil. ECU) podle marketingových let 1999/00

2000/01

2001/02

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

5 613,7

2 763,2

2 591,1

3 133,2

2 961,6

2 632,9

1 920,5

1 462

849,9

450,8

Pozn.: Do 30. 4. 2004 za EU 15, do 31. 12. za EU 25. Pramen: Výbor WTO pro zemědělství. Z dat EUROSTATU vyplývá, že ČR participuje od roku 2007 na unijním vývozu do třetích zemí stejně jako na unijním dovozu ze třetích zemí 0,4 %.

42


Podíl ČR na vyplacených vývozních subvencích v EU 27 se v letech 2007 až 2010 pohyboval v sektoru mléka mezi 0,2 až 1,5 %, v sektoru hovězího masa mezi 0,4 až 0,7 %, v sektoru vepřového dosahoval maximálně 0,2 % a u cukru maximálně 1,5 %. Tab. 2.12 - Podíl ČR na vyplacených exportních subvencích EU 27 (v %) Vývozní náhrady na

2007

2008

2009

2010

zemědělské výrobky

0,6

0,1

1,0

0,6

zpracované výrobky (Non Annex I)

0,8

1,1

0,6

0,1

Celkem

0,6

0,2

1,0

0,5

Pozn.: Pro přepočet měn použit průměrný roční kurz EUR/Kč dle ČNB. Pramen: SZIF, Výbor WTO pro subvence a vyrovnávací opatření, vlastní výpočet. Vývozní náhrady v ČR se od roku 2005 do roku 2011 snížily ze 782 mil. Kč na 20 mil. Kč, tj. na velmi nízkou úroveň (na 2,6 %). Vývozní náhrady na víno, ovoce a zeleninu vč. zpracovaných a olivový olej byly již v celé EU zrušeny. Od roku 2010 nejsou vypláceny subvence na vývoz cukru, což v důsledku přispělo i k eliminaci vývozních subvencí na zpracované výrobky, v nichž byl cukr subvencován coby základní složka. Subvencování vývozu mlékárenských výrobků bylo po určitou dobu z důvodu příznivé situace na světovém trhu zastaveno (sazby vývozních náhrad byly nulové). K nižší úrovni vývozních subvencí přispěly v posledních letech nejen reformy SZP, ale i fakt, že unijní ceny se u celé řady komodit přiblížily světovým cenám. ČR v posledních třech letech subvencovala zejména (ačkoliv v nepravidelné výši) vývoz mlékárenských výrobků, hovězího masa (resp. živého skotu), drůbeže a vajec. V roce 2009 činily vývozní náhrady u mlékárenských výrobků 70 mil. Kč, v roce 2010 dosáhly 44 mil. Kč a v roce 2011 klesly na 819 tis. Kč. V roce 2011 směřovala největší část exportních náhrad, a to 16,7 mil. Kč, na vývoz 3 tis. tun živého skotu. Tab. 2.13 - Podíl subvencovaného vývozu na celkovém vývozu do třetích zemí a podíl vývozu do třetích zemí na celkovém vývozu v rámci extra i intraobchodu (v %) 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Podíl subvencovaného vývozu na celkovém vývozu do třetích zemí SOM, SPM, kondenzované mléko (KN 0402)

95,8

89,0

14,7

0,0

57,4

33,5

0,9

Sýry (KN 0406)

17,1

86,6

84,1

1,3

57,3

43,3

0,0

102,0

101,7

121,3

4,3

80,2

22,5

0,0

Skot (KN 0102)

92,4

*

*

*

32,3

17,1

74,1

Vejce (KN 0407)

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

35,5

83,7

Drůbež (KN 0105)

0,0

32,3

0,0

65,9

100,0

31,7

11,7

Máslo (KN 0405 10)

Podíl vývozu do třetích zemí na celkovém vývozu v rámci extra i intraobchodu SOM, SPM, kondenzované mléko (KN 0402)

64,7

49,1

42,3

45,5

33,1

42,6

40,5

Sýry (KN 0406)

35,1

28,6

29,3

17,6

19,5

15,3

14,6

Máslo (KN 0405 10)

56,1

56,4

27,4

23,2

13,8

18,4

21,1

5,8

*

*

*

10,0

14,1

15,0

Skot (KN 0102)

43


Vejce (KN 0407)

0,2

8,8

16,9

0,8

0,0

0,5

0,1

Drůbež (KN 0105)

0,9

7,5

0,3

1,6

2,8

14,3

19,6

Pozn.: Výpočet vychází ze subvencovaného vývozu a vývozu do třetích zemí v tunách, popř. kusech. Vzhledem k tomu, že vývozní subvence nejsou vždy vyplaceny v roce, ve kterém byl uskutečněn vývoz, dosahují v některých případech hodnoty podílu více než 100 %. V případě živých zvířat byl proveden přepočet na maso (koeficientem 0,54). V letech 2006 až 2008 není vývoz skotu v tunách k dispozici. Podíl vývozu do třetích zemí na celkovém vývozu vychází z údajů v množstevním vyjádření. Na úrovni 4-místných kódů KN a podrobnější nejsou data v databázi zahraničního obchodu ČSÚ „s dopočty“, tento fakt však obchod s třetími zeměmi na straně vývozu neovlivňuje (viz metodika na stránkách ČSÚ). V roce 2005 a 2006 jsou mezi třetími zeměmi zahnuty i Bulharsko a Rumunsko. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ, SZIF, vlastní výpočet. Po znovuzavedení vývozních náhrad v sektoru mléka v důsledku extrémního poklesu cen na světovém trhu činil v roce 2009 podíl subvencovaného vývozu na celkovém českém vývozu do třetích zemí u KN 0402 „zahuštěného mléka a smetany“ (SOM, SPM a kondenzované mléko) a KN 0406 „sýrů a tvarohu“ shodně 57 %. V letech 2005 až 2007 však byly odpovídající podíly výrazně vyšší. „Zahuštěné mléko a smetanu“ vyváží ČR do řady třetích zemí, ačkoliv od roku 2005 jejich počet poklesl z 3422 na 21. Exportované množství se přitom snížilo o 57 % a hodnota vývozu o 43 %. V roce 2011 byly hlavními destinacemi Libanon, Thajsko, Chorvatsko, Bangladéš a Srbsko23 (nicméně největší objemy českého „zahuštěného mléka a smetany“ směřují od roku 2008 na vnitrounijní trh, konkrétně do Německa). V předchozích letech patřily k hlavním odběratelům rovněž Saudská Arábie, Rusko a Spojené arabské emiráty. Vývoz v jednotlivých letech za časovou řadu 2002 až 2011 do jednotlivých třetích zemí uvádí přílohová tab. 13. Jakou pozici zaujímá ČR v exportu této komodity v rámci EU 27, uvádí tab. 14 v příloze. „Sýr a tvaroh“ byl exportován z ČR především do Spojených arabských emirátů, Libanonu a Saudské Arábie, dříve také do Kuvajtu a v posledních letech do Ruska. Vývoz „zahuštěného mléka a smetany“ mimo EU na celkovém českém vývozu této komodity činil v průměru let 2007-11 cca 40 %. Tato relativně vysoká hodnota odráží fakt, že „zahuštěné mléko a smetana“ patří k nejvýznamnějším exportním komoditním agregacím do třetích zemí. U „sýrů a tvarohu“ poklesl tento podíl z 30 % v roce 2007 na 15 % v roce 2011 (viz tab. 2.13). Další významnou exportní komoditou vyváženou na trhy třetích zemí je syrovátka (KN 0404), směřující tradičně do Ruska, Kolumbie (ačkoliv v obou případech vykazují objemy vývozů do těchto zemí výrazný klesající trend), Thajska, Bangladéše a v posledních letech především do Malajsie a Číny. Export másla (KN 0405 10) z ČR se významně snižuje - od roku 2005 do roku 2011 o téměř čtyři pětiny, přičemž k poklesu došlo zejména v případě vývozu do hlavní cílové země, kterou je Rusko. Dalšími významnými odběrateli jsou Srbsko, Uzbekistán, Libanon a Chorvatsko. Do roku 2007 směřovala velká část vývozů másla rovněž na Blízký Východ. Malý význam mají v rámci sektoru mléka mimounijní vývozy „nezahuštěného mléka a smetany“ (s výjimkou exportu do Chorvatska) a kysaných mléčných výrobků, které směřují v rámci extraobchodu prakticky jen do Švýcarska.

22 23

44

Rumunsko a Bulharsko v roce 2005 nezapočteny. Pořadí zemí pro jednotlivé komodity/komoditní agregace vychází z vývozu v množstevním vyjádření.


Tab. 2.14 - Vývoz vybraných komodit do třetích zemí v letech 2007 až 2011 (v množst. vyjádření) KN

Název

MJ

2007

2008

2009

2010

2011

0401

Nezahušt. mléko a smet.

t

1 539

1 750

1 312

4 064

10 112

0402

Zahušt. mléko a smet.

t

16 438

17 265

12 333

13 228

13 859

0403

Kysané mléčné výrobky

t

1 317

567

323

92

60

0404

Syrovátka

t

12 078

11 291

12 115

11 760

16 639

Máslo

t

2 558

1 691

852

869

1 073

0406

Sýry a tvaroh

t

6 224

3 892

5 051

4 482

4 759

0407

Vejce (ve skořápkách)

mil. ks

14 025

792

2

20

57

0408

Vejce (bez skořápek)

t

0

0

0

0

0

0102

Živý skot

t

.

.

5 258

6 865

7 897

0103

Živá prasata

t

.

.

203

359

950

0105

Živá drůbež

tis. ks

289

1 351

3 187

14 707

19 809

0405 10

0201, 0202, 0206 10, 21 a 29, 0210 20, 99 51 a 59, 1602 50, 90 61 a 69

Hovězí maso a droby vč. zpracovaných

t

4

72

1

1 831

611

0203, 0206 30, 41 a 49, 0209 00 11, 19 a 30, 0210 11, 12, 19, 99 41 a 99 49, 1602 41, 42,49 a 90 51

Vepřové maso a droby vč. zpracovaných

t

879

1 165

826

604

1 497

0207


t

388

171

333

916

917

Bramborový škrob

t

1 069

741

2 098

3 962

1 190

Cukr

t

509

15

36 987

44 457

26 439

1108 13 1701

Pozn.: Vývoz živých zvířat nebyl v letech 2007 a 2008 ČSÚ v kg sledován. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ, vlastní zpracování. V letech 2010 a 2011 byl zaznamenán vysoký podíl subvencovaného exportu na celkovém vývozu do třetích zemí u vajec (KN 0407). Nutno poznamenat, že vývoz vajec do třetích zemí je značně nepravidelný. Hlavními neunijními odběrateli byly pro ČR Rusko, Irák a Ukrajina. Živá drůbež (KN 0105) směřovala z ČR především na Ukrajinu. Dominantním odběratelem hovězího masa24 bylo v letech 2010 a 2011 výjimečně Turecko a živý skot (KN 0102) byl exportován zejména do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Libanonu. Cukr (KN 1701) je v rámci obchodu s třetími zeměmi vyvážen ve značně nepravidelné výši a proměnlivá je i jeho teritoriální struktura. K nejvýznamnějším odběratelům v průměru let 2005-10 patřily Chorvatsko, Bosna a Hercegovina (obě země do roku 2006), Tádžikistán, Rusko (v posledních letech), Makedonie, Kuvajt a Uzbekistán.

24

45

Hovězí maso vč. zpracovaného - KN 0201, 0202, 0206 10 až 29, 0210 20 a 1602 50.


2.6 Biopaliva Zemědělská produkce slouží v mnoha případech i k nepotravinářským účelům. Jedním z nich je energetika (spalování biomasy, popř. výroba bioplynu pro výrobu elektrické a tepelné energie) a výroba paliv pro dopravu. Nutno poznamenat, že využívání biopaliv si v poslední době našlo vedle svých příznivců i mnoho kritiků. Pěstování zemědělských komodit za účelem nepotravinářského využití snižuje nabídku potravin a zvyšuje jejich cenu. Mimo to může vést v některých regionech intenzivní pěstování energetických plodin k negativním environmentálním dopadům. Produkce a odbyt biopaliv jsou v ČR podporovány jednak na úrovni komodity (platba na plochu) a dále formou zákonného přimíchávání k minerálním pohonným hmotám. Na přimíchanou složku není přitom v současné době uvalena spotřební daň. FAME, resp. MEŘO (methylester řepkového oleje) se v ČR vyrábí z řepky. Kromě toho je možné pro jeho výrobu použít sójové boby nebo jiný olej, avšak použití FAME z tropických (např. palmových) olejů není v naších podmínkách příliš vhodné. ČR importuje a exportuje FAME25 v podstatě jen z / do zemí EU. Od roku 2001 do roku 2010 byla ČR čistým vývozcem FAME, v roce 2011 se však stala jeho netto-dovozcem (pasivní bilance obchodu dosáhla 37,5 tis. tun). Produkce MEŘO v ČR se dlouhodobě zvyšuje a v roce 2011 dosáhla 210,1 tis. tun. Světovým producentem a exportérem bioethanolu (biolihu) z cukrové třtiny je Brazílie. V USA se pak pro jeho výrobu využívá kukuřice. V ČR se vyrábí biolíh z obilovin (technické pšenice) a cukrovky. Z mimounijních zemí patřila v letech 2008 až 2010 k významným dodavatelům biolihu do ČR Brazílie a v roce 2008 i Pákistán.26. V roce 2011 došlo ke změně aktivní bilance zahraničního obchodu ČR s biolihem na pasivní ve výši 28,3 tis. tun. Zároveň s tím poklesla rovněž jeho produkce na 54,4 tis. tun. Nutno poznamenat, že značná část dovozu FAME a biolihu se také realizuje formou dovozu již hotové motorové nafty a benzínu, do kterých je přímíchávána. Při bližším teritoriálním pohledu se dovoz FAME do ČR v průměru let 2009-11 na základě dat o zahraničním obchodě ČSÚ získaných prostřednictvím aplikace Mze „Celní statistika“27 uskutečnil zejména z Německa, Rakouska, dále Polska a Belgie (v případě těchto dvou zemí pocházela část dovozů z Litvy), Slovenska a Nizozemska. Největší objem denaturovaného lihu (do něhož bioethanol spadá) byl ve stejné době importován ze Slovenska, Brazílie a Německa, dále Nizozemska (ten z cca 40 % pocházel z Brazílie), Polska, Belgie (necelá polovina těchto dovozů pocházela opět z Brazílie) a Maďarska. Hlavním dodavatelem FAME do EU je Argentina, Indonésie a USA (viz tab. 17 v příloze). Hlavními dovozci FAME z třetích zemí jsou Nizozemsko, Španělsko a Itálie (viz tab. 18 v příloze). V případě denaturovaného lihu je dominantním dodavatelem Brazílie a dále Pákistán a USA (viz tab. 15 v příloze). Největšími odběrateli jsou v rámci extraobchodu ze zemí EU Nizozemsko, Spojené království, Česká republika a Německo (viz tab. 16 v příloze). Hodnota dovozu denaturovaného lihu do těchto zemí však meziročně značně kolísá. V případě ČR se např. v roce 2011 dovoz ze třetích zemí vůbec nerealizoval.

25

Pro FAME (methylestery mastných kyselin) byl v roce 2008 v celním sazebníku vyčleněn kód KN 3824 90 91 „Monoalkylestery mastných kyselin obsahující 96,5 % obj. nebo více esterů (FAMAE)“ 26 Bioethanol spadá pod kód KN 2207 20, avšak jednoznačněji ho nelze v celním sazebníku vymezit. Přehled českého dovozu a vývozu MEŘO a biolihu publikuje na svých stránkách Ministerstvo průmyslu a obchodu. 27 Data z databáze ZO ČSÚ a data z „Celní statistiky Mze“ se v některých případech mírně liší.

46


2.7 Sója Sójové pokrutiny Od roku 1994 platí v EU zákaz zkrmování živočišných bílkovin (masokostních mouček) pro přežvýkavce (v ČR v platnosti od roku 1991) a v roce 2003 byl zákaz rozšířen i pro monogastry. Potřebné bílkoviny v krmivech tak z převážné části nahradila sója, resp. sójové pokrutiny. ČR dováží sójové pokrutiny v podstatě jen z vnitřního trhu EU, a to konkrétně z Německa (viz tab. 2.15). Průměrný roční objem dovozu do ČR v letech 2009-11 činil 466,0 tis. tun v hodnotě 3 583,2 mil. Kč. Vývoj celkového českého dovozu sójových pokrutin v letech 1999 až 2011 uvádí graf 1 v příloze. Tab. 2.15 - Hlavní dodavatelé sójových pokrutin podle země odeslání a původu do ČR v průměru let 2009-11 (tis. tun) Země odeslání Něm.

Niz.

Braz.

Pol.

Rak.

…

Celkem (všechny země)

…

392,4

…

46,7

…

7,3

…

6,3

…

5,5

0,0

…

4,3

Slov.

Země původu Německo

390,5

0,9

23,9

10,4

Brazílie

0,0

0,6

12,3

Polsko

7,2

Rakousko

0,0

Nizozemsko

0,0

Argentina

2,9

Spojené státy

0,7

0,0

…

1,5

Slovensko

0,0

0,6

…

0,6

…

6,2

0,7

…

…

…

…

16,8

12,3

7,9

Graf 2.2 – Dovoz sójových pokrutin do EU 27 ze třetích zemí 7 000

24 000

6 500

23 000 22 000

6 000

20 000 5 000 19 000 4 500

18 000

4 000

17 000 Hodnota (mil. EUR)

3 500

16 000

Objem (tis. tun)

Pozn.: Ve všech letech uvažována EU 27. Pramen: Eurostat


2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

15 000 2001

3 000

tis. tun

21 000

5 500

2000

…

…

…

… 418,1

Pozn.: Data „s dopočty“. Pramen: Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika

mil. EUR

0,0

5,5

…


47

0,4

6,6

1,2

466,0

Dominantními dodavateli sójových pokrutin na trh EU jsou Argentina a Brazílie. Společně zaujímaly v průměru let 2007-11 v celkové hodnotě unijního dovozu sójových pokrutin ze třetích zemí 96 % (viz tab. 19 v příloze). Hlavními dovozci jsou v EU Nizozemsko, Francie, Španělsko, Itálie, Spojené království a Německo (viz tab. 20 v příloze). V porovnání s ostatními členy EU zaujímá ČR na dovozu sójových pokrutin ze třetích zemí zanedbatelný podíl. V rámci intraobchodu však patří ČR s podílem 6,4 % (průměr let 2007-11) spolu s Maďarskem a Polskem k relativně významným dovozcům a řadí se hned za největší odběratele, kterými jsou Německo (s 23,3% podílem) a Francie (s 11,4% podílem), ačkoliv od roku 2007 český dovoz sójových pokrutin vykazuje klesající tendenci. Sójové boby Import sójových bobů do ČR dosahuje mnohem nižší úrovně než dovoz sójových pokrutin. V letech 2009-11 činil v průměru 27,9 tis. tun ročně v hodnotě 245,4 mil. Kč, přičemž necelé dvě třetiny tohoto dovozu pocházely z Německa (viz tab. 2.16). Vývoj celkového českého dovozu sójových bobů v letech 1999 až 2011 je uveden v grafu 2 v příloze. Tab. 2.16 - Hlavní dodavatelé sójových bobů podle země odeslání a původu do ČR v průměru let 2009-11 (v tunách) Země odeslání Něm.

Rak.

17 633,3

2 883,1

Niz.

Slov.

Bel.

…

Země původu Německo Nizozemsko

16,4

119,0

Rakousko

0,5

…

…

17 771,2

…

3 831,1

2 118,2

… 1 705,1

Pozn.: Data „s dopočty“. Pramen: Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika Graf 2.3 – Dovoz sójových bobů do EU 27 ze třetích zemí 5 500

19 000 18 000

5 000

17 000 4 500 4 000

15 000

3 500

14 000 13 000

3 000 12 000 Hodnota (mil. EUR)

11 000

Objem (tis. tun)



2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

10 000 2000

2 000

tis. tun

16 000 mil. EUR

…

2 235,3

7,9

…

1 688,3

1 320,2

…

1 320,2

…

947,6

946,7

…


48

20 532,7

1 680,3

Belgie

2 500

…

2 116,3

Slovensko


… 1 344,5

…

… 27 861,1

Největšími dovozci sójových bobů do EU jsou Nizozemsko, Španělsko, Německo a Itálie (viz tab. 22 v příloze). Hlavními dodavateli této komodity do EU jsou Brazílie, USA, Paraguay a Kanada. Dohromady zaujímaly tyto země v průměru let 2007-11 v unijním dovozu sójových bobů z třetích zemí 95 % (viz tab. 21 v příloze). V rámci vnitrounijního obchodu importuje nejvíce sójových bobů Německo (cca jednu polovinu). Průměrný podíl ČR v letech 2007-11 činil 1,4 %. Vzhledem k rostoucím cenám objem dovozu sójových bobů, ale i oleje a pokrutin, do EU od roku 2007 zřetelně poklesl. Sójový olej Dovoz sójového, ale i palmového oleje, podporuje při stagnující spotřebě tuků pro lidskou výživu, nepotravinářské využití olejnin a ovlivněn je rovněž vzájemnými relacemi mezi cenou sójového a jiných olejů a tuků (zejména řepkového, jehož je EU hlavním producentem). Průměrný roční dovoz sójového oleje do ČR činil v letech 2009-11 18,2 tis. tun, resp. 385,2 mil. Kč, přičemž dominantním dodavatelem bylo stejně jako v případě sójových bobů a pokrutin Německo (viz tab. 2.17). Vývoj celkového českého dovozu sójového oleje v letech 1999 až 2011 uvádí graf 3 v příloze. Tab. 2.17 - Hlavní dodavatelé sójového oleje podle země odeslání a původu do ČR v průměru let 2009-11 (v tunách) Země odeslání Něm.

Pol.

Ukr.

Niz.

Bel.

Slov.

…


…

13 808

…

1 295

…

1 129

…

480

…

392

….

391

…

305


13 260

Polsko

333

148

1 295

Ukrajina

1 129

Uganda

480

Belgie

392

Nizozemsko

391

Slovensko … Celkem (všechny země)

305 … 13 741

…

…

1 628

1 129

… 538

… 392

… 313

…

… 18 154

Pozn.: Data „s dopočty“. Pramen: Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika Dovoz sójového oleje do EU je v porovnání s dovozem sójových pokrutin a bobů méně významný. Největší podíl na jeho hodnotě mají Francie, dále Itálie, Španělsko, Německo a Nizozemsko (viz tab. 24 v příloze). V rámci intraobchodu jsou pak nejvýznamnějšími dovozci Bulharsko, Řecko, Dánsko a Spojené království. Dvěma hlavními dodavateli sójového oleje do EU jsou Brazílie a Argentina (viz přílohová tab. 23).

49


2.8 Palmový olej Palmový olej se používá v potravinářství, mj. ke smažení, neboť dobře snáší vysoké teploty (na rozdíl od sójového), a k výrobě biopaliv. Jeho spotřeba celosvětově roste a jeho cena se v posledních letech zvyšuje. Palmový olej dováží ČR od roku 2006 prakticky jen ze zemí EU (z Německa a Nizozemska), zatímco v letech 2001 až 2005 činil podíl dovozu z jednotného trhu zhruba jednu polovinu. Nejvýznamnějším mimounijním dodavatelem je pro ČR Malajsie (viz tab. 2.18). V průměru let 2009-11 bylo do ČR importováno 19,1 tis. tun palmového oleje v hodnotě 401,4 mil. Kč. Vývoj celkového českého dovozu v letech 1999 až 2011 znázorňuje graf 4 v příloze. Tab. 2.18 - Hlavní dodavatelé palmového oleje podle země odeslání a původu do ČR v průměru let 2009-11 (v tunách) Země odeslání Něm.

Niz.

Rak.

…


…

8 479,9

…

7 627,4

…

907,0

588,3

…

600,1

10,4

…

469,2

…

429,4

372,5

…

397,4

It.

Pol.

Mal.


8 079,5

125,6

Nizozemsko

185,6

7 441,1

Belgie

804,0

167,7

7,7 0,7

Itálie Rakousko

458,0

Polsko

423,3

Malajsie

8,2 …

16,7

…


…

9 135,2

…

…

…

…

….

…

642,5

606,4

424,0

372,5

…

19 136,4

7 566,7

Pozn.: Data „s dopočty“. Pramen: Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika Graf 2.4 – Dovoz palmového oleje do EU 27 ze třetích zemí 6 000

4 000

5 500

3 500

5 000 3 000 4 500 4 000 3 500

2 000

3 000

1 500

2 500 1 000 500

Hodnota (mil. EUR)

2 000

Objem dovozu (tis. tun)

1 500


50


2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

1 000 2000

0

tis. tun

mil. EUR

2 500

Z grafu 2.4 je patrné, že objem dovozu palmového oleje vykazuje dlouhodobě (s výjimkou posledních dvou sledovaných let, kdy se zvýšila jeho cena) rostoucí trend. Hlavními dodavateli palmového oleje do EU jsou Indonésie a Malajsie a největšími odběrateli v EU jsou Nizozemsko, Německo, Itálie a Španělsko (viz přílohové tab. 25 a 26). Podíl ČR na hodnotě unijního dovozu této komodity v rámci extraobchodu je zanedbatelný (0,02 % v průměru let 2007-11). V rámci intraobchodu činil ve stejné době podíl ČR 1,2 %.

2.9 Preferenční obchod Vstupem do EU se stala ČR smluvní stranou mezinárodních dohod uzavřených EU. Různé preferenční dohody (ať už bilaterální nebo multilaterální) má EU uzavřeny: se zámořskými zeměmi a územími EU (OCT28), Faerskými ostrovy, Norskem, Lichtenštejnskem, Islandem, Švýcarskem, Makedonií, Chorvatskem, Albánií, Černou Horou, Bosnou, Hercegovinou, Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, Okupovaným palestinským územím, Sýrií, Tuniskem, Chile, Mexikem, JAR, Jižní Koreou, Střední Amerikou29 a Peru-Kolumbií (z ANDEAN30). V současné době se jedná o Dohodě o volném obchodu s Indií, Singapurem, Malajsií, Kanadou a zeměmi MERCOSUR31. Jednání o prohloubení dosavadních dohod probíhají i v rámci EUROMED32. V celní unii je EU s Andorrou, San Marinem a Tureckem. Rozvojovým zemím (RZ) poskytuje EHS/ES od počátku 70. letech obchodní preference v rámci tzv. Všeobecného systému preferencí (GSP). Největší prospěch z tohoto systému však měly relativně rozvinuté země, z nichž některé dosáhly již takového stupně rozvoje, že se na ně ustanovení GSP nevztahují. Produkty z nejméně rozvinutých země (NRZ) mají v rámci všeobecného systému celních preferencí bezcelní přístup na trh EU na základě iniciativy „Všechno kromě zbraní“ (EBA) z roku 2001. Důležitou výjimkou však bylo přechodné období pro cukr (do 2009), banány (do 2006) a rýži (do 2007). Tato přechodná omezení byla kritizována ze strany mnoha nevládních organizací, neboť zmíněné komodity představovaly u mnoha NRZ většinu objemu vývozu. V rámci této iniciativy mělo být také nejchudším zemím umožněno vyvážet do zemí EU výrobky s přidanou hodnotou, a nejenom primární suroviny, nicméně vzhledem k unijním požadavkům na původ zboží a bezpečnostní předpisy mnoho zemí tuto možnost nevyužívá. Zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných představuje GSP+33. Zvláštní zacházení bylo na základě Dohody z Lomé z roku 1975 poskytnuto zemím AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří). Pro většinu zemědělských plodin jakož i pro veškeré dodávky nerostných surovin a průmyslových výrobků měly země AKT zajištěn bezcelní přístup na trh EU. Preferenční obchodní režim podle dohod z Lomé však nebyl slučitelný s pravidly WTO, která na jeho uplatňování musela opakovaně vydávat výjimku. Následující Dohoda z Cotonou byla podepsána v roce 2000 a v platnost vstoupila v roce 2003. Dohoda byla zavřena na dvacet let a obsahuje ustanovení, ne jehož základě může být každých pět let revidována. V roce 2005 byla revidována v Lucemburku a od 28

Overseas Countries and Territories - jedná se o 21 zámořských zemí a území ústavně závislých na čtyřech členských zemích EU, kterými jsou Dánsko, Francie, Nizozemsko a Spojené království. 29 Kostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Panama. 30 Andské společenství 31 Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay. 32 S Alžírskem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, Okupovaným palestinským územím, Sýrií, Tuniskem. 33 Dle Nařízení rady (ES) č. 980/2005 se vztahuje na Bolívii, Kolumbii, Kostariku, Ekvádor, Gruzii, Guatemalu, Honduras, Srí Lanku, Mongolsko, Nikaraguu, Panamu, Peru, Salvador a Venezuelu.

51


roku 2008 je v platnosti nové schéma vyhovující pravidlům WTO, na jehož základě jsou uzavírány reciproční Dohody o ekonomickém partnerství (EPA) mezi EU a jednotlivými regionálními uskupeními AKP - Západní Afrika, Střední Afrika, Východní a Jižní Afrika (ESA), Východoafrické společenství (EAC), země SADC, státy CARIFORUM (Karibik) a státy Tichomoří. V současné době má EU uzavřenou plnou EPA pouze s CARIFORUM a s několika dalšími zeměmi uzavřela prozatímní dohody (Pobřeží slonoviny, Kamerun, Botswana, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Madagaskar, Mauritius, Seychely a Zimbabwe). V roce 2001 byla zahájena na půdě WTO mnohostranná jednání o tzv. „Rozvojové agendě z Doha“ (DDA). Mezi nejvýznamnější problematiky DDA patří vedle agrární reformy, liberalizace obchodu s nezemědělskými výrobky (tzv. NAMA), liberalizace obchodu se službami, některé prvky Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), problematika obchodu a životního prostředí, usnadňování obchodu (celní procedury) a pravidla mnohostranného obchodu. Nedílnou součástí jsou dále tzv.„implementační otázky“ (úpravy nebo výklad některých ustanovení stávajících dohod a ujednání WTO). Všechny problematiky pak prolíná tzv. „rozvojový aspekt“, tj. poskytnutí větších výhod rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím s cílem jejich rychlejšího a hlubšího zapojení do systému světového obchodu. Jednání o DDA se však neustále protahují a je otázkou, zda vůbec k úspěšnému zakončení tohoto Katarského kola jednání WTO dojde. Hodnotu agrárního dovozu, ačkoliv ne příliš strukturovaně, podle jednotlivých preferenčních režimů uvádí tab. 2.19. Tab. 2.19 - Dovoz agrárního zboží do EU z třetích zemí podle preferenčních režimů v průměru let 2008-10 Dovozní režim

mil. Kč

%

Pouze v rámci MFN (Doložka nejvyšších výhod) 34 MFN tarif nulový

34 851,8

66,5

MFN tarif nenulový

17 544,9

33,5

0,7

0,0

52 397,4

100,0

Nestanoveno Celkem pouze MFN

V systému GSP a/nebo jiných preferenčních režimů MFN tarif nulový

393,9

1,0

5 678,3

14,2

Preferenční tarif nulový

21 735,4

54,5

Preferenční tarif nenulový

11 700,9

29,3

403,2

1,0

Celkem GSP a/nebo ostatní preference

39 911,8

100,0

Celkem

92 309,2

MFN tarif nenulový

Nestanoveno

-

Pozn.: Data za rok 2011 nejsou k dispozici.34 Pramen: Eurostat

34

52

MFN (Most favoured nation). Doložka nejvyšších výhod byla sjednána v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a představuje závazek smluvních stran, že jakákoli výhoda, přednost, výsada či osvobození, poskytnuté kteroukoli smluvní stranou jakémukoli výrobku pocházejícímu z kterékoli země nebo tam určenému, budou ihned a bezpodmínečně poskytnuty stejnému výrobku pocházejícímu z území všech ostatních smluvních stran nebo tam určenému. Existuje však systém z režimu nejvyšších výhod a na jejich základě jsou sjednávány preferenční dohody.


V rámci GSP a/nebo jiných preferenčních režimů se dováží do EU s nulovou celní sazbou MFN v podstatě jen ryby, rybí maso a plody moře (i upravené a konzervované) a tabák. S nenulovou sazbou MFN importuje EU v rámci těchto režimů zejména ryby a rybí maso, přípravky a konzervy z ryb, plody moře upravené nebo konzervované, skořápkové ovoce (KN 0802), vinné hrozny, rýži a víno. (Uvedené komodity v průměru let 2008-10 zaujímaly v hodnotě sledovaného preferenčního dovozu téměř tři čtvrtiny.) Největší podíl v unijním dovozu s preferenční nulovou celní sazbou zaujímají rybí konzervy, rybí maso, ovoce (KN 0804), cukr, řezané květiny, víno, ryby a plody moře (vč. konzervovaných), banány, konzervované ovoce, káva, limonády, tabák, potravinové přípravky jiné (KN 2106), kakaová hmota a kakaové máslo, skořápkové ovoce, zelenina ostatní (KN 0709), palmový olej a vinné hrozny. (Uvedené komodity v průměru let 2008-10 tvořily v hodnotě sledovaného preferenčního dovozu téměř více než 70 %.) V preferenčním režimu s nenulovou sazbou jsou do EU importovány především korýši a měkkýši (vč. upravených a konzervovaných), ryby, rybí maso a rybí konzervy, citrusové plody, hroznové víno, slunečnicový olej, konzervované ovoce, rajčata a skořápkové ovoce, peckovinové ovoce (KN 0709) a ovocné a zeleninové šťávy. (Uvedené komodity v průměru let 2008-10 tvořily v hodnotě sledovaného preferenčního dovozu necelých 70 %.) Z výše uvedeného výčtu je patrné, že dovoz v rámci preferenčních režimů (GSP a jiných) se vztahuje spíše na nekompetitivní a méně zpracované produkty. Největší zastoupení mají v dovozu s nulovými preferenčními celními sazbami Švýcarsko, Turecko a Chile a s nenulovými preferenčními celními sazbami Čína, Thajsko a Indie (viz tab. 2.20). Tab. 2.20 - Země s největším podílem na dovozu agrárních výrobků do EU podle preferenčních režimů v roce 2010 Pouze v rámci MFN MFN tarif nulový

MFN tarif nenulový

V systému GSP a jiných preferenčních režimů MFN tarif nulový



Brazílie

USA

Norsko

Norsko

Švýcarsko

Čína

Argentina

Brazílie

Čína

Čína

Turecko

Thajsko

USA

Argentina

Argentina

Thajsko

Chile

Indie

Kanada

Thajsko

Indonésie

Chile

Maroko

Jižní Afrika

Čína

Nový Zéland

Vietnam

Jižní Afrika

Pobřeží Slonoviny

Argentina

Pobřeží Slonoviny

Kolumbie

Srí Lanka

Turecko

Norsko

Vietnam

Indonésie

Indonésie

Chile

Rusko

Kostarika

Turecko

Nový Zéland

Ekvádor

Thajsko

Filipíny

Ekvádor

Ukrajina

Vietnam

Austrálie

Rusko

Indie

Keňa

Maroko

Peru

Čína

Filipíny

Izrael

Peru

Chile

Pramen: Eurostat

53

MFN tarif nenulový


Tab. 2.21 - Dovoz agrárního zboží do ČR z třetích zemí podle preferenčních režimů v průměru let 2008-10 Dovozní režim

mil. Kč

%

Pouze v rámci MFN MFN tarif nulový

100,3

53,7

86,6

46,3

0,0

0,0

186,9

100

3,6

2,0

MFN tarif nenulový

21,9

12,3


79,8

44,7


73,2

41,0

0,1

0,1

Celkem GSP a/nebo ostatní preference

178,6

100,0

Celkem

365,6

MFN tarif nenulový Nestanoveno Celkem pouze MFN V systému GSP a/nebo jiných preferenčních režimů MFN tarif nulový

Nestanoveno

Pozn.: Data za rok 2011 nejsou k dispozici. Pramen: Eurostat

54


-

3. Dotazníkové šetření Povědomí o vlivu zemědělského obchodu, SZP a dalších souvisejících politik na rozvojové země a ochotě a reálných možnostech změnit své jednání na základě informací o těchto dopadech zkoumalo dotazníkové šetření. Dotazníky byly předloženy Agrární komoře, Zemědělskému svazu, Asociaci soukromých zemědělců, Svazu marginálních oblastí, Společnosti mladých agrárníku a firmě Pro-Bio, přičemž odpovědi se podařilo získat pouze od čtyřech z těchto organizací, což bohužel do jisté míry vypovídací schopnost o zkoumaném tématu snižuje. Tab. 3.1 – Shrnutí výsledků dotazníkového šetření Dotazník

1

Otázka č.

2

3

4

1

ne

ano

částečně

částečně

2

částečně

částečně

částečně

ne

3

i)

zásadní (restrukturalizace)/ akceptace

malý/akceptace

střední/akceptace

malý/lze zrušit

ii)


zásadní/odmítnutí

zásadní/odmítnutí

velký/nelze zrušit

iii)


malý/odmítnutí

významný/zákonná úprava

malý/lze zrušit

iv)

dopady na zdraví/ odmítnutí

malý/-

významný/zákonná úprava

velký/nelze zrušit

částečně

částečně

ano

ano

a

částečně

ano

ano

ano

b

částečně

částečně

částečně

ano

ano

ne

ano

ne

a

ne

ano

b

ne

ne

c

ano

ne

d

-

-

4 5

6

Závěry z dotazníkového šetření nejsou příliš překvapivé v tom ohledu, že určité povědomí o dané problematice oslovení respondenti mají. Někteří jsou přitom patrně obeznámeni i s příslušnými dokumenty týkající se PCD. Převážně všichni se pak domnívají, že současná SZP využívá, alespoň částečně, instrumentů, které jsou v rozporu s rozvojovou politikou EU, resp. ČR.

55


Respondenti shodně odpovídali, že se, alespoň částečně, zajímají o to, odkud jsou dováženy vstupy do zemědělské produkce (např. sója) a kam směřuje subvencovaný vývoz (např. mléčné výrobky) a jaké dopady to má pro výrobce a spotřebitele v dané destinaci. Zvláště v této oblasti se však samozřejmě nabízí otázka, nakolik jsou odpovědi oslovených představitelů organizací poctivé. Rozdílné názory mají naproti tomu respondenti na to, zda by měla být koherence jedním z hlavním hybatelů reformy SZP. Pokud se někteří domnívají, že neměla, uvádějí jako důvod, z nabízených variant, fakt, že argumenty „pro“ nejsou dostatečně zdůvodněné, popř. to, že agrární obchod s RZ zaujímá jen malý podíl na celkovém AZO ČR. Žádné vlastní důvody již nepřipojují. V jednom z dotazníků se pak objevil názor, že „koherence“ by měla být součásti SZP, nicméně poukazují na to, že zemědělsko-potravinářský komplex je strategickou oblastí, a proto je nutné zachovat v určité míře ochranářské mechanismy EU pro odpovídající potravinovou a surovinovou bezpečnost. Respondenti by v rámci instrumentů, které jsou v rozporu s rozvojovými politikami, shodně akceptovali zrušení vývozních náhrad, ačkoliv se někteří domnívají, že by to mělo na české zemědělce negativní dopady a vyžádalo by si to restrukturalizaci v některých sektorech. Někteří respondenti překvapivě také uváděli, že by se obešli i bez clení ochrany. Za neakceptovatelné pak považují především zrušení domácích podpor. Velký vliv by také podle nich mělo zrušení netarifních bariér (NTB). V jiné části dotazníku jeden z respondentů udává, že RZ nejsou schopni, a pravděpodobně ještě dlouho nebudou, dostát tvrdým standardům v oblasti kvality, ochrany životního prostředí, welfare a hygieny EU.

56


Závěr Studie ukázala, že v rámci EU je otázka koherence SZP s potřebami rozvojových zemí a s politikou pro rozvoj závažná. Problém koherence rozvojové, zemědělské a dalších politik je sice obecně uznán na úrovni EU, ale promítnutí požadavku koherence do sektorové politiky zemědělství je stále omezené. Navrhované změny SZP pro období 2014 až 2020 mohou přispět k částečnému zmírnění tohoto problému, nebudou však představovat zásadní změnu. Ukazuje se také, že další liberalizace zemědělského obchodu přinese sice prospěch velkým exportérům z rozvojových a zejména rychle se rozvíjejících ekonomik, zároveň s tím však mohou mít negativní dopady na nejchudší země, které ztratí výhody z preferenčního přístupu k Evropskému trhu. Český zahraniční obchod s rozvojovými zeměmi není velký ani z hlediska českého agrárního zahraničního obchodu, tím méně v kontextu EU. To v žádném případě ale neznamená, že se ČR nemusí otázkou koherence zemědělské politiky s potřebami rozvojových zemí zabývat. Například nastavení vázaných podpor, v jejichž důsledku vzroste produkce, bude spolupůsobit na objem produkce v rámci EU a následně může mít dopad na světový trh a některé konkrétní rozvojové země. ČR by se předně měla zaměřit na koordinační mechanismy a prosazovaní spravedlivých podmínek trhu. Problém koherence je částečně reflektován zemědělskou veřejností. Z dotazníkového šetření je zřejmé, že zemědělské nevládní organizace jsou si vědomy souvislostí mezi SZP a potřebami rozvojových zemí, avšak obecně je to považováno za spíše okrajový problém. Pokud se nevládní organizace vyjadřovaly pozitivně ke změně SZP ve směru větší koherence politik pro rozvoj, pak se zdá, že především z důvodu souladu se svými stavovskými zájmy a méně z důvodu solidarity se zemědělci v jiných zemích. Studie tak indikovala potřebu dalšího výzkumu zejména v oblasti přenosu celoevropského závazku prosazovaní koherence politik pro rozvoj na národní úroveň. Prospěšná by byla hlubší a širší diskuse o koherenci zemědělské politiky s potřebami rozvojových zemí mezi zemědělskou veřejností a vládními i nevládními organizacemi prosazujícími tuto koherenci, zejména uvědomíme-li si, že zemědělství je významným sektorem ekonomik téměř všech rozvojových zemí.

57


Použitá literatura ABLER, D. A BLANDFORD, D. 2005. A Review of Empirical Studies on the Production Impacts of PFC and MLA Payments Under the U.S. FAIR Act. Consultants report, Organization for Economic Cooperation and Development, Paris. ANDERSON K. A MARTIN W. 2005. Agricultural Trade Reform and the Doha Development Agenda. Working paper WPS3607, The World Bank.

BORRELL, B. 1999. Bananas: Straightening out bent ideas on trade as aid. Centre for International Economics, September. BOUËT, A., DECREUX, Y., FONTAGNÉ, L., JEAN, S. A LABORDE, D. 2004. Computing an Exhaustive and Consistent, ad-valorem Equivalent Measure of Applied Protection: A Detailed Description of MacMap-HS6 Methodology. Working paper. Centre d‘Etudes Prospectives et d‘Informations Internationales, CEPII, Paris. BOUËT, A., BUREAU, J.C., DECREUX, Y., JEAN, S. 2005. Multilateral agricultural trade liberalization: The contrasting fortunes of developing countries in the Doha Round. IIIS Discussion Paper No. 60 BROT FÜR DIE WELT. 2010. Milk Dumping in Cameroon: Milk powder from the EU is affecting sales and endangering the livelihoods of dairy farmers in Cameroon. http://www.brot-fuer-die-welt.de/ downloads/fachinformationen/aktuell02_milchdumping_english.pdf BUREAU, J.C. A SALVATICI, L. 2004. WTO Negotiations on Market Access: What We Know, What We Don‘t and What We Should. In Agricultural Policy Reform and the WTO, G. Anania, M. E. Bohman, C. A. Carter and A. F. McCalla, eds, Edward Elgar, Cheltenham, UK & Northampton MA, USA, pp. 207-251. BUREAU, J.C., BERNARD, F., GALLEZOT, J. A GOZLAN, E. 2004. The Measurement of Protection on the Value Added of Processed Food Products in the EU, the US, Japan and South Africa. The World Bank. BUREAU, J. C., JEAN, S. A MATTHEWS, A. 2005. The Consequences of Agricultural Trade Liberalization for Developing Countries: Distinguishing Between Genuine Benefits and False Hopes. CEPII Working Paper No. 2005 – 13. Centre d‘Etudes Prospectives et d‘Informations Internationales, Paris. BUREAU, J. C. A MATTHEWS, A. 2005. EU Agricultural Policy: What Developing Countries Need to Know. IIIS Discussion Paper No. 91, říjen 2005

COSTA, C., OSBORNE, M., ZHANG, X.G., BOULANGER, P. A JOMINI, P. 2009. Modelling the Effects of the EU Common Agricultural Policy, Staff Working Paper, Productivity Commission, Melbourne.

DG AGRI. 2012. Financing the Common Agricultural Policy: Agriculture and Rural Development budget expenditure. http://ec.europa.eu/agriculture/fin/budget/index_en.htm DG AGRI. 2012A. EU agriculture and ACP countries - in a nutshell. http://ec.europa.eu/agriculture/ developing-countries/acp/intro/index_en.htm DG AGRI. 2012B. The EU rice regime. http://ec.europa.eu/agriculture/cereals/factsheet-rice_en.pdf DG AGRI. 2012B. Cotton. http://ec.europa.eu/agriculture/markets/cotton/index_en.htm DIAO, X., SOMWARU, A. A ROE, T. 2001. A global analysis of agricultural reform in WTO member countries. In: Burfisher, M.E. ed. Agricultural policy reform in the WTO: the road ahead. Economic Research Service, U.S. Department of Agriculture, Washington, 25-40. Agricultural Economic Report no. 802. DIAO, X., DIAZ-BONILLA, E. A ROBINSON, S. 2004. Tell me Where it Hurts, and I’ll Tell You who to Call, International Food Policy Research Institute, Washington.

ERJAVEC, E., CHANTREUIL, F., HANRAHAN, K., DONNELLAN, T., SALPUTRA, G., KOŽAR, M. A VAN LEEUWEN, M., 2011. Policy assessment of an EU wide flat area CAP payments system, Economic Modelling 28, 1550-1558.

58


EVROPSKÁ KOMISE, 2010. The CAP towards 2020: Meeting the food, natural resources and territorial challenges of the future, COM(2010)672 final, Brussels. EVROPSKÁ KOMISE, 2010A. Prospects for agricultural markets and income in the EU 2010-2020, DG Agriculture and Rural Development, Brussels. EVROPSKÁ KOMISE. 2011. Impact Assessment: Common Agricultural Policy towards 2020. Commission Staff Working Paper. SEC(2011) 1153 final. EUROPEAN COMMISSION, 2011A. Common Agricultural Policy towards 2020 Impact Assessment. Annex 3: Direct payments, Commission Staff Working Paper, DG Agriculture and Rural Development, Brussels. EVROPSKÁ KOMISE, 2011B. Common Agricultural Policy towards 2020 Impact Assessment. Annex 5, Market Measures, Commission Staff Working Paper, DG Agriculture and Rural Development, Brussels. EVROPSKÁ KOMISE, 2011C, Greening – Results of partial analysis on impact on farm income using FADN, Annex 2D, Impact assessment, Common Agricultural Policy towards 2020, Staff Working Paper, Brussels.

FRANCOIS,

J., VAN MEIJL, J. A VAN TONGEREN, F. 2003. Economic Implication of Trade Liberalization under the Doha Round, CEPII Working Paper 2003-20, Centre d‘Etudes Prospectives et d‘Informations Internationales, Paris.

GLOPOLIS. 2010. Praktické kroky ČR ke koherenci politik pro rozvoj: Zemědělský obchod a změna klimatu. Pražský institut pro globální politiku – Glopolis, o. p. s. GOCHT, A., BRITZ, W. A ADENÄUER, M. 2011. Farm level policy scenario analysis, Joint Research Centre Institute for Prospective Technological Studies, Luxembourg, Publications Office of the European Union.

CHAPLIN, H. A MATHEWS, A. 2005. Coping with the Fallout for Preference-Receiving Countries From EU Sugar Reform. IIIS Discussion Paper No. 100.

INSTITUTE

FOR INTERNATIONAL INTEGRATION STUDIES. 2010. Sugar Case Study. http://www.tcd.ie/iiis/ policycoherence/eu-agricultural-policy-reform/sugar-case-study.php. INSTITUTE FOR INTERNATIONAL INTEGRATION STUDIES. 2010A. EU banana policy reform and developing countries case study. http://www.tcd.ie/iiis/policycoherence/eu-agricultural-policy-reform/banana-casestudy.php

JAFFEE,

S. A HENSON, S. 2004. Standards and Agro-Food Exports from Developing Countries: Rebalancing the Debate. World Bank Policy Research Working Paper 3348. JONGENEEL, R., 2011. European Union dairy policy reform: impact and challenges, in OECD, Disaggregated impacts of CAP reforms, OECD, Paris.

LAIRD, S., PETER, R. A VANZETTI, D. 2004. Southern Discomfort: Agricultural Policies, Trade and Poverty. CREDIT Research Paper 04/02, University of Nottingham.

MATHEWS, A. 2008. EPAs and the Demise of the Commodity Protocols. IIIS Discussion Paper No. 258. 59


MATHEWS, A. 2011. Unfulfilled expectations? The EU’s agricultural and fisheries policies and Africa. IIIS Discussion Paper No. 355. MATHEWS, A. 2011A. Post-2013 EU Common Agricultural Policy, Trade and Development: A Review of Legislative Proposals”; ICTSD Programme on Agricultural Trade and Sustainable Development; Issue Paper No.39; International Centre for Trade and Sustainable Development, Geneva, Switzerland. MILNER, C., ZGOVU, E. A MORRISSEY, O. 2009. Policy Responses to Trade Preference Erosion: Options for developing Countries, London, Commonwealth Secretariat.

NOLTE, S., BUYSSE, J. , VAN DER STRAETEN, B.,

CLAYES, D., LAUWERS, L. A VAN HUYLENBROECK, G. 2010. Modelling the effects of an abolition of the EU sugar quota on internal prices, production and imports. 114th EAAE Seminar ‘Structural Change in Agriculture’, Berlin, Germany, April 15 - 16, 2010.

OECD. 2005. Agriculture and Development. The case for Policy Coherence. OXFAM. 2005. A Round for Free: How rich countries are getting a free ride on agricultural subsidies at the WTO. Oxfam briefing paper. Červen 2005

PANAGARIYA, A. 2005.

Agricultural Liberalization and the Least developed Countries: Six Fallacies. The World Economy. Volume 28, Issue 9, Blackwell Publishing Oxford, UK, pp 1277-1299. PEREZ, R. A JALLAB M. 2009. Preference erosion and market access liberalization: the African dilemma in multilateral negotiations on agriculture, Review of World Economics 145, 2, 277–292.

REARDON T. 2004. “Private Standards and the Supermarket Revolution”, Standards and Trade Course, The World Bank, Washington DC. REVOREDO-GIHA, C., PHILIPPIDIS, G., TOMA, L. A RENWICK, A. 2011. An Analysis of the Potential Impact of the Elimination of EU Export Refunds for Developing Countries. Paper prepared for presentation at the EAAE 2011 Congress „Change and Uncertainty: Challenges for Agriculture,Food and Natural Resources. Zurich, Switzerland. ROBERTS, D., JOSLING, T. A ORDEN, D. 1999 “A Framework for Analyzing Technical Trade Barriers in Agricultural Markets,” United States Department of Agriculture, Economic Research Services. Washington, D.C TOKARICK S. 2003. Measuring the Impact of Distortions in Agricultural Trade in Partial and General Equilibrium, Working Paper, International Monetary Fund.

UN MILLENNIUM CAMPAIGN. 2010. Give Development a Chance. Europe‘s CAP Needs Urgent Reform. WTO. 2008. Revised draft modalities for agriculture, Committee on Agriculture, TN/AG/W/4/Rev.4 (Revidovaný návrh modalit DDA).

60


URL http://ec.europa.eu/agriculture/faq/devel/index_cs.htm - stránky Evropské Komise http://www.mpo.cz/cz/energetika-a-suroviny/statistiky-energetika/#category453 - stránky Ministerstva průmyslu a obchodu http://www.rozvojovka.cz/rozvojova-politika-evropskeho-spolecenstvi_228_5.htm http://ec.europa.eu/agriculture/developing-countries/acp/intro/index_en.htm - informace o EU a AKP http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/zakladni-informacek-wto-a-dda/1000487/39073/ http://ec.europa.eu/agriculture/developing-countries/acp/intro/index_en.htm - přehled preferenčních dohod EU

Zdroje dat http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO - databáze zahraničního obchodu ČSÚ Intranetový prohlížeč databází Mze – Celní statistika http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/external_trade/data/database - databáze zahraničního obchodu EU (EUROSTAT) http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/zahranicni-vztahy/ - přehledy čerpání ZRS Nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 ze dne 17. prosince 1987, kterým se zavádí nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady, ve znění pozdějších předpisů. http://docsonline.wto.org/gen_home.asp?language=1&_=1 - dokumenty WTO vč. notifikovaných podpor EU podklady SZIF - přehledy o skutečném čerpání podpor SZIF v jednotlivých letech ČR

61


Přílohy Tabulky a grafy v příloze Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Tab. 20 Tab. 21 Tab. 22 Tab. 23 Tab. 24 Tab. 25 Tab. 26 Graf 1 Graf 2 Graf 3 Graf 4 Graf 5 Graf 6

62

Český agrární dovoz a vývoz z/do jednotlivých teritoriálních skupin třetích zemí (v mil. Kč) Vývoj českého agrárního dovozu a vývozu z/do jednotlivých teritorií (v %) Podíl jednotlivých teritoriálních skupin třetích zemí na celkovém AZO ČR (v %) Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Brazílie v průměru let 2005-11 Nejvíce dovážené komodity do ČR z Brazílie v průměru let 2005-11 Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Indie v průměru let 2005-11 Nejvíce dovážené komodity do ČR z Indie v průměru let 2005-11 Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Číny v průměru let 2005-11 Nejvíce dovážené komodity do ČR z Číny v průměru let 2005-11 Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Ruska v průměru let 2005-11 Nejvíce dovážené komodity do ČR z Ruska v průměru let 2005-11 Agrární dovoz a vývoz EU 27 z/do třetích zemí (vyjma vyspělých) v průměru let 2009-11 Vývoz zahuštěného mléka a smetany (KN 0402) do třetích zemí v letech 2002 až 2011 (v tunách) Teritoriální struktura unijního vývozu zahuštěného mléka a smetany (KN 0402) v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé denaturovaného lihu (KN 2207 20) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci denaturovaného lihu (KN 2207) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé FAME (KN 3824 90 91) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci FAME (KN 3824 90 91) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé sójových pokrutin (KN 2304) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci sójových pokrutin (KN 2304) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé sójových bobů (KN 1201) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci sójových bobů (KN 1201) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé sójového oleje (KN 1507) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci sójového oleje (KN 1507) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dodavatelé palmového oleje (KN 1511) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hlavní dovozci palmového oleje (KN 1511) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Dovoz sójových pokrutin do ČR (v rámci intra i extraobchodu) Dovoz sójových bobů do ČR (v rámci intra i extraobchodu) Dovoz sójového oleje do ČR (v rámci intra i extraobchodu) Dovoz palmového oleje do ČR (v rámci intra i extraobchodu) Vývoj dovozu sójových pokrutin do Nizozemska z Argentiny a Brazílie (v tis. tun) Vývoj dovozu sójových bobů do Nizozemska z Brazílie (v tis. tun)


63

Koherence zemědělské a rozvojové politiky 2006 79,2 73,7 105,0 104,2 103,9 227,4 54,4 47,1 92,8 97,7 103,7 89,4 108,9 100,0

2007 118,3 111,3 97,1 91,6 127,7 86,6 96,3 110,8 105,5 97,0 97,2 71,7 114,7 123,3

2007 9 893,2 6 689,7 658,6 545,9 5 482,3 1 113,1 2 061,3 2 026,2 2 868,8 907,3 2 090,4 1 105,4 129 333,0 96 879,9

2008 109,0 107,8 100,5 101,8 107,1 73,6 68,9 68,4 105,1 108,7 102,1 116,4 101,3 110,4

2008 10 785,2 7 212,0 662,3 555,7 5 869,8 819,1 1 420,7 1 386,2 3 016,0 986,0 2 133,4 1 286,7 131 048,0 106 931,0

Tab. 3 - Podíl jednotlivých teritoriálních skupin třetích zemí na celkovém AZO ČR (v %) 2005 2006 2007 2008 RZ (bez SNS) 10,2 7,4 7,6 8,2 RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) 7,9 5,3 5,2 5,5 SNS 0,6 0,6 0,5 0,5 Dovoz SNS (bez Ruska) 0,6 0,5 0,4 0,4 BRIC (tj. Brazílie, Rusko, Indie a Čína) 4,0 3,8 4,2 4,5 Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) 0,5 1,1 0,9 0,6 RZ (bez SNS) 5,0 2,7 2,1 1,3 RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) 4,9 2,3 2,1 1,3 SNS 3,7 3,5 3,0 2,8 Vývoz SNS (bez Ruska) 1,2 1,2 0,9 0,9 BRIC 2,6 2,7 2,2 2,0 Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) 2,2 2,0 1,1 1,2 Pozn.: Data "s dopočty". Skupina RZ dle ČSÚ nezahrnuje Čínu, Korejskou lidově demokratickou republiku, Kubu, Laoskou demokratickou republiku, Mongolsko a Vietnam. SNS - Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgystán, Moldavsko, Ruská federace, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. ETE - Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Kosovo, Makedonie a Srbsko. Tempo růstu - řetězový index, průměrné tempo růstu v letech 2005-11 je geometrických průměrem. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

RZ (bez SNS) RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) SNS Dovoz SNS (bez Ruska) BRIC (tj. Brazílie, Rusko, Indie a Čína) Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) RZ (bez SNS) RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) SNS Vývoz SNS (bez Ruska) BRIC Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) Agrární dovoz celkem Agrární vývoz celkem

2005 -

Tab. 2 - Vývoj českého agrárního dovozu a vývozu z/do jednotlivých teritorií (v %)

Tab. 1 - Český agrární dovoz a vývoz z/do jednotlivých teritoriálních skupin třetích zemí (v mil. Kč) 2005 2006 RZ (bez SNS) 10 552,1 8 360,6 RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) 8 159,4 6 010,2 SNS 646,5 678,6 Dovoz SNS (bez Ruska) 572,0 596,1 BRIC (tj. Brazílie, Rusko, Indie a Čína) 4 133,1 4 292,7 Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) 565,4 1 286,0 RZ (bez SNS) 3 932,2 2 140,3 RZ (bez SNS, Brazílie a Indie) 3 884,0 1 828,2 SNS 2 928,2 2 718,7 Vývoz SNS (bez Ruska) 957,7 935,4 BRIC 2 073,0 2 150,3 Evropské tranzitivní ekonomiky (Západní Balkán) 1 723,3 1 541,2 Agrární dovoz celkem 103 522,4 112 736,7 Agrární vývoz celkem 78 519,6 78 542,1

2009

2009

7,4 4,9 0,5 0,4 3,8 0,3 1,4 1,3 2,5 1,1 1,5 1,1

91,2 91,6 96,8 99,8 87,4 45,4 96,7 97,0 83,4 113,3 73,7 83,0 102,1 95,1

2009 9 837,9 6 607,6 641,2 554,7 5 131,8 372,0 1 374,5 1 344,7 2 515,6 1 117,4 1 571,9 1 068,1 133 735,2 101 707,7

2010

2010

7,0 4,7 0,7 0,6 3,9 0,4 1,7 1,7 2,8 1,2 1,8 1,1

100,3 99,8 144,0 143,2 107,4 149,2 131,4 131,6 116,7 117,4 118,2 107,6 104,7 103,6

2010 9 868,2 6 596,8 923,4 794,3 5 511,4 555,2 1 806,4 1 769,1 2 936,0 1 312,3 1 857,9 1 149,4 140 007,8 105 364,2

2011

2011

7,4 4,7 0,6 0,5 4,3 0,5 1,8 1,8 2,5 1,0 1,9 1,2

117,5 112,2 99,9 95,9 121,1 150,0 120,2 120,4 104,8 92,2 121,2 121,7 111,5 114,9

2011 11 596,1 7 400,3 922,2 762,1 6 672,3 832,9 2 171,7 2 130,7 3 077,2 1 209,7 2 252,3 1 398,5 156 046,1 121 068,9

ø 2005-11 7,8 5,4 0,6 0,5 4,1 0,6 2,2 2,1 2,9 1,1 2,1 1,3

ø tempo růstu 2005-11 101,6 98,4 106,1 104,9 108,3 106,7 90,6 90,5 100,8 104,0 101,4 96,6 107,1 107,5

ø 2005-11 10 127,6 6 953,7 733,3 625,8 5 299,0 792,0 2 129,6 2 052,7 2 865,8 1 060,8 2 018,4 1 324,7 129 489,9 98 430,5

64




0207 Maso a droby drůbeže čerstvé, chlazené nebo zmrazené 0210 Maso a droby solené, sušené nebo uzené, moučky 1602 Přípravky a konzervy jiné z masa, drobů nebo krve 2304 Pokrutiny a odpad po extrahování sojového oleje 0901 Káva, i pražená, dekofeinovaná, slupky, náhražky 2401 Tabák nezpracovaný, odpad tabákový 2009 Šťávy ovocné a zeleninové - zejména pomerančová 2207 20 Ethylalkohol denaturovaný 2101 Výtažky, esence a koncentráty kávy, čaje apod. 0807 Melouny 0805 Plody citrusové čerstvé nebo sušené - nejvíce citróny 1603 Výtažky a šťávy z masa ryb, korýšů měkkýšů apod. 1507 Olej sojový a jeho frakce, i rafinovaný 0804 Kvajava, mango, fíky, datle ananas, avokádo apod. 0201+0202 Maso hovězí zmrazené, čerstvé a chlazené Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

KN

Hodnota ročního dovozu (mil. Kč) 646,1 350,2 343,8 299,3 260,0 217,4 126,4 86,7 76,4 47,9 39,0 37,6 34,0 32,3 32,4

Tab. 5 - Nejvíce dovážené komodity do ČR z Brazílie v průměru let 2005-11

1109 Lepek pšeničný, i sušený 2401 Tabák nezpracovaný, odpad tabákový 2203 Pivo ze sladu 1210 Šištice chmelové čerstvé, sušené apod., lupulin 1904 Výrobky z obilí získané bobtnáním, pražením apod., vločky 0511 Výrobky živočišného původu jinde neuvedené 2104 Polévky, bujóny, homogenizované potravinové směsi 2008 Ovoce a ořechy vč. směsí konzerv., i slazené a s alkoh. Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

KN

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč) 2,0 1,6 1,6 0,5 0,3 0,2 0,1 0,1

Tab. 4 - Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Brazílie v průměru let 2005-11

23,6 12,8 12,6 11,0 9,5 8,0 4,6 3,2 2,8 1,8 1,4 1,4 1,2 1,2 1,2

%

30,9 25,1 24,5 8,5 4,4 3,8 1,3 1,0

%



Ořechy akužové, kokosové a para a čerstvé nebo sušené Semena a plody olejnaté ostatní - především sezamové Tabák nezpracovaný, odpad tabákový Hrozny vinné čerstvé nebo sušené Přípravky potravinové jiné Šťávy a výtažky rostlin, pektiny apod. Rýže Zelenina sušená, drcená, v prášku - hlavně cibule a směsi Šelak, klovatiny, pryskyřice, balzámy apod. Čaj Pepř a paprika sušené, drcené, v prášku Ovoce a ořechy jinak upravené nebo konzervované Rostliny a plody pro parfumerii, lékařství apod. Káva, i pražená, dekofeinovaná, slupky, náhražky Zelenina, ovoce a ořechy konzerv. v octě - nejvíce okurky Tuky a oleje rostlinné ostatní - především ricinový Materiály pro výrobu košíkářského a pleteného zboží 1401 - zejména rákos, bambus 0604 Listy, větve a ostatní části rostlin k okrasným účelům Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ 0801 1207 2401 0806 2106 1302 1006 0712 1301 0902 0904 2008 1211 0901 2001 1515

KN

21,9 9,8 9,6 6,4 5,8 5,4 5,2 4,2 3,6 3,2 3,1 2,8 2,6 2,4 1,7 1,3 1,2 1,0

5,0 4,2

%

59,0 21,9 14,3 1,3 1,1

%

Hodnota ročního dovozu (mil. Kč) 87,7 39,2 38,4 25,9 23,4 21,7 20,7 16,7 14,5 13,0 12,6 11,1 10,5 9,4 7,0 5,2

Tab. 7 - Nejvíce dovážené komodity do ČR z Indie v průměru let 2005--11

1001 Pšenice 1302 Šťávy a výtažky rostlin, pektiny apod. 1210 Šištice chmelové čerstvé, sušené apod., lupulin 0404 Syrovátka, i slazená 2209 Stolní ocet a jeho náhražky z kyseliny octové Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

KN

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč) 41,2 15,3 10,0 0,9 0,8

Tab. 6 - Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Indie v průměru let 2005--11

65



1210 Šištice chmelové čerstvé, sušené apod., lupulin 1302 Šťávy a výtažky rostlin, pektiny apod. 0404 Syrovátka, i slazená 2203 Pivo ze sladu 2308 Odpady a rostlinné zbytky, též peletované pro výživu zvířat 2201 Voda vč. minerální a sodovky neslazené 1207 Semena a plody olejnaté ostatní, i drcené 0402 Mléko a smetana zahuštěná nebo slazená 1211 Rostliny a plody pro parfumerii, lékařství apod. 1704 Cukrovinky bez kakaa (vč. bílé čokolády) 2204 Víno 0505 Peří používané k vycpávání, prachové peří 2208 Ethylalkohol nedenat. méně než 80%, destiláty, likéry 1108 13 Škrob bramborový Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

KN

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč) 59,9 19,3 18,7 6,4 6,1 4,4 3,7 3,1 2,5 2,1 1,9 1,9 1,9 1,3

Tab. 8 - Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Číny v průměru let 2005-11

43,8 14,1 13,7 4,7 4,5 3,2 2,7 2,3 1,8 1,6 1,4 1,4 1,4 1,0

%


Ovoce a ořechy jinak upravené nebo konzervované citrusy, arašídy, broskve, meruňky 0304 Filé aj. maso rybí čerstvé, chlazené nebo zmrazené 0703 Cibulová zelenina čerstvá nebo chlazená - především česnek 0504 Střeva, měchýře, žaludky a celé části zvířat (ne z ryb) 2002 Rajčata připravená a konzervovaná (ne v octě) 1704 Cukrovinky bez kakaa (vč. bílé čokolády) 0805 Plody citrusové čerstvé nebo sušené - nejvíce grapefruity 2106 Přípravky potravinové jiné 0712 Zelenina sušená, drcená - hlavně směsi, cibule a houby 1202 Oříšky arašídové nepražené, též bez skořápky 2309 Přípravky používané k výživě zvířat 2003 Houby a lanýže připravené a konzerv. (ne v octě) 0502 Štětiny a chlupy k výrobě kartáč. zboží 0902 Čaj 0208 Maso a droby ostatní čerstvé, chlazené nebo zmrazené 0811 Ovoce a ořechy (i vařené) zmrazené, i slazené - hlavně jahody 2009 Šťávy ovocné a zeleninové, i slazené - zejména jablečná 0804 Kvajava, mango, fíky, datle ananas, avokádo apod. 1302 Šťávy a výtažky rostlin, pektiny apod. 0813 Ovoce sušené (ne KN 0801 až 0806), směsi ořechů a ovoce 1604 Přípravky a konzervy z ryb 0713 Luštěniny suché, vyluštěné, i drcené - především fazole 0710 Zelenina vařená zmrazená 1206 Semena slunečnicová, i drcená Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ 2008

KN

12,1 11,1 9,0 6,8 6,6 4,1 3,6 3,0 2,9 2,8 2,8 2,8 2,4 2,3 1,6 1,6 1,6 1,4 1,4 1,3 1,2 1,1 1,1 1,0

221,1 178,6 135,7 130,4 80,7 70,8 60,4 58,0 55,9 55,8 55,4 47,2 45,0 32,3 32,1 31,0 27,5 27,2 25,0 23,2 22,5 21,7 19,5

%

240,5


Tab. 9 - Nejvíce dovážené komodity do ČR z Číny v průměru let 2005--11

66



2203 Pivo ze sladu 1704 Cukrovinky bez kakaa (vč. bílé čokolády) 1207 Semena a plody olejnaté ostatní, i drcené - především mák 2309 Přípravky používané k výživě zvířat 1107 Slad, i pražený 2106 Přípravky potravinové jiné 0404 Syrovátka, i slazená 0405 Máslo a jiné tuky z mléka 1210 Šištice chmelové čerstvé, sušené apod., lupulin 1302 Šťávy a výtažky rostlin, pektiny apod. 2007 Zavařeniny, želé, marmelády apod., i slazené 0407 Vejce ve skořápkách 2202 Voda vč. minerální a sodovky slazené (ne šťávy) 1209 Semena, plody a výtrusy k výsevu 0402 Mléko a smetana zahuštěná nebo slazená 2101 Výtažky, esence a koncentráty kávy, čaje apod. 2103 Omáčky, směsi koření a přísad pro ochucení, hořčice 1701 Cukr třtinový a řepný, sacharóza chemicky čistá 1905 Zboží pekařské, pečivo, oplatky, sušenky apod. 2009 Šťávy ovocné a zeleninové - nejvíce směsi a jablečná 2208 Ethylalkohol nedenat méně než 80%, destiláty, likéry 0203 Maso vepřové čerstvé, chlazené nebo zmrazené Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním vývozu do dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

KN

Hodnota ročního vývozu (mil. Kč) 384,8 245,6 186,3 97,7 69,1 68,9 56,6 54,3 50,3 46,3 36,3 35,3 32,5 32,2 30,3 28,5 27,6 26,3 23,0 21,8 19,7 18,1

Tab. 10 - Nejvíce vyvážené komodity z ČR do Ruska v průměru let 2005-11

21,3 13,6 10,3 5,4 3,8 3,8 3,1 3,0 2,8 2,6 2,0 2,0 1,8 1,8 1,7 1,6 1,5 1,5 1,3 1,2 1,1 1,0

%


Ethylalkohol nedenat. méně než 80%, destiláty, likéry Filé aj. maso rybí čerstvé, chlazené nebo zmrazené Potravinové přípravky z mouky, krupice, škrobu, sladový výtažek, 1901 směsi a těsta pro přípravu pekařského zboží 2106 Přípravky potravinové jiné 1905 Zboží pekařské, pečivo, oplatky, sušenky apod. 2402 20 Cigarety obsahující tabák 2102 Droždí 1704 Cukrovinky bez kakaa (vč. bílé čokolády) 1806 Čokoláda a přípravky potravinářské ostatní s kakaem 2103 Omáčky, směsi koření a přísad pro ochucení, hořčice 1207 Semena a plody olejnaté ostatní, i drcené 1204 Semena lněná, i drcená 1512 Olej slunečnicový a jeho frakce 2008 Ovoce a ořechy jinak upravené nebo konzerv. - převážně arašídy 0511 Výrobky živočišného původu jinde neuvedené 2105 Zmrzlina, eskymo apod., i s kakaem Pozn.: Data "bez dopočtů" Podíl v % na celkovém českém agrárním dovozu z dané země. Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

2208 0304

KN

20,0 16,0 10,2 7,7 5,6 5,0 4,6 4,1 3,7 3,0 2,8 2,6 2,2 2,0 1,6 1,3

10,8 8,1 5,9 5,3 4,9 4,4 3,9 3,2 2,9 2,8 2,3 2,1 1,7 1,3

%

Hodnota ročního dovozu (mil. Kč) 21,1 16,9

Tab. 11 - Nejvíce dovážené komodity do ČR z Ruska v průměru let 200 05-11

67


Tab. 12 - Agrární dovoz a vývoz EU 27 z/do třetích zemí (vyjma vyspělých) v průměru let 2009-11 Dovoz KN Název agregace mil EUR % 01 Živá zvířata 87,2 0,1 02 Maso a droby 2 094,5 2,9 03 Ryby, korýši, měkkýši a ost. vodní bezobratlí 7 450,0 10,5 04 Mléko a mléčné výrobky, ptačí vejce, med 287,9 0,4 05 Ostatní živočišné produkty 902,3 1,3 06 Živé rostliny a květinářské výrobky 1 209,7 1,7 07 Zelenina, poživatel. rostliny, kořeny, hlízy 2 499,7 3,5 08 Ovoce, ořechy 8 292,5 11,6 09 Káva, čaj, maté, koření 7 540,4 10,6 10 Obiloviny 2 098,4 2,9 11 Mlýnské výrobky, slad, škroby apod. 72,4 0,1 12 Olejnatá semena a plody 5 268,7 7,4 13 Rostlinné výtažky a šťávy 441,3 0,6 14 Rostlinné pletací materiály 134,5 0,2 15 Živočišné a rostlinné tuky a oleje 6 364,7 8,9 16 Přípravky z masa, ryb, korýšů apod. 4 155,0 5,8 17 Cukr a cukrovinky 1 955,8 2,7 18 Kakao a kakaové přípravky 4 766,5 6,7 19 Přípravky z obilí 481,9 0,7 20 Přípravky ze zeleniny, ovoce, ořechů aj. 2 970,5 4,2 21 Různé potravinové přípravky 778,2 1,1 22 Nápoje, lihové tekutiny a ocet 1 886,7 2,6 23 Zbytky a odpady v potr. průmyslu, krmivo 7 581,2 10,6 24 Tabák a tabákové výrobky 1 880,0 2,6 71 199,7 100,0 Celkem Pramen: Eurostat Vývoz mil EUR 995,7 4 265,4 1 599,5 5 422,8 513,1 768,3 1 486,9 1 861,6 448,1 4 306,7 1 372,5 1 112,8 388,9 5,6 1 550,3 679,2 1 018,7 1 612,9 3 528,8 1 815,1 3 494,9 7 550,0 1 830,6 2 821,4 50 449,7 %

2,0 8,5 3,2 10,7 1,0 1,5 2,9 3,7 0,9 8,5 2,7 2,2 0,8 0,0 3,1 1,3 2,0 3,2 7,0 3,6 6,9 15,0 3,6 5,6 100,0

Bilance mil. EUR 908,5 2 170,9 -5 850,5 5 134,9 -389,2 -441,4 -1 012,8 -6 431,0 -7 092,3 2 208,3 1 300,1 -4 155,8 -52,4 -128,9 -4 814,4 -3 475,8 -937,1 -3 153,6 3 046,9 -1 155,3 2 716,7 5 663,3 -5 750,6 941,5 -20 750,0

Tab. 13 - Vývoz zahuštěného mléka a smetany (KN 0402) do třetích zemí v letech 2002 až 2011 (v tunách) Název země 2002 2003 Afghánistán 0 25 Albánie 0 0 Alžírsko 1 308 5 019 Angola 0 63 Antigua a Barbuda 0 0 Aruba 25 0 Bahamy 0 19 Bangladéš 257 166 Bělorusko 0 0 Benin 86 102 Bolívie 16 0 Bosna a Hercegovina 263 72 Černá Hora 0 0 Čína 200 1 475 Dominika 0 32 Egypt 157 721 Eritrea 0 112 Etiopie 16 0 Filipíny 25 341 Gambie 0 0 Ghana 344 425 Gruzie 0 0 Chile 0 0 Chorvatsko 5 831 5 353 Indonésie 3 040 1 064 Írán 0 125 Island 0 0 Izrael 0 0 Jamajka 0 75 Japonsko 150 805 Jemen 0 25 Jihoafrická Republika 96 200 Jordánsko 381 588 Jugoslávie 827 419 Kamerun 0 25 Kanada 0 0 Katar 0 50 Kazachstán 0 0 Kolumbie 141 50 Korea 0 0 Kosovo 0 0 Kuba 0 2 551 Kuvajt 56 131 Libanon 5 122 4 769 Libérie 65 34 Libye 0 18 Makedonie 472 378 Malajsie 175 450 Mali 0 0 Maroko 0 948 Mauretánie 47 779 Mauricius 80 125 Mexiko 0 200 Moldavsko 0 0 Niger 28 148 Nigérie 210 415 Omán 122 0 Pákistán 0 0 Pobřeží slonoviny 559 427 Rusko 0 4 Rwanda 32 0 Saúdská Arábie 1 439 2 663 Senegal 14 51 Seychely 0 0 Singapur 1 450 1 380 Spojené arabské emiráty 250 206 Spojené státy 35 59 Srbsko 0 0 Srbsko a Černá Hora 0 0 Súdán 0 0 Svatá Lucie 0 16 Sýrie 258 550 Švýcarsko 32 0 Thajsko 10 002 12 434 Tchaj-wan 0 31 Togo 196 185 Turecko 75 230 Turkmenistán 0 0 Ukrajina 0 0 Uzbekistán 0 125 Venezuela 0 0 Vietnam 361 466 Celkem třetí země 34 242 47 123 Pozn.: Data "bez dopočtů" Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

68

2004 66 0 3 228 56 0 0 19 450 0 16 0 71 0 725 0 190 0 0 0 0 409 0 0 6 392 775 0 0 0 0 210 15 0 654 23 0 0 25 0 0 0 0 891 47 4 811 23 0 232 550 0 250 0 0 0 0 0 480 0 50 32 184 0 1 595 50 0 231 254 40 0 1 843 0 0 0 48 5 949 47 80 0 40 0 42 0 500 31 593


2005 0 0 1 001 33 0 0 0 297 0 0 0 20 0 0 0 376 0 0 75 32 0 0 0 5 492 2 050 50 0 0 0 0 0 112 281 0 0 0 25 0 0 0 373 162 197 4 688 16 0 150 550 0 850 0 0 0 0 0 0 0 0 201 60 0 2 053 0 0 1 225 205 0 0 435 143 0 100 0 10 205 32 0 0 0 0 75 0 700 32 264

2006 0 0 0 15 0 0 0 50 0 0 0 10 0 0 0 16 0 0 0 0 0 0 0 3 605 650 0 0 75 0 0 0 0 185 0 0 0 75 0 0 0 117 1 239 75 3 458 16 0 323 88 0 200 0 0 0 0 0 0 0 0 75 3 0 773 0 0 0 553 0 0 0 177 0 47 0 3 685 0 0 0 0 0 0 0 300 15 809

2007 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 22 0 0 163 0 0 0 0 0 46 0 3 506 3 375 0 0 0 0 0 0 0 41 0 0 0 0 0 0 0 110 0 200 2 191 16 0 62 700 0 0 0 0 0 0 0 112 0 0 0 156 0 443 0 0 100 74 0 484 0 16 0 41 0 4 581 0 0 0 0 0 0 0 0 16 438

2008 0 0 0 0 7 0 0 125 0 0 0 0 46 0 0 0 0 0 25 0 0 60 0 3 557 1 400 0 0 0 0 0 0 0 25 0 0 0 0 0 0 0 0 0 16 3 056 17 0 204 0 0 425 0 0 0 0 0 100 0 0 0 2 175 0 1 134 0 0 0 378 0 877 0 140 0 0 0 2 150 0 48 0 0 1 0 1 000 300 17 265

2009 0 0 850 0 0 0 0 1 275 0 0 0 35 39 0 0 0 0 0 25 0 0 0 0 2 424 50 0 0 0 0 0 0 0 50 0 0 0 0 0 0 0 66 0 16 3 874 0 0 205 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 25 0 1 0 224 0 0 0 0 0 287 0 0 0 0 0 2 487 0 0 0 0 0 0 0 400 12 333

2010 0 0 0 0 0 0 0 2 125 0 0 0 7 12 50 0 25 0 31 25 0 0 120 0 3 442 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 16 1 932 0 0 232 0 24 0 75 0 0 0 0 0 0 25 0 593 0 124 0 0 0 215 0 929 0 0 0 25 0 3 001 0 0 0 0 0 0 0 200 13 228

2011 0 21 0 19 0 0 0 1 875 0 0 0 60 46 300 0 0 0 0 200 0 0 25 0 2 152 100 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 552 0 0 519 0 0 0 0 0 0 0 25 0 0 0 0 100 0 120 0 0 0 57 0 1 089 0 0 0 100 0 3 494 0 0 0 0 6 0 0 0 13 859

69


Pramen: Eurostat

Rakousko Belgie Bulharsko Kypr ČR Německo Dánsko Estonsko Španělsko Finsko Francie Spojené království Řecko Maďarsko Irsko Itálie Litva Lucembursko Litva Malta Nizozemsko Polsko Portugalsko Rumunsko Švédsko Slovinsko Slovensko Celkem

Země

Hodnota vývozu do třetích zemí na vnitřní trh mil. EUR % mil. EUR % 2,9 0,1 27,8 365,4 15,7 272,2 0,2 0,0 1,7 0,0 0,0 0,0 35,8 1,5 45,8 227,6 9,8 735,6 235,1 10,1 64,2 4,2 0,2 21,4 8,3 0,4 66,1 16,8 0,7 9,9 234,1 10,1 436,2 110,9 4,8 91,2 0,6 0,0 4,0 0,2 0,0 1,1 124,2 5,4 151,4 1,6 0,1 25,6 16,2 0,7 45,3 0,0 0,0 16,1 3,8 0,2 11,1 0,0 0,0 0,0 765,4 33,0 265,3 87,2 3,8 155,6 5,1 0,2 28,7 0,2 0,0 15,1 70,6 3,0 51,1 1,1 0,0 0,7 2,4 0,1 22,2 2320,0 100,0 2565,3 1,1 10,6 0,1 0,0 1,8 28,7 2,5 0,8 2,6 0,4 17,0 3,6 0,2 0,0 5,9 1,0 1,8 0,6 0,4 0,0 10,3 6,1 1,1 0,6 2,0 0,0 0,9 100,0

Objem vývozu do třetích zemí na vnittřní trh % tis. tun % tis. tun 0,9 0,1 12,0 140,0 14,5 144,7 0,1 0,0 1,2 0,0 0,0 0,0 14,7 1,5 21,2 122,7 12,7 442,9 84,8 8,8 35,6 1,8 0,2 9,9 3,5 0,4 33,6 7,4 0,8 4,3 89,9 9,3 255,8 40,6 4,2 54,7 0,3 0,0 1,9 0,1 0,0 0,7 45,1 4,7 63,3 1,0 0,1 19,7 9,0 0,9 27,0 0,0 0,0 20,2 1,7 0,2 5,1 0,0 0,0 0,0 332,5 34,4 174,6 37,7 3,9 76,1 1,7 0,2 11,4 0,0 0,0 13,8 29,2 3,0 22,9 0,5 0,0 0,3 0,9 0,1 9,5 966,3 100,0 1462,5

Tab. 14 - Teritoriální struktura unijního vývozu zahuštěného mléka a smetany (KN 0402) v průměru let 2007-11

0,8 9,9 0,1 0,0 1,4 30,3 2,4 0,7 2,3 0,3 17,5 3,7 0,1 0,0 4,3 1,3 1,8 1,4 0,4 0,0 11,9 5,2 0,8 0,9 1,6 0,0 0,7 100,0

Tab. 15 - Hlavní dodavatelé denaturovaného lihu (KN 2207 20) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Brazílie 33,5 74,1 Pákistán 4,0 8,8 USA 2,1 4,8

Objem dovozu tis. tun 62,2 7,4 4,3

Pramen: Eurostat

Tab. 16 - Hlavní dovozci denaturovaného lihu (KN 2207) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Objem dovozu Hodnota dovozu Země tis. EUR % tis. tun Nizozemsko 28 836,9 63,4 56,1 Spojené království 4 675,2 10,3 8,3 ČR 4 106,6 9,0 8,0 Německo 2 816,8 6,2 3,8 Pramen: Eurostat

Tab. 17 - Hlavní dodavatelé FAME (KN 3824 90 91) do EU 27 v průměru let 2008-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Argentina 702,5 45,0 Indonésie 374,9 24,0 USA 324,3 20,8 Poz.: FAME (KN 3824 90 91) je v celním sazebníku vymezeno až od roku 2008.

Objem dovozu tis. tun 705,5 377,4 373,9

Pramen: Eurostat

Tab. 18 - Hlavní dovozci FAME (KN 3824 90 91) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2008-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Nizozemsko 563,5 36,0 Španělsko 441,8 28,3 Itálie 341,8 21,9 Belgie 107,1 6,9 Poz.: FAME (KN 3824 90 91) je v celním sazebníku vymezeno až od roku 2008. Pramen: Eurostat

70


Objem dovozu tis. tun 808,1 536,6 412,4 147,2

Tab. 19 - Hlavní dodavatelé sójových pokrutin (KN 2304) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Argentina 3 288,5 Brazílie 2 516,5

54,3 41,5

Objem dovozu tis. tun 12 181,7 8 877,7

Pramen: Eurostat

Tab. 20 - Hlavní dovozci sójových pokrutin (KN 2304) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Nizozemsko 1 370,6 22,5 Francie 837,7 13,7 Španělsko 751,7 12,3 Itálie 585,5 9,6 Spojené království 500,2 8,2 Německo 430,9 7,1

Objem dovozu tis. tun 4 965,5 3 031,5 2 829,5 2 144,1 1 729,2 1 541,0

Pramen: Eurostat

Tab. 21 - Hlavní dodavatelé sójových bobů (KN 1201) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Brazílie 2 432,1 USA 918,9 Paraguay 513,2 Kanada 319,7

55,0 20,8 11,6 7,2

Objem dovozu tis. tun 7 558,0 2 829,5 1 532,2 939,0

Tab. 22 - Hlavní dovozci sójových bobů (KN 1201) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Nizozemsko 1 081,6 24,5 Španělsko 1 011,3 22,9 Německo 776,6 17,6 Itálie 425,6 9,6

Objem dovozu tis. tun 3 454,1 3 036,9 2 368,0 1 314,1

Pramen: Eurostat

Pramen: Eurostat

71


Tab. 23 - Hlavní dodavatelé sójového oleje (KN 1507) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Brazílie 216,4 Argentina 214,4

36,6 36,3

Objem dovozu tis. tun 314,9 282,4

Tab. 24 - Hlavní dovozci sójového oleje (KN 1507) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Francie 196,4 33,2 Itálie 76,0 12,8 Španělsko 66,5 11,2 Německo 43,5 7,4

Objem dovozu tis. tun 254,9 105,9 89,7 67,0

Pramen: Eurostat

Pramen: Eurostat

Tab. 25 - Hlavní dodavatelé palmového oleje (KN 1511) do EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Indonésie 1 405,9 Malajsie 997,5

47,3 33,6

Objem dovozu tis. tun 2 406,3 1 703,1

Pramen: Eurostat

Tab. 26 - Hlavní dovozci palmového oleje (KN 1511) z třetích zemí v EU 27 v průměru let 2007-11 Hodnota dovozu Země mil. EUR % Nizozemsko 1 062,3 35,8 Německo 493,8 16,6 Itálie 448,3 15,1 Španělsko 312,8 10,5 Pramen: Eurostat

72


Objem dovozu tis. tun 1 905,0 815,7 751,0 490,8

650

4 500

600

4 000

550

3 500

500

3 000 Objem (tis. t)

450

mil. Kč

tis. tun

Graf 1 - Dovoz sójových pokrutin do ČR (v rámci intra i extraobchodu)

2 500

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

400

1999

Hodnota (mil. Kč)

2 000

Pozn.: Data bez dopočtů Pramen: Databáze zahraničního obchodu ČSÚ

Graf 2 - Dovoz sójových bobů do ČR (v rámci intra i extraobchodu) 350

50 45

300

40

tis. tun

30

200

25 150

20 15

100 Objem (tis. t)

10


73


2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

0

50

Hodnota (mil. Kč)

5

0

mil. Kč

250

35

Graf 3 - Dovoz sójového oleje do ČR (v rámci intra i extraobchodu) 80

1 200

70

1 000 800

50 40

600

30

400

20

Objem (tis. t)

10

200

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

Hodnota (mil. Kč)

1999

0

mil. Kč

tis. tun

60

0


Graf 4 - Dovoz palmového oleje do ČR (v rámci intra i extraobchodu) 40

550

35

500

450 25 400 20 Objem (tis. t)

15

350


74


2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

10

1999

Hodnota (mil. Kč)

300

mil. Kč

tis. tun

30

Graf 5 - Vývoj dovozu sójových pokrutin do Nizozemska z Argentiny a Brazílie (v tis. tun) 3500 3000

Argentina

Brazílie

tis. tun

2500 2000 1500 1000

2008

2009

2010

2011

2008

2009

2010

2011

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

0

1988

500

Pramen: Eurostat

Graf 6 - Vývoj dovozu sójových bobů do Nizozemska z Brazílie (v tis. tun) 4000 3500 3000

tis. tun

2500 2000 1500 1000

Pramen: Eurostat

75


2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

0

1988

500

Dotazník Koherence zemědělské politiky s rozvojovými politikami a cíli – případ ČR Zejména s přípravou nové Společné zemědělské politiky pro období 2014 až 2020 vzrůstá otázka, do jaké míry je současná a budoucí podoba této politiky koherentní (tj. v souladu) s cílem nevytvářet negativní přenosy politik Evropské Unie, které by brzdily rozvoj třetích zemí. Je celkem evidentní, že v rámci celé EU je koherence narušena ve třech ohledech 1) Subvencováním vývozu zemědělských produktů, které narušuje světový trh (nehledě na destinaci vývozu) 2) Podporováním domácích producentů (zlepšující jejich konkurenční postavení) – hlavně vázané přímé platby 3) Celní ochranou (netýká se nejméně rozvinutých zemí) Vedle toho je obchod s rozvojovými zeměmi (dovoz z nich) omezován 4) Netarifními barierami (NTB) spojenými s požadavky na bezpečnost potravin, zamezení šíření nákaz a blahobyt zvířat. ČR jako členská země EU by měla prosazovat koherenci. Cílem šetření je zjistit, zda jsou si zájmové organizace zemědělců vědomy požadavku koherence politik pro rozvoj a zda jsou ochotny akceptovat změnu SZP tak, aby ke koherenci bylo razantněji směřováno.

76


Otázky 1) Je Vám znám pojem Koherence politik pro rozvoj (PCD)? Znáte příslušné dokumenty Evropské komise? ANO Částečně NE Odpověď: 2) Souhlasíte s názorem, že současná SZP je založena především na instrumentech, které jdou proti evropské a české politice pro rozvoj (třetích zemí)? Odpověď: ANO Částečně NE 3) Odstoupení od nebo podstatná revize kterého ze shora uvedených instrumentů by mělo nejmenší dopad na české zemědělce? Podporovali byste tuto změnu? A naopak, kterého by mělo největší dopad a jehož změnu byste zásadně odmítali? Instrument zemědělské politiky

Síla dopadu na české zemědělce (malý, zásadní)

Postoj (akceptace, odmítnutí)

i) Subvencování vývozu ii) Přímé platby a ostatní důchodové podpory iii) Celní ochrana iv) NTB – bezpečnost potravin

4) Zajímá Vás, za jakých (sociálních a ekologických) podmínek jsou vyrobeny dovážené vstupy (např. sója, sójové pokrutiny) do Vaší produkce? Odpověď: ANO Částečně NE 5) Zajímá Vás, kde je uplatněn subvencovaný export (týká se zejména mléčných výrobků) a jaké důsledky to má na místní výrobce? Odpověď: ANO Částečně NE A jaký přínos to případně má pro místní spotřebitele? Odpověď: ANO Částečně NE 6) Domníváte se, že by koherence s politikou pro rozvoj měla být jedním z hlavních hybatelů reformy SZP? Odpověď: ANO Částečně NE Pokud NE, proč: ________________________________________________________________ a) Hraje roli fakt, že agrární obchod s rozvojovými zeměmi včetně Brazílie, Ruska Indie a Číny (BRIC) nedosahuje ani 10% obratu českého agrárního obchodu? Odpověď: ANO Částečně NE b) Důsledky pro české zemědělství by byly příliš veliké. Odpověď: ANO Částečně NE c) Nám známé argumenty nejsou dostatečně zdůvodněné Odpověď: ANO Částečně NE d) Jiné, uveďte: ________________________________________________________________

77


Autoři: RNDr. Tomáš Ratinger, Ph.D., Ing. Karina Pohlová , Dr. Ing. Tomáš Turecki Grafický design: Creativeheroes (www.creativeheroes.cz) Vydal: Pražský institut pro globální politiku - Glopolis, o.p.s. © Copyright 2012 Pražský institut pro globální politiku – Glopolis, o.p.s. Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Tato publikace vznikla v rámci projektu Enhancing Policy Coherence, Making Development Work Better, jehož cílem je přispět k boji s chudobou snahou o větší koherenci politik pro rozvoj (PCD) prostřednictvím zvyšování povědomí mezi nevládními organizacemi, státní správou a dalšími klíčovými aktéry.

Mezi partnery projektu patří: Evert Vermeer Foundation E: [email protected] W: www.evertvermeer.nl/english

Instituto Marques de Valle Flor E: [email protected] W: www.imvf.org

People to People E: [email protected] W: www.ptpe.org

Glopolis je nezávislé analytické centrum se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Více informací na www.glopolis.org.

Publikace vyšla s podporou Evropské unie. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzora a nezakládá odpovědnost z jeho strany.

KOHERENCE ZEMĚDĚLSKÉ A ROZVOJOVÉ POLITIKY

Recommend Documents