VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Specifika přístupu k seniorům v práci sestry

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Specifika přístupu k seniorům v práci sestry

Bakalářská práce

Autor: Klára Červená Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2016

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou na téma: „Specifika přístupu k seniorům v práci sestry“. Práce se skládá z teoretické a výzkumné části. V teoretické části popisuji stáří jako takové a specifika přístupu k seniorům. Výzkumná část byla provedena formou kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření, které bylo zaměřené na všeobecné sestry poskytující dlouhodobou ošetřovatelskou péči o seniory. Vzhledem k tématice jsem si zvolila prostředí gerontopsychiatrických oddělení Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a lůžková oddělení interních oborů a oddělení pro dlouhodobě nemocné v Nemocnici Havlíčkův Brod. Výzkum měl za cíl zjistit znalosti všeobecných sester týkající se specifického přístupu k seniorům. V závěru práce jsem odpověděla na výzkumné otázky a formulovala možná doporučení pro praxi.

Klíčová slova: poskytování péče, všeobecná sestra, stáří, senior, kvalita péče.

Abstract This bachelor thesis deals with the problems the topic: "Specifics of the approach to seniors in the work of nurses." Thesis consists of theoretical and research part. The theoretical part I describe old age as such and specifics the approach to seniors. Research part was performed as quantitative research using a questionnaire survey, which was focused on nurses providing long-term nursing care for the elderly. Because of the the topic of bachelor thesis I chose the environment of department of gerontopsychiatric Psychiatric hospital Havlíčkův Brod and Inpatient internal departments and departments for the chronically ill in hospital Havlíčkův Brod. The research was aimed to determine the knowledge of nurses concerning the specifics the approach to seniors. In conclusion, I responded to the research questions and formulate possible recommendations for practice.

Key words: the provision of care, nurse, old age, senior, quality of care.

Poděkování Velmi děkuji mé vedoucí práce paní Mgr. Petře Vršecké za její laskavé vedení, za čas, který mi věnovala a především za její cenné rady, které mě vždy správně nasměrovaly a dodaly chuť se ještě více „ponořit“ do tématu. Taktéž velmi děkuji za spolupráci všem respondentům a mojí rodině, která mě po celou dobu podporovala, protože bez nich by tento výzkum nemohl být proveden.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

...................................................... Podpis

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1

SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY .................................................................. 9 1.1

1.1.1

Životní změny spojené se stářím .............................................................. 10

1.1.2

Potřeby seniorů a komunikace ve stáří ..................................................... 13

1.2

2

STÁŘÍ A STÁRNUTÍ........................................................................................ 9

ZDRAVÍ A NEMOC VE STÁŘÍ .................................................................... 18

1.2.1

Aktivní stáří .............................................................................................. 18

1.2.2

Nemoci ve stáří ......................................................................................... 19

1.2.3

Ošetřovatelství v geriatrii.......................................................................... 21

VÝZKUMNÁ ČÁST............................................................................................... 23 2.1

CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................................................. 23

2.2

METODIKA VÝZKUMU ............................................................................... 24

2.3 CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ A VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ ............................................................................................................... 25 2.4

PRŮBĚH VÝZKUMU..................................................................................... 30

2.5

ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ............................................................... 31

2.6

VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................... 32

2.7

DISKUSE ......................................................................................................... 44

2.8

NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ........................................ 49

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 53 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .................................................................................. 58 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 59

ÚVOD V posledním desetiletí je jedním z ústředních témat demografické stárnutí obyvatelstva. To se stává celospolečenským problémem, jenž se dotýká především Evropy, která má nejstarší populaci (Hall et all., 2011). Předpokládá se, že proces stárnutí obyvatelstva se bude v nejbližších desetiletích zrychlovat. Je to důsledek především poklesu počtu narozených dětí a prodlužování života. V důsledku toho v naší populaci přibývá seniorů (Komačeková, 2010). Jelikož seniorů přibývá, vyvstává otázka vhodné péče o ty, kteří se pro svůj věk či zdravotní stav nejsou schopni sami se o sebe postarat. Primární by měla být péče v domácím prostředí, ta ale není zcela jednoduchá a často i vzhledem ke komplikujícím onemocnění seniora nemožná. Pokud není možné seniorovi či dlouhodobě nemocnému poskytnout domácí péči, „nastupuje“ péče institucionální. Ta doznala v posledních letech mnohých změn a základním požadavkem na ní je humanizace péče a podpora kompetencí pacientů či klientů (Špatenková, 2009). Lze tedy předpokládat, že rostoucí počet starších lidí bude pravděpodobně klást i stále větší nároky na zdravotní služby, na které je třeba reagovat. Samozřejmě i pro zdravotnický personál – všeobecné sestry je péče o nemocné ve vyšším věku neméně náročná. Je však třeba si uvědomit, že prioritou v péči o seniory už není vyléčení nemoci jako takové, ale dosažení soběstačnosti pacienta a zlepšení jeho psychického a tělesného stavu. Důraz je nyní kladen na zlepšení kvality života a pomoci lidem zůstat nezávislí. A právě zde je třeba, aby všeobecná sestra měla nejen adekvátní znalosti o specifických změnách ve stáří, ale aby se seniory snažila pochopit a uměla k nim empaticky a lidsky přistupovat. A právě z tohoto důvodu se tato bakalářská práce zaměřuje na všeobecné sestry. Snaží se zjistit, zda všeobecné sestry vědí, co obnáší stárnutí a stáří a co to pro ně znamená v praxi. Práce je klasicky rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. V teoretické části je podán stručný přehled současné problematiky. Nejprve definuji základní pojmy, jako je stáří a stárnutí a poté se zabývám specifiky stáří, formami péče o seniory a zvláštnostmi v přístupu k seniorům. Tato část je zakončena kapitolou, jež podává přehled o dostupných pracích a výzkumech na toto téma.

7

Ve výzkumné části nejprve popisuji zvolenou metodiku výzkumu, kdy jsem vzhledem k tématu zvolila formu kvantitativního šetření pomocí nestandardizovaného dotazníku, jež jsem pro účely této práce sestavila. Následuje popis výzkumného souboru, jenž je tvořen všeobecnými sestrami a sestrami se specializačním vzděláním a popisem výzkumného prostředí. Dále jsou prezentována zjištěná data formou četnostních tabulek a grafů s příslušnou interpretací. V závěru práce se pak na základě získaných informací pokouším odpovědět na stanovené výzkumné otázky a formuluji možná doporučení pro praxi.

8

1 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY Jak už jsem v úvodu naznačila, demografické stárnutí obyvatelstva je jedním z nejvýznamnějších

a

nejdiskutovanějších

problémů

a

to

nejenom

v oblasti

zdravotnictví, politiky či ekonomiky (Jirák, Holmerová, Borzová a kol., 2009). Stárnutí obyvatelstva má dopady na nás všechny, ať už po stránce individuální či společenské. Světová zdravotnická organizace (WHO) - Evropská sekce uvádí, že v roce 2009 představovali osoby starší 65 let 15 % obyvatelstva Evropské Unie a podle současných odhadů v roce 2050 vzroste tento podíl na 25 % (Hall et all., 2011). Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ, 2012) bude na našem území v roce 2020 až 28 % obyvatelstva v seniorském věku (téměř tři milióny), což je významný podíl a dle prognózy bude toto procento i nadále stoupat. Tudíž bude stále více nabývat na významu péče o tuto skupinu osob a spolu s tím i možnosti jejího rozšíření, zkvalitnění a především bezpečnosti při poskytování.

1.1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Stáří je poslední vývojovou etapou v životě člověka, která je charakteristická řadou změn. Jde o změny v oblasti somatické, psychické, emoční a sociální (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007). Pohledů na stáří a jeho definic je mnoho. Například Haškovcová (2010) stáří charakterizuje jako přirozené období lidského života. Zdůrazňuje, že stáří není nemoc, ale přirozený proces změn, které trvají celý život, jenž jsou však zřetelnější až v pozdějším věku. Definici, jež zahrnuje i základní problematiku ve stáří, podává Jandourek (2007), jenž o stáří hovoří jako o fázi životního cyklu, která nastává většinou po skončení ekonomické činnosti a je doprovázena fyzickými a duševními změnami. Uvádí, že stáří je spojeno se snížením schopnosti adaptace, narůstající sociální izolovaností, která je daná postupným ztrácením rodinných příslušníků, přátel a spolupracovníků a odchodem dětí z primární rodiny. Taktéž se ve stáří zužuje okruh zájmů. Pozitivní definici, jež vidí ve stáří i potenciál, naopak uvádí Vágnerová (2008): „Stáří… přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti

9

směřující k jejímu konci. Je obdobím relativní svobody, ale i dobou kumulace nevyhnutelných ztrát ve všech oblastech.“ (Vágnerová, 2008, s. 299) Samotné stáří lze pak dělit několika způsoby. Špatenková (2009) například uvádí dělení na stáří kalendářní, biologické a sociální. Sociální stáří se vztahuje k odchodu do starobního důchodu. Biologické stáří k tělesným známkám stárnutí, jako je například zhoršení zraku či sluchu. Stáří kalendářní, neboli chronologické, se pak vztahuje k datu narození a z praktických důvodů je nejčastěji používáno (Dvořáčková, 2012). Podle WHO se kalendářní stáří dělí na: •

časné stáří (60-74 let);

•

vlastní stáří – sérum (75-89 let) a

•

dlouhověkost – patriarchum (nad 90 let) (Komačeková, 2010).

Stárnutí je pak proces, který je definován jako působení času na lidskou bytost (Špatenková, 2009). Má svůj specifický průběh, je neodvolatelný a nevratný. Mění člověka po všech stránkách. Vágnerová (2008) tuto definici doplňuje a říká, že stárnutí je spojeno s vědomím, že nastal proces postupného zhoršování vlastní tělesné a psychické kondice, různých kompetencí a sociálního postavení. Dodává však, že je individuální a u někoho například nastupuje dříve a někoho později.

1.1.1 Životní změny spojené se stářím Stáří s sebou přináší řadu změn. Jandourek (2007, s. 238) k tomuto uvádí: „Stáří je fáze životního cyklu, která nastává většinou po skončení ekonomické činnosti a je doprovázena fyzickými a duševními změnami… Obecně se uvádí, že stáří znamená snížení schopnosti adaptace, narůstající sociální izolovanost danou postupným ztrácením rodinných příslušníků, přátel a spolupracovníků a odchodem dětí z primární rodiny. Ve stáří se zmenšuje okruh zájmů.“ Malíková (2011) dodává, že stárnoucí osobu lze v obecném pojetí charakterizovat tak, že: •

se projevuje celkový úbytek sil a jednotlivých schopností jedince;

10

•

snižuje se výkonnost a naopak se zvyšuje potřeba větší přípravy, koncentrace na provádění jednotlivých úkonů;

•

zvyšuje se potřeba odpočinku, poskytování podpory a promoci;

•

dochází ke změnám v psychickém stavu a v projevech emocí;

•

mění se žebříček životních hodnot a potřeb (vyšší potřeba lásky, jistoty a bezpečí).

Tělesné projevy stáří Tělesné nebo také biologické změny ve stáří znamenají změny v organismu, jež probíhají na fyziologické úrovni. Týkají se všech orgánových soustav a jejich orgánů. Probíhají v kardiovaskulárním systému, respiračním systému (např. snížení kapacity plic, kdy v důsledku toho dochází k dušnosti při námaze) a trávicím systému (snížení pocitu žízně, ztráta chrupu, což v důsledku vede k trávicím a vylučovacím obtížím). Dále v nervovém systému (úbytek kognitivních funkcí), ve smyslovém vnímání (ztráta zraku, sluchu aj.) a spánku. Nelze opominout ani systém pohlavní a vylučovací. Nejzřetelnější změny jsou však v pohybovém systému a na kůži. Zde se stárnutí projevuje atrofováním svalstva a s tím spojeným poklesem fyzického výkonu, poruchami lokomoce a rovnováhy. Dochází k řídnutí kostí, které s sebou přináší zvýšené riziko zlomenin. Celkově dochází ke zpomalení a oslabení mnoha funkcí a poklesu adaptačních mechanismů (Klevetová, Dlabalová, 2008; Dientsbier, 2012). V souvislosti s tělesnými změnami ve stáří Mlýnková (2011) hovoří také o „fyzické křehkosti“. O křehkosti („Frailty“) hovoří i Weber (2008). Podle něj frailty roste s věkem a křehcí jedinci mají vysoké riziko pádů, hospitalizace, rozvoje nebo zhoršení disability a všech velkých geriatrických syndromů včetně mortality. Mlýnková (2011) dále upozorňuje i na „polymorbiditu“, o které hovoří jako o řetězení chorob „Typickým příkladem z praxe je imobilita (ztráta schopnosti pohybu), která je provázena např. vznikem dekubitů či rychlejším snížením svalové síly“ (Mlýnková, 2011, s. 15).

11

Psychické změny Ve stáří se různým způsobem mění i mnohé psychické funkce. Některé z těchto změn jsou podmíněny biologicky, tj. souvisí a vzájemně se ovlivňuje s tělesnými změnami, jiné jsou důsledkem psychosociálních vlivů (například postupná izolace seniora odchodem do důchodu, odchodem dětí, ztrátou partnera). Psychické změny se objevují individuálně a jsou mezi nimi rozdíly (Langmeier, Krejčířová, 2007; Vágnerová, 2008). Tyto změny se projevují změnou osobnostních rysů (kdy se například z introverta ve stáří stane samotář) a zhoršením kognitivních (poznávacích) funkcí, kterými jsou vnímání, myšlení, paměť, pozornost a představy. Dochází tedy ke zpomalení psychomotorického tempa, myšlení je rozvolněné a zabíhavé. Řeč je také pomalejší a rozvláčná. Dochází k poruchám paměti, především vštípivosti nových informací, k ochuzení fantazie, ke zhoršení koncentrace a pozornosti. Dále je zhoršena i adaptabilita. Senioři neradi mění svůj dosavadní způsob života, své chování, postoje a zvyky. Více se fixují na to, co bylo dříve. Snižuje se zájem o okolí, senioři se často stávají nedůvěřivými a podezřívavými, trpí pocity úzkosti a nejistoty (Langmeier, Krejčířová, 2007; Vágnerová, 2008). Taktéž dochází ke změně emočního prožívání a emoční reaktivity, kdy se emotivita tzv. oplošťuje, je chudá, nenabývá takové intenzity. Nebo naopak může dojít labilitě emocí, kdy senioři obtížněji zvládají své emoční projevy a stávají se plačtivými (Langmeier, Krejčířová, 2007; Vágnerová, 2008). Stáří však nemá jenom negativní důsledky na psychiku. Mezi pozitivní psychické změny patří například trpělivost, smysl pro detail, rozvaha, větší stálost v názorech a životní nadhled (Křivohlavý, 2009).

Sociální aspekty stáří Jak už bylo výše naznačeno, s rostoucím věkem dochází k řadě změn, jejž člověka ovlivňují i v sociální oblasti. To je zapříčiněno nejenom úbytkem sil a ztrátou soběstačnosti či v důsledku zdravotních problémů, ale i postupnou izolací starších osob, ztrátou životních rolí či zhoršením adaptačních schopností (Jarošová, 2006; Špatenková, 2009). 12

Jarošová (2006) pak shrnuje, že negativní sociální dopady ve stáří vznikají v důsledku odchodu do důchodu a v souvislosti s tím se změnou životního stylu, s omezením sociální interakce a ztrátou ekonomické jistoty. Dále uvádí generační osamělost (odchod dětí od rodiny, ztráta partnera), zhoršení možnosti kontaktů (vlivem nemoci, úbytku sil, postupné ztráty přátel), strach z osamělosti, fyzickou závislost a stěhování. Obranou pro seniory je pak příprava na stáří, přijmout tento fakt jako přirozenou část života, najít si nové koníčky a neztrácet zájem o všechno nové kolem sebe. Neméně důležitá je kvalitní sociální síť tvořená rodinou, přáteli, sousedy a dalšími osobami, jež jsou důležitým zdrojem pro poskytování sociální podpory seniorům (Németh, 2009; Grün, 2009). Jarošová (2006) dále dodává, že ačkoliv senior může pociťovat smutek ze ztráty role rodiče, na druhou stranu je mu tato role vynahrazena, dostává se do nové role, stává prarodičem, jenž s láskou pečuje o svá vnoučata.

1.1.2 Potřeby seniorů a komunikace ve stáří Potřeba je projev nějakého nedostatku či nadbytku, kdy odstranění této nerovnováhy by mělo vést ke zlepšení stavu (Mlýnková, 2011). Šamánková a kol. (2011) navíc dodává, že se jedná o touhu něčeho dosáhnout či něco změnit, která vychází ze všech oblastí lidského bytí, tedy z biologické, psychologické, sociální i duchovní. Obdobně hovoří i Přibyl (2015; Schuler, Oster, 2010), který uvádí, že lidské potřeby lze z holistického přístupu dělit na: •

Biologické potřeby – zahrnují vše, co potřebuje naše tělo, tedy například tekutiny, potravu, vylučování, dýchání, spánek či pohyb.

•

Psychologické potřeby – vyžadují určité bezpečí, jistotu, důvěru, stabilitu a spolehlivost.

•

Sociální potřeby – ty jsou další nedílnou součástí lidských potřeb. Mezi ně patří potřeba lásky, kontaktu s druhou osobou, komunikace ať už verbální či neverbální.

•

Duchovní potřeby – jsou často chápány pouze jako náboženské potřeby tedy jako potřeba víry, ale pod tímto pojmem se ukrývá také potřeba smyslu života či odpuštění, které je dáváno nebo přijímáno.

13

Potřeby nás tedy motivují k nějakému jednání, jsou našimi hybateli. Každý člověk má své potřeby, ty jsou individuální a mění se v jednotlivých obdobích života. Dětské potřeby se zcela liší od potřeb dospělých lidí a i u seniorů se mění jejich hodnotová orientace potřeb. U nich jsou v popředí potřeba zdraví, klidu, bezpečí a spokojenosti. Naopak nejméně důležitými potřebami pro ně jsou láska a sounáležitost (Kalvach, 2011; Mlýnková, 2011). Existuje nespočet pohledů na vymezení lidských potřeb. Například Murray (Přibyl, 2015), dělí lidské potřeby na viscerogenní (vrozené) a psychogenní (získané). Dále lze uvést vymezení dle Max-Neefa (Přibyl, 2015), který definoval devět základních potřeb: bytí/přežití, ochrana, city, porozumění, participace, volný čas, kreace, identita, svoboda. Většina autorů, stejně tak i tato práce, však vychází z Maslowovy pyramidy potřeb (viz Příloha č. 1). Podle Maslowovy teorie potřeb jsou lidé motivováni určitými potřebami, jež tvoří hierarchickou strukturu (pyramidu) na základě dvou hlavních skupin potřeb: •

D-potřeby (Deficiency Needs) – tedy nedostatky, které je třeba odstranit. Tyto potřeby tvoří základnu pyramidy a patří sem základní fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty či potřeba lásky a přijetí. Pokud nedojde k odstranění nedostatku, je pociťována úzkost a je snaha zaplnit chybějící potřebu. Je-li však potřeba uspokojena, člověk to vnímá jako normu, nemá potřebu „mířit“ někam výše. V tom je rozdíl oproti druhé skupině potřeb, tedy B-potřebám.

•

B-potřeby (Being Values) – potřeby související s bytím člověka (například potřeba seberealizace či estetické potřeby). U těchto potřeb není dobrý pocit z jejich naplnění, ba naopak, jejich naplňováním je člověk motivován k další a další činnosti (Přibyl, 2015; Šamánková, 2011).

Přibyl (2015) ještě dodává, že je nejprve potřeba alespoň částečně uspokojit „nižší“ Dpotřeby, aby bylo možné plnit „vyšší“ B-potřeby.

Potřeby seniorů 14

Jak už bylo uvedeno, potřeby jsou odlišné v každém věku. Potřeby starých lidí nejsou pouze takové, jaké předpokládáme. Poklidit dům, uvařit nebo dopomoct při hygieně, to si mnozí lidé představují, že staří lidé potřebují a že je dostačující. Přestože nás o takovouto práci senioři žádají, není to zcela z důvodu neschopnosti nebo pro pocit dobře vykonané práce, ale z hlubších potřeb. Jimi jsou potřeby kontaktu a lásky, strach ze samoty a opuštění (Přibyl, 2015). Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) k tomu dodávají, že staří lidé nejsou často schopni saturovat své každodenní potřeby v takové míře, na jakou byli doposud zvyklí. Podle nich senioři nemají až tak jiné potřeby oproti předchozím životním etapám, rozdílnost je dána především jiným způsobem uspokojování. V této životní etapě se do popředí dostávají fyziologické (tělesné) potřeby (Dvořáčková, 2012). Přibyl (2015) však dodává, že senioři některé potřeby téměř nevnímají, jimi jsou příklad potřeba pití. Ta se ve stáří snižuje a v důsledku dehydratace může dojít ke komplikacím a zhoršení zdravotního stavu seniora (Přibyl, 2015). Dalšími důležitými potřebami jsou bezpečí a sociální potřeby. Ty bývají podle Chloubové (2005) však často nedostatečně saturovány. Z pohledu všeobecné sestry je především důležité znát potřeby seniorské populace, umět je správně identifikovat a znát specifické způsoby jejich individuálního uspokojování. Důležité je navodit takové podmínky, aby byly dostatečně uspokojovány všechny potřeby, včetně potřeb psychosociálních. U seniorů musíme mít na paměti, že starý člověk nemusí umět správně identifikovat a sdělit své potřeby a že si je mnohdy ani neuvědomuje. Vhodná a dostatečná saturace potřeb úzce souvisí i s vnímáním subjektivní kvality života, jejíž dosažení je jedním z cílů poskytování ošetřovatelské péče.

Komunikace Jak už bylo uvedeno, sdělit potřebu není vůbec jednoduché. K tomu nám napomáhá komunikace, která umožňuje zjistit, co daný člověk potřebuje. Komunikace je proces přenosu informací mezi dvěma a více komunikujícími subjekty. Komunikace ale není pouhým přenosem informací, je to i přenos myšlenek, emocí, postojů a jednání. Vystihuje vztah partnerů při komunikaci. 15

Komunikovat lze různými způsoby, obecně je však komunikace dělena na verbální a neverbální. Verbální neboli slovní komunikace je popisována jako využívání slov, symbolů, znaků a kódů (tedy i psané slovo) k předávání informací. Avšak když se slovní spojení špatně formuluje, dochází k nepochopení sdělovaného (Přibyl, 2015). Neverbální, nonverbální nebo také mimoslovní komunikací se pak rozumí dorozumívání se beze slov, řečí těla. Při této komunikaci je používána mimika – výraz obličeje, gestika a kinezika – zapojení rukou a postojů, haptika – doteky, proxemika – intimní, osobní a společenský prostor, intonace hlasu a další. Neverbální komunikace je více vnímána nežli verbální, nelze mimoslovně nekomunikovat. A proto je důležité, aby verbální i neverbální komunikace byla v souladu, hlavně v profesích se sociálnězdravotním zaměřením. Pokud by naše slova nebyla v souladu s naším chováním, s naším výrazem obličeje, naše projevy nebyly autentické, pak hrozí narušení důvěry ve vztahu s pacientem či klientem (Přibyl, 2015). „Mnohdy zapomínáme, že jsou to právě mimoslovní signály, které sdělují, co si ve skutečnosti myslíme.“ (Venglářová, 2007, s. 74)

Důležité pro profesi všeobecné sestry je i naslouchání. Naslouchání není jen pasivní – mlčet, stát se vrbou, přijímat informace bez zpětné vazby. Ale také aktivní proces, kde posluchač navazuje oční kontakt a používá nonverbální komunikaci. Důležité v pomáhajících profesích je empatické naslouchání srdcem, nejen ušima. Mnohdy pacienti/ klienti nedokážou slovy vyjádřit, co je trápí (Přibyl, 2015). Stejně tak jako potřeby i komunikace ve stáří má svá specifika. Při komunikaci se seniory je třeba myslet na to, že často pomaleji reagují a že ve stáří začíná slábnout paměť. Neměli bychom tudíž na staré lidi při komunikaci spěchat, musíme mít dostatek času a být trpěliví. Vhodné je přizpůsobit tempo řeči, způsob podávání informací a i samotné informace potřebám seniora. Informace podle potřeby opakovat a zpětnou vazbou zjišťovat, zda našemu sdělení rozumí. Taktéž je důležité mít na zřeteli, že ve stáří je časté zhoršení zraku a sluchu (Vágnerová, 2008). Špatná nebo nedostatečná komunikace může být pro staré lidi stresující. Taktéž devalvující komunikace, ať už ve formě nevhodného vyjadřování se o starých lidech, infantilizace či zvyšování hlasu na

16

dobře slyšícího seniora, může být stresující a být zdrojem smutku a depresí u starých lidí (Špatenková, 2009). Vágnerová (2008) ještě dodává, že specifikem komunikace v tomto věku je i to, že je častá tendence komunikovat s okolím prostřednictvím tělesných obtíží. Senioři se tímto způsobem však pouze snaží upoutat naší pozornost, mít nás na blízku a vědět, že nejsou sami. Z výše uvedených specifik vyplývají i doporučení pro komunikaci se seniory, jež jsou uvedená v Příloze č. 2.

17

1.2 ZDRAVÍ A NEMOC VE STÁŘÍ Stáří je většinou spojováno se zdravotními problémy a nemocemi. Podle Špatenkové (2009) se však jedná o předsudky spojené s touto životní etapou. Uvádí, že poměrně velké množství lidí nad 65 let se těší dobrému zdraví. Je pravdou, že s přibývajícím věkem významně stoupá i výskyt zdravotních problémů. Zde je však třeba vzít v potaz rozvoj medicíny, zlepšení zdravotní péče a rozvoj preventivních programů, jež se snaží zapojovat občany do péče o své zdraví a učí je nést za něj zodpovědnost. Tyto trendy se odráží i v politice státu, který si uvědomuje fakt, že populace stárne. Výsledkem jsou pak národní programy na podporu zdraví a programy přípravy na stáří s ohledem na kvalitu života. A právě kvalita života je ústředním tématem v séniu. Senioři vnímají a hodnotí své zdraví v souvislosti s kvalitou života, s tím, zda jsou či nejsou soběstační. Obdobně na zdraví pohlíží i Světová zdravotnická organizace (WHO), která ho definuje nejenom jako nepřítomnost nemoci, ale i jako stav biologické, psychické a sociální pohody, tedy subjektivním pohledem jedince na kvalitu vlastního života a schopností adaptovat se na měnící se životní podmínky (Špatenková, 2009).

1.2.1 Aktivní stáří „Stáří představuje v životě jedince velkou změnu. Na každou změnu, která nás v životě potká, je třeba se adaptovat… Adaptace jedince na stáří závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je osobnost člověka, jeho aktivita během dosavadního života, zkušenosti a vlastní životní filozofie.“ (Mlýnková, 2011, s. 16)

Je důležité se umět vyrovnat s příchodem stáří a s tím, co s sebou přináší. Dle Gruberové (in Dvořáčková, 2012) by měla být příprava na stáří celoživotním programem a každý z nás by si měl uvědomit, že je za ni odpovědný. Pro kvalitu života ve stáří je důležité si vytvořit program, kterým se vyplní najednou vzniklý volný čas. Dle Dvořáčkové (2012) je aktivita prevencí nesoběstačnosti. Špatenková (2009) toto tvrzení podporuje a uvádí, že kvalita života seniorů úzce souvisí s dostatkem smysluplných aktivit a s absencí depresivních pocitů. 18

V souvislosti s výše uvedeným se hovoří o tzv. „aktivním stáří“ či o „modelu úspěšného stárnutí“. Jedná se o preventivní programy, jež mají za cíl snížit negativní dopad stárnutí na člověka a zvýšit jeho soběstačnost a nezávislost. Nejde jen o prodloužení věku, ale i o dožití bez závažných zdravotních problémů a v rámci určité kvality života. Tyto programy tedy vychází z premisy, že průběh stárnutí je ovlivnitelný a je jen na nás, jak se k němu postavíme (Křivohlavý, 2011; Dvořáčková, 2012). Dvořáčková (2012) pak v rámci aktivního stáří hovoří o důležitosti zachování zájmů, každodenní aktivitě a dostatku sociálních kontaktů. Jako vhodné uvádí podílet se na péči o vnoučata, mít dostatek přátel a udržovat s nimi kontakty. Významná je i správná životospráva a duševní aktivita, jako jsou například návštěvy různých kurzů či univerzity třetího věku.

1.2.2 Nemoci ve stáří Jak už bylo řečeno, s přibývajícím věkem významně stoupá i výskyt zdravotních problémů. K nejčastěji vyskytujícím se nemocem v séniu patří kardiovaskulární nemoci (např. hypertenze), nemoci pohybového ústrojí (např. artróza), respirační onemocnění (např. chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc), poruchy smyslových orgánu (především zraku a sluchu), poruchy močového ústrojí (inkontinence) či úrazy (především pády) (Špatenková, 2009). Specifikem nemocí ve stáří je jejich nárůst s přibývajícím věkem a polymorbidita (tj. souběžná přítomnost několika onemocnění najednou). Nemoci často probíhají asymptomaticky (neprojevují se základní diagnostické příznaky) nebo jsou přítomny pouze nespecifické příznaky. Také přibývá chronických a degenerativních onemocnění, což s sebou nese zhoršování fyzické zdatnosti a soběstačnosti a vysokou míru invalidizace nemocných (Topinková, 2005; Špatenková, 2009). Zvláštnosti chorob ve stáří lze tedy podle Topinkové (2005; Navrátil, 2008) shrnout do následujících bodů: •

Mikrosymptomatologie či asymptomatologie – příznaky onemocnění jsou vyjádřeny pouze minimálně nebo zcela chybí.

•

Nespecifické příznaky – například únava, bolesti hlavy, nechutenství atd. 19

•

Příznaky druhotného postižení – na základní onemocnění reaguje jiný orgán, než který je postižený.

•

Řetězení příznaků a polymorbidita – jedna nemoc vyvolává druhou.

•

Invalidizace – nemoci v tomto věku častou vedou ke snížení soběstačnosti.

•

Prudké zhoršení stavu – je dáno malou funkční rezervou a může vést ke zvýšenému riziku úmrtí.

•

Časté komplikace – např. dekubity, imobilita, dehydratace či deprese.

•

Atypické lékové reakce či lékové interakce, tj. vzájemné ovlivňování se leků.

•

Sociální rozměr onemocnění – nemoc mění sociální roli starého člověka, staví ho do závislé pozice a může být zdrojem stresu.

Špatenková (2009) v souvislosti s nemoci ve stáří hovoří o tzv. geriatrických syndromech. Ty podle ní významně zhoršují kvalitu života a seniory činí závislými na péči druhých osob. K hlavním geriatrickým syndromům patří: •

Syndrom instability – jedná se o závratě a nestabilitu, jež vede k pádům a jimi způsobeným poraněním.

•

Syndrom dekondice a hypomobility – jde o omezení pohybové aktivity ať už z důvodů pohybového dyskomfortu či ztrátou motivace.

•

Syndrom imobility – je důsledkem dlouhodobého upoutání na lůžko. K jeho hlavním projevům patří dekubity, svalová atrofie, obstipace, ale i deprese a senzorická deprivace.

•

Syndrom anorexie a malnutrice – příčinou špatné výživy ve stáří mohou být poruchy chrupu, či polykání. Dále také například poruchy příjmu a složení potravy z důvodu špatné mobility seniora či progrese demence.

•

Syndrom psychické alterace – jedná se kognitivní deficit, jenž může vyústit v psychické poruchy, jako jsou demence.

•

Syndrom inkontinence – ve většině případů jde o nekontrolovatelný únik moči.

•

Syndrom smíšeného smyslového a komunikačního deficitu – kombinovaná porucha zraku a sluchu, jež je ve svém důsledku příčinou omezení kontaktu se sociálním prostředím.

•

Syndrom maladaptace a psychosomatické dekompenzace – jde o nepřizpůsobení se novým životním podmínkám. 20

•

Syndrom terminální geriatrické deteriorace - tento syndrom je charakterizován zhoršováním celkového stavu seniora bez zjevné chorobné příčiny, jež postupně směřuje k smrti. Jinými slovy se jedná o jakousi rezignaci na život (Špatenková, 2009).

Samostatnou kapitolou nemocí ve stáří jsou duševní poruchy. V seniorském věku patří mezi nejčastější deprese, demence, deliria a drogové interakce. Jak Špatenková (2009) dodává, u drogových interakcí se nejedná o zneužívání psychotropních látek, ale o nadužívání léků a jejich interakci. Demence je typickým onemocněním v séniu. Vzniká na podkladě poškození mozku (ať už degenerativními či ischemickými procesy) a projevuje se zhoršením kognitivních (poznávacích) funkcí, a to především paměti a myšlení. Dále je přítomna dezorientace, poruchy emotivity a postupné selhávání ve zvládání běžných aktivit (Špatenková, 2009; Raboch, Pavlovský a kol., 2012). Obdobný klinický obraz má i deprese, kterou je třeba od demence odlišit. Deprese také významně snižují kvalitu života postiženého jedince, ale na rozdíl od demence, která je trvale progredující onemocnění, lze úspěšně léčit (Špatenková, 2009; Raboch, Pavlovský a kol., 2012).

1.2.3 Ošetřovatelství v geriatrii Geriatrie je samostatný lékařský obor, jenž se zabývá poskytováním specializované zdravotní péče stárnoucím a starým osobám. Jejím cílem je především prodloužit léta aktivního života a co nejdéle udržet soběstačnost seniorů. Stejně jako ostatní lékařské obory zahrnuje prevenci, diagnostiku, léčbu a rehabilitaci. Součástí je samozřejmě i geriatrické

ošetřovatelství.

To

lze

zjednodušeně

charakterizovat

jako

individualizovanou ošetřovatelskou péči zaměřenou na uspokojování potřeb starého člověka (Topinková, 2005; Kalvach, Onderková, 2006). Ošetřování v geriatrii je diferencované, komplexní, kontinuální, aktivující, preventivní a plánované (Matišáková, 2010).

21

Matišáková (2010) specifikuje tyto úlohy ošetřovatelství v geriatrii: •

Udržovat a podporovat optimální zdravotní stav, uspokojovat všechny potřeby seniora.

•

Poskytovat komplexní ošetřovatelskou péči.

•

Podporovat pacienta a jeho rodinu, zapojit je do procesu ošetřování, uzdravování, prevence komplikací a podpory zdraví.

•

Poskytovat primární, sekundární a následnou ošetřovatelskou péči.

•

Využívat vědecky zdůvodněné pracovní metody, postupy a techniky v gerontologickém ošetřovatelství.

Matišáková (2010) ještě dodává, že by se sestry měly pomáhat při udržení či navrácení soběstačnosti a samostatnosti seniorů a povzbuzovat je ve snaze o jejich zachování. Všechny ošetřovatelské intervence by měly pak směřovat k zachování původního prostředí, soběstačnosti a kvality života seniora.

22

2 VÝZKUMNÁ ČÁST V této části jsou popsány jednotlivé kroky výzkumného šetření (od stanovení cíle práce, přes vlastní metodiku k popisu samotného šetření) a následně jsou prezentována zjištěná data pomocí četnostních tabulek a grafů s příslušnou interpretací. V závěru samotné kapitoly se vyjadřuji ke stanoveným výzkumným otázkám a formuluji doporučení pro praxi.

2.1 CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem bakalářské práce je zjistit znalosti všeobecných sester týkající se specifického přístupu k seniorům. V návaznosti na tento cíl jsem stanovila pět výzkumných otázek (dále VO): VO1: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických tělesných změnách ve stáří? VO2: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických změnách v psychice člověka ve stáří? VO3: Jak všeobecné sestry uplatňují své znalosti o stáří v praxi? VO4:Jak všeobecné sestry využívají při péči o seniory dostupné zdravotnické pomůcky a prostředky? VO5: Jaké aktivizační metody a techniky používají všeobecné sestry při péči o seniory?

23

2.2 METODIKA VÝZKUMU Vzhledem ke zvolenému cíli práce a povaze tématu jsem si zvolila formu kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření. To mi umožňuje získání informací od velkého počtu dotázaných s poměrně nízkými náklady, s relativně minimálním úsilím a v poměrně krátkém čase (Kutnohorská, 2009). Pro účely této bakalářské práce jsem vytvořila nestandardizovaný dotazník (viz Příloha č. 3), který je zaměřen na všeobecné sestry a jejich znalosti a praktické zkušenosti s péčí o seniory. Při sestavování dotazníku jsem vycházela z teoretických poznatků, jež jsou uvedeny v předchozím oddíle. Samotný dotazník se skládá z 18 uzavřených či polootevřených otázek týkajících se výzkumné problematiky. V úvodu sděluji respondentům základní informace týkající se výzkumu, informace o zachování anonymity a jednoduché instrukce k vyplnění dotazníku. Jednotlivé otázky jsou koncipovány tak, že nejprve zjišťuji základní demografické a profesní údaje respondentů. Za významné považuji věk, pohlaví, dosažené vzdělání včetně specializace v oboru, délku praxe a to, zda oslovená sestra pracuje pod odborným dohledem či ne (otázky 1 až 6). Následují otázky, jež v souladu s první výzkumnou otázkou zjišťují znalosti všeobecných sester o specifických tělesných změnách ve stáří (otázky 7, 9, 12, 18). Další otázky (8, 11, 13) zjišťují znalosti o specifických změnách v psychice seniorů. K výzkumné otázce, která se zabývá uplatňování znalostí všeobecných sester o stáří v praxi, se vztahují otázky 10 - 14 a 17. Další výzkumná otázka se zabývá využíváním zdravotních pomůcek a prostředků, což je zjišťováno otázkami 10 a 15. K poslední výzkumné otázce (aktivizační metody a techniky) se vztahují otázky 13, 14, 16 a 18.

24

2.3 CHARAKTERISTIKA

VZORKU

RESPONDENTŮ

A VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ Výzkumné šetření probíhalo za souhlasu vedení (viz Příloha č. 4) mezi všeobecnými sestrami

v Psychiatrické

nemocnici

Havlíčkův

Brod

(dále

PNHB)

na

gerontopsychiatrických odděleních a v Nemocnici Havlíčkův Brod (dále ONHB) na odděleních, jež v hojné míře poskytují péči geriatrickým pacientům, tj. interní oddělení, oddělení dlouhodobě nemocných, plicní a neurologické oddělení. Celkem bylo rozdáno 200 dotazníků, z nichž se vrátilo 175, z toho muselo být 6 dotazníků vyřazeno pro nehodnotitelnost. Celková návratnost dotazníků je tedy 169 dotazníků, tj. 84,5 %. Základní demografické a profesní údaje o respondentech byly zjišťovány položkami 1 až 6 dotazníku.

Pohlaví Jak ukazuje tabulka 1, většina respondentů bylo ženami (154 dotázaných, tj. 91,1 %). Mužů bylo ve výzkumném souboru celkem 15 (8,9 %) a z toho 3 byli zaměstnanci Nemocnice Havlíčkův Brod a 12 mužů – respondentů z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod.

Tabulka 1 Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů

N

%

Žena

154

91,1

Muž

15

8,9

Celkem

169

100

N – počet odpovědí

25

Věk Věkové rozložení respondentů znázorňuje graf 1. Nejčetněji zastoupenou skupinou byla věková kategorie 31 až 40 let (69 osob, tj. 40,8 % výzkumného souboru). Nikdo z dotázaných nebyl mladší 21 let.

Graf 1 Rozdělení respondentů podle věku

Pracoviště Tabulka 2 níže prezentuje rozložení respondentů dle pracoviště. Lehce nadpoloviční většinu tvořily všeobecné sestry z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod (95 osob, 56,2 %). Jelikož jsem se v PNHB zaměřila pouze na oddělení, která poskytují specializovanou péči o osoby nad 60 let věku (gerontopsychiatrická oddělení), není třeba dále prezentovat složení respondentů dle jednotlivých oddělení. V Nemocnici Havlíčkův Brod jsem oslovila sestry plicního, interního a neurologického oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Důvodem byl fakt, že tato oddělení v hojné míře poskytují akutní i dlouhodobější péči právě seniorům. Rozložení respondentů z ONHB podle pracoviště viz graf 2.

26

Tabulka 2 Zdravotnická instituce Zdravotnická instituce

N

%

Nemocnice Havlíčkův Brod a.s.

74

43,8

Psychiatrická nemocnice Havl. Brod

95

56,2

Celkem

169

100


Graf 2 Rozdělení respondentů podle pracoviště – Nemocnice Havlíčkův Brod

Dosažené vzdělání v oboru Dalšími zjišťovanými charakteristikami respondentů bylo jejich vzdělání a délka praxe v oboru a to, zda pracují pod odborným dohledem či ne. Většinu výzkumného souboru tvořily sestry se středoškolským (70 osob, 41,4 %) a vyšším odborným vzděláním (45 osob, 26,6 %).

27

Tabulka 3 Vzdělání respondentů Vzdělání respondentů

N

%

Středoškolské – vš. sestra

70

41,4

Specializační vzdělání

28

16,6

Vyšší odborné

45

26,6

Vysokoškolské – Bc.

20

11,8

Vysoškolské – Mgr.

6

3,6

169

100

Celkem N – počet odpovědí

Žádný z dotázaných neměl doktorské studium (PhDr., Ph. D.) v oboru ošetřovatelství (viz tabulka 3).

Délka praxe v oboru Rozložení respondentů dle délky praxe znázorňuje graf 3.

Graf 3 Rozdělení respondentů podle délky praxe v oboru

28

Nejvíce zastoupenou skupinou byly všeobecné sestry s praxí v rozmezí 11-20 let (68 osob, 40,2 %). Druhou nejčetněji zastoupenou skupinou byly sestry s praxí delší jak 21 let (45 osob, 26,6 %).

Výkon profese bez/ s odborným dohledem Poslední zjišťovanou charakteristikou souboru je tedy způsobilost k práci pod odborným dohledem či bez něho. Naprostá většina dotázaných sester (167 osob, 98,8 %) jsou způsobilé k výkonu povolání bez odborného dohledu (viz tabulka 4). Pouze dvě sestry uvedly, že nemají registraci. První z nich uvedla, že na ní teprve čeká (absolventka) a druhá, že nesplnila dostatečný počet kreditů za registrační období.

Tabulka 4 Výkon profese bez/ s odborným dohledem Výkon profese

N

%

Bez odborného dohledu

167

98,8

S odborným dohledem

2

1,2

169

100


Pokud tedy shrnu výše uvedené, průměrná respondentka ve výzkumném souboru je žena, ve věku mezi 30 – 40 lety, jež má středoškolské vzdělání, pracuje bez odborného dohledu a délka praxe v oboru je více jak 11 let.

29

2.4 PRŮBĚH VÝZKUMU Tvorba bakalářské práce a výzkumné šetření probíhalo dle časového harmonogramu: •

Březen – duben 2015 – zadání tématu práce, zaměření výzkumu a stanovení cílů práce a výzkumných otázek.

•

Květen – září 2015 – studium dostupných teoretických poznatků, tvorba teoretické části bakalářské práce.

•

Říjen 2015 – sestavení nestandardizovaného dotazníku pro účely výzkumného šetření a provedení pilotní studie. Ta probíhala formou zkušebního testování v rámci třídního kolektivu, cílem bylo zjistit, zda jsou položené otázky srozumitelně formulovány a zda bude dotazník zjišťovat relevantní měřitelné informace vzhledem k cíli bakalářské práce.

•

Říjen 2015 – leden 2016 – samotné výzkumné šetření.

•

Únor – duben 2016 – zpracování zjištěných dat, dokončení bakalářské práce.

Výzkumné šetření probíhalo se svolením vedení (viz Příloha č. 4) v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod a v Nemocnici Havlíčkův Brod. Sběr dat tedy probíhal formou dotazníkové šetření, kdy dotazník byl směřován na všeobecné sestry těchto zdravotnických zařízení, které poskytují dlouhodobou lůžkovou péči o seniory. Samotné respondenty jsem oslovila prostřednictvím staničních sester na příslušných odděleních nemocnic. Dotazníky nebylo třeba osobně administrovat a respondenty individuálně zaučovat k jejich vyplnění. Ti byli formou krátkého úvodu dotazníku informováni o povaze výzkumu, jeho účelu a způsobu vyplňovaní. Taktéž byli informováni o tom, že dotazník je dobrovolný a je zcela anonymní.

30

2.5 ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT Data získaná v rámci dotazníkového šetření byla setříděna a převedena do elektronické podoby. Jejich zpracování proběhlo pomocí programu Microsoft Office v aplikaci pro psaný text Word a v aplikaci pro statistické zpracování dat Excel. Jednotlivá zjištění jsou následně prezentována formou četnostních tabulek a grafů včetně jejich interpretace.

31

2.6 VÝSLEDKY VÝZKUMU Jak už bylo výše uvedeno, na základě převedení získaných dat do elektronické podoby, byla data postupně zpracována a analyzována. Jednotlivá zjištění jsou níže prezentována, a to v tom pořadí, jak byly kladeny otázky v dotazníku, vyjma prvních šesti otázek, které zjišťovaly demografická a profesní data o respondentech a jejichž grafické znázornění a popis je uveden v kapitole „2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí“.

Otázka 7. dotazníku: Umíte definovat tělesné změny, jež jsou typické pro stáří? Odpovědi respondentů v tabulce 5 ukazují, že naprostá většina dotázaných sester (168; 99,4 % výzkumného souboru) identifikovala alespoň nějakou tělesnou změnu typickou pro stáří. Pouze jedna sestra uvedla, že neví. Sestry si somatické změny ve stáří ve většině případů spojovaly se stařeckou křehkostí (162 osob, 95,6 % výzkumného souboru), se změnami v činnosti smyslových orgánů (159 osob, 94 %) a s inkontinencí (154 osob, 91,1 %).

Tabulka 5 Znalost tělesných změn ve stáří Tělesné změny

N

%

Změny v činnosti smyslů

159

21,8

Stařecká křehkost

162

22,2

Poruchy termoregulace

128

17,5

Inkontinence

154

21,1

Polymorbidita

126

17,3

Nevím

1

0,1

Celkem

730

100


32

Otázka 8. dotazníku: Umíte definovat psychické změny, jež jsou typické pro stáří? Obdobně tomu bylo i při identifikování psychických změn ve staří. Zde nějakou odpověď uvedly všechny sestry (tj. 169 osob, 100 %). Nejčastěji stáří spojovaly se zhoršením paměti (165 osob, 97,6 %), se zpomalením psychomotorického tempa (155 osob, 91,7 %) a s osamělostí a závislostí starých osob (uvedlo 144 respondentů, 85,2 %). Nejméně frekventovanou odpovědí byl sklon starých osob k depresím (112 osob, 66,3 %) (viz tabulka 6).

Tabulka 6 Znalost psychických změn ve stáří Psychické změny

N

%

Zhoršení paměti

165

17,3

Zpomalené psychomotor. tempo

155

16,2

Emoční labilita

129

13,5

Sklon k depresím

112

11,7

Snížená adaptace

132

13,8

Osamělost, závislost

144

15,1

Pokles zájmů

117

12,3

Celkem

954

100


33

Otázka 9. dotazníku: Čím jsou podle Vás nejvíce senioři v ústavní péči ohroženi? Další sledovanou položkou byl názor všeobecných sester na to, čím jsou podle nich nejvíce senioři ohroženi v ústavní péči. Rozložení jednotlivých odpovědí znázorňuje graf 4.

Graf 4 Rizika v ústavní péči o seniory

Dotazované sestry vnímají jako riziko v péči o seniory především možné pády (uvedlo 117 sester, tj. 69,2 % z výzkumného souboru) a riziko vzniku dekubitů (116 osob, 68,6 % výzkumného souboru. Pět sester (tj. 3 %) uvedlo i položku jiné, kterou doplnily v jednom případě o možnost zhoršení psychiky seniorů a ve čtyřech případech uvedly riziko sociální izolace seniora v průběho hospitalizace ve zdravotnickém zařízení.

34

Otázka 10. dotazníku: Jaká opatření volíte v prevenci vzniku dekubitů na Vašem oddělení? Tato otázka posloužila k získání informací o tom, jaká antidekubitární opatření všeobecné sestry preferují. Většina sester (165, 97,6 % výzkumného souboru) preferuje pravidelnou kontrolu kůže se zaměřením na predilekční místa a zvýšenou péči o ni. Dále sestry upřednostňují používání antidekubitních pomůcek, jako jsou polštáře, kruhy či klíny (158 osob, 93,5 %) a pravidelné polohování dle polohovacího plánu (156 osob, 92,3 %). Dvě sestry (1,2 % z výzkumného souboru) navíc uvedly využívání prvků aktivní a pasivní rehabilitace a polohovací nástavby (viz tabulka 7).

Tabulka 7 Opatření v rámci prevence dekubitů Antidekubitární opatření

N

%

Kontrola kůže

165

18,6

Antidekubitní pomůcky

158

17,8

Antidekubitní matrace

146

16,5

Polohování

156

17,6

Podpora výživy

131

14,8

Pravidelní hodnocení rizika

129

14,5

2

0,2

887

100

Jiné Celkem N – počet odpovědí

35

Otázka 11. dotazníku: Zjišťujete pomocí zpětné vazby, zda senior-pacient pochopil Vaše sdělení? Následující tabulka 8 podává informace o přístupu všeobecných sester ke zpětné vazbě. Dvě třetiny sester (161 osob, 77,5 %) si zpětnou vazbou ověřuje, zda senior chápe jejich sdělení. Formy zpětné vazby jsou pak znázorněny v grafu 5.

Tabulka 8 Zpětná vazba Zpětná vazba

N

%

Ano

131

77,5

Ne

38

22,5

Celkem

169

100


Graf 5 Formy zpětné vazby

Většina dotázaných sester (96 osob, tj. 56,8 % výzkumného souboru) porozumění seniorů sdělovaným informací ověřuje formou zpětného dotazu či kontrolní otázkou. 36

Otázka 12. dotazníku: Nabízíte seniorům-pacientům aktivně tekutiny? Důležitou součástí práce všeobecné sestry je i aktivní nabízení tekutin seniorům. Dle výzkumného zjištění většina sester (uvedlo 152 respondentů, tj. 89,9 %) seniory hydratuje a to v pravidelných intervalech. Dvě sestry (1,2 %) uvedly, že hydrataci starých osob nevěnují pozornost (viz graf 6).

Graf 6 Přístup sester k pitnému režimu seniorů

37

Otázka 13. dotazníku: Orientujete seniora-pacienta? Záměrem této položky bylo zjistit, zda sestry seniory orientují a jakou formou. Jak ukazuje tabulka 9, většina sester (146 osob, 86,4 %) věnuje orientaci hospitalizovaných seniorů pozornost. Jako preferovaná forma byl nejčastěji uváděn rozhovor (uvedlo 70 osob, tj. 41,4 % výzkumného souboru) a dotaz na jméno seniora, datum a místo, kde se senior nachází (uvedlo 68 osob, 40,2 %). Hojně uváděnou alternativou byly i různé informační tabule na odděleních a kalendáře (48 osob, 28,4 %) (viz graf 7).

Tabulka 9 Orientování seniorů Orentování

N

%

Ano

146

86,4

Ne

23

13,6

Celkem

169

100


Graf 7 Způsob orientování seniorů

38

Otázka 14. dotazníku: Edukujete seniora-pacienta? Za stejně důležité jako orientace hospitalizovaných seniorů byla považována i jejich vhodná edukace. Následující tabulka 10 mapuje přístup všeobecných sester k této problematice. Většina sester (163, tj. 96,4 %) seniory edukuje. Ze šesti dotázaných (3,6 %), kteří needukují dva (1,2 %) odmítli uvést důvod a čtyři (2,4 %) neprovádí edukaci z důvodu špatného zdravotního stavu pacienta. Nutno podotknout, že se jednalo o respondenty z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, kde je poskytována vysoce specializovaná péče i těžce dementním osobám, jež pro své duševní onemocnění nejsou schopny jakékoliv edukace.

Tabulka 10 Edukování seniorů Edukování seniorů

N

%

Ano

163

96,4

Ne

6

3,6

169

100


39

Otázka 15. dotazníku: Jaké dostupné pomůcky a zdravotní prostředky máte k dispozici na svém oddělení? Účelem této otázky bylo zjistit dostupné vybavení pomůckami a zdravotnickými prostředky na jednotlivých pracovištích (viz tabulka 11). Téměř všechny sestry (164, 97 %) mají na svém oddělení k dispozici různé antidekubitní pomůcky, jako jsou polštáře, kruhy či polohovací klíny. Taktéž je velký počet pracovišť vybaven servírovacími stolky k lůžku (uvedlo 155 osob, 91,7 % výzkumného souboru) a antidekubitními matracemi (151 osob, 89,3 %). Nejméně zastoupenou kategorií odpovědí byla položka jiné (pouze 1 respondent), který navíc uvedl polohovací nástavbu a položka aktivizační pomůcky (např. kognitivní trénink, pexesa apod.), jež uvedlo 93 dotázaných (55 % výzkumného souboru).

Tabulka 11 Dostupné zdravotní pomůcky a prostředky Zravotní pomůcky a prostředky

N

%

Antidekubitní matrace

151

13,6

Antidekubitní pomůcky

164

14,8

Pojízdné sprchovací lůžko

127

11,5

Pojízdný klozet

141

12,7

Pojízdná a polohovací křesla

132

11,9

Servírovací stolek k lůžku

155

14

Hole, chodítka, vozíky

145

13,1

Aktivizační karty

93

8,4

Jiné

1

0,1

1109

100


40

Otázka 16. dotazníku: Jaké aktivizační techniky používáte/ jsou dostupné u Vás na oddělení v rámci péči o seniory? Taktéž bylo předmětem zájmu zjistit dostupné aktivizační techniky. Dle výzkumného zjištění jsou senioři na odděleních nejčasěji zaměstnáváni ergoterapií či pracovní terapií (uvedlo 107 osob, 63,3 % výzkumného souboru) a tréninkem kognitivních funkcí (uvedlo 106 osob, 62,7 %). Poměrně často byla také uváděna aktivizace formou canisterapie či jiné zooterapie (74 osob, 43,8 %) a muzikoterapie (52 osob, 30,8 %). Třináct dotázaných sester (7,7 %) navíc uvedlo další na jejich oddělení využívanou aktivizaci, a to v šesti případech společné vycházky (jednalo se o zaměstnance Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, kde jsou společné vycházky s pacienty běžnou praxí). Dále v pěti případech se jednalo o poslech rádia a sledování televize, ve čtyřech případech o bazalní stimulaci a dále v jednom případě o rehabilitační cvičení a četbu kniha a hraní společenských her.

Tabulka 12 Dostupné aktivizační techniky Aktivizační techniky

N

%

Kognitivní trénink

106

21,5

Relaxační techniky

27

5,5

Reminiscence

32

6,5

Canisterapie, zooterapie

74

15

Ergoterapie

107

21,7

Skupinová terapie

34

6,9

Arteterapie

25

5,1

Muzikoterapie

52

10,6

Jiné

13

2,6

Žádné

22

4,5

Celkem

492

100


41

Otázka 17. dotazníku: Jak přistupujete k poruchám spánku u seniorů? Předposledním zjišťovaným údajem byl přístup všeobecných sester ke spánku hospitalizovaných seniorů. Tabulka 13 dokládá, že většina sester preferuje aktivizaci během dne (uvedlo 157 osob, 92,9 % výzkumného souboru), úpravu prostředí (154 osob, 91,1 %) a farmakoterapii (147 osob, 87 %). Jedna respondentka (0,6 %) uvedla i jinou možnost, a to dostatečné vymočení pacienta před uložením ke spánku.

Tabulka 13 Přístup sester ke spánku seniorů Opatření

N

%

Aktivizace během dne

157

33

Úprava prostředí

154

32,4

Relaxace

16

3,4

Aromaterapie

1

0,2

147

30,9

1

0,2

476

100

Farmakoterapie Jiné Celkem N – počet odpovědí

42

Otázka 18. dotazníku: Provádíte rehabilitační cvičení se seniory? Prezentace dat v tabulce 14 níže přinesla odpovědi na otázku rehabilitace na jednotlivých odděleních z podledu dotazovaných sester. Většina sester věnuje pozornost rehabilitaci seniorů chůzí (uvedlo 149 osob, tj. 88,2 % výzkumného souboru) a nácviku vstávání z lůžka (128 osob, 75,7 %). Taktéž 108 sester (63,9 %) uvedlo, že na jejich oddělení dochází rehabilitační pracovník a provádí s hospitalizovanými pacienty individální rehabilitaci. Tři z dotázaných sester (1,8 %) navíc uvedly další možnosti rehabilitačního cvičení se seniry, a to procvičování jemné motoriky a nácvik sebeobsluhy.

Tabulka 14 Rehabilitace seniorů Rehabilitace seniorů

N

%

Cviky na lůžku

91

19

Nácvik vstávání z lůžka

128

26,7

Rehabilitace chůzí

149

31,1

Individualizovaná RHB

108

22,5

3

0,6

479

100

Jiné Celkem N – počet odpovědí

43

2.7 DISKUSE V této bakalářské práci na téma „Specifika přístupu k seniorům v práci sestry“ jsem se zaměřila na znalosti všeobecných sester o poskytování ošetřovatelské péče o úzkou skupinu osob – seniory. Výzkumné šetření probíhalo za pomoci pro tyto účely sestaveného dotazníků mezi všeobecnými sestrami v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod a v Nemocnici Havlíčkův Brod. Cílem práce tedy bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester týkající se specifického přístupu k seniorům. V návaznosti na tento cíl bylo stanoveno pět výzkumných otázek, na které se níže pokusím odpovědět.

VO1: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických tělesných změnách ve stáří? Tato otázka je vyhodnocována na základě otázek 7, 9, 12 a 18 dotazníku. Na základě zjištěných faktů lze shrnout, že většina dotázaných sester má znalosti o fyziologických změnách ve stáří. Správně identifikovalo alespoň nějakou tělesnou změnu typickou pro stáří 168 sester (99,4 % výzkumného souboru). Nejčastějšími uváděnými somatickými změnami ve stáří byly stařecká křehkost (uvedlo 95,6 %), změny v činnosti smyslových orgánů (uvedlo 94 %) a inkontinence (uvedlo 91,1 %). Se změnami ve stáří souvisí i rizika péče o seniory v ústavním zařízení, kdy za nejvýznamnější byly považovány pády (uvedlo 69,2 %) a riziko vzniku dekubitů (uvedlo 68,6 %). Podle amerického výzkumu Surboneové (2011) však sestry nejsou dostatečně vzdělány. Jsem však toho názoru, že vzhledem k naprosté odlišnosti obou kultur, nelze toto tvrzení vztahovat na naše podmínky a je třeba dalších výzkumů v oblasti vzdělanosti sester v geriatrické problematice. Pro srovnání lze ještě uvést výzkum Morongové (2014), podle níž jsou znalosti sester uspokojivé. V rámci jejího výzkumu sestry z celkového počtu 8 bodů dosahovaly ve znalostním testu v průměru 6,8 bodů. V souvislosti s touto výzkumnou otázkou byl zjišťován i přístup sester k hydrataci pacientů a k rehabilitační činnosti. Z analýzy dat vyplývá, že většina sester (89,9 %) hydratuje seniory v pravidelných intervalech. Zde je možné srovnání s prací Vejtasové (2014). Sestry v jejím výzkumném šetření aktivně přistupovaly k hydrataci pacientů v 82 % případů, což obdobné tomuto výzkumu. Taktéž rehabilitaci respondenti často 44

uváděli jako součást jejich pracovní činnosti, kdy většina sester věnuje především pozornost rehabilitaci chůzí (88,2 %) a nácviku vstávání z lůžka (75,7 %). Komačeková (2010) k rehabilitaci a cvičení seniorů dodává, že jsou prevencí pádu a že pravidelné cvičení může i u nejstarších jedinců zlepšit rovnováhu a tak i kvalitu chůze.

VO2: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických změnách v psychice člověka ve stáří? Tato otázka je vyhodnocována na základě otázek 8, 11 a 13 dotazníku. Obdobně tomu bylo i při identifikování psychických změn ve staří. Nejčastěji specifickou změnou psychiky ve stáří bylo zhoršení paměti (uvedlo 97,6 %), zpomalení psychomotorického tempa (91,7 %) a osamělost a závislost starých osob (85,2 %). V souvislosti s tím správně většina sester (77,5 %) využívá zpětné vazby a ověřuje si, zda jim senior rozumí. Taktéž si jsou ve většině případů (86,4 %) sestry vědomi nutnosti vhodného orientování hospitalizovaných pacientů a je potěšující, že si velké procento z nich (41,4 %) najde čas a seniory orientuje formou individuálního rozhovoru. Zde bych opět připomněla výzkum Morongové (2014).

VO3: Jak všeobecné sestry uplatňují své znalosti o stáří v praxi? Tato otázka je vyhodnocována na základě otázek 10 – 14 a 17 dotazníku. Další oblastí výzkumu bylo využívání znalostí sester praxi. Vzhledem k tomu, že se nyní kladou vysoké nároky na poskytování kvalitní a bezpečné péče, bylo předmětem zájmu poskytování informací/ edukace a orientace pacientů, minimalizace rizika vzniku dekubitů a otázka dostatečné hydratace pacientů. Taktéž byl zjišťován přístup sester ke spánku. Ve většině případů (86,4 %) věnují sestry pozornost orientaci hospitalizovaných seniorů pozornost. Opět třeba poznamenat potěšující fakt, že převažující formou byl individuální rozhovor (41,4 %). Stejně důležitá je i vhodná edukace. Tu provádí 163 respondentů. Ze šesti dotázaných (3,6 %), kteří needukují, čtyři (2,4 %) neprovádí edukaci z důvodu špatného zdravotního stavu pacienta. V souvislosti s edukací pacientů bych ráda uvedla i snahu Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, v rámci níž vznikly edukační karty (Mašková, Šimková, Volková, 2014) pro seniory, jež představují jednotlivé typy podpůrných aktivit (viz Příloha č. 6). V souvislosti s touto výzkumnou 45

otázkou bych uvedla výzkum Vejtasové (2014), podle které 92 % všeobecných sester nemá během své služby čas na komunikaci s hospitalizovaným seniorem, což je v rozporu s našimi závěry. S ohledem na nejnovější resortní bezpečnostní cíl (prevence dekubitů) byly zjišťovány i informace o tom, jaká antidekubitární opatření všeobecné sestry preferují. Většina sester (97,6 %) preferuje pravidelnou kontrolu kůže se zaměřením na predilekční místa a zvýšenou péči o ni, pravidelné polohování (92,3 %) a používání antidekubitních pomůcek (93,5 %). S tímto souvisí i další výzkumná otázka (VO4), která se zabývá dostupností pomůcek pro péči o pacienty. K podobnému závěru došla i Vejtasová (2014), podle níž sestry zajišťují dostatečnou prevenci proti vzniku dekubitů. V rámci jejího výzkumného šetření většinou sestry preferovaly pravidelné polohování, kontrolu kůže a užití antidekubitních pomůcek, což se shoduje se závěry této práce. Další problematickou oblastí v péči seniory je jejich hydratace. Vzhledem k tomu, že ve stáří klesá pocit žízně, je třeba hospitalizovaným seniorům aktivně nabízet tekutiny. I zde většina sester (89,9 %), stejně jako ve výzkumu Vejtasové (2014), seniory pravidelně hydratuje. Posledním zjišťovaným údajem v rámci této výzkumné otázky byla péče všeobecných sester o spánek svých pacientů. I zde sestry prokázaly požadované znalosti a vzhledem k riziku možných lékových interakcí hojné využívání alternativních postupů v rámci spánkové hygieny pacientů. Většina sester preferuje aktivizaci seniorů během dne (92,9 % výzkumného souboru) a úpravu prostředí (91,1 %). Oproti tomuto zjištění stojí výzkum Vejtasové (2014), podle kterého 57 % sester spíše upřednostňuje podání léku na spaní.

VO4: Jak všeobecné sestry využívají při péči o seniory dostupné zdravotnické pomůcky a prostředky? Tato otázka je vyhodnocována na základě otázek 10 a 15 dotazníku. Jak už bylo předesláno, v rámci této výzkumné otázky byla zjišťována dostupné vybavení pracovišť. Velká část dotázaných sester (93,5 %) v rámci antidekubitární péče upřednostňuje používání antidekubitních pomůcek, jako jsou polštáře, kruhy či klíny a antidekubitní matrace. Téměř všechny sestry (97 %) je mají k dispozici na svém oddělení. Taktéž je velký počet pracovišť vybaven servírovacími stolky k lůžku 46

(91,7 %). Smičková (2011), jež se zabývá problematikou zdravotnických pomůcek a prostředků dodává, přidává ještě termín kompenzační pomůcky. Ten označuje pomůcky, přístroje a zařízení, jež pomáhají zmírnit důsledek porušené funkce nebo kompenzují zcela vyřazenou funkci. Cílem ošetřovatelské péče je pak co nejefektivnější kompenzace deficitní oblasti v sebeobsluze seniora a pochopení možností využití podpůrných mechanizmů a pomocných osob. Je nutné navíc dodat, že tyto pomůcky a prostředky taktéž usnadňují a zkvaltují i práci všeobecným sestrám.

VO5: Jaké aktivizační metody a techniky používají všeobecné sestry při péči o seniory? Tato otázka je vyhodnocována na základě otázek 13, 14, 16 a 18 dotazníku. Poslední výzkumná otázka se zaměřila na aktivizaci a rehabilitaci seniorů. Více jak dvě třetiny dotázaných sester (86,4 %) se věnuje orientaci hospitalizovaných seniorů a stejně tak edukaci (96,4 %). Význam podpory orientace a aktivizace seniorů pak uvádí například Kantorková (2011). Senioři jsou pak na odděleních nejčastěji zaměstnáváni ergoterapií či pracovní terapií (63,3 % výzkumného souboru) a tréninkem kognitivních funkcí (62,7 %). Tyto činnosti vnímám jako velmi pozitivní, neboť vycházím z premisy, že pro udržení kvality života hospitalizovaných seniorů je třeba udržet či zpomalit progresy kognitivních funkcí a udržet stávající úroveň sebeobsluhy, která je mimo jiné nenásilnou formou procvičována právě pracovní terapií a ergoterapií (Taylor et all., 2009). Rovněž Graffová et all. (2006) studiemi prokázala, že ergoterapie zlepšuje každodenní výkonnost pacientů. Taktéž je velmi důležitá rehabilitace. Té věnuje pozornost většina sester, kdy nejčastěji provádí rehabilitaci seniorů chůzí (88,2 %) a nácvik vstávání z lůžka (75,7 %).

Lze tedy shrnout, že cíle práce byly naplněny a výzkumné otázky zodpovězeny. Dotazované sestry prokázaly dostatečný přehled o problematice péče o seniory. Znalost základních specifik seniorského věku a možná rizika v péči o ně jsou významnou determinantou poskytování kvalitní a bezpečné péče seniorům. Ke stejnému závěru došli ve své studii i Capezuti et all. (2012). Ještě je nutné poznamenat, že výsledky práce však nelze generalizovat, neboť se výzkumné šetření provádělo v rámci bakalářské práce na poměrně malém vzorku respondentů (169 všeobecných sester ze

47

dvou zdravotnických institucí). Další slabinou provedeného výzkumu je použití nestandardizovaného dotazníku a nedostatek odborných studií o této problematice, se kterými by se daly výsledky tohoto bakalářského výzkumu porovnat. Jelikož se práce čistě zaměřovala na znalosti sester o problematice péče o seniory, neporovnávala jsem v rámci výzkumného souboru znalosti sester z psychiatrie a znalosti sester z nemocnice. Zde se dá předpokládat, že sestry na psychiatrii vzhledem ke své specializaci mají hlubší znalosti o problematice geriatrické péče. Taktéž z výsledku není patrný fakt, že psychiatrické sestry uváděly lepší vybavení svých oddělení a vyšší dostupnost aktivizace. To opět vyplývá ze zaměření a charakteru péče poskytované v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod (poskytování střednědobé a dlouhodobé péče oproti nemocnici a taktéž budování zázemí v PNHB – množství terapií, team psychologů, arteterapeutů, sester s psychoterapeutickým výcvikem, vlastní rehabilitace včetně bazénu atd.). To by mohlo být předmětem dalšího výzkumného bádání. Na závěr bych tedy chtěla dodat, že předpokládám, že jako sonda do problematiky péče o seniory, je tato práce dostačující a může se stát podkladem pro širší výzkumné šetření například v rámci vypracování diplomové práce.

48

2.8 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI Na základě zjištěných informací bych se zde pokusila o shrnutí faktů a o navrhnutí možných doporučení pro praxi. Závěrem práce je, že úroveň znalostí sester o specifikách péče o seniory je uspokojivá. Přesto lze doporučit další vzdělávání všeobecných sester, především s ohledem na stárnutí populace a zvýšenou potřebu tento problém řešit. Jak už bylo v diskusi naznačeno, ačkoliv to přímo z výzkumu nevyplývá, byl rozdíl mezi sestrami z Psychiatrické nemocnice Havl. Brod a Nemocnice Havl. Brod a to především ve vybavenosti a dostupnosti aktivizačních technik. V tomto případě lze doporučit managementu Nemocnice Havlíčkův Brod, zda by bylo možné jednotlivá oddělení dovybavit. Taktéž je dobré více aktivně zapojovat sestry, kdy by v rámci vlastního vzdělávání mohly vypracovat např. aktivizační karty (viz Mašková, Šimková, Volková, 2014), mapy péče či informační cedule na oddělení. S tím souvisí i motivace sester do dalšího vzdělávání a účasti na workshopech a kurzech, jež by mohly rozšířit jejich znalosti a možnosti aktivně provádět různé terapie a činnosti s hospitalizovanými seniory (vzdělávání v muzikoterapii, reminiscenci apod.) V neposlední řadě bych apelovala na vedení zdravotnických institucí, aby nadále zvyšovala kvalitu a bezpečnost poskytované péče. Na závěr bych citovala doporučení Zacharové (2010): „Psychologický přístup ke starším nemocným v klinické praxi by měl být zaměřen na: •

profesionální přístup k osobnosti starého nemocného člověka,

•

individuální přístup na základě psychosociální anamnézy, * respektování změn v psychických funkcích v průběhu stárnutí a nemoci,

•

volbu vhodné formy komunikace k získání důvěry a vytvoření příznivého emočního klimatu,

•

uplatňování nedirektivního přístupu jak ke starým, tak nevyléčitelně nemocným a umírajícím (vhodné jsou techniky nedirektivního rozhovoru),

•

poskytování pravdivých informací, pokud pacient tyto informace požaduje (poskytování informací přísluší lékaři), * respektování naděje na zlepšení zdravotního stavu nebo na vyléčení, 49

•

eliminaci slov, která posilují strach a úzkost, a zmírnění bolesti,

•

poskytování možnosti fyzické přítomnosti a přímého tělesného kontaktu rodinných příslušníků a dalších blízkých osob s nemocným,

•

dodržování a uplatňování ohleduplného a taktního přístupu a empatie k nemocnému i jeho rodině,

•

poskytování dostatečného množství informací a odborné pomoci rodině při zvládání náročné situace v době nemoci i po úmrtí nemocného, v období truchlení.

•

Při ošetřování seniorů je nutné dbát i na dodržování základních pravidel psychosociálního přístupu, která umožní člověku co nejdelší aktivní účast na společenském životě a pomohou mu překonat krizové okamžiky života.“

50

ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývá specifiky péče o seniory v práci všeobecné sestry. Zaměření na seniorskou populaci bylo cílené, jelikož starých lidí přibývá a s nimi vyvstává i otázka udržení stávajícího životního standartu a kvality života, na jejímž udržení by se měly podílet i všeobecné sestry. Cílem práce bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester týkající se specifického přístupu k seniorům. Práce je dělena na dvě části, v první jsou popsané dostupné poznatky a problematice stáří a ošetřovatelské péči o geriatrického pacienta. Ve druhé části je prezentován samotný výzkum a jeho výsledky. Výzkum probíhal formou kvantitativního dotazníkového šetření u 169 všeobecných sester ve dvou zdravotnických institucích. V souvislosti s cílem práce bylo stanoveno pět výzkumných otázek. VO1: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických tělesných změnách ve stáří? (Ověření položkami 7, 9, 12 a 18 dotazníku). Zde lze shrnout, že většina dotázaných sester má znalosti o fyziologických změnách ve stáří. Správně identifikovalo alespoň nějakou tělesnou změnu typickou pro stáří 99,4 % sester ve výzkumném souboru. Sestry taktéž uplatňují své znalosti, což je projevuje například vhodným přístupem k hydrataci seniorů, kdy většina sester (89,9 %) hydratuje seniory v pravidelných intervalech. Taktéž většina sester věnuje rehabilitaci chůzí (88,2 %) a nácviku vstávání z lůžka (75,7 %), což je prevencí pádu a zlepšuje rovnováhu a kvalitu chůze. VO2: Jaká je znalost všeobecných sester o specifických změnách v psychice člověka ve stáří? (Ověření položkami 8, 11 a 13 dotazníku). Obdobně všechny sestry správně identifikovaly psychické změny ve staří. V návaznosti na ně většina sester (77,5 %) využívá zpětné vazby a orientuje hospitalizovaného seniora (86,4 %). VO3: Jak všeobecné sestry uplatňují své znalosti o stáří v praxi? (Ověření položkami 10 – 14 a 17 dotazníku). Ve většině případů (86,4 %) se sestry věnují orientaci a edukaci (163 respondentů) seniorů. Dále byly zjišťovány i informace o využívaných antidekubitárních opatření. Většina sester (97,6 %) preferuje pravidelnou kontrolu kůže se zaměřením na predilekční místa a zvýšenou péči o ni, pravidelné polohování (92,3 %) a používání antidekubitních pomůcek (93,5 %). Ohledně problematiky hydratace seniorů lze shrnout, že většina sester (89,9 %) seniory pravidelně hydratuje. Taktéž sestry prokázaly požadované znalosti a hojné využívání alternativních postupů 51

v rámci spánkové hygieny pacientů. Tudíž lze konstatovat, že sestry správně uplatňují své znalosti v praxi. VO4: Jak všeobecné sestry využívají při péči o seniory dostupné zdravotnické pomůcky a prostředky? (Ověření položkami 10 a 15 dotazníku). Téměř všechny sestry (97 %) mají k dispozici na svém oddělení různé zdravotnické pomůcky a přístroje, včetně antidekubitních pomůcek a matrací. VO5: Jaké aktivizační metody a techniky používají všeobecné sestry při péči o seniory? (Ověření položkami 13, 14, 16 a 18 dotazníku). Většina sester (86,4 %) se věnuje orientaci a edukaci (96,4 %) hospitalizovaných seniorů. V rámci aktivizace pacientů je na odděleních nejčastěji využívána ergoterapie či pracovní terapie (63,3 %) a trénink kognitivních funkcí (62,7 %). V hojné míře je s pacienty rovněž prováděna rehabilitační péče (rehabilitace chůzí – 88,2 %; nácvik vstávání z lůžka – 75,7 %). Celkově bych si dovolila shrnout, že vytyčený cíl byl splněn a jednotlivé výzkumné otázky byly odpovězeny. V diskusi k práci se zabývám polemikou s dostupnými pracemi a kritickými body v průběhu výzkumu. V rámci doporučení pro praxi bych navrhovala motivaci sester k dalšímu vzdělávání a apelovala bych na zdravotnická zařízení, aby nadále zvyšovala kvalitu a bezpečnost poskytované péče.

52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1.

CAPEZUTI, Elizabeth, Marie BOLTZ, Daniel CLINE, Victoria Vaughn DICKSON, Marie-Claire ROSENBERG, Laura WAGNER, Joseph SHULUK a Cindy NIGOLIAN. Nurses Improving Care for Healthsystem Elders - a model for optimising the geriatric nursing practice environment. Journal of Clinical Nursing [online]. 2012, 21(21/22), 3117-3125 [cit. 2016-02-24]. DOI: 10.1111/j.13652702.2012.04259.x. ISSN 09621067.

2.

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Kulatý stůl: Stárnutí obyvatel České republiky. In: Český statistický úřad: ČSÚ [online]. 2012 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/kulaty_stul_starnuti_obyvatel_ceske_republiky_prezentace20120131

3.

ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80247-3901-4.

4.

Desatero komunikace se seniory. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR [online].

2006

[cit.

2016-01-17].

Dostupné

z:

http://nrzp.cz/component/content/article/25-informace/355-desatero-komunikacese-seniory-geriatrickymi-pacienty-se-zdravotnim-postizenim.html 5.

DIENSTBIER, Zdeněk. Průvodce stárnutím, aneb, Jak ho oddálit. Vyd. 2. Praha: Radix, 2012. ISBN 978-80-87573-01-3.

6.

DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3.

7.

GRAFF, Maud et all. Community based occupational therapy for patients with dementia and thein care givers: randomised controlled trial. British Medical Journal.

[online].

2006.

[cit.

2015-12-22].

Dostupné

z:

www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17114212 8.

GRÜN, Anselm. Umění stárnout. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. Malý duchovní život. ISBN 978-80-7195-316-6. 53

9.

HALL, Sue et all. Palliative care for older people: better practices. Copenhagen: World Health Organization, Regional Office for Europe, c2011. ISBN 978-92-8900224-0.

10. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9. 11. HOLMEROVÁ, Iva, Božena JURAŠKOVÁ a Květuše ZIKMUNDOVÁ. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 978-80-254-0179-8. 12. CHLOUBOVÁ, Helena. Psychosociální potřeby ve stáří. Rezidenční péče. 2005, 1(3), 14-15. ISSN 1801-8726. 13. KANTORKOVÁ, Marie. Demence – vývojová stadia a doporučení. Sestra. 2011. 21(2), 71-74. ISSN 1210-0404. 14. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. ISBN 97880-7367-269-0. 15. JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. ISBN 80-7368-110-2. 16. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2454-6. 17. KALVACH, Zdeněk. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4026-3. 18. KALVACH, Zdeněk a Alice ONDERKOVÁ. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. Care. ISBN 80-7262455-5. 19. KLEVETOVÁ, Dana a Irena DLABALOVÁ. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2169-9. 20. KOMAČEKOVÁ, Dagmar. Vliv sestry na proces stárnutí. In: Sestra [online]. 2010 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/vliv-sestry-naproces-starnuti-452678 54

21. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie moudrosti a dobrého života. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2362-4. 22. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3604-4. 23. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2713-4. 24. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. 25. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových socíálních [sic] zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3148-3. 26. MAŠKOVÁ, Andrea, Barbora ŠIMKOVÁ a Zdenka VOLKOVÁ. Edukační karty terapeutického programu pro seniory „Paprsek“ Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod. Havlíčkův Brod, 2014. 27. MATIŠÁKOVÁ, I., Ošetrovateľstvo v geriatrii. Trenčín: Trenčianská univerzita A. Dubčeka, Ústav zdravotnictva a ošetrovaťelstva. 2009. Přednášky do předmětu Ošetřovatelství v geriatrii. 28. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3872-7. 29. MORONGOVÁ, Karla. Psychosociální potřeby seniorůz pohledu všeobecných sester. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno. Lékařská fakulta. 30. NAVRÁTIL, Leoš. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2319-8. 31. NÉMETH, František. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-314-1. 32. PŘIBYL, Hugo. Lidské potřeby ve stáří. Praha: Maxdorf, 2015. Jessenius. ISBN 978-80-7345-437-1.

55

33. RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-1985-9. 34. SCHULER, Matthias a Peter OSTER. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3013-4. 35. SMIČKOVÁ, Eva. Možnosti identifikace poruch sebepéče u seniorů a jejich kompenzace. Medicína pro praxi. Solen, 2011, 8(9), 391-393. ISSN 1803-5256. 36. SURBONE, Antonella et al. Psychosocial care for patients and their families is integral to supportive carein cancer: MASCC position statement Questionnaire [online].

2009.

[cit.

2016-02-01].

Dostupné

z:http://link.springer.com/article/10.1007/s00520-009-0693-4 37. ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci: aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80247-3223-7. 38. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Gerontopsychologie: studijní texty pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2474-3. 39. TAYLOR, Clare, Karen HARRISON,DENING, Alan DUNKAN a Tim KENDALL. Therapeutic interventions in dementia - Part 1: Cognitive symptoms and function. Times. 2009. 10(5), 16-17. ISSN 0956-1382. 40. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, c2005. ISBN 807262-365-6. 41. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1318-5. 42. VEJTASOVÁ, Jitka. Ošetřovatelské aspekty při péči o seniory. Jihlava, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra zdravotnických studií. 43. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-2472170-5.

56

44. WEBER, Pavel.

“Frailty“ – stařecká křehkost: aktuální problém na prahu 3.

tisíciletí. Interní medicína pro praxi. Solen, 2008, 10(2), 47. ISSN 1803-5256. 45. ZACHAROVÁ, Eva. Sestra a senioři v ošetřovatelském procesu. In: Sestra [online].

2010

[cit.

2016-01-21].

Dostupné

http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/sestra-a-seniori-v-osetrovatelskem-procesu456634

57

z:

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tabulka 1 Pohlaví respondentů....................................................................................... 25 Tabulka 2 Zdravotnická instituce ................................................................................... 27 Tabulka 3 Vzdělání respondentů .................................................................................... 28 Tabulka 4 Výkon profese bez/ s odborným dohledem ................................................... 29 Tabulka 5 Znalost tělesných změn ve stáří ..................................................................... 32 Tabulka 6 Znalost psychických změn ve stáří ................................................................ 33 Tabulka 7 Opatření v rámci prevence dekubitů .............................................................. 35 Tabulka 8 Zpětná vazba .................................................................................................. 36 Tabulka 9 Orientová ní seniorů ...................................................................................... 38 Tabulka 10 Edukování seniorů ....................................................................................... 39 Tabulka 11 Dostupné zdravotní pomůcky a prostředky ................................................. 40 Tabulka 12 Dostupné aktivizační techniky ..................................................................... 41 Tabulka 13 Přístup sester ke spánku seniorů .................................................................. 42 Tabulka 14 Rehabilitace seniorů..................................................................................... 43

Seznam grafů Graf 1 Rozdělení respondentů podle věku ...................................................................... 26 Graf 2 Rozdělení respondentů podle pracoviště – Nemocnice Havlíčkův Brod ............ 27 Graf 3 Rozdělení respondentů podle délky praxe v oboru ............................................. 28 Graf 4 Rizika v ústavní péči o seniory ............................................................................ 34 Graf 5 Formy zpětné vazby ............................................................................................ 36 Graf 6 Přístup sester k pitnému režimu seniorů .............................................................. 37 Graf 7 Způsob orientování seniorů ................................................................................. 38

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA č. 1 – MASLOWOVA PYRAMIDA POTŘEB PŘÍLOHA č. 2 – DESATERO KOMUNIKACE SE SENIOREM PŘÍLOHA č. 3 – DOTAZNÍK PŘÍLOHA č. 4 – POVOLENÍ K VÝZKUMU PŘÍLOHA č. 5 – SEZNAM ZKRATEK PŘÍLOHA č. 5 – EDUKAČNÍ KARTY

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Specifika přístupu k seniorům v práci sestry

Recommend Documents