VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Asertivita v práci sestry Bakalářská práce
Autor: Michaela Lazárková Vedoucí práce: Mgr. Iva Dubnová Jihlava 2014
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku Asertivity v práci sestry. Je rozdělena do dvou částí, na teoretickou a praktickou. Teoretická část práce se zabývá okrajově historií a vznikem asertivity, která rozpracovává zásady, základní asertivní práva, základní asertivní povinnosti a schopnosti, popis agresivní a pasivní asertivity apod. Dále se věnuje částečně komunikací, konfliktem a interpersonálními vztahy. Praktická část bakalářské práce se zabývá analýzou, která zahrnuje informace, získané z anonymního dotazníkového šetření vyplněné všeobecnými sestrami v Jihlavské nemocnici, jejichž odpovědi jsem zpracovala v grafech.
Klíčová slova Asertivita, komunikace, konflikt, interpersonální vztahy
Annotation: This bachelor´s thesis focuses on this issue of assertiveness of nurses at work. It is divided into two parts- theoretical and practical. The theoretical part of the thesis deals with the origin and history of assertiveness. First of all, it elaborates the principles of assertiveness and it also talks about essential assertive abilities and obligations. Secondly, it describes two types of assertiveness-aggressive and passive. Lastly, it slightly approaches communication, conflict and interpersonal relations. The practical part describes the analysis of an anonymous survey carried out among nurses in hospital in Jihlava, whose answers were processed in diagrams.
Keywords: Assertiveness, communication, conflict, interpersonal relations
Ráda bych touto cestou chtěla především poděkovat paní Mgr. Ivě Dubnové za cenné rady, odborné konzultace, vynaložený čas a vstřícný přístup při vedení této bakalářské práce. Dále děkuji paní Mgr. Janě Kozubíkové Šandové Ph.D. za pomoc přeložení anotace do angličtiny, všem respondentům, kteří byli ochotní vyplnit dotazník a také mé rodině a přátelům za pevné nervy a podporu při studiu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a
jsem ji
samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a
autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu
autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m
s případným užitím mé
bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis
citát: „Upřímnost je matka pravdy a vizitka čestného člověka!“ /Denis Diderot/
OBSAH:
1
2
Úvod ................................................................................................................ 9 1.1
Cíle bakalářské práce .............................................................................. 11
1.2
Hypotézy ................................................................................................. 11
Teoretická část ............................................................................................... 12 2.1
Komunikace ............................................................................................ 12
2.1.1
Druhy komunikace pro zdravotní sestry ......................................... 12
2.1.2
Způsoby komunikace ve zdravotnictví............................................ 13
2.1.3
Neverbální komunikace ................................................................... 13
2.1.4
Verbální komunikace ...................................................................... 14
2.1.5
Paralingvistická komunikace ........................................................... 14
2.2
Asertivita................................................................................................. 15
2.2.1
Historie a vznik asertivity................................................................ 15
2.2.2
Charakteristika asertivity ................................................................. 15
2.2.3
Pasivní a agresivní asertivita ........................................................... 16
2.3
Zásady asertivity ..................................................................................... 17
2.3.1
Koncepce ......................................................................................... 18
2.3.2
Prvky ............................................................................................... 18
2.3.3
Techniky .......................................................................................... 18
2.3.4
Metody............................................................................................. 19
2.3.5
Základní asertivní práva .................................................................. 19
2.3.6
Asertivní povinnosti ........................................................................ 20
2.3.7
Asertivní přístupy ............................................................................ 20
2.3.8
Asertivní schopnosti ........................................................................ 21
2.3.9
Jak říkat v práci ne s úsměvem ........................................................ 21
2.3.10
Asertivita v zaměstnání ................................................................... 22
2.4
2.4.1
Charakteristika................................................................................. 23
2.4.2
Interpersonální vztahy na pracovišti................................................ 24
2.4.3
Evalvace, devalvace ........................................................................ 24
2.4.4
Pracovní týmy, skupiny a role ......................................................... 24
2.5
3
4
Interpersonální vztahy ............................................................................ 23
Konflikt ................................................................................................... 26
2.5.1
Konflikty jsou různé ........................................................................ 27
2.5.2
Příčin může být mnoho.................................................................... 27
2.5.3
Fáze řešení konfliktní situace .......................................................... 27
2.5.4
Pravidla, která zvyšují pravděpodobný pozitivní výsledek ............. 28
Praktická část ................................................................................................. 29 3.1
Metodika výzkumu ................................................................................. 29
3.2
Charakteristika vzorku respondentů ....................................................... 29
3.3
Charakteristika výzkumného prostředí ................................................... 29
3.4
Vlastní výsledky výzkumu ..................................................................... 29
Diskuze .......................................................................................................... 45 4.1 Návrh řešení a doporučení pro praxi ........................................................... 47
5
Závěr .............................................................................................................. 48
Použitá literatura.................................................................................................... 50 Seznam grafů ......................................................................................................... 53 Seznam obrázků .................................................................................................... 53 Přílohy ................................................................................................................... 54 Příloha A............................................................................................................ 55 Příloha B ............................................................................................................ 56
1 Úvod Pro bakalářskou práci jsem zvolila téma Asertivita v práci sestry. Toto téma bylo mou volbou, protože mne zajímalo, kolik sester v Jihlavské nemocnici zná pojem asertivita, kolik z nich je v komunikaci asertivních a jaké mají zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Téma asertivita jsem si také vybrala, protože se s ní setkáváme nejen ve zdravotnictví, ale i v běžném životě. Být asertivní znamená schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Anglické slovo „Assert“ v překladu znamená obhájit / obhajovat nárok na právo. (Smith, Manuel a E SHI, 2003) Asertivní komunikace ve zdravotnickém zařízení se týká lékařů, sester, pacientů a je založena na jejich vzájemných vztazích. Myslím si, že asertivita je velmi důležitá a měla by patřit do zdravotnictví. Ale samozřejmě z té dobré stránky, nikoliv z té negativní pasivní / agresivní. Nejen
pro
pacienty
je
asertivní
komunikace
důležitá,
ale
především
pro zdravotnický personál, který má za úkol v práci asertivně jednat a rozhodovat se o tom, jak o nemocného pečovat. Někdy bohužel právě agresivní a pasivní asertivita vede ke konfliktu, který se občas také objevuje. Proto si myslím, že by se každý z nás měl rozhodnout a pořádně promyslet, kdy a jakým způsobem asertivně jednat, aby zbytečně nedošlo ke konfliktům a rozepřím. Praktická část se zabývá výsledky vlastního výzkumu v Jihlavské nemocnici. Stanovila jsem 2 cíle a zvolila 3 hypotézy. V Jihlavské nemocnici již 5. rokem absolvuji praxi, částečně se orientuji v organizaci nemocnice, mám zde také zmapované pracovní vztahy a komunikaci mezi zdravotníky na různých odděleních. V této praktické části je zmíněna metodika výzkumné práce, charakteristika vzorku respondentů, charakteristika výzkumného prostředí, která popisuje výzkum, vlastní výsledky výzkumu, jež se zaměřují na zjištění, zda se sestry setkaly nebo alespoň slyšely o pojmu asertivita, jestli si myslí, že jsou asertivní 9
a zda mají zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Odpovědi jsou zpracované v grafických výsledcích se slovním závěrečným vyhodnocením. V posledním úseku bakalářské práce je diskuze a závěr, kde popisuji výsledky výzkumné části, potvrzuji nebo naopak vylučuji hypotézy a cíle. Dále se vyjadřuji ke komentářům a připomínkám, které vyplnily sestry v dotazníku. V závěru diskuze se zmiňuji o návrhu řešení a doporučení pro praxi. Konec práce tvoří přílohy, mezi které jsem zařadila dotazník a souhlas s dotazníkovým šetřením v Jihlavské nemocnici.
10
1.1 Cíle bakalářské práce Cíl 1 Zjistit znalost sester o asertivitě a kolik z nich je v komunikaci asertivních. Cíl 2 Zjistit, jestli mají sestry zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými.
1.2 Hypotézy Hypotéza 1 Přepokládám, že více jak 90 % sester v Jihlavské nemocnici zná pojem asertivita. Hypotéza 2 Předpokládám, že více jak polovina sester v Jihlavské nemocnici je asertivních. Hypotéza 3 Předpokládám, že více jak polovina sester v Jihlavské nemocnici mají zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými.
11
2 Teoretická část 2.1 Komunikace Slovo komunikace pochází z latinského communicare neboli ,,činit něco společným, společně něco sdílet.“ (Vybíral, 2005, str. 17) Komunikace je univerzální jev v lidské společnosti a přímo reguluje mezilidské vztahy. Je nedílnou součástí k uspokojování potřeb sociálního styku, také je prostředkem sociálního začlenění jedince do skupiny. (Zacharová, Šimíčková, Čížková, 2011) Komunikace je výměna informací mezi lidmi. Sestra by měla tuto dovednost využívat
v praxi,
protože
je
to
součást
profesionálního
vybavení.
Schopnosti komunikování slouží k navázání a rozvíjení kontaktu s pacienty a kolegy. Komunikace je dovednost, která se dá rozvíjet po celý život člověka. (Venglářová, Mahrová, 2006) Všeobecná sestra by měla vzhledem ke zdravotnické praxi rozlišovat specifika komunikace v následujících rovinách: Komunikace s pacienty a jejich okolím: S nemocným dítětem, dospělým, se zvláštními potřebami, s rodinou a blízkými přáteli. Komunikace s kolegy: S kolegy, nadřízenými, jinými odborníky v rámci multidisciplinarity a s institucemi. (Venglářová, Mahrová, 2006)
2.1.1 Druhy komunikace pro zdravotní sestry V praxi se rozlišují 3 profesionální druhy komunikace, každý druh má své zákonitosti a svůj význam. 1. Sociální komunikace. Je to běžný hovor a kontakt s nemocným. Například při: úpravě lůžka, hygieně, jídle. Sestra může hovořit s pacientem na
pokoji,
nebo
mu
může
nabídnout
rozhovor
na
denní
místnosti.
2. Specifická (strukturovaná) komunikace. Jde o komunikaci, kdy se sdělují důležitá fakta jako je motivace nemocného k další léčbě, edukace aj. Na závěr této komunikace je důležité zjistit, jestli nemocný sdělení porozuměl. 12
Například
při:
stravování
sdělování
při
postupu
nynějším
při
vyšetření,
onemocnění,
objasnění
informacích
způsobu
o
riziku.
3. Terapeutická komunikace. Využívá se při běžném rozhovoru s klientem. Při
denním
kontaktu
s klientem
sestra
poskytuje
oporu
a
pomoc
v těžkých chvílích. V terapeutickém rozhovoru je cílem zvýšit účinnost jiných léčebných přístupů u somaticky nebo psychosomaticky nemocných. (Venglářová, Mahrová, 2006)
2.1.2 Způsoby komunikace ve zdravotnictví „Zdravotnictví má velmi specifický systém komunikace.“ (Zacharová, 2011, str. 204-205) Pracovníci ve zdravotnictví jsou profesionálové, kteří pracují v interpersonálních oborech. Velmi značnou část dne totiž tráví čas s jinými lidmi, s kterými komunikují. Proto je velmi důležitou součástí se naučit jednat s lidmi i v nejsložitějších situacích a v tomto umění se celý život zdokonalovat, a to jak po verbální tak i neverbální stránce. (Válková, 1999)
2.1.3 Neverbální komunikace Neverbální komunikace také nonverbální neboli mimoslovní komunikace je proces, při kterém se dorozumíváme neslovními prostředky. Podle Jana Vymětala (2008) jde o přenos informací
a sdělení, která
vyplývají
a vycházejí z postojů člověka, zvířete nebo jiných organismů. V sociální komunikaci se neverbální komunikace považuje za „řeč těla“. Například pohybem člověka, jeho gest, mimiky, pohyby očí, dotyků, postojem, zaujímání se vzdáleností. Přenos informací a sdělení jsou také závislé na různých individuálních faktorech: na image, společenském chování, vůni, barevnosti a sladěnosti oblečení, volbě a vybavení místa komunikace, na temperamentu, schopnostech,
situačním
zdravotním
stavu,
věku,
pohlaví.
Potom
se tedy hovoří o neverbální komunikaci osobnosti, osobním respektive profesionálním image. Dle konstatování je dnes neverbální komunikace velmi důležitá, protože z 55 % komunikujeme řečí těla. Při porovnání nonverbální komunikace s verbální je neverbální komunikace vývojově starší, bohatší,
13
košatější, emotivnější, méně určitá a méně přesná, více ovlivnitelná vnějšími vlivy, méně modifikovaná a méně civilizovaná, je výraznější doménou žen při normální
situaci
tváří
v
tvář,
představuje
většinu
výměny informací
(až 85 %), méně kontrolovatelná a méně kontrolovaná. (Vymětal, 2008) Řeč těla se dělí podle toho, která část těla sděluje informaci, jedná se o: kineziku (zaměřenou na pohyb celého těla), gestiku (pohyby a postavení prstů, paží, nohou a hlavy), mimiku (pohyby svalů na obličeji), viziku (zabývající se pohyby očí, víček, obočí, souvisejících svalů a očním kontaktu) haptiku (týkající se významem dotyků), proxemiku (význam vzdálenosti) a posturologii (zaměřenou na postoji a pozici celého těla). (Vymětal, 2008)
2.1.4 Verbální komunikace Při verbální komunikaci se sdělují informace pomocí slov. Využití mluveného slova
je
u
jednotlivých
lidí
odlišné.
Liší
se
podle
jejich
kultury,
společensko – ekonomického postavení, věku nebo vzdělání. Aby komunikace probíhala produktivně a došlo ke správnému přenosu důležitých informací mezi mluvčím a příjemcem, je potřeba dodržet tyto základní kritéria účinné komunikace, jak uvádí Kozier a kol.(1995): Jednoduchost, stručnost, zřetelnost, načasovanost,
závažnost,
přizpůsobivost
a
důvěryhodnost.
(Zacharová,
Hermanová, Šrámková, 2007) Verbální
komunikace
podle
Mikuláštíka
je
vyjadřování
pomocí
slov
prostřednictvím jazyka. Význam slova je prý nediskutovatelný. Je nezbytnou podmínkou myšlení a je součástí sociálního života. „Pro každého člověka je těžké být po delší dobu bez komunikace, prožívá to dokonce jako deprivaci.“ (Mikuláštík, 2010, str. 98)
2.1.5 Paralingvistická komunikace „Paralingvistika je dotváření denotačního významu jazyka konativními prvky, svrchními tóny řeči, tím co řečník zesiluje, zpochybňuje, nebo potvrzuje v obsahu projevu,
dává
najevo
postoj,
zaujetí,
vřelost,
sympatii,
zlobu.“
(Mikuláštík 2010, str. 103)
14
Dle Mikuláštíka je prvků, které paralingvisticky působí, celá řada: hlasitost a rychlost verbálního projevu, výška tónů, objem řeči, barva hlasu a emoční náboj, plynulost řeči, chyby v řeči, parazitická slova. (Mikuláštík, 2010) Paralingvistika tvoří přechod od mimoslovních k slovním způsobům poskytování informace. „Nejde o to, co říkáme, ale jak to říkáme. Je to akustika mluveného slova řeči.“ (Zacharová, 2011, str. 230)
2.2 Asertivita 2.2.1 Historie a vznik asertivity Asertivita byla poprvé představena v r. 1950 ve Spojených státech amerických. Jejím hlavním úkolem bylo „Neříkejte ano, pokud chcete říci ne!“ Autorem metody je A. Salter. (Vybíral, 2000, str. 204) Vycházel z toho, že:
neurotické potíže jednotlivců jsou vysvětleny nepřiměřeně vysokými zábranami – myslel tím, že většina neurotických zábran člověka mizí po užití alkoholu.
psychologická pomoc jedinci by se měla soustředit především na uzpůsobení jeho sociálních vztahů repertoárem technik, větším sebevědomím, komunikační jistotou a svobodou bez zábran. (Vybíral, 2000)
2.2.2 Charakteristika asertivity „Asertivita je soubor pravidel a jednacích technik vedoucí ke zdravému přiměřenému sebeprosazení v komunikaci. Bez zbytečné ústupnosti, bez zbytečné agrese.“ (Gruber, 2007, str. 31) Asertivita podle Kelnarové a Matějkové je základním psychologickým předpokladem pozitivní komunikace. „Z tohoto hlediska je nenásilné, vlídné ale pevné, sebejisté a otevřené vyjadřování a prosazování svého názoru za respektování slušnosti, taktu a ohleduplnosti, aniž by byla omezovaná svoboda a práva partnera nebo spolupracovníků.“ (Kelnarová, Matějková, 2008 str. 14) 15
„Asertivita“ je pojmenování jednoho z druhů zdravého jednání člověka. Tento pojem se těžce překládá. Přibližně se dá popsat jako „zdravé, přiměřené prosazení“ při jednání s lidmi. Ale ani tato definice není přesná, proto se pojem „asertivita“ raději nepřekládá a je třeba si na něj zvyknout, tak jako na jiná nová slova převzatá z cizích jazyků. (Blanchard, 1993) Podle Honzáka je asertivita „přímým, poctivým a přiměřeným vyjádřením vlastních názorů, potřeb a pocitů, které neporušuje práva druhých a nesnižuje jejich důstojnost.“ (Honzák, 2006 str. 173) Asertivní chování se může popisovat jako přímé, upřímné vyjádření vlastních myšlenek a názorů, pozitivních i negativních, aniž by mluvčí narušoval práva jiných lidí, nebo svoje vlastní. Asertivní jednání je většinou definováno jako jednání, které není ani pasivní ani agresivní. Asertivní způsob jednání se může stát celoživotní strategií člověka v jeho komunikaci s ostatními lidmi a může být pomůckou při řešení nejrůznějších nepřehledných a obtížných situací a prostředkem pro zachování sebeúcty. (Novák, 2004)
2.2.3 Pasivní a agresivní asertivita Lidé s nedostatkem asertivity se nazývají pasivní, naopak lidé, kterým asertivita přebývá, se nazývají agresivní. Asertivita tedy je rovnováhou mezi agresivitou a pasivitou v dané situaci a v konkrétním případě. (Kelnarová, Matějková, 2008)
16
Obrázek 1 Asertivita (Zdroj: http://www.shirleytaylor.com)
Pasivní chování neboli neasertivní chování se vyznačuje bezbranností a podléháním požadavků druhých. Pasivnímu jedinci chybí sebejistota. Není schopen se prosadit, v komunikaci má stále tendenci omlouvat se, vysvětlovat a vciťovat se do potřeb druhého i na úkor vlastních potřeb. Jsou milí, nesmělí, skoro vždy ochotni udělat ostatním radost. Tito lidé jsou postaveni v pozici ublížených trpitelů. „Opomíjejí“ sami sebe a nijak se nerozvíjejí, proto zřídka dosazují svých osobních cílů. (Guttman, 1995) Agresivním chováním se projevují lidé, kteří si osvojují některé techniky praktické psychologie a využívají je bez ohledu ve svůj prospěch. Staví na takovém základu, který znamená opustit vyjednávání, volí tlak a diktát. Jednají z pozice síly a mají za cíl pouze porazit druhého člověka. Agresivní člověk nedbá na práva druhých, ponižuje je a pokořuje. (Guttman, 1995)
2.3 Zásady asertivity Abychom uměli používat asertivitu a správně ji pochopili, měli bychom znát alespoň tyto ústřední body, které popisuji v níže uvedených kapitolkách. Mezi tyto body řadíme: prvky, koncepce, techniky, metody, práva a povinnosti. Asertivní zásada - jednou ze základních asertivních zásad je požadavek drsného a maximálně srozumitelného vyjadřování o tom, co si mluvčí myslí, co cítí a co chce. Na místě je také vyžadování zpětné vazby k postojům. Při komunikaci ve vypjatých sociálních situacích a sporech je asertivní jednání důležitým komunikačním manévrováním. Asertivně jednající člověk umí čelit kritice, manipulaci a afektivním a agresivním výpadům. (Kelnarová, Matějková 2008) 17
Mezi asertivní zásady podle O´Breinové patří: „1) Kontrola svých emocí. 2) Respektování druhých. 3) Stručně a upřímně vyjádřit svůj pocit. 4) Vidět sebe i druhé reálně. 5) Pokusit se poznat stanovisko toho druhého. 6) Vážit si názorů druhých. 7) Nemít navrch za každou cenu. 8) Přiznat si omyl a napravit ho. 9) Nacházet kompromisy.“ (O´Breinová, 1998, str. 14)
2.3.1 Koncepce 1) „Podpora a rovnost v mezilidských vztazích. 2) Jednat ve svém nejlepším zájmu. 3) Stát si za svým. 4) Vyjadřovat své skutečné pocity, aniž bychom se cítili stísněni. 5) Jít si za svými právy. 6) Aniž bychom narušovali práva jiných.“ (Alberti, Emmons, 2004, str. 46)
2.3.2 Prvky Prvky asertivity se vztahují k sebevyjádření, které je základní lidskou potřebou. Mnoho
lidí
vidí
asertivitu
jako
určitý
druh
verbálního
chování.
Věří, že ke zvládnutí situace je dostačující „znát ta pravá slova.“ Ale způsob jakým vyjadřujeme naši asertivitu, je někdy důležitější než slova samotná. Těmito prvky jsou: oční kontakt, postoj těla, vzdálenost a fyzický kontakt, gesta, výraz obličeje, tón hlasu, výška a hlasitost, plynulost, načasování, naslouchání, myšlenky a obsah. (Alberti, Emmons, 2004)
2.3.3 Techniky 1) Gramofonová deska – klidně a vytrvale opakujeme to, čeho chceme dosáhnout, bez argumentů, pocitu zlosti. Ignorujeme manipulativní léčky a trváme na svém. 2) Otevřené dveře – klidně přiznáváme kritikovi, že v tom co říká, může být něco pravdy. 3) Negativní aserce – učí nás přijímat kritiku našich negativních kvalit, naše chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat. Redukuje zlost a agresivitu kritika. 18
4) Negativní dotazování – tato technika vede k aktivní podpoře kritiky s cílem použít získané informace nebo je vyčerpat. Kritik je veden k větší asertivitě a malé závislosti na manipulativních manévrech. 5) Sebeotevření – klidně sdělujeme kladné i záporné aspekty své osobnosti a chování. 6) Volné informace – technika, která učí při komunikaci rozpoznávat prvky pro našeho partnera zajímavé a důležité a současně nabízí volné a nevyžádané informace o sobě. 7) Přijatelný kompromis – není-li v sázce naše sebeúcta, přijmeme kompromis. Tam, kde je v sázce naše sebehodnocení, kompromisy při asertivním jednání neexistují. 8) Selektivní ignorování – tato technika nám umožňuje vyrovnávat se s kritikou. Na manipulativní kritiku nereagujeme. Můžeme dát najevo, že jsme slyšeli („Myslím, že ti rozumím.“), nevyjadřujeme se k jádru věci. (Kelnarová, Matějková, Šrámková, 2008)
2.3.4 Metody Podle Israela (2001) je popisována metoda tří kroků jako jedna z nejjednodušších a nejúčinnějších metod zabývající se asertivní komunikací: První krok: Aktivně poslouchat co říká druhý člověk a prokázat, že bylo jeho sdělení vyslyšeno a porozuměno. Druhý krok: Říci, co si o dané situaci myslíme a jak se v ní cítíme. Třetí krok: Říci, co si přejeme, aby se stalo. (Israel, 2001)
2.3.5 Základní asertivní práva „Mám právo: 1) sám posuzovat svoje chování, myšlenky a emoce, a nést za věci a důsledky zodpovědnost 2) nenabízet žádné výmluvy a omluvy ospravedlňující naše chování 19
3) posoudit, zda a nakolik jsem odpovědný za problémy druhých lidí 4) změnit svůj názor 5) dělat chyby a být za ně zodpovědný 6) říci – já nevím 7) být nezávislý na dobré vůli ostatních 8) dělat nelogická rozhodnutí 9) říci – já ti nerozumím 10) říci – je mi to jedno“ (Capponi, Novák, 1994, str. 46)
2.3.6 Asertivní povinnosti 1. „Vědět co chci. 2. Nést zodpovědnost za následky svého jednání. 3. Nenalhávat si do vlastní kapsy. 4. Naslouchat ušima. 5. Nestydět se říci, co chci. 6. Respektovat, že na otázku je možná odpověď kladná i záporná a vyzvání je možno splnit. 7. Být asertivní-vzdát se manipulace s druhými. 8. Asertivita zohledňuje kontext.“ (Novák, 2000, str. 75)
2.3.7 Asertivní přístupy Podle Honzáka (2006) je základem dobrého pocitu mezi lidmi uznání lidské vzájemnosti. Lidé se nebudou nikdy cítit dobře bez vytvoření harmonie s okolím. Harmonie nedosáhneme, dokud se nenaučíme vnímat a vyjadřovat své pocity. Prvním nezbytným krokem k přiměřenému sebeprosazení je poctivost vůči sobě. Na to, aby si člověk dokázal říci o to, co skutečně potřebuje, musí mít odvahu pohlédnout bez zaujetí na své skutečné pocity. Zároveň bychom si měli uvědomit, že vše co můžeme zažít v kterékoliv situaci je jedinečné. (Honzák, 2006) Cílem asertivního přístupu je zlepšení vlastních pozic na světě, neprobíhá na úkor druhých a úlohou je naučit se kontrole sebe sama. Základními prvky asertivního přístupu jsou: „a) vyjadřování vlastních pocitů přiměřenou formou, b) schopnost požádat o to, co potřebujeme, c) neříkat ano, 20
chceme-li říct ne, d) přijmout odmítnutí bez pocitu urážky, e) umět vyjádřit kritiku i pochvalu.“ (Honzák, 2006, str. 154)
2.3.8 Asertivní schopnosti Manuel J. Smith (2002) popisuje tyto asertivní schopnosti: „Mlha – schopnost přijímat manipulativní kritiku tím, že kritikovi je přiznána jistá pravděpodobnost, že v tom co říká, může být kousek pravdy. Takovéto jednání umožňuje zůstat vlastním posuzovatelem a soudcem toho, co děláme. Informace zdarma – dovednost, která učí rozpoznat jednoduchá vodítka, která poskytují sociální partneři v každodenním rozhovoru. Podle těchto náznaků je možné rozpoznat, co je pro ně důležité a zajímavé. Negativní prosazování – dovednost, která učí jak přijmout omyly, chyby a vady (aniž bychom se omlouvali) tím, že důrazně a s pochopením souhlasíme s nepřátelskou nebo naopak konstruktivní kritikou svých záporných vlastností Negativní dotazování – dovednost, která učí aktivnímu podněcování ke kritice, aby člověk mohl použít tuto informaci, nebo aby ji odčerpal sílu, a přitom má za úkol povzbudit kritika, aby byl asertivnější a méně
závislý
na manipulativních tricích. Sebeodhalení – dovednost, která učí jak přijímat a vyvolávat diskusi o kladných i záporných stránkách osobnosti, jednání, životnímu stylu, inteligenci apod. Smyslem je zvýšení úrovně vzájemného dorozumívání a redukce manipulace. Proveditelný kompromis – je aplikován, v případě, že jasné, že nebude zpochybněna naše sebeúcta. V případě, že se kompromis netýká osobních pocitů sebeúcty, je dobré dohadovat se a smlouvat o svých materiálních cílech. V případě, že cíl zahrnuje i něco, co se dotýká nějaké představy o vlastní ceně, není žádný kompromis možný.“ (Smith, 2002, str. 313-314)
2.3.9 Jak říkat v práci ne s úsměvem Chcete v práci říci své „ne“? Aby mělo „ne“ svou váhu, nesmíte působit jako nějaký reptal, protože by se to mohlo obrátit proti nám. Je nutné, abychom 21
si vytvořili pozitivní prostředí, ve kterém naše „ne“ zazní úspěšně. Dejte si ale pozor na dojem, jaký vyvoláte. Pro pracovníky, kteří jsou považováni za obětavé a vstřícné, bude snazší říct v konkrétních situacích „ne“, využijte proto všech příležitostí k tomu, abyste ukázali, jak dobrým členem týmu jste. Tak poznáte, že reakce na vaše „ne“ bude ze strany vedoucích i spolupracovníků méně negativní v případě, že dobře ví, že většinou uděláte něco navíc ochotně. Pokud odmítnete v práci jakoukoli žádost, tou poslední věcí, kterou od vás spolupracovníci chtějí slyšet, je dlouhý seznam důvodů, proč jim nemůžeme pomoct. Nejlepším způsobem je, před zápornou odpověď zařadit větu, která vyjadřuje vaši spoluúčast a za ni pak nějaký konstruktivní návrh nebo kompromisní řešení. (Breitman, Hatch, 2001) Můžete postupovat podle těchto tří kroků: 1. „Vyjádřete svou touhu být nápomocni:“ a) Opravdu rád bych Vám pomohla, b) Normálně bych se do toho s chutí pustila… c) Hmmm, chápu Váš problém, také jsem to zažila… 2. „Stručně vysvětlete důvod svého odmítnutí. Držte se faktů a nevyužívejte situace k tomu, abyste si vylili srdce a zahltili okolí řečmi o tom, jak jste zavaleni prací.“ a) Před chvílí jsem od vedoucí dostala naléhavý úkol a dokud ho neudělám, musí jít všechno ostatní stranou. b) Dnes musím v sedm hodin odejít. c) Kvůli věcem, které musím stihnout ještě dnes, Vám tu informaci můžu vyhledat až zítra. 3. „Snažte se zapojit do řešení. Koneckonců, vám všem jde o stejný cíl, že ano? Tady jsou příklady:“ a) Můžeme si o tom promluvit ve čtvrtek? To už Vám budu moct věnovat tak dlouho, jak budete potřebovat. b) Uvažovala jste o možnosti najmout na tuhle rychlovku externistu? c) Dejte mi jeden den, abych dokončila prezentaci pro firmu Home Care. Pak se budu moct na tenhle problém zaměřit a snad něco užitečného vymyslím. (Breitman, Hatch, 2001, str. 43)
2.3.10 Asertivita v zaměstnání Pracovní proces se skládá z různě velkých pracovních skupin – kolektivů. Tyto kolektivy se skládají z lidí, ze kterých každý může mít úplně jiné demografické a sociální charakteristiky. Vztahy mezi odlišnými jedinci mohou 22
zapříčinit to, že se neshodnou nebo, že může dojít ke konfliktům. Velký úkol zde hraje antipatie a sympatie, společné nebo rozdílné zájmy a hodnoty, věk nebo pohlaví. Vzájemné působení pracovníků bývá komplikováno určitými osobními vadami jedinců, agresivitou, konfliktností, nedůvěřivostí, ctižádostivostí nebo nadměrnou závistivostí. (Alberti, Emmons, 2004) Spory a nevraživosti mezi jednotlivci v pracovní skupině mohou být například, když více pracovníků usiluje o získání nejlepších výsledků nebo výhod, které jsou významné pro ostatní pracovníky, ale dosáhnout jich může zpravidla pouze jeden. Typická situace je: obsazení vedoucí funkce nebo vysílání zaměstnanců do zahraniční za účelem získání nových dovedností. Konflikty se objevují i tehdy, pokud se liší zájem a úsilí jednotlivých pracovníků v pracovním výkonu. Např. „Jeden pracovník má zájem odvádět dobrou a kvalitní práci, ale druhý si s jakostí práce starosti nedělá.“ Všechny tyto okolnosti mají nepříznivý dopad na komunikaci mezi nimi. Prostředky, které lidé využívají k řešení sporů a konfliktů jsou odlišné. Pasivně reagují mlčením, rozladěním, používají hanlivá gesta, slovní urážky a může dojít až k nenávistným výpadům fyzického charakteru. V zaměstnání je asertivní chování důležité, ale bohužel bývá často obtížné, většinou protože má člověk strach z reakcí nadřízených, spolupracovníků či ze ztráty zaměstnání. Alberti a Emmons (2004) charakterizují vytváření vztahů na pracovišti jako „proces vytváření svého prostoru v pracovní skupině. Uvádějí, že např. „rodina nemá příliš na výběr a přijímá člověka takového jaký je. Ve škole – přestože přijetí spolužáky může být také někdy těžkým oříškem – je účast zase povinná.“ (Alberti, Emmons 2004, str. 178)
2.4 Interpersonální vztahy 2.4.1 Charakteristika Podle Slaměníka (2011) je základním předpokladem a charakteristikou interpersonálních vztahů občasná interakce alespoň dvou lidí. Tyto interakce zanechávají určitou „stopu“ v podobě příjemného nebo nepříjemného dojmu, ochoty nebo neochoty k novému setkání, porozumění či neporozumění druhému apod. Se zvyšující se frekvencí se může, ale nemusí, stupňovat vzájemné ovlivňování. (Slaměník, 2011) 23
2.4.2 Interpersonální vztahy na pracovišti Jsou odlišné od vztahů partnerských a intimních a jsou stanoveny formálním systémem pracoviště a práce. V pracovních vztazích je daná náplň práce a lidé jsou nuceni spolu spolupracovat a komunikovat. Každý pracovník má své postavení a svou roli v pracovním procesu. V interpersonálních vztazích je důležitá vzájemná souhra, důvěra a spolehlivost všech pracovních týmů. Mezi důležité faktory patří moc a vliv, sociální postavení, rozdíly ve stupni důležitosti a dále také vzájemné podporování při dosazování cílů a sdílená solidarita. Neméně důležitá je osobní spokojenost, pracovní spokojenost, sociální a emocionální uspokojování. (Škrla, 2003)
2.4.3 Evalvace, devalvace Evalvace je pozitivně vyjádřený vztah ve skupině. Jde o poskytování podpory, která nesnižuje lidskou důstojnost, je to projev vzájemné úcty. Devalvace je negativně vyjádřený vztah ve skupině. Označuje se snižováním sebevědomí, zesměšňováním, urážením či osobní zaměřeností vůči dané osobě. (Mikuláštík, 2010)
2.4.4 Pracovní týmy, skupiny a role Pracovní tým je skupina, která by si měla uvědomovat určitý cíl a snažit se ho nějakým způsobem dosáhnout. Pracovní tým Členové týmu se navzájem podporují, jsou vůči sobě empatičtí. Myšlení jednoho člena týmu je inspirací pro druhé. Existuje vzájemná závislost a návaznost týmových rolí. (Tomová, 2011) Týmovou práci a spolupráci negativně ovlivňuje: –
vyhýbání se zodpovědnosti jednotlivých členů týmu
–
velké pracovní nasazení týmu bez viditelných výsledků
–
dělení týmu na podskupiny
–
když jsou členové týmu vyděšení vlastními pracovními chybami 24
–
zbytečné potahování porad týmu. (Mikuláštík, 2010)
Pracovní skupina a její struktura Skupinu tvoří dva a více lidí. Je velice těžké zařadit lidi do skupin tak, aby spolu efektivně spolupracovali a plnili společné úkoly. Každý člověk je individuum, má svoje zájmy, vlastnosti, zkušenosti a očekávání. Proces vytváření skupiny je problematický, a proto jej lze rozdělit do čtyř fází: 1) formování skupiny – poznávání skupiny a rozdělování se do rolí 2) krystalizace skupiny – dochází zde k upřesňování a ujasňování postupů, může se objevit i konflikt 3) vytváření skupinových norem – problémy které se zvládly, ve skupině udržují soudržnost, přitažlivost, vytváří se zde vzájemná podpora členů skupiny 4) aktivní práce skupin – skupina věnuje pozornost cílům, kterých chtějí dosáhnout, hledá postupy a řešení problémů (Mikuláštík, 2010) Týmové role Známe tyto základní týmové role: Myslitel – velmi tvořivý člen týmu, má nové originální myšlenky a je otevřený novým nápadům. Vyhledávač zdrojů – dává informace skupině zvenčí, je to obchodník i diplomat, umí využívat ukradené nápady, nemá výdrž a rychle ztrácí zájem. Koordinátor – sebejistý, vyzrálý, vzbuzuje důvěru, podporuje rozhodování, stanovuje cíle a program skupiny. Formovač – dynamický, plný nervózní energie, vstřícný, impulsivní, emocionální někdy podrážděný, naléhá, vyzývá, hledá nové cesty, identifikuje myšlenky a aktivity v týmu. Kontrolor a vyhodnocovač – chladný stratég, analytik a kritik, skoro se nemýlí, zvažuje pro a proti, odvrací nesprávné cesty. Týmový pracovník – vnímavý, společenský, ochotný ke kompromisům, umí naslouchat, hlídá harmonické vztahy, nemá rád střety a urovnává vztahy mezi ostatními členy týmu. 25
Realizátor – spolehlivý, ukázněný, konzervativní, převádí plány týmu do proveditelné formy, vybírá si hlavní cíle a logicky je třídí. Kompletovač
–
svědomitý
až
úzkostný,
pečlivý,
napravuje
omyly,
stará se o pořádek, sleduje termíny akcí a dodržování časového plánu. Specialista – je zaměřený jednostranně, specializovaný odborník ve své profesi, je téměř nenahraditelný. (Mikuláštík, 2010) Role sestry Role sestry se mění s rozvojem medicíny, ošetřovatelství a společenských věd – psychologie, pedagogiky a etiky. Sestra je rovnocennou partnerkou lékaře a je součástí zdravotnického týmu. Je schopná pracovat zcela samostatně, proto se její kompetence stále rozvíjí a mění náplň její práce. (Mastiliaková, 2002) Hlavní poslání sester je uspokojovat klientovy sociální, tělesné i psychické potřeby, které sám uspokojit nedovede. (Staňková, 2002)
2.5 Konflikt Podle J. Výrosta je „konflikt vymezený jako situace, ve které působí přibližně stejné velké síly, jejichž účinky jsou však protichůdné. Výsledkem této teorie je specifikace typů konfliktních situací, ve kterých působí: 1) dvě protichůdné síly s pozitivní valencí, 2) dvě protichůdné síly s negativní valencí, 3) dvě síly, z nichž každá má pozitivní i negativní valenci.“ (Výrost, 2008, str. 303) Podle Mikuláštíka (2010) je jednou z forem problémové situace řešení konfliktů. Mnohdy má konflikt mezi lidmi pověst, že je negativní a stresující. Ale bez konfliktů není možný žádný vývoj a ne vždy je nepříjemným zážitkem. „Protože nové se může prosadit jedině tehdy, kdy má dostatečnou sílu argumentů, které mohou pomoci potlačit staré, přežité a neefektivní. V takových situacích může konflikt vyvolávat uspokojení.“ V práci se setkáváme s lidmi, kteří pracují jako naši nadřízení, naši kolegové, nebo naši podřízení, kteří mají stejný nebo podobný status. S těmito lidmi se můžeme do problémových konfliktních situací. Důležitým cílem dobrých vztahů na pracovišti je míra reciprocity a komplementarity. (Mikuláštík, 2010, str. 234)
26
2.5.1 Konflikty jsou různé Intrapersonální konflikty – odehrávají se uvnitř člověka samého. Bojuje sám se sebou, když má něco obtížného rozhodnout nebo zrovna neví, co je skutečně důležité. Mohou vzniknout velmi osobní problémy a také konflikty zatížené pochybnostmi o sobě samém a různými nejistotami. Interpersonální konflikty – Když si dvě nebo více osob vzájemně nerozumí a nevychází spolu. Někdy jsou konflikty přenášeny na jiné osoby a z nějakého intrapersonálního
konfliktu
se
poté
stává
konflikt
interpersonální.
Když je například člověk nespokojený se svou prací, přenáší zodpovědnost na své kolegy. Konflikty ve skupinách nebo mezi nimi – „Ve sporech v pracovních skupinách nebo mezi nimi hrají svou roli vedle osobních aspektů většinou také problémy specifické
pro
oddělení.“
Často
vznikají
takové
skupinové
konflikty
ze změněných pracovních vztahů: například při změně vedení, setkání s novými kolegy, nebo když dochází k reorganizaci podniku. (Fehlau, 2003, str. 20)
2.5.2 Příčin může být mnoho „Každý
konflikt
je
jiný.
Přesto
však
mají
jisté
společné
vlastnosti.
Je to tím, že zpravidla je jádrem konfliktů neslučitelnost potřeb, motivů, hodnot a cílů, ale jsou to také rozpory kolem statusu, moci nebo poměrů v rozdělování.“ (Fehlau, 2003, str. 20)
2.5.3 Fáze řešení konfliktní situace V první fázi je dobré, když účastník konfliktu problém rozebere sám ze svého pohledu. Měl by zhodnotit, jaký to má na něj dopad a zatím nevyvozovat žádné závěry. V další fázi by měli oba účastníci posuzovat problém společně a uvědomit si rozdílné vnímání. Rozdílné vnímání musíme brát vždy v úvahu, musíme poslouchat a dát člověku v opozici zpětnou vazbu, využívat parafrázování na pochopení obou postojů. Tam, kde jsou odlišnosti, musíme najít kompromisy na obou stranách. 27
V poslední fázi dochází ke zhodnocení míry spokojenosti jak na jedné, tak na druhé straně. Konflikt se může za nějakou dobu opakovat, proto je někdy dobré s odstupem času přehodnotit situaci. (Křivohlavý, 2004)
2.5.4 Pravidla, která zvyšují pravděpodobný pozitivní výsledek „Každý má právo říci svůj názor. Každý má právo na stejné časové vstupy. Je nutno naslouchat i takovým názorům, se kterými nesouhlasíme. Je potřeba pochopit cíle druhé strany a také své vlastní cíle. Oba partneři by se měli dozvědět, co očekává ten druhý, co je pro něj důležité a proč. Lidé, se kterými chceme udržovat přátelské a kolegiální vztahy, nemusí mít stejné názory jako my. Nekřičíme, nezvyšujeme hlas, neurážíme, neironizujeme. Pro lepší porozumění partnerovi se doporučuje parafrázování myšlenek. „Neshazujeme“ a neznehodnocujeme to, co je pro oponenta cenné, čeho si váží. Nehodnotíme a nekritizujeme partnera, ale pouze určitý konkrétní aktuální čin. Nepřipomínáme staré prohřešky, mluvíme pouze o aktuálním problému. Udržujeme si racionální sebekontrolu a náhled (nenechat se ovládnout emocemi). Cílem není, kdo zvítězí ale co je pravda, co je efektivnější, který postup je lepší. Ke konci diskuze je nezbytné hledat cestu ke kompromisům, a to tím, že vyzvedneme alespoň něco pozitivního v názorech opozičníka a sebekriticky zhodnotíme alespoň nějaký detail jako negativní ve svém přístupu, neboť to je jediná možná cesta, jako výzva k podobnému jednání u účastníka sporu.“ (Mikuláštík, 2010, str. 236)
28
3 Praktická část Výzkum probíhal od listopadu 2013 do prosince 2013 v Jihlavské nemocnici.
3.1 Metodika výzkumu V praktické části bakalářské práce jsem volila kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Dotazník je anonymní a obsahuje 15 otázek. Jedna otázka je otevřená, jedna polootevřená a ostatní jsou uzavřené. Dotazník je určen pro sestry v Jihlavské nemocnici. V prvních 4 otázkách jsou zařazeny identifikační údaje respondentů. 2 otázky mapují znalosti sester o asertivitě. Další 3 otázky se zabývají tím, zda jsou sestry v komunikaci asertivní. Zbylé otázky jsou zaměřeny obecně a zjišťují, jaké mají respondenti zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Poslední otázka je polootevřená a zjišťuje, zda je v dotazníku něco, co respondenti nenašli a chtěli by zmínit.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů Respondenty tvořil nelékařský zdravotnický personál (všeobecné sestry) pracující na různých odděleních v Jihlavské nemocnici, příspěvkové organizaci. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků, zpět se vrátilo 100. Celková návratnost tedy činila 83,3 %.
3.3 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkum probíhal v Jihlavské nemocnici, příspěvkové organizaci. Dotazníky jsem osobně rozdala na různá oddělení (internu, neurologii, kardiologii, chirurgii, traumatologii, ortopedii, gynekologii a dětské oddělení) staničním sestrám, které jsem poprosila o jejich vyplnění dotazníků a rozdání ostatním sestrám na oddělení.
3.4 Vlastní výsledky výzkumu Pro zpracování vlastních výsledků výzkumu z dotazníkového šetření jsem použila Microsoft Office Excel 2010.
29
1. Otázka: Pohlaví
Pohlaví 120%
Absolutní četnost
100%
99 %
80% 60% 40% 20% 1% 0% Žena
Muž Pohlaví
Graf. 1: Zobrazuje grafické znázornění pohlaví. (Zdroj: vlastní výpočty)
Z celkového počtu 100 respondentů (100 %) bylo 99 žen (99 %) a pouze 1 muž (1 %).
30
2. Otázka: Vzdělání
Vzdělání 70%
66%
Absolutní četnost
60% 50% 40% 30% 22%
20%
12%
10% 0% Střední s maturitou
Vyšší odborné
Vysokoškolské
Vzdělání
Graf. 2: Zobrazuje grafické znázornění vzdělání sester. (Zdroj: vlastní výpočty)
Dosažená vzdělání sester jsem rozdělila do několika kategorií. Z celkového počtu 100 sester (100 %) dosáhlo 66 respondentů (66 %) středního vzdělání s maturitou, tedy střední zdravotnické školy. Vyššího odborného vzdělání dosáhlo 22 sester (22 %). Nejméně sester, celkem 12 (12 %), dosáhlo vysokoškolského vzdělání.
31
3. Otázka: Kolik Vám je let?
Věk 40% 34%
Absolutní četnost
35% 30%
29% 25%
25%
20% 15%
12%
10% 5%
0%
0% 20 - 30 let
31 - 40 let
41 - 50 let
51 - 60 let
61 let a více
Věk
Graf. 3: Zobrazuje grafické znázornění věku sester. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku kolik vám je let odpovědělo všech 100 respondentů (100 %). 29 sestrám (29 %) je 20 let – 30 let. Nejvíce, tedy 34 sestrám (34 %) je 31 let – 40let. 25 sester (25 %) se nachází ve věkové skupině 41 let – 50 let. Nejméně je 12 sestrám (12 %) 51 let – 60 let. Nikomu z respondentů není 61 let a více.
32
4. Otázka: Na jakém oddělení pracujete?
Oddělení 16% Absolutní četnost
14%
14%
12% 10%
10%
10%
10%
9%
8%
9%
9%
9% 6%
6% 4% 2%
0%
Oddělení
Graf. 4: Zobrazuje grafické znázornění, na jakém oddělení pracují sestry. (Zdroj: Vlastní výpočty)
Ze 100 respondentů (100 %) všichni odpověděli na otázku, na jakém oddělení pracují. Nejvíce sester vyplnilo dotazník z kardiologie 14 (14 %) a neurologie 14 (14 %). Nejméně sester odpovědělo z ortopedie tedy pouze 6 (6 %).
33
5. Otázka: Setkal(a) jste se nebo slyšel(a) o pojmu asertivita?
Setkal(a) jste se nebo slyšel(a) o pojmu asertivita? 100 %
95%
90 % Absolutní četnost
80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Ano
2%
3%
Ne
Nevím
Setkal(a) jste se nebo slyšela o asertivitě
Graf. 5: Zobrazuje grafické znázornění, zda se sestry setkaly nebo slyšely o pojmu asertivita. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na tomto grafu je zobrazeno, že 95 (95 %) sester se setkalo nebo slyšelo o asertivitě. 3 (3 %) respondentů neví, zda slyšelo o tomto pojmu a 2 (2 %) nikdy neslyšelo nebo se nesetkalo s asertivitou.
34
6. Otázka: Asertivita podle Vás je:
Asertivita podle Vás je 90 %
83%
80 %
Absolutní četnost
70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
14%
10 %
3% 0% Schopnost prosazovat vl.názor,stanovisko nebo zájem. Považuje se za důl.kom.dovednost
Schopnost se vcítit do prožitků druhého
Útočné chování čl. vůči druhému
Asertivita podle Vás je
Graf. 6: Zobrazuje grafické znázornění toho, co je podle sester asertivita. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku co je to asertivita odpovědělo 83 (83 %) sester správně. Uváděly, že asertivita je schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Dohromady 17 (17) % všeobecných sester odpovědělo špatně. 14 (14 %) respondentů si myslí, že asertivita = empatie a 3 (3 %) sester si myslí, že asertivita = agresivita.
35
7. Otázka: Ocitl(a) jste se někdy v situaci, že jste byl(a) nebo musel(a) být v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní?
Asertivní komunikace s kolegy nebo nadřízenými 70%
60%
Absolutní četnost
60% 50% 40%
30%
25%
20%
13%
10%
0%
2%
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Asertivní komunikace
Graf. 7: Zobrazuje grafické znázornění asertivní komunikace s kolegy nebo nadřízenými (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku, zda se někdy zdravotní sestry ocitli v situaci, že musely být v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní, odpovědělo 100 (100 %) respondentů. 60 (60 %) zdravotních sester souhlasí, 2 (2%) spíše nesouhlasí a 13 (13%) neví.
36
8. Otázka: Myslíte si, že se umíte v práci prosadit?
Umíte se v práci prosadit? 80%
Absolutní četnost
70%
68%
60% 50% 40% 30%
23%
20% 9%
10% 0%
Ano
Určitě ano
Ne
Umíte se v práci prosadit?
Graf. 8: Zobrazuje grafické znázornění toho, jestli se sestry v práci umí prosadit. (Zdroj: vlastní výpočty)
Ze 100 (100 %) respondentů si 68 (68 %) myslí, že se umí prosadit, 23 (23 %) sester se umí určitě prosadit a zbylých 9 (9 %) si myslí, že se prosadit neumí.
37
9. Otázka: Myslíte si, že jste v komunikaci asertivní?
Myslíte si, že jste v komunikaci asertivní 70% 60% 60%
Absolutní četnost
50% 40% 30% 23% 20% 12% 10% 3%
2%
0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
Myslíte si, že jste v komunikaci asertivní?
Graf. 9: Zobrazuje grafické znázornění o tom, zda si sestry myslí, že jsou v komunikaci asertivní. (Zdroj: vlastní výpočty)
Ze 100 (100 %) respondentů na otázku jestli si sestry myslí, že jsou v komunikaci asertivní, odpovědělo 60 (60 %) sester, že s tímto výrokem souhlasí. 23 (23 %) všeobecných sester spíše souhlasí, 12 (12 %) neví, zda jsou v komunikaci asertivní, 3 (3 %) nesouhlasí a 2 (2 %) spíše nesouhlasí.
38
10. Otázka: Řešíte problémové situace v klidu?
Řešíte problémové situace v klidu? 60% 52%
Absolutní četnost
50% 40%
35%
30% 20%
10%
7%
2%
4%
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Řešení problémových situací
Graf. 10: Zobrazuje grafické znázornění, jestli sestry řeší problémové situace v klidu. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku, zda si sestry myslí, že umí problémové situace řešit v klidu, odpovědělo všech 100 (100 %) respondentů. 52 sester (52 %) spíše souhlasí, 35 všeobecných sester (35 %) souhlasí s tímto výrokem. 7 (7 %) neví, jestli umí řešit problémové situace v klidu, 4 (4 %) spíše nesouhlasí a pouze 2 (2 %) nesouhlasí.
39
11. Otázka: Máte strach nadřízeného o cokoliv požádat?
Máte strach nadřízeného o cokoliv požádat? 50%
46%
45% 40% Absolutní četnost
35% 30%
27%
25% 18%
20% 15% 10% 5%
6% 3%
0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
Strach z nadřízeného o cokoliv požádat
Graf. 11: Zobrazuje grafické znázornění o tom, jestli mají sestry strach nadřízeného o cokoliv požádat.(Zdroj: vlastní výpočty)
46 (46 %) sester nesouhlasí s tím, že by měli strach nadřízeného o cokoliv požádat. 27 (27 %) spíše nesouhlasí s tímto výrokem. 18 (18 %) respondentů spíše souhlasí, 3 sestry (3 %) souhlasí, tudíž mají strach nadřízeného o cokoliv požádat a 6 (6 %) respondentů neví.
40
12. Otázka: Zažil(a) jste někdy, že Váš / Vaše kolega / kolegyně byl(a) v komunikaci asertivní?
Byl(a)Váš(e) kolega(yně) v komunikaci asertivní ? 60%
56%
Absolutní četnost
50% 40% 32% 30% 20% 9%
10% 0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
1%
2%
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
Asertivní komunikace kolegy(ně)
Graf. 12: Zobrazuje grafické znázornění, zda kolegyně sester byly v komunikaci asertivní. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku odpovědělo všech 100 (100 %) respondentů. 56 (56 %) všeobecných sester souhlasí s tím, že jejich kolegové byli někdy v komunikaci asertivní, 32 (32 %) spíše souhlasí. 9 všeobecných sester (9 %) neví. Pouze 1 respondentka (1 %) s tímto tvrzením nesouhlasí a 2 (2 %) spíše nesouhlasí.
41
13. Otázka: Zažil(a) jste někdy, že Váš / Vaše nadřízený(á) byl(a) v komunikaci asertivní?
Byl(a)Váš(e) nadřízený(á) někdy v komunikaci asertivní 60%
57%
Absolutní četnost
50% 40% 30% 24% 20% 10%
8%
10%
1% 0% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
Asertivní komunikace nadřízené(ho)
Graf. 13: Zobrazuje grafické znázornění o tom, zda nadřízení sester byli v komunikaci asertivní. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku, zda byli nadřízení sester někdy v komunikaci asertivní, odpovědělo 100 (100 %) respondentů. 57 (57 %) souhlasí s tímto tvrzením, 24 (24 %) spíše souhlasí, 10 (10 %) všeobecných sester neví. 8 (8 %) spíše nesouhlasí a pouze 1 (1 %) nesouhlasí s tím, že by byli jejich nadřízení v komunikaci asertivní.
42
14. Otázka: Řeší Váš / Vaše nadřízený(á) problémové situace v klidu?
Absolutní četnost
Řeší Váš nadřízený problémové situace v klidu? 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
47%
28%
12% 9% 4% Souhlasím
Spíše souhlasím
Nevím
Nesouhlasím
Spíše nesouhlasím
Řeší nadřízený problémové situace v klidu
Graf. 14: Zobrazuje grafické znázornění, jestli nadřízení sester řeší problémové situace v klidu. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku zda řeší nadřízení sester problémové situace v klidu, odpovědělo 100 (100 %) respondentů. 47 (47 %) souhlasí s tímto tvrzením, 28 sester (28 %) spíše souhlasí, 12 (12 %) spíše nesouhlasí, 9 (9 %) neví, zda jejich nadřízení řeší situace v klidu a 4 (4 %) všeobecných sester s tímto tvrzením nesouhlasí.
43
15. Otázka: Je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit?
Je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit? 80%
73%
Absolutní četnost
70% 60% 50% 40% 30%
24%
20% 10%
3%
0% Ano
Ne
Nevím
Je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit
Graf. 15: Zobrazuje grafické znázornění, zda je něco v dotazníku co respondenti nenašli a chtěli by zmínit. (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku zda je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit, odpovědělo 100 (100 %) respondentů. 73 (73 %) sester odpovědělo, že nechtějí nic zmínit. 24 (24 %) neví, zda by chtěli k tomuto dotazníku něco zmínit a 3 (3 %) všeobecných sester odpovědělo, že ano.
44
4
Diskuze
Výzkum jsem zpracovala na základě dotazníkového šetření v nemocnici Jihlava. Otázky v dotazníku vyplnilo 100 sester (100 %). Stanovila jsem si 2 cíle. Prvním cílem bylo zjistit, zda mají sestry znalost o asertivitě a kolik z nich je v komunikaci asertivních. Druhým cílem jsem zjišťovala, jestli mají sestry zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. K těmto cílům jsem stanovila hypotézy 1, 2, 3. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více jak 90% sester v Jihlavské nemocnici zná pojem asertivita. K této hypotéze se vztahují 2 otázky č. 5, 6. V 5. otázce odpovědělo 95 % sester, že se setkalo nebo alespoň slyšelo o pojmu asertivita. 2 % neznají nebo neslyšelo o tomto pojmu a 3 % sester neví, zda slyšeli někdy tento pojem. V této otázce byla hypotéza č. 1 potvrzena výsledkem 95 %, což odpovídá o velmi dobrých znalostech respondentů. Z 6. otázky jsem zjistila, že pouze 83 % sester opravdu ví a umí definovat co je to asertivita. 14 % sester si myslí, že asertivita je schopnost se vcítit do prožitků druhého, toto je ale definice empatie. 3 % tvrdí, že asertivita je útočné chování člověka vůči druhému, tato definice je přiřazena agresivitě. Je smutné zjistit, že si sestry stále asertivitu pletou s empatií nebo s agresivitou. První hypotéza se částečně potvrdila. Hypotéza č. 2 V druhé hypotéze předpokládám, že více jak polovina sester v Jihlavské nemocnici je v komunikaci asertivních. K této hypotéze se vztahují 3 otázky č. 7, 8, 9. V 7. otázce je hypotéza potvrzena. 60 % sester souhlasí s tím, že někdy musely být v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní. 25 % spíše souhlasí, 13 % neví a 2 % spíše nesouhlasí. Celkem v této otázce tedy 85 % respondentů je v komunikaci asertivních. V 8. otázce se dohromady 91 % respondentů umí v práci prosadit. 68 % sester si myslí, že se umí v práci prosadit, 23 % se určitě umí prosadit a 9 % se neumí prosadit vůbec. Z 9. otázky jsem zjistila, že celkem 83 % všeobecných sester, 45
je v komunikaci asertivních. Z toho 60 % sester souhlasí s tímto výrokem, 23 % spíše souhlasí, 12 % neví, 2 % spíše nesouhlasí a 3 % nejsou v komunikaci asertivní. Druhá hypotéza se potvrdila třemi otázkami z dotazníku. Hypotéza č. 3 Ve třetí hypotéze předpokládám, že více jak polovina sester v Jihlavské nemocnici mají zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. K této hypotéze se vztahují 3 otázky č. 7, 12, 13. V 7. otázce celkem 85 % respondentů mají zkušenosti s tím, že sami byli v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní. Z toho 60 % sester souhlasí s tímto výrokem, 25 % spíše souhlasí, 13 % neví a 2 % spíše nesouhlasí. Z 12. otázky vyplývá, že dohromady 88 % sester má zkušenosti s asertivitou mezi kolegy. 56% respondentů souhlasí, že jejich kolegové byli v komunikaci asertivní, 32 % spíše souhlasí, 9 % neví, 2 % spíše nesouhlasí a pouze 1 % nesouhlasí. V 13. otázce je zmapováno, že dohromady 81 % respondentů má zkušenosti s asertivitou mezi nadřízenými. 57 % všeobecných sester souhlasí, že jejich nadřízení byli někdy v komunikaci asertivní, 24 % spíše souhlasí, 10 % respondentů neví, 8 % spíše nesouhlasí s tímto výrokem a pouze 1 % sester nesouhlasí. Poslední hypotéza se potvrdila třemi otázkami z dotazníku. Na závěr diskuze bych ráda připomněla poslední otázku, která byla polootevřená. Je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit? Na tuto otázku odpovědělo 73 % sester, že nechtějí nic zmínit, 24 % všeobecných sester neví a 3 % sester odpovědělo ano a vyjádřilo se. Zde jsou připomínky a názory 3 % všeobecných sester. Sestra č. 1: Asertivní chování mě vytáčí. K této sestře bych se chtěla vyjádřit jednoznačně. Je velice smutné, že ji asertivní chování vytáčí. Asertivita neboli umění se prosadit a jít si za svým stanoviskem nebo zájmem je podle mého názoru ve zdravotnické praxi velmi důležité.
46
Sestra č. 2: Realita se neslučuje s teorií. Velmi se divím, že tato sestra uvedla, že se realita neslučuje s teorií. Sama totiž ze zdravotnické praxe vím, jak je důležité prosadit svůj názor a stát si za ním, všechno má však jisté meze. Sestra č. 3: Podle mého názoru by měl větší výpovědní hodnotu dotazník, ve kterém by se sestra ptala, jak by se zachovala v určitých, konkrétních situacích. Tak byste zjistila, zda jejich jednání je opravdu asertivní. K 3. sestře bych se ráda vyjádřila takto: Jsem ráda za každou cennou radu, ale dotazník, který jsem tvořila, byl cíleně pouze obecně zpracován. Podle mého názoru má tento dotazník stejně dobrou vypovídající hodnotu o asertivitě sester jako výše navrhovaný.
4.1
Návrh řešení a doporučení pro praxi
Vzhledem k faktům bych navrhovala všeobecným sestrám účast na seminářích nebo kurzech s tématikou asertivity v práci sestry, dále o empatii a agresivitě a jejich rozdílech, aby si pro vždy zmapovaly a osvojily významy jednotlivých pojmů, nepletly si je a uměly používat v praxi. Dále je možnost využití dalšího vzdělávání, které dnešní systém od zdravotníků vyžaduje. Sama mohu potvrdit, že absolvováním předmětu psychologie v rámci studia na vysoké škole, ať už obecné, sociální nebo zdravotnické, jsem získala mnoho zajímavých a důležitých informacích, které mohu kdykoliv nejen ve zdravotnictví ale i v běžném životě využít.
47
5
Závěr
Asertivita jako komunikační technika v práci sestry, představuje významnou pomoc v oblasti efektivní komunikace mezi zdravotnickým personálem a pacienty / klienty. Asertivita pomáhá nejen sestrám, ale i ostatním vzájemně vyřešit konfliktní situace a najít nebo přijmout řešení, která jsou v zájmu věci přijatelná a výhodná. S pomocí asertivní komunikace je možné osvojení schopností, technik a dovedností a díky nim vyjádřit nebo docílit svých potřeb, zájmů, postojů nebo pocitů. Většinou dosahuje i k vyššímu sebevědomí a k většímu sebeovládání. Úvod teoretické části jsem věnovala okrajově komunikaci. Popsala jsem druhy komunikace pro sestry, způsoby komunikace ve zdravotnictví, neverbální komunikaci, verbální komunikaci a paralingvistickou komunikaci. V druhé kapitole jsem se zabývala především asertivitou, její historií, vznikem, charakteristikou, zásadami a povinnostmi. V dalších kapitolách jsem zařadila obecně interpersonální vztahy a konflikt. Praktická část měla za cíl zjistit znalost sester o asertivitě a kolik z nich je v komunikaci asertivních a dále jestli mají zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Cíle práce byly naplněny zanalyzováním výsledků výzkumu, který probíhal formou dotazníkového šetření. Ze stanovených hypotéz se dvě potvrdily a jedna pouze částečně. Prvním cílem bylo zjistit znalost sester o asertivitě a kolik z nich je asertivních. Výzkum ukázal, že 95 % sester slyšelo o pojmu asertivita, ale pouze 83 % respondentů umí přesně definovat tento pojem. Celkem 91 % všeobecných sester se umí v práci prosadit a 83 % respondentů si myslí, že jsou v komunikaci asertivní. První cíl je zcela naplněn. Druhým cílem bylo zjistit, zda mají sestry zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Celkem 85 % sester bylo v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní. Všeobecné sestry potvrdily, že dohromady 88 % kolegů a 81 % nadřízených bylo
48
v komunikaci asertivních. Lze tedy předpokládat, že všeobecné sestry mají nějaké zkušenosti s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými. Druhý cíl je splněn. Výzkum prokázal, že znalosti sester o asertivitě nejsou vždy zcela dostačující. Stále si asertivitu bohužel pletou s jinými pojmy jako je empatie či dokonce agresivita. Výsledek ale není nějak zvlášť alarmující a dá se s tím pracovat. Dále výzkum potvrdil, že přes 80 % sester má zkušenost s asertivitou mezi kolegy a nadřízenými, což předčilo mé očekávání. Podle psychologa PhDr. Petra Šmolka je asertivita schopnost stát si za svým názorem, ale přitom naslouchat druhému. O nás Češích se říká, že máme s asertivitou problém, protože nám postoj k ní chybí. Prý je to dáno kulturou a patriarchální výchovou, která je založená na tom, že hodné dítě je takové, které nezlobí, nevyčnívá a neprosazuje se, tudíž byla zdravá asertivita potlačována. Asertivní kurzy se v České republice začaly objevovat až po revoluci v r. 1989. Staly se velmi módní záležitostí, protože je to dovednost, která nám opravdu chybí. (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikaceje-hra/208572231010001-asertivita/video/) Proto bych doporučovala nejen sestrám, ale i ostatním některé tyto kurzy absolvovat a děti od samého začátku vychovávat tak, aby se uměly zdravě prosazovat.
49
Použitá literatura 1) ALBERTI, R., a EMMONS, M. Umění stát si za svým. Vyd. 1. Překlad Dana Makovičková. Praha: Portál, 2004, 237 s. ISBN 80-717-8869-4. 2) BLANCHARD, K. Minutový manažer. Praha: Pragma, 1993, 106 s. ISBN 80852-1329-X. 3) HATCH, P. BREITMAN, C. How to say no without feeling guilty: and say yes to more time, more joy, and what matters most to you. 1st trade pbk. ed. New York: Broadway Books, 2001. ISBN 978-076-7903-806. 4) CAPPONI, V. Asertivně do života. 1. vyd. Praha: Grada, 1994, 157 s. ISBN 80-716-9082-1. 5) FEHLAU, G. Konflikty v práci: jak se vypořádat s konfliktními situacemi a lidmi. 1. vyd. Praha: Grada, 2003, 108 s. ISBN 80-247-0533-8 6) GRUBER, D. Zlatá kniha komunikace. 2., roz. vyd. Ostrava: Gruber - techniky duševní práce, 2007, 249 s. ISBN 978-808-5624-236. 7) GUTTMAN, J. Cvičebnice asertivity. Praha: Talpress, 1995. ISBN 80-8560988-6. 8) HONZÁK, R. Komunikační pasti v medicíně: praktický manuál komunikace lékaře s pacientem. 2. dopl. vyd. Praha: Galén, 1999, 165 s. ISBN 80-7262032-0. 9) HONZÁK, R. Jak se asertivně prosadit. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 179 s. ISBN 80-247-1226-1. 10) ISRAEL, R. Jak se prosadit v zaměstnání - využij své silné stránky Přel. Z. Strnad, V. Jungmann. 1.vyd. Praha: Computer Press, 2001, 200 s. ISBN 80722-6511-3. 11) KELNAROVÁ, J., MATĚJKOVÁ, E., a ŠRÁMKOVÁ, J. Psychologie a komunikace: pro zdravotnické asistenty 4. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 135 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-315. 12) KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 154 s. ISBN 80-247-0818-3. 13) MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství: systémový přístup. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 187 s. ISBN 80-246-0429-9 14) MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 325 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2339-6 50
15) NOVÁK, T. Asertivně do života: [asertivní techniky, asertivní práva, testy, tréninkové programy, výcvik]. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2004, 174 s. ISBN 80-247-0989-9. 16) NOVÁK, T. Jak se prosadit asertivně. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000, 96 s. ISBN 80-716-9953-5. 17) O'BRIENOVÁ, P. Asertivita: pracovní sešit. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1998, 61 s. ISBN 80-859-4367-0. 18) SLAMĚNÍK, I. Emoce a interpersonální vztahy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 208 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4733-111. 19) SMITH, M. J., a E SHI, D. Říkejte ne s úsměvem: nejoblíbenější kniha asertivních metod. 1. vyd. Překlad Alena Hnídková. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 321 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6590-0. 20) STAŇKOVÁ, M. České ošetřovatelství 11: sestra - reprezentant profese. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002, 78 s. Praktické příručky pro sestry. ISBN 80-7013368-6. 21) ŠKRLA, P., a ŠKRLOVÁ, M. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent-Orion, 2003, 477 s. ISBN 80-717-2841-1. 22) TOMOVÁ, Š. Identita v profesi sestry z pohledu sester a rodinných příslušníků. Sestra. 2011. 2011, č. 5, s. 24-27. ISSN 1801-464-X 23) VÁLKOVÁ, L. Úvod do praktického lékařství a komunikačních dovedností. Praha: Galén, 1999, 39 s. ISBN 80-726-2000-2. 24) VENGLÁŘOVÁ, M., a MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 144 s. ISBN 80-247-1262-8. 25) VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 319 s. ISBN 80-717-8998-4. 26) VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 264 s. ISBN 80-717-8291-2. 27) VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 322 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2614-4. 28) VÝROST, J. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, 404 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714288.
51
29) ZACHAROVÁ, E., a ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ J. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 278 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4740-621. 30) ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M., a ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 229 s. Sestra. ISBN 978-802-4720-685 31) SHIRLEY, TAYLOR. ASSERTIVE COMMUNICATION: Shirley Taylor: Assertive Communication [online]. 14.2.2013 [cit.2014-04-05]. Dostupné z: http://www.shirleytaylor.com/blog/assertive-communication/) 32) Česká televize: Komunikace je hra [online]. 7.1.2009 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357komunikace-jehra/208572231010001-asertivita/video/
52
Seznam grafů GRAF. 1: POHLAVÍ RESPONDENTŮ. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ...... 30 GRAF. 2: VZDĚLÁNÍ SESTER. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) .................. 31 GRAF. 3: VĚK SESTER. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) .............................. 32 GRAF. 4: ODDĚLENÍ. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) .................................. 33 GRAF. 5: SETKLAY SE SESTRY NEBO SLYŠELY O POJMU ASERTIVITA. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ......................................................................... 34 GRAF. 6: CO JE PODLE SESTER ASERTIVITA. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ........................................................................................................... 35 GRAF. 7: ASERTIVNÍ KOMUNIKACE S KOLEGY NEBO NADŘÍZENÝMI (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ......................................................................... 36 GRAF. 8: UMÍ SE SESTRY V PRÁCI PROSADIT? (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ........................................................................................................... 37 GRAF. 9: MYSLÍ SI SESTRY, ŽE JSOU V KOMUNIKACI ASERTIVNÍ. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ......................................................................... 38 GRAF. 10: ŘEŠÍ SESTRY PROBLÉMOVÉ SITUACE V KLIDU? (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ......................................................................................... 39 GRAF. 11:MAJÍ SESTRY STRACH NADŘÍZENÉHO O COKOLIV POŽÁDAT.(ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ..................................................... 40 GRAF. 12: BYLI KOLEGOVÉ SESTER NĚKDY V KOMUNIKACI ASERTIVNÍ? (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ................................................. 41 GRAF. 13: BYLI NADŘÍZENÍ SESTER NĚKDY V KOMUNIKACI ASERTIVNÍ. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) .................................................. 42 GRAF. 14: ŘEŠÍ VÁŠ(E) NADŘÍZENÝ(Á) PROBLÉMOVÉ SITUACE V KLIDU. (ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ...................................................... 43 GRAF. 15: JE NĚCO V DOTAZNÍKU, CO JSTE NENAŠLI A CHTĚLI BYSTE ZMÍNIT?(ZDROJ: VLASTNÍ VÝPOČTY) ......................................................... 44
Seznam obrázků OBRÁZEK 1 Asertivita (Zdroj: http://www.shirleytaylor.com) .......................... 17 53
Přílohy Příloha A: Souhlas s dotazníkovým šetřením v Jihlavské nemocnici Příloha B: Dotazník
54
Příloha A
55
Příloha B Dobrý den, Jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor všeobecná sestra. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění tohoto dotazníku, který bude sloužit pouze pro účely mé bakalářské práce na téma: Asertivita v práci sestry. Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou pouze podkladem do mé bakalářské práce. Předem Vám děkuji za trpělivost, Váš velmi drahocenný čas a vyplnění dotazníku. Michaela Lazárková 1) Pohlaví: □ Žena □ Muž 2) □ □ □
Vzdělání: Střední s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské
3) □ □ □ □ □
Věk: 20 let - 30 let 31 let - 40 let 41 let - 50 let 51 let - 60 let 61 let a více
4) Na jakém oddělení pracujete? ......................................................................
56
5) □ □ □
Setkal(a) jste se nebo slyšel(a) o pojmu asertivita? Ano Ne Nevím
6) □ □ □
Asertivita podle Vás je: schopnost se vcítit do prožitků druhého útočné chování člověka vůči druhému člověku schopnost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost.
7) Ocitl(a) jste se někdy v situaci, že jste byl(a) nebo musel(a) být v komunikaci s kolegy nebo nadřízenými asertivní? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 8) □ □ □ □
Myslíte si, že se umíte v práci prosadit? Ano Určitě ano Ne Určitě ne
9) □ □ □ □ □
Myslíte si, že jste v komunikaci asertivní? Souhlasím Spíše souhlasím Nevím Spíše nesouhlasím Nesouhlasím
10) Řešíte problémové situace v klidu? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím
57
11) Máte strach nadřízeného o cokoliv požádat? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 12) Zažil(a) jste někdy, že Váš / Vaše kolega/kolegyně byl(a) v komunikaci asertivní? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 13) Zažil(a) jste někdy, že Váš / Vaše nadřízený(á) byl(a) v komunikaci asertivní? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 14) Řeší Váš / Vaše nadřízený(á) problémové situace v klidu? □ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 15) Je něco, co jste v dotazníku nenašli a chtěli byste zmínit? □ Ano (pokud ano, napište prosím co) ………………………….. □ Nevím □ Ne
58
