VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Chyby v práci všeobecné sestry
Bakalářská práce
Autor: Michaela Drápalová Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2016
Abstrakt
Bakalářská práce je zpracována na téma „Chyby v práci všeobecné sestry“. V současném stavu problematiky tohoto tématu se zabývá definicí všeobecné sestry, jejím vzděláváním, registrací, kompetencemi, etickým kodexem, dále pak chybami v práci, následným možným poškozením pacienta – sorrorigenií a hned poté její prevencí ze strany všeobecné sestry – duševní hygiena všeobecné sestry a ze strany zaměstnavatele – standardy, sledování bezpečnosti zdravotní péče, hlášení nežádoucí události, program zvyšování kvality péče, akreditace a na závěr programem Kvalita Očima Pacienta. Ve výzkumné části jsou zpracovány výsledky výzkumu provedeného k vyhodnocení stanoveného cíle a hypotéz a podán návrh na řešení a doporučení pro praxi.
Klíčová slova Všeobecná sestra, vzdělání, chyby, sorrorigenie, prevence.
Abstract
Bachelor thesis is entitled " Faults in General Nurse's Work". In the current state of the problem of this topic deals with the definition of a nurse, her education, registration, competencies, code of ethics, as well as errors in the work, followed by possible damage to the patient - sorrorigenií and immediately after its prevention by nurses mental hygiene nurses and the the employer - standards, monitor the safety of health care, adverse event reporting program improving the quality of care, accreditation and quality at the end of the program with the patient. In the research section presents the results of research conducted to evaluate the set objectives and hypotheses and filed for solutions and recommendations for practice.
Keywords General nurse, education, faults, sorrorigenie, prevention.
Na začátku mé práce bych chtěla moc poděkovat své vedoucí práce paní magistře Janě Truplové za její čas, který mi věnovala, trpělivost a v neposlední řadě za přínosné rady. Také chci velice poděkovat respondentům za jejich ochotu vyplnit mé dotazníky, bez nichž bych svůj výzkum nemohla uskutečnit. A na závěr bych chtěla poděkovat i mému manželovi za jeho trpělivost, pochopení a všeobecnou pomoc nejen při psaní bakalářské práce, ale i během celého studia na VŠPJ.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1 Současný stav problematiky .......................................................................................... 8 1.1 Všeobecná sestra ..................................................................................................... 8 1.1.1 Vzdělávání všeobecných sester ........................................................................ 9 1.1.2 Registrace sester ............................................................................................. 11 1.1.3 Kompetence všeobecných sester .................................................................... 12 1.1.4 Etický kodex ................................................................................................... 14 1.2 Chyby v práci všeobecné sestry ............................................................................ 15 1.2.1 Sorrorigenie .................................................................................................... 16 1.2.2 Prevence chyb ze strany všeobecné sestry ..................................................... 18 1.2.3 Prevence chyb v práci sestry ze strany zaměstnavatele .................................. 19 1.2.4 Kvalita očima pacienta ................................................................................... 25 2 Výzkumná část ............................................................................................................. 27 2.1 Cíl a hypotézy ....................................................................................................... 27 2.2 Metodika výzkumu................................................................................................ 27 2.3 Charakteristika respondentů a výzkumného prostředí .......................................... 28 2.4 Průběh výzkumu.................................................................................................... 28 2.5 Zpracování získaných dat ...................................................................................... 28 2.6 Výsledky výzkumu................................................................................................ 29 2.7 Diskuse .................................................................................................................. 47 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi ..................................................................... 50 Závěr ........................................................................................................................... 51 Seznam zdrojů................................................................................................................. 55 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 58 Seznam příloh ................................................................................................................. 59
6
Úvod Pro zpracování mé bakalářské práce jsem si zvolila téma „Chyby v práci všeobecné sestry“. Bylo to z důvodu aktuálnosti této problematiky, kterou jistě všichni zaznamenali. Ale také z toho důvodu, že mi jako zdravotnickému asistentovi pracujícímu v Psychiatrické nemocnici a budoucí všeobecné sestře přišlo vhodné se o této problematice dozvědět více informací. Jak známo, pojem „všeobecná sestra“ označuje povolání, které je velmi důležité pro naši společnost, ale bohužel je i velice náročné. Všeobecná sestra je v podstatě nezbytný mezičlánek mezi lékařem a pacientem. Její cíl v dnešním moderním ošetřovatelství je péče o pacienta jako o celek. To znamená starat se o pacientovu fyzickou, duševní i sociální stránku (více viz „Současný stav problematiky“). K výkonu svého povolání všeobecná sestra potřebuje obrovskou dávku takzvané „lidskosti“, empatie, zodpovědnosti, spolehlivosti, inteligence a v neposlední řadě hlavně silné psychické i fyzické stránky člověka. Jako každé povolání má i povolání všeobecné sestry svou ustanovenou koncepci, která vymezuje rozsah povinností nebo kompetencí všeobecných sester. Z uvedených vlastností a těchto kompetencí jasně vyplývá, jaká osoba by měla všeobecná sestra být a jak by se měla v práci chovat. Ovšem i přes existující pravidla o tom, jaká má všeobecná sestra být, se bohužel ne vždy můžeme spolehnout na to, že takové budou všechny sestry. Všeobecná sestra je pořád jenom člověk a ne stroj, který lze naprogramovat, aby dělal jen to, co se po něm žádá. Z toho důvodu je pochopitelné, že i všeobecná sestra dělá chyby ve své práci. Bohužel ale v důsledku nich může dojít k poškození pacienta. A právě tuto skutečnost jsem se rozhodla zmapovat. Tedy přesněji, dát si za cíl své práce „Zmapovat informovanost všeobecných sester o možném poškození pacienta v důsledku prováděných chyb v jejich práci“. K tomuto cíli jsem si stanovila tři hypotézy, které jsem se rozhodla potvrdit nebo vyvrátit pomocí kvantitativního výzkumu. Ten probíhal pomocí dotazníkového šetření. Podrobnostem výzkumu a jeho výsledkům se blíže věnuji ve výzkumné části své bakalářské práce.
7
1 Současný stav problematiky
1.1 Všeobecná sestra
Tyto dvě slova bychom mohli charakterizovat jako nové označení pro dříve známý pojem „zdravotní sestra“. Všeobecná sestra je zástupkyní nové koncepce zdravotnické péče, která nyní spočívá ve vědním oboru, kterým je Ošetřovatelství. Obor ošetřovatelství se zabývá aktivním vyhledáváním a uspokojováním bio-psychosociálních potřeb nemocných, ale i zdravých lidí. Za cíl si klade především zajištění podpory a udržení zdraví, snahu o navrácení zdraví, nebo pokud již není možné zdraví navrátit, tak alespoň zmírnit utrpení a zajistit důstojnou a klidnou smrt. (Plevová a kol., 2011) Vzhledem k dlouhodobě používanému modelu zdravotnické péče, která u nás spočívala především v plnění pokynů lékaře, jenž měl výhradní rozhodovací právo, byla tedy sestra vždy jen vykonavatelka zadaných lékařských ordinací. To se však změnilo v 90. letech 20. století, kdy byla do vzdělávání a poté i do ošetřovatelské praxe zavedena teorie a metoda ošetřovatelského procesu. Tato změna přinesla zvýšení rozhodovacích kompetencí sester, což ale zároveň přineslo i zvýšení pracovní a právní odpovědnosti sester. Žákyně se během studia připravují na poskytování kvalitní týmové a individuální ošetřovatelské péče, která vychází z aktuálních vědeckých poznatků ověřených pomocí výzkumu nebo samotnou praxí. Následně pak po ukončení studia pracují sestry, tedy hlavně ty pracující na lůžkových odděleních, dle stanovených standardů daného oddělení. Tento rozvoj byl uskutečněn především za účelem zkvalitnění poskytované ošetřovatelské péče. Bohužel však, jak už to bývá, toto zkvalitnění péče sebou nepřináší pouze pozitiva, ale i negativa. Ty se dotýkají především samotných sester, jelikož uplatněním péče o pacienty pomocí ošetřovatelského procesu se zvyšuje pracovní zátěž sester. Také ovšem nastávají administrativní a organizační potíže na pracovištích hlavně z toho důvodu, že starší sestry, které ještě během svého studia nebyly připravováni na ošetřovatelskou péči pomocí ošetřovatelského procesu, mohou mít s přeorientováním se na jiný pracovní postup problémy a tím tedy mohou vznikat potíže na pracovištích, než se znalosti a dovednosti personálu sjednotí. (Jarošová a kol., 2014) 8
Na ošetřovatelském procesu se společně se sestrou podílí tým ošetřovatelských pracovníků, který je složen z pracovníků různých úrovní vzdělání a tím i specializace. V současnosti se jedná o všeobecné sestry, specializované sestry, zdravotnické asistenty, sanitáře atd. (Plevová a kol., 2011)
1.1.1 Vzdělávání všeobecných sester
Ošetřovatelství jako samostatná disciplína se rozvíjí velice dynamicky. Značná pozornost je v souvislosti s vysokoškolským vzděláváním sester věnována zejména teorii oboru. Význam ošetřovatelství ovšem spočívá v praktické aplikaci ošetřovatelské péče. Ošetřování nemocných to je velké umění založené především na porozumění nemocnému, praktických dovednostech, vědeckých principech, týmové práci a kontinuálním zlepšování kvality péče. (Workman a kol., 2006) Než naše Česká republika mohla vstoupit do Evropské unie, bylo nutné přijmout nové právní normy. Tudíž v dubnu roku 2004 vyšel Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních (Zákon č. 96/2004 Sb.) Tento zákon zcela změnil podmínky pro získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. (Věštník č.9, 2004) Zdravotnickou - ošetřovatelskou péči podle nové koncepce poskytují tyto zdravotničtí pracovníci: 1) Zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti. 2) Zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením.
Ad 1. Pracovníci způsobilý k samostatnému výkonu Zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu povolání bez odborného dohledu jsou absolventi kvalifikačního studia probíhajícího na vyšších zdravotnických školách (diplomovaná všeobecná sestra/diplomovaný všeobecný ošetřovatel) nebo přímo na 9
vysokých školách (všeobecná sestra bakalář/všeobecný ošetřovatel bakalář), které jsou v souladu se směrnicemi Evropské unie. Ihned po úspěšném absolvování studia si zdravotničtí pracovníci podají žádost o registraci a na základě jejího získání je jim uděleno povolení vykonávat zdravotnické povolání bez odborného dohledu. Poté je pak dle zákona nutné absolvovat celoživotní vzdělávání, kterým si zdravotnický pracovník obnoví, doplní a zvýší své vědomosti a dovednosti a tím i způsobilost k výkonu ošetřovatelské péče. Jedná se například o navštěvování odborných přednášek nebo absolvování kurzů. V rámci celoživotního vzdělávání může diplomovaná všeobecná sestra/diplomovaný všeobecný ošetřovatel nebo všeobecná sestra bakalář/všeobecný ošetřovatel bakalář zvýšit své vzdělání na magisterské či doktorské. Dále může a v některých případech i musí absolvovat také specializační studium. To je zaměřené na ošetřovatelství v klinických oborech, na různé formy ústavní, ambulantní a komunitní péče nebo na management ve zdravotnictví. (Věštník č.9, 2004)
Ad 2. Pracovníci pod odborným dohledem Zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením jsou absolventi studia probíhajícího na střední zdravotnické škole nebo v akreditovaném kvalifikačním kurzu. Tito zdravotničtí pracovníci si po ukončení studia nemohou požádat o registraci, a proto jsou povinni pracovat pod odborným vedením registrovaných sester. Zdravotnická asistentka/zdravotnický asistent nemá celoživotní vzdělávání povinné jako všeobecná sestra/ošetřovatel, ale také se může celoživotně vzdělávat pomocí navštěvování
odborných
přednášek
a
kurzů.
Pokud
zdravotnická
asistentka/zdravotnický asistent bude chtít získat registraci k samostatnému výkonu své práce, musí absolvovat studium na vyšší odborné škole nebo na vysoké škole a poté požádat o registraci stejně viz Ad 1. (Věštník č. 9, 2004)
10
1.1.2 Registrace sester Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu vznikl společně se Zákonem č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Jsou v něm zpracovány údaje k vydání samotného Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a následně se do něj tito zdravotníci zapisují - evidují. Registr je tedy databáze a vznikla hlavně na ochranu veřejnosti, protože díky ní dochází k povinnému celoživotnímu vzdělávání zdravotnických pracovníků. (Registr zdravotnických pracovníků, 2014) Každé povolání má svou koncepci oboru. Povolání všeobecných sester má koncepci oboru zakotvenou v koncepci ošetřovatelství. V rámci něj musí sestra plnit spoustu rolí. Pro zvládnutí splnění všech rolí potřebných k poskytování péče zdravým i nemocným je potřeba, aby odborníci, kteří dělají své povolání, jej vykonávaly nejen s láskou, ale i s odborností. Z těchto důvodů je celoživotní vzdělávání sester naprostou nezbytností. Aby byla tato „nezbytnost“ dodržována, bylo nutné ji uzákonit. Jak je tedy celoživotní vzdělávání upraveno? Jak bylo zmíněno, společně se vznikem zákona č. 96/2004 Sb. vznikl i registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a bez zápisu v něm nelze povolání bez odborného dohledu provádět. Vydání registrace a zápis do registru získá zdravotník po absolvování studia na vyšší odborné nebo vysoké škole na deset let. Během deseti let je registrovaný zdravotník povinný sbírat takzvané kreditní body, které se udělují právě za navštěvování odborných přednášek nebo kurzů. Těchto kreditních bodů musí být čtyřicet. Na základě doložení získání těchto čtyřiceti kreditních bodů pak zdravotnický pracovník získá po uplynutí deseti let prodloužení registrace. Tento systém celoživotního vzdělávání má svá jasná pravidla, která byla původně také upravena v zákoně č. 96/2006 Sb. (§66 – §68), ale dne 22. dubna roku 2011 vstoupil v platnost nový zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb. Splnění čtyřiceti kreditních bodů pro udělení Osvědčení k samostatnému výkonu upravuje vyhláška č. 423/2003 Sb., Tato vyhláška určuje vzdělávací aktivity, které se mohou považovat za formy celoživotního vzdělávání a také to, kolik kreditních bodů je možné získat. Organizátoři vzdělávání nejčastěji organizují semináře nebo odborné kurzy. Ty musí splňovat kritéria daná výše citovanou vyhláškou. (Medicína Pro Praxi, 2006)
11
1.1.3 Kompetence všeobecných sester Kompetence sester se v průběhu vývoje medicíny i ošetřovatelství změnily, sestry vykonávají samostatně ošetřovatelskou péči o pacienta a také provádějí činnosti, jež dříve vykonával pouze lékař tudíž i jejich vzdělávání se posunulo do vyššího terciálního vzdělávání kvůli dostatku odborného vzdělání. V současné době je připravovaná koncepce v návrhu nového zákona, jenž má nahradit zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních a ten počítá s myšlenkou, že studium na vysoké škole bude základní pregraduální vzdělávání. Eventuální zájemci o zdravotnické povolání si tedy musí zvyknout, že dnešní sestra získá vzdělání pouze touto cestou a nikoliv jen absolvováním střední zdravotnické školy s maturitou, tak jak tomu bylo dříve. Rozdíly mezi činnostmi zdravotnického asistenta a všeobecnou sestrou se stanou více patrné. Logicky totiž není možné, aby obě kategorie vykonávaly stejnou činnost. Každý obor má své kompetence a zdravotnický asistent provádí odborně jednodušší výkony než všeobecná sestra, má tedy být expertem pouze na samotnou základní ošetřovatelskou činnost. (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014)
Všeobecná sestra během výkonu své práce provádí činnosti v rámci svých kompetencí. Tyto kompetence se rozdělují do čtyř základní oblastí. Jedná se o oblasti: 1. nezávislé – autonomní 2. závislé – kooperativní 3. oblasti výzkumu a vývoje 4. řízení ošetřovatelské péče
Ad 1. Autonomní – nezávislé kompetence Jsou to kompetence opravňující k uspokojování potřeb pacienta, které vznikly ve spojitosti s onemocněním. Všeobecná sestra poskytuje nebo zajišťuje základní a specializovanou ošetřovatelskou péči v souladu s právními předpisy a standardy.
12
Ad 2. Kooperativní – závislé kompetence sester Do těchto kompetencí patří zachovávání a posilování vzájemných partnerských vztahů s ostatními členy ošetřovatelského týmu a spoluúčasti s nimi na všech opatřeních v zájmu zachování zdraví pacienta. Také sem patří provedení vyšetření a léčebného opatření nařízeného lékařem či povinnost sestry nebo spíše schopnost uvědomění si, kde jsou hranice jejích rolí a kompetencí a v případě potřeby požádat o spolupráci kompetentní odborníky.
Ad 3. Kompetence sester ve výzkumu a vývoji v oblasti ošetřovatelství V této oblasti sestra hodnotí co nejspravedlivěji svou každodenní praxi a během realizace svých činností využívá výsledky výzkumu. Také získává nové poznatky tím, že se podílí na výzkumné činnosti v oblasti ošetřovatelství nebo sama výzkum provádí.
Ad 4. Kompetence sester v oblasti řízení ošetřovatelské péče Do této oblasti se řadí rozpoznání rizika ohrožujícího zdraví a spadajícího do oblasti ošetřovatelské péče a provádí se nezbytná opatření k zamezení působení těchto rizik. V rámci této oblasti má tedy sestra ve své kompetenci pracovat ve skupinách, kontrolovat pracovní tým a kooperovat s jinými odborníky. Vzdělávat, kontrolovat a hodnotit podřízené pracovníky. V neposlední řadě sem také řadíme účast na rozhodovacích procesech v oblasti zdravotní politiky a řízení, které se týkají ošetřovatelství. (Věštník č. 6, 2008)
Kompetence zdravotnického asistenta (ZA) pro porovnání ZA je oprávněn poskytovat ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu společně s dalšími členy ošetřovatelského týmu nebo se podílet na specializované ošetřovatelské péči. V rámci této péče sleduje a zaznamenává fyziologické funkce, provádí hygienickou péči a prevenci dekubitů, zajišťuje výživu a pitný režim pacientů, provádí rehabilitační ošetřovatelství v rámci aktivizace pacientů a tím i nácviku jejich sebeobsluhy. Pomáhá získávat informace potřebné pro stanovení ošetřovatelských
13
diagnóz a je též oprávněn pracovat se zdravotnickou dokumentací. Podílí se na práci s léčivy a zdravotnickými prostředky a odebírá biologický materiál. Také je oprávněn připravovat pacienty k diagnostickým a léčebným výkonům a též u nich asistovat a následně po výkonech o pacienta pečovat. (Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, 2012)
1.1.4 Etický kodex
Termín etika pochází od řeckého filosofa Aristotela (384-322 př. Kr.). Podle něj je etika uměním žít, což je nejdůležitější ze všech lidských činností. Toto umění nám však není dáno. Musíme si jej osvojit. Etika zkoumá způsob myšlení a jednání. (Kutnohorská, 2007) Nejčastěji etiku definujeme jako: „vědu o mravnosti“. Jejím základním posláním je posuzovat dobro a zlo, pravdu a lež či spravedlnost a nespravedlnost atd. Úlohou etiky však není jen posuzovat mravní povinnosti nebo přikázání, ale především najít pro člověka vhodná kritéria, dle kterých by bylo možné snadno rozeznat dobré od zlého a stanovit, co je tou nejvyšší hodnotou, k níž by mělo jeho jednání směřovat. Veškeré etické systémy hlavně tedy etiky lékařské a zdravotnické musí být tímto rčením uváděny. Znamená to totiž, že dobro musí být cílem jakékoliv teorie nebo profesní aktivity, jenž se prohlašuje za mravně obhajitelnou. Základní metodou etiky je diskuse a její technikou argument. (Heřmanová a kol., 2012)
Etický kodex nelékařských zdravotnických profesí 1. Zdravotnický pracovník nelékařských oborů (dále jen „zdravotnický pracovník“) během výkonu svého povolání zachovává úctu k životu, respektuje lidská práva a důstojnost každého člověka a to bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, národnost, víru, politické přesvědčení a sociální postavení. 2. Zdravotnický pracovník dbá na dodržování Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, na dodržování práv pacientů, tak jak jsou vyjádřena v Chartě práv pacientů a v Chartě práv hospitalizovaných dětí. 14
3. Zdravotnický pracovník je povinen přistupovat ke své práci s veškerou odbornou schopností, kterou má, s vědomím profesionální odpovědnosti za podporu zdraví, prevenci nemocí, za obnovu zdraví a zmírňování utrpení, za přispění ke klidnému umírání a důstojné smrti. 4. Zdravotnický pracovník poskytuje zdravotní péči jednotlivcům, rodinám, skupinám a spolupracuje s odborníky jiných oborů. Při poskytování zdravotní péče vždy nadřazuje zájmy těch, kterým poskytuje péči, nad zájmy své. 5. Zdravotnický pracovník je povinen chránit informace o těch, kterým poskytuje své služby, bez ohledu na způsob, jakým jsou tyto informace získávány, shromažďovány a uchovávány. Povinnou zdravotnickou dokumentaci vede pečlivě a pravdivě, chrání ji před zneužitím a znehodnocením. 6. Zdravotnický pracovník aktivně prohlubuje znalosti o právních předpisech platných pro jeho profesi a dodržuje je. 7. Zdravotnický pracovník nesmí podřizovat poskytování zdravotní péče komerčním zájmům subjektů, působících v oblasti zdravotnictví. (Malíková,2011)
1.2 Chyby v práci všeobecné sestry
Zdravotnické profese patří k těm nejnáročnějším povoláním. To je všeobecně známý fakt. Povolání všeobecné sestry je tedy už jeho počátku vzniku nelehké. Bohužel jeho postupně nově vznikající koncepce jej nikterak neulehčují, ba naopak. Téměř každá inovace, která je prováděna, vzniká pro dobro pacientů a ne ve prospěch sester. Je samozřejmé, že dobro pacientů a co nejlepší péče o ně je nejvyšší prioritou. Nemělo by se ale zapomínat na to, že každý nový postup v ošetřovatelské péči klade větší nároky na sestry, které ji vykonávají. Jedná se o vyšší nároky v oblasti vzdělání, samotného výkonu profese ale také na osobnostní předpoklady, jenž by sestra pro výkon povolání měla mít. Všeobecná sestra by měla být: cílevědomá, diskrétní, důvěryhodná, kolegiální, obětavá, odpovědná, trpělivá, empatická, měla by se umět ovládat atd. Z tohoto všeho je zřejmé, že v reálném životě a praxi je velice obtížné zcela naplnit ideály popsané v učebnicích a profesních kodexech a že tedy mohou vznikat chyby 15
v práci všeobecné sestry. V rámci těchto chyb pak může dojít i na poškození samotného pacienta - sorrorigenie. (Špirudová, 2015)
1.2.1 Sorrorigenie Tento termín vychází z latinského slova sorror (sestra) a řeckého slova gennan (tvořit). Jedná se o odborný název pro úmyslné nebo neúmyslné poškození psychosomatického stavu pacienta v důsledku nežádoucího chování všeobecné sestry. (Mareš, 2002)
Typy poškození pacienta Pacient může být poškozen po psychické stránce, fyzické stránce nebo může vzniknout poškození, které zasáhne obě tyto oblasti najednou. a) Fyzické (somatické) poškození pacienta může být například z důvodu podání špatného léku nebo vniku infekce kvůli nedodržení aseptického postupu při provedení výkonu jakým může být třeba zavedení permanentního močového katetru apod. b) Psychické poškození pacienta může vzniknout například z nedostatečné edukace před invazivními výkony nebo nezachování dostatečné intimity pacienta při hygienické péči či při výkonech. c) Kombinované (psychosomatické) poškození pacienta může vzniknout například z důvodu pádu pacienta, kdy je pacient psychicky otřesen a ještě mu vniklo zranění.
Příčiny poškození pacienta Příčin poškození pacienta všeobecnou sestrou může být pochopitelné celá řada. Mezi ty nejčastější a nejdiskutovanější důvody, pro které všeobecná sestra může poškodit pacienta během výkonu své práce, jsou z oblastí: 1. vzdělání 2. osobních předpokladů
16
3. syndromu vyhoření 4. nevyhovujících pracovních podmínek
Ad 1. Oblast vzdělání Tímto se myslí pochybení všeobecné sestry z důvodu nedostatečného vzdělání pro danou práci. Může se tak stát například v situaci, kdy všeobecná sestra pracuje na specializovaném oddělení, ale nemá vystudovaný daný specializační obor a nastane situace, která si žádá odborný zásah a sestra místo, aby si nechala poradit od specialistů nebo od zkušenějších sester, se do řešení pustí sama, ale chybně.
Ad 2. Oblast osobních předpokladů Během výkonu svého povolání se všeobecná sestra dostává do velice náročných situací, které je potřeba řešit nejen odborně ale také lidsky. Jak bylo již několikrát zmíněno, v současné době se v ošetřovatelství klade důraz především na vzdělání všeobecných sester, ale jejich lidský potenciál je bohužel v pozadí. Skoro jako by se předpokládalo, že s pregraduálním a celoživotním vzděláváním se automaticky vystříbří i lidský potenciál. Bohužel skutečnost je ovšem taková, že všeobecná sestra může být sebevíce vzdělaná, ale pokud ve svých povahových rysech postrádá trpělivost, schopnost empatie, obětavost nebo je nepozorná, tak se v praxi může stávat, že bude chybovat a její chyby povedou k poškození pacientů. (Špirudová, 2015)
Ad 3. Syndrom vyhoření Tento termín označuje citové a mentální vyčerpání člověka, které provází celá řada příznaků, jež jsou však velmi obecné a proto je ho především v počátečních fázích těžké poznat. Časté je i to, že bývá zaměňován se stresem nebo depresí. Jedná se hlavně o následek právě dlouhodobého stresu a postihuje především lidi pracující s lidmi. Jak bylo zmíněno, syndrom vyhoření provází celá řada příznaků a mezi ně patří projevy z oblasti emocí, postojů a mezilidských vztahů, ale postihuje také tělesnou stránku člověka (spánek, stravování atd.) Pokud sestra trpí syndromem vyhoření, není schopna 17
vykonávat své povolání tak, jak by měla a důsledku toho se samozřejmě dopouští, ač nechtěně, chyb, které mohou ohrožovat pacienta. (Stock, 2010)
Ad 4. Nevyhovující pracovní podmínky Často se bohužel stává, že všeobecná sestra během výkonu své práce udělá chybu, aniž by pochopitelně chtěla, vlivem nevyhovujících pracovních podmínek. Těmi se rozumí například to, že v ošetřovatelském týmu je málo pracovníků a sestra tedy nestíhá provádět všechny úkony tak, jak by měla. Ruku v ruce s nízkým počtem personálu pak jde i to, že sestry musí být často v práci a jsou unavené, v důsledku čehož pak také nejsou schopné pracovat takzvaně na 100%. Dalším faktorem nevyhovujících pracovních podmínek mohou být i zastaralé pracovní pomůcky nebo jejich nedostatek. Nejvyšší pracovní prioritou je tedy pro sestry jejich pracovní role. K tomu, aby mohly dobře vykonávat svoji práci, potřebují mít rovnováhu mezi dostatečným počtem zdravotnických pracovníků na oddělení, různorodými dovednostmi, organizací zdravotnické péče, splnitelným plánem střídání směn a přiměřenou pracovní zátěží. (Vévoda a kol., 2013)
1.2.2 Prevence chyb ze strany všeobecné sestry Vždy je lepší katastrofě předcházet než po ní neustále jen uklízet. Na tomto „rčení“ se jistě všichni shodneme. Jak již bylo zmíněno, povolání všeobecné sestry je velice náročné a k jeho správnému výkonu je potřeba, aby měla všeobecná sestra dost sil, což znamená, aby uměla odpočívat nejen fyzicky, ale i psychicky. Co tedy může sama všeobecná sestra podniknout proto, aby během své práce omezila nebo úplně zamezila vzniku chyb? Věnovat se duševní hygieně.
Duševní hygiena všeobecné sestry Aby sestra mohla vykonávat své povolání dobře, musí se i dobře cítit. To je nesporná rovnice, kterou by si sama sestra měla uvědomovat. Základem je jistě udržování zdravého životního stylu, ale hlavně dobrého psychického stavu. K tomu nám pomůže duševní hygiena. Jejím smyslem je péče o naši duši. Pečujeme o naše myšlenky, 18
představy, o naše pojetí lidí, věcí a událostí, které prožíváme. K tomu samozřejmě patří péče o naše city a emoce. Z tohoto všeho se totiž vyvíjí to, jací vlastně jsme a co v životě chceme, náš smysl života. Pokud tuto péči nezanedbáváme, je naše duše v pořádku, ale pokud ano nemůžeme se cítit dobře. Co tedy máme dělat proto, abychom péči o naší duši nezanedbávali? Více odpočívat a relaxovat, věnovat se činnostem, které nás činí šťastnými, zkrátka umět si udělat čas jen pro sebe. Třeba si jen číst knihu, poslouchat hudbu, podívat se na oblíbený film nebo být s lidmi, které máme rádi. Ale hlavně je důležité umět se zastavit a uvědomit si, kdo jsme, co v životě chceme a co nás vlastně činí šťastnými. Podle toho pak žit svůj život. Toto je úplný základ proto, abychom dokázali čelit neustálým rozhodnutím, které musíme činit a také těžkým životním situacím, ale také se pak radovali z úspěchů nebo běžných denních radostí. (Křivohlavý a kol., 2004)
1.2.3 Prevence chyb v práci sestry ze strany zaměstnavatele O to, aby se zamezilo vniku chyb v práci všeobecné sestry, se musí starat také vedoucí orgán daného pracoviště sestry. Což dnes lze vidět téměř v každé zdravotnické instituci pečující o duševní i fyzický stav lidí. V rámci zavedení ošetřovatelského procesu do zdravotnické praxe byl zaveden i management kvality ve zdravotnictví. Co tento pojem znamená? Management může být charakterizován různými definicemi. Nejznámější z nich ho popisuje jako tvorbu a udržování prostředí, v němž pracují jednotlivci společně jako skupina a dosahují stanovených cílů. Zjednodušeně by se dalo říci, že management je tedy obor zabývající se řízením chodu organizací. Je samozřejmé, že aby mohla jakákoliv činnost nebo právě organizace správně fungovat, je k tomu zapotřebí stanovení cíle, pevného vedení, které bude dodržovat daná pravidla vedoucí ke splnění daného cíle a i kontrolovat, zda jsou pravidla dodržována. To je právě předmětem managementu. Cílem managementu ve zdravotnictví je zajištění co možná nejlepší péče pacientům za předpokladu omezených zdrojů. (Plevová a kol., 2012)
19
Zda je v daném zařízení péče o pacienty co nejlepší, sleduje odvětví managementu, které se nazývá management kvality ošetřovatelské péče. Ke zjištění, v jakém stavu je ošetřovatelská péče v daném zařízení, využívá:
výzkumy spokojenosti pacientů
používání individuálních plánů péče
výzkumy spokojenosti pracovníků
interní audit
sledování a řešení stížností a nežádoucích událostí
výzkum názorů odesílajících lékařů a institucí
interview o spokojenosti pracovníků se zaměstnáním
průzkum potřeb uživatelů
manažérský informační systém
multidisciplinární vnitřní audit
fungování komisí-úrazových, infekčních, lékových a dalších
externí audit (Gladkij a kol., 2003)
Na základě informací získaných pomocí výše zmíněných metod, pak činí kroky potřebné buď k udržení daného stavu, nebo v případě potřeby ke zlepšení daného stavu ošetřovatelské péče.
1.2.3.1 Standardy Standard je odborný termín pro označení normy, kritéria nebo obecně uznávaného vzoru. Jak již bylo zmíněno, pro správný chod organizace je nutné stanovit cíl organizace a daný cíl realizovat pomocí jasných pravidel, které budou vymezeny oficiálně stanovenými normami (standardy). Standard kvality zdravotnické - ošetřovatelské péče je jasně stanovená kvantitativní či kvalitativní úroveň kritéria dané péče, která je v jisté době považována za nejadekvátnější.
20
Standardy mohou být: 1. Normativní Stanovené dle literárních údajů nebo názorů expertů či hodnot společnosti.
2. Empirické Vznikají z výsledků aktuálního měření péče.
Standardy také rozdělujeme na externí a interní. Jejich aktualizace probíhá v rámci pokroku medicíny a společně se zlepšováním zdravotnické – ošetřovatelské péče. (Informační Systém Masarykovy Univerzity, 2006)
1.2.3.2 Sledování bezpečnosti zdravotní péče Toto sledování probíhá ve zdravotnických zařízeních pomocí sledování a hlášení nežádoucích událostí. Tato Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče bezprostředně navazuje na Doporučení Rady Evropské unie ze dne 9. června 2009 o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí (2009/C 151/01), zejména na body 1 (Podporovat zavedení a rozvoj vnitrostátních politik a programů pro bezpečnost pacientů), 3 (Podporovat zavedení nebo posílení nerepresivních systémů podávání zpráv a informování o nežádoucích událostech) a 5 (Zajistit klasifikaci a měření bezpečnosti pacientů na úrovni Společenství) v oddíle Doporučení k obecným otázkám bezpečnosti pacientů. Dle odhadů se předpokládá, že ve státech Evropské unie je 8–12ti procentům pacientů hospitalizovaných v nemocnicích způsobena újma z důvodu vzniku nežádoucích událostí při poskytování zdravotní péče. Neodpovídající bezpečnost pacientů je vážný problém pro veřejné zdraví a také pro již omezené zdroje ve zdravotnictví.
21
Přitom vzniku spoustě nežádoucích událostí u hospitalizovaných i u ambulantních pacientů by se dalo zamezit. Protože, jak již mnoho výzkumu dokázalo, spousta z nich byla prokazatelně zapříčiněna systémovými faktory. Ovšem úplně eliminovat pochybení asi zřejmě nikdy nepůjde, jelikož pochybení vzniklá díky selhání lidského faktoru nejde zcela ovlivnit. Je ale potřeba jejich výskyt alespoň co nejvíce minimalizovat a to především včasnou detekcí pochybení za pomoci právě sledování nežádoucích událostí, jejichž opětovnému vzniku se poté může dát zabránit. Za nežádoucí událost je považována taková událost, která mohla vést nebo vedla k poškození pacienta, kterému se dalo předejít. Poškození pacienta může v tomto případě být somatické, psychické i socioekonomické. Ovšem nepatří sem známé vedlejší účinky, přestože by se tak někomu mohlo zdát. Vedlejší účinky po podání léků či po jiných terapeutických metodách nejsou zcela předvídatelné. Ale do nežádoucích událostí nepaří jen ty události, které poškozují pacienta, nýbrž i ty, při kterých vzniklo poškození zdravotnického pracovníka nebo samotného zdravotnického zařízení. (citace z Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče)
1.2.3.3 Hlášení nežádoucí události Hlášení nežádoucích událostí se řídí následujícími principy: 1. Zdravotnické zařízení deklaruje nesankční přístup k hlášení nežádoucích událostí. To znamená, že zajišťuje ochranu hlásícího před postihem za to, že hlášení provedl. 2. Zdravotnické zařízení ustanovuje hlášení NU jako povinnost každého pracovníka zdravotnického zařízení, který událost zjistí. Neomezuje tedy povinnost hlášení pouze na sestry či pouze na klinické pracovníky. Povinnost hlášení by se měla vztahovat také na pracovníky dodavatelských institucí zajišťujících pro zařízení některé služby. 3. Zdravotnické zařízení edukuje své pracovníky o smyslu a účelu hlášení nežádoucích událostí.
22
4. Zdravotnické zařízení umožňuje anonymní hlášení nežádoucí události. 5. Provedení hlášení je snadné a obsah hlášení se soustředí na textový popis nežádoucí události. 6. Hlášení je bez zbytečného zdržení směřováno přímo k osobě či osobám, které se zabývají ve zdravotnickém zařízení zpracováním hlášení nežádoucí události. Tedy i bez vyžadování podpisu tohoto hlášení vedoucím pracovníkem. Tento požadavek neovlivňuje oddělený proces okamžité reakce na případnou změnu zdravotního stavu, jejíž popis je nutné zapsat do zdravotnické dokumentace, a který může vyžadovat podpis nadřízeného pracovníka či ošetřujícího lékaře. (citace z Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče)
1.2.3.4 Program zvyšování kvality Program zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb spočívá především ve zlepšování eventuálních neadekvátních výsledků z hodnocení kvality péče o pacienty nebo ve snaze o zlepšení již daného standardu péče. Hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb je stanoveno v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Tento zákon vyšel v platnost dne 1. dubna 2012. V jeho rámci byly ustanoveny dva předpisy pro hodnocení kvality a bezpečí zdravotnických služeb a to interní a externí.
1. Interní hodnocení kvality a bezpečí zdravotnických služeb Můžeme též nazvat interní audit. Toto hodnocení je pro poskytovatele zdravotní péče povinné. Pro vzniknutí tohoto hodnotícího systému vypracovalo ministerstvo zdravotnictví „minimální požadavky“, jenž můžeme najít ve Věštníku MZ č.5/2012 nebo v aktualizovaném znění ve Věštníku MZ č.16/2015. Interní hodnocení pochází z 23
institucionálního sebehodnocení dle předem ustanovených místních standardů. Sebehodnocení je celistvý, systematický a pravidelný proces, jímž se zkoumá kvalita a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb na místní úrovni. Podstatou je sebekriticky vyhodnotit všechny oblasti probíhající péče a vyhledat nejslabší místa. Za cíl je kladeno pochopit činnosti organizace, snížit rizikové činnosti na minimum a odhalit možné zlepšení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. To je možné právě jen na základě výsledků sebehodnocení, podle nichž se sestaví individuální plány pro zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb v daném zařízení, které sestaví poskytovatel tohoto zařízení.
2. Externí hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb Stejně jako můžeme interního hodnocení kvality a bezpečí zdravotnických služeb nazvat interní audit, můžeme i toto hodnocení nazvat jako externí audit. Tento audit již však není povinný. Průběh externího hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb je zakotven v § 98 zákona č. 372/2011Sb., a v jeho prováděcí vyhlášce č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. Tato vyhláška vstoupila v platnost dne 22. března 2012. Tyto předpisy vznikly pro jasné stanovení podmínek, za jakých má docházet k zajištění procesu hodnocení a k jejich legislativnímu ukotvení dle souladu s požadavky EU, WHO a Mezinárodní společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví. Hlavními cíli hodnocení kvality a bezpečí jsou tedy: kontinuální zvyšování kvality a bezpečí zdravotních služeb a tím upevnění důvěry veřejnosti ve zdravotnictví jako takové. (Hodnocení kvality a bezpečí zdravotnických služeb, 2012) Program zvyšování kvality si vymezí každá zdravotnická organizace sama na základě přihlédnutí ke své dané situaci a možnostem.
1.2.3.5 Akreditace Slovo akreditace můžeme brát jako podstatné jméno, které označuje osvědčení, schválení nebo zplnomocnění. Ovšem slovo akreditace je též označení pro proces, při 24
němž externí organizace (většinou nestátní) zkoumá zdravotnické zařízení a hodnotí jeho míru postupů v požadavcích na zvyšování kvality péče. Stejně jako proces ošetřovatelský, má i proces akreditační své pevné zákonné normy (standardy), kterými je vymezen. (Marx, 2008)
Na tvorbu a revizi těchto standardů dohlíží JCI (Joint Commission International). Jedná se o mezinárodní organizaci spadající pod The Joint Commission USA, což je americká smíšená organizace pro zlepšení zdravotní péče pro veřejnost. Standardy JCI se používají jako základní kámen pro udílení akreditace po celém světě. (Facts about The Joint Commission, 2015) Jedná se ve většině případů o dobrovolný proces. Udělená akreditace pak danému zařízení slouží k zavázání se ke zvyšování kvality péče o pacienty a též k zajištění bezpečného prostředí pro péči o ně. Dále se zavazuje i ke snaze o minimalizaci množství rizik vznikajících pro pacienty ale i pro personál. Přestože ne každý poskytovatel zdravotnického zařízení má povinnost své zařízení akreditovat, je o akreditaci veliký zájem. Je to z toho důvodu, že udělení akreditace znamená určitou prestiž pro dané zařízení a zvyšuje tak jeho důvěryhodnost pro veřejnost. Ale je to i z důvodu přínosu pro dané zařízení z hlediska pomoci. Proces akreditace totiž pomáhá v hodnoceném zařízení s utvořením jakési kultury kvality a bezpečí, při níž dochází k optimálnímu zlepšení všech postupů zajišťujících péči o pacienty a tím ke zlepšení dané péče. (Marx, 2008.)
1.2.4 Kvalita očima pacienta Kvalita očima pacienta je název projektu, který vnikl z důvodu reakce na projekt „Zdraví 21“. Pojem kvalita se ve zdravotnictví skloňuje v celé řadě oblastí, ve většině případů se ovšem jedná o hodnocení kvality očima hodnotících komisí či samotných pracovníků, ale významnou složkou při hodnocení kvality by mělo být i její vnímání každodenními zákazníky-pacienty. Společně s rozvojem zdravotnictví v 90. letech minulého století se začala vytvářet i aktivita občanů na rozvoj zlepšování kvality zdravotní péče. Počátky spočívaly v reakci zdravotnických zařízení na tlak pacientů,
25
kteří začali požadovat vyšší kvalitu péče, tím, že probíhala organizovaná výměna informací o zkušenostech s různými zdravotními zařízeními. Časem na to začala reagovat většina managementů nemocnic a koncem 90. let skoro všechny nemocnice měly alespoň základní, jednoduchý, občasný systém způsobu ke zjišťování spokojenosti pacientů. V letech 2000 – 2001 se pak objevila snaha ze strany Sdružení fakultních nemocnic o sjednocení sledování a hodnocení spokojenosti pacientů, alespoň v rámci fakultních nemocnic. Původcem této myšlenky byl PhDr. Miroslav Bílek z centra pro řízení kvality ve Fakultní nemocnici Plzeň. Vznik projektu a jeho zavedení do praxe pak podporovalo i ministerstvo zdravotnictví. Hlavním cílem projektu se stalo vyvinout profesionální metody použitelné pro plošné sledování spokojenosti s kvalitou zdravotní péče u nás v ČR a srovnatelné s mezinárodními standardy. Projekt Kvalita Očima Pacientů neboli KOP tedy měří kvalitu zdravotní péče na základě spokojenosti pacientů. Tyto informace o kvalitě zdravotnických pracovišť poté veřejně poskytuje. Dané výsledky hodnocení z projektu KOP dokáží porovnávat kvality nejen celých pracovišť ale i různých odborných pracovišť v různých zařízeních po celé ČR. V praxi tedy projekt funguje tak, že pacient, jenž jde například na operaci žlučníku, si může prohlédnout výsledky hodnocení různých nemocnic a zjistit, kde jak byli ostatní pacienti se zákrokem spokojeni a pomoc si tak při rozhodování do jaké nemocnice má na zákrok jít. Právo na svobodnou volbu zdravotnického zařízení či lékaře patří do práv občanů, jež jsou obsaženy v našem právním řádu. (Kvalita Očima Pacienta, 2003)
26
2 Výzkumná část 2.1 Cíl a hypotézy
Cíl práce Zmapovat informovanost všeobecných sester o možném poškození pacienta v důsledku prováděných chyb v jejich práci.
Hypotézy 1. Domnívám se, že více jak 75% respondentů ví, co sorrorigenie. 2. Domnívám se, že více jak 75% respondentů zná příčiny poškození pacienta v práci všeobecné sestry. 3. Domnívám se, že více jak 75% respondentů zná preventivní opatření před poškozením pacienta v práci všeobecné sestry.
2.2 Metodika výzkumu
Náplní výzkumné částí mé bakalářské práce bylo zjistit, pomocí kvantitativního výzkumu, zda mnou zadaný cíl a hypotézy jsou pravdivé. Výzkum byl proveden dotazníkovou formou. K získání dat potřebných ke zpracování výzkumu jsem použila dotazník vlastní konstrukce. Dotazník byl anonymní a jeho vyplnění bylo na dobrovolnosti respondentů. Díky této dotazníkové metodě jsem získala data od větší skupiny respondentů.
27
2.3 Charakteristika respondentů a výzkumného prostředí
V rámci, mnou zadaného, cíle bakalářské práce bylo úkolem zmapovat informovanost všeobecných sester a proto mými respondenty byly všeobecné sestry. Jako výzkumné prostředí jsem si zvolila Psychiatrickou nemocnici Havlíčkův Brod, protože zde pracuji a byla jsem tedy zvědavá, jak jsou na tom všeobecné sestry z mého zaměstnání s informovaností v problematice možného poškození pacienta v důsledku chyb v práci všeobecné sestry.
2.4 Průběh výzkumu
Můj výzkum probíhal v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod v období od 20. srpna do 2. listopadu 2015 na základě schválení průběhu dotazníkového šetření hlavní sestrou a ředitelem nemocnice, které jsem obdržela 5. května 2015 již při svém předchozím dotazníkovém šetření. Dle vyjádření hlavní sestry opětovný souhlas z jejich strany nebyl potřebný. Dotazníkové šetření probíhalo na vybraných odděleních nemocničního areálu a kritériem pro výběr oddělení byl pouze souhlas staničních sester jednotlivých oddělní. Jak jsem již uvedla, vyplnění dotazníků bylo anonymní a zcela dobrovolné a informace z nich jsem použila výhradně jen pro zpracování mé bakalářské práce. Dotazníků jsem zhotovila a rozdala sto a všechny se mi vrátily vyplněné.
2.5 Zpracování získaných dat
Získaná data z dotazníkového šetření jsem zpracovávala prostřednictvím programů řady Microsoft Office a to konkrétně pomocí programu Microsoft Word a Microsoft Excel.
28
2.6 Výsledky výzkumu
Zde jsou graficky znázorněny výsledky otázek, které se vztahovaly k zadanému cíli a jeho hypotézám.
Otázka č. 6: Co je podle Vás sorrorigenie?
4%
15%
Poškození pacienta lékařem. Poškození pacienta sestrou. 81%
Finanční poškození lékařem nebo sestrou.
Graf 1 Význam pojmu sorrorigenie (n=100)
Z grafu č. 1 je patrné, že správný význam pojmu sorrorigenie zná 81% respondentů (81 dotázaných). 15% respondentů uvedlo nesprávnou možnost „Poškození pacienta lékařem“ (15 dotázaných) a nesprávnou možnost „Finanční poškození lékařem nebo sestrou“ uvedly 4% respondentů (4 dotázaní).
29
Otázka č. 7: Jsou podle Vás příkladem fyzického poškození zbytečné pokusy o pacientovu venepunkci, kdy se sestře opakovaně nedaří odebrat krev a ona toto ignoruje a dokola se o to pokouší, aniž by zavolala zkušenější kolegyni?
5% 31%
Ano 64%
Ne Nevím
Graf 2 Názor na opakovanou venepunkci (n=100)
Z grafu č. 2 vyplývá, že 64% respondentů (64 dotázaných) volilo možnost ano, 31% respondentů (31 dotázaných) volilo možnost ne a pouhých 5% respondentů, což je v našem případě 5 dotázaných, volilo možnost nevím.
30
Otázkač. 8: Je podle Vás příkladem psychického poškození pacienta necitlivá debata nad jeho lůžkem či hovoření o něm jako o diagnóze?
2% 15%
Ano Ne Nevím 83%
Graf 3 Názor na necitlivou debatu o pacientovi (n=100)
Graf č. 3 znázorňuje, že 83% respondentů (83 dotázaných) volilo odpověď ano, 15% respondentů (15 dotázaných) volilo odpověď ne a pouhá 2% respondentů (2 dotázaní) zvolili odpověď nevím.
31
Otázka č. 9: Poškodil/a jste Vy sama někdy pacienta?
18%
19%
Ano Ne Nevím 63%
Graf 4 Poškození pacienta respondenty (n=100)
Z grafu č. 4 je patrné, že 18% respondentů (18 dotázaných) zvolilo možnost odpovědi ano, 63% respondentů (63 dotázaných) zvolilo možnost ne a 19% respondentů (19 dotázaných) uvedlo možnost nevím.
32
Otázka č. 10: Byl/a jste někdy svědkem poškození pacienta jinou sestrou?
3%
40% 57%
Ano Ne Nevím
Graf 5 Respondent jako svědek poškození pacienta (n=100)
Z grafu č. 5 je patrné, že 57% respondentů (57 dotázaných) uvedlo odpověď ano, 40% respondentů (40 dotázaných) odpovědělo ne a pouhá 3% respondentů (3 dotázaní) udali odpověď nevím.
33
Otázka č. 11: Jak na to reagoval pacient, byl si toho vědom?
0%
33%
Ano Ne
67%
Nevím
Graf 6 Reakce pacienta na poškození (n=100)
Z grafu č. 6 je patrné, že 33% respondentů (33 dotázaných) odpovědělo ano a 67% respondentů (67 dotázaných) odpovědělo ne a odpověď nevím zvolilo 0% respondentů (0 dotázaných).
34
Otázka č. 12: Proč podle Vás dochází k poškození pacienta všeobecnou sestrou?
38% 81%
Nedostatek vzdělání 64%
Nepozornost Únava
70%
Syndrom vyhoření
Graf 7 Příčiny poškození pacienta (n=100)
V grafu č. 7 jsou znázorněny výsledky otázky č. 12 (viz výše), na kterou měli respondenti možnost odpovídat více možnostmi. Z grafu je patrné, že možnost nedostatek vzdělání uvedlo 38% respondentů (38 dotázaných), možnost nepozornost uvedlo 64% respondentů (64 dotázaných), možnost únava uvedlo 70% respondentů (70% dotázaných) a možnost syndrom vyhoření uvedlo 81% respondentů (81 dotázaných).
35
Otázka č. 13: Myslíte si, že pro bezpečné poskytování zdravotní péče je nutné kontinuální vzdělávání všeobecných sester?
10% 9%
Ano Ne 71%
Nevím
Graf 8 Nutnost kontinuálního vzdělávání pro bezpečný výkon péče (n=100)
Graf č. 8 znázorňuje, že 71% respondentů (71 dotázaných) uvedlo odpověď ano, 9% respondentů (9 dotázaných) uvedlo odpověď ne a 10% respondentů (10 dotázaných) odpovědělo nevím.
36
Otázka č. 14: Domníváte se, že v důsledku náročnosti povolání všeobecné sestry se lze dopustit chyb?
2%
Ano Ne Nevím 98%
Graf 9 Chyby v práci všeobecné sestry v důsledku náročnosti povolání (n=100)
V grafu č. 9 vidíme, že odpověď ano zvolilo 98% respondentů (98 dotázaných) a pouhá 2% respondentů (2 dotázaní) uvedli možnost ne a možnost nevím nezvolil nikdo.
37
Otázka č. 15: Domníváte se, že vlivem nedostatku personálu mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry?
2% 4%
Ano Ne Nevím 94%
Graf 10 Chyby v práci všeobecné sestry v důsledku nedostatku personálu (n=100)
Graf 10 nám znázorňuje, že 94% respondentů (94 dotázaných) uvedlo odpověď ano, 2% respondentů (2 dotázaní) uvedli odpověď ne a 4% respondentů (4 dotázaní) udali odpověď nevím.
38
Otázka č. 16: Domníváte se, že může dojít v práci všeobecné sestry k poškození pacienta v důsledku zastaralého vybavení pracoviště?
14%
17%
Ano 69%
Ne Nevím
Graf 11 Poškození pacienta v důsledku zastaralého vybavení (n=100)
Graf č. 11 nám značí, že 69% respondentů (69 dotázaných) uvedlo odpověď ano, 17% respondentů (17 dotázaných) uvedlo odpověď ne a 14% respondentů (14 dotázaných) uvedlo odpověď nevím.
39
Otázka č. 17: Domníváte se, že mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry vlivem syndromu vyhoření?
3% 4%
Ano Ne Nevím 93%
Graf 12 Chyby v práci všeobecné sestry vlivem syndromu vyhoření (n=100)
Graf č. 12 nám znázorňuje, že 93% respondentů (93 dotázaných) uvedlo odpověď ano, 3% respondentů (3 dotázaní) uvedli odpověď ne a 4% respondentů (4 dotázaní) uvedli odpověď nevím.
40
Otázka č. 18: Myslíte si, že pro poskytování bezpečné péče všeobecnou sestrou je důležitý "Etický kodex"?
0% 4%
Ano Ne Nevím 96%
Graf 13 Důležitost etického kodexu pro bezpečnou zdravotnickou péči (n=100)
Graf č. 13 nám ukazuje, že 96% respondentů (96 dotázaných) uvedlo odpověď ano a 4% respondentů (4 dotázaní) uvedli odpověď ne. Možnost odpovědi nevím nevyužil nikdo.
41
Otázka č. 19: Chrání podle Vás standardy - jak všeobecné sestry, tak i pacienty před možným poškozením?
3%
16%
Ano Ne 81%
Nevím
Graf 14 Standard jako ochrana pro všeobecné sestry i pro pacienty (n=100)
Graf č. 14 nám ukazuje, že 81% respondentů (81dotázaných) odpovědělo ano, 3% respondentů (3 dotázaní) odpověděli ne a 16% respondentů (16 dotázaných) odpovědělo nevím.
42
Otázka č. 20: Má Vaše zdravotnické zařízení "Program zvyšování kvality"?
1% 6%
Ano Ne Nevím 93%
Graf 15 Vlastnictví Programu zvyšování kvality (n=100)
Graf č. 15 nám znázorňuje, že 93% respondentů (93 dotázaných) odpovědělo ano, 1% respondentů (1 dotázaný) odpověděl ne a 6% respondentů (6 dotázaných) odpovědělo nevím.
43
Otázka č. 21: Sleduje Vaše zdravotnické zařízení bezpečnost poskytované zdravotní péče?
0% 4%
Ano Ne Nevím 96%
Graf 16 Sledování bezpečnosti poskytované péče (n=100)
Graf č. 16 nám ukazuje, že 96% respondentů (96 dotázaných) odpovědělo ano a 4% respondentů (4 dotázaní) odpověděli ne. Možnost odpovědí nevím nezvolil nikdo.
44
Otázka č. 22. Máte možnost hlásit vedení nemocnice poškození pacienta jako je například záměna léků (nežádoucí událost)?
0%
Ano Ne Nevím 100%
Graf 17 Hlášení poškození pacienta – nežádoucí událost (n=100)
Zde graf č. 17 nám ukazuje, že 100% respondentů zvolilo možnost odpovědi ano (100 dotázaných) z čehož vyplývá, že odpovědí ne a nevím nezvolil nikdo.
45
Otázka č. 23: Zapojuje se Vaše zařízení do celostátních anket jako je např. "Kvalita očima pacientů"?
16%
3%
Ano Ne 81%
Nevím
Graf 18 Zapojení do celostátních anket (n=100)
Graf č. 18 nám znázorňuje, že 81% respondentů (81 dotázaných) uvedlo možnost ano, 3% respondentů (3 dotázaní) uvedli možnost ne a 16% respondentů (16 dotázaných) uvedlo odpověď nevím.
46
2.7 Diskuse
Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat informovanost všeobecných sester o možném poškození pacienta v důsledku prováděných chyb v jejich práci. K tomuto cíli jsem si zvolila tři hypotézy. Hypotéza č. 1: Domnívám se, že více jak 75% respondentů ví, co je sorrorigenie. K této hypotéze se vztahovaly otázky: č. 6. Co je podle Vás sorrorigenie? č. 7. Jsou podle Vás příkladem fyzického poškození zbytečné pokusy o pacientovu venepunkci, kdy se sestře opakovaně nedaří odebrat krev a ona toto ignoruje a dokola se o to pokouší, aniž by zavolala zkušenější kolegyni? č. 8. Je podle Vás příkladem psychického poškození pacienta necitlivá debata nad jeho lůžkem či hovoření o něm jako o diagnóze? č. 9. Poškodil/a jste Vy sama někdy pacienta? č. 10. Byl/a jste někdy svědkem poškození pacienta jinou sestrou? č. 11. Jak na to reagoval pacient, byl si toho vědom? Tato hypotéza se prokázala a potvrdila. Většina respondentů (více jak 75%) ví, co je sorrorigenie.
Hypotéza č. 2: Domnívám se, že více jak 75% respondentů zná příčiny poškození pacienta v práci všeobecné sestry. K této hypotéze se vztahovaly otázky: č. 12. Proč podle Vás dochází k poškození pacienta všeobecnou sestrou? č. 13. Myslíte si, že pro bezpečné poskytování zdravotní péče je nutné kontinuální vzdělávání všeobecných sester?
47
č. 14. Domníváte se, že v důsledku náročnosti povolání všeobecné sestry se lze dopustit chyb? č. 15. Domníváte se, že vlivem nedostatku personálu mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry? č. 16. Domníváte se, že může dojít v práci všeobecné sestry k poškození pacienta v důsledku zastaralého vybavení pracoviště? č. 17. Domníváte se, že mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry vlivem syndromu vyhoření? Tato hypotéza se též potvrdila. Většina respondentů (více jak 75% respondentů) zná příčiny poškození pacienta.
Hypotéza č. 3: Domnívám se, že více jak 75% respondentů zná preventivní opatření před poškozením pacienta v práci všeobecné sestry. K této hypotéze se vztahovaly otázky: č. 18. Myslíte si, že pro poskytování bezpečné péče všeobecnou sestrou je důležitý "Etický kodex"? č. 19. Chrání podle Vás standardy - jak všeobecné sestry, tak i pacienty před možným poškozením? č. 20. Má Vaše zdravotnické zařízení "Program zvyšování kvality"? č. 21. Sleduje Vaše zdravotnické zařízení bezpečnost poskytované zdravotní péče? č. 22. Máte možnost hlásit vedení nemocnice poškození pacienta jako je například záměna léků č. 23. Zapojuje se Vaše zařízení do celostátních anket jako je např. "Kvalita očima pacientů"? Tato hypotéza se taktéž potvrdila. Většina respondentů (více jak 75%) zná preventivní opatření před poškozením pacienta.
48
Z vyhodnocení hypotéz je tedy patrné, že všechny tři mnou stanovené hypotézy se potvrdily a tudíž mnou zadaný cíl, ve kterém jsem se rozhodla zmapovat informovanost všeobecných sester v problematice pochybení v práci a následném poškození pacienta, považuji za splněný. To, že všechny mé hypotézy byly potvrzeny a výzkum tedy prokázal kladné výsledky v informovanosti všeobecných sester, považuji samozřejmě za úspěch. Můj názor na to, proč tomu ale tak bylo, je ten, že hlavním důvodem bylo mé provádění výzkumu v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Tato psychiatrická nemocnice je akreditována a pro sledování a hodnocení ošetřovatelské péče a tím i pro neustálé zvyšování kvality dané péče dělá opravdu hodně. Má svého manažera kvality, který „své“ zařízení zapojuje do spousty výzkumů, které jsou zaměřeny na pacienty a na personál a do vzdělávacích programů pro personál. Což, jak jsem již uváděla v „Současném stavu problematiky“, je potřebné ke kontinuálnímu zvyšování kvality péče. A jelikož tedy tato psychiatrická nemocnice tato opatření provádí, je to pro mne důvod, proč můj výzkum dopadl kladně a to tak, že jsou všeobecné sestry obeznámeny s pojmem sorrorigenie, znají její příčiny a hlavně prevenci. Když jsem uskutečňovala svůj výzkum a následně jeho vyhodnocení, uvědomila jsem si, že by bylo velice zajímavé, kdyby někdo v budoucnu provedl v rámci své bakalářské nebo magisterské práce podobný výzkum jako já, jen zaměřený na srovnání informovanosti všeobecných sester v dané problematice v různých organizacích. Mohlo by to být dle typu zařízení nebo dle lokalizace (v regionech nebo městech apod.) Věřím, že i takovéto výzkumy by přinesly zajímavé výsledky a byly by přínosem. Mé nynější práci se trošku podobá práce bývalé studentky Lékařské fakulty v Hradci Králové Mgr. Michaele Votrubové, která v roce 2008 zpracovala práci pouze na téma „Sorrorigenie“. Cílem její práce bylo zjistit, zdali se pacienti setkali se sorrorigenií u vlastní osoby nebo u osob jiných, jaké následky toto poškození mělo a jak nahlíží na současnou úroveň kvality v poskytování ošetřovatelské péče sestrami. Výzkumné šetření probíhalo formou kvalitativního výzkumu pomocí metody standardizovaného rozhovoru s šesti hospitalizovanými pacienty. Výsledky rozhovorů byly zajímavé, ale sama autorka uvádí, že se nedají považovat za validní, neboť výzkumný vzorek byl velice malý. Také by byla ráda, kdyby na její výzkum v budoucnu někdo navázal. Výzkumy na pochybení všeobecných sester, na příčinu a následnou prevenci těchto pochybení samozřejmě probíhají výzkumy i v zahraničí. Zaujalo mě prohlášení prezidentky Americké asociace sester Pamely F. Ciprianové, která říká, že v rámci jejich asociace proběhlo již mnoho výzkumů a ti ukazují, že například jedním z velikých problémů jsou přesčasy 49
všeobecných sester, v rámci nichž jsou sestry unavené a chybují, proto v Americe již požadují zrušení těchto přesčasů pomocí navyšování počtu personálu. Je tedy patrné, že problematika pochybení všeobecných sester je celosvětový problém a že bylo načase se jím začít zabývat a hlavně najít způsoby prevence.
2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi
V této problematice o možném poškození pacienta v důsledku chyb v práci všeobecné sestry je dle mého názoru nejdůležitější prevence vzniku chyb a to, jak jsem již uvedla v „Současném stavu problematiky“ (viz výše), ze strany všeobecných sester samotných, tak ze strany zaměstnavatele. Všeobecné sestry by měly být uvědomělé a být si svých eventuálních nedostatků ve vzdělání vědomi, přiznat si je a chybějící znalosti si doplňovat dalším studiem ve školách, specializačních kurzech nebo pomocí přednášek atd. V dnešní moderní době se má možnost vzdělávat každý, kdo chce. Další důležitou stránkou prevence ze strany všeobecných sester je dle mého názoru, také již zmíněná jejich psychická pohoda. Všeobecné sestry by si měly uvědomovat, že jejich povolání se řadí do kategorie náročné a uzpůsobit tomu svůj životní styl. Naučit se odpočívat a relaxovat, ať už v pohodlí svého domova nebo mohou chodit na kurzy meditaca, na jogu apod. Jen všeobecná sestra, která není vystresovaná nebo vyčerpaná, může být dobrá sestra a bezchybně pracovat. Pomocí otázky č. 24 v dotazníku jsem zjistila možné druhy motivace pro lepší výkon přímo od všeobecných sester. Všeobecné sestry uváděly vyšší finanční ohodnocení, více personálu pro klidnější výkon služby a lepší vybavení pracovišť. Další složkou prevence je prevence ze strany zaměstnavatele. Samozřejmě to, jaké pracovní podmínky vytvoří zaměstnavatel pro své zaměstnance, hraje obrovskou roli při výkonu jejich práce. Zaměstnavatel by si této skutečnosti měl být vědom a postarat se o to, aby byla v rámci možností nejlepší. K tomu, jak zjistit spokojenost svých zaměstnanců, může zaměstnavateli pochopitelně pomoci spousta metod. Jednou z nich, a dle mého názoru je i jednou z nejadekvátnějších, je provádět ve svém zařízení alespoň dvakrát ročně dotazníkové šetření. Ale také v rámci sledovaní kvality péče nebo hlášení vzniku nežádoucích chyb se dá o spokojenosti zaměstnanců ledasco odvodit. Pak je už jen nutné realizovat potřebné změny, které poslouží
50
k zajištění vhodných pracovních podmínek pro co nejvíce bezchybnou práci všeobecných sester a tím pro spokojené pacienty.
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se věnovala poměrně aktuálnímu tématu chyb v práci všeobecné sestry. Jak vysvětluji v úvodu, bylo to právě z důvodu jeho aktuálnosti a také protože mi jako zdravotnickému asistentovi pracujícímu v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod a budoucí všeobecné sestře přišlo vhodné se o této problematice dozvědět více informací. Toto téma šlo zpracovat více způsoby, ale já si vybrala zmapování informovanosti všeobecných sester o možném poškození pacienta v důsledku chyb v jejich práci protože, jakmile se řekne chyba v práci všeobecné sestry, tak si okamžitě vybavím dopad na pacienta ve formě jeho poškození a tak mi toto pojetí tématu přišlo nejvhodnější. K cíli jsem si stanovila tři hypotézy, které jsem se rozhodla potvrdit nebo vyvrátit pomocí kvantitativního výzkumu, který jsem provedla za pomoci dotazníku. Dotazník jsem použila vlastní konstrukce. Byl sestaven tak, aby otázky v něm korespondovaly s obsahem hypotéz. Bylo použito 24 otázek, z toho jich bylo uzavřených 23 otázek, na které respondenti vybírali odpovědi z nabídnutých možností a 1 otázka otevřená, kde měli respondenti napsat vlastní názor na to, jak by se dala zlepšit péče o pacienty. Ve výsledcích výzkumu a jsem graficky znázornila odpovědi pouze na otázky vztahující se k hypotézám a věnovala jsem se jim i ve shrnutí v diskusi. K hypotéze č. 1 se tedy vztahovaly otázky č. 6 až 11, k hypotéze č. 2 se vztahovaly otázky č. 12 až 17 a k poslední třetí hypotéze se vztahovaly otázky č. 18 až 23. Prvních šest otázek mého dotazníku se týkalo pohlaví respondentů, jejich věku, vzdělání, registrace a délky praxe v oboru. Na tyto otázky nebyl při vyhodnocování hypotéz brán zřetel, byly tedy pouze informativní.
51
Jejich vyhodnocení dopadlo takto:
Otázka č. 1: Jaké je Vaše pohlaví?
8%
Muž Žena 92%
Graf 19 Pohlaví respondentů (n=100)
V grafu č. 19 vidíme, že pouze 8% respondentů (8 dotázaných) bylo mužského pohlaví a 92% respondentů (92 dotázaných) bylo žen.
Otázka č. 2: Jaký je Váš věk? 0% 0% 33%
méně než 20let 21-40let 67%
41-60let více jak 60let
Graf 20 Věk respondentů (n=100)
Graf č. 20 nám znázorňuje, že 67% respondentů (67 dotázaných) bylo v druhé věkové kategorii (21-40let) a 33% respondentů (33 dotázaných) bylo ve třetí věkové kategorii (41-60let). Ostatní dvě věkové kategorie zastoupené nebyly. 52
Otázka č. 3: Jaké je Vaše dosažené vzdělání?
střední škola 10%
39%
19%
vyšší odborná škola vysokoškolské vzdělání
32%
specializační vzdělání
Graf 21 Vzdělání respondentů (n=100)
Graf č. 21 nám ukazuje, že 39% respondentů (39 dotázaných) má středoškolské vzdělání, 32% respondentů (32 dotázaných) má vyšší odbornou školu, 19% respondentů (19 dotázaných) má vysokoškolské vzdělání a 10% respondentů (10 dotázaných) má specializační studium.
Otázka č. 4: Jste registrovaný/á?
14%
Ano Ne 86%
Graf 22 Registrace respondentů (n=100)
Graf č. 22 nám znázorňuje, že 86% respondentů (86 dotázaných) je registrováno a 14% respondentů (14 dotázaných) není registrováno. 53
Otázka č. 5: Jaká je délka Vaší praxe?
11%
33%
24%
méně než 1 rok 1-5 let 6-15 let
32%
16 let a více
Graf 23 Délka praxe respondentů (n=100)
Graf č. 23 nám znázorňuje, že 11% respondentů (11 dotázaných) pracuje méně než rok, 24% respondentů (24 dotázaných) pracuje 1-5 let, 32% respondentů (32 dotázaných) pracuje 6-15 let a 33% respondentů (33 dotázaných) pracuje více jak 16 let.
Výsledky z otázky č. 24, která byla otevřená, jsou popsány v kapitole „Návrh řešení a doporučení pro praxi“. Celý výzkum dopadl dle mého očekávání, což znamená, že všechny tři mnou stanovené hypotézy se potvrdily. Pomocí dotazníkového šetření bylo zjištěno, že více jak 75% respondentů zná pojem sorrorigenie, také že více jak 75% respondentů zná příčiny poškození pacienta a konečně že více jak 75% respondentů zná preventivní opatření před poškozením pacienta. To je dle mého názoru pro prevenci vzniku chyb a v důsledku nich pak k poškození pacienta základ.
54
Seznam zdrojů 1. BUŽGOVÁ, Radka a Ilona PLEVOVÁ. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 285 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3557-3. 2. Facts about The Joint Commission. The Joint Commission [online]. USA: The Joint Commission,
2015,
2015
[cit.
2015-12-02].
Dostupné
z:
http://www.jointcommission.org/facts_about_the_joint_commission/ 3. GLADKIJ, Ivan. Management ve zdravotnictví: ekonomika zdravotnictví : řízení lidských zdrojů ve zdravotnictví : kvalita zdravotní péče a její vyhodnocování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2003, xii, 380 s. Praxe manažera (Computer Press). ISBN 807226-996-8. 4. HEŘMANOVÁ, Jana. Etika v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 200 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3469-9. 5. Hodnocení kvality bezpečí zdravotnických služeb. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. ČR: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2012, 2012 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/hodnoceni-kvality-a-bezpecizdravotnich-sluzeb_2556_15.html 6. JAROŠOVÁ, Darja a Renáta ZELENÍKOVÁ. Ošetřovatelství založené na důkazech: evidence based nursing. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 136 s. Sestra (Grada). ISBN 97880-247-5345-4. 7. JOINT COMMISSION INTERNATIONAL a Ivan Staněk] [PŘELOŽILI DAVID MARX. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice: překlad 3. vydání. 1. české vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 8024724367 8. KŘIVOHLAVÝ, Jaro a Jaroslava PEČENKOVÁ. Duševní hygiena zdravotní sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 78 s. Sestra (Grada). ISBN 80-247-0784-5. 9. KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 163 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2069-2. 10. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových socíálních [sic] zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3148-3. 55
11. MAREŠ, Jiří. Iatropatogenie a sororigenie, aneb, Jak lze poškozovat člověka. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského, 2002, 59 s. ISBN 8086723-00-3. 12. Metodika sledování nežádoucích událostí ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Ministerstvo zdravotnictví ČR[online]. ČR: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2009, 2009
[cit.
2015-12-02].
Dostupné
z:
www.mzcr.cz/KvalitaABezpeci/Soubor.ashx?souborID=17037 13. O projektu/KOP. Kvalita Očima Pacientů [online]. ČR: Kvalita Očima Pacientů, 2003, 2003 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.hodnoceni-nemocnic.cz/Oprojektu.html 14. PLEVOVÁ, Ilona. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3871-0. 15. Registr zdravotnických pracovníků. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. ČR: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014, 2015 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/registr-zdravotnickych-pracovniku_9165_929_3.html 16.
Standardy
ve
zdravotnictví
osnova. Informační
systém
Masarykovy
university [online]. ČR: Informační systém Masarykovy university, 2006, 2006 [cit. 2015-12-02].
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/el/1456/jaro2006/CN_KVEKZD/um/W10/Standardy_ve_zdravotnictv i.pdf 17. STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5. 18. ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Doprovázení v ošetřovatelství I: pomáhající profese, doprovázení a systém podpor pro pacienty. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015, 143 stran. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-5710-0. 19. VÉVODA, Jiří. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 159 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4732-3.
56
20. Věštník 6/2008. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. ČR: Ministerstvo zdravotnictví
ČR,
2008,
2008
[cit.
2015-12-02].
Dostupné
z:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/vestnik_2146_1034_3.html 21. Věstník 9/2004 - Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. ČR: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004, 2008 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/vestnik_1881_1038_3.html 22. Všeobecná sestra versus zdravotnický asistent – činnosti podle vyhlášky č. 55/2011 Sb., aneb Když dva dělají totéž, není to totéž. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče [online]. ČR: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, 2012, 2012 [cit. 201212-02].
Dostupné
z:
http://osz.cmkos.cz/cz/clanky/25-10-2012-sestra-versus-
asistent.aspx 23.WORKMAN, Barbara A a Clare L BENNETT. Klíčové dovednosti sester. Vyd. 1. české. Praha: Grada, 2006, 259 s. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1714-x.
57
Seznam tabulek a grafů Graf 1 Význam pojmu sorrorigenie ............................................................................. 29 Graf 2 Názor na opakovanou venepunkci ................................................................... 30 Graf 3 Názor na necitlivou debatu o pacientovi.......................................................... 31 Graf 4 Poškození pacienta respondenty ...................................................................... 32 Graf 5 Respondent jako svědek poškození pacienta ................................................... 33 Graf 6 Reakce pacienta na poškození ......................................................................... 34 Graf 7 Příčiny poškození pacienta .............................................................................. 35 Graf 8 Nutnost kontinuálního vzdělávání pro bezpečný výkon péče ......................... 36 Graf 9 Chyby v práci všeobecné sestry v důsledku náročnosti povolání .................... 37 Graf 10 Chyby v práci všeobecné sestry v důsledku nedostatku personálu ............... 38 Graf 11 Poškození pacienta v důsledku zastaralého vybavení.................................... 39 Graf 12 Chyby v práci všeobecné sestry vlivem syndromu vyhoření ........................ 40 Graf 13 Důležitost etického kodexu pro bezpečnou zdravotnickou péči .................... 41 Graf 14 Standard jako ochrana pro všeobecné sestry i pro pacienty .......................... 42 Graf 15 Vlastnictví Programu zvyšování kvality ........................................................ 43 Graf 16 Sledování bezpečnosti poskytované péče ...................................................... 44 Graf 17 Hlášení poškození pacienta – nežádoucí událost ........................................... 45 Graf 18 Zapojení do celostátních anket ...................................................................... 46 Graf 19 Pohlaví respondentů ....................................................................................... 52 Graf 20 Věk respondentů ............................................................................................ 52 Graf 21 Vzdělání respondentů .................................................................................... 53 Graf 22 Registrace respondentů .................................................................................. 53 Graf 23 Délka praxe respondentů ............................................................................... 54
58
Seznam příloh Příloha 1 – Souhlas s Dotazníkovým šetřením Příloha 2- -Dotazník
59
Příloha 1 Souhlas s dotazníkovým šetřením
60
Příloha 2 – Dotazník
Dotazník
Dobrý den, jmenuji se Michaela Drápalová a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava, obor Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění dotazníku, který je stěžejní pro mou bakalářskou práci. Tématem mé práce jsou „Chyby v práci všeobecné sestry“. Mým cílem je „Zmapovat informovanost všeobecných sester o možném poškození pacienta v důsledku prováděných chyb v jejich práci“. Dotazník je anonymní a bude použit výhradně jen pro účely bakalářské práce. Celá práce bude po obhájení dostupná na stránkách školy- www.vspj.cz. Předem moc děkuji za spolupráci. Michaela Drápalová U každé otázky Vás prosím o zakroužkování vždy jedné Vámi vybrané odpovědi. 1. Jaké je Vaše pohlaví? a) žena b) muž
2. Jaký je Váš věk? a) méně než 20 let b) 21-40 let c) 41-60 let d) více než 60 let
61
3. Jaké je Vaše dosažené vzdělání? a) střední škola b) vyšší odborná škola c) vysokoškolské vzdělání d) specializační vzdělání
4. Jste registrovaná/ý? a) ano b) ne
5. Jaká je délka Vaší praxe? a) méně než 1 rok b) 1-5 let c) 6-15 let d) 16 let a více
6. Co je podle Vás sorrorigenie? a) psychosomatické poškození pacienta lékařem b) psychosomatické poškození pacienta sestrou c) finanční poškození pacienta lékařem nebo sestrou
62
7. Jsou podle Vás příkladem fyzického poškození zbytečné pokusy o pacientovu venepunkci, kdy se sestře opakovaně nedaří odebrat krev a ona toto ignoruje a dokola se o to pokouší, aniž by zavolala zkušenější kolegyni? a) ano b) ne c) nevím
8. Je podle Vás příkladem psychického poškození pacienta necitlivá debata nad jeho lůžkem či hovoření o něm jako o diagnóze? a) ano b) ne c) nevím
9. Poškodil/a jste Vy sama někdy pacienta? a) ano b) ne c) nevím
10. Byl/a jste někdy svědkem poškození pacienta jinou sestrou? a) ano b) ne c) nevím
11. Jak na to reagoval pacient, byl si toho vědom? a) ano b) ne
63
12. Proč podle Vás dochází k poškození pacienta všeobecnou sestrou? (Možnost více odpovědí.) a) nedostatek vzdělání b) nepozornost c) únava d) syndrom vyhoření
13. Myslíte si, že pro bezpečné poskytování zdravotní péče je nutné kontinuální vzdělávání všeobecných sester? a) ano b) ne c) nevím
14. Domníváte se, že v důsledku náročnosti povolání všeobecné sestry se lze dopustit chyb? a) ano b) ne c) nevím 15. Domníváte se, že vlivem nedostatku personálu mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry? a) ano b) ne c) nevím
16. Domníváte se, že může dojít v práci všeobecné sestry k poškození pacienta v důsledku zastaralého vybavení pracoviště? a) ano b) ne c) nevím 64
17. Domníváte se, že mohou vznikat chyby v práci všeobecné sestry vlivem syndromu vyhoření? a) ano b) ne c) nevím
18. Myslíte si, že pro poskytování bezpečné péče všeobecnou sestrou je důležitý "Etický kodex"? a) ano b) ne c) nevím
19. Chrání podle Vás standardy - jak všeobecné sestry, tak i pacienty před možným poškozením? a) ano b) ne c) nevím
20. Má Vaše zdravotnické zařízení "Program zvyšování kvality"? a) ano b) ne c) nevím
21. Sleduje Vaše zdravotnické zařízení bezpečnost poskytované zdravotní péče? a) ano b) ne c) nevím 65
22. Máte možnost hlásit vedení nemocnice poškození pacienta jako je například záměna léků (nežádoucí událost)? a) ano b) ne c) nevím
23. Zapojuje se Vaše zařízení do celostátních anket jako je např. "Kvalita očima pacientů"? a) ano b) ne c) nevím
24. Jak by se podle Vás dala zlepšit péče o pacienty v našich nemocnicích? (Napište vlastní názor.)
66
