CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI

CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI

Autor práce: Lenka Nováková

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Jakubec

Střední škola KNIH, o.p.s. Školní rok: 2014/2015

2014-15 Maturitní práce

Prohlášení

Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ.

V Brně dne:

2


Na tomto místě chci poděkovat Mgr. Pavlu Jakubcovi za jeho trpělivost a podporu při tvorbě mé maturitní práce.

3


Anotace

Práce se bude věnovat interpersonální percepci. Tedy „poznávání člověka člověkem“. Klíčovým slovem k mé maturitní práci je „individualita“. Jejím cílem je totiž zdůraznění faktu, že člověka nelze srovnávat s ostatními, resp. je nutné zvolit správný postup pro komunikaci s ním. Cílem číslo dvě je poukázat na propojení mezi jednotlivými jevy. Rozeberu některé chyby, budu hovořit o hranicích mezi nimi a dostanu se k vlastnímu zhodnocení. Výsledky subjektivních poznatků v návaznosti na obecně platné pravdy doložím na několika případech.

My maturita work will focus on interpersonal perception which means „recognizing a person by another person“. The key word to my work is „individuality“. The goal of work is to point out the fact that we can´t compare person with the other people and to say that it´s necessary to choose correct procedure to communicate with this person. Next goal is to show that some features are interconnected. I will analyse some of the mistakes people do in perception, I will speak about borders between them. Also I will mention my own opinions and I will prove the results of my own findings on the generally known facts.

4


OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 6 SOCIOLOGIE ....................................................................................................... 7 SOCIÁLNÍ INTERAKCE..................................................................................... 7 VNÍMÁNÍ ............................................................................................................. 8 EFEKT SOCIÁLNÍHO POSTAVENÍ .................................................................. 9 FAVORITISMUS ................................................................................................. 9 PRVNÍ DOJEM................................................................................................... 10 PŘEDSUDKY ..................................................................................................... 11 PROJEKCE ......................................................................................................... 12 KATEGORIZACE .............................................................................................. 13 MEZIKULTURNÍ NEVNÍMAVOST ................................................................ 14 HALÓ EFEKT .................................................................................................... 16 IGOR HNÍZDO S RÁKOSKOU ........................................................................ 17 OTUPĚLOST ...................................................................................................... 18 VLIV MÉDIÍ NA VNÍMÁNÍ JEDINCE A SPOLEČNOST ............................. 19 ZÁVĚR ................................................................................................................ 21 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 22 ZDROJE .............................................................................................................. 24

5


ÚVOD Protože ne vždy si člověk uvědomí, že dělá něco špatně, nebo neví, že tohle jednání má svůj původ, tahle práce bude obsahovat informace, které by měly zapůsobit na čtenáře a buď ho seznámit s novými skutečnostmi, nebo vědomosti o tomto tématu zdůraznit, protože jde o podstatné jevy ze života společnosti, jíž je člověk součástí. Další možností je nezájem člověka o druhé, což může ve společnosti působit problémy. Chyby v percepci ohrožují naše další vztahy s ostatními lidmi a v důsledku jejich konání vznikají bariéry, které se v budoucnu těžko překračují. Aby práce zaujala větší spektrum čtenářů, moje práce bude obsahovat informace o propojení chyb v percepci, a také se bude zabývat mými vlastními postřehy. Tohle téma jsem si vybrala v návaznosti na vlastní zájem o problematiku dorozumívání mezi lidmi. Ve svém životě jsem se stala jednak tou, která chybovala, a jednak jsem se účastnila jako pozorovatel při reakcích osob na určité podněty (příchod nové osoby do kolektivu apod.). Z důvodu, že chyby ve vnímání dělá v podstatě každý a mohou ovlivňovat naše životy, rozhodla jsem se některé z nich rozebrat a případně je demonstrovat na konkrétních situacích. Budu se věnovat těm chybám, se kterými jsem se setkala v zaznamenávání běžných životních situací, a těm, které mne nejvíce zaujaly. Jsou to chyby věnující se problematice vnímání lidí odlišných národností a kultur, haló efektu, problému projektování vlastních snů do života druhých, aj. Nejdříve ale uvedu několik slov o sociologii obecně a základní informace o vnímání, v této části vycházím z obecné teorie. Aby byl ale člověk schopen poznávat, je důležité mít na paměti, že základem je vnímání, které bývá subjektivní. „Každý nový vjem je závislý na předchozí zkušenosti člověka a jeho aktuálním stavu a náladě.“1

1

DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj! ze společenských věd. Aktualiz. vyd. 1. Brno: Didaktis, c2008, s. 155. ISBN 97880-7358-122-0.

6


SOCIOLOGIE Sociologie je vědní obor, jehož základy položil Auguste Comte. Dalšími důležitými osobnostmi této vědy jsou Émil Durkheim a Max Weber. Sociologií rozumíme vědu o společnosti. O tom, jaký vliv má společnost na jedince, jak mění jeho chování. Pojednává o důsledcích jevů ve společnosti vůči jedinci. Člověk je „zoón politikon“ - tvor společenský, jak řekl Aristoteles. Setkává se dennodenně se svými spoluobčany, a proto většinou nemůže zabránit tomu, aby se některé jevy z okolí, ve kterém se pohybuje, promítly do jeho života. „Povaha poznatků a zjištění sociologie je pouze pravděpodobností. Pravděpodobnost znamená, že něco nastane, ale nastat to nemusí.“2 Tento citát si spojuji s jednou ze sociálních chyb, s předsudky. Navzdory tomu, že člověk očekává určitý jev a okolnosti tomu nasvědčují, nemusí jít nutně o pravdu. Předchozí věta shrnuje můj názor o tom, že se všechno odvíjí od konkrétních situací a nelze objektivně posuzovat dle učebnic. „Snaží se formulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin.“3

SOCIÁLNÍ INTERAKCE Tímto označením rozumíme začleňování člověka do společnosti. Chápáno ve smyslu přijímání jednotlivce do určité skupiny. Sociální interakci se v práci věnuji z toho důvodu, že příčinu její neúspěšnosti přiřazuji právě chybám v percepci, kterých se člověk dopouští na základě vlivů. Jedním z rizik konání chyb v sociální percepci uvádím právě nepřijímání do kolektivu.

2

DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj! ze společenských věd. Aktualiz. vyd. 1. Brno: Didaktis, c2008, s. 122. ISBN 97880-7358-122-0. 3 Tamtéž. s. 122.

7


VNÍMÁNÍ Vnímání je poznávací psychický proces, na základě něhož jednotlivec, ale také skupina osob zpracovává vjemy a počitky. Zatímco vjemem označujeme celkové přijaté představy, počitky jsou definovány jako poznatky na základě jednotlivých znaků (vnímání jedním smyslem). „Vnímání zahrnuje nejen vnímání druhého, ale i vidění sebe sama.“4 „Vnímání má úzkou souvislost s komunikací.“5 Nové informaci věnujeme pozornost a přijímáme ji na základě smyslů. Tedy hovoříme o recepci. To, co slyšíme druhého říkat, nebo to, co vypozorujeme či jinak zaznamenáme, zaregistrujeme, a dál s informací pracujeme. Smysly mohou zkreslit výsledný úsudek a tím dokonce změnit naše konečné stanovisko k dané věci. Tato práce se ale bude věnovat percepci. Tzn. uvědomování si. Záleží na osobnosti člověka. Na psychickém stavu jedince a jeho psychických vlastnostech, příp. jeho zkušenostech z minulosti. Není tedy vyloučeno, že náš budoucí postoj vzniká na základě neúplných nebo neobjektivních poznatků (psychika nám neumožňuje přijímat fakta taková, jaká jsou) a to může mít za následek chybu v našem dalším počínání. Vzhledem k tomu, že se jedinec při komunikaci opírá o subjektivní pocity, má nějaká očekávání a vztahuje vše ke své osobě. „Vzdaluje“ se tak od osoby, se kterou komunikuje a informace nemusí být „spolehlivá“. „Je důležité, jak získáváme první informace o druhých lidech - a první dojmy mohou ovlivnit chování. Kategorizujeme druhé a při jejich posuzování užíváme stereotypy.“6 V následující kapitole se budu věnovat problematice podléhání prvnímu dojmu, který má dle mého názoru nejzákladnější vliv na vývoj vztahu mezi osobami.

4

Sociální percepce. Mezilidske-vztahy.euweb.cz [online]. [b.r.]. [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://mezilidskevztahy.euweb.cz/poznavani.htm 5 MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, s. 55. ISBN 978-80-247-2339-6. 6 HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 7. Překlad Irena Štěpaníková. Praha: Portál, 2013, s. 69. ISBN 978-80-262-0534-0.

8


„Jak už víme, vnímání nepůsobí jako izolovaná funkce, nýbrž úzce souvisí s myšlením, jemuž slouží a jež naopak slouží jemu. Obdobně je vnímání propojeno s představivostí a s city. City naše vnímání zbystřují, např. to, k čemu máme kladný citový vztah, snadněji postřehneme. Podobně je tomu ovšem i se strachem - v důsledku strachu jsme nastraženi, aby nám neušly signály nějakého ohrožení. Je-li však cit velmi silný, může naše vnímání také zkreslovat. Například zamilovaný z dálky „vidí“ svou milou i v neznámé dívce. Tento jev nazýváme iluze.“7

EFEKT SOCIÁLNÍHO POSTAVENÍ V této kapitole mé práce se budu věnovat většinou předběžnému úsudku o člověku na základě toho, že víme, jaké dotyčný vykonává povolání. O některých z nich jsou totiž zaběhnuté představy mezi veřejností. Typickým příkladem je povolání policisty. Také díky vtipům si o nich lidé vytváří mylné domněnky v podstatě automaticky. V široké veřejnosti panují všeobecné představy o této skupině.

FAVORITISMUS Pokud se někdo dopouští této chyby, dochází k tomu, že preferuje konkrétní osobu oproti dalším v kolektivu. Přesto, že výkon pracovníků se nijak výrazně neliší, úspěch favorizovaného jedince je vyzdvihován. Zmíním také případ, kdy se dá favoritismus označit jako kladné jednání. Jestli-že se totiž vůči člověku projeví chvála či ocenění, může to mít pozitivní vliv na jeho další práci. Probouzí se v něm síla a touha naplnit případná další očekávání. S tímto případem se lze poměrně často setkat v běžném životě, zvláště ve školním prostředí, ve kterém se pohybuji a tak mám možnost vlastní zkušenosti.

7

ŘÍČAN, Pavel. Psychologie: příručka pro studenty. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 286. ISBN 80-7178-923-2.

9


PRVNÍ DOJEM První dojem je původní pocit jaký má člověk z něčeho nového, např. při seznamování s cizí osobou. V několika vteřinách se nám v hlavě odehrává proces, při kterém dojdeme k určitému závěru vůči novému. Pokud se setkáváme s někým neznámým, novým, vyvolá v nás dotyčný emoce a spouští proces utváření si představy. Na první pohled zpracujeme předběžné hodnocení. První dojem bývá tvořen vizuální podobou (v té se většinou naše úsudky odvíjí od obecně daných zaběhnutých kritérii), nebo prvními poznatky jeho charakteru např. v seznamovacím rozhovoru. Na těchto základech si o dotyčném tvoříme vlastní obrázek, což ovlivňuje náš další vztah k němu a je obtížné vymanit se z posuzování jen podle prvních charakteristických znaků. Proto bychom měli mít na paměti, že se nesmíme nechat „zmást“ na základě blíže nepodložených znaků osobnosti a dát šanci bližšímu poznání skutečného charakteru člověka. V praxi se lze často setkat s případem, kdy první dojem byl naprosto mylný. Tenhle typ poznání má svou funkci v mikroprostředí, ale také makroprostředí firem. Z hlediska vnitřní struktury se s podléháním prvnímu dojmu setkáme například v následující situaci. Představme si na jedné straně nového vedoucího oddělení a na straně druhé stálé pracovníky, kteří netuší, kdo se stane jejich nadřízeným. Zástupci obou zúčastněných subjektů (jedince x skupiny) si zcela jistě pokládají za cíl dobře zapůsobit. Navzdory tomu, že se člověk snaží ovlivnit první dojem z jeho osobnosti, není to v podstatě v jeho silách. Do tohoto dění totiž mimo jiné zasahuje skutečnost, že vzhledem k nervozitě se naše chování neodvíjí podle našeho původního plánu. Zaměstnanec se snaží o vyvolání haló efektu, čímž by na sebe upoutal pozornost a hned na začátku spolupráce se zapsal do podvědomí zaměstnavateli. Zaměstnavatel musí zapůsobit tak, aby vyvolal respekt, zároveň si ale také zajistit přízeň a to vše již v prvních okamžicích. Propojenost mezi předsudky a prvním dojmem chci dokázat na této fotografii (viz Přílohy, obr. 1). Dívka s roztomilými culíčky působí nevinně. Naproti tomu muž nedbalého vzezření vyvolává možná až pocit nebezpečí. První dojem má rozhodující stanovisko v utváření našeho názoru. Předsudky jsou umocňovány všeobecnými dojmy na základě zvyklosti.

10


PŘEDSUDKY Máme-li k něčemu či někomu negativní postoj, je pravděpodobné, že od něj automaticky čekáme reakce, kterými by nám potvrdil náš dojem z jeho osoby. Pokud se bavíme o předsudcích, nakonec se můžeme dostat až k problému rasismu. Ustálenými předsudky totiž bývají nepříliš pozitivní očekávání např. od lidí, kteří jsou negativně zaměřeni vůči Romům, se dá čekat, že k nim nemají důvěru a nepřijímají je do společnosti. Značný vliv na utváření předsudků má společnost obecně. Mnohdy si proto ani neuvědomuje, proč máme určitý názor. V následujících řádcích uvedu ukázku předsudků v běžném životě, která vychází z reality. Rodiče, kteří vyrůstali v komunistickém režimu v Československu, kdy v televizi nebyly vysílány filmy s dokonalými triky, nemají důvěru k novým filmům s digitálními efekty apod. V důsledku toho nedají filmu jako celku šanci a předem se na něj odmítají dívat, např. sledování filmu Hobit, aj. „Jsou tam draci, vizuální efekty, zlí skřeti,…“ Předsudek je v tomto případě umocňován mezigeneračními rozdíly a vlivem doby. Držíme si odstup také od neznámého, nového. Situace, se kterou jsem se osobně setkala, vykazuje typické znaky předsudků, ale také prvního dojmu. Do prodejny knihkupectví přichází zákazník. Jedná se o muže, jehož zdánlivý věk je asi 40 let. Má na sobě oblečeny teplákové kalhoty, pomačkanou kostkovanou košili a v ruce drží igelitovou tašku. První dojem z osoby je negativní. Po předchozích zkušenostech s podobnými osobami se prodavačka v prodejně obává, že jde o zloděje. Někdo nám něco vytkne – automaticky ho bereme jako nepřítele. Ukazuje nám jak se má co dělat apod. Na základě toho si člověk sám říká, že něco nezvládne, nebo něco udělá špatně. Tvoří si negativní předsudky vůči sobě z původního podnětu, že v očích jiného jsme se dopustili jedné chyby.

11


PROJEKCE Projekce, tedy promítání událostí, očekávání a plánů ze svého života do života někoho jiného patří k dnešní společnosti. Kořeny tohoto jevu lze nalézt i v dějinách. Příkladem je přebírání řemesla z otce na syna. Mezi aktuální patří tzv. „rodinné podniky“, kdy má rodič určitou vizi nejen své budoucnosti, ale také svých dětí. Už od útlého dětství je tedy možné přizpůsobovat výchovu tak, aby v dospělosti potomek podnik převzal. „Lidé používají projekci jako obranný mechanismus při přenášení viny na někoho jiného nebo jako ochranu před svými vlastními nepřijatelnými pocity, psychickými stavy.“8 Na téhle citaci chci předvést chybu z dalšího úhlu pohledu, kterému budu věnovat následující řádky. Čím dál častěji se v médiích objevuje kritika na pořádání dětských soutěží krásy, které se konají především v USA a Velké Británii. Soutěžícími jsou dívky mnohdy i předškolního věku a náplní jejich působení v této show je „předvádění toho, jak jsou krásné“. Samozřejmostí je dokonalé líčení, perfektní chůze modelky a oblečení od nejluxusnějších značek. A proč? Vysvětlení je jasné a naštěstí se postupně stává rozšířeným tématem po celém světě. Do tohoto světa modelek je přivedly jejich matky, které jsou většinou stárnoucí ženy, pro něž je nesmiřitelné opustit „dokonalý svět“. Častější variantou bývá ta, kdy se neúspěšná modelka snaží léčit své komplexy na svém dítěti. „Já jsem se nestala světoznámou kráskou, bude jí moje dcera.“ Uniká jim, že obírají malé děti o bezstarostnost tohoto období vývoje. Ty z dění kolem show nemají rozum a v dospělosti by je možná ani nenapadlo, že se mohly věnovat jinému povolání a hrozí nebezpečí, že jim přijde naprosto normální píchat dětem do obličeje botox proti vráskám a podsouvat jim pro tento věk nepřirozené činnosti.

8

MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, s. 69. ISBN 978-80-247-2339-6.

12


Od pohledu by mělo být jasné, že výrazné (jakékoliv) líčení u malých dětí je naprosto nepřirozené (viz Přílohy, obr. 2). Tento případ se dotýká také morálky. Holčičky jsou mnohdy vyzývavě oblečeny, což podporuje pedofilii. Naštěstí se díky redaktorům, kteří mají soudnost, šíří kritiky pořádání, této show a protože v médiích je síla, právem by veřejnost do několika let mohla tuhle událost považovat za naprosto nevhodnou jako je tomu již v některých zemích. Další riziko s tímto spojené vychází z toho, že v těchto soutěžích je hlavní rivalita. Celý život proto mohou dívky považovat ostatní za soupeře, které je nutno porazit. Osobně se domnívám, že projekce má jistou souvislost se sobeckostí.

KATEGORIZACE „Tendence vybrat si určité rysy, vlastnosti a zařazovat schematicky a stereotypně lidi do několika skupin podle společných znaků.“9 Ale také následující případ. Př.: Skupina tří kamarádek, které mají stejné názory na některé věci, pojí je podobné zájmy, často spolu tráví čas. Jako skupinka jsou brány za jeden celek. Dvě z nich si jsou v některých zájmech bližší. Třetí kamarádka tento zájem nesdílí, má jiný názor na něco, nebo má jiné reakce a názory, ale jsou ji připisovány stejné vlastnosti jako dvěma kamarádkám. (společnost je hází „ do jednoho pytle“) V tomto případě se zdá být naprosto logické, že pokud máme ve spojitosti některé osoby, protože o nich víme, že mají společné vlastnosti apod. Připisujeme všem jednu vlastnosti, i když to nemusí být pravda a netýká se všech.

9


13


MEZIKULTURNÍ NEVNÍMAVOST Samotný fakt, že komunikujeme s osobou z jiného státu, v nás může už předem vyvolávat pocity odcizení. Vůči klasickému prostředí, na které jsme zvyklí, se najednou zdají některé jevy nepřirozenými. Je důležité si uvědomit různost odlišných kultur. Rozdíly vznikají vlivem několika faktorů, jako jsou vývojová úroveň společnosti, její prostředí, tradice a zvyky, které tvoří kulturu dané společnosti. „Jedinec nikdy nezná dostatečně celou kulturu, ve které žije, ani si jí není vědomý jako jasně odlišné, zřetelné entity. Považuje její postoje, hodnoty a stereotypy pro chování za zcela samozřejmé.“ 10 V této části je mým cílem poukázat na skutečnost, že ač se zdá být problémem neznalost cizí kultury, jedním z několika bodů, které ovlivňují náš úsudek, je paradoxně nedostatečné poznání kultury vlastního státu. Člověk se tedy může dostat do situace, že jeho konání není v podstatě oprávněné a dostáváme se k dopouštění chyb v argumentaci. Není vyloučeno, že dojde k rozporu u zástupců dvou různých kultur a rozdíl v pohledu na věc bude tak markantní, že co je uznávané v jedné kultuře je neslučitelné pro zástupce dalšího státu. Rizikem je také případné podsouvání zvyků jedné kultury zástupcům jiného státu, v souvislosti s tím se setkáváme s pojmem etnocentrismus. „Je nutno si etnocentrismus uvědomit jako rizikovou překážku v internacionálních vztazích a odbourat ho ve svém chování.“11 Mezikulturní nevnímavost se dotýká do jisté míry také rasismu. Považuji za nutné zdůraznit fakt, že je potřeba tolerance ke členům cizích národů, jakkoli jsou naše mysl spolu s vlastními zkreslenými představami o národu ovlivňovány také například pomocí médií. „Snažíme se respektovat místní i tím, že se do jejich užívání sami aktivně zapojíme. To vyvolává pocit, že se zajímáme o jejich kulturu a zvyšuje to důvěru vůči nám.“12 Vzhledem k prostudovaným faktům a subjektivním poznatkům chci dodat, že problémy vnímání mezi členy odlišných národností nesou znaky dalších chyb v percepci. Ocitáme se tak na pomezí předsudků atp.

10

VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, s. 61. ISBN 9788024714288. 11 MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, s. 301. ISBN 80-2470650-4. 12 Tamtéž. s. 301.

14


Na tomto místě zmíním body z dostupných materiálů13, které shrnují několik typických postojů člověka. „Všichni jsme lidé, v tom jsme stejní, proto si musíme rozumět. Lidé z jiné kultury postrádají výhody mé kultury. Vše, co bychom měli udělat, je spojit se, dohodnout se, naše odlišnosti nehrají žádnou roli. Když mluvíme stejným jazykem - není možné, abychom si nerozuměli. Představa, že jsme vnímání jako upřímní lidé (v některých kulturách věnují více pozornosti tomu, co děláme, než jak to myslíme nebo co cítíme, anebo dokonce než co říkáme). Nemohou si nevšimnout mých znalostí, mé odborné úrovně.“ U tématu kulturního individualismu jsem se zastavila po prostudování informací o zkoumání jedince (Ralphem Pontonem). Zaujala mne zejména pasáž, ve které se zmiňuje, že „na chování a prožívání člověka má vliv kultura vystupující v podobě kulturních vzorců naučených schémat pro konání ve standardní situaci.“14 Osobně se s ní totiž ztotožňuji a považuji za naprosto jasné, že se chování odvíjí také od historie státu. Narážím na porevoluční dobu v naší zemi, řada jevů byla pro občany nová. Proto byl také významný první dojem, na základě kterého si celý národ vytvořil obrázek o „západní kultuře“. Tím odkazuji k propojení chyb v sociální percepci. Kulturní determinismus Tedy určování vlastností na základě toho z jaké pochází člověk kultury.

13

MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, s. 302. ISBN 80-2470650-4. 14 VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, s. 60. ISBN 9788024714288.

15


HALÓ EFEKT Na základě výrazného rysu, mnohdy až výstředního, převážně vzhledového, si vytváříme o osobě domněnky, které nejsou ničím podložené, ale jsou v nás vyvolávány vnímáním našimi smysly. Tedy jakmile nás upoutá vizuální zvláštnost, přisuzujeme dotyčnému první vlastnosti a to bez znalostí jeho osobních postojů. Haló efekt bývá způsoben faktorem, který působí silněji oproti běžnému. Jedná se zpravidla o nějaký prvek, který upoutá naši pozornost a je spouštěčem našich dalších domněnek. Na základě jednoho rysu člověka hodnotíme. Může to být např. barva vlasů, výrazné líčení, to v nás může vyvolat pocit, že mluvíme s někým namyšleným, s někým, kdo chce být centrem pozornosti a podvědomě tušíme, že jde o silnou osobnost, která chce být osobností vůdčí. Jde o běžné reakce, které se ve společnosti objevují často. Jako další chyby v sociálním vnímání člověka lze i tuhle vypozorovat třetí nezainteresovanou osobou. Navzdory tomu se může vyskytnout obrácená situace, kdy záměrně vyhledáváme typický „haló symbol“, na základě kterého bychom dotyčného zařadili do určité sociální skupiny. Konání této chyby má spojitost s jakousi obranou reakcí. K tomuto případu dokládám příklad z praxe a z vlastních zkušeností. „Často bývá tento efekt úspěšně využíván některými pracovníky, kteří finišují ke konci sledovaného období a snaží se vyvolat dojem, že se výrazně zlepšili.“15 V návaznosti na výše zmíněný citát se pozastavím nad možným využitím této taktiky (zvýraznění kvalitně odvedené práce) jako projev odpoutání pozornosti od nedokonalostí, které jsou nežádoucí vzhledem k následnému ohodnocení.

15


16


IGOR HNÍZDO S RÁKOSKOU K přiblížení projevů haló efektu využiji případ učitele Igora Hnízda (viz Přílohy, obr. 3) z filmu Obecná škola. Řadím ji do této kapitoly, protože osobně je pro mě nejlogičtější ji umístit právě sem. Hlavní postava totiž celkovým svým vzhledem vypadá autoritativně. Předem máme představu o jeho povaze, ale nejde o předsudky, neboť jsou tyto informace oprávněné a podložené jeho chováním.

17


OTUPĚLOST Spočívá v tom, že informaci sice přijmeme, ale kvůli přehlcení podobnými zprávami si už neuvědomujeme sílu, kterou informace má. Na jedné straně se jedná o problém toho, že „co se píše v novinách, je pravda.“ A na straně druhé hraje roli kontrast sdělení. Typickým příkladem jsou televizní noviny. Jak jsem si sama opakovaně všimla, v důsledku toho, že často slýcháme jednu informaci, ubíráme tak na její důležitosti a naše reakce není tak silná, jako když jsme ji zaznamenali poprvé. V televizi a médiích obecně se běžně dočítáme o válkách, smrti. S těmito tématy se setkáváme v podstatě každý den. A bohužel se tyto události staly tak rutinními, že je jedinec považuje za samozřejmost. Většinou do té doby, než se ho osobně dotýká. Tímto se dokazuje propojenost s emocemi, které postupem času nejsou vyvolávány v takové míře jako při prvním seznámení s jevem. Obávám se, že s postupem času se vlivem otupělosti celkově změní všeobecný pohled na témata, která byla v minulosti tabuizována. V důsledku opakovaných informací si je člověk totiž řadí mezi absolutně normální. Naštěstí máme srovnání vnímání těchto problémů se zástupci starší generace, která „uznává staré dobré hodnoty“. → přehlížení důležitosti, přisuzování důležitosti méně podstatnému faktoru Smrt člověka vs. smrt zvířete Emoční reakce jsou v posledních letech rozdílné právě z důvodu médií atp. „Lidé umírají pořád. Když zemře zvíře, je to smutnější.“ Ano, s tímto komentářem jsem se setkala v osobním životě. Za významné považuji ale také zmínit fakt, že lidé mají tendenci banalizovat daný problém, nevěnují mu tolik pozornosti v důsledku toho, že jim nepřipadá významný. Například vlivem kontrastu s další „starostí“. Nebo jen kvůli tomu, že nedokáží objektivně posoudit důležitost. Z části se jedná o obranu organismu, protože je osoba vystavována stresové situaci. Tím, že si ale nepřipouští případná rizika, může mít jeho postoj negativní dopad. Opačným případem je podléhání stresové situaci, např. z důvodu nízkého sebevědomí. I když se nejedná o problém s významným dopadem, jedinec zveličuje chování druhé osoby, která mu např. v přátelském rozhovoru vytkne chybu. 18


VLIV MÉDIÍ NA VNÍMÁNÍ JEDINCE A SPOLEČNOST Neustále jsme obklopeni velkým množstvím informací. Budu se věnovat síle informací a efektivitě jejího zpracování či upravení s cílem zapůsobit na čtenáře tisku, diváka televizního pořadu, atd. V důsledku ovlivněním médii zaujímá jedinec určitý postoj k probíranému tématu. Tím, že je zpráva opakována a zdůrazňována, vrývá se nám hlouběji do podvědomí. Vlivem médií se proto dopouštíme chyb v percepci. Nejčastěji jde o předsudky, které jsou televizními reportážemi umocňovány. Dále se chci věnovat problému vlivu médií na uvažování člověka v souvislosti s tím, že se v nich neuvádí celé sdělení. Proto pomocí technických úprav a následního slovního uvedení moderátory se navzdory tomu, že téma zůstává, dostáváme k naprosto jinému závěru, než tomu ve skutečnosti bylo a tím je i reakce diváka neobjektivní. Vliv mají média na celkové veřejné mínění. Týden v kuse se na soukromé TV vysílaly reportáže z dění v Rusku a na Ukrajině. Na základě výrazného spouštěče, kterým se stala vyostřená situace na moskevském náměstí, se stalo toto téma hojně probíraným. Ačkoliv se boje prozatím výrazně nezklidnily, nezabíraly v pozdějších týdnech další zprávy z tohoto dění takový prostor. Jakoby se pozapomnělo. V následujícím textu se rozepíši o tom, jak mně osobně ovlivnila média a popíši, jakou chybu jsem zaznamenala na mé osobě díky zjištěným informacím o chybách v percepci. Velice jsem si oblíbila jeden český rodinný seriál. Vlivem toho, že byl rozdělen do více sérií s relativně vysokým počtem dílů v jedné sérii, jsem se s ním tedy „setkávala“ delší dobu. Jedná se o seriál, na kterém jsem v podstatě vyrostla. Postupem času jsem si uvědomila, že se u mě projevují znaky podobné jedné z postav. Ne podvědomě, ale na základě zvyku a vidiny toho, že takhle je to správně.

V extrémních případech, kdy se v kolektivu vyskytují chyby v percepci, existuje možnost, že naše jednání bude mít velmi negativní dopad na jedince a je nemožné jeho zařazení do skupiny. Pro to, aby se začlenil, může sám podniknout několik kroků. Změnit svůj vzhled, zamezit průchod svým reakcím, když to není žádoucí, apod. 19


„Příkladem sociálního jednání může být oblékání nebo česání. Lidé tyto aktivity obvykle provádějí z nějakého důvodu a kvůli někomu.“16 Nastává problém, že přestože má každý vnímání jiné, většinou podlehne kolektivu a jeho další reakce nevypovídají z důsledku toho, jaké vjemy a počitky sám přijal. Nechá se tedy ovlivňovat většinou a postupem času ztrácí možnost vnímání podle svých typických kroků. Určitou roli hrají ale také celkové sympatie, tzn. případné společné zájmy a náklonnost. Sociologie je věda, jejíž oddíly jsou mezi sebou propojeny, o čemž jsem se přesvědčila při tvorbě této práce. V případech zmíněných v mé práci jsem se snažila o dokázání působení více chyb najednou na základě jejich definicí.

16

DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj! ze společenských věd. Aktualiz. vyd. 1. Brno: Didaktis, c2008, s. 123. ISBN 97880-7358-122-0.

20


ZÁVĚR Moje práce tedy shrnula informace o jednotlivých chybách, které demonstrovala na konkrétních případech a zmínila dopady konání těchto chyb. Varuje tedy před riziky. A zdůrazňuje význam vědění o nich. Navzdory tomu, že člověk vykazuje určité znaky chování, se kterým nechceme mít nic společného, neměli bychom se nechat ovlivnit, dát dotyčnému šanci. Došla jsem k závěru, že výrazným pomocníkem pro vyvarování se chyby v percepci se může stát srovnání. Osobně pro mne tato práce měla větší přínos, než jsem v začátku její tvorby tušila, protože na základě poznatků z knih a pozorování chování v určitých situacích jsem si uvědomila, že člověk zkrátka není schopen v aktuální okamžik brát na vědomí, že dělá něco špatně. Když zpětně přehodnocuji své jednání, sama bych nyní reagovala jinak. Propojení mezi sociologií je ale silné a proto záleží na psychickém rozpoložení, za které jsou odpovědny situace, ve kterých se ocitáme a emoce, kterým dáváme průběh. Doufám, že i čtenář najde významy schopnosti „správného vnímání“ třeba ve svém vlastním životě. Obeznámila jsem čtenáře s obecně platnými pravdami definicemi, ale znovu předkládám fakt, že je nutné je upravit vzhledem k osobnosti jednotlivé osoby. Dát šanci novému a snažit se co nejdokonaleji to poznat před tím, než vyvodíme předběžné závěry. Časem bychom se totiž mohly dozvědět, že právě my jsme byli tím, kdo spáchal chybu ve vnímání. Dospěla jsem k názoru, že i když je nutné mít na paměti základní uvedené informace o chybách v sociální percepci, aby se jim člověk vyvaroval, měl by reagovat na podněty dle svých vlastních postojů a měl by se snažit o objektivnost. Na závěr zdůrazňuji, že jednou složkou člověka, která ovlivňuje naše vnímání a následující chování je jeho citlivost. Tu má každý v jiné míře. Odvíjí se od ní naše přijetí informace. Měli bychom brát na vědomí rozdílnost osob i přesto, že vykazují podobné rysy.

21


PŘÍLOHY Obr. 1

Obr. 2

22


Obr. 3

23


ZDROJE ŘÍČAN, Pavel. Psychologie: příručka pro studenty. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 286 s. ISBN 80-7178-923-2. KOLEKTIV AUTORŮ. Společenské vědy pro 1. ročník středních škol. Pracovní sešit. 1. vyd. Brno: Didaktik, 2009, 87 s. 978-80-7358-145-9. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, 404 s. ISBN 9788024714288. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 325 s. ISBN 978-80-247-2339-6. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003, 361 s. ISBN 80-247-0650-4. DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj! ze společenských věd. Aktualiz. vyd. 1. Brno: Didaktis, c2008, 256 s. ISBN 978-80-7358-122-0. Sociální percepce. Mezilidske-vztahy.euweb.cz [online]. [b.r.]. [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/poznavani.htm Vnímání. Sensagent.com [online]. © 2012 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z:http://dictionary.sensagent.com/Vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD/cs-cs/ NAVRÁTILOVÁ, Monika. Je jim pět a soutěží o titul královny krásy. Zapnimozek.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.zapnimozek.cz/je-jim-pet-a-soutezi-o-titul-kralovny-krasy/ AUTOR NEUVEDEN. persianblog.ir [online]. [cit. 20.2.2015]. Dostupný na WWW: http://images.persianblog.ir/4541_80123172.jpg AUTOR NEUVEDEN. halonoviny.cz [online]. [cit. 20.2.2015]. Dostupný na WWW: http://www.halonoviny.cz/images/showimage/17166181/1/2

24

CHYBY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI

Recommend Documents