VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Specifika komunikace s geriatrickým pacientem Bakalářská práce
Autor: Petra Jelínková, DiS. Vedoucí práce: PhDr. Iva Dubnová Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce „Specifika komunikace s geriatrickým pacientem“. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda sestry znají zásady správné komunikace s geriatrickým pacientem, odhalit komunikační bariéry sester při komunikaci s geriatrickými pacienty a zmapovat, zda mají sestry zájem se v oblasti komunikace vzdělávat. Výzkum byl realizován v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Vzhledem ke
zvolené tématice a stanoveným cílům
v
bakalářské
práci
jsem
zvolila
kvantitativní výzkum pomocí dotazníku, který obsahuje 19 položek. Z výzkumu bylo zjištěno, že sestry vědí, jak správně komunikovat a své znalosti také v praxi uplatňují. Nejnižší skóre bylo zjištěno ve vzdělávání v oblasti komunikace. Doporučuji pro praxi, aby sestry navštěvovaly vzdělávací kurzy zaměřené na komunikaci s pacientem trpící demencí, depresí. Důležité je také věnovat pozornost komunikaci s pacientem s projevy agrese. Klíčová slova: Komunikace, geriatrický pacient, komunikační bariéra, specifika komunikace, všeobecná sestra.
Abstract: Bachelor thesis “Specifics of communication with geriatric patient”. Goals of my research were to find out, whether nurses are aware of principles of proper communication with geriatric patient, reveal possible communication barriers when communicating with geriatric patient and map out if nurses are interested in further education in communication. The research was conducted in Psychiatric Hospital Havlíčkův Brod. Due to chosen theme and goals of the thesis I chose quantitative research using survey, which contains of 19 questions. Research showed that nurses know how to communicate properly and they use their knowledge in practice. Lowest score was detected in education in communication. I recommend that nurses attend educational courses focused on communication with patients suffering from dementia or depression. It is also important to pay attention to communication with aggressive patients.
Keywords: Communication, geriatric patient, communication barrier, communication specifics, general nurse
Poděkování Chtěla bych poděkovat paní PhDr. Ivě Dubnové za odborné vedení mé bakalářské práce, za vstřícný přístup a čas, který mi při konzultacích věnovala. Rovněž také děkuji personálu Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, kteří věnovali svůj čas při vyplňování dotazníkového šetření. Dále chci poděkovat rodině za trpělivost a podporu při psaní bakalářské práce.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a
jsem
ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne …………………………. Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1 Komunikace ................................................................................................................. 10 1.1 Funkce komunikace .............................................................................................. 11 1.2 Komunikační proces ............................................................................................. 12 1.3 Motivace ke komunikaci ....................................................................................... 13 1.4 Druhy komunikace ................................................................................................ 14 1.4.1 Verbální komunikace ..................................................................................... 15 1.4.2 Neverbální komunikace ................................................................................. 16 1.5 Komunikace ve zdravotnictví ............................................................................... 20 1.5.1 Kritéria úspěšné verbální komunikace ........................................................... 20 1.6 Požadavky na všeobecnou sestru při komunikaci................................................. 21 1.7 Komunikační dovednosti ...................................................................................... 22 1.7.1 Naslouchání ................................................................................................... 22 1.7.2 Empatie .......................................................................................................... 23 1.7.3 Porozumění .................................................................................................... 23 1.7.4 Mlčení ............................................................................................................ 24 2 Gerontologie ................................................................................................................ 25 2.1 Geriatrie ................................................................................................................ 25 2.2 Stárnutí, stáří ......................................................................................................... 26 2.2.1 Stárnutí ........................................................................................................... 26 2.2.2 Stáří ................................................................................................................ 27 3 Duševní nemoci ve stáří ............................................................................................... 28 3.1 Demence a deprese ............................................................................................... 28 3.1.1 Agresivita – projev duševních nemocí ........................................................... 29 4 Bariéry v komunikaci se seniory ................................................................................. 30 5 Specifika komunikace s geriatrickým pacientem ........................................................ 31 5.1 Komunikace s pacientem trpící demencí .............................................................. 31 5.2 Komunikace s pacientem trpící depresí ................................................................ 32 5.3 Komunikace s pacientem s agresivním chováním ................................................ 33 6 Výzkumná část ............................................................................................................. 35 6.1 Cíle výzkum .......................................................................................................... 35
6.2 Výzkumné otázky ................................................................................................. 35 6.2.1 Výzkumné otázky k cíli 1 .............................................................................. 35 6.2.2 Výzkumné otázky k cíli 2 .............................................................................. 36 6.2.3 Výzkumné otázky k cíli 3 .............................................................................. 36 6.3 Metodika výzkumu ............................................................................................... 36 6.4 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 37 6.5 Průběh výzkumu ................................................................................................... 37 6.6 Zpracování získaných dat ..................................................................................... 37 6.7 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 38 6.8 Diskuze ................................................................................................................. 52 6.9 Návrh řešení a doporučení pro praxi..................................................................... 56 Seznam použité literatury ............................................................................................... 60 Seznam grafů .................................................................................................................. 64 Seznam příloh ................................................................................................................. 65
Úvod Komunikace probíhá na různých úrovních a je základem pro interakci ve
společnosti.
Určitým
druhem
sociální
komunikace
je
komunikace
v ošetřovatelství. Zde sestra vystupuje v roli komunikátorky a edukátorky. Efektivní komunikace
je
nezbytná
zvláště
pak
s geriatrickým
klientem.
(Nádaská,
Boledovičová, 2004) Ve zdravotnické profesi je považována za jednu z nejdůležitějších dovedností. Komunikace s nemocným má svá specifika, je potřeba zajistit zvláštní přístup v sociální interakci a komunikačním procesu. Nutné je respektovat komunikaci mezi jednotlivými skupinami nemocných. (Pokorná, 2010) V současné době žijí lidé déle než kdykoli předtím. Výsledkem jsou lepší životní podmínky, zdravotní péče a další faktory. V komunikaci s geriatrickým pacientem je potřeba, abychom se zaměřili na riziko zkreslení při zpracování informací, na úroveň pozornosti a na selektivní interpretace informací. (Pokorná, 2010) V komunikaci s geriatrickým pacientem je zapotřebí zohlednit aktuální stav kognitivních funkcí a emocionální charakteristiku v dané situaci s ohledem na pragmatický aspekt komunikace. (Buijssen, 2006) Komunikace s geriatrickým pacientem je oboustranným procesem. Zahrnuje jak vyslechnutí pacienta a přijetí jeho sdělení, tak předání potřebných informací pacientovi takovým způsobem, aby to uspokojilo jeho potřebu. Geriatrický pacient očekává a potřebuje, aby byl vyslechnut, aby mu zdravotník pozorně naslouchal a aby se mohl svěřit se svými obtížemi. (Mikuláštík, 2010) V dnešní době je kladen velký důraz na kvalitnější ošetřovatelskou péči, tím přibývá administrativní práce a možná proto, abychom splnili určité povinnosti a předepsané normy, tak nám nezbývá tolik času na komunikaci s pacientem.
8
Proto jsem si vybrala téma specifika komunikace s geriatrickým pacientem. V teoretické části jsem se zabývala komunikací, funkcí komunikace, komunikačním procesem, motivací ke komunikaci, druhy komunikace, verbální, neverbální komunikací a jejími složkami, komunikací ve zdravotnictví, kritériem úspěšné komunikace, požadavky na sestru při komunikaci a komunikační dovedností. Dále jsem popsala geriatrii a stáří. Neopomenula jsem zmínit duševní nemoci ve stáří, možné bariéry v komunikaci se seniorem a přiblížit specifika komunikace s geriatrickým pacientem. Zde jsem se zaměřila na pacienty trpící demencí, depresí a na pacienty s projevy agrese. V praktické části mě zajímalo, zda sestry znají zásady správné komunikace s geriatrickým pacientem, jaké jsou jejich největší komunikační bariéry a jestli mají zájem se v této problematice vzdělávat. Pro zjištění daných informací jsem si stanovila tři cíle, ke splnění cílů pak výzkumné otázky vztahující se k dané problematice.
9
1 Komunikace Komunikace je základem mezilidské interakce. Lidé mezi sebou komunikují nepřetržitě, aniž by si to uvědomovali. Bez komunikace se neobejdeme. Je to jedna z našich potřeb. Pomocí komunikace vyjadřujeme pocity, předáváme informace, vytváříme vztahy a ovlivňujeme jiné lidi. Komunikací se zabývá mnoho autorů. Německá spisovatelka Kulbe (2009) popisuje komunikaci jako výměnu zprávy mezi dvěma nebo více lidmi. Podle Linhartové (2007) je komunikace složitý mnohovrstevný proces, který je závislý na individuální psychice, na vzdělání, na sociálních zkušenostech a na inteligenci. Řadí se mezi základní bio-sociální výbavu člověka. Individuálně se ale liší svou vyvinutostí, dědičnými dispozicemi, rozvojem komunikačních dovedností, výchovou v rodině, jímž je realizována. Pokorná (2010) definuje komunikaci jako proces předávání informací mezi dvěma i více komunikujícími subjekty. Jedná se o proces sdělování přenosu, o výměně názorů, hodnot, které zahrnují oblast informací, ale i další projevy a výsledky lidské aktivity. Mikuláštík (2010) tvrdí, že pojem komunikace má velmi široké použití. Pod pojmem komunikace můžeme chápat dopravní síť, přemisťování materiálu, ale také postoje, pocity, informace, od jednoho člověka k druhému. V komunikaci při poskytování ošetřovatelské péče je potřeba abychom se zaměřili na problematiku efektu kongruence s náladou, dále na riziko zkreslení při zpracování informace v rovině pozorností a na problematiku selektivní interpretace informace.
10
V komunikaci se seniorskou populací je zapotřebí zohlednit aktuální stav kognitivních funkcí, emocionální charakteristiku v dané situaci s ohledem na pragmatický aspekt komunikace. (Pokorná, 2010)
1.1 Funkce komunikace Každá výměna informací má svoji hlavní funkci. Mikuláštík (2010) uvádí, že hranice mezi jednotlivými funkcemi komunikace nejsou jednoznačné a dost často se překrývají. Mikuláštík (2010) rozděluje 12 funkcí komunikace: 1. Informativní funkce - předává informace, fakta. 2. Instruktivní funkce – jedná se také o funkci informativní, ale tato funkce vysvětluje významy, popisy, postupy, návody, jak něco dělat. 3. Přesvědčující funkce – působí na člověka se záměrem změnit názor, jeho postoj a hodnocení. 4. Posilující a motivující funkce – patří do funkce přesvědčování, posilujeme určité pocity sebevědomí a vlastní potřebnosti. 5. Zábavná funkce – jedná se o komunikaci, která vytváří pocit pohody a spokojenosti. 6. Vzdělávání, výchovná funkce – uplatňuje se v institucích. 7. Socializační a společensky integrující funkce – navazuje kontakty, vytváří vztahy mezi lidmi, posiluje pocity sounáležitosti, vzájemné závislosti. 8. Souvztažnost – pomáhá nám lépe informace pochopit, vstřebat. 9. Funkce osobní identity – upřednostňuje se „JÁ“, které je pro komunikaci důležitou aktivitou, pomáhá nám uspořádat si postoje, názory a sebevědomí. 10. Poznávací funkce – umožňuje nám sdělovat zážitky, vzpomínky a plány. 11. Svěřovací funkce – pomáhá nám k zbavování se vnitřního napětí a překonání těžkostí. Většinou s očekáváním podpory a pomoci. 11
12. Úniková funkce – slouží, když se potřebujeme odreagovat, s někým si pohovořit. Vybíral (2005) vymezil pět hlavních funkcí komunikace. Mezi ně řadí informovat (předávat zprávu), instruovat (zasvětit, naučit), přesvědčit, vyjednat (dospět k dohodě), pobavit (rozveselit sebe, druhé).
1.2 Komunikační proces Aby mohlo ke komunikaci dojít, je zapotřebí splnit několik fází. Mikuláštík (2010) řadí mezi součásti komunikačního procesu: 1. Komunikátor – osoba, která vysílá zprávu. 2. Komunikant – osoba, která přijímá zprávu. 3. Komunité – zahrnuje obsah zprávy. 4. Komunikační jazyk – zpráva je předávána určitým komunikačním jazykem. Neznamená, že pokud hovoříme stejným jazykem, že si vždy musíme rozumět. Převážně abstraktní slova mohou být individuálně chápány. V komunikačním jazyku hraje důležitou roli kódování a dekódování. Kódování je závislé na znalosti jazyka, na znalosti signálů nebo na slovní zásobě. Dekódování je obtížné mezi odlišnými kulturami. 5. Komunikační kanál – cesta, způsob přenosu informace. Může být bezprostřední (přímý kontakt mezi komunikujícími) nebo zprostředkovaný (nepřímý kontakt mezi komunikujícími). 6. Feedback (zpětná vazba) – je při komunikování velmi důležitá. Dává nám informaci o tom, zda byla zpráva přijata a chápána. 7. Komunikační prostředí – je prostor, kde se komunikace odehrává. Podněty, které ovlivňují
komunikátora,
komunikanta,
komuniké
se
nazývají
komunikační šumy. Může to být hluk, nadbytečná informace, ale také můžeme mít šum psychického (nesympatický člověk), interního charakteru (vtíravé myšlenky, únava). 8. Kontext – situace, celkový rámec, kde ke komunikaci dochází. Má dvě složky. Vnitřní složka je to, co se odehrává v nás. Vnější složkou jsou 12
stimuly (prostor, situace, čas, lidé). (Mikuláštík, 2010)
1.3 Motivace ke komunikaci Vybíral (2005) tvrdí, že o motivaci můžeme uvažovat jako o latentní funkci. Každý člověk má motivaci komunikovat, může ji mít v různé intenzitě, která kolísá. Vše závisí na řadě okolností, např. je- li nám druhý člověk sympatický, zda jsme unavený, jestli ovládáme jazyk člověka a rozumíme si s ním. Výše jmenovaný autor dělí motivaci na sedm typů: 1. Motivace kognitivní - chceme –li něco sdělit, vyjádřit se, podělit se o myšlenku, znalost, názor. 2. Motivace zjišťovací, orientační – ptáme se, abychom se vyznali v tématu. Ptáme se na informace, prožitky. 3. Motivace sdružovací – pokud chceme navázat vztah. Častou motivací komunikovat je uspokojit potřebu bližšího kontaktu. Člověk má potřebu stále zažívat pocit sounáležitosti, potřebuje si povídat, mít jistotu, že k někomu patří. 4. Motivace sebepotvrzovací – při komunikování s druhým člověkem nalézáme v sobě svou vlastní identitu, potvrzujeme ji, upřednostňujeme svůj sebeobraz. 5. Motivace adaptační – komunikací projevujeme svůj status. Jak řečí, tak vystupováním se přizpůsobujeme rolovým stereotypům, hrajeme komunikační hry, signalizujeme jim konformitu. Všemi těmito postupy se začleňujeme. Komunikováním se přizpůsobujeme okolí, neadaptovaní lidé bývají nápadní odlišnou komunikací. 6. Motivace přesilová – komunikujeme z potřeby uplatnit se, upoutat na sebe pozornost, toužíme provést to, čím získáme úctu, respekt, obdiv. Motivací je vyniknout v porovnání s druhým. 7. Motivace požitkářská – chceme si odpočinout, utéct od starostí, rozptýlit se. (Vybíral, 2005)
13
Samostatně Vybíral (2005) poukazuje na existenciální motivaci. Autor tvrdí, že komunikace uspokojuje smysl života. Život dostane smysl, až když si s někým vyměňujeme
a
sdílíme
myšlenky,
prožitky,
vzpomínky.
Komunikuje,
abychom si udrželi psychické zdraví. Někdy nemáme chuť komunikovat. Příčinou může být emoční rozladěnost, zahlcení, kognitivní přesycenost. Při nechuti komunikovat je potřeba se stáhnou do ústraní a odpočinout si. (Vybíral, 2005) Venglářová, Mahrová (2006) vidí motivaci komunikace v ochotě být s nemocným a ve vůli s ním komunikovat. Potřebu komunikace řadí do systému biologických a psychosociálních potřeb.
1.4 Druhy komunikace Komunikaci můžeme dělit podle různých kritérií. Jednotlivé formy komunikace nejsou používané samostatně, ale bývají většinou spojovány v jednom projevu. Mikuláštík (2010) dělí komunikaci na záměrnou (komunikátor má pod kontrolou co chce prezentovat), nezáměrnou (mluvčí svůj projev prezentuje jiným způsobem, než byl jeho původní záměr), vědomou (mluvčí ví, jak to říká a co chce říct, nemusí ale uspokojovat záměr), nevědomou (mluvčí nemá pod kontrolou svůj projev). Dále autor vymezuje kognitivní komunikaci (tj. komunikace racionální, logická, smysluplná), afektivní komunikaci (komunikace emočních projevů), pozitivní komunikaci (značí souhlas, obdiv, nadšení), pozitivní komunikaci (vyjadřuje souhlas), negativní komunikaci (vyjadřuje nesouhlas, odmítnutí, odpor), shodnou komunikaci (komunikace mezi lidmi se shodují) opakem je neshodná komunikace, asertivní komunikaci (komunikace sobecká vůči jiným), manipulativní komunikaci (neférová komunikace), pasivní komunikaci (komunikace úniková, ústupná). Dále Mikuláštík (2010) dělí komunikaci na interpersonální. Interpersonální komunikace je komunikace mezi dvěma i více lidmi. Komunikace může mít podobu vyjednávání, interview nebo dialogu, kde jsou přítomny všechny komunikační prvky.
14
Mezi další komunikace patří skupinová komunikace, která je komplikovanější než interpersonální. U masové komunikace předáváme sdělení širšímu obecenstvu. Interkultruní komunikace je mezi příslušníkami různých kultur. (Mikuláštík, 2010)
1.4.1 Verbální komunikace Verbální komunikace je dorozumívání se pomocí slov, popřípadě znaky. Může být zprostředkovaná, mluvená, přímá, psaná. (Mikuláštík, 2010) Pokorná (2010, s. 16) charakterizuje verbální komunikaci jako: „využívání slov jako symbolů a znaků neboli kódů nejen k předávání informací, ale i myšlenek, sdílení zkušeností a zážitků, validaci (ověření) mínění druhých a vnímání vysílaných symbolů a vnímání okolního světa“. Venglářová, Mahrová (2006) a Mikuláštík (2010) definují verbální komunikaci jako dorozumívání se pomocí slov. Složky verbálního projevu Venglářová, Mahrová (2006) tvrdí, že pokud chceme dobře komunikovat, neznamená to jen zvolit slova, ale je potřeba se pozorně věnovat i dalším prvkům. Mezi důležité složky verbální komunikace patří: 1. rychlost řeči, 2. hlasitost, 3. výška hlasu, 4. pomlky, 5. délka projevu, 6. intonace, 7. přítomnost embolických slov. (Venglářová, Mahrová, 2006)
15
Pokorná (2010) charakterizuje pět úrovní komunikace: 1. konverzační klišé - jedná se o zdvořilost, 2. předávání informací – sdělení pro nás nemá emocionální hodnotu, 3. vyjádření názorů – vyjadřujeme postoje, názory, 4. vyjádření emocí – lidem, kterým důvěřujeme, vyjadřujeme svoje pocity, 5. otevřená, důvěryhodná komunikace – vyjádření pocitů, krásy v našich životech.
1.4.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace se dá definovat jako komunikace beze slov. Někteří autoři vymezují neverbální komunikaci jako řeč těla. Projevy neverbální komunikace těžce ovládáme vůlí a můžeme je obtížně skrývat. (Pokorná, 2010) Neverbální komunikace se povařuje za upřímnější než verbální komunikace. Ve zdravotnické praxi jsou neverbální projevy velmi významné. Pro sestru je velmi důležitou dovedností vyznat se v řeči těla. Umět naslouchat a pracovat se svými neverbálními projevy.
Komunikace je celek, ať mluvíme tělem, slovy, činy.
(Venglářová, Mahrová, 2006) Venglářová, Mahrová (2006) tvrdí, že neverbální komunikace má několik funkcí, které se používají, abychom řeč podpořili, nahradili. S její pomocí vyjadřujeme emoce, interpersonální postoje. Základní složky neverbální komunikace Mimika Mimika je pojem pro výraz obličeje. Mimikou můžeme sdělit instrumentální pohyby, kulturně tradovaná gesta. Ve výrazu obličeje lze vyčíst primární lidské emoce (např. štěstí – neštěstí, strach – pocit nejistoty, klid – rozčílení….). (Venglářová, Mahrová, 2006)
16
Mikuláštík (2010) charakterizuje mimiku jako pohyby svalů v obličeji. Autor tvrdí, že pohyby svalů v obličeji jsou nejvýznamnějším sdělovačem emocí. Venglářová, Mahrová (2006) popisují v obličeji 3 mimické zóny: 1. oblast čela, obočí, 2. oblast očí, která se považuje za nejdůležitější, 3. dolní část obličeje (nos, tváře, ústa).
Mikuláštík (2010) rozlišuje dvě obličejové zóny: 1. čelo, oči, nos, 2. dolní část obličeje se rty. Vizika (pohledy) U viziky hrají důležitou roli oči, které působí jako sdělovače, ale také jako přijímače. Při pohledech je důležitých několik aspektů: 1. zacílení pohledu, 2. iniciační kontakt (první krok k soustředění se na konverzaci), 3. délka doby pohledu, 4. pootevření zornic, 5. počet mrkání, 6. pootevření zornic, 7. vrásky, napnutí svalů kolem očí. (Mikuláštík, 2010) Některé pohledy můžeme vnímat příjemně jiné nepříjemně. Nepříjemně vnímáme dlouhé „civění“ nebo pokud se na nás druhý „ani nepodíval“. Nevhodný je pohled vzhůru. Oční kontakt je velmi důležitý. Můžeme z něj vyčíst emoce a postoje. (Venglářová, Mahrová, 2006)
17
Kinetika Kinetika je pohyb různých částí těla. Pohyby, ale nemají význam gest. (Mikuláštík, 2010) Venglářová, Mahrová (2006, s. 47) tvrdí, že:„ kinetika je široká oblast neverbální komunikace zahrnující veškeré pohyby těla a jeho částí. Zabývá se rychlostí, trváním ohraničením, akcelerací, prostorovostí, kongruencí (souladem) pohybu“. Pokorná (2010, s. 29) vidí kinetiku jako:„ celkový pohyb těla je významný zejména s ohledem na hodnocení aktuálního fyzického a psychického stavu jedince při poskytování péče – např. poruchy lokomoce, mimovolní pohyby.“ Gestika Gestika zahrnuje záměrné pohyby těla. Gesta mohou doplnit i verbální projev. Venglářová, Mahrová (2006) charakterizují vědomé a nevědomé používání gest. K nevědomým gestům patří nap, gesto při lhaní. Linhartová (2007) dělí gesta na 4 skupiny. Mezi ně řadí symboly, ilustrátory, regulátory, adaptéry. Mikuláštík (2010) dělí gesta do 5 základních skupin. Mezi ně řadí ilustrátory, gesta, znaky, emočně výrazová gesta, adaptory. Haptika Haptika je komunikace pomocí doteků, podání ruky. Podání ruky patří k prvnímu kontaktu k seznámení s pacientem. Při podání ruky si všímáme stisku ruky, přiměřené délky stisku. Nejčastější místa dotyků podle Venglářové, Mahrové (2006) jsou dlaně, hřbet ruky, ramena, hlava. Proxemika Proxemika je vzdálenost mezi lidmi při komunikaci. Vzdálenost mezi mluvícími se liší podle toho, jak se znají. 18
Linhartová (2007) rozlišuje 4 zóny: 1. intimní zóna – její narušení je buď projev intimity, lásky, důvěry (horní hranice 15 – 30 cm), 2. osobní zóna – vstup do osobní zóny dovolujeme přátelům, známým (rozmezí 46 – (70) – 120 cm), 3. společenská zóna – pro běžný styk s lidmi (rozmezí 120 – 360 cm), 4. veřejná zóna – je neosobní, vzdálenost od 360 cm. Venglářová, Mahrová (2006) uvádí, že všeobecná sestra často narušuje intimní zónu nemocného, ale zároveň i všeobecná sestra ho pouští do té své. Posturologie Pokorná (2010) popisuje posturologii jako polohu těla, rukou, nohou, které jsou v úzké vazbě s kinetikou. Nejlépe se lidé dorozumí vsedě. Pacient může zaujímat tři základní polohy. Sed, stoj, leh. Při komunikaci s pacientem je rovnocenná poloha obou vsedě nezbytná. Do
posturologie
řadíme
polohy
hlavy,
končetin
a
naklonění
těla.
(Venglářová, Mahrová 2006) Vzhled a úprava Vzhled a úprava nezahrnuje jen úpravu zevnějšku jednotlivce, ale také úpravu prostředí. Pro všeobecnou sestru by měla být samozřejmostí celková upravenost, čistota. Výstřednost
ale
i
přílišná
uhlazenost
bývá
negativně
vnímána.
(Venglářová, Mahrová 2006)
19
1.5 Komunikace ve zdravotnictví Všeobecné sestry se bez komunikace neobejdou. Ve zdravotnické profesi je považována za jednu z nejdůležitějších dovedností. Komunikace s nemocným má svá specifika, je potřeba zajistit zvláštní přístup v sociální interakci a komunikačním procesu. Nutné je respektovat komunikaci mezi jednotlivými skupinami nemocných. (Pokorná, 2010) V praxi všeobecné sestry rozlišujeme tři druhy komunikace: 1. sociální komunikace - jde o běžný rozhovor mezi všeobecnou sestrou a nemocným. Vhodnou situací pro navázání sociální komunikace je např. úprava lůžka, pomoc při jídle, 2. specifická komunikace - jedná se o oblast komunikace, kdy sdělujeme fakta, motivujeme nemocného, edukujeme ho. Klade se zde důraz na srozumitelné sdělení. Nutné je ověřit jestli nemocný sdělení rozuměl, 3. terapeutická komunikace. (Venglářová, Mahrová, 2006) Všeobecná sestra poskytuje nemocnému oporu a pomoc v těžkých chvílích. Terapeutická komunikace má za úkol zvýšit účinnost léčebných přístupů u somaticky nebo psychosomatických nemocných. (Venglářová, Mahrová, 2006)
1.5.1 Kritéria úspěšné verbální komunikace Venglářová, Mahrová (2006) řadí mezi kritéria úspěšné komunikace: 1. jednoduchost – sdělení musí být jasné a stručné, sledujeme, jestli nemocný porozuměl sdělovanému, 2. stručnost – problémem bývá nadměrná stručnost a používání zkratek, 3. zřetelnost – musíme vyjádřit podstatu věci a informace, které jsou nepodstatné vynechat, 4. vhodné načasování – důležitá je u závažných témat, proto zajistíme soukromí, nerušený prostor, dostatek času a klid pro sdělení. 20
5. adaptabilita – styl hovoru je nutné přizpůsobit reakcím nemocného.
1.6 Požadavky na všeobecnou sestru při komunikaci Komunikace mezi všeobecnou sestrou a nemocným je nezbytná, neopakovatelná, nezvratná. Při komunikaci s nemocným je důležité, aby všeobecná sestra zbavila nemocného pocitu obav, strachu. (Zacharová, 2010) Komunikace může být ovlivněna věkem, kulturou jednice, společenskoekonomickým postavením, intonací, výškou, barvou hlasu, tempem, hlasitostí. Prostřednictvím slov všeobecná sestra vysvětluje, přesvědčuje, získává, povzbuzuje, informujeme. (Zacharová, 2010) Aby všeobecná sestra vedla správně rozhovor, musí dodržovat základní psychologické a etické zásady: 1. znát jméno nemocného, 2. snížit záporné pocity, 3. psychicky nemocného podporovat, 4. mít zájem o osobnost nemocného, 5. udržovat oční kontakt, 6. posilovat optimismus u nemocného, 7. vyslechnout nemocného, 8. pochválit nemocného. (Zacharová, 2010) Podle Zacharové (2010) aby proces komunikace vznikl a mohl se rozvíjet, musí být splněné tři základní požadavky: 1. chtít komunikovat, 2. umět komunikovat, 3. moci komunikovat.
21
Venglářová, Mahrová (2006) popisují charakteristiku efektivní komunikace všeobecné sestry: 1. všeobecná sestra i nemocný dostávají důležité informace, 2. informace mají být ve srozumitelné formě, 3. zachována důstojnost, 4. prostor pro dotazy, 5. vyjádření svého názoru.
1.7 Komunikační dovednosti Pod termín komunikační dovednosti se vejde celé spektrum dovedností. Například empatická reakce, naslouchání, porozumění, mlčení a spousta dalších.
1.7.1 Naslouchání Sluch je schopnost smyslových orgánu, poslouchání je dovednost. Řadí se mezi základní komunikační dovednosti. Poslouchání znamená reagovat, vnímat a pochopit. Nemocní se cítí dobře, když jsou vyslyšeni. (Zacharová, 2010) Poslouchání je složitý proces, rozdělujeme ho do čtyř fází: 1. třídící selekce, 2. udržet pozornost, 3. setřídit myšlenky, 4. pamatovat si. (Zacharová, 2010) V knize Mikuláštíka (2010, s. 86) se píše, že:“ poslouchání vyžaduje koncentraci pozornosti, udržovat oční kontakt, dávat najevo zájem, vyslechnout si celou zprávu, věcné informace i pocity, dávat zpětnou vazbu verbální i neverbální, vhodně se ptát a nepřerušovat“. Mikuláštík (2010) rozlišuje tři způsoby naslouchání. Mezi ně řadí aktivní naslouchání, kritické naslouchání, reflektivní a empatické naslouchání. 22
Naslouchat znamená aktivně vnímat druhého, vnímat nejen co nemocný říká, ale jak to říká, sledovat při komunikaci jeho pohyby a mimiku. (Beran et al., 2010)
1.7.2 Empatie Empatii Beran et al., (2010, s. 54) popisuje jako: „vcítění se do duševního stavu druhé osoby“. Autor odlišuje empatii od sympatie. Pokud hovoříme o empatii, měli bychom umět rozpoznat v jakém je nemocný duševním stavu, jakou má náladu a co prožívá. Abychom byli empatičtí, musíme poznat vnitřní svět nemocného a dívat se na svět z jeho pohledu. Pokud jsme empatičtí, víme, co prožívá nemocný a jaké má pocity, ale sami nemáme stejné prožitky jako on. Zde hovoříme o sympatii – soucitu. (Beran et al., 2010) Ptáček, Bartůněk et al., (2011) popisují čtyři základní kroky empatického chování: 1. pozorování nemocného, 2. uvědomění si jeho pocitu, 3. zjistit co bychom sami potřebovali, abychom se takto cítili, 4. zformulovat uspokojování potřeb.
1.7.3 Porozumění Porozumění Beran et al. (2010, s. 54) charakterizuje jako: „pochopení vztahu mezi příčinou nebo příčinami a následkem, jímž může být určitý pacientův pocit, myšlenka, názor, postoj nebo psychický stav“. Porozumění můžeme vyjádřit několika způsoby. Mezi nejzákladnější patří přikývnutí, přitakání, zopakování několika posledních slov, konfrontace, shrnutí, klarifikace (objasňujeme souvislosti a objasňujeme vztahy), zdůraznění výroků, formulací hlasem a naznačení výkladu vztahů. U projevu porozumění není naším úkolem kriticky hodnotit, mentorovat nebo moralizovat. Názor druhého přijímáme a jsme otevřeni možnosti vyslechnout jej. (Beran et al., 2010) 23
1.7.4 Mlčení Mlčení se řadí mezi mezilidskou komunikaci. Někdy je mlčení známkou porozumění. Vlastní mlčení může zvyšovat u nemocného jeho vnitřní napětí a podporovat ho k jeho sdílnosti. Naopak i mlčení u nemocného může někdy přivádět do napětí všeobecné sestry, lékaře. (Beran et al., 2010) Pokud chceme, aby se nemocný rozhovořil, začneme o jeho mlčení sami mluvit. Jiná situace je u nemocných trpící psychotickým onemocněním, např, bludy. Jindy je mlčení nemocného dáno nedůvěrou k všeobecné sestře, lékaři. (Beran et al., 2010)
24
2 Gerontologie Gerontologie je věda o stárnutí a stáří. Zaměřuje se na specifické potřeby, na zkvalitňování života. Gerontologie se dělí na: 1. experimentální – studuje stárnutí buněk, organismů a tkání, 2. sociální – zabývá se vzájemným vztahem starého člověka a společnosti, 3. klinická – zabývá se funkčním, zdravotním stavem starých lidí. (Haškovcová, 2012)
2.1 Geriatrie Geriatrie je specializační obor vycházející z vnitřního lékařství poskytující specializovanou zdravotní péči nemocným vyššího věku. Zabývá se problematikou zdravotního a funkčního stavu nemocného. (Kalvach, 2004) Mezi cíle geriatrie patří: 1. optimalizace zdravotního, funkčního stavu, 2. snižování chronické disability, 3. komprese nemoci v pokročilém stáří, 4. zlepšování prognózy, 5. odvracení ztráty soběstačnosti. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007) Zvláštní pozornost věnuje kvalitě a rozvoji dlouhodobé a následné péči. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007)
25
2.2 Stárnutí, stáří Fyziologické stárnutí je normální součástí života člověka. Dochází k úbytku fyzickým, tak psychických sil. Stárnutí podléhá i lidské vědomí. Někteří lidé si však udržují mentální svěžest až do vysokého věku. (Zacharová, 2010)
2.2.1 Stárnutí Stárnutí je celoživotní biologický proces, který nelze chápat jako proces degradace, úbytku sil a opakovaných ztát. Jedná se o životní období, se kterým se setká dřív nebo později každý z nás. (Ondrušová, 2011) Charakteristické znaky procesu stárnutí jsou: 1. proces stárnutí je individuální, 2. do stáři vstupuje vždy celý člověk, mění se jeho bio – psycho – sociální charakteristika, 3. stárnutí je asynchronní, orgány nestárnou stejně rychle, 4. snížená schopnost adaptace, 5. involuce různých funkcí a struktur. (Ondrušová, 2011) Biologické stárnutí je charakterizováno tělesnými změnami, snížení adaptačních schopností, pokles funkcí orgánů, úbytek kostní a svalové hmoty, zhoršování smyslů, snížená odolnost k zátěži, hormonální změny. (Ondrušová, 2011) Psychické stárnutí zahrnuje zpomalení psychomotorického tempa, zhoršení kognitivních funkcí. (Ondrušová, 2011) Mezi sociální stárnutí patří vzájemné vztahy mezi stárnoucím jedince a společností, jeho postoj k okolí. (Ondrušová, 2011)
26
2.2.2 Stáří Stáří se považuje za poslední etapu, která uzavírá lidský život. Ondrušová (2011, s. l6) ve své knize tvrdí že stáří: „je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, modifikovaných mnoha zevními faktory, z nichž zvláště významné jsou nemoci, způsob života a životní podmínky“. Stáří se dělí na tři věky: 1. kalendářní věk – je sice vymezený, ale nevypovídá o pracovních schopnostech, o involučních změnách, o sociálních rolích v životě člověka, 2. biologický věk – vypovídá o celkovém stavu organismu, 3. sociální
věk
–
role,
kterou
člověk
zaujímá
ve
společnosti.
(Ondrušová, 2011) WHO (světová zdravotnická organizace) klasifikuje vyšší věk na: 1. 60 – 74 let – počínající stáří, 2. 75 – 89 let – vlastní stáří, 3. 90 a více – období dlouhověkosti. (Ondrušová, 2011) Z demografického vývoje a zlepšování funkčního stavů seniorů se věk člení na: 1. 65 – 74 – mladí senioři, 2. 75 – 84 – staří senioři, 3. 85 a více – velmi staří senioři. (Ondrušová, 2011)
27
3 Duševní nemoci ve stáří Ve stáří dochází k poklesu fyzických i duševních kvalit jedince, navíc se objevuje často i několik onemocnění najednou, senior trpí polymorbiditou. Zhoršuje se fyzická zdatnost, psychické funkce i soběstačnost seniorů.
3.1 Demence a deprese Demence se řadí mezi nejzávažnější onemocnění stáří. Může se objevit i v nižším věku, ale s přibývajícími roky se procento demence zvyšuje. (Pidrman, 2007) Demence vzniká následkem onemocněním mozku. Dochází zde k narušení vyšších korových funkcí, včetně myšlení, paměti, schopnosti řeči, orientace, učení. Zhoršuje se sociální chování, kontroly emocí a motivace. Tyto poruchy postupně omezují nemocného v jeho sebeobsluze a tím se zvyšuje závislost na pomoc druhého. Často bývá problém v nedorozumění se s nemocným. (Pidrman, 2007) Demence můžeme rozdělit na: 1. atroficko – degenerativní (nejčastější Alzheimerova nemoc, která představuje 60 % všech demencí)), 2. sekundární (např. vaskulární demence, demence při Huntingtonově chorobě), 3. smíšené. (Pidrman, 2007) Při léčbě se uplatňuje kognitivní a nekognitivní farmakologie. Důležitý je i individuální přístup, pravidelný denní režim, přizpůsobit komunikaci a zapojit nemocného do denních aktivit. (Pidrman, 2007)
Deprese Deprese je psychické onemocnění, které se projevuje smutnou náladou, je doprovázená řadou psychických, somatických, behaviorálních příznaků jako je pesimismus, zpomalené psychomotorické tempo, ztráta zájmu, energie, porucha 28
spánku, nechutenství, zácpa, porucha soustředění, pocit bezmocnosti, bludy, myšlenky na smrt. (Praško, Prašková, Prašková, 2003) Při léčbě se uplatňují antidepresiva, psychoterapie a fototerapie. Nemocného se snažíme podpořit, povzbuzovat ho k denním aktivitám, věnovat mu dostatek času. Pokud nemocný odmítá naší pomoc, je důležité, abychom se my kontaktu s ním nevyhýbali. (Praško, Prašková, Prašková, 2003)
3.1.1 Agresivita – projev duševních nemocí Agresivita se dá definovat jako útočné jednání se záměrným anebo nezáměrným cílem ublížit. Zdrojem může být u nemocného strach, bolest, bezmocnost, absence abúzu, nesplněná očekávání ve vztahu k léčbě. Fyzická nebo verbální agresivita se často vyskytuje u nemocných trpící demencí. (Kristová, 2008) Formy agresivního chování: 1. přímá agrese – je jasně vyjádřená, 2. transformovaná agrese – přenos agresivních projevů na jinou osobu, 3. chování instrumentální - představující naučený model chování, sloužící k dosažení cíle. (Němec, Stuchlíková, 2007) Projevy agresivního chování: 1. verbálné – křik, nadávky, ironie, 2. neverbální – zrudnutí, zblednutí, upřený pohled, gestikulace, vstávání, vstup do osobní zóny. (Němec, Stuchlíková, 2007) Agresivní pacient patří do skupiny pacientů s problémovým chováním. Produktivním individuálním přístupem a komunikací můžeme přispět ke zmírnění jeho problémů. (Kristová, 2008) Často se nevyhneme při agresivním jednáním psychofarmakoterapii nebo fyzickému omezení. (Pidrman, 2007) 29
4 Bariéry v komunikaci se seniory Komunikační bariéry nevnímáme jako zlo, ale snažíme se jim vyhýbat, odstraňovat je, jinak se připravujeme o mnoho informací a porozumění. Každý se občas setká s překážkami, problémy při komunikaci, které mu komplikují interpersonální komunikaci. (Mikuláštík, 2010) Mikuláštík (2010) a Pokorná (2010) rozdělují komunikační bariéry na interní, externí. Interní bariéry jsou dány podle autorů nějakými osobnostními problémy komunikujícího. Řadí mezi ně obavu z neúspěchu, negativní emoce, bariéry postoje (např. xenofobie), nepřipravenost a fyzické nepohodlí, nemoc. Externí bariéry se objevují jako rušivý element z prostředí např. hluk, šum, neschopnost naslouchat, komunikační zahlcení. Venglářová (2007) a Mlýnková (2011) popisují komunikační bariéry na straně klienta, komunikační bariéry na straně pracovníka a bariéry v prostředí. Mezi bariéry na straně klienta patří: 1. neochota komunikovat, 2. nedůvěra, 3. obavy. (Mlýnková, 2011) Mezi bariéry na straně pracovníka patří: 1. strach ze závažných témat, 2. problém s konkrétním nemocným, 3. hovor na erotické téma, 4. nedostatek času. (Mlýnková, 2011)
30
Mezi bariéry v prostředí patří: 1. hlučné prostředí, 2. spěch, 3. málo soukromí. ( Venglářová, 2007)
5 Specifika komunikace s geriatrickým pacientem Komunikace se seniory vyžaduje zvláštní dovednosti. Komunikace není jednoduchá, vyžaduje trpělivost, ale i dostatečnou způsobilost a kvalitní přípravu.
5.1 Komunikace s pacientem trpící demencí Demence patří k nejzávažnější chorobě ve stáří. Může se objevit v nižším věku, ale s přibývajícími roky se procento demence zvyšuje. Nemocný trpící demencí dokáže stále méně s druhými normálně komunikovat. Stojí ho to velké úsilí, pokud chce druhým něco vysvětlit. (Buijssen, 2006) Komunikace s nemocným trpící demencí je velmi náročná, musíme do toho investovat mnoho více energie. Záleží na fázi demence. Čím je demence pokročilejší, tím musíme vynaložit více energie, abychom dosáhli jistého stupně opravdové komunikace. (Buijssen, 2006) Buijssen (2006) rozdělil komunikaci na tři fáze demence. V prvním stádiu nedokáže nemocní trpící demencí komunikovat o nedávných událostech, má problémy najít správná slova. Ve druhém stádiu u nemocných trpící demencí je obtížné zapojit se do jakéhokoliv typu rozhovoru. Nedokáže pochopit význam abstraktních pojmů, v jeho mysli není rozdíl mezi přítomností a minulostí. (Buijssen, 2006) Ve třetím stádiu demence nemocný přestává komunikovat úplně, stěží dokáže odpovědět na jakoukoliv otázku, reaguje pouze na fyzické impulzy. (Buijssen, 2006)
31
Zásady komunikace Velmi důležité je při komunikaci s nemocným trpící demencí odstranit rušivé elementy. Neměli bychom být pod nějakým tlakem, například časovým. Komunikace by měla být stručná, jasná. U dlouhých stručných oznámení nemocný s demencí ztrácí nit. Je potřeba si ověřit zda nemocný s demencí skutečně pochopil, co jsme mu řekli. (Buijjsen, 2006) Vždy se snažíme komunikovat klidným, vyrovnaným tónem. Nemocný s demencí si často vysvětluje hlasitý projev jako hněv. U nemocných s demencí udržujeme oční kontakt. Nikdy od něj neodvracujeme své tělo. (Buijjsen, 2006) Při komunikaci pomáhá také úsměv. U nemocného sledujeme neverbální projevy, které nám mohou napovědět význam sdělení. Vhodná je také dotyková komunikace, která uklidňuje, obrací pozornost na sdělení. Důležité je volit slovník, který nemocná zná a přijímá. (Venglářová, 2007) Snažíme se zachovat důstojnost nemocného s demencí. Použití vulgarizmů nekomentujeme a nevhodné projevy přehlédneme. (Venglářová, 2007)
5.2 Komunikace s pacientem trpící depresí Deprese je psychické onemocnění, které je doprovázeno řadou somatických, psychických, behaviorálních příznaků jako je ztráta zájmů, poklesem energie, ztráta sebeúcty,
myšlenky
na
smrt,
snížená
schopnost
soustředit
se,
změna
psychomotorického tempa, porucha spánku, změny chuti k jídlu. (Venglářová, Mahrová, 2006) Zásady komunikace Vždy dáváme najevo pochopení pro stav i situaci nemocného. Umožňujeme nemocnému reagovat podle svého stavu. Apelovat na silnou vůli není vhodné, snížená vůle je projevem deprese a proto ji nejde jednoduše překonat. Nevyhýbáme se rozhovorům. (Venglářová, Mahrová, 2006)
32
Chyby v komunikaci: 1. zlehčování obtíží, bagatelizace, 2. doporučování nových aktivit – přetěžuje nemocného, 3. nucení k rozhodování, 4. přílišná liberálnost. (Venglářová, Mahrová, 2006) Linhartová (2007) popisuje komunikaci s nemocným trpící depresí jako náročnou, zatěžující, která vyžaduje hodně času a trpělivosti.
5.3 Komunikace s pacientem s agresivním chováním Agresivní chování je reakce na něco nepříjemné. Může to být prosazování se na úkor jiných nebo odmítání potřeb a přesvědčení druhých. Jednání s agresivním nemocným se řadí mezi nejnáročnější výzvy, které před nás naše povolání staví. (Ptáček, Bartůněk a kol., 2011) Zásady komunikace Nejpodstatnější je zachovat klid, respektovat normy společenského chování. Neodpovídat na agresi. Pokusit se nalézt příčinu. Všeobecná sestra nehodnotí chování nemocného. A za jeho chování ho neodsuzuje. (Linhartová, 2007) Nemocného necháme chvíli mluvit, abychom zjistili, čím se jeho emoční jednání dá vysvětlit. Je to velmi důležité pro volbu způsobu další komunikace. Často se nemocný po několika afektivních větách uklidní sám. (Linhartová, 2007) Od agresivního pacienta udržujeme bezpečnou vzdálenost. Respektujeme vzájemné osobní prostory. Pokud nemocný výrazně gestikuluje, snažíme se ho posadit. Zachováme nadhled a klid. Mluvíme klidným a vlídným hlasem. Nesmíme se nechat vyprovokovat k hrubému a vulgárnímu jednání. Pokud nemocný hodně mluví, snažíme se ho po chvíli přerušit. Nevzdáváme se očnímu kontaktu, ale oční kontakt přerušujeme. Nezvedáme obočí, nešpulíme rty. Neděláme prudká gesta. Nenakročujeme náhle směrem k nemocnému. Pokud se komunikace a agresivním pacientem nedaří, je nutné přivolat pomoc. Fyzická konfrontace není správným, 33
ani vhodným řešením. (Linhartová, 2007)
34
6 Výzkumná část Výzkumné šetření bylo realizováno v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Tato kapitola zmiňuje stanovené cíle včetně výzkumných otázek, metodiku výzkumu a charakteristiku vzorku respondentů. Dále jsou zde zpracovány hodnoty dotazníků v grafech. Zpracované hodnoty jsem využila pro další doporučení pro praxi. Shrnutí výsledků jsem pak okomentovala v diskuzi a závěru.
6.1 Cíle výzkum Cílem bakalářské práce je: 1. Zjistit, zda sestry znají zásady správné komunikace s geriatrickými pacienty. 2. Odhalit komunikační bariéry sester při komunikaci s geriatrickými pacienty. 3. Zmapovat, zda mají sestry zájem se v oblasti komunikace vzdělávat.
6.2 Výzkumné otázky K jednotlivým cílům jsem si stanovila výzkumné otázky, které jsem zpracováním dotazníků a procentuálním vyhodnocením v grafech zhodnotila.
6.2.1 Výzkumné otázky k cíli 1 O 1: Co sestry považují za nejdůležitější ve verbální komunikaci s geriatrickým pacientem? O 2: Jakou důležitost sestry připisují neverbální komunikaci? O 3: Co nejvíce sestry uplatňují při komunikaci s geriatrickým pacientem?
35
6.2.2 Výzkumné otázky k cíli 2 O 4: Co považují sestry v interakci s geriatrickým pacientem za komunikační bariéru? O 5: Jaký je nejčastější problematický aspekt pro sestry při komunikaci s pacientem trpící demencí? O 6: Jaký je problematický aspekt sester při komunikaci s pacientem trpící depresí? O 7: Jaké je největší úskalí sester při komunikaci s pacientem s projevy agrese?
6.2.3 Výzkumné otázky k cíli 3 O 8: Jak sestry vnímají důležitost komunikace ve své profesi? O 9: Jakým způsobem sestry získávají znalosti v oblasti komunikace? O 10: Jaký význam má pro sestry získávání zkušeností z oblasti komunikace?
6.3 Metodika výzkumu Vzhledem ke zvolené tématice a stanovení cílů v mé bakalářské práci jsem zvolila kvantitativní výzkum pomocí dotazníku. Tato metoda se mi jevila jako nejvhodnější z důvodu získávání značného množství informací za relativně krátký časový úsek. Velkou nevýhodou je nízká návratnost dotazníků, které jsem se snažila předejít a tak jsem jednotlivá oddělení navštívila a domluvila se s personálem. Dotazník je zcela anonymní. Po prostudování problematiky jsem dotazník sestavila sama. V úvodu
dotazníku
podávám
instrukce
k vyplnění.
Dotazník
se
skládal
z 19 uzavřených otázek, kdy první 3 otázky byly zaměřené na identifikační údaje, jako je věk, délka praxe a vzdělání. U devíti otázek mohli respondenti označit jednu či více z nabídnutých možností. Položky v dotazníku byly sestavené v návaznosti na stanovené výzkumné otázky. K první výzkumné otázce se vztahovaly otázky z dotazníku č. 4, 5, 6, 7, 8. K druhé výzkumné otázce se vztahovaly otázky č. 9, 10, 11, 12, 13, 14 a ke třetí výzkumné otázce se vztahovaly otázky z dotazníku č. 15, 16, 17, 18, 19. 36
Dotazník je přiložen k příloze č. 1.
6.4 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondenty dotazníkového šetření byly sestry v
Psychiatrické nemocnici
Havlíčkův Brod. Rozdáno bylo 140 dotazníků, kde návratnost byla 93% tedy 130 dotazníků. Většina respondentů tvořily ženy (76 %), zbytek respondentů, což je 24 %, tvořili muži. Z důvodu zanedbaného počtu jsem dále nerozlišovala pohlaví. Průměrným respondentem byly sestry s délkou praxe v rozmezí mezi 6 - l6 lety se středním vzděláním.
6.5 Průběh výzkumu Dotazníkové šetření probíhalo v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod po schválení hlavní sestry a ředitele nemocnice. Sběr dat probíhal v období ledna a února roku 2016. Žádost o umožnění dotazníkového šetření je přiložen k příloze č. 2.
6.6 Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat jsem použila Microsoft Word 2010, který sloužil pro psaný text. Microsoft Excel 2010 je použit pro vyhodnocení výsledků. Údaje jsem zpracovala do grafů.
37
6.7 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Vaše pohlaví.
Graf č. 1 Pohlaví respondentů
Většina respondentů tvoří ženy (76 %), zbytek respondentů, což je 24 %, tvoří muži. Z důvodu zanedbaného počtu jsem dále nerozlišovala pohlaví. Otázka č. 2 Délka Vaší praxe?
Graf č. 2 Délka praxe
Z grafu vyplývá, že u 33 % respondentů je délka praxe v rozmezí mezi 6 – 16 lety. U 28 % respondentů je délka praxe mezi l7 – 30 lety. Délka praxe do 5 let je u 21 % respondentů. 15 % respondentů uvedlo délku praxe v rozmezí mezi 31 – 45 let a 2 % respondentů odpovědělo, že jejich délka praxe je 46 a více let.
38
Otázka č. 3 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání
Graf č. 3 znázorňuje, že 51 % respondentů představují zdravotníci se středním vzděláním, 29 % respondentů dosáhlo vzdělání na vyšší škole, 15 % respondentů dosáhlo
vysokoškolského
vzdělání
–
Bc.
a
5%
respondentů
dosáhlo
vysokoškolského vzdělání – Mgr.
39
Otázka č. 4 Co považujete za důležité ve verbální komunikaci s geriatrickým pacientem?
Graf č. 4 Důležitost ve verbální komunikaci
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. 29 % respondentů považuje za
důležité
ve verbální
komunikaci
stručnost,
zřetelnost,
adaptabilitu.
26 % respondentů označilo jednoduchost, stručnost. 18 % respondentů považuje za důležité jednoduchost, zřetelnost, vhodné načasování. Dalších l8 % respondentů se přiklání k vhodnému načasování, jednoduchosti,
stručnosti,
zřetelnosti.
5 % respondentů uvádí stručnost, zřetelnost, adaptabilitu a 3 % respondentů považuje za důležité vhodné načasování.
40
Otázka č. 5 Považujete neverbální komunikaci za důležitou?
Graf č. 5 Důležitost neverbální komunikace
Graf č. 5 znázorňuje, že 85 % respondentů z celkového počtu 100 %, považuje neverbální komunikaci za důležitou. Otázka č. 6 Jak často uplatňujete z neverbální komunikace ve vztahu ke geriatrickému pacientovi?
Graf č. 6 Uplatnění neverbální komunikace
Z grafu vyplývá, že 48 % respondentů uplatňuje mimiku vždy, 31 % respondentů mimiku uplatňuj někdy, 6 % uplatňuje někdy a 15 % respondentů mimiku neuplatňuje nikdy. Gesta vždy uplatňuje 26 % respondentů. 5 % respondentů odpovědělo,
že
gesta
uplatňuje
někdy,
54%
uplatňuje
gesta
občas
a 15 % respondentů gesta neuplatňuje. Dotyky 22 % respondentů uplatňuje vždy, 41
%
respondentů
někdy,
35
%
respondentů
uplatňuje
dotyky
občas
a 2 % respondentů gesta neuplatňuje. Oční kontakt uplatňuje 93 % respondentů, 7 % respondentů oční kontakt uplatňuje jen někdy. 41
Otázka č. 7 Co uplatňujete z verbální komunikace ve vztahu ke geriatrickému pacientovi?
Graf č. 7 Techniky verbální komunikace
Zde
měli
respondenti
možnost
z více
odpovědí.
Z grafu
vyplývá,
že 51 % respondentů upřednostňuje z verbální komunikace pomalou řeč, klidný hlas, jednoduché věty, opakování informací. 16 % respondentů uvedlo pomalou řeč, jednoduché věty. 12 % respondentů se přiklání ke klidnému hlasu, jednoduchým větám a opakování informací. 11 % respondentů označilo klidný hlas, opakování informací. 7 % respondentů uvedlo jednoduché věty, opakování informací a 3 % respondentů se přiklánění ke klidnému hlasu a jednoduchým větám.
42
Otázka č. 8 Co považujete za důležité při komunikaci s geriatrickým pacientem?
Graf č. 8 Důležité aspekty při komunikaci s geriatrickým pacientem
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. Nejčastější odpovědí respondentů, což bylo 45 %, byla trpělivost, získání důvěry, naslouchání, empatie, klidný asertivní přístup, oční kontakt. 18 % respondentů odpovědělo trpělivost, získání důvěry, klidný
asertivní
přístup.
Trpělivost,
získání
důvěry,
empatii
odpovědělo
15 % respondentů. 12 % respondentů uvádí trpělivost, empatii, oční kontakt a 11 % respondentů označilo trpělivost, klidný asertivní přístup.
43
Otázka č. 9 Znáte pojem komunikační bariéry?
Graf č. 9 Komunikační bariéry
Z grafu vidíme, že 97 % respondentů z celkového počtu 100 %, zná komunikační bariéry. Otázka č. 10 Vyhýbáte se záměrně komunikaci s geriatrickým pacientem pro jeho případné komunikační problémy?
Graf č. 10 Záměrné vyhýbání se komunikace s geriatrickým pacientem pro jeho komunikační problémy
Z grafu vyplývá, že většina respondentů se komunikaci s geriatrickým pacientem pro jeho případné komunikační bariéry nevyhýbá (94 %).
44
Otázka č. 11 Co považujete za nejčastější důvod potíží v komunikaci s geriatrickým pacientem?
Graf č. 11 Nejčastější důvod potíží v komunikaci s geriatrickým pacientem
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. Nejčastější důvod potíží v komunikaci je nedostatek času a psychická náročnost (36 %). 28 % respondentů uvedlo nedostatek času, problémy s konkrétním pacientem. 16 % respondentů odpovědělo nedostatek času, problémy s konkrétním pacientem, psychická náročnost. 12 % respondentů uvedlo psychická náročnost, problémy s konkrétním pacientem a 8 % respondentů odpovědělo nedostatek znalostí, psychická náročnost.
45
Otázka č. 12 Při komunikaci s pacientem trpící demencí je pro Vás problematickým aspektem?
Graf č. 12 Problematický aspekt při komunikaci s pacientem trpící demencí
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. Jako problematický aspekt při komunikaci z pacientem trpící demencí vidí 31 % respondentů nepochopení obsahu řeči, poruchu pozornosti, poruchu komunikace s okolím, psychickou náročnost. 20 % respondentů označilo zapomnětlivost pacienta a nepochopení obsahu řeči.
13
%
respondentů
se přiklánělo
k zapomnětlivosti
pacienta,
nepochopení obsahu řeči, zabíhavému myšlení, ulpívavému myšlení, poruše pozornosti,
k poruše
komunikace
s okolím
a k psychické
náročnosti.
12 % respondentů uvedlo zapomnětlivost a poruchu pozornosti. 7 % respondentů označilo zapomnětlivost pacienta, zabíhavé myšlení, nepochopení obsahu řeči, zabíhavé myšlení, ulpívavé myšlení, porucha pozornosti a porucha komunikace s okolím. 46
Otázka č. 13 Při komunikaci s pacientem trpící depresí je pro Vás problematickým aspektem?
Graf č. 13 Problematický aspekt při komunikaci s pacientem trpící depresí Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. 45 % respondentů považuje za problematický aspekt odmítání komunikace, časná vztahovačnost při komunikaci. 35
%
respondentů
uvedlo
poruchu
soustředění,
odmítaní
komunikace.
Pro 12 % respondentů je problematickým aspektem porucha soustředění, odmítání komunikace, častá vztahovačnost při komunikaci a u 9 % respondentů je problematickým aspektem porucha soustředění, odmítání komunikace a častá vztahovačnost při komunikaci.
47
Otázka č. 14 Při komunikaci s pacientem s projevy agrese je pro Vás problematickým aspektem?
Graf č. 14 Problematické aspekty při komunikaci s pacientem s projevy agrese
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. U 32 % respondentů je problematickým aspektem strach z brachiální agrese, ztížená vzájemná komunikace. 27 % respondentů považuje za problematický aspekt ztíženou vzájemnou komunikaci. 13 % respondentů uvádí rychlý, hlasitý, naléhavý rozhovor a ztíženou vzájemnou komunikaci. 8 % respondentů odpovědělo strach z verbální, brachiální agrese. 5 % respondentů označilo strach z brachiální agrese, neznalost komunikačních technik. 5 % respondentů uvedlo strach z verbální, brachiální agrese, rychlý, hlasitý, naléhavý rozhovor, ztíženou komunikaci a neznalost komunikačních technik.
48
Otázka č. 15 Myslíte si, že komunikace je důležitá pro Vaší profesi?
Graf č. 15 Důležitost komunikace v profesi
Z grafu vyplývá, že všichni respondenti (100 %) si myslí, že je komunikace pro jejich profesi důležitá. Otázka č. 16 Kde získáváte znalosti v oblasti komunikace?
Graf č. 16 Získávání znalostí v oblasti komunikace
Zde měli respondenti možnost z více odpovědí. 72 % respondentů odpovědělo, že znalosti v oblasti komunikace získává z knih, z časopisů, z internetu, ze seminářů. 13 % respondentů uvádí semináře, internet. 10 % respondentů znalosti získává z časopisů, ze seminářů, z internetu a 5 % respondentů se o problematiku nezajímá.
49
Otázka č. 17 Absolvoval/a jste někdy vzdělávací kurz v oblasti komunikace?
Graf č. 17 Vzdělávací kurz v oblasti komunikace
Z grafu vidíme, že více než polovina respondentů, což je 65 % z celkového počtu 100 %, nikdy neabsolvovala vzdělávací kurz. Otázka č. 18 Pokud ano, pocítila jste zlepšení komunikace v praxi?
Graf č. 18 Zlepšení komunikace v praxi
Zde odpovídali respondenti, kteří někdy absolvovali vzdělávací kurz v oblasti komunikace. Přičemž 70 % respondentů odpovědělo, že zlepšení v komunikaci spíše nepociťují. 26 % respondentů uvedlo, že cítili zlepšení a 4 % odpovědělo, že nepocítili zlepšení v oblasti komunikace.
50
Otázka č. 19 Myslíte si, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik s geriatrickým pacientem je přínosné pro Vaší praxi?
Graf č. 19 Přínos vzdělávání v oblasti komunikačních technik
Z grafu lze vyčíst, že 85 % respondentů uvedlo, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik je přínosné pro praxi. 15 % respondentů odpovědělo, že spíše ne a 1 % respondentů si myslí, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik není přínosné pro praxi.
51
6.8 Diskuze Hlavním tématem bakalářské práce bylo zjistit, zda sestry znají zásady správné komunikace s geriatrickým pacientem, odhalit komunikační bariéry sester při komunikaci s geriatrickým pacientem a zjistit zda sestry projevují zájem se v oblasti komunikace vzdělávat. Výzkumné šetření bylo provedeno v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Pro první cíl, kde jsem zjišťovala znalosti sester v oblasti komunikaci, jsem si stanovila tři výzkumné otázky O 1 - O 3. O 1: Co sestry považují za nejdůležitější ve verbální komunikaci s geriatrickým pacientem? Zde odpovědělo 29 % respondentů, že za důležité považují ve verbální komunikaci jednoduchost, zřetelnost, stručnost. Přikláním se k názorům respondentů, jelikož při komunikaci s geriatrickým pacientem je jednoduchost, zřetelnost a stručnost velmi důležitá. Lahodová (2005) tvrdí, že bez vhodné komunikace s pacientem se v ošetřovatelské péči neobejdeme. O 2: Jakou důležitost sestry připisují neverbální komunikaci? 85 % respondentů odpovědělo, že považují neverbální komunikaci za důležitou, přičemž 15 % respondentů si myslí, že neverbální komunikace při komunikaci s geriatrickým pacientem není důležitá. Překvapilo mě, že až l5 % respondentů nepovažuje neverbální komunikaci za důležitou, vždyť neverbální komunikace se povařuje za upřímnější než verbální komunikace. Pro sestru je velmi důležitou dovedností vyznat se v řeči těla. Ve výzkumu Čečkové (2012) považuje 96 % respondentů neverbální komunikaci za důležitou, ale oproti mému výzkumu, kde si 15 % mysli, že neverbální komunikace není důležitá, tak u Čečkové (2012) na tuto otázku odpověděli pouze jen 4 % respondentů. Podle autorů Zaletela et al., (2012) neverbální komunikace tvoří až 90 % většiny naší komunikace.
52
Z neverbální komunikace 93 % respondentů označilo, že oční kontakt uplatňují vždy. Jak uvádí Venglářová, Mahrová (2006) oční kontakt je velmi důležitý. Můžeme z něj vyčíst emoce a postoje. 46 % respondentů uplatňuje doteky jen někdy. 2 % respondentů se shodlo, že doteky neuplatňují nikdy, přičemž podání ruky patří k prvnímu kontaktu k seznámení s pacientem. Gesta uplatňuje při komunikaci s geriatrickým pacientem vždy 26 % respondentů, 54 % respondentů občas. Mimiku uplatňuje při komunikaci s geriatrickým pacientem vždy 48 % respondentů. O 3: Co nejvíce sestry uplatňují při komunikaci s geriatrickým pacientem? Polovina respondentů (51 %) uvedla, že z verbální komunikace při komunikaci s geriatrickým pacientem nejvíce uplatňují pomalou řeč, klidný hlas, jednoduché věty a opakování informací. Za důležité při komunikaci s geriatrickým pacientem považuje 45 % respondentů trpělivost, získání důvěry, naslouchání, empatii, klidná, asertivní přístup a oční kontakt. Odpovědi respondentů hodnotím pozitivně. Troufám si tvrdit, že sestry vědí, jak správně komunikovat s geriatrickým pacientem a své znalosti v praxi také uplatňují. Pro druhý cíl, kde jsem chtěla odhalit komunikační bariéry sester, jsem si stanovila čtyři výzkumné otázky O 4 – O 7. O 4: Co považují sestry v interakci s geriatrickým pacientem za komunikační bariéru? Z výsledků vyplývá, že 97 % respondentů zná pojem komunikační bariéry a i většina respondentů odpovědělo, že se záměrně nevyhýbá geriatrickým pacientům pro jejich případné komunikační bariéry (94 %). Nejčastější důvod potíží v komunikaci s geriatrickým pacientem označilo 36 % respondentů nedostatek času a psychickou náročnost. I v bakalářské práci Foltmanové (2011) je uvedeno, že až 68 % respondentů považuje nejčastější důvod potíží při komunikaci s geriatrickým pacientem nedostatek času. Je nedostatek času, na který většina respondentů poukazuje dáno nárůstem administrativní práce nebo nedostatkem sester na odděleních? Vedení dokumentace je velmi časově náročná 53
činnost. Troufám si tvrdit, že jí sestra věnuje třetinu své pracovní doby. Pordanjani, et al., (2010) ve svém výzkumu uvádějí, že 66 % respondentů pociťuje při komunikaci s geriatrickým pacientem psychickou náročnost. O 5: Jaký je nejčastější problematický aspekt pro sestry při komunikaci s pacientem trpící demencí? Nejčastějším problematickým aspektem je u 31 % respondentů nepochopení obsahu řeči, poruchu pozornosti, psychickou náročnost a poruchu komunikace s okolím. 20 % respondentů označilo zapomnětlivost pacienta a nepochopení obsahu řeči. Mohammadzadeh et al., (2007) ve svém výzkumu zjistili, že problematickým aspektem v komunikaci s pacientem trpící demencí označilo 92 % respondentů zapomnětlivost a poruchu paměti. Práce s nemocnými trpící demencí je velmi náročná jak po psychické, tak fyzické stránce. Jak uvádí Buijssen (2006) ve své knize, komunikace s nemocným trpící demencí je velmi náročná. Je potřeba těmto lidem věnovat více času a mít správný komunikační přístup. O 6: Jaký je problematický aspekt sester při komunikaci s pacientem trpící depresí? 45 % respondentů odpovědělo, že problematickým aspektem je odmítání komunikace a častá vztahovačnost při komunikaci. 35 % respondentů uvedlo poruchu
soustředění,
odmítaní
komunikace.
Umět
správně
komunikovat
s depresivním pacientem je pro sestru velice náročné. Komunikační dovednosti sestry by měly být na takové úrovni, aby pacienta dobře chápala, byla mu oporou a mohla kdykoliv účinně zasáhnout. K posouzení a zvládnutí situace je nutno mít schopnost empatie, umět se vcítit do momentálního duševního rozpoložení pacienta. O 7: Jaké je největší úskalí sester při komunikaci s pacientem s projevy agrese? 35 % respondentů považuje za největší úskalí při komunikaci s pacientem s projevy agrese
strach
z brachiální
agrese
a
ztíženou
vzájemnou
komunikaci.
27 % respondentů odpovědělo strach z verbální, brachiální agrese. Strach z brachiální agrese a ztížená vzájemná komunikace je velkým úskalím i pro mě. Jak uvádí Mlejnková (2013) ve svém výzkumu, že 91 % respondentů se setkalo 54
s nějakou formou agresivity u pacientů. Vybíhalová (2010) uvádí, že s verbální agresí se setkali dotazovaní respondenti minimálně jednou (100 %). Zde bych řekla, že je potřeba získávání zkušeností v oblasti komunikace jednak teoretickým nabýváním poznatků, ale též praktickým nácvikem. Pro třetí cíl, kde jsem chtěla zmapovat, zda mají sestry zájem se v oblasti komunikace vzdělávat, jsem si stanovila tři výzkumné otázky O 8 – O 10. O 8: Jak sestry vnímají důležitost komunikace ve své profesi? Zde všichni respondenti odpověděli, že komunikace je pro jejich profesi důležitá (100 %). O 9: Jakým způsobem sestry získávají znalosti v oblasti komunikace? 72 % respondentů získává znalosti v oblasti komunikace z knih, z časopisů, z internetu 10
a ze
seminářů.
% respondentů
znalosti
13
%
získává
respondentů z časopisů,
uvádí ze
semináře,
seminářů,
internet. z internetu
a 5 % respondentů se o problematiku nezajímá. Zajímavé je, že 65 % respondentů nikdy neabsolvovalo vzdělávací kurz. Což
hodnotím
jako
neuspokojivé.
Ve
výzkumu
Foltmanové
(2011)
26 % respondentů nikdy nenavštívilo žádný kurz na téma komunikace. V mém výzkumu je to až přes polovinu respondentů. Ale ve výzkum Zeibergerové (2011) vyplývá, že až 83 % respondentů se zúčastnila různých kurzů v oblasti komunikace s pacientem. O 10: Jaký význam má pro sestry získávání zkušeností z oblasti komunikace? I když 35 % respondentů navštívilo vzdělávací kurz z oblasti komunikace, z toho ale zlepšení v oblasti komunikace pociťovalo jen 26 %. 85 % respondentů uvedlo, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik je přínosné pro praxi, což hodnotím jako pozitivní přístup. 15 % respondentů odpovědělo, že spíše ne a 1 % respondentů si myslí, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik není přínosné pro praxi.
55
6.9 Návrh řešení a doporučení pro praxi Velký problém vidím ve vzdělávání v oblasti komunikace. Až polovina respondentů nikdy neabsolvovala vzdělávací kurz v oblasti komunikace. V rámci doporučení pro praxi bych navrhovala, aby sestry navštěvovaly vzdělávací kurzy zaměřené na komunikaci s pacientem trpící demencí, depresí. Důležité je také dobře se orientovat v komunikaci s pacientem s projevy agrese. Dostatečné komunikační dovednosti mohou předejít mnoha konfliktům. Myslím si, že by bylo určitě vhodné, aby zaměstnavatel apeloval na sestry, aby měly tyto semináře absolvované, popř. vypracoval standard o komunikaci. Další problém vidím v nedostatku času a psychické náročnosti. Jak už je popisováno v diskuzi, je nedostatek času dán nárůstem administrativní práce nebo nedostatkem sester na odděleních? Práce s geriatrickými pacienty je velmi náročná jak po fyzické tak po psychické stránce. Proto bych doporučila pro praxi prevenci syndromu vyhoření (péče o zaměstnance, např. psycholog na pracovišti), management pracovního stresu, dostatečný počet zaměstnanců na odděleních.
56
Závěr Bakalářská práce se zabývala tématem specifika komunikace s geriatrickým pacientem. Cílem práce bylo zjistit, zda sestry znají zásady správné komunikace s geriatrickými pacienty, odhalit komunikační bariéry sester při komunikaci s geriatrickými pacienty a zmapovat, zda mají sestry zájem se v oblasti komunikace vzdělávat. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části jsem popsala komunikaci, funkce komunikace, komunikační proces, motivaci ke komunikaci, druhy komunikace, verbální, neverbální komunikaci a jejich složky, komunikaci ve zdravotnictví, kritéria úspěšné komunikace, požadavky na sestru při komunikaci a komunikační dovednosti. Dále jsem popsala geriatrii a stáří. Neopomenula jsem zmínit nemoci ve stáří, možné bariéry v komunikaci se seniorem a přiblížit specifika komunikace s geriatrickým pacientem. Zde jsem se zaměřila na pacienty trpící demencí, depresí a na pacienty s projevy agrese. Empirická část se zabývá výzkumem. Popsala jsem metodiku výzkumu, charakteristiku výzkumného prostředí, vzorek respondentů a průběh výzkumu. Pro empirickou část byly stanoveny tři cíle a na ně stanovené výzkumné otázky. Následuje další část, kde je zhodnoceno 19 otázek dotazníkového šetření. Pro lepší přehlednost jsou graficky zpracovány a grafy jsou doplněny krátkým komentářem. V diskuzi jsou rozebrány výzkumné otázky. Pro první cíl, kde jsem zjišťovala znalosti sester v oblasti komunikaci, jsem si stanovila tři výzkumné otázky, Jejich zpracováním vyplynulo, že za nejdůležitější ve verbální komunikaci sestry považují jednoduchost, zřetelnost, stručnost. V neverbální komunikaci sestry považují za důležité oční kontakt. Oční kontakt je pro sestry velmi důležitý. Myslím, že sestry umí z očí pacienta hodně vyčíst. Troufám si tvrdit, že je to též mimo jiné projev slušnost. Význam neverbální 57
komunikace většina sester hodnotí, jako velmi důležitý, vždyť neverbální komunikace tvoří většinu naší komunikace, jak jsem již zmiňovala jednak v teoretické části a následně též v diskuzi. Při komunikaci s geriatrickým pacientem sestry nejvíce uplatňují pomalou řeč, klidný hlas, jednoduché věty a opakování informací. V podstatě lze tedy říci, že sestry vědí, jak správně komunikovat a své znalosti také v praxi uplatňují. Pro druhý cíl, kde jsem chtěla odhalit komunikační bariéry sester, jsem si stanovila čtyři výzkumné otázky. Jejich zpracováním vyplynulo, že nejčastějším důvodem potíží v komunikaci s geriatrickým pacientem byl pro sestry nedostatek času a psychická náročnost. Zajímavá je myšlenka Pichaud, Thareauova (1998, s. 85), která uvádí, že: „Příliš vzdáleni jsme obrazně řečeno také tehdy, když si neuděláme dost času, který starý člověk k rozhovoru potřebuje“. Dále říká, že: „dočasná úprava plánu práce těch, kdo o staré lidi pečují, by mohla dát těmto lidem možnost, že je alespoň v určitých chvílích bude někdo poslouchat“. Jako úskalí vidí sestry u pacientu trpící demencí nepochopení obsahu řeči, poruchu pozornosti, psychickou náročnost a poruchu komunikace s okolím. Problematickým aspektem sester u pacientů trpící depresí byla častá vztahovačnost při komunikaci a odmítání komunikace. U pacientů s projevy agrese je nejčastější problematický aspekt sester strach z brachiální agrese. Lze se tedy v tomto případě opět odvolávat na získávání zkušeností v oblasti komunikace jednak teoretickým nabýváním poznatků, ale též praktickým nácvikem, ať již simulovaným nebo autentickým v praxi. Pro třetí cíl, kde jsem chtěla zmapovat, zda mají sestry zájem se v oblasti komunikace vzdělávat, jsem si stanovila tři výzkumné otázky. Jejich zpracováním vyplynulo, že sestry vnímají komunikaci ve své profesi za velmi důležitou. Znalosti v oblasti komunikace získává většina sester z knih, z časopisů, z internetu a ze seminářů. Jen třetina sester odpověděla, že absolvovala vzdělávací kurz v oblasti komunikace, a jen malá část sester pocítila zlepšení v oblasti komunikace. Většina sester si ale myslí, že vzdělávání v oblasti komunikačních technik je přínosné pro praxi.
58
Bakalářská práce by se dala v budoucnu rozšířit o znalosti z oblasti basální stimulace, což představuje též jistý druh komunikace. Basální stimulace je velmi dobrou metodou u pacientů trpící demencí. Na gerontopsychiatrickém oddělení, kde pracuji, se zatím basální stimulace neprovádí, ale z přenášek a seminářů, vím, že basální stimulace pacienty trpící demencí uklidňuje, umožní jim orientovat se v prostoru. Jak zmiňuje Friedlová (2012) ve svém článku bazální stimulace u neklidných a agresivních pacientů navodí zklidnění. Ale pro omezenou kapacitu bakalářské práce a zaměření mých cílů jsem se nyní bazální stimulací v práci nezabývala. V budoucnu bych též ráda porovnala komunikaci sester s geriatrickým pacientem, které pracují např. v okresní nemocnici nebo v jiné psychiatrické nemocnici, neboť zjištění, která vyplynula z dotazníkového šetření, by bylo zcela jistě zajímavé porovnávat
v rámci
více
zdravotnických
zařízení
popřípadě
v rámci
celorepublikového výzkumu. Na závěr své bakalářské práce bych použila slova autorů Hermanové et al., (2008, s. 67): „ Chceme – li se úspěšně dorozumět se seniory, chce to od nás více úsilí a dovednosti, než to, co stačí pro společnou konverzaci. Musíme se přizpůsobit pomalejšímu tempu seniorů a respektovat jejich individuální zvláštnosti. Tuto výbavu pro svoji práci neseme z velké části sami v sobě. Denně můžeme využívat svoje sociální dovednosti, a pokud jsou nám vlastní, nemusí nás komunikace se seniory vyčerpávat. Záleží jen na nás, jak si poradíme s komunikačními bariérami a zda budeme ochotni odevzdat „ kus sebe“.
59
Seznam použité literatury BERAN, Jiří, 2010. Lékařská psychologie v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1125-6.
BUIJSSEN, Huub, 2006. Demence: průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. Vyd. 1. Praha: Portál. Rádci pro zdraví. ISBN 80-7367-081-X.
ČEČKOVÁ, Jaroslava, 2012. Neverbální komunikace všeobecné sestry s pacientem [online]. [cit. 2016-02-19]. Bakalářská práce. Lékařská fakulta v Hradci Králové. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/119551
FOLTMANOVÁ, Michaela, 2011. Komunikační bariéry mezi sestrou a pacientami [online]. [cit. 2016-02-28]. Bakalářská práce. Lékařská fakulta v Hradci Králové. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/110546
FRIEDLOVÁ, Karolína, 2012. Uplatnění konceptu Bazální stimulace v geriatrii. Sestra
[online].
12(9)
[cit.
2016-03-27].
Dostupné
z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/uplatneni-konceptu-bazalni-stimulace-v-geriatrii466850
HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2012. Sociální gerontologie, aneb, senioři mezi námi. 1. vyd. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-900-8.
HERMANOVÁ, Marie, 2008. Aktuální kapitoly z péče o seniory. Vyd. 1. Brno: T.I. G.E. R. ISBN 978-80-7013-475-7.
HOLMEROVÁ, I., B. JURAŠKOVÁ a K. ZIKMUNDOVÁ, 2007. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations. ISBN 978-80-254-0179-8.
60
KALVACH, Zdeněk, 2004. Geriatrie a gerontologie. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 80-247-0548-6.
KULBE, Annette, 2009. Grundwissen Psychologie, Soziologie und Pädagogik: Lehrbuch
für
Pflegeberufe.
2.,
überarb.
Aufl.
Stuttgart:
Kohlhammer.
ISBN 9783170208032.
KRISTOVÁ, Jarmila, 2008. Komunikace sestry s pacientem s agresivním chováním. Sestra [online]. (12) [cit. 2016-01-12]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/komunikace-sestry-s-pacientem-s-agresivnim chovanim-398385
LAHODOVÁ, Miroslava, 2005. Komunikace – základ péče. Urologie pro praxi. Olomouc: Solen. 5(18), 217 –218. ISSN 1803-5299.
LINHARTOVÁ, Věra, 2007. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1784-5.
MIKULÁŠTÍK, Milan, 2010. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2339-6.
MLEJNKOVÁ,
Aneta,
2013.
Informovanost
zdravotnického
personálu
o problematice komunikace s agresivním pacientem. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava.
MLÝNKOVÁ, Jana, 2011. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3872-7.
VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ, 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN 80-247-1262-8.
61
MOHAMMADZADEH, Shahla., Soheyla BAKHTIARI a MOSHTAGH, Eshgh et al., 2007. Communication barriers from nurses and elderly pacients points of view at madical-sugrical wards. Journal: Fakulty of nursing of midwifery quartely [online]. 44 – 52 [cit. 2016-02-25]. Dostupné z: http://en.journals.sid.ir/ViewPaper.aspx?ID=107262
NÁDASKÁ, Iveta a Mária BOLEDOVIČOVÁ, 2004. Komunikace s geriatrickým pacientem. Sestra. 14(11), 38-39. ISSN 1210-0404.
NĚMEC, Ivo a Helena STUCHLÍKOVÁ, 2007. Agresivní pacient. Sestra [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/agresivni-pacient329822 ONDRUŠOVÁ, Jiřina, 2011. Stáří a smysl života. Vyd. 1. Praha: Karolinum. ISBN978-80-246-1997-2.
PIDRMAN,
Vladimír,
2007.
Demence.
Vyd.
1.
Praha:
Grada.
ISBN 978-80-247-1490-5.
POKORNÁ, Andrea, 2010. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN978-80-247-3271-8.
PORDANJANI SH, Bazar., Abd Alali, SHARIATI a Alijani RENANI H. et al., 2010. Assessing barriers of nurse-patient s effective communication in educational haspitals of ahwaz. Journal [online]. 5(16), 45 – 52. [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://en.journals.sid.ir/ViewPaper.aspx?ID=179165
PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK, 2011. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-3976-2.
PRAŠKO, J., J. PRAŠKOVÁ, a H. PRAŠKOVÁ, 2003. Deprese a jak ji zvládat: stop zoufalství a beznaději. 1. vyd. Praha: Portál. Rádci pro zdraví. ISBN 80-7178809-0.
62
THAREAUOVÁ, Pichaud Clément, 1998. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál. ISBN EAN: 9788071781844.
VYBÍHALOVÁ, Lenka, 2010. Agresivní pacient - výzkum. Sestra [online]. (12) [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/agresivni-pacientvyzkum-456624 VYBÍRAL, Zbyněk, 2005. Psychologie komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN80-7178-998-4.
VENGLÁŘOVÁ, Martina, 2007. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro
zdravotnické
a
sociální
pracovníky.
Vyd.
1.
Praha:
Grada.
ISBN 978-80-247-2170-5.
VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ, 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. Grada Publishing. ISBN 80-247-1262-8.
ZACHROVÁ, Eva, 2010. Specifika komunikace sestry a pacienta v klinické praxi. Sestra [online]. (7) [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/specifika-komunikace-sestry-a-pacienta-v klinicke-praxi-453224 ZALETEL, M.., A. N. KOVACEV, MIKUS, R. P. a L. Z. KRAGEJL, 2012. Nonverbal communication of caregivers in Slovenian nursing homes. Archives of Gerontology and Geriatrics [online]. 54(1), 94-101 [cit. 2015-12-15]. ISSN 01674943. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21388693 ZEISBERGEROVÁ, Ivana, 2011. Komunikativní dovednosti zdravotníků při kontaktu s pacientem [online]. Olomouc, [cit. 2016-03-29]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://theses.cz/id/944xqi/Komunikativn_dovednosti_zdravotnk_pi_kontaktu_s_pac ientem.pdf.
63
Seznam grafů Graf č. 1 Pohlaví respondentů ..................................................................................... 38 Graf č. 2 Délka praxe................................................................................................... 38 Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání ......................................................................................... 39 Graf č. 4 Důležitost ve verbální komunikaci............................................................................ 40 Graf č. 5 Důležitost neverbální komunikace ............................................................................ 41 Graf č. 6 Uplatnění neverbální komunikace ............................................................................. 41 Graf č. 7 Techniky verbální komunikace .................................................................................. 42 Graf č. 9 Komunikační bariéry..................................................................................................... 44 Graf č. 10 Záměrné vyhýbání se komunikace s geriatrickým pacientem pro
jeho
komunikační problémy ......................................................................................................... 44 Graf č. 11 Nejčastější důvod potíží v komunikaci s geriatrickým pacientem ................ 45 Graf č. 12 Problematický aspekt při komunikaci s pacientem trpící demencí ............... 46 Graf č. 13 Problematický aspekt při komunikaci s pacientem trpící depresí.................. 47 Graf č. 14 Problematické aspekty při komunikaci s pacientem s projevy agrese.......... 48 Graf č. 15 Důležitost komunikace v profesi ............................................................................. 49 Graf č. 16 Získávání znalostí v oblasti komunikace .............................................................. 49 Graf č. 17 Vzdělávací kurz v oblasti komunikace .................................................................. 50 Graf č. 18 Zlepšení komunikace v praxi ................................................................................... 50 Graf č. 19 Přínos vzdělávání v oblasti komunikačních technik .......................................... 51
64
Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník .............................................. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 2 Dotazníkové šetření ............................. Chyba! Záložka není definována.
65
