Komunikace s agresivním pacientem

Metodický list č. 1:

Komunikace s agresivním pacientem

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Michaela Madudová

Anotace: Metodický list slouží k uvedení do problematiky „Komunikace s agresivním pacientem“, procvičení, opakování a upevnění učiva tohoto tématu. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Psychologie. Tematický okruh: Komunikace s nemocným. Mezioborové přesahy a vazby: Psychologie, Ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

Žák vyjmenuje a objasní základní odborné pojmy.

-

Žák popíše zásady rozhovoru.

-

Žák chápe a popíše pravidla úspěšné komunikace.

-

Žák akceptuje nutnost individuálního přístupu.

-

Žák akceptuje nutnost empatického přístupu k nemocným.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: Metodický list lze využít ve fázi evokace, uvědomění si a reflexe vyučovací hodiny Zahrnuje i opakování předchozího učiva. Organizace prostorová: Klasická učebna, odborná učebna psychologie, učebna vybavená ICT technologií, interaktivní tabulí. Nutné pomůcky: PC technika (notebook, dataprojektor), učebnice Psychologie, tabule, křída nebo fixy na tabuli, psací potřeby žáků, Praktický lékařský slovník.

1

Klíčové kompetence: -

k učení,

-

komunikativní,

-

k řešení problémů,

-

personální a sociální,

-

využívat prostředky IKT a pracovat s informacemi,

odborné kompetence (pro studium zdravotnických oborů). Průřezová témata: -

Občan v demokratické společnosti.

-

Informační a komunikační technologie.

Klíčová slova: agrese přímá x nepřímá, agrese fyzická x verbální, agrese aktivní x pasivní, agrese vědomá x nevědomá, automutilace (sebepoškozování), agrese reaktivní, agrese instrumentální, agrese transformovaná, agrese patologická. Použitá literatura: KELNAROVÁ, Jarmila – MATĚJKOVÁ, Eva. Psychologie a komunikace: pro zdravotnické asistenty 4. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 135 s. ISBN 978-802-4728-315. VENGLÁŘOVÁ, Martina – MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1262-8. Text: Komunikace s agresivním pacientem Agrese: -

agrese – aggression - (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout),

-

komplex destruktivního chování s cílem záměrného poškození či způsobení újmy,

široké spektrum projevů. Faktory ovlivňující: -

pohlaví,

-

věk,

-

Společenské prostředí,

-

fyzickou konstituci,

-

psychická onemocnění,

-

strukturu a dynamiku osobnosti,

-

sociální zkušenost,

-

návykové látky.

Příčiny: -

obavy, úzkost a strach,

-

pocit ohrožení,

2

-

zatížení a stres,

-

bezmoc,

-

ponížení a zesměšnění,

-

zklamání,

-

pocit křivdy, nespravedlivosti, beznaděje,

-

pocit viny,

-

zkreslení reality,

-

poruchy osobnosti,

-

snaha o ocenění.

Typy: -

přímé x nepřímé,

-

fyzické x verbální,

-

aktivní x pasivní,

-

vědomé x nevědomé,

-

automutilace (sebepoškozování).

Agresivní chování z hlediska motivace a spouštěčů: -

reaktivní - protireakce, následek pocitu ohrožení, spojené s útokem, frustrací a stresem, zadržováním negativních projevů.

-

instrumentální,

-

transformovaná,

-

patologická – aktuální dekompenzace,

-

osobnostní rys.

Typy agresivních osobností: -

A) normální osobnost – důsledek frustrací a omezení,

-

B) klient trpící duševní poruchou či poruchou chování, •

poruchy vyvolané psychoaktivní látkou,

•

psychotické onemocnění,

• poruchy osobnosti Varovné příznaky a projevy: -

nervozita, rozrušenost,

-

výhružná:

•

gestika,

•

posturologie,

•

kinezika,

•

proxemika – porušení zón,

•

nestandardní chování,

-

verbální útoky.

mimika,

Základní přístup: -

zklidňující,

-

dynamický.

Komunikace a zvládání situace:

3

-

znalost rizik – pozor na nebezpečí využití zbraně,

-

sledování a vyhodnocování varovných příznaků a projevů,

-

úprava a přehlednost prostředí,

-

bezpečná vzdálenost a únikové cesty,

-

identifikace příčiny,

-

empatie,

-

zklidnění,

-

odvrácení pozornosti,

-

přivolání pomoci.

4


Podávání léků, formy léků

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Dana Hauserová

Anotace: Podávání léků je každodenní činností sester a zdravotnických asistentů. Léky podáváme vždy jen dle písemné ordinace lékaře a neseme za to plnou odpovědnost. Abychom mohli podat pacientovi informace o podávaných lécích a jejich vedlejších účincích, je nezbytná znalost základů z farmakologie. Vzdělávací oblast: Ošetřovatelství. Tematický okruh: Léčivo, léčivé přípravky, léky, lékové formy. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: -

Po prostudování kapitoly žák rozlišuje mezi pojmy léčivo, léčivé přípravky, léky.

-

Rozlišuje léky podle formy a účinku.

Předpokládaný časový nárok: 90 minut (2 vyučovací hodiny). Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina – max. 16 žáků. Nutné pomůcky: Vzorník jednotlivých lékových forem, podnosy, emitní misky. Klíčové kompetence: -

kompetence k učení,

-

kompetence k řešení problémů,

5

-

komunikativní kompetence,

-

personální a sociální kompetence,

-

matematické kompetence,

-

kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi.

Průřezová témata: Informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Léčivo, léčivý přípravek, lék, lékové formy. Použitá literatura a zdroje: KELNAROVÁ, Jarmila a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník, Praha: Grada, 2009. 173 s. ISBN 9788024731056. Text Podávání léků, formy léků Léčivo: -

léčivá látka, její směs nebo léčivý přípravek, který se používá k podání lidem nebo zvířatům.

Léčivý přípravek: -

je nazývána jakákoliv látka nebo kombinace látek, které jsou určeny k léčení, prevenci nemocí, ke stanovení diagnózy, k obnově, úpravě a ovlivnění fyziologických funkcí u lidí i zvířat,

-

do léčivých přípravků lze zařadit například léčivé čaje a další rostlinné přípravky, transfuzní přípravky, krevní deriváty, diagnostické přípravky.

Lék: -

lékem nazýváme léčivý přípravek, který je upravený do vhodné formy a podává se cíleně pouze k účelu, který je dán vlastnostmi v něm obsažených léčiv.

Formy léků - léková forma je způsob farmaceutické úpravy léčiva pro léčebné použití, které umožňuje cílené podání léčiva. Základní formy léků: -

tuhá forma,

-

polotuhá forma,

-

tekutá forma.

Tuhé formy léků:

6

-

tablety (tabulettae – tbl.) – vznikají slisováním prášků do disků různé velikosti (např. Paralen tbl.),

-

šumivé tablety (tabulettae effervescens – eff.) – léky jsou slisované do kotoučů, rozpustné ve sklenici vody (např. Celaskon tbl.eff.), šumivý nápoj má pacient ihned po rozpuštění vypít, prášky (pulveres – plv.) – léky ve škrobovém obalu nebo v želatinové tobolce (např. Coldrex

-

plv.), dražé (tabulettae obductae – drg.) – léky, které jsou obalené sladkým barevným povlakem, který chrání zubní sklovinu. Tyto léky jsou určené k rozložení až v nižších částech trávicí trubice

-

(např. Wobenzym drg.), -

kapsle, tobolky (capsules – cps.) – léky uvnitř želatinového obalu, tento obal způsobuje zpomalení uvolňování léků v zažívacím traktu (např. Cilkanol cps.),

-

zrnka, granule (granula – gran.) – jsou léky ve formě prášku, stlačené do drobných, nepravidelných tvarů, dávkování – po lžičkách (npř. Dologran gran.).

Polotuhé formy léků: -

čípky (supositoria – supp.) – čípky dělíme podle způsobu aplikace na rektální a vaginální; jsou vyráběné z kakaového másla, glycerinové želatiny; jedná se o léčebné látky, které jsou upravené do tvaru válce nebo kužele (např. Dobexil H supp.),

-

poševní koule (globuli vaginales – vag. gl.) – jsou tvaru kulovitého, průměr 2 cm, určené k aplikaci do pochvy (např. Gyno – pevaryl),

-

gelové mazání (linimenta) – vzniká po smíchání léčivé látky s gelem; nanáší se na kůži (např. Emoxen gel),

-

krémy (cremae – crm.) – hydrofilní přípravky k ochraně pokožky,

-

pasty (pastae – pst.) – vznikají přidáním prášku do masťového základu; pasty chrání kůži před mokváním,

-

mýdla (sapones) – obsahují léčiva (dehet, borax),

-

náplasti (emplastra – empl.) – léčivými přípravky impregnovaná náplast,

-

masti (unguenta – ung.) – lipoidní přípravky, které jsou určené pro využití v kožním lékařství (např. Calcium pantotenicum unq.).

Tekuté formy léků: -

roztoky (solutiones – sol.) – jsou vyrobeny z látek rozpustných v kapalině (fyziologický roztok), aplikují se po kapkách (guttae – gtt.) do úst, spojivkového vaku, do nosních dutin, do ucha (např. Ophtalmo – Septonex, oční kapky, roztok),

-

suspenze (suspenziones – susp.) – léčivá látka smíchaná s gelem, aplikuje se ústy k ochraně žaludeční sliznice (např. Anacid susp.),

-

výtažky (extracta – extr.) – léčivá látka je získána vyluhováním a smíchaná s lihem, éterem nebo vodou; je určena k podávání ústy (např. Ginko biloba),

-

směsi (mixtura – mix.) – vznikají spojením více léčiv v tekutině, před použitím je nutno vždy protřepat (např. Mixtura solvens),

7

-

čaje (species – spec.) – vyrobeny z jednotlivých bylin, ve formě nálevu, odvaru (např. urologický, heřmánkový, průduškový čaj),

-

olejnaté přípravky – jsou léčivé přípravky obsahující vitamíny rozpustné v tucích,

-

sirup (sir.) – koncentrovaný roztok cukru, ke kterému je přidáno léčivo (např. Mucosolvan sir.).

8


Fyzikální vyšetření

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Petra Voráčová

Anotace: Metodický list seznamuje se základními pojmy fyzikálního vyšetření, jako důležitého nástroje v diagnostice nemocí, potřebnými pomůckami, vhodným prostředím, kompetencemi zdravotnického asistenta při fyzikálním vyšetření. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – klinická propedeutika. Tematický okruh: Vyšetřovací metody. Mezioborové přesahy a vazby: Biologie, somatologie, ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: -

Žák charakterizuje jednotlivé metody užívané při fyzikálním vyšetření nemocného. Žák vysvětlí jejich význam pro praxi – určení diagnózy nemocného, popíše jednotlivé zvuky, které vznikají při poklepu, vyjmenuje potřebné pomůcky pro fyzikální vyšetření, správně užívá odbornou terminologii vztahující se k fyzikálnímu vyšetření.

-

Popíše kompetence zdravotnického asistenta při fyzikálním vyšetření.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: -

součástí metodického listu jsou pokyny pro učitele a žáky (tabulka č.1), text/prezentace pro učitele (tabulka č. 2), pracovní listy pro žáky (tabulka č. 3),

-

v metodickém listu je pro organizaci výuky použit třífázový model učení E-U-R:

E (evokace) - volné psaní, -

brainstorming, diskuse,

U (uvědomění si) - výklad učitele s použitím prezentace PowerPoint,

9

-

práce s textem (pracovní listy), video ukázky,

R (reflexe) - individuální práce (test v pracovním listu – základní pojmy), -

diskuse (shrnutí učiva).

Organizace prostorová: Klasická učebna a možností využití ICT technologií. Nutné pomůcky: PC technika (notebook, dataprojektor), učebnice KLP, pracovní list, bílá tabule, ev. interaktivní tabule. Klíčové kompetence: -

k učení,

-

komunikativní, k řešení problémů,

-

využívat prostředky IKT a pracovat s informacemi, odborné kompetence (pro studium zdravotnických oborů).

Průřezová témata: Informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Vyšetřovací metoda, smysly, poklep, pohled, pohmat, poslech, čich, per rektum. Použitá literatura: NEJEDLÁ, Marie. a kol. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2010. 237 s. ISBN 9788073330781. NEJEDLÁ, Marie. Fyzikální vyšetření pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 264 s. ISBN 9788024711508. NOVOTNÁ, Jaromíra. – Uhrová, Jana. – Jirásková, Jaroslava. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006. 135 s. ISBN 8071689408 ŠPINAR, Jindřich. a kol. Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí. 1.vyd. Praha: Grada, 2008. 256 s. ISBN 9788024717494. Modul IIB – Klinická propedeutika, 3. ročník. [online]. c 2011 [cit. 201-11-29]. Dostupné z . Vyšetření srdce. [online]. c 2011 [cit. .

10

201-11-29].

Dostupné

z

Text: Fyzikální vyšetření Tabulka č. 1: Pokyny pro učitele a žáky Pokyny pro učitele

Pokyny pro žáky

Sdělení tématu, cíle hodiny, osnova.

-

Žáci si zapisují téma, cíl, osnovu.

-

Žáci se aktivně zapojí (brainstorming,

Evokace

volné

psaní,

ve

dvojicích

přečtení,

dobrovolné přečtení před třídou). Délka: 10 min. Využití prezentace PowerPoint:

-

Následuje společná diskuse.

-

Žáci si zapisují poznámky do pracovního

snímek 2 vyšetření pomocí našich smyslů“ snímek 3 „vyšetření od hlavy k patě“ Učitel se dotazuje žáků: -

jaký je význam obou tvrzení?

-

co jsou to smysly, které smysly máme, jak je můžeme využít při vyšetřování

nemocného? Učitel vyzve žáky k volnému psaní (2min.), následně k přečtení ve dvojicích, dobrovolné sdělení před třídou (6min.). Učitel se dotazuje žáků: -

kdo z žáků kdy byl vyšetřován fyzikálně? (2min.)

Uvědomění si

listu (doplňují text dle pokynů učitele a pokynů v pracovním listu).

Délka: 25 min. Využití prezentace PowerPoint: snímky 4 – 22, výklad učitele doplněný názornými ukázkami, videoukázkami Učitel vyzve žáky k poznamenání si nových pojmů. Reflexe Délka: 5 min. Učitel se dotazuje žáků, zda porozuměli probíranému učivu, zda mají dotazy. Učitel vyzve žáky, aby se vyjádřili, co nového se dozvěděli a společně se pokusí o shrnutí důležitých informací o učivu.

11

-

Žáci mohou klást otázky, dotazy.

-

Žáci se společně pokusí o shrnutí důležitých informací o učivu.

Reflexe

-

Žáci pracují samostatně.

-

Úkol 2 (dle časového prostoru) je možné zadat žákům jako domácí úkol.

-

Společné vyhodnocení testu.

ÚKOL Délka: 5 min. Úkol 1: učitel vyzve žáky ke splnění úkolu. Úkol 2: učitel zadá domácí úkol. Tabulka č. 2: Text/prezentace – pro učitele Text/prezentace – pro učitele TÉMA: Fyzikální vyšetření

„VYŠETŘENÍ NEMOCNÉHO POMOCÍ NAŠICH SMYSLŮ“ (popř. s použitím základních vyšetřovacích pomůcek) „VYŠETŘENÍ NEMOCNÉHO „OD HLAVY AŽ K PATĚ“ 1) Fyzikální vyšetření: -

celkové vyšetření provádí lékař u lůžka nemocného, v ambulanci (i jiné okolnosti - terén), sestra, zdravotní asistent asistují (zaujmou vhodnou polohu, připraví pomůcky atd.),

-

provádí i sestra, zdravotní asistent získá informace o pacientovi, plánuje ošetřovatelskou péči,

-

jsou nutné znalosti, pozornost.

2) Zásady: -

systematicky, chráníme stud vyšetřovaného,

-

ohleduplnost, dobře přístupné lůžko (ze 3 stran),

-

dobré osvětlení.

3) Pomůcky k fyzikálnímu vyšetření: -

tonometr,

-

fonendoskop,

-

ústní lopatka,

-

štětička,

-

rukavice,

-

vazelína,

-

dezinfekce ne ruce,

-

mýdlo,

-

ručník,

-

pásková míra.

12

4) Metody: -

pohled – aspekce, inspekce,

-

poklep – perkuse,

-

poslech – auskultace,

-

per rectum,

-

event. vyšetření čichem.

pohmat – palpace,

a) Pohled – aspekce, inspekce: -

hodnocení zrakem,

-

po celou dobu vyšetření, hodnotíme objektivní příznaky,

-

hodnotíme vzhled pacienta a jednotlivé části těla, denní osvětlení, dostatečné obnažení vyšetřované části těla.

b) Pohmat – palpace: -

nejčastěji v poloze na zádech,

-

ohřáté ruce, krátké nehty, informace o bolestivosti,

-

prohmatáváme kůži, podkoží, dutinu břišní (velikost, povrch, konzistence orgánů), měření tepu,

-

jednou rukou x oběma (bimanuální), povrchová x hluboká palpace.

c) Poklep – perkuse: -

klepeme pružně, obvykle prstem na prst (prostředníkem jedné ruky na prostředník druhé ruky), se stejnou intenzitou, dvakrát za sebou,

-

plný, jasný: zvučný, nad zdravou plicní tkání,

-

zkrácený: je slabě slyšitelný, patologický, přítomný nad plícemi s pneumonií,

-

temný: nad nevzdušnou tkání, fyziologický nad svaly, játry, patologický nad velkým

-

hypersonorní:

výpotkem nad plícemi, udává

zvýšenou

vzdušnost

tkáně

(např.

nad

emfyzémem,

pneumotoraxem), -

bubínkový: fyziologický nad dutinou vyplněnou vzduchem - žaludek, střeva.

d) Poslech – auskultace: -

posloucháme zvuky vznikající při činnosti některých orgánů (plíce, srdce, střevo), měření krevního tlaku,

-

uchem x fonendoskopem, (membrána – dýchání, tzv. zvonek – srdce),

-

omezit hluk z okolí.

13

e) Per rectum: -

nejčastěji v poloze na boku,

-

pohmatový nález v oblasti svěrače a ampuly rektális, bolestivost, pohledem hodnotíme stolici, která ulpí na rukavici.

f) Vyšetření čichem: -

vyš. dechu – foetor ex ore (zápach z úst), př. acetonový (dekompenzovaný DM), alkoholický, po stolici u střevní neprůchodnosti.

5) Postup celkového vyšetření: Začínáme: -

vědomí, stav výživy, poloha, postoj, chůze, abnor.pohyby, kůže, FF, vyšetření hlavy, krku, hrudníku, břicha, končetin a páteře.

Úkol: 1. Spoj pojmy k sobě patřící: pohled

perkuse

pohmat

aspekce/inspekce

poklep poslech

přes konečník auskultace

per rektum

palpace

2. Fyzikální vyšetření + anamnéza = základ pro stanovení správné diagnózy (odůvodni toto tvrzení)

Tabulka č. 3: Text/prezentace – pracovní list pro žáky Pracovní list pro žáky TÉMA: Fyzikální vyšetření Osnova: Cíl: Tex/prezentace: „VYŠETŘENÍ NEMOCNÉHO POMOCÍ NAŠICH SMYSLŮ“ (popř. s použitím základních vyšetřovacích pomůcek) „VYŠETŘENÍ NEMOCNÉHO „OD HLAVY AŽ K PATĚ“ 1) Fyzikální vyšetření

14

-

celkové vyšetření provádí lékař u lůžka nemocného, v ambulanci (i jiné okolnosti - terén), sestra, zdravotní asistent asistují (zaujmout vhodnou polohu, připraví pomůcky atd.),

-

provádí i sestra, zdravotní asistent získá informace o pacientovi, plánuje ošetřovatelskou

-

péči, jsou nutné znalosti, pozornost.

2) Zásady: (doplň) 3) Pomůcky k fyzikálnímu vyšetření: (doplň dle obrázku v prezentaci) -

mýdlo, ručník.

4) Metody: (doplň) -

pohled – pohmat –

-

poklep – poslech –

-

per rectum –

-

event. vyšetření čichem –

a) Pohled – aspekce, inspekce: - hodnocení zrakem, -

po celou dobu vyšetření, hodnotíme objektivní příznaky,

-

hodnotíme vzhled pacienta a jednotlivé části těla,

-

denní osvětlení, dostatečné obnažení vyšetřované části těla.

b) Pohmat – palpace: - nejčastěji v poloze na zádech, -

ohřáté ruce, krátké nehty, informace o bolestivosti,

-

prohmatáváme kůži, podkoží, dutinu břišní (velikost, povrch, konzistence orgánů),

-

měření tepu, jednou rukou x oběma (doplň: ………………….),

-

povrchová x hluboká palpace.

c) Poklep – perkuse:

15

-

klepeme pružně, obvykle prstem na prst (prostředníkem jedné ruky na prostředník druhé ruky), se stejnou intenzitou, dvakrát za sebou (doplň)

-

plný, jasný:

-

zkrácený: temný:

-

hypersonorní: bubínkový:

d) Poslech – auskultace: -

posloucháme zvuky vznikající při činnosti některých orgánů (plíce, srdce, střevo),

-

měření krevního tlaku, uchem x fonendoskopem,

-

(membrána – dýchání, tzv. zvonek – srdce), omezit hluk z okolí.

e) Per rectum: -

nejčastěji v poloze na boku,

-

pohmatový nález v oblasti svěrače a ampuly rektális, bolestivost, pohledem hodnotíme stolici, která ulpí na rukavici.

f) Vyšetření čichem: -

vyš. dechu – foetor ex ore (zápach z úst),

-

př. acetonový (dekompenzovaný DM), alkoholický, po stolici u střevní neprůchodnosti.

5) Postup celkového vyšetření: Začínáme: -

vědomí, stav výživy, poloha, postoj, chůze, abnor.pohyby, kůže, FF, vyšetření hlavy, krku, hrudníku, břicha, končetin a páteře.

Úkol: 1. Spoj pojmy k sobě patřící: pohled perkuse pohmat poklep

aspekce/inspekce přes konečník

poslech

auskultace

per rektum

palpace

2. Fyzikální vyšetření + anamnéza = základ pro stanovení správné diagnózy (odůvodni toto tvrzení)

16


Hrudník

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

PhDr. Marcela Křiváková, Ph.D.

Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o hrudníku. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků z předchozí hodiny – tj. obratle a páteři. Tento úvod tvoří plynulou vazbu s novými poznatky o hrudníku. Práce v hodině je vedena skupinově a podporuje tak kooperaci žáků. Při práci ve skupinách je využíváno modelů kostí, skeletu. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – somatologie. Tematický okruh: Pohybový systém. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, biologie, klinická propedeutika. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: Žáci popíší jednotlivé části hrudníku česky a latinsky, popíší hrudní kost a žebro, rozliší žebra pravá, nepravá a volná, popíší spojení kostí na hrudníku, uvědomí si zvláštnosti dětského věku. Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: Práce v hodině vychází z metod kritického učení členěného na fáze evokace, uvědomění si, reflexe. Zahrnuje i opakování předchozího učiva. Organizace prostorová: Klasická učebna uspořádaná pro skupinovou práci (4-5 žáků ve skupině). Z časových důvodů příprava učebny musí proběhnout již před zahájením vyučovací hodiny. Nutné pomůcky: Modely obratlů (krční, hrudní, bederní, C1, C2, skelet).

17



-

komunikativní,

-


-

odborné kompetence (pro studium zdravotnických oborů).

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí. Klíčová slova: Žebra, hrudní kost, obratle, hrudník. Použitá literatura DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie. 1. Vyd. Olomouc: Epava, 2000. 479 s. ISBN 8086297055. ROKYTA, Richard – MAREŠOVÁ, Dana – TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie I a II. 1. Vyd. VIP Books, 2007, 262 s. ISBN 9788087134023. ROKYTA, Richard. 1. pracovní sešit pro střední zdravotnické školy. Praha: Scientia medica, 1995. 64 s. ISBN 8085526395. Text: Hrudník Tabulka č. 1: Pokyny pro učitele a žáky POKYNY PRO UČITELE

POKYNY PRO ŽÁKY

Sdělení tématu, cíle hodiny. Délka: 3 min.

Žáci si zaznamenávají téma a cíl hodiny do sešitu.

Učitel vyzve žáky, aby si přečetli 1. stranu pracovního listu s úkoly pro opakování minulého

Žáci ve skupinách obdrží pracovní list, na straně 1 čtou zadání úkolů.

učiva a postupovali podle zadání jednotlivých

Žáci plní pokyny, doplňují do textu, ukazují na

úkolů. Současně s pracovním listem rozdá do skupin i

modelech, diskutují o správnosti odpovědí. Žáci sledují čas tak, aby úkoly včas zvládli.

modely obratlů (tak, aby byly zastoupeny všechny tři druhy volných obratlů a C1, C2).

Žáci dokončí úkol.

Učitel určí čas, do kdy je nutné úkol splnit. Délka: 10 min. Sleduje

práci

žáků,

se

slabšími

může

spolupracovat (dle individuálního přístupu). Minutu před vypršením času učitel upozorní na časový limit a nutnosti ukončit práci. Učitel čte zadání jednotlivých úkolů a vyzve vždy

Žáci odpovídají na čtené úkoly z připravených

jednu skupinku k odpovědi.

záznamů v pracovním listě.

18

Učitel nechá odpověď zhodnotit třídou, potom se případně vyjádří k odpovědi sám.

Žáci hodnotí odpovědi jiných skupin.

Ohodnotí práci ve skupinách a vědomostní připravenost na hodinu. Délka: 5 min. Učitel vyzve žáky, aby otočili pracovní list na

Žáci ve skupině čtou stranu 2 pracovního listu.

stranu 2 a ve skupince si přečetli úkoly, které budou dnes řešit (nové učivo - HRUDNÍK)

Žáci vyhledají příslušné strany v učebnici a čtou text. Současně porovnávají zjištěné informace

Zamysleli se nad tím, co z těchto informací jsou schopni doplnit (už ví ze základní školy).

s dotazy v pracovním listě, diskutují o správnosti a odpovědi si zaznamenávají.

Učitel vyzve žáky, aby si otevřeli učebnice (přesně určí strany). Četli zadaný text a v něm

Žáci dokončí úkol.

hledali odpovědi na úkoly v pracovním listě. Učitel určí čas, do kdy je nutné úkol splnit. Délka: 10 min. Učitel sleduje práci žáků, koriguje práci. Minutu před vypršením času upozorní na časový limit a nutnosti ukončit práci. Učitel prochází jednotlivé úkoly, vyzývá žáky k odpovědím, nechává odpovědi žáků doplňovat

Žáci na výzvu učitele odpovídají, opravují chybné odpovědi, doplňují si případné další informace

dalšími z řad žáků. Doplňuje poznatky ukázkou na skeletu, případně

sdělené učitelem.

modelu žebra (žeber) a hrudní kosti. Délka: 12 min. Učitel ohodnotí práci žáků v hodině, zeptá se, zda

Žáci sledují své hodnocení, případně vznášejí

mají nějaký dotaz k probíranému učivu. Zadá domácí úkol (strany v učebnici).

dotaz. Žáci si zapíší domácí úkol.

Délka: 5 min.

Žáci upravují třídu.

19

Tabulka č. 2: Pracovní list pro žáky - 1. strana 1. strana, Pracovní list OBRATLE (opakování) 1. Určete jednotlivé druhy obratlů. 2. Ukažte na volném obratli následující popisné útvary: - tělo ……………………………………………………………... - oblouk obratlový ............................................................... - příčné výběžky ................................................................. - trnový výběžek ................................................................. - kloubní výběžky ............................................................... - otvor obratlový ................................................................. 3. Připište k výše uvedené útvary jejich latinské názvy. 4. Najděte mezi modely obratel označovaný jako C1, C2. Určete, čím se liší od ostatních volných obratlů. …………………………………………………………………………………………………………………… ………………………… Pojmenujte je česky a latinsky. C1 …………………………………………………………………. C2 …………………………………………………………………. 5. Napište, jak se nazývá kost (česky a latinsky), která vzniká srůstem: a) křížových obratlů .............................................................................................. b) kostrčních obratlů ..............................................................................................

20

Tabulka č. 3: Pracovní list pro žáky - 2. strana 2. strana, Pracovní list HRUDNÍK (nové učivo) 1. Určete, z kterých kostí se hrudník skládá: - …………………………………………………………. - ………………………………………………………….. - ………………………………………………………….. - ………………………………………………………….. 2. Vyhledejte v textu a připiš latinské názvy: - hrudník.......................................................................... - hrudní kost ................................................................... - žebro (žebra) .............................................................. 3. Vyhledejte, z jakých tří hlavních částí je složena hrudní kost. Zapiš česky a latinsky: a) česky .......................................................................... lat. ................................................................................... b) česky .......................................................................... lat. ................................................................................... c) česky .......................................................................... lat. ................................................................................... 4. Zjistěte a zapište u žeber: - kolik je párů žeber ........................................................ - s kterými kostmi jsou kloubně spojeny ........................................................................................ - z kterých tkání je žebro tvořeno ........................................................................................ - které tři hlavní části na žebru popisujeme 1. .................................................................................... 2. .................................................................................... 3. .................................................................................... - podle čeho rozlišujeme žebra na pravá, nepravá a volná: ………………………………………………………………….. - která považujeme za a) pravá ............................................................................ b) nepravá ........................................................................ c) volná ............................................................................. - jak se nazývá spojení kostí v souvislosti chrupavčitou tkání ...........................................................................................

21


Odběry krve

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Helena Čermáková

Anotace: Metodický list je zaměřen na základní seznámení studentů s odběry biologického materiálu, konkrétně krve a možnostmi jejího vyšetření. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Klinická propedeutika. Tematický okruh: Vyšetřovací metody – Laboratorní vyšetřovací metody, metody vyšetření krve. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie, Ošetřovatelská propedeutika, Ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: - Žák se orientuje v možnostech zpracování krve v jednotlivých laboratořích. - Žák chápe význam jednotlivých druhů vyšetření pro správnou a včasnou diagnostiku nemoci. - Žák zná fyziologické hodnoty u základních vyšetření krve. Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny (90 minut). Organizace řízení učební činnosti: -

skupinová práce – metoda Sněhové koule,

-

samostatná práce – metoda Ano – Ne (pochopení učiva),

-

frontální metoda – korigování správnosti informací vyučujícím, jasné sdělení požadovaných znalostí.

Organizace prostorová: Běžná učebna – nutný prostor pro min. 5 skupin studentů. Nutné pomůcky: -

anatomické obrazy krve,

-

obálky se zadáním pro metodu Sněhové koule,

-

materiál pro ověření pochopení učiva metodou Ano – Ne,

22

-

učebnice Ošetřovatelství, Klinické propedeutiky, lékařské slovníky,

-

odběrové soupravy užívané v daném regionu či škole,

-

počítač s dataprojektorem pro prezentaci požadovaných znalostí a přehled základních fyziologických hodnot.



-

kompetence ovládat vědomosti a znalosti pro studium zdravotnických oborů.

Průřezová témata: Obecná symptomatologie. Léčebné postupy a farmakologie. Klíčová slova: Biologický materiál, krev, plasma, sérum. Použitá literatura: KELNAROVÁ, Jarmila a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník, Praha: Grada, 2009. 173 s. ISBN 9788024731056. MIKŠOVÁ, Zdeňka – ZAJÍČKOVÁ, Marie. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1443-4. 171 s. ISBN 8024714434. NOVOTNÁ, Jaromíra. – UHROVÁ, Jana. – JIRÁSKOVÁ, Jaroslava. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006. 135 s. ISBN 8071689408. Text: Odběry krve Obě vyučovací hodiny jsou motivovány jako odborný pracovní seminář zaměřený na srovnání a sjednocení postupů odběrů a zpracování krve. Skupinky je nutné pojmenovat podle zdravotnických zařízení v regionu, v ČR, nebo může jít o mezinárodní konferenci a skupinky jsou označeny názvy států. Osnova vyučovacího bloku: 1) Přivítání účastníků pracovního semináře – viz prezentace. 2) Rozdělení studentů do 5 mateřských skupin a vysvětlení pracovního postupu a požadavků – každá skupina dostane obálku s názvem svého zdravotnického zařízení, ve které je uvedeno zadání činnosti. Studenti mají cca 15 – 20 min. na splnění úkolů. K dispozici mají na jasně určeném místě učebnice, slovníky, anatomické obrazy, odběrové soupravy. Je nutné studenty upozornit, že každý ze skupinky musí mít z této pracovní fáze písemný výstup. Během této fáze vyučující zkouší, poté je nutné jednotlivé skupinky obcházet a korigovat jejich činnost, upřesňovat požadavky, sjednocovat informace dle svých potřeb.

23

3) Přerozdělení skupinek na 5 tzv. pracovních skupin – každá pracovní skupina je tvořena vždy minimálně jedním zástupcem z každé mateřské skupiny (je lepší žáky v mateřských skupinách rozpočítat a pracovní skupiny označit čísly). V těchto skupinách si studenti předávají informace o svých tématech z mateřské skupiny (pořadí předávání informací je uvedeno v prezentaci) – každý musí odreferovat své téma, uvést požadované hodnoty, předvést odběrové soupravy atd. Ostatní si provádí zápis. Vyučující obchází skupinky, koriguje činnost, opravuje či doplňuje informace. Reaguje na vzniklé problémy, dotazy. Činnost v pracovních skupinách trvá 20 – 25 min. 4) Po ukončení této činnosti se studenti vrací do mateřských skupin – je nutné dát studentům chvilku času na sdělení si dojmů a prodiskutování nejasností a problémů vzniklých během činnosti v pracovních skupinách. Poté je zahájena diskuze a kladení dotazů – odpovídá vždy zástupce skupiny, které se dotaz týká a vyučující upřesňuje informace a začíná studentům jasně sdělovat, které informace je nutné znát. Tato činnost trvá přibližně 10 - 15 min. 5) Samostatná práce – ověření pochopení daného učiva. Každý student dostane dotazník, na který má samostatně odpovědět ANO – NE. V případě odpovědi NE je nutné podtrhnout část věty, která je nepravdivá. Doba činnosti je max. 10 min. 6) Společná oprava samostatné práce – je možné si je opravit ve dvojici navzájem. Nutno dělat společně – studenti uvádí odpovědi a vyučující je potvrdí nebo ujasní. Opět sdělí, které informace je nutné znát. Délka trvání je max. 10. min. 7) Shrnutí – jasně formulovat požadované znalosti probraného učiva – viz prezentace. Materiály pro činnost v mateřských skupinách: Fakultní nemocnice Bohunice: 1) Vysvětlete podstatu těchto vyšetření a uveďte nějaký konkrétní příklad: vyš. biochemické, hematologické a sérologické. 2) Vysvětlete vyš. krve na KS a Rh faktor – druh vyš., co prokáže, kdy se provádí, odběrová nádoba. Fakultní nemocnice - Dětská nemocnice: 1) Vysvětlete podstatu těchto vyšetření a uveďte nějaký konkrétní příklad: vyš. cytologické, histologické, mikrobiologické (zde uveďte i rozdělení podle druhů původců). 2) Biochemické vyšetření krve – uveďte konkrétní příklady vyš. bez hodnot (glykemie, aj.) CRP. 3) Sérologické vyš. krve – BWR, ASLO, antropozoonozy – pouze vysvětlit pojem. Úrazová nemocnice Brno: 1) Uveďte rozdělení a příklady biologického materiálu, který je možno laboratorně vyšetřit – co nejvíce příkladů. 2) Vysvětlete vyš. krve na krevní obraz (KO) – druh vyš., co prokáže, fyziologické hodnoty u muže a ženy.

24

Vojenská nemocnice Brno: 1) Uveďte zásady pro odběr krve na vyšetření včetně vyplnění žádanky (výraz STATIM). 2) Vyšetření krve na FW (sedimentace krve) – druh vyš., co prokáže a jak se provádí, odběrová souprava, fyziologická hodnota. Fakultní nemocnice U svaté Anny: 1) Uveďte pomůcky pro odběr krve (odběrové soupravy) a vysvětlete rozdíl mezi plasmou a sérem. 2) Vyšetření krve na koagulaci (aPTT, Quick) – druh vyš., co prokáže, odběrová souprava, kdy se provádí. 3) Vysvětlete vyš. krve – hemokultura – druh vyš. Materiál pro metodu Ano – Ne: 1) Biochemické vyš. zjišťuje organické i anorganické látky ve vzorku biologického materiálu. 2) Hematologické vyš. zjišťuje krevní elementy v jakémkoliv druhu biologického materiálu. 3) Cytologické vyš. je vyšetření tkání. 4) Sérologické vyš. je vyšetření protilátek proti určitým nemocem, např. ASLO, a je možné takto vyšetřit pouze krev. 5) Plazma je tekutá část krve se všemi organickými a anorganickými látkami (tedy i se srážecími faktory). 6) Mikrobiologické vyš. je určení původců onemocnění a lze takto vyšetřit jakýkoliv druh biologického materiálu. 7) Bakteriologické vyš. je součástí mikrobiologického vyš. a určuje jako původce nemoci viry. 8) Při vyš. na kultivaci a citlivost se určí původce onemocnění a zároveň lék, který je vůči původci účinný. 9) Při vyš. biologického materiálu je vždy nutno ke vzorku přiložit tzv. žádanku o vyšetření. 10) Při odběru biolog. Materiálu není nutné používat ochranné pomůcky. 11) Při vyš. krve na krevní skupinu a Rh faktor se daný vzorek posílá do hematologické laboratoře a určuje se shodnost krve dárce s krví příjemce. Provádí se screeningově u všech hospitalizovaných. 12) Při vyšetření krve na koagulaci se zasílá vzorek do biochemické laboratoře, kde vyšetří rychlost srážení dané krve. 13) Při vyš. krve na FW se zjišťuje sedlivost erytrocytů. Toto vyš. prokáže zánět v těle a fyziologická hodnota je 20/30. 14) Vyšetření KO je vyš. krevního obrazu a umožňuje vyšetřit jednotlivé krevní elementy. Jde o hematologické vyš. prokazující anemie, zánět aj. 15) Při vyšetření krve na hemokulturu je nutné dodržovat přísně zásady asepse. Jde o vyšetření krve, které se odesílá do mikrobiologické laboratoře a cílem je určit v krvi protilátky proti původci zánětu. 16) Pokud se na žádanku napíše červeně STATIM, znamená to, že daný vzorek nemusí být vyšetřen akutně, přednostně.

25

17) Při biochemickém vyš. krve se zjišťují např. hormony, minerály, tuky, enzymy, glukoza, hladina léků aj. 18) CRP je biochemické vyšetření krve, které určí probíhající zánět v těle. 19) Antropozoonóza je onemocnění přenosné z člověka na zvíře. 20) Vyš. krve na Qickův test se provádí u pacientů léčených heparinem a odesílá se do hematologické laboratoře. 21) Uveďte fyziologické hodnoty krevního obrazu (Hb, Ht, ery, leu, tromb.).

26


Organizační systémy práce zdravotnického týmu

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Jana Soudková

Anotace: Metodický list je zaměřen na seznámení žáků s organizačními systémy práce ošetřovatelského týmu a jejich využití při sběru informací v plánování ošetřovatelské péče. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Organizace práce zdravotnického týmu. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: -

Žák vyjmenuje a objasní jednotlivé organizační systémy.

-

Žák si uvědomuje důležitost organizačních systémů při plánování ošetřovatelské péče a individualizované péče o pacienta.

-

Žák diskutuje o jednotlivých organizačních systémech, jejich pozitivech a negativech.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: -

součástí metodického listu jsou přílohy - osnova vyučovací hodiny (příloha č.1), pracovní listy

-

práce s pracovním listem – doplňování do textu,

-

skupinová práce – překřížené skupiny,

-

práce s pracovním listem – kazuistiky.

pro žáky (příloha č. 2,3), výuková prezentace PowerPoint (příloha č. 4),

Organizace prostorová: Klasická učebna, možnost využití ICT technologií. Nutné pomůcky: -

PC technika (notebook, diaprojektor),

27

-

učebnice Ošetřovatelství,

-

pracovní listy,

-

tabule, křída nebo fixy na tabuli,

-

psací potřeby žáků.


k učení, komunikativní,

-


-

personální a sociální, využívat prostředky IKT a pracovat s informacemi,

-


Průřezová témata: -

Ošetřovatelský proces.

-

Náplň práce ošetřovatelského týmu.

Klíčová slova: Systém skupinové péče, systém primárních sester, funkční systém ošetřovatelské péče. Použitá literatura - základní CHLOUBOVÁ, Helena – MELLANOVÁ, Alena – NEUWIRTH, Jiří – STAŇKOVÁ, Marta – PAVLÍKOVÁ, Pavla – NERUDOVÁ, Irena. Základy ošetřování nemocných: obecná část. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 8024608456. KELNAROVÁ, Jarmila. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 1. ročník: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada, 2009 236 s. ISBN 9788024728308. ROZSYPALOVÁ, Marie – ŠAFRÁNKOVÁ, Alena. Ošetřovatelství I: pro 1. ročník středních zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 231 s. ISBN 8086073963. VUČKOVÁ, Jaroslava. Ošetřovatelství 1: pro 1. ročník středních zdravotnických škol, obor všeobecná sestra. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995. 110 s. ISBN 8071681512. VYTEJČKOVÁ, Renata – ŠAFRÁNKOVÁ, Alena. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 231 s. ISBN 9788024734194. Text: Organizační systémy práce zdravotnického týmu Příloha č. 1: Osnova vyučovací hodiny Pokyny pro učitele

Pokyny pro žáky

Úvod – 3 min. Pozdrav, zápis do třídní knihy, zápis tématu na tabuli, cíle hodiny, osnova.

28

Žáci si zapisují téma, cíl, osnovu.

Vyučují rozdá pracovní listy, zadá žákům úkol,

Žáci sledují výklad v prezentaci a doplňují si

během prezentace musí sledovat výklad a

chybějící výrazy ve cvičení č. 1.

doplňovat správné pracovního listu.

Žáci si kontrolují cvičení č. 1 dle pokynů vyučujícího.

chybějící

výrazy

do

Zahájení prezentace PowerPoint Časová náročnost cca 15 min. Po ukončení prezentace vyučující zkontroluje správnost vyplněného cvičení č. 1 – viz pracovní list – řešení. Metoda č.2 – Překřížené skupiny

Žáci vytvoří skupiny po třech, každá skupina

Časová náročnost cca 20 min. Vyučující rozdělí žáky do skupin po třech, rozdělí

hovoří, diskutuje o jednom z probraných témat. Snaží se zapamatovat si co nejvíce informací.

jednotlivým skupinám témata. Témata

Informace si v bodech zaznamenávají do pracovního listu. Ideálně by měly mít aspoň 10

-

Systém skupinové péče.

-

Systém primárních sester.

stručných bodů. Žáci si ve vyměněných skupinách vyměňují

-

Funkční systém ošetřovatelské péče.

informace o jednotlivých tématech. Informace si

Po 5. min. vyučující zadá pokyn, aby se členové skupin navzájem vyměnili tak, aby v každé skupině byl vždy jeden zástupce ze základní skupiny. Každý zástupce ze základní skupiny je poučen o tom, že má v nové skupině říct maximum informací o tématu, které zpracovával. Během diskuse ve skupinách, vyučující obchází jednotlivé skupiny a kontroluje, jakým způsobem plní zadání. Po 5 minutách vyučující zadá pokyn, aby se žáci vrátili do svých mateřských skupin. Jednotlivým skupinám změní témata tak, aby každá skupina měla jiné téma než měla na začátku hry. Opět vyučující obchází skupiny, může dle svého uvážení doplňovat nebo opravovat informace. Vyučující požádá jednotlivé zástupce ze skupin, aby všechny informace řekli před třídou. Nejlepší skupina, která si pamatovala nejvíce vědomostí, je dle uvážení vyučujícího odměněna – známkou, kladným bodem nebo sladkostí.

29

předávají ústně. Nikam je nezaznamenávají. Pracují bez pracovních listů. Opět se snaží si zapamatovat si co nejvíce informací. Žáci se snaží vybavit si ve svých základních skupinách co nejvíce informací o tématu, které jim zadal vyučující, zaznamenávají si jej opět do pracovního listu. Jednotliví zástupci ze skupiny prezentují před třídou maximum získaných informací o daném tématu.

Metoda č. 3 Kazuistiky Časová náročnost cca 5 min.

Žáci si přečtou jednotlivé kazuistiky a do volných polí doplňují odpověď, o jaký organizační systém

Na závěr vyučovací hodiny vyučující zadá

ošetřovatelské péče jde.

jednotlivým žákům vyplnit v pracovním listu úkol č .3. Žáci mají za úkol přečíst si jednotlivé kazuistiky a doplnit organizační systém ošetřovatelské péče. Pokud nestihnou udělat toto cvičení ve vyučovací hodině, lze jej zadat za domácí úkol. Na začátku další vyučovací hodiny zkontrolovat. Rozloučení, pozdrav se žáky, odchod ze třídy. Příloha č. 2: Pracovní list pro žáky Pracovní list 1. Doplň chybějící část textu Systém skupinové péče •

Je založen na principu zvýšené odpovědnosti za ………………………………………………………………

•

U nemocného se ……………………………………………………………..

Systém primárních sester •

Poskytování ………………………………………………………………………………………………………… ……………………

•

Zdravotní sestra vypracuje……………………………...a za realizaci nese odpovědnost ………………………………………………………………

•

Každý pacient zná ……………………………………….

•

Primární sestra se v průběhu směny podílí i na …………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………… …………………..

Funkční systém ošetřovatelské péče •

Výkony jsou v průběhu ………………………………………………………………

•

Výkony provádějí členové ošetřovatelského týmu u všech nemocných na oddělení ………………………………………………………………………………………………………… ……………………

•

Systém je v souvislosti s aktivním vyhledáváním potřeb ………………………………………………………

30

pracovní

směny

2. Překřížené skupiny Téma •

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

Téma •

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

•

……………………………………………………………………………….

3. Kazuistiky Přečtěte si následující text a vyhodnoťte, do kterého organizačního systému práce patří. A Na neurologickém oddělení leží na pokoji nemocný L. S. s dg. CMP (cévní mozková příhoda). Na ranní službu přišly dvě zdravotní sestry, jedna zdravotní asistentka. Jedna sestra na pokoji všem změřila teplotu a FF (fyziologické funkce – krevní tlak, pulz), zdravotní asistentka za pomocí ošetřovatelky udělala hygienickou péči a třetí zdravotní sestra rozdala snídani. Po celou svoji ranní směnu se na pokoji střední zdravotnický personál střídal na určitých výkonech. Např. asistenci u vizity, podávání léků, aplikace infúzí pokaždé dělal někdo jiný ze směny. Sesterskou dokumentaci – ošetřovatelský plán u jednotlivých pacientů sepsala také jedna sestra. Odpověď ……………………………………………………………………… B Na chirurgickém oddělení leží na pokoji č. 6 nemocný J.K. s dg. Cholecystektomie (odstranění žlučníku), nemocný N.S. s dg. Pankreatitis (zánět slinivky břišní) a nemocný A.M. s dg. Varixy (křečové žíly). Celé dopoledne se o ně starala sestra Blanka, i když jich na směnu bylo více. Ráno všem nemocným na pokoji č. 6 změřila krevní tlak, teploty, převlékla a ustlala lůžka, podávala léky a při vizitě asistovala lékaři také ona. Na odpolední službu ji vystřídala zase jiná sestra. Po dobu

31

hospitalizace se o pacienty na pokoji č.6 starala stále stejná skupina sester, i když na oddělení byl kolektiv středního zdravotnického personálu daleko větší. Odpověď ……………………………………………………………………… C Na interní oddělení byla přijata pacientka s dg. Vředová choroba žaludku. Sestra, která ji přijímala, se jí představila, udělala s ní příjmovou dokumentaci, ošetřovatelskou anamnézu a ošetřovatelský plán. Dále sestra pacientku poučila o tom, že se bude o ni po celou dobu hospitalizace starat, pokud nebude na službě přítomna, veškeré informace o jejím zdravotním stavu jí budou předány. Ona s nimi bude nadále pracovat tak, aby ošetřovatelská péče u paní byla co nejkvalitnější. Odpověď ………………………………………………………………………

Příloha č. 3 Pracovní list pro žáky - řešení Pracovní list - řešení 1. Doplň chybějící část textu Systém skupinové péče •

Je založen na principu zvýšené odpovědnosti za určitou skupinu nemocných během směny.

•

U nemocného se střídá určitá skupina ošetřovatelského personálu.

Systém primárních sester •

Poskytování individualizované ošetřovatelské péče prostřednictvím ošetřovatelského procesu.

•

Zdravotní sestra vypracuje plán ošetřovatelské péče a za realizaci nese odpovědnost po celou dobu hospitalizace.

•

Každý pacient zná svoji sestru.

•

Primární sestra se v průběhu směny podílí i na ošetřování nemocných, jejichž primární sestra právě ve službě není.

Funkční systém ošetřovatelské péče •

Výkony jsou v průběhu pracovní směny rozděleny do skupin.

•

Výkony provádějí členové ošetřovatelského týmu u všech nemocných na oddělení podle svých kompetencí.

•

Systém je v souvislosti s aktivním vyhledáváním potřeb velmi neefektivní.

• 2. Překřížené skupiny možné záznamy – vybráno z prací žáků Téma: Funkční systém ošetřovatelské péče •

Výkony rozděleny do skupin.

•

Starší forma organizace práce ošetřovatelského týmu.

•

Je neefektivní.

32

•

Výkony provádějí zdravotníci dle svých kompetencí.

•

Např. příjem nemocných, aplikace injekcí, hygienická péče.

•

Horší získávání informací.

•

Pacienti nemají k sestrám důvěru.

•

Jiný název – výkonový systém.

•

Výkony provádí u všech nemocných.

Téma: Systém skupinové péče •

Je založen na principu zvýšené odpovědnosti za určitou skupinu.

•

U nemocných se střídá určitá skupina ošetřovatelského personálu.

•

Je tam větší důvěra než u funkčního systému.

•

Lépe se od nemocných získávají informace.

•

Efektivní výsledky v péči o nemocného.

•

Snadněji se vyhledávají potřeby nemocných.

•

Skupina u nemocného vede i potřebnou ošetřovatelskou dokumentaci.

•

Odpovědnost nejen za jednotlivce, ale i za skupinu nemocných.

•

Sestry spolupracují s lékařem, který má na starosti danou skupinu nemocných.

3. Kazuistiky Přečti si následující text a vyhodnoť, do kterého organizačního systému práce patří. A Na neurologickém oddělení leží na pokoji nemocný L. S. s dg. CMP (cévní mozková příhoda). Na ranní službu přišly dvě zdravotní sestry, jedna zdravotní asistentka. Jedna sestra na pokoji všem změřila teplotu a FF (fyziologické funkce – krevní tlak, pulz), zdravotní asistentka za pomocí ošetřovatelky udělala hygienickou péči a třetí zdravotní sestra rozdala snídani. Po celou svoji ranní směnu se na pokoji střední zdravotnický personál střídal na určitých výkonech. Např. asistenci u vizity, podávání léků, aplikace infúzí pokaždé dělal někdo jiný ze směny. Sesterskou dokumentaci – ošetřovatelský plán u jednotlivých pacientů sepsala také jedna sestra. Funkční systém ošetřovatelské péče B Na chirurgickém oddělení leží na pokoji č. 6 nemocný J.K. s dg. Cholecystektomie (odstranění žlučníku), nemocný N.S. s dg. Pankreatitis (zánět slinivky břišní) a nemocný A.M. s dg. Varixy (křečové žíly). Celé dopoledne se o ně starala sestra Blanka, i když jich na směnu bylo více. Ráno všem nemocným na pokoji č. 6 změřila krevní tlak, teploty, převlékla a ustlala lůžka, podávala léky a při vizitě asistovala lékaři také ona. Na odpolední službu ji vystřídala zase jiná sestra. Po dobu hospitalizace se o pacienty na pokoji č.6 starala stále stejná skupina sester, i když na oddělení byl kolektiv středního zdravotnického personálu daleko větší. Systém skupinové péče

33

C Na interní oddělení byla přijata pacientka s dg. Vředová choroba žaludku. Sestra, která ji přijímala se jí představila, udělala s ní příjmovou dokumentaci, ošetřovatelskou anamnézu a ošetřovatelský plán. Dále sestra pacientku poučila o tom, že se bude o ni po celou dobu hospitalizace starat, pokud nebude na službě přítomna, veškeré informace o jejím zdravotním stavu jí budou předány. Ona s nimi bude nadále pracovat, tak, aby ošetřovatelská péče u paní byla co nejkvalitnější. Systém primárních sester

34


Sledování fyziologických funkcí – měření tělesné teploty

Název školy: Vypracovala:

SZŠ Jaselská Mgr. Iva Křesťanová

Anotace: Materiál je určen pro výuku tematického celku „Sledování fyziologických funkcí“ v předmětu Ošetřovatelství, konkrétně tématu „Měření tělesné teploty“. Materiál obsahuje nezbytné teoretické vědomosti, které žáci potřebují znát pro správné hodnocení neměřené tělesné teploty. Text obsahuje také návrhy na praktická cvičení v modelových situacích, které lze realizovat v odborných učebnách Ošetřovatelství tak, aby žák byl vybaven odpovídajícími odbornými kompetencemi pro realizaci předmětu ošetřování nemocných. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Sledování fyziologických funkcí - měření tělesné teploty. Mezioborové přesahy a vazby: -

Somatologie 1. ročník.

-

Klinická propedeutika 2. ročník.

-

Ošetřování nemocných 2. – 4. ročník.

Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: -

Žák definuje fyziologické a patologické hodnoty tělesné teploty.

-

Žák se orientuje ve faktorech, které ovlivňují tělesnou teplotu.

-

Žák vyjmenuje místa vhodná pro měření tělesné teploty a určí fyziologické odchylky v naměřených hodnotách na různých místech měření.

-

Žák popíše jednotlivé druhy teploměrů vhodných k měření tělesné teploty.

-

Žák zvolí vhodné pomůcky pro měření tělesné teploty.

-

Žák demonstruje v modelové situaci praktické provedení měření tělesné teploty.

-

Žák zaznamená naměřenou hodnotu do dokumentace nemocného.

Předpokládaný časový nárok: 3 vyučovací hodiny (135 minut).

35

Organizace řízení učební činnosti: Kombinace klasické frontální výuky s metodami aktivizačními – metoda ANO-NE, práce žáků s učebním textem, příprava pomůcek k měření tělesné teploty, demonstrace ošetřovatelského výkonu v modelové situaci. Organizace prostorová: Odborná učebna pro výuku Ošetřovatelství (max. 16 žáků ve skupině). Nutné pomůcky: -

Podnos, různé druhy teploměrů pro měření tělesné teploty (např. teploměr lékařský maximální, ústní teploměr, teploměr lékařský maximální rektální, digitální teploměr, teploměr s tekutými krystaly aj.), emitní misky, čtverce buničiny, dokumentace nemocného, psací potřeby.

-

Tabule klasická nebo ekologická, dataprojektor, notebook.


Kompetence k učení. Kompetence k řešení problémů.

-

Komunikativní kompetence. Personální a sociální kompetence.

-

Matematické kompetence.

-

Kompetence k využití prostředků informačních a komunikačních technologií, práce s informacemi.

-

Odborné kompetence pro poskytování ošetřovatelské péče (dbát na bezpečnost páce, a ochranu zdraví při práci, usilovat o co nejvyšší kvalitu své práce).

Průřezová témata: Informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Fyziologické funkce, tělesná teplota, hodnoty tělesné teploty, teploměr. Použitá literatura: KELNAROVÁ, Jarmila a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2. ročník. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 9788024731056. HŮSKOVÁ, Jitka – Kašná, Petra. Ošetřovatelství – ošetřovatelské postupy pro zdravotnické asistenty. Pracovní sešit II/2.díl. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978802428544. MIKŠOVÁ, Z. – FROŇKOVÁ, M. – HERNOVÁ, R. – ZAJÍČKOVÁ, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 8024714426. NOVOTNÁ, J – UHROVÁ, J. – JIRÁSKOVÁ. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 8071689408.

36

Text: Sledování fyziologických funkcí – měření tělesné teploty Učební text je uveřejněn v učebnici: KELNAROVÁ, Jarmila a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2. ročník. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 9788024731056. Tělesná teplota (TT) Tělesná teplota je výsledkem tvorby a výdeje tepla. Za tvorbu tepla je zodpovědný metabolismus, tedy chemické reakce, které se vytváří při látkové výměně v organismu. Hlavním zdrojem tepla pro organismus jsou játra a práce svalů, odkud je teplo krevním oběhem rozváděno do chladnějších a vzdálenějších částí těla. Výdej tepla zajišťuje vedení, proudění, sálání (vyzařování) a odpařování z povrchu těla. Centrum pro řízení stálé tělesné teploty se nachází v mezimozku a reaguje na teplotu protékající krve. Teplota tělesného jádra je vyšší. Jde o teplotu naměřenou uvnitř těla v hrudníku, v dutině břišní a ve velkých cévách. Tato tělesná teplota se měří výjimečně na specializovaných pracovištích nebo během operací v mimotělním oběhu. Pro běžnou ošetřovatelskou praxi se využívá měření tělesné teploty na povrchu těla (např. v axile). Zvýšení tělesné teploty nad normální hodnotu je přirozenou reakcí organismu na působení cizorodé látky nejčastěji virového nebo bakteriálního původu. Zvýšená teplota působí na tyto původce nemocí nepříznivě. Brání jejich rozmnožení v organismu a aktivuje imunitní systém. Při léčbě není vždy nezbytně nutné, aby tělesná teplota dosahovala jen normálních hodnot. Faktory ovlivňující tělesnou teplotu: -

věk (staří lidé mají sníženou kontrolu termoregulace a hrozí hypotermie, malé děti nemají plně vyvinutou termoregulaci, hůře se vyrovnávají se změnami teploty v okolí),

-

denní doba (tělesná teplota kolísá v průběhu dne, ráno je teplota těla nejnižší a odpoledne kolem 16.00 – 17.00 hodin nejvyšší),

-

tělesná aktivita (tělesná práce a cvičení mají za následek zvýšení tělesné teploty až o 1,5°C),

-

hormonální produkce (produkce estrogenu ovlivňuje tělesnou teplotu v době ovulace, hormon štítné žlázy tyroxin může při zvýšené produkci zvyšovat tělesnou teplotu, při stresu a rozčílení stejným způsobem zvyšuje tělesnou teplotu také adrenalin a noradrenalin),

-

stres (dochází ke zvýšení metabolismu a zvýšené produkci tepla),

-

teplota a vlhkost okolí (přehřáté prostředí nebo naopak chladné prostředí).

Hodnoty tělesné teploty Tělesná teplota a její hodnota informuje o narušení zdravotního stavu nemocného. Její kolísání je varovným signálem mnoha onemocnění. Hodnoty tělesné teploty označujeme následujícími odbornými názvy: •

hypotermie (snížená tělesná teplota pod 36,0 °C),

•

normotermie (fyziologická tělesná teplota od 36,0 °C do 36,9° C),

•

subfebrilie (zvýšená tělesná teplota od 37,0° C do 37,9 °C),

37

•

febris (horečka nad 38,0°C),

•

hyperpyrexie (vysoká horečka nad 40,0°C).

Stoupání a pokles tělesné teploty (teplotní křivky) Tělesná teplota v průběhu dne fyziologicky kolísá. Rozmezí tohoto kolísání se pohybuje od 36,0° C do 36,9°C. Nejnižší hodnoty naměříme mezi 2. až 5. hodinou a nejvyšší hodnotu naměříme mezi 16.00 až 18.00 hodinou. Při grafickém záznamu jednotlivých naměřených hodnot do teplotní tabulky lze vytvořit teplotní křivku. Typy horečky (Text je určen jako rozšiřující učivo a vyučující je zařadí dle vlastního uvážení) V průběhu nemoci může tělesná teplota různě klesat a stoupat v určitých časových intervalech. Rozlišujeme různé typy horečky, které lze velmi dobře rozpoznat na teplotní křivce. Febris continua (kontinuální horečka - přetrvávající), je charakteristická pro virová, streptokoková onemocnění, pneumonie. Jde o horečku, která přetrvává v denních výkyvech v rozmezí 1°C. Febris remitens (remitentní horečka - kolísavá), je charakteristická pro zánětlivá onemocnění. Tělesná teplota v průběhu dne kolísá až o 2-3°C a všechny naměřené hodnoty jsou nad stanovenou normu (tedy nad 37,0°C). Febris intermittens (intermitentní horečka – střídavá), nejčastěji se objevuje u septických stavů, některých zánětlivých (např. zánět žlučníku) a onkologických onemocnění. Tento typ horečky je charakterizován střídajícími se obdobími horečky s obdobím normální tělesné teploty. Febris recurrens (rekurentní horečka – návratná), je charakterizována střídáním horečnatých stavů a s obdobími fyziologických hodnot. Febris undulans (undulantní horečka – vlnovitá), dochází k plynulému a pozvolnému stoupání a klesání naměřených hodnot tělesné teploty v průběhu několika dní. Pokles tělesné teploty rozlišujeme (Text je určen jako rozšiřující učivo a vyučující je zařadí dle vlastního uvážení) kritický kdy dochází k prudkému poklesu hodnot tělesné teploty v průběhu několika hodin, -

lytický během, kterého dochází k plynulému a pozvolnému poklesu hodnot tělesné teploty v průběhu několika dní,

-

provleklý - tento pokles tělesné teploty je přechodným typem mezi kritickým a lytickým poklesem.

Místa vhodná pro měření tělesné teploty: -

axilla (podpažní jamka),

-

ústa naměřená hodnota je 0,3°C vyšší než v axille,

-

rektum (konečník) naměřená teplota je vyšší o 0,5 °C než v axille,

-

vagina (pochva) bazální teplota v době ovulace, kterou sledujeme průběh ovulačního cyklu,

-

zevní zvukovod naměřená teplota je vyšší o 0,6 °C než v axille,

-

třísla naměřená hodnota je stejná jako v axille.

38

Druhy teploměrů Pro různá místa měření tělesné teploty se používá rozdílných teploměrů. Mezi nejběžněji využívané tělesné teploměry patří: lékařský teploměr maximální (bezrtuťový) je nejběžnějším teploměrem určeným pro měření tělesné teploty např. v podpaží, třísle, v pochvě, -

teploměr ústní maximální je určen pro měření teploty v ústech, má trojboký tvar, menší

-

průměr, teploměr rektální maximální je určený pro měření tělesné teploty v konečníku, baňka

-

s rtutí má hruškovitý tvar, digitální teploměr (elektronický teploměr) je určen pro měření tělesné teploty na různých částech těla (axilla, tříslo, ušní zvukovod, ústa). Doba měření je krátká 60 – 90 sekund a po naměření příslušné hodnoty tělesné teploty se ozve akustický signál. V posledních letech se objevuje na trhu digitální teploměr pro měření tělesné teploty v zevním zvukovodu. Jde o jednoduchou, nezatěžující metodu měření tělesné teploty. Přístroj se zavede do zevního zvukovodu a snímá teplotu ušního bubínku na principu infračerveného záření.

-

teploměr z tekutých krystalů (tvar pásky na čelo) je citlivý na teplo a mění své zabarvení

-

po přiložení na čelo, jde pouze o orientační měření tělesné teploty, měření není objektivní. speciální teploměry jsou určeny pro dlouhodobé měření tělesné teploty. Zpravidla se jedná o čidlo, které se umístí na povrch kůže nebo sliznice. Čidlo je spojeno s monitorem, na kterém se ukazuje aktuální hodnota tělesné teploty. Využívá se k monitorování tělesné teploty na specializovaných jednotkách intenzivní péče (anesteziologicko-resuscitační oddělení, jednotky intenzivní péče).

Obecné pokyny k měření tělesné teploty -

Na standardních ošetřovacích jednotkách se měří tělesná teplota 2-3x denně (záleží na charakteru ošetřovací jednotky). Ráno v 6.00 hodin, v poledne mezi 11.00 – 12.00 hodinou a odpoledne mezi 16.00 – 17.00 hodinou. Pokud to stav nemocného vyžaduje, měří se tělesná teplota častěji.

-

Teploměry se po zapsání naměřené hodnoty naloží (ponoří) do dezinfekčního roztoku (na 2030 minut) dle dezinfekčního plánu příslušné ošetřovací jednotky. Po uplynutí expoziční doby v dezinfekčním prostředku se teploměry omyjí studenou vodou, otřou do sucha a vloží (na sucho, bez dezinfekčního prostředku) do speciálních stojánků na teploměry. Teploměry mohou být individualizovanou pomůckou, která je určena jen pro konkrétního nemocného, a pak by měly být označeny jménem nemocného. Digitální teploměry se do dezinfekčního prostředku nesmí ponořit, lze je dezinfikovat otřením.

-

Před měřením tělesné teploty lékařským teploměrem maximálním je nutné sklepat rtuť pod hranici 35,0°C jinak není možné objektivně zjistit hodnotu naměřené tělesné teploty.

-

Vizuálně zkontrolovat celistvost teploměru.

-

Tělesná teplota se měří u všech nemocných.

-

Nemocní jsou po dobu měření v klidu na lůžku.

39

-

U neklidných nemocných, nemocných s poruchou vědomí a u dětí je nutná přítomnost odpovědného zdravotnického pracovníka po celou dobu měření. U nemocných, které podezíráme ze simulace (předstírání příznaků), disimulace (zastírání příznaků) je vhodné měřit tělesnou teplotu dvěma teploměry současně (každý se vloží do jedné axilly).

-

Naměřená hodnota se zapíše do dokumentace nemocného ve formě čísla nebo do grafické křivky. Při záznamu hodnot je nutné si uvědomit, na jakém místě byla tělesná teplota měřena.

Záznam teploty Naměřené hodnoty se zaznamenávají do dokumentace nemocného (dekurz, teplotní tabulka). Do dekurzu ve formě číslice, např. T - 36,5°C nebo do teplotní tabulky ve formě grafického záznamu teplotní křivky. Grafický záznam vznikne spojením jednotlivých naměřených hodnot, které se zaznamenají do teplotní tabulky v bodech, a pak se spojí. Teplotní křivka umožňuje jednoduchý přehled o naměřených hodnotách v průběhu několika dnů nebo i týdnů. Podle zvyklostí ošetřovací jednotky je možné k záznamu použít červenou barvu. Tělesnou teplotu měřenou v konečníku můžeme zaznamenat také např. T- 37,2°C (R). Specifické pokyny k měření tělesné teploty podle místa měření Měření tělesné teploty v podpaží (axile) Pomůcky k měření tělesné teploty v axile: -

podnos,

-

emitní miska,

-

stojánek s teploměry (kontrola celistvosti a sklepání lékařských teploměrů maximálních),

-

čtverce buničiny,

-

dokumentace nemocného (dekurz, teplotní tabulka) nebo blok.

Postup ošetřovatelského výkonu: -

zhodnotíme stav nemocného a posoudíme příznaky změněné tělesné teploty, posoudíme, zda je schopen či neschopen si teplotu změřit sám,

-

připravíme pomůcek na podnos,

-

hygiena rukou zdravotnického pracovníka,

-

podáme informace nemocnému o výkonu,

-

sklepaný (pod 35,0°C), vydezinfikovaný, opláchnutý a osušený teploměr vložíme do podpaží, které je suché, nádržka musí být obklopena kůží podpaží, délka měření 5- 10 minut,

-

po vyjmutí teploměru odečteme naměřenou hodnotu u horní hranice rtuťového sloupce a zapíšeme do dokumentace nemocného (teplotní tabulka nebo dekurz), nemáme-li dokumentaci u lůžka nemocného, zapisujeme naměřené hodnoty do bloku a na sesterně přepíšeme do dokumentace nemocného,

40

-

teploměr odložíme do emitní misky a dáme dezinfikovat do dezinfekčního prostředku dle dezinfekčního plánu ošetřovací jednotky, po uplynutí expoziční doby teploměr osušíme a uložíme do speciálních stojanů.

Měření tělesné teploty v ústech (orální způsob měření) Tento způsob měření tělesné teploty není v našich nemocnicích příliš častý. Je nutné si pamatovat, že měření tělesné teploty v ústech je nevhodné pro neklidného nemocného a malé děti. Tělesná teplota naměřená v ústech je vyšší o 0,3°C než v axille. Pomůcky k měření tělesné teploty v ústech: -

trojboký teploměr maximální, který může být individualizovaný,

-

emitní miska,

-

čtverce buničiny,

-



zhodnotíme stav nemocného, posoudíme příznaky změněné tělesné teploty, posoudíme, zda je nemocný schopen či neschopen si teplotu změřit sám (pro neklidného nemocného a děti není tento způsob měření tělesné teploty vhodný),

-

příprava pomůcek,

-


-

informujeme nemocného o výkonu – upozorníme nemocného, že 20-30 minut před tímto způsobem měření tělesné teploty nemá jíst a pít nic teplého a studeného,

-

sklepaný (pod 35,0°C), vydezinfikovaný, opláchnutý a osušený teploměr vložíme do úst koutkem pod jazyk (upozornit nemocného, že nesmí teploměr skousnout zuby), délka měření 3-5 minut,

-

po vyjmutí teploměru odečteme naměřenou hodnotu a zapíšeme do dokumentace nemocného (teplotní tabulka nebo dekurz), nezapomeňte si uvědomit, že teplota naměřená v ústech je vyšší o 0,3°C,

-

teploměr odložíme do emitní misky a dáme dezinfikovat do dezinfekčního prostředku dle dezinfekčního plánu ošetřovací jednotky. Pro tento způsob měření tělesné teploty můře být teploměr individualizovanou pomůckou.

Měření tělesné teploty v konečníku (rektu) Tento způsob měření tělesné teploty je využíván u malých dětí (novorozenců, kojenců, menších batolat), u dospělých a větších dětí se tato metoda využívá zřídka, jen pokud nelze tělesnou teplotu změřit jiným způsobem (například při popáleninách horní poloviny těla, při úrazech). Pro měření používáme teploměr maximální rektální (nádobka na rtuť má tvar hrušky) nebo teploměr digitální. Nesmíme zapomenout, že naměřená teplota je o 0,5°C vyšší než v axille. Pomůcky k měření tělesné teploty v konečníku:

41

-

podnos,

-

emitní miska, gumové ochranné rukavice, vazelína (olej),

-

stojánek s teploměry (kontrola celistvosti a sklepání lékařských teploměrů), teploměry pro rektální měření mohou být individualizované,

-

čtverce buničiny,

-



zhodnotíme stav nemocného, posoudíme příznaky změněné tělesné teploty,

-

připravíme pomůcky na podnos,

-


-

informujeme nemocného o nezvyklém způsobu měření tělesné teploty,

-

navlékneme si gumové rukavice,

-

sklepaný, vydezinfikovaný, opláchnutý a osušený teploměr rektální natřeme vrstvou vazelíny (oleje), nemocného vyzveme, aby se položil na bok (v poloze na zádech se měření tělesné teploty v konečníku u dospělého nedá bezpečně provést), pokrčil dolní končetiny v kyčlích a v kolenou, rozevřeme hýždě a zavedeme teploměr do konečníku (asi 1,5 – 4 cm), po celou dobu měření teploměr přidržujeme rukou, délka měření 5 -10 minut, u novorozenců a kojenců je pro měření tělesné teploty vhodná poloha na zádech, kdy sestra drží jednou rukou pokrčené nožičky dítěte k bříšku a druhou rukou drží zavedený teploměr v rektu dítěte,

-

po vyjmutí teploměru z konečníku odečteme naměřenou hodnotu a zapíšeme do dokumentace nemocného (nezapomeňte si uvědomit, že teplota naměřená v rektu je vyšší o 0,5°C než v axille),

-

teploměr otřeme buničinou od vazelíny a stolice a vloží se do dezinfekce, omyjeme a osušíme. Necháváme v držení u nemocného po celou dobu, kdy je nutné tímto způsobem měřit tělesnou teplotu.

Měření tělesní teploty v třísle V třísle se měří tělesná teplota výjimečně. Zpravidla tehdy, kdy nelze měřit tělesnou teplotu v axile (např. popáleniny, úrazy, ekzémy v oblasti obou podpaží). V tříslech se měří tělesná teplota obdobně jako v podpaží, zvolíme stejný sortiment pomůcek a podobný postup. Poloha pro měření je následující – nemocný pokrčí dolní končetinu v koleni a kyčli na té straně, na které se teplota měří a přikloní ji ke stehnu druhé končetiny. Délka měření teploty je 10 minut. Dotazník ANO – NE pro žáky: 1. 2.

Hodnota tělesné teploty závisí na věku nemocného. Hodnota tělesné teploty v průběhu dne kolísá.

ANO - NE ANO - NE

3. 4.

Tělesná aktivita má za následek zvýšení tělesné teploty až o 1,5°C. Produkce estrogenu neovlivňuje tělesnou teplotu ženy.

ANO - NE ANO - NE

5.

Hormon štítné žlázy tyroxin může při zvýšené produkci zvyšovat tělesnou teplotu.

42

6.

ANO - NE Při stresu a rozčílení zvyšuje tělesnou teplotu produkce adrenalinu a noradrenalinu.

7.

Při stresu dochází ke zvýšení metabolismu a zvýšené produkci tepla.

ANO - NE ANO - NE

8.

Teplota a vlhkost okolí nemá vliv na teplotu lidského těla.

ANO - NE

43


Vyprazdňování moči

Název školy:

SZŠ Jaselská

Vypracovala:

Mgr. Pavla Zamykalová

Anotace: Metodický list slouží k procvičení, opakování a upevnění učiva tematického celku Vyprazdňování nemocných. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Vyprazdňování nemocných. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie, Ošetřování nemocných, Klinická propedeutika, Biologie, Výchova ke zdraví. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup: -

Žák vyjmenuje a objasní základní odborné pojmy.

-

Žák si uvědomuje význam sledování moči při plánování ošetřovatelské péče a individualizované péče o pacienta.

-

Žák popíše poruchy močení, jejich příčiny a příznaky.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: Metodický list lze využít ve fázi evokace, uvědomění si a reflexe. Zahrnuje i opakování předchozího učiva. Organizace prostorová: Klasická učebna, odborná učebna ošetřovatelství, učebna vybavená ICT technologií, interaktivní tabulí. Nutné pomůcky: -

PC technika (notebook, dataprojektor),

-

učebnice Ošetřovatelství,

-

tabule, křída nebo fixy na tabuli,

-

psací potřeby žáků,

-

anatomický obraz vylučovacího systému,

44

-

praktický lékařský slovník,

-

obrazový atlas biologie.


k učení,

-

komunikativní,

-


-


-

využívat prostředky IKT a pracovat s informacemi,

-


Průřezová témata: Informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Diuréza, poruchy močení, barva moči, sběr moči, hustota moči, anatomická stavba vylučovacího systému. Použitá literatura DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie: [učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium]. 2. Vyd. Olomouc: Epava, 2000, 480 s. ISBN 8086297055. KELNAROVÁ, Jarmila. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2. ročník. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 173 s. Sestra. ISBN 9788024731056. VOKURKA, Martin – HUGO, Jan. Praktický slovník medicíny. 6. rozš. vyd. Praha: MAXDORF, 2000, 490 s. ISBN 8085912384.

45


Parkinsonova choroba

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:

Mgr. Michaela Karafiátová

Anotace: První část výukového materiálu je věnována problematice onemocnění, výskytu v populaci u nás i ve světě. Dále jsou zde podány rozšířené informace o příčinách vzniku a možnostech i alternativní léčby klientů s Parkinsonovou nemocí. Poslední část příspěvku obsahuje návodné prvky metodického přístupu pro nemocné klienty z oblasti vykonávání každodenních aktivit, které nemocným pomohou usnadnit jejich každodenní život.

Obrázek č. 1 Typický postoj seniora při Parkinsonově chorobě [Společnost Parkinson, [online]. C 2011 [cit.-2011-04-09]. Dostupné z . Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Ošetřování klienta s neurologickým onemocněním Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie - anatomie a fyziologie, CNS, Neurologie, Psychologie, komunikace, Ošetřování nemocných, Ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text je určen pro rozšiřující informace o Parkinsonově chorobě u studentů, kteří již mají základy z anatomie a fyziologie nervového systému upevněné a mají také informace o základech péče u neurologicky nemocného klienta.

46

Očekávaný výstup/cíl: Žák bude schopen/získá: -

Základní informace o historii a vzniku Parkinsonovy nemoci, dále jen (PN). Reprodukovat příznaky, příčiny, terapii, PN.

-

Vymezit možnosti jednotlivých přístupů k léčbě PN.

-

Zásadní informace o léčbě PN. Rozšiřujících informace o přístupech ke klientům s Parkinsonovou nemocí v oblastech každodenních činností

Předpokládaný časový nárok: Studium textu - 45 minut, vypracování otázek - 15 minut. Organizace řízení učební činnosti: Samostudium, písemná odpověď na vybrané otázky. Organizace prostorová: Pracovní stůl, notebook, zápisník, psací potřeby. Nutné pomůcky: Počítač/notebook s připojení k internetu. Klíčové kompetence: Rozšíření odborné zdravotnické terminologie a znalostí v oblasti neurologických poruch CNS (v oblasti léčby, diagnostiky a ošetřovatelských přístupů). Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společnosti, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Klíčová slova: Parkinsonova choroba, Etiologie, Terapie, Zásady přístupu. Použitá literatura: AMBLER, Zdeněk. Neurologické poruchy ve vyšším věku, základní principy jejich farmakoterapie. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000. 186 s. ISBN 80-7254-116-1. BERGER, Jan., KALITA, Zdeněk., ULČ, Ivan. Parkinsonova choroba. Praha: Maxdorf, 2000. 147 s. ISBN 80-85912-13-9. RŮŽIČKA, Evžen., ROTH, Jan., KAŇOVSKÝ, Petr. a kol. Parkinsonova nemoc a parkinsonské syndromy. 1. vyd. Praha: Galén, 2000. 293 s. ISBN 80-7262-048-7. URBÁNEK, Karel. Skriptum speciální neurologie. 3. vyd. Olomouc. VUP, 2000. 208 s. ISBN 80-2440183-5.

47

ROTH, Jan. Parkinsonova nemoc: praktické rady pro nemocné a jejich rodiny. 1. vyd. Praha: Novartis, 2001. 38 s. NEVŠÍMALOVÁ, Zdenka., RŮŽIČKA, Evžen., TICHÝ, Jaroslav. Neurologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 368 s. ISBN 80-7262-160-2. REKTOR, Ivan., REKTOROVÁ, Irena a kol. Centrální poruchy hybnosti v praxi. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 196s. ISBN 80-7254-418-7. ROTH, Jan., SEKYROVÁ, Marcela., RŮŽIČKA, Evžen. A kol. Parkinsonova nemoc. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 181 s. ISBN 80-7345-044-5. RŮŽIČKA, Evžen a kol. Parkinsonova nemoc: Doporučené postupy diagnostiky a léčby. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 119 s. ISBN 80-7262-298-6. ANDERS, Martin., UHROVÁ, Tereza., ROTH, Jan a kol. Depresivní porucha v neurologické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 280 s. ISBN 80-7262-306-0. KLUSOŇOVÁ, Eva. PITNEROVÁ Jana. Rehabilitační ošetřovatelství u pacientů s těžkými poruchami hybnosti. Brno: NCO NZO, 2005. 115 s. ISBN 80-7013-423 2. PIDRMAN, Vladimír., KOLIBÁŠ, Eduard. Změny jednání seniorů. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 80-7262-363-X. STAŇKOVÁ, Marie., Hodnocení a měřící techniky, IDVZP PZ, 2001, str. 55. ISBN: 80-7013-323-6. REKTOROVÁ, I. Neurotransplantace, tkáňové inženýrství a kmenové buňky: Možná cesta v léčbě Parkinsonovy nemoci? PARKINSON: Měsíčník pro nemocné, listopad 2002, roč. 6, č 11, s. 8-10. RŮŽIČKA, E. Poruchy chůze a pády u Parkinsonovy nemoci. PARKINSON: Měsíčník pro nemocné, listopad 2003, roč. 11, č 14, s. 7-9. NESTRAŠIL, I. Poruchy autonomních funkcí u Parkinsonovy nemoci. PARKINSON: Měsíčník pro nemocné, květen 2005, roč. 5, č 17, s. 9-13. ROTH, J. Výživa a Parkinsonova nemoc. PARKINSON: Měsíčník pro nemocné, listopad 2005, roč. 11, č 18, s. 12-ROTH, Jan. Diagnostika a terapie Parkinsonovy nemoci [on line]. C 2011, [cit. 2011-09-10]. . Společnost Parkinson. [online]. .

C

2011

[cit.

2011-09-10].

Dostupný

z

Parkinsonova nemoc: Parkinsonova nemoc [online]. C 2011 [cit. 2011-09-10]. . Text: Historie Parkinsonovy choroby: První ucelený popis nemoci projevující se pohybovou chudostí a zpomaleností společně se svalovou ztuhlostí a třesem končetin byl učiněn Jamesem Parkinsonem. Napsal knihu o šesti nemocných s příznaky, s jejichž vzájemnou kombinací se do té doby nesetkal a v soudobé lékařské literatuře obdobné popisy nenašel. Onemocnění tak dostalo jméno po svém objeviteli. Prvními uměle vyrobenými léky na Parkinsonovu nemoc byly tzv. léky s anticholinergním účinkem, pomáhající především na třes, ale mající četné nežádoucí účinky. Také historie Nadace Parkinsonovy nemoci sahá již do roku 1957, kdy paní Jeanne C. Levey založila tuto organizaci původně pro svého manžela, který onemocněním trpěl. Udělala velký kus práce, který se odrazil v dnešní péči o nemocné. Později slavný farmakolog a biochemik

48

Carlsson (získal i Nobelovu cenu) objevil, že v oblasti mozku zvané bazální ganglia se vyskytuje ve velkém množství látka dopamin. Objev přinesl radikální změnu v pohledu nejen na léčbu tohoto onemocnění, ale výrazně ovlivnil i obecný výzkum a představy o funkcích mozku. Tato prokázaná domněnka byla ve své době převratná. Až v roce 1970 uvedla švýcarská firma Roche na trh preparát obsahující levodopu. To byla vlastně nejúčinnější složka preparátu v léčbě Parkinsonovy choroby. V roce 1983 byl uveřejněn také objev do té doby nijak zvlášť zkoumané látky, a to methylfenyltetrahydropyridinu, nazývané ve zkratce MPTP. Tato látka se totiž dostala do heroinu jeho nedokonalou výrobou, otrávila se z ní i skupina mladých lidí v roce 1979 v USA. A u těchto osob se brzy objevily příznaky klinicky neodlišitelné od Parkinsonovy nemoci. Objev účinku MTPT je důležitým mezníkem v historii nemoci. Ukazuje totiž jednu z možných příčin tohoto onemocnění a umožňuje získat velmi věrný model, na jehož základě lze ověřovat mechanismy vývoje a vzniku nemoci, způsoby léčby atd. V současnosti nadále pokračuje intenzivní výzkum prvotních příčin vzniku Parkinsonovy nemoci, jakož i dalších léčebných možností, (Roth, 2004, s. 10). Stále je ale otázkou, proč vlastně nemoc vzniká, co přesně odstartuje kaskádu dějů, jejichž důsledkem je zánik buněk produkujících dopamin. Otázky k zamyšlení: 1. Co bylo zlomem v objevení PN? 2. Které chemické látky (léky) zasáhly v historickém kontextu v léčbě PN? 3. Jaká bude kvalita života klienta s počátečními příznaky PN? Etilogie vzniku Parkinsovonovy chorby: Parkinsonova nemoc se vyskytuje na celém světě, v průmyslově vyspělých i ryze zemědělských a vývojových státech. Zdá se, že případů Parkinsonovy nemoci v posledních 50 letech pomalu přibývá. Zda se za tímto zjištěním skrývá pouze zlepšení diagnostiky a prodloužení průměrného věku v populaci, není doposud jasné. Rozdíl ve výskytu Parkinsonovy nemoci mezi ženami a muži je mizivý, nicméně se jeví lehká převaha postižení u mužů. Některé studie vykazují menší počet výskytu u černochů, ale je nutné vzít v úvahu vyspělost zdravotnictví v jednotlivých zemích (Roth, 2004, s. 21). Příčiny vzniku Parkinsonovy choroby: Parkinsonova nemoc vzniká na podkladě nadměrného odumírání buněk substancia nigra, čili černých jader uložených v thalamu. Thalamus je ve středním mozku. Substancia nigra je plocha, kde se u zdravých lidí tvoří dopamin. Scházející dopamin naruší správnou regulaci činnosti bazálních ganglií černých jader, která přímo tvoří dopamin. Výzkum v posledních třiceti letech sice zaznamenal velký příliv nových informací, které vytvářejí určité představy o původu onemocnění, ale tato představa není v současné době považována za zcela pravdivou. Fakt, že Parkinsonovou nemocí onemocní pouze někteří lidé, se vysvětloval zvláštní citlivostí některých osob na již výše zmíněnou látku MPTP, která je obsažena ve stopovém množství v mnoha chemických látkách. Organismus člověka v podstatě nestihne takovou látku z těla vyloučit a díky tomuto negativnímu procesu vzniká první podnět pro vznik choroby. Odborná literatura uvádí, že v mnoha případech u osob trpících Parkinsonovou nemocí se vytvářejí v nadbytečném množství látky, a to např. volné radikály kyslíku, které mohou za jistých okolností poškozovat nervové buňky.

49

Tato teorie se jeví zcela jasnou a průhlednou oproti předchozímu tvrzení, protože právě volné radikály vznikají ve velkém množství především v těch oblastech mozku, kde se tvoří a rozkládá dopamin, a proto tedy pravděpodobně dochází ke snadnějšímu odumírání buněk. Co ale působí odumírání dopaminergních buněk a snížení tvorby dopaminu, není doposud známo. Nejspíše se jedná o dynamický proces rozvoje patologických změn a klinická symptomatika Parkinsonovy nemoci se velmi pravděpodobně objevuje až po delším subklinickém období, které se podle posledních výzkumů odhaduje na cca 3 - 5 let. Toto období se nazývá preklinické, neboli asymptomatické stadium dopaminového deficitu (Růžička, 2000, s. 44). Shrnutí Vznik nemoci je zřejmě podmíněn určitým chorobným procesem, ale je tato nemoc vůbec dědičná? Literatura uvádí, že Parkinsonova nemoc u osob po 45. roku a u přímých příbuzných se nevyskytla z důvodu dědičnosti. Ale literatura také uvádí, že důležitou roli pro vznik choroby mají i zevní vlivy vnějšího prostředí. Ovšem existuje také možnost, kdy přímí potomci mohou onemocnět, a to v případě, že jeden z rodičů onemocněl Parkinsonovou chorobou již před 40. rokem věku. Přestože v naprosté většině všech případů Parkinsonovy nemoci v populaci není prokázáno nakupení více případů v rodinách, před 40. rokem je riziko přenosu na potomky vyšší. Patofyzilogie Parkinsonovy choroby: Tato kapitola bych objasní patologickou anatomii vzniku choroby. Parkinsonova choroba vzniká na podkladě neurální ztráty v pars compacta substanciae nigrae - speciální část mozku, kde se tvoří dopamin. U Parkinsonovy choroby se vyskytují i změny jiných transmiterů - látek přenášejících informace z centra do orgánů a naopak. Nejvýznamnější je acetylcholin. Dále je také velmi důležitý dopamin, což je enzym, který se odbourává několika cestami, je to vlastně neuromediátor - přenašeč, který se zpětně vychytává v presynaptickém nervovém zakončení. Synapse nervového systému jsou tvořeny pre a post synaptickým neuronem, který spolu navzájem komunikuje a informaci předává prostřednictvím mediátoru. V presynaptické štěrbině dojde k vylití mediátoru a díky vzniku napětí i k přenosu informací. Membrána postsynaptického neuronu obsahuje velké bílkovinné molekuly receptorů, jež rozpoznávají množství neuromediátoru a zprostředkovávají buněčnou reakci. Aktivace receptorů se přenáší do výsledných buněčných dějů prostřednictvím tzv. druhého posla, kterým je např. cyklický adenozinmonofosfát (cAMP). Tyto tzv. autoreceptory zpravidla působí inhibičně, tj. tlumí tvorbu a uvolňování příslušného neuromediátoru, a tak zpětnovazebně regulují výslednou aktivitu (Růžička, 2000, s. 24, 25). Shrnutí: Shrnutí od autora Růžičky týkající se mechanismu vzniku, se jeví jako nejstručnější. Růžička uvádí, že Parkinsonova nemoc je tedy způsobena presynaptickým mechanismem - nedostatečnou syntézou dopaminu. Laicky řečeno tzn., že na jednotlivých spojeních nervových buněk, které jsou důležité pro přenos informací, se u zdravých lidí vytváří dopamin. U nemocných však tvorba dopaminu schází a hlavní příčina poruchy tvorby je v mozku. Postsynaptická oblast není výrazněji poškozena. Po několika

50

letech subklinického rozvoje snížení syntézy dopaminu dojde k jeho poklesu pod 20 % původního množství a v tomto okamžiku se teprve objevují první klinické symptomy, (Růžička, 2000, s. 26, 27, 29). Typické příznaky onemocnění: Obvykle jsou zcela jasné každému ošetřujícímu lékaři, ale přesto mohou být i zaměnitelné. Pozornost bude věnována nejtypičtějším projevům. Hypokinetické projevy - mohou být chápány jako projev poruchy automatického výkonu vrozených anebo naučených motorických programů. Je to snížená schopnost pohybu, proto se nám může zdát, že nemocní lidé si často pohyb jakoby rozmýšlejí. Hypokinetické projevy taktéž vznikají v důsledku nedostatku dopaminu, snížením aktivity v přenosu informací a snížením motorické aktivity. Plán automatického pohybu je tvořen sledem rutinních procesů, jež jsou v průběhu cíleného pohybu postupně spouštěny v souladu s prostorovými a časovými okolnostmi, které se plynule vyhodnocují na základě průběžně přicházejících dostředivých informací, dostředivě znamená od periferie do centra. Ačkoli motorické programy zřejmě nejsou uloženy přímo v bazálních gangliích, jejich automatický výkon podle cíleného plánu závisí na neporušené funkci bazálních ganglií. Z toho vyplývá porucha spojení (iniciace) motorického plánu čili schází návaznost sledu. Rigidita - utváření napínacích reflexů, nejlépe rozpoznatelný tremor, tj. třes způsobený střídavými stahy svalových skupin. Poruchy chůze a stoje, ohnuté držení trupu a končetin, šouravá chůze s krátkými krůčky, porucha začátku pohybu a otáčení, často dochází také k pádům. Pokud se tyto příznaky zachytí v časném stádiu onemocnění, klienti reagují dobře na léčbu, ale v opačném případě je tomu právě naopak. Pokud se příznaky podchytí pozdě, tak léčba postiženého klienta nijak zásadně neovlivňuje příznaky onemocnění. Porucha termoregulace - což je pocení, jehož příčinou jsou poruchy v řídících centrech středního mozku. Vývoj nemoci v časném stádiu: Vývoj je zcela individuální, ošetřujícím lékařům jsou tyto příznaky velmi klinicky návodné, ale jsou zde uvedeny, protože je nutná včasná diagnostika a také následně včasná léčba. Mezi prvotní tzv. nejisté příznaky jsou zařazeny: - bolesti ramen a zad, -

pocity tíže končetin, poruchy spánku, ztráta výkonnosti, kondice a celkový tzv. únavový syndrom,

-

zácpa, nespecifická porucha písma či mikrografie (pojem bude vysvětlen později),

-

tichost a monotónnost řečového projevu,

-

poruchy v sexuálním životě týkající se především mužské potence, deprese.

Deprese je dlouhodobý smutek, bezmoc, pocity beznaděje či zoufalství, které se objevují častěji a trvají delší dobu, než je obvyklé. Tyto procesy a dlouhodobé stavy blokují energii a brání jedinci se adaptovat na nově vzniklé podmínky a situace, které si pro nás život připravuje. Problém je v tom, že jedinec s depresí nemá náhled na situaci a ani neví, že deprese je varovným signálem pro rozvoj dalších komplikací a obtíží. Ale pozor, deprese je nemoc. Ovlivňuje celkově celý organismus a tlumí celkovou výkonnost pacienta. Pacient pouze ztrácí zájem o okolí, věci už mu nepřinášejí takovou radost jako

51

dříve, je skleslý, často cítí pocit viny, vyčítá si, že už není takový jako dříve, není schopen v mnohých situacích vykonávat i sebeobslužnou činnost. Výše popsané příznaky, které jdou ruku v ruce zpravidla po třech měsících s příznaky průvodními typickými, které byly uvedeny výše, jsou mnohdy zaměňovány a hodnoceny jako příznaky počínající Alzheimerovy choroby nebo cévní mozkové příhody či dokonce bývají často zaměňovány, a to zejména laiky, za fyziologické projevy stárnutí. A to je opravdu pro zdravotníky a samotnou prevenci choroby velký problém a někdy neřešitelná situace ve vztahu k pacientovi. Je velmi důležité přesně definovat příznaky specifické čili ty, které pro tuto chorobu jsou zcela typické, aby se včas mohla zahájit diagnostika a léčba vlastního onemocnění. Dalším nejtypičtějším symptomem je tremor - třes. " Tremor je třes mimovolný, rytmický, kontinuální svalový pohyb objevující se periodicky", (Růžička, 2000, s. 72). Popis příznaků časného stádia Parkinsonovy nemoci: Pro Parkinsonovu nemoc (dále jen PN) : jsou typické: Třes, který se objevuje zejména v klidu na akrálních částech končetin, tj. na prstech, na rukou, ploskách u nohou a na částech obličeje, například rtech, dolní čelisti. Objevuje se o malé frekvenci, a to střídavě závisle na klidu a pohybu. Znamená to, že v klidu zesiluje a při chůzi slábne. Typický je pro něj pohyb jakoby při počítání peněz nebo pohyb při válení kuličky z těsta. Objevuje se zpočátku asymetricky. Zajímavé je, že účinky třesu navenek se odráží ve vnitřním prožívání člověka a v jeho psychice. Tremor jako takový lze i objektivně hodnotit a zaznamenávat pomocí kvantitativních škál založených na pozorování intenzity tremoru nebo pomocí elektromyografie či akcelerometrie. Záleží také na tom, jaký má pacient typ třesu a za jakých okolností se třes objevuje. Rigidita neboli svalová ztuhlost je subjektivní pocit, který si většina pacientů ani neuvědomuje, záleží ovšem na individualitě každého pacienta. V rigidním svalstvu se objevuje často bolestivé napětí a křeč, objevuje se taktéž asymetricky a může způsobit až skoliózu nebo vertebrogenní blokády (blokády na páteři). Častým problémem je ztuhlost dolních končetin, tato obtíž ve velké většině případů přivádí pacienta k lékaři. Objevuje se v časném období onemocnění jako klidový tremor nebo až v pozdním období jako nefunkčnost mezižeberních svalů, která vede k respiračním obtížím. Lze pozorovat například v ramenním kloubu tzv. plastický odpor. Již v několika odborných zdrojích byl také popsán fenomén ozubeného kola, jedná se o rytmické střídání rigidity a tremoru, není to však směrodatný příznak, je individuální, u někoho se objeví a u někoho ne. Pokud je však rigidní pohyb minimální, na druhostranné končetině lze pozorovat pohyb ruky šroubující žárovku nebo pohyb nohy vyklepávající specifický rytmus. Typická triáda příznaků PN se popisuje : -

Bradykineze - (zpomalení pohybu). Hypokineze - (zmenšení rozsahu pohybů).

- Akineze - (neschopnost vůbec pohyb začít). Žádný z těchto příznaků není významově či pojmově nadřazen druhému, ale u jednotlivých pacientů se projevují vzájemnou kombinací a odlišností obtíží. Všechny tyto příznaky jsou typické pro poruchy bazálních ganglií. Vyskytují se taktéž asymetricky především na akrech (koncových částech těla). Celá jemná motorika ruky je zpomalená a nevýkonná. Psaní a oblékání trvá delší dobu, písmo je ve výsledku nečitelné a na konci řádku malé. Manipulace s příborem je obtížná, pohyb je pomalý a ještě

52

více se zbrzdí před ústy. Pacient je také nejistý při vstávání ze židle, hrozí často pády. Postupně se pohybuje jakoby ve zpomaleném filmu, hlava při ulehnutí zůstává nad polštářem, pacient ji nepoloží, příznak fiktivní podušky. Problémy mu činí také konání více pohybů najednou, to komplikuje řadu běžných aktivit, poněvadž je zapotřebí právě dokonalé souhry pohybů. -

Hesitace tzv. váhání, např. při prvním kroku v úzkém průchodu, např. mezi dveřmi a poté v průběhu pohybu. Patrná šouravá a krátká chůze, která vzniká na podkladě hypokineze, nohy se těžce odlepují od podlahy, objevuje se hesitace, přešlapování, cupitání na jednom místě s úplným náhlým zastavením pohybu a přerušení pohybu odborně definovaným - zamrznutí freezing. Ten je přímo závislý na vizuální kontrole pacienta. Pokud v šeru překážku či zúžení pacient nevidí, je schopen ji plynule projít. Chůze do schodů většinou nedělá výrazné obtíže. Naopak ale může dojít k pauze, což se projevuje náhlým sklonem k pádu bez závrati nebo poruchy vědomí. Dochází k náhlému zrychlení kroků při chůzi odborně festinace.

-

Následuje hypomimie, je to vlastně hypokineze tentokrát mimických svalů v obličeji. Emocionální prožívání pacienta se tedy následkem tohoto příznaku stává chudé a v podstatě beze změny. Pacient většinou reaguje mimickým stahem svalstva až o několik sekund později po sdělení faktu nebo vlastního prožití zážitku. Vyhrocením je vzhled maskovitého obličeje beze

známek změny mimiky. Pacient také méně mrká. Další příznaky u PN: -

Hypokinetická dysartrie - setřelá, tichá a mumlavá artikulace.

-

Hypofonie - nedostatečná hlasitost řečového projevu - jsou také symptomy objevující se velmi často, pacient si jich velmi často ani nevšimne, změnu v hlasovém projevu zaznamená až jeho

-

rodina. Ke konci vět se často řeč zpomaluje, tak jako při velmi pomalém tvoření prvního slova. Tachyfémie - nesrozumitelnost, mumlání, zárazy v řeči s neovladatelnou nutkavou tendencí k opakování posledních slabik či slov. Odborně palilálie. Může se objevit také porucha otevírání očí, ale je to spíše příznak vzácný. Mentální poruchy, jako deprese, demence, léky navozené psychické změny - také nejsou výjimkou. Příznaky jsou uvedeny spíše pro zdůvodnění stavů, kterými nemocný v časném stádiu onemocnění trpí, termíny jsou čistě medicínské a záleží jen na čtenáři, zda je využije v odborné klinické praxi.

Vegetativní poruchy Je třeba zmínit i vegetativní poruchy PN, kam patří hlavě úporná zácpa, která vyžaduje podávání velkých dávek projímadel, opakovaná klyzmata či dokonce manuální vybavení stolice. Kdy se nejčastěji tyto vegetativní příznaky objevují? -

U neléčených pacientů nebo naopak u pacientů léčených L-DOPOU nebo anticholinergiky nebo

-

při sníženém příjmu tekutin. Také střevní peristaltika, motilita jícnu a žaludku jsou zpomaleny. U inkontinence moči a stolice, a to zvláště ve spojení s demencí, u mužů často bývá zvětšení prostaty a polakisurie (časté nutkání na močení přes den) s nedostatečným vyprazdňováním močového měchýře v důsledku užívání taktéž anticholinergik. Menší část pacientů v pokročilejším stádiu nemoci výrazně hubne, objevuje se také zvýšené pocení, zvýšená produkce mazu na kůži, nadměrná tvorba slin s poruchami polykání, jež se vyskytují v nejtěžších komplikovaných stádiích choroby s tím, že svou úlohu při poruše žvýkání hraje i stav chrupu. Tyto příznaky se individuálně objevují u obou pohlaví rovnoměrně. Až u třetiny pacientů

53

s PN se objevují poruchy v sexuálním životě. U mužů bývají problémy s dosažením a udržením erekce, u žen nejsou problémy blíže specifikovány. Tyto problémy ovšem obecně souvisí s psychosociální zátěží, úzkostí, depresí, obtížnou pohyblivostí. Situaci může dále zhoršovat řada používaných léků (jako diuretika, digoxin, anxiolytika, některá antidepresiva). -

Ortostatická hypotenze se hodnotí jako prekolapsový až kolapsový stav, vzniká zejména při vstávání ze sedu či lehu, ale také při delším stání. Zajímavé je, že ráno po probuzení mívají pacienti na několik desítek minut nejlepší hybnost z celého dne. Obtížně znovu usínají a opakovaně se budí až několikrát za noc. Tento projev bývá nejčastějším steskem pacientů.

Rozpoznání a diagnostika onemocnění: Proces diagnostiky je u PN na prvním místě a je velmi důležitý pro rozpoznání typu choroby a stanovení druhu farmak, aby se co nejdříve zahájila správně dávkovaná léčba. Vyžaduje tedy rozpoznávání jednoduchých motorických příznaků, případně dalších méně typických motorických a nemotorických projevů. Tyto příznaky se skládají do obrazu parkinsonského syndromu, dále PS, který však kromě PN může mít i řadu dalších příčin. Proto je nutno pátrat po známkách zpochybňujících diagnózu PN svědčících pro jiné příčiny a hledat jiné onemocnění, které by v daném případě mohlo být podkladem obrazu PS. Potvrzení diagnózy naopak mohou usnadnit některé typické rysy jednotlivých příznaků, charakteristický průběh onemocnění a dobrá reakce na dopaminergní léčbu (Anders, 2005 s. 186, 187). -

Obecně Parkinsonův syndrom (dále jen PS) dělíme na:

a) Vaskulární - vzniká následkem oboustranných mozkových infarktů, dominuje porucha stoje a chůze, tzv. Parkinsonismus dolní poloviny těla, zejména u starších lidí, také hypokineze a rigidita, ale obvykle bez klidového tremoru. Léčbou jsou vazoaktivní léky a antiparkinsonika. b) Polékové PS - tento typ bývá častý u seniorů, kteří hojně a často zbytečně užívají léky s neuroleptickým účinkem, čili takovým, který tlumí psychomotorický neklid a potlačuje příznaky psychóz. c) Posttraumatický PS - bývá nejčastěji u boxerů po zhmožděninách mozku nebo po opakovaných traumatech. d) Postanoxický PS - neboli hypoxický čili z nedostatku kyslíku při poruše zásobení mozku po srdeční zástavě nebo po otravě CO. Při chronické intoxikaci manganem - tato forma není tak častá, ale postihuje lidi pracující v manganových dolech. Důležité je odlišit esenciální tremor, který má zcela jinou terapii i prognózu. PS se zlepšuje při požití alkoholu, což může i dopomoci při diagnostice. Tremor může mít pomalejší frekvenci, ovšem bez hypokineze a rigidity, (Ambler, 2000, s. 130, 131, 132). Rozvoj příznaků vzhledem k časové ose onemocnění: - Počáteční stadium nemoci - bez charakteristických příznaků a i s nimi, rozvoj je pomalý, bez charakteristických projevů. Objevují se: -

změny nálady,

-

svalové bolesti, zácpa, poruchy čichu.

54

Jaká je reakce na léčbu? S postupem času je nutné zvyšovat dávky léků, aby se udržel jejich dobrý účinek. Asi po pěti letech se odpověď na léčbu začne měnit. Začnou se objevovat pozdní komplikace. Toto stadium závisí zcela na léčbě, je to přísně individuální proces, který nastupuje různě rychle. Zahrnuje především přechodné výpadky hybnosti a mimovolní pohyby. Je individuální a nemusí nastoupit u všech nemocných. Pokud ovšem vznikne, zhorší se celkově stabilita stoje a porucha chůze, hrozí pády, a je tak ohrožen nepřímo i život pacienta. Nejtěžší případy výrazně omezují funkční soběstačnost klienta. - Obecné zásady léčby: Pacienta by měl lékař každopádně poučit o zásadních mechanizmech účinné farmakoterapie, ale také o možných vedlejších - nežádoucích účincích léčby, aby měl nemocný možnost se spolupodílet na rozhodování o své léčbě. Mělo by být pravidlem, že lékař by měl léčit jen ty příznaky, které pacienta omezují, obtěžují či nějak ohrožují. Nepochybně je nutno podávat lék v přiměřené dávce, ale jen po nezbytně dlouhou dobu. Pokud účinný lék pro danou nemoc nebo pro potlačení daného chorobného příznaku není znám, měl by to lékař pacientovi přiměřeně vysvětlit. Pacienty v podstatě ohrožuje polypragmazie, což je zamýšlená či bezděčná kombinace mnoha různých léků, mnohdy s protichůdnými efekty a nepředvídatelným vzájemným působením. To se stává velmi často a odvíjí se tyto problémy od nepřesné úvodní diagnostiky. Paradoxem je, že původcem vzniku komplikací při léčbě bývá velice často právě pacient, který navštěvuje sám různé lékaře, aniž by je informoval o již probíhající léčbě, a přibírá si další a další předepsané léčebné přípravky. Zvláště u seniorů se sníženou snášenlivostí velmi často nastávají oběhové a duševní poruchy. Je tedy nezbytné, aby nemocní a jejich pečovatelé případně rodiny spolupracovali s ošetřujícími lékaři a informovali je o všech žádoucích i nežádoucích účincích terapie. Alternativní přístupy v léčbě Parkinsonovy nemoci: Farmaceutické firmy vynakládají obrovské prostředky na výzkum nových látek, ale jen nepatrná část z nich se dostane až do léčebné praxe. Všechny vyvíjené léky i všechny léčebné postupy totiž musejí projít řadou složitých zkoušek, jejichž cílem je ověřit jejich účinnost a především bezpečnost. PN nelze nikdy úplně vyléčit, jediná ovšem ne malá útěcha pro pacienty je, že jednotlivé příznaky lze léčebnými preparáty dlouhodobě a účinně potlačovat. Optimální léčebné působení znamená, že pacienti kombinují užívání předepsaných léků s dalšími nelékovými postupy. Své místo tu má i léčba nejen symptomatická, tedy pomocí léků, ale také neurochirurgická, která může pomoci v určitých případech, kde jsou ostatní postupy málo účinné. Pro každého nemocného je nesmírně důležité vytvořit si vhodný vlastní postoj k onemocnění a k samotné terapii nemoci. Velmi důležitá je vlastní vůle k pravidelnému pohybu, cvičení, aktivnímu překonávání obtíží, hledání náhradních způsobů řešení při zdravotních problémech. Nemocný s PN se zpravidla léčí u specialisty v oboru neurologie, jenž je dokonale obeznámen s problematikou onemocnění a s možnostmi léčby. Na počátku onemocnění obvykle postačí kontroly s odstupem půl roku, později je nutno navštěvovat odborníka častěji. Cílem všech léčebných postupů u nemocných s PN je dosáhnout co nejlepšího funkčního výsledku a minimalizovat dopady onemocnění na běžné denní aktivity nemocného. Chirurgická léčba Parkinsonovy nemoci:

55

Je zde zmíněna zejména proto, že většina nemocných o tomto způsobu léčby svého onemocnění nic neví nebo o ní nejsou dostatečně informováni. Je ovšem na lékaři, co komu sdělí. Je potřeba brát ohled také na celkový stav nemocného, finanční situaci a zájem o tento způsob terapie onemocnění. Neurochirurgická léčba PN je tedy operativní zásah do mozku, který je indikován u pacientů, kteří jsou na konzervativní léčbu imunní. Každému takovému zákroku předchází kompletní neuropsychologické vyšetření. Výkon by se neměl provádět u pacientů s časnou formou onemocnění a také s vrozenou těžkou formou deprese. Je důležité provést také tzv. L-dopa test prováděný během hospitalizace. Jedná se o vysazení veškeré antiparkinsonské medikace na dobu minimálně 12 hodin a následné podání Ldopa preparátu. Po podání se sleduje nástup, intenzita a doba trvání účinku na hlavní projevy PN. Význam L-dopa testu spočívá i v tom, že reakce na L-dopu napodobuje situaci, jakou navodí na operačním sále stimulace u pacienta ve stavu (bdělosti) bez léků, se špatnou hybností. V tomto stavu se totiž pacient bude nacházet po celou dobu operačního zákroku, takže může komunikovat s neurologem a rovněž bude mít možnost pomocí svého přenosného ovladače kontrolovat funkčnost a nastavené parametry stimulace, a to v rozmezí, jež je nastaveno jeho ošetřujícím lékařem. Celá procedura, od vlastní operace až po propuštění z nemocnice s optimálně nastavenými parametry stimulace, je záležitostí dlouhodobou, trvající často několik týdnů. - Příprava k výkonu: Stereotaxe - umožňuje velmi přesné zacílení struktur v hloubi lebky na základě vyšetření zobrazovacími technikami, dnes zejména MR (Magnetická rezonance) a zaměření mozkových jader pomocí přesného souřadnicového systému. Příprava k výkonu - pacient není uváděn do celkové anestezie, provádí se pouze místní znecitlivění kůže a okostice v místech, kde se v lebce dočasně po dobu operace připevňuje speciální rám, do něhož se navrtává otvůrek a do kterého se zavádí drátková elektroda. Přestože výkon vypadá bolestivě, nebolí, protože mozek sám o sobě nemá schopnost bolesti. V závěru elektroda uvnitř mozkové tkáně naruší strukturu BG a potlačí příznaky PN. Hluboká mozková stimulace (Deep Brain Stimulation - DBS). Tato metoda se v léčbě používá již více než 10 let a na celém světě byla DBS zavedena u několika tisíc nemocných, (Roth, 2001, s. 74). Výkon se provádí u pacientů s pokročilou PN, u kterých jsou přítomny pozdní motorické komplikace a u kterých je dobrý stav. Tato technika je dnes častější, a to proto, že nedochází k porušení mozkové tkáně. Podstatou je, že se pacientovi trvale zavede stimulátor do hrudní krajiny podobně jako kardiostimulátor (do blízkosti krajiny srdeční), ten snímá elektrické impulsy z elektrody umístěné v jednom z jader bazálních ganglií (dále jen BG). Tato elektroda vysílá signál o frekvenci 100 Hz a s trvalou stimulací potlačuje funkce příslušné mozkové oblasti a potažmo i příznaky PN. Nejvhodnější umístění elektrody přestavuje subthalamické jádro, jehož stimulací lze potlačit nejen hlavní příznak, ale také polékové projevy. Tato stimulace nejen že podstatně snižuje riziko vzniku komplikací oproti stereotaxi, ale také lze touto metodou výrazně snížit dávky léků. Nevýhodou této terapie je finanční náročnost pro pacienta a jeho rodinu. Pečlivý výběr kandidátů je nezbytnou podmínkou zdaru tohoto zákroku. - Kde se léčba provádí? Místa, kde úspěšně již od roku 1998 provádějí tuto léčbu, jsou Centrum extrapyramidových onemocnění na Neurologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie v nemocnici Na Homolce, Centrum pro abnormální pohyby a parkinsonismus při 1. neurologické klinice ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. DBS je velkým

56

přínosem pro pacienty s PN. Vyžaduje trpělivost jak ze strany ošetřujícího lékaře, tak i pacienta a jeho rodinných příslušníků. Biologická léčba Parkinsonovy nemoci: Terapie založená na biologických postupech. Znamená to, že se při ní využívá metod náhrady poškozených buněk z vlastních buněk organismu, které jsou zdravé. Využívají se většinou buňky kostní dřeně. Odborníci se ale také zaměřují na buňky z pupečníkové krve. Podstatou je, že si nemocný věnuje svou vlastní kostní dřeň a specializovaný tým z ní vypěstuje vhodné kmenové buňky a vpraví je do mozku pacienta. V neposlední řadě je také důležitá pravidelná pohybová léčba u nemocných s PN. Tato metoda je pouze v začátku, ale pro budoucnost má jistě velký význam (Rektorová, s. 8-10). Indikace a kontraindikace farmakologické léčby Parkinsonovy nemoci: Mezi základní léky nahrazující dopamin patří levodopa a agonisté dopaminu. Levodopa je přirozená látka, z níž běžně v těle člověka vzniká dopamin. Levodopa má však oproti dopaminu výhodu, protože proniká snadněji z krevního oběhu do mozku, v jehož buňkách pak z levodopy vzniká dopamin. Dnes se v léčbě PN používají výlučně kombinované přípravky levodopy s inhibitory, např. Madopar, Nakom, Isicom, Sinemet. Účinky levodopy na příznaky PN: Levodopa u pacientů potlačuje zejména základní příznaky onemocnění. To je zpomalenost a omezení pohybů. Na počátku užívání léků pacient zaznamená výraznou úlevu. Obtíže téměř vymizí, vrátí se ztracená tělesná výkonnost a pocit zdraví. Existují dokonce projevy, které, pokud jsou přítomny, na léčbu levodopou odpovídají špatně nebo neodpovídají vůbec. Patří sem zácpa, zárazy při chůzi, poruchy stability a pády. Levodopa je obecně bezpečný a velmi dobře snášený lék v případě, že se podává doporučeným způsobem. Je hlavním lékem pro ovlivnění příznaků PN a je dosud v této indikaci nenahraditelná navzdory problémům, které s sebou může přinášet jeho dlouhodobé podávání (Roth, 2005, s. 50). Kontraindikací podání levodopy je oční onemocnění glaukom s uzavřeným úhlem, tato forma onemocnění je naštěstí vzácná. Je třeba si ale dávat pozor na srdeční či plicní onemocnění u pacienta, vředovou chorobu žaludku, choroby jater, ledvin a žláz s vnitřní sekrecí. Vedlejší účinky léčby: - Je třeba si ale také dát pozor na možné vedlejší účinky terapie levodopou, a to zejména u citlivějších jedinců. Může se objevit kolísání krevního tlaku a srdeční činnosti, nevolnost, zvracení. Tyto obtíže lze tlumit lékem zvaným Motilium, který zablokuje čidla zažívacího traktu, srdce, cév a centra zvracení. Léčba se nasazuje pozvolna zpravidla od 50 mg levodopy, takže pacient musí být trpělivý a brát léky podle rozpisu, i když zdánlivě nemá žádné obtíže. Příznivé účinky nastoupí až po dosažení účinné dávky, tj. 300 - 400 mg levodopy denně. Po určité době se u některých pacientů objevují změny v reakci na léčbu, tzv. fluktuace (kolísání) stavu hybnosti, to se projevuje zkráceným trváním účinku jednotlivých dávek levodopy. Časem může dojít až k pravidelnému střídání těchto stavů ,,dobrých" označovaných ON a stavů ,,špatných" označovaných OFF. U rizikových nemocných hlavně s již existujícími duševními chorobami se mohou po levodopě objevit halucinace, bludy a jiné nežádoucí duševní projevy. Jak se ukázalo, tyto pozdní projevy PN jsou způsobeny jak prodlouženým trváním onemocnění a dalším

57

postupem chorobných změn, tak dlouhodobým nepřirozeným drážděním nervového systému působením léků. Léky by se tedy měly podávat tak, aby hladiny levodopy a dopaminu v mozku co nejméně kolísaly. Ve snaze prodloužit účinek jednotlivých dávek levodopy byly vyvinuty retardované preparáty levodop, tj. se zpomalovaným uvolňováním účinné látky, např. Madopar HBS, Sinemet CR. Po jejich podávání skutečně trvá účinek o něco déle, čímž se může zmírnit kolísání hybnosti v pokročilých stádiích PN. Nevýhodou těchto preparátů je opožděný nástup účinku, proto je nutné je kombinovat, a to zvláště u pacientů s výrazným kolísáním hybnosti. Může však také vzniknout porucha vstřebávání ze zažívacího traktu, je to znát hlavně po jídle, kdy je účinek léku menší nebo zkrátka vůbec nenastoupí. Někdy se ale také léky mohou kumulovat - hromadit v organismu, a tím dojde ke zhoršení mimovolních pohybů vyvolaných paradoxně léčbou. Retardované preparáty se podávají především večer, kdy výrazně pomohou překlenout období spánku a zmírnit noční projevy onemocnění. Nejrychlejší nástup má naopak rozpustná forma levodopy (přípravek je u nás cenově dostupný a rozpouští se ve vodě) např. Isicom. Účinek nastupuje brzy po vypití sklenky. Pokud tuto formu léku nemáte včas po ruce, je možné rozdrtit klasickou tabletku levodopy a rozpustit ji ve sklence s vodou. Dosáhnete tak stejného efektu v organismu. Zásady užívání léku v souvislosti s jídlem u Parkinsonovy nemoci: Je třeba zamezit požívání bílkovinné potravy zároveň s lékem. Účinek léku by byl v takovém případě slabší. Příčinou je fakt, že současné vstřebávání živin ze střeva, hlavně množství aminokyselin, které vzniká při štěpení bílkovin, může vytlačit levodopu při přechodu do mozku. Na začátku většinou léčba zabírá stejně dobře nalačno i po jídle. Obtíže se objevují až s postupem onemocnění. Pokud pacient špatně snáší léky nalačno, je možné dávku zajíst malým množstvím sacharidové potravy - např. sušenkou, kouskem pečiva, ovocem. Další druhy farmakologických preparátů a jejich nežádoucí účinky u Parkinsonovy nemoci: Existuje ještě další možnost léčby, a sice podávání antagonistů dopaminu. Látky procházejí z krevního oběhu rovnou do mozku, není tedy zapotřebí žádné metabolické přeměny. Léky této skupiny jsou Requip, Almirid, Parlodel, Hizest a další. Tento přídavek léků k pravidelnému užívání levodopy tlumí kolísání stavu hybnosti a většinou samovolně snižuje dávky levodopy, takže dojde i ke zmírnění dyskinezí. Tyto typy léků se ordinují hlavně u pacientů trpících komplikacemi pokročilé PN (jako jsou polékové dyskineze a fluktuace). Lze je ovšem použít i v časném stadiu onemocnění v rámci monoterapie. Nejen, že se tímto krokem oddaluje užívání levodopy samotné, ale také působí podávání preventivně, výrazně snižuje riziko vzniku komplikací v pozdějších stádiích nemoci. Léky se musí podávat pozvolna v minimálních dávkách. Každé rychlé zvýšení může způsobit časné vedlejší nežádoucí účinky. Determinace možných komplikací při užívání antagonistů dopaminu: -

Zvýšený výskyt nežádoucích duševních poruch, paměťové poruchy, deprese.

-

Otoky, barevné změny především na kůži bérců nebo na DK - dolních končetinách, dušnost, bolesti na hrudníku, změny množství a vzhledu moči.

58

-

Nadměrná spavost během dne nebo naopak náhlé usnutí u činností, které vyžadují za normálních okolností bdělost a pozornost.

-

Pacienti musí být o těchto příznacích včas informováni, aby se uměli sledovat a mohli rozpoznat sebemenší poruchu. Lékař musí důrazně upozornit nemocného, aby neužíval s těmito typy antiparkinsonik žádné jiné léčebné preparáty způsobující ospalost a během užívání nekonzumoval alkohol. Negativní účinky by se mohly násobit. Předpis většiny léků z této lékové skupiny proto vždy schvaluje revizní lékař.

Mezi přídatné léky při konzervativní terapii se řadí per orální léky, jako je Selegin, Entakapon, Amantadin. Anticholinergika (Akineton, Kemadrin). Tyto léky se používají hlavně na parkinsonský třes, který v podstatě přetrvává i přes stávající léčbu levodopou. Používání tohoto typu léků je v současné době omezeno především kvůli četným nežádoucím vedlejším účinkům: Nežádoucí účinky u přídatných farmak jsou: -

Poruchy paměti, zmatenost, poruchy zraku, rozmazané vidění, poruchy akomodace (schopnost zaostření pozorovaného předmětu pomocí čočky).

-

Zažívací potíže, sucho v ústech, zácpa. Poruchy močení, poruchy srdeční činnosti.

Kontraindikací těchto farmak je další přidružené onemocnění pacienta s PN, a to příkladně glaukom (zelený zákal s uzavřeným úhlem), hyperplazie prostaty (zbytnění prostaty) nebo poruchy činnosti zažívacího traktu. Z pomocných léků jsou ještě často ordinována příkladně antidepresiva - Melipramin, anxio-lytika - Buspiron, sedativa - Diazepam, hypnotika - Stilnox, atypická neuroleptika - Thiapridal. Doporučené zásady přístupu ke klientovi s Parkinsonovou nemocí: - Podporujte vždy soběstačnost pacienta. -

Pomáhejte mu pouze tehdy, když je jasné, že sám výkon není schopen zvládnout! Nepospíchejte na něho, dopřejte mu na jednotlivé úkony dostatek času. Stres vždy pohybové aktivity zhorší

-

Přizpůsobte denní režim možnostem pacienta. Nevyřazujte pacienta a sebe (pečovatele) ze společenského života.

-

Podporujte fyzické aktivity pacienta, jako cvičení, procházky a jiné. Jednejte vždy empaticky.

Rady klientům s Parkinsonovou nemocí při nácviku sebeobslužných aktivit: Svršky a oblékání: Problém je především se zapínáním knoflíků, vhodné je vyměnit malé knoflíky za velké. U košil je velmi oblíbený suchý zip, který se dá i velmi dobře maskovat. Kravatu je lépe upevnit gumičkou, případně ponecháním uzlu se také zvýší soběstačnost a to je cíl. Vhodným oblečením jsou pohodlná trika s dlouhým rukávem a například s límcem místo košil, nejlépe z přírodních látek sajících pot. Boty by měly být kvalitní s pevnou patou s protiskluzovou podrážkou a bez tkaniček. Metoda uzávěru pomocí suchého zipu se opět v tomto případě jeví jako ideální. Naprosto nevhodné jsou neprodyšné, široké, plandavé rukávy i nohavice. Méně vhodná je obuv, která se jen nazouvá. Hrozí riziko pádu, shození předmětů ze stolu, opaření převráceným horkým čajem či polévkou.

59

Osobní hygiena: Místo klasických způsobů při holení nebo čištění zubů je vhodné používat elektrické přístroje, a to elektrický holicí strojek, elektrický zubní kartáček. Vždy je třeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti a netraumatizovat spěchem nemocného pacienta při sebeobslužných aktivitách. Spánek: Pacient by měl spát na pevné, rovné, kompaktní matraci, přikrývat by se měl pouze lehkou dekou namísto peřiny, jelikož peřina může bránit pohybům typickým pro PN, a tím je ztěžovat. Je také vhodné netlumit zcela osvětlení při spánku, k tomuto se výborně hodí lampička. Nemocný se totiž často budí, s tím, že neví, kde je, je dezorientovaný a neklidný. Pacienti mají velmi často problém se vstáváním ze židle, tady se dá vypomoci instalací madla, nebo přidržení se pevného kusu nábytku. Je dobré mít u nohou pacienta také žebříček, pomocí kterého se pacient snadno dostane do úplného sedu. Příjem potravy, nápojů a farmak perorální cestou: Neexistuje žádná dieta, která by zmírnila příznaky PN. Ve stravování pacientů platí taktéž jako u každého člověka zásady správného a zdravého stravování. Pacienti tedy nesmějí přijímat nadměrné množství bílkovin v době, kdy užívají léky obsahující levodopu. Narušuje to vlastní vstřebávání léku. Je nutné tyto léky užívat 30 až 45 minut před jídlem nebo 45 až 60 minut po jídle. Doporučuje se zejména na večer pozřít vysoce bílkovinné jídlo, aby tak byl nahrazen nedostatek bílkovin přes den. Je také velmi důležitá poloha při jídle, a to kvůli obtížím s polykáním. Polykání sousta usnadní sklenice studené pitné vody s brčkem, je vhodné ji proto mít vždy po ruce. Nejvhodnějším příborem je lžíce, talíř je optimální nejlépe hluboký z nerozbitného materiálu, který je stabilní. Dobrým pomocníkem je také neklouzavá podložka na stole místo ubrusu. Opět je velmi důležité dopřát pacientovi klid a čas. Při užívání léků je na místě opatřit pacientovi dávkovač léků, schránky, pořadače jsou k dostání i na celý týden. Zvyšuje to nejen přehled zdravotnických pracovníků, případně rodinných příslušníků při podávání léků, ale také přehled samotného pacienta, který si sám léky užívá. Na viditelném místě v pokoji, kde se pacient nejvíce pohybuje, by měly viset i nástěnné hodiny, které umožní pacientovi lepší orientaci v čase. Psaní, čtení, telefonování: Při psaní se stále více osvědčuje využívání skládací podložky nebo stolečku. Je vhodné poslouchat namluvené kazety pro zlepšení psychické kondice. Tužka na psaní se dá opatřit se speciální neklouzavou plochou, která lépe padne do ruky. Telefon by měl být opatřen velkými tlačítky, popř. zesilovačem zvuku. Řízení auta: Záleží na individualitě a pokročilosti choroby každého postiženého pacienta. Ale platí, že by nikdy nemocný s PN neměl jezdit sám. Sexuální život: Poruchy erekce se týkají hlavně mužů. Vznikají na podkladě poruch hybnosti. Pomáhají léky jako Viagra či Cialis. Důležitou roli hraje v partnerství otevřenost, důvěra a vzájemné dlouhodobé soužití obou partnerů. Návštěvy u lékaře: Při každé návštěvě u lékaře si s sebou každý pacient vezme všechny léky, které užívá, včetně nastaveného dávkování. Usnadní to tak např. přeložení ze zdravotnického zařízení k jinému lékaři, který

60

nezná stav nemocného ani jeho dlouhodobou nemoc. Zlepší to komunikaci mezi pacientem a lékařem. Zefektivní to přístup k léčbě. Pacient včas odloží možné zábrany a zlepší se i jeho důvěra v ošetřujícího lékaře. Ošetřující lékař naopak získá přehled léků a lépe naváže na pokračující terapii u pacienta. Ve světě je dnes běžné používání deníků pro pacienty s PN. Pacienti tento způsob sledování sebe sama znají, potřebné údaje do deníku poctivě denně zapisují, ale také pravidelně nosí ke svému lékařispecialistovi. Zapisuje se zde charakter jednotlivých projevů PN v návaznosti na denní dobu. Pacienti si tam také často zapisují své dotazy na lékaře nebo postřehy, které zaznamenali během té či oné terapie či změněné zdravotní situace. Je to nutné pro eliminaci vysokého emočního napětí, které prožívají pacienti v ordinaci v přímém kontaktu s lékařem. Nemohou si hned vybavit všechny aspekty problémů, proto jim tento deník pomáhá utřídit informace o svém zdravotním stavu, které jim samotným nejsou jasné. Jsou tak připraveni efektivně komunikovat s ošetřujícím lékařem a vnášet do rozhovoru adekvátní dotazy. Jak správně korigovat léčbu s pomocí lékaře? Vedený záznam je výbornou příručkou k regulaci léků, době nástupu účinku nebo k přehledu příznaků jako takových. Forma zápisů, která byla zavedena v klinické praxi, byla dle zkušeností nemocných v ČR nepřehledná a složitá. Nemocní s PN by měli mít deník každodenních činností, který by byl přínosem nejen pacientům, ale i jejich rodinám a lékařům při určování nejoptimálnějších terapeutických postupů. Seznam symbolů a zkratek: BG Bazální ganglia - speciální útvary v mozku tvořící dopamin. DK

Dolní končetiny.

PN

Parkinsonova nemoc.

L-DOPA test

Test, sloužící jako příprava před chirurgickým řešením Parkinsonovy nemoci, spočívá ve vysazení a následném podání látky L-dopy.

MPTP

Methylfenyltetrahydropiridin - látka obsažená v heroinu.

GABA

Kyselina gama-amino-máselná.

c-AMP

Cyklický adenosinmonofosfát.

MR

Magnetická rezonance-

DBS

Deep brain stimulation - hluboká mozková stimulace.

ON stav

Dobrý stav onemocnění, relativně bezpříznakový, kdy je udržena stálá hladina léků.

61

OFF stav

Pacient je bez léků, je viditelná špatná hybnost, provádí se to záměrně před chirurgickou alternativní metodou terapie.

EMG

Elektromyograf - přístroj, kterým se snímá elektrická aktivita ve svalech.

Slovník cizích pojmů: A Anticholinergní - účinek proti třesu Akrální části - koncové části (prsty, plosky u nohou, rty, brada..) Akcelerometrie - technika, která snímá elektricky aktivitu ve svalech Agonista - složka se stejným léčebným účinkem Akineze - neschopnost započít pohyb B Bazální ganglia - černá jádra tvořící dopamin Blefarospasmus - abnormální pohyby nebo poloha Bradykineze - zpomalení pohybů D Dysartrie - mumlavá artikulace Dopamin - látka tvořená v mozku, zajišťuje přenos informací F Fluktuace - kolísání ve stavu hybnosti Freezing - úplné náhlé přerušení pohybu Festinace - náhlé zrychlení kroků H Hypokineze - snížená schopnost pohybu Hesitace - váhání při prvním kroku Hypomimie - snížená tvorba pohybů ve tváři jako maska Hyperhydrosis - zvýšené pocení I Iniciace - spojení L Levodopa - účinná složka farmak M Methylfenyltetrahydropyridin - látka, která byla kdysi obsažena v heroinu, způsobovala první příznaky Parkinsonovy nemoci Mikrografie - nespecifická porucha písma

62

Motorické – pohybové P Puaza - náhlý sklon k pádu bez závrati nebo ztráty vědomí Polypragmazie - kombinace mnoha léků s protichůdnými účinky R Rigidita - napínání, svalová ztuhlost S Sialorhoea - zvýšená tvorba slin T Thalamus - střední mozek, část mozku Tremor - třes rukou nohou, hlavy, brady W Wearing off - zkrácené trvání účinků dávek levodopy

63


Předoperační příprava

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:


Anotace: Operace je velkým zásahem do zdraví klienta-pacienta (dále jen K/P). Nedá se jednoznačně určit standardní postup, vždy se jedná o individuální zvláštnosti, které s sebou jednotliví K/P nesou, a také specifika práce jednotlivých specializovaných pracovišť. Operace vždy zahrnuje značná rizika, proto jde o zdlouhavý a precizní proces, v němž se může opomenutí stát pro klienta osudným. Předoperační příprava obsahuje mnoho lékařských a ošetřovatelských intervencí, které se neobejdou bez interdisciplinární spolupráce. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Ošetřování nemocných s chirurgickým řešením choroby. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie, klinická propedeutika, ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Reprodukovat zásady předoperační přípravy. Připravit klienta k operaci. Předpokládaný časový nárok: Čas studia /30 minut Organizace řízení učební činnosti: Ke studiu této kapitoly je nezbytná standardní orientace v somatologii (anatomie – 1. ročník SZŠ), (ošetřovatelství - 4. ročník SZŠ, a klinická propedeutika 2. a 3. ročník SZŠ, aktuálně dle ŠVP dané střední školy). Organizace prostorová: Odborná učebna, dataprojektor, pracovní stůl, notebook. Nutné pomůcky: Počítač, notebook, připojení k internetu/Multimediální trenažér ošetřovatelské péče, Lékařský slovník.

64

Klíčové kompetence: Rozšíření odborné zdravotnické dovednosti v klinické praxi – znalost postupu. Komunikativní kompetence a kompetence k aktuálnímu řešení problému a kompetence k uplatnění se na trhu práce. Průřezová témata: -

Občan v demokratické společnosti. Člověk a svět práce.

-

Člověk a životní prostředí. Informační a komunikační technologie.

Klíčová slova: Operace, specifika, přístupy, klient/pacient. Použitá literatura: RICHARDS, A., EDWARDS, S., Repetitorium pro zdravotní sestry, Praha: Grada Publishing, 2004, 376 s., ISBN 80-247-0932-5. ROZSYPALOVÁ, M.; STAŇKOVÁ, M., Ošetřovatelství I/2, 2. vyd. Praha: Informatorium, 1996, 209 s., ISBN 80-85427-94-X. VOKURKA, M., HUGO, J., a kol. Velký lékařský slovník, 5. vydání. Praha: Maxdorf, 2005, 1005s., ISBN 80-7345-058-5. SMOLKA, Jakub. Standardy ošetřovatelské péče a jejich využití v praxi [on line]. 1. vyd. UTB ZLÍN, 2009 [ cit. 2012-07-06]. Text: Úvod: Operační výkony rozdělujeme na plánované, neodkladné a urgentní. Podle typu operačního výkonu může mít předoperační péče určité odlišnosti. Předoperační přípravu rozdělujeme na dlouhodobou, krátkodobou a bezprostřední. Některé operace mají svá specifika jak v předoperační přípravě, tak i v pooperační péči. Determinace předoperační přípravy: Jedná se o ošetřovatelské postupy společné pro plánované nebo akutní výkony prováděné v celkové nebo v lokální anestezii a závisí na stanovení typu operace. Předoperační příprava se zaměřuje především na faktor času - v jakém čase se bude operace provádět (naléhavost) - urgentní, akutní, plánovaná operace. -

urgentní - se omezuje na minimální přípravu - odběry, základní hygiena, zabezpečení vitálních funkcí,

65

-

akutní - základní předoperační příprava – základní odběry krve na biochemii, EKG, RTG, interní konzilium, plánovaná - obecná příprava celková (možnost autotransfúze), speciální příprava celková, bezprostřední příprava.

Souhrn vyšetření dle věku, přidružených chorob a charakteru operace (provádí vždy ošetřující lékař oddělení v úzké spolupráci s internistou a anesteziologem, ev. s dalším specialistou): - rentgen (RTG) srdce a plic (ne starší jak 1 měsíc), -

odběry krve (na biochemii - iontogram, urea, kreatinin, glykemie a další.), odběry krve na hematologii - krevní obraz, sedimentace (FW) ev. CRP (C- reaktivní protein),

-

odběry krve na hemokoagulaci - krevní skupina a Rh faktor, základní biochemické vyšetření moče - MSCH, slouží k odhalení infekce, glykosurie, či odhalení mikroskopické hematurie, elektrokardiografie srdce (EKG), interní vyšetření (ne starší 14 dnů).

Předoperační příprava u dětí: Pediatrické vyšetření (indikace k anestezii, vyhodnocení a doporučení), -

další vyšetřovací metody dle doporučení internisty – SONO, CT, ECHO, spirometrie, kardiologie, diabetologie, pneumologie a jiné.

-

eventuální příprava autotransfúze

-

předoperační závěr: (zvážení operačního rizika).

Cíl předoperační přípravy: - sjednotit postup přípravy pacienta, -

stanovit odpovědnost nelékařských zdravotnických pracovníků.

Pomůcky k možnému provádění předoperační přípravy: -

lékařská a ošetřovatelská dokumentace pacienta, jednorázové rukavice, emitní miska, jednorázový holicí strojek,

-

podložní mísa, gumová podložka, irigátor, rektální rourka, obvazový materiál, elastická obinadla, buničitá vata,

-

toaletní potřeby, nůžky na nehty, pomůcky pro aplikaci i. m. injekcí – premedikace,

-

pomůcky pro odběry biologického materiálu,

-

pomůcky k zavedení žilní linky, pomůcky k zavedení permanentního katetru,

- pomůcky k zavedení žaludeční sondy a náplast pro fixaci sondy ev. drenáží. Pomůcky přístrojového typu: -

tonometr, fonendoskop,

-

lékařský teploměr, glukometr.

66

Informace pro K/P: Lékař získává informovaný souhlas pacienta k hospitalizaci a výkonu, anestézii: -

informuje pacienta o důvodu a způsobu provedení operačního výkonu, o možnosti komplikací a o eventuálních následcích výkonu, režimu po výkonu,

-

anesteziolog informuje pacienta o způsobu anestézie, o Zdravotní sestra/Zdravotnický asistent - informuje pacienta o přípravě před operací a o nutnosti spolupráce při přípravě.

Mezi obecnou přípravu k operaci patří psychická a somatická příprava. Psychická příprava spočívá v předcházení nebo alespoň omezení obav z operace, ve vysvětlení a objasnění zákroku. Somatická příprava je zaměřena na pečlivé vyšetření pacienta lékařem. Spirituální příprava je velmi individuální a v sociální oblasti je možno požádat o předání informací sociální pracovnici nemocnice. Pracovní postup: Před výkonem - připravte ke kontrole výsledky vyšetření ordinovaných lékařem, -

zajistěte kompletní dokumentaci – např. interní vyšetření, neurologické. zajistěte záznam anesteziologického konzilia u jednodenní chirurgie.

-

podávejte pacientovi, který jde na operaci, GIT, 2 dny před operací tekutiny a parenterální výživu

-

dle ordinace lékaře. dle ordinace lékaře provádějte miniheparinizaci - prevenci TEN (Fragmin, Clexane, Heparin Spofa,

Heparin retard, Zibor, Fraxiparine). Večer před operačním výkonem -

sledujte fyziologické funkce - TK, TT, T, sledujte hodnoty glykémie u pacienta s diabetem,

-

zajistěte oholení operačního pole – dle druhu a rozsahu zvolené operace,

-

podejte dle ordinace lékaře očistné klyzma nebo použijte Galliteliho roztok k ortográdnímu vyprázdnění pacienta (dle ordinace lékaře), 2 l roztoku pacient vypije v průběhu 2 hodin

-

dopoledne, 2 l roztoku v průběhu 2 hodin odpoledne nejpozději do 16 hodin, eventuálně podávejte vyprazdňovací roztoky – příkladně Fortrans, Magnesium sulfuricum -

-

MgSO4, Yal gel, zajistěte po vyprázdnění celkovou hygienickou očistu, včetně umytí vlasů,

-

vyčistěte pupek pacienta štětičkou namočenou v lihobenzínu,

-

zajistěte, aby měl K/P ostříhané a ženy nenalakované nehty, umělé nehty - v případě výkonu na ruce je nutné nehty odstranit, vše je nutné zaznamenat v dokumentaci,

-

zajistěte, aby pacient večer již nevečeřel (raději podávejte tekutiny do 24:00 hodin), poučte pacienta, aby od 24:00 hod. nejedl, nepil, nekouřil,

-

podejte večer pacientovi lékařem naordinovanou premedikaci,

-

zajistěte odložení cenností, lokomočních pomůcek a nabídněte jejich uložení do trezoru (náušnice, hodinky, prsteny, mobilní telefon atp. - žlutý kov, bílý kov.), zapište úschovu cenností do dokumentace.

67

Příprava pacienta 2 hodiny před výkonem – bezprostřední: -

zabandážujte před operací, výkonem, dolní končetiny, zajistěte vyjmutí a uložení zubní protézy pacienta,

-

zajistěte podání ranní premedikace,

-

proveďte kontrolu fyziologických funkcí, informujte pacienta o tom, aby se vymočil před odvozem na operační sál,

-

zajistěte odvoz pacienta vleže na operační sál, podání další naordinované premedikace.

Po provedené přípravě: - proveďte dekontaminaci, omytí, dezinfekci, sterilizaci a uložení všech použitých pomůcek, -

likvidujte použité jednorázové pomůcky jako biologický odpad,

-

proveďte úpravu lůžka.

Dokumentace a záznamy intervencí: - zajistěte, aby v dokumentaci nechyběl záznam o souhlasu s operačním výkonem, -

zaznamenejte do dokumentace výsledky předoperačních vyšetření (dle zvyklosti odd.), zaznamenejte do dokumentace hodnoty naměřených hodnot TK, TT, pulsu a dechu eventuálně saturace,

-

zaznamenejte způsob provedení předoperační přípravy, proveďte do opiátové knihy a dokumentace pacienta záznam o aplikaci opiátu, pokud je v

medikaci. Možné komplikace: -

poranění kůže při holení operačního pole, komplikace při odběru biologického materiálu,

-

komplikace při aplikaci opiátů,

-

výkyvy hodnot glykémie u diabetiků – dekompenzovaný diabetes, zhoršení psychického a fyzického stavu K/P.

Důležité doporučení: -

informace o výkonech, které budou následovat, a pořadí (jsou pro pacienta důležité), komunikace s pacientem během přípravy je nanejvýše žádoucí,

-

záznam o úschově cenností je součástí dokumentace, doporučuje se podpis svědka,

-

u pacientů s diabetem sleduje hodnoty glykémií diabetolog, který ordinuje medikace, všechny komplikace v průběhu předoperační přípravy musí být dokumentovány,

-

zvláštní pozornost potřebují malé děti a senioři, rodiče a zákonní zástupci, které musíme důkladně poučit o připravovaném výkonu,

-

bezpečnost klienta je nutné dodržet (po aplikaci premedikace až do převozu na sál již neopustí

-

lůžko), děti transportujeme vždy vleže za doprovodu rodičů.

68

Předpokládaný výsledek: - správná psychická příprava zamezí psychickému i jinému poškození K/P. Shrnutí kapitoly: Předoperační příprava je výsledkem kooperace chirurgického, anesteziologického a interního týmu. Bez kooperativní práce není efektivní péče o klienta možná. Jedině precizně vedená příprava může do značné míry eliminovat potencionální komplikace.

69


Vyšetření moče na mikrobiologii

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:


Anotace: Vyšetření moči na bakteriologické vyšetření je jedním z nejčastějších ošetřovatelských postupů v klinické praxi. Zdravotník musí plně dbát na přesné dodržení standardu postupu, aby eliminoval co možná nejefektivněji komplikace, které s tímto vyšetřením souvisí. Text se zabývá přípravou klienta/pacienta (dále jen K/P,) pomůcek, prostředí a postupem, možnými komplikacemi. V závěru kapitoly je pomocný manuál k hodnocení prvotních nácviků postupů a vybrané úkoly definující poruchy ve vyprazdňování moči. V závěru textu je přiložen standard a audit tohoto postupu pro možnou kontrolu a upevnění postupu v klinické praxi. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství Tematický okruh: Ošetřování klienta s urologickým onemocněním, ošetřovatelské postupy. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie - anatomie a fyziologie uropoetického aparátu, ošetřování nemocných, ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text je určen pro nácvik ošetřovatelského postupu. Očekávaný výstup/cíl: Ke studiu této kapitoly je nutné ovládat základní znalosti somatologie (anatomie uropoetickéhu aparátu), včetně latinské terminologie. - objasnit důvody odběru moči na mikrobiologické vyšetření, -

popsat zásady postupu při jednorázové katetrizaci u ženy (postup, pomůcky, poučení), definovat možné komplikace postupu,

-

seznámit se se standardem a auditem výše uvedeného postupu.

-

definovat chybné prvky v postupu, využít auditu k pozorování standardního postupu

Předpokládaný časový nárok: Studium textu 10 minut, nácvik postupu 45 minut. Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka, skupinový a individuální nácvik postupu.

70

Organizace prostorová: Odborná učebna, pomůcky a potřebné muláže. Nutné pomůcky: Počítač - notebook - připojení k internetu, plášť, zápisník, jednorázová podložka, podložní mísa, nůžky, emitní misky, sterilní rouška s otvorem, sterilní rukavice, pinzeta, sterilní Nelatonův katétr, prům.0,5cm nebo Folleyův katétr, sterilní tampony s dezinfekčním roztokem (Octanisept, Skinsept), buničina, sterilní zkumavka na moč. Klíčové kompetence: Rozšíření odborné zdravotnické terminologie v oblasti vyšetření uropoetického aparátu, fixace postupu při katetrizaci ženy, pochopení dodržování standardního postupu. Rozšíření kompetence uplatnění se na trhu práce. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společnosti, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Občan v demokratické společnosti - žák jedná v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování. Respektuje práva klientů vzhledem k sociokulturním zvláštnostem. Klíčová slova: Vyšetření, klient, mikrobiologie. Použitá literatura: MAREČKOVÁ, Jana. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha 7 : Grada Publishing, a.s, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. MIKŠOVÁ, Zdeňka, FROŇKOVÁ, Marie, ZAJÍČKOVÁ, Marie. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. Praha : Grada Publishing, a.s., 2006. 172 s. ISBN 80-247-1443-4. TRACHTOVÁ, Eva, FOJTOVÁ, Gabriela, MASTILIAKOVÁ, Dagmar. Potřeby nemocných v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Mikadapress spol. s.r.o, 2006. 186 s. ISBN 80-7013-324-4. Text: Úvod: Mikrobiologické vyšetření moči klade velmi přísná kritéria na sterilitu (přesnost postupu) a na osobní takt vůči klientovi. Odběr moči na mikrobiologii se získá odběrem: -

středního proudu moči do sterilní zkumavky, po intimní hygieně (bez mýdla), střední proud moči do sterilní zkumavky poté odběrem do nádoby s živnou půdou,

-

suprapubickou punkcí,

71

-

jednorázovým cévkováním.

Ošetřovatelský postup při jednorázovém cévkování ženy: - pokud je léčen K/P, ATB (antibiotika), zaznamenáváme na průvodku název a délku užívání, -

střední proud moči do sterilní zkumavky, po intimní hygieně,

-

ihned posíláme do laboratoře (při zpoždění přemnožení bakterií a chybný výsledek), při průkazu bakterií se zároveň určuje citlivost antibiotik na mikroba.

Indikace: Podezření na infekci močových cest, ev. ledvin, potvrzení ATB léčby. Komplikace: -

kontaminace moči mikroorganismy – porušení sterilního postupu, nesprávná identifikace vzorku, ev. záměna chybný závěr,

-

sorogenní poškození P/K v oblasti psychiky v kontextu nešetrného postupu.

Definice: Katetrizace močového měchýře znamená zavedení sterilní cévky močovou trubicí do močového měchýře. Provádí se pouze v nejnutnějších případech, neboť hrozí riziko zanesení infekce do močových cest nebo riziko poranění. Zavádí se jednorázově nebo permanentně. Katetrizaci u mužů a dětí provádí vždy lékař. Pomůcky k jednorázovému cévkování ženy: -

jednorázová podložka, podložní mísa, nůžky, emitní misky, sterilní rouška s otvorem, sterilní rukavice, pinzeta,

-

sterilní Nelatonův katétr prům.0,5cm nebo Folleyův katétr,

-

sterilní tampony s dezinfekčním roztokem (Octanisept, Skinsept), buničina, sterilní zkumavka na moč.

Informace: -

lékař získává informovaný souhlas k výkonu, výkon indikuje a informuje pacientku o nutnosti provedení výkonu,

-

zdravotní sestra informujte pacientku o postupu výkonu, o hygienické očistě.

Pracovní postup Před výkonem: - snažte se P/K zbavit úzkosti a strachu z výkonu, -

vyzvěte chodící pacientku k důkladné hygienické očistě genitálií, u ležící P/K proveďte

-

hygienickou očistu na lůžku, respektujte stud P/K, umyjte a dezinfikujte si ruce,

-

připravte si všechny pomůcky na dosah a zajistěte intimitu prostředí (zástěna),

72

-

uložte si P/K do polohy na zádech s pokrčenýma DKK a podloženou pánví, zarouškujte P/K sterilní rouškou s otvorem, vložte tampony do dez . roztoku,

-

emitní misku si postavte k rodidlům ženy, oblékněte si sterilní rukavice.

Při výkonu: - dezinfikujte dvěma sterilními tampony namočenými v dezinfekčním roztoku ústí močové trubice -

a třetím tamponem jako posledním, dezinfikujte střed ústí močové trubice, vyjměte cévku ze sterilního obalu, stočte si ji v dlani, sterilní konec chraňte před dotykem,

-

zaveďte šetrně cévku přes ústí močové trubice do moč. Měchýře, hloubka 5-10cm, zachyťte vzorek odtékající moči do sterilní označené zkumavky,

-

komunikujte s pacientkou během výkonu.

Po skončení výkonu: -

odstraňte šetrně cévku z močové trubice a otřete rodidla, odešlete označenou zkumavku na vyšetření,

-

převlečte lůžko, osobní prádlo pacientky, pokud je vlhké, zaznamenejte do dokumentace datum a čas výkonu, druh a velikost použitého katétru,

-

zaznamenejte do dokumentace případné změny – začervenání ústí močové trubice, zduření močové trubice, těžkosti při zavádění močového katétru, neobvyklé reakce pacientky, nebo jiné vzniklé komplikace, podepište záznam do dekurzu.

Možné komplikace: -

uroinfekce - zanesení infekce v důsledku nedodržení asepse při výkonu, nemožnost zavedení cévky, striktura močové trubice,

-

poranění svěrače močové trubice při nešetrném zavádění cévky,

-

perforace dolních močových cest při násilném zavádění močového katétru, nespolupráce pacientky.

Poznámky: -

pracujeme přísně asepticky a šetrně, pacientka bude spolupracovat, pokud bude znát způsob provedení výkonu.

Pomocný hodnotící manuál pro prvotní nácvik postupu (5 b. – maximum). Komplexnost pomůcek: 0____1_____2_____3_____4_____5

Dodržení standardního postupu: 0____1_____2_____3_____4_____5

Komunikace s nemocným: 0____1_____2_____3_____4_____5

73

Asepse a BOZP: 0____1_____2_____3_____4_____5

Rychlost provedení výkonu: 0____1_____2_____3_____4_____5

Zdůvodnění a teoretické znalosti: 0____1_____2_____3_____4_____5

Úkoly: Úkol č. 1 Zařaďte k latinským termínům správné české vysvětlení/znění

1. polakisurie 2. nycturie 3. dysurie 4. polyurie 5. oligourie 6. anurie 7. retence 8. strangurie a) obtížné močení b) nemožnost se vymočit c) noční močení d) vymočení velkého objemu e) časté močení f)

bolestivé močení

g) močení malého množství h) netvoří se moč (<100 ml) Úkol č. 2 Doplňte volné mezery odborným textem: Močení ………………je vyprazdňování močového měchýře………………….. Ledviny……………...filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využívat. Močovody…………..vystupují z ledviny a jsou dlouhé 25-30cm. Močová trubice…….je u žen kratší než u muže. Charakteristika standardu – při katetrizaci močového měchýře Procesuální standard výkonu

74

Cíl: připravit klientku psychicky a fyzicky na cévkování,

-

správné provedení daného výkonu.

Skupina uživatelů: Klientky, u kterých byl tento výkon indikován lékařem za účelem terapeutickým, diagnostickým. Datum použití: Datum kontroly: Kontrola standardu se provádí 2x do půl roku. Kontrolu vykonal: Kontrolu provede náměstek pro ošetřovatelskou péči (hlavní sestra) pro dané zařízení. Podpis zodpovědného pracovníka: Staniční nebo vrchní sestra daného oddělení. Kritéria struktury S1 Pracovníci: Všeobecná zdravotní sestra způsobilá k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (Mgr., Bc., Dis.) Zdravotnický asistent pod dohledem všeobecné zdravotní sestry způsobilé k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (Mgr., Bc., Dis.). S2 Prostředí:

-

pokoj klientky se zástěnou, koupelna, vyšetřovna.

S3 Pomůcky: - sterilně prostřený stolek: sterilní katetrizační souprava (cévkovací set) obsahující rukavice, perforovanou roušku, tampony, pinzetu, katétr vhodné velikosti (č. 12, 14), -

příruční pojízdný vozík či podnos: 2x emitní miska, dóza s dezinfekčním roztokem dle zvyklosti oddělení (např. Octenisept, Skinsept), označená sterilní zkumavka, nůžky, čtverce buničiny, eventuálně lubrikant rozpustný ve vodě (např. Mezocain gel), klínový polštář na zajištění polohy a stojánek na zkumavky.

S4 Dokumentace: - veškerá ošetřovatelská dokumentace klientky, která je nutná pro tento výkon.

75

Kritéria procesu: P1: Sestra přistupuje ke klientce během výkonu velmi taktně P2: Sestra: - informuje klientku o důležitosti provedení výkonu a možných komplikacích, - seznámí klientku s postupem výkonu, včetně požadavků, které na ni budou kladeny před a v průběhu výkonu (vhodná poloha, správná hygiena genitálu, dýchání), - informuje klientku o tom, kde se bude provádět výkon (imobilní klientka – pokoj se zástěnou) P3: Sestra si připraví pomůcky (viz. S3 Pomůcky). P4: Sestra edukuje klientku v hygienické péči o genitál a provede kontrolu po důkladné hygienické péči. P5: Sestra zabezpečí intimitu klientky během výkonu. P6: Sestra uloží klientku do vhodné polohy (poloha vleže na zádech s pokrčenými koleny). P7: Sestra si umyje a vydezinfikuje ruce. P8: Sestra si navlékne sterilní rukavice. Postup výkonu: P9: Sestra si připraví veškeré pomůcky tak, aby je měla po ruce, tampony vloží do dezinfekčního roztoku P10: Sestra zakryje perineální oblast sterilními rouškami nebo perforovanou rouškou. P11: Sestra: -

nedominantní rukou roztáhne labia minor a vytažením tkání směrem nahoru obnaží ústí močové trubice, kterou pohledem zhodnotí,

-

zdezinfikuje dominantní (sterilní) rukou ústí močové trubice pomoci sterilních tamponů namočených do dezinfekce a to třemi stěry shora dolů (na každý stěr použije nový tampon),

-

uchopí katétr 5-6cm od zaváděného konce, drenážní konec vloží do emitní misky a šetrně zavede katétr do močového vývodu, dokud nezačne vytékat moč,

-

vyzve klientku, aby zhluboka dýchala, čímž dojde k uvolnění vnějších zevních svěračů.

-

pomocí ruky, která zajišťovala oddálení labia minor, zajistí fixaci katétru, druhou rukou provede odběr moči,

- po vyprázdnění močového měchýře pomalu vytáhne katétr a očistí perineum klientky. P12: Sestra pomůže klientce zaujmout původní polohu. P13: Sestra posoudí odebranou moč a odešle vzorek do bakteriologické laboratoře. P14: Sestra uklidí veškeré pomůcky. P15: Sestra si po výkonu umyje a vydezinfikuje ruce. P16: Sestra zaznamená výkon do dokumentace (průběh, použitý katétr, problémy, vizuální hodnocení moči, množství moči, reakce klientky). Kritéria výsledku: V1- V2: Klientka zná postup výkonu, možné komplikace a při výkonu spolupracuje. V3: Klientka je seznámena s pomůckami, které budou při výkonu použity. Sestra má připravené vhodné pomůcky k výkonu. V4: Klientka ví o důležitosti důkladné hygieny genitálu a správně ji provádí za pomoci sestry.

76

V5: Klientka má zajištěnou intimitu soukromím nebo pomocí závěsu na pokoji. V6: Klientka zaujímá vhodnou polohu při výkonu. V7: Sestra má řádně umyté a vydezinfikované ruce. V8: Sestra si sterilně navlékne rukavice. V9: Sestra do dokumentace klientky zapíše: -datum a čas, průběh výkonu, -velikost katétru, množství a charakter moči, -problémy a reakce klientky během výkonu i po výkonu. OŠETŘOVATELSKÝ AUDIT - KE KATETRIZACI MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Ošetřovatelský audit: Oddělení:

Vyhodnocení splnění standardu ošetřovatelského postupu u jednorázové

katetrizace ženy Auditoři:

Datum: Metoda

Kód

Kontrolní kritéria

S1

Je na oddělení dostatek personálu kompetentního k provádění výkonu?

S2 S3 , P3 S4

Má sestra vytvořeny optimální prostorové podmínky k provádění výkonu? Má sestra k dispozici potřebné pomůcky k výkonu?

Osobní kontrola oddělení. Kontrola prostředí. Kontrola pomůcek.

Má klientka zavedenou svoji ošetřovatelskou dokumentaci?

Kontrola dokumentace.

Seznámila

Otázka na klientku,

sestra

klientku

s

výkonem

a postupovala taktně při výkonu? P1- P2

Ano

hodnocení

Sestra

vyjmenuje

minimálně

ošetřovatelské

osobní kontrola na oddělení. 2

možné

komplikace při cévkování ženy

Otázka na sestru.

Sestra ovládá techniku cévkování ženy

Osobní kontrola na oddělení.

P4

Informovala sestra o důkladné hygieně genitálu u částečně mobilní klientky?

Pozorování sestry, otázka klientku.

P5

Zajistila sestra intimitu klientky při výkonu?

Otázka na klientku.

P6

Uložila sestra klientku při výkonu do vhodné polohy (gynekologické)?

Otázka na sestru, klientku.

P7-P8

Umyla a vydezinfikovala si sestra ruce?

Pozorování sestry u výkonu.

Navlékla si sestra sterilně rukavice?


77

na

Ne

P9-P10

P11

Připravila si sestra veškeré pomůcky před výkonem?

Pozorování výkonem.

sestry

před

Zakryla sestra sterilně perineální oblast klientky

Pozorování

perforovanou rouškou?

výkonu.

Dezinfikovala sestra správně ústí močové trubice?

Pozorování výkonu.

Postupovala sestra při výkonu sterilně?


Edukovala sestra klientku o možnosti dýchání

Pozorování výkonu,

při výkonu? Došlo

ke

sestry

během

sestry

během

sestry

během

otázka na sestru a klientku. komplikacím

během

výkonu

u klientky?

Pozorování výkonu,

sestry

během

otázka na klientku.

P11

Odebrala sestra sterilní vzorek moči do zkumavky?


P12

Pomohla sestra klientce do původní polohy?

Otázka na klientku, sestru.

P13

Zhodnotila sestra odebrané moči?

Otázka na sestru, kontrola na oddělení.

množství

a

charakter

Uklidila sestra veškeré pomůcky

a

biologický materiál do správně označených P14 –P15

nádob?

sestry

během

Otázka na sestru, kontrola na oddělení, pozorování sestry během a po výkonu.

Vydezinfikovala si správně sestra ruce po výkonu?

Otázka na sestru, kontrola na oddělení, pozorování sestry během a po výkonu. Otázka na klientku,

Zaznamenala sestra výkon do dokumentace? P16

kontrola dokumentace.

ošetřovatelské

Otázka na klientku, kontrola ošetřovatelské

Zajímala se sestra o bolest klientky?

dokumentace. V1-V2

Zná klientka postup výkonu, možné komplikace a spolupracuje při výkonu?

Otázka na klientku, pozorování klientky

během

výkonu.

V4

Provádí imobilní klientka správně hygienu genitálu?

Kontrola hygieny klientky, otázka na klientku.

V5

Má klientka dostatečné zajištěnou intimitu

Otázka na klientku, kontrola

během výkonu?

prostředí.

78

V6

V7-V8

Zaujímá klientka vhodnou polohu při výkonu

Pozorování

(gynekologická poloha)?

výkonu, otázka na klientku.

Navlékla si sestra sterilně rukavice?


sestry

během

Provedla sestra řádnou hygienu rukou po

Pozorování

sestry

během

výkonu?

výkonu.

Obsahuje

V9

dokumentace

klientky

všechny

potřebné údaje o výkonu?

klientky

Kontrola

během

ošetřovatelské

dokumentace.

*Proveďte součet bodů v kolonkách ano i ne: (bodové hodnocení: ano = 1 bod, ne = 0 bodů). Celkový počet bodů:…………………………………………………………………………… Hodnocení auditu: Při dosažení 32 bodů je standard splněn na 100 %. Výborné

32 -28 bodů

Vyhovující

27- 23 bodů

Nekomplexní

22 -18 bodů

Nevyhovující

Méně než 17 bodů

MOŽNÉ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY (NANADA TAXONOMIE II.) PŘI JEDNORÁZOVÉ KATETRIZACI ŽENY Doména

Ošetřovatelská diagnóza

Kód

1.

Podpora zdraví

Ochota ke zlepšení léčebného režimu

00162

3.

Vylučování a výměna

Porušené vyprazdňování moči

00016

3.


Retence moči

00023

3.


Úplná inkontinence moči

00021

5.

Vnímání-poznání

Deficitní znalost

00126

5.

Vnímání-poznání

Ochota doplnit deficit vědomosti

00161

11.

Bezpečnost-ochrana

Riziko infekce

00004

12.

Komfort

Akutní bolest

00132

79


Ošetřování klienta s urolithiázou po PEK (perkutánní lithotrypse).


SZŠ Kroměříž Mgr. Michaela Karafiátová

Anotace: Malá invazivní urologická metoda - perkutánní lithotrypse (dále jen PEK) v mnohém ušetří P/K rozsáhlý a vyčerpávající operativní zákrok; v textu je vymezena základní problematika lithiázy v uropoetickém aparátu a jedné z možných řešení. V závěru textu dochází vymezení aktuálních informací o této problematice, jež jsou doplněny ošetřovatelskou problematikou, která se zaměřuje zvláště na aktuální ošetřovatelské problémy a intervence. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Ošetřování klienta s chorobami uropoetického aparátu. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie - anatomie a fyziologie uropoetického aparátu, ošetřování nemocných, ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text je určen pro získání rozšiřujících informací o nemocné s uropoetickým aparátem u studentů, kteří již mají základy z anatomie a fyziologie uropoetického aparátu. Očekávaný výstup/cíl: Zásady přístupu k řešení kalikolithiazy v ledvinné pánvičce z klinického a ošetřovatelského pohledu. Ke studiu této kapitoly je nutné ovládat základní znalosti z ošetřovatelství, urologie a somatologie včetně latinské terminologie. Po prostudování kapitoly žák bude schopen: definovat typy kamenů a uložení v uropoetickém aparátu, -

reprodukovat možnosti neinvazivní a invazivní terapie, definovat zásady ošetřovatelské péče o klienta po PEK.

Předpokládaný časový nárok: Studium textu - 45 minut Organizace řízení učební činnosti: Samostudium, písemná odpověď na vybrané otázky.

80

Organizace prostorová: Oborná učebna, pracovní stůl, notebook, dataprojektor. Nutné pomůcky: Počítač, notebook, připojení k internetu. Klíčové kompetence: Rozšíření odborné zdravotnické dovednosti v klinické praxi – znalost postupu ošetřovatelské péče. Komunikativní kompetence a kompetence k aktuálnímu řešení problému a kompetence k uplatnění se na trhu práce. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společností, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Klíčová slova: Konkrement, lithotrypse, punkční nefrostomie. Použitá literatura: DVOŘÁČEK, Jan. Urologie praktického lékaře. 54. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2000. s.197-198. ISBN 80-85866-52-8. DOENGES, Marilynn,E. Kapesní průvodce zdravotní sestry.7.vyd. Philadelphia:vF.A.Davis Company, 2000. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. EICHENAUER, R. H.: Urologie. Praha, ScientiaMedica, 1996, 597 s., ISBN 80-85526-36-0. KRHUT J.: Obrazový atlas urologie, Printo, spol.s.r.o.., Ostrava-Poruba, 1999, ISSN 1211-0795. RAJMON P. Pavel, Interní medicína – mezioborové přehledy 2003/1 (7), Co nového v léčbě urolithiázy. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z TECHNICKÁ MEDICÍNA . [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z VOKURKA, M. A KOL.: Praktický slovník medicíny. Praha, Maxdorf, 2004, 490 s., ISBN 80-7345-0097. Text: Urolitiáza: Urolitiáza představuje jednu z důležitých kapitol medicíny, nejen oboru urologie. Je definována jako patologický proces vyznačující se tvorbou solidních krystalických částeček až konkrementů v ledvinách a vývodných močových cestách. Jde o postižení multifaktoriální, zapříčiněné spolupůsobením mnohých rizikových faktorů endogenních i exogenních, renálních i extrarenálních. Proto je třeba na urolitiázu pohlížet jen jako na příznak či následek jiného celkového onemocnění. Z určitého pohledu lze urolitiázu charakterizovat jako interní onemocnění s urologickými důsledky. Masový výskyt močových

81

konkrementů má své zdravotně ekonomické, pracovní a společenské dopady. V současné době se prevalence urolitiázy v celosvětovém měřítku pohybuje kolem 10 % a incidence v rozmezí 0,3–0,5% (3). Klasifikace urolitiázy: Urolitiázu můžeme dělit podle různých aspektů: -

podle chemického složení kamene, podle viditelnosti kamene na rentgenu, podle lokalizace konkrementu jeho etiolgie (1).

Klasifikace urolitiázy podle chemického složení: oxalátové konkrementy, -

urátové konkrementy,

-

fosfátové konkrementy, smíšené močové konkrementy,

-

cystinové konkrementy, xantinové konkrementy (1),

Urolitiáza dle lokalizace v dutém močovém systému: -

Nefrokalcinozu (kalcifikace v renálním parenchymu),

-

Nefrolitiázu (kalikolitiáza + pyelolitiáza), Kalikolitiázu (konkrementy v ledvinovém kalichu),

-

Pyelolitiázu (konkrementy v pánvičce ledvinné), Ureterolitiázu (konkrementy v močovodu),

-

Cystolitiázu (konkrementy v močovém měchýři), Uretrolitiázu (konkrementy v močové trubici)(1).

KRHUT J.: Obrazový atlas urologie. Obrázek č. 1 Zavedení punkční nefrostomie: 3a) Vpich punkční jehly. 3b) Zavedení nefrostomického drénu pláštěm jehly. 3c) Fixace nefrostomického drénu.

Terapie:

82

V akutním stavu spočívá terapie v uvolnění močové obstrukce, zbavení nemocného potíží a zabránění vzniku komplikací. Konečným cílem léčby je odstranění co největší masy kamene za současné snahy o zachování dobrého funkčního a morfologického stavu ledvin a močových cest. Zejména s ohledem na velikost a lokalizaci konkrementů se indikuje terapie konzervativní či operační (3). Konzervativní terapie: Spočívá v tišení bolesti, opatřeních napomáhajících spontánnímu odchodu konkrementů a v léčbě přidružené močové infekce. Patří sem také perorální litolýza RTG nekontrastních kamenů z kyseliny močové. Součástí konzervativní terapie jsou rovněž metafylaktická opatření k zabránění vzniku recidivy (4) . Indikace pro konzervativní léčbu: Drobné kameny v močovodu do velikosti 5 mm, které se již dostaly subrenálně a nevyvolávají výraznější obstrukční příznaky či akutní infekční komplikace (3). Metoda: Pohybový a pitný režim usnadňuje spontánní odchod kamenů. Medikamentózně se zahajuje terapie nesteroidními analgetiky (antiflogistiky). Touto léčbou je tlumena bolest a je využit také antiedematózní efekt preparátů. Doporučuje se zejména Diclofenac sodný ve formě tablet nebo čípků v denní dávce 2x50 mg po dobu 3 až10 dní. Alternativní terapií bolesti je aplikace opioidních analgetik (Tramadol). Ke zvýšení antiedematózního účinku je možno podat preparát Aescin. Analgetika se spazmolytickým účinkem (včetně Algifenu) se nedoporučují pro jejich efekt zeslabující peristaltickou činnost močovodu, protože se tím zpomaluje pasáž konkrementů močovými cestami. Jejich indikace je vhodná až při renální kolice (3). Terapie miniinvazivní operační cestou: Zásadní změnu v léčbě urolitiázy přinesl vědecko-technický pokrok svým objevem mimotělní fokusované rázové vlny (metoda LERV) a rozvojem endoskopických operačních metod (PEK, URS a laparoskopie). Tím se těžiště léčby urolitiázy posunulo do oblasti minimálně invazivní chirurgie. Současný podíl klasických otevřených chirurgických metod v terapii močových konkrementů činí jen 2– 5 % (3). Perkutánní extrakce konkrementu (PEK): Jde o endoskopickou operační techniku spočívající v perkutánním přístupu k ledvině. Punkce dutého systému ledviny se provádí přes kůži pomocí speciální duté jehly. Zavedení jehly se realizuje za sonografické, skiaskopické, či kombinované kontroly. Jestliže je ověřena správná poloha hrotu jehly v dutém systému ledviny, zavede se dutinou jehly do kalichopánvičkového systému vodicí drát. Po něm pak postupně dochází k dilataci a je vytvořen punkční kanál kovovými dilatátory. Posledním dilatátorem je tubus operačního nástroje. Jde o kovovou trubici průměru 8 až 10 mm. Vnitřkem tubusu se do dutého systému ledviny zavede vlastní optický operační nástroj – nefroskop. Pak se již za kontroly zraku vyhledá konkrement, který je třeba extrahovat. Malé kameny lze odstranit vcelku kleštěmi, ale

83

objemnější kameny, které neprojdou luminem tubusu nástroje, je nutno rozrušit fragmentací na menší části. K tomu se používají speciální drtící sondy (5). PEK se provádí za hospitalizace, většinou v celkové anestezii, po výkonu je vyveden drén (nefrostomie) z ledviny, kterým je odváděna moč. V prvních dnech po výkonu je pacient umístěn na oddělení intenzivní peče. Moč je v prvním pooperačním období krvavá, proto je nutný zvýšený příjem tekutin. Drén je ponechán většinou po dobu 2-5 dnů. Po provedení kontrolních vyšetření je zhodnocena úspěšnost operace a drén je odstraněn. Po nekomplikovaném průběhu je pacient propuštěn po 48 hodinách po odstranění drénu (5). Výhody moderního způsobu terapie: Jen minimální či žádné narušení integrity tělesného povrchu. -

Snížení intenzity bolestivých podnětů v důsledku jen minimální traumatizace tkání a orgánů.

-

Zanedbatelné či žádné postižení parenchymu ledvin a jejich funkce. Výrazné zkrácení doby hospitalizace a rekonvalescence přináší pozitivní důsledky. v oblasti pracovně-ekonomické a sociální (3).

K perkutánní extrakci konkrementu se užívá nejčastěji sterilní „Nefrostomický set“ Nefrostomický set se užívá k vytvoření nefrostomické fistule. Součásti sterilního balíčku/setu je: 1. Pigtail – (prasečí ocásek) punkční nefrostomie, 2. Trokarová jehla a černý katetr 5F x 29 cm, 3. Zaváděcí drát LUNDERQUIST „J“ typ - 0,038, 4. Vodicí drát s měkkým zakončením 0,035“ x 60 cm, s malým zahnutím, 5. Flexibilní 25 cm dlouhá spojovací hadička, 6. Dilatátor, 7. Jednocestná spojka (6.) Ošetřování klienta s punkční nefrostomií (pigtailem): Nefrostomie je umělé vyústění ledviny a odvádění moči pomocí cévky zavedené skrz kůži přímo do ledvinné pánvičky. Většinou slouží jako přechodné opatření při zablokování normálního odtoku moči vývodnými močovými cestami. Příčiny založení nefrostomie: -

stav po perkutánní extrakci konkrementů.

Komplikace po zavedení nefrostomie: zarudnutí, zánět, zalomení nefrostomie, vytažení nefrostomie, uvolnění stehů.

Speciální předoperační příprava – perkutánní extrakce konkrementů (PEK):

84

-

příprava jako ke klasické operaci, základní a speciální odběry krve,

-

RTG a anesteziologické vyš., UZ, den předem tekutá strava,

-

od 24 hod. nic p.o.,

-

vyprázdnění klyzmatem a důkladná hygiena, premedikace dle ordinace anesteziologa,

-

výkonu předchází cystoskopie a sondáž sb. systému ledviny, výkon se provádí pod UZ nebo RTG kontrolou, v anestezii dolní poloviny těla s napíchnutím sb.

-

systému ledviny, po zavedení optiky do sb. systému ledviny a vyhledání kamene je tento odstraněn mechanicky, či UZ,

-

po výkonu je ponechána nefrostomie k drenáži sb. systému a ke sledování výdeje moči, event. krvácení – obvykle 2 – 3 dny, poté RTG kontrola, uzavření a odstranění nefrostomie.

Péče o punkční nefrostomii (pigtail): -

Vždy pracuj za aseptických podmínek. Sleduj stav rány okolo nefrostomie, množství a charakter moči a záznam proveď do dokumentace (zvlášť zapisujeme moč z nefrostomie a permanentní močové cévky).

-

Prováděj pravidelné proplachy 1x denně 1-3 ml F 1/1 roztoku (u dočasné krátkodobé nefrostomie není vždy nutné).

-

Prováděj pravidelné ošetření nefrostomie a okolí (např. Jodisolem). Prováděj pravidelné převazy dle prosáknutí.

-

Prosakování v okolí moči svědčí o nefunkčním odvodu a nechtěné komplikaci. Výměna nefrostomie při bolesti, komplikacích, při zvýšené TT, hematurii.

-

Sleduj bilanci tekutin, doplňuj hojně pro dobrý průtok moče nefrostomií.

-

Hematurie s koaguly, třesavka a bolest svědčí o akutním ucpání, nutno okamžitě řešit. O jakýchkoliv patologických změnách okamžitě informuj lékaře.

Ošetřovatelské problémy u K/P s nefrostomií po PEK 1. Bolest z důvodu zavedení nefrostomického drénu vznikající penetrací do dutého systému ledviny. Ošetřovatelský cíl: U K/P dojde ke zmírnění bolesti. Ošetřovatelské intervence: Nalezni způsoby, jak se vyhnout bolesti nebo ji omezit na nejmenší možnou míru. -

Změř velikost bolesti, na škále zaznač výsledek. Podávej analgetika dle ordinace lékaře.

-

Sleduj účinky analgetik.

-

Projev vůči pacientovi vstřícnost a přijmi jeho odpověď na bolest. Neustupující bolest může svědčit o neprůchodnosti nefrostomie.

85

2. Neprůchodnost nefrostomie v důsledku masivního krvácení spojeného s operačním zákrokem. Ošetřovatelský cíl: Průchodnost zavedené nefrostomie. Ošetřovatelské intervence: Šetrně propláchni stomii fyz. roztokem 1/1 1-2 ml. -

Sleduj množství a charakter moči, interval kapek moči ze stomie.

-

Zavodni klienta, aby nedošlo k opětovnému ucpání. Volej lékaře.

-

Dle medikace aplikuj léky k úpravě hemostázy.

3. Potenciální riziko vzniku infekce z důvodu zavedené nefrostomie. Ošetřovatelský cíl: Nedojde ke vzniku infekce v dutém systému ledviny. Ošetřovatelské intervence: -

Sleduj stav vpichu okolo punkční nefrostomie. Sleduj množství a charakter moči.

-

Dodržuj aseptický postup při manipulaci s nefrostomií. Prováděj pravidelné ošetření nefrostomie a okolí (např. Jodisolem).

-

Prováděj pravidelné převazy. Sleduj bilanci tekutin.

-

Změny hlas urgentně lékaři.

4. Porušený obraz těla z důvodu zavedené nefrostomie. Ošetřovatelský cíl: K/P Akceptuje sám sebe v dané situaci. Ošetřovatelské intervence: -

Posuď pacientovu znalost situace a míru úzkosti. Vyslechni pacientovy poznámky a jeho odezvu na situaci.

-

Akceptuj jeho pocity smutku.

-

Buď klientovi oporou v neobvyklé situaci.

Shrnutí Operační zákrok, i když je miniivazivní, skýtá vždy pro K/P riziko. Nefrostomie je prováděna za pomoci sonografie a skiagrafie kontroly v lokální anestezii a fixuje se pomocí dvou stehů ke kůži, je také vynikající metodikou pro dočasnou drenáž moči z vývodného systému ledviny navenek. Svojí jednoduchostí, nižší celkovou zátěží i rizikem pro pacienta vytlačila obdobné chirurgické řešení. Úspěšnost provedení výkonu je nad 95 %. Zavedení nefrostomie nemá věkový limit, lze ji provést i při nedilatovaném vývodném systému ledviny. A.) Úkoly: 1. Definujte pojem urolithiáza. 2. Jaké podmínky vedou ke vzniku ledvinových kamenů? 3. Uveďte, jaké typy ledvinových kamenů můžeme u K/P naleznout? 4. Jaká je možnost jejich vypuzení z dutého systému ledviny?

86

5. Které ošetřovatelské problémy s sebou nese perkutánní odstranění konkrementu z ledvinné pánvičky? B.) Úkol: Studie případu K/P s ledvinovou kolikou a s následným pigtailem ledviny Na urologickém oddělení v nemocnici byla hospitalizována 67- letá paní XY. Pracuje, jako účetní v dopravním podniku. Žije s manželem na vesnici v rodinném domku. Má tři dospělé děti, které ji pravidelně navštěvují. K/P byla přijata pro opakovanou kolikovitou bolest, vyzařující do oblasti pravého třísla. Byla schvácená, neklidná a bledá. Uváděla nauzeu a zvracení. Tělesná teplota při příjmu byla 38,5°C. Paní XY uváděla, že již 8 hodin nemočila. K/P byla již v minulosti 1x hospitalizována (v roce 2001) na urologické klinice pro pravostrannou nefrolithiázu, která byla řešena metodou LERV. K/P byla provedena urgentně vyšetření (biochemie krve a moče, KO, sonografie ledvin). Dle klinického obrazu a sonografie ledvin, byla klientce diagnostikována pravostranná nefrolitiáza a počínající hydronefróza pravé ledviny. K/P byla zavedena žilní linka a podány infuze a následně lékař klientce zavedl v lokální anestézii perkutánní nefrostomii do pravé ledviny. Medikace lékaře: F 1/1 500 ml a 30 ml 1 % Prokain (i.vnf.), -

G5 % 500 ml,

-

Plazmalyte 1000 ml, Augmentin 600 mg, inj. i. v. 1-0-0 (F1/1 100ml),

-

Gentamycin 80 mg, inj. i. v. 1-0-1 (F1/1 100ml), Algifen 1 amp.i.m. dle bolesti,

-

Aescin tbl. / 2-2-2, Dipidolor 15mg co 6 hodin,

-

Paralen supp. 1 x dle TT,

-

Torecan 1 amp. i.m. /1 – 0 -0 /dlp, Kontinuální péče o nefrostomii.

B.) Úkoly: 1. Vyhledejte v kazuistice typické příznaky kolikovité bolesti. 2. Definujte rizika, která hrozí K/P při stázi moče v ledvinné pánvičce. Připravte edukaci u K/P o péči o nefrostomii.

87


Ošetřování pacienta se selháváním ledvin

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:


Anotace: Selhávání ledvin je vždy velice zásadním zdravotním zlomem. V mnoha případech K/P bývá ohrožen na životě. V textu dostanete informace z klinické a ošetřovatelské části dané problematiky. V závěru textu jsou pro žáky připraveny tři úkoly sloužící k procvičení a upevnění znalostí o zmiňované problematice. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství Tematický okruh: Ošetřování klienta s urologickým onemocněním. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie - anatomie a fyziologie uropoetického aparátu, ošetřování nemocných, ošetřovatelství. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text rozšiřuje informovanost o péči o nemocné s uropoetickým aparátem u studentů, kteří již mají základy z anatomie a fyziologie uropoetického systému. Očekávaný výstup/cíl: Ke studiu této kapitoly je nezbytná orientace v somatologii, ošetřovatelství a klinické propedeutice, zvláště ve farmakologii. Po prostudování této problematiky student získá informace o klinické a ošetřovatelské problematice ledvinného selhávání. Po prostudování kapitoly student bude schopen: -

definovat pojem akutní a chronické selhávání ledvin, popsat diagnostiku, etiologii a terapii při selhávání ledvin,

-

vyřešit zadané úkoly.

Předpokládaný časový nárok: Studium textu - 45 minut. Organizace řízení učební činnosti: Samostudium, písemná odpověď na vybrané úkoly. Studie případu - skupinová práce. Organizace prostorová:

88

Klasická učebna s přístupem na internet. Nutné pomůcky: Počítač, notebook, připojení k internetu, lékařský slovník. Klíčové kompetence: Rozšíření odborné zdravotnické terminologie v oblasti specifiky péče o klienta se selháváním ledvin. Žák získá prací ve skupině schopnost komunikovat a spolupracovat v týmu, schopnost kritického myšlení a řešení problémů /kreativita/, schopnost zdůvodňovat a hodnotit, schopnost přijmout svou profesní zodpovědnost za podporu ve zdraví. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společnosti, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Klíčová slova: Klient, nefropatie, akutní, chronická. Použitá literatura: DOENGES, Marilynn,E. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 7.vyd. Philadelphia:vF.A.Davis Company, 2000. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. EICHENAUER, R. H.: Urologie. Praha, ScientiaMedica, 1996, 597 s., ISBN 80-85526-36-0. KRHUT J.: Obrazový atlas urologie, Printo, spol.s.r.o., Ostrava-Poruba, 1999, ISSN 1211-0795. TEPLAN, V. a kol.: Metabolismus a ledviny. Praha, Grada Publishing, 2000, 416 s., ISBN 80-7169-7311. Text: Úvod: Selhání ledvin je stav, kdy ledviny nejsou schopné odstraňovat v dostatečné míře dusíkaté katabolity a nedokáží udržovat vodní a elektrolytovou rovnováhu ani při bazálním příjmu bílkovin a normální činnosti ostatních orgánů. Existují různé stupně renální insuficience od lehčích forem až k renálnímu selhání. Akutní renální selhání Jde o náhlou ztrátu schopnosti ledvin zbavovat organismus zplodin metabolismu dusíku a kyselých katabolitů, někdy i nadbytku vody a elektrolytů. Klinika nemoci: Vzestup močoviny a kreatininu a někdy pokles diurézy (oligurie, anurie) -

prerenální – způsobené nedostatečným průtokem okysličené krve normální tkání ledvin,

89

-

renální parenchymatózní – vyvolané morfologickým poškozením parenchymu, postrenální – při obstrukci močových cest.

Prerenální typ akutního renálního selhávání (dále ARS): Příčiny nemoci: a) při snížení objemu krve při: -

krvácení (vnitřním, traumatu), dehydrataci (průjmy, zvracení, pocení), úniku tekutin do „třetího“ prostoru (pankreatitida, peritonitida).

b) při selhání srdeční činnosti při: -

kardiogenním šoku po IM (infarkt myocardu), tamponádě perikardu,

-

masivní plicní embolii, městnaném srdečním selhání.

c) při velké periferní vazodilataci při: -

sepsi,

-

šoku, předávkování léky (např.: antihypertenzívy).

d) při hyperviskozitě krve při: mnohočetném myelomu, makroglobulinemii.

-

Renální parenchymatózní typ ARS (akutní renální selhávání): Jde o primární poškození tkáně ledvin postihující tabulární buňky a intersticium, někdy glomeruly nebo dokonce velké cévy v ledvinách. Vzniká při ischemii ledvin nebo při jejich poškození exogenními nebo endogenními látkami. Příčiny nemoci: a) exogenní látky: -

chemikálie (tetrachlormetan, herbicidy), těžké kovy (rtuť, zlato, bizmut),

-

léky (ATB, sulfoamidy), houby (pavučinec plyšový, muchomůrka citrónová),

-

RTG kontrastní látky.

b) endogenní látky: -

volný hemoglobin (inkompatibilní transfúze),

90

-

myoglobin (zhmoždění svalů), septické stavy a popáleniny.

Postrenální typ ARS -

obstrukce močových cest způsobí zástavu močení, nikoli tvorbu (tu až později).

Etiologie nemoci: -

nádory, nekróza renálních papil, gynekologické tumory, hypertrofie prostaty,

-

hematomy, retroperitoneální fibróza.

Diagnostika nemoci: -

vyšetření plazmatického kreatininu, urey, mineralogramu, ASTRUP (acidobazická rovnováha),

-

sonografie ledvin a močových cest, v nejasných případech se provádí biopsie ledvin.

Léčba nemoci: -

infuzní léčba,

-

sledujeme BT (dále je bilance tekutin), solutů a dostatečný energický příjem, hemodialýza nebo peritoneální dialýza.

Chronické renální selhání -

tento stav nastává až po ztrátě funkce v 75 % původního parenchymu ledvin (tři čtvrtiny ledvin jsou zničeny),

-

dojde ke zvýšení kreatininu a močoviny, metabolická acidóza, hypokalcemie, hyperfosfatemie,

-

nedostatečné produkce erytropoetinu v ledvinách podmiňuje anemii, narušen je metabolismus aminokyselin, lipidů a sacharidů,

-

nemocný může být ohrožen rozvratem vnitřního prostředí (hyperkalemie).

Etiologie nemoci: Nejčastější příčinou jsou glomerulopatie (včetně diabetické glomerulosklerózy), nefritidy. Klinika nemoci: -

často souvisí s hypertenzí a anémií.

-

pocity slabosti, únava, dyspeptické potíže.

-

dušnost (podílí se na ní hypertenze, převodnění, anémie, metabolická acidóza). projevem pokročilého ledvinného selhávání jsou příznaky, jako například nauzea, zvracení, průjmy, tvorba podkožních modřin a krvácení do podkoží, záněty tlustého

91

střeva, pseudoperitonitida); respirační projevy uremie (acidotické dýchání); nervové projevy uremie (poruchy vědomí, křeče, encefalopatie, parestezie). Diagnostika nemoci: -

zvýšené množství plazmatického kreatininu a urey,

-

anémie, sonografie ledvin - ledviny jsou zmenšené.

Léčba nemoci: -

úprava příjmu tekutin, příjem sodíku,

-

podáváme diuretika,

-

snižujeme příjem bílkovin, tuky mají být podávány v rostlinné formě,

-

dostatek vitamínu C, kyseliny listové, pyridoxinu, doplnit zásoby železa,

-

hemodialýza, transplantace.

Shrnutí Příznaky renálního selhávání jsou vždy pro klienta dramatickým okamžikem. Rozvíjí se klinický obraz urémie, což je pokročilém selhání ledvin. Příznaky typické pro poruchy centrálního nervového systému jsou nadměrná spavost, poruchy vědomí až kóma, při edému mozku záškuby až křeče, zrakové potíže, slabost a celková únava. Příznaky charakteristicky projevující se na gastrointestinálmím traktu jsou nauzea, zvracení, bolestivé průjmy s křečemi, tzv. Treitzova colitis – zánět tlustého střeva z metabolických změn - foetor uremicus – zápach z úst (je cítit po myšině, jako když něco tlí). Kožní příznaky se projevují tzv. cafe au lait [kafé ó lé] – barva bílé kávy, ukrutné svědění. Dále klienta doprovází hypertenze arteriálního typu a Kussmaulovo dýchání (snaha organismu vyrovnat metabolickou acidózu), vysoká hodnota K – nad 6 mmol/ l, vysoká hladina urey nad 30 mmol/ l - kreatinin nad 700 mmol/ l, může se objevit anémie, epistaxe, zvýšená tvorba hematomů a v neposlední míře se rozvíjí metabolická acidóza. A.) Úkol - Kazuistika Popis klinického případu u klienta s ledvinovou nedostatečností Žena středního věku (58) let navštěvuje ambulantně 3 x týdně oddělení hemodialýzy, kde je vedena v pravidelném dialyzačním programu s diagnózou chronická renální insuficience ve stádiu terminální urémie na podkladě intersticiální nefritidy. První hemodialýza proběhla v roce 1997, před tím založen A -V shunt na pravém předloktí. Klientka je zařazena na čekací listinu transplantace ledvin. Klientka je od začátku svého onemocnění v plném invalidním důchodu, žije se svým manželem v rodinném domě.

92

Fyziologické funkce: TT - 36,6° C, P - 72/min, TK - 150/80, D - 18/min Pravidelná medikace: Furosemid forte tbl. 1-1-0 Aktiferin 1-0-0 Calcium carbonicum 0,5 2-2-2 Mg lacticum tbl. 1-1-1 Rohypnol tbl. Pyridoxin tbl. Eprex 4000j s.c.

0-01-1-1 2 x týdně

Neurobene 1 amp. i.v. 2 x týdně B.) Úkol - práce ve skupinách (3 - 4 žáci) 1.) Vyhledejte k medikacím jednotlivé skupiny léků a zdůvodněte účel jejich podávání. 2.) Zdůvodněte, proč je nutné u klientky sledovat příjem tekutin. 3.) Popište aktuální a potencionální problémy, se kterými se klientka v současné době potýká, navrhněte možnosti jejich řešení. C.) Úkol - Doplňte do tabulky- funkci ledvin z obecného pohledu: (Vyberte z nabízených možností: *Hormonální, *Detoxikační, *Metabolickou, *Krvetvornou, *Regulace vnitřního prostředí).

OBECNÝ NÁZEV DOPLŇTE

VÝZNAM A FUNKCE LEVIN Odstraňování koncových produktů metabolismu dusíkatých látek (urea,kreatinin). Metabolismus vody a minerálů D vitamin – regulace metabolismu (Ca a P) a jejich ukládání do kostí. Metabolická acidóza, alkalóza.

Renin/angiotensin, regulace TK a prokrvení ledvin.

93


Sebepoznání projektivní technika

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:


Anotace: Sebepoznání a sebevýchova je důležitým momentem pro kvalitní lidskou práci ve zdravotnictví. Každý žák musí po dobu studia poznat své charakteristické vlastnosti a rysy, ale zejména své reakce na zátěž. Měl by umět své projevy také korigovat. Jedině tak může efektivně pomoci P/K při problémech spojených s utrpením a nemocí. Projekční testy osobnosti jsou pochopitelně sestavovány specializovanými psychologickými týmy, příkladně Corbozův test splňuje mnohé ze základních požadavků, kladených na projektivní testy (Říčan, Ženatý,1988); např. víceznačnost (neurčitost) spojená s podnětností, konfrontace s osobnostními problémy v názorné formě, neobvyklost úlohy, navození specifické sociální interakce, navození řeči metafory a symbolu. Text je vhodný do hodin psychologie jako interaktivní metoda vyučování. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Psychologie. Tematický okruh: Psychologie osobnosti. Mezioborové přesahy a vazby: Psychologie osobnosti – sebepoznání. Klinická praxe – ošetřování klientů. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text je určen pro rozšiřující studium týkající se psychologie osobnosti – sebepoznání. Očekávaný výstup/cíl: Ke studiu této kapitoly je nutné ovládat základní znalosti z obecné psychologie - struktura osobnosti, temperament, vlohy a dispozice, charakter osobnosti. Je žádoucí se zaměřit na znalosti a vysvětlení pojmů „zralá a nezralá osobnost“. Po prostudování této kapitoly získáte přehled o významu projekčních sebepoznávacích technik a jednu z nich si v interaktivním výukovém bloku studenti vyzkouší. Po prostudování kapitoly žáci budou schopni: -

definovat důležitost sebepoznání, definovat prvky výchovy směřující ke zralé a zdravé osobnosti jedince,

-

aplikovat jednoduchý projekční test sloužící k zamyšlení pro sebepozorování.

Předpokládaný časový nárok: Studium textu - 45 minut.

94

Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka. Ace break (kreslení postavy), následná práce ve skupině, rozbor ukázky. Organizace prostorová: Učebna psychologie, pracovní stůl, poznámkový blok, psací potřeby, eventuálně barevné psací potřeby. Nutné pomůcky: Učebna psychologie, poznámkový blok, psací potřeby. Klíčové kompetence: Rozšíření odborných kompetencí/schopností: -

schopnost efektivního řešení problémů: rozvíjení schopnosti najít a používat vhodné prostředky k sebepoznání, ev. sebeovládání,

-

schopnost self-monitoringu: průběžně sleduje a vyhodnocuje pozorování sebe sama. schopnost týmové spolupráce: Naučí se efektivní spolupráci v sociální skupině v klinické praxi.

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společnosti, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své tělesné a duševní zdraví. Klíčová slova: Osobnost, zralost, sebepoznání. Použitá literatura: ŘÍČAN, P., ŽENATÝ, J.: K teorii a praxi projektivních technik. 1. vyd. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy, n. p., 1988. HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178303-X. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie I., Karolinum, 2005, ISBN 80-246-0956-8. (Obrázky byly použity z grafického programu CorelDRAW Graphics Suite X6, který je součástí softwareového vybavení PC SZŠ Kroměříž). Text: Cíle výchovy a sebevýchovy by měly směřovat k tomuto chování: - adekvátní vnímání reality, -

akceptace sebe i druhých,

-

spontánnost (expresivnost), zaměření na problémy,

-

smysl pro humor,

95

-

tvořivost, automonitorování, autoregulace,

-

socializovanost, integrovanost.

Základní kvalifikace zralé osobnosti: - úsilí o maximální kultivovanost osobnosti, -

emoční jistota znamená schopnost vyrovnat se s tokem emocí, realistický pohled na sebe, jaký jsem, své přednosti a nedostatky, pokusit se oddělit sebeobranu

-

a skutečnost, vztah k druhým lidem je úcta k druhému a také tolerance, uznávání práv druhého,

-

schopnost velké intimnosti v lásce, brát i dávat,

-

schopnost využívat všech svých rozumových pochodů - umět a chtít se učit, vytvoření své jednotné filozofie života,

-

celková hodnotová orientace v životě, pocit štěstí a užitečnosti.

Ace break – kreslení postavy (předpokládaný čas – 15 minut): Každý žák dostane 2 listy papíru. Na jeden papír nakreslí postavu. Jakmile bude hotov, na druhý papír nakreslí postavu v dešti. Toto kreslení opět představuje aktuální stav. Po dokončení se výtvory posunou o jednoho člověka jedním směrem, který zhodnotí rozdíly obrázků co nejpodrobněji a zapíše je majiteli na papír. Po dokončení se výtvory vrátí původnímu majiteli. Rozbor malby: Kresba představuje „reakci sebe sama v zátěži“ -

Hodnocení postavy v dešti: normální posouzení - smutnější výraz, splihlé vlasy a oblečení, je tam i déšť.

Vysvětlení k dalším prvkům malby: −

úsměv znamená, že si žák libuje v zátěži,

−

přítlak tužky značí sebeprosazení, posiluje se,

− změna pohlaví znamená: a) vychováván jako osoba opač. pohlaví − otočení postavy znamená: a) doprava je útěk ze zaběhnutého řádu, b) doleva je útěk k navyklým zvyklostem, −

ukotvenost postavy, příkladně louže - ovlivnění zátěží,

−

zasažení deštěm, vrací se ke starým problémům,

−

nezakresleny konečky prsů - pocity nejistoty,

−

pokud na 1. obr. jsou zakresleny uši a na druhém ne - ignorace problému, neslyší,

−

déšť nezakreslen, žák neumí dávat hranice světu,

−

kapuce na hlavě postavy - žák nevidí, neslyší problém.

Jednoduchá projekční technika (čas 30 minut)

96

-

Instrukce lektora: podrobně si prohlédněte následující 3 obrázky a odpovězte, pokud možno rychle bez velkého rozmýšlení - vyberte si z nabízených odpovědí. Vžijte se do situace a vyberte pouze jednu odpověď, která je vám nejbližší.

Část A) Situace č. 1. Na obrázku č. 1. Vidíte dvě osoby diskutující nad problémem, jak a kde získat finanční zdroje pro výstavbu dětského hřiště na novém sídlišti. Osoba vlevo je architekt celé stavby a osoba vpravo na obrázku s vousy je investor ze stavební firmy Helios, kterému se prodražily náklady, a nemá finanční zdroje na nové dětské hřiště, které bylo původně v plánu. Kdybych byl(a) na místě stavebníka (investora). Obrázek č. 1

Obrázek č. 1 a) Chtěl(a) bych raději podrobně rozebrat situaci, spíše by mne zajímaly myšlenky a objektivní fakta, která svědčí pro a proti výstavbě dětského hřiště. b) Více bych si představil(a) pocity toho druhého (architekta) a spíše bych jej chtěl(a) pochopit, proč je vlastně nutné dodělat dětské hřiště. c) Vůbec bych se argumenty ani pocity druhé strany neřídil(a), protože tam nikdo z mých známých nebydlí, a tudíž když již nejsou další finanční zdroje, tak bych výstavbu dětského hřiště po vyslechnutí všech problémů odložil(a).¨ Část - B.) Situace č. 2 - obrázek č. 2 Zkuste si představit tohoto muže, jak v Olomouci na hlavní třídě směrem do centra města před obchodním domem Prior sedí, hraje na harmoniku a vybírá za své hudební skladby peníze do klobouku. Je velmi spoře oblečen v pokrčených a špinavých šatech, zjevně nemá práci ani ubytování. Co by Vás mohlo při pohledu na tohoto člověka napadnout? (*Vaše první myšlenka je ta důležitá). Obrázek č. 2

97

a)Jeho počínání je velmi neefektivní, za celkem přijatelný hudební výkon tak málo peněz, a ještě má v klobouku samé drobné mince. b) Spíše je mi ho líto, že tak dopadl, zajímalo by mne, jak se v této situaci cítí a co či kdo jej do této situace dostal. c)Každý je strůjcem svého štěstí. Třeba jemu to takto vyhovuje a je sám spokojený a svým způsobem i svobodný. Část - C.) Situace č. 3. Na obrázku č. 3 můžete sledovat dvě osoby, které v parku spolu živě diskutují, jsou to dva staří přátelé. Jeden z nich je po autonehodě ochrnutý na dolní polovinu těla. Stěžuje si svému kamarádovi, že při přejíždění křižovatky je zelený signál pro něj příliš krátký a právě před chvílí jej jen těsně minulo osobní auto. Taktak, že nenarazilo do jeho invalidního vozíku. (Vaše první myšlenka je ta vhodná).

98

Obrázek č. 3

a)Zajímaly by mě pocity řidiče, který jen stěží míjí invalidu a jeho vozík. b)Zajímalo by mě, jestli někdo prověřoval, že interval, kdy lze přecházet vozovku, není opravdu krátký. c)Zajímalo by mě, jak se asi cítil ochrnutý muž na vozíčku, když měl být mále účastníkem další dopravní nehody, která by jej mohla vzhledem k postižení ještě vážněji ohrozit. Rozbor projekční ukázky:

1. 2. 3. 4. 5.

Jaké vzpomínky ve Vás evokovaly ukázky popisu situace A, B, C? Definujte pocity postav na obrázcích. Zdůvodněte Vaše morální postoje při hledání řešení u vybraných situací A, B, C. Jaké jsou reakce na obrázcích? Jak se snažíme řešit situace Vy?

Vyhodnocení projekční ukázky A) Skupina lidí A – ODPOVĚDI - 1a), 2c), 3b). Lidé ventilující agresi, proti lidem nebo věcem, které považují za původce svého hněvu. Těmto osobám by více prospělo soustředit se na to, jak problém řešit, než na vyčítání čí je to vina. B) Skupina lidí B – ODPOVĚDI - 1b), 2a), 3a) Tyto odpovědi volí lidé, kteří mají tendenci agresi obracet vůči sobě (směrem dovnitř) bývají sami k sobě příliš tvrdí. Měli by si uvědomit, že najít řešení problematické situace bude mnohem jednodušší, když ponechají otázku míry zavinění stranou.

99

C) Skupina lidí C- ODPOVĚDI – 1c), 2b), 3c). Tato skupina lidí, kteří si volí výše uvedené možnosti odpovědí, vyjadřuje snahu řešit všechny situace smířlivě, tak aby se situace zase dala do pořádku. Tato taktika je sice účinná, smířlivým jedincům by však někdy prospělo věnovat více pozornosti vlastním citům a dát svému hněvu průchod.

100


Ošetřování pacienta s lymskou boreliózou

Název školy:

SZŠ Kroměříž

Vypracovala:


Anotace: Lymská borelióza je bakteriální onemocnění, které může postihovat řadu orgánů, ať už lokalizovaně, nebo diseminovaně. Jedná se o antropozoonózu tedy přenos infektu (bakterie) ze zvířete na člověka. Prevence nemoci je poměrně banální záležitostí, snad proto je v mnohých případech tak podceňována. Neléčená či pozdě diagnostikovaná choroba může mít velmi závažné důsledky v kvalitě života jedince, zvláště ve smyslu poruch pohybového aparátu a v oblasti sebeobsluhy. V následujícím textu je popsána klinika a ošetřovatelská péče této infekční nemoci. Vzdělávací oblast: Odborné předměty – Ošetřovatelství. Tematický okruh: Ošetřovatelská péče o klienta s infekční chorobou. Mezioborové přesahy a vazby: Somatologie, biologie buněčné organismy. Klinická praxe – ošetřování klientů v karanténě. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Text je určen pro rozšiřující studium týkající se ošetřovatelské péče o nemocné s infekčními chorobami. Očekávaný výstup/cíl: Po prostudování této kapitoly získáte přehled o klinické a ošetřovatelské problematice u klienta s infekční nemocí zvláště o ošetřovatelských problémech, se kterými se klient/pacient (dále je K/P) potýká. Ke studiu této kapitoly je nutné ovládat základní znalosti z somatologie a biologie 1.R, struktuta buňečných organismů. Po prostudování kapitoly studenti budou schopni: -

Popsat příčinu nemoci, původce, příznaky, terapii a prevenci.

-

Definovat ošetřovatelské problémy a navrhnout jejich řešení.

Předpokládaný časový nárok: Studium textu - 30 minut. Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka. Samostudium. Skupinová práce.

101

Organizace prostorová: Třída s klasickým vybavením tabule, PC, dataprojektor. Nutné pomůcky: Pracovní stůl, notebook, poznámkový blok, psací potřeby, učebnice somatologie a biologie (1. Ročník). Klíčové kompetence: Rozšíření odborných kompetencí z oblasti šíření a prevence zoonózy. Rozvoj kompetencí k osvojení zásad hygienických požadavků na životní prostředí a akceptaci odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví ostatních občanů. Zdůraznění významu osobní odpovědnosti žáka při řešení enviromentálních problémů souvisejících s epidemiologickou problematikou infekční nemocí. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí - žák si uvědomí vztah mezi životním prostředím, životním stylem a zdravím jedince a společnosti, žák si osvojí zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví. Občan v demokratické společnosti – žák jedná v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování. Respektuje práva klientů vzhledem k sociokulturním zvláštnostem. Klíčová slova: Zoonóza, klient, infekce, prevence. Použitá literatura: BARTŮNĚK P., BOJAR M., HULÍNSKÁ D., JANOVSKÁ D. et al. Lymeská borelióza, 3. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. MAREČKOVÁ, Jana. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha 7 : Grada Publishing, a.s, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. Text: Ošetřování K/P s lymeskou boreliózou Etiologie nemoci - původce: -

Spirocheta Borrelia burgdorferi.

-

Poddruh: Borrelia afzelii (vztah k postižení kůže).

-

Borrelia garinii (predisponuje k onemocnění CNS).

-

přenašečem je klíště (nebo již i jiný krev sající hmyz).

Klinický obraz: Klinické projevy LB se dělí do 3 stádií: −

první a druhé stádium nemoci se řadí do skupiny „self-limited dinase“, u níž dojde i spontánně k uzdravení.

102

1. Stádium: Charakteristickým projevem je erythema migrans, které se objeví v místě přisátí klíštěte během několika dnů ev. týdnů – lokálně se projeví zarudnutím s centrální výbledí, nebolestivé, někdy svědivé. Méně charakteristické jsou potíže jako chřipkové příznaky (horečka, třesavka, zimnice, bolesti hlavy, svalů, kloubů, lymfadenitida). 2. Stádium: (odstup několika týdnů až měsíců po infekci) – postižení nervové soustavy – serózní meningitida (hlavně u dětí), parézy hlav. nervů (III, IV, VI, VII, VIII) je Bannwarthův syndrom, neuritida, myelitida, kardiální postižení (poruchy srdečního rytmu), oční postižení (konjunktivitida, uveitida), migrující artralgie, tendovaginitidy, postižení kůže s nálezem zduření ušního lalůčku, prsní bradavce nebo scrotu je borreliový lymfocytom – červenofialové barvy, nebolestivý. 3. Stádium: (po měsících až letech po infekci) – acrodermatitis chronica (kůže akrálních částí rukou a nohou má charakter cigaretového papíru s osvítáním cév), athropicans, chronická encefalitida, presenilní demence, chronická polyneuritida, lymská artritida (koleno, loket, rameno). Diagnóza nemoci: -

Vyšetření krve na přítomnost protilátek proti LB (metoda ELISA) až po 6 týdnech.

-

Odběr mozkomíšního moku při podezření na neuroborreliózu.

-

EEG při kardiální formě LB.

-

U kloubní formy revmatoidní faktor.

-

U nejasných kožních nálezů vyšetření histologické.

Terapie nemoci: -

ATB (antibiotika).

-

Ve druhém a třetím stádiu i symptomatická léčba – protizánětlivá, antiedematózní, analgetická atd.

-

Po doléčení by se pacient měl sledovat v pravidelných 3 měsíčních intervalech 2 roky, pokud je bez potíží, dispenzarizace se ukončí.

Prevence: -

Očkovací látka proti LB pro Evropu (je zatím ve vývoji).

-

Ochrana před klíšťaty, jejich včasné odstranění a desinfekce rány.

-

Včasná diagnostika všech stádií.

Prognóza: -

U řádně léčeného I. a II. stádia je dobrá.

-

U III. stádia záleží na rozsahu změn, ke kterým v rámci onemocnění LB došlo.

LB v graviditě: -

Dochází ke transplacentárnímu přenosu.

103

-

Může dojít k potratu plodu.

-

Je nutné každé přisátí klíštěte u těhotné sledovat, případě vyš. krev na LB ev. ATB terapii.

Možné ošetřovatelské problémy (dle tax. nanda): 1. Problém: NEZNALOST POJMU: -

Určující znaky – K/P hovoří o nedostatečné znalosti, nepřesně dodržuje pokyny léčby.

-

Související faktory - K/P je neobeznámen se zdroji informací, nedostatek orientace v nové problematické záležitosti.

Neznalost pojmu v důsledku nedostatečné informovanosti široké veřejnosti projevující se bagatelizací ochrany před klíšťaty v ohrožených lokalitách, pozdním odstraněním klíštěte, pozdní návštěvou lékaře. 5. DOMÉNA VNÍMÁNÍ – POZNÁVÁNÍ 4. TŘÍDA: POZNÁVÁNÍ OŠETŘOVATELSKÁ DIAGNÓZA: DEFICITNÍ NEZNALOST (POTŘEBA POUČENÍ S UPŘESNĚNÍM) 00126 OŠETŘOVATELSKÝ CÍL: K/P MAJÍ DOSTATEK INFORMACÍ, NEPODCEŇUJÍ PREVENCI PŘENOSU INFEKČNÍ CHOROBY Ošetřovatelské intervence: -

Edukace klienta o onemocnění LB.

-

Vysvětlení významu ochrany před klíšťaty (vhodný oděv, obuv, repelenty, po návratu důkladné prohlédnutí).

-

Vysvětlení správného způsobu odstranění klíštěte.

-

Při podezření na erythema migrans ihned vyhledat lékaře.

-

Edukace o očkování (pro evropskou formu není vyvinuto, jen pro tropické země).

2. Problém: INFEKCE -

Určující znaky – K/P má zarudnutí, horečku, postupně se vytvářející červené skvrny/

-

Související faktory - K/P neodborně odstranil infikované klíště.

nemusí/. Riziko přenosu infekce v důsledku neodborné manipulace při odstraňování ponechaného infikovaného klíštěte projevující se bolestí, zarudnutím, teplotou v místě odstranění klíštěte. 11. DOMÉNA BEZPEČNOST – OCHRANA 1. TŘÍDA: INFEKCE OŠETŘOVATELSKÁ DIAGNÓZA: INFEKCE, RIZIKO VZNIKU – 00004 CÍL: VČASNÉ ROZPOZNÁNÍ PRVNÍCH ZNÁMEK INFEKCE

104

Ošetřovatelské intervence: -

Edukace klienta o správném odstranění klíštěte.

-

Sledovat místo po odstranění klíštěte.

3. Problém: BOLEST: -

Určující znaky - sdělení, označení bolesti, bolestivý výraz v obličeji, mimické, nonverbální

-

Související faktory - poškozující agens, infikované klíště.

projevy bolesti, očividné důkazy bolesti. Akutní bolest z důvodů neodstranění, nebo špatného odstranění infikovaného klíštěte (tedy z důvodů rozvoje onemocnění Boreliózou) projevující se v časném stádiu bolestí svalů, později bolestí hlavy, zad, končetin. 12. DOMÉNA: KOMFORT 1. TŘÍDA: TĚLESNÝ KOMFORT AKUTNÍ BOLEST – 00132 CÍL: KLIENT UDÁVÁ ZMÍRNĚNÍ BOLESTI Ošetřovatelské intervence: -

Zaznamenej intenzity prvotní bolesti – použij škály bolesti.

-

Pravidelně zaznamenávej změny intenzity bolesti.

-

Zajisti vhodnou (úlevovou) polohu.

-

Použij fyzikální terapii ke zmírnění bolesti (aplikace tepla/chladu).

-

Podej analgetika dle ordinace lékaře.

4. Problém: PORUCHA SOBĚSTAČNOSTI: -

Určující znaky - neschopnost v zajištění základních potřeb, deficit sebepéče při oblékání, umytí, vyprazdňování, výživě.

-

Související faktory - bolest, únava, porucha citlivosti, poruchy hybnosti rovná se rozvoj

onemocnění. Porucha soběstačnosti v základních lidských činnostech (výživa, vyprazdňování, hygiena) projevující se neschopností si připravit jídlo, provést důkladně hygienickou péči. 4. DOMÉNA: AKTIVITA – ODPOČINEK 5. TŘÍDA: SEBEPÉČE DEFICIT SEBEPÉČE PŘI JÍDLE – 00102 DEFICIT SEBEPÉČE PŘI OBLÉKÁNÍ A ÚPRAVĚ ZEVNĚJŠKU – 00109 DEFICIT SEBEPÉČE PŘI KOUPÁNÍ A HYGIENĚ – 00108 DEFICIT SEBEPÉČE PŘI VYPRAZDŇOVÁNÍ – 00110 Ošetřovatelský cíl: K/P si zachová co nejvyšší možnou míru sebepéče (zvládne se najíst, s pomocí se umyje a obleče, vyprázdní).

105

Ošetřovatelské intervence: Pomoz klientce s hygienickou péčí, stravováním, oblékáním a vyprazdňováním. Podporuj u K/P co nevyšší možnou soběstačnost. K ruce dej K/P signalizaci, aby si v případě potíží se sebeobsluhou mohla přivolat personál. 4. Problém: SOCIÁLNÍ IZOLACE -

Určující znaky - neklid, změna životního stylu a denního režimu.

-

Související faktory - omezený tělesný pohyb, bariéry prostředí, absence blízkých osob nebo

vrstevníků. Sociální izolace z důvodu dlouhodobé hospitalizace projevující se nespokojeností, neklidem, odmítáním komunikovat. 7. DOMÉNA 3. TŘÍDA: VYKONÁVÁNÍ ROLÍ POŠKOZENÁ SOCIÁLNÍ INTERAKCE - 00052 Ošetřovatelský cíl: K/P chápe nutnost omezení soc. kontaktů (vzhledem k jejímu zdrav. stavu), ale zapojuje se do kontaktů s personálem, ostatními K/P. Ošetřovatelské intervence: -

Mluv s K/P, snaž se, aby se necítil/a/ opuštěný/á.

-

Bude-li to možné, zajisti návštěvy rodiny či blízkých.

-

Při zlepšení zdravotního stavu vyvez K/P alespoň na pojízdném vozíku na společné prostory nemocnice.

Úkoly:

1. 2. 3. 4.

Popište a charakterizujte původce nemoci. Definujte příznaky a stádia nemoci. Popište možnosti diagnostiky a léčby nemoci. Definujte základní ošetřovatelské problémy a intervence u K/P s LB ZAŠKRTNĚTE PRAVDIVÉ ODPOVĚDI

1. V listnatém lese chodíme dobře oblečení s vysokou ANO - NE obuví.

2. Difuzil je postřik vhodný k prevenci - nanáší se na ANO - NE oblečení.

3. Klíště odstraňujeme ihned - ještě v lese. 4. Klíště při odstraňování uchopíme za hlavičku. 5. Přisáté klíště předem poléváme olejem.

106

ANO - NE ANO - NE ANO - NE

ANO - NE

6. Dezinfikujeme ránu. 7. Očkujeme se proti klíšťatům.

ANO - NE

Správné řešení: Jdeme-li do listnatého nebo smíšeného lesa, měli bychom: -

Mít ochranné oblečení.

-

Používat repelentní prostředky proti klíšťatům.

-

Difuzil není repelent.

-

Co nejdříve odstranit přisátá klíšťata.

-

Klíšťata odstraňovat velmi šetrně.

-

Uchopit klíště u hlavičky nikoli u zadečku.

-

Nikdy klíště nemačkat a nepolévat olejem.

-

Dezinfikovat ránu.

-

Očkovat se proti klíšťatům.

107


Klinická propedeutika - úvod

Název školy:

SZŠ EA Šimáčkova

Vypracovala:

Mgr. Hana Svobodová

Anotace: V prvním části tematického celku se žáci seznamují s významem předmětu klinická propedeutika a s jeho propojením do nejrůznějších klinických oborů. Druhá část úvodu do klinické propedeutiky se zabývá obecnou symptomatologií. Celek zahrnuje základní poznatky z problematiky zdraví a nemoci, prevence a etiologie nemocí, význam a obsah lékařské anamnézy, charakteristiku pojmů diagnóza, prognóza, terapie, subjektivní a objektivní příznaky nemoci. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Klinická propedeutika. Tematický okruh: Úvod do předmětu a Obecná symptomatologie. Mezioborové přesahy a vazby: Téma úzce navazuje na předmět somatologie, ošetřovatelství, psychologie a přírodovědné předměty. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Obecným cílem vybraného tematického celku je seznámení žáků se základní lékařskou terminologií, postupy používanými při vyšetření nemocného lékařem, tedy s lékařskou anamnézou, fyzikálním vyšetřením a vyšetřovacími metodami. Žáci získají přehled o základních projevech nemocí, dokáží se orientovat v chorobopisu pacienta. Předpokládaný časový nárok: 3 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Výuka probíhá v klasické učebně s vybavením IKT. Žáci pracují s učebnicí a ve skupinách, vyjmenovávají klinické obory a vysvětlují jejich zaměření, zařazují obory do skupiny vnitřního lékařství, chirurgických oborů, diskutují nad tématem anamnéza – rozhovor pacienta s lékařem.

108

Nutné pomůcky: Počítač s připojením do školní sítě, dataprojektor, učebnice. Klíčové kompetence: Kompetence – komunikativní, řešení problémových situací, učení, práce s výpočetní a komunikační technikou, pracovat a třídit informace, personální kompetence. Průřezová témata: Občan v demokratické společnosti, občan a svět práce, informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Zdraví, nemoc, klinické obory, prevence, příčiny, příznaky, anamnéza, diagnóza, prognóza. Použitá literatura: Kelner P. a kol., Propedeutika. Praha: Galén, 2003. 320 s. ISBN 80-7262-252-8. Novotná J., Uhrová J., Jirásková J., Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. Praha: Fortuna, 2006, 128 s. ISBN 80-7168-940-8. Text: Předmět klinické propedeutiky: Klinická propedeutika uvádí žáky do studia klinických oborů, seznamuje s jejich základní náplní a metodami. Práce se třídou - metoda volného psaní: napište vlastní vyjádření pojmu zdraví a nemoc. Následuje vzájemná diskuze nad jednotlivými formulacemi a výběr nejoriginálnějšího vyjádření. Předmětem klinických oborů je: -

Prevence.

-

Diagnostika.

-

Léčba.

Klinické obory základní: -

Vnitřní lékařství.

-

Chirurgie.

-

Hygiena a epidemiologie

Práce ve skupinách: napište všechny klinické obory, se kterými jste se již někdy setkali. Výsledky práce ve skupinách po té kompletuje celá třída do tabulky, kterou společně doplní zaměřením jednotlivých oborů.

109

Práce ve skupinách: zpracování myšlenkové mapy, ve které žáci vyjádří zařazení jednotlivých oborů pod obory vnitřního lékařství a chirurgie, popř. kombinace obojího. Klasifikace nemoci Příčiny (působení různých faktorů může být pozitivní – chrání a posilují zdraví, nebo negativní – oslabují zdraví a vyvolávají nemoc). a) vnitřní faktory – genetická výbava, stav imunity, potenciál zdraví, pohlaví). Člověk je nemůže zpravidla ovlivnit. b) zevní faktory - způsob života (kouření, stravovací návyky, nedostatek pohybu, psychická zátěž, konzumace alkoholu, drogová závislost, rizikové sexuální chování), - vnější prostředí – životní prostředí (stav životního prostředí – chemické a fyzikální vlivy, geografické podmínky), sociální prostředí (kulturní stav obyvatel, vzdělání, sociální vztahy, sociální role), c) zdravotní péče (dostupnost, efektivita, kvalita, organizace), d) esenciální nemoc a symptomatická (nemoc neznámé příčiny a sekundární nemoci vzniklé jako následek jiného onemocnění). Průběh nemoci Akutní – příznaky se objevují náhle nebo v krátkém čase, nemoc má krátký průběh a končí většinou uzdravením, často přechází do chronického stadia a někdy končí smrtí pacienta. Chronický – často nekončí uzdravením, zanechává změny na orgánech. Nejsou-li patrné žádné příznaky, hovoříme o tzv. období remise. Stavu, kdy dochází k návratu projevů chronického charakteru, říkáme remise. Akutní exacerbace je stav náhlého vzplanutí chronických příznaků. (Uvedení příkladů jednotlivých stavů průběhu nemoci např. bronchitida). Stadia nemoci. Výklad dle prezentace. Žáci uvedou příklad nemocí, jejichž průběh zařadí do jednotlivých stadií. Vyučující na příkladu vysvětlí výjimky, kdy nemoc neprochází všemi stadii (např. úraz). Projevy nemocí: Specifické – příznaky, které jsou typické pro určité onemocnění (žluté vidění, stenokardie). Nespecifické – příznaky, které se mohou vyskytovat u více nemocí (horečka, únava, nechutenství atp.).

110

Subjektivní – příznaky, které vnímá pacient, většinou nejsou měřitelné, často je nemůžeme objektivně posoudit. Objektivní – může je sledovat jiná osoba, jsou měřitelné, dají se popsat, zobrazit, zapsat do křivky atp. Práce se třídou - žáci jmenují nemoci, které znají, mají vlastní zkušenost a vyjmenují příznaky, které je provázely. Společně zařazují příznaky dle výše zmíněného členění. Anamnéza je rozhovor lékaře s pacientem. Má různou podobu, rozsah a časovou náročnost. Patří mezi základní vyšetření pacienta. Dobře zpracovaná anamnéza má velký vliv na správné určení diagnózy. Práce se třídou – brainstorming na téma anamnéza – nejčastější otázky lékaře z vlastní zkušenosti. Základní struktura anamnézy Rodinná – nemoci, které se objevují v rodině se zaměřením na dědičné. Úmrtí a jejich příčina, věk. Informace se týkají pokrevných příbuzných. Osobní – zaměřuje se na prodělané nemoci během života se zaměřením na infekční, vážná onemocnění, úrazy, operace, psychická onemocnění, u žen také na gynekologické informace. V rámci osobní anamnézy lékaře zajímají farmakologické údaje (jaké léky pacient užívá), alergie, návyky (alkohol, kouření atp.), v některých případech například také držení zbraní atp. Nynější onemocnění – informace týkající se současných potíží, se kterými pacient k lékaři přichází. Pracovní a sociální anamnéza – lékař zjišťuje, kde pacient pracuje nebo v minulosti pracoval. Jaké má pracovní a sociální zázemí. Diagnóza je určení nemoci na základě shromážděných informací (viz prezentace). Prognóza má za cíl předpovědět průběh nemoci, její následky, dobu průběhu. Především u závažných onemocnění a úrazů se prognóza může stát etickým problémem. Sdělit nepříznivou prognózu pacientovi může lékař, ale po dohodě i jiná osoba (např. psycholog, sestra, příbuzný, farář).

111


Systém péče o zdraví

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Téma Systém zdravotní péče zprostředkovává žákům poznatky z oblasti systému zdravotní péče, organizace a řízení zdravotnictví a připravuje je na to, aby byli schopni vhodným způsobem ovlivňovat postoj pacientů i spoluobčanů k zodpovědnosti za své zdraví. Žáci jsou seznámeni se systémem zdravotní péče, se zásadami reformy systému zdravotní péče, s organizací léčebně-preventivní péče, financování zdravotní péče a řízením zdravotnictví. Vzdělávací oblast: Všeobecně vzdělávací a odborná oblast. Předmět Základy veřejného zdravotnictví. Tematický okruh: Systém zdravotní péče. Mezioborové přesahy a vazby: Téma úzce navazuje na předmět základy společenských věd, ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Žáci jsou schopni vysvětlit základní pojmy související s tématem, objasní princip financování zdravotní péče, ví, které orgány veřejné správy řídí zdravotní péči, chápe podstatu zdravotního pojištění, je schopen vyhledat potřebné informace na internetu. Předpokládaný časový nárok: 3 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Výuka probíhá v klasické učebně, jedna hodina je situovaná do učebny výpočetní techniky.

Nutné pomůcky:

112

Počítač s připojením na internet, dataprojektor. Klíčové kompetence: Kompetence – komunikativní, řešení problémových situací, učení, práce s výpočetní a komunikační technikou, pracovat a třídit informace, personální kompetence a schopnost odhadnout své schopnosti a možnosti, odpovědnost ke společnosti. Průřezová témata: Občan v demokratické společnosti, informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Zdraví, zdravotní péče, zdravotnická péče, zdravotnictví, zdravotnické služby, preventivně léčebná péče, pojištěnec, plátce pojistného, pojistné. Použitá literatura: Strejčková A. a kol., Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví. Praha: Fortuna, 2007.112 s. ISBN 97880-7168-943-0. Vyhláška č. 134/1998 sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami v

platném

znění.

[online]

C

2012

[cit.

2012-12-12].

Dostupný

z

. Vyhláška č. 63/2007 Sb., o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z . Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění. [online] C 2012 [cit. 2012-1212]. Dostupný z . Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v platném znění. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z . Zákon 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v platném znění. [online] C 2012 [cit. 201212-12]. Dostupný z < http://www.mzcr.cz/legislativa/dokumenty/specificke-zdravotnisluzby_6101_1786_11.html >. Text: Zdravotní péče Cílem zdravotní péče, kterou garantuje stát, je uchovat, rozvíjet, upevňovat, chránit a navracet zdraví. Na splnění tohoto cíle se podílí několik oblastí, které se navzájem ovlivňují a doplňují. a) Neorganizované činnosti, které jsou zpravidla nahodilou aktivitou jednotlivců nebo malých skupin. Většinou jsou krátkodobé a jejich obsah se často mění. Např. různé typy sportovních aktivit. b) Organizované činnosti, které jsou organizované a garantované státem, aktivity připravované sportovními kluby, spolky atp.

113

c) Politická rozhodnutí (např. zákaz prodeje návykových látek osobám mladším 18 let, preventivní programy), ekonomická rozhodnutí (zdanění prodeje alkoholu a cigaret, příspěvek na školní stravování) a zdravotně výchovná činnost (zařazení tělesné výchovy na všech školách do RVP). d) Individuální postoj člověka ke zdraví je spojen s motivací chránit si svoje zdraví a žebříčkem hodnot každého jednotlivce. Patří mezi nejdůležitější oblasti ovlivňující úroveň zdravotní péče. Nebudou-li občané motivováni k tomu, aby si chránili vlastní zdraví a zároveň svým chováním nepoškozovali zdraví jiných, nebude zdravotní péče dosahovat kvalitních výsledků. e) Zdravotnická péče znamená poskytování zdravotnických služeb prostřednictvím zdravotnictví. Zdravotnictví Můžeme definovat jako soubor všech činností, které slouží k uspokojování zdravotnických potřeb obyvatelstva. Na zajištění těchto činnosti se podílí: a) Orgány a instituce – ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny, krajské zdravotní referáty (odbory). b) Organizace a společnosti, které sdružují profesní skupiny zdravotníků a mají za cíl především dbát na dodržování odborné a morální úrovně zdravotnických pracovníků. Zmínit můžeme např. Českou lékařskou komoru, Stomatologickou komoru, Českou asociaci sester atp. c) Zdravotnická zařízení - ambulantního i lůžkového typu všech zřizovatelů, v nichž je zajištěna a probíhá zdravotnická péče. d) Pracovníci ve zdravotnictví, kteří zdravotnickou péči vykonávají v rámci pestré nabídky lékařských i nelékařských oborů. e) Služby, které zajišťují především oblast lékárenských, hygienických služeb a výchovu ke f)

zdraví. Ostatní

instituce

jsou

zastoupeny středními

zdravotnickými

školami,

lékařskými

a

farmaceutickými fakultami a institucemi zabývajícími se vědou a výzkumem. Na zdravotnictví se často hledí velmi kriticky, i když si možná neuvědomujeme, jakým dílem společnost sama přispívá na jeho úroveň. Především záleží na postoji občanů ke zdraví, do jaké míry si vážíme zdraví svého i jiných. S tím souvisí také morální a filozofický základ společnosti. Jsou společenské tradice, které mohou také přispět k upevňování zdraví nebo naopak. Ekonomická úroveň společnosti rozhoduje o dostupnosti a odborné úrovni zdravotnické péče pro všechny občany. S tím úzce souvisí nastavená pravidla, nebo-li stav legislativy.

114

Typy zdravotnických systémů a) Liberalistický se vyznačuje tím, že zdravotnické služby jsou chápány jako určitý druh zboží. Vztah lékaře a pacienta je vnímán jako vztah podnikatele a klienta. Tento systém je založen na předpokladu, že občan je ekonomicky zajištěný a zdravotnické služby si může zaplatit. b) Evropský pluralitní, jehož hlavní princip je založen na povinném zdravotním pojištění a zdravotnické služby jsou převážně hrazeny ze zdravotního pojištění. c) Typ národní zdravotní služby vychází ze zásady, že zdravotní péče je zajištěna všem bez ohledu na platební schopnost občana a je hrazena z daní. d) Extrémně centralistický model znamená, že o všem rozhoduje stát (např. o výběru lékaře, zdravotnického zařízení atp.). Zdravotnické služby Prostřednictvím zdravotnických služeb jsou uspokojovány potřeby obyvatel. Můžeme je rozdělit podle činností: a) Preventivně léčebnou péči, která se zabývá péčí o zdravé občany až po snahu o návrat nemocných do normálního života. - Sanogenní činnost je zaměřena na zdravou populaci a využívá všech metod vedoucích k upevňování zdraví. Např. výchova ke zdraví, popularizace zdravého životního stylu atp. - Protektivní činnost se řadí také mezi preventivní. Je však zaměřena již cíleně na prevenci proti konkrétním onemocněním. Mezi specifickou prevenci např. můžeme zařadit očkování. - Vyhledávací činnost (depistáž) má za cíl aktivně vyhledávat osoby ohrožené na zdraví buď vlivem náročné práce nebo nevhodným způsobem života. Pomocí depistáže je možné včas objevit nemocné s latentními (skrytými) nemocemi nebo nemocné, kteří se neléčí a tím neohrožují jen své zdraví, ale také zdraví ostatních. Do této skupiny činností patří preventivní prohlídky na všech úrovních zdravotnických služeb. - Diagnostická a prognostická činnost zahrnuje pestrou škálu vyšetřovacích metod vedoucích k pojmenování nemocí a s tím také možnosti formulování prognózy onemocnění. - Léčení je péčí o nemocné a jejím cílem je především předcházet komplikacím a pacienta vrátit zpět do normálního života. - Návratná péče je zaměřena na pacienty, kterým hrozí komplikace spojené se ztrátou sociálního standardu a má za úkol pacienta adaptovat zpět do svého sociálního prostředí nebo do prostředí nového. b) Hygienická péče Je soubor činností, které se zaměřují na tvorbu, úpravu a ochranu prostředí za účelem ochrany zdraví. Mezi takové činnosti můžeme řadit úkony týkající se osobní hygieny člověka, hygieny stravování, vody, bydlení, pracovního a školního prostředí, komunální hygieny. Ale také veškeré protiepidemiologické aktivity.

115

c) Výchova obyvatelstva ke zdraví Patří mezi nejefektivnější preventivní opatření. Spočívá v osvojení si základních vědomostí o zdravém způsobu života, ve znalostech rizik a nebezpečí ohrožující zdraví člověka. Je to ale i důvěra v lékařskou pomoc, ke spolupráci se zdravotníky, motivace změnit nezdravý způsob života. Kontrolní otázky: 1. Vyjmenujte oblasti, které ovlivňují úroveň zdravotní péče. 2. Uveďte, jaký systém zdravotní péče se uplatňuje v ČR. 3. Zamyslete se nad riziky jednotlivých systémů zdravotní péče. 4. Uveďte, které preventivní opatření v souvislosti se zdravotní péči je nejefektivnější a proč? Zdroje, financování a ekonomická podpora zdravotnictví Hovoříme-li o zdrojích ve zdravotnictví, většinou se začíná a končí u peněz. Jako bychom ostatní zdroje, bez nichž zdravotnictví nemůže fungovat, vnímali pouze okrajově. Zdroje ve zdravotnictví Budeme-li se detailně zabývat zdroji, díky nimž zdravotnictví může plnit svoji základní funkce – uspokojování zdravotnických potřeb obyvatelstva- začněme nejdříve lidskými zdroji, jejich energie je nejdražší a postupně se dostaneme základnímu principu financování zdravotnictví. a) Lidské zdroje využívají práce všech pracovníků ve zdravotnictví (zdravotníků i nezdravotníků). Zmiňujeme-li lidské zdroje, pak máme na mysli především efektivní využití pracovníků, rozložení pracovní doby, počet pracovníků na pracovištích s různým zaměřením atp. Samozřejmě je nutné respektovat dodržování kvality poskytované zdravotnické péče. b) Vědomosti a dovednosti vyjadřují míru odborného vzdělání, ale také praktické zkušenosti a dovednosti. Můžeme hovořit v mnoha oborech zdravotnických profesí také o nadání. c) Zdravotnická zařízení – stav budov, vlastnická práva, jejich vybavení včetně přístrojového. d) Komodity a technologie úzce souvisejí s odbornými dovednostmi pracovníků ve zdravotnictví, mimořádnými technologiemi a novými diagnostickými a léčebnými metodami. e) Financování – finanční zdroje, hospodaření s nimi. To vše souvisí s udržením stabilní a osvícené klientely pacientů. Financování zdravotnictví Na přehledném schématu můžeme popsat hlavní zdroje financí, které zdravotnické zařízení podporují: - státní dotace jsou určeny především zdravotnickým zařízením, které zřizuje stát (u krajských jsou to dotace krajské, u obecních zase obecní dotace) a jsou většinou určeny na investiční záměry např. opravy budov, stavby, vybavení atp. Jsou vydávány ze státního rozpočtu, který je -

převážně naplňován z daní. zdravotní pojišťovny, které získávají finanční prostředky od plátců pojistného (pojištěnci, zaměstnavatelé, stát) zdravotnickým zařízením proplácí výkony spojené se zdravotními službami.

116

-

pojištěnci jsou prakticky pacienti, občané, kteří hradí některé výkony přímo. Např. doplatky na

-

léky, zdravotnické úkony, materiály, regulační poplatky atp. ostatní zdroje jsou např. dárci, sponzoři nebo finanční příspěvky poskytnuté prostřednictvím projektů.

Veřejné zdravotní pojištění: Základní princip, na kterém je založeno poskytování zdravotnických služeb v ČR je systém veřejného zdravotního pojištění, který je zakotven v zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění. Můžeme zdůraznit dva hlavní principy tohoto pojištění: - je povinné pro možnost čerpání zdravotnických služeb (jinak hradí pacient sám) -

založen na principu solidarity (všichni pacienti dostávají stejnou zdravotní péči bez ohledu na to, kolik finančních prostředků odvádějí do systému pojišťoven).

Kdo může být zdravotně pojištěn v ČR? Jsou to především osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo mají povolen jiný statut pobytu na území ČR. Dále osoby, které nemají povolený trvalý pobyt na území ČR, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Kdy vzniká zdravotní pojištění? -

narozením osoby s trvalým pobytem v ČR,

-

osoba bez trvalého pobytu se stala zaměstnancem zaměstnavatelem se sídlem v ČR, získáním trvalého pobytu na území ČR.

Kdy zaniká zdravotní pojištění? -

úmrtí pojištěnce,

-

osoba bez trvalého pobytu přestala být zaměstnancem zaměstnavatelem se sídlem v ČR, ukončením trvalého pobytu na území ČR.

Zdravotním pojišťovnám odvádí pojistné tzv. plátci pojistného. Kdo to je? -

pojištěnec, který má se zdravotní pojišťovnou uzavřenu smlouvu, zaměstnavatelé přispívají část pojistného za své zaměstnance,

-

stát platí pojistné za vyjmenované skupiny občanů.

Pojištěnec platí pojistné pokud: -

je zaměstnanec (je zaměstnán u nějakého zaměstnavatele), osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) např. drobný živnostník, podnikatel,

-

ostatní (nepatří do žádné výše zmiňované skupiny pojištěnců a neplatí za něho pojistné stát).

Zaměstnavatel platí část pojistného za své zaměstnance jednak ze závislé činnosti (pracovní činnost zaměstnance) a z funkčních požitků (naturální plnění).

117

Stát platí pojistné za: -

nezaopatřené děti a studenty, důchodce,

-

příjemce rodičovského příspěvku,

-

rodiče pobírající peněžitou pomoc v mateřství, uchazeče o zaměstnání,

-

osoby pobírající dávku hmotné nouze, osoby závislé na péči jiné osoby a pečující osoba,

-

osoby ve vazbě a výkonu trestu.

Výše pojistného je dána statutem pojištěnce. Pojištěnec – zaměstnanec odvádí ze svého platu 4,5% a zaměstnavatel přidává 9% z platu zaměstnance. Celkem za pojištěnce pojišťovna obdrží 13,5% z platu pojištěnce. Pojištěnec – OSVČ odvede zdravotní pojišťovně 13,5% ze závislé činnosti, kterou vykonává. Stát za pojištěnce (viz výše) odvádí ze státního rozpočtu zdravotní pojišťovně paušální částku, která se liší podle věku pojištěnce. Zákonem o veřejném zdravotním pojištění jsou vymezeny základní povinnosti a práva pojištěnce. Práva pojištěnce: -

výběr zdravotní pojišťovny 1x ročně, výběr lékaře či zdravotnického zařízení 1x za 3 měsíce,

-

výběr zdravotnické dopravní služby (sanitky),

-

na poskytnutí zdravotní péče v rozsahu tohoto zákona, na poskytnutí léčebných prostředků v rozsahu tohoto zákona,

-

podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče, na vystavení dokladu o zaplacení poplatku.

Povinnosti pojištěnce: -

plnit oznamovací povinnost (změny týkající se osobních údajů, změna lékaře atp.),

-

platit pojistné, v případě nemoci dodržovat léčebný řád,

-

podrobovat se preventivním prohlídkám, dodržovat preventivní opatření vedoucí k odvrácení nemoc,i

-

vyvarovat se vědomému poškozování nemoci.

Hrazená zdravotní péče

118

Zákonem o veřejném zdravotním pojištění a příslušnými právními předpisy je vymezena konkrétní zdravotní péče a pravidla, za jakých bude tato péče hrazena buď plně nebo částečně ze zdravotního pojištění. A jaká péče je hrazena z VZP? -

léčebná péče včetně léčebných přípravků, pohotovost, RZP,

-

preventivní péče, dispenzární péče,

-

odběr tkání, potraviny pro zvláštní účely,

-

lázeňská péče,

-

závodní péče, doprava nemocných,

-

doprava žijícího dárce, doprava zemřelého dárce,

-

doprava odebraných tkání, posudková činnost,

-

prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva.

Kontrolní otázky: 1. Formulujte jednoduše, na jakém principu je založeno všeobecné zdravotní pojištění v ČR. 2. Uveďte výši zdravotního pojištění u pojištěnce-zaměstnance, pojištěnce OSVČ a jakou výši pojištění hradí za své pojištěnce stát. Na internetu vyhledejte v právních předpisech další práva a povinnosti pojištěnce.

119


Zabezpečení v případě nemoci a svízelných sociálních situacích


SZŠ EA Šimáčkova Mgr. Hana Svobodová

Anotace: Téma Zabezpečení v případě nemoci a svízelných sociálních situacích přímo navazuje na téma Systém zdravotní péče a zprostředkovává žákům poznatky z oblasti systému sociální péče, organizace a možnosti finančního zajištění občanů ČR v náročných sociálních situacích. Žáci jsou seznámeni se systémem sociálních služeb a dávek včetně garantované péče státu, s možností dobrovolného pojištění a důraz je kladen na osobní zodpovědnost občana za přípravu na možné svízelné situace v životě. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Základy veřejného zdravotnictví. Tematický okruh: Zabezpečení občana ve svízelných životních situacích. Mezioborové přesahy a vazby: Téma úzce navazuje na předmět základy společenských věd, ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Žáci jsou schopni vysvětlit význam sociálního zajištění občanů ve svízelných životních situacích, objasní základní podmínky nároků nemocenského pojištění, žák na příkladech ukáže formy sociálně zdravotní pomoci rodinám, dětem a osobám se zdravotním znevýhodněním. Žák dokáže popsat, jak postupovat v případě sociální potřebnosti, objasní možnosti dobrovolného pojištění. Zná možnosti občana a vysvětlí, jakým způsobem se může preventivně připravit na své stáří. Žák je schopen vyhledat potřebné informace na internetu. Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová:

120

Výuka probíhá v klasické učebně. Nutné pomůcky: Počítač s připojením na internet, dataprojektor. Klíčové kompetence: Kompetence – komunikativní, řešení problémových situací, učení, pracovat a třídit informace, personální kompetence a schopnost odhadnout své schopnosti a možnosti, odpovědnost ke společnosti. Průřezová témata: Občan v demokratické společnosti, člověk a svět práce, informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Sociální potřeba, sociální péče, sociální pomoc, sociální pojištění, sociální služby, komerční pojištění, důchodové a nemocenské pojištění, státní podpora zaměstnanosti. Použitá literatura: Strejčková A. a kol., Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví, Praha: Fortuna, 2007. 112 s., ISBN 97880-7168-943-0. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z . Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z . Zákon 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. [online] C 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupný z . Text: Zajištění ve svízelných sociálních situacích Svízelnou sociální situací (nemoc vlastní nebo někoho blízkého, invalidita, stáří, zdravotní postižení, úmrtí, těhotenství a porod atp.) je zpravidla komplikované uspokojování sociálních potřeb. V takových situacích je občan podpořen garancí sociální péče státem, ale také možností dobrovolného pojištění. Sociální pojištění formou dávek a služeb (garantuje stát). Zdravotní pojištění: 13,5% z platu. Sociální pojištění: 34% z platu. a) Důchodové pojištění zajišťuje občany, kteří ztratili schopnost aktivně pracovat nebo úmrtím přišli o partnera či rodiče. -

Starobní důchod umožňuje podporovat občany ve stáří, kteří dosáhli určitého věku a

-

odpracovali potřebný počet let. Invalidní důchod je přiznáván ve střech stupních a jeho přiznání se řídí procentem snížené pracovní schopnosti občana.

121

-

Vdovský či vdovecký důchod je dávka určená manželům, při úmrtí jednoho z nich. Nárok na vdovský důchod občan pozbyde v případě uzavření nového manželství.

-

Sirotčí důchod náleží dětem, kterým zemřel jeden nebo oba rodiče. Po ukončení přípravy na povolání nebo dosažení věku 26 let je pobírání sirotčího důchodu ukončeno.

b) Nemocenské pojištění zajišťuje občana v situaci, kdy onemocní on či jeho dítě, manžel nebo

-

jiný rodinný příslušník. Řeší také situace spojené s mateřstvím. Nemocenské dávky finančně zajišťují zaměstnance během pracovní neschopnosti. Dávka je krácena - v prvních třech dnech zaměstnanec nedostane žádný příspěvek, další dny jsou počítány procentní částkou z platu. S narůstajícím časem pracovní neschopnosti se procento

-

nemocenské dávky zvyšuje. Ošetřovné náleží osobě, která pečuje o nemocného rodinného příslušníka, nejčastěji dítě. Zpravidla se jedná o 9 dnů ošetřovného, v případě samoživitelů se nárok zvyšuje na 116 dnů. Částka ošetřovného je vyplácena od prvního dne ošetřování. Nárok na dávku ošetřovného má i rodič pečující o zdravé dítě do 10 let v případě, že školské zařízení bylo uzavřeno z provozních

-

důvodů. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ,na něhož má nárok žena, která z důvodu

-

těhotenství byla převedena na hůře placenou práci. Příspěvek jí pomůže překonat rozdíl v platu. Peněžitá pomoc v mateřství nahrazuje matkám po dobu mateřské dovolené ušlou mzdu. Nejdříve lze finance čerpat 8 týdnů před plánovaným porodem, celkem se peněžitá pomoc

v mateřství čerpá 28 týdnů. U vícečetných porodů je to celkem 37 týdnů. c) Státní podpora zaměstnanosti slouží k finanční pomoci nezaměstnaným občanům, kteří jsou v evidenci úřadů práce. Státní sociální podpora: pro její výpočet slouží jako základ výše životního minima. a) Přídavek na dítě se vypočítává podle výše měsíčního platu a počtu dětí dle věkové kategorie. b) Sociální příplatek, jehož cílem je pomáhat rodinám s nízkými příjmy, které pečují o zdravotně postižené dítě do 26 let věku. Nárok je vázán na trvalou péči o nezaopatřené dítě a výši příjmu rodiny. c) Příspěvek na bydlení pomáhá krýt náklady na bydlení rodinám i jednotlivcům s nízkými příjmy. d) Rodičovský příspěvek má finančně pomoci rodiči, který po skončené mateřské dovolené pečuje o dítě maximálně do čtyř let věku. Rodiče si mohou určovat sami jeho délku. Čerpání je nejdéle na čtyři roky, nejvíce 11 500 Kč měsíčně. Všem rodičům je určena stejná finanční částka ve výši 220 000 Kč. e) Dávky pěstounské péče náleží nezaopatřenému dítěti maximálně do věku 26 let, které je svěřeno do pěstounské péče. Finanční částka je určena na úhradu potřeb dítěte. f)

Porodné mohou nárokovat rodiny, jejichž čistý příjem je nižší, než 2,4 násobek životního minima. Porodné se vztahuje pouze na první dítě a činí 13 000 Kč. Při vícečetných porodech se dávka zvyšuje na 19 500 Kč.

g) Pohřebné může uplatnit osoba, která vypravuje pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je trvalý pobyt na území ČR. Dávka pohřebného činí 5 000 Kč.

122

Sociální pomoc: určena občanům v sociální nebo hmotné nouzi. Vychází z principu, že osoba, která pracuje se musí mít lépe, než ta, která nepracuje nebo se práci vyhýbá. a) Sociální pomoc vyplácena formou peněžitých dávek. Vychází ze: -

životního minima 3 126 Kč,

- existenčního minima 2 020 Kč, Pomoc v hmotné nouzi se poskytuje na: -

příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení,

-

mimořádná okamžitá pomoc, sociální poradenství,

-

sociální práce (aktivizační plán, který sestavuje občan za vedení sociálním pracovníkem).

Podmínkou je hmotná nouze, tzn. příjmy občana nedosahují výše životního minima. b) Sociální pomoc poskytovaná formou sociálních služeb: -

příspěvek na péči – finanční dávka určená na možnost zakoupení sociálních služeb, je poskytována občanům ve čtyřech stupních podle schopnosti soběstačnosti,

-

sociální služby nabízené jako sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociálního poradenství.

Formy sociálních služeb: - ústavní (pobytová zařízení), -

ambulantní, terénní.

Pracovníci v sociálních službách: -

sociální pracovníci,

-

pracovníci v přímé péči – pečovatelky, zdravotničtí pracovníci – všeobecné sestry, zdravotničtí asistenti a ošetřovatelky,

- pedagogičtí pracovníci – speciální pedagogové. Kontrolní otázky: 1. Popiš možnosti čerpání sociálního a zdravotního zajištění v následujících případech: zaměstnanec v případě nemoci, studentka, která otěhotní, dítě, kterému zemřel jeden z rodičů. 2. Vyjmenuj možnosti sociálních služeb, které může využít: bezdomovec, nevidomý člověk, tělesně postižený občan.

123

Kazuistiky: Na následujících kazuistikách navrhni možnosti řešení, jaká se nabízejí rodinám, které se dostaly do svízelných sociálních situací. 1. Manžel přišel o zaměstnání, manželka je pracující. Onemocněla chřipkou, lékař odhaduje nemoc na 10 dnů. Děti ve věku 4, 7, 15 let. Úmrtí dědečka, babička, která byla na něm závislá péčí, zůstává sama. 2. Manžel je zaměstnaný, dnes při sportu utrpěl úraz a je práce neschopný. Manželka pečuje o dítě, které má dva roky, druhé dítě má 5 let a chodí do školky. Manželka je těhotná, předpokládaný termín porodu má za 10 týdnů. Portfolio Na internetu vyhledej nejméně tři zařízení poskytující sociální služby v okolí Tvého bydliště a vypracuj do portfolia prezentace. Osnova prezentace: -

název zařízení, adresa,

-

zřizovatel, poskytované služby,

-

podmínky pro poskytnutí služby,

-

fotodokumentace.

124


Drény a drenáže

Název školy:

SZŠ a VOŠ zdravotnická Žďár nad Sázavou

Vypracovala:

Mgr. Petra Bednářová

Anotace: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonů, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich. Vzdělávací oblast: Ošetřovatelství. Tematický okruh: Chirurgické výkony. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Po prostudování kapitoly žák definuje pojem drén, drenáž a vysvětlí účel jejich použití. Popíše postup při ošetřování drénu a péči o drenáž. Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodina (90 minut). Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Jednotlivé typy drénů a drenáží, drenážní soupravy, emitní miska, dezinfekce, tampony, rukavice, obvazový materiál. Klíčové kompetence: -


125

-

kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence,

-

personální a sociální kompetence, kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi,

-

občanské kompetence a kulturní povědomí, kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám.

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Drén, drenáž, drenážní souprava. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha : Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Mikšová, Z., Janošíková, M., Zajíčková, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Vsetín : NALIOS, 1998. 171 s. ISBN 8024714434. Zeman, M. Chirurgická propedeutika. Praha : Grada, 2004. 516 s. Text: DRÉN Mulové drény: −

drénování mělce uložených patologických struktur vlastním spádem nebo vzlínáním do obvazu,

−

před zavedením možno namočit do sterilních léčivých roztoků nebo mastí,

−

pevné okraje (malé longety).

Rukavicové drény: −

použití stejné jako u mulových drénů,

−

nastříhané proužky sterilních chirurgických rukavic,

−

baleny jsou jednotlivě,

−

před zavedením se zvlhčují sterilní vodou.

Silikonové, plastové drény (gumové): −

zaváděny při operaci – drénování hluboko uložených struktur,

−

rourky různého průsvitu a délky,

−

drén se podkládá nastřiženým čtvercem mulu (tzv. kalhotky).

Sekret odváděn do sběrného sáčku nebo nádoby (dle typu drenáže):

126

−

zastřižený drén zajištěný sterilní zavíracím špendlíkem (obvaz nebo ileostomický či urostomický sáček),

−

nezastřižený (spádově do sběrného sáčku nebo podtlakově).

Fixace drénů: −

stehem,

−

pomocí spínacího špendlíku.

Ošetření drénu: −

sterilní krytí,

−

dezinfekce – kruhovým pohybem od místa drenáže směrem ven,

−

zajištění proti odstranění pacientem – přelepení,

−

možnost překrýt sterilním drenážním sáčkem,

−

důkladné poučení klienta – nezbytné pro jeho spolupráci,

−

pravidelné sledování množství sekretu z drénu,

−

měří a sleduje charakter sekretu (krvavý, serózní, sangvinolentní),

−

funkčnost drénu,

−

průchodnost,

−

převazy za přísně aseptických podmínek,

−

dle ordinace L proplachovat – dezinfekce, ATB,

−

pozor na zalomení, přilehnutí pacientem atd.,

−

udržování okolí drénu čisté a suché,

−

sledování a záznam množství, barvy, příměsí obsahu drénu,

−

pozor – množství odvedeného sekretu se započítává do celkového denního výdeje pacienta,

−

každou změnu hlásit lékaři.

Odstranění drénu: −

na základě ordinace lékaře, v případě nízkého odpadu z drénu,

−

hrudní drén – lékař,

−

ostatní – dle zvyklostí pracoviště (lékař x sestra),

−

dezinfekce místa zavedení,

−

přerušení podtlaku tlačky, peán,

−

odstřižení stehu,

−

pozor na steh, který uzavírá ránu,

−

odstranění pinzetou či peánem,

−

rázným a zároveň opatrným pohybem,

−

sterilní krytí,

−

následná kontrola sekrece ze stopy po drénu.

127

DRENÁŽ Přirozená (spontánní) drenáž: −

při povrchových ložiscích v ranách,

−

při spontánní perforaci abscesu,

−

povolením stehu v ráně.

Dosáhneme jí: −

incizí, excizí nebo ponecháním rány bez sutury,

−

sekret je odsáván do absorpčního obvazu.

Umělá drenáž: − hluboko uložená ložiska, tělní dutiny: a) spádová, b) podtlaková, c) kapilární, d) proplachová. Drenáž – volná: −

sekret svádí do sterilního obvazu,

−

mulové, rukavicové a zastřižené gumové (silikonové) drény.

Péče: −

častý převaz rány, který se vyměňuje dle ordinace L nebo dle potřeby,

−

a dostatečně silná sací vrstva obvazu.

Drenáž – spádová: −

využití gravitace – sekret odtéká spádem do sběrného sáčku, odvádí sekret přirozeným spádem,

−

použití např. po břišních operacích subhepatální drén po CHCE, T - drén po operaci žlučových cest,

−

do dutiny se do nejnižšího místa zavádí drén,

−

volný konec ústí do sběrného sáčku, případně pod hladinu sterilní vody v láhvi.

Péče: −

sběrný sáček musí být uložen níže než rána,

−

sleduje se množství a vzhled + záznam do dekurzu á 24 hodin,

−

drén je podložen nastřiženým sterilním čtvercem, rána se denně převazuje.

Drenáž – podtlaková: −

využívá podtlak vytvoření v podtlakových lahvích,

128

−

aktivní odsávání sekrece na principu sání pod tlakem,

−

př. při břišních operacích, po strumektomii, mastektomii, artroskopii, torakoskopii,

−

podtlak je tvořen odsávacím zařízením nebo vodní výlevkou,

−

odsává nepřetržitě a zabraňuje vstupu infekce do rány.

Patří sem: −

Redonova drenáž,

−

Büllauova drenáž (= hrudní sání).

Redonova drenáž: −

v nádobě negativní tlak,

−

pro odstranění tekutin z operační rány,

−

vakuové systémy,

−

s nízkým podtlakem 7 – 15 kPa,

−

s vysokým podtlakem 80 – 90 kPa.

Nádoby: a) Skleněné – odsávání janetovou stříkačkou či odsávačkou, pacičky od sebe, b) Graduované plastové nádoby – vtáhnutý klobouček či pacičky, odsátí, c) Harmoniková nádoba – stlačení harmoniky: −

různé velikosti a typy dle druhu operačního výkonu,

−

je-li „harmonika“ zmáčknutá - ve sběrné nádobě podtlak,

−

rozevře-li se „harmonika“ - vzduch v nádobě.

Büllauova drenáž (hrudní sání): −

popsáno v roce 1891 Bülauem,

−

odsává vzduch a sekret z hrudní dutiny po nitrohrudních operacích, traumatech (odstranění pneumotoraxu, hemotoraxu, empyému z mediastina a pleurálního prostoru).

Sání systémem 2 lahví: −

láhev, kam je vyveden drén, je spojena s další lahví,

−

první láhev - svod od pacienta ponořený pod hladinu dezinfekčního roztoku,

−

druhá láhev - spojka z první láhve, spojka k vývěvě, pojišťovací trubice ponořená pod hladinou roztoku.

Podtlaková drenáž: −

sekret je z rány odsáván aktivně pomocí podtlaku,

−

drenáž může být rozpojena pouze na základě ordinace lékaře (nebezpečí vzniku pneumotoraxu).

129

Tříkomorový (trojlahvový) systém plastových komor: −

poprvé popsáno v roce 1952,

−

obsahují podvodní zámek, komoru pro kontrolu sání a sběrnou komoru,

−

vysoký negativní tlak (podtlak) se uvolňuje ventilem, který je umístěný v levé horní části systému,

−

proti přetlaku (pozitivní tlak) – automatický ventil v horní části nádoby.

Někteří autoři uvádějí u drenáží: a) katétry – PMK, b) sondy – NGS, c) stomie – nefrostomie, urostomie.

130


Úvod – drény a drenáže

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonů, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Chirurgické výkony. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

po prostudování kapitoly žák definuje pojem drén, drenáž a vysvětlí účel jejich použití,

-

popíše postup při ošetřování drénu a péči o drenáž.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina (45 minut). Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Jednotlivé typy drénů a drenáží, drenážní soupravy, emitní miska, dezinfekce, tampony, rukavice, obvazový materiál. Klíčové kompetence: -


131

-


-


-


-

kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi,

-

občanské kompetence a kulturní povědomí,

-

kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám.

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Drén, drenáž, drenážní souprava. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha : Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Mikšová, Z., Janošíková, M., Zajíčková, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Vsetín : NALIOS, 1998. 171 s. ISBN 8024714434. Zeman, M. Chirurgická propedeutika. Praha : Grada, 2004. 516 s. Text: ÚVOD – drény a drenáže Cíl – zamezit hromadění tekutin v organizmu. Drénujeme – pomocí drénů a drenážních systémů. Drenáž (drainage): – používá se k odvodu fyziologických nebo patologických tekutin z těla, −

odstraňování tekutiny z ran po úrazu, operaci,

−

zabránění hromadění - komplikace hojení (účinky mechanické, toxické, infekční),

132

−

ustane-li sekrece z rány, lze drén vyjmout.

Drén: −

je jednoduchá nebo komplikovanější pomůcka nebo celý systém ,

−

pomůcka k odvádění tekutiny,

−

zavádějí se při operačních výkonech.

Odvod: −

krve,

−

žluče,

−

pankreatických šťáv,

−

střevního obsahu,

−

lavážní tekutiny,

−

Hnisu,

−

Vzduchu.

Zdroj: Zeman, M. Chirurgická propedeutika. Dle časového aspektu: -

dočasná podtlaková,

-

trvalá - žlučové cesty.

Dle způsobu vytvoření: -

přirozená,

-

umělá.

Dle indikace:

133

-

profylaktické – prevence akumulace krve, žluči, exsudátu,

-

terapeutické – evakuace patologické tekutiny.

Dle mechanismu účinku: -

volné (vzlínavé, kapilární),

-

spádové (gravitační),

-

podtlakové (sací).

Dle použitého materiálu: -

přírodní – kaučuk, latex,

-

syntetické – silikon, polyuretan, polyvinylchlorid.

Dle způsobu odběru: -

aktivní – napojené na zdroj pod tlakem,

-

pasivní – volně do krytí,

-

spádové – do sběrného sáčku nebo láhve s dezinfekčním roztokem.

Dle typu a tvaru drenážního materiálu: -

trubicové (hadicové) – T drén, u velkých břišních operací,

-

žlábkové – u podkožních incizí, např. rány per sekundam, abscesů,

-

proužkové – mulové (longety) – navlhčené mastí nebo roztokem,

-

latexové (rukavicové) – u menších ran.

Dle napojení na zevní prostředí: -

otevřené – k aplikaci léčiv, derivační,

-

uzavřené.

Drenážní systém: -

princip – kombinace,

-

drenážní trubice + rezervoár sekretu.

Požadavky na drén: -

Biostabilita: následkem reakcí mezi tkáněmi, sekrety a materiálem drénu nedochází k strukturálním změnám materiálu.

-

Biokompatibilita - vliv drenážního materiálu na okolní tkáně, př. PVC – růst granulace v místě vývodů.

Požadavky na rezervoár: Čistě praktické – těsnost, možnost uzávěru, množství sekrece, RHB. Charakteristika drénů:

134

-

termosenzitivní,

-

apyrogenní,

-

inertní při dlouhodobém kontaktu s tkáněmi,

-

rovné x zahnuté hrudní chirurgie, aplikace nad bránici na konci opatřeny otvory.

Označení velikosti drénu: -

délka různá v cm,

-

šíře,

-

Charriérova stupnice CH 1=0,3 mm,

-

French F = CH.

př. doporučovaná šíře hrudních drénů při pneumotoraxu u dospělého je 16-24 F

135


Punkce

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonů, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Punkce. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

po prostudování kapitoly žák definuje pojem punkce, vyjmenuje druhy punkcí,

-

popíše postup při punkci, připravit pomůcky a zvládne asistenci při výkonu.

Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny (90 minut). Organizace řízení učební činnosti: -

rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu.

Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Jednotlivé typy punkčních jehel, punkční soupravy, dezinfekce, tampony, rukavice, sterilní krytí, zkumavky, dokumentace, emitní miska. Klíčové kompetence: -


136

-


-


-


-

kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi,

-


-

kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám.

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Punkce, punkční jehla, punktát. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha : Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Mikšová, Z., Janošíková, M., Zajíčková, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Vsetín: NALIOS, 1998. ISBN 8024714434. Multimediální trenažér ošetřovatelské péče. [online]. c 2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: . Text: PUNKCE −

nabodnutí tělní dutiny, kloubu, orgánu nebo pathologického útvaru za účelem diagnostickým nebo therapeutickým,

−

získaná tělesná tekutina nebo vzorek tkáně se nazývá punktát,

−

používá se při tom dutá jehla, tzv. kanyla, trokar.

Punkční kanyly a trokary: −

ostrá, hladká, průchodná, sterilní jehla,

−

skládá se z – kanyly různé délky, průsvitu a mandrénu,

−

rukojeť – lepší manipulace,

−

vyrobeno z – kovového materiálu k opakovanému použití nebo k jednorázovému použití,

−

někdy – jehla běžného typu.

Punkce dle účelu: Diagnostický: −

odběr tekutiny (transsudát, exsudát), (nejčastěji hnis, krev),

137

−

odběr tkáňového vzorku na vyšetření histologické (tkáň), cytologické (buňka), mikrobiální (kultivace), biochemické,

−

probatorní.

Transsudát – tekutina nezánětlivého původu, −

vzniká přestupem tekutiny z cév,

−

hustota je nižší než 1015.

Exudát – tekutina zánětlivého původu, −

zkalený, nažloutlý, mírně lepkavý,

−

hustota je větší než 1016-1020, obsahuje bílkoviny.

Terapeutický: −

evakuace tekutiny nebo plynu (odstranění útlaku – hemoperikard, hemothorax, PNO, ascites),

−

instilace léků,

−

drainage, popř. lavage navazující na punkci,

−

evakuační – odlehčení tkání a orgánů od útlaku.

Dle provedení: −

přímočará,

−

schodovitá (specifický absces, kloub) – ochrana před infekcí.

Dle znalosti punktovaného útvaru: −

cílená,

−

probatorní.

Punktované prostory: Přirozené dutiny (žíly, tepny, pleurální, perikardová, peritoneální, klouby, močový měchýř, paranasální sinusy, Douglasova prostoru, plodové vody, míšní kanál, mozkové komory, sternum) Parenchymatózní orgány (játra, ledviny, slezina, mízní uzliny) a kostní dřeň (aspirační biopsie nebo trepanobiopsie). Patologické útvary (cysta, absces, nádor, hematom atd.). Punkce se provádějí: −

k injekci tekutých léčiv (např. i.v injekce),

−

k odběru tělesných tekutin – krev, moč, kloubní tekutina, mozkomíšní mok, pobřišniční a pohrudniční tekutina, kostní dřeň,

−

k odběru vzorku tkáně – boipsie,

−

vypuštění patologicky nahromaděné kapaliny (např. hnis v abscesu),

138

−

k vypuštění nahromaděného plynu (např. střevo, pohrudnice, žaludek).

Provedení: Povrchově uložené útvary je možno punktovat naslepo - některé orgány se punktují snadno, například krevní cévy, kůže nebo játra. Cílené punkce hlouběji uložených orgánů se provádějí pod vizuální kontrolou pomocí UZ nebo CT: −

kde je punkce obtížná nebo je kvůli riziku poškození daného orgánu (nebo sousedních orgánů) nebezpečná, například u sleziny, žlučníků nebo střev,

−

nutností je zachování pravidel asepse,

−

některé punkce jsou bolestivé a člověk z nich může mít strach, je možné použít lokální anestezii nebo podat sedativum.

Obecné zásady: 1. Psychika nemocného: −

edukace – Co? Proč? Jak?

−

pomůcky nepřipravovat před pacientem,

−

neukazovat pacientovi punktát,

−

Pozor na předešlou zkušenost, zkušenost spolupacientů, rodiny.

2. Asepse: −

sterilní pomůcky, rukavice,

−

dezinfekce místa vpichu,

−

asepticky provádět výkon.

3. Poloha: −

zajistit správnou polohu,

−

zajistit bezpečí u dětí.

4. Sledovat pacienta při výkonu: −

FF, barvu kůže, vzhled, subjektivní pocity,

−

Oxymetr.

5. Péče o nemocného po výkonu: −

sledovat místa vpichu,

−

sledovat FF dle ordinace lékaře,

−

uložení pacienta do správné polohy,

−

sledovat psychický stav pacienta.

139


Výplach žaludku

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Zdravotnický asistent v oblasti základní ošetřovatelské péče pod odborným dohledem odebírá biologický materiál, provádí výplach žaludku. Vzdělávací oblast: Ošetřovatelství. Tematický okruh: Odběr biologického materiálu. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

Po prostudování kapitoly žák vysvětlí pojem biologický materiál a vysvětlí účel jeho odběru.

-

Popíše postup při výplachu žaludku a jeho důvody.

Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny (90 minut). Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Kussmaulova sonda, Janetova stříkačka, emitní miska, rukavice, odběrové zkumavky, uzavřená souprava na výplach žaludku. Klíčové kompetence: -


-


140

-


-


-


Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Kussmaulova sonda, odběrové zkumavky, výplach. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha : Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Mikšová, Z., Janošíková, M., Zajíčková, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Vsetín : NALIOS, 1998. ISBN 8024714434. Text: VÝPLACH ŽALUDKU −

jedná se o vyprázdnění žaludku za účelem léčebně-diagnostickým, k eliminaci perorálně požitých jedů,

−

provádí se ústy přes zavedenou Kussmaulovu sondu.

Indikace: −

úrazové x neúrazové.

Kontraindikace: −

hrozící aspirace,

−

traumatiace orofaryngu nebo jícnu,

−

pergorace jícnu v případě požití erozivních látek,

−

při otravách kyselinami, louhy, petrolejem, benzínem.

Pomůcky: −

klasické x uzavřený systém (EASI-LAV),

−

Kussmaulova sonda,

−

mesocain gel,

−

rukavice,

−

Janetova stříkačka,

−

Seňoransovo čerpadlo (dnes už se prakticky nepoužívá),

−

emitní miska,

−

pruh náplasti,

141

−

fonendoskop,

−

zkumavka na odběr žaludečního obsahu,

−

igelitová zástěra, ústenka, galoše,

−

2x kbelík, džbán,

−

trychtýř se spojovací hadicí,

−

popř. dle ordinace lékaře – antidotum, Carbosorb, kuchyňská sůl, projímadlo,

−

nebo – použít uzavřený lavážní systém Easi-Lav.

Postup: −

při vědomí x v bezvědomí,

−

klasický x uzavřený systém.

Výplach žaludku u nemocného při vědomí: −

předpoklad – spolupracující nemocný, který je schopen zvracet,

−

poučíme a psychicky připravíme nemocného na výkon,

−

nutno – vyjmout umělý chrup,

−

uložíme nemocného do Fowlerovy polohy a asistujeme lékaři při zavádění sondy,

−

pije sám připravený solný roztok (1 lžíce soli na 1 litr vody),

−

poučit – nutno rychle vypít velké množství roztoku,

−

po výplachu – vypije dle ordinace lékaře roztok asktivného uhlí,

−

nutno – po celý výkon sledovat stav nemocného,

−

vypláchne si dutinu ústní,

−

provedeme očistu nemocného.

Výplach žaludku u nemocného v bezvědomí: −

nemocného v bezvědomí uložíme do polohy na boku se sníženou hlavou,

−

vyjmeme umělý chrup,

−

asistujeme při zavádění sondy (45-55 cm),

−

nutno – kontrola uložení sondy,

−

nutno – před zahájením výplachu odebrat vzorek na vyšetření pomocí Janetovy stříkačky,

−

na konec sondy napojíme spojovací hadici s trychtýřem,

−

vléváme 300-400 ml solného roztoku ohřátého na 36-37 °C a sledujeme, jak se tvoří vír v trychtýři,

−

po vytvoření víru sklopíme trychtýř pod úroveň žaludku a necháme vytékat vyplachovací tekutinu smíšenou se žaludečním obsahem,

−

tento postup opakujeme, dokud nevytéká za žaludku úplně čistá tekutina (8-10 litrů),

−

na závěr je možné dle ordinace lékaře aplikovat ordinovaný roztok antidota,

−

nutno – po celý výkon sledovat stav nemocného.

142

Výplach žaludku pomocí soupravy Easi-Lav: −

postupujeme dle pokynů výrobce.

Ukončení: −

sondu pomalu vytahujeme za současného otírání čtvercem buničité vaty,

−

dekontaminace pomůcek,

−

očista nemocného a uložení na lůžko,

−

dekontaminace prostředí,

−

zajistíme předání odebraného materiálnu do laboratoře.

143


Převazový vozík

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonů, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Chirurgické výkony. Mezioborové přesahy a vazby: klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

Po prostudování kapitoly žák definuje pojem převazový vozík a jeho význam.

-

Vysvětlí odlišnost vybavení převazového vozíku na aseptickém a septickém oddělení.

Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny (90 minut). Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Převazový vozík, nástroje, emitní misky, rukavice, léčivé roztoky, masti, tinktury, obvazový materiál. Klíčové kompetence: -


-


144

-


-


-


-

kopetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám,

-

kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informace.

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Převazový vozík, aseptický, septický. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha: Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Mikšová, Z., Janošíková, M., Zajíčková, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. Vsetín: NALIOS, 1998. ISBN 8024714434. Text: Převazový vozík −

jde o základní vybavení všech ambulantních i lůžkových oddělení,

−

vybavení odpovídá charakteru oddělení (aseptické, septické).

2 etážový pojízdný vozík −

horní plocha – sterilní pomůcky,

−

spodní plocha – nesterilní pomůcky,

−

boky – odpadový materiál.

Převazový vozík – horní plocha: −

toulec s podávkami,

−

kazety s nástroji – pinzety, nůžky, peány, sondy,

−

buben se sterilním materiálem – dnes – steriking – mulové čtverce, tampóny, štětičky, longety,

−

lahvičky s roztoky – lihobenzin, benzin, 3 % Peroxid vodíku, Borová voda, dezinfekční roztoky – Jodisol, Persteril,

−

zásypy – Framykoin, Dermatol,

−

tekuté obvazy – Novikov, Akutol.

Převazový – dolní plocha: −

rukavice,

145

−

emitní misky,

−

obvazový materiál – obinadla, náplasti, buničitá vata, obvazová vata, dlahy, dýhy, štětičky, točenice,

−

náplasti,

−

převazové nůžky.

Péče o převazový vozík: −

denně po převazech – mechanická očista, dezinfekce,

−

doplnit materiál,

−

doplnit roztoky,

−

bubny – vyměnit a doplnit a připravit na sterilizaci,

−

odstranit použitý materiál,

−

péče o pomůcky a použité nástroje,

−

péče o emitní misky.

Převazový vozík septické oddělení: vše jako u aseptického oddělení + −

nástroje – lžičky, kanyly, sondy, šicí materiál, nástroje k šití

−

druhy drénů, zavírací špendlík,

−

léčebné roztoky – Peruánský balzám, Višňovského balzám,

−

léčebné masti – Borová vazelína, Framykoinová mast,

−

kazeta s mastným tylem,

−

antiseptické obvazy – Inadin, Actisorb plus,

−

roztoky organických barviv – mají antiseptický účinek: - k výplachu – Rivanol, - k potírání – Gengiálová violeť, Briliantová zeleň,

−

pasty – zinková pasta,

−

gumovky nebo podložky na jedno použití

Manipulace se sterilním materiálem Podávkový způsob: −

chirurgické nástroje jsou uloženy ve sterilních kazetách,

−

vyjímají se pomocí podávkových kleští,

−

chytají se – za střed,

−

nabízejí se – úchopovou částí.

Bezpodávkový způsob: −

chirurgické nástroje jsou jednotlivě zabalené v obalu (steriking),

−

obal se roztrhne na straně úchopové a z této strany se nabízí k manipulaci.

146

Zásady pro manipulaci se sterilním materiálem: -

podávkové kleště – podáváme středem, nesmíme se dotknout toulce,

−

nesmí dojít ke znesterilnění materiálu,

−

nástroje – lékaři úchopovou částí,

−

tampon – držet za okraj,

−

dezinfekční roztok – 10 cm nad emitní miskou,

−

štětičky, špachtle – namáčíme jen 1x do roztoku,

−

do kazety nesmíme sahat rukou,

−

víko – pokládáme vnější částí na podložku a ihned po použití zavíráme,

−

na každý převaz – čistá emitní miska,

− třídíme odpad, ruce – vždy po každém převazu dezinfekce.

147


Vyprazdňování tlustého střeva - klyzma

Název školy:


Vypracovala:

PhDr. Václava Holubová

Anotace: Zdravotnický asistent v oblasti základní ošetřovatelské péče pod odborným dohledem odběr biologického materiálu, odběr moče na vyšetření, sleduje vyprazdňování nemocného. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Fyziologické funkce. Mezioborové přesahy a vazby: Klinická propedeutika, ošetřování nemocných, somatologie, psychologie a komunikace. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. – 4. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

Žák zná a dokáže použit odbornou terminologii vztahující se k vyprazdňování tlustého střeva.

-

Žák popíše a umí provést jednotlivé druhy klyzmat.

Předpokládaný časový nárok: 4 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, praktické ukázka, procvičování, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Odborná učebna ošetřovatelství – jedna skupina. Nutné pomůcky: Rektální rourka, irigátor, emitní miska, roztok, vazelína, buničitá vata, ústní lopatka, podložní mísa. Klíčové kompetence: -


-


-


-


148

-


Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Defekace, klyzma. Použitá literatura: Kelnarová, J. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 2. ročník. Praha: Grada publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3. Turková, Z. Somatologie 2, metodický návod pro učitele středních zdravotnických škol. SCIENTIA MEDICA, spol.s.r.o 1995, ISBN 80-85526-49-2. Nejedlá, M. Fyzikální vyšetření pro sestry. Praha: Grada publishing.a.s. 2006.ISBN 80-247-11508. Text: Anatomie a fyziologie tlustého střeva (colon) Jednotlivé úseky tlustého střeva: -

ceacum – apendix vermifirmis,

-

colon ascendent,

-

colon transversum,

-

colon descendent,

-

colom sigmoideum,

-

ampula,

-

rektum.

149

Zdroj: http://www.kolorektum.cz/res/image/public/tluste-strevo-schema.png Jedná se o konečný úsek zažívacího ústrojí, který je dlouhý asi 1,5 m. Dochází zde ke konečnému zpracování potravy. Vstřebává se zde voda a probíhají zde hnilobné procesy, vytváří se zde stolice. © Metodický list Vyprazdňování tlustého střeva - klyzma, SZŠ a VOŠZ Žďár nad Sázavou

Defekace: Vyprázdnění tlustého střeva. Probíhá formou míšního reflexu. Centrum pro defekaci se nachází v sakrální míše. Odtud jdou informace do centrální nervové soustavy. Faktory ovlivňující defekaci: -

věk a vývojové stádium jedince,

-

strava,

-

příjem tekutin,

-

aktivita,

-

způsob života,

-

soukromí při vyprazdňování,

-

psychické faktory.

Stolice: Množství stolice závisí na množství přijaté potravy. Obsahuje 10-15% nestrávených zbytků potravy, 1015% hlenu a odloupaných epitelií, 75% vody. Hodnocení stolice -

pravidelnost vyprazdňování,

150

-

barva stolice,

-

konzistence,

-

příměsi.

Pravidelnost vyprazdňování: -

stolice má odcházet 1x denně, ale je to děj individuální,

-

obstipace – zácpa (orgánová, habituální, sekundární),

-

diarea – průjem,

-

inkontinence – samovolný odchod stolice,

-

paradoxní průjem – obtékání stolice – velmi nebezpečné.

Barva stolice: -

fyziologicky je stolice žluto – hnědá, je podmíněná přítomností žlučových barviv,

-

acholická stolice – stříbřitě šedá, chybí žlučová barviva,

-

meléna – červená dehtovitá stolice, natrávená krev ve stolici,

-

zelená – způsobená potravou nebo při infekci např. salmonela.

Konzistence stolice: -

formovaná,

-

vodnatá,

-

kašovitá,

-

bobkovitá,

-

skybala – velmi tuhá stolice, nutné digitální vybavení stolice.

Příměsi: -

krev – enteroragie – čerstvá krev ve stolici, meléna – natrávená krev ve stolici,

-

hlen,

-

hnis,

-

paraziti.

KLYZMA – DEFINICE, ROZDĚLENÍ Klyzma (nálev) je definován jako pravení tekutiny do tlustého střeva přes konečník. Rozdělení: -

očistné – vyplachuje střevo,

-

projímavé – změkčuje stolici,

-

léčebné – zavádí lék na sliznici střeva,

-

diagnostické – zavádí do tlustého střeva kontrastní látku.

151

Pomůcky pro provedení nálevu: -

gumovou rektální rourku,

-

rukavice,

-

vazelína,

-

emitní miska,

-

roztok pro vpravení,

-

pomůcky pro vpravení roztoku,

-

buničitou vatu,

-

jednorázovou podložku.

Irigátor:

Zdroj:http://www.martinkos.estranky.cz/img/picture/1329/Combination_enema_and_douche_syringe.jp g. Příprava nemocného: -

vysvětlení, popis výkonu,

-

doporučíme, aby při výkonu zhluboka dýchal,

-

poučíme, aby tekutinu v sobě zadržel co nejdéle,

-

zajištění vhodné polohy,

-

zajištění intimity nemocného.

OČISTNÉ KLYZMA Indikace: -

při zácpě,

-

před RTG vyšetřením,

-

před operací a jinými zákroky,

-

před porodem.

Pomůcky: -

rektální rourky příslušné velikosti,

152

-

irigátor,

-

peán na přerušení toku vody,

-

vazelína,

-

dřevěná lopatka,

-

gumové rukavice,

-

buničitá vata,

-

emitní miska,

-

infúzní stojan,

-

podložní mísa.

-

vlažná voda asi 1l.

Příprava na výkon: -

poučení a vysvětlení výkonu nemocnému,

-

zajištění polohy, na boku, na zádech,

-

zajištění soukromí nemocného,

-

příprava a kontrola pomůcek.

Pracovní postup: -


-

příprava prostředí a nemocného, vhodná poloha

-

do irigátoru dáme vodu a zavěsíme jej na infuzní stojan,

-

oblékneme si rukavice,

-

konec rektální rourky natřeme vazelínou a zavedeme ji do konečníku,

-

postupně vpouštíme vodu,

-

kontrolujeme nemocného,

-

než vyteče voda z irigátoru, přerušíme hadici peánem,

-

poté vytahujeme rourku z konečníku a zároveň jí otíráme buničitou vatou,

-

požádáme nemocného, aby co nejdéle zadržel tekutinu v konečníku,

-

úklid pomůcek, záznam do dokumentace.

PROJÍMAVÉ KLYZMA Indikace: -

nejčastěji při zácpě nemocného,

-

provádí se ve formě – mikroklyzmatu - kapénkového klyzma,

-

obě jsou méně objemná a nemocný je déle udrží,

-

vpravená tekutina rozmělní tuhou stolici.

Mikroklyzma - klyzma s malým obsahem tekutiny. Pomůcky: -

ricinový nebo glycerinový olej,

153

-

Janetova stříkačka,

-

slabší rektální rourka,

-

ostatní pomůcky jsou shodné jako u očistného klyzmatu.

Postup: -


-

poučení nemocného,

-

zajištění vhodné polohy a soukromí nemocného,

-

nasadíme si rukavice,

-

do stříkačky natáhneme ordinované množství oleje,

-

stříkačku nasadíme na rektální rourku,

-

postupně vpravujeme látku do konečníku,

-

ukončení výkonu a úklid pomůcek, záznam do dokumentace.

Kapénkové klyzma: -

podání tekutiny do tlustého střeva po kapkách,

-

výkon se neprovádí tak často.

Speciální pomůcky: -

infuzní lahev s fyziologickým roztokem,

-

infuzní převodní souprava,

-

slabá rektální rourka nebo Nelatonův katétr.

DIGITÁLNÍ VYBAVENÍ STOLCE Pokud se nemocný nevyprázdní několik dnů a nepomůže žádný prostředek, volíme digitální vybavení stolice. Důvod – vzniká skybala a následně neprůchodnost střeva. Výkon by měl provádět lékař. Pomůcky a postup: -

vazelína,

-

rukavice,

-

podložní mísu,

-

buničitou vatu,

-


-

poučení nemocného,

-

uložení nemocného do vhodné polohy,

-

lékař si navleče rukavice a potře je vazelínou,

-

provede vyšetření per rektum a postupně začne vyjímat z konečníku stolici,

-

někdy tento výkon vyvolá defekační reflex,

-

při komplikacích např. krvácení je nutno přestat.

154


Kostra

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:

Mgr. Anna Kotvrdová

Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o opěrné soustavě člověka. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků. Při práci je využíváno modelů kostí, skeletu. Vzdělávací oblast: Odborné - Somatologie. Tematický okruh: Soustava opěrná – kostra. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie, Tělesná výchova. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Metodický list slouží k procvičení znalostí kostry. Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina. Organizace řízení učební činnosti: Samostatná práce žáků, možná i práce ve dvojicích. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Pracovní listy, kostra. Klíčové kompetence: -

Komunikativní,

-


-

vedoucí k učení,

-

odborné kompetence.

155

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Kostra, kost, lebka, žebra, kost pažní, kost stehenní, obratle, páteř, spojení kostí, klouby. Použitá literatura: ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. ČERNÍK, Vladimír. BIČÍK, Vítězslav. MARTINEC, Zdeněk. Přírodopis 3, Biologie člověka se základy etologie a genetiky. 1.vyd. SPN Praha,:2003. 80 s. ISBN 85-85937-97-2. Obr.1: Lebka zboku. ČERNÍK, Vladimír. BIČÍK, Vítězslav. MARTINEC, Zdeněk. Přírodopis 3, Biologie člověka se základy etologie a genetiky. 1.vyd. SPN Praha: 2003. 80 s. ISBN 85-85937-97-2. Obr. 2: Stavba kloubu, ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. Obr. 3: Stavba kosti [online]. [cit. 2013-09-13].

Dostupný

na:

<

http://vyuka.zsjarose.cz/index.php?action=lesson_detail&id=261>. Text:

Obrázek č. 1: Lebka zboku. ČERNÍK, Vladimír. BIČÍK, Vítězslav. MARTINEC, Zdeněk. Přírodopis 3, Biologie člověka se základy etologie a genetiky.

156

1. Do pravého sloupce tabulky doplň počty: Kolik je kostí lícních? Kolik je celkem obratlů? Kolik je žeber nepravých? Kolik je obratlů krčních? Z kolika obratlů je srostlá kost křížová? Kolik je kostí hrudních? Kolik je kostí zápěstních? Kolik je kostí spánkových? Kolik je celkem párů žeber? Kolik je žeber pravých? Kolik je obratlů hrudních? Kolik je obratlů kostrčních? Kolik je článků prstů u ruky? Z kolika kostí je srostlá kost pánevní? 2. Odpověz na otázky: Čím jsou spojeny kosti na lebce? Čím je k lebce připojena dolní čelist? Který kloub v těle je nejsložitější? Jak se nazývá měkké místo na lebce novorozenců? Co se tvoří v kostní dřeni? Které obratle jsou srostlé v jednu kost? Který kloub v těle se může nejvíce pohybovat? Z jakých částí se skládá kost hrudní? 3. Přiřaď k sobě správné pojmy: kyfóza lordóza

druhý krční obratel prohnutí páteře dozadu

extenze sternum

horní čelist prohnutí páteře dopředu

flexe

kost

nosič čepovec

první krční obratel kost hrudní

os frontale

kost čelní

157

os skelet

dolní čelist humerus

kost pažní maxila

kostra ohnutí

mandibula

natažení

4. Popiš stavbu kloubu podle obrázku:

Obrázek č. 2: Stavba kloubu, ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 5. Nakresli a popiš stavbu kosti na průřezu:

158

Správné odpovědi (pro učitele): 1. Popiš kosti lebky podle obrázku:

2. Do pravého sloupce tabulky doplň počty: Kolik je kostí lícních?

2

Kolik je celkem obratlů?

33-34

Kolik je žeber nepravých?

3

Kolik je obratlů krčních?

7

Z kolika obratlů je srostlá kost křížová?

5

Kolik je kostí hrudních?

1

Kolik je kostí zápěstních?

8

Kolik je kostí spánkových?

2

Kolik je celkem párů žeber?

12

Kolik je žeber pravých?

7

Kolik je obratlů hrudních?

12

Kolik je obratlů kostrčních?

4-5

Kolik je článků prstů u ruky?

3 (2palec)

Z kolika kostí je srostlá kost pánevní?

3

3. Odpověz na otázky: Čím jsou spojeny kosti na lebce?

švy

159

Čím je k lebce připojena dolní čelist?

kloubem čelistním

Který kloub v těle je nejsložitější?

koleno

Jak se nazývá měkké místo na

velký lupínek / fontanela

lebce novorozenců? Co se tvoří v kostní dřeni?

červené a bílé krvinky, krevní destičky

Které obratle jsou srostlé v jednu kost?

křížové

Který kloub v těle se může nejvíce pohybovat?

ramenní

Z jakých částí se skládá kost

rukojeť, tělo, mečovitý

hrudní?

výběžek

4. Přiřaď k sobě správné pojmy: 1.kyfóza

7.druhý krční obratel

2.lordóza 3.extenze

1.prohnutí páteře dozadu 12.horní čelist

4.sternum

2.prohnutí páteře dopředu

5.flexe 6.nosič

9.kost 6.první krční obratel

7.čepovec 8.os frontale

4. kost hrudní 8.kost čelní

9.os 10.skelet

13.dolní čelist 11.humerus

11.kost pažní

10.kostra

12.maxila 13.mandibula

5.ohnutí 3.natažení

5. Popiš stavbu kloubu podle obrázku: a. kloubní chrupavky b. kloubní hlavice c. kloubní jamka d. kloubní vazy e. synovie

160

6. Nakresli a popiš stavbu kosti na průřezu:

161


Ošetřování nemocného s bolestí

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:


Anotace: Zdravotnický asistent pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonů, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Ošetřovatelství. Tematický okruh: Ošetřování nemocného s bolestí. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, Psychologie a komunikace, První pomoc. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (2. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

žák dokáže rozdělit typy bolesti a její charakter i intenzitu,

-

žák dokáže popsat projevy bolesti,

-

žák dokáže pracovat s mapou bolesti a škálou bolesti,

-

žák dokáže zaznamenávat informace o prožívání bolesti nemocných,

-

žák popíše tradiční i netradiční metody léčby bolesti, ošetřovatelské problémy a jejich řešení.

Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka, diskuse, praktické ukázky. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Pravítka škály bolesti, krabičky s různými analgetiky.

162

Klíčové kompetence: Komunikativní, personální a sociální, kompetence k řešení problému, vedoucí k učení. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví, etická a náboženská výchova. Klíčová slova: Bolest akutní, chronická, škála bolesti, strach, analgetika, informovanost, rozhovor, léčba bolesti. Použitá literatura: KELNAROVÁ, Jarmila a kolektiv. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2.ročník, 1. díl. 1.vydání. Grada Publishing, Praha 2009. 228 s. ISBN 978-80-247-3105-6. MLÝNKOVÁ, Jana. Pečovatelství, 1. díl, Učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost, 1. vydání, Grada Publishing, Praha 2010. 269 s. ISBN 978 – 80 -247-3184-1 Obr. 1 a 2: Dětské analogové škály – archiv CSZŠ s.r.o., Grohova Obr. 3 a 4: Analogové škály pro dospělé – archiv CSZŠ s.r.o., Grohova Obr. 5: Krabička s analgetickou náplastí – archiv CSZŠ s.r.o., Grohova Obr. 6: Klipart aplikace Word Text: TYPY BOLESTI: A/ DLE MÍSTA VZNIKU - Somatická – povrchová z kůže, -

o hluboká z pohybového aparátu a vaziva. Viscerální, útrobní – vzniká při spazmech hl. svalstva, při nedostatečném prokrvení, zánětech.

-

Vychází z dutiny břišní a z d. hrudní. Neurogenní – vzniká při dráždění nerv. vlákna a drah, má vystřelující charakter (např.

-

fantómové bolesti pahýlu po amputaci končetiny vyvolanou drážděním nervu pahýlu). Myofasciální – spouštěcí oblast je umístěna jinde než místo, které je bolestí postiženo. Jinde bolí a jinde je zdroj bolestí.

B/ Z HLEDISKA PRŮBĚHU NEMOCI: - Akutní - trvá méně než 6 měsíců, dá se přesně lokalizovat. -

Chronická – trvá déle jak 6 měsíců, těžko se určuje začátek bolesti, způsobuje změny psych., egocentrismus, deprese, únavu, změny fyzické a sociální – osamělost, inaktivita.

POSUZOVÁNÍ BOLESTI: 1. Lokalizace: -

ohraničená,

-

difúzně rozšířená.

163

Mapa bolesti – plošné zobrazení lidské postavy, N. barevně označí. 2. Druh. 3. Intenzita – slovní označení bolesti: 0 – žádná, 1 – nepatrná, 2 – mírná, 3 – střední, 4 – mučivá, 5 – nesnesitelná.

164

Hodnocení bolesti: Obr. 1 a 2: Dětské analogové škály. Archiv CSZŠ s.r.o., Grohova.

Obr. 3 a 4: Analogové škály pro dospělé. archiv CSZŠ s.r.o., Grohova.

Posuzování bolesti z nonverbálních projevů klienta: Paralingvistické projevy bolesti- naříkání, vzdechy, pláč, sykání Mimické projevy- grimasy Úlevové polohy

165

Obrázek č. 6

Aktivita vegetativního nerv. systému- zrychlení pulsu až arytmie, zvracení, zarudnutí obličeje, šokový stav. TERAPIE BOLESTI Tradiční - farmakologická Nové terapie: -

Placebo efekt,

-

sugesce, hypnóza,

-

relaxace,

-

akupunktura, akupresura.

Farmakologická léčba bolesti: Středně silná bolest: - Analgetika - antipyretika (př. Paralen, Ataralgin). -

Spasmolytika (př. Algifen, Ibuprofen).

Silná bolest: - Analgetika – anodyna (Tramal, Protradon). Velmi silná bolest: - Opiáty:

Injekční (př. Morphin, Dolsin). Náplasťové (př. Durogesic, Transtec).

166

Obr. 5: Krabička s analgetickou náplastí. archiv CSZŠ s.r.o., Grohova

OŠETŘOVATELSKÉ PROBLÉMY: -

Akutní bolest z důvodu porušené tkáně.

-

Chronická bolest v souvislosti se strachem, s velkou aktivitou, s neefektivní léčbou bolesti. Nedostatečné vyrovnání N. v souvislosti s dlouhodobě trvající stálou bolestí.

-

Strach vzhledem k očekávané bolesti. Omezená pohyblivost v souvislosti s bolestí.

-

Nedostatečná sebepéče vzhledem k bolesti. Narušení spánku vzhledem ke zvýšenému pociťování bolesti v noci.

Cíle ošetřovatelské péče – boj proti bolesti: - N. udává zmírnění – odstranění bolesti, strachu, úzkosti, -

N. udává zlepšení pohody, N. udává opět normální spánek,

-

N. neprojevuje nonverbální projevy bol., pokračuje v aktivitách, které prováděl před vznikem bol.,

-

N. zná účinky léků a snaží se snižovat jejich užití s pomocí psych. metod.

AKTIVITY SESTRY: -

Rozhovor sestry, ochota vyslechnout. Seznámit se s bolestí N. (n. ví, že mu sestra věří).

-

Pohotově reagovat na potřeby N. Zabezpečit opatření proti bolesti dříve než bolest zesílí.

-

Informovat nemocného před bolestivými procedurami (popsat, upozornit).

-

Používat haptické podněty ke zklidnění (dotyk, držení za ruku, pohlazení, někdy masáž bolavého místa).

-

Redukovat faktory, které zhoršují bolest (izolace, hluk, horko, světlo, únava).

167

-

Uložit do úlevové polohy. Naučit nemocného relaxačním technikám (pomalé rytmické dýchání, poslech hudby,

-

regulované představy). Přikládat d. p. teplo nebo chlad (relaxace svalů působením tepla, chlad redukuje otok).

-

Posilovat aktivitu nemocného.

-

Informovat o tradičních i méně známých formách léčby bolesti. Zapojit do boje s neúčinnou (chronickou) bolestí příbuzné nemocného (př. u nádorových onemocnění, bolestí zad).

168


Soustava kožní

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:


Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o soustavě kožní. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků. Při práci je využíváno nástěnných obrazů, modelů. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Somatologie. Tematický okruh: Soustava kožní. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

Žák objasní složení a funkci kůže a přídatných kožních orgánů.

Předpokládaný časový nárok: 4 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka, diskuse, praktické ukázky. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Dataprojektor, počítač, model kůže. Klíčové kompetence: Komunikativní, personální a sociální, vedoucí k učení, odborné kompetence. Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví.

169

Klíčová slova: Kůže, pokožka, škára, podkožní vazivo, receptory, chlupy a vlasy, nehty, potní a mazové žlázy, mléčná žláza. Použitá literatura: ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. KŘIVÁNKOVÁ, Markéta, HRADOVÁ Milena., Somatologie, Učebnice pro střední zdravotnické školy. Grada Publishing Praha 2009. 214 s. ISBN 978-80-247-2988-6. Obr. 1: Stavba kůže. [online] [cit. 2013-09-03]. Dostupný na: . Obr. 2: Otisk prstu.[online] [cit. 2013-09-03]. Dostupný pod licencí Creative Commons na. . Obr. 3: Řez nehtem. [online] [cit. 2013-09-03]. Dostupný na: . Obr. 4: Mléčná žláza. [online] [cit. 2013-09-03]. Dostupný na: . Text: Kůže – cutis, derma Je největší plošný orgán, plocha kůže je asi 1,5 - 1,8 m2, hmotnost přibližně 4,5 kg, skládá se ze tří vrstev: z pokožky, škáry, podkožního vaziva.

Obr. 1: Stavba kůže

170

Pokožka – epidermis Je tvořena několika vrstvami plochých buněk. Vrstvy nejblíže k povrchu rohovatějí (buňky odumírají,odlupují se ). Obsahuje pigmentové buňky (melanin), způsobují zabarvení kůže, zachycují UV záření. Škára – corium Je vazivovou vrstvou kůže, prostoupena cévami a nervy. V cévách může být zásoba krve, kterou v případě potřeby poskytuje jiným orgánům (až 1 litr krve). Škára je pružná a elastická. Jsou zde uloženy potní žlázy a mazové žlázy, vyrůstají vlasy a chlupy. Četná nervová zakončení (receptory) slouží pro vnímání bolesti, tepla, chladu a hmatu. Na některých místech těla jsou kožní lišty (např. bříška prstů), jejich charakter je pro člověka typický (využití v daktyloskopii) a je dědičný (využití v kriminalistice) Obr. 2: Otisk prstu

171

Podkožní vazivo Je řídké tukové vazivo, má význam jako zásoba energie. U mužů je více uloženo v ramenou, na břiše, u žen na stehnech a hýždích. Může se pohybovat. Funkce kůže: 1. Ochranná – chrání před škodlivými látkami – mikroorganismy, před účinky tlaku, nárazu, tření, mrazu, horka, před UV zářením chrání pigment 2. Udržování tělesné teploty – přebytečného tepla se organismus zbavuje kůží – pocením, vyzařováním, dotykem předměty s rozdílnou teplotou. Před tepelnými ztrátami chrání podkožní vazivo a zrohovatělá vrstva pokožky. 3. Vylučovací – potními a mazovými žlázami se vylučuje voda, sůl, kyseliny. 4. Vstřebávací – resorpční – pro vodu nepropustná, proto aplikujeme masti, krémy s tukem – k tišení bolesti, proti alergiím. 5. Smyslové – v kůži jsou uloženy tělíska – receptory pro vnímání tepla, chladu, hmatu, bolesti 6. Skladovací – tuk v podkožním vazivu – zásoba energie, uloženy vitamíny rozpustné v tucích – A, D, E, K, účinkem UV záření vzniká vitamín D. Přídatné kožní orgány: Chlupy a vlasy Vyrůstají z vlasového váčku, kam ústí i mazová žláza, výživu zajišťují cévy. Jsou připojeny drobné svaly – vzpřimovače chlupů („husí kůže“). Primární ochlupení: lanugo - chmýří u plodu a někdy i u novorozence. Před porodem opadá. Sekundární ochlupení – po narození – vlasy, řasy, obočí, ochlupení celého těla Terciární ochlupení – v pubertě, v dospělosti – v podpaží, v oblasti genitálií, vousy, chlupy v ušním boltci a nosním průduchu Nehty Vyrůstají z nehtového lůžka, jsou to zrohovatělé ploténky, ochraňují konečky prstů.

172

Obr. 3: Řez nehtem

Potní žlázy Stočené žlázy ve škáře, vývody na povrch pokožky. Nejvíce – čelo, dlaně, chodidlo. Chybí na rtech, nehtových lůžkách. Pot obsahuje – vodu, NaCl, kyseliny a jiné organické látky. Vytváří ochrannou vrstvu na kůži. Pocením se organismus zbavuje přebytečného tepla i vody (denně 1 až 15 litrů). Pachové žlázy - v podpaží, u genitálií – produkují aromatické látky, význam jen u zvířat. Mazové žlázy Uložené v blízkosti vlasových váčků, vylučují maz – obsahuje hlavně tuk. Promazává pokožku a chrání před promočením. Největší – nosní křídla, zevní zvukovod. Nejsou na dlaních a chodidlech. Mléčná žláza U žen se vyvíjí v pubertě vlivem pohlavních hormonů. Uložena v tukovém polštáři prsu. Skládá se z mnoha laloků a lalůčků, mají vývody a spojují se v mlékovodech, ty ústí na prsní bradavce. Na vrcholu prsu je pigmentovaný dvorec s vystouplou bradavkou. Funkční je na konci těhotenství a po dobu kojení. Důležité je preventivní vyšetření prsu pohmatem + vyšetření mízních uzlin v podpaží – prevence rakoviny prsu.

173

Obr. 4: Mléčná žláza

174


Srdeční a cévní systém

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:

Mgr. Anna Kovrdová

Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o srdečním a cévním systému. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků. Při práci je využíváno nástěnných obrazů, modelů. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Somatologie. Tematický okruh: Srdce a cévy. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: -

procvičování znalostí z anatomie a fyziologie srdce a cév.

Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina. Organizace řízení učební činnosti: Samostatná práce žáků. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Model srdce, pracovní listy v papírové podobě. Klíčové kompetence: -

personální a sociální, vedoucí k učení,

-

odborné kompetence.

175

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Srdce, srdeční systém, systola, diastola, průtok krve srdcem, okysličená krev, neokysličená krev, endokard, myokard, perikard, žíly, tepny, vlásečnice. Použitá literatura: ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. ČERNÍK, Vladimír. BIČÍK, Vítězslav. MARTINEC, Zdeněk. Přírodopis 3, Biologie člověka se základy etologie a genetiky. 1.vyd. SPN Praha, 2003. 80 s. ISBN 85-85937-97-2. Obrázek 1: Stavba srdce, [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupný . Text: 1. Přiřadte k těmto latinským pojmům správné české názvy: valva

srdce

diastola arteria pulmonalis

osrdečník srdečnice

myokard endokard

srdeční svalovina stažení srdce

cor valva tricuspidalis

plicní tepna chlopeň

systola perikard aorta

nitroblána srdeční ochabnutí srdce trojcípá chlopeň

2. Seřaďte pořadí průtoku krve srdcem (očíslujte 1 – 6): Z levé komory do aorty a do celého těla. Z plic plicními žilami do levé předsíně. Z pravé předsíně do pravé komory. Horní a dolní dutou žilou do pravé předsíně. Z levé předsíně do levé komory. Z pravé komory do plic plicní tepnou.

176

na

WWW

3. Popiš podle obrázku stavbu srdce:

Obrázek 1: Stavba srdce 4. Kde se nachází dvojcípá chlopeň? (vyber správnou odpověď): a. mezi levou předsíní a komorou, b. mezi pravou předsíní komorou, c. mezi plicnicí a aortou, d. mezi horní a dolní dutou žilou. 5. Odkysličená krev přitéká do srdce: (vyber správnou odpověď) a. b.

plicními žilami, srdečnicí,

c.

horní a dolní dutou žilou,

d.

plicní tepnou.

6. Jak se nazývá vnitřní výstelka srdeční dutiny? (vyber správnou odpověď) a.

endokard,

b. c.

perikard, epitel,

d.

myokard.

177

7. Napiš, zda je věta správná nebo nesprávná: Ze všech cév mají nejsilnější stěnu kapiláry. K výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi dochází přes stěnu kapilár. Arterie femoralis prochází stehnem. Hlavu a krk prokrvuje tepna podklíčková. Žíly na dolních končetinách jsou opatřeny chlopněmi.

178


Těhotenství, vývoj plodu, porod

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:

Mgr. Kotvrdová

Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o těhotenství, vývoji plodu, porodu. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků. Při práci je využíváno nástěnných obrazů, modelů. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Somatologie. Tematický okruh: Pohlavní ústrojí ženy, těhotenství, vývoj plodu, porod. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Žák popíše princip oplození vajíčka, průběh těhotenství a porodu, vzhled novorozence, význam kojení. Předpokládaný časový nárok: 2 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Frontální výuka, diskuse, ukázky z filmu. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Dataprojektor, počítač, videorekordér. Klíčové kompetence: -

komunikativní, personální a sociální,

-

vedoucí k učení, odborné kompetence.

179

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví, etická a náboženská výchova. Klíčová slova: Vajíčko, spermie, oplodnění, zárodek, plod, placenta, porod, hormony, kojení. Použitá literatura: ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. KŘIVÁNKOVÁ, Markéta, HRADOVÁ Milena., Somatologie, Učebnice pro střední zdravotnické školy, Grada Publishing Praha 2009. 214 s. ISBN 978-80-247-2988-6. Obr. 1: Oplození, [online] [cit. 2013-10-28]. Dostupný na WWW: < http://www.giobio.ic.cz/>. Obr. 2: Embryo, [online] [cit. 2013-10-28]. Dostupný na WWW: < http://www.giobio.ic.cz/>. Obr. 3: Uložení plodu,[online] [cit. 2013-10-28]. Dostupný na WWW: < http://www.giobio.ic.cz/>. Obr. 4: Placenta, [online] [cit. 2013-10-28]. Dostupný na WWW: < http://www.giobio.ic.cz/>. Obr. 5: Fáze porodu, [online] [cit. 2013-10-28]. Dostupný na WWW: < http://www.giobio.ic.cz/>. Text: Těhotenství Začíná oplozením vajíčka a končí porodem. Trvá 280 dní, 10 lunárních měsíců. Oplození vajíčka -

Nejpravděpodobněji v době ovulace (12.-16. den cyklu).

-

Spermie se pohybem bičíků dostanou do vejcovodů, nejaktivnější spermie pronikne do

-

Vajíčko se několikrát dělí, vznikne morula, později blastula (dutina vyplněná tekutinou).

vajíčka. Za několik hodin splynou membrány obou buněk. Zároveň putuje vejcovodem do dělohy, ve sliznici děložní se zárodek 5. - 7. den po oplodnění uhnízdí (nidace).

180

Obr. 1: Oplození Názvy období vývoje: 1. Zárodek (embryo) od 7 dne do 8 týdnů. 2. Plod (fetus) od 8 týdnů do porodu.

Obr. 2: Embryo

181

Obr. 3: Uložení plodu. Placenta – plodový koláč: -

Plně funguje od 3.měsíce plodu, je přirostlá k děložní sliznici.

-

Plod a placenta jsou spojeny pupečníkem, v němž jsou dvě tepny a jedna žíla.

Obr. 4: Placenta.

182

Funkce placenty: 1. Zajišťuje přísun O2 a živin z krve matky do krve plodu a odvod CO2 a zplodin. Krev matky a plodu se nemísí, výměna přes klky placenty. 2. Tvoří hormony: a.

HCG – od 10. dne po oplození do 3. měsíce udržuje v činnosti žluté tělísko důležité pro vývoj plodu,

b. progesteron – snižuje kontrakce dělohy (zamezí potratu), rozvoj mléčné žlázy, c. estrogeny – růst buněk svaloviny dělohy, růst mléčné žlázy, 3.

Chrání plod před škodlivinami od matky –bariéra.

Vývoj plodu První tři měsíce se vyvíjí všechny orgány a systémy. 1. měsíc – tluče srdce 3. měsíc - plod má vzhled člověka 5. měsíc - matka vnímá pohyby plodu. Dále všechny orgány dozrávají, rostou, plod se připravuje na samostatný život. V případě předčasného porodu v 7. měsíci je dítě schopno přežít. Krevní oběh plodu Plíce plodu nefungují, nahrazuje placenta. Srdce plodu má otvor mezi pravou a levou síní, a mezi plicnicí a aortou. Mísí se krev okysličená s odkysličenou. Po porodu se dítě nadechne, plíce se rozepnou a začínají dýchat, oba otvory se uzavřou. Porod První doba porodní – otevírací – trvá až 12 hodin. Nástup pravidelných kontrakcí dělohy, praská vak blan a odtéká plodová voda. Hrdlo dělohy se roztáhne. Druhá doba porodní – vypuzovací – 10 min až 1 hod. Prostup plodu porodními cestami. Rodička tlačí břišními svaly. Nejčastější polohou je podélná hlavičkou. Třetí doba porodní – k lůžku – 10 - 20 min. Děloha se stahuje, placenta se odloučí a porodí. Donošený novorozenec – hmotnost 3000 – 3500g, délka kolem 50 cm. Po prvním nadechnutí začne křičet, položí se matce na břicho, pupečník se nechá dotepat, podváže se 10 cm od bříška dvěma tkanicemi a mezi nimi přestřihne. Očistí se, zváží, změří, kontrola stavu sestrou, lékařem, označí se, zabalí. Na několik hodin se položí do postýlky na bok. Dnes většinou zůstává s matkou na pokoji.

183

Obr. 5: Fáze porodu. Období šestinedělí Po porodu se děloha zmenšuje do původní velikosti, odchází krev se zbytky placenty. Nebezpečí infekce gynekologických orgánů. Laktace – kojení Během těhotenství mléčná žláza roste. Vlivem hormonu prolaktinu se už před porodem vylučuje nejdříve mlezivo, 2. den po porodu mateřské mléko. Výdej mléka podporuje hormon oxytocin. Skladba mateřského mléka je pro dítě nejvhodnější, obsahuje i důležité protilátky. Kojením se vytváří úzký vztah mezi matkou a dítětem. Je vhodné kojit alespoň do 6. měsíců.

184


Zrakové ústrojí

Název školy:

CSZŠ Grohova

Vypracovala:


Anotace: Metodický list seznamuje se základními anatomickými a funkčními poznatky o zrakovém ústrojí. Klade důraz na jasné a srozumitelné členění poznatků, odborné i latinské názvosloví. Jeho součástí je i opakování poznatků. Při práci je využíváno nástěnných obrazů, modelů. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Somatologie. Tematický okruh: Zrakové ústrojí. Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (1. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Procvičování znalostí z anatomie a fyziologie oka a přídatných očních orgánů. Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina. Organizace řízení učební činnosti: Samostatná práce žáků. Organizace prostorová: Učební třída. Nutné pomůcky: Anatomické atlasy, pracovní listy v papírové podobě. Klíčové kompetence: -


-

vedoucí k učení,

-

odborné kompetence

185

Průřezová témata: Člověk a životní prostředí, člověk a svět práce, výchova ke zdraví. Klíčová slova: Oko, bělima, cévnatka, sítnice, tyčinky, čípky, čočka, sklivec, slzný aparát, víčka, řasy, spojivka, zrakový nerv, akomodace, duhovka, zornice. Použitá literatura: ROKYTA, Richard. MAREŠOVÁ, Dana. TURKOVÁ, Zuzana. Somatologie. 4.vyd. VIP Books Praha: 2006. 260 s. ISBN 978-80-87134-02-3. ČERNÍK, Vladimír. BIČÍK, Vítězslav. MARTINEC, Zdeněk. Přírodopis 3, Biologie člověka se základy etologie a genetiky. 1.vyd. SPN Praha, 2003. 80 s. ISBN 85-85937-97-2. Obrázek 1: Stavba oka [online]. .

[cit.

2014-05-26].

Text: 1. Popiš stavbu oka.

Obrázek č. 1 2. Kterými částmi oka prochází světlo, dopadající do oka? 3. Co obsahují slzy? 4. Jak reaguje zornice na světlo a tmu? 5. Jaký význam mají slzy? 6. Co tvoří vnější vrstvu oka? 7. Napiš, zda je věta správná nebo nesprávná (ano/ne):

186

Dostupný

na

WWW:

Světločivé buňky se nazývají tyčinky a čípky. Čočka je zavěšena na zrakovém nervu. Oko chrání víčka, řasy a slzy. Sklivec je komorová voda. Vnitřní vrstva oka se nazývá bělima. 8. Přiřaď k sobě správně tyto výrazy: tyčinky čípky

místo nejostřejšího vidění barevné vidění

akomodace

vidění za šera

komorová voda sítnice

je v přední oční komoře tři páry

slepá skvrna žlutá skvrna

retina nejsou zde tyčinky ani čípky

okohybné svaly

schopnost čočky měnit zakřivení

187


Poruchy oběhu krve a lymfy

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Téma Poruchy oběhu krve a lymfy seznamuje žáka s nejčastějšími patologickými změnami kardiovaskulárního a lymfatického systému. Důraz je kladen na příčiny onemocnění a jejich prevenci. Z pohledu závažnosti a nejčastější úmrtnosti nemocí oběhu krve a lymfy jsou žáci připravováni na to, aby byli vhodným způsobem schopni ovlivňovat svoje zdraví a zdraví spoluobčanů a aby si vytvářeli schopnost zodpovídat za svoje zdraví. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Patologie. Tematický okruh: Poruchy oběhu krve a lymfy. Mezioborové přesahy a vazby: Téma úzce navazuje na předmět somatologie, klinická propedeutika, ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (2. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Žáci jsou schopni charakterizovat selhání oběhového systému a vysvětlit jeho příčiny, uvést následky selhávání oběhového systému. Žáci popíší rozdíly mezi trombózou a embolií, vysvětlí pojem ateroskleróza, objasní její příčiny a rozliší stupně aterosklerózy. Orientují se v pojmech hypertenze a hypotenze. Stanoví zásady prevence onemocnění oběhového systému. Předpokládaný časový nárok: 4 vyučovací hodiny. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Výuka probíhá v klasické učebně, jedna hodina je situovaná do učebny výpočetní techniky pro možnost zkoušení pomocí testu v prostředí moodle.

188

Nutné pomůcky: Počítač s připojením na internet, obraz krevního a lymfatického oběhu, model srdce, model torza. Klíčové kompetence: -

komunikativní,

-

řešení problémových situací,

-

orientace v odborné terminologii,

-

využití znalostí ze somatologie,

-

učení,

-

práce s výpočetní a komunikační technikou,

-

pracovat a třídit informace.

Průřezová témata: Člověk a svět práce, člověk a životní prostředí, občan v demokratické společnosti, informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Zdraví, krevní oběh, ischemie, ateroskleróza, hypertenze, hypotenze, trombóza, embolie, otok, srdeční rytmus, arytmie. Použitá literatura: Horký, K., Lékařské repetitorium, Praha, Galén, 2005, ISBN 80-7262-351-6. Křivánková M., Hradová M., Somatologie, Učebnice pro střední zdravotnické školy, Grada Publishing, Praha 2009, 214 s., ISBN 978-80-247-2988-6. Langmeier, M., a kol., Základy lékařské fyziologie, Praha, Grada Publishing,a.s., 2009. ISBN 978-80247-2526-0. Mačák J., Mačáková J., Dvořáčková J., Patologie, 2., doplněné vydání, Grada Publishing, Praha 2012, 347 s., ISBN978-80-247-3530-6. Stříteský J., Halberstadt P., Patologie pro 2. ročník středních zdravotnických škol 2. díl, SCIENCIA MEDICA, Praha 1995, 80 s., ISBN 80-85526-47-6. Text: Úvodem do vyučovaného tématu je opakování ze somatologie – stavba a funkce srdce, řízení srdeční činnosti, krevní oběh, lymfatický systém. Patologie srdce a cév K poruchám oběhu krve může dojít selháváním (isuficiencí) srdce, cévního systému a vlivem odchylného složení krve. Tyto nemoci, kterým říkáme kardiovaskulární, jsou nejčastější a také na prvním místě v příčině úmrtí ve vyspělých zemích.

189

Selhání srdce Při zvýšeném pracovním zatížení srdeční svalovina zmohutní, zbytní (hypertrofuje). Srdce je schopno svoji práci vykonávat se zvýšeným výkonem, jde o kompenzovanou činnost srdce a pacient nemusí mít žádné potíže. Dojde-li však dlouhodobou námahou také k rozšíření komory (většinou při překonávání nějaké překážky), hovoříme o dekompenzaci srdeční činnosti. Komora nemůže přečerpat všechnu krev a ta se městná v ostatních částech srdce a v příslušných cévách. Příčiny selhávání srdce K selhávání srdeční činnosti nejčastěji dochází vlivem špatného prokrvení srdečního svalu tzv. ischemie myokardu. Méně častou příčinou bývají záněty různých částí srdce. •

Akutní insuficience levého srdce vede k rychle vznikajícímu městnání v žilách plicního oběhu a následnému prosakování tekutin do plicních sklípků. V plicích se tvoří plicní otok, pacient se dusí, má pěnu u úst, krční žíly jsou viditelné přeplněnou krví. Příčinou často bývá infarkt myokardu.

•

Chronické selhávání levého srdce je důsledkem pomalu vznikajícím přeplněním plicních cév a jejich následnému překrvení. Městnání v plicích přetěžuje pravou komoru, která hypertrofuje. Nemocní jsou dušní (subjektivní pocit nedostatku vzduchu) při větší námaze, později při jakékoliv zátěži. Objevují se otoky kolem kotníků, bérce a dolních končetin. Postupně vzniká ascites (otok v dutině břišní) a hydroperikard. Dušnost se projevuje především v noci a označuje se jako astma cardiále.

•

Akutní selhání pravého srdce vede většinou k rychlé smrti. Svalovina pravé komory je poměrně slabá a nemá schopnost dlouhodobě překonávat velké zatížení, kterým může být např. embolie plicní tepny (ucpání sraženinou).

•

Chronické selhání pravého srdce vyvolává hromadění krve a tekutin v oblasti horní a dolní duté žíly. Projevuje se výraznou náplní krčních žil, překrvením jater, sleziny, ledvin a sliznice žaludku a střev. Orgány jsou tužší ve své konzistenci.

Arytmie Normální frekvence srdeční činnosti se pohybuje v rozmezí 70 - 80 tepů za minutu. •

Tachykardie je zrychlená frekvence nad 90 tepů za minutu.

•

Bradykardie znamená zpomalení tepové frekvence pod 60 tepů za minutu.

•

Nepravidelný pulz se projevuje střídáním rychlé a pomalé frekvence.

•

Extrasystola je typická výskytem tepu navíc mezi pravidelnými tepy.

•

Fibrilace síní se projevuje rychlými stahy předsíní.

•

Fibrilace komor, míhání komor je stav, kdy může být až 180 tepů za minutu. Komory při tak rychlé práci nejsou schopny vykonávat dostatečně vydatné stahy. To vede ke špatnému prokrvování důležitých orgánů a v konečném důsledku k selhání cirkulace - zástavě srdeční činnosti a smrti.

Ischémie Ischémie (nedokrvení) je způsobena zúžením nebo uzavřením přívodné tepny. K tomu může dojít: •

stlačením cévy zvenku – kompresí,

190

•

uzavřením vnitřního průsvitu cévy – obstrukcí,

• spazmus cévy - křeč cévní stěny. Následky sníženého přívodu krve cévou do určité oblasti závisí na mnoha okolnostech - citlivostí tkáně na nedostatek prokrvení, rychlosti vzniku uzávěru, stavu celkové cirkulace. Dojde-li ke špatnému prokrvování postupně, mohou se vytvořit cévní spojky - anastomózy, které zajistí téměř normální zásobování krví. Infarkt Infarktem označujeme ischemickou nekrózu tkáně, která byla vyvolána zástavou přívodu okysličené krve. Podle toho, který orgán je postižen, rozlišujeme infarkt myokardu, ledviny, sleziny, plic, mozku, tenkého střeva, jater atp. Ateroskleróza Název ateroskleróza je složen ze dvou řeckých slov atharé - kaše, skleróz - tvrdý. V praxi se často setkáte s tím, že se používá také pojem arterioskleróza. Arterioskleróza je pojmem širším zahrnujícím arterioskleózu, aterosklerózu a Mönckebergovu mediokalcinózu. Arterioskleróza znamená, že jsou postiženy malé tepny a tepénky. To se projevuje ztluštěním jejich stěny a zúžením průsvitu, což vede k ischemii. Arteriosklerotické změny se nejčastěji objevují u pacientů s hypertenzí a diabetem. Ateroskleróza je onemocnění velkých a středních tepen např. koronárních, krkavice, tepen dolních končetin, aorty a tepen zásobujících střevní stěnu. Patologie krevního tlaku Normální krevní tlak se pohybuje v rozmezí 90 - 140 mm Hg u systolického tlaku a 60 - 90 mm Hg u diastolického tlaku. Při zvýšení fyzické i psychické námahy hodnoty tlaku stoupají. V klidu se tlak opět upravuje do normálních hodnot. Je-li potřeba diagnostikovat poruchy krevního tlaku, je nutné v klidu provést minimálně 2-3 měření. Hypertenze Na vznik zvýšeného krevního tlaku - hypertenze - má vliv mnoho činitelů. •

Primární hypertenze (esenciální) nemá zcela jasné příčiny vzniku, ale známe vyvolávající vlivy (obezita, alkoholismus, kouření, zvýšené solení). Srdce se zvětšuje (cor bovinus-býčí srdce) a přetěžuje především levou komoru. Tento typ hypertenze tvoří až 90% všech případů hypertenze.

•

Sekundární hypertenze má zpravidla příčinu v porušené funkci ledvin způsobenou především zánětlivým onemocněním ledvin.

•

Mezi další příčiny vzniku sekundární hypertenze patří: - kardiovaskulární příčiny, - neurologické a psychogenní, - těhotenská hypertenze.

191

Komplikace hypertenze: - krvácení do mozku, - zbytnění srdce, - urychlení aterosklerózy tepen, - poškození ledvin, - ischémie myokardu, - selhání levé komory. Hypotenze Snížený krevní tlak mohou mít někteří lidé trvale, aniž by pocítili nepříjemné příznaky. Náhlý pokles krevního tlaku se projevuje jako chorobný stav kolapsem a šokem. Mnohdy je příčinou psychogenní vliv a emoční labilita pacienta. Kolaps je stav, kdy se krevní řečiště rozšíří a dojde k nepoměru mezi jeho objemem a objemem kolující krve, přitom tkáně nejsou poškozeny nedostatkem kyslíku. Následkem je nedokrvení mozku a bezvědomí. Trombóza Trombóza je srážení krve v cévách za života člověka. Bývá většinou přichycený na stěnu cévy. Po jeho odtržení je vidět, že povrch cévy již není tak hladký a lesklý. Podle vzhledu rozeznáváme: •

červený trombus, který vzniká většinou v žilách a je tvořený červenými krvinkami, fibrinem a krevními destičkami

•

bílý trombus se objevuje v tepnách a skládá se převážně z fibrinu, krevních destiček a bílých krvinek

•

smíšený trombus se vyznačuje střídáním vrstev nažloutlých a červených.

Předpoklady pro vznik trombu tzv. Virchowova triáda •

porušení výstelky cévy způsobené aterosklerózou, toxickým poškozením, zánětem nebo při zavádění kanyl do cévního systému. Tvorba trombů často navazuje na záněty žil tromboflebitidy. Trombóza bez známek zánětu se nazývá flebotrombóza.

•

zpomalení toku krve - proudí-li krev v cévách neustále nemohou se červené krvinky usazovat. Tam, kde se v žilách cévní průsvit rozšiřuje, vytvářejí se flebektázie. Krevní proud je silně zpomalen, objevuje se vírové proudění s možností usazování červených krvinek.

•

zvýšení srážlivosti krve je způsobeno uvolňováním tkáňového tromboplastinu např. při infekcích nebo traumatických procesech (úrazy, chirurgické zákroky atp.) Ke zvýšenému srážení krve dochází také u nádorových onemocněních, v těhotenství, při dlouhodobých letech v letadlech (tzv. nemoc třetí třídy).

Následky trombózy

192

Trombóza tepny způsobuje zúžení průsvitu tepny, nedokrvení zásobované oblasti a ischémii. Uzavřeli se tepna úplně, způsobuje nekrózu. Uvolní-li se trombus, je krevním proudem zanášen do tepen se stále menším a menším průsvitem, až uvízne, uzavře průtok tepny a dojde k ischémii zásobované oblasti. Trombóza žil vyvolá často jen zúžení nebo je bez příznaků díky proudění krve kolaterálami. V případě uzávěru větších žil dochází k hemoragické invarzi - nahromadění odkysličené krve bez možností přítoku krve okysličené, což vede k nekróze. Další osud trombu V průběhu růstu trombu se může jeho část odloučit a volně se pohybovat v krevním řečišti trombembolus. Původně malý nástěnný trombus se může zvětšovat, že cévu zcela vyplní a její průchod uzavře. Trombus se může zmenšit nebo zcela rozpustit díky antitrombotické léčby nebo vlivem enzymů uvolněných z leukocytů. Embolie Embolie je zanesení volného předmětu krevním proudem na místo, kde anatomické zúžení cévy brání dalšímu pohybu (embolizace). Typy embolií: Trombembolie - vmetek trombu je nejčastějším typem embolií Tuková embolie vzniká většinou u uzavřených zlomenin, které jsou posunuté nebo při zhmoždění měkkých tkání, při liposukci Tukové kapénky se dostávají do krevního oběhu a v plicích ucpávají kapiláry. Ucpe-li se 2/3 kapilár v plicích, pacient umírá. Celulární embolie vzniká většinou u nádorových onemocnění. Nádorové buňky pronikají stěnou kapilár, uvolňují se a jsou zanášeny do plic nebo do jater. Vzduchová embolie - vzduch může proniknout do venózního systému při porodu, operacích, aplikaci infuzí atp. Malé množství vzduchu nezpůsobuje výrazné potíže. Větší množství vzduchu (cca 50100cm3) zpění krev. To omezuje činnost srdce, které pracuje "na prázdno". Embolie vzduchem se může objevit u hyperbarické (kesonové) nemoci jako komplikace u potápěčů. Otok Otok - edém - je stav, kdy dochází k nahromadění tekutiny v mezibuněčném prostoru nebo tělních dutinách. Zvýšené množství nahromaděné tekutiny v buňkách nazýváme buněčným edémem. Mechanismy podporující vzniku edému: •

zvýšení propustnosti stěn kapilár a venul nastává při zánětech, kdy se v místě zánětu objeví otok,

•

zpomalení odtoku moku lymfatickými cévami - lymfedém - vzniká při metastázách karcinomu do lymfatických uzlin horní končetiny (např. při karcinomu prsu), nepříjemný je pro pacienta otok dolní končetiny, tzv. elefantiáza,

193

•

kardiální edém nastává při srdečním selhání, které způsobuje zhoršení žilního návratu a venostázu, hydrostatický tlak v žilním systému stoupá, obzvlášť v dolních končetinách a otoky jsou viditelné nejdříve kolem kotníků,

•

hypoproteinemický edém se objevuje u některých onemocnění ledvin - renální otok. Edém většinou postihuje obličej, zejména víčka, otoky jsou vidět také na dolních končetinách a v dutině břišní,

•

nahromadění tekutiny v tělních dutinách se nazývá: - hydrotorax - tekutina v dutině hrudní, - hydroperikard - nahromadění tekutiny v osrdečníkovém vaku, - ascites - tekutina v dutině břišní, - hydrops - tekutina v tělních dutinách a tkáních,

•

otok plic vzniká při selhávání levé komory, zánětu plic, při otravách, tekutina plní plicní sklípky a pacient se dusí,

•

otok mozku nedovoluje zvětšení díky kostěnému obalu, ve kterém je mozek uložen, k otoku mozku dochází nejčastěji při krvácení, otravách, úrazech.

Autotest (možno použít v prostředí moodle nebo písemnou formou) 1. Přiřaď k pojmům správné vysvětlení: extrasystola, nepravidelný pulz, tachykardie, bradykardie, fibrilace síní, fibrilace komor (zpomalená frekvence pod 60 tepů/minutu, rychlé stahy síní, zrychlená frekvence nad 90 tepů /minutu, výskyt tepu navíc mezi pravidelnými, míhání komor až 130 tepů /minutu, střídání rychlé a pomalé frekvence) 2. Astma kardinále je důsledkem chronického selhávání levého srdce. ano X ne 3. Ischemie myokardu znamená nedostatečné prokrvení myokardu koronárními tepnami. ano X ne 4. Plicní otok je důsledkem akutního selhání levého srdce ano X ne 5. Akutní insuficience levého srdce způsobuje otoky dolních končetin. ano X ne 6. Kompenzovaná činnost srdce znamená, že hypertrofovaná srdeční svalovina je schopna vykonávat zvýšenou práci bez subjektivních potíží pacienta. ano X ne

194

7. Dekompenzovaná činnost srdeční znamená překonávání překážky bez subjektivních potíží pacienta. ano X ne 8. Chronické selhání činnosti levého srdce způsobuje otoky dolních končetin, kotníků, ascites. ano X ne 9. Akutní selhání činnosti pravého srdce je způsobeno ucpáním horní a dolní duté žíly. ano X ne 10. Chronické selhání činnosti pravého srdce vede k otokům v oblasti horní a dolní duté žíly, překrvení krčních žil a orgánů dutiny břišní. ano X ne

195


Progresivní změny

Název školy:


Vypracovala:


Anotace: Téma Progresivní změny seznamuje žáka s patologickými změnami, které souvisí s mnoha nemocemi a stavy pacienta. Učí ho orientovat se v odborné terminologii, rozlišovat jednotlivé stavy progresivních změn a hledat jejich význam pro pacienta. Vzdělávací oblast: Odborné předměty - Patologie. Tematický okruh: Progresivní změny. Mezioborové přesahy a vazby: Téma úzce navazuje na předmět somatologie, biologie, klinická propedeutika, ošetřovatelství a ošetřování nemocných. Cílová skupina: Studenti středních zdravotnických škol (2. ročník). Očekávaný výstup/cíl: Žáci rozliší pojmy regenerace a reparace, vysvětlí pojem transplantace, popíše rozdíly mezi hypertrofií a hyperplazií, orientuje se v pojmech metaplazie a dysplazie. Předpokládaný časový nárok: 1 vyučovací hodina. Organizace řízení učební činnosti: Rozděleno do fází výuky – úvod, opakování, výklad nové látky – učiva, ukázka pomůcek, závěrečné shrnutí, zadání domácího úkolu. Organizace prostorová: Výuka probíhá v klasické učebně. Nutné pomůcky: Počítač s připojením na internet, obraz buňka a tkáně. Klíčové kompetence: -

komunikativní,

196

-

řešení problémových situací,

-

orientace v odborné terminologii,

-

využití znalostí ze somatologie a biologie,

-

učení,

-

práce s výpočetní a komunikační technikou,

-

pracovat a třídit informace.

Průřezová témata: Člověk a svět práce, člověk a životní prostředí, občan v demokratické společnosti, informační a komunikační technologie. Klíčová slova: Progresivní změny, regenerace, reparace, transplantace, hypertrofie, hyperplazie, metaplazie a dysplazie. Použitá literatura: Horký, K., Lékařské repetitorium, Praha, Galén, 2005, ISBN 80-7262-351-6. Křivánková M., Hradová M., Somatologie, Učebnice pro střední zdravotnické školy, Grada Publishing, Praha 2009, 214 s., ISBN 978-80-247-2988-6. Langmeier, M., a kol., Základy lékařské fyziologie, Praha, Grada Publishing,a.s., 2009, ISBN 978-80247-2526-0. Mačák J., Mačáková J., Dvořáčková J., Patologie, 2., doplněné vydání, Grada Publishing, Praha 2012, 347 s., ISBN978-80-247-3530-6. Stříteský J., Halberstadt P., Patologie pro 2. ročník středních zdravotnických škol 2. díl, SCIENCIA MEDICA, Praha 1995, 80 s., ISBN 80-85526-47-6. Text: Úvod Některé příčiny způsobují zhoršení funkce buněk a orgánů, případně jejich zánik. Buňky se však mohou vrátit do původního stavu nebo se funkce orgánu může obnovit, pominou-li vyvolávající příčiny. Organismus je schopen progresivních změn, které buňky a tkáně obnovují a nahrazují. Regenerace Náhradu buněk a tkání regeneraci mají mnohem více vyvinutou živočichové na nižší úrovni, než člověk a živočichové na vyšší úrovni. Tak např. se může stát, že ještěrce doroste odlomený ocásek. Přesto je možné, aby i v lidském organismu docházelo k náhradě buněk a tkání za stavebně i funkčně rovnocenné buňky a tkáně. 1. Tkáně obnovovací obsahují buňky, které se obnovují v cyklech během života člověka. Bez této schopnosti nebo při její poruše je zdraví člověka ohroženo. Ze somatologie známe např. tkáně

197

krvetvorné, jejichž životnost je pouze několik dnů a po té jsou vyměněny mladými buňkami (např. erytrocyty). 2. Tkáně stálé jsou tvořeny buňkami, které se v klidu nemění. jejich obnovovací fáze nastává v situaci, kdy dojde k nějakému podnětu, změně. Např jaterní buňky se začnou dělit a obnovovat při zánětlivé reakci. 3. Tkáně trvalé nemají schopnost regenerace, obnovy. Při jejich poškození se buňky nahrazují vazivem, které nemůže převzít jejich původní funkci. Poškození funkce je nevratné (např. tkáň nervová, srdeční sval). Reparace Během reparace tzv. náhrada zaniklé tkáně dochází k úklidu po poškození tkáně. Nejčastěji bývá nahrazena vazivem, a vy ji dobře znáte jako jizvu. Toto hojení ran je závislé na rozsahu poškození. Proto se některé rány (a to i po operaci) hojí na první pokus per primam nebo na druhý pokus per secundam, kterému předchází zánětlivý "úklid" infikované rány. Specifické je hojení zlomenin, které je typické tvorbou vazivového svalku postupně se měnícího na definitivní svalek. K dobrému hojení je nutné kvalitní srovnání úlomků kosti tzv. osteosyntéza. U hojení krevního výronu hematomu může dojít k vodnatění sraženiny, což způsobí její špatnou identifikaci. Otok tak může utlačovat okolní tkáň, což především na mozku může způsobit nezvratné změny. Hypertrofie a hyperplazie Výsledkem těchto změn je zvětšení orgánů. Hypertrofie znamená zvětšení objemu buněk, hyperplazie znamená zvětšení jejich počtu. Často se zvětšení buněk kombinuje s jejich zmnožením, takže přesnou hranici mezi oběma kategoriemi je obtížné stanovit. V textu učebnice zjistíte, jaký je rozdíl mezi pracovní, kompenzační, nervovou a hormonální hypertrofií. Dokonce existuje i tzv. pseudohypertrofie, kdy původní tkáň je atrofická (úbytek tkáně), ale zvětšení orgánu je způsobeno zmnožením tukové tkáně. Metaplazie a dysplazie Metaplazie znamená, že se tkáň jednoho typu mění v tkáň jiného typu, ale stejného druhu. Například epitel cylindrický se mění v epitel dlaždicovitý. Druhem je to stále tkáň epitelová (výstelková), ale typem se změnila z cylindrického na dlaždicovitý. Nebo vazivo se změní na kost. Stále se jedná o tkáň pojivovou, ale vazivo je jiným typem než kost. Není ovšem možné, aby se epitel (tkáň výstelková) změnila v kost (tkáň pojivovou). Dysplazie vzniká mnohdy u tkání, v nichž došlo k navýšení počtu buněk a ke zvětšení orgánu (hyperplazie) a současně buňky změnily svůj tvar a prostorové uspořádání. Takové změny (většinou na sliznicích vnitřních orgánů) se mohou zvrhnout v maligní nádorové bujení prekancerózu.

198

Transplantace Tento pojem je poměrně známý a srozumitelný. Jedná se o přenos tkáně nebo orgánu z jednoho jedince na druhého (zpravidla z člověka na člověka). Mohou se transplantovat i tkáně ze zvířat nebo svoje vlastní (např. kožní štěpy). Nejstarší a nejčastější transplantací je přenos krve formou transfúze. 1. Autotest (možno použít v prostředí moodle nebo písemnou formou) 1. Stručně charakterizuj pojem transplantace 2. Přiřaď správné odpovědi pracovní hypertrofie, hypertrofie, hyperplazie (úbytek tkáně, zvětšení buněk tkání, dlouhodobé pracovní zatěžování tkání, zmnožení buněk tkání, zmenšovaní buněk tkání). 3. Pro charakteristiku pojmu regenerace vyber správnou odpověď. a) zánik tkáně bez její náhrady b) obnova zaniklé tkáně tkání morfologicky rovnocennou c) obnova tkáně tkání méně hodnotnou 4. Dysplazie je považována za prekancerózu ano X ne 5. Regenerace je přeměna tkáně zaniklé v tkáň jinou. ano X ne

199

Komunikace s agresivním pacientem

Recommend Documents