VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Ošetřovatelská péče o klienty s Alzheimerovou demencí z pohledu pečujících

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Ošetřovatelská péče o klienty s A l z h e i m e ro v o u d e m e n c í z p o h l e d u pečujících Bakalářská práce

Autor: Lucie Havlová Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2016

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá ošetřovatelskou péčí o klienty s Alzheimerovou demencí z pohledu pečujících, tudíž jak z pohledu zdravotníků tak i rodinných příslušníků či jiných pečujících osob v domácnosti. V teoretické části je popsána demence všeobecně, dále Alzheimerova demence a ošetřovatelská péče o klienty s Alzheimerovou demencí,

včetně problematických

situací, které mohou nastat

v souvislosti s tímto onemocněním. Praktická část vyhodnocuje rozdíly v ošetřovatelské péči o osoby s Alzheimerovou demencí mezi zdravotníky a pečující osoby v domácnosti. Klíčová slova Demence, Alzheimerova demence, ošetřovatelská péče, problematické situace

Abstract This thesis deals with nursing care for clients with Alzheimer's disease from the perspective of caregivers so in terms of both health workers and family members or other caregivers of persons in the household. The theoretical part is described dementia in general, as well as Alzheimer's dementia and nursing care for clients with Alzheimer's dementia, including problematic situations that may arise in connection with this disease. The practical part evaluates the differences in nursing care for people with Alzheimer's dementia among healthcare professionals and caregivers in the home. Keywords Dementia, Alzheimer's dementia, nursing care, problematic situations

Poděkování Zde bych velice ráda poděkovala především své vedoucí práce paní magistře Vršecké, za odborné vedení práce, rady a názory, které mi velmi pomohly při tvoření této bakalářské práce. Dále děkuji i celému personálu Domova pro seniory se zvláštním režimem Břevnice, nejen za cenné připomínky a zkušenosti, ale také za ochotnou spolupráci při tvorbě výzkumné části. V neposlední řadě moc děkuji své rodině a přátelům, kteří mě neustále podporují.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 25. 4. 2016 ...................................................... Podpis

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1

Současný stav problematiky ...................................................................................... 9 1.1

1.1.1

Fáze demence ............................................................................................ 10

1.1.2

Typy demence ........................................................................................... 11

1.2

Alzheimerova demence .................................................................................... 12

1.2.1

Příčiny ....................................................................................................... 13

1.2.2

Příznaky .................................................................................................... 14

1.2.3

Diagnostika ............................................................................................... 16

1.2.4

Léčba ......................................................................................................... 18

1.3

Ošetřovatelská péče .......................................................................................... 24

1.3.1

Výživa a stravování .................................................................................. 24

1.3.2

Hygiena ..................................................................................................... 25

1.3.3

Péče o vzhled ............................................................................................ 26

1.3.4

Ústní hygiena ............................................................................................ 26

1.3.5

Vyprazdňování a inkontinence ................................................................. 26

1.3.6

Oblékání .................................................................................................... 27

1.3.7

Problematické situace ............................................................................... 27

1.4 2

Demence ............................................................................................................. 9

Sociální péče .................................................................................................... 30

Výzkumná část ........................................................................................................ 33 2.1

Cíl výzkumu a výzkumné otázky ..................................................................... 33

2.2

Metodika výzkumu........................................................................................... 33

2.3

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 34

2.4

Průběh výzkumu............................................................................................... 34

2.5

Zpracování získaných dat ................................................................................. 34

2.6

Výsledky výzkumu........................................................................................... 35

2.7

Diskuze............................................................................................................. 57

2.8

Návrh řešení a doporučení změn pro praxi ...................................................... 60

Závěr ............................................................................................................................... 62 Seznam použité literatury ............................................................................................... 64 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 67 Seznam tabulek ............................................................................................................... 68 Seznam grafů .................................................................................................................. 68 Seznam příloh ................................................................................................................. 68

Úvod Tématem mé bakalářské práce je ošetřovatelská péče o klienty s Alzheimerovou demencí z pohledu pečujících, neboť sama již pár let pracuji s klienty s tímto onemocněním a problematika tohoto onemocnění mě začala velmi zajímat. Když jsem nastoupila do Domova pro seniory se zvláštním režimem v Břevnici, měla jsem zprvu smíšené pocity, protože nikdy předtím jsem se s Alzheimerovou demencí nesetkala. Netušila jsem, co obnáší ošetřovatelská péče o tyto klienty, nevěděla jsem jak s nimi komunikovat a vše pro mě bylo úplně nové. Přiznám se, že jsem měla i první dny z těchto lidí strach, neboť většina klientů koukala do prázdna a nereagovala na to, co jim říkám. Termín demence vyvolává u velkého procenta lidí strach a nejistotu a to již z několika důvodů. V první řadě je to neinformovanost populace. Téměř nikdo totiž nedokáže správně definovat a popsat termín demence. Každý si pouze představí člověka nesvéprávného, nesoběstačného a zcela závislého na pomoci druhých. Člověka, který je odepsaný jak u své rodiny, tak i ve společnosti. Proto se raději o demenci nemluví a toto téma je pro mnohé tabu. V této bakalářské práci jsem se rozhodla zjistit komparaci ošetřovatelské péče o tyto klienty a to mezi zdravotníky a pečujícími v domácnosti. Zvládají psychickou zátěž lépe pečující v domácnosti? A jak je to s fyzickou zátěží? Je lépe zvládána u zdravotníků, kteří mají k dispozici více pomůcek na usnadnění fyzické zátěže? Dále mě zaujala sociální stránka této problematiky. Chtěla jsem zjistit, zda se zdravotnický personál domnívá, že je dobře finančně ohodnocen za tak náročnou práci či nikoliv. U pečujících v domácnosti mě zajímalo, zda využívají různé finanční příspěvky a zda jim finance bez problému vystačí. Pro praktickou část jsem zvolila kvantitativní výzkum pomocí dotazníku. Dotazníky mi ochotně vyplnil nejen celý ošetřovatelský tým v Domově se zvláštním režimem v Břevnici, ale také ostatní zdravotníci z gerontopsychiatrických zařízení. Druhou část respondentů, tedy pečujících v domácnosti jsem sháněla pomocí různých webových stránek a sociálních skupin. 8

1 Současný stav problematiky 1.1 Demence Demence jsou psychické poruchy, které vznikají v důsledku chorobného postižení mozku. V současné době není nic neobvyklého, pokud se toto onemocnění projeví již v raném stáří či dokonce v pozdní dospělosti. A tak, kvůli zvyšujícímu počtu lidí postižených kterýmkoli typem demence, nastává i stárnutí populace celkově. ,,Demence jsou poruchy, u kterých dochází k podstatnému snížení úrovně paměti i dalších kognitivních (poznávacích) funkcí (funkcí, které zajišťují adaptaci na zevní prostředí,

komunikaci

se

zevním

prostředím,

cílené

chování).“

(Jirák a kol., 2009, s. 11). Mezi tyto kognitivní funkce patří kromě paměti pozornost, vnímání, řečové funkce, ale také výkonné funkce, které umožňují schopnost být motivován k určité činnosti. Kromě zhoršení kognitivních funkcí, dochází také k omezení aktivit běžného denního života nebo poruchám emocí, chování a spánku. Všechny tyto okruhy se navzájem prolínají a souhrnně je můžeme označit jako behaviorální a psychologické příznaky demence. U člověka s demencí si tedy můžeme povšimnout nejen zapomínání, zhoršené vybavování slov a jmen, špatné orientace časem i prostoru, ale také například rychlých změn nálad, jednání v afektu či přehozený cyklus spánek–bdění. Demence sama o sobě představuje syndrom, neboli určitý soubor příznaků, který však může mít různé příčiny. Některá onemocnění jsou spojena s rozvojem demence, jako například Alzheimerova demence. Jiné typy demence se však rozvíjejí pouze někdy, jako je tomu například u AIDS. Při vyslovení termínu demence si tedy většina lidí vybaví člověka postiženého poruchami paměti, jednání a poznávání, ale nikdo nejsme schopni říct, která choroba jeho demenci vyvolala (Jirák a kol., 2009).

9

1.1.1 Fáze demence Jednotlivé základní příznaky demence se nezhoršují stejně rychle a jsou u každého pacienta individuální, nicméně i tak díky lékařům dokážeme rozlišovat tři fáze demence, které by měly sloužit jako orientační vodítko (Brydenová, 2013). První fáze: mírná demence, počínající V této počínající fázi není úplně tak snadné demenci rozpoznat. Může začínat útlumem krátkodobé paměti neboli novopaměti a mírným zhoršením řečových schopností. U pacienta se v této fázi začíná objevovat zmatenost, snížený rozsah pozornosti nebo také narušená schopnost racionálního uvažování a úsudku. Můžeme pozorovat stavy úzkosti, uzavřenost, deprese a zjevné potíže při činnostech s běžnými pomůckami a přístroji. Tato fáze může trvat 2 až 4 roky. Druhá fáze: střední, rozvinutá demence Příznaky zmíněné v první fázi jsou výraznější a navíc se k nim přidávají další jako je například neklid či obtížnější komunikace. Klient si nevzpomene na to, co již řekl před krátkou chvílí, ovšem dlouhodobá paměť je zpravidla zachována. Již se objevuje dezorientace a to jak časem, tak i prostorem a s tím lehce souvisejí i problémy spojené s chozením na toaletu a s kontinencí. Lze také pozorovat potíže při dalších aktivitách denního života, proto je třeba dohlížet zejména na manipulaci s ostrými předměty či elektrospotřebiči. V této fázi, která může trvat od dvou až do deseti let, se také objevuje nevhodné chování či velmi časté opakování se. Třetí fáze: terminální demence, pokročilá V této fázi, která může trvat od tří a více let, je již nutný nepřetržitý dohled a kontrola nad osobou s demencí, neboť schopnost vykonávat jakoukoli činnost zcela vymizí. Klient je ve fázi terminální demence úplně odkázaný na pomoc druhých osob, ať už zdravotníků či rodinných příslušníků. Objevuje se neschopnost reagovat na podněty a uvědomovat si věci a dění kolem sebe. Také se vytrácí schopnost udržet moč a později i stolici a nastává tak močová i střevní inkontinence. U klienta se objevují obtíže se stravou a polykáním a v důsledku toho může nastat vdechnutí potravy až udušení (Brydenová, 2013). 10

1.1.2 Typy demence Demence můžeme podle příčiny (ovšem ne zcela přesně) dělit do několika skupin: -

Alzheimerova demence

-

Vaskulární demence

-

Smíšené demence

-

Parkinsonova nemoc

-

Degenerativní onemocnění mozku, vzácné příčiny – Pickova choroba atd. (Česká alzheimerovská společnost, 2016, online)

Pro přehlednost Tabulka 1 udává procentuální zastoupení výskytu těchto typů demencí, která jsou zásadní pro uvedení do problematiky. Tabulka 1 Typy demence Alzheimerova demence

56 %

Vaskulární demence

14 %

Smíšené demence

12 %

Demence u Parkinsonovy choroby

8%

Jiné

4% Zdroj: Česká alzheimerovská společnost, 2016, online

Alzheimerova demence Alzheimerova demence je primární degenerativní onemocnění mozku, které způsobuje výrazný pokles kognitivních funkcí. Toto onemocnění má pozvolný průběh a je nejčastějším typem demence v lidské populaci. V současné době v České republice trpí touto demencí 110 tisíc lidí a očekává se nárůst až na 200 tisíc do roku 2030 (Daniel, 2013, online). Vaskulární demence Nazývána také jako aterosklerotická či multiinfarktová, vzniká na podkladě cévního poškození nervového systému. Průběh této demence se zhoršuje v souvislosti s opakovanými cévními mozkovými příhodami. Mezi hlavními příznaky se objevuje náhlá změna psychiky, emoční labilita, sklony k depresím a také dochází k prohloubení 11

a zvýraznění dřívějších povahových rysů jako například egocentrizmus či podrážděnost. Tato demence se často zaměňovala s Alzheimerovou demencí, ale později se objevilo, že u tohoto typu jsou mnohem výraznější poruchy v hlubokých mozkových strukturách. Dosud není objevena léčba, ovšem známe rizikové faktory jako je například hypertenze a proto se zaměřujeme na prevenci vysokého krevního tlaku a dodržování zdravé životosprávy (Kučerová, 2006). Smíšené demence Pokud se u klienta vyskytují vaskulární změny, které se podílejí na vzniku demence spolu s Alzheimerovou chorobou, nazýváme tento proces jako smíšené demence. Na klinickém obraze pak můžeme vidět patologickou směs jak Alzheimerovou, tak i vaskulární. Tyto smíšené demence již nejsou tak neobvyklé a lékaři se snaží terapeuticky ovlivňovat obě části. Demence u Parkinsonovy choroby Tento typ demence se objevuje u převážné většiny pacientů v pozdním stádiu u Parkinsonovy choroby a nejen, že velmi zasáhne do kvality života, ale také zkracuje přežití pacientů s tímto onemocněním. Projevuje se výrazným paměťovým deficitem a poruchou abstraktního myšlení. Mohou se objevovat bludy, halucinace a deprese. Klinicky se demence u Parkinsonovy choroby nejvíce podobá demenci s Lewyho tělísky (Česká alzheimerovská společnost, 2016, online).

1.2 Alzheimerova demence ,,Alzheimerova nemoc je primární atroficko-degenerativní onemocnění mozku nejasné etiologie, jejímž průvodním znakem je postupný rozvoj demence.“ (Preiss, Kučerová a kol., 2006, s. 123). Nejčastěji se projevovala u seniorů v pozdějším a raném stáří, z hlediska vývojové psychologie, ale v nynější době již není neobvyklé, že se tato nemoc projeví i v pozdní dospělosti. Tato choroba ničí životně důležité mozkové buňky, což vede k celkovému zhoršení duševních i fyzických schopností pacienta. Již v roce 1907 zkoumal toto onemocnění německý psychiatr Alois Alzheimer a objevil, že v šedé hmotě mozkové kůry může být abnormální plak a neurofibrilární klubka. Začalo se proto používat označení ,,presenilní demence“, neboť toto poškození mozku bylo 12

nejdříve pozorováno u pacientů mladších šedesáti pěti let. Později však tři britští patologové dokázali, že Alzheimerova demence není choroba, která by postihovala ojediněle mladší pacienty, ale že se jedná o to samé, co se dříve označovalo jako senilita (Glenner a kol., 2012). Poškození se nevyhýbá ani specifickým chemickým poslům, neurotransmiterům, které jsou potřebné k předávání signálů mezi sousedními buňkami. Postupem času ubývají, stejně jako nervové buňky, v důsledku tvorby plaků a klubek. Alzheimerova choroba nejvíce postihuje tyto neurotransmitery: -

acetylcholin (ACh) – ten může být u osob s Alzheimerovou demencí omezen až o 80 %, a v důsledku jeho omezení se klientům zdá většina slov jako nejasná a neurčitá

-

noradrenalin a serotonin – výsledkem úbytku těchto neurotransmiterů je narušení poznávacích procesů a také poruchy spánku

-

somatostatin – jehož úbytek ovlivňuje schopnost učit se a ovládat emoce a proto klienti bývají občas bezdůvodně plačtiví či agresivní (Brydenová, 2013).

1.2.1 Příčiny Příčiny Alzheimerovy choroby jsou již zkoumány několik let, avšak vědci stále nejsou schopni stoprocentně určit, co konkrétně Alzheimerovu demenci vyvolává. Jsou nám ovšem známy rizikové faktory a těmi jsou rodinné dispozice a také věk. V nejnovějších výzkumech se ukázalo, že Alzheimerova choroba se vyskytuje u starších lidí současně s patologickými změnami na 19. chromozomu. U lidí, kteří onemocní v časné či střední dospělosti, souvisí toto onemocnění se změnami na 1., 14. a 21. chromozomu. Je také prokázáno, že v mozkové tkáni u nemocných, kteří trpí Alzheimerovou nemocí, dochází v prostorách mimo nervové buňky k ukládání chorobně vzniklé bílkoviny, kterou nazýváme beta-amyloid. Tato bílkovina následně vytváří krystalky, které způsobují neurodegenerativní děje. Další neuropatologická změna u Alzheimerovy choroby se může odehrávat přímo v nervových buňkách, a tam pak přímo dochází k degeneraci bílkoviny. Alzheimerova choroba je z pohledu lékařů velmi složité a komplikované onemocnění,

které

může

být

způsobené

různými

faktory

(Jirák a kol., 2009). 13

Při určování diagnózy je velmi důležitá i anamnéza, která často objeví rizikové faktory, které významně zhoršují klientovy problémy. Nyní si uvedeme několik z nich: -

lékové interakce a vedlejší účinky – při lékařském vyšetření je nutné uvést všechny užívané léky, neboť nesprávné dávkování či užívání několika druhů léků současně může být příčinou zhoršení demence. Při farmakoterapii ve stáří je nutné brát v potaz řadu změn, které doprovází proces stárnutí a mohou ovlivnit reakci na dané léky. Postižený by měl tedy uvést všechny léky, včetně volně prodejných preparátů a vitamínů (Slezáková, 2007).

-

špatná výživa – příznaky demence se mohou projevit i vinou nedostatečné výživy a proto je nutné sledovat stravovací návyky a pitný režim. Je také potřeba zhodnotit a vybrat potraviny, které nejen že dostatečně doplní základní složky potravy, ale také jsou pro klienta oblíbené (Klevetová, Dlabalová, 2008).

-

deprese – postižení jsou uzavření do sebe, mohou se objevovat poruchy spánku, poruchy příjmu potravy a stavy úzkosti. Ve skutečnosti však jejich mozková tkáň není nijak porušena a proto tento stav nazýváme jako stavem pseudodemence. Na rozdíl od demence ji lze léčit pomocí medikamentů.

-

alkoholismus – často se spojuje se stavy deprese a může vést nejen k závažným zdravotním potížím, ale až ke smrti. Postižení Alzheimerovou nemocí by neměli

konzumovat

alkoholické

nápoje,

neboť

zhoršují

její

průběh

(Glenner a kol., 2012).

1.2.2 Příznaky Alzheimerova demence má stejně jako ostatní typy demence pozvolný průběh a teprve během let dochází ke zhoršování stavu. Obvykle si příbuzní povšimnout, že postižený člověk častěji zapomíná. Ztrácí paměť pro nedávné zážitky, ale má jasně uchované vzpomínky na vzdálenou minulost. Zpočátku je proto velmi těžké, odlišit toto onemocnění od normálního procesu stárnutí. Postupně se však příznaky zhoršují a postižený si přestává pamatovat i základní věci, jako například své jméno či bydliště. Dále se rozvíjejí problémy s mluvením či s inkontinencí. Někdy dochází i ke změně osobnosti a při těžké demenci se mohou vytratit i vzpomínky na milované osoby a přátele. Postižený se tak dostává do fáze, kdy je nad tím potřeba neustálá kontrola a péče (Robertsová, 2012). 14

Pro shrnutí si ukážeme deset základních příznaků, který by nás mohly upozornit na počínající Alzheimerovu chorobu. 1. Ztráta paměti a zhoršená schopnost vykonávat běžné denní aktivity – lidé s Alzheimerovou demencí velmi často zapomínají jména rodinných příslušníků, přátel. Nemohou si vzpomenout na základní informace, jako např. na číslo popisné svého domu či poštovní směrovací číslo. 2. Problémy s vykonáváním každodenních aktivit – postižení touto chorobou zapomínají provádět běžné denní činnosti či je začnou dělat a později od rozdělané práce odejdou. Může se tak lehce stát, že například nechají vařit na sporáku oběd a následně odejdou z domu. Celkově je pro ně nebezpečné pracovat s různými elektrospotřebiči, přístroji a ostrými předměty. 3. Zhoršená řeč – při mluvení a konverzaci se stává, že si postižený nemůže vzpomenout na vhodné slovo, nahradí jej tedy jiným a věty často nedávají smysl. 4. Dezorientace časem a prostorem – lidem s Alzheimerovou demencí se poměrně často stává, že někam jdou a v půli cesty zapomenou kam. Nastávají situace, kdy postižený neví, kde se nachází a jak se dostat zpět domů. 5. Špatný a zhoršující se racionální úsudek – je obvyklé, že postižení si například obléknout více stejného kusu oblečení najednou či odejdou mezi společnost v domácí obuvi. 6. Zhoršené abstraktní myšlení – v tomto případě nastávají problémy s různými složenkami a účty. Pacient s demencí neví, co znamenají všechna ta čísla, netuší, kam a proč se má podepsat a celkově mu tyto záležitosti dělají značné problémy. 7. Změny chování a nálad  u člověka s demencí nikdy nevíme, co očekávat. Vyskytují se u něj prudké změny nálad a chování. V jednu chvíli může postižený vypadat spokojeně a o pár vteřin později propukne v pláč nebo se na nás bezdůvodně rozzlobí. 8. Změna osobnosti – u lidí s Alzheimerovou demencí můžeme často pozorovat zmatený či ustrašený výraz, také úzkostné stavy a deprese. 9. Ukládání věcí na špatné místo – lze si povšimnout, že postižený nesmyslně ukládá věci. Rodina pak nachází nádobí v koupelně, boty v kuchyni apod.

15

10. Ztráta iniciativy – člověk s Alzheimerovou demencí většinou propadá pocitu samoty a méněcennosti. V důsledku toho se pak objevuje pasivita ke všem možným činnostem (Česká alzheimerovská společnost, 2016, online).

1.2.3 Diagnostika Celkově mají psychiatrická a psychologická vyšetření celou řadu specifik a významně se liší od tělesného vyšetření. Většina populace je zvyklá navštěvovat lékaře pouze s tělesnými problémy. Za problémy duševní se lidé stydí a bojí se o nich mluvit, proto ve většině případů ani odborníky nevyhledávají. Často považují návštěvu psychologa či psychiatra za ostudu nebo za osobní selhání a velice těžce se vyrovnávají se skutečností, že „skončili na psychiatrii‘‘. Anamnéza Anamnéza je důležitý aspekt pro stanovení správné diagnózy, ale pacient trpící demencí si svůj problém neuvědomuje nebo si ho nepřipouští, a proto je nutné spolupracovat i s jeho rodinou a blízkými osobami. Ti by měli objektivně vypovídat o pacientově stavu, o příznacích, době a délce vzniku onemocnění a jeho průběhu. Z anamnestických údajů je tedy nutno pátrat po: -

Úrazech hlavy

-

Mozkových příhodách

-

Onemocnění srdce, cév, diabetes mellitus, poruchy metabolismu tuků

-

Deprese, psychické změny, alkoholismus, užívání návykových látek

-

Přítomnost demence či jiné psychické poruchy u příbuzných

-

Užívaných lécích (Jirák, 2009)

Somatické vyšetření U pacienta provedeme vyšetření fyziologických funkcí, jako měření krevního tlaku, pulzu a teploty. Dále EKG vyšetření a laboratorní vyšetření, kde vyšetřujeme krevní obraz, sedimentaci, hladinu vitaminu B12, kyseliny listové, vyšetření krevních minerálů, ureu, kreatinin a jaterní testy. V neposlední řadě se také provádí neurologické vyšetření.

16

Orientační vyšetření poznávacích funkcí Informace o pacientovi získáváme především rozhovorem a pozorováním. Již od začátku je nutné všímat si mimiky, gest, řeči, očního kontaktu, ochoty či neochoty spolupracovat i pacientova celkového zevnějšku. Vyšetření obvykle trvá 40–90 minut a skládá se z několika částí: -

Identifikační údaje – zjišťujeme pacientovo jméno, datum narození, národnost, adresu, rodinný stav a počet dětí, zaměstnání a kontakt na blízké osoby

-

Nynější onemocnění – pacient popisuje vývoj obtíží od počátku až doposud

-

Psychický stav – zaznamenáváme celkové vzezření, psychomotoriku, řeč, vnímání, myšlení a dále také paměť, soustředění a intelekt, emoce, efektivitu, vědomí a v neposlední řadě orientaci

-

Tělesný stav – základní vyšetření fyziologických funkcí, dále výška, hmotnost a orientační neurologické vyšetření

-

Testy – např. test Meiliho k hodnocení paměti, test Wechslerův k hodnocení intelektu či různé dotazníkové metody a kresby postav nebo stromů (Slezáková a kol., 2007)

Zobrazovací metody V neposlední řadě se využívají zobrazovací metody, které přispívají ke stanovení diagnózy tím, že umožňují zobrazit stavbu a činnost mozkové tkáně. Využívají se převážně k diagnostice neuropsychiatrických onemocnění, tedy k diagnóze demencí, epilepsií nebo Parkinsonově nemoci. Mezi zobrazovací metody řadíme: -

CT mozku

-

Magnetická rezonance mozku (MR)

-

Radionuklidová vyšetření (SPECT, PET)

-

Elektroencefalografie

CT mozku ukazuje znační rozdíly mezi Alzheimerovou demencí a vaskulární demencí. Pro Alzheimerovu demenci je typická atrofie v šedé hmotě mozkové a k buněčné atrofii nejdříve dochází v hipokampu. Úbytek šedé hmoty také vede ke zvětšení mozkových komor. U vaskulární demence není postižena pouze kůra mozková, ale také jiné oblasti mozku a celkově je poškození nesouvislé (Glenner a kol., 2012). 17

Mezi další diagnostickou metodu patří sociální šetření, které provádí sociální pracovník a potřebuje k němu souhlas nemocného. Šetření se provádí v rodině nemocného, v zaměstnání a v bezprostředním okolí. Sociální pracovník zaznamenává informace o domově, o zájmech nemocného, o jeho zaměstnání či o jeho hodnotách (Regnault, 2011). Diagnostika demence je složitý proces, na kterém se podílí několik rovnocenných složek – pacientem či pečující osobou počínaje a zdravotnickým týmem a lékařem, který všechny zjištěné výsledky zhodnotí a vysloví diagnózu, konče.

1.2.4 Léčba V současné době se Alzheimerova demence stále nedá léčit. Medikamentózní léčba se však nasazuje již v raném stádiu nemoci a to pro zpomalení průběhu nemoci. Proto je velice důležitá včasná diagnóza a zahájení léčby. Avšak navzdory této léčbě se Alzheimerova demence nakonec stejně zhorší, neboť je to nemoc progresivní a vždy končí smrtí (Česká alzheimerovská společnost, 2016, online). Důležitou fází léčby Alzheimerovy demence, je i přijetí této diagnózy. V této fázi se velmi uplatňuje rodina, blízcí příbuzní a přátelé a proto bychom je měli aktivně zapojit. Je nutno jim vysvětlit, že postižený je teď takový, jaký je, a oni ho musí chápat a pomáhat mu. Je to právě rodina, na které závisí, zda i nadále budou vztahy s postiženým dobré. Je nutné, aby rodina pochopila, že vše co postižený udělá, není naschvál a že ne na všem se s ním bude možné rozumně dohodnout. Jak a jestli vůbec postiženému sdělit diagnózu, bude záležet na jeho povaze a na tom, do jaké míry nám rozumí. Pokud se zdá, že si potíže vůbec neuvědomuje nebo u něj pozorujeme stavy úzkosti, bude lepší, když o diagnóze nebudeme mluvit. Pokud nastane situace, kdy se postižený na svůj stav sám zeptá, zkusme říct že je ,,zapomnětlivější než dřív“ nebo má ,,problémy s pamětí“. Další postup záleží na tom, jak tyto věty a vysvětlení přijme. Pokud bude postižený klidný a bude ho dále zajímat to, co jsme řekli, můžeme mu říci více o jeho nemoci. Může se ale stát, že ho tato informace natolik vyděsí, že bude lepší o tom více nemluvit (Glenner a kol., 2012).

18

Je důležité si uvědomit, že vyčítáním či snahou, aby se postižený znovu naučil věci, které již zapomněl, ničeho nedosáhneme. Ba naopak, stav postiženého se může zhoršit, neboť ho může vyvést z míry naše počínání. I nadále bychom tedy měli vytvářet s postiženým blízký vztah, udržovat komunikaci a chovat se přirozeně. Je samozřejmé, že vše potřebuje svůj čas a to co bylo dříve přirozené, bude stát nyní hodně úsilí. Farmakologická Za nejlepší a nejúčinnější léčbu, která dnes existuje, považujeme inhibitory cholinesterázy. Jsou to léky, jež zabraňují enzymu acetylcholinesteráze v rozkládání důležité chemické látky, acetylcholinu, který je nutný k vytváření spojů mezi mozkovými buňkami. Často využívaným inhibitorem cholinesterázy je Aricept (donepezil) a lékaři ho předepisují nejen v raném stádiu choroby, ale také v případě mírných kognitivních poruch. K dalším inhibitorům řadíme také Exelon (rivastigmin) a Reminyl (galantamin). Je schválena i Namenda (memantin), která se však využívá pro léčbu pokročilé formy Alzheimerovy demence. U tohoto léku se lékaři domnívají, že reguluje hladinu kyseliny glutamové, jejíž sůl může způsobit úbytek mozkových buněk, tvoří-li se jí příliš mnoho. Všechny tyto zmíněné inhibitory nemoc zpomalují, ale přesto u pacientů dochází ke zhoršení stavu. Vědci také zkoumají jak moc účinný je v léčbě vitamin E a protizánětlivé léky, jako je například Aspirin, ale zatím nedospěli k jednoznačným výsledkům (Glenner a kol., 2012). Přírodní léky jsou také léky, a proto je velmi důležité zmínit se o nich lékaři. V posledních letech vědci zkoumají přírodní léčivo ginkgo bilobu, která však ředí krev a v kombinaci s protisrážlivými léky může být i nebezpečná. Především proto je velmi důležité uvést všechny užívané medikamenty, byť jsou volně prodejné a přírodní (Glenner a kol., 2012). Nefarmakologická V nefarmakologické léčbě se uplatňuje především klidné prostředí, správná komunikace a zapojení postižených do běžných aktivit. Je důležité zapojovat a pobízet postižené Alzheimerovou demencí do zapojování běžných denních aktivit, aby nedošlo k narušení jejich diurnálního rytmu, ale také k nežádoucímu chování. Neboť tyto důsledky pak 19

velice často komplikují ošetřovatelskou činnost a to jak pro pracovníky zdravotnického zařízení, či pro rodinu a pečující v domácnosti. ,,V rámci resortu sociálních služeb je v současné době uvedena nová legislativa (zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách), která stanovuje, že mají být respektována přání ,,uživatelů“ sociálních služeb na takový režim, jaký si ,,uživatelé‘‘ stanoví.“ (Glenner a kol., 2012, s. 91). Tato legislativa je jistě myšlena v dobrém úmyslu, avšak ne tak zcela ji uplatnit u všech postižených s Alzheimerovou demencí. U lidí s touto chorobou, zvláště pak v pokročilých fázích demence, je poněkud složitá domluva a komunikace celkově. Je možné a přípustné, aby se člověk a Alzheimerovou demencí rozhodl, že nechce provést hygienu a zdravotnický personál na toto přání kývl a odešel? Osobně si myslím, že tento postup v ošetřovatelské péči by nebyl správný a uškodil by především i klientovi. Je tedy důležité naslouchat a pokusit se respektovat přáním klienta, avšak je i nutné dodržovat určité postupy a činnosti. Snažíme se šetrně povzbuzovat klienta k běžným každodenním činnostem a podporujeme jeho soběstačnost a denní rytmus. Přirozeným denním rytmem je vstávání, ranní hygiena, snídaně a činnosti, které zaměstnají klienta na dopoledne, poté oběd a tak dále. Klienti s Alzheimerovou demencí se do určité míry mohou podílet na různých činnostech, jako je například prostření stolů v jídelně či umytí nádobí po svačině. Již v tomto případě se lze zaměřit a respektovat přání klienta. Pokud klient přijde do ústavního zařízení z domácího prostředí, má zažité určité rituály, které i nadále můžeme zajistit a provádět v daném zařízení. Klient je například zvyklý provádět ranní hygienu až po snídani, není tedy problém v tomto jeho zvyku i nadále pokračovat (Glenner a kol., 2012). Během dopoledne a odpoledne, přicházejí na řadu i jiné aktivizační činnosti, které si nyní zmíníme: Individuální aktivity – zaměřují se na individuální potřeby a zájmy klienta. Pokud v dřívějších dobách klient rád pracoval na zahradě, můžeme ho i nyní zapojit do této činnosti, pokud je to možné a máte pro tuto aktivitu podmínky. Další velmi oblíbenou činností, je pletení, a to i přesto, že klient již nezvládá provádět správně techniku. Pokud však neumožníme tyto aktivity vykonávat, postižený se stává pasivní a to nejen k oblíbeným aktivitám, ale také k činnostem každodenního života.

20

Reflektivní podpora – tímto rozumíme multidisciplinární přístup, který vychází z poznatků moderní vědy a je založený na následujících principech: -

Člověka přijímáme jako důstojnou a jedinečnou bytost a tak k němu přistupujeme i v situacích, kdy není schopen provést adekvátně odezvu

-

Všemi úkony podporujeme jeho důstojnost

-

Jednáme v souladu s jeho přání

-

V léčbě a péči vždy reflektujeme jeho momentální stav a potřeby

-

Nabízíme a zprostředkujeme podněty pro rozvíjení se

-

Poskytujeme pocit bezpečí a jistoty, pomocí verbální i nonverbální komunikace

-

Všichni ošetřující, a to jak profesionálové tak i pečující v domácnosti tvoří tým a spolupracují spolu

Orientace realitou – tento postup patří mezi nejstarší přístupy ke klientům s Alzheimerovou demencí, ale je nutné zmínit, že v dnešní době již využíváme pouze některé prvky. Dříve se pečující domnívali, že nejlepším řešením je člověku s demencí nabízet pomůcky a podněty k tomu, aby se lépe orientoval. Později se prokázalo, že tento přístup nebyl až tak správný a účinný. Sice došlo k malému zlepšení orientace, ale za cenu celkového diskomfortu a vyprovokování nežádoucího chování. Lidé s demencí totiž vnímají okolní svět jinak a proto mnohdy i jednají zvláštním a nepředvídatelným způsobem. Často se stává, že hledají osoby, které nežijí, hovoří o nich a vyptávají se na ně. Pokud se jim pak dostane vysvětlení, že tito lidé již nežijí, často se rozesmutní, ale záhy zapomenou naše vysvětlení a smutek v nich přetrvává dlouhou dobu. Prvky, které využíváme díky tomuto postupu jsou například hodiny na viditelném místě, nástěnka s obrázky ročního období nebo označení pokoje jménem klienta (Jirák, 2009). Validace – termín a metodu validace zavedla americká gerontoložka a sociální pracovnice Naomi Feil. Principem validace chtěla ukázat, že by se především měl změnit a zlepšit přístup osob, které pečují o klienty s demencí. Jak se udává v publikaci Jiráka (2009, s. 96): ,,Principem validace je úcta k člověku s demencí, přijetí a respektování jeho tématu.“ Můžeme si tuto metodu ukázat na příkladu. Pokud klient očekává návštěvu svého blízkého, který již není mezi námi a v důsledku toho se nechce zapojit do aktivizačních činností, nenutíme jej a ani neopravujeme jeho mylnou 21

představu. Snažíme se však odvést klientovy myšlenky jiným směrem nebo můžeme spolu s nemocným hovořit o jeho blízkém, na kterého čeká, vzpomínat na jejich společné zážitky apod. Byly vytvořeny speciální validační techniky, do kterých patří například empatie, doteky, používání hudby, užívání nejednoznačných výrazů nebo také parafrázování,

zrcadlení

či

centrování

validačního

pracovníka

(Janečková,

Vacková, 2010). Kognitivní trénink – u tohoto tréninku je nutno brát v potaz náročnost cvičení dle stádia demence. Při kognitivní tréninku většinou nedochází ke zlepšení kognitivních funkcí, ale jde spíše o aktivizaci a procvičení paměti u postiženého. Využíváme cvičení, které trénují spíše dlouhodobou paměť, která je relativně dlouho zachována a tak snáze dosáhneme úspěchu. S klientem můžeme procvičovat znalost ročních období, důležité svátky nebo významná data. Máme-li například k dispozici obrázky ročních období, můžeme si jej společně s klientem prohlédnout a poté diskutovat o tom, jaké činnosti se provádějí či jaké svátky se oslavují (Cingrošová, Dvořáková, 2014). Reminiscence – v této metodě využíváme vzpomínek klienta, neboť i při rozvinuté demenci je relativně zachována dlouhodobá paměť a my s ní můžeme pracovat. Reminiscence se definuje jako hlasité nebo tiché vybavování událostí ze života člověka, které se uskutečňuje buď o samotě, nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí. V rámci terapie se pak provádí rozhovor terapeuta a klienta, o jeho životě, rodině, vzpomínkách a mohou se také využít pomůcky, jako například fotografie či oblíbené předměty. Klientovi se může sestavit také Kniha života, která mu připomíná všechny důležité události v jeho životě od dětství až po stáří (Clare, Woods, 2008). Jak udává také Špatenková a Bolomská (2011, s. 9): ,,Reminisenční terapie je speciální metoda práce se seniory, která je založená na uznání důležitosti zapomínání.“ Naučený postup – při tomto postupu je důležité brát ohled na to, že každý klient s demencí je individuální bytost, která má své potřeby. Snažíme se o to, abychom ke každému klientovi přistupovali co nejvíce individuálně, abychom respektovali jeho postupy a umožnili mu vykonávat činnosti, tak jak je naučený. Týká se to především činností jako je hygiena, strava nebo spánek.

22

Prostředí – prostředí pro klienta s demencí by mělo být vlídné a domácí. Pokud je klient umístěn do ústavního zařízení či domova pro seniory, snažíme se co nejvíce přizpůsobit pokoj jeho domácímu prostředí. Nejlepší varianta je ta, že si klient vezme své osobní věci přímo z domova. Ať už se jedná o oblíbenou deku, polštář nebo i oblíbený hrníček, vše je vítáno neboť tak snáze zlepšit adaptaci klienta na nové prostředí. Pokud tomu tak není, snaží se zdravotnický personál od rodiny zjistit např. klientovo oblíbené oblečení, oblíbenou vůni a díky aktivizačním pracovníkům tyto věci zajistí. Velmi dobré jsou také fotografie vyvěšené na pokoji klienta, což úzce souvisí s reminiscencí. Je také důležité, aby prostředí pro osoby s demencí bylo bezpečné a bezbariérové. Tudíž bychom měli odstranit klouzavé koberce, prahy a jiné nástrahy, jako jsou jedovaté květiny, chemické látky apod. Zejména zařízení pro seniory s tímto postižením, by měly být co nejvíce architektonicky jednoduché a přehledné a doplněné prvky domácího prostředí. Dveře pokojů a stejně tak koupelnu, toalety, kuchyňku či společné prostory je nutné označit. Neplatí to však pro venkovní dveře, které by měly být vhodně „kamuflovány“, aby nelákaly k odchodům z oddělení. Celkově by měl být prostor stabilní a základní prvky by se neměly měnit, neboť jen tak se budou klienti lépe orientovat (Glenner a kol,. 2012). Kinezioterapie, muzikoterapie a jiné – kinezioterapie vede k odstranění či zmírnění bolestí pohybového aparátu a slouží také k udržení svalové síly a stability. V rámci kinezioterapie provádíme s klientem různá cvičení, ať už vsedě na židli nebo pohybem na procházce a můžeme využívat i pomůcky jako například gumové míčky. Důležité je provádět cvičení i se slovním doprovodem, aby klient vždy věděl, co má dělat a jakým způsobem. Informace by měly být jednoduché a srozumitelné a je například výhodnější říkat jedna-druhá místo pravá-levá. Muzikoterapie je velmi oblíbená a také velmi využívaná metoda. Již samotný poslech hudby vyvolá u mnoha klientů pozitivní pocity a úsměv na tváři. Řada klientů, která za normálních okolností nekomunikuje, se při poslechu známých a lidových písní dokonce plynule rozezpívá. Propojení kinezioterapie a muzikoterapie zároveň, je tedy velmi vhodná metoda jak spojit příjemné s užitečným (Wehner, Schwinghammer, 2013). Velmi častou a oblíbenou terapií je také canisterapie, což je: ,,terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka.“ (Holczerová, Dvořáčková, 2013, s. 86). 23

1.3 Ošetřovatelská péče V této části se zaměříme na ošetřovatelskou činnost a péči o pacienty s Alzheimerovou demencí a to jak všeobecně, tak i konkrétně u zdravotníků a u pečujících osob v domácnosti. Při výkonu ošetřovatelské péče je především důležité vyvarovat se zbytečné nesoběstačnosti u postižených demencí. Jak zmiňuje ve své knize Glenner (2012, s. 88): ,,O zbytečné soběstačnosti hovoříme, když se pacientovo postižení navenek jeví větší, než jaké ve skutečnosti je.“ Projevuje se tím, že postižený člověk neprovádí z nějakých důvodů činnosti, které by byl schopen zvládnout sám. Jako pečující můžeme například pozorovat, že klient má problémy s oblékáním. Obléká se pomalu a s obtížemi a nám je ho líto či nemáme trpělivost a oblékneme ho sami. Toto chování však nevede pouze k tomu, že činnost bude provedena dříve, ale také tím podpoříme onu zbytečnou nesoběstačnost. Klient nemůže využít dovednosti, které stále zvládá a v důsledku toho se může jeho stav zhoršovat. Poměrně často se také stává, že postižený si na naše nadbytečné služby časem zvykne, zpohodlní a opět to vede k jeho zhoršení stavu.

1.3.1 Výživa a stravování Mnoho zdravotních potíží u lidí s demencí je způsobeno špatnou, nevhodnou stravou a nedostatečným příjmem základních živin, vitamínů, vlákniny a vody. V potaz musíme brát také dietní opatření, zejména pak dietu diabetickou. Otázka opět nastává, jak přistupovat k situaci, pokud postižený vyžádá sladkost i přesto, že je na diabetické dietě. Ze zdravotního hlediska je to nepřípustné, ovšem z hlediska zákona, o kterém jsem se již zmiňovala, by mělo být toto přání klientovi umožněno. Vyvážená strava by měla obsahovat dostatek bílkovin, tedy libového masa, ryb, vajec a mléčných výrobků. Dále musíme dodávat velké množství ovoce a zeleniny a v neposlední řadě také zdroj sacharidů. Problémem dehydratace trpí většina seniorů a postižení demencí jsou na tom v tomto případě ještě o něco hůře. Měli bychom dohlédnout na pravidelný pitný režim, nabízet postiženému dostatek tekutin a vést záznamy o příjmu a výdeji. U osob s demencí je špatná výživa způsobena především tím, že je pro ně obtížně se samostatně najíst a to ve výsledku vede k tomu, že je jejich strava nevyvážená. Zjistíme a dohlédneme tedy, jaký způsob podávání stravy je pro 24

postiženého nejlepší. Zda je nutné podávat mu tekutou stravu, mletou stravu či jestli stačí pouze nakrájet jídlo na menší kousky. Dohlédneme také na to, zda se i poté klient nají sám nebo je nutné ho nakrmit. Někdy se stává, že pokud se klientovi donese talíř s obědem, neví kolikrát co s tím a je zmatený z tolika druhů potravy. Je dobré mu říci, co jsme mu právě donesli a během jídla i několikrát připomínat. Cíle: -

Klient by neměl ztratit chuť k jídlu

-

Udržujeme optimální tělesnou váhu klienta

-

Předcházíme u klienta vdechnutí stravy

-

Dodáváme přiměřený příjem živin, kalorií, minerálů a vitamínů

-

Dodáváme přiměřený příjem tekutin

-

Snažíme se podávat jídlo tak, aby vypadalo lákavě a pěkně

-

Strava by měla být dobře ochucená

-

Předcházíme močovým infekcím a zažívacím obtížím (Müllerová a kol., 2014)

1.3.2 Hygiena U všech klientů by měla být ráno a večer provedena hygiena, buď dle zvyklostí oddělení, nebo podle přání pacienta. Koupání a mytí vlasů je pro většinu postižených demencí nepříjemnou záležitostí, protože se najednou děje hodně věcí, jako je změna okolní teploty, šumění vody, svlékání, chlad, nepříjemný pocit nahoty či namáčení do vody. Klient má právo tuto každodenní činnost odmítnou, avšak je nutné mu vysvětlit důležitost hygieny, a pokud je již ve stádiu těžké demence, snažíme se jej přimět různými podněty, například odměnou. Během celkové koupele, provádíme také péči o oči, nos, uši a nehty. Cíle: -

Denně omýt obličej, ruce, podpaží a genitální oblast

-

1–2 krát do týdne provést celkovou koupel

-

Posoudit stav a vzhled pokožky

-

Pokožku promazat ochrannými krémy

-

Dodržovat určitý režim, na který je klient zvyklý (koupel ve stejnou časovou dobu apod.) 25

-

Vyhradit si na koupel dostatek času

-

Zpříjemnit koupel oblíbenou vůní mýdla, masáží zad apod. (Malíková, 2011)

1.3.3 Péče o vzhled Ačkoliv mnozí nad péčí o vzhled mávnou rukou a myslí si, že postižení lidé se „nepotřebují líbit“, jsou na velkém omylu. Je velký rozdíl pokud klientovi ráno pouze omyjeme obličej nebo zda ho i navíc učešeme, použijeme krém na obličej, oblíbenou vůni či dáme oblíbený a slušivý doplněk oblečení, jako například šátek nebo zástěru. Všechny tyto výkony jsou pro klienta zdrojem příjemných pocitů.

1.3.4 Ústní hygiena Péči o dutinu ústní provádíme denně stejně jako základní denní hygienickou péči. Čištění zubů je pro nás tak automatické, že nad tím nemusíme přemýšlet a to je pro klienty s Alzheimerovou demencí velká výhoda. Na druhou stranu je ale čištění zubů poměrně náročná činnost, neboť klient musí udržet v ústech vodu i pastu a také je pro něj obtížné nepolknout a vypláchnout si ústa. Cíle: -

Čistá, svěží ústa klienta

-

Zdravé dásně

-

Bezpečné prostředí koupelny (Glenner a kol., 2012)

1.3.5 Vyprazdňování a inkontinence Inkontinence a problémy s vyprazdňováním je častým problémem u klientů s Alzheimerovou demencí. V první fázi se nejprve vyskytuje inkontinence močová a později se objeví i inkontinence stolice. Pro nás je důležité, abychom vždy zajistili dostatek soukromí při vyprazdňování. Potíže související s vyprazdňováním a inkontinencí uvádí klienta do rozpaků a je mu nepříjemné se nám svěřovat, zvláště pak v počátečním stádiu demence. Je důležité mu naslouchat a dát najevo, že jsme mu oporou. Dbáme na pravidelnou výměnu inkontinenčních pomůcek a jednorázových plen. Pokud je klient chodící, snažíme se udržovat návyk chození na toaletu. Pokud již

26

klient používá jednorázové spodní prádlo, nikdy neříkáme ,,plenky“, stejně tak na klienta nemluvíme dětskou mluvou. Cíle: -

Zachovat důstojnost a sebeúctu

-

Zajistit dostatek soukromí

-

Prevence zácpy a infekcí močového ústrojí

-

Prevence změn na kůži

-

Zachovat co nejdéle kontinenci

1.3.6 Oblékání Oblékání představuje pro klienty s demencí velký problém. Zprvu se objeví potíže se zapínáním drobných knoflíků nebo s uvázáním kravaty. Později se již stává, že si klienti obléknou věci obráceně, naruby nebo neví, kam si který kus obléknout. Je vhodné nechat volbu oblečení na klientovi, pouze dohlížíme na to, zda je oblečen přiměřeně k počasí. Na oblékání si vyhradíme dostatek času a snažíme se být klientovi nápomocní a oblékání mu co nejvíce zjednodušit. Cíle: -

Dát klientovi prostor, aby se oblékl sám bez pomoci

-

Umožnit klientovi výběr toho, co si vezme na sebe (Glenner a kol., 2012)

1.3.7 Problematické situace V praxi se setkáváme zcela běžně s problémovými situacemi u klientů s Alzheimerovou demencí a nyní si zmíníme ty nejčastější z nich. Agresivita Agresivní chování může být jeden ze způsobů, jak reagovat na něco nepříjemného. U klientů s demencí je to častý projev, neboť se celkem snadno dostávají do situací, kdy neví, co se s nimi děje a následně použijí agresivitu jako obranu. Vždy se snažíme zabránit konfliktu, ale pokud již nastane, zachováme klid (Hauke, 2014).

27

Cíle: -

Pokusit se zabránit střetu

-

Zachovat klid

-

Sledovat své i klientovy neverbální projevy

-

Využívat zklidňujících technik

Toulání Toulání je častým příznakem u postižených demencí a je to nejen projev nepříjemný, ale především velmi nebezpečný. Toulání představuje pro klienta řadu rizik, jako například pády a s tím i spojená zranění, ztracení či psychické strádání při nemožnosti najít zpět cestu. Pokud se klient toulá především v noci, je možné zajistit jeho bezpečí pomocí postranic u lůžka. Mohou být různé důvody, proč klient stále odchází. Buď mu chůze uvolňuje napětí a pomáhá od potíží nebo nechce být tam, kde se momentálně nachází (Mlýnková, 2011). Cíle:  Umožnit klientovi bezpečně se pohybovat  Doprovázet klienta Paranoidita V důsledku poruchy kognitivních funkcí, dochází k paranoidnímu chování nebo-li podezíravosti. Klient je přesvědčen, že mu okolí provádí vše naschvál, schovává mu věci a ubližuje mu. Následně pak postižený své okolí slovně napadá, podezírá, stěžuje si a verbálně útočí. Podezíravost vyvolává nepříjemnosti v celém okolí klienta, jako je personál či pečující osoby v domácnosti (Štěpánková a kol., 2014). Cíle:  Udržovat důvěru a dobrý vztah s klientem  Podporovat zachovalé schopnosti úsudku  Nepřesvědčovat a nic nevysvětlovat

28

Noční neklid Již u počáteční fáze demence se může projevit u klientů noční neklid a otočený rytmus spánek–bdění. Příčinou můžou být zdravotní potíže, psychické potíže, zátěž, vliv některých léků nebo nedostatek soukromí. Dále se mohou projevit i některé poruchy spánku, jako například insomnie (snížená kvalita spánku nebo úplný nedostatek spánku) či hypersomnie (nadměrné spaní a to zejména přes den) a proto je nejprve důležité spánkové obtíže správně identifikovat a poté je řešit (Trachtová a kol., 2013). Cíle:  Zhodnotit denní režim, čas vstávání a ukládání ke spánku  Přes den zajistit dostatek aktivit  Před spánkem upravit lůžko, vyvětrat místnost, odstranit rušivé elementy  Poradit se s lékařem o medikaci Sexualita Většina populace si myslí, že sexualita ve stáří a především pak u klientů s demencí je tabu. Až během posledních let se zvýšil zájem o sexualitu u těchto klientů v rámci zvyšování kvality jejich života. Pomoci klientovi udržovat jeho sexuální život (pokud o to má zájem) je pro pečující obtížné. Mnohdy personál neví, jak se v těchto situacích chovat a jak reagovat. Hlavním problémem pro instituce je nedostatek soukromí, neboť klient sdílí pokoj spolu s dalšími klienty. Nastávají pak nepříjemné situace, kdy se klienti obnažují před ostatními, nevhodně se osahávají či masturbují. Sexuální narážky nemusí mít klienti pouze mezi sebou, ale mohou také směřovat na personál. Cíle:  Překonat mýty v oblasti sexuologie u seniorů  Komunikovat s klientem na intimní téma (Venglářová, 2007)

29

1.4 Sociální péče ,,V širším pojetí jsou sociální služby poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života nebo je v maximální možné míře do společnosti začlenit.“ (Dvořáčková, 2012, s. 81). Prostřednictvím sociálních služeb může být klientovi a jeho rodině zajištěna kompletní nebo částečná pomoc při každodenních aktivitách a činnostech od hygieny, stravování, aktivizačních programů až po poradenství a umístění postiženého do příslušných zařízení. Zařízení pro seniory se liší dle cílové skupiny uživatelů a jejich konkrétních potřeb. Rozeznáváme například zařízení pro seniory, zařízení pečovatelské služby, rehabilitační střediska, domovy sociálních služeb, denní stacionáře a v neposlední řadě také domovy se zvláštním režimem a specializovaná zařízení, která se zaměřují a specializují na klienty, kteří jsou závislí na pomoci jiných osob (Hrozenská, Dvořáčková, 2013). Domovy se zvláštním režimem poskytují postiženým klientům tyto úkony a činnosti:  ubytování (pokoj, praní, žehlení, atd.)  strava (celodenní strava a pitný režim)  pomoc při hygieně a poskytnutí podmínek pro osobní hygienu  pomoc při zvládání běžných denních činností  zprostředkování společenského kontaktu  aktivizační činnosti  pomoc při uplatňování práv (Králová, Rážová, 2012) Pokud se rodinný příslušník či jiná blízká osoba postiženého rozhodne, že si svého blízkého ponechá v domácí péči, dojde ke změně jeho sociální role. Může ztratit nejen svoji pracovní roli, ale i společenskou roli a tím se dostat do sociální izolace. Je proto důležité brát tyto aspekty v potaz a dobře je promyslet a zvážit. Rozhodující je v některých případech i finanční stránka.

30

Pečující v domácnosti má nárok na příspěvek na péči, který se posuzuje u postižené osoby dle stupně závislosti u 10 základních životních potřeb. Mezi tyto potřeby patří: 1. „Mobilita 2. Orientace 3. Komunikace 4. Stravování 5. Oblékání a obouvání 6. Tělesná hygiena 7. Výkon fyziologické potřeby 8. Péče o zdraví 9. Osobní aktivity 10. Péče o domácnost“ (Králová, Rážová, 2012, s. 21–22) Finanční příspěvky se poté rozdělují na stupně závislosti a to na:  I. stupeň (osoba nevykoná 3 až 4 základní potřeby), příspěvek činí 800 Kč  II. stupeň (osoba nevykoná 5 až 6 základních potřeb), příspěvek činí 4 000 Kč  III. stupeň (osoba nevykoná 7 až 8 základních potřeb), příspěvek činí 8 000 Kč  IV. stupeň (osoba nevykoná 9 až 10 základních potřeb), příspěvek činí 12 000 Kč Rodinní příslušníci se také mohou obrátit na různé organizace pomáhající nejen klientům s postižením, ale i jejich rodinám a blízkým osobám. Nejznámější organizace v České republice pro klienty s Alzheimerovou demencí je Česká alzheimerovská společnost. Ta má své hlavní sídlo v Praze, ale můžeme ji najít i na pobočkách v Brně, Olomouci, Liberci či jiných větších městech. Tato společnost nabízí nejen pečovatelské služby pro postižené seniory, ale také je tu jako podpora pro rodiny postižených. Ti se mohou společně scházet a vzájemně si předávat rady a zkušenosti z oblasti problematiky Alzheimerovy demence (Mlýnková, 2011). Česká alzheimerovská společnost také vyvinula certifikační systém Vážka®, který je určen pro služby a 31

zařízení pro klienty s Alzheimerovou demencí. Zařízení, která díky svým službám projdou v souladu s Kritérii pro udělení certifikátu Vážka, pak obdrží toto ocenění na dva roky. V kraji Vysočina se tímto oceněním může již podruhé pyšnit Domov se zvláštním režimem Břevnice.

32

2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl: Komparace ošetřovatelské zátěže u poskytovatelů ošetřovatelské péče o pacienty s Alzheimerovou demencí Výzkumné otázky: 1. Je ošetřovatelská péče z fyzického hlediska náročnější u zdravotníků nebo u pečujících v domácnosti? 2. Je ošetřovatelská péče z psychického hlediska náročnější u zdravotníků nebo u pečujících v domácnosti? 3. Je ošetřovatelská péče ze sociálního hlediska náročnější u zdravotníků nebo u pečujících v domácnosti?

2.2 Metodika výzkumu Pro empirickou část jsem si vybrala kvalitativní výzkum pomocí dotazníku, který jsem rozdílně vytvořila pro dvě cílové skupiny, a to pro zdravotníky a pro pečující osoby v domácnosti. Dotazník byl anonymní, skládal se jak uzavřených tak i polozavřených otázek a zhotovila jsem ho pomocí stránek vyplnto.cz. Poté jsem ho rozeslala na příslušná gerontopsychiatrická oddělení a domovy se zvláštním režimem. Druhý typ dotazníku jsem umístila na různé webové stránky a sociální skupiny, kde ho mohl vyplnit každý, kdo se stará v domácnosti o osobu postiženou Alzheimerovou demencí. Oba dotazníky se celkem skládaly z 21 otázek, které byly především zaměřeny na fyzickou, psychickou a sociální ošetřovatelskou zátěž u zdravotníků a u pečujících osob v domácnosti. Prvních pět otázek v dotazníku je filtračních, kde jsem získala informace o pohlaví, věku, vzdělání, ale také o vztahu s postiženým člověkem či o délce vykonávání ošetřovatelské péče o postiženou osobu. Co se týká vztahu s postiženou osobou, zajímala mě pracovní funkce u zdravotníků a u pečujících v domácnosti příbuzenský či jiný vztah.

33

K výzkumné otázce číslo 1. se vztahují v dotazníku otázky č. 6, 7, 8, a 9, kde se zaměřuji na fyzickou zátěž u respondentů. Zajímala jsem se o to, jak velkou fyzickou zátěž pociťují a zda využívají speciálních pomůcek pro usnadnění této fyzické zátěže. Otázky č. 10 až č. 18 se vztahují k vyhodnocení psychické zátěže během ošetřovatelské péče. Chtěla jsem zjistit, zda mají respondenti dostatek vnitřních sil a také oporu od ostatních při výkonu této péče a zda si myslí, že tomu tak bude i do budoucna. Také mě zajímalo, zda se respondenti domnívají, že by se v jiné práci cítili lépe a jestli se jejich vztah ke klientům během výkonu ošetřovatelské péči nějakým způsobem změnil. U otázky č. 19 jsem zvolila hodnotící škálu, kde měli respondenti ohodnotit míru ošetřovatelské zátěže (1 – malá zátěž, 5 – velká zátěž) u všech zmíněných oblastí, tedy u fyzické, psychické a sociální zátěže. Otázky č. 20 a č. 21 se lišily dle cílové skupiny respondentů. U zdravotníků mě zajímalo, zda jsou spokojeni s finančním ohodnocením této náročné práce a také zda dostávají nějaké ostatní benefity. Pečující v domácnosti hodnotili, zda se dá jejich sociální situace bez problému zvládnout či nikoliv a také uvedli, zda využívají nějaké příspěvky na postiženou osobu.

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky byly vytvořeny pomocí webové stránky vyplnto.cz a následně vloženy na různé webové stránky a sociální skupiny. Respondenti byli rozděleni do dvou cílových skupin a to zdravotníci a pečující v domácnosti.

2.4 Průběh výzkumu Kvantitativní výzkum byl zahájen 15. 11. 2015 a skončen 3. 3. 2016. Během tohoto období vyplnilo dotazník 109 respondentů, konkrétně 55 zdravotníků a 54 pečujících osob v domácnosti.

2.5 Zpracování získaných dat Závěrečná práce je tvořená pomocí programu Microsoft Office Word 2007 a data shromážděná během kvantitativního výzkumu jsou zpracována v programu Microsoft Office Excel 2007. Vyhodnocení je zpracováno pomocí sloupcových grafů a tabulek.

34

2.6 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 Vaše pohlaví

45

43 37

Absolutní četnost

40 35 30 25

17

20

12

15

Zdravotníci Pečující v domácnosti

10 5 0 žena

muž Pohlaví

Graf 1 Pohlaví

Kvantitativního výzkumu se zúčastnilo celkem 109 respondentů. Konkrétně 55 zdravotníků a 54 pečujících v domácnosti. Žen z řad zdravotníků bylo 43 (78,18 %) a pečujících v domácnost 37 (68,52 %). Naopak mužů – zdravotníků pouze 12 (21,82 %) a z řad pečujících v domácnosti 17 (31,48 %).

35

Otázka č. 2 Váš věk 30 30

Absolutní četnost

25 20

17

15

12

11

10

7 8

10

7 5

5

Zdravotníci Pečující v domácnosti

2 0

0

0 méně 20-30 31-40 41-50 51-60 více než 20 let let let let než 60 let let Věk

Graf 2 Věk

V tomto grafu je již patrný rozdíl z hlediska věku pečujících. Největší zastoupení z řad zdravotníků má kategorie 20–30 let a to 30 pečujících (54,55 %). U pečujících v domácnosti má největší zastoupení kategorie 41–50 let a to 17 respondentů (31,48 %), neboť v tomto věku mají své blízké osoby v raném a pozdějším stáří.

36

Otázka č. 3 Vaše nejvyšší dosažené vzdělání 30 30

Absolutní četnost

25

21

20

16 14

15

11 9

10

7

Zdravotníci Pečujíci v domácnosti

5

0 1

0

0

Vzdělání

Graf 3 Vzdělání

V grafu ohledně vzdělání je patrné, že respondenty z řad zdravotníků nenalezneme pouze se základním vzděláním či s vyučením. Nejčastější odpovědí zdravotníků bylo vzdělání střední s maturitou a to 30 (54,55 %), dále 14 respondentů má vzdělání vyšší odborné (25,45 %) a vzdělání vysokoškolské má 11 respondentů (20 %). Pouze jeden respondent, který pečuje o osobu s postižením v domácnosti má základní vzdělání (1,85 %), 16 respondentů (29,63 %) je vyučených, 21 respondentů (38,89 %) má vzdělání střední s maturitou, 7 respondentů (12,96 %) má vzdělání vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání má 9 respondentů (16,67 %).

37

Otázka č. 4 V jaké jste vztahu s osobou, o kterou pečujete? 29 Absolutní četnost

30 25 20

14

15 10 5

5 2

3

2

Zdravotníci

0

Pracovní pozice

Graf 4 Pracovní pozice

Absolutní četnost

40 40 35 30 25 20 15 10 5 0

13 1 Pečující v domácnosti blízký vzdálený příbuzný příbuzný (rodiče, (strýc, teta, prarodiče, tchán, sourozenci, tchýně) děti, partner)

jiné

Vztah s osobou

Graf 5 Vztah s osobou

U otázky č. 4 mě zajímal daný vztah s postiženou osobou. U zdravotníků jsem rozlišila pracovní pozice a zjistila, že nejčastější odpovědí byla všeobecná sestra 29 (52,73 %), dále odpovídalo 14 pečovatelek (27,27 %), 5 zdravotnických asistentů (9,09 %), 2 sociální pracovníci (3,64 %), stejně tak jako 2 všeobecné sestry ve vedoucích pozicích a 2 sociální pracovnice. Pečující v domácnosti byli nejčastěji blízcí příbuzní 40 (74,07 %), 13 vzdálených příbuzných (24,07 %) a 1 respondent (1,85 %) přítel. 38

Otázka č. 5 Jak dlouho již tuto ošetřovatelskou práci vykonáváte? 30 30 24

Absolutní četnost

25 20 15

13

15 10

9

8

Zdravotníci

9

Pečující v domácnosti

5

1

0 méně než 1 rok

1 až 5 roků

6 až 10 roků

více než 10 roků

Doba výkonu ošetřovatelské péče

Graf 6 Doba výkonu ošetřovatelské péče

V tomto grafu vidíme dobu vykonávání ošetřovatelské péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Méně než 1 rok se stará o tyto klienty 9 zdravotníků (16,36 %), největší zastoupení má kategorie 1 až 5 roků a to 24 respondentů (43,64 %), dále 13 respondentů (23,64 %) vykonává ošetřovatelskou péči již 6 až 10 let a zbylých 9 respondentů (16,36 %) více než 10 roků. U pečujících v domácnosti má též největší zastoupení kategorie 1 až 5 roků a to 30 respondentů (55,56 %), 15 respondentů (27,78 %) pečuje méně než 1 rok, dalších 8 respondentů (14,81 %) vykonává ošetřovatelskou péči 6 až 10 roků a pouze 1 pečující (1,85 %) pečuje o blízkého více než 10 roků.

39

Otázka č. 6 Jakou míru fyzické zátěže vnímáte při poskytování ošetřovatelské péče o klienta s Alzheimerovou demencí?

35

31

Absolutní četnost

30

25

25

20

22

20 Zdravotníci

15 7

10

Pečující v domácnosti

4 5 0 vysoká zátěž

střední zátěž

mírná zátěž

Míra fyzické zátěže

Graf 7 Míra fyzické zátěže

Největší zastoupení v grafu na zhodnocení míry fyzické zátěže měla kategorie vysoká zátěž. 31 zdravotníků (56,36 %) a 25 pečujících v domácnosti (46,30 %) označilo odpověď vysoká zátěž, střední zátěž označilo 20 zdravotníků (36,36 %) a 22 pečujících (40,74 %) a mírná zátěž byla označena od 4 zdravotníků (7,27 %) a 7 pečujících v domácnosti (12,96 %).

40

Otázka č. 7 Zvládáte ošetřovatelskou péči o kompletně imobilní osobu sami? 34 Absolutní četnost

35 30

25 21

25 20

15

14

15 10

Zdravotníci

5

Pečující v domácnosti

0 ne, s pomocí jiné osoby

ano, zvládám sám/a

osoba, o kterou pečuji, není kompletně imobilní

Zvládání ošetřovatelské péče o imobilní osobu

Graf 8 Péče o imobilní osobu

Tato otázka byla stejná jak pro zdravotníky, tak i pro pečující v domácnosti. Lišila se pouze tím, že pečující v domácnosti měli navíc k dispozici odpověď, že osoba, o kterou v domácnosti pečují, není kompletně imobilní. To se týkalo 14 respondentů (25,93 %). Ošetřovatelskou péči o kompletně imobilní osobu zvládá samostatně 21 zdravotníků (38,18 %) a 15 pečujících v domácnosti (27,78 %). Naopak s pomocí jiné osoby tuto péči vykonává 34 zdravotníků (61,82 %) a 25 pečujících v domácnosti (46,30 %).

41

Otázka č. 8 Využíváte během ošetřovatelské péče speciální pomůcky pro usnadnění míry fyzické zátěže? Pokud ano, napište jaké.

Absolutní četnost

30 25

27

26

24

20 13

15 10 5

8 5 1

4 0

6 5

9

8 2

2

2 Zdravotníci

0

Pečující v domácnosti

Pomůcky pro usnadnění zátěže

Graf 9 Pomůcky

Mezi nejčastěji používané speciální pomůcky u zdravotníků patří polohovací a kolečková křesla 26 (30,23 %), dále polohovací lůžka 24 (27,91 %) a třetí nejčastější odpovědí byly antidekubitní pomůcky 13 (15,12 %). U pečujících v domácnosti byla nejpoužívanější speciální pomůcka hrazdička a žebřinky 9 (16,07 %) a také polohovací lůžka 8 (14,29 %). Ovšem 27 pečujících (48,21 %) zvolilo možnost ne.

42

Otázka č. 9 Uvítali byste některé speciální pomůcky (zvedák, invalidní vozík, polohovací postel, …) pro usnadnění míry fyzické zátěže? Pokud ano, napište jaké. 29

Absolutní četnost

30 25 20

23 19

18

15 10 5

4 0

6 2

0

8

6

4 1

0

2

0

Zdravotníci Pečující v domácnosti

Další pomůcky

Graf 10 Další pomůcky

Jako další speciální pomůcky by byly vítány u zdravotníků moderní polohovací lůžka 23 (35,94 %) a také polohovací křesla 19 (29,69 %). To, že žádné další pomůcky už nepotřebují, uvedlo 29 pečujících (50 %), ale 18 pečujících (31,03 %) odpovědělo, že by další pomůcky uvítalo, avšak nemohou si je finančně dovolit.

43

Otázka č. 10 Pociťujete psychickou vyčerpanost?

40

37

Absolutní četnost

35 27

30

23

25 20

Zdravotníci

15

Pečující v domácnosti

15 10 3

5

4

0 občas

ano, často

ne, nikdy

Psychická vyčerpanost

Graf 11 Psychická vyčerpanost

U této otázky jsem hodnotila psychickou vyčerpanost u pečujících osob. Psychickou vyčerpanost pociťuje občas 37 zdravotníků (67,27 %) a 27 pečujících v domácnosti (50 %). Často ji pociťuje při své práci 15 zdravotníků (27,27 %) a 23 pečujících (42,59 %) a nikdy ji nepocítili 3 zdravotníci (5,45 %) a 4 pečující v domácnosti (7,41 %).

44

Otázka č. 11 Myslíte si, že máte dostatek vnitřních sil, pomocí kterých zvládáte dlouhodobou zátěž vzniklou v souvislosti s ošetřovatelskou péčí o osobu/klienty?

40

37

Absolutní četnost

35

29

30 25 20 12

15 10

Zdravotníci

14 11

Pečující v domácnosti

6

5 0 ano

ne

nevím

Dostatek vnitřních sil

Graf 12 Dostatek vnitřních sil

U této otázky respondenti hodnotili, zda si myslí, že mají dostatek vnitřních sil na zvládání dlouhodobé ošetřovatelské péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Odpověď ano uvedlo 37 zdravotníků (67,27 %) a 29 pečujících v domácnosti (53,70 %). 12 zdravotníků (21,82 %) a 14 pečujících v domácnosti (25,93 %) se domnívá, že dostatek vnitřních sil na takovou zátěž nemají a odpověď nevím uvedlo 6 zdravotníků (10,91 %) a 11 pečujících v domácnosti (20,37 %).

45

Otázka č. 12 Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ANO, jakým způsobem tuto sílu čerpáte?

Absolutní četnost

20 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

15 12 10 7

Zdravotníci Pečující v domácnosti

2 0 rodina, vztah k trávením přátelé a osobě volného blízcí času

jiné

Čerpání síly

Graf 13 Čerpání síly

Převážná část zdravotníků 20 (54,05 %) a 12 pečujících v domácnosti (41,38 %) uvedlo, že nejvíce čerpají síly díky rodině, přátelům a blízkým osobám. Dále 15 zdravotníků (40,54 %) a 7 pečujících v domácnosti (24,14 %) čerpá sílu trávením volného času. A 10 pečujících v domácnosti (34,48 %) čerpá sílu ve vztahu k osobě, o kterou pečuje. Tato otázka se vztahovala pouze k pečujícím v domácnosti.

46

Otázka č. 13 Máte pocit, že ostatní členové rodiny/kolektivu Vám dodávají

Absolutní četnost

dostatečnou oporu?

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

47 42

Zdravotníci Pečující v domácnosti 10 4

ano

ne

3

3

nevím

Dostatek opory

Graf 14 Dostatek opory

Až pro 42 zdravotníků (76,36 %) a pro 47 pečujících v domácnosti (87,04 %) je jejich pracovní kolektiv či rodina a příbuzní oporou. Pouze 10 zdravotníků (18,18 %) a 4 pečující v domácnosti (7,41 %) nevidí v druhých žádnou oporu a 3 zdravotníci (5,45 %) a 3 pečující (5,56 %) zvolili možnost nevím.

47

Otázka č. 14 Myslíte si, že máte dostatek volného času pro sebe?

35

33 27

Absolutní četnost

30

27 22

25 20

Zdravotníci

15

Pečující v domácnosti

10 5 0 ano

ne Dostatek volného času

Graf 15 Dostatek volného času

Dostatek volného času pro sebe uvedlo 33 zdravotníků (60 %) a 22 zdravotníků (40 %) zvolilo, že nikoli. U pečujících v domácnosti byly odpovědi na tuto otázku vyrovnané, tedy 27 odpovědí ano (50 %) a 27 odpovědí ne (50 %).

48

Otázka č. 15 Jste toho názoru, že je možné pečovat o osobu s Alzheimerovou demencí do budoucna se stejnou výkonností?

35

31

Absolutní četnost

30

25

25 20

17 13 13

15

10

Zdravotníci Pečující v domácnosti

10 5 0 ano

ne

nevím

Stejná výkonnost

Graf 16 Výkonnost

Největší zastoupení měla jak u zdravotníků 25 (45,45 %) tak i u pečujících v domácnosti 31 (57,41 %) odpověď ne. 17 zdravotníků (30,91 %) a 10 pečujících v domácnosti (18,52 %) se domnívá, že je možné pracovat o člověka s demencí se stejnou výkonností i do budoucna. A vyrovnaně dopadla odpověď nevím, na kterou odpovědělo 13 zdravotníků (23,64 %) a 13 pečujících v domácnosti (24,07 %).

49

Otázka č. 16 Myslíte si, že byste se po psychické stránce cítili lépe v jiné práci?

30

26

25

Absolutní četnost

25 20

18

15

16 13

11

Zdravotníci

10

Pečující v domácnosti

5 0 ano

ne

nemohu posoudit

Psychická stránka

Graf 17 Psychická stránka

18 zdravotníků (32,73 %) a 25 pečujících v domácnosti (46,30 %) si myslí, že by se cítili lépe, pokud by vykonávali jinou práci. Naopak 11 zdravotníků (20 %) a 16 pečujících v domácnosti (29,63 %) se domnívá, že by se lépe v jiné práci necítili. A 26 zdravotníků (47,27 %) a 13 pečujících v domácnosti (24,07 %) nemůže posoudit.

50

Otázka č. 17 Domníváte se, že se Váš vztah k osobě v průběhu péče změnil?

25 21 18

Absolutní četnost

20

18

16 14

15 11 10

Zdravotníci Pečující v domácnosti

7 4

5 0 spíše ano

ano

spíše ne

ne

Změna vztahu k osobě v průběhu péče

Graf 18 Změna vztahu k osobě

V této otázce mě zajímalo, zda se v průběhu ošetřovatelské péče změnil vztah pečujícího k postižené osobě. Spíše ano zvolilo 16 zdravotníků (29,09 %) a 18 pečujících v domácnosti (33,33 %). 4 zdravotníci (7,27 %) a 7 pečujících v domácnosti (12,96 %) si myslí, že se jejich vztah k postižené osobě změnil. Odpověď spíše ne zvolilo 21 zdravotníků (38,18 %) a 11 pečujících v domácnosti (20,37 %) a celkem velké zastoupení měla i odpověď ne, neboť ji zvolilo 14 zdravotníků (25,45 %) a 18 pečujících v domácnosti (33,33 %).

51

Otázka č. 18 Pokud jste na otázku č. 17 odpověděli ano nebo spíše ano a Váš vztah se změnil, popište prosím jakým způsobem.

Absolutní četnost

25 20 15

21 15 13

11

10 5

4

2

1

4 Zdravotníci

0

Pečující v domácnosti

Vztah

Graf 19 Vztah pečující osoby

Na tuto otázku, odpovídali pouze ti respondenti, kteří na předchozí otázce zvolili možnost ano nebo spíše ano. Ze všech získaných odpovědí, napsalo 15 zdravotníků (45,45 %), že klientovi více rozumí a jsou více empatičtí a podobně odpovědělo i 13 pečujících v domácnosti (34,21 %). Patrného rozdílu si můžeme povšimnout u druhého sloupce v grafu. Nejvíce odpovědí, týkající se důvěrnějšího vztahu, bylo u pečujících v domácnosti a to 21 (55,26 %), u zdravotníků pouze 4 tyto odpovědi (12,12 %). Postupem času se naučilo více trpělivosti 11 zdravotníků (33,33 %) a stejně tak i 4 pečující v domácnosti (10,53 %). U 2 zdravotníků (6,06 %) se objevil větší soucit s lidmi s demencí a u jednoho zdravotnického pracovníka (3,03 %) naopak došlo ke ztrátě empatie.

52

Otázka č. 19. Ve které z těchto oblastí vnímáte největší zátěž? Ke každé oblasti přiřaďte míru zátěže (1 malá zátěž, 5 vysoká zátěž). Tabulka 2 Zátěž

Fyzická zátěž Zdravotníci

Psychická zátěž

Sociální zátěž

Pečující v Pečující v Pečující v Zdravotníci Zdravotníci domácnosti domácnosti domácnosti

1

0

4

0

1

5

1

2

3

6

2

2

16

14

3

18

17

8

13

25

21

4

16

15

20

23

8

12

5

18

12

25

15

1

6

Na první pohled můžeme vidět, že u fyzické zátěže převažují odpovědi jak u zdravotníků tak i u pečujících v domácnosti od míry zátěže 3 až do míry 5. Konkrétně u zdravotníků je průměrná míra zátěže 3,89 a u pečujících v domácnosti 3,46. Psychická míra zátěže je také nejvíce zvolena převážně v mírách 4 a 5. Průměrná hodnota u zdravotníků je 4,24 a u pečujících v domácnosti 3,91. Poslední hodnotící zátěží byla míra sociální zátěže, u které jak zdravotníci tak i pečující v domácnosti nejčastěji volili míru zátěže 3. Průměrem 2,71 u zdravotníků a 3,15 u pečujících v domácnosti.

53

Otázka č. 20 Myslíte si, že je Vaše práce dostatečně finančně ohodnocena? / Jaká je Vaše sociální situace?

Absolutní četnost

39 40 30 14

20 10

Zdravotníci

2

0 ano

ne

nezáleží mi na tom

Finanční ohodnocení

Graf 20 Finanční ohodnocení

Absolutní četnost

33 35 30 25 20 15 10 5 0

14 7 Pečující v domácnosti

Sociální situace

Graf 21 Příspěvky na péči

U zdravotníků mě zajímalo, zda jsou spokojeni se svým finančním ohodnocením za ošetřovatelskou péče o klienty s Alzheimerovou demencí. 2 zdravotníci (3,64 %) odpověděli, že jim na finančním ohodnocení nezáleží. Pouze 14 zdravotníků (25,45 %) si myslí, že jsou ohodnoceni dostatečně, ale největší zastoupení má odpověď ne, kterou zvolilo 39 zdravotníků (70,91 %). Pečující v domácnosti měli ohodnotit, jaká je jejich sociální situace. 33 pečujících (61,11 %) uvedlo, že je jejich situace normální, tedy že peníze, které mají, jim akorát vystačí. Dále 14 respondentů (25,93 %) uvedlo, že mají bezproblémovou situaci a tedy vystačí s financemi. A pouze 7 respondentů (12,96 %) uvedlo, že je jejich sociální situace špatná, a tedy nemají dostatek peněz na bezproblémovou péči. 54

Otázka č. 21 Dostáváte od svého zaměstnavatele nějaké benefity (poukazy do lékárny, sportovní aktivity, příspěvek na stravu, atd.) ? / Využíváte některé příspěvky pro péči o nemocnou osobu?

26

Absolutní četnost

30 25 20

15

15

9

10

5

4

2

5

3 Zdravotníci

0

Benefity

Graf 22 Benefity zdravotníků

Absolutní četnost

30

26

25 20

14

15

10

10

Pečující v domácnosti

4

5 0 ne

o žádných finanční finanční nevím příspěvky příspěvky na péči na pomůcky Příspěvky na péči

Graf 23 Příspěvky na péči

55

U zdravotníků mě zajímalo, zda v rámci svého zaměstnání dostávají nějaké benefity. Pouze 15 respondentů uvedlo, že žádné benefity nedostává. Nejčastější odpovědí byl příspěvek na stravu 26, často byly zmíněny firemní akce a to v 9 odpovědích, dále také kurzy 5, poukázky Fokus Pass 4, prémie zmínili 2 zdravotníci a dodatkovou dovolenou 3 zdravotníci. U pečujících v domácnosti jsem chtěla zjistit, zda využívají nějaké příspěvky v souvislosti s ošetřovatelskou péčí o osobu. Jen 4 pečující (7,41 %) z celkového počtu, nevyužívají žádné příspěvky na péči. 10 pečujících (18,52 %) neví, že nějaké příspěvky jsou nebo že na ně mají nárok. Nejvíce jsou využívány finanční příspěvky na péči a to u 26 respondentů (48,15 %) z řad pečujících v domácnosti. Zbývajících 14 pečujících (25,93 %) využívá finanční příspěvky na pomůcky.

56

2.7 Diskuze Jedním z velmi vážných i společenských důsledků stárnutí lidské populace je neustále se zvyšující počet osob s demencí. Jak již bylo v úvodu zmíněno, toto téma je u mnohých lidí stále tabu, neboť téměř nikdo neví, jak s lidmi s demencí komunikovat, jak o ně pečovat a nikdo si ani nechce připustit, že to může být právě on, kdo bude potřebovat ve stáří péči od jiných osob. Všichni bychom si měli uvědomit, že stáří je přirozenou etapou života, na kterou je potřeba se dopředu připravit. Měli bychom se udržovat nejen ve fyzické, ale také duševní kondici, obklopovat se pozitivními lidmi a nedělat si zbytečně starosti s malichernostmi. I přes veškerou tuto snahu, se může objevit demence, kterou bychom neměli před okolím utajovat, nýbrž s ní bojovat a i nadále si užívat život, zapojovat se do různých aktivit a nevyhýbat se sociálnímu kontaktu, i když je to zpočátku těžké. Všichni bychom si měli uvědomit, že ani toto postižení nijak nesnižuje hodnotu lidského života a měli bychom i nadále ke člověku s demencí udržovat důstojnost a úctu. Hlavním cílem této práce byla komparace ošetřovatelské zátěže u poskytovatelů ošetřovatelské péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Zaměřila jsem se na dvě rozdílné cílové skupiny a to na zdravotníky a na pečující v domácnosti. Vzhledem k tomu, že se o stáří a demenci běžně ve společnosti nemluví, chtěla jsem zjistit, zda jsou patrné rozdíly během ošetřovatelské péče o klienty postižené demencí. Mezi lidmi je totiž stále mnoho předsudků jak o stáří, tak i o demenci. Může se tedy stát, že pokud se u člena rodiny objeví demence, jeho rodina se k němu otočí zády, neboť to dle Malíkové (2011) považuje za společensky degradující. V dotazníku jsem položila otázky, týkající se fyzické, psychické a sociální zátěže a porovnala rozdíly u pečujících. K první výzkumné otázce, která porovnávala fyzickou zátěž ošetřovatelské péče, se vztahovala otázka hodnotící míru zátěže. Respondenti měli posoudit, jak velkou míru fyzické zátěže pociťují při výkonu ošetřovatelské péče o klienty s demencí. Jak jsem předpokládala, nejvíce respondentů, přesněji 31 zdravotníků (56,36 %) a 25 pečujících v domácnosti (46,30 %) zvolilo možnost – vysoká zátěž. Následující otázka se zaměřovala na péči o kompletně imobilní osobu, kterou s pomocí dalších osob vykonává 34 zdravotníků (61,82 %) a 25 pečujících v domácnosti (46,30 %), přesto však pociťují míru fyzické zátěže jako vysokou. 57

Další dvě otázky se vztahovaly k používání speciálních pomůcek pro usnadnění míry fyzické zátěže a ukázaly, že celkem velký počet zdravotníků využívá tyto pomůcky. Naopak u pečujících v domácnosti byly odpovědi nerozhodně. Polovina, tedy 27 pečujících (50 %) uvedla, že používá speciální pomůcky a ostatní, že nikoliv. Pomocí kontingenční tabulky (viz příloha č. 3) jsem zjistila, že 31 zdravotníků (56,36 %) pociťuje vysokou míru fyzické zátěže a z toho 23 (41,82 %) i přesto, že péči o kompletně imobilního klienta vykonávají s pomocí jiné osoby. U pečujících v domácnosti se o kompletně imobilní osobu stará 39 respondentů, z toho 15 (38,46 %) pociťuje vysokou zátěž i přesto, že péči vykonává s pomocí jiné osoby. Z tabulky hodnotící míru fyzické zátěže pomocí hodnotící škály (1 – malá zátěž, 5 – vysoká zátěž), jsem zjistila, že průměrná míra zátěže je 3,89 u zdravotníků a 3,46 u pečujících. Domnívám se, že získané výsledky jsou způsobeny rozdílným počtem postižených osob, o které se jednotlivé cílové skupiny starají. U zdravotníků je tedy opodstatněná vyšší míra fyzické zátěže než u pečujících v domácnosti, protože se starají o mnohem více pacientů. Druhá výzkumná otázka se vztahovala k psychické zátěži během ošetřovatelské péče. Všichni respondenti odpovídali na otázku hodnotící psychickou vyčerpanost, která dopadla dle mých očekávání. Občas psychickou zátěž pociťuje 37 zdravotníků (67,27 %) a 27 pečujících v domácnosti (50 %) a odpověď často zvolilo 15 zdravotníků (27,27%) a 23 pečujících (42,59 %). Pouze malé procento zastoupení bylo u odpovědi ne. V následující otázce respondenti hodnotili, zda budou mít dostatek vnitřních sil i do budoucna a 37 zdravotníků (67,27 %) a 29 pečujících (53,70 %) uvedlo odpověď ano. Vnitřní síly nejvíce čerpají zdravotníci 20 (54,05 %) a pečující v domácnosti 12 (41,38 %) díky rodině, přátelům a blízkým. O něco méně bylo odpovědí, že respondenti čerpají sílu trávením volného času. Ze vztahu k dané osobě, o kterou pečují, čerpá sílu 10 pečujících v domácnosti (34,48 %). V další otázce mě zajímalo, zda pracovní kolektiv či rodina pečujícího je pro člověka oporou a 42 zdravotníků (76,36 %) i 47 pečujících v domácnosti (87,04 %) uvedlo, že ano, což je velmi pozitivní zjištění. I dostatek volného času byl hodnocen převážně kladně, tedy 33 zdravotníků (60 %) uvedlo, že má dostatek volného času pro sebe. U pečujících v domácnosti již byly odpovědi vyvážené, obě možnosti zvolil stejný počet respondentů (50 %). Téměř polovina pečujících v domácnosti 25 (46,30 %) uvedla, že by se cítila lépe v jiné práci, 58

neboť si myslím, že pro většinu osob je těžké, starat se o osobu blízkou s tímto postižením. Dále mě zajímalo, zda se u pečujícího změnil vztah k postižené osobě během ošetřovatelské péče a pokud ano, tak jakým způsobem. Odpovědi byly opět celkem vyrovnané, takže jsem se spíše zaměřila na to, k jaké změně v průběhu péče došlo. Převažovaly pozitivní odpovědi jako například důvěrnější vztah mezi postiženou osobou a pečující osobou či více empatie a porozumění u zdravotníků. K této výzkumné otázce jsem vytvořila kontingenční tabulku (viz příloha č. 3), která porovnávala to, zda si zdravotníci myslí, že mají dostatek vnitřních sil do budoucna, jejich věk a délku vykonávané péče. Celkem odpovědělo 20 zdravotníků ve věku do 30-ti let, kteří se domnívají, že na tuto ošetřovatelskou péči budou mít dostatek vnitřní sil i do budoucna. Z tohoto celku, 16 zdravotníků (80 %) vykonává péči méně než 5 let. Domnívám se tedy, že v tomto mladém věku jsou zdravotníci plní energie i elánu, a tedy si myslí, že budou mít dostatek vnitřních sil do budoucna. Ale z článku dle Duffy (2009) vyplývá, že je jisté propojení mezi mladými zdravotníky, kteří pečují o klienty s demencí a syndromem vyhoření. Stejně tak i Venglářová a kol. (2011) popisují rizika začínajících zdravotníků u ošetřovatelské péče s nevyléčitelně nemocnými. Toto potvrzuje i zjištěná vysoká průměrná hodnota míry psychické zátěže u zdravotníků, která je 4,24. Z vlastní zkušenosti vím, že velké zastoupení zdravotníků má také u kategorie 41–50 let a 51–60 let, protože zdravotníci považují domovy se zvláštním režimem jako poslední stanici před odchodem do důchodu, což se mi ve své informativní otázce, týkající se věku nepotvrdilo. U pečujících v domácnosti jsem očekávala vyšší psychickou zátěž než u zdravotníků, ale to se mi opět nepotvrdilo. Může to být způsobeno tím, že osoby pečující o své blízké považují tuto péči za jistou povinnost a vyjádření lásky, kterou po celý život od postižené osoby dostávali. Poslední výzkumná otázka se vztahovala k sociální zátěži. Z průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí (2011) se zjistilo, že 20 % respondentů nevyužívá příspěvek na péči, neboť nejsou v této oblasti dostatečně informováni. Tato skutečnost se mi potvrdila i v mém výzkumu a to konkrétně u 18,52 % respondentů. Dále jsem zjišťovala, jaká je u pečujících v domácnosti sociální situace. Normální sociální situaci uvedlo 33 respondentů (61,11 %), což znamená, že s příspěvky na péči tak akorát vystačí. Podle výzkumu MPSV (2011) by však bylo případné zvýšení příspěvku neúčelné, neboť by příjemci finančních příspěvků využívali finance pro vlastní potřeby 59

a na věci, které nesouvisí s péčí o postiženou osobu. Nedostatečně finančně ohodnoceno se cítilo 39 zdravotníků (70,91 %). Myslím si, že je to způsobeno tím, že považují svoji práci za fyzicky i psychicky velmi náročnou a tak se cítí dostatečně neohodnoceni. Malou útěchou by mohlo být, že od 1. 1. 2016 se platy zdravotníků zvýšily o 5 % (MZČR,

2015)

a

v současné

době

se

hovoří

i

o

zvýšení

o

10

%

(Parlamentní listy, 2016). Z hlediska komparace nelze tyto dvě cílové skupiny objektivně porovnat, ale podle finančních prostředků, které mají obě cílové skupiny k dispozici, jsou na tom lépe zdravotníci.

2.8 Návrh řešení a doporučení změn pro praxi Vzhledem k tomu, že v současné době stále narůstá počet osob s Alzheimerovou demencí, je potřeba o této problematice mluvit a rozšiřovat informace o této nemoci. Jak jsem již zmínila, nyní se v České republice nachází 110 tisíc osob s Alzheimerovou demencí a předpokládá se velký nárůst. Přesto však nedochází k cílené osvětě této problematiky a proto většina populace jak z řad zdravotníků, tak i laiků, nemá dostatek informací o začínajících příznacích. V důsledku toho dochází k pozdnímu příchodu k lékaři a následné zpožděné diagnostice této choroby. Již v několika zemích je mnohem lepší osvěta tohoto problému, ze kterých bychom si mohli brát příklad. Velice pozitivně hodnotím film, který byl natočen dle knihy sepsané podle skutečné události, Pořád jsem to já. Je zde zachycena postupující Alzheimerova demence a s ní spojeny všechny problémy a nepříjemné situace. Také poukazuje na to, že se tato choroba může objevit kdykoliv a u kohokoliv, neboť ve filmu se tato choroba objeví u velmi uznávané profesorky kognitivní psychologie a odbornice v oboru psycholingvistiky. Mým návrhem tedy je, provádět přednášky jak pro veřejnost, tak i pro zdravotníky a poskytnout co nejvíce informací. V rámci přednášky by bylo nutné zmínit, co je to demence, jaké mohou být typy a zejména jaké jsou příznaky. Také je důležité podotknout, že hlavní je včasná diagnostika a léčba, která zpomaluje průběh choroby. Přednášející by měl uvést poradenská centra, která se zabývají touto problematikou a měl by poskytnout brožury a odkázat na různé publikace, zabývající se Alzheimerovou demencí. Myslím si, že úspěch by mělo i video či spot ze zařízení pro osoby postižené touto chorobou a pro ukázku v praxi bych zvolila možnost vyzkoušení gerontoobleku. Pro pečující v domácnosti, kteří se již starají o člověka s demencí, by byla vhodná a 60

přínosná různá setkání s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci. Tito lidé by si pak vzájemně mohli předávat cenné rady, zkušenosti a informace. Dalším mým návrhem je dostatečná informovanost zdravotníků o náročnosti ošetřovatelské péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Mnoho mladých zdravotníků netuší, kde by chtělo v budoucnu pracovat a domovy pro seniory většinou berou jako zařízení, kde se nemusí příliš pracovně rozvíjet. Jak již bylo zmíněno, velká část zdravotníků v mladém věku, pracujících v domovech pro seniory se potýká dříve se syndromem vyhoření. Dále bych doporučila, aby byly více využívány speciální pomůcky na usnadnění míry fyzické zátěže a také aby si mezi sebou pečující více pomáhali a dokázali spolu komunikovat. Pro psychickou pohodu by měli všichni pečující aktivně i pasivně trávit volný čas, najít si chvilku pro sebe a také se snažit udržovat dobré vztahy v rodině či kolektivu. Pro udržování dobrých a přátelských vztahů na pracovišti by bylo vhodné pořádat různé teambuildingové či společenské akce. Například firemní akce pro zaměstnance či zábavné akce pořádané pro zaměstnance, jejich rodiny i rodiny klientů v rámci oslav tradičních svátků. Pro zlepšení vztahů mezi zdravotníky by mohla být přínosná i supervize, kde se díky komunikaci s vyškoleným pracovníkem, může přijít na případný problém a napětí na pracovišti. Z hlediska sociální situace by bylo přínosné, aby se pečující více zajímali o příspěvky na péči, na které mají nárok. Dle mého si myslím, že by se pro tyto osoby měly pořádat různé semináře, kde jim budou poskytnuty informace o tom, jak zažádat na příspěvky na péči, na jakou výši příspěvků mají nárok a podobně.

61

Závěr V mé bakalářské práci jsem se zabývala ošetřovatelskou péčí o klienty s Alzheimerovou demencí z pohledu pečujících osob. V současném stavu problematiky jsem se zaměřila na demenci a na všeobecné informace o tomto postižení. Dále jsem popsala Alzheimerovu demenci, včetně ošetřovatelské péče o osoby s tímto onemocněním a zmínila jsem i problematické situace, které mohou nastat v souvislosti s touto problematikou. V poslední řadě jsem zmínila sociální situaci a to jak u zdravotníků, tak i u pečujících v domácnosti. Ve výzkumné části jsem hodnotila své výzkumné otázky zaměřené na fyzickou, psychickou a sociální míru ošetřovatelské zátěže a následně provedla komparaci u zdravotníků a u pečujících v domácnosti. Z hlediska fyzické zátěže jsem zjistila, že míra této zátěže je u zdravotníků v průměrné hodnotě vyšší než u pečujících v domácnosti. Dle mého názoru je to způsobeno tím, že se zdravotníci starají o více klientů s Alzheimerovou demencí současně a proto pociťují větší fyzickou zátěž i přesto, že mají k dispozici více speciálních pomůcek na usnadnění této zátěže. Celkově označilo fyzickou míru zátěže jako vysokou 56,36 % zdravotníků a 46,30 % pečujících v domácnosti. Pomocí kontingenční tabulky jsem zjistila, že během péče o kompletně imobilní osobu pociťuje vysokou míru fyzické zátěže 41,82 % zdravotníků, i když si vzájemně pomáhají. I pečující v domácnosti 38,46 % pociťují tak vysokou zátěž, i když se o osobu starají s pomocí druhých lidí. V hodnocení míry psychické zátěže většina respondentů uvedla, že se již setkala s psychickou vyčerpaností během ošetřovatelské péče o klienty s Alzheimerovou demencí. Následně však respondenti uvedli, že své vnitřní síly jsou schopni čerpat a to jak za pomoci rodiny a přátel, tak i trávením volného času. Několik pečujících uvedlo, že čerpají síly i ze vztahu k pečované osobě, což je velmi pozitivní zjištění. K výzkumné otázce hodnotící psychickou zátěž jsem opět zvolila kontingenční tabulku. Z té jsem zjistila, že velké procento, konkrétně 80 % mladých zdravotníků, kteří vykonávají tuto ošetřovatelskou péči méně než 5 let, se domnívá, že budou mít dostatek vnitřních sil i do budoucna. V poslední výzkumné otázce jsem se zaměřila na sociální zátěž ošetřovatelské péče. U zdravotníků mě zajímalo, zda jdou spokojeni se svým finančním ohodnocením, ale většina uvedla, že nikoliv. K zajímavým výsledkům jsem došla v rámci sociální situace 62

u pečujících v domácnosti. Zjistila jsem, že stále dost pečujících v domácnosti nevyužívá finanční příspěvek na péči nebo o něm ani neví. Řešení této situace jsem uvedla v doporučení změn pro praxi, neboť si myslím, že je to dost důležitá informace. Stejně tak i ostatní změny a doporučení, které jsem navrhla, protože pacientů s Alzheimerovou demencí stále přibývá a je důležité, abychom se všichni k této problematice postavili, rozuměli jí a dokázali o ní hovořit.

63

Seznam použité literatury 1. BRYDEN, Christine. Jaká budu umírat?. Vyd. 1. Překlad Václav Petr. Praha: Triton, 2013. ISBN 978-80-7387-641-8. 2. CINGROŠOVÁ, Klára a Klára DVOŘÁKOVÁ. Knížka pro vzpomínání a procvičování paměti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0703-0. 3. CLARE, Linda a Robert T WOODS. Handbook of the clinical psychology of ageing. 2nd ed. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons, c2008. ISBN 0470012307. 4. Česká alzheimerovská společnost [online]. 2016 [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/ 5. DANIEL,

David.

Alzheimerova

choroba:

Chybí

osvěta

i

podpora

výzkumu. Zdravotnictví a medicína [online]. 2013 [cit. 2016-04-25]. Dostupné z:

http://zdravi.euro.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-

zdn/alzheimerova-choroba-chybi-osveta-i-podpora-vyzkumu-468526 6. DUFFY, B., J. R. OYEBODE a J. ALLEN. Burnout among care staff for older adults with dementia: The role of reciprocity, self-efficacy and organizational factors. Dementia. 2009, 8(4), 515-541. DOI: 10.1177/1471301209350285. ISSN

1471-3012.

Dostupné

také

z:

http://dem.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1471301209350285 7. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3. 8. GLENNER, Joy A. Péče o člověka s demencí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012. Rádci pro zdraví. ISBN 978-80-262-0154-0. 9. HAUKE, Marcela. Zvládání problémových situací se seniory: nejen v pečovatelských službách. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5216-7. 10. HOLCZEROVÁ, Vladimíra a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Volnočasové aktivity pro seniory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4697-5. 11. HROZENSKÁ, Martina a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Sociální péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4139-0. 12. JANEČKOVÁ, Hana a Marie VACKOVÁ. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-581-3.

64

13. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2454-6. 14. KLEVETOVÁ, Dana a Irena DLABALOVÁ. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2169-9. 15. KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŽOVÁ. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-807263-748-5. 16. KUČEROVÁ, Helena. Demence v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1491-4. 17. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových socíálních [sic] zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3148-3. 18. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2016 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/ 19. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online]. 2016 [cit. 2016-04-24]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/ 20. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3872-7. 21. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3872-7. 22. MÜLLEROVÁ, Dana a Anna AUJEZDSKÁ. Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-25102. 23. PREISS, Marek a Hana PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ. Neuropsychologie v neurologii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0843-4. 24. REGNAULT,

Mathilde. Alzheimerova

choroba:

průvodce

pro

blízké

nemocných. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0010-9. 25. ROBERTS, Alice M. Kompletní lidské tělo: [jedinečný obrazový průvodce]. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2012. Dorling Kindersley book. ISBN 978-80-2422958-4. 26. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1775-3.

65

27. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Zdravotnický asistent. ISBN 978-80-247-2270-2. 28. Sociální demokracie chce zvýšit platy zdravotníků a učitelů o 10 procent. Parlamentní

listy

[online].

2016

[cit.

2016-04-24].

Dostupné

z:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Socialni-demokracie-chce-zvysitplaty-zdravotniku-a-ucitelu-o-10-procent-430105 29. ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, c2011. ISBN 978-80-7262-711-0. 30. ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana, Cyril HÖSCHL a Lucie VIDOVIĆOVÁ.Gerontologie: současné otázky z pohledu biomedicíny a společenských věd. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2628-4. 31. TRACHTOVÁ,

Eva,

Gabriela

TREJTNAROVÁ

a

Dagmar

MASTILIAKOVÁ.Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013. ISBN 978-80-7013-553-2. 32. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3174-2. 33. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-2170-5. 34. WEHNER,

Lore,

Ylva

SCHWINGHAMMER

a

MUDr.

František

NOVÁK. Smyslová aktivizace: v péči o seniory a klienty s demencí. Vydání první. Praha: Grada, 2013. ISBN ISBN 978-80-247-4423-0.

66

Seznam použitých zkratek AIDS – Acquired Immune Deficiency Syndrome (syndrom získaného selhání imunity) apod. – a podobně atd. – a tak dále CT – výpočetní tomografie č. – číslo EKG – elektrokardiografie MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MR – magnetická rezonance MZČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky např. – například PET – Positron Emission Tomography (pozitronová emisní tomografie) SPECT – Single-Photon Emission Computed Tomography (jednofotonová emisní výpočetní tomografie)

67

Seznam tabulek Tabulka 1 Typy demence ................................................................................................ 11 Tabulka 2 Zátěž .............................................................................................................. 53

Seznam grafů Graf 1 Pohlaví ................................................................................................................. 35 Graf 2 Věk ...................................................................................................................... 36 Graf 3 Vzdělání ............................................................................................................... 37 Graf 4 Pracovní pozice ................................................................................................... 38 Graf 5 Vztah s osobou .................................................................................................... 38 Graf 6 Doba výkonu ošetřovatelské péče ....................................................................... 39 Graf 7 Míra fyzické zátěže.............................................................................................. 40 Graf 8 Péče o imobilní osobu ......................................................................................... 41 Graf 9 Pomůcky .............................................................................................................. 42 Graf 10 Další pomůcky ................................................................................................... 43 Graf 11 Psychická vyčerpanost....................................................................................... 44 Graf 12 Dostatek vnitřních sil ......................................................................................... 45 Graf 13 Čerpání síly ........................................................................................................ 46 Graf 14 Dostatek opory................................................................................................... 47 Graf 15 Dostatek volného času ....................................................................................... 48 Graf 16 Výkonnost.......................................................................................................... 49 Graf 17 Psychická stránka .............................................................................................. 50 Graf 18 Změna vztahu k osobě ....................................................................................... 51 Graf 19 Vztah pečující osoby ......................................................................................... 52 Graf 20 Finanční ohodnocení ......................................................................................... 54 Graf 21 Příspěvky na péči ............................................................................................... 54 Graf 22 Benefity zdravotníků ......................................................................................... 55 Graf 23 Příspěvky na péči ............................................................................................... 55

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník zdravotníci Příloha č. 2 Dotazník pečující v domácnosti Příloha č. 3 Kontingenční tabulky Příloha č. 4 Fotografie Příloha č. 5 Souhlas se zveřejněním fotografie

68