VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Specifika péče o klienta s Alzheimerovou demencí
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor:
Mgr. Dana Polodnová
Tereza Čechmánková
Jihlava 2013
Anotace: Bakalářská práce se zabývá péči o pacienty s Alzheimerovou demencí. Teoretická část se zabývá rozdělením všech demencí, samotné Alzheimerově demenci a její léčbě. Dále je v této práci rozebrán kognitivní trénink, mentálně stimulující aktivity a prevence. V praktické části zjišťujeme, jaký mají přehled zdravotničtí pracovníci v péči o pacienty s Alzheimerovou demencí. Výzkum probíhal mezi zdravotnickými pracovníky.
Klíčová slova: Alzheimerova choroba, demence, léčba, prevence
Annotation: This bachelor thesis adresses care for patients with Alzheimerś dementia. The theoretical part is concerned with a division of all dementias, Alzheimerś dementia itself and treatment. Furthermore, there are analysed cognitive training, mentally stimulating activities and prevention in this thesis. In the practical part, We find out, what knowledge medical workers have of care for patients with Alzheimerś dementia. The research took place among medical workers.
Key words: Alzheimer’ s Disease, dementia, treatment, prevention
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce Mgr. Daně Polodnové za cenné rady, odborné vedení práce a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a manželovi za zázemí a podporu, kterou mi při studiu a psaní bakalářské práce poskytovali. Mé poděkování patří také respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.
OBSAH 1
ÚVOD ----------------------------------------------------------------------------------------------------------- 8 1.1 1.2
2
CÍLE PRÁCE ........................................................................................................................ 9 HYPOTÉZY PRÁCE ............................................................................................................. 9 TEORETICKÁ ČÁST-------------------------------------------------------------------------------------- 10
2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8
OBECNÁ ANATOMIE MOZKU A NERVOVÉHO SYSTÉMU ......................................... 10 POJEM DEMENCE............................................................................................................. 11 PŘEHLED DEMENCÍ......................................................................................................... 11 ETIOLOGIE DEMENCE..................................................................................................... 12 PŘÍZNAKY DEMENCE OBECNĚ ..................................................................................... 12 VYŠETŘOVACÍ METODY ................................................................................................ 12 DEMENCE, CHARAKTERISTIKA PACIENTA, JEHO CHOVÁNÍ A KOMUNIKACE .... 13 JAK BYCHOM SE MĚLI JAKO ZDRAVOTNÍCI K TAKOVÉMU PACIENTOVI CHOVAT ? ......................................................................................................................... 14 2.9 SYMPTOMATICKÉ (SEKUNDÁRNÍ) DEMENCE ............................................................ 15 2.9.1 Vaskulární demence.......................................................................................................... 15 2.9.2 Demence při zánětlivých onemocnění CNS ........................................................................ 16 2.10 ATROFICKO DEGENERATIVNÍ DEMENCE ................................................................. 18 2.10.1 Demence při Parkinsonově chorobě .................................................................................. 19 2.10.2 Demence s Lewyho tělísky (LBD) ...................................................................................... 19 2.10.3 Hungtintonova chorea (chorea major) .............................................................................. 19 2.10.4 Frontotemporální demence ............................................................................................... 20 2.11 ALZHEIMEROVA DEMENCE (AD).................................................................................. 20 2.11.1 Historie ............................................................................................................................ 20 2.11.2 Charakteristika onemocnění ............................................................................................. 20 2.11.3 Příčiny vzniku AD............................................................................................................. 20 2.11.4 Stádia AD a její projevy .................................................................................................... 21 2.11.5 Diagnostika Alzheimerovy demence .................................................................................. 22 2.11.6 Léčba AD ......................................................................................................................... 23 2.11.7 Ošetřovatelský proces v péči o pacienty s AD .................................................................... 24 2.11.8 Prevence AD .................................................................................................................... 29 3
PRAKTICKÁ ČÁST---------------------------------------------------------------------------------------- 33 3.1 METODIKA VÝZKUMU ................................................................................................... 33 3.2 CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ A PROSTŘEDÍ ................................................... 33 3.3 VLASTNÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU .................................................................................. 33 3.3.1 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 1................................................................................. 34 3.3.2 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 2................................................................................. 35 3.3.3 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 3................................................................................. 36 3.3.4 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 4................................................................................. 37 3.3.5 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 5................................................................................. 38 3.3.6 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 6................................................................................. 39 3.3.7 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 7................................................................................. 40 3.3.8 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 8................................................................................. 41 3.3.9 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 9................................................................................. 42 3.3.10 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 10............................................................................... 43 3.3.11 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 11............................................................................... 44 3.3.12 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 12............................................................................... 45 3.3.13 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 13............................................................................... 46 3.3.14 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 14............................................................................... 47 3.3.15 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 15............................................................................... 48 3.3.16 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 16............................................................................... 49 3.3.17 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 17............................................................................... 50 3.3.18 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 18............................................................................... 51 3.3.19 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 19............................................................................... 52 3.3.20 Vyhodnocení dotazníkové otázky č, 20............................................................................... 53
4
DISKUZE ----------------------------------------------------------------------------------------------------- 54
3
ZÁVĚR -------------------------------------------------------------------------------------------------------- 56
SEZNAM LITERATURY ------------------------------------------------------------------------------------------ 58 SEZNAM PŘÍLOH -------------------------------------------------------------------------------------------------- 62
1 Úvod V dnešní době prochází psychiatrické ošetřovatelství velkou modernizací, stejně jako ostatní obory medicíny. Sestra, která pracuje na psychiatrickém oddělení, nebo na oddělených příbuzných, se musí vyrovnávat s velkým psychickým stresem, musí mít dostatek trpělivosti a empatie s duševně nemocným člověkem. V minulosti se o duševně nemocné starali pouze rodinní příslušníci, nebo byli ponecháni osudu různých šamanů a zaříkávačů. Dnes je tomu naštěstí jinak, je kladen velký důraz na zapojení pacienta do společnosti a do samotného procesu ošetřovatelské péče. Dnes se ptáme pacienta, jestli souhlasí s léčbou, jaké má pocity, neignorujeme jeho názory ani je nebagatelizujeme. I role sestry se výrazně změnila. Sestra má dnes mnoho povinností, kompetencí a zodpovědnosti. Jsou na ni kladeny vyšší pracovní nároky, a v psychiatrii je péče o nemocného mnohem těžší než v jiných zdravotnických oborech, protože pacient často nespolupracuje se sestrou jako lucidní a orientovaný pacient. Je důležité, aby komunikace mezi sestrou a pacientem byla otevřená, aby se pacient nebál vyslovit své problémy a pocity a sestra by jej měla vyslechnout, poradit a pomoct. Práce sestry je těžká, ale pro někoho, koho tato práce baví, zajímá a chce se dále rozvíjet je to naplňující práce. Téma mé bakalářské práce je Specifická ošetřovatelská péče o pacienty s Alzheimerovou demencí. Toto téma jsem si vybrala, protože bych jednou sama chtěla pracovat na psychiatrickém oddělení, nebo v nějakém specializovaném pracovišti a starat se o tyto pacienty. Po dobu mého studia a praxe jsem se o tyto pacienty starala, a práce s nimi mě velmi bavila a motivovala mě ve studiu. V bakalářské práci jsem chtěla zjistit jaká je péče o tyto pacienty u nás v psychiatrických zařízeních a specializovaných pracovištích. Práce se skládá z dvou částí. První je teoretická, ve které se zaměřuji na pojem demence, jejich rozdělení, léčbu a rehabilitaci. Ve druhé části, která je výzkumná, kde se snažím zjistit jaká je péče o pacienty s Alzheimerovou demencí, jaké jsou pocity sester při jejich ošetřování a jaké s nimi mají problémy v komunikaci.
8
1.1 Cíle práce 1. Zjistit jaká je informovanost zdravotnických pracovníků o Alzheimerově demenci (AD). 2. Zjistit jaké mají zdravotničtí pracovníci problémy v komunikaci s pacientem trpícím AD. 3. Zjistit jak zaměstnávají zdravotničtí pracovníci pacienty s AD ve volném čase.
1. 2 Hypotézy práce 1. Domníváme se, že informovanost o AD zdravotnickými pracovníky je na velmi dobré úrovni. 2. Myslíme si, že nejčastější bariérou v komunikaci sester s pacientem trpícím demencí je, že jim pacient často nerozumí a oni jsou ze společné konverzace nejistí. 3. Myslíme si, že ve volném čase pacienti nejvíce sledují TV. 4. Myslíme si, že nejčastější komplikací zdravotního stavu u pacientů s AD je porucha spánku.
9
2 Teoretická část 2.1 Obecná anatomie mozku a nervového systému Centrální nervový systém se skládá z mozku, míchy a periferních nervů. Mozek je jeden z nejsložitějších orgánů na světě, můžeme si ho představit jako síť drah a linek. Je rozdělen na dvě hemisféry. Základní stavební jednotkou je neuron, mozek je tvořen ze 100 miliard neuronů. Jeden neuron má několik dendritů, který vede vzruchy aferentní (dostředivé) a pouze jeden axon, který vede vzruchy eferentní (odstředivé). Každé větvení neuronu se přichytí na těle jiného a vzniká pojem, který se nazývá synapse. Synapse je spojení mezi dvěma neurony, sloužící k přenosu vzruchu mezi dvěma neurony, nebo mezi neuronem a svalem. Přenos signálu je zprostředkován chemicky, mediátorem může být například acetylcholin, noradrenalin, serotonin. (Kybal, 2007) Uvnitř mozku, jsou vzájemně propojené komory, ve kterých koluje mozkomíšní mok. Uvnitř se také nachází dvě žlázy s vnitřní sekrecí a to hypotalamus a hypofýza. Hypotalamus je důležitý při našem cíleném chování, emocích a instinktech. Hypofýza je složena ze dvou laloků, předního a zadního, z nichž přední lalok produkuje hormony, které se vylučují do krve a ovlivňují tak funkci některých žláz v organizmu, například štítná žláza, a zadní lalok slouží jako skladiště vyrobených hormonů. Pro sídlo paměti je označován tzv. velký mozek, který se skládá ze dvou polokoulí hemisfér. Každá polokoule se dělí na laloky (čelní, temenní, týlní a spánkový). Ty jsou tvořeny mozkovou kůrou a každá část má svoji specifickou funkci. Ve velkém mozku jsou uložena tzv. bazální ganglia, která jsou důležitá pro paměť a tzv. amygdala, která jsou potřebná pro zapamatování informací. Také nacházíme tzv. hipokampus, který je zodpovědný za prostorovou paměť a orientaci (Suchá, 2010). Mícha rozvádí informace z mozku do celého těla, je dlouhá asi 40 - 50 cm. Z míchy vystupují míšní nervy. Ty vystupují ze čtyř míst a to z krční páteře, hrudní, bederní a křížové. Máme 31 párů míšních nervů. Jejich funkce je předávání informací z tkání do centra a naopak. Mimo míšních nervů naše tělo ještě ovlivňují hlavové nervy, kterých je 12 párů, také procházejí míchou a vedou přímo k cílovým orgánům, jako například oko, ucho, orgány v dutině břišní apod. (Carterová, 2010)
10
Výživa mozku je zajišťována:
Bílkoviny přímo působí na paměť, zpracování a uchování informací.
Sacharidy jsou významným zdrojem energie pro mozek. Tuky jsou také zdrojem energie a jsou potřebné pro vstřebávání vitamínů A, D, E a K (rozpustné v tucích). Důležitý je i dostatečný příjem tekutin, který zajišťuje správné prokrvení mozku (Suchá, 2010).
2.2 Pojem demence Demence je jedna z nejčastějších a nejzávažnějších duševních poruch vyskytujících se ve stáří vůbec. Ale když je člověk starý, neznamená to, že je dementní. Ke stanovení diagnózy demence je zapotřebí mít, kromě poruch paměti, alespoň jednu další poruchu, která bude mít nějaký vliv na náš každodenní život. Například porucha abstraktního myšlení, afázie, apraxie, agnózie, akalkulie, změna osobnosti aj. Pokud toto všechno trvá aspoň 6 měsíců, můžeme stanovit diagnózu primární demence a poté se zaměřit na klasifikaci demence podle etiologie a stupně závažnosti. (Schuler, 2008)
2.3 Přehled demencí Demence lze rozdělit do dvou skupin (podle příčiny): 1. Demence, které jsou způsobeny atroficko-degenerativním onemocněním mozku 2. Demence symptomatické, které jsou způsobeny infekcemi, intoxikacemi, úrazy,
nádory, cévními poruchami a dalšími poruchami postihující mozek. Tyto demence lze rozdělit do dvou podskupin:
Demence vaskulární (na podkladě poruch cév v mozku)
Ostatní symptomatické demence
11
2.4 Etiologie demence Každý druh demence má specifickou etiologii. Mezi nejčastější příčiny vzniku demencí patří:
Opakované cévní mozkové příhody (dále pouze CMP)
Infekční příčiny
Metabolicky podmíněné demence
Geneticky podmíněné demence
Nádorové demence a paraneoplastické příčiny
Demence u hydrocefalu
Posttraumatické demence
Intoxikační demence (Fišar, 2009)
2.5 Příznaky demence obecně Jak uvádí Pidrman (2007), demenci můžeme chápat jako poruchu kognitivních funkcí, která je velmi závažná a má velký vliv na další funkce a tím na život pacienta. Příznaky demence lze rozdělit do tří skupin (A-B-C):
C – narušení kognitivních funkcí (paměť)
A – narušení aktivit denního života (nákup, profesionální dovednosti)
B – poruchy chování (psychózy)
Jednotlivé příznaky rozeberu u každého typu demence samostatně.
2.6 Vyšetřovací metody Lékař musí určit příčinu a závažnost onemocnění (lehká demence, střední, těžká) k tomu nám napomůže Barthelové index. Dále provede tyto úkony:
Anamnéza – zeptat se rodiny, jestli se u pacienta nevyskytly potíže s pamětí, jestli více nespí přes den, jak zvládá každodenní činnosti (nakupování, telefonování, péči o sebe).
MMSE – Mini Mental State Examination – je pouze orientačním a nedá se použít u všech druhů demencí. Tento test testuje, zda se člověk orientuje místem, 12
časem, osobou, zda dokáže odečítat sedmičku od stovky, poznávání předmětů, splnění nějakého úkolu, opakování věty a nakreslení obrázku. Test uveden v příloze 1.
CCT test- nakreslení hodin, pokud pacient dokáže nakreslit na hodinách deset minut po jedenácté tak se pravděpodobně nejedná o demenci. Při testu musíme také pozorovat chování pacienta, jeho soustředění, pohyblivost ruky. Podrobněji rozebrán dále, a ukázkový test je uveden v příloze 2.
Neuropsychologické vyšetření - psycholog provede, zda je pacient schopný učit se novým věcem, jaká je jeho orientace v místě, čase, prostoru, jak myslím, mluví, řeší krizové situace, problémy, a jak řeší prostorově- konstruktivní úkoly.
Laboratorní vyšetření – krevní obraz, sedimentace, vyšetření štítné žlázy, glykémie, ledvinový soubor, jaterní soubor, vit.B12, infekce, HIV, syfilis, vyšetření mozkomíšního moku. Dále také provede pomocná vyšetření, jako jsou EKG, RTG, CT, MR, SPECT, PET, histopatologické vyšetření nám teprve přinese stoprocentní jistotu, zpravidla až post mortem.
Důležité je vyloučit jiná onemocnění podobná demenci a to například deprese, protože depresivní člověk, má podobné chování jako dementní, je zpomalený, ale odpovídají na otázky adekvátně naproti dementním. U hydrocefalu je porucha chůze podobná Alzheimerově demenci, proto je to těžko odlišitelné. (Schuler, 2008)
2.7 Demence, charakteristika pacienta, jeho chování a komunikace Demence začne výrazně ovlivňovat pacientům život. Minulost se překrývá se současností a naopak. První potíže, které pacienta trápí, jsou poruchy paměti. Člověk si začne plést jména, důležitá data, opakuje stejné věci pořád dokola, v rozhovoru zabíhá k jiným tématům, aby vše zamaskoval. Prázdná místa ve vzpomínkách si vymýšlí – konfabulace. Velmi těžko se s náhlou situací smiřuje, je podrážděný, úzkostný, agresivní a upadá do deprese. Stav se dále prohlubuje, člověk je více zmatený, má poruchy orientace. Může se mu zdát, že slyší zvuky a tyto stavy mu brání v každodenních činnostech a komunikaci s okolím. S časem přichází zkreslené vnímání reality, bludy, paranormální chování. Pacient s demencí trpí představou, že někoho musí najít, nebo sám něco stále hledá, to je způsobeno tím, že se mu plete minulost a současnost. (Marková, 2006) 13
Existují semináře, kde nás zdravotníky naučí komunikovat s agresivními, nebo naopak nekomunikačními. Neměl by nás zaskočit první neúspěch v komunikaci s takovým pacientem, a měli bychom se dál snažit o navázání důvěry. Chováme se vždy asertivně a úspěch se po čase určitě dostaví. (Andrysek, 2011)
2.8 Jak bychom se měli jako zdravotníci k takovému pacientovi chovat? Hlavním heslem při ošetřování těchto lidí je: čím déle může nemocný využívat vlastních tělesných a duševních schopností, tím déle bude zachována dostatečná kvalita jeho života, tzn. nedělat nic za nemocného, ale pomáhat mu, aby to udělal sám. Měli bychom se snažit o co největší zachování pacientova denního rytmu, nenutit ho k něčemu, co sám vnitřně nechce. Největším problémem pro nás zdravotníky je komunikace s pacientem, který je agresivní, křičí, utíká z oddělení, nebo je naopak tichý a vyhýbá se kolektivu. Člověku s pokročilou demencí nevysvětlíme, že tohle se nesmí a tohle se nemá. Pro člověka s demencí jsou velmi náročné stresové situace, a to zejména nemocnice, nebo jiná zařízení. Proto, pokud je to trochu možné, by si rodina měla takového člověka nechat doma a pečovat o něj v domácím prostředí. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/alzheimerova-demence-291143 Při komunikaci s takovým pacientem je nutné dodržovat pár zásad a to zejména: mluvit jasně a zřetelně, pomalu a klidně, opakovat námi sdělované informace. Obviňování, nadávky a jiné negativní výroky pacienta ignorovat a nezvyšovat na něj hlas. Důležitou složkou jak pečovat o pacienta s demencí, jsou malé zaměstnání, nebo aromaterapie. Pacient se tak uklidní, není tolik agresivní. Mnohdy se u těchto prací pacienti pobaví, popovídají si s ostatními, otevřou se, což má pozitivní vliv na léčbu a život klienta. Pokud už je pacient s demencí hospitalizován, měli bychom od rodiny zjistit, na jaké oslovení reaguje, co má rád, zjistit co nejvíce informací, abychom získali pacientovu důvěru, a tak zajistili lepší kvalitu poskytované péče. Pro rodinné příslušníky je péče o pacienta s demencí obrovskou zátěží. Někdy má rodina vysoké očekávání co se týče zdravotního stavu jejich člena rodiny, proto bychom je měli směřovat k tomu, jaké to bude, kam to spěje (například, že u vaskulární demence bude kolísavý průběh), vše jim vysvětlit, ukázat jim rehabilitační postupy, zlepšení péče pomocí pomůcek jako jsou hodiny pro zlepšení paměti, udělat program na den, protože 14
u pacientů s demencí je každý den rutinní, a sám pacient musí vědět, co ho ten den čeká. A samozřejmě jim nabídneme pomoc zkušených externích pracovníků v pečovatelských domech, nebo v denních stacionářích. (Schuler, 2008)
2.9 Symptomatické (sekundární) demence Tyto demence jsou způsobené na podkladě jiných systémových onemocnění postihujících také centrální nervový systém (dále pouze CNS). Například sem patří vaskulární onemocnění CNS, infekční onemocnění, traumata mozku. Dělí se na vaskulární demence a ostatní symptomatické demence.
2.9.1 Vaskulární demence Vaskulární demence vznikají na podkladě hypoxicko- ischemických změn v mozku. Nejčastěji vznikají po malých mnohočetných mozkových infarktech, nebo po jednom nebo dvou velkých mozkových infarktech, přičemž musí být postiženo alespoň 50100ml mozkové tkáně, abychom mohli mluvit o demenci. V místě infarktu postižené tkáně, vzniká její deficit a tak její nefunkčnost. Například při infarktu v okcipitálním laloku mozku bude postiženo zrakové centrum. Klinicky se vaskulární demence dělí do dvou podskupin a to na multiinfarktové demence (MID), které jsou nejčastější a jsou pro ně charakteristické mnohočetné infarkty v bílé hmotě mozku. Vyskytují se kolem 60-80 roku života, ale u lidí s kardiovaskulárním onemocněním to může být daleko dřív. Příznaky jsou poruchy pozornosti, zvýšená dráždivost, afektivní labilita, insomnie (nespavost), bolest hlavy, závratě aj. U rozvinuté MID je prognóza špatná, pacient přežívá maximálně 6 let a příčinou smrti je další cévní mozková příhoda (CMP). Druhá skupina vaskulární demence jsou podkorové vaskulární demence, které zahrnují Binswangerovou chorobu. Mají stejnou příčinu vzniku a typickým příznakem je bradypsychismus (zpomalení psychických jevů). K úmrtí dochází do 5 let od vzniku obtíží. (Pidrman, 2007) Rizikové faktory vaskulárních demencí jsou hlavně hypertenze, hypercholesterolémie, diabetes mellitus (DM), arterioskleróza, kouření, dlouhodobý stres, osobnostní typ A podle Rosenmana a Friedmanna. Léčba spočívá ve snížení krevního tlaku, cholesterolu. Podávají se preparáty kyseliny acetylasalycilové jako antikoagulační a antiagregační
15
léčba. Dále léky na zlepšení mozkového metabolismu (Ginkgo biloba), léky na zlepšení reologické vlastnosti krve a průtoku krve mozkem. (Fišar, 2009)
2.9.2 Demence při zánětlivých onemocněních CNS Demence mohou vznikat z nějakých infekcí, někdy se jedná o změnu reverzibilní, někdy o ireverzibilní. Na tomto procesu se podílí řada patogenů například uvolňování volných kyslíkových radikálů a cytokinů.
Creutzfeldtova-Jakobova nemoc Velmi obávaná, rychle progredující, ale vzácná nemoc. Počátek nemoci je podobný chřipce. Projevy nemoci jsou například únava, poruchy soustředění, poruchy spánku a příjmu potravy. Během krátké doby (několik týdnů) dochází k rozvoji demence s multifaktoriálním myoklonem, poté se objevují další extrapyramidové příznaky. Průměrná doba přežití od počátku příznaků je 6-8 měsíců. Tuto nemoc potvrdíme EEG vyšetřením, ve kterém nalezneme typické komplexy ostrých vln.
Demence při infekci HIV Až u 75 % pacientů s HIV se vyskytuje demence, je to dáno sníženou imunitou, primární neurotoxickou HIV a řadou dalších infekcí se kterými přijde pacient do styku. Na začátku onemocnění se objevují kognitivní poruchy (poruchy paměti, koncentrace někdy i deliria). Závažná je ataxie (porucha hybnosti způsobená onemocněním nervového systému) příznaky se zhoršují a v pokročilých stádiích má až polovina lidí s HIV demenci.
Demence při lues Nejčastější bakteriální příčina demence. Příčinou je chronická encefalitida vedoucí k atrofii mozku. Nejčastěji jsou postiženy frontální laloky. Příznaky nemoci jsou stejné jako u MID. U tohoto onemocnění je typická progresivní paralýza. Její průběh je chronický, v počátcích je člověk emočně labilní a depresivní, mohou se objevit i bludy. Terapie spočívá v podávání antibiotik (ATB) obvykle krystalický penicilin ve vysokých dávkách. (Pidrman, 2007)
16
Metabolické demence Tyto druhy demence jsou způsobeny špatnou detoxikační funkcí ledvin, jater nebo poruchami metabolismu. Více se vyskytují deliria než samotné demence, ale při dlouhodobém působení škodlivých látek demence vznikne. Mezi metabolické demence řadíme tzv. Wilsonovu chorobu. Je to autosomálně recesivní onemocnění, jedná se o poruchu metabolismu mědi v těle, obsah mědi v těle je snížen a ukládá se v játrech a mozku. Nápadný je Keiserův-Fleicherův prstenec kolem rohovky. Terapie je pomocí penicilaminu a omezení příjmu mědi v potravě. Dalšími možnými onemocněními jsou demence způsobené dlouhodobým užíváním léků tzv.
farmakogenní
demence.
Látky,
které
se
nachází
v lécích,
prochází
hematoencefalickou bariérou a působí poruchy kognitivních funkcí. Léky, které toto mohou způsobit, patří do skupiny antidepresiv, dále pak léky jako diazepam, nebo antimetabolity, které vedou k poruše syntézy DNA. Demence mohou také způsobit průmyslově užívané chemikálie například toulen, oxid uhelnatý, který způsobuje encefalopatii, nebo těžké kovy (olovo, měď, cín). Alkoholická demence je nejčastější toxickou demencí v populaci. Dlouhodobé užívání alkoholu vede k atrofii (úbytek tkání) mozku, ke snížení bílé hmoty v mozku, a ke snížení počtu synapsí. Závažná porucha u abúzu alkoholu se nazývá amnestický Korsakovský syndrom a prostá alkoholová demence. Příznaky jsou poruchy paměti, apatie, příznaky jsou trochu podobné AD, kdy je narušena osobnost těchto lidí. Terapie spočívá v úplném vysazení alkoholu a podávání vitamínů Pyridoxinu, B12, Thiaminu a dalších. Špatná funkce endokrinních orgánů může způsobit demenci z endokrinních poruch, jejíž příznaky jsou podobné demenci. Například hypertyreóza se může projevovat apatií, ztrátou kognitivních funkcí, úzkostí. Po terapii se vše vrací do normálu. Protikladem je hypotyreóza, kde je přítomný myxedém a svalová slabost a vše se také po správné terapii vrací do původního stavu. I u dalších onemocnění můžeme mylně uvažovat o demenci a ta například u hypoglykémie, poruch funkce nadledvin (Cushingův syndrom). (Fišar, 2009)
17
Posttraumatické demence Vznik těchto demencí je buď akutní (bezprostředně po traumatu mozku), nebo v delším časovém úseku po traumatu (subdurální hematom). Po traumatech lebky obvykle nastává bezvědomí nebo jeden z uvedených stavů kvantitativních poruch vědomí.
Somnolence – lehčí porucha vědomí, člověka lze snadno vzbudit na oslovení.
Sopor – těžší porucha vědomí s hlubokým spánkem, pacienta probereme pouze silným bolestivým podmětem.
Kóma – stav hlubokého bezvědomí, pacient je neprobuditelný.
Demence způsobené traumatem mají příznaky podle lokalizace postižené tkáně v mozku. Nejčastěji jsou to poruchy paměti, bradypsychismus, apalický syndrom (soubor příznaků výpadku mozkové kůry). (Pidrman, 2007)
Ostatní demence Mezi tyto demence řadíme demence z paraneoplastické příčiny a demence u epilepsie. Prvně zmíněné demence vznikají z důvodu generalizovaných nádorů mozku. V mozku se při nádorových onemocněních dějí metabolické změny, kterým se u metastazujících karcinomů nedá zabránit. Klinicky se mohou projevovat od lehkých forem po těžké podobající se AD. Demencí u epilepsie je v dnešní době popisováno málo. Pravděpodobně demence vzniká na podkladě mikrotraumat v mozku při epileptické záchvatu a dlouhodobé užívání antiepileptik. (Fišar, 2009)
2.10 Atroficko – degenerativní demence Tento proces je charakteristický tím, že dochází ke snížení počtu spojů (synapsí) nervových buněk, snížení samotných nervových buněk, dochází k poruše funkce nervových i pomocných buněk. Významným dějem je tzv. apoptóza, což jinými slovy řečeno znamená geneticky naprogramovaná smrt buněk. U neurodegenerativních onemocnění dochází k odkrytí tohoto genu a tak dochází k častějším buněčným sebevraždám. Někdy ale nedochází k dostatečné apoptóze tam, kde je to potřeba. Druhým degenerativní děj pracuje na principu nadměrného uvolňování volných kyslíkových radikálů. Jsou to chemické skupiny obsahující kyslík, který se velmi rychle váže na tkáně a enzymy. Jsou to stavební jednotky nových tkání lidského těla. V mozku se nacházejí enzymy, které tyto kyslíkové radikály ničí, ale pokud jich je příliš velké 18
množství a nejsou dostatečně likvidovány, vážou se na tkáně v těle a napadené tkáně ničí. Mezi tyto demence patří Alzheimerova demence, kterou rozeberu v samostatné kapitole,
demence
při
Parkinsonově
chorobě,
demence
s Lewyho
tělísky,
frontotemporální demence, Huntingtonova chorea. Podrobněji tyto demence rozeberu v následujícím textu.
2.10.1 Demence při Parkinsonově chorobě V některých případech může vzniknout demence z Parkinsonovy choroby, literatura uvádí, že je to něco kolem 10-20% populace. Na samotnou demenci není kladem takový důraz a většinou se léčí primární onemocnění. Demence u Parkinsonovy choroby se řadí mezi tzv. podkorové demence, u kterých chybí běžné příznaky demence jako například afázie, apraxie. Pacient je celkově zpomalený, hlavně v procesu myšlení a má poruchy paměti. Samotná léčba neexistuje, podávají se přípravky L-DOPA. Dále z léků, které mají dobrý účinek je Rivastigmin, který proplácí pojišťovna. Demence u Parkinsonovy choroby je většinou mírnější a má pomalejší progresi než Alzheimerova demence (dále pouze AD). (Fišar, 2009)
2.10.2 Demence s Lewyho tělísky (LBD) Tato demence má základní příznaky jako všechny demence, ale navíc má fluktuující poruchy většinou kognitivních funkcí, rekurentní výskyt zrakových halucinací a bludů. Dalšími hlavními příznaky jsou svalová rigidita (ztuhlost), tremor (třes), bradykineze (zpomalení pohybu), poruchy chůze. Důležité je vědět, že u této demence je podání neuroleptik (haloperidol, perfanazim) absolutní kontraindikací, protože po podání vedou k životu ohrožujícímu stavu. Samotná léčba je podobná jako u AD podáváním inhibitorů mozkových cholinesteráz a nízkých dávek antipsychotik. (Pidrman, 2007)
2.10.3 Huntingtonova chorea (chorea major) Nemoc je autosomálně dominantně geneticky přenosná a je vázána na 4. chromozom. Chorea major je rovněž podkorová demence, symptomy jsou složené z demence a neurologických příznaků. Prvním příznakem je většinou deprese, které nemusí být kladem velký důraz, po ní následují mimovolní pohyby, bradykineze, svalová rigidita, dysfagie (porucha polykání), nemoc končí vždy smrtí. (Fišar, 2009)
19
2.10.4 Frontotemporální demence (Pickova choroba) Nemoc se vyznačuje atrofií frontálních a temporálních laloků mozku. Bohužel se objevuje u poměrně mladých lidí ve věku od 45 let do 65 let. Typické jsou poruchy osobnosti, řeči a sociálního chování. Může se objevit změna stravovacích návyků, apatie, úzkost, emoční oploštění, inkontinence. Léčba jako taková neexistuje, jsou používány inhibitory serotoninu, nebo antipsychotika. (Pidrman, 2007)
2.11 Alzheimerova demence (AD) 2.11.1 Historie Tato nemoc byla poprvé popsána Aloisem Alzheimerem, německým psychiatrem a neuropatologem. Narodil se 14. 6. 1864 a zemřel 19. 12. 1915. V roce 1887 ukončil studium na univerzitě v Berlíně. Když Alois Alzheimer pracoval na Mnichovské klinice, popsal zde onemocnění, které už léta nese jeho jméno. Na konferenci v roce 1606 přednesl kazuistiku ženy, která zemřela v 51 letech. Nemoc popsal jako „zvláštní onemocnění mozkového kortexu.“ Příznaky tohoto onemocnění se začaly projevovat před 5 lety jako kognitivní deficity a ztráty paměti. Později se vytrácela schopnost čtení, psaní. Při pitvě jejího mozku se zjistila atrofie mozku a tzv. abnormalita senilních plaků a neurofibrilárních klubek. Onemocnění se však označovalo jako presenilní demence. Teprve po zásluze Emila Kraepelina dostala tato nemoc název Alzheimerova demence (Kučerová, 2006)
2.11.2 Charakteristika onemocnění V dnešní době je AD nejčastější demencí všech demencí vůbec. Literatura udává asi 50 – 60% zaujímá pouze AD. Onemocnění se nejprve projevuje progresivním nezvratným poškozením mozkových buněk, které může trvat 8 až 20 let. Průběh a projevy AD jsou u každého člověka různé, záleží na sociálních a zdravotních podmínkách. (Callone a spol., 2006)
2.11.3 Příčiny vzniku AD
Možnou příčinou vzniku AD je věk, nejčastější výskyt je ve věku 85 let, dříve je výskyt vzácný, ale ne nemožný. 20
Pohlaví. Ženy jsou více ohroženy než muži.
Třikrát až čtyřikrát zvýšené riziko u rodinných příslušníků.
Vzdělání, u lidí s vyšším vzděláním bývá vznik AD menší. Důležitou rolí hraje úroveň psychické aktivity.
Přidružená onemocnění jako je diabetes mellitus, hypertenze či onemocnění srdce, to vše může zvyšovat pravděpodobnost výskytu AD.
Kouření a alkohol.
Některé léky.
Riziko vzniku AD zvyšují deprese u starších jedinců.
Úrazy hlavy.
Některé infekční nemoci jako je například syfilis, AIDS.
Věda se zabývá dalším vyhledáváním faktorů, které by měly na výskyt AD vliv, například životní prostředí, dieta, pohyb. (Slezáková, 2007)
2.11.4 Stádia AD a její projevy
Lehké stádium: jeden z prvních příznaků je zapomínání jmen a schůzek, člověk obtížně hledá slova, kterými by vyjádřil, co chce říct. Zhoršuje se artikulace a plynulost mluvení. Úsudek a myšlení je zcela normální, pacient ještě dokáže nahradit vypadlé slovo jiným. Začínají se objevovat poruchy nálady, deprese. Postupně se přidává bloudění, většinou okolo místa svého bydliště, potíže s vedením domácnosti (vaření, úklid, oblékání, špatné hospodaření s penězi). Problém je, že si toto stádium člověk neuvědomí a rodina si ho často nevšimne, a proto přichází k lékaři, až když je pozdě.
Střední stádium: dochází ke zhoršování paměti, dezorientace v bytě, často ve dne spí a v noci bloudí po bytě, velmi špatně hledá slova a navazuje konverzaci. Často opakuje stále stejná slova. Pacient, který řídí automobil, zjišťuje problémy, je zpomalený a tudíž na silnici nebezpečný. Obléká se ve špatném pořadí (důležitý je dohled při koupání, možné riziko pádu). Zde už si rodina většinou všimne změn v chování, a přijdou k lékaři. V tomto stádiu je důležitý kognitivní trénink.
Těžké stádium: v tomto stádiu je člověk velmi zmatený, nepoznává rodinu, přátele, zdravotnický personál, nedokáže vytvořit smysluplnou větu, jakékoliv 21
logické myšlení a úsudek jsou zastřeny. Člověk potřebuje pomoct ve všech složkách ošetřovatelské péče hlavně v jídle a oblékání. Často jsou agresivní, nebo naopak poddajní a straní se společnosti. Těžká demence končí zničením všech oblastí mozku a následnou smrtí. (Callone a spol., 2006; Jirák, 2009; Pidrman, 2007) Mnoho lidí si myslí, že ulehčí trápení těmto lidem tzv. asistovanou sebevraždou neboli eutanázií.
Teď nastává otázka, jestli je tento způsob morální a etický. Touto
problematikou se zabývá ve své knize Evelyn B. Kelly, kde tvrdí, že eutanazie by měla být prováděna lidem s velkými bolestmi a neúnosným zdravotním stavem. (Kelly, 2009)
2.11.5 Diagnostika Alzheimerovy demence Zobrazovací metody:
CT a MR prokazují mozkovou atrofii, případně intracerebrální léze, úbytek mozkové tkáně a přítomnost patologických útvarů (nádory, metastázy, cysty apod.).
SPECT nebo PET prokážeme sníženou perfuzi (průtoku) mozkem. Určují kvalitu mozkového metabolismu, podávají nám informace o neurotransmiterech v mozku (tj. přenašeči vzruchů).
EEG ukazuje nám změnu mozkové činnosti a určuje druh demence. (Jirák, 2009)
Diagnostika pomocí MMSE (Mini Mental State Examination) často také nazývaný Folsteinův test, je v dnešní době jeden z nejpoužívanějších testů k diagnostikování demence. V první části hodnotíme orientaci, paměť a pozornost, ve druhé pojmenovávání předmětů, čtení a psaní a také vizuálně – konstruktivní schopnosti pacienta. Duševně zdatní lidé staršího věku obvykle dosáhnou 28 bodů. V rozmezí od 24 až 30 bodů se o demenci nejedná. (Schuler, 2008). Viz. Příloha 1. Diagnostika pomocí testu hodin: jinak řečeno Clock Completion Test (dále CCT), se používá k vyšetření funkčních poruch mozku a kognitivních funkcí. Normální nakreslení ciferníku hodin vylučuje demenci. Díky tomuto testu se dají zachytit i časná stádia demence. (Schuler, 2008). Viz. Příloha 2.
22
2.11.6 Léčba AD V počátečních fázích se především zaměřujeme na přesné určení diagnózy a zahájit co nejdřív léčbu. V další fázi se zaměřujeme na zpomalení progrese nemoci, co nejdelší udržení soběstačnosti a prevenci. V konečných fázích nemoci zdůrazňujeme paliativní postupy, kvalitní ošetřovatelskou péči za přítomnosti a pomoci rodiny. Nefarmakologická opatření: U sekundárních demencí léčit příčinu, a nezapomenout na faktory, které demenci zhoršují (DM, infekce, hypertenze aj.). Neměli bychom podávat léky s anticholinergním účinkem a omezit psychofarmaka. Důležité je také dodržování pravidelného denního režimu (Vlček, 2010) Metody práce s pamětí, pomocí nichž můžeme pacientovi usnadnit život v domácím prostředí. Zde uvádím některé z nich:
Denní režim, může být někde napsaný, díky němu bude člověk vědět, co ho čeká.
Používat tabule a nástěnky, jsou to skvělé vizuální paměťové pomůcky.
Dávat na věci jmenovky, pacientovi řeknou, čí jsou to věci, na co jsou a co se s nimi musí udělat.
Centralizovat důležité předměty jako jsou klíče, peníze, pilulky a jiné, dávat na jedno místo.
Dostupné z: http://www.janssencilag.cz/bgdisplay.jhtml?itemname=dementia_treatments&product=none
Respitní péče = cílem této péče (kterou poskytuje například společnost ČALS v Praze), je poskytování péče lidem s demencí v domácím prostředí v době, kdy se o něj nemůže starat rodina. Takových pomocných služeb je v celé ČR více než dost, například Home Care, Charita apod. Jejich hlavní náplní práce je hlavně pomoc při zvládání běžných úkonů, strava, hygiena, aktivizační činnosti aj.
Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/sluzby-cals/respitni-pece/
23
Farmakologická léčba: V současné době se nejvíce používají preparáty, které ovlivňují acetylcholinergní systém. Tento účinek mají například léky:
Donepezil (Aricept) – je jeden z prvních moderních léků AD na trhu, a je u něj prokázáno pozitivní ovlivnění kognitivních funkcí, dokáže je udržet na stejné úrovni alespoň rok a oddaluje hospitalizaci a snížení péče pečovatelů.
Galantamin (Reminyl) - patří mezi psychoanaleptika. Tento lék by měl sloužit ke zvýšenému uvolňování acetylcholinu do synaptické štěrbiny. Účinek je pozitivní v kognitivní sféře u AD, tak i u behaviorálních změn a denních aktivit.
Rivastigmin (Exelon) - je pseudoireverzibilní inhibitor acetylcholinesteráz, přispívá ke snížení tvorby beta – amyloidu.
Memantin (Ebixa) - je antagonista NMDA receptoru. Ebixa je určena pro střední až těžké stádium AD. (Pidrman, 2007)
Kontraindikace a nežádoucí účinky léků: Absolutní kontraindikací je přecitlivělost na podání lékové skupiny Galantamin, která se nesmí podat u lidí s onemocněním ledvin a jater. K častým nežádoucím účinkům obecně u demencí patří hlavně nauzea, zvracení, bolesti břicha, průjem, proto sledujeme hmotnost pacienta a popřípadě zahájíme opatřující kroky. Může se vyskytovat zmatenost až delirium, synkopy, pády, nespavost. Všechny zmíněné účinky, jsou u každého člověka jiné a nemusí se po zahájení léčby vůbec objevit. (Vlček, 2010)
2.11.7 Ošetřovatelský proces v péči o pacienty s AD Při přijetí na ošetřovatelskou jednotku, ať už nemocnici, nebo psychiatrické oddělení, v první řadě sestra musí zjistit, jaká jsou dosavadní schopnosti pacienta, aby mohla stanovit úroveň soběstačnosti. Mapuje pacientův život, zvyklosti, názory, emocionální úroveň, životní styl, schopnost adaptace, vzdělání, rodinné vztahy atd. Když si o pacientovi tyto věci zjistí, dokáže s ním lépe komunikovat, porozumí jeho chování a reakcím, a tím zajistí lepší ošetřovatelskou péči. 24
1. Hodnocení úrovně sebepéče a soběstačnosti nemocného: Sestra zjistí aktuální úroveň myšlení, kognitivních funkcí pacienta pomocí již výše uvedených testů (MMSE, ADL). Sestra stanoví reálné cíle vzhledem k pacientovu stavu a progresi nemoci, zaměří se hlavně na uspokojování fyziologických potřeb a emocionálním potřebám.
Nejdůležitějším
momentem v ošetřovatelské péči
je
maximální udržení současné úrovně soběstačnosti, myšlení, kognitivních funkcí a tím i zajištění co nejvyššího komfortu pro pacienta a jeho rodinu. Do ošetřovatelského plánu zahrnujeme spolu s pacientem denní aktivity tak, aby mu vyhovovali, nemá žádný význam pacienta nutit do něčeho, co nechce a především zachováváme jeho sebeúctu. Nepřerušujeme kontakt s rodinou. Měly bychom také edukovat rodinu o tom co bude následovat, o progresi zdravotního stavu a následné paliativní péči. Obecně po přijetí pacienta na oddělení je na něj kladen velký stres. Ocitá se v neznámém prostředí s neznámými lidmi a to může mít za následek zmatenost, introverzi, dezorientaci, a to vše se může projevit na kvalitě spánku, poruch trávení aj. Sestra si těchto projevů všímá a konzultuje s lékařem a rodinou. Návštěvy rodiny ve větší míře mohou být velkou pomocí. Pokoje by měly být vkusně vyzdobené, barevné, pacienti by měli mít možnost lepit si tam své fotky a obrázky, věci, které jsou jim blízké, dveře mohou být výrazně barevně pomalované, což pomáhá k orientaci pacienta. Vhodné lůžko pro starší pacienty je nízké, ze kterého se snadno vstává. Součástí jsou také kvalitní matrace, ideální jsou měkké, nebo antidekubitní. Podlahy a schodiště na oddělení by měly být potaženy protiskluzovým materiálem, poslední schod je vždy barevně odlišen, a jeho součástí je samozřejmě pevné zábradlí. Okna i dveře musí být zabezpečeny, aby pacient nemohl utéct, a dveře nesmějí mít klíče, hlavně v koupelně, aby se pacient nemohl zamknout a nedošlo tak k úrazu. Na oddělení by měla vyset tabule s denním programem, řádem a pravidly, a vše by mělo být napsané velkými písmeny, aby to pacienti mohli snáz přečíst. Na oddělení je klid, příjemně vystupující personál, může zde hrát tichá hudba. Vytvořit příjemné prostředí na oddělení není lehké, ale určitě stojí za to, ho vybudovat. (Marková, 2006) 2. Ošetřovatelský proces v péči o pohybovou aktivitu nemocného: Dostatečná pohybová aktivita pacienta a přiměřená fyzická kondice má pro organismus obrovský význam např.: uvolňuje duševní napětí, zlepšuje spánek, udržuje optimální hmotnost, brání vzniku neuróz, depresím a úzkostným stavům. Pohyb je biologickou 25
potřebou všech živých bytostí a je pro člověka zcela zásadní. Díky pohybu snadno získáme potravu, přesunujeme se z místa na místo, chráníme se před nebezpečím. Imobilní člověk je nesamostatný, nesoběstačný a zranitelný. Pro pohybově nemocné pacienty by měl být veškerý pohyb, který podnikají na oddělení bezpečný. Na cestě od lůžka do koupelny, na toaletu, do jídelny, by neměly být překážky, které se mohou stát příčinou úrazu (ostré rohy, kluzké schody atd.). Pokud už se stane nějaký pád, tak by měl být pečlivě dokumentován (hlášení úrazu). Sestra zhodnotí stav pacienta a prokonzultuje jej s lékařem a společně jednají dále. Pro dezorientované pacienty v těžké fázi demence může být komplikací jejich stavu záměna věcí např.: nádoba s močí za jablečný džus, bonbón za čípek apod.). Proto nikdy nenecháváme nikde nic jen tak ležet a vše ukládáme na svá místa. (Marková, 2006, Trachtová, 2010, Schuler, 2008) 3. Hygiena a oblékání pacientů s demencí: Jak už bylo řečeno, pacienti v těžké fázi onemocnění mají problém s oblékáním, vrstvy na sebe nenavazují, knoflíky nemají zapnuté správně atd. Proto bychom jim měli každý den ráno pomoci se obléct a několikrát za den je zkontrolovat, protože někteří pacienti mohou mít tendenci se svlékat. Hygienu v počátečních stádiích nemoci pacienti zvládají docela dobře sami, ale v těžkém stádiu je jim třeba pomoci. Někdy můžeme požádat o pomoc i rodinu, která je mnohdy nakloněna tomu, že se budou o svého blízkého v této oblasti starat sami. Pozornost věnujeme samozřejmě kůži, sledujeme jakékoliv změny jako například odřeniny, podlitiny, začervenání kůže a dekubity. Podnikáme patřičné kroky k zamezení vzniku dekubitů u imobilních pacientů například tím, že dáme do postele antidekubitní matraci, polohujeme podle polohovačních hodin a do lůžka dáváme pomocné vybavení jako polštáře, pěnové kroužky a další. Vše pečlivě zaznamenáváme do dokumentace popřípadě doplněné fotografiemi. (Trachtová, 2010) 4. Ošetřovatelský proces v péči o spánek a odpočinek, volný čas u pacientů s demencí: K nejčastějším stížnostem seniorů patří problémy se spánkem. V cizím prostředí (nemocnice, léčebna) je spaní ještě obtížnější. Sestra by měla učinit patřičné kroky, než se zaměří na farmakologickou léčbu poruchy spánku. Nefarmakologický přístup je nejlepší, ale těžko se realizuje. Například, kdo není večer unavený, tak by neměl chodit spát odpoledne. Pomocí denního režimu, kde bychom se měli snažit pacienta hodně zaměstnat pohybově, aby byl večer unavený. Hypnotika bychom neměli pokud možno 26
nasazovat, protože jejich užívání je pro krátkodobé účely. U seniorů je zvýšené riziko vedlejších účinků hypnotik, zpomalený metabolismus a vylučování vede k prodloužení účinku a výsledkem je možné zvýšené riziko pádu a deficitu myšlení. Vhodnými léky jsou například Zolpidem, Stilnox, Buronil, Stagnyl. Volný čas tráví každý pacient dle vlastní nálady a chutě. Ve specializovaných zařízeních můžeme pacientům poskytnout spoustu zajímavých programů. Například muzikoterapii, arteterapii, canisterapii a mnoho dalších. Možná je i skupinová terapie, která se nejčastěji používá u dezorientovaných a zmatených lidí. Tito lidé potřebují jistotu tj. pevné body v průběhu dne. Ranní kruh (komunita), je příležitostí pro pacienty, kteří jsou izolovaní, bojí se seznamovat s ostatními. Možná témata, o kterých se zle bavit jsou například vyprávění událostí z denního tisku, hry na uhádnutí, zpěv, přečtení jídelního lístku, pohybové cvičení. Každý den má tyto věci za úkol někdo jiný, a tím pádem se každý zapojí a vytvoří pouto důvěry s ostatními. ( Schuler, 2008) 5. Ošetřovatelský proces u výživy pacienta s demencí: Strava má být vyvážená, a to jak v mladém, tak i ve starším věku života. V časných stádiích nemoci mají pacienti zvýšenou chuť k jídlu, což později opadá. Ze stravy by proto mělo být vyloučeno co nejvíce tuků a cukrů. V pozdějších stádiích může mít pacient problémy s polykáním, nebo nedokáže dát najevo, zda má hlad, nebo ne, proto by měla sestra pátrat po příčině a řešit ji, aby se pacient nedostal do malnutrice. Po návštěvě nutričního terapeuta si pacient může vybrat z jídel, které má rád a na které má chuť. Při stravování je důležité zachovat co nejdéle pacientovu soběstačnost. Zvyšuje to jeho nezávislost a sebevědomí. V pozdějších stádiích je už nutné pacienta krmit, ale i to by se mělo odehrávat s důstojností a naše chování by mělo být profesionální, nejednáme s ním jako s dítětem, ale jako s dospělým člověkem. Pokud má pacient protézu, kontrolujeme dutinu ústní, jestli zde nejsou přítomné otlaky a zarudlá místa. Pokud to dovoluje zdravotní stav pacienta, tak se stravuje na jídelně s ostatními pacienty, tím se snažíme udržet společenský kontakt s okolím. Jídelna by měla být barevná, aby podporovala chuť k jídlu, příbory by měly být správně umístěné, hlavně pro ty pacienty, kteří se hůře orientují a mají problémy se zrakem. K lokalizaci jídla na talíři můžeme používat metodu takzvaných hodin, kdy maso je na třech hodinách, brambory na devíti a zelenina na šesti hodinách. V pozdějších stádiích podáváme stravu rozmixovanou a na pokoji pacienta kvůli soukromí, aby neměl špatný pocit sám ze sebe. Také zde může 27
hrozit komplikace aspirace jídla tzv. aspirační pneumonie, která vniká při špatném polykání a vdechnutí potravy. Proto je vždy důležité, aby při jídle pacienti i v těžkém stádiu seděli! Alternativní způsob stravování se nazývá enterální, když už pacient není schopen přijímat jídlo ústy. Sestra musí zabezpečit dostatečnou hydrataci pacienta, starší lidé, nemají potřebu tolik pít, nebo zapomenou na co pití je. Nejlépe se dehydratace pozná na kůži, pomocí tzv. kožního turgoru (uděláme kožní řasu, a pokud nám sama rychle neklesne, je pacient dehydratovaný). Do plánu péče proto zahrnujeme dostatečný příjem tekutin i pokrmů s vyšším obsahem vody. (Marková, 2006) 6. Ošetřovatelský proces u vyprazdňování nemocného s demencí: Sledujeme frekvenci vyprazdňování pacienta, kvantitu a kvalitu stolice a moči. Důležité jsou také subjektivní pocity pacienta (tlak v břiše, pocit plnosti, pálení, řezání při močení apod.). K poruše vyprazdňování přispívají léky, nedostatek pohybu a tekutin. Proto by měl mít pacient, pokud to umožňuje jeho zdravotní stav dostatek pohybu, pokud to jde co nejméně léků, a dostatek stravy bohaté na vlákninu a vitamíny. V těžkých stádiích často vzniká inkontinence moči, což je pro pacienta velmi stresující, stydí se, a často to tají. Sestra by měla být k pacientovi citlivá a měla by mít taktní přístup. Měl by být zaveden stálý plán na vyprazdňování a plán na zvládání inkontinence (sběrné nádoby, plenkové kalhotky a vložky, podložky do postele atd.). Pacienta nabádáme, aby chodil na toaletu v pravidelných intervalech a zkoušel se vymočit, nebo si dojít na stolici, zamezíme tak nechtěným únikům a pacient se bude po psychické stránce cítit líp. Na sobě by měl mít pacient oblečení, které se snadno svléká a je s ním snadná manipulace. Inkontinence nesnižuje důstojnost, ani lidskou hodnotu a v tom je potřeba pacienta podporovat. (Příručka Alzheimerova nemoc v rodině, 1998, Marková, 2006) 7. Ošetřovatelský proces u pacientů s bolestí: Bolest je vždy subjektivní zážitek, a existuje vždy, když pacient řekne, že ho něco bolí. Bolest je komplexním zážitkem a současně i komplexní informací pro lékaře a sestru. Specifické hodnocení bolesti jsou mimické testy BESD (Beurteilung von Schmerzen bei Demenzerkrankten). Tento test se staví na pěti kategoriích (dýchání, negativní hlasové projevy, výraz obličeje, řeč těla a útěcha). Nebo můžeme použít techniku strukturovaného rozhovoru o bolesti u pacientů s demencí. Je vhodný u nově přijatých pacientů na oddělení. Důležité je, vždy na podmět, který přichází od pacienta adekvátně 28
reagovat, nikdy nemůžeme nechat pacienta, který udává bolest nechat být. Vše projednáme s lékařem a situaci dál řešíme. Vše zapisujeme do dokumentace a také si zpětně ověřujeme účinek podaných léků. (Trachtová, 2010, Schuler, 2008) 8. Jistota a bezpečí, sebeúcta v ošetřovatelském procesu u pacientů s demencí: Nemoc člověka jakkoliv vážná, je vždy provázena obvykle nepříjemnými pocity, nejistotou, úzkostí a strachem. Vše již výše uvedené se podepisuje na pacientových pocitech. Příjemný, ochotný a vstřícný personál dělá hodně. Pokud jedna z fyziologických potřeb není uspokojována, vše se podepisuje na pacientově psychice a na jeho pocitech. To jak se chováme, ovlivňuje to, jak se chová pacient k nám, jestli nám důvěřuje. V těžkých stádiích, když je pacient odkázán na lůžko záleží právě na nás, na naší profesionalitě a zkušenostech v péči o pacienta s demencí. Paliativní medicína, jedna z možností péče o pacienta v těžkém stavu. Podle definice WHO je paliativní medicína věnována lidem s nevyléčitelným onemocněním, cílem této péče je dosažení co nejlepší kvality života v posledním stádiu života. V posledních chvílích života pacienta se snažíme zajistit dostatek intimity, kontaktu s rodinou, u věřících návštěv kněze. Pacient by neměl nikdy umírat sám, vždy by tam měl někdo být, a umožnit mu důstojný odchod ze světa. (Marková, 2006, Trachtová, 2010)
2.11.8 Prevence AD V celé práci neustále zmiňuji slovo kognitivní. Proč je toto slovo pro člověka postiženého demencí tak důležité zmíním v níže uvedených odstavcích. Kognitivní psychologie Zabývá se vytvářením představ, obrazotvorností, fantazií, myšlením, usuzováním, rozhodováním, řešením problémů, přesvědčením, postoji, domněnkami, pozorností a schopností abstrakce. Zkoumá, co se v nás děje. Slovo kognitivní pochází z latiny a vyjadřuje nejčastěji slova typu ,,poznávám“, ,,seznamuji“, nebo,,zkoumám“. (Preiss, 2009)
29
Kognitivní funkce Kognitivní funkce jsou součástí našeho každodenního života, díky nim můžeme zkoumat okolní svět, chápat ho, a zamýšlet se nad ním. Pokud jsou některé z níže uvedených schopností porušeny, člověk se cítí osamělý, méněcenný, nejistý. Do kognitivních funkcí řadíme paměť, pozornost, myšlení, zrakově – prostorové schopnosti a jazyk. (Klucká, 2009)
Paměť: je jedna z nejsložitějších funkcí, pomáhá nám přijímat, uchovávat, vybavovat si informace, zážitky a vjemy. Důležitá je také při procesu myšlení. Má dvě části. Ta první, krátkodobá, tzn., že informace si v hlavě uchováme jen pár minut, a dlouhodobá, takové vzpomínky a poznatky si zapamatujeme na delší dobu, někdy i na celý život.
Pozornost: je spojena s pamětí a funkcí vědomí. Její základní vlastností je selektivita (výběrovost), znamená to, že si z vlivů, které na nás útočí celý den, vybereme jen ty nejdůležitější. Další důležitá vlastnost je koncentrace (soustředění), probíhá několik okamžiků, i déle, pokud nás nějaký předmět či děj zaujal. A také vigilita tj. schopnost přenášet pozornost z jednoho podnětu na druhý. Ve stáří se vigilita zhoršuje, ale selektivita zůstává stejná.
Zrakově – prostorové schopnosti: patří sem vizuálně-konstrukční, motorické a percepční schopnosti. Tato oblast bývá poškozena procesem stárnutí, psychiatrickým onemocněním a nebo poškozením CNS. Při poškození pravé hemisféry u starších lidí, má za následek obtížné rozpoznání obrazců, určování polohy směru, kterým se bod pohybuje. Tato porucha způsobuje problémy hlavně v každodenním životě člověka, není schopný si sám dojít například na nákup, má potíže se čtením a psaním, což má velký vliv na kvalitu jeho života. Při zhoršování těchto funkcí se zhoršuje i manuální zručnost člověka. U osob trpících demencí se objevuje tzv. vizuokonstrukční apraxie. Jde o ztrátu schopnosti pohybů, které používáme denně. Nejčastějším druhem apraxie je tzv. dressing apraxie (neschopnost obléknout se). Osoby, které trpí touto poruchou, nejsou schopné ovládat a sehrát své pohyby.
30
Řečové a jazykové schopnosti: bez mluvení bychom nedokázali úplně vyjádřit své touhy a potřeby, řeč patří mezi nejdůležitější prostředky v komunikaci. U zdravých lidí je řeč zachována bez potíží do vysokého věku. U lidí trpících demencí je řeč narušena, může se objevovat zhoršené vybavování slov, může se objevit porucha řeči, která se nazývá afázie. S pravidelnou rehabilitací je afázie mírnějšího charakteru.
Myšlení: je to složitá a komplexní funkce, bez ní bychom si nedávali do souvislosti různé vjemy, symboly, představy a neutvořili bychom si z nich žádné závěry a naše názory. Pojem kreativita (tvořivost), důležitá složka myšlení, díky této vlastnosti lidé na naší Zemi, vymýšlejí nové věci, dělají neočekávané a přínosné věci pro společnost a zlepšují tak kvalitu života lidí. (Klucká, 2009)
Kognitivní rehabilitace Tato rehabilitace má za úkol upravit kognitivní funkce. Patří sem neurorehabilitace, která se provádí u pacientů s těžkým poškozením mozku a je zaměřena na fyzioterapii, fyzikální terapii, ergoterapii, logopedii, muzikoterapii, arteterapii a medikamentozní léčbu. (Klucká, 2009) Kognitivní trénink Je procvičování kognitivních schopností u zdravých osob a jedná se tak o prevenci před kognitivními poruchami. Jde tedy o posilování stávajících schopností, nikoli o jejich nápravu. Kognitivní trénink se skládá z 52 tréninkových bloků, které se zaměřují na trénink paměti u výše uvedených složek a je určen pro skupinu 7 až 10 lidí. V každém bloku se střídají verbální, písemné a kresebné úkoly. Je prokázáno, že využití tohoto tréninku (např. v domovech pro seniory) vede ke zlepšení kognitivních funkcí.(Klucká, 2009) Mentálně stimulující aktivity V dnešní době senioři nejvíce luští křížovky, sudoku a nebo tráví čas u televize. Lidé, kteří více čtou, luští křížovky, mají podstatně menší výskyt demencí než lidé, kteří svůj mozek netrénují. Pokud jsou senioři umístěni v nějakém specializovaném zařízení, nenarušujeme jejich dosavadní způsob denních činností, a snažíme se jim do dne přidat nové, zajímavé aktivity. Nedostatek fyzické aktivity je dalším faktorem pro vznik AD 31
tudíž, pokud jsme byli celý život aktivní, neměli bychom toho nechávat ani ve stáří. Jakákoliv činnost by měla být co nejméně předvídatelná a stereotypní, důležitá je kreativita. (Venglářová, 2007). Dietní opatření Velký důraz by měl být kladen na vitamín B, D a E, který je významným nutričním faktorem. Čaj, káva, víno v malém množství je též dobré pít jako prevence v AD. Obecně platí, že strava by měla být co nejpestřejší a v rozumném množství. Jak už jsem zmínila, důležité jsou sociální kontakty a duševní činnost. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/26410-dukazy-pro-prevenci-vznikualzheimerovy-choroby-existuji Dalšími významnými opatřeními jsou přestat kouřit, protože nikotin, snižuje počet synapsí, narušuje koncentraci a je to jedna z nejvíce návykových látek. A v neposlední řadě alkohol, jak jsem již zmínila, sklenička vína, nebo piva pacientovi neublíží, ale ve velkém množství požívání alkoholu vede k poškození mozku a celého organismu a k předběžné smrti. Relaxace, jedna z věcí, kterou dnešní populace neumí, snažit se eliminovat stres, sportovat, aktivně využívat volný čas. Kvalitní spánek, senioři mají velké problémy se spánkem, chodí brzo spát a velmi brzy ráno jsou vzhůru. Člověku stačí šest až osm hodin spánku, aby byli odpočatí, ale dobu spánku má každý individuální. V příloze uvádím další možná doporučení. (Callone a spol., 2006). Další možná opatření uvádím v příloze 3.
32
3
Praktická část
Praktická část se zabývá metodikou výzkumné práce. Popisuji zde, jakým způsobem jsem dělala výzkum, jaké bylo výzkumné prostředí, a nakonec jsou zde uvedeny výsledky výzkumu, které jsou znázorněny v grafech a tabulkách.
3.1 Metodika výzkumu Cílem bakalářské práce bylo zjistit jaká je informovanost zdravotnických pracovníků o AD, jaké mají problémy v komunikaci s takovými pacienty a jak je zaměstnávají ve volném čase. V dotazníku je celkem 20 otázek, některé jsou otevřené některé uzavřené. První otázky dotazníku jsou pouze statistické. Dotazník je uveden příloze E.
3.2 Charakteristika respondentů a prostředí Celkem jsem rozdala 110 dotazníků veškerému zdravotnickému personálu na vybraných pracovištích. Návratnost dotazníků byla 100%, vždy jsem počkala, až mi respondenti dotazníky vyplní. Výzkum probíhal, v Kraji Vysočina. Na Psychiatrické léčebně v Jihlavě a v Domově důchodců ve Ždírci. Prostředí a personál byl velmi vstřícný, ochotný a milý.
3.3 Vlastní výsledky výzkumu Jak bylo uvedeno výše, celkem se mého výzkumu zúčastnilo 110 respondentů. Dotazník se skládá z 20 otázek, jejichž výsledky jsou uvedeny v tabulkách, nebo grafech.
33
3.3.1 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 1 Kolik je Vám let?
12%
16%
Do 30 let 31 - 40 let
36% 36%
41 - 50 let 51 a více
Graf 1 Věkové rozmezí respondentů (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku kolik je Vám let odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho 36% (36 respondentů), že jsou ve věku od 31 do 40 let, dalších 36% (36 respondentů) odpovědělo, že jsou ve věku od 31 do 40 let. 16% (16 respondentů) odpovědělo, že jsou ve věku do 30 let, a zbylých 12% (12 respondentů) odpovědělo, že jsou ve věku 51 a více.
34
3.3.2 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 2 Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
0%
0%
14% Základní Vyučen/a Střední s maturitou 86%
Vysokoškolské
Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho 86% (95 respondentů) odpovědělo, že má střední vzdělání s maturitou. Zbylých 14% (15 respondentů) odpovědělo, že má vysokoškolské vzdělání.
35
3.3.3 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 3 Jaký je charakter Vašeho pracoviště? Tabulka 1 Počet odpovědí respondentů, na jakém pracovišti pracují (Zdroj: vlastní výpočty)
Jaký je charakter Vašeho pracoviště? Nemocnice Psychiatrie Domov důchodců Jiná specializovaná pracoviště Celkem
0%
0 70 40 0 110
0% Nemocnice
36%
Psychiatrie 64%
Domov důchodců Jiná specializovaná pracoviště
Graf 3 Procentuální počet vyplněných dotazníků na Psychiatrii a v Domově důchodců (Zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku jaký je charakter Vašeho pracoviště odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho 64% (70 respondentů) odpovědělo, že jejich pracoviště je psychiatrie. 36% (40 respondentů) odpovědělo, že jejich pracovištěm je Domov důchodců.
36
3.3.4 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 4 Víte, jaké jsou rizikové faktory Alzheimerovy demence?
1%
0% 8%
Věk, genetické predispozice Obezita Deprese, stres 91%
Jiné
Graf 4 Vědomosti respondentů o rizikových faktorech AD (zdroj: vlastní výpočty)
Na otázku víte, jaké jsou rizikové faktory vzniku Alzheimerovy demence, odpovědělo 110 respondentů. Správně odpovědělo 91% (100 respondentů) a správně určili faktory, které ovlivňují vznik Alzheimerovy demence. Je to věk a genetické predispozice. 8% (9 respondentů) si myslí, že to jsou deprese a stres. A 1% (1 respondent) si myslí, že rizikovými faktory jsou jiné možnosti, než které jsem uvedla.
37
3.3.5 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 5 Znáte možnosti prevence Alzheimerovy demence? Uveďte některé. Tabulka 2 Povědomí respondentů o prevenci AD (Zdroje: vlastní výpočty)
Znáte možnosti prevence Alzheimerovy demence? Uveďte některé. Kognitivní trénink
10
Zdravý životní styl
50
Správná životospráva
25
TV soutěže, sudoku, křížovky
10
Celoživotní vzdělávání
5
Aktivní život, dostatek spánku a relaxace
10
Celkem
110
Kognitivní trénink 0% 10%
5%
Zdravý životní styl
10%
Správná životospráva
25% 50%
TV soutěže, sudoku, křížovky Celoživotní vzdělávání Aktivní život, dostatek spánku a relaxace
Graf 5 Procentuální odpovědi z tabulky
Na otázku, znáte možnosti prevence AD, pokud ano, napište některé, odpovědělo celkem 110 respondentů. 50% dotázaných (50 respondentů) si myslí, že AD lze ovlivnit zdravým životním stylem, 25% (25 respondentů) správnou životosprávou, 10% (10 respondentů) kognitivním tréninkem, aktivním životem a relaxací, a zbylých 5% (5 respondentů) si myslí, že prevencí je celoživotní vzdělávání. 38
3.3.6 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 6 Poučujete nějakým způsobem veřejnost o prvních příznacích Alzheimerovy demence? Pokud ano, uveďte jakým.
6%
Ano Ne 94%
Graf 6 Jak zdravotníci poučují veřejnost o prvních příznacích AD (Zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, poučujete nějakým způsobem veřejnost o prvních příznacích AD, pokud ano, uveďte příklad, odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho 94% (103 respondentů) odpovědělo, že ne, a pouhých 6% (7 respondentů) odpovědělo, že ano. Ze zdravotníků, kteří odpověděli ano, tak jejich nejčastější odpověď byla internet, poté informační brožury a letáčky a poté informační tabule na odděleních pro rodinu a veřejnost.
39
3.3.7 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 7 Znáte počáteční příznaky Alzheimerovy demence?
0% Vybavování věcí a událostí z minulosti
20%
Bolesti hlavy a závrať 61%
19% Poruchy chování a paměti Jiné
Graf 7 Znalost respondentů o rozpoznání příznaků AD (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, zda respondenti znají počáteční příznaky Alzheimerovy demence, odpovědělo celkem 110 respondentů. 61% (67 respondentů) odpovědělo poruchy chování a paměti, 20% (22 respondentů) vybavování věcí a událostí z minulosti, 19% (21 respondentů) bolesti hlavy a závrať.
40
3.3.8 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 8 Myslíte si, že užívání látek, jídel, vitamínů, podporující mozkovou aktivitu, tak se dá Alzheimerově demenci předejít? Pokud ano, uveďte nějaký příklad.
17%
Ano Ne 83%
Graf 8 Názor respondentů na předcházení AD pomocí přírodních preparátů (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, zda si zdravotničtí pracovníci myslí, že se dá AD předejít nějakými preparáty odpovědělo ne 83% (91 respondentů) a pouhých 17% (19 respondentů) ano. Tabulka 3 Nejčastější odpovědi respondentů, kteří si myslí, že AD je možné předejít určitými preparáty (zdroje: vlastní výpočty)
Nejčastější odpovědi 17% respondentů Ginko Biloba Antioxidanty Vitamíny B, D, E Omega 3 mastné kyseliny Ženšen
Tabulka znázorňuje nejčastější odpovědi 17% (19 respondentů). Na prvním místě se umístila Ginko Biloba, poté antioxidanty, vitamíny B, D, E, omega 3 mastné kyseliny a ženšen. 41
3.3.9 Vyhodnocení dotazníkové otázky 9 Probíhá na Vašem oddělení pravidelná rehabilitace s pacienty?
9% 16%
Ano, rehabilitaci považujeme za velmi důležitou Občas s pacienty cvičíme 75% Ne, není na to čas
Graf 9 Pravidelná rehabilitace s pacienty (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku zda respondenti pravidelně rehabilitují, odpovědělo 110 respondentů. Z grafu vyplývá, že 75% (83 respondentů) rehabilituje pravidelně a rehabilitaci považuje za velmi důležitou, 16% (17 respondentů) občas rehabilituje s pacienty a 9% (10 respondentů) nerehabilituje vůbec.
42
3.3.10 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 10 Jaké máte pocity při ošetřování pacientů s demencí?
Nejčastěji pociťuji lítost, nejistotu při kontaktu s takovým pacientem
19%
54%
Radost z pomoci těmto lidem
27% Je mi to jedno, snažím se nepřipouštét si práci k tělu
Graf 10 Pocity zdravotnických pracovníků při ošetřování pacientů s demencí (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku jaké mají zdravotníci pocity při ošetřování pacientů s demencí, odpovědělo 110 respondentů. Z toho 54% (59 respondentů) odpovědělo, že nejčastěji pociťují lítost, nejistotu při kontaktu s takovým pacientem, 27% (30 respondentů) odpovědělo, že pociťují radost z pomoci těmto lidem a 19% (21 respondentů) odpovědělo, že jim je to jedno, snaží si nepřipouštět práci k tělu.
43
3.3.11 Vyhodnocení dotazníkové otázky 11 Je podle Vás kvalita ošetřovatelské péče ve Vašem zařízení pacientům s Alzheimerovou demencí dostačující?
6%
Ano, o pacienty je v našich podmínkách dobře postaráno
18%
Péče není na špatné úrovni, ale má stále mnoho nedostatkú
76%
Ne, péče je nedostačující a potřebovala by mnohé zlepšit
Graf 11 Co si myslí respondenti o kvalitnosti péče (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, jestli si zdravotníci myslí, že je jejich ošetřovatelská péče na dobré úrovni odpovědělo 110 respondentů. Z toho 76% (72 respondentů) odpovědělo, péče není na špatné úrovni, ale má stále mnoho nedostatků, 18% (35 respondentů) odpovědělo, ano, o pacienty je v našich podmínkách dobře postaráno. 6% (3 respondenti) odpověděli ne, péče je nedostačující a potřebovala by mnohé zlepšit.
44
3.3.12 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 12 Vedou podle Vás pacienti s Alzheimerovou demencí plnohodnotný a kvalitní život?
23%
33%
Ne v nemocničních zařízeních Ano, ale pouze v domácím prostředí s rodinou péčí
44%
Je to všude stejné
Graf 12 Myslí si zdravotníci, že pacienti s AD vedou kvalitní a plnohodnotný život (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, jestli si respondenti myslí o pacientech s Alzheimerovou demencí, zda vedou kvalitní a plnohodnotný život odpovědělo 110 dotázaných. Z toho 44% (49 respondentů) odpovědělo ano, ale pouze v domácím prostředí. 33% (36 respondentů) ne v nemocničních zařízeních a 23% (25 respondentů) si myslí, že je to všude stejné.
45
3.3.13 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 13 Jak často se setkáváte s tou nejtěžší formou Alzheimerovy demence?
0% 24%
Denně Několikrát za měsíc 76%
Nevím, nepamatuji si
Graf 13 Jak často se zdravotníci setkávají s těžkou formou AD (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, jak často se setkáváte s tou nejtěžší formou Alzheimerovy demence, odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho odpovědělo 76% (84 respondentů) denně, 24% (26 respondentů) několikrát za měsíc.
46
3. 3.14 Vyhodnocení dotazníkoví otázky číslo 14 Využívá Vaše oddělení dostatek pomůcek pro usnadnění práce o tyto pacienty?
14% Ne, není to potřeba 52% 34%
Velmi málo, někdy není zbytí Pravidelně, je to velké usnadnění práce
Graf 14 Používání pomůcek pro usnadnění práce s pacienty s demencí (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku zda Vaše oddělení využívá dostatek pomůcek k usnadnění práce o pacienty s Alzheimerovou demencí, odpovědělo 110 respondentů. Z toho 52% (57 respondentů) udává, že pomůcky používají pravidelně, a je to pro ně velké usnadnění práce. 34% (38 respondentů) udává velmi málo, někdy není zbytí a 14% (15 respondentů) udává ne, není to potřeba.
47
3.3.15 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 15 Jaké máte nejčastější problémy v komunikaci s pacienty, postižené demencí?
Pacientmi často nerozumí, já jsem z naší konverzace nejistá/ý 27%
2%
11%
S pacientem moc nekomunikuji, protože mi nikdy neodpoví na otázku Občas mám problém se s pacientem domluvit, musím všechno vícekrát opakovat, ale vždy se to podaří
60%
Nemám problémy v komunikaci s pacienty s demencí
Graf 15 Nejčastější problémy zdravotníků v komunikaci o pacienty s demencí (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, jaké máte nejčastěji problémy v komunikaci s pacienty, postižené demencí odpovědělo celkem 110 respondentů. Většina, 60% (66 respondentů) odpovědělo, že mají občas problémy se s pacientem domluvit, musí vše vícekrát opakovat, ale vždy se jim to nakonec podaří. Dalších 27% (30 respondentů) odpovědělo, že nemá problémy v komunikaci s pacientem postiženým demencí. Dalších 11% (12 respondentů) odpovědělo, pacient mi často nerozumí, já jsem z naši konverzace nejistý a pouhá 2% (2 respondenti) odpověděli, že s pacientem moc nekomunikují, protože jim pacient na otázku nikdy neodpoví.
48
3.3.16 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 16 Napište, jakými prostředky se snažíte tyto bariéry v komunikaci řešit? Tabulka 4 Způsob jak řeší zdravotničtí pracovníci komunikační bariéry (zdroje: vlastní výpočty)
Spolupráce s rodinou
8 respondentů
Individuální komunikace a přístup k pacientovi
3 respondenti
Názorné ukázky aktivit a činností, co chceme po pacientovi
8 respondentů
Vysvětlovat a opakovat, mluvit pomalu a srozumitelně
2 respondenti
Mít trpělivost, být vlídné a nikam nespěchat
5 respondentů
Nácvik kognice
2 respondenti
Stručné jasné pokyny, koukat z očí do očí, nepovyšovat se nad
1 respondent
pacienta, používat krátké věty a klidný hlas Používat obrázky s denními činnostmi
1 respondent
Celkem
30 respondentů
Na otázku jakými prostředky zdravotníci řeší komunikační bariéry, odpovědělo pouze 30 dotázaných ze 110. Jejich nejčastější odpovědi byly hlavně spolupráce s rodinou (8 respondentů), individuální komunikace a přístup k pacientovi (3 respondenti). Dále se objevily odpovědi typu názorné ukázky aktivit a činností, co chceme po pacientovi (8 respondentů), vysvětlovat a opakovat, mluvit pomalu a srozumitelně (2 respondenti), mít trpělivost, vlídné chování a nikam nespěchat (5 respondentů). Nacvičovat kognici (2 respondenti), používat stručné, jasné pokyny, koukat z očí do očí, nepovyšovat se nad pacienta, používat krátké věty a klidný hlas (1 respondent) a používat názorné obrázky s denními činnostmi (1 respondent).
49
3.3.17 Vyhodnocení dotazníkoví otázky číslo 17 Provádíte s pacienty mentálně stimulující aktivity?
6%
7% 38% Ano, každý den Ano, maximálně 3x/týden Ano,jednou za měsíc
49%
Ne, nemáme na to čas
Graf 16 Četnost provádění mentálně stimulujících aktivit (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, zda zdravotníci s pacienty provádí mentálně stimulující aktivity, odpovědělo 110 respondentů. Z toho 49% (54 respondentů) odpovědělo ano, maximálně 3x/týden, 38% (42 respondentů) odpovědělo ano, každý den, 7% (8 respondentů) odpovědělo ne, nemáme na to čas a 6% (6 respondentů) odpovědělo ano, jednou za měsíc.
50
3.3.18 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 18 Jaké nejčastější komplikace zdravotního stavu podle Vás nejčastěji pacienty s Alzheimerovou demencí postihuje?
14% 34% Atrofie a degenerace svalů Poruchy spánku 52%
Poruchy výživy
Graf 17 Nejčastější komplikace zdravotního stavu pacientů s AD podle zdravotníků (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku jaké nejčastější komplikace zdravotního stavu podle zdravotníků nejčastěji postihuje pacienty s Alzheimerovou demencí, odpovědělo 110 respondentů. Z toho si 52% (57 respondentů) myslí, že jsou to poruchy spánku, 34% (38 respondentů) si myslí, že je to atrofie a degenerace svalů a 14% (15 respondentů) si myslí, že jsou to poruchy výživy.
51
3.3.19 Vyhodnocení dotazníkové otázky číslo 19 Jak zabraňujete těmto komplikacím?
Polohování, rehabilitace, relaxace, kontrola nutričního stavu pacienta a popřípadě podání sippingu
34% 52%
Nekontrolujete pacienty
14% Nasazením hypnotik, rehabilitace, dostatek bílkovin
Graf 18 Jak zdravotníci zabraňují výše uvedeným komplikacím (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku jak zabraňují zdravotníci výše uvedeným komplikacím, odpovědělo celkem 110 respondentů.
Z toho 52% (57 respondentů) odpovědělo pomocí polohování,
rehabilitace, kontrola nutričního stavu pacienta a popřípadě podání sippingu. 34% (38 respondentů) odpovědělo nasazení hypnotik, rehabilitace a dostatek bílkovin, a 14% (15 respondentů) nekontroluje pacienty.
52
3.3.20 Vyhodnocení dotazníkoví otázky číslo 20 Jak u Vás nejčastěji tráví volný čas pacienti s Alzheimerovou demencí?
11% Pracovní činností - tvorba různých výrobků
25% 64%
Procházky a rehabilitace Sledování TV, luštění křížovek, četba, plnění svých koníčků
Graf 19 Jak pacienti tráví volný čas ve zvolených zařízeních (zdroje: vlastní výpočty)
Na otázku, jak u Vás nejčastěji tráví volný čas pacienti s Alzheimerovou demencí, odpovědělo celkem 110 respondentů. Z toho 64% (56 respondentů) odpovědělo pracovní činnosti a tvorba různých předmětů. 25% (36 respondentů) procházky a rehabilitace a 11% (18 respondentů) sledování TV, luštění křížovek, četba a plnění svých koníčků.
53
4 Diskuze Mého výzkumu se zúčastnilo celkem 110 respondentů. Žádné věkové či jiné omezení zde nebylo. Nicméně nejvíce dotazovaných zdravotníků bylo ve věku od 31 do 50 let. První hypotézou byla, domýváme se že, informovanost zdravotnických pracovníků o AD je na velmi dobré úrovni. Tato hypotéza se potvrdila. Zdravotní dobře určili rizikové faktory vzniku AD, celkem 91% (100 respondentů) vědělo, že faktory vzniku AD jsou věk a genetické predispozice. Také dobře určili počáteční příznaky AD, které jsou poruchy chování a paměti, správně tuto odpověď uvedlo 61% (67 respondentů). I dobře odstály odpovědi zdravotníků o prevenci AD, kde 50% (50 respondentů odpovědělo, že nejlepší prevencí je zdravý životní styl. Na otázku zda si myslí, že se AD předejít léky, jídly a vitamíny odpovědělo 83% (91 respondentů) ne, a pouhých 17% (19 respondentů) ano. S tou nejtěžší formou AD se setkává denně 76% (84 respondentů), a 52% (57 respondentů) používá pravidelně dostatek pomůcek pro usnadnění práce s pacientem, považují to za velké usnadnění práce. Tímto si myslíme, že zdravotničtí pracovníci mají velmi dobré znalosti s péčí o AD. Druhou hypotézou bylo, že si myslíme, že nejčastější bariérou v komunikaci sester s pacientem trpícím demencí je, že jim pacient často nerozumí, a oni jsou z konverzace nejistí. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Na otázku jaké máte nejčastější problémy v komunikaci s pacienty, trpící AD odpovědělo 60% (66 respondentů), že občas má problémy, ale vždy se s pacientem domluví, 27% (30 respondentů) odpovědělo, že nemá žádné problémy v komunikaci a 11% (12 respondentů) odpovědělo, že pacient jim často nerozumí a jsou z jejich konverzace nejistí. Nejčastějšími prostředky jak odstranit bariéry v komunikaci byly odpovědi spolupráce s rodinou (8 respondentů) a názorné ukázky toho, co po pacientovi chceme (8 respondentů). Mentálně stimulující aktivity provádí pravidelně každý den pouze 38% (42 respondentů). Nejčastější pocity při ošetřování těchto pacientů mají zdravotníci 54% radost z pomoci těmto lidem. Třetí hypotézou bylo, že si myslíme, že pacienti nejvíce tráví volný čas sledováním televize. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z výzkumu vyplývá, že 64% (56 respondentů) tráví volný čas pracovní činností a tvorbou různých předmětů. 25% (36 54
respondentů) procházky a rehabilitace a 11% (18 respondentů) sledování TV, luštění křížovek, četba a plnění svých koníčků. Čtvrtou hypotézou bylo, že si myslíme, že nejčastější komplikací je porucha spánku. Tato hypotéza se potvrdila. 52% (57 respondentů) udává, že v jejich zařízení je nejčastější komplikací zdravotního stavu právě porucha spánku. Zabraňování těmto komplikacím bylo nejvíce pomocí polohování, relaxace, kontroly nutričního stavu pacienta popřípadě podání sippingu. Takto odpovědělo celkem 52% (57 respondentů). Tímto výzkumem jsem chtěla zjistit jaká je informovanost zdravotního personálu o Alzheimerově demenci, jaké mají nejčastější problémy v komunikaci a jak je řeší, a jestli dostatečně zaměstnávají tyto pacienty ve volném čase a jestli si myslí, že existuje nějaká prevence. Jak jsem uvedla v teoretické části, minimální prevence existuje, ale je ovlivněna velkým počtem jiných faktorů (genetické predispozice aj.). Myslím si, že v dnešním světě se o Alzheimerově demenci málo mluví a veřejnost o ní mnohé neví. V nemocnicích a všude jinde by mělo být více obrázků, letáků a informačních tabulí o prvních příznacích této nemoci a lidé by je neměli ignorovat a přistupovat k nim se zodpovědností a vážností, nikdo z nás bohužel neví, jestli ho může tato nemoc potkat a v který čas.
55
5 Závěr Alzheimerova choroba je v dnešní době velmi časté a vážné onemocnění. Vyskytuje se bohužel u mladších osob 60 let, propukne-li nemoc takto brzy má velmi rychlý a závažný průběh. Počátečními příznaky jsou výpadky paměti, které se postupně zhoršují, změny v chování, nebo vybavování si věci z dávné minulosti. Mnoho lidí je nepovažuje za závažné a k lékaři se dostanou až ve středním nebo těžkém stádiu. V ČR jsou většinou pacienti hospitalizováni na gerontopsychiatrických odděleních psychiatrických léčeben, kde většinou dožívají, nebo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, kde mnohdy není péče taková, jaká by měla být. Nemocný s Alzheimerovou chorobou potřebuje ve všech stádiích nemoci celodenní dohled, poskytování pomoci při základních životních úkonech, kvalitní stravu bohatou na bílkoviny, zabezpečení podávání léků aj. Jednou z nejdůležitějších složek péče o tyto pacienty je fyzická, kulturní a duchovní aktivita a péče podle toho, jakou pacient zvládá. Na odděleních by měl pracovat odborně školený personál, který bude reagovat na potřeby, reakce, specifická přání klienta a poskytne mu tak zdravotní a ošetřovatelskou péči na vysoké úrovni. Dostatečné provádění mentálně stimulujících aktivit, ve zdravotnických zařízeních. Není výjimkou, že ošetřovatelský personál nemá na klienty trpělivost a mnohdy se stává, že nemá ani snahu o nějakou spolupráci ohledně nemoci. Prevencí AD bychom se měli zabývat už od dospělosti. Mezi hlavní složky prevence můžeme zařadit kognitivní trénink (luštění křížovek, sudoku, četba, sport). Léčba jako taková neexistuje, existuje mnoho léků na podporu mozkové aktivity, prokrvení, ale neexistuje takový, který by nemoc léčil. Pocit bezpečí, jistoty, opory a porozumění je pro tyto lidi klíčový. Pacient v terminálním stádiu nemoci, by neměl umírat sám, a pokud to není nutné, v nemocničním prostředí. Rodina by měl vědět, že existuje paliativní medicína, nebo hospic a popřípadě jejich služeb využít. Z dotazníku vyplývá, že 33% (36 respondentů) si myslím, že péče není dostačující v nemocničních zařízeních. Proto pokud je to možné, tak bychom neměli nechávat nemocného umírat v nemocnici, a když už, být tam s ním. Zdravotnický personál by měl zajistit nemocnému důstojný odchod ze světa za přítomnosti svých blízkých.
56
Mnoho lidí si myslí, že nemoci se nedá vůbec předejít, a prevence je zbytečná. Můj názor je takový, že náš mozek si zaslouží, abychom se o něj dobře starali. O vlasy, pokožku a jiné části našeho těla se mnohdy staráme až moc, a na orgán, na kterém opravdu záleží, zapomínáme. Když se budeme věnovat denně alespoň hodinu aktivitám podporující mozkovou aktivitu, učit se novým věcem, náš mozek nás ve stáří nezklame. A dokud nebude vynalezena optimální léčba, je toto jediný způsob jak se chránit před vznikem vážného onemocnění jménem Alzheimerova demence.
57
Seznam literatury 1. ANDRYSEK, Prof.MUDr. Oskar DrSc. Mluv se mnou: Kniha o vzájemné komunikaci pacientů, jejich blízkých, lékařů a sester. Vyd. 1, Maxdorf: 2011. ISBN 978-80-7345-257-5. 2. CALLONE, Patricia R. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládnout lépe. 1. vyd. Překlad Jitka Klinkerová. Praha: Grada, 2008, 118 s. ISBN 978802-4723-204. 3. CARTEROVÁ, Rita. Lidský mozek: Obrazový průvodce stavbou, funkcí a nemocemi mozku. Vyd. 1. Praha 5: Euromedia Group, k.s, 2010. ISBN 978-80242-2669-9. 4. ČALS. Respitní péče [online]. Praha 8: Vizus, 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/sluzby-cals/respitni-pece/ 5. FIŠAR A KOLEKTIV, Zdeněk. Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie: 2.,přepracované vydání. Praha 7: Grada, 2009. ISBN 978-247-2737-0. 6. GODAUX, Émile. Mozek: Malá moderní encyklopedie. Vyd. 1. Brno: KMa s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7309-389-1. 7. MARKOVÁ,
Eva,
Martina
VENGLÁŘOVÁ
a
Mira
BABIAKOVÁ. Psychiatrická ošetřovatelská péče. Vyd. 1. Praha 7: Grada, 2006. ISBN 80-247-1151-6. 8. MEDICAL TRIBUNE. Důkazy pro prevenci vzniku Alzheimerovy choroby
existují [online].
Copyright,
2012
[cit.
2013-04-07].
Dostupné
z:
http://www.tribune.cz/clanek/26410-dukazy-pro-prevenci-vzniku-alzheimerovychoroby-existuji 9. JANSSEN, Pharmaceutical companies. Jaké typy léčby demence jsou k dispozici [online]. Praha: Janssen-Cilag s.r.o., 2007, 04 duben 2013 [cit. 201304-07]. Dostupné z: http://www.janssencilag.cz/bgdisplay.jhtml?itemname=dementia_treatments&product=none 10. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra. ISBN 978-802-4724-546. 11. KELLY, Evelyn. Alzheimere's Disease. Vyd. 1. New York: Copyright, 2008. ISBN 978-0-7910-9588-1.
58
12. KLUCKÁ, Jana a Pavla VOLFOVÁ. Kognitivní trénink v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 150 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4726-083. 13. PIDRMAN, Vladimír. Demence. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 183 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-802-4714-905. 14. PREISS, Marek a Hana PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ. Neuropsychologie v neurologii. Vyd. 1. Praha: Grada., 2006, 362 s. ISBN 80-247-0843-4. 15. SCHULER, Matthias a Peter OSTER. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. české vyd. Praha: Grada, 2010, 336 s. Sestra. ISBN 978-802-4730-134. 16. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. Sestra. ISBN 978-802-4717-753. 17. SNOPKOVÁ, Ivana a Ilona GEMBICKÁ. Alzheimerova demence [online]. Vyd. 1. Copyright, 2007 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/alzheimerova-demence-291143 18. SUCHÁ, Jitka. Cvičení paměti pro každý věk: testy na paměť a logiku. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 175 s. ISBN 978-807-3671-990.56 19. SUCHÁ, Jitka. Trénujte si paměť. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-7367791-6. 20. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha 7: Garada Publisching, 2007. ISBN 978-80-247-2170-5. 21. VLČEK, Jiří a Daniela FIALOVÁ. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-802-4731-698. 22. TRACHTOVÁ A KOLEKTIV, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 2. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. ISBN 80-7013-324-4.
59
Seznam tabulek Tabulka č. 1 Počet odpovědí respondentů, na jakém pracovišti pracují Tabulka č. 2 Povědomí respondentů o prevenci AD Tabulka č. 3 Nejčastější odpovědi respondentů, kteří si myslí, že AD je možné předejít určitými preparáty Tabulka č. 4 Způsob jak řeší zdravotničtí pracovníci komunikační bariéry
60
Seznam grafů Graf 1
Věkové rozmezí respondentů
Graf 2
Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Graf 3
Procentuální počet vyplněných dotazníků na Psychiatrii a v Domově důchodců
Graf 4
Vědomosti respondentů o rizikových faktorech
Graf 5
Procentuální odpovědi z tabulky
Graf 6
Jak zdravotníci poučují veřejnost o prvních příznacích AD
Graf 7
Znalost respondentů o rozpoznání příznaků AD
Graf 8
Názor respondentů na předcházení AD pomocí přírodních preparátů
Graf 9
Pravidelná rehabilitace s pacienty
Graf 10
Pocity zdravotnických pracovníků při ošetřování pacientů s demencí
Graf 11
Co si myslí respondenti o kvalitnosti péče
Graf 12
Myslí si zdravotníci, že pacienti s AD vedou kvalitní a plnohodnotný
Graf 13
Jak často se zdravotníci setkávají s těžkou formou AD
Graf 14
Používání pomůcek pro usnadnění práce s pacienty s demencí
Graf 15
Nejčastější problémy zdravotníků v komunikaci o pacienty s demencí
Graf 16
Četnost provádění mentálně stimulujících aktivit
Graf 17
Nejčastější komplikace zdravotního stavu pacientů s AD podle zdravotníků
Graf 18
Jak zdravotníci zabraňují výše uvedeným komplikacím
Graf 19
Jak pacienti tráví volný čas ve zvolených zařízeních
61
Seznam příloh A) Test MMSE B) CCT test a jeho výsledné abnormality C) Dotazník pro funkční hodnocení pacienta D) Škála deprese pro geriatrického pacienta E) Dietní opatření F) Dotazník
62
Příloha A: Test MMSE Tabulka č.1 Test kognitivních funkcí-Mini Mental State Exam (MMSE)
Oblast hodnocení:
Max.skóre:
1. Orientace: Položte nemocnému 10 otázek. Za každou správnou odpověď započítejte 1 bod. -
Který je teď rok?
-
Které je roční období?
-
Můžete mi říci dnešní datum?
-
Který je den v týdnu?
-
Který je teď měsíc?
-
Ve kterém jsem státě?
-
Ve které jsme zemi?
-
Ve kterém jsem městě?
-
Jak se jmenuje tato nemocnice?(toto oddělení?, tato ordinace?)
-
Ve kterém jsme poschodí?(pokoji?)
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
2. Paměť: Vyšetřující jmenuje 3 libovolné předměty (nejlépe z pokoje pacientanapříklad židle, okno, tužka)a vyzve pacienta, aby je opakoval.
3
Za každou správnou odpověď je dán 1 bod 3. Pozornost a počítání: Nemocný je vyzván, aby odečítal 7 od čísla 100 a to 5 krát po sobě. Za každou správnou odpověď je 1 bod.
5
4. Krátkodobá paměť (=výbavnost): Úkol zopakovat 3 dříve jmenovaných předmětů (viz bod 2.)
3
5. Řeč, komunikace a konstrukční schopnosti: (správná odpověď nebo splnění úkolů = 1 bod) Ukažte nemocnému dva předměty (př.tužka,hodinky) a vyzvěte ho, aby je pojmenoval.
2 2
Vyzvěte nemocného, aby po vás opakoval: -
Žádná ale
-
Jestliže
-
Kdyby
1
Dejte nemocnému třístupňový příkaz: „Vezměte papír do pravé ruky, přeložte ho na půl a položte jej na podlahu.“ Dejte nemocnému přečíst papír s nápisem „Zavřete oči“. Vyzvěte nemocného, aby napsal smysluplnou větu (obsahující podmět a
1 1
přísudek,která dává smysl) 1 Vyzvěte nemocného,aby na zvláštní papír nakreslil obrazec podle předlohy.1 bod jsou li zachovány všechny úhly a protnutí vytváří čtyřúhelník.
1
Hodnocení: 00 – 10 bodů
těžká kognitivní porucha
11 – 20 bodů
středně těžká kognitivní porucha
21 – 23 bodů
lehká kognitivní porucha
24 – 30 bodů
pásmo normálu
Příloha B: Test CC Tabulka č. 2. CCT test
Dostupné z: http://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1280&bi h=709&q=test+hodin&oq=test+hodin&gs_l=img.3..0i24l5.1901.4781.0.5170.12.9.1.2.2 .0.282.1320.1j7j1.9.0...0.0...1ac.1.8.img.H7DB3sgY_uE#imgrc=sNaxBFfxefUu1M%3 A%3Bsio8C8voYpgmUM%3Bhttp%253A%252F%252Fklimes.mysteria.cz%252Fclan ky%252Fpsychologie%252Ftest_kresleni_hodin.gif%3Bhttp%253A%252F%252Fklim es.mysteria.cz%252Fclanky%252Fpsychologie%252Fscreening_tests.htm%3B913%3B 881
Tabulka č. 3. Výsledky CCT testu
Dostupné z: http://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1280&bi h=709&q=test+hodin&oq=test+hodin&gs_l=img.3..0i24l5.1901.4781.0.5170.12.9.1.2.2 .0.282.1320.1j7j1.9.0...0.0...1ac.1.8.img.H7DB3sgY_uE#imgrc=4vi4uC2PepkMVM%3 A%3B3DqUiElwIsMiAM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.zbynekmlcoch.cz%252F informace%252Fimages%252Fstories%252Fmedicina%252Fneurologie%252Fclock_dr awing_test_alzheimer_disease.jpeg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.zbynekmlcoch. cz%252Finformace%252Fmedicina%252Fneurologie-nemoci-vysetreni%252Ftestzkouska-na-alzheimerovu-chorobu-nemoc-test-malovani-hodin%3B1280%3B955
Příloha C: Dotazník pro funkční hodnocení pacienta Tabulka č. 4. Dotazník pro funkční hodnocení pacienta /FAQ) Činnosti:
1
Placení účtů,spoření,používání vkladní knížky/šeků/porožirových účtů a podobně
2
Vyplňování úředních dokumenů(daňových přiznání,žádostí a formulářů).
3
Samostatně nakupování oblečení,potřeb pro domácnost nebo potravin.
4
Hraní společenských her,věnování se koníčkům.
5
Ohřát vodu a připravit kávu,vypnou sporák.
6
Uvařit kompletní jídlo.
7
Pamatovat si součastné události,.
8
Udržet pozornost,porozumět a hovořit o televizních programech,knihách a časopisech.
9
Pamatovat si tzermíny schůzek,rodinných událostí,svátků,léky a jejich užívání
Body
10 Cestovat mimo nejbližší okolí,řídit auto,použít autobus nebo vlak
Celkové skore Hodnocení: 0 bodů
Činnost vykonává samostatně,správně(normální výkon)nebo činnost nikdy nevykonával,ale mohl by samostatně
1 bod
Provádí sám,ale s potížemi
2 body
Vyžaduje pomoc
3 body
Činnost neprovede,scela závislí na pomoci
Celkové hodnocení: Body:
Hodnocení
0 – 8 bodů
Normální výsledek
9 a více bodů
Funkční postižení svědčící pro demenci
Příloha D: Škála deprese pro geriatrické pacienty Tabulka č. 5. Škála deprese pro geriatrické pacienty-Geriatric depression scale.
Vyberte na každou z uvedených otázek odpověď „ano“ nebo „ne“ a odpověď zaškrtnete! 01.
Jste v zásadě spokojen se svým životem?
ano
ne
02.
Vzdal jste se v poslední době mnoha činností a zájmů?
ano
ne
03.
Máte pocit, že váš život je prázdný?
ano
ne
04.
Cítíte se často sklíčený a smutný?
ano
ne
05.
Máte vesměs dobrou náladu?
ano
ne
06.
Obáváte se že se Vám přihodí něco zlého?
ano
ne
07.
Cítíte se převážně šťastný?
ano
ne
08.
Cítíte se často bezmocný?
ano
ne
09.
Vysedáváte raději doma, než byste šel mezi lidi a
ano
ne
ano
ne
seznamoval se s novými věcmi? 10.
Myslíte si, že máte větší potíže s pamětí než vaší vrstevníci?
11.
Myslíte si že je krásné býti na živu?
ano
ne
12.
Napadá Vás někdy, že život nestojí za nic?
ano
ne
13.
Cítíte se plný elánu a energie?
ano
ne
14.
Myslíte si, že vaše situace je beznadějná?
ano
ne
15.
Myslíte si, že většina lidí je na tom lépe než Vy?
ano
ne
Hodnocení: 2 3 4
1 bod za každou odpověď „ano“ u
6
8 9 10
12
14 15
otázek 1 bod za každou odpověď „ne“ u otázek 1
5
Bez deprese
00 – 05 bodů
Mírná deprese
06 – 10 bodů
Manifestní deprese vyžadující
Nad 10 bodů
odborníka
7
11
13
Příloha D: Deset doporučení prevence AD MUDr. J. Wesson Ashford, Ph.D. - Klinické centrum pro výzkum stárnutí, Palo Alto, Kalifornie. Maximalizujte své vzdělávání a duševní cvičení: - poučte se o svém mozku a jak o něj pečovat - vytvořte si zvyky příznivé pro mozek - zapište se na kurzy toho, co vás zajímá: učení je spojováno se snižováním rizika Alzheimerovy choroby, naučit se nový cizí jazyk je skvělá možnost - věnujte se mentálně stimulujícím aktivitám, včetně třeba puzzle, křížovek, sudoku, učte se nové věci Rozšiřte své fyzické cvičení: - mějte pravidelný rozvrh cvičení - fyzické cvičení je nejlepší 10-30 minut po každém jídle po dobu 10-30 minut, třikrát denně - provádějte jak aerobní, tak posilující cvičení - protahování zlepšuje pružnost Rozšiřujte své sociální sítě a duchovní vztahy: - buďte aktivní ve styku s přáteli a v místě bydliště - soustřeďte se na spolupráci s druhými Trvale sledujte a zlepšujte svou stravu: - denně jezte vitamíny - při snídani si berte vitamín E 10 mg, vitamin C 250 mg, multivitamín se 400 mikrogramy folátů (kyselina listová) a bez železa - domluvte se s lékařem alespoň jednou ročně na testech, které prokáží, že nemáte zvýšenou hladinu homocysteinu a nemáte příznaky nedostatku vitamínu B12 - ve spolupráci s lékařem zajistěte, aby vaše hladina vitamínu B12 byla vyšší než 400. Pokud nestačí úprava jídelníčku, berte doplněk stravy, když to nestačí, nechte si jednou měsíčně píchnout injekci - jezte co nejvíc zeleniny - zvyšte příjem omega 3 mastných kyselin - optimalizujte konzumaci ovoce, zeleniny a ryb: ovoce: citrusy, bobule zelenina: zelená, listová ryby: mořské, tučné, nejméně třikrát týdně ořechy a mandle, tmavá čokoláda - minimalizujte jiné potraviny:
červené maso - nejvýše jednou týdně mléčné výrobky - jen nízkotučné vejce - méně než 7 týdně
Svůj BMI (index tělesné hmotnosti - váha v kg dělená výškou v metrech na druhou) udržujte v rozmezí 19-25. Cestou je pochopitelně omezení příjmu potravy a cvičení. Svůj mozek chraňte i fyzicky: - používejte bezpečnostní pásy v autě - na kole nebo při sportech používejte ochrannou přilbu - riziko pádu omezte cvičením, trénujte rovnováhu - snažte se upravit své prostředí tak, aby bylo bezpečnější Choďte pravidelně k lékaři a buďte si vědomi stavu svého těla a zdravotních rizik. Nechte si udělat prohlídku přinejmenším ve 30,40,50,55,60 a 65 letech. Shromážděte informace o nemocích v rodině včetně demence. Kontrolujte svůj tlak, cholesterol, krevní cukr, B12 a BMI. Zrevidujte svoje zvyky, stravu, spánek, vyhýbejte se kouření. Od 65 let věku navštěvujte lékaře každoročně a nechte se vždy zevrubně prohlédnout. - snižujte riziko diabetu II. typu. Monitorujte každoročně krevní cukr. Pokud máte diabetes, zajistěte, aby byla nemoc pod kontrolou. - upozorněte lékaře na svoje bolesti kloubů a svalů. - nechte se lékařem poučit o hormonu štítné žlázy a hormonální substituční léčbě (není momentálně doporučena jako prevence Alzheimerovy choroby, ale může zlepšit paměť a náladu) Pečujte o svůj kardiovaskulární systém: - měřte pravidelně krevní tlak (systolický tlak by měl být vždy pod 130 a diastolický méně než 85 - sledujte svůj cholesterol. Je-li zvýšený (nad 200), poraďte se s lékařem o léčbě. - Američané doporučují užívat jednu tabletu aspirinu denně, pokud to lékař dovolí. Pečujte o své mentální zdraví: - pokud máte problém s usínáním, zkuste užívat Melatonin (u nás Circadin) - máte-li depresi, je třeba ji léčit - zvládejte stres: silný stres je velmi škodlivý, ale jistá úroveň stresu je nutná k udržení motivace
- vyhýbejte se nadměrnému pití alkoholu Pečujte o své kognitivní funkce: - sledujte kvalitu vaší paměti, zejména pokud si vaše okolí všímá vašich problémů s pamětí - v takovém případě se poraďte s lékařem o možnostech terapie - choďte na výstavy, do knihovny a do různých klubů Dostupné z: http://www.brainjogging.cz/in-thenews/desetdoporucenikprevencidemenceaalzheimerovychoroby
Příloha E: Dotazník
Vážený pane (paní), jsem studentka třetího ročníku vysoké školy Polytechnické v Jihlavě oboru všeobecná sestra, a zpracovávám informace na téma specifická ošetřovatelská péče u pacientů s Alzheimerovou demencí. Tímto Vás prosím o vyplnění dotazníku, který slouží pouze pro výzkumné účely, je anonymní a nebude nikde zveřejňován. U každé otázky prosím zakroužkujte jednu Vámi zvolenou odpověď. Předem Vám moc děkuji za ochotu a Váš čas.
S pozdravem studentka Tereza Čechmánková. 1. Kolik je Vám let? a) do 30 let b) 31- 40 let c) 41-50 d) 51 a více
2. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní b) vyučen/a c) střední s maturitou
d) vysokoškolské
3. Jaký je charakter Vašeho pracoviště? a) nemocnice b) psychiatrie c) domov důchodců d) jiná specializovaná pracoviště
4. Víte, jaké jsou rizikové faktory Alzheimerovy demence? a) věk, genetické predispozice b) deprese, stres c) obezita d) jiné
5. Znáte možnosti prevence Alzheimerovy demence? Uveďte některé.
6. Poučujete nějakým způsobem veřejnost a prvních příznaků Alzheimerovi demence? Pokud ano, uveďte jakým.
7. Znáte počáteční příznaky Alzheimerovy demence? a) Vybavování věcí a událostí z minulosti b) bolesti hlavy a závrať c) poruchy chování a paměti
d) jiné
8) Myslíte si, že při užívání látek, jídel, vitamínů, podporující mozkovou aktivitu, tak se dá Alzheimerově demenci předejít? Pokud ano, uveďte nějaký příklad.
9. Probíhá na Vašem oddělení pravidelná rehabilitace s pacienty? a) ano, rehabilitaci považujeme za velmi důležitou b) občas s pacienty cvičíme c) ne, není na to čas
10. Jaké máte pocity při ošetřování pacientů s demencí? a) nejčastěji pociťují lítost, nejistotu při kontaktu s takovým pacientem b) radost z pomoci těmto lidem c) je mi to jedno, snažím se nepřipouštět si práci k tělu
11. Je podle Vás kvalita poskytované péče ve Vašem zařízení pacientům s Alzheimerovou demencí dostačující? a) ano, o pacienty je v našich podmínkách dobře postaráno b) péče není na špatné úrovni, ale má stále mnoho nedostatků c) ne, péče je nedostačující a potřebovala by mnohé zlepšit
12. Vedou podle Vás pacienti s Alzheimerovou demencí plnohodnotný a kvalitní život? a) ne v nemocničních zařízeních
b) ano, ale pouze v domácím prostředí s rodinou péčí c) je to všude stejné
13. Jak často se setkáváte s tou nejtěžší formou AD? a) denně b) několikrát za měsíc c) nevím, nepamatuju si
14. Využívá Vaše oddělení dostatek pomůcek pro usnadnění péče o tyto pacienty? a) ne, není to potřeba b) velmi málo, někdy není zbytí c) pravidelně, je to velké usnadnění práce
15. Jaké máte nejčastější problémy v komunikaci s pacienty, postižené demencí? a) pacient mi často nerozumí, já jsem z naší konverzace nejistá/ý b) s pacientem moc nekomunikuji, protože mi nikdy neodpoví na otázku c) občas mám problém se s pacientem domluvit, musím všechno vícekrát opakovat, ale vždy se nám to podaří d) nemám problémy v komunikaci s pacienty s demencí 16. Napište, jakými prostředky se snažíte tyto bariéry v komunikaci řešit?
17. Provádíte s pacienty mentálně stimulující aktivity? a) ano, každý den
b) ano, maximálně 3x/týden c) ano, jednou za měsíc d) ne, nemáme na to čas
18. Jaké nejčastější komplikace zdravotního stavu podle Vás pacienty s Alzheimerovou demencí postihuje? a) atrofie a degenerace svalů b) poruchy spánku c) poruchy výživy
19. Jak zabraňujete těmto komplikacím? a) polohování, rehabilitace, relaxace, kontrola nutričního stavu pacienta a popřípadě podání sippingu b) nekontrolujeme pacienty c) nasazením hypnotik, rehabilitace, dostatek bílkovin
20. Jak u Vás nejčastěji tráví volný čas pacienti s AD? a) pracovní činnosti- tvorba různých výrobků b) procházky a rehabilitace c) sladování TV, luštění křížovek, četba, plnění svých koníčků
