VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra cestovního ruchu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

H i s t o r i e c e s t o v n í h o r u c h u n a St r a k o n i c k u bakalářská práce

Autor: Andrea Fiňková Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Jihlava 2013

Copyright © Andrea Fiňková

Anotace Fiňková, Andrea: Historie cestovního ruchu na Strakonicku. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc.. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář Jihlava 2013. Bakalářská práce se zabývá historií cestovního ruchu ve Strakonicích a jejím vlivem na obyvatele tohoto města. První část pojednává o cestovním ruchu jako takovém a jsou zde shrnuty obecné informace o Strakonicích. Zbytek bakalářské práce je zaměřen přímo na historii a vývoj hotelů, cestovních kanceláří, dopravy. Jsou zde také zpracovány informace nepřímo týkající se cestovního ruchu.

Klíčová slova Strakonice. Cestovní ruch. Cestovní kancelář. Hostince. Hotely. Klub československých turistů. Komunikace.

Annotation Fiňková, Andrea: History of tourism in the region of Strakonice. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc.. Specialist Qualification Grade: bachelor. Jihlava 2013. This thesis deals with the hisotry of tourism in the region of Strakonice and its impact on the people of the city. The first section discusses tourism as a whole and there are summarized general infomation about Strakonice. The rest of the thesis is focused on the history and development of hotels, travel agencies and transport. There are also processed infomation indirectly related to tourism.

Key words Strakonice. Toursim. Travel afency. Inn. Hotels. Club Czechoslovak tourists. Communication.

4

Poděkování Na tomto místě bych chtěla především poděkovat panu Doktorovi Jaromíru Ruxovi, CSc. za jeho cenné rady, čas a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Dále můj dík patří pracovníkům ve Státním archivu města Strakonice, kteří mi také věnovali mnoho času a svých vědomostí. A v neposlední řadě bych také chtěla poděkovat své rodině, partnerovi a přátelům za jejich podporu a trpělivost. 5

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

6

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 8 1

Teoretická část .......................................................................................................... 9 1.1

1.1.1

Vysvětlení pojmu cestovní ruch ................................................................. 9

1.1.2

Pojmy spojené s cestovním ruchem ............................................................ 9

1.1.3

Vývoj cestovní ho ruchu v Českých zemích............................................. 10

1.1.4

Rozvoj cestovního ruchu v regionech České republiky ........................... 12

1.2

2

Cestovní ruch…………………………………………………………………..9

Strakonice a cestovní ruch……………………………………………………14

1.2.1

Strakonice obecně ..................................................................................... 14

1.2.2

Znak a prapor města.................................................................................. 15

1.2.3

Historie Strakonic ..................................................................................... 16

Praktická část .......................................................................................................... 17 2.1

Historie cestovního ruchu ve Strakonicích…………………………………...17

2.1.1

Šmidingerova knihovna ............................................................................ 17

2.1.2

Muzeum středního Pootaví ....................................................................... 20

2.1.3

Hrad Strakonice ........................................................................................ 24

2.1.4

Hrad a zámek Střela u Strakonic .............................................................. 27

2.1.5

Informační centra ...................................................................................... 27

2.1.6

Cestovní kanceláře a cestovní agentury.................................................... 29

2.1.7

Hostince a ubytovací zařízení ................................................................... 30

2.1.8

Klub československých turistů ................................................................. 35

2.1.9

Kulturní akce spojené s cestovním ruchem ve Strakonicích .................... 42

2.1.10 Historie dopravy ve Strakonicích ............................................................. 43 Závěr ............................................................................................................................... 47 Seznam použité literatury ............................................................................................... 48 Tištěné zdroje………………………………………………………………………..49 Elektronické zdroje…………………………………………………………………..51 Seznam tabulek ....................................................................................................... 53 Seznam grafů .......................................................................................................... 53 Seznam obrázků ...................................................................................................... 53

7

Úvod Strakonice jsou městem s bohatou historií a pestrým kulturním životem. V jejich vývoji hrál nejvýznamnější roli rod Bavorů, který se zasloužil o vybudování zdejšího hradu a rozvoj města. Strakonice jsou velice bohaté z hlediska kulturních i přírodních památek. Jejich okolí nijak nezaostává, celý bývalý okres Strakonice je velice vyhledávanou turistickou destinací v jižních Čechách. Strakonice mají svou specifickou polohu a to na soutoku řek Otavy a Volyňky, což jim dodává jedinečné kouzlo a atmosféru. Cestovní ruch je pojem, který v dnešní době zná téměř každý a téměř každý také cestuje. Dříve tomu ale tak nebylo. Cestovní ruch byl pro většinu obyvatel planety cizí pojem a nedosažitelný sen, cestování bylo jen pro bohaté a ti, co dřeli na polích a neměli dostatek financí a volného času, byli bez možnosti kamkoliv se podívat. Dnes je tomu jinak a cestují opravdu téměř všichni. Také podoba a velký vývoj cestovního ruchu samotného se zasloužily o zájem lidí cestovat. V dnešní době je nepřeberné množství nabídek na zájezdy, cestovních kanceláří je dostatek, lidé mohou pohodlně a rychle cestovat. S rozvojem cestovního ruchu se rozvíjela hlavně i doprava, která je nezbytná pro poznávání cizích krajů. Toto téma jsem si vybrala, protože historie cestovního ruchu mě zajímá a práce by mohla být dále užitečná nejen dalším studentům při jejich studiu, ale také městu Strakonice. Jelikož žádná kniha o vývoji cestovního ruchu na Strakonicku neexistuje, bylo velice náročné tyto informace dohledat. Pracovala jsem s knihami, které jsem nalezla v regionálním oddělení místní knihovny, ale převážně jsem hledala informace a různé zmínky z oblasti cestovního ruchu ve Státním archivu města Strakonice. Také jsem spolupracovala s pracovnicemi z místních dvou informačních center, které mi poskytly také velice cenné informace a podklady k mé práci. Zde jsem strávila mnoho času nad historickými spisy, soupisy, seznamy, sborníky a nad mnoha jinými zdroji. Cílem mé práce je tedy především na základě terénního výzkumu zmapovat co nejpřesněji historii cestovního ruchu na Strakonicku. Zjistit, které hostince stály za vznikem prosperujících hotelů, které si zachovaly svou tradici a provoz až dodnes. Jaké cestovní kanceláře byly mezi prvními ve Strakonicích nebo jak různé kluby a spolky ovlivnily využití volného času svých členů.

8

1 Teoretická část 1.1 Cestovní ruch 1.1.1 Vysvětlení pojmu cestovní ruch Cestovní ruch (tourism) je definován jako činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí (mimo místo bydliště) a to na dobu kratší než je stanovena (u mezinárodního cestovního ruchu je tato doba 1 rok, u domácího 6 měsíců), přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě. (International Conference on Travel and Tourism Statistic. Conference Resolutions WTO, Madrid, Juli 1991) (1)

1.1.2 Pojmy spojené s cestovním ruchem Stálý obyvatel (rezident) – v mezinárodním cestovním ruchu ve vztahu k dané zemi se pod tímto pojmem rozumí osoba, která žije v zemi alespoň jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho roku (2) – v domácím cestovním ruchu ve vztahu k určitému místu je za stálého obyvatele považována osoba, která v tomto místě žije alespoň šest po sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší šesti měsíců (2) Návštěvník (visitor) – v mezinárodním cestovním ruchu je osoba, která cestuje do jiné země, než v níž má své trvalé bydliště na dobu nepřekračující jeden rok, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonání výdělečné činnosti v navštívené zemi (2) – v domácím cestovním ruchu je návštěvníkem osoba, která má trvalé bydliště v dané zemi a která cestuje na jiné místo v zemi mimo své bydliště na dobu kratší než šest měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (2)

9

Turista (tourist) - v mezinárodním cestovním ruchu je za turistu považována osoba, která cestuje do jiné země než v níž má své obvyklé bydliště, na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, avšak ne delší jednoho roku, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštívené zemi (3) – v domácím cestovním ruchu je za turistu považována osoba trvale usídlená v zemi, která cestuje do jiného místa odlišného od jejího běžného životního prostředí (v téže zemi), na dobu zahrnující alespoň jedno přenocování, ale ne na dobu delší šesti měsíců, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (3) Turistu dále dělíme na turistu na dovolené a krátkodobě pobývajícího turistu. Turista na dovolené (holidaymaker) pobývá v místě více než určitý počet nocí nebo dnů. Krátkodobě pobývající turista (short–tern–tourist) cestuje na časové rozmezí nepřekračující tento daný limit, avšak trvá déle než 24 hodin. Zahrnuje pobyt s alespoň jedním přenocováním. (Jarmila Indrová, 2007, Cestovní ruch (základy)) Výletník (visitor) – jednodenní návštěvník – v mezinárodním cestovním ruchu je výletníkem osoba, která cestuje do jiné země než v níž má své trvalé bydliště a běžné životní prostředí na dobu kratší než 24 hodin, aniž by v navštívené zemi přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštívené zemi (3) – v domácím cestovním ruchu je výletníkem osoba trvale usídlená v dané zemi, která cestuje do místa odlišného od místa jejího trvalého bydliště a běžného životního prostředí na dobu kratší 24 hodin, aniž by v navštíveném místě přenocovala, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výděleční činnosti v navštíveném místě (3)

1.1.3 Vývoj cestovní ho ruchu v Českých zemích 1.1.3.1 Meziválečné období První známkou vývoje cestovního ruchu v tehdejším Československu bylo založení Československé dopravní kanceláře v roce 1920, která později vystupovala pod zkratkou Čedok. Do tohoto období také můžeme datovat počátek vývoje lázeňství u nás. 10

Co se týče obyvatel samotných, cestovní ruch byl spíše pojem pro národ Čechů než Slováků. Vzhledem k historii obou zemí je pochopitelné, že Slovensko zaznamenávalo pomalejší vývoj v této oblasti. Jeho atraktivita z hlediska cestovního ruchu však je srovnatelná s Českem. Nejvyhledávanějšími místy v Československu byla nepochybně Praha a lázeňská města, ta byla využívána spíše k rekreačním dovoleným než k léčebným účelům. Cestovní ruch byl převážně sezónního charakteru¸ kdy pobytové zájezdy byly nejčastějšími. Preferované byly jednodenní turistické výlety vzhledem k poměrně krátké délce běžné dovolené. Cestovali tehdy více majetní lidé, ti méně majetní využívali již zmíněných jednodenních výletů. Délka průměrného pobytového zájezdu činila tehdy pouze pět dní. Mladí začali rozvíjet novou formu cestování, a to tramping, přibližně ve 30. letech. Tramping se postupně rozvinul v chataření a chalupaření, které v té době nemělo ve světě takovou obdobu. (Irah Kučerová, 1997, Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch) 1.1.3.2 Období po druhé světové válce Politická situace u nás v této době nebyla příliš příznivá cestování do zahraničí. Cestovní ruch byl ovlivňován hlavně těmito ekonomickými faktory: zkrácení pracovního týdne na pět dní, zvyšování poptávky po ubytování a možnostech stravování a dopravy, rozvoj chataření. Zkrácením pracovního týdne na pět pracovních dní vedlo ke zvýšení fondu volného času a koncentrace lidí do velkých a středně velkých měst spolu zadávaly důvod k rozvoji hlavně krátkodobých cest a celkově poptávce po službách cestovního ruchu. V této době také zaznamenáváme rozmach chataření a rozvoj automobilového průmyslu. Tím se zvyšoval i počet osobních automobilů. (Irah Kučerová, 1997, Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch) 1.1.3.3 Období po roce 1989 Počet obyvatel, kteří vycestovali do zahraničí v roce 1990 se téměř ztrojnásobil oproti rokům minulým (70. a 80. léta). V roce 1991 už byl počet cestujících občanů do zahraničí na počtu čtyřiceti milionů. Zpočátku lidé chtěli hlavně poznávat okolní země a celý svět, zajímali se tedy hlavně o poznávací zájezdy. Později je začaly zajímat i dovolené pobytového charakteru. S rostoucími zkušenostmi lidé začali vyhledávat i vyšší kvalitu a náročnější typy dovolených. Rozvoj zaznamenaly například i studijní pobyty v zahraničí. (Irah Kučerová, 1997, Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch)

11

V 90. letech došlo k výraznému nárůstu aktivního cestovního ruchu. Zatímco v roce 1990 přijelo do České republiky 7,3 mil. turistů ze zahraničí, v roce 1995 už to bylo 16,6 mil.. Tento údaj Světové organizace cestovního ruchu (WTO)

ovšem

za

turistu považuje pouze toho, kdo alespoň jednou v dané zemi přenocuje. Celkový počet návštěvníků v roce 1995 byl ještě několikanásobně vyšší, 98,1 mil.. Největší počet návštěvníků, kteří k nám dosud přicestovali za jeden rok byl 45,8 milionů. (4) V celosvětovém žebříčku nejpreferovanějších destinací se Česká republika umístila na 12. místě a podílí se na světovém trhu cestovního ruchu necelými třemi procenty. Ani příjmy z cestovního ruchu nejsou zanedbatelné, v roce 1995 činily zhruba osmdesát miliard korun. (Irah Kučerová, 1997, Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch)

1.1.4 Rozvoj cestovního ruchu v regionech České republiky Cestovní ruch sehrává značnou roli při rozvoji regionů, proto je této problematice dlouhodobě věnována mimořádná pozornost ze strany Ministerstva pro místní rozvoj ČR, i agentury Czech tourism ve strategických materiálech rozvoje této oblasti. Do roku 2000 byl cestovní ruch v regionech rozvíjen především na základě koncepčních materiálů MMR ČR. V souvislosti se vznikem krajů k 1.1.2001 se na základě iniciativy agentury Czech tourism začaly vypracovávat regionální a krajské programy rozvoje cestovního ruchu. Současně byly definovány turistické regiony (které však nejsou totožné s vymezením krajů). Hlavním cílem těchto aktivit bylo podpořit spolupráci v regionu, sdružovat prostředky na řešení zvolených priorit a celkově podpořit rozvoj cestovního ruchu. (5) Myšlenka rozvíjet cestovní ruch na určitém území dle přírodních a kulturně– historických předpokladů má v České republice dlouhou tradici. Již v roce 1962 schválila vláda dokument „Rajonizace cestovního ruchu v ČSSR“, který byl vypracován Státním ústavem pro rajónové plánování v Praze za účelem plánování a řízení cestovního ruchu v Československu. Rozbor území byl proveden podle pěti kritérií: (Franke A. a kol., 1980, Rukověť cestovního ruchu)  přírodní podmínky  podmínky vytvořené lidskou činností  vybavenost materiálně – technickou základnou 12

 dopravní dostupnost  negativní vlivy, které snižují kvalitu území. (5) Aktualizace tohoto dokumentu proběhla v roce 1981 a o rok později byla vydána i směrnice pro jeho realizaci. Bylo zde také vymezeno 47 oblastí soustředěného cestovního ruchu. Další aktualizace proběhla po roce 1989 a v roce 2001 byl vypracován materiál Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území České republiky. Ten měl udávat směr vývoje cestovního ruchu v jednotlivých oblastech naší země. Organizace řízení cestovního ruchu u nás dnes nezávisí pouze na Ministerstvu pro místní rozvoj, ale některé kompetence mají i kraje samotné. (Jarmila Indrová a kol., 2007, Cestovní ruch (základy)) Turistické oblasti České republiky

Obrázek č. 1 Turistické regiony České republiky Rozdělení České republiky na turistické regiony má velký význam. Je mnohem jednodušší propagovat tyto oblasti s jejich nejvýznamnějšími atraktivitami. Agentura Czech tourism má zde také svou roli, organizuje různá dotazníková a jiná šetření, která pomohou získat profil návštěvníka dané oblasti, tím se usnadní i styl a forma propagace

13

a marketingové strategie jako takové. (Jarmila Indrová a kol., 2007, Cestovní ruch (základy))

Obrázek č. 2

1.2 Strakonice a cestovní ruch 1.2.1 Strakonice obecně Město Strakonice se nachází v jižních Čechách na soutoku řek Otavy a Volyňky. Levý břeh řeky (severní) je nejjižnější částí Středočeské vrchoviny, druhý břeh je úpatím Šumavského podhůří. Město leží v nadmořské výšce 390 až 430 m. Počet občanů je téměř dvacet tři tisíc. Strakonice mají tři partnerská města: Lengnau ve Švýcarsku, Cardeldale ve Velké Británii a Salzungen ve Spolkové republice Německo. Město je obcí s pověřeným obecním úřadem (pro 49 dalších obcí) a obcí s rozšířenou působností (68 obcí). Město Strakonice má 8 městských částí (Strakonice I, Strakonice II, Přední Ptákovice, Modlešovice, Virt, Hajská, Střela, Dražejov) a katastrální výměru 3468 ha. [16]

14

Obrázek č. 3: Poloha Strakonic v České republice

1.2.2 Znak a prapor města Pečeť První písemné zmínky o používání pečeti jsou již z poloviny 16. století, není ale vyloučeno, že pečeť město Strakonice používalo již dříve (zřejmě počátek 16. století). [17] Znak Strakonice získaly svůj znak pravděpodobně kolem roku 1525, kdy náležely Johanitům. Na znaku byly tedy i jejich symboly. Na červeném pravém štítku je stříbrný kříž, na levém je stříbrná Landštejnská růže se zlatým středem a zelenými lístky. Důvod umístění růže na znaku není zcela objasněn, buď je to pouze z výtvarných důvodů, nebo jen omylem, neboť v čele Johanitů nikdy nebyl některý z pánů z Landštejna. V čele byli pouze Rožmberkové a to v době vzniku tohoto znaku. [17] Vlajka Strakonice mají právo používat prapor od roku 1992. Prapor symbolizuje vliv rodu Bavorů na město a jeho dlouhou historii. V pravém horním rohu je bílý maltézský kříž a vlevo dole je kolmo namířená střela z historické pečeti. [17]

15

1.2.3 Historie Strakonic První zmínka o Strakonicích je zaznamenána z roku 1243. Původně zde stál jen kostel a část dnešního hradu, kde bydleli členové johanitského řádu. Další písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy je více popsán vzhled Strakonic. Byla zde škola, bylo již také postaveno několik mostů. Komenda v tehdejším městě byla hned po té pražské jednou z největších v zemi. Bylo zde šestnáct bratří. V roce 1357 město postihl požár a ani povodně se Strakonicím nevyhnuly. V době počátků doby husitů zakládající rod Bavorů vymírá, a tak se Strakonice dostávají zcela pod křídla johanitského řádu. Naposledy nacházíme zmínku o rodu Bavorů v roce 1402. Po Bavorech se na hradě vystřídalo mnoho majitelů a „správců“ města. Prvním nástupcem byl johanitský řád, kdy se vlastnictví ujal Jindřich z Hradce. Dále Jošt z Rožmberka, kterého často zastupoval jeho bratr Jan z Rožmberka. Po smrti Jošta správu majetku Strakonic přebírá Jan ze Švamberka a po něm Jan III. z Rožmberka. V období novověku dostávají Strakonice nový kabát, dostávají mnoho nových privilegií, vývoj v této době zapříčinil zaměření se na textilní výrobu. Také místní židovská komunita se dostává do povědomí a pod jejím vedením vrcholí výroba fezů (přelom 19. a 20. století). Třicetiletá válka poznamenala Strakonice stejně jako jejich okolí, z původních asi dvou set měšťanů zde zbylo pouhých necelých padesát. V 19. století ve Strakonicích dominovala textilní výroba, především výroba dnes již slavných fezů. Současně s průmyslem se rozvíjela i doprava, hlavně ta železniční. Po vzniku republiky byl majetek řádu odebrán a město ztrácí svou vrchnost. V této době se zde rýsuje také další podnik, a to ČZ (Česká zbrojovka), který vyráběl převážně motocykly a zbraně. Po druhé světové válce Strakonice zahajují rozsáhlou přestavbu zničeného města a dostávají dnešní podobu. [18]

16

2 Praktická část 2.1 Historie cestovního ruchu ve Strakonicích 2.1.1 Šmidingerova knihovna 2.1.1.1 Historie Šmidingerovy knihovny Šmidingerova knihovna je jedna z nejdéle působících knihoven v Čechách. Její počátky můžeme datovat již do roku 1834. V této době kněz páter Josef Šmidinger věnoval Strakonicím soubor knih, který byl určen široké veřejnosti k zapůjčení. Dodnes není známo množství ani místo jejich uložení. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) Písemné prameny z počátku fungování knihovny bohužel nejsou. Jediná informace je v závěti pátera Šmidingera. Tato závěť je z roku 1852 a její obsah je dochován díky doslovnému opisu v časopisu Blahověst. Zde také vyslovil Josef Šmidinger své přání, aby strakonickou českou knihovnu vedlo 6 měšťanů. Na její fungování také přispěl tisíci zlotými ve stříbře. Jeho přání bylo splněno, knihovnu vedlo opravdu 6 měšťanů. Většinou to byli členové městské rady, ti tvořili tzv. knihovní radu. Ta zodpovídala za správný chod knihovny, jmenovala a odvolávala knihovníky, také zajišťovala vzájemné vztahy knihovny se zástupci města. V 90. letech 19. století zřejmě byla stanovena první takováto knihovní rada. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) Písemné zmínky o chodu knihovny nacházíme již v roce 1880 v zápisech ze schůzí městské rady. Podrobné informace a zápisy jsou vedeny od 20. let 20. století. Zde jsou také uvedena jména všech knihovníků: od r. 1880 – Karel Šimek, učitel r. 1894 – Matěj Vesecký, úřední sluha r. 1905 – Alois Hlaváč, strážník r. 1913 – Augustin Kettner, úřední sluha a Barbora Kettnerová, jeho žena r. 1920 – František Vlášek, učitel r. 1925 – Josef Báče, učitel a Josef Ledek, student gymnázia, pomocník 17

r. 1934 – Josef Kahuda, učitel r. 1939 – František Dušek, učitel r. 1940 – znovu Josef Kahuda říjen 1940 – Bohumil Broukal, knihovník, počátkem r, 1941 přeložen do Písku r. 1941 – znovu Josef Kahuda r. 1942 – Josef Hanuš, učitel r. 1946 – Antonín Šebesta, ředitel měšť. škol (6) Jak je zřejmé, práci knihovníka zastávali lidé různých povolání. Práce byl dobrovolná a odměna spíše symbolická. V době začátků knihovny byla otevřena pouze v sobotu a jeden den v týdnu. Během letních prázdnin bylo vždy půjčování knih pozastaveno. První odměny se knihovníci dočkali zřejmě v roce 1909, o tři roky později roční odměna činila 20 korun. Odměny byly zvýšeny až po roce 1919. V tomto roce byl schválen první zákon o zřizování veřejných knihoven. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) Velký převrat ve fungování knihovny přišel v roce 1848. V této době byla knihovna přejmenována na Okresní knihovnu ve Strakonicích a byla sloučena s Riegrovou knihovnou okresního osvětového sboru. Práce v knihovně jako samostatná profese byla uznána kolem roku 1950. Od té doby je stále rozšiřován sortiment služeb knihovny a také počet zaměstnanců. Zde je seznam ředitelů, kteří do dnešní doby vedli knihovnu: r. 1950 – Marie Jílková r. 1955 – Božena Humpálová r. 1978 – František Kozák r. 1990 – Mgr. Ivana Parkosová (7) Sídlo knihovny se za její dlouholetou historii několikrát měnilo. Sídlila zpočátku v tzv. Besedě na Velkém náměstí, dále v Sokolovně, v bývalé obecní škole, v hotelu Nový Svět a nakonec se jejím působištěm stal areál hradu. Zde sídlí od roku 1949 dodnes. Počet knih a různých svazků se během let měnil. Zpočátku v roce 1880 se zde počet svazků pohyboval kolem šesti set. Kolem roku 1890 byl počet na dvou a půl tisících a o 18

patnáct let později si občané mohli zapůjčit vice než šest tisíc knih. V roce 2008 se počet svazků, který je k dispozici, ustálil na sto jednom tisíci osmi stech. Kromě knih je zde k zapůjčení také mnoho časopisů, gramofonových desek, CD a další jiné dokumenty. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) Ke knihovně náleží také čítárna novin a časopisů. Čítárna byla během své historie, která počíná rokem 1908, několikrát uzavřena a vznikala samostatně bez ohledu na vývoj knihovny. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) 2.1.1.2 Šmidingerova knihovna dnes Po mnohých změnách a letech vývoje dostává Šmidingerova knihovna nový a moderní půvab a vzhled. Počet jejích zaměstnanců se ustálil na dvaceti. V knihovním registru je vedeno čtyři a půl tisíce čtenářů, ti mají k dispozici přes sto tisíc svazků, knih a různých dalších dokumentů. Knihovna také kromě jiného disponuje elektronickou databází, ve které si čtenář z pohodlí domova může vybrat knihu, kterou si posléze zapůjčí. Knihovní systém zvaný Clavius (dříve Lanius) v knihovně funguje již téměř dvacet let. Prostor knihovny dnes neslouží pouze čtenářům k zapůjčování a čtení si knih, ale také se zde pořádají akce nejrůznějšího typu. Například se zde konají různé besedy, výstavy, koncerty, ale také naučné lekce informatické. Samozřejmě knihovna pořádá i mnoho soutěží jak literární tak i výtvarné. Soutěží se o cenu A. Voráčka. Velkým zpestřením chodu knihovny jsou i pravidelná setkávání s osobnostmi, která jsou vedena pod názvem “Návraty slavných rodáků”. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) 2.1.1.3 Páter Šmidinger Vlastním jménem Josef Malý se narodil ve Strakonicích. Jeho otec byl kupec Jan Josef Šmidinger a matka se jmenovala Karolína. Měl starší sestry (Antonii a Annu) a mladšího bratra Jana. Narodil se 24. 10. 1801. Jeho studia probíhala v rodném městě i v nedalekém královském městě Písku a nakonec také v Praze. Zde byl v roce 1925 odveden na vojnu. Tam pobyl pouze sedm let, jeho zdraví mu dovolilo, aby byl propuštěn. Odcházel jako poddůstojník. Původně zřejmě chtěl být učitelem, snažil se svá studia dokončit v Českých Budějovicích, ale to mu nevyšlo, a tak skončil jako vychovatel. Vychovatelem byla v mnoha různých rodinách například v Němčicích u barona Dlouhoveského-Chanovského nebo u průmyslníka Veitha. Konec života prožil v

19

Hostomicích pod Brdy, kde působil jako kněz. Zemřel 2. 2. 1852. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) Jeho přínos byl hlavně v oblasti knihovnictví. Zasloužil se o založení mnoha knihoven. Snažil se tištěné slovo šířit mezi obyvatele všemožných vísek, chalup a obcí. Přátelil se také s mnoha významnými osobnostmi jako například s F. L. Čelakovským nebo s J. V. Plánkem. (Šmidingerova knihovna ve Strakonicích, 2008) 2.1.1.4 Zajímavosti o Šmidingerově knihovně.  Nejstarší zapsaná kniha je z roku 1827 F. L. Čelakovský: Litewske národnj pjsně  Knihovna je jednou z nejstarších v Čechách, založena v roce 1843 (8)

2.1.2 Muzeum středního Pootaví 2.1.2.1 Historie muzea Historie muzea se datuje do roku 1894, kdy bylo založeno. Prvním impulsem bylo pořádání Českoslovanské národopisné výstavy v Praze v roce 1895. Za poválečné znovuobnovení činnosti se zasloužil okresní školní inspektor Jan Dyk. Od roku 1923 také muzeum neslo v názvu jeho jméno. Až v roce 1936 bylo muzeum umístěno do areálu hradu. Do té doby se několikrát stěhovalo. Veřejné sbírky byly otevřeny o rok později a to v době, kdy tehdejší prezident Beneš navštívil Strakonice. Další zastavení činnosti muzea zapříčinila druhá světová válka. Po jejím skončení Krajský národní výbor v Českých Budějovicích rozhodl, že muzeum dostane místo městského charakteru charakter okresního muzea. Novým zřizovatelem muzea se stal Okresní národní výbor Strakonice a muzeum v roce 1953 dostalo nové jméno – Okresní vlastivědné muzeum ve Strakonicích. Do této doby byl součástí muzea i archiv, v roce 1955 (1. ledna) však došlo ke změně a archiv byl oddělen. Svůj stávající název muzeum získalo o třináct let později. V roce 2003 přišly další změny. Proběhla reforma veřejné správy a tím se od 1. ledna muzeum stává krajským a jeho zřizovatelem je Jihočeský kraj. (Robert Malota, 2007, Strakonice)

20

2.1.2.2 Stálé expozice V muzeu středního Pootaví si turisté mohou vybrat ze tří prohlídkových okruhů. Jedním jsou stálé expozice a depozitář, druhý zahrnuje návštěvu kapitulní síně a ambitu a třetí je prohlídka Zámecké galerie. Muzeum má 9 stálých expozic, ty a část depozitářů jsou vystaveny v jižní části hradu v tzv. bavorském paláci. Při prohlídce těchto expozic mají návštěvníci jedinečnou možnost prohlédnout si Strakonice z výšky, a to po výstupu na gotickou věž Rumpál. Celá expozice se rozkládá v jedenácti sálech, zde jsou její části: Pravěk – v této expozici mohou návštěvníci vidět, jaké bylo osídlení v jejich okrese v dobách pravěku, středověku nebo v obdobích doby kamenné nebo železné. Expozice obsahuje různé kamenné nástroje, ale i keramické předměty, které byly nalezeny na nedalekém pohřebišti v Přešťovicích. Nechybí ani kosterní pozůstatky z této doby. Opomenuto není ani rýžování zlata, které bylo v této oblasti velice populární. [19] Středověk – tato část expozice poukazuje na první zmínky o hradu a na jeho architektonicky zajímavé a ojedinělé prvky. Dokumentuje také období husitství. [20] Malý rytířský sál – zde mohou turisté vidět originální nástěnné malby a malby na stropě, tento sál dokumentuje období zhruba 16. – 18. století. Jsou zde také k vidění jediná dochovaná kamna z celého hradního areálu (prejzová kamna) a také jsou zde vystavena různá platidla. [21] Velký rytířský sál – tato místnost dokumentuje život lidí v 19. století. Je zde ukázka staré školní třídy a různé dokumenty mapující historii školství od 18. století až dodnes. Část místnosti je věnována místnímu rodákovi F. L. Čelakovskému. Dále je zde k vidění mnoho loutek, jež mají dlouhou tradici ve Strakonicích. Nechybí ani ukázka selské světnice a dobových řemesel. [22] Dudy – na tomto místě expozice je vystaveno mnoho druhů zajímavě konstruovaných dud Model hradu – model převádí podobu hradu z počátku 20. století, místnost je také zajímavá svými dochovanými nástěnnými malbami. [23] Rožmberkové – v tomto místě muzejní expozice je představen rod Rožmberků a jeho nejvýznamnější zástupci, kteří byli spjati se Strakonickým hradem a ovlivnili zde řadu 21

historických událostí. Kromě toho je výstava věnována i řádu maltézských rytířů. Celá tato část se nachází v hradební kapli. [24] Fezko – jak je patrné, zde si mohou návštěvníci prohlédnout historii výroby fezů ve Strakonicích. První fezy byly vyrobeny již na počátku 19. století. Jsou zde dochovány staré šicí stroje, fotografie továrny ale i mapa starého města. [25] ČZ – Jihočeská zbrojovka s.r.o. je další z významných firem s dlouhou tradicí ve Strakonicích. Expozice mapuje její vývoj, sloučení s firmou Hubertus. Na ukázku jsou zde vystaveny zbraně, motokola a další. Je doložena i současná podobna firmy. [26] Prostory druhého prohlídkového okruhu slouží nejen k prohlídkám, ale také se zde konají krátkodobé výstavy nebo se zde pořádají různé kulturní akce, koncerty, přenášky nebo vernisáže. 2.1.2.3 Zajímavosti o muzeu  Muzeum má ve své správě 65 000 sbírkových předmětů.  Nejstarším archeologickým nálezem ze Strakonicka, uloženým v muzeu, jsou kamenné pazourkové nástroje ze staršího až středního paleolitu ( cca před 40 000 lety)  Muzeum vlastní 945 starých vzácných tisků, nejstarší je Gregoriana super novum testamentum z roku 1516  Nejtěžší knihou je Zlatá bible klasikův, která váží 8 kg a 70 dkg  Nejstarší dochovaná fotografie je datována kolem roku 1870 a zachycuje domky v podhradí s hospodou Na Blátě (dnešní Dubovec). (9) 2.1.2.4 Hradní věž Rumpál Tato gotická věž byla postavena po roce 1260 za Bavora II. Výška věže je 35 metrů a vede do ní 99 schodů. Zajímavá je svým břitem, který bránil poškození věže při jejím odstřelování. Podobnou věž má také hrad Zvíkov (dále pak i Bítov nad Dyjí či Svojanov). [27] Své jméno věž získala podle stejnojmenného zařízení, které sloužilo k tahání vody ze studny, nebo (jako v tomto případě) ke spouštění odsouzenců do spodní části věže, která 22

sloužila jako hladomorna (dveře u paty věže na II. nádvoří byly probourány až ve 30. letech 20. století během rozsáhlé rekonstrukce). [27] Vstupní místnost věže, ve které se dnes nachází maketa rumpálu, je zaklenuta původní gotickou klenbou a nachází se v ní gotické okno, kterým je vidět na II. hradní nádvoří. Také z ní vychází schodiště, které vede na horní ochozy. Věž měla původně dva ochozy nad sebou, dochoval se však pouze ten spodní, který dodnes slouží jako vyhlídková plošina pro návštěvníky. Jeho konstrukce byla původně dřevěná, nesená kamennými nosníky. Pozůstatkem horního ochozu jsou především chrliče v podobě různých příšer, které sloužily pro odvod dešťové vody. [27] Dnes věž slouží jako rozhledna, ze které je při dobrém počasí viditelná i silueta boubínského masivu na Šumavě. [27] 2.1.2.5 Mlýn Hoslovice Středověký vodní mlýn Hoslovice patří od roku 2005 Jihočeskému kraji a spravuje ho Muzeum středního Pootaví Strakonice. Je to nejstarší a jediný takto dochovaný vodní mlýn v Čechách. Celý areál mlýna tvoří tři budovy. Hlavní je mlýnice s obytnou částí, dále stodola a chlévy s kolnou. K mlýnu patří také sad, louky a rybníček s náhonem. Všechny budovy jsou kryté došky, jsou roubené nebo zděné ze smíšeného zdiva. [28] Obytný dům s mlýnicí je prakticky čtvercového půdorysu. Má valbovou střechu pokrytou došky. Po vstupu do první síně je možnost vstupu do dalších čtyř různých prostor. Jednou z nich je i dochovaná černá kuchyně, vedlejší světnice má dochované vybavení z 20. let minulého století. Je zde také původní dřevěná podlaha. V dalších prostorách je podlaha z udusané hlíny. Mlýnice je jednoduchá, avšak zachovaná i se vším původním potřebným nářadím a vybavením. [28] Vedle obytné části jsou postaveny chlévy, vedle nich kolna pro vozy a další nářadí, pod střechou se skladovalo seno. Velká stodola má obdélníkový půdorys. Stojí na stráni za mlýnem, zdi jsou částečně kamenné a částečně roubené. Za stodolou se zachoval žentour. Mlýn byl poháněn vodou a jeho náhon je dlouhý asi 150 metrů. Ze stromů, které byly použity na strop sýpky, je patrné, že celý mlýn je starý nejméně 400 let. V první písemné zmínce o mlýně (z roku 1654) je jako jeho správce uveden Tomáš 23

Mlynář. Posledními, kdo spravovali mlýn až do roku 1982, byli bratři Harantové, kteří se zcela izolovali od společnosti a byli schopni v mlýně udržet starý způsob života. Dodnes zde nebyly provedeny žádné stavební úpravy. Sociální zařízení stále chybí a elektřina zavedena doposud na mlýn také nebyla. [28] Muzeu středního Pootaví se díky přeshraničnímu projektu Středověký vodní mlýn v Hoslovicích, jihočeský skanzen I. etapa, podpořenému z programu Iniciativy ES INTERREG IIIA ČR-Rakousko, podařila celková obnova mlýna a v roce 2008 jej uvedlo do provozu, včetně revitalizace rybníka a mlýnského náhonu. Vzhledem k přilehlým pozemkům muzeum také zapůjčilo do areálu drobné hospodářské zvířectvo. Areál s dobovým autentickým zařízením se tak stal vhodným pro ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místního zvykosloví (masopust, velikonoční obchůzky, dožínky, posvícení, Vánoce a mnoho dalšího). [28] Budova technického zázemí byla postavena v loňském roce. Stojí v blízkosti mlýna, ale ne tak blízko, aby nenarušila celkový styl a charakter mlýna. Součástí technického zázemí je informační středisko pro návštěvníky Hoslovic, dále je zde sál určený k přednáškám. Turisté si zde mohou zakoupit suvenýry a občerstvení. Neodmyslitelnou součástí tohoto zázemí je i etnografická expozice Ze života šumavského Podlesí., která přibližuje tehdejší způsob života – obdělávání půdy, chov dobytka, pěstování různých plodin. [28] U starýho kance – penzion a ranč, který turistům naskytne jedinečný zážitek. Eko chov krav, ovcí a dalších domácích zvířat je zde samozřejmostí. Penzion pořádá i tradiční jihočeské zabijačky nebo vyjížďky na koních. 2.1.2.6 Další informace o muzeu Pod muzeum středního Pootaví Strakonice spadá také muzejní knihovna, ta se řídí knihovním řádem, součástí této knihovny je také badatelna. K muzeu náleží i Zámecká galerie, zde se pořádají různé krátkodobé výstavy (výtvarné, prodejní aj.)

2.1.3 Hrad Strakonice Strakonický hrad leží dnes již spíše na okraji města. V minulosti tomu tak ale nebylo. Dříve dominanta rodícího se města má však i v dnešním moderním světě své pevné místo. Hrad byl dříve přezdívaný „vodní hrad“, protože ho obtékaly řeka Otava a 24

Volyňka. Dnes tomu tak není, mezi Volyňkou a hradem je ještě zastavěná plocha. Hrad ve Strakonicích patří k nejstarším šlechtickým hradům v jižních Čechách. Netypický je svým spojením sídla světského se sídlem církevním – komendou. 2.1.3.1 Historie hradu První zmínky o hradu jsou již z roku 1243, kdy zde stál palác a obývali ho jak světští páni, tak i rod Bavorů a johanité. Co do stáří hradu, nejstarší a velice zachovanou částí je kapitulní síň s ambity (ambity jsou křížové chodby). V této části hradu však nesídlili světští páni, nýbrž rytíři, což dokazuje i vzhled stavby. Nejstarší částí je pravděpodobně podloží kapitulní síně, nejstarší vrstva je z dob středověku a ta mladší z doby vzniku samotné kapitulní síně. Ambity vznikaly až v první fázi stavby celého hradu (za života Bavora I. – kolem roku 1260). Původně v místě kapitulní síně a ambitů bylo pohřebiště. Fresková výzdoba zmíněných částí hradu probíhala až na počátku 13. století a jejich restaurování proběhlo v polovině 20. století. (Robert Malota, 2007, Strakonice) Hradní palác je další část hradu, která patří mezi ty nejstarší. Toto místo bylo nejspíše prvním sídlem rodu Bavorů. Hrad se postupně stále rozšiřoval, až byla stavba ukončena bergfritem, což je hlavní věž hradu, v tomto případě Rumpál. Rumpál byl vybaven břitem, který měl zabránit poškození zdiva a to tak, že střela měla sklouznout po zdi dolů. Účinek byl však jiný a zdivo tímto sláblo. Další hradní věž, Jelenka, byla postavena počátkem 15. století, v této době byla také již postavena kaple. Tou se dnes vstupuje na Rumpál. V průběhu 19. století byla na hradě provedena řada změn. Velkopřevorské místnosti byly předělány pro práci úředníků. Když byl hrad ve 30. letech 20. století prodán Rudolfu Beranovi, Čeňku Prokopovi a Zdence Havránkové, tyto místnosti se upravily za účelem zřízení muzea. Ve 20. století v areálu hradu proběhlo opět mnoho změn. Kolem roku 1936 zde byla zřízena a přestavěna vinárna, nad ní byla zřízena terasa a bývalá konírna byla upravena jako další z muzejních místností. Tuto podobu si hradní palác ponechal až dodnes. (Robert Malota, 2007, Strakonice) Severní část hradu je mladší než budovy zmiňované, nejstarší částí je tzv. purkrabství, dnešní Šmidingerova knihovna. Původně zde stály hospodářské budovy, později ale zde byl panský pivovar. V 16. století byly vybudovány stáje, mlýn a vodárna, ty plnily svůj 25

účel pouze do roku 1906. Za druhé světové války byly některé místnosti a budovy této části hradu přestavěny na bytové jednotky. Samostatnou kapitolou v historii strakonického hradu je zámecká rezidence. Tento objekt se řadí k těm nejmladším. Byl vybudován na počátku 18. století. Rezidence nebyla však samostatně stojící, byla spojena s kostelem sv. Prokopa přemostěním. Po levé části přemostění byly také dvě oratoře. O dnešní klasicistní podobu rezidence se zasloužil velkopřevor Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat. (Robert Malota, 2007, Strakonice) Původně měl hrad celkem šest věží: věž u kostela sv. Prokopa, cihelnou, Rumpál, věž u kostela – donjon, věž u mlýna a vodárny a Jelenku. Další zajímavostí je stavba zvaná Trucbašta, která byla postavena „na truc“ jednomu továrníkovi, který si v blízkosti hradu postavil honosný palác. Aby lidé z tohoto paláce neviděli do oken rezidence, nechal zde velkopřevor z Werdengergu postavit vysokou zeď a věž (Trucbaštu). Stavba byla v roce 1936 zdemolována a na jejím místě dnes vede komunikace. 2.1.3.2 Části hradního areálu  Bývalá velkopřevorská rezidence  Budovy bývalého panského pivovaru  Hradní nádvoří  Věž Rumpál  Obřadní síň  Černá kuchyně  III. hradní nádvoří  Hradní safari  Park u hradu  Děkanský kostel sv. Prokopa  Kapitulní síň a ambity

26

 II. hradní nádvoří  Bavorský palác 2.1.3.3 Hrad dnes Areál hradu a jeho vnitřní prostory jsou využity k různým účelům, sídlí zde mnoho organizací: Muzeum středního Pootaví Strakonice, Šmidingerova knihovna, informační a mapové centrum, Městské kulturní středisko Strakonice, Římskokatolická farnost Strakonice, hradní sklípek, Základní umělecká škola Strakonice, skupina historického šermu Markýz, skupina historického šermu Vendetta, Český svaz ochránců přírody Strakonice a v neposlední řadě zde můžeme nalézt i antikvariát.

2.1.4 Hrad a zámek Střela u Strakonic Tento zámek s dnes již zříceninou hradu leží nedaleko Strakonic na levém břehu Otavy. Jeho název má původ u rodu Bavorů ze Strakonic, kteří měli v erbu střelu. Počátky hradu sahají až do 13. století, dodnes jsou zachovány jen některé části (hlavní věž, brána k padacímu mostu, hladomorna a podzemní téměř zasypané chodby, které dříve spojovaly Střelu se strakonickým hradem).

V dlouhé historii Střely, kdy se zde

vystřídalo mnoho pánů a rodů a několikrát byla zapálena, v roce 1654 proběhla výstavba nového zámku na troskách hradu pod vedením Václava, zámek však byl ve vlastnictví klatovské koleje. Dle pověsti má být na Střele v podzemí ukryto 12 stříbrných apoštolů, k těm mají směřovat i šipky na různých částech zámku. Dnes je zachován zámek a pouze část trosek bývalého hradu. Zachována jsou i renesanční sgrafita. V době, kdy zde probíhaly vykopávkové práce, byly nalezeny zbytky kování od biblí, střepy starých džbánů a stará kopí. (R. G. Šimek, 1933, Strakonice propagace a adresář)

2.1.5 Informační centra Ve Strakonicích v dnešní době fungují dvě informační centra nezávisle na sobě. První a zároveň mladší turistické informační centrum zřizuje město Strakonice a druhé je pod záštitou místní cestovní kanceláře Ciao.

27

2.1.5.1 Městské informační centrum Strakonice Toto Městské informační centrum (dále jen MIC) funguje ve Strakonicích od roku 2003. Je otevřeno od pondělí do pátku, v sezóně i v sobotu. Turisté se zde domluví anglicky, německy i francouzsky. MIC Strakonice je certifikovaným IC podle standardu CzechTourism. MIC Strakonice je členem Asociace turistických informačních center České republiky (A.T.I.C. ČR) s certifikátem kategorie B. [29] V tomto MIC turisté naleznou informace všeho druhu, od možnosti ubytování ve Strakonicích přes kulturní a sportovní přehledy, informace o kulturních a přírodních památkách, až k jízdním řádům, nabídkám pohlednic a dalších různých propagačních materiálů města. Jako všechna ostatní informační centra nabízí také turistické zápisníky, deníky a razítka. Je zde volně přístupný veřejný internet. MIC nabízí také různá volně dostupná periodika jako Czech Travel, Kam po Česku, TIM, Kulturní a informační přehled města Strakonice nebo Zpravodaj města Strakonice. MIC je také zapojeno do společného projektu měst, která leží na břehu řeky Otavy, Otavská plavba. Tento projekt má přilákat turisty do okolí řeky, propaguje povodí Otavy ve všech směrech a nemyslí jen na vodáky, ale i turisty pěší a cyklo. Projekt má své samostatné stránky www.otavskaplavba.cz. Dalším projektem, na kterém se MIC podílí, je Pohádkové království jižních Čech. Účast MIC na některých veletrzích cestovního ruchu je samozřejmá. Statistika návštěvnosti MIC v letech 2010, 2011, 2012

Graf č.1 (Zdroj: vlastní zpracování) 28

(Informace z let 2011 a 2012 nerozlišuje zahraniční a tuzemské turisty) 2.1.5.2 Regionální turistické a mapové centrum Toto turistické centrum má sídlo v hradním areálu a je zde provozováno společně s cestovní kanceláří již od roku 1990. Má dvě pobočky v okolí Strakonic, a to v Horažďovicích a v Blatné. Činnost tohoto regionálního turistického a mapového centra je totožná s činností Městského informačního centra. Statistiky ohledně návštěvnosti jsou dostupné pouze ze sídla ve Strakonicích. Statistika návštěvnosti Regionálního turistického a mapového centra v letech 2010, 2011, 2012

Graf č. 2 (Zdroj: vlastní zpracování)

2.1.6 Cestovní kanceláře a cestovní agentury 2.1.6.1 Cestovní kanceláře Ve Strakonicích působí hned několik cestovních kanceláří, jejichž tradice je dlouholetá. Ciao…, cestovní kancelář, s.r.o. Tato cestovní kancelář působí na trhu již od roku 1990. Řídí se heslem „Dovolte si dovolenou“. Je zároveň i provizním prodejcem, což z ní dělá jednu z největších cestovních kanceláří ve Strakonicích. Má přes 300 partnerů. Sídlo má v hradním areálu, 29

kde současně s cestovní kanceláří provozuje i Regionální turistické a informační centrum (viz výše). CK Ciao má ve Strakonicích ještě jednu pobočku, další dvě pak má v Horažďovicích a v Blatné. Ciao...je nositelem titulu Specialista na Rakousko, uděleného rakouskou vládní agenturou Österreich Werbung, a Specialista na Flandry – uděleno Holandskou a Flanderskou centrálou cestovního ruchu. Dalším vyznamenáním je ocenění "Spokojený zákazník Jihočeského kraje", udělené Sdružením českých spotřebitelů a "Významný živnostník roku", udělené Jihočeskou hospodářskou komorou. [30] Další cestovní kanceláře působící ve Strakonicích jsou: Marco Polo International, CK Janeta a CK Floria. Marco Polo International má své sídlo v Praze a další pobočku kromě Strakonic ještě ve Valašském Meziříčí. CK Janeta sídlí v Písku a další pobočku má také v Blatné. CK Floria má pouze centrální sídlo, a to ve Vodňanech nedaleko Strakonic. V dobových novinách z roku 1991 je několik zmínek o existenci cestovní kanceláře hotelu Bavor. Tato informace se bohužel nedá potvrdit a rozšířit, jelikož hotel Bavor za posledních dvacet let změnil majitele hned několikrát. 2.1.6.2 Cestovní agentury Ve Strakonicích jsou provozovány pouze tři cestovní agentury: Strakotour, s.r.o. cestovní agentura, cestovní agentura Dana Kotrchová a Globtour, s.r.o. V okolí Strakonic jsou provozovány další tři cestovní agentury. V Blatné je to Zdeňka Pyšnová, dále ve Vodňanech Ing. Jitka Smržová a CA Ocean, s.r.o. Cestovní agentura Ocean má ve Vodňanech centrálu i pobočku a další pobočka sídlí v Českém Krumlově.

2.1.7 Hostince a ubytovací zařízení Důležitou událostí v oblasti pohostinství ve Strakonicích byl vznik stavovské organizace tzv. Společenstva hostinských a výčepníků, to se událo roku 1885. Tato organizace zpočátku svého fungování zasedala v prostorách U bílého vlka v Nových Strakonicích. V roce 1888 byly schváleny nové stanovy, bylo zvoleno představenstvo (Jan Štanc – předseda, Čeněk Teyšl – místopředseda). Organizace měla sedm členů a čtyři náhradníky, všichni pocházeli ze Strakonic nebo jejich blízkého okolí. První 30

pováleční schůze se uskutečnila na počátku prosince v roce 1918 a konala se v hotelu Bílá Růže. O rok později bylo v evidenci této organizace již padesát členů. Účelem tohoto společenstva bylo chránit své členy před nepřízní zvenčí, zejména před rozhodnutími úřadů nebo před dodavateli. Uvnitř naopak hrozila nekalá konkurence nebo zbytečně velký počet hostinců a podobných zařízení. Také se dohlíželo na výcvik číšníků. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) U Města Prahy První hospoda, která byla vybudována ve Strakonicích, nese název U Města Prahy. Číslo popisné má 37 a říká se zde U Teyšlů. Další hospoda se zajímavou minulostí nesla hned několik názvů: U Zeleného orla, U Hrnečků nebo u Toksteinů. Tato hospoda byla přípřežným místem, na dvoře byly postaveny stáje pro koně. A v roce 1940 to byl jediný hostinec, kam se směli chodit bavit Židé.

Dnes je tento dům jeden

z nejzachovalejších a nejcennějších domů ve městě. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) Starý svět – Nový svět Dále zde byl i hostinec se sporákem, tedy s kuchyní v blízkosti Zeleného orla, který byl několikrát prodán a změnil majitele. Nakonec na jejím místě v roce 1928 byl postaven hostinec nový a patřil k němu i hotel, dostal název Nový svět, protože bývalý hostinec zde se jmenoval Starý svět. Tato hospoda a hotel zároveň byl otevřen v září roku 1929. O povolení k provozování hotelu stavitel ing. Miroslav Karta teprve žádal. V plánu měl mít zde jedenáct pokojů. Nejprve panu Kartovi byla žádost dvakrát zamítnuta Společenstvem hostinských a výčepníků, nakonec ale členové této organizace v roce 1933 zjistili, že zemský úřad tuto hotelovou koncesi povolil. Z kroniky města Strakonice vyplývá, že hotel Nový svět byl otevřen v lednu roku 1931 a o tři roky později ještě rozšířen o sál na promítání. Posledním pachtýřem (podnikatelem) byl zřejmě pan Jaroslav Brandejs ve 40. letech minulého století. Hotel Nový svět dnes již není v provozu. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) Amerika Tato hospoda se nacházela na náměstí Svobody a byla zvláštní tím, že se zde prý vůbec nevařilo. Objednat si zde lidé mohli pouze nápoje. Amerika byla ve své době velice oblíbená, někdy se jí říkalo U Krobiánů, kvůli tomu, že se zde kromě štamgastů scházeli 31

i rváči a násilníci. Hostinec zřejmě nesl svůj název díky nájemci panu Janu Christiánovi, který měl část svého života před usazením se ve Strakonicích pobývat v Americe. Nyní je zde herna. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) Koflík Také U Dlohošů se říkalo tomu zájezdnímu hostinci. Sídlil v čísle popisném 220/I. V blízkosti stávala benzinová pumpa, byla to tedy výhodná zastávka pro motoristy na jejich dlouhých cestách. Také různí pánové a obchodníci se zde zastavovali při svých cestách přes tehdejší Rakousko – uherskou monarchii. V roce 1920 byla udělena koncese na provozování tohoto hostince panu Josefu Dlohošovi. Z této budovy podle pověstí vedou tajné podzemní chodby až za hradby města. Dnes je dům prázdný. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) U Lišků Dříve hostinec a hotel U Černého orla, č. p. 48/I. Prvním majitelem byl pan Josef Worel. Název hospody U Worlů byl naposledy zaznamenán v roce 1927, kdy zde zasedala valná hromada Masarykovy letecké ligy. Nový název byl používán zřejmě od roku 1931, kdy se U Lišků konal celostátní sjezd Hostimila, v hotelu bylo objednáno na dvacet lůžek a přes šedesát obědů. (více lůžek měl už jen hotel Růže a to dvacet dva). (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) V r. 1934 se ujal vedení živnosti hoteliér pan Liška sám. Toho roku se zde konala schůze místních hoteliérů o výši paušální částky z přechodného ubytování cizinců – myslí se nejen lidé ze zahraničí, ale i z jiných měst, která se v r. 1935 zvýší z 6 000 Kč na 6 500 Kč. Bylo třeba ji rozdělit mezi jednotlivé hotely: Bílá růže – 1 750, Zlatá hvězda – 1 000, Liška – 1 050, Nový svět – 600, Žáček – 600, Na Podskalí – 100, Bílý vlk – 1 300, Koflík – 50, Amerika – 50 Kč. (10) V roce 1929 proběhly větší úpravy hotelu, byl zde postaven nový sál s jevištěm, zde se hrálo divadlo, konaly se nejrůznější společenské akce a také se zde promítaly krátké filmy. Pan Liška byl prvním vlastníkem autobusu ve Strakonicích. Ten mu sloužil k převážení jeho hostů na nádraží a zpět. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník)

32

Bílá růže Budova Bílé růže dodnes stojí na Palackého náměstí, č. p. 80/I. Původně sloužila jako restaurace a hotel. Na místě hotelu se původně nacházel hostinec, v prostorách Bílé růže se scházelo Společenstvo hostinských a výčepníků. Dříve se v sále po levé straně růže cvičili koně. Ve vedení hotelu byl pan Hübl a paní Otavová. Pořádaly se zde dokonce i výstavy. Před budovou byla také vybudována jedna ze tří benzinových pump. Bílá růže disponovala i svou autodopravou, ta převážela své hosty z nádraží a naopak. V hotelu bylo až dvacet pokojů. Dnes je zde čínská restaurace. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) Zlatá Hvězda Restaurace a hotel zároveň fungoval nedaleko Bílé růže v č. p. 113/I. Říkalo se zde také U Rabů. Hostinec byl oblíben hlavně u střední vrstvy obyvatel, chodili sem také lékaři a hrál se zde velice často mariáš. Dnes je budova sídlem pojišťovny Kooperativa. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) Bílý vlk Restaurace a hotel zaujímá své místo téměř na soutoku řek Otavy a Volyňky. Údajně to býval velice starý zájezdní hostinec. Koncese hostinská a výčepní byla pro tuto budovu udělena v roce 1922 panu Josefu Cheníčkovi z Mačkova. V roce 1925 se zde začali ubytovávat první cizinci. O rok později byl k hotelu a restauraci připojen i sál a o další rok déle sem byl přesunut místní biograf. Restaurace i hotel velice dobře prosperovaly, oblíbené byly zejména u sportovců a majetnějších občanů. Pořádaly se zde různé kulturní akce jako taneční kurzy a zábavy. Ve 30. letech se připravovaly tzv. Hraničářské čaje, ty měly podporovat pohraničí. I mladí lidé sem chodili za zábavou. V prostorách budovy také měly kanceláře různé politické strany. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník) U Žáčků Také Na Závisti nebo tzv. truc hotel. Měl prý odvést pozornost od nádražní restaurace a přilákat hosty do této hospody. Provoz hotelu byl zahájen udělením koncese v roce 1926 a bylo zde zřejmě pět pokojů. (Jelena Hálová, 2005, Strakonice vlastivědný sborník)

33

V roce 1933 bylo ve Strakonicích celkem 16. hostinců. V roce 1936 zde bylo již 23 restauratérů. (Státní okresní archiv Strakonice) 2.1.7.1 Seznam ubytovacích zařízení – dříve rok 1904 Hostinců již v posledních 30 letech zaniklo 25, jest ještě 27 (11)  Na nádraží – pivo plzeňské a strakonické, jídla vždy  Bílá růže – 17 pokojů (45 lůžek), pivo strakonické a plzeňské, kočáry, omnibusy ke všem vlakům, dobrá kuchyně  U Černého orla – Velké náměstí č. p. 48, 12 pokojů (28 postelí), omnibusy ke všem vlakům, kočáry, pivo strakonické, útulný lokal, stanice K. Č. T.  Spolkový dům -

ul. Na Stráži, pivo plzeňské, strakonické a černý ležák,

prostorné místnosti (Státní okresní archiv Strakonice) rok 1933  Hotel „Bílá růže“ (Josef Hübl) Palackého nám. 80/I., T 28  Hotel „Liška“ (Jos. Černík) T37, nám. Svobody čís. 48/I  Hotel „Na Závisti“ (Marcel Žáček), Zátkova ul. 171/II  Hotel „Zlatá Hvězda“ (Otomar Hovora), T 63, Palackého nám. 113/I  Grandhotel „Nový svět“ (Ing. Mir. Karta), T 22, Siebertova třída 196/I (12) 1936  Nový svět – hoteliér Soukup Antonín, č. p. 196/1  Liška Anton – hoteliér, č. p. 48/1  Hübl Vilém – hoteliér, č. p. 80/1  Hodný Josef, č. p. 113/1  Dolejší Bedřich – hoteliér, č. p. 28/2

34

 Žáček Marcelín – hoteliér, č. p. 171/2 (12) Pensiony rok 1933 „Na Podskalí“ (Václav Hurych), 271/I (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice) 2.1.7.2 Seznam ubytovacích zařízení – dnes Hotely Hotel Splávek, Hotel Švanda Dudák***, Amber hotel Bavor***, Hotel Bílá Růže *** Penziony Penzion Na Zborově, Penzion Palermo, Penzion U Vachtů, Penzion Fontána, Penzion Lovecká bašta, Penzion V Ráji Ubytování v soukromí Apartmá, Penzion Hanka, Penzion M, Růžena Maránková, Václav Janouš, Marie Michálková, Marta Cihlářová, Karel Štěch, Ubytovny Domov mládeže, VOŠ, SPŠ, Střední škola řemesel a služeb, Plavecký stadion STARZ Strakonice, Ubytovna TJ Fezko Strakonice, Ubytovna Šumavská, Posádková Ubytovna Kempy Kemp Otava, Kemp Podskalí

2.1.8 Klub československých turistů 2.1.8.1 Založení KČST Klub byl založen již r. 1888 v Praze a representuje turistiku v RČS. i za hranicemi. Pěstuje horolezectví, lyžařství, turistiku vodní, turistiku motorovými vozidly, táboření a jiná příbuzná odvětví. (13) Odbor KČST ve Strakonicích byl založen v roce 1897. Po válečné přestávce byl znovu obnoven v roce 1922. Za dobu jeho fungování bylo označeno mnoho cest v okolí 35

Strakonic, byl postaven pomník Františka Ladislava Čelakovského a byla k němu vybudována i pěšina. Odbor měl v zájmu postavit rozhlednu na Kuřidle a chatu v Kubově Huti jako oporu české turistiky a sportu. (R. G. Šimek, 1933, Strakonice propagace a adresář) 2.1.8.2 Historie KČT Začátky české turistiky a KČT Založení Klubu českých turistů proběhlo 11. června roku 1888. Iniciátory byli Vilém Kurz st., František Čížek a Vratislav Pasovský. Předsedou byl pak Zvolen Vojtěch Náprstek. První velkou akcí, kterou po svém založené KČT organizovalo, byla výprava českých turistů na Světovou výstavu do Paříže. Zúčastnilo se tehdy 363 lidí, ne všichni ze zúčastněných byli zaregistrování do klubu. Většinu peněz na výstavbu turistických chat, rozhleden a budování turistických tras získal klub ze vstupného za návštěvu Jubilejní výstavy konané v roce 1891. K této příležitosti KČT postavilo svůj vlastní pavilon. Další odvážnou akcí klubu byl nápad postavit rozhlednu na Petříně a k ní vést i lanovou dráhu. K tomuto účelu bylo založeno Společenstvo s ručeným omezeným, byly zakoupeny pozemky a půjčky poskytla Živnostenská banka. Věž i lanovka byly dokončeny 2. července 1891 a jsou v provozu dodnes. [31] Další vývoj klubu do 1. světové války V tomto období se KČT věnovalo hlavně rozvoji turistiky. Pořádaly se vycházky do okolí měst, ale také hromadné výlety například do Polska nebo do Tater. Větší zájezd byl pak uskutečněn v roce 1897. Kdy se celkem 71 členů vydalo do Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Záhřebu. Další velký výlet byl do Adršpašských skal, kam vyrazilo téměř 300 účastníků. Výjimkou nebyly ani cesty do severní Evropy, Afriky nebo do Ameriky. Zpočátku byly výlety spíše pěší, v zimě se jezdilo hodně na lyžích. Lyže zažily svůj rozmach kolem roku 1894, kdy bylo vyrobeno a používáno na 120 párů lyží. Lyže byli velice oblíbené, zakládaly se lyžařské kroužky při KČT a tehdejší Časopis turistů vyčlenil část časopisu jen pro tyto zimní radovánky. Konaly se různé lyžařské akce a byly zavedeny slevy pro lyžaře při zpátečních cestách domů. V této době také stále přibývalo členů KČT, z původních 225 při založení byl počet členů v roce 1893 již 1 700 a v roce 1913 mělo KČT téměř 5 400 členů. Po toce 1889 byly také nově zakládány odbory v různých místech republiky. [31] 36

Rozvoj světové turistiky po válce Po válce se začalo s budováním nových cest, železnic. Vyráběla se moderní auta a letadla a celkově průmysl se velice rychle vyvíjel. I turistika byla v rozmachu. Bývalí vojáci zvyklí žít v přírodě jí chtěli být stále nablízku. To zapříčinilo rozvoj skautských spolků a trampování. Přibývalo možností jak cestovat, cestování se stávalo pohodlnější a počet ubytovacích zařízení a dopravních spojů byl nepřeberný. Cestování se stalo módou a ovlivňovalo ekonomiku mnoha zemí. Tento bouřlivý rozvoj dnes nazýváme turistickým průmyslem. V českých zemích zasáhla válka negativně hlavně na turistické spolky, KČT poprvé za své existence zaznamenal pokles počtu členů asi na 5 000. [31] Po vzniku Československé republiky V období po vzniku republiky zaznamenal Klub českých turistů největší rozmach. Počet odborů se zvýšil z 53 na 170 a počet členů dosáhl necelých 30 000. Postupně se tak KČT stal největším spolkem v republice a jako jediný měl celostátní působnost. Kromě KČT zde působily i jiné turistické organizace – Pohorská jednota Radhošť, Československá obec turistická v Praze. Nutností se vznikem Československé republiky bylo i sepsání nových stanov a přejmenování klubu na Klub československých turistů. Šíření turistiky se ujali i studenti střeních a vysokých škol, společně se sdružovali v akademických odborech v Praze a v Brně, také platili menší členské poplatky. Svůj rozvoj v této době zaznamenala i lyžařská a vodácká turistika. V roce 1924 bylo v KČT registrováno již 253 vodáků. Dnes vysokohorská turistika dříve horolezectví se začalo rozvíjet hned po válce. Byly pořádány horolezecké týdny a při KČST byl v roce 1924 založen tatranský klub James. S rozvojem dopravy vznikaly i první kroužky mototuristů. Mezi další kroužky, které se tvořily, můžeme zařadit i kroužek jeskyňářský (dnes krasová turistika). Klub se také zasazoval o ochranu přírody, dával podněty ke zřízení národních parků nebo přírodních rezervací, měl i svůj odbor zabývající se touto problematikou. Objevují se i první průvodci, vedoucí zájezdů a nejrůznější instruktoři. [31] Další vývoj KČST Vývoj klubu se nezastavoval ani v dalších letech a v roce 1938 byl počet členů 100 000 a v zemi fungovalo 390 odborů. Postupně se začaly organizovat letní tábory pro mládež, kurzy první pomoci nebo se trénovala orientace v přírodě. Roku 1929 se KČST dohodlo

37

se Svazem lyžařů na spolupráci a rozdělení pravomocí. Členové Klubu tak tvořili ve Svazu nejpočetnější část. I vodácká turistika se dále rozvíjela, například se stavěly loděnice a rozmáhaly se skládací kajaky. [31] Během druhé světové války bylo zabráno pohraničí, tím se také zúžily možnosti lyžařské a horské turistiky. Těmito událostmi přišlo KČST i o mnoho chat, značených turistických tras a o několik odborů. Počátkem roku 1939 se KČT spojil se Svazem dělnických turistů a o něco později i s Českou obcí turistickou. Na konci války byla činnost klubu omezena. Na rozdíl od jiných spolků nedošlo k jeho zrušení a stal se azylem pro členy Sokola a Junáka. [31] 2.1.8.3 Činnost tehdejšího KČST – Strakonicko Za pomoc a práci odměňuje KČST. (Strakonice: hotel Bílá růže), kde na předložení legitimace zvláštní slevy jsou poskytovány za lůžka u s účtu. Výše slevy vyvěšena jest v místnosti i v pokojích. Členům, snižuje Klub ve svých chatách nocležné o 50 %, vymáhá slevu jízdného na drahách pro členy 33 %, pro dorost 55 %, pro zimní sportovce ještě zdarma, dopravu lyží a sáněk. Obstarává pojištění členů proti úrazu při provádění turistiky a zimních sportů a každému členu dává zdarma časopis KČST. (13) Výlety KČST pořádal pro své členy mimo jiné i řadu výletů a turistických akcí. Zde je několik příkladů.  4 denní výprava do okolí Českého Krumlova – zahrnovala prohlídku kláštera Vyšebrodského kláštera a zámku, výstup na Kleť  výlet do Řepice – po stopách Klostermannova románu V ráji Šumavském (nabídka z roku 1920)  celodenní výlet na Javorník  polodenní výlet do Prachatic  výlet k pramenu Vltavy (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice)

38

Činnost KČST na Strakonicku v roce 1924 V tomto roce tehdejší KČST pořádalo výlety po vlasti, celkem uskutečnilo jedenáct celodenních výletů, průměrně se účastnilo 10 lidí a ušli zhruba sto padesát čtyři kilometrů. Členové KČST značkovali nové tratě (modré značky), vyvěšovali orientační tabulky (těch bylo vyvěšeno za tento rok 18). Nové stezky vybudovány nebyly. Byla postavena chata v Lenoře, která také sloužila jako noclehárna. Měla osmnáct hostinných pokojů se třiceti postelemi. Zřízeny byly i noclehárny studentské. Tehdejší KČST měl i svůj kroužek lyžařů, tam bylo celkem šestnáct členů, ve svazu lyžařů bylo lyžařů dvanáct a v horolezci byli dva. V oblasti vodní turistiky nebyly zaznamenány v tomto roce žádné činnosti. Klub již také vydával své publikace, věstníky, pohlednice z Boubína a pramenu Vltavy, pohlednice z Vimperku. Celkový příjem klubu v roce 1924 činil zhruba 450 tisíc korun, výdej byl o něco málo nižší (asi o tisíc korun). Klub se také zasloužil o zachování provozu ranních vlaků zejména pro studenty. Spravoval již postavenou chatu v Lenoře a staral se o udržování a budování nocleháren u pramene Vltavy. KČST mimo jiné pořádal i různé přenášky, vedl správu fondu Helfenburgu a staral se o ochranu udržování památek. Ústředí KČST v Praze vydávalo různé brožury a časopisy, to podporoval i odbor ve Strakonicích nebo ve Volyni, byla založena tedy turistická knihovna, kde byly tyto věci všem členům k dispozici. Bylo zde pomůcek za zhruba tehdejších šest set korun. Klub také rozšiřuje mezi členy různé tematické brožury: Chaty KČST, mapy Šumavy a seznam slev a výhod. Pořádal také společné lyžařské výjezdy. Vybudoval turistickou stezku přes Malenice, opravoval stávající značené stezky. Rovněž se staral o zkrášlování měst nebo umístění laviček. KČST také vydával členské průkazy a průkazy k návštěvě nocleháren. (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice) V dalších letech byla činnost KČST obdobná. Činnost KČST na Strakonicku v roce 1941 V tomto roce byla nejvýznamnější událostí vybudování noclehárny v obchodní škole ve Volyni. Klub měl ve Volyni zhruba padesát členů. (zdroj: Státní archiv města Strakonice)

39

Celkem Nocležné turistů (Kčs) Březník Knížecí Pláně Volyně

23 74 16

46 148 32

Tabulka č. 1 (Zdroj: vlastní zpracování) KČST Volyně KČST ve Volyni byl založen v roce 1920. V průběhu dalších osmi let zde bylo asi sedmdesát členů. V dalších letech se počet členů stále navyšoval, až dosáhl úctyhodných tří set. Mimo jiné měl tento klub ve správě Klostermannovu chatu v Modravě, turistickou chatu v Bučině. Vybudoval rozhlednu v Javorníku v roce 1928. Chtěl zde založit společně s rozhlednou i turistickou stanici, vzhledem k počtu turistů, kteří tuto oblast navštívili. KČST ve Volyni také budoval noclehárny, jak turistické tak i studentské. Budoval i turistické cesty a následně je značil. (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice) 2.1.8.4 KČT dnes Dnes má KČT necelých 40 tisíc členů, z toho téměř čtvrtinu mládeže. Základní organizační jednotkou KČT jsou odbory, které se sdružují do 14 oblastí, totožných s hranicemi krajů. Vše zastřešuje Ústředí KČT se sídlem v Praze. Členové KČT organizují každoročně přes tisíc akcí určených pro členy klubu i neorganizované zájemce o všechny druhy turistiky – pěší, cyklo, lyžařskou a vodní turistiku, mototuristiku, speleoturistiku, vysokohorskou turistiku, turistiku zdravotně postižených a nejnověji i hippoturistiku. Turistické oddíly mládeže jsou sdruženy do Asociace TOM. Klub českých turistů svým členům poskytuje mnoho výhod a slev. [32] KČT má stejně jako každá jiná organizace své stanovy, na webových stránkách jsou k nalezení jména všech hlavních funkcionářů KČT. Klub českých turistů se také angažuje v zahraničních věcech. Je členem hned několika mezinárodních turistických organizací: EWV (Europäische Wandervereinigung) – Evropská turistická asociace, založena roku 1969 měla sídlo v tehdejší NSR. Dnes je jejím členem 54 různých turistických spolků z 29 zemí Evropy. [33]

40

IVV (Internationaler Volkssportverband) – Světová organizace lidového sportu, členem je 27 států z různých koutů světa, byla založena v roce 1970. [33] IML (International Marching League) – Mezinárodní liga chodců, založena v roce 1987. Mezinárodní pochod v České republice je organizován v Brně a nese název „Jede Kudrna okolo Brna“. [33] Letos slaví Klub českých turistů 125. výročí. K této významné události připravuje i mnoho různých akcí. Hlavní akcí je filmový festival, dále mnoho turistických akcí, pochodů a budou pořádány také mnohé konference. Klub také pořádá během roku několik charitativních akcí např. pro handicapové, další zajímavou akcí je Pohádkový les, což je akce pořádaná Jihočeských krajem pro děti. Klub má ve své správě mimo jiné i mnoho turistických chat, jejich seznam je opět k dispozici na webových stránkách. Další z jeho činností je vydávání časopisu Turista a též provozuje své informační centrum v Praze. KČT Jihočeského kraje má mnoho odborů. Ve Strakonicích je to KČT Fezko Strakonice a jeho předsedou je ing. Antonín Těhle. 2.1.8.5 Další kluby a spolky na Strakonicku Tělocvičná jednota Sokol Strakonice Jeden z nejznámějších spolků tehdejší doby – Sokol, měl samozřejmě i své zastoupení ve Strakonicích. Zde se organizovalo mnoho vycházek a pěších túr. Oblíbená byla polodenní vycházka do Střelohoštic. Tam se vycházelo kolem jedné hodiny odpoledne. Kdo mohl, vyšel v kroji. Pokud vlál prapor nad místností, ze které se mělo vycházet, znamenalo to, že vycházka se uskuteční. Pokud zde prapor nebyl, byla zrušena. Dalším zajímavým výletem byla vycházka na vrch Hradiště. Zde chtěli účastníci pozdravit bratrskou jednotu. Tento výlet se konal v roce 1892 a byl polodenní. Při téměř všech výletech bylo postaráno o občerstvení. O rok později se pořádal výlet do Lhoty Švejcarovy. Účastníci vycházeli v kroji nebo v občanském obleku, občerstvením byly tentokrát zákusky. Vycházky se pořádaly i do Katovic nebo do lesa Vostrý nad Řepicí. (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice)

41

TJ Fezko Strakonice Další strakonický spolek s dlouholetou tradicí. Vždy pořádal mnoho výletů a vycházek. V roce 1981 se konal pochod krajem Švandy dudáka, byl to již pátý ročník, organizovalo ho tehdy celkem čtyřicet dva pořadatelů. V rámci pochodu účastníci ušli až padesát pět kilometrů. Další turisticky atraktivní akce byla událost nesoucí název „Mokré fezy“. Jak již samotný název naznačuje, jednalo se o vodní turistiku, start byl v nedalekých Katovicích a cíl až ve Slaníku. Celkem se ujelo po řece deset kilometrů a účastnili se dohromady devadesát dva vodáci. TJ Fezko pořádalo zájezdy i pro nadšence vysokohorské turistiky, jezdilo se do Rakouska nebo do Itálie. (Zdroj: Státní okresní archiv Strakonice)

2.1.9 Kulturní akce spojené s cestovním ruchem ve Strakonicích 2.1.9.1 Mezinárodní dudácký festival Tento festival se ve Strakonicích pořádá již od roku 1967. Přijíždějí sem hudebníci a turisté z celého světa. U počátků festivalu stál vedoucí Prácheňského souboru Josef Režný. Dále se například na přípravách podílel i režisér Zdeněk Podskalský. (Malota, 2007, Strakonice) Pověst o Švandovi dudákovi a mnohaletá dudácká tradice je udržována stále novými mladými muzikanty a vytváří atmosféru, ve které se daří pravidelným setkáním dudáků, dudáckých muzik a tanečníků z mnoha států světa. Svým rozsahem a kvalitou patří mezi nejvýznamnější folklorní festivaly na světě. Projevem uznání je přijetí festivalu do CIOFF (ConseilInnternational des Organizations de Festivals de Folklore at d´Arts traditionnels, Státu B auprés de l´UNESCO) v roce 1995 a od roku 1997 členství v mezinárodní organizace pro lidové umění IOV (Comité international des Arts et Traditions populaires). Festival je také členem sdružení ČR, které zastřešuje folklorní hnutí u nás. Do Strakonic přijíždějí každé dva roky tisíce diváků z České republiky i ze zahraničí. [34] Kromě největší události roku - Mezinárodního dudáckého festivalu, se ve Strakonicích koná mnoho dalších oblíbených kulturních akcí, jednou z nich jsou i Skupovy Strakonice. Tato krajská loutkářská přehlídka má téměř půl stoletou tradici. Také se zde koná setkání skautů – Jamboree, největší svého druhu v České republice. Tatoo Jamu se účastní každoročně mnoho tetovacích salonů jak z tuzemska, tak i ze zahraničí. 42

Rumpálování je také velice oblíbené, koná se na Strakonickém hradě na přelomu července a srpna. Dále se zde koná každé dva roky Mezinárodní festival mentálně a zdravotně postižených hudebníků. Velice navštěvované je i mistrovství Čech mažoretkových skupin. Další velkou událostí v roce je Václavská pouť, konaná na konci září. Tradičně se konají i adventní trhy pod Rumpálem.

2.1.10 Historie dopravy ve Strakonicích 2.1.10.1 Komunikace Vzhledem k rozvoji obchodu mezi městy rostly i požadavky na kvalitu komunikační sítě. Tu obhospodařovali většinou vlastníci měst, ti také vybírali clo a mýtné. Některé komunikace byly hojně využívané, ty se staly později hlavními tepnami, a některé téměř upadly v zapomnění a staly se z nich úvozy a polní cesty. Již v dobách Karla IV. byla velká pozornost věnována bezpečnosti na cestách, byl tedy vydán pokyn, aby byly oblasti kolem cest vymýceny (zhruba 32 metrů) a byla tak zajištěna menší pravděpodobnost například přepadení. Tehdy to byly tzv. zemské silnice, které si svou tvář a počet uchovaly až do 16. století. V 17. století lidé častokrát měli výtky ke stavu silniční sítě a komunikací jako takových. Byl tedy o století později zaveden tzv. erární režim, kdy stávající komunikace (nazývány jako erární nebo císařské) byly renovovány a v případě potřeby byla i komunikační síť rozšířena a přebudována. Šířka silnice byla ustanovena na 7,6 metrech a podél nich byly na odvodnění budovány příkopy. V roce 1778 byl vydán patent, který udával šířku chodníků (neboli banketů) a příkopů na 95 centimetrů. Údržba silnic a „chodníků“ však v této době nebyla příliš jednoduchá. Až do 14. století byly komunikace pouze z udusané hlíny, poté se zde objevovaly snahy o dlážděné cesty a ulice. Dohled na výdlažbu a následnou její správu měl mistr výdlažby (tehdy magister pavimentationis). (Kotlárová Simona a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) Informace o vývoji komunikační sítě na Strakonicku jsou k nalezení až od 19. století. Hlavní tepna procházející Strakonicemi z Prahy až do Pasova byla dokončena v roce 1833. (Kotlárová Simona a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) Do konce 19. století se k dláždění používal kámen z Podsrpu. Rozsáhlejší úpravy komunikací ve Strakonicích proběhly ve 20. letech 20. století, mimo jiné byl předlážděn průtah po obvodu města. V roce 1927 se začalo dláždit také žulovými kostkami, byl 43

vydlážděn erární průtah na novostrakonickou školu od železničního mostu. Mezi roky 1927 – 1928 dráhy vydláždily přístup k nádraží od viaduktu a na to navázal okresní úřad, který vyválcoval okresní silnici vedoucí k nádraží.

V roce 1929 proběhla

významná událost, sekční šéf ministerstva veřejných prací navštívil Strakonice a zjišťoval, které státní silnice jsou ještě zapotřebí opravit. Také by zbourán kamenný most z roku 1531 a nahrazen novým železobetonovým. Začátkem roku 1933 byl přijat regulační pán, ten nastavoval, jakým způsobem budou zastaveny plochy města, kde budou hřiště, sady a jakým způsobem bude vybudována kanalizace. (Kotlárová Simona a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) První krůčky k zahájení autobusové dopravy na Strakonicku byly učiněny již v letech 1921 – 1923. Větší význam začala mít od roku 1927, kdy jako důsledek Beranovy intervence ve vládě začala jezdit pravidelná autobusová linka Strakonice – Vodňany (soukromý podnik) a Strakonice – Písek, rovněž i místní doprava hotel Bílá růže – nádraží. V březnu 1927 byla postavena před Bílou růží benzinová nádrž s pumpou americké společnosti Vaacum & Comp. a v červnu druhá nádrž české společnosti Naftaspol, která byla na Malém náměstí, třetí pak byla postavena před hřbitovem a majitelem byl pan Fuchs. V dubnu roku 1928 byla zavedena také autobusová doprava ke vlaku Strakonice – Březnice. (14) Železniční doprava Již od roku 1869 Strakonicemi vedla trať císaře Františka Josefa, ta se táhla z Českých Budějovic až do Plzně, později ještě byla prodloužena na Cheb. Koncesi na tuto trať dostal tehdejší majitel zámku Hluboká kníže Schwarzenberk 11. 11. 1866. Provoz však nebyl bezproblémový, provázela ho častá zpoždění vlaků a hromadění nákladu ve stanicích. Z tohoto důvodu se také začalo uvažovat o vybudování místní tratě: Březnice – Blatná – Strakonice – Vimperk – Pasov. Jednání začala v roce 1883. Výstavbu železnice si žádal i prudký vývoj průmyslu v této době, a tak tzv. komitét (členové okresů, kterých se výstavba železnice týkala) oslovil průmyslové podniky, aby pomohly s jejím financováním. Bylo také v roce 1891 ustanoveno družstvo, které se mělo postarat o realizaci projektu výstavby železnice. Při budování železnice se také dbalo na její výnosnost. Byly rozdávány dotazníky obcím, přes které měla trať vést, aby se zjistila míra dovozu a vývozu určitého zboží. Z tohoto průzkumu vyšly Strakonice jako nejdůležitější dopravní uzel, jelikož zde v této době bylo pět velkých průmyslových 44

podniků, jedním z nich byl i podnik na výrobu fezů. Dále zde bylo mnoho živnostníků (téměř pět set), rozsáhlé dřevosklady knížete Schwarzenberka, velká městská cihelna a jiné. Také tito a další byly vyzváni, aby pomohli s financováním železnice. Po několika jednáních byla udělena koncese na budování železnice Březnice – Strakonice – Želnava. Konečně v roce 1893 byla udělena další koncese na provoz trati Březnice – Blatná – Strakonice. V dalším roce byly povoleny i její další části, zejména na Kasejovice a Nepomuk.

Dokončení všech staveb a zahájení provozu trati se uskutečnilo i přes

několik stávek dělníků 11. června 1899. (Simona Kotlárová a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) Na provoz dráhy byla zřízena Akciová společnost místní dráhy Strakonice. Do státního majetku byla převedena trať do Blatné v roce 1925 (1. 1.), ještě předtím v roce 1924 byly státu darovány i akcie v hodnotě 48 000 Kč. Počáteční stav zaměstnanců drah ve Strakonicích byl čtyřicet osm. Byli zde tři výpravčí. Vlaky přepravovaly i dříví na trati Vimperk – Strakonice, zde bylo pak dříví shazováno z vlaků a dále se plavilo po Otavě. V dalších letech zde bylo vybudováno několik vleček, které využívaly téměř všechny větší podniky ve Strakonicích. (Simona Kotlárová a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) Motorový provoz kolejových autobusů ze Strakonic do Volyně, Vimperku a Blatné byl zahájen 28. července 1930 a o pár dní později byl provoz zaveden i do Štěkně. (Simona Kotlárová a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) Během hospodářské krize klesla na tratích nákladní přeprava, mzdy zaměstnanců se snižovaly, ale i přesto probíhala modernizace a nákladní vozy se vybavovaly tlakovými brzdami. V roce 1937 Strakonice navštívil zvláštním vlakem i prezident E. Beneš. Tento rok byl významný, neboť se dráhy dostávaly ze schodku a dokonce byly i poskytovány slevy na jízdné. Obsazení pohraničí však přineslo další úpadek. Ze Šumavy (Vimperk, Lipky na Šumavě, Kubova Huť aj.) byli evakuování železničáři. Veškerá činnost se přesouvala do Strakonic. Od roku 1939, kdy do města přijelo říšské vojsko, měly události rychlý spád a doprava se nevyhnula změnám, přeorganizovala se na správu říšské železniční dopravy.

V tomto období bylo zaměstnáno i mnoho žen u drah,

protože muži byli povoláni na práci do Říše. Trať byla velice poničena při náletech na konci druhé světové války. Největší tragédie se stala v roce 1945 22. dubna, kdy při jednom z náletů byla zničena celá lokomotiva vlaku a zemřeli tehdy čtyři cestující a 45

dalších dvacet sedm bylo zraněno. Další velký nálet proběhl o dva dny déle na celou řadu okolních vlakových stanic. (Simona Kotlárová a kol., 2002, Historie a současnost podnikání na Strakonicku) 22. 6. 1966 v 17.02 hod. přijela do Strakonic první elektrická lokomotiva a zahájila tak novou éru železniční dopravy ve Strakonicích.(15)

46

Závěr Cílem mé práce bylo na základě terénního průzkumu zjistit historii cestovního ruchu na Strakonicku. Půjčila jsem si mnoho knih z regionálního oddělení místní knihovny, ty jsem vytřídila a použila z nich vhodné materiály. Dále jsem bádala ve Státním okresním archivu Strakonice, kde jsem získala mnoho informací převážně o hostincích, hospodách a hotelích ve Strakonicích. V žádných dokumentech ani v dobovém tisku jsem bohužel nezískala informace o počátcích fungování cestovních kanceláří ve městě. V archivu jsem měla k dispozici již zmíněný dobový tisk, také seznam živnostníků z různých let, různé zápisy a stanovy všech spolků. Bohužel některé materiály o historii Strakonic nemá archiv zpracovány, tudíž nejsou ani přístupné. Dále jsem prošla i elektronické verze kronik města. Historie cestovního ruchu na Strakonicku je velice pestrá. Zejména mě zaujaly informace o bývalých hostincích a překvapující byly i informace o jejich počtu a způsobu vedení. Téma, které jsem si zvolila, mě nadchlo a bavilo. Práce mi přinesla mnoho nových a zajímavých informací, ne všechny jsem použila. Doufám, že bude sloužit i dalším studentům při jejich studiu nebo různým organizacím či pouhým nadšencům pro historii.

47

Seznam použité literatury FORET, Miroslav, FORETOVÁ, Věra. Jak rozvíjet místní cestovní ruch. Havlíčkův Brod: Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s., 2001. ISBN 80-247-0207-X. HLADKÁ, Jitka. Technika cestovního ruchu. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1997. ISBN 80-7169-476-2. KUČEROVÁ, Irah. Ekonomika: se zaměřením na cestovní ruch. Praha: Idea servis, 1997. ISBN 80-85970-14-7. PETRŮ, Zdenka. Základy ekonomiky cestovního ruch. Praha: Idea servis, 1999. ISBN 80-85970-29-5. INDROVÁ, Jarmila, Vlasta MALÁ, Lena MLEJNKOVÁ, Jarmila NETKOVÁ a Zdenka PETRŮ. Cestovní ruch (základy). Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1252-5. ULMANOVÁ, Kristýna. Cestování před sto lety: aneb všude dobře, doma nejlépe. Praha: Dokořán, s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7363-384-4. BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české: tematická řada, sv II., cestovatelství. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2010. ISBN 978-80-7432033-0. RYCHLÍK, Jan. Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. ISBN 978-80-7285-081-5. TŘÍSKA, Karel. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Praha: Svoboda, 1986. ISBN 25-026-86.

48

KOL. AUTORŮ. Vlastivědný sborník Strakonice 2: kapitoly ze života města. Strakonic: Blatenská tiskárna, s.r.o., 2005. ISBN 80-239-1640-8. KOTLÁROVÁ, Simona a kol. Historie a současnost podnikání na Strakonicku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2002. ISBN 80-902919-7-X. HÁLOVÁ, Jelena a kol. Strakonice: vlastivědný sborník, díl 3. město Strakonice: PB Tisk, 2005. ISBN 80-239-4790-7. CVRČEK, J. Zdeněk. Strakonice: osudy jihočeského města a jeho okolí. Strakonice: Stráž, tiskařské závody, n. p., 1967. CVRČEK, Zdeněk J. Strakonoice: lidé – město – osudy. 2. vyd. Vimperk: Stráž, tisk. záv., n. p., Plzeň, 1989. REŽNÝ, Josef a Irena VESELÁ. International Bagpipe Festivals Strakonice. Strakonice: PB Tisk, Příbram. ISBN 80-239-3012-5.

Tištěné zdroje

(1) INDROVÁ, Jarmila, Vlasta MALÁ, Lena MLEJNKOVÁ, Jarmila NETKOVÁ a Zdenka PETRŮ. Cestovní ruch (základy). Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2007, s. 12. ISBN 978-80-245-1252-5. (2) INDROVÁ, Jarmila, Vlasta MALÁ, Lena MLEJNKOVÁ, Jarmila NETKOVÁ a Zdenka PETRŮ. Cestovní ruch (základy). Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2007, s. 13. ISBN 978-80-245-1252-5. (3) INDROVÁ, Jarmila, Vlasta MALÁ, Lena MLEJNKOVÁ, Jarmila NETKOVÁ a Zdenka PETRŮ. Cestovní ruch (základy). Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2007, s. 14. ISBN 978-80-245-1252-5.

49

(4) KUČEROVÁ, Irah. Ekonomika: se zaměřením na cestovní ruch. Praha: ČTK Repro, a.s., 1997, s. 142. ISBN 80-85970-14-7. (5) INDROVÁ, Jarmila, Vlasta MALÁ, Lena MLEJNKOVÁ, Jarmila NETKOVÁ a Zdenka PETRŮ. Cestovní ruch (základy). Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2007, s. 112. ISBN 978-80-245-1252-5. (6) ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA STRAKONICE. Šmidingerova knihovna ve Strakonicicích: 165 let. Zámek 1, Strakonice, 2008. (7) ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA STRAKONICE. Šmidingerova knihovna ve Strakonicicích: 165 let. Zámek 1, Strakonice, 2008. (8) ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA STRAKONICE. Šmidingerova knihovna ve Strakonicicích: 165 let. Zámek 1, Strakonice, 2008.

(9) MALOTA, Robert. Strakonice. Strakonice: Dragon Press, s.r.o., 2007, s. 58. ISBN 978-80-2399816-0. (10) HÁLOVÁ, Jelena a kol. Strakonice: vlastivědný sborník, díl 3. město Strakonice: PB Tisk, 2005. ISBN 80-239-4790-7. (11) UČITELSKÝ SBOR MĚŠŤANSKÝCH ŠKOL VE STRAKONICÍCH. Strakonicko: a vycházky do okresů: horažďovického, netolického, prachatického, vimperského, vodňanského a volyňského. Strakonice: Knihtiskárna Josefa Dvořáka, 1904. (12) R. G. ŠIMEK. Strakonice propagace a adresář: II. část. Strakonice: Tiskárna Novina ve Strakonicích, 1933. (13) R. G. ŠIMEK. Strakonice – propagace a adresář: propagační sborník. Strakonice: Nová Šumava, 1933.

50

(14) KOTLÁROVÁ, Simona. Historie a současnost podnikání na Strakonicku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2002, s. 67. ISBN 80-902919-7-X. (15) KOTLÁROVÁ, Simona. Historie a současnost podnikání na Strakonicku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2002, s. 69-70. ISBN 80-902919-7-X.

Elektronické zdroje [16] Město: Poloha. Strakonice: Oficiální portál města [online]. Město Strakonice, 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/content/poloha [17] Znak a prapor města. MĚSTO STRAKONICE. Strakonice: Oficiální portál města [online]. Strakonice, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/content/znak-prapor-mesta [18] Historie města. MĚSTO STRAKONICE. Strakonice: Oficiální portál města [online]. Strakonice, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/content/historie-mesta [19] Pravěk. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/pravek.html [20] Středověk. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/stredovek.html [21] Malý rytířský sál. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/maly-rytirsky-sal.html [22] Velký rytířský sál. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/velky-rytirsky-sal.html 51

[23] Model hradu. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/model-hradu.html [24] Rožmberkové. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/rozmberkove.html [25] Fezko. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/fezko.html [26] ČZ. MĚSTO STRAKONICE. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Strakonice: Quin, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.muzeumstrakonice.cz/cs/muzeum/stale-expozice/cezeta.html [27] Hradní věž Rumpál. MUZEUM STŘEDNÍHO POOTAVÍ. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Studio QUIN, 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.muzeum-strakonice.cz/cs/muzeum/hradni-vez-rumpal.html [28] Středověký vodní mlýn Hoslovice. Muzeum středního Pootaví Strakonice [online]. Muzeum středního Pootaví: QUIN, 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.muzeum-strakonice.cz/cs/mlyn-hoslovice/o-vodnim-mlynu.html [29] Informační centrum. MĚSTO STRAKONICE. Strakonice: oficiální portál města [online]. Město Strakonice [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/content/informacni-centrum [30] Seznamte se s námi. Ciao: dovolte si dovolenou [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.ciao.cz/stranky/6:kontakty.html [31] Historie KČT. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. Praha, 2011 – 2013, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/historie-kct 52

[32] O organizaci Klubu českých turistů. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. 2011 – 2013 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/o-organizaci-klubu-ceskych-turistu [33] Mezinárodní aktivity. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. Praha, 2011 – 2013, 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/mezinarodni-aktivity [34] O festivalu. Mezinárodní dudácký festival [online]. Meks Strakonice. Strakonice, 2009, 2012 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.dudackyfestival.cz/index.php?page=o-festivalu&hl=cesky

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Provoz nocleháren………………………………………………………..40

Seznam grafů Graf č. 1 Statistika návštěvnosti MIC v letech 2010, 2011, 2012………………..…….28 Graf č. 2 Statistika návštěvnosti Regionálního turistického a mapového centra v letech 2010, 2011, 2012 ……………………………………………………………………....29

Seznam obrázků Obrázek č. 1 Turistické oblasti České republiky………………………………….……13 (Zdroj: http://www.czechtourism.cz/regiony/mapa-turistickych-regionu-a-oblasti/) Obrázek č. 2 Turistické regiony České publiky………………………………………..14 (Zdroj: http://www.czechtourism.cz/regiony/mapa-turistickych-regionu-a-oblasti/) Obrázek č. 3: Poloha Strakonic v České republice…………………………………..…15 (Zdroj: http://www.strakonice.eu/content/poloha)

53